Merian
hrálo se Denně
od: 01. ledna 2006 20:53 do: 10. srpna 2016 13:12
Dobrodružství vedl(a) Mtwongo
| |
 | soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro |
| |
 | soukromá zpráva od Imirlzi pro |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro |
| |
 | soukromá zpráva od Gabrielle pro Vysoká asi tak 175 coulů, štíhlé postavy... Dlouhé, bílé vlasy, které mi spadají pod ramena mi může závidět kdekdo, naopak mne za to může odsoudit. Atraktivní tvář mi hyzdí jen úzká jizva pod pravou čelistí a mé černé oči jsou jako dvě studny, jako by se jejich prvotní barva vytratila časem a různými příhodami. Na krku mám přívěšek, který mi vždy připomíná jednoho člověka, který padl v boji, už dávno jsem ti to vysvětlila... Když na sobě zrovna nenosím tmavší plátovou zbroj, kterou už mám značně ošoupanou a na některých místech i zkrvavenou, oblékám se do kožených, hnědých kalhot a bílé kazajky s větším výstřihem svazujícím šňůrkami , ale někdy i přijde na sukně a róby. Ty však moc nevyužiji, protože preferuji spíše "mužské hadry". Na zádech mám připevněn dlouhý, obouruční meč, který mi slouží už radnou řádku let, bohužel už se na něm tvoří pár zubů, a tak už ztrácí svou pravou účinnost... Když zrovna procházíme náměstí a já stále hledám živou duši, podívám se ti vyzývavě do tváře jako o citovou pomoc. Po chvíli se mi ale na tváři objeví trochu slastný výraz a přivírám oči, jakoby mne něco tíživého na srdci opustilo rychlostí světla. Přiblížím se k tobě na těsno a chytnu tě za rámě a lehce si oddychnu. "Myslíš... Že to, co tady děláme, je dobré?" Můj hlas je celkem příjemný k poslouchání a tak trohu se v něm ale objevují známky stresu a nejistoty, snad tím, že jsme na místě mne neznámém, ale s tebou se cítím v určitém bezpečí i přes mé schopnosti... Obrátím zrak na tvou tvář a z profilu se ti zadívám do tvých očí, jako bych v nich opět a zase hledala určitou pomoc, ale po chvíli toho nechám, nebude to mít asi cenu. Nechávám se unášet svými vlastními kroky, pravou ruku volně spuštěnou k tělu a pokouším se s tebou udržet stejnou rychlost kroku... |
| |
 | soukromá zpráva od Oba Rahl pro |
| |
 | soukromá zpráva od Soth pro V tuc hvíli začnu přemýšlet, ale v okamžiku mrknutí oka mě Leia vyruší. Shlédnu na ní a koutky úst se mi nepatrně zvednou. Druhou rukou ji jemně pohladím po vlasech a nadále s ní kráčím po náměstí, držíce se mě Leia kolem paže. ,,Hledáme dobrodružství, na tom přeci není nic špatného." řeknu hlubokým sytým hlasem, ve kterém je něco zvláštného. Moc toho nenamluvím a když přeci jen promluvím, můj hlas vždy zní vyrovnaně. Mluvím pomalu, nikam nespěchám...... Kdybych se měl alespon trochu popsat, tak mám uhlově černé vlasy spadající mí po pramínkách do obličeje. Obličej mám hodně pohledný, ale přikrytý zeleným černým šátkem. Mé trochu protáhle a zešikmené zelené oči mi vyzařují spod černého obočí. Na sobě mám černý pláš» a když už dojde na to, že jej svléknu, pod ním mám tmavě modrou volnou košily a černé kalhoty. Boty pak také černé kožené sahající mi do výše kolem stehen....... U pasu mi visí pochva s mečem přes hrud mám pásek, jenž mi na zádech udržuje toulec se šípy.... |
| |
| soukromá zpráva od Gabrielle pro Zadívám se do tvých hlubokých očí a pokouším se přemýšlet, co a jak. Pokušení mne tíží na srdci, ale vytrvávám, přeci jen tady jsme od toho, abychom ukojili své pudy touhy po dobrodružství. Obejmu tě tedy kolem pasu pod pláštěm a rukou tě jemně hladím. Kdybys na sobě neměl triko, mohl bys cítit na mé dlani několik malých puchýřů a ranek, zřejmě z bojů. "Přeci jen máš zase pravdu... Myslíš, že by byl někdo na Radnici, pokud se zde nějaká nachází, se kterým by mohla být i rozumná řeč? Mohli bychom se třeba poptat, jestli by se pro nás něco nenašlo. A dosti mne taky bolí nohy z té stálé chůze, možná bychom si také někde v hostinci mohli třeba den odpočinout..." Navrhnu trochu nejistě a zpomalím. Stále tě pozoruji, každý náznak mimiky ve tvém obličeji, každou pohybující se vrásku.... |
| |
| soukromá zpráva od Soth pro ,,Podíváme se nejdříve po nějakém hostinci. Aby sis trochu odpočinula...." pošeptám ti do ouška, které jsem si bradou vyhledal v tvých nádherných vlasech. Ještě trochu víc si tě k sobě přitisknu a začnu očima hledat nějaký slušně vypadající hostinec. |
| |
 | soukromá zpráva od Min'Gael Dyrr pro A tak když přiběhne kluk nejdřív se na něj zamračím, ale pak se pousměju. Konečně nějaká akce, snad to bude větší akce než tady. Na dej si ! Řeknu a strčím mladíkovi do ruky sklenici s pitím co sem si objednal ale nestihl vypít a rozeběhnu se městem ke kasárna. |
| |
 | Táhnu Morwen stále směrem k bráně, na její vzdorování, že zabořuje paty do země vůbec nehledím a tahám jí dál. když uslyším její slova zastavím. Podívám se kolem sebe jestli neuvidím tu postavu na kterou hledí Morwen. Zastavím a uvolním Morenino sevření, ale sleduji, aby nám neutekla. Ted mi začne nadávat ten skrček, že jsem jí pustila. Proč já tohle mám za potřebí. Stojím vedle Morwen a vypadám jako její tělesná stráž, vlastně takhle se přesně chovám, když jí neunáším. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro souhlasně kývne malý černoch a okamžitě se napije moku co jsi mu dal. V kasárnách už stojí Juba a kouká nervózně z okna je tam i velitel, ale ty dva se mezi sebou nebavili. Vítám tě pozdravil tě velitel a čeká dokuď se oba neposadíte... |
| |
| soukromá zpráva od Min'Gael Dyrr pro Doufám že nějaká pořádná akce, podle mě totiž není fér, že někdo si někde uživá, prolévá krev, trhá maso, láme kosti ... a já tu sedím na zadku a nudím se. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro začne velitel. "Váš úkol je jasný, unesete dceru zabitých panovníků ve Farinu" Velitel se po vás podívá a čeká jestli máte nějaký dotazy... "Něco nejasné?" |
| |
| soukromá zpráva od Soth pro ,,No vidíš, máš tu jak starostu, tak nějakou hospodu." podotknu a znovu ji pohladím po vlasech..... ,,Co navrhuješ? Mohli bychom se prvně ubytovat než zajdeme za starostou..myslím že to nějak nespěchá." řeknu potichu a hledám nějakou hospodu mezi všemi, která by se mi alespon trochu zamlouvala. Ale když všechny jsou si podobné, je těžké si vybrat. Pak tedy pokrčím rameny a znovu na tebe pohlédnu, čekajíc na tvou odpověd. Mezi tím si trochu protáhnu záda, jelikož mě čím dál víc pobolívaly. Znovu si odkašlu a odhrnu pár neposlušných pramenů vlasů z očí a obličeje. |
| |
| soukromá zpráva od Min'Gael Dyrr pro Zeptám se chladnokrevně, mě tyhle unášecí a zajímací taktiky nikdy nedávaly moc smysl. |
| |
 | Už od chvíle co sem nás přenesl z paláce ven cítím jako by nás něco sledovalo. Takže si zas tak nevšímám Morwen, ale spíš se snažím vicítit zdroj toho ... Zarazím se a zlostně se podívám na Elishu, vzpomenu si na kámen co jí hodil ten muž v paláci. Dej mi to !! Řeknu nanejvýš naštvaně, já se nás tu celou dobu snažím ukrýt a ona sebou tahá tuhle věcičku, a» už dělá cokoli. Aniž bych čekal až se sama uráčí už mi kámen leži na dlani. Obtočím kolem něj dlaň tak že teď mám ruku hřbetem vzhůru a kámen pod ní, zvláštní je že nepadá. Když pak odtáhnu ruku, lze si všimnout jemné blanky co kamenou kouli obepíná. Na konec udělám rukou gesto jako bych něco drtil a kámen se v mžiku rozdrtí na prach, blanka zmizí a kamenou padr» roznese vítr. ... Teprve pak si všimnu Morwen. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro zavrčí velitel nevrle... |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Jediný čeho si oba všímáte, že jedna viverna míří proti vám a poku´d rychle nezareagujete tak možná bude i po vás... |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Jediný čeho si oba všímáte, že jedna viverna míří proti vám a poku´d rychle nezareagujete tak možná bude i po vás... |
| |
 | Rozeběhnu se za osobou, kterou si pamatuju. "Haló! Počkejte prosím..." zastavím se kousek od ní a doufám, že i ona se také zastaví... |
| |
| soukromá zpráva od Min'Gael Dyrr pro Ještě něco ? Jestli ne řeknu Jubovi že jdem. Jestli jo vydám se stejně pomalu ke stájím a veliteli odsekávám slovy "no jo", " vždy» jo", ... |
| |
| postava se otočí po Morwen a na její tváři je vidět dokonce úsměv. Hned se k vám rozeběhne. Stane se, ale něco co jste nečekali. Zezadu přímo k ní letí obří viverna a než stačíte cokoliv udělat vidíte jak osobu chytne do drápů, ale dlouho jí neudrží a hodí jí přímo k vám. Leží obličejem k zemi. Postava má dlouhé vlasy a jemné rysy takže si můžete všimnou, že to bude pravděpodobně žena. Na zádech má dost hlubké šrámy od pařátů viverny. Ještě dýchá... |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro |
| |
| skloním se k ní. "To bude v pořádku." otočím se na Qwinna "Pomoz nějak!" opět se obrátím k ženě...je vidět euvěřitelná něco v mé tváři, asi sklamání, nebo snad bolest? |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro |
| |
| soukromá zpráva od Oba Rahl pro Pořádně ji obejmu a dýkou která už nevypadá tak sešle ji řežu do krku. |
| |
| soukromá zpráva od Min'Gael Dyrr pro Zbroj jsem nesundával a meč mám taky stále vzadu za pasem, tak si vezmu jenom jedno z ebenových kopí (je to upravená verze těžkého jezdeckého kopí, speciálně upravená pro letecké nestvůry a vlaje na něm zástava Aknahu), svůj těžký ebenový luk a dva toulce otrávených šípů. Toulce připnevním k pravému stehnu, kopí a luk vezmu do rukou. ... Když dojdeme do stájí naskočím na Warrose, luk jí připevním na bok a s kopím trčícím do vzduchu se lehce vzneseme do vzduchu. Musím Warrose nechat vyrobit taky nějaký pancíř, je to asi největší wyverna v celém Aknahu a mám pocit že téhle výhody, kterou má na úkor obratnosti, vůbec nevyužívám. ... Chvíli kroužíme ve vzduchu a jen co se k nám přidá Juba zamíříme směrem na Farin. |
| |
| soukromá zpráva od Gabrielle pro Když spatřím z jedné ulice velké náměstí, trochu se mi uleví. Na obličeji se mi sice rozhostí celkem široký úsměv, uvnitř jsem smutná, ale málokdo by poznal, že jsem zase troch emocionálně vypjata a duševně znavena. Chytnu tě pevněji za rámě a pokouším se nedávat na jevo mou "nedospalost"... "Radši bych byla pro ten hostinec, lásko. Už jen proto, že se mi opravdu nohy skoro překřižují a pomalu nemohu ani lapat po dechu... " Řeknu už trochu s vytržením ze spárů spánku, ale stále se pokouším nepoddat se oné síle nočních vlivů, i když je ještě den. Stále se rozhlížím po náměstí, kde bychom mohli přespat, ale očka se mi klíží takovou silou, že to nechávám na tobě.... |
| |
| soukromá zpráva od Soth pro ,,Dvě piva ...prosím." poslední slovo už řeknu trochu potišejc, jelikož se podívám na tvou krásnou tvář. ,,za chvíli objednám pokoj.....ke starostovi zajdeme zítra." řeknu |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro usměje se obtloustlejší hostinský a začne okamžitě čepovat dvě piva. Po nějaké době vám je přinese a usměje se na vás oba. "Dáte si ještě něco?" |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro usměje se obtloustlejší hostinský a začne okamžitě čepovat dvě piva. Po nějaké době vám je přinese a usměje se na vás oba. "Dáte si ještě něco?" |
| |
| Po tvářích mi tečou slzy "Lioro! Prosím, vydrž..." volám dávnou přítelkyni jménem a čekám, jestli se ten malej spratek pohne a pomůže nám... |
| |
| soukromá zpráva od Gabrielle pro Myslím, že asi ne. Děkujeme... Odpovím lehce hostinskému a nakloním se blíže k tobě. Opřu si o tvé rameno hlavu a chytím tě jemně za ruku, kterou máš u těla a pomalu mi se začnou oči klížit. Jemně ti prsty hladím tvou dlaň a cítím, jak mi tělem projíždí vlna uvolnění, tepla a radosti. Nechávám se unášet klidem a spánkem, který na mne jde dosti dlouhou dobu a při tom nicnedělání slyším, jak ti bije srdce. Tep se mi vrací do normálního chodu a já se pomalu uvolňuji... Úplně mi stačí, že tě mám tady u sebe, lásko. Nevím, co bych si bez tebe počala, kdybych tě neměla u sebe. Radši bych skonala, než nebýt s tebou... Řeknu potichu se zavřenýma očima a jednou rukou ti přejedu po noze... |
| |
| soukromá zpráva od Soth pro ,,Miluji tě." šeptnu také a znovu otočím hlavu tak, aby jsi měla na mé hrudi a kousek krku pohodlí. znovu si odkašlu. Kruci, zase na mě něco leze........ pomyslím si a vytáhnu z opasku měšec, vytáhnu pár dorbných. Jelikož už oba méme skoro vypití, jemně tě od sebe trochu odtáhnu, vstanu a jdu za hostinským zaplatit. ,,Prosím, máte volný pokoj?" nastavím otevřenou dlaň s minci. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro "Á co to..." když uvidí peníze přestane mluvit a pochopí, že asi chceš platit. Přijme peníze a podívá se na tebe. "Mám volné ještě dva pokoje" |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro "Á co to..." když uvidí peníze přestane mluvit a pochopí, že asi chceš platit. Přijme peníze a podívá se na tebe. "Mám volné ještě dva pokoje" |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro |
| |
| Ve městě se situace celkem uklidňuje. Viverny postupně přestanou útočit a ty co přežili letí jako vždy směrem na jih. V tuto chvíli je už ve městě poměrně bezpečno... |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro "Kde jí chceš najít?" Ptá se, protože asi sám netuší kde by mohla bejt... |
| |
| soukromá zpráva od Min'Gael Dyrr pro Chvilí přemýšlím. Pak za letu začnu rozhovor. Touhle dobou by už se měli vracet jednotky co vyletěly na Farin potom jak jsme přiletěli. Poptáme se na situaci, jestli tam nezahlídli nějakou holku co si hraje na dědičku trůnu ... Na chvíli se odmlčím a zase přemýšlím. Kdyby nám žádnou stopu nedali, navrhuju zvolit cestu nejpřímější, ... do paláce, ... poptat se, myslím že máme dost dobré přesvědčovací metody ... Poplácám Warrose po hřbetě. No a pak se uvidí. Skončím řeč a pobídnu Warrose k rychlejšímu letu. |
| |
| S námahou jakou by to dalo někomu v mém věku otočím ženu na záda. Je pravda, že ovládám i jedno účiné lečivé kouzlo, ale tahle žena ja na prahu smrti, té už nepomůže ani svěcená. Pokrčím rameny, jako náznak Morwen, že její přítelkyně nepřežije. V mojí tváři není soucit spíš takový trochu posměvačný výraz typu "Smůla Malá." Kus odstoupím, jestli s ní chce být Morwen v její poslední chvilce aspoň trochu v soukromí. |
| |
| Nechápavě sleduji Qwinna... "To nemůžeš nijak pomoct..." opět mi vytrisknou slzy a podívám se Lioře do tváře... "Proč jsi nezůstala u svých...proč nejsi na ostrově, kde je bezpečno..." ptám se jí, i když nečekám odpověď... |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro to je jediné co ti tvoje přítelkyně stačila potichu říct... |
| |
| zaječím... Rukou šáhnu pro její medailon a jako bez ducha se postavím. Její tělo něžně položím na zem. "Nech» je tvá cesta jednoduchá a na konci tě čeká veselí..." nebrečím, jsem naštvaná... Je mi jedno, co dělají ostatní, já sama se naštvaně vydám do paláce do svých komnat, utíkám... |
| |
| Vážně mě už přestává bavit tu namyšlenou nánu hlídat. Mám takovej vztek, že bych jí v momentě nechal a» se o sebe postará sama. Podívám se vážně na Elis, je to taký ten pohled co říká. Jdeme za ní nebo na ni kašlem ? Vypadá to že už mě asi trochu unavuje to věčné rozhodování za všechny (buzerování ostatních), dokonce se mi v očích zleskne trochu té vděčnosti, že mi Elis pomáhá i když jsem ... jakej jsem. |
| |
| soukromá zpráva od Soth pro ,,I dvojlůžkový? Vzali bychom si jeden dohromady. Pokud nemáte dvojlůžkovi, stačí nám jen jednolůžkový." řeknu znovu hlubokým hlasem a podám mu mince, abych zaplatil pokoj |
| |
| Vůbec nezaraguji na to, jak mi Qwinn sebral kámen. Bez jediného slova se dívám na to, jak ten kámen ničí. Nepochopila jsem na co ten kámen byl, ale teď už to vědět nedubu. "Co když se nám to mohlo nějak hodit." Obořím se naštvaným hlasem na skrčka předemnou. Poté se otočím na Morwen a sleduji jí, jak klečí u umírající ženy. Neznám jí, ale přesto nad jejím mrtvým tělem, řeknu krátkou modlidba, aby se její duše očistila od týhy na zemi. Sleduji Morwen, jak se zase vydala k palaci. To snad ne, my se jí snažíme dostat ven a tak jí zachránit a ona nám to pořád kazí. Sjedu pohledem na Qwinna a zjistím, že on se s ní už moc tahat nechce. Rychlím krokem dojdu Morwen a silně jí chytnu za rameno. To jí donutí zastavit. Hned na to jí silně chytnu za ruku a táhnují směrem k bráně. "Morwen tady už není bezpečno ani v tvém paláci musíme zmizet." |
| |
| Naštvaně se otočím an Alishu "Tak hele!!! Ty svině černý už odletěli! Navíc je tu můj lid a chci si vzít svoje věci!" ječím na přítelkyni. Takhle rozčilenou mě snad nikdy neviděla. "ještě je tu další věc, máme jít jinam, než vy asi chcete, na to potřebujeme koně a ty jsou kde? Ve stájích!" Vybuchnu a snažím se uvolnit s Alishinýho sevření. Pokud to nepujde, dupnu jí na nohu. |
| |
| Tak a dost. Vymrštím ruce a kolem Morwen se ocitne v průhledné magické kouli. A» se snaží jakkoli stěny jsou příliš pevné nato aby se jí je podařilo prorazit, pěstmi už vůbec ne. Pak znovu mávnu a princeznička zjistí že z koule se vyčerpává vzduch. Do té doby než jí nedostatek vzduchu dostane do bezvědomí, pak koule zmizí. Tak ji vem. Řeknu Elis, už to dokonce ani nezní tolik rozkazovačně. Ta hospoda už musí být tady někde. V pobořeném městě jsem trochu dezorientovaný, ale po chvíli hospodu přeci jen najdu. ... Vevnitř si u stolu vezmu svůj špičatý cestovní klobouk, který sem tu nechal při prvním útoku wyvern a zaplatím útratu. Nasadím si klobouk, který je dost velký a zastavuje se až na uších a nosu a sotva v něm vidím, musím si ho pořád zvedat nohorů, ale aspoň jsem o něco vyšší. Jeho špička teď dokoce přesahuje Elishinu výšku. Ale asi mě to zas tak moc neutěšuje. ... Nakonec si dojdu do stájí pro koně, kterého vyvedu na ulici před hostinec. Je to vážně velký a vzrostlý, hrdý plnokrevník, s krásnou celostříbřitěšedou srstí a dlouhou bujnou a nezkrotnou vlnivou hřívou, ocasem i delšími žíněmi kolem kopyt. Kůň dokonale vhodný pro vnešeného čaroděje mého vzrůstu, nebo aspoň z dob kdy jsem ještě neměl tohle zatrolené dětské tělo. I přesto nehodící se k sobě fyzickou stavbu nás obou, je pode mnou kůň jako beránek, ani nepotřebuje sedlo a otěže, jen vzadu má pár vaků na vodu, zásoby a cestovní potřeby a srolovanou hřejivou měkkou houň. |
| |
| Quinnovi se celkem úspěšně podařilo ono kouzlo vyvolat, ale to je tak všechno. Koule vystřelila proti Morwen a je vidět před Morwen zvlněný obraz jakoby se kouzlo skutečně povedlo. Sami, ale moc dobře vidíte, že tomu tak není a ani jeden z vás nechápe proč se to stalo. Hlavně Quinn ne, protože mu většina kouzel tohoto typu vyšla... |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro usměje se hostinský protože tuší, že bude mít zase konečně po dlouhé době nějakou tržbu... |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro usměje se hostinský protože tuší, že bude mít zase konečně po dlouhé době nějakou tržbu... |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro |
| |
| utíkám dál, i když ucítím závan silné magie, jen se otočím a vytřeštím oči, když vidím onu kouli. Poté spěchám do paláce... Kašlu an všechny ty mrtvoly, na zničené domy. Ani na otázky přeživších neodpovídám. Cítím horké slzy na tváři. Liora byla má přítelkyně už do mala a zemřela kvůli nám... |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro |
| |
| "Auu." Vykřiknu hned potom, co mi Morwen šlápne na nohu, nebolí mě to tak, spíš vykřiknu z principu. Moje sevření povolí a Morwen má šanci na útěk a tu šanci i využije. Dívám se na Qwinna, který kouzlí své kouzlo už čekám, že bude Morwen zase zpátky nebo tak něco a nic se nestane. "Co? Tobě se nepovedlo kouzlo?" Podívám se překvapeně na Qwinna, který si to už razí k hospodě. Přidám do kroku, ikdyž mi nedělá žádnej problém Qwinna dohnat. Zajdu do stájí hostince, kde jsme měli sraz a vyjdu po chvíli ven se svým koněm. Je to jeden s arabských plnokrevníků, celý bílí jen kolem kopit má šedivou barvu a jeho hříva je také do šeda. Má na sobě sedlo z trvdé kůže, někomu by to mohlo vadit, ale já si už na toto sedlo dávno zvykla. Za sedlem mám cestovní vaky v kterých mám to nejduležitejší, co potřebuji na cestování. Vyšvyhnu se do sedla a přitáhnu Arodovi uzdu, podívám se na Qwinna. "Kam pojedeme? Do paláce?" když se ptám na palác podívám se pohledem na něj a pak zase na Qwinna. |
| |
| Pramen Yrucremovi (tak se menuje můj kůň) hřívi si obmotám kolem ruky, aby z velikána nespadl, kůň se už pak sám od sebe otočí k paláci a tryskem vyrazí. Ještě než se tak stane ucedím směrem k Elishe. Jo ! A znělo to tak, že teď by na místě Morwen určitě nechtěl být ani ten nestatečnější hrdina. |
| |
| soukromá zpráva od Soth pro řeknu si spíše jen tak pro sebe, mince mu vložím do dlaně, když mi podá klíč, jdu zpět ke stolu. ,,Lásko...pojď si odpočinou." řeknu tichým a hlubokým hlasem, čekám až vstane. Až tak udělá, chytnu ji klem ramen a vedu směrem, kde jsou pokoje. Poté zamířím do toho našeho, zavřu a zamknu. Batoh odložím do kouta a trochu si to tu prohlédnu. Když už se trochu rozkoukám, zapálím svícen, položím na noční stolek a pohlédnu na tebe. už v tu chvíli tě začínám svlékat pohledem, i přesto, že pořád stojím na místě. Pomalinku dojdu k tobě a pohladím tě po tvé ospalé tváři. |
| |
| soukromá zpráva od Gabrielle pro Následuji tě do patra do našeho pokoje a v tichosti ti hledím na záda. Aniž bych si všimla tvého počínání, Přejdu o oknu a zastřu látku přehozenou přes sklo. Záclona se lehce posune směrem ke středu a já se otočím na podpatku a pomalu si začnu odepínat pláty z mého těla. Rameníky, nátepníky i ochranné pláty nohou se s hlasitým zařinčením spustí k zemi a po chvíli už cítím jen uvolnění celého těla, avšak ramena s rukama mi tlak táhne vzhůru z té tíhy... Pod pláty mám obyčejné, bílé triko, které zvýrazňuje mé poprsí a hnědé přilnavé kalhoty skoro po kotníky. Odepnu si bytelný pás a pohodím jej na postel, kde se vzpápětí složím a schoulím do klubíčka... |
| |
| soukromá zpráva od Soth pro |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Přiběhne k tobě strážný docela udýchaný... "K-kde jste byla? Všude jsme vás hledali" |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Jakmile Soth zapalí svíčku nemůže si nevšimnou jak na stolku je nějké bílé pero. Pravděpodobně z labutě a u něho je nějaký přiložený pergamen, který na sobě má ještě nějakou peče» s hrdou labutí, která pluje po vodě... |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Jakmile Soth zapalí svíčku nemůže si nevšimnou jak na stolku je nějké bílé pero. Pravděpodobně z labutě a u něho je nějaký přiložený pergamen, který na sobě má ještě nějakou peče» s hrdou labutí, která pluje po vodě... |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Můžete si všimnout, že obloha se celkem zatahuje a začíná foukat nepříjemný vítr, který sem vane zimu ze severu přes Vnitřní moře... |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Můžete si všimnout, že obloha se celkem zatahuje a začíná foukat nepříjemný vítr, který sem vane zimu ze severu přes Vnitřní moře... |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro |
| |
| soukromá zpráva od Morwen, královna Farnianorská pro "Moji bývalí přátelé se mě snažili dostat z města. jaké jsou zprávy o mrtvých?" zeptám se, je vidět, že teprve teď jsem si uvědomila to, co se stalo... |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro řiká sklesle strážný a nervózně se ohlíží kolem, aby zde nebylo ještě nějaké nebezpečí, které by tě mohlo ohrozit... |
| |
| soukromá zpráva od Gabrielle pro Po několikáté už mne probudil ten rachot zvenčí za oknem. Nasadím v té tmě neviděný, avšak nepříjemný výraz a odtáhnu tvou ruku z mého těla. Poté vstanu, promnu si pravý kotník a namířím si to k okénku... Chvíli zírám ven do té tmy a chladné noci, poté okno co nejtiššeji otevřu a natáhnu se přes parapet pro okenice a rychlostí je přibouchnu... "Omlouvám se, lásko... Jinak to nešlo." Zašeptám si skoro pro sebe a zavřu i okno. Otočím se, protáhnu si pravou paži a potichounku přejdu po pokoji a chladem, který mnou před chvílí projel se mi zježí chloupky... Lehce se tedy poškrábu na místech, kde to svědilo a zpět se položím k tobě do postele... Obejmu tě kolem pasu oběma rukama a políbím na pravou tvář. Položím si hlavu na polštář a mlčky pozoruji tvé oči a rysy a pohyby obličeje... |
| |
| soukromá zpráva od Soth pro Už pomalu usínám, ale přesto pořád nemohu spát kvůli bouchajícím okenicím. Mám sto chutí si položit polštář na hlavu a usnout, ale jelikož mám u sebe svůj nejcennější poklad, tak nemohu. sem tam si odkašlu a ještě více se nohama zachumlám do peřiny, začala tu býti zima. Buch buch...................venku jak se zdá musí být pořádný větr, la emě už to čím dál víc leze krkem. Krucinál..... zanadávám si v duchu, ale v tom ucítím, že Leia oddělává mou ruku z jejího půvabného těla a někam odchází. omalu otevřu obě oči a zamžourám do tmy. Když ji uvidím, jak zavírá okenice. Tak trochu se mi uleví, ale jak putuji očima zpět k lůžku, nemohu si povšimnout pera a pergamenu na nočním stolku. V tu chvíli se mi vybaví jakoby obraz, že jsem jej vlastně už viděl, ale něco mě přimnělo k tomu, aby zapomněl, že tam něco je. Mírně se zamračím a přemýšlím, kde se to tu vzalo. I přes velké přemáhání se nakonec posadím a vezmu do ruky pergamen. ,,Lásko, to je tvé?" i když vím, že to její není, ze slušnosti jsem se raději zeptal, protože jsem se to hodlal otevřít, a kdyby to náhodou její bylo, abych něco nepokazil. Když však neslyším odpověd, nejspíš už spokojeně chrní, pečet rozevřu a začnu číst její obsah... |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro "Zítra kolem polední hodiny Vás čekáme na okraji Sněžného jezera u starobilé sochy dvou labutí" Nic víc se v dopise nepíše. Je to napsáno opravdu krasopisným písmem... |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro "Zítra kolem polední hodiny Vás čekáme na okraji Sněžného jezera u starobilé sochy dvou labutí" Nic víc se v dopise nepíše. Je to napsáno opravdu krasopisným písmem... |
| |
| soukromá zpráva od Soth pro ,,U Sněžného jezera? řeknu potichu, abych nevzbudil dívku, ležící za mnou na posteli. ,,U sochy dvou labutí......" řeknu znovu a zapřemýšlím. Vůbec mě nenapadá, že jsem po cestě viděl nějaké jezero. Nu což, zítra se optáme. Položím tedy pergamen zpět na stúl, když v tom ještě zahlédnu brko. ,,A tohle je tu proč?" znovu pošeptám a uchopím jej do ruky |
| |
| soukromá zpráva od Morwen, královna Farnianorská pro "Aknahští už odletěli. Sežeňtě mi všechny rádce, musím s nimi ihned mluvit. Budu ve svých komnatách." nařídím mu a jdu do svého pokoje... |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro usmál se na tebe a odběhl pryč... |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro |
| |
| soukromá zpráva od Soth pro |
| |
| Podívám se na pergamen a bílé pírko na mých brašnách. Opatrně se otočím na Qwinna, tedy spíše na jeho záda, který už vyrazil směrem k zámku. Malinko se usměju, ale hned jak se podívám znovu na pergamen zvážním. Co to tak může být? Dál o tom už nepřemýšlím a rozlomím peče». Rozvinu ten pergamen a podívám se, co to je vlastně zač a kdo to mohl ztratit. Qwinna zatím nechám jét k zámku, dávám mu trochu náskok stejně ho zachvíli doženu. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro "Zítra buďte kolem poledne u sousoší labutí u Sněžného jezera" nic víc tam neni... |
| |
| Hmm te´d je otázka jestli je to pro mě, no uvidí se zítra. Pergamne rychle zastrčím do svých brašen. Ještě se nachvíli podívám na bílé pírko. Poté stočím pohled na cestu k zámku. Qwinn je nějak podivně daleko. Zmáčknu patou slabiny svého koně. "Arode jeď nemůžu se nechat zahanbit tím malím skrčkem." Při té myšlence se usměji. Chytnu pevně uzdu a vyjedu směrem k zámku. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro |
| |
| soukromá zpráva od Morwen, královna Farnianorská pro všechno, co budu potřebovat nahážu do své torny, neberu si jen oblečení na boj a jízdu, ale i jedny šaty. taky si zabalím královskou peče» a otcův královský prsten. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro |
| |
| soukromá zpráva od Morwen, královna Farnianorská pro |
| |
| Můj kůň už stojí před palácem a já si to vykračuju po schodech k hlavnímu vchodu. Na stráže nedbám a vtrhnu rovnou dovnitř, hledat tu malou ... Malou. Ku podivu, se v chodbách paláce nemotám, jdu přímo do trůního sálu. |
| |
| soukromá zpráva od Morwen, královna Farnianorská pro Se zabalenou tornou vyjdu na chodbu, rozhlédnu se, zda nevidím žádného rádce. Když uvidím jejich skupinu, naznačím jim, a» jdou do trůního sálu... |
| |
| Trůní sál je kousek za hlavním vchodem, ale pro tvojí smůlu tam na trůně nikoho nevidíš sedět. Sám si, ale všímáš toho že veškeré cennosti, které v sále byly už tam nejsou. Sál je komletně vyloupem jako skoro všechno co v hradu mělo cenu. z jedněch dveří vyjde muž, který neni ani moc špinavý jako ostatní. Vypadá to, že se neúčastnil bitvy jako ostatní. "Ano přejete si?" |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro |
| |
| Nevrle se na muže otočím, vzhlédnu mu do očí a svým chlapeckým hlasem, ale panovačným tónem na něj vystřelím. Kde je ... ... ... Královna ?! Poslední slovo zní takovým opovržením, jakoby to byla ta největší chátra na světe. |
| |
| Vejdu do trůního sálu společně se skupinou rádců. Tam uvidím toho skrčka, kterej mě dneska už vytáčí. "Pánové, musím Vás na nějaký čas opustit. Jedu pro pomoc. Snažte se naši říši udržet pohromadě, sestavte vojsko, a» všichni cvičí ve střelbě s lukem. Nesmíme se nechat porazit. Snad se brzy uvidíme." řeknu jim a bez dalšího slova mířík ke stájím... |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro naznačí ti Juba a ukáže na černý strom, který je dole v lese. Stočí svojí menší vivernu doleva a pomalu se snáší s Rincëm. Letí teď těsně nad stromy a pozoruje pozorně koruny, aby věděl kde přistát. Po asi deseti minutách konečně přistane v lese a na chvíli ti zmizí z dohledu. Ty vidíš ohně nebo spíš kouř z lesa je malinký, že by jsi nepoznal že je to tábor vašich lidí ale spíš tábor nějakých cestovatelů.... |
| |
| Když ji uvidím zalesknou se mi oči, možná trochu touhou po nějaké satisfakci nebo něčem. Když se vydá ke stájím, muž se kterým jsem mluvil si všimne že už nestojím na svém místě, ucítí jen jak se v mžiku kolem něj něco mihne a lehký větřík mu zvedne šaty. A já stojím před Morwen. Tak dost ! Já se tě snažím chránit a ty mi jenom přiděláváš další straosti, chránit tě před tvojí vlastní hloupostí už vážně nemám v úmyslu ! Co si myslíš, že děláš ?! Vychrlím, je vidět, že sem vzteklý, bohužel k mojí smůle v mojem současném těle to vypadá víc směšně a ... roztomile než hrozivě. |
| |
| ušklíbnu se, když uvidím Prcka před sebou "Nepotřebuju tvojí ochranu. Jedu do Lotty, tam už čeká pomoc pro moji říši." na krku se mi houpe zvláštní amulet, ten, který jsem si vzala od své umírající přítelkyně... |
| |
| soukromá zpráva od Imirlzi pro |
| |
| soukromá zpráva od Min'Gael Dyrr pro Warrose svými mohutnými křídli zvedne oblak prachu, než ztěžka dosedne na zem. Svezu se po jejím hřbetu a polácám jí po boku. Pak se vydám ze velitelem téhle skupiny. Všechny zdravím lehkým pokývnutím, některé z nich znám osobně, některé jen od vidění, některé vůbec. Nakonec dojdu k veliteli. Můžete nám říct něco o momentální situaci ve Farinu ? A taky ... neviděl jste nebo někdo z vašich mužů Zvednu hlas tak aby ho slyšeli všichni přítomní. dívku, co se ujala role dědičky trůnu ? Potřeboval bych popis. Když ukončím svou řeč, jen čekám co se dozvím. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Velitel tě přivtá stejně uctivě jako ostatní i když má větší hodnost jak ty. "Nikdo jí neviděl chtěli jsme jí unést, ale to se nám bohužel nepodařilo nějaká dívka byla v hradu vlastně byli dvě a nejsme si jistí, která to byla" |
| |
| Nejdřív zrudnu, pak se ale sklidním, je ale vidět, že moje tvář posmutní. Já odjíždím ... Řeknu rezignovaně, vybrala si svoji vlastní cestu a já její osud už nedokážu změnit, a tak si jen v duchu přeji aby to co jsem viděl že se stane je jen jedna z možností budoucího. Pamutuj si ale, že nepřítel má i jiné možnosti než použití magie, ta hraje na obě strany a už tě neochrání Ty slova zněly pomateně a nedávají vlastně ani pořádně smysl, ale něco jsem jimi asi myslel. Po nich odejdu, zmizím v útrobách paláce, a vyjdu z něj. Tam nasednu na Yrucrema a nečekaje na nikoho se tryskem vydám ven z města. U brány se ale zastavím a s malou nadějí se dívám jestli se aspoň Elisha nerozhodla jet se mnou. Tak jako tak nakonec odjedu. |
| |
| soukromá zpráva od Min'Gael Dyrr pro Můžete mi je aspoň trochu popsat ? Usnadnilo by nám to náš úkol, a urychlilo záměry celého Aknahu. Jak já nenávidím tyhle kecy, stejně mi pořád nedochází proč ji prostě nemůžeme setnou hlavu, nabudnou ji na kůl a postavit před palác a tělo nechat rozthat a pozřít wyvernou, kdo by se nám pak stavěl na odpor ? Tyhle myšlenky si ale nechám pro sebe, zatím mám úkol a hodlám ho splnit. |
| |
| naskočím na již osedlaného koně. Je to múj milovaný Mornë. Vyjedu ven ze stájí k severní bráně. Zmatená proslovem Prcka jedu zamyšleně a vojákům jen pokynu na pozdrav... |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro dá ti strčný popis velitel a ještě vás pozve na večeři k němu do stanu... |
| |
| soukromá zpráva od Min'Gael Dyrr pro Nahodím takový tón jako ty debile s tíhle mi polib ... A vypadám trochu uraženě, já s ním jednám v rámci možností slušně a on ... |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Venku už slyšíte čirý hluk, protože trhovci vybalují stánky se všelijakými věcmi z různých krajů. Slunce docela hřeje, ale i tak je venku ještě poměrně chladno... |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Venku už slyšíte čirý hluk, protože trhovci vybalují stánky se všelijakými věcmi z různých krajů. Slunce docela hřeje, ale i tak je venku ještě poměrně chladno... |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro "Nikdo jí snad ani neviděl do tváře: Kdybychom to věděli tak vám to řekneme!" brání se velitel, protože se mu tvoje jednání ani trochu nelíbí... |
| |
| soukromá zpráva od Gabrielle pro Paprsky světla mne až neuvěřitelně hřejí do obličeje, a to zapříčiní mé probuzení. Stále mám však zavřené oči a naslouchám dechu mého milého, který leží tak blízko mne, sálá z něj teplo a tak se k němu ještě více přitulím. Obejmu jej kolem těla a stále se pokouším vše vykonávat bez otevření očí. Převalím se tak, abychom byli spolu co nejblíže a abychom si toto ráno co nejvíce užili v teple postele. Po chvilce ale opravdu otevřu svá stále unavená očka a zadívám se na jeho rozkošnou, spící tvář. Políbím jej na nos a popotáhnu přikrývku více přes naše těla a lenivě se zachumlám... |
| |
| Můj kůň nedostihl Qwinna a proto, když slézám z koně on je už dávno v zámku. Rychlím krokem běžím za ním, není pro mě problém ho dostihnout. Všimnu si Morwen stejně jako Qwinn, ale on k ní doběhne první a proto nechám mluvit jeho. Má pravdu, dáváš moc v sázku svůj život, kdo bude vládnout, když ty zemřeš. Říkám si v duchu a přitom hledím na Morwen s výrazem nic neříkajícím. Jak uslyším slova Qwinna, že odchází smutně přivřu oči a svěsím hlavu. Když se kolem mě skrček protáhne otevřu oči a pohlédnu na Morwen. "Doufám, že se někdy ještě naše cesty střetnou. Zatím sbohem. Dávej na sebe pozor." Usměju se na Morwen a otočím se k odchodu. Jdu svižným krokem směrem k bráně, kde mám koně, cestou přemýšlím. Proč jsem si vybrala cestu s otravným skrčkem... Sama pro sebe se usměju, protože to co dělám je i pro mě nepochopitelné. U brány nasednu na koně a dojedu Qwinna, vážnou tváří se na něj podívám. "A kam teď? Abych nezapoměla zítra máme schůzku, ale nevím ským." |
| |
| soukromá zpráva od Morwen, královna Farnianorská pro Skvělé! Má nejlepší přítelkyně mě taky opustila, co se dá dělat. Musím se dostat na Ostrov co nejdříve, musím! Pobídnu koně do trisku a po cestě do Lotty se řítím jako černá čmouha. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Jakmile jsi vyjela z města směrem k městu Lotty potkala jsi nějakou ženu c má na zádech malé miminko a jde si pěšky stejným směrem jako jdeš ty |
| |
| soukromá zpráva od Morwen, královna Farnianorská pro "Paní, nechcete pomoct?" zeptám se, jedu pomalým krokem vedle ní. Pokud se zastaví, zastavím se i já. |
| |
| Když jsme už dál od města zpomalím. Rozpoutáním války se věci vyhrotili, věřím že ostatní čarodějové nebudou jen tak stát a nečině přihlížet, měl jsem v úmyslu jet navšívit Kruh čarodějů. Neřeknu už ale kde Kruh sídlí, každý ví, že někde ve velkém Farianorském hvozdu, ale kde přesně vědí jen čarodějové. Pak chvíli mlčím. Schůzku říkáš ? Víš aspoň kde ? Zeptám se Elis, vypadá to jako bych přestával být panovačný, začínám jí brát víc jako společnici než jako služku, jak jsem ji bral ještě nedávno. Ale o to víc jde cítit vážnost celé situace. |
| |
| soukromá zpráva od Morwen, královna Farnianorská pro "Paní, nechcete pomoct?" zeptám se, jedu pomalým krokem vedle ní. Pokud se zastaví, zastavím se i já. Pro jistotu mám ruku na jilci meče Nikomu nevěř slova otce mi vyvstávají na mysli... |
| |
| soukromá zpráva od Min'Gael Dyrr pro Ale přibližnou výšku, přibližnou váhu, jestli byli spíš tlustčí nebo hubené, přibližné stáří, co měly na sobě, případně kdo je doprovázel, to jste si snad všimli ? Můj tón je urgentní, ztrácím tu s ním čas a nepřítel jedná, je poznat že ztrácím trpělivost a moje pohoršení jeho ignorantsvím ještě roste. Je tolik poznávacích rysů a on mi akorát řekne, bravu vlasů, a ještě čeká, že se s tím spokojím ne-li že mu za to budu vděčný. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro řekne vážně velitel a podívá se na nebe, aby si odměřil kolik tak přibližně je hodin... |
| |
| soukromá zpráva od Min'Gael Dyrr pro Děkuji. Řeknu nepříliš jemně, otočím se a vydám se k Warrose, něco mi říká, že Juba už možná dávno odletěl. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro |
| |
| soukromá zpráva od Min'Gael Dyrr pro Nakonec se ale vrátím do tábora podívat se po něm. |
| |
| soukromá zpráva od Soth pro ,,Má milá.." pohladím ji něžně po tváři a druhou rukou zkoumám její tělo. ,,Mám docela hlad..." hlesnu poté a políbím ji na čelo |
| |
| soukromá zpráva od Gabrielle pro Stále ještě poci»uji dech milého na mé tváři a cítím, jak se mu hruď každým nádechem zvedá. Posunu se trochu blíže k němu a pohladím jej po tvářích tak, jako on před chvílí mne. "Abych řekla pravdu..." Začnu trochu pomalu a chytnu jeho ruku. Poté si ji přiložím na bříško a nechávám jí tam trochu déle. Cítíš, jak mi v něm kručí, jak se mi žaludek svírá prázdnotou. "Abych tak řekla pravdu..." začnu znova "... tak já také, můj milý..." Dopovím už konečně a na tváři se mi objeví pěkný úsměv. Po chvilce mi to nedá a stále mám to pokušení se po něm vrhnout a zulíbat jej celého. Zachovám si ale svou čest a klidnost a pouze jej něžně políbím na rty. Při tom přivřu oči a nechávám se poddávat slasti... |
| |
| Kruh čarodějů... hmmm tak tam asi nepůjdu... Projede mi hlavou, když slyším tvá slova, protože mezi čaroděje se mi vážně nechce a ani by mě mezi sebe nepustili. Jak se mě zeptáš na to kdy máme schůzku, začnu se hrabat ve svém vaku, kterým mám přidělaný na koni. Za nějakou dobu vyndám labutí bílé pírko a pergamen se zlomenou pečetí na které kdysi byl obrázek plující labutě. Obě podám Qwinnovi, na pergamenu stojí: "Zítra buďte kolem poledne u sousoší labutí u Sněžného jezera" "Nic víc nevím, ale myslím si, že bychom tam měli zajít... nebo aspoň já." Konec své věty řeknu po malé odmlce, protože si nejsem tak jistá jestli jsi ochoten semnou jít. |
| |
| Beze slov otočím koně a vydám se ke Sněžnému jezeru. Tak dělej! Zase se rozkřiknu na Elis. A tryskem vyrazím, jako by to byl nějakej závod, ale takhle dětinsky soutěživě sem se choval i v původním těle. |
| |
| Ty malý otravný skrčku. Prolétne mi hlavou, když se dívám za odjíždějícím Qwinnem. "Achjo..." Přitáhnu uzdu, a patama bouchnu koně do třísel. Nechce se mi dětinsky závodit s Qwinnem, ale udělám mu radost. Popoháním Aroda jak nejrychleji to jde, aby Qwinn neřekl, že jsem nezávodila, ikdyž mě stejně sprdne, že jsem pomalá. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Hned u brány vás nejdřív skontrolují stráže a když uvidí, že jste tak trochu spinavý zeptají se vás odkuď jedete. Ani nečekaj na odpověď a vyptávají se jak je na tom Farin a jak je to s královnou a kdy dorazí sem... |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Hned u brány vás nejdřív skontrolují stráže a když uvidí, že jste tak trochu spinavý zeptají se vás odkuď jedete. Ani nečekaj na odpověď a vyptávají se jak je na tom Farin a jak je to s královnou a kdy dorazí sem... |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro |
| |
| soukromá zpráva od Soth pro ,,To jsem ti říkal, že máme být dopoledne u jakéhosi jezera?" podotknu, okno zavřu a jdu se oblékat. ,,Mohl bych donést snídani sem, dokud je tu alespon trochu tepla. Ještě lež,skočím pro ni." na mé tváři znovu naskočí úsměv doprovázený uhrančivým pohledem. Nasoukám si boty, při tom mírně poskakuji po místě, nechce se mi sedat na postel, pak by mi bylo líto zase vstát. Jsem ještě příliš unavený. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Dole je hospodský, který se už připravuje na otevření. "Přejete si něco?" |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro |
| |
| soukromá zpráva od Gabrielle pro Při tvém odchodu se jen zmůžu na jeden velký nádech, jako bych měla nějaké námitky, ale se svěšenými rameny se zase zasunu pod přikrývku a smutně vydechnu. Ležím tam, jako tuhý kanec střelený šípem a civím do stropu... |
| |
| soukromá zpráva od Soth pro ,,Kruciš..." zasténám takhle po ránu a až zase zaostřím zrak, pokračuji ve své cestě. tu náhle se ovšem znovu otočím za rachotem s tím, že už v rukou držím připravenou dýku, jenž jsem stihl za otočky vytasit. Mírně se zamračím a ještě chvíli zůstávám na místě stát. Nakonec však hledání něčeho neobvyklího nechám s mávnutí ruky a schovám dýku. seběhnu schody a sotva se mě hostinský zeptá.. ,,Nějakou snídani prosím, rád bych si ji vzal sebou..!" řeknu a podám mu do ruky pár zlatek. |
| |
| soukromá zpráva od Imirlzi pro ne. pomoc skutecne nepotrebuji. reknu a hlas ti pripomene zlaty kasmir. oci se vsak na tebe pohlednou neprivetive a pak se stoci zase na zem a pokracuji v pachtive unavene chuzi dal... |
| |
| soukromá zpráva od Morwen, královna Farnianorská pro "Vy i vaše dítě si musíte odpočinout." seskočím z koně a pohlédnu na raneček na zádech. "Cesta do Lotty je dlouhá." dodám ještě a sleduji reakci ženy... |
| |
| soukromá zpráva od Imirlzi pro |
| |
| soukromá zpráva od Morwen, královna Farnianorská pro "Lotty je místo, kam tahle cesta vede." řeknu suše. Můžeš si všimnout mých jednoduchých,a le na první pohled drahých šatů a také velice podivného prstenu na mé ruce. U opasku se mi houpe pochva s mečem, který je vykládaná drahými kameny a vyšívaná zlatem a stříbrem... |
| |
| Nemám náladu ani čas jim něco povídat. Nejedeme z Farinu, takže víme asi tolik co vy. Naprosto bez potíží zalžu. Byl to závod. Řeknu na vysvětlenou. Teď už snad dají pokoj. A já sem vyhrál! Řeknu hrdě, ale spíš k Elis než ke strážím. Kde bychom se tu mohli dobře najíst ? Zeptám když už jsem odvedl řeč od záležitostí v království. |
| |
| soukromá zpráva od Min'Gael Dyrr pro Řeknu a káravě se na něj zadívám. Pak odejdu a namířím si to wyverně a bez ohledu na to jestli jde nebo nejde se mnou se vznesu a letím směrem na město. |
| |
| soukromá zpráva od Imirlzi pro |
| |
| soukromá zpráva od Morwen, královna Farnianorská pro "Když myslíte, že vše sama zvládnete...S Bohem." Pobídnu koně a vyrazím nemalou rychlostí ke svému cíli... |
| |
| Už se chystám odpovědět strážcům, odkud přijíždíme, když najednou odpoví Qwinn a úplně něco jiného než je pravda. Překvapeně na něj pohlédnu, hned se můj pohled změní v tázaví, co si mám myslet o tom, že nemluví pravdu, vždy» jsme to těm strážný mohli říct. Ale proto raději nic neřeknu. Když uslyším Qwinnovo nadšení, že vyhrál jen se na něj uculím. "Musela jsem tě nechat vyhrát jinak by ses synáčku hrozně vztekal." Říkám to schválně na hlas, aby to slyšeli i stráže. Poté, co strážě odpoví, kde je dobrý hostinec, projedu kolem nich směrem k hostinci. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro zavolá na tebe Juba a doběhne tě. "jsem si jenom zahrál chvíli no" zamumlal potichu, protože se asi chtěl omluvit, ale neudělal to. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro "Tak tedy jeďte" řekne jeden z nich a poootevře bránu. "A buď na maminku hodnej" řekne ten druhej Quinnovi... |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro "Tak tedy jeďte" řekne jeden z nich a poootevře bránu. "A buď na maminku hodnej" řekne ten druhej Quinnovi... |
| |
| soukromá zpráva od Min'Gael Dyrr pro Pak proletím těsně nad zemí, po hlavní ulici směrem k paláci. Spoustu lidí vlna vzduchu vytvořená křídly Warrose srazí k zemi a ty co nesrazí nabodnu na kopí. Když doletím před palác zabodnu kopí tvrdě do země spolu s jedním vojákem před palácem, zástava na dlouhém ebenovém kopí potřísněném krví několika opovážlivců co se odvážili stavět se síle jež Aknah představuje, hrdě a hrůzostrašně vlá. Když se k nám začnou hnát stráže, Warrose začně křičet, já s klidem vytáhnu luk a s přeností jestřába proklám jejich agonií, způsobené křikem wyverny, paralyzovaná těla otrávenými šípy. Pak sesednu, Warrose se vznese do vzduchu a začne kroužit kolem paláce a sem tam roztrhá nějakého nepozorného človíčka nebo někoho kdo by se snad pokoušel jí ohrozit. Sám se vydám do prostor paláce, komukoli kdo by kladl odpor vyšlu vstříč šíp. Koho první rána nezabije, k tomu pomalu dojdu a s opovrhujícím výrazem na tváři a nelítostí v očích, zatímco bude jeho nehybné tělo bojovat s jedem, odseknu hlavu, narazím na jeho vlastní kopí a zabodnu výstražně do země. V paláci pak používám místo luku meč, ladnými tahy odsekávám hlavy a končetiny, vyrvávám jim, a» už mrtvým nebo ještě žijícím a snažícím se z posledních sil přežít, srdce z hrudí a vymačkávaje z nich krev dělém krvavé stopy po stěnách. Hledám nějakou holku co nám popsal velitel v táboře nebo případně sluhu, co by byl tak sdílný a pomohl mi v mém hledání, aby si pak případně vysloužil rychlou a milosrdně bezbolestnou smrt. |
| |
| Popoženu koně. Jedem ! Matko ! Zavrčím nevrle. ... Hostinec bude nejspíš někde u cesty a předpokládám že bude označen nápaditým vývěsním štítem takže něco takového hledám. |
| |
| Jak usliším slova stážného malinko se ušklíbnu a pohlédnu na Qwinna, když uslyším jeho výzvu a hlavně ten tón hlasu, neubráním se a začnu se smát. "Ano synáčku, už jedu." Podíbnu svého koně a vydám se za Qwinnem, když se přestanu smát, což zabere nějaký čas, takhle dlouho jsem se totiž nepobavila, začnu hledat hostinec. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Dorazíte na náměstí kde už probíhá každodenní trh plný lidí. Kdybyste nebyli na koni tak asi těžko projdete. Náměstí je kruhové a je tam několik hospod od těch nejlépe vypadajících až po ty nejhorší. Je tam i spoustu jiných obchodů v domech a taky je uprostřed náměstí nádherná kašna s docela vysokym sloupem... |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Dorazíte na náměstí kde už probíhá každodenní trh plný lidí. Kdybyste nebyli na koni tak asi těžko projdete. Náměstí je kruhové a je tam několik hospod od těch nejlépe vypadajících až po ty nejhorší. Je tam i spoustu jiných obchodů v domech a taky je uprostřed náměstí nádherná kašna s docela vysokym sloupem... |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro "Dobrý den slečinko co si přejete?" zeptá se jeden voják a ten druhý si tě prohlíží, protože se mu na tobě asi něco nezdá... "Vy musíte jít z jihu když jste tak otrhaná" nakonec řekne druhý voják. Můžeš být klidná, protože tě ani jeden z nich asi nepoznal. Přecejenom jsi s rodičema na cesty moc nejezdila.... |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro üsměje se hospodský a ještě než cokoliv začne připravovat tak otevře hospodu, protože už je na to ten správný čas, aby se sem začali hrnout pravidelní štamgasti. "Takže co ste to řikal? ÁÁ snídani, tak malý moment" usměje se a naznačí ti, aby jsi se na malou chvíli posadil než to připraví. Přímo před tvým zrakem tam něco začne připravovat a vypadá to celkem dobře. Po asi pěti minutách ti dá dva talíře, na kterých jsou vajíčka s chlebem solí a vodou... "Ještě něco si budete přát?" |
| |
| soukromá zpráva od Soth pro odvětím. Vezmu od něj talíře s vajíčky a zamířím zpět k našemu pokoji. Ovšem když dorazím přede dveře, zamračím se a na chvíli zapřemýšlím, jak bych je mohl otevřít. Tak tedy ricku, že si na na druhou ruku na malou chvíli položím talíř a zatáhnu za kliku, poté si jej znovu vezmu a nohou do dveří kopnu. Stejně tak kopnu do nich aby se zase zavřeli. ,,Lásko....snídaně." usměji se a pronesu jejím směrem, poté se k ní nakloním, počkám až se posadí a podám ji talíř do ruky. sednu si na malý kousek vedle ní a začnu jíst. |
| |
| soukromá zpráva od Gabrielle pro Nevím, jestli mne probudil ten rachot, když Soth otevřel a zase zavřel dveře pokoje, či vůně snídaně, ale opět jsem se tím probudila, zase jsem po chvilce usnula. Když ke mne zazní jeho hlas, je to jako pohlazení po tváři a ještě k tomu když muž nese snídani své milé do postele, je to to nejlepší, co si žena od muže může přát. Posunu se tedy na posteli až ke zdi, narovnám si pod záda polštář, a» mne netlačí rám postele a pomalu převezmu od Sotha talíř s čerstvými vajíčky a s radostí a chutí, kterou mi ještě zvedlo celé dnešní, příjemné ráno, se do nich pustím. "Děkuji, můj jediný..." Zahuhňám trochu s plnými ústy, i když vím, že to není moc zdvořilé a slušné, mluvit při jídle, ale vím, že v jeho přítomnosti to moc nevadí. Věnuji mu jeden pohled a pokusím se o úsměv i přes to, že zrovna jím. Chvílemi si odhrnuji dlouhé vlasy, které mi padají do obličeje a snažím se, a» mi pramínky, nebo jednotlivé vlasy nelezly do jídla, které si tak vychutnávám... |
| |
| soukromá zpráva od Morwen, královna Farnianorská pro "Mám za sebou dlouhou cestu, až z Farinu. Hledám tu nocleh." odpovím vlastně po pravdě. Na ostrov se vydám až zítra. Koně držím za uzdu a pozoruji vojáky Uvidíme, jak se budou tvářit až zjistí, kdo je ta 'slečinka' ušklíbnu se a čekám, až mě propustí... |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro vypadají jako malé děti, kterým se dá právě nová hračka. "Mohla by jste nám říct jak to tam vypadá?" Jsou asi opravdu zvědaví, protože ti ještě ani neotevřeli bránu do města... |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Máš celkem velký hlad, ale jako minulé ráno tak i tohle máš na stole docela velkou snídani. Mezitm co jsi se procházel po celkem malém ostrově jsi zjistil, že tu je malý lesík i pískovcové menš hory. Ostrov neni moc velký, ale je ukrytý v mlze a normální smrtelník k němu nedopluje. Ostrov je ve Sněžném jezeře severně od města Lotty... |
| |
 | soukromá zpráva od Erbfëind pro |
| |
| soukromá zpráva od Morwen, královna Farnianorská pro "Nevypadá to tam nijak dobře. Jak jistě víte, král a královna zemřeli. Farin je pobořený a plný mrtvých po dvou náletech Aknahských. Vše je tam zničené, dokonce i palác je na spadnutí." řeknu smutně a cítím, že se mi do očí derou slzy "Mohli byste mě pustit?" zeptám se smutně a čekám... |
| |
| soukromá zpráva od Soth pro ,,Říkla jsem ti, že se máme dostavit k nějakému jezeru?" zeptám se, jelikož si opravdu nejsem jistý, zda-li jsem ji to řekl nebo nikoliv. Avšak ji nepřestávám hladit, mírně se k ní nakloním a políbím na čelo, položím si ji na svou hrud a pod svýma rukama cítím její teplo, také její vůni zachycuji. Nikdy mi není líp, pokud nejsem s dívkou kterou skutečně miluji. Nikdy se necítím tak dobře, jak když je Leia v mém narůčí, živá a zdravá |
| |
| soukromá zpráva od Gabrielle pro Ani nestačím "dožvýkat" poslední sousto, když v tom je můj talíř v Sothových rukách a hned nato už leží na nočním stolku, jako jeho. Trochu se uchichtnu, když zřím, že můj milý je na čtyřech a pomalu se ke mně blíží, ale nasadím nevinný výraz potalčující smích... "Ach, lásko... Kdybys jen věděl..." Uvolním se na posteli a nechám se přenést na jeho tělo. Pohlazení prsty po mé noze k bříšku trochu ignoruji, ale zakloním hlavu se sykavým zvukem, který hned nato vydám, abych nevykřikla, nebo» jsem velmi lechtivá. "Ff..." oddychnu si, když to lechtání skončí. "Hmm... Ne. Neříkal... Tedy aspoň myslím." zareaguji na jeho slova, které mi sdělil před chvílí, narovnám hlavu, kterou jsme teď velmi blízko sebe a lehce jej políbím na jeho rudé rty... |
| |
| soukromá zpráva od Soth pro podotknu když se její rty odtrhnou od mých. Znovu ji pohladím po tváři, něžně sjedu níž ke krku a poté i k jejími porsí. Hluboce se ji zadívám do krásných očí a přiblížím se kní. Mé rty jsou od jejich pár milimetrů avšak ji nepolíbím, zahrávám si s ní. |
| |
| soukromá zpráva od Gabrielle pro "Kolem poledne?" Optám se, jakoby sama sebe a trochu se zamračím. Možná také nad tím, že mne nechce políbit a pouze se oba díváme navzájem do očí, a tak se k němu pomaličku přiblížím a políbím jej sama... "To máme ještě dost času na to, abychom se alespoň trochu navzájem prodali našim citům ne? Lásko...." Řeknu potichu a začnu ho něžně líbat, přičemž zavřu oči a nechávám se poddávat slasti... |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro "Určitě bude lépe a naše říše získá to co bylo její" řekne hrdě a hned ti odevře malou branku, která je velká tak akorát na člověka. "Hodně štěstí slečno" popřejou ti a zavřou za tebou... |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro |
| |
| soukromá zpráva od Morwen, královna Farnianorská pro Nechám ho ustájit v královských stájích a pak jdu za správcem města.... |
| |
| soukromá zpráva od Soth pro ,,Miluji tě..." řeknu hlubokým avšak tichým hlasem. A zadívám se ji do očí. Snad jakobych tam měl najít odpověď |
| |
| soukromá zpráva od Gabrielle pro Zadívám se do těch jeho hlubokých, zelených očí, plné krásy a něhy v této chvíli a upřímně zašeptám "Také tě miluji, lásko..." Obejmu jej kolem krku a položím se na jeho tělo. Poté se skloním k jeho obličeji a začnu jej něžně a romanticky líbat. Zavírám při každém pohybu ústy oči a nechávám mnou projíždět vlnu něhy a vzrušení naráz... "Ach lásko.. Nikdy jsem nebyla š»astnější, než s tebou..." |
| |
| soukromá zpráva od Soth pro Podřídím se tvým políbků a začnu tě jemně hladit, po tváři a po zadečku. Při tom ti pomalu vyhrnuji tvou noční košilku. Nasávám tvou vůni a a nechávám se unést tím nejkrásnějším pocitem, a to, že jsem znovu s tebou vyrazil do ,,sedmého nebe,, . Jen at nic nezmeškáme.. prohodím mezi vášnivými polbky trochu ironicky, avšak pořád si zachovávm vážný výraz ve tváři. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Před domem správce města jsou stráže. "Co tu nechcete nemůžeme vás sem jenom tak pustit" Zastoupěj ti cestu do paláce, ve kterém jsi už taky dřív jako malá byla... |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Ozve se kousek za tebou nějaký ženský hlas, který zní opravdu velice mile. Když se za tim instinktivně otočíš vidíš ženu, která má na sobě bílý pláš» a mile se na tebe usmívá. Chvíli stojí na místě a potom tě ladným krokem obkrouží a postaví se vedle tebe. Na chvíli ti chytne ruku a zadívá se na ní. "Byla jste vyvolena" její hlas je opravdu příjemný na poslech. Zvedne hlavu a podívá se ti do očí. Má je nádherně modré. "Pojďte prosím semnou k jezeru by jste to nestihla pěšky do doby, která stála na tom papíře" Žena trochu znervózněla, ale úsměv má pořád. Natáhla druhou ruku, aby jsi se jí chytla. Vypadá to, že tě do ničeho nutit nechce a že chce, aby jsi si vybrala sama jestli jít nebo ne... |
| |
| soukromá zpráva od Morwen, královna Farnianorská pro "Ihned mě vpustíte!" řeknu pevně, rozkazovačně a s šílenýma ohníčkama v očích... |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro usměje se na tebe strážnej a poodstrčí tě dál, že skoro padneš... "Takovou věc může mít kdekdo" |
| |
| soukromá zpráva od Morwen, královna Farnianorská pro "Máte deset vteřin,a byste mi oetvřeli yvhlupáci! Musím ihned mluvit s Regulusem!" vyštěknu a jednomu z nich přitisknu meč ke krku... na něm je jasně vidět erb rodu králů... |
| |
| soukromá zpráva od Min'Gael Dyrr pro Zapískám a na snese se ke mě Warrose, nasednu na ni a pobídnu ji. Wyverna chytne ubrus plný lidských kousků do pařátů a vznese se vzhůru i když jí to kuli té váze trvalo trochu déle. Vyletí až úplně nahorů a tam ubrus pustí, kusy lidksých těl se začnou sypat na město jako kroupy. Pak se sečnu střemhlav snášet dolů, opět proletím hlavní třídou, proud vzduchu srazí ty co se tam ještě opovážili zůstat a chytá do poařátů nebo do tlamy ti co se jí postavili do cesty. Když jsem těsně před palácem připravím se, trochu se nakloním a pak hbitě chytím kopí se zástavou a vytáhnu ho ze země, pak znovu vyletím nahorů a kopí hodím na střechu nejvyšší věže paláce, ... tam bude zástava Aknahu viditelná všem a spolu s terorem, který se snesl na tohle město v podobě hlav nabodaných na kopích na nádvoří paláce, rudých krvavých zdech jeho chodeb a místností a kusů těl rozházených všude po městě, bude vstupovat do myslí obyvatel a zapuzovat myšlenky na nějaký odpor proti Aknahu! ... Pak vyletím směrem na další nejbližší město. S odhodláním přinášet smrt a hrůzu tolika jejich poddaným dokud se sama neodevzdá do našich rukou. |
| |
| Na nějaký přílišný přepych sem si nikdy nepotrpěl, a popravdě čím déle jsem v tomhle těle tím více se začínám cítit lépe spíš v ... menších hostincích. Přesto najdeme nějaký hostinec co má aspoň stáje, abychom měli kam dát koně. "Zlatý Úl" Možná že ta volba přeci jenom nebyla tak úplně náhodná, ... mám chu» na medovinu. Vejdeme dovnitř, a já si povzdechnu, lidi jak ... nakonec není se čemu divit trh je v plném proudu, lidé mají žíneň. Já taky a nehodlám už ztratit ani minutu hledání čehokoli jiného. Sedem si k stolu kde sedí jenom jeden muž, zadívám se mu hloboko do očí a odělám malý trik, v mých očích se najednou objeví maličké kruhy s černo červenými a fialovými odlesky a začnou se pohybovat chaoticky sem a tam, vždykcy když muž zaostří zastaví se a třeba se jen zalesknou a když zas oči uvolní pohnou se. Muž něco zavrčí zvedene se a jde si najít jiné místo i když možná už žádné další prázdné nenajde. Když k nám přijde hostinský poručím si něco malého k snědku, třeba pár topinek s játry nebo cokoli jiného jen tak k zakousnutí, a pak s klidem a nonšalancí jaká se může zdát až zarážející na někoho s mým vzhledem a vzrůstem si objednám korbel piva a žejdlík medoviny, na kterou se obvzláště těším. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro "Vy si něco dáte slečinko?" optá se Elishi omnoho mileji než Qwinna před malou chvílí. Hospoda se plní čim dál rychleji možná to je proto, že se blíží poledne a bude čas oběda. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro "Vy si něco dáte slečinko?" optá se Elishi omnoho mileji než Qwinna před malou chvílí. Hospoda se plní čim dál rychleji možná to je proto, že se blíží poledne a bude čas oběda. |
| |
| Lotty Slunce se už dávno vyhouplo nad věž správcova paláce a ozářilo celé město. I ta největší hora ze Sněžných hor nyní nezastíní ani jeden kout Lotty. Většina z vás už je po jídle a je na čase, abyste vyrazili na místo kam jste měli namířeno, protože jinak to asi těžko stihnete. Hodiny na paláci odzvonili jedenáctou hodinu a trhy na náměstích jsou v plném proudu a vlastně celé město funguje jak má aniž by si vůbec uvědomovalo, že na jihu jenom několikset kilometrů jižněji probýhá válka a lidé tam umírají. Lidí v Lotty se to netýká tak nemají důvod se strachovat stejně jako vy zatim ne... |
| |
| soukromá zpráva od Min'Gael Dyrr pro Rozdělím si šípy tak aby v každém toulci měl polovinu. Každopádně teď letíme na Lotty, a sme jenom dva, začínám rozvažovat taktiku s tím rozséváním smrti, chce to nějakej propracovanější plán. Začínám přemýšlet nad dalšími možnostmi, ale tiché plíživé akce mi nejpřipadnou nevhodnější, museli bychom se zbavit wyvern a to je obrovský potenciál jak silou tak kuli psychickému dopadu, a pak oba dva sme černí jak uhel infiltrace je blbost. Čekat někde dál od města jestli tu mrchu nezahlídnem vyjíždět muže trvat hodiny, možná i dny a naše ostražitost bude s uběhlým čekáním upadávat a pak tu je noc a potřeba spánku, a to v tom městě ani nemusí být. Nakonec ke svému potěšení uznám, že vojenská akce bude ze všeho nejlepší. Čekat nás nebudou, aspoň ne tak rychle, takže máme moment překvapení na svojí straně, schyluje se k obědu, tím lépe, to hraje do karet plánu rychlého náletu pozabíjet důstojníky udělat vakuum ve velení, zmatek a neuspořádanost bude hrát v náš prospěch a než se stačí vzpamatovat budeme mít nějaký čas na to abychom našli tu čubku případně udělali menší masakr mezi obyvateli. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Stráže sice nemají moc náladu tě kamkoliv pouštět, ale nakonec se přemůžou a pustěj tě do paláce kam se celou dobu snažíš dostat. Ucejtíš slabší ránu na sv zadnici. Asi to způsobilo to, že tě jeden ze strážných plácl po zadku. Ještě to doprovázelo smích obou mužů, kteří z toho mají asi radost... Chodba paláce je krásně zdobená, na stěnách jsou různé obrazy a malby a na podlaze je jeden z nejdražších kamenů, které kdy byli nalezeny. Přibližně každých deset metrů stojí jeden strážnej a nedůvěřivě si tě prohlíž. Taky je dost možný, že za to může válečný stav, který ještě vyhlásili tvoji rodiče když žili. "Co si přejete?" zeptá se tě docela vysoký muž hubené postavy. Má na sobě drahé látky a vypadá docela mile. Nikdy jsi netušila, že by mohl být správce města tak mladý, ale na druhou stranu je to tu i tak zaízené. Žádné historické věci a podobné. Na jeho výrazu jsi si později mohla všimnout toho, že tě asi poznal. Políbil ti ruku a nabídl ti, aby jsi šla s nim do jeho soukromých síní... |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Dole je tráva docela zažloutlá, protože vypadá, že opravdu dlouho tady nepršelo. Sledujete cestu, která vede k městu Lotty a občas na ní vidíte různé postavy, ale nikoho koho hledáte. V dálce se objevují Sněžné hory a vám je jasné, že za malý okamžik konečně doletíte na místo kam máte namířeno. Tahle myšlenka vás popohání dál k tomu, abyste splnili svůj úkol a konečně mohli zase domu nebo do války zabíjet lidi. Po patnácti minutách jste konečně nad městěm nebo malý kousek od něho a je jenom na tobě co uděláte. |
| |
| soukromá zpráva od Min'Gael Dyrr pro Pokud vše půjde podle plánu a naše akce rozpoutá chaos, necháme wyverny a» si pohrávají s vojáky, kteří se, jak předpokládám, budou bez velení jenom neorganizovaně snažit je sestřelit, a sami se vydáme nalézt královnu a splnit tak úkol. Jako místo setkání si domluvíme centrální náměstí, odkud se pak společně vydáme k paláci. Když mu vše objasním, tak se rozletíme na opačné strany. Když vidím že Juba začíná otáčet svou wevernu na město začnu taky, útok musí být dobře koordinovaný, když zaútočíme ve stejnou chvíli bude vyvolaný zmatek o to větší. .. Rozletím se proti hradbám nízko nad zemí, tak abych byl jasně vidět, nechám strážím chvíli aby stačili ohlásil útok ale už né dost dlouho aby podali nějaké přesnější informace, v tu chvíli totiž začne wyverna křičet, nad hradbou se Warrose lehce přehoupne a lapí do spárů jednoho ze strážným, vyletí kus do vzduchu a mrští s ním vší silou směrem do středu města, v tu chvíli už se rozhlížím, kde se organizuje obrana a hlavně kdo ji organizuje, taky se rozhlížím po poslech jimiž se posádky jednotlivých věží mezi sebou dorozumívají. Střemhlav začnu slétat dolů Warrose se nezadržitelně blíží zabořit své pařáty do další oběti, tentokrát jednoho z poslů a já jak prolétáváme kolem jednotlivých věží vysílám smrtící šípy vstřít velitelům posádek. Wyverna ale ve svých útocích nelétá rovně, prolétává mezi domy a věžmi, když chytí svou obět vzlétne a zas se snese ale vždy na různých čarou nespojitých místech, to všechno aby případné pozorovatele z větší vzdálenosti zmátla a dovedla k myšlence že wyvern je víc. |
| |
| Hnedka jak ustájím svého koně vydám se za Qwinnem do hostince. Porozhlédnu se po lokále a obhlížím osazenstvo okolo. Jdu si sednout ke stolu, který vybral Qwinn. Když chudák vesničan musí narychlo zmizet z naší přítomnosti, jen se na něj omluvně podívám. Možná bych mohla Qwinna spražit za to, co tomu chudákovi zase provedl, ale mě to docela vyhovuje, že sedíme sami. Jak se mě hostinský zeptá, co si dám. Chvíli zapřemýšlím a pak si objednám. "Dám si to stejný, co on, ale bez té medovniny. Jak mi to přinese poděkuji a dám se pomalu do jídla. |
| |
| Rozletím se proti hradbám nízko nad zemí, tak abych byl jasně vidět, nechám strážím chvíli aby stačili ohlásil útok ale už né dost dlouho aby podali nějaké přesnější informace, v tu chvíli totiž začne wyverna křičet, nad hradbou se Warrose lehce přehoupne a lapí do spárů jednoho ze strážným, vyletí kus do vzduchu a mrští s ním vší silou směrem do středu města, v tu chvíli už se rozhlížím, kde se organizuje obrana a hlavně kdo ji organizuje, taky se rozhlížím po poslech jimiž se posádky jednotlivých věží mezi sebou dorozumívají. Střemhlav začnu slétat dolů Warrose se nezadržitelně blíží zabořit své pařáty do další oběti, tentokrát jednoho z poslů a já jak prolétáváme kolem jednotlivých věží vysílám smrtící šípy vstřít velitelům posádek. Wyverna ale ve svých útocích nelétá rovně, prolétává mezi domy a věžmi, když chytí svou obět vzlétne a zas se snese ale vždy na různých čarou nespojitých místech, to všechno aby případné pozorovatele z větší vzdálenosti zmátla a dovedla k myšlence že wyvern je víc. |
| |
| soukromá zpráva od Gabrielle pro Nechávám se podřídit tvým polibkům, jsem jako znovuzrozená. Líbám tě snad všude, kam mi to krk dovolí. Z toho všeho mi naskakuje husí kůže, když si uvědomím, že už jsem konečně zase s tebou, samotná... "Miluji tě..." Prolétne mi hlavou a stále se přispůsobuji tvým polibkům a pohybům. Ale cítíš i ty, že něco není vpořádku. Něco je špatně a já jsem v posledních chvílích, jakoby trochu nervózní... "Počkej..." Zvednu se náhle na loktech, když si byl na mne položený a nasadím celkem vážný obličej. "Slyšíš to, co já? Jakoby... Jakoby nějaká ohromná křídla vířila vzduchem venku..." "A ten křik!" |
| |
| soukromá zpráva od Soth pro Stále si pohrávám s tvými rty, rukou už po několikáté zkoumám tvé tělo. Když se však zarazíš, přestanu a otevřu oči. Nechápajíc na tebe pohlédnu a opřu se o natažené ruce, abych se ti mohl dívat do očí. Na tvůj rozkaz ti věnuji další necháúající pohled a poté, kdyý uslyším, že jsi něco slyšla, pouze zakroutím hlavou. Na okamžik pohlédnu z okna a když v něm nic nevidím, zpět kouknu na tebe. Pokrčím rameny a lehnu si vedle tebe. "Možná se ti něco zdálo...." řeknu klidným hlasem, vstanu z postele a začnu si opět zapínat košili. "měli bychom jít....at nepříjdeme pozdě..." podotknu, upevním si k opasku meč, přehodím řes sebe plášt a podám ti ruku, abys mohla vstát z postele... |
| |
| soukromá zpráva od Gabrielle pro I přes to, že mne můj milý uklidňuje, si nejsem moc jistá tím, že je venku takový klid. Vstanu tedy z postele hned potom, co ze sebe sundám Sothovy ruce v tak jemném stisku na mé pánvi a ostatních částech těla a přiběhnu k oknu... "Tam!" Vykřiknu náhle a na obličeji se mi objeví užaslý výraz, který říká, že je plno věcí ve městě v nepořádku... "Pojď rychle sem! Něco tam v dáli létá a na něm sedí jakási postava!!" Nenechávám se jen tak odbýt a už už se chystám obléci na sebe oblečení a nato zbroj. Poté se řádně protáhnout s mečem ven a zřejmě jsem i teď odhodlaná, připravena bojovat za lidi v tomto městě... |
| |
| soukromá zpráva od Soth pro Chvíli nechápajíc hledím na svou milu. Poté se odhodlám, přistoupím k oknu a zadívám se směrem, který mi ukazuje. Přimhouřím oči a když skutečně zahlédnu zajímavou potvoru, mírně nakloním hlavu. Sotva se Leia otočí, připravená odběhnout, prudce ji chytnu za paži a zadívám se ji do očí. ,,Třeba je neškodný, nechce jim ublížiz" nadhodím, je možné že mám pravdu, i když pravděpodobnější je ta druhá možnost. Po chvilce ji pustím a vyběhnu za ní ven |
| |
| Vyběhli jste oba ven na kruhové náměstí, které je nyní skoro prázdné a vidíte tam jenom zmatené lidi běhajíc sem a tam a hledající nějaký bezepečný úkryt. Předtim vám připadalo, že vivern je nějak málo, ale nyní jeji počet moc neodhadnete, protože jsou rychlé a lítají splašeně sem a tam. Pokaždé když se snesou k zemi naberou pár neš»astníků a pohazují je všude po městě. Dokonce se staně, že kousek od nohou Leii přistane hlava bez těla. Ten pohled neni moc pěkný, protože to je obličej nějaké ženy. Sice jsi jí neznala, ale je ti z toho dost nanic. Mezitim co sledujete ten zmatek po městě slšíte zvonit zvony, které se ozívají hlavně z paláce místního správce a taky z hradeb od jihu. Občas kolem proběhne nějaký voják, ale jednotlivec nemá moc šanci... |
| |
| soukromá zpráva od Min'Gael Dyrr pro Warrose se tentokrát začne snášet k další oběti, ale místo aby jí chytla do pařátů přiletí těsně k ní, nízko nad zemí a ještě se k ní natočí hřbetem. To abych já toho nebohého človíčka mohl chytnout, zlomit mu vaz a vytáhnout jeho tělo na hřbet wyverny. V tu chvíli se Warrose snaší těsně u země a letí rychle ale přímo, abych měl možnost sesednout za sedla a usadit tam to teď už bezvládné tělo, pak vyměním i moje a toho těla nohy v třmenech, na konec toho všeho vezmu otěže a ruce toho těla pevně přivážu k hrušce sedla, to vše velmi hbitě a obratně. V rychlosti jakou letíme si toho málokdo stačí všimnout, a i kdyby něco postřehl určitě mu to v tom zmatku nedojde. Pak se svezu po boku dolů, Warrose do pařátů, ta spomalí, snese se ještě těsněji k zemi a lehce mě mrští do jedné ze stinných uliček města, nějlépe kdyby tam byla nějaká hromádky sena nebo i třba hnoje. Pak wyverna letí dál a pokračuje v tom co dělala, nesouvislém prolétávání mezi domy, likvidování případný poslů nebo velitelů a hlavně všeobecném šíření paniky. |
| |
soukromá zpráva od pro A když tak nemohl bys mi hodit aspoň úvod děje, typuju že se s nima hned nepotkám. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Ty jsi teď v paláci správce a čekáš na jeho audienci. Vlastně už jsi se dočkal, ale přišel někdo neodkladný a musel tě na malou chvíli opustit a věnovat se svému hostovi. Místnost je opravdu krásně zdobená. Nachází se ve druhém patře paláce. Okan jsou směrem na náměstí, které je teď skoro prázdné. Povalují se tam občas nějaké ty mrtvoly, protože na město právě útočí Aknahští, kteří mají s Farnianorem válku už odnepaměti. Nevíš kolik jich je jediné co víš a vidíš je zmatek a řev lídí venku. V pokoji to poměrně vodí. Je tam nějaká almara, dvě pěkná křesla, lavice potažená nějakou látkou a drobná knihovna sloužící spíše jenom, aby pokoj nepůsobil prázdně. Na podlaze je koberec, který neni, ale po celé ploše pokoje. Tam kde neni koberec si můžeš všimnou kamené podlahy... |
| |
soukromá zpráva od pro Hmm, co to, běhají jako zmatená zvěř. Pomyslím jsi při pohledu na náměstí a mírně se ušklíbnu. Otočím se směrem zpět do místnosti a všimnu si křesla. Hmm, už mě docelá bolí nohy. Asi jsi... Nestihnu na to ani domyslet a už sedím v křesle, rozhlížim se po místnosti a čekám na správce, který mě tak náhle opustil. |
| |
| soukromá zpráva od Morwen, královna Farnianorská pro "Jak jistě víte, rodiče jsou mrtví. Farin je zničený a celá říše se rozpadá. Musíme něco udělat, musíme dostat ty bestie pryč." řeknu pevně správci a jdu s ním pomalu po chodbách hradu... |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro souhlasně kývne správce, protože má pravděpodobně stejný názor. Jde dost lehce a kouká přitom zamyšleně do země. "Mám zde ještě jednoho hosta a pokuď by vám nevadilo tak bych vás seznámil. Mohl by vás doprovázet" řekl pochybovačně správce, aby to neznělo jako, že ti něco přikazuje. Zavede tě před dveře, za kterými nevíš coje, ale asi nějaká přijímací místnost jak to tak bejvá dole. |
| |
| soukromá zpráva od Morwen, královna Farnianorská pro "Jistě, ráda se seznámím s Vaším hostem." Zastavím se po jeho boku a čekám, co se bude dít. Opráším si ze sebe prach z cesty... |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro "Je mi líto, ale zavíráme." řekne dost rychle a je vidět, že je dost nervózní. Nejradši by vás okamžitě vyhodil, ale čeká až pujdete sami, aby mohl zavřít. Mezitim slyšíte nějakou ránu na střeše. To asi dopadlo nějaké tělo... |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro "Je mi líto, ale zavíráme." řekne dost rychle a je vidět, že je dost nervózní. Nejradši by vás okamžitě vyhodil, ale čeká až pujdete sami, aby mohl zavřít. Mezitim slyšíte nějakou ránu na střeše. To asi dopadlo nějaké tělo... |
| |
| soukromá zpráva od Min'Gael Dyrr pro Ze sena se svalím na zem, chvíli popadám dech, pak se zvednu a rozeběhnu směrem, kterým jsem viděl to velké kruhové náměstí. Na dlažbě se ozývají hlasité zvuky jak na ni tvrdě dopadají ocelové boty, neozývá se ale řinčení zbroje jak by bylo očekávatelné, moje brnění je kované přesně na míru, a tak je vlemi přiléhavé a nikde nijak neplandá nebo se nějak moc nepohybuje, ergo ocelové pláty o sebe nenarážejí. Nečekám že by můj pěší přesun proběhl bez potíží a tak už čerstvě když se rozeběhnu vytasím meč. Nechci se ale nikde moc zdržovat, a tak spíš než abych se zastavil a začal šermovat si budu snažit s rozběhem prorazit cestu, vykrývat případné útoky, nicméně neupustil jsem od svojí krvelačné povahy a tak když budu mít možnost zaútočím, rychle s se silou celého těla v pohybu, takové útoky by byli vedené zákařně na místa kde by napáchali nejvíce škody a zbrzdili případné pronásledovatele, na obličej, krk a břicho ze předu nebo pokud by se naskytla situace rychle přetínání šlach na nohou sekem za sebe. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro |
| |
soukromá zpráva od pro |
| |
| soukromá zpráva od Min'Gael Dyrr pro Ale už i tak jak k tobě začnu beze slov kráčet tasím meč. Je to dlouhá mírně zahnutá zbraň bez žádné okázalé žáštity s čepelí broušenou jen na jedné straně. Je to elfí meč, a když si mě konečně blíže prohlédneš i na mě poznáš elfí rysy, špičaté uši, dlouhé hedvádné vlasy, žádné vousy, jsem temný elf. Už sem docela blízko a za chvíli budu na dosah meče, a nevypadá to že bych dal na tvoje slova, možná je taky možné že jim vůbec nerozumím. |
| |
| soukromá zpráva od Morwen, královna Farnianorská pro "Sakra, bestie odporný!" dívám se a snažím se zjistit, kolik jich je... Návštěvníka u okna si už moc nevšímám, to, jak ty zrůdy ničí lid mojí říše mě vytáčí... |
| |
soukromá zpráva od pro |
| |
| soukromá zpráva od Min'Gael Dyrr pro Tohle je nějakej idiot.. Už tak sem byl dost blízko, takže teď jenom udělám bleskurychlý výpad vpřed, vodorovný sek přes tvoje břicho, meč je sice poměrně zubatý, zřejmě z častých potyček nicméně síla jakou jsem útok vedl je dost velké aby čepel prořízla kuži a maso, pochopitelně pak, témeř ihned vyhřeznou tvoje steřva, z nichž některá jsou taky pro»atá a tak z nich začnou vytékat výkaly, jež společně s krví zbrajvují zem pod tebou. Než si ale tohle uvědomíš protočím meč a vedu druhý výpad ze strany na tvůj krk tak, že ti roztnu hlasivky a prožíznu pěknou řádku žil které na krku jsou. Oba útoky vedu téměř jen špičkou meče, ergo držím si dostatečný odstup, dýka je zákeřná zbraň a špatně se proti ní brání, já mám ale výhodu délky zbraně a plně ji využívám, nemluvě o tom že také seky se dýkou prakticky vykrýt nedají. Pochopitelně ciítíš hroznou bolest a taky možná psychický šok, ale po druhém výpadu už stejně křičet nemůžeš, takže o to, že bys někoho přivolal nebo se někam doplazil střevy mimo tělo, jež bys musel táhnout sebou po zemi, se nebojím. |
| |
soukromá zpráva od pro |
| |
soukromá zpráva od pro Podívam se směrem k oné ženě a řeknu: ,,Dobrý den přeji." Řeknu to docela nahlas, vlastně dost nahlas, prostě tak aby jsi mě tentokrát všimla. Pak se zase podívam směrem na náměstí. Proč běhí jako krysy, takhle je jednoho po druhém pobijí, ale vlastně to není má starost, tedy apoň zatím ne. Při těchto myšlenkách se tak divné zašklíbnu, né nějak škodolibě ale zašklíbnu. |
| |
soukromá zpráva od pro Ale zbytek na mě už není tak normální. Oči mám velmi tmavé a zalité krví, tváře velmi bledé, tedy nejen tváře, ale celé tělo mám velmi bledé. Toto tělo vypadá jako by v sobě taky moc energie neskrývalo. Prostě vypadám jako kdybych již nějaku dobu nežiji. A ten můj výras, nehybný, neměnný, ledový... prostě ani známka po životě, ale ikdyž vypadám jako mrtvý jde na mně poznat že jsem živ a že jsem jsem člověk, ikdyž kapku divný ale přece. |
| |
| soukromá zpráva od Morwen, královna Farnianorská pro "Ehm, dobrý den." otočím se k tobě s úsměvem... Na první pohled mě zaujme tvůj zvláštní vzhled, avšak na tváři mi stále hraje přátelský úsměv a rozčilení, než překvapení... Jsem 175 cm vysoká dlouhovlasá brunetka...mám hluboké šedomodré oči. Někteří mě označují za krásnou, jiní za hezkou dívku. Není mi moc, ne víc než 20 tet... Na sobě mám kožené jezdecké kalhoty, hedvábnou halenu a koženou vestu-ta je krvavě rudá...u pasu se mi houpe meč se znakem říše a na krku amulet se stejným znakem... mírně pokloním hlavou a až teď si uvědomím, jak jsem se nevhodně zachovala... |
| |
soukromá zpráva od pro Hmm, znak vaší říše jak na meči tak na krku, vy nejste obyčejná žena že? Stále oné mladé ženě vykám, kdoví co je zač. Je vzkutku velmi pěkná, vybavení jako bojovnice, ale na to zase moc upravená, kdo ví co se z ní vyklube. |
| |
| soukromá zpráva od Morwen, královna Farnianorská pro "Někdy bych si přála být obyčejnsou ženou. Jsem Morwen, nynější královna této říše." podívám se na viverny a skrčím čelo, je vidět, že přemýšlím, co udělat. Nejlepší obranou je útok, to vždy tvrdil můj otec a to také uděláme. pohladím jilec meče a otočím se na správce "Za týden bude připravené vojsko k úderu. Napadneme je, zabijeme jejich krále, nebo můžeme uzavřít spojenectví." kývnu hlavou a opět se podívám ven |
| |
soukromá zpráva od pro Nechci být nějaky moc zvědavý, ale jak vidím máte problémy. Jak jsem zaslechl chystáte protiútok, ale teď ne, někdo by měl proti těm bestijím zasáhnout, není jich moc! Stačilo by pár lukostřelců a bylo by po problému! Řeknu příjemně, ale možna kapku povýšeně. No snad pochopí že chci jen pomoct. Ikdyž nevím jestli to má cenu, přeci jenom je hodně mladá a ještě žena a to chce vést armádu? Můj usměv nahle zmizí a oběvi se výras ze kterého je jasně znát že přemýšlim. Jo a ještě a» jsi nemyslíte že jen tak plácam, stačí říct a pokusím se je zahnat. Zmého hlasu jde cítit jistota a seběvědomí. Ikdyž tu nemám ani luk, ale ten bych snad někde sehnal. |
| |
| soukromá zpráva od Morwen, královna Farnianorská pro "Vím, že lukostřelci by pomohli, jenže mnoho lidí nestřílí tak dobře. Navíc mají strach." skloním hlavu a zadívám se na podlahu... "Ale pokud si myslíte, že ty bestie zaženete sám, tak do toho, máte mé svolení." kývnu hlavou a opět se zadívám na viverny... |
| |
soukromá zpráva od pro Dobře, skusím to, ale potřebuju nějaký dobrý luk a šípy. Jak už jsem říkal, svůj luk tu nemám. Řeknu opět sebejistě. Hmm. lidé mají strach? A co jim pomůže jen běhat jako krysy? Nejlepší na strach je boj, ale tothle asi taková dívenka nepochopí! Naštěstí tyto slova zazní jen ve mě vevnitř. Hmm, měl bych jsi dávat více pozor, ještě něco řeknu nahlas a nevím, nevím jak by jse královna zachovala. No tak! Potřebuju ten luk, a» můžu na ty bestie! Z mého hlasu jde cítit netrpělivost, ale ne obyčejná, prostě to vypadá jako bych jse těšil. No a teď kudy na ně? Pohlédnu z okna a začnu pozorovat ty bestie. Dostřelím, nedostřelím? No uvidíme a skusíme, když tak pujdu na to naměstičko. Mírně se ušklíbnu a otočím spět na královnu a čekám... |
| |
| soukromá zpráva od Morwen, královna Farnianorská pro "Luk a šípy pro hosta, hned!" sama se Kroahovi ukloním a vyrazím na chodbu. Seberu všechny vojáky, které potkám a jdeme všichni společně do města, naproti vivernám... |
| |
soukromá zpráva od pro No doufám, že to bude dobrý luk, no a hlavně že něco trefím. Podívam jsem směrem k těm létajícím bestijim. No odsaď je asi netrefím budu muset ven. Pak už jen čekám na mistě až se něco semele. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro "ještě něco si budete přát?" řekl jeden ze stráží dost zřetelně, abyste mu oba ozuměli. Odpovědi se však nedočkal. Morwen vyrazila ven společně s vojáky na chodbě, kteří mají stejnou zbroj jako v místnosti. Pravděbodoně i ti šli za váma. Po chvíli přišel i host Kroah s lukem, který mu byl dán. Po městě lítá dost neurčitý počet vivern, ale když se soustředíte delší dobu tak minimálně vy dva si můžete všimnout, že ty viverny jsou jenom dvě. Jedna je dokonce bez jezdce takže buď je tu sám nebo byl ten druhý už trefenej... |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro "ještě něco si budete přát?" řekl jeden ze stráží dost zřetelně, abyste mu oba ozuměli. Odpovědi se však nedočkal. Morwen vyrazila ven společně s vojáky na chodbě, kteří mají stejnou zbroj jako v místnosti. Pravděbodoně i ti šli za váma. Po chvíli přišel i host Kroah s lukem, který mu byl dán. Po městě lítá dost neurčitý počet vivern, ale když se soustředíte delší dobu tak minimálně vy dva si můžete všimnout, že ty viverny jsou jenom dvě. Jedna je dokonce bez jezdce takže buď je tu sám nebo byl ten druhý už trefenej... |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro |
| |
soukromá zpráva od pro Kouknu na morven a natahnotou páží na ní ukážu. Zdá se mi to?.. A nebo fakt jsou jenom dvě? Pozorně pozoruji ty potfory a snažím se najít jejich způsob útoku, no najít vypozorovat, vyzkoumat... Po chvíli pozorováni vezmu jeden šíp a připravím si ho na luk držim ho dvěmi prstý pravé ruky, kterou zaroveň držím luk, prostějsem Připraven ihned vystřeli, stačí jen natáhnout... Děte se rači shovat paní, nebude to tu ptrovás bezpečné. Řeknu razným a sebevědomým hlasem. No a teď začne zábava. Usměji se a kouknu na potvory. Vztyčím ruku s lukem nahoru a druhou začnu pomalu napínat luk, vyčkávam na správnou chvili... Musím treft tu potvoru, jezdec umře dopadem, musím se trefit, musím. Když ta chvíle přijde, tak neváham a střílim. |
| |
| soukromá zpráva od Morwen, královna Farnianorská pro Zamířím na vivernu bez jezdce a vystřelím... "Já mám nebezpečí ráda, příteli. Nemusíte se o mě bát." křiknu, aby mě bylo slyšet přes hluk... Mávu na vojáky a ty se pustí do viverny, která létá bez jezdce... je jasně poznat, že ti tu s jezdcem nechávám... |
| |
| Vojáci se sformují přesně jak chce Morwen. Až na její rozkaz se konečně ozve zvuk šípů letících vzduchem směrem k nebi. Stín na nebi jak by ho většina lidí na zemi nazvala je dost rychlý a je velice těžké ho trefit. Je celkem dost velký, ale je možné ho zasáhnout s trochu lepším mířením a vchytralostí. Nějakým vojákům se to podaří, ale viverna nepadá dolu k zemi a lítá dál. Kroah má otrochu větší štěstí. Chvíli po vojácích natáhne tětivu a míři na menší vivernu i s černým jezdcem. Dva - tři šípy minou, ale ten čtvrtý ho konečně zasáhne. Nevíš kam přesně, ale je vidět, že to místo bylo dost citlivé, protože málem vrazili do věže paláce, který jentak tak minuli. Viverna to přežila celkem bez újmy, ale její jezdec na tom bude asi hůř. Pro vás je to možná dobré. Vidíte jenom černou tečku jak padá dolu k zemi. Je docela smůla, že spadne do velké hromady hnoje která je kousek od stájí paláce. Viverna se jezdce snaží ještě zachránit, ale neni dost obratná asi k vůli zranění. Proletí nad váma div vás neshodí na zem. Někteří slaší vojáci co nejsou ve zbroji dokonce popadají, protože se neudrží na nohou k vůli větru co způsobila a jejímu odpornému řevu, který nahání strach. Malá skupinka vojáků se seběhnla k hromadě a doslova jí obklíčila. "Nevíme co s tou velkou paní a nevíme kde je její jezdec, protože jsme ho nenašli. Ledaby tenhle byl sám" řekne zmateně voják a pohlédne k hromadě... |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro |
| |
| Přemýšlím, jak dostat vivernu k zemi. Rodiče mě učili tomu, jak se mám chovat při návštěvách, jak v budoucnu být dobrou manželkou...ale jak kruci ubránit zemi před nepřáteli? "Zápalné šípy. Zkuste zápalné šípy! Město je kamenné, nepropukne požár. " Pozoruji viverny létající nad městem a nakonec se vydám k hromadě hnoje, do které spadl černoch... |
| |
| soukromá zpráva od Min'Gael Dyrr pro Větší starost mi ale dělají šípy fičící vzduchem z náměstí, na druhou stranu Warrose ale není hloupá, ví, že útočít na houf lučistníků na otevřeném prostranství se nevyplácí, nakonec už to jednou zažila i na vlastní kůži, a tak vlastně jenom dál s kliděm pokračuje v nesouvilém prolétávání mezi domy, moc vysoko do vzduchu se vůbec nepouští. Nedošel sem zas tak daleko a tak bych u hnoje měl být docela brzo, hlavně doufám, že si Juba uvědomí, že sem jeho pád záhlédl, a že za ním běžím, protože jestli se šel někam schovat je je jeho zvykem, to bychom se pak dost těžko hledali. |
| |
| Podívám se nezaujatě na nebe. Poté co tak učiním jenom zavrtím hlavou a obrátím se na Elishu. Měli bychom vyjet jestli chceme stihnout tu shůzku. Řeknu a naznačím k nebi, protože čas odhaduju podle slunce. Pak nasednu na koně, kterého mám před hospodou, s mírnými obtížemi, jaké by měl kdokoli mého vzrůstu při lezení na koně vzrůstu Yrucrema. Když už sedím mírně ho pobídnu. Sem si téměř jistý, že si Elisha všimla Morwen, a že ví, že jsem si ji všimnul i já a tak ještě prohodím směrem k ní. Už jednou nás odmítla,.. čaroděj se nedoprošuje. A neboj se,.. pamatuješ si na Farin, wyverny tam létaly vzduchem, neměli strach, protože jich bylo hodně, takže teď když se drží u země se snaží skrýt svůj počet, bude jich málo, strážní si s nimi poradí.. snad.. Pak už na nic nečekám a vyjedu k jezeru, jak je mým zvykem sám nebo s ní, na tom mi už nesejde, vrchol zájmu u mě už vůbec byl, že jsem jí vysvětlil proč jsem tak lhostejný k obraně města. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro |
| |
| Morwen se rozebíhá k hromadě hnoje, do které spadl ten černoch. Okamžitě potom se za ní rozeběhnou i vojáci. Chvíli jste běželi přes otevřené náměstí a toho využila jedna z viveren, která po vás vyjela. Byla to ta menší, která potom zmizela někam za obzor, kam už nikdo z vás nevidí. U hromady hnoje se vojáci rozmístí kolem hromady a namíří svoje kopí směrem do hromady. Zatim nevypadá nic, že by se tam hejbalo, ale úplně nahoru nevidíte, protože je to celkem vsoká hromada. Po krátké chvíli se kolem vás začínají ronit lidé, kteří jsou dost zvědaví a asi je nezajímá ta viverna, která je může kdykoliv smést nebo zabít. Asi spoléhají na úzkost ulice a smrad, který je tam celoročně... |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Večer jsi se vloupal do jedné stodoly ve městě. Je to stodola královských stájí takže je tam to nejlepší seno a skutečně dobře se na něm spí. Nechtělo se ti mezi lidi, alespoň dneska ne nebo teda vlastně včera. Jekot už ustal, ale zvuky z venčí slyšíš pořád. Jsou slyšet tětivy od luků a létajících šípů. Dokonce ti připadá jakoby se stodola asi dvakrát otřásla. Když se konečně odhodláš vykouknout ven. Vidíš skupinku vojáku včele s nějakou ženou a nějakým mužem, kteří střílí do nebe, kde jsou létající potvory z jihu, o kterých jsi taky slyšel své a ne moc milé věci. Ani nevíš jak se to stane, ale kousek od tvé hlavy něco proletělo a spadlo do hromady hnoje, která je pod oknem. Jsi asi na úrovni třetího patra, takže celkem výška. Nad sebou máš už jenom střechu. Po nějaké chvíli soustředění si uvědomuješ, že je to muž a že je to černoch. Nevíš jestli je nějak omráčenej nebo jestli je mrtvej a z té výšk se to taky moc nedá poznat. Má šíp v rameni. Krátkou chvíli na to se kolem hromady seběhnou vojáci, kteří namíří svá kopí k hromadě. Nevědí totiž ze země, kde ten černoch je... |
| |
| soukromá zpráva od Min'Gael Dyrr pro Musím přemíšlet rychle jestli Jubova wyverna zmizela znamená to, že už je nejspíš pryč, wyverny nakonec svoje pány neopouštějí, na druhou stranu Juba byl vždycky podivýn. Tak jak tak, a» už odletěl nebo se furt válí v hnoji, je pro mě na prvním místě náš úkol a až na druhém život mojeho.. "přítele". Takže změním plán, chytit tu ženu a odletět, jenže potíže mi dělá ten dav, v něm by měla Warrose docela potíže chytit jednu osobu, a pak ulička je dost úzká, takže je musím odlákat. |
| |
| Než si dav, jehož oči jsou upřené na kupu hnoje něčeho všimne, vzduchem prosviští meč a hlava jednoho z zvědavých měštanů spadne k zemi a než se kdokoli naděje, další má rozřízlé břicho tak že mu začnou vypadávat vnitřnosti, pak ještě začne stříkat neuvěřitelné množství krve z podřezaného krku a poslední moje obět skončí probodená někam do jater. A celou tu řež někde na kraji davu má na svědomí jedniná postava černé pleti, ale bílých vlasů. Pak se ale podívám na skupinu vevnítř davu, uplně u kopy hnoje, na těch deset vojáků a dívku, která mě určitě poznává. A tak ve chvíli když si i oni všimnou mě začnu utíkat. |
| |
 | no hrdina který bezbrané zabije a ty se zbraní obejde obloukem. kašlu na tohle všechno je to šílené a jdu pryč ale toho v kápi zabiju pomyslím si a pak si jej pořádně prohlédnu usměji se a pak kouknu dolů na černocha. A na vojáky vůbec nechápu proč se o něho zajímají vždyt je to jen voják ho nepotřebují zašklebím se a pak se nadechnu a usměji se. hej ty v tý kápi jsi asi velký hrdina že když bezbrané zabiješ hmmm to mně musíš naučit uslyšíš temný hlas později zpoza hromady vyleze asi 175cm vysoký mladík na sobě má tmavé modrou kápi. kapuce je dole z hlavy a jeho stříbrné vlasy dlouhé až po střed zad má spletené do copu. Rychle mrští dýku po člověku v kápi. |
| |
| Než se stačím vzpamatovat, černoch zabil posledního muže. Už se rozbíhám, když poznám ten jeho odporný ksicht... "Odpornej vrahu!" zaječím a vyrazím za ním. Odhodím dlouhý pláš», aby mi nepřekážel v běhu... cestou tasím meč našeho rodu... Kašlu an to, že je on silnější a vycvičený zabíjet. Se mnou cloumá vztek a chu» pomstít své rodiče. V mých očích je vidět nenávist a chu» prolít krev.... |
| |
| soukromá zpráva od Min'Gael Dyrr pro Už při běhu neslyšně zapískám abych upoutal Warrosinu pozornost, takže ta začne prolétávat městem o něco blíž ke mě. |
| |
| Když doběhnu s tou dívkou a její gardou za zády do širší ulice z ničeho nic se zastavím. Potutelně se usměju a křiknu. Warrose! V tu chvíli se ozve hrozný jekot trhající uši, jekot co terorizuje všechno co má uši, kromě těch co jsou na něj navyklí, jekot wyverny. V té samé chvíli ve které se wyverna začne snášet ulici se já rozeběhnu proti skupince, nesnažím se ale nikoho zabít na to nemám čas, jenom mečem odrážím jejich případné patetické útoky, který jsou v agonii způsobeném uširvoucím zvukem, nechávám je skouznout po meči po brnění dokud si neprorazím cestu k dívce. I od ní pochopytelně očekávám útok a jsem připravený jej srazit stranou, ale i tak se nezastavím a běžím dokud se naše těla nesrazí v tu chvíli ji co nejpevněji chytnu kolem pasu, aby pro ní bylo co nejobtížnější nejlépe nemožné se vysmeknout. Pak už je to jenom otázka dokonalé načasovanosti jezdce s jeho wyvernou a téměř v sekundě po tom co já popadl dívku mě i s ní popadne Warrose, vyhodí si nás na hřbet, začne rychle stoupat do výšky aby na nás jednak nedostřelili lučistníci a taky aby si dívka rozmyslela se teď vysmekávat, nakonec odlétá do dálky kamsi za svou menší přítelkyní. |
| |
| Odporný jekot ochromí mé tělo, jen tak stojím a tisknu si uši. Ucítím něčí pevný stisk na mém těle, pevná ruka mě svírá kolem pasu a běhěm chvilenky necítím pevnou půdu pod nohama. Ješlě dlouho mám zavřené oči a třesu se. Oči otevřu až po nějaké době, vidím kolem sebe jen oblhu a tvář, kterou nenávidím, tvář vraha mých rodičů a určitě i mého budoucího vraha... Pohédnu dolů a pod sebou vidím jen Farnianorské pláně a řeku linoucí se z Lotty do Farinu... Byla by hloupost se snažit vysmeknout, přecijen jsem obyčejný člověk a křídla mi nenarostly. Naštvaně pohlédnu do obličeje černocha "Tak co? jak zabiješ mě? Probodneš mě mečem? Pustíš mě a necháš mě se rozplácnout dole na zemi?" hlas nemám nijak naštvaný, klidný a vyrovnaný... |
| |
 | Když si všimnu, jak nějaká žena běží přes náměstí, následována vojáky, připojím se k honičce také. Následuji je až ke kopě hnoje, kde pak vidím dívku se přehrabovat. Najednou mě do očí udeří, mnohanásobné krveprolití a poslední voják padající k zemi. Ten muž, který toto všechno dokázal během chvilky, měl nejspíš největší zájem o tu ženu. Poradil si s tím dobře, ale nemám důvod se ho bát...té ženě pomůžu. Když si něco usmyslím, nevyženu to z hlavy a navíc přece nemohu nechat ublížit ženě. Co nejrychleji doběhnu k tomu muži který se mi hnusí jen pohledem a vykřiknu Pus» ji. říkajíce spíše jen tak symbolicky, napřáhnu před sebe své dvě sekyry a takříkajíce "pohlavě" se vrhnu do boje s tím neznámým mužem. |
| |
| Roffma Nemám čas ani úmysl s tebou bojovat a tak místo abych pustil tu ženu a vytáhl meč hbitě uskočím a pak už si jenom všimneš nějakého stínu, následovaného obřím tělem létajícího plaza, a jak mizím i s tou ženou kamsi do výšek. Morwen Ještě nad městem si spíš všímám dění dole, jestli se nás třeba náhodou nerozhodli pronásledovat nějací vojáci a když už jsme dál od města snažím se zachytit nějakou stopu po Jubově wyverně, takže než odpovím nějakou dobu to trvá. Nakonec ale přeci jen nechám wyvernu letět volně snad bude mít v hledání větší uspěch nežli já a klidným ledovým hlasem - jakobych před chvíli nezaútočil na město, nerozpoutal v něm chaos, nenechal wyvernu trhat jeho obyvatele na kus a sám neukončil život, krvavým nelidským způsobem, mnohým z nich - odpovím. Záležet to na mě jsi už mrtvá, tvoje tělo rozsápané a rozházené po městě a odseknutá zkrvavená hlava napíchnutá na praporci hlavního města vašeho patetického království,.. ale jsem jenom voják co plní příkazy, takže přežiješ, aspoň do doby než tě dopravím do Aknahu. Jenže mluvím řečí černochů, takže jestli jí nerozumíš asi jediné co pochytíš je Aknah. |
| |
| hej ty srabe zařvu na toho muže v kápi který právě ukradl nějakou ženu a uletěl s ní pěkně daleko. Pak zahlednu Roffmu kouknu na ni. ty je znáš ? chceš se vydat za tou ženou? já bych si totiž velmi rád něco vyříkal s tím mužem řeknu a kouknu na tu bojující vřavu bez vůdce. Na nc nečekám a běžím tam poté se zorientuji a začnu sekat do nepřátel. |
| |
| zavrtím se a podívám se ti do očí Jistě, jsou to překrásné vyhlídky, tedy pokud jsem ti rozuměla. Ale zase tolik mě není, abys mě mohl rozházet po celém městě." ušklíbnu se a zavrtím se, aby se mi sedělo lépe. Podívám se kolem a vychutnávám si let, vždy jsem chěla létat, jenže viverny měli jen naši nepřátelé... Chci změnit téma rozhovoru "Co oni se mnou chtějí?" zeptám se tě lámanou Aknahštinou... |
| |
| Zamračím se což ale dívka nemůže vidět protože let a způsob jakým sedíme neumožňuje hledět si do tváří. Není ale bylo by kdybych nechal Warrose si s tebou pohrát ty Farianorská čubko. Prohodím pro změnu řečí temných elfů, drowů, od čehož si slibuji větší úspěch než jaký jsem měl s aknahštinou. Pak už ale mluvím obecnou řečí protože dívčina aknahština mě jedině irituje. Veřejně tě mučit a následně zabít jak doufám,.. ale pochybuji, co s tebou chtějí doopravdy nevím, jak už jsem řekl jsem jenom voják co plní příkazy. A tak nějak už čekám její další námitku, že vraždit neviné mi nikdo za úkol nedám a tak hned navážu. Tohle je válka, v té je všechno povolené a šíření teroru a hrůzy je jednou z nejúčinějších taktik jak dosáhnout rychlého a absolutního vítězství. Tím chci očividně ukončit náš rozhovor, protože její dotazy mě unavují, je to přeci jen děvčátko co si hraje na vojáčky a né žena hodná vůdčího postu, což mě najednu stranu potěší, protože Farianor to staví do pozice poražených, na druhou zklame, protože jsem si od téhle války sliboval něco víc, nějaký odpor, nějakou adekvátní odezvu. |
| |
| uchechtnu se "Myslíš, že ty naháníš hrůzu? Bez té tvojí příšerky bys byl akorát tak k nakousnutí, chlapče." zasyčím jak had a stále sleduji ubíhající zemi pod námi... "Víš, teror a hrůza jsou účinné zbraně, ale národ, co už nemá co stratit je jetě nebezpečnější..." nadechnu se a pomalu vydechnu |
| |
| Nad jejími prvními slovy se jen tiše usmívám, nemyslím si že naháním hrůzu, vím to a kdyby ona měla možnost vrátit se do svojeho paláce věděla by to taky, takže mě tahle snaha o vyprovokování jenom pobaví. Tím co ale vypustí pak mě naštve, je hloupá a ignorantská, nezkušená životem a snaží se mi tu radit ve spůsobech vedení války. Z ničeho nic ji prostě schodím dolů, tak sekundu jí nechám padat a pak se po ní Warrose střemhlav vrhne chytne ji a vyhodí zas na hřbet. Usměju se jí za zády. Bála ses ? Na odpovědi nezáleží, vím že ano, i já bych se bál, je to přirozená rekce všech lidí, půd sebezáchovy strach o život, teror a hrůza udělá z národa lidi a ti už mají co stratit,.. život.. Řeknu opět jakoby se nic nestalo a ona tu celou dobu seděla po mojem boku, i když se ještě sotva vspamatovává. |
| |
| Warros Let vám netrvá moc dlouho a ještě je vidět v dálce město. Warros pustí Morwen, která letí doslova jako hruška směrem k zemi, ale naštěstí jí viverna zase chytí takže se jí nic nestane. Maximálně mohla utrpět šok z toho co se stalo a jak padala. V tom okamžiku si Min může všimnout dost známé viverny, která je na zemi a dost zmateně chodí sem a tam. Nemá nijak poraněná křídla, ale je dost dezorientovaná a asi ani neví co má dělat... |
| |
| Zaječím, jen co pod sebou necítím tělo viverny, pak, když dopadnu sedím a sotva dýchám... tvá slova ani nevnímám, až pak, když uslyším o tom, co mají ztratit, praštím tě loktem do hlavy. Bohužel nemůžu nijak mířit, ale doufám, že tě to bude bolet. Je mi jedno, jestli umřu teď. nebo za chvíli jinde... "Nejsi nic víc, než odporný černý hovado!" nyní už neskrývám svůj vztek... |
| |
| Město Stráže ve městě jsou dost zmatení nad tim co se tam děje, protože tohle se tu jenomtak nestává, aby viverna někoho kradla. Někteří vojáci se zmateně rozeběhnou za vivernou, ale nakonec si uvědomí, že jí stejně nemaj šanci dohnat, protože zmizela dávno za hradbama... Potom se otočí na velitele a čekají jaké dá další rozkazy. Než to však stačí udělat o rozruch se postará Korwin, který začne kolem sebe sekat mečem do imaginárních nepřátel, které má asi v hlavě, protože tam nikdo jinej z nepřátel neni kromě toho černocha co viděl v tom hnoji nebo co to bylo... Druhá skupinka stráží je stále rozestoupená kolem hromady a čekají jestli se něco bude dít... |
| |
| Rána loktem bolela, nejspíš budu mít i nějakou modřinu, bouli nebo otok, ale na to zabívat se tím teď není čas.. Zatraceně, takže Juba zůstal ve městě, v tu chvíli moje mysl zas začne pracovat a vymýšlím co teď. Tak jako tak slétneme dolů k Jubově wyverně, tam zjistím že nemám ani hloupej provaz a tak si vezmu do ruky luk a šípy, jsem dobrý střelec a kdyby začala utíkat prostě jí střelím do nohy, nakonec sama moc dobře ví co s lukem umím. Dojdu k druhé wyverně snažím se jí uklidnit a přimět jí k tomu aby mě vzala na svůj hřbet, což se mi po nějaké době přemlouvání nakonec podaří. Určitě to pro ni není pohodlné, když je zvyklá na lehce odívaného Jubu nést teď mě v plné zbroji, ani já se necítím nejjistěji a jsem si vědom, že si s ní nemůžu dovolit to co s Warrose, ale jiná možnost tu není, tu dívku, i kdybych našel lano, nikde nechávat nebudu. A tak se ze země vznesou dvě wyverny, na jedné manší já a na druhé obří dívčí postava. A znovu se rozletí k městu, větší wyverne se drží víš a víc zpátky zatímco menší letí spíš u země a žene se jak nejrychleji může. Větší se pak nějaký kus nad městem mimo dostřel zastaví a začne kroužit ve vzduchu, zatímco já letím dolů, do ulic města. Prolétnu dost širokou uličkou někde poblíž kupy z hnojem, kde se i zastavím, sesednu, už žádné matení nepřítele, a vydám se k hnoji, wyverna pak vzlétne, ale snažil jsem se jí naznačit a» zůstane poblíž. |
| |
| město po chvilce si uvědomím že tam nikdo není a já sekám jen tak do vzduchu co to sakra dělám asi mi přeskočilo všem se omlouvám a myslím že byste se měli vydat za svou paní řeknu stručně a chovám meč a dýku. Pak se ohlídnu na město a pomalým krokem se zanžím najít nejbližší budovu kde si budu moct sednout a dám i vše do kupy. |
| |
| Rozeběhnu se za Korwinem a po cestě si vybaju co mi vlastně říkal. Počkej oslovím ho ty tu ženu znáš? nebo proč za ní vůbec chceš jít? A s kým jsi tam vlastně bojoval? Mám v hlavě snad milion otázek a ty co mě nejvíc tlačí na jazyku, na něj okamžitě vychrlím. A kam teďka jdeš? Nevadí ti, když půjdu s tebou? podívám se na něj a čekám na odpověď. |
| |
| ne neznám ale ten muž se mi nelíbí zbtečně zabil pár lidí a já to tak nenechám no ta žena řek bych ž je prinezna nebo něcotakového a jdu nevm někam kde si myslím že budou Nevědíce ani kam jdu se vydám směrem kterým letěla ta hnusn vyverna. Pak si uvědomím že se ptala jestli mui bude vadit její přítomnost. a jestli chceš klidně pojd se mnou |
| |
| Tak fajn, vydáme se společně. doběhnu ho a teď už kráčím vedle něj, snažím se jít rychle. přitom si ho bedlivě prohlížím. Vypadá příátelsky. pomyslím si. O mě se tohle určitě říct nedá, vypadám jako nástroj určený jen k zabíjení a když se ho snažím obdařit aspoň trochu přátelským úsměvem, musím vypadat komicky. Ale bude to obtížné, nevíme kam směřují a dohnat je bude také složité. při posledních slovech mi trochu poklesne hlas, což u mého vzhledu vypadá asi divně. Nejsem zrovna nejrychlejší a mým kladem je spíše vytrvalost než rychlost. Ale to přece zvládnu, nenechám se přece odradit, nikdy a ničím! |
| |
| dobře jdeme spolu řeknu a beze slova pokračuji. |
| |
| Město Korwin a Roffma se konečně rozhodnou vydat se za královnou. Jejich kroky netrvají moc dlouho, protože když jsou u brány královna jim skoro doslova přiletí zpět. Oba vidíte dvě stejné viverny na nebi jako před malou chvílí. Jedna z viveren letí na místo kde jste předtím stáli. Ta větší krouží ve vzduchu a hlavou kouká po městě. Korwin si může všimnout, že na jejím hřbetě je ta dívka, kterou viverna vzala, a kterou jste se rozhodli jít hledat. Mezitím Min přistál kousek od hromady hnoje. Viverna se nedostala přímo k hromadě, protože je ta ulička dost úzká na rozpětí tak velkých křídel. Okamžitě tě obestoupili stráže a namířili na tebe kopí. Možná by jsi ještě něco stihl udělat, ale moc by jsi je asi neohrozil... |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Po nějaký době jsi slyšela za»ukání. Nikdo nečekal než vyzveš k otevření dveří. Dovnitř vešla mladá dívka, která se mírně uklonila. "Chce s vámi mluvit vrchní kněžka" Dívka ještě čeká jestli se nějak neozveš. Jsi na tajném ostrově, na který jsi byla pozvána zajímavim dopisem, který doprovázel labutí pírko. To už, ale není podstatné, protože jsi tady... |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro "Chce s vámi mluvit hlavní kněžka" usměje se a čeká až jí budeš následovat... |
| |
| A co sakra ted? zakřičím na společníka a sleduji vyvernu. Dívám se co bych mohl udělat a tak se rychle rozeběhnu za tou co klesla dolů . (s mečem) |
| |
| Sleduji z výšky Lotty...Vodím, že vojáci toho odpornýho černocha chytli...ale co bude se mou? Podívám se dolů, pod sebou vidím opevnění a spoustu vzduchu... Nakloním se k hlavě vverny a zašeptám jí, aby šla zachránit svého pána.... pokus je to naic, protože ta bestie poslouchá jen Mina... Stisknu medailon od své přítelkyně a prosím, aby mi někdo, kdokoliv přišel na pomoc... |
| |
| Chladně se zadívám na špičky kopí, pak vojákům do očí a klidně se usměju. Být já na jejich místě už mám kopí hluboko v žaludku, ale těmhle jak se zdá na jejich královně záleží. Pokynu hlavou nahorů na stále kroužící Warrose. Máte dvě možnosti zabít mě a pokud vaše královna neumí lítat zabít tak i ji, nebo mě nechat najít toho druhého "černocha" a společně i s naší kořistí nás nechat odletět. Řeknu chladně, už než sem se dostal do téhle situace sem si řekl, že si na nic nehodlám hrát a taky nehodlám, ve válce lidé umírají, zvláš» když jsou hloupí, byl sem asi hloupý když sem letěl Jubu zachránit o to hloupější když sem jim skočil téměř až k hrotům kopí, takže když umřu bude to jenom moje vina a běžný průběh věcí ve válce, ergo smrti se nebojím, přijde mi přirozená. V jednom jsem ale přeci jen lhal, Warrose by tu dívku neschodila, kdybych umřel odnesla by ji do Akhnahu.. |
| |
 | soukromá zpráva od Darniena Dlouhonohá pro Když se ujistím, že vše je tak, jak má být, přejdu ke stolu s mísou ovoce. Vložím do úst několik hroznů vína a poté si vodou opláchnu obličej. Pečlivě se usuším. V tom vstoupí dívka. Sundám si z obličeje hadr, kterým jsem se otřela. “Ano, budu tam jen co se trochu proberu. Děkuji za milé uvítání.“ Počkám, až dívka odejde. Do šuplíku jsem si večer uložila pergamen, vytáhnu labutí pírko. Vyjdu z pokoje za nejvyšší kněžkou, s pírkem si pohrávám v dlaních. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro "Zdravím tě Darnieno! Dostala jsi naší pozvánku stejně jako ostatní, ale přišla jsi jako jedna z mála nebo dokonce sama. Ze žen vychází dost velká energie a je to na první pohled vůdčí osobnost Když ne ostatních lidí tak apsoň toho klanu kde jsou. Tváří se teď celkem ustaraně. "Většina se zasekla v Lotty při útoku lidí z Aknahu. Je to odsuď kousek. Chtěli jsme tě požádat o to, aby jsi je doprovodila k nám samozřejmě pokuď budou chtít." V jejím hlase je zoufalost, protože se pravděpodobně nejedná jenom o jejich přivedení, ale asi o něco víc... |
| |
| soukromá zpráva od Darniena Dlouhonohá pro "I já vás zdravím. Děkuji vám za pozvání. Já měla cestu překvapivě klidnou. Nemohu si stěžovat." Opáčím na zprávu o několika nadorazivších na sraz. "A ráda vás doprovodím, pokud mi na to mé síly budou stačit." Přiložím si jednu ruku na prsa v sevřené pěsti a mírně se ukloním. Dívám se, kterou ženu budu doprovázet. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Kněžka ukáže ke vchodu a dovnitř vejde nějaká mladší žena oděná do podobného oblečení co kněžka stojící před tebou. Chtěla se ti představit, ale než k tomu došlo hladina v jezírku nebo jak se to dá popsat uprostřed místnosti se zvlní a tam je vidět nějaké monstrum. Když se na to soustředíš vidíš tam tvora o kterém jsi slýchávala v pohádkách jako malá. Jsou to tvorové lidí z jihu, kteří chladnokrevně zabíjejí lidi jak ti říkali. Tenhle je obrovský a má na svém hřbetě nějakou pohlednou dívku, která tam asi není dobrovolně. Dokonce slyšíš něco z úryvků jejich mšlenek. V ruce svírá nějaký medajlon, stejný znak je na zdi místnosti kde jste. "Pomožte mi někdo, kdokoliv." |
| |
| no já bych tě radši zabil jen pro to co jsi udělal a královnu při nejhorším chytím usměji se a kouknu na postavu. podél těla v jedné ruce třímám můj meč a pozoruji jakýkoli pohyb té postavy. |
| |
| Usměju se poznámce toho muže a znovu pohodím hlavou těch párset metrů nad nás. Jinak nic nedělám ani neříkám, o něj mi nejde, rozhodně ne tak jako o ty hroty kopí házející odlesky mým směrem. |
| |
| tak pojde sem ne já to ho nevydám a ostatní asi taky ne zakřičím a podívám se jeho msěrem. |
| |
| soukromá zpráva od Darniena Dlouhonohá pro Zpočátku tomu nechci věřit. Snad kdybych to neviděla na vlastní oči, nevěřila bych. Ale ty obrazy jsou skutečné. "Kde je to? Ta dívka.. je od nás z řádu? Že ano. Rychlá pomoc.. to bude zřejmě to, oč tu teď půjde." Poslední větou se neptám, tou konstatuji zřejmý fakt. Dlaně se mi začnou nervozitou potit. Je to tak dlouho, co jsem byla někde, abych pomáhala lidem. |
| |
| Dál tam stojím s klidem, s jakkoli velkou odhodlaností jsem bez váhání zabijel tak teď se stejně velkou prokazuji trpělivost. Budiž, pak nezbývá než mě zabít a nést následky.. Od posledně se stále nic nezměnilo, stále ze mě není cítit ani kapka strachu ze smrti. A wyverna bez změny trasy letu stále krouží vysoko nad městem. |
| |
| Nejdřív sleduji co se odehrává tam, kde se vrhli všichni vojáci a také i můj společník Korwin. Nemarním ale dlouho čas, protože wyverna se určitě nechce jenom tak koukat. Rozeběhnu se k ní se strašlivým řevem a před sebou mám napřažené své dvě sekyry. Tak pojď! zařvu na ni a začnu po ní máchat sekyrami, snažím se jí zasáhnout do hlavy, protože tam má každý slabinu... |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro "Už není moc času máte všechny věci u sebe?" Zeptá se tě ta žena a podívá se na tebe. Tamta kněžka přes sebe přehodí hnědý pláš» a vezme si hůl, o kterou se opře. "Já jsem připravená" Řekne ta holka a podívá se na tebe... |
| |
| soukromá zpráva od Darniena Dlouhonohá pro "Tak pojďme." Vyčkám, až se žena dostane na mou úroveň a pak s ní vyjdu ven. "Chtělo by to koně.. rychlé koně." Navrhnu. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro "Mám pro vás rychlejší cestu než cestu na koni, která trvá nejmíň třicet minut" Žena vezme z police nějakou nádobku, kterou opatrně odkryje a šáhne do ní. Jsi docela zvědavá co asi může vytáhnout, ale nakonec se to dozvíš. Kněžka co tě doprovází docela klidně šlápne do studánky, na kterou jste ještě před chvílí koukali. Žena vezme prášek a nasipe ho na hladinu. "Počkám tam na tebe" usměje se a jakmile dopadnou první zrnka doslova se propadne do vody nebo co to vlastně je. Nikdy jsi nic natokého neslyšela a nevíš co to je. "Teď ty" usměje se mile žena a pobídne tě, aby jsi popostoupila. "Neboj nic to neni" |
| |
| soukromá zpráva od Darniena Dlouhonohá pro Chvilu váhám, ale pak si jdu taktéž pro onen prášek, kterého si naberu plnou hrst. Podívám se po zbylích ženách a pomalu vykročím ku zrcadlu. Vztáhnu ruku a pomalu tam nasypu prášek a poté udělám přesně to, co udělala ta žena. Čekám, kde se objevím. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Pozorně sleduješ jak prášek dopadá na hladinu čehosi co už víš, že rozhodně není voda. Docela silně ti buší srdce, protože nevíš co přesně se stane. Zdá se ti jakob se voda lehce zakalila a potom dostávala určitý výraz nějaké cesty nebo kamených dlaždic. Víc jsi se na to nestačila soustředit, protože jsi se propadla. Bylo to dost nečekané a malinko se ti udělalo dokonce špatně. Doskočila jsi na cestu, která je mezi domy. Už víš, že nejsi v paláci, ale že jsi ve městě, ve kterém jsi viděla tu dívku. Náraz nebyl silný, je to jako kdyby jsi skočila asi z metrové zídky. Kousek od sebe vidíš ženu, kterou s tebou poslala ta žena. Všímáš si, že okamžitě chytla meč a namířila kamsi... "... zabít a nést následky.." Slyšíš hlas nějakého muže, na kterého míří kopí stráží. Je černý jako nepřátele z jihu, ale přecejenom se jim liší, protože poznáváš, že je to elf... "Tak pojď!" ozve se zase odjinud, kde se snaží nějaký muž zabít vivernu, která stojí opodál. |
| |
| Jakmile se Roffma jenom na krok přiblíží k viverně je docela zle, protože začne okamžitě řvát svým nesnesitelným řevem, který všichni tak strašně nenávidí a trhá jim uši... Ani vojáci ten řev nemůžou vydržet a i když se snaží sebevíc tak některým kopí vypadne z ruky přitom když se snaží držet Mina v bezpečné vzdálenosti. Tomu ten řev absolutně nevadí, protože je na něj zvklý... Po nějaké době řev ustane a viverna vyjede svojí tlamou po válečníkovi co jí chtěl napadnout. Jentak tak se jí vyhnul, ale podařilo se mu to. Okamžitě využil situace a zarazil ránu do viverny. Ta strašně zařvala bolestí. Neni to ten řev jako předtím co trhal uši, tenhle je snesitelnější. Viverna roztáhne křídla a letí někam pryč kam vy nevidíte... Možná si někteří myslí, že bude klid, ale zaujme vás něco co byste nečekali. Roffma a Korwin za sebou slyšeli nějakou menší ránu a potom ještě jednu. Když se otočí jsou tam dvě ženy, které si prohlížejí situaci. Jedna, která má na sobě dlouhé cestovní roucho okamžitě chytne meč a kouká se kolem sebe, aby se zorientovala... |
| |
| Otočím se kouknu na ty ženy. A pak na oblohu jestli to náhodou není královna. Kdo jsi a myslím že není rozumné vytahovat meč jasný. Jsem korwin a ty? řeknu strašně rychle a sleduji obě ženy. jestli to je královna což asi ne proč by vatahovala meč . No a kdo to je když né ona a jak se sem vůlbec dostali vždyt pád z takové výšky |
| |
| Když se naskytne příležitost k nějaké akci, jak wyverna zakřičela, vystartuju směrem k wyverně jen tak akorát abych se jí stačil pevně chytit když začne odlétat, neletím s ní ale delko jen co sem v dostatečné vzdálenosti od vojáků, toho muže s mečem i se sekyrami pustím se, udělám kotoul aby dopad byl co nejpřívětivější a začnu utíkat směrem k té kupce hnoje, kde po cestě i tasím meč. Když se ozve rána, jestli ji uslyším i já, v běhu krátce kouknu nahoru na nebe jak je na tom Warrose s královnou, nakonec jistota je jistota. |
| |
| A najednou jsem kdesi. Zadívám se na muže před sebou i na černocha, který je, jak se zdá, v té pozici utlačovaného. Nikdy jsem se moc nezajímala o střety zájmů severu a jihu, království a králů s královnami. Politika je svinstvo a do toho jsem se já nikdy nenamočila. Možná bych měla litovat a nebo udělat krůček zpátky a utéci. Není to můj boj, ale něco jsem slíbila. Jsem oblečena do modrých splývavých šatů, které se od boků volně toulají kolem mých nohou. Obličej mám vážný a přemýšlivý, leč zajímavý. Elfské rysy jsou v něm znatelné, ale ne natolik. Nejsem čistý elf. Mé oči jsou modré jako rozbouřené moře a vlasy černé jako havraní perutě. Stojím, pevně v nohách, vedle ženy, kterou doprovázím. Prozatím nic nepodnikám. “Co se to tu děje?“ Krátká, leč přímá otázka, na kterou očekávám přímou odpověď. Obě ruce si založím za zády a nervózně pokmitávám prsty, zřejmě si začínám s něčím hrát.. |
| |
| Pohlédnu na Qwinna a poslouchám zase jeho povýšená slova, že vlastně nejsme povini pomoci Morwen. Má pravdu, ale přece pravý přátelé se neodvracejí zády, i když je odmítají. Ale co když má Qwinn pravdu, měli bychom jí tu nechat a at se o sebe postará sama. Pohlédnu na místo, kde stála předtím Morwen a najednou vidím, temného elfa a wyvernu. Morwen se náhle ocitá ve vzduchu. "Měli bychom jí pomoc, ted naší pomoc jistě neodmítne." Řeknu směrem ke Qwinnovi a rozběhnu se směrem k temnému muži a tomu druhému, který ho zdržuje. "Qwinne sundej nějak dolů Morwen, ale at se jí nic nestane." Křiknu na přítele a když dobýhám k temnému elfu a tomu druhému muži, mám už vytasené své dvě šavle a mířím snimi na Mina. "Nařid ty svý potvoře at sundá královnu dolů." |
| |
| Nevím, co mám dělat první, jestli běžet za tím "černochem" nebo si všímat nečekané návštěvy. Ještě jsem trochu zmatený ze řvu té odporné viverny, ale nakonec se rozhodnu pronásledovat toho muže...tak učiním velmi rychle a tak nejsem moc pozadu. Dámy počkají... Stůj! zařvu, ale úplně zbytečně, protože on se stejně nezastaví. Ale to mi je jedno, já ho chytím... |
| |
| Min se sice snažil pomocí viverny dostat blíže ke kupce hnoje, ale viverna začala spíše couvat, protože v ulici neni zas až tolik místa, aby viverna roztáhla křídla a odletěla. Přecejenom se, ale Minovi podaří dostat k té hromadě kam chtěl. Stráže se po chvíli vzpamatují a běží za nim. U hromady jsou taky nějaké stráže, které tamtoho černocha ještě nenašli, nebo se jim spíš nechtělo lízt dovnitř. |
| |
| S brněním nejsem zrovna netišší a tak spíš zaleží na rychlosti a to po těch nespočetně zabitých bez mrknutí oka už určitě sem, první padne k zemi krajní strážký když mu meč hldce jen tak špičkou přetne vaz, to jsem ještě pořád dost daleko, na délku natažené ruky a meče. Takže když stáhnu meč zpátky a s mírným přískokem svisle seknu po druhém strážném v "řadě" je dost překvapený na to aby vůbec zareagoval jestli se vůbec stačil otočit. Znovu stáhnu meč, ale abych udělal další sek už mi nezbývá moc místa a couvat kuli mým pronásledovatelům nemám čas, takže meč chytím oběma rukama napřáhnu co nejvíc dozadu a vrazím ho třetímu vojákovi přímo do hrudi. Než meč ale vytáhnu podívám se jak reagují ti zbylí dva, protože teď už měli dost času aby se vzpamatovali, jestli ne mě aspoň jeden nebo oba jdou přede nohou proti nim pošlu mrtvolu jejich druha ještě stále nabodlou na meč, jestli jdou z boků meč vytáhnu a s využiitím jeho délky setknu po kruku jednoho z nich a s otočkou dostanu meč do pozice kdy bych mohl vykrýt případnou ránu z druhé strany. |
| |
| I když už jsem nějaký kus za branami města přeci jen otočím koně a skepticky se podívám za křičící a utíkající Elishou. I když to bude znít směšně tak narozdíl od ní já nejsem sklerotik, Morwen má ten idiotský amulet, moje kouzla nebudou působit, v hlavě mi zazní moje nedávna slova "Pamutuj si ale, že nepřítel má i jiné možnosti než použití magie, ta hraje na obě strany a už tě neochrání" Zas tak moc mě to ale nepobaví, předvídání budoucnosti může někdy být pěkně otravná věc. Přesto všechno aby se neřeklo tak natáhnu ruce směrem k wyverně, z nich začnou vystupovat maličké zářivé kuličky a obíhat je. Jedna z kuliček vystartuje k wyverně roztáhne se a obklopí ji i s princeznou, zasvitne červeným světlem a měla by obě stáhnout k zemi. |
| |
| Tech: Všichni piště podtrženě kde jste nad přízpěvek... |
| |
 | Náměstí Z dostatečné vzdálenosti sleduji vše, co se děje kolem mě. V některých chvílích mě napadá, jak ještě dlouho bude tohle vše trvat a jak vše dopadne. V podstatě ani nevím, oč přesně tady jde, nebo» jsem přišla teprve před chvílí a za těch několik málo minut jsem mohla celý.. spor.. jen těžko odhadnout. Proč se vždycky já musím dostat někam, kde to vypadá, že chvilka klidu není možná? Buď takové situace přitahuji já nebo ony přitahují mě, aniž bych si jich byla předem vědoma. A kdybych si jich vědoma byla, šla bych sem vůbec..? No, to je jedno. Opět přemýšlím nad nepodstatnými hloupostmi.. Klidná přenesu váhu těla na druhou nohu, s neměnným kamenným výrazem se dál dívám kolem sebe, stéblo trávy v mých ústech převaluji z jedné strany na druhou. S mými, téměř bílými, krátkými vlasy si pohrává lehký větřík, stejně jako s tmavým volným oblečením, šedé oči těkají z jedné osoby na druhou, stejně jako v občasných přestávkách si letmo prohlížím budovy a přilehlé okolí. Ruce založené na hrudi, jednu mám zastrčenou pod pásem, který drží meč na mých zádech. Bylo by dobré, porozhlédnout se spíše po něčem k jídlu a k pití, než to tady bezúčelně okukovat.. Na druhou stranu však, jak lépe zapadnout, než sledováním, nikdo by nestál o nečekané situace, ve kterých se jen.. jak vidno.. těžko ubrání.. Ach, proč zrovna já nad tím musím přemýšlet, není to přeci má starost.. |
| |
| náměstí Kouknu na ženu (Darniena) prohlédnu si ji a usměji se na ni. Kdo jsi a jak ste se tady takhle vzaly a proč tady vůbec ste? Zeptám se na několik otázek a čekám na odopověd. |
| |
| Náměstí Mírně sklopím zrak a pokynu. "Jmenuji se Darniena. Přišla jsem sem s vyjednavatelkou a členkou jednoho řádu." Dívám se dál na onoho muže, poté zrakem přelétnu na vivernu a černocha. Druhou ruku mám stále schovanou za zády a tvářím se tak, že z mého výrazu nelze nic vyčíst. |
| |
| NÁMĚSTÍ hmmm aha ale ted není asi rozumné tady stát a povídat si když tam se vraždí Kouknu na padající strážné vytáhnu meč z pochvy a rozeběhnu se tam. |
| |
| Ve vzduchu nad městem Stále pevně tisknu amulet a dovolávám se pomoci Přeci mi má pomáhat, ach Auriello! Proč jen jsi mi neřekla, jak ten amulet použít? Podívám se dolů a vidím jakousi prapodivnou kuličku letět mým směrem... z té pak vyšlehne červená záře a obklopí mě i vivernu... magie je jasně znát a já jen doufám, že ten amulet mi pomůže a ochrání mě... |
| |
| Ve vzduchu nad městem Světelná koule míří blíž a blíž k Morwen až nakonec zasáhne vivernu a udělá kolem ní kouli. Ta dost zazmatkuje a začne sebou házet, protože se chce dostat pryč z jejího sevření Pomalu se dostává dolu k zemi, kde už na ní čeká malý chlapec co kouzlo vyslal. Viverna sebou začne dost neohrabaně cukat a Morwen dělá dost velké problémy se na ní vůbec udržet. Při jednom pohybu se viverna úplně otočí a Morwen se nepodaří za nic chytit a padá dolů. Možná by někdo čekal, že se chytí na okraji koule, ale ta kousek před ní zmizí a hned se zase objeví potom co propadne dál... Některým lidem se skoro zastaví srdce a jiní splašeně ukazují na nebe a letící tělo mladé ženy... U hnoje Min útočí na vojáky, kteří stojí u hromady a snaží se nějak najít černocha co tam spadl z nebe. Měli by být organizovaní a znalí boje, ale teď vypadají jako poplašené děti. Někteří se snaží dost neúspěšně bojovat s černochem a jiní koukají na nebe a jejich královnu řítící se dolů. Jeden z vojáků má aspoň malé štěstí a sekne černocha do levé ruky. Ta okamžitě začne krvácet, protože je dost hluboká... Náměstí Všichni si všimnete toho Jak dívka padá dolů. Už moc času nezbývá a dopadne na kamenou zem. Všem je jasné, že jestli se něco nestane zabije se, protože pád z takové výšky nikdo ještě nepřežil nebo o něm nevíte. Asi deset metrů před zemí Morwen zmizí. Nevíte kam a nevíte co se stalo, ale je prostě najednou pryč... Stojíte tam zmražení jako sochy než vás z toho zmatku vyruší jiný řev. Stejně nepříjemný jako před malou chvílí.. "Jižani! Schovejte se kam můžete." Ozve se z jižních hradeb kde stojí vojáci. Pro některé kdo zažili už boj s těmito lidmi ví, že to nebude zrovna příjemné. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Probíráš se až v posteli, která je opravdu příjemná a měká dlouho jsi v takové nespala... |
| |
| soukromá zpráva od Morwen, královna Farnianorská pro ležím v postýlce a snažím se dál spát, dál si užívat klidu... |
| |
| U hnoje Rána mě rozzuří téměř hned dostane muž, který mě sekl ránu pěstí která pro něj spolu s železnou rukavicí znamená násvštěvu země snů, toho druhého už bez ohledu na krytí přestě co největší silou příčně seknu, ránu mu rozřízne břicho a spřethá vnitřnosti, jen co se v bolestí skřiveným obličejem sesune dolů podříznu hrdlo tomu zbývajícímu omdlelému vojákovi. Levou zranenou ruku skrčím v lokti a začnu prohledávat hnůj, přitom si ale pořád hlídám vzdálenost v jaké jsou ode mě všichni kdop běží mým směrem. V případě že by byli už moc blízko, nechám Jubu, jestli tam vůbec je, napospas a rozběhnu se proti blondýně a tomu prckovi, co způsobil, že královna utekla a hlavně drží moji wyvernu v zajetí. |
| |
| Náměstí Před čím? zeptám se polohlasně, neočekávaje odpověď. Stále stojím na místě, přežvykuji stéblo a dalo by se říct, že se dobře bavím. Těkám pohledem po nebi a po nejbližším okolí, smířená již mnoho let s tím, že žádný zítřek být nemusí a proto je třeba vychutnat si každou chvíli. Hrozná vlastnost, plést se do věcí, do kterých mi nic není. Meč nechávám na zádech, dle pokynu však začnu pomalu couvat. Stejně, kam bych asi tak utekla? A navíc, co by mi to pomohlo, když bych mohla zemřít při dalším útoku? Vlastně.. já můžu.. vytáhnu si stéblo z úst a odhodím ho na zem, s malou nadějí, že časem pochopím víc. |
| |
| Náměstí Nervózně si přešlápnu, když se ozve výkřik jednoho z vojáků na hradbách a následně propukne menší chaos mezi lidmi, kteří se snaží dostat se někam do bezpečí. Ale kam do bezpečí Stojím tam na místě a nevěřím vlastním očím. Začalo to tak nevinně. Ani nevím, co tu mám dělat. Poslali mě sem s vyjednavačkou a ono se to zvrtne v hroznou krveřežbu. Udělám pár kroků dozadu, přičemž se snažím ženu, která se zde objevila se mnou, zatáhnout za rukáv, aby mne následovala do bezpečí. Tiše při tom pronesu, tak, aby to slyšela jen ona. “Tak tohle je ta cesta vyjednávání? Tohle má být ten úkol, který mi vaše kněžka přidělila? Smrt, násilí? Vše tak zbytečné? Není to náš boj.. není to můj boj.“ Podívám se ženě zpříma do očí. Je v nich vidět, že si za svým tvrzením pevně stojím. “Smrt nikdy nic nevyřešila a nevyřeší ani tentokrát. Nemůžeme je zachránit všechny, tak proč jsme tu? Je čas dostat odpovědi na otázky, jinak neudělám nic. Nebudu se angažovat do boje, který není mým.“ Pronáším dál pevným hlasem. Padající ženy jsem si nevšimla. Přes křik okolních lidí není ten její slyšet a nebo se ztrácí ve změti hlasů. |
| |
| Lotty Netrvá moc dlouho a nad městem se prožene hejno nejméně patnácti vivern i s černochy na jejich hřbetu. Přelítnou nad mětem a na jeho okraji se zase otočí a letí přímo k náměstí, které je pravděpodobně nejsnazší cíl pro jejich útok, protože tu jsou nějaké stánky a ještě stále dost lidí... Snášejí se dolu tak rychle, že vám to připadá až neuvěřitelné. Někteří už jejich řádění viděli a pro jiné je to novinka. Nedělají si potíže s ničím. Prostě to co viverna chytne do drápů to vynese do vzduchu a pustí zase k zemi. Vše je doprovázeno ohromujícím řevem a šípy... Darniena Žena se na tebe podívá dost vážným výrazem. "Říkala, že máme přívést tu dívku ne, že máme bojovat a řekla mi, že jich máme přivést víc" její odpověď je neurčitá a vypadá, že ona sama to nechápe. |
| |
| Náměstí Když domluví, podívám se na ní, jakobych ani nevěřila, že to řekl. Zakroutím hlavou a myslím si své, což není nic slušného. Přinejlepším začínám touto situací a celým úkolem opovrhovat a považuji jej za snůšku blábolů, ale budiš, slíbila jsem to. "Dobrá.. a nějaký nápad?" Porozhlédnu se kolem a snažím se pohledem zachytit onu dívku, kterou jsem viděla v zrcadle. Vzhlédnu, a teprve poté ji spatřím, jak se řítí k zemi. "Ajaj.. chtělo by to ihned něco udělat." |
| |
| o ou tak tohlese mi opravdu nelíbí 5eknu sám pro sebe ze zad vyndám široký meč párkrát s ním švihnu a seknü do viverny která právě chtěl chydit něšjakého chudého rolníka. Pak se podívám kolem sebe viverně se nic nestalo možná sem ji akorát víc rozzuřil, proto se do ní znažím ještě několikrát seknou poprvé na krk a potom do černocha na sedle. |
| |
| Lotty, u brány Trochu se zaraduju když kouzlo začne fungovat, jenže pak začne padat a já vím že to nezměním, že kuli tomu amuletu jí nemůžu nijak pomoct, je to něco hrozného taková bezmoc.. Ale když pak zmizí šokuje mě to ještě víc, jenže to už se ke mě začne hnát ten temný elf, a já jenom strnule stojím, možná by se dalo říct vyděšený.. Už sem ho totiž viděl ve vizích, krev co proléval, smrt co zaséval, děs a hrůzu, teror a hlavně náznak mojeho konce a .. nového života ?.. Budoucnost je až moc nejasná, ale i rozum mi říká, že se ho mám bát, temní elfové mají přirozenou odolnost na magii a navíc je v něm něco.. potentního, jako by byl také čarodějem,.. pak zas z něj ale cítím odpor, až přímo nenávist k magii.. Když se proto přede mě postaví ten muž se sekyrami aby mě bránil, mírně se mi uleví, a pak je tu pořád Elisha a i v její šermířské schopnosti mám, navzdory všem našim rozepřím, velkou důvěru. A tak jen urdžuju kouzlo na wyverně a čekám jak se situace vyvine. |
| |
| Lotty - u brány Nemám čas.. Běžím jakoby přímo na plavovlasou bojovnici, napřehuju se k útoku, jenže vy chvíli kdy by měla padnout rána a ona je připravena je vykrýt uskočím lstivě starnou a proběhnu kolem ní vszřím věznitely mojí wyverny. Následně něco zakřičím a Warrose začne taky křičet, není to ale ten uši rvoucí křík, tímhle přivolává ostatní wyverny. A už za toho kříku se s rozběhem vrhnu na toho se sekyrami, je to rychlý nátlokový útok, prostě utočím nepřetržitě a vší silou aby neměl jinou možnost než ustupovat, a když už je téměř u toho skrčka bodnu prudce a silmě, jestli neuhne skončí mu čepel v břiše jestli uhne skončí v chlapcově krku, jeho volba, jestli je vůbec dost rychlý na to aby uhnul, vím že potom budu odkrytý a neschopný se bránit příštímu útoku, ale jiná možnost není, bez využití plné síly by bylo možné můj útok odrazit stranou, takhle je to téměř nemožné. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Po asi pěti minutách tam přijde jiná žena. Je starší než ta černoška a tahle je jako ty. "Je ti už líp děvče" |
| |
| Lotty - u brány Asi nemám moc na vybranou, nehodlám uhýbat a stejně bych to ani nestihl, ale umřít nehodlám, ne takhkle, ne mečem toho odporného muže... Já se nevzdám! Začnu sekyrami točit tak prudce a nejrychleji jak můžu, že černoch nemá šanci mezi ně meč vůbec dostat. Buď ho stáhne zpátky nebo ostří mojich sekyr mu meč vyrazí z rukou a bude bezbraný. Na mě nevyzraješ...jsem lepší bojovník než ty...cvičili mě k tomu od dětství, porážku neznám. Jsem vycvičený jen k zabíjení. mezitím co neustále udržuji sekyry v pohybu, snažím zjistit co dělá ta žena, co je tu s tím chlapcem. |
| |
| Lotty - u brány Min útočí na Roffma dost silným útokem, ale přecejenom jeho sekery jsou taky dost ostré. Nepodaří se mu způsobit jeho couvání, protože je silnější. Po nějaké době Roffma vidí jak se k vám řítí nějaká viverna i s černochem. Černoch natáhne luk a vystřelí po Roffmnovi a trefí ho do nohy. To způsobí, že klesne. Možná by Min chtěl zaútočit, ale zezadu ho chytne viverna, která ho unáší někam nad město. Tam ho pustí a ten dopadne na záda jiný viverny za nějakýho černocha... |
| |
| Náměstí Dívka co přišla společně s Darnierou se podívá na Andru, protože její otázku nechápe nebo neví z čeho vyplynula. "Jak předčím?" řekne dost nejistě a podívá se zpět na Darnieru... "Hlavně by to chtělo se teď co nejrchleji dostat mimo náměstí" Její slova potvrdí útok viverny, která jí málem chytne stejně jako tamta Mina, ale naštěstí se uhla a ještě jí sekla lehce do nohy... Potom se rychle rozeběhla směrem ke stěnám domů na okraji náměstí... |
| |
| Náměstí Instinktivně ucuknu, když započne nálet viverny. "Souhlasím, měly bychom se rychle dostat do bezpečí. A» už před čímkoliv nebo kýmkoliv." Pokynu hlavou a rozhlédnu se. Hledám nějakou blízkou ústupovou cestu, po které bychom se mohly vydat. |
| |
| Náměstí Střelím po dívkách pohledem, lehce kývnu hlavou v neurčitém gestu. Obě si dobře prohlédnu, pokud to za tak krátkou chvíli jde. Hm.. hlesnu tiše, lehce poklepávám prsty. Útok onoho něčeho mě překvapí, ustoupím o několik kroků zpátky, dech se mi zrychlí a srdce rozbuší. Co se tady vlastně děje? zeptám se stroze. |
| |
| NÁMĚSTÍ Koukám na všechen ten zamtek pak koukám na viverny začnu do nich sekat, první seknu na nohy tý potviře a pak se snažím zrazit toho muže v sedle pokud se mi to pivede vrhnu se na další. |
| |
| Lotty - u brány Když mi hrot šípu vjede hluboko do nohy, jenom syknu bolestí a okamžitě šíp vytrhnu z nohy. Z nohy mi začne okamžitě valit krev a já se snažím to nějak zastavit. Utrhnu si z nohavice druhé nohy kousek šedé látky a v rychlosti si nohu obvážu, aby mi ta krev tolik netekla. Ve zmatku se podívám na chlapce a snažím se zjistit, co hodlá dělat. Těch viveren je opravdu hodně, těch "černochů" se nebojím, ale jejich šípy jsou pro mě hrozbou. Na konec se na jednu vivernu vrhnu a začnu útočit na jejího jezdce. |
| |
| soukromá zpráva od Morwen, královna Farnianorská pro pak ale přijde běloška a hned se mi uleví... "A-ano, je mi už líp." odpovím a posadím se. Podívám se po tom, co zbylo z mých ran a znovu pohlédnu na ženu "Kde to jsem?" zetám se a snažím se si nahmatat medailon od své přítelkyně... |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro "Jsi v bezpečí alespoň prozatím. Jsme řád kněžek, které žijí v postraní od ostatních. Chtěla jsem se s vámi spojit, aby jste nám pomohli, ale zatím nikdo nepřišel" Žena se podívá opravdu smutně, protože čekala větší ochotu od lidí, ale svět se asi změnil a hrdinů je pomálu.... |
| |
 | Náměstí-> Odpoledne Pozuruji ten šrum okolo. Co je tohle kurva za lidi? Odplyvnu si na zem a upravím si bandalír s dýkami. Jsem metr osmdesát pět vysoký Elf. Dvě šavle určují můj severský původ. Pod černou kápí není vidět můj obličej. Pouze moje světlé, až bílé vlasy prozrazují můj pokročilý věk... Wyverny se vymykají kontrole. Okamžitě se rozhodnu pomoct těm zvláštním bytůstkám. Rozběhnu se dopředu... Nechcete helfnout. Zakřičím pouze a vezmu si jednu wyvernu... Skáču kolem ní rychlostí větru a sekám a bodám kde to jde... |
| |
| Lotty - ve vzduchu Mám toho tak akorát dost, Warrose je uvězněná a já ji dostanu ven. Štouchnu do mého spolujezdce a» se stočí k tomu škvrněti a mojí wyverně a ještě a» mi dá luk, jsem rozhodně lepší střelec než on. Když už jsme dost blízko vystřelím po tom mrňavém čaroději, je sice jedno kam, ale zvyk a nátura mi nedá a mířím mu na krk, hlavní ale je abych přerušil jeho kouzlo. |
| |
| soukromá zpráva od Morwen, královna Farnianorská pro "Víte, lid Farnianoru je ve válce, nepřátelé z jihu nás zabíjejí, chtějí naši říši...proto zdá se, nikdo nepřišel..." odpovím a podívám se jí do očí... |
| |
| Náměstí Všeobecný chaos lidí je dost zřetelný. Lidé asi tento útok zažívají poprvé, protože jsou absolutně dezorientovaní. Pobíhají jako mravenci když jim někdo rozkope jejich mraveniště. Viverny si nedělají žádné potíže s lidmi. Kdž někoho chtěj buď ho shoděj na zem nebo ho jednoduše překousne. I to zapříčiní, že hlava nějakého vesničana dopadne k nohám Darniery, Andry a Darnierniny přítelkyně. Hned potom se děvčata rozeběhnout do úkrytu. Dostali se pod nějakou stříčku kam drápy ani hlava viverny nemůžou. Možná tam doletí šíp, ale i před tím se dá schovat... Kolem Korwina lítá jedna a ta samá viverna, která se ho snaží už dorazit, ale vždycky se jí nějak vyhne... Nakonec se mu podaří vivernu seknout do nohy a ta s obrovským řevem odslétá pryč, protože rána bude hluboká... Minimálně dvě další si okamžitě všimli kouzlícího chlapce. Kdyby tam nebyl Roffma už je po chlapci. Odvrací jejich útoky aspoň jak to jde. Dokonce jednu vivernu úplně zneškodnil. Trefil jí do křídla a ona i s černochem nalítla do domu... Viverna s Minem je rychlá. Černoch, který tam s ním letěl moc dlouho nevydržel, protože ho někdo z vojáků Lotty sestřelil. Viverna s Minem letí přímo proti chlapci. Min by chtěl do Qwinna střelit, ale Roffma mu tam stíní. Viverna se dostane dost blízko k Roffmovi, aby ho zvedla do vzduchu. Qwinn se musel uhnout jinak by ho Roffma nakopl. Nemohl se dostatečně soustředit na to kozlo a stejně už byl unavený. Minův Waros je volný... Roffma byl shozenej na střechu jednoho domu, po kterém dopadl do hromady sena na valníku... Vlado se nabídl, že pomůže a začal sekat po vivernách stejně usilovně jako ostatní. Nějakejm co letěli kolem něho způsobil menší nebo větší zranění. Jedna ho, ale taky chytla a dost nešetrně s nim mrštila na stříšku pod, kterou se schovávají děvčata (Andra a Darniera). Skutálel se jako pytel brambor a dopadl kousek od jejich nohou..... Qwinn nikde nemůže najít svojí přítelkyni Elishu... |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro "Jsi v našem tajném sídle. Nevím jestli jsi o něm někdy slyšela" Žena k tobě přistoupila. "To je Sněžné jezero a dál už je jenom Velký hvozd Žena se na chvíli odmlčí a kouká se směrem do lesa jakob byla úplně smyslů zbavená. Nakonec zamrká a shluboka se nadechne. "Máme jistou naději jak ukončit tuto nesmyslnou válku, ale nejsme si jistí, že to vyjde" Žena se zase odmlčí a přejde nyní ke dveřím. Naznačí ti, aby jsi šla za ní... |
| |
| soukromá zpráva od Morwen, královna Farnianorská pro "Sněžní jezero? vždy» je to jen kousek od Lotty!" usměju se a vyrazím za ženou "Sem mě Aleina posílala pro pomoc." stále se usmívám a prohlížím si chodbu... |
| |
| Náměstí ten chlapec je důležitý měl bych mu pomoct a to rychle Zezadu běžím k Minovy a jeho vyverně bodnu Mina zezadu do hlavy a pak seknu vivernu přes celé tělo. Postavím se k chlapci a chráním jej jak můžu sekám na krky viveren a bodám do těl černochů. ochrantě toho chlapce bude se nám hodit zakřičím na vojáky u hradeb a na hradbách. |
| |
| Lotty - ve vzduchu Mrtvolu vojáka, jestli už sama nespadla, schodím dolů. Pevně chytnu otěže a vyletím vysoko nad Warrose a pak prostě skočím, Warrose už ví co dělat a tak ji obratně dopadnu na hřbet, tam odhodím luk toho vojáka a vytáhnu svůj, každopádně šípy které jsem si od něj půjčil si nechám. Warrose pak stočím směrem na střed města a hledám někoho kdo velí tomuhle útoku, ne že bych mu chtěl poděkovat za záchranu na to sem až moc aragontní a pak jsem si jistý, že i kdyby, tak moc dlouho by brutálnost seker proti hbitosti a obratnosti mého meče neobstála. Důvod je tedy jiný, chci se dozvěděl účel tohoto útoku a taky si vyžádat pár lidí na znovunalezení a zajmutí královny.. ničky.. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro "Ale, ale kohopak to tady máme!" Řekne ten černoch. Ten druhej si tě nijak nevšímá ani toho druhýho co se ti snaží něco namluvit. |
| |
| Náměstí Oh, kruci.. Tady se vážně s nikým nemazlí.. s odporem a lítostí si chvíli prohlížím hlavu nebožáka, která dopadla kousek ode mě. Vlastně mě to nezajímá, to ten šok.. Pod stříškou se necítím o moc víc v bezpečí, ale pořád lepší, než se jen tak vystavovat někde na ulici a doslova nabízet svůj život k ukončení. Krátce pohlédnu na Darnieru a její společnici, když v tom se ze stříšky něco svalí a žuchne to zase kousek od nás. Prudce se otočím. Hej.. Jste v pořádku? promluvím na muže. Co je tohle za hloupou otázku? Spadl.. a kdo ví, co se s ním dělo předtím.. to určitě bude v pořádku.. ušklíbnu se nad svými myšlenkami. Opatrně dojdu k muži, pokud ještě leží na zemi, sehnu se k němu a opatrně se ho dotknu. |
| |
| Náměstí-> krátký let... Wyverna mě odmrští.. A doprdele... Bleskne mi hlavou v letu.. Letím až na stříšku jednoho domku... Z té se skutálím dolů a dost tvrdě si nabiju kokos... Slyším nějaké hlasy... Co? Co se to děje? Kde to jsem? Zmateně se rozhlížím kolem sebe a nechápu kde to jsem a co se děje okolo mě... Začínám vidět.. Přede mnou je nějaká slečna...Helemese kdo to je? Napadne mě banální otázka.. Kdo jste? Zeptám se abych ukojil svou zvědavost a pak si uvědomím, že sem se pořezal, když jsem spadl na tu střechu, o svojí šavli..... |
| |
| Náměstí Obávám se, že jste stále tam, kde jste byl i před chvílí.. jen o několik metrů dál.. a zřejmě i níž.. usměju se a natáhnu k muži ruku, abych mu pomohla vstát. Mužových ran si nevšímám, jistě je na podobné zvyklý. Andra.. představím se stroze, s lehkým úsměvem. Holka, holka.. Co to zase děláš..? Neměla bys raději řvát strachy, jak to obvykle dívky dělávají? krátce se rozhlédnu, snad doufám, že uvidím ještě něco zajímavého.. neobvyklého. |
| |
| Ucítím tvrdý náraz do střechy a než se naděju už zase padám jinam. Snažím se podívat tam, odkud jsem byl "odnesen". Vidím, že chlapcovo kouzlo přestalo působit, nevím proč, ale viverna je zase osvobozená. Sakra, nebyl jsem dost ostražitý. pomyslím si a už cítím jak do nečeho padám, je to měkké a když se rozhlédnu kolem, zjistím, že jsem spadl do hromady sena. Na nic však nečekám a už jsem opět na nohou a snažím se najít co nejjednodušší možnost, jak se dostat zpátky. Takhle to je vyždycky, to si nemůžeš dávat pozor! nadávám si vduchu a pochoduji od místa k místu a když konečně najdu cestu, která se mi zdá nejkratší, zrychlím. Když už jsem skoro tam, všimnu si, že "černoch" si už chlapce tak moc nevšímá, doběhnu tedy k němu a naznačím mu, že nejlepší bude, když se ukryje. |
| |
| Náměstí Vzhlížím k obloze a kontroluji vzdálenost viverny od nás, když v tom nám pod nohy spadne něčí hlava. Vylekám se a uskočím o krok dál. Co to je? Vytřeštím oči. Seberu se, jak nejrychleji dovedu, a uteču do úkrytu pod střechu jednoho domu. Srdce mi prudce buší, jakoby chtělo z hrudníku vyskočit. Má společnice stojí vedle mne a na druhé straně mi stojí neznámá dívka. Letmo se na ni podívám. Zřejmě se chci jen ujistit, jaké úmysly skrývá. Poté se již věnuji mé společnici. Zadržím jakýkoliv její pohyb rukou vloženou před její tělo. “Ne.. tady budeme v bezpečí.“ Ale jakoby nám někdo nepřál, stane se další událost. Nějaký muž propadne střechou přímo před naše nohy. “A už toho mám dost.“ Vypěním a vykročím před dům na cestičku. Soustředím se a pevně stisknu ruce v pěst. Jak stisk uvolním, objeví se mi mezi prsty plaménky rudo-oranžového ohně. Jeho intenzita i kapacita se během chvíle několikanásobně zvětší a vyšlu proud ohně směrem, kterým letí příšera na nebesích. |
| |
| Náměstí připadá vám že ruch na náměstí pozvolna upadá. Buď jsou viverny nebo jejich jezdci mrtví nebo letěli někam pryč. Nad městem krouží už asi jenom dvě viverny, které se po útoku Darniery taky začali stahovat. Jedna z nich to dostala do křídla a padá dolu i s černochem na jejím hřbetě. Ten doslova vyskočil a padá k zemi. Někteří se už radují že se zabije, ale ta druhá viverna ho chytne do drápů a letí s nim pryč... Na náměstí je už klid a lidé zmateně vycházejí z domů, aby viděli tu škodu, kterou nestvůry napáchaly... |
| |
| Náměstí Darniena opustí náš úkryt a zaútočí na viverny. Sice si nejsem tak zcela jista, zda mohu věřit vlastním očím, přesto mne přepadne pocit jisté nedůvěry vůči ní. Podívám se na její společnici. Co je zač, smím-li to vědět? Možná to bude o něco horší, než jsem si původně myslela.. |
| |
| Náměstí Žena co doprovází Darnieru jí pozoruje jak kouzlí plameny a sama nevěří vlastním očím. Jakmile se jí Andra na něco zeptá sklní zrak a podívá se na ní.. "Ani já sama nevím, znám jí ani ne hodinu" Usměje se na Andru a potom se podívá na muže ležícího opodál. Skloní se nad něj a usměje se. "Chcete pomoct pane?" otáže se ho a čeká jestli si řekne o pomoc nebo ne... |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Jakmile se soustředíš na vaše vojáky tak vidíš, že odlétají pryč. Utrpěli jste totiž dost velké stráty a je to asi tím, že jic bylo asi jenom deset. Pravděpodobně ti měli pomoct. Jeden co letí kolem tebe na tebe zařve, že zajali tu blonďatou a letí dál. |
| |
| soukromá zpráva od Min'Gael Dyrr pro Akce schopní ošetří zraněné, a rozdělí proviant jestli nějaký je, oheň se rozdělávat nebude, nechci aby zjistili že jsem stále v okolí. Jako první se porozhlédnu po Jubovi, každopádně a» už ho najdu nebo ne jdu se podívat na zajatkyni. Ale teď už je jasné že zajali někoho jiného než královnu, protože ta rozhodně neměla plavé vlasy. Jinak ale s vězněm nemluvím, neměl bych jí co říct, maximálně že jí někdo odnese na Aknahu a tam jí nejspíš zabijou protože není ta koho hledají.. a to si možná domyslí i sama. Takže po nějaké době si zjistím kdo je vlastně v jednotce a jednoho co vypadá nejschopněji pověřím a» mi podá hlášení o počtu, stavu, atd., jak mužů tak wyvern. Než se všechno udělá a zorganizuje tak i já sám sobě ošetřím zraněnou ruku. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro "Útok nepřežilo sedm mužů a šest viveren" Řekne tak trocu sklamaně, ale je na něm vidět hrdost.... |
| |
| soukromá zpráva od Min'Gael Dyrr pro Akce schopní ošetří zraněné, a rozdělí proviant jestli nějaký je, oheň se rozdělávat nebude, nechci aby zjistili že jsem stále v okolí. Jako první se porozhlédnu po Jubovi, každopádně a» už ho najdu nebo ne jdu se podívat na zajatkyni. Ale teď už je jasné že zajali někoho jiného než královnu, protože ta rozhodně neměla plavé vlasy. Jinak ale s vězněm nemluvím, neměl bych jí co říct, maximálně že jí někdo odnese na Aknahu a tam jí nejspíš zabijou protože není ta koho hledají.. a to si možná domyslí i sama. Takže po nějaké době si zjistím kdo je vlastně v jednotce a jednoho co vypadá nejschopněji pověřím a» mi podá hlášení o počtu, stavu, atd., jak mužů tak wyvern. Než se všechno udělá a zorganizuje tak i já sám sobě ošetřím zraněnou ruku. |
| |
| Námestí Je to zmatek celý je to takový debilní a kde je vůbec ten bojovník můj společník Mluvím sám pro sebe ve chvíli kdy si vzpomenu na Rofmu začnu jej hledat. Dívýám se všude ale opravdu všude dojdu dokonce i ke hnoji. |
| |
| soukromá zpráva od Min'Gael Dyrr pro Vrátím se k těm dvoum mužům u kterých jsem přistál, v mojí hlavě se totiž pomalu začíná rodit další pekelný plán. Vojáka co se snaží plavovlásce něco udělat ořkiknu, pak ji sám chytím pod krkem přitlačím na strom a pěstí s okovanou rukavicí jí silně udeřím do hrudi, tak že jí zlomím pár žeber. Pak ji uštědřím další ránu do zátylku, čímž jí uvedu do říše snů. Nakonec se pohrdavě podívám na toho vojáka, a» si s ní dělá co chce, ale jestli o mě slyšel ví že jako elf, temný opovrhuje když někdo znečištuje čistotu rasy a není pro o nic těší ho poslat přes řeku smrti než kteréhokoli z nepřátel. Pak dojdu k tomu černochovi vedle, célému od hnoje.. Takže nakonec tě zachránil někdo jinej.. pojď máme pořád nesplněný úkol. Pokusím se říct trochu povzbudivě a rozhlížím se kde je ten co mi hlásil ztráty. Jen co ho najdu mu řeknu že se chystáme na odlet,.. přes město a vysvětlím mu svůj plán. Uděláme vlmi krátký nálet přes město, jenom jako že prolétáme, pochopitelně ale poházíme s pár lidma a taky naši zajatkyni hodíme někam do města, s předpokladem, že královna tu dívku najdou ostatní z královniny družiny, a» už k ní patří kdokoli třeba ten skrček, se zlámanými žebry je bude zpomalovat i při jízdě na koni, s takovýmhle zraněním totiž koli bolesti bude mít potíže i cválat. Jen co odhadneme kam jedou pošleme posla k našim předsunutým jednotkám jestli nějaké jsou, případně až do aknahu a nalíčíme past, kde královnu zajmeme. |
| |
| soukromá zpráva od Min'Gael Dyrr pro Vrátím se k těm dvoum mužům u kterých jsem přistál, v mojí hlavě se totiž pomalu začíná rodit další pekelný plán. Vojáka co se snaží plavovlásce něco udělat ořkiknu, pak ji sám chytím pod krkem přitlačím na strom a pěstí s okovanou rukavicí jí silně udeřím do hrudi, tak že jí zlomím pár žeber. Pak ji uštědřím další ránu do zátylku, čímž jí uvedu do říše snů. |
| |
| soukromá zpráva od Elisha Ann pro Vykřiknu vstekle na ty dvě hovada, co mě drží. Snažím se jim nějak vytrhnout, ale moje snaha je marná. Když se objeví ten temný elf, nedůvěřivě si ho prohlížím. Nelíbí se mi a hlavně on chtěl unýst Morwen, což se mu nepodařilo. Náhle jsem jím přitlačena ke stromu a udeří mě do břicha. Moje vojenská výchova mi nedovolí vykřiknout, jen se bolestivě zakřením a nenávistně na něj pohlídnu. "Slabochu mlátit někoho beze zbraně." Stačím doříct než mě udeří podruhé a já omdlím bolestí. |
| |
| Náměstí Korwin chvíli zmateně chodí po náměstí a hledá svého přítele Roffmu. Projde i kolem skupinky děvčat a ležícío muže. Možná by se jich i zeptal na cestu, ale v tom Roffma vyleze odněkaď z poza domu. Kouká se ještě na nebe jestli je tam nějaká viverna, ale postupem času všecny zmizeli. Na sekerác má jejich krev a někdo kdo má slabší žaludek by to nemusel unést. Uvědomujete si, že Quinn je teď a ulici sám, ale asi mu teď nebezpečí nehrozí... |
| |
| Náměstí úkryt.... Těší mě Andro... Já jsem Vlad.. Vlad de Morgan.. Pokusím se o poklonu ale uklouznu po krvy která je na zemi z mého zranění.. Sakra.. Vzdychnu naštvaně a postavím se na nohy... No asi budu potřebovat obvaz... Usměju se na ní a vytáhnu z báglu obynadlo... Pomohla bys mi prosím? Optám se slušně a sundám si zakrvácenou kazajku.. Je vidět, že zranění není jen uplně povrchové ale zasahuje docela hluboko.. Taky to vypadá, že jsem si pádem zlomil jedno nebo dvě žebra... A sakra tohle bude chtít ranhojiče... Pomyslím si, ale nedám na sobě nic znát... |
| |
| Dojedu ke skupince lidí, je zto docela zábavný pohled když takové škrvně jako já má pod sebou jednoho z nějvětších koní jakého jste kdy viděli a i jeho oblečení je několik čísel větší. Nedůvěřivě si skupinu prohládnu a rozkazovačným tónem na ně vyhrdnu. Neviděli jste tu takovou blondýnku ? Museli jste si jí všimnout byla tu se mnou, běžela proti tomu.. drowovi. |
| |
| Náměstí Když jsem se vším skončila, spokojeně pozoruji, jak viverny odlétají jedna po druhé. Tak.. to bychom měli Otočím se a pohlédnu na Vlada u Andřiných nohou, jak se pokouší vstát. Předšlou Andřinu otázku k mé společnici jsem zachytila, ale nereaguji na ní. Nikdo se mě prozatím na nic nezeptal. "Tak Vlade.." Zaslechla jsem jeho jméno a ihned jej oslovila, když jsem přišla k nim blíž. "Nevypadáš zrovna nejlépe a ten pád z výšky." Pochybovačně se podívám na střechu domu a poté na tvrdou zem. V duchu si spočítám, co vše se může při takovém pádu stát. "Na to jak to bylo vysoko, vypadáš docela dobře. Myslím tedy na povrchu. Moc se nehýbej, můžeš mít nalomená žebra a jakýkoliv pohyb by mohl způsobit, že si kus žebra protrhne plíce a to se pak hojí špatně. Navíc, musíme vyloučit vnitřní krvácení. Necháš mě si sáhnout?" Přidřepnu si vedle muže, pláš» si stočím na klín, abych jej neválela po zemi, a prstem ukážu na břicho. "Tam a taky na zádech, neboj, nebude to bolet. Vynasnažím se." Alespoň pro kontrolu, aby se pak na to mohl podívat někdo více zkušenější než jsem já.. |
| |
| Náměstí Najednou se "vynořím" a trochu se protáhnu. Po tom pádu mě bolí celé tělo, ale jen trochu. Všimnu si jak na mě někteří civí a nechápu proč. Ale hned pochopím, protože si prohlédnu sám sebe a vypadám opravdu hrozivě. Nohu mám ještě celou zkrvavenou, ale krev už je zaschlá. Rána už se trochu stáhla a krev už mi neteče. Zato z mojich sekyr mi trochu ukapává krev. Pro silnější nátury to je "normální" pohled, ale jiným se to může zdát nechutné. Rozhlédnu se po něčem vhodném k očištění mých zlatíček, ale nakonec je jen utřu do trávy. Moc jsem si tím nepomohl, ale aspoň trochu jsem je očistil. Pak si všimnu, že se na mě dívá Korwin, tak k němu dojdu, pořádně ho přátelsky bouchnu do zad, až mu to málem vyrazí dech a pochválím ho i vlastně sám sebe. Dobrá práce, můj milý společníku. Ukázali jsme jim co proto. |
| |
| Náměstí Seš celej? Řeknu když se vzpamatuji z té rány co mi Rofma udělil. Joí jinak ten malý kluk kde je bude hodně užitečný musíme ho najít. Řeknu a dívám se všude kolem. Byl dobrej takové lidi a talkenty nesmíme nechávat jen tak bez dozoru Pomyslím si a čekám jestli mi někdo odpoví. |
| |
| Náměstí Pousměji se na Vlada, ale jakmile se k nám vrátí Darniena a zhodnotí jeho stav, okamžitě ustoupím o krok zpět. Hm, rozhodně s ním svede více, než já.. Já sotva udělám něco se sebou.. stejně by mě zajímalo, co ještě umí. Tajemné prazvláštní metody získané podivnými způsoby. To zřejmě ne, přeháním.. Ještě krátkou chvíli uvažuji nad Darnienými schopnostmi, nakonec však dojdu k názoru, že to stejně není má starost. Bude lepší nechat to být. Naslouchám slovům neznámého hlasu, stále však hledím na Vlada a Darnienu. Blondýnku..? otočím hlavu a zběžně si cizince prohlédnu .. možná ano a možná ne.. odpovím zcela nezaujatě s lehkým úšklebkem. |
| |
| Náměstí Jo jsem celej, akorát noha to trochu odnesla. odpovím mému společníkovi a ukážu na zraněnou nohu, jiní by už vyváděli, že vykrvácí, já jen mávnu rukou a řeknu To je jen škrábnutí, ale přece jen bych ocenil trochu vody na opláchnutí rány a taky trochu zlatavého moku, abych uhasil žízeň. s těmi slovy se porozhlédnu kolem a přemýšlím, jestli tu je poblíž nějaká krčma. Až pak si najednou vzpomenu, že Korwin vlastně mluvil o tom chlapci, kterého jsem zachránil a místo něho to odnesla moje noha. Nevím kde je ten chlapec, někde tu byl... a začnu se rozhlížet ještě víc a hledám toho malého chlapce. |
| |
| Přemýšlím jestli sem zapoměl zrušit neviditelnost nebo co, ale v první řadě sem ani žádnou nekouzlil. Navíc mě skutečnost že mne přehlížejí neuráží o nic míň než že o mě mluví jako o chlapci, ale pamalu si na úděl mojí existence v tomhle těle začínám zvykat. Každopádně zareaguji na ženu, která mi dala jakous takous odpověď. Ano blondýnku, to jako že měla blond vlasy.. Ucedím arogantně a s jasným podtónem, který dává najevo co si o ní myslím. Je to válčnice, měla meč, nějaké to kožené brnění, a prostě všechno coé válečníci mívají.. Tak vidělaste ji ? Krom zanačné ironie sem navíc tentorkát zvýšil hlas, což naznačuje že pokud si ze mě dělá dobrý den a plýtvá mým drahocenným časem rozhodně to pro ni nebude příjemné.. |
| |
| Náměstí.... Těší mne... Syknu na Darnienu.. Stejně nemám na výběr jen se podívej.. Trochu se na ní usměju... Nebojím se, že to bude bolet... Není to to nejhorší co mé tělo zažilo.... Podívám se na Andru... Doufam, že tuhle slečnu znáš? Nechtěl bych aby jsem dopadl tak jako támhleten... Ukážu na mrtvolu nějakého člověka která leží podivně zkroucená na zemi kousek od nás... |
| |
| Náměstí Dřív než kdokoliv stačí odpovědět Vladovi uslyšíte hrdelní hlasem vyřvávat nějakého muže na hradbách. "Černí jsou tu! Černí se vracejí!" Na ulicích začne zmatek, který tu byl přibližně před necelou půlhodinou. Lidé se nestačili ani vzpamatovat z předchozího útoku a jsou tu další. Skupinka, která stojí pod stříškou jsou zatím celkem v bezpečí, ale zato Roffma, Quinn a Korwin, kteří jsou na náměstí na tom tak dobře nejsou. Opravdu po nějaké chvíli slyšíte ten ušideroucí zvuk z tlam viveren černých bojovníků. Moc lidí na ulici nezůstalo. Po nějaké době je i vidíte přilétat směrem k náměstí. Nevypadá to, že by na vás chtěli útočit. Sice zabijou nějakýho tuláka, ale víc nic. Proletí přes město dál na sever. Poslední viverna však někoho nesla v drápech. Pustila osobu na Quinna a jeho koně. V takové rychlosti se Quinn neudržel a převrátil se i s koněm. Pravděpodobně něco bude mít s nohou. Když se rozkouká tak uvidí včetně vás blondýnku, na kterou se předtím ptal... |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro |
| |
| Náměstí - Imš Mašmiš Na náměstí moc vojáků neni. Sice tam nějací pomáhají a sbírají raněné a mrtvé ještě z předchozího útoku, ale víc by jsi jich určitě našel na kraji města na hradbách. "Nepřekážej tady nevidíš, že tady pracujeme!" Okřikne tě voják když si tě prohlídne a nevidí na tobě ani jednu známku zranění. Do města jsi se dostal pěšky ze severu kde je i vaše říše. Byl jsi docela unavený a hledal jsi zde klid v tomto městě, ale když jsi přišel tak jsi zjistil, že tu zas až takový klid neni... O kousek dál si můžeš všimnout zmatku ohledně pádu té dívky... |
| |
![jackelee[1]226.gif](jackelee[1]226.gif) | náměstí Vypadá to že jejich hradby moc nevydží a jestli je jich hodně nemají šanci se ubránit , ten voják má asi pravdu neměl bych se tu plést počkám co se bude dít. Podejdu od vojáka a půjdu někam stranou .Ach a to jsem si myslel že zde najdu klid a zatim tu řve nějaká dívka , och měl jsem jít jinam. Poté se podívám na ležící dívku a zamračím se na ni. |
| |
| přiteli připrav se Řeknu Rofmovi a áusměji se na něj ze zad vytáhnu meč. toto je prohraný boj ale šermí neutíká ne prost ne pomyslím si a máchnu s mečem. |
| |
| Náměstí Sleduji viverny a jsem připravená na další zásah ohněm, ale neuspěchám nic, protože vidím, že na nás neútočí. Stane se ale něco hrozného. K nohám Vlada dopadne mladá dívka. Odvrátím zrak, na tohle se nemůžu a nechci koukat. Cítím, jak se mi žaludek putuje čím dál tím víc a jen s velkým sebezapřením se tu nepozvracím přede všemi. Není to pěkný pohled. |
| |
| Náměstí No.. začnu, ale svou větu již nedokončím, nebo» se ohlédnu ke hradbám, odkud přichází varování. Pootočím hlavu, abych viděla na nebe. Od té chvíle se už nesnažím muži odpovědět. Ustoupím o malý krok dozadu, pohledem stále zkoumám nebe, tedy jeho malé kousky, které z pod stříšky vidím. Divoké místo, dodává mu to na.. zajímavosti.. A pak upustí poslední viverna tu dívku, která nečekaně přesně dopadne tam, kam zřejmě také měla. Jediný problém je snad v tom, že na to ten mladík ošklivě doplatil. Nemluvě o chudáku koni. Dál stojím na místě a pomoci jim, to mě sice v jednu chvíli instinktivně napadne, ale ihned tuto myšlenku zaženu. |
| |
| Náměstí Vztekle zakleju a rozhodně to nejsou slova co by se hodila k.. "chlapci". Elisho! Zatracení bastardi jesli jí něco udělali už se vážně naštvu.. pak se ale sám podivím proč to tak citím, zas tolik mi na ni záležet nemůže, a pak taky vzpomínka na toho temného elfa.. ale tu rychle vyženu z hlavy. Zatraceně není tu někdo kdo se vyzná aspoň trochu v léčiteství, nevidíte že potřebuje pomoc! Jenže po tom co se vykřičím se ozve bolest v noze. A moje noha by taky potřebovala nějakou péči.. Podívám se na skupinu, která až do teď jen tak stála a nijak neragovala, kdyby bylo v moci mých kouzel i uzdravovat tak bych i jednal, jenže to není a já tak musím reakci přenechat někomu jinému. |
| |
| Náměstí "Musíme ihned odtud." Chytnu svou společnici, se kterou jsem se zde objevila za paži a rázným krokem se rozejdu doprostřed města, mířím si to k bráně, ale po chvíli své kroky zastavím. Zaslechla jsem, že někdo žádá o pomoc. A ne zrovna lichotivým tónem hlasu. Kdo to.. Otočím se a uvidím mladíka na zemi, jak si svírá bolavou nohu. Omluvně se podívám na svou společnici, ona mé jednání pochopí. Rychle k němu přiběhnu. Podívám se zběžně na ránu a pak na něj. "Prosím.. nekřičte tolik. A.. nevypadá to tak zle." Chlácholím mladíka. Ukážu rukou směrem k jedné ze střech domů. "Vidíte toho ptáka tam.." Ah.. ta noha vypadá zlomená.. bude potřeba narovna kost, než.. ale bude to bolestivé Vyčkám, až chlapcova pozornost uzří na střeše, kde jak doufám bude chviličku hledat onoho smyšleného ptáka. Opatrně chytnu nohu za kotník a druhou rukou jemně přitlačím na holeň u kolene. Prudké škubnutí dolu a k zemi. Kost je srovnána. Zkřivým obličej bolestí, když si uvědomím, co musí mladík prožívat. "Prosím.. vydržte to. Tohle by mělo na chvíli pomoci.. alespoň to zastaví krvácení." Začnu si krátce, ale rychle mnout ruce a přitom tiše pronáším jakási slova v jazyce, který je vám všem cizí. Mezi prsty se mi začne pozvolna linout bílá záře. Přiložím dlaně na místo, kde byla kost zlomená a kůže narušená. Chvíli setrvám. "Tak..." Bolest by měla ustoupit. "Kost není zcela zahojená, ale budete se moci postavit na nohy. Kůže kolem a svaly, šlachy.. jsou nepoškozené. Ale buďte opatrný a tak měsíc nikde neskákejte." Zatvářím se nanejvýš mile, ale bohužel povinnosti volají a já tu nesmím lenivět. Vstanu a dojdu ke společnici. Poté se otočím na Andru. "Slečno.. musíte jít s námi..." Řeknu a abych tomu dodala na vážnosti, apelovala že má slova nejsou planná, oslovím ji jménem. "Andro DaMoor.... prosím." Poslední slovo zašeptám. |
| |
| Náměstí Hm tak to nevypadá dobře , předem prohranej boj , pomohu jim , seč mi to asi bude stát život . Já se jich nebojim. Jdu na ně!!!!!!!!!! Poté vytasím mé dvě sekery a vyběhnu ven z města přímo proti nepříteli ač sám , ale hrdině!!!!! |
| |
| Náměstí Přestaň se konečně chovat jako hlupák, nemůžeš si lidi držet od těla stále.. Vzpamatuj se.. Povzdechnu si, dojdu k Elishe a skloním se k ní. Ráda bych jí pomohla, ale nevím jak. S léčitelstvím mám asi takové zkušenosti jako s kralováním, když nepočítám omývání oděrek vodou a jejich následné obvazování kusem hadru. Jenže to tady pomůže jen těžko. Znovu se postavím a rozhlédnu, i když moc dobře vím, že hledat tady a teď doktora je naprostá hloupost. Chvíli tedy sleduji Darnienu, jak pomáhá tomu uřvanci, a z části mě i těší, že jeho chování je potrestáno bolestí. Řekla mi jménem.. znovu si přeměřím odcházející Darnienu pohledem To se divím, lidé ho většinou zapomenou se stejnou rychlostí, jako že mě někdy viděli.. Já.. musím? zeptám se mírně překvapeně a tichá prosba, a» už byla myšlena vážně či ne, mě dorazí úplně Jistě, ale jistě.. jen.. nemůžeme ji tady přece nechat.. kývnu hlavou k Elishe. A opět se propadám do té beznadějné nevědomosti nad tím, proč se snažím jim pomoci. Vždy» jsou to jen cizinci.. a někteří pěkně protivní.. střelím pohledem po Qwinnovi. Pochybuji o tom, že on by jí nějak pomohl.. dodám rychle a znovu se k dívce sehnu. Nebo si myslíš, že jí nic není? zvednu hlavu a můj pohled spočine na Darnieně. Tak nějak předpokládám, že díky tomu, co umí, taky vycítí, jak na tom Elisha je. |
| |
| Náměstí Skpeticky se podívám na tu ženskou co mi přišla pomoct, o to víc na ni zírám když ona mi tu vypráví jak to není vážný, co ona o tom ví, je to moje noha. A to víc udiveným se můj náhled na ni stane když mi chce ukázat nějakýho ptáka, chvíli na ni jenom tupě zírám, jestli třeba není opilá, ale když zjevně jinak nedá podívám se na střechu kam naznačuje.. Auuu ty krávo blbá.. Obořím se na ni když hrozná bolest projede moji nohou, a nadávky nepřestávají, nehledě na to co dělá, prostě mám vstek, jednak kuli bolesti a pak ten stupidní trim s tím ptákem.. Když mi pak řekne jak je to vlastně všechno v pořádku a nepoškozene hodím po ní ironickým pohledem. No to mě vážně uklidňuje. Zjevně nejsem z lidí co je uklidní slova a když je něco bolí kříčí na ostatní co to jde, jenže to už si uvědomím že mě to vlastně nebolí a nějakou dobu jsem překvapeně ztichlý. A pak sem potichu ještě delší dobu protože přemýšlím jak k takovým schopnostem přišla, očividně to bylo hnějaké kouzlo, ale sem čarodějem dost dlouho abych si mohl být téměř jistý že magie nemá léčivej charakter. Pak mě ale zase přepadne starost o Elishu. Ta kráva byla ze vsteku.. Tohle byl zjevně můj styl omluvy. Co kdybyste pomohla ještě jí. Pokynu směrem k Elishe. A tohle asi žádost i kdžy to znělo spíš jako rozkaz. |
| |
| Náměstí Z nadávek si nic nedělám. Slýchávala jsem horší výrazy a ona kráva je jedním z těch nejlichotivějších. Postavím se a dívám se na mladíka shora. Mírně se přitom usmívám. Snad abych ho naštvala tím, že si z toho nic nedělám. I když… úsměv v této situaci není zrovna vhodný. Podívám se směrem k Andře a poté k Elishe a beze slov se k nim rozejdu. Zastavím se těsně před dívkou, která leží na zemi. “Měla bys jít se mnou.. bude to pro tebe…“ chvíli volím to správné slovo bude to pro tebe bezpečnější.“ Zakleknu k dívce se zářivě světlými vlasy. Lehce prsty přejedu po hlavě a na malinkou chviličku strnu v pozici jako nehybná socha. Zavřu oči a soustředím se. “Bude v pořádku, je jen… omdlela.“ Vstanu a nepatrně protáhnu své ztuhlé tělo. “Pomůžete mi s ní někdo? Musíme ji dostat na koně. Kdybychom ji vláčeli, daleko bychom nedošli.. pěkně by se pronesla.“ Poté se otočím směrem ke své společnici a pokynu hlavou. Vyměníme si několik pohledů, které my uznáme za důležité. |
| |
| Náměstí Přitom jak běžim vztříc osudu si ale všimnu dvou zraněných a několika dalších a vidím že nedaleko nich jsou nepřátele. Ale ne nějací zraněný a to jsem si chtěl zabojovat, musim jim pomoci a dostat je do bezpečí. Rychle k nim dojdu a mezitím si zandám sekyru a pravím. Zdravim , vidim že potřebujete pomoc! Aniž bych čekal na odpověď vezmu tu ženu co leží na zemi a hodim si ji lechce přes rameno a jdu s ní ke koním , a mávnu na ostatní . Na co čekáte? Chcete snad umřít? |
| |
| Náměstí Už se skláním, abych Dar pomohla s Elishou, když přiskočí další cizinec a Elishu vezme. Ruka mi rychle vyletí k meči, ale podle jeho slov nám chce pomoci, takže ji zase spustím dolů. Ještě chvíli jim takhle věř a.. Ještě jednou se ohlédnu na Qwinna, kterého však pohledem jen tak přeletím, jako by tam vůbec nestál, pak se krátce podívám na Darnienu a její společnici. S podezíravým pohledem se vydám za tím mužem Můžu vědět, kdo jste? |
| |
| Náměstí Rychlím krokem vedu zraněnou ke koním a opetrně ji dávám na jednoho z koní a pevně ji uvážu , aby nespadla než se probere do plných sil. Jsem Imš , ale to teď není důležité , chci vám pomoct. Odvětím na otázku nějaké ženy a zadívám se na ni. Škoda , že jsem kroll a ne člověk. Ta žena je velmi krásná , alespoň tedy podle mích očí vyzařuje z ní něco moc dobrého, no ale asi přeháním. Začnu si prohlížet ženu a poté se zeptám. Budete bojovat nebo odjedete??? Já zůstávám! |
| |
| Náměstí Není důležité? Zbláznil se? Andra.. představím se jen krátce, protože předpokládám, podle dříve vyřčené věty, že mu na tom nezáleží. A během dalších několika vteřin mě zarazí další věc, nad tou se však jen ušklíbnu a pak trochu zamračím. Ta poznámka mě neurazila, ale v této chvíli se mi zdála víc jak nevhodná. I když, mě se tyhle připomínky zdají nevhodné v každé situaci. Obávám se, že by vám nepomohlo ani to.. Nevím. Zařídím se podle nich.. kývnu směrem k Dar, její společnici a Qwinnovi, i když vzápětí dodám Spíš jen podle ní.. |
| |
| Náměstí No asi jsem si nevšim , že ještě neútočí, já vůl tu běham jako vůl v domění , že bude útok , i když možná bude , kdo ví! Omlouvám se , akorát jsem přijel a nějak jsem nepochopil co se tu vlastně děje. Ale dobrá jsem Imš Mašmiš a pocházím z daleka a ty jsi andra.....? Odvětím spíše otázkou na to jak se jmenuje dál a dál na ni zírám jak na venušinu krásu. Je to vůbec možné , ta žena je tak krásná , nikdy by mě nenapadlo že na tak divném místě najdu takovou krásu ale co mám svou hrdost a nesmím dát najevo že po ní celej slintám. Poté se vzpřímím a pohlédnu na ostatní. Co ten muž už je v pořádku? |
| |
| Náměstí Abych řekla pravdu, tak to do téhle chvíle dost dobře nechápu ani já. Podle toho, co jsem viděla, však nic dobrého.. odmlčím se DaMoor.. Andra DaMoor.. Hledím na Elishu, sem tam kouknu na Imše, ale jsou to jen letmé pohledy, některé téměř nepostřehnutelné. Po fyzické stránce určitě.. odpovím Imšovi s kyselým úšklebkem, který napoví, že jeho stav je mi úplně ukradený. |
| |
| Náměstí Zdravim vás všechny Pokřiknu směrem k ostatním . Měl bych se jít podívat na palisádu(jestli tu nějaká je) a zjistit co se vlastžně děje , ale nejdříve se zeptam co jsou zač ty černý. Já se půjdu podívat na palisádu, ale ještě před tím se chci zeptat ,co jsou zač ti černý? Poté se odmlčím a čekám na odpověď |
| |
| Náměstí Podívám se na trpaslíka, změřím si ho pohledem od hlavy až k patě. "Teď se to nebojuje, pokud jste si toho nevšiml. Zavládl na chviličku klid. Měli bychom toho využít..." Podívám se na Andru. "A odejít, dokud je čas." Poté se chlácholivě usměji na pana trpaslíka. "Musíme jít, omluvte nás." Vím, že tato fráze zní velmi podivně za této situace, ale hodlám si zachovat jisté společneské dekórum. "Jdeme..." Než to dořeknu, zvedám Elishu spolu s Androu ze země. "Ten kůň? Máte někdo volného koně?" Nechci ji nést celou cestu.. bude potřeba, abych byla odpočatá. Rozhlížím se kolem. |
| |
| Náměstí Tak aby bylo jasno já nejsem žádnej trpaslík , i když jsem na krolla dost malej a navíc jsem tady jen chvíly . Jděte já zůstávám Odvětim Darnieně a odejdu směrem na palisádu. Tak já jsem trpajzlík , pche si snad dělá srandu , určitě mě chtěla naštvat .Nejsem žádnej hrdina , ale chci zde zůstat protože jsem ještě nic nedokázal a navíc jsem se zde nemoch oběvit jen tak . Pomalu vylezu na palisádu a rozhlédnu se po okolí .. |
| |
| Náměstí Dobře.. přikývnu Darnieně. A kam vlastně půjdeme? optám se jen tak mimochodem, protože mým původním plánem bylo městem jen projít a pokračovat v bezcílné cestě, jenže to jsem ještě nevěděla, co se zde děje. |
| |
| Náměstí Žena, která přišla společně s Darnienou si prohlíží poničené město a nad něčím přemýšlí. Nejste si jisti, ale je možné že vás taky nějakou chvíli poslouchá. Otočí se směrem k vám a čeká dokuď nebude ticho a všichni jí neuslyšíte. "Ano Darniena má pravdu, mělibychom se dostat co nejrychleji z města, protože to tu stále není dost bezpečné" Žena na nějakou chvíli odběhne do postraních uliček a vy tam zůstáváte sami. Nechápete její chování, protože vám neřekla nic navysvětlenou. Uběhne nějaká doba a žena se vrací i s koněm. Kůň má na sobě krev, ale když si ho všichni důkladně prohlédnete zjistíte, že to není jeho krev, ale pravděpodobně něčí jiná. "Nic lepšího jsem nesehnala" Zamumlala žena a přišla k Elishe, aby jí pomohla na koně. Stojí u ní a čeká, že jí někdo pomůžete, protože sama jí nezvedne. |
| |
| Náměstí Těkám pohledem mezi přítomnými, když konečně promluví Darnienina společnice a já se opět nedozvím nic moc nového a překvapivého. Stejně však mlčky přikývnu a hned na to žena odejde. Překvapeně zamrkám a podívám se na Darnienu, jestli aspoň ona ví, proč odešla. Naštěstí se žena brzy vrátí a dokonce i s koněm, podle všeho zdravým a silným, aspoň na první pohled to tak vypadá. Takhle tedy.. Ze začátku se k tomu moc nenám, ale nakonec jí přece jen pomůžu dostat Elishu na koně. Takže.. kam? zeptám se opatrně, zatímco se dívám, jestli k nám někdo nejde. |
| |
| Náměstí Nejsem si tak úplně jistý tím, že Elishe nic není, ale bylo mi ze strany madam DaMoor jasně dáno najevo, že ohledně ošetřování lidí jsem neschopný. Takže se jenom vyhoupnu na koně, se značnými obtížemi, ne kuli tomu že bych nebyl dobrý jezdec, nýbrž kuli skutečnosti že 150cm postavě se na zhruba třímetrového koně leze opravdu špatně, navíc v oblečení které je šité na víc jak dvoumetrového dlouhána. Nakonec ale překonám všechny obtíže, které, z vám neznámého důvodu, dobrovolně snáším a stočím směrem k bráně, dojedu k Elishinu novému koni chutnu ho za otěže a rozjedu se ven z města na ostatní nečekám. |
| |
| Náměstí Žena jenom nechápavě sleduje počínání malého chlapce, který dost neobratně leze pravděpodobně na svého koně. Kouká jak ujíždí pryč a oddychne si. Ukáže směrem kam odjel ten chlapec s tou dívkou... "Přesně tam, chtěla bych vás požádat, abyste šli s náma" Promluví žena ke všem, kteří jsou kolem a pomalým krokem se vydá k severní bráně. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Elisha se pomalu probírá neví co se stalo, ale hlava jí celkem dost bolí, také jí bolí žebra. Každý poklus koně, na kterém jede je pro ní utrpení a je to pořád dokola. Také má celkem dost velkou žízeň a hlad. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Elisha se pomalu probírá neví co se stalo, ale hlava jí celkem dost bolí, také jí bolí žebra. Každý poklus koně, na kterém jede je pro ní utrpení a je to pořád dokola. Také má celkem dost velkou žízeň a hlad. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Ano máš pravdu je to kousek, náš ostrov je dobře skrtý a doufám, že tomu tak i zůstane. Žena se na chvíli podívá do země a potom zvedne hlavu a podívá se ti do očí. Vidíš že má veselé oči a na tváři se jí objevil úsměv. "Ostatní už by měli být na cestě, za chvíli se se svými přáteli zase uvidíš" Žena otevře dveře. Do tváře ti vpadne čerstvý vánek a slunko. Je to celkem rozdíl oproti tmavším chodbám, ale dá se to vydržet. V dálce slyšíš ptáky. Když postoupíš o schod výš vejdeš na krásnou terasu, která je docela velká a z které je krásný výhled na východ. Žena ukáže někam dolů až na druhý břeh, kde je nějaká prastará socha. "Až tvoji přátelé budou kousek od nás uvidíš je támhle u té sochy. Je to jediné místo jak se dostat na ostrov." Usměje se a postaví se vedle tebe |
| |
| Náměstí Ještě chvíli, ještě malou chvíli a asi to nevy.. ohlédnu se vzdalující pár koní. Tak přesně tam, hm.. neodpustím si další úšklebek, ale hned na to vykouzlím na své tváři úsměv. Ehm.. myslím, že už jsme ve fázi, kdy by mi někdo.. s nadějí se podívám na Darnienu a její společnici ..mohl konečně vysvětlit, co se to tady vlastně děje. Pro někoho, kdo se doteď staral jen o sebe a sobecky přemýšlel jen nad sebou, je to docela nezvyklé. Lidé padající z nebe díky něčemu.. mávnu rukou Schovávání pod stříškou a vůbec spousta hluku, trosek a strachu.. k mé smůle se ještě stále neorientuji a nevím, oč zde vlastně jde. Přiznám se a několikrát přikývnu s lehce našpulenými rty, a krom toho, že si připadám jako naprostý tupec, doufám, že se díky tomu dozvím i něco nového. Nerada přiznávám, že zdejší kraj neznám a nevím, co se zde děje, ale jednou už to tak je.. Můžeme si o tom popovídat třeba cestou, co vy na to? nevinně se usměju a také se vydám k bráně. |
| |
| soukromá zpráva od Morwen, královna Farnianorská pro "Musím se vrátit ke svému lidu. Nemohu je nechat v době války samotné. Já, děkuji vám moc za záchranu, ale mám své povinnosti." sklopím oči a pak je zvednu, lesknou se mi... "jka se mohu odtud dostat?" zeptám se a v mé tváři je vidět odhodlání...tak silné, že jen máloco mě přesvědčí tu zůstat... |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro "Chtěla jsem vás do plánu zasvětit až později, až tu budou všichni, ale pokuď bych to neudělala hned a neřekla vám to, tak by jste mi utekla a v podstatě by jste nikomu nepomohla." Žena se rozejde zase pryč ze dveří. Ještě se na tebe podívá a pokyne rukou, aby jsi šla za ní. |
| |
| Cesta Žena trochu zvolní krok, aby jí všichni stačili. Spomalý tak, aby jí Andra došla. Je ráda, že s ní jde zatím aspoň někdo. Nepočítá tedy Darnienu, která snad pujde automaticky. "Ano dozvíte se to hned jakmile dojdeme do ezpečí kde je nás více" Řekne žena. Asi by nebylo nejvhodnější zde řešit takovéto záležitosti, když v okolí klidně můžou být Aknahští. |
| |
| soukromá zpráva od Elisha Ann pro "Qwinne... potřebuji zpevnit hrudník... a sednout si normálně... Jinak dál ject nedokážu." Jak mluvím dělá delší odmlky, abych si mohla oddechnout. Doufám, že Qwinn zastaví koně, protože takhle to dál nepůjde. |
| |
| soukromá zpráva od Qwinn Halcastr pro Bude v pořádku, je jen… omdlela. Znovu zabručím teď už trochu srozumitelněji, o to víc ironicky. Pak, když si do jisté míry ulevím vůči iritující idiocii jistých lidí, hodím pohledem zpátky k městu jestli ty krávy náhodou ještě nezahlédnu. Pak stočím pohled na Elishu. Nečekáš že ti pomůžu ? Obořím se na ni, protože nejsem ani ošetřovatel ani nějaký pacholek co pomáhá lidem na koně,.. i když na to třeba v téhle schránce vypadám. |
| |
| Otočím se na Andru, která má plno otázek. Mile se na ní usměji a snažím se v ní vzbudit ještě více důvěry k mé osobě. "Víš, já vlastně taky přesně nevím kam to jdeme. Slyšela jsi někdy o tajemném místě, kdesi na jezeře, kde žít a bydlet tam je vyvolení. Jsou tam kněžky, které chrání tuto zemi.. a.." Zarazím se, protože opravdu víc o místě nevím. Udělám výmluvné gesto, že již dál hovořit nebudu a raději se budeme věnovat cestě. "Ale budeme tam v bezpečí, věř mi." Je to tak zvláštní, žádat důvěru po někom, koho ani neznáte a kdo ani nezná vás. |
| |
| Cesta Néé.. zklamaně sklopím hlavu, v té chvíli už je to opravdu k smíchu Tak fajn, dám si tedy pokoj.. A pak promluví Darniena, bedlivě ji naslouchám a nestačím se divit. ..kněžky..? hlesnu tiše, ale nerozvádím to. Pokud si myslíte, že je to dobrý nápad.. pokračuji opatrně. Nakonec, co bych mohla ztratit.. Nálada se mi trochu zvedne, usměji se na Darnienu a po jejím boku pokračuji dál. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Nacházíš se na místě, které je skryté běžnému oku. Je to místo kde žije klan kněžek, které tě sem pozvali k vůli něčemu. Zatim ti neřekli proč, ale jsi tady. To místo je skryto už jenom, proto, že je to na ostrově, který není vidět z břehu. Dům nebo snad palác jena vyvýšeném místě, ze kterého je vidět opravdu daleko. Pravděpodobně tu budou i podzemní prostory, protože je to na skále, ale jistá si tím nejsi. Je tu i malý lesík. |
| |
 | soukromá zpráva od Linli pro To je krása. A tan lesík...ale proč tu vlastně jsem? Musím se zeptat. Ale až po tom co se podívám do toho lesíka. Sejdu do lesíka a poslouchám cvrlikání. |
| |
| soukromá zpráva od Elisha Ann pro Obořím se na Qwinna. Proč já mám tu smůlu, jak se probudím, bolí mě celé tělo a ještě musím poslouchat toho fracka. "Zastav toho koně... musím slézt... a zpevnit si nějak žebra...." Zpevnit si žebra to chci vidět jak, když nemám žádnou látku na to. Čekám až Qwinn zastaví koně, abych mohla slézt. |
| |
| soukromá zpráva od Qwinn Halcastr pro Když si byla mimo bylas i docela snesitelná,.. teď si zas ta stará nespokojená megera co dřív.. Obořím se na ni protože se mi nelíbí že mě okřikuje. A pohni si nemáme čas se celej den zabývat tvým skuhráním! Což ale není tak úplně pravda protože tu schůzku u jezera jsme už stejně nejspíše propásli, nicméně je nadmíru jasné že to je Elishina vina. |
| |
| soukromá zpráva od Elisha Ann pro Zpropadený temný elf... Zakřením se a podívám se na otravného Qwinna. "Víš raději bych byla stále mimo než poslouchat to stále tvoje skuhrání. Nemáš náhodou kus látky. Potřebuju si stáhnout žebra." Rychlé léčení zvládám ve válce jsem rychlé obvazování žeber dělala často, ale bez svého koně a věcí si toho moc neobvážu. |
| |
| soukromá zpráva od Morwen, královna Farnianorská pro "Jaký je to plán?" otážu se tak trochu nedočkavě, ale hlavně chci vědět, co je to a plán, kvůli kterému mě drží od mých lidí... |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro "Pojď" Pobídne tě a čeká dokuď nevstoupíš. Potom za tebou zavře a postaví se ke stolu kde je uprostřed menší prohlubeň, ve které nic není. "Nyní ti to nebudu ukazovat, ale mohu ti aspoň říct základní informace" |
| |
| Asi jsem trochu zaspal. Všimnu si, že všichni odchází neznámo kam a jsou už celekm daleko. Snažím se je doběhnout, ale nedaří se mi to, protože mám ještě pořád poraněnou nohu. Tak spoléhám na to, že mě zaslechnou a vezmou mě s sebou. |
| |
| soukromá zpráva od Morwen, královna Farnianorská pro "O co se tedy jedná?" je na mně znát netrpělivost. Už chci něco dělat, en jen tak chodit a mluvit... |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Řekne sklamaně kněžka a posadí se na lavici. Je na ní vidět smutek i když se ho snaží zamaskovat... |
| |
| Skupinka, která vyrazila směrem na místo vašeho smluveného místa postoupila dál od města. Cesta se postupem času stáčí a vy z ní scházíte, protože váš směr je jiný. Zde sice cesta vede, ale podle vašeho uvážení není zase tak používaná. Po levé straně se tyčí sněžné hory, o kterých víte, že to jsou nejvyšší známe hory na tomto kontinentě. Po chvíli když Darniera zaměří svůj pohled před sebe, může spozorovat známou dvojici, která odjela z města a nepočkala na vás. Je to ta dívka Elisha a její malý společník Quinn. Dívka opatrně slezla z koně a její společník na ní civí jakoby nic. Postupem času oba dojdete... |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Byla jsi ubytovaná v hostinci a když jsi se probudila na posteli jsi měla jakési psaní s pečetí, na které byla labu». Přečetla jsi si psaní, na kterém stálo, že by řád kněžek potřeboval pomoct v jisté situaci. Moc dlouho jsi se nerozmýšlela a vyrazila jsi na cestu. Uplynuli přibližně tři dny. Celou cestu jsi šla lesem, který neměl konce. Už jsi přestávala doufat, že najdeš místo, o kterém se psalo v tom dopise. Prošla jsi hustym křovím, které tě šlehlo pod oko a vstoupila na cestu nebo spíš pěšinu vedoucí podél krásného jezera. Když si ho tak prohlížíš zjistíš, že je to přesně to jezero, o kterém se psalo v tom dopise. Na hladině jezera se odrážejí Sněžné hory, které začínají naproti. Uprostřed jezera je ostrov, který je dočista prázdný. Nejsou tam žádné domy ani palác. Jenom vysoký kopec s lesíkem a loukou. Rozhlížíš se tak kolem a zjistíš, že přibližně o dvěstě metrů dál je jakási stará socha porostlá z jedné strany břeč»anem. Co na ní je nevidíš, protože je příliš daleko... |
| |
 | soukromá zpráva od Sigrlinn pro Ten dopis byl podivný. Půsbil vznešeně a trochu záhadně. Co ostatně po člověku, jako jsem já, asi mohou kněžky chtít?! Vrtím nad tím vším hlavou, i když dávno putuji k místu, jak mi bylo popsáno. Připadá mi to zprvu jako špatný žert. Lesy a křoví, jen úmorné putování divočinou a jinak nic. Meč tíží, i když je k ničemu, zavazadla, přestože pečuji o své pohodlí v rámci únosnosti a praktičnosti, skutečně zavazejí a když mě křoví šlehne přes tvář, začínám se vztekat. Náhle se přede mnou otevře nádherný výhled, tak poetický a nečekaný, že se na okamžik zastavím a s tváří proměněnou úžasem, se na tu krásu zahledím. Rty se roztáhnou v úsměvu, který se ale rázem ztratí, když zjistím, že zde, kromě jezera a ostrůvku, snad nic, co by jen naznačovalo přítomnost kněžek - třeba jen poustevnic - není, znopvu se mě začne zmocňovat ta rozladěnost, co před chvílí. Socha na břehu jezera však může znamenat mnoho. vykročím tedy přímo k ní, oči na stopkách, snažím se zachytit alespoň letmý pohyb někoho nebo něčeho živého... |
| |
| Daleko za městem Celou cestu se snažím držet vedle Darnieny, časem se však začnu loudat, ale ještě ne natolik, abych šla jako poslední. Znovu nad vším uvažuji, přemýšlím co bude dál. Není to nic zajímavého, ale skupinka je docela zamlklá a já sama tady nechci působit dojmem užvaněné paničky. I když se asi stalo, a navíc k tomu hrozně zvědavé. Pohodím hlavou, abych dostala z obličeje vlasy a hledím na prach a kamení pod nohama. Je to ještě méně zábavné, než přemýšlení nad čímkoli. Ze zvyku chytím levou rukou pás vedoucí přes můj hrudník, k vlastnímu potěšení se ujistím, že meč je na svém místě. |
| |
| soukromá zpráva od Morwen, královna Farnianorská pro "Co je s vámi?" zeptám se vldíně a pokleknu před ní, abych jí viděla do obličeje... Pozoruji její smutný a unavený obličej a doufám, že mi řekne, co jí tíží...mohla bych jí pomoci... |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro |
| |
| soukromá zpráva od Sigrlinn pro Nadechnu se tedy z plných plic čerstvého vzduchu, provoněného chladnou vodou jezera a čerstvou vůní okolních lesů, rozhlédnu se po tom krásném místě, snad abych si vštípila ten blahodárný obraz do své paměti a rozvážně vstoupím mezi ochranitelsky rozpažená křídla ptáka, působícího tu trochu zapomenutě a opuštěně. Kdo ví, do jakých podmínek se ženu, ale práce je práce... pokrčím ještě rameny a pokusím se zaplašit nepříjemnou myšlenku na možné cíle této cesty...ošklivé cíle. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Když se otočíš zjistíš, že nejsi na tom samém místě. Jsi na ostrově, na který jsi předtím viděla zr břehu jezera. Rozdíl je v tom, že ostrov není pustý jak to ze beřhu vypadalo, ale na jeho vrcholku je jakýsi palác nebo možná chrám. Nevypadá však, že by tam někdo byl alespoň odsuď... |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro "Tak alespoň někdo přišel" Řekne s úsměvem a zvedne se. "Musím přivítat nově příchozího, proto mě nyní omluv. Pokuď chceš jít semnou, můžeš." Žena otevře dveře a ještě na tvojí odpověď... |
| |
| soukromá zpráva od Sigrlinn pro Stezička, vedoucí vzhůru stále stoupá, já však nespěchám. Jednak se nechci předčasně udýchat a pak...zatím není proč a kam spěchat. napadne mě, že by mohlo být docela přínosné, nejprve si ostrůvek prohlkédnout, než vstoupím do pochmurných a temných cel místních kněžek a jejich specifického tichého světa odříkání. Zárveň by mi to mohlo dát odpovědi na otázky, na které by jim mohlo být obtížné nebo nepříjemné dpovídat. Sejdu tedy zvolna ze stezky a vezmu to po vrstevnici kolem chrámu, ještě dost hluboko pod ním. Kráčím travou a pozoruji, jestli a jak se krajina mění, jak velký je ostrov a vychutnávám si vůni posečené trávy i hladké hladiny pod sebou. |
| |
| soukromá zpráva od Morwen, královna Farnianorská pro Ven z jakéhosi stádila mimo mě vyvede až její otázka... "Jistě, ráda půjdu s vámi." usměji se a následuju ženu. zajímalo by mě, kdo to přišel. Možná Elisha a Qwinn... při vzpomínce na své přátele se usměju... |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro ...Chtěla jsi se jít projít po okolí, ale v tom ti zabránila nějaká žena, která na první pohled vypadá velice mile. "Zdravím tě, jsem velice ráda, že jsi vyslyšela naše volání!" Na kněžce je opravdu vidět, že je ráda z tvojí přítomnosti. Když si tak ještě celkem zmatená prohlížíš okolí můžeš si všimnout nějaké ženy - Morwen, která je u vchodu do paláce. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro ...Chtěla jsi se jít projít po okolí, ale v tom ti zabránila nějaká žena, která na první pohled vypadá velice mile. "Zdravím tě, jsem velice ráda, že jsi vyslyšela naše volání!" Na kněžce je opravdu vidět, že je ráda z tvojí přítomnosti. Když si tak ještě celkem zmatená prohlížíš okolí můžeš si všimnout nějaké ženy - Morwen, která je u vchodu do paláce. |
| |
| soukromá zpráva od Sigrlinn pro Vlastně jsem se také přiblížila k chrámu mnohem dřív, než jsem měla v úmyslu. Zamyslela jsem se nad příznivými a příjemnými věcmi příliš dlouho... Kněžku pozdravím pokývnutím hlavy. Jsem zvědavá, co z toho bude... prolétne mi hlavou. Abych skryla pochybnost, uhnu pohledem ke vstupu do budovy přede mnou a mé pozornosti neujde cizí žena, která nejspíš také nepatří mezi kněžky... Pokývnu k ní mlčky a vážně hlavou a znovu pohlédnu na kněžku. Kdo je to? Bude nás víc? Snažím se sice zahladit nesouhlas v hlase, ale příliš se mi to nedaří. Jsem zvyklá pracovat samostatně a pomyšlení na týmovou práci s naprosto cizími osobami mi není po chuti. |
| |
| soukromá zpráva od Morwen, královna Farnianorská pro Pokrčím rameny a povýšeně ji sleduji z brány. Na tváři vidím, že mě žena nepoznává, trošku se zamračím,a le pak si i oddychnu. tady asi neznamená nic, že jsem královna celé říše. Ale tamta holka není kněžka, nebo snad ano? tahle myšlenka mi prolétla hlavou a ihned jsem zavrhla, že by nově příchozí byla kněžka, nevypadá jako ony... |
| |
| soukromá zpráva od Sigrlinn pro |
| |
| soukromá zpráva od Morwen, královna Farnianorská pro Dívka vysoká kolem 175 cm, dlouhé vlnité havranní vlasy, hluboké modrošedé oči. Momentálně v šatech, které kdysy bývaly hodně drahé, vyšívané stříbrem z nejdražších látek, momentálně potrhané a ušpiněné kolikrát od krve... Na pozdravné kývnutí odpovím stejně a přidám milý úsměv. Poté jdu zpět s kněžkou a občas se pokradmo pohlédnu na neznámou ženu. Na nic si nehraju, jdu prostě a jednoduše, i když s jistou elegancí. Občas ale syknu bolestí, neboť mi není zrovna nejlépe... |
| |
| soukromá zpráva od Sigrlinn pro Na sobě má oděv podobný lovcům nebo hraničářům. Vysoké boty z dobré kůže, jednoduché kalhoty, jen trochu přiléhavější, než je obvyklé a kazajka pod zadek, přepásaná masivním koženým opaskem. Přes kazajku nosí kabátec do půli stehen, pěkně kopírující postavu, vzadu rozstřižený pro volný pohyb. Límec zdobí pocuchaná tmavá kožešina. Nejde o nic luxusního, ale jistě je to kvalitní poctivá práce. Z pod kabátce vyčuhuje pochva meče, na zádech se pohupuje toulec s šípy a obyčejný lovecký luk. |
| |
| soukromá zpráva od Sigrlinn pro Nic z toho co vidím však nekomentuji. Nemám co říci a vpodstatě vyčkávám, co se na vhodném místě dozvím od kněžky. Ostatně...zajímalo by mě, co po mně budou chtít..nadělají s tím tajnosti...co když tu práci nebudu chtít vůbec vzít? Potřesu hlavou a pohledem zavadím o kněžku a následně o zraněnou ženu. Kdo ví, kolik to má společného s ní....a co? Odpoutám pozornost od obou žen zase na prostory. Nechce se mi tím vším zabývat předčasně, abych nepodlehla předsudkům a mylným představám... |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro "v těchto temných časech se nám hodí každá pomoc!" Odechne si kněžka a zahledí se zamyšleně do země. "jsme proti jakýmkoliv válkám a potřebujeme vaší pomoc!" Po krátké chvíli dojdete s kněžkou až k Morwen, která stále stojí na svém místě a kouká vaším směrem. kněžka vás pobídne ať jdete obě dovnitř. Morwen má alespoň tu výhodu, že tu už nějaký čas trávila i když ani to jí nepomůže se tu stoprocentně vyznat... Kněžka vás zavede do sálu, ve kterém předtím Morwen už byla. Nebo jí to tak aspoň připadá. Místnost je skromná a ne zas až tak velká. Čeho si nemůžete nevšimnout je jakási nádoba nebo spíše lavor, ve kterém je čirá voda, která se ani nehne. Od hladiny se odráží svit svíček v rohu místnosti. Místnost má jedno okno s výhledem na les a jezero před ním. Kněžka se posadí za stůl a pohlédne na vás obě. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro "v těchto temných časech se nám hodí každá pomoc!" Odechne si kněžka a zahledí se zamyšleně do země. "jsme proti jakýmkoliv válkám a potřebujeme vaší pomoc!" Po krátké chvíli dojdete s kněžkou až k Morwen, která stále stojí na svém místě a kouká vaším směrem. kněžka vás pobídne ať jdete obě dovnitř. Morwen má alespoň tu výhodu, že tu už nějaký čas trávila i když ani to jí nepomůže se tu stoprocentně vyznat... Kněžka vás zavede do sálu, ve kterém předtím Morwen už byla. Nebo jí to tak aspoň připadá. Místnost je skromná a ne zas až tak velká. Čeho si nemůžete nevšimnout je jakási nádoba nebo spíše lavor, ve kterém je čirá voda, která se ani nehne. Od hladiny se odráží svit svíček v rohu místnosti. Místnost má jedno okno s výhledem na les a jezero před ním. Kněžka se posadí za stůl a pohlédne na vás obě. |
| |
| soukromá zpráva od Sigrlinn pro Ve zdech kláštera, teď, když jsem se konečně zastavila a opřela, cítím jak jsem unavená a v břichu mi kručí snad celý regiment žaludků. Přesto nejsem nedčkavá, na hlad i chlad jsem uvykla už dávno. Přesto jsem docela zvědavá na místní pohostinnost... |
| |
| Daleko za městem Když se mi konečně všechny podaří doběhnout, sice s hlučným funěním, ale přece,nasadím takový krok abych šel zároveň s ostatními. Všimnu si, že všichni mlčí a tak spolknu všechny své otázky a že jich bylo opravdu dost... Mlčky pochoduju dál a jen si říkám kdy tahle nekonečná pouť asi skončí. |
| |
| Podívám se na svou róbu které je mi veká ve všech ohledech. Nemám! řeknu dost nepříjemným tónem kdyby ji Elishu náhodou napadlo chtít látku právě z róby. Ale aby se neřeklo slezu z Yrucrema, respektive seskočím, respektive spadnu, sundám mu otěže, stejně se ho věčně držím za hřívu, a podám je té staré nespokojené megeře. Na nic víc ti nedám, ani nic víc nemám! Ale kožené popruhy z otěží by jí měly stačit. Pak si všimnu dojíždějící skupinky a hned mě trkne že tohle všechno je vlastně jejich vina a tudíž mají větší povinost, se o zraněnou válčnici postara, než já. Otočím se na ně a zakřičím, HEJ VY BANDO NESCHOPNÝCH ŇOUMŮ, MÁ NĚCO SE ŽEBRAMA POJĎTE SEM A OKAMŽITĚ JÍ POMOŽTE!! Pak se usměju, napdne mě že by nebylo až tak špatné pořídit si víc poskoků. |
| |
| Daleko za městem Zašklebím se. Kdyby byl někdo tak aktivní, aby mé úšklebky počítal, byl by teď někde kolem stovky. Máme tohle zapotřebí? zeptám se polohlasně, zcela veřejně dávaje najevo, že kdybych mohla.. asi by se stalo něco ne zrovna pěkného. |
| |
 | Z městské brány se vyřítí statný hnědák, hlasitý klapot koňských kopyt se nese do dáli. Jezdec, který rovně sedí na jeho hřbetě, oděn jest v podivném plášti s ještě podivnějším krytím ramen a krku. Zelené cáry zavlají díky odporu vzduchu, avšak jakmile donutí koně zpomalit, cáry zůstanou bez jediného pohybu viset jako bariéra kol jeho těla. Krok za krokem, dlouhé jest mé putování, nemaje prozatím zvolený konečný cíl. A podle mého, jen málokdo má svůj život naplánován do posledního vydechnutí. Pozornost mou upoutá skupina přede mnou, možná rozdělena na dvě... možná jen narazila na jinou. Kůň nemění směr, netřeba se cizincům vyhýbat a obcházet je. Všichni jsme smrtelní. Brána zůstala daleko za mnou a pomalu se blížím k první skupině, na kterou před chvílí volal jakýsi mladík. A neznělo to příliš radostně. Dojedu skupinu a koně stočím tak, aby šel s nimi, ale zároveň ho mohl kdykoli pobídnout k trysku. I když sedím, lze snadno odhadnout, že nepatřím k těm nejmenším. Oděn jsem v tmavých kalhotách, vysokých botách a košili. Kovové krytí ramen a krku nepřiléhá, takže se v něm dá pohodlně pohybovat, pod něj je připevněn zelený plášť, který jakoby tvořily stovky pruhů a otřepených kousků látky, které když vlají, připomínají splynutí s okolní přírodou. Mladý pohublý obličej s ostrými rysy vypadá jen málokdy šťastně, stejně jako šedé oči. Delší černé vlasy sem tam prorůstají světlejší prameny a jsou sčesány dozadu nahoru, kde kupodivu drží svůj tvar. Ruce nezdobí jediná cetka, zbraně, pokud nějaké vůbec mám, jsou skryty. Překrásné dnes odpoledne, pomineme-li ten útok. Promluvím klidným tichým hlasem, v němž se neodráží ani trocha nesmělosti. Stále však hledím před sebe, takže až na pár drobností, které bych mohl zachytit koutkem oka nebo jinými smysly, nevím nic o počínání skupiny. |
| |
| Koně jsem slyšela, ale nepovažovala jsem na nutné se jím nějak blíže zabývat. Může tudy přece projet spousta jezdců, aniž bychom byli nějak ohroženi. Jen jezdec je troufalý, možná kamarádský, a má reakce.. ta vychází z mého nitra. C-cože? dvěma rychlými kroky ustoupím do středu, sáhnu po meči a namířím jím proti muži Co vy víte o útoku? Asi byl ve městě, takže ho viděl. Proč se zdržuje s námi? Že by.. Nebo snad patříte k tomu zmetkovi? kývnu hlavou kupředu, kde před chvílí pořvával ten malý nevděčník. |
| |
| Nervózní odfrknutí a pohození hlavou, toť aspoň reakce mého koně, když já ani nemrkl. Uběhne chvíle ticha, která nastane po dívčiných rozvášněných slovech, a plynulým pohybem natočím hlavu jejím směrem. Uzdu chytím jednou rukou, zatímco druhou natáhnu k jejímu meči, až se ukazovák dotkne jeho nevýrazné špičky a lehce strčím. Ne, mému prstu se opravdu nic nestane, na to je špice příliš tupá. Není třeba, abyste se ihned stavěla do bojového postoje a ohrožovala nejen sebe, slečno tichost hlasu se možná na kratinkou chvíli změnila v chladnou útočnost, ale já sám si netroufám odhadovat, co světlovláska provede dál a jak přijala má slova. A nyní, když dovolíte a přestanete se ohrožovat tímto překrásným kusem kovu, stáhnu ruku a opět uchopím uzdu, i když za celou dobu nebylo zřejmé, že bych byl na hřbetě hnědáka nejistý rád bych zodpověděl vaše dotazy. Předpokládám, že o tom nešťastném útoku nevím více, než většina jiných prostých návštěvníků města, kteří se k němu pouze nachomýtli. A k vašemu druhému velice zajímavému dotazu - ne, toho pána neb snad dokonce ještě chlapce neznám, nikdy jsem jej neviděl a tudíž s ním nemám nic společného. Stejně jako s vámi. Uspokojil jsem vaši touhu po odpovědích? Po dobu, kterou jsem k dívce mluvil, sledoval jsem ji, avšak s posledním slovem nadešel čas věnovat se zase cestě přede mnou. |
| |
| Vytřeštím oči a zalapám po dechu, ale nechám ho mluvit. Snaží se mě rozzuřit? Dalšího rozkazovačného nafoukance asi nesnesu.. Přestat se ohrožovat! Pffch! Jak jen může.. vždyť ani neví! rozčilením přimhouřím oči, meč sevřu pevněji než předtím, ale když do něj jakoby nic strčí, pochopím, že tohle nemá cenu a svěsím ruku. Jo, to takhle vyplašit mu třeba koně.. Hm, vidíte a já bych řekla, že se znáte.. utrousím tichou rozzlobenou poznámku. Mou touhu po odpovědích.. Ehm.. myslím, že ano. Děkuji vzdám další snahu o to nějak na něj útočit, protože to nemá nejmenší cenu a raději sklopím zrak k zemi a hledím si svého. |
| |
| Zmetka!? Chlapce!? Zrudnu, což neznačí to že bych byl nějak extrémě rozzuřený, ale že mladé tváře tohoto těla prostě ještě neprošli průpravou automatického sebeovládání, a já nemám čas ani náladu s nimi ztrácet čas. Krom ruměnce ještě ale vymrštím ruku, nedříve k té ženě pak k muži, kolem ruky se spirálou obtočí dvojice maličkých kuliče, pak se rozdělí a mihnou, každá k jedné z postav, a než se kdokoli stačí nadát zastaví se jim těsně u hrudí a ve stejném okamžiku se jakoby roztříští a přemění na prudkou kinetickou energii, že by páru volů dalo práci udržet se na nahou, natož lidem v sedle. Ticho, oba dva, mám dost všech těch opovážlivostí, nevím sice kdo račte být, ale měli byste vědět, že takoví jako já si vaše slova nenechají líbit ani od králů. Tím se dostáváme k druhému problému a to, že se nikdo z vás ještě neráčil představit, omlouvá vás leda můj vzhled a vaše možná doměnka, že jsem o dost mladší, ale abych ukázal i trochu té dobré vůle začnu s potřebami bontonu první. Malé postava chlapce teď už nekřičí, její pisklavý a kvákavý hlas chlapce v začátku puberty byl stejně tak akorát k smíchu, její hlas se nyní uchýlil k nižším toninám i hlasitosti, a zní podstatně důstojněji a výhružněji. Když pak hopch domluví zvedne zpříma hlavu rozpřáhne ruce a jeho tělo se vznese do výšky, zhruba do úrovně koňského hřbetu, kolem něj se zaleskne jakási jinak průhledné zjevně dutá koule. Qwinn Halcastr, Čaroděj Řádu! Pak tělo chlapce dolevituje tak akorát nad sedlo obřího šedého koně, na kterém jste onoho zjevně mocného čaroděje párkrát už viděli a pomalu se snese. Chvíli se nejistě zakýve v sedle jakoby mě co nevidět spadnou, křečovitě se chytně hřebcovi hřívy a přimkne k jeho šíji, po dost rozporuplné a tím faktem směšné chvíli se hoch v sedle vstyčí už o něco jistěji, otočí koně a shledne dolů na ty dvě osoby jež se opovážili jej urazit. Teď bych řek, že je ředa na vás! |
| |
| Sleduji to celé, až nakonec upadnu a není to zrovna jemné přistání. A nikdo se tedy nemůže divit, že víc než slova toho cizince, rozčílí mě právě tohle. Některé osoby odhadnu špatně, ale u jiných se trefím.. Mě je úplně jedno, kdo jsi.. zavrčím rozčileně .. protože zatím se tady chováš jen jako.. no, škoda slov k tomuto tématu.. natáhnu se pro meč. Andra DaMoor.. procedím mezi zuby. |
| |
| S tváří mi znovu pohne úsměv, který by jen stěží mohl vypadat jinak, než smutně. Vedl jsem mnoho zajímavých rozhovorů, ale jen několik málo takto roztomilých, kdy je hrdinná a prudká duše sražena k zemi prostou odpovědí podrážející její autoritu. Omlouvám se, pro všechno to vzrušení jsem se ani nepředstavil. K představení ovšem už nemám příležitost, neboť se do všeho vloží dříve tou dívkou zmíněný muž, kterého jsme jak vidno rozčílili. A začíná mi připadat velice nepravděpodobné, abych během tak krátké chvíle rozčílil tolik osob. Jeho kouzlo zapůsobí, ovšem dokáži jej zmírnit, takže celá scénka nakonec vypadá jako nešikovné sesednutí. Nebylo mým záměrem urazit vás a vaši čest. Ale mimo to bych rád upozornil na fakt, že jsem mluvil tady se slečnou a nikoli s vámi, tudíž nechápu vaše rozhořčení nad nepředstavením se, ale budiž. Stalo se a nyní je čas k nápravě. Další úsměv nenásleduje, pouze jednotvárný smutný výraz ve tváři a chladná bezednost šedých očí, jejichž pohled je upřen do očí mužových. Jsem Veritas Ath'Rul, druhý syn Azaqa Ath'Rul z Vysokých hor odpovím tichým hlasem. S jemným odhrnutím pláště se sehnu k dívce, která by se zajisté představila i bez neohleduplné reakce čaroděje, opatrně ji chytím za paži a pomohu ji vstát. Chápu váš vztek, avšak domnívám se, že ignorovat urážky v cizím rozhovoru je mnohem přijatelnější, než vztekle zaútočit kouzlem. Toto chování je dle mého názoru velice netaktní. S lehkostí větru, proplouvajícího mezi větvemi porostlými prvními jarními lístky, se otočím čelem k muži. Plášť se do svislé polohy srovná o chvíli později, než znovu pohlédnu do tváře Qwinna Halcastra. Lehce se ukloním. Rád poznávám dalšího, jež ovládá kouzla. Tato moc mě vždy fascinovala, nebylo mi však dopřáno dosáhnout vašich kvalit. Dle mého dalšího jednání je však zřejmé, že mě ukázka magie nefascinovala natolik, abych se s čarodějem nadále zdržoval. Elegantně se vyhoupnu zpátky do sedla. Kůň skloní hlavu a praští přední pravou nohou do země tak silně, až se vznese malý obláček prachu. Nikam však nespěchám a nechávám, sedíc na hnědákově hřbetu, koně stát. Snad vám, Andro, nebude vadit má přítomnost. Rád bych doprovodil vaši skupinu, ať již máte namířeno kamkoli. Pronesu rozhodně, zahleděn v dáli. |
| |
| Zlezla jsem z koně jen tak tak. Moje žebra na tom vážně nejsou nejlépe, podívám se na toho uřvanýho prcka, kterýmu je jedno, že nemohu pokračovat dál v jízdě a podal mi něco na svázání hrudníku. Koukám na popruhy, ale vážně sama si to asi neutáhnu, podařilo by se mi asi trošku, abych přežila nějaký čas na koni, ale příšerně by to bolelo. "A nemohl by si my aspoň trochu pomoci." Vyštěknu na Qwinna, protože ty jeho arogantní řeči mě nebaví, ať si to nechá na jindy, né když spěcháme a mě není nejlépe. V tu dobu nás dohání skupina, která mě házela na koně a bylo jim jedno, že mám něco se žebrama, vlastně si je ani moc nepamatuji, protože v tu dobu jsem moc nevnímala svět okolo sebe. a přichází i nějaký cizí muž, kterého neznám. Rozhovor mezi těma třema mi trochu uniká, je mi vlastně jedno, co si povídají, ale byla bych moc vděčná, kdyby mi někdo pomohl. Jak uslyším, cizí jména tak se taky představím. Zvednu hlavu a pohlédnu na cizí osoby. "Já jsem Elisha Ann a byla bych někomu velice vděčná, kdyby mi někdo pomohl zpevnit hrudník, mám zlomená žebra, když tento malý spratek není ochotný mi pomoci a jen se tu předvádí, jaký je veliký čaroděj." Vrhnu krátkým pohledem na Qwinna a čekám na nějakou odpověď. |
| |
| Nezbyde mi nic jiného, než pootevřít ústa a zkoumavě zírat z jednoho muže na druhého. U jednoho mě zajímá každé jeho slova, zato u druhého.. ne, nejde jen o reakci.. Ath'Rul.. Vysoké hory.. To neznám. Nejspíš to stejně bude místo jako každé jiné. S jemným úsměvem, možná by se to dalo nazvat spíše uculením, tichounce poděkuji Veritasovi za pomoc a začnu se oprašovat. Poté raději schovám meč. Možná věděl, proč tím mečem ohrožuji sebe.. je možné, že by.. byl.. ah, to ne, takoví určitě neexistují. Je to pouhá shoda náhod, do budoucnosti nevidí. A pak se k nám přidá i ta holka, které se Darniena pokoušela pomoci.. ne sice dvakrát úspěšně, ale přece. Raději ale už nic neříkám a ani se o nic nepokouším, protože by se do mě pustil jeden protiva, ženská a ještě k tomu ten obdivuhodný kliďas. O to opravdu nestojím. |
| |
| Pozornost mou upoutá druhý kvítek, který se tak neohroženě vydal k nám, přestože mu pohyb zajisté nesvědčí. Marné jest mé čekání na zvučnou odpověď Andřinu, a proto její mlčení vyložím si jako souhlas. A pohled můj konečně padne na Elishin obličej. Ale zajisté. Máte něco na jeho zpevnění, slečno? A dříve, než dostane se mi odpovědi, znovu stojím nohama pevně na zemi a ze sedlové brašny vytáhnu kus složeného plátna tmavě modré barvy. Prozraďte mi, nemáte-li však nic proti, jak se vám to stalo? A myslím, že by bylo lepší, kdybychom v našich rozhovorech pokračovali kousek stranou a neblokovali cestu, ovšem nemohu vás nutit. Látku si zastrčím pod plášť. Hlavou kývnu napravo, kde je kus rovné země, kam se vejdeme všichni bez problému i s koňmi, jednou rukou chytím uzdu a odeberu se dříve zmíněným směrem. Na místě pak jsem ochoten dívce pomoci, držíc látku opět v bledé ruce. |
| |
| Ani jsem nějak nečekala, že ta dívka by mi šla pomoci, mě by stejně stačilo, kdyby mi někdo podržel ty popruhy utáhnout bych si je dokázala sama ve válce jsem to dělala dosti často. Náhle se ozve ten neznámí muž, pohlédnu na něj a než mu stačím odpovědět, že mám ty popruhy, vytáhne plátno. "Myslím si, že to bude lepší." A bolestivě se usměju. Na jeho poznámku, že bychom měli uhnout s cesty nic nenamítám, pomalím krokem, při kterém mě vždy bolestivě zapíchá, dojdu i s koněm, který není můj k Veritasovi. "Jak se mi to stalo. Chytla mě jedna z wyveren a shodila mě z výšky na zem. Doufám, že víte, jak se to dělá?" Malinko s obavou se zeptám, přece jsem se už setkala s "velmi" šikovnou léčitelkou, která mě posadila na koně. |
| |
| Odpovědí nechť jí nejsou pouhá slova, ale i náznak úsměvu na tváři. Přistoupím k Elishe blíže, pohled upřen do jejích očí, a opatrně rozvinu kus plátna. Umím to tak, jak mne to naučili. Neměl jsem možnost zkoumat, zda-li je tento způsob správný či nikoli, avšak věřím, že na každý můj špatný pohyb mě upozorníte a nakonec budeme oba dva spokojení. Dám jí čas, aby si vše promyslela, a zůstávám v její bezprostřední blízkosti se stejným výrazem v očích. Hnědák, jež mi patří, stojí stranou a trpělivě čeká, až se vrátím na jeho hřbet, abychom poté mohli pokračovat v naší cestě, jejímž cílem jsem zvolil doprovození skupiny. Říkáte tedy wyverna. V tom případě máte štěstí, že se vám nestalo něco horšího odvedu pozornost na něco jiného, než je dívčino nezáviděníhodné zranění. Zbytek skupiny mne v té chvíli nezajímá. |
| |
| Během průběhu rozhovoru pozorně poslouchám. Zřejmě si mě nikdo kupodivu pořádně nevšiml i když jsem celou dobu zuřivě hýkal a snažil se popadnout dech. Když konečně zastavíme,podívám se na svoji nohu a potichu zakleju. Látka kterou jsem měl kolem rány ovázanou aby moc nekrvácela je celá nasáklá krví a ta už pomalu kape na zem. Dál už si toho však nevšímám, protože vím, že to ještě není tak špatné. Heleďte lidi, když už jsme u toho představování, tak já jsem Roffma!No a vím, že nejsem zrovna nejchytřejší tady z vás, ale když ten chlapeček, uvědomím si co jsem řekl v duchu se prokleju, že jsem zase všechno zmotal. Pardon,chtěl jsem říct čaroděj říká, nebo spíš se vám snaží sdělit, že byste si ho měli vážit, měli byste ho poslechnout, protože umí i lepší kousky než teďka předvedl, na vlastní voči jsem to viděl. Udělám krátkou pomlku abych se mohl nadechnout a pokračuju A pak taky bysmese neměli hádat a raději držet spolu, protože myslim, že spolu strávíme ještě dost času. |
| |
| Snaží se nám to sdělit více jak nevhodným způsobem utrousím suše, zatímco trpělivě čekám na Elishin souhlas ke zpevnění žeber. Nesdílím váš názor, Roffmo, je mi líto. Ano, mohu si vážit člověka pro jeho dokonale ovládané schopnosti, ale vážit si ho proto, že mi laskavě sdělí, abych tak učinil? tón mého hlasu se změní, nyní z něj čiší pohrdání a netolerance k tomuto názoru. Krátce se na oba ohlédnu, jednak na Roffmu, jednak na Qwinna Halcastra, ovšem své vnitřní rozpoložení na sobě nedám ani přinejmenším znát. A zřejmě to tak bude v mnoha případech. Štěstí, že se raději pohledem vrátím ke zraněné dívce přede mnou a nepokračuji ve vysvětlování všech příčin věcí a slov, neboť tím prokáži dobrodiní i sobě. V opačném případě bych totiž znechutil nejen posluchače svou upovídaností a obhajobou názorů, ale znechutil bych sám sebe jejich hloupostí a nechápavostí, stejně jako netolerancí přijmout názor, který jim není vlastní. Elisho? Mohu? Nebo jste si nakonec vše rozmyslela a našla si někoho jiného, kdo vám pomůže? V každém případě, látka je vaše slova znovu jakoby bez citu, doplněna o téměř neznatelný úsměv značící, že přijmu jakoukoli odpověď. |
| |
| Zmůžu se jen na to obrátit oči v sloup a utvrdit se v tom, že když jsme mlčeli bylo to lepší. Jediné, u čeho se pozastavím je Veritasova přítomnost. Nejsem si jista, zda mám být spíše ráda za to, že se mě třeba zastane a byl prakticky jediný ochotný povídat si, přesto, že jsem se nezachovala dvakrát hezky a nebo jestli mám chtít, aby šel pryč. I přes tu jeho věčně smutnou tvářičku, na které se úsměv objeví jen málokdy, je docela výřečný a cítím se tak z jisté stránky ohrožena. Zpachtí se s tím hajzlíkem a bude to horší, než bylo nyní. Malý zmetek a velký podivín, dokonalá kombinace. Kousnu se do rtu, všechny obejdu a posadím se tak, abych mohla sledovat ono očekávané stahování žeber. Pokud mu to teda dovolí, protože pan podivín jasně čeká na povolení. |
| |
| Podívám se na Veritasa a chvíli přemýšlím. Nakonec malinko kývnu hlavou. "Ano jistě pokračujte. Nemám celý den na stahování mých žeber." Trpce se usměji a poté se kousnu do rtů. Bylo by pro mě trapné, kdyby válečnice jako já, vydala jediný zdech bolesti. Při obvazování sleduji Veritase, snad jestli nedělá něco špatně. Ale horší to už být nemůže. Pomyslím si, když si vzpomenu na léčení té potrhlé ženy, která cestovala s Androu. |
| |
| Ovšem i za předpokladu, že budou vaše žebra stáhnuta, Elisho, měla byste být co nejvíce v klidu a zbytečně se nenamáhat. Zajisté si toho ale jste vědoma další slova bez citu změněná ve věty a vyřčená nahlas, do nastalého ticha. Stačí mi jen natáhnout ruce s látkou a za malé spolupráce Elishy se pustím do zpevňování. Snažím se o co nejlepší práci a zároveň o co nejmenší bolestnost, stejně jako o to, abych se jí dotkl do možná nejméně. Snad je to pouhou ostýchavostí, možná ji nechci přivést do případných rozpaků, když jsem stále celou dobu v její bezprostřední blízkosti a nebo k tomu mám jiný důvod, ať již za to mohlo cokoli, udělal jsem, co jsem mohl a mohu jen doufat, že správně. Ustoupím a s přímým pohledem se dívce lehce ukloním. Vrátím se hřbet svého oře, připraven pokračovat dále v cestě a doprovázet přitom skupinu skládající se z tak rozdílných osobností. |
| |
| Hm, co tě přimělo jít s námi? odmlčím se, opráším a krátce se podívám na Veritase, který je připraven k odjezdu. A taky.. když už jsme se tak sešli, kam vlastně jdeme? Nebo spíš, kam jdete vy věnuji nepříjemný pohled Qwinnovi, i když čekám, že mi odpoví spíše Elisha, jakožto více komunikativní a méně konfliktní osoba, která má důvod být na mě naštvaná o něco méně, než čaroděj. Chyba, chyba. Tohle nebude dobré. Ah, ženská, co to s tebou je. Chceš jít s NÍM jen proto, že si myslíš, že Veritas ti bude ke prospěchu. Riskuji tím další problémy. Načrtnu do země špičkou boty několik obrázků a čekám odpověď. Nepřestávám krátce pokukovat po všech přítomných. |
| |
| S námi..!? Neotočím se veškerou svou řeč směřuju před sebe takže mi bude poměrně těžko rozumět, ale otočení by bylo přespříliš vlídným náznakem pro mou osobu. S námi !? Ne, můžete ten jat za námi, před námi, vedla nás, mezi námi, ale ne s námi, tohle je soukromá věc a záležitost, ne hrdinské tažení. Byl bych vám vděčný kdybyste se vrátili k putování ke svému původnímu cíli, Elisha je vám sice určitě vděčná, ale byli jste to nakonec vy kdo tvrdil, že je v pořádku, tak jak tak jsme si vyrovnání, jako Čaroděj nebudu akceptovat jakoukoli formu smlouvání. Sbohem! Pak pobádnu koně a rozjedu se k Našemu původnímu cíli, tedy jezeru, jako vždy neotáčím se s až protivnou a nechutně arogantní sebejistotou čekám že Elisha sklopí uši a rozjede se za mnou. |
| |
| Čaroděj.. co je vlastně ta holka? Vždyť o nich nic nevíme. Tedy, nic podstatného. Ne, počkat, já o nich nic nevím. Nevím nic ani o tom městu, o útoku. Veritas i ten, jak se jmenoval, Roffma, ty taky neznám. Čteš myšlenky, vidíš budoucnost? otočím se čelem k Veritasovi s jasným dotazem. Ani nevím, jak to ze mě vyletělo, ale vzít zpět to už nemůžu. |
| |
| V tichém smíchu plném bezradného smutku je cítit i pohrdání, a v tom okamžiku lze jen těžko odhadnout, zda-li se vysmívám Halcastrovi nebo Andře. Netrvá nikterak dlouho, co se zde opět rozhostí ticho a já, zahleděn do prázdnoty, odpovím. Pokud bych tyto schopnosti ovládal, chlubil bych se jimi každému, kdo se na ně zeptá? zelenými pruhy pláště se proženě vítr, několik se jich vznese, ale většina drží svůj splihlý tvar. Natočím hlavu k dívce s nepřirozenými vlasy, sklopím pohled. Nebo jsou snad tak patrné a ty, Andro DaMoor, se chceš ujistit, zda-li se ve svých doměnkách nemýlíš? Vypadáš tak nevinně a maskuješ to, co v tobě doopravdy je. Dobrá obrana, ovšem lehce prohlédnutelná. Kůň stojí až neuvěřitelně klidně, nepřešlapuje, neodfrkává. I já vypadám zcela klidně, pokud jinak vypadat vůbec mohu. Stočím hlavu do původní polohy, ale na Halcastrovu odpověď jsem stále neodpověděl a ani to nevypadá, že bych měl podobnou akci v plánu. Přemýšlím nad tím, kterým směrem se vydat. Nepřipadám si ublíženě nebo jako někdo, koho odeženou a nechtějí ho přijmout mezi své, neboť mé kroky jsou svobodné stejně jaká mysl. Stačí se je rozhodnout, ať už mne někdo bude následovat nebo ne. |
| |
| Na cestě Kněžka, která doprovázela Darnienu a která jde po jejím boku jenom nechápavě kýve hlavou. "Takto bychom se tam nedostali ani do zítra!" Pronese křehkým hlasem a vypadá, že je jí jedno jestli jí někdo poslouchá. Z malé mošničky vytáhne jakýsi průzračný kámen, který pohladí a potom ho hodí do davu. Podívá se k nebi a vstáhne k němu své ruce. Nebe je jasné, ale ne moc dlouho. Mraky obklopí slunce dokuď úplně nezmizí a nezatáhne se obloha. Dokonce je občas slyšet hrom, ale nikde není žádný blesk. Kněžka začne odříkávat nějaká slova, kterým nikdo nerozumí i kdyby se sebevíc snažil. Ti co znají řád vědí, že je to nějaké zaříkávadlo nebo snad kouzlo. Quinn z ničeho nic ucítí ve své hlavě zvláštní pocit. Nic se mu nechce dělat a nejradši by odjel pryč. Něco mu v tom však brání. Cítí se víc a víc malátný až dopadne na zem. Někteří z vás si odychli, že nemusejí poslouchat jeho hloupé řeči, ale po chvíli zažívají ten stejný pocit a také upadají ve spánku na měkký trávník nebo prašnou cestu. Jako poslední na zem dopadla Andra, která si ještě mohla všimnout toho, že Quinn na louce ani na cestě není a kněžka, která zaříkává klečí na kolenou a opouštějí jí síly. Nic víc už neviděla, protože upadla do spánku jako ostatní... |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Po důkladnějším prozkoumávání místnosti vidíš ležet na druhé posteli Elishu, která má ovázané místo, kde byla poraněna. Ještě se neprobrala... |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Po důkladnějším prozkoumávání můžete zjistit, že jste tu dva. Roffma cítí jak mu po puse stéká slina což Quinnovi připadá dost nechutné. Nevíte proč jste u sebe a kde to vůbec ste, ale je to fakt. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Po důkladnějším prozkoumávání můžete zjistit, že jste tu dva. Roffma cítí jak mu po puse stéká slina což Quinnovi připadá dost nechutné. Nevíte proč jste u sebe a kde to vůbec ste, ale je to fakt. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro "budou tu dřív než jsem si myslela!" Usměje se na vás obě a posadí se na židli. Prstem přejede po vodním zrcadle a sleduje vás. Vypadá nějak unaveně jakoby potřebovala odpočívat. Netrvá to moc dlouho a kněžka padá ze své židle na podlahu. Ještě je při vědomí. Nevíte jak dlouho jí to ještě vydrží. Sleduje vás, ale nic neříká... |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro "budou tu dřív než jsem si myslela!" Usměje se na vás obě a posadí se na židli. Prstem přejede po vodním zrcadle a sleduje vás. Vypadá nějak unaveně jakoby potřebovala odpočívat. Netrvá to moc dlouho a kněžka padá ze své židle na podlahu. Ještě je při vědomí. Nevíte jak dlouho jí to ještě vydrží. Sleduje vás, ale nic neříká... |
| |
| soukromá zpráva od Veritas Ath'Rul pro Téměř bezmyšlenkovitý odpočinek je u konce a já se posadím, abych se mohl znovu rozhlédnout po místnosti. Nejdéle můj pohled ulpí na okně. Neřeším zbytečné otázky, které napadjí i mne a věřím, že by napadaly každého, kdo by se ocitl v podobné situaci. Zkontroluji, zda-li mám u sebe všechny své věci. |
| |
| soukromá zpráva od Sigrlinn pro Odskočím ze svého příšeří směrem k ní a snažím se zachytit pohled druhé ženy. To už mě ale měkký pružný krok dovedl ke zhroucené kněžce a pomalu se k ní skláním. Madame... promluvím k ní informačním tónem a chvatně ji prohlédnu, abych zjistila, jak je na tom. Pomalu ji zvednu ze země a položím ji horní částí těla do svého klína. Zavolejte nějaké další kněžky...rychle... kývnu hlavou k rekonvalescentce (Morwen) a znovu se skloním nad kněžku. Plácnu ji přes tváře, aby se probrala z mdlob a lehce s ní zatřesu. No tak se vzpamatujte, copak vás tak rozhodilo, hm? Vzhlédnu na okamžik zvědavě k nádobě s vodou nade mnou. Automaticky třu kněžce končetiny, posledně, když se kdosi sesypal, byl celý ztuhlý chladem, zkouším to tedy i teď. Možná byste se měla lépe oblékat...klauzura neklauzura. Mluvím dál trpělivě ke kněžce. |
| |
| soukromá zpráva od Morwen, královna Farnianorská pro No konečně, už se chci vydat ven! Ke svému lidu! prolétne mi hlavou myšlenka, avšak co upoutá mojí pozornost je rychlý pohyb neznámé dívky... "Můj ty skutnu!" vykřknu, když uvidím kněžku ouplně mimo... Potom mě ta holka přikáže, že mám jít pro pomoc...zahodím veškerou svou královskou hrdost a vyběhnu ven z místnosti. Sama přitom křičím dost hlasitě o pomoc... |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro "Né to je v pořádku!" Žena ukáže na zrcadlo z vody a džbán, který je hned vedle. "Za chvíli mi bude dobře. Pomožte mi do mého křesla prosím!" Začne kněžka s hlubokým oddechováním... |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro "Né to je v pořádku!" Žena ukáže na zrcadlo z vody a džbán, který je hned vedle. "Za chvíli mi bude dobře. Pomožte mi do mého křesla prosím!" Začne kněžka s hlubokým oddechováním... |
| |
| soukromá zpráva od Sigrlinn pro Vyděsila jste nás... zamumlám trochu káravě. Stává se vám to často? Měla byste při sobě mít nějakou pomocnici... Potřesu hlavou s nesouhlasným výrazem ve tváři, ovšem veškerých výrazů jako "mladou" nebo "zdravou" se raději zdržím. Přesto mě napadne, že žena s takovými obtížemi by měla být opatrnější, zvláště v takovém postavení... Podepřu kněžku z jedné strany, její paži si přehodím přes ramena a uchopím ji jednou rukou kolem pasu a druhou za dlaň přehozené ruky. |
| |
| soukromá zpráva od Morwen, královna Farnianorská pro rychle přispěchám na pomoc ženě, jenž v tuto chvíli kněžku zvedá ze země... "Co se to zde děje, paní?" zeptám se dost naštvaně oné kněžky... zdá se, že na mě vše dolehlo, veškeré strasti a bolesti posledních dnů...od smrti rodičů po ztrátu přátel a následného útoku bestií.... Vše ve mně nechalo hluboké rány.... jakmile kněžka dosedne do křesla, já sama se shroutím na zem kdesi opodál a po tvářích mi stékají slzy... slzy vždy při vzpomínce na rodiče a an to, jak jsem uviděla mnoho z obyvatel Farinu umírat... |
| |
| soukromá zpráva od Sigrlinn pro Ehm, nebylo by nám lépe na slunci? Je tam...hm...veseleji?... Jasně cítím, že má slova nebyla právě citlivá, ale aspoň se mi podařilo prolomit nepříjemné tíživé mlčení, přerušované nářkem ženy vedle kněžčina křesla. Každopádně jsem vnitřně přesvědčená o tom, že studené, pochmurné stěny kláštěra na této náladě mají svůj poddíl. |
| |
| soukromá zpráva od Andra DaMoor pro Jestli toho udělala ta holka, proč nejdřív padl čaroděj? Protože je čaroděj? To by dávalo smysl. A proč by to ta holka dělala, když pak.. lehce se zatřesu při vzpomínce na to, jak vypadala A proč já byla poslední? Protože ve mě není ani špetka magické síly? A v tom.. Roffmovi snad je? Nebo tady v té? Nebo naopak je ve mě něco, co tomu bránilo, ale nakonec se to nechalo poddat. Ah, krucinál. Kde jsou ostatní? Hm, jsou to chlapi. Nebo se aspoň tváří, že jsou, nejspíš budou někde společně. A.. kde to vlastně jsme? Tam, jak říkala Darniena? Kde vlastně je? Brzy mě to však přestane bavit, protože otázek je mnoho a nechci se zdržovat tím, že nad nimi budu uvažovat a hledat odpověď. Podívám se na Elishu, dojdu k ní a asi vteřinu vybírám místo, kde bude nejlepší do ní šťouchnout. Vyberu rameno a dvěma prsty do něj docela silně strčím. Hej! Elisho! Vstávej! Přeneslo nás to vůbec na stejné místo? Asi jo, jinak by tady nebyla. Bude pěkně naštvaný, že jsme se k nim nakonec přece jen přidali, i když byl proti. Ta, která doprovázela Darnienu se neptala. Jednala. Líbí se mi to. Naplní mě pocit důležitosti, znovu šťouchnu do Elishy. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Řekne kněžka na vysvětlenou, aby vás obě ukludnila. Prstem přejede po hladině zrcadla a vypadá, že je jí lépe. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Řekne kněžka na vysvětlenou, aby vás obě ukludnila. Prstem přejede po hladině zrcadla a vypadá, že je jí lépe. |
| |
| soukromá zpráva od Roffma pro Kde to sem? Když zjistím, že mi po puse teče slina, otřu ji do rukávu.Potom vstanu, dojdu k umyvadlu a otočím kohoutkem. Nechám vodu chvilku jen tak téct a pak si opláchnu obličej i ruce. Najednou se zase však otočím, protože si vzpomenu, že jsem zaregistroval přítomnost někoho jiného. Voda pořád teče a já koukám s otevřenými ústy na Quinna. Přepadne mě pořádný vztek a tak začnu něco nesrozumitelně křičet. Proč.........?Co...stalo..........jaktože..........VY? poslední slovo zakřičm tak, že z toho jde až strach. Pak se sesunu na zem a dám si ruce před obličej. |
| |
| soukromá zpráva od Sigrlinn pro Potřesu hlavou a obrátím se k raněné. Nechcete si jít sednout ven? Na vzduch a na slunko? Určitě vás to povzbudí... Navrhnu trochu rozpačitě polohlasem a zatěkám pohledem znovu ke kněžce, k východu a pak znovu zpět k ženě, kterou teď podpírám. Opatrně se pokusím udělat jeden dva kroky k chodbě, vedoucí ven, ale víc se neodvážím, kdyby má nabídka byla odmítnuta. |
| |
| soukromá zpráva od Qwinn Halcastr pro Ale asi uvažuji moc nepřátelsky, třeba nás mělo zachránit, před nějakým nebezpečím. Taky mě ještě napadlo, že osobě, s níž se Elisha měla u jezera setkat, došla trpělivost. Každopádně mě to nijak nerozladilo, aspoň jsem pryč od té sebranky. Pak se ale zahledím na Roffmu. Hmm, nechutné!.. Pak se začne tak valibuk zmateně hýbat a křičet na mě. Ticho! Nízký tvore.. Taky nejsem nadšený, že musím sdílet svůj osobní prostor s někým jako ty! Pak se, ale rozhodnu, že se s tím svalnatým bezmozkem posdílel až příliš mnoho slov a pokud jsou v místnosti nějaké dveře, vyjdu jimi ven. Pokud ne bude moje jednání o něco více.. destruktivní, postavím se proti zdi, které je proti oknu, kolem ruky mi začne rotovat několik kuliček, ty se postupem času zformují do velikosti lidské hlavy a získají jasně kovovou strukturu. Pak se tyhle velké železné koule velkou rychlostí a silou rozletí proti zdi.. |
| |
| V paláci Ať už se každý z vás probral dříve či později, neuniknete pronikavému klepání na dveře vašich pokojů. Většina z vás je na pokoji s někým koho poznala nedávno a možná si mezi sebou nestačili říct ani pár slov, ale to teď neni důležité. "Vrchní kněžka si svámi chce promluvit o důležité věci, kvůli které se zde nacházíte, jděte na konec chodby a tam počkejte!" Řekne ženský hlas, který se ozve hned po klepání. Tuto zprávu řekne u každých dveří, o kterých ví, že zde někdo je a potom už je zase ticho... |
| |
| V paláci Rozespale se posadím a mám sto chutí zakřičet na onu neposlušnou služku, co si o sobě myslí, když si uvědomím, že již nejsem ve svém paláci... promnu si oči a porozhlédnu se kolem sebe. Ze včerejšího dne si téměř nic nepamatuji. Snad jen příchod sem a ještě jednu ženu...a kněžku... Držím se za hlavu a snažím se si vzpomenout...Nějako mi to nejde... Nakonec se kolem sebe ozhlédnu a zjistím, že jsem v pokoji...pro kněžky...a navíc v něm nejsem sama! Zatřepu hlavou a mám sto chutí někoho seřvat, když si uvědomím, že nejsem v mém království a tady jsem nic... Povzdechnu si a tiše se obléku a hned na to vyrazím z pokoje a jdu na místo, kde máme být všichni... Mé šaty jsou potrhané a stále ještě zamazané od krve... Budu si muset sehnat jiné... tiše si povzdechnu a pročísnu si rukama vlasy... Ještě štěstí, že jsem se včera koupala... blýskne mi v očích, když jsem si konečně na něco ze včerejška vzpoměla...přecijen by mě asi kněžky nenechaly jít do postele zacákanou od krve... Rozhlížím se kolem sebe a čekám na další, kteří se sem mají dostavit...mezitím vyhlížím z okna na překrásnou zahradu a jezero za ní... |
| |
| MH: je mi to moc líto, ale z nedostatku času musím zrušit několik dobrodružství, vlastně skoro všechny. Prosím o vyhození postavy. |
| |
| Šťouchání ani nic jiného mi evidentně nepomohlo v probouzení Elishy, takže jsem ji nakonec s malou obavou, že se už nikdy neprobudí, nechala v posteli a sama. Opatrně vyjdu na chodbu a rozhlédnu se. Pánenko, kam jsem se to nechala zatáhnout. Jít na konec chodby a tam počkat. Ovečky na porážku. Naposledy se ještě ohlédnu za sebou do pokoje, kde dosud leží Elisha, a opatrně zavřu dveře. Sice ještě chvíli váhám, ale myslím, že jsem se snažila dost. Hezké sny dodám tiše s jistou škodolibostí a pomalým krokem se přece jen sama vydám na konec chodby, bez dalšího ohlédnutí. |
| |
| Pohodlí. To jsem zde beze sporu nalezl, vezmu-li však v potaz, že kvůli němu zde nejsem, je to politování hodné zjištění. Dívčin hlas mne naštěstí vytrhne ze zbytečných myšlenek, točící se kolem Elishy a jejího nadmíru protivného spolucestovatele, bohužel mi na mysli vyvstanou myšlenky jiné, opět zbytečné. Ovšem odpovím svým ševelivým polohlasem a na posteli se posadím, s krátkým rozhlédnutím kol sebe. Pohled upřen k zemi, nikdy nemizící smutný výraz na tváři. Vstanu. Jakého se mi opět dostává jednání, čekat na chodbě. Snad v královském paláci, ale zde? s povzdechem, tak blízce připomínající vánek prohánějící se mezi lučními květy, vyjdu na chodbu a zavřu za sebou. Mluvit sám se sebou bylo více než překvapující, o to víc ohromující to bylo ve chvíli, kdy se mi celá scénka odehrála před očima, viděno druhým člověkem a přitom stále mnou samotným. Překrásný den, Andro DaMoor rozlehne se chodbou chladný pozdrav vycházející z tenkých úst a zvuk kroků dostane pravidelné tempo. I tu můj pohled upoutá krásné stvoření, dívka, možná už dávno žena, kterou jsem dosud neměl tu čest poznat. Není se však čemu divit, takových zde je zajisté spousta. Na krátkou chvíli ji zkoumám pohledem, její pohlednou tvář, její křivky i šaty, jež má na sobě. Překrásný den i vám, neznámá poslední slovo vyřknu téměř neslyšně, abych ji neurazil a nevynucoval si její představení. Veritas Ath'Rul, druhý syn Azaqa Ath'Rul z Vysokých hor představím se s lehkou úklonou, když konečně stanu na místě dostatečně blízko i daleko od obou dam, a zároveň co nejpřesněji k místu, o kterém mluvila žena za dveřmi. |
| |
| Umgh.. vypustím ze sebe, když se rychle otočím k Veritasovi. Té holky jsem si všimla, ale to bylo tak všechno. Prostě jen jedna z mnoha dalších, které v životě ještě potkám.. a nebo taky ne, když náhodou umřu. A až na to, že je docela hezká je pro mě naprosto nezajímavá, protože jedině tu krásu jí můžu závidět. Život bohatých paniček mě nikdy nebral. Ahoj kývnu na Veritase. Elishooo, vzbuď se. Možná jsem tam raději měla zůstat a pokoušet se jí vzbudit, protože jestli je třeba mrtvá.. no, to není, mrtví asi nedýchají. Jedině, že by jí do nosu nebo pusy foukal průvan. Uchichtnu se nad vlastními myšlenkami. No, jooo, ještě víc divadýlka. Jen co se tady objeví hezká holka, hned se jí chlapi klanějí. Mě by se asi taky uklonil, kdybych zrovinka neležela na zemi a on mi nepomáhal. Takže se vlastně klaněl i přede mnou a víc, než před ní. Zajímalo by mě, co tak zdrželo ostatní zazubím se, ale úsměv mě okamžitě opustí, když si vzpomenu na Elishnu v pokoji. Bude to v kozím zadku, jestli tam teď umře. A bude na mě, že jsem se o ni nepostarala a nechala jí tam. Jenže proč já? Měl by si jí hlídat ten malý zmetek, co umí kouzlit. Oo, jak krásné je, když tady není. Mohl by mi ještě někdo osvětlit, kde že to vlastně jsme? optám se opatrně, protože si nejsem jistá, jestli jsem se už neptala a nebylo mi odpovězeno. S největší pravděpodobností jo, ale nemůžu za to. V poslední době je toho na mě vážně moc a já konečně začínám poznávat sama sebe. Nejsem tichá a klidná, rány rozdávající bojovnice, ale přesný opak. Jsem obyčejná holka ohánějící se mečem, i když vážně dobře, v některých případech, když jsou kolem mě samí ťulpasové, která má hubu plnou hloupých keců a otázek. A nebo taky mlčím, ale to zase pokládám hloupé otázky sama sobě, což není o moc lepší. |
| |
| Jakmile se objeví na chodbě další žena, pousměji se a chvilkově mě napadne, že kněžky povolaly jen samé ženy... Než však stačím jakkoliv pozdravit, pro mne neznámou ženu, objeví se zde muž. Vypadá na někoho z vyšších vrstev a také mi to potvrdí svým jménem. Mile se usměji a lehce kývnu hlavou "Mé jméno je Morwen." usměji se a čekám, zda-li tento muž cosi slyšel o mém království. Tatktéž se podívám na onu dívku a pousměji se ještě více... V tu chvíli mě ale podne touha se opět obléknout do prostých šatů hospodské děvečky a předstírat, že jí doopravdy jsem. Přecijen díky tomu jsem se spřátelila s Elishou a Qwinnem... Na chvíli se zapředu do vzpomínek, na ty časy, kdy jsem se nemusela nhičeho obávat, seděla v hospůdce a povídala si s nimi o jejich dobrodružstvích...a také na novou tvář čaroděje, který je možná ještě starší, než můj dědeček... Povzdechnu si a zatřepu mírně hlavou, abych se zase navrátila do reality a netopila se v krásných vzpomínkách... Uslyším právě otázku oné neznámé a otočím se k ní "Nacházíme se na utajeném ostrově. Žijí zde Kněžky a střeží velice pčelivě svůj chrám. Divím se, že nás sem vůbec propustili. Avšak mají pro nás nějaké poslání..." vychrlím ze sebe a nakonec pokrčím rameny... Mezitím si celou dobu pohrávám s utrženou krajkou z mých šatů... |
| |
| Mo- co? Morwen. No co, zatím nikdo tady neměl normální jméno, teda až na.. Docela hlasitě polknu a znovu zabloudím pohledem zhruba ke dveřím mého pokoje. Tedy, mého napůl s Elishou. Během krátké chvíle ke mě však ženština začne mluvit, takže věnuji pohled jí a stejně tak i zbytek pozornosti, protože jinak by její odpověď vyzněla do prázdna. A ptát se za chvíli opět a zase znovu na to samé, vypadala bych jako úplný idiot. Kněžky, jo.. Darniena a ta druhá, jo, dobře. Utajený ostrov, chrám, ještě stále chápu. Ehm.. poslání? Vážně? My? ... Já? Pokývám hlavou nasrozuměnou. To jako vážně.. já, poslání.. s nimi! Ať je to jen zlý sen. S nimi určitě znamená s mrtvou Elishou a protivným prckem, nejen s nemluvným Veritasem a.. tady tou. Výraz v mém obličeji je těžko čitelný, střídá se v něm překvapení, nechuť, strach, nejistota a možná ještě něco víc. Né, né, ona není mrtvá. Jen tvrdě spala. Kněžky jí daly něco proti bolesti, když jsem spala já a jí prostě jen nenapadlo, že by mi to mohla nějak naznačit. Není mrtvá. Zamračím se a nervózně přešlápnu. Děkuju podívám se kraťounce na Morwen a zase očima uhnu. Kdybych s nimi nešla, kdyby mě ten spratek raději zabil.. ou, kdyby se Veritas nechoval tak, jak se chová, nemusela jsem teď trčet tady. A to jako půjdeme spolu? Všichni? zeptám se znovu, tiše a opatrně, aniž bych se na jednoho z nich podívala. Místo toho sleduji svou vlastní nohu, která jezdí sem a tam po podlaze, ve snaze něco na ní nakreslit. I kdyby se mi to podařilo, budou to jen samé čmárance. |
| |
| Chvíli s otevřenou pusou dokořán hledím na Qwinna jak vychází dveřmi ven. Přemýšlím nad vším co se vše za posledních pár dnů stalo... Zachránil jsem mu život a on se ke mě chová takhle. pomyslím si. Vstanu ze země a vyjdu také ven. Pokračuji za ním po chodbě dál. Když uvidím ostatní, zjistím, že některé tváře jsou mi povědomé, ale některé naopak vůbec. Tvář mám pořád ještě mokrou, jak jsem si ji oplachoval a žíly na rukách naběhlé ze vzteku, ktyrý jsem měl (a pořád ještě mám) na toho namyšleného čarodějíčka. Utřu si obličej do napůl rozervané košile a prohrábnu si vlasy. Všechny přátelsky pozdravím a pak jen čekám co se bude dít. |
| |
| Můj pohled se změnil, nyní připomíná oči živé sochy, které překvapeně hledí na krásku v ušpiněných šatech. S dlouhým pomalým výdechem, patrným díky ramenům a hrudníku, výraz zmizí a nahradí jej jiný, který jste u mě ještě neměli tu možnost vidět. Královna Morwen? vypustím z úst již klidný dotaz, který je následován hlubokou úklonou, ačkoli se mi dosud nedostalo odpovědi. Je mi ctí osobně potkat Farnianorskou královnu, velkou ctí napřímím se. Na mých rtech je patrný jemný nehraný úsměv, ovšem když zmizí, vypadám opět stejně, odměřeně a smutně. To je má pravá tvář a podoba, takový vskutku jsem. Čekání se prodlužuje, ale to mi nevadí. Ostatně, mnozí z těch, jež jsem měl tu čest poznat se ještě stále nedostavili a já věřím, že neodjeli. Zvláště pak Halcastr a Elisha, neboť právě oni mířili na toto místo. Velmi zvláštní místo, vezmeme-li v úvahu, že jsem zde potkal královnu, která navíc ví o tomto místě víc, než bych si mohl myslet. Pravděpodobně ano, Andro odpovím druhé dívce konečně a krátce se na ni podívám. Vypadá nervózně, snad až vystrašeně, a snaží se to skrýt. Když jsem jí viděl poprvé, měl jsem pocit, že někdo jako ona se nemůže mít strach, protože život bere jako jedno velké a zábavné dobrodružství. |
| |
| Kněžka vás ještě nechá popovídat si a všechny si zamyšleným pohledem prohlíží. Zatvářila se docela udivěně když Veritas řekl to co řekl. Pravděpodobně to nečekala, že jí tu někdo pozná teda kromě přátel. "nastal čas! Řekne kněžka a pokyne, abyste se utišili. Ještě chvíli počká na ticho a potom se podívá na každého z vás. "jak všichni víte svolala jsem vás sem, protože pro vás mám úkol, který snad zvládnete. Kněžka si oddechne a usměje se na vás. "Potřebovala bych od vás, abyste mi přinesli bílý květ, který by dal našemu řádu jistou naději! Samozřejmě se vám pohatě odvděčíme! Nejedná se o normální květinu, ale je to květ ze slonoviny" Žena roztáhne pergamen a ukáže vám na obrázku jak by měl přibližně vypadat. Není nejošklivější, ale pro vás by to byla pravděpodobně jenom cetka. "Jediný problém, který vidím ve vaší cestě je místo, na kterém se květ nachází!" Žena si oddechne a podívá se ke stropu, můžete si všimnout, že tam jsou vykreslené oba měsíce a několik hvězd. "Podle našich informací se květ nachází právě na Merianu, jednom ze dvou měsíců naší říše, cesta je prý někde ve městě Tří ras nebo ho také někdo může znát pod jménom město dvou věží!" Nevypadá to, že by kněžka měla pokračovat v proslovu, zatím vyčkává na vaše dotazy... |
| |
| Mile se usměji na muže, jež mě poznal na tomto místě v mých ušpiněných cárech, co kdysi byly drahé šaty. Avšak než cokoliv stačím říci, nebo udělat se ozve kněžka a již vím, že v tomto chrámu nemám hlavní slovo já... Pozorně jí poslouchám, ale během její řeči mi úsměv mizí z tváře a nahrazuje jej zamračený výraz.Když žena domluví, chvíli si ji prohlížím a nakonec už svá slova nezadržím "Občané Farnianoru jsou ve válce, napadají nás neustále Aknahští a vy po mně chcete, abych vám přinesla nějakou debilní kytku ze slonoviny?" zavrtím hlavou a nadechnu se "Ani omylem, říkala jste, že Váš řád pomůže mé zemi, nyní jsem z vašich slov pochopila to, že si chcete pomoct vy sami!" Poslední slova už byla spíš křičena, než mluvena. V očích se mi nebezpečně blýská a tak tak se držím, abych se neotočila a neodkráčela k lodi. Stojím vzpřímeně, hlavu vysoko, já jsem paní téhle země a ten jejich zpropadený ostrov se nachází v ní! Založím si ruce v bok a nasupeně shlížím na kněžku.... |
| |
| Překvapeně zamrkám a oči se mi rozšíří. Hledím na kněžku, pak chvíli na Veritase a Morwen a nepřestávám se divit. Květinu? Jsem tady kvůli květině? Hm, asi nějaká ta.. re.. re.. relikvie! Nebo tak. Prohrábnu si rukou vlasy, když v tom se ta holka, prý královna, začne rozčilovat. Zřejmě po právu, to nevím. Každopádně mám pocit, že ať se stalo co se stalo, někomu nalezení téhle kytičky pomůže a když už jsem tady, tak proč ne. I já se zahledím na strop. Na měsíci? začnu opatrně, lehce nechápavě Jak nám nějaké město pomůže, abychom se dostali na měsíc? To je trochu divné, ne? Pochybuju, že by měli tak dlouhé schody, aby.. raději zmlku, dál hledím vzhůru a přemýšlím. |
| |
 | Stojím ve stínu a poslouchám proslov kněžky. Při reakcích lidí ke kterým mluvila se usměji. Jsem rád, že se ptají za mě. Prohlížím si je a pozoruji jejich vybavení. V mé černé kápy a ve stínu mne nikdo z nich nemůže z tohoto úhlu vidět. |
| |
| Vskutku působivá řeč kněžky, která snad v každém z nás zanechá zvláštní pocit zvídavosti a tak i potřeby pomoci jim, ovšem povětšinou je kvůli tomu, abychom si objasnili vlastní otázky. Silně zapochybuji o tom, zda by jim někdo chtěl pomoci dobrovolně, jen tak, z dobré vůle. Královna je evidentně proti takové akci, což ji dle mého názoru však staví do pozice, kdy si proti sobě štve další nepřátele. Nakonec ale já jsem ten poslední, kdo by věděl o přesné příčině zdejších nepokojů, neboť nejsem zdejší. Mohu si jen domýšlet a věřit tomu, co jsem zaslechl ve městě. Snad, když pomůžeme řádu, on pak pomůže vám. Je to jednoduché a přirozené, nikdo nedělá nic zadarmo tiše se vmísím do rozhovoru, ignorujíc Andru, která se opět snaží vše pochopit nebo snad někoho i přechytračit svými dotazy. Žena z jakéhokoli řádu by neříkala podobnou věc, kdyby nevěděla, že cesta tam vskutku vede. A zvlášť ne v případě, že je pro ně onen artefakt tolik důležitý. Mimo to, královna nikam jít nemusí. Můžete jí pomoci, zatímco my se vydáme pro slonovinovou květinu. K tomu však potřebujeme více informací, pokud nám je nechcete dát vy sama, postačí mi knihovna nebo svitek, který by mě lépe obeznámil s tím, co a proč mám vlastně najít ačkoli jsem se zprvu vyjadřoval o nás, jako o skupině, během dalších slov jsem se vyjadřoval jen o sobě. Kam se vlastně ztratila slečna Elisha a její společník? je zvláštní, že ze skupiny lidí hledající toto místo, i když byla dána dohromady proti přesvědčení některých, zde nyní stojím pouze já, Andra a Roffma. |
| |
| Zase jednou ztuhnu, s pohledem upřeným na strop. A je to tady. Prostě to jednou muselo přijít, sakra, ale zrovna teď. Chtělo by to.. no počkat! Já nikoho nezabila, ani jsem jí nepomáhala zpěvnit žebra, jen jsem s ní spala v jednom pokoji a pokoušela se jí vzbudit. Polknu a to docela hlas. Vrátím hlavu do původní polohy, o kousek popojdu a se zcela vážným výrazem se podívám na Veritase. A není to jedno? otážu se nevinně, až to vypadá, že budu raději, když půjdeme jen my. Pokud teda půjdeme. S takovou by se na to tady mohli všichni vykašlat. Tohle mi nesežere. Ještě, aby tak přišel ten malý spratek a bude všechno v čoudu. Bez ní by asi nikam nejel, no, i když.. co já vím. Třeba by jela ona bez něj. Jenže kněžky přece ví, kam jí daly. Měli bychom se starat o tu kytku a ne o ně, přece kvůli to- ztichnu, protože můj pohled zase jednou zabloudí k Morwen. A ta beztak neuvidí ráda, že jim takhle skáču do rozhovoru. |
| |
| Vztek ve mně vří, jako by někdo pode mnou zapálil ohěň a má zlost byla vroucí vodou. Z tohoto nebezpečeného stavu mě až probudí jména člověka, na kom mi záleží...jména mé přítelkyně... Podívám se na muže, jež to jméno vyslovil a pak na dívku, která se chová velmi podivně... "Ne, není jedno to, kde jsou. Kde je Elisha a Qwinn? Neměla jsem tušení, že jsou tady!" V mé tváři se objevilo cosi...nepředvídaného, jakoby naděje, že tu nebudu sama mezi cizími, ale že tu budou mí největší přátelé... S nadějí se dívám chvíli na Veritase, chvíli na Andru... |
| |
| Zkřivím obličej a otočím se k vám zády, oči obracejíc vzhůru. Kdyby to nebylo nápadné, práskla bych se dlaní do čela a hlasitě zaúpěla, jenže to si teď nemůžu dovolit. Takže zaúpím jen tiše. No potěš koště! Takže ona je zná, a asi dost dobře, protože proč by se jinak po nich tak sháněla. Bezva. Co jsem komu udělala, že zrovna královna musí znát někoho, kdo tam leží.. a je.. Opatrně se otočím zpátky a zamrkám na Veritase, ve kterém jako posledním vidím svou záchranu. Jestli tady je ještě on, to nevím. Ona je.. odmlčím se, skloním hlavu a zahledím se na zem Je tam, co jsem spala já. Pokrčím rameny. Mám opravdu strach, protože jedno je, když umře někdo.. prostě někdo, ale něco úplně jiného je, když je to známá královny. Ještě je tady pořád šance, že mrtvá není. Možná vážně jen tvrdě spala. |
| |
| Kněžka poslouchá zamyšleně váš rozhovor, který pravděpodobně nehodláte ukončit. Zvedne ruku a podívá se na každého z vás. Svým pohledeme se zarazí až na Morwen, která má asi největší právo být nespokojena. "Ano cápu, že se vám to nelíbí, ale ten květ může dokázat mnohem více než douáte, věřte mi!" Řekne stručně kněžka. Možná ví mnohem víc než tušíte, zdá se být nějaká záhadná. "Málem bych zapoměla!" Pousměje se a podívá se do stínu místnosti, kde stojí postava. Někteří si jí možná všimli, ale většině zůstala zraku skryta. "toto je Jorrin bude vás doprovázet, svolala jsem ho stejně jako vás, dorazil však o něco později!" Řekne stručně kněžka a sleduje Jorrina jestli se představí... |
| |
| Spím dlouho kvůli svému zranění. Neprobudil mě nějaký pohyb v mé blízkosti ani nevím, že jsme byli svoláni za nějakou kněžkou. Náhle sebou trhnu, vlastně mě zapíchá u zlomeného žebra. "Auu..." Zakřením se, ale na rány z bitev jsem zvyklá, kdybych kňučela u každé své rány, daleko jako voják bych se nedostala. Pomalinku vstanu a vyjdu z místnosti. Kde jse asi ten spratek Qwinn... Řeknu si pro sebe v duchu a brouzdám po chodbě, když náhle uslyším nějaké hlasy. Některé i poznávám. Ty hlasy patří k těm, kteří se mě snažili ošetřit. Pomalu vejdu do místnosti, kde je nějaké setkání a náhle si všimnu Morwen, dívky do které bych nikdy předtím neřekla, že je královnou. Moje přítelkyně z dětství. Tolik se toho změnilo. Mírně se ušklíbnu na všechny. "Doufám, že neruším." Při slovech se opatrně opřu o zeď, abych si ještě něco více neudělala a jednou rukou se chytím za hrudník. |
| |
| Když mne kněžka osloví vyjdu ze stínu. Ostatním se naskytne pohled na zřejmě štíhlou postavu o víšce normálního, asi člověka. Celý je zahalen do černého roucha s kápí na hlavě tak, že mu jen těžko rozeznáváte rysy tváře. Zřejmě se usmívá. Zpod roucha mu koukají jen tmavé boty. I přes ten plášť nevypadá na nějakého extra mlátiče. Zastaví se pár kroků před vámi... Těší mne dámy... pozdravím slečny a podívám se jim do tváří. Uspokojuje mne to, že oni tu mou moc dobře nevidí. ... a pánové. dodám po chvíli, když vi všimnu, že ve skupině nejsou jen slečny. Mé jméno je Jorin jak už zde bylo řečeno. dodám po chvíli. Usměji se, ikdyž nepočítám, že si toho většina z nich všimne. |
| |
| Mračím se, když se Andra chová, jakoby měla být El mrtvá, vůbec se mi to nelíbí a mám sto chutí se rozeběhnout do pokoje, zekterého vyšla. Z mého šíleného plánu mě odradí až to, když vidím svoji přítelkyni stát u stěny. Jako vždy se ušklíbá a její chraplavý válečnický hlas je dnes nějaký slabší... "Elisho!" Vykřiknu radostně a mám sto chutí na dívku skočit a obejmou ji, avšak si včas všimnu toho, jak se drží za hrudník a tváří se, že je na omdlení. Zastavím se před ní a pohladím ji po tváři "Díky Bohyni! Měla jsem strach, že ste to s Qwinnem nepřežili!" Jen tak tak zadržuji radostné slzy, přecijen toho na mě bylo v poslední době moc... Slova kněžky a nového průvodce mě nezajímají..nyní jsem zaměřena jen na Elishu... "Eli, kde je ten spratek? Mám sto chutí ho obejmout!" Zazubím se od ucha k uchu, když o nejmíň 150-ti letým kouzelníkovi mluvím jako o děcku.... |
| |
| Vykulím oči a přestanu mrkat. Tohle je vážně jako vyslyšené volání o pomoc, po kterém se mi nehorázně ulevilo, jen o tom ještě nevím. Tak nějak jsem se vykuleně zasekla, skoro nedýchala a oči mi pomalu začaly slzet, nakonec jsem musela zamrkat. Ah.. d-dobré ráno, Elisho.. zakoktám a vrhnu další nejistý pohled po Veritasovi. Toho nového téměř nevnímám, o něm jsem si nemyslela, že umřel kousek ode mě, vlastně jsem o něm ani nevěděla. Možná jsem na něj nějak kývla hlavou, nebo něco podobného, ale to je vše. To, jak se královna vítá s někým, kdo je podle mě jí nehodný.. nebo.. prostě je o úroveň níž, nekomentuji ani obracením očí v sloup. Prostě je to ženská jako každá jiná, a i kdyby ne, nic to nemění na tom, že každý potřebuje někoho blízkého. Jen je to prostě divné. Než se zase jednou budu přesvědčovat, že ten či onen je mrtvý, dobře si to před tím to.. zjistím. Blbost. Vždyť jsem s ní cloumala. To bych jí taky neměla říkat. Sklíčeně se přišourám k Veritasovi. Jestli tady je ona, pak se brzy vyplní i přání královny a objeví se i on. U toho bych být sice nemusela, ale já chci jít hledat tu kytku, takže se raději budu držet dál od něj. Aspoň do doby, než budu mít chuť do něj znovu rýpat. Zatím zůstanu ve stínu smutného, v relativním bezpečí. |
| |
| Obličej se mi rozzáří radostí, jak uvidím šťastnou Morwen. Jsem jí docela vděčná, že se na mě nevrhla, protože to by mohla být vážně moje smrt. Opatrně napřáhnu ruce a krátce Morwen obejmu. "No já to málem nepřežila. Ale já se také bála, že jsi ty zahynula." Snažím se vzpomenout na to všechno co se stalo, ale nejde mi to, jen mě z toho začne bolet hlava a proto se raději znovu opřu o zeď. Poté se podívám na Andru, která mě zdravila, krátce ji pokynu hlavou a usměju se na ni. Poté přejdu zpátky k Morwen. "Netuším, kde je ten spropadený čaroděj, ale chci ho vidět." Chci vědět, jestli je v pořádku... |
| |
| Je to tu docela spletité. Nakonec dorazím ke skupince. Sem trochu zmatený z toho co se vůbec stalo a o to víc co se vůbec děje, pak tam vidím Morwen a to mě nejdřív zmate a potom namíchne, protože jestli to byla ona kdo si tu s náma takhle hraje tak tohle je naposledy co se jí budu snažit jakkoli pomoct. Vysvětlí mi někdo kde to sem?! A věrohodně, nebo si to ode mě vyžere za celý tenhle hektický den! Ano, podle tónu hlasu a významu slov mi očividně nic není, aspoň ne psychicky a ti co mě znají vědí, že můj psychický stav odráží můj fyzický. Kdybych měl něco zlomené a něco mě bolelo tak by vzduchem už dávno lítaly kulové blesky. |
| |
| soukromá zpráva od Min'Gael Dyrr pro Je jasné, že to bylo přičiněním magie, jediná otázka, která pak zůstává je čí magie, toho malého čaroděje, někoho z jejich nových přátel, někoho z družiny nebo někoho zvenčí, mimo dosavadní dění. Bohužel to nezjistím, ale i tak to stačí aby se mi v hlavě začaly rodit dva další plány, pokud budeme předpokládat, že to byla magie některého z magicky nadaných společníků v jejich družině, je nanejvýše pravděpodobné že je přenesla dál ve směru jejich cesty, bylo by proto rozumné vyslat skupinu aby se o téhle teorii přesvědčila. Každopádně byla hloupost vydat jim tu plavovlasou ženu, s rukojmí se hraje vždycky lépe než bez nich a hlavně mě mrzí, že jsem nepřepokládal přičinění magie a skutečnost že za jejího použití je pár zlomených žeber nezbrzdí. Na druhou stranu a tady přichází na řadu druhý plán, královna s nimi stejně nebyla, a mi nemáme ani stopu kde by mohla být, prohledávat celou zemi je hloupost, proto je načase donutit ji aby ona přišla za námi. Za zvážení toho všeho nakonec vyšlu Jubu a zbytek letců původním směrem, kterým měla skupina namířeno, ať prozkoumají cokoli neobvyklého a zjistí co nejvíce o jejich možném budoucím cíli nebo královně. Já stočím Warrose zpátky směrem k Aknahu, její lid sezná pravou bolest a utrpení a ponesou břímě své královny, které je v době nějvětší nouze zbaběle opustila. |
| |
| Zmůžu se jen na to, že zase obrátím oči v sloup. Tohle, že je čaroděj? Kdyby mu aspoň něco bylo, třeba kdyby umíral jako Elisha.. ehh, ta neumírá, jasně. Zároveń ale ustoupím tak, abych byla aspoň z půlky kryta Veritasovým tělem. Nechci si zopakovat ono.. přivítání. Proč by s ním vlastně někdo někam chodil? Vždyť je.. hrozný. Úděsný. Příšerný.. tak akorát na rychlé zabvení se ho. Pousměju se. Veritasi? pronesu tiše, s pohledem upřeným na šlechtice. Poté se otočím i k ostatním a věnujim krátký pohled, kromě Qwinna. Půjdeme tedy? Až nám tady.. ukáži na kněžku .. řekne něco víc. Řeknete nám něco víc, že ano? |
| |
| Stále ještě očima provrtávám Ellishu, když uslyším onen známý nadutý tón z úst malého velkého čaroděje "Qwinne! Ty zmetku mrňavej! Ty žiješ!" je skoro slyšet, jak mi spadl kamen ze srdce... Oba dva jsou tu a živí... popadnu čaroděje do náruče a pevně ho obejmu. Je mi jedno, že by se takhle královna chovat neměla...ale...já nechtěla kralovat....nikdy... Poté se ozve ona podivná ženština za zády Veritase "Vy si běžte, kam chcete. Já se vrátím ke svému lidu. Na nějaký kytky kašlu." to už stojím vzpřímeně a hrdě, je na mně vidět, že se mnou nic nepohne... |
| |
| Z jednání některých z této sebranky otrhanců se mi dělá dosti nevolno. Namísto jednání - kecy Pokloním se kněžce a odejdu do stínu, ze kterého jsem vyšel. Vezmu si věci a pomalým krokem, projdu kolem "hrdinů" a vycházím z budovy. Počasí ani denní době nedávám šanci proniknout do mého temného dne. Tohle mají být zachránci? Tohle? Taková sebranka sebestředných budižkničemů. Zamračím se nad svými myšlenkami a dojdu do jedné z uliček, abych viděl na vchod do chrámu. |
| |
| Už mě to absolutně nebaví, nervózně podupávám nohou, až se všechno kolem otřásá. Tak bude se už něco konečně dít?Nepřišel jsem čekat, ale bojovat! velmi hlasitě zaburácím. Na všechny se rychle podívám, nadechnu se a už klidněji a tišeji pokračuji dál Jsem rád, že jsme se tu všichni tak radostně shledali, ale už bychom mohli nechat povídání. Co kdybychom třeba už vyrazili pro tu sasanku nebo co to vlastně bylo. Otočí se a se slovy Jde někdo se mnou? se chystá odejít. |
| |
| Podívám se na Veritase, na Morwen a Elishu, omylem i na Qwinna, a nakonec na toho chlapíka, co si už ani nepamatuju, jak se jmenuje. Já ano prohlásím rozhodnutě a vystoupím zpoza Veritase, který mi dělal živý štít. Stejně, kam bys šla? A co bys dělala? Nic neumíš, jsi k ničemu, takhle to bude nejlepší. Nakonec se můžeš přidat třeba k řádu nebo co to tady je, kdo ví. Tak kdo ještě půjde? Doufám, že ten prcek ne, nechci s nimi už nikam jít. Jen stále nevím, jak ji asi najdeme. Nikdy jsem žádný artefakt nehledala, ani podobnou věc oznámím informačně a usměju se. Hm, královna nejde, to by vážně nemusela ani mrtvá.. ehh, Elisha a prcek. Když se tak znají, určitě jim to za to taky nestojí. Doufám. Prosím. |
| |
| Mlčenlivě sleduji všechno dění, od nervózního přešlapování Andry, přes příchod Elishy a následné přivítání se s královnou, až po Halcastrův příchod a následné rozhodnutí. Několikrát se zdá, že mi po tváři přeběhl pobavený úsměv, ale u mě není nic jisté. Lehce přikývnu na Andřiny dotazy. Na mé otázky bylo vesměs odpovězeno a vyjadřovat se k čemukoli, zde nemá sebemenší význam. Když si lidé nedokáží naslouchat, vyslechnout jiného, když se jedná o vcelku závažnou věc, nechci se s nimi zdržovat. Jsme na ostrově, Qwinne Halcastře odpovím prostě čaroději, ukloním se jemu i Elishe, a otočím se ke královně, která odmítla jít a pomoci. Jsem šťasten, že jsem poznal královnu Farnianorskou. Pevně doufám v to, že toto není naše poslední setkání ukloním se i královně, s jemným zvednutím koutků. Nakonec se podívám na Roffmu a Andru, znovu kývnu a naznačím, abychom po vzoru Jorrina konečně odešli. |
| |
 | Zdravím, právě jsem narazil na vaši jeskyni v Odpadu. Jak to s vámi vypadá - bude se tu ještě hrát, nebo je jeskyně zralá na zavření? (pište sem, nebo mě do pošty. Nikoliv do Jeskynní.) Údržbář |
| |
| Bude se hrát až se occultist uráčí napsat |
| |
| Něco si pro sebe nevrle zamumlám. Očividně nejsem spokojený s jejich interpretací událostí minulých a taky mi vadí že všichni tak spěchají. Nemám rád ostrovy! Je jediné co mi jde pořádně rozumět, ale spíš než aby to vyjadřovalo fakt ohledně mého vstahu k ostrovům to má být něco ve smyslu ať se ten mladej frajírek jde vycpat se vší jeho zdvořilosti. Jsem starý člověk! Dokonce jsem to chtěl říct, ale nakonec si uvědomím jak směšně by to vyznělo. Kde mám koně, a taky byste nás mohli aspoň pohostit, mám hlad! Řeknu jak jinak než panovačným rozkazovačným tónem směrem ke kněžce, proto jsem vyvodil, že ona je tu jediná oprávněná sdělovat smysluplné a hodnotné informace. |
| |
| Respektoval jsem toho mladého starého muže, ale chová se čím dál víc hrozně. Jen se na něho podívám a hlasitě si odfrknu. Přišel jsem bojovat, ne taky zevlovat. Jenže jak to tak vidím nic se asi dít nebude. Budu to muset nejspíš vzít do svých rukou. Popadnu Andru a Veritase svými obrovskými tlapami a vyjdu i s nimi ven za tím mužem co tam stál ve stínu. Venku před chrámem Dojdu až do jedné z uliček za tím mužem. No tak bando!Jdeme hledat tu kytku, ne?Někdo nějaký návrh? |
| |
| Chrám "Ano jak je libo!" Odpoví kněžka trochu rozpačitě na Quinnova slova a pomalým krokem se vydá ke dveřím, které otevře a něco řekne jiné kněžce. Ta jenom kývne a po chvíli odejde pryč. Kněžka zavře dveře a podívá se na Quinna. "Jídlo bude za chvíli!" Pousměje se a potom se podívá na Andru, která se ptala po nějakých informacích. "Máme zprávy, že by se předmět mohl nacházet ve městě Tří ras, Dvou věží!" Všichni víte, že ty jména patří jednomu městu. Ten první název je ze starších dob, kdy město stavěli skutečně tři rasy, ale nyní je převážně lidské. Dvou věží je od toho, že přesně ve středu města jsou dvě obrovské věže tyčící se až k nebesům. Někdo je už mohl vidět, ale jejich výšku neodhadl. Kněžka se nakonec otočila na Morwen a oddechla si. "Plně vás chápu. Vyšlu s vámi doprovod, aby se vám nic nestalo, pokud jste už pevně rozhodnuta?!" Před palácem Z paláce vyšel pouze Jorrin, kterého už řeči kněžky nebavili nebo se mu tam prostě nechtělo být. Před chrámem je malý palouk a pěšina, která vede k vodní hladině. Hned po chvíli za sebou mohl Jorrin slyšet kroky Roffmy, který položil poněkud zvláštní otázku jestli se někam pude když ostatní kromě Jorrina jsou vevnitř... |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Od té doby jsi už nikoho nepotkal. Uběhla nanejvýš hodina. Za tebou je slyšet známý řev viveren. Když se otočíš můžeš si všimnout Juby a několik jeho společníků, kteří se právě vracejí k tobě. "Našli jsme stopy Mine! Byla tam nějaká socha u jezera, ale tam jsme je ztrtili. Prostě jako kdyby zmizeli!" Juba kejvne ramenama a kouká na tebe docela potěšeným výrazem i když ti moc dobré informace nepodal... |
| |
| Au! Co na mě šaháš.. au! snažím se vytrhnout Roffmovi z jeho sevření, ale brzy to vzdám. Zkrátka někteří lidé nikdy nepochopí, jak se mají chovat a co je a není vhodné, a byla by jen ztráta času se jim pokusit to vysvětlovat. A raději nemyslím ani na to, že jsou tady někteří evidentně ještě hloupější než já, když posledních několik minut ptáme pořád na jedno a to samé, aniž by tady byl někdo schopen odpovědět, nebo začínat s jinýma tupostma, jako je zmínka o jídle. S nadějí v očích se podívám na Veritase, ale popravdě nevím, co od něj čekám. To město.. řeknu a pokrčím rameny. Stejně se tady v okolí nevyznám a ten název si zase nepamatuju, ale nějak to najdeme. Jak to jen.. vždyť jsem se na to ptala tolikrát.. vzpomeň si, vzpomeň si.. |
| |
| Pobaveně se usměji nad dětskou odpovědí, kterou Qwinn vyřkne do všeobecného zamyšlení, je zvláštní, jak málo občas dokáže pobavit. Občas opravdu toužím po tom, být takový, jako tihle lidé. Zřejmě si ani neuvědomují, jak své okolí denně baví. Než stačí znovu mrknout, ujme se celé situace trochu hruběji Roffma, ale nemám mu to za zlé, vždyť jen málo z nás se pokusilo přesvědčit ostatní jinak, než mocí slov, které zde byla pronesena zcela zbytečně. Ovšem, samozřejmě, musím chápat, že ne pro každého je pomoc ostatním důležitá a mají jiné priority, já zde nejsem kvůli pohodlí, pohoštění a opěvování mé osoby, přidal jsem se, abych pomohl, abych se alespoň jednou za čas zase pořádně zabavil a procvičil mozek i svaly, a mimo to také prohnal svého věrného čtyřnožce. Před palácem Upravím si rukáv, který mi skrčila síla mužova stisku, krátce pohlédnu na Jorrina, který se ještě stále snaží být co nejtajemnější, i když to dle mého názoru není vhodné chování pro někoho, kdo se má přidat ke skupině, a konečně také věnuji milý pohled světlovlasé válečnici, abych ji dodal chuť pokračovat. Zřejmě se na mě upjala, což mne na jednu stranu těší, ale na druhou je to hrozný závazek. A já, po letech, které jsem strávil jen starostí o sebe a svého koně, si nejsem jist, zda zvládnu lidskou bytost. Souhlasím. Začal bych ve městě, které bylo zmíněno, jinou indicii nemáme, alespoň co já vím přikývnu na Andin návrh Pokud má někdo jiný návrh, rád si jej vyslechnu nechtěl jsem mapu a více informací pro nic za nic, ale nehodlám se kvůli tomu vracet a opět ty dámy uvnitř otravovat, o to se jistě dobře postará malý čaroděj. Místní lidé budou vědět, kde město nalezneme. |
| |
| Před palácem Omluvám se za ten "únos", ale měl jsem prostě pocit, že už by bylo třeba dobré něco dělat a ne tam jen hloupě postávat a diskutovat. S pohledem upřeným do země se omluvím. Jít do toho města je jistě ten nejlepší nápad...nejspíš ani jinou možnost nemáme. Tak pojďme! Při posledních slovech zvednu hlavu a přátelsky se usměju, z pusy vykouknou obrovské nažloutlé zuby. Ještě se jednou na všechny podívám a vykročím. |
| |
| Před palácem Sice jsem ještě pořád uražená kvůli tomu, jak se mnou bylo zacházeno, ale zaprvé jsem v tom nebyla sama a zadruhé mě to stejně rychle přejde, protože tohle urážení většinou jen komplikuje veškeré situace, do kterých se člověk dostane. A jak už se dalo čekat, neudělám bez Veritase jediný krok, takže můj tázavý pohled, jestli opravdu jdeme, padne zase na něj. Kdybych Roffmu trochu víc znala, asi by to pro mě nebyl problém, ale neznám ho prakticky vůbec a jediný, kdo tady byl dle mého ochoten pomáhat a jednal vždy klidně, byl Veritas. |
| |
| soukromá zpráva od Min'Gael Dyrr pro Vracet se už ale rozhodně nebudu, chci doletět až do Aknahu, obeznámit vládce jak se situace vyvynula, zjistit jestli se naše rozkazy nezměnily a požádat o posily. Pak hodlám při nejbližsí příležitosti na ten ostrov zaleteť, a srovnat cokoli co za to stojí se zemí! |
| |
| Před palácem V pořádku. Činy jsou v některých případech opravdu lepší, než slova odpovím, ale můj obličej už zase odráží dokonalou podobu smutku. Je zpátky v každém kousíčku mého těla, od očí, přes rty, jemné pohyby i samotné dýchání, které plynule zvedá mou hruď. A pak opět ten Andřin pohled. Tam uvnitř bych se vlastně rád usmál, ale nejde to. Jen ji opatrně, s jistou chvílí váhání, zda dovolí, obejmu kolem ramen a přitáhnu k sobě, ve mnohým z vás známém bratrském objetí, které má dodat klid a jistotu. Nuže, pojďme řeknu posmutnělým polohlasem a udělám první krok, kterým následuji Roffmu. Necítím se tak, jako jsem se cítil dříve. Teplo, které sálá z něžné bytosti po mém boku, je větším kouzlem, než jakékoli jiné, provedené pomocí obyčejné magie. Teplo přátelství. |
| |
| Sice mi kněžka neřekla kde je Yrucrem, ale zdám se o něco spokojenější, přeci jen to nespěchá, určitě holdám zůstat na "svačinu". Odcházející lidi pozoruji jen s nezájmem, já se rozhodně neholdám hnát za nějakým artefaktem. Nemám důvod, a dokonce ani víru, že by taková věc zažehnala respektive teď už odvrátila válku. Ale očividně se mi nelíbí ani Morwenin plán vrátit se a bojovat s černochy, jejich wyverny jsou rychlé a fektivní zbraně, kdo může odhadnout kam už fronta pokročila. Krom toho si nejsem jistý svým posláním, do jaké míry můžu zasahovat do všeho toho dění, to je taky důvod proč teď musím pokračovat dál a zúčastnit se koncilu čarodějů. Takže po chvíli pozorování ostatních a přemýšlení se otočím na Elishu. Asi se budeme muset rozloučit, moje cesta nevede po boku těch lidí ani malé Morwen. Řeknu snad poprvé bez jakéhokoli náznaku rozkazu nebo podrážděnosti v hlase, ten mě ale přeci jen zradí a v půli věty přeskočí. Nenávidím tohle tělo! Skoro to zní jako kdyby mě mrzelo, že už se mnou Elisha nebude cestovat. |
| |
| Před palácem Co? Eh.. co to..? chvíli na něj chápavě hledím, když zvedne ruku. Popravdě jsem chvíli měla strach, aby mi něco nechtěl udělat, ale jen jsem si zase něco špatně domyslela. Aha.. klidně ujistím ho a sama udělám plachý krok k němu. Je to divný pocit. Normálně bych řekla, že zvláštní, ale tenhle je prostě divný. Ani se neznáme, ale stejně mu věřím víc, než komukoli jinému tady. A to to klidně může být nějaký lotr, který nás do večera všechny zabije a naše mrtvá těla rozvěsí po okolních stromech. Neuděláš to, že ne? zeptám se najednou, kráčejíc po jeho boku za Roffmou, kterého bychom měli dohnat, aby nebyl tak sám. Nezabiješ nás.. jen tak, a nepověsíš nás jednoho po druhém po stromech, že ne? opatrně k němu natočím hlavu. |
| |
| Před palácem V mé hlavě se objevily zcela nové, důležité myšlenky, týkající se naší cesty a našeho poslání, které jsme přijali za své, když jeho prvotní uplatnitelé přišli na to, že tento úkol není pro ně. Někteří lidé, my, občas vážně neví, jak naložit s časem, který jim ještě zbývá. Ovšem, než si stačím promyslet byť jen jedinou myšlenku, se kterou bych chtěl obeznámit ostatní, abychom se sblížili, neboť si rozhodně nemyslím, že cestovat a neznat se je dobrá taktika, vyruší mne dívka, která našla útočiště pod mými ochrannými křídly. Prosím? otáži se vskutku překvapeně. Na krátký okamžik mne napadlo, že ke mě mluvila a já ji sprostě ignoroval, ponořen do svých myšlenek. Oh, dítě, jak jsi na tohle přišla? můj smutek se o to víc prohloubil. Blázínek. Každý, kdo by tvrdil, že bojovník má v sobě notný kus dítěte, by měl pravdu. Ne, přísahám. Nejsem vrah a do této chvíle jsem si myslel, že tak ani nevypadám. A ty? Nejsi prostý vrah, toužící po krvi, která stříká všude kolem? bude to dlouhý den a k mému milému překvapení mu nebude chybět vtip. |
| |
| Před palácem Já tě nechtěla urazit nebo něco podobného.. jen mě to zkrátka napadlo pokrčím rameny a usměju se. Jsme na tom stejně. Přinejmenším podobně, nevraždím jen tak pro nic za nic.. a taky, na tolik chlapů bych si.. no, ale asi jo, troufla znovu se vesele zazubím. Prsty si z části strčím za pas, abych nevadila loktem Veritasovi, a klidně jdu dál. A co ty? křiknu na Roffmu a přidám do kroku, abychom jej dohnali. |
| |
| Na cestě do města Pořád jdu dál a neohlížím se, ale ostatní už mě dohánějí. Když už jsou blízko, zaslechnu i něco málo z jejich rozhovoru. Když mi pak Andra položí otázku zastavím a počkám až dojdou úplně ke mně a pak pokračuji dál vedle nich. A co já? Zopakuji otázku. Omlouvám se, ale já jsem tak úplně neslyšel o čem jste se bavili. Podívám se na ně a přátelsky se zazubím. |
| |
| Cesta Totiž.. zaváhám, ale proč ne. Co je na tom ten dotaz zopakovat. Ptala jsem se, jestli nás nezabiješ a naše těla nerozvěsíš po stromech..? v téhle chvíli už to připadá vtipné i mě, ale držím se a smát se nezačnu, i když cukání koutků popřít nemůžu. Ty jsi taková pipka.. Vytáhnu jednu ruku zpoza pásku, zastrčím si vlasy za ucho a krátce se rozhlédnu kolem sebe, abych získala minimální přehled o tom, kde jsem. |
| |
| Cesta Když mi Andra znova položí otázku, teď už úplnou, hlasitě se rozesměju. Myslím, že když se člověk zapojí do nějaké družiny, aby vykonal nějaký úkol, rozhodně nemá v úmyslu zbytek družiny zabíjet, protože víc hlav přece víc ví. Nebo tak nějak se to říká. Vesele si ji prohlédnu a přemýšlím jak ji to mohlo napadnout. Já jsem jen obyčejný bojovník...všichni mi vždycky říkali, že mám moc dobré srdce a že na to doplatím, ale co se dá dělat! Pro mě je nejdůležitější bojovat za správnou stranu nebo pro správnou věc. Trochu zesmutním, ale hned se vesele zazubím, abych smutek zakryl. |
| |
| Cesta Lidi jsou různí.. a taková zrada číhá na každém kroku, musíme být opatrní. Já to možná trochu přeháním.. Usměji se na Roffmu a souhlasně kývnu. To je dobře poočku se podívám i na Veritase, který mě ještě stále drží kolem ramen, ale zase mlčí. Nechám jej ale být, jen se tak po sté pousměji. Tentokrát však čistě nad tím, že jdeme my a není s námi ten malý spratek, který se tvářil, jako by spolk všechnu moudrost světa. Proč jdeme pěšky? Mohli jsme si vzít.. koně nadhodím. Já sama sice koně nemám, ale Veritas jej měl a on stejně nevypadá jako někdo, kdo by často chodil pěšky. |
| |
| Když si ta skupina s kterou mám putovat tímto dobrodružstvím, dořeší své problémy, přestanu se opírat o stěnu jednoho z domů a vyjdu pomalým krokem k nim. Půjdeme? otáži se a rozhlédnu se po jejich tvářích. Každý musí vědět, že řečmi uprostřed ulice nic nevyřešíme. |
| |
| Cesta Překvapeně se podívám na Jorrina. Úplně jsem na něj zapomněla, ale dvakrát toho nelituji. Připadá mi jako.. zkrátka se mi nelíbí. Kdo normální, pokud rád cestuje sám a moc toho nenamluví, by se přidával ke skupince, když nemá ani snahu zapojit se do nějakého malého rozhovoru. Jen popohání, ale toť je vše. Přitisknu se k Veritasovi. Můj dotaz ohledně koní stále visí ve vzduchu a to už tak dlouho, že začínám mít pocit, že mě nikdo neslyšel. Nakonec to nebude tak zábavné, jak jsem si myslela. |
| |
| Cesta Vnímal jsem každé slovo a přesto byl pozorností a myšlenkami úplně někde jinde, téměř mimo prostor a čas. V životě nastanou nejrůznější chvíle, na které si náhle vzpomenete a postavíte se k problému jinak, než před dlouhým časem. Ubohé? Podivné? Hlavně lidské. Na koni nebo pěšky, v příjemné společnosti je vždy dobře odvětím Andře polohlasně. Nerad to sám sobě přiznávám, když k určitým lidem přirůstám, a obávám se, že právě touto změnou právě procházím. Její kůže, oči, vlasy. Viděl jsem ji dvakrát v životě a přesto mne okouzlila natolik, abych na ni myslel i nyní. Jaký osud čeká dívku, kterou zřejmě již nikdy neuvidím, která se starala o sebe a z části možná i o Halcastra. Vzpomínky jsou krutá věc. Život je krutý. Nepochybuji, že vás to už také napadlo. Proč jdeme my, náhodně vybraní, když za námi zůstali ti, kteří byli vybráni mnohem dříve, než my? zvolním krok, až se úplně zastavím a ohlédnu se. Není to jen žal, který nyní svírá mou duši, je to i podezření, že v celé aféře je něco mnohem důležitějšího. Běžte. Vrátím se a zjistím, co se dá. Poté vás doženu opatrně pustím Andřino tělo, které jsem měl tu čest dosud držet pod svou ochranou. |
| |
| Cesta Taktéž zastavím. Proč se chceš vracet? Sám jsi viděl, že ti nafoukanci nejspíš nehodlají nic dělat! Obořím se na Veritase. Pak se trochu uklidním a tazávě pohlédnu na ostatní. Půjdeme tedy dál? Potom svůj pohled zaměřím spíše na Andru. Ona se jistě nebude chtít oddělit od Veritase. Jsem naštvaný při přestavě, že bychom se měli zase vracet. |
| |
| Cesta Každý z nás má své důvody k určitým věcem, stejně jako každý z nás má nějaký cíl. A já nechci být slepým pěšcem v něčí hře odpovím klidně a smutně se usměji, neb s mou tváří to ani jinak nejde. Mou nepřítomností o nic nepříjdete a jednou se zase shledáme. Pokud tedy věříš tomu, že nechtějí nic dělat, pak se setkáme zanedlouho. Ukloním se, přitáhnu plášť blíž k tělu a rychlým krokem se vydám zpět, nechci je zmeškat, pokud se rozhodli vydat jinou cestou. Neohlížím se. |
| |
| Cesta Uhhm? překvapeně se podívám na Veritase. Cože? téměř vyjeknu, ale to správné vyjeknutí jsem zadusila hluboko v sobě. A vyděšenost mi z očí nezmizela. P-proč? To ne.. zamumlám si už pro sebe, protože je mi jasné, že svůj názor nezmění, rozhodl se už dávno. Vlastně možná už ve chvíli, kdy jsme vyšli, jen o tom nemluvil a možná ani moc nepřemýšlel. No skvělé.. úžasné. Teď odejde i ten poslední, ve kterém jsem viděla ochranu a důvěru. Ach.. kde jsou ty časy, kdy jsem.. neměla strach.. Zmateně, smutně, s nehoráznou chutí křičet, plakat, a ohánět se kolem sebe mečem sleduji odcházejícího přítele. Jistě, vrátí se.. ale kdy? A s kým.. možná s sebou přivede toho malého fracka. Tak.. jdeme dál..? s nenadšeným ušklíbnutím se podívám na ty dva, co tu zbyli. |
| |
| Cesta Jestli je to tvoje rozhodnutí tak jdeme. Pokusím se o pozbuzující úsměv, ale moc se mi to nepovede. Asi nejseš moc nadšená, že musíš jít zrovna s náma dvěma,že? No já taky nejsem zrovna nadšenej, že s náma jde ten chlapík, moc toho nenamluví. Podívám se na Jorrina. Vykročím pomalu kupředu aby mě mohla Andra dohnat a jít vedle mě. Bylo by lepší jet na koni to máš pravdu, jenže málokterý kůň by mě unesl. Ale tys mohla jet, ne? Konečně odpovím na Andřinu otázku, která už tak dlouho visí ve vzduchu. |
| |
| Cesta Natočím hlavu k Roffmovi, zběžně si prohlédnu jeho tvář a sklopím oči k zemi. Byl jediný, u kterého jsem měla pocit, že jej znám.. a to jsem ho taky viděla včera poprvé. Byl to uklidňující pocit odpovím bez zábran, ale z mého hlasu je cítit skleslost. Ta se však dala očekávat, takže nic překvapujícího to není. A ačkoli jsem musela trochu přidat do kroku, nepronesla jsem jediný protest, dokonce jsem ani nešpitla, ani nevzdychla.. zkrátka nic. Já nemám koně. Můj.. otec byl chudý a já sama se sotva uživím. Ale Veritas měl, možná i proto se vrátil tiše se rozesměju. Třeba šel vážně jen pro koně a nechtěl přiznat, že na to zvíře zapomněl. |
| |
| Cesta No asi ti to moc nepomůže, ale budu se snažit aby ses cítila klidně i teď. Když se Andra začne smát, hned mám lepší pocit. Taky se trochu pousměju. To je veselá myšlenka. Možná máš pravdu a možná taky chce více informací, aby je nemusel získávat složitější cestou. Nevíš, jak je to město vůbec daleko? Doufám, že moc ne. Trochu přidám do kroku, ale jen natolik aby Andra neměla problémy mě stíhat. |
| |
| Cesta - Nathan, Jorrin, Roffma, Veritas a Andra Pomalu vyjdete z paláce a scházíte dolu po pěšině směrem k jezeru. Tam už vás čeká několik kněžek, které vypadají zajímavě, ale po té době co jste zde strávili vás už ani tohle nemůže překvapit. Každému z vás dají malou torničku, která nezabírá moc místa. Můžete si všimnout, že je v ní zabaleno něco málo jídla. Kněžky se usmějí a potom bez váhání vykročí směrem k paláci. Nestačíte ani poděkovat, když se kolem vás začne všechno rozmazávat a... ...stojíte na pevné zemi a některým se mohlo udělat i špatně, je to stejné, jako když ste vstupovali na ostrov. Nyní stojítepřed sochou okřídlené ženy jejíž křídla zabraňují slunci, aby vám svítilo do slunce. Pěšina u sochy není vyšlapaná, ale naštěstí Veritas zná cestu směrem k městu Dvou věží. Kousek od sochy je dokonce uvázáno pět osedlaných koní... |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Ostatní co byli v místnosti dávno odešli pryč a kněžka tam s váma zůstala sama. Možná to bylo od Quinna chytrá nechat si udělat práci od jiných a možná to tak nezamýšlel. Po nějaké době se otevřou dveře a nějaká kněžka příjde s obloženým talířem a postaví ho před Quinna. Morwen se zdá být ještě rozhořčena a Elisha je zdá se duchem někde úplně jinde... |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Ostatní co byli v místnosti dávno odešli pryč a kněžka tam s váma zůstala sama. Možná to bylo od Quinna chytrá nechat si udělat práci od jiných a možná to tak nezamýšlel. Po nějaké době se otevřou dveře a nějaká kněžka příjde s obloženým talířem a postaví ho před Quinna. Morwen se zdá být ještě rozhořčena a Elisha je zdá se duchem někde úplně jinde... |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Ostatní co byli v místnosti dávno odešli pryč a kněžka tam s váma zůstala sama. Možná to bylo od Quinna chytrá nechat si udělat práci od jiných a možná to tak nezamýšlel. Po nějaké době se otevřou dveře a nějaká kněžka příjde s obloženým talířem a postaví ho před Quinna. Morwen se zdá být ještě rozhořčena a Elisha je zdá se duchem někde úplně jinde... |
| |
| Bezeslova, jelikož nemám co přidat k diskuzi, dojdu až k oné soše, kterou dobře znám. Nemálo krát jsem kolem ní šel, během svého pobytu ve zdejším městě. Tak přecejen budeme cestovat pohodlně. prohodím, když zahlédnu koně, ke kterým vyrazím. Jednoho odvážu a pohladím ho. Na sedloví připevním torničku a nasednu na něj. |
| |
| Cesta Podívám se na ostatní, jestli jsou všichni v pořádku. Udělám několik kroků k místu, kde jsou přivázaní koně. Ty neztrácíš čas, co? Podívám se na Jorrina, který už sedí v sedle jednoho z koňů. Potom se otočím na ostatní. Obávám se, žře vás budu asi trochu brzdit. Pochybuji, že by kterýkoliv z těhle koňů vydržel celou cestu moji váhu. Všechny koně si rychle prohlédnu a zamířím k tomu, který vypadá nejsilnější. Pohladím ho a následně ho odvážu Tak na co čekáte?Jdeme. Řeknu a přátelsky se na všechny zazubím. Máme před sebou jistě dlouhou cestu. |
| |
| Tak trochu překvapeně zamrkám na Veritase, ale nakonec to nechám být. Ať mi uniká, co mi uniká.. ať se tady děje cokoli, teď zrovna nechci vědět, co přesně. V hloubi duše mě to sice trápí, ale jsem si téměř jistá, že nevědomost je v této chvíli lepší, než cokoli jiného. Jo.. jedem.. špitnu, podívám se na Roffmu. Když se vyšvihnu do koňského sedla, lehce koně pobídnu a zamyslím se. |
| |
| Vyhoupnu se na hřbet vlastního koně, o kterého se zdejší očividně dobře postarali, a s jemným pobídnutím vyjedu před skupinku, abych tak získal vůdčí postavení. Nejsem o nic jiný, než když jsem odjel, ale upadl jsem do mlčenlivosti. Samozřejmě jen do chvíle, než jsem nucen otočit se k ostatním. Našim cílem jest město Dvou věží, souhlasíte? Pokud tedy někdo nezná zkratku, kterou bychom se tam mohli dostat, a nechce se mnou nic konzultovat, pak mne následujte zavadím pohledem o Andru. Tu také přepadla špatná nálada, jak vidím, což mě mrzí. Cítím se odpovědný nejen za ni, ale za celou skupinu, kterou vedu. Jediné, co by mohlo všechno pokazit, je nesouhlas s mým vedením. Zbytečně se nezastavujte a nezdržujte, čím dříve tam budeme, tím líp pro nás upozorním ostatní zády k nim a s dalším pobídnutím se kůň dá do klusu, vstříc městu Dvou věží. Má již někdo plán, či pouhý nápad, jak vyřešit náš úkol? Neb jej alespoň usnadnit? zeptám se během cesty, kdy kolem nás ubíhá krajina a i nebe nad námi mění svůj vzhled. Můj hlas je mnohem plnější než dříve, chci, aby mě slyšel každý z nás. |
| |
| Hm zabručím tiše, že to skoro vypadá, že bych i něco řekla a nějak se vyjádřila. Ne. Nenapadá mě vůbec nic odpovím a omluvně se pousměju, protože jak se zdá, s ničím tady nepomůžu. Jen teda.. bych počkala až dorazíme do města a uvidíme, jaké to tam bude. Třeba narazíme na něco, co nám pomůže podívám se po všech přítomných s mírnou obavou, co na to řeknou. Znamenalo by to totiž, že do města dojedeme bez záložního, a vlastně vůbec nějakého, plánu. |
| |
| Pro tentokrát se již neohlížím. Její slova jsou dost jasná na to, aby je nemuselo doplňovat nic dalšího, včetně vzájemného pohledu. Jak se zdá, zůstává vše při starém zhodnotím bezúčelně a lehce kopnu koně do slabin, aby si přece jen pospíšil. Strávit cestou do města celý den nehodlám a dělat zbytečné přestávky pro změnu odmítám. Každý, kdo přijal tento úkol si musí být vědom toho, že jakékoli zdržení jen přitíží všem zúčastněným. Myšlenkami se vracím několik let zpět, ale připadá mi to stejně bezúčelné jako dříve pronesená slova. Je to příliš dávno na to, abych si pamatoval každý kousek města, vlastně je to příliš dávno i na to, abych si pamatoval hlavní ulice a budovy. Všechno je to pryč a právě ve chvíli, kdy by se pomoc vzpomínek tolik hodila. Máme sice jasný cíl, jasný úkol a máme i prostředky, díky kterým to všechno můžeme zvládnout v krátkém čase, ale nejistota ve mně stále zůstává a ničí mě, stejně jako vědomí plynoucího času. |
| |
| Cesta Cestujete už asi druhým dnem a vše probíhá tak jak by mělo. Dokonce vám k cestě přeje i počasí, které je vskutku bezchybné. Pod korunama stromů je příjemně a není tu ani takové horko jako nahoře. Přesto po nějaké době nemáte z lesa moc dobrý pocit, přecejenom nevidíte dál než na 100 metrů dál a kdoví co se v něm vůbec skrývá. Zvolili jste si tuto cestu dobrovolně, protože cestovat po pláních by nebylo zrovna nejbezpečnější už jenom kvůli vivernám, které se dostanou na hodně místech. "Támhle je hostinec!" Zvolá Roffma, který vypadá i přes jeho mohutnou postavu, značne unaven. Vidina odpočinku vás přinutí trochu zrychlit. Veritas jede jako úplně první a jeho kůň se splaší potom co před něj dosedne mohutné černé stvoření. Po chvíli zmatku si všichni uvědomíte, že je to jedna z viveren Jorrin instinktivně sahné po meči připraven na útok, ale dřív než stačí seskočit a napadnou útočníka. Jeho tělo se rozpůlí ve dví. Proud vzduchu z křídel je tak silný, že zbytek má co dělat, aby se vůbec udržel na koních. Bohužel Andra dostala křídlem do hlavy a padá z koně. Možná to bylo i štěstí, protože její kůň mizí kdesi ve vzduchu nesem velkým monstrem. Její pohled padnul na půlku Jorrinova těla. Není to moc pěkná pohled a udělá se ti přitom docela špatně. Roffma se snaží ohánět svým kyjem, ale neúspěšné. Pařáty monstra jsou silnější. Zaryjí se opravdu tak hluboko, že pochybuješ, že by tento útok mohl Roffma přežít. Netrvá dlouho a ucítíš pevné stisknutí a vidíš jak se zem vzdaluje. Je to nepříjemný pocit a teď už opravdu neudržíš obsah svého žaludku v sobě. Nakonec ještě vidíš, že jsou všichni mrtví, jediný koho nikde nevidíš je Veritas, který ti zmizel z dohledu už dlouho potom co vás napadli. Viverniny pařáty jsou těsné a je to dost nepříjemné. Zjišťuješ, že kolem vás nikdo další není. Viverna sebou tak škubne, že se ti opět zvedne trochu žaludek. Když se vzpamatuješ uvidíš jak má blánu na křídla úplně protrženou. Docela rychle ztrácíte výšku a míříte k lesu.... Víc si nepamatuješ. Probereš se někde na zemi. Jsi dost ušpiněná, ale kupodivu se ti asi nic nestalo. Nic v těle tě nebolí. Nejhorší je, že nevíš ani kde jsi. Všude kolem je les. Po hlubším prozkoumání viverny zjistíš, že má v sobě opravdu velký šíp, který kdyby se trefil do tebe máš v sobě díru jako hrom. Možná jsi ráda, že jsi přežila a možná by jsi už radši ani nebyla, z těchto myšlenek tě však vyruší pohled na černocha, který leží u stromu a z hlavy mu teče krev. Je v bezvědomí, ale žije... Veritas Snažíš se celou dobu bojovat s vivernama a dokonce se ti dvě podaří zabít. Jejich síla je však větší a ty jsi stále unavenější. Boj kolem tebe postupně slábne a ty stačíš zjistit, že to je tím, že většina tvé družiny je mrtvá. Jediná osoba, kterou v tom zmatku nevidíš je Andra. Dostaneš docela velkou ránu do hlavy, před očima se ti zamlží, ale ještě zůstáváš při vědomí. Když se vzpamatuješ, vidíš kolem sebe hromadu černochů, kteří na vás předtím útočili. Jeden z nich se usmívá a vypadá vítězoslavně. "Koukám, že situaci jste nezvládli?" Usměje se ještě víc a přistoupí k tobě. Jeden ze stráží ti podtrhne nohy tak, aby tě donutil si kleknout. "Kde je královna!?" Položí stručnou otázku a čeká se založenýma rukama na odpověď... |
| |
| Les Jsem zmatená - a kdo by nebyl. Pamatuji si zlomky toho, co se tam stalo, ale panika mi nedovoluje vybavit si vše naráz, i když vím, že jednou k tomu dojde. Snad nejvíc se mi do mysli zaryl pohled na Jorrina. Vyverně věnuji poslední krátký pohled, než se rozeběhnu k černochovi v bezvědomí. Nejsem si tak úplně jistá, jestli mu chci pomoci a jestli to vůbec dokážu - pomáhání jiným není zrovna má silná stránka, jako mnoho jiných věcí. Nejsem 'ta' dokonalá, na kterou by si každý ukazoval a muži by po ní toužili. A díky bohu za to. Ovšem, je tady ten fakt, že pokud mu dokáži pomoci a on se probere k vědomí a bude schopen mluvit, myslet a vzpomínat, mohl by mi pomoci. Mohli bychom si pomoci navzájem.. bude to rychlejší, než ho nechat umřít a hledat město sama, ve zdejším kraji se nevyznám. Možná by nebylo od věci mít v sobě kousek 'paní dokonalé'. Skloním se k němu, opatrně sáhnu na krční tepnu a zběžně ho prohlédnu. Jiný nápad, jak zjistit jeho zranění nemám, nejsem doktor, a pokud je to něco vážného a vnitřního, stejně s tím nic neudělám. I zlomená ruka by byla docela problém. Je mi jasné, že jen nohavice nebo jen spodní kus mé haleny stačit nebude. Utrhnu tedy část jedné nohavice a tou opatrně osuším krvácející ránu, pak ji přeložím špinavou stranou dovnitř a tou čistější přiložím na ránu samotnou. Poté bez větší námahy zničím i svou halenu - tohle se mi vymstí, až se budeme prodírat hustým porostem - a kus látky tak k ráně připevním o něco pevněji, zatímco si připadám jako skutečný idiot. "Slyšíte?" ani nevím, proč jsem nasadila tak formální tón. Opatrně zatřesu s jeho ramenem. "Slyšíte mě? Ourrh.. probuď se," zabručím nespokojeně. Uvědomuji si, v jakém je asi stavu a že to není jen tak, jenže já chci odsud. Za Veritasem a ostatními, pokud přežili. Pchá! Byla bych vděčná i za toho malého zmetka.. Posadím se do tureckého sedu vedle raněného, pohledem často bloudíc k vyverně a šípu, který jsem zabodla vedle ní. |
| |
| V zajetí Rozladěně pohlédnu na strážného, ano, vskutku jsem ztratil svůj smutný výraz, a trvá, než mi dojde, o co tady zřejmě jde. Směšné na tom je, že já prakticky nic nevím. Nebyl jsem obeznámen, a osoby, které by se rády o informace podělily, je tak jako tak neměly. Ach, ta lidská domýšlivost. "Mým úkolem není zvládat situace. Snad ostatní doufali, já měl a mám jediný cíl," smutek se konečně vrátil do celého mého těla a mě se ulevilo. Prokletí? Přirozenost? Stěží říci. Přesto jsem zachoval všechen klid - jen kousek mé duše se hluboko uvnitř mého těla strachoval o Andru, kterou odnesla vyverna, a já netuším, zda je stále živa. O ostatní strach nemám, jsou bezesporu mrtvi, a ti, kteří přežili, jsou daleko odtud. Včetně královny. "Nejsem si jist. Může být kdekoli," odpovím popravdě. |
| |
| Veritas, Sticky Ten co zde pravděpodobně veli chvíli přešlapuje a kouká se zamyšleně na Veritase. Už na první pohled je patrné, že ho Veritasova odpověď ani v nejmenším neuspokojila. "No..." Řekne, aby prolomil ticho, ale je vidět, že stále nad něčím přemýšlí. Podívá se za sebe kamsi do křoví a potom pokyne hlavou. Z poza křoví vyjdou dva černoši, kteří drží nějakého muže a vedou ho k tobě. Svalí ho hned vedle tebe a dál si ho něvšímají. Je svázaný tak, aby se nemohl hýbat nebo jenom s největšími obtížemi... "Tak jaký je tvůj cíl!" Obrátí se velitel na Veritase a čeká na odpověď. Nově přivedeného si prozatím nevšímá... |
| |
 | V zajetí Já sebou jen podivně škubám a snažím se dosáhnout na dýku schovanou v botě...Bohužel bez úspěchu a tak se snažím poprosit Veritase aby mě rozvázal, jenže mi to přes šátek ,který mám kolem úst nejde...První nápad ,ale ne asi zrovna šťastný...Co takhle šátek prokousat.Jenže když si vzpomenu na tu krkolomnou cestu kdy mě černoši vláčeli po zemi tak si uvedomím že bude asi dost špinavý..A proto sebo škubnu a kopnu do Veritase ,abych na sebe upozornil.Třeba mi alespoň sundá ten proklatý šátek... |
| |
| Les Jakmile se dotkneš toho zraněného černocha, škubne sebou. Neotevírá však oči a jenom ztěžka oddechuje. Po chvíli pozorování zjišťuješ, že se na tebe dívá. Černější oči jsi v životě neviděla a připadá ti jako kdyby jsi snad ani neviděl panenku. Muž si chytne hlavu a něco řekne nesrozumitelným jazykem. Není zas tak starý, víc jak 30 by jsi mu netypovala. Zmateně se začne koukat kolem sebe a když spatří svojí vyvernu opět něco pronese a i když mu nerozumíš ani slovo je jasné, že je hodně smutný. Po chvíli se na tebe podívá už né tak milým pohledem. "Co jsi udělala!" Řekne rozrušeně, ale zůstává na místě. |
| |
| Les Pořádně si ho prohlížím a jak se zdá, není to tak hrozné, protože jen co se probere, už je nepříjemný. "Nic," pokrčím lhostejně rameny "To zvíře už mrtvé bylo, ale nevyznám se v tom, takže třeba ještě je naděje," nevěřím tomu, ale možná by ho potěšilo, že nejsem žádný znalec a vyverna by mohla žít. Vždyť i lidé se občas dostanou do stavu, kdy vypadají jako mrtví, i když nejsou. "A vám jsem obvázala hlavu. Krvácel jste. Jak vám je?" na to, co jsem prožila, jsem docela upovídaná. |
| |
| V zajetí "Město Dvou věží," odpovím prostě, nezlomen ani chováním černochů vůči mě, ani cizincem, který se chová příliš divoce na to, abych mu dával větší šance na přežití. I když momentálně ani ty mé nejsou příliš vysoké. Krátce si jej prohlédnu, od hlavy až k patě a zase zpět, ale nijak na něj nereaguji. Není jediný, kdo má potíže, a být sebestředný, pak bych si dovolil tvrdit, že jsem v mnohem větším průšvihu, než on, a to i přesto, že netuším, co se mu stalo. Jdou po královně, jistě. Já ji viděl, mluvil s ní a byl okouzlen, ačkoliv na bojovnou květinu v ženském těle, které už od mládí zvali Elisha, byla i královna krátká. "Rád našel svou přítelkyni, pokud přežila. Odnesla ji vyverna," oznámím, až se zdá, že je to až na druhém místě. Ve skutečnosti mi nezbývá, než se pokoušet získat co nejvíce informací, pokud ovšem nějaké mají. |
| |
| Les "Nemůže být mrtvá!" Černoch pomalu vstane a přejde k vyverně, která tam bezvládně leží. Nevíš co s ní dělá, ale vypadá to zajímavě, asi se opravdu snaží zjistit jak na tom je. Trvá mu to už opravdu dlouho a tebe to trochu nudí. Svoje prohledávání ukončí tím, že se na tebe zamračí a sedne si na zem. Nevíš proč to udělal, ale jeho chování je poněkud divné. Chytne se hlavu a kouká do země. "Jak mi asi může být!" Zamumlá nevrle a podívá se na tebe. Po chvíli vstane a veme si vak, který byl připevněn k vyvernině sedáku. Něco nesrozumitelného zamumlá a zajde za křoví... |
| |
| Veritas - V zajetí Velitel černošského oddílu na tebe jenom kouká a je vidět, že dlouho přemýšlí. Potom se podívá na toho, který sebou tak šije a ušklíbne se. "Zabte ho! Už ho nepotřebujeme!" Na Stickym je vidět, že ho zpráva nijak nepotěšila a začal sebou škubat ještě víc než předtím. Ani nevíš jak, ale podařilo se mu vysunout dýku z boty, kterou tam měl schovanou a jednoho ze strážných zabít tak, že mu podřízl hrdlo. Tobě jako zkušenému to nevadí, ale vidět to nějaká slečinka od dvora tak má asi žaludek vzhůru nohama. Mrtvola černocha dopadne před tebe a chvíli potom i tělo Stickyho. Ten má v sobě asi 5 šípů a je docela klika, že nějaký netrefil tebe, ale to jsi nestačil ani postřehnout. "Zkus něco podobného a budeš umírat dlouho!" Velitel kopne do mrtvého těla Stickyho a podívá se na jeho společníka. "Pohřběte ho!" Je slyšet lítost v jeho hlase i když se jí snaží zamaskovat. "A teď mi řekni co jsi chtěl dělat v tom městě!" Řekne rázně a přejede ti tupo stranou nožem po tváři... |
| |
| Les Jistě, že může. Všechno jednou umře.. tím spíš, když se do toho připletou lidé. Nechám si tu poznámku pro sebe, taky jsem člověk. Nebylo by to vhodné a tak vůbec. Sleduji co dělá, ale je mi to platné asi jako říkat slepému "podívej, to je ale krása", jenže stejně čekám. Možná nějaké čáry, magie, spojení vyverny a jejího pána.. to asi ne, jinak by věděl, že teď je dobrá tak leda na maso. Další pokrčení rameny. "Vědět jak vám je, asi bych se neptala. Spadl jste? Nebo se.." nedokončím, protože mi zmizí z dohledu. Odkašlu si. Tohle není možné.. den na draka. Nebo mrtvou vyvernu. "Kam jdete? No tak! Pomohla jsem vás a vůbec vás neznám! Aspoň mě vyveďtě z lesa, jestli víte kudy nebo prostě půjdeme spolu!" pomalými kroky se vydám ke křoví. "A neopovažujte se na mě vyběhnout s nějakým klackem nebo mečem!" křiknu rozezleně. Dělá, jako bych za to mohla já. |
| |
| V zajetí "Nejsem hlupák, abych se pokoušel osvobodit se tak nejistým způsobem," odpovím klidně a smutně se pousměji. Ten mladík nemusel umřít, ne teď, a mohl mi pomoci. Takto jsem na vše opět sám. "Jedno místo. Najala si nás žena, nevím, jak daleko odtud, chtěla, abychom tam šli. Název toho místa neznám. Andra ano," odpovím přímo, bez vytáček. Jen já, pokud muž není zdatný ve čtení myšlenek, vím, že je to lež. Ovšem kdyby uměl číst myšlenky, dávno by můj cíl znal, a pokud mne zkouší, pak ví, že za Andřinu přítomnost bych dal mnohé. |
| |
| Les - Andra Po chvíli doběhneš černocha, který se už nijak nebrání, že jdeš s ním. Zdá se, že se s tím smířil nebo je myšlenkama někde jinde. Sama si vzpomínáš, že když tě vyverna držela ve svých drápech, proletěl těsně kolem tebe šíp, to asi zapříčinilo váš pád, protože jinak si to nevysvětluješ. "Já ani netuším, kde jsme!" Řekne trochu zmateně černoch a podívá se na tebe. Jeho výraz v obličeji už nevypadá tak nenávistně, ba naopak je sice trochu zmatený, ale je na něm něco roztomilého. "Pokud mě tu najdou jsem hned mrtvý a předpokládám, že ty taky!" Moc nechápeš jak to myslí a ani se ti to něpokouší vysvětlit. Po chvíli se vyhoupne na nějaký strom a leze nahoru. Na to jak předtím vypadal, teď vypadá až moc zdravě... |
| |
| V zajetí - Veritas Na kapitánovi je znát jistá roztržitost. pravděpodobně neví co si o tom má myslet nebo si možná myslí na jakého hlupáka to narazil. "Ta tvoje Andra je už na cestě k nám o tu se bát nemusíš!" Kapitán se na tebe zazubí a ty můžeš spozorovat jeho zlaté zuby, které jsou opravdu ohavné. "A ta žena? Kde jí najdeme?" Kapitín se na chvíli otočí a pokyne svým spolubojovníkům, aby připravili vyverny k letu... |
| |
| Les "Tak to jsme v loji," poznamenám polohlasně, ale docela vesele. Nejsem tady sama a pokud tohle není nějaký krvelačný les, kde do hodiny umřeme, pak si klidně můžeme něco ulovit - jaká škoda, že vyverna zůstala tam kde umřela, a jednou se ven prostě dostat musíme. Jenže i já vím, že zase tak veselá, jak by se to na chvíli mohlo zdát, naše situace není. Při zmínce o umírání jen pokračím rameny. Ono by mu náladu asi moc nezvedlo, kdybych řekla, že má pravdu. "Fííhá!" málem mi mezi rty unikne i písknutí. Výkon černocha mě překvapuje, před chvílí se válel na zemi skoro mrtvý, teď si tady šplhá jako by mu nikdy nic nebylo. Magie? Je to magií? Čím tady jiným, ale možná něco takového je.. geny. Magické geny. Zatracená magie, vecpe se všude! "Něco tam hledáte? Nebo vyhlížíte?" jeden někdy vážně neví, protože jsem znala i takové, co si věco schovávali ve větvích stromů. |
| |
| V zajetí Na okamžik strnu. Jestli mají Andru, pak z toho nevzejde nic dobrého, a jestli jí něco udělají nebo budou chtít, nebudu schopen jí bránit. Nemůžu dopustit, aby se jí něco stalo, natož aby mluvila, protože pro jednoho z nás to bude znamenat jistou smrt. Pro druhého zřejmě též, jen o něco později. "Daleko odtud. Byla náhoda, že jsme ji potkali. Velká náhoda," po tváři mi přeběhne smutný úsměv, když vzpomenu na chvíle, které jsou už dávno pryč. Stejně jako Elisha. "Nevím, jak se to místo jmenuje, nejsem zdejší. Nepomohu vám," dodám zdvořile, ale svým teskným polohlasem, který vytváří dojem, že na světě už není nic z čeho bych se mohl radovat natož něco, pro co bych mohl žít. |
| |
| Les Nějakou chvíli se ti nedostává žádné odpovědi, až je to nepříjemné, že si tě nevšímá. Taky ti je dost nepříjemné to, že jsi sama dole. Les je docela hustý a tmavý a daleko není vidět, hlavně proto, že je zde spoustu keřů a podobných chroští. "Vylez nahoru!" Svoje slova černoch doprovodí gestem, aby jsi opravdu vylezla nahoru a nějakou dobu tě pozoruje než se začne zase rozhlížet. Větve stromu jsou nízko takže nebudeš muset vynaložit moc velkou námahu na to, aby jsi se dostala nahoru za ním... Veritas Na kapitánovi je vidět, že ho odpovědi vůbec netěší a pokoušet jeho trpělivost není moc vhodné. "Okamžitě nás tam zavedeš!" Přikáže ti kapitán a přistoupí ke svojí vyverně, která k němu přilétla ještě před jeho příkazem. Ostatní jsou už taky sbalení a je neuvěřitelné jak rychle místo dali do původního stavu ani by jsi nepoznal, že zde někdo tábořil... |
| |
| Les "Cože?!" čekala jsem cokoliv, jen na podobný požadavek jsem připravená nebyla. Budeme čekat nahoře? "To myslíš vážně? Lézt nahoru..?" protáhnu obličej, protože se mi nechce, ale jeho gesto je dost výmluvné na to, abych nekladla další zbytečné zjišťovací otázky. Nahoru.. prý nahoru! Co je tohle zase za výmysl, jestli spadnu, tak se mu pomstím.. Co hodlá nahoře dělat? Pozorně si prohlédnu strom a pomalu začnu lézt nahoru, k černochovi. Dávám si načas, protože by nebylo nic „lepšího“, než sletět dolů a natlouct si, nebo v horším případě si něco zlomit. "Co tady budeme dělat?" zeptám se, když jsem u konce své cesty. Na nějaké rozhlížení se kolem sebe zatím nemám chuť, dávám si pozor kam stoupám a šahám. |
| |
| V zajetí "Nemohu. Neznám zdejší kraj. Rád bych vám pomohl, ale vskutku nemám zdání, kde právě jsem a kde jsem byl, natož kudy se na to místo vydat," zazní nevinná odpověď, tentokrát neblafuji. Skoro. Z města bych se tam nejspíš dostal, ale jen koňmo, místo - tedy chrám - bych poznal kdykoliv, byl nezapomenutelný, ale stejně tak vím, že nebyl ledajaký, což můj osud "vůdce" značně stěžuje. "Snad, kdybyste měli mapu, dokázal bych to místo odhadnout," navrhnu prostě. |
| |
| Les Černoch na tebe kouká jestli se ti něco nestane když lezeš nahoru. Lezení ti trvá opravdu dlouho, ale jak se zdá tvému společníkovi to nevadí mezitím si udělal pohodlí a stále kouká do dáli. "Za chvíli bude tma, moc se mi nechce dneska cestovat!" Řekne stručně černoch a rukou plácne do prostoru nad moře zelených stromů. Když se sama podíváš kolem sebe zjistíš, že kolem není nic jiného než stromy a stromy. Je zvláštní, že jediný váš strom je vyšší tak o 2 metrů díky němůž vidíš nad ostatní stromy. Ještě zvláštnější však je, že příbližně po 100 metrech je obou stranách další takový strom. Korunu má samozřejmě jinou, ale stejně vysoký a podle odhadu by jsi snad i řekla, že stejného druhu... Veritas v zajetí Velitel na tebe kouká nedůvěřivým pohledeme a ypadá to jako kdyby si snad připravoval dýku, ale když se zmíníš o tom, že by jsi to snad mohl ukázat na mapě, zase jí zatáhne a podívá se kolem sebe. "Přineste mi mapu!" Rozkáže svým podřízeným a ty v okamiku přinesou mapu okolí. Je to mapa celé zdejší říše a po důkladném prozkoumání opravdu vidíš jezero, které skrývá onen chrám. Překvapuje tě, že na na zakreslené vodní hladině není vyznačen žádný ostrov. "Tak co!" Řekne po pár minutách velitel a čeká na odpověď... |
| |
| Les Polknu a pohladím špičkami prstů jednu z větví, o kterou jsem zapřená. Narozdíl od černocha já se pohodlně necítím, ani jsem nahoru kvůli tomu nelezla. "Počkej.. snažíš se mi říct, že tady budeme nocovat? Tady?" pohlédnu dolů a na své nohy, které nejsou v dvakrát stabilní poloze. "Já na stromě spát nehodlám!" zaprotestuji nahlas a zamračím se, tohle nemá obdoby. Nejdřív potkám tu pitomou skupinku se šíleným čarodějným dítětem, pak mě unesou nebo co a teď mám spát na stromě? Za co mě kdo trestá! Naštvaně se dál rozhlížím kolem sebe a právě tehdy mi do očí začnou bít stromy, které.. já nevím co, ale působí to divně, když jsou takhle zasazené. Žádná náhoda, budou zasazené. "Co to je za místo?" zeptám se smířeně, když se snažím se mezi větvemi posadit tak, aby mě to pokud možno netlačilo. |
| |
| V zajetí Zírám na mapu a hledám, i když už jezero jsem už našel. Netuším, kolik toho mohu prozradit, jenže něco říct musím. Pokud to bude pravda, uchráním svůj život ještě na několik minut, ale budu muset začít odznovu, ovšem jen jestli se z té šlamastyky dostanu. Ukáži prstem na jezero. "Tady to bylo," vzhlédnu k veliteli s prstem stále na mapě. Zemřou-li ostatní, včetně královny, bude to nic proti tomu, jestli vyvraždí kněžky z chrámu. Myslím ale, že by mi mohly pomoci a já na oplátku jim, i když schopnost jsem doteď neprokázal. "Jen na té mapě něco chybí. Víc však neřeknu, dokud se nedozvím co chcete dělat a nedorazíme k jezeru," zaprodal-li jsem kněžky a tajnost místa kvůli vlastnímu životu, zasloužím smrt. Jak ironické. |
| |
| Les Černoch se podezřele kouká kolem sebe a potom pohlédne na tebe. "Nejsem si tak úplně jistý!" Řekne stručně a začne šplhat dolu. Netrvá to dlouho a zastaví se. "A ty jsi si vážně myslela, že chci spát na stromě!" Provokativně se ušklíbne a začne šplhat zase dolu. V podstatě nevíš co mu na to máš říct, ale dostalo tě to. Teď když jsi nahoře sama, máš trochu víc času se porozhlédnou. Až teď si uvědomuješ, že větve jsou pohodlné, jako kdyby je někdo upravil. "Každopádně bych se nezdržoval poblíž těch stromů!" Zařve na tebe černoch ze země a kouká na tebe... |
| |
| Les Zírám na černocha jako na zjevení, když začne šplhat dolů. A ještě ten přitroublý komentář! "To si děláš legraci!" rozkřiknu se "Krucinál, tak člověk se tady snaží vylézt nahoru a ty mi jako chceš říct, že teď mám zase slézt dolů a pokud možno, co nejrychleji?" vzteky málem rudnu. Tohle není možné! Proč vždycky musím narazit na takové idioty! "Krucinál! Já se na to už vážně vybodnu! K čemu ti to bylo, že jsem vylezla na tenhle blbý strom? Co?" prskám kolem sebe a neopatrně lezu dolů, takže není divu, když mi to těsně před zemí ujede a já dopadnu do podivného a hlavně bolestivého podřepu. "Zabiju tě, na mou věru tě zabiju..," šeptám si spíš už sama pro sebe, když vstávám a protahuju si bolavou nohu. |
| |
| Veritas "Chceme se tam zeptat na pár otázek!" Pousměje se velitel a rukou naznačí ať ostatní vzlétnou. Sám jejich velitel nasedne na obludu a vznese se. Několikrát nad tebou zakrouží dokud tě tvor nechytne do svých pařátů a ty necítíš pod nohama zem. Je to zvláštní pocit a nic příjemného. Jediné co je tu jakž takž dobré je ten výhled. Také je zde poměrně chladněji než na zemi. Až po chvíli si uvědomíš, že tím jak tě tvor chytil, citíš jak máš uvolněné ruce. Pouta se musela nějak přetrhnout. Všude kolem vás je jenom les a nic jiného. Vy směřujete na severo západ... |
| |
| V zajetí Lehce pokynu hlavou. Vše mělo být jinak, vše se mohlo stát jinak, kdybychom zůstali jako skupina. Snad. Uvolnění pout je mi v této mizerné situaci skutečně k ničemu, jak si troufám myslet. Mohu využít pouze své zručnosti, ale jsem odzbrojený, což je problém. Pak se nabízí magie - zde je problém v tom, že bezpečně ovládám pouze tři kouzla, na zbytek bych musel využít knihu, která zůstala kdesi na zemi pod a za námi, spolu s Issurou. Kdybych se soustředil, možná bych dokázal shodit jezdce a sám sebe udržet ve vzduchu, ve spárech zvířete nebo se dostat na jezdcovo místo. Otázkou zůstává, jestli tak neudělám další mylný krok a neměl bych s útokem počkat až na chvíli, kdy budeme na zemi. "Nechť je mi Štěstena znovu nakloněna," vyřknu tiše, tušíc, že jak jsem svou smrt oddaloval, nyní ji k sobě volám z plných plic. Kouzla stranou. Pokusím se vymanit ze zvířecího sevření, jakkoliv to jen bude možné. Pokud se mi to nepodaří, přichází na řadu Odhození seslané na jezdce. |
| |
| Les Černoch se kolem sebe rozhlížel, ale když uviděl pád na zem, nedalo mu to a podíval se tím směrem. Samozřejmě na tebe. V jeho obličeji vidíš jak se ti tiše směje. Po chvíli to ani nepředstírá a začne se chechtat nahlas. "Pojď" Podá ti ruku, aby jsi se dostala na nohy. Nikdy by jsi nečekala, že ti člověk jako je on podá ruku, ale jak je vidět i tohle je možné. "Vůbec nevím, kde jsme, ale za hranice těch stromů bych nechodil!" V jeho hlase slyšíš jako kdyby se něčeho bál... I ty jsi jako malá slýchávala příběhy, že ve velkém hvozdě je část lesa kam nikdo nevstupuje, že tam odešlo již hodně lidí, ale nikdo se nevrátil. Pokud se však někomu přecejenom podařilo vrátit, jeho paměť byla pochroumaná, jako kdyby se mu tam někdo hrabal a všechny myšlenky by byly spřeházeny... Černoch se nakonec rozejde úplně nadruhou stranu od hranice lesa. Jde dost volně na to, aby jsi ho mohla dohonit. Horší je, že se začíná stmívat a do hodiny bude totální tma... |
| |
| Veritas Tvoje snažení o vymanutí se z pařátů příšery je opravdu zbytečné. Zvíře se tím nenechává nijak vytočit a ještě víc zatne. Tím se tvůj pohyb značně omezí. Netušíš jak seslání kouzla dopadlo, ale jelikož zvíře prudce změnilo směr a míří k zemi, pravděpodobně se vše povedlo. Sevření trochu povolilo a tobě se nějakým zázrakem podařilo dostat na opačnou stranu. Bylo to o to snazší, protože mířilo střemhlav dolů. Nevíš proč, ale zvíře změnilo směr a letí nad korunama stromů. Docela nahlas řve, zdá se, že je to ze smutku. Všimneš si stínu, který kolem sebe proletěl a kdyby jsi se neotočil už by jsi asi neměl hlavu... |
| |
| Les Jeho smích ve mě vyvolá novou vlnu vzteku. Málem bych se po něm ohnala, jenže mě omráčí jeho nabídka pomoci. Chytnu se a nechám si pomoci, ale nedívám se mu při tom do očí. "Takže jsme prostě pořád v pytli," zašklebím se. Tak nějaká záchrana černocha mi byla vážně houby platná, mohla jsem ho tam nechat ležet a nic moc by se nezměnilo. "Mohli bychom zkusit nějakou účinnější metodu, než se jen bezcílně potloukat po lese a doufat, že najdeme.. něco," to se lehce říká, jenže mě samotnou nic pořádného nenapadlo. "Třeba západ slunce.. co je na západ odsud? Nebo na východ," zamyslím se. "Nebudou tě hledat? To je taky možnost," konečně se pousměju, vždyť patří k těm co byli ve městě, byla jich spousta. "Nějak bychom rozdělali oheň a oni by nás našli." |
| |
| V zajetí Zcela jistě poprvé od chvíle, kdy jsem potkal onu osudnou skupinku kus za městem, vystřídá smutný výraz ve tváři zděšený úlek. Ačkoliv to může být v téhle chvíli nebezpečné, musím vědět, co se děje. Jinak se ubráním jen těžko. Pokud jezdec spadl, nebo je mrtvý, musím se dostat na hřbet a pokusit se zvíře ovládat. Jenže.. nahoře budu víc na ráně. Rozhlédnu se, abych nějak dokázal zhodnotit situaci. Jsem připraven použít kouzlo znovu, ale jak na tom budu se svou silou dál, na to raději nechci pomyslet. |
| |
| Les Když vidí, že za ním nejdeš a jenom předhazuješ návrhy co všechno byste mohli udělat, černoch zastaví a otočí se směrem k tobě. Tvoje slova ho trochu překvapila a taky ho donutila se zamyslet, ale výsledek je, že se pousmál a pohlédl na tebe. "Nebudou mě hledat!" Černoch si oddechne a zase se na nějakou chvíli odmlčí, vypadá jako kdyby se s něčím právě smířil... "Měl jsem úkol dopravit tě domů a sám, takže až se to dozví bude to nějaká doba, naši lidé nehledají ty co se ztratili, protože se počítá s tím, že už jsou mrtví, ještě k tomu když jsou na nepřátelské území!" Tím ti odpoví na pár otázek a přijde trochu blíž k tobě. Nad lesem padla definitivní tma a kdyby nepřistoupil, asi by jsi ho už neviděla... |
| |
| Les Polknu a pomalým krokem se vydám k němu. "To není moc hezký přístup, ale zdá se.. že.. tím pádem musíte být hodně silní a znalí, protože nepočítají s tím, že přežiješ," zamyslím se spíš pro sebe, ale říkám to nahlas. Rozhlédnu se kolem sebe a mám pocit, že jsme v totální kaši která tvrdne čím dál víc a za chvíli z ní nepůjde vyndat lžíce. "A.. nepřátelském území, říkáš," našpulím rty a pak si ten spodní olíznu, lehce přitom kývám hlavou. "Takže zhruba víš, kde jsme nebo bychom měli být, ne? Nebo.. já to nechápu, nejsem odsuď," mávnu nad tím rukou. To už bych měla stát u něj a pokud chce pokračovat, tak se nebráním. "Možná bych věděla, jak se vrátit do toho města, kdybychom byli před tím jezerem kde je ten chrám," navrhnu tiše "Počkej.. cos to říkal? Dopravit mě? Domů?" |
| |
| V zajetí Zvíře je celé vyplašené z toho co se právě stalo. Pod vámi je tak hluboky les, že skrz koruny stromů není ani pořádně vidět na zem. Řikáš si, že by jsi nechtěl spadnout jako on. je možné, že ten pád přežil díky hustotě větví, ale zase by jsi na to nevsázel a konec konců ti to je i jedno. Teď je před tebou důležitější věc. Musíš se nějak dostat na hřbet obludy a ovládat ho. Kolem tebe je už docela klid a pořádně nevíš, kde jsou ostatní vojáci, ale asi tu někde budou. Díky kouzlu se ti podaří vyhoupnout na hřbet tomu monstru. Zdá se, že ho to docela uklidnilo a začal letět více plynule, co je však horší, kolem tebe začaly létat šípy. Je ti jasné, že takhle dlouho nevydržíš a vzhledem k tomu, že jsi použil dvě docela silná kouzla jsi i celkem dost unavený. Podle řevu viverny je ti jasné, že už má několik šípů v sobě. |
| |
| V zajetí Napětí a strach opět vystřídá smutná rozvaha a klid. Napětí v mé tváři povolí, oči pohasnou a koutky úst spadnou níž. Nyní přece jen svedu více, než mezi pařáty vyverny, a to i přesto, že se z čistajasna objeví sprška šípů. Pomalu se ohlédnu, připraven vykrýt šíp směřující k mé hlavě rukou a tak ji obětovat, jen proto, abych viděl, kdo jsou mí pronásledovatelé. S tím se pak mohu rozhodovat, co udělám. Na kouzlo ještě sílu mám, ale poté budu ztracen a jen velmi nerad bych riskoval pád z výšky dolů, mezi stromy. "Klid," rukou sjedu kousek po těle zvířete, avšak od toho gesta neočekávám nic. Pak zvíře navedu dolů, oba si zasloužíme odpočinek a hezkou skrýš, kde nás nenajdou. |
| |
| Les Černoch se tváří trochu zklamaně, ale jakmile začneš mluvit poslouchá tě, jako kdyby hltal každé tvoje slovo. Zdá se, že ho překvapuje, že ho hned neodsuzuješ jak by to udělala většina lidí. Možná by si s ním ani nepovídala a spíše by ho zabila. Černoch se z ničeho nic docela nahlas zasměje a podívá se ti přímo do očí. "Neříkej mi, že jsi nikdy neslyšela o válce mezi Aknahem a Farniaronem!" Řekne trochu překvapeně černoch a už se nesměje. Potom se zamyslí a prohlídne si tě. "A odkud teda jsi?" Zdá se být značně zmatený z toho co jsi mu řekla. "Kdybychom se vrátili do toho města, o kterém mluvíš, setli by mi hlavu dřív než by jsi řekla Aknah!" Polkne černoch, protože ta představa se mu asi nelíbí. Na tvojí otázku "domů" ti už neodpovídá, buď toho bylo hodně nebo se mu prostě nechce odpovídat. |
| |
| Les Mávnu rukou. "Ale jo, to jsem slyšela, jenže nejsem zdejší.. to máš pak prostě jen informace z druhé ruky a rozhodně si nejsi jistý, co můžeš čekat," snažím se vysvětlit svou situaci, i když jsem se do toho už asi taky zapletla. "Z pohraničí..," odpovím tiše a nejistě "Já se v takových věcech nevyznám, vlastně se nevyznám skoro v ničem, ale vím, že tam se o válce nikdy moc nemluvilo. Ale s každým dalším krokem na mé cestě to bylo blíž a blíž," pokrčím rameny, protože dál povídat nechci. Pak bylo jen město, Elisha, ten malý zmetek, Veritas.. kněžky. "Aha," zamyslím se a prohlídnu si ho. "Kvůli tomu, kdo jsi? Jako.. a co kdyby tě měl někdo jako sluhu? To bys přece patřil jemu, neměli by právo ti ublížit," je to spíš dotaz, než obyčejná oznamovací věta. |
| |
| Les - Brux Cesta je pořád stejná. Už několik dní jdeš lesem, který vypadá všude tak stejně. Kdyby jsi nešel po cestě sotva vidíš na nebe. Tvoje kroky směřují z města Dvou věží nebo se mu taky po staru občas řiká město Tří ras. Nikde tam pro tebe už nebyla práce a dokonce kvůli jednomu úkolu jsi nesměl do jedné části města dovolený přístup a byla tam na tebe vypsána odměna. I to tě donutilo vydat se na cestu do Farnianoru, kde panuje nekolika letá válka se zemí Aknah. Slyšel jsi hodně zvěstí proč ta válka panuje, ale nikdy jsi si nebyl jistý jestli je to pravda... Den se pomalu chýlí ke konci a ty před sebou vidíš menší skupniku lidí směřující tvým směrem. Na vozech jsou naloženi zranění, ale i zdravé děti. Kolem kočárů jdou muži a zdatnější ženy. "Nechoď tam, napadli naše město, čeká tě jenom smrt!" Řekne trochu zmateně jeden pobuda, ale dál si tě nevšímá. Ostatní si tě taky moc nevšímají spíše na tebe koukají jako na nějakého blázna, protože kdo by chodil do země, kde probíhá válka. Jejich slova jsi hodil za hlavu a možná jsi to bral snad i jako výzvu. Putoval jsi další dva dny severozápadně než jsi jednoho dne na neby uviděl velké stvoření. Z vyprávění jsi slyšel o monstrech, které vlastnili Aknahští, ale nikdy jsi je naživo neviděl. Také víš, že jejich řev je tak nesnesitelný, že většina lidí je zněj paralizována minimálně do doby než neskončí. Letěli směrem k jihu k jejich zemi. Ani nevíš proč, ale nohy tě zavedli jejich směrem. Bylo ti jasné, že je nikdy nedoženeš, ale tvoje kroky byly beztak bez cíle... Večer ještě toho dne jsi našel mrtvé tělo nějakého muže. Podle stop ti bylo jasné, že to museli být ti, kteří letěli na těch stvořeních. Přespal jsi na tom místě a ráno jsi vyrazil dál k jihu. Čím více jsi se blížil k jihu tím byl les hustější. neumíš si to pořádně vysvětlit jak je to možné. Večer následujícího dne byla noc tak tmavá, že bylo sotva vidět na pár metrů před sebe. Chvíli jsi si myslel, že se ti to zdá, ale po chvíli jsi uslyšel slova. Nějaké ženy a nějakého muže, který měl značný přízvuk. V té tmě bohužel nikoho nevidíš... |
| |
 | Les |
| |
| Les - Andra Černoch se na chvíli zastaví a podívá se kolem sebe. Nevíš proč to udělal když skoro není vidět ani na krok. Pomalu se na tebe otočí a potom se posadím na zem. "Nemá cenu pokračovat v takové tmě!" Řekne ti klidně a opře se o strom. "V pohraničí?" Černoch se zatváří trochu zmateně. Podle jeho výrazu usuzuješ, že asi neví, kde to je, ale není to moc neobvyklé. "Jako sluha?" Ušklíbne se a pokračuje... "Asi by to šlo, ale i tak tomu moc nevěřim" Naznačí ti, aby jsi si k němu sedla a nestála tam... |
| |
| V zajetí Zvíře se ještě nějakou chvíli brání dokud nepochopí, že nejsi nepřítel a pomalu začne klesat. Předtím jsi to moc nepostřehl, ale uvědomil jsi si, že šípy už nelítají. Dokonce za sebou ani nikoho neslyšíš. Popravdě nemáš ani moc odvahu se otočit, protože nevíš co je to zvíře schopné udělat. Tvoje pohlazení asi na vyvernu zapůsobilo. Pomalu začla klesat na místo, kde může bezpečně přistát a nepoškodit si křídla. Pořádně nevíš, kde to je, ale někde uprostřed lesa určitě. Zdá se, že je to dokonce nějaká cesta, která bude docela používaná. Zvíře vyčkává a je docela v klidu... |
| |
| Les "Takže tady zůstaneme," řeknu tiše a zase se zašklebím. Nechce se mi jít ani zůstat, ale co se dá dělat. Má pravdu, v jít v téhle tmě je děs. "Byl to jen návrh. Stejně nevypadám jako někdo, kdo by mohl mít sluhu. A už vůbec tak nemluvím," hlasitě se zasměji a zní to stejně hrubě, jako někdy vypadám. Sice nepostrávám vnady a ženské křivky, dokonce i v obličeji jsem ucházející, ale zkrátka to chování a to, jak žiji, není zrovna princeznovské. "To spíš válečný zajatec," zazní další návrh, ale nevnucuju mu ho. |
| |
| V zajetí Přejedu rukou po zvířecím krku znovu, z prosté vděčnosti, že se mě nadále nepokouší dostat pryč ze svého hřbetu a místo toho klidně klesá, takže snad přežijeme oba dva. Pravdou je, že stále neoplývám klidem a nemám plán, co dělat dál. Jestli mne už nepronásledují, musí to mít důvod, a já nevěřím tomu, že bychom měli mít klid. Objeví se, znenadání, jako šelma lačnící po krvi. Už na počátku celého toho dobrodružství, kdy nám čaroděj v plné moci ukázal, co si o nás myslí a že důležitý je zde on, to nebylo příjemné. Nyní je to horší. Zůstal jsem znovu sám, ale s vědomím, že jsou lidé, na kterých mi záleží. Cestě se nebráním, jde jen o to, aby vyverna dosedla a pak se můžeme přesunout do hloubi lesa, abychom nebyli na očích. |
| |
| Les |
| |
 | Les Poslouchám Andru a v podstatě z ní ani nespouštim oči. Byl bych nerad kdyby mi utekla někam pryč a byl bych tu ztracenej sám. Ještě když tam je hranice. Co jinýho si člověk může přát. "No radši bych to s těma zajatcema a sluhama nechal na později!" Téměř okamžitě jak to dořekne sem vtrhne nějaký cizinec... A jsou tady Napadne mě v okamžiku jakmile uvidím ostří u mého krku. Držím pevně svojí šavli, kterou jsem však nestačil vytáhnout. Pokusit se o jakýkoliv útok by nemělo cenu. Určitě je jich tu kolem víc takže útěk taky nepřipadá v úvahu. "Co chcete!" Odseknu cizinci a na otázku ohledně zbraní nereaguju... |
| |
| Les |
| |
| Les Hm to je super, že si chceš povídat Na jeho poznámku se jenom ušklíbnu a nespouštim z něj oči. Občas se podívám na zbraň, kterou mám kousek od krku a potom zase na něj. To nejsou oni Zadaraduju se v duchu, ale navenek to nedávám najevo. Stále se mračim na cizince, protože i když nejsou jako oni cizinec to je a nejradši bych se ho hned zbavil, ale nejde to. Pustim zbraň, ale nedávám mu jí. Nechávám jí na místě co je a založim si ruce na hrudníku. "A co teda chceš?" Řeknu stejně nerudně jako předtim a čekám kdy nám konečně oznámí co chce... |
| |
| Les |
| |
| Les Tak zase jen pokrčím rameny a nechám to být úplně. Stejně, kdo ví, jestli se z lesa vůbec vymotáme. Když se ze tmy vynoří cizinec, jen sebou cuknu dozadu a sáhnu si k zádům - úplně zbytečně. Má zbraň zůstala někde hodně daleko a nepředpokládám, že bych jí ještě někdy mohla spatřit. To je v háji. Chcípnem jak dvě na dvoře přešlapující slepičky. Nakonec ale.. nějaká šance by tady byla. Vrhnout se na něj, povalit ho na zem, vždyť nejsem slečinka ze statku, která by to nedokázala. Ovšem jak se ukazuje, možná se nám zatím nic nestane. "Na řečičky nepotřebuješ zbraň a podle toho, jak se chvástáš nepředpokládám, že bychom ti něco mohli udělat," zašklebím se na cizince do tmy. Ráda bych zase jednou potkala někoho slušného, kdo mi hned nebude mířit ostřím na hrdlo, házet se mnou díky kouzlu o zem a podobně. |
| |
| Les "Kdybych měl dýky v rukávech tak už je máš v sobě!" Zamumlám si hodně potichu pro sebe i když v tichu, které tu je to muselo být slyšet. Je mi to celkem jedno a klidně bych to ještě zopakoval. Tak velký les a tohle Ušklíbnu a nespouštim oči z cizince a jeho zbraně. "Přesně tak, zbraně nejsou vůbec nutné!" Potvrdím slova Andry a na krátko se na ní podívám. Na jeho otázku ohledně těch "potvor" neodpovídám, protože upřímě nemám důvod a nebudu mu řikat o tom, že jsem na nepřátelském území a že jsem zabil hromadu jejich lidí i když on asi taky nebude místní, stejně jako Andra... |
| |
| Les |
| |
| Les Zašklebím se a protočím oči. "To jsem ráda, že tušíte, jak se teď cítím..," pak ale zbraně schová, což je jen a jen dobře. V tomhle postavení dva bezbranní, jeden ozbrojený mi nebylo nejlépe. Stejně mi ale trochu uniká, proč se nás tak bojí, když je zřejmé, že u sebe žádnou zbraň nemáme. V mém případě ani pořádné nehty, které s oblibou používají urozené paničky. Na žádný z jeho dotazů neodpovídám, nechám je volně vyšumět ve vzduchu. |
| |
| Les Na les už spadla totální tma. Slunce už zapadlo a jeden ze dvou měsíců začíná ukazovat svojí tvář. Merian prozatím ještě nevyšel což je trochu zvláštní, ale už jste byli svědky toho, že celé týdny nebyl vidět a potom se znišeho nic objevil. Atmosféra se už konečně trochu uvolnila potom co cizinec, který vás potkal uklidil zbraně. Všechno by bylo téměř odeální kdyby se odněkud ze severu neozval ohlušující řev. Andře už je jasné o co jde a raději si zacpe uši. Brux sice vyverny na nebi taky viděl, ale takhle blízko kolem něho ještě neproletěli. Jejich řev je tak intenzivní, že z toho bolí pěkně hlava. Jediný komu to zdá se nevadí je váš černý společník. Ten naopak vypadá spokojeně do doby než se odněkud z jihu ozvou tětivy a svištící šípy. Jediné co vás celkem uklidňuje je, že to není proti vám... |
| |
| Les Konečně ten cizinec sklonil zbraně. Být v jeho kůži tak to teda rozhodně nedělám, ale co se dá dělat. Útočit na něj teď by bylo bláznovství. Podívám se krátce na Andru, která mluvila poslední a asi se čeká, že něco řeknu také. "A co bude teď?" Zamumlám stejně nevrle jako předtím když na nás mířil svýma zbraněma. Sice je sklonil, ale je mi jasné, že je schopný okamžitě zaútočit. Z mého přemýšlení mě vyruší až známý křik nebo možná hudba. Podívám se po těch dvou a docela se mi rozzáří oči. V té tmě to naštěstí není až tak vidět. Rychle se vyhopnu na nějaký strom a začnu na něj okmažitě lízt. Lezu co nejvýš, abych měl tu možnost vidět co se tam děje... |
| |
| Les Čekám, až řev přejde, ale je mi jasné že to hned tak nebude a mimo to začínámmít jisté obavy, aby se nám to klidné čekání v relativním bezpečí zle nevymstilo. Po chvíli vyskočím na nohy a vzhlédnu k obloze, o měsíce se nezajímám. "Kde jsou?" beze zbraně jsem dobře nahraná. Vztekle dupnu do země až se zemina rozletí kolem, ale v té tmě to stejně není vidět. "Nepůjdou po nás? Jestli jo, měli bychom se někam přemístit, protože.. umřeme," na tváři se objevil pohrdavý úsměv a část pohrdání byla patrná i v hlase. |
| |
| Les |
| |
| Les "Vyhlíží je, myslím, že to je to jediné, co může dělat," odpovím po chvíli zadumaného mlčení, i když myslet si, že na něco přijdu je docela odvážná myšlenka. "Jsou to jeho.. druzi. S těmi zvířaty podobným drakům, jak se to.. to je jedno. Jednu měl taky, umřela v lese a od té doby se spolu potloukáme," tenhle dodatek zní radostně, jako by to byla jedna ze šťastných vzpomínek na minulost. "Co jste to předtím říkal? Že zjistíme, co tu děláme? My tady bloudíme," otočím se k němu zády, i když ve tmě ani nevím, kde kdo pořádně je. |
| |
| les |
| |
| Les "To není jednoduché. Patří i nepatří, prostě patřil a teď už ne, i když si myslím, že by se chtěl vrátit. Jen to nejde.. asi," dál vzhlížím skrze stromy k obloze. "A je rozumné jít na cestu, když jsou tady oni?" snad i v té tmě musí být trochu světla na to, aby bylo vidět, jak kývnu hlavou vzhůru, abych naznačila, koho myslím. "Měli bychom počkat, až sleze a pak se nějak rozhodnout. Zná je nejlíp.. Hej, tak co je?" křiknu na černocha, snad tentokrát odpoví a my se zase dostane o kousek dál, i kdybychom měli zůstat stát na místě. |
| |
| Les Usadim se na jedný z větví a koukám za odletajícíma vyvernama. Nahoře je vidět mnohem lépe než dole v lese a možná by bylo lepší přenocovat tady nahoře i když těm dole se to určitě nebude ani trochu líbit. Ještě chvíli koukám do tmy a opřu se o kmen stromu. Cítím jak se mi zavírají oči a padá na mě únava. Kdyby byla dole jenom ona bylo by to mnohem snazší než s ním Otevřu oči a podívám se dolu do tmy, kde stejně není vůbec nic vidět. Vypadá to docela strašidelně ta tma tam dole, ale stejně tam budu muset slézt. Slyším jak se tam dole vybavují, ale co si říkají tomu moc nerozumím. Jeho se zbavím ve spánku a potom bude cesta volná. Posuměju se, ale dlouho mi to netrvá. Slyším volání zespoda. Neodpovídám na to a pomalu slezu dolu k těm dvoum. Nic neříkám a postavím se trochu stranou. Né nejde to Zavrtim hlavou a podívám se na cizince... |
| |
| Farnianorský hvozd - Asran Před několika dny jsi dostal jednu z tvých větších zakázek na práci. Přecejenom jich v době války zas až tolik nebylo, protože si každý hleděl svého a ostatní je prostě nezajímalo. Přečetl jsi si na nástěnce radnice města Losina, že se hledají doborovlníci na převelice obtížný úkol, který nezvládne každý a blá blá. Bylo ti hned jasné, že to je jenom proto, aby nalákali všelijaké mládence, kteří se chtěli předvádět před svýma holkama. Nedalo ti to a sám jsi se šel zeptat o jakou práci se jedná. Kdykoliv jsi mohl odejít, ale tobě se ta práce celkem zalíbila. No nebyla tak akční, ale cena za její vykonávání byla velice dobrá. Práce spočívala v tom, že budeš chodit po hvozdě a hledat Aknahské a podávat hlášení. Na začátek ti dali 20,- zlatých což je opravdu hodně na tak snadnou práci... Vydal jsi se ještě toho dne po hlavní cestě směrem k jihu, kde mohla být největší koncentrace těch, které jsi hledal. Bylo pro tebe trochu sklamání když jsi vůbec nikoho nenašel. Trvalo to několik dní než jsi se konečně rozhodl, že sejdeš z cesty, protože kolem cest se vaši nepřátelé asi těžko budou pohybovat. Zašel jsi hlouběji do lesa a hned další den jsi našel to co jsi hledal. Na louce uprostřed lesů byl tábor aknahských, kteří zde pravděpodobně odpočívali. Mluvili svým jazykem takže jim moc rozumět nebylo... |
| |
 | Farnianorský hvozd Trvá to poměrně dlouho, ale nakonec po několika dnech na cestách přece jen něco najdu. Jakmile si všimnu Aknahského ležení pokleknu a připlížím se k nejbližšímu stromu. S tělem ukrytým za stromem sleduji svůj objev. Po pár okamžicích a bližším ohledání však zjistím, že je to opravdu jen vojenská posádka. Škoda, nevypadá to na žádný velký přivýdělek. pomyslím si a snažím se spočítat co nejvíc věcí. Počet vojáků, koní a také kolik asi tak mají zbraní na dálku a nablízku. Prostě co nejvíc by se dalo zjistit. Snad vše čeho jsem si všiml jsem si zapamatoval a tak přemýšlím jak se co nejrychleji dostat zpět do města. Když tak přemýšlím nad nejrychlejší cestou zpět do města tak se raději schovám za strom úplně celý, aby mě náhodou někdo z tábora nezahlédl. |
| |
| Farnianorský hvozd Nejsi si zcela jistý, ale nic jako koně kolem nich nevidíš. Nemají tam žádná zvířata, která by jim sloužila k cestování. Už dříve jsi slyšel něco o tom, že Aknahští vojáci používají k cestování velká létající zvířata. Nemůžeš si přesně vzpomenout jak se jim říká. Taky jsi od někoho slyšel, že setkání s těmi tvory je rozhodně zážitek na celý život, protože něco takového se nevidí každý den. Dál už se tvorama z Aknahu nezajímáš. Nyní tě víc zajímá jak se dostat zpátky do nejbližší osady varovat hlídku. Les je na všech místěch stejný a ani si pořádně nejsi jistej kudy jsi přišel. Jediná věc, která ti pomůže se trochu zorientovat je slunce. "Tak řekneš nám, kde jsou!" Ozve se hrubý hlas jednoho z mužů. Z hlasu poznáváš, že vaší řeš zvládá jen tak na domluvení, ale i tak mu to dělá problém. Na malou chvíli vykoukneš a až teď si všimneš postavy, která klečí před jedním mužem, který zrovna promluvil. Po důkladnějším prozkoumání postavy zjistíš, že se jedná o elfa. Jak je to možné a co tu dělá elf ti hlava moc nebere. Slyšel jsi sice, že ve Farnianorském lese je pár elfích osad, ale nikdy nikdo žádnou nenašel. "Musíme tu holku najít slyšíte!" Jiný z černochů přinese nažhavenou šavli a předá jí pravděpodobně jejich veliteli, který nespouští oči z toho elfa... |
| |
| Les Tázavě zvednu obočí a čekám, co nám černoch hodlá sdělit. Jenže jak se čas vleče dál a dál připadá mi, že vlastně vůbec nic říct nechce a tím pádem mi ani neodpoví. Netuším proč. Snažím se ještě chvíli čekat, ale začínám toho mít zase pro jednu chvíli plné zuby. "Co? Tak co sakra?" v první chvíli šeptám, ale pak už mluvím přirozenou hlasitostí a chvílemi prskám vzteky. "Co se děje? Nebo se rozdělíme a jdeme každý na vlastní nebezpečí? To je to tak zlé?" bezmocně máchám rukama kolem sebe. "Já vážně nevím, ale vy dva jste horší než banda ukňouraných ženských, co mají utkat jedno společné plátno. Když nikdo nic, tak jdeme.. tudy!" máchnu rukou před sebe a bez dalšího otálení vykročím. |
| |
| Farnianorský hvozd Postavím se, otočím se na patě a vydám se směrem, který si pamatuji. Alespoň těch prvních pár stovek sáhů co znám. .Kudy se vydám dále? Jak jsem mohl zapomenout na ty jejich cestovní zvířata a jak se sakra jmenuj? Přemýšlím během cesty. Čas od času se během chůze otočím jestli mě náhodou někdo nesleduje. Ať už by to byl kdokoliv. Jdu volným krokem, když tu náhle k mým uším doputují nějaké zvuky. Změním proto směr mého pochodu. Nevím jak daleko bych mohl být , ale najednou vidím několik postav. Opatrně se přiblížím o něco blíž. Pokud to jen trochu půjde tak, abych měl možnost něco zaslechnout. Při přibližování se dívám, ale i kolem sebe, abych se nedostal někam kam nechci, ale nevypadá to, že by tu byl někdo kromě těch přede mnou. Zatraceně, odsud toho moc neuslyším. Pomyslím si, ale když se podívám kolem sebe tak o moc víc se bohužel přiblížit nemůžu. Podívám se kolem sebe a vydám se k nejbližšímu stromu, který je jen asi sáh a půl ode mě. Čupnu si kousek od stromu a dívám se k postavám přede mnou. |
| |
| Farnianorský hvozd Na název těch tvorů si nemůžeš vspomenout už dlouho a nakonec uznáš, že je to beztak jedno a že to není podstatné. Už jsi se chystal odejít, ale hlasy tě donutili zůstat a pozorovat co se děje. Dokonce ti chvíli připadá jako by tě někdo z nich zahlédl, ale jelikož se nic neděje a všichni jsou na místech, je dost možné, že ne. Jeden z těch černochů nakonec veme rozžhavený železo a přiloží ho elfofi na ruku. Slyšíš jenom jak řve, ale žádné informace mu neříká. Moc dobře se ti na to kouká. Na malý okamžik se schová za strom, aby jsi to nemusel sledovat a byla to docela klika. Kousek od tebe se do stromu zabodne zdobená dýka. Když se otočíš uvidíš tam stát dva černochy, kteří na tebe koukají. Jeden z nich vytahuje další dýku a je vidět, že má docela radost. "Co tu chceš?" Zařve na tebe jeden z nich a jde k tobě se šavlí v ruce... |
| |
| Farnianorský hvozd Pozoruji co se děje přede mnou, ale raději se do toho nechci míchat. Tohle není moje věc. pomyslím si. Ještě chvíli se dívám na tu podívanou přede mnou a snažím se zjistit kolik osob se tam vlastně nachází. Nakonec odvrátím svůj zrak, přemýšlím, že se vydám pryč. Lehce udiveně se podívám na dýku, která se najednou objeví vedle mě. Postavím se, ruka mi sjede na rukojeť šavle a otočím se směrem odkud slyším hlas. Vidím před sebou dva černochy. Sakra, a to jsem se do toho nechtěl míchat. pomyslím si těsně předtím než odpovím černochovi, který se mě ptal. “Jen tu hledám něco na jídlo. Přežívám totiž už delší dobu tady v lese.“ Je mi jasné, že tahle lež asi patrně neobstojí, ale mohl bych aspoň získat trochu času. Lehce se porozhlédnu kolem sebe, abych viděl jestli s těma dvěma ke mně nepřišel ještě někdo další. Bohudíky vypadá, že přišli jen tihle dva. Snad to není tak beznadějné jak by se mohlo zdát. |
| |
| Farnianorský hvozd Černoch se zastaví asi dva metry před tebou a prohlíží si tě. Čeká co mu odpovíš. Jeho kolega přistoupil blíže k němu a stejně jako ten předtím z tebe nepouští oči. Ten černoch se na tebe zazubý svejma hnusnejma zubama a jenom přikyvuje. "Jo, to je tu běžný!" Černoch kývne hlavou a ukáže na les odkud jsi přišel nebo odkud si aspoň myslí, že jsi přišel. "Tak utíkej!" Ten druhý černoch se na něj zmateně kouká co dělá, ale nic neříká. Už od pohledu se zdá, že nepobral moc rozumu a odporovat tomu druhému by se mu asi nevyplatilo. Ten druhý černoch co ti dovolil odejít se najednou začne smát a opravdu nahlas. "A ty jsi si opravdu myslel, že jenom tak odejdeš?" Černoch se zamračí a už nevypadá tak přátelsky jako před malou chvílí. Dřív než jsi stačil cokoliv udělat na tebe spadla docela těžká síť. Nevíš pořádně odkud to bylo. Ten jeho smích musel určitě zavolat ostatní. Nyní se směje i ten hlupák asi je rád, že se mu něco povedlo. Dva z nich chytnou síť a táhnou tě po zemi do jejich tábora. Jejich velitel se k vám okamžitě vydá ještě s nažhavenou šavlí a prohlíží si tě. "Co jsi sakra zač!" Při své řeči docela máchá rukama a málem tě jednou trefil tou šavlí. Teď když jsi blíže zjišťuješ, že to není elf, ale elfka... |
| |
| Farnianorský hvozd Černoch se ke mně přiblíží a já instinktivně pevněji stisknu šavli, ale zatím netasím. Dívám se na něj a čekám co se bude dít. Poté co na mě promluví jsem lehce zmaten. Přece nemůže být nikdo tak hloupý, aby na tuhle výmluvu skočil. pomyslím si. Jeden z mužů se začne smát a to je už důvod vytasit šavli. Bohužel na to však nejsem dostatečně rychlý. Najednou na mě spadne síť a její váha mě povalí k zemi. Tak nečekaný nápor mi prostě a jednoduše podlomí kolena a pošle k zemi. Nyní jsem již snadnou kořistí a jen čekám kam mě ti mamlasi odtáhnou. Před sebou vidím jen záda těch dvou černochů a tak se dívám kolem sebe, abych alespoň přibližně věděl kam mě táhnou. Jak to tak vypadá tak na to místo, které jsem před chvílí pozoroval. Tak nakonec jsem já ten blbec, který na něco skočil. Šavli jsem už dávno pustil. Teď jak poskakuji na výmolech, po kterých mě táhnou se snažím nahmatat své dýky, které mám v opasku na kolem pravého stehna. Nakonec se mi podaří jednu vytáhnout, ale to v okamžiku, kdy se můj doprovod zastaví. Objeví se u mě další černoch a promluví mým hlasem. Snažím se dýku schovat do dlaně a u toho muži odpovím: “Už jsem to říkal tvým pochopům.“ S další odpovědí si dám chvíli načas, ale nakonec spustím: “Jen tu hledám něco na jídlo. Přežívám totiž už delší dobu tady v lese.“ |
| |
| Farnianorský hvozd Černoch tě chvíli se zájmem pozoruje a čeká na odpověď. Téměř okamžitě po tvojí odpovědi pokyne těm dvou a ty tě posadí stejně jako sedí vedle tebe ta elfka. Vidíš, že jí po tváři stékají slzy. Je ti jí docela líto i když jí neznáš. Má spálená stehna a vypadá to, že si s ní užil nejedn černoch. Z prohlížení té dívky tě vyruší až rána do tváře, která tě shodí zase na zem. Byla tak silná, že se ti na chvíli setmělo před očima a viděl jsi mžitky. Tím jak bolest ustupuje začínáš pomalu vidět. "Ty si myslíš, že jsem hlupák?!" Zařve opravdu nahlas ten černoch a je na něm vidět rozčilení. Během tvého pádu na zem ti dýky vyklouzla. Cítíš, že jí máš někde u nohou, ale už jí nestačíš nahmatat. Ty dva co tě přitáhli tě vymotají ze sítě a svážou ti ruce. "Zeptám se tě ještě jednou, co jsi tu dělal!" |
| |
| Les |
| |
| Les "Tos tady celou dobu nebyl?!" vyjeknu rozčileně a jeho zbraně si nevšímám. Vážně si připadám jako na hranici dvou úplně jiných světů. "Čemu přesně nerozumíš? Krvežíznivým vyvernám nebo tomu, že lítají kousek od nás?" a vyrazím kupředu. Tohle prostě nemá cenu a já nemám chuť na tyhle hloupé rozhovory. Když jsme byli ještě s tím malým spratkem, aspoň jsem si připadala jako tupec, teď mám naopak pocit, že jsem tady jediná, kdo uvažuje, a to se mi ani trochu nelíbí. Když udělám chybu, každý to pozná. Kdyby kolem mě byli vzdělanci, nepozná se nic, protože by se hledaly chyby na nich. |
| |
| Les Tiše koukám z jednoho na druhého a přemýšlím co si tak můžou řikat. Občas se mi stane, že nějaké slovo vypadne a já přesně nevím co říkají, ale potom si to doplnim a smysl to dává. Bohužel jsem nebyl od začátku jejich konverzace takže nevím co tu řeší. Ta žena se zdá docela rozčílená a ani se jí nedivím když jedná s takovým tupounem jako je ten muž, kterého jsme tu potkali. Třeba to je jejich zvěd! Zamračim se na něj a když mě vybídne, abych šel. Nevěřím mu ani slovo a ještě k tomu jde zamnou. Může mě kdykoliv probodnout a ani bych se nedivil. Nechápu je, že se semnou jenom tak vybavují. "Měli bychom přidat do kroku a jít co nejdál od hranice!" Zamumlám spíše k té dívce. O něj si takovou starost nedělám a bylo by mi jedno kdyby z ničeho nic zmizel a probral se někde pod drnem nebo jako tomu říkají... |
| |
| Les Kouknu na černocha, který konečně promluvil, a přikývnu. S jeho návrhem souhlasín, zní to docela bezpečně, dostat se dál od těch potvor. "Jdeme," vybídnu je a čekám, kudy že to je. Zorientovat se tady ve dne je pro mě problém, antož pak v noci, ale černoch musel nahoře na stromě nasbírat něco informací a i když nám nechce nic moc říct, nebo se mi to prostě nezdá důležité, věřím mu. "A pak? Co uděláme pak? Půjdeme prostě někam jinam nebo já nevím. Hledají nás ne? Takže i kdybych se já někde ztratila a spokojeně si žila, ty nemůžeš..?" pohledem zůstávám u černocha, se kterým jsem se už něco natrápila. |
| |
| Les Jdu dál za tou dívkou a občas koukám na toho chlápka co jde za náma. Nevěří nám nebo mě a ani se mu nedivím, přecejenom jsme cizinci, ale on taky nevypadá jako kdyby to měl v hlavě v pořádku. Rád bych si s ní promluvil o samotě a vysvětlil jí trochu víc věcí, ale bohužel to v jeho přítomnosti nejde a budu si moc dobře rozmyslet co jí před ním říct. "A pak? Pak se dobře skrýt!" Prudce se otočím za zapraskáním v lese, které tam bylo slyšet, ale když to přejde vrátím se do stopy, kterou dělá ta dívka. Určitě nás sledují, jsme moc hlučný! "Bude tě, ale i mě hledat dost vojáků! Chci jít co nejdál od těch stromů, pamatuješ si je? Byla to hranice, za kterou se nechodí a ani nad ní nelétáme!" Přidám trochu vážnosti na hlasu i když stále šeptám, abych nebyl moc hlučný... |
| |
| Les Hranice? Fajn, ať si. Když mi to nemůžeš říct hned, třeba pro to máš dobrý důvod. Já pořád něco vyzvídat nebudu. Pokračuji nočním lesem dál a snažím se držet určného směru - tedy od stromů rovnou pryč, žádnou zbytečnou zkratkou ani oklikou, nejlíp prostě rovně. Jenže se říká, že člověk ztracený v lese a hledající cestu domů chodí stále dokola a z toho mám teď trochu obavy. Nejsem stopař ani nic podobného, takže netuším jestli jdeme správně nebo ne. Čas ukáže, to jo, ale aby už nebylo pozdě. |
| |
| Les |
| |
| Les Slova cizince mě zastaví a pak se představí. Není to moc vhodné místo na seznamování se, ale zažila jsem už i vhodnější chvíle a proti tomu hnusnější odpověď. Jako když s námi ten malýčarodějnický hajzlík prásknul o zem. "Já jsem Andra," řeknu jenom své jméno, protože jinak nejsem nic. Toulám se po krajích, teré ani neznám, a čekám, že z toho něco budu mít. Ne rovnou peníze, ale minimálně nějaký ten zážitek. Je to dost směšné, ale můj cíl je přežít. Víc nic. "Hmm," protáhnu a prohlédnu si jeho temnou siluetu, stisknu nabízenou ruku, kterou jsem poprvé uchopila dost nešikovně kvůli tmě. "V poslední době si každý dává až přehnaný pozor," zase mi blýskne hlavou čaroděj a pak taky krátká vzpomínka na Veritase, i ty ostatní. "Já to tady neznám, ani nikoho tady. Nezbývá mi, než prostě věřit, že mi za chvíli nesetkente hlavu." |
| |
| Les Je tu až nesnesiltelné ticho. Zapraskání v okolí nevěstí nic dobrého. Asi bychom měli ještě zrychlit. Nechci je znervózňovat i když jim v podstatě nic nehrozí. V tom se zamnou ozve ten cizinec s tím, že se chce seznamovat. Vhodnější místo jsi si vybrat nemohl Otočím se k němu a prohlídnu si jeho siluetu. Stejně není nic víc vidět. "Juba!" Zamumlám k němu a stisknu mu ruku pevnějš než by možná on sám čekal. "Jsem z... Aknahu!" Už jsem měl v plánu mu říct něco víc, ale asi by to nebylo nejlepší a jestli tu kolem opravdu jsou mohl bych mít šíp už rovnou v srdci. "Nejbližší cesta je několik dní těma houštinama! Jak jsi se sem dostal ty?" Podívám se na cizince a potom krátce na tu dívku. Jak se sem dostala ona je mi až moc jasné a divím se, že jsme se ještě nepoprali. Zdá se, že je to klidný člověk... |
| |
| Les Juba.. to je fakt divý jméno. Skoro jak huba nebo tak. Hm, ale asi ne všude se dělají ze jmen srandičky jako u nás. Popřemýšlím si nad černochovým jménem po svém a těm myšlenkám se neusmívám, natož abych se smála. Jindy bych to asi udělala, ale teď není nálada. Možná po kusu dobrého opečeného masa a trochy vody na zapití, ale takhle? Kdyby tady byl aspoň ten malý zmetek, co se mnou a s Veritasem tak vymetl, ale kde nic tu nic. Jen tihle dva a já, příšery a jejich krutí pánové za zadkem. |
| |
| Les Jubova otázka zůstala již nezodpovězena. Cizinci se asi nechtělo vykládat cokoliv z jejich historie a proč by taky měl, nepřátelskému národu, který zničil skoro celý Farin. I když není pořádně na krok vidět, stejně putuje dál neznámým lesem. Už od počátku vaší konverzace máte takový pocit jako by vás někdo sledoval. Nejste si pořádně jistí tím co to je, ale pocit je každou nocí intenzivnější. Aknahští to nebudou, proč by sledovali vlastního člena a jiní lidé by se k vám určitě také připojili, minimálně proto, že ve zdejších krajích se moc lidí dobrovolně nepohybuje a i proto jste pořádně nikoho nepotkali. Přibližně po pěti dnech cesty jste změnili svojí taktiku a začali jste cestovat normálně ve dne. Od toho dne váš pocit ze sledování něčím, opadl. Utábořili jste se pod vzrostlým stromem, který vám v případě deště bude tvořit dobrou ochranu před kapkami. Horší je, že zásoby jídla, které jste si cestou nasbírali postupně mizeli až nezůstalo vůbec nic. Budete se asi muset vydat na lov nebo na sběr něčeho jedlého. Cestou jste toho našli už hodně takže by neměl být problém v nalezení něčeho. Co však zžírá každého z vás je pocit, že se z tohoto černého pekla už nikdy nedostanete. Během cesty vypadalo všechno úplně stejně. Nikdo z vás si ani není jistý tím, že nechodíte v kruzích. Občas jste tedy vylezli na strom a podívali jste se jakým směrem jdete, ale už hodněkrát se vám stalo, že jste se stočili špatným směrem a museli jste nabrat zase správný směr k severovýchodu, k nejbližšímu městu Tří ras... |
| |
| Les Člověk? Zvíře? .. Stvůra? U bohů, jen ať to není nějaká nestvůra! Proč je vlastně stvůra a nestvůra? Bestie? Zavrtím sama pro sebe hlavou. Je až s podivem, kolik energie vynaložím na zcela zbytečné úkony při svých vnitřních monolozích a úvahách. Jistější jsem si jen trochu a postupně opadá má přirozená potřeba cestovat s někým proto, abych se cítila bezpečněji. "Takže, jak budeme lovit? Nemám luk nebo tak, ale mohli bychom zkusit oko," zkousnu si spodní ret. "Nebo padací past, což by bylo nejsnadnější, ale těžko říct, jestli k něčemu. U kořínků a bobulek odmítám zůstat," sdělím společníků a pohodlně si před sebe natáhnu nohy. Hladovět není to nejlepší, ale pořád je to lepší, než zůstat bez pitné vody. Aspoň nám docela přeje počasí a bez neznámého pronásledovatele je to jen dlouhá únavná cesta, ne boj o přežití. "Za jak dlouho vlastně dojdeme do města?" s otázkou na jazyku se ale už zase zvedám. Mám hlad, kručí mi v žaludku a myslím, že bych si klidně nalovila i žáby, jestli by nebylo nic jiného. Chci maso! "A měli bychom si projít okolí..," nadhodím, když si upravuju oblečení. "Oheň by mohl přilákat nezvané hosty, tak abychom měli kam utéct," upřímnost nade vše. Vydám se do lesa na vlastní krátký průzkum a pokud mi bude přáno, tak se pokusím něco ulovit. |
| |
| Les "Taky nemám luk!" Zamumlám k Andře a otočím se směrem k cizinci, který může být naše jediná záchrana. Jde s námi už docela dlouho a já si stejně ještě nevšiml jestli ten luk má nebo ne. Andra má dobrý nápad s očkem nebo s padací pastí. Jestli to bude chtít zrealizovat tak může. Já nevím jak se to dělá. Vždycky jsem si vystačil s těma bobulema a kořínkama jak říkala. "Pokud jdeme správným směrem, mohli bychom se dostat na hlavní cestu za pár dní" Řekl jsem sice za pár dní, ale nevím, kde přesně ta cesta je. Nad tímto lese jsem celkem za svůj život proletěl tak čtyřikrát a vždycky na mě působil, že je malý, ale může za to výška, ve které jsem se nacházel. Kéž bych tu měl vivernu! Povzdechnu si a podívám se na nebe. Jsem v nepřátelském území bez možnosti odejít, protože ani nevím jak dlouho by mi to trvalo domů... "Budu hlídat tábor!" Kouknu se krátce na Andru, aby pochopila, že nemám v plánu s ní kamkoliv chodit... |
| |
| Les Po krátké debatě s Jubou se nakonec vydáš sama do lesa. Už pár dní ti připadá, že les, kterým jdete není tak hustý jako tam, kde jsi potkala Jubu. nadruhou stranu, tě to tu už začíná docela štvát. Je to zelené bludiště, ze kterého se třeba ani nikdy nedostanete. Pohyb v křoví tě upozorní, že tu nejsi sama. Po krátkém sledování onoho zvuku uvidíš zajíce, který na tebe kouká stejně jako ty na něj. Po chvíli si to, zdá se rozmyslí a zmizí někde v křoví před tebou. Určitě byste se z něj najedli všichni tři a je dobré vědět, že tu nějaké zvířectvo je. Než se vzpamatuješ z toho co jsi viděla, uslyšíš neznámý hlas. Nedá ti to a přikrčená ve křoví se podíváš tím směrem. Po dlouhé době konečně uvidíš menší mýtinu, kde není žádný strom. Ten pohled by jsi si užívala, kdyby jsi tam neviděla to co vidíš. Na hromadě tam jsou spálená lidská těla. Koho jsou si nejsi jistá. Každopádně vidíš bílé muže, kteří mají na brněních znak království Farnianoru. Z toho království jste se vydali na dobrodružství společně s královnou, která se však někde ztratila. Co tě však ještě víc zaujme je tvůj přítel Veritas, který leží omráčen na zemi. U něho stojí dva strážní a pravděpodobně ho hlídají... |
| |
| Les Za pár dní? Dělá si legraci? Raději už nic neříkám, všem nám musí být jasné, že to prostě není dobré. A pak mě v tom nechá samotnou, takže nějaké kořínky, bobulky a možná i ta trocha masa je na mně. Králík se mi zalíbil stejně jako předtím představa pořádné teplé večeře. Jenže ho nemám čím ulovit, leda si něco narychlo vyrobit. A kdo ví, jestli by se vrátil, kdybych nastražila nějakou past. Rozhlížím se po okolí a dumám nad tím, co bych mohla použít k lovení, aby to bylo opravdu účinné. Z toho mě ale vyruší hlasy. A nestačím se divit. V první chvíli bych vyšla vojákům vstříc, aby nám pomohli, ale když tam tak vidím Veritase, nezdá se to jako dobrý nápad. Veritasi! Vybaví se mi naše setkání i to, jak jsme se museli vypořádat s tím čarodějnickým prckem, který nám to docela natřel. Nerada tam tak Veritase vidím. Že by zrádci? A ta těla? Co má tohle ksakru znamenat.. Ještě chvíli vše sleduji ze stejného místa a pak se rozhodnu jít hlouběji do lesa a obejít je. Třeba tak na něco narazím a zjistím něco víc. Každopádně by tam mohlo být i lepší místo na chvilkové sledování. A pak se vrátím za ostatními, aby mne nehledali a nepadli tak do pasti. |
| |
| Les Nevíš co přesně je s Veritasem, zda je mrtvý nebo jenom omráčený. Ti dva lidé co u něj stojí po nějaké době odešli takže to asi nebudou stráže. Možná ho jenom kontrolovali. Každopádně mu odnesly zbraně a další věci, aby si je mohli prohlédnout. Zvedneš se a pomalu se plížíš pryč, aby jsi mohla obejít jejich ležení, když v tom tě chytne někdo zezadu tak, že se pořádně nemůžeš bránit. Ten někdo tě zvedne do vzduchu a rychle otočí, aby jsi na něj viděla. Je to další z vojáků, kteří tu jsou. Zdá se, že byl na hlídce kolem jejich ležení. "Ha, ha, ha, koho pak to tu máme?" Na jeho tváři vidět docela nadšení z toho, že v takových lesích našel půvabnou ženu. |
| |
| Les Leknu se, ale nevydá při tom ani hlásku. Nechápu, jak se tak tiše mohl dostat až ke mě, ale zřejmě to nebude žádný hlupák a budižkničemu. Možná hlavně proto se snažím moc nebránit, i když bych ráda, aby mě pustil. Když z očí pomalu vyprchá strach, zůstane v nich hněv, co jiného. "Možná dobrá kořist možná návnada?" pokusím se o úsměv, poměrně úspěšně. Musím se ho nějak zbavit, ale nejsem v moc dobré pozici. A jestli mě vezme až do tábora, budu stejně v prdeli, jako Veritas, a pomůžu mu už jen stěží. "Ale neměl by ses k dívce chovat tak hrubě, když se očividně nemá čím bránit," zkusím ho umluvit, ale možná, že tohle už slyšel. Nedivila bych se, sama to nemám z vlastní hlavy. Mít u sebe meč, bráním se do posledního dechu, ale takhle musím víc přemýšlet.. a to nikdy nebyla moje silná stránka. Co naplat, teď bych dala mnohé za prckovu přítomnost. Trocha magie by všechny tady zklidnila a bylo by po starostech. |
| |
| Les Kromě toho, že to je černoch vypadá ten chlápek i dost slizce. Je to asi tvůj špatný den, stalo se toho tolik, že na to ani nechceš myslet. Poslechne si všechno co mu říkáš a pak se na tebe usměje. "Ale, ale, slečince se to nelíbí?" Dřív než mu stačís odpovědě zvedne ruku a dlaň ti dá přes pusu. Prstama ti zajede skoro až do pusy a ty cítíš jeho pot na rukou. Je to poměrně dost nechutné. Na něm je vidět jak se baví. Ty se nemůžeš bránit, vystrašená dívka sama v lese je ideální oběť na... Černoch tě prudce otočí a roztrhne ti tvou tmavou halenu. Tu z tebe doslova serve a zase tě otočí. "Jak se ti líbí být tu tak sama?" Přiblíží k tobě svůj obličej dostatečně blízko na to, aby jsi mohla cítit jak mu nehorázně páchne z pusy. Olízne ti tvář a zase jí odtáhne. "A teď si to pěkně užijem!" Muž vytáhne nůž a pomalu ti začne odřezávat tvoje kalhoty. Je to dost nepříjemné a ponižující, ale bránit se mu ani zdaleka nemůžeš. Už to vypadá, že dojde k nejhoršímu, když v tom za černochem uvidíš stín. Nejsi si jistá, až když uvidíš černé ruce na jeho tváři, potvrdí se ti to. Muž se skácí k zemi a za ním vidíš černocha co jsi tenkrát našla v lese s jeho mrtvou vivernou... |
| |
| Les Je mi z toho zle. Jak jsem jen mohla být tak neopatrná?! Oh, mí bohové.. jak jsem pitomá! Letí mi hlavou, zatímco se pokusím muže pořádně kousnout do prstů, které jsou tam, kde by být neměly. Nic jiného dělat nemůžu, leda kopat, ale ubránit se dvěma chlapům.. na to opravdu nemám, ačkoliv nejsem jen tak nějaké párátko. Co hůř, pominu-li nehezky začínající nedobrovolný románek, ještě mám zničené věci. Jsem napnutá, místy cítím záchvěvy možné křeče – tehdy povolím, ale ne moc. Jen nechci trpět zbytečně víc, než je nutné. A kdo ví, co se na mě chystá. Snažím se vymyslet nějakou lest, cokoliv, abych to zastavila.. oddálila.. zpříjemnila si, ale všechno je marné. Kdyby bylo třeba, zavolají ostatní. To bych nakonec nemusela ani přežít, i když.. ani teď nemám jistotu. Když mi svitne naděje na záchranu – a vzápětí se potvrdí, nemyslím vůbec na nic. Neskutečná úleva mi vzala všechny myšlenky. Během okamžiku se však oklepu a je-li třeba, pokusím se dobře mířenou ranou černochovi pomoci. Na šaty přitom nedbám, pokud mi přímo nevadí v pohybu, stejně tak mlčím – nechci přilákat nechtěnou pozornost. |
| |
| Les Po nějaké době sezení s tim bručonem se rozhodnu vyrazit také do lesa. Od ohně jdu jiným směrem, aby si nemyslel něco špatného. Jakmile jsem z dohledu zamířím směrem kam šla ta dívka. Na malou chvíli jsem dokonce myslel, že jsem se ztratil, ale podařilo se mi najít cestu. Jdu potichu po vyšlapané cestě. Nechci jí vylekat a nechci, aby si myslela něco špatného. Na to, že je to bílá dívka a z nepřátelské strany je docela hodná. Bude si o nás někdy myslet něco dobrého? Rychle svojí myšlenku vyvrátim. Nikdy si o nás nemyslí nic dobrého a proč? Protože si začali tu válku a dávno na to zapoměli a obviňují nás z ničeho... Za křovím uvidím nějaký pohyb. Dokonce slyším i hlasy. Sakra co to je? Odhrnu pár větví a podívám se co se děje. Překvapí mě, když uvidím Aknahského vojáka. Skoro jsem vyšel ze svého úkrytu a pozdravil jsem ho. Bohužel vidím co dělá a hlavně slyším co říká. Pomalu vyjdu ze svého úkrytu a chytnu ho za hlavu, prudce škubnu a nechám ho spadnout na zem. Vůbec mě netěší co jsem udělal. Mlčky se koukám na toho vojáka a pak na Andru. Kdyby se to dozvěděl velitel jednotky, určitě mě nechá popravit na místě. "Jsi v pořádku? Co tu on dělá?" Ukážu na vojáka na zemi a nespouštím oči z dívky, kterou jsem právě zachránil před znásilněním... |
| |
| Les "Mají tu tábor..," povím tiše, aby mě nebylo slyšet moc daleko. "Je tam můj přítel, drží ho.. chtěla jsem mu pomoct, ale našel mě tenhle," dodám s úšklebkem, protože mě takové přiznání vůbec netěší. Ale na druhou stranu, jsem jen ženská, co se umí ohánět mečem, ne ta, co se umí plížit a takové ty věci. Dneska jsem na svou dobrotu, lehkomyslnost a snad i hloupost málem dojela. Nebýt jeho.. podívám se na černocha a kývnu. "Díky, žes mi pomohl," byla bych pěkně v pytli, kdyby se neobjevil. Nikomu bych nepomohla a ještě si pohoršila, kdo ví, jak dlouho by jim vydrželo ukájení se, než by mě podřízli jako podsvinče. "Pomůžeme mu? Nebo nemáme jak mu pomoct?" stále mluvím tiše a dívám se na černocha. Přece jen bych Veritasovi ráda pomohla, ale na druhou stranu, už teď jsem to zpackala a pokud půjdu sama, mohla bych se dostat do stejného problému, ne-li horšího. Zase mě jednou mrzí, že tu není ten čarodějnický prcek nebo ostatní, ale co naplat. Přestanu na to myslet a jen čekám, jaké se mi dostane odpovědi. |
| |
| Les Ihned potom co zmíní, že tu mají tábor se schovám za strom a podívám se skrz křoví. Pohledem hledám jejich velitele a každého zvlášť si prohlížím. Možná je tam někdo koho bych mohl znát. Mají stejné uniformy co já, bude to asi letka. "Neznám je tam nikdo." Zamumlám té dívce a otočím se ihned potom co zmíní, že je tam její přítel. Vůbec jsem si ho nevšiml, prostě mě nezajímal. Hm, to se mi vůbec nelíbí Přejedu si pohledem dívku a trochu se zamračím. Nechce se mi zachraňovat nějakého jejího přítele. Proč bych to měl dělat a proč bych měl zradit svoje lidi. Nikdy jsem nevěřil, že bych je tu mohl potkat a dostat se z tohodle proradnýho lesa pryč. "Já nevim jak?" No možná by se něco dalo vymyslet, lepší by bylo počkat na noc, ale navrhovat jí to nebudu. Spíš bychom se mělii vrátit do našeho tábora a rychle ho sbalit... |
| |
| Les Neřekl mi vůbec nic, čímž mě dostává do zapeklité situace. Nechci tam Veritase nechat a nemám mu jak pomoct. Sehnu se k vojákovi a vezmu mu zbraně, pokud má meč, tak jen ten. Stačí. Kruci.. nechci ho tam nechat, ale co budem dělat? Co můžu.. Vrhnu tím směrem zoufalý pohled. Choval se ke mě hezky, byl milý, znám ho a vím, že bych mu měla pomoct, ale teď nemám jak. "No.. co je nějak nalákat a pobít v lese?" navrhnu, ale moc dobře vím, jak je to šílené. Zabili by nás, je jich prostě hodně, víc, než takhle zvládneme. "Já nevím..," povzdechnu si a skrčená u země přemýšlím. |
| |
| Les Koukám, že je Andra trochu mimo. Chvíli na ní koukám tupým výrazem. Je docela zoufalá, bere si šavle od toho vojáka co jsem zabil. No, jestli myslíš, že to s nima zvládneš a bude to lepší? Nikdy jsem si nemyslel, že by zvládla bojovat. Její odhodlání je pozoruhodné. Pořád se mě snaží přesvědčit, respektive vymýšlí nové nápady, jak ho zachránit. Podívám se na ní s vážným výrazem. "Ty to, ale nechápeš! Já ho nechci zachránit, nechci zabíjet své lidi, už tohle bylo víc než jsem si mohl dovolit a u nás bych za to byl popravem!" Dobře, není to tak úplně pravda, ale musel jsem přidat na dramatičnosti... |
| |
| Les "Hmm," zabručím. A sama na to prostě nemám.. Zopakuju si v duchu a připomenu, co se dneska stalo. Před chvílí. Dívám se z černocha na tábor, kde je Veritas, a přemýšlím. Stále znovu, snažím se ještě něco vymyslet, ale je to marné. Nakonec na něj kouknu. "Tak se asi vrátíme," řeknu ztrápeně, ale chápu jeho situaci. Jsou to jeho lidi, obrátit se proti nim - už teď zabil jednoho ze svých, asi to není tak lehlé, jak to vypadá. Jen mi to hned nedošlo. |
| |
| Les Chvíli mlčky trávíte u mrtvoly zabitého vojáka. Juba vypadá zklesle z toho co udělal a tebe něteší uvěznění tvého přítele a možná ještě víc neochota Juby ti pomoci. Pomalu se vydáš směrem k vašemu provizornímu táboru. Neujdeš ani pár kroků a do cesty ti vstoupí statný, docela pohledný můž. V rukou drží napjatou kuší a míří s ní přímo na tebe. Na sobě má zelené oblečení takové, že by jsi si ho za normálních okolností v lese vůbec nevšimla. Tváří se docela překvapeně. "Co tu děláte slečno?" Osloví tě a lehce se ukloní. Za sebou uslyšíš řev vivern a vojáků. Zdá se, že se na tom místě docela usilovně bojuje. Muže tě obestoupí a namíří na Jubu, který šel hned zatebou. On drží jílec svojí šavle, ale nevytahuje ho. "Stůj tam, kde jsi a nic nedělej!" Ze stran se vynoří další dva takoví jako ten co na tebe původně mířil. Jejich uniformy nepoznáváš, zdá se, že jsou z města dvou věží. Slyšela jsi o této říši hodně, ale nikdy jsi tam nebyla. "Můžete nám vysvětlit co se stalo? Drželi vás v zajetí?" Mezitím co si povídáš, ty dva začínají svazovat Jubu a někam ho vlečou. Na mýtině přestává boj a to málo co vidíš skrz větve jsou mrtvoly a chodící vojáci v zeleném oblečení. Co se týče Veritase, ten stále nehnutě leží na zemi... |
| |
| Les Není mi jasné, co se děje, ale mužova přítomnost mi z počátku vlije novou naději do žil. Stačí ho jen požádat a ten boj – Veritas bude volný! "Já..," nestačím pořádně ani nic říct, když si všimnu, co dělají s tím černochem. Z nějakého důvodu si zkrátka nemůžu zapamatovat jeho jméno, i když vím, že jsem ho věděla. "Hej! Přestaňte! Co to děláte? On mi pomáhal, je tu se mnou!" křiknu na ty dva, ale pak se otočím na toho, co na mě promluvil. "Můj přítel, Veritas, drží ho támhle -," ukážu tím směrem. "A tady.. on, mi pomáhal. Potkala jsem ho v lese, před chvílí mě zachránil, když jsem se pokoušela osvobodit Veritase. Jinak by už bylo po mě," snažím se rychle vysvětlit situaci. Mám co dělat, abych nesáhla po šavli, co jsem vzala tomu vojákovi, ale přece jen, nechci zbytečně budit rozruch. Třeba bude sdílný a pochopí to. "Kdo jste vy?" zeptám se nakonec. Proklínám se, že jsem se nikdy nezajímala o svět okolo a jen si žila v lese, dokud můj opatrovník nezemřel. Neznalost jen působí problémy. |
| |
| Les Voják poznal, že nejsi zrovna ve své kůži a znovu se na tebe usměje. "Nemusíš se nás bát a co se týče tvého černého přítele, nemusíš se o něj bát, bude o něj postaráno" Všemu ostatnímu, kromě poznámky, že o něj bude postaráno věříš. Každopádně Juba i s těma dvouma vojákama někam zmizel a ty nevíš kam. "Tak se tam spolu pujdeme podívat" Voják překročí pařez, který mu překážel a vydá se k tělu Veritase. Na mýtině se zastaví a počká až ho dojdeš. Na světle vypadá ještě pohledněji než ve stínu, není vůbec ošklivý a za jiných okolností by bylo dobré ho poznat. "Jsme vojáci z města dvou věží, vyslal nás král, respektive jsme dostali typ, že se Aknahští začínají roztahovat a měli jsme na ně štěstí. No a co ty tu děláš? Sama v lese?" |
| |
| Les "Proč se mi tomu nechce věřit," opáčím neznámému muži. "Vážně bych ocenila, kdybyste ho pustili a nechali ho, aby mě dál doprovázel. Moc ho sice neznám, ale nezdál mi.. nebezpečný, nebo cokoliv jiného," nejsem si jistá, co bych měla říct, ale to, že černocha odvedli mě mrzí i štve zároveň. "Pomohl mi..," zopakuji trochu zoufale, ale dál na muže nenaléhám. Hlavně proto, že se zmínil, že se půjdeme podívat na místo, kde je Veritas. Snad bude v pořádku! Snad aspoň tohle dobře dopadne! Spěchám za mužem a prohlížím si ho. Líbí se mi, o tom žádná, je to jen krůček od hříšných myšlenek, ale Veritas je mi přednější. Vrhnu se k němu, abych zjistila, zda-li je stále živý. Přitom vnímám mužova slova. "Mířili jsme do města Dvou věží.. původně, celá skupina. Ostatní se ale.. no, to je jedno. Mohla bych jít s vámi? Nevyrůstala jsem v městě a v kraji se moc nevyznám, nevím, zda bych.. a můj přítel, snad," položím Veritasovi ruku na tvář. "Hodilo by se, kdybychom mohli jít s vámi." |
| |
| Les Voják chvíli mlčí a nechá tě přemýšlet nad faktem, zda jsou, či nejsou vojáci. Zdá se, že původně nechtěl probírat další záležitosti ohledně černocha, nakonec se stejně ozval. "A jak dlouho jste ho znala? Máme informace a svědectví o tom, že právě on a jeho viverna zabili minimálně šest lidí." Popravdě se ti tomu nechce moc věřit. Jaká by byla pravděpodobnost, že to byl on a že ho lidé poznají. Vždycky ti připadalo, že všichni ti černí vypadají stejně a že mezi nimi není moc rozdílu. On je první, kterého jsi viděl z blízka a se kterým jsi mluvila. "Ano, samozřejmě, že můžete jet s námi, máme stejnou cestu." Muž kývna a pak už jenom kouká na Veritase. Teplota jeho tváře se zdá být normální. Na jeho rameni vidíš tři krvavé flíčky. Zdá se, že jsou od uspávacích šipek, tohle rozhodně jeho život ukončit nemohlo. I dech je klidný, zdá se, že jenom spí... Opodál vidíš, jak seřazují Aknahské vojáky. Jeden z nich má v ruce nějaký stočený pergamen, do kterého nahlíží. Hned potom přikyvuje a kouká na klečící černochy na zemi. Viděla jsi, jak čtyři z nich na místě popravili. Ten co šel s vámi tam také klečí a stejně jako ostatní nic nedělá... |
| |
| Les "Pár dní..," zalžu, ale není mi ani trochu studno. Dál hladím Veritase po tváři. "Jsou všichni stejní, stejně jako jejich jména. Nebo mi to tak připadá, je pravda, že víc, než jeho a ty násilníky jsem nepoznala, ale i tak.. bylo to divné jméno, nepamatuju si ho," zamračím se a rozhlédnu se, jako bych hledala nějaký záchytný bod. Pak vzhlédnu k muži. "A vaše jméno?" zakmitám řasami. Černochy těsně před popravou, a některé už po ní, si snažím moc neprohlížet, ale jde to jen těžko. Jde mi z toho mráz po zádech, ale asi je to nutné. Účelné. Kdo ví, ale nelíbí se mi to. Nechci, aby tak skončil i ten můj. "Nějak jsem ho přeslechla, nebo jste se nezmínil," dodám. To, že jsem se taky nepředstavila mě nijak netíží. Kdybych věděla, jak pomoct.. jak.. proč jsem zůstala sama?! Bylo nás tolik, hodní i zlí, ale tohle se mi nelíbí. Zůstala jsem Veritas a já, pak on a já.. a málem o oba přijdu? "Proč je smrt vždycky tak blízko..," povzdechnu si nahlas. "Nemůžu se za něj nějak zaručit? Cokoliv? Byl ke mně hodný a zdvořilý, pomáhal mi a zachránil život i čest před násilníky s nadutou bambulí v kalhotách, dlužím mu život a mnohem víc," dodám nenuceně a znovu si muže prohlížím, postavím se. Veritas se zdá být v pořádku, toho můžeme na chvíli nechat být, i když.. "Navíc Veritase sama neutáhnu a nezdá se, že by se chtěl probudit," nevím, jak líp hrát o černochův život. Vůbec netuším, tohle je poprvé a není to vůbec snadné. |
| |
| Les Tvář vojáka se změní ihned potom, co zmíníš, že se nepředstavil. Usměje se na tebe a nakonec promluví... "Moje jméno je Jejrys, omlouvám se vám, že jsem se nepředstavil ihned potom co jsme se viděli poprvé." Na vojákovi je vidět, že se cítí poněkud trapně. Občas se podívá do země nebo na ostatní vojáky, zda vykonávají co mají. "Hej vy! Pojďte sem!" Přikáže vojákům co jsou poblíž a ukáže na Veritase. "Opatrně ho naložte na vůz, je to náš host stejně, jako slečna tady." Vojáci se chopí Veritase a s největší péčí ho odnesou někam pryč mezi stromy. Vůbec nevíš co je za stromy, ale jistým způsobem začínáš tomu vojákovi věřit. On se na tebe podívá vážnýma očima a spustí... "Já bych vám rád věřil, ale musím dodržovat zákony, bude předveden k našim lidem k výslechu a pak prodán do otroctví." Zdá se, že tvoje slova na něj zatím nijak nezapůsobila... |
| |
| Les Uleví se mi, když alespoň s Veritasem jednají hezky, ale pořád bych více ocenila, kdyby se to samé stalo i černochovi. Musím vymyslet něco pro to, abych ho zachránila. Otroctví.. Zmiňoval se k o tom, ještě v lese. Napadne mě jednoduchý plán, ale ten si nechám až do města. Snad k něčemu bude. Jeho omluvy ohledně jména mě nezajímají, chtěla jsem jen mít něco na své straně, i když uznávám, že je to hezký mužský. Jenže takových je svět plný. A to jeho dodržování zákonů.. zrovna teď je úplně zcestné. "Občas stojí lidská moudrost nad zákony, .. ale chápu vás, je to vaše práce," řeknu mu bez okolků, podívám se na něj a pak zamířím stejným směrem jako jeho muži s Veritasem. Nemůže očekávat, že budu nadšená z toho, co se tady děje, i když to vážně chápu. Jenže stejně tak vím, že existují výjimky, když člověk chce. Mohl si něco vymyslet, ale očividně mu to je jedno, takže nemám ani takovou tu lidskou potřebu být na něj milá bez upřímnosti. |
| |
| Les Voják možná čekal trochu víc náklonosti než se mu dostává. I tak se nepřestává usmívat, kromě momentu, kdy mu řekneš to o zákonech. Vypadal docela zadumaně, asi přemýšlel, jak přesně si to má vyložit. Nakonec zavrtěl hlavou a pobídl tě, aby jsi šla za ním. Přejdete kus mýtiny, dokud nedojdete k hradbě křovin, které Jejrys odhrne, aby jsi mohla projít. Docela tě zamrazí. V podstatě tam není nic neobvyklého, ale byli jste takový kousek od cesty. První cesta po tolika dnech strávených v tomto zeleném pekle, jak někdo také Farnianorskému lesu říká. Na cestě jsou seřezené koně, čekající na vás. "Bohužel jich nemáme dostatek, pojedete semnou?" Ukáže ti na svého koně. Je to statný kůň, který se dvěma pasažéry určitě nebude mít problém. |
| |
| Les Venku.. konečně jsme venku, ale hned v průseru. Zvolím taktiku úsměvů, nebyla jsem k němu milá a o upřímnost se zase tolik ve světě nestojí, takže to zkusím napravit. Třeba to pak později pomůže. "Ráda, když vám to nebude vadit," ohlédnu se ještě, jestli neuvidím mého přítele. Tak ráda bych mu pomohla, ale zatím vidím jen dvě cesty - buď ho pustí, nebo prodají a já jej koupím. Problém jsou peníze, ale i na ty mám už svůj malý, i když nechutný plán. "Bude cesta dlouhá? Na koni jsem již několik dní neseděla, možná i víc, než si pamatuji. Mám nohy ztvrdlé chozením," usměji se na Jejryse znovu, snad pochopí, co tím myslím. |
| |
| Les Jejrys ti oplatí úsměv a nespouští z tebe oči. Poslouchá co mu říkáš a dlouho potom mlčí a pozoruje tě. Vypadá, že přemýšlí nad tvýma slovama, i když je odpověď tak jednoduchá... "Samozřejmě, že mi to nevadí to bych vám nenabízel." Znovu se usměje a vyhoupne se na koně. Podá ti ruku, aby se ti líp lezlo. Posadil si tě před sebe. Aspoň můžeš lépe pozorovat cestu. Jejrys se trochu zamračí. Může za to asi až moc nápaditý zájem o toho černocha. "Přiznám se, že nevím, jak nám to bude trvat dlouho s tím černým nákladem. Za normálních okolností je to tak pět dní." Kývne ramenama a podívá se ke křoví odkud vyjeli další vojáci. Někteří mají za koněm natažený provaz, který vede ke spoutaným Aknahštím vojákům. Zbylo jich jenom 8 co se stalo s ostatníma se ti nechce domýšlet. Tvůj přítel mezi nimi naštěstí je... |
| |
| Les "Hm," brouknu zase neurčitě. Bude lepší, když to nechám nějakou dobu být a třeba zjistím něco bližšího o něm, a vůbec pořádně o místech, kde jsme. Přece jen vyrůstala jsem docela mimo tyhle končiny, s lidma se moc neviděla a pak to byl hrozný skok. Připadám si divně, když jsem měla takový život a rázem se otočil. Zbyl mi jen polomrtvý Veritas a Juba, který je otrok. Mě je přece docela jedno, kolik lidí kdy zabil a proč. I když možná by nemělo.. ale je. Na koni se mi nesedí nejpohodlněji, ale je to mnohem lepší, než jít pěšky. Sice mě nakonec bude bolet skutečně celé tělo, ale co naplat. "Pět dní.. to je dlouhá doba. Nemáte nějaký příběh na cestu?" ohlédnu se po něm s mírným úsměvem. "Vezmu za vděk i vyprávěním o rodině, čemkoliv." |
| |
| Les Jejrys dá koni pokyn a ten se rozjede dál po cestě. Na jednu stranu jsi ráda, že se tohle stalo a že nemusíte do města putovat po svých, nadruhou stranu ti ostatní. Chvíli posloucháš šumící les. Je to příjemné, z té zelené všude kolem ti už tak dobře není. Je to už hodně dní co jsi byla někde jinde než právě v tomto lese. Po několika minutách ticha to stejně nevydržíš a promluvíš na Jejryse první. "No, mohl bych ti povídat o bitvách, které jsem zažil a o našich vítezstvích..." Na malou chvíli se odmlčí. Zdá se, že mu došlo, že by tě takové povídačky nemusely bavit. Po krátké odmlce zase pokračuje. "No a nebo bych ti mohl říct něco o našem městě, znáš ho?" Ta otázka je spíše řečnická. Není nikdo kdo by to město neznal. "Ty máš nějaké ponětí, jak začala válka?" |
| |
| Les "Moc ne," je mi hloupé, že říkám pravdu a musím u toho vypadat jako idiot, protože neznám historii země. "Vyrůstala jsem daleko odsud, do města.. jsem se dostala jen párkrát na malou chvíli a můj otec nikdy nevyprávěl o ničem, o čem mluvit nemusel. Někdo by si mohl myslet, že nebyl vlastenec nebo takové ty věci. Byla pro něj důležité čest, poslušnost a práce, ne nějaké tlachy o tom, co se kde děje nebo jak začala válka. Neměli jsme se špatně.. zkrátka to šlo tak nějak mimo nás," snažím se situaci osvětlit. "Mimo mě rozhodně. Dostala jsem se dál do světa až po tom, co zemřel, a to není zase tak dávno." |
| |
| Les Tvůj spolujezdec tě poslouchá. Občas se usměje, ale né nijak, aby tě urazil. Chápe tvoje postavení. On by to zřejmě taky nevěděl, kdyby byl v situaci jako ty. Po tvé řeči se na chvíli odmlčí, kdyby jsi chtěla ještě něco říct. "Rozumím ti, já se k tomu dostal jenom náhodou, vyprávěl mi o tom dědeček, který už dlouho není mezi námi." Na malou chvíli se odmlčí. Vypadá, že se mu o tom nemluví dobře. "No, tak k tomu příběhu. Nepamatuji si celou historii. Začalo to kdysi dávno řádem kněžek na tajuplném ostrově, který už desítek let nikdo neviděl." Připadá ti to zvláštní, když jsi na tom ostrově byla před necelými čtrnácti dny. "Králova sestra za nimi před více než sto lety jezdila v určitém období. Z nenadání se ztratila a naše zem se postupně začala měnit. Začala válka. Královi bylo naše území málo, chtěl Aknahskou poušť. Nikdo nechápal proč. S příchodem prvních otroků to těm bystřejším došlo. Okamžitě byli sesazeni ze svých fukcí, kdokoliv se začal jakkoliv projevovat zmizel. postupem času se na královu sestru zapomělo. Král se od té doby nezměnil, nezestárl, nikdo pořádně neví kolik mu je let. S nimi zachází jako se zvířaty a za tu dobu si na to zvykli i obyčejní lidé. Aknahští jsou bojový národ, ale postupně začínají prohrávat. Jejich nedávný útok na Farin byl zoufalý, už nevědí coby..." Z jeho slov poznáš, že se jim tak trochu vysmívá, komu by se nelíbilo vyhrávat. "Ve měste je jich čím dál tím více a někteří předvídají, že je to časovaný útok, pokud dojde ke vzpouře. Král si jich přeje víc a víc, něco si tím jistě dokakuze. Co se týče princezny, někteří blázni tvrdí, že jí uvěznil na Merianu." Jejrys se uchechtne a podívá se k nebi. Tobě taky nedochází, jak by se mohl král dostat na jeden z měsíců. Taky ti připadá zvláštní, že vůbec nestárne, určitě v tom bude nějaká magie, kterou používal ten malý co vás doprovázel než vás napadli. |
| |
| Les Při zmínce o ostrově se pousměju. Ještě, že to nevidí, kdo ví, jaké závěry by z toho mohl vyvodit a potíží, i když zatím jen potencionálních, mám dost, když chci zachránit Jubu. "Jak by to dokázal?" na chvíli taky zvednu oči. "Magie? Tak silná, že by..?" vzpomenu si na čarodějného fracka, Qwinna, když mohl plýtvat magií na to, aby se mnou hodil na zem, proč by se nezmohl i na něco většího? Zatřesu hlavou. "To má král štěstí, i když asi v neštěstí.. ale jednou se mu to vrátí. Tedy, ne že bych mu to přála, ale říká se to tak," dodám, protože ani nevím, co jiného bych k tomu řekla. |
| |
| Les "Magie?" Na malou chvíli se odmlčí, asi nad tím nějakou dobu uvažuje. !Je to možné, nikdy jsem se v tom nevyznal a moc takových nepotkal." Kývne ramenama a otočí se, aby zkontroloval co se děje vzadu. Netrvá to dlouho a zase spustí... "Prý to má také spojistost s dvouma věžema, já tam byl jenom jednou, málokomu se podaří dostat dovnitř. Dovedeš si představit co by se stalo, kdyby to byla pravda?" Jejrys jenom zavrtí hlavou a dál se věnuje řízení... |
| |
| Les "Hmm," nezmiňuji, že někoho takového znám, co kdyby to přeci jen bylo nebezpečné? A za svým rozhodnutím zachránit černocha si stojím i nadále, tudíž čím méně budu riskovat, tím lépe. "Čas ukáže, jak to všechno je. Navíc, kdo ví, jestli to vůbec někdo může ovlivnit a pochybuji, že by někdo z nás..," pousměji se. Tyhle lži začínají být únavné, ani nevím, co mu mám odpovídat. V hlavě si to přeberu po svém, ale udržovat při tom konverzaci je docela těžké. A ještě být milá, abych se mu nezprotivila. Myslím, že už plně chápu otcovo rozhodnutí žít daleko od lidí a stýkat se s nimi jen co nejméně. Kéž by těch pár let šlo vrátit. Stačily by dny.. ale je pozdě, a život by mu to stejně nezachránilo. Navíc stejně moc dobře věděl, co je pro nás lepší. |
| |
| Les "To ano, čas ukáže jestli je to pravda nebo ne. Možná se toho ani nedožijeme." Cítíš, jak se Jejrys pohnul, asi se oklepal. Jednou z věcí co za to mohlo bylo buď vyprávění, nadruhou stranu si řikáš, že na tom nebylo nic tak hrozného, nebo za to mohlo zapdající slunce. V lese se pomalu začíná stmívat a i okolní vzduch se ochlazuje. Stíny zde padají velice rychle i když je slunce stále na nebi. "Pojedeme ještě chvíli a utáboříme se." Velitel zkontroloval jestli je všechno v pořádku a dál se věnoval řízení. V podstatě už za tu dobu nic neřekl. Koukal před sebe a něco si pobrukoval. Určitě jste museli jet více jak půl hodiny. "Dobře, tady se utáboříme." Jejrys vybral menší palouk poblíž cesty. Takových jste po cestě moc nepotkali a zdá se být ideálním tábořištěm. Několik vojáků odvedlo vězně ke stromu, kde je hroomadně připoutali řetězem a dál se šli věnovat stavbě tábora. Po tobě velitel nic nechce, asi si myslí, že jsi na stavbu tábora moc křehká. Co tě však praští do oka je Veritas. Nejsi si jistá, ale vypadá to, že se pohl. Voják co ho hlídá se zmateně kouká kolem sebe jestli se mu to zdálo nebo ne. |
| |
| Les – tábořiště S takovou.. než někam dojedeme, než se něco vyřeší. Mohla jsem být kovářkou nebo tak něco, čímkoliv a ne se tu plahočit světem! Musím dostat Jubu z okovů.. a nějak to zařídit s Veritasem, mohl by nám pomoci, ale asi ne v tomhle stavu. Když se pak zřejmě pohne, zpozorním. Na chvilinku váhám, ale vyrazím k němu, sehnu se a vezmu jeho ruku do svých, přičemž jej zlehka hladím palcem. "Veritasi?" rozhlédnu se kolem sebe. To tu nemají felčara, co by se o něj postaral? Vždyť já nejsem žádná léčitelka, umím se tak leda něčím ohánět! "Příteli, slyšíš mě? Jsi vzhůru?" |
| |
| Tábor Hlava mi třeští jako snad nikdy předtím. Čím jsem si to v posledních dnech zasloužil? Tolik akce, jako bych se skutečně připletl do věcí natolik důležitých, že těch několik velmi bolestivých ran jsou jen jednou z mnoha zkoušek, které mne ještě čekají. Tiše zabručím nad dívčím hlasem. Vidím její světlé vlasy, cítím její vůni.. "Elisho..?" zamumlám, ale nejde mi zaostřit. Hlava bolí víc a víc, ale jsem už při vědomí. "Elisho.. co se stalo? Já jsem..," Kniha! Má kouzla! Kde jsou? Ne.. ne, kde se tu vzala? "Jsem zmatený. Jsou tu mé věci? A Andra? Ostatní? Kde ses tu vzala?" Nic najednou nedává smysl, myslel jsem, že jsme se ztratili, a nyní přichází na řadu shledání? Opatrně zvednu ruku a protřu si prsty oči, pomáhá to jen málo, ale vzápětí strnu. "Ahh, Andro.. to jsi ty. O-omlouvám se, myslel jsem, že jsi Elisha. Máš.. vypadáš podobně. Kde to jsme?" povytáhnu se, aby se mi lépe sedělo, ale žádný zázrak to není. "Co jsou tihle zač? Vypadají jako.. stráže?" |
| |
| Les – tábořiště Vyrazí mi dech, když mi řekne Elisho. Ta holka je už dávno v trapu a on si nás splete?! Zatnu pěsti zlostí, jenže jsem taky hloupá –myslím si na něj jen proto, že se ke mně choval hezky, ale copak to něco hned znamená? A taky je tu Jejrys. Ne, že bych chtěla, ale když to jinak nepůjde, tak třeba pomůžou Jubovu propuštění nějaké ty ženské zbraně. "Jsme v táboře, jsou to královští vojáci. Odvedli Jubu.. zachránili nás všechny, před těma druhýma. Nevím, co mám dělat.. je to hloupá situace," postěžuju si, ani nevím, co mu mám vlastně říct. "Mluvili o královně, či co. Nějakém vězení na Měsíci, ještě ti to pak řeknu. Teď je to takové divoké..," vzhlédnu ke strážnému, co tu je. Nechci před ním mluvit, ale ani ho vyhánět. S Veritasem si můžeme promluvit později a vlastně, najednou se mi tu ani nechce „ztrácet čas“, jak mě zasáhla ta jeho mýlka. "Byla to ta holka, že jo? Co jsme jí viděli.. no, to je jedno. Odpočiň si, bude ještě trvat, než se dostaneme do města." |
| |
| Byla kočka, měla jabka, vypadala stejně.. Toto je náhrada za herní příspěvek, který bude jistě jedním z nejvelkolepějších děl, jaké na Andoru kdy byly. :-D Howgh! |
| |
| Les – tábořiště Veritas opravdu potřebuje ještě odpočinek. Hlava ho bolí jako by v ní měl tisíce střepů a moc se to nelepší. Jediná možnost je se to pokusit aspoň na chvíli zaspat. Vojáci v okolí vesměs odpočívají, někteří se baví, jiní spí a několik z nich jich stojí na stráži u aknahských. Ti nevypadají zrovna nejzdravěji a dokonce by jsi řekla, že se na něčem domlouvají a stráže si toho nevšimli, ale ruku do ohně by jsi za to nedala. Škubneš sebou jakmile ucítíš ruce na ramenou. Projede tebou husí kůže a otočíš se. Stojí tam Jejrys, který na tebe teď hledí trochu omluvně. "Nechtěl jsem tě vylekat, omlouvám se." Mírně se ukloní a podívá se kolem sebe. "Taky by jsi si měla odpočinout, vyrazíme brzy ráno." Jejrys ti nabídne rámě, aby tě doprovodil na tvoje lůžko. Zdá se, že Veritase tam vedou s vámi. |
| |
| Les – tábořiště "To nic," opáčím okamžitě a usměji se na něj. Neumím si představit, jak bych ho mohla sbalit a donutit, aby mi byl po vůli a propustil černocha. Krátce se podívám na Veritase, ale pak už nic neříkám a nechám se odvést. Jsem nervózní, rozpolcená, a ani tak nevím, co dál. A spoléhat na to, že ráno přinese úspěšnější den mi přijde hloupé. "Přišlo mi, že se na něčem domlouvají. Zajatci.. ale možná vidím zradu všude kolem sebe," pousměji se na Jejryse. "Prosím, ochraň mého přítele," řeknu upřímně, musí vědět, o kom mluvím, když jsem za něj již několikrát orodovala. "Já a Veritas se o sebe snad dokážeme postarat, ale na jeho místě, v tak nevýhodné pozici," povzdechnu si, nejsem nadšená z vývoje situace. Přesto se i poté přinutím k úsměvu. "Zůstaneš?" optám se nakonec s pokusem o to znít podmanivě. |
| |
| Les – tábořiště Zdá se, že se Jejrysovi oddechlo, když jsi přijala jeho omluvu. Na malou chvíli nastane ta trapná minuta ticha, kterou prolomíš až ty. Jejrys zvedne hlavu a podívá se na tebe. Už ti nepřipadá jako ten vůdce bandy stráží, ale jako obyčejný člověk. Jeho tvář zvážněla potom co jsi mu oznámila, že ti připadalo, že se na něčem domlouvají. Zdá se, že přemýšlí nad situací. "Děkuji ti za informaci, určitě to zamezí nepokoji." Jeho tvář se skřiví ještě víc potom co vyřkneš upřímnou prosbu ohledně tvého přítele. Zdá se, že jsi ho zaskočila, protože v prvních vteřinách neví jak by ti odpověděl. "Nemůžu ti to slíbit, pokud se bude chovat pokorně a bezproblémově, bude s ním tak i zacházeno." Věta, kterou řekl tě moc nenadchla. Zdá se, že v současné době s tímto problémem nic neudělám. Jejrys nakonec přecejenom poleví a zase se usměje. "Pokud by jsi chtěla, můžeš ho ráno před svítáním vidět, v době kdy většina posádky spí." Krátce se podívá ven a pak na tebe. Na tvojí pobídku, aby zůstal kývne, ale i tak ti oznámí, že dojde za chvíli. Stojíš před přístřeškem, kde jsi ubytovaná a vidíš ho celou dobu. Rychlým krokem šel ke strážím, kde jim něco říká. Po asi pětiminutové rozpravě na sebe mávnou a on se zase vydá k tobě. "Jsem zde." Oznámí ti zjevnou informaci a vejde do stanu. Buď je venku naprosté ticho nebo přes stěny stanu není nic slyšet, což je nepravděpodobné. Opět nastane ticho, které rozsekne až on. "Už jsem se tě na to nejspíše ptal, ale pořád mi nedochází proč ti na něm tak záleží." V jeho hlase můžeš cítit skoro až žárlivost. Většina lidí z velkých měst na kontinentu byla vychovávána k nenávisti k nim. Za ta léta přestali věřit, že to jsou také lidé. |
| |
| Les – tábořiště Chce se mi křičet. Co to vyvádím? Znělo to moc hloupě? Krucinál.. vždyť jsem holka vychovávaná dřevorubcem, ne nějaká.. jiná. Připadám si hloupě, ale když vidím, že to snad trochu zabralo, uleví se mi. Víc na mě ale zapůsobí to, jak Jejrys vypadá, jak se tváří.. a chvíli to, o co se tu snažím, neberu jako věc, kterou musím udělat. Na jeho nabídku, že bych ho mohla vidět, jen přikývnu, víc se o tom už nezmiňuji. Nebudu na to tlačit, a zároveň zaháním veškeré pohnutky k tomu, abych se ho pokusila osvobodit a abychom utekli. Je to šílenství. Chvíli stojím ve stanu a sleduji ho, pak obrátím oči k nebi a zalezu dovnitř. Když se za mnou vrátí, usměju se a přikývnu, na víc se nějak nezmůžu.. jsem z toho rozhozená a nervózní, nic dalšího už prostě neplánuju, na to nejsem stavěná ani vychovávaná. Ani nevím, co je s chudákem Veritasem. Vypadá, že je tak zesláblý, až to nevypadá dobře. "Zachránil mě. Pomohl mi. Než se to celé semlelo.. vím, že to tak asi nedokážeš brát, ale já jsem vychovávaná jinak. Vlastně.. dejme tomu, že nijak. Po matčině smrti jsem žila s otcem v lesích, v malém domku, s lidmi jsem se moc nestýkala a o všem mne učil jen otec," vyprávím. Vnímám ticho a mám z toho špatný pocit v žaludku. Snad je nevraždí. "Je jiný, ale to je pro mě celé. Necítím se součástí žádné války. Nebo jsem se alespoň necítila.. a svůj dluh vůči němu zkrátka chci splatit," natáhnu se po jeho ruce a zlehka jí chytím do dlaní. "Před pár dny, vlastně spíš týdny, by mě ani nenapadlo, že budu muset něco takového řešit," usmála jsem se a vzhlédla k němu. "Asi je to nepochopitelné," váhavě se k němu natáhnu a zlehka jej políbím. Když neuhýbá, jsou mé polibky jistější a náruživější. |
| |
| Les – tábořiště Jejrys se posadí kousek od tebe a kouká jestli se k němu přidáš. Zjevně ho potěšilo, že jsi to udělala. Pokaždé když jsi v jeho přítomnosti tak ti připadá takový jiný. Živější a zároveň lidštější, není to takový ten typický voják jako ostatní. Nadruhou stranu, kdyby jsi potkala jiné a dělala jim společnost, kdo ví co by se stalo. Jejryse zjevně překvapí, že jsi se tak rozpovídala o tom jižanovi. Nicméně je na něm trochu vidět, že už to dál řešit nechce. Bavíte se tu o něm a přitom jde spíše o vás dva. "Tvůj otec musel být jistě moudrý muž." Z Jeryse tahle hláška vypadla aniž by tušil jak. Zdá se, že se mu nechce dál povídat a radši se věnuje tobě. Nejdřív pohlazení po ruce a pak polibek. Určitě je to jedna z jeho předností, protože mu to jde výborně. Chvíli váhá jestli si může dovolit něco víc. Nakonec rezignuje a začne tě hladit na stehně. Dlouho to netrvá a pomalu tě pokládá na svoje lůžko. Během líbání si všímáš, že si také začíná svlékat kalhoty. |
| |
| Les – tábořiště Jsem z toho celého tak trochu nervózní, ale vše se pomalu rozplývá a mizí.. ticho je hlubší, méně zlověstné. Pokud je vraždí.. zjistím to až později. Naštěstí vím, že Veritas, pokud není proklet nebo otráven, bude v pořádku. To mi dává jistou naději. Ovšem osud Juby zůstává skryt.. a do rána dlouhá chvíle. |
| |
| Tábor Dostávám jen část odpovědí na své otázky, nebo jich jsem schopen jen část vnímat a pochopit? Pamatuji na doby, kdy bych se nazval silným, ale to nyní neplatí. Odeberu se bokem, pod jeden ze vzrostlejších stromů v okolí, ale šum tábora mi nedá spát. Přichází jeden z vojáků, nevím, zda je i felčar, a podává mi trochu vody. Jeho obličej si ráno nebudu pamatovat. Stěží pak vstávám a nechávám se odvést do stanu na kraji tábora. Malého, špinavého a páchnoucího zatuchlinou a potem mužů, kteří v něm spali přede mnou. Dělá se mi z toho zle, když ulehám a pokouším se usnout. Elisho.. Vzpomínám na dívku, která mi tak ulpěla v paměti a já bych se za ní s psí oddaností hnal. Smutné je, že ani nyní netuším, kde je jí konec. Natož pak královně, nebo ostatním. Snad nás cesty osudu zase svedou dohromady. Dlouho ležím spíš v poblouznění a ustavičné bolesti hlavy, než abych usínal, ale nakonec přeci jen usnu. |
| |
| soukromá zpráva od Andra DaMoor pro První skutečné doteky, krom polibků, jsou váhavé a opatrné, protkané nitkami nervozity. S každým dalším jsem si však jistější a pudy silnější, než jakákoliv myšlenka na cokoliv jiného. Nakonec, vždyť sama nevím, proč to vlastně dělám. Jestli opravdu chci, nebo jen doufám, že to Jubovi – a nakonec nám všem pomůže? Zdá se být netrpělivý a mě v krátké chvilce procitnutí dojde, že když se to celé stane rychle, možná to nebude tak hrozné. Možná to odezní jako kocovina.. Lehce si sundám boty a jednou rukou začnu rozšněrovávat vlastní kalhoty, s volnou halenou si moc starostí nedělám a pokud se sám nesnaží, pak ji ani nesundávám. Je v tom trocha studu. Oplácím každý dychtivý polibek stejným, ruka kopíruje tvary jeho těla – ramena, hruď, boky.. a odhaluji vlastní bělostnou kůži. Cítím se v euforii z nového, nečekaného, vzdávám se zdravého rozumu. Boky mu vycházím vstříc, když do mě proniká, a rukou, která dřív hladila jeho tělo, zadržuji, aby byl příliš rychlý. Díky polibkům se mi však daří zapomenout na bolest, kterou mi na chvíli působí, a nakonec se i přes jistou ztuhlost těla uvolním a začnu si tu chvíli užívat naplno. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro I když to Jejrys všechno nazačal, vidíš na něm známky nervozity. Pomůže ti sundat povolenou halenku a dál pokračuje v jemných přírazech. Pojem o čase jde úplně mimo tebe, ale ten pocit a stav je více než příjemný. Po krátké chvíli tomu opravdu propadneš a částečně přestáváš vnímat realitu kolem tebe. Nyní je tu pro tebe jenom Jejrys a nikdo jiný, zapomněla jsi dokonce i na Jubu. Tvoje myšlenky se schylují jenom k tomu, aby to nikdy neskončilo. Po ukončení se Jejrys natáhne pro deku a oba vás přikryje. Zůstáváte oba stále nahatí a i přesto je ti teplo. On na tebe mlčky kouká dokud tě znovu nepolíbí. Zdá se, že nechce narušit tuhle chvíli zbytečnýma slovama. |
| |
| soukromá zpráva od Andra DaMoor pro Cítím se spokojená, šťastná, ovšem s jemným podtónem v podobě šimrání v břiše, to zase už tak příjemné není. Vrací mě to o mnoho let zpátky, kdy jsem se chtěla k někomu přitulit, schovat se. Jenže když se dívám do jeho tváře, byť se usmívám a spokojeně přivírám oči, není to on, s kým bych tohle chtěla sdílet. Začíná mi být odporný, tohle celé, chci pryč – a přesto si kousek mé mysli uvědomuje, že není kam jít a že to nejlepší, co můžu, je zůstat. Přitáhnu si deku až pod bradu a zavřu oči. Doufám, že to všechno zmizí, že bude zase dobře.. a ono se po chvíli skutečně všechno uklidní, největší nápor pocitů zmizí. "Měla bych jít," ozvu se po chvíli spokojeného lenošení, po kterém jsem nakonec přece jen ráda, že nikdo nic neříkal. "Nechci narušit.. vojenské..," došla mi slova, takže k tomu tak lehce mávám rukou a do toho se culím jako malá stydlivá holka. "Zkrátka, abych tu nikoho zbytečně neprovokovala, tím, že zůstanu, když máme vlastní stan. Není to nic ve zlém," pohladím ho po tváři a pak zlehka políbím. Jenže tohle je už chvíle, kdy je touha pryč a já musím zase trochu hrát. |
| |
| soukromá zpráva od Pán Jeskyně pro Tvoje slova jsou pro Jejryse neuspokojivá stejně jako činy. Pomalu přes sebe přetáhne deku a smířeně se na tebe podívá. Nastane až trapné ticho. Zdá se, že neví co by ti pověděl a jak by na danou věc vůbec měl zareagovat. "Myslel jsem, že se semnou cítíš bezpečně. Já jsem jejich velitel a stejně jako občas odpouštím jejich prohřešky, oni nechávají na pokoji ty mé." Po těchto slovech se Jejrys nakonec natáhne na připravené lůžko a ještě tě pozoruje. Buď je tak dokonalý herec a všechen jeho vztek dokáže zamaskovat, nebo je tak smířený a dál to nehodlá řešit. Sama si nejsi jistá tím co si o dané chvíli myslet. Každopádně máš připravenou deku i místo na spaní. "Dobrou noc." Řekne nakonec a definitivně tím zazdí události, které se před malou chvílí odehráli. Také se zdá, že je mu jedno jestli budeš chtít zůstat nebo pobýt u něj ve stanu. Mezi stromy není nejhůře, tady nadruhou stranu zase tolik nefouká. |
| |
| Les – tábořiště Začalo mi z toho být trochu nevolno, netušila jsem, co od něj čekat. Mohl by se mi chtít mstít? Překazit už tak chabé plány? "Dobrou noc," hlesla jsem provinile a víc k tomu už neřekla, přesto se mi venku, za plátěnými stěnami stanu, ulevilo. Cítila jsem se zase volná a svá, přesto mi to bylo k ničemu. Hlídaná ze všech stran, Veritas byl nepoužitelný a černoch kdo ví kde držený.. Tak tohle bude ještě zajímavé.. Povzdechla jsem si a z plna hrdla se nadechla chladného vzduchu. Byla jsem rozhodnutá se nevrátit, a pomalými kroky jsem zamířila k nějakému volnějšímu prostranství, abych si sedla a.. ač se to zdálo směšné, odpočinula si. |
| |
| Les – tábořiště Pomalu procházíš táborem, abys konečně našla místo kam se uvelebit. Naštěstí je ideální teplota pro spánek venku. V táboře je naprosté ticho, občas je sice slyšet chrápání z nějakého stanu, ale víc nic. Hlídku jsi nikde nepotkala, což je trochu podezřelé. Skupina zajatců je spojena řetězem zamčeným ke stromu. Nakonec se ti konečně podaří najít ideální místo pod stromem a usnout. Ani si neuvědomuješ po jaké době jsi usnula, ale muselo to být rychle. Celodenní cesta na koni nebylo nic příjemného. Spánek byl bezesný a téměř ideální, kdyby tě brzy k ránu neprobudil nějaký zvuk. Jsi ještě rozespalá, ale zvuk vnímáš zřetelně. Zní to jako duté rány, nárazy do něčeho. Slunce ještě nevyšlo, ale na obzoru se už začíná rozednívat. Vidutelnost je o něco lepší, než když jsi včera usínala. Tábor je stále mrtvý a bez hlídky. |
| |
| Les – tábořiště Trvá mi, než se pořádně proberu, ale pak se zvednu během vteřiny na nohy a rozhlédnu se – v mírně přikrčené pozici. Naslouchám, ale nevím, oč jde – a ani nemůžu, když mám před očima mžitky a v noze křeč, jak jsem se prudce postavila. Po chvilince vše odezní a já se obezřetně vydám za zvukem. Co to je? Snad nezabíjejí kůly.. a co stráže. Mimoděk pohlédnu ke stanu, který jsem včera opustila a jdu dál, aniž bych jen hlesla. |
| |
| Les – tábořiště Nějakou tu chvíli ti trvalo než jsi se hodila do normálu. Hlava už se ti přestává motat a konečně začneš plně vnímat okolí. V podstatě pořádně neni co. Klidně by ses mohla sebrat a odejít, aniž by si toho někdo všiml. Je to zvláštní, že nikde nevidíš hlídku. Pomalým krokem se vydáš za zvukem. Z počátku neslyšíš nic. Později už rozpoznáváš hlasy, kterým nerozumíš. Mluví hodně tlumeně, aby je v táboře nikdo neslyšel. Evidentně se to moc nedařilo. Vstoupíš do džungle a jdeš ani ne dvacet metrů, dokud neslyšíš hlasy zřetelněji. "Doufám, že se ti naše péče líbí? Neboj líp už na tom nebudeš." Hlas zní dost povýšeně. Odtáhneš jednu z větviček a konečně vidíš co zvuk způsobovalo. Na první pohled jsi myslela, že je to tvůj přítel Juba. Přecijenom je v lese ještě šero. Pak si, ale uvědomíš, že je to někdo jiný z jeho jednotky. Je přivázaný za ruce a za krk ke stromu. Vypadá, že je duchem mimo. Jeho obličej je zakrvácený. Z nosu mu kape krev a oči jsou nateklé. Ty dva prozatím nic nedělají. Zřídili ho pěkně a kdyby v tom ještě o něco déle pokračovali, nejspíše by to nepřežil... |
| |
| Les – tábořiště Mohla jsem utéct zpátky a doufat, že mi někdo pomůže, ale tihle hoši drží spolu, ne? Hm. Mohla jsem se vrátit pro zbraň, ale.. místo toho jsem jen klidně prošla křovím. "Tohle je odporné," řekla jsem zostra. Svou situaci jsem vyhodnotila jako v každém případě ztracenou, ale když už nic, mohl by zapůsobit můj krátký milostný poměr s Jejrysem. Mohli by dostat strach, a když už nic, minimálně by mi tak nemuseli ublížit. A když ano, pak děj se vůle bohů.. "Jak se tak můžete ponižovat? Tímhle druhem násilí?" vydala jsem se ke zraněnému, to už mi dost tuhla krev v žilách, slušně jsem si totiž koledovala a mé hrdinství nějak nebylo čím zaštítit. |
| |
| Les – tábořiště Po tvém odsouzení sebou oba trhnou a otočí se na tebe se zbraněma v rukách. Když rozpoznají o koho se jedná, evidentně se jim uleví. Nejspíš by to byl problém, kdyby je někdo napadl a oni nebyli na hlídce v táboře. Nad tvýma slovama se oba jenom ušklíbnou. "Viděla jsi někdy co oni dělaji se svými nepřáteli?" Ohradí se jeden z nich. Vidíš vztek v jeho očích. Jeho kolega ho několikrát poklepe na rameni a pak ho za něj chytne. Evidentně stojí za ním. "Klidně se o něj starej jak se ti zlíbí." S těmito slovy tě oba nechají a vydají se do tábora. Po důkladnějším prohlédnutí Aknahského vojáka zjišťuješ, že na tom není tak špatně jak to původně vypadalo. Má spoustu modřin, krvavých šrámů a podobně. Nic z toho však nejde do hloubky. Jestli nebyl při vědomí tak teď rozhodně je. Něco ti říká, ale ty jeho jazyku nerozumíš. Je hrozně krkolomný a divíš se, jak někdo může takový jazyk vůbec ovládat. Mezi stromy konečně prosvitne slunce a dopadne na tvoje prochladlá ramena. Je to příjemné, až ti z toho naběhne husí kůže. Také to je znamení toho, že se tábor každou chvíli začne bořit a vy se vydáte dál na cestu. |
| |
| Les – tábořiště "Promiňte.. ale nemám ani tušení, co mi povídáte," zavrtím hlavou a přestanu prohlížet jeho rány, stejně bych s nimi nic moc nesvedla. O vojácích si dál myslím své, hlavně o tom, že pokud je někdo barbar, nemusíme se tak přece chovat všichni. Objeví se slunce. Posadím se do trávy kousek od zraněného a povzdechnu si. Co si počnu? Nemám plán, nemám zbraně.. za tohle taky nebude nikdo rád.. ale udělala jsem správnou věc, snad mě nebude stát život. Pokud zraněný nic nechce, po chvíli se pomalu zvednu a vrátím se do tábora. Co taky jiného. |
| |
| Les - tábořiště Změť zvuků, které zajatec vydává rychle utichne. Nejspíše se neudržel déle při vědomí. Nastalo ticho, které občas přeruší smích a rozmluva vojáků, kteří před chvílí odešli. Vzhledem k tomu, že má na sobě černoch okovy, těžko ho dostaneš do nějaké stabilnější polohy, ve které bys mu mohla pomoci. Nakonec ti nezbývá nic jiného než odejít. S přibývajícím světlem jsou je z tábora slyšet stále více hlasů. Neunikne ti pohled hlídky. Jeden z nich na tebe zamrká, druhý se zatváří hrozně útrpně. Dál si tě nevšímají a věnují se svému. Po nějaké době vyjde ze stanu i Jejrys. Jeho tvář je opět usměvavá, jako po většinu doby co jsi ho viděla. Po nějaké době si tě všimne a vyrazí k tobě. "Dobré ráno, jak se ti spalo?" Popřeje ti pěkný den a protáhne se. Občas pozdraví vojáky kolem sebe, ale stále kouká na tebe. "Pokud pojedeme celý den, k večeru bychom měli být ve městě." Evidentně by to chtěl Jejrys stihnout. |
| |
| Les - tábořiště Nechám černocha tam, kde je, a chvíli přemítám nad tím, jestli se dokážu srovnat s tím, co mě čeká ve městě. Přece jen, vyrostla a dlouho jsem žila úplně jinde, tyhle nové věci mě děsí. Otroctví.. a tak blízko. Vrátím se do tábora, mám trochu obavy, jak se s tím zdejší poperou po tom, co jsem před chvílí provedla, ale Jejrys je už vzhůru a tak se není čeho bát. Tedy, zřejmě. Pořád by tu mohlo být uražené mužské ego.. "Dobré ráno i tobě," usmála jsem se o něco méně oslnivě, než včera večer. "Nebyla to špatná noc..," přiznala jsem a sledovala jeho počínání, od každého výrazu ve tváři po každý drobný pohyb konečků prstů, "ale probuzení za moc nestálo. Možná to jsou nepřátelé, ale stejně..," nakousla jsem ono ožehavé téma, ale vzápětí nad tím pomyslně mávla rukou. "Dobře. Já jsem připravená vyrazit," usmála jsem se znovu. S sebou jsem nic neměla, Veritase jsem nemohla hlídat a co víc, do města jsem se příliš netěšila. |
| |
| Les Jejrys na tebe kývne a podívá se kolem sebe. "To je dobře, do půl hodiny bychom měli vyrazit." Oznámí ti ještě co vás čeká a pak začne dávat vojákům rozkazy ohledně balení tábora a výjezdu. Nikdo mu neodporuje a poslušně poslouchají jeho rozkazy. Evidentně to má všechno pod palcem, protože jste skutečně schopni do půl hodiny vyrazit. Jejrys ti pomůže vyskočit na koně a sám se posadí za tebe. Skoro hodinu mlčí a hledí před sebe. Nejspíš mu to tom včerejšku není moc do řeči. Pak se nakone stejně rozpovídá. "Víš, že si nikdo nepamatuju, kdy byly věže postaveny a kdo je postavil?" Vlastně to byla taková poznámka skoro ze zoufalosti, aby nebylo takové ticho. Pak přejde přecejenom k tomu vážnějšímu. "Přemýšlel jsem nad tím. Ať je tedy po tvém. Těsně před městem ti daruji tvého přítele. Pokud mu tak důvěřuješ je tvůj." Tento krok jsi od Jejryse rozhodně nečekala. Ještě včera působil tak neústupně. |
| |
| Les "Vážně?" podivila jsem se nad jeho náhlou poznámkou o věžích. Nechápala jsem, proč o tom mluví, ale bylo to lepší, než napjatě mlčet a houpat se v rytmu koňských kroků před ním. Cítila jsem, jak se občas otřel o má záda. "To jsem netušila. Rodičům bylo město cizí, takže o něm vím ještě méně, než kdokoliv, koho potkáš na cestě, ale tohle je vážně zvláštní. Skoro, jako by to mělo zůstat utajené.. jejich původ i účel," zapřemýšlela jsem nahlas a zasnila se, takže jsem rozhovoru příliš nepomohla. I proto mě jeho další konstatování šokovalo. Netušila jsem, proč najednou změnil názor. Buď jsem si včera vykurvila otroka, nebo.. chce zapůsobit? S tím prvním jsem se uměla srovnat o dost lépe. Ohlédla jsem se na něj přes rameno, mírně rudá ve tvářích, aniž bych to tušila. "Proč jsi změnil názor?" |
| |
| Les Jejrys jenom příkývne, což tvým očím ujde. Pak spustíš o svém původu. "Odkud jsi?" Je vtipné, že jste se k tomuto tématu dostali až teď. Přecejenom s ním trávíš už nějakou dobu a na tohle téma klidně mohlo dojít. "Co v nich je, nikdo pořádně neví. V severní věži je pouze v prvních pěti patrech knihovna, která je přístupná, jinak se nikam dál nedostaneš." Jejrys kývne ramenama a podívá se k věžím. Pak nastane krátké ticho, než se ho zeptáš na jeho změnu názoru. "Neměl bych to dělat, je to proti nařízení. Ale jestli je to opravdu tvůj přítel, mohl by ti v lecčem pomoc." V jeho hlase je slyšet náznak pochybení. "Doufám, že ho zvládneš, měl bych velký problém." Podívá se na tebe a nespouští z tebe oči. Sama si nejsi jistá co udělá až bude s tebou sám. Byla jsi s nim jenom pár dní v džungli, možná pár hodin a ruku do ohně bys za něj taky nedala. |
| |
| Les "Ze Semdelského lesa. Protéká jím řeka a několik říček, bydleli jsme blízko jedné z nich, říkalo se jí Styn, ale nevím, nakolik je to místo známé," rozpovídala jsem se, ale pochybovala, že by o tom místě kdy slyšel. Byl to prostě les, ničím nedůležitý, všemi opomíjený. A tak se tam dobře žilo. "To je divné," reagovala jsem na knihovnu a nedostupnost věží. "Copak tam nikdo nevyšplhá? Neprojde a neproklouzne jako myška?" ale chápala jsem, že pokud se tam nikdo ani dostat nemá, tak se to nestane. Kdo ví, jak mocná kouzla je chrání. "Jestli tě to uklidní.. tak myslím, že problém pak budu mít hlavně já," pousmála jsem se na Jejryse, ale čekala, že tohle odlehčení nepochopí. "Nemusíš mít strach." |
| |
 | Nový příspěvek v dobrodružství. Modrý. Kvůli dlouhodobé neaktivitě Vaše dobrodružství spadlo do škatulky "Už se dlouho nehrálo -> odpad" a přišel na Vás správce s koštětem. Dejte mi do dvou týdnů vědět (nejlépe přímo herním příspěvkem, pokud si nechcete spamovat v dobrodružství, můžete i poštou), jestli jste našli novou chuť k hraní nebo byste rádi vyměnili vypravěče. Pokud se mi neozvete, po skončení lhůty bude dobrodružství ukončeno! Drag Oncave PS: Pro mé kontaktování nepoužívejte herní poštu!Vzhledem k tomu, že se tohoto dobrodružství neúčastním, nedostanu se k ní. |
| |
| Jako vždy nerušit prosím, jedeme ve velice volném tempu :D |
| |
| Do deseti let to tu ale plánujeme dohrát, zhruba. :D |
| |
| Les Jejrys se zamyslí a pak kývne. "Je to divné, takhle jsem nad tím nikdy nepřemýšlel. Když člověk v tom městě vyrostl." Zasměju se a podívá se za vašeho koně jestli konvoj pokračuje jak má. Na poznámku ohledně tvého problému s černochem jenom kývne a dál to nekomentuje. "Občas, když jsem mýval v noci hlídku, jsem viděl jak nebe zeleně září. Né moc, protože byla hustá mlha, ale občas se to stane." Jejrys se skoro až zarazí potom co ti to řekne. Buď to neměl říkat nebo si musí myslet, že v tvých očích bude vypadat jako blázen. Sama si všimneš, že okolní porost začíná řídnout a les už zdaleka není tak neupravený jako před pár kilometry. Zdá se, že už se opravdu blížíte k městu. "Podívej." Jejrys ukáže před sebe někam do lesa a nejdřív nic nevidíš. Až pak si všimneš dvou věží, které jsou skrz stromy vidět. Potom co popojedete několik desítek metrů je vidíš v celé své krása. Cesta se stočila tak, že jsou přímo před vámi. Nedokážeš odhadnout kolik mají metrů, ale určitě musí dosahovat až k mrakům. Zajímavé jsou jejich špičky. Každá z nich má dva ostré zužující se hroty směřující k nebi. Podobně jako zde odkaz. |
| |
| Les- cesta k městu Zvědavě jsem na něj koukala a čekala, že bude pokračovat, ale on byl zaražený. Ničeho dalšího se tak nedočkám a můžu jen váhat, která z těch možností byla pravděpodobnější. Nemám ale odvahu se jej na to zeptat, co kdyby o tom skutečně neměl mluvit.. "U bohů..!" vydechnu tiše, zcela pohlcena tou podívanou. "To je neskutečné. Už se nedivím, že se tam nikdo nedostal..," vzdychla jsem vzápětí, ohromená. Pro holku jako já to nebylo snadné, kdekdo z mé rodiny by takovou podívanou skutečně přičítal bohům a jal se jim okamžitě klanět, ve mně věže vzbuzovaly úctu, ale i špetku zvědavosti. Jenže jsem už předem věděla, že nemám žádné právo se k nim přiblížit. V porovnání s nimi jsem byla nic, jen zrnko prachu v písečné mělčině. "Musí být úžasné tady žít. Mít je na dosah, být pod jejich ochranou..," žvanila jsem trochu z cesty a upírala na ně pohled, jako by to bylo to jediné, co mě ještě zajímá. "Jaké to je?" otočila jsem náhle hlavu k Jejrysovi a snad si i přála, aby jeho city z předešlé noci byly hlubší a ty mé nakonec taky. Ne kvůli jemu, mě, ale kvůli nim. |
| |
| Cesta z... k městu Jejrys hledí stejným směrem jako ty. Sice už tuto scenérii musel vidět hodněkrát, ale nikdy mu to nedalo. Sama si nejsi jistá jestli by byl vůbec někdo schopný v tomto věku postavit něco tak vysokého. "Do jedné se můžeš jít dokonce podívat. Je tam veřejná knihovna." Jejrys na tebe mrkne a usměje se. Tvůj zájem o věže ho překvapí, ale zároveň potěší. Je možné, že ve městě mají spousty dalších památek podobného typu. "Co si pamatuji a můj otec a děd, město nikdy nebylo napadeno." Nejspíše v nepřátelích vyvolává respekt. Čím blíže k městu jste, tím více les řídne, až se nízký porost promění v louky a pole. Hradby kolem města jsou vysoké a nepropustné. Cesta vede k jedné z bran, u které jsou menší věže podobného stylu, jako ty uprostřed. Zemědělci jsou nejspíše na příchozí zvyklí a ani nezvednou hlavu od práce. Zato malé děti ukazují vaším směrem a hází kameny po zajatcích. Mají kliku, že jsou daleko a ani od nejbližšího útočníka nedolétne kámen blíž jak deset metrů. Jejrys se jejich gestu zasměje a pak se podívá zase na tebe. "Nechápu tvojí otázku, co jaké jo?" Zavrtí nechápavě hlavou a hledí na tebe. |
| |
| Město "Jaké je tady žít," podívala jsem se na něj stále s ohromeným úsměvem. "Občas vyjedeš za město, jako teď, tak to přece můžeš srovnat, ne? Kdybys byl měšťan, nemusíš nikdy nikam a žil by sis pohodlně až do konce života. Taková jistota musí být něco úžasného," hleděla jsem k věžím. |
| |
| Město "Jo takhle to myslíš." Jejrys se usměje a na chvíli se odmlčí. Zdá se, že budete každou chvíli na místě. "V minulosti to bylo překrásné město plné života. Od doby co je válka jde všechno z kopce." Čím déle mluví, tím je tišší. "Město začíná být zkorumpované a nebezpečné. Lidé si hledí svého a už jsem se setkal i s mezirasovou nenávistí." Hrkne to v tobě, protože Jejrys právě seskočí z koně. Evidentně ti nedal moc možností se dále vyptávat. Zastavili jste před velkou budovou, která má pouze strohou výzdobu. Pravděpodobně se bude jednat o velké skladiště. Napovídají tomu obrovská vrata, kam vojáci vedou skupinu Aknahštích vojáků. Jejrys čeká u koně a pomůže ti slézt. "Zde se budou muset naše cesty rozdělit." V jeho hlase slyšíš lítost. Nejraději by s tebou strávil ještě nějaký čas. Sama však víš, že má jiné povinnosti. Nakloní se k tobě a usměje se. "Tvého přítele ti předám ve večerních hodinách, kdy tu nebude tolik čumilů" Kývne na tebe a čeká jestli ti to je jasné. |
| |
| Město Zastavili jsme před skladištěm, kam pochodoval zástup vojáků, a můj průvodce, mohu-li ho tak nazvat, seskočil z koně. Zdálo se to zvláštní. Na počátku toho všeho jsem se rozhodně nechtěla ocitnout ve městě a řešit cokoliv z toho, co nyní řeším. Jsem holka z lesa, ne někdo, kdo se tu vyzná, ale budu se muset zařídit dle situace. Alespoň, že jsem získala zpět svého přítele.. i když přítel je silné slovo. Jestli mě jen balamutí.. Přikývla jsem a bez plánu se rozhlédla kolem sebe, abych oddálila tu chvíli rozloučení. "Děkuji," lehce jsem kývla hlavou. Vůbec jsem netušila, kam ve městě jít, ale nebylo času nazbyt a já se tu nechtěla zdržovat déle, než bylo opravdu nutné. Usmála jsem se a znovu lehce pokývala hlavou. "Ráda tě večer zase uvidím," mrkla jsem na něj a nečekala na cokoliv dalšího, co by snad chtěl říct, a s roztřesenými konečky prstů jsem se otočila a vyrazila pryč, hlouběji do města. Proplétala jsem se mezi lidmi a snažila se tvářit jistě a nepřitahovat na sebe zbytečnou pozornost, ale je to těžké, když jsem tak velké město navštívila poprvé v životě. Všechna ty věci, architektura, i samotní obyvatelé, vše to bylo zvláštní. Litovala jsem chvíle, kdy jsme se jako skupina zcela rozpadli a já v tom zůstala sama. V podstatě. Ještě tu byl Veritas, ale ten byl stále v dost špatném stavu a pak, určitě se o sebe nejlépe postará sám. Nakonec by nemusel ani chápat, proč jsem černocha chtěla zachránit. Žaludek si vyžádal pozornost a já se zamračila, neměla jsem peníze, neměla jsem zhola nic. Mohla jsem jen doufat, že počasí bude i po zbytek dne natolik rozumné, abych se nemusela krčit pod nějakou stříškou a čekat na smilování. Tohle je zoufalé! O co se tu vlastně snažím? Nic neumím, nehodím se sem.. měla jsem se držet svého a bylo by mi líp. Zoufala jsem si v duchu a chvílemi hleděla k obloze, jako by se na ní snad každou chvílí mělo objevit znamení. Co pro mě asi osud chystá? Rozhodla jsem se příliš nevzdalovat od skladiště, abych k němu ještě našla cestu. |
| |
| Město - Andra Jejrys se usměje a ještě si tě chvíli prohlíží. Ty se vydáš mezitím dál od skladiště a ztratíš se mu na dohled. Hlavní třída je tvořena z obrovských čtvercových kamenů, na kterých jezdí kočáry a koně sem a tam. Zjistila jsi, že takových tříd je zde několik a všechny vedou do středu města k věžím. Město vypadá docela orientálně, dojem kazí právě dvě věže, které jsou v úplně jiném architektonickém stylu. Už po pár minutách zjišťuješ, že jsou ve městě snad všechny rasy, na které si vzpomeneš. Vsadila by jsi to poslední co máš na to, že jsi zahlédla i několik neznámých druhů. Na tvoje poměry je město opravdu obrovské. "Ahoj holčičko? Nechtěla by sis užít?" Před tebou se postaví chlap, kterému teče nudle z nosu a zrovna kouše do celeru. Začne se smát až se z toho rozkašle. Netrvá dlouho a obsah jeho žaludku skončí na prašné cestě. Po nějaké době jsi našla přecejenom ucházející místo. Je to městský park, kam moc lidí nezavítá. Zato zde vidíš dost elfů. Někde - Veritas Netušíš jak dlouho jsi byl v bezvědomí. Občas jsi pootevčel oči a viděl stromy. Všude byly jenom stromy a zelený svět. Přisuzoval jsi to svému stavu, ale stejně jsi nevěděl co je realita a co ne. Konečně se probereš do plného vědomí. Hlavu máš jako střep, jinak tě nic nebolí. Místnost je strohá, stůl, postel a truhla u čela postele. Na stole je nezapálená svíčka a na oknech jsou závěsy, aby do místnosti nepronikalo slunce. Za dveřmi uslyšíš kroky, které směřují k tvým dveřím. Jsou lehké, nejspíš ženské. To se ti po chvíli opravdu potvrdí. Žena otevře dveře a vyjekne. Pustí mísu a po podlaze se rozlije voda. "Ach, promiňte. Nečekala jsem, že už budete vzhůru." Je mladá. Zmateně těká očima mezi tebou a rozlitou vodou. "Dáte si něco k jídlu?" Je pravda, že hlad máš tedy obrovský. Cítíš, že jsi musel během tvého spánku pár kilo schodit. "Něco vám donesu." Nejspíš se jí nechce dál absolvovat tuto trapnou situaci a rychle odběhne pryč. Voda se pomalu vsakuje do dřevěné podlahy. Pár minut na to přijde dívka s chlebem, máslem a solí. "Omlouvám se, víc toho nemáme." Kývne na tebe a položí talíř na truhlu. Potom začne sbírat střepy. |
| |
| Nový příspěvek v dobrodružství. Modrý. Kvůli dlouhodobé neaktivitě Vaše dobrodružství spadlo do škatulky "Už se dlouho nehrálo -> odpad" a přišel na Vás správce s koštětem. Dejte mi do dvou týdnů vědět (nejlépe přímo herním příspěvkem, pokud si nechcete spamovat v dobrodružství, můžete i poštou), jestli jste našli novou chuť k hraní nebo byste rádi vyměnili vypravěče. Pokud se mi neozvete, po skončení lhůty bude dobrodružství ukončeno! Drag Oncave PS: Pro mé kontaktování nepoužívejte herní poštu!Vzhledem k tomu, že se tohoto dobrodružství neúčastním, nedostanu se k ní. |
| |
| To už je zase taková doba? ještě stále jedeme volným tempem :D |
| |
| Volné tempo forever! :D |
| |
| Město Bylo to prostě město. Nikdy jsem si jej takhle nepředstavovala, ale tak už to s představami bývá. V úplně cizím prostředí jsem se ani po takové době necítila úplně dobře, připadalo mi, že mě sledují skryté oči a hodnotí, co se mnou. Nebylo to jako v lese. Tady jsem měla pocit, že ani nepoznám, kdo je opilý dobrák se špatným vkusem pro humor a kdo opravdový násilník a hrozba. Nakonec jsem zavítala do parku. I tohle bylo jiné a mě už z toho šla hlava kolem. Navíc se čím dál častěji a hlasitěji ozýval můj žaludek, takže jsem si našla hezké místo, které mě jakž takž krylo zezadu a zároveň jsem měla dobrý výhled a posadila se. Byli tu i elfové, které jsem si nějakou dobu prohlížela, ale snažila jsem se, aby to bylo co nejméně vlezlé. |
| |
| Jedeme pořád, žádné modré texty! :D |
| |
| to je v pohodě :D prostě někdy |
| |
| Dobrodružství vytaženo z odpadu, hodně štěstí v obnovování příběhu! Pamatujte, prosím, že pokud uplyne od posledního herního příspěvku 6 měsíců, dobrodružství bude automaticky ukončeno. Drag Oncave |
| |
| Jak to mohlo být zase v odpadu? Ale dobrý, ještě máme 4 měsíce :D |
| |
| Spíš to bylo ještě v odpadu, ne zase.. Drag je lempl. :D |
| |
| kua ono se čeká na mě :D to zítra napravim |
| |
| Ok, tak už fakt :D |
| |
| jo? :D |
| |
| Ono to přijde :D nejspíš v únoru, teď mám hrozný fofry ve škole a ještě stěhování do toho |
| |
| Stěhování a zkoušky mi znemožňovalo napsat. Situace se už uklidňuje |
| |
 | Vymetáme pavouky! Vaše dobrodružství spadlo do kolonky "Už se dlouho nehrálo - odpad" a stalo se jedním z nich. Máte-li zájem pokračovat ve hraní nebo vyměnit vypravěče, napište mi to sem jako herní příspěvek. Můžete mi též napsat poštou. Pokud nic z toho neučiníte do dvou týdnů, tato jeskyně bude ukončena a vaše postavy si budou muset najít novou práci. Bimba PS: Používejte klasickou poštu, nikoliv herní - k té nemám přístup. |
| |
| My tady učiníme velké věci! Jednou.. NE-RU-ŠIT! |
| |
| Dobrodružství vytaženo z odpadu. Držím vám palce, ať tam znovu nespadnete. Nezapomínejte, že pokud uplyne 6 měsíců od posledního příspěvku, dobrodružství bude automaticky ukončeno. Bimba |
| |
| Vymetáme pavouky! Vaše dobrodružství spadlo do kolonky "Už se dlouho nehrálo - odpad" a stalo se jedním z nich. Máte-li zájem pokračovat ve hraní nebo vyměnit vypravěče, napište mi to sem jako herní příspěvek. Můžete mi též napsat poštou. Pokud nic z toho neučiníte do dvou týdnů, tato jeskyně bude ukončena a vaše postavy si budou muset najít novou práci. Bimba PS: Používejte klasickou poštu, nikoliv herní - k té nemám přístup. |
Created by Martin Ami Čechura © 2003 - 2004
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR