Mezoberranzan
hrálo se Domluvený termín
od: 21. ledna 2012 22:49 do: 17. ledna 2014 17:29
Dobrodružství vedl(a) Evanlyn
| |
 | Dobrodružství pro všechny příznivce Drizzta Do' Urdena. Příběh bude volnější, ale bude přesně podle pravidel Mezoberranzanu. |
| |
| Mezoberranzan Je běžný den, Narbondel slibuje počátek dne v Temných říších a všichni se věnují obvyklým činnostem, všichni? Ne, Drizzt Do'Urden strávil celou 'noc' v mučírně s jednou z nejvyžších kněžek Sneirial Na' Trialtamonent matronou mistrou akademie a nejvyžší kněžkou třetího rodu Mezoberranzenu. Byla to dlouhá noc a Drizzt utrpěl mnohá zranění, má zlomenou vřetenní kost na levé ruce a má desítky dalších větších i menších zranění. Naopak Sneirial by ráda pokračovala i přes to, že jí v hloubi srdce bolí, že někoho tak krásného musí mučit. |
| |
 | Mučírna Do`Urden Odhodlaně vstoupím do mučírny. Zastavím se uprostřed mučírny a postavím se do pozoru. "Madam. Mám vám dodat zprávu, že v hlavní hale čeká posel ze zprávou od rodu T´farou." ignoruji Drizzta, jenž potřebuje felčara. Chudák tohle byla asi dlouhá noc. No, každopádně odsud musíme rychle odejít než se dostanu na řadu. |
| |
 | Mezoberranzan Miluji mučení, ale v hloubi mého kamenného srdce cítím, že bych Drizzta Do’Urdena mnohem raději viděla jinde, než v mučírně.„Dobře Drizzte, uzavřeme dohodu, ty neutečeš a já tě nezabiju. Platí?“ ostatní drowky dělají, jako by nic neviděly, žádná z nich se nepokusí odporovat matroně mistře akademie. Pokusím se na drowa zapůsobit, jenže ten e tak zmučen, že si toho nejspíš ani nevšimne. Neodpoví mi, proto vytáhnu svůj bič s pěti hadími hlavami na konci. „Pusťte ho!“ rozkážu kněžkám. V tom však do mučírny vtrhne nějaký muž, vyzve jednu z mých společnic, aby šla jinam, když se po mě Matron matka 9. Rodu otočí, jestli může odejít, pokynu, že ano. Ta v doprovodu muže odejde, pak zbylé kněžky sundají Do‘ Urdena z mučidel „Jdeme!“ rozkážu, vyjdeme ze sídla rodu Do’Urden a já Drizztovi naznačím, že jestli se pokusí uniknout (ne že by mu to zdravotní stav dovoloval) zabiju ho. Dojdeme k Akademii, prostrčím Drizzta dveřmi a odvedu ho do svých soukromých komnat. Nikdo se mne nepokusí zastavit, na to mám až moc vysoké postavení. Ve svých soukromých komnatách Drizzt vyléčím a dám mu najíst, napít, co bude chtít „Jestli chceš, tak mě zabij, ale jsem teď tvůj jediný přítel.“ Od kněžky, jež ho mučila to zní divně ale v očích je ji vidět upřímnost. |
| |
| Temné říše Lucius Akim Zabloudil jsi pod povrch, dostal ses do temných říší. Schodou okolností umíš používat infravidění (jako všechny národy temných říší) Po několika denním putování dorazíš ke Třpytivému Skališti, domovu mírumilovných svirfnebli, hlubinných gnómů. rozhodl ses navštívit toto uchvatné místo a zamířil jsi k důmyslné bráně, tam tě však zastavily stráže "Kdo jste a proč chcete navštívit naše město?" zeptají se svirfneblijským jazykem, když jim dojde, že jim nerozumíš, zkusí to postupně trpaslicky a drowsky, nakonec se pokusí o jazyk povrchových elfů, sice škobrtají s každou slabikou, ale rozumíš jim. |
| |
 | soukromá zpráva od Lucius "Lugiak" Akim pro |
| |
| Mezoberranzan Koris Derak Jakmile vyjdeš z mučírny do'Urden, ucítíš prudkou bolest v rameni, když se tam podíváš, uvidíš uspávací šipku z malé kuše běžně používanou tvým lidem. Střelil ji po tobě tvůj neohrabaný bratr. Temné říše Lucius Akim Svirfnebli na tebe jen tupě zírají, pochodí jen pustit dále a krásné město z jejich výrazu poznáš, že elfsky umí jen tu jednu frázi, kterou tě oslovili. |
| |
| Temná říše Lucius Akim Drak na ně taky chvíli zírá on jejich řeč neumí. Pak si povzdechne a zkusí to znova. ""Pustit dál, mě porsím vy.". Zkusí to jak na tatary a doufá že chápou co myslí |
| |
| Pře mučírnou Udělám sotva dva krky za svými povinnostmi, když mne do ramena šipka s minikuše. Přepad na domácí půdě? Útočí na nás nepřítel? zatím, co se má mysl zabývá drobnostmi tělo reaguje, jak je dávno naučené. Poklesnu na koleno zasažené strany. Otočím se na nezraněnou stranu a sotva se mé koleno dotklo země, mám tasenou kuši a mířím na útočníka a k mému překvapení je to můj bratr. Za celou dobu jsem nevydal jediný zvuk. "Když už chceš někoho zabít, tak to udělej pořádně!" prohlásím, zamířím na klíční kost a zmáčknu spoušť. Moje střela jej zasáhne do klíční kosti a vyjede mu z ramene, protože narozdíl od svého bratříčka já používám klasickou vojenskou kuši. Pravda jed nepoužívám, mohl bych se škrábnout. Síla kuše by srazila i mne na kolena, takže můj bratříček bude zřejmě mít problémy zůstat stát na nohou. "Tak vstávej hlupáku. Musíme najít někoho, kdo nás ošetří." zavrčím, protože střela mně ochromuje, ale můj bratříček ztrácí relativně hodně krve. Tak otázka dne zní, co budeme dělat. Já budu brzy v bezvědomí a on mi tu bude pobíhat, že umírá. "Máš u sebe proti jed? Jestli ano, rychle mi ho dej. Jinak se k felčarovy nedostaneme ani jeden." usmívám se klidně a pouštím kuši a nechám jí, aby se mi na popruhu svezla k boku a tasím meč. |
| |
| Mezoberrenzan Koris Derak "Dročpak bráško?" zeptá se tvůj namyšlený mladší bratr, vytrhne si šipku z rány. Kněžka stojící za ním mu ránu ihned vyléčí "Naše sestra mě má raději než tebe." neodpustí si drzou poznámku. Než se naděješ stojí u tebe a útočí na tebe svým mečem a dýkou. Temné říše Lucius Akim, Hadrad Zrovna, když se antropomorfní drak, pokouší dostat do Třpytivého skaliště, dostane se do Temných říší trpaslík. Ten schodou okolností propadne komínem přímo před město svirfnebli přímo na draka. Lucius jej sice chytí, ale při tom mu spadne z hlavy kápě v ten moment svirfnebli 'ztratí hlavu' a začnou pobíhat sem a tam a ječet, trpaslíkovi, který tomu jakš, takš rozumí, dojde, že volají o pomoc. |
| |
| Temná říše Lucius Akim, Hadrad Koukne na trpaslíka v tlapách, pak na pobíhající stráž a pak zase na trpaslíka. Nakonec hrdelně zavrčí. I jemu došlo že o pomoc. Následně promluví svým vrčivím basem v řeči pozemských elfů "No tak ti pěkně děkuji za způsobený trable jesli kvůli tobě zase skončím v base. Bejt tebou jim koukám osvětlit že tu nemám úmysl tu vraždit a páit " položí ho na zem a opráší "tyhle rasoví předsudky. Čert aby to vzal. Pomóc drak je zlej sežere nás, znásilní naše muže a zabije naše ženy" poslední slova už jen potichu zabrblá při nahazování kápě. |
| |
 | Mezoberranzan Sneirial Na'thrialtamonent, několik vysoce postavených kněžek, na okamžik Koris Derak Celou noc si libuji v mučivé agónii, jenž mou mysl zachytává pokaždé, když mne Matrona mistra Akademie udeří bičem či jiným mučícím nástrojem. Chvílemi upadám do bezvědomí, ale jen proto, abych se o chvíli později probudil pod náporem ještě větší bolesti. přesto všechno, cítím v duši klid... Mí přátelé jsou v bezpečí v Mirtilové síni....Už je nemohu ohrozit svou přítomností... Díky těmto myšlenká stále ještě světla v mých očích nepohasla... ..................................... Překvapí mne, že matrona mistra Akademie mne vzala do svých soukromých komnat, kde vkročil málokterý muž a navíc mne vyléčila a nabídla pití a jídlo... Co když je to otávené? Tak ať.... Nebudu muset zůstávat v tomto městě chaosu dále.... Odevzdaně šáhnu po jídlu a hladově se do něj zakousnu. Každé sousto zapíjím douškem pití. Jsem jak vyprahlý, tak hladový a proto za chvíli zlikviduji veškeré nabídnuté jídlo i pití. Spokojeně se rozvalím na židli a se zájmem poslouchám slovak kněžky... Neznám vaše důvody, proč jste mne sem přivedla a vyléčila a ani je znát nechci... Daleko víc mne zajímá, proč se chce vysoko postavená kněžka a anvíc sama Matrona mistra Akademie přátelit s někým, kdo její bohyni ze strdce nenávidí.... |
| |
| Nešťastná konfrontace Přitisknu si ruku na raněné straně k tělu, abych nehýbal ramenem a nezpůsobil si tak ještě vážnější zranění. Po slovech svého mladšího bratříčka se zamračím. Tohle není dobré. Kněžka je nedotknutelná. To je první pravidlem tohoto města, takže jí nemůžu napadnout, jinak bych riskoval, že budu označený za kacíře. Jediná další možnost je zabít bratra, ale to by se rozkřiklo, jak snad mne lze překvapit. Zatím, co přemýšlím odrážím útoky svého bratra. Díky tomu, že klečím jsou možnosti útoku na mne dosti omezeny. Já si vystačím s čtveřicí krytů. Sice mně rychle opouštějí síly, stále pro svého bratříčka představuji poměrně vážnou hrozbu. "Sestřičko, odvolej to své štěně než se mu stane něco, co nebudeš moci tak prostě vyléčit." usměji se a udeřím do bratříčkova meče silně z hora, abych jím otřásl. "Víš bratříčku to, co děláš je hloupost. Měl jsi mě bodnout jehlovou dýkou a nebo střelit pořádnou kuší. Ne, mne střelit zbraní, jenž náhodou prošla mou zbrojí. Nebo, alespoň počkat než začne jed účinkovat. Takhle přijdeš o život. Bylo by pro nás oba lepší, kdybys odsud vypadl. “ snažím se přemluvit bratra, aby mi dal pokoj, abych se mohl nechat ošetřit. Sice nevěřím, že by poslechl dobrou radu, ale prostě jej setnout by bylo neurvalé. Rozhodnu se vyřešit svůj problém poměrně radikálně. Svůj meč zabodnu do blízkého květináče. Plynulým pohybem tasím dýku a mrštím jí. Nikoliv však na svého bratra, ale na kněžku za ním. Mířím na rameno. Pokut jí dýka zasáhne velmi rychle by jí měla paralyzovat. Dobře teď jsem zvýšil šance. Už mi zbývá se zbavit jen jednoho protivníka. Říkám si, zatím co znovu pozvedám meč do krytu. |
| |
| Mezoberranzan Koris Derak Zrovna se ti začne dařit, když v tom ucítíš na krku jemný dotek velmi ostré dýky "Copak, bratříčku, sis myslel, že ty dvě mrňata nechám bez dozoru?" zeptá se tě nejstarší dcera rodu Do' Urden, jež ti na krk přikládá dýku.Poté ucítíš tupý úder do spánku a už je jen tma. O hodinu později se probudíš ve své posteli, ale nemůžeš vstát....sedí na tobě tvá nejstarší sestra a ta je o něco těžší, než kolik bys z sebe dokázal schodit. |
| |
| Zajímavé probuzení Podařilo se mi zneškodnit svou sestru a odrazit bratra, když můj boj ukončí dýka na hrdle a hlas nejstarší sestry. "Jsme překvapený, že jsi se do toho zapletla." prohlásím klidně a skloním meč. Tohle je mi překvapení. Otázka co bude dál. S dvěma kněžkami nemohu bojovat, ikdybych toho bych byl schopen. Což vzhledem k uspávací šipce nejsem. Moje myšlenky ukončí rána do tyla po, kterém se mi setmí . Celkem překvapeně se budím. V hlavě mi pracuje malý permoník. Já nejsem mrtev? Jak překvapivé. Pomalu otevřu oči a zjistím, že ležím ve své vlastní posteli, aby překvapení nebylo málo sedí na mne nejstarší sestra. Zvědavě se na dívku zadívám . Mohl jsem se probudit na horším místě a nebo se neprobudit vůbec. Otázka dne co tohle znamená. "Co tu děláš a jak jsem sem dostal? A proč jsi vůbec zorganizovala to hloupé představení? " ptám se spíše zvědavě než zděšeně, zatím co zkouším jestli můžu pohnout prsty a posléze celou rukou. Takže, co s tebou udělám sestřičko? míhá se mi za usměvavou tváří. |
| |
| Mezoberranzan Drizzt Do'Urden Nad Drizztovou otázkou jen pokrčím rameny, pak mě něco napadne, odejdu a po chvíli mu přinesu výstroj "Neuteč mi, jinak mě Matrona Matka zabije." na to ještě chvíli přemýšlí a pak se zeptá "Drizzte, jak ti říkali na povrchu?" vyslechnu odpověď pečlivě si vše zapmauji "Víš, jak říkají mě?" nečekám na odpověď "Matrona Mistra akademie Sneirial Na' Trialtamonent." ušklíbne se nad délkou vlastního jména "Nebo jen dku-tak, pamatuješ si, co to znmená?" zeptám se Drizzta pobaveně. Pak k němu ntáhnu prázdnou ruku, když už jí budu skoro u něj otočím ji dlaní dolů, pronesu zaklínadlo a na podlahu dopadne právě zviditelněná onixová soška pantera "Guen, mám ho." kolem sošky se objeví magická mlha, ze které se vynoří obrovský panter. Panter se podívá na mě, pak na Drizzta pak zase na mě a když kývnu, otočí se opět k Drizztoni a začne vrčet. |
| |
| soukromá zpráva od Koris Derak pro Překvapivě se můžu hýbat a tak se na sestřičku usměji. Tak je správný čas pro odvetu. Začnu tím že sestřičku obejmu a přitisknují k sobě, tím jí znehybním ruce. Poté jí zkroutím ruce za zády. "Tak sestřičko jsi má zajtkyně." Jednou rukou sevřu obě její a pak jí za krk zvednu. Osvobozen od té váhy povolím dívce opasek a zahodím zároveň s bičem. Natáhnu se pro svou dýku. Když už naní dosáhnu opřu jí dívce o prso. Přinutím jí ze mne se sednout. "Teď se otoč." přikážu. Sotva to dívka udělá, svážu jí ruce za zády řemínkem z nátepníku. Pak konečně začnu dívku lehtat. všude na těle. "Na něco jsem se ptal!" |
| |
| Mezoberranzan Koris Derak Tvá sestra se ani nenaděje a už je spoutaná a dusí se smíchy "Ha, ha, přes....ha, ha....taň!....dos...ha, ha....dost!" pokud přestaneš, odpoví "Já ho neorganizovala, ale tvůj bráška měl přece včera narozeniny..a on trval na tom, že je oslavíme...no, tak se stalo tohle.." řekne, pak ani nevíš jak, se osvobodí zpout a skočí po tobě, když ležíš pod ni, objeví se ji v ruce dýka, pak si z obličeje sundá kouzelnou masku a ty zistíš, že je to tvůj bratr "Ha, ha, mám tě!" přiloží ti dýku ke krku, ale pak se najednou zvedne ze země a vyletí oknem ven, ve dveřích stojí tvá nejmladší sestra (ta tu ještě nebyla) a usmívá se "Jaká jsem?" nechá se pochválit a pak ti vyřídí vskaz "Máš jít za mtkou...je naštvaná." s tím odběhne a ty vidíš jen její záda, víš, že je jiná, je hodnější a srdečnější...připomene ti bratra, kterého jsi nedávno viděl v okovech. |
| |
| Mezoberranzan Sneirial Na'Thrialtamonent Ostražitě sleduji Sneirial, když se zvedne o dojde pro mé zbraně. Možná je v tom nějaká past, ale mi už je všechno jedno. Připnu si k pasu své věrné scimitary a pocítím jejich uklidňující tíhu. Pozastavím se nad její otázkou... Proč to chce vědět? A vždyť je to stejně fuk... Přátelé Drizzte, temný elfe nebo jen elfe... Ti rasističtěji založení drowský pse... Chvíli pátrám v mysli po významu Sneirialiné přezdívky, ale nenajdu nic přesného... Má to něco společného s katem... Pronesu váhavě... Nechápavě se zamračím, když mi Sneirial podává něco na prázdné ruce. Tento výraz se okamžitě změní v radostný, když se objeví můj stín- Guenwyvar. Nechápu nic z tiché rozmluvy mezi drowkou a panterem, ale rozhodně mi není vhod, že na mne má přítelkyně zavrčí... Sehnu se a napřáhnu k ní ruku hřbetem nahoru... Guen. Copak mne nepoznáváš můj stíne? Má přítelkyně? |
| |
| Neočekávaný vývoj událostí Když se sestra změnila na otravného bratra jsem zkutečně překvapený, dokonce natolik překvapený, že nademnou bratr získá výhodu. Když mi přiloží dýku na krk rozleje se mi na tváři úsměv. Ty nejsi má sestra. Teď zemřeš. Už se napřahuji k smrtícímu úderu, když se můj bratr vznese do vzduchu. Překvapivé. "Ani nevíš, jak rád tě vidím. Vysvětlovat matce, jak zemřel můj mladší bráška by bylo nepříjemné." usměji se upřímně a rychle se začnu oblékat. Iluze jsou vždycky ošemetné, už vím jak se dostal z pout. Bratr je šprýmař, ale chtít oslavit své narozeni, svím úmrtím. Je poněkud estravagantní nápad i na něj. Obleču se do plné zbroje, vezmu své vybavení a klusem se vydám k matce. "Příla jsis semnou mluvit, paní?" oslovím matku formálně sotva dorazím, pro jistotu kleknu, abych se omluvil za spoždění. Vyzbrojen mečem, dvěma dýkami a kušemi. Na sobě mám lehčí kroužkové zbroje. |
| |
| Mezoberranzan Drizzt Do'Urden Nad odpověďmi pokývám hlavou, pak sleduji Guen, jak na svého bývalého pána vrčí. Když k ni natáhne ruku, přakročí veškeré meze. Guen po něm vystartuje a schodí ho na podlahu, začne mu čumákem vrtat v břiše, sice nekouše, ale příjemné to taky zrovna nebude. Když si přestane hrát, sedne si -pořád na Drizztovi- a podívá se na mne, jestli ji něco přikážu. "Guen, jsi jeho." pokusím se vysvětlit kočce, ale ta už se chystá Drizzta zadávit "Ne, vrať se, do Astrální sféry!" stihnu to právě včas. Dám Drizztovi sošku "Je divná, nejdřív mě málem zabila, ale teď poslechne na slovo." řeknu. Pak přejdu k důležitější části- k vyplnění mého úkolu "A Drizzte,...... víš, že jsi nejžádanější partií Mezoberranzanu?" zeptá se trochu rozpačitě. |
| |
| Mezoberranzan Koris Derak Tvá matka na tebe jen zavrčí a pak začne počítat "Jedna.....dva" tvé nejmladší sestře dojde, o co de "Uteč!" vykřikne "...čtři....pět!" Hon započal. Matka a tvé dvě starší sestry se na tebe vrhly. Tak tak stihneš vyběknout ze sídla do ulic Mezoberranzanu a už se za tebou ženou tři rozzuřené nejvyšší kněžky s hadími biči a kušemi. |
| |
| Nečekaný lov Když dojdu za matkou ta začne odpočítávat. Co to má znamenat? To snad ne, ona mi počítá čas! Když na mne sestra zakříčí to klíčové slovo, neboli: "Uteč!" Už vybíhám ze síně. Děkuji Loth, že jsem si vzal zbroj a zbraně. Proženu se kolem stráží u brány. "Tajný úkol!" zakřičím, když je míjím. za okamžik poté se z budovy vynoří matka a její patolízalky. Rozběhnu se do temných uliček města. Tady mne máti budeš jen těžko lovit. Na to máš málo lidí a velký náskok. Vyskočím na nejbližší budovu kupecké gildy snimiž jsem domluvený, že jejich střechu můžu používat, jako dálnici a zadívám se na ulici podemnou. |
| |
| Mezoberranzan Koris Derak Matka a sestry se pokusí vylézt za tebou na střechu, ale na to jsou moc nešikovné. Tak po tobě začínají střílet z kuší, šipky nejsou otrávené, ale kuše výkoné...popár chvílích to 'koupíš' do levé nohy těsně pod koleno. |
| |
| Lov Pobaveně sleduji, jak se za mnou matka a sestry drápou. Nevěnuji jim ovšem druhý pohled a přeběhnu střechu na druhou stranu budovy. Jsem si jist, že na mne budou střílet. Připravím si meč a useknu jednu z ozdobných soch. Ovážu jí provazem a nachystám past. Viužuji znalosti míst, matka se setrami půjdou levou boční uličkou v které je úzká branka do dvora. V pravo jít nemohou tam pokračuje masa budov. Takže za branku spustím smyčku. Svůj meč použiji, jako zrcadlo a jako rybář čekám, copak se mi chytí. Jsem mimo dostřel z kuše. |
| |
| Mezoberranzan Koris Derak Chvíli 'rybaříš' a pak si všimneš, že ti do oka stoupla Matka. |
| |
| Past sklapla Zle se usměji a skopnu protiváhu a matka vylétne ke mně. přímo před namířenou kuši. "Přikaž svím dcerám ať složí zbraně." prohlásím s ledovím klidem. |
| |
| Mezoberranzan Sneirial Na'Trialtamonent Naprosto nechápavě sleduji, jak po mne Guen vyjede. Kdyby jí Sneirial neodvolala, asi už vy příběh Drizzta Do'Urdena skončil. Zvednu židli a opět se na ni posadím. Vezmu si od Sneirial onyxovou sošku a potřesu hlavou nad divným chováním své panteří přítelkyně. Opatrně si sošku strčím do váčku. Zvednu číši a zhluboka se napiji vody. Když mi Sneirial oznámí nečekanou "novinku", zakuckám se a málem utopím... Pche...Jasně, ale leda tak kdyby jste chtěli dalšího TAK ZVANÉHO kacíře... o čemž dosti pochybuji... Ne, já nebudu nejžádanější partie... To ani náhodou... |
| |
| Mezoberranzan Koris Derak Matka jen zavrčí a pak už stojí vedle tebe na střeše a přetíná lano, zrovna když se na tebe vrhá, jedna z tvých sester vystřelí a šťastnou náhodou matku zasáhne do levé plíce, ta se otočí a s posledním dechem zařve "Co si myslíš, že seš?!" pak padne mrtvá. Ta dcera, která ji zastřelila omdlí a padne na druhou, takže obě spadnou na zem ve změti rukou, nohou a nadávek. |
| |
| Mezoberranzan Drizzt Do'Urden S pobavením sleduji Drizztovu reakci "Ale ne, o 'kacířství' nejde....tady jde o tvé schopnosti. Jsi nejlepším bojovníkem, jakého kdy Mezoberranzan viděl." zatím si vedu dobře... "Norolonte!" přiběhne ke mě trpasličí otrok "Teď patříš jemu." ukážu na Drizzta "Udělej s ním co uvážíš za vhodné." vyzvu svého fialookého společníka. |
| |
| soukromá zpráva od Koris Derak pro Matka těží s toho, že je ve mne příliš hluboko zakořeněný zákon naší víry, neboli nezbaiješ velkněžku. Respektive nezabiješ velekněžku před svědky. Takže, když přesekne provaz jen nerozhodně klečím se svou kuší namířenou na její hlavu. teď bych to měl zmáčknou a měl bych po problému. začínám se potit, jelikož nevím, co udělám. Celkem nešťastně sleduji, jak matku zasáhne otrávená šipka. Tak tohle je průšvih velkej průšvih!! zahltí mne vlna proti chůdných pocitů a myšlenek. Radostná myšlenka Já jsem nestřílel!! je nejhlasitější z nich. Teď sbívá postarat se o ty dvě. Zadívám se dolů, kde se má sestřička hroutí v mdlobách k zemi. Chudinka.zastřelit svou ochránkyni, tomu se říká vážně pech. pomyslím si zlomyslně. Rychle slezu dolů dřív než se má druhá sestra vymotá spod prvních. Je na čase tohle ukončit. s touto myšlenkou dívku, jenž se už téměř vymotala spod své sestry uspím téměř jemným úderem mezi oči. Poté obě dívky prohledám a odeberu jim zbraně. "Co teď s váma?" ptám se sám sebe. No, nejdřív je musím zkutečně odzbrojit. rozhodnu se a začnu dívky svlékat až předemnou leží jen v prádle. Pak si zajdu za roh kam spadl chrlič s lanem. Za okamžik jsem spátky a svazuji sestřičky. Když se první z nich probudí zjistí, že sedí zády k té druhé a je kní přivázána a aby toho nebylo málo obě jsem svázal nohy v kotních. "Tak sestřičky co budeme s tímhle dělat." ukážu na mrtvé tělo matky, jenž jsem opřel o stěnu, tak aby naní obě viděli. |
| |
| Mezoberranzan Koris Derak Sestry se nechají bez odporu spouat a vše. Jakmile se probudí, začnou křičet, takže přeřvou vše, co říkáš "Vražda!" |
| |
 | Temná říše Po dlouhém neuvěřitelném brbláním draka nakonec přistaneme a zase začal(za tohle se omlouvám, nic jiného mě nenapadlo) buzerovat."Jen klid, jsou to jen lidi, co se dá čekat od těch nafoukaných blbců kteří se dávnou zaslepily v peníze, já to urovnám, možná,Hej, vy, no ano vy, ten drak vás nesežere a bůh vás chraň jestli budete pobíhat tak jak teď, opakuju, my vás nezabijem, teda pokud nebudete se chovat tak jako teď"Chvíly se na ně dívám a pak uslyším draka."Nechtěl si to říct naopak?" |
| |
| soukromá zpráva od Lloth pro |
| |
| soukromá zpráva od Koris Derak pro Jakmile dívka začne řvít hned jí do úst narvu kus jejího vlastního oblečení. Utrhnu si z nej kus a použiji jej, aby ten první kus nevypadl. Tím samím posloužím i své druhé sestřičce. Jakmile jsou obě umlečeny sednu si naproti nim a začnu přemýšlet. "Tak co teď s váma?" přemýšlím na hlas zatím co na dívky mířím kuší. Stačilo by zmáčknout spoušť a měl bych o dva problémy míň. Jenže, když to uudělám oslabím rod. Sakra, kdyby se snima šlo dohodnout. Vždyť já jim nic neudělal. maračím se čím dál víc. "Když ti vyndám šátek nebudeš křičet? nějak nemám čas tu sedět než se vy dvě umoudříte. Každopádně až sem někdo příjde tak nejen, že vám nepomůže, ale zavraždívás, nebo vám provede něco mnohem horšího." informuji své sestřičky, než jedné vyndám s úst raubík. |
| |
| soukromá zpráva od Lloth pro |
| |
| soukromá zpráva od Lloth pro |
| |
| soukromá zpráva od Lloth pro |
| |
| soukromá zpráva od Lloth pro |
| |
| Mezoberranzan Koris Derak Sestra, jež vytáhneš roubík začne ječet. |
| |
| Nepříjemnost Křik dívky znovu utiším roubíkem. "Fajn, nechceš být rozumná dobře." Odvážu jí od sestry. Sbilou sestřičku přivážu tak, aby měla dobrý výhled na to, co se chystám udělat. Hloupé sestře svážu ruce a nohy do hromady."Víš co je tohle ?" ukážu dívce strunu s rukojetí. "Tohle je garota. Používá se ke škrcení oběti." prohlásím pomalu, pak dívce hodím smičku kolem krku a zlehka zatáhnu. Jsem víc než jen trochu pobavený, jak sebou dívka snaží škubat, nic jiného jí pouta nedovolí. "Tak zkončí všichni, jenž proti mne intrikují. Jo a taky ti, co stáhnou ruku na matku rodu." zasměji se tiše, zatím co dívce dochází vzduch. Když jsem s první hotov otočím se na druhou. Ta taky nebude rozumná. Jenže zabít obě je hloupost. takže tasím meč a znovu dívku udeřím mezi oči. Krev jsem neprolil mé svědomí je čisté. nejdřív sestřičku v bezvědomí odvážu, pak vytáhnu dýku namočenou v uspávadlu a jemně dívku říznu na ruce. "Teď budeš hezky spát než dorazíme k sestře." usměji se a obleču dívce její šat. Jemně jí k pasu připnu kuši i bič. šaty druhé teď už zesnulé sestry rozházím kolem, konečně jsem hotov. Spící sestru si hodím na rameno a matku vezmu do náručí. Nasadím výraz strašného smutku a zamířím domů. "Byli jsme přepadeni vrahem. Zastřelil naši vznešnou paní a zranil mou sestru, pak se dal na útěk. Má starší sestra mi rouzkázala, postrat se o tělo a mladší , zatím co sama pronásleduje vraha." Zajímalo by mne jestli je to pravda, ale to asi těžko zjistím. má hystorka není až tak hloupá jelikož já u sebe úplně jinou kuš než jakou zemřela matka. Na víc mám v noze zabodlou pralizující šipku, která mi už nějaký čas dělá starosti. "Matku zaneste do hrobky. Já vyhledám poslední sestru třeba se pro ní dá ještě něco udělat." zkutečně za svou sestrou mířím, protože potřebuji ošetřit. Sotva vstoupím do jejích komnat usměji se "Zdravím sestřičko. Potřeboval bych trochu pomoct." Prostřední sestru hodím do křesla, jako by to byla jen loutková panenka. |
| |
| Mezoberranzan Koris Derak Tvá sestra sledující vraždu je úplně vyděšená a tak, než ji uspíš, neklade žádný odpor. jamile dojdete k sídlu, stráže vykonají vše, co poručíš. Když dojdeš k nejmladší sestře, ještě než stačíš promluvit, visí ti kolem krku "Bráško! Myslela jem, že tě zabijí! Jak jsi to dokázal?" pak si všimne, že máš v noze šipku, tak ti ji vytáhne a ránu vyléčí, chvíli se hrabe ve skříni a pak ti dá protijed. "Co potřebuješ?" zptá se vážně, ale vzhledem k tomu, že ještě nebyla ani v drowské akademii to vypadá prazvláštně. |
| |
| Temná říše Lucius, Hadrad Drak se na něj nevrle podívá a pronese obecnou řečí: "doufám že to co si říkal je melo uklidnit nerozuměl sem ti ani zbla. A je možný že to má být opačně ale lid si ve strachu pletou slova no ne?" pozoruje stráže jestli se uklidňují protože neví co jim trp řekl |
| |
| soukromá zpráva od Koris Derak pro "To je delší příběh. Prozatím stačí říct, že naše milá nejstarší sestra omylem zastřelila matku a pak se odebrala k Loth." obejmu svou sestřičku. Je fajn, že se mne někdo nesnaží zabít. otáhnu se od své nejmladší sestřičky. "Teď se musíme postarat o ní. Tak nějak jsem byl nucen usmrtit druhou sestru." Vysvětluji, co se stalo a jak se to seběhlo dál. "Teď mi pomoz ji přivázat ať si sní můžeme promluvit. Za chvíli by se měla vzbudit. Takže se sní musíme domlvit, nebo se staneš matronou této rodiny. " informuji svou sestřičku, zatím co kněžku přivazji ke křeslu, pak kněžku probudím."Už jseš rozumná?" zeptám se klidně. |
| |
| Mezoberranzan "Dobře" tvá mladší sestra ti se vším pomůže. "Já a nebýt rozumná?! co si o sobě myslíš?" ano, právě se probudila tvá starší sestra a je trochu, jak to říci, no nštvaná. |
| |
| soukromá zpráva od Koris Derak pro Zářivě se na dívku usměji a vytáhnu garotu a položím jí jej na krk. "nezačali jsem zrovna šťastně. Právě jsi nejstarší členka rodu, tedy vládkyně. Pokut mne stále chceš zabít stačí říct, ale já jsem šermířský mistr a jediný žijící syn." informuji dívku. |
| |
| Mezoberranzan Koris Derak Tvá sestra ihned zkrotne "Jistě, dohodněme se....co navrhuješ?" zeptá se a pokouší se dostat ruku k dýce na tvém opasku. |
| |
| soukromá zpráva od Koris Derak pro Dívka má ruce pevně připoutané k opěrkám, takže na opasek nedosáhne. Když vidím, že se snaží dostat k opasku. Ostentativně vytáhnu dýku a položí jí na stůl. "Co ty na to sestřičku. Nechtělo byses stát matrónou." otočím se na svou poslední sestru a postavím se přímo za kněžku. "Ty budeš našimi ústy na radě a já tě ušetřím. Samozřejmě prozatím budeš velekněžkou našeho rodu. Čím zajistíme, že naše moc klesne jen málo." mírně utáhnu smyčku, aby jí dívka cítila. Zadívám se jak se na celou kauzu dívá moje poslední příbuzná. |
| |
| Mezoberranzan Sneirial Na´Trialtamonent Vyjeveně hledím na drowku, která mne právě vyvedla z míry... Pozvednu jedno obočí... Lloth neodpouští jen proto, že jsem nejlepší bojovník, když budu stále kacíř... Tady o kacířství docela jde, protože pokud by si "nejžádanější partie" udělala potomka, věz že by byl taky kacíř...O to už bych se postaral... Jen tak hledím na trpaslíka, který se právě stal mým otrokem... Nevím co s ním a tak vychrlím první blbost co mne napadne.... Máš nějaké přání příteli? |
| |
| Mezoberranzan Drizzt Do'Urden "Ty jsi to ještě nepochopil, že?" nevěřícně se na něj zadívám "Tebe tady nikdo nepotřebuje, nikdo." pronesu ledovým hlasem s důrazem na posledním slově. Chvíli sleduji Drizzta a pak se podívám na trpslíka, který právě omdlel "On není zvyklý na oslovení příteli, ani na to, aby se ho někdo ptal, co chce." pronesu, pak lusknu prsty z místnosti za mnou vyjdou tři otroci "Vy dva, ho odneste! A ty si stoupni na jeho místo!" rozkážu jim, "Zkus to znovu Drizzte Do' Urdene, mám jich ještě dost." vybídnu jej a sleduji strachy třesoucího se trpaslíka. |
| |
| Mezoberranzan Koris Derak "Dobře tedy, budu vám pomáht, ale co z toho budu mít já?" zeptá se tvá sestra nasupeně a už ti připadá, že chce zase křičet....ano, chce křičet "Stráže!" |
| |
| soukromá zpráva od Koris Derak pro Sotva se kněžka nadechne k výkřiku sevřejí hrdlo lanko a tak místo výkřiku výjde jen zachrčení. "Bohužel, jsi hlupačka. Všichni jsme si mohli klidně žít, ale ne ty si přeješ zemřít. No, jak je ctěná libost." pomalu utahuji smičku dokud sestra neztratí vědomí. Poslední co má sestra vidí je můj naštvaný pohled. "Dobře, co budeme dělat?" zeptám se své poslední sestry. |
| |
| Mezoberranzan Koris Derak, Sneirial Na'Trialtamonent, Drizzt Do'Urden Zrovna když zabíjíš svou sestru vtrhnou do pokoje stráže, protože vás hledaji, když tě uvidí, jak stojíš nad jejím mrtvým tělem začnou panikařit "Pane, vy jste řekl, že vás někdo napadl a my, šli jsme hledat vaši sestru a ona je mrtvá a teď vy, zabiljse snad tuto sestru vy, nebo je to nedorozumění?" stráže jsou strašně zmatené, ale pak vejde do místnosti jejich velitel "No jistě, že ji zabil! omračte ho!" bráníš se sice zuby nehty, ale nakonec podlehneš a jsi spoután a odnesen. Když se probudíš, hledí ti do tváře duk-tak a tvůj ztracený bratr Drizzt "Vítej Korisi, ale neměl jsi nás rušit!" řeknu ti duk-tak, pak už je zase tma. Když se opět probudíš ležíš na zemi mezi otroky, na sobě toho moc nemáš a právě do tebě několik z nich šťouchá. Z vyvýšeného bakónku sídla rodu Na' Trialtamonent, druhého rodu mezoberranzanu tě sledují Drizzt a duk-tak. "Co jsi provedl, že jsi se stal mou hračkou?" zeptá se Duk-tak. |
| |
| Temné říše Lucius Akim, Hadrak Svirfnebli neustále zmatkují, ať děláte co děláte a ani jeden nemáte tušení, co vám ten druhý říká, protože vaším rodným jazykem neumí. Jeden ze svirfnebli se zastaví a sleduje, jak se drak mluvící elfsky vybavuje s trpaslicky mluvícím trpaslíkem a pokusí se je rozsoudit. Použije k tomu žeč povrchu, kterou by oba mohli znát. "Co tady chcete?" |
| |
| Temna říše Lucius Akim, Hadrak drak se otočí a promluví obecnou řečí "Já nechci nic krom menšího nahlédnutí do města. co chce tady trpaslík nevím. " mile se na něj usměje. Tedy pro draka to milej úsměv je ale pro ostatní teď se doslova zubí. |
| |
| Temné říše Lucius Akim, Hadrak Svirfnebli si oddychne, že umíš obecnou řeč povrchu a uklidní své společníky, pak se s tebo pokusí dohodnout "Ale pochopte, nemůžu vás pustit do města bez dozoru. Mohl byste něco vyvést, ač nechtíc." promlouvá stále obecnou řečí. |
| |
| Temné říše Lucius Akim, Hadrak "No když jinak nedáte." pronese obecnou řečí a kývne. Poté koukne na trpaslíka co má na srdci on. Tedy krom padání na dračí hlavy. "A co ty trpaslíku jde taky? Nebo zase jdeš padnout někomu na hlavu" |
| |
| Temná Říše Poslouchám rozhovor obou.Nakonec Akim/Akimovi odpovím"Jdu do města, nemám v plánu ubližovat, ani na to nemám náladu"Obecnou řečí pronesu."Nebo jako důkaz chcete moje věci do boje?No dobrá" |
| |
| Temné říše Hadrak, Lucius Akim Svirfnebli vám zabaví zbraně, Luciusovi svážou ruce a přidělí mu čtyři strážce a pak vás pustí do města. rozkládá se před vámi přírodní jeskynní komplex, svirfnebli jsou téměř živoucí součástí skály. Jejich příbytky jsou nikoli tvořené hrubým řemeslem, ale buď původní, nebo opracované tak, aby tak vypadaly. Je až neuvěřitelné, jak se někdo může ak sžít se skálou. |
| |
| neštěstí nechodí po horách ale po lidech, respektive drowech K mé smůle si stráže vyberou ke vstupu do soukromých komnat mé poslední sestry, zrovna ten okamžik, kdy sebou kněžka naposled zacuká a konečně se odebere za Loth. "Jak si dovoluješ mne s něčeho takového obviňovat! Jistě, že jsem jí nezabil! " zařvu na strážného až nebohý muž ucukne. těžím s toho, že dívka na sobě nemá žádná viditelná zranění a strážní si zřejmě nevšimli jak pouštím rukojetě garoty, jenž teď visí za zády mrtvé kněžky. Když se nadechuji k odpovědi, vstoupí do místnosti důstojník. Přepadne mne zlá předtucha. Ten muž aspiruje na místo šermířského mistra a tohle je přesně ta záminka na kterou čekal. Teď se mne zbaví! zároveň s touto myšlenkou tasím meč a bodnu nejbližšího strážného. Záhy se v pokoji rozpoutá šílenství boje, jenž převrací nábytek ničí drahocenné vázy a přináší smrt. O pět těžce raněných strážců později konečně napadlo přinést síť. Tak a to je konec. říkám si, když jí na mně hodí, pak už jen rána jílcem a tma. "Já si taky nepřál být rušen." odpovím klidně nesvaté popravčí, když se probudím. Moje odpověď určitě není dostatečně uctivá a tak se mi znovu setmí. Když se probudím, zjistím v první chvíli že mám bolest hlavy, jako bych tam měl permoníka. Už podruhé během dneška. Kruci. Otevřu oči a zjistím, že mne někdo vysvlékl ze zbroje a z bot.No, proč bych měl být překvapen. Moje kazajka by mohla skrývat tucet zbraní a taky je skrývala. myslím si chmurně zatím co do sebe nechám žduchat otroky. "Byl jsem obviněn z vraždy matky rodu a dvou kněžek." prohlásím jasným hlasem nedělám si iluze co se mého osudu týče, čím si šetřím čas se strachem. "Což jsem neudělal. Můžu přísahat na cokoliv chceš, že proti matce jsem nepozvedl zbraň." zadívám se nenávistně na odpadlého syna rodu.Ironie, loth má strašný smyl pro humor. |
| |
| Mezoberranzan Koris Derak, Drizzt Do' Urden Ani nevím jak a do pokoje mi vtrhnou stráže a na zem u mých nohou pohodí Korise Deraka Ach! Otravní Do'Urdeni! "Vítej Korisi, ale neměl jsi nás rušit!" ač má slova mohou se zdát přívětivá, tón hlasu tak ledový, že by jako mráz spálil vše co mu příjde do cesty tomu neodpovídá. Když mi ten drzoun odpoví, praštím ho prvním, co uvidím mezi oči, pak se kouknu, čím že jsem ho to prašila a vidím, že je to zmítající se pavouk, zakleju a pak pavouka položím na zem a vyléčím mu zlomenou nohu. "Pojď Drizzte, tvůj bratr si nezaslouží být zde." řeknu a pokynu několika otrokům, aby Korise nesli. Pak vyjdeme ven z Akademie a jdeme do sídla méo rodu. "Co jsi provedl, že jsi se stal mou hračkou?" zeptám se zrádného Do'Urdena i přes to, že to moc dobře vím. Když mi odpoví, vytáhnu bič seskočím z balkónku a pomocí vrozené magie doletím ke korisovi až na dosah biče. "Ticho!" vykřiknu a prásknu bičem a pět hadích hlav se hladově zakousne do Korise. "Zůstaneš tady, dokud nedostaneš rozum!" vykřiknu a s na dvůr vyjde několik kněžek a začne Korise hlídat. Já s Driztem odejdeme do mých soukromých komnat zpět na Akademii "Kde jsme to zkončili?" vzpomenu si "Jistě." lusknutím si přivolám dalšího otroka "Je tvůj." řeknu Drizztovi a sleduji, jak s trpaslíkem naloží. |
| |
| Temné říše Hadrak, Lucius Akim " Teda mají to tu hodně pěkný, jen kdyby nebyli tak nedůtkliví k cizincům" koukne na provaz a předních tlapách a pak na stráže, tlape přesně mezi nimi "A ještě více nedůtkliví k drakům, ty provazy přehryžu za pár vteřin, ale to by je nepotěšilo" zazubí se a radši se věnuje prohlídce. |
| |
| Temná říše Hadrad, Lucius Akim Úplně s Akim souhlasím souhlasím, a k tomu si dodávám že jsou divní, něco se mi na nich nelíbí.Tak se teda dále věnuju prohlídce. |
| |
| Mezoberranzan Trochu se zděsím, když se nesvatá poprvačí rozčílí. Její oči po mne šlehají blesky dávající tušit, že zkutečně nemá dobrou náladu. Když se popravčí rozpřáhne bičem stočím se do klubíčka, chráníc si hlavu a žebra, která by mohla nejvíc utrpět parlizujícím jedem. Do zad se mi zakousnu hadí hlavy a já stěží potlačím výkřik.Chápu, že je vrchní popravčí. Je neustále nevrlá a nepřátelská. Během okamžiku je ovšem zase hned pryč. Jak to skara myslela? Když se ptá, tak nechce slyšet odpověď? divím se v duchu. Zamračím se na příchozí kněžky a pomalu je počítám, zatím co se snažím obnovit cit v ochromených končetinách. Tak se podívám jak dobré jsou. Zvednu se na nohy a protáhnu prsty. "Byli byste tak laskavé a složili všechny své zbraně." usměji se na kněžky a nechám srazit prvním uderem biče, kterému nastavím předloktí. Ostatní biče mi jen zasvití nad hlavou. Znovu jsem na kolenou, ale tentokrát kašlu a plivu krev a očividně se dusím. (kousl jsem se do jazyku) |
| |
| Mezoberranzan Sneirial Na'Trialtamonent, Koris Derak Mlčky sleduji náhlý spád událostí. Většinu dění vypouštím, ale jedno slovo mne natolik zaujme. To byl můj bratr? Dinin i Nalfein jsou mrtví. Já žádné další bratry nemám... Téměř s otevřenou pusou zírám na Sneirial... Odpovědi se mi nedostane... Pokud jsem předtím neposlouchal a nevnímal, nyní už nemám sloveso pro mu činnost... jsem naprosto pohlcen uvažováním o svém bratru... Jen tak na půl pusy prohodím k druhému otroku... Zdravím příteli. Doslechl ses o otevření Mithrilové síně? |
| |
| Mezoberranzan Drizzt Do'Urden "A dost!" vykřiknu, když i druhý trpaslík omdlí. "Měla jsem s tebou strpení, ale ne! Ty musíš vždy být takový...naivní!" rozkřiknu se a v ten moment veškerá Drizztova výbava zmizí a má a sobě jen obvyklé oblečení a žádnou zbraň. Vyskočím směrem k Drizztovi a když jsem ve výšce jeho očí, uštědřím mu ránu patou mezi oči. Pak jej přeskočím a abych dto dokončila, udeřím jej ze zadu do temene hlavy. Pak už jen sleduji, jak omráčený Drizzt padá k zemi "Vy muži! Ani tady nedokážete překoat to, že nás považujete ze slabší!" pak začnu vydávat rozkazy otrokům okolo "Odneste ho! A víte kam!" poslední větu pronáším lstivým hlasem a po jejím dokončení se začínám smát, přesně jako někdo, kdo je právě na vrcholu moci...moment, to já jsem! začnu se smát ještě děsivěji a pak následuji otroky nesoucí Drizzta. |
| |
| soukromá zpráva od Sneirial Na`Thrialtamonent pro ♥Ložnice♥ "Jak ses vyspal?" zeptám se drowa ležícího vedle mě v posteli, z našeho předchozího setkání si nepamatuje nic a myslí si, že jsem jeho milenka...trochu jsem si mu hrála s myslí. Pohladím Drowa, jež si myslí, že je mým milencem něžně po tváři "Chceš být mým otrokem?" zeptám se a do svého hlasu vložím tolik kouzla, že i přes to, že na tuto otázku existuje v Mezoberranzanu jediná odpověď nikdo by nedokázal říci ne. |
| |
| soukromá zpráva od Koris Derak pro Mezoberranzan Neštěstí nechodí jen po drowech, ale i kněžkách Loth Když do mne jedna vrazí, tak se svézu na zem a v ten okamžik začíná můj plán. Dívka se dívá do usmívájící se tváře. V zápětí jí zasáhne můj kop namířený pod koleno. Sotva dívka dopadne na zem vrhám se nani. Převalím dívku, aby mi poskytla štít proti dalším bičům. Zkroutím jí ruku z biřem za záda, až jí vypadne bič z ruky. Chytím nehybný byč a použiji jej, jako smyčku, kterou přehodím dívce kolem krku. Hady chytám těsně u hlav, aby mne nomohli kousnout. "Byli byjste tak laskavé a odhodili biče?" zeptám se ostatních zatím, co pomalu vztávám na nohy. |
| |
| Mezoberranzan Koris Derak Kněžky ignorují zoufalé chrčení své družky a stále na tebe dorážejí. Po chvíli jim dojde, že jsou sice dvě, ale že proti nim stojí skutečný bojovník. Dají se na úprk. |
| |
| soukromá zpráva od Koris Derak pro Mezoberranzan Kněžky nemají svůj den "Zdá se, že tě nemají moc rády." kostatuji, když se kněžky pokusí zneškodnit mne údery biče. K jejich smůle je jediný zasažitelný cíl je jejich družka, která se pod zásahy biče třepe. No, za pokus to stálo. říkám si, když tlačím nebohou kněžku k jejím partnerkám. ty si rychle uvědomí marnost svého počínání a dají se na útěk. načasují si to přesně jejich družka už strací vědomí. Takže jí udeřím do týla pošlu jí do mdlob a rozběhnu se za nimi. Můj život závisí na tom zda ty dvě ženy dohoním, nebo ne a tak vysprintuji. První dohoním dvěma velkými skoky. Osvojil jsem si trik, jenž se kněžky nikdy neučili. Odrážím se a dělám velké skoy podpořené magií. Kolem první jen proběhnu a zdánlivě jemně jí udeřím do týla. Dívce hroéutící na podlahu nevěnuji druhý pohled a vyrazím za druhou. Ta je chytřejší a tak když vycítí, že jí doháním, tak se otočí a rozpřáhne k úderu. To už jsem alew u ní a vytrhávám jí z ruky bič a zahazuji stranou. Zkroutím dívce ruce za zády. "Teď se půjdeme projít." zašeptám dívce předtím než jí umráčím ranou do týla, jak tu první. Odtáhnu obě dívky k té první. Stáhnu dívkám šaty a nasadím jí otrocká pouta. Teď tři nahé dívky sedí před skupinou otroky. "Tak dámy zeptám se každé jen jednou a pka vás předhodím otrokům na hraní. Kde mám zbraně a vybavení? Kolik stráží je v domě?" všechněm třem narvu do úst jejich šaty, jenž se změnili na cáry."Odpovíte rozumě, nebo si promluvíte tady s otroky." ptám se pobaveně. |
| |
| soukromá zpráva od Lloth pro Mezoberranzan Koris Derak Drowky se nechají spoutat, ani neví proč když se jich ptáš, první dvě vše popřou, ale druhá to nevydrží a vše ti vyžvaní "Tvé vybyvení má duk-tak, v domě je 500 mužů a 20 žen. Ale nemusíš jít kolem nich, přece tady není plot, takže můžeš klidně rovnou k akademii." dodá, jako by doufala, že jí díky toho ušetříš. |
| |
| soukromá zpráva od Koris Derak pro Mezoberranzan Rozumná kněžka První kněžky nejsou moc rozumné."Aha, takže vy si myslíte, že jste nedotknutelné? Tak já vám něco řeknu. Já už jsem dvě takové nicky, jako jste vy zabil. Pravda ze smrti matky jsem obviněn neprávem." informuji ty dvě hlupačky a pak je spoutané hodím mezi otroky. "Já jsem váš pán a říkám dámy si s vámi chtějí pohrát nezklamte je." směji se vlastnímu vtipu. Poslední dívku zvednu na nohy a táhnu ji do sálu. "Jsi chytrá dívka a tak se dožiješ zítřka. Což se o tvých sestrách říci nedá. Já ti totiž neubblížím. Jen musím zajistit, že tě ještě nějakou dobu nikdo nenajde. Takže ty budeš dělat co řeknu a budeš tiše, nebo než mně zase najdou vymslím nějaký zábavným způsob, jak se tě zbavit." zašeptám dívce. Konečně najdu jedny otevřené dveře, do kterých společně vztoupíme. Místnost je prázdná a texdy téměř. Pobaveně se zadívám na velkou truhlu. No, tak už vím kam jí zavřu. Otázka jestli bych se neměl nejdřív pobavit? Ne, mám na spěch. Otevřu truhlu a vyházím veškerou veteš. "Tak mám otázku za jak dlouho tebe a tvé sestry začne někdo postrádat?" ptám se tentokrát už mile a jemně začnu dívku hladit na bocích a prsou. Rozhodl jsem se totiž že si s dívkou trochu zažertuji, než jí do té truhli zavřu. |
| |
| soukromá zpráva od Lloth pro Mezoberranzan Koris Derak Kněška se zděšením sleduje, jak její sestry předhazuješ otrokům, tak děkuje Lloth, že ji ušetřila, ale to už je na cestě do truhly, tak toho ratši nechá. "Nás tady postrádat nebudou. Jsme v učení u Matrony mistry Akademie." řekne, a pak si uvědomí, kam že to saháš "Nech toho. Já mám, měla jsem taky svou hrdost." pokusí se usmlouvat zachování její hrdosti. |
| |
| soukromá zpráva od Koris Derak pro Mezoberranzan Nespolupracující kněžka "No, dobře tak ti nechám trochu té tvé důstojnosti, když mi tak hezky pomáháš." usměji se na dívku a nasadím jí roubík, aby jí nikdo nenašel příliš brzy. Očividně si neuvědomuje, že vzhledem k tomu, co řekla bych si sní mohl udělat co bych chtěl, protože mám hodně času. No, ale na druhou stranu je hodná a tak jí nebudu zbytečně trápit. Stačí už jen ten fakt, že jsem jí přemohl a spoutal. Utáhnu kněžce pota, aby se nemohla hýbat a pak položím jí zády napřed do bedny. "Tady tě dřív nebo později někdo najde." pohladím ještě před odchodem dívku a zamířím ven ze sídla. cestou seberu jeden z mečů, jimiž jsou ověšeny zdi každého sídla a zamířím si na akademii. Vím, kde bydlí nesvatá popravčí a tak tam mířím. Město jsem se rozhodl překonat přez střechy. Cary z šatů kněžek si obvážu nohy, abych si při hybu na střechách nerozedřel chodidla do krve. Pomalu postupuji akdemií ke svému cíli. Konečně stojím před vchdem do soukromých komnat popravčí. Hledím na dveře. Pokut tam nejsou stráže, tak se k nim přitisknu ucho a naslouchám. |
| |
| soukromá zpráva od Lloth pro Mezoberranzan Koris Derak Když dorazíš před soukromé komnaty Sneirial Na' Trialamonent nic neslyšíš, tak vejdeš a nikde nikdo, jdeš dál jsou tam voje dveře. Položíš ucho na jedny a uslyšíš jen sténání otroků, když však přiložíš ucho k druhým dveřím, zaslechneš, jak zrovna duk-tak říká, pravděpodobně tvému bratrovi, "Jak ses vyspal?" a když se nic neozve, zeptá se na něco jiného "Chceš být mým otrokem?" ptá se hlasem, ve kterém rozpoznáš stopy kouzla, jež znamenají, že na tuto otázku bude ještě těžší odpovědět záporně. |
| |
| soukromá zpráva od Koris Derak pro Vydám se zkoumat dveře. Za prvními dveřmi zaslechnu sténání naznačující, že se za dveřmi nachází síň osobních otroků popravčí. Tak tam lézt nebudu. Otroci by mohli reagovat podrážděně a já nechci budit pozornost. Takže ty další dveře budou vést do soukromých ložnic popravčí. Otázka dne zní jestli chci jí rušit. Moje zvědavost mě, ale neodbytně vede k druhým dveřím. Cestou natáhnu svou mini kuši na zápěstí a s pouzdra na předloktí vytáhnu jehličku napuštěnou omamnou látkou. Ještě tasím meč, pro případ nemilé překvapení. Zvědavě naslouchám popravčí mluví a odhaduji, že k mém staršímu bratrovy Drizztovy. Stejně, tak ucítím kouzlo, jenž umožňuje ovládat muže. Teď mám šanci. Dokud je její pozornost upoutaná na Drizzta. Co nejopatrněji otevřu dveře, snažím se aby nevydali sebemenší zvuk a vplížím se do ložnice. Moje předpoklady jsou správné. Popravčí leží vedle mého bratra, jen v kůži. Její krásné tělo několik okamžiků přitáhne mou pozornost. Rychle se ovládnu a rozhlédnu se všimnu si, že kněžka má na dosah opřený opasek ze zbraněmi. Možnost a) Nikdo si mne nevšiml dokud se nepřikradu k zádům kněžky. Pak jí o prso opřu hrot meče. “Teď se pomalu posaď a dej rudce za hlavu. Nedělej žádné prudké pohyby nebo to tvoje krásné tělo už nikoho nepotěší.“ “Bratříčku jsi v pořádku?“ ptám se Drizzta starostlivě.“Přišel jsem tě zachránit.“ b) někdo z těch dvou si mne všimne dřív než se dostanu ke zbraním kněžky. Pak ohnu zápěstí a vystřelím jehlici na kněžku. Dokud je kněžka omámená vrhám se k ní a odkopávám její zbraně pryč s jejího dosahu. Pak na kněžku zamířím mečem."Ani se nehni." nařídím kněžce. “Bratříčku jsi v pořádku?“ ptám se Drizzta starostlivě.“Přišel jsem tě zachránit.“ promluvím dobře znějící lež, jenž by klidně mohla být i pravdou. |
| |
| soukromá zpráva od Lloth pro |
| |
| soukromá zpráva od Sneirial Na`Thrialtamonent pro Mezoberranzan Drizzt Do'Uden a (k mému neštěstí) Koris Deak Jsem plně zaměstnána sváděním Drizzta, jenže mě z něj vytrhne ostří meče položeného na mém prsu a Korisův hlas. rozhodnu se uposlechnout, tak začnu zvedat ruce, ale zrovna, když jsou nejvýš dokončím zaklíndlo až do teď pronášené neslyšným šepotem. To odhodí Koise na potější stěnu místnosti (ložnice je velká, takže letí cca 20 stop) obklopený odponým zeleným slizem, kteý mu nedovolí se hnout. "Zbavte mě ho!" poručím mým drowským služebníků a ti odemě odtrhnou hladové oči a pospíchají splnit můj příkaz. když se však první z nich dotkne slizu, přilepí se k němu a je jím přitažen na Korisovu hruď. já se jen zle zasměju a pak se dále věnuji Drizztovi "Kde jsme to přestali? Ano! Chceš být mým otokem?" do svého hlasu opět nezapomenu vložit mocné kouzlo. |
| |
| soukromá zpráva od Drizzt Do`Urden pro Mezoberranzan Sneirial Na'Trilatamonent, Koris Derak Ajaj asi jsem ji naštval... Poslední myšlenka před bezvědomím... Probudím se vedle své milované. Po tváři se mi rozlije úsměv... Skvěle má drahá... Bohužel idilku ukončí můj údajný bratr... Naštěstí se ho má Sneirial rychle zbaví, ale rozhodně mu neodpustím, že na ni vytáhl meč... Vrhnu po něm vražedný pohled... Pak mi oči sklouznou zpět k dokonalému tělu mé milenky... Ano... Budu tvým otrokem... Pokud by Snierial chtěla něco říct, má smůlu neboť jakoukoli reakci přehluší můj vášnivý polibek... |
| |
| soukromá zpráva od Sneirial Na`Thrialtamonent pro Mezoberranzan Drizzt Do'Urden a Koris Derak Jen naposledy vrhnu pohled po dokonale spoutaném Korisovi s mým sluhou na hrudi a pak už žiji jen pro Drizzta. Když náš polibek zkončí, otočím se ke Korisovi "Klídek Generále, nemusíte se dívat." Zvednu se a zamířím k zástěně u stěny, sice bych ji mohle zatáhnout kouzlem, ale dv jsou lepší než jeden, žáno... Když zástěnu zatáhnu vrátím se k Drizztovi "Kde jsme to přestali?" zeptám se a začnu jej líbat. |
| |
| soukromá zpráva od Drizzt Do`Urden pro Mezoberranzan Sneirial Na'Trialtamonent Polibky s násobenou vášní opětuji a mé ruce samy o sobě vyrazily na průzkum ladných křivek Sneirialiného těla. Jemnými prsty ji hladím po zádech, bocích, tváři a prakticky všude kam mi to má milovaná "povolí".... |
| |
| soukromá zpráva od Koris Derak pro Mezoberranzan Drizzt Do`Urden, Sneirial Na`Thrialtamonent Podcenil jsem kněžku a to se nevyplácí. Když zvedne ruce, tak na okamžik povolím v pozornosti a tak se učím létat. Naštěstí pro mne alespoň udžím meč. Tvrdě narazím do stěny, hmota ztlumila můj dopad. Naštvaně se dívám na kněžku, jenž přikáže svím sluhům, aby se mně zbavili. Jako bych byl nějaký velký pavouk a nebo flek na stěně. Tohle si ještě někdo vypije. Když se ke mně přilepí jeden z těch sluhů, zakloním hlavu a prudce udeřím nešťastného muže hlavou do hlavy. V přilbě mi sice zvoní, ale drow, jenž se mě snažil dělat problémy zůstane v té hmotě v viset, očividně v bezvědomí.Dobře a co dál. Ta hmota je pěkné svinstvo. Nezbívá počkat než jí zručí a nebo stuhne. Jak já nesnáším ten pocit bez moci. Znechuceně pozoruji kněžku co provásí s mím očarovaným bratrem. Prý generále. Pch, jaký já jsem generál. Jsem odsouzený bolestivě zemřít, ikdyž třeba né. snažím se sám sebe přeesvědčit. Zkoumám své vybavení, tedy jestli dosáhnu na popruhy zbroje. Kdybych dosáhl na popruhy mohl bych se osvobodit. Pravda nechal bych tu zbroj, ale zbroj je lepší než život.Nejdřív ovšem musím zajistit, že si mne kněžka nevšine. Načrtnu několik symbolů a zástěna najednou jako by tam najednou nebyla. Zhnuseně přihlížím milostným hrátkám kněžky. |
| |
| soukromá zpráva od Sneirial Na`Thrialtamonent pro Mezoberranzan vězeň, Generál Drizzt mi propadne a tak nemám výčitky svědomí, když mu dovolím cokoli. Když mě to začne jen krapet nudit, převalím se, abych byla nahoře "Notak, víš že to chceme oba." říkám mu a pak už jen přemáhám odpor nad tím, že se chystám souložit s někým, kdo odmítl Lloth. Snažím se si to užít a utěšuji se představou, že až se to malé narodí, zabiji svou matku a budu Matronou matkou druhého rodu. Když se mi konečně podaří zvítězit ve vnitřním boji, začnu si to užívat. |
| |
| soukromá zpráva od Lloth pro Mezoberranzan Koris Derak Naneštěstí, sliz má paralizující účinky, takže se ani nehneš, sice se ti něják povedlo zprůhlednit stěnu, ale pak sis všiml, že to nebyla tvá práce, ale že druhý z kněžčiných poskoků se rozhodl podívat se na tu podívanou a přece tě hlídat "Chceš se taky dívat, jak si to má paní rozdává s tím vývrhelem?" zeptá se, jako by to byla kdoví jaká zábava. |
| |
| soukromá zpráva od Koris Derak pro Mezoberranzan Ta látka mne paralizuje, takže jsem stěží schopen dýchat a tak, když mne sluha osloví jen přikývnu očima. |
| |
| soukromá zpráva od Lloth pro Mezoberranzan Koris Derak Muž si toho ani nevšimne a nasadí ti n obličej podivnou pavoučí masku. Chvíli se nic neděje, ale pak z tebe začne sliz stékat a to doslova, je teď konzistencí asi jako med. |
| |
| soukromá zpráva od Koris Derak pro Mezoberranzan lepkaví sajrajt mizí Konečně se můžu hýbat, takže vystoupím do místnosti. "Řekněte paní že se brzy vrátím." požádám sluhu a podám zpět masku. Zamířím do sídla, kde jsem byl vězněn. Tam jdu rovnou k truhle, kde je zavřená poslední kněžka. Otevřu truhlu a s mírným ulehčením zjišťuji, že kněžka je živá a zdravá. vytáhnu dívku s truhly. "Poslala mne pro tebe tvá mistryně. Máme se vrátit do akademie. Nějak tu pro tebe nemám šaty, takže budeš muset jít, tak jak jsi. " pozoruji reakci dívky, když zívne trochu se naštvu a nadhodím si jí jako pytel sena. Jdu skrz nejlidnatější části města, aby se i ostatní mohli prohlídnout její přednosti. Když dorazím na akdemii zajdu do pokojů, kde bydleli ty tři kněžky sloužící popravčí. Položím dívku jemně na postel a vytáhnu jí roubík. Tak a teď si na tobě schladím žáhu."Stále máš svou čest?" ptám se kněžky, když jí přivazuji ruce a nohy k rohům postele. Jemně hladím dívku po těle a zkouším jestli dívka není lehtivá. Polštářem jí podepřu hlavu, aby viděla, jak rozkládám různé nože a kleště."Tak jak začneme, mám ti stáhnout kůži s prsou..." opřu stahovací nůž o bradavku a kudy přejde hrot tam se oběví kapička krve "Nebo bych měl začít s tváří?" ptám se zvědavě. "nebo jsi už na svou hrdost abdikovala?" zeptámse a odložím nože. |
| |
| soukromá zpráva od Lloth pro Mezoberranzan Koris Derak Kněžka se nechá odnést bez odporu, ale když půjdete ulicemi, bude po očumujících drowech vrhat zlé pohledy. Dorazíte na akademii a tam, jakmile ji vytáhneš roubík, chystá se začít proestovat, ale pak si začneš chystat 'nádobíčko' a jí rupnou nervy "Jsem tvoje." řekne pokořeně. |
| |
| soukromá zpráva od Koris Derak pro Mezoberranzan Spolupracující kněžka Když se dívka rozhodne rozumě sklidím všechno to nádobíčko a pak se jí brutálně vezmu. Až zkončím rozvážu dívce nohy a ruce. Očekávám co dívka udělá. Případně čekám až pro mne popravčí pošle. |
| |
| soukromá zpráva od Lloth pro Mezoberranzan Kněžka je naprosto otřesena tvým 'výkonem' tak jen najde přikrývky a pokusí se usnout, když si uvědomí, že jsi pořád tady protočí oči c sloup a pak se zeptá "Půjdeš už, nebo chceš klíče do všech pokojů?" zeptá se, naznačuje, že je to právě ona, kdo má klíče ke všem místnostem v akademii (a ke všem spícím kněžkám). |
| |
| soukromá zpráva od Koris Derak pro Mezoberranzan Další překavapení Kněžka není očividně mou přítomností nijak zvlášť nadšena, že se stále nacházím v její blízkosti. "No, původně jsem nechtěl odejít, ale pokut mi dáš klíče. Tak se půjdu projít." usměji se na dívku a nastavím dlaň. "V opačném případě tu zůstanu dokud pro mne nepošle popravčí." informuji dívku. |
| |
| soukromá zpráva od Lloth pro Mezoberranzan Nešťastaná kněžka ti klíče ihned vydá a pak tě 'vykope' ze dveří. Klíče jsou očíslované a je jich přesně 64. |
| |
| Mezoberranzan Adramelech Jeden hloupé drowský kouzelník našel mistrovu knihu a vyvolal tě. Byl jsi však mocnější než on, takže teď před tebou leží mrtvý a ty jsi volný. Jsi volný a rozprostírá se kolem tebe širá materiální sfér se všemi svými možnostmi. |
| |
| Mezoberranzan Mithras Právě ses probudil, ale nejsi tam, kde jsi čekal, že budeš. Jsi na otrokářské lodi temných elfů-největších nepřátel tvého národa. Už se chystáš začí jakkoli protestovat, když v tom si tě všimne jedna z Llothiných prokletých kněžek a hned tě zaúkoluje "Hni se! Duk-tak chce zítra čerstvou hračku a já ji nemíním zklamat!" rozká že ti, pokud vzdoruješ, práskne bičem a tři hadí hlavy se ti zakousnou do těla a vstříknou ti do něj paralizující jed "Neslyšels?! Jdi!" |
| |
 | Mezoberranzan Příchod "Už je to dlouho, kdy jsem byl v tomto světě. Tehdy to však bylo jen na pár okamžiků, ale teď... Ach, ta volnost... Je čas, jít se bavit." Adramelech se po krátkém boji s kouzelníkem protáhne a změní se do své čistě lidské podoby. Poté několika rychlými kroky přejde místnost a otevře dveře. Po průchodu malou předsíňkou jež následuje se Adre ocitne v temné prázdné ulici. Zhluboka se nadechne chladného vzduchu a rozhlédne se ulicí. "Je čas, prohlédnout si pořádně město," pomyslí si a vydá se směrem k náměstí. |
| |
| soukromá zpráva od Koris Derak pro Mezoberranzan Průzkum akademie Nechám se vytlačit z pokoje kněžky. Tak teď mám klíče. Kampak se vydám? Jak určit do kterých dveří jít? No nechám to na náhodě. vyhodím klíče do vzduchu a chytím jí. zachytím klíč s číslem 24 a tak do toho pokoje zamířím. Tiše odemknu dveře pokoje a nahlédnu do pokoje. A sakra tolik pavouků!! zděsím se rychle vycouvám s pokoje a otevřu dveře dalšího pokoje a zjistím, že tam jsou pavoucí taky. Takže se vrátím do prvního pokoje a začnu se proplétat pokojem, abych nešlápl na žádného pavouka. Ta představa by pro mne byla strašná. Nezapomenu za sebou zavřít dveře. Konečně dorazím ke spící kněžce a bleskově jí spoutám ruce, pak si na překapenou dívku sednu. "Dobrý večer. Přišel jsem tě znásilnit." informuji dívku a čekám jak zereáguje. Jsem připravený jí zacpat pusu šátkem. |
| |
| soukromá zpráva od Lloth pro Mezoberranzan Tvým náhlým zjevením byla naprosto zděšena, takže omdlela. |
| |
| soukromá zpráva od Koris Derak pro Mezoberranzan omdlelá kněžka Několik okamžiků pozoruji dívku ležící na posteli.No, očividně nemá smysl pro humor. Ikdyž musím přiznat, že můj žertík asi nebyl zrovna vhodný. pomyslím si a jemně škrábnu dívku dýkou na zápěstí, abych měl jistotu že skutečně spí. Poté jí rozvážu ranku ošetřím sérem, takže ráno nebude po škrábnutí ani památky. Než odejdu opatrně dívku zakryji. Pak se propletu pavouky ven z pokoje a zamknu za sebou dveře. Poté zamknu dveře i vedlejších pokojů. Když jsem hotov s zahlazováním stop po své přítomnosti, zamířím do pokojů popravčí."To jsem měl zase jednou hloupej nápad. Kdyby mně chytili, tak mne popraví a nic můj osud nemůže změnit. Dnes jsem zabil jen ty kněžku, jenž se pokoušeli zabít mne. Tím jsem zákony porušil, ale jednou věřím v Loth a nemůžu svou víru jen tak zahodit jen proto, že se mi nehodí. " mumlám si cestou. V pokojích popravčí si sednu v přijímacím salónku a čekám jako správný host až bude mít popravčí čas. |
| |
| Mezoberranzan Drizzt Do' Urden, Koris Derak Po velice příjemném čase stráveném s Drizztem chvíli odpočívám a pak mě napadne, dojít si pro lepší mučící nástroje. "Počkej miláčku, hned jsem zpátky" řeknu mu, obléhnu se a vyjdu ze své ložnice, v chodbičce nástroje nemám a tak si pro ně chci dojít do přijímací místnosti, kde jsem je nejspíše zapoměla. Když do ni vejdu, zjistím, že tam (už asi hodinu) sedí Koris, generál. "Generále?" zeptám se, protože mám celkem dobrou náladu, tak ho ani neseřvu, co že dělá v mých komnatách. |
| |
| Mezoberranzan Předpokoje popravčí Pohodlně jsem se uvelebil v křesílku, založím ruce na prsou a klidně čekám. Za dobu, co jsem se vypracovávál na šermířského mistra, jsem si osvojil schopnost spát kdekoliv. Takže když se místností rozléhají kroky, uvědomím si, že mi hlava klesla na hruď a zřejmě jsem usnul. Zvednu se do pozoru."Duk-tak, předpokládal jsem, že si semnou budete chtít pohovořit. S politováním vám musím ohlásit, že dvě vaš kněžky podlehli zraněním a poslední co mne hlídala spí ve svích pokojích. " pronesu věcně. "Mimo to nemám představu, kde jinde bych měl být." přiznám ne příliš nadšeně. Teď se ukáže, jaký status mám. přemýšlím nejistě. |
| |
 | Mezoberranzan Mithras Prohlížím si kněžku a jediné co z mě vypadne je nějaká sprostá nadávka a že ji na to kašlu.Plamínky v očích mi ji zastiňují protože plamínky jsou čím dál víc větší. |
| |
| Mezoberranzan Koris Derak, Mithras S generálem chvíli sedíme a když se mu chystám odpovědět, přitáhnou ke mě otroci elfa v řetězech Další hračka? To už mám jako tři? Bezva! Posbírám své mučící nástroje a rozhodnu se, že si Drizzta i Korise nechám jako služebníky a hrát si budu s tímhle. Mávnu nad Mithrasem rukou a pronesu kouzlo, aby rozuměl drowštině "Dobře generále, seznámil byste prosím našeho hosta s mým oblíbený pokojem?" řeknu pak a Korisovi pokynu směrem ke dveřím nejvíce napravo(směr mučírna, ale to ani jeden z vás neví). Na to někoho pošlo, aby mi tam přivedl Drizzta a aby ho oblékl, ale že mu nemají dávat zbraně, ani kočku. |
| |
| Mezoberranzan Adramelech Dostal jsi se ke středu města a zjistil jsi, že náměstí zde není, ale zato se tu nachází drowská akademie. Je tady škola bojovníků, čarodějec a budova ve tvaru pavouka- Llothina akademie. Temné říše Lucius Akim, Hadrad V poklidu se procházíte Třpytivým Skalištěm a najednou, ani nevíte jak, stojíte před králem Šniktikem a ten vám vysvětluje, že na Skaliště brzy zaútočí drowové a že ho pomůžete bránit. |
| |
| Mezoberranzan Mithras, Koris Derak "Řekl bych že se mám bát"Prohodím na elfa tyto slova a pomalu sleduji dění okolo. Tohle bude horší než když strýček Earl aTeta Peny pořádaly ten doutníkovej kaviár |
| |
| Mezoberranzan Pokoje popravčí Než se dozvím, jak to se mnou ve skutečnosti je. Vstoupí další kněžka doprovázena sluhy táhnoucí nějakého elfa. Sakra nikdy jsem netušil, že pokoje popravčí jsou tak frekventovaným místem. No, možná je to dobře. "Ne, ty zatím nemáš důvod se bát." pronesu veselek elfovy, když mi popravčí přikáže, abych odvedl Mithrase do vedlejšího pokoje. Sám netuším, co tam najdu, ale zvednu otroka na nohy a táhnu ho ke dveřím. "Neslyšel jsem, že by tě někdo vyzval k tomu, abys mluvil." srazím elfa okovanou rukavici k zemi, jen okamžik poté co promluví. "Budeš mluvit, jen když tě někdo osloví. Jinak ti zašiju tu tvou nevymáchanou hubu." svou hrozbu pronáším klidným vyrovnaným hlasem a by bylo zřejmé, že jí myslím vážně. Táhnu Mithrase za obojek na krku. Nedělám si starosti, že bych se mohl pokusit vzpírat. Jsem oděný do plné zbroje s přilbicí. Vstoupíme do mučírny. Naštěstí mi můj nedobrovolný společník nevidí do tváře, protože se tady necítím zrovna dobře. "Madam kam mám tento odpad uklidit?" zeptám se prostě a snažím se nedívat na oltář. |
| |
| Mezoberranzan Všechno to vytrpím s hrdostí ale bolí to, a to mi přidává víc na hrdosti.Vůbec nic nedělám ani se nevzpírám i když by to mohla být moje šance na útěk, ale kam a jak bych utekl?Toť záhada, pokusím se to maximálně přežít. |
| |
| Mezoberranzan Koris Derak, Mithras, Drizzt Chvíli přemýšlím a pak Korisovi odpovím "Přivaž mi ho ke stolu." přikážu a brousím už tak jako břitva ostré nástroje. Když mě to přestane bavit, dojdu ke stolu "Tak co s tebou..." zeptám se elfa, ležícího na obětním stole předmnou. |
| |
| Mezoberranzan "Klidně mě zabíj, ale moji hrdost nezničíš, nikdy"Odpovím ji dost nahlas jako bych na ni chtěl řvat.A pak udělám něco co si nikdy nikdo nedovolí k ní, flusnu ji k noze"Ty mi nestojíš za to abych umřel bez cti a hrdosti" |
| |
| Mezoberranzan Kores derak, Mithras, Drizzt Do' Urden když promluvíš, vlepí ti pohlavek. "Nemluv bez vyzvání. Pravidlo číslo jedna." pak si začnu hrát s obětní dýkou. Přiložím ji Mithrasovi k rameni a táhlým pohybem mu rozříznu šaty, přičemž nu udělám i asi milimetr hlubokou ránu do kůže. "Pravidlo druhé. Nevztáhneš ruku na ženu." řeknu a každé slovo doprovázím tím, že tě všemi osmi čepelemi obětní dýky píchnu do řicha. |
| |
| Mezoberranzan mučírna "Jak si přeješ madam." odpovím a bez otázek splním rozkaz. Ten elf zřejmě neví, co je pro něj dobré, nebo neví k čemu slouží ty nástroje. vrtím posmušile hlavou. "Pochybuji, že v dohledné dob zemřeš. Viděl jsem mnohem statečnější muže, jenž se po pár hodinách prosili o smrt." informuji elfa za další ránu mi nestojí. Ustoupím od stolu a opřu se zády o stěnu mučírny. Mlčky stojím a hledím přímo před sebe.Mám jistou představu, co se u bude dít. Jen nemnoho otroků plivlo před kněžku a obecně před šlechtice a přežilo. Pravda podstatnou část zabil meč šlechtice, jenž neovládl svůj hněv. Zbytek umíral pomalu a ve velkých bolestech. Vzhledem k tomu, kde jsme bude tohle ten druhej případ. přemýšlím a jsem celkem klidný. Dokut se popravčí zabývá otrokem nezabývá se mnou, že. |
| |
| Mezoberranzan Skřivím obličej jak mě píchá do břicha, spíš to vypadá jako lechtání takže se skoro směju.A udělám ještě jednou jednu věc a to že zase ji flusnu k nohám."Pravidla jsou od toho aby byly porušovány, a ještě něco, nevztáhl jsem na tebe ruku, i když rád bych to udělal"A teď udělám dosti škaredou věc a to že další flus ji směřuje do obličeje. |
| |
| Mezoberranzan Koris derak, Drizzt do'Urden, Mithras "Tak a dost!" vykřiknu, když mi ta nicka plivne do obličeje. Odejdu od stolu a za chvíli se vrátím se třemi sadami pro stahování kůže "Drizzte, Korisi, mám tady nádobíčko i pro vás, kdybyste se chtěli pobavit." Ano, jsem sice dku-tak a vyžívám se v bolesti obětí, ale teké vím, že takhle ho to bude týrat dvojnásob. |
| |
| Mezoberranzan Ti tři "Konečně něco zajímavýho, dlouho tady nebudu a už se na to těším, život nikdy nebyl příjemnej, a vy, kněžko, těším se až vás spatřím v kotli se vařit protože tuhle bitvu nepřežijete."Mluví jako blázen. |
| |
| Temné říše Lucius Akim, Hadrad Drak se jen ušklíbne a přešlápne pak nastaví spoutané tlapy "Když mě zbavíte pout a vrátíte mi zbraň tak klidně." Mile se na něj usměje a čeká co jeho výsost na to. A co ten padající trpajzlik. |
| |
| Temná říše Drak a já Podrbe se na krku a prohlíží si to co jim řeklo že budou bojovat."Není vůbec žádný problém ale... musíte mi vrátit zbraně jinak se vám na tu obranu můžu vy****, takže vraťte mi zbraně" |
| |
| Mezoberranzan Město bez náměstí Po chvíli chůze dojdu ke středu města, kde však k mému překvapení žádné náměstí není. Avšak, že se jedná o nejfrekventovanější část města mi prozrazuje jakási budova ve tvaru pavouka a velký školní komplex, na jehož nádvoří stojí několik slaměných panáků. Pousměji se a pomalu se vydám prozkoumávat nejbližší ulice s nadějí, že najdu nějakou krčmu, kde bych mohl zvlažit hrdlo pintou místního moku. |
| |
| Temné říše Hadrak, Lucius Akim Vrátí vám zbraně a vy se chystát k boji.
Drizt Do'Urden, Koris Derak, Sneirial Na'Trialtamonent, Adramelech Zrovna, když se vy tři chystáte zčít mučit tu nicku, vběhne do pokoje kněžka "Vše je připraveno madam." řekne duk-tak. Ta se ihned začne chystat-převlékne se, přičemž 'nechtěné' oblečení létá po pokoji a když je hotova, dá vám zbraně (Drizztovi) a zaížíte ven. Ujdete jen několik kroků a vrazíte do člověka. "Co tu chceš?!" zeptá se jej duk-tak. Mithras Chvíli se nic neděle a pak příjdou dvě kněžky a začnou do tebě šťouchat rozžhaveným cejchem. |
| |
| Temné říše Hadrak, Lucius Akim Drak sedí židli a leští i meč, přičemž si cosi brouká pod šupiny. Sem tma se koukne na okolí trpajzlika. Doufá že dostane aspoň řádně zaplaceno, pokud přežije. |
| |
| Mezoberranzan Šťouchačky a já Nadává nahlas na ty zasr...chci říct zaprděné drowy a semtam na ně flusne. |
| |
| Mezoberranzan Lucius Akim, Hadrad Čekám na bitvu. |
| |
| Mezoberranzan Adramelech, Drizt Do'Urden, Koris Derak, Sneirial Na'Trialtamonent Projdu několik uliček, z nichž některé jsou temnější než jiné, v dalších několik loučí matně osvětluje o něco širší cestu. Náhle, se po zabočení za další roh, se srazím se skupinkou složenou ze dvou mužů a jedné ženy. Přišemž s jedním z mužů do sebe lehce narazíme, avšak díky mým schopnostem ani jeden z nás neupadne, neboť se mi podaří náraz značně ztlumit. "Co tu cheš?!" Osopí se na mě ta žena. "Tak ty asi budeš šéfová co?" Pomyslím si, "copak se ti honí hlavou, že jsi tak nervózní?" "Omlouvám se, nechtěl jsem Vás obtěžovat. Jen jsem se snažil najít nějakou krčmu, jsem tu prvně," řeknu zdvořile a udělám úkrok stranou, čímž uvolním průchod a naznačím, že nechci nikomu působit žádné problémy "alespoň prozatím. Ale brzy přijde zase ta chuť...a pak se začnu bavit...ale na to je ještě brzy. Zatím se jen porozhlédnu po vhodném 'kandidátovi'," víří mi myšlenky hlavou. |
| |
| Mezoberranzan Adramelech, Drizt Do'Urden, Koris Derak Zrovna si to mašíruju směrem k sídlu svého rodu, když se srazíme s nějákým člověkem. osopím se na něj a když se začne omlouvat, že prej je tu prvně, z plna hrdla se rozesměju ďábelským smíchem "A komu jsi utekl otroku?" zeptám se, ale protože mu nejspíš nedojde, co tím myslím, dodám "Kolikátému rodu jsi utekl špinavče?" zeptám se důrazně, doufaje, že to bude jeden z nižších rodů, protože tak bych si jej mohla nechat na hraní. |
| |
| Mezoberranzan Mithras po nějáké chvíli se drowky dopálí, tak ti narvou do pusy nějákou odpornou tekutinou nasáklý roubík. Položí ty svoje páráta a jeda z nich vezme obrovskou dýku. Celou dobu si mezi sebou vzrušeně povídají, když už si myslíš, že to máš spočteno, začnou ti řezet dýkou do nohy, prostě se ti hrotem té příšerné věci špárají v kůži a když ji proděrzí, tak i v mase, z noy ti teče krev a příšerně to bolí, ale ony nepřestanou, dokud ti neuříznou levý palec, pak se ti už jen vysmívají, ale tobě nedojde, o čem mluví. Ještě chvíli si myslíž, že tě snad takhle nechají, ale to už ti rvou do krku nějáký lektvar a když ho polkneš, cítíš, jak se ti rána na noze zaceluje. Pak to celé začíná znova a takto se to opakuje, dokud jim nedujde elixír, pak ti vytáhnou roubík a narvou do pusy trochu něčeho, co by se snad dalo nazvat jídlem. Když to donucením polkneš, vrátí ti roubík a odejdou. Hned co se zavřou dveře, všudypřítomní pavouci vylezou z koutů a začnou po tobě pochodovat a cvakat ti kusadly před nosem. Moc toho nevidíš, protože celá místnost je osvětlena jedinou svíčkou. |
| |
| Mezoberranzan Adramelech, Drizt Do'Urden, Koris Derak, Sneirial Na'Trialtamonent "Otroku?!" Zařve Adramelech, já nejsem žádný otrok!" Následně sevře pravou ruku v pěst a Sneirial se začne dusi. Pokud se její pobočníci pokusí zakročit, Adramelech jen máchne rukou a oba dva odletí o několik metrů zpět, kde tvrdě dopadnou na záda. Následně démon ještě o trošku více sevře pěst, čímž se Sneirial začne dusit ještě více. Vzápětí pěst opět povolí. Kdokoli jiný by se nyní zhroutil k zemi, ale díky k tomu, co je Sneirial zač, se udrží na nohou a jen přerývavě dýchá. "To, že vypadám jako člověk ještě neznamená, že jím jsem. Udržuji si tuto podobu, neb se mi z těch, 'morálně přijatelných', jak vy říkáte, líbí nejvíce," pokračuje svou řeč Adramelech, již klidným a vyrovnaným hlasem, "moje skutečná podobe je tato." Následně se Adramelech začne měnit. Celá proměna trvá asi dvě vteřiny, během nichž Adremu narostou velká, černá, opeřená křídla, z nichž každé je skoro tak velké jako on sám, díky čemuž dosahuje rozpětí téměř pěti metrů. Jeho kůže získá černou barvu a tetování, jež pokrývají jeho tělo začnou žhnout, jako by v nich tekl oheň. Na dotek však nepálí. Jeho chodidla se přemění na tvrdá a nebezpečná kopyta a naroste mu ocas zakončený ostnem. Rukavice, jež měl na rukou mu náhle zarostou do rukou a prsty, jež z nich vyčuhovaly se promění na ostré smrtící drápy, jež dokáží trhat hrdla jedním pohybem. Jeho oči začnou žhnout stejně jako jeho tetování a na čele mu narostou dva rohy. Přibližná démonická podoba  |
| |
| Mezoberranzan Adramelech, Drizt Do'Urden, Koris Derak "Ho, ho. Klid, mocný démone." zeprve teď si uvědomím, ským mám tu čest, kdybych se na něj zaměřila, určitě si to, že je démon uvědomím mnohem dříve, ale byla jsem příliš zamyšlená, než abych si to teď uvědomila. "Ani jeden z nás nechce zemřít a troufám si říct, že náš souboj by byl více než vyrovnaný." pokusím se mu polichotit "Nerada bych dnes padla mrtvá k zemi. Proč bychom tedy nemohli být spojenci?" ptám se a do svého hlasu vkládám kouzelou moc, díky které se stává neodolatelný. "Buďme spojenci, a já ti dám darem drowku, budeš si s ní moci dělat co budeš ctít. Platí?" ptám se jej. |
| |
| Mezoberranzan Drizt Do'Urden, Koris Derak, Sneirial Na'Trialtamonen Adramelech poslouchá nabídku zatím stále neznámé ženy a než domluví, promění se zpět do lidké podoby, aby nepřitahoval zbytečnou pozornost náhodných kolemjdoucích. Těsně předtím, než domluví, chce na její nabídku kývnout, když si náhle uvědomí co se děje. "Říká, že nechce bojovat, ale i tak to dělá. Snaží se mě očarovat! Nu dobrá," bleskne mu hlavou. Poté co žena domluví se Adramelech nadechne a rozesměje. "A ještě padni na kolena, chceš-li ty lichotky dovést k úplné absurditě." Dále již však pokračuje chladným, vyrovnaným hlasem. "Drowku? A k čemu by mi byla? Nechci žádnou bezcenou drowku. Řekni mi však jednu věc. Jsi mocná, to jsem poznal při Tvé řeči. Málem se ti podařilo mě ošálit. K čemu tedy bys ty, čarodějka schopná očarovat démona, mohla potřebovat mé spojenectví? Jaký z toho budeš mít přínos? Navíc ani nevíš, zda mi můžeš věřit!" |
| |
| Mezobarranzan Adramelech, Drizt Do'Urden, Koris Derak Je skutečně tak mocný, jak jsem tušila, kdokoli méně mocný, by mi podlehl. tím jsem se plně rozhodla, tenhle BUDE mým spojencem. "Věřit, co víte o Mezoberranzanu, ach mocný démone? Tady důvěra neznamená zhola nic." zle se usměji "Ale spojenectví výhodné pro obě strany, to je zde, ve městě chaosu docela běžné."usměji se a podám ti ruku na znamení uzavření spojnectví. "Ty mi pomůžeš ovládnout svirfneblijské město a já tě nepošlu zpět do tvé odporné a páchnoucí sféry. Budeš moci žít zde, ve městě temných elfů, kde intriky a zrada jsou nám denním pokrmem." nabídnu mu, tentokrát nekouzlím, nechci jej rozhněvat. |
| |
| Mezobarranzan pokoje popravčí, cesta neznámo kam Konečně výjdu ven z mučírny a ikdyž bych to nikomu nepřiznal cítím výrazné ulehčení. Přeci jen jsem na tom stole mohlo za chvíli ležet i já. Pobaveně sleduji, jak se duk-tak převléká do nových šatů a musím přiznat že máá neortodoxní způsob uklízení šatů. Brzy kráčíme ulicí směrem k mně neznámému cíli. Když do nás vrazí nějaký muž zpozorním a založím ruku na jílci meče. Když jeho kouzlo chytí Duk- tak pod krkem tasím a udělam krok k němu. Záhy mne zasáhne kouzlo, jenž mne posune vzad. K démonovu překvapení se ovšem udržím na nohou. Dalšímu dění jen přihlížím. Vím totiž že kněžky běžně jednají s démony, ale jsem připraven Duk- tak v případě potřeby bránit. |
| |
| soukromá zpráva od Lloth pro |
| |
 | zhodnotím situaci a vytratím se...abych se objevil v zádech nepřátel...jsem připraven udělat cokoliv co bude potřeba... |
| |
| Mezoberranzan Adramelech, Drizzt Do'Urden, Koris Derak, Sneirial Na' Trialtamonent, Dant Jdete, jdete (Danta si Koris všimnul a proto má teď chudáček gnóm auva na ruce) až dorazíte k sídlu druhého rodu, díky duk-tak všihni projdete a zamíříte do trůní komnaty sídla. Tam však nikdo není. |
| |
| Mezoberranzan Cesta, přijímací sál Prudce se mi zježí chlupy na krku a tak jasně signalizují, že za námi někdo je. Plynule se otočím a chytím za ruku gnóma. "nesnáším, když se za mnou někdo plýží!" prohlásím naštvaně a udeřím nebohou bytost jílcem meče do předloktí. Načež bytost pustím a dál o něj nejevím zájem. "Je hloupost plýžit se za plně vyzbrojeným drowím válečníkem. Příště ti do žaludku vrazím meč." infromuji danou bytost přez rameno. |
| |
| Cesta, přijímací sál sklopí hlavu a poodstoupí |
| |
| Mezoberranzan Adramelech, Drizzt Do'Urden, Koris Derak,Dant Když dorazíme do sídla mýho rodu, v trůní komnatě nikd není "Běžte, najděte matku." řeknu svémo doprovodu, démon ať si děá co chce (pokud tady ovšem je) sama se vydám do míst, kde jsou tajné dveře do matčinych soukromých komnat. Pobaveně sleduji, jak Koris hledá pokoje mých sester, otrok za mnou leze jak pes a Drizzt čučí na trůn mé matky. Muži... vejdu do matčiných komnat. |
| |
| následuji svou paní...šilhám hlady a sem tam klopýtám...mám něco hledat ale jsem tak unavený že nevidím metr před sebe |
| |
| Mezoberranzan Drizt Do'Urden, Koris Derak, Sneirial Na'Trialtamonen "Ovládnout město? Takže bude boj?" Adreho oči na okamžik zažhnou plamenem. "Bitva. Tolik mrtvých. Tolik životní síly..." "Dobrá tedy. Pomohu ti, ale tu odměnu o níž jsme se bavili, si vyberu sám, až naše dohoda dojde naplnění. Adramelech, jméno mé. Půjdeme?" Po těchto slovech Adramelech následuje kněžku tam, kam jde ona. Sídlo rodu Adramelech s ostatními pomalu prochází sídlem a rozhlíží se po okolí. Při vstupu do trůnního sálu vyjde na jevo, že je prázdný. Poté co se všichni rozprchnou po okolí, se Adramelech vydává za svou novou spojenkyní, aby více poznal, její povahu a věděl, co od ní může v jakých situacích očekávat. |
| |
| Mezoberranzan Přijímací sál, hledání matróny Doprovodím Duk-tak do komnat matróny jejího rodu. Usměji se na strážné, jenž očividně není příliš po chuti pouštět do sídla rodu tuhle naši povedenou spoelčnost. Vstoupíme do přijímacího sálu, který je až na strážné scela opuštěn. Duk- tak nás vyšle hledat svou matku. "Jak si madam přeje." ukloním se a vydám se na procházku. Kráčím chodbami nepřátelského rodu, jako by mi patřili. Bohužel narazím přímo do stráží hlídající nějaké pokoje. "Omlouvám se hledám vládkyni tohoto rodu nesu pro ní zprávu." informuji stráže a kldině kolem nich projdu. Když otevřu další dveře najdu to co hledám matrónu. "paní, přináším zprávu od duk-tak prosí vás, jestli byjste jí ihned nepřijala." ptám se pohled klopím k zemi. |
| |
| soukromá zpráva od Lloth pro |
| |
 | soukromá zpráva od Wran Wranípero pro Pomatuj všude jsou nepřátelé, tady mě nikdo nepřijme. Natáhnu si kapucu a zkusím najít něco jako hospodu či hostinec co tu dřív býval. No spíše to bylo místo kde všichni intrikovali, ale co mi zbívá hledám nějáké tmavé bezpečné místo kdy přečkám noc. Pak se uvidí co dál. |
| |
| Natreilial nenajde nic, Koris skončí s potločenou hlavou, jak ho matrona praštila soškou, aby vypadl, Dant našel něco k jídlu a Drizzt z nepochopitelných důvodů usnul. Adramelech nevidí nic neočekávaného. |
| |
| Matróna nalezena Mou přilbu upraví soška, jenž po mne hodí matróna. Naštěstí pro mne mám přilbu, jinak bych teď ležel v bezvědomí. přemýšlím si když rychle couvám s místnosti. V přilbě mi zní zvonění a vidím hvězdičky. No, mohla na mne seslat nějakou kletbu. Místo toho po mne hodila nějakou sošku. Díky Loth, že na sobě mám svou zbroj a zbraně. rychle se vydám do sálu, kam nás zavedla duk-tak. "Paní, našel jsem matrónu tohoto domu, ikdyž jak se zdá je tak nějak zaneprázdněna. Dovolil bych si silně pochybuji, že vás příjme." informuji duk-tak klidně Stále mi nevysvětlila, co se mnou bude a proč jsem tady. mračím se na stráže. |
| |
| Mezoberranzan Adramelech, Drizzt Do'Urden, Koris Derak,Dant Koris mě informuje, kde je má matka "Díky." řeknu jen a pak si všimnu Drizzta který usnul (naprosto nepochopitelně) na trůně Na trůně?! Měla jsem tě zabít. dojdu k němu a vlepím mu pohlavek "Příště to bude hádí bič." informuji odpadlíka, který se právě probral. Pak už zamířím k místu, kde Koris ukázal, že je má matka, cestou si všimnu, že kouká po strážích, co hlídají pokoje mých sester "Pusťte ho, má pro mé sestry důležité sdělení." řeknu ikdyž vím, že tohle sdělení se mým sestrám líbit nebude. Stráže pokrčí rameny a Korise pustí Když se bavím já, proč by se neměl bavit i generál... uvažuji, pak už zamířím do pokoje, kde je má matka. Jakmile vejdu, Zmrazím postel, kde infraviděním odhalím matku a patrona rodu. "Zdravím máti, přišla jsem tě zabít." |
| |
| Cesta za matrónou Slova duk-tak mne překvapí, ale mé překvapení maskuje zbroj. "Jistě mafam, mám jim od vás také něco vzkázat?" zastavím se na okamžik a pak projdu kolem stráží vstoupím do pokojů sester. |
| |
| soukromá zpráva od Koris Derak pro Zavřu za sebou těžké dveře, jenž ztlumí každý zvuk, který by chtěl z pokoje uniknout. V naprostém tichu se rozhlédnu po pokoji. Pohledem spočinu na spící dívce. Takže, co duk-tak myslela, že pro ně mám důležité zprávy. Připlýžím se k dívce a opatrně zní shrnu přikrývku, abych si jí mohl prohlédnout. Tak dokonalé tělo. Bylo by škoda odejít a nebo jí budit. několika okamžiků se kochám krásou dívky. Rychle se vzpamatuji a nasadím dívce roubík a svážu dívce ruce, nohy a tohle opakuji ve všech pokojích. Pak přenesu všechny dívky do jednoho pokoje a přivážu je k židlím, jen obyvatelku prvního pokoje nechám ležet na postely. Teď se zvednu a zavřu dveře a to i do sousedních pokojů, aby nás nikdo nerušil zapřu kliku židlí. Pomalu si sundám zbroj a sednu na dívku. "Posílá mne tvá sestra. Prý tě mám potěšit." prohlásím a začnu dívku lehtat. Když jsem zjistil jestli je lehtivá přestanu s tím a přivážu jí ruce a nohy k rohům postele a napnují, aby se nemohla hýbat. "Teď, přišel čas na malé mučení. Celí život jste vy mučila muže, takže teď ti to vrátím." vytáhnu s vaku mučící čepele, tvořené sadou různých nožů a jehel. Než začnu vytáhnu dívce šátek s úst. "Kde mám začít?" zeptám se s úsměvem a bodnu jí jehlou namočenou v látce způsobující extrémní bolest, přímo do prsu. |
| |
| soukromá zpráva od Lloth pro |
| |
| soukromá zpráva od Koris Derak pro "Protože mně posla tvá sestra a protože mi dost ublížila." odvážu dítě od postele. Pak jí svážu jako malé selátko, nasadím jí roubík a odnesu do vedlejšího pokoje. To samé udělám i dalším třem mladým a nechám je bolestí skučet. "Teď jste na řadě vy tři." usměji se zle na dívky přivázané k židlím. Pak vezmu tu nejstarší a dotáhnu jí k posteli "Teď si tě stáhnu hezky z kůže." přivážu dívku k nebesům postele. Vytáhnu dívce s pusy robík, aby mohla křičet. Strhám zní šaty, brutálně jí znásilním, když jsem hotov pomalu z dívce stáhnu kuži ze zad. Když jsem i s tím hotov svážu dívce nohy a ruce k sobě, pak jí záda posolím. Tu ovšem neodnesu do jejího pokoje jen jí, jako onuci pohodím v pokoji. |
| |
| Menozoberranzan Já a pavouci a bůhví jaká jiná havěť. Když do mě ty ženy s tím rozpáleným železem do mě přestanou šťouchat a konečně odejdou tak se mi uleví, ale ne na příliš dlouho, protože ze všech různých koutů začnou lézt pavouci a mnoho dalších havěti které neznám.Skoro jako kdybych si přál, ne, já si vlastně přeji aby to už konečně skončilo protože tohle bude dost bolet."Panebože, že já blb jsem si tu drowku znepřátelil, já pitomec." Pomalu pozoruji jak se ke mě pavouci a další havěť blíží a začínají kousat svými kusadly hladově. |
| |
| soukromá zpráva od Lloth pro |
| |
| soukromá zpráva od Koris Derak pro Vřískání nejstarší sestry si velmi užiji. "Která z vás půjde teď?"zeptám se a pobaveně sleduji, jak ta mladší omdlí. "Dobře." pronesu a vezmu tu patnáctiletou a dotáhnu jí k postely, kde jí něžným hlazením probudím. "Teď jsi na řadě ty." informuji dívku, ale místo brutálního mučení noži začnu dívku jemně lehtat. Už když jsem jí do tohoto pokoje nesl jsem si totiž všiml, že je lehtivá. Lehtám jí dokud pro ní přestane existovat okolní svět a hlavně její sestra, jenž jsem změnil na krvaví kus masa. Když konečně neví o světě, tka si jí vezmu a jsem na ní hodný. Posléze jí odnesu do do jejího pokoje, kde jí svážu šátky, aby se nemohla hýbat. Vrátím se pro tu poslední, jenž je stále přivázaná k židli. Přitáhnu dívce pouta, aby se jí zařízli do masa. "Tak uvidíme jestli umíš zadržovat dech." usměji se na dívku a položím přední kýbl s vodou. Dám dívce čas se viděsit, posléze ji přez nos a usta přivážu prodyšný šýtek. Přistoupím ze zadu k dívce a zakloním kněžce hlavu a na šátek naliju kýbl s vodou. Šátek nasaje vodu a dívka má najednou pocit, že se topí. Nechám jí se topit, než si připravím nové nože. Pak jí sundám šátek a dívka se může nadechnout. Odvážu jí od žídle a pevně přivážu k posteli. Pomalu a cílevědomě do dívky začnu zabodávat jehlice napouštěné látkou způsobující bolest. Začnu s prsy a když ty vypadají, jako jehelníček a dívka už má vyřvané hlasivky. Dám dívce pokoj a obelču si zbroj. Nasadím oběma dívkám v místnosti raubíky a odejdu do přijímacího sálu, kde počkám na duk-tak |
| |
| Mezoberranzan Koris Derak Dívky nedělají nic, co bys nečekal, ale když příjdeš do sálu, kde byla duk-tak je tam jen (opět) spící Drizzt. Mithras Jedna kněžka se vrátí, rozváže ti nohy, ruce ti sváže k sobě a odvede tě pryč. Sneirial Na'Trialtamonent Oba jsou zmražení. Dant Do sita ses najedl a jsi plný síly, máš pocit, že bys jedinou ranou skolil obra. |
| |
| Mezoberranzan Mithras, kněžka Zrovna když už čekám jistou smrt tak do místnosti která je slabě ozářena vejde do místnosti kněžka která mě odvede jinam.Zezačátku se bráním ale po chvilce přestanu, zaprvé není úniku a za druhé nechci aby mě vrátila mezi ty pavouky.Teď už přemýšlím co se se mnou bude dít, doufám že něco lepšího než byly ti pavouci. |
| |
| soukromá zpráva od Lloth pro |
| |
| soukromá zpráva od Mithras pro Však víš kde jsou Mirthas a Kněžka Rozhodl se neodpovídat, už se mu to párkrát nevyplatilo jeho mluva, jenom kývne že ne a odvrátí od ní pohled na zeď.Pak začne přemýšlet jestli je to součást mučení. |
| |
| soukromá zpráva od Lloth pro Schodou okolností... Mithras Když se svlékne, lehne si na postel a čeká, když se ani neotočíš změkne ještě víc "Noták....jsem teď jediná, kdo tě nechce zebít, tak toho využij." říkátí a protože do hlasu vkládá kouzlo, začíná být odolávání těžší a těžší. |
| |
| soukromá zpráva od Mithras pro To město Mithras a kněžka Asi ještě pět minut nad tím vzdoruje a pak nakonec kouzlo zvítězí a podívá se na ní, pak ještě zavře oči ale po chvilce je zase otevře jelikož ten hlas je čím dál mocnější a mocnější. |
| |
| soukromá zpráva od Lloth pro |
| |
| soukromá zpráva od Mithras pro Mezoberranzan Mithras a Kněžka Pomalu se podívá po místnosti a pak rychle si sundá smyčku kterou měl kolem krku, dojde ke stolu pro kudlu kterou tam položila a pích ji do srdce, a zároveň aby nevykřikla tak ji dá ruku na pusu. |
| |
| soukromá zpráva od Lloth pro |
| |
| soukromá zpráva od Mithras pro Mezoberranzan Mithras - mrtvá kněžka Hned co umře tak ji zabalím rychle do plátna a schovám, obleču její šaty a hned na to výjdu z jejího pokoje s kápí až do obličeje. |
| |
| soukromá zpráva od Lloth pro |
| |
| soukromá zpráva od Mithras pro Mezoberranzan Já Když nakonec výjdu na chodbu tak se párkrát rozejdu a vydám se směrem kde si myslím že je východ. |
| |
| soukromá zpráva od Lloth pro |
| |
 | Do hospody sebevědomně vstupuje drow. Vykračuje si ladnou chůzí. Je zahalen do temně zeleného pláště s kápí. Z kápě mu vyčuhují dlouhé šedé vlasy. Na zádech má dlouhý meč a luk a toulec s šípy. Usedám si ke stolu v rohu místnosti. Od hostinského si objednám sklenici vína. Meč mám neustále u sebe kdyby byli potíže. Pátravě se rozhlížim po hospodě. Jako bych někoho hledal. |
| |
| Mezoberranzan Boreas v hostinci jsi sám, takže nevidíš nic a ani hostinský se neobtěžuje. |
| |
| Do hospody přijde zvláštní drow. Celý obličej má potetovaný havraními pírkami, zvlášní na nich je, že když se někdo do nich zahledí tak se hýbou a vypráví němí příběch o vlčím lovu a kravcích patrající po své kořisti, je tam vidět ohromná síla bouře, kterou drowové nikdy nepoznali. Zvláštnoust obličeje dotváří uhrančivé fialové oči a dlouhé zacuchané černé vlasy. Na sobě má plášť z havraního peří a oblečení z vlčí černé kůže. V ruce drží divně tvarovaný štít, zevnitř štítu je asi pochva, jak si tipujete podle kopí, která trčí ze štítu. Na rameni mu sedí krkavec, který se sleduje vše kolem. Ihned si to vykročím k hostinskému a položím mu na stůl 2 a půl zlatých. Nahlas řeknu. "Chci si to víno vybrat ze sklípku, pro svou paní Matronu."načeš mě odvede do sklípku, Tam si přijda do rohu sklípku a čekám až se objeví u otvoru lidi, s ktarýma se mám sejít. |
| |
| Mezoberranzan Sneirial Na'Trialtamonent Adramelech doprovází Sneirial i do Matroniných pokujů. V okamžiku, kdy Sneirial zmrazí oba obyvatele této komnaty a oznámí své matce, co hodlá udělat, usměje se. "Že by tu platilo ,,Co zabiješ je tvoje," jako v některých jiných světech?" Následně démon použije svou moc a zmraženou matronu zvedne dovzduchu a přiletí s ní před spojenkyni. "Dovol, abych ti ušetřil alespoň trochu práce," zasměje se, "máš nějaké speciální přání, jak by měla zemřít? Rozmanitost mých schopností v tomto ohledu nezná hranic." |
| |
| Mezoberranzan Koris Derak, Sneirial Na'Thrielatamonent, Mirthas Když Sneirial odejde, rozvalím se na posteli, dám si ruce pod hlavu a očima těkám po pokoji. Vjedno koutě zahlédnu relativně velké tělo s osmi nohama- pavouk. Naštěstí v tu chvíli dojdou do komnat otroci a ušetří tak náklady na nové dveře. Obléknu se do svého oblečení a následuji je do mučírny, kde už jsou můj bratr, Snei a povrchový elf, který právě udělal tu nejhorší věc, co mohl- plivl mi na dívku. Mít scimitary u sebe, nejspíše už leží na zemi s jedním z nich v srdci. Má drahá, ale dobře ví co s ním a tak jen sklopím oči a podrážkou bot zašoupu o zem. Do komnat přiběhne drowka a oznámí pro mne naprosto nepochopitelnou věc. Co je připraveno? Alespoň jsem dostal zpět Guen a zbraně. Adramelech, Dant, Koris Derak, Sneirial Na'Trielatamonent Sotva ujdeme několik kroků od budovy, srazíme se s "člověkem". Tasím scimitary jen pro jistotu, protože v Mezoberranzanu se za neopatrnost platí životem. Z diamantového scimitaru se ozve hlad, který jsem naposledy pocítil při souboji s Errtuem. Naštěstí se, ale vyhneme boji s démonem díky pletichaření mojí drowky. V sídle usnu na trůně. Na trůně!!! Naštěstí mne vzbudí příjemný políček od Snei. Příjemný proto, že bič by bolel mnohem víc. Ale mám ho slíbený. Drizzte, ty se dostaneš do tolika průšvihů za tak malou chvíli... doufej, že to není dědičný... Přemýšlím a přemýšlím až opět usnu. Po pěti minutách se, ale probudím, vynadám do blbců a jdu obhlídnout budovu. Snad náhodou se dostanu na tréningovou plochu... |
| |
| Mezoberranzan Adramelech Když mi démon nabídne, že mne matky zbaví jakýmkoli způsobem, usměji se “Hlavně rychle.” řeknu a pokud se podiví, dodám “Mám toho ještě dost na práci.” Pak už sleduji, jak zabíjí mou matku a sama se postarám o patrona rodu, pak se vrátím do trůní komnaty, kde usednu na trůn “Konečně, je můj!” vykřiknu a najdu všechny, se kterými jsem přišla. Adramelech, Dant, Koris Derak, Drizzt Do’ Urden “Nu dobrá, kdo je pro menší výlet?” zeptám se a radostí málem zářím. Pokud kdokoli, s výjimkou démona cokoli namítne, vyslouží si ránu bičem. “Výborně. Korisi, ty jsi velitelem armády, sežeň tedy všechny, které nebudeme potřebovat k obraně sídla a můžeme je použít k boji. Drizzte, ty se připrav na cestu a pokus se zase někde neusnout. Dante, ty vyřiď ostatním matronám, že nastal čas.” zaúkoluji všechny a sama se vydám do pokojů svých sester, abych se s nimi domluvila. Když tam dorazím, málem puknu vzteky, pokud některá ještě žije, dám ji vypít lektvar, který ji vyléčí, dohodnu se s nimi, že mi pomohou a pak už jdu najít Korise. Pokud jej najdu, nejdřív mu řádně vynadám a pak mu přikážu, aby dělal co má, jinak mu to příště neprojde. |
| |
| soukromá zpráva od Adramelech pro Mezoberranzan Sneirial Na'Thrielatamonent, krvavá ložnice "Hlavně rychle," zazní od Snei jako odpověď na Adramelechovu otázku. Přičemž se na jeho tváří rozhostí ďábelský úsměv. "Rychle, neznamená bezbolestně," pomyslí si a nechá matku ,,připlout" vzduchem blíže k sobě. Následně matka exploduje v oblaku krve a masa a rozletí se po okolí. Ačkoli se exploze zdála rychlá, matka si při ní připadala, jako by trvala roky a zažila takovou bolest, jako ani Sneirial za celý svůj život v roli duk-tak nikomu nezpůsobila. Kousíčky masa se začaly odtrhávat. Nejprve se odtrhla kůže a s každým okamžikem se trhala další a další vrstva, jako když se loupe cibule. Jediné, co se nerozpadlo bylo její srdce, které dopadlo na zem a ještě dvakrát zapumpovalo, přičemž vystříklo spršku krve. Oblak krve a kousky masa, jež dopadnou na Adreho, se do něj vstřebají. Ty, které dopadnou na zem zde zůstanou ležet a ty, které mají zasáhnou samotnou Sneirial se odpaří těsně před dopadem. "Neboj, krev na tobě nezůstala. Mimochodem, nevím jaký jsi ke své matce měla vztah, ale měl bych tě informovat, že trpěla tak moc, že si to ani nedovedeš představit," informuje svou Adre spojenkyni naprosto ledovým hlasem. Vzápětí se sehne, sebere ze země srdce a sní jej. Ani po této hostině na sobě však nemá jedinou kapku krve. Opět všichni pohromadě - trůnní sál "Výlet?" Podiví se démon vduchu. Jeho údiv se však změní v prozření, když Sneirial začne mluvit o armádě. Na konci vyčerpávajícího proslovu, kdy všem, vyjma mě, rozdá pokyny co mají dělat je zavelen rozchod. "Tak, myslím, že je načase zjistit si i něco o ostatních členech skupiny," pomyslí si démon a jako svůj nový objekt zájmu si zvolí Drizzta. Poté co se Snei a ostatní vzdálí z doslechu, promluví na něj. "My dva jsme se vlastně ještě pořádně neseznámili, že? Jmenuji se Adramelech a ty?" Zeptá se Adre a vyčká na odpověď, "pověz mi jedno: To usínáš schválně, nebo je v tom něco jiného?" Při těchto slovech Adre používá svou magii a snaží se v Drizztovi vycítit nějakou nemoc, či prokletí. "Jeden nikdy neví, na co může narazit..." |
| |
| soukromá zpráva od Drizzt Do`Urden pro Mezoberranzan Ti, co jim píšu soukromkou Výlet? Možná na povrch? Ne, vojenské tažení, co se dá čekat od drowů. Odeberu se nachystat, což je velmi jednoduchá činnost, protože téměř nic v městě nevlastním, a co vlastním, to už mám u sebe. Jsem tedy rychle hotov a jen čekám na ostatní. "Těší mne Adramelechu, jsem Drizzt Do'Urden... No, posledních pár dnů se mi odpočinku mnoho nedostalo a já nemám nevyčerpatelné množství energie. Což je docela škoda, ale nic se s tím nejspíše nedá udělat. Snažím se démonovi vhodně a správně odpovědět- nechci si ho proti sobě poštvat, ale spíše se s ním spřátelit. |
| |
| soukromá zpráva od Koris Derak pro Mezoberranzan Nová vládkyně Zvědavě pozoruji jak Sneirial usedá na trůn. Takže máme novou vládkyni. Zajímavé. Moje zločiny budou asi zapomenuty. přemýšlím nad prchavou nadějí. "Jak rozkážeš paní." Dobrá odpověď. Může znamenat tisíc věcí a nebo vůbec nic. usměji se v duchu a jen úklonou hlavy příjmu rozkazy. Zamířím přímo k pokojům sester. "Z rozkazu matróny přesuňte se na vnější obvod." pronesu klidně k mužům hlídajícím dveře. Poté zamířím do spodních pater sídla k otrockým sálům. Nikdy jsem toto místo neměl rád. "Za trup nástup, rod se chystá na válku." strčím do službu majícího dozorce a pozoruji, jak se přede mnou řadí otroci, jenž jsou považováni za natolik spolehlivé, že jim může být svěřena zbraň. No, říkala všechny, co půjde. "Připravte se brzy vyrazíme do války." informuji otroky a zamířím do horních pater, kde sídlí řadoví členové rodu. Tam už jsou přípravy v plném proudu. Já jim jen dodávám konkrétní podobu, neboli dohlížím na to, aby všichni měli plné toulce šipek natřených uspávacím jedem. Tam mne také zastihne nová matróna. Proč se zlobí? Vždyť mi to rozkázala, nebo snad ne? divím se. "Ano paní, přípravy na tažení už probíhají. Během hodiny budeme připraveni vyrazit." informuji svou paní. |
| |
| soukromá zpráva od Adramelech pro Mezoberranzan Ospalec "Ach tak," pronesu slůvka porozumění, "chvíli jsem si myslel, že je to něco jiného. Být to nemoc či prokletí, možná by se s tím dalo něco udělat, ale únava? To ne, s tím si musíš poradit ty sám." Pomalu se rozhlédnu po nyní již prázdnotou zejícím sále a obrátím se zpět k Drizztovi "Pověz, jaké to bude na povrchu? Byl jsi tam někdy? Rád bych věděl, co od toho mohu očekávat. Pověz mi prosím, vše, co víš." |
| |
| Mezoberranzan všichni až na Mithrase, ten se ještě nedostal z Akademie Veškeré přípravy na válku skončily a Adramelech, Drizzt, Koris, Dant a Sneirial stojí v čele armády tří tisíc drowů a pěti tisíc otroků a vydávají se na cestu do třpytivého skaliště. Po třech dnech neustálého pochodu dorážíte k monumentálním branám města. Do bitvy zbývá asi hodina a tak máte čas na polední přípravy. |
| |
| soukromá zpráva od Mithras pro Mezoberranzan Ačkoliv po neúspěchu v hledání chodeb ven tak stále pokračuji.Kápi si stáhnu až do obličeje. |
| |
| soukromá zpráva od Lloth pro Mezoberranzan Mithras Hledej dál :D...Ale co, hoď si procentku. |
| |
| soukromá zpráva od Mithras pro Mezoberranzan Já Ok hodil jsem 65 procent.Co dál? |
| |
| soukromá zpráva od Lloth pro |
| |
| soukromá zpráva od Mithras pro Mezoberranzan Překvapitelné že to jsem já Konečně jsem uviděl světla východu.Když konečně výjdu tak se rozhlédnu a vydám se na kraji cesty ven z města. samozřejmě překryt kápí. |
| |
| soukromá zpráva od Lloth pro |
| |
| soukromá zpráva od Mithras pro Mezoberranzan Mitrhas Je vidět že mě máš opravdu v lásce :D.Takže podívám se na mága a pak ho prostě obejdu. |
| |
| soukromá zpráva od Lloth pro |
| |
| soukromá zpráva od Adramelech pro Mezoberranzan Kdesi na bojišti Adramelech pomalu prochází mezi vojáky, jež se připravují na zteč města. Ačkoli jsou všichni na jeho straně, Adreho pomalu ale jistě přepadá hlad po životní energii a tak začne vyhlížet nějakého osamělého otroka. Ačkoli se to v tomto množství osob zdá nemožné, nakonec se mu to podaří. Vybere si jednoho, jež stojí na jednom z okrajů vojska a pomocí magie jej přiměje, vzdálit se ještě více. Když je dle Adreho úsudku dostatečně daleko od ostatních, přiblíží se k němu, vrazí mu pravou ruku skrz záda do těla a uchopí jeho srdce. Vzápětí se otrok smrští a vtáhne se do srdce, které zůstane v démonově ruce. Jako kdyby zbytek těla nikdy neexistoval. Srdce, jež Adre svírá v ruce pozře, stejně jako to udělal se srdcem matrony. Poté se vydá na zpět za svými spojenci. Porada? Po chvilce hledání Adre konečně nalezne Sneirial. Neváhá tedy a dá se do s ní do řeči. "Tak já jsem již po obědě, co je v plánu teď? Bude nějaká válečná porada, nebo prostě je bezhlavý útok na město před námi? Co třeba vyjednávání? Nebo infiltrace?" |
| |
| soukromá zpráva od Mithras pro |
| |
| Porada K našemu cíli dorazím společně s předvojem naší armády a osobně si prohlédnu všechny vchody. Najdu všechny tři vchody. Dostavím se tedy na poradu s jasným plánem. "Tak začíná bitva. Nepřátelské město má dvě brány a stropní okno." rozkládám před sebe mapu s hrubým nákresem města. "Mi využijeme, slabiny v obraně, jenž představuje to okno. Dvě jednotky drowů proniknout oknem a otevřou nám bránu do města. Na druhé straně brány budou čekat drowské jednotky. Otroky pošleme k druhé bráně, společně s dobívací technikou. Máme balisty, ty by mohli zaklepat na bránu tak, že si posádka bude myslet, že se otveřelo peklo. Jakmile drowské jednotky vniknou do města obsadí nejdříve druhou bránu a až pak začneme město systematicky zbavovat nepřátelského odporu." během svého proslovu ukazuji na mapě svůj plán a kudy budou muset útočníci projít. "Nějaké otázky k mému plánu?" zeptám se věcně přítomných. |
| |
 | Na poradě Všemocná Loth ušetři mě těchto namyšlených drowů, ale přesto klidným hlasem odvětím "No až na to, že pokud budou k branám přivoláni štolmistři a čarodějové, budeme vskutku potřebovat Lothtinu přízeň." Na chvíli se odmlčím, abych se ujistil, že mi všichni věnují pozornost a to včetně toho řekněme hrozivého démona."Myslím, že by nebylo na škodu nejprve povolat tvory z nižších sfér, aby hlavní bránu roztavili.Nepochybuji o Lothtině moci, ale nač plýtvat jejími silami, když máte Čarodějec a jeho mágy?" |
| |
| Porada "Nejsem sice žádný válečný stratég, ani zkušený dobyvatel, avšak velmi dobře umím ničit. Proč to tdy nezkusíme po mém? Proč na ně prosě nestrhneme strop? Taková obovská masa kamení a hlíny pobije všechny. A kdyby náhodou někdo přžil, bude jich jen hrstka a nebudou moci vzdorovat déle, než několik vteřin. Nebo snad je ve mětě něco pro vás tak důležitého a cenného, že je chcete pracně infiltrovat a eliminovat po jednom?" Pronesu a tázavě se zahledím na Korise, vůdce armády. |
| |
| Bojiště Adramelech, Alton De'vir, Drizzt Do'Urden, Koris Derak, Sneirial Na'Trialtamonent (jako velitelé) Boreas, Wran Wranípero (jako řadoví vojáci) Lucius Akim (jako nepřítel) Ještě před odchodem si zavedu Drizzta do pokoje, kdy mu na ruku nasadím magický mitrilový náramek, stejný nasadím i sobě. Oba náramky jsou z tenkého proužku tohoto skvělého kovu, přesně se přizpůsobily našim zápěstím a jsou spojeny tenoučkým mitrilovým řetízkem. V místě, kde se řetízek spojuje s náramkem je diamant velikosti špendlíkové hlavičky. „Nepokoušej se osvobodit, ten řetízek je pevnější, než si myslíš.“ Varuji jej a s tím nasednu na disk, který mne odnese na bojiště, Drizzt vedle mne musí klusat. Když vyslechnu všechny názory, pokývám hlavou a zatáhnu za řetízek, aby Drizzt přišel blíž a mohl vše slyšet. „souhlasím s návrhem všemocného démona, Korisův je ukázka dokonalé taktiky, Alton řekl přesně to, co bych čekala. Démon vymyslel řešení tak jednoduché, že by bylo naivní jej uskutečnit, protože jej obránci čekají. JENŽE, obránci nejspíše čekají, že my čekáme, že o tomto způsobu vědí a tudíž jej zavrhneme, z čehož vychází, že oni jej čekat NEBUDOU.“ Řeknu „Rozumí tomu někdo?“ zeptám se. |
| |
| Mezoberranzan....už vlastně Třpytivé skaliště Tisíce otroků, několik tisíc drowů, velení, řadoví vojáci, nepřátelé a ta, co ji mám na vodítku "Byl jsem na povrchu, ale... už si na to prostě nevzpomínám." Obočí se stáhne k sobě a vytvoří jediný celek. Namáhám mozek jak můžu, ale jediná vzpomínka na život na povrchu se nemůže dostat nad jakousi mlhu uhnízděnou v mé hlavě. Ty se mi ani za mák nelíbíš. Ukážu prstem na kupu mlhoviny. Pak si pro mne, ale přijde žena mého života a odvede mne do jedné z jejich komnat. Nasadí mi řetízek na zápěstí a sobě také. Jako bych se dostal dál než na dva kroky aniž by o tom věděla. Ale asi bych se pojistil stejně... člověk drow nikdy neví, kdy mu ten druhej zaboří čepel dýky do srdce. Poklusávání za jejím diskem beru jako jakési kondiční cvičení. Aspoň mi všichni uhýbají z cesty. Nakonec se dostavíme k radě a já se dozvím, že pochodujeme na mé přátele. Proč?! Chjo drowové...nestačí jim vlastní město, musí ničit i ty ostatní. Vyslechnu bojový plán nejvyšší kněžky a v duchu se modlím, aby ve městě nebyl nikdo, koho by strop mohl zranit. To se však nesplní ani, kdybych se rozkrájel na kostičky. Pak jen zvednu ruku. "Já tomu rozumím, ale docela mne zajímá, jestli bys to dokázala zopakovat." Pronesu. |
| |
| Třpytivé skaliště Boreas, Wran Wranípero Právě se chystáš vrazit jednu tomu naivnímu drowovi, který ti snědl oběd. Někomu by to mohlo přijít jako naprostá hloupost, ale ty máš hlad a on ti vzal jídlo. Zrovna když tvá dýka prochází jeho hrdlem a ty si bereš jídlo, které patřilo jemu, ale teď je tvé, ucítíš na krku ostří. „Buď mi teď pomůžeš získat další jídlo, o které se pak rozdělíme, nebo si vezmu to, co máš a bude tě to stát život.“ Pronese drow s opovržením. Ale pak zaslechneš kloktavý zvuk a když se otočíš, uvidíš, že toho, co ti dal dýku na krk, podřízl jiný drow (Wran) „Ty jsi Boreas, že? Vždy jsem tě toužil potkat, mistře.“ Říká velice zvláštní drow
Fouel, Lothar Zrovna si tak krásně létáš krajem, když dole zahlédneš pořádně velkého králíka. Rozhodneš se jej tedy ulovit, ale zrovna když se ti to povede, vběhne na palouček barbar (Lothar) a vykřikne. „To je můj králík! Já si ho našel, já si ho sním!“ s tím k tobě přijde a začne tě ohrožovat nějakým klacíkem. Dle jeho ‚odění‘ zjistíš, že byl nějakou dobu v otroctví a teď se mu podařilo utéci. Je vychrtly a v zuboženém stavu, vypadá téměř jako chodící mrtvola… zkrátka, jisto jistě to není zlý člověk, ale rozhodně je pořádně hladový. |
| |
| Někde na bojišti Co k sakru Matrona chystá? Podívám se na řetízek,je nasáklý magií. Hm super."Matrono,co je zač ten řetízek?" "Potřebuji provádět složitá gesta a ten řetízek mi to ztěžuje!"Pro jistotu si řetízek prozkoumám i magickým zrakem a čekám co objevím,i když to asi nebude nic dobrého.U Devíti pekel do čeho jsem se to dostal? |
| |
 | Barbar Utíkám od mé chmurné minulosti. Mám hladu už asi půl hodiny. Rozhodnu se zpomalit a najít si něco k snědku. Snesu se blíže nad les. Uvidím krásného králíka. Vyvalím na něj oči. Náhle jsem zapoměla, proč jsem utekla a všechny části mého svalnatého těla se teď soustředily na toho krásného šťavnaťoučkého obrovského králíka. Udělám na něj nálet. Ani mne nepostřehl a už je v mých spárech. Postavím se na zem, zlomím mu páteř a chystám se ho sníst. Ta nádherná vůně mi proniká do dýchacích otvorů. Náhle někdo na mne zařve. Nepodívám se na něj, nýbrž otráveně zvednu hlavu, podívám se do dáli a znechuceně zařvu tak, že by tomu nevychovanci měl prasknout ušní bubínek. Pak se celým tělem otočím na osobu. Je to barbar. Nejspíše utekl z otroctví a je na pokraji smrti, jestli mu okamžitě toho králíka nedám. Nastala tak trochu divná situace. Jám mám hlad, on má hlad a máme jednoho králíka. Nakloním hlavu. Pak mi dojde, jak se to ke mně choval. Ihned se rozzuřím. Rozběhnu se proti němu, těsně před ním zastavím, postavím se na zadní, roztáhnu křídla a zařvu mu do obličeje. Uchopím jeho ubohý klacek a rozzlomím ho. Máš štěstí, že jsem milosrdná. Měl by ses ke mně a mé rase chovat zdvořileji. pomyslím si. Poté se obrátím, zajdu ke králíkovi, oddělím ho na dvě části a jednu hodím barbarovi. Samozřejmě tu menší. Kdyby se ke mně choval lépe a nemířil ma mne tím klackem, měli bychom stejný podíl. Chytnu druhou, větší část králíka, odletím s ník o kousek dál a tam si ho v klidu vychutnám. |
| |
 | Jídlo ... Takový hlad… Nohy už jdou jen z nutnosti, ošoupané kožené boty těžce dopadají na zem. Každou chvíli mám pocit zvracení, ale nikoliv potravy nýbrž vlastních vnitřností ...Aspoň jsem naživu, teda zatím. Jestli něco hned nesním, padnu… Bohové se na mě usmáli anebo ještě můj čas nenadešel. Spatřím králíka a najednou se mne zmocní můj půd. Půd sebezáchovy, jestli chci přežít musím něco sníst. Ovšem něco už o lovu vím a také vím, že kdybych se za ním bezhlavě rozběhnul králík by utekl a bylo by po jídle. Ze země seberu zlomený klacek, který je na konci ostrý. Ostražitě za králíkem postupuji, králík vybíhá na palouk a já jej následuju… Před mýma očima se mihne stín a vidím, že králík je ve spárech gryfa...myslel jsem, že jsou to pouze legendy… Vede mě hlad a křičí skrze mne: „To je můj králík! Já si ho našel, já si ho sním!“. Zařve a otáčí se na mne ...jsem bezmocný… Přilétá blíž, postaví se na zadní, roztáhne svá mohutná křídla a zařve mi přímo do obličeje. Mám zpomalené reakce a skoro bez postřehnutí mi vytrhne mou jedinou zbraň, klacek a zlomí jej jako větvičku. Vrací se ke králíkovi a roztrhne ho na dvě půlky, asi se nade mnou slitoval a jednu po mě hodí. Dopadne přede mne, pokleknu a snažím se po malých soustech nakrmit syrového masa...tohle nikdy nemohu pozřít… Zapátrám po žaludku, rozevírám jej a krmím se z rozmělněného obsahu králíkova žaludku. Musím jíst pomalu, jelikož bych to mohl zpátky vyvrhnout. |
| |
| Mezoberranzan Světlo?! Tiše stojím a poslouchám probíhající poradu. Máš štěstí, že jsi mi stržení povolila, kdyby ne, měli bychom mezi sebou rozepře, uchechtnu se pro sebe. Při rozpuštění porady zamíříím na vyvýšené místo, odkud dobře uvidím na město před sebou a začnu čarovat. Těsně před začátkem čarování tohoto mocného kouzla přeměním svou podobu na skutečnou, abych zbytečně neplýtval energií na nepodstatné úkony a v démonické podobě započnu čarování. "Nya b’a’n tu’n t-xi t-xon tsmal twiy, t-xcy’aka, mo tstey, ku’n ka mina× i jet aj tcyima, ocx cok’ila cyi’j," začnu pronášet slova v prastárem a místní rasám neznámém jazyce, přičemž se půl metru předemnou ve výšce hrudi začne objevovat zjev města i s nejbližším okolím, "Nya b’a’n tu’n ttzaj tcy’aja aj t-xiy si’wil, ku’n b’e’x cjawil pac’chaje." Náhle zmenšenina města získá pevnější tvary a hustotu zhruba jako med. Natáhnu tedy svou ruku a při pohybu ruky, kdy se jen jedním prstem dotýkám obrazu stropu na městem pronáším další magická slova "Nya b’a’n tu’n t-xi tyec’in t-xew can, ku’n b’e’x ck’ayjil twi’ tk’ob’a." Vzápětí se na obrazci v okruhu, kde jsem projel prstem objeví slunce a vnitřek kruhu se propadne na město. "Nya, nya, nya!!!" zakřičím z plných plic. O zlomek vteřiny později se již na město řítí obrovská masa kamení hlíny a všemožné další suti, včetně stromů a všeho dalšího, jež se nacházelo nad městem, stejně tak, jako na obrazci před pár vteřinami... |
| |
| Třpytivé skaliště Adramelech, Alton De'vir, Drizzt Do'Urden, Koris Derak, Sneirial Na'Trialtamonent (jako velitelé) Boreas, Wran Wranípero (jako řadoví vojáci) Lucius Akim (jako nepřítel) V momentě, kdy Adre shodí strop se stane něco neočekávaného. Zkratuje magie na celém světě. Sneirial je naprosto bezmocná, většina drowů taktéž. Adramelech je momentálně vlastně něco jako temný anděl a nic víc-může létat, ale to je tak konec. |
| |
| Útok Rozhodl jsem se neodporovat plánu démona, protože šetří životy mích mužů a dokonce i otroků. No, když chce velekněžka prezentovat naši magickou převahu je to její rozhodnutí. pokrčím rameny a odejdu organizovat připravit jednotky k dočištění zbytků nepřátelského města. Brzi jsou jednotky připraveny. Klidně sleduji, jak démon strhává strop.Trochu mne znepokojí padající stromy.Tak tohle znamená, že musíme město obsadit, dřív než nahoře výjde slunce. Najednou se kolem mne prožene další magická vlna, která mne srazí k zemi. "Prašivá démoniká magie." zavrčím a vyškrábu se na nohy. Pokusím se vyvolat kouzelnou střelu, abych dal jednotkám signál k útoku, ale kozlo se nějak nedaří. Rozhlédnu se kolem a se zmatených pohledů zjistím, že magie ostatních také nefunguje. "Všichni držte pozice!" řvu na své podřízené a ti formují obrané formace. rychle si to zamířím k velekněžce. "Má paní, naše jednotky nejsou schopny viužívat magii, proto prozatím nedoporučuji vyslat je do útoku." informuji svou nadřízenou a přitom pozorně sleduji její výraz. |
| |
| Třpytivé skaliště Adramelech, Alton De'vir, Drizzt Do'Urden, Koris Derak, Sneirial Na'Trialtamonent (jako velitelé) Boreas, Wran Wranípero (jako řadoví vojáci) Lucius Akim (jako nepřítel) Sklopím oči k zemi, když Adre začne odříkávat kouzlo. Připojím se k jeho mluvě, ale místo kouzla prosím známé i neznámé bohy, aby gnómům pomohli. Mé modlitby zůstanou nevyslyšeny a strop se zřítí. Pak se mi v hlavě jakoby zatmí a já si začnu uvědomovat, co vše se stalo, ale z jiného pohledu. Ze svého starého pohledu. Zhnuseně se ušklbídnu, když si vzpomenu na intimní chvíle strávené v Sneirialiných komnatách. Pak mi dojde jeden detail, když Koris oznámí zkrat kouzel. Ona je ke mne připoutaná....a já mám teď větší sílu...Jsem ozbrojený. "Omluvíš nás na chvíli?" Nečekám na jeho odpověď a tahem za řetízek přiměji Snei mne následovat. Odvedu ji z místa setkání velitelů na odlehlé místo a přímě se jí podívám do očí. "Příště se mi laskavě nehrab v hlavě." S tím ji obejmu kolem pasu, zdvihnu ji a jako pytel brambor přehodím přes rameno. Vytasím Záblesk a s novým závažím se rozběhnu pryč od bojiště. Chvíli sleduji zakroucenou cestu a při nejbližší možnosti zatočím opět k městu. Tentokrát se do něj nemusím probojovávat skrz tisíce drowů, stačí jít jiným vchodem než hlavním. Ve městě najdu nějaké obydlí, které zásyp přežilo a rozhodnu se v něm prozatím skrýt. Jo, i s tou nejvyšší kněžkou, co je mi teď vydána na milost a nemilost. Postavím ji na zem a pár kroků poodejdu- tolik, kolik mi dovolí náramek. No, jo, co vlastně s ní. Mohl bych jí useknout ruku a vyvléct řetízek a byl bych volný, ale to bych se nezachoval správně... Při myšlenkovém pochodu si drowku přísně měřím. |
| |
| soukromá zpráva od Wran Wranípero pro Přijdu k nějákému trochu ruzumě vypadajícímu otrokovi, nejspíše je to goblin nebo ork, ale mě je to jedno. Přistoupim k němu a ukážu k sídlu drowů, k táboru drowů. A řeknu Zdravim, jak sám vidíš tam nahoře nejsou dvakrát šťastní. Nemyslíš si, že čas tvého týrání skončil. Podívej se nahoru. Co tam vidíš? Své mučitele, ty kteří tě týrali. Nemyslíš si, že be měl nastat konec tvého týrání. Já jsem drow, ale mám pro tebe malou radu. Oni tam nahoře, ukáži na drowi jsou vyplašeni z toho že jim nefunguje jejich největší síla, magie. Vás je víc, tak to řekni všem ostatním a zbavte se pout co vás poutají už mnuho let. Ukažte že jste hrdí válečníci a nejen otroci. Za směju se a ve fialovích očích mi podivně blýskne. Přichází čas mé pomsty. Celou dobu si dávám pozor na strážce, aby něco neslišeli a pokud možno mě neviděli. |
| |
| soukromá zpráva od Boreas pro Takhle získá můj cech vráhů hlavní místo bude mít největší armádu a já získám své postavení v jejich čele. |
| |
| Třpytivé skaliště Adramelech, Alton De'vir, Koris Derak, (jako napadení) Boreas, Wran Wranípero, (jako rebelisti) Drizzt Do'Urden (jako únosce) Sneirial Na'Trialtamonent (jako rukojmí) Lucius Akim (jako ten ubožák, co mu spadl strop na nohu tlapu) V momentě, kdy zkratují kouzla, se stane něco snadno předvídatelného, ale přesto nečekaného. Všech 31 254 otroků se obrátí proti 5 896 Drowům. Je to krvavá řežba, mnoho drowů padne v řádu vteřin a vzbouření otroci se již blíží k velitelskému můstku, odkud už Drizzt odnesl Snei, která si myslí, že ji chce zachránit až do chvíle, kdy promluví. Drizzt najde jen jediné zachovalé obydlí a v něm je jediná dvou-místná postel. Cestou však potká sténající hromadu suti. Když ji rozhrabe, najde v ni draka-humanoida (Lucius)se zlomenou nohou. Měl ohromné štěstí, že si jen zlomil nohu a ne vaz. V jeho očích vidíš, že není zlý, je však jen na tobě, jak se zachováš. |
| |
| Třpytivé skaliště Odpovědi velekněžky jsem se nedočkal. Místo ní odpověděl dav. Tucty otroků si uvědomili, že již nejsou vázány kouzly a přetrhali své okovy. Následuje to, co bych čekal dozorci se je snaží uklidnit, ale jejich příliš málo a tak jsou strhávání k zemi a doslova trháni na kusy. "Měli bychom odejít." pronesu a otočím se k velekněžce, která mezitím kam si zmizela. "Gratuluji démone, jak pak se ti líbí to krve prolití, jenž jsi rozpoutal." zeptá se jej kousavě a rychle se vydám z kopečku na kterém stojí velitelství pryč, protože to je jasným cílem vzbouřenců a mezi ním a velínem stojí jen pár jednotek. Ponechávaje drowí dozorce a těch pár nešťastnejch jednotek osudu. Teď se ukazuje proč jsem šermístký mistr domu. Hlavní síly drowské armády stojí v bočních chodbách, připraveny zasáhnout a město dobít. Teď je město zničené a přesto čelíme útoku nepřítele. Podaří se mi dorazit k jedné z těchto jednotek. Pevná řada štítů, za nimiž stojí střelci představuje nepřekonatelnou hráz pro útočící otroky. Dav ať je sebe větší nedokáže porazit sehranou jednotku. S tímto vědomím klidně projdu k zadním řadám. "Takže vytlačte tu lůzu na otevřený prostor. Ať jí tam můžeme rozstřílet!" velím klidně a drowi oddíly se dávají do pohybu. |
| |
| Třpitivé skaliště Poté, co dojde k jakémusi zkratu magie, jenž je následkem mého kouzla, se rozpoutá naprosté peklo a krveprolití. Tisíce otroků se obrátí proti otrokářům a začnou je bezhlavě vraždit a valit se přes ně jako voda přes protrženou hráz. "Ano, líbí se mi to krveprolití. Čím více krve, tím lépe," rozchechtám se a rozervu svými drápy hrdlo nejbližší bytosti bez ohledu na to, zda je to drow, což je pravděpodobnější, nebo otrok. Vyrvu jeho srdce a jako už tolik před ním, jej prostě pozřu. Vzápětí mocně máchnu křídly a vznesu se nad bojiště, abych zjistil, jak tato situace vypadá ze vzduchu. Chvíli se jen vznáším na místě sleduji situaci, poté začnu přelétávat nad bojištěm a vyhledávat známé tváře. Pokud spatřím někoho jiného, než Korise, vydám se tím směrem. |
| |
| Třpytivé skaliště Drizzt Do'Urden (jako únosce) Sneirial Na'Trialtamonent (jako rukojmí) Lucius Akim (jako ten ubožák, co mu spadl strop na tlapu) Dříve, než se stačím nadát, se vše zvrtne. Můj sen o absolutní vládě nad celým světem se zřítí stejně rychle, jako strop Třpytivého Skaliště a má víra v nekonečnost mé moci se roztříští na tisíce a milióny střípků stejně, jako základy samotné magie. Celý můj dosavadní život, celé ty roky studia mi jsou nyní k ničemu. Ano, dokážu sice se zbraněmi bojovat lépe, než leckterý muž mého národa, ale přesto nedokážu porazit bojového mistra, natož Drizzta, který je lepší, než býval samotný Zaknafein a nyní se zcela vyprostil ze spárů mé mysli. Nyní ví vše, co jsem před ním ukrývala v hloubi jeho mysli, nyní je opět svým vlastním pánem a to pro mne neznamená nic dobrého. V tu děsivou chvíli stačím jen tasit oba své scimitary a zabít jednoho otroka, který se ke mně dostal moc blízko. Pak už si mne Drizzt hodí na záda a uteče semnou pryč. Nezmůžu se na to, abych promluvila, cítím něco, co mi říká, že mě nezabije ze stejného důvodu, ze kterého jsem nezabila já jej, i když ten důvod popravdě neznám. Pak mne ale zaskočí tím, co tkne. „Neměla jsem to dělat, vím to, ale byla jsem nedočkavá, nechtěla jsem čekat a…“ ztratím nit, protože teď si mne přísně prohlíží a já se mu při tom podívám do jeho fialových očí… Z hlubin těch nádherných drahokamů, ač jsem je pozorovala jen chvíli, se dostanu teprve tehdy, když si před sebou všimnu toho podivného draka, nebo snad elfa? Nevím, ale nejspíše je zraněný. I přesto však dál jen stojím a nic nedělám. Dřívější oheň moci a opovržení se mi z očí vytratil, nezbyla z něj ani slabá jiskřička. Vystřídala jej matnost poražení a temnota zlomení. Dřívější držení těla, které by zvábilo leckterého je to tam. Veškerý majestát a úctyhodnost vzaly za své. Teď jsem jen bezmocnou drowkou, zlomenou a bez naděje na život svých snů. |
| |
| Povrch Fouel, Lothar Lotharovi se nějak podaří sníst něco málo toho, co dřív snědl králík má pořád hlad a tak vytáhne křesadlo, které měl celou dobu svého otroctví v kapse a rozdělá malý ohníček, na kterém si zbytek králíka upeče. Pak ho sní a už je mu skoro dobře. V ten moment se začnou dít velice podivné věci. Na paloučku se jako hrom z čistého nebe objeví ohromný medvěd se stříbrnýma očima a káně s očima stejné barvy. Vyzařuje z nich mocná aura, ale přesto se tváří naprosto normálně. Káně ihned uletí a medvěd jednou Lothara poplácá po zádech (ano, je to přátelské poplácání, nechce tě sníst) a pak také zmizí v lese. Je to kouzelné setkání a oba cítíte, že se naplnil váš život a že tohle je to po čem mnozí touží celý život. |
| |
| Povrch Fouel, Lothar, Bachi Najednou se začnou dít velice podivné věci. Na paloučku se jako hrom z čistého nebe objeví ohromný medvěd se stříbrnýma očima a káně s očima stejné barvy. Vyzařuje z nich mocná aura, ale přesto se tváří naprosto normálně. Káně ihned uletí a medvěd jednou Lothara poplácá po zádech (ano, je to přátelské poplácání, nechce tě sníst) a pak také zmizí v lese. Je to kouzelné setkání a všichni tři cítíte, že se naplnil váš život a že tohle je to po čem mnozí touží celý život. Zrovna, když se chystáš odejí, nebo se k nim přidat, křupne ti pod nohou větvička a v ten moment jsi odhalen. Nemělo by smysl couvnout, hipogryf a nord už o tobě vědí. |
| |
 | zemřít na povrchu, pod širým nebem byl můj sen, odvrhnout zvrácené tradice mého lidu. Teď když jsem byl odhalen, čekám jen na smrt, ale nikdo se nepohnul. Promluvím jazykem povrchových elfů, v domněnce že mi porozumí. Nesnažím se vás zničit, nejsem takový jako můj lid. Prosím ušetřet mě. Mysl my zvoní na poplach abych se pokusil o obranu, ale proč když nevidím náznak nebezpečí, doopravdy si myslím že ke mě necítí nechuť, ale soucit. |
| |
| Třpytivé skaliště Koris Derak, Adramelech, Boreas a Wran Wranípero, Drizzt Do’Urden, Sneirial Na’Trialtamonent a Lucius Akim Korisovi se zázrakem podaří sjednat pořádek a drowům zlikvidovat odpor. Ano, přežilo sice mnoho a mnoho otroků, ale ti teď padají k zemi v prosbách o slitování. Adre letí směrem k Altonovi a zachrání mu život (proč, to je mi fuk, prostě mu zachráníš život a tečka). Mezi tím se Boreasovi a jemu nově objevenému spojenci Wranovi podaří uniknout z bojiště a zahlédnou cíp zeleného pláště, mizející v zatáčce. Když za ním jdou, najdou tam vzpurného Do’Urdena, nějakého draka, či co to je a tu drowí kněžku, která může momentálně na Drizztovi oči nechat. To, co učiníte dál je jen a jen na vás. |
| |
 | soukromá zpráva od Mieliki pro |
| |
 | soukromá zpráva od Temp pro |
| |
| soukromá zpráva od Mieliki pro |
| |
| soukromá zpráva od Mieliki pro |
| |
| soukromá zpráva od Mieliki pro |
| |
| soukromá zpráva od Mieliki pro |
| |
| soukromá zpráva od Mieliki pro |
| |
| soukromá zpráva od Lloth pro |
| |
| soukromá zpráva od Lloth pro |
| |
| soukromá zpráva od Lloth pro |
| |
| soukromá zpráva od Lloth pro |
| |
| soukromá zpráva od Lloth pro |
| |
| soukromá zpráva od Lloth pro |
| |
| soukromá zpráva od Lloth pro |
| |
| bitevní pole kolem Třpytivého skaliště S ulehčením sleduji, jak drowí jednotky masakrují ten dav. Stalo se to, co jsem předvídal. Otroci se dávají na útěk. Pošlu jezdce na ještěrech aby jim v tom útěku zabránili. "Takhle to vypadá, když bojují profesionálové z lůzou. Ale není čas se kochat. Začněte ty otroky znovu chytat. Zajměte všechny, kteří tu zůstali. Ty co prosí o milost prozatím ušetřte ostatní zabít. " rozkážu důstojníkům a sám zamířím na velitelství. Sakra, Duk-Tak v tom zmatku zmizela. nejdřív je třeba zvládnout ten zmatek tady a pak jí jít hledat. Z pahorku sleduji, jak jsou otroci vázání k sobě, aby nemohli klást odpor. Za nějaopu dobu je hotovo a prostor kolem drowích jednotek je čistý. Teď je na čase podívat se po přeživších otrocích. "Ať sem příjdou velité tří nejlepších týmů, jenž hlídali obvod města." křiknu na pobočníky. Lovci otroků jsou mrtví tak si budu muset vystačit s lovci monster, ale co nadělám. hlídky an okrajích mezu, mají deně na starosti hlídání jeho okolí a lovení nestvůr, jenž by mohli ohrozit jeho obyvatele. "Pánové já se s armádou vracím do města. Po vás a vašich mužích chci, abyste vystopovali uprchlé otroky a zabilije. Plus najděte Popravčí. během bitvi zmizela mám důvod se domnívat, že byla unesena. Každopádně pokut jí najadete dopravte jí bezpečně do města." rozkazy jsou prosté, ale zároveň složité. najít někoho v labirintu chodeb plných prchajících otroků nebude snadné. Já mezitím vyrazím do města. |
| |
| soukromá zpráva od Alton De`vir pro V nastálém zmatku a bez magie jsem bezmocný.Rozběhnu se k nejbližšímu výklenku ve skále s nadějí, že bych mohl tuto prekérní situaci přežít."Támhle je jeden!!!" slyším výkřik zlobra,který má za sebou asi dva tucty dobře vyzbrojených otroků.U devíti pekel co to ten démon provedl.Zakleji a rozběhnu se napříč jeskyní s palcátem v ruce a snažím se ztratit svým pronásledovatelům ve vřavě.Asi po dvaceti sázích to vypadalo slibně,ale jen do chvíle něž mě za krk popadla monstrózní ruka. "Mě nikam neutečeš všiváku!" zazní hlas rozzuřeného zlobra. "Ty mě také ne, zatracenče!" zaburácel jinný, hlubší a skřípající hlas nademnou.Démon,je se mnou konec....moje poslední myšlenka.Ale konec stále nepřichází a najednou se mi setmí před očima. O pár okamžiků později se probírám.Démon celý od krve a vnitřností mě pobaveně sleduje."Jsi na řadě temný elfe"oznámí mi krvežíznivě.Zachvátí mě panika.Ale tu vystřídá chladná vypočítavost."Ó lorde Adramelechu,poníženě se před vámi skláním a děkuji za záchranu"ukláním se spěšně.Démon se na mě zmateně podívá,ale nedělá nic.Dobré znamení,pomyslím si a pokračuji."Myslím,že my dva se můžeme domluvit ohledně naší spolupráce.Když mi pomůžete vyvraždit jistý rod Mezoberranzanu,což je pro vás hračka,mohl by ste si užít daší krveprolití"prohlásím s úsměvem.Odmlčím se a čekám,jak démon zareaguje. |
| |
| Ve spárech démona V nastálém zmatku a bez magie jsem bezmocný.Rozběhnu se k nejbližšímu výklenku ve skále s nadějí, že bych mohl tuto prekérní situaci přežít."Támhle je jeden!!!" slyším výkřik zlobra,který má za sebou asi dva tucty dobře vyzbrojených otroků.U devíti pekel co to ten démon provedl.Zakleji a rozběhnu se napříč jeskyní s palcátem v ruce a snažím se ztratit svým pronásledovatelům ve vřavě.Asi po dvaceti sázích to vypadalo slibně,ale jen do chvíle něž mě za krk popadla monstrózní ruka. "Mě nikam neutečeš všiváku!" zazní hlas rozzuřeného zlobra. "Ty mě také ne, zatracenče!" zaburácel jinný, hlubší a skřípající hlas nademnou.Démon,je se mnou konec....moje poslední myšlenka.Ale konec stále nepřichází a najednou se mi setmí před očima. O pár okamžiků později se probírám.Démon celý od krve a vnitřností mě pobaveně sleduje."Jsi na řadě temný elfe"oznámí mi krvežíznivě.Zachvátí mě panika.Ale tu vystřídá chladná vypočítavost."Ó lorde Adramelechu,poníženě se před vámi skláním a děkuji za záchranu"ukláním se spěšně.Démon se na mě zmateně podívá,ale nedělá nic.Dobré znamení,pomyslím si a pokračuji."Myslím,že my dva se můžeme domluvit ohledně naší spolupráce.Když mi pomůžete vyvraždit jistý rod Mezoberranzanu,což je pro vás hračka,mohl by ste si užít daší krveprolití"prohlásím s úsměvem.Odmlčím se a čekám,jak démon zareaguje. |
| |
| Taktický přesun směr Mezoberranzan Po několika pro mne hektických hodinách se drowská armáda dává na pochod směr domov. Dít dohromady jednotky drowské armády je práce pro vraha, naštěstí ti je na živu relativně dost velitelů a nebo charismatických drowů, kteří jsou schopni zastat jejich místa. Poté bylo třeba dohlédnout na otroky, jenž hlídají jezdci na chladných. Drowí lovci otroků a hlav se vydají skrz bitevní pole, dorážející raněné otroky a hledaje přeživší drowi. Jedna jednotka prochází pole mnohem rychleji a očividně něco hledá. Začali na místě, kde leželo velitelství a postupují směrem, kterým naposledy viděli ubírat Duk-tak. Jednotka má dvacet drowů, všichni vyzbrojeni, zbraněmi na blízko, kušemi a sítěmi. Když se vracím do města jsem zhrozený. Městská brána je nestřežená. To, snad nějaký nepřítel využil nepřítomnosti armády a ... Vstoupím jako první do městské brány a dost se mi uleví, že život za hradbou běží dál, jako by nic. "Za tohle někdo zaplatí." zavrčím a nechám bránu obsadit jednotkami a vyrazím do síní Duk-Tak. "Najděte ty lajdáky a zabte je!" přikážu ledově. Když zajistím brány města odeberu se do sídla duk-tak, kde se usadím. Mezitím se jednotky určené na tažení rozchází do svých domovů a mne čeká nepříjemné setkání s matronami. Po dvou nepříjemných dnech se mi podaří ustálit vládu nad městem. Znovu začínám připravovat jednotky pro další tažení tentokrát na povrch. "Přiveďte mi nějakého inteligentního Dridera!" přikážu svým pobočníkům a očekávám příchod v trůním sále, nesedím ovšem na trůně, ale na sedačce o stupeň níže, neboli městu vládne Duk-tak, jenž momentálně není přítomna a já vládnu jen jejím jménem.. |
| |
| Mezoberranzan Koris Derak, Arachné Korisovi se za neuvěřitelně krátkou dobu podaří ovládnout celé město a mimo to získá na svou stranu několik cenných spojenců. Mezi nimi jsou například vnitřně propojené sestry, které, jak se zdá, mají možnost i TEĎ používat některá kouzla a mimo to jsou obě skvělé bojovnice a spolu jsou takřka neporazitelné. Z dalších spojenců by bylo dobré zmínit třeba bojového mistra 3. rodu- drowa skutečně úctyhodných rozměrů, který je mimořádně silný a…momentálně velmi zaujatý jednou otrokyní... Zrovna si zavolá nejsilnějšího Dridera, jakého v Mezobarranzanu mají. Matrona jej poněkud zkroušeně vydává a tak se Arachné dostává před Korise. V jejích prázdných očích se jen mírně třpytí záchvěv inteligence a svobodného myšlení, jinak je naprosto, jako ostatní drideři. |
| |
| Trosky Třpytivého skaliště Lucius Akim, Wran Wranípero, Boreas a moje holka Kněžka přede mnou stojí jako hromádka neštěstí. Pak se divně podívá za mé rameno, ale já nejsem včerejší a tak se přesunu tak, aby ona měla nyní ten rušivý artefakt za zády. Při přesouvání ji ještě zabavím scimitary. Zamračím se, když spatřím draka humanoida, který je očividně zraněný. Aby toho nebylo málo, objeví se další dva drowové. Natáhnu ruku se scimitary před Snei a dovolím si krátký pokyn. "Bereš si toho vpravo. A nezabíjej ho." Až si své zbraně vezme, bleskově tasím ty své, dvěmi kroky jsem u Borease a boj zahájím rovnoběžnými seky jdoucími proti sobě, kdy jeden scimitar je mířený na hruď, druhý na kolena. |
| |
| soukromá zpráva od Adramelech pro Třpitivé skaliště? Ne, jen hromada suti... Dohoda? Ze vzduchu spatřím skupinu otroků v čele s jedním zlobrem, mířících k jednomu ze skuiny okolo Snei. Ten čaroděj, ze kterého smrděla docela silná magie. Zamířím tedy k němu. V okamžiku, kdy jej zlobr uchopí pod krkem a oznámí mu, že mu nemůže utéct jen posměšně zaburácím "Ty mě také ne zatracenče!" A svými drápy rozervu zlobrovo hrdlo. Bezvládné tělo této příšery se svalí vpřed a zavalí čaroděje, který se udeří do hlavy a ztratí vědomí. Nemám však čas se zabývat jím, nebo předemnou stojí skupinka otroků rozhodnutá bojovat. "Jak je vám libo, ubožáci," zasměji se a začnu porcovat jejich těla jedno po druhém. V okamžiku, kdy zůstane stát jen poslední, prorazím rukou jeho hruď a vytrhnu mu srdce, na které se ještě několik vteřin dívá, než se jeho krevní oběh stihne zastavit a jeho tělo si uvědomí že je po smrti a bezvládně se sesune k zemi. Se srdcem ruce se poté otočím k čaroději a nechám několik kapek krve skápnout do jeho úst. "Tohle by tě mělo probrat," usměju se, "alespoň si prožiješ několik posledních chvil svého života při vědomí." Netrvá déle než pár vteřina čaroděj otevře své zmatené oči. "Jsi na řadě temný elfe," oznámím mu blížící se konec jeho života. Nedělám nic jen čekám jaká budou jeho poslední slova. "Ó lorde Adramelechu, poníženě se před vámi skláním a děkuji za záchranu," pronese čaroděj a moje tělo ztuhne v polovině všech pohybů. On nic nepozná, avšak já vím, že jeho srdce v mých spárech neskončí. Ne dnes a ne tady. Lorde Adramelechu. Ach jak krásně to zní. Pomyslím si a očima jej vyzvu aby pokračoval. "Myslím, že my dva se můžeme domluvit ohledně naší spolupráce. Když mi pomůžete vyvraždit jistý rod Mezoberranzanu, což je pro vás hračka, mohl by ste si užít daší krveprolití." Nyní se můj pohled ze zmateného, až překbvapeného změní na pohled plný pochopení. Krveprolití...a dost jistě i získat nějakou moc... "Tvá nabídka se mi líbí, čaroději," pronesu "avšak než ji přijmu, pověz mi jedno. Který rod to má být?" |
| |
 | Moc se omluvám, že to trvalo tak dlouho. Síň Dělám svou obyčejnou práci. Myslím na svou minulost. Pochmurná. Ohavná. Žila jsem normální život, až do té chvíle, co vypálili náš domov jiný rod. Tehdy jsem si přála přežít. Teď ale žiji špatný život jako drider. Mám levou ruku obdařenou magií. Proto si mne kněžky z druhého rodu vychovali jako vlastní kněžku. Pak jsem se ale setkala s Drizztem Do`Urdenem. Propadla jsem dobru. Ostatní kněžky na to bohužel přišly a chtěly mne zabít. Pak ze mne nakonec udělaly dridera. Radši bych umřela hned. Zbavily mne mé výzbroje. Díky krutovládě mé paní jsem opět postupně propadala zlu. Nějací poddaní mé paní za mnou přišli, dali mi ruce do okov a vedli mne do trunního sálu. Neopovážím se s nima mluvit, protože by se mi to mohlo vyplatit, proto jen otráveně vydechnu a jdu mezi nima. Došli jsme do trunního sálu. Postavila jsem se před Korise Deraka, nynejšího vládce. Udělala jsem drobnou poklonu. ,,Co si přejete, můj pane?" |
| |
| Přijímací síň Klidně a trpělivě čekám.Tohle je nejtěžší věc vládce a velitele čekat. Ikdyž teď o nic nejde. Prostě mi přivedou nějakého Dridera pro můj pokus. Přesto je relativně nepříjemné, že musím čekat. Každopádně až bude pokus hotov, budu moci vyrazit vzhůru na povrch. Konečně přede mnou stojí jedno z těch stvoření. Když se mi ukloní a pozdraví jsem mírně překvapen a neskrývám to. Myslel jsem, že jsou to jen tupé nástroje. "Milé překvapení. Kdybych mluvil moc rychle ozvy se." usměji se na Driderku, to že nejchytřejší členka tohoto podivného druhu byla předtím drowka mne překvapí jen málo. "Potřebuji zjistit kolik toho uneseš, ty a tví příbuzní." zdělím Arachné důvod proč jsem jí předvolal. "Tohle jsou dávky drowího vojáka na týden. Já a každý můj bojovník si toto poneseme na zádech." zatím, co mluvím přejdu k batohu, jenž sluha opřel o jeden ze sloupů. "Obsahuje jídlo, vodu, spací potřeby, nějaké léky, toulec se střelami. Zkus si jej na zádech a řekni mi kolik jich uneseš." ustoupím stranou a nechám Arachné ať si vyzkouší batoh.. |
| |
| Třpytivé skaliště Boreas a Wran Wranípero, Drizzt Do’Urden, Sneirial Na’Trialtamonent a Lucius Akim Jen sleduji draka a když se mě Drizzt rozhodne odzbrojit, ještě mu jeden ze scimitarů podám. Vteřinku na to mi je však dá se slovy „Bereš si toho vpravo. A nezabíjej ho." Kývnu a otočím se se scimitary v rukou ke svému soupeři. „Já jsem Sneirial Na’Trialtamonent, duk-tak a matrona druhého rodu Mezoberranzanu. Kdo jsi ty, že se opovažuješ zkřížit semnou zbraň?“ ptám se jej a po jeho odpovědi kývnu „Řečí bylo dost.“ Oznámím mu a provedu výpad pravým scimitarem a pravou stranu (z jeho pohledu) jeho krku. Jelikož tento výpad pravděpodobně zastaví, uvidí můj ďábelský úsměv a j opět pravým scimitarem švihnu tak, že mu útočím na pravé lýtko. Mezitím jej sem tam, pokud mi to dovolí, škrábnu druhým scimitarem do ramene, nebo jej polechtám jeho špičkou na hrudi. |
| |
| Síň Jakmile uvidím překvapení mého pána, usměji se. Proč chce vědět, kolik unesu? Zajímavý pokyn... Nechám pána, aby dořek svá slova. Pak se rozejdu směrem k batohu. Potěžkám si ho a poté řeknu pánovi ,,Mí družníci unesou zhruba 10 takových batohů. Já jsem naneštěstí slabá, unesu jen jediný batoh, ale v boji bych se mohla dost uplatnit. Umím zacházet s magií." Slova, ohledně magie a mé pomoci v boji myslím naprosto vážně a taky se mi nechce nosit vojákům nějaké batohy s jídlem a zásobami. |
| |
| Síň Vyslechnu odpověď Arachné a jsem odpovědí potěšen. "Výborně, pokut zkutečně dokážeš čarovat, pak máš ohromnou cenu. Jsi jediný mág o kterém v tomto městě vím." Pomalu obejdu Arachné a dám si tak čas na přemýšlení. Pokut zkutečně umí čarovat její cena se už nerovná její váze ve zlatě, ale v diamantech. Každopádně je inteligentní, což je velké pozitivum, které bych mohl využít. "Sundejte jí okovy! Až odsud půjdeš stav se u kováře a krejčího ať ti vytvoří nějaké šaty, zbroj a zbraň. Právě jsi byla přidělena k mému štábu. Zítra vyrazíme na tažení. " první slova byla určena stráži a druhá Arachne. "Co za pokoje by jsi chtěla, případně potřebuješ? Mám ti nechat připravit nějakej pokoj a nebo stání ve stájích s chládnými? " zeptám se a očividně mne odpověď zajímá. |
| |
| Trosky města šutry a podobné legrace Ty hrozně ochotný lidi kolem (Boreas a Wran Wranípero, Drizzt, Sneirial) Jeden běží na pomoc k hradbám a na hlavu mu padne strop... A jako by toho nebylo málo když se po chvíli probere je přišpedlený k zemi se zlomenou tlapou a ksichtí se na něj dva cizinci. Nic o zajetí by ještě ušlo. Ale ne oni mu nepomůžou oni si klidně odcházejí poryč, což u draka vyvolá zlosné zavrčení. "Hele vy dva, mohly by jste mi taky pomoct co?... No ne nemohli jen tak beze slova odejděte a nechte mě tady, joo to je ono". Povzdechne si naštvaně a začne ze sebe odhazovat šutry aby se z toho vyhrabal sám když všichni jsou tak děsně ochotný, ale stejně se moc nehne leda že by hopsal po jedný tlape a je neschopný boje leda že by skákal po jedný nebo plýtval energii. Po chvíli se zvedne jedou rukou se opře o stěnu a začne hopsat po jedný pryč. na druhou jaksy nemůže došlánout. "To je den nejdřív blázniví stráže, pak padající stropy teď divní ksichtilové. Co přijde dál? Šilený čerti? Že já sem rači nezůstal doma. Tapky v teple pěkná knížka teplo krbu.. faakt jako už bych s emohl taky poučit už sem na to starej dost". Mručí si naštvaně pod šupiny a pokouší se po jediný drže se stěny odhopsat pryč. pak zvedne kus trámku a použivaje ho jako hůl, klopýtá dál. |
| |
| Síň Pochvala mého pána mne velice potěšila. Když mne začne obcházet, vypadá zamyšleně. Pak mi na jeho rozkaz sundají okovy. Jakmile domluví, řeknu mu ještě pár slov. ,,Můj pane, omlouvám se vám. Má slova ohledně mého umu zacházet s magií byla příliš nerozvážná. Dlouho jsem totiž magii nepoužívala, proto si to musím oživit, jestliže vám mám být skutečná pomoc. Proto žádám ještě o nějaké prostředky, na můj trénink. Na krátkodobé ubytování bych si radši vzala pokoj. Nemusí být přepychový, stačil by pokoj pro služebnictvo. Moc vám děkuji." Poté provedu drobnou pokolonu a čekám na nějakou další otázku, či informaci. Po celou dobu mám na tváři drobný úsměv spokojenosti. Jdu ke kováři. Jakmile vstoupím do kovárny, kovář se na mne udiveně podívá, v jeho tváři je náznak opovržení. ,,Udělej mi výzbroj. Na rozkaz Korise Deraka," řeknu mu povýšeným hlasem. Kovář vykulí oči a hned se pustí do kování. ,,A ať to je do zítřka hotové." Poté vyjdu z kovárny a zamířím ke krejčímu. Krejčí se zachová stejně. Já ho však odbyji stejným rozkazem, jako kováře. On mi ale nemá udělat brnění, má mi udělat ten nejlepší bíč. Má to být také hotové do zítřka. |
| |
| Rozvaliny třpytivého skaliště Boreas a Wran Wranípero, Drizzt Do’Urden, Sneirial Na’Trialtamonent a Lucius Akim Drizzt ze Sneirial jsou skutečnými mistry a tak jim nedělá potíže zneškodnit protivníky, kteří se ani nevzpamatovali. Nyní jsou Boreas i Wran svázáni, že se nemůžou ani hnout a Lucius se mezi tím dožaduje pomoci. Drizzt už se mu chystá pomoci, ale v ten moment kněžku zasáhne do ramene šipka, bezpochyby otrávená. „Až najdu toho idiota, co po mně vystřelil, uříznu mu ruku a narvu mu ji do oka, možná se naučí mířit!!!“ začne se kněžka vztekat, ale právě to napomůže šíření jedu. Od místa, kde ji šipka zasáhla se šíří modrá skvrna, jak jed postupuje dál. Netrvá to ale ani vteřinu a skvrna bledne, což znamená, že jed nepůsobí, jak by mněl, ale na druhou stranu je nutné vzít v potaz fakt, že duk-tak se právě svezla k zemi ochromena bolestí a přece jen trochu účinkujícím jedem. Máte jen několik vteřin na jakoukoli reakci, jelikož drowové jsou jen pár desítek yardů od vás. Drizzt má na výběr- buď osvobodí Borease a Wrana a riskuje tím, že nedokáže utéct, kvůli bezvědomé kněžce, která je k němu připoutána, a nebo tyto dva nechá na pospas svému osudu stejně, jako nebohého draka a uteče s kněžkou, kterou by musel nést, a nebo riskuje zranění a draka vezme s sebou, protože je to přece jen nevinný tvor. „Stát! Zabijeme tě, Do‘ Urdene, pokud se pohneš!!!“ křičí jeden z drowů. |
| |
| soukromá zpráva od Mieliki pro |
| |
| Mezoberranzan Úsvit dalšího dne Ikdyž naše kroky neřídí vyvolávané slunce, ale jen mechanismy hodin už od několik hodin zní městem řinkot oceli a nadávky drowů, jenž se chystají podruhé za několik dní vyrazit do bitvy. Tentokrát se ovšem nechystá žádný velký útok, jen nájezd na povrchové elfy. První z města vyráží jezdci na chladných (kdyby někdo nevěděl co to chladný je, jeto ta ještěrka co mám na ikonce) v plných zbrojích, jenž v tepelném vidění svítí chladem a dodávají tak jezdcům přízračný vzhled. Za nimi jsou jednotky pěšáků tvořené v studentkami drowí akademie, jenž střeží dreadery nesoucí zásoby jídla a vody na cestu. Za nimi kráčí veteráni drowí armády muži, jenž se účastnili mnoha nájezdů na povrch. Cestu jsem zvolil kolem bitevního pole, kde nám velela kněžka s části, proto abych zjistil co se stalo s lovci a s části pro to, abych ukázal svým jednotkám co se stane, když podlehneme sebe u spokojení. Jezdci na chladných se cestou rozprostřeli do vějíře hledajíc přeživší ať už otroky nebo drowi. Sám jedu v čele kolony pěšáků společně se svým štábem a osobní stráží. "Už jsi byla na povrchu? zeptám se Arachné, jenž mne svou inteligencí zaujala a tak na rozdíl od svých soukmenovců se neprobíhá pod těžkým nákladem a nese si jen zbroj a zbraně. |
| |
| soukromá zpráva od Alton De`vir pro Při pohledu na démona se otřesu.Když mu to neřeknu tak je po mě.Na druhou stranu by to mohlo vyjít.Již trochu jistějším hlasem řeknu "Je to rod Daermon N'a'shezbaernon!."Výraz démona se mění nejprve v šokující,následně od přemýšlivého po potěšený.Dál ležím a čekám na svůj osud. |
| |
| Třpitivé skaliště Armáda Když mi čaroděj sdělí vše na co jsem se jej ptal pousměji se. "Dobře tedy. Přijímám." Prozatím "Ale teď je čas si trochu odpočinout," odvětím a udeřím jej dlaní do hlavy tak, že se zátylkem udeří o skálu a omdlí. Takhle by měl vydržet několik hodin. Vzhledem k tomu, že můj démonický původ mě zbavuje potřeby odpočinku, rozhodnu se vzít si hlídku a dohlížet na čaroděje. Kdyby sem pronikalo sluneční světlo, poznal by úplně každý, že bylo brzké ráno, když kolem nás procházela armáda. Přehodil jsem si tedy stále bezvládného čaroděje přes rameno a několika silnými máchnutími křídel jsem překonal vzdálenost mezi námi a drowím vojskem. Ihned jsem spatřil známou osobu a zamíříl k ní. O pár vteřin později přímo vedle Korise přisál temný démon, jenž si říkal Adramelech s Drowím čarodějem přes rameno, kterého ihned přehodil přes jednoho z méně naložených driderů. "Takže, válečníku," oslovím Korise, "kam směřujou nyní kroky tvého vojska?" Očekávám, že během několika desítek minut čaroděj procitne, neb spí již téměř osm hodin. |
| |
| soukromá zpráva od Lloth pro |
| |
| Třpitivé skaliště Sneirial Na'Thrialtamonent, Lucius Akim, Wran Wranípero, Boeras Dá se říci, že boj byl téměř jednostranný. Zhnuseně si odfrknu a zamumlám něco velmi nelichotivého o dnešní mládeži. Ledabyle zastrčím scimitary do pochev a vydám se na pomoc drakovi, který zjevně není spokojen, že pod sutí neskončil. Jenže v tu chvíli kolem mě prosviští šipka a zabodne se kněžce do ramene. Ta mu okamžitě a ducha přítomně vyčiní. Pochvalně na ni kývnu a přidám se. "Hele mladej, když máš na svý straně moment překvapení, tak střílej na toho nebezpečnějšího a to jsem v týhle době já. Navíc, já ji unesu, kdežto ona mě ne. Tak si to zapamatuj!" Na důkaz svých slov vezmu drowí slečnu do náruče a uteču do bezpečí prvního ohybu cesty ještě před tím než se ostatní drowové na něco zmůžou. Po cestě ještě "přiberu" draka. Koneckonců, on sem nepatří a moc dlouho by tu nepřežil. Ti dva drowové ale mají smůlu, protože, kdybych se je snažil osvobodit, ohrožoval bych tím Snei a to já nechci. Takže pardon pánové, snad někdy jindy... |
| |
| Nezvaná návštěva. Má armáda, nebo spíše nájezdnická tlupa, postupuje podzemím. Každá bytost se nám vyhne. I nejtupější bytosti nejsou tak hloupé, aby zaútočili na postupující formaci připomínající velkou želvu. Místo rohů má armáda používá jezdce na chladných, aby odehnali největší nestvůry. Štíty řadových vojáků tvoří šupiny. Střelci z kuší a kopiníci jsou svaly. Zvědi a průzkumníci tvoří oči. Pozoruji přilétajícího démona a můj výraz by se dal popsat různě jen ne potěšený. Proč bych taky démona, jenž může za polovinu mích problémů, vítal. Mávnu na osobní stráž a mé prsty se zakmitají v serii znaků a rozkazů. “K Palbě připravit.“ Zavelím a proti démonovy se zvednou na dva tucty kuší. Sám jsem tasil meč.“ Co je ti do toho?“ odpovím chladně na jeho otázku kam jdu. Očividně jsem mu nezapomněl co prováděl během bitvy . “ Jediný důvod proč nejsi, jako jehelníček je, že chci vyslechnout nějaké vysvětlení proč nefunguje magie mích lidí.“ Zářivě se na démona spod své přilby usmívám očividně se jej ani trochu nebojím. “ Než začneš s proslovem jak ti normální zbraně neublíží pozorně si vybavení mích vojáků prohlédni.“ Střelci mají na kuších runy bolesti. "Postarejte se někdo o raněného!" zavelím přez rameno a ALtona za několik okamžiků vzbudí dvojce mediček. |
| |
| Trosky města Zamlžené postavy okolo Dračisko chvíli kulhá troskami městečka,a pozoruje výjev nedaleko od něj. No tedy moc ho nepozoruje protože má od bolesti problémy vnímat chodí jen proto že je jako drak velmi odolný a do jisté míry potlačí bolest. Ale přece jen, zkuste si chodit po zlomené kosti a uvidíme jak se vám to podaří. No ještě že si o všimla menší pomoc a teď opírající se o čísi rámě kulhá troskami města a ni neví kam ho vlastně vedou pomalu svět kolem sebe ani nevnímá jak je mimo. jen někam jde.. někam. A při každé kroku kníkne bolestí. Upřímně kde jsou všichni kněží když jsou potřeba. Jindy se hrnou a chtějí tu šupinu tu trochu z rohu nebo dokonce ex... ehm nic... tyhle slova s emu proženou hlavou. No ale kde jsou když by potřeboval vyléčit kost. Jeho vlastní regenerace to bude opravovat dobrej týden než bude moct chodit normálně o běhu radši nemluvě. |
| |
| Všude Všichni
Adramelechem se rozproudí zuřivá energie a oznámí mu, že je všechna jeho síla zpět. Stovky kněžek vykřiknou v záchvatu moci a jejich zvoláním se otřese celý tunel. „Lloth se k nám slitovala!!!“ volají a pronášejí modlitby ke své zvrhlé bohyni. I Sneirial pocítí návrat magie a probere se. Někde v dálce zavříská káně a zařve medvěd, neboť i Mieliki i Temp se stávají opět bohy. Nenápadný pavouk hovící si ve své síti si vychutná poslední oběť a vrátí se do podoby svůdné drowky a odejde do své sféry bytí- ano, i pavoučí královna je ráda, že je doma. Stane se však ještě pár věcí: Kněžky se otočí a zamíří s celou armádou do města, aby tam oficiálně svrhly Korise- přišel o všechno- o rod, peníze, postavení i jakýkoli způsob obživy. Fouel nahoře na povrchu zjistí, že jí vypadlo z ocasu oblíben pírko. Sneirial zjistí, že nemže vládnout, protože je nesena pryč od Mezoberranzanu a že je tak vše, na čem roky pracovala v tahu. Lothar zjistí, že mu zaskočila ředkvička, kterou jedl a tak se dusí. Sám velký Adramelech se na pár okamžiků ocytl v domovské sféře, aby se tam setkal s Lloth a chtě nechtě se jí nechal zbavit křídel, takže když se vrátil, spadl k zemi s tupým BUM a zjistil, že nevzlétne ani kdyby chtěl. Drizzt zakopl a shodil tak kněžku na zem, která mu za to nejspíš pěkně zatopí. A Alton? Ten spadl, když Adre zmizel a tak má teď naražené koleno… jinak je živý a zdravý… a plný síly. Chudák Lucius se tak dál, jako jediný bez postihu, pachtí se svou zlomenou nohou, zatím co ostatní mu jen tiše závidí… |
| |
| Cesta do města Najednou mnou projede vlna tepla. Co to sakra bylo! Rychle se rozhlédnu kolem. Překvapeně zjišťuji že kolem mne se najednou začínají rozžíhat různá světla značící, že magie znovu funguje. Tak tohle není dobré. Tak moje velitelská hodnost je minulostí. Teď bud rád, jestli si zachráním život. uvědomím si. Moje myšlenky se stanou zkutečností. Jsem zbaven hodnosti a odveden do města. Kde se koná něco, jako soud. Během, kterého jsem zbaven rodu, majetku i hodnosti. Naštěstí je mi ponechán život a tak se jen záhy toulám ulicí. Tak tohle je špatné. |
| |
| Mezoberranzan Alton De'Vir, Adramelech a Koris Derak Celá armáda se vrací do drowího města, Alton v poměrně dobré kondici, Koris odsouzený k smrti, nebo něčemu ještě horšímu a Adramelech proklínající Lloth za to, že mu usekla křídla. Ta nicotná drowka, kterou tyhle ostatní mají za bohyni si vážně začíná koledovat... Nicméně cesta zpět bude dlouhá. Né všichni si ji však užijí. Drowí mág si ji užívá jen tak napolovic, neboť je zahlcen stížnostmi drowek, které jsou rozhodnuty vrátit Mezoberranzanu jeho chaotický řád a vládu pavoučí královny. Koris je vlečen v okovech a milý Adramelech má na krku zhruba 30 drowek, které jej neustále obskakují a prosí, aby byl jejich spojencem. Jinak řečeno, cestu si všichni skvěle užíváte. Povrch Lothar, Fouel, Bachi Zem se zatřásla a všichni jste se propadli. Teď se nacházíte v jámě hluboké zhruba 20 metrů. Zdi jsou holé a strmé, takže po nich nevyšplháte a Fouel nemá dost místa k rozletu. Jedinou cestou se tedy jeví tunel vedoucí do podzemí... |
| |
| Podzemí Klidně se škrábu zobákem na křídle a nevšímám si dvou maníků kolem. Najednou se ale pod náma všema propadne země. V úleku ,,vykřiknu" a rozevřu křídla v pokusu nepropadnout se dolů, jako ti ostatní. Rozevření jsem ale nestihla včas a když už byly skoro celé rozevřené, narazily do stěn a poškrábaly se. Zabolelo to, znova jsem ,,vykřikla" a stáhla jse zpět k tělu. Potom jsem bolestivě dopadla na zem. Zamručela jsem. Zjistila jsem, že mí dva ,,společníci" přežili, a že jim nemůžu ,,uletět". Jediná cestat ,,odtud" vedla tmavým tunelem. ,,Pálivá poušť!" ulevím si nad situací. Najdříve se pokusím pohledem najít nějaký výstupek, nebo přírodní schody, abych mohla vyjít ven. Nic jsem ale nenašla. Nespokojeně jsem zamručela. Nicméně tu nehodlám stát, jako pytel brambor, proto vejdu do tmavé chodby, ve které se občas musím ohnout. Začínám z toho mít špatný pocit, možná i strach, ale na mém hrdém postoji to není znát. |
| |
| Třpitivé skaliště, směr Mezoberranzan Cesta zpět Ještě pár minut mě budou otravovat a začnu to rozhánět. Pomyslím si s vědomím, že zabíjením drowů tuhle situaci nevyřeším. Kdyby mi ta pavoučí mrcha alespoň nesebrala křídla. Mohl jsem si v klidu letět a mít klid. Ale tohle je úmorné! Zavztekám se a hodím tázavým pohledem po Korisovi v okovech. Ten mi asi moc nepomůže, rozhodně ne, dokud má je v řetězech. Poté sklouznu pohledem k Altonovi, kterého přes svůj fanklub a jeho fanklub stejně nevidím. To je taky beznadějné. Vzápětí se mi hlavou blýskne nápad. To by mohlo zabrat! "Dejte mi pokoj!" Obořím se na dotěrné drowky. Naneštěstí to nezabere a tak drapnu jednu z blízkých drowek pod krkem a přitáhnu si ji k sobě. "Přestaňte! Chci klid!" Zařvu jí do tváře a vrhnu jí směrem ke Korisovi na jednu z osob co třímají řetěz, jež ho poutá. Možná, že tohle... |
| |
| Mezoberranzan Koris Derak, Alton De'Vir, Adramelech Zbytek cesty proběhl poměrně rychle a nekonfliktní. Adre se zbavil fanklubu a i Altonovi daly kněžky pokoj. Po návratu do města proběhl soud, kde, kvůli 'Llothině vůli' byl Koris pouze vyhnán do ulic města v doprovodu Altona a Adreho a zbaven veškerých pravomocí šlechtice. Nág byl pověřen dohledem nad zbylými dvěma, jakožto jejich 'komplic' následně se toto označení stalo skutečným, neboť Adramelechovi se omylem podařilo usmrtit jednu drowku. Následoval další soud. "Z moci mně Lloth svěřené prohlašuji, že tito tři, bojovník, mág a démon, budou na věky spojeni kostmi rukou, aby tak odčinili svou vinu na smrti matrony matky prvního rodu Mezoberranzanu." ozval se hromový jásot a pak se na vás vrhly drowky. Poslední, co jste viděli byli jejich ruce, jak vám k obličeji přikládají polštářek s omamnou látkou. Když jste se probudili byli jste v podstatě jeden. Altonova pravá ruka od lokte k zápěstí byla současně Korisovou levou rukou a stejně tak Adramelechova levá ruka Korisovou pravou. Nacházíte se na okraji města. Jediným živáčkem, který se ve vaší blízkosti nachází je poněkud zvláštně oděný drow. Má velký klobouk s rolničkama, boty na podpadku klapají s každým krokem a od pohledu je zřejmé, že si velice zakládá na image. Zastaví se před vámi a s úsměvem smekne."Jarlaxl jméno mé." |
| |
| Třpytivé skaliště Drizzt Do'Urden, Lucius Akim Vymaním se z Drizztovy náruče a mávnutím ruky zaženu drowy, kteří nás následují. "Tohle zvládnu sama." okřiknu je a vydám se směrem k nim. Když mně ani jeden nenásleduje, otočím se a ukážu drakovi, aby si lehnul. "Když mně budeš následovat, tu nohu ti vyléčím." řeknu a přesně tak udělám. Jediným plynulým pohybem nad jeho nohou kost srostla do původního tvaru. I přes to, že to bylo bolestivé, je to určitě lepší, než čekat, až se noha zhojí. "A teď jdeme." oznámím a vydám se zpátky směrem k městu. Pokud na mně drak i tak kašle, prostě se otočím, natáhnu směrem k němu ruku a v ten moment se svíjí na zemi v bolestech. "Řekla jsem, že jdeme." zopakuji a uvolním kouzlo. Pak sleduji jeho reakci. Vzpírá li se i Drizzt, vztáhnu ruku i k němu. "Nemusí to takhle být." řeknu a vyšlu z dlaně mučící kouzlo. Účinek je ještě větší, než u draka. |
| |
| Soud/Město Když démon hodí mým směrem kněžku, jenž se kolem něj slétli jako vosy na med, jen povytáhnu obočí. Nebohá kněžka narazí do boku chladného, ke kterému jsem připoután. Jezdec sice spadne, ale to tupé zvíře jde dál, jako by se nechumelilo. Ve městě nastal soud. Ani se nesnažím hájit. Jsem si totiž jist rozsudkem a neplánuji ztrácet čas zbytečnou obhajobou, jenž by mi vynesla na nejvýš ránu hadím bičem. Jsem překvapen rozsudek nezní pomalá smrt, ale jen pravděpodobná smrt. Zajímavé, copak za plány se mnou Loth asi má? Rozhodně to nebude nic příjemného. No, chudák mág k celé téhle aféře přišel, jako slepí k houslím. Doslova jen šel kolem. přemýšlím, když se blíží konec soudu. Démon nám bohužel zajistí hned druhý a ten je už horší. "Výborně pánové. Teď jsme v rejži." konstatuji, když se ocitneme na jedné ze zapadlých uliček mezu. Tak jsem odsouzen k doživotí s démonem, jenž mi tohle zařídil a mágem, jenž mne bude po právu nenávidět. No, snad to nebude dlouho. To už se přede mnou rozezní nepříjemně známé zvonění rolniček. Jediný pohled mi stačí, abych poznal kdo stojí přede mnou. "Aha, přišel jsi se pobavit na mém neštěstí? zajímám se téměř zdvořile a zkouším jak jde ovládat společná ruka. |
| |
| Ruiny města Zatracená potvora No dobře lehl sem si aby mě mohla vyhojit. Sice to zabolelo jak čert, ale to nevadí noha je v celu snad bych se mohl vypařit... Udělám pár kroků když mi začne rozkazovat, jen se pohrdlivě ušklíbnu a dál odcházím když v tu chvíli, bolest, hromada bolesti. Jako by mě podpálila aspoň tak to cítím a padám na všechny 4 tlapy abych to vydýchal. Klečím a čekám až bolest odezní. Ta divná kněžka ví ale jak použít magii a to nejsou ani mentální kouzla ty by skrz mojí obrana neprorazily. Mohlo to být horší klika za dračí odolnost a schopnost vědomím trochu potlačit bolest. Bolest je dbá jeden ví že žije, nabručeně si pomyslím vstanu ze všech 4řech jak sem spadl a vzdorně na ni koukám. Za normálních okolností bych ti za to odpařil mozek z hlavy a nebo se nechal radši zabít, ale to teď nepůjde. Máš štěstí čůzo. Vzdorně se na jen na ni podívá, lehce zavrčím a pak vstanu. "Pro příště bych ocenil slovíčko prosím a větu dám ti čas na rozmyšlenou. Děkuji"" ušklíbnu se na ni a pak vyrazím za ní. Nevypadám extra nadšeně nebo hlavě si mi honí jak asi dopadnu, sice mě nezabije nepřítel který se ji evidentně boji a poslouchá ji, ale na druhou stranu už mám v hlavě obraz jak mám na krku krásný obojek řetěz k sloupu a lížu ji její nepříliš hezké nohy, ne-li hůře. Naštěstí moje schopnosti nelze blokovat anti-magickými prostředky neb nefungují na bázi magie. |
| |
| Mezoberranzan Sneirial Na'Trieltamonent, Lucius "Lugiak" Akim a samozřejmě všudypřítomná Lloth Nevím, co se zas podělalo, ale vím, že to rozhodně není dobrý for mí. Tak zaprvý: málem jsem si rozbil držku, jak jsem zakop, za druhý: Snei už rozhodně nevypadá nějak extra zle a za třetí: vypadá to, že má zpět svou magii. Já jen doufám, že ne všechnu. Jasně, léčící kouzlo...no, nezávidím ti, kamaráde... Nechávám myšlenky běžet hlavou bez ladu a skladu. O její "navrácené" moci si myslím své: dostala ji zpět jen část a tak by ji mělo léčící a mučící kouzlo za sebou vysílit natolik, abych byl opět silnější. Jó, chyba lávky. Kašlu jí na její "jdeme" a vydávám se přesně na opačnou stranu za což platím. Bolest, která mne zasáhne přesahuje vše, co jsem kdy zažil či cítil. Bolest mi sežehuje kosti v těle a pálí svaly na nich. Jedné na co se zmůžu po ustání bolesti je těžce oddechovat, na nic jiného nemám sílu. Nějak se silou vůle donutím vstát a následovat Snei zpět do města. Přeci si však neodpustím tichou poznámku: "Bez magie jsem tě měl raději..." |
| |
| Mezoberranzan Trest - Koris Derak, Alton De´vir Když se proberu po druhém soudu, cítím v těle něco cizího, co mi proudí celým tělem. Až v okamžiku, kdy se pokusím pohnout zjišťuji co to je. Altonova a Korisova krev. Krev dvou lidí, jež jsou teď se mnou spojeni v jednu bytost. "Co to kurva má bejt?" Odplivnu si. A začnu uvažovat jak z týhle posraný situace ven. Naneštěstí mě napadne jen jedno jediné řešení. Asi budeme muset všichni tři navštívit tu drzou mrchu, co je za tohle zodpovědná. Lloth. Doufám, že přítomnost v démonské sféře tyhle dva nezabije. Když se proberou i zbylí dva, jen se pousměji nad Korisovou narážkou, ale mlčím. Brzy jim řeknu co nás čeká, jen najdeme nějaké vhodnější místo. O něco později, když procházíme temnými uličkami města, spatřuji podívného drowa, jež se nám představí jako Jarlaxl. Z Altonovy reakce cítím, že očekává výsměch. Možná je to cítění způsobeno i tím, že mi tělem proudí jeho krev, kdo ví. "Jeden nevhodný komentář, drowe," pronesu ledově klidným hlasem k Jarlaxlovi, "a myslím, že staneme před třetím soudem. Co po nás chceš?" |
| |
| Staří známí V tomhle stavu nemůžu uskutečnit svůj plán.....nebo ano?Poškrábu se volnou rukou na hlavě. Ještě ke všemu jsem spojen z démonem a s neschopným vojákem.Po té smršti událostí skoro nevím co dál.Cholerický démon a ten voják mě dostali do problémů, za které z větší částí nemůžu. Ale Jarlaxl by nám mohl pomoci."Hej ty!"křiknu. "Jo ty hňupe!" Jarlaxl se na mě zamračil,což je znamení, že mě poznal. "Máš s mým rodem nevyřízené účty, tak co takhle je splatit?"Jestli mi pomůže,může potom démon dostát svému slovu a vojáček,když se k nám přidá,získá zpět moc a postavení. Jenže Jarlaxl je kluzký jako had tak se raději připravím nejen na výmluvy ale na možné "ostřejší" problémy,protože Jarlaxl sbírá všemožné kouzelné zajímavosti. |
| |
| Mezoberranzan Adramelech, Koris a ještě nějaká havěť Na všechny vaše řeči Jarlaxl reaguje jen smíchem. Pak dojde k vám a všechny si vás prohlédne, asi jako si kupující prohlíží kusy masa u řezníka. Zvláštní pozornost věnuje Adremu, u nějž si prohlíží záda, ruce, nohy, a sad by jej i svlékl, kdyby mohl. „Výborné, výborné…“ mumlal si pod vousy (pozn. PJ: Jarlaxl vousy nemá, je to pořádný kus drowa a jednak drowům nerostou a jednak by mu neslušely ;-)) Když si nebohého (bodejť by pobožného, nebo nějaký podobný svinstva…) démona zprohlížel, usmál se. Spíše na něj, než na Altona a Korise. „Tak tedy… Vím o způsobu, jak vás rozdělit… Ale to byste mi museli slíbit, že u mne pak zůstanete, jako mí velitelé. Co vy na to?“ pohlédne na Adreho, na němž to zjevně vše závisí. Když se chvíli nic neděje, začne něco šeptat Adremu do ucha. „Když to přijmete, vrátíš se do své domovské sféra a tam vás Lloth oddělí… a zmínila se i o tom, že si tě tam nechá a něčím tě podaruje…“ Mrknul a odtáhl se. „Tak co, pánové, chcete se rozdělit, nebo chcete zbytky svých životů strávit společně? -Žádné soukromí, žádné ženy, žádný klid…“ zeptal se a zářivě se usmál na Adreho. |
| |
| Mezoberranzan Zamračeně naslouchám drowovi před námi a mračím se čím dál víc. Sotva domluví ukloním se. "U mne není nad čím uvažovat. Získal jsi nového velitele." Za tohle mi někdo zaplatí. Bohužel to nebudeš ty a teď. Jedinou mou možností je sklonit se nebo zemřít. Život je lepší smrti, takže raději budu žít. to mi letí hlavou, když se pokouším pokleknout, před svým novým pánem. |
| |
| Mezoberranzan "Myslel jsem, že máš rochu sebeúcty, válečníku," utrousím pohrdavě Korisovým směrem, když vidím, jak se snaží pokleknout. Já se jen tak před někým klanět nebudu! Podívám se zpět na Jarlaxla s nedůvěrou ve tváři. "Tihle dva možná tvou nabídku přijmou, ale proč bych to měl dělat i já?" Zamračím se. "Do své sféry se mohu vrátit i BEZ tvé pomoci, Drowe," zakončím svou odpověď možná více pohrdavě, než jsem původně zamýšlel. |
| |
| Mezoberranzan Zářivě se na démona usměji. "Ve smrti není žádná čest." odpoví hloubavě. "Raději budu žít a sebeúctu znovu získám než abych hrdě zemřel. Co se návratu do sfér týče. Silně pochybuji, že dokážeš portál vyvolat jednou rukou, ale ikdyby tomu tak bylo. Co tam všichni tři budeme dělat?" zajímám se démona. |
| |
| U devíti pekel.Jak mohl Jarlaxl získat přízeň Loth?"Jarlaxle,jak nám můžeš dokázat pravdivost svých slov?"zvolám přes ostatní,kterí se dohadují o nesmrtelnosti pavouka,protože diskutovat o tom,zda přežít nebo ne, je trochu zbytečné. "Tvrdíš, že nám pomůžeš, ale jakou záruku nám můžeš nebídnout?"řeknu pomalu "Jen chci poznamenat, že tvé slovo je jen tak pravdivé, jak se ti to zrovna hodí." |
| |
| Mezoberranzan Rozhovor "Je vidět válečníku, že jsi nepochopil o co jde. My tam všichni tři musíme. Až Lloth nás může rozdělit. Tady Jarlaxl to nedokáže," zasměju se, "a co se portálu týče, možná že mám jednu ruku přišitou k tobě, ale pořád má jednu ruku volnou tady čaroděj. Společně ten portál dokážeme vytvořit docela snadno." Stočím svůj zrak zpět na cizince. Než stihnu cokoli říct, předběhne mě Alton. Také zajímavá otázka. Uvidíme co nám Drow poví. |
| |
| Rozhovor "Démone, uchází ti podrobnosti. Jestli máš šanci na otevřít portál udělej to hned! " pronesu klidně a zářivě se usměji nejdříve na démona a pak na svého nového pána. |
| |
| Mezoberranzan Adramelech, Koris a mám dojem že i Alton Jarlaxl celý váš rozhovor sleduje s opovržením. Jediné, co jej zaujme je Altonova výzva. „Tak ty nevěříš, že mne Lloth obdařila svou přízní?“ zeptal se jako by byla naprostá samozřejmost, že on, Jarlaxl je obdařen přízní bohyně vrtkavější, než je štěstěna sama. „Jen málokdo má to štěstí setkat se s Yochol.“ Řekl a vypjal hruď. „A NIKDO, kromě mně, se ještě nikdy nesetkal se samotnou Lloth!“ Okřikl Altona a pak se opět otočil na Adreho. „Je mi líto, můj nedávno opeřený příteli. Budu tě muset zklamat. Ten portál sám neotevřeš.“ Usmál se a otočil se k vám zády. „Na druhou stranu…“ Máchl rukou a před vámi se otevřely dveře do Adreho domovské sféry. „Tohle je jen maličkost…“ zasmál se a ukázal na portál. „Tak běžte.“ Zazubil se. |
| |
| Portál Jakmile můj nový zaměstnavatel otevře portál tak se k němu hned vydám brzděn svými nedobrovolnými společníky. Každým pohybem polohlasně kleje v několika jazycích nejčastěji v orkštině. Je zbytečné mu ty jeho předpoklady vyvracet. Teď se jich jen musím zbavit. Hádat se můžeme po tom. "Skvěle tak můžeme jít, ne?" zeptám se svých společníků těsně před portálem. |
| |
| Mezoberranzan Brána ~Alton, Koris~ V okamžiku, kdy se brána otevře mi poskočí srdce téměř radostí. Nikdy bych nevěřil, že tak rád uvidím svou domovskou sféru, ale je to tak. Rázným krokem dojdu s Korisem po boku až k bráně. Ono by to bez něj vlastně ani nešlo. "Ano, jdeme. Snad vás ta sféra nezabije," zasměju se a projdu domů bez ohledu na to, zda ti dva jdou se mnou či nikoli. Ať se třeba zavře a rozsekne nás, hlavně když budu ve své sféře. Tady jsem všemocný. Nejmocnější ze všech! Naprosto ze všech! |
| |
| Když se přede mnou otevře trhlina,nezaznamenám nic neobvyklého. Náhlý vzrůst nestabilní a impulzivní Moci, tolik vlastní právě démonům a to jak uctívaným, tak zatraceným. Loth patří mezi uctívané nanestestí pro drowy, neb je to vrtkavá patronka a ráda si hraje a utahuje ze svých vyznavačů. Nejprolhanější a nejmazanější vítězí. A tam mám já, největší loutka ve světě magie, vstoupitpomyslím si. "Vzhůru na cestu za svobodou, a mocí!"vykřiknu a vydám se na cestu k astrálnímu tunelu, ze kterého se klidně nemusím nikdy vrátit. |
| |
| Jiná sféra bytí Adramelech, Lloth, Alton De’Vir, Koris Derak Všichni pomalu projdete do Adramelechovy sféry bytí. Sféra je dost chaotická, ale přesto je vám jasné, že nejste vítáni. Adreho se zjevně spousta přítomných bojí a Alton a Koris jsou víceméně svačinou. Najednou se za Adrem s tichým *PUF* v obláčku páry objeví velmi krásná drowka. Zakryje mu oči rukama, ačkoli se proto musela vznést trochu nad zem, což jí umožnily Adreho křídla, která se teď nacházela na jejích zádech. „Zdravím, Adre… vypadá to, že máš potíže…“ pronesla medovým hlasem a stále mu zakrývala oči. „Hmmm?“ zeptala se a lehce se bradou otřela o jeho hlavu. |
| |
| Domovská sféra Domov ~Alton, Koris, Lloth~ V okamžiku kdy skončím na druhém konci brány sfér, ucítím obrovský nárůst magické energie. Jakmile se nárůst zastaví a já mám veškerou svou moc pokusím se nás rozdělit. Naneštěstí neuspěji. Tak přecijen budu Lloth potřebovat. Napadne mě. Jako na zavolanou mi nějaká dívčí ruka zakryje tvář. Nemusím vidět její tvář, abych poznal kdo to je. Nikdo jiný totiž nemá tu drzost vzít si moje křídla, jejichž přítomnost vycítím. "Má drahá Lloth, jediný problém, který jsem kdy měl, jsou tihle dva elfové, které jsi ke mně nechala přirůst," chytím ji a zátáhnu jí za ruku tak, aby stanula před naší srostlou trojicí, "teď, když nás máš tady bys nás mohla rozdělit." "Čeká mě ještě hodně práce, a tihle dva mi budou jen překážet," zahledím se jí do očí, "i pro tebe bude výhodnější nás rozdělit." |
| |
| Adreho sféra Adramelech, Alton De’Vir, Koris Derak, Lloth „Ale notak… copak už jsi zapomněl?“ pustí Adreho a přeletí před něj. „Ty pobyty v cizích sférách ti svědčí...“ prohlédne si jej a usměje se. Pak sklouzne pohledem ke Korisovi a Altonovi. „A vy musíte být jeho noví přátelé, nemám pravdu?“ zapřede a prohlédne si vás. Za chvíli se však vrátí k Adremu. „No dobře, jak si přeješ.“ Mávne rukou a Alton i Koris se svezou k zemi v bolestech, zatímco Adre nejspíš jen bolestně sykne. Po asi minutě bolesti jste odděleni. „Tohle není místo, kde byste přežili déle, než pár minut.“ Mávne rukou a vykáže tak Korise a Altona ze sféry. „ Co to bylo, když jsi zkratoval magii, Adre?“ posadí se na svůj trůn a prohlíží si tě jako někoho kdo je tak o polovinu slabší, než ona sama… což rozhodně není pravda.
Alton De’Vir, Koris Derak, Sneirial Na’Trialtamonent, Drizzt Do’Urden, Lucius Akim, Boreas Do své sféry a města se vrátíte právě v momentě, kdy dorazí i Sneirial, Drizzt a ta divná ještěrka. S městem se začíná něco dít. Světla začínají zářit více a pak zhasínají, magické ochrany se hroutí a Narbondel začíná pohasínat. Otroci utíkají. Je to konec? Nebo snad nový začátek? Možná… Sneirial padá na zem s bolestí hlavy. A stejně, jako ona i stovky dalších kněžek. Vstává však. „Lloth neumírá!“ vykřikne a jako v odpověď Narbondel opět zazáří jasným světlem. „Sílí!“ otočí se na vás ostatní. „A žádá si oběti.“ Sklopí hlavu. Nedaleko Mezoberranzanu Logen Heimwaul Do města vbíhají bratři a sestry tvého klanu, jež padli do zajetí těch zpropadených drowů. Nesou poselství o tom, že Drowí magie skomírá, že je opustila jejich zvrhlá a zvrácená bohyně. „Blíží se snad čas, kdy přestaneme umírat? Blíží se čas, kdy těm zpropadeným drowům dáme na frak?! Já říkám, že ano!!! Konec zotročování!!! Postavme se jim teď a nikdy více nebude třeba! A celé temné říše budou patřit jen nám. Druegaři povstanou a když nebudou žádné drowí nájezdy, naberou rychle na síle! A po ovládnutí temných říší… je to už jen krůček k povrchu!!!“začíná venku provolávat jeden z druegarů. Možná není třeba to tak hrotit, ale co když…? |
| |
 | Duergaří město Okolo uprchlého otroka se začíná shromažďovat dav a vykřikují s ním. Jdu si ho také poslechnout, ale po chvíli je mi jasné, že to jsou řeči blázna, který se právě dostal na svobodu. Jistě, i já bych si přál, aby krev těch zatracených bastardů tekla proudem, ale tohle je šílenství. Ostatní si to nejspíš nemyslí, protože se k němu přidávají a je jich čím dál tím více. Horké hlavy, nemůžeme se teď sebrat a naběhnout do největšího drowího města a začít je vraždit. Musíme mít plán, ale duergaři nikdy nepatřili k těm co vymýšlejí s rozvahou plány. A co ty jejich zpropadené kněžky? Říkají, že je Lloth opustila, ale to zní jako pěkná volovina! Ale i tak ve mě něco poskočí a chvíli mám chuť se přidat k davu. Kde je sakra náčelník, měl by hned vylízt, srovnat je a říct co se bude dít! Začnu se hrubě prodírat davem k "řečníkovi", příjdu k němu, utiším ho a promluvím: „Pokud mluvíš pravdu brachu, měli bychom jednat! Ale uváženě! Měl by hlavně KURVA jednat náš náčelník!" Zařvu a rozhlédnu se po davu. „Tak ho sakra přiveďte! On je tady velitel a ten rozhodne!" Ať už rozhodne jakkoliv, doufám, že to bude správné rozhodnutí... „Nejsem žádný zastánce drowů, pokud se rozhodne pro útok, budu ten první kdo zabije prvního z nich! Ale musíme rozvážně, tohle může být i naše zkáza!" Prohlásím a čekám, že někdo konečně přivede našeho vládce. |
| |
| Mezoberranzan Alton De’Vir, Koris Derak, Sneirial Na’Trialtamonent, Drizzt Do’Urden, Lucius Akim, Boreas Zneklidněně se rozhlíží kolem sebe a přemýšlí cos e to tu safra opět děje. Nejdřív si ho lapne nějaká zatracená kněžka nebo co to a pak se tu mágové chytaj za halvu jako by měli kocovinku. A někdo tu síli a.. ale kdo že tu sílí? No to je mi docela fuk ale zdrhaj vám otrocii proženou se mi myšlenky hlavou a radši dál nedobrovolně následuji kněžku. nerad bych skončil jako kabelka nebo jiná část dámská kolekce. |
| |
| Domovská sféra Domov ~Alton, Koris, Lloth~ "Na některé věci by jeden rád zapomněl, ale často to nejde," odvětím nevrle, když mi rukou projede bolest jako by mi do ní někdo zabodl nůž. To, že se moji společníci sesypou k zemi ještě v době, když jsme spojeni mé stabilitě moc nepřidá a tak pro uvolnění napnutých svalů a zlepšení stability si sednu na zem, dokud k rozpojení nedojde. Poté opět vstanu. "Bylo mi utrpením být s vámi v jednom těle, pánové," podívám se na ně, "ale myslím, že teď k sobě budeme mít takový...osobitější..vztah." Zasměju se a nechám Lloth, aby je poslala domů, kde jistě čeká dost probémů. Když Koris s Altonem skončí v Mezoberranzanu neuběhne ani pár minut a Koris může spatřit jak se Altonovo tělo rozplynulo. O pár minut později se opět zhmotní na místě, kde zmizelo a Altonovi se ve tváři zračí zvláštní pohled naznačující, že se bude dít něco velkého. |
| |
| soukromá zpráva od Adramelech pro Domovská sféra ~Lloth~ "Ah, zkrat magie. Inu tohle část svého života bych nazval nejspíše jako 'zábava'," zasměju se, "pověz, nadělal ti to hodně problémů? Já se při tom docela bavil. Tedy, až na nše poslední setkání." Vrhnu zlý pohled na křídla na jejích zádech a zhmotním si svůj trůn přímo proti Llothinému, načež se pohodlně usadím. "Myslím, že si budeme muset ještě hodně popovídat. Máme spoustu témat k diskuzi, začal bych třeba mou dohodou s tím Drowím čarodějem," pohlédnu ji do očí, "je třeba, aby rod, který nyní povede ten čaroděj do boje, měl tvou plnou podporu, zatímco rod zvaný Daermon N'a'shezbaernon, ostatním více známý jako Do'Urden, tvou přízeň ztratí a tu bitvu prohraje." Odmlčím se na pár vteřin, avšak než stačí cokoli říci, opět promluvím. "Omluv mne prosím na pár okamžiků, dlužím tomu čaroději mentální rozhovor," informuji Lloth a zavřu oči. Drowí bohyně nyní může pozorovat, jak má osoba zprůhledněla a téměř se rozplynula. Za nedlouho jsem opět hmotný. "Takže, jak se dohodneme na tvé podpoře?" |
| |
| soukromá zpráva od Adramelech pro Mezoberranzan ~Alton De'Vir~ V Mezoberranzanu jsi strávil sotva pár minut, když se všude kolem tebe setmělo . Pár vteřin jsi nic neviděl, když se náhle nad tebou rozsvítilo světlo a ty jsi spatřil Démona, k němuž jsi ještě před krátkou dobou byl připoután, sedícího v děsivém křesle. "Neboj, nebyl jsi nikam přenesen. Tenhle rozhovor bude mentální uvnitř tvé hlavy. Tvé fyzické tělo jsem nechal rozplynout než tento rozhovor skončí, aby jsi nebyl vidět. A ta tma tady v okolí?" Ukáži kolem nás, "inu, přišlo mi vhodnější mít tady tmu. Nikdo by neměl vědět co se ukrývá v jeho hlavě. Mohl by za to zaplatit vysokou cenu." Pohlédnu čerodějovi zpříma do očí a usměji se. "Právě jednám s Lloth o podpoře rodu, který ty povedeš do té své osobní pomstychtivé bitvy. Až budeš zpět ve městě, jdi a shromáždi svůj rod. Až půjdete do bitvy, budeš mít plnou podporu Lloth i mou vlastní. Teď je čas se rozloučit. Znovu se shledáme, až bude tvá armáda připravena," řekne démon a začne se rozplývat. Vzápětí se však zhmotní. "A možná s sebou vezmi toho válečníka, jež nás doprovázel v cestě do mé sféry. Jeho um by se ti mohl hodit," poté se démon definitivně rozplyne a ty sleduješ jak mizí tma ve tvém okolí. Spolu s přibývajícím 'světlem' spatřuješ že jsi zpět v Mezoberranzanu. |
| |
| Domovská sféra, Mezoberranzan Rozhlížím se kolem. Všude kolem vládne chaos. To na město někdo útočí, nebo co?! Trochu mne deprimuje, že nemám zbraně. No, co nadělám musím si nějaké zbraně sehnat. Zamračím se a pohlédnu na sebe. Z uniformy nejvýznamnějšího rodu zbyli jen cáry. Můj plášť nepřežil taky bez úhony, což mne trochu překvapí. Už přežil bezpočet bitev a teď kvůli téhle lapálii je na cucky. Blbá práce. Zadívám se na strop, zamračím se na pohasínající Narbondel. Poté na panikařící dav. "Vo děláte?! Pomozte kněžkám na nohy!" zavelím odhodlaným hlasem a vykročím k Snei, jenž se stihla vydrápat na nohy. "Má pravdu. Právě jsem se vrátil z démonické sféry. Loth je v pořádku!" S tím vykročím směrem ke komnatám Snei, hned vedle mám totiž vlastní pokoj s vybavením. Cestou se snažím soustředit všechny jednotky Drowů kolem chrámu velekněžky. Jsem si totiž jist, že přijde útok. "Nějaké rozkazy, madam?"" pronesu uctivě. |
| |
| Přiběhnu do města, kde vládne chaos. Chvíli dumám nad tím co se děje, ale z přemýšlení mě vytrhne Derakova slova. Nakonec někam odběhne a tak přiběhnu k Snei a "Jsi v pořádku ?" Vyčkám na odpověď a ať se děje cokoliv, tak před ní stojím jako ochranka.. |
| |
| Temné říše Vy, co dokážete cítit magii ucítíte, jak se v kruzích od hodinového sloupu Narbondel šíří silné magické vlny. A každá je silnější,než ta předchozí. Kněžky začínají vykřikovat něco o oběti. Ta vaše, Sneirial, je očividně zmatená a ani si nevšimne, když ji jiná kněžka, ve které poznáte její sestru, vrazí osminohou obětní dýku. Ta zasténá a padne na kolena. Za ní se z trhliny ve sféře protáhne odporná Yochol která nebohou drowku probodne chapadlem skrz na skrz, takže roztříští dyku a vyjefe mezi jejími ostřími. Sneirial zvedne hlavu a pohlédne Drizztovi do očí. "Sbo-" ze rtů ji kape krev "sbohem" vyplivne chuchvalec krve a otočí se k Yochol. Ta těsně před ni natáhne jedno ze svých chapadel a kněžka na něj napůl spadne a napůl se sama nabodne. Otevírají se i další trhliny a z nich vystupují nejen další Yochol, ale i různí démoni všemožných tvarů. Totéž se děje i v druegařím městě Ikdyž vědí jen, že energie vychází z Mezoberranzanu. Další vlna strhává k zemi drowy i všechny ostatní. Magické ochrany sídel poblikávají. Následná už drtí sídla jako domky z karet a snad po celých temných říších stalaktity padají k zemi a stalagnáty se lámají. Na stropech některých jeskyní se objevují trhliny. Magie Narbondelu tepe jako mohutné srdce a s poslední vlnou se roztříští na stamilióny střepů a zabodává se do kůže a masa drowů, otroků i ještěrů bez rozdílu. Altonovo spojení s Adramelechem zmizí. Vše utichne. Yochol i démoni zmizí a všude se zvedají obyvatelé temných říší. Mnoho je zraněných, pár mrtvých, ale většina přežila. Narbondel už však nic nezachrání. "Tohle je muselo skoro vyhladit!" Křičí Druegaři. Teď už je nic nezastaví. Ženou se na Mezoberranzan a je jim jedno, jak moc je to riskantní. |
| |
| Temná říše Drak je odhozen na zem výbuchem a zasypán střepinami, které se mu zabodávají do masa a způsobují bolest. Dost bolesti. Z dračího hrdla se ozve bolestivé zakňučení a "ještěr" zmáčkne tlapu div si nezaryje drápy do masa. Nejdřív si zpřelámu hnátu, pak divná kněžka a teď tohle. Co přijde dal? No radši to nechci vědět. Prožene se u hlavou a radši už jen leží jak mrtvola, protože slyší jak se sem něco žene. No co kdyby to byli ty démoni který se tu na chvíli zjevili a udělal z pár lidí piré a to doslova. |
| |
| Slyším výkřik a otočím se. "Né" hlasitě zakřičím protože mé levandulové oči spatřili to, co jsem spatřit nikdy nechtěl. Obětní dýka Sneiny sestry drowkou projede jako horký nůž máslem a stejně tak rychle se skácí k zemi. Jdu k ní. Chci ji ještě jednou chytit, dokonce ji i zachránit, ale to bych nemohl cítit vlny energie.. už jsem skoro u jejího pomalu umírajícího těla, když se tam objeví Yochol. Hraje si s jejím tělem a ve mně začíná vřít vztek, který rychle potlačím. "Sbohem" Poslední slova, jenž kdy řekne a její duše jde na cestu k Llhot. "Sbohem" Tiše vyřknu do vzduchu jakoby stála vedle mě. Bohužel tomu tak není a její mrtvé tělo opodál mi to jenom potvrzuje. Naposledy na ni pohlédnu a otáčím se na druhou stranu. Snažím se zachránit sebe a pokud to je alespoň z části možné tak i jiné. Další mrtvé už nechci... |
| |
| Nemilé překvapení Najednou se kolem nás rozpoutá magický chaos. Tak teď jsem vážně rád, že nejsem nijak zvlášť magicky nadaný. přemýšlím, když mne zasáhne vlna magické energie. "Počkat to snad ne! Teď je kolem tolik magie, že se můžou .... a Sakra." zakleju, když se moje nejhorší obavy naplní a všude se začnou otvírat portály. Vytrhnu jednomu ze zmatených vojáků kolem z ruky kopí. Tak teď máme vážně problém. "Braňte své životy!" řvu na drowi všude kolem. Jak dlouho mohou být portály aktivní? přemýšlím a snažím se odhadnout kolik démonů se dostalo do města. Smrt Snei ve mne celkem překvapivě nevyvolá žádné pocity. Možná je to tím, že jsem zaměstnán bojem o život. Jeden z těch démonů vylezl přímo nademnou. K mému velkému překvapení se démon po chvíli boje. I ta krátká chvíle stačí, aby démon rozštípl kopí na dvě půlky. Přesto mi kopí zachránilo život, jinak bych byl mrtev. "Tak bratříčku. Je na čase odejít." promluvím na Drizzta, když zhodnotím chaos, jenž pod námi panuje. "Otázka zní zachráníme ještě někoho jiného?" zajímám se . |
| |
 | Nový příspěvek v dobrodružství. Modrý. Kvůli dlouhodobé neaktivitě Vaše dobrodružství spadlo do škatulky "Už se dlouho nehrálo -> odpad" a přišel na Vás správce s koštětem. Dejte mi do dvou týdů vědět (nejlépe přímo herním příspěvkem, pokud si nechcete spamovat v dobrodružství, můžete i poštou), jestli jste našli novou chuť k hraní nebo byste rádi vyměnili vypravěče. Pokud se mi neozvete, po skončení lhůty bude dobrodružství ukončeno! Drag Oncave PS: Pro mé kontaktování nepoužívejte herní poštu!Vzhledem k tomu, že se tohoto dobrodružství neúčastním, nedostanu se k ní. |
| |
| jakmile najdu způsob, jak vás všechny dostat k sobě, něják to zařídím. Takže hrát se BUDE (moc děkuji všem třem hráčům, kteří pokračují) |
| |
| Dobrodružství vytaženo z odpadu, hodně štěstí v obnovování příběhu! Pamatujte, prosím, že pokud uplyne od posledního herního příspěvku 6 měsíců, dobrodružství bude automaticky ukončeno. Drag Oncave |
| |
| Temné říše Korisovi s Drizztem se podaří vzpamatovat. Drizztovi se zeželí Luciuse a tak jej osvobodí z trosek. omalu se vám podaří uvědomit si, že všichni kolem včetně Altona jsou mrtví. Alton však něco sví v ruce. Fialový pulsující kámen. Země se chvěje, skála sténá. Je tohle konec? Adreho sféra Lloth ti neodpoví a pak na okamřik zprůhlední. Nakonec, když se opět naplno zhmotní, ještě krásnější. "Myslím, že to nebude třeba." odpoví hlasem který jakoby měl ozvěnu v mohutné jeskyni. "Tvůj mág je mrtev. Výbuch přežili jen dva Do'Urdenové a drak." vstane a přejde k tobě. "Možná bych ti mohla vrátit tvá křídla..." navrhne, ale ty jii znáš. A víš že on za to bude něco chtít. Něco co ji rozhodně nebudeš chtít dát. |
| |
| Temná říše Kolem mne se začnou vznášet mraky prachu a donutí mne kašlat, až se mi zamlží zrak. Když se konečně rozptýlí prach na tolik abych viděl kolem sebe, málem se zhroutím. "Naše město je v troskách!" vydechnu šokovaně. Kleknu si vedle Altona a ani nevím proč seberu krystal. Ten magický krystal je naši jedinou šancí. Škoda, že ani jeden z nás není mág a neumí jej použít. povzdechnu si v duchu a přesto se na kámen soustředí. "Sakra, nemůže to být tak těžké, když to zvládne kdejaký hlupák. Tak funguj!" vrčím na kámen. |
| |
| To co bylo temná říše "jo město je na hadry, ale my jsem aspoň v jednom kuse. No tedy skoro v jednom kuse." zahučím dračím basem a zvednu se. Následujících pár vteřin věnuji důkladnému oprášení se, přeci jen prach na šupinách vypadá trochu blbě. Další pohled věnuji krystalu a pokusu o ho aktivaci, což na šupinaté tváři vykouzlí úsměv. "Seš si jistej že se ty magický šutry mají používaj zrovna takhle? optám se. |
| |
 | soukromá zpráva od Nagrás Nemius "3" pro Znuděně pozoruji dění kolem sebe, je to téměř jako každý den v temných říších, spousta mrtvých jež měli tu smůlu a padly do oka někomu mocnějšímu nebo.... Ale co já vím. Vzdechnu unaveně, a raději pokračuji v cestě domů. Vrata se přede mnou automaticky otevřou, a já vejdu do hlavní budovy čtvrtého rodu Drowského království. Jako vždy mé kroky automaticky zamíří ke katedrále naší bohyně. Cokoliv, jen kdyby to nebyly pavouci.... cokoliv jiného jen... proč oni Prochází mi hlavou, ale nevyslovím ani slabiku. Vím že už teď jsem pod jejím dozorem. Kleknu před oltář, a začnu se modlit, trvá to dlouho a mé mladé tělo se již po hodině začne bránit strnulé poloze, ale dnes vím že se musím zapřít a dokončit rituál. Na konci si nacvičeným pohybem vyhrnu tuniku, a nožem si proříznu kůži i maso na hrudi. Když mi začne krev kanout po rukou a plnit kalíšek pod nimi, teprve pak jsem spokojen a zvednu se. Má bohyně, děkuji že jsem vám směl obětovat svou mrzkou krev. Zašeptám a s přivřenýma očima si obléknu tuniku a pevným krokem vyjdu ven. Zpozoruji neobvyklí zmatek, a vypravím se za ním. Sotva si všímám krve na rukou, a skvrny na jinak černé tunice. Po chvíli zahlédnu důvod nepokojů. / doufám že jsem vám tím nezpůsobil problémy slečno... jen jsem si chtěl trochu zajistit začátek, a pak po tom co jsem dnes směl vidět , jsem do vás vážně blázen až po uši. Ne vážně doufám že si budeš chtít zítra taky povídat.... už teď se moc těším, a třeba tě zvládnu i k něčemu přemluvit..... :D |
| |
| soukromá zpráva od Adramelech pro Zahledím se na Lloth s rozmrzelým úsměvem. "Ty jsi zničila mojí hračku." Pronesu lehce rozmrzelým hlasem a hledím na ni. Když přijde o něco blíže, hytnu ji za ruku a zkroutím jí zapěstí tak, že se teď opírá hrudí o mou hruď. "To by jsi mohla," pronesu zamyšleně, "a nebo bych si je klidně mohl vzít sám a udělat si z tebe svou novou hračku. Co myslíš?" Široce se na ní zazubím a prsty volné ruky jí přejedu po tváři. |
| |
| Mezoberranzan Z trosky jednoho více méně (spíš méně) zachovalého sídla vyjde další živý drow. Míří přímo ke Korisovi a Lugiakovi. Koris se snaží zapnout kámen a Drizzt jen zmateně postává opodál. Kámen si dělá co chce a občas Korisovi uštědří menší ránu bleskem v odobě nepříjemného šimrání až pálení. Adramelechova sféra Lloth- zlomená a pro tuto chvíli naprosto bezmocná se zamračí a snaží se vymámit, ale nemá šanci se pevnému stisku vykroutit. „Pusť mně a vrátím ti je!“ zavrčí a snaží se jakkoliv dostat ze sevření. Když ji pohladíš po tváři, do prstů tě kousne a znovu se pokusí vyprostit. |
| |
| Snažím se proběhnout co nejrychleji mezi kousky suti stále dopadajícími na zem. Přesto když se z mraků prachu konečně dostanu, jsou na mém předtím téměř dokonalém těle, zřetelné stopy šílenství kolem nás . Zatraceně co se to tu...? V rukou se mi objeví krátká dýka, sám vím že mi k ničemu nebude né proti komukoliv kdo umí alespoň trochu bojovat, ale aspoň mám něco na uklidnění mích nervů. Zmateně pozoruji skupinku před sebou, a rychle k nim doběhnu. Zatraceně co to tu děláte musíme pryč, hned! |
| |
| Mezoberranzan Kdyby můj pohled mohl zabíjet, už bych tu měl mršinu draka. Jeho chytré poznámky na téma stav města a použití krystalu mne dostanou do varu. "To vím taky! Těžko sem si mohl nevšimnout v jakým stavu je mé rodné město, nezdá se ti! A co se kamene týče. Já nevím jak by se měl používat nejsem mág ani čaroděj!" vychrlím ze sebe a jen taktak se ovládnu abych s krystalem nepraštil o zem. Nově příchozí drow mne taky dvakrát nenadchne. nejen, že k nám jde s tasenou dýkou, ale ještě má chytré řeči. Na tasenou dýku reaguji naštvaným pohledem a na chytrý dotaz, odpovědí "To tu všichni musíte konstatovat zřejmé? Nějak mi neuniklo, že odsud musíme zmizet. Nejsem slepej a všiml jsem si, že nám tahle jeskyně padá na hlavu. Předpokládám nevíš, jak se používá krystal na otvírání portálů, že?" Soustředím se na krystal, jenž pevně svírám v pěsti. Vždy, když mi dá elektro šok mé prsty trochu povolí, ale hned je na něm pevně sevřu. Tak kamínku já vím, že se s magii moc nepřátelím, ale prosím otevři portál na nějaké bezpečné místo mimo město. Zároveň si snažím představit, podvodní vodopád u kterého se zastavovala armáda, při pochodu proti povrchovým elfům. Krásný houbový hájek, osvětlovaný zářícím mechem, doplněný o vodopád podvodní řeky, působí v porovnání s místem kde jsem teď téměř neskutečně. Klid a mír v porovnání se zkázou a chaosem. |
| |
| "Jo musíme. Já byl najatej jako pomocnej žoldnéř a než jsem se nadál padlo mi na palici město, magie se zbláznila a celkově se svět obrátil tak nějak vzhůru nohama. Docela vzrůšo na jeden jedinej den. A ne s tim šutrem ti neporadím" Konstatuji flegmaticky klidně a znovu si oprašuji šupiny a protřepávám křídla aby mi na nich neseděla ni kousek bordelu. Sem tam se podívám na šutr a po očku sleduji i nově příchozího. |
| |
| Mezoberranzan Drak začne mluvit a ani nevím co mne naštve víc, jestli to jak je klidný nebo to, co říká. "Dobrá tak když odsud musíme zmizet tak zmiz." zavrčím vztekle a než si uvědomím co dělám hodím kámen po drakovy, naštěstí a nebo na neštěstí minu a kámen se rozbije. Tak a máme tu velkej průšvih. Možná jsem nás právě všechny zabil. pomyslím si když zaslechnu nezaměnitelný zvuk tříštěného skla a nebo v našem případě křišťálu. |
| |
| Nový příspěvek v dobrodružství. Modrý. Kvůli dlouhodobé neaktivitě Vaše dobrodružství spadlo do škatulky "Už se dlouho nehrálo -> odpad" a přišel na Vás správce s koštětem. Dejte mi do dvou týdů vědět (nejlépe přímo herním příspěvkem, pokud si nechcete spamovat v dobrodružství, můžete i poštou), jestli jste našli novou chuť k hraní nebo byste rádi vyměnili vypravěče. Pokud se mi neozvete, po skončení lhůty bude dobrodružství ukončeno! Drag Oncave PS: Pro mé kontaktování nepoužívejte herní poštu!Vzhledem k tomu, že se tohoto dobrodružství neúčastním, nedostanu se k ní. |
| |
| Podle všeho konečná pane modrý a mát překlep ve zprávě. Míso týdnů tam máte týdů. ;) |
| |
| :-O Je vidět, že ty moje posty ani nikdo nečte, ta chyba už tam musí být celé dva roky, co ten příspěvek použíám :D |
| |
| Nebo není nikdo tak drzí. Mimochodem píše se používám ne použiám :D |
Created by Martin Ami Čechura © 2003 - 2004
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR