Andor.cz - online Dračí doupě

Ředitel - Grim Reaper - 29. září 2012 11:55
	Jedná se o školu pro monstra všeho druhu:)) Pokud jste třeba upír, vlkodlak, mumie nebo zombie či sucuba, rozhodně zde najdete svoje místo:))

Ředitel - Grim Reaper - 29. září 2012 13:50

Akademie Grima Reapera Bylo zatažené ráno, chystalo se pršet. Já, ředitel Akademie Grim Reapera jsem netrpělivě očekával příchod nováčků do své školy. Škola fungovala skoro pět let bez jediného konfliktu nebo závažnějšího problému. Díky izolaci na ostrově skýtá ideální prostředí pro náctiletá monstra.Kolem ostrova je magická bariéra, která znemožňuje lidem vidět ostrov i přilehlí přístav, který dopravuje monstra z ostrova i na ostrov. Areál školy skýtá zábavu v podobě tělocvičny, tenisového kurtu, fotbalového hřiště, jídelny, kavárničky, knihovna s čítárnou, astrologická věž i s dalekohledem, divadelní sálek, který lze využít i pro konzertní představení nebo párty. Dále tu je krytý bazén, v letních dnech tu funguje i pláž s volejbalem. Sauna s posilovnou se nacházejí v budově školy. Samozřejmostí je tu i ubytování v podobě nadstandartního internátu, který je vybavem pro většiny monstra.

Ředitel - Grim Reaper - 29. září 2012 22:18

Samuel Dorazil jsi do školy mezi prvními, bylo zamračeno, chystalo se pršet, proto by ti denní svit neměl nijak ovlivňovat. Spolu s davem zamíříš nejprve na internát, kde se na nástěnce snažíš najít číslo svého pokoje. Když jej najdeš, u recepční Hydry v lidské podobě se snažíš vymanit klíč, ale její tři hlavy se stále o něčem baví. Saori Taktéž dorazíš mezi prvními. Cítíš se nejistě mezi těmi všemi stvořeními a vláčíš s sebou obrovský kufr, který nemá kolečka. Nikdo ti nepomůže. Zamíříš mylně k budově školy, kde se budeš snažit zjistit, kde vlastně bydlíš. Při výstupu na schodech se ti utrhne ucho kufru, který se skutálí po schodech a dole se otevře a ukáže tak všem jeho obsah. Jennifer Dorazila jsi den předem a teď se rozkoukáváš po škole. Po internátě se celkem vyznáš a na recepci jsi obdržela papírek s tvou spolubydlící jménem Saori. Těšíš se na ní a při prohlídce školní budovy roztomile poskakuješ jako hravé kotě. Při míjení hlavních dveří spozoruješ na vnějších schodech dívku, která se snaží posbírat svoje věci a narvat je zpět do kufru. Nanae Jsi již na pokoji a vybaluješ. Přitom se snažíš zapamatovat vše okolo, kde je školní budova, tvůj pokoj. Někdo zaklepe na dveře. Když otevřeš, stojí tam dívka, která vypadá tak na dvanáct. Má liščí uši a blond vlasy. Ukazuje ti nesměle papírek, kde je napsaný, že je tvoje nová spolubydlící. Nikko Taktéž jsi přijela mezi prvními první lodí. Zamíříš jsi to rovnou na internát, kde jsi po rozhovoru s jinými studenty vyzvedneš u recepční tříhlavé Hydry papírek, kde bydlíš, klíč od pokoje ale už někdo vzal, a výtah je momentálně přecpaný. Vylezeš do čtvrtého patra a hledáš svůj pokoj. Když jej najdeš, zaťukáš. Nathaniel Přijel jsi druhou lodí. Jsi vždy připraven a proto víš kam máš jít. Zamíříš jsi to přímo a rovnou na internát, kde najdeš kluka, jak se hádá s recepční Hydrou, která mu nechce dát klíč od pokoje, protože se její hlavy stéle o něčem hádají.

Ředitel - Grim Reaper - 29. září 2012 22:28

Draggen Přijela jsi o den dříve a teď sedíš ve vestibulu internátu. Sedíš rozvalená na sedačce, hladíš svého hada po hlavě, který leží u tebe. Pozoruješ ostatní studenty, jak se splašeně tlačí, křičí jeden přes druhého a hlavně někteří ani neví, kam mají jít. Jenom se usmíváš a vychutnáváš jsi jejich bezmoc. Cheru S opovrhujícím výrazem se snažíš protlačit skrz dav, který nebere ohledy ani na dvoje křídla. Vyškubnou ti několik pírek a ty jim za to znatelně vyčiníš. Nějak se prostě dostaneš na internát. Bohužel jsi šla vchodem, který budou v příštích dnech využívat kluci, protože je to kratší cesta ke škole. Narazíš zde na kluka s černo-modrými vlasy, který je oděn do košile a džín stejné barvy. Sedí tam na sedačce a cosi čte. S lehkým pohrdáním k němu přistoupíš a zeptáš se ho rázně na radu.

Ředitel - Grim Reaper - 29. září 2012 22:35

Tomas Také jsi přijel o den dříve a momentálně jsi dáváš rozcvičku v posilovně, která je v budově školy. Nářadí i náčiní je uzpůsobeno pro monstra, takže se neboj do toho pořádně opřít. Po posilovně má prakticky volno a můžeš jsi dělat co chceš, protože jsi již ubytován a školu jsi taktéž prohlídl. Dino "Vox" Dorazil jsi až s čtvrtou lodí, kde už nebylo tolik nacpáno. S lehkým kufrem se vyptáváš, kde se máš hlásit, ale ostatní toho nevědí o moc víc než ty a tak jsi odkázán sám na sebe. Nebe se zatáhlo ještě víc a ozval se i hrom. Na zem dopadlo několik kapek. Měl by jsis proto pospíšit a najít urychleně internát nebo promokneš.

Tomas Brown jr. - 29. září 2012 22:52

Cvičíš, cvičím, cvičíme. Izolace, klid a ticho. To jsou věci, které se jednomu omrzí celkem rychle, ale dneska ne. Mám za sebou rok, který by mi nezáviděl nikdo. Navíc ukončený tímhle podivným ostrovem. Už po příjezdu mi byl vysvětlen účel. Rozhodně to nebylo to, co jsem čekal. Proto jsem celkem rád za tohle útočiště. Jsem celkem tělesný typ, ale rozhodně nejsem jedinec s prázdnou hlavou. Tedy aspoň si to myslím a moje zkušenosti to potvrzují. "Time to screem." Usměji se. Jsem v posilovně. Statické nářadí mne aktuálně opravdu nebere. Lepší je faktická plocha na rozcvičování, která je velice pečlivě oddělena od ostatního ve středu. Asi proto, aby mohli makat i ti, co stroje neupřednostňují. Pro mne je to prostě plácek 5x5m, který mám k dispozici. Na uších mám sluchátka. Moje brýle jsou odloženy. Nepotřebuji tohle krytí. Teď a možná ani tady ne. Do uší se mi opře hudba. Bosé nohy lehce nakročí a oči se zavřou. Můj první pohyb je jednoduchý úkrok, za ním jde pravá ruka ze spodního seku a tak dál. Pohyby se pozvolna zrychlují. Jejich akcelerace je poměrně dynamická. "Rovnováha mezi bestií a člověkem." Zní mi v hlavě. Občas si pomyslím, jestli ten japonský magor věděl o tomhle všem. Myšlenka mne vyvede z rovnováhy. Na chvilku otevřu oči. Zelenou barvu mých očí znatelně prokvetla žlutá barva, ale stále je zde víc zelené než žluté. Zavřu opět oči a vrátím se do mého ´tance´. Pohyby se zrychlují a pozvolna dostávají za hranici člověka. Přesto nejsem ještě ani ve stavu se zapotit.

Saori - 29. září 2012 23:00

Den D.. Byl to den jak pojď na mě z boku. Fakt že jo. Říkala jsem si, že horší to být nemohlo. Ne vážně.. Nemohlo. Nejenom, že jsem se ráno pohádala s tátou jak dva psy, potí ještě s Eriekm a pak utěšovala brečícího Kaie, že mě zase brzo uvidí. Byl to člověk. Vzala bych ho sem, ale nemohla jsem. Jinak, ta hádka vypadala asi takhle. ,,Ne nepůjdu.." ,,Půjdeš." ,,Ne.." ,,Půjdeš a bez scén jako minulý rok!" ,,Seru ti na to! Nikam nejdu!" ,,Tímhle tónem se mnou nemluv!!" A už to jelo. Křik, házení věcma, nakonec hrčení a rudnutí očí. Úžasné, opravdu. Následně na to hádka s Erikem o to, jestli jsem blbější já nebo on. Rodina vážně na vraždu. A když si konečně myslím, že by to mohlo jít k lepšímu, tak se to podělá tím, že se mi utrhne ucho od kufru. To, že neměl kolečka ještě šlo, díky tomu, že jsem pořád měla větší sílu, než kdejaký lidský kluk, ale tohle mě do deptalo celkem dobře. Povzdechla jsem si, došla o pár schodů níž a začala dávat věci zpátky do kufru.

Draggen Stone - 29. září 2012 23:08

Smát se jim asi... není zdvořilé, že? - Vestibul Hmpf. Proč čekat, že jo? Když se mě můžou zbavit ještě den předtím, než škola vůbec začne. Divím se, že mě sem neposlali už měsíc dopředu. Pro moje vlastní dobro, samozřejmě. Ustrašení chcípáci. Ačkoliv... být tady je něco tak neskutečně krásného, že s každým krokem na půdě, kde nejsou žádní lidé, je jako vznášet se na hladině nekončícího štěstí. První den je celkem klid. Vlastně úplný klid. Přijelo jen několik málo studentů. Mám nutkání za jedním z nich jít, ale nakonec raději uplatním strategii zašít se v pokoji a extrémně dlouho vybalovat svoje věci z velkého loďáku. Když nastane den, kdy mají přijet všichni ostatní, už časně z rána obsadím sedačku ve vestibulu. Rozhodnu se, že tam zůstanu a budu pozorovat, kdo za monstra přijede. Srdce plesá štěstím tak rychle, že se po mě Acantha často dívá a kontroluje, jestli náhodou každou chvíli nezkolabuji. Najdu si pohodlnou pozici, kdy napůl ležím a napůl sedím a má krásná hadí kamarádka se svým dlouhým tělem obtáčí kolem nohou a hlavou sem tam klinká na mém pravém rameni. "Vidíš to, Acantho?" šeptnu ji v jednom momentu. "Tohle je místo, kam patříme.." Musím se neustále usmívat a snažím se působit milým, avšak dost sebejistým dojmem. Po chvíli se pozorování chaosu, který vládne všemu v tomto vestibulu stane mnohem více, než jen pouhým zabitím času. Tou jejich zmateností se dokonce začínám bavit. V určitém momentě dostanu chuť navázat s někým z nich kontakt, ale pak tu myšlenku zase odhodím někam do vzdálenějších koutů mysli a pozoruji dění dál.

Nanae *Wolfy* Bonuru - 29. září 2012 23:44

Na pokoji Spokojeně si sedím na posteli, vyhazuju z kufru jeden kus oblečení za druhým, z telefonu hraje hudba. Ne nahlas, já ji i takhle slyším skvěle. Vytáhnu poslední kus oblečení a i celkem velkou kopu pokreslených i prázdných sešitů. Kufr strčím pod postel a věci hodím do skříně. Trička a kalhoty tam nahážu jen tak halabala, ale s věšením kabátů, ponč a mikin si dávám záležet. Konečně se dostávám k hoře čmáráků, které vyskládám na stolek vedle postele do úhledného komínku, na jehož vrchol položím penál v podobě plyšáka-tygra. Vytáhnu z něj obyčejnou tužku a otevřu jeden čmárák na volné stránce. Na telefonu navolím v seznamu hudby "Sailing on the silk blue sea" a ulehnu na postel, že počkám na spolubydlící. Ale dříve, než stihnu nakreslit alespoň obrys postavy, ozve se klepání. "Spolubydlící!" nadšeně vypísknu, vyskočím z postele a bleskově stojím u dveří, které v zápětí otevřu. Stojí za nimi dívka asi o hlavu vyšší s liščími oušky a rozpačitým úsměvem. Jen co si všimnu papírku s mým jménem, usměju se na ni a počkám, než vejde dovnitř. Jen co se za ní zaklapnou dveře, nervozitou zrudnu, stáhnu ocas, lehce sklopím ouška a podám jí ruku. "J-Já jsem Nanae.. A ty?" nejistě se usměji.

Dino *Vox* Kitsune - 30. září 2012 07:25

První den Po dlouhé cestě: pěšky, autobusem, na korbě náklaďáku a dokonce i lodí jsem tu. Stojím na nádvoří a prohlížím si areál. Je to tu obří, kam teď? Snažím se zjistit nějaké informace od lidí co byli se mnou na lodi, ale nikdo nic neví. Tak jsem se rozhodl prostě jít s proudem. Začíná pršet. Sundám si kapuci, aby mi kapky padali na obličej, dám si sluchátko jen do pravého ucha a následuji dav lidí. Potom co projdu dveřmi do vestibulu, vidím velké množství lidí. Tlačících se a všichni jsou strašně na hlas. Nasadím si i druhé sluchátko, tašku s věcmi si hodím přes rameno a procházím mezi lidma. Všechno to jsou monstra, je jich tu taková spousta. Nadechnu se nosem. Něco tu smrdí jak zmoklej pes. Podívám se na nějakého kluka přede mnou. Vlkodlak?... Cítím mrtvé maso, pár koček, psa, několik plazů... had... sladká vůně. Otočím hlavou na stranu a tam na sedačce sedí holka, která si ten zmatek pravděpodobně užívá a u sebe mé hada. Když je míjím, dívám se na hada, který kouká mým směrem. S přátelským výrazem ve tváři vypláznu jazyk. Jazyk mám teď proměněný na hadí, pár zubů se změnilo na špičáky, jedno oko na hadí a pod okem mám kus šupinaté kůže. Otočím se od nich a pokračuji. Po pár krocích se vrátím do "normálu", akorát hadí kůži musím strhnout prsty. Dorazím k recepci, za kterou stojí hádající se Hydra. "Promiňte... Promiňte. Zdravím jsem Dino Kitsune. Mohl bych poprosit o klíč od mého pokoje?... Jo a nemáte nějakou mapku areálu?" Pokud mi Hydra vydá klíč a mapku, vydám se hledat svůj pokoj. Doufám, že budu mít nějakýho pohodovýho spolubydlícího. Dojdu až ke dveřím a odemknu je.

Kyoko - 30. září 2012 09:13

Spolubydlící Byla jsme tu již druhý den a už jsme se tu poměrně vyznala. No aspoň tak, že nepotřebuji mapku:) Hopsala jsem si to po chodbě a něco si broukala, když mě zastavil ta dívka. Byla červenovlasá a právě na schodech sbírala svůj obsah kufru. Zasmála sem se potichu a dala si ruku před pusu, pak jsme se pomalu rozešla k ní a šmikala ouškama. Podřepla jsem si, abych ji viděla do očí. Ahoj, pozdravila jsme ji nejprve slušně, nechceš pomoci? A já už v ruce držela kraťasy a tričko, které jsme dívce podávala. Jsem Jennifer Navarro, ale klidně mi říkej jen Jenn, a ty? a všechny věci, které jsem sebrala jsme úhledně složila, jelikož opravdu nesnáším rozházené oblečení ve skříních a kufrech.

Cheru B. Grigori - 30. září 2012 09:53

"Vážně milé,děkuji."-Aneb neohleduplní zmetci kam se podíváš. Po dlouhé cestě bývají lidé obyčejně unavení- na tom není nic zvláštního, jsou potom podráždění a otrávení. A co teprve anděl. Co hůř, takový Nefil je až hysterický. No vážně, mám s tím velmi osobní zkušenosti. Veškeré naše cestovní prostředky mohou být sebepohodlnější- a to se můžete spolehnout, že jsou- taková masa...osob vám pěkně pocuchá peří. Doslova. Kdyby mi to vychování dovolovalo, umlátila bych jich pár právě křídly. Mých křídel by se neměli ani dotknout! Natož aby mi vypadla pírka... to je vrchol. To si budu pamatovat. Areál sám o sobě na mě až takový dojem neudělal. Jsem na takové věci zvyklá. Neohlížím se napravo,nalevo a zamířím si to k prvnímu vchodu, na který narazím. Prodírám se davem, naprosto zhnusená nevyhnutelností doteku. To je tak nedůstojné jako když se lidé vozí metrem, nebo podobné věci. Zastavím se na místě kde si můžu trochu protáhnout křídla a upravit si vlasy. Potom se uklidním a opřu se o svůj obrovský kufr. Přehlížím hlavy všech okolo, až zaměřím kohosi, kdo se neustále chaoticky nemotá sem a tam jako ti ostatní a zamířím k němu rychlým krokem. Sedí na pohovce a čte si. Za to ho v duchu odměním obdivem, já bych si v takové vřavě číst nemohla. Shora se na něj podívám a rázně na něj promluvím, aby mne vůbec bylo slyšet. "Zdravím, " Oslovím ho a založím ruce na hrudi. "Nerada obtěžuji, " Mám co dělat, abych to neřekla vyloženě ironickým tónem, protože mi připadá že z nás dvou jsem tu obtěžována pouze já, i když tak nějak tuším, že to ode mne není tak úplně fér. No a co. "Ale nevíš náhodou, kde bych sehnala informace o ubytování a hlavně pokoj?" Pomyšlení na vytoužené soukromí mě natolik uklidní, že spustím ruce podél těla z obranné pózy kdy jsou založené na hrudi aby to nevypadalo, že si jeho rady cením tak málo, ačkoliv přesně tak mi to velí přirozenost.

Vergil - 30. září 2012 10:48

Chaos, chaos, chaos a zase chaos Ráno bylo jako vždycky naprostý chaos. A ten jsem projednou neměl nasvědomí já! Ano, projednou. Nikdo totiž nemá ponětí, jak je těžký být synem Smrti. A teď rozhodně nemam na mysli to známé přirovnání. Jsem skutečně synem Smrti. Rozhodl jsem se zúčastnit tohohle chaosu přímo u zdroje. A ten byl vestibul internátu. Nemýlil jsem se. Monstra tu pobíhala vyplašeně sem a tam, panikařili, hádali se, prali se o místo ve výtahu a strkali se na schodech. Ano, chaos. Velmi příjemný chaos. Usadil jsem se na sedačku s knihou v ruce. Chvíly jsem pozoroval vzniklí chaos, ale poté jsem se začal číst román psaný v latině, dnes už naprosto mrtvém jazyce. Ale já, jakožto smrt, od "narození" umím všechny jazyky světa. Jo, můžu říct, že jsem tohle všechno užíval. Ještě tak týden, možná dva bude tenhle chaos trvat a potom to půjde všechno do kopru. Ostatně jako každý rok. Recepční Hydra mě baví ze všeho nejvíc, ty tři hlavy jsou stále v sobě a naprosto ignoruje její povinnosti. Musel jsem se jenom usmívat. Z davu si ke mě namíří holka. Což mě celkem překvapí, protože přišla vchodem na klučičí kolej. Nicméně, zřejmě je tu první den. Vypadá dost naštvaně, ale jelikož zahlédnu její křídla. Andělíček, není čemu se divit. Ze zkušenosti vím, že stačí se jich jenom dotknout a div tě nepošlou do plamenů pekelných. Ne, že by peklo bylo něco špatného, mě osobně se tam celkem líbí. Teplíčko, duše kam se podíváš a Mephistopheles mě vždy s radostí vítá. Vychrlí na mě věty z nich jsem pochopil, že mě žádá o radu. Ooo, jsem potěšen. Anděl žádá o radu Smrt. Takováhle příležitost je jednou za milénium. Stíny za mnou se lehce zakmitají, ano stíny jsou mí věrní společníci ale zároveň jsi ze mě občas střílejí. Někdy se prostě bavím s hadí ženou a oni za mnou vytvářejí to, jak vlastně skutečně vypadám. Samosebou potom vždycky berou raději do zaječích. Mno, tak se tedy zvednu ze sedačky, je neslušnost bavit se s dámou když muž sedí a ona stojí. Lehce se ukloním. "Především tě zdravím a zároveň vítám na téhle škole. Pokud jde o obtěžování, tak nijak neobtěžuješ. Veškeré informace o ubytování najdeš u recepční Hydry, ale její hlavy jsou poněkud stále ve při. Dá práci dostat z ní co potřebuješ." řeknu a trochu se u toho uculím.

Nikko - 30. září 2012 12:12

Tři hlavy? a pokoj Nanae Pomalu vystoupím z lodi a v pravé ruce držím kufr. Chtělo by to příště až někam půjdu vzít něco co má kolečka. Postěžuji si pro sebe a vydám se rovnou na internát. Když k němu dojdu nevím vlastně kam mám jít, nebo co si kde vzít. Přeci jenom kromě toho kufru nemám nic. Tedy přesněji nic co by naznačovalo jaký mám pokoj, kde a s kým. Doufám, že mám spolubydlící. Lehce se usměji a začnu se ptát okolních studentů jestli je tu recepce, nebo něco takové, kde se dají vyzvednou klíče od pokoje či nějaké informace k němu. Ostatní byli moc milí a hned mi zdělili, kde je tu recepce. Když k ní, ale dojdu trošku se zarazím. Tři hlavy... Vím, že se nemá zírat, ale jak často uvidíte tři hlavy? Chvilku na ní stále překvapeně koukám a poté si od ní vezmu papírek, kde bydlím. opatrně se jí zeptám zda nedostanu i klíč, ale ten už někdo vzal. Tak to vypadá, že budu mít spolubydlící. Nebýt okolo mě takový chumel žijících, radostně bych zatleskala. Přejdu k výtahu, ale pár metrů se před ním zastavím a sleduji tu masu co se tam cpe, jak o život. Chytnu tik do oka smíchy. Některé momentky jsou vážně legrační. Poraženě si tedy vzdychnu a rozejdu se na dlouhou cestu po schodech do 4 patra. V 1 patře jsem ještě fit a nepociťuji zátěž kufru, který stále táhnu sebou. Ve 2 patře už mě trošku ten kufr začíná vadit. Třetí patro, už mě začíná bolet ruku s kufrem a tak se na chvilku zastavím. Položím ho na zem a pořádně si protáhnu záda. Už jen jedno patro. Protáhnu si ještě ruce od zápěstí až po ramena, popadnu kufr a zase lezu po schodech nahoru. Konečně jsem tu! Zvolám radostně v duchu, když dovylezu poslední ze schodů. Podívám se na papírek co jsem dostala a pak kolem sebe. Když najdu správný směr vydám se ke dveřím, kde má být můj pokoj. Najdu je na první pokus. Zaťukám. Z poza dveří uslyším nějaké vypísknutí a hned na to se otevřou dveře. Ve dveřích stojí dívka o trošku menší postavy než já se stříbrnými vlásky a stejné barvy i ouška. Ukážu jí papírek a rozpačitě se usměji. Vždy jsem ze začátku plachá, nikdy nevím kdo má jakou povahu. Když uvolní cestu vejdu dovnitř a položím kufr na volnou postel. Která je na sto procent moje. Otočím se zpátky na svojí novou spolubydlící a podám ji taktéž ruku. "Nikko, těší mě." Přátelsky a trošku plaše se usměji a potřesu si sní. Poté dám ruku zpět. Kdyby šlo teď vidět všech mích devět ocásků, byly by sklopené k zemí plachostí. Díky bohu, že je dokážu schovat, jako když žádné nemám. Takhle mám jenom ouška a připadám si více, jako člověk. "Doufám, že spolu budeme vycházet N-nanae." Její jméno řeknu s hodně nervozním hlasem. Moc 'lidí' se se mnou dříve nebavilo, měli strach, abych jim nevzala duši. Všimnu si, že na její posteli leží skicák. Radostně nastražím svá ouška a usměji se. "Ráda kreslíš?" To, že bych si měla asi prvně vybalit nějak neřeším, protože když vidím papír a tužku nejradši bych si šla také kreslit.

Cheru B. Grigori - 30. září 2012 15:47

Když se mi dostane odpovědi, souhlasně kývnu hlavou, abych dala najevo že chápu a schvaluji skutečnost, že se vůbec obtěžoval zvednout se. Hydru jsem již po cestě zahlédla, ale ani by mne nenapadlo že To má zastávat funkci recepční. Kolem ní se to hemžilo zmatenými studenty. Nakrčím znechuceně nos, když si představím že bych se musela mačkat s nimi. Zhluboka se nadechnu. Je tak nějak jasné, že tenhle kluk se tu vyzná, pravděpodobně tu není prvním rokem. Chystám se ho oslovit podruhé, když se stíny za ním zakomíhají, tak nějak nepřirozeně. Zatím jsem o jeho pohled ani nezavadila, stíny plně zaujaly mou pozornost. Zvednu obočí. Jak rozkošné. Pomyslím si ironicky a teprve potom se mu podívám do očí. "A jiný způsob není? Nebo nějaký zaručený, jak z ní ty zatracený klíčky vymámit?" Tahání tak hrozně těžkého kufru a představa že ho budu muset sama vláčet do... kteréhokoliv patra, (Protože použití výtahu nepřipadá v úvahu!) mě frustruje.

Nathaniel Wishai - 30. září 2012 15:48

Cesta - hydra Už je to dlouho co jsem tady byl. Byl jsem tady vůbec někdy ? Nejspíše ano, ale jak moc je to dávno ... je to smutné když člověk si nepamatuje co se stalo, ale u lidí se tomu říká snad amnésie ? Jak se tomu může říkat u démonů ? Ztráta paměti po znovuzrození, kdo to kdy slyšel. Ale taky pravda že většina lidí neslyšela ani o znovuzrození. Stojím u zábradlí a přemýšlím. V naprosté tichosti sleduju malé vlnky v dáli. Vše mi přijde tak moc povědomé. Kolem je tolik nelidí...spousta, hromada. Zavřu oči a ušklíbnu se, tenhle pocit znám velmi dobře, ale odkud ? Odkud jen bych mohl tohle znát ? Prsty přejedu po zábradlí kde přejede pár bílých plamínků které ihned zhasnou. Už je to tady, vystoupit a vydat se v tlačenici všech možných i nemožných tvorů k hydře. Počkat, jak vůbec víc že je to hydra ? Zavrtím hlavou a prosmeknu se hloučkem. Kufr v jedné ruce, cestovní tašku přes druhé rameno a kytara pluje vzduchem kousek nade mnou. Cestovní taška je velmi dlouhá a občas to v ní podivně zašramotí, spíše zařinčí. Pomalým krokem dorazím k recepci a zadívám se na zoufalého kluka který se snaží vymanit si klíč od pokoje. Ušklíbnu se a nadechnu se. "Dámy ?" Nic ... "Dámy ?" ... nic. Kluk vedle mě je již asi z podobných pokusů zoufalý. Možná je mu to taky uplně jedno. Povzdechnu si a na stole (pro někoho kdo by to viděl asi deset centimetrů nad) se rozběhne bílý, zářivý plamen. Nic však nesežehne, žár by však mohl konečně upoutat pozornost Hydry. Pokud ano tak plamen zmizí v jediné sekundě a já tam stojím s milým úsměvem, Kufrem a taškou na zemi a kytarou levitující těsně za mnou. "Dobré ráno dámy. Mohl bych poprosit o pokoj ?" Zeptám se velmi milým, konverzačním tónem.

Vergil - 30. září 2012 18:47

Vestibul Šibalsky se toho andílka pousměji. "Vždycky se najde cesta." řeknu a vytáhnu s kapsy jednu z duší, které vlastním. Jsou to něco jako moji sluhové. Spala. Nechal jsem jí ležet na rozevřené dlani a druhou rukou jsem do ní lehce šťouchl. Zazívala a otevřela černá očka. Vyslal jsem jí myšlenku s pokyny. Duše jinak nereagují. Neslyší, jenom vnímají myšlenky. Poté se vznesla do vzduchu a zmizela. Zastrčil jsem jsi ruce do kapes u džín a čekal na výsledek. Podíval jsem se na andílka. Viděl jsem jí na očích, že trošku nevěděla o co jde. Trochu jsem se tomu usmál. "Poslal jsem duši, aby se podívala po tvém klíči." Duše se po chvilce vrátila a v puse, která nikam nevedla, držela přívěsek s klíčem a papírek s číslem pokoje a jinýma věcma. Natáhl jsem ruku a duše se mi usadila na dlani. "Tady je máš, můžeš jsi je klidně vzít a jelikož jak vidím máš pokoj ve třetím patře a tak nějak tuším, že výtahem nepojedeš, nabízim ti, že ti vezmu kufry." řeknu s úsměvem.

Ředitel - Grim Reaper - 30. září 2012 19:02

Kaien Jelikož jsi na škole již druhým rokem, nic tě tu nepřekvapuje. z balkónu svého pokoje pozoruješ chaos venku. Ten tě ale za chvíli omrzí a vydáš se na procházku do knihovny, kde jsi vybereš četbu a jelikož venku prší, usadíš se u sebe v pokoji na pohovce. Ruch venku je ale příliš velký a ty se nemůžeš soustředit na četbu. Odložíš knihu a jdeš se internátě projít a prozkoumat situaci, kdo všechno za nová monstra přijelo. Eliz Díky děšti přijedeš přepředposlední lodí. Chaos venku není už takoví jako byl dopoledne a brzy po obědě. Zamíříš nejistě ke školní budově, ale brzy zjistíš, že jsi na špatném místě a zamíříš k druhé velké budově, doufajíc, že je to internát. K tvému štěstí tak byl. Vlezeš dovnitř, ale uvnitř panuje stálý chaos, který se nijak nezměnil od rána, ba možná naopak. Recepční Hydra se stále hádá mezi sebou a studenti a marně snaží dostat své klíče od pokojů.

Ředitel - Grim Reaper - 30. září 2012 19:15

Amu Dorazíš taktéž přepředposlední lodí. Benku prší, je zataženo takže by s tebou denní svštlo nemělo nic dělat. Prodíráš se davem ve snaze dorazit k internátu. Nějakým záhadným způsobem se ti podaří získat číslo svého pokoje ale klíč už někdo vzal, takže máš spolubydlící. Musíš se dostat do třetího patra, je na tobě jestli použiješ výtah nebo schody. Když se nějak dostaneš a najdeš svůj pokoj, je v něm už dívka, která je modrá s krystalky ledu na kůži. Představí se ti jako Eliz. Keisha Projistotu jsi dorazila den předem, jelikož dneska moc slunce nesvítí, není tě moc vidět. Ještě, že jsi přijela den předem, ušetřila jsis tlačenice a skanice, které by určitě nastali, protože tě není právě moc vidět. jelikož miluješ sladké, tak jsi od rána zavřená v internátní kuchyňce a pečeš.

Elizabeth Winter - 30. září 2012 19:15

Internát Po neúspěšném prvním pokusu trefit se do internátu, se mi to napodruhé konečně podařilo. Když vejdu uvidím trojhlavou hydru, jak se hádá sama se sebou a nedělá to, co má. Uf je to horší, než jsem si myslela. Nemám u sebe nic, žádná zavazadla jako ostatní, jen pytel ve kterém mám nějaké náhradní věci, ale není jich mnoho. Sundám si kapuci, která mi doteď zakrývala obličej, a vydám se k hydře, doufajíc, že dostanu informaci o tom kde bydlím dříve, než ostatní studenti. Nerazím si cestu, ani se nijak neprodírám, jen je mi nepříjemné tolik lidí na jednom místě, tak nevědomky zařídím, že klesne teplota v celé recepci. Pomalu přijdu k hydře, která mě asi zpozorovala díky mé modré pleti a havranově černým vlasům. ,, Dobrý večer, mohu vás poprosit o informaci, kde budu pobývat? Mé jméno je Elizabeth Winter." Když zpozoruji, že je ostatním trochu zima, tak hned přestanu. Sakra už zase! Nesmím tohle dělat i když o tom nevím. Kdo ví jestli nebudu mít spolubydlící, takhle by mohla umrznout.

Keisha Patrickles *M* - 30. září 2012 19:36

Hurá, príjem cukru! Ráno som vstala pomerne skoro a pretrela som si rukou tvár. Nato som otvorila oči a zistila, že cez ruku vidím okno, za ktorým je zamračené, škaredé počasie. Takže predpovede neklamali... Zľahka sa zamračím, ale hneď aj vystriem čelo a zošuchnem bosé nohy z postele. Vyberiem sa do kúpeľne kde si začnem tvár a vlastne všetku kožu, ktorá bude skrz oblečenie vytŕčať, natierať bledým mejkapom totožným s odtieňom mojej kože, aby do mňa niekto v nestráženej chvíli na nejakom mieste s nedostatkom svetla nevrazil a nezhodil ma z nôh. Postavím sa v kúpeľni pod žiarovku, aby som bola dobre viditeľná. Vyjdem z izby oblečená v dlhých modrých úzkych rifliach, na nohách mám nízke plátené bledé tenisky a na sebe obtiahnutý žltý dlhší svetrík, vyberiem sa do kuchyne. Som celkom hladná a mám neodolateľnú chuť na sladké. Ešte šťastie že môj metabolizmus sa dostatočne zaoberá premenou svetla na niečo, vďaka čomu ma je vidno, inak by som sa tu už gúľala. Pomyslím si, keďže so svojím nizučkým vzrastom by som pri mojich biednych 158 centimetroch nemala pri tom množstve čokolády čo pojem vyzerať akoby ma mohol niekto zlomiť jednou rukou. Keď idem okolo schodov, jasne počuj ten zmätok, čo panuje dole. Zastavím sa akurát na tienistejšom mieste, ale vďaka mejkapu jediné, čo je na mne zvláštne sú teraz vlasy, ktoré sú polopriesvitné a vyzerajú tak trocha ako dúhové pramienky vody. Som rada že som prišla včera. Musí tam byť neuveriteľný zhon. Chudáci. Objímem sa rukami a tak vojde do kuchyne, kde si začnem zháňať potrebné suroviny a pripravovať čokoládovo- tvarohový strúhaný koláč. Onedlho sa už po chodbe šíri lahodná vôňa.

Nanae *Wolfy* Bonuru - 30. září 2012 20:31

Na pokoji s novou spolubydlící Když se ke mně otočí zády, nadšeně se usměju. Ona má taky ouška! Určitě nebudu jediná! Tady si ze mě přece nebudou moct dělat srandu za to, jak vypadám, když je nás tu tolik zvláštních. Spokojeně si poskočím. "Ta-Taky doufám.. Ale řekla bych, že jo, nemyslíš? usměji se na ni. Většinou mě neměli moc rádi, tak jsem měla domácího učitele.. Ale ten taky nebyl nejmilejší. Oklepu se, abych rychle odehnala špatný myšlenky. Hned poté, co se představíme se zadívá na můj čmárák na posteli. "No.. Kreslím ráda, ale není to nic moc.." lehce zrudnu a sklopím ouško. "A ty kreslíš?" usměji se na ni a znovu si sednu na postel. Začnu si jeden pramen vlasů pomalu namotávat na prst. Pak se najednou uzvednu a otevřu okno. "Promiň, bylo tu vedro." uculím se nesměle.

Elizabeth Winter - 30. září 2012 20:59

Recepce-pokoj Hydra se na mě podívala a jen mi podala papírek kde bylo třetí patro a číslo pokoje. Naposledy se rozhlédnu a odcházím po schodech do třetího patra a následně do pokoje. Jen odemknu a vejdu. hmmm jsem zvědavá, kdo bude mým spolubydlícím. Abych řekla pravdu, tak ani nechci mít spolubydlící. No nic vyndám si věci z pytle, jsou čisté, včera jsem je všechny prala. A tak si je jeden dám do skříně, kde zaberou necelý jeden foch. plus si ještě sundám plášť a pověsím ho do skříně. Hm měla bych se podívat po nějakém krámku, abych si koupila nějaké oblečení. Ale nemůžu tu zamknout protože by se sem nedostala ta druhá. No to je jedno jdu se tu projít. A vyrazím ven z pokoje a jdu zase do recepce, stoupnu si na schody a koukám se na ostatní, jak se hemží. Je to zvláštní, být někde, kde vás nechtějí zabít. Ale je to hezký pocit. Kdokoli kdo mě spatří vidí modrou ženu, která má bílé oči, černé vlasy a na těle ledové krystalky. Je oblečena do bílých šatů, které jsou skoro průsvitné jen přes dekolt a zhruba 35 cm sukně je neprůhledné.

Nikko - 30. září 2012 21:06

Na pokoji Nanae "Jo myslím, že jo." Radostně se usměji. "Né není za co se omlouvat. Vedro tu opravdu bylo. A ano kreslím, i když moc světoborně to nevypadá. Kreslím hlavně proto, protože mě to baví." Řeknu po pravdě. Vážně když už něco maluji moc dokonale to nevypadá. Ale mě to vůbec nevadí, kreslím ráda. Můžu si tak přivést na papír jakékoliv věci, které mě napadnou. A je mi jedno zda se to někomu nelíbí. Otočím se zpátky ke kufru a začnu si vybalovat. "Když o tom teď tak přemýšlím nedostaly jsme žádný rozvrh hodin že?" Promluvím na svojí spolubydlící zatímco chodím s oblečením ke skříně a z prázdnýma rukama zase ke kufru. Všechno oblečení urovnané pěkně na sobě z kufru dám do volné skříně a poté prázdný kufr instinktivně zastrčím pod svojí postel. Na to se na ní posadím a zadívám se ven z okna. Jak asi bude vypadat první hodina? Doufám, že tam nebudou nějaká otravná individua. Normálně bych si začla pohupovat nohama, ale místo toho sklopuji ouška a zase je narovnávám. Podívám se na Nanae a usmívám se. "Koho myslíš, že ve třídě potkáme?" Po pravdě nerada bych tam narazila na pavoučí ženu, tedy arachne spíše asi že. Nemám pavouky moc v lásce.

Nanae *Wolfy* Bonuru - 30. září 2012 21:36

Na pokoji "Mohla bych se podívat jak kreslí? Nemusí to být hned, ale klidně i později. Nikdy jsem se naživo s někým, kdo rád kreslí nesetkala." přiznám a protáhnu se. Pak se ale zamyslím. "No.. je pravda, že žádný rozvrh nemám.. Nemůže být někde dole nástěnka? Že by tam byl třeba i seznam učitelů, žáků, rozpis tříd a podobně." prohlásím a vykouknu z okna. Kapky deště krásně dopadají na ze. Krásně to šumí. Sem tam zaslechnu, jak fouká vítr. Usměji se a chci něco říct, ale v tom zaslechnu hrom. Polije mě horko a naskočí mi husí kůže. "H-Huááá!" vyjeknu a skočím okamžitě skočím za Nikko celá roztřesená. "P-Promiň.. Ale.. ono hřmí.." vyklepu ze sebe, když v tom se i blýskne. "I-Iu.." kňučím přikrčená za Nikko. "J-Já mám trochu strach z b-bouřek.." pofňuknu a zavřu pevně oči.

Hinamori Amu - 30. září 2012 22:01

Internát Dorazila jsem na internát docela pozdě, a úplně promočená. Byla mi celkem zima. Takže jsem svým způsobem byla ráda, že na internátě bylo takové teplo. Prodrala jsem se k recepci a zjistila jsem si číslo pokoje. No upřímně ani nevím jak se mi to povedlo. No klíč už někdo vzal. Moc nadšená jsem nebyla. No super mám spolubydlící, jsem velmi zvědavá kdo to bude. Vezmu si svoje věci a vyběhnu po schodech do třetího patra. Najdu svůj pokoj a vejdu. Ale v pokoji není nikdo. Což mě celkem znepokojuje. No nic začnu pomalu vybalovat věci. Doufám, že to bude v pohodě holka Jdu se projít po chodbách.

Keisha Patrickles *M* - 30. září 2012 22:18

Občerstvenie. Keď dopečiem, pomerne spokojne sa pozerám na dva rozvoniavajúce plechy plné nakrájanýchkoláčov (aby ste vedeli ako vyzerajú, spodok a vrch je čokoládové cesto, stred tvaroh :)). Pár z druhého plechu vezmem. Keďže pre pečením som si musela umyť ruky akonáhle vkĺznu do tieňa ktorý na plechu položenom na pulte tvoria horné skrinky, ruky takmer úplne zmiznú. Takisto zmizne asi 6 kúskov koláču vo mne. Nato preložím všetky koláče na jeden plech. Fakt som neodhadla počet surovín, je ich neuveriteľne veľa. Zanesiem ich tým chudákom dole, určite tam čakajú celú večnosť a musia byť už aj hladný. Dúfam, že im tým aspoň spravím radosť. Na ruky si dám chňapky, aby som sa nepopálila na plechu a aby to nevyzeralo že plech v mojich sem tam neviditeľných rukách lieta. Opatrne vyjdem z kuchyne a keďže cez vrchovato naložený veľký plech takmer nevidím, veľmi ostražito idem dolu po schodoch. A nebude to vyzerať čudne že tam iba tak zídem s koláčmi? Na také úvahy je už bohužial neskoro, keďže zídem dole do toho chaosu. Nájdem nejaký prázdny stolík alebo pult alebo hocičo kde môžem plech položiť a neisto sa obzerám, či sa niekto na tom nezasmeje. Aj napriek neistote sa na všetkých čo si ma náhodou všimli milo usmejem aby som dala najavo, že každý si môže vziať a začnem pomaly cúvať späť k schodom. A teraz nenápadne zmiznúť.

Nikko - 30. září 2012 22:26

Na pokoji Nanae "Ya, můžeš se podívat jak kreslím. Spíše až později v tomhle deštivém počasí by to nebylo ono. Nejraději kreslím, když je hezky." Odsouhlasím její návrh. Vůbec mi nevadí, že chce vidět jak kreslím, ale nic dokonalého to opravdu nebude. Když se na ní podívám, jak vykukuje z okna popadne mě docela strach, aby z něj nedej bože, tady spíše asi smrtko, nespadla. "Možná, že tam někde nějaká je. Ale žádnou jsem tam neviděla. I když koukala jsem spíše na tu masu co se cpala do výtahu a na tříhlavou recepční." Při spomínce na její uhádané tři hlavy mi naskočí mráz po zádech. A to nedej bože, kdyby jí je chtěl někdo ušmiknout. Další pohled na její hlavy, kdyby jich bylo víc bych asi nesnesla. Zaposlouchám se do zvuku kapek. Jaká to krásná melodie. Když zazní hrom vůbec mě to nerozhází, ale vyděsí mě Nanaečino vyjeknutí a její rychlí skok za mě. "Íík!" Vyjeknu jen vyděšeně a překvapeně, když za mě skočí. Začnu pomalu z hluboka dýchat a v duchu se uklidňuji. "Ty jsi mě teda vylekala." Řeknu trošku káravě a otočím hlavu za sebe co to jen jde. Při pohledu na ní, jak se ale třese jí to nemilé překvapení ihned prominu. "Podle mě to vypadá, že trochu víc než jen trochu." Usměji se a přesednu si k čelem před ní. Poté zvednu ruce a přikryji jima její ouška na hlavě. "Tak, takhle už to hřmění nebude tak hlasité a nebude tě to tolik děsit." Stále se laskavě usmívám a držím jí rukama ouška u hlavy.

Nanae *Wolfy* Bonuru - 30. září 2012 23:07

Na pokoji Jak za ní sedím skrčená, zrudnu bleskově studem. Znám ji pár minut a už tu kvičím? Co já jsem to vůbec za stvoření.. "P-promiň, to za chvilku přejde.? pronesu nejistě a pokusím se na ni usmát. Najednou mi ale přiloží dlaně k uším, aby ztlumila to, co slyším. Chtě nechtě, musím se uculit. "Děkuju.. Jen doufám, že to brzo přejde. prohlásím a zadívám se z okna. Sice to nevypadá, že se to hodlá v nejbližších minutách uklidnit, ale doufat v to můžu. "Škoda, že tu nejsou zvukovzdorná okna.. Hned by bylo veseleji." řeknu a oklepu se při dalším zahřmění. "C-Co kdybychom se podívaly po nějaké té nástěnce..? upřímně nijak netoužím najít nástěnku, ale spíš doufám, že tu někde bude místo, kde nebudou slyšet ty hromy.

Nikko - 01. října 2012 14:49

Na pokoji Nanae Na zmínku o zvukovzdorných dveří se jenom usměji. Pro ní by se asi hodně hodily. Mě bouřka nijak nevadí. Když je bouřka, nebe vypadá tak temně a tajemně. S občasným probleskujícím světlem, který proletí spoustu cesty během mrknutí oka. Burácení hromu je jako hodně špatný hudebník, který se snaží bouchnou do bubnu co nejlépe, aby vydal ten správný zvuk. A nakonec příjemné tiché pleskání kapek co dopadnou na zemský povrch za jejich šumivého dopadu. Sundám jí ruce z oušek. "Tak dobře." Vstanu z postele a přejdu ke dveřím, které uchopím za kliku. Počkám až vyjde ven na chodbu první Nanae a potom za ní zavřu dveře. "Vezmeme to po schodech či pokud už je volný výtah jím?" Zeptám se jí než se vůbec rozejdeme. Pak se, ale zastavím a zamyslím se. Možná to není zrovna moc slušné, ale zajímá mě to. "Nanae smím se tě zeptat co jsi vlastně za ouškaté stvoření?" Na to pohnu svýma ouškama. Zatím to nebylo zmíněno , ale už podle uší to musí být kočkovitá či psovitá čeleď.

Nanae *Wolfy* Bonuru - 01. října 2012 15:03

Na chodbě Když mi spustí ruce z oušek a já začnu zase slyšet pořádně, urychleně se postavím a projdu již otevřenými dveřmi. Počkám, než zavře dveře do pokoje, vytáhnu z kapsy klíč a zamknu ho. "Asi bych šla po schodech, pochybuji, že už všichni prošli.. " prohlásím zamyšleně a chci se pohnout z místa směrem ke schodům. Teď půjdeme dolů, tak je to v pohodě, ale zpátky to už bude o trochu horší. "Nom.. Jsem polovlčí démon.. Nesměj se, prosím.." prohlásím a zastřihám oušky. určitě tu budou "plnokrevní" démoni a já tady kříženec člověka a vlčího vůdce.. Kdo to kdy viděl, že? "A ty jsi?" napadne mě liška, ale rozhodně si tím nemůžu být úplně jistá. Co kdybych se spletla? To by byl trapas. Pomalu se rozejdu směrem ke schodům a doufám, že Nikko mě následuje. Počkám, dokud nedojde vedle mě. Nemám ráda, když jde někdo za mnou. Když dojdu ke schodům, rozhlédnu a, jestli někdo nejde. Nikoho nevidím, tak si sednu na zábradlí a sjedu až do mezi patra. Odtamtud na Nikko mávnu. "Pojď taky, je to sranda!" Zaculím se a počkám, než dojde/dojede ke mně a svezu se další půl patro.

Ředitel - Grim Reaper - 01. října 2012 15:27

Hodiny v hlavní věži školní budovy nemilosrdně odbíjejí a čas splyne, stejně jako život monster zde na škole. Přijelo více žáků než jsem vůbec doufal, že přijede. Teď už jenom zbývá, aby společně dobře vycházeli. Počasí venku je opravdu ošklivé. Řetězy deště padají na pozemky a je jen pár studentů venku, spíše to jsou takoví, kteří mají déšť rádi nebo vodomilná monstra. Občas se zableskne, nebo uhodí hrom, ale studenti jsou před blesky v bezpečí. Moře okolo ostrova je lehce rozbouřené, ale nijak neohrozí ostrov, díky magické bariéře. Moře se plaví poslední loď dneška. Vlny jsi s ní pohrávají jako s gumovou kachničkou, ale zdá se, že kapitán má vše pod kontrolou. Hodiny odbíjejí šest hodin večer. Díky zamračenému počasí to ale skoro není poznat. Studenti bydlící na internátě mají do půl osmé večeře a od půl desáté je noční klid. Jídelna vám poskytne vše, aby jste ukojili své chutě. Čerstvá, šťavnaté maso pro milovníky syrového, zelenina, sýry, tofu, pro milovníky bioživota. Nějaké ryby, pečivo a studený i teplý bufet pro ty co jsou něco mezitím. Dále se tu najde i několik pytlíků transplantační krve, samozřejmě řádně vychlazená, pro upíří studenty. Pár myší a kuřat pro polodémony nebo polomonstra. Stačí jsi jen vybrat a pustit se do toho! Dále rozvrhy budou vyvěšeny během noci na každém s pater internátu. Bude zde jméno jednotlivích studentů a číslo učebny, kde budou trávit výuku následujících pár dní, než vznikne stálí rozvrch. Studenti co jsou tu již rokem a déle obdrželi svůj rozvrh ještě před nástupem do školy poštou.

Ředitel - Grim Reaper - 01. října 2012 17:13

Caille Dorazíš za prudkého deště poslední lodí. Kapitán s obtížemi přistane u mola. Skupinka, který s tebou vystoupí není nijak velká, ale během cesty na internát dost promoknete. Když dorazíte konečně do "sucha", recepční Hydra se stále hádá mezi sebou s hladový, unavení studenti se dožadují svých klíčů. Výtah je stále nacpaný. Je na tobě jak zvládneš situaci. Reina Taktéž dorazíš poslední lodí dne. Než dorazíš i se skupinkou na internát, promokneš skoro na kost. Okamžitě se rozhlížíš po svém bratrovi, ale bezvýsledně. Naštvaně se protáhneš davem a u recepční se dožaduješ svého klíče. Jelikož tě ignoruje, začneš na ní křičet a ona se s tebou začne hádat. Po krátké hádce ti ale vydá tvůj klíč a ty velice naštvaně vyrazíš do svého pokoje. Výtah je ale přecpaný a ty máš těžký kufr, takže schody ani padají. Nargelas Též dorazíš poslední lodí. Jako všichni z téhle skupinky i ty promokneš a ke všemu jsi cítít jako mokrý pes. Ostatní nad tebou ohrnují nos. Nějak se procpeš davem a dožaduješ se svého klíče. Hydra tě ale ignoruje. Po nějaké chvilce ignorace ti rupnou nervy a skočíš za to její okýnko a prostě jí urveš všechny tři hlavy. Bohužel je to to nejhorší co jsi mohl udělat. Zavládne ve vestibulu naprosté ticho. Nikdo se neodváží ani pípnout. Po chvilce z nehybného těla a znetvořených krků začnou vyrůstat nové hlavy, které se ale rozdvojí, takže místo třech hlav má hlav šest.

Cheru B. Grigori - 01. října 2012 17:22

Vestibul Ačkoliv už jsem viděla ledacos, něco takového něco ještě ně. Opravdu se asi tvářím tak jak, jak se cítím, tak se rychle seberu a očekávám vysvětlení. Moc se mi nelíbí, že má takhle navrch, na to nejsem zvyklá a nevím, co si o něm mám myslet. Mám jeho úsměvy brát jako výsměch? Ach tak, tedy duše. Slyšela jsem, že lidé si takových věcí velmi cení. Představa že jednu jen tak vytáhnul z kapsy, jako děvčata vytahují sponky a lesky na rty a jiné běžné věci, mě nechává naprosto chladnou. Naopak laskavost jakou mi prokázal když duše přinesla klíček a číslo pokoje ve mne vzedme jisté vděčné sympatie. Ještě chvíli a nejspíš bych si jen nedůstojně sedla na kufr a počkala až se prostory trochu vyklidí, hned poté, co bych nejspíš propukla v hysterický jek na Hydru. Poznámka o výtahu mě upřímně pobaví. "Ano, to tušíte naprosto správně. Ani za nic." Vezmu si od něj klíč, ruce mám jako obvykle ledově studené. Na jeho nabídku přistoupím se samozřejmostí mě vlastní. "Byl by jste velice laskav." Řeknu a ustoupím kousek od svého zavazadla. "Můžeme jít?" Lehce, ale ani náhodou nesměle se usměji. O charakterech jako je ten můj jsem již v lidských knihách četla, jejich přebaly bývaly barevné a pestré. Slovo kterým osobu mého ražení označovali bylo "Princezna". Takové postavy nebyly vždy hodné a laskavé, a já vím, že já také nejsem, ne na každého. Tuším ale, že jemu by to snad ani tolik vadit nemuselo. Ostatně, nosí duše po kapsách.

Vergil - 01. října 2012 18:07

Uculím se a chytnu její kufr. Duši nechám aby plula jen tak za mnou kousek od mé hlavy odkaz. Galantně jsem jí nabídl ruku, abych ji "pomohl" do schodů. Ani ne za chviličku jsme byli u jejího pokoje. Byla jedna z těch šťastlivců, co mají pokoj sami pro sebe. Ostatně za tento komfort zaplatila slušnou sumičku navíc. Položil jsem jí kufr k posteli a poté znova nabídl ruku a uvedl jí do pokoje. Tam jsem jsi strčil ruce do kapes a postavil se do futer dveří. "Doufám, že se Vám tu bude líbit. "řeknu s trochu lehkým úsměvem. "Je čas večeře, pokud máte hlad, jídelna je kousek za vrátnicí.... já mám ale své povinnosti, takže Vás nemohu doprovodit." chtěl jsem jít pryč, ale pak mě napadla ještě jedna věc. "Málem bych se zapomněl představit dámě. Jsem Asariel - Pozřívač Andělů. *řeknu s ďábelským úsměvem. "Těšilo mě Vás poznat."

Elizabeth Winter - 01. října 2012 18:24

Dav, večeře, procházka Jak tak stojím na schodech zahlédnu poslední tři nově příchozí. Chvíli si je prohlížím, jak jsou celí promočení. Chudáci. Pomyslím si a prohlížím si je dál, když zahlédnu mladíka, jak urval hydře všechny tři hlavy. S vyprsknutím si skryji ústa, aby mě nikdo neviděl, jak se směji a jen se dívám co bude dál. No to si ze mě děláte srandu. pomyslím si když vidím jak jí zase narůstají hlavy, ale už né tři, ale šest. Tak to je bomba. o tři nevrlé hlavy víc. Jsem zvědavá, kdo další udělá něco podobného. třebas tu pak budeme mít čtyřiadvaceti hlavou hydru. No třebas by to stíhala již lépe. Ještě chvíli si prohlížím toho muže, ale po chvilce se jen otočím a jdu do jídelny, kde si vezmu jen nějaké jablko, kousek sýra a nějaké to pečivo na zakousnutí. Nejsem zvyklá moc jíst, takže toto mi bude bohatě stačit. Rozhlédnu se po jídelně a začnu jíst. Jakmile dojím, tak vyhodím ohryzek od jablka a vydám se ven do deště. Mám ráda déšť, alespoň se tu rozhlédnu i z venku, a třebas konečně najdu nějaký ten obchod. Šaty ještě jedny mám a mám tam i nějaké kalhoty, ale chtělo by to změnu. Procházím se venku v dešti, vypadá to, jako když tančím a že si to náležitě užívám.

Tomas Brown jr. - 01. října 2012 18:38

Žranice... Tedy decentní stravování ve školní jídelně. Moje cvičení se trošku protáhlo. Popravdě vždycky se protáhne. Už přes rok moje tělo musí být takto unavováno, ničeno a devastováno, abych mohl mezi normálnější jedince. V mém předchozím bydlišti, ne nebudu hrabství říkat domov, jsem měl k dispozici komplex podzemních prostor ze starého dobrého kamene. Tady si holt musím stačit s tím, co mám. I když, moje smysly mi říkají, že by to mohlo být mnohem horší. Ukončím cvičení v posilovně o nějakých pět hodin později. Normálního člověka... No kluka by tohle asi zničilo, ale já po sprše nemám problém s únavou. Ano sem tam mě zabolí nějaký úpon, ale to rozhodně není ze cvičení. S přehozeným ručníkem kolem ramen jdu přes chodby akademie. Popravdě mě to nepřijde nijak divné. Moje schopnost ostychu a stydlivosti dostala v poslední době hodně na frak. Přesto se na chodbě zarazím. Cítím pachy, které jsem necítil včera. Jasně, je tu pach koberců, stěn, záchodů, umýváren až dokonce i kuchyně, ale to dneska šlo nějak dozadu ve směsi jiných pachů. Dokážu poznat vůni moře a pak spoustu dalších vůní, které neidentifikuju. Pokrčím rameny. Tohle bude o něčem jiném. To mne víceméně ani nemá a nemusí zajímat. Projdu tedy chodbami. Některé pachy mám tendence sledovat, ale místo toho si ho jen zapamatuji, pro pozdější použití. Dojdu na pokoj. Zatím jsem sám. Osobně si myslím, že to tak zůstane. Nepředpokládám, že by existoval nějaký masochista, který by dokázal žít s entitou, jako jsem já. Otevřu těžké okované dveře svého pokoje. Bezpečnostní opatření, když bych náhodou usnul a neprobral se ve své kůži. Osobně si myslím, že bych prošel i zdejšími zdmi. Kdo ví, co do nich mohli narvat. V mém případě hodím batoh s propoceným oblečením na postel. Po chvilce ve mě zvítězí jistá... vychovanost a oblečení putuje do koše na prádlo. Já putuji na postel. Sluchátka na uších. Zavřu oči. Sleduju zlatožluté jiskřičky, které mne posílají do limbu. Bubínky mi rozeznívá lehká dávka klidnějšího metalu. Ne neusnu. Popravdě v téhle náladě ani usnout nehodlám. Je moc klidná. Až moc klidná. To nemá moje mysl moc ráda. Místo toho se začnu zabírat myšlenkami, jak obejít internetové sledování a doručit sem nějakou rozumě velkou dodávku káčka pro vlastní potřebu. Ne nepotřebuji ho, ale je to s ním snesitelnější. Nebo aspoň s několika gramy trávy na den... Povzdechnu si a převalím se na posteli. Takovéhle měkké zženštilé spaní mi zrovna dvakrát nevyhovuje. Proto není divu, že je mne možno vidět o hodinu později na zemi na dece. Moje odpolední aktivity nejsou velké. Prostě relaxuju. Nic mne netlačí a střecha nad hlavou není k zahození. Nakonec úderem šesté hodiny vypínám sluchátka. Je čas na jídlo. Shodím nohy z postele a stočím se ke skříni. Nevytáhnu samozřejmě slušné oblečení, které mi dali moji věznitelé. Vytáhnu to, v čem se mi nejlépe funguje. O pět minut později nasazuju brýle na oči. Moje oblečení působí celkem... No neškolně. Tmavě hnědé triko s karmínovým nápisem Sex, drogy a metal. Na pravém rameni je vidět obrázek průstřelu, který pokračuje i na druhé straně. Anatomická přesnost je zarážející. Kalhoty asi byly dřív černé kapsáče vojenského typu. Problém je v tom, že dnes jsou na nich přes stehna až ke kotníkům. Jakoby se to někdo na mě pokoušel roztrhat. Nohy jsou obuty v ošoupaných sportovních botaskách cihlové barvy. Celkově oblečení působí tak o číslo větší než by správně mělo být. Sluchátka v uších samozřejmě do okolí vysílají tóny kapely MoonSpell do okolí. Celkem rozumným krokem vstoupím do jídelny. Pohledem přejedu okolní stoly. "Panoptikum zasraný." Pomyslím si. Můj názor je, že jsem na tuhle instituci asi moc normální. Nakonec zasednu ke stolu s neutrálním rozvrhem jídla. Důležité je pro mne, že je zde mléko a prázdno. Zbytek je mi asi jedno. Dokážu sníst cokoliv, co vypadá aspoň trochu poživatelně a nedrásá to moc intenzivně sliznici. Natáhnu se pro džbánek s mlékem. Naliju sklenici. Pak následuje celkem normální jídlo v podobě masa, pečených brambor a zeleniny. Zeleniny a masa je znatelně víc. Celkově je to porce velikostně větší než by jeden čekal u takového ucha, jako jsem já.

Caille - 01. října 2012 18:54

Příchod do školy..velice špatný příchod Mlčky dorazím se zbytkem studentů do vestibulu a otráveně se rozhlédnu kolem. Tak tohle je vážně pecka, hádájící se hlavy hydry, unavení studenti, všude bordel..no prostě chaos. Pro sebe se ušklíbnu a s nechutí dojdu za hydrou pro klíč od pokoje. Chvíli vyčkávám a snažím se s ní slušně dohodnout, než mi dojde trpělivost a začnu po ní ječet. Bohudík, se mi povede nějak získat informace a klíč od pokoje, i přes jejích 6 hlav, a tak se tam konečně vydám. S nechutí minu přecpaný výtah a rovnou zamířím ke schodům. Tiše si pro sebe nadávám, kam jsem to vlastně vlezl. Většinu monster kolem sebe z vysoka ignoruji. "Jen doufám, že se mnou na pokoji nikdo nebude." zabrblám pro sebe, když konečně dotáhnu menší tašku s věcmi k pokoji.

Keisha Patrickles *M* - 01. října 2012 18:56

Šesť hláv? Panebože. Akurát sa cúvaním dostávam od plechu s koláčmi ku schodom a všímam si...nuž, že si ich nikto nevšimol. Och bol to hlúpy nápad Keisha. Sklopím zrak, keď vtom začujem hrmot od vrátnice. Prestrašene sa otočím a naširoko otvorenými fialkastými očami pozorujem, ako hydra prišla o všetky tri hlavy. Len to nie...ten chlapec nevie, čo spôsobil. Po prvé ju nazúril, po druhé sa teraz bude sama so sebou hádať určite ešte viac a po tretie...veď ju to muselo bolieť. Keď zbadám, ako jej začnú rásť ďalšie hlavy, čo je samo o sebe nie príliš príjemný proces na pozeranie, skloním hlavu, takže mi polopriesvitné vlasy vletia do tváre a vyštartujem po schodoch. Cestou nabúram do dvoch dievčať s chlpatými mäkkučkými uškami na hlave. Zatackám sa a ledva udržím so svojou chatrnou telesnou schránkou rovnováhu. Dvihnem zrak. P...prepáčte, moja chyba, ja som...nevšimla som si vás. Zakloním hlavu aby som sa na ne mohla na chvíľku pozrieť a hneď nato trielim vyššie do bezpečia jedálne. Potrebujem ešte niečo sladké. Vojdem nepozorovane do jedálne, ktorá sa pomaly zapĺňa a tak sa snažím kľučkovať hlavne pred niektorými vysokými monštrami, ktoré by si ma mohli pri rozhovore alebo inej činnosti niekde v úrovni ich rebier nevšimnúť. Okamžite si na tanier vyberiem 5 ohromných palaciniek naplnených horúcim ovocím a bohato natreté nutellou a vyberiem sa pri prázdny stôl pri stene. Toto mi pomôže, mňamka. Vďaka tomu že v jedálni je super osvetlenie vyzerám momentálne až na farbu očí v podstate normálne.

Vergil - 01. října 2012 19:52

Prostě někde Jdu prostě po chodbě a v hlavě mám stále překvapený výraz toho andílka, když slyšela moje jméno. S anděli se prostě občas musí vyj.... pardon, vymést. Jdu chodbou,v těsném závěsu za mnou poletuje dušička odkaz. Chci trošku hodit machra a proto jí nechávám viditelnou. Jdu prostě a z recepce zaslechnu řev hydry. Sjedu po zábradlí dolů. Nějakej chlupáč utrhnul té chudince hlavy. Teď to bude teprve zábava. Prosmýknu se okolo davu a namířim jsi to rovnou do jídelny. Minotaur, kříženec satyra, jedna, dvě sucuby, nějací upírci, vlkouši, pár kříženců. Prosto nic neobvyklého. Škoda, tajně jsem doufal, že letos zahlédnu alespoň někoho z "lepších" monster. Prý je tu fénix, moc by zajímala jeho lidská podoba. Na hadí ženu jsem také zvědaví a prý tu bude i ledová kráska, na tu jsme obzvláště zvědaví. U buffetu jsi naberu americké brambory, pokecám je chilli omáčkou, k tomu jsi vemu syrovou svíčkovou a do sklenice jsem jsi nalil krev s transfúzních sáčků. Jakožto Smrt, vlastně jíst nemusím, ale tahle kombinace mě velice lákala. Podle jídla se pozná většina monster a proto jsem většinu znejistil tímhle mixem.

Nikko - 01. října 2012 20:06

Na chodbě "Tak tedy hurá schody." Zvolám opravdu nadšeně, ale nedávám negativní nadšení moc najevo.. Už jsem si jich dnes užila dost. Dolů to je v pohodě, to jsem dole hned, ale vylézat to zas nahoru? To je vážně hurá. "Nevidím důvod proč se smát,.. " Vřele se na ní usměji. "Takže si vlk to je krásné,.." Stále se radostně usmívám. To, že je polo mě vůbec nezajímá. Věci jako plnokrevní a kříženci mě vůbec nikdy netrápily a nikdy nebudou. Na čistou krev si já nepotrpím. Citům mezi různýma druhama by se nemělo bránit. "Jsi první vlk, kterého jsem potkala." Nervozně se podrbu za jedním z oušek. Někdo, jako já nemá ani možnost poznat moc stvoření. "Liška, přesněji devíti ocasatá liška." To kolik mám ocásků hold nejde poznat, jedině kdybych je ukázala. Mohla jsem prostě říci youko, ale takhle se mi to líbí více. Nervózně se usměji a rozejdu se ke dveřím. když někdo zjistí, kdo jsem většinou se hned ode mě straní ve strachu, že přijde o duši. Když uvidím Nanae sjíždět dolů ze schodů musím se chtě nechtě lehce zasmát. Kývnu, že to tedy také zkusím. Posadím se na zábradlí. "Yay!" Zvolám radostně, když sjedu do mezi patra. Tomuhle říkám zábava! Svezu se i další půl patro dolů po zábradlí. Takto postupuji radostně až do posledního mezi patra. Teď už raději půjdu po svých. Přeci jenom dolů už je to jenom půl patra a opravdu nestojím o to, abych přistála po zábradlí dole před ostatníma. Ještě by z toho byl průšvich. Pomalu tedy sejdu zbývající schody. Pokud Nanae jde taky poslední kus po schodech čekám na ní, aby jsme šli společně vedle sebe. Když příjdu do velmi známé místnosti první co mě napadne je podívat se na naší recepční. Trošku znejistím, když ji zahlédnu se šesti hlavama a v plném proudu řvaní. Jaké pometlo jí ty hlavy ufiklo? Takhle to bude ještě horší. Doufám, že až jsem příště přijdu nebude mít dvanáct hlav. Koukám se kolem sebe, ale ať se koukám sebevíc žádná nástěnka tu není. Poraženě si vzdychnu. "Žádná stěnu tu není. Tedy nástěnka!" Rychle zvolám, když mi dojde co jsem to vlastně řekla za omyl. K mému štěstí mojí slovovou chybu zahladí odbytí hodin. Podívám se na ně. To už je šest? To to letí... Pohlédnu na Nanae. "No když už tu žádná nástěnka s ničím není co jít takhle na oběd?" Usměji se.

Nanae *Wolfy* Bonuru - 01. října 2012 21:02

Chodba, jídelna Když se mi za to, že jsem kříženec nesměje, udělá mi to radost. Je to rozhodně příjemnějším mnohem příjemnější, když víš, že to aspoň před někým nemusíš tajit. “Devítiocasá liška?“ vyvalím oči a usměju se “Tak to je bomba! Ukážeš mi ty ocásky potom někdy? Nikdy jsem nikoho s devíti ocasy neviděla!“ zašvitořím nadšeně a zavrtím ocáskem. Začnu přemýšlet, jestli to je taky ten typ, co potom někomu ukradne duše, ale co bych s tím já nadělala? Nic. Poslední polovinu patry schodů radši stejně jako Nikko sejdu po schodech a roztomilý úsměvem na rtech. Začnu se rozhlížet po okolí, jestli tam někde nezahlédnu tu nástěnku, kterou hledáme, ale nakonec se jenom bezradně otočím na liščí dívku a pokrčím rameny. Upřímně.. Hádající se hlavy naší „úžasné“ recepční mi pěkně lezou na nervy. Nesnáším, když se někdo s někým hádá.. A ještě když se někdo hádá defakto sám se sebou? To už je na zabití. “..Kdo jí ty hlavy ufikl? Dejte mi černej igelitovej pytel, provaz a hlubokou tůň..“ pronesu lehc otráveným tónem. Ušklíbnu se na Nikko a chystám se něco říct, ale v tom odbijí hodiny šestou hodinu. Zmateně zamrkám. V celku to uteklo.. Nom, nevadí. “Jasně, zajdeme se najíst, už mám celkem hlad. Jen.. musíme to najít.“ rozhlédnu se a vydám se směrem, kterým myslím, že by mohla být jídelna. Po chvíli do ní skutečně úspěšně dojdeme do velké místnosti, kde na stolech jsou různá jídla pro všechny druhy monster. Spokojeně jdu k jednomu stolu, usadím se a vezmu si k sobě na talířek, na který položím tři dalamánky, k tomu hodím nějakej salát a spokojeně se usadím. Spokojeně zastřihám oušky, zavrtím ocáskem a pustím se do jídla. Po zkoumavém pohledu mé nové spolubydlící jenom pokrčím rameny a usměju se. “No co, jsem vegetarián s občasnou slabostí pro kuřata.“ usměji se na ni s nevinným úsměvem.

Caille - 01. října 2012 21:35

Večeře a seznámení V pokoji si vybalím a konečně se převléknu do suchého oblečení. Zívnu, protáhnu se a prohrábnu si vlasy. Zakručí mi v břiše. Lehce se ušklíbnu a vydám se zpátky dolů do vestibulu, najít jídelnu a možná i rozpis tříd nebo tak něco. Sejdu několik pater a rozhlédnu se. Byl jsem nahoře docela dlouho, ale i přes to se tu ten chaos nezměnil. Pořád stejné. Znechuceně se podívám na šest hádajících se hlav hydry. Kterej blbec jí mohl utrhnout hlavy. To mu nedošlo jaké to bude mít následky? Mlčky zakroutím hlavou a jdu hledat jídelně. Když se mi ji povede po nějaké době najít, docela si oddechnu. Sice si v duchu říkám, kam jsem to vlezl, ale tady to nevypadá zle. Dojdu k buffetu, vezmu si nějaký sálat s masem, pár kousků chleba a krev v pytlíku. Chvíli se rozhlížím,  kam si sednout, než si sednu na okraj stolu, u kterého sedí dvě dívky s chlupatými oušky. Neřeknu ani ň a pustím se do jídla.

Keisha Patrickles *M* - 01. října 2012 22:03

Môžem? Už-už sa chystám sadnúť si, keď si všimnem osamoteného chlapca sediaceho za stolom. Prečo sedí sám? Upriem na neho pohľad a všimnem si jeho trička, ktoré ma na chvíľu trochu vyplaší kvôli dosť realistickým prestrelom. Včera som ho tu nevidela. Spýtam sa, či si môžem sadnúť. Ja som tiež neznášala sedávať sama, keď som nikoho nepoznala alebo niekto zistil čo som zač. Premýšľam, načo začnem presúvať svojich päť hrubých palaciniek cez jedáleň k nemu. Zastavím sa pri jeho stole, vyčarím mierny úsmev a s táckou v rukách prešlapnem pri stole. Môžem si prisadnúť? Spýtam sa a striedavo sa pozerám na stoličku a na neho.

Draggen Stone - 01. října 2012 22:09

Tati a prdí taky hadi? Jakmile hodiny ve školní věži začnou hlasitě odbíjet a moje zábavná show pomalu končí, nechám Acanthu se ode mě odmotat, vstanu ze sedačky a upravím si oblečení, abych ho neměla nikde pomačkané, nebo přesezené. Musím uznat, že z těch, kteří tudy dnes prošli, se mi jich hodně líbilo už jen od pohledu. To znamená, že se tady určitě nudit nebudu. Už se chystám odejít, když v tom se strhne další dokonalá show. Někdo konečně chce učinit přítrž ignorující Hydře a bez milosti jí utrhne všechny tři hlavy. Jelikož hydry znám, jen zasyčím a snažím se nesmát moc nahlas, abych na sebe neobrátila pozornost, i když v tuhle chvíli o tom silně pochybuji. Jakmile se z krků začnou vytvářet další hlavy, kterých je dvakrát tolik, raději už se uklidím, protože by to sice byla sranda, ale kdo ví, co se můžu zvrhnout a není mým zbožným přáním být přihlížejícím nějakého průšvihu. Vezmu Acanthu do náruče a zatímco vyběhne schody k pokojům, rozmyšlím si, co tu budu dělat. Avšak věžní hodiny to za mě vyřeší, když začnou odbíjet šestou hodinu. To už je tolik? zakaboním se v duchu, syknu na Ac, aby se kolem mě omotala, jak chce a vyrazím směrem k jídelně. Hm… Snad tam budou mít zase něco dobrého. K jídelně doběhnu, ale dovnitř už vejdu normálním krokem, s úsměvem na tváři. "Acantho, jestli nechceš, abych si rozbila hubu, měla by ses mi přestat motat kolem nohou," upozorním moji hadí kamarádku, která ke mně natočí svojí hlavu a se syčením zatřepetá svým dlouhým jazykem. Tenhle výraz škodolibého úsměvu už poznám, sviňka malá. Naštěstí bez pádu dojdu až k buffetu, vemzu si tác a s chutí obhlížím všechny pochutiny, co tu jsou.. "Co si dáš dobrého?" zeptám se Acanthy hadím jazykem a přemýšlím, co bych si dala já. Jelikož jsem zvyklá na lidské jídlo, můžu si dát cokoliv, ale ti malí čerství hraboši mě strašně lákají a tak vezmu dva, ještě k tomu přidám, nějaké myši a pak se rozhlédnu, kam si sednout. "Asi potřebujeme místo, co?" přejedu jídelnu pohledem a poté se rozhodnu raději si obsadit vlastní stůl. Acanthu odmotám, rozložím ji po stole a chvíli si hraju a začnu z ní dělat různé ornamenty. Začne jí to štvát a tak se po mě ožene. "Kuš babo," zaculím se, chytím myšku za ocas a nastavím ji tak, aby ji mohla Acantha v klidu sníst. Rozhlédnu se kolem sebe, jestli tu není moc lidí, ale naštěstí jsem si vybrala stůl u stěny, takže nikdo neuvidí, když si pomůžu s jídlem. Zavřu oči a spodní polovina těla přeměním z nohou na hadí tělo. Je to mnohem pohodlnější a cítím se jistější. A taky se s tím mnohem lépe tráví. Acantha, už zkušeně, chytne ocasem hraboše, nadhodí mi ho a já rozevřu pusu do nevýdaných rozměrů a celého ho pohltím. Pak jen s chutí zamlaskám a s naplněným břichem si udělám pohodlí, abych mohla v klidu trávit, než si dám druhé kolo…

Tomas Brown jr. - 01. října 2012 22:24

Panoptikum - výkrmna Tomas, Keisha Decentním způsobem do sebe cpu zrovna kus dušené kapusty. Na jedné straně talíře je vyrovnaná pčlivě na hromádku dušená mrkev. Tu jsem jen přesunul. S kouskem jídla v puse vzhlédnu. Holčinu jsem sice přes sluchátka neslyšel, ale rozhodně jsem cítil závan sladkostí na jejím talíři. Několikrát mrknu, než si složím, co by mohla chtít. Sůl to asi nebude. Polknu kus dušené kapusty a ukážu vidličkou před sebe. "Ale ju, je tu místo." Udělám odhad toho, co po mě mohla chtít. Myšlenku jsem chytil a i obsahem odpovědi jsem se snad trefil. Přes očka se mi mihne nazelenalý záblesk zkoumání. Málo co je tady normální. Popravdě normálnost tu je největší abnormalitou. Ale tahle holka se zdá v pořádku. Nikde ani šupina, třetí oko a blány mezi prsty.

Keisha Patrickles *M* - 01. října 2012 22:32

Dvaja a jedla pre štyroch. Úsmev sa mi natešene roztiahne, načo položím tácku na stôl, odsuniem si stoličku a viac menej sa na ňu vyškriabem. Ďakujem. A dobrú chuť. Poviem veselo a premeriam si obsah tvojho taniera. Hmm, mäso, mala by som si dať aj to, ale... to bude zajtra. Teraz sa nadopujem sladkým. Vezmem do rúk príbor a začnem krájať prvú veľkú palacinky na menšie kúsky. Hmm, ale mala by som ho vyrušovať od jedla? Zdá sa, že je celkom hladný podľa toho ako to porcioval kým som prišla. Ale nechcem zase, aby to vyzeralo tak že som si sem prisadla jednoducho iba preto aby som nesedela sama. Avšak predstaviť by som sa mu mala. Počkám kým dožuješ ďalšie sústo. Inak, volám sa Keisha. Zašveholím jemným hláskom a sama si vložím do úst kus palacinky. Okamžite sa mi rozleje po tele pocit spokojnosti z cukru. Ak sa sám niečo nespýta, počkám pár minút kým každý zje aspoň pár súst, v mojom prípade prvú palacinku a znova pokračujem, avšak mierny tón môjho hlasu jasne hovorí, že ak nechce odpovedať pokojne môže zostať ticho. Už si tu bol aj predtým alebo si tu nový?

Tomas Brown jr. - 01. října 2012 22:43

Panoptikum - výkrmna Tomas, Keisha Když se usadí, sáhnu rukou k pasu a výrazně ztlumím sluchátka. Na moje uši zaútočí směsice zvuků, kterých jsem se chtěl vyvarovat. Přesto je to jistá slušnost. Pohledem na rychlo přejedu obsah talíře mojí společnice. Dle výrazu, který použiji, je jasné, že bych k tomuhle nikdy nepřistoupil. Přesto se vyvaruju znechucení. Občas nějaká ta palačinka ujde. Další sousto je pečený brambor. Mám rád koření. Jedna z mála neřestí, která mi zbyla po mém předchozím životě. Kolegyně se představí. Kývnu hlavou. "Tomas, dlouho mi říkali Juniore." Představím se. Pravdou je, že mi Junior říkají ještě dneska. Naštěstí mi to nevadí. "Dojel jsem včera. Jen mě drželi v řetězech než jsem se uklidnil." Pronesu naprosto klidným hlasem.

Naraku Reina - 01. října 2012 23:25

Na nové škole... "A nezapomeň na Kaiena dohlédnout, sice s naší rodinou nechce nic mít ale špinit jméno naší rodiny nesmí, dohlídni na něj Reino, jsi budoucí hlava našeho Rodu, musíš se tudíž chovat zodpovědněji než on..." ozve se kázání mého otce, už jsem si to vyslechla tolikrát, přesto začne nanovo a tak tohle kázání slyším snad posté... Už mi to vážně leze na nervy, chová se ke mě i Kaienovi jako k dětem, přesto že oba už jsme vlastně dospělí... Teda, on ano, mě chybí ještě něco přes rok... "Jistě otče, nemusíš se obávat, postarám se o to aby Kaien naši rodinu nijak nepoškodil," pronesu abych otce uklidnila a poté už se vydám na cestu... Nakonec se dostanu na školu až tou nejposlednější lodí, ke všemu kvalita vybavení na té lodi byla dost otřesná. Proč jsem jen nekývla otci na to že mě sem nechá dopravit jachtou... Nechtěla jsem zas tak moc vyčnívat či co?! Stejně to na mě všichni hned poznají že jsem zbohatlík... Navíc moje rodina není zrovna neznámá... A zdejšímu řediteli... Pokud je vážně Bůh Smrti tak mezi námi existuje nějaké propojení... Stejně jako u Andělů... Hmm... Zajímá mě jestli tu najdu nějaké zajímavé exempláře na kterých si budu moci ozkoušet co jsem se naučila... A někoho s kým se pobavím... přemýšlím když v dešti jdu směrem ke škole, déšť mi vlastně vůbec nevadí, spíše naopak, připomíná mi dětství... Když jsme s bráškou byli nerozlučná dvojice, on vždy při bouřkách býval tak hrozně melancholický až to bylo neodolatelně roztomilé, musela jsem si z něj vždy utahovat, prostě to nešlo jinak... Vidět ten jeho výraz, dáte mi za pravdu... Co mě ovšem už trochu naštve je zdejší "milá" recepční která si mě dovolí ignorovat, krvavý mráček co poletuje za mou hlavou začne podivně bublat a v jakoby slepých očích se mi zajiskří nebezpečnou jiskrou, ta nebohá osůbka co si dovolila mě ignorovat ihned dostane pořádně zabrat pod přívalem urážek, přesně mířených slov a dalších "milých" přesvědčovacích metod aby si mě uráčila všimnout, když tak konečně učiní tak z ní vymaním klíč od svého pokoje, co mě dost nakrklo, odmítla mi říct kde najdu bratra, sama jsem ho nemohla najít a pochybuji že ho nebude znát, nejspíše už tu má dost velkou pověst, jak ho znám... Ale ona mi to prostě odmítne říct!! Tohle je vážně úroveň, jedna aby si tu všechno zařídila sama, tohle není možné ani! pomyslím si a naštvaně kopnu do svého kufru když si všimnu že výtah je jaksi mimo můj dosah, zakleji několik peprných nadávek a poté popadnu kufr, sice mám nějaký metr padesát když opravdu hodně, spíše méně, můj kufr přitom je skoro větší jak já, či spíše je větší... Ale nevypadá to že bych měla problém ho utáhnout, holt, pokud vás někdo trénuje od doby co umíte chodit... "Zpropadená škola, vážně, tohle je úroveň, teď mi ještě řekněte že budu s nějakou upírkou na pokoji a někdo si to tu odskáče!" zakleji znova a malý, bílý hádek kolem mého krku se pohne a nespokojeně zasyčí, omluvně se na něj usměji a pohladím ho po drobné hlavičce. "Ššš... Nemusíš se bát, jen co si odtáhnu ten kufr na pokoj tak zajdeme najít něco kde se budeš moci najíst... Ostatně i já mám už trochu hlad..." řeknu a znovu pohladím drobnou hlavičku mého nového mazlíčka, poté začnu opět zápolit s kufrem do... Kdo ví jakých míst na ubytovně, kde mám mít svůj pokoj...

Nargelas - 02. října 2012 13:45

Né zrovna povedený příjezd. Poslední dobou mi všechno lezlo na nervy. Možná to bylo tím že jsem se nezastavil a byl jsem pořád na nohách měl jsem strašný hlad a jenom jedno oblečení. "Dešť super!" Tahle ironická myšlenka se ozvala hned jako první na té hloupé pomalé lodi. Normálně by mi déšť nevadil ale zrovna teď jsem smrděl jako mokrý pes. Okolí mi to dávalo jasně najevo. Jako kdybych to s mým nosem nevěděl. Jediné co mě trošičk uklidňovalo že tady nikomu nevadilo když se mi najednou na těle objevila vlčí srst. Prostě to nikdo neřešil. Pak ale nastává další problém. Dostat se skrz tenhle propadený vestibul není nic lehkého a recepční mě rozhodně zarazí. Nakonec mě vytočí uplně do ruda protože jsem byl na cestě už hodně dlouho. Ani nevím jak se to stalo ale najednou mám vlčí pracky zapraská mi v kostech a ucítím teď už trochu známou bolest a už letím na hydru a povedlo se mi jí urvat všechny hlavy. Dohajzlu. Jasně najednou je tu hrobový ticho. Jediné co mě chrání před zraky všech je kapuce na hlavě. Rychle se porozhlédnu po klíčku od mého pokoje. Notáák někde tu musí být! Bingo! Pracka s drápy mi vystřelí po klíčích a nechá za sebou pěkné rýhy sotva mi přistává klíček v ruce skáču zase rychle pryč do davu. Hydra už má tou dobou hlav šest a rozdhoně bude ještě naštvanější. Neváhám a běžím a přitom pomale skáču po schodech. Ještě ale vědět kde je můj pokoj. Už v nějakém tom patře jsem a tak se zastavím a mrknu se na přívěšek u klíčů a vydám se najít číslo dveří které sedí k tomu klíčku který mám.

Keisha Patrickles *M* - 02. října 2012 17:18

Vii, reťaze, bičíky, to je moje! Nie, fakt srandujem. Zatvárim sa zamyslene. A nebude vadiť keď uprednostním jednoducho Tomas? Spýtam sa. Junior mi príde trochu čudné oslovenie, ale ak by si na tom trval, pokojne by som ťa tak mohla nazývať. Po tvojej poslednej vete naširoko otvorím oči, takže vyzerajú takmer ako dva fialové kruhy a pár krát ticho zamrkám. Reťaze? Čo je on za monštrum? Vyzerá celkom normálne. Asi sa mu niekedy schopnosti vymykajú spod kontroly. To je mi ľúto. Poviem a, možno to bude prekvapenie, ale vyznie to úprimne. Zdá sa, že ma ani nenapadlo, že by si si zo mňa mohol robiť srandu alebo tak niečo. Vytiahnem si nohy na stoličkua kolená skrčím pod bradu, načo si vložím do úst zvlášť osladený kus dobroty. Požujem ho a prehltnem. A nič sa ti nestalo? Opýtam sa so starostlivým podtónom.

Nikko - 02. října 2012 17:26

Chodba a jídelna Musím se lehce zasmát nad jejím velkým zájmem. "Ale jo proč ne." Uculím se. Uhádaná recepční mi vážně leze na nervy a ještě z toho jejího řvaní mě bolí ouška. "Nevím kdo jí ty hlavy ufikl, ale klidně ti pomůžu najít pytel a provaz. Jen ta tůň by byla menší problém." Sklopím uši, nebo hrozí případ, že vážně ohluchnu. Následuji Nanae a doufám, že opravdu dorazíme do jídelny. Když se do ní přeci jenom dostaneme oddechnu si. Jídelna je plná všemožných monster, moji pozornost spíše zaujímá ta hromada velkého výběru jídla. Následuji svojí spolubydlící ke stolu. Vezmu si prázdný talíř a přemýšlím co si dát. Pohlédnu zkoumavě na Nanae, která už se láduje salátem a dalamánky. "Jo jo. Chudáčci kuřátka." Mávnu rukou a chvilku se na ní dívám vážně potom se, ale trošku zasměji. "Mě nevadí, že jsi vegetariánka. Já jím zase hodně ovoce s občasnou slabostí pro ryby." Tentokrát se na ní usměji já nevinně. Přejdu ke stolu s jídlem a přemýšlím co si vzít. Je tu toho tolik! Nakonec se rozhodnu, že se smířím se salátem s něčím co vypadá, jako maso tedy doufám, který byl ke mě nejblíže. Už si ho chci vzít, když tu něco postřehnu. Velmi mě známou vůni. Jablka! Tedy přesněji koláč s jablky! Okamžitě se začnu rozhlížet po celém stole a hledat kam se mi ten koláč schoval. Když ho nakonec zahlédnu radostně zastříhám oušky, dojdu k němu a popadnu ho celý. Celý koláč a je jen můj! Radostně se usadím vedle Nanae a s chutí se do něj pustím. Sním ho asi polovinu, když tu si k našemu stolu někdo přisedne. Nastražím ouška a pozorně se na něj podívám. Dám si do pusy další kousek koláče. Polknu a trochu znejistím. Pokaždé když vidím/ potkám někoho nového chovám se plaše. Mám už to hold v povaze. Momentálně prázdnou lžičku co držím v pravé ruce si přehodím do levé a nenápadně na Nanae poklepu prstem, jelikož se zdá že si nově příchozího, který se nás nebojí přisedl, nevšimla. Potom se k ní lehce nakloním a pošeptám jí hodně potichu. "Máme tu návštěvu." Poté se zase odkloním a naberu si lžičkou další kousek koláče. Nějak mi, ale nedojde, že držím lžičku v levé ruce. Nejsem levačka a proto se mi levá ruka trošku začne klepat. Takto místo, abych dala lžičku do pusu jsem se sní štuchla do nosu a kousek koláče z ní spadl. Naštěstí na talíř. Né nadarmo se říká, že nad ním mám jíst. Oddechnu si, že mi nespadl na oblečení, ale stejně se trošku ostudně začervenám. "Jsem to, ale nemehlo." Řeknu potichu a sklopím ouška. Doufám, že to nebylo moc vidět. Takový trapas.

Cheru B. Grigori - 02. října 2012 17:55

Pokoj, večeře Jakmile i s "doprovodem" dorazíme k cíli, bleskově odemknu a nechám se uvést Tím s dušemi, jak jsem ho v duchu pojmenovala, do pokoje. Pak ho mlčky sleduji pohledem. Bez velkého zájmu poslouchám co říká, když pak...Požírač andělů. Zamrazí mne, pokud to vůbec ještě jde. Nejsem sice tak úplně anděl, v tom pravém slova smyslu, ale představa, že třeba ta duše, co plula tak poslušně v závěsu za ním mohla být andělská, jako opravdu andělská, mě jednoduše řečeno fascinuje a děsí zároveň. Protože, co je on zač, aby posílal duše něčeho tak krásného a čistého, nezemsky dokonalého,jako je anděl, pro klíče? Hned jak mine práh dveří, vzpamatuji se a ještě se rychle vykloním z rámu dveří. Léta zvyku jsou silnější než překvapení. "Cheru. A díky za pomoc." Nekřičím, ale řeknu to tak, abych si byla jistá, že mě slyšel. Pak za sebou zabouchnu dveře. Jsem docela zmatená, přece jen mě hned několikrát překvapil, to se mi často nestává,a spousta jiných dojmů na mne doléhá. Pak se na všechny vykašlu, přece jen, jeden nenažranec Soudný den nedělá. Prší. To je skvělé. Několik vteřin jen koukám z okna, dokud si znova neuvědomím vlastní temně rudý pohled, který mi zádumčivě vrací můj odraz v okně. Odvrátím se od krásně melancholické scenérie. Vybalování mi trvá docela dlouho, do kufru se toho vešlo víc, než se na první pohled zdálo. Skříň je zaplněná skoro až k prasknutí, přeci jen, oblečení které nosím zabere dost místa. Spokojeně pohladím konečky prstů stoh oblečení, z nějž porůznu vykukují krajky, mašle a skládané nebo zvlněné lemy. Zbytek věcí pečlivě urovnám na příslušná místa. Než vyjdu z pokoje, rozpustím si ohnivě zrzavé vlasy, rovné jako hřebíky. Zaslouží si odpočinek. Pak si jen ze zvyku zvýrazním rty rtěnkou a vyjdu na chodbu. Zamknu za sebou a klíče schovám do jedné z mnoha potenciálních "kapes" na svých krátkých šatech. Totiž, slovo "kapsa" tak úplně nevystihuje všelijaké záhyby hořčicově žlutých viktoriánských šatů s úzkým pasem, relativně širokou ale krátkou sukní. Pomalým krokem sejdu schody a čistě ze zvědavosti sejdu dolů do jídelny, kterou snadno najdu, podle zdroje hluku. Nepotřebuji jakékoliv jídlo, ale napiji se ráda. Vezmu si sklenici vody s ledem. Jak prosté, ale piji mnohem, mnohem méně, než obyčejní lidé, tudíž pro mne ani voda není tak všední. Všude je poměrně plno, a já si zrovna říkala, jak ráda bych se porozhlédla po těch šašcích tady. Jako naději zhodnotím stůl na kterém se rozvaluje had. Hádám, že sem si zřejmě již nikdo další nepřisedne, proto si sednu právě sem. Jakmile se posadím, srovnám si sukně aby se nepomačkaly a loknu si chladné vody. Když sklenku oddálím od rtů, zůstane na hraně lehký otisk rudé rtěnky. Přemýšlivě ho setřu palcem a obrátím pohled do místnosti. Všimnu si dívky s modrou kůží, chlapce v potrhaných kalhotách a sluchátky na uších a zeleninou na talíři, který mluví s drobounkou, řekla bych až nezdravě bledou dívenkou, která se tedy rozhodně cukru nestraní a také chlapce, který vypadá, že to tady prožívá dost podobně, jako já, se salátem na talíři a krví ve skleničce. Mému pohledu neunikne ani Asariel, či dvě ouškaté osoby. Pak přes hranu skleničky obrátím pozornost k dívce s dost zvláštním apetitem, se kterou jsem se rozhodla sdílet stůl. Spíše než na ni, zadívám se na jejího mazlíčka, předpokládám. Pomalu upíjím vodu a pozoruji plaza na stole.

Nargelas - 02. října 2012 18:46

"Pokoj a změna plánu." Dojdu na pokoj který jsem hledal a zjistím že nezjistím nic. Vlastně ne nic ale že tu nic není. No vlastně postel nějaký ten nábytek tu je. Ale krom toho nic. Rozhodl jsem si dát rychlou sprchu i když jsem se neměl do čeho převléct. Problém byl v tom že jsem se nedokázal pořádně přeměnit do lidské formy tušil jsem že jsem někde mezi vlkodlakem a člověkem. Když jsem lezl ze sprchy otřepal jsem si kožich oblekl jsem se a zakryl si hlavu kapucí a najednou "bum" moje srdce se ozvalo hodně hlasitě v mých uších a pak rapidně zrychlilo. A už země nebyl vůbec člověk ale jenom vlkodlak. Ruply mi boty jak se skrz ně prorvaly drápy. V kapuci mě tlačili vlčí uši ale nepřemšlel jsem nad tím v hlavě jsem měl jedinou myšlenku. "Maso" Zavrčím skrz tesáky a vyhrnu se z pokoje. Na to jak rychle se pohybuji běžím neslyšně. Nemusím vědět kde je jídelna protože se mi do čenichu dostala vůně masa. Jídelna Když dorazím do jídelny mám co dělat abych se vůbec nějak ovládal jediné co se mi povede je že si vezmu tác naložím na něj nehorázně velkou kopu lehce propečených steaků a odeberu se na nejvzdálenější a nejprázdnější stůl. Neřeším žádné příbory nebo jestli mě někdo uvidí jakože krom drápů na rukou a toho že mi zpod kapuce kouká malá špička čenichu a trčícího ocasu z kalhot moc neuvidí. Pak prostě bez okolků začnu trhat maso a ládovat ho do sebe až cáká krev na všechny strany.

Vergil - 02. října 2012 19:04

Vlkouš Vrátím prázdný tác do umývárny a zaslechnu ruch za mnou. Vlkouš se sem nahrnul, nacpal jsi tác masem. Teď se tam láduje v koutku. Něco na něm upoutalo mou pozornost. Takového vlkouše jsem tu nepotkal už pár let. Zhmotní druhou duši, které dám příkaz a jdu za vlkoušem. Sednu jsi na stůl, kus od něj. "Zdravím chlupáči. Jsem mile překvapen, že tu vidím někoho jako jsi ty." Lusknu prsty a zhmotní se duše s tácem. Na tom tácu byla nádherně vonící a lehounce propečená svíčková v celku. Celý svíčkoví šál. Dušička mu položila tu mňamku na stůl před něj. "Malá pozornost za tu Hydru." řeknu s šibalstvím úsměvem.

Nargelas - 02. října 2012 19:18

Rozhovor Láduju se masem a zapíjím ho krví která z něj teče neovládám se zrovna tak jak bych chtěl ale ještě nějak tak zvládám přemýšlet. Pak si přisedne zajimavá entita. Pokusím se nasát jeho pach ale absolutně nechápu kdo by to mohl být něco takového rozhodně můj nos ještě necítil. Promluví na mě a nějaká věc předemne položí celou svíčkovou. Můj čumák sebou zaškube ve sladké agonii. Pomalu odrhnu tác s krvavými bifteky stranou. Prvně se mi z tlamy vydere zavrčení ale pak se mi povede i přes tenhle můj stav mluvit. "Nebyla zrovna příjemná." Řeknu a štěkavě se trochu zasměju. Tohle nejsem zrovna moc já. Projede mi hlavou myšlenka ale ta jde stranou. Přijmu svíčkovou a kývnu hlavou. Pomalu opatrně urvu kousek svíčkové otevřu tlamu a pustím si kousek mezi tesáky. Ta chuť mi prostě přijde dokonalá ale i přesto se ovládnu a rožvýkám ho a polknu pomalu. Otřu si své spáry o část oblečení na zádech a trochu zasunu drápy na pravé pracce a natáhnu ji směrem k onomu cizinci se svlovy: "Nargelas, těší mě." Pak se pomalu dál pouštím do svíčkové i když mám co dělat abych ji nehodil do sebe najednou.

Vergil - 02. října 2012 19:32

Stále jídelna S nadšením sleduju jak drží sám sebe, aby ten lahodný kus masa do sebe okamžitě nenarval. Bylo to vcelku zajímavé ho vůbec pozorovat. Vlkoušové mě vždycky fanscinovali. Nádherná kombinace člověka a naprosté surovosti a zuřivosti pradávné bestie. Jak rád bych jsi chodil pro tyhle duše. Určitě by chutnali lépe než ty andělské. Nabídne mi ruku a představí se. Pokusí se jí trochu očistit, ale moc se mu to nedaří. Mě je to ale jedno. Stisknu mu jí i klidně špinavou. Krev se na mojí ruce stejně změní na nějakou jakousy černou hmotu, která mi jakože "odteče" z ruky a splyne se stíny za mnou. "Asariel - Pozřívač Andělů. Moc mě těší potkat někoho jako jsi ty." řeknu a symbolicky ho plácnu po lopatce. "Neostýchej se a dej jsi. Nechal jsem ho připravit jen pro tebe." řeknu a mrknu na něj. Potom se rozejdu konečně z jídelny. Za hlavou mi poletuje párek duší. Venku zahlídnu cosi modrého. Rozhodnu se to prozkoumat. Venku sice prší, ale mou postavu nemůže ovlivnit řádné počasí. Nezmoknu, nespálím se, nepotim se a tak. Ostatně prostě Smrt.

Kyoko - 02. října 2012 19:40

Večeře Pomohla jsme té červenovlasé dívce posbírat její rozsypaná kur a ona se mi mezitím představila. Prohodili jsme ještě pár slov a já se zvedla na nohy, protáhla jsem se a podívala se na hodinky. Ach promiň, musím běžet a ty by sis taky měla pospíšit, nebo ty vystydne večeře. Podotkla jsem a zasmála se, pak už jsem dívce jen mávla a vydala se k jídelně. Otevřela jsme velké dveře a nestačila sem zírat, bylo tu poměrně dost lidí. Lehce jsme se pousmála a snažila se je nevnímat. Došla jsme až k pultu a vzala si kousek kuřete s bramborami, docela mě překvapilo, že tu je i jídlo pro normální lidi. Nandala jsem si jídlo na tác a vzala si ještě džus v krabičce. Chtěla jsem si sednout k volnému stolu, ale ten byl až na druhé straně místnosti a tam se mi opravdu nechtělo. Sedla jsme si tedy k nejbližšímu stolu úplně na kraj a dala se pomalu do jídla. Proč jsem nechala ty sluchátka na pokoji?

Elizabeth Winter - 02. října 2012 19:44

Venku Jsem stále venku a chodím deštěm, který sem tam změním tak že padají ledové kapky. Miluji déšť už jen pro to, že mi neublíží, nemůžu nastydnout, být nějak nemocná, protože je mi stále zima. I když by bylo divné, kdyby někdo jako já chytl třeba rýmu. Ještě se mi to nestalo, a asi se mi to ani nestane. Jak se tak procházím venku, tak ucítím, že se na mě někdo dívá. Stále chodím jakoby v obrazcích a dívám se ke dveřím. Vidíš ženu celou modrou s černými vlasy. Bílé oči jí svítí do tmy jak se kouká, kdo že to jde v takovém počasí také ven, nebo spíše, kdo jí to sleduje. Na tváři můžeš vidět ledové krystalky, které neroztají pod vodou, jako klasický led, ale drží takové jaké jsou, ani se nezvětší, ani nezmenší. Jen se zastavím a sleduji tě. Doufám, že nebudu muset dovnitř, tam mě stejně nic extra nečeká. Pomyslím si, když koukám se směrem ke dveří.

Nargelas - 02. října 2012 19:50

Hodování v jídelně Ani moc nevnímám jak mě pozoruje a prohlíží si mě ale přešto o tom mám tušení. Nabízenou pracku přijme což mě trochu překvapí když se ale představí tak mi dojde že musel už vidět jinačí havěť ještě k tomu na tomhle místě. "Andělé? Pozřívač? Musí chutnat dobře." Znovu se nakonec zechechtám a tím nechávám překvapení uplně vyprchat, ostatně čemu bych se měl divit sá jsem vlkodlak. Víc moc si ani neřekneme přec jenom já se láduju a on se zachvilku zvedá a popřeje mi dobrou chuť kývnu mu tedy ještě hlavou na znamení díků a pokračuji ve své hostině. Svíčková zachvilku zmizí a já i přesto ještě dorážím tác se steaky se stejnou vervou takže je všude ještě víc krve. Nejvíc je jí ale na mě. S nezájmem o okolí odcházím téměr plně nasycen, přeci jenom vkodlak by neměl mít nikdy dost naštěstí mě ale přeměna mimo uplně stála i nějakou tu energii takže začínala převáhat unáva. Vydávám se tedy z jídelny směr pokoj. Zase se prořítím celou školou a přitom mě není slyšet našlapovat. Jde jenom zaslechnout spokojené mručení. Na pokoji za sebou jenom přivřu dveře už se s ničím neobtěžuji jenom se stočim na podlaze do klubíčka protáhnu si ještě drápy stočím kolem sebe ocas a zavřu oči. Pak už přichází spánek.

Nanae *Wolfy* Bonuru - 02. října 2012 20:20

Jídelna Spokojeně jím jeden kousek salátu za druhým, když se najednou lavice pode mnou trochu prohne. Zmateně zamrkám a ohlédnu se všude okolo mě. Kousek od nás sedí chlapec s modrými robotickými oušky. Usměji si na Nikko. "Tak ho přizveme blíž, ne..? Ať nesedí takhle sám.." sklopím nesměle ouška, z hluboka se nadechnu a popojdu k chlapci. Zlehka mu zaklepu jedním prstem. "Eh..Ne-Nechceš se přisunout k nám-m?" zakoktám se, jako pomalu pokaždé, když s někým poprvé mluvím. Bravurně zrudnu. "Je-Jestli nechceš, nebo tě o-otravuju, tak promiň.." začnu centimetr po centimetru couvat zpátky na svoje místo. Asi po dvou krocích se prudce otočím, zoufale se podívám na Nikko a během vteřiny k ní doběhnu, sednu si na dvoje místo a zaryju pohled do stolu. "To.. Se m-mi moc nepovedlo.." zakňučím tiše rudá studem.

Tomas Brown jr. - 02. října 2012 20:23

Panoptikum - výkrmna Tomas, Keisha "Jak je libo. Klidně Tomas." Dneska se nějak chovám moc slušně. Popravdě hodně slušně, když to vezmu kolem a kolem. Naštěstí pro ostatní já nejsem zvíře. "V pohodě. Já jsem si už celkem zvykl." Pokrčím rameny. Tohle jsem se opravdu naučil ignorovat. Navíc to aktuálně nebyla pravda. Rozesměju se. "Ne, dělal jsem si srandu. Nejsem až tak společenský typ. Zvláště, když jde o společnost věcí, který mi nejdou do hlavy." Dosmál jsem se. Hlas mám celkem příjemný a smích hlubší dokonce než standartní hlas. "Tentokráte mě nedrželi v řetězech. I když občas někteří neodolají." Nacpu do úst kousek masa. "Holt nejsem ideální student, natož šlechtic." Pokrčím rameny. Je vidět, že si z toho moc nedělám.

Caille - 02. října 2012 20:30

Dívky..že by normální společnost V klidu jím a utápím se ve svých myšlenkách a vzpomínkách. Sem tam se podívám na společnost v jídelně a zakroutím očima. Zahlédnu i dívku ve victoriánských šatech a zaujatě ji sjedu pohledem, nevypadá, že je z toho tady nadšená. No, stejně asi tak jako já. Chvíli ji pozoruji, než koutkem oka zaregistruji, jak se jedna holčina z těch dvou zvedne a dojde ke mě. Nedívám se na ní, ale když promluví, otočím svůj pohled k ní. Neodpovím na první otázku, ale musím se pousmát, když se zakoktá a rychlostí blesku odpálí zpátky za svou kamarádkou. Zvednu tác a klidně si přisednu k nim. "No proč ne?" usměji se na ně a snažím se aby to vypadalo mile. Nevím proč, ale ty dvě mě zaujaly. "Promiň, jestli jsem tě vyděsil.." začnu, když vidím jak je chudák celá rudá a nervozní. No milej zlatej, tohle jsi asi posral, nemyslíš? "Jak se jmenuješ?" pokusím se řeč odvést jinam.

Vergil - 02. října 2012 20:48

Modrá Vyjdu ven, dveře se mi vždy otevírali sami, nemusel jsem sáhnout na kliku. Stejně jsem raději používal "náhlé zjevení". Venku sice pršelo ale mě se počasí ani nedotkne. Není mi zima, teplo, nezmoknu, nesplálím se, nepotím se a tak. Prostě Smrtka no. Projdu se a trochu uvolním. Tím uvolněním myslím to, že nechám vidět svůj druhý pár křídel, které ale teď vypadají jako jediný pár. Ono je to trochu složitější. Ve své "normální" formě mám na sobě dlouhý rubáš až na zem a stejně ještěm když chodim ho taham několik metrů za sebou. Mé vlasy jsou skoro až na zem a přes oči mám pásku. Prý Spravedlnost musí být slepá, ale já také. Při braní duší nesmím vidět jestli to je démon nebo padlý anděl. Mám tři páry křídel. První je střední velikosti a po jeho horním obvodu jsou umístěné Očí Smrti. Jemi vidím, jen černé, zamlžené postavy, ale jasně a naprosto zřetelně duše. Druhý pár je největší a zároveň nese při letu největší váhu. Poslední je nejmenší. Slouží jako kormidlo a určování rychlosti. Také mám svou věrnou Kosu Smrti. Vše obklopuje lehký černý dým - Esence Smrti. Poté zahlédnu cosy modrého v dešti. Zdá se, že jí déšť vůbec nevadí, protože se za ní tvořila cestička s ledovích kousíčků, které pomalu roztávali. Zřejmě jsem vytouženě potkal Ledovou ženu. "Ahoj, Modrá."

Elizabeth Winter - 02. října 2012 20:57

Venku Po chvilce uvidím nějakého muže, který jde ke mě s křídly na zádech. Trochu se zděsím a udělám pár kroků vzad, ale když na mne promluví, tak mě jeho hlas trochu uklidní. ,,Eh.. Ahoj." Vypravím ze sebe udivena tím jak vypadá, i tím jeho hlasem. A trochu roztřesena mu podám svou ledovou ruku. Chvilku jí držím nataženou, ale tak si uvědomím, že by to nemuselo mít dobré následky, takže tu ruku zase schovám a povím. ,, Omlouvám se, neuvědomila jsem si, že bych ti mohla ublížit." A neustále se na něho koukám s velkým zájmem. Je tak krásný, až mě děsí. pomyslím si v duchu a znovu začnu mluvit. ,,Jestli už mám jít dovnitř, tak se omlouvám, neuvědomila jsem si kolik je hodin." Jsem z něho trochu zmatená, tak melu nesmysly. Ale na tváři nemám výraz strachu, nýbrž milý úsměv.

Keisha Patrickles *M* - 02. října 2012 21:04

Eeemh... Keď sa rozosmeješ, uprene na teba hľadím so zmesou nechápavosti a prekvapenia. Aha, on to...on to nemyslel...nemyslel vážne. Cítim, ako ma páli krk, keď sa mi po ňom a po lícach rozlieva červeń z prešľapu. V praxi to vyzerá asi tak, akoby niekto rozpil červené kvapky farby z vodovky do mokrého papiera. Ja...ja pardon, nepochopila som to. Že ide o vtip. Začnem si hrýzť do pery malými bielymi zúbkami. A ja som o ňom premýšľala ako o monštre, ktoré a nevie ovládať. Ešte šťastie, že som nič také nepovedala. Teraz pre zmenu premýšľam, ako vykorčuľovať z tejto nepríjemnej situácie, keď si k nám prisadne hnedovlasé dievča s uškami. Tento rok ich je tu celkom dosť. Ahoj. Pozdravím ju hneď.

Kyoko - 02. října 2012 21:16
	Bělovláska Zvednu svůj zasněný pohled od svého talíře a podívám se za tím jemným hlasem, který mě oslovil. Tedy zřejmě mě. Podívala jsem se doprava a pak kolem sebe, ano, bylo jasné že ten pozdrav je na mě. Emm, ahoj. Pozdravím jí na zpátek a prohlédnu si ji, lehce se usměju a pak se opět začnu věnovat svému talíři, seznamování mi nikdy nešlo.

Tomas Brown jr. - 02. října 2012 21:24

Panoptikum - výkrmna Tomas, Keisha, Jennifer Vidím, že jsem uvedl svoji společnici do rozpaků. Zasměju se lehce ještě jednou. "V pohodě. Tady je to samá zrůdička a tak se takový vtip snese." Pokusím se jí podat pomocné laso k návratu do konverzace. Je zjevné, že je tohle můj způsob konverzace. Svým zjevem a i svou mluvou dokážu narušovat v lidech rovnováhu. Najednou si přisedne něco s ušima. Napíchnu na vidličku kus bramboru a ukážu na Keishu. "Předpokládám, že nemám flash-back, že?" Ujistím se. Pak se otočím na nově příchozí Jennifer. "Pokud nejsi iluze, tak vítej." Pokračuji plynulím hlasem v mluvě.

Keisha Patrickles *M* - 02. října 2012 21:36

Tak sme sa porozprávali... Podľa toho, čo uškatá odpovie a ako sa zatvárim vydedukujem, že sa chce asi naozaj iba v pokoji najesť a nechce byť rušená. Preto jej venujem chápavý pohľad a vrátim sa k svojmu tanieru. Ak bude chcieť dievča niečo povedať, nech to povie v kľude a nie pod tlakom Našťastie Tomas plynule pokračuje v konverzácii. Tento stôl je asi obľúbený. Poznamenám pokojne, červeň sa pomaly vpíja do pokožky a stráca sa. Zdá sa že sú tu celkom fajn ľudia. Aj keď... Pohľadom sledujem niečo čo vyzerá ako veľký vlk natiahnutý v oblečení. On samotný ma nedesí, ale tá krv čo strieka okolo neho...keď prižmúrim oči viem si živo predstaviť na jeho tanieri nejaké živé zviera. Rýchlo odvrátim od neho pohľad. Aj on predsa musí nejako jesť. Na chvíľu stíchnem a vrátim sa k svojim palacinkám.

Kyoko - 03. října 2012 13:06

Společnost Tak jsem se tak šťourala ve svém talíři a u toho jsme přemýšlela, zdali se mám dát do rozhovoru nebo ne. Ono možná bude lepší znát je všechny předem než zítra přijít do třídy jako úplný nováček. V tom se ale ozval ten kluk. Zvedla jsme hlavu a upřela na něj své oči. No dovol, zasmála jsme se mu, mám poměrně pevné kosti a masa taky dost. Dodala jsem na poznámku o iluzi a pak se přišoupla k té bělovlasé dívce. Vypadala drobně.. heh, no s mými 163cm na výšku a hubené postavě jsme zřejmě nevypadala o moc líp. Spíš mi ta dívka připadala jako Sněhurka a já jsem jeden z jejích trpaslíků. Musela jsem se své úvaze znovu zasmát a pak se zahleděla do talíře a utrhla si pořádný kus kuřete, který jsem úhledně "složila" a strčila do pusy.

Vergil - 03. října 2012 14:05

Modrá Namířil jsem jsi to rovnou k ní. Kolem hlavy mi poletovali dvě dušičky, zdálo se, že se jakoby honili. Modrá mi odpověděla na pozdrav a přidala k tomu i ruku, tu ale stáhla, tak nějak tuším proč. Když se mi omluví, moje domněnky se potvrdí. Vyndám svou ruku z kapsy a vemu, jí za její, kterou před chvílí stáhla. "Neboj, mě neublížíš. Sám sebe naneštěstí zabít neumím ani nemůžu." řeknu s lehkým úsměvem a ruku jí stisknu. Moje Esence ale způsobí, že ta část její ruky, kterou jsem držel nebyla modrá, ale normální. Porozuji její úžas. Jakmile ale její ruku pustím, za několik málo sekund se její ruce vrátí stará modrá barva. Taktéž na to užasle koukám. Nepatřím mezi ty stařešiny, jako je fotr, ale taky nejsem mladíček. Řekněme o pár století mladší než tatík. Ale až jsem objevil další svou stránku. Vrátím ruku do kapsy. "Večerka je až za hodnou dobu, takže nevidím důvod se někam vracet. Nevím jak ty, ale mě se tu venku líbí." řeknu s lehkým úsměvem.

Elizabeth Winter - 03. října 2012 15:28

První asi kamarád Když vezme mou ruku na pozdrav trochu mě to vyděsí. Opravdu mu nechci ublížit. Když ale vidím, jak zničeho nic po jeho dotyku má ruka dostala takovou růžovou barvu zkoprním a nevěřícně koukám. Když ji pak zase pustí, tak mi zase zmodrá. Trochu zděšeně si prohlížím svou ruku a po chvíli se podívám i na něho. ,,Jak, jak jsi to udělal?" I když vidím, že je kouká ještě užasleji než já, tak usoudím, že mi to asi nepoví. Když se rozmluví, tak už jsem zase relativně v pohodě. ,,Víš já miluji déšť. Je krásný. Jsem raději venku než uvnitř. Cítím se tak volná." Zadívám se na něho a po chvilce se představím i s omluvou. ,,Omlouvám se, zapomněla jsem se představit. Mé jméno je Elizabeth Winter. Tentokrát u toho ruku nepodávám jen čekám, jak odpoví.

Vergil - 03. října 2012 16:03

Už nevím co napsat... Trochu jsem překvapil i sám sebe. Nevěděl jsem, že umím něco takovéhleho. Dušičky, které mi kroužili u hlavy se zastavili a koukali co se to stalo. Jedna z nich se přeletěla podívat i na její ruku. Koukla na mojí, na její, znova na mojí a sedla jsi do její. Bezzubá a nikam nevedoucí ústa se roztáhla co širokého úsměvu. "Upřímně, nevím jak jsem to udělal, ale upřímně, docela se mi to líbí." řeknu. Když se mi až po chvilce chvilce představí, jen se pousměju a řeknu: "To je dobrý. Nejsem žádný expert na nějakou etiketu. Jsem Asariel - Pozřívač Andělů." Nikdy mě nepřestane bavit pozorování reakce lidí i nelidí, když se jim představím. Každej se vždycky zmůže jen na udivený výraz.

Elizabeth Winter - 03. října 2012 16:11

Asariel první koho znám Koukám se na dušičku, která si sedla na mou ruku. A začnu jí hladit. Snad nezmrzne. Pomyslím si a kouknu se na něj. ,,Těší mě Asarieli." A usměji se na něho. Nepřekvapuje mě ten jeho dovětek že je pozřívač andělů, protože v této škole je opravdu možné cokoliv. Když jsem již viděla šestihlavou hydru, a různé další lidi/ne lidi, tak mě už asi nic nepřekvapí. ,,Nezdržuji tě od něčeho? Nechtěla bych, aby jsi se tu se mnou zapovídal a pak měl ještě nějakou práci nebo něco." Stále se koukám na dušičku a v druhé ruce se mi objeví malá ledová růže. Opravdu malinká a podám jí té dušičce. Je to zvláštní ještě jsem nic takového neviděla. Ale je to roztomilé.

Vergil - 03. října 2012 16:26

Prostě nevim Protáhnu jsi křídla a potom jsi je přitáhnu blíž k tělu. Asi bych jsi měl ty svoje duše víc hlídat, jsou nějak moc přátelské. "Jsou strašně lechtivé. Stačí je prstem jenom šťouchnout kousek pod pusou a můžou se zbláznit."řeknu a předvedu. Dušička jí div nespadne z ručky. "A ohledně zdržování jsi nedělej starosti, můj život je prakticky jedno velké čekání, až přijde někoho a moje chvíle. Jsem Smrt pro Padlé Anděly. Pokud zemřou, já jsi přijdu pro jejich duši.Äle jelikož jsem tu pár andílků viděl, sice né Padlých, ale ani ostatní mě nemají moc v lásce. I dneska se najdou andělé co se postaví proti Nebeskému království."

Tomas Brown jr. - 03. října 2012 16:31

Panoptikum - výkrmna Tomas, Keisha, Jennifer Zvednu levou ruku s vidličkou v gestu any, které po sléze přejde v lehce útočné gesto, rušené tím, že na ní je nabodnut kus chřestu. "Tady? Tady může být iluze už jen to, že tu sedíme a jíme." Nacpu kousek chřestu do pusy. "Pro mne za mne můžeme být třeba všichni v jednom výzkumáku s dráty na hlavě a tohle všechno může být jen kulisa, kterou nám pouštěj, aby nás studovali." Vytáhnu lehce sci-fi konspirační teorii. "No zkuz říct, že ne. Tohle mne napadlo jako jedna z prvních myšlenek." Schroupnu chřest, který jsem vsunul do tváře. Přesto se usměju. "Ale zase na druhou stranu je lepší tohle panoptikum než nějakej blbej sklep s mřížema." Uzavřu moji teorii zdejšího pobytu.

Elizabeth Winter - 03. října 2012 16:35

Asariel Když vidím, jak se dušička začne chichotat také to zkusím. ,,Asi by jsi mi jednu z tvých malých kamarádek nepůjčil co?" Trochu zesmutním. ,,Abych si tu nepřipadala tak sama. Rozhodně tě tou otázkou nechci nějak urazit nebo naštvat, aby sis nemyslel, jen se ptám." Potom zmerčím něco o andělech. ,, I zde jsou andělé říkáš? No vlastně, že mě to překvapuje. Vždyť tady bude asi víc lidí i ne lidí, které jsem v životě neviděla, nebo které ani neznám. A ty jsi jejich smrt jo? Podívám se na něho trochu s údivem a znovu si ho prohlédnu. ,,Omlouvám se, že na tebe tak koukám, ale opravdu jsem ještě smrt padlých andělů neviděla," Podívám se na zem a trochu se zastydím. Aha proto se mi tak líbí, je to smrt. Ale je mi s ním fajn. Na to, co je. Je hrozně milý. A zase trochu polechtám duši, kterou mám na dlani.

Vergil - 03. října 2012 17:37

Kašlu na nadpisy Musím se usmát té otázce. "Nejsem překupník s dušemi, od toho jsou démoni. Duše, které nesním hned, jsi ponechávám prostě pro zábavu. Jsou to většinou duše hodně arogantních andělů. Tak trochu je trestám i když to moc platné není, když po smrti nedojdou klidu jako ostatní." zase vykládám ty svoje kecy ale kdo by jsi prostě nezamachroval, když je prostě Smrt. Navíc Smrtka pro Anděli co jsi tu hraje u ukořistěnýma dušema oněch andělů. Když sklopí smutně obličej, lehce jí pobídnu pod bradou. Místa, kterého jsem se dotkl, tak na chviličku vrátím jeho původní barvu. Možná to bude znít divně, ale mě se spíš líbí ta mokrá. Ona osobně mě fascinovala. Nikdy jsem nepotkal Ledovou ženu, a když jsem zjistil co dokážu u téhle.... po krátkém rozhodování jsem se rozhodl podstoupit malí pokus. Prostě to nechám se vyvíjet. Zhmotním jinou, která vypadala trochu víc rozkošněji než ty dvě předtím. Sundám jí kápucu nebo co to bylo a odhalím krásné modré vlasy i hladký modrý obličej s krystalky. Ze stínů vytvořim černou stínovou růži, kterou jí dám za ucho. "Nemohu ti žádnou věnovat, ale stačí když na ní pomyslíš, a ona pomocí té růže uslyší tvé myšlenky a přijde k tobě." řeknu a tu právě zhmotněnou jí usadím na hlavu do vlasů.

Elizabeth Winter - 03. října 2012 18:03

Překvapení Když povídá, tak se jen zaposlouchám do jeho hlasu. Je takový uspávající, milý. Je někdo jako já. Jsem ráda, že již nejsem u lidí, kteří mě chtěli spíše zabít, než si se mnou povídat. Jakmile mi zvedne hlavu tím, že se dotkne mé brady, tak trochu zčervenám, ale v tom počasí to naštěstí vidět není. Když před sebou zhmotní růži z pouhých stínů, tak se pousměji. K mému velkému překvapení mi ji dá za ucho. Tentokrát se začervenám trochu víc. ,,Děkuji ti moc, je krásná. Tady je na oplátku také něco ode mne." Jakmile toto řeknu, tak se mi v ruce vytvoří ledový krystal, který vypadá podobně jako jeho duše, se kterými si hraje. A podám mu jí se slovy. ,,Sice si s touto nemůžeš hrát, ale je to dárek za tu tvou růži, kterou mám ve vlasech. Nikdy neberu nic od někoho, abych něco nedala na oplátku." A dlouze se mu zadívám na šátek do míst, kde by měl mít oči. Přitom se mile usmívám.

Vergil - 03. října 2012 18:40

Už na to fakt seru:D Dušičky se okamžitě sletí okolo krystalu a fascinovaně na něj hledí a dokořán otevřenými pusami. Jop, občas se prostě chovají jako malé děti. Rozhodl jsem se trochu zahrát s nimi. Vyslal jsem Stíny, kteří vlezli do onoho krystalu. Chvíly to trvalo, ale poté se krystal začal sám hýbat. Utvořila se očka a pusa stejná jako měli oni. Dokonce se i hýbal jako ony. Při pohybu měl ale takovou podivnou jako gelovou strukturu, která okamžitě tuhla pokud se nehýbal. Zároveň bylo slyšet i lehké praskání krystalků, ale nic se neodlomilo. Dušičky se rozzářily a jakoby začali tancoval okolo té krystalové. Ta se mohla vznášet stejně jako oni. Přistoupil jsem k Eliz a sundal jsem jí tu kapucu nebo co to vlastně měla. Šátek, hm aha. /plně jsem jí ho sundal a schoval k sobě do kapsy. "Neschovávej tu sladkou tvářičku." řeknu lehkým hlasem, který překvapil i mě samotnýho. Ledová kráska roztavovala srdce Smrti. Velmi ironické.

Elizabeth Winter - 03. října 2012 18:53

Novinky Když se dívám, jak se má krystalová duše hýbá, chvilku jí pozoruji a pak se usměji. ,,Ale tahle se nejí, myslím, že kdyby jsi jí snědl, tak by ti moc dobře neudělala." A uculím se. Když mi stáhne z hlavy šátek a schová ho jen ztuhnu protože jsem stydlivá a toto ještě nikdo neudělal. Teda ne ten co by již byl na živu. Když vidím jak si ho schovává do kapsy, jen natáhnu ruku. ,,Prosím vrať mi ho. Tenhle byl jediný co mám." I když se koukám na něj, tak také sleduji ledovou dušičku, jak si hraje s ostatními. Tak přeci jen si s ní bude moci hrát. A uchychtnu se té myšlence.

Vergil - 03. října 2012 19:30

Co to se mnou dělá?! Byl jsem mírně řečeno, celkem rozpolcen. Nepoznával jsem sám sebe, nevyznal jsem se v sobě, což je pro mě celkem velice podivné. Moje srdce mi chce vyskočit z hrudi a to žádný nemam! Zo už je kur..... divný! "Myslím, že by to byla i škoda, kdybych jí snědl." Co to k sakru melu? Nedali ti blbouni lidští něco do toho jídla co jsem jedl? Nebo co to má tohle znamenat? Sáhne po svém šátku. Okamžitě ucuknu. "Vrátím ti ho, pod jednou podmínkou. Že jedno a provždy zůstane, tam kam šátky patří...." řeknu a vytáhnu ho z kapsy. Poté jí ho elegantně uvážu kolem krku. Dušičky mě přitom pozorují. "Na krk." Dodám. Dušičky se přesunou k ní a obdivují to, jak jsem jí uvázal šátek.

Elizabeth Winter - 03. října 2012 19:38

Šátek ,,To je na tobě co s ní uděláš. Můžu ti jich vytvořit klidně i více." Stále ho pozoruji a usmívám se na něj. Když si chci vzít svůj šátek, tak ucukne. ,,Na krk sice patří, ale já vždy měla pocit že mi sluší i na hlavě. Ale když myslíš. Nemohu ti to slíbit, protože jsem zvyklá, když ho mám daný přes hlavu, ale budu se snažit ano?" Když vidím jak ke mě letí ty dušičky, tak jednu začnu lechtat. A jak jí lechtám, tak si zároveň prohlížím i to, jak hezky mi uvázal ten šátek na krk. Sice je to smrt, ale velmi milá, hodná a hezká smrt. ,,Děkuji za hezké uvázání šátku. Jsi opravdu moc hodný." A stále se na něho usmívám.

Keisha Patrickles *M* - 03. října 2012 19:39

Konšpiračné teórie a iné. Keď sa uškatá zasmeje a posunie trocha bližšie, venujem je povzbudzujúci pohľad. Možno bola iba nesmelá. Zdá sa že je milá. zostanem ticho, kým sa rozprávam s Tomason, a stihnem zhltnúť aj predposlednú palacinku. Aj napriek tomu, koľko som toho do seba dostala nezdá sa mi, že by mi tá posledná mala robiť nejaký väčší problém. Ako to myslí? Teória že sme napojený nejakými bláznivými vedcami na drôtiky a tým nás skúmajú? Zachichocem sa. To už nás mohli rovno skúmať aj mimozemšťania. Poznamenám pobavene a pohľad vrátim späť na uškatú. Mimochodom, ako sa voláš? Ja som Keisha. Natiahnem k nej slušne ruku a pár krát zamrkám. Vidíš, že prsty sú akoby o čosi bezfarebnejšie a nezretelnejšie ako zvyšok tela, aj keď na momentálnom svetle je ten rozdiel iba malinký.

Nikko - 03. října 2012 19:43

Jídelna Sleduji Nanae, jak jde k nám přizvat návštěvu. Je tak odvážná! Se zatajeným dechem sleduji každý její krok, dá se docela říci, že v mých očích je teď něco jako hrdina v těch filmech. Držím jí palce, aby to zvládla a samozřejmě jí v duchu plně podporuji. Já na tohle nejsem stavěná. Kdybych takhle měla někoho cizího oslovit já, asi bych zrudla jak jahoda, totálně začla koktat a plácat blbosti. Nemluvě o tom, že moje plachost by stoupla na nejvyšší příčku a možná bych sebou snad i šlehla. Dokázala to! Radostně zvolám v duchu, zatímco Nanae během vteřiny peláší zpátky na svoje místo. Otočím se k ní a chápavě, podpůrně jí poplácám lehce po rameni. "Ale jdi ty byla jsi senzační. Tohle bych já nezvládla." Povím jí nakonec pravdivě. Mezitím k nám dojde onen chlapec. Tak Nanae má úspěch. Pozvání vzal. Mile se na něj usměji, tedy snažím se co to de. A hlavně, aby to nevypadalo divně, nebo aby na mě nebylo moc vidět nervozita. "Um j-já jsem Nikko a tohle je má kamarádka Nanae." Představím ji rovnou. Přeci jenom po takové odvaze co ukázala je to to nejmenší. Trošku sklopím ouška. "A j-jak se jmenuješ ty?" Zeptám se na oplátku. V hlase mi stejně i nad moje usilí jde rozpoznat nervozita.

Vergil - 03. října 2012 21:18
	Seru na to Zvednu prst na znamení nesouhlasu s ním zavrtím. "Žádné snažení. Buď bude na krku, nebo tu ho zabavim a už ho nedostaneš." Mnou pozornost upoutá ta krystalová duše, která teď honí ty tři a snaží se je sníst. "Héj!!" zakřičim a chytnu jí. "Najdi jsi svoje, tohle je moje jídlo!" pokárám jí. Udělá na mě smutný výraz a schová se pod vlasy té modré. "Myslím, že jsis vyrobila společníka."

Elizabeth Winter - 03. října 2012 21:35

Nenažraná duše. Když uslyším jeho křik, trochu se leknu, ale jakmile vidím oč jde jen se zachichotám. ,,Já jsem si nevyrobila společníka, pokud vím to jest tvoje práce. Já ti pouze dala dar, který jsem chtěla aby jsi měl. Nehýbající se dar." Při této průpovídce si vymotávám z vlasů ledovou dušičku. ,,Stejně ty tvé jsou hezčí. Asi proto, že jsou tak jiné. Nevím, ale něco mě na nich prostě fascinuje a přitahuje." Nejsou to jenom duše, ale i ten, kdo je vlastní. A zase se uchichtnu pro sebe. Kdyby poslouchal myšlenky, tak bych se tu asi roztekla hanbou. ,,Eh. Myslíš že bych tě mohla o něco poprosit? Nevím jak dlouho tu jsi, ale chtěla bych se zde porozhlédnout. Nešel by si se mnou? Mluvím nesměle a trochu potišeji než ty věty před tím.

Vergil - 03. října 2012 21:50

......! Trochu mě udivuje jak vlastně lidé a ostatní vědí málo o Smrti. O jejích schopnostech, jinak by věděla, že čtení myšlenek patří k základním schopnostem. Stejně jako telekineze, ale u mě je to spíš tak, že většinu úkolů dělají buď stíny nebo duše. "Já jsem jsi chtěl jen trochu pohrát. Ale myslím, že tuhle jsi můžeš nechat, protože to není duše jako taková. Pouze Stínová duše, vytvořená kopie jiné duše, kterou vlastním." Musím se pousmát. "Andělské duše jsou zajímavější než ty lidské. Proto se ti líbí." Myslím, že zatím bude lepší mlčet o tom, že slyšim každou její myšlenku. "Dý se říci, že tu oslavím již pátý rok, což je i stejný věk táhle školy, takže není místo na téhle škole, o kterém bych nevěděl. Kam bys potřebovala?"

Elizabeth Winter - 03. října 2012 21:59

:( ,,Pohrát. Aha. Povedlo se ti to." Nezní to moc nadšeně. ,,Víš, já ještě žádnou duši neviděla, takže nevímn jak vlastně vypadají ty lidské, možná jen z povídaček a knih. Pak se kouknu na tu ledovou duši, která je stále u mne. Byl to dárek, který mi trochu lepší vrátil. To ode mne nechce nic? I když mi dal tu krásnou růži? Zase zesmutním a kouknu se na zem. ,, chtěla bych se tu projít a potřebovala bych najít obchod s nějakým oblečením. Chtěla bych to tu nějak ukázat abych se tu neztratila hned při první příležitosti, když něco budu hledat. Pátý rok, takže to tu perfektně zná. To je super. A na tváři se mi vyloudí malý úsměv, který jsem věnovala spíše zemi než jemu.

Kyoko - 03. října 2012 22:07

Moje spolubydlící? .O Přisunula jsem se k nim a zasmála se a hned do ten brýlatý kluk spustil se svojí verzí, přestala jsme se smát a pouze nechápavě pozvedla jedno obočí, šťuchla jsem do té dívky vedle mě a nechápavě se na ní podívala. Tys ho něčím majzla po hlavě? Zeptala jsem se stále nechápající a pak jsem nad tím pouze mávla rukou. Opět jsem se začala věnovat talíři a ta dívka k tomu klukovi něco nahodila. Že prý emzáci, znovu jsme se začala smát, ale pak, div jsem se neudusila. Ta dívka se mě zeptala na jména a sama se mi představila. Jakmile jsem dokašlala a nabral dech, podala jsme dívce i já ruku a mile se na ní usmála. Jennifer.. mimochodem, tvoje spolubydlící. A opět sem se mile usmála. Věděla jsme to, že je můj spolubydlící, jelikož jsem přijela už včera a vše jsem si stihla vyzjistit.

Nanae *Wolfy* Bonuru - 03. října 2012 23:14

Jídelna Sednu si zpátky na místo a doufám, že tenhle trapas bude brzo zapomenut. "Děkuju moc. Ale nakonec jsem ho nejspíš jen obtěžovala.." prohlásím a sklopím ouška. V tom se mi ale za zády ozve hlas, který nepochybně patří tomu klukovi. "J-jen jestli jsem tě já neotravovala.." zamumlám. Otočím k němu hlavu, mírně sklopím ouška a nervózně se na něj usměju. Dříve, než se stihnu představit, udělá to Nikko. Vděčně se na ni uculím. "A.. Jak se jmenuješ ty?" střihnu oušky, která ale znovu nesměle sklopím. Posunu se, abych mu uvolnila místo na lavici vedle mě a strčím si do pusy kus dalamánku. Sklopím ocásek, po očku pokukuji po tom klučinovi i po Nikko a tak nějak čekám, co dál.

Dino *Vox* Kitsune - 04. října 2012 06:00

Večeře Vstoupím do pokoje a žádného spolubydlícího nevidím. "Ach jo. Doufám, že ještě někdo přijede." Hodím si tašku s věcmi na postel, vytáhnu z ní suchou mikinu a převléknu se. Podívám se na hodiny v mobilu a zjistím, že je čas na večeři. Tašku z věcmi schovám pod postel, zamknu pokoj a jdu do jídelny. V jídelně to žije, spousta a spousta monster co jsem nikdy neviděl a ani o nich neslyšel. Vezmu si tác a začnu si nandavat jídlo. Nandám si sirové i pečené maso, hodně zeleniny a ovoce, hranolky, rýži a dva talíře plné dezertů. Pak si všimnu pytlíků s krví. Vždycky jsem to chtěl zkusit. Nenápadně po jednom sáhnu a jdu si sednou k nějakému stolu. Když najdu prázdný stůl, usadím se a začnu do sebe jídlo rychle házet.

Ředitel - Grim Reaper - 04. října 2012 07:35

Čas plyne Ani se to nezdá, ale čas plyne jako voda. Většina studentů je v jídelně a hoduje, jen pár opozdilců se ještě hrne k pultů a snaží se z toho mála co zbylo něco pořádného ukořistit. Jiní odcházeli spokojeni a zbytek ještě seděl a klábosil. Hodiny na hlavní věži školní budovy odbíjeli sedm hodin. Venku přestalo částečně pršet, ale ne úplně, ještě trochu nepříjemně mrholí. Do půl desáté máte volno, ale nesmíte opustit budovu internátu. Je tu ale klubovna, malá posilovna, saunička pro 5 lidí, knihovnička, stolní fotbal ve vestibulu, kulečník v klubovně, která je vybavena video projektorem, počítačem s připojením na internet, pohodlnou sedačkou a několika křesly. V půl desáté by jsme měli být už po koupeli a nejlépe v nočním prádle. Nemusíte spát, můžete jsi povídat nebo hrát na soukromém počítači, ale snažte se respektovat fakt, že třeba vedle v pokoji už někdo spí, tak nedělat hluk.

Vergil - 04. října 2012 18:45

No coment Konečně přestává pršet, sice nepromoknu, déšť se mě sotva dotkl, ale začínal mě štvát v tom smyslu, že mě nebaví to, jak je všude mokro a moje Esence tím prostě trpí. Mám totiž být během "volna" v trošku jiném světě, než je tenhle a o kterém nesmím nic říct. Jsou prostě věci, které nesmím nikomu říct ani kdyby já nevím co. Urovnal jsem ještě jednou Modré šátek - Modrá, ta přesdívka se mi začínala líbit. Pravdivá a vystihující, a zdá se, že jí taky asi nebude vadit. "Ano pohrát. Nevěřila bys jak je můj "život" nudný. "snažím se tomu přidat lehký náznak dobře míněného humoru. "Víš, ani já nevím jak vlastně vypadají lidské duše, protože v téhle podobě co jsem teď, před tebou žádné ani vidět nemohu. musel bych na sebe vzít svou pravou podobu, abych viděl jak vypadá a navíc, jsi myslím, že bych se ti ani nijak zvláště přitom nelíbil." řeknu znovu s lehkým nádechem humoru. Doufám, že jej i pochopí. "A abych odpověděl na tvou nevyřčenou otázku, nechci žádné dary, protože Smrt jen bere, a já teď pro změnu něco dal. Jak jsem řekl, táhle "duše" je tvoje. Díky té růži bude připoutána k tobě a starat se o duši není nic lehkého. Butik co tu je bude mít otevřeno až zítra odpoledne a budou tam moci jen ti, co přijeli bez ničeho." Lehce se zamračím a naznačím jí aby vztyčila hlavu. "Řekl jsem, abys neschovávala tu roztomilou tvářičku. Když budeš koukat do země, tak jí taky neuvidím........" zase melu blbosti. Sakra! Kdybych byl člověk, řeknu, že jsem se musel něčím sjet.

Keisha Patrickles *M* - 04. října 2012 19:24

Neinformovaná. Zatvárim sa prekvapene, takže vidlička s posledným kusom palacinky zostane na polceste k ústam stáť. Spolubývajúca? Ja mám spolubývajúcu? To je super! Kedy si sa nasťahovala? Spýtam sa, prejavujúc nadšenie a vtom si všimnem palacinku. Strčím si ju do úst, požujem a prehltnem. Mhh, konečne sýta. Takže ak bude zajtra dosť slnka, malo by ma byť dobre vidieť. Pousmejem sa na teba. Si tu prvý rok alebo si tu bola už aj predtým? Spýtam sa. Tomasa nechávam teraz na pokoji, aby sa mohol vkľude najesť. Vtom začujem hodiny a pozriem na ne. To som tu už tak dlho? Nuž, ale ešte mám čas do večierky.

Elizabeth Winter - 04. října 2012 19:34

Nevyřčená otázka, stud ,,Nudný? To nevím, jak je tvůj život nudný." Zase zmlknu. Ty? Že by ses mi nelíbil? Nevěřím. Trochu se pousměji. Když odpoví na mou nevyřčenou otázku, tak vykulím oči a dostaví se množství myšlenek. Sakra, sakra, sakra! On vážně. No to ne. To je trapné.Špatný, špatný, špatný. Ano, trochu panikařím. Když zase mluví o mojí tváři začnu rychleji dýchat. Tvář. On? Já? Co? Ano stále panikařím, a opatrně zvednu hlavu. Můžeš vidět jak se pomalu uklidňuji, ale stále vypadám, jako kdybych chtěla rychlostí blesku zmizet pryč.

Caille - 04. října 2012 19:36

Pokec s ouškatými Se pousměji a podívám se na dívku s liščími oušky, která mi odpoví. Hm, Nikko a Nanae. Chvíli, ale jen vážně malou chvíli je pozoruji, než se napiji krve ze skleničky a rozhodnu se konečně představit.  "Těší mě. Jsem Caille. Máte hezká jména," kývnu a pousmívám se. Dožvejknu rychle salát a znovu se na ně podívám. "Tak co říkáte tomu chaosu tady" ušklíbnu se lehce a podepřu si bradu rukou.

Vergil - 04. října 2012 20:00

Tohle mě jahoduje.....! Položím jí ruku přes obě oči, snažím se ignorovat to, že po mým dotekem její barva kůže není z modré na lidskou. "Uvidíme....řeknu a ukáži jí mojí pravou podobu v její hlavě. mám na sobě dlouhý rubáš až na zem a stejně ještě když chodím ho tahám několik metrů za sebou. Mé vlasy jsou skoro až na zem a přes oči mám pásku. Prý Spravedlnost musí být slepá, ale já také. Při braní duší nesmím vidět jaký je to padlý anděl, abych tak měřil všem stejně. Na mých prstech jsou dlouhé černé nehty, připomínající trochu drápy démona. Mám tři páry křídel. První je střední velikosti a po jeho horním obvodu jsou umístěné Očí Smrti. Jimi vidím, jen černé, zamlžené postavy, ale jasně a naprosto zřetelně duše. Druhý pár je největší a zároveň nese při letu největší váhu. Poslední je nejmenší. Slouží jako kormidlo a určování rychlosti. Také mám svou věrnou Kosu Smrti. Několik duší poletuje okolo mne. Vše obklopuje lehký černý dým - Esence Smrti. odkaz Sundám jí ruku z očí a očekávám její reakci.

Kyoko - 04. října 2012 20:11

V jídelně.. Usmívala jsem se na Keishu, vedle které jsme seděla a šmikla jsem oušky. Jsem tu od včerejška, ale na náš pokoj jsme se nastěhovala až dnes, kdy mě přeložily. Museli jsme se minou a já tvojí jmenovku zahlédla na tvém kufru. Pak jsme strčila brčko do pusy a napila se jablečného džusu, nějak mi vyschlo. Jen jsme u toho zakroutila hlavou. Nene, letos jsem tu první rok. V minulých školách mě nebrali mezi sebe kvůli uším, tak jsem myslela, že zde lépe zapadnu... Ostatní u stolu více méně ignoruji.

Elizabeth Winter - 04. října 2012 20:19

Strach? Když mi položí ruce na oči a já vidím, co je opravdu zač. Krapet ucuknu ale stále se dívám. ,,Jsi si podobný. Ale takhle jsi hezčí. Došlo mi že slyšel co jsem si myslela, tak se ani neobtěžuji přemýšlet a rovnou mluvím. ,,Opravdu se mi takto líbíš víc, ve své pravé podobě mi trochu naháníš strach, ale to, že ve své pravé podobě vypadáš takto, má jistě svůj důvod ne? Když sundavá ruce z očí, tak ještě než je dá podél těla nebo do kapes, tak mu je chytím a dívám se, jak se mění má barva kůže. ,,Stejně by mě zajímalo, jak je toto možné.

Keisha Patrickles *M* - 04. října 2012 20:28

A čo teraz? Usmejem sa. Viem ako to myslíš, že ťa nebrali. Povzbudzujúco sa na ňu usmejem. Spustím skrčené nohy späť na zem a pozriem sa na oboch mojich spolusediacich. Tak, čo teraz? Máte niečo na pláne? Spýtam sa mäkkým hlasom. Som rada že som si našla nejakých kamarátov. Tom má síce trochu nepriamy zmysel pre humor ale myslím, že si na to zvyknem. A je sympatický, aj keď ma nepoznal v pohode sa so mnou rozprával. Vezmem tanier do rúk a obzriem sa po jedálni. Mám ho niekam odniesť?

Vergil - 04. října 2012 20:34

Totální jahodace "Smrt má vypadat jako Smrt a kdyby tu byl můj táta, tak ti řekne, že všechno má svůj důvod." řeknu s lehkým úculkem. "Taky mam raději tuhle formu, aspoň jsi můžu hrát na pana Inkognito." řeknu a chystám se strčit ruce do kapes, ale ona mi je chytne první. Lehce mě tím překvapí i zaskočí. Stejně jako jí i mě fascinuje to, co můj dotek dělá s její kůží. Možná jí i tak trochu chápu. Zatímco ona zkoumá moje ruce, tak ty se samovolně pohnou a lehce uzavřou její do mých dlaní. Nechápu to co se mnou děje. Palce mi automaticky začnou lehce přejíždět po její pokožce jakoby jí tím chtěli hladit. Měla tak hebkou kůži...

Elizabeth Winter - 04. října 2012 20:52

Něco jiného. Vždy, když mluví, tak se zaposlouchám do jeho hlasu, jako pokaždé, když promluví. ,,Víš, že i když jsi smrt, tak máš velmi příjemný a uspávající hlas?" Podívám se na něj, ale jinak než před tím. Tak zvláštně. Pak se podívám na své ruce a utrousím do éteru myšlenku. Zajímalo by mě, jak bych vypadala celá normální. Když mě chytí za ruce, tak se na něj podívám a usměji se. V tom se přimotá ledová sušička a zkoumá, co že to děláme. Je vtipná, jak kolem našich rukou lítá a nechápe. Chvilku jí pozoruji a pak se zase zasněně dívám na něho.

Tomas Brown jr. - 04. října 2012 20:54

Panoptikum - výkrmna Tomas, Keisha, Jennifer Strčím vidličku do pusy. "Mno mimozemšťani mě taky napadli, ale to si říkám, že by měli dost rozumu nás dát jako celou planetu do karantény." Zahlásím svůj názor. Pak holky pozvolna upadnou do holčičího klábosení. Já toho aspoň využiji k tomu, aby jsem dojedl talíř. Když do stejného stavu dojdou holky a ukončí jezení, odnesu jim talíře. Galantnost u mne úplně nevymřela. Pak je položena otázka. "No já nevím. Byl jsem dopoledne ve sklepě, odpoledne na pokoji a teď tady..." Pokrčím rameny. "No jako cokoliv normálního." Nakonec přiznám svůj plán večera. Rozhodně si nemám v plánu kazit večer nějakou podivností přesahující limity mé tolerance.

Vergil - 04. října 2012 21:07

soukromá zpráva od Vergil pro Ultra jahodován! Tak trochu ingoruju to co říkala. Nechápavě prostě hledím na svoje a její ruce. Co se to kur.... děje?! Proč mi hoří hrudník a podivně mě lechtá v břiše?! Nejsem lidská sušinka.... Hlavou mi projíždělo milion nesrozumitelných myšlenek a jedna se stále opakovala donekonečna. Rozhodl jsem se jí zkusit. Pustil jsem její ruce jednou rukou a poté jsem jí lehce přiblížil k její tváři a nakonec jsem se lehce dotknul a nechal jsem jí tam. Uvnitř mě se rozrostl takoví příjemný pocit. Potom jsem jsi ale všiml že na ruce, kterou jsem měl na její tváři se moje nehty začínají nějak prodlužovat a kůže na ruce blednout. Moje ruka se vracela do mé pravé podoby a to proste jen mou nesoustředěností. Rychle jsem jí sundal a schoval za záda.

Elizabeth Winter - 04. října 2012 21:17

soukromá zpráva od Elizabeth Winter pro Co se děje? Když mi pustil jednu ruku, tak jsem na něj nechápavě hleděla, ale pak, když mi položil ruku na tvář, tak mnou projel takový pocit, který jsem ještě nezažila. Byl to příjemný pocit, který se stupňoval. Na chvilku jsem zavřela oči a nechala se unášet. Je to krásné. Takto bych vydržela stát klidně půl dne. Když ale najednou tu ruku sundal a schoval, tak jsem se na něho podívala. ,,Děje se něco?" A dívám se, jak má ruku schovanou za zády. ,,Udělala jsem něco? Nespálila jsem tě?" Mluvím nechápavě a i trochu starostlivě. V mé tváři se místo výrazu štěstí, najednou se na mé tváři objeví výraz starostlivosti.

Vergil - 04. října 2012 21:30
	soukromá zpráva od Vergil pro Seru na nadpisy "Ne...ty mi nemůžeš nijak ublížit....nikdo mi nemůže nijak ublížit...."řeknu spíš tak nějak pro sebe. Dám ruku zase před sebe, zůstali jí pořád ty drápy ale barvu měla dobrou. "Promiň, nechtěl jsem tě děsit, proto jsem..." řekl jsem a ukázal jsem jí tu ruku.

Elizabeth Winter - 04. října 2012 21:36

soukromá zpráva od Elizabeth Winter pro :D už zase? :D ,,Ty mě neděsíš. Nebojím se tě, jen se mi tato podoba líbí více. Nemusíš si s tím dělat starosti. Kdyby jsi mě děsil řekla bych ti to. Nemusíš se bát." Při poslední větě se na něj usměji a sevřu mu tu trochu přeměněnou ruku ve svých dlaních. Prý bát. On se asi nebojí ničeho, takže to bylo trochu mimo. ,,Jsi nějaký rozhozený, když se ti toto děje. Je vše v pořádku?" Doufám, že to není špatné znamení. Jak tak svírám tu jeho ruku, tak jí začnu hladit. Snažím se ho uklidnit, aby byl v pohodě.

Vergil - 04. října 2012 21:43

soukromá zpráva od Vergil pro "Upřímně, já nevím co se to se mnou děje. moje myšlenky, moje pocity....ve všem mám úplný guláš, že teď ani nevím co vlastně mám dělat. Nevím jak se mám teď chovat, nevím co mám teď dělat...." řeknu a vymaním jsi zpět svoji ruku a nejdřív se chytnu za hlavu a potom nechám jednu ruku na obličeji. "Vážně nevím, co tohle má znamenat." řeknu. Naneštěstí přestalo pršet úplně a já se rozešel k jednomu z blízkých stromů kde jsem jsi sedl k jeho kořenům.

Elizabeth Winter - 04. října 2012 21:52

soukromá zpráva od Elizabeth Winter pro Jeho odchod. Když ho tak poslouchám tak se podívám na zem. ,,Tak dělej to co ty chceš ne? To co si ty myslíš, že by bylo správné. To co tě těší. Když jemně vytrhne svou ruku z mých jen se dívám, co bude dál. ,,Nemusíš, mít v sobě guláš.Pokud se ti ty pocity nelíbí, tak můžeš odejít. Rozhodně tím neříkám, že chci, aby jsi odešel naopak je mi s tebou moc dobře. A pomalu ho následuji ke stromu. On si sedne a já si před něj dřepnu. ,,Jestli se ti má přítomnost nějak nezamlouvá, tak to řekni, nechci pro tebe být obtíž, která tě otravuje. A letmo se dotknu jeho kolene. Doufám, že je mu se mnou také dobře, jako mě s ním.

Vergil - 04. října 2012 21:56

soukromá zpráva od Vergil pro "Co chci já? Já nevím co chci. Nevím co se mi to děje v hlavě, nevím vůbec nic. Je mi pár milionu let ale tyhle pocity, myšlenky zažívám poprvé a jsem z toho zmatený. Nevím co dělat, co se ode mě očekává nebo jak bych se měl chovat. Jsem jen Smrt, co bere...nevím jak něco dávat...." slovo v "prdeli" bylo asi to nejslušnější, co jsem ve svém slovníku našel a co dokonale vystihovalo mou momentální situaci.

Elizabeth Winter - 04. října 2012 22:03

soukromá zpráva od Elizabeth Winter pro Chladný moment Abych řekla pravdu, tak já od tebe nic neočekávám, jen chci, aby ti bylo dobře v mé přítomnosti. A ty že nevíš jak dávat? Dal jsi mi tu růži, kterou mám stále za uchem pokud jsi již zapomněl. Zesmutním a pase k němu nahnu. ,,Asi chceš být sám, tak já tě nebudu rušit." A sice se velmi stydím, ale nahnu se k němu a dám mu lehkou pusu. Poté se odtáhnu a ještě chvíli u něho dřepím a pak pomalu vstávám. Nechci, aby byl zmatený. Nemůžu po něm chtít aby dělal něco, co možná ani nechce. Musím mu dát čas na rozmyšlenou. ,,Velmi ti děkuji za tu růži a za všechna milá slova, který si mi dnes řekl. Poprvé jsem si připadala, jako někdo a ne něco. Budu ráda, když tě zase uvidím. Ovšem pokud ty sám budeš chtít. A pomalu odcházím směrem ke dveřím od internátu. Doufám, že toto není naposledy, co ho vidím.

Vergil - 04. října 2012 22:17
	soukromá zpráva od Vergil pro Tak nějak její řeč ignoruju, ale jakmile se dá na odchod něco ve mě, mě donutí se zvednout. Odchází, ale za se prostě zjevím za ní a něco mě donutí jí prostě zezadu obejmout. Zabořím obličej do jejích vlasů. "Prosím, nechoď....ne..." zašeptal jsem. "Možná jsem zmatený a nevím co dělat, ale jedno vím určitě..........libí se mi to."

Elizabeth Winter - 04. října 2012 22:25

soukromá zpráva od Elizabeth Winter pro Šok Když odcházím, tak si ani nevšimla, že se zvedl. A když mě obejme a hlavu si položí do mých vlasů, tak mě polije hrozné horko. ,,Stejně za nějakou dobu budu muset jít. Ale když si to přeješ, tak zůstanu. Jen nechci aby jsi byl kvůli mě zmatený." Jak mě objal tak ho oběma rukama chytnu a trochu se o něho opřu. ,,I mě se to líbí. A abych řekla pravdu, tak jsem možná zmatenější než ty. I pro mě je to něco nového. Ale je to krásné." A užívám si tuto chvíli naplno, takže můžeš vidět že jak jsem se uvolnila tak zem začala v okruhu tří metrů od nás mrznout a tvořit se na ní krystaly ve tvaru kytek a různých zvířat.

Draggen Stone - 04. října 2012 23:04

Jídelna, Knihovna Přisedne si ke mně neznámá dívčina ve žlutých šatech, ale jelikož nevypadá dvakrát komunikativně, jenom se na ní usměji, kývnu na pozdrav a nesnažím se o nějakou nucenou konverzaci. Všimnu si jen, jak se dívá na Acanthu, která si pochutnává už na druhé myši a jen leží rozvalená po celém stole. Přemýšlím, jestli neni na místě třeba něco o mé přítelkyni říct, nebo se jí zeptat, jestli jí něco nezajímá, ale místo toho se zvednu od stolu s prázdným tácem. Jakmile jsem narovnaná, na několik vteřin zavřu oči. Dlouhé hadí tělo se začne stahovat, zmenšovat a proměňovat opět v "lidské" nohy. Urovnám si sukni, ještě jednou se usměju na dívku, která se rozhodla mi aspoň svou tichou duší dělat společnost, dám tác na místo, kde tuším, že má patřit a vyjdu z jídelny. Zapřemýšlím, že mám ještě dost času a mohla bych se projít po škole. Jen mám trochu strach z toho, že se tu ztratím. Přeci jen, podle plánku na vestibulu, toto není zrovna malá škola. Projdu až na konec chodby, kde se zastavím a popřemýšlím, kam se vydat. Acantha se mi vlní u nohou a není z pohybu moc nadšená. Takhle čerstvě po jídle by se správně neměla hýbat, tak jí zvednu a zamotám kolem dokola krku. Nakonec jen tak slepě chodím po školních chodbách, rozhlížím se kolem sebe a hledám, kam bych se mohla podívat. Nejraději bych nějaké místo, kde by bylo ticho a mohla bych si sednout a odpočívat. Štěstí mi přeje a tak najdu knihovnu. Potichu vejdu, rozhlídnu se a rozevřou se mi štěstím oči, když uvidím vrchovaté poličky s knihami všech různých barev a názvů. Přistoupím k jednomu regálu a prsty pouze přejíždím po vazbách a vychutnávám si tu vůni knih. Nakonec jednu knihu naslepo vytáhnu, sednu si do nedalekého křesílka a začnu si číst. Ačkoliv jsem společenský tvor, dneska se nějak necítím v dostatečné formě na to, abych se snažila zapadnout mezi ostatní - na to přeci bude mnohem více času jindy. Třeba ve třídách. Teď se nebezpečně přibližuje večerka a já tak moc potřebuji čas být sama a utřídit si myšlenky nad nějakou pěknou knihou...

Vergil - 05. října 2012 16:15

soukromá zpráva od Vergil pro Roztáhnu křídla na zádech a pak jimi zakryji modrou přes celou, od hlavy až k nohám. Stíny pode mnou se začnou zvedat a zakryjí tak výhled na všechny strany. Cítím jak se její tělo napne. "Neměl strach, nic se ti nestane." řeknu a zvuk hlasu i mě samotného překvapí. Obyčejně bývám buď tvrdý nebo velký machýrek, ale tohle znělo jako bych byl nějaký nafintěný Anděl. Prostě jsem nechtěl aby na nás všichni čučeli. Přenesl jsem jí do onoho butiku, který se otevře až zítra. Roztáhl jsem křídla a vyslal z jednoho stíny aby šli hledat co jsem potřeboval. Během chvilinky byli zpátky. Přinesli přesně to co jsem chtěl. Tmavou černou mikinu, bílé šatičky do čtvrt stehen, černé legíny a černé baleríny. "Vyzkoušej jsi je."

Elizabeth Winter - 05. října 2012 18:49

soukromá zpráva od Elizabeth Winter pro Další překvapení? Když vidím, jak se kolem nás stahují jeho křídla jen si pomyslím. Co se bude dít tentokrát? Jakmile mi poví abych neměla strach odpovím. ,,Já nemám strach, vždyť jsem ti to říkala." Když pak rozevře křídla nevěřícně koukám. Butik? Když mi pak stíny začnou dávat věci, snažím se najít něco, jako kabinku, protože se stydím. Mé hledání přestane, protože se v klidu schovám za jeden regál tak, aby mi koukala jen hlava, tak toho využiji a udělám to co chce. Bílé šaty padnou jako by byli přímo na mě, i legíny jsou přesné. Jen mikina je mi trochu větší a balerínky o něco menší a tak když vylezu, tak vyjdu bosa a bez mikiny. Chvilku si sama sebe prohlížím a pak řeknu. ,,Ty šaty jsou krásné, jen ty boty jsou o trošku menší a mikina větší." A ukáži se mu v mikině. Boty si pro jistotu nezkouším, nechci, aby mi ze špičky třeba vylezl palec nebo tak.

Vergil - 05. října 2012 19:25

soukromá zpráva od Vergil pro "Ta mikina byla vybraná záměrně trochu větší." řeknu se lehkým úculkem. Ale ty boty, není moc pravděpodobné, že bych se spletl. Vzal jsem jednu botku, klekl jsi a nazul jí je na nohu jako nějaký princ z pohádky. Není možný aby byli malé. Seděli dobře, lehce jsem i sáhl na špičku, měla tak ještě trochu místa. Zapnul jsem jí i malý pásek na nártu a obul jí i druhou. Potom jsem vstal a otočil jsem jí k zrcadlu. Zakryl jsem jí rukama oči. "Nech je chvilku zavřené, prosím." řeknu znovu tím uchylným andělským hlasem. Místo rukou jí na očích zůstanou moje stíny. Jiný mi podá čelenku, na kterou přidělam růži co jsem jí dal a čelenku jsem jí dal do vlasů. Z pod kapuce se jí vysoukala ledová duše, která se na ni teď z pod vlasů a na rameni, dívala do zrcadla. Ty moje kroužili nad hlavou. Položil jsem jí ruce na ramena. "Už můžeš otevřít." zašeptal jsem. Stíny jí zmizeli z očí a zanechali zde lehoučký make-up. "Říkal jsem to....sladká tvářička."

Elizabeth Winter - 05. října 2012 19:31

soukromá zpráva od Elizabeth Winter pro Jako v pohádce Když si přiklekne jen se zastydím. To není možné vždyť když jsem si je zkoušela, tak mi nebyli. Když se na sebe dívám do zrcadla, vypadám jinak. Když mi dá na oči ruce, tak pevně doufám, že někam nezmizí a nenechá mě tam. Ale když pak řekne, že mohu otevřít oči, tak se mi na tváři objeví velký úsměv. Otočím se a obejmu ho. ,,Děkuji mockrát, za tohle všechno. Je to krásné." Nemohu uvěřit tomu, co pro mě udělal. ,,Jak já ti toto jen oplatím, to opravdu nevím. Řekni, co by jsi chtěl?"

Vergil - 05. října 2012 19:44

soukromá zpráva od Vergil pro Její úsměv, jakoby mě zahřál u srdce, i když ona věci spíš mrazila. "Já nechci nic, protože už všechno mám. Ukázala jsi mi, že i já mohu míst srdce.... i když prakticky ho vlastně nemam." řeknu s úsměvem a lehkým přídavkem humoru. Jo, já prostě srdce nemam a kromě mozku asi ani jiné orgány. "Ukázala jsi mi, že mohu nejenom brát, ale u dávat a dostávat." řeknu a věnuji jí letmí polibek do vlasů. Cítím jak se přitom napjala, jakoby se vyděsila. "Říkala, jsi, že se mě nebojíš..." řeknu s nemizícím úsměvem.

Elizabeth Winter - 05. října 2012 19:50

soukromá zpráva od Elizabeth Winter pro :) I u smrti se může probudit srdce. ,,Každý má srdce, jen ho v sobě potřebuje buďto nalézt, nebo probudit. Já že jsem ti něco ukázala?" Tato věda vyzní poněkud nevěřícně. A pak když mě políbí, tak strnu. Nečekala jsem to a při jeho zmínce, že se ho bojím jen zvednu hlavu stále s úsměvem a vyvedu ho z omylu. ,,Nebojím se tě. Jen jsem hrozně stydlivá. Nestávalo se mi často, že jsem měla tolik pozornosti, tedy pokud mě někdo nechtěl zabít, takže nevím co dělat. Jen to vypadá, že se bojím přitom vlastně chci utéct a někam se schovat protože tomu stále nevěřím." Je to jako sen ze kterého se nechci nikdy probudit.

Vergil - 05. října 2012 20:12

soukromá zpráva od Vergil pro "Tak to by se měl sen stát skutečností, nemyslíš?" Znovu jsem jí obejmul, ale tentokrát zepředu. Přitiskl jsem jsi tu malou k sobě, na tělo. Moje křídla jí znovu obemknuli a já nás znovu přenesl. Teď ale s tím rozdílem, že jsem nás přenesl k sobě. Ledová dušička se jí schovala pod vlasy a lehce vykukovala. Měl jsem pokoj, spíš takovou obrovskou místnost, úplně nahoře pod střechou s celkem pěknou terasou. Přenesl jsem nás sem. Sice se stmívalo, ale tu nádherný výhled jak na moře, tak lidský svět, který teď spíš připomínal velkou směsici světýlek.

Elizabeth Winter - 05. října 2012 20:19

soukromá zpráva od Elizabeth Winter pro Sen? Ne skutečnost. ,,To nezáleží na mě, jestli se stane skutečností. Bez tebe by to byl jen pouhý výplod mé fantazie. Když mě zase obejme a křídly schová tak se ho pevně chytím. Jakmile otevře křídla, jsem již v nějaké velmi velké místnosti s ohromnou terasou. ,,Tady bydlíš ty? Je to tu hezké." Jen vyjdu na balkón a zasněně sleduji lidské město a šumící moře. Je to nádhera. ,,Opravdu si připadám, jako ve snu. Je to nádhera. Děkuji ti za všechno, co jsi pro mě dnes udělal. Nevím, jak se ti mám odvděčit. Ale snad na něco přijdu. "

Vergil - 05. října 2012 21:21

soukromá zpráva od Vergil pro "Já nebydlím nikde a přitom všude. Tohle beru jen, jako místo, které jen moje pokud jsem na škole. Nemám koníčky, ale táta to tu vybavil, jako pro "normálního" nácka, takže televize, PS3, počítač a takové ti divné věci co dneska všichni chtějí. Dokonce mam i mobila, ale díky tomu, že se umím přesmysťovat ho nijak nevyužívám. Vlastně, skoro nic tu nevyužívám." řeknu a během toho se opřu o zábradlí terasy. Odněkud se zjeví dušičky, které drží v bezzubých ústech malé lucerny, ve kterých byli jiné duše, které ale svítili a nijak se nehýbali. Došlu mi až teď, že se vlastně stmívá, protože já vidím dobře jak ve tmě, tak ve dne.

Elizabeth Winter - 05. října 2012 21:25

soukromá zpráva od Elizabeth Winter pro Terasa ,,Stejně je ten pokoj krásný, i když nic z toho nevyužíváš." Jen se otočím a jdu dovnitř, přitom se snažím se nepřizabít, jelikož je v tom pokoji tma. A prozkoumávám jeho pokoj. ,,Také jsem měla pár věcí jako počítač a tak, ale nevzala jsem si ho z místa, které jsem obývala." Neříkám domov, protože domov není místo, kde vás chtějí zabít, ale místo, kde vás mají rádi, takovou jaká jsem. ,,A jak často jsi pryč?" Je to trochu vyhrknutá otázka, protože nechci, aby byl pryč dlouho.

Nikko - 05. října 2012 21:32

Jídelna. Sprovodím ze světa další kousek jablečného koláče. Zbylá polovina se už snížila na čtvrtinu. Za chvilku už nezůstane ani kousek. Lehce se začervenám, když pochválí mé jméno i jméno Nanae. Sklopím i trošku obě ouška rozpačitě. "D-děkuji." Odpovím na jeho pochvalu. "Tvoje jméno je také hezké." Dodám rychle ještě. Raději si dám další kousek koláče. Jablka uklidňují. Tedy aspoň trošku, spíše mě odreagují od mé nervozity. Pohled znovu nasměřuji na Cailla. "Mě to tu, jako chaos nepřijde. Celkem normální první den tedy,..." Na chvilku se přeruším a trošku zblednu, vzpomenu si na recepci. To je snad jediný chaos tady. Ty štěkající hlavy nedostanu z hlavy ještě hodně dlouho. "T-tedy snad až na chaos u recepce." Po očku se kouknu na Nanae. Myslím, že jí se štěkají recepční taky moc nezamlouvá. To je chaos na třetí!

Vergil - 05. října 2012 21:33

soukromá zpráva od Vergil pro "Já neumím ocenit krásu lidského výtvoru. Viděl jsem lidi, jak s kůží zvířat vytváření první oděvy, jak skupinově staví domy i jak poprvé letí, ale nedokáži ocenit to co udělali. Pro mě to neznamená nic." Vyšlu jednu z dušiček, aby jí svítila a ona o něco nezakopla. "Pryč? Ani nevím. Teď už jsem ale dlouho nikde nebyl. Padlý jsi dávají už velký pozor, ale stejně, jeden nikdy neví."

Elizabeth Winter - 05. října 2012 21:44

soukromá zpráva od Elizabeth Winter pro V pokoji. ,,No ono se ty lidské výtvory docela hodí." Procházím se po pokoji a uvidím v koutě jeho velkou postel. ,,Říkáš, že smrt nespí, tak pro koho je tu ta postel?" Trochu dětinská otázka. Tuším, že řekne něco ve smyslu, že to zařizoval jeho táta. Jen k ní dojdu a sednu si na ní. Je měkká, pohodlná, akorát na to, aby člověk zalehl, tvrdě usnul a ráno se probudil svěží. Zkusím si na ní lehnout. Jestli se mé domněnky o této posteli potvrdí. Opravdu to je jako sen. Zase si sednu, vstanu a dojdu k němu na terasu. A s úsměvem na tváři ho pozoruji.

Nanae *Wolfy* Bonuru - 05. října 2012 21:51

Jídelna Plaše se na něj usměji a trochu se začervenám. "Děkuju.. Caille je taky moc pěkný jméno." uculím se a střihnu oušky. Chaos..? Tipovala bych to na vcelku "normální" den, jenom mě trochu štve recepční se šesti hlavami. V tom to řekne i Nikko. "Jou, to máš pravdu.. Ještě jí nějaký chudák ty hlavy utrhl, to je teprve utrpení.. Snad až půjdeme zpátky, nebude mít hlav ještě o něco víc." zasměju se a prohrábnu si vlasy. Dojím poslední kousky salátu a vezmu si do ruky jedno menší rajče na "spravení chuti". "Ale líbí se mi tu.. Je fajn, že tu nejsem jediná zvláštní, takže myslím, že bychom si tu mohli všichni vzájemně sednout a mít se tu fajn.." zlehka pokrčím rameny a protáhnu se.

Caille - 05. října 2012 21:59

Pokec Trochu se ušklíbnu, při vyslovění věty, že mé jméno je hezké. To tak, jméno jak pro bl*a. "No nemyslím si, ale díky."  Jen kývnu, když se zmíní o recepční. "Jo to musel být někdo velice integentní," poznamenám ironicky a v ruce si pohrávám se sklenicí s krví. "všichni přece ví, že hydrám hlavy dorůstají vě větším počtu žejo," protočím oči. "Máš pravdu Nanae, je fajn být mezi někým, kdo je ti podobný" usměji se trochu a mrknu na Nikko tác, s údivem sleduji, jak do té malé osůbky padá celý jablečný koláč. Ještě nějakou dobu si s nimi povídám, než dospěju k rozhodnutí, že je čas na krátkou procházku před spánkem. Zvednu se a mile se usměji. "Díky za společnost, tak uvidíme se asi zítra" pousměji se. Nakloním se pak Nanae k oušku a neslyšně jí zašeptám, ať za mnou přijde ven, že budu čekat. Poté se vydám ven z jídelny s rukama v kapsách a lehkým úsměvem ve tváři.

Vergil - 05. října 2012 22:01
	soukromá zpráva od Vergil pro Rozejdu se k ní a z nenadání jí vezmu do náruče. "b]Když sen, tak sen."[/b] řeknu a odnesu jí zpátky na postel kde jí do ní položím. "Jestli chceš, můžeš tu dneska zůstat."

Elizabeth Winter - 05. října 2012 22:07

soukromá zpráva od Elizabeth Winter pro Náruč? Jakmile mě vezme do náruče, tak se trochu zastydím opět. ,,Já? Zůstat? U tebe? Nevím jestli je to dobré, abych neměla nějaký průšvih a ty taky, nechci ti přidělávat problémy." Ono mou spolubydlící asi odstěhovali, protože by zmrzla, takže asi budu sama. ,,Jako jistě, že bych chtěla. Ale asi to nepůjde. nemám tu žádné věci na spaní a tak." A hlavně když spím jen tak, ve spodním prádle, ale to vědět nemusí. Velmi se začervenám. Nechci tu všechny ty věci zničit zimou.

Vergil - 05. října 2012 22:15
	soukromá zpráva od Vergil pro "Co vím, tak já tu dohlížim na dodržování pravidel i když je vlastně hlavně porušuji já, ale jinak bych se tu asi unudil k smrti..." dneska nějak perlím. Vezmu její ruku do své. Okamžitě změní barvu. "Nemyslím, že bys tu cokoliv zmrazila." řeknu a prostě tu větu nechá vise ve vzduchu.

Elizabeth Winter - 05. října 2012 22:24

soukromá zpráva od Elizabeth Winter pro U něj ,,Ale já musím v něčem spát. Ale pak se podívám na postel a všimnu si, že tam jsou dvě prostěradla." Hmm Tak to vyřeším takhle. ,,Ty tu dohlížíš na pravidla? Tak to pak jo. Takže přijímám, pokud ten návrh ještě platí." A jen se zvednu. ,,Ukážeš mi, kde tu máš koupelnu prosím?" Jestli se v té koupelně nerozpustím, tak budu dobrá. Spát u něho nahá, jen zabalená v prostěradle. To bude hrozné. Teda ne hrozné, ale zvláštní. Jen si pro sebe oddychnu a čekám. Nechci se mu tu procházet jako někdo komu to patří, to opravdu nemám v úmyslu.

Vergil - 05. října 2012 22:27
	soukromá zpráva od Vergil pro "Myslím, že nahá spát nemusíš." řeknu a pokynu do vzduchu, kde se zjeví dušička s papírovou taškou a značkou té nejdražší módy světa. "Bude to znít divně, ale ani já sám nevím kde tu mam koupelnu, protože jí prostě nepotřebuju používat."řeknu s úsměvem.

Elizabeth Winter - 05. října 2012 22:39

soukromá zpráva od Elizabeth Winter pro Koupelna ,,Ah jasně. Ty jen mávneš rukou, a máš co chceš, ale já toho bohužel neumím." Na tváři se mi vykouzlí zase velký úsměv a jdu k němu. Ale během chvilky mi ten úsměv začne pomalu mizet do smutné tváře. ,,Já si to od tebe nemohu vzít. Nechci, aby jsi mi dával věci a ty ode mě neměl nic. Tohle já prostě nejsem. Nevyužívám někoho ve svůj prospěch. Tohle nejsem já." Jen se otočím a chci zmizet na terase nebo někde v koutě, kde by mě nenašel. Nemůžu to od něj vzít. Nejsem taková. To prostě nejde. Vyběhnu na terasu a ty můžeš slyšet slzy jak cinkají o podlahu. Nemůžu tohle prostě nejde. Ano pláču, ale je to jak štěstím, tak i trochu tím, že tohle jsem fakt nečekala.

Vergil - 05. října 2012 22:48

soukromá zpráva od Vergil pro Nejhorší věc na tom, že se umíte přemisťovat, je ta, že se odnaučíte chodit a potom tím jen děsíte lidi. Přemístil jsem se před ní. Brečela. Podělal jsem snad něco? Zvednu jí bradu a zadívám se jí do očí. "Myslíš, že mám všechno na světě a přitom nemám nic. Jsem tím nejhorším a nejlepším na světě a přitom nemám nic. Já od nikoho nic nežádám, zvláště od tebe, protože jsi mi dala něco, co nikdy nebudu schopen nijak splatit. Ukázala jsi mi mé srdce a ještě jsi ho i rozhýbala. Nyní "tluče" jen pro tebe." řeknu a dá mí polibek na čelo. Sice byl krátký, ale já se neodtáhl. Položil jsem jsi na její čelo svou tvář a zavřel oči. Přitom jsem jí obejmul.

Kyoko - 05. října 2012 22:54

Co dál? Svoji večeři jsem již dávno dojedla, ale talíř se stále válel na stole předemnou, dokud jsem se nezapovídala s Keishou a Tomas nám talíře odnesl. On se vyjádřil, jakože ho nic nenapadá a mě vlastně taky ne. No já nevím, přijela jsem včera k večeru, ale ještě sem tu nestihla nic vyzkoušet. A podívám se na oba dva a hlavně na Keishu. Si jediná, kdo to tu může zachránit. A lehce se zasměju a koukáním na ní "hladovýma" očima.

Elizabeth Winter - 05. října 2012 22:57

soukromá zpráva od Elizabeth Winter pro V objetí. Když mě obejme tak se k němu pevně přitisknu. ,,Promiň jsem jak malá, ale vždyť už jsi mi dal vše co můžeš mi dát. Já chci jen aby jsi tu měl i něco ode mě. Protože nemohu od tebe stále jen brát a nic nedávat na oplátku." Byla jsem zvyklá, že když mi někdo něco dal, tak jsem i já něco dala. Toto je pro mě naprosto nové. Je to sice krásné, ale já pak nechci být ta špatná, když by se něco stalo. Drží mě v objetí a já se pomalu uklidňuji. ,,Děkuji moc, a ještě jednou se ti omlouvám za to jak se teď chovám."

Nanae *Wolfy* Bonuru - 05. října 2012 23:15

Jídelna, školní zahrada Ještě jsme si nějakou tu chvíli povídali, ale pak se najednou Caille zvedl a že pomalu půjde. Chtěla jsem se s ním rozloučit, odnést talíř po večeři a jít zpátky na pokoj, ale tyhle plány mi zhatil tím, jak se ke mně naklonil, a řekl, že na mě počká venku. Zrudla jsem, sklopila ouška a kývla na to. Počkala jsem,než odejde, zvedla jsem po sobě nádobí a odnesla ho. Když jsem se vrátila k Nikko, omluvně jsem se na ni usmála. "Promiň, já pro teď poběžím, ju? Pak dojdu na pnkoj." prohlásila jsem a vydala se ven z jídelny. Pospíchala jsem kolem stále šestihlavé hydry a otevřela venkovní dveře. Už za nimi stál. Polkla jsem a koukla na něj. "Co potřebuješ?" zeptám se ho s úsměvem.

Caille - 05. října 2012 23:24

Zahrada Odnesu talíř a jdu ven. Projdu s klidem kolem hydry a jejích hádajících se hlav a vyjdu ven na zahradu. Chvíli se rozhlížím, kde se usalaším, než se prostě jen opřu o stěnu a čekám. Nečekám přílíš dlouho a přiběhne Nanae z jídelny. "Ahoj, jen si popovídat a projít se," pousměju se na ni mile a pomalu se rozejdu jedním směrem. "Žiješ sama?" zeptám se opatrně a po očku ji pozoruji, jak capká a mírně nestíhá.

Keisha Patrickles *M* - 05. října 2012 23:27

Návrhy. Keď mi Tomas odnesie tanier, slušne sa poďakujem, ale vtom ma zavalia úlohou vymyslieť čo s večerom. Horúčkovito si vybavujem včerajšiu prechádzku po škole a objavovanie ej zákutí. Bazén, to nie, na to sme moc najedený, okrem toho, pod vodou sa väčšinou strácam lebo láme lúče...sauna, to by bolo trochu čudné...a čo nejaká hra? Pousmejem sa a v očakávaní sa na oboch pozriem. No, napadlo mi...viete hrať biliard? (kulečník). Ja som ho s tatkom doma niekedy hrávala a je to taká fajn oddychovka. Navrhnem optimálne riešenie. Aj keď som nebola pri tom stole úplne blízko. Dúfam že nie je príliš vysoký, doma sme mali trochu znížený aby som naň v pohode dočiahla. Čakám, ako príjmu môj návrh.

Vergil - 05. října 2012 23:56
	soukromá zpráva od Vergil pro "Nemáš se za co omlouvat, každý jsme jiní... a kdo jinej by to měl vědět lépe nez já."řeknu a potom pozoruji, jak její dušička se mě z kapsy chystá kousnout do ruky. Zvednu káravě prst ve chvíly kdy otevírala pusu. "Eee, být tebou, tak tohle nedělám." řeknu směrem k té duši. Ta na mě udělá smutnou obličej a zaleze zpátky do kapuce.

Elizabeth Winter - 06. října 2012 00:23

soukromá zpráva od Elizabeth Winter pro V objetí. ,,Ale já se takhle nechovám. Jen je to prostě tak hezký a tak jiný. Nezažila jsem to ještě .Proto jsem zmatená." Když zase pokárá ledovou duši tak s mých úst jde slyšet smích. ,,Už zase ti chtěla nějak ublížit?" Jen se na něho podívám. ,,Asi se půjdu umýt pokud ti to nebude vadit. A doufám, že mi nikam nezmizíš." Na mé tváři je již zase úsměv i když zarudlí bíle oči stále dávají znát, že se něco dělo. Vymaním se z jeho objetí, vezmu tu tašku a jdu najít koupelnu. ,,Velmi děkuji. " Ukážu na něj tu tašku a mrknu. Po chvilce zmizím v místnosti, která je koupelna. Nic podobného jsem neviděla. Je obrovská. Je tam vana i sprchový kout no prostě všechno. Dlouho jsem se nekoupala ve vaně. A pustím horkou vodu -> stejně díky mé schopnosti bude brzy studená. A začnu se koupat. Po asi 15 minutách vylezu a osuším se. Pak se podívám do té tašky, kterou vykouzlil. Najdu tam černé saténové kraťásky a kratší tílko. Jak to věděl? že ráda spím i v tomhle? Oblíknu si to a vydám se zpět k němu.

Vergil - 06. října 2012 00:33

soukromá zpráva od Vergil pro Místnost zvaná koupelna byla pro velikou neznámou, protože prostě nemám potřebu tam chodit. I kdbych na sebe pustil vodu, tak na mě řádná nedopadne a ani se nepotím nebo nevylučuji žádné látky, prostě takoví život neživot. Skoro jako zombie ale nerozpadám se. Lehnul jsem jsi na postel, v rukou jsem držet ledovou duši, která mi žužlala palec. Skoro jak malé dítě, možná i horší

Elizabeth Winter - 06. října 2012 00:39

soukromá zpráva od Elizabeth Winter pro Stydlín Když vylezu, tak vidím, jak si na posteli hraje s ledovou duší. ,,Máš opravdu nádhernou koupelnu." Jen kolem něho projdu a dojdu se ještě naposledy kouknout z terasy na moře a po chvilce se k němu vrátím. Jsem taková, jiná. Hrozně moc se stydím. ,,Koukám, že jste si již padli do oka." Duše se na mě koukne a já jen pronesu směrem k ní. ,,Nesněz mi ho ano?" A začnu se smát. Jsem ráda, že jsem s ním. Je to hrozně krásný pocit. když dojdu k posteli, tak se na ní usadím otočená na něj s úsměvem ve tváři.

Dino *Vox* Kitsune - 06. října 2012 03:11

Po jídle Nikko Dojím zbytek hranolek politých trochou krve, vstanu a odnesu tác. A co teď? Co by se tu tak dalo dělat?... Mám za to, že něco bylo napsáno v tom prospektu, ale nepamatuju si to. A ten prospekt leží v má tašce na pokoji. Sakra, nechce se mi vracet na pokoj... No co, někoho se tu zeptám. Začnu se rozhlížet po jídelně. Od stolu kousek ode mě odejde nějakej kluk, hned na to ho následuje ušatá holka a u stolu zbyla ještě jedna dívka, stejně tak ušatá. Paráda, takhle to nebude tak trapný, jako kdyby tam byla celá skupinka. Nenápadně si jí prohlížím. Co je asi zač? S těma ouškama je roztomilá... Ale pak se promění na Yettiho, Lochnesku nebo něco takového a sežere mě... Jde se na to. Nenech se sežrat. Do kapes si dám několik čokoládových tyčinek, kdybych měl náhodou pak hlad a ten určitě mít budu. Podrbu se na vrchu hlavy, kde najednou narostou uši podobné těm co má ona. Dojdu k ní, počkám až si mě všimne a začnu. "Zdravím." Lehce se usměju. "Chtěl bych se na něco zeptat... Jsem tu první den a vůbec netuším, co se tu dá dělat. Nevíš náhodou o něčem... Jo, promiň. Jsem Dino." Podám jí ruku a čekám na její reakci.

Nanae *Wolfy* Bonuru - 06. října 2012 09:07

Zahrada "Tak.. Se projdeme." Usměji se a pomalu vykročím do noci. Uz nehromuje, jenom poprchává, tak se vydám do malé aleje. Skrz větve stromů na nás padá o něco méně kapek. Snažím se s ním držet krok, ale jeden jeho krok je jako tři mé. "Sama žiju už několik let.. Jestli má nějakou rodinu, tak se o mě nezajímají." pronesu trochu posmutněle a stáhnu ocásek víc k tělu. "A co ty? Žiješ s někým?" zvědavě se na něj podívám a zastříhám oušky.

Vergil - 06. října 2012 10:08

soukromá zpráva od Vergil pro Stíny se rozlezlí pod postelí i částečně na posteli. Několik z nich se zvedne a šťouchají do ledové koule čehosy. Ta se na ně naštvaně vrhne. Chňape po nich a poskakuje po posteli. Modrá se blíží k posteli, ale já zacítim cizí esenci. Vstanu z postele. Sekundu na to se objeví jakoby plamenná průrva, ze který vyleze muž, s červenou kůží a rohy, oblečen do fraku. "A....neruším?" řekne. "V podstatě ...ANO.... co potřebuješ Asmodae?" "Jen jsi už dlouho nebyl tam DOLE, u nás, tak jsem se přišel sám za tebou podívat...." "Víš, že čas pro mě nic neznamená. Až zemře Padlý rukou démona, oběvím se zase u vás.... ale nemyslím, že to je jediný důvod, tvé návštěvy." Rohatec přešel krátce sem a tam. "Prozíraví jako vždy i s tou rouškou přes oči, jsi kolikrát prozíravější něž většina z nás...." "Vyklop to, nechci tu čuchat ten tvůj smrad celý den." "Mám rozkaz ze ZDOLA, prý se mám podívat na tuhle školu, nic extra, jen formální návštěva, aby vedení vědělo, že je vše tak jak má. Samozřejmě jsem nejdřív zamířil za tebou, starým přítelem..." "MY nejsem přátelé, Asmodae, jsi podlí a prašiví jako Belzzebub a ten jeho hmyz....jediný koho považuju za přítele, z té vaší sebranky, je Asamiel...." "Oooo áno, velký Asamiel, Druhý Princ.... nu vidím, že máš teď jiné starosti, než si povídat se "starým přítelem".... " řekl a vysmekl ve vzduchu jen náznak poklony a zmizel do ohnivé průrvy, kterou předtím přišel. "Nesnášim toho chlapa..." řeknu a otočim se, abych se podíval na modrou, ta se ale krčila za postelí.

Elizabeth Winter - 06. října 2012 10:17

soukromá zpráva od Elizabeth Winter pro Nečekaná návštěva. Když se blížím k němu něco se stane. Najednou se objeví cosi a z toho vyleze někdo. asi nějaký démon či co. Leknu se a tak to zalomím přímo za postel a jen trochu je pozoruji co se bude dít dál. Asariel není rád, že přišel, ale jemu se to zřejmě zdá jako zábava. Kdo to byl? proč má zkontrolovat tuto školu? Co se to děje? Když zmizí nějak nemám potřebu vylézat z poza postele a tak si jen sednu a opřu se o ní. ,,To se ti tu takto zjevují často?" V mém hlase je slyšet strach, protože toto jsem fakt nečekala. ,,Řekni, co se to děje?" Sedím a rukama si objímám kolena. Póza strachu. Ano bojím se i když je ten pro mě neznámý pryč, tak se bojím.

Vergil - 06. října 2012 10:35

soukromá zpráva od Vergil pro Chytnu jí za ruce, kterýma jsi objímala kolena. "Nemusíš se bát, Asmodeus působí sice děsně, ale pokud by mělo dojít na činy, tak je větší pravděpodobnost, že veme nohy na ramena než že ti ublíží. Byl tu, protože tahle škola je domluvená a vytvořená mocnostma jak Tam Nahoře, tak Tam dole. Občas jsi prostě musí zkontrolovat jestli jde vše jak má." zdá se, že ale strach nijak nepolevuje. "Pojď sem..." řeknu a naznačím jí, aby neseděla u postele ale posunula se ke mě.

Elizabeth Winter - 06. října 2012 10:49

soukromá zpráva od Elizabeth Winter pro Konejšení. ,,Asi bych si na něj i zvykla, jen kdyby se tu nezjevil zničeho nic. Ono tohle mě trochu děsí, když se tu zničeho nic někdo objeví... Je to děsivý." I když tu nejsem doma, ani to není můj pokoj. Když mě vybídne, abych si vylezla na postel, jen vstanu a sednu si k němu. Tak tohle bylo děsivé. Mohl by se tu ještě objevit anděl, ať už to všechno máme za sebou. Jen si vydechnu a pak pozoruji ledovou dušičku, jak je zaražená a neví co by. Začínám se pomalu uklidňovat. ,,Myslím, že teď kdyby se tu už objevil po druhé, tak bych dokázala jen sedět a poslouchat. A neboj už jsem v klidu." Můj hlas zní lépe a už jsem se i přestala klepat.

Vergil - 06. října 2012 11:08

soukromá zpráva od Vergil pro Sedne jsi na postel ale já udělám něco nečekaného. Vezmu jí kolem ramen a prostě jí stáhnu dozadu k sobě. V polosedu-lehu jsi jí přitáhnu ještě víc k sobě. "Asmodeus, stejně jako Belzzebub a Asamiel je jeden ze Sedmi Pekelných Princů. Něco jako takovej pekelnej parlament. Ale kápo je Mehistopheles - ty ho asi budeš znát spíš jako Satana nebo Lucifera ale Lucifer je špatné označení. Lucifer byla jeden z prvních andělů, která se postavila spolu s Mephistem proti Bohu." říkám a přitom jí lehce hladim po vlasech. Ledovka mě mezitím zase okusuje, tentokrát jsi k tomu ale vybrala moje prsty u nohy, spíš teda botu, nebotu.. "Pokud uslyšíš jméno, které končí na iel, je to buď Anděl, Padlý Anděl nebo anděl co se tal démonem."

Elizabeth Winter - 06. října 2012 11:16

soukromá zpráva od Elizabeth Winter pro Vysvětlení. ,,Myslím, že mi je budeš muset ukázat, abych z těchto nečekaných návštěv nedostala infarkt. A kdo je ten Asamiel? Mluvil si o něm jako o příteli. Pověz mi o něm něco." možná že je to troufalé chtít poznat sedm pekelných princů, ale rozhodně lepší, než aby mě tu každý měsíc vyděsil někdo jinej. Když mě položí ani se nebráním. Jen ho sleduji. Když si všimnu že ho ledová duše zase otravuje tak se na ní podívám. ,,Asi by si jí měl zase znehybnit. Aby tě neobtěžovala." A káravě na ní ukážu prst, aby toho nechala jinak se rozpadne na prach. Jen se smutně podívá a pluje ke mě kde jí dám ledové lízátko, aby neokusovala ostatní.

Vergil - 06. října 2012 12:03

soukromá zpráva od Vergil pro "Asamiel je Druhý Pekelný Princ, První je Lucifer.Samaela jsem znal ještě než se přidal na druhou stranu. Jo, já býval obyčejný Anděl, ale po Pádu potřeboval Azrael, pomocnou ruku a vybral jsi k tomu mě. Ty staletí tam dole mu ale moc na kráse nepřidali, teď bys neřekla, že byl kdysy andělem." Stíny vylezou a utvoří něco jako televizy. "Takhle vypadal před Pádem.... odkaz a takhle vypadá dnes..........odkaz."

Elizabeth Winter - 06. října 2012 17:57

soukromá zpráva od Elizabeth Winter pro Obrazy ,,A kdo všechno tě sem chodí navštěvovat? I nějací Andělé ze shora?" Zaujatě se koukám na obrázky. ,,Abych řekla pravdu, tak ten druhý obrázek se mi líbí asi víc. Nevím je to divné, co se stane s andělem který je tam dole." jen se na něj zadívám. ,,Ale teď by jsme se mohli bavit o něčem jiném ne? Nebo nechceš jít ještě ven? Když jsi říkal že se ti to spíše víc líbí venku?" Pohladím ho po tváři, dám mu pusu na tvář a více se k němu přitulím. Můj dech je již naprosto klidný i mé srdce buší pomaleji než před tou nezvanou návštěvou. Po chvíli se odtáhnu a dojdu si pro mikinu a nazuji baleríny. ,,Tak pojď se ještě na chvíli projít třeba na pláž nebo někam jinam. I když tady asi není moc kam že?" A natáhnu k němu ruku je pouze na něm jestli chce někam jít a přijme jí. Nebo pokud mě chytne a zatáhne zpátky do postele, je to pouze na něm.

Caille - 06. října 2012 18:50

Procházka zahradou Klidně jdu alejí, trochu zpomalím, když zaregistruju, že vedle mě musí skoro běžet. "Promiň..." utrousím s lehkým úsměvem a zamířím někam dál alejí. Zaujatě kouknu, když mi řekne, že žije sama a rodina se o ni nejspíš nezajímá. "Takže rodinu máš nebo ne?" kuknu a cuknu oušky. Zahnu na rozcestí směrem k růžím. Mám rád tyhle květiny. "No..já žiju sám odmala..moji rodinu vyvraždili.." řeknu jen a kouknu před sebe. Nechce se mi o tom moc mluvit, někdy mi docela chybí.

Nanae *Wolfy* Bonuru - 06. října 2012 19:30

Zahrada Když kvůli mně zpomalí, znatelně si oddychnu a jdu zase svým obvyklým tempem. "No.. Nejspíš nemám. Narodila jsem se a krátce na to maminka umřela. Nikdo se ke mně ani rodinnému majetku nehlásil, tak mě chtěli dát do sirotčince.." lehce se celá zachvěji. "Utekla jsem." pronesu hořce a na sucho polknu. Na otázky o rodině a o mně jsem citlivá. Jsou to věci, na které se mě lidi občas ptají, ale to jsou lidé, co měli svoji rodinu. Co měli přátele. Co měli domov. Co byli normální.. "Vyvraždili? A jak jsi přežil?" otočím se k němu se lehce posmutnělým úsměvem. Mám pocit, že by chápat jak se cítím, když jsme si v tom celkem podobní. Žádná rodina, žádný domov. Samotné děti, které o dětství přišly příliš malé.

Caille - 06. října 2012 20:00

Zvláštní rozhovor Se pousměju a klidně jdu, poslouchám, co mi řekne. Nikdo se k ní nehlásil,utekla ze sirotčince. Sama od mala. Ani si nedovede představit, jak moc jí rozumím. "To je mi líto, rozumím ti" povzdechnu a sednu si tam někam na lavičku. "Ani nevím..když jsem je slyšel,schoval jsem se. Mě se nic nestalo, ale zbtek rodiny byl mrtví. Jen mamka někam zmizela" trochu posmutním a kouknu na Nanae. "Netuším, jestli to přežila.." pokrčím rameny a kouknu do země. Zamyšleně pozoruji zmoklou zem. Její příběh mi přijde docela dost podobný. I když, to přece nic neznamená že.

Nanae *Wolfy* Bonuru - 06. října 2012 20:11

Zahrada- lavička "To já tobě taky.." zatvářím se posmutněle. "Přijde mi to podobné.. Jen s tím rozdílem, že ty nevíš, jestli žije tvoje matka a já, jestli žije zbytek rodiny." chtě nechtě, musím se trochu pousmát. Jak ráda bych věděla, jak je na tom zbytek rodiny.. Jestli někoho mám, nebo ne. Třeba by byli fajn? Pomalu si sednu na lavičku, kterou předtím trochu přetřu ocáskem, aby nebyla tak mokrá. Sehnu se z lavičky za nás a utrhnu jednu růži. Nejspíš je normálně rudá, ale teď v té tmě vpadá jako černá. Začnu si ji prohlížet a mezi prsty ji otáčet. Cítím, jak mi po prstu stéká teplá tekutina. Nejspíš jsem se píchla o trn, když jsem ji trhala..To je jedno, kdo se o to teď stará? "Nešlo by ji třeba zkusit najít? V nějakých záznamech, nebo tak..Internet je mocná věc.." pronesu zkoumavě a zadívám se na něj.

Caille - 06. října 2012 20:20

Divná myšlenka Kouknu na ní pomalu a pousměju se. Poslouchám, co říká. "Ano, jsme si životním příběhem trochu podobní.." kývnu a podívám se na růži v jejích rukách. Povšimnu si, že krvácí, natáhnu ruku a jemně já krev setřu. "Opatrně s krví přede mnou.." zasměji se trochu pobaveně a kouknu. "Možná by to šlo, ale jak bys je chtěla hledat? Víš jak vypadají? Nebo jak se jmenují?" povytáhnu obočí a dívám se na ni. "Když tohle nevíš, nenajdeme nic," pokrčím rameny. Ano, je to ode mne hnusné ale je to pravda. Kolikrát jsem se pokoušel mamku najít, ale nikde jsem nic nenašel. A to jen proto, že mi chyběli tyhle základní informace. Potichu povzdychnu.

Nanae *Wolfy* Bonuru - 06. října 2012 20:38

Lavička Když mi setře krev z prstu, trochu zrudnu a jakmile tu ruku pustí, položím ji vedle sebe na lavičku. "P-Promiň.." zardím se a když si poslechnu, co říká dál, trochu posmutním. "Nevím. Nikdy jsem je neviděla.." řeknu a jenom se trochu nahrbím. "To asi nenajdeme.." sklopím smutně hlavu. Celou dobu si žiju v domnění, že bych je třeba jednou mohla nějak najít.. Ale asi to opravdu nepůjde. Ani nevím, jak se jmenují. Snažit se můžu jak chci, ale nejspíš nedokážu vůbec nic. Jako vlastně odjakživa. Ani mamince jsem nedokázala pomoct, natož abych našla část své rodiny..

Nikko - 06. října 2012 20:46

Jídelna "Také děkuji za společnost." Odpovím a zamávám Caillemu na rozloučenou. Mezitím stále dojídám jablečný koláč. Tu se zvedne, ale i Nanae. "Tak dobře, zatím." Zamumlám s polo plnou pusou, zamávám ji a věnuji se dále jídlu. Mezitím co jím si vesele stříhám s ouškama. Koláč už skoro došel klidu, zbývá už jen kousínek. Trošku se cítím nesvá, když sedím u stolu sama zatímco okolo po celé jídelně je roseto tolik monster. Nedávám to na sobě, ale znát. Poslední kousek koláče ukončil svou cestu do mého žaludku. Jablkům se nic nevyrovná chutí! No jedině snad.. ale to ne! Už nikdy! Odložím lžičku na prázdný talíř. Ještě se mi nechce odcházet a tak se rozhodnu si tu chvilku ještě posedět. Tu někoho vedle sebe zaregistruji, podívám se na něj. Když si ho pozorně prohlédnu a zjistím, že má na hlavě podobné ouška, jako já docela mě to potěší. "Ahoj." Oplatím mu úsměv. "N-Nikko." Představím se prvně než cokoliv odpovím a přijmu ruku. "M-myslím, že většina zde i jako já je tu téže první den. No možností je tu hodně. Na nástěnkách bylo napsáno, že tu je knihovna, posilovna, stolní fotbal i kulečník, sauna a klubovna, která je vybavená vším od počítače až po pohodlný nábytek." Na to, že jsem tu nástěnku viděla jen chvilku jsem si docela dost zapamatovala. Jen doufám, že tak velkým množstvím informací co vše tu je ho nezastraším. "Takže v-vcelku zato je tu opravdu hodně možností co dělat." Nakonec se mile usměji.

Caille - 06. října 2012 20:47
	Lavička Klidně se na ni dívám, je to tvrdé, ale bohužel, mám pravdu. "To je v pořádkum, chápu, že pořád c sobě držíš naději, že je najdeš.." povzdechnu si a promnu si loket, něco mě svrbí." "Také jsem tu naději udržoval hodně dlouho, než mi došlo..že prostě nemám šanci. Jen si ještě vzpomínám, že mamka byla těhotná.." povzdychnu si a opřu se o lavičku.

Ředitel - Grim Reaper - 06. října 2012 20:56
	Annie Jakožto duch by jsi nemusela ani cestovat lodí, kdyby kapitán neměl loď po kouzlem, které umožňuje mosntrám a příšerám vstoupit na ostrov skrz magickou bariéru. Déšť ti samozřejmě, jako duchovi, nevadil. To co ti hlavně vadilo bylo to, jak tebou ostatní jen tak prostě procházeli.

Cheru B. Grigori - 06. října 2012 20:57

Jídelna,Sprcha, Klubovna Pomalými doušky vyprázdním sklenici a když dívka se kterou jsem sdílela stůl odejde, v duchu jí připíšu bod za nevtíravost. Potom se mi po tváři rozlije požitkářský úsměv, spokojeně přivřu oči narovnám se v zádech, nohu přes nohu. Takovéhle momenty mám ráda, kdy se můžu uvolnit a rozhodnout se co teď. Je krásné být si jistá sama sebou. Po chvíli kdy sleduji dění v jídelně se zvednu a sklenici nechám na místě. Urovnám si sukně, pomalým, elegantním krokem zamířím zpět na pokoj. Tady za sebou zamknu, pomalu, protože u takových šatů to jinak nejde, se svléknu, ze skříně vytáhnu bílou osušku a vejdu do koupelny. Osušku plynulým pohybem spustím na zem a před zrcadlem se zastavím jen na chvíli, zkrátka se mi líbí jak mé vlasy, rozprostřené po zádech a prsou kontrastují s prakticky bílou pletí, taková kombinace mi ladí s křídly, jako vždy, perfektně bílými, s rudými špičkami per. Vstoupím do sprchového kouta. Nepotřebuji se sprchovat, to je lidský zvyk, ale seznala jsem ho velice příjemným. Osprchuji se, obtočím kolem trupu osušku a vrátím se do pokoje, z vlasů mi ještě odkapává voda. Pokožku jemně otřu osuškou až v pokoji. Potom si vlasy zabalím do ručníku a otevřu skříň. Obléknu se do spodního prádla, a jen tak pochoduji po pokoji, než vyberu ze skříně poněkud pohodlnější oblečení. Přes halvu si přetáhnu bílé šaty, volnější než ty první, úplně jednoduché, s tenkými ramínky, beze vzorů, bez ozdob, jen malé mašličky na které jsou zavázána ramínka. Sukně sahá nad kolena. Párkrát zkusmo zamávám křídly. Nejsou doopravdy mokrá, přesto z nich odletí pár kapek vody. Nechám je roztažená, aby se moc nepomačkala. Potom sundám ručník z vlasů a vrátím ho do koupelny aby uschnul. Vlasy rozčešu a nechám tak, však ony uschnou. Už to nebude trvat dlouho, ručník nasál většinu vlhkosti. A jelikož se mi nechce sedět na pokoji, vyrazím ven. Klíče tentokrát nemám kam schovat,tak si je zavěsím na prst. Nemám žádný přesný záměr, tak se nakonec uhnízdím v klubovně, na jednom z křesel. Pohodlně hodím nohy přes opěradlo. Příšla jsem bosa. Nefil nebo ne, pořád jsem dívka, s přiměřenými fyzickými schopnostmi, tudíž mi sprcha po relativně náročném dni udělala dobře. Polo sedím, polo ležím, a jen tak, skoro nehybně schnu.

Nanae *Wolfy* Bonuru - 06. října 2012 21:01

Lavička "Jen je to škoda..Ta možnost mít vlastní rodinu.. je krásná.." pronesu rozesmutněle a zahoupu nohama nad zemí. "A víš co.. udržovat si tu naději není špatné. Ono to potom.. Je to příjemnější.." začínám pomalu ztišovat hlas. Najednou ale překvapeně zamrkám. "Těhotná? Kolik let ti bylo? Třeba by se to dítě dalo najít! Sice tomu nevěříš, ale jestli se to dítě narodilo, tak se to musí psát do záznamů!" vyhrknu a nadšeně mi zajiskří v očích. Aspoň něco musí přece vyjít!

Caille - 06. října 2012 21:29

"Že by zjištění?! "No, představa je krásná to musím uznat. Stejně jako představa..mít nějaké přátele.." šeptnu a skloním hlavu. Znovu se mě dotkne fakt, že jsem celý život sám. Bez rodiny, bez přátel a ještě se špatnou minulostí. Zarazí mě najednou její zájem a znovu nabitý optimismus. "Byli mi asi 3 nebo 4 roky..takže by tomu dítěti, teda pokud žije, mělo být nějak 16 nebo 17.." kouknu na ní a zamrkám. Nedělám si moc velkou naději, ale nechci ji zklamat tím, že budu dělat kakabus. "Já ti nevím, ani netuším, jestli to byla holka nebo kluk..Je to ztracený.." povzdychnu smutně.

Nanae *Wolfy* Bonuru - 06. října 2012 21:47

Lavička Při zmínce o přátelích trochu sklopím hlavu, ale hned se zase narovnám. "Takže zhruba stejně jako mně.." zamyšleně se zamračím. "Přijde mi to divné.. Tobě zabili zbytek rodiny, já tu svou neznám. Tvoje matka byla těhotná.. To dítě by mělo bejt zhruba v mém věku..Eh.. promiň, moc kecám." zarazím se a trochu se stáhnu. Pořád mi to vrtá hlavou, ale stejně.. ne, jsem jenom vadná.. "Třeba mi už ze mě samotné konečně přeskočilo." musím se sama pro sebe ironicky usmát.

Dino *Vox* Kitsune - 06. října 2012 22:52

Jídelna Nikko "Kočka?" Řeknu, když mi prozradí své jméno. (Nikko mi připomíná Neko, což je japonsky kočka :) ) Všimnu si, že si prohlíží mé uši. Nevypadá nijak nebezpečně. Uši na vrchu hlavy pomalu zarůstají zpět. "Jo ty uši... To je jen takový obraný mechanizmus...promiň. Snažil jsem se vypadat podobně jako ty. Bez urážky, ale co kdyby se z tebe vyklubalo nějaký hyper monstrum a sežrala by jsi mě na místě. A já nejsem zrovna typ silného monstra." Pousměji se. "Jasně, nástěnka." Ťuknu se rukou do čela. "To mě mohlo napadnout... Jo no, je toho dost... A c-co..." Uklidni se. "...máš v plánu dělat ty? Nechceš někam se mnou jít? Bylo by fajn poznat někoho nového, když se tu vůbec z nikým neznám. Co ty na to, Kočko?"

Vergil - 06. října 2012 22:55

soukromá zpráva od Vergil pro "Mě se ven moc nechce. Tenhle pokoj nemá dveře pro obchod a přemisťování je celkem náročná věc." řekl jsem a zůstal jsem dál ležet na posteli. Sáhnul jsem jsi do kapsy a vytáhl z ní duši. Tu jsem jsi dal po pusy a celou polkl, "Lepší.........." poznamenam a symbolicky jsi olíznu rty. "K tvé předešlé otázce, Andělé za mnou sami osobě nechodí. Jsou možná arogantní, než aby opustili Nebeské Město."

Elizabeth Winter - 06. října 2012 23:01

soukromá zpráva od Elizabeth Winter pro Pokoj. Když zmíní, že pokoj nemá dveře pro odchod, tak se na něho překvapeně podívám. ,,A co budu dělat? Když budeš muset v noci někam jít a nevrátíš se do rána?" Nechci tu být sama zavřená. A ledová skluzavka v tomto případě nepřipadá v úvohu protože je to velmi nápadné. Když vidím jak spolkne duši jen mi zakručí v břiše. Sakra, měla jsem se víc najíst. No nic budu to muset vydržet. Po chvilce si zase sundám boty a mikinu a sednu si na postel. ,,Takže je navštěvuješ ty." Zajímavé. ,,A co tady chceš dělat? Nevím mě osobně se ještě ani spát nechce, a ty jsi říkal že nespíš, takže je asi na tobě co budeme dělat dál." Jen se otočím a pohodím vlasy a trochu si je prohrábnu aby nebyli rozcuchané.

Vergil - 06. října 2012 23:13

soukromá zpráva od Vergil pro "Co máš pořád s tím, že někam mizím? Teď jsem už dlouho pro žádnou duši nebyl a silně pochybuji o tom, že se teď nějaká další v dohledné době objeví. A i kdybych pro nějakou musel, tak jsem nikdy nebyl pryč dýl jak 5minut. A za andělama nechodim, prorože jsou to arogantní blbci, který jsi o sobě až moc myslí. Proto jsem se raději stal Andělem Smrti." Je fakt, že nespím, ale tohle ležení, jak to lidi nazívaj, se mi žáčíná dost líbit. Presunul jsem se a lehl jsem jsi na břicho, ruce dal pod hlavu a zavřel oči. "Máš, pravdu, že nespim, ale tohle se mi začíná nebezpečně líbit...."

Elizabeth Winter - 06. října 2012 23:21

soukromá zpráva od Elizabeth Winter pro Zvýšení hlasu? Když trochu zvýší hlas, tak se trochu zarazím. ,, O-Omlouvám se." A začnu koktat. ,,N-Nechtěla jsem tě naštvat." Když vidím jak se válí, tak se usměji. Zase vstávám z postele a ťapkám na terasu. Rozhlížím se jestli neuvidím něco zajímavého, co by stálo za to aby bylo jako ledová socha. Zaujme mě měsíc, který ve zmenšené formě vytvořím a nesu ho na stolek, kde ho jako těžítko položím. Pak se zase vracím na postel protože mé břicho již opět začíná stávkovat, že má hlad. Sednu si a chytím se za něj a snažím se aby to kručení nebylo moc slyšet. ,,Ty budeš odpočívat a já ti tu v mezičase ozdobím pokoj ledovými věcmi jak se zdá." A uchechtnu se. ,,Ne neboj udělala jsem jen jednu věc."

Vergil - 06. října 2012 23:32
	soukromá zpráva od Vergil pro "Co je to za zvuk, co ti vychází z břicha?" řeknu aniž bych se zvedl z postele. Stíny, které se lehce povalovali po zemi zpozorněli, jakoby vyčkávali moje rozkazy. Já vlastně ani nevím co jsou ty stíny zač. Vím jen, že každá Smrt má svoje pomocníky, stíny, které jí slouží.

Elizabeth Winter - 06. října 2012 23:37

soukromá zpráva od Elizabeth Winter pro Provar ,,Eh. Nooo to je kručení. Většinou to dělá žaludek, když nemá co trávit. Jinými slovy mi tím říká, že by si něco dal." A nenápadně se bouchnu do břicha. Sakra! Zkusím si lehnout, když v tom se ozve zvuk ještě horší než před tím. Rychle si zase sednu a jen doufám, že to neslyšel. I když toto by slyšeli asi všichni, co jsou v okruhu pěti metrů. ,,Ale v pohodě. To vydržím" A usměji se na něho i když to asi nevidí.

Annie Gerardová - 06. října 2012 23:45

Přijezd na ostrov Když jste duch má to několik výhod, nemusíte se zaobírat spánkem ani tím že musíte jíst nebo pít. Jste mrtví nemáte ani hmotné tělo a ikdyž to má několik nevýhod nevypadáte hloupě když na sobě máte pořád to samé. A pak je tu další výhoda nemusíte chodit, vlastně si nepamatuju kdy jsem potom chodila nebo stála na zemi. Možná ze začátku, ale vznášení se je rychlejší nejste tak omezení a můžete třeba řeku přeletět místo aby jste jí museli přeplavat. Ani bych nemusela cestovat lodí je to jen další pozůstatek z doby mou smrtí. Nevýhoda je že asi nepojedu na koni a přitom jízda na koni patřila k mým oblíbeným činnostem,ale když jste duch hodně věci se změní. Moje myšlenky se vrátí k praktické časti věci teda toho proč se teď vznáším asi čtvrt metrů nad palubou lodě. Nejde ani tak o loď jako spíš o magickou barieru okolo ostrova a to že tahle loď má kouzlo které umožňuje cestu skrz ní.Když přistaneme rozloučím se a a nadšene se rozletím z lodě nad zem. Prší,ale já nemůžu zmoknout.Už ne jen kdyby ti co jsou kolem byli ohleduplnější.Jasně jen si mnou projděte proč by jste mně obcházeli.Neřeknu kdyby jste nespěchali,ale takhle ... Mé nadšení opadne a místo toho se cítím spíš naštvaně.Pak mně napadne že bych se neměla tu jen tak vznášet misto toho bych se měla jako nový přírustek učitelského sboru ohlásit. "Snad se nebudou dívat skrz mně.Jo to bylo vážně dobrý Annie,ale opravdu měli bychom si stanovit jisté meze."dodám když mnou projdou další dvě studentky aniž by mně vzali na vědomí.

Kyoko - 07. října 2012 13:29

Biliard Všichni tři jsme tak seděli a přemýšleli, jakou aktivitu zvolíme pro dnešní večer. No.. všichni tři, spíše jsme to já a stejně tak i Tomas nechali na Keishe. Ta ale přišla s poměrně dobrým nápadem a to biliardem. Jasně, proč ne a usmála jsme se na ní, protože se mi ten nápad opravdu líbil. Jen sem biliard ještě nikdy nehrála. A znova jsem se zasmála, ale to už jsem stála na nohou a čekala na ty dva nebo aspoň Keishu.

Vergil - 07. října 2012 13:37
	soukromá zpráva od Vergil pro Stíny se zachvěli a vylezl z nich tác od fast foodu s hranolky, nějakým pitím a kuřecími nugetky. Když jsem viděl její překvapený výraz, řekl jsem jenom: "Oni prostě dělají to, i když na tom jen pomyslím. Promiň." Vemu polštář za sebou a zabořím do něj obličej. JE fajn, když nepotřebuje vlastně dáchat.

Elizabeth Winter - 07. října 2012 14:18

soukromá zpráva od Elizabeth Winter pro Jídlo? Když uvidím, jak ze stínů leze jídlo, tak jen vytřeštím oči. ,,Prosím, neomlouvej se." Vezmu od nich jídlo a kývnu na ně jako znamení díků, a dám ho na stůl. Vrátím se do postele a vlezu si k němu a ležím kousek od něj a hladím ho na zádech. Vypadá to i jako kdybych tě jednou rukou masírovala. ,,Jsi na mě hrozně hodný. Je to strašně moc fajn." A přitom ho po očku pozoruji. Zvuk z břicha nevnímám. Protože se za chvíli asi zvednu a půjdu se najíst. Ale teď chci být u něj.

Vergil - 07. října 2012 15:19

soukromá zpráva od Vergil pro Obličej mám stále vražený v polštáři, ale pusu mi volně kouká mimo polštář. "Já nejsem "hodný", nejsem ani "zlý", prostě jsem. Musím být neutrální......" Potom zaslechnu jak něco chroupe. Zvednu hlavu a ta ledová duše tam chroupe jídlo, co jsem dal Eliz. A nejenom to, půlka tácu byla taky pryč. Stíny propluly místností, chytli duši, přitáhli jí k posteli a udělali kolem ní něco jako klec.

Elizabeth Winter - 07. října 2012 16:36

soukromá zpráva od Elizabeth Winter pro Je hodný Když říká, že musí být neutrální, tak se jen trochu zasměji. ,, Na mě jsi hodný. Tedy alespoň se mi to tak zdá. Nejsi zlý, ani neutrální." Když uslyším chroupání, tak zařvu. ,,Héééj to je moje!" Jen se začnu smát, vyletím a běžím k tomu jídlu si dojíst ten zbytek, co mi ta duše vynuceně nechala. Zbylo na mě trochu kuřecích nugetek a naštěstí se nedostala k pití, takže to dojím a napiju se. Mé břicho je spokojené. A vrátím se k němu. ,,Chceš odpočívat? Mám tě nechat?" Zase si k němu lehnu a začnu si hrát s jeho vlasy. Přitom ho sleduji, jak odpočívá.

Nikko - 07. října 2012 18:27

Jídelna Dino Kočka? Trošku nechápavě na něj koukám něž mi to dojde. "Jsem Nikko! A né Neko." Vyhrknu ze sebe trošku naštvaně. I když naštvaně to vůbec nezní, spíše jako upozornění. Musím se lehce zasmát při představě, že bych měla hyper monstrum co jí vše živé okolo na potkání. "V pořádku. Neměj strach já nikoho nesním." Usměji se vlídně a mávnu nad tím rukou. Jedině jeho duši.. ale to né. Víc už ne. V duchu posmutním. "No původně jsem chtěla jít hned na pokoj až dojím, ale co jít do vestibulu a zahrát si ping - pong tedy?" Zastříhám radostně ouškama. Když mě zase osloví kočko lehce zrudnu, sklopím ouška a káravě se na něj podívám. "Nejsem kočka, když už tak youko podle rasy." Odpovím s lehkým naštvaným hlasem, potom se ale hned zase začnu usmívat. "Tak co půjdeme si tedy zahrát ten ping-pong? Nebo jestli nechceš můžeme jít někam jinam."

Caille - 07. října 2012 19:30

Divná myšlenka Podívám se na ní a trochu se pousměji. Má pravdu je to zvláštní, ale přece by.. Né, to je blbost,nemůže být moje sestra nejsme si podobní. "Je to zajímavá myšlenka..kdybys byla moje mladší sestřička.." zasměji se a podívám se na tebe. Si stoupnu. "Pořešíme to cestou dál,pojď. Ještě jsme neviděli celou zahradu.." s úsměvem k ní natáhnu ruku a čekám až se zvedne. Vrtá mi hlavou ta její myšlenka. Přemýšlím nad tím, jestil by se to dalo nějak zjistit.

Nargelas - 07. října 2012 19:34

Pokoj a skoro kocovina Chvilku jsem spal klidně bezesně. Ale pak jsem v temnotě začal slyšet nějaké vykřiky urářky a nadávky. Aniž bych o tom věděl začal jsem sebou trošku škubat a mezitím jsem se přeměnil do lidské formy. Zrůdo! Uslyšel jsem ve snu a pak už jenom nějaký dutý zvuk který vycházel od nějaké kovové trubky.. poslední pohled na nějakou kreva a pak už jsem se s cuknutím probral. "Eh.. doháje." Co bylo ale ještě horší pohled na mé oblečení. Když jsem spatřil mikinu od krve jenom mi stuhla má vlastní krev v žilách. Snad jsem nikoho?... moment mysli mysli.. eeh bolí mě hlava tady to nejde Pár utržků vzpomínek z toho kdy jsem byl přeměněný tady na škole. Rozhodl jsem se že musím na vzduch. A protože jsem se neměl do čeho převléct vydal jsem se rozbolavělý z podlahy tak jak jsem byl oblečený. Při procházení po škole jsem nachvilku zachytil nějaký pach, spíš vůni. Další vlk? Nebo ? no uplně vlk to není huh.. Vůně se pak ztratila a já se dal zase do chůze. Takhle dojdu až ven chvilku bloumám po okolí až uvidím někde kousek od sebe Lavičku. Sednu si lokty opřu o kolena a rukama si chytnu čelo, čučím do země a snažím se vzpomenout co se tu všechno stalo.

Vergil - 07. října 2012 19:39

soukromá zpráva od Vergil pro "Nevím co je odpočinek. Nepotřebuju ho, ale tohle ležení na té posteli se mi začíná moc líbit. Zvlášť když jsem vedle ty...." řeknu a lehce jsi protáhnu ruce. Uvolním i svou koncentraci a nechám jsi na zádech oděvit znovu svá křídla a stíny se doslova rozlezli po zbytku pokoje. Poté sáhnu po Eliza přitáhnu jsi jí k sobě a přitisknu svou tvář do jejích vlasů. "Víš, že krásně voníš?"

Nanae *Wolfy* Bonuru - 07. října 2012 19:41

Lavička Rozzáří se mi oči. "To by bylo bezva! Míst staršího brášku! Já chci brášku!" postavím se stejně jako on a začnu tam různě poskakovat okolo. Najednou se ale zarazím a zježí se mi chlupy na zátylku. Ozve se něco jako povzdechnutí a zavrčením a za mnou se najednou na laičce objeví mohutná postava. "E..Pane? Nepotřebujete pomoc..?" zeptám se zmateně, ale v tom si všimnu krve na jeho mikině. Chci couvnout zpátky ke Caillovi, ale zakopnu a svalím se na zadek. Zmateně a lehce vyděšeně se podívám na Cailla a zpět na cizince. Ta krev na mikině určitě není jeho..

Elizabeth Winter - 07. října 2012 19:45

soukromá zpráva od Elizabeth Winter pro Křídla ,,Odpočinek je toto tvé ležení a nicnedělání, takhle lidé většinou odpočívají." Jakmile se objeví křídla, tak se na ně zadívám. Poté se zase zadívám na něj. Při zmínce o vůni se začervenám. ,,Eh.. Děkuji, jsi první co mi toto řekl." Užívám si jeho přitulení. A pevně doufám, že se nezjeví další nezvaný host. ,,Doufám, že až budu přespávat u sebe v pokoji, že se na mě občas přijdeš podívat. Na toto se velmi lehce zvyká. Ale pak se člověk cítí sám."

Caille - 07. října 2012 19:47

Vetřelec.. "Jo to by bylo naprosto super!" zasměju se a odstoupím o kousek. Začichám,cítím vlka, nebo spíš něco trochu zrůdnějšího než je vlk. Koukám kolem. Zaslechnu vypísknutí Nanae a otočím se, v tu chvíli mi spadne k nohám na zadek. Pomohu jí vstát a zamračím se na cizince na lavičce. "Jsi v pořádku?" zeptám se a dojdu k němu blíž, Nanae raději nechávám stát kus od nás. Podívám se na flek na jeho mikině a trochu se zamračím. No jasně, vlkodlak, jen doufám, že neublížil nikomu odsud. Čekám, jestli mi odpoví, nebo jestli ne.

Nargelas - 07. října 2012 20:22

Lavička a střetnutí. Seděl jsem ruce na čele ani bych si nevšiml že kolem mě někdo prošel kdyby se neotočili a nepromluvili na mě. A najednou další pach nachvilku jenom nepříjemný a objevila se vzpomínka. Měl jsem přímo před očima něčí obličej vysmíval se mi byl jsem naštvaný viděl jsem ten obličej tak jasně že se stek projevil. "Uaaaa!" Zařvu jak cítím svou proměnu a s řevem se mi v začnou objevovat tesáky a prsty se změní na drápy a spáry. Najednou ale vidím před sebou uplně někoho jiného. Bylo to jako kdybych měl před očima nějakou iluzi. Uvidím nějakou holku s ouškama na hlavě a ještě nějakého kluka. Couvnu o několik kroků dozadu až se zarazím nohou o lavečku a překřížím před sebou ruce. "Promiňte já jsem nechtěl.. já jsem.." Sesunu se zpátky na lavičku a citím přeměnu zpátky naštěstí se mi to povede. Držím pořád ruce překřížené a dám si je do podpaží a držím je tam. "Nechtěl jsem vás viděsit... na něco jsem si vzpoměl ta vzpomínka byla prostě moc silná omlouvám se." Trošku začenichám nosem protože něco rozptýli mou mysl je to jako kdybych trochu cítil pach vlka. V obličeji mám ještě zmatenější výraz než doteď. Ale vypadá to že už jsem se trochu probral. "Tak krev.. není moje je to z jídelny.. moc si z toho nepamatuju ale vím že jsem měl hodně krvavých bifteků.. a jak ste mohli teď naneštěstí vidět jsem Vlkodlak.. jmenuji se Nargelas. A ještě jednou se omlouvám."

Vergil - 07. října 2012 20:25
	soukromá zpráva od Vergil pro Pohladím jí a urovnám vlasy na její tváři. Stále mě nepřestává fascinovat to, jak její kůže mění při mém doteku barvu. "Nikdy nebudeš sama..."řeknu

Elizabeth Winter - 07. října 2012 20:30

soukromá zpráva od Elizabeth Winter pro Samota? ,,Ale neříkej, třebas se něco stane a my se neuvidíme nebo tak. Nemůžeš mi zaručit že nebudu sama." Otočím se k němu a políbím ho. ,,Stejně. Opravdu by mě zajímalo jak to děláš, že při tvém doteku jsem normální." Vezmu jeho ruku kterou zvednu a dívám se na svou jak mi mizí modrá barva a mění se na růžovou. ,,Ale stejně. Mě se více líbí ta modrá. Už jsem si na ní zvykla." A s úsměvem sleduji jak se změní můj prst, který se již jeho ruky nedotýká.

Vergil - 07. října 2012 20:35
	soukromá zpráva od Vergil pro "Jsem nesmrtelná Smrt, dokud bude svět, světem, budu u tebe. A pokud někdy zemřeš, chci tou duši, abys se mnou mohla být na věčnost." řeknu a potom jí políbím na ústa. Moje první pusa, jak tomu říkaj lidi, není to špatný.....

Elizabeth Winter - 07. října 2012 20:42
	soukromá zpráva od Elizabeth Winter pro Duše. ,,Ale jako duše již nebudu opravdová. Budu jen černý obláček. Nebudu moci s tebou mluvit, dotýkat se tě, ani ti prostě jen tak dát pusu. Už to nebudu já." Trochu zesmutním a zatřepu hlavou. Nechci si představovat, co bude až zemřu. Nechci zemřít... ,,Chci být s tebou..." Půlka věty myšlenka, půlka věty slova... Ano zase začínám přemýšlet nahlas.

Nanae *Wolfy* Bonuru - 07. října 2012 20:44

Nargelas Najednou ten cizinec příšerně zařve a v puse se mu místo zubů objeví tesáky, na rukou drápy. Naskočí mi husí kůže a cítím se paralizovaná. Nemůžu se pohnout, ani ucouvnout blíž k Caillovi. Představím si, jak ty jeho drápy protínají mou kůži a tesáky mi rozervou hrdlo. Všude je krev.. A já umírám! Nemůžu se ani nadechnout a začnu se nekontrolovatelně třást. V tom se okolo mě objeví obláček modrého kouře. Když se kouř pomalu rozptýlí, není na zemi dívka s vlčími oušky, ale malé modro bílé vlče s malými černými křídly, které se bezmocně krčí na zemi a třese se strachem. "NE!" vykřiknu v duchu a dívám se zmateně okolo sebe. Vidím černobíle a ještě se mi trochu mlží obraz. Rozhlédnu se okolo sebe. Vykouknu okem z pod tlapek. Vrhnu se ke Caillovi, krčím se mu mezi nohama a pokukuji po tom cizinci. Začne něco říkat. Mluví celkem dlouho. Nerozumím mu. V žádné z těchto forem nerozumím lidské řeči. "Pomozte mi! Já nechci být! Nemůžu se proměnit zpátky!" místo toho, abych mluvila se ale ozývá zoufalé kňučení. Zoufale zavyji a otočím se a chci utéct pryč, ale nejspíše neutíkám příliš rychle. Několik mých kroků je jako jeden lidský. (vzhled: jenom křidélka jsou černá odkaz)

Vergil - 07. října 2012 20:47

soukromá zpráva od Vergil pro "Všechno jednou skončí, i tvoje cesta, ale ta je ještě hodně dlouhá, takže se nemusíš nijak bát. Navíc, pro svoje duše mám vytvořený vlastní svět, kde mají svou původní podobu a vypadají tak trochu jako duchové." řeknu a potom jí obemknu křídly. Ta nejsou jako u andělů, pevná s kostmi, jsou jen stínového typu, ale přesto s nimi mohu létat. Znovu jí políbim, ale tentokrát to trvá déle než se odtáhnu. "Já taky...."

Caille - 07. října 2012 20:51

Průšvih a...vlče?! Dívám se na něj, ale jakmile spatřím znaky po proměně okamžitě uskočím. Vím jak jsou vlkodlaci nebezpeční. Jen na něj vytřeštěně zírám,dokud se nepromění zpátky a já nezaslechnu kromě vrčení také tiché kňučení a vytí. "V pořádku,mě si moc nevyděsil ale..Nanae?!" vytřeštím oči, když místo ní spatřím na zemi malé vlče, které zoufale kouká kolem a pak se pokusí utéc. Rychle ji chytnu a vezmu do náruče s povzdechem. Pohladím ji mezi oušky,snažím se ji uklidnit. "Klid to bude dobré.." zašeptám jí do ouška ačkoliv vím, že mi stejně asi neporozumí. Znovu otočím pohled k Nargelasovi a nasucho polknu. "Možná by si s tím měl něco dělat, nebo brzy někomu ublížíš" řeknu a zavzpomínám když se zmíní o jídelně. Jo, už vím. Je to ten, co tam v koutě hltal všechny ty bifteky a svíčkovou. "Fajn, hlavně, že si nikomu nic neudělal. Já jsem Caille a tohle malý vlče..to je Nanae.." řeknu klidněji a dívám se na něj, ačkoliv jsem pořád na pozoru a připravenej se bránit, kdyby náhodou něco.

Elizabeth Winter - 07. října 2012 20:55

soukromá zpráva od Elizabeth Winter pro strach ,,Musím ti něco říct bojím se smrti, ne tebe, ale smrti jako takové, která mě jednou dostihne.Občas mám noční můry ve kterých vidím, jak zabíjím své rodiče a pak se objeví smrt a říká mi, že jsem další. Toto mě děsí už čtyry roky. A né a né se toho zbavit. Jen nechci, aby jsi si myslel, že se něco děje pokud začnu v noci křičet a brečet jako malé dítě. Takže tvé duše jsou normální? Jen jsou průhledné? Ale stejně už to nebudu já." Zesmutním a otřesu se, když si vzpomenu na mou noční můru, která mě provází tak dlouho životem.

Vergil - 07. října 2012 21:00
	soukromá zpráva od Vergil pro Pohladím jí a přitáhnu ještě víc k sobě. "Je mi jedno jaká byl tvoje minulost, nebo jaká bude budoucnost. I kdyby jsi křičela, budu tady abych tě ukonejšil. Vždycky u mě najdeš otevřenou náruč a bezpečí."

Elizabeth Winter - 07. října 2012 21:05
	soukromá zpráva od Elizabeth Winter pro náruč= bezpečí ,,Děkuji ti." Pevně ho obejmu a nechám se mačkat. Je to velmi příjemné. po chvilce se uchechtnu. ,,Víš, že je dost možné že se mě už nezbavíš? Pokud si na tohle zvyknu." Podívám se na tebe a ty můžeš vidět že mi zase tečou slzy, které jakmile opustí mojí tvář, tak dopadnou jako kapka ledu.

Vergil - 07. října 2012 21:11
	soukromá zpráva od Vergil pro Ledové slzy okamžitě pohltí moje stíny. "V tom případě jsi v průšvihu taky, protože tohle se mi začíná libit a zvyknout jsi, je pro mě otázka několika minut." řeknu s úsměvem.

Elizabeth Winter - 07. října 2012 21:18

soukromá zpráva od Elizabeth Winter pro smutek? ,,Ale je tu problém, nebudu tu moci být s tebou stále, jednak by to bylo nefér vůči ostatním a také tu nejsou dveře, kterými bych odcházela na výuku. A pochybuji, že ty mě budeš přemísťovat všude, kam budu potřebovat. Vzhledem k tomu že jsi říkal, že je to namáhavé. A navíc mé věci jsou stále v mém pokoji. A dokud tam budou, tak tam budu muset jednou za den být i já. a přinejlepším přes noc protože tam mám spodní prádlo, kartáček na zuby a podobné pro mě docela důležité věci." I když bych tu hrozně ráda byla s ním. Kouknu se na stíny, kteří pohlcují mé slzy a snažím se přestat.

Vergil - 07. října 2012 21:46

soukromá zpráva od Vergil pro "Dveře tu sice nejsou, ale ty jsi na pokoji sama, takže nevidim důvod, proč bych tam nemohl byt s tebou. Navíc, je mi jedno co jsi budou ostatní myslet." řeknu a hrábnu do stínů a vytáhnu zrcátko, položím jí obě ruce na tvář a nechám stíny, aby jí ukázali její obličej v "normální barvě". "Protože se od tebe nehnu na krok a nikomu tě nedam." řeknu a dám jí přitom puss na tvář.

Nargelas - 07. října 2012 21:51

Nanae + Caille Udiveně čučím na malé vlče s křídly které se nakonec pokouší o útěk ale skončí lapeno. Super první den urvu hydrám hlavy vyděsím jednu holku.. bože.. a vypadám jako vrah. Hlavou mi bleskl nějaký další obraz jenom záblesk, jenom jsem se otřepal jako by mi byla zima a díval jsem se dál na Cailla. "Proto jsem tady.. nechci nikomu ublížit, jenomže než jsem se sem dostal věci se naskládali a recepční tady mě už totálně vytočila... no a pak už jsem se přeměnil a tak tak se ovládal." Pak se zadívám na vlče které kňučí. "Ona se nemůže přeměnit zpátky nebo neví jak?" A kdo ví jestli rozumí.. bože to se mi fakt povedlo. Chytnu se znova rukou za hlavu a hlasitě vzdychnu.

Elizabeth Winter - 07. října 2012 21:51
	soukromá zpráva od Elizabeth Winter pro pokoj No jo, ale nebude ti chybět tohle pohodlí? Tím myslím výhled na moře, obrovský pokoj kde si můžeš v pohodě protáhnout svá křídla?" I když myslím ,že jemu to vadit nebude, jen já možná budu nesvá z tak malého prostoru. Když uvidím přes stíny, jak vypadám když nejsem modrá, tak se zarazím. ,,Opravdu je ta modrá lepší." A usměji se na něho.

Nanae *Wolfy* Bonuru - 07. října 2012 22:11

Jako vlče Chtěla jsem utéct, ale nezvládla jsem to. Chytili mě dřív, než jsem vůbec uběhla pět metrů. Skončila jsem u Cailla v náručí. Něco mi pošeptal a začal mě drbat za ušima. Sice jsem měla pořád nahnáno, ale musím uznat, že se mi to líbilo. Pak znovu promluvil ten vlkodlak. Nevím co říkal, ale zněl smutně. To určitě kvůli mně. Postavila jsem se Caillovi v náručí na zadní, olízla mu tvář a seskočila na zem. Udělala jsem asi dva kotrmelce. Malátně jsem se postavila a oklepala se. Stáhla jsem ocas a šla k pro mě stále cizinci. "Hodný, nebo zlý?" chtěla jsem se zeptat, ale místo toho jsem jenom zvědavě zakňučela. Zvedla jsem packu a poškrábala ho s ní na holeni. Kdybych byla člověk, usmála bych se.

Nargelas - 07. října 2012 22:31

Caille + vlče Připadal jsem si jako zpráskaný pes ale asi jsem nebyl jediný. Co mě překvapilo bylo zakňučení kterému jsem snad i částečně rozuměl přece jenom jsem měl v sobě pořád kus vlka. Když mě poškrábe na holeni nedá mi to a musím se usmát a pak mě napadne že zkusím odpovědět. "Wuf .. wuf" Ozve tiché štěknutí pomalé ale hluboké pro koho koliv kdo by nemohl rozumět vlčí reči.(stěkotu, nevím jestli Caille rozumí) Ale Nanae jsem se snažil říct: Promiň. Pak jsem trošku zakňučel ale víc jsem se neopovažoval protože jsem se bál další přeměny. Ale pokud jsem se nepletl tak jsem

Belarion - 07. října 2012 23:19

Nová epocha Ležím na hromadě pytlů z čehož alespoň polovina určitě jsou moje věci. Ležím úplně vzadu namáčknutý v nákladovém prostoru doufajíc že si mne nikdo nevšimne. V ruce žmoulám již asi po sté dopisový papír a čtu si ho. Vždy když si ho přečtu tak si rukou projedu copy na vousech a vydám jisté zabručení. Hm jak je to dlouho? Dvacet? Třicet let? Hm ne počkat naposledy to vlastně bylo chvíli před válkou. Ta malá vesnička. Jak se vlastně jmenovala? Hm už si ani nevzpomínám. Inu ne že by na tom záleželo. Vesnice přišly a odešly. Náš klan zůstává. Několikrát sebou zavrtím aby se mi leželo lépe, jelikož mě něco bodalo do zad. Když sem se uložil spokojeně tak zavřu oči a hodím si přes obličej klobouk. Raději bych se měl probrat. Je to již dlouho co sem se s tím setkal. Smrt není někdo s kým bych se chtěl vídat moc často. Jakmile jsem zavřel oči tak jsem usnul. Spánek byl příjemný a dobrý. Inu když ležíte na měkkém, neprší na vás, nejste po pás v něčích vnitřnostech a navíc je teplo tak je každý spánek dobrý. Bohužel probuzení bylo horší. Jelikož se náklad začal pomalu vykládat. No a když spíte na hromadě pytlů a někdo je pod vámi začne odebírat, většinou následuje pád. Což byl přesně můj případ. Nejspíše sem vypadal poněkud komicky. Dospělí muž celý v černým držíc si krvácející nos a nadávající v pisklavé řeči které nikdo nerozumí. Když sem si všiml že tam jsou lidi co vykládají náklad tak jsem se jenom usmál, podrbal se vzadu na hlavě a omluvil se. Poté přišel čas vytáhnout svoje věci. Inu dlouhý život má tu nevýhodu,že posbíráte velkou dávku věcí které prostě chcete mít u sebe. Studenti už byly pryč z lodi když já teprve začal vykládat věci z lodě. Osm velkých pytlů plných něčeho co sem znal jen já. Svázal sem je velkým lanem do jednoho velkého balíku. Poté sem si celý balík hodil na záda a levou rukou sem držel lano. Fajn tak jsem připraven vyrazit. Nahodím svůj milí úsměv, do pravé ruky chytnu pevně hůl a vykročím. Během chůze si začnu pískat starou melodii. Poté dojdu před onu školu. Prohlížím si jí a přitom uznale přikývnu. Pěkná to stavba. Inu pokud někdo chce dávat dohromady monstra asi to nemůže dělat někde v jeskyni, ale musí to na to vypadat. Konečně sem viděl i první studenty. Někteří se na mě dívali divně, jiní kolem mě procházeli jako by si mě nevšimli. Inu chápal sem ty pohledy. Přeci jenom spousta monster nejspíše nevěděla kam si mě má zařadit. Vypadal sem jako typický starší normál, dlouhé vlasy, dlouhé vousy, kožený kabát až na zem, černé tričko, kožené kalhoty a dlouhá vycházková hůl. Vypadal sem jako typický normál který utekl z metalového koncertu. Jediné co naznačovalo že nejsem tak úplný normál byl můj náklad. Přeci jenom když v jedné ruce táhnete náklad asi tak šestkrát větší než vy sami tak už to něco napovídá. Usmál sem se na studenty kteří si mě prohlíželi nejvíce okatě a zamával jim rukou s holí. Poté jsem si to namířil přímo k nim. "Gutte abend meinen freunde. " Pak se zaseknu jelikož se zdají že nerozumí. No jistě zase už mluvím jinou řečí. "Ehm omlouvám se. Dobrý den moji přátelé. Mohly by jste mi prosím ukázat směr k místu kde přebývá zdejší ředitel? " Děcka se chvíli zdají překvapená ale nakonec mě nasměrují. Takže nahoru do patra, pak rovně, pak vlevo a asi do pěti minut sem tam. Začnu si pískat a vyrazím směrem do ředitelny. Po hodině a půl bloumání se raději zeptám dalších studentů a požádám je jestli by nebyli tak laskavý a do ředitelny by mě nedovedly. Díky tomuto počinu jsem již za pět minut u dveří ředitelny. Studentům sem upřímně poděkoval. Několikrát sem se nadechl a vydechl abych se připravil. Poté sem dvakrát zatloukl stříbrnou hlavicí hole o dveře a vstoupil. "Dobrého dne přeji, ačkoliv nevím jestli u vás je dobrý den či nikoliv pane smrti. Jsem Belarion. Obdržel sem váš dopis a tak jsem přijel. " Rozhlédnu se po ředitelně. "Doufám že jsem nepřišel nevhod. "

Ředitel - Grim Reaper - 08. října 2012 07:39

"A... vítej Belarione."řeknu nadšeně. "Pravda, počasí se dnes nijak nevydařilo, ale to já prostě neovlivním." dodám s lehkým ďábelským úsměvem. Vyzvu ho aby se usadil do křesílka u mého pracovního stolu. "Něco pro zahřátí? Čaj, kávu, či něco ostřejšího?" Stíny vyplují z pod stolu a nabídnou mu tác na kterým je čaj, káva a sklenka brandy. "Nuže, jsem velmi potěšen, že jsi přijal mou nabídku a přijel jsem. Jsem velmi poctěn, že někdo jako ty tu bude dohlížet na tu drobotinu."

Ředitel - Grim Reaper - 08. října 2012 13:46

Rheia Přijela jsi poslední lodí, za deště a jakoby toho nebylo málo, ještě jsi ztratila jeden ze svých kufrů. Nevíš jestli je to vina tvoje, kapitána, nebo posádky, či ti ho snad někdo úmyslně ukradl přímo na lodi, každopádně jsi sebereš své zbylé kufry a vydáš se na internát kde se stále před recepcí tlačí spousta studentů a recepční Hydra má teď už dokonce šest hlav, díky práci jednoho z vlkodlaků. Z toho vyplývá, že je mnohem naštvanější a její hlavy se mezi sebou hádají ještě víc a ve vestibulu panuje nesnesitelný hluk. Jen na tobě jak zareaguješ, ale bez klíče se nedostaneš do pokoje a pokud nezajdeš za recepční tak ho ani nedostaneš a ani se nedozvíš, kde a na kterým ze čtyř pater je tvůj pokoj.

Belarion - 08. října 2012 17:23

U ředitele Nabídnuté křeslo s úsměvem uvítám. Uvelebím se v křesle a zvědavě si prohlížím pane ředitele. Když je mi nabídnuto pití tak se můj úsměv o něco rozšíří. "ÁÁÁ čaj velice děkuji. Po tak dlouhé cestě na moři jsem již vskutku žízniv. " Vezmu si čaj a upiji malý doušek. "Není třeba být poctěn. Již nějaké to století učím mladé jak přežívat v nehostinném světě. To spíše já sem poctěn že budu moci učit zde. O této škole jsem již mnoho slyšel. Ještě před dvěmasty lety by něco takového nebylo možné. Je úžasné jak doba jde v před." Další malé upití z čaje, poté čaj odložím na stůl přede mnou. Přehodím nohu přes nohu a podepřu si rukou bradu. "Mám ale několik otázek, na než bych rád znal odpovědi. Pokud tedy vám to nevadí?" Počkám zdali mi odpoví že je vše v pořádku a pokud ano začnu se ptát. " Víte rád bych se vyhnul konfrontacím s jinými učiteli. Nerad bych někoho nařknul z toho že je student a přitom by to byl učitel jako já. Tudíž bych tedy rád znal jména mých kolegů a co jsou zač. Toť první co potřebuji znát. Dále bych rád viděl školní řád. Jaká jsou zde pravidla a co musí který žák dodržovati a jak ho mám případně trestat zdali řád poruší. Uvědomuji si totiž že za co se v době mého mládí dávalo do klády je dnes již přijatelné a naopak. Rád bych tedy věděl co se nesmí dělati zde. A jak mám případné konflikty řešit. Nerad bych někoho ztrestal svým způsobem a pak zjistil že byl nepřiměřený." Na chvíli je můj pohled velice zamyšlený, ale poté ho opět vystřídá úsměv. "To jsou nejspíše nejdůležitější věci. Pak již jen potřebuji znát kam si dát věci a kde budu učit. A budu jistě spokojen."

Rheia Brannick - 08. října 2012 17:32

Poslední Nesnáším být poslední a možná proto by se tento den dal označit za nejhorší v mém životě. Na poslední chvíli jsem se dozvěděla, že odjíždím do nějakého ústavu pro podobné příšery jako jsem já. Dozvěděla jsem se to jako poslední z rodiny. Odjížděla jsem poslední lodí, kterou jsem málem nestihla a ještě mě na ni nechtěli pustit. Posádka si mě mezi sebou přehazovala tak často, že ani nevím, díky komu jsem na loď nakonec nastoupila. Teď stojím v dešti, vlasy mi zplihle visí a jeden z mých kůfrů je fuč. Já si můžu zhmotnit nový i to, co bylo uvnitř, ale byl drahý a Kimberly a Robert - mí pěstouni - se nadřeli, než vydělali dost peněz, aby mi ho mohli koupit. Lomcuje se mnou vztek a k dobré náladě zrovna nepřispívá ani deštivé počasí. Moje nálada klesá stále hlouběji pod bod mrazu. Přistoupuju k nějakému keři a trhám větev. Ta se ihned změní na zelený deštník. Jsem mokrá a už mi to moc nepomůže, ale nemusím být mokrá ještě víc, ne? Vydávám se k internátu. Rozrážím dveře a jsem ráda že jsem na místě. Ovšem zástup studentů mi ihned kazí radost. Hydra stojící za recepčním pultem má šest hlav a každá má jiný problém. Navzájem se překřikují a hádají se, a vyčerpaní studenti jen kroutí hlavami. Jdu, a prostě svůj pokoj nadu sama! Jo, to utčitě a každého se budu ptát, jako největší blb, jestli nejsem jeho spolubydlící. Sakra práce! Protlačím se úplně dopředu a odkašlu si. Hydra mě nevnímá a dál se zaobírá hádkou sama se sebou. Teda mezi sebou. Teda... Ach jo. "Hej!" křiknu. Nic. To se mi snad jen zdá... Zavírám oči v soustředění. Vytvořit z ničeho šest krabic aby se do nich vlezla hlava hydry není sranda, ale mě se to po chvíli daří. Zevnitř se ozývá nespokojené bručení. Některé hlavy sebou hází a snaží se krabici setřást. Mávnutím nehávám jednu z nich zmizet. "Ahoj, přijela jsem teď tou poslední lodí a chtěla bych vědět do jakého pokoje mám vlastně jít.." Hydra mi mile odpověděla a já nechala zmizet všechny ty krabice. Ať si ostatní poradí jak nejlépe umí. "Díky..." řekla jsem jí ještě avydala jsem se ke schodům. Začala jsem vystupovat a za sebou jsem táhla zbylé tři kufry. Jaká bude moje spolubydlící? Budu nějakou vůbec mít?

Ředitel - Grim Reaper - 08. října 2012 18:21

Okložím Kosu a položím na stůl své kostnaté ruce, poté propletu své kostnaté prsty a z čelisti bez masa a kůže se ozve lehčí hrdelní smích. "Samozřejmě, že rád odpovím na tvé otázky." "Vy, se budete s největší pravděpodobností setkávat jen s profesorkou fyziky a chemie Annii Gerardovou. Akorát bych jsi bát Vámi dával pozor, je tak trochu půhledná, a navíc nemá rádá, když někdo prochází skrz ní. " a čelist se zkroutí jakoby do náznaku úsměvu. "Školní řád bude vyvěšen teď, během noci. V tomhle chaosu by ho stejně nikdo nečetl. Ale jsou tam běžná školní pravidla, jako mají normálové plus pravidla, která se týkají koexistence monster. Ohledně trestů to nechávám v rukou učitelů, ale tělesné tresty jsou zakázány, i když bych je rád povolil, ale v dnešní době mají i tahle monstra svá práva... v případě, že by se jednalo o nějaký těžký prohřešek, tak bych prosil studenta dovést sem, do mé kanceláře." Chvíly se odmlčím. "Ubytován budete v oddělené budově, která je pro učitele a profesory. Je to budovoa hotelového typu, ale v zájmu "ušetření" bych byl rád, kdyby jste na jídlo chodil do jídelny na internátě. Výběr je zde rozmanitý a aspoň i tak trochu dohlédnete na tamní klid. Váš kabinet Vám bude přidělen zítra, protože ještě čekám, až se vystěhuje odtamtud bývalí učitel. Sebekontrola v teorii se bude konat v hlavní budově a účast monster na těhlech hodinách je povinná a hodnotí se i známkou na konci roku. Nechceme přece, aby nám rozzuření běhali mezi normáli. Sebekontrola v praxi se za hezkého počasí bude odehrávat za buduvou školy, kde je k tomu přispůsobeno klidné místo a v případě špatného počasí, je zde speciální učebna, zvláště pro tento předmět. Jak jsem ale řekl, vše důležíté se dozvíte zítra."

Tomas Brown jr. - 08. října 2012 18:32

Panoptikum - výkrmna - odchod do společenky na biliard Tomas, Keisha, Jennifer Když Keisha navrhne biliard, nezní to jako špatný nápad. Ani z daleka. Je to klidná věc, která by v této společnosti, s trochou izolace, mohla poskytnout myšlenku normálnosti. Tedy aspoň nám, co máme v hlavě myšlenky faktu, že vlastně normální jsme a tohle je všechno jen velká chyba. "Biliard? To myslíš takový ty barevný koule na stole, jak se do nich šťouchá klackem?" Pro jistotu se přesvědčím, kterou z těch her myslí. Popravdě to není ani moc hra, kterou bych pořádně znal. V mém životě byly mnohem zajímavější hry. Zvednu se od stolu. Zjevně připraven vyrazit. "Myslím, že bych dokázal v tomhle panoptiku najít cestu ke společence, ale nezlobte se, když nakonec skončíme u tělocvičny." Upozorním na moji orientační schopnost a vyrazím v pokuse najít společenku.

Dino *Vox* Kitsune - 08. října 2012 18:35

Cesta za ping-pongem Nikko "Promiň, Nikko." Omluvím se jí za tu Kočku. "Ping-pong? Tak jo... Tak jdeme." Řeknu nadšeně a počkám než se zvedne od stolu. "Teď to jenom najít, víš kudy?" A až se Nikko rozhodne vyrazit, jdu vedle ní. Chvilku mlčím a přemýšlím nad tím jménem její rasy, které mi řekla. "Říkala si Youko? To slyším poprvé. Co to znamená?" Přemýšlím co by to tak mohlo být. Napadne mě pár možností, většina jsou nějaká kočkovitá monstra, například Kočkodlak. A vlastně ani nevím jestli něco takového existuje. Chvilku si představuji, jak by asi vypadal ten Kočkodlak. Roztomilá kočička. Obrázek Kočičího monstra se rozplyne a já pokračuji v mluvení. "Já vlastně o monstrech nic moc nevím... Do nedávna jsem si spokojeně žil ve vesnici mého druhu, neměl jsem důvod se zajímat o jiná monstra. Takže vím jen o těch druzích, které jsou hodně známé."

Belarion - 08. října 2012 19:04

Vezmu si opět čaj a tentokrát ho již jedním hltem dopiji. "Chápu... Inu fyzické tresty mívali smysl tehdy když je děti chápali jako tresty. V dnešní době jim již nerozumí. " Zvednu se z křesla a protáhnu si páteř až to zakřupe. "A to kam budu chodit jíst je mi poměrně jedno. Pakliže budu dostávat porce adekvátní mé velikosti." Z úst mi vyjede dlouhý rozeklaný jazyk a já si olíznu rty. "Sice mám nyní tuhle podobu ale potřebuji jídlo, jako pro originální tělo. Myslím že by jste na to měl jídelnu upozornit. " Do ruky opět chytnu hůlku a kývnu hlavou. "Nyní pokud mě omluvíte půjdu hledat svůj pokoj. Musím vyložit všechny svoje hračky. " Usměji se při pohledu na moje zavazadla. Natáhnu ruku a chytnu provaz jenž je váže a opět si je hodím na záda. Poté se otočím směrem k odchodu a zastavím se až ve dveřích. Hlavou mi totiž probleskne něco na co jsem úplně zapomněl. Otočím hlavu o 180° zpátky na ředitele aniž bych otočil tělo. " Ehm málem sem se zapomněl zeptat. Kde že se zítra dozvím informace?" Jakmile mi je odpovězeno tak přikývnu a vyrazím ze dveří. Již se těším až budu naše mláďata učit. Doufám že někdo příjde i na hodiny boje. Není nic lepšího na sebekontrolu než disciplína v boji. Cestou se ještě tak desetkrát ztratím a nakonec opět požádám nějakého žáka aby mě dovedl až před dveře které mají sloužit jako moje cimra.

Keisha Patrickles *M* - 08. října 2012 19:07

Labyrint za farebnými guľami. Usmejem sa na nich oboch. Super. Ak chcete, naučím vás to hrať. Navrhnem hneď ochotne a otočím sa na Thomasa. Hmm, fajn, on neviem kde to je, ja neviem kde to je a tipujem že Jen tiež nie. Asi sa budeme musieť niekoho spýtať...alebo sa tma iba pokúsiť trafiť. Keď stojím vedľa Toma, zakloním hlavu aby som sa mu pozrela do tváre. Cítim sa pri ňom tak trocha ako myš vedľa koňa. Skloním hlavu k Jen, ktorá je síce vyššia, ale nie až o toľko odo mňa. Iba sa mi to zdá alebo sú všetky monštrá dievčatá také...malé? Pomyslím si, keď si spomeniem na dve tiež vcelku drobné ušaté dievčatá na schodoch. Nato vykročím. Hm, Tom, vyzerá to tak že nás vedieš. Poskočím a zrýchlim tempo, aby som im stačila. Dúfam že spoločenská miestnosť bude dobre osvetlená. Cestu nechávam prakticky na Tomasovi a poprípade Jennifer, ak by vedela kadiaľ ísť.

Vergil - 08. října 2012 19:45
	soukromá zpráva od Vergil pro "Nejde o protažení křídel, ani o prostor, jde spíš o uvolnění koncentrace, abych vypadal takto, protože jak moc dobře víš, tak moje pravá podoba není příliš přitažlivá a navíc v ní vidim pouze duše, nikoliv tvou krásnou barvu a ještě jenom duše andělů. A pokud jde o prostor, tak vím o milionech místech, kde se dá protáhnout."

Tomas Brown jr. - 08. října 2012 20:12

Odchod do společenky na biliard Tomas, Keisha, Jennifer "No tak to bude zajímavé." Ne, že bych nevěděl, kde společenka je. Spíš jde o to, že si úplně tak nepamatuju trasu. Jsem zvyklý se orientovat pocitově. "No takže zkusíme to vzít třeba tudy." Vyberu nahodile jednu z chodeb. No nahodile... To úplně ne. Vím, že jsem po téhle chodbě šel a slyšel hrát televizi. Postupně se proplétáme akademií. Spíše to vypadá jako vyhlídkový výlet po interiéru. Nakonec dobloudíme ke společence. "Uff. Já věděl, že tady někde bude." V hlase je cítit lehká úleva. Otevu dveře. "Vstupte dámy."

Caille - 08. října 2012 20:36

Vyřešeno Koukám na něj a držím Nanae v náručí,dokud nevyskočí a nedojde k cizinci. Mlčky to sleduji, myslím, že teď už nám neublížím. Pousměji se lehce, když se zakňučením zeptá, jestli je hodný nebo zlý.(Jop rozumím XD) "Nemáš se proč omlouvat, tohle se stává. Nejspíš si na to brzo zvykneme všichni.." pousměju se a dojdu k němu, ruku mu dám na rameno. "Pořád je důležité, že jsi nikomu neublížil, nemyslíš?" klidně a dívám se na něj tyrkysovýma očima s vlčí zorničkou. Jemně se usměju, snad už bude klid. "No a nejspíš se Nanae asi neumí přeměnit zpátky..brzo to vyprchá" dodám a znovu ji zvednu do náruče.

Kyoko - 08. října 2012 21:10

Společenská místnost V tichosti jsme všichni tři vyšli z jídelny, mám pocit, že si nás snad ani nikdo nevšiml. Mávla jsem nad tím rukou a pokračovala za těma dvěma. Šla jsem jako poslední, už takhle jsem byla zvyklá, že mě lidi spíše přehlížejí a ignorují, možná proto tolik miluju společnost. Po menším bloudění jsme nakonec společenskou místnost našli, nestačilo sem zírat. Televize, křesla, gauče, fotbálek, biliard, šipky.. už tu chybí jen bowlingová dráha. Budu se tu mít líp jak na zámku.. Podotkla jsme sama pro sebe a podívala se ještě jednou kolem sebe, uchvátil mě i ten přehledný bar v rohu. Za pultem nikdo nebyl a tak jsem za něj rebelsky vlezla a vzala si vodu. Poté jsem došla k těm dvěma. Ale biliard je jen pro dva... A my jsme tři.

Tomas Brown jr. - 08. října 2012 21:30

Panoptikum - Společenská místnost Tomas, Keisha, Jennifer Při vstupu do společenky nahodí Jennifer problém. "No tak to je jednoduché. Já se budu koukat, učit a zahraju si s vítězem." Celkem rychle přijdu s řešením. Moje cesta vede také k pultu. Lehce kritickým okem shlédnu obsah. "Ani kapka něčeho pořádného." Je na mne zřejmý povzdech. "Případně se můžu zabavit šipkama. S nima mi to šlo celkem dobře." Navrhnu alternativu tomu, co dělat, kdybych se nudil.

Elizabeth Winter - 08. října 2012 21:36

soukromá zpráva od Elizabeth Winter pro U něj v náruči. ,,Jo? A jaká místa například?" To mě zajímá. Po chvilce zívnu. I když nejsem ospalá, tak zívám. ,,Omlouvám se. Nedalo se to nevydržet." Pustím ho a protáhnu se. ,,Nemáš nějaký plán, co by se dalo dělat? A nebo víš co? Otočím se k němu zády a sundám si vršek pyžama. Prosím prosím drbej mě na zádech. Mám to hrozně ráda. Tedy pokud tě to nějak neobtěžuje nebo tak." Lehnu si a přisunu se k němu bez tílka. Jestli to bude umět, tak se mě již nezbaví. Ale to se mě nezbaví stejně. Nikomu ho nedám ani nepůjčím.

Rheia Brannick - 08. října 2012 21:37

Tam kde hraje televize "Blbé kufry," ulevila jsem si. Konečně se mi podařilo vyškrábat po schodech. Jsitě, mohla jsem poslat kufry do jiné dimenze, ale kdo mi zaručí, že je dostanu zpět v původním stavu? Procházím chodbou a slyším, jak někde hraje televize a vůbec se ozývá vzrušený hovor a štěbetání. "Civilizace," povzdechnu jsem si potěšeně. Dotáhnu kufrydovnitř a postavím je ke stěně u dveří. Ani náhodou nejdu do pokoje, teď si jdu užívat společnosti. Společenská místnost je úchvatně vybavená. Hry, televize a všechno na ci si vzpomenete. A vzadu tam v rohu je bar! Nalijou mi nebo nenalijou mi? Spěchám a vyskakuju an barovou židličku. Obsluha nikde. Troška soustředění a přede mnou se pomalu objevuje pomerančový džus. Slastně se napiju. Teprve teď si všímám holky s ušima, další holky s bílýma vlasama a obyčejného kluka. Mám s nimi mluvit, nebo ne? Sklouznu ze židle a přistoupím blíž. "Ahoj, já jsem Rheia, jsem tu nová."

Kyoko - 08. října 2012 21:46

Rheia Jelikož stojím zády k baru, ani si nevšimnu, že tam někdo je. Slyšela jsem pouze cvaknutí dveří a toho jsem si moc nevnímala. Stála jsem a usmívala se na ty dva. No já to v životě nehrála! a zasmála jsem se, poté jsem se otočila ke stolům a nakonec zpátky na ně. Ale když myslíš, podotkla jsem k Tomasovi a uculila se. V tom sem ale slyšela kroky, jak se k nám blíží a bylo mi dost nepříjemné, jak se ke mně blíží zezadu. Otočila jsem se tedy proto a dívala se na poměrně vysokou, tedy aspoň oproti mým 163cm, dívku s hnědými, polodlouhými vlasy. Představila se jako Rheia a v jídelně sem ji neviděla, zřejmě přijela až teď někdy a nikoho tu neznala, ani se jí nedivím, že vyhledala společnost. Eh, ahoj.. po.. potřebuješ pomoct? A kolem mě bylo najednou nějak moc lidí, začínala sem se cítit poměrně stísněně a nervózně.

Keisha Patrickles *M* - 08. října 2012 21:46

Nová. Vojdem spolu s nimi do spoločenskej miestnosti a natešene chytím Jen za ruku. Vyzerá to tu dobre. Pritakám a keďže obaja zamierili k baru, nechcem zaostávať, ale nenalejem si nič. DOsť som sa najedla aj napila na večeri. Hmm, to ma nenapadlo, dokelu. Som nešikovná. Iba zahmkám a pokrčím drobnými kostnatými ramenami. To bol iba návrh, ak chcete hrať šípky môžeme sa vrhnúť na tie, dajú sa hrať v akomkoľvek počte. Vyškriabem sa na barovú stoličku, keď vtom ku nám pristúpi nové dievča. Keďže v herni nieje také výrazné svetlo, vyzerám mierne polopriesvitne. Ju som ešte nevidela. Prívetivo sa usmejem sa upriem na ňu fialové oči s drobnej tváre. Teší ma, som Keisha. Som tu ešte len druhý deň.

Vergil - 08. října 2012 21:57
	soukromá zpráva od Vergil pro "Jsou to světy a místa, které nejsem vhodné pro lidi a už vůbec ne, pro někoho, jako jsi ty." řeknu. Otočí se ke mě zády a prej, že chce podrbat. Mám ale lepši nápad. Chynu jí okolo břicha a přitáhnu jsi jí blíž. Má sice stažené tričko, ale já jí ještě rozepnu i podprsenku, jenom rozepnu, nestahuju! Poté jí začnu něžně líbat od šíje po začátek pasové linie.

Elizabeth Winter - 08. října 2012 22:11

soukromá zpráva od Elizabeth Winter pro Erotika? Když si mě přitáhne blíž, tak ztuhnu a začnu se třást. ,,A-a- ale." Nejsem schopna mluvit, jen si užívám jeho něžné polibky. Mám na sobě husí kůži a třesu se. Docela ironie u někoho, kdo je neustále zmrzlý, aby se klepal. ,,H- Hej no tak." Jen se snažím se posunout dál ale jeho stisk mě nenechá se ani pohnout. Mé myšlenky jsou rozházené a naprosto nedávají smysl. Asariel? Já? My? Jak je to možné. Je to tak krásné nechci aby to skončilo nikdy. Začnu rychleji dýchat a i se smát. Lechtá to.

Nanae *Wolfy* Bonuru - 08. října 2012 22:16

Zase v náručí Když se mi Nargelas omluví, trochu nakloním hlavu na stranu. Spokokeně zavrtím ocáskem a otřu se mu o nohu. V tom mě ale Caille zvedne a vezme si mě zase do náruče. Zvědavě se rozhlížím a v tom ucítím lehké svrbění v břiše. "Konečně přeměna.." napadne mě, když v tom se okolo znovu objeví kouř a místo vlčete má Caille v rukou vlčí holku se sklopenými oušky,která se zmateně rozhlíží okolo. (po přeměně si nepamatuje, co jako vlče dělala) "C-Co se stalo?" zeptám se a v tom přebprně zrudnu. "Proč mě takhle držíš?" vyvalím oči a začnu se mlet, aby mě pustil na zem. Poté se zkoumavě zadívám na Nargelase.

Rheia Brannick - 09. října 2012 15:52

Stále ve společence Jestli potřebuju pomoct? Já potřebuju civilizovanou společnost! Proč jsi tak nervózní, ty s těma zvířecíma ušima? Cítíš ze mně démona? "Eh... ne jen jsem vás chtěla pozdravit." Usmívám se mile na holku s ušima. Otáčím se k té bělovlásce. Je skoro průhledná, nebo se mi to zdá? "Ahoj," pozdravím ji a čekám co řekne dál. "Já... nevím jistě, kam mám jít," ukazuju prstem na kufry a tvářím se mírně vyděšeně. V ruce stále svírám napůl vypitou sklenici s džusem. Tohle bude chtít něco ostřejšího. Rozhlédnu se po místnosti a když nespatřuju nebezpečí v podobě někoho dospělého, nechávám džus zmizet a nahrazuji ho wisky. Potěšeně si usrknu a zvědavě se podívám na svou společnost. "Chcete taky něco?" usmívám se a jsem ráda, že si s nima můžu chvíli povídat. Počkám co mi odpoví a už jim s úsměvem podávám pití dle jejich přání. "Kdyžjste přijeli, tak ta hydra na recepci měla šest hlav a hádaly se mezi sebou?" Ptám se a zatímco poslouchám jejich odpovědi, usrkávám ze skleničky jantarovou tekutinu, která mi tak moc připomíná marcipán. "Máte už spolubydlící? Strašně se bojím s kým budu asi bydlet." Když mi odpoví jen velice neochotně se rozloučím a vydávám se do svého pokoje. Teda pod podmínkou, že ho vůbec najdu.

Tomas Brown jr. - 09. října 2012 17:06

Panoptikum - Společenská místnost Tomas, Keisha, Jennifer, Rheia Dělám inspekci baru, když uslyším, že někdo vstoupil do místnosti. Ani se nemusím otáčet, abych podle kroků poznal další holku. "Panoptikum se nám zase rozrůstá." Otočím se s celkem přívětivým zúčastněným výrazem ve tváři. Naštěstí nová holčina vypadá celkem normálně. Nepřekračuje tedy mojí milou hranici normálna a nenormálna. Když řekne, že chtěla jen pozdravit zvednu ruku v pozdravu. "Tomas." Představím se a zpátky se otočím a natáhnu se pro lahev ochuceného mléka. Tentokráte borůvkového. Rheia si udělá samoobsluhu. Provede něco, co by přede mnou dělat neměla. Nejsem zrovna jedinec, kterému by mozek pobíral mizení a objevování věcí. Vím, že to existuje, ale moje přirozené instinkty se s tím ještě úplně nesmířili. Výsledkem je, že se odrazím od baru poměrně slušným odskokem. Krom odskoku je na mne vidět, na druhý pohled, že se změnila barva duhovky. Potáhla se nažloutlou barvou. Oklepu se. Barva se vrátí k zelené. "Tohle už přede mnou nedělej!" Nezařvu to. Jen proložím do hlasu opravdu silný důraz. Normálním jedincům lidského pokolení by asi při tomhle tonu vstaly chloupky na zátylku. V rámci mého štěstí by se mým společnicím toto stát nemuselo. Ještě jednou se oklepu. Kdyby mohli slyšet moje srdce, asi by se smáli, ale mám štěstí. Není tu mnoho věcí, co by dokázalo tohle. Ještě jednou zaklepu hlavou. "Ne, promiňte, tohle prostě nemám rád. Zvlášť když to nečekám." Vracím se s lehkou obezřetností k baru. Nabídnutou whisku přijmu s povděkem. Když je můj mozek pod vlivem, jsem k takovýmto věcem mnohem přístupnější.

Keisha Patrickles *M* - 09. října 2012 19:40

Šoky a skoky. Zbadám, že Jen je mierne nervózna, ale to už dievča, ktoré sa predstaví ako Rheia, sype zo seba príval slovo. Kým jej stihnem odpovedať, zrazu sa jej tekutiny v pohári zmení, no viac ma vystraší prudký pohyb zboku, pri ktorom automaticky zoskočím zo stoličky akoby som spravila niečo zlé, keď vidím ako si Tomas "letí" veľkým skokom. Zovriem sedačku stoličky. Č...čo? Keď prehovorí, ustrašene sa na neho pozriem. Nechápem, čo ho tak vykoľajilo. Veď pri monštrách je jasné, že robia zvláštne veci. Och...dosť som sa zľakla. Asi ho to iba prekvapilo. Ale čo nemá rád? Keď sa niečo zjaví len tak z ničoho nič niekde? Premeriam si dievča. Hmm, čo môže byť keď privoláva veci? Na otázku či niečo chcem zavrtím hlavou. Radšej si nalejem niečo z hmotnej pevnej starej dobrej krabice. Pokiaľ som videla, tak ráno mala recepčná iba tri hlavy...ale háda sa so sebou stále. A ja bývam s Jennifer. Usmejem sa na uškatú spolubývajúcu. Pomaly prestávam stískať sedačku stoličky, prvotný šok prešiel. Ale kde máš izbu ti môže povedať iba ona. Teda hydra.

Nargelas - 09. října 2012 20:26

Nanae Caille Caille se mi dotkne ramena zprvu mi to nepřijde jako dobrý nápad ale nakonec to semnou naštěstí nic nedělá a já zjišťuju že jsem opravdu vyčerpaný takže čím dál tím víc oceňuji lavičku. Když Caille chytne znovu nanae jenom se usměju jak se o ni stará. Náladu už mám rozhodně lepší Caille měl pravdu: Hlavně že jsem nikomu neublížil. Akorát mě k té unavě začínala pekelně bolet hlava. Nicméně když se Nanae přeměnila Caillemu v rukou vybuchl jsem smíchy a hýkal jsem a smál se tak dlouho dokud jsem bez dechu nezačal sýpat a popadat se za břicho. "Promiň .. heh já jenom.. omylem jsem tě viděsil a to tě přeměnilo do tvé podoby.. a to jak ses teď přeměnila zpátky bylo.. no prostě k popukání pro třetí stranu.. ještě jednou se omlouvám." Sice mi pořád trochu škubou koutky ale nakonec povolí a na obličeji mi zůstane už jenom normální přátelský úsměv.

Caille - 09. října 2012 20:48

"Trapas XD Zasměju se a dívám se na něj, když se Nanae začne mlít v mojí náruči a nakonec místo vlčete, držim znovu ji. "Jéjda gomene..Nargelas má pravdu" vyprsknu smíchy a pustím jí, je to vážně k popukání. Se smíchem se dívám na její zmatený výraz a rudnoucí tváře. "Ale no tak Nanae snad se nestydíš.." se smíchem a sednu si na lavičku vedle Nargelase. Myslím si, že už nám neublíží a ani se nepromění, tak proč stát, když nikam nejdeme že. "No..co budeme dělat teď?" kouknu na ně s usměvem.

Nanae *Wolfy* Bonuru - 09. října 2012 21:12

Tohle není fér! Horko těžko se vyhrabu Caillovi z náručí a celá zrudnu, když se mi začnou smát. "Tohle není fér! Já za to nemohla!" fňuknu a naštvaně se nesednu vedle nich, ale na zem, před lavičku do tureckého sedu a trucuji. Když se Caille zeptá, co budeme dělat, jenom zastřihám oušky, naštvaně zavrtím ocáskem a mlčím. Schválně je sleduji a hraji, že jsem smrtelně uražená. Pak si prostě lehnu na zem, podložím si rukama hlavu a zeptám se. "Co jsem vůbec jako vlče dělala..?" nakloním trochu hlavu na stranu a sklopím ouška. Mrzí mě, že si nikdy nepamatuji, co se stalo.

Nargelas - 09. října 2012 21:18

Caille + Nanae Když vidím že se tváří uražene sprvu jí to spolku i s navijákem. Než však stinu něco říct položí se do trávy a ptá se nás. To že je Caille vedle mě na lavce mi vůbec nevadí, naopak divím se že se kemně někdo odváží přiblížit tak blízko a věří mi. "No .. prvně ses chystala utéct před velkým zlím vlkodlakem a pak se ti povedlo onoho velkého vlkodlaka potěšit ba dokonce rozesmát za což máš moje díky." Odpovím jí a pak se trochu zamyslím. "Hmm nevím slyšel jsem tu něco o společenské místnosti a tuším že je tu možná i večerka tak nevím co nám ještě dovolí dělat každopádně já jsem skoro pro cokoliv."

Caille - 09. října 2012 21:34

Plány na zábavu Podívám se na nanae a pousměji se, když se urazí. Neberu to vážně, myslím si, že to jenom hraje. Ale "člověk" nikdy neví, že? "Jo, nejdřív si chtěla utéct..a pak jsi šla k  Nargelasovi jako přítulné kotě a hladilas ho po holeni" zakkřením se vesele a opřu se o lavičku. Kouknu se na Nargelase, skoro vidím, co se mu honí hlavou. Musím se pousmát, ale nic neřeknu. Nechci, aby si myslel, že se mu hrabu v hlavě. "Jo večerka je nějak kolem désáté. No, mám pocit, že společenská bude nejspíš narvaná.." zamyslím se. "Co se prostě jít jen toulat a pak to namířit do pokojů?" navrhnu a koukám na ně.

Nanae *Wolfy* Bonuru - 09. října 2012 21:57
	Plánování Utíkala a pak jsem byla jako přítulné kotě? Ne! To není pravda! "T-To je sprostá pomluva, kterou sis právě teď vymyslel!" vyhrknu celá rudá a během vteřiny se posadím. "Co jít na hřiště? Určitě tu mají prolejzačky!" Zatleskám a poprvé se pořádně usměji. Pochybuji, že se jim tam bude chtít, ale návrh to je.

Nargelas - 09. října 2012 22:08

Caille Nanae "Tak..přece jenom byla si změněná a asi si to moc nechápala ale to je teďka fuk". Plácnu a když pak slyším jak nadšeně mluví o prolízačkách uznám že to má něco do sebe. "Klidně třeba se tady něco málo najde. Možná najdeme nějakou spešl prolízačku pro monstra, něco ve stylu unes si svou princeznu z veže." Nemůžu se nezasmát vlastnímu vtipu ale pak se pomalu zvednu z lavičky a čekám až semnou vyrazí ti dva se poflakovat a hledat nějakou tu supr čupr prolízačku pro monstra.

Cheru B. Grigori - 10. října 2012 14:43

Společenská místnost (Ano, tou klubovnou jsem myslela společenskou místnost :'D) Netrvá to dlouho a do místnosti vejde hned několik zjevů. Vzpomínám si, že jsem je viděla už v jídelně. Je to ta drobounká dívka která si povídala s touhle roztomilou ouškatou. A to je ten co s nimi seděl u stolu... Ještě chvíli zůstanu na svém místě, když se přižene ještě poslední osoba s kufry které nechá u dveří. S nedůvěrou pozoruji její jednání. Když se jejich pohyb po místnosti ustálí, zvednu se a zamířím směrem k nim. Po cestě si ještě zběžně prohrábnu vlasy. Suché. Jelikož jsem po sprše příjemněji naladěná než před večeří, pokusím se i mile usmát. Zdá se mi hloupé dál o sobě nedávat vědět. A když už jsem tu... "Dobrý večer, tak co říkáte první večeři? " V slušném, odpověď očekávajícím gestu nakloním hlavu ke straně a jen krátce mávnu křídly. Když s nimi příliš dlouho nehýbám, je to nepříjmené.

Rheia Brannick - 10. října 2012 17:43

Spolubydlící a běh Zastavila jsem se před dveřmi svého nového pokoje. Možná, kdybych se zeptala víc než jedné z hlav, věděla bych, jestli mám spolubydlící. Takhle jen vím, kde budu nastávající školní rok bydlet. Se strachem co, nebo koho najdu uvnitř, beru za kliku a pomalu otvírám dveře. Vlezu do pokoje a zvědavě se rozhlížím. Nikde nikdo. Je moje přirozenost nejdřív vlézt do skříně. Spolubydlící už tam má vyrovnané oblečení, ale je tam dost místa pro mě. Oddechnu si. Až teď mě napadne pořádně si prohlédnout pokoj. Musím říct, že je to nic moc. Dvě postele, dva psací stoly, dva noční stolky. Na jednom nočním stolku se povaluje pár knížek a u jedné postele je terárko. Jak říkám ni moc. Moment! Terárko?! Co může žít v takovém terárku? Snad ne pavouci! Zachvacuje mě hysterie. Třeba ta holka jenom chová myši. Ovšem k teráriu se nepřiblížím ani na krok. Rychle si vybalím kufry a sem tam šlehnu pohledem k terárku jestli z něj náhodou nevylézají odněkud pavouci. Na noční stolek hodím knížku, kufry zasunu pod postel a je hotovo. Ještě provedu pár změn v interiéru. Stěny přebarvím do odstínů zelené a nábytek zmodernizuju. Snad se to mojí spolubydlící bude líbit a nevyhodí mě za to. Vyrážím z pokoje. Postupně měním koženou bundu na mikinu a jeany za tepláky. Boty na tenisky a zhmotním si gumičku, kterou sepnu vlasy co ohonu. Chvíli bloudím, ale pak vyrazím nejkratší cestou ze školy, a jelikož už déšť ustal, dám se do běhu. Jak to říkala má první pěstounka? Neexistuje špatné počasí jen špatné oblečení a obuv. Chtěla ze mě mít sportovního šampiona, ale musím uznat, že její rada má svůj smysl. Přestávám myslet a vnímám jen zem ubíhající pod nohama a pravidelný rytmus běhu.

Keisha Patrickles *M* - 10. října 2012 19:04

Nové, samé nové tváre. Keď sa zhmotňovačka rozhodne odísť od nás, aj s kuframi, asi nájsť konečne svoju izbu, zaregistruje že niekto sa k nám zase blíži. K tým šípkam sa asi nedostaneme. S údivom si všimnem, že tá osoba má krídla. Och, je taká krásna. Polopriesvitné ústa sa mi roztiahnu do širokého, privítacieho úsmevu, pričom zakloním hlavu aby som onej dievčine videla do tváre. Večera bola výborná, veľa sladkého. Tebe chutilo? Odpoviem úprimne a nakloním hlavu na stranu. Máš krásne krídla. Pochválim ju, keďže mi k nim zabieha pohľad a bolo by to nápadné keby na nich iba civím bez toho aby som niečo povedala. Ošijem sa a sklopím zrak na zem pod sebou.

Caille - 10. října 2012 19:51

Prolejzačka?! Kapka, když mě Nanae obviní z takových řečí a trochu se zamračím. "Nikdy nelžu to si pamatuj.. o těhlech věcech už vůbec ne! Navíc má Nargelas pravdu, pokud máš ve vlčecí podobě jiný chápání, těžko se budeš chovat stejně jako když jsi člověk" odfrknu si, nesnáším, když mě někdo z něčeho obviňuje. Raději už to nekomentuji a jen se zvednu, když řeknou, že jdemen a prolejzačky. V myšlenkách se vrátím k původnímu tématu, znovu přemýšlím, nad tím filozofováním, že je nanae moje ségra. Povzdechnu a šourám se za nimi. Je fajn, že aspoň někdo se dobře baví. Pousměji se při pohledu na ty dva, jak se vesele baví a hledaj prolejzačky.

Ředitel - Grim Reaper - 10. října 2012 19:59

Lakšmí Rudini Dorazila jsi na přístavu ale k tvé smůle, poslední loď už dneska vyplula a kvůli rozbouřenému moři kapitán odmítá vyplout znovu. V přístavu se utvořila malá skupinka studentů, kteří to stejně jako ty nestihli na poslední loď. Snaží se kapitána přemluvit, ale on jen odmítá. Stáké říká jen, že ani Smrt neplatí tolik, aby riskoval svůj život. On je ale jediný, který může tuhle loď řídit, a tahle loď je jediná, která strefí k ostrovu, který se jednak chráněn bariérou, pro kterou jej není možné vidět a navíc jediná tahle loď tou bariérou může proplout. Kapitán, je ale zčásti mořským mužem a proto vám nabídne ubytování přes noc v domku v přístavišti. Donese vám nějaké přikrývky a vy jsi každý zaberete jedno z vojenských lehátek. Donese vám i horkou polívku a slibuje, že ihned ráno při rozbřesku vyrazí. Je na tobě, jestli vezmeš nastalou situaci s klidem, nebo budeš naštvaná či se pustíš do debaty se skupinkou neznámích studentů.

Kyoko - 10. října 2012 20:34

Plno? I já jsme se nakonec Rheie přestavila. Jsem Jennifer. Povídala něco o tom, že neví jaký má pokoj a spolubydlící. Chápu jí, i já byla nervózní a přemýšlela jsem, jaká bude ta moje. Ale nakonec jsme si sedli. Usmála jsem se tedy směrem ke Keishe a pak nám Rheia nabídla něco k pití. Eh, né díky. S mile jsem se na ní podívala. V tom sem ale nadskočila leknutím na místě. Né že bych se lekla jí, ale lekla jsem se toho, jak zareagoval Tomas. Co to probůh vyvádí? Udivila jsem se a pak se pro sebe lehce pousmála. Možná je fajn, že žádné schopnosti nemám. Ale co budu dělat, když si tu na mě začne někdo dovolovat? A lehce jse mse zamračila a podívala se do země se zamyšleným výrazem, chvíli jsem si i okusovala lehce pokrčený ukazováček, jednu ruku jsme měla také přehozenou přes bok. Z mého přemýšlení mě ale vyvedla další osůbka v místnosti. Ani jsme nepostřehla, že Rheia odešla, ale místo ní tu stála další. S úchvatnými křídly na kterých jsme mohla oči nechat. Nakonec jsem ale rychle zakroutila hlavou, usmála se a přemýšlela jsem, jak odpovím na její otázku. No, široký výběr, řekla bych. A zasmála jsem se.

Nanae *Wolfy* Bonuru - 10. října 2012 21:55

Prolejzačky "Promiň! Fakt promiň, bráš-.. Caille!" omluvím se a v duchu panikařím. Málem jsem mu řekla bráško! Proboha, co blbnu?! Během vteřiny se profackuju a otočím se znovu k těm dvěma. "Tak šup, šup, jdeme!" zasměju se a rázným krokem vyjdu dopředu. "Monstrózní prolejzačko! Kde jsi?" pobrukávám si a rozhlížím se okolo. Nargelas jde vedle mě, Caille kousek za námi. Zastavím se a počkám, než ke mně dojde a usměju se. "Nemám ráda, když jde někdo za mnou." pokrčím rameny.

Vergil - 10. října 2012 22:09

soukromá zpráva od Vergil pro Jemně přestanu, zapnu jí zpátky podprsenku a natáhnu zpátky tričko. "Nechci, aby jsis něco o mě myslela, ale Smrt nemá sexuální touhy." řeknu a poté ji obleču i kinu a sundám z postele. Potom jí lehce obejmu a zakryji křídli. Přemístím nás. "Chtěla jsi to tu ukázat, tak ti plním přání. Nic extra to tu ale není." řeknu s lehkým úsměvem a nechám křídla zmizet. Nad hlavou se mi automaticky objeví dvě moje duše a ledová, která je honí a snaží se je opět sníst.

Elizabeth Winter - 10. října 2012 22:24
	soukromá zpráva od Elizabeth Winter pro Jiný svět? Proč přestal? Když mě obleče, tak stojím jak opařená. ,,A kam mě to bereš?" Pevně se ho chytím a čekám co bude dál. ,,Já jsem se jen divila, ale bylo to hezké, moc hezké. Kéž by jsi nepřestal. Nebo spíše, kéž by tato noc byla na vždy." Zamyslím se a promluvím. ,,Asarieli? Může smrt milovat?" Ptám se ho a pevně se ho držím.

Vergil - 10. října 2012 22:39
	soukromá zpráva od Vergil pro "Nevím jak ostatní, ale já rozhodně. Myslíš, že by jiná Smrt, udělala tohle?" řeknu, obejmu jí a dlouze políbim. Poté jí pohladím po vlasech. "Tohle je společenská místnost tvého patra. Dnes se jí spíše říká klubovna."

Elizabeth Winter - 10. října 2012 22:53
	soukromá zpráva od Elizabeth Winter pro Láska? Když mě políbí tak se nechám a oplatím mu ho taky. ,,Tak já nevím jestli to myslíš vážně, nebo chceš mou duši." Jen se usměji. Pevně doufám, že mě má opravdu rád. Asi bych nepřežila ho ztratit. ,,Klubovna?" Rozhlížím se po místnosti. ,,U tebe to bylo lepší" A obejmu tě okolo pasu. Protože jsem moc malá abych tě chytla okolo krku.

Vergil - 11. října 2012 10:24
	soukromá zpráva od Vergil pro "Chci oboje, tebe u tvou duši, protože vlastnit něčí duši, i když je ještě jeho majitel naživu, je pro mě něco unikátního." řeknu a pohladím jí po vlasech. "Ty tu máš chodit do školy." řeknu a lehce jí cvrnknu do nosu."

Lakšmí Rudini - 11. října 2012 13:47

Že by poslední?! K přístavu jsem dojela pozdě, mám totiž joujasně těžký kufr, poslední loď dneška vplouvala zpoza obzoru, a tak jsem zůstala na molu. Tatíček i máti jsou momentálně buhvíkde a mne jen poslali vlakem (který mi ujel) k přístavu... Pohlédnu vpravo, vlevo a dozadu - nic moc, pozdě přišlo jen pár studentů a všichni se mnou jeli ve vlaku... Loď se mi náhle zjevila před zraky, byla celá mokrá od bouře, kterou bylo možno vidět na obzoru, odkud loď vyplula. Z lodi vyleze kapitán a všichni se ho jali přemlouvat, já samozřejmě taky. Kapitám nám však řekne, že ani Smrt neplatí tolik, aby tam vyrazil, naštěstí se nad námi smiluje a nabídne nám ubytování v jednom (jedněch bývalých kasárnách?!) domku v přístavu. Každý si hned zabere vojenské lehátko, již se pomalu smívá. Nemohu spát, a tak si sedám na molo a laskám vlny pohledem i dotykem, ony mi zas samy skákají do ruky...

Elizabeth Winter - 11. října 2012 14:37

soukromá zpráva od Elizabeth Winter pro Vlastnit? ,,Ale ty mou duši ještě nevlastníš. Nemáš jí u sebe. Nebo spíše je stále v mém těle nebo není? Zaujatě se na něho podívám a když mě cvrnkne do nosu tak se začnu smát. ,,Hmm mám no. Ale stejně u tebe to bylo lepší" Stále ho objímám a rozhlížím se co všechno tam je. Hm nevím jestli sem budu chodit. Uvidí se co tu bude za lidi a co se tu bude dít. Ale asi po večerech budu s ním. Mé myšlenky mi kolují v hlavě a když už na chvilku můj mozek myslet přestane, tak se na něj mile podívám.

Vergil - 11. října 2012 15:56

Políbim jí do vlasů a přitáhnu zboku k sobě. "Neboj, určitě sem dobře zapadneš. S tátou jsme dbali na to, aby se tu všichni - nehledě na vzhled, velikost nebo pohlaví - cítili dobře. Pro ty co nemají kam jít, funguje internát i o prázdninách, tak myslím, že času na sebe budeme mít více než dost." Potom jsem jí zavedl k výtahu a sjeli jsme dolů. Bylo tu stále ještě dost studentů a jídelna za chvíly zavírala. Šestihlavá hydra vše dokonale ztěžovala a udržovala stálí chaos. Musel jsem se zasmát. Nečekal jsem, že to dojde a do tohohle dobu.

Elizabeth Winter - 11. října 2012 18:50

... ,,Prázdniny? Kdy budou vlastně prázdniny?" Ano otázka kohokoli, kdo má nastoupit do školy. ,,Kam mě to vedeš tentokrát?" Pečlivě sleduji cestu a také se držím u něho přitisknutá, abych se náhodou někde nezapomněla v davu, a jakmile vidím hydru trochu vyprsknu smíchy, když si vzpomenu, jak jí ten kluk urval všechny ty hlavy. Teď je již pryč a hydra, která má šest hlav se tam hádá ještě víc než předtím. Člověk by si myslel, že se to trochu uklidní, a ono nic.

Vergil - 12. října 2012 15:15

Lehce naznačím podrbání na hlavě. "Nevím kdy budou první prázdniny, ale mám dojem, že nějak napodzim a poté až vánoční....tyjo.... Vánoce..... to mi připomíná, že já vlastně nikdy žádný neslavil, vlastně neslavim vůbec nic." jsem to ale existence, ale co se dá čekat od Smrti. "Jo vlastně jeden jo - Hallowen. A ten se tady na škole slaví v celkem velkém stylu. Budete mít dovoleno opustit na pár hodin ostrov a jet lodí do lidského města a koledovat sladkosti. Jediná noc v roce, kdy se monstra mohou volně pohybovat po ulici aniž by budili nějakou větší pozornost..." řeknu a lehce se usměju. Tenhle den mám vážně rád. Bylo to asi jediná věc co jsem na tomhle světě miloval - teď už je to jedna ze dvou věcí, přičemž na druhé je prostě důležitější pro mě momentálně....

Caille - 12. října 2012 20:31

Prolejzačka Mlčky jdu za nimi, dokud Nanae nezastaví a nepočká na mě. Dojdu k ní a kouknu. "Aha..dobře no..nechtěl jsem rušit váš hovor.." pousměju se a kouknu na ně. Usměv a vydám se dál. "Nevím, kde jsou tu prolejzačky, ale nejspíš někde támhle ne?"  ukážu na opodál vysekanou mýtinu, trochu skrytou za keři, jelikož jsme dál. Trochu zrychlím krok a dojdu blíže, usměji se, když spatřím prolejzačky. "Nanae, jsou tady.." se smíchem a sednu si tam na lavičku.

Elizabeth Winter - 12. října 2012 22:44

Svátky ,,Vánoce?" Na můj obličej se vydere smutný výraz, který nahradí, neustálý úsměv. Ty jsem naposledy slavila ve třinácti letech. Je to dlouho, ale byly to ty nejkrásnější svátky, co jsem kdy zažila. ,,Hallowen?" Jediný den kdy můžeme jít do lidského světa?" Hmmm bych se mohla podívat po nějakém novém oblečení. ,,Ty slavíš Hallowen?" Zeptám se a zaujatě se na něho dívám a čekám, jak odpoví na všechny mé otázky. Na mé tváři stále úsměv není, ono se není čemu divit, když jsem si zabila rodinu.

Vergil - 13. října 2012 21:28

"Nevím, co jsem vlastně Vánoce. Pro mě nemají žádný význam." řeknu a naznamení toho pokrčím rameny. "Ano, Hallowen je jediným dnem v roce, kdy vás pustíme "mimo školu". Ovšem musíte se do určité doby vrátit. Být tebou moc s nákupy nepočítám, většina obchodů má v tu dobu zavřeno, aby taky mohli slavit ." Trochu se usměji při téhle otázce. "Hallowen byl přeci původním svátkem, kde se uctívali mrtví a Smrt."

Elizabeth Winter - 13. října 2012 21:42
	... ,,Hmm, tak to si budu muset asi najít jinou zábavu." Ale co? No je to snad ještě daleko, takže něco doufám vymyslím. ,,Takže je to vlastně tvůj svátek, že?" Vánoce? ,,Vánoce... Dny kdy si lidé dávají dárky. A je to taková pohoda." Hm zajímalo by mě, jak se tu slaví vánoce...Tedy jestli vůbec.

Ředitel - Grim Reaper - 14. října 2012 10:22

Čas neúprosně blíží, ostatně tak je i jeho zvykem. Věžní hodiny odbíjí 8 hodin večer. Školní jídelna je už zavřená a ti co to nestihli na večeři mají smůlu, pokud jsi nevzali něco s sebou, musejí hold počkat na snídani. V 10 je večerka což znamená, že do té doby by jste měli být buď na pokojích nebo ve společenské místnosti, ale neměli by jste opouštět internát, který se kvůli bezpečnosti zamyká až po večerce. Můžete využít většinu k činností co internát nabízí, ale do 10 by jste měli být už po večerní hygieně, nemusíte spát, ale měli by jste respektovat ostatní tím, že nebudete dělat hluk.

Cheru B. Grigori - 14. října 2012 19:15

Společenská místnost Mlčky čekám na odpověď. Spokojeně a samolibě se sama pro sebe usměji, když zpozoruji obdivný pohled k mým křídlům. Takové reakce jsou- sama pro sebe se ušklíbnu -velmi milé. Jak mi..chutnalo? Nahlas se zasměji. "No, nemohu si stěžovat, řekla bych." Ačkoliv si myslím, že by nebylo až tak těžké je přesvědčit že jsem specialista na balenou vodu, ve skutečnosti jím opravdu nejsem, tudíž- voda jako voda. Poloprůhledná dívka sklopí hlavu. Takhle působí ještě zranitelnějším dojmem. Křehce. Zamyšleně nakloním hlavu ke straně. Pak soustředím svou pozornost k dívence s oušky. Poslechnu si ji a vzpomenu si na krev kterou jsem zahlédla hned u několika studentů. Nemohu než s ní souhlasit, navzdory mé představě širokého výběru. "To jistě." Oplatím jí úsměv, svým, andělským. Odmlčím se. Nemohu si pomoci, ale můj pohled je neustále přitahován dívčinými oušky. Beze slova zvednu štíhlou ruku a váhavě spočinu bříšky prstů na jednom z nich. Potom ruku fascinovaně stáhnu. Uvědomím si, že může být třeba citlivá na dotek stejně jako já. Rychle se jí omluvím. "Ah, omluv mě. Jsou moc... hezká." Zatvářím se omluvně, jak mi jen mi to nezvyk dovoluje. "V každém případě, těší mne. Já jsem Cheru B. Takže asi jen Cheru." Natáhnu k nim ruku ve formálním pozdravu.

Kyoko - 14. října 2012 19:45

Společenská místnost Stáli jsme okolo dívky s křídly a všichni jsme na ní fascinovaně zírali. Náš rozhovor pokračoval stále kolem večeře, dokud se ale dívka nenatáhla k mým ouškům a dotkla se jich. Přejela prsty po okraji a já s nimi cukla dozadu a leknutím nadskočila. Většina lidí tohle nedělá, nejsem na to zvyklá at a nervozita tomu také moc nepomohla. .. Okamžitě jsem zrudla a udělala krůček dozadu. Em, v pořádku. A začala jsme si okusovat spodní ret. Na to se nám dívka představila. Cheru.. zvláštní jméno. Místo toho abych jí ruku podala, pouze jsem zamávala, jsem Jennifer Navarro. Takže Jen, podotkla jsme a snažila se usmát.

Vergil - 14. října 2012 20:31

Znova naznačím podrbání na hlavě. "Stejně nevím, co to znamená, protože to pro mě prostě nemá význam." Provedu jí kolem recepce, ukážu jí jídelnu, která je už zavřená a zamířim do společenské místnosti v přízemí. Když otevřu dveře, čeká mě lehké překvapení. Místnost je nacpaná "lidmi" a evidentně se i tak nějak docela baví. Totožnost ostatních neznám, protože v téhle formě nemám Oči Smrti, kterýma vidím jméno, datum narození i úmrtí a způsob smrti. Lehce jsem toho zalitoval, ale vážně se mi nechce proměňovat do své normální formy. Duše, které jsem měl stále u hlavy, jakoby se najednou probudili a vesele zadováděli, když viděli známá křídla. Poloandílek Cheru. Jedna z nich se k jí rozletěla a začala se jí třít o tvář jako nějaká kočka. "A hele, koukám, že si tě Michael nějak oblíbil...." pronesu s úsměvem... Eliz se tak nějak krčí, vyplašeně za mnou. Ledová dušička jí vykukuje z pod vlasů.

Elizabeth Winter - 14. října 2012 20:43

Někdo jiný. ,,Tak třebas jednou poznáš, jaký jsou." A nechám se vést. Jídelna vím ke je, protože jsem již měla tu čest, ale jak jdeme dál tak se snažím s ním držet krok a jakmile přijdeme ke dveřím, které otevře a já spatřím ostatní, tak se za něho rychle schovám a pomalu vstupuji dovnitř s ním. Kde to jsme? Další společenská místnost? Asi, a kdo jsou oni? Vyplašeně vykukuji za Asarielem a prohlížím si ostatní. Sleduji jeho duše, které letěli k holce s křídly. Asi to bude anděl. Nebo nevím, ale ta křídla jsou nádherná. Pak si všimnu menší holky s ouškama na kterých mi oči zůstanou stát. prohlížím si jí. Je roztomilá. Když si všechny prohlédnu narovnám se za Asariela aby mě nebylo vidět. Jsem modrá. Bude to jako pokaždé? Nebo to bude jiný? Kdo ví... Mé obavy se stupňují, protože znám reakce lidí na mou osobu, vždy bych nejraději zmizela pryč, když si mě se zájmem prohlížejí a sahají na mě aby zjistili, jestli na sobě mám barvu nebo ne. A když jim náhodou ten prst přimrzne, tak na mě řvou a vyhazují mě odevšad, kde zrovna jsem. Trochu se klepu, ale čekám co bude dál.

Keisha Patrickles *M* - 14. října 2012 20:46

Dosť veĺa ľudí...preto sa to asi volá spoločenská. Sledujem ako naťahuje okrídlená ruku a dotýka sa Jenniných ušiek, čo som chcela spraviť aj ja ale prišlo mi to tak trochu..no, drzé. Takisto, ako som sa chcela dotknúť dievčininých krídel. Podĺa môjho predpokladu Jen ucukne, ale dievča sa po tom ospraveldní a predstaví. Cheru B? To je dokopy Cherub. Nie je to po nejakom anjel? Výstižné. Dvihnem hlavu a natiahnem k nej malú dlaň. Ja som Keisha. Predstavím sa celkom obyčajným menom. Kým stihneme povedať niečo iné, dnu vojde modrovlasý muž s modrým dievčaťom. Prekvapene sa na ne pozriem a trochu cúvnem k Tomasovi. Čo to má pri hlave? Obaja sú celkom vysoký, takže na nich pozerám so zaklonenou hlavou. Polopriesvitnou rukou si odhrniem vlasy, ktoré kvôli nedostatku svetla vyzerá ako pramene dúhovej vody. Ahojte. Pozdravím slušne.

Nargelas - 15. října 2012 14:57

Nanae + Caille Všichni trochu přidáme do kroku a najednou uvidíme ony prolézačky. Caille se normálně usadí ale já se rozběhnu naproti nejvyšší prolézačce a začnu po ní šplhat až nahoru co nejvíc to pude a tam se teprve posadím. "Tak já jsem spokojen!" Prohlasím hrdě a kývnu si sám pro sebe hlavou a pak se začnu smát a posadím se do tureckého sedu. Poté pozoruju ty dva. Jenže zachvilku uslyším zvonit ten zvon. "Hmm máte někdo tušení co má ten zvon znamenat nebo oznamovat? Krom hodin samozřejmě."

Rheia Brannick - 15. října 2012 17:58

Já se prostě musím předvádět... Za každých okolností....   Neběžela jsem ani moc dlouho a už jsem musela zastavit, abych se vydýchala. Sakra, za těch třináct let jsem ztratila kondičku… Ruce si zapřu o kolena a zhluboka dýchám. Najednou slyším hlasy. Nejsou daleko. Potichu přistupuji ke keři a rozhrnuju větvičky, abych se koukla, kdo tam je. Vidím tam tři monstra. Nevypadají, že by byli zlí. Jedno sedí na lavičce, další na prolézačce a to nejdrobnější stojí kousek od nich. Mám se připojit? Stejně kolem nich budu muset běžet. Vyběhnu zpoza keřů a doběhnu kousek k nim. Sesunu se na lavičku vedle jednoho z monster. Hned ale vyskočím, jelikož lavička je úplně studená. „Sakra!“ zakleju. „Jak můžeš sedět na něčem tak studeným?“ Přiložím ruku na lavičku a ta se začne vlnit a přetvářet na pohodlný gauč. Když je mé dílo hotovo, kývnu, jakože schvaluji, že na něčem takovém se rozhodně sedět dá a posadím se. Labužnicky se usměju a zavrtám se hlouběji do polstrování. „Ahoj,“ pronesu s úsměvem, když si všimnu, jak na mě ti tři zírají. Počkám co mi odpoví. „Neruším?"

Nargelas - 15. října 2012 18:29

Caille Nanae Rheia Ještě než ji uvidím tak můj nos něco zmerčí. Co to v tuhle hodinu? Nechápavě si přidřepnu místo tureckého sedu abych viděl dál ale mezitím k nám stihne doběhnout nějaká holka. Síra? Když vidím jak přemění lavičku nad gauč párkrát zatleskám rukama. "Mazec. Nazdar ne nerušíš Já jsem Nargelas.Vedle tebe je Caille a to je Nanae." Představím zbytek monster na hřišťátku a pak se zase na svém stanovišti posadím. "Můžu dotaz? Proč z tebe cítím síru?"

Rheia Brannick - 15. října 2012 19:23

Takže já smrdím?! Díky… „Díky,“ zajásám, když kluk, který se představí jako Nargelas, nadšeně zatleská a celkem výstižně ohodnotí můj výstup. Mávnu na dvě stvoření, která mi Nargelas představí a mile se usměju. „Síra!?“ heknu vyděšeně. Zvednu ruku a začnu očichávat rukáv. Nic. Voní jak všechno moje oblečení po jahodách. Pak mi to dojde. Vyprsknu smíchy a plácnu se dlaní do čela. Síra! No jistě! Co jiného smrdí jako podsvětí? Co je asi tenhle kluk, když ze mně cítí něco, na co reagují jen stvoření s velmi citlivými čichovými senzory? „Jasně že se můžeš zeptat,“ odvětím, když se mi podaří zkrotit a utišit neřízený řehot. „Ptej se, ale jen na to, na co chceš znát odpověď,“ dodám vážně, ale vzápětí pobaveně zakroutím hlavou sama nad sebou.

Nargelas - 15. října 2012 19:36

Prolízačky Prvně to z mého pohledu vypadá že se snad urazila ale pak k sobě začne čichat a dojde mi že to jenom hraje. Vidím že ji i částečně pobavím asi není zvyklá na to že by ji hned někdo takhle z části odhalil. "Neber si to osobně, ze mě zase ostatní stvoření můžou cítit vlka, prostě to tak je člověk má taky svůj pach ale pokud vím tak většina stvoření co je cítit po síře bývá z pekla." Dodám a trošku se hrůzostrašně zazubím od ucha k uchu ale nechávám si pořád normální zuby. "Já jsem vlkodlak až na to že svůj čenich už prostě neumím vypnout takže cítím tyhle pachy pořád, jinak neboj se pokud nejsi samotný Lucifer tak mě nepřekvapíš už jsem si pokecal se smrťákem co polyká anděly."

Rheia Brannick - 15. října 2012 19:48

Divná mezi divnejma je obyčejná... „Neberu si to osobně,“ ujistím ho. „Vlka? Takže ty jsi lykantrop? Zajímavé…“ Zamyslím se. Žádného lykana neznám. A ta holka co se měnila v kotě, byla pošuk… „Lucifer opravdu nejsem. A mimochodem, myslím, že je to TA Lucifer.“ Mrknu na něj šibalsky. „On tady je někdo takovej? Vážně polyká anděly? Hustý!“ zajásám, že tady nejsem jediná divná mezi divnýma. Zasvítí mi oči. „Chtěl ses na něco zeptat, ale stále jsi nepoložil otázku,“ připomenu mu s úšklebkem.

Nargelas - 15. října 2012 19:53

Prolízačky Hmm tak ta lucifer jo? Asi je to pravda že cesta do pekla je snadná. Pomyslím si když se tak dívám na Rheiu. "Jo jo, někdo takový tu je, proč všem přijdou lykantropové super? Jinak ani nevím proč jsem lykantrop, respektive mám amnezii krom pár dnů než jsem se dostal sem si nic nepamatuju.. takže to zase tak super není, i když to možná nesouvisí s tím že jsem vlkodlak." Teď už mluvím trochu vážněj nachvilku se odmlčím ale pak mi dojde co to melu a že jsem jim nejspíš řekl i víc než jsem chtěl. "To co jsem se chtěl zeptat je, proč z tebe jde cítit síra? Co tedy přesně jsi když jsi vyloučila že bys byla samotná Lucifer? Nějaký druh démona?"

Elizabeth Winter - 15. října 2012 20:44

Společenka Když uslyším hlásek jak pozdravil, tak zase vykouknu za Asarielem a také pozdravím. ,,Z-zdravím." A zase se schovám. Nelíbí se mi tu, na mě je tu moc lidí. I když asi milých, ale moc. Asarieli nepůjdeme? V myšlenkách se ho ptám a snažím se uklidnit abych mohla vyjít vedle něj. Notak klid...V klidu. Říkám si v hlavě a pomalu vylézám vedle něj. Když vylezu, tak si ještě jednou, teď již o něco lépe prohlédnu osazenstvo, které je v místnosti. Tvářím se trochu vyděšeně, aby taky ne. Jsem nesvá.

Caille - 15. října 2012 21:49

Mírné zazdění Klidně koukám na Nanae a posadím se vedle Nargelase. Jen chvíli jsme tam sami, než se vedle nás zhroutí udýchaná dívka, smrdící sírou. Trochu se zamračím, ale nic neřeknu, i když začne měnit studenou lavičku na gauč. Mlčky pozoruji, jak se s ní Nargelas okamžitě dá do řeči. "Ehm...No...koukám, že vy si asi vystačíte sami.." zkonstatuji s klidem a opřu se. "Jo s tou sírou..mám pocit, že Lucifer by smrděl, či smrděla jinak.." zasměji se a sjedu pohledem holčinu. Povytáhnu obočí a ušklíbnu se. taky nechápu, co všem přijde na lykantropech super, nemají to vůbec jednoduché. Bleskne mi hlavou. "Můžu se zeptat proč si démon udržuje kondičku?" usměji se.

Kyoko - 15. října 2012 22:06

Odchod.. Stála jsme mezi Tomasem a Keishou a pozorně jsme si prohlížela Cheru. Zacouvala jsme lehce od všech, už teď jsem si byla nesvá a pak přišel další pár. To už jsme znervózněla úplně a lehce se mi začali klepat ruce. Setla jsem je v pěst, abych se toliko netřásla a i já je pozdravila. Zdravím.. a prosím.. omluvte mě, udělalo se mi nevolno, půjdu již do pokoje. Hned potí jsme všem mávla a zrychleným krokem se vydala ke dveřím. Chodba byla prázdná a já koukal všude okolo, jen ne na cestu.

Caille - 15. října 2012 22:13

A poté únik XD Ještě chvíli je poslouchám, než se zvednu a nenápadně odejdu. Nechci tam nechávat Nanae, ale ta je tak zažraná do prolízačky, že si nás ani nevšímá. Jdu zpátky ke škole, chci se ještě porozhlédnout kolem. Klidně jdu,nasadím si sluchátka s "robotickými oušky XD" a pustim si písničky, potřebuju chvíli klid. Jdu se zavřenýma očima až do vestibulu, dokud se tam nesrazím s nějakou osobou.

Kyoko - 15. října 2012 22:17
	Vestibul Jdu do pokoje a koukám kolem sebe, jen né na cestu. Během chvíle a já na nose cítim něco tvrdého a padám na prdel. Itatata.. a třu si postižené místo. Pomalu vzhlédnu a všimnu si kluka oděného spíše do modra a oproti mě dosti vysokého. Nutno podotknout, že si také nešlo nevšimnout jeho oušek a já s těmi mými jen zvědavě šmikla. Okamžitě jsem se začala červenat.

Caille - 15. října 2012 22:22

Srážka Otevřu oči a kouknu na malou osůbku, kterou jsem zřejmě srazil na zem. Sundám si sluchátka a zatvářím se omluvně. Natáhnu k ní ruku. "Promiň...to jsem vážně nechtěl.." pomůžu jí vstát, musím s pousmát. I když stojí není o moc větší, je oproti mě skoro poloviční. Sjedu dívčinu nenápadným pohledem a zastavím se až na ouškách. "Ještě jednou se omlouvám, jsi v pořádku?" koukám pořád na její ouška, nějak se mi nechce dívat někam jinam. Skloním ovšem hlavu když chce odpovědět.

Kyoko - 15. října 2012 22:30

Vestibul Muž se ke mně naklonil a podal mi ruku, aby mi pomohl na nohy. Ruku jsem měla k sobě staženou a podívala jsem se na něj, na jeho ruku a zase na něj, pak jsem mu tu svoji váhavě podala a já tak vyskočila do stoje. Připadal jsem si vedle něj jako trpaslík. S mými 163cm jsem byla jak hřebík a on kladivo. Lehce jsem se na něj ušklíbla a ihned od něj s červenými tvářemi odskočila. Em, to nic.. pospícháš?

Caille - 15. října 2012 22:34
	Vestibul Pousměji se lehce, je vážně malá a roztomilá, stejně jako Nanae. Klidně by mohly být dvojčata se svojí výškou a oušky, jsou si podobné. Pomohu jí na nohy a stáhnu ruku zpátky do kapsy od vesty. "Ne nepospíchám..pročpak se ptáš prtě?" ušklíbnu se provokativně a dívám se na ni. Přijde mi to vtipné.

Kyoko - 15. října 2012 22:39
	Vestibul Kouknu na něj a pozvednu jedno obočí. Kdo je u tebe prtě? I když jsem věděla, že prcek oproti němu opravdu sem. A proč? Protože nekoukáš na cestu. a opět se lehce ušklíbnu xD

Caille - 15. října 2012 22:44
	Vestibul Lehce se zasměji a dívám se na ni. "No tak nevím, vrazili jsme do sebe navzájem tak co..Ale je fakt, že větší vina je na mé straně..Ale omluvil jsem se ti" ušklíbnu se a dívám se na ni. Hmm, prej že není prcek jo to vidím. Zasměji se a skloním se, tak abych byl obličejem v její úrovni. "ty jsi prtě..jak se jmenuješ špunte?" lehce ji ťuknu do čela.

Kyoko - 15. října 2012 22:49
	Vestibul Dívám se na klučinu, který se ke mně skloní a já se lehce "nafouknu". Jop, byla sem prcek, ale nikdy jsem neměla ráda, když mi tam někdo říkal, i když to pro mnohé bylo roztomilé. Lehce se ušklíbnu. Jennifer, a už se zase červenám. Teď z blízka byla jeho tvář poměrně okouzlující a chvíli jsem zapomněla na jeho narážky typu prcek a špunt..

Caille - 15. října 2012 22:59
	Vestibul Zasměji se lehce a píchnu jí do tváře opatrně, když se nafoukne. Hodně mě baví provokovat "lidi", ale vím, kde jsou hranice. Usměju se. "Pěkný, ale dlouhý jméno.." pousměju se a koukám na ní. "Čím to, že mám hned první den štěstí na samé holky..." zamumlám si pro sebe zamyšleně, když zpozoruji její nachovějící se tváře. "Nějaká červená nééé" kouknu.

Kyoko - 15. října 2012 23:01

Vestibul Jakmile mě šťouchne do tváře, oženu se po něm a snažim se ho kousnout, lehce odkryji zoubky, mám trochu delší špičáky. Dávej bacha, mladej. Čím to? Možná že většina školy je tu dívčí část? a lehce se na svého společníka usměji. Stačí Jenn, ne? a zasměju se. A vůbec, ty jsi? Poté ale nadskočím a otočim se k němu zády, ruce složím na hrudi. Pf, sr ti jen zdá. Přehnala jsme to s make-upem. Přitom na mém obličeji není vidět známka líčení.

Caille - 16. října 2012 14:59
	Vestibul Lehce se ušklíbnu a otočím jí zpátky k sobě, klidně kouknu. "No to netuším, ale je to dost možný..Jinak já jsem Caille špunte" zasměju se a kouknu. "Ne sorry..Jenn" pousměju se trochu a koukám na ní. "Jinak si myslím, že nalíčená nejsi..tak to vyklop proč se tak červenáš" škleb provokativní a koukám na ní.

Kyoko - 16. října 2012 15:10
	Vestibul Lehce vzdoruju, než si mě k sobě otočí. Buran je to.. a nezdvořák. Projede mi hlavou, ale pak se to raději rozhodnu neřešit. Pořád chce vědět to, proč se červenám, che.. Ukážu mu, aby se ke mně sehnul, že mu to pošeptám, ale místo toho ho cvrknu do čela. Ani nevím proč se tam chovám, normálně se lidí bojím..

Rheia Brannick - 16. října 2012 16:30

Hlad je tady...   Trošku jsem se ztratila v kontextu, takže ani moc nevím, o čem to mluvil. Teda podstatu znám ale… Moc mluví. „Nepřijdou mi super,“ zamračím se. „Jsou jen… zajímaví.“ Usměji se. Zvednu se z gauče, který se ihned změní na lavičku. Udělám pár kroků směrem ke škole a počkám, až se připojí. „Ano. Démon. Tedy polodémon. Máma byla člověk, ale nerada o své rodině mluvím. Kondičku? No… nedá se říct, že bych mohla ztloustnout ale… je to lidský zvyk a co kdyby bylo třeba rychle zdrhat?“ Zachechetám se. Zakručí mi v břiše. „Heh… nic jsem od příjezdu nejedla a do jídelny se mi nechce…“ Utrhnu list keře a přeměním jej na trs hroznového vína. Nabídnu své společnosti a sama začnu obírat kuličky. Rozhlédnu se kolem. „Kam vůbec zmizelo to stvoření se sluchátky? Chtěla jsem se zeptat co je zač…“ řeknu smutně a koukám s očekáváním na Nargelase. Snad mi to prozradí.

Belarion - 16. října 2012 17:39

Průzkum Kdokoliv by procházel kolem mého pokoje v době kdy jsem vybaloval by se asi divil. Přeci jenom zvuky které se ozývali zpoza dveří nebyli zrovna přirozené. Znělo to jako kdyby se sypalo spousta železa, pak se štípal dříví no, poté několik úderů a spousta nadávání. Náhle všechno ustalo a neozývalo se nic než ticho. Pět minut ticha náhle přerušil zvuk několika kytarových tónů, o hlasitosti rovnající se přistání menšího proudového letadla. Pak opět ticho, které po malé chvíli přeruší ďábelský smích a slova. "Žije! Ono to žije! MUHAHAHAHA" Poté se z pokoje začne ozývat již tišší (tišší znamená že pokoje vedle mého mají koncert zdarma) metalová hudba. Dveře mého pokoje se otevřou a já se spokojeným výrazem vylezu ven. Hudba se stále ozývá i když zavírám dveře. Tak! Takle sem určitě trefím! Dokud to bude hrát tak ten pokoj najdu. Snad si nikdo nebude stěžovat. Úsměv vystřídá zamyšlený pohled, ale pak jenom pokrčím rameny a opět se usměji. Pokud jo tak se s nimi určitě dohodnu. Nemá smysl dělat si přeci zle hned první den. Oproti mému vzhledu jenž sem měl při příjezdu na školu jsem provedl změn jen pomálu. Již nemám hůl, na očích jsou černé brýle, v uších sluchátka jejichž kabel se táhne dovnitř kabátu. Další změnou je ale to že mám něco pod kabátem na zádech. Vypadá to jako kdybych pod kabátem na páteři měl dlouhou tyč či něco podobného tvaru. Nahodím si kabát aby mi pořádně seděl na ramenou a poté vyrazím prohledávat území školy. Sebevědomě kráčím různými částmi školy, aniž bych jakkoliv chápal kudy sem se kam dostal. Šel sem doslova kam mě nohy nesly a ony prostě měli vlastní hlavu. Což mě často dostávalo do mnoho problémů, inu dnešek nebyl výjimkou. "Člověk" na chvíli zavře oči aby si užil dobré muziky a rozjel vzdušnou kytaru, když v tom zjistí že je něco špatně. Otevřu oči a zjistím co je špatně. Při rychlém rozhlédnutí mi došlo docela rychle co je špatně. Jsem na střeše a nemám jediné ponětí jak sem se tam dostal. "Hm... to je problematické. " Pravačkou si chytnu klobouk aby mi neuletěl. A poté se rozběhnu v před a skočím. Držím si klobouk a užívám si let. Nahoře pomocí své přirozenosti trošku zbrzdím pád a poté dopadnu tvrdě na zem. Moje nohy se při dopadnu změnily na jakési ještěrkovité a potažené černými šupinami. Naštěstí to není příliš vidět pod dlouhým kabátem. Co je ale vidět více než sem předpokládal je popraskaný chodník pod mým dopadem. A navíc sem ještě dopadl před nějaké další návštěvníky zdejších území ( Rheia, Nargales a spol.). Udělám krok z prohlubeniny. Moje nohy se změní na lidské nohy v těžkých kožených botách. Usměji se na "lidi" přede mnou. Vyndám si levé sluchátko z ucha, sundám si klobouk a ukloním se. " Prosím by jste omluvily můj nezdvořilí vpád v přítomnost vaší. Však nebylo nikdy úmyslu mého bych vás vystrašil či polekal. Vězte že se jednalo o čistou náhodu a zlého úmyslu v ní nebylo. " Narovnám se a opět si nasadím klobouk. "Jméno mé zní Belarion z rodu černých moc mne těší že potkávám další jenž naštěvují zdejší loviště. A Ještě jednou prosím o prominutí. Jsem zde nový a omylem jsem se zatoulal, což přivodilo můj pád. " Nasadím příjemný a upřímný úsměv.

Nargelas - 16. října 2012 19:17

Incoming Poslouchám Rheiu a celkem stratím přehled o ostatních. Hmm tak zajímaví no.. démoni, spíš démonky sou zase zajímavý pro mě ale to ještě vedět nemusí heh. Když se začne zvedat k odchodu seskočím z prolézačky a když nabízí víno nemám nic proti a vezmu si akorát se zeptám: "A je to jenom iluze nebo se z toho fakt dá najíst?" Polo démon.. to toho umí hodně co teprv čistokrevný démon.. ti musí být hodně nebezpeční. "Kam zmizel a kdy to fakt neví.." Moje poslední slova se přeruší protože díky svému čenichu škubnu směrem k místu z kama se zachvílu ozývá rachot z praskajícího chodníku. Nicméně ten pach nechápu nebo si ho nemůžu zatím zařadit pod žádné jméno. Onen příchozí se nám pak představuje a omlouvá, rozhlédnu se po holkách jak na něj reagují ony ale pak mu hned odpovídám. "Mě ste nevylekal, nevím jak zbytek. Mimochodem já jsem Nargelas."

Cheru B. Grigori - 16. října 2012 19:34

Archangel Reakce Jennifer,protože Jenn mi nějak nejde přes jazyk, mě vlastně ani tolik nepřekvapí. Možná bych měla nasadit lítostivý výraz? Ani nápad. Omluvila jsem se,že? "No, ráda jsem vás obě poznala." Věnuji jim ještě pohled, než se otočím na patě rozhodnutá odejít. Zaslechnu ale známý hlas. Otočím se za hlasem ke dveřím. Přes těch pár hlav zahlédnu... Nebo ne? Rozhodně to vypadá, že jeho hlas patří mému nosiči kufrů. Ale to co stojí u dveří jako on nevypadá. Dech se mi zadrhne v hrdle. Tahle podoba rozhodně sedí víc k mým pocitům. Opět fascinace a děs. Jen se ne a ne rozhodnout co víc. Lehce se zamračím na tu věc co ke mě připlachtí. Další duše? Duše anděla...? "...Michael..." Ta věc co se mi otírá o tvář že má být... Ruka mi vystřelí do vzduchu a chytím duši mezi dva prsty. Chvíli těkám pohledem mezi duší archanděla a Asarielem. Zamířím k němu. Nevím jestli mám být znechucená nebo co vlastně. Představa že v dlani svírám i kdyby jen pozůstatek samotného Michaela mě plní spíše pocitem triumfu. Měla by to být provinilost? Začervenám se, ale na mé pleti je to pro obyčejné oči jen velmi těžko postřehnutelné. Příliš nečistí pro dílo Boží? A kde jsi skončil? Přímo tady, v mé dlani. Zastavím se před poněkud bizarní postavou Pozřívače. Až teď si všímám postavy krčící se za ním. Povytáhnu obočí. Co to dělá? Předkloním se abych si ji mohla lépe prohlédnout. Na chvíli se jí podívám do očí s nechápavým pohledem. S pochybovačným výrazem se znova narovnám . Zahoupám dušičkou před jeho obličejem. Stoupnu si na špičky, abych se dostala do dostatečné výšky, abych dušičku zavěsila do vzduchu přímo před místa, kde by měl mít oči. "To je..." Hledám správná slova. "To je opravdu On?"

Vergil - 16. října 2012 19:56

Věru, ten andílek mě nikdy nepřestane rozesmívat, a škádlení andělů mě nikdy asi nepřestane bavit. Je velmi komické sledovat jejich reakce, když jim arogantní výraz mizí a střídá ho zděšený. Vždycky mi to za to stojí. Čím mě ale poměrně překvapila bylo to, že našla dost odvahy a přišla až ke mě, i když mi sotva výškově dosahovala nanejvýš k prsům na hrudi. Když mi zakmitá Michaelovou duší u obličeje, upřímně se od "srdce" musím zasmát. Ale takovým tím, lehce děsivím smíchem, který je typickým pro Nás. Sehnu se k ní a přitom nasadím ďábelský úsměv. "Je to skutečně on. Archanděl Michael v celé své kráse. No spíš, to co z něj zbylo.." poté se lehce odmlčím a nahnu se k ní ještě blíž, že se skoro dotýkám čelem jejího čela. S naprostým ledovím klidem v hlase a lehkou dávkou děsivosti a napůl šeptem, ještě potom dodám: "Tohle se stane všem arogantním Andělům, kteří se vzepřou Nebeskému království ...." přitom jsi nechávám lehce spadnout do očí svou ofinu. Na krátký okamžik jí zjevím svou pravou podobu v obličeji -bílé vlasy, skoro průsvitná kůže a přes oči černou, neproniknutelnou roušku. Kromě ní to nikdo ze zde přítomných vidět nemohl. Narovnal jsem se a s úsměvem čekal na její reakci.

Rheia Brannick - 16. října 2012 20:13

Mladá v sedmdesáti a už dosta infarkt? Díky, ne...   „Fakt se to dá jíst.“ Usměju se a kráčím dál vpřed. Nargelas chce něco říct, když tu najednou z nebe, teda ze střechy skočí nějaký vůl a dopadne přímo před nás, až popraská chodník. Leknutím povyskočím a vyjeknu. „Do prdele!“ vyklouzne mi. „Těžká váha…“ řeknu a trošku vyděšeně koukám na prohlubeň v chodníku. Neznámý se omluví z vyrušení. Mluví jako z jiného světa. „Nerušíš, ale do háje pekelnýho, tohle už nedělej,“ hystericky se chytím za srdce, „ ty vole, málem jsem dostala infarkt, jestli je to teda v mejch sedmdesáti letech možný…“ zamyslím se. Mýmu tělu je sotva sedmnáct a vlastně i myšlením jsem na to podobně. Asi to možný nebude. „Jsi student nebo učitel?" Neznámý se představí jako Belarion a vysvětlí situaci, ve které jsme se setkali. Jen na jeho závěr pozvednu obočí. „Pád?“ ujišťuji se. „Jestli tohle byl pád, nechci vědět jak dopadne skok…“ zakoukám se na chodník.

Cheru B. Grigori - 16. října 2012 20:32

Jednou arogantní anděl, navždy arogantní frace-...anděl. Když se zasměje, přitáhnu si křídla blíž k tělu. Reflex. Skloní se ke mě, vzdorovitě na něj hledím. Takže je to On... Ještě naposledy mi pohled zabloudí k dušičce. Lítostivě nakrčím obočí a když si znova uvědomím Asarielovu přítomnost, změní se lítost znovu ve vzdor. Přiblíží svůj obličej k mému. V obranném gestu si založím ruce na hrudi. Poslouchám co říká, a ani trochu se mi to nelíbí. Jsem pevně rozhodnutá nenechat ho znova mne překvapit. Tentokrát by musel udělat něco hodně nečekaného, ha! Vrozená povaha mi nedovoluje nic jiného než sevřít drobné dlaně v pěsti. Párkrát rychle mávnu křídly a povylétnu pár palců nad podlahu abych alespoň trochu vyrovnala výškový rozdíl mezi námi, když se zase narovná. Zajiskří mi v očích. "Nelze se vzepřít něčemu co ti jen slibovala služebná když ti četla z kronik, že? A zrovna ty by jsi mohl o aroganci přednášet." Když se chodidlem znova dotknu podlahy, ještě se podívám na dívku za Pozřívačem. Pak vyjdu z místnosti a zastavím se až ve vestibulu.

Caille - 16. října 2012 20:41

Vestibul Lhce se ušklíbnu když mě cvrnkne a trochu jí zatahám za ouško. "Neprovokuj mě laskavě" ušklebek a trochu od ní poodstoupím. Všimnu si další příchozí a povytáhnu obočí. "Další holka no to mě podrž..je tu vubec jinej kluk kromě nargelase?" zabrblám tiše pro sebe a pozoruji letmým pohledem černo-tyrkysových očí Cheru. Pak se znovu otočím k Jenn. "Nechceš  něco podniknout prcku? Pořád je dost času" zakřením se vesele a poodhalím větší tesáčky.

Kyoko - 16. října 2012 20:47

Vestibul Zasměju se jeho výrazu, když se narovnal a pak jsme to nechala plavat. Všimla jsme si, že se k nám někdo přidal.. tedy stojí opodál. Je to ta dívka s křídly co se dotkla mých oušek, Cheru. Už jsem se znovu červenala, a to jenom proto, že mě za ně Caille zatahal. Nech tohoo.. a zle se na něj podívám. A pak jsme zrudla ještě víc. Em.. po..podniknout? Jako co? A nechápavě a lehce zaraženě zamrkám na Cailleho.

Keisha Patrickles *M* - 16. října 2012 20:51

Divadlo. Potichu zacúvam až za Tomasa k baru. Nevadí mi veĹa ľudí, ale je tu príliš veľa pohybu. Kým stihnem Jenn pozdraviť odíde, nato sa začne modrovlasý chlapec o niečom pošťuchovať s krídlatou Cheru a ja som absolútne zmätená, ale dvere blokuje novo príchodzia dvojica. Hmm, a teraz čo? Počkám, kým sa uvoľnia dvere a pôjdem...Kam pôjdem? Nuž, asi do izby, aj tak nestihnem nič viac. Pozriem sa na tichéhoTomasa, či sa náhodou nechce "prebojovať" cez osoby vo dverách. Keďže som už v dosť veĺkom tieni vyzerá to, že za ním stojí iba oblečenie s bledými fialovými veľkými očami urpstred záplavy priesvitných pásikov ktoré znázorňujú moje vlasy.  Ale koľko to môže trvať? Začínam byť celkom unavená, držať viditeĺné aspoň to oblečenie dá námahu bez svetla. Nakoniec sa rozhodnem vyjsť, a tak sa prešuchnem popri bare k nim pod svetlo, takže ma začne znovu byť trochu vidieť.  Ja...ja už pôjdem. Poviem potichu, aby som ich nerušila v konverzácii. S mojou mini výškou a šírkou sa popri nich pretiahnem a prekĺznem na chodbu. Vydám sa k svojej izbe..keď si uvedomím, že neviem ktorým to je smerom, a tak začnem blúdiť bezcieľne po chodbách hľadajúc nejaký oporný bod.

Caille - 16. října 2012 20:52

Vestibul Lehce se zasměju jejímu výrazu a upravím si sluchátka s oušky kolem krku aby mě nškrábala. "No nevím..něco.." pokrčím rameny a koukám na ni, ovšem pohledem sem tam sjedu k dívce s křídly. Přijde mi to trochu..divné, ukazovat se tu takhle s křídly jakoby se nic nedělo. Vždyť po andělech jde spousta divných tvorů. I já bych mohl, ale proč bych to dělal, krev už jsem dneska měl. "Ale jestli nechceš tak já půjdu najít Nanae.." pousměju se a cuknu oušky.

Belarion - 16. října 2012 20:53

Ach ta mládež Stojím tam a usmívám se na všechny jako kdybych právě nespadl z nebe. Na mladou dívku jenom zavrtím hlavu, zvednu ukazováček a několikrát s ním hýbnu ze strany na stranu. "Inu takový jazyk, vskutku dnešní doba má jiné mravy. Nejenom že používáte nespisovné výrazivo, ještě přidáváte urážlivý jazyk a přidáváte přirovnání ab absurdum. Avšak nejhorší prohřešek mladá slečno jest nepředstavit se když se někdo představí vám. Navíc hned pokládat otázky? To je skutečně nezdvořilé." Zavrtí zklamaně hlavou, ale poté opět nasadí úsměv. "Ale jinak jsem zdejší učitel. Smrt si mě pozvala abych vám předal trochu svého umění."

Kyoko - 16. října 2012 20:56
	Vestibul Je pravda, že do pokoje se mi nechtělo, bude tam nuda a mezi lidi už vůbec ne, takže jsem nevědomky Caillemu rychle přikývla, e to ne.. klidně a už jsem byla zase rudá. Jen.. mě nic nenapadá. Společenská místnost je narvaná a kouknu kolem sebe.

Rheia Brannick - 16. října 2012 21:12

Vždy svá…   Když Belarion začne mlít něco o absurdech a výrazivech, vyvalím na něj oči a nechápavě hledím. „A já že nemluvím srozumitelně? Z celého toho proslovu jsem pochopila jen to, že jsem se měla představit a až pak pokládat otázky. Takže aby byl klid, Rheia Brannicková.“ Natáhnu k němu ruku, ale než ji stačí chytit do své, stáhnu ji. Přidrzle se usměji. Jeho další slova mi vyrazí dech. Učitel!? Fuj… a to jsem si myslela, že tahle škola bude fungovat jako pouhej internát. Ale ono se tu fakt bude učit! „Učitel? V tom případě se musím opravit. Chtěla jsem říct vy vole.“ Založím si ruce na prsou a usměji se.

Caille - 16. října 2012 21:25
	Vestibul Pousměju se a koukám na ni. Zase se tak roztomile červená, zajímalo by mě proč. "Hm..venku je taky dost lidí..půjdeme na střechu" zakřením se rebelsky a bleskne se mi v očích. "Bude tam super výhled a žádná společnost.." škleb a jdu rovnou někam ke schodům, co vypadají, že vedou až nahoru.

Belarion - 16. října 2012 21:29

Stále se usmívám když na mě Rheia mluví, dokonce i když se mi očividně vysmívá. "Vskutku je nejspíše krásné být takto mladý. " Rukou si projedu po vousech. "Inu sice mi zakázali fyzické tresty. Ale předpokládám že když vás zbavím jenom jedné končetiny a zapečetím jí tak aby vám již nikdy nešla obnovit tak by mi to mohlo projít. " Na tváři se mi objeví ještě širší úsměv než předtím. "Ale ne to by bylo příliš kruté. Inu nejspíše to nyní nechám být. Předpokládám že bude lepší vás netrestat. Nejspíše jste jenom rozrušená z mého příchodu. Jistě to bude moje chyba stejně jako chyba společnosti jenž vás vychovalo. Je mi to líto maličká. " Lítostivým pohledem se na ní podívám. "Je mi opravdu líto že sem vás takto vystrašil. Nyní více když vidím následky. "

Kyoko - 16. října 2012 21:29

Vestibul Vypadá fajn.. i když byl protivný a zasměju se pro sebe. Na jeho návrh střechy se jen nervózně podívám za Caillem. A nebude z toho.. no to je fuk a už za nim utíkám. Schody byli poměrně dlouhé, prošli jsme asi dvojma dveřma a prošli jsme i kolem pokojů, ale nakonec jsme vylezli na placaté střeše, kde nikdo nebyl a byl zde krásný výhled. Sugeee a hned jsem došla k zábradlí u kraje a koukala jsem kolem.

Caille - 16. října 2012 21:34

Střecha Zasměji se a vyběhnu konečně otevřenými dveřmi na konci schodiště na střechu. Dojdu až k okraji a rozhlédnu se. Úsměv se mi ještě víc rozšíří. Co na tom, že budeme mít problém. Za tenhle pohled to vážně stálo. "Je to nádhera...To byl dobrej nápad sem jít" řeknu s širokým úsměvem a dívám se do dálky. Trochu nostalgicky přitom pohledu zavzpomínám na ulice města, kde jsem vyrůstal a západy slunce a tak..tam byly prostě podobné při pohledu ze střechy kostela.

Kyoko - 16. října 2012 21:39
	Střecha Páni a sledovala jsem pozemky školy. Nebe se pomalu zatahovalo a na nebi se za chvíli objeví první hvězdy. Zůstala jsme se zakloněnou hlavou a opřená lokty o zábradlí koukat na nebe, Překřížila jsme nohy, obličej vložila do dlaní a usmívala se. Nádhera.. a po chvíli jsem se podívala na Cailleho, který mi zde dělala společnost.

Caille - 16. října 2012 21:46
	Střecha Dívám se do dálky a  mlčím, tvářím se jinak. Pohled upřenej do západu slunce než nastane noc a objeví se první hvězdy, ve výrazu je vidět mírné zamyšlení. Nevnímám nic kolem sebe. Zvednu pohled k měsíci a trochu se pousměju. Tolik vzpomínek.. "Je tu vážně krásně..." zašeptám skoro posvátně, abych moc nenarušil to ticho.

Kyoko - 16. října 2012 21:50
	Střecha Kouknu na tebe trochu zamyšleně, příjdeš mi .. trochu .. jiný. Em, stalo se něco? zeptám se ho opatrně a lehce se k němu přiblížím. Dívám se mu do tváře, možná i trochu ustaraně a když si to uvědomím, opět se začnu červenat, hned se podívám do dálky před sebe abych to zakryla. Začíná být už i trochu zima..

Nargelas - 16. října 2012 21:51

Stále venek Když se Rheia zmíní že jí je sedumdesát mám co dělat abych nevyprskl jednu rozkouslou kuličku hroznu. Pheew doháje tak to je teda něco. Zamrazí mě ale pak z toho jak jedná s naším učitelem. Ne že já bych hodlal být vzorný žák uplně jak to jde ale autoritu která svůj post myslí vážně a má proto důvod a předpoklad jsem poznal. Trochu jsem do ní žduchl loktem a řekl potichu "Neblbni takhle proti němu bez důvodu jít." Když si pak ale náš učitel a Rheia mezi sebou začnu vyměnovat další argumenty nechám je být. "No pokud mě omluvíte hodlám už jít dovnitř." Pronesu ve chvilce ticha kdy si ti dva navzájem nevyhrožují nebo co to vlastně dělají Kývnu na Nanae ať jde případně semnou a podívám se na Rheiu čímž se jí snažím naznačit ať jde rači taky.

Caille - 16. října 2012 21:53

Střecha,poslední pohled a přesun Otočím k Jenn hlavu, když se mě zeptá, jestli se něco děje. Trochu nechápu, proč se zase červená a odtahuje se ode mě, jako kdybych byl nějaký červ. "Nene nic se neděje..jen bychom měli jít.." podotknu a kouknu opět do dálky. Ještě chvíli se kochám výhledem na měsíc, než si stoupnu a natáhnu k ní ruku. "Pojď, je tu zima..ať nenastydneš.." řeknu jen a pomohu jí vstát. Pomalým krokem se vydám zpátky dovnitř.

Vergil - 16. října 2012 21:57

Musím se při jejím odchodu zasmát. Ano, ty andělské geny se nezapřou. Ať už chcete nebo ne, vždycky když jim raníte jejich pýchu, prostě utečou, protože neznají jinou obranu. Podívám se zpátky na ostatní. "Mno, myslím, že jsme tu zacláněli až moc." řeknu a otočim a následuju Cherina příkladu. Během toho ale chytnu Eliz okolo ramen a vtisknu jí venku polibek. Nijak dlouhý, ale ani krátký, přesto mi jej úžasně vrátila. Pohladil jsem jí po tváři. Ona bylo někdo, pro koho bych zabíjel, i "umřel".

Kyoko - 16. října 2012 21:58
	Zpátky do tepla Dívala jsem se do dálky a Caille rozhodl, že se nakonec přesuneme. A taky že bylo na čase. V tuhle hodinu už jsem se nesměli potulovat nikde venku, takže jsme se oba urychleně přesunuli dovnitř. Jo chladilo se přikývnu mu a už sez a námi zavírají venkovní dveře. Máš plán kam teď? zeptám se ho, když jsme vevnitř.

Elizabeth Winter - 16. října 2012 22:10

společenka- venku Mlčky sleduji, jak Asariel děsí tu holku s křídly. Hm ta arogantnost u obou se rozhodně přehlídnout nedá. A mé domněnky byli správné, je to anděl. A koukám, že pěkně drzý anděl. Ale to už je jen mezi nimi do toho se já montovat nehodlám. Když anděl odejde tak tam ještě chvilku stojím a zmateně koukám na Asariela, který se najednou rozloučí a odchází. Při té příležitosti mě chytí kolem ramen a políbí mě. Nebudu dělat uraženou, tak mu polibek vrátím, ale stále jsem zamyšlená. Nevím. Tedy spíše nechápu co to mělo znamenat. Ale i přes toto se na něj kouknu a zeptám se. ,, Kam chceš teď jít?"

Caille - 16. října 2012 22:12
	Teplo konečně Dojdu dovnitř společně s Jenn a podívám se na ni. "No..je docela pozdě,za chvíli bude večerka...." nechám větu odeznít do ztracena a jen se na ni dívám. Mlčím, čekám jestli něco navrhne já už se snažil dost.

Kyoko - 16. října 2012 22:14
	Uvnitř To už je tolik? Kouknu překvapeně, když se zmíní o večerce. Eh.. no, asi bych tedy měla jít. Ale dále stojím před Caillem a sleduju ho, usmívám sen a něj a lehce se culím xD

Caille - 16. října 2012 22:21
	Rozloučení Pousměji se. "To bys asi měla,malé děti už mají spát.." zasměji se, myslím to vážně jenom jako srandu. "Tak dobrou noc, uvidíme se zítra.." usměju se a jdu k sobě na pokoj,bohudík mám dobrou paměť a orientační smysl,tak vím, kde bydlím.

Kyoko - 17. října 2012 15:07

Na pokoj Jenom Caillovi kývnu. Jo, měj se a mile se na něj usměju. Poté se stejně jako on vydám do svého pokoje. Již to tu mám prošmajdané, přijela sem o den dřív něž 3/4 lidí tady a tak vím přesně kam jít. Během chvilky jsem tam. Ještě jsem si ani nestihla vybalit a tak strčím hlavu do své cestovní tašky a hledám hygienu s pyžamem. Dneska toho mám tak akorát. Když to konečně najdu, zaběhnu do sprchy a vyčistit zuby. Poté už zalezu do postele a otevřu svou knížku..

Rheia Brannick - 17. října 2012 16:38

Končetina sem, končetina tam...   Končetina pryč?! Polknu na sucho. „Jako bych si ji teď obnovit mohla,“ prohodím znechuceně i když jsem řádně vyděšená. Rozrušená? „Do toho kdo a jak mě vychovali, vám nic není. A o žádnou lítost nestojím!“ řeknu vztekle s přivřenýma očima. Ovšem stačilo, aby se znovu zmínil o lítosti a jen naznačil, v jeho případě řekl na rovinu, že se bojím, a už jsem jen naštvaně supěla, oči mi žhnuly démoní rudou barvou a nenacházela jsem slov. Vlastně jsem se ztrácela. Chybělo už jen, aby se někdo zmínil o rodičích a už bych se neovládala. Zhluboka jsem dýchala a snažila se zadupat démona v sobě. Zavřela jsem oči. Když jsem je po chvíli otevřela, byly obyčejné a se mnou lomcovalo obyčejné ponížení nad tím, že jsem se nedokázala málem ovládnout. „Běžte do háje pekelnýho, já tady nebudu dělat blbečka jen proto, že vy si myslíte, že je čeho litovat. Nashle!“ Mrštně se kolem něj protáhnu a už si to rázuju do školy. Zastavím se až ve vestibulu, kde si uvědomím, že nevím kam jít. „Nargelasi!“ zvolám, když ho uvidím. „Počkej, půjdu chvíli s tebou,“ řeknu mu, když ho dohoním a jen se vyčerpaně usměju.

Belarion - 17. října 2012 17:21

Divoké mládí Naprosto klidně, s vyrovnaným úsměvem stojím na svém místě a sleduji mladou slečnu jak absolutně vyšiluje kvůli prkotinám. Tak takovou bych chtěl určitě mít za dceru. Nevychovaná, problémy s chováním, neúcta, rozmazlená. Hm typický produkt nové doby. Vídám to v lidském světě dnes a denně. Rozmazlení spratci kteří si myslí že mohou všechno. Jo ta demokracie trvá už vážně dlouho. Určitě by se nechovala takle povýšeně kdyby vyrostla v nevolnictví. Vzpomínky mi vykouzlí na tváři menší úsměv. Když pak odchází tak jí jenom zamávám. "Nashledanou a dávejte na sebe pozor. Zkuste na uklidnění trochu zeleného čaje. Mě vždy pomáhá s mojí přirozeností. " Pak zmizí a já zůstanu osamocen. Na tváři se mi objeví zamyšlený pohled zatímco se dívám do dálky. Časy se změnili. Z náprsní kapsy vytáhnu krabičku cigaret a jednu vytáhnu. Dýchnu na konec a cigareta se rozhoří. Zapálenou cigaretu poté vložím do úst. Už je to tak dlouho co se ke mě někdo choval bez úcty. Úplně sem zapomněl jaké to je. A co sem kvůli neúctě udělal posledně. Mysl se mi toulá dávnými vzpomínky a tak si ani neuvědomím že se trochu změním. Z hlavy mi vyrostou dlouhé rohy stáčející se dozadu za mojí hlavu. Ještě před dvěmasty lety by si tohle nikdo netroufl. Ze strachu o svůj život a duši. Z nosu vyfouknu trochu kouře. Ale pravda je to již dlouho co sem někoho popravil jenom tak abych si získal respekt. Sakra, kdyť naposledy sem osobně někomu utrhal končetiny a vytahal střeva očníma důlkama před víc jak padesáti lety. Hm druhá světová vážně změnila celý svět. Chybí mi starý pořádek. Časy kdy lidé měli respekt. Doby kdy lidé znali respekt a vážili si stáří. Byl sem vládce, lovec, zabiják, požírač. Lidé mi říkali posel ďábla. Ztělesněné zlo, pokušitel, nejvyšší vyslanec pekla, netvor, zrůda. Ale také mi říkali učitel, dárce moudrosti a ochránce energie země. Všechno je pryč. Všechno je zapomenuto. Můj rod rozprášen, bratři mrtví či zapomenutí. Jenom popel a kosti, síra a krev. Pomalu dojdu k pláži a nechávám písek skřípat kolem mých bot. Raději bych se měl vrátit. Začíná se připozdívat. A raději bych se měl trochu vyspat. Začínám mít hlad. A mám dojem že by ředitele nepotěšilo kdybych si šel v noci hledat něco k jídlu. Kleknu si na jedno koleno a položím ruku těsně nad písek. Poté udeřím dlaní do písku a všude kolem mě se zvedne písek jenž skryje vše v pěti metrovém okruhu. Když se pak konečně písek opět slehne tak tam již nejsem. Dokonce i moje stopy zmizeli pod vrstvou písku. O pár minut později se muzika v mém bytě vypnula, ozvalo se skřípění postele a poté ticho.

Vergil - 17. října 2012 17:25

Pohladím jí po tváři. "Já arogantní nejsem. Jenom to vracím Andělům, tu jejich namyšlenost, se jim vždycky snažím srazit. Býval jsem taky Andělem, takže vím, kam mám udeřit abych zasáhl citlivé místečko. Navíc, pro ně to nikdy není naškody. Andělé jsou schopni všeho, kromě nepřímé vraždy...." řeknu a lehce se přitom pousměji. "Kam teď? No, jakožto strážce místního pořádku, musím zjistit, že už nikdo v tuhle dobu není venku. Chceš jít se mnou, nebo se raději budeš seznamovat?" mrknu na ní.

Elizabeth Winter - 17. října 2012 17:33
	Arogantnost ,,No vypadalo to na vyměňování arogantnosti mezi váma. Nebo jako když se snažíte zjistit kdo z vás je více arogantní. A jestli mohu, tak bych ráda šla s tebou, seznamování není moje parketa... Ale to jsi si jistě mohl vidět..." A usměji se na něj. Nechtěla jsem aby to vyznělo zle..Ale mě to tak připadalo.

Vergil - 17. října 2012 18:17
	"Já ale vážně nejsem arogantní." řeknu a lehce jí prohrábnu vlasy na hlavě. "Já jim jen vracím to, jak se oni chovají k ostatním. Aby věděli jaké to je a moje "práci" to ještě víc jen umocňuje...." řeknu se stále lehkým úsměvem. Práce.... jsem Smrt a Smrt je prostě Smrt. Ani arogantní, ani namyšlená, ani pyšná, ale ani zlomyslná.... Jsem prostě Smrt a jako Smrt se taky chovám....

Cheru B. Grigori - 17. října 2012 18:44

Pocuchané peří Chvíli zůstanu stát ve vestibulu. Nevraživě pozoruji kolemjdoucí. Můj "klidový režim" byl narušen, a srdce mi bije rychleji než jsem zvyklá. To se projeví i na mých křídlech. Slabounce se chvějí. Vztekle zavrčím a znovu zkřížím ruce na prsou. Pohodím hlavou a vlasy se mi svezou na záda. Stáhnu křídla, než chvění přestane. Když se mi dech zase uklidní, rychlým krokem zamířím ke schodům. Bosá chodidla, jedno za druhým, vyjdu schody ke dveřím svého pokoje. Odemknu a dveře za sebou tiše zavřu. Popadnu hřeben a postavím se před zrcadlo. Pustím se do rozčesávání. Uklidňující. Pf... arogantní. Možná jsem, ale to ke mě prostě patří. Znova si přehrávám situaci ze společenské místnosti. Znova a znova, dokud se neleknu svého temného pohledu v zrcadle. Andělé nikdy nebyli jen něžní. Vlasy jsou opět dokonale hladké. Co si myslí? Že mě převychová? Vrátím hřeben na své místo a vrátím se do ložnice. Otevřu okno a vykloním se ven, užít si noční vzduch.

Nikko - 17. října 2012 18:48

Ping-Pong Dino "Jojo vím kudy." Řeknu sebejistě i když v duchu bych si za to dala facku. Přeci jenom plán kde co je jsem viděla jen z čísti, ale do vestibulu bych měla dojít. Ujmu se tedy vedení a vyrážím kupředu. Když se zeptá co to vlastně youko je trošku se zarazím. Přeci jenom v dnešní době, by zloděje duší měli znát. Když, ale vysvětlí proč to nezná pochopím to. "Aha, nu Youko je v překladu devíti ocasatá liška." Řeknu tižším tónem, aby to nikdo jiný neslyšel a sklopím trošku ouška. Dorazíme konečně do vestibulu. Jeden volný stul tam je i s míčkem a dvěma pálkami. Radostně uchopím jednu i s míčkem a počkám až Dino přejde na druhou stranu. "Doufám, že víš jak se to hraje?" Zeptám se ještě než začnu podávat. Pokud ví, jak se to hraje na nic nečekám a začnu hru pokud ne vysvětlím mu to. Sice mi to zabere nějaký čas, ale nakonec to pochopí a začneme hrát. Mezitím zatímco hrajeme čas ubýhá a hodiny odbijí 8 hodin. "Ten čas letí. V 10 je večerka. Co takhle si zahrát ještě půl hodinky a potom, by jsme se pro dnešek už rozloučili. Přeci jenom zítra začíná škola." Usměji se a pak ještě rychle dodám. "Tedy pokud se ti ještě chce hrát."

Elizabeth Winter - 17. října 2012 20:51
	Ve vstupní hale Když vidím jak je takový naštvaný začnu se omlouvat. ,,Promiň já to nemyslela nijak špatně, jen mi to nepřišlo jako milé přivítání. Fakt promiň." Sklopím hlavu a zesmutním. Že já si vůbec něco myslela, teď bude naštvaný, že jsem si tohle k němu dovolila. Jen ho chytnu za ruku. Je to takový test jestli se vytrhne je naštvaný. Pokud ne je vše v pořádku tak, jak to má být.

Nargelas - 17. října 2012 21:00

Vestibul Dokonce i Rhei trhání končetin nahnalo aspoň trochu strachu nebo rozumu do hlavy a vypadla od toho učitele semnou. Ve vstupní hale jsem už byli zase spolu a já jsem na ní počkal než mě doběhla. Trošku mě zarazí když vidím jak je vyčerpaná ale pak mě to trkne. Nejenom mě ovlivňuje má druhá stránka... "Jasně klidně, akorát teď už nám zbývá jenom společenská místnost a nebo pokoje." Řeknu a mezitím se přesunuju společně s Rheiou trochu stranou vstupní haly blíže ke schodům. Tam se zastavím a čekám na její odpověď.

Keisha Patrickles *M* - 17. října 2012 21:04

Posteľ. Keď sa konečen dostanem do časti, ktorú som za ten deň stihla spoznať, konečne sa zorientujem a prídem do izby. Jennifer je už tam a akurát zalieza do postele s knihou. Usmejem sa na ňu a potichu si vyberiem pyžamo a uterák, spolu s kefkou. Kvôli tme vonku a miernemu osvetleniu ma je vidno už iba vďaka makeupu, aj oblečenie pomaly kvôli dlhému kontaktu s mojou pokožkou priesvitnie. Zmiznem v kúpeľni a chvíľku počuť iba šum sprchy. Nato sa otvoria a zatvoria dvere. Keďže nočná košeľa je na mne len chvíľku, vidno iba ju a nejasný obrys postavy. Dobrú noc Jennifer. A pekné sny. Poprajem mojej novej spolubývajúcej. Nechcem ju rušiť keď si číta. A popravde, som celkom vyčerpaná.  Usmejem sa na ňu, aj keď to môže len ťažko zahlaidnuť a zaľahnem pod vankúš.

Nanae *Wolfy* Bonuru - 17. října 2012 22:43

Sledování děje okolo Chvilku jsme jenom seděli na prolejzačkách, povídali si a normálně se bavili, když v tom jsem zaslechla celkem vzdálený dusot. Po pěšině běžela dívka možná tak o rok, dva starší než já. Přiběhla k nám a najednou si přeměnila prolejzačku na pohovku, sedla si a představila se. Představili se i ostatní, ale než jsem ze sebe stihla vypravit alespoň jedno slovo, tak se s ní už tačal bavit Nargelas. Ptal se jí, proč cítí síru, jak se jmenuje a tak podobně, rostě klasika. Po nějaké době odešel Caille. Chtěla jsem jít s ním, ale také jsem se chtěla dozvědět víc o Rheie. Jenže ani tentokrát jsemse nestihla představit, protože v tom se za mnou ozvala rána a v díře v zemi stál muž s delšími vlasy. Vyjekla jsem se zběžně si ho prohlédla. I on se představil, ale ani tentokrát jsem se nedostala ke slovu. Nebo spíš.. Já jsem svoje jméno řekla, ae potichu a to už na něj začala vyjízdět bomby Rheia. Zmateně jsem se na ni podívala. Celou dobu působila mile, ale teď se najednou začala chpvat úplně jinak. O krok jsem ucouvla a prohlížela si je oba dva. Co teď? Ani jsem se nepředstavila, ani jsem se nechtěla motat do té hádky. Najednou jsem tiše sklopila ouška a vydala se cestou zpátky k internátu. Ti tři ta ještě stáli. No nejsem já neschopná? Takhle se ztrapnit. Stát před někým, poslouchat jeho cizí rozhovor, nepředstavit se,.. To umím vážně jenom já. Když jse znovu šmikla oušky, zaslechla jsem kus za mnou kroky dvou lidí. Že by je to tam už omrzelo? Je to možné.. Tiše jsem přidala do kroku, aby mě nedohnali a abych je já nerušila. Po nějaké době jsem došla zpátky k internátu a vyšla pomalu schody nahoru. Došla jsem do pokoje, kde jsem jenom sebrala svůj telefon, sluchátka a čmárák a pastelky. Znovu jsem vyšla ven a vydala se do úplně horního patra, defakto na půdu, kde jsem se vydala až do zadního rohu. Tam jsem si sedla do okna. Jak měsíc svítil, skrz roznoberevně prosklené okno proudilo světlo. Položila jsem si na nohy sešit, pustila do sluchátek hlavní songu z Intouchables, zadívala se na svůj černý obrys mezi barevnými skly. Vytáhla jsem pastelky a začala to kreslit. Čím déle jsem kreslila, tím pomaleji jsem postupovala, až jsem se opřela hlavou o stěnu za mnou a usnula.

Vergil - 18. října 2012 17:27

Sehnu se a vemu její obličej do svých rukou. Zkouším ignorovat to, jak její lůže mění barvu pod mým dotekem. Přetisknu své čelo na její a lehce jí jedním palce hladím po tváři. "Já nejsem naštvaný. Neumím být naštvaný. Měla bych vědět jedno, že pokud dostanu příležitost nějak zostudit, ublížit nebo jinak poškodit Anděly, udělám to bez myšlenky na nějaké následky." řeknu a potom jí obejmu. "Ale nikdy nedovolím, aby se to nějak dotklo, nebo ublížilo tobě...." zašeptám jí.

Elizabeth Winter - 18. října 2012 17:41

V objetí ,,Vždyť mě nemůžou ublížit, nebo ano?" A pevně ho chytnu. ,,Jsem stále s tebou a snad to tak i bude nadále. Ty mě ochráníš. Já ti věřím." Jen se na něho podívám. ,,Myslím, že by jsem měli vyrazit zkontrolovat ostatní. Nemyslíš?" Jen ho políbím a čekám co se bude dít. ,,Nebo pokud chceš jít sám, tak já půjdu k sobě do pokoje. Nebo vlastně, když mám spát u tebe, tak na tebe někde počkám, věřím, že ty budeš hotov rychle. Jsem trochu unavená z cesty." Opravdu je na mě vidět únava i když jí nedávám moc najevo, tak můžeš vidět trochu nateklé a zarudlé oči.

Rheia Brannick - 18. října 2012 19:20

Unavená, unavenější a pak už jen dlouhý pár letý spánek…   „Pokoj, jsem utahaná jako kotě,“ prohlásím rozhodně, ale celou mou snahu ničí únava, kterou cítím. Začneme stoupat do schodů. Oči se mi klíží a sotva ostřím na schody. Byla jsem už někdy takhle utahaná? Cítím se, jako bych roky pořádně nespala. Hlavu mám čím dál tím těžší a udržet otevřené oči je taky pěkná fuška. No tak, Rhis, co se to s tebou děje, holka? Zastavím se, postavím se ke stěně a svezu se po ní na jeden schod. Hlavou se opřu o stěnu za mnou a snažím se neusnout na schodech jako nějaká socka. Co to se mnou je? Bezděky si sáhnu na krk a snažím se najít kožený řemínek s třemi přívěsky. Když ho nikde nenahmatám, tváří mi probleskne zděšení a strach. „Můj kámen,“ zašeptám unaveně. Nemůžeš tady zůstat! Zvedej se! Musíš ho najít! Hned! No tak hni sebou! „Kámen krve, takový červený na řemínku,“ z posledních sil se vyškrábu na nohy. „Musím najít ten zatracený kámen,“ mumlám a netuším, jestli mě můj společník slyší. Sejdu po schodech a začnu se rozhlížet kolem. Tam! Na zemi uvidím svůj šperk a hned se k němu vydám velmi potácivou chůzí. Nevnímám okolí. Teď je důležité, abych měla ten šutr co nejdříve zpátky na krku, než usnu. Dojdu k místu a svezu se na zem. Perfektní divadlo, že? A co mi třeba pomoct?! Klečím u šutru, ale už nemám ani sílu připnout si ho na krk. Jen stěží se otočím na Nargelase a zoufale se zadívám na něj na přívěsek a zpět na něj. Snažím se zůstat vzhůru. Kdybych teď usnula, kdo ví, kdy bych se probudila. Nezbývá mi než čekat, zda Nargelas pochopí, že potřebuju jeho pomoc a je velmi důležité, abych měla ten debilní šutr zpátky na krku. Do očí se mi nahrnou slzy. Já nechci usnout!

Dino *Vox* Kitsune - 18. října 2012 20:20

Pong-Ping Nikko "Devíti ocasatá liška? To zní dost dobře." Říkám nadšeně. "Liška je strašně pěkný zvíře, jedno z mích top." Trochu zrudnu, když mi dojde co jsem právě řekl a rychle řeknu co mě právě napadne. "A co máš za schopnosti?" Aha, tak už vím proč jí vadí Kočka, když je vlastně "pes". Když dojdeme do vestibulu a Nikko se zeptá zda to umím hrát, tak odpovím. "Jo jo, celkem jo." Vezmu si druhou pálku a čekám na podání. Už nějakou chvíli hrajeme a najednou začnou hodiny odbíjet. Kouknu se na mobil a zjistím že je už 8. "To jo no..." Ty vole škola. To jsem musel nějak vytěsnil. Proooč už zítra? "Jasně že chci ještě hrát." Usměji se a v duchu počítám skóre. "Tak podávej." A dál hrajeme. Po tom co uběhne ta půl hodina, plus ještě dalších 10 minut, ke kterým jsem jí přemluvil, se s ní rozloučím. "Tak dík moc za hru a hlavně za společnost. Já si ještě na chvilku sednu tamhle za počítač a něco si stáhnu." Hledám v kapse mobil. "Snad se ještě potkáme..." Prosím bohové, ať se ještě potkáme. "Měj se Koč... Nikko." Po mírně rozpačitém rozloučení si jdu sednout za počítač, který je daleko v rohu a nikdo tam nevidí. Zapojím do něj mobil a začnu si stahovat muziku. Jak tak čekám než se mi to dostahuje, tak si položím hlavu na stůl a usnu.

Nargelas - 18. října 2012 20:29

Kámen, Šutr? Nakonec se s Rheiou schodneme ze uz je na case jít na kutě. Jak tak ale začneme vycházet schody začne se s ní dít něco co absolutně nechápe. A dřív vždycky než stihnu něco udělat mě šokuje svou další čiností. I přes to že vypadá jako zombie se zvedne. A vrací se zpět do haly. Kámen? Připadám si skoro retardovaně když nevím co se děje na poslední chvilku ale vidím že našla co hledala ale už to vypadá že nemá síly si ten přívěšek zapnout. Konečně už zvládnu doběhnout a připnout jí ten přívěšek s kamenem kolem krku. Až se mi to povede prostě nechápavě čekám v kleče vedle ní, tvář mám ještě bledší než normálně jestli to vůbec jde a po boku obličeje mi steče kapička potu. "Je ti líp?" Zašeptám potichu vedle ní. Mám pomale strach že jakákoliv moje akce by jí mohla ublížit. Srdce mi buší až o závod a já prostě nevím jestli teď můžu vůbec něco dělat.

Rheia Brannick - 18. října 2012 22:11

Budu užívat dál života…   Myslela jsem si, že už to nestihne, ale naštěstí jsem po pár sekundách ucítila, jak se mi Kámen krve houpe na krku. Chce se mi brečet. Úlevou, štěstím. Vždyť je to jedno. Nejradši bych se tu stočila do klubíčka a rozbrečela se na celé kolo. Naštěstí jsem si včas uvědomila, že ve vestibulu nejsem sama a sledovalo by mě „pár“ příšer. Už tak je dost trapné, že jsem kámen ztratila. Nargelas klečí vedle mě a skoro nedýchá. Je nervózní? Na odpověď na jeho otázku se nezmůžu. Nebul! Jestli se rozbrečíš, vydědím tě! Breč si v posteli na pokoji ale ne tady a ne před tolika lidma… Pevně stisknu víčka a cítím, jak se mi navrací ztracená energie. Proudí mnou od přívěsku do celého těla. Kývnu. Bude mu to stačit? Pochopí to? „Prosím, můžeme jít? Chci odtud pryč. Chci na pokoj,“ vydechnu tiše. Téměř o to škemrám. Pomalu se zvednu a trošku zakolísám.

Nargelas - 18. října 2012 22:31

Hodně mocnej šutr Když Rheia kývne hlavou a pak řekne co chce z části se mi uleví ale pořád uplně nechápu celý problém. To je teď ale uplně jedno. Hlavně že je jí líp. Nenechá si ale zase hned pomoct a už se zase zvedá a pokouší se dostat na pokoj sama. Hned se zvednu vedle ní a podepřu ji jak jenom se nechá. "Až nebudem na schodech vidět tak tě vynesu do pokoje, nebo jestli chceš můžu už teď." Zašeptám Rhei do ucha. Ať se rozhodne jakkoliv splním její přání. Každopádně už se zase dostáváme na schody a zachvilku jsme zase z doslechu a už na nás ani nikdo nevidí. Podle toho jestli se tedy nechá nést ji chytnu do náruče a ponesu, pokud ne prostě ji budu podpýrat dál.

Vergil - 19. října 2012 15:58

"Jo měl bych se jí podívat jestli venku nikdo není...." Ona ale vypadá nějak ospale. Okamžitě mě napadne nápad. Vemu jí do náruče a vyjdu s ní ven. Tam nechám zhmotnit své křídla, Druhá a Třetí a potom s nimi máchnu. Vnesu se několik desítek metrů nad zemí. Letím klidně, nějak nespěchám a díky bohu neprší. V dálce je vidět lidské město a přístaviště. "Jestli nemáš ráda výšky, tak se nedívej dolů...." řeknu a znovu jen lehce máchnu křídly. Plachtim vzduchem.

Elizabeth Winter - 19. října 2012 17:29
	Vzduch ,, Tak běž nechci tě zdržovat." Ale jakmile to dořeknu, tak mě vezme do náruče, vyjde ven a vznese se do výše. ,,Co? Výšky? Nevadí mi. Pokud mě nepustíš." Chytím se ho pevněji a koukám se do dáli. ,,Kam mě to neseš? K sobě?"

Vergil - 19. října 2012 18:22

Přivinu jsi jí blíž k sobě. "Nikdy tě nepustím...." zešeptám. Poté máchnu silněji křídly. Poté udělám ve vzduchu půlkruh a zamířim dolů, kde naprosto hladce přistát na balkóně. Položim Eliz na balkón, ale zároveň jí zakryju rukama oči. "Nech je zavřený, pokud ti neřeknu." řeknu a políbim jí na čelo. Potom sundám ruce a otevřu dveře od balkónu. Přijdu k ní a chytnu jí za ruce a pomalu vedu dovnitř. Potom se postavím za ní a položím jí ruce na ramena. "Nechal jsem ti to tu trochu upravit...... doufám, že se nezlobíš....." řeknu. odkaz

Rheia Brannick - 19. října 2012 18:27

Zítra… Podepře mně a jdeme ke schodům. Jeho nabídka, kterou ke mně zašeptal, zněla víc než jen lákavě. Ještě nikdo mě za sedmdesát let na rukou nenosil. Jasně že jo! Řekni ano! Ano! „Ne,“ řeknu možná až moc rychle. „Ne, zvládnu to, je to jen kousek. Takhle je to dobrý.“ Usměju se nejistě. Zvládla jsem to. Celou dobu mě statečně podpíral při chůzi, teď stojíme před mým pokojem. Otevřu dveře. Měla by ses rozloučit. Řekne protivný hlásek v mé hlavě. Sklapni. Otáčím se. „Děkuju za pomoc.“ I když mám kámen u sebe, stále cítím únavu. Chce se mi spát a nemůžu se dočkat, až se osprchuju a zalezu do postele. Nejistě k němu přistoupím a trošku nemotorně ho obejmu. „Zítra ti všechno vysvětlím,“ zašeptám mu. „Dobrou noc.“ Zapadnu do pokoje.

Elizabeth Winter - 19. října 2012 18:35

Nový pokoj? Když přistaneme na balkóně, tak mi zakryje oči. Nervózně čekám a přešlapuji a když mě pak vede do pokoje... Asi mého protože jsme letěli dolů. Jsem napjatá. Když mi řekne že mohu otevřít oči jen zírám s otevřenou pusou. ,,A-ale kdy? Jak jsi to stihl takhle rychle?" Nevěřím vlastním očím, tak zaklepu hlavou jestli se mi to nezdá. Opravdu je to skutečné... Otočím se a skočím mu do náruče. ,,Děkuji ti mockrát." A obejmu ho pevněji.

Vergil - 19. října 2012 19:56
	Jsem rád, že se jí to líbí. "Znáš mě, stačí myšlenka a ...." zarazí mě uprostřed věty tím, jak se ke mě vrhne. Pohladím jí po vlasech a po tváři. "Nemáš zač, jen jsem ti vylepšil tvůj "starý" pokoj...." řeknu a políbím jí do vlasů. "Udělám vše proto aby jsi byl šťastná..." znovu zašeptám.

Lakšmí Rudini - 19. října 2012 21:47

Stále mimo - kdo mi pomůže?! Vlnky se mi mírumilovně omílaly o prsty a já jen doufala, že tam je někdo kdo mi pomůže, kdo by mohl vyslyšet mé přání - dostat se už na ten zpropadený ostrov... Dostanu nápad, co když tam je někdo, kdo umí číst myšlenky?! Zaujmu pohodlnou (bezpečnou) polohu a zkobncentruji se. Začnu si monotóně mumlat a formovat myšlenky. Něco se děje, nevím jestli to je dobře, nezkoušela jsem nic takového od deseti... Zvolna se přede mnou zhmotňuje postava, je to vlčice, vypadá jako by byla utkaná z paprsků měsíce, vduchu ji vtisknu polibek s mým vroucným přáním a ona se přes vodu rozeběhne, směr ostrov. Otevřu oči a zlomím se v pase, vyčerpaně se zhroutím na molo.

Vergil - 19. října 2012 22:41

Zrovna když se chystám políbit Eliz se oběví duch vlčice. Znám tohle. Kdysy to používali šamani nebo druidi, když chtěli mluvit se Smrtí. Jelikož je fotr někde v pr.....háji, tak šla automaticky za mnou. Opatrně odstrčím Eliz stranou, ona jí nemůže vidět. "Eli, musím teď na chvilku odejít, ale vrátit se jak jen je to možné, slibuju. Mezitím jsi to tu prohlédni." řeknu a dám jí pusu na čelo. Poté se přenesu spolu s vlčicí do Astrálního světa, kde se duchům cestuje lépe. "Veď mě." řeknu jí myšlenkami. Ona se otočí a rozeběhne se. Já letím za ní. Zastaví se. Pohlédnu zkrs Astrální svět. Molo, moře, zřejmě přístav. Někdo tam ale leží. Podívám se na vlčici. "Víš, že bych neměl..." řeknu jí. Ona jsi jen olízne čenich a zatřepe hlavou. "Tak jo fajn, ale vyžereš jsi to sama..." řeknu a přenesu se zpět do světa Živích. Spíš do něj tak nějak "vkročím". Vznášim se ve vzduchu, musím jsi zvyknout na svou "normální" podobu. Není snadné cestovat takto mezi světy. Lehce máchnu křídli a sklopím je, abych letěl k zemi. Hladce se sklouznu po vzduchu a přistanu. Dívka tam leží bez známek nějakého poranění. Cítím z ní, ale stejný druh energie, kterou byla vytvořená ta vlčice. Musím se uchehtnout. "Tak malá a tak nedočkavá...." řeknu. Potom zahlédnu, jak jí z kapsy čouhá dopis. Poznávám znak naší školy. Aha takže studentka, co jí ujela loď. Mno, to se ovšem bere tak nějak jinak. Vezmu jí ze země do náruče nechám Stíny, aby nás plně obklopily a my se v nich doslova ztratili. Když se Stíny rozplynuli stál jsem s ní na ošetřovně, byla sice prázdná, nikdo tu zrovna neležel, ale od zítřka se to velmi rychle změní. Přinesu jí k ošetřující sestře, je to kříženec dryády se zelenými vlasy a jakoby kůží co připomínala kůru. Přistoupím k ní a lehce jí kývnu. Ona mi taktéž odpoví. "Přecenila své síly...bude stačit, když se jen pořádně vyspí." řeknu a ukládám jí na nejbližší postel. Dryáda se na mě podívá a ve vzduchu se rozezvučí jako zvuk větru s listy: "Zdá se, že něco z Anděla v tobě stále zůstává, Asarieli..." řekne dryáda myšlenkami, které jsou slyšitelné i pro ostatní. Jinak ani mluvit neumí. Zavrtím hlavou a odcházím. U dveří se zastavím a řeknu přes rameno: "Nejsem jako Oni." a zavřu za sebou dveře.

Nargelas - 19. října 2012 23:14

Spánek I když Rheia odmítla ještě najkou chvíli jsem zvažoval že bych jí přesto vzal ale nakonec jsem to rači nechal tak. Došli sme k jejímu pokoji a já pořád nevěděl jak moc dobře na tom je ale už vypadala líp. Pak mě ale nečím zarazila, když mě objala bylo to doslova jako kdyby mě někdo opařil. Zítra.. Zazní mi v hlavě znova slova. Teprve až se semnou loučila mi došlo jak mi bylo objetí démonky příjemné a jak odemně odcházela dostal sem ze sebe jenom: "Dobrou." Pak už se vydám na svůj pokoj. Jak tam dojdu potichu otevřu dveře ani nerožínám protože nevím jestli nemám spolubydlícího, jenom si odložím mikinu na nějakou svou skříňku a pak sebou plácnu na postel a spím.

Elizabeth Winter - 20. října 2012 09:56

V pokoji. ,,Abych byla šťastná? Na to mi stačí být s tebou." Držím ho pevně, když si uvědomím, samozřejmě až po tom, co to řekne, že bude muset jít. ,,Jistě v pořádku jen běž, ale nezaručuji, že budu vzhůru, ale kdybych náhodou spala, tak mě klidně probuď ano?" Najednou zmizí a já stojím sama v naprosto dokonalém pokoji. Začnu šmejdit a prozkoumávat. Je to dokonalé. Podívám se na sebe. Vždyť já jsem vlastně již v pyžamu. Tak trochu zajásám. Když přijde na řadu skříň jen se do ní podívám. A urovnám své oblečení tak, abych věděla co kde je. Po chvilce je to hotové a tak si jdu sednout do postele a čekám na Asariela dokud nepřijde.

Caille - 20. října 2012 14:54
	Konečně postel Rozloučím se s Jenn a zamířím k pokoji, znovu se sluchátky na uších. Nevnímám svět kolem sebe, hlavou mi víří snad tisíc myšlenek kolem všeho, co se dneska stalo. Vejdu do pokoje a porozhlédnu se, pořád žádná známka toho, že by tu někdo byl. Pokrčím rameny,hodím rychlou sprchu a zapadnu do postele s blokeem a tužkami po ruce.

Vergil - 20. října 2012 16:33

Dveře ošetřovny se za mnou zavřou. Zastavím se. Nikdo tu není. Chodba je naprosto prázdná a tichá. Do zítra tu nikdo nebude. Strčím jsi ruce do kapes. Pohled zabodnu do země, tak že mi vlasy zakryjí oči. "Zdá se, že něco z Anděla v tobě stále zůstává, Asarieli..." ta slova, se do zaryla jako ta nejostřejší dýka, sladce a hluboko. Zanechala po sobě dlouhou hlubokou ránu. Ne, nejsem jako Oni. Jsou zlý, pyšní, arogantní, namyšlení. Nejsem... Udělám úkrok a opřu se o zeď za mnou. Poté podél ní sjedu až dolů a zůstávám sedět na podlaze. Stíny se neklidně třepetají, zvětšují a zase zmenšují. Jsou to "živá" prodloužení mých myšlenek, pocitů, všeho. Jsou to otisky, které tu zanechali všechny ty duše, co jsem zpozřel. Na mysl, mi vyplave dávno zapomenutá vzpomínka: Já, ještě Anděl, stojící před Azraelem, který ještě nemá podobu Smrti, tak jak ho znám dneska. Mluví, vidím, že hýbe ústy, ale nic z nich nevychází. Přichází ke mě blíž a já slyším jedinou větu, která mi navždy změnila život: Vybral jsem jsi tě, aby jsi nesl břímě Smrti. Budeš tu, na věky věků, pro Anděli, pro ty již nenávidíš a pohrdáš jimi. Budeš jejich Rukou Osudu, Posledním Soudem. Vůbec jsem se nerozmýšlel s odpovědí: Ano, chci tvým učedníkem, chci být Smrtí. V tu chvíly jsi Azrael ulamule kus své Kosy Smrti a podává mi jej. Když natáhnu ruku, abych ji přijal, jen trochu ucukne a řekne: Potom přijmeš kosu Smrti, není návratu. Budeš v tom jenom ty sám. Ani já ti nebudu moci pomoci. Všechno bude na tvých bedrách. Neodpovím mu a vezmu do ruky Kosu Smrti.... Abčas přemýšlím, co by se stalo, kdybych jí tenkrát omítl. Odněkud se ve vzduchu zhmotnila duše. vplula mi sama do ruky. Zemřel nějký Padlý nebo Anděl. Vezmu jí do dvouch prstů a sním jí. Vlasy jsi ponechávám stále hozené přes oči a vstanu. Trčím jsi ruce zpátky do kapes a rozejdu se pryč. "O teď budeš zván Asariel - Pozřívač Andělů....." Pronese Azrael hrdě ..... Musím se tomu pousmát....

Tomas Brown jr. - 20. října 2012 17:40

Panoptikum - společenka - pohyb po chodbě - pokoj Společenka se začíná nepříjemně zaplňovat. No ono by to asi bylo i příjemné.... Kdyby... Kdyby to bylo někde jinde a v jiné sestavě. Po přestálém šoku jsem se uchýlil do ústraní. To mi nedalo problém bylo tu dost exhibicionistckých entit, které na sebe strhly pozornost. Pozvolna se vypařím z místnosti. Jsem celkem rád, že jsem tohle obludárium nechal za sebou. Bylo to na mne trochu moc panoptika. "Zasrané panoptikum." Procedím mezi zuby svojí myšlenku, když jsem několik kroků ode dveří. Zastrčím sluchátka do uší. Pustím opět hudbu, tentokráte jí osolím na plno. Nechci být rušen. Kouknu na čas. Mám chvilku do večerky a tak ji vhodně využiji v proběhnutí se po akademii. Tedy po jejím podzemí, kde je tělocvična. Je to dobré odreagování a víceméně mne to uklidní. Pár minut před večerkou vyrazím ku pokoji. Nepředpokládám, že by ke mně někoho dali. Proto se opřu ramenem do pokovovaných dveří a rozhodím je do kořán. Rozsvítím. Chvilku mi trvá než mi dojde, že na velejší posteli někdo leží. Ani nevypnu sluchátka. "Sorry." Zhasnu. Nepotřebuju světlo, abych viděl. Je to spíš jen zlozvyk z doby ´předtím´. Začnu s rituálem přípravy ke spánku. Narozdíl od mého kolegy nemám v plánu spát oblečený. Moje cesta vede do přilehlé koupelny. Pustím sprchu. Vypnu sluchátka. Po chvilce vylezu ven. Opět sluchátka v uších a opět na plno.

Annie Gerardová - 20. října 2012 22:39

První kroky v nové roli Ano rozhodně bych se měla uvést pokud mnou projde ještě jeden student tak se vážně naštvu a top co mu řeknu si za rámeček nedá.Vznesu se trochu víš abych si obhlédla místo kde jsem a pak zamířím ke vchodu kde do školy kde se však zastavím protože zjistím že přesně nevím kde vlastně ředitelna je.Když mnou projdou další dvě studentky v družném rozhovoru má frustrace dosáhne vrcholu a způsobí že doletím k ním abych si to s nimi vyříkala. "Hej vy dvě omlouvám se že vás ruším ve vašem infantilním kvokání,ale bych ráda kdyby jste mně vzali aspoň a vědomí.Nebo by vás tak zatížílo kdyby jste mně obešli?" Vznáším se před nimi s poněkud naštvaným výrazem a zjistím teď mně vážně vzali na vědomí. Jasně,Annie teď jsi do toho šlápla teda ... nechtěla ses jich na něco zeptat?A řeknou ti teď kde je vlastně ředitelna? "Dobře,mimochodem kde je tu ředitelna?"zeptám se už klidnějším hlasem.Pokud mi neodpoví tak se zeptám někoho jiného,ale nakonec přece jen dorazím ke dveřím ředitelny.A nastane další otázka. Zaklepat či nezaklepat?Je další věc z doby před smrtí podobně jako chůze či plavání.Nebo hlad či žízeň nebo unava. A ikdyž je tato úvaha zajímavá tak přece nezůstanu stát za zavřenými dveřmi.Pokud tady budu jen stát tak to bude vypadat hloupě.Nakonec se přece jen pokusím zaklapat pak opatrně otevřu a vstoupím. "Dobrý ... teda zdravím.Já jsem Annie dostala jsem vaše pozvání a přijela sem jako nová učitelka."oslovím pak ředitele.

Ředitel - Grim Reaper - 20. října 2012 22:53
	"A, vítej! Pozdě ale přeci...mno myslím, že zrovna pro nás je zrovna čas něco vcelku irelevantního...." Zasměji se a zubatá ústa protáhnu na úšklebku. Vyzvu jí rukou aby se posadila.... "Něco k pití? Čaj, kávu, nebo něco ostřejšího?" úšklebek stále zůstával na mé "tváři".

Annie Gerardová - 21. října 2012 00:36

U ředitele Pozdě?Mně to ani tak nepřišlo myslím že jsem sem přišla sice ne brzo,ale docela včas.Venku jsem nejspíš tak moc času nestrávila.Ikdyž je pravda že teď když jsem mrtvá má pro mně čas uplně jiný význam. "Máte pravdu teď občas ztrácím pojem o čase."taky se usměju a na jeho výzvu se posadím. Možná proto se tomu říká být na věčnosti.Jo Annie tak to bylo vážně dobrý,ale teď vážně tohle je opravdu trapné.Zrovna tomuhle jsem se chtěla vyhnout.Uklidni se Annie teď můžeš používat výmluvu jsem mrtvá. "Omlouvám se,ale poněkud jsem zde zabloudila a pár studentů mně poslalo jinam.Ikdyž asi jsme se jich měla nejdřív zeptat a pak jím vynadat,ale když vámi projde snad každý koho potkáte je to poněkud ... frustující."projedu si rukama vlasy což je další z gest které mi zbyly a pak odpovím. "Děkuju čaj bych si dala,ale ráda bych se nejdřív zeptala na jednu věc.Předpokládám že ostatní učitelé už dorazili.Jak je poznám aby nedocházelo k jistým trapným situacím?" Dřív to bylo docela snadnější ikdyž taky to bylo docela komplikovanější a ... zkrátka ikdyž se nějaké věci mění některé věci se nemění a já bych ráda věděla s kým budu pracovat.Pro začátek.

Nikko - 21. října 2012 11:09

Ping - pong/ a cesta zpět na pokoj "Schopnosti no... to si raději nechám pro sebe." Mile se usměji. Nerada se jimi chlubím, takže vždy nechávám okamžik tajemství. Kdy chce dál hrát nadšeně se usměji a bez dalších průtahů podávám. Skore si sice počítám, ale o to kdo vyhraje mi ani nejde. Hlavní je se přeci bavit ne? A já se hodně bavím. V samém zápalu hry si vzpomenu na svojí spolubydlící. Doufám, že se taky dobře baví. Původně jsem chtěla hrát už jenom půl hodinku, ale nešlo se odrhnout od hry. Takže jsme hráli navíc ještě deset minutek. To není tak moc. "Tak dobře. Tobě také děkuji za společnost. Byla to zábava. Můžeme si to klidně někdy zopakovat." Samozřejmě jsem měla na mysli hru. "Snad jo. Třeba budeme mít společné hodiny." Mile se usměji. "Tak zatím Dino!" Zamávám mu ještě a rozejdu se ven z vestibulu. Nakonec dojdu do recepce. Možná, že tam je ta hydra a možná ne, ale nechci nic riskovat a potichu, jako myška se proplížím na schody. Tentokrát mi ty čtyři patra nevadily. dá se říci, že jsem je doslova vyběhla všechny. Taky tentokrát nemám ten těžký kufr. Dojdu k pokoji a vejdu dovnitř. Rozhlédnu se, ale Nanae tu nevidím. "Že by byla ještě někde venku?" Zapřemýšlím na hlas. Po té se skočím do koupelny osprchovat a vyčistit zuby. A to ulehnu do postele a hned usnu.

Ředitel - Grim Reaper - 21. října 2012 11:34

"Myslím, že pro tebe bude asi jedinou záležitostí náš profesor Sebekontroly a Bojovích umění, Belarion. Je to velmi sympatický mladý "muž". Ostatní profesoři by Vás neměli nijak moc zajímat, protože s většinou se ani nesetkáte. Máme tu takové pravidlo, že profesoři se drží v učebnách a kabinetech určených pro ně, po dobu vyučování. Jednak aby nedošlo na chodbách ke konfrontacím mezi studenty a profesory, a jednak to pomáhá potom při nalezení určitého profesora studenty. Samozřejmě Váš rozvrh a místo kde bude Vaše učiliště dostanete během noci a nebo ráno."

Elizabeth Winter - 21. října 2012 15:18

Pokoj Samota je velmi unavující, když "člověk" neví co má dělat. Jak tak sedím ve své posteli, začíná mě zmáhat únava vyvolaná cestou sem na ostrov. Párkrát se rozhlédnu. Znovu si prohlížím pokoj. Poté se naposledy zvednu a jdu na balkón kde se rozhlédnu a zamyslím. Je tohle všechno vůbec skutečné? Není to jen reálný sen? Neprobudím se někde v lese, ráno a já se se začínajícím dnem vydám na toulku? Je to jiné. Pokud je to sen, tak se z něj již nechci probudit. A hlavně nechci přijít o Něj. Mám mysl stále nevěří, že toto všechno je skutečné, i když já vím, že ano. Nějakou dobu stojím na balkóně a rozhlížím se. Spolu se mnou cestuje ledová duše, která mi zrovna žvýká vlasy. Nevadí mi to, i když za normálních okolností bych jí asi odehnala, ale teď ne. Jen si užívám. Po nějaké chvilce si zívnu a cítím ještě větší únavu. Odeberu se proto znovu do postele, kde se uvelebím. Ledová duše nervózně poletuje kolem mě a nechce abych spala, tak jí jen pošli myšlenku ať si letí kam chce, ale ať neotravuje. Tak trochu doufám, že najde i Asariela, ale o tom pochybuji. Má práci, takže bude vcelku těžké ho najít. Nechci ho rušit. Duše vyletí z balkónu a letí pryč. Já mezitím zavřu oči a odpočívám, když v tom si všimnu stínu co mi proletí před zavřenýma očima. Jen se podívám a vidím ledovou duši, jak se snaží upoutat mojí pozornost. Jen vstanu a jdu jí otevřít dveře, protože je mi jasné, že dveře si opravdu neotevře, takže jí pustím ven a ještě jednou jí připomenu. Žádné blbosti a nedělej bordel nebo bude zle. Dušička se na mě podívá a odletí. Chvilku sleduji kam se vydává, ale pak zavřu dveře a vracím se do postele, kde po chvilce usínám.

Vergil - 21. října 2012 18:10

Procházím internátem. Míjím pokoje, ze kterých vycházejí různé zvuky, od smíchu, křiku, někdy i různé vrčení od monster co jsou krapet více ovlivněny svou zvířecí polovičkou. Inu proč ne. Moje "práce dozorce" mi tu vcelku vyhovuje. Mám stále ruce v kapsách, vlasy nechané spadlé do očí. Míjím několik studentů a studentek, od kterých slyším užaslé Jéééééééééééééééééé. Nechává mě to však chladným. Mé "srdce" patří jiné. Nic a nikdo mě neovlivní.

Ředitel - Grim Reaper - 21. října 2012 18:58

Hodiny ve věži školní budovy odbíjeli 10h. Čas večerky a nočního klidu. Studenti už nesmí opustit své pokoje, natož internát. Ten se již zamyká. Pokoje studentů musí, ale z bezpečnostních důvodů zůstat odemčené. Kdo by toto porušil, čekal by jej trest. Studenti by měli být už po večerní hygieně, a ti co jsou ospalí už nejspíše spí, proto prosím ostatní kdo se ještě necítí tolik unavení, aby je respektovali a nedělali zbytečný hluk - křičení, řinčení, běhání po pokoji, skákání na posteli a po podlaze a jiné. Své rozvrhy s čísly učeben naleznou ráno na nástěnce jednotlivých pater internátu. Přeji všem Dobrou Noc.

Annie Gerardová - 21. října 2012 20:05

Průzkum Když se dozvím že se budu setkávat většinou nebo spíš jen s jedním profesorem tak jsem ráda.Teda ne že by mi chyběli mé rozhovory s ostatními profesory dřív ikdyž jsem měla ještě hmotné tělo a nebylo skrz mně vidět,ale i tak občas docházelo k jistým potížím.A obávám se že by se to nezměnilo ani teď po mé smrti,takže Belarion to je docela staré jméno a nejspíš i osoba.Zcela určitě to bude zajímavá osoba,ale to jsme svým způsobem i já. Je to velmi sympatický mladý muž kdy jsem to naposled slyšela? Vzpomínka skočí zase zpátky a já odpovím. "Rozumím a ví kdo vlastně jsem?Aby nebyl překvapený ..." Protože jsem se vlastně dozvěděla všechno co jsem chtěla vědět pokud nemá ředitel něco dalšího k projednání tak se rozloučím vstanu a odejdu.Venku z ředitelny se rozhodnu vydat na průzkum internátu a vzhledem k tomu že jsou chodby docela prázdné a tak se nechám vést volné náhodou.Uvažuju že bych nějakou dobu stravila na střeše jak jsem to dřív dělala,ale pak to zavrhnu.Když hodiny odbijí deset napadne mně najít si nějaké místo dívat se na hvězdy.Spát nemusím a co bude dál se uvidí.Aspoň zatím.

Nanae *Wolfy* Bonuru - 22. října 2012 21:15

Půda- cesta- pokoj Zvolna se probouzím. Začínám vnímat okolní zvuky.. To, jak vrže podlaha, jak fouká vítr venku, jak dopadají na okno kapky deště, všechno. Pootevřu jedno oko, potom i druhé. Už je tma, jediné světlo je můj problikávající telefon. Zmáčknu tlačítko na mobilu. Rozsvítí se displej a hlásí mi čas, který se mi ani trochu nelíbí. Lehce vyděšeně si promnu oči a ujistím se, že mi nelžou. Opravdu už je nějakou tu chvíli po večerce. Během dvou minut sbalím všechny pastelky i papíry, co se kolem mě roztrousily, když jsem spala, slezu z parapetu a vyběhnu až ke dveřím půdy. Zarazím se. Určitě bude nějaká "hlídka".. musím být nenápadná! Vyplížím se ven tak tiše, jak jenom dokážu. Projdu bezpečně až ke schodům dolů a zastřihám oušky. Kus tady za rohem někdo jde.. Musím pohnout! Chvíli přemýšlím, jak rychle a zároveň tiše seběhnout schody, až si prostě sednu na zábradlí a svezu se až do dalšího poschodí. Ještě jedno patro a jsem u nás. I tentokrát se svezu po zábradlí a lehounce našlapuji, jak se blížím k pokoji. Když se k němu dostanu, přitisknu na dveře ucho. Nikko už určitě spí. Pomalounku otevřu dveře a vklouznu dovnitř. Zlehka je za sebou zavřu a zadívám se směrem ke sprše.. Tou bych teď mou drahou spolubydlící probudila.. Tak si hold ráno přivstanu, to se přežije. Rychle se převléknu do pyžama a zalezu do pelechu. "Ravrr.." zakňučím tiše a protáhnu se. Nastavím si na telefonu budík o půlhodiny dřív, než bych vstávala normálně, napíchnu telefon na nabíječku a znovu zavřu oči.

Elizabeth Winter - 23. října 2012 20:23

Ráno Když mě probudí někdo cizí, tak se leknu a vyskočím z postele. Zvláštní, dnes se mi noční můra nezdála. Pomalu vylezu z postele a ustelu jí. Rozhlížím se, ale Asariel nikde. Třebas měl moc práce. To je jedno. Ustelu si postel a ploužím se ke skříni, kterou když otevřu, tak málem omdlím. Toho jsem si včera fakt nevšimla. Otevřela jsem totiž druhou skříň, která byla plná věcí. Koukám, co tam všechno je a pak si najdu černé kratší šaty nějaké spodní prádlo a jdu do koupelny. Stoupnu si před zrcadlo a začnu se česat. Nemám ráda rána. Hlavně né samotná rána. Už nechci být sama. Jakmile si rozčešu vlasy a nandám čelenku se stínovou růží, tak si vyčistím zuby a nakonec se převléknu do věcí, které jsem si vybrala. Věci na spaní složím a položím je na postel a rozhlédnu se. Všimnu si že jsem na noc měla otevření balkónové dveře, ale to je dobře, protože alespoň teď po ránu v tom pokoji mám čerstvý vzduch. Zamyslím se. Ledová duše, kde jsi? Doufám, že mě slyšela. Asariel říkal, že ano. A opravdu po chvilce uslyším bouchnutí do dveří a jen otevřu a hned pod vlasy se mi schová ta malá mrška. Tak je to fajn. Ale dnes nikam už nepoletíš ano? Kouknu se po pokoji, vzhledem k tomu, že jsem nic nepoužívala, pouze postel, tak tam není co uklízet a tak se jen vypravím ven z pokoje, kde se zastavím u nástěnky a koukám na rozvrh. Takových hodin, no to bude šílený. Kouknu se na dušičku, která si ten rozvrh nechápavě prohlíží a jdu na snídani. Vezmu si nějaké cereálie s jogurtem, džus, a toast pro duši a jdu si sednout k volnému stolu a v klidu začnu jíst.

Keisha Patrickles *M* - 23. října 2012 20:28

Cukor, cukor, kde si? Ráno ma prebudia spomedzi mrakov zablúdené slnečné lúče, ktoré sa mi dotieravo snažia dostať do očí, aj keď si cez hlavu pretiahnem paplón. Spím zakuklená ako motýľ a z mojej skrýše mi vytŕča iba temeno hlavy, avšak ako sa už raz zobudím, nezaspím znova. Okrem toho mi hlasno zaškŕka v bruchu.  Och nie...som hladná. Bude ťažké udržať sa do raňajok viditeľná. A k tomu aj oblečenie... Kvôli celonočnej tme a tomu, že slnko svietilo iba na kúsok môjho tela keď odhrniem paplón vyzerá to, akoby sa odhrnul sám. Akurát keď sa koberec zvlní na miestach, kde položím neviditeĺné nohy, zaklope a zobudí nás osobný budíček. Och, aspoň viem že si nemusíme nastavovať budíky. Keď sa prebudí aj Jennifer, opatrne sa postavím a potichu prehovorím, aby som ju nevydesila keďže som celá, aj s pyžamom neviditeľná. Emh, Jenn, ja iba..nezľakni sa, chvíľu ma nebude moc vidno, dobre? Inak dobré ráno. Oznámim jej a na koberci vidno, ako drobné stopy postupujú v kúpeĺni. Nato sa dvere otvoria a znova zatvoria. V kúpeľni sa pustí voda, opláchnem si ňou tvár. Nato sa dvihne kefka a o chvíľu jej koniec zmizne v mojich ústach. Keď nsi vyčistím zuby, prečešem si po hmate vlasy. Vďaka tým pár minútam na svetle sa do izby vrátim už s obrysmi tela a bledými fialovými fľakmi predstavujúcimi oči niekde meter a pol nad zemou. Sadnem si na posteľ. Och, potrebujem sa najesť, nemám z čoho čerpať energiu na zviditeľňovanie. Rýchlo vytiahnem z nočného stolíka bledý make-up, aby ma bolo vidno aspoň čiastočne a oblečeniem sa do snehobieleho pohodlného dlhého svetríka, ktorý zakryje krátke kraťase, na nohy si natiahnem rifľovomodré nadkolienky a obujem si chlpaté biele papučky. Priestor medzi svetríkom a nadkolienkami zostane prázdny, iba po okrajoch sa dá rozoznať akýsi nejasný obrys nohy. Počkám na Jennifer a vyrazím s ňou na obed. Make-up vyzerá na neviditeľnej tvári strašidelne, ako maska s dierami namiesto očí a úst. Keď sa dostaneme na raňajky, dvihnem tanier a naložím si na neho dva toasty, k tomu kopu koláčov a natriem si džemom a nutellou asi 5 krajcov vianočiek. Vezmem si k tomu kakao. Kam si sadneme?

Ředitel - Grim Reaper - 23. října 2012 20:29

I přes všechny obavy, noc proběhla celkem v klidu. Kromě několika lehčích přestupků, asi prakticky nic nestalo. Studenty budí o půl sedmé vychovatel. Od 6 do 8 je snídaně, kde jsi mohou vzít studenti rovnou i svačinu na dopoledne. Snídaňoví buffet nabízí vše od cereálií, po celozrnné pečivo, toasty, marmelády, čerstvého ovoce a zeleniny, sýrů, uzenin a salámů. Pečiva jako jsou buchty, vánočka, loupáky, koláče. Z pití je to mléko, čaj, kakao, bílá káva, džus. Studenti jsou povinni před odchodem do školy pokoje uklidit! Vynést koš, zanést, ustlat postele, urovnat oblečení ve skříni, utřený prach, srovnané věci na poličkách, čistá koupelna, v případě potřeby i vytřít podlahu. Vše k uklízení naleznou v koupelně, kromě vysavače. Uklizenost pokojů se bude hodnotit a nepořádníci budou pokáráni a při opakování budou i potrestáni. Rozvrhy visí na nástěnkách. Venku je lehce zamračené počasí, ale na déšť to moc nevypadá. Dneska, protože je vyjímečný den, tedy první den školy, je výuka pouze do 11:40. Třídní hodiny a tak dále. Skupina 1.Ra bude ve své kmenové třídě 203. Skupina 1.Rb bude ve své kmenové třídě 105.

Vergil - 23. října 2012 21:24
	Když jste Smrt, máte jednu výhodu, dny jsou pro vás jako minuty. Týdny hodiny, měsíce dny a roky týdny. Ráno. Eliz už bude asi vzhůru. Nejspíš bude i v jídelně. Moje tušení mi potvrdí i stíny, které mě tam přenesli. Vynořím se z Lizina stínu, který byl pod židlí. Chytnu jí zazadu okolo ramen a políbím na tvář. "Brý ráno."

Elizabeth Winter - 23. října 2012 21:32

Jídelna Zrovna jsem pila džus, když mě Asariel nečekaně chytil zezadu okolo ramen a políbil mě na tvář. Lekla jsem se ho, takže jsem se hned začala dusit, protože jsem vdechla džus. A ještě pomerančovej, takže to hrozně pálí. Chvilku se dusím a pak jen povídám. ,,Dobré ráno, ty mě asi opravdu chceš zabít že?" má kůže změnila barvu na fialovou, protože jsem zčervenala, a má kůže je normálně modrá. ,,Jakou jsi měl noc?" Koukám na něho s úsměvem, ale vidím, že je nějaký, nevím, jiný. Jako zamyšlený. Stalo se něco? Pomyslím si. A koukám se co se bude dít dál.

Nanae *Wolfy* Bonuru - 23. října 2012 21:54

Ráno S trhnutím jsem se probudila sotva mi pod polštářem zavibroval telefon. Ještě ani nezačala hrát písnička, už jsem budík vypnula, sebrala hromádku oblečení ze skříně a vydala se do koupelny. Bylo 6:00, takže jsem měla času dost. Vlezla jsem do sprchy, pustila na sebe horkou vodu a spokojeně sklopila ouška, aby mi do nich nenatekla voda. Asi po deseti minutách ze sprchy vylezu, osuším se a zaklepu hlavou, aby přebytečná voda z vlasů nekapala na zem. Přejdu k fénu na vlasy, zkontroluji, jestli jsou dveře zavřené, abych Nikko nevzbudila a vyfénuji si vlasy. Ouška si nechám schválně lehce mokrá. Obléknu se mého oblíbeného oblečení. odkaz Vyjdu ven za sprchy, kde za sebou uklidím, aby tam bylo krásně nablýskáno a počkám, než přijde vychovatel a oznámím u, že Nikko vzbudím sama. Jakmile se za ním zaklapnou dveře, zlomyslně se usměji. Nakloním se těsně nad ni a zastřihám oušky co nejvíc, aby z nich kapala voda přímo na její obličej. Jen co otevře oči začnu se na ni ksichtit v co největších grimasách. "Dobrý ránko.." nevinně se zaculím,když se posadím. Neovládnu se a začnu se smát. "Vidět jako první po ránu zrovna mě ti byl čert dlužnej, co?"

Belarion - 23. října 2012 22:21

Duše jenž nemůže již nikdy nalézt odpočinku Poslouchal sem muziku ještě minimálně hodinu po večerce. Naštěstí pro mě sem nikoho nerušil, jelikož sem si jí pustil přes sluchátka. Hlavu mi tížila století vzpomínek, lidí, události a krve jenž nikdy nemohou být zapomenuta. Ta démonka jenž měla takový urážlivý tón ve mě vyvolala mnoho asociací. Připomínala mi nacisty. Ty na mě a ostatní mluvili stejně, stejný tón, mluva i přístup k ostatním. Můj pohled byl opřen někam za mlhu prostoru a času. Možná jsem vypadal že jsem vzhůru ale ve skutečnosti jsem snil a vzpomínal. Hell Zobrazit SPOILER Vzpomínal sem.. ten žár, plameny a všude ten křik. Vzpomínám si na ten hlas. Padlý anděl... první zrádce, Jitřní hvězda, pokušitel. Slyšel sem jeho hlas v mojí hlavě. Neviděl sem ho, na to sem nebyl dost hluboko. Ty patříš mě, duše tvého otce patří mě, tvá matka, tvý bratři, celý váš klan bude patřit mě. Tak jak měl již od začátku. Vždyť mi zbylé klany slouží již tak dlouho tak proč ne vy černí? Rozhlédl sem se a viděl že mluví pravdu. Mnoho mých bratrů zde bylo a ničilo. Koupali se v ohni a užívali si nekonečné prostory pekla. Jenže byli otroci... to moje rodina nechtěla. "Já nejsem tvůj... zatím ne. Pocházíme odsud. První z nás se zde narodily. Můj klan tu žil společně s dalšími, s démony, dušemi a všemi stvůrami pekel dávno než ty jsi spadl z nebes. Byli sme vládci pekel než si přišel ty. A jednou budeme znovu" Ten smích byl děsivější než cokoliv dalšího než sem zažil... byl tak pronikavý. Nešel jenom skrze uši a do těla. Ne ten smích bylo něco co se dotýkalo mojí nesmrtelnosti a ohýbalo si jí k vlastní vůli. Padl sem na kolena a snažil se popadnout dech. Vy jste předvoj pekla... první a poslední vyslanci pekla které uvidí svět nahoře. Co na tom že jsem přišel a sebral vám ten váš směšný trůn? Nedal sem vám klíče odshora? Nedovolil sem vám čas od času vyjít na svět a ničit v mé vůli? Konečně sem popadl dech a zvedl se. "Zradil si nás... dal si nám pohled na svět a pak si z nás udělal otroky. Ale černí se ti nepodrobí... nikdy!" Opět ten smích ale tentokrát sem byl připraven. Černý tabart vlál kolem mého lidského těla a hrozivá aura se roztahovala kolem mě když se ďábel díval mým směrem. Patříte do pekla... vy jste peklo. A časem uděláš chybu. Stejně jako tvý předci. Uděláš něco a tvá duše bude opět má. A pak... pak už se mě nikdy nezbavíš. Vzpomínky se pomalu rozplynuli a já opět připlul do přítomnosti. Pořád sem se třásl při vzpomínkách na jeho hlas. Posadil sem se a pohlédl do zrcadla na zdi. Zklamaně sem přešel k oknu a snažil se uklidnit. Perfektní pamět je prokletí jako žádné jiné. Pořád sem si perfektně pamatoval můj strach a ten mě pronásledoval doteď. Moje tělo se instinktivně proměnilo na mojí přirozenější podobu. On tu není... Zatím ne. Uklidni se... zjemni zuby, zatáhni rohy. Klid... U otevřeného okna sem se zahleděl v dál a další vzpomínka dohnala mojí ztrápenou duši. Španělsko - 1649-> 1652 Zobrazit SPOILER Pamatoval sem si to. Pamatuji si vždycky všechno. Každý pach, každý odraz světle na barevném kamínku v kapradí. Šel sem zrovna skrze les do města Sevilla. Nijak sem se v tu chvíli netajil že nejsem člověk. Neměl sem důvod. Lidé se mě báli a já bych dokázal zničit každého kdo by se mi postavil. Ačkoliv bych to nikdy neudělal. Mniši mě naučili jak žít v míru. Nebral sem životy. Strašil sem... bránil se, ale nikdy nezabil. Zatímco jsem šel do města a přemýšlel o svém životě tak sem uslyšel výkřik tichý, zaskočený, ženský výkřik. Podíval sem se tím směrem a uviděl mladou dívku. Byla nádherná, to bylo jediné na co sem v tu chvíli mohl myslet. Dokonce to bylo jediné co v tu chvíli vypadlo z mých hloupých úst. Měla krásné zelené oči, tak zelené jako mech na němž stála bosou nohou. Na sobě roztrhané šaty, které byli zašívané víckrát než já a dlouhé vlasy barvy ohně. Dívala se na mě a neustále mumlala. "El Diablo... ďábel... " Chtěl sem jí vysvětlit že nejsem démon a že jsem jí nepřišel zabít. Jenže vysvětlete to někde kde křesťanství zasáhlo tak brutálně do srdcí lidí. Než sem k ní došel na dva kroky tak omdlela. Inu co sem mohl dělat. Vystopoval sem její příbytek a donesl jí dovnitř. Byla to jenom rozbitá chatrč, která držela pohromadě maximálně špínou a plísní. Jakmile se probudila tak opět vystrašeně křičela. Inu nevěděl sem co říct. Nevěřila by ničemu co bych řekl. Tak sem si hold zahrál na démonského zvrhlíka. Řekl sem že dívku tak krásnou nemohu jenom tak zabít. A že jí nabídnu cokoliv když mi dovolí těšit se z její krásy. Měl sem tak jednoduchý plán. Myslel sem že si řekne o bohatství jako většina lidí. Pak bych jí přinesl trochu zlata, dal jí polibek a rychle se ztratil. Jenže ona mě naprosto uzemnila. Jediné po čem toužila bylo abych neubližoval žádnému člověk v blízkém městě. Byla tak nevinná a hodná, skoro neuvěřitelně. Slíbil sem jí to a nakonec se věci vyvinuli tak že jsem s ní zůstal. Myslel sem si že zůstanu jenom na noc. Ale z jedné noci se stali skoro tři roky. Tři roky naplněné nespoutanou vášní a láskou. Byla moje první skutečná láska a já myslel že to bude trvat navěky. Byl sem blázen... ten nejhorší blázen. Bydleli sme na samotě, nikdy nás nikdo nerušil. Byli sme šťastní ale já občas musel vyrazit na lov. Měl sme hlad a tak jsem jí opouštěl na dlouhé dny než sem nalovil dost krve a masa k utišení mé touhy po zabíjení a mase. Jenže tehdy se všechno zvrtlo. Přišel jsem domů jenom abych našel chatrč v plamenech a všude stopy krve a lidí. Šel sem po stopách až do města. Tehdy se moje nesmrtelné srdce zlomilo poprvé. Ve Španělsku řádil mor, viděl sem ulice zaplněné půl milionem hnijících mrtvol, krys a odpadků. Lidé byli vystrašeni a hledali odpověď u svého boha. Inu nakonec jí našly. Rusovlasá čarodějnice, bydlící v lese, šukající s démony a jenž uzavřela smlouvu s peklem přivolala tu zkázu na lid věrný Ježíši Kristu. Viděl sem svojí lásku přivázanou ke kůlu. Bylo na ní vidět že jí dlouho mučili. Všechny prsty chyběli, ruce a nohy zlámané, dlaně a chodila probodaná hřeby, chybějící oči a pořezaný obličej tak vypadala moje láska než zapálily oheň. Chtěl sem všechny zabít... tolik mnou pěnila nenávist že jsem chtěl prostě město zničit. Jenže jsem nemohl. Vázal mě slib a smlouva, slíbil sem že nezabiji nikoho ve městě. Kvůli ní... A tak jsem jenom zařval. Můj hlas přehlušil veškerý křik davu a já zaslyšel Esteřinu odpověď. "Odpusť mi lásko... odpusť. " Nemohl sem se na to dívat. Moje tělo se začalo měnit z čisté nenávisti k lidské rase. Lidé začali křičet když viděli moje rohy. Křičeli něco o démonovi. Jenže nic nemohly. Pamatuji si pohled toho kněží když sem se objevil přímo mezi ním a hranicí. Mluvil v modlitbách a pak mě praštil tím svým křížem do hlavy. Nezabil sem ho... to jsem nesměl. Ale vzal sem mu jeho kříž a vrazil mu ho do stehna. Ucítil sem jak mu povolily svěrače a uslyšel tasení mečů. Jenže já to nevnímal. Místo toho sem přišel k mojí Ester která křičela bolestí a jednou ranou jí utrhl hlavu. Nemohl sem dělat nic jiného. Nemohl sem jí nechat dál trpět a svoje zranění nemohla přežít. Byla jenom člověk a já jí mohl dopřát jenom rychlou smrt. Skrze moje ústa se vyhrnuli bílé plameny. Ty jenž pálí ty nejhorší duše v pekle a pomocí nich sem během úderu srdce spálil veškeré ostatky mojí milované. Přes oči mi tekl proud vody když jsem zvedl hlavu k nebi a zařval. Můj hlas drtil bubínky a tříštil okna na celém náměstí. Byl to výkřik plný hněvu a bolesti. Výkřik který má jenž muž, který ztratil vše jenž miloval. Se slzami v očích sem se otočil na lidi shromážděné na náměstí a poté sem zmizel. Opět sem se probral a moje myšlenky opět patřili mě a ne minulosti. Zmizel sem ze známého světa a neobjevil se skoro třista let. Tři sta let v éře Edo. Učil sem se všemu co šlo. Jenom na ní nemyslet. Kéž by to šlo... Ale život šel dál. Mrtvý zůstali mrtvými a mi živí museli žít. Došel sem zpátky k posteli a lehl jsem si. Do uší mi hráli Sabaton a já pomalu usnul. Jenže ani spánek nedopřeje duši klid. Polsko-německo 1920-1945 Zobrazit SPOILER Sabatoni mě vrátili do mého posledního lidského života. Života co jsem trávil jako obyčejný židovský mládenec se svojí manželkou a rozkošnými dvojčátky. Má žena Elis byla drobná, trošku při těle ale pěkně stavěná černovláska. Naše dcerky byly na začátku války asi šestileté černovlasé a opravdu ty nejrozkošnější bytosti co sem kdy potkal. Byl jsem učitel v malé vesnici na hranicích s Běloruskem. Nikdy sem se příliš o politiku nezajímal, sice tu byla stále hrozba z Německa a zvyšující se napětí. Jenže já věřil že se to srovná. Věřil sem že to bude dobré a že nenásilné řešení zvítězí. Viděl sem přeci jenom lidský pokrok za celá staletí a tak jsem věřil že lidé to zvládnou vše překonat. Pak začala válka. První útok jsme odnesly opravdu tvrdě. Přišli na nás se samopaly, tanky, letadly, plamenomety. Naše jednotky neměli nikdy šanci. Báli sme se. Moje žena se strašlivě bála a moje děti se bály. Jenže neměli sme kam utéct. Samozřejmě mohl sem nás odsud dostat pomocí své magie. Jenže... nikdo ani moje žena nevěděla co jsem. Byla ortodoxní žid. Kdyby věděla že jsem něco co pochází z pekla... bál sem se že by mě opustila. A tak sme čekali co pro nás válka přinese. Kdybych se měl rozhodnout mezi tím co mě čekalo a věčností v pekle tak bych přivítal peklo jako nejlepšího kamaráda. Mojí ženu umlátili Němečtí vojáci při jednom ze zátahů na židy v 20. 01. 1940. Moje děti a já jsme byli převezeni do Auswitz Birkenau 3. Netušili sme co nás čeká. Šly jsme normálně do sprch jak nám poručili. Všichni šly do naha, dostali sme ručníky a kousek mýdla. Nastrkali nás do té místnosti a zavřeli dveře. Bylo to divné ale všichni byli tak vystrašení. Stáli jsme jeden vedle druhé něco přes stovku lidí v jedné místnosti a všichni se báli. A pak to začalo... do místnosti místo vody padali kostičky a pak se začal zvedat plyn. Všichni křičeli. Lidé se mlátili, tlačili, šlapaly po těch jenž se neudrželi na nohou. Držel sem svoje děti pod sebou a šeptal jim že to bude dobré. Jenže sem věděl že nebude. Kdybych věděl že sem pustí plyn nikdy bych sem nevlezl se svými dětmi. Jenže jakmile sme byli uvnitř tak jsme se nadechly jedovatého plynu. Viděl sem a cítil sem jak z mých dětí vyprchává život. A JÁ NEMOHL NIC DĚLAT! Sledoval sme jak moje děti umírají. V bolestech, kašlali a plivali krev. Volali maminku a ptali se mě co se děje. Báli se... tolik se báli. Malá dětská tělíčka sebou naposledy škubla a přestala žít. Dopadali na ně slzy. Tolik slz je skrápělo a já naříkal. Někdo mi pozvrazel záda a všechno bylo cítit, výkaly, močí a zvratky. Jenže nic z toho nemělo význam. Jediné co mělo význam byli dva uzlíky masa, krve a zvratků co leželi pode mnou. Ležel sem tam asi pět minut, než sem dokázal vstát. Když jsem vstal byl můj pohled ledový a prázdný. Rozhlédl jsem se po místnosti naplněné plynem. Všude byli mrtvý. Viděl sem všechny ty těla a už mi nezbyl soucit. Viděl sem batole udušené v obětí své matky. Viděl sem asi padesátiletou ženu která měla rozdupadnou hlavu jak po ní lidé šlapali a snažili se dostat pryč. Viděl sem muže ženy všech velikostí a věků, všichni mrtvý. Jenom tak... mávnutím proutku někdo odsoudil tolik lidí k smrti. Konečně mi došel rozsah téhle války. Nikdo nevěděl co se v koncentračních táborech děje. Nikdo z nás to netušil. Říkali nám že jde jenom o deportaci. Že nás jenom stěhují. Jenže mě došlo že nás tu vyvražďují. Kolik tu asi prošlo lidí? Kolik jich tu zemřelo? Kolik obětí tu bylo za poslední tři roky? Milion? Dva? A co v jiných táborech? Co tam? Kolik zemřelo těch podlidí jak nám říkali? Nám... ne. Jim říkali podlidé. Židům, cikánům, Polákům, Čechům, Rusům. Byli sme pro ně verbež. Jen hmyz k zašlápnutí. Dveře se začali otevírat a já tím směrem natočil hlavu s prázdným výrazem v očích. Němci udiveně stály a zvedali samopaly směrem ke mě. Jenže je rychle pustili. Strach je donutil couvat od těch dveří a opět je zapečetit. Slyšel sem jak křičí nějaké rozkazy. A já se pomalu rozešel směrem k těm dveřím. Tam kde jsem šlápl zůstávala roztavená ocel. Můj zjev se plně oddal mojí černé polovině. Černé oči, dva metry vysoký, na rukách kostěné bodce, dlouhé drápy jako pařáty, ostré zbroušené zuby za nimiž bylo vidět oheň a dlouhé rohy. Dveřmi sem se propálil aniž by mě zpomalily. Němci na mě zírali jako na zjevení a začali střílet. "Jsem předvoj pekla. Jsem trest... jsem první a poslední co uvidí člověk na konci své cesty." Zvedl sem ruku a udeřil. Nejprve sem pochytal všechny Němce a zavřel je po dvaceti do těch jejich sprch. Poté sem pustil vězně a nechal je utéct. Trvalo to dva dny a dvě noci. Trhal sem Němce na kusy. Pojídal jejich těla a ničil jejich duše. Zabil sem všechny do posledního. Nezůstal nikdo kdo by vyprávěl o démonovi. Nakonec sem celý tábor spálil. Ráno na škole Probudil sem se s trhnutím. Dýchal sem zprudka a první chvíli jsem nebyl schopen poznat kde jsem. Levačkou sem si přikryl obličej zatímco v pravé ruce sem měl dlouhý široký meč a rozhlížel sem se po okolí. Trvalo mi skoro pět minut než sem se opět ovládl. Klid... dechová cvičení. Výdech, nádech, levá ruka nahoru, pravá dolů. Klid... Jsi na škole kde máš učit. Už není není žádný tábor, není nic. Všechno se zamaskovalo. Všechno popřeli. Nikdy to místo nikdo nenašel. Jediné co tam zůstalo sou dva velké opálené kameny. Dva kameny za dvě duše. Opatrně se zvednu a třesoucíma rukama naleji horkou vodu do konvice na čaj. Polovinu vody přitom rozliji jak mnou stále mlátí vzpomínky, strach, bolest a hlavně to že jsem podlehl vlastní slabosti a touze zabíjet. Slunce teprve vychází ale já již nechci spát. Podíval jsem na hodiny a bylo již něco před šestou. Zapnul jsem hi-fi a nastavil jí aby začala hrát kolem dvanácté odpoledne. Poté jsem se šel osprchovat. Dlouhá, horká sprcha bez jakýchkoliv myšlenek. Když jsem konečně osprchován tak se mi vrátil na tvář úsměv. Vybavil jsem se stejně jako včerejší večer a pomalu vyrazil dolů. Našel sem svůj rozvrh a tak jsem si ho sebral. Hm zdá se že dneska učím nějakou skupinu B. Hm ale až za dve hodiny. Tak to mám ještě spoustu času. Usměji se opět pro sebe a vyrazím směrem na internát do jídelny. Dorazím tam doslova jako uragán. Rozrazí se přede mnou dveře a já s milým úsměvem vyrazím rychlý krok směr bufet. "ááá výborně. Hm tak co bych si dal... hm... hm.. těžká volba." Nakonec sem si vzal dva celé chleby, půl kila salámu, čtvrt kila sýru, ovocný koláč a k tomu šest pomerančů. Spokojeně sem usedl k prvnímu stolu u kterého bylo místo a již tam alespoň někdo seděl. Inu jsem hodně družný a nebaví mě sedět samotného. "ááá Dobrého jitra přeji ve spolek a samozřejmě dobrou chuť. " Usměji se na každého kolem stolu, (jestli tam chce být někdo z hráčů tak to napište) a pokynu jim směrem k jídlu. Já si v klidu vytáhnu ubrousek, zastrčím si ho límec trika a pustím se do jídla. Jím kultivovaně a pomalu. Člověk by řekl že jím přesně jako slušně, možná až moc slušně, vychovaný člověk. Akorát jídlo přede mnou mizí ohromnou rychlostí. Vždy to vypadá že sem si dal jenom malý kousek něčeho a přitom o mrknutí později zmizela čtvrtka chleba.

Nargelas - 23. října 2012 22:22

Ráno raníčko... Můj spánek nebyl zrovna ideální. Bylo to hlavně proto že jsem měl noční můru, nebo jsem si to aspoň myslel že je to jenom noční můra. Vrahu! Ozvalo se mi v hlavě a pak jsem ucítil otřesnou bolest se kterou jsem se taky probral. Zjistil jsem že se mi povedlo na konci oné noční můry spadnou na zem a to hlavou na před. Aby toho nebylo málo měl jsem od vlastních spáru dodrásaný hrudník který se zrovna začínal regenerovat. Zrovna příjemné rano to bylo navíc bylo ještě až moc brzo ráno, protože ještě ani nezazvonil budík. Sebral jsem se a potichu se odebral do sprchy když jsem viděl že mám spolubydlícího. Ve sprše jsem byl hodně dlouho bolela mě hlava a teprv po nějaké chvíli jsem byl v lidské podobě uplně a snad už i pod kontrolou. Sem tam se mi v mysli myhli nějaké utržky z onoho snu. Uaaa mě z toho snad hrábne! Měl jsem chuť něco rozmlátit ale naštěstí jsem se ovládl, kdo ví koli by jinak z tohohle pokoje zbylo a rozhodně by pak nikdo nebyl nadšený. Vypnul jsem nakonec sprchu osušil se a uklidil po sobě. Dokončil jsem raní hygienu i když jsem přitom snad i spal, opláchl si obličej studenou vodou ale ani to nepomohlo na bolest hlavy. Pořád mi v hlavě znělo jedno slovo dokolečka: "Vrahu." Triko jsem měl rozdrápané od vlastních spárů a jiné jsem neměl. Takže mi nezbylo nic jiného než na to tričko hodit mikinu. Jediné řešení které mě napadalo mě zároveň děsilo. Došlo mi že jestli chci odpověď musím jít za samotnou smrtí. A tak jsem se ještě před raním budíčkem potichu vykradl z pokoje. Všiml jsem si rozvrhu chvilku jsem si ho pokoušel zapamatovat ale pak jsem se vydal do ředitelny, respektive za samotnou srmtí. Jak tam dojdu chvilku stojím před dveřmi nakonec se ale odholdám , zaklepu a čekám jestli mě nědko vybídne abych šel dál.

Ředitel - Grim Reaper - 23. října 2012 22:30
	"Dále." řeknu jen a očekávám příchod chlupáče.

Nargelas - 23. října 2012 22:41

Smrt Možná smrt sklamu ale přicházím v lidské podobě. No lidské.. mikinu mám od krve pod ní mám dodrásaný hrudník který už teď hojí poslední rány třeští mi hlava a neznám svou minulost. Když mě smrt pozve dál jenom polknu a vejdu. Teprve až teď mi tak nějak dojde že se jdu vlastně bavit se samotnou smrtí. "Dobré ráno, já omlouvám se že ruším ale chtěl bych se na něco zeptat." Chvilku počkám jestli mě někam usadí nebo ne. Poté se odhodlám ke své otázce. "Potřebuji se na něco zeptat, jenom doufám že vás to nijak neurazí nebo jestli to není neslušené.. ale potřeboval bych vědět jestli jsem někoho v minulosti zabil nebo ne.. Já mám totiž ten problém že jsem se asi tak před týdnem probral v nějaké uličce a víc se nepamatuju co bylo předtím nebo tak.." Divím se že tohle říkám normálně už ani ne nervózně prostě jsem to ze sebe vyklopil a přišlo mi že se i bolest hlavy o něco zmírnila.

Ředitel - Grim Reaper - 23. října 2012 22:50

Zubatá ústa se protáhnou do ďábelského úšklebku. Položím ruce lokty na stůl a výrazně propletu kostnaté prsty. "Ty, se ptáš Smrti, jestli jsi někoho zabil?Cha, cha cha..... velice jsi mě pobavil chlupáči. Takhle jsem se nepobavil už několik set staletí..... nechme vtípky stranou..." řeknu a v očních důlcích se oběví maličké jiskřičky. "Možná ano, a možná ne. Je pravda, že Smrt jsem vlastně já a jen já, ale i Smrt má svoje pravidla, svoje zásady, svoje úmluvy, které nesmí porušit, aby nenarušil křehkou vyváženost světa.... dobro a zlo...světlo a tma...." nahnu se blíž k němu. "Co mi za tuto informaci můžeš nabídnout? Tvou duši už mám dávno ve svém vlastnictví, nebo aspoň jednou budu mít, jakožto všech tady... takže duše tímto padá...mno a o nic jiného já nestojím....."

Nargelas - 24. října 2012 11:05

Smrt Heh pobavil sem smrt ? .. no aspoň něco. Nicméně pak se zarazím. Něco takového sem mohl čekat, nebo spíš měl. Mám co nabídnout smrti když duši už má? Možná jsem měl prvně přemýšlet o jiných řešeních někde musí být způsob jak se to dozvědět ale tohle je ten nejistější. Smrte je mi teď hodně blíž. "Leda tak nějaký další vtípek.. a nebo že bych se zavázal nějakou službou na nějakou dobu za tuhle informaci." Jako vlkodlak bych měl žít celkem dlouho.. pokud mě nikdo neuloví. Moment, vážně jsem nabídl že budu sloužit smrti? Možná to není nejlepší nápad.. zase na druhou stranu nejspíš ani ne nejhorší co jsem kdy udělal. Poté co odpovím nehnutě sedím před smrtí.

Lakšmí Rudini - 24. října 2012 13:52

Infarkt... Aneb běžná příhoda středoškolačky...   Pomaličku se probouzím a myšlenkami jsem stále na molu, otevřu oči a... Dostanu infarkt... Naštěstí ne, ale leknu se tak moc, až sletím z nemocničního lůžka, ze země se zvednu v proudu nadávek a konečně se pořádně rozhlídnu, teda ne, přede mnou se zhmotní driáda s vyčítavým výrazem ve tváři, pokusím se usmát, ale vzejde z toho jen bolestný šleb - narazila jsem si kostrč. Driáda mi jemně pokyne ke dveřím a přitom mi poradí slyšitelnými myšlenkami kudy mám jít do jídelny, žaludek jí na to odpoví nespokojeným zakručením, poděkuji a vydám se k jídelně, je ještě před sedmou, a tak vůbec nepospíchám... V jídelně si nabezu plný talíř zeleniny a jen jakoby náhodou k ní přihodím housku. Pomalu vyvažuji přeplněný talíř,  a tak se posadím hned k prvnímu stolu. U stolu sedí hlouček lidí a kousek od nich i na pohled starší muž, asi profesor, talíř má stejně přeplněný jako já a za límcem trika má běloskvoucí ubrousek. Trochu se k němu nakloním a nesměle se otážu: "Je tady volno?!" pak, však nepočkám na odpověď a posadím se naproti, muž mezitím spořádá polovinu bochníku chleba a já se jen pousměji, taky mám hlad jako vlk a žaludek mi to dá nespokojeně najevo, možná až příliš hlasitě. Pustím se do jídla a zcela kultivovaně spořádám celý talíř, a tak si zajdu pro další.

Belarion - 24. října 2012 16:43
	Na snídani Při snídani si k našemu stolu přisedne nějaká dívka. Když se zeptá zdali je tady místo tak přikývnu. "Ale jistě... přisedněte." Když vidím jak se mladá slečna doslova přecpává tak nasadím milí úsměv. Jakmile se vrátí s druhým talířem jídla tak podotknu. "Je osvěžující vidět dívku jenž chápe význam slov: "Snídaně jest základem dne." a nebrání se tomu pořádně najíst."

Ředitel - Grim Reaper - 24. října 2012 17:09
	Tlumeně se zasměji. "Chlupáč mi nabízí své služby... jsem velmi, velmi pobaven.... opravdu velmi...." zahýbu propletenýmí kostěnými prsty. Na tváři mi zůstává stále ďábelský úsměv. "Inu, řekněmě, že vím co tě čeká v budoucnu a řekněme..... že, mi tuto službu mnohonásobně splatíš...... takže ti mohu s klidným svědomím povědět, že nezabil. Ten kluk přežil, ale tys ho nakazil..."

Lakšmí Rudini - 24. října 2012 17:13

Kdo se tady přecpává?! "To víte... Hlad je svi..." začnu, ale rychle se zarazím před nevhodným vyjádřením, je to přece učitel, lehce se ošiju a spustím odznova. "Hlad je... Huh... Vždyť to je jedno..." zakřením se, zamířím na jeho vousy vidličkou a násilnicky přivřu oči, a taky dám se do vysvětlování, "víte, tohle odvykle nedělám... Jen jsem trošu ´čarovala´" naznačím do vzduchu uvozovky, "vy se také neomezujete..." ukážu vidličkou na druhý bochník, který ještě nestihl spořádat.

Belarion - 24. října 2012 17:20

Snídaně Zasměji se nahlas a pokrčím rameny. "Inu neomezuji. Když člověk přežije pár morových ran, několik hladomorů, přes šedesátek válek a Španělskou inkvizici tak se naučí neomezovat." Vezmu si kus chleba a spolknu. "Život mě naučil vážit si okamžiků kdy člověk má co jíst. Tudíž když mi tady nabízejí tolik jídla byla by škoda nenajíst se do sytosti. Navíc mi Musashi-san vždycky říkal abych se nasnídal co nejvíc můžu. Páč u oběda už můžeme být mrtvý." Další upřímný smích jako kdyby s mi povedl opravdu skvělý vtip. Poté se podívám do jejích očích, tak aby mohla vidět století síly a moci které se ve mě skrývají. "Navíc se vždycky přecpávám když sem nervózní. A první den na nové škole dokáže být vždy trochu stresující. " Zmizí druhý bochník chleba a zůstanou na talíři jenom zbytky salámu, které začnu pomalu dojídat

Lakšmí Rudini - 24. října 2012 17:31

Španělská inkvizice?! "Huh... A kolik vám je?! Jen tak pro zajímavost..." zeptám se po chvíli přemýšlení, ale kdy byla Španělská inkvizice, na to si ne a ne vzpomenout, pak mi to dojde! My jsme se o tom nikdy neučili... "A co že to jste?! Taky jen pro zajímavost..." vstanu a zajdu si pro třetí talíř. "Připadám si jak ten malíř z Duma Key... Ten měl pak také šílený hlad..." řeknu a omluvně kývnu směrem k talíři zeleniny...

Vergil - 24. října 2012 18:14

"Proč bych tě chtěl zabít, když jediný důvod, proč "zabíjím" anděli, je jejich duše. A tu tvou už přeci dávno vlastním...." řeknu a znovu jí políbím na tvář. Zůstanu přitisknutý svou tváří k její a zavřu u toho oči. "Ona byla noc?" zeptám se. "Ne, žertuji. musel jsem zkontrolovat, jestli jsou všichni na svých pokojích. Kromě nějaké holky se zvířecíma ušima, jsem víceméně nikoho nenachytal. A jelikož ta holka šla rovnou do svého pokoje, tak jsem já nechal být. Koneckonců, je tu první den, ale dneska už tomu tak nebude.." uculim se.

Belarion - 24. října 2012 18:22

Usměji se a sním poslední kousek masa na talíři. "Tajemství zrodu, věku a příslušnosti ke klanu se neprozrazují jenom tak kvůli zajímavosti." Prsty si sjedu po vousech. "Přeci jenom tyto otázky ve světe kde žijeme znamenají rozdíl mezi životem a smrtí." Ukáži na ní prstem. "Jste mladí a vyrůstáte v novém světě. A pár z nás starých se vám snaží pomoci. Naučit vás koexistovat a spolupracovat. Jenže staří jako já se neradi mění. Existují tu staletí krevní msti. Nenávist, přirození nepřátelé a tak podobně. Pořád existují skupiny andělů jenž útočí na peklo a vyvražďují všechny s démonskou krví bez ohledu na věk a to jestli skutečně jsou zlý. Existuje mnoho ras které útočí na jiné jenom protože mohou. Jedinou šanci kterou má bytost tam venku ve světě jsou tajemství a iluze. Neboť dokud nikdo neví co jste zač, ani jak jste starý nemohou vás tak snadno zabít. Ale mi všichni tady na škole se to snažíme změnit. A doufám že se nám to povede" Stále se příjemně usmívám zatímco povídám staré pravdy. Poté si sundám ubrousek a začnu se zvedat. " Zatím se mějte mladá slečno... a neostýchejte se pořádně najíst. Ředitel si stejně jednou vezme nás všechny. Tak mu můžeme alespoň provětrat peněženku na stravě." Další hlasitý smích a už odcházím odklidit talíř a mizím hledat místa kde asi budu učit. Přeci jenom když je najdu jednou tak už je najdu vždy. Takže další hodinu procházím všemi místy které se vyskytují na zdejší škole

Lakšmí Rudini - 24. října 2012 18:31
	Asi hodně starý... Že?! Udělá mi menší přednášku, a pak mi řekne, že smrt si stejně vezme nás všechny. "Víte... Hmm, starý pane," zakřením se, "to že si mne vezme náš pan velectěný ředitel, mi je jedno, jsem totiž hinduistka, takže příště jako mravenec... A vy se také mějte..." lehce naznačím úklonku. Skloním se zpátky k talíři a nerušeně pokračuji v jídle.

Rheia Brannick - 24. října 2012 18:36

Celou noc?   Vzbudili mě až vychovatelé. Do háje! Já vážně spala celou noc? Hustý! Vyskočím z postele a rychle ji ustelu. Nejsem bordelář, takže ani nemám co uklízet. Vlezu tedy do sprchy a umyju se. V pokoji na sebe navlíknu první tričko a kalhoty a na nohy nazuju obyčejné kecky. Koukám na sebe do zrcadla. Tohle nepůjde. Kecky změním na boty na ďábelských podpatcích. Jsou černé a semišové na platformě. Boží! Kalhoty jsou už černé jeansy a tričko měním na fialové volné tílko. Navlíknu na sebe svou milovanou černou koženou bundu a s jablkem v ruce vyrážím z pokoje. Na jedné z nástěnek si všimnu visícího rozvrhu. Do háje druhý patro… Je čas snídat. Vydám se tedy do jídelny. Zastavím se ve futrech. Nechám zmizet ohryzek. Teď bude pořádný jídlo. Rozhlížím se po jídelně. Všechny stoly, kde bych se s někým známým mohla bavit, jsou plné a tam kde jsou volná místa, nikoho neznám. Zůstávám stát na místě. Tohle ne… Vycouvám a už mířím do své třídy. Sice hodně brzo, ale nevadí. Než na těhlech podpatcích dojdu do druhýho patra, kdo ví, co se stane. Po cestě jsem na nikoho nenarazila. Vrazila jsem do třídy č. 203. Hurá jsem tu první! Svalím se do poslední lavice.

Elizabeth Winter - 24. října 2012 19:37

... ,,Proč? To nevím, ale málem se ti to povedlo." Můj obličej již začíná dostávat normální modrou barvu. ,,Divím se, že jsi nikde nepotkal ledovou duši. Byla celou noc venku...Ani nevím kde. Takže jsem na pokoji zůstala úplně sama. Ale abych řekla pravdu, tak mě překvapilo, že se mi nezdála má noční můra." Za chvíli musím do třídy. Chjo. Ani jsem se nekoukla kam mám vlastně jít. No snad to najdu. Zapřemýšlím a pomalu dojím snídani. ,,Omluv mne dojdu si pro nějaké ovoce na svačinu a odnesu ten tác." Pomalu se vysoukám z jeho objetí a vstanu, abych si mohla vzít ten tác a odnáším ho. po cestě nazpět si vezmu jablko, banán a pár mandarinek. A zase se vydám k němu.

Cheru B. Grigori - 24. října 2012 20:19

Ráno Po rozednění se zvednu do sedu a vymotám se z přikrývky do které se mi podařilo Orfeus-ví jak zamotat. Protáhnu si křídla a paže. Svezu se z postele a ustelu. Pečlivě, roh na roh. Jsem sice zvyklá na všelijaké obsluhování, ale neschopná nejsem. Když se postavím, prohnu se v zádech a propnu ruce za hlavou. Příjemné. Cítím se klidně, po dlouhé době snad i zdvořile zvědavá. Vyčistím si zuby, protože i andělé dělají takové věci. Opláchnu si obličej teplou vodou a jakmile jsem si jistá pořádkem v koupelně, otevřu skříň. Lehce se pohupuji v bocích do rytmu písně, jejíž jméno jsem už dávno zapomněla. Po zhruba čtvrt hodině stojím před zrcadlem v inkoustově modrých šatech nad kolena a se šněrováním na zádech. Na krk si pověsím stužku s obyčejným stříbrným křížkem. Doplním černými nadkolenkami. Rozčešu si vlasy a stejnou černou stuhou, jaká mi visí kolem krku je na temeni svážu ve vysoký culík. Konečky vlasů mi sahají až ke štíhlému pasu. Ještě jednou zkontroluji pořádek v pokoji a vyrazím na snídani. Tiše, ale ne nenápadně vejdu do jídelny. Stejně jako včera večer si vezmu jen trochu vody ale tentokrát mě přiláká ovocný koláč. Se sklenicí a koláčem v druhé si sednu k náhodnému dosud opuštěnému stolu. Pomalu otrhávám kousky koláče a vkládám je do úst. Klidným pohledem se rozhlížím kolem sebe a tentokrát dokonce zapomenu na odhánění studentů od stolu pohledem. Přeci jen, první den studia...

Vergil - 24. října 2012 20:46

"Jistěže, jen běž..." zatímco čekám až se Liz vrátí, rozhlížím se okolo a přitom jsi pohrávám s jednou z dušiček. Ostatní nevydají nijak dobře, zřejmě nejsou zvyklí vstávat takhle brzo. Další z výhod když jste Smrt, nepotřebujete spát ani jíst.... Však oni jsi za čas zvyknou na to ranní vstávání. Mou pozornost upoutá osoba, která právě vešla do jídelny a sedla jsi sama ke stolu. Rozhlíží se okolo sebe. Když její pohled dojde i na mě, jen se šibalsky usměji, zamávám a řeknu: "Nazdar Cheru...."

Elizabeth Winter - 24. října 2012 20:55

hádka? Po chvilce se vrátím k němu a všimnu si, že jeho pozornost upoutá ta holčina, jak si né příliš mile vyměňovali názory. A je to tu zase. Má myšlenka se v hlavě vyplodí naprosto nečekaně. Ale myslím, že oprávněně. jen na něho promluvím. ,,Mám tě nechat v klidu?" Má otázka nemá vyznít naštvaně nebo tak. Nechci se zase přimotat do jejich hádky nebo výměny názorů. ,, Já jen, že bych asi šla ještě do pokoje, než začne vyučování, abych si ještě trochu odpočinula a připravila." Tak trochu doufám, že půjde se mnou, ale vůbec mi nebude vadit když zůstane.

Caille - 24. října 2012 21:36

Poměrně klidné ráno o samotě Ráno se vzbudím a kouknu kolem sebe, pořád vp okoji nikdo není. Pokrčím rameny sám pro sebe, možná jsem spal tak tvrdě, že jsem ani nezaregistroval spolubydlícího. Rychle poklidim malý bordel a v plné parádě vyrazím na snídani. Moc si nevšímám ostatních, po ránu nejsem zrovna dobře naladěný. Mířím do jídelny, než mě napadne zastavit se pro Nanae do pokoje. Ani nevím, jak mě to napadlo, ale po čichu se otočím a změním směr k jejímu pokoji. Dojdu tam a lehce zaklepu, když vykoukne, zazubím se. "Dobré ráno prtě, hodláš jít dneska na snídani nebo budeš o hladu?" vypálím první s lehkým úsměvem. Nakouknu dovnitř a kapka, když zahlédnu Nikko. "Doufám, že neruším. Tak pojď" odstoupím ode dveří aby mohla vyjít. Společně pak zamíříme na jídlo.

Nanae *Wolfy* Bonuru - 24. října 2012 21:45

Caille Pokud se Nikko neprobudila, jen pokrčím rameny a chystám se na snídani, jestli ano, tak se s ní vesele bavím. Najednou zaslechnu jak někdo klepe na dveře. Zastřihám ouška a nakloním hlavu na stranu. Chvíli, než jdu otevřít dveře jenom začichám a pak se překvapeně usměji. "Baf!" zasměju se jakmile prudce otevřu dveře a chci ho pozvat dál, ale v tom mi řekne, ať jdu s ním na snídani. Pokrčím rameny a zaculím se na Nikko. "Půjdu, nevadí? Jestli se ti bude chtít, přijď potom za námi." mávnu na ni ve dveřích a zavřu je za sebou. "To si piš, že se jdu najíst, bráško!" zasměju se a v tom se zarazím. "J-Já mu řekla bráško! Proboha ne! Co si teď bude myslet..?"panikařím v duchu a ak se na něj jenom zaraženě podívám. "N-Nic jsi neslyšel, do-dobře?" nervózně se na něj uculím a výrazně přidám na rychlosti.

Caille - 24. října 2012 21:48

Prtě Zasměju se a pak se trochu zarazím nad tím oslovením. Zamyšleně na ni kouknu, vylítlo to z ní uplně automaticky, jako kdyby to tak vážně bylo.´ "To je v pohodě, nevím proč, ale nevadí mi to.." pokrčím rameny, po chvilce svižné chůze dojdeme do jídelny. Cestou ještě rychle mrknu na rozvrh a postřehnu číslo učebny. "Bezva jsme ve stejný třídě" usměju se na ni jemně a poberu si cereálie s mlékem na snídani. Usadím se k poslednímu prázdnému stolu u okna a pustím se do snídaně.

Nargelas - 24. října 2012 22:39

Smrt Oplatím? v Budoucnu?.... uf tak já ho nakonec neza ... dohajzlu.. to je snad i horší než kdybych ho zabil. Nevěděl jsem jestli mám jásat nebo ne každopádně to snad muselo být lepší než kdybych zabil. Rači už jsem se nehodlal na nic ptát abych smrt neurazil nebo abych nemusel zplatit nějakou cenu. "To je vše děkuji." Řeknu zvedám se k odchodu akorát u dveří se ještě otočím a dodám: "A jako ředitele bych vás akorát chtěl poprosit jestli by šlo někde udělat místnost stranou odevšech kde budou stříbrné řetězy. Protože při úplňku se vůbec neovládám takže nejjednoduší bude když mě někdo spoutá vždycky na noc do těch řetězů." Počkám ještě na odpověd a pak už vyjdu z ředitelny. Po tomhle rozhovoru mi ale hlavou víří pořád strašně moc myšlenek. Nemám ani hlad, nejspíš proto že jsem včera spořádal tolik masa a navíc bylo by tam moc lídí. Vrátím se tedy k nástěnce s rozvrhem a podívám se kam mám jít. Hmm 203 A vydám se tím směrem. Jak tam dojdu už vidím v zadní lavici Rheiu v jejím rebelském oblečení, aspoň mě to tak přišlo, za to já jsem teď vypadal jak po útoku vlkodlaka což bylo hodně ironické. "Čau, už je líp?" Zeptám se a sednu si taky do posledních lavic kousek od Rhei

Nanae *Wolfy* Bonuru - 24. října 2012 23:11

Jídelna Ještě celá červená dojdu za Caillem k bufetu naberu si všechno, na co mám chuť. Málo toho zrovna není a tak pochybuji, že to všechno sním, ale bráška mi kdyžtak pomůže.Zaculím se. Rozhodla jsem se Caillovi říkat prostě bráška. Sice mu to možná začne potom vadit, ale to budu řešit až situce nastane. Sednu si k němu ke stolu úplně u okna a jen p dosednu, začnu do sebe házet jednu pochoutku za druhou, i přesto ae jím kultivovaně.Jen co dojíme, jdeme se podívat na rozvrhy a učebny. Hned jak je to možné vyhedáme učebnu, což nám tal deset minut zabere, vejdeme dovnitř. Já chvilku otálím, ale Caille jde sebejistě rovnou k lavici u okna a sedá si. Pokrčím rameny a sednu si k němu.Chvíli klábosíme o všem možném i nemožném a v tom vejdou Rheia s Nargelasem. Zazubím se a mávnuna ně, ať si sednou k nám.

Caille - 24. října 2012 23:16

Jídlo a přesun do třídy Pomalu a kultivovaně jím svojí snídani, a jen nechápavě sleduju Nanae, jak do sebe všecko hází. "Tak malá a tolik toho sní tyjo.." kapka a koukám na ni, jak se jen vědoucně zakření. Po jídle se zvedneme a jdeme se mrknout na učebnu, ačkoliv já už vím, kde jsme. Klidně tam dojdeme, netrvá to ani dlouho. Hned ve dveřích si všimnu Rhei a Nargelase, lehce jim mávnu a zamířím k oknu, kde se usadím do lavice. Usměv na Nanae, když si přisedne. Kouknu ven z okna, kam mam výhled, abych věděl, co mě čeká o hodinách nudy. "Jsem zvědavej na učitele..." utrousím jen tak poznámku a zírám ven.

Annie Gerardová - 25. října 2012 01:40

Čas po čase Hledím ke hvězdám ovšem nevnímám jen je a jako jindy i nyní ke mně opět přicházejí vzpomínky. Hádka docela prudká hádka nejdřív křičím já a pak on.Pak se pereme a pak ... pád.A když pak stojím dole a dívám se na sebe způsobem který mně můžou vidět jen ostatní tak si říkám Annie máš problém. Naslouchám rozhovoru dvou mužů:"Já se to nesnažím uhrát na nepříčetnost." "Chcete říct že vás skutečně navštěvuje vaše mrtvá přítelkyně?" "Ano je tu s námi i teď." Jackův právník se podíval přímo na mně,ale neviděl mně.Ještě nemohl bylo moc brzo,ale asi si myslel že tohle jsou lehce vydělané peníze neboť jeho klientovi přeskočilo. "Nebyla to žádná nehoda strčil mně.Ještě jsem nebyla připravená,nepřišel můj čas."dodám a podívám se na vysokého muže v uniformě Unie.Věděla jsem že mně pochopí i jeho zradili ti od kterých by to nejméně čekal ... Vrátím se opět do současnosti a zamrkám dobře dost už bylo vzpomínek.Aspoň zatím ikdyž to vypadá divně smrtí to nekončí aspoň pro někoho ne.Vydám se znovu na průzkum a pak mně napadne se že bych se měla usadit.Jistě nepotřebuju spánek a nemusím se starat o takové věci jako co si obleču či zda jsem se učesala,ale i tak si musím promyslet co dál. Takže ten profesor se kterým se budu stýkat se jmenuje Belarion to je docela zvlášzní jméno.Proč mám takový pocit že mi o něm ředitel neřekl všechno?A co ví on mně?Je to milý a sympatický muž,ale mé vztahy s muži nebyli nikdy ideální ... Vstanu a rozhodnu se podívat zda už se objevili rozvrhy případně se nějak zabavím a ráno vydám rovnou do tříd kde budu učit.Nápad jít do jídelny zavrhnu,jíst nemusím a abych tam jen tak postávala to se mi nechce.Se svými žáky se setkám později budeme si totiž muset něco ujasnit.

Rheia Brannick - 25. října 2012 11:09

Ve třídě Sedím jsem ve třídě a čekám jestli někdo přijde. Přemýšlím nad tím co by se asi stalo, kdybych třídu pozměnila. Ne, to nebude dobrej nápad... Když se ozve Negralasův hlas a vůbec dotaz, trošku se začervenám a slopím hlavu "Ahoj, jo je mi sup..." zarazím se, když na něj pohlédnu. Oblečení má jako kdyby se ho někdo snažil zabít. "Do prdele, co se ti stalo?" ptám se trošku vyděšeně.  Když mi odpoví úlevně si oddechnu. "Takhle tě ale nemůžu nechat." Vyskočím na nohy a prohlížím si ho se svřaštěným obočím. Jo s tím půjde něco udělat. Postavím se za něj a položím mu ruce na ramena. Po chvíli má na sobě černé tričko s krátkým rukávem a potiskem škrábanců jako na kůži. Přejdu před něj a prohlížím si své dílo. "Perfektní," prohlásím zatím co si sedám zpátky do lavice. Koukám ke dveřím. Když vejdou Nanae a Caille kývnu na ně. Hm... třída se nám plní...

Vergil - 25. října 2012 12:01

"Já se s ní nebudu hádat, jenom jsem jí ze slušnosti pozdravil..." řeknu jí. Ignoruju pohledy a názory ostatních a políbim jí na ústa. "Dobře, jak chceš. Myslím, že se půjdu podívat na svoje spolužáky..." řeknu s úsměvem. Vyprovodím jí z jídelny a rozejdu se ke školní budově. Po pár vteřinách se mi ale chůze začne zajídat a tak se nechám pohltit stíny. Vylezu z nich až ve druhém patře, těsně před učebnou. Ano, vím přesně kde jsou veškeré učebny a kabinety, byla by to trochu ostuda nepamatovat jsi to po pěti letech co jsem tady ne? Hah... o tom proč tu jsem...možná jindy. Každopádně jsem nechal za svou hlavou létat dvě duše, Michaelovu a nějakýho anděla co jsi už nevybavuji jeho jméno. Oblíbil jsem jsi Michaelovu duši, protože na mě byl kdysy, když jsem byl ještě obyčejným andělem vcelku divný. Trestal mě za něco co jsem neudělal. Teď se ale karty obrátili a on mi musí na věky věků sloužit. Ano, a potom, že pomsta není sladká... Vešel jsem do třídy. Byl tu chlupáč z jídelny, co utrhnul Hydře hlavy a nějaká polodémonka, potom něco co připomínalo křížence šelmovitých zvířat, gorgona a nefil. Ignoroval jsem pohledy ostatních i to jaký nastalo v místnosti ticho. Zasednul jsem do poslední lavice u okna, hodil nohy na stůl a vytáhl se stínů sluchátka, která jsem jsi nasadil a pustil hudbu. Zavřel jsem oči a šibalsky se pousmál.

Elizabeth Winter - 25. října 2012 12:10
	jídelna- pokoj ,,Tak ahoj." Rozloučím se po polibku a ještě na chvíli jdu na pokoj. nebudu tam dlouho jen asi deset minut, a vyrazím k budově školy s půlhodinovým předstihem. vyjdu do prvního patra a hledám číslo 105. Pomalu otevřu dveře a vejdu. Nikdo zde ještě není, tak si vyberu místo. Hmmm ale kam? Sednu si k oknu do prostřední lavice. Ideální. Sednu si uvelebím se na lavici a odpočívám.

Lakšmí Rudini - 25. října 2012 13:29

Vzhůru do třídy... Dojím poslední talíř a vstávám od stolu, obhlédnu obsazenstvo a... Je to on, který mne sem odnes?! Přestanu se tím zabývat a vydám se k východu, odnesu talíř a z pultíku si vezmu celou okurku na svačinu. Vydám se k nástěnce, takže béčko... A třída v prvním patře, vydám se ke schodům a vyběhnu je. V patře si uhladím blankytně modré šaty do půli lýtek, rukou si pročísnu kaštanově hnědé vlnité vlasy, ve kterých mám obvykle vpletené kvítka, obejdu schody a vydám se k třídě 105... Uvnitř je již jedna lehce modrá dívka, již jsem ji viděla na snídani, automaticky zamířím dopředu (zvyk je železná košile), pak se ale zastavím a zamířím k zadním lavicím. "Ahoj," pozdravm dívku, když kolem ní procházím a lehce se usměji, sednu si za ni ob lavici...

Elizabeth Winter - 25. října 2012 13:35
	třída Jsem ve třídě a na lavici předvádím zrovna polohu superman, když v tom mě z mého válení vytrhne nějaká dívka která vejde. Jen se zvednu a prohlédnu si jí. ,,Ahoj" Řeknu jí na pozdrav a opřu se o opěradlo židle, zavřu oči a čekám zda-li si nebude chtít povídat.. Pokaždé když ležím tak mám na čele fialové kolečko přesně uprostřed.

Lakšmí Rudini - 25. října 2012 13:44
	Ve třídě... "Já jsem Lakšmí... A ty?!" zvědavě se otážu, dívka se zase natáhne a na čele se jí objeví malé fialové kolečko, lehce se tomu pousměji...

Elizabeth Winter - 25. října 2012 13:48
	Lakšmí. ,,Já jsem Elizabeth Winter, ale klidně mi říkej Eliz, nemám s tím problém. Protáhnu se na židli. Lakšmí, zvláštní jméno. Po chvilce se na ní otočím a na stůl jí dám ledový květ růže. ,,Vem si jí. Něco na uvítanou." A usměji se.

Lakšmí Rudini - 25. října 2012 13:58
	Ledová růže s motýlem... "Děkuji..." opatrně vezmu růži do kukou, ale hned ji zase položím, aby se mi neroztopila, posadím se a zavřu oči, "a tady je něco pro tebe." Pořádně se usadím a zkoncentruji, vytvořím jí malého motýlka z slunečních paprsků. "Když bude na světle vydrží ti dlouho." políbím motýlka, a ten se k Eliz rozletí, já jen popadnu okurku a hned ji spořádám.

Elizabeth Winter - 25. října 2012 14:26
	motýl Když uvidím jak ke mě letí motýlek tak se usměji. ,,Tak to noc nepřežije." Ano řekla jsem to nahlas. Opět mi má myšlenka vyjela z úst jako by nic. ,,Eh promiň." A prohlížím si ji.

Nargelas - 25. října 2012 18:25

Caille, Nanae, Rheia, Asariel Z celkového zamyšlení mě vytrhne reakce Rhei. Když pak na mě vytvoří černé triko nezbývá mi než se pousmát a říct: "Díky tohle vypadá líp." Na dotaz pak co se mi stalo odpovídám až o chvilku pozdě. "No ehm.. měl sem noční můru a nějak tak sem sebou šil v noci víc než bych čekal takže jsem si to udělal sám." Pak kývnu hlavou na pozdrav Nanae a Caille, všimnu si že mezitím dorazil i Asariel ale nasadí sluchátka takže ho nechám být. Přemýšlím jestli mi Rheia podá ono vysvětlení o kterém se zmiňovala včera ale pokud ne na nic z toho se neptám. Až teď se mi podaří si prohlédnout Rheiu, musím uznat že jí to sluší aspoň mě to tak přijde ale taky se nemůžu zbavit pobavení nad tím jak jasně dává najevo že je prostě rebelka

Vergil - 25. října 2012 18:51

Když chlupáč vejde do třídy, sundám sluchátka, která nenávratně zmizí ve stínech. S úsměvem mu zamávám. Jo, snad jsem jsi letos vybral dobrou třídu. Ale i tak, někdo na ně prostě musí dávat pozor. Prváci jsou prostě vždycky ti nejproblematičtější. Na minulý prváky doufám snad nebudou mít. Nerad bych měl na rukou zase krev.... Doufám, že jsi ke mě někdo přisedne, kluk by byl ideální. Problémy je nejlepší kout ve dvou... ano, té myšlence jsem nemohl nepousmát.

Cheru B. Grigori - 25. října 2012 18:55

Třída Pohledem zavadím o Asariela. Zamává mi. Povytáhnu obočí a alespoň mu kývnu, i když nejradši bych na něj zamávala taky, prostředníčkem. Takový zvyk jsem zaznamenala mezi dnešní mládeží a jako jeden z mála se uchytil i mezi mými gesty. Není to tak, že bych ho nesnášela, ale tohle je od něj prostá provokace. Dojím koláč a vypiji zbytek vody. Vyjdu z jídelny a ještě se zastavím u nástěnky. Potom se vydám do učebny. Vejdu. Někdo už tu je. Široce se usměji na přítomné, i když si nejsem tak úplně jistá jestli je to úplně jednoznačně přívětivý úsměv. Je v něm něco ďábelského, dravého. "Zdravím." Pozdravím a doplním pozdrav zvednutím dlaně do výšky uší a zakmitám dlouhými štíhlými prsty.

Lakšmí Rudini - 25. října 2012 19:34

Nepřežije noc?! "Neboj, noc určitě přežije, ale musíš mu nechat aspoň trošku světla, třeba nech v koupelně rozsvíceno..." vlídně se usměji. Opřu se do lavice a lehce se protáhnu, zase se mi chce spát!!! Zatřepu hlavou abych se zbavila únavy. "Připomínáš mi Lorelei... Jen ona není modrá..." zasměji se a začnu recitovat mírně upravenou verzi, jsem si jistá, že by to také dokázala... "Překrásná panna, s tváří, jež podivný má jas, tam zlatými šperky září a česá modrý svůj vlas, a s hřebenem zlatým si hraje zabrána do zpěvu, ta píseň tak čarovná je tak mocného nápěvu..." zmlknu a studuji její tvář, jestli se tam nenajde opovržení, či hnus... Jen co dorecituji vejde do třídy další dívka, teda anděl... "Čest a slávu, tobě i tvému lidu..." odpovím na pozdrav, zazubím se a pozvednu dva prsty ve znamení míru...

Rheia Brannick - 25. října 2012 19:41
	Kdo je co? Do třídy vchází kluk s modrými vlasy a já si ho jen nedůvěřivě prohlížím. "Kdo to je?" kývnu směrem ke klukovi a pak se otočím s otázkou v očích na Nargelase. Zatím co poslouchám jeho odpověď si ho stále prohlížím. Pak mě napadne něco na co jsemse už dávno měla zeptat. "Hele, co je vůbec Nanae a Caille zač? Taková monstra jsem ještě neviděla..."

Belarion - 25. října 2012 19:43

Průzkum školy Procházím školu, jelikož nemám příliš co dělat. Občas si všimnu nějaké té třídy kde se shromažďují studenti a nenápadně nakouknu dovnitř. Přeci jenom není důvod proč si neprohlížet studenty. Občas to bohužel přináší problémy. Přeci jenom je prohlížení a prohlížení. V jednu chvíli jsem byl viděn jak utíkám po chodbě, držíc si klobouk aby mi nespadl a za mnou létali různé předměty a několik nahněvaných studentek křičelo slova jako zvrhlík, úchyl, perverzák. Jako by oni si nikdy nespletly cedulky na toaletách. Dokonce sem se chvíli šel podívat na třídy 1Ra a 1Rb ale otázka jestli si mne někdo všiml. Přeci jenom málokdo z nich se dívá na strop. K tomu mi hrálo do karet ještě něco. To že jsem rychlejší než zvuk a to že jsem mistrem ninpō. Při prohlídce jedné třídy sem si všiml něčeho divného. V celé třídě totiž byla jenom jedna osoba. Za katedrou se vznášela jakási duše ženy. Stál sem na stropě a díval se směrem dolů na tu duši. "Hm vy nejspíše budete Annie. Rád vás poznávám... " Usměji se a natáhnu směrem dolů svojí ruku. Kdyby moje vlasy nepadali dolů tak by se skoro i zdálo že mě věci jako gravitace vůbec netrápí. Přeci jenom stojím si tady na stropě bez jakékoliv opory a usmívám se směrem dolů.

Nargelas - 25. října 2012 19:53

To je to Když se mě Rheia začne ptát nakloním se blíž k ní a odpovídám jí šeptem. "Doufám že to není neslušný tohle řešit ale snad ne, ten kluk co došel je Pozřívač duší, dá se říct typ smrťáka. Co je Caille to přesně nevím ani jsem se ho neptal ale Nanae se umí přeměnit na vlče s černými démoními křídly takže kdo ví." Odpovím jí a zůstávám pořád tak abychom se mohli bavit jenom my dva mezi sebou. "Jinak já jsem první monstra krom sebe viděl až tady." Dodám a trochu se zakřením. Už celkem chápu proč je cesta do pekla tak jednoduchá. Napadne mě jak tak sedím vedle Rhei.

Rheia Brannick - 25. října 2012 20:23

Každý je tím, kým je... nebo tak nějak... Taky se nakloním blíž a děkuju bohu, že nemám žádný výstřih. Na co to, do háje pekelnýho, zase myslíš? Chceš přijít o mozek? To se dlá zařídit! Klidně ti ho vyrvu z hlavy! "Pozřívač? Děsivý..." zašeptám a otřesu se. "Vážně? až tady?" zvědavě se na něj kouknu. "Učitě jsi je už potkal, jen sis třeba nevšimnul, že to jsou monstra." Vstanu z lavice a přejdu dopředu do třídy. Zatočím se a usměju se na něj. "Copak bys do mně řekl, že nejsem úplně normální holka?" dám ruce v bok.

Nargelas - 25. října 2012 21:32

Co je to leguán? Nedivím se že ji příjde Asariel jako někdo děsivý, i mě tak přijde naštěstí naše první setkání proběhlo kupodivu dobře a to si ho pamatuji jenom mlhavě. Pak se mě zeptá jestli jsem je potkal. Ne.. nebo o tom nevím.. ale jedno jsem nejspíš stvořil.. Nachvilku se zaseknu a nevnímám můj pohled směřuje někde do prázdna pak si všimnu že na mě mluví ještě dál a udělá otočku, až zpětně mi v hlavě docvakne na co se ptala a konečně se zase "odseknu". "Noo... definuj normální." Řeknu a zasměju se. "Ale na první pohled bych řekl že si normální.. možná jenom trošku výstřední." Dodám a nemůžu si prostě odpustit to rýpnutí.

Elizabeth Winter - 25. října 2012 21:59
	třída ,,Dobře, tak já se budu snažit" Mile se usměji. Když v tom vejde do třídy nová holčina. to je ta? Jak si vyměňovala názory s Asarielem Probleskne mi hlavou. Trochu zděšeněji se na ní podívám. a čekám až si sedne. ,,Ahoj."

Vergil - 25. října 2012 22:05

Najednou jsem dostal vcelku šílený nápad. Vstal jsem od své lavice a namířil jsem jsi to rovnou k tomu chlupáčovy. Zdá se, že dělat jsi kámoše mu nedělá problém, zvláště co se týče žen..... Prý jsi ale nemám dělat srandu z ostatních, ale mě to tak nepřijde. Schválně co by jste dělali vy, když je vám několik tisíc miliónů let, všechno jste viděli, všechno znáte, nic vás nepřekvapí.... jo vychloubám se, ale to tak nějak už patří ke mě. Aspoň nejsem jako ty nafoukané slepice tam "nahoře". Což mi připomíná, že bych se tam měl někdy zase vypravit a trochu poškádlit Gabriela a Amithiel.... Zachytím chtě i nechtěně jejich rozhovor o "normálnosti". Vcelku zajímavé téma pro zdejší studenty... Inu proč taky ne. Dojdu před ně a přitáhnu jsi k nim před lavici židly, na kterou se posadím tak, že jsi nesednu na sedátko, ale na opěradlo a nohy nechám na sedátku. "Inu, chlupáči... slovo výstřední bych asi moc nepoužíval, spíš bych použil něco jako originální." řeknu úšklebkem. "Mimo cestu, máš vcelku pěknou společnost, na chlupáče...." řeknu a mrknu na holku vedle něj.

Cheru B. Grigori - 25. října 2012 22:15

Waiting... Posadím se co možná nejblíže ke středu třídy. Sednu si na lavici a opřu si lokty o kolena. Bradu opírám o hřbet ruky a hlavu nakloním lehce ke straně. Pozorněji si prohlédnu spolužačky. Jednu z nich jsem už viděla, ta modrá se včera schovávala za Asariela. Ale druhou dívku jsem tady ještě nezpozorovala. Zachytím poděšený výraz Modré a nedá mi to, zmateně se zamračím. Zkoumavě se na ni zadívám a pak pohled obrátím k dívce v modrých šatech. No, budeme ladit, všechny. Třetí z nás bez možnosti to změnit.Pobaveně se nad tou představou uchechtnu. "Čest, sláva? No, děkuji velmi pěkně." Oboje už můj rod má, jen o tom většina lidí,snad i nelidí, neví. Ačkoliv, takový pozdrav se mi zdá milý. "Hmm, tak jak to vidíte s prvním vyučováním? A mimochodem, tebe jsem si včera vůbec nevšimla. Kdy jsi přijela, jestli se smím zeptat?" Mám náladu, kdy se nebráním konverzaci.

Rheia Brannick - 25. října 2012 22:39

Normální a výstřední „Hum... Normálnost? To bude něco jako pravý opak nenormálnosti a upozorňuju, že nenormálost definovat nebudu jelikož ji tady vidíš kam se hneš.” Usměju se na něj. Pak si k nám přisedne pozřívač. Zkoumavě si ho prohlížím. Jsem výstřední? Slyšela jsem dobře Nargelasi? Tos toho asi ještě moc neviděl. Pozřívačova poznámka o originalitě mě potěší. „Díky,” zaculím se a za výrazného klapání podpatků se posadím zpátky do lavice. Pěknou společnost? Začervenám se a sklopím hlavu aby to nebylo vidět.Dostanu nápad. „Ehm... Ta naše předchozí debata o tom že jsem podle tebe...” nakrčím nos a pohlédnu na Nargelase. Slova já a výstřední mi nejdou v jedné větě přes rty. Přemůžu se. „... výstřední, ukážu ti, co je doopravdy výstřední...” Vstanu a soustředěním zavřu oči. Za chvíli už na sobě mám korzetové šaty, na hlavě čepec a v ruce hůl. Vypadám jako pastýřka. „Tomuhle se říká výstřední,” řeknu s vážnou tváří ale po chvilce vybuchnu smíchy.

Nargelas - 25. října 2012 23:02

Pastýřka Na Asarielovu narážku jenom kývnu neznatelně hlavou a usměju se. To že dodal "na chlupáče" už ignoruji. Nicméně Rheia se tváří že jsem ji snad i urazil. Pak ale udělá něco co jsem teda rozhodně nečekal. Když uvidím její přeměnu mám co dělat abych okamžitě nevybuchl smíchy ale moc dlouho to nevydržím a pak už se směju taky. "Ale víš o tom že provokovat takhle vlkodlaka není dobrý nápad ne? Taky bych ti sklidem mohl sežrat celé stádo." Řeknu přičemž se tvářím hrůzostrašně pak se zašklebím a nachvilku jdou vidět dva největší tesáky které zase ale brzo zmizí. "Což mi připomíná že živou ovci sem snad ještě neměl a doufám že ani nebudu."

Annie Gerardová - 25. října 2012 23:05

Muž na stropě Průzkum ostatních tříd zavrhnu ikdyž by si mně nejspíš nevšimli tak času mám dost.Teď už mám času opravdu dost celou věčnost. Ne já nejsem zahořklá,dřív jsem byla když pominul prvotní vztek ... no byla jsem naštvaná docela dlouho.Nejdřív protože jsem umřela a pak protože jsem uvízla zde.Ikdyž jsem ráda uváděla teorie do praxe tuhle jsem zrovna uvést nechtěla. První třída kde mám učit je prázdná a tak než začne vyučování zde obletím si jí a pak skončím u okna.Chvíli tam stojím a přemýšlím že po dlouhé době budu zase učit. Ikdyž teď když se budou dívat skrz mně nebude to myšleno metaforicky,ale spíš metafyzicky.Ale taky si budeme muset ujasnit jisté věci.Nevadí mi když se budou dívat skrz mně,ale byla bych ráda kdyby mnou neprocházeli. Přejedu rukou po skle a pak se posadím.No posadím spíš se vznesu nad žídli položím nohy na katedru a opřu si hlavu o ruce.Může to vypadat poněkud zvláštně,ale nikdo tu není takže mám dost času. Ruka mi opět projde dřevem místo abych ho zvedla a tak vztekle praštím do země.A ruka od ní překvapivě odskočí. "Správně Annie jdi na to myslí a ne silou.Nemáme hmotné tělo jsme jen jeho odrazy.Myslíš si že nosím tuhle uniformu z nějakého vlasteneckého důvodu?" Usmála jsme se ikdyž na tom nebylo nic k úsměvu.Byla to pravda,nejsme nic.Už ne,jsme nuly,jen dvě ztracené duše.Sevřela jsem prsty okolo dřeva a ... zvedla ho. Mužský hlas mně vyvede z mých vzpomínek,ale nikdo zde nestojí.Teda aspoň ne kolem mně tohle znělo jako spíš nahoře nade mnou. Počkat tohle znělo jako hlas z hůry.Tak tohle bylo vážně dobrý. Ale přesto jsem se tam podívala a uviděla tam muže který tam stojí s vlasy které mu mu padají do obličeje jak ke mně natahuje ruku. To bude asi ten milý a sympatický muž.Jasně jsem si jistá že mi o něm ředitel neřekl vše,ale co jsme já je jasné.Tak tohle bude ještě zajímavé. "Ano já jsem Annie taky mně těší." Pak se otočím kolem své osy převrátím do svislé polohy zatím co mi nohy projdou stolem a pak se vznášejí několik centimetrů na zemí.Pak se usměju a dodám. "A vy budete Belarion.Zajímavá poloha,ale já volím spíš posed."

Belarion - 25. října 2012 23:14

Setkání s učitelem Pustím se nohama stropu a přetočím se ve vzduchu a dopadnu na nohy. "Inu já zase mám nejraději polohu ležmo, nejlépe spojené s nic neděláním." Usměji se a mírně se ukloním "Ano máte pravdu. Jsem černý princ Belarion..." Narovnám se. "Učím zde umění sebekontroly a umění zabíjet. A vy prý učíte..." Chvíli se zamýšlím. "Chemii? Jistě to musí být zajímavé. Ačkoliv sám jsem se nikdy o alchymii nezajímal. Moje zkušenosti s alchymií začínají a končí rostlinami... O čem že je ta moderní Alchymie? Byl bych rád kdyby jste mne zasvětila do základních tajů tohoto umění. Alespoň tak abych rozumněl co přesně ono umění jest. "

Annie Gerardová - 26. října 2012 00:03

Milý,sympatický a "mladý" muž Prohlédnu si ho zatímco se ten nový učitel odlepí od stropu a přistane přede mnou. Jasně mladý ... on že je mladý?Ale to jsem i já svým způsobem.Věčně mladá,něco po čem touží každý.Annie začínáš být morbidní. "Ano tuhle polohu mám taky ráda." Dodám pak a vyslechnu jak se Belarion představí.Černý princ?Co to znamená?Ikdyž jeho chování mi připomíná Jacoba.Jeho způsoby byly stejně staré jako jeho uniforma,ale zase se vrátím myšlenkami k Belarionovi a tomu co říká. On je vážně divný,ale ... jasně jinak jak mám postavě ze Středozemě vysvětlit chemii?Ano je to zajímavé,ale ne tak jak si myslí.A co si vlastně Belarion myslí?Že mu vysvětlím vše?Máme sice čas,ale tolik zase ne. Tohle bude dlouhý den a pochybuju že by i můj nový kolega měl na vysvětlení celou věčnost.Protože tak dlouho to asi potrvá. "Ano učím chemii a fyziku.Učila jsem to i dřív když skrz mně ještě nebylo vidět."usměju se vznesu trochu výš pokrčím nohy a posadím se na katedru. "Jinak myslím si že rostliny patří do biologie,ale co z chemie by jste chtěl vědět?Upozorňuju že železo či jiné kovy ve zlato měnit neumím." Projedu si rukou vlasy zamyslím se a pak dodám. "Co začít s uhlovodíky?Myslím si že tohle je základ."

Belarion - 26. října 2012 00:23

Průsvitná Chvíli přemýšlím nad tím co povídá průsvitná učitelka. Poté ale jenom nasadím úsměv a pokrčím rameny. "Spíše sem myslel jestli by jste mi řekla o čem vaše předměty jsou. Ne přímo látku jíž trápíme mysl mláďat. Například jako kdybych měl vysvětlit umění italského meče. Mohl bych vysvětlovat roky o čem toto umění jest. Ale kdybych to měl vysvětlit tak jak já chci po vás. Inu řekl bych že jest to umění bodat do nejslabších částí nepřítele. Takže o čem jsou vaše předměty?"

Rheia Brannick - 26. října 2012 10:47

Tesáky a ovce... Provokovat vlkodlaka? Stádo? S vážnou tváří přikývnu ale mám co dělat abych se nerozesmála i když už mi cukají koutky. Nargelasovi se v ústech zalesknou dva veliké tesáky. Páni! No to je paráda! Takový fešácký zuby! Pomyslím si ale ten otravný hlásek v mojí hlavě má už zase námitky. Rhieo, na co to zase myslíš? Hezký tesáky?! Vážně? Ty fešácký tesáky tě můžou při prvním úplňku zakousnout a i když tě nezabijou bude to pekelně bolet. Ošiju se. Má pravdu. Říkám ti sklapni! Uvědomím si, že Nargelas stále ještě mluví. Co to říkal? Ovci ještě neměl? "Jestli chceš, klidně ti tu jednu zhmotním, není problém..." ukážu pastýřskou holí na podlahu před sebou a šibalsky se zaculím. Sleduju jak se tváří a ještě dodám: "Ale jestli ti zdrhe, upozorňuju, že já tady za ní běhat nebudu..." Proměním vcelku ujetý obleček zpátky na normální oblečení a hůl na tužku a posadím se do lavice zatímco poslochám jeho odpověď. "Mimochodem, jsem Rheia." zatáhnu ruku k pozřívači dušía mile se na něj usměji.

Lakšmí Rudini - 26. října 2012 11:46
	Kdy že jsem to přijela?! "Mno, nechci ti kazit iluze, ale já jaksik nepřijela... Poslala jsem ducha vlčice a probrala se na ošetřovně... Mám trošku hrůzu z lodí a mám takový dojem, že mne přinesl jeden modrovlasý kluk, mám pocit, že byl na snídani s tebou, Eliz" zaculím se, co když si bude myslet, že jí přebírám kluka?!

Elizabeth Winter - 26. října 2012 12:08
	Třída. ,,Se mnou? Myslíš Asariela?" Tak proto včera musel tak narychlo odejít. Jen se zaculím. Tak takhle to bylo, jen nechápu, proč mi to neřekl. No to už je fuk. ,,O tomhle já nic nevím, abych pravdu řekla. Ale je to možné."

Vergil - 26. října 2012 12:56

V tichosti a s úsměvem jsem pozoroval jejich rozhovor a chlupáčovu ukázku zubů. Taky mám co ukázat, ale tady se to moc nehodí. Sice jsme ve školy pro obludy, ale myslím, že by jich hodně neuneslo, kdyby pohlédli do tváře samotné Smrti. Každopádně taky trošku zamachruju a nechám stíny za mnou a pode mnou aby, pokryli lavici před námi. Přijmu její nabízenou ruku. "Asariel - Pozřívač Andělů. Nebo také Poslední Soud či Ruka Osudu." řeknu s šibalským úsměvem. Občas není špatné mít takovéto tituly. Já jsem jsi je sám neudělil, dostal jsem je od andělů a jiných bytostí. Duše, které se mi schovali do vlasů, teď vylezli a lísali se k té holce.

Annie Gerardová - 26. října 2012 17:26

Italský meč,šerm a podstata vesmíru Ikdyž jsem i čekala že Belarion nebude mít tolik času,ale další slova jeho mně docela udivila. Italský meč?Jistě že jsem čekala že Italové vymysleli i něco jiného než špagety (třeba Šikmá věž v Toskánsku je úchvatné dílo) ,ale meč?Já vím že zaleží na tom kde je meč vyroben a že šerm je umění neboť je hodně stylů. Na univerzitě kde jsem před smrtí učila byl jeden profesor který se vyznal v šermu ikdyž nevím jestli to bylo zrovna s italským mečem nebo mečem který byl vyrobený jinde.Skotské meče vypadají dobře,ale znova se vrátím k tématu.Jsem zvědavá zda mu bude to stačit vysvětlení nebo mu mám nakreslit periodickou tabulku prvků? Teď bych to zvládla za minutu.Uber Annie právě tyhle myšlenky vedly k tvému současnému průsvitnému stavu. Zvednu se doletím k tabuli vezmu křídu a rychle začnu kreslit takže za chvíli je dílo hotovo a já na něj poklepu zbytkem křídy. "Tohle je periodická tabulka prvků."zarazím se a umažu prstem písmeno b ve značce olova a pak ho opravím. "Chemie je věda která se zabývá vlastnostmi,složením a strukturou látek a jejich vzájemnými reakcemi.Popisuje svým vlastním přístupem hmotu a navazuje na fyziku.Vzhledem k rozličnosti hmoty chemici často studují jak atomy odlišných prvků mezi sebou reagují a jaké molekuly z těchto reakcí vznikají.Fyzika je zase věda která zkoumá zákonitosti přírodních jevů.Popisuje jejich vlastnosti a projevy třeba u hmoty,antihmoty,vakua,přírodních sil,světla i neviditelného záření,tepla,zvuku atd."

Belarion - 26. října 2012 18:32

CAR a Další Sleduji co učitelka kreslí na tabuli a co povídá. Já mezitím přijdu blíž a sleduji z blízka onu tabulku. "Učíte nebezpečnou věc. Zajímavou... ale dnešní lidé jí neumějí využít správně. Když jsem poprvé slyšel to o čem mluvíte tak se tomu říkalo jinak. Pamatuji si jak jsem užasle před staletími sledoval poslední z Inků schovávajících se v pralese jak využívají elektřinu. Dávno než to začali používat moderní lidé. " Pohled se mi mírně zamlží jak opět klesám proudem času jinam. "Dokonce i tuhle tabulku již jsem viděl. Před padesáti lety v den svátku mrtvých. Díky této tabulce v Rusku sestrojili a použili zařízení jenž mě málem zničilo. Zabili tisíce a tisíce životů a znetvořili povrch planety na které žijí. Dokonce poničili energetické cesty uvnitř planety." Zamrkám a proberu se ze vzpomínek. "Ale je úžasné že to dokázali sestrojit. Děsivé, ničivé a nebezpečné ale vskutku působivé. Lidé jsou děsivá stvoření. " Nasadím opět příjemný úsměv. "Ale to už je dávno... Vy jste nejspíše ty doby ani nezažila. Ačkoliv jste duch tak cítím že jste stále ještě mládě. " Široký úsměv se ještě rozšíří. "Inu ale je to příjemné. Příjemné vidět že i mladí dokáží učit staré jako jsem já něčemu novému. " Podívám se zblízka do očí učitelce. "Ale vsadím se že existují tisíce a tisíce věcí které ta lidská věda a vaše umění nedokáží vysvětlit. Naše schopnosti, umění a tajemství jsou určitě stále ještě mimo vaše chápání. Například naposledy jsem slyšel že lidská věda dokonale popírá vznik duchů. A přesto tady stojí duch vědce. Neuvěřitelné není-liž pravda? " Odtáhnu se a začnu se smát. "Hodlám se jít projít a zacvičit na pobřeží. Nechcete se přidat? Vy jste mi poodkryla tajemství vašeho učení a já vám na oplátku můžu ukázat něco ze svých technik."

Cheru B. Grigori - 26. října 2012 18:43
	Učebna "Takže dramatický přílet, jo? No, zdá se, že ten Žrout zvládá nosit i náročnější věci než kufry." Pobaveně přimhouřím oči. "Říkala jsi ducha vlčice? A jakýžeto původ ti umožňuje něco takového?" Zaujatě se na ni zadívám. To by mě opravdu docela zajímalo. Zatímco čekám na odpověď, přeskočím pohledem na druhou dívku. "Takže Eliz? A ty jsi?" S úsměvem kývnu k dívce v modrých šatech.

Elizabeth Winter - 26. října 2012 18:51
	cheru. Když se mě ta holka zeptá tak jen k ní podám ruku a uvnitř mi vyroste také květ růže, stejný jaký jsem dala Lakšmí. ,,Jsem ledová žena." Řeknu nezáživným hlasem a podám jí tu růži.

Lakšmí Rudini - 26. října 2012 18:52
	Žrout?! "Žrout?!" nechápavě se zakřením, "jsem napůl víla a otec byl druid..." sice to jsou jenom dohady, ale něco ve mně mi dalo zapravdu. "Jo, já jsem Lakšmí Rudini..." usměji se, zavřu oči a stvořím jí motýla, jen mu trochu upravím křídla, podle těch jejích...

Cheru B. Grigori - 26. října 2012 19:13

Eliz, Lakšmí Vezmu si růži od Eliz. "To už se tě na jméno ptalo tolik lidí, že jsi najednou tak povadla, nebo se zlobíš za toho Žrouta?" Zmateně se zamračím. "Nemyslela jsem to zle, no, je to Pozřívač, ne?" Zvednu obočí do elegantního oblouku. "No, Lakšmí, těší mě." Obdivně si prohlédnu motýla. "Jsou Vánoce nebo jsem si nevšimla nějakého zvyku dávat si dárky při každém setkání?" Zasměji se. "Jestli ano, tak se nedá nic dělat, pro jednou mi nezbývá než být nezdvořilá. Je mi líto." Omluvně se usmívám. "Já jsem Cheru."

Lakšmí Rudini - 26. října 2012 19:20

Vánoce?! "Nejsou vánoce a pokud vím, takový zvyk není, ale již jsem ho dala Eliz, tak aby ses náhodou neurazila... A taky jsem chtěla vidět jak bude vypadat s peřím..." zasměji se a žaludek se nespokojeně ozve. Za co bohové?! Vtisknu motýlkoandílkovi polibek, po kterém se stane živým... Tedy v rámci mezí.  "Těší mne... A proč sem chodí anděl, pokud se nepletu," zazubím se, "jsi spadla z oblaků, nebo co?!"

Elizabeth Winter - 26. října 2012 19:22
	Cheru. ,,Popravdě jsi třetí, kdo se mě zeptal na jméno... A ne vánoce nejsou jen je to nevím zdvořilé, nebo hezké. A pokud má "člověk" takové schopnosti, tak proč jich nevyužít." Jen se na ni podívám. A poslouchám Lakšmí.

Cheru B. Grigori - 26. října 2012 19:47
	Věčnost je dlouhá doba. " No, vypadá moc krásně." Fascinovaně hledím na tvorečka se zmenšeninou mých křídel. "No, věčnost je dlouhá doba, proč si ji neudělat zajímavější školní docházkou?" Mrknu na ni a široce se usměji. Na odpověď Eliz jen pokrčím rameny. To jí nemůžu mít za zlé, že je taková odměřená, ale taky jsem nemluvila o ní, že.

Rheia Brannick - 26. října 2012 20:12

Fuj, dušičky ne! Teprve teď si všimnu, jak se všude kolem pozřívače stahují stíny... Nemám nic proti stínům, jsem v podstatě z podsvětí a tam je to samej stín, ale tohle nebyly obyčejný stíny. Byly divný a hejbaly se jinak než měly. Trošku vykuleně jsem na ně civěla a malinko jsem sebou škubla, když se zdálo, že se mě jeden z nich dotkne. Buď slušná! Páni to je ale titulů... "No, já jsem démon... teda polo..." Sakra to se mi zrovna moc nepovedlo. Ušklíbnu se. "Od kohopak jsi takové tituly dostal?" zeptám se. Než stačím říct něco dalšího, zpozoruju jak se mu z vlasů vymotává TO a míří to ke mně. Ne, ne, ne, ne, ne! Dušičky ne! Sotva se mě duše dotknou, vytrhnu Asarielovi svou ruku a vyskočím na nohy. Ty potvory se kě mně začnou lísat a já začnu panikařit. Vlastně hysterčit. Vyjeknu a snažím se ty potvory sestřást. Pokaždé když se mně ale dotknou na holé kůži, je to jakoby mi v tom místě chtěl Deamond vkousat díru... čili nic příjemného. "Dejte to ze mně pryč! Zavolej si je!" ječím škemravě a doufám že si je fakt zavolá.

Nargelas - 26. října 2012 20:39

Rheia, Asariel "Jenom ovce ne.. hlavně nic co jsem ještě netestoval jak bych na to reagoval, co kdybych se náhodou neovládal?" Ale stejně se jejímu fórku trochu zasměju na odlehčení nálady. Pak ale začne machrovat Asariel se s stíny, musím uznat že je to ale působivé. Když vidím jak se na Rheiu slétají dušičky trochu se zatlemím, pak mi to přijde jako fórek jenže jak začne ječet chvilčku to už mi to pomalu dochází, že pro démona to může mít jinačí vliv. Prakticky vystřelím ze židle vůbec se mi to nelíbí ale doufám že Asariel zareaguje rychle, pokud ne v hlavě se mi začíná formovat menší nejspíš blbý plán ale lepší než kdyžtak neudělat nic.

Lakšmí Rudini - 26. října 2012 20:41

To teda je... "Snaha by tu byla," vesele se usmeji. "Blazne... To ja do ni chodim vicemene z donuceni..." zakrenim se a zaludek se mi zase neuveritelne hlassite ozve. "Dan za magii je kruta... Nemas tu nake jidlo" vim ze ted vypadam jako nenazranec, jedla jsem pred chvili tri talire, ale kdyz tvorim duchy, magie stravuje telo, a to se projevuje, prave krucicim zaludkem. Mile a hlavne omluvne se na Cheru zakrenim...

Vergil - 26. října 2012 21:00

Když vidím, jak ta holka začne vyvádět, lusknu prsty. S setine sekundy se ty duše rozplynou a jedna se vrátí zpátky ke mě. Tolik proniku, pro nic. Jenom zlehka se trochu nahlas zasměju. Opřu se o židly jakobych se chtěl houpal. Potom chytnu duši do rukou a lehce jsi s ní pohazuju. "Tolik povyku pro nic...." pronesu s úsměvem. Poté vyhodím duši vysoko a otevřu pusu, do které mi duše spadne. Fajnová svačinka... Dám jsi ruce za hlavu. "Tituly? Pfff...." jo, můj úsměv nikdy nemizí. "Takto mi přesdívají Andělé v Nebeském Království... nic na bych byl asi právem hrdý, ale jelikož jsem jejich Smrt, možná jsi to i zasloužím.... Padlý Andělé, Andělé co se vzepřou Bohu nebo zemřou rukou démona, či člověka.... všechny jejich duše schromažďuji a pozřívám....." potom hodím pohled na chlupáče. "Nemusíš být tak hrrr, já nesmím nikomu tady na zemi ublížit. Ani fyzicky ani psychicky... Vlastně, ani nemohu. Moje Kosa Smrti ublíží jen Andělům... člověku, nebo vám nic neudělá...." Jo bejt Smrtka, je někdy vopruz. Zase to má ale i svý plus, mě taky nemůže nikdo ublížit. Kdyby mě někdo chtěl praštit, tak jeho ruce sice dopadne na mou tělesnou podobu, ale bez jakéhokoliv výsledku... Ovšem pokud by mě praštil, když budu ve své pravé podobě, vysálo by to z něj život a on by zemřel....

Dino *Vox* Kitsune - 26. října 2012 21:37

První den školy Otevřu oči a cítím strašnou bolest za krkem. Nakloním se abych viděl z okna a zjistím, že je už světlo. To jsem tu spal celou noc? Zapnu obrazovku počítače, která byla vypnutá a zděsím se. "Sakra, já to nestihnu." Hodiny ukazují 7:45. Okamžitě vytrhnu mobil z počítače a dojdu ke dveřím co vedou na chodbu. "Ať není zamčeno, prosím, prosím, prosím,..." Chytnu za kliku a na štěstí je odemčeno. Rychlejším tempem vyrazím směr můj pokoj. Cestou míjím recepci, za kterou sedí hydra a ta je překvapivě v klidu. Vyběhnu do schodů, až do mého patra a dojdu ke dveřím pokoje. Je zamčeno, tak rychle hledám klíč po kapsách. Mám ho. Odemknu, vběhnu do pokoje a zabouchnu za sebou dveře. Cestou do koupelny ze sebe sundavám věci a nechávám za sebou cestičku z oblečení. Cestou si všimnu, že tu jsou věci i někoho jiného. Že by spolubydlící? Napadne mě. Skočím do sprchy a pustím na sebe vařící vodu. Vezmu mýdlo, co je na umyvadle a rychle se začnu drhnout. Domiju se, usuším, obleču a rychle poběžím do třídy. A sakra, já nestihl snídani. Do pr.... Spláchnu si pěnu z hlavy a vylezu ze sprchy. Oklepu se podobným způsobem, jako to dělají zvířata. Z koupelny zamířím k posteli, z pod který vytáhnu svou tašku a z ní si vyndám ručník, kartáček s pastou a čisté oblečení. Začnu si čistit zuby, přitom se suším ručníkem, načež se začnu oblékat. Hodím na sebe modré triko, šedo-černou mikinu a barevné kraťasy. S ponožkami chvíli zápasím a tak se rozhodnu si je nevzít. Doběhnu zpět do koupelny a dočišťuji si zuby. Jak tak koukám na zamlžené zrcadlo, něco mě napadne. Na zrcadlo napíšu: "Zdravím tě spolubydlící :)" To pro případ, že bych ho zase dnes nepotkal a až se pude umýt, tak se mu tam ten nápis ukáže. Vypláchnu si pusu od pasty a cestou k posteli sbírám všechny svoje věci, které jsem cestou zahazoval. Všechno to naházím do tašky a tu kopnu zpátky pod postel. Sebou si vezmu jen mobil, všechny ty papíry o škole co mi přišly, pár čokoládových tyčinek od večeře a jedno jablko co jsem měl v tašce. Vyjdu z pokoje, zamknu a rychle si to pádím do třídy. Po cestě sním všech 6 čokoládových tyčinek, mám hlad. Konečně doběhnu do třídy. Žádný učitel tu naštěstí ještě není. Stihl jsem to, skvělí. Rychle si prohlídnu lidi co tu jsou a pak si najdu nějakou lavici, ve která nikdo není. Sednu si, ruce položím na lavici, na ruce hlavu a tiše ležím. A už jen čekám, než se začne něco dít.

Rheia Brannick - 26. října 2012 22:16

Tak nic no... Když Nargelas vyskočí trošku mě uklidní, že alespoň někdo se zajímá, že tu ječím jako magor. Najednou jdou duše pryč. Pro nic za nic?! Podívám se na Asariela pohledem "Myslíš to vážně?!" a třu si postižená místa. Už to necítím, ale je to reflex. "Možná pro tebe... ale pro mě je dotek duše, ducha a podobných potvor dosti nepříjemný," prozradím mu ne zrovna přívětivě a otřesu se snad odporem. "To bys měl jako smrťák vědět, ne?" Pozvednu zvědavě obočí a posadím se zpátky do lavice.

Lakšmí Rudini - 26. října 2012 22:23
	Ani nepozdraví?! Do třídy vejde další osoba, ani nepozdraví a hned si sedne, tedy lehne. "Zdravím..." zvolám jeho směrem a usměji se... Kam to s tím lidstvem spěje?!

Vergil - 26. října 2012 22:23

Její otázka mě pobaví. "Jsem Smrt pouze pro Anděli, to je taky jediné o co se zajímám. Co se děje ostatním mě tak nějak moc nebere. Fotr je "vševědoucí", ten je tu pro vás ostatní. Lidi, démony, stvůry a jiné...." řeknu a hodím jsi nohu přes nohu. "Jsi ale pořád lepší než ti nafoukaní Andělé. Ti mě ve vší slušnosti posílají k šípu, jenom co k ním strčím nos....." Přitom zavřu napůl oči. "Jsem rád, že už nejsem jako oni...." pronesu jen tak.

Rheia Brannick - 26. října 2012 22:56

Nafoukaná? No to tu ještě nebylo... „Stop, stop, stop... Musím to nějak vstřebat. Za prvý, ředitel je tvůj otec.” Do prdele. Jestli miluje svýho synáčka a domákne se, že jsem si tu na něj otvírala hubu, je po mně. Doslovně. Nervózně se ošiju a uchechtnu se. „Za druhý, jak jako že nejsi 'už' jako oni?” Do háje pekeknýho on byl snad fakt kdysi anděl! Půjdu do pekla za to jak se k němu chovám. Sice tam bych šla i tak, ale tady jde o podstatu. „A za třetí, jestli jsem alespoň lepší než nafoukaní andělé... Tím chceš říct, že jsem nafoukaná?” pozvednu zvědavě obočí. Tak moment, jestli byl anděl a myslí si o nich, že jsou nafoukaní, pak přiznává, že je nafoukaný, protože pouze změnil své 'povolání' ale charakter mu zůstal... Agr tohle je matoucí... Pohlédnu tázavě na Nargelase. „A ty si o tom myslíš co?” Nenechávej mě v tomhle průseru samotnou. Můžem jít přece do pekla spolu...

Nargelas - 26. října 2012 23:24

Son of a Reaper? To že Asariel dodává že je synem smrťáka mě tak nějak zarazí. Ehmm cože? Jak může smrt mít syna? Co? Uh? Absolutně nechápavě a mimo čučím a mezitím sleduju jak se Rheia snaží vybruslit ani nevím z čeho. Pak se obrací na mě. Kdo ví proč ale rozhodl jsem se odvést téma jinam. Ale kam? "A na co syn smrťáka potřebuje školu? Děláš něco jako beta testera nebo prostě tak?" Tahle otázka mě opravdu zajímala a mezitím se už vklidu posadím když duše jsou pod kontrolou a jedna už je i v něčem jako žaludku, nebo bůh a smrt ví co se děje v tomhle smrťákovi. Moment že už není jako oni? Ou .. no když tady zmiňuje nebe a peklo.. myslím že moc vlkodlaků v nebi není.. ale tak peklo nevypadá vůbec marně. Napadne mě když vidím Rheiu

Annie Gerardová - 26. října 2012 23:51

Stark a Arkadie Oprava učila jsem od své smrti už neučím.Na univerzitě po mně zbyli jen fotky,podobenky a záznamy.A taky profesoři by si na mně mohli ještě pamatovat.Když jsem po smrti procházela chodbami a slyšela co říkají studenti ikdyž já to nepovažovala za husté.Profesoři litovali a vyslechla jsem si spousta slov o tom jak je hrozné umřít tak mladý,ale nakonec přišla poněkud praktičtější otázka.Kde teď uprostřed semestru najdou nového učitele fyziky a chemie. Vratím se vzpomínek opět k něčemu co jsem slyšela.Jasně Inkové nebyli takoví barbaři za jaké je považovali,ale měli smůlu na dobu kdy byla Amerika osídlena.Kdyby Kolumbus měl lepší mapu proběhl by sice první kontakt později,ale už by byli obě strany připravené.Nebo kdyby Vikingové poznali kam se to dostali bylo by všechno jinak.Ikdyž tohle už jsou poněkud výstřední teorie a tak se vrátím radší k tématu. "Lidé jsou často otroky konvečního myšlení.Byla doba kdy všichni věděli že Země je placatá.Nebo že je středem vesmíru a kolem ní obíhá Slunce a Měsíc a všechny planety (tehdy je znali jen do Saturnu) a jako poslední sféra hvězd." Ovšem i Belarion se zřejmě ponořil do svých myšlenek a těch má rozhodně požehnaně.Sice je sympatický a zajímavý,ale rozhodně není mladý. "Máte pravdu já nejsem mrtvá moc dlouho ikdyž čas je relativní.Byli lidé kteří toužili čas podvést a dosáhnout tak věčného mládí což bylo velké dílo každého alchymisty.To a kámen mudrců a ikdyž ti kdo ho najali už zemřeli tak alchymista pokračoval dál dokud nakonec sám nezemřel.Ano je to neuvěřitelné jsou věci které by neměly existovat a přesto existují.A protože nejdou uvěznit do vzorců a rovnic tak je lepší se tvářit že neexistují.Slyšela jsem sice že když někdo náhle či nečekaně zemře může zde jeho duše uvíznout,ale nevěřila jsem jí dokud jsem se o tom nepřesvědčila." Když mi pak nabídne abych šla s ním na pobřeží souhlasím. "Ano půjdu ráda."

Vergil - 27. října 2012 00:06

"Nějak moc otázek na někoho, kdo má necelý jeden lidský život za sebou..." řeknu šibalsky. "Ale v podstatě máš pravdu, říďa je můj "fotr". I když vysvětlování je celkem složitější." Jo, myslím, že "lidem" to asi nemá cenu vykládat odzačátku.... "Stejně jako Smrt bývala Andělem, i já jsem býval kdysy Andělem.... kdysy... heh, asi tak před několika sty milióny lety...pokud jsi to dobře pamatuju...." z tváře mi nemizí šibalský úsměv. Potom mě ale trochu rozruší její myšlenky. Lehce svraštím čelo. "Já nejsem nafoukaný... kdybys potkala některého z Andělů, zjistila bys co je nfoukanost. Oni posunuli význam nafoukanosti do úplně jiné dimenze. Jsou arogantní, pyšní, opovrhnujíci.... nemají žádnou z vlastností, které jim připisuje ta vaše knížečka...." potom jsi asi uvědomím, že vyčítat někomu jeho myšlenky nebude asi dobrý nápad. Nasadím neutrální výraz. "Sorry, ale neumím prostě vypnout poslouchání myšlenek...." "Byl jsem Andělem, ale nebyl jsem jako ostatní. Ti mě za moji odlišnost utlačovali.... a říkám vám s čistou hlavou, že na zemi neexistuje větší zlo, než to, když jsi na vás Anděl zasedne...." Opřu se loktem o lavice a poděpřu jsi jím hlavu. Prstem rejdím v jednom ze stínů. "Jsi půldémon, panovačnost je tvou přirozeností, ale je pořád lepší než Anděl... v pekle jsem celkem rád. Tam mě naopak Mephistopheles uvítává s otevřenou náručí. Taky můžu pokecat se starými známými jako je Samael, Uriel nebo Lucifer...." Jo, mám v pekle celkem slušnou řádku známích. "Ohledně toho, proč tu jsem, chlupáči, jednak kvůli nedostatku práci a jistém "zabití" času a řekněme, že mi to taky nakázali jisté vyšší síly... ale spíš se přiklánim k tomu zabíjení času."

Belarion - 27. října 2012 00:08

Vpřed a zpět ni krok Nad jejími slovy se pousměji. "Je skvělé žít v době kdy člověk může říct svoje názory aniž by mu hrozila smrt. " Podívám se na svojí kolegyni a lehce se zasměji. "Ačkoliv předpokládám že vás to již netrápí." Nad zmínkou o věčném mládí si hlasitě povzdechnu. "Ano lidský druh vždy přitahovala nesmrtelnost. Ale věřte mi že to není čistě dar. Je to dar vykoupený krví a nenávistí. Zvláště pro ty jenž jsou jako já. " Vyrazíme skrze školu ven směrem na pobřeží. "Mi jenž jsme prokletí dokonalou pamětí trpíme nesmrtelností velice. Neboť nemůžeme zapomenout ani okamžik z časů jenž sme prožili a vše je stále tak jasné jako kdyby se to stalo právě teď. Můžeme vyvolat přesné pocity, vůně, obrazy, prostě vše. Dokonce někdy uvnitř vzpomínek vidíme věci jasněji než v okamžiku kdy se událost vskutku stala. " Rukou si projedu po vousech. "Navíc když jste jeden z posledních svého druhu je to poměrně smutné. " Člověk by řekl že se mi na tvář mohl vkrást smutek, ale nikoliv. Na mé tváři je stále ten lehce pobavený úsměv. "Ale musím říct že vidím ducha po opravdu dlouhé době. V dnešní době je téměř nemožné někoho z vás zastihnout. Neboť vás tolik ubylo. V dobách absolutního křesťanství jich bylo tolik. Ale s moderní dobou lidé odcházejí na jiná místa a pro duchy již není místo. Většinou zůstavají jenom ti co mají extrémně silné pouto s nějakým místem či osobou. Nebo pokud je dostihla tragédie. " Vytáhnu z kabátu cigaretu a vložím jí do úst. "Ale povězte mi slečno Annie. Kolik jste již viděla monster než jste přijela sem? Pro někoho kdo se nevyzná v našem světě může být dosti děsivý a překvapivý. "

Nikko - 27. října 2012 17:40

Ráno, třída Dino Celou noc jsem klidně spala. K mému dokonalému odpočinku bohužel, ale přišlo nemilé probuzení. Něco studeného mi padalo na obličej. Otevřu oči a uvidím Nanae. Měla jsem sto chutí ji vynadat za to probuzení, ale při pohledu na ní, jak se tu hihňá ve všech různých grimasách se musím od srdce zasmát. "Dobré, dobré. Ani ne. Myslím, že jsou horší věci, které bych nechtěla vidět po ránu." Usměji se. Posadím se. Nikam nespěchám. Chci se nejprve pořádně rozkoukat. Mezitím se vesele bavím s Nanae. Když někdo zaklepe na dveře pootočím jenom hlavu. "Jen běž." Mávnu rukou a vesele se usměji. Vůbec mi to nevadí. Alespoň se budu moct jít v klidu vysprchovat. Pořádně se protáhnu a rozejdu se do koupelny. Prvně jsem vlezla do sprchy. Snídani už asi nestihnu... tak si hold vezmu to jablko co mám v kufru z domova. Když vylezu ven pořádně se usuším, hlavně ouška. Potom si vyfénuji vlasy a ouška, vyčistím zuby a učešu se. Zahledím se do zrcadla. Když tu nikdo není možná bych. Podívám se pro jistotu směrem ke dveřím, jako bych čekala, že vážně někdo přijde. Ale ne. Zadívám se do zrcadla a vezmu si do rukou speciální kartáč. Mohla bych si je zase lehce pročísnout. Zavřu oči, kde nic tu nic objeví se za mnou devět zlatých ocásků. No dá se říci, že zabrali celou koupelnu. Dám si do rukou jeden ocásek po druhém a lehce si je všechny pročešu. Potom vyberu chlupy z kartáče a hodím do koše. Položím ho zpátky na své místo. Vyberu si ze svých šatů jedny, která ráda nosím. Předtím než si je, ale obleču nechám svých devět ocásků, která se za mnou volně pohupovali, opět zmizet. Jako kouzlo. Poté se obleču do šatů. Vyjdu vez z koupelny a sním si rychle jablko. Po té všude po sobě uklidí. Ustelu, vynesu odpadky, urovnám oblečení, uklidím koupelnu a tak dále. Vyjdu ven z pokoje a zamířím si to rovnou k nástěnce. Super dneska máme krátké vyučování! Takže vzhůru do učebny 105! Radostně zastříhám ouškama a vyrazím dolů po schodech. Výtahem nějak nechci. Zase se tam mačkají, jako sardinky. Když dorazím do třídy učitel tu ještě není. Pořádně se rozhlédnu jestli tu není někdo koho znám. Bohužel je tu hodně nových tváří a já se cítím nesvá. Zranitelně sklopím ouška a chystám se jít usednou do prázdné lavice, když tu zahlédnu známou tvář. V duchu radostně vypísknu. Přejdu pomalu k němu, zastavím se u jeho lavice. "A-ahoj Dino." Pozdravím a radostně se usměji.

Annie Gerardová - 27. října 2012 19:15

Život a smrt Ne tak tohle mně rozhodně netrápí akorát že právě ta naše výměna názorů byla poněkud bouřlivější a nakonec způsobila právě za tento současný průsvitný stav.Ikdyž geocentrickou teorii jsme zrovna neprobírali a Jack neměl v úmyslu mně strčit z toho mostu.Prostě to tak najednou vyplynulo ... Taky se usměju ikdyž tahle vzpomínka není zrovna příjemná.Ale už je to dávno teda aspoň z mého pohledu.Naslouchám Belarionovi ikdyž mu moc nerozumím. Ale věřím vám já o tohle taky nestála.Vyplynulo to z jedné hádky,ale řekněme že jsem svým způsobem dosáhla toho o čem snil ten alchymista.Jednu dobu se hádáme a pak stojím pod mostem a dívám se sama na sebe.A říkám si Annie jsi v háji,buď se stalo něco co se stát nemělo nebo se nestalo něco co se stát mělo.A když mám ráda prověřování teorií tuhle jsem zrovna ověřovat nemusela. Následuju Belariona ven vznáším se nad zemí a poslouchám ho ikdyž to co mi říká moc nepochopím.Jiná místa?Jaká jiná místa?Já nejsem zrovna věřící,rodiče byli,ale ... ne jsou přesvědčeni že jsem mrtvá.Že jsem odešla tam kam jsem měla ... zavrtím hlavou a opět se věnuju Belarionovi protože bych se chtěla na něco zeptat.Ale nejdřív mu odpovím. "No děsivé ... zemřela jsem to bylo dost děsivé.Stojím a dívám se se na své tělo.Pak procházím místem kde jsem učila,ale nikdo mně nevidí.Jsem na svém vlastním pohřbu,nějakou dobu jsem navštěvovala i svůj hrob a když jsem byla schopná hýbat předměty pokládala jsem tam kytky."usmála jsem se ikdyž to téma nebylo zrovna veselé,ale ne praštěné mi to nepřišlo.To byla celá ta situace."A ano nezvyklý mi to připadalo,kdyby mi to někdo řekl dřív pochybovala bych o jeho zdravém rozumu.Ale z vašeho světa jsem toho moc neviděla.Potkala jsem další tři duchy.Mike ten se opil a vrazil svým taxíkem do stromu čímž zrušil taxík i sebe.Jeff ten pocházel z 60.let kdy si po nadměrné dávce marihunany vyvrtal do hlavy díru aby byl permanetně v rauši.A nakonec Jacob ten padl za občanské války."

Belarion - 27. října 2012 19:42

Meč, ruka, dráp Poslouchám příběh Annie a jenom přikyvuji. "Máte pravdu, smrt je jedna z těch nejděsivějších věcí. Avšak můžete být ráda že jste si našla někoho kdo vám s tím pomohlo. Není jednoduché vejít do nového světa a zůstat sám. Tudíž buďte ráda za své společníky. " Vypustím trochu kouře z cigarety a usměji se. "Ale našla jste si zajímavé kolegy slečno Annie. Ačkoliv nevím z jaké občanské války byl ten váš Jakob. Jsem si jistý že vás mnohému naučil. Vojáci dokáží v těžkých situacích opravdu pomoci. " Usměji se. " Inu a co se týče téhle školy a studentů. No většina učitelů na této škole musí být dost silná aby studenty zvládly. Přeci jenom nebylo by hezké kdyby studenti zabili učitele. A ty děcka v prvních ročnících jsou nejhorší. Neumějí ještě ovládat svoje schopnosti a snadno můžou nevědomky ublížit. " Podívám se pobaveně na Annie. "Naštěstí vás už se to ale netýká. Pochybuji že je tu nějaká bytost schopná zničit duši člověka. Taková schopnost je velice vzácná. Ovládnout, manipulovat či jí vyrvat z těla to ano. Ale zničit? Pochybuji... " Odklepu popel z cigarety na zem. "Zdá se že jsme skoro na místě." Jdu ještě trochu dopředu než najdu nějaké pěkné místo na pobřeží kde nikdo není ani v dohledu ani v doslechu. Chvíli se dívám směrem na moře. "Povězte... znáte legendu o Mojžíšovi? " Otočím se na ní a na tváři mám dětinský úsměv.

Cheru B. Grigori - 27. října 2012 19:46
	Nově příchozí "Ne, je mi líto, absolutně nic." Pokrčím rameny v bezmocném gestu. Zatím se ve třídě ukáží nové tváře. Seskočím z lavice a rozejdu se k nim. Nepůsobím nijak vtíravě, jen přijdu k jejich lavici a lehce se usmívám. "Ahoj, vy dva." Říkám si, že když už s nimi budu sdílet třídu, měla bych je poznat alespoň natolik, abych si pamatovala jejich jména.

Rheia Brannick - 27. října 2012 20:53

Jsem v háji a za trest zůstanu na zemi a budu strašit lidi... Pravda, moc otázek, ale já už jsem taková. Strašně zvědavá ženská. Ale která není? Tak papínek je říďa. zapamatovat: Neotvírat si hubu na Asariela, nemuselo by to dopadnout dobře. Jeho Tatíčej je Smrt. Několk set milionů let? Sjedu ho pohledem od hlavy k patě. No, vůbec nevypadáš na to, že jsi takmoc starý. Pomyslím si uznale. Jenže jeho další slova mě mírně řečeno vyděsí. "Do prdele," vylítne ze mě. "Ty slyšíš moje myšlenky?! A to mi říkáš jako až teď?!" Zapamatovat: Nemyslet před Asarielem na... na nic kromě školy. Všechno slyší. Do háje pekelnýho, ty magore, vypadni z mý hlavy! Sakra... Jestli si na mě zasedneš, seženu si Démonův střep... No, myslím, že končím. Tohle nemá cenu. Zná se s Lucifer... je to v háji, slušně řečeno. Jaký blázenby chodil do školy kvůli zabíjení času? na světě je tolik bezvadnejch věcí a přibývají další co bych chtěla zkusit a... on sedí tady... Neuvěřitelný. "Za jak dlouho zvoní?" zeptám se Nargelase a Asariela a ignoruju, že ta otázka je absolutně mimo mísu a doufám, že se mi tak podaří změnit téma.

Nargelas - 27. října 2012 21:41

Asariel, Rheia Když Asariel všechno začne vysvětlovat celkem se divím že se mu vůbec chce. Za jeho život se ho ptalo určitě už hodně lidí nebo stvoření. Přesto odpovídá a já poslouchám. Co mě ale zarazí je když jenom tak mimochodem zmíní že slyší myšlenky. Dohajzlu takže i tohle co si teď myslím? Eh no to ještě bude srandy.. Pomyslím si a nahodím výraz jakože jsem se s danou věcí nějak tak smířil. Co taky jinýho můžem dělat.. Ale tím víc mě začalo zajímat jestli slyší všechny myšlenky nebo jenom ty co jsou v hlavě nejsilnější. Nicméně pak se Rheia zeptá kolik je hodin. Funguje to dokonale nachvilku mi v hlavě utichnou veškěré myšlenky a já šátrám po nějaké vzpomínce kdy jsem viděl hodiny ale nic. "Nevím nemám absolutně tušení."

Vergil - 27. října 2012 22:24

Zvednu prst pravé ruky a zavrtím s ním. "Žádné sprostoty v té přítomnosti. Nejsem taky žádný andílek.... ale nemám rád, když někdo v mé přitomnosti mluví sprostě, zvláště taková pěkná dáma, jako jsi ty.... Ohledně těch myšlenek... je to něco, co prostě neovliním. Nečtu je jako ty, prostě slyším, vše co ti mometálně proudí hlavou... jakoby jsi je sama říkala.... občas je to trochu nepříjemné, zvlášť když je někde vícero lidí... ale je to prostě věc, která se nedá ani ovládat, nebo nějak jinak kontrolovat. Občas se mi to i daří ingorovat... Každopádně, to, že mam fotra říďu nijak neberte vážně. Nechci tu žádný protekce ani něco takového.... už tak jich tu mám víc než je zdrávo... Jsem možná Smrt, ale jsem taky pro každou špatnost a lumpárnu..." řeknu s nemizejícím úsměvem. Jo, bejt pesimista není prostě ono. Myslím, že zůstanu asi v téhle lavici. Tu moji stejně obsadil někdo jiný a tady mám aspoň s kým vyrušovat... Aniž bych koukl, na jakékoliv hodinky povím: "Zanedlouho." ano, typická moje odpověď. Každopádně, jsem rád, že jsem jsi vybral tuhle třídu, i když bych byl možná raději v té druhé... mno, myslím, že bych jí měl dát trochu prostoru. "Jenom, mezi námi, tobě bych nedoporučoval lést mě do hlavy.... poslední co to zkusil, se z toho úplně scvoknul až tak, že jsi vypíchal oči, aby už neviděl, co uviděl..." řeknu s ďábelským úsměvem směrem k Rheie.

Annie Gerardová - 28. října 2012 00:14

Mýty a skutečnost Ano nebylo to snadné byla jsem tu sama a moc jsem toho nevěděla.Kráčela jsem ulicemi nebo někdy jsem jen stála na místě a lidi mnou procházeli.Později jsem seděla na místě a pozorovala ostatní či chodila za různými lidmi a docela mně to i bavilo.Jako tehdy v tom baru když se tam poprali a vzduchem létali židle.A pak jsem uviděl Mika.Díval se na mně a mně došlo že mně vidí a pak když jím proletěla židle jsem zjistila proč.On byl taky duch,ale Belarion měl pravdu.Docela mi pomohl ikdyž já je nehledala protože oni si je většinou našli sami. Kromě Jeffa toho jsem našla sama,majitelé toho bytu se stěhovali když se od jednoho makléře dozvěděli tu historku že zde straší protože v šedesátých letech se zde jeden majitel zabil.Jeho kolegyně mu pak nechala docela výhružný a sprostý vzkaz na záznamníku.Netušila jsem že někdo zná tolik sprostých slov. "Šlo o americkou občanskou válku to jsem poznala už když jsem Jacoba viděla.Aspoň jsem poznala uniformu vojáka Unie."odpověděla jsem Belarionovi.Jeho další slova ohledně školy chápu ono už zvládat normální studenty není snadné.Zjistila jsem třeba že škrábaní nehtů po tabuli je docela dobrý způsob.Navíc takhle se nemusíté bát že si vás nevšimnou. "No můj bývalý přítel se mně pak pokusil vyhnat ikdyž o tomto tématu věděl ještě méně než já.Zavolal si kněze ovšem ten kropil opačné místo než kde jsem seděla.A pak přišly ty ženy s vonnými tyčinkami a kadidlem které nakonec vyprodukovaly tolik kouře že to spustilo požární hlásič.A do toho přijela policie promluvit si o mé smrti." Mezítím dojdeme na místo které si Belarion vybral a položí mi téma která mi připomene něco co jsem zažila za studií. "Myslíte tu pasáž o rozdělení vody?Ano tu znám,ale napadla mně spíš pasáž z Nového zákona o chození po vodě."

Belarion - 28. října 2012 01:17

Každá legenda má zrnko pravdy Když mi vypráví příhody o tom jak se jí snažili zapudit tak se jenom začnu smát. "Blázni... Tak to bych chtěl vidět. " Hlasitě se směji když si představuji lidi s vonnými tyčinkami jenž se snaží zapudit ducha. Nakonec se i ohnu abych se uklidnil a trochu popadl dech. Hluboce dýchám a když se trošku zklidním ze smíchu tak opět promluvím. "Inu dnešní lidé jsou poněkud neschopní co se týče našeho světa. Ale nebojte se... není to to nejhorší co se vám mohlo stát. Za chvíli vám o tom povím více. " Otočím se čelem k vodě, odhrnu si vlasy ze zátylku. Odhalím tak jílec meče. Uchopím meč a vytáhnu ho. Světlo světa tak spatří nádherný a od pohledu ostrý Anglický obouruční meč. "Ano měl jsem na mysli tu část o rozdělení rudého moře." Usměji se a zvednu meč nad hlavu. Nadechnu, vydechnu a poté udeřím před sebe. Voda jenž je v pruhu pětiset metrů daleko, tří metrů široko a až padesát metrů hluboko prostě exploduje nechávajíc tak prázdný pruh vzduchu. Ale hned po vteřině se moře opět zavře. "Oproti tomuhle je chůze po vodě jenom hračka. " Zandám meč zpátky na svá záda. "Tohle je otázka síly a staletí praxe. Chůze po vodě je jenom trik založený na rychlosti." Urovnám si vlasy tak aby opět skryly jílec meče. "Tak co říkáte nyní, když vidíte co dokáže monstrum při jenom zlomku své síly? "

Rheia Brannick - 28. října 2012 09:29

Co o sobě ještě nevím? :D "No jo, promiň. Slubuju že v tvé přítomnosti se pokusím být slušná." Usměji se a ,světe div se, myslím to vážně. "Pro každou špatnost? My si budem rozumět," šibalsy se usměju. "Nevadí," otočím se na Nargelase a usměju se na něj. Změna tématu tedy zabírá... "Zanedlouho... Pro někoho tak starýho jako ty může bejt zanedlouho i pár dní... neber si to zle, ale myslím že vzhledem k našemu věku máme rozdílné vnímání času," pokrčím rameny a tvářím se jako by to bylo nad slunce jasné. Kouknu spiklenecky na Nargelase a pak se sladce usměju na Asariela. "Proč si myslíš, že umím lézt ostatním do hlavy?"

Nargelas - 28. října 2012 11:38

Momentíček Pro každou špatnost? Jo tak o tom už vím.. kdo by mě jinak chválil za to že jsem urval hydře hlavy.. Od Rheiy se to dalo čekat. Přece jenom polodémon že jo. Když se na mě pak zase usměje tak zase ustoupí připomínka že je démon. Nechápu jak to dělá ale prostě mě tím vždycky dostane. Hmm to sem tu jedinej komu je tak málo let? I když kdo ví.. kolik mi je když nemám pamět heh. Pak se na mě znova koukne a zeptá se Asariela. "Malej moment.. COŽE? Ty umis cist myslenky taky?" Jde poznat že tenhle fakt mě opravdu šokoval a pozornější oko by si mohl všimnout že má pleť na obličeji není už tak bledá nachvilku. Nejspíš kdybych měl normální odstín kůže tak bych se skoro červenal.

Vergil - 28. října 2012 12:02

Ano, můj úsměv stále nemizí. "Jdi přeci démon, i když jen poloviční. Čtení myšlenek, by měla být jedna z tvých základních schopností..... pokud jej ještě nemáš, nevadí, určitě se dostaví v pozdějším věku. Je možné, že díky tvé "druhé" půlce, se tvé démonické schopnosti vyvíjejí pomaleji a postupně...takže bych jsi s tím teď možná nedělal hlavu..." řeknu stále s úsměvem a lehce na ní mrknu okem. Zní to jako bych byl nějaké, ani nevím co, každopádně, se velmi zajímavé pozorovat výrazy ne jejich tvářích, když jsem o tomhle začal mluvit. "Každopádně, máš pravdu chlupáči. Vnímám čas jinak než vy - dny jsou pro mě jako minuty, měsíce hodiny, roky jsou jako dny.... nicméně, nebojte se, že bych vás nudil příběhy s minulosti, to dělá fotr, ne já.". Jo, viděl jsem toho hodně, možná až příliš hodně.... mno, fylozifii bych asi měl nechat na někdy jindy, nebo bych je asi unudil k smrti.

Ředitel - Grim Reaper - 28. října 2012 12:15

Alexxis Dorazila jsi den, před příjezdem ostatních, takže jsi se vyhnula tomu schonu na recepci a jinde. Den jsi strávila na svém pokoji u počítače a videoher. Na večeři jsi zapomněla, protože jsi při hraní prostě usnula a probudila jsi se až ráno. Probudila jsi se okolo sedmé hodiny, protože jsi vychovatelé mysleli, že už u tebe byli. Nicméně studenti jsou povinni před odchodem do školy pokoje uklidit! Vynést koš, zanést, ustlat postele, urovnat oblečení ve skříni, utřený prach, srovnané věci na poličkách, čistá koupelna, v případě potřeby i vytřít podlahu. Vše k uklízení naleznou v koupelně, kromě vysavače. Uklizenost pokojů se bude hodnotit a nepořádníci budou pokáráni a při opakování budou i potrestáni. Rozvrhy visí na nástěnkách. Venku je lehce zamračené počasí, ale na déšť to moc nevypadá.Dneska, protože je vyjímečný den, tedy první den školy, je výuka pouze do 11:40. Třídní hodiny a tak dále. Po snídani, na který jsi se tak trochu zapomněla, jsi stihla tak, tak doběhnout do třídy než zazvonilo.

Lakšmí Rudini - 28. října 2012 12:38
	Třída, doufám, že si mne konečně všimnou... Po chvilce následuji Cheru k nově příchzím a provedu druhý pokus v pozdravu... Snad mne vezmou na vědomí... "Ahoj, já jsem Lakšmí Rudini a vy jste?!" udělám vševysvětlující gesto a čekám jestli odpoví.

Elizabeth Winter - 28. října 2012 12:50

Třída Nebudu se k nově příchozím vtírat, jen si je prohlédnu. Po chvilce přemýšlení se tedy taky zvednu s tím, že jim jdu dát "něco" na uvítanou. pro slečnu vytvořím květ růže, jako ostatním, ale pro kluka? Chvilku přemýšlím a při dávání ledové růže před slečnu mě napadne... Chvilku čekám a v ruce se mi začne objevovat jeho ledová podobizna ->ale malá dám to před něj a s úsměvem řeknu. ,,Jsem Elizabeth. Ledová žena." Otázku typu a vy? Vynechám, protože se na to ptala již Lakšmí a Cheru.

Kay - 28. října 2012 12:51

Škola Přijet do školy den předem se mi vyplatilo. Říkám jsi, když z okna svého pokoje koukám na nově příchozí. Pohodím bílou hřívou dozadu a vrátím se ke svým videohrám. Miluju online hry na počítači, nebo xbox či PS3. Samozřejmě s sebou stále nosím i PSP většinou s hrou Tekken: Dark Resurrection nebo God of War. Samozřejmě je PSP i zásobeno velmi nadytě metalovou a rockovou hudbou. Nejoblíbenější skupiny, které u mě vedly byli Skillet, Disturbed nebo Three Days Grace. Nejčastěji ale můžete slyšet z mého pokoje, když opravdu tvrdě hraju, Sabaton. Ano, jsem vášnivá hráčka, někdy až tak moc, že přitom usnu. Což se mi stalo i dneska. Probudila mě až bolest ze sluchátek, která jsem měla celou noc na uších. Nejdřív jsem se zhrozila, že jsem zaspala, ale když jsem se podívala na hodiny na mobilu, trochu jsem vydechla úlevou. Ozvalo se moje břicho. Jo, já vlastně nebyla na večeři.... projde mi hlavou. Vběhnu do koupelky, kde si učešu vlasy, provedu ústní hygienu, poté se převleču do pruhovaného topu bez rukávu a ramínek a na ruce jsi natáhnu krátké pruhované návleky. Kalhoty jsi vemu svoje oblíbené trochu světlejší džíny, které byli lehce protrhané. Mno, některé díry tam už byli, když jsem je kupovala, ale pár jsem jich vytvořila i sama. Vezmu jen svůj bloček, penál a pouzdro s PSP. Na krk jsi dám ještě svoje sluchátka. A namířim jsi to jídelny. Tam jsi naberu do sklenice džus, celozrné pečivo - celý chleba přesněji. Několik plátků sýra a šunky, čerstvou papriku a okurku, dvě jablka a jogurt do které jsi nasypu musli. Tak nějak při jídle zapomenu na čas a když odnášim prázdný tác, zhrozím se při pohledu na hodiny. Popadnu jablko, které mi zbylo a upaluju do učebny. Zastavím se skoro na prahu učebny. Předkloním se a snažím se popadnout dech. Díky své "druhé polovině", vydržím běžet déle než člověk, ale to lidská půlka mě trochu brzdí. Každopádně se rozhlídnu po třídě. Mno, čekala jsem něco horšího jako bezzhlavého jezdce nebo minotaura... Každopádně zapluju do poslední volné lavice, která je před trojcí bavících se "lidí". Nwm, jestli by člověk nosil modré vlasy, ale já se se svými bílými vlasy už narodila...

Annie Gerardová - 28. října 2012 13:24

Na břehu s novodobým Mojžíšem Belarion se začne smát a ano já se bavila tehdy taky docela bavila.Ten kouř jako jediné mi nevadil a i kdyby se spustilo automatické kropení (což Jack neměl) zůstala bych jako jediná suchá. "To máte pravdu ikdyž zábava to byla i nakonec.Když se ho pak ptali proč tam měl věci na exorcismus odpověděl jim že se snažil vymýtit ducha své mrtvé přítelkyně.Měl jste vidět výraz těch dvou policistů kteří nevěděli zda si z nich utahuje nebo mu přeskočilo." Ikdyž neschopná jsem si připadala ze začátku taky.Třeba šlápla jsem do nafukovacího člunu a prošla jsem jím (ještě že jsem v současném stavu nemohla zmoknout) nebo auto se náhle zastavilo a já jím prošla a vypadla na ulici. Bylo to vážně frustrující navíc ikdyž bych věděla kam jít tak bych tou knihou nepohnula.Zkoušela jsem to najít i jinak,ale prsty mi procházely klávesami.A k dovršení všeho si na mně někdo sedl protože viděl prázdnou židli. Z mých mýšlenek mně vyvede pohled na meč.Opravdu krásný meč který se většinou vidí v muzeu,ale tenhle vypadá že byl až moc používaný.A když pak doslova Belarion rozdělí vodu tak jenom zírám.Mám pocit že zírám i s otevřenou pusou protože jsem čekala metaforu ne praktickou ukázku. Já už nějakou dobu nechodím to ... to byl zlomek? Polknu ikdyž mi pak dojde že nemam co a pak dodám. "Je to úžasné nečekala jsem že to uvidím ve skutečnosti.Něco podobného jsem viděla dřív,ale to byl vymyšlený seriál odkaz."

Dino *Vox* Kitsune - 28. října 2012 14:00

Jedna známá tvář a několik nových Nikko, Cheru B. Grigori, Lakšmí Rudini, Elizabeth Winter Ležím s hlavou položenou na lavici a přemýšlím nad tím, co se asi dneska bude dít. Když v tom slyším známí hlas. Zvednu hlavu, několikrát zamrkám, abych si zvykl na světlo a koho nevidím. "Ahoj Nikko." Yatta!! Pořádně si jí prohlédnu. Líbí se mi její kimono. "Nechceš si... ehm... sednou?" Pokud souhlasí, tak se trochu šoupnu židlí ke straně aby měla místo. "Docela náhoda, že jsme ve stejné třídě co?... I když vlastně bylo to 50 na 50." Pousměji se. "Nevíš náhodou co se dneska bude dít?" Všimnu si svého rozplétajícího se copánku. Když si ho vážu sám, tak to není ono. Ségra to umí dobře. Chytnu pramínky vlasů a začnu je motat. Zápasím s nimi a Nikko si může všimnout jak se mi různě mění zorničky. Například na hadí, žabí, kočičí a spoustu dalších. Jak se tak peru s těmi vlasy, začnou k naší lavici postupně přicházet tři dívky. "Dino. Zdavim." Odpovím všem třem. Ta Elizabeth dokonce vytvoří něco z ledu. Nikko dostala růži a já...? Chvilku se na to nedůvěřivě dívám. Já chci taky kytku... Ale je to pěkný. "Za jak dlouho to tak roztaje?" Zeptám se Elizabeth.

Elizabeth Winter - 28. října 2012 14:02

Dino Když vidím, jak se na to dívá, tak začnu mluvit a i mu odpovím na jeho otázku. ,,Nelíbí se ti to? Mohu ti dát něco jiného. Ta neroztaje. Je to velmi pevný led. Něco jako krystal podobný ledu. Možná by to roztálo, kdyby tu byl někdo, kdo má ohnivou schopnost, tak tomu by se to povedlo, ale jinak to vydrží dlouho, velmi dlouho." Usměji se na něj. Zpod vlasů mi vykoukne ledová duše, která se rozletí k Dinovi a začne si ho prohlížet.

Belarion - 28. října 2012 14:07

Na břehu Usměji se a vyndám si další cigaretu. "Asi tak kolem pěti až deseti procent síly co dokážu použít když vypadám jako člověk." Cigareta se zapálí a já potáhnu. "Jenže kdybych použil víc tak by to bylo zbytečné. Přeci jenom nerad ruším zbytečně ryby a další živé bytosti ve vodě. " Vyfouknu kouř. "A navíc kdybych použil víc síly tak bych to neovládal tak dokonale. Takle sem udělal přesný úder jaký sem chtěl. Kdybych použil víc tak by to bylo spíše jako obrovský výbuch bez tvaru." Na hlavě mi zmizí klobouk a začnou vyrůstat obrovské rohy zahnuté směrem dozadu. "A kdybych použil svojí pravou podobu tak by to bylo opravdu nebezpečné. Mi vyděděnci z pekla jsme dosti mocní když na to příjde. A nerad bych třeba nešťastným útokem zničil třeba školu či tak. " Poté se ale začnu hlasitě smát, rohy zmizí a opět se objeví kovbojský klobouk. "Naštěstí moje kontrola a sebeovládání patří k těm nejlepší v našem i lidském světě. Málokdo dokáže ovládat svojí moc tak dokonale jako já. Dalo by se říct že jsem co se týče boje a ovládání génius i v mém rodě. " Sednu si do písku a zadívám se na moře. "Máte ráda moře slečno Annie? "

Dino *Vox* Kitsune - 28. října 2012 14:37
	Podobizna Elizabeth "Ne-ne, je to hezký, děkuju." Nechovej se tak neslušně, blbe!... Sakra, teď to zní jak kdybych chválil sám sebe. Nejradši bych si dal facku. "Krystal, jo? Zajímavé." Chytnu to do ruky a prohlížím si podobiznu zblízka. Najednou ke mě přiletí cosi divného. Nastavím dlaň, nechám to na ní přistát a dívám se na to. "A ty si co?"

Elizabeth Winter - 28. října 2012 14:43

ledová duše. ,,Ehm jak bych to vysvětlila, Toto je zase krystal rozhýbaný pomocí Asarielových stínů. Je to ledová duše. Neublíží ti. Jen je zvědavá. A klidně si řekni, pokud se ti to nelíbí. Mě to nevadí, je jednoduché to předělat do tvaru jaký chceš." A usměji se. Ledová duše chvíli sedí u Dina, ale po chvilce zase vzlétne a letí ke mě za krk. Odkud kouká stále na Dina. ,,Asi se jí líbíš." Řeknu s úsměvem.

Rheia Brannick - 28. října 2012 15:04

Nová "No na mně nekoukej," reaguju na Nargelase. "Já to taky nevěděla..." Sakryš, myslela jsem, že řekneš něco ve smyslu "aha omyl... s někým jsem si tě spletl" ale tohle jsem faktnečekala Asarieli... slyšíš mě viď? Usměju se nervózně. "Ale pro tvůj vlastní klid, Nargelasi, až je budu umět číst, budeš první kdo se to dozví. Slibuju." Zvednu ruku k přísaze. "No to potěš... moment ale taky by se to nemuselo dostavit... neumím to co uměl tá... uměli démoni, které jsem znala. Tohle může patřit mezi těch pár věcí..." řeknu zdumaně Asarielovi. Pak do třídy přijde holka s bílými vlasy a sedne si před nás. Nakloním se trošku blíž ke klukům. "Znáte ji?" zašeptám sotva slyšitelně a sleduju nedůvěřivě dívku.

Nargelas - 28. října 2012 15:47

New guy? Uffff... takže Rheia číst myšlenky neumí , zatím dobré vědět. Uleví se mi a to hodně a ještě víc když mi Rheia slavnostně slíbí že se dozvím jako první když to bude umět. "Super tos mě potěšila, beru tě za slovo." Řeknu a šibalsi se zaklebím a pak to přejde jenom do úsměvu. Pak to vypadá že Rheia si prochází svoje démonské kontakty v hlavě. Huuh takže démonů je asi tady hodně co? Když se zeptá jestli ji známe zavrtím hlavou a řeknu. "E e neznám, ale je to prvně co tu vidím někoho dalšího s bílíma vlasama." Poznamenám když vidím tu která teprv teď došla do třídy.

Rheia Brannick - 28. října 2012 17:07
	Bílé vlasy "No," opřu se do židlle. "Mě se tvoje vlasy líbí," řeknu mu a rozcuchám mu je. Usměju se a sleduju jeho reakci. Podívám se na Asariela. Ty, Asarieli, nemohl bys... víš, do hlavy... Zaculím se na něj. "Prosím," pronesu sladce a snažím se nevšímat si toho, že to není moc, vlastně vůbec, slušné. Slubuju, že pak ji pozdravím. Usmívám se a čekám co odpoví.

Nikko - 28. října 2012 17:28

Třída Popravdě jsem velmi ráda, že tu ve třídě potkávám zrovna jeho, i když docela mě mrzí, že tu není moje spolubydlící. Rozpačitě sklopím ouška a kývnu na souhlas. "R-ráda pokud ti to tedy nebude vadit." Opětuji úsměv a posadím se vedle něj na volnou židli. "To ano, ale jsem ráda." "No podle všeho se bude dít jenom učení. Přeci jenom je tohle škola. Za to máme, ale dneska krátký vyučovací rozvrh." O krátké vyučovací době se zmíním na konec, jako dobrou správu. Někdo učení nemá moc v lásce a nevím, jak je to u něj. Sleduji, jak se začne prát se svými vlasy. Docela to vypadá vtipně, ale mám chuť mu spíše s tím pomoc. Neujde mi, ale fakt, že se mu mění zorničky. Nedám na sobě znát udivení. Spíše to automaticky akceptuji. Velmi zajímavé. Na to se k lavici začnou scházet další nové tváře. Nervózně sklopím ouška. "A-ahoj." Odpovím nervózně první příchozí. Po první příchozí následuje druhá, kterou taky nervózně pozdravím. "Zdravím j-já jsem Nikko." Celou dobu se snažím o milí úsměv, i když z mé plachosti můžu vypadat trošku křečovitě. Netrvá to ani pár sekund a přijde další. Dostanu od ní ledovou růži. Převezmu si jí od ní a se zájmem si jí prohlížím. Krása! "Děkuj-ji a těší mě. Ta růže je opravdu nádherná." Když Eliz ujistí Dina, že ten led neroztaje radostně se usměji. Přeci jenom nerada bych o tu růži hned přišla. Rozhovor o duši jenom mlčky poslouchám. Duše.... V duchu trochu znejistím.

Vergil - 28. října 2012 17:42

"Nepolezu někomu do hlavy, jenom protože mi to někdo nakáže." řeknu lehce otráveným tónem. "Jsem sice Smrt, ale já musím dodržovat jistá pravidla, která vám ani nesmím říci. To, co jsem vám o sobě řekl, bylo stejně dost, na to, než bych vlastně měl.... Navíc já myšlenky "poslouchám" neumím ti vlíst do hlavy a hrabat se v ní jako v bedně s ....ani nevím čím. Od ní navíc ani neslyší vůbec nic. Buď je úplně vymidlená nebo já nevím...." řeknu se stále lehce otráveným tónem.

Nargelas - 28. října 2012 17:53

Rheia, Asariel Když mi rozcuchá a pochválí vlasy zasměju se a trochu spokojeně zavrčím což mě samotného překvapí aspoň z části. "Ani nevím jestli je mám pořád takové nebo.. až potom co se zemně stal vlkodlak, myslím že jsem někde četl že přemněna může tohle způsobit." Jak se Rheia ptá jestli by Asariel mohl udělat mozkovou sondu té nové zasměju se. "Tak nevím jestli tě takovýhle nápady neslušnosti a vylomeniny napadjí protože si z půlky démon nebo jestli si prostě tak nezbedná holka." Řeknu a začnu se ještě o to víc smát. Kdo by to byl řekl že s polodémonem a smrťákem bude tolik srandy. "Nj chápu dodržovat takovéhle zákony musí být vopruz, nechtěl bych vědět co se stane když bys něco z toho nedodržel.." Řeknu Asarielovi a pak se znova otočím zase na Rheiu. "Je jako my , tak se jí normálně zeptej pochybuju že za to se ti pokusí hned ukousnout hlavu, a jestli jo tak jí skříží cestu jeden vlkouš."

Rheia Brannick - 28. října 2012 18:13

Takže vlkouš   Když Nargelas zavrčí, malinko mě překvapí, jak byl ten zvuk uspokojující. "Bílá je dobrá. Asi bych si tě už ani jinak neuměla představit..." zadívám se na jeho vlasy. "Nepřikazu ti abys jí lezl do hlavy... a můžeš se ztišit? Nepotřebuju aby mě slyšela... prosila jsem tě..." zamračím se. "Tak jo, tak jo... chápu... zase jsem ta nejhorší." Založím si ruce na prsou ale v kebuli mi to šrotuje o sto šest. "No, spíš za to může démon..." odpovím Nargelasovi na otázku neslušnosti ale uvnitř moc dobře vím, že za to může člověk. "Tak mi kryj záda, vlkouši," zaculím se na něj. Vstanu a přejdu k holce s bílými vlasy. "Ahoj, my se ještě neznáme. Jsem Rheia." Otočím se na Nargelase a Asariela a očekávám od nich jakýkoli projev podpory i prosté kývnutí. Když se dočkám, pokračuji. "Přisedneš si k nám?"

Nargelas - 28. října 2012 18:46

Wuf wuf "Souhlas, bílá není tak špatná ale mě se libí aj hnědá." Odpovím a provokatérský usměv mi prostě na obličeji zůstává, s touhle partou snad není možné se nesmát. "Noo nejhorší ne.. jenom takovej menší čertík řekl bych." Pak mi odpovídá na otázku a já přemýšlím jestli mluví vážně nebo ne zrovna teď to nedokážu poznat. "No ono se říká kdo ví jestli ale budu ti věřit." Očividně i naše podpora ji přesvědčí aby se vydala za tou novou. "Roger, kryju tě." Když se zmíní o mě a Asarielovi tak si přiložím dva prsty k čelu a pak dá se říct zasalutuju v takové volnější verzi. Ani to moc nepostřenu ale přijde mi že jsem to tak dělal vždycky což mě samotného překvapí.

Kay - 28. října 2012 19:32

Učebna Jakmile zapluji do lavice, odložím blok s penálem na stůl a nasadím jsi sluchátka. Vytáhnu z kapsy kalhot PSP a pustím jsi nějakou tu písničku. Přitom se připojim na internet a hrabu se na webu. Po chvíly mě to ale přestane bavit a tak jsi vytáhnu pilníček, protože jsem našla nesrovnalost na svém nehtu. Sluchátky přitom nesundávám. Potom mi někdo poklepe na rameno. V sekundě se otočím a chci toho dotyčného praštit, ale zjišťuji, že by to asi nebyl dobrý nápad jít jeden versus tři. I když... mno radši nic. Ten kluk mi byl od vchodu divnej, Má stejně bílé vlasy jako já, ale páchne nějakým zvířecím pachem. Ta holka taky tak nějak divně voní, ale nepáchne, nějak mi voní. Znám ten pach. Síra nebo něco takovího. Modrouše radši komentovat nebudu. Uklidním se a odhrnu jsi vlasy, které se mi přitom zachytili o piercing na pravém obočí. Patku na obličeji jsi ale nechávám. Sundám jsi sluchátka i když vše slyším i s nimi, hold "druhá polovička". "Ahoj..." řeknu s nejistotou v hlase. Jo, život mě naučil, nevěřit všem naprvní pohled. "Alexxis ... pro kámoše stačí jen Alex." a povytáhnu jsi pruhované návleky na rukách.

Rheia Brannick - 28. října 2012 22:11

Tak? "Takže si přisedneš? Můj kamarád má vedle sebe ještě volno. Hezká holka mu tam vadit nebude. Navíc takhle jsem jedna na dva a když budem dvě na dva bude větší sranda." Mrknu na ni, otočím se a vracím se ke své lavici. Svezu se na židličku a usměju se nevinně na kluky. "Pozvala jsem ji aby si sedla blíž. Bude to alespoň vyrovnané. Dvě holky na dva kluky." Asarieli, nebude ti vadit, že bude možná sedět s tebou? Pozvednu obočí. "Jsem hodná, milá a sladká. Tedy dokud mě někdo nenaštve." řeknu zpětně Nargelasovi. Přiložím si ukazováček přes ústa a pak pokrčím rameny a ušklíbnu se. "Možná nejsem normální ale už se nemůžu dočkat až začne hodina. Asarieli?" Můžeš mi říct kdy zvoní? A nehci slyšet žádné zanedlouho. Nedočkavě se zavrtím na židli.

Nargelas - 28. října 2012 23:01

O rly? Duel? Dva na dva? Nechápavě zvednu obočí a když mi to pak zpětně dojde prostě pokrčím rameny. "Já s tím problém nemám." Hodná milá a sladká démonka jo? "Dobře to si budu pamatovat." Řeknu a provokatérsky se zašklebím. Až si za námi přisedne Alex tak se jí představím. "Zdarec, já jsem Nargelas." O něco nechápavěj se pak tvářím když Rheia oznámí že se těší na hodinu. "No jelikož to budou třídnické hodiny tak s největší pravděpodbností to bude nuda.. ale nechme se překvapit třeba nás někdo mile překvapí."

Nanae *Wolfy* Bonuru - 29. října 2012 12:27

Ve třídě "Už mě to tu opravdu nebaví.. Sedím tiše v lavici, kreslím do sešitu, nudím se. Všichni ze třídy se shromáždili kolem Asariela. Tak je to syn smrti, pozřívač a tak dále.." Povzdechnu si v duchu. Je tu nuda. Proč mi přijde, že jsou tu všichni tak povrchní? I když se třeba někdo s tebou chce bavit, není to nic moc. Jediný, s kým jsem si zatím o něco víc rozuměla byl Caille. Do třídy přijde další jedinec. Představí se nám jako Alexxis, pro přátele Alex. Nevím, dneska jsem nějaká náladová, ale pozvdechnu si a otočím k ní hlavu. "A někoho z nás pokládáš za přátele, nebo to bylo jen aby se neřeklo..?" pak se ale zarazím a hned zrudnu. "Ew.. Promiň, nechci tě urazit.." zavrtím sama nad sebou hlavou. "Já jsem Nanae, stačí Wolfy." zlehka se na ni usměju a podám jí ruku na uvítanou. "Vážně nechápu, proč jsem dneska taková..L

Dino *Vox* Kitsune - 29. října 2012 14:53

Ledová duše Elizabeth, Nikko "Jo, vypadáš mile." Usměji se na duši. "Chceš se na ní taky kouknout, Nikko?" Natáhnu ruku s duší k Nikko. "Ne, já si to nechám." Mluvím zase na Elizabeth. "Řekni, kdo má svou vlastní ledovou akční figurku?... Ale jestli by ti to nevadilo, neudělala bys mi navíc taky nějakou ledovou růži?" Po tom co se dušička vrátí zpátky k Elizabeth, se jen lehce usmívám. "Ona je taky super... Ehm... Teď mě napadlo Elizabeth. Nemáš nějakou přezdívku? Elizabeth je takové zdlouhavé. Teda nic proti tvému jménu."

Elizabeth Winter - 29. října 2012 15:15

Dino ,,Jsi první, komu jsem udělala podobiznu, protože nevím, ale růži ti dávat by bylo takové... Blbé. Jo jasně v pohodě." Řeknu s úsměvem a za chvilku mu podávám květ ledové růže, která je úplně stejná jako má Nikko. Když se zeptá na přezdívku zamyslím se. ,, No můžeš mi říkat Eliz nebo Liz. A Asariel mi říká modrá. Takže si vyber. Slyším na všechno." Stále se na něj usmívám a pak si pomyslím. Ledová duše nechceš se podívat kde je Asariel? Pokud ovšem je v budově. Zkus třídu, která je o patro výš a podívej se kdo tam je. Mé myšlence se usměji. Vím, že bych ho neměla otravovat, ale když se Dinovi líbí ta ledová duše, tak by se mu líbily i ostatní, které mu většinou poletují okolo hlavy. Usměji se, načež dušička vyletí a letí se podívat do třídy, která je známá jako 203. Myslím, že ho uslyšíš. Ještě pošlu myšlenku duši, která vylétává ze dveří.

Kay - 29. října 2012 15:42

Nwm Zavrtím hlavou. "Musím tě sklamat, ale něpřisednu jsi k tomu modroušovi. Mám ráda svůj prostor a navíc mi nějak nevoní.... cítim z něj něco divného... nejenom pach ale můj šestý smysl mi říká, že není ten za koho se tváří...." řeknu a opřu se o opěradlo židle rukama. Potom se trochu šibalsky usměju. "Nic ve zlém, ale vás dva bych vyřídila i sama ..."řeknu a ukážu na Rheiu a Narga. Pohodím hlavou ve snaze dostat patku k očí, ale ta zase okamžitě spadne na své místo, ale aspoň vidím řádně na jedno oko. Lehce se nakloním blíž k Rheie a řeknu: "Pověz, jsem tu už pár desítek let, ale kdy démoni přehodili na druhou stranu a jsou hodní?" řeknu s úsměvem. Když uvidím její lehký maskovaný údiv. Nakloním se ještě vlíž, tak že může vidět moje oči, který mají sice bílé duhovky, ale zornička je šelmovitá. Lehce jsi brnknu o nos. "Tohle neoklameš, alespoň u mne ne." řeknu s úsměvem. "Démoni mají specifický pach, který jsem za posledních dvě stě let čichala všude možně. Síra, ta vás vždycky prozradí i když se to snažíte zakrýt...." řeknu a nahnu hlavu nastranu. "Předpokládám, že ty budeš taky šelma.... vlk, pes nebo tak něco. Cítím z tebe pach zabijáka...." řeknu a trochu se stáhnu zpátky do lavice. Když me osloví Nanae, rozzáří se mi očka. Ona byla tak roztomilá, jako plyšáček. Vstala jsem. "Můžu jsi je pohladit?" řeknu sladkým hláskem. Kříženci se zvířecíma ouškama jsem milovala. Dotkla jsem se jejího ouška. Bylo tak jemňoučké.... vydržela bych tu snad celý den ho hladit.... Myslím, že jsem ji dostala do rozpaků a tak jsem se vrátila na své místo do lavice. K modroušovi se mi vyjadřovat nechtělo. Vůbec jsem z něj neměla dobrý pocit. Trochu jsem na něj zasyčela...

Lakšmí Rudini - 29. října 2012 16:32
	Ve třídě... "Taky bych vám něco dala," kývnu hlavou k motýlku a motýlku s andělskými křídla, "ale to bych vás asi pak sežrala..." uchechtnu se. "Nebo jí zkus říkat ledovko..." vykouzlím směrem k zde přítomné ledovce úsměv. "Nevíte za jak dlouho zvoní, rád bych se jukla na áčko..." zakřením se a pozoruji ledovou dušičku...

Elizabeth Winter - 29. října 2012 17:01

LEDOVKA???!!!?? Jakmile zaslechnu to slovo, tak ve třídě prudce klesne teplota. ,,Ledovka... Tak mi fakt neříkej." Začnu zhluboka dýchat a po delší chvíli se teplota ve třídě vrátí opět do normálu. ,, Jak jsem řekla. Modrá, Eliz nebo Liz. Je mi to jedno, ale ledovka ne. Je to jedna z přezdívek kterou nenávidím, stejně jako ledová královna. Uráží mě to." Nyní již dýchám zase v pohodě a i se mi povede na tváři nějak vykouzlit úsměv, i když to jde těžko.

Lakšmí Rudini - 29. října 2012 18:55
	Hups Promiň... A co modroočko?! zeptám se opatrně, když se teplota vrátí ku normálu...

Elizabeth Winter - 29. října 2012 19:03

Lakšmí ,, Pokud vím, tak modroočko, byl kocour v jedný pohádce. Kterou jsem četla jako malá. Myslím že to byla kniha kocour Modroočko nebo nějak tak. A já ti nějak nevím, ale já si jako kotě nepřipadám." Smutně se podívám na zem a mé myšlenky naplno spustí. Asarieliiiiiiii. Ano v myšlenkách ho volám, ale stejně myslím, že mě nemá šanci slyšet. Chjo. Dnes a každý den. Proč neakceptují to, na co jsem zvyklá, nebo to co mi nevadí a vymýšlejí další? Ptám se sama sebe a prohlížím si ostatní.

Lakšmí Rudini - 29. října 2012 19:07
	Ani modroočko?! Tak nic no... Eliz, usměji se na ni... Kotě ne... Ale kočka bys byla... zakřením se a vyseknu ji poklonu, kompliment ale myslím vážně...

Elizabeth Winter - 29. října 2012 19:16
	Lakšmí ,,No to nevím, ale děkuji." Usměji se na ní protože to co řekla mě opravdu potěšilo. ,, A ty Lakšmí máš nějakou přezdívku? Možná, že jsi jí říkala, ale já asi nevnímala. Promiň." Zvědavě se na ní koukám. I trochu smutně, že jsem takovej ignorant.

Lakšmí Rudini - 29. října 2012 19:25

Přezdívka?! Cokoliv kromě Lankšmítu... Za ten bych tě asi zabila... zazubím se na ni. A ještě jsem jí neříkala, přátelé, a že jich bylo pomálu, abych byla přesná, mi říkavali Rudi... Podle příjmení, přiznám se a mé oči lehce zesklovatí, prudce zamrkám a pokračuji, a jeden... Huh... Kluk mi říkal Hudini... Slyším na obojí... zářivě se na ni usměji, lesk očí je ten tam, jen žaludek se nespokojeně ozve, ach bohové. A ještě bych měla jednu zajímavost... Lakšmí je bohyně štěstí a pro hinduisty je vtělením krásy... Zářivě se na ni usměji, nemohla jsem si prostě nechat ujít příležitost... Zvednu ruce nad hlavu a zavrtím boky v napodobenině indických tanců, pak se rozesměji...

Elizabeth Winter - 29. října 2012 19:38
	¨Lankšmít? ,,Hmmm myslím, že tu přezdívku, která se ti nelíbí si zapamatuji, pro případ, že by jsi mi chtěla říkat ledovko." Začnu se smát. ,,Rudi, to je zajímavé, moje příjmení je Winter, takže by se z toho přezdívka dala možná udělat jen na Win nebo tak něco." Zamyslím se. Ale pak když začne předvádět ty tance, tak se začnu smát. ,, Víš že jsi docela střelená? " říkám s nemizejícím smíchem.

Lakšmí Rudini - 29. října 2012 19:44
	Střelená?! Nejsem střelená... Jen se ráda bavím... rychle a střelhbitě jí odporuji, a teď, když můžu konečně naplno projevit co jsem si to chci hlavně užit! zasměji se a zamyslím se nad Win...

Elizabeth Winter - 29. října 2012 19:48
	Rudi ,,Jojo prosím tě už mlčím." Stále se směji. A stejně je střelená. ,,A mimochodem, co vlastně jsi?" Zamyslím se protože to opravdu ještě neřekla.Nebo ano?

Lakšmí Rudini - 29. října 2012 19:51
	Co že to jsem?! Hádej... Doufám, že ti ten motýlek pomůže... usměji se na ni, nehodlám jí to prozradit minimálně tuhle hodinu, ať se děvče trápí, dokáži vyvolat přírodní duchy, jsem vegetariánka a miluji přírodu... Toť veškeré mé indície... zakřením se...

Elizabeth Winter - 29. října 2012 19:58
	Přemýšlet? Ani náhodou. ,,Nebudu přemýšlet, dnes opravdu ne." Vzpomenu si že jsem si vzala nějaké ovoce z jídelny na svačinu. ,,A chytej." Hodím po ní jablko. ,,Nemůžu tě už poslouchat." A zase se začnu smát.

Rheia Brannick - 29. října 2012 20:03

"Tak si trhni." Zašklebím se povýšeně. Když jí nejsme dost dobří... Nás dva? Možná před přeměnou... "No to určitě," urtousím a protočím oči v sloup. Démoni byli vždy na obou dvou stranách jen to nikdo neviděl. "Od té doby co mají děti s lidmi a ne jen sami mezi sebou." Dělá jako by bylo tajemství co jsem. "Klamat nebylo třeba. Víš, kdyby ses zeptala, řekla bych ti že jsem démon a tyhle kecy by sis mohla odpustit." "Síru se snažím skrýt kvůli lidem. Dělám to ze zvyku..." Jaký zabiják? Vždyť Nargelas je milej kluk...

Ředitel - Grim Reaper - 29. října 2012 20:12

Zvon na věži školní budovy odbíjí osm hodin. Výuka začala a s ní i další školní rok na akademii pro monstra, příšery a jiné. Žáci se zde budou učit nejenom předmětům, jaké by nalezli na obyčejné stření škole, ale i také sebekontrole, která je pro ně velmi důležitá, pokud chtějí koexistovat spolu s lidmi. Dále jsou zde možní volitelné předměty - mezi nimiž jsou cizí jazyky - anglický a německý, ale také pro ty temperamentnější bojová umění. Žáci jsi musí zvolit mezi těmito předměty, který budou potom navštěvovat do konce školního roku a budou taky za něj náležitě ohodnoceni na vysvědčení. Žáci dnes vyjímečne stráví dnes jen 4hodiny kde budou řešit s třídním učitelem třídní záležitosti. Učitel je seznámí s žáky a poté je samotné s vnitřním řádem i školním řádem, který je nutné dodržovat. První ročníky podstoupí v doprovodu učitele prohlídku po školní budově, aby věděli na jaké předměty se mají kam dostavit. První dvě hodiny se vlekli. Třetí šla hladce, díky prohlídce, která se protáhla až do čtvrtky poslední. Učitel se vás už jen ptá na to co vlastně jste, a co vás sem přivádí. Nemusíte odpovídat, pokud nechcete. Třídu 1.Ra učí profesorka Alice Whitová. Je to jedna z několika dcera Arachné, královny pavouků a vypadá asi takto http://fc05.deviantart.net/fs26/f/2008/082/6/3/Arachne_by_zepheenia.jpg Třídu 1.Rb učí profesor Alfred Longhorn. Je to jeden se starších satyrů, takže není to typ, který se nechá urážet a provokovat ho nedoporučuji. http://nd04.jxs.cz/897/503/b4aea84fba_71415670_o2.jpg

Elizabeth Winter - 29. října 2012 20:23

Začátek / skoro konec. Nezáživně poslouchám vyprávění o řádu školy a podobných věcech. Přemýšlím, jestli ledová duše našla Asariela, ale to asi těžko. Nuda přechází v akčnost, protože se jdeme projít po budově. Málem jsem usnula, alespoň něco záživného. Pri představování nemluvím, jen řeknu jméno a po chvíli snažení postavím učiteli na stůl ledový krystal, povedlo se mi při tom zase trochu změnit teplotu ve třídě, ale již ne tak razantně, jako když mi Rudi řekla ledovko. Je větší než ten, co jsem dala Dinovi a mlčky si zase sednu. Doufám, že všichni pochopili, co jsem zač.

Kay - 29. října 2012 20:28

Sranda Bla,bla,bla typické démoní kecy, slyšela jsem už snad všechny. Škubnu výrazně nohou. "Trhla jsem jsi..." Hmm, takže kříženec, stejně jako já. Nicméně, u ní se tatíkovi geny nezapřou. Nicméně, u mě uhádnout matčinu stranu tak lehké nebude. Pochybuju, že se mi dostane do hlavy. Je to záprtek oproti mě. Jediné co může prozrazovat můj původ jsou mé oči, které jako jediné nedokáži přeměnit na lidské, zůstávají stále ještěří. Lehce na ní zasyčím a usměju se. Starý zvyk to syčení, nemohu se ho zbavit. "Výbušná jako sopka.... máme další společnou vlastnost, když nepočítám křížený původ s lidmi..." nahnu hlavu nastranu. "Tvůj kluk vedle, co má taky bílé vlasy, sorry zapomněla jsem jméno.... je z něj cítit smrt. Krev, násilí, hněv, skrytý lovec co čeká na vypuštění... MY tyhle věci poznáme..."

Lakšmí Rudini - 29. října 2012 20:47

Nuda za nudou... Po prohlídce školy a přilehlých pozemků nastává doba předtavování, Eliz řekne jen jméno a stcoří skvostnou růži, nedá mi to a musím se lehce opičit... Já jsem Lakšmí Rudini a mohu stvořit přírodní duchy... Co jsem nechci prozradit, jelikož jsem to dala jako hádanku jedné spolužačce... odmlčím se, omluvně se na profesora usměji, na Eliz spiklenecky mrknu a přejdu blíž k učiteli, nedá mi to a pokusím se stvořit zmenšeninu našeho velectěného profesora, udělám ho na pět centimetrů vysokého, vtisknu mu polibek a satyr obživne, zahrabe kopýtky, ale to již stojí na učitolově stole. Doufám, že vám nebude vadit, když zakousnu tohle jablko, magie mi stravuje tělo... omluvně se usměji a jestli mi dovolí jablko zakousnout, udělám to, jestli ne počkám na přestávku...

Ředitel - Grim Reaper - 29. října 2012 20:55

Felix Rozhodl jsi se, že vemeš věci do svých rukou a přijedeš až ranní lodí přímo na vyučování. Jelikož jsi byl přiřazen do skupiny 1.Ra máš svou učebnu 203, která je ve druhém patře školní budovy. Přestože je první den školy, i teď tu jsou studenti co teprve dorazili se zavatadli na internát. Chtě nechtě se jimi musíš nějak procpat. Naneštěstí, ale přijdeš až po zvonění. Moc volných míst nezbylo, ale ty jsis vybral to, před katedrou v první lavice uprostřed. Profesorka Whitová není nijak netoleratní, ale co nesnáší, jsou pozdní příchody na její hodiny. Skříží ruce na prsou a očekává tvou omluvu. Však profesorka je po škole proslulá tím, že jen málokterou omluvu za pozdní příchod přijme. Její pavouk, který jí sedí na rameni a je skoro stejně velký jako je kočka, na tebe koulí všech šest očí.

Nanae *Wolfy* Bonuru - 29. října 2012 21:14

Třídní hodiny I když jsem na Alexxis byla tak zlá, tak se na mě mile usmála a.. koukala mi na ouška. Trochu jsem naklonila hlavu na stranu a nechala jsem ji si je pohladit. Občas na ně takhle lidi koukají. Trošku jsem stáhla ocásek a zrudla jsem. Pak jsem se na ni jenom zaculila a když zazvonilo, tak jsem zase odběhla do své lavice. Třídnické hodiny proběhly celkem v klidu, jenom to byla hrozná nuda. Tiše jsem si kreslila do sešitu, poslouchala jsem co říkají. Potom jsem si prostě sklidila ze stolu a vydala se s ostatními na prohlídku školy. Díky bohu už to byl skoro konec. Naše učitelka opravdu nevypadá zrovna přátelsky.. Běhá mi z ní mráz po zádech.

Rheia Brannick - 30. října 2012 15:44

Tak jsem se těšila a teď se moc bojím Alexxis a její kecy s naprosto klidnou tváří ignoruju. Pro mě už není hodna ani mého pohledu natož odpovědi. Zvoní. Do třídy vejde naše učitelka. A na rameni jí sedí, nebo stojí, nebo něco podobného velký pavouk.Tiše vyjeknu, vykulím na tu bestii oči a chytím Nargelase za ruku. „T...t...t...to je p...p...pavouk,” prohlásím očividné přiškrceným hlasem. Ještě chvilku se strachem sleduju to stvoření a učitelku. Otevřou se dveře a do třídy vejde kluk. Omluví se za pozdní příchod a usedne do lavice. Páni je to celkem fešák... „Nargelasi? Cítíš z něj něco? Dokázal bys odhadnout co je?” ptám se ho ale pohledm visím na začátku třídy.

Nargelas - 30. října 2012 18:26

Big spider Ta holka co došla pozděj byla pěkně protivná. Řekl bych až moc. Bylo mi jedno jak moc je stará ale měl jsem chuť jí říct něco pěkného od plic. Krotil jsem se ale a zůstal jsem na místě. Když mě ale nazvala zabijákem něco se ve mě trochu hnulo a v hlavě se objevil uplně stejný obraz jako jsem měl v noci ve snu. Klid hlavně kliidek.. musím to prostě jenom vydýchat prostě má velkou držku a neví co mele. Nějak tak vnímám že se mě Rheia zastává což mě na jednu stranu těší na druhou se divím že mi za takovou chvilku takhle věří ale možná jsem jí takhle prostě připadal. Nicméně Alex si řekla že to rozebere ještě víc do podrobna. Při každém slovu které zmíní ma můj účet se mi v hlavě vybaví nějaký útržek toho snu, ne snu vzpomínek na které jsem zapoměl a teď se vracely. Bolela mě hlava a nemohl jsem z ní dostat ten poslední obrázek. Jak se mi tesáky boří do něčího těla a všude je krev. Ruce se mi roztřásly a hlava se blížila bodu exploze. Rychle schovám ruce do lavice a pak až si uvědomím že na mě mezitím mluvila Rheia a došla naše učitelka. "Ne necítím nic je tady moc pachů. A ten pavouk se mi taky nelíbí." Uplně jsem ztuhl když mě Rheia chytla za ruku skoro mi hrozila přeměna myslel jsem že už se mi začnou měnit i kosti ale jak Rheia chytla šokovalo mě to na toli že všechno krom bolení hlavy ustalo. Uff.. nevím jestli se to kdy stalo ale díky bože za tohohle polodémona.. heh "V pohodě kdyby se ten pavouk rozběhl tvojím směrem tak ho chytnu a hodíme ho zpátky co ty na to?"

Cheru B. Grigori - 30. října 2012 19:44

Úvodní hodiny Jakmile zazvoní, otočím se na patách a rychle se vrátím na místo. Sednu si a čekám příchod učitele. Čekám čekám a najednou... satyr. No, musí se nechat, že zaměstnance tady mají zajímavé. Hydra i Satyr, oba jsou velmi starého původu. Pobaveně zvednu obočí když můj vnitřní monolog dospěje do bodu kdy se zamýšlím nad tím, kdo tady vlastně obstarává úklid. Chvíli se zabývám myšlenkou kdo se asi stará aby někteří žáci nepošli hladem a slíbím si v čas večeře nakouknout do kuchyně. Pozorně poslouchám všechno co učitel říká. Nepociťuji bázeň k většině autorit, maximálně snad profesionální zájem či respekt. Ale respektuji úlohu učitelů jakožto osob které nás mají vést... k čemu vlastně? Ušklíbnu se. Představování si odbudu rychle ale poctivě. Mluvím zvučně, ani ne nahlas, ani potichu, přesto mě jde dobře slyšet. Představím se celým jménem, zmíním těsnou příbuznost s prvními padlými anděly. Znova se posadím a podepřu si bradu hřbetem ruky. Na tváři lehký úsměv, čekám na konec hodiny.

Rheia Brannick - 30. října 2012 20:56

Do konce „To, že míří ke mně, poznáš podle toho, že začnu ječet a zdrhat o život, nebo...” ...se přeměním, což by nebylo moc dobré. Ale tohle mu říct nemůžu. „...no, vlastně hlavně podle toho jekotu.” Ušklíbnu se.Zbytek hodiny probíhá překvapivě bez jakýchkoli incidentů a za doprovodu nudy. Malým oživením se stává až prohlídka školy. A pak konečně oběd. Neproměněné jídlo jsem neměla už dlouho. Těším se.

Kay - 30. října 2012 20:57

Omluva? Asi jop... Jo, vytáčet démony mě prostě baví. Nicméně ten kluk vedle ní je zajímavější. Strašně by mě zajímalo co vlastně je. Když ale vidím jak se Rheia vyděšená s třídní, musím se usmát. "Naše třídní je dcera Arachné, královny pavouků. Nicméně pokud k ní budete slušní a milí, tak bude i ona k vám. Aneb jak se budete chovat k ní, tak se bude ona chovat k vám. Čili prostě řečeno, nedělej průsery a budeš mít u ní plus." Nahnu se blíž k Rheie. "Sorry, za moje rýpaní, ale když já si nemohu pomoci, když jsem v přítomnosti démona...taková divná životné zkušenost, kterou ti mile ráda povyprávím, až skončí vyučování..." a nabídnu jí ruku. Samozřejmě s úsměvem. Pohodím hlavou, ve snaze dostat patku z obličeje, ale zdá se to být nekonečný souboj mezi náma. Prostě jsi bude dělat co chce.

Vergil - 30. října 2012 21:47

Jedno se té nové musí nechat, libí se mi její nezkrotnost a to, že se nikoho nebojí. Má můj obdiv. To, že ze mě cítí Smrt je možná dobře. Zajímalo by mě, co vlastně je, ale hrabat se jí v hlavě nebudu, nechce se mi ani to prostě dělat nebudu a basta, ať jde Rheia třeba k šípku... jo jsem ještě vcelku slušnej. Po celou dobu co se mezi sebou bavili jsme zůstal zticha, nechtěl jsem zasahovat. Trochu jsem očekával tu pavoučici jako třídní. Ale její pavouk Rosea byla taky úchvatná. Celkem vyrostla od doby co jsem jí viděl naposled. Musím s ní někdy zase hodit řeč abych zjistil jak se vede Arachné. Jo, čas pro mě prostě plyne jinak. Pro někoho to byli nekonečný hodiny muk, ale pro mě sotva zazvonilo na první hodinu a už jsme měli rozchod. Mno, myslím, že se půjdu podívat po Lizi.

Ředitel - Grim Reaper - 30. října 2012 22:55

Výuka dnes proběhla velmi v klidu. Jestli to bylo prvním dnem školy, nebo tím, že letos tu jsou vyjímečně slušní žáci, se asi nikdo už nedozví. Žáci a studenti se odebírají na obědy, někteří do školní jídelny a ti co bydlí na internátě tak do internátní jídelny. Jako vždy je tu spousta jídla. Studená ale i teplá kuchyně. Hotovky ale i na požádání minutkové pokrmy. Vše nač jsi studenti a učitelé vzpomenou. Dezerty samosebou nechybějí. Studenty mají možnost nabrat jsi ze studené kuchyně oběd a odnést jsi jej na pokoj pokud mají sebou vlastní talíř nebo použijí jednorázoví plastoví talíř, který je samozřejmě k dostání na pultě studené kuchyně. Studenti mají po obědě volno. Od tří do čtyř jsi mohou v jídelně vyzvednou a sníst svačinu v podobě oblečených housek a chlebů, čerstvé zeleniny a ovoce, pečiva, jogurtů a lehčích salátů.

Elizabeth Winter - 30. října 2012 23:09

Konec? Když zazvoní a učitel řekne, že je konec neváhám. Jen mávnu na ostatní a mizím ze třídy. Dojdu si na oběd, dojdu k pultu a přemýšlím. Když tu mě zaujmou smetanové brambory. Toto jídlo miluji, takže si vezmu plastový talíř a nandám si plus si vezmu i vidličku. Jdu do pokoje, protože nějak nemám náladu na ten šelest hlasů, co se rozléhají po jídelně. Jakmile dorazím na pokoj začnu jíst a při tom přemýšlím, kde se asi toulá ledová duše a co asi dnes dělal Asariel. Nemyslím, že byl ve škole. I když nevím. Pro mě to byla docela nuda. Ale jo jedno se spolužákům musí nechat. Jsou docela vtipní. Dojím smetanové brambory, vyhodím plastový talíř a vlezu si do postele. Bolí mě hlava z návalu informací, které se nashromáždily za čtyři hodiny ve třídě. Asariel mě jistě najde, když bude chtít, tak přijde. Ale co ledová duše? Přikryji se peřinou, ležím a koukám do stropu. Pomalu vstřebávám všechny informace. Kéž by tu byl Asariel. V duchu si povzdechnu a jen se otočím na bok a dál pokračuji v lenošení.

Annie Gerardová - 30. října 2012 23:35

Na břehu s ďáblem Jsem ještě zaskočena tím co jsme viděla když ke mně dolehne další zpráva. Jasně čekala jsem něco podobného,ale měnění podoby?Kdo je vlkodlak?Ne ti tohle neumí,ikdyž možná.Ne to bych věděla.Zjistím že mé znalosti o tomto světě jsou žalostně nedostatečné.Pocházejí totiž většinou z různých fantasy příběhů a to nejsou zrovna moc dobré zdroje hlavně proto že si často odporují. "Viděla jsem že za Druhé světové války vojáci často lovili ryby tak že ten hodili do řeky granát."dodám pak na téma rušení ryb."Ale,nevím jestli to tak bylo skutečně nebo to byla jen básnická licence." Belarion dále popisuje do umí a mně to připomene mou postavu v jedné online hře.Živelný mág tehdy jsem taky dokázala vytvořit obrovskou vodní vlnu bez tvaru myslím že se to kouzlo jmenuje Tsunami.Ale z dalších úvah mně vyvede to že Belarionovi najednou vyrostou rohy. Takže ďábel,ano to by dávalo smysl.Překvapuje mně to?Ano,ale šokuje?Ne,jsem duch a potom co jsem viděla navíc jsem tušila že mi ředitel neřekl všechno už při tom důrazu který dal na slovo muž či jak se přitom šklebil.Takže rohy a co ocas a kopyta?Ikdyž vidle nejspíš potřebovat nebude.Ďábel ... lidová tvořivost ... křesťanské pojetí ... Musím se s touto poslední myšlenkou poněkud srovnat a tak moc jeho další slova nevnímám.Pochytím akorát vyhnaný z pekla,sebeovládání a boj.A pak jeho poslední otázku ovšem to už sedí a místo rohů má na hlavě opět klobouk. "Ano i přes mou první zkušenost kdy jsem propadla nafukovacím člunem.Tehdy jsem zjistila skákat jen s hmotným tělem.Čili v současné situaci neskákat vůbec.Ale pak jsem ráda jezdila na lodích které mířily na různé výletní plavby.Ikdyž mně docela vadilo když jsem seděla a dívala se z okna nebo přes palubu a někdo přišel a sednul si na mně protože viděl prázdnou židli." Právě z té doby nemám ráda když mnou někdo prochází,užila jsem si toho totiž až dost.

Dino *Vox* Kitsune - 31. října 2012 08:32

Od ledová růže až k obědu Nikko "Děkuju" Řeknu, když mi Elizabeth podá růži. Vítězství je mé! Raduji se v duchu, za to že jí mám. "Liz zní pěkně." Usměju se. Pak už jen sleduji, jak se Liz a Lakšmí dohadují o přezdívce. Jo, modrá. Mě by se vlastně taky dalo říkat modrej. Ale nikoho to zatím nenapadlo... Teď když nad tím přemýšlím, už dlouho jsem nebyl ve své pravé podobě. Hm-hm... Sakra já chci taky takovou duši jako má Liz. Kde se dá tak sehnat?... Nebo bych si mohl pořídit nějaké jiné nadpřirozené zvířátko. Takovej démonickej pes by byl super... Existuje nějaký obchod s nadpřirozenými mazlíčky?... Bohové já mam hlad. Cukr! Sám se divím svým myšlenkovým pochodům, v mé hlavě je to jako v džungli. Z myšlenek mě vytrhne až příchod učitele do třídy. Sedím a poslouchám co nám učitel říká. Mám chuť se na něco Nikko zeptat, ale radši sem zticha, nechci dráždit učitele hned první den. Navíc mi učitel připomíná toho úchyláka z Faunova labyrintu, takže radši nic nezkouším. Když konečně skončí to nudné povídání a jde se na prohlídku, jsem strašně šťastný. Konečně nějaký pohyb. Po cestě jen potichu jdu a prohlížím si budovu. Potom co prohlídka skončí se vrátíme zpátky do třídy a začne představování. Poslouchám ostatní a když je řada na mě, tak jen řeknu. "Jmenuji se Dino. Rasa,... jsem takovej lesní mišmaš. A do školy jsem přišel, se něco naučit?" Poslední větu řeknu tázavě a znova si sednu do lavice. Při usedání mi do očí znovu padne ten pramen vlasů. Už nemám chuť se s tím prát a tak ten pramen vezmu, několikrát ho přeskládám, zatočím, zmuchlám a celí to svážu gumičkou. Nevím jak se mi to povedlo, ale teď to vypadá, jak kdyby mi na hlavě rostla palma. Do očí mi ale už nic neleze a tak se rozhodnu si tu palmičku nechat. Pak už jen sleduji a poslouchám spolužáky, kteří se představují. Zazvoní na konec poslední hodiny a já si oddechnu. "Jeden den za mnou." Teď už myslím jen na jedno. Oběd! Né že bych byl nenažraný, jen jsem nesnídal a umírám hlady. "Jdeš se mnou na oběd, Nikko?" Pokud nesouhlasí, tak se rozloučím a vyrazím se najíst a pak na pokoj. A pokud souhlasí, tak společně vyrazíme směr jídelna. Jak tak jdeme školou, vrátí se mi ta otázka, na kterou jsem se chtěl předtím zeptat. "Nikko? Máš taky nějakou přezdívku?" Mě jich pár pro Nikko napadlo, ale radši budu zticha. O hodinách mě napadlo dost věcí, co bych chtěl o Nikko vědět. Když už jsme sousedi v lavici, tak o ní chci něco vědět. Když dojdeme do jídelny, tak si nandám talíř plný všemožným sladkým jídlem. Můj metabolismus spaluje strašně rychle a proto musím pořád jíst něco sladkého. Po tom co si nandám jídlo, si s Nikko sednu k nějakému volnému stolu. Chvilku je takové to trapné ticho, kdy nevíte co říct. O čem mám mluvit? Mysli. Hlavně ať s tebe nevyleze žádná kravina. "Odkud jsi sem vůbec přijela?" Zeptám se.

Lakšmí Rudini - 31. října 2012 13:13

Papů!!! Srdce mi poskočí, když se to už skončí, zakousnu jabko abych umlčala žaludek, ale moc dobře vím, že to vydrží maximálně než ho dojím... Vydám se tedy k internátní jídelně... V jídelně si naberu plný talíř zeleniny a přihodím k němu housku, vypadá tak maličká vzhledem k plnému talíři, posadím se k stolu, který je zatím prázdný, když si někdo bude chtít přisednout, klidně ho nechám, ale ty svoje obvyklé tři talíře spořádám hned a ještě si vezmu olopanou okurku... Z jídelny se vydám k recepci, abych se mohla konečně ubytovat, ještě že jsem si sem nechala poslat kufry den předem (abych je nemusela tahat)... Když a jestli z hydry vymámím klíče a kufry, odnesu si je na pokoj (ten s příplatkem) a vydám se obhlédnout školní pozemky, jestli tam náhodou nenaleznu mýtinku (ideálně dubovou a trošku v lese, aby to bylo chráněné), než však vyjdu z budovy, vzpomenu si, že jsem si chtěla vzít něco na jídlo, a tak si skočím na pokoj pro piknikový koš, pak do jídelny ho naplnit (zeleninou)...

Belarion - 31. října 2012 13:49

oběd Nad tím co dělali za druhé světové vojáci jenom pokrčím rameny. "Nevím jak rybařili vojáci. Strávil sem většinu druhé světové buďto na útěku nebo zavřený v koncentračním táboře. " Ohledně jejího názoru na moře se usměji. "Pamatuji si když sem já poprvé viděl moře. Bylo to nádherné, dech beroucí ale přesto tak nějak strašidelné. " Opět potáhnu z cigarety a odklepu popel. Poté cvrknu cigaretu směrem k moři a ta zmizí někde daleko v moři. "Všechny ty taje... záhady. Legendy které vyprávěli námořníci vracející se z nového světa. Bylo to všechno tak fascinující. Ani si nedokáži představit jak to všechno působilo na první tvory jenž přišli na zemi. Muselo to být úžasné. " Zasněně se dívám na moře a vytáhnu další cigaretu. Chvíli sedím a poslouchám vlny rozbíjející se o pobřeží. Jakmile dokouřím tak se zvednu z písku. Oklepu písek z šatů a začnu se protahovat. Jakmile se protáhnu tak se podívám na Annie. "Pokud nemáte nic proti půjdu se asi najíst. Nejedl sem již nějaký ten den a začínám být vyhladovělí. Doprovodíte mne ke škole drahá kolegyně? "

Felix Raf - 31. října 2012 14:20

Přístav Přišel jsem do přístavu na odjezd ranní lodi. Myslel jsem, že když pojednáno tak pojede méně lidí. To jsem byl, ale na omylu. Přístav byl plný nejrůznějších bytostí, několik bytostí muselo počkat na další loď, kvůli nedostatku místa. Na štěstí i na neštěstí jsem nastoupil mezi prvními. Což bylo při nastupu výhoda, ale když jsme vystupovali byla to velká nevýhoda. Musel jsem vystoupit až mezi posledními. Škola   Do školy jsem se dostal těsně prře začátkem hodiny. Než jsem, ale svoji třídu našel, už bylo skoro deset minut po zvonění. Zaklepal jsem a vstoupil. První věc co jsem uviděl ve třídě byla naše učitelka s obrovským pavoukem na rameni. „Dobrý den“ Učitelka zkřížila ruce na hrudi a s přísný pohledem očekávala moji omluvu. „Paní učitelko já bych se chtěl omluvit, že jsem přišel pozdě do hodiny. Já jsem totiž nemohl najít naši třídu. Moc se omlouvám ž se to nestane.“ Počkám až mi učitelka odpoví a půjdu si sednout . Porozhlédnu se po třídě a uvidím jen pár volných míst. Jedno bylo u pěkné holky v růžově pruhovaném tílku a jedno místo bylo v první řadě uprostřed. Ta holka se bavila s jiným klukem ze zadní části třídy. Vybral jsem si radši místo ve předu, ta holka se bavila s jiným klukem ze zadní části třídy. Ten kluk vypadal jako by právě dostal nějaký záchvat, obličej mu zrudl, ruce se mu rozklepaly. Tak jsem si radši sedl do první řady, nechci mít první den problémy.

Kay - 31. října 2012 16:05

Pakárna Strašnější den jsme snad nezažila. I na školách pro normály to bylo o něco lepší než tohle. Tenhle den byl prostě propadák. Totál! Jediný co bylo bomba byla třídní. Prostě pavoučice vedla u mě na celý čáře. Nebylo nic příjemnějšího než slyšet ten jekot slepic, když vešla do třídy. Páni! Možná budu znít jako úchyl, ale těším se na další hodiny s ní! Po tý pakárně jsem se vydala na oběd. Cestou jsem potkávala studenty z jiných ročníků. Musela jsem se usmát. Zatím jsem nepotkala tvora, co by byl něco víc než jsem já. Kromě toho modrouše, kterej musí být smrt, nebo něco na ten způsob. V jídelně jsi něco prostě nandám na tác. Pro udržení lidské podoby nespotřebuju moc energie, díky matčiným kořenům. Potom vemu tác a plesknu sebou k nejbližšímu volnému stolu. Nasadím sluchátka a pustím Skillet - Awake and Alive

Ředitel - Grim Reaper - 31. října 2012 16:27
	Chystá se malé překvapení pro studenty. Od 6hodiny večerní mohou nastoupit na loď v přístavu a odjet k lidem, kde mohou do 10 hodiny večerní koledovat sladkosti! Strašidelné masky jsou vítány! Pokud není vaše pravá podoba nijak moc odlišná od lidí, může jí samozřejmě použít při koledovaní a velmi známé větě: Koledu nebo Trest!

Nargelas - 31. října 2012 16:42

Oběd Hned jak skončila hodina vyrazil jsem spolu s Rheiu na oběd. Už jsem byl rozhodně klidnější i když hlava mi pořád třeštila. V jídelně jsem si vzal pomerančový džus celkem hodně ovoce, jenom nějaký malý kousek steaku a pak ještě něco sladkého. Sednu si k nějakému volnějšímu stolu aby si případně mohla přisednout i Rheia. Celou dobu mám ale zamyšlený výraz a jenom pomalu do sebe hážu jídlo. Když pak ještě v jídelně uslyším onu zprávu mám jasno. Musím na pevninu. Ústa se mi roztáhnou do úšklebku zvednu hlavu od jídla a podívám se na Rheiu. "Co takhle menší výlet na pevninu?." V hlavě se mi začal rýsovat hrubý plán toho co jsem potřeboval udělat. Teď bylo otázkou jestli sebou budu mít parťáka nebo půjdu na vlastní pěst což by bylo asi nejlepší.

Lakšmí Rudini - 31. října 2012 16:59
	Jde se strašit... Když zaslechnu tu novinu, hned se odporoučím zpět na pokoj, kde si koš s jídlem schovám na chladné místečko a vytáhnu jedny ze svých poněkud necivilních šatů... Zobrazit SPOILER Do vlasů si vpletu kvítí trochu se namaluji, aby bylo poznat, že mám být víla a z měsíčního světla si vytvořím křídla, a hned na to sním okurku... Před šestou se vydám k lodí a odpluji na pevninu...

Annie Gerardová - 31. října 2012 17:32

Oběd? "Já to jen viděla a protože to nebyl zrovna historický dokument tak jsem nevěděla zda to bylo vážně tak."dodám a pak se zarazím když mi Belarion řekne kde strávil Druhou světovou válku. Na útěku a v koncentračních táborech?Počkat on?Se svou mocí?Vážně?Jak je to možné?Vždyť přece ... ne já nevím jak je to možné.Vždyť já přece o něm skoro nic nevím.Jen vím že to je ďábel.Taky říkal že byl vyhnaný z pekla,ale ... "Ano to bylo v dětství."odpovím i Belarionovi."Ovšem pak jsem vyrostla a potom hlavně po smrti jsem jsem tam chodila docela často.Teoreticky bych mohla chodit i na jiné místa kam bych se nedostala dokud mně bylo vidět,ale když se musíte vyrovnat s tím že jste zemřeli tak jisté věci nejsou tak důležité."usměju se. "Ano muselo to být zvláštní když na moře vyplouvaly ještě dřevěné lodě hnané jen větrem a kdy se lidé orientovali pomoci hvězd.A kdy byl svět velkou neznámou a týdny trvala cesta z jednoho místa na druhou.Lidem tehdy svět musel připadat poněkud větší."dodám pak ke své nostalgické vzpomínce.Ovšem po nějaké době mi dojde že bude asi doba oběda.Jistě ikdyž tyhle potřeby odešly společně s mým hmotným tělem tak se stane že na to zapomenu.Teda občas někdy býva zajímavé sledovat lidi. To je hrozné Davide.Odvez mně domů. Ano to jsem zrovna zkoušela imitovat zvuky.Nebo přesněji projekci zvuků tak aby mně ostatní slyšeli a nemohla jsem si pomoct.Vím že jsem jim pokazila randea,ale možná jsem jí zachránila život protože když by spolu nakonec začali chodit tak neví zda by milému Davidovi při jedné hádce neruply nervy a nakonec jí neshodil z mostu. "No já nejedla už poněkud déle,ale v současném stavu to jaksi nepotřebuju.Ale ano ráda vás doprovodím."odpovím pak.

Belarion - 31. října 2012 18:35

Internátní jídelna Annie prohlásí že mě doprovodí a já jenom přikývnu. Poté rychlými kroky vyrážím směr jídelna. Usmívám se a jako vždy sebevědomě vejdu do jídelny. Prohlédnu si studenty jenž tu již sedí a usměji se na ně. Na jednom studentovi mi ale zrak spočine poněkud déle. Navíc není zrovna tak šťastný jako spíše zvědavý. Nasaji pach okolí a ochutnám vzduch pomocí jazyka. Poté se mi změní na setinu sekundy oči. Na několik sekund se celý prostor okolo mě naplní děsivou přítomností. Aura moci, strachu a krveprolití je na malí okamžik cítit všude kolem mě a donutí studenty kteří jsou blíže než dva metry zděšeně ustupovat pryč, aniž by věděli proč. Kdo to je? Zdá se že někdo porušil pravidla. Jak to tak vypadá budu muset navštívit bílé a trošku si s nimi promluvit. Doufám že nebudu muset nikoho dalšího zabít. Musím zajít za ředitelem a odjet alespoň na pár hodin. Přestanu přes celou halu sledovat Alexxis a otočím se k výdeji jídla. Děsivá přítomnost zmizí stejně rychle a bezestopy jako přišla. "Hm tak co bych si dal..." Chvíli se rozmýšlím a poté si konečně vyberu. Vezmu si jednu celou půlku krávy bez vnitřností, deset kilo vepřového a deset kilo z vysoké. Všechno maso je čerstvé a neupravené. Půlku krávy vezmu do levé ruky a zbytek naložím na plastový tác který podepřu pravou rukou. Naložený masem vyrazím ven před školu směrem k lesu. Pokud mě nikdo nezastaví tak dorazím k lesíku a sednu si na zem. Položím maso před sebe a začnu obědvat. Nejprve se pustím do porcovaného masa, jenž zmizí během pěti minut. Poté si vezmu do ruky polovinu krávy jako kdyby nic nevážila. Stejně jako lidé jedí kuřecí stehna tak já jím stejným stylem polovinu krávy. Sedím a zamyšleným pohledem sleduji školu a přemýšlím.

Felix Raf - 31. října 2012 19:17

Oběd Jedl jsem naposledy předevčírem takže tenhle týden nepotřebuji jíst nepotřebuji. Takže jsem oběd vynechal. Radši zajdu na internát zařídit si pokoj. Internát Při vstupu do intru mne uvítala Hydra. „Dobrý den“ Slušně pozdravím a vstoupím dovnitř. Přistoupím k recepci a zeptám: „Chtěl bych se zeptat kde mám svůj pokoj a jestli mé kufry dorazily?“ Po odpovědi posbírám své kufry a klíče které od ní dostanu. Radši se zajdu podívat na plánek intru, ať vím kde mám pokoj. Poté se vzdám do svého pokoje.

Cheru B. Grigori - 31. října 2012 20:31

Pozorovací útočiště- jídelna Ze třídy se rozejdu rovnou do jídelny, nechce se mi hned na pokoj. Hned za dveřmi zamávám křídly a vyletím pár palců nad podlahu. Už mi začínalo být nepříjemně. Do jídelny ale vejdu po svých. Rozhlédnu se a zamířím k výdejnímu místu. Vezmu si misku s jahodami, mají úžasnou barvu. Při té příležitosti nakouknu pootevřenými dveřmi do jídelny. (Co uvidím? ) Poté se rozhlédnu po místnosti. Všimnu si dívky s úplně bílými vlasy. Nevypadá na typ co se zhroutí když se k nim hlásí někdo cizí, vlastně vůbec nevypadá jako někdo kdo by se vůbec kdy hroutil. To mne zaujme a zamířím k ní. Má sice sluchátka v uších ale říkám si, že nebudu spoléhat na to že mě neslyší. "Máš tu volno, kočko?" Usměju se, ale už se mi nechce předstírat milý úsměv, usmívám se sama za sebe. Přidrzle, a tak trochu od podstaty křivě.

Rheia Brannick - 31. října 2012 20:46

V jídelně Hned po zvonění, jsme s Nargelasem zamířili do jídelny. Už jsem byla vážně hladová. Baložila jsem si kuřecí maso a krokety a k tomu přidala kila zeleniny. Sedli jsem si k jednomu volnému stolu a v tichosti jedli. Jídelnou se rozezní zpráva o možnosti návratu na pevninu. Možná? Když se mě na to zeptá Nargelas, zaváhámale nakonec souhlasím. Troč vlastně ne? Jestli bude Nargelas chtít kostým, můžu ho vytvořit na lodi než vystoupíme. Tuším, že zrovna na tohle budu mít času dostatek. "Skočím si pro nějaké věci do pokoje a uvidíme se v šest na lodi nebo půjdem rovnou na loď?"

Nargelas - 31. října 2012 20:56

Jídelna "V šest na lodi." Řeknu a nahážu do sebe zbytek jídla teď už rychlejším tempem. Počkám ještě než Rheia dojí a pak spolu s ní vyjdu z jídelny. Tam se od ní oddělím a zamířím si to rovnou k lodi. Stejně na pokoji nic nemám. Aspoň že se mi příležitost naskytla sama. Pomalu se courám směrem k lodi nějak tuším že není kam spěchat a tak se zastavím kousek od mola a čekám Rheiu. Stojím a rozhlížím se po okolí ale stejně vždycky zrakem skončím na lodi. Nakonec se sice dívám směrem lodi ale zaberu se do myšlenek a už vlastně ani nevnímám kam se dívám.

Rheia Brannick - 31. října 2012 21:13

A jedeme! Před jídelnou se s Nargelasem rozdělíme a každý si jdeme po svém. Vběhnu do pokoje. Páni! Věci mé spolubydlící, které byly ještě včera všude po pokoji byly pryč. Asi odešla nebo něco... Dál situaci neřeším. Rychle ze sebe stáhnu bundu a svlíknu si tílko. Šáhnu do skříně a vytáhnu jedno čistě bílé triko. Vlastně ve skříni nemám nic jiného. Obléknu si ho a změním jej na šedé s modrým potiskem květin. Hodím na sebe bundu a ještě si změním boty na pohodlné černé kecky s bílou gumovou špičkou a kalhoty na modré jeansy. Parádní! Přes rameno si přeodím tašku s vším potřebným co si nemůžu zhmotnit nebo je zhmotnění složitější. Takže věci jako mobil a peněženka s penězi, kdybych si chtěla něco koupit. Vyběhnu z pokoje a mířím k lodi. Když jsem už od ní jen kousek, vidím Nargelase. Zamávám mu le on nereaguje. Vlastně vůbec nevnímá jen civí na loď. Asi se odtud chce dostat víc než jsem si myslela... Dostanu nápad. Pohybuju se tiše a rychle. Po větru. Snad mě necítil ani neslyšel. S radostným úšklebkem na něho vyskočím a řvu hlasité: "BAF!"

Nargelas - 31. října 2012 21:32

Infarkt a cesta Čumím si spokojeně do blba, dostanu se až do takového stavu že už ani nemyslím. To se mi povedlo ale opravdu jenom nachvilku. Nejenom že jsem stál proti větru takže jsem nemohl cítit plížící se nebezpečí. Ale ještě jsem byl totálně mimo. Když uslyším ono "BAF" Tak první reakce kterou mé tělo má je že mám ukamžitě v puse tesáky naběhne mi na rukou bílá srst a už cítím známou křeč v rukách po které by brzo následovala přeměna už úplná. Mezitím co jsem se ale pomalu měni jsem uskočil dopředu a otočil se a když jsem viděl Rhei jenom mi ušlo mezi zuby skoro neslyšené "Dohaj.." Ze všech těch lidí, no lidí .. tady mě musí vylekat zrovna ona. Udělám ještě krok do zadu zavřu oči a schovám ruce do kapes. Bílá srst která vyčuhovala zpod rukávů mikiny teď už vidět nebyla. "Dej mi chvilku." Spíš zavrčím než promluvím aniž bych chtěl ale nakonec se mi povede prvně si vrátit ruce do původního stavu a pak až uplně nakonec zuby. Zhluboka vydechnu otevřu oči a podívám se na Rheiu pak trochu vzdychnu a řeknu: "Jdeme, zachvilku to jede." Možná jsem měl dneska jet rači sám.. doufám že se to ještě víc nepodělá. Pomalu se vydám na loď pak se s dovolením kapitána nalodím. Chvilku čekám až bude příhodnější chvile a okolo nebude moc uší pak zase promluvím. "Nejedu na pevninu kvůli haloweenu... potřebuju tam něco jiného.. musím si na něco vzpomenout."

Kay - 31. října 2012 21:49

Od kdy má kočka šupiny? Vyloženě se vrtám v jídle. Nějak mě prostě přešla chuť. Nevím, jak to možné, obyčejně jsem hladová jako... drak. Do jídelny přijde dospělák co ma evidentně rád gothic módu. Miluju gothic módu i když nosím spíš emo. Jenom pro info, praví Emo je neřežou, nefetují a nedělají jiné stračky. Emo je o tom odlišit se. Barevné oblečení, nejlépe pruhované, stejně tak i barevné vlasy. Prostě vyjádřit vnitřní pocity. Emo je hlavně o tom nebát se vyjadřovat svoje pocity. Kývne mým směrem, až mi z toho sjedou sluchátka z uší. Pochybuju, že ale někdo v tom hluku uslyší moje Bullet For My Valentine - Waking The Demon, co v nich právě hraje. Nasazuju jsi sluchátka zpátky, když v tom na mě někdo promluví. Holka s křídly. Určitě nějaký anděl nebo kříženec anděla. "Pff kočka, od kdy má savec šupiny...?" řeknu a šibalsky se usměju. Je mi putna, jestli vezme kramle nebo přesune svůj zadek naproti. Nasazuju jsi sluchátko aspoň na jedno ucho.

Rheia Brannick - 31. října 2012 21:56

BAF ne? Tak ne no... Když se po mém idiotském nápadu začne Nargelas měnit, dojde mi, že to asi nebyl až zase tak suprovej nápad jak jsem si myslela. "Já... omlouvám se, to jsem nechtěla. Promiň, omlouvám se..." mumlám a s obavou sleduju jak se snaží uklidnit a neproměnit se. Pak jen zavelí, že se jde na loď a já se svěšenou hlavou poslechnu. Tohle jsi podělala Rheio. A kolosálně. Znovu promluví až když je kolem nás podezdřele málo lidí. Nejede tam kvůli Hallowenu? Ale to já přece vím! Už jen to jak se koukal na tu spropadenou loď mi prozradilo, že chce zdrhnout. Nebo ne? Chce si vzpomenout? Vzpomenout na něco. Použil slovo něco záměrně nebo sám enví na co? "A na co?" zašeptám jelikož si nejsem tak docela jistá jestli se náhodou nejedná o tajemství, když mi to řekl až když byli všichni z doslechu. Věří mi?

Nargelas - 31. října 2012 22:13

Loď "Jo .. to je to přesně ono nějak nemám vzpomínky na to co se dělo několik dnů zpátky. Prostě sem se jednoho krásného dne probral.. a měl v hlavě uplně vygumováno.. a to co se mi teď vrátilo do palice se mi moc nelíbí.. musím prostě vědět zbytek jinak mi asi hrábne." Nachvilku se odmlčím pak se podívám po moři a pak konečně na Rheiu a trochu se zašklebím. "A krom toho.. na tomhle ostrůvku budem ještě hodně dlouho a nikde sem tu neviděl nic ostřejšího k pití.. tak si můžem udělat trochu zábavnější výlet ne?" Nechápal sem kde se vemě tenhle nápad bere ale nakonec mi to pomalu začínalo docházet, byla to přesně ta část osobnosti kterou jsem označoval za vlkodlaka. Dostal jsem chuť udělat nějakou pořádnou blbost a vyhodit si přitom z kopýtka.

Rheia Brannick - 01. listopadu 2012 08:53

Myšlenkové pochody a alkohol Špatně položená otázka. Věřím já jemu? Vždyť ho ani neznám. Známe se všeho všudy nedcelé dva dny. Jistě, že mu věřím. Připomíná mi Archera. Chybí mi. Možná mi Nargelas jen nahrazuje mého bratříčka. NE! Nargelas je originál stejně jako Archer. Sakra... co to Nargelas říkal? Ztratil vzpomínky na posledních pár dní před nástupem? A chce je získat zpět? "Víš, možná je nějaký důvod proč si nemůžeš vzpomenout. Třeba to tak má být." Zadívám se na moře. Tohle vážné téma se mi ani trošku nezamlouvá. Nicméně, pokud si chce vzpomenout, a dovolí mi při tom být, ráda mu pomůžu. Když začne mluvit o alkoholu malinko dotčeně se na něj zadívám a zhmotním v každé ruce skleničku se zlatavou tekutinou. Z jedné upiju a druhou podám Nargelasovi. "Na ostrově je alkoholu dost, jen musíš znát ty správné lidi." Zakřením se a znovu upiju. Wiskey, má oblíbená.

Lakšmí Rudini - 01. listopadu 2012 16:48
	Chlastáš, chlastám, chlastáme... Čekám si tak na lodi, když tam vlezou dva další, bělovlasý kluk a hnědými vlasy, (ne)nápadně se k nim připojím... Zdravím vás... Směle se ozvu, i když jsem lehce nervózní, a pak ještě víc, když zahlédnu jejich sklenky... Lehce zamávám křidélky a nedůvěřivě na ně pohlédnu...

Nargelas - 01. listopadu 2012 19:13

Ha chlast! "No kdybych si neměl vzpomenout tak se mi to nevrací ve snech a nebo přes den s bolením hlavy.. musím prostě zjistit všechno pak by to snad mohlo přestat." Jestli to neprestane vystřelím si mozek.. i kdyby mě to nezabilo mohlo by to pomoct. Když jsem se díval na Rheiu viděl jsem že jí hlavou musí proudit spousta myšlenek. Mě hlavně vadilo že něco takovéhohle mě otravuje a já s tím otravuju ještě někoho jiného. Kildně to mohl být normální den.. ale ne Když mi pak podává skleničku s Whiskey zakřením se. "No vidíš já zapoměl." Plácnu se rukou do čela a vezmu si skleničku a upiju. Tak tahle je hodně dobrá. Zrovna když upíjím uslyším jak nás pozdraví někdo další. Dopiju a pak se otačím. "Ehm Zdarec." Kolik toho mohla slyšet? Nejspíš nic..

Cheru B. Grigori - 01. listopadu 2012 19:32

Není kočka jako kočka Odsunu židli naproti albínce a sednu si do tureckého sedu. Misku s jahodami si položím do klína a zaujatě jedním prstem vybírám která jako první opustí ty ostatní. "Není kočka jako kočka." Pokrčím rameny. "Nechutná?" Ušklíbnu se a prstem s červenou špičkou od jahod kývnu k jejímu talíři. Počkám jak mi odpoví a pokračuji. "Ty budeš ze skupiny B, že? Řekni, co je zač váš učitel? " Zaujatě nakloním hlavu ke straně a zatímco čekám na odpověď si vložím do úst další jahodu. Nemluvím nijak vtíravě, sama nejlíp vím jak je to otravné. Na učitele jsem upřímně zvědavá.

Kay - 01. listopadu 2012 19:56

Fočus Bla, bla, bla. Nesnáším tyhle fylozofický kecy. Musela jsem je poslouchat po dobu, co jsem žila s mentorem. Jenže to je tak před dvěma sty lety. Tenkrát se tak ale běžně mluvilo všude na světě, než přišla První a Druhá světová válka.... Pak jsi náhle uvědomím, že vlastně zírám do prázdna. Zatřesu rychle hlavou a trochu zasyčím. Momentálně jsem na talíři vytvořila něco jako fotbalové hřiště, kde jsem se snažila cherry rajčátkem dát góly na obě strany. Potom mi nechtěně vyskočilo z talíře na zem. Povzdechla jsem jsi a trochu svěsila hlavu. Potom jsem se podívala jedním okem na toho andílka. Druhé bylo skyté pod záplavou bílých vlasů. "Jídlo je fajn, spíš nejsem zvyklá jíst několikrát denně. Je tomu tak týden, co jsem opustila život na cestě, kde jsem viděla pořádné jídlo dvakrát, třikrát do měsíce." řeknu a sundám jsi i druhé sluchátko. Vypnu na ipodu přehrávání písniček, vlastně ho vypnu celkově a položím ho na stůl. "Třídní je fajn. Což se nedá říci o druhé půlce třídy. Partička kočkodlaček jsi myslí, že jsou středem světa. Nechápou, že s chlupy na ksichtě a chlupatýma nohama, díru do světa neudělají." řeknu a vemu jsi od ní jednu jahodu a začnu jsi s ní hrát talířoví fotbal. "Třídní je jedna z dcer Arachné, královny pavouků. Vypadá sice děsivě s tím pavoukem velikosti vykrmené kočky, ale mě tahle havěť nevadí."

Cheru B. Grigori - 01. listopadu 2012 20:21

Opravdu? Poslouchám ji a mizí ve mě jedna jahoda za druhou. Tomu co říká o jídle moc pozornosti nevěnuji, tady je zvláštnost relativní. Když jí vyletí rajče z talíře, jen zvednu obočí a čekám až bude pokračovat. Když naváže poznámkou o "chlupech na ksichtě a nohou" upřímně se zachechtám, tiše a posměšně. Neznám ani jednu z těch kočkodlaček, nemám důvod se jich jakkoliv zastávat. Někdo se mi buď zamlouvá, nebo se mi protiví. Mezi tím je jen velmi málo dalších stupňů. Tak Pavoučice. Uznale kývnu hlavou. Pohledem sleduji jahodu jak klouzá po talíři. Sním poslední dvě z misky a odložím ji stranou. "Máš teď někam namířeno...?" Pokračuji konverzačním tónem, a naznačím otázku jestli bych ji měla nějak oslovovat.

Kay - 01. listopadu 2012 20:27

Vtěrka? Hraju chvíly s jahodou, až je komplet zapatlaná od nějaké omáčky. Nakonec mi i ona vyklouzne z talíře a nalezne jsi místo nedaleko cherry rajčátka. Hodím vidličku do talíře s naprostou ukradeností toho, že to nadělá kravál jak prase. Odsunu talíř a položím jsi ruce na stůl a poté i hlavu na ruce. "Alexxis..... stačí jen Alex...." pronesu. "Upřímně, nevím moc co dělat. Včera mě zabavili video a počítačové hry, ale dneska se mi moc hrát nechce. A upřímně, ani nevím vlastně co mám teď s tolika volným časem dělat..."

Cheru B. Grigori - 01. listopadu 2012 20:38
	Ani náhodou "No, co obhlídnout okolí? Nevoní?" Vypláznu jazyk a vstanu. Odnesu misku a vrátím se ke stolu zasunout židli. Ještě se na ni podívám a pohledem ji vyzvu. Složím křídla, abych se bezpečněji dostala přes jídelnu na chodbu. Nezáleží jestli půjde se mnou nebo ne, vyjdu ven a pomalu si to zamířím k pobřeží.

Kay - 01. listopadu 2012 20:45
	Ven? Hmm, mno lepší než být v týhle pakárně, protože ty kočkodlačky ze třídy se oběvily v jídelně. Rozhodně nemíním poslouchat jejich kecy, chichotání a jiné debility. Nechám tác kde je, on to někdo po mě uklidí. Vyrazím za tím opeřencem. Cestou jsi nasadím sluchátka, zapnu muziku ale tak, abych slyšela co mi bude říkat. Strčím ruce do kapsy a necelýho půl kroku za ní jí následuju.

Rheia Brannick - 01. listopadu 2012 20:49

Křídlatka a "To je nefér!" Ve snech? Že by to tričko...? Tak proto... Chudáček. Najednou dostávám neodolatelnou chuť to stvoření před sebou obejmout. Nicméně, vím co s ním udělalo moje BAF a tak nehodlám riskovat životy všech na lodi. Vždyť on málem roztrhal sám sebe a to měl jen noční můru... kdo ví codokáže když je vzůhu... Když za sebou uslyším hlas, nechám zmizet skleničky. Ano, piju alkohol, ano ráda porušuju pravidla, ale netoužím z téhle školy odejít dříve než se něco pořádného a užitečného naučím. Otáčím se na holku a trochu nepřátelsky si ji prohlížím. Rušíš nás... vílo? "Ahoj," řeknu malinko nevrle a abych to napravila mile se usměju. "Potřebuješ pomoct, nebo ses ztratila..." ... ne? Tak běž jinam... dospěláci tady něco řeší. Usměju se. Rheio nejsi fér... chce se jen seznámit a jestli chceš na té škole existovat, nebylo by dobrý si je proti sobě poštvat... Zvláštní, od kdy má ten hlásek v mojí hlavě připomínky na kterých něco opravdu je? Nikdy jsem si toho nevšimla. Zjišťuji, že mi pohled sklouzl na moře. zatřepu hlavou a snažím se odehnat myšlenky. Zvědavě si tu holku znova prohlídnu. No páni, je vážně hezká. Rheio, máš konkurenci... "Ta křídla jsou boží..." prohlásím a obdivně se zakoukám tam, kde jsou.

Nargelas - 01. listopadu 2012 21:00

Mizící sklenky Eh co? Najednou mi sklinka mizí z ruky kterou jsem měl schovanou u svého těla. Došlo mi že Rheia zareagovala dost brzo a prostě to nechala zmizet. Uff Až když se zmíní o křídlech tak mi na ně padne zrak a všimnu si jich pořádně předtím jsem je nevnímal jako celek. "Heeh tak to jo, ty křídla vypadaj dobře." Hmm mám nemám? No budiž nebudu nezdvořák aspoň se představím. "Já jsem Nargelas a tohle je Rheia." Než představím Rheiu kouknu na ní okem jestli jí to nevadí pokud nic nenamítne tak představím i ji a podám nově (Lakšmí) ruku.

Lakšmí Rudini - 01. listopadu 2012 21:25
	Ztratila?! Taky možnost... Neztratila jsem se... lehce se uchichtnu, jen jsem nerada sama... A s těmi skleničkami se nedělej násilí, znova se zasměji, děkuji za poklonu... zamávám křidly... Jo... Jsem Lakšmí, mile se usměji a pohlédnu na moře, ze kterého hravě vaskočí delfín... Za co jdete?! nedůvěřivě si je prohlídnu, nevypadají, že by měli masku...

Nargelas - 02. listopadu 2012 19:41

Loď Heh.. doháje tak teď mě dostala já neplánoval jít za nic.. no ale Rheia to může pořešit. Zašklebím se a otočím se hlavou na Rheiu. "No já plánuju jít za Mumii abych nikoho nevyděsil svým vzhledem.. tenhle odstím kůže a býle vlasy nejsou zrovna moc běžné u Teenagru a já nehodlám budit podezření. A kostým.. no řekněme že rozhodně vím kde jeden seženu skoro vždycky." Jak jsem tak zpozoroval loď již byla v pohybu a my se blížili k pevnině takže otázka na masky byla na místě. Veděl jsem že Rheia pochopí a co jde a že se o to zachvilku postará.

Rheia Brannick - 03. listopadu 2012 19:39

Mumie, čarodějnice, víla Když mě Nargels představí, jen té nové, Lakšmí, zamávám. Er... za co jdeme? My za něco jdeme? Trošku zmateně se podívám na svého společníka. Tak on chce jít za mumii? Když se zmíní o tom že ví kde sehnat kostým, chvíli přemýšlím nad tím, jestli si je vážně tak jistý, že mu ho vyrobím. Podívám se na něj pohledem 'A to jako myslíš vážně?' a pak pobaveně zakroutím hlavou. V hlavě už se mi mezitím rýsuje přesná podoba jeho kostýmu. "Takže..." položím mu obě ruce na ramena. "... mumie," řeknu tiše. Jeho oblečení se začne měnit na pruhy staré zašlé látky. Sem tam visí nějaký konec. Přesunu ruce k jeho hlavě. držím je ve vzduchu u jeho uší. Trošku se mi zamlží pohled. Zavřu oči a dál se soustředím na svou představu přenášející se do reality. Látka mu překryje jedno oko a část úst. Tam kde byla vidět kůže, se objevilo něco jako silikonová maska. Vypadá to jako kost a z ní viseí pár cárů masa. Odstoupila jsem dozadu a vrazila ruku do tašky. "Odporný..." zhodnotila jsem svou práci a natáhla k Nargelasovi ruku se zrcátkem, které se mi v tašce podařilo najít. "Teď já... hum... čarodějnice..." Noje oblečení se začalo měnit na středověké černé šaty končící těsně nad kotníky. Na nohou jsem si vytvořila obyčejné černé boty na podpatku. Na hlavě špičatý klobouk, v jedné ruce koště a v druhé sendvič do kterého jsemse s chutí zakousla. "Zajímalo by mě, jestli se na něm bude dál lítat," zahuhlám s plnou pusou a pozvednu koště. "Pardon... když něco přetvářím nebo zhmotňuju, někdy dostanu strašný hlad..."

Lakšmí Rudini - 03. listopadu 2012 20:06
	Kostýmy... Hezké... zhodnotím mumii a žasnu nad tím, jak si dělá kostým, aspoň nebudu jediná v starodávných šatech... Neboj já taky dostávám hlad po takových činnostech... Proto se mi taky tak dobře jedlo s jedním učitelem, taky si toho vzal trošku víc... jen dva chleby a kilo salámu a sýra... Nezhmotníš mi okurku?! jestli ji zhmotní stvořím jí motýlka, jestli ne... Tak ne...

Nargelas - 03. listopadu 2012 20:28

Imhotep! Nechám se přeměnit od Rheiy a pak pozoruji sám sebe v zrcátku které vytáhne. "Mazec líp bych si to ani nedovedl představit." Pronesu nadšeně a dívám se na svůj obraz v zrcádku když se pak Rheia přemění na čarodějnici uznale kývnu hlavou. "Dobrýý dost dobrý, jasně sory to jenom pro tentokrát sem potřeboval takhle kostým přístě si ho kdyžtak seženu normálně." Řeknu a zašklebím se na půl obličeje protože přes druhou půlku mi jde obvaz. Sleduju že loď už dorazila na pevninu a my jsme mohli pomalu začít vycházet na pevninu. "Vyrazíme?" Zeptám se pak před sebe natáhnu ruce dívám se někam do dálky a začnu mručet ve stylu zombie. Pak se postavím zase normálně zasměju se a dodám: "Dobrý tohle mi půjde."

Felix Raf - 03. listopadu 2012 21:34

Internát Otevřu svůj pokoj a překvapí mne že je celkem dost útulný pokoj s pěkným výhledem ven. Hodím svůj kufr do skříně. Vybalím si až později teď se mi vůbec nechce. Jediné co vybalím je moje milovaná kytara. Vyjdu ven z pokoje a jdu si sednout do klubovny. Klubovna Sednu si do pohodlného křesla a začnu si jen tak cvičit na rozcvičku si dám něco jednoduššího od Metallicy Nothing else matters. A pak si dám moji srdcovku od Guns'n Roses November Rain.

Nanae *Wolfy* Bonuru - 03. listopadu 2012 22:10

Ze třídy vyjdu tiše jako myška, nikdo o mě nezavadí a stejně tak já o ně. Znuděným krokem dojdu do jídelny, kde si vezmu nějaký jahodový pudink, lžičku a znovu z místnosti odejdu. Jidlo potom donesu zpátky.. Chystám se jít na pokoj, když v tom uslyším známou melodii. Zastřihám oušky a soustředím se jenom na hudbu. Vážně je to ona? Pomalu..krok za krokem se vydám za zvukem, až dojdu před klubovnu. Vážně je to ona. Nothing else matters. Nevlezu do místnosti, jenom nakouknu dovniř a poslouchám. Uvnitř vidím mladého muže s kytarou. Zajímalo by mě, jestli umí i zpívat. Pomyslím si a přesně v v tu chvíli zrudnu. Bože, jak já jsem to jenom drzá! Dál neslušně naslouchám aniž bych vešla dovnitř. Kdyby se podíval ke dveřím, může vidět leda tak polovinu hlavy a to, jak neustále neklidně stříhám oušky.

Rheia Brannick - 04. listopadu 2012 09:19

Z lodi pryč "Neomlouvej se, nemůžeš za to. Občas to prostě přijde..." usměju se na něj. Nechci aby si to dával za vinu. Lakšmíia prosba mě maličko zarazí, ale nakonec jí vážně okurku zhmotním. Když loď zakotví, vyjdeme na molo. Vydáme se směrem  od moře. "Er... kam teď půjdeme?" A půjdeme všichni nebo taky Lakšmí opustíme? A jestli ji tu necháme, jak jí to slušně říct? A jestli ne... no tak půjde s námi. Nebo nás tu taky může nechat obě, což bych mu neradila... později bych ho roztrhla jako hada... Těkám pohledem z Nargelase na Lakšmí a zpět. Teď je to na něm.

Lakšmí Rudini - 04. listopadu 2012 14:32

Na pevnině... Díky... vděčně na ní pohlédnu a stvořím jí motýlka, pak se do okurky zakousnu, Mám jen jeden dotaz... Chcete mne sebou?! jiný program mám sice připravený - vysomrovat bonbóny pro děcka ve třídě, a pak bych chtěla skočit do hinduistického chrámu... Nebude mi vadit jestli ne... Ať vám to nekazím, rozverně na Rheiu mrknu - jestli mi řeknou, že mne u sebe nechtějí vrazím somrovat bonbóny, jestli mne tam budou chtít, půjdu s nimi...

Nargelas - 04. listopadu 2012 14:59

Ok .. now what? Můj plán který vlastně nakonec moc plán nebyl jak se mi ukázalo se začal komplikovat. Ok tohle sem nedomyslel.. Vidím jak Lakšmí udělá Rhei motýlka a něco mě napadne. "Klidně pojď s námi stejně budeme prostě cárat po městě a sem tam zkusíme sehnat nějaké sladkosti." Vůbec nevím kam jít.. už si ani pořádně nepamatuju kde to místo bylo.. ale vím že ho najdu.. a pak se jim prostě musím na nějakou dobu ztratit.. bůh ví co zjistím. Když se moje noha dotkla pevniny srdce mi jako by zrychlylo. Nedočkavostí a napětí nad tím co se dozvím ale částečně i hrůzou. Jdu mezi holkami tak abychom mohli všichni tři šli vedle sebe. Přitom ale nenápadně určuju směr aniž bych věděl kam to pořádně jdu. Nicméně moje kroky mě stejně nesly do centra města.

Felix Raf - 04. listopadu 2012 15:50
	Dohraji písničku ani nekouknu ke dveřím a zeptám se: "Nechceš jít dal?" Pokud vejde tak pokynu směrem na křeslo a řeknu: "Jmenuji se Felix. Jak se jmenuješ ty?" Když odpovídaným brnkám další známou melodii pro změnu od Quenu Don't stop me now.

Cheru B. Grigori - 04. listopadu 2012 17:12

Pobřeží Počkám než mě Alex dojde a pokračuji v chůzi. Nejdu ani moc rychle,ani moc pomalu. Nemám v plánu nic konkrétního, ačkoliv možná to tak vypadá. "Na jakou hodinu se těšíš nejvíc? Chci říct, jestli vůbec na nějakou." Uchechtnu se a čekám na odpověď. Potom si ještě chvíli povídáme, a jen tak bezcílně obcházíme po pozemku školy v blízkosti moře. Neptám se jí, co je zač, vlastně mě to ani tolik nezajímá. Nepotřebuji příliš mluvit, nevím jak ona, mě stačí zabavit se chůzí. Za nějakou chvíli mne to ale omrzí a rozhodnu se zamířit zpět k budově internátu. Nezáleží, jestli jde se mnou, jestli ano, obsadím jedno z křesel v knihovně a tady jsem rozhodnuta počkat s Alex nebo bez ní, na večeři.

Kay - 04. listopadu 2012 18:18

soukromá zpráva od Kay pro Mlčky jí následuju, tak nějak formuji svou chůzy do rytmu Bullet for my Valentine - Waking the demon. Je to jedna mých oblíbených písniček. Když jsem třeba v posilovně, nebo prostě cvičim v lese, tak se při ní dobře drží rytmus . "Na jakou hodinu se těším nejvíc?" zopakuju nahlas a zeptám se tím i sama sebe. "Byla jsem na spoustě škol pro normály, díky mému vzhledu to nebyl problém, problém byla spíše moje druhé já. Nebo spíše matčina strana. Vždycky mě odnekud vylili za chování.... dřív než jsem jsi tam stačila nějak zvyknout... takže nevím, jaká je moje oblíbená hodina... nevím na kterou se těšit... " Řeknu a vyplivnu blesk, který chytím do ruky. Vytvořím z něj jakousy kouly, ve které se ten blesk mihotá. Otočím se k ní a řeknu: "Co myslíš, na jakou hodinu by se měla polodračice jako já těšit?"

Nikko - 04. listopadu 2012 18:47

Třída a oběd Dino Když začne hodina a vejde učitel, každé jeho slovo neunikne mým uším. Pozorně poslouchám. Při prohlídce jsem zticha, jako myška a jdu z davem bez řečí. Když skončí musím uznat, že jsem docela ráda. Ještě, že jsme nešli na vandr. Dlouhé procházky nejsou pro mě. Představování u mě proběhne normálně. Celkem nudně, nezaujatě. Nastane konec hodiny. Jupí! V duchu se musím od srdce zaradovat. "Jasně, ráda." Souhlasím a vydáme se tedy na oběd. Dneska bych si dala rybu. "Ne nemám." Odpovím docela i překvapeně. Na takovou otázku se mě ještě nikdy nikdo nezeptal. V jídelně k mé smůle není žádná ryba. Asi je už hold snědli a tak si vezmu jenom lehký zeleninový salát a větrník. Nějaký ten cukr taky potřebuji. Nastane chvilkové ticho, no než říci něco trapného si raději zaplním ústa porcičkou salátu. "No já vlastně nezůstávám na jednom místě moc dlouho, takže bych mohla říci, že asi odevšad." Sklopím trošku ouška. Nikdo se se mnou ani nechtěl nikdy sblížit. Všichni se mi jenom vyhýbali, ať už lidé či monstra. Měli strach, aby nepřišli o svou duši. " A ty?" Zeptám se ho a věnuji se opět salátu. Po salátu přijde i větrník a když dojím odnesu nádobí a vrátím se ke stolu za Dinem. "Tak máš dneska něco v plánu? Pokud ti to nebude vadit ráda bych se přidala-a." Sklopím nervózně ouška, přeci jenom zní to trošku no... Nakonec, ale ještě rychle dodám. Spíše vyhrknu. "Pokud by ti to samozřejmě nevadilo!"

Vergil - 04. listopadu 2012 19:23

soukromá zpráva od Vergil pro Tak nějak trochu bloumám po chobách. Potom se mi tak nějak zastesklo po modré. Tiše jsem jí pozoroval ze stínů. Zdála se nějaká smutná. Rozhodl jsem se jí trochu potěšit. Nechal jsem stíny, aby jí obemkli a vytvořili kolem ní neprostupnou hmotu. Když se pomalu rozplývali, zakryl jsem jí oči rukami. "Pro tebe...." zašeptal jsem jí do ucha a sundal ruce. Stáli jsme na menším kopcy a jí se otevřela scenérie:

Cheru B. Grigori - 04. listopadu 2012 19:25

soukromá zpráva od Cheru B. Grigori pro Dáma neplive. Ani kdyby blesky. Zatímco mluví, kývnu občas hlavou. Možná to trochu vypadá že ji neposlouchám, ale vnímám každé její slovo. To už se člověk- relativně člověk- naučí, jako tatínkův doprovod po lecjakých jednacích síních, společenských a formálních akcích... Protože kdyby se neuměl takový Doprovod chovat, co by tomu kdo řekl? Zhnuseně nakrčím horní ret. Pak se vrátím do současnosti. Pohodím hlavou a vlasy v ohonu se mi svezou z ramene na záda. " No, tak to příště můžeme porovnat dojmy, poněvadž já taky nemám tušení." Pokrčím rameny a zašklebím se. "Domácí učitel a tak... Znáš to." Doprovodím svá slova ledabylým mávnutím rukou, na znamení že je mi jasné že nezná. "Hohó, Dračice, jo?" Udělám pár rychlejších kroků vpřed, takže stojím pár stop od ní. Potěšeně zatleskám. "To asi kočkadlačice netuší, co?" Otočím se přes rameno k ní a usměji se jedním koutkem úst.

Elizabeth Winter - 04. listopadu 2012 19:35

soukromá zpráva od Elizabeth Winter pro Překvapení. Ležím v posteli, když najednou se kolem mě začnou shlukovat stíny. Trochu se vyděsím, ale nic nedělám. Asariel? Moje mysl se teď věnuje pouze jeho jménu. Když mi zakryje oči, tak se jen zeptám. ,, Co zase provádíš? Kam mě to neseš?" Než to však stačím doříct, tak jen zašeptá a dá mi ruce pryč z obličeje. To co vidím je něco tak krásného. Stojím jako opařená a rozhlížím se. ,,Děkuji, ale čím jsem si toto zasloužila?" Otočím se na něho, natáhnu se k němu a políbím ho. ,,Je to úžasné, děkuji ti moc."

Kay - 04. listopadu 2012 19:41

soukromá zpráva od Kay pro Zavrtím hlavou. "Nikdo na škole netuší o mé druhé půlce. Ani ti co mohou číst myšlenky, protože draci mají vrozenou schopnost magie, která nezmožňuje ostatním se jim dostat do hlavy.... a taky bych chtěla aby to tak i zůstalo." řeknu a a zmáčknu kouly, která s pár jiskřičkama zmizí. Sundám jsi sluchtáka. Strčím jsi ruce do kapsy. "Moje matka byla nejmocnější a nejstarší z Bílých draků. Propadla kouzlu mladého člověka.... i přesto.... jsem strávila pár desítek let v vejci, protože se venku děli špatné věci.... ani po vylíhnutí to prostě nebyl med. Vychoval mě člověk, knihovník.... který nikdy neměl přítelkyni....v té době bylo na zemi už jen pár draků, dali by se spočítat na prstech jedné ruky. Což bylo asi před dvě stě lety...."

Rheia Brannick - 04. listopadu 2012 20:02

Ano? Ne? Nevím! Šli jsme do centra. Nevím, ale cítím, že něco není v pořádku. Možná je to jen pocit. Zatím co jsme si s Lakšmí povídáme o všem možném, Nargelas je až nezvykle moc zamlklý. Je hodně zabraný do sebe. Když Lakšmí zrovna koleduje u velikého domu, zůstáváme stát na chodníku. Lehce aby jsem ho nevystrašila se dotknu jeho ramene. Nechci ho vyděsit. Ještě stále mám v živé paměti události z ostrova. To jak se začal měnit. Opět jsem dostala chuť ho obejmout. Ohlédla jsem se na Lakšmí. Ne teď ne... možná příště. "Děje se něco? Chováš se divně. Jestli ji tu chceš nechat, mám plán jak se jí zbavit..."

Nargelas - 04. listopadu 2012 20:53

Trick or treat? Ucítím ruku na rameni, pro mě nezvyklá záležitost ale tentokrát se neleknu protože jsem veděl že vedle mě Rheia stála. Probere mě to ze zamyšlení a pak ulyším otázku. "Nevím.. hledám nevím kam jít prostě se snažím najít to místo kde jsem se probral... doufám že tam si vzpomenu.. Ironie je že jak jsem se tam probral, zdrhal jsem z tama hodně rychle.. a teď o pár dnů pozděj se tam vracím." Přemýšlel jsem jestli jí to říct nebo ne. Nejspíš to bude lepší jí to říct.. "No.. požádám tě o něco co ti bude vadit asi trochu víc.. jak to místo najdu. Budu potřebovat abys zůstala s ní a hodně daleko odemně.. kdyby se něco pokazilo.. tak utíkejte." Moje poslední věta mi připadala jak z nějakého otřepaného vesternu jenže já to myslel vážně.

Rheia Brannick - 04. listopadu 2012 21:14

Tak na to zapomeň! Co? Ne určitě jsem se přeslechla... Cože?! "Cože? Zapomeň! Ne... Prostě ne." odporuju šeptem, čímž můj projev malinko ztrácí účinek. Nechci k nám přilákat nežádoucí pohledy. Rozhlédnu se. Chci se ujistit, že nás nikdo neposlouchá. "Řekla jsem ne. A jestli se pokusíš pláchnout, normálně tě budu sledovat. Pokud jde o Lakšmí, říkala že má nějaký náhradní program, ale já sem šla s tím, že ti pomůžu a, ne nepřerušuj mě, taky že ti pomůžu." Zamračím se na něj. Jsem opět vzteklá i když ne na tolik aby se ohlásil démon. Tohle prostě... Rheio, víš co máš dělat... "Já tě varuju Nargelasi, jestli mě tu s ní necháš a půjdeš někde sám sebe roztrhat do nějaké hnusné špinavé uličky, normálně tě zabiju," vyhrožuju ale nejsem si jistá jestli to zabere. Nasadím úsměv, když se po nás koukne Lakšmí a pokynu jí, ať rovnou směřuje k dalšímu dmu. Evidentně pochopila, že potřebujeme s Nargelasem chvilku 'pro sebe' a zamířila přes trávník k sousednímu domu.

Vergil - 04. listopadu 2012 21:34
	soukromá zpráva od Vergil pro "Chtěl jsem tě trochu rozveselit.... vypadalas nějak smutně...." Řeknu a přivinu jsi jí k sobě. "Myslel, jsem, že se ti to tu bude líbit...díky tvé druhé půlce...."

Lakšmí Rudini - 04. listopadu 2012 21:43
	Velice soukromé záležitosti... Zrovna si koleduji u jednoho domu, vyfasovala jsem bonbóny... Thuj... Ohlédnu na ty dvě hrdličky a Rheia na mne udělá docela výmluvné gesto, naznačím jí, že si skočím do chrámu a přes trávník se k němu vydám, sladkostí (které stejně nejím) mám víc než dost, na to abych tím nasytila celý ročník....

Elizabeth Winter - 04. listopadu 2012 21:46
	soukromá zpráva od Elizabeth Winter pro Smutná? ,,Děkuji ti, vážně to pomohlo. Nejsem smutná, jen vstřebávám všechny ty informace ze školy, takže mě bolí hlava víš? Je to nádherné. Opravdu ti děkuji." Jako kdyby jsi slyšel, že na tebe myslím. Jen vykouknu a rozhlížím se do dáli. ,,Co ty jsi vůbec dělal první školní den? "

Nargelas - 04. listopadu 2012 21:49

Uh Sleduju jak se Rheia rozjede. Prvně to vypadá že jsem vyhrál ale opak je pravdou. Doháje... a co teď ? No na druhou stranu.. Nechám ji domluvit a sleduju že Lakšmí je hodně chápavá. Ještě že tak.. "Sám sebe? To těžko.. ne že bych to zkoušel ale mám představu co je potřeba k zabití vlkodlaka.. byla to nehoda měl jsem noční můru, normálni lidi se maximálně praští do hlavy já se trochu zranil... nic co by se mi díky vlkodlakovi nezahojilo.. Jenomže nevím co se stane až si vzpomenu nechci zranit ani tebe ani nikoho jiného." Podíval jsem se na Rheiu a hodně dlouho jsem se jí díval do očí. Je to polodémon. "Dobře.. kdyby se něco stalo tak mě musíš zastavit nebo utéct." Když jsem se podíval na rodiný dům u kterého byla zrovna Lakšmí v hlavě se mi objevila další vzpomínka. "Vím kde to je.." Řeknu šeptem a na tváři mám překvapený výraz.

Rheia Brannick - 04. listopadu 2012 22:13

Tak jdem, ne? "Sakra je mi jedno, že nemůžeš zabít sám sebe!" Do háje jak mu to mámm vysvětlit? Chvíli mu naštvaně zírám do očí... Copak nechápe, že jsem stejně zranitelná jako on?! "Fajn," odpovím, když svolí mou přítomnost. Takže zastavit... Trošku mě překvapí, že si vzpoměl tak rychle. Kývnu. "Tak jdeme. Veď mě vlku," řeknu naprosto vážně. Není v tom žádný výsměch ani chuť vymýšlet přezdívku, jen holý fakt, že on vlkem JE. Chytím ho za ruku a povzbudivě na něj kývnu. Zatím co ho držím, jeho maska se stejně jako ta moje bleskurychle přeměňuje na původní oblečení. Zobrazit SPOILER Přecházíme na šeptání?

Nargelas - 04. listopadu 2012 22:31

soukromá zpráva od Nargelas pro Jop presne tak Masky se začnou měnit zase zpátky. A Rheia podle toho jak mi řekne zvážní. To jak mě nazvala, ve mě akorát zanechalo nějaký divný pocit. Veděl jsem že má pravdu s označením vlka. Možná až moc velkou.. To že mně chytne za ruku mi nevadí. Rozejdu se směrem kam celou dobu toužím jít. Chvilku jdeme mlčky. Ale nakonec se rozhodnu promluvit. "Pár dnů a vracím se na místo z kama sem utíkal jak blázen... někdy se musím se ho musím zeptat jak moc je bůh srandista nebo myslí vážně to co nám dělá.. Už jsme skoro tam." Zakončím a opravdu už jsme skoro na místě které jsem hledal. Je tu daleko míň lamp se světlem a většina domů má hlavně cihlové fasády ani ne moc upravené sem tam se najde ještě nějaká vyšší budova. A právě jedna ta vyšší budova má v sobě vyhlodlý kus takže tvoří vlastně slepou uličkou ve které už moc světla není. Zastavím se společně s Rheiou kousek před ní. Jemně jí vysmeknu svou ruku z její a jdu hlouběj do oné uličky zastavím se tak uprostřed a čučím na zeď naproti sobě. Chvilku tam tak prostě stojím a nic nedělám. "DOHAJZLU!" Nevzpomínal jsem si na nic a tak jsem naštvaně bouchl pěstí do zdi a pak zase až jsem si odřel klouby. A najednou jsem si vzpoměl na všechno ale uplně na všechno. konečně mě přestala bolet hlava ale vzedmul se ve mě hněv nenáviděl jsem to co jsem se dozvěděl to že jsem se to chtěl dovět.. nenáviděl jsem je všechny a hlavně.. sebe... a hned na to jsem se přeměnil rychle. Zůstaly na mě viset jenom cáry hader kolem pasu jak všechno ostatní oblečení porupalo a odpadlo protože jsem se ještě zvětšil. Teď země byl uplný vlkodlak pomalu jsem se otočil a zavrčel. A udělal jsem krok směrem k Rheii.

Nanae *Wolfy* Bonuru - 04. listopadu 2012 22:32
	Zrudnu a trochu neochotně vejdu dovnitř. "O-Omlouvám se, že jsem t-tě tak sledovala.." Sednu si naproti němu a zamrkám na nástroj v jeho rukou. "Nanae.. tedy, jmenuji se Nanae, stačí Wolfy. Těší mě." usměji se a pozorně sleduji, jak hraje. "Umíš i zpívat? Promiň, že jsem tak drzá.. jen mě to zajímá." rozpačitě pokrčím rameny a zašvihám ocáskem.

Rheia Brannick - 04. listopadu 2012 23:14

soukromá zpráva od Rheia Brannick pro Vlkodlak Šli jsme v tichosti. Tušila jsem, že je můj kamarád ztracený ve vlastních myšlenkách a já ho z nich nehodlala vytrhnout. Pokud potřebuje přemýšlet, ať přemýšlí. Dost mě překvapilo, že promluvil. „Určitě se ho jednou zeptáš ale ne teď,” řeknu. Zastavíme se. Jsme na místě. Budovy všude kolem, málo osvětlení. Pro vlkodlaka ideální místo. Nargelas se jemně vysmekne z mé dlaně a jde hlouběji do uličky. Můj instinkt mi radí, abych ho tam nepouštěla, ale je to jeho rozhodnutí. Nargelas zakleje a udeří párkrát do zdi. „Nargelasi, přestaň, ublížíš si,” téměř ho prosím. Vím jak je to nesmyslné. Vždyť si rozdrásal hrudník a tvářil se jakoby nic. Pak se najednou něco změní. On se začne měnit. Stane se z něj vlkodlak.Otočí se na mě a zavrčí. „Nargelasi, to jsem já, mě přece znáš,” snažím se ho uklidnit aby se změnil zpět, ale jsem vyděšená. Zobrazit SPOILER Jsem na mobilu takže nebudu příapěvky formátovat... Díky za pochopení.

Nargelas - 04. listopadu 2012 23:29

soukromá zpráva od Nargelas pro Síla vůle? Další krok v před a zase zavrčím. Do čenichu se mi dostaly všechny pachy nasál jsem je hodně zhluboka. Jediné co jsem cítil byl vztek a ty pachy okolo. Do nosu se mi dostává i pach síry. Prober se... Vidím že Rheia něco říká. Mě znáš?... to řikali taky.. proto jsem vlezl do pasti Trochu jsem trhnul hlavou na stranu. Ale nezastavil jsem se udělal jsem další krok ale tenhle už byl nejistý. Je to Rheia.. Moje mysl byla na kousky už to nebyl jenom vztek teď to byl zmatek. Zastavil jsem se těsně u Rhei. Nesmím ji ublížit nechci... tohle ne už jsem toho zničil dost. Cítil jsem jak se mi natahuje paže s pařáty a blíží se k ní ale pak to bylo jako kdybych se probral. Zastavila se mi pracka i se spáry kus od ní. Začala se mi motat hlava.. najednou jsem byl unavený až moc.. cítil jsem bolest jak jsem se pomalu přeměňoval ale tentokrát se to nedalo snést pomalu jsem se sesunul na zem až jsem se nakonec svalil na zem uplně a už jsem byl zase jenom v lidské podobě. Bylo to jako bych nemohl popadnout dech všechno mě bolelo a byl jsem šíleně unavený a do toho jsem si začal uvědomovat co jsem málem udělat a co všechno jsem si vzpoměl. Po tváři mi začalo stíkat pár slz tohle už bylo prostě moc .. zabořil jsem hlavu do rukou a snažil se uklidnit ale v hlavě jsem měl prostě jenom jeden velký zmatek. "Promiň .. promiň já .. promiň" Povedlo se mi akorát potichu zašeptat mezitím co jsem lapal po dechu.

Rheia Brannick - 04. listopadu 2012 23:58

soukromá zpráva od Rheia Brannick pro Obyčejný kluk Přibližoval se. Ráda běhám. Běhám kvůli situacím jako je tahle. Jenže když teď stojím proti opravdovému nebezpečí, nohy mám jako zalité betonem. Nebezpečí? Tohle není nebezpečí! Tohle je Nargelas, tohle je můj... kamarád. Natáhne se po mně a mně je do pláče. Nezabije mě, ale jestli mi ublíží, bude si to vyčítat. Tak utíkej! Už je jen kousek od toho aby... Jenže se zastaví a mění se. Mění se zpět na obyčejného kluka. Možná vyčerpáním se svalí na zem. Oblečení, které má na sobě jsou spíš jen kousky hadrů. Leží na zemi, prakticky bez jakéhokoli oblečení a pláče. Sednu si k němu a přímo na těle mu zhmotním tepláky, tričko a mikinu. Tuším, že to ani nevnímá. Jen se omlouvá. Omlouvá se mi. Úlevou, že je to opravdu on se mi chce rozesmát. Přitáhnu si ho blíž. Jeho hlavu si položím na klín. Nemám ani páru o tom, jak se cítí, ale když pláče kluk... to co zjistil muselo být strašné. Teď na něj nebudu naléhat aby mi to prozradil. Hladím ho po vlasech a nechávám ho vyplakat se. Každý to potřebuje.Nevím co mám říct. Mám ho uklidňovat? Nakonec se rozhodnu neříkat nic a jen tu pro něj být. Skloním se a vtisknu mu lehký polibek do bílých vlasů a dál ho hladím po hlavě. Bude to chtít čas. Spoustu času.

Lakšmí Rudini - 05. listopadu 2012 16:38

V chrámu... Rheia přeměnila jejich oblečení do normálu a já sy vydala k chrámu... když jsem konečně došla k chrámu - Mandiru - s tichou modlidbou na rtech jsem vešla... Na cestě k molu jsem se myšlenkami spojila s rheiným motýlkem a sdělila mu, že na ně počkám u lodi, chodila jsem od domu k domu a byzy jsem měla tolik sladkostí, až to nebylo hezké... Po cestě k molu jsem polovinu sladkostí rozdala dětem, nechala jsem jenom pro lidi ve škole, ať z toho taky něco mají, já totiž sladké nejim...

Vergil - 05. listopadu 2012 17:05

soukromá zpráva od Vergil pro "Okej, tak jinak. Doufám, že se ti tu bude dobře vstřebávat ty informace ze školy..." řeknu a sednu jsi. Stáhnu jsi jí k sobě dolů a usadím do klína a obemknu jí rukama a položím jsi hlavu na její rameno. Nemám strach, že by se nachladila nebo tak něco.... blbost co? Jak může někdo, kdo má tělesnou teploto pod bodem mrazu nastydnout? U mě je to skoro stejné, akorát a s tím rozdílem, že já nežiju... ale nejsem ani mrtvej ani živej. Na palici co? Já vím...a to se o mě říkalo, že jsem někdy moudřejší než Raphael ... nechtějte vědět víc. "První den? Mno, jaký může být den, když ti za třídní dají jednu z dcer Arachné, Pavoučí královny, která jsi to napochoduje do třídy slepic s pavoukem velikosti vypasené kočky, na rameni do třídy?"

Elizabeth Winter - 05. listopadu 2012 17:18

soukromá zpráva od Elizabeth Winter pro :) ,,Neboj se určitě. Je to nádhera." Usměji se a jakmile si mě stáhne k sobě, tak se na něho uvelebím. ,, Ty jsi ve druhé třídě? Tak to by mě zajímalo, co dělala ledová duše, že tě nenašla. Arachné? S obřím pavoukem? Br... Ale věřím, že to muselo být zajímavé." Jen se zaklepu a začnu se smát při té představě.. ,,Má mysl tě volala. Když mi tam chtěli říkat ledovko." Můj hlas zní znechuceně při vyřknutí toho slova. ,,Ale ty jsi mě naštěstí neslyšel." A usměji se. Je mi dobře... Opravdu dobře... S tebou...

Ředitel - Grim Reaper - 05. listopadu 2012 20:01
	Čas se nachýlil a hodiny nemilosrdně odbíjejí čas večeře. Internátní jídelna nabízí pro svoje strávníky hojnost jídel jak studené tak teplé kuchyně, zeleniny, ovoce, minutek i hotovek, pečiva, mléčných výrobků, ale také dezertů. Jídelna je k dispozici studentům do půl osmé. Poté se zavírá a nastává čas přípravy na večerku a noční klid.

Vergil - 05. listopadu 2012 20:04
	soukromá zpráva od Vergil pro "Takže ty se bojíš pavouků .....hm...." Vrhnu se na ní a začnu jí lehtat na bocích, nožkách.... "Takhle nějak, jsou cítit pavoučí nožky...." směju se.

Elizabeth Winter - 05. listopadu 2012 20:10

soukromá zpráva od Elizabeth Winter pro Asariel. ,,No to není to, že se jich bojím, jen mi nepřijdou jako dobří společníci." Když mě začne lechtat tak sebou škubu, jako kdybych měla záchvat a směji se. ,,Hééééj notááák nech tohoooo." Ani nemohu mluvit přes smích, ale po chvilce se smát přestanu. ,, Uf tohle mi nedělej jsem lechtivá a na nohách úplně nejvíc." Vydýchávám se a pak začnu mluvit. ,,Dnes již zase hlídáš na internátě pořádek? Nebo budeš se mnou přes noc?" Říkám to trochu smutně. Ani nevíš, jak je mi tam samotné smutno v tom pokoji. ,,Asi si udělám tvojí sochu z ledu a začnu trpět samomluvou. Nikdo by u mě v pokoji nevydržel, protože by zmrzl. I když na jednu stranu je fajn že mám tak krásný pokoj pro sebe, ale občas je tam smutno."

Vergil - 05. listopadu 2012 20:19
	soukromá zpráva od Vergil pro "Já musím plnit své povinnosti, nehledě na to, jestli mi někdo ukradl srdce nebo ne. Víš to moc dobře. Jsem Smrt, a ne balík z Buranova." Postavím se a zakryju jí oči. "Musíš zpátky..." řeknu a přenesu jí zpátky do školy. Zhmotním nás pár metrů před jídelnou, která ještě zela prázdnotou i když už byla otevřená. Hold, obsadíme nejlepší místa.

Elizabeth Winter - 05. listopadu 2012 20:27
	Jídelna ,,Já vím kdo jsi. Moc dobře si to uvědomuji. Jen..." Nechám to slovo zmizet ve větru. Chjo. Je to jiné. Snad to bude lepší. Když nás zhmotní před jídelnou, tak ho jen chytnu za ruku a rozejdu se do jídelny. ,,Tak jdeme, mám hlad jako vlk." Na mé tváři se vykouzlí úsměv. Hmmmm tak co si dám? Začnu přemýšlet, protože opravdu nevím, na co mám dnes chuť.

Nargelas - 05. listopadu 2012 21:12

soukromá zpráva od Nargelas pro Enough Až po nějaké chvíli jsem si uvědomil že mě Rheia drží hladí po vlasech. Konečně mi usly oči a já mohl mluvit ale mluvil jsem skoro nehlasně pořád jsem byl prostě mimo. "Napadli mě.. a já přitom nakazil jednoho kluka... utíkal jsem celý od krve domů... napůl změný sem tam doběhl a hledal pomoc ale místo toho se mě rodiče pokusili zastřelit... obrátil jsem se na jediného kámoše kterého jsem si myslel že mám .. ale on mě nalákal sem a tyd mi rozsekali mozek pár kovovýma trubkama.. po pár ranách si mysleli že jsem mrtvý a odešli.." Je to skoro jako kdybych to konstatoval než říkal Rhei. Ale já to opakoval i sám pro sebe protože jsem tomu nějak nedokázal pořádně věřit byl jsem pořád mimo. Pomalu jsem se posadil a opřel o zeď zaklonil hlavu a nachvíli zavřel oči. Nešlo to.. bylo to pořád všechno moc divné připadl jsem si jako kdybych ani svoje tělo neovládal. "Vypadněmě odsud.." To už znělo víc jako já hořkost v hlase a nenávist. A pak se pomalu začnu pomalu začnu zvedat a stoupnu si.

Rheia Brannick - 05. listopadu 2012 21:23

soukromá zpráva od Rheia Brannick pro Es repugnante... Když mi řekne co se mu stalo... nemám slov. Chtěla bych mu pomoct, ale vlastní rodina? Kamarád? Tohle není něco na co se dá říct 'To je dobrý' a mávnout nad tím rukou. Sednul si a vypadalo to, že přemýšlí. Já jsem se mezitím vyškrávala na nohy. Zrovna, když jsem chtěla navrhnout, že by bylo na čase jít, znova promluvil. Tolik hořkosti a nenávisti ve dvou slovech... Nenávisti ke komu? "Budeš v pořádku než dojedeme na ostrov?" Blbá otázka ale musela jsem se zeptat. Jasně že v pořádku nebude. "Zvládneš to?" opravím se tedy rychle než stačí odpovědět. Nabídnu mu ruku a když přijme, pomůžu se mu dostatn a nohy. Nějak se dostaneme k lodi, tesně před tím, než nám ujede. Možná štěstí?

Felix Raf - 05. listopadu 2012 21:24
	"Zpívat naneštěstí neumím. Ty umíš na nějaký nastroj?" zeptám se. Podívám se na hodinky a zjistím, že za chvíli bude večeře. "Půjdeš se mnou na večeři?" Trochu se začervenám když si uvědomím jak to asi vyznělo.

Nargelas - 05. listopadu 2012 21:34

Back to Island Postavím se na nohy s pomocí Rhei. Na dotaz jenom kývnu hlavou. "Vím kudyma se rychle dostaneme k molu." Víc k tomu nekomentuju nechtěl jsem se bavit že tohle město znám protože už jsem ho znát nechtěl ale nedalo se s tím nic dělat. Dám se tedy do rychlejší chůze ale tak že mě Rheia může uplně klidně stíhat. Procházíme meštem více méně pár postraními uličkami ale krom těch pár odboček se pak rychle dostaneme na boční cestu která už rovnou vede k přístavu. Vůbec jsem nevěděl co Rhei říct.. natož jak zvládnout to co jsem se sám dozvěděl. Takže mi nakonec nezbývá nic jiného než jenom mlčet. Až když zachytím pach Lakšmí řeknu: "Lakšmí už čeká na loď." Ale chvliku na to už jsme na molu také a stojíme kousek od Lakšmí.

Rheia Brannick - 05. listopadu 2012 21:44

Pevnina, loď, pevnina - domov... Všichni tři nastoupíme na loď a už plujeme k ostrovu. Jsem stále na palubě a dívám se nepřítomně na moře opřená lokty o zábradlí. Přemýšlím. O Nargalasovi, o tom co bude teď dál. O tom, jak se bude chovat. Do teď se zdálo, že jsme přátelé, ale nějak nevím, jestli tohle, co se stalo, nějak... nevím... nezničilo naše vyvíjející (?) se kamarádství. Jestli na mě někdo mluví, neodpovídám. Jsem ztracená ve svých vlastních myšlenkách. K sobě přijdu až po tom, co loď přirazí k molu. Jsem sice stále tak nějak zadumaná, ale vnímám svět okolo, ne jako na lodi, a dokonce se zmůžu na odpovědi pokud někdo položí otázku.

Nargelas - 05. listopadu 2012 21:55

Silent hill? Na lodi je ticho. Vyhovuje mi to úplně bohatě. Moje hlava se nachází v rozpoložení kdy nevím jestli přemýšlím ale do toho se v ní žene moc myšlenek zaráz. Jednoduše humus. Ani nevnímám co dělají ostatní jenom vím že zachvilku loď odráží od mola a my jsme na cestě ke škole. Ani nevím co se dělo při plavbě jenom to jak jsem ucítil hlínu pod nohama. "Dobrou." Pronesu sotva jsme na pevnině a vytratím se hodně rychle takže jejich případné odpovědi slyším už za rychlé chůze pryč. Nevím ani kolik je hodin ani se ti zabývat nehodlám procházím halou a jdu rovnou směrem k pokojům. Sotva se dostanu na svůj pokoj tak se vysleču a vlezu si do postele. Ani nevím jak dlouho hledím do tmy a má prázdná makovice se snaží napravit škody které si myslím že v hlavě jsou nakonec ale usnu a prostě spím i když je ještě brzo.

Nanae *Wolfy* Bonuru - 05. listopadu 2012 22:00
	"Nástroj? Nebude se mi smát, že jsou ty mé staromódní? No, snad ne.." nervózně se uculím. "Na housle, klavír a violonchello." pronesu a nad jeho další otázkou a začervenáním se se musím usmát. "Proč ne?" postavím se a dojdu ke dveřím. "Tak mě napadá, co jsi vlastně za typ stvůry? Vypadáš dost normálně." zeptám se a vydám se pomalu směrem do jídelny.

Rheia Brannick - 05. listopadu 2012 22:23

Velký zmatek... Nargelas se vytratil s tichým přáním dobré noci a poté co jsem mu odpověděla a to samé popřála Lakšmí, jsem stejně jako on zamířila bez dalšího slova k internátu. Byla jsem unavená. což se nestává často... Ta únava byla ale psychická, takže se není čemu divit, když jsem zalezla do sprchy, pak se navlíkla do pyžama, zhmotnila si dva sendviče, které jsem rovnou i spořádala a ulehla do postele se svou oblíbenou knížkou. Alenka v kraji divů. Nedokázala jsem se ale soustředit na text. Stále jsem musela myslet, na to co se stalo... "'Možná, že z toho žádné naučení neplyne' troufla si Alenka." zamumlám a opřu se o stěnu. Nedává to smysl. Ne to, co řekla Alenka ale to co se stalo. Je možné bych byla tak moc zmatená? Vždyť je to jedno. S tou myšlenkou si lehnu a zavrtám se hlouběji do peřin. Snažím se usnout, což se mi po nějaké té chvíli konečně podaří.

Felix Raf - 06. listopadu 2012 08:06

Zvedám se z křesla. „Staromódní vůbec nejseš náhodou je krasné poslouchat jak někdo hraje na housle. Já jsem kdysi taky skoušel hrát na housle, ale nemám prý na to ten správný cit.“ Otevřu dveře a pokynu ať jde první. „ Myslím, že tady na škole žádné monstrum nejsou. Já si pod pojmem monstrum představím bytost která své dary nedokáže ovládat. Já radši říkám bytosti a jsem upír. Jaká jseš pro změnu ty bytost?“ Vstoupíme do jídelny, přistoupíme k pultu a já si objednám Bloody Mary. Počkám až si Wolfy objedná a najdeme si prázdný stůl.

Lakšmí Rudini - 06. listopadu 2012 11:14

Pevná půda pod nohama... Konečně se ti dva ukáží a nastoupíme na loď, sednu si na záď a nechám je s hlavami v oblacích, vlnky mi samy skáčí do ruky a delfíni vesele štěbetají... Nevím co se tam stalo, ale asi to ani vědět nechci... Oba se proberou až na ostrově a hned se vypaří, směrek k intru. Nedbám jich a vydám se k jídalně, kde si naberu plný talíř zeleniny a přisednu si k jednomu nejméně obsazenému stolu (Felix, Wolfy)... Nazdar můžu k vám?! zeptám se a přisednu... Ještě mám korzetové šaty a křidélka, ty už ale skomírají, zavřu oči a vyspravím je, hned mne popadne takový hlad, že si připadám jako náš milý učitel něčeho, jen ďábel ví čeho...

Nanae *Wolfy* Bonuru - 06. listopadu 2012 11:33

„Ne, takhle jsem to nemyslela. Ne monstra, jako monstra, ale stvoření, která se od normálních lidí liší.“ Povzdechnu si. Neumím se moc vyjadřovat. Zamrkám a zpozorním. Upír? Tak to je pecka! Takže už jsem viděla syna smrti, vlkodlaka, teď upíra. „No.. já jsem polovlčí démon. Takovej kříženec, nic moc zajímavého.“ Uculím se na něj a vejdu do jídelny. Vezmu si na talíř kousek sýrové pizzy a vydáme se k jednomu z mála neobsazených stolů. Chtěla jsem si s Felixem ještě o něčem povídat, ale zrovna k nám přišla dívka s křídly. Zamrkala jsem a ta křídla. „Krásná..“ Zašeptala jsem a okamžitě zrudla a odsunula židli, aby si k nám mohla sednout. „Jasně že můžeš. Jak se jmenuješ?“ Usměju se a zakousnu se do pizzy.

Lakšmí Rudini - 06. listopadu 2012 14:22
	Večeře... Jmenuji se Lakšmí Rudini... A vy?! zkoumavě na ně pohlédnu a pusím se do prvního talíře, když a jestli odpoví pokračuji. Máte rádi sladké?! Zkoumavě se na ně podívám a nečekajíc na odpověď pokračuji, byla jsem totiž na pevnině a mám plnou tašku... Navíc sladké nejím... Přesladce se na ně usměji a nabídnu jim bonbóny...

Felix Raf - 07. listopadu 2012 07:22
	Podívám se na tu holku s skomírajícími křidélky a řeknu: „Jmenuji se Felix Raf. Sladké myslím, že jsem že jsem měl kdysi rád, ale teď mám speciální dietu.“ Cinknu prstem do skleničky s Bloody Mary. „Nemůžu jíst ani pít nic jiného než Bloody Mary. Ale skus s těmi sladkostmi zajít na intr možná tam najdeš někoho kdo by si dal.“

Nanae *Wolfy* Bonuru - 07. listopadu 2012 08:26

Lakšmí, Felix Usměji se na Lakšmí. "Já se jmenuji Nanae Bonuru, stačí Wolfy." představím se a zpozorním, když promluví o sladkostech. "Sladkosti?! Ty nějaký máš?" vyvalím oči, zastříhám oušky a nadšeně zavrtím ocáskem. Zazáří mi očka. Miluju sladkosti! Pak ale Felix prohlásí něco o tom, ať s tím jde na intr.Trochu "zoufalým"pohledem se na něj podívám. "Já chci sladkosti!" zakňučím v duchu a vrtím dál ocáskem

Dino *Vox* Kitsune - 07. listopadu 2012 08:27

Odpoledne Nikko "No, jsem z jednoho kmene ze severní, té nejsevernější Evropy." Odpovím a dojím zbytek jídla. Když se Nikko zeptá, jestli mém něco v plánu, tak odpovím. "Budu rád když se přidáš. Ale vůbec nevím co dneska dělat." Na chvilinku se zamyslím, ale stejně mě nic nenapadá. "Když tak něco vymysli a já se přizpůsobím." Usměji se. Ať už Nikko napadne cokoli, tak souhlasím. "Já si teď skočím na pokoj, abych si tam dal tu ledovou růži a pak se sejdeme... Za jak dlouho by ti to vyhovovalo?" Pokud řekne nějaký čas, tak se zvednu, odnesu tác, sebou si ještě do kapsy vezmu nějaké čokoládové tyčinky a společně s Nikko se vydám ven z jídelny. "Tak se pak teda sejdem. Zatím." Rozloučím se a jdu do svého pokoje. V pokoji si nejdřív uklidím oba ledové výtvory od Liz a pak se na chvilinku natáhnu na postel. Bohové. Mě tak bolí záda. Vezmu batoh, z něj vyndám komiks a začnu si prohlížet obrázky. Na čtení textů nemám zrovna chuť, i když jich tam moc není. Když nastane čas srazu s Nikko, zvednu se z postele a jdu se do koupelny trochu upravit. Pak už dojdu na místo, počkám na Nikko, teda pokud tam ještě není a společně vyrazíme.

Lakšmí Rudini - 07. listopadu 2012 10:41

Saldkosti... Jistěže mám sladkosti... Byla jsem na pevnině, kde jsem jich vysomrovala víc než dost! Jestli chceš vem si. mile se na usměji, tasím tašku, nechám ji ať si vezme kolik chce a nechápavě se ho zeptám, Fakt jen Bloody Mary?! Nemyslíš spíš krev?! až a jestli odpoví skočím si pro další talíř a spořádám ho... Když už bude talíř zet prázdnotou, zvednu se, vezmu zbylé sladkosti a vydám se na pokoj... Ahoj, Felixi a hmm... Wolfy, zakřením se na ni, naberu si na plastový talíř zeleninu a vydám se směr pokoj, jestli nikoho nepotkám, tak se osprchuji, převleču a zasednu k bloku a budu psát (básně), poté pujdu na kutě...

Felix Raf - 07. listopadu 2012 19:08

Uvidím Wolfin zoufalý pohled, zamyslím se a pak mi to dojde. Jsem to, ale hlupák Wolfy si vyložila moji předešlou odpověď. Že má jít Lankšmí s těmi sladkostmi pryč. „Já si ty sladkosti dát nemůžu, ale tady Wolfy bude moc ráda když nějaké dostane.“ Odpovím a omluvně se podívám na Wolfi. Poslouchám co se řekne Lankšmí a odpovím: „Máš pravdu je to spíše jen krev, ale přišlo mi neslušné to říkat na veřejnosti. Tak jsem tomu začal říkat Bloody Mary, protože to i tak trochu vypadá.“ Pomalu piji svoji Bloody Mary, rozhlížím se po jídelně. Nevidím nikoho z naší třídy. Když Lankšmí dojí odpovím. „Ahoj uvidíme se zítra na snídani.“ Podívám se na Wolfi a zeptám se. „Co podnikneme teď? Nepůjdeme se projít do parku tady je na můj vkus trochu moc lidí.

Cheru B. Grigori - 07. listopadu 2012 20:24

soukromá zpráva od Cheru B. Grigori pro Vážně ve vejci? "Páni, tak to bych smekla, nebýt to já a nosit klobouk." Znova si ji prohlížím. "No, tak když teď už vím, jak se jmenuješ a co jsi zač, tak mi přijde docela nefér se aspoň nepředstavit, co říkáš?" Zamávám prstem ve vzduchem a natáhnu k ní ruku v úmyslně zparodovaném gestu hluboké úcty. S ironickým úšklebkem se alespoň představím. "Takže pro tebe Cheru, Dračice." Nad takovým oslovením se na chvíli zamyslím, ale tak nebo tak, zřejmě je přiléhavější než ta kočka.

Kay - 07. listopadu 2012 20:42

soukromá zpráva od Kay pro "Jo, zdá se to trochu divné, já a polodrak, ale jak jsem se dozvěděla, tak jsem jedna z "lepšího vrhu". Jsou i takoví co jsou od narození uvězněni mezi lidskou a dračí podobou..... takže to, že moje oči , jsou jedinou šásti těla, které nedokáži přeměnit na lidské, jsi myslím není až tak špatné." Nicméně přijmu nabízenou ruku. "Nevím jestli jsem se představovala, ale jsem Alex, Alexxis, ale víc se mi líbí Alex. Není to přímo moje rodné jméno, ale mám ho prostě radši." Hmm, Cheru, zní mi to jako Cherubin, okřídlený tvor připomínající anděla z židovské kultuře. Když mi ale řekně dračice, svlaštím čelo a výrazně zavrčím. "Vyprošuji jsi takové oslovení.... taky ni neříkám slepice nebo křídlatec...." řeknu. "Myslím, že bychom se měli vrátit. Slyším odbíjení zvonu. Je čas večeře.... sice nemám hlad, ale klidně tě doprovodím..."

Vergil - 07. listopadu 2012 20:56
	"Vyber jsi na co máš chuť. Já jíst tak nějak nebudu, protože...." řeknu a vemu jedno jablko do ruky. Během několika vteřin seschne, zčerná a nakonec se rozsype na prach. "Říká se tomu Dotek Smrti. Proto se vyhýbám kontaktu s otatníma." podívám se na ní. Tváří se trochu vystrašeně. Přivinu jsi jí k sobě a políbím na tvář. "Další důvod, proč mé srce patří tobě...."

Cheru B. Grigori - 07. listopadu 2012 21:03

soukromá zpráva od Cheru B. Grigori pro Slepice?! "To zní děsivě zvířecky...lepší vrh? Vážně?" Doopravdy se neptám, vlastně jen konstatuji. "Dobře, dobře, tak jen Alex." Zakoulím červenýma očima. "Jasně že neříkáš, kdyby jo, nestojím tu s tebou." Protáhnu se. "A co že jsi taková háklivá? Nejsi hrdá na to jaký máš původ?" Zvědavě nakloním hlavu. "A ano, asi bysme měli." Pokrčím rameny. "Heh, já nepotřebuji jíst, chci ale říct... jestli chceš, můžeme si ukazovat prstem na lidi ." Zavrním napůl žertem a zasměji se. Ostatně, k takové činnosti je jídelna jako stvořená.

Elizabeth Winter - 07. listopadu 2012 21:14

Asariel. Když mluví ,tak přemýšlím co si dám. Když však zahlédnu, jak jablko zčerná a nakonec se rozsype v prach jen ho vezmu za ruku a sleduji, jak se mění má kůže z modré na normální. ,,Už jsi nějak zjistil, proč se toto děje? Nebo spíše proč jsem nedopadla jako to jablko?" Stále sleduji jak mi ruka mění barvu. Měla bych umřít, ale stále jsem celá... Mělo by se mi něco stát, ale jsem v pořádku. Je to zvláštní. koukám se na jídlo, a začnu si brát různé ovoce do ledové misky, kterou si vezmu na pokoj. K obědu jsem si vzala kuřecí maso, broskve a hranolky (divná kombinace, ale pro mě naprosto luxusní. ,,Jdeme si sednout?" Zeptám se ho a čekám k jakému stolu půjde.

Kay - 07. listopadu 2012 21:20

soukromá zpráva od Kay pro "Jo, lepší vrh. Jak jsem řekla, jsou i takoví, co zůstali mezi lidskou a dračí podobou. A jenom mezi námi, já zvíře víceméně jsem, takže mě to nijak neudivuje." Ach jo. "Mezi námi, klidně bych ti do očí řekla slepice, ale nejsem takové jako ty kočkodlačice. Jo, jsem očas horkohlavá, ale to je díky matčiný straně. Draci jsou horkokrevní, někteří. Zvláště ti červení. Hrdá na svůj původ?" řeknu a přejdu k ní tak blízko, že se jí skoro dotýkám. "Řeknu ti jak jsem hrdá na svůj původ - když do tebe lidé střílí pumami, minami, bombami a jinými výbušninami, jenom protože jsi neznajíc vletěla do jejich nepřátelského pásma! Když po tobě jdoou lovci, kterým záleží jenom na tvojí lebce a vydělané kůži! Jak mám být hrdá?" řeknu a poslední větu nechám jen vyset ve vzduchu. Nastana ta trapná chvíle ticha. "Nechci poukazovat na cizí neduhy, jako ty chlupatý slepice ze třídy..."

Cheru B. Grigori - 07. listopadu 2012 21:37

soukromá zpráva od Cheru B. Grigori pro Tím spíš Bez pohnutí čekám až dokončí svůj monolog. Pak zvednu bradu a lehce se mračím. "No samozřejmě že bys měla. Jestliže chápeš takhle hloupé chování lidí, potom jsi stejně dobrá, ne-li lepší, vlastně jistě lepší než oni. Copak semáš stydět za jejich hloupost? Jak máš být hrdá? Přrozeně, samozřejmě. To je jakoby ti tvůj druh nebyl dost dobrý. Jako by ses za něj styděla" Zakroutím hlavou, mluvím konverzačním tónem a ani náhodou ne hádavě, ale takový názor mne opravdu zarazil. Takhle by mne nikdy uvažovat nenapadlo. Házeli miny, šli po lebkách... Nás zamýšlel vyhladit sám Bůh a na svůj původ jsem patřičně hrdí. Odstoupím od ní pár kroků, aby bylo jasné, že se s ní nehodlám přít. Tohle je velice osobní záležitost, a ve věcech původu jsme My vážní. Zakroutím hlavou. "No dobrá, máš nějaký lepší návrh?"

Vergil - 07. listopadu 2012 21:38
	"Stále nevím, jak se to možné, že ty vlastně odoláváš všem mým "neduhům". Nevím jestli bych to chtěl vědět. Jsem vlastně rád, že jsem konečně oběvil něco, čemu vlastně nerozumím." Když jsi nabere jídlo, vezmu jí tác s jídle z jejich rukou. "Veď mé kroky, má paní." řeknu a naznačím poklonu. Vše jako vždycky s úsměvem.

Elizabeth Winter - 07. listopadu 2012 21:56

:) ,,Je to zvláštní, že se tohle děje. Nikdy jsem nic takového neviděla. Nikdy se mi to nestalo. Je zvláštní vidět svou kůži "normální" a ne modrou." Když mi pokyne, tak hledám volný stůl. Jeden zahlédnu a tak k němu jdu držíc ledovou mísu s ovocem, které je již také trochu zmrzlé. Vedu ho uličkou a sednu si ke stolu. ,,Děkuji Vám mockrát můj pane." Říkám to s úsměvem, protože ten dárek mi udělal opravdu obrovskou radost. ,,Mě by zajímalo, jak je možné, že se to děje, ale nebudu tě nutit to zjišťovat, když nechceš. Je to taková záhada." Položí přede mě tác s jídlem a já pomalu začnu jíst. Tedy pomalu. Na vkus ostatních docela rychle, jenže já mám hlad jako vlk. takže zhruba za sedm minut to mám snědené. Odnesu tác a přijdu zpátky k Asarielovi, kde si vezmu ledovou mísu s ovocem a zeptám se ho. ,,Půjdeš se mnou ke mě do pokoje? Nebo máš nějakou práci?" Stejně má práci, jako vždy. Trochu si postesknu v mysli, ale pak si vzpomenu co vždy říká. jsem přece smrt ne nějaký balík z vidlákova. Je to pravda. Musím si na to zvyknout. Ale stejně bych byla ráda s ním."

Nanae *Wolfy* Bonuru - 07. listopadu 2012 22:48

Jídelna Jakmile Lakšmí prohlásí "vezmi si jich kolik chceš", natáhnu se pro jeden. Aby se neřeklo, že jsem na veřejnosti takhle neslušná, vezmu si jenom jeden. Ale když si dojde pro další talíř, začnu se jimi cpát. Sice to nejspíš vypadá divně, ale když se vrátí, usměji se na ni. Potom se ale zvedne a odejde. Slušně se s ní rozloučím a zavrtím ocáskem. Bonbony, co jsem si vzala si nacpu do kapes a uculím se na Felixe, když se na mě znovu obrátí. "Tak mě napadá.. Nepůjdeme se podívat, jestli je tu někde klavír? Mohli bychom si zkusit něco zahrát spolu." Zeptám se, pomalu se postavím a odnesu po sobě talíř. Vrátím se k Felixovi a usměju se. "Takže, kam tedy půjdeme? Nemám problém s čímkoliv."

Felix Raf - 08. listopadu 2012 17:29

Jídelna Opětuji úsměv a zamyslím se, klavír jsem tady nikde neviděl, ale zítra ho zkusím pohledat. Teď mám mnohem, ale lepší nápad. Šibalsky na ni mrknu. Chytnu ji za ruku a rychle vyjdeme ven z jídelny. Vybavím si plánek školy a kudma asi se jde na pláž. Pláž Zeptám: „Umíš tančit?“ Ještě než odpoví pustím na mobilu písničku od Guns N' Roses - Since I Don't Have You (odkaz ) podivám se ji zhluboka do očí a řeknu. „Smím prosit?“

Nanae *Wolfy* Bonuru - 08. listopadu 2012 18:35

Pláž Jakmile mě chytí za ruku a vytáhne z jídelny, automaticky zrudnu. Poslušně za ním capkám a přemýšlím, co byl ten jeho "lepší nápad". Cesta netrvala dlouho, ale stejně jsem vůbec nevěděla, kam jdeme. Jsem nějaká dezorientovaná. Když jsme dorazili na pláž, musela jsem se usmát. "Tohle by mě nenapadlo." Usměji se na Felixe. Následně ale přeborně zrudnu, že se mi ani přezrálá rajčata nemohou rovnat. "Ee..V životě jsem netancovala.." Pronesu trochu váhavě a nervózně se ošívám na místě. Když se mi podívá do očí a zeptá se, zrudnu snad i za ušima. "No.. Jestli ti nebudou vadit pošlapané nohy..?" Pokusím se usmát, i když si sama nejsem jistá výsledkem.

Kay - 08. listopadu 2012 19:00

soukromá zpráva od Kay pro Ach bože, typické kecy od někoho, kdo nemusel celý život hrábnout prstem. Ještě k tomu když je její druhá půlka anděl. Zajímalo by mě, co by říkala, kdyby byla zčásti zvíře... Vydechnu kolem sebe hustou, naprosto neproniknutelnou mlhu. Oblak se začne zvětšovat a postupně se začne rozplývat. Nesnáším, když na mě někdo při proměně civí. Před nefilkou stojím jako šestimetroví drak, jinak extra velký, ale šest metrů je podle mého celkem dobré. Pohnu dlouhým krkem a sehnu se hlavou kousek před ní. "Co takhle malý výlet do oblak?" řeknu. Mluvím myšlenkami, které znějí stejně nahlas jako kdybych mluvila normálně.

Cheru B. Grigori - 08. listopadu 2012 19:34

soukromá zpráva od Cheru B. Grigori pro Žádná druhá půlka není, já se na poloviny nedělím. Založím ruce na prsou a nedůvěřivě těkám pohledem kolem sebe v mlze. Nelíbí se mi když kolem sebe nevidím. Cítím se zranitelnější. Když spatřím draka, ohromeně zalapám po dechu. Úplně zapomenu na pocit zranitelnosti a cítím jak se mi zrychluje tep. Paradoxně mě přítomnost něčeho tak už napohled mocného nadchne. Nad svým pudem sebezáchovy se mohu zamýšlet později. Její hlas nebo jak to nazvat mi rezonuje v hlavě. Do tváří se mi vzrušením nahrne krev. Normálně bych se snažila se zklidnit, ale už je to tak dlouho co jsem se pořádně proletěla. "Nesmíš, neměla bys, to se nesluší, ne teď, někdo tě uvidí , bla bla..." Bez přemýšlení roztáhnu křídla a párkrát jimi mocně zamávám. Rudé konce per ostře kontrastují s Alex, ale bílá plocha křídel se jí bez potíží vyrovná. Vznesu se do výšky dračích očí a sukně mi víří u kolen. Rudé vlasy mi poletují kolem tváře a zorničky mám rozšířené. Ještě jednou se podívám po Alex a bleskovou rychlostí vyletím výš. Dalším nepříliš přítomným pohledem ji vyzvu aby udala směr letu.

Kay - 08. listopadu 2012 20:08

soukromá zpráva od Kay pro Zavřu oči a roztáhnu kožnatá křídla. Rozpětí křídel je okolo osmy metrů. Je to dlouho co jsem letěla. Nicméně bílí draci patří k těm nejlepším a nejrychlejším letcům. Odfrknu jsi a mohutně jimi mávnu. Podtlak, který tím vznikne rozvíří písek pode mnou. Jediné mávnutí mě vynese několik desítek metrů nad zemí. Roztáhnu křídla, abych se zorientovala, kde vlastně ten opeřenec je. Několikrát jimi napůl máchnu, abych se udržela ve vzduchu. Trochu přivřu úzké oči, které mají žluté duhovky a šelmovitou zorničku. Pobaveně odfrknu. "Hraješ jsi s někým, pro byl zrozen pro let." řeknu a znovu mohutně máchnu křídly. Naberu rychlost a potom je přitáhnu k tělu. Vypadám jako dlouhá bílá šipka. Proletím kolem Cheru, která tak trochu připomíná rozmazané něco. Udělám vývrtku ve vzduchu, během které roztáhnu křídla a lehce v malých kruzích kroužím několik metrů od ní.

Ředitel - Grim Reaper - 08. listopadu 2012 20:15

Je zhruba půl hodiny do konce večeří, tedy je přesně sedm hodin. Studenti by se měli připravovat na noční klid a mají zákaz opouštět budovu internátu od toho okamžiku do ranního buzení. Večerka je v 10 hodin, kde není unaven, nemusí spát, ale studenti by již v tu dobu měli být po večerní hygieně. Respektujte ostatní, kteří chtějí spát tím, že nebudete křičet, dupat, běhat, skákat nebo provozovat skok o tyči na pokoji či dokonce techno párty. Pro studenty, kteří ráno začínají nultou hodinou, tedy hodinou, která začíná v 7:10 je k dispozici snídaně už od 6 ráno. Jako vždy jsi mohou rovnou vzít svačinu na dopoledne. Věnujte proto důkladnou pozornost vaším rozvrhům. Přeji všem klidnou a nerušenou noc.

Cheru B. Grigori - 08. listopadu 2012 20:25

soukromá zpráva od Cheru B. Grigori pro Uznale ji pozoruji. Pravidelným mácháním křídel udržuji stálou výšku. Vedle bílého draka jsem opravdu jako děcko. Malinká. Taková myšlenka mi znova zrychlí tep. Taková reakce mi na tváři rozleje divoký úsměv. Vždycky, odjakživa, a to patrně doslova, Nás téměř magneticky přitahovala moc a síla. Nad jejím prohlášením jen pobaveně zavrčím. "Mluvíš s někým kdo měřítka pro let určil!" Křiknu za ní, aby mne vůbec bylo slyšet. Zamávám křídly a vyrazím rychlostí při které je mne jen sotva vidět k draku. Nezastavím se jednou ji obkroužím, pak vyrazím dál, ve směru kde tuším pláž nejblíže vchodu na internát. Proletím pár mraky a fakt že po přistání budu zmáčená ignoruji. V obratnosti letu se Nám nikdo nevyrovná. Prokličkuji výš a pořádně se nadechnu...

Kay - 08. listopadu 2012 20:53

soukromá zpráva od Kay pro Malá jsi chce hrát... Pravidelně máchám kožnatými křídly. Tahle rychlost mi sotva zrychlí tep. Dělám znovu několik vývrtek až se dostanu přímo na ní. Přetočím se a letím nad ní zády dolů. "S touhle rychlostí by tě předletěla i želva... trochu ti pomůžu...." řeknu a přitom stočím dlouhý krk skoro až k ní. Přetočím se zpátky do normální polohy a jemně jí v letu popadnu předními pařáty za ramena a zadními za stehna. Snažím se neublížit jejím křídlům. Když jí s jistotou držím pevně, několikrát mohutně máchnu křídly a stoupám výš, a výš a výš.... Proletím těžkým dešťovým mrakem a udělám menší vývrtku. Proletím ještě jedním mrakem a potom jen roztáhnu křídla a lehce plachtím. Jen lehounce jimi kmitnu. Cheru se naskytne takovíto pohled

Vergil - 08. listopadu 2012 20:57
	"Asi teď hned ne, ale slibuji, že dneska jsi čas najdu." řeknu a přivinu si jí k sobě a políbím na čelo. Nepouštím jí a řeknu šeptem: "Prosím, já vím, že toužíš být se mnou, ale já mám prostě povinnosti, které, leč bych chtěl, nemohu jen tak přehlédnout. Věř, že bych byl nejraději celý den s tebou, ale nejde to. Tak to prosím zkus nějak přijmout."

Elizabeth Winter - 08. listopadu 2012 21:33

On ,,Já to vím. Jen si na to musím zvyknout." Zvednu hlavu a usměji se. ,,Kdyby sis našel chvilku, tak se zastav, budu.... Budu u sebe jako vždy. Možná někam vyrazím, ale to spíše ne." Natáhnu se a políbím ho. ,,Tak se zatím měj hezky. Doufám, že ani dnes nebude žádný problém, a že noc bude klidná." Tak Ahoj. Usměji se na něho, otočím se a jdu do pokoje. V rukou držím ledovou mísu s ovocem. Dojdu na pokoj, kde si dám mísu na stůl a zapřemýšlím. Hmmm co teď? Vyjdu na balkón, který je stále otevřený, nevadí mi to, i když ostatní by asi umrzli. Rozhlížím se do dáli. Šla bych ven, ale nemůžeme. tak co dělat? hmmm mohu se podívat na to oblečení, co jsem od něho dostala. Ale zase si to tu rozkramařit, to udělám, až budu mít volno nebo až bude víkend, to se nebude známkovat pokoj. Jen se opřu o zábradlí a koukám se někam pryč. Jsem úplně v klidu, nejsem ani zamyšlená nic. jen stojím a koukám.

Felix Raf - 08. listopadu 2012 21:43

Pláž Opětuji úsměv a řeknu. „Neboj já tě povedu.“ Přistoupím k ní chytnu ji kolem pasu a ucítím její sladký parfém. Voní jako rozkvetlá louka s trochou vanilky. Její vlasy vlají ve větru, svítí měsíc a já se cítím po dlouhé době konečně šťastný. Tančili jsme jako ve snu. Nikomu se nechtělo skončit, ale oba jsme si uvědomili, že už jsme měli být dávno na intru. Nechtěl jsem pokazit náš nádherný okamžik tak brzy. Když dohrála další písnička řeknu. „Asi bychom měli jít už na intr. Ať z toho nemáš problémy.“ Chytnu ji za ruku a pomalým krokem se vydáváme směrem na intr.

Nanae *Wolfy* Bonuru - 08. listopadu 2012 22:23

Pláž, Internát Snažila jsem se tanec moc nekazit. Ale.. Nic jiného než břišní tance jsem v životě nezkoušela, tak nevím, jak mi to šlo. Počítala jsem kroky, na které jsem se už postupně nemusela tolik soustředit. Asi v polovině písničky jsem si uvědomila, že budeme muset zpátky na intr, ale nic jsem neříkala a tančila dál. Když jsme dotančili, lehce jse se na něj usmála a kývla. Když mě znovu chytil za ruku, znovu jsem trochu zčervenala, ale nic jsem nenamítala. Po příchodu na intr jsem se zastavila a střihla oušky. "Co teď?" Ozvala jsem se poprvé od našeho tance, v hlase mi stále znělo lehké omámení.

Felix Raf - 09. listopadu 2012 07:44
	Internát „Máš na pokoji housle? Bychom mohli zkusit zahrát spolu nebo já skočím do svého pokoje pro kytaru.“ Doprovodím ji k jejímu pokoji. „Sejdeme se v klubovně za chvíli jen si zajdu pro svoji kytaru.“

Nanae *Wolfy* Bonuru - 09. listopadu 2012 10:41

Internát "Jop, housle na pokoji mám." Usměji se, nechám se k pokoji doprovodit a vejdu dovnitř. Zpod postele vytáhnu housle, mám u nich i stojan na noty a několik tlustých (a celkem těžkých) desek. Nějakým záhadným způsobem si je hodím přes jedno rameno a vyjdu z pokoje. Dojdu do klubovny jako první, tak si na zem položím svou nálož. Vytáhnu stojan a postavím ho před sebe. Dřepnu si k houslím, utáhnu smyčec a začnu housle ladit. Když do pokoje přijde Felix, zrovna si narovnávám na stojan nejnovější noty (největší a nejtěžší desky), vypadá to, že mi to všechno za chvilku spadne, ale nakonec to tak nějak zvládnu a zaculím se na něj. "Co všechno umíš zahrát?" Chytím housle za krk a zamávám smyčcem.

Lakšmí Rudini - 09. listopadu 2012 12:46

Hokusy pokusy... Již čisťounká, voňavoučká a plná energie si zhasnu velké světlo, nechám svítit jen lampičku, odložím blok s novou povídkou, sklidím herní noťas a posadím se doprostřed letiště. Zapřu se nohama, poposednu si a zavřu oči, představím si vlčici, spíš vlče (vlci mi jdou nejlépe - podle indiánského horoskopu jsem vlk), prsty hladím tvar, který ještě není a on se stává skutečným, nejdřív je jen malá šmouha, která roste, až je z ní torzo vlčete. Torzo pak obaluji svaly a šlachami, nervy a cévami, kůží, srstí a vším co tam má být... Z těla mi vyprchává síla, cítím jak přechází do vlčete, než se to však stane nebezpečným zastavím to, ještě trochu energie si vezmu spět a nechám vlče spletené ze světla stát na posteli přede mnou... Řeknu "C'est la vie, c´est la vie" tímto končí bál, a to mne nebaví nebaví, hrajte ještě dál... zpívám si, ale slova se sama vytratí, jen myslí mi stále rezonuje fráze - C'est la vie tedy "to je život" ve francoužštině. Oči se mi samovolně zavřou a já propadnu do hlubokého spánku, bez snů...

Felix Raf - 09. listopadu 2012 23:02
	Vstoupím do klubovny a uvidím, že Wolfi už na mne čeká. „Doufám žes nečekala moc dlouho?“ Uvidím její stojan s notami a musím se v duchu vyfackovat. Celý ten náklad musel být hodně těžký, měl jsem na ní počkat a pomoct jí s tím. Vytáhnu kytaru z pouzdra, vyzkouším jestli je dobře nalezená. „Mohli bychom zkusit něco od Apokalytiky. Tam jsou kytary s houslema celkem často.“

Cheru B. Grigori - 10. listopadu 2012 18:52

soukromá zpráva od Cheru B. Grigori pro Vzdorovitě se zamračím a chystám se po ní ohnat jednou z mnoha jedovatých poznámek které mne napadají v okamžiku kdy mne přirovná k želvě. Všechny je ale zapomenu v okamžiku když se přiblíží. Popravdě zapomenu i mávat křídly, takže je vlastně štěstí že mne vynese v drápech. Kdyby pro Nefilim byla síla jako droga, nebo alkohol, v tuhle chvíli pravděpodobně umírám na otravu alkoholem. Tedy, byla bych asi úplně první anděl který vůbec kdy ochořel, ale stávají se i takové věci. Až opožděně mi dojde, jak blízko jsou drápy mým křídlům. Na okamžik mě popadne panika. Křídla jsou necelých 80% dýchací soustavy Nefilim. Kolikrát jsem už četla v našich kronikách jak krutě toho bylo zneužito, kolikrát už jsem jako malá s rozšířenýma očima dostala vynadáno, když mne služebná znovu a znovu nacházela schovanou s knihou Rodů vázanou v lidské kůži, s prsty křečovitě sevřenými kolem desek? Už tehdy, když jsem četla o ohavnostech kterých se lidé kteří se dozvěděli o naší existenci dopustili na našich druzích, jsem si vypěstovala odpor k lidem. Nedávám ale paniku nijak najevo a uklidním se. Nemyslím, že by měla důvod mi utrhnout křídla, leda by ji ta debata o původu tolik dopálila. Složím křídla, abych ještě o něco snížila odpor vzduchu. Musím asi přiznat že kdybych ji chtěla předletět, musela bych vynaložit značné úsilí, ale to jen kvůli její velikosti. Jinou konkurenci si nepřipouštím. Obrátím pohled pod sebe. Uchváceně sleduji mraky pod námi. Do chvíle než si uvědomím jejich odstín. Už bude pozdě. Obrátím hlavu nahoru. " Neměli bysme se už vrátit?" Zakřičím na ni a tázavě zvednu obočí.

Nanae *Wolfy* Bonuru - 10. listopadu 2012 20:54

Zalistuji v notách, konkrétně ve složce „A“. Najdu několik papírů a chvíli přemýšlím který z nich si vyberu. Nakonec mu podám jeden. “Tuhle umíš? Na ty housle to zní docela zajímavě.“ Podám mu noty s nápisem „Bittersweet“ srovnám si ty ostatní. Pokud s ní nesouhlasí, vytáhnu ještě „Path“, nebo „In the hall of the mountain king“. Jiné od nich nemám. Když si z nich nějakou vybere, uculím se na něj, počkám, než si připraví kytaru a poté se postavím ke stojanu naproti němu. Přiložím si housle ke krku, zavřu oči a začnu smyčcem přejíždět po strunách. Pokojem se pomalu rozezní sladký tón houslí, krásná melodie, souznění dvou nástrojů. Musím se zlehka usmát. Ano, takhle to má znít..

Felix Raf - 10. listopadu 2012 22:40
	„Moje oblíbená je Path, tak zkusme tu.“   Významně se na ní podívám a pomalu se k ní přidám. Z našich nástrojů se linou líbezné melodie. Nechám Wolfi udělat sólo na houslích a společně pak písničku zakončíme.   „Moc ti to sluší, když hraješ na housle.“   Usměji se a řeknu.   „Teď vyber ty.“

Nanae *Wolfy* Bonuru - 10. listopadu 2012 22:54

Zaculím se a zalistuji v notách. Vytáhnu složku "N", kterou mu podám. Jsou v ní například Nightwish, Nickelback a tak podobně. Vytáhnu z té složky "The crowl, the owl and the dove" od Nightwish. "Šla by tahle? Napadlo mě, že by to mohlo znít docela zajímavě." "Jen by to k týhle chtělo i zpěv. Mohlo by to znít skvěle. " Pomyslím si a zkoumavě se zadívám na Felixe. Pokud tuhle jednu nechce, mám tam většinu písní od obou skupin rozdělenou po albech. Spokojeně se usadím na zem a zavrtím ocáskem. Ano, hru ve stoje jsem pro teď vzdala, i takhle se dá dobře hrát. A ano, sezení na zemi je jeden z mých největších zlozvyků. Pokrčím nohy do tureckého sedu a protáhnu se.

Felix Raf - 10. listopadu 2012 23:27

„Řekl bych, že máš výborný vkus, jen mne nebaví pořád jen hrát. U téhle písničky je nádherný duet.“   Podívám se na ní a vidím, že si sedá na zem. Podezřívám ji, že ji vybrala záměrně, abychom si taky zazpívali. Vytáhnu noty té písničky, zjistím že tam jsou jen jedny, což mne potěší. Tak sednu si těsně vedle ni, taky do tureckého sedu, položím si na nohy noty, tak ať na ně dobře vidí. A začnu pomalu hrát. Nepotřebuji se dívat do not, proto se ji raději dívám radši do očí. Když začne zpívat, vychutnávám si ten okamžik a později se přidám.

Nanae *Wolfy* Bonuru - 11. listopadu 2012 07:47

Když si sedne těsně vedle mě, trochu nervózně se usměju a pomalu začnu hrát. Tuhle umím jako jednu z mála úplně nazpaměť, tak jen spokojeně přivřu oči. Když mám začít zpívat, trochu se od něj otočím a jakmile začne zpívat i on, zamrkám a podívám se na něj. Má příjemný a zvučný hlas. Musím se chtě nechtě pousmát a trochu víc se o něj opřu. Kdybych nemusela držet housle, opřela bych si hlavu o jeho rameno. Zrudnu, když si uvědomím, co vlastně dělám, ale poté se urychleně začnu v duchu uklidňovat. "No co? Kamarádi se o sebe taky klidně opírají, dělají všechno možný, tak to snad nevadí." Když se mi obličej vrátí do původní barvy, otočím se k němu a zaculím se. "Klika, že jsem tě.. Ehm.. Odposlouchávala. V životě sem nikoho takhle hrát a zpívat neslyšela."

Kay - 11. listopadu 2012 15:59

soukromá zpráva od Kay pro "Jak chceš." řeknu a z hrdla se mi vydere krátký řev. Máchnu více křídly, sklopím prudce krk a mířím dolů. Křídla přitisknu pevně k tělu a přejdu ke střemhlavému pádu. Zem se rychle blížila. Roztáhnu křídla a nechám tlak vzduchu, aby mě vynesl trochu výš. Téměř zastavím ve vzduchu. Potom zvonu zaberu kožnatými křídly a poklidně doplatím na místo, kde jsme předtím stály. Pár metrů nad zemí zastavím a nejprve pustím Cheru z pařátů. Potom přistanu kousek od ní. Mé přistání doprovázelo tlumené "žuch". Písek mi prolezl mezi pařáty a drápy jak na předních tak na zadních nohách. Sice nepatřím mezi obry, ale podle mého velká jsem a to dokazovalo i to, jak moc jsem musela sehnout hlavu, abych se mohla dívat Cheru zpříma do očí. Zahýbu nozdrami, jako bych jí chtěla očichat a zamřučím dračím jazykem. "Blesky nejsou jediné co umím ovládat..." řeknu. Otočím hlavu do strany, abych viděla na svůj ocas. Jím mrštím. Voda se rozskočí do všech stran. Otevřu tlamu a vydechnu bílí plamen, který zmrazí vodu do vzduchu. Zmrzlé kapky vody při dopadu na písek lehce zacinkají. Otočím se zpátky k Cheru.

Cheru B. Grigori - 11. listopadu 2012 17:34

soukromá zpráva od Cheru B. Grigori pro To je toho... Kousek nad zemí opět roztáhnu křídla a hladce přistanu. Dračice se snese kousek ode mne. "Orfee, to bylo něco!" Spokojeně zavrním a srovnám si sukně a vlasy. Opět křídla složím. Na další jednání dračice se dívám s nedůvěrou, ta mlha předtím se mi vůbec nelíbila. "No, efekt to má větší než nějaké růžičky." Ušklíbnu se při srovnání ledové růže od Eliz s takovým kouskem. I když pochybuji, že Alexis by dokázala ztvárnit něco tak detailního. "Krása, no vážně, pro tu My máme cit." Usměji se při cinkotu ledu. Hezký zvuk, skoro třpytivý, být viditelný. Rozejdu se do svahu směrem k internátu. Aniž bych se na ni otáčela, mluvím dál. " Nebudu zapírat že v dračí podobě ti to fakt sekne, " Prohodím žertem. " Ale máš v plánu se probourat zdí?" Zachechtám se při té představě.

Kay - 11. listopadu 2012 18:28

soukromá zpráva od Kay pro Lehce prohrábnu tlapou ledové kapky. "Můj oheň je určený k zabíjení, nikoliv vytváření soch..." řeknu a trochu nadzvednu tlapu. Poté dupnu a rozdrtím většinu ledovích kapek. Proměna do lidské podoby je trochu lehčí než ta do dračí. Během několika sekund, asi dva kroky pochoduji za Cheru se sluchátky na uších a rukama za hlavou. Našla jsem v kalhotech lízátko, které jsem teď spokojeně cucala. Když řekne, že mi v šupinách sekne, zavrčím, hezky po dračím. Mám chuť jí něčím praštit. "Proč bych měla něco bourat? " opáčim.

Felix Raf - 11. listopadu 2012 19:44

Když dozpívá tak se podívám na hodinky a zjistím, ze za deset minut bude večerka. Zvednu se, pomůžu Wolfi zvednout se a řeknu.   "Asi budeme muset jít spat, protože za chvíli bude večerka a nechci abys mela kvůli mne nějaké problémy."   Usměji se a pomůžu ji posbírat všechny noty. Svoji kytaru si pověsím na zadá a do jedné ruky vezmu stojan a do druhé všechny noty. Vypadám sice celkem směšně takhle ověšený, ale přece nebudu nechávat Wolfi tak těžký náklad. Když dojdeme k Wolfiinému pokoji, zeptám se.   "Kde to mam složit?"   Položím svůj náklad tam kde mi řekne. Potom přistoupím k ni blíže, podívám se ji do oči, nasaji její vůni a jemně ji políbím.   "Dobrou."   A odejdu do svého pokoje.

Cheru B. Grigori - 11. listopadu 2012 20:07

Noční košile jsou tak asexuální... "Jistě, jistě, jak jinak." Mávnu ledabyle rukou. Jsem jen ráda že nepoužívá otřepaných frází jako "stvořena pro zabíjení" a podobně. " Já jen kdyby se ti náhodou nechtělo zpátky do zajisté naprosto nevyhovujících lidských rozměrů..." Protočím oči a ironicky se ušklíbnu. Jakmile se vrátíme do budovy internátu, otočím se k ní. " Tak jako tak, ráda jsem tě poznala." Usměji se svým typickým úsměvem a pokračuji. " Ale ačkoliv nevím jak to děláte u vás, pro dnešek tě už dále nemohu těšit svou zajisté oblažující přítomností, služebnictvo mne čeká s koupelí. " Zacvrlikám zdvořilé rozloučení zparodované těžce ironickým tónem. Vzduch ve výškách mi dělá dobře a ten křivý úsměv nějak nemůžu dostat z tváře. " Tak možná zase zítra? Teda, pokud zrovna nebudeš rdousit nějaké...slepice." Následně jí mávnu a zamířím na pokoj. Tam za sebou zamknu, v rychlosti se vysprchuji, převléknu se do pyžama. Měla bych se probudit dřív než mne někdo přijde vzbudit. To je bezpečností opatření. Spím totiž v ryze člověčím spacím oděvu. Do postele tak uléhám v červeném tílku s černou hvězdou na břiše a černých šortkách. Nevím přesně proč, možná že doma by se to považovalo za nedůstojné, se cítím trochu provinile. Ale když tohle je o tolik pohodlnější... a noční košile jsou navíc hrozně asexuální. S myšlenkami na příjemný zážitek ze dneška upadám do něčeho jako spánek.

Nanae *Wolfy* Bonuru - 11. listopadu 2012 20:10

Složím s Felixem všechny moje noty, hodím to k houslím do futra, které si hodím na záda a chci si vzít stojan, ale to mi jaksi nevyjde, protože už ho drží on. Uculím se a jdu pomalu k pokoji. Přede dveřmi si od něj vezmu stojan a i všechnu tu bagáž uložím zpátky pod postel. Pak se vrátím k Felixovi, chci se s ním rozloučit, jenže.. "..C-Co to?" Vyvalím oči a řádně s sebou cuknu. Pak jen řekne "Dobrou", otočí se a odejde. Oněměle zírám před sebe do chodby a po nějaké době neslyšně zapadnu do pokoje. "Dneska trhám rekordy v rudnutí..heh.." Napadne mě, když se na to rajče podívám do zrcadla. jen vytáhnu moje spací tričko a zapadnu do koupelny. Vlezu do sprchy a pustím na sebe řádně ledovou vodu. Ani se nehnu, potřebuju se zchladit. Když z koupelny vyjdu v lehce vytahaném bílém tričku, které je mi skoro po kolena, s mokrými vlasy a pořád poněkud zaraženým výrazem. Ulehnu do postele a svěsím ouška i ocásek. "Co mám teď dělat?" Zašeptám tiše a povzdechnu si. Jako kamarádka se teď k němu už chovat určitě nemůžu. Vytáhnu ze stolku vedle postele drobný sešit a pár pastelek. Pomalu, ale jistě začnu kreslit něco podobného tomuhle odkaz. Načrtnu si jenom obrysy, stínování si nechám na zítřek. Unaveně zívnu a protáhnu se. Odložím sešit, ulehnu a překryju si hlavu peřinou. I když bych ráda, dneska se asi moc nevyspím..

Kay - 11. listopadu 2012 20:38

Znovu zavrčím. "Nejsem čokl, abych honila slepice po dvorku a kdyby jo, tak by museli mít přinejmenším aspoň tvou velikost...." řeknu a dál se zajímám jen o lízátko a sluchátka na uších. Přijdu na pokoj kde sluchátka napojím do notesu a plácnu sebou na postel. Asi bych se měla osprchovat ale nějak se mi nechtělo. Ne že bych byla nějaký prase nebo tak, ale já a pocení, to je asi něco jako tlusťoch a diety. Takže asi tak nějak. Nwm jak, prostě se mi přitom podařilo usnout.

Vergil - 11. listopadu 2012 20:54

Vlče a upír? no fuj... "Ale, ale ale..." vylezu ze stínů pod postelí. "Slečna, mam průšvih od prvního dne." řeknu a káravě zvednu ukazováček a zavrtím s ním. "Mám povinnost, ti oznámit, že oba máte průšvih. Jednak z toho, že kluci by neměli navštěvovat dívky na jejich pokoji a za ten rámus co jste dělali.Příště je od toho studijní volno a venkovní prostory, nebo učebny ve škole. Ne všichni tu mají zájem poslouchat to krákání." Začnu pomalu mizet ve stínech. "Nezapomeň, ještě něco a čeká tě trest...." řeknu a zmizím ve stínech. Fajn a kde je ten násoska. Tady... "Nazdar....." řeknu a vystoupím ze stínů. "Nedělá mi to bůhvíjakou radost, ale musím tě upozornit na poručení několika pravidel. Nejdřív je to to, že kluci by od večeře už neměli navštěvovat dívky na jejich pokojích. Pokud chcete být spolu, tak v klubovně nebo na chodbách, ale společný večer na pokojích je tabu..... Dále je to rušení klidu. Sice není úplně ještě večerka, ale bylo jasně řečení, že žádný hluk, vylomeniny a tak dále. A tím svým pižláním jste znechutili půlku intru.... stejně jak jsem řekl tomu štěněti, tak to říkám i tobě, když chcete pišlat, tak před večeří v době studijního volno a to buď v klubovně, venku nebo úplně nejlíp v budově školy - stačí se domluvit s nějakým učitelem....Toť vše... čest..." řeknu a udělám krok zpátky a zmizím ve stěně....

Felix Raf - 11. listopadu 2012 20:55
	Odcházím směrem na svůj pokoj. Když vejdu do svého pokoje jsem šťastný, že ani nemám chuť jít spát. Vlastně já ani nepotřebuji spát, ale patří to k těm příjemnějším lidským zvykům a je dobré se je naučit. Tak radši udělám si večerní hygienu a půjdu se pokusit usnout.

Ředitel - Grim Reaper - 12. listopadu 2012 14:07

Hodiny na školní věži odbíjejí 6 hodin ráno. Pro studenty začíná první školní den dle rozvrhu na jejich nástěnkách. Někteří mají až od osmy, jiní dnes začínají nultou, tedy od sedmy deseti. Doporučuji se všem studentům řádně podívat na jejich rozvrhy a pro ty na jejichž rozvrhu je nultý hodina, oznamuji, že jejich hodina začíná v 7:10 a končí 7:55, poté mají pět minut přestávku. Dále tu je oznámení pro studenty prvních ročníků, že dnešní hodiny Sebekontroly teorie se budou konat v učebně 304. Dále to poté nechávám na uvážení profesora, zda - li další hodiny budou zde v této učebně, nebo v budově tělocvičny. Snídaně pro studenty na internátu je připravena od 6 hodiny ranní. Je zde vše jako předešlé dny - pečivo, ovoce, zelenina, sýry, uzeniny, vejce, mléčné produkty, džemy, opečené toasty, míchaná vajíčka, anglická snídaně, vejce Benedikt, pomazánky, cereálie a musli, samozřejmě i nápoje jako ovocné džusy, čaje - černý, zelený, mléko, káva, kakao, horká čokoláda, minerální voda. Studenti jsi mohou vzít svačiny s sebou na dopoledne. Venku je lehce pod mrakem, slunce vykukuje zpoza mraků. Nevypadá to na tentokrát na déšť, ale vše se ještě může třeba změnit. Vítr vane trochu studeněji, protože v dáli na moři řádí bouře.

Lakšmí Rudini - 12. listopadu 2012 16:53

Ráno... Když se probudím, lehce se leknu světelného vlčete... Když se mi tep vrátí do normálu, juknu se na hodinky, které mi řeknou, že je šest ráno, chůzí pět let staré mrtvoly se došourám do koupelny, kde si obstarám raní hygienu. Obléknu si korzetové šaty barvy zaschlé krve a do ještě vlhkých vlasů si vpletu rudé kvítí, do uší dřevěné naušnice a vyrazím do jídelny. V jídelůně si sednu k volnému stolu a naberu si talíř plný zeleniny, k tomu si ještě přiberu trochu jogurtu a jablečný mošt... Kdo si bude chtít přisednout může, budu jen ráda...

Kay - 12. listopadu 2012 16:59

Vzbudila jsem s křikem. Zůstala jsem na posteli a zrychleně jsem dýchala. Včerejší rozhovor s Cheru uvolnil záměrně zapomenuté vzpomínky. Objala jsem jsi nohy a položila čelo na kolena. Přivřela oči. Dech i tep se zpomaloval. Nakonec jsem vstala a šla do koupelky. Tam jsem jsi opláchla obličej a trochu pročísla vlasy. Podívala jsem se na rozvrh a uviděla tu hnusnou nutlou hodinu. Bylo něco málo po půl sedmé. Seberu svou notes, penál a hodím to do menší tašky přes rameno s motivem odkaz . Nandám jsi sluchátka na krk a odejdu z pokoje do jídelny. Uklizeno tam je a nemíním se tam vrátit dřív než až po vyučování. V jídelně jdi do tašky naházim nějakou obloženou bagetu a pytlík chipsů. Na snídani jsi vemu opékaný toast na který jsi nakydám asi půlku flašky kečupu. Vypiju celou krabici jablečného džusu a jdu pomalu k učebně.

Elizabeth Winter - 12. listopadu 2012 17:08

Noc/ ráno Večer proběhne v klidu. Sním ovoce z mísy, kterou jsem si udělala a uvelebila se v křesle, které jsem si vytáhla na balkón. Nechala jsem rozsvícenou malou lampičku, abych se náhodou nepřizabila a hlavně aby motýlek, kterého jsem dostala neumřel. Poslouchala jsem šumění moře a také jsem díky tomu i usnula. Když se vzbudím jsem na balkóně a cítím, že dnešní den bude nic moc. Čas je 06:00 a tak se nějakým záhadným způsobem vymotám z křesla a protáhnu se. Aauuuu tak tohle ne. Chtělo by to velké kulaté ratanové křeslo, v něm se i skvěle spí. Pomyslím si, když táhnu křeslo zpátky dovnitř na své místo. Když jsem ho vrátila všimla jsem si, že se ledová duše vrátila,tak na ní promluvím. ,,Dnes zůstáváš v pokoji." A jdu do koupelny, kde si vyčistím zuby, učešu se, a tak podobně. Vlasy pro dnešek nechám rozpuštěné, bez čelenky se stínovou růží. Na sebe si vezmu černé tílko, černé kraťasy a černou mikinu na nohou mám černé balerínky. Hodiny ukazují 07:00 a tak je čas pomalu vyrazit do jídelny. Vyjdu z pokoje a cestou se ještě jednou podívám na rozvrh. Musím si ho opsat, abych věděla co budu mít další dny. Myšlenku dokončuji na schodech, po kterých jdu na snídani. Hm jsem zvědava, jestli měl i Asariel klidnou noc. Ale on mi to určitě řekne, až bude mít čas a náladu se zastavit." Při této myšlence se pousměji. Dojdu do jídelny, kde si vezmu müsli s jogurtem a jdu si sednout ke stolu. Rozhlédnu se, jestli nevidím někoho ze třídy. Mé oči padnou na holku jménem Lakšmí. Hmmm ledovka... Ale co třeba to nebude tak zlé. Jen k ní dojdu a pozdravím. ,,Dobré ráno ti přeji. Mohu k tobě?" Trochu se na ní usměji a čekám jak odpoví.

Nargelas - 12. listopadu 2012 17:54

Ráno Ráno jsem prostě otevřel oči a zíral do stropu. Probudil jsem se zase hodně brzo před budíkem ale moc dobře jsem věděl že už neusnu. Postupně se mi začaly do hlavy hrnout vzpomínky a myšlenky ze včera a vlastně všechno co jsem se dozvěděl. "Dohajzlu." Procedím přes zuby a nějakým záhadným způsobem se donutím vstát a dojdu do koupelky. Chvilku jsem se díval na svůj odraz v zrcadle pak jsem vzdychl opřel čelo o zrcadlo a začal s raní hygienou. Poté co se mi to povedlo splnit i s rychlou sprchou jsem se začal hrabat ve skříni dokud jsem nevytáhl havajskou košili tmavě zelených barev sem tam s nějakou palmou a do toho kraťasy které měly v pase hodně dobrou gumu. Zakončil jsem to žabkami a vyšel z pokoje. Věděl jsem že musím na hodinu ale taky jsem chtěl něco udělat. Musím najít Rheiu. Jasný úkol. Věděl jsem že bych měl mít nádskok takže jsem zamířil do jídelny kde jsem si dal opečené tousty s míchanými vajíčky a nahoru jsem přihodil slaninu. Zahlédl jsem sice že už tam někdo sedí ale sednul jsem si trošku stranou. Všechno to jídlo jsem do sebe rychle naházel a pak jsem to zapil čajem. Rheiu jsem stále nikde neviděl a tak jsem se rozhodl že ji zkusím ještě počkat. Vyšel jsem tedy z jídelny a zamířil ještě jinam. Stoupl jsem si k východu z intru kudyma nakonec museli všichni projít a opřu se zády o zeď. Tam prostě čekám dokud neuvidím Rheiu nebo už opravdu nebudu mít vůbec čas a budu muset na hodinu.

Rheia Brannick - 12. listopadu 2012 19:55

Vstávat hned po večerce a ještě mít hektické ráno? To umím snad jen já...   Probudila jsem se o půl jedenácté. Labužnicky jsem se protáhla a zívla jsem. Zaostřila jsem na budík. „Do háje… teprve?“ pronesla jsem zmučeně do tmavého pokoje. Velice neochotně jsem vylezla z postele a rozsvítila jsem. V mém pokoji panoval prvotřídní chaos a nepořádek. Vzhledem k tomu, že ráno se kontrolují pokoje jsem začala uklízet. Pak jsem z nočního stolku vzala knížku a šla jsem s ní na balkon. Tam na mě už čekalo pohodlné křeslo přeměněné z obyčejné židle a hora dek. Zavrtala jsem se do nich a četla. Tři čtvrtě na tři. Začíná mi kručet v břiše a mám pocit, že bych se měla začít chytat do školy. Zalezla jsem do koupelny a vlezla pod sprchu. Pak jsem si na sebe natáhla šedé tepláky a černé tričko, zasedla za notebook a „chvíli“ surfovala na internetu. Měla jsem pocit, že jsem už musela projet všechny možné internetové odkazy. Koukla jsem na hodiny. Do pr… Sedm hodin. Vyvalila jsem oči na hodinové a minutové ručičky, popadla tašku s tím nejdůležitějším a rychle změnila oblečení. Kecky, černé kalhoty a oranžové tričko. Vyběhla jsem z pokoje a hned zamířila k východu. Když jsem u něj zahlédla Nargelase, popadla jsem ho ještě za běhu za ruku a strhla ho sebou. „Nestíháme!“ heknu a držíc ho za ruku utíkám do učebny 304. Sakra! Třetí patro… měli bychom si pohnout.

Nikko - 12. listopadu 2012 20:24

Letem světem a nakonec v jídelně "No popravdě mě osobně nic nenapadá." Zamyslím se. "Co jít třeba do knihovny? Nic jiného mě opravdu nenapadá." Zakroutím poraženě hlavou. Mě osobně by to nevadilo knížky mám docela ráda, ale nevím jak on. "Tak za hoďku?" Navrhnu nějaký čas a prozatím se rozloučíme. Po pravdě bych si tu růži měla jít uklidit také, v kapse bych ji mohla někde ztratit. Vydám se tedy na pokoj. Když tam dorazím nikdo tam není. Vezmu prazdnou vázu, která tam doteď ležela a dám do ní růži, kterou nechám stát n svém stolku. Zbytek času si krátím pohledem z okna. Tohle je tak zajímavé místo, opravdu.. Když nastane čas srazu trošku se opozdím. Sice o 10 minut, ale i tak se za to musím omluvit. "Promin, že jdu pozdě. Nějak jsem se zasnila." Odpovím popravdě a rozpačitě sklopím obě ouška. Vyrazíme tedy do knihovny. Knihovna je podle mého gusta tak akorád, i když v hlouby duše první co mě napadlo, když jsme vstoupili bylo, že je tedy sakra obrovská! Že tu má být ticho mi nějak vůbec nevadí. Jsem zvyklá být potichu, takže jsem se automaticky rozhodla, že nejprve se podívám co všechno tu je za žánry a potom si nějakou knížku vyberu. Než jsem to celé prostudovala co kde je šla mi z toho hlava kolem. "Jako bludiště." Potichu utrousím a nakonec se rozhodnu pro Milénium od Stieg Larssonona. Podle všeho to bude opravdu zajímavé! Zaraduji se v duchu. To, že to má tři díli mě vůbec neobtěžuje, naopak. Popadnu všechny tři a přijdu ke knihovnici, jestli tam někde je, abych si je rovnou vypůjčila. Za tu dobu co jsem tu zkoumala regáli, ale čas uplynul sakra rychle a já přitom na Dina, který šel se mnou skoro...úplně zapomněla. Když knížky mám už hotové nějak mi to dojde a hned se mu jdu zase omluvit. "P-promin, ale knížky mám vážně ráda a někdy... dost často pak zapomínám na okolí. Tak promiň, že jsem na tebe zapomněla. Příště ti to vynahradím! Ale pro příště si promysli cíl cesty ty ano? Aby jsme zase neskončili v knihovně." Mile se usměji a ke konci věty i trošku zasměji. Zpozoruji hodiny vedle sebe. Večeři už nestihnu... nevadí nějaké jídlo mám ještě v pokoji. "Tak pro dnešek už bych to zabalila, za chvilku je po večeři a já si chci dneska jít brzo spát." Usměji se, rozloučím se pokud už nic nenamítá a vydám se do pokoje i s knížkami. Když dorazím do pokoje je už pozdě a je tam tma. Nanae už možná asi spí. Potichu se v plížím do pokoje položím na zadní okraj mé postele knížky a po tmě se od plahočím do koupelny zavřu za sebou dveře a vlezu do sprchy. Obléknu se do pyžama a vyčistím zuby, když se ale otočím a chystám se jí ke dveřím nějak se mi podaří uklouznout a já spadnu na zadek. K mému štěstí to nadělalo menší hluk. Ašiš... doufám, že jsem jí nevzbudila... tohle se může stát jenom mě. Vzdychnu si a podívám se a pár věci, které jsem vzala sebou k zemi. No aspoň se tu neválím sama. Podotknu a začnu se pomalu zvedat ze země. Poté sesbírám věci a jdu si potichu lehnout v domnění, že jsem spolubydlící snad nevzbudila. Ráno se probudím první, tedy alspon se mi to tak zdá, jelikož mě dneska nikdo nevzbudil. Přejdu do koupelny, kde si vyčistím opět zuby atd, obléknu se. Po té se juknu zda je už vzhůru i Nanae, bohužel to vypadá že ta tu už není. No jo hold má někdo nultou... Aspoň děkuji bohu, že mě nevzbudila. Pořádně se protáhnu a vydám se na snídani. K snídani si vezmu musli a zelený čaj. Vezmu si také hned sebou svačinu na odpoledne - rohlík a ovoce. Rozhlížím se kam si sednout, uvidím známé tváře. Lakšmí a Elizabeth pokud si dobře pamatuji. Přejdu k nim. "Je tu volno?" Zeptám se jich s úsměvem na tváři.

Felix Raf - 12. listopadu 2012 21:00

Probudím se chvíli po šesté hodině, vstanu skočím si udělat ranní hygienu do koupelny. Jelikož budu mít celkem hodně času než začne hodina, tak se v klidu převléknu do džin, bílého tílka a flanelové košile. Rukávy od košile si vyhrnu, nasadím si na hlavu černy baret, přes rameno přehodit somrtašku. Do tašky si vezmu knížku (konkretně Divocí a zlí od Kulhánka), nějaké sešity, pouzdro a poznámkový blok.   Vyjdu ze svého pokoje, zamknu a klič schovám do kapsy. Sejdu do haly a tam počkám až půjde Wolfi. Radši už nebudu chodit na dívčí internát, abych nemel z toho zase problémy. V hale si sednu do křesla a čtu si. Když uvidím Wolfi jak jde dolu po schodech, tak se zvednu z křesla a uklidím knížku do somrtašky. Mezitím ke mne Wolfi přijde.   "Dobré ráno. Taky tě včera přišel někdo seštěkat kvůli tomu,že jsme zpívali?"

Nargelas - 12. listopadu 2012 21:01

LETADLOO Rhea mě překvapí. No hodně překvapí. Přítí se prakticky se nezastavuje a už zdálky křičí že nestíháme. Skoro ani nestihnu zvednout napůl překvapeně napůl skepticky jedno obočí a už mě táhne za ruku a nutí mě běžet. Hned jak semnou škubne dám se do běhu, vůbec mi to problém nedělá ani neřeším že se mě ještě pořád pokouší táhnout za ruku ale prostě běžím. Heh ok.. tohle sem vůbec nečekal. Prakticky vyskákat v běhu do třetího patra není až takový problém. Zastavím se až s Rheiou před učebnou. Nakouknu dovnitř a když zjistím že tu zatím nikdo není vejdeme dovnitř a sedneme si dozadu. Chvilku poté vidím přicházet Alexis. Nějak tak napůl ještě omráčen tím letadlem které mě dotáhlo až sem se mi teprve začaly vracet pomaloučku myšlenky dohlavy.. jako kdyby pluly zamnou a teprve teď mě doháněly. Heh.. no jednou si o tom s ní promluvit budu muset. Nakloním se k ní trošku blíž a začnu šeptat. "Chtěl bych si ... s tebou pak promluvit o .. tom včerejšku." Slova ze sebe tak tak soukám jde hodně poznat že mi to dělá obtíže ale přesto jsem to už řekl.

Lakšmí Rudini - 12. listopadu 2012 21:02
	Snídaně Samozřejmě milé děvy, posaďte se do hospody, začnu ve velkém stylu, ale hned ztratím nit, a tak zatočím dlaní a přemýšlím jak pokračovat, samozřejmě tu je volno... doufám, že jsem vás tím nevystrašila, někdy mám chuť mluvit ve verších, usměji se a pustím se do jídla, mám už druhý talíř a pořád mám hlad... Jakpak jste se vyspinkaly?! zeptám se a když odpoví, skočím si pro další talíř.

Elizabeth Winter - 12. listopadu 2012 21:10

Spánek? Jen si sednu a pak k nám přijde i Nikko. Na otázku, jak jsem se vyspala odpovím. ,,No. Spala jsem v křesle na balkóně, takže jsem trochu rozlámaná. Ale bylo to velmi příjemné, dýchat ten čerstvý vzduch je k nezaplacení. Naprosto dokonale to uvolňuje myšlenky. Co ty?" Začnu pomalu jíst svou snídani. Když jí sním, tak si jdu ještě pro něco. Rozhlížím se, ale nedá mi to, tak si tentokrát vezmu jogurt a jahody které si do něj naházím. Zamyslím se, když vidím, že ostatní mají batohy nebo tašky a já nemám nic. Snad to nebude problém, že sebou nic nemám. Ale prostě si to všechno musím obstarat. Třeba se vydat do lidského světa. Nějak prostě. když si dávám do pusy velkou jahodu tak si vzpomenu, že jsem chtěla říct Lakšmí, že motýlek ještě stále je. Dožvýkám a pak spustím. ,,Motýlek je v pokoji a je stále krásný." Usměji se na ní.

Nanae *Wolfy* Bonuru - 12. listopadu 2012 21:12

Ráno Ještě se zalepenýma očima jsem vylezla z postele a co nejrychleji jsem vypnula budík. Nikko jsem nevzbudila, výrobně. Vlezla jsem do sprchy, rychle na sebe pustila vodu a oblékla se do odkaz. Nechala jsem si trochu mokré vlasy, stejně ještě půjdu na snídani a mám času dost. Do té doby to uschne. Popadnu horu papírů, které zavřu do desek, penály (takový to zvířátko- tygřík a krokodýl OvO), všechno to hodím do tašky a vyrazím. Spokojeně zastříhám oušky a studuji rozvrh, když si všimnu Felixe, jak na mě čeká dole v hale. Na sucho polknu a dojdu k němu. "Dobrý.." Usměji se a schovám ruce za zády. "Jo, sprdnuto jsem taky dostala.. Teda.. Musím uznat, že mě to docela naštvalo." Zamračím se a pomalu vyjdu směrem do jídelny. Uvnitř si vezmu hrnek s kakaem, chleba s pomazánkovým máslem, počkám na Felixe a spolu s ním si sednu k nějakému volnému stolu. "Můžu se zeptat, včera.. Co to bylo..?" Podívám se na něj zmateně, tak nějak nevím, co si o tom mám myslet. Zakousnu se do chleba a po očku ho pozoruji.

Rheia Brannick - 12. listopadu 2012 21:37

Promluvit si? To nezní dobře... Naprosto vyčerpaně a bez dechu se sesunu do lavice hned vedle Nargelase. Snažím se uklidnit dech i tep, což se mi po vynaložení značného úsilí nakonec daří. Do třídy vchází Alexiss. Hum... s tou to nezačalo nejlíp. Sleduju ji trošku zamračeným pohledem. Hned ho však odvrátím. Není přece slušný civět na cizí lidi. Nargelas se ke mně nakloní a mě se zadrhne dech v hrdle a srdce se mi zastaví. Už se ho chci zeptat jestli umí masáž srdce, ale ono se rozběhne snad ještě víc než po tom sprintu. "Er... no... Tady? Teď?" zašklebím se na něj trošku nervózně a usměju se s náznakem, že to nebude nejlepší nápad...

Belarion - 12. listopadu 2012 21:57

Po obědě Poté co jsem snědl celou hromadu masa jenž sem si nesl ven, jsem spokojeně sedl do trávy pod strom. Přibližně půl hodinu jsem pouze seděl a sledoval nebe neschopen pohybu jak jsem se příliš najedl. Člověk by řekl že přejídání není správné, ale říkejte to někomu kdo prošel pár hladomory a najednou si může vzít kolik jídla chce. Po půlhodině sezení jsem se rozhodl trochu po sobě uklidit. A tak jsem shromáždil kosti a zbytky jídla na jednu malou hromadu. Sklonil sem hlavu a sepnul sem ruce k sobě. Děkuji za život, děkuji za smrt. Necht není koloběh nikdy přerušen. Poté se zhluboka nadechnu a vydechnu jasně bílé plameny které sežehnou kosti i zem pod nimi na popel. Poté si otřu rukou ústa a protáhnu si záda. Pokud je se mnou stále kolegyně profesorka věnuji se našemu hovoru ještě tak dalších deset minut. Většinou mluvím spíše o obyčejných věcích. Jaké věci má ráda, jak daleko lidská rasa pokročila v technologiích, jestli stále popírají naší existenci a tak různě. Po oněch deseti minutách se omluvím, ale že je čas na pravidelný trénink. Pokud chce může zůstat a pozorovat, avšak nesmí mě vyrušovat ze soustředění. Vyrazím opět směrem k pobřeží kde jsem již předtím ukazoval svoje umění a chvíli sleduji moře. Poté se začnu odstrojovat. Nejprve si sundám svůj dlouhý kabát a odhalím tak koženou pochvu s mým mečem připevněnou podél páteře. Poté sundám boty, triko atd, až na pláži stojím pouze v kalhotách. Pomalu začnu rozhýbávat celé tělo sérií protahovacích cviků při kterých se odhaluje postava kterou by mi záviděli i Antičtí hrdinové. Poté začnu cvičit. Dlouhé hodiny se stavím do různých postojů a hlemýždím tempem se přesouvám z pozice do pozice. Velice pomalu dělám údery, kopy, přenášení váhy, změny střehů a další mnohem složitější a komplexnější pohyby které vypadají jako kdyby neměli účel. Po pěti hodinách pomalého tréninku, jsem si došel ke svému oblečení. Zvedl jsem meč a tasil ho. Následovali další tři hodiny při kterých jsem se pohyboval velice pomalu a vedl jeden sek za druhým. Když za mnou bylo mých osm hodin pomalého tréninku, tak jsem byl již vyčerpán. Nikoliv fyzicky, ačkoliv člověk by to nikdy nevydržel. Nýbrž jsem byl velice vyčerpán psychicky. Míra soustředění potřebná pro tento druh tréninku navíc takto dlouhý je velice zničující. Na mě se to projevilo tak že se mi mírně upravila podoba. Stále jsem byl člověk, nikde nic nechybí ani nepřebývá, ale už ne tak dokonalý. Moje záda jsou nyní jedna velká mozaika jizev. Stovky jizev ze stovek bitev propletené do sebe v dokonalém chaosu. Když si uvědomím že jsou moje zranění vidět tak začnu s dechovým cvičením. Rychle srovnám myšlenky a moje tělo je opět zahojeno. Dobrá tak to bychom měli rozcvičku. Stále dýchám abych doplnil energii a sleduji obzor. Za chvíli zapadne Slunce. Nevadí... přinejhorším si to trošku protáhneme. Opět zvednu meč a zhluboka se nadechnu. Poté by někomu mohlo připadat že jsem zmizel. Ti však kdo mají dobrý zrak mě stále mohou vidět. Pravdou totiž není že bych zmizel. Nýbrž to že se prostě pohybuji tak rychle že jen málokterá bytost má možnost mě zahlédnout. Tisíce úderů a kroků po celé pláži dopadnou dříve než uběhne pár úderů lidského srdce. Po dvou hodinách padnu unaven a zbrocen potem na koleno vedle svých věcích opírající se o svůj meč zabodnutý v písku. Chvíli se snažím popadnout dech. Jakmile se trochu zklidním tak se začnu oblékat. Přeci jenom již slunce před chvílí zapadlo a je tedy na čase. Přemýšlím o cestě na pokoj. Jelikož je již noční klid a já bych měl jít také spát. Avšak po tak dobrém jídle, dobrém tréninku mám náladu na dobré spaní. A ty lidské příbytky mi nikdy nepřirostly k srdci. Proto jsem se vydal podél pobřeží hledajíc pěkné místo na spaní. Nakonec jsem nalezl pěkné místo. Kamenité podlaží, schované díky velkému kameni před větrem. Stačila jenom malá úprava. Nadechl jsem se a opět vydechl bílé plameny. Kameny se během chvilky rozžhavily a všude zavládlo obrovské horko. Perfektní Lehl jsem si na rozžhavené kamení, jako kdyby mě vůbec netrápilo. Poté sem se stočil do nepřirozeného klubíčka, které by s lidskou kostrou udělat nešlo, a usnul. Ráno Vzbudilo mě svítání a křik racků. Pomalu jsem se zvedl ze svého pomalu vystydlého kamení a jal si protáhnout svaly. Dívám se přímo do stoupajícího slunce a usmívám se. Další ráno... paráda Otočím se směrem ke škole a na hlavě se mi objeví můj obvyklý klobouk. Čas předat staletí utrpení nové generaci. Vytáhnu sluchátka z kapsy a strčím si je do uší. No ale tak snad to nebude tolik zlé. Jsem si jistý že jsem bojoval tak s max polovinou rodin na téhle škole. Víc jich nebude... Vytáhnu černou, starou a omlácenou mptrojku a chvíli se v ní hrabu. Tohle ne... to se nehodí... hm ta je dobrá ale tu nechci. Hm a tady ta je jako stvořená k dnešnímu dni. Lehká, nic náročnýho na ráno a slova která sedí na to co s tímhle světem lidi dělají. Poté se pomalým krokem vydám směrem ke sborovně. Naštěstí pro mne jsem se potkal se zdejší pavoučicí. A ačkoliv mezi našimi druhy bylo pár válek, zdá se že osobně vůči sobě nic nemáme. Ráda mi poradila co mám dělat a já jí uznale poděkoval. Došel sem do sborovny a napsal jsem si příchod, poté jsem si sebral třídnici a zmizel. Mám sice ještě hodinu než začne výuka ale mám ještě pár věcí na práci. Hodinu před začátkem výuky se tedy ještě stavím na svém pokoji abych si sebral pár věcí. Přeci jenom ještě třeba udělat jednu či dvě věci než půjdu do svého nového zaměstnání.

Nargelas - 12. listopadu 2012 22:09

Hluché letadlo "Říkal jsem pak." Řeknu když vidím jak se zarazí a pomalu přestává dýchat. Trochu se zasměju a nechápavě zavrtím hlavou. Jak něco tak šíleného může vůbec existovat? Pak už to nechávám být rozhlížím se po třídě a čekám začátek hodiny. Přeci jenom zrovna brzo jsem sem nedošli a tahle hodina mě hodně zajímala. Zrovna tohle se potřebuju naučit.. jinak budu muset vypadnout hodně daleko. Konečně mi dojde význam téhle hodiny a tak nervózně začnu očekávat její začátek, a taky mi dojde že ani nevím kdo nás to bude učit.

Kay - 12. listopadu 2012 22:16
	Jelikož jsem dorazila do třídy jako první, zabrala jsem jsi okamžitě poslední lavici u okna. Hodila jsem nohy na stůl a zapnula muziku. Tak nějak jsem očekávala kdo by měl za spolužáky přijít do třídy, ale rozhodně jsem se netěšila na ty blbky kočkodlačice, co vřeštěli jako paviáni.

Rheia Brannick - 12. listopadu 2012 22:18
	Hluchá vs. blbá "No jo," zamulám jak jsem si uvědomila, že řekl PAK a v duchu se plácnu rukou do čela. IDIOTE! Po Nargelasově vzoru se... ne, ne po jeho vzoru. Po vzoru sobě samé čumím do blba před sebe. Co taky jiného dělat, když vyučování ještě nezačalo? Kdo nás vůbec bude mít? Pavoučice? A co se v teorii budem učit? O praxi mám představu ale teorie? Pff... jsem fakt zvědavá.

Lakšmí Rudini - 13. listopadu 2012 15:37
	Ještě žije?! V to jsem ani nedoufala... Jsem ráda, že přežil noc... usměji se na ni a zvedám se od stolu, tak čau holky, uvidíme se na hodině. Což?! pozbírám si věci a u pultu si vezmu okurku a nějakou další zeleninu, skočím si do pokoje pro věci a vyrazím do učebny 105 do prvního patra...

Felix Raf - 13. listopadu 2012 17:20

Chtěl bych ji odpovědět, ale všimnu si hodin nad dveřmi. A potichu řeknu.   "K sakru zas přijdu pozdě."   Podívám se na Wolfi a řeknu.   "Asi bychom měli jít na hodinu, ať nepřijdeme pozdě."   Pomůžu Wolfi po uklízet po jídle a rychlým krokem vyjdeme z jídelny. Podívám se na hodinky a zjistím, ze to asi nestihneme.   "Asi budeme muset běžet."   Když vyběhneme do třetího patra, dostaneme se do naši třídy jen tak tak. Sedneme si na zbyle volné místa a počkáme na učitele nebo učitelku.

Belarion - 13. listopadu 2012 17:41

První hodina: Sebekontrola teorie-> 1RA Vyrazím ze svého pokoje oblečený jako obvykle, v levé ruce třídní knihu a v té pravé velký hrnek horkého čaje. Dorazím malou chvilku poté co začne moje první hodina. Otevřu dveře a vejdu dovnitř s vřelým úsměvem, ostatně jako vždy. Odložím si třídnici a čaj na katedru a otočím se čelem ke třídě. "Vítejte na první hodině sebekontroly. Bohužel jenom teorie takže to nebude tak zajímavé, ale jsem si jistý že to nějak spolu zvládneme. " Otočím se k tabuli a napíši na ní Belarion. "Nejprve je asi řada na mě abych se představil. " Sundám si klobouk a mírně se ukloním. "Mé jméno zní Belarion. Taktéž známí pod jménem černý princ. Osobně doufám že spolu budeme všichni vycházet a necháme nenávist za dveřmi. Nerad bych sem tahal nějaké starší neshody. Ano byl jsem ve spoustě válek a bojoval sem snad s každým tvorem na této rovině bytí a jinými. Mé dny válečnictví jsou však zatím odloženy než mne opět zavolají povinnosti. " Usměji se a tlesknu. "Takže co kdybychom si prošly základní pravidla. Jsem si jistý že pokud se jich všichni budeme držet tak to nějak spolu přežijeme. Přeci jenom jsem si jistý že všichni již toužíme mít formality za sebou, něco se naučit a zmizet odsud. " Sednu si za stůl a napiji se lehce čaje. "Takže myslím že většina pravidel není nikterak zvláštní a určitě se shodneme že s nimi nikdo nemá problém. Inu byl bych rád kdyby jste respektovali základní pravidla morálky, etikety a ctností. Neboli nikdo nebude nadávat, nikdo nebude nosit brýle ni klobouk uvnitř třídy, nikdo nebude mít v uších sluchátka, budete dávat pozor a nebudete vyrušovat. Žáci se s učitelem zdraví na začátku a na konci hodiny tím že povstanou a tak dále. Důležité upozornění pro všechny jest že se nebude při hodinách jíst nic co bylo živé. Jakékoliv maso, krev je tabu a nechci to na svých hodinách vidět. Pokud si chce někdo sníst sušenku či se napít může ale nebude tím rušit ostatní žáky. Pokud si někdo bude chtít číst může, ale pokud se ho zeptám a on neodpoví na otázku hned bude potrestán. Předpokládám že s tím nebudou problémy. Další věcí jest že všechno se dá omluvit a vše se dá napravit. Když budete mít nějaký problém, když se něco pokazí, když budete chtít radu tak prostě přijďte a probereme to. Něco jste nestihly sepsat, vypracovat či udělat zajděte řekněte proč a něco vymyslíme. Já chápu že vy mladí si myslíte že žijete jinak, divoce a nespoutaně a že mi staří vám nerozumíme. Inu uvědomte si však že jsem žil v době mnohem divočejší než vy. Spáchal sem všechny hříchy a většinu sem si užil. Měl sem tolik žen a dětí že to stěží spočítám a rozhodně sem spáchal svůj díl omylů. Vím jaké to je když člověk nezvládá to co je, či se cítí osamělí, zlomený či tak dále. Takže nebojte se zeptat. " Sáhnu do vnitřní kapsy kabátu a vytáhnu černý kožený notes. "Co sem to ještě chtěl..." Chvíli listuji. "Ach ano" Zvednu zrak od notesu zpátky k žákům. "Co se vlastně bude na mých hodinách dít. " Odložím sešit na stůl. "Praxe jsou předpokládám každému jasné. Budeme se soustředit na zvládání vašich schopností, či vnitřní nevyrovnanosti. Většinou praxe budou probíhat tak že si budu hovořit s jednotlivými studenty a dávat jim různé úkoly či je budu učit různé dovednosti jak vše lépe zvládat. Při teoriích si budeme vysvětlovat určité principy. " Zvednu se ze židle a chopím se křídy. "Než se pustím do ukázky toho co nás v teorii čeká má někdo nějaké otázky, připomínky, prosby či něco podobného? " Tázavě se podívám směrem do třídy a přejíždím je všechny pečlivým pohledem.

Elizabeth Winter - 13. listopadu 2012 19:02
	Lakšmí, Nikko ,, Jojo měj se." Podívám se na Nikko. ,,A co ty? Jak jsi se vyspala?" Usměji se na ní a dám do pusy další jahodu s jogurtem. V mezičase se rozhlédnu po jídelně, jestli náhodou nepřišel. Je to zvláštní, že tu ještě není, ale třeba má ještě nějakou práci.

Kay - 13. listopadu 2012 19:28

Zdá se, že jsem našla v kalhotech žvejku. Paráda. Okamžitě jsi jí strčím do pusy a začnu žvýkat. Občas do rytmu písniček. Do třídy přijde chlap, evidentně učitel. Hodím nohy se stolu na zem a s nechutí se postavím. Potom sebou zase plácnu na židly a hodím nohy zpátky na stůl. Vyfouknu bublinu. Ta praskne. Během jeho výkladu mám nutkání usínat a snažím se o to, aby mi hlava aspoň nepadala na stranu. Přesto mi bylo na tom chlápkovi něco divného. Měl takoví divný čuch. Nakrčila jsem nos a dál "poslouchala" jeho výklad. Slepice chlupatý na něm mohli oči nechat. Měla jsem tisíc chutí jim ty oči vyloupnout a udělat jsi z nich slušiví náhrdelník..... a kožich se mi na zimu taky hodí. Fajn, ta nehodí, ale předložky před postel se šiknou taky. Vyfouknu další bublinu a ta praskne. Když nudař skončí svůj výklad kecy jakože: nějaké otázky a jiné kraviny, zvednu ruku a řeknu: "Pokud nechcete unudit zbytek třídy, tedy ten co ještě nechrápe na lavici a neteče mu slinu od pusy, hned ze začátku, tak by bylo celkem fajn s něčím méně nudným začít hned..."

Belarion - 13. listopadu 2012 19:55

Se stálým úsměvem se dívám na tu bílou dívku jenž mi odpovídá a jenom zvednu ruku. "Zaprvé není slušné mluvit se žvýkačkou v ústech." S těmito slovy zahodím ze své ruky Alexxinu žvýkačku směrem do koše. "Za druhé to vyznělo dosti neslušně. Ano chápu že vás tento předmět nemusí bavit. Avšak nepřeji si aby jste se mnou mluvila takto. Přinášíte hanbu svému druhu a také na jméno vaší matky." Smutně zavrtím hlavou. "Nedělá mi radost udělovat tresty hned první hodinu. Avšak děti by měli ke svým starším aspoň trochu slušného chování. Proto slečno vypracujete padesáti stránkovou esej formátu A4 na téma úcty k předkům a proč je třeba si vážit starších. To je do příští hodiny. A na další úterý vypracujete prezentaci pro třídu na nějaké dle vás zajímavé téma ohledně sebekontroly monster. " Zkřížím ruce na hrudi. "Má ještě někdo nějaký podstatný dotaz týkající se hodiny a neobsahující skryté urážky, výsměch či sarkazmus? "

Nanae *Wolfy* Bonuru - 13. listopadu 2012 20:14

Úprk do třídy Má otázka zůstane nezodpovězena, ale nějak mě to netrápí. Teď máme jiné starosti. Vyběhneme z jídelny, já ještě jednu housku v ruce a řítíme se směrem do třídy. Vběhneme dovniř, usadíme se a přesně minutu na to přijde učitel. Postavím se a když nám dá pokyn, znovu si sednu. Představí se nám jako Belarion a začne vysvětlovat pravidla. Spokojeně posůouchám a občas se trochu nervózně ošiju. Chvilku přemýšlím, jak a na co bych se měla zeptat, ale už slyším Alexxis, jak si stěžuje. Zamračeně se otočím na Felixe. "Vážně je to tak hrozné? Mně ani nepřijde." Poté se protáhnu a zavrtím ocáskem. Z desek vytáhnu papír s rozkresleným obrázkem, položím ho na stůl a pomalu začnu stínovat. Vedle mám ještě blok a propisku na případné zápisky. V tom se zarazím a přihlásím se. "Sešity budou povinné, nebo si zapisovat nemusíme?"

Rheia Brannick - 13. listopadu 2012 20:20

Smaradi/y Když do třídy vejde mě známá postava a já si uvědomím, že to asi on nás bude učit, zmučeně zaúpím. Jako všichni ostaní se neochotně zvednu zežidle. "Ale no ták... tohle se fakt může stát jen mě." Protočím oči a kecnu si zpátky na židli. Poslouchám co říká. Většina z toho dává smysl. Jsou to většinou věci, které mi k němu sedí. Alexiss se ho celkem drze zeptá. No, to že spolu nevycházíme nebude mnou... Další otázky? Jo, mám jich hodně. Aha... bez urážky, výsměchu a sarkazmu? Hum... tak to nenajdu nic. Leda... Moje ruka sama od sebe vyletí nahoru. Když mě Belarion vyzve k dotazu jen se na něj zkoumavě zadívám. "Jak moc máte citlivej nos? Vadí vám třeba takovej aceton a podobný smrady?"

Cheru B. Grigori - 13. listopadu 2012 20:24

Dobré ráno, slečno. Ne? Tak ne. Probudím se brzy, tak akorát. Vstanu, ustelu a shodím ze sebe pyžamo. To pečlivě schovám do skříně. Obléknu si temně rudý svetřík s černými knoflíky ve tvaru křížků a pod něj černé tílko. Ještě před zrcadlem na sebe natáhnu džíny. Ano, opravdu džíny. Nejistě se na sebe zadívám do zrcadla. No, první den bude jistě vyžadovat jistou dávku soustředění a soustředění vyžaduje jistou energii. A tak si první den hodlám udělat pohodlnější. S rezignovaným výdechem se odvrátím od zrcadla a vyčistím si zuby, opláchnu obličej, nalíčím řasy a rty. Vlasy rozčešu a nechám rozpuštěné. Jen ofinu připevním sponkami nahoru tak, že sponky vytváří opět křížek. Vsedě si obuji ke kolenům vysoké šněrovací černé boty. Protože slovo tenisky si nehodlám připustit. Prostě jsou to... boty. Ze skříně vytáhnu tašku přes rameno se šněrováním místo přezky. Pečlivě do ní naskládám penál, blok v pevných deskách, univerzální. Když opouštím pokoj, opět vypadá jakoby do něj ještě nikdo nevstoupil, vyjma osobních věcí. Míjím jídelnu bez povšimnutí a zamířím přímo k naší učebně. Mám spoustu času. Ten ale nehraje žádnou velkou roli. Složím si tašku opět do prostřední lavice. Rozhlédnu se a sednu si na parapet. Přitáhnu kolena k bradě a pažemi je obejmu. Bradu si pohodlně opřu o kolena. Zavřu oči a rozprostřu kolem sebe křídla. Jsem skryta v jakési kopuli. Uvnitř je ticho, krásné ticho. Jen šumění krve v křídlech a vlastní dech. Nepotřebuji spát ani odpočívat, ale je to moc příjemné. Já miluji příjemné věci. Takto jsem rozhodnuta vytrvat až do příchodu učitele, nevyruší mne -li někdo.

Kay - 13. listopadu 2012 20:27

"Mě baví všechno... v mezích... šlo mi spíš o to, že jak sám ráčíte vidět, víc jak polovina děcek tu leží na lavici a mají půlnoc a já jsem ta špatná.... ohledně jednání se staršími...vím jak s nimi jednat, kde jsou mé hranice, nikdy neurážít tak, aby se to někoho dotklo, navíc toto bylo pouze konstatování problému, který nastal ve třídě...." tím jsem chtěla ukončit svůj proslov a nějké tresty mi byli putna. Ale když se začal hrabat do mé rodiny... Velice nasra.... naštvaně jsem vstala. "Tak poslouchejte, VY absolutně NIC nevíte o mé matce! Nevíte absolutně NIC o mém rodě a NIC o hanbě!! Respekt se starším?! Vím o tom svoje! Když na vás lidi házejí pumy, bomby, jiné trhaviny, granáty, křílejí po vás z děl tanků a jiných zbraní...TO vám přijde jako respekt?! Myslíte, že je zajímalo, že jsem o jeden lidský život staří než oni?! Myslíte?!" Slova se mi derou z pusy sami, nekřičím, mám pouze zvednutý hlas.... Popadnu svou tašku a dám se na odchod. "Vy nevíte, co to hanba ve skutečnosti je..." řeknu u dveří a důrazně je za sebou zabouchnu. Sejdu dolů a plácnu sebou na zem před knihovnu a obemknu jsi kolena rukama.... Neví co je hanba když je Čistej....

Nargelas - 13. listopadu 2012 20:29

Huh Začátek hodiny probíhá klasicky. Zvednout sednout a posouchat. Ani mě moc neudiví že zrovna tahle osoba nás učí základy sebeovládání. Podivím se pak ale až když se ho Alex tak posměšně zeptá. No dalo se to čekat.. zmiňoval tresty.. Co mě pak zarazí ale ještě víc je když Rheia zvedá ruku. Už jsem měl chuť jí ruku stáhnout dolu ale překvapivě pro mě se zeptala na celkem normální otázku. Nebo mi spíš přišlo že po jejich předchozím rozhovoru venku tohle byla normální otázka. Jenže kdo ví proč to chce vědět.. huh doufám že si dá pokoj a tu soukromou válku s ním odloží. Podívám se na Rheiu pak pohlédnu na Belariona a čekám na to jak odpoví. Spokojeně se uvelebím do pohodlnější polohy a to že si složím ruce na lavici natáhnu se dopředu a položím si hlavu tak že mi ruce zakrývají ústa. Takhle prakticky jenom čučím poslouchám a čichám co bude dál.

Rheia Brannick - 13. listopadu 2012 21:15

A odpověď na mou otázku je kde? "No to je sice krásné, že mi to tu vysvětlujete, ale co ten aceton a podobně vonící věcičky?" Zeptám se ho, zatvářím se tentoktát znuděně. "A mimochodem, pokud vím, není ani slušné ignorovat někoho, když se vás na něco ptá, když už jsme u té etiky." Ušklíbnu se, kývnu k Nanae a opřu se do židle. Snad jsem to nepřepískla... nerada bych domácí úkoly navíc... Ale je pravda, že reagovat na všechny ty dotazy musí bejt záhul... ale chtěl učit on, ne já.

Lakšmí Rudini - 14. listopadu 2012 10:36

Ve třídě Když vejdu do třídy, už je tam Cheru, ale vypadám poněkud smutně, takhle zabalená v křídlech, nechci ji moc rušit, tak jí jen řeknu ahoj, když kolem ní procházím do jedné ze zadních lavic, vytáhnu si blog a začnu si pomalu číst svou báseň a hledám v ní chyby, kterých jsem si večer nemusela všimnout... Báseň Ohaři aneb Kdyř se zadaří Byla noc, byla hluboká, měsíček svítil zvysoka, dívka s ořem jako noc, spěchala mi na pomoc. Před ní šel s oslem chlap, teď jsem na to káp, ona jela do města, čeká na mne nevěsta! V krásném bílém závoji, rány se mi zahojí, přivedou ji k oltáři, na osla přišli ohaři... Rychle cválá nocí zlou, muže s oslem zatím rvou, dostihli je ohaři, ne vždy se zadaří... Však děvče uprchlo, do pekla se uvrhlo, u samotného Satana, neprosilo za pána! Prosilo tm za svou zem, zůstal jsem jí neviděn, zůstal jsem jí skryt, aby mohla vůbec žít... Srdce Satana je z kamene, kdo si na něj vzpomene?! Snad děvče moje rozmilé, řvalo na něj Debile!!! Muže děvče ukradlo, jeho srdce jí zůstalo, tak dnes jdeme k oltáři, v dáli vyjí ohaři... Spokojeně si zamnu ruce, když na žádnou nenarazím a začnu lehce bezmyšlenkovitě psát... Jsem zvědavá co z toho vypadne. Psát budu dokud se mnou někdo nezačne mluvit, nebo dokud nepříjde učitel/ka...

Nikko - 14. listopadu 2012 20:42
	Snídaně Eliz Když to tedy ostatním nevadí přisednu si k nim. "Tak tedy na hodině." Rozloučím se s Lakšmí. "Já se vyspala přímo do růžova o proti včerejšku." Jo to probuzení od Nanae včera mi málem přivodilo infarkt. Odpovím s úsměvem Eliz a věnuji se musli. Všimnu si, že někoho Eliz vyhlíží. "Čekáš na někoho smím-li se ptát?" Lehce si zastříhám oušky.

Elizabeth Winter - 14. listopadu 2012 20:47

Nikko ,,Zatím" Mávnu na Lakšmí a dál se věnuji jogurtu s jahodami. Když se mě Nikko zeptá trochu znervózním, ale pak se usměji a odpovím. ,,Vyhlížím Asariela. Smrt pro padlé anděly. Ale asi má ještě práci." Usměji se na ní. ,,Tak to jsi měla lepší noc než já. Já jsem celá polámaná, protože jsem jako trubka usnula zkroucená v křesle na balkóně." Jen se trochu protáhnu a ucítím jak mi křupne v zádech.

Annie Gerardová - 15. listopadu 2012 01:02

So much time aneb tempus fugit Jelikož už nechodím a ani se moje nohy nedotýkají země tak mi nevadí to možná poněkud rychlé tempo které Belarion nasadil.Vstoupíme do školní jídelny Belarion se usmívá ovšem já se usmívám už méně protože několik studentů do jídelny vstoupí taky.Přímo skrz mně,vážně musíme si stanovit jistá pravidla.Napadne mně že bych mohla začít skřípaním nehtů o tabuli pochybuju že by vedle zubařské vrtačky byl méně oblíbeny zvuk.Belarion se pustí do výběru a skládá si na tác něco co by nasytilo celý oddíl vojáků.Já se spíš zaměřím na jednu holku teda ne na ní,ale na její sklenici s džusem který se povážlivě zakýmáci.Ale ne nebudu škodolibá přece jen jsem se podobné věci neučila abych vylívala dívkám do klína jejich pití jen proto že se mi nelíbí jejich chování. "No co bych si dala já.Asi maso spoustu masa.A kafe to rozhodně a ty koláče."pronesu když si vzpomenu na můj rozhovor s ředitelem. Ptát se ducha co si dá k pití kdybych nějak nezapoměla na čas odpověděla bych vtipnou leč zcela zdvořilou glosou. Belarion obtížen masem vyjde ven a tam ho taky všechno sní až se přecpe.Jasně docela obvyklý muž který sní celou krávu na posezení.No dobře celá nebyla,ale i tak sleduju jak pak spálí zbytky což je zřejmě efektivnější než je zahrabat a pak pokračujeme v našem rozhovoru. "Jasně můj bývalý přítel rozhodně popíral mou existenci protože si nejdřív myslel že má halucinace.Pak mnou prohodil botu a shodil přitom vázu.Tu co se mi nelíbila protože to byl pěkný kýč.To jí musel shodit až po mé smrti?" Pak se Belarion rozhodne cvičit ať už to znamená cokoliv omluví se a odejde.Nakonec zvítězí zvědavost a mně napadne se podívat. Asi bude tam kde rozdělil vodu takže jak to bylo?Přání je otcem myšlenky aspoň tak to Jacob říkal. Soustředím se blikne to a já sedím za polonahým Belarionem. Aha jasně tak zvědavost uspokojena?Dobře tak zpátky protože tohle bude dlouhý,velmi dlouhý jako v těch filmech. Objevím se zase pod stromem a přemýšlím co dál.Někdo jako já má spoustu času neboť jisté věci odešli spolu s vaším tělem.I tohle oblečení je jen psychický obraz toho co jsme měla na sobě v době smrti.Pak se rozhodnu stravit chvíli u moře,hážu žábky a počítám kolikrát se otočí.Občas jí zastavím otáčím ve vzduchu a pak jí vrátím zpátky do své ruky.Potom se procházím po škole a sleduju co ostatní.Ta hudební vsuvka později je sice zábavná,ale ten dotyčný to dělá jen proto aby jí balí. Ikdyž hraje pěkně a ten duet no nevím,ale to to nemohli dělat jinde?Mně nikdo na housle nehrál,myslím že by se to mělo ... nebo ne.Nebudu jím dělat potíže jen proto že to vyvolává staré vzpomínky. Nakonec skončím opět u stejného okna kde dívám na hvězdy,pak se posadím a čas trávím vzpomínáním a přemýšlením co budu dělat zítra.Spát nemusím tak mám výhodu v tom že si to můžu všechno promyslet.Ráno se vydám do sborovny zapíšu se a vezmu si třídnici.Už je to nějakou dobu co jsem to dělala,ale tehdy jsem se nevznášela nad zemí a taky skrz mou ruku nebylo vidět to co nesu.Ještě že mám čas protože jsem poněkud nervozní.Takže bych si měla vše zařídit a pak si jistě najdu čas i na něco jiného než příjde moje první hodina po takové době.

Belarion - 15. listopadu 2012 12:20

Ve třídě Naše bílá primadona zjevně dělá scénu, avšak já zachovávám svůj úsměv. V klidu si vše vyslechnu a když se snaží odejít tak prostě neodejde. Ono se těžko prochází dveřmi ve kterých stojí učitel jenž ještě před chvíli stál u tabule a vyplňuje svojí postavou dveře. Prostě došel ke dveřím a stoupl si do nich. A jelikož ona je nějakých deset metrů a já dva tak to stíhám i kur*a normální chůzí desetkrát. "Není třeba zvyšovat hlas. Za prvé vím o vašem rodě absolutně vše. Také znám vaší matku a znám jí velice dobře. A podle toho jak se chováte jí znám ještě tisíckrát víc než vy. Kdyby vás teď vaše matka slyšela tak by vás takovéto chování rychle odnaučila. A co se týče lidí tak nemáte jediné právo takto o nich mluvit. Ano oni se nás snažili vyhubit ale draci jako jste vy jim to samé udělali před tisícem let. Nyní se vraťte do lavice. Hodina končí až řekne učitel. A takovéto výlevy emocí si nechte až na své osobní volno. Ve svých hodinách jej nestrpím. " Rukou jí naznačím směr zpátky do lavice. V tu chvíli se dokonce tvářím i vážně. S úsměvem se ale podívám někam za Alexxina záda a usměji se. "Mám velice citlivý čich. Dalo by se říci že po čichu poznám kdo je zač v celé této třídě ať to zkouší sebelépe maskovat. Inu a jsou vůně jenž mi nejsou příjemné. Ale převážně způsobují jenom štípání, či slzení očí. Ale nemůžete mě paralyzovat silnou vůní. Moje tělo si upravuje sílu vůní, propustnosti světla či hlasitost tak aby stále byla na určité úrovni. Tudíž pokud bych poslouchal něčí šepot a najednou mi někdo zařval do ucha, tak poznám že má zvýšený hlas ale nebude to tak hlasité aby mi to ublížilo. "

Nikko - 15. listopadu 2012 20:20

Elizabeth "Tak toho ještě neznám. Popravdě jsem ho snad ani nezahlédla, pokud si dobře pamatuji." Přeruším pohyb ruky s lžičkou právě nabranou porcí musli a pořádně v hlavě začnu přehrabovat vzpomínky z posledních dvou dnů. "Ne, tak toho jsem určitě ještě nepotkala." Ujištěně zkonstatuji a pokračuji v jídle. Musím se lehce zasmát, ale špatně míněný smích to není! "To ti nezávidím. Kdybych usnula v křesle na balkóně já, byla bych tak ztuhlá, že bych ráno ani nevstala!" Musím se nad tou představou zase lehce pousmát. "Možná by to chtělo vyměnit to křeslo za menší pohovku, na té kdybys usnula bys nebyla tolik polámaná. Pokud by se tam tedy vešla." Usměji se. "A cože jsi usnula zrovna tam smím-li se ptát?" Trošku nejistě sklopím ouška a ještě rychle dodám. "Přeci jenom usnout na takovém místě se nestává často.."

Kay - 15. listopadu 2012 20:26

Si dělá prdel ne? Z krku se mi vydere velmi výrazné zavrčení. "Pro vaše info, MY bílý draci jsme nikdy nešli po lidech! Jsme draci vzduchu, druh, který měl nejblíž se všech Andělům, MY nikdy neublížili člověku bezdůvodně, narozdíl od černejch....!" máchnu přitom rukou. "Pán Čistej jsi myslí, že se ho leknu.... už nikdy, NIKDY, nezmiňujte přede mnou co matka chce nebo nechce.... nechala hnít v jeskyni a ve vejci několik desítek let! Takže mi laskavě dejte pokoj a kázejte o chování někomu koho to zajímá... vy Čistý jsi myslíte, že jste lepší než všechno na světě.... opak je ale pravdou. Chrápete s lidma a je vám úplně jedno, to, že co z tohohle chumlu vznikne buď ihned zahyne nebo pokud má štěstí a přežije čeká ho život plný utrpení, který je horší než sama smrt... " řeknu naprosto ledově z mých slov číší už né vztek, ale odpor. Odpor k těm, kvůli kterým jsem jsem narodila, tak jak jsem se narodila. Odporná hříčka přírody.... ani člověk ani drak... odpornost nejvyššího stupně. Neexistuje dost silné slovo, kterým bych popsala jaký odpor chovám k těm, co k nim patří mé druhé já.

Elizabeth Winter - 15. listopadu 2012 20:32

Nikko ,,Já tě s ním seznámím jestli chceš." Tak trochu to ze mě vyletí. Asariel mě asi zabije. ,,No ono já jsem mohla spát v posteli, ale přemýšlela jsem, a to šumění moře mě ukolébalo. Nevím, nad čím, prostě jsem se zamyslela a probudila se ráno. Abych řekla pravdu, tak by se mi spíše líbilo to kruhové ratanové křeslo, na něm se taky skvěle spí, ale to bych se musela dostat pryč, protože tady ho asi neseženu. Na balkóně se spí dokonale, i když né v křesle. Neumím si představit, že bych na noc zavřela balkón. Čerstvý vzduch je skvělý." Inu pro někoho, kdo je ve své podstatě zmrzlý nebo k tomu nemá daleko, tak je to ideální, ale pochybuji, že by ty mé podmínky zde někdo přežil. Tedy až na Asariela.

Nargelas - 15. listopadu 2012 20:57

Tahle hodina se nevyvedla. Hmm fakt je to hodina sebekontroly? zatím to vypadá na přesný opak.. ale není se čemu divit. Nicméně zmíňka o rodičích ve mě vyvolá nepříjemnou vzpomínku ze včerejšího dne. A navíc nejsem až tak nadšený když tu holku učitel ani nenechá odejít ale místo toho se s ní hádá dál. Není divu že mu oponuje. Naštvaní draci no super. Začínal jsem z těch dvou být nervózní neměl jsem z toho dobrý pocit jak se tady hádali. Už by tahle hodina mohla končit.. ne oprava měla skončit. V těle se mi začínaly napínat všechny svaly a to pro mě nebyl moc dobrý signál. Naklonil jsem se blíž k Rhei tak aby mě slyšela jenom ona a zašeptám: "Jestli těm dvoum rupne v kouli skáčem z okna." Byli sme sice dost vysoko ale rači pár zlomenin které se zahojí hodně rychle než se připlést mezi dva draky. Ale taky jsem si moc dobře začal uvědomovat že s hrozicím nebezpečím jsem měl čím dál tím blíž k tomu se přeměnit.

Rheia Brannick - 15. listopadu 2012 22:01

Klid... No, jelikož se Belarion začal hádat se slečnou bělovlasou, můj plán provokace padnul. Pokrčila jsem rameny a zatvářila se lhostejně. Pohodleně jsem se opřela do židle a natáhla si nohy.Chvíli jsem sledovala představení ale to začalo být poněkud nudné. Děsivé klišé dvou navztekaných a hádajících se bytostí. Když Nargelas prohlásí, že při změně situace k horšímu skáčeme z okna vyprsknu smíchy. Vlastně ani nevím co je na tom směšného. Možná ten vážný tón? Sakra, on to myslel vážně?! Úsměv mi zmizí z tváře a trošku vykuleně na něj hledím. Nechávám to ale plavat, když si všimnu, že začíná být nervozní. "Nargelasi, v klidu..." zašeptám, usměju se na něj a chytím ho za ruku. Stisknu mu ji ve své dlani a doufám že si přeměnu nechá jako překvápko na hodinu praxe.

Ředitel - Grim Reaper - 16. listopadu 2012 16:15
	Pro někoho vysvobozující, pro některé zvuk Rány Osudu, i tak by se dalo nazvat zvonění, které některým žákům ukončovalo první hodinu, zatímco jiným oznamovalo, že do začátku jejich první hodiny zbývá necelých pět minut.

Elizabeth Winter - 16. listopadu 2012 16:39
	5 minut!?!? Kouknu na hodiny a ztuhnu. Podívám se na Nikko. ,,Niko? Musíme máknout. Povíš mi všechno co jsi chtěla říci ve třídě ano? Máme pouze 5 minut než nám začne hodina." Rychle vstanu, odnesu tác a ještě si vezmu něco na svačinu v podobě ovoce, nějaké jablko, mandarinky, banán. To všechno si nacpu do kapes a rychlím krokem jdu zase k Nikko. ,, Musíme jít." Jen nervózně přešlapuji.

Nanae *Wolfy* Bonuru - 16. listopadu 2012 18:59

Konec hodiny, přesun na další Pozorovala jsem ty dva, jak se tam hádají, když už konečně zazvonilo. Místo jako hodina Sebekontroly to vypadalo jako hodina Vzájemného nasírání se. Povzdechla jsem si, sbalila výtvor i tužky do tašky a postavila se. "Další hodinu je matika.. Jdeme?" Usmála jsem se na Felixe a vyšla pomalu ke dveřím. Pořád u nich stál učitel, tak jsem se jenom u něj zastavila, uklonila se a vyšla ven z místnosti. Snad si to nevyloží špatně. Mám ve zvyku takto zdravit ty, kteří jsou moudřejší a autoritativnější než já. Došli jsme s Felixem do další třídy, kde se měla odehrávat další hodina. Položila jsem si věci do třetí lavice u okna a poté jsem šla za Alexxis. Sklopila jsem ouška a přidřepla jsem si k lavici, ve které seděla, takže jsem si o ni opírala hlavu. "Alex.. Je to dobrý?" Naklonila jsem hlavu na stranu a s trochu vyplašeným pohledem jsem se na ni usmála. Jen doufám, že ji nenaštvu..

Belarion - 16. listopadu 2012 19:00

První hodina. Alexxis se chová přesně tak jak jsem naplánoval a přesně jak sem chtěl. Nasadím úsměv který značí, že jsem velice šťastný a dvakrát tlesknu. "Výborně... nádherná ukázka. Nemohl jsem si přát více na první hodinu. A omlouvám se za ten trik." S úsměvem obejdu Alexx jako kdyby tam vůbec nebyla a stoupnu si před tabuli. "Dámy, pánové a ostatní, to co jste právě viděli byla praktická ukázka sebekontroly bez tréninku. Nemohl jsem popřít co říkala vaše spolužačka. Ačkoliv si myslím že spánek je zapříčiněn spíše ranní hodinou než látkou. Inu nemohu si představit že by jste usnuly z látky ještě než jí začnu vykládat. Avšak měla pravdu. Proto jsem slečnu vytáhla do domnělého konfliktu. Této technice se přezdívá kontrola emocí. Velice užitečná věc... neboť jak jste si všimly bez jediného úsilí jsem pomocí pár lehkých odhadů a otázek našel její třetí bod. Třetí bod je místo která nás děsí, rozhazuje, rozčiluje a vyvádí nás tak z rovnováhy. A jak jste mohly vidět stačilo tvářit se povýšeně, zatlačit trochu tady trochu zde a najednou máme dokonalý příklad rozrušené osoby. " S úsměvem si dojdu pro čaj a zvednu šálek. "Jistě si dokážete všichni uvědomit co jsem chtěl touto jednoduchou ukázkou naznačit. Stejně tak jako nepochybuji o tom že víte kam by směřovala. Ve zkratce by se jednalo o to že bych ještě párkrát přitlačil, začal zvyšovat hlas, povyšoval se, opět se opřel do jejího citlivého místa, začal bych prskat a nadávat a její hněv by se taktéž stupňoval. Až do té míry kdy by to nevydržela a začala se proměňovat. V tu chvíli je ovšem nejzranitelnější. Pokud se bavíme o světě monster, tak by nejspíše byla poražena či přišla o život. Pokud by se jí toto stalo mezi lidmi." Jemně upiji. "Řekněme že výsledky by bylo nejspíše nespočítatelně horší. " Odložím čaj. "Tak teď když je již však většina studentů vzhůru mohu opět zahodit tuto nepříjemnou masku naštvaného muže. A opět se pustit do učení. Pokud chcete dělejte si poznámky, ale zapisujte si prosím jenom to co považujete za důležité. Pokud nechcete tak si nemusíte psát nic. Byl bych ale rád kdyby jste všichni dávali pozor." S úsměvem si vezmu křídu a přejdu k tabuli. "Zbylou půlhodinu bych rád věnoval takzvaným přeměňovačům. Jakožto nádhernému příkladu sebekontroly a rizik vyvěrajících z jejího nedostatku. " Nakreslím na tabuli člověka a poté z levé strany plně vyplněnou polovinu Jingu a vpravo prázdnou jangu. "Jsem si jistý že vás to slovo mate. Ale jakmile zadám příklad všichni hned pochopíte." Usměji se a otočím se do třídy. "Přeměňovači jsou bytosti uzavřené mezi dvěma světy. Normálním stavem a stavem monstra. Nádherný příklad jsou dlaci a jedno jaké uvedeme. Od kočkodlaků, přes vlkodlaky k žralokodlakům a konče u slimákodlaků. Tyto bytosti jsou co se týče sebekontroly ukázkový příklad. Nemluvíme však čistě o dlacích. Mluvíme o polovičních bytostech rovněž, polodrak, polodémon, ať už lidská polovina či jiná. " Na chvíli zmírním úsměv a sklopím zrak. "Osobně doufám že se nikoho zde nedotknu či ho neurazím. Klidně svoje stížnosti poté můžete předat na konci hodiny. " Opět nasadím úsměv. "Tedy vzhůru ku příkladu. Máme zde bytost chycenou v boji dvou světů. Jedna půlka jí táhne do světa monster a druhá do světa normálů. Tento souboj vyžaduje obrovské množství soustředění. A pro někoho kdo se nenarodil do tohoto světa ale byl přiveden jakož se to stává často dlakům, je to neuvěřitelně složité. A mi si představíme tři cesty po kterých může jít. K tomu zde máme onen obrázek. " Prstem ukážu vedle sebe na tabuli. "Existují desítky teorií, možností ale nakonec vždy skončíme u třech základních. Budu nyní mluvit čistě o dlacích jakožto ukázkovém příkladu. " Ukáži na plný půlkruh. "Cesta zvířete... je asi nejjednoduší, nejrychlejší a pro mnohé ze starých dob nejlákavější. Jednoduše řečeno zabijete svojí lidskou část a stanete se plnohodnotým vlkodlakem. Už žádné proměny zpět, žádné slabosti, dokonalá kontrola svalů, šlach a celého těla. Žádné závazky, starosti ni problémy. Jediné nač myslíte je sex, jídlo a volnost. Stanete se tím zvířetem které ve vás dříme. Dříve to byla lákavá cesta. Jistě si dokážete představit že neexistovalo moc věcí z lidského světa které mohly ohrozit smečku plně přeměněných vlkodlaků a ostatní bytosti je nechávali na pokoji. V dnešní době zbraní, technologií a věčného skrývání už není tak oblíbená. Převážně proto že málokdo jí zvládne přežít dost dlouho aby si jí oblíbil. Tak nyní jsou dvě možnosti jak tohoto stavu docílit. Jeden je duševní odhodláním a kontrolou sebe sama. Musíte proniknout do svého podvědomí a přivést ho napovrch. Zničit vědomé myšlenky a přivést napovrch ty podvědomé. Dlaci jenž docílili tohoto stavu jsou extrémně nebezpeční. Pak je zde druhá možnost... a to jsou bylinky. Existují byliny, jedy, výtažky ze zvířat, určité stimulanty které probudí podvědomí a dlak převezme kontrolu. Bohužel tento stav je nestabilní a často se u takovéhoto vlka vyvine asociální chování. " Ukáži na prázdný půlkruh. "Cesta duše... je velice složitá, náročná a dosti osamnělá. Jedná se o to že ze svého života odstraníte úplně vše co by vám mohlo poskytnout jakoukoliv emoci. Vyhýbáte se masu, krvi, sexu, lidem, zvířatům, všem kontaktům, květinám. Prostě všemu. Jelikož toto jsou věci jenž vám mohou přivodit "záchvat" tak je prostě odfiltrujete. Samozřejmě to nestačí samo od sebe hned. Neboť když v sobě budete vlka potlačovat dlouhodobě nakonec vás může zničit zevnitř. Musíte ho tedy občas vypustit. A jelikož zezačátku nemáte kontrolu nad svým stavem. A díky tomu že se tomuto stavu vyhýbáte tak nemáte ani zkušenosti jak si s tím poradit. V tu chvíli nastupují bylinky. Existují dvě jenž se používají pro tento případ. Jedna extrémně vzácná již téměř vymizelá jenž vám dává schopnost kontrolovat svojí mysl i v průběhu záchvatu za cenu hrozivých vedlejších účinků. A nebo poměrně běžná bylina ve východní Evropě jenž záchvat zastavuje. Je poměrně bez vedlejších účinků až na hořkou chuť. Ale pokud se člověk začne měnit, stačí si jí dát a vydržet pár vteřin až minut, z ohledem na metabolizmus, a záchvat odezní. " Ukážu na člověka veprostřed. "Tato bylina byla ale původně určena pro třetí způsob kontroly. A to jest cesta člověka. Nebo také cesta duality či středu chcete-li. Je náročná, neboť naučit se po ní jít je poměrně dlouhodobý proces. Ale když jí dlak zvládne je schopen zachovat si většinu svého smyslu pro realitu i když se přemění." Varovně zvednu prst. "Stále je nebezpečný. Určitě bych ho nepustil ke krvácejícímu zvířeti či člověku. Ale sám od sebe nikdy nezaútočí na žádnou bytost pokud to nechtěl udělat již za lidského stavu. " Sundám prst dolů a opět se napiji. "Pro dlaky jenž kráčejí touto cestou je Aconitum velice užitečné. Jelikož jim dovoluje začít se přeměňovat a zvykat si na svůj stav pomalu a přitom se vždy během chvíle vrátit a neriskovat tak ničí zranění. Ale Aconitum je extrémně jedovaté pro normální lidi i monstra. A v dosti případech je jedovaté i pro dlaky. Musí se upravovat podle určitého receptu. Je škoda že v dnešní době je toto umění téměř ztracené. Existuje jenom málo bytostí jenž znají tajemství. Já měl štěstí že jsem na účinky této rostliny narazil a byli mi předány ve starém Japonsku kde se používali běžně k změně liškodlaků zpět do lidské podoby. " Napiji se opět čaje a odložím prázdný šálek na druhý kraj katedry. "Doufám že budu moci učit většinu z vás střední cestu. Tudíž jakýsi středobod mezi vámi a vaší přirozeností. Tudíž aby jste byli schopni plně využívat své síly, ale jenom v době kdy chcete a tak jak chcete. A navíc se budu snažit předat vám učení aby jste netrpěli samovolnou přeměnou či uvolněním síly. Přeci jenom v dnešní době je důležité zůstat skryti. Tudíž vás naučím jak udržet svoje přirozenosti schované i když budete naštváni, vytočeni, v depresi, zraněni či dokonce zabiti. Je to jenom otázka tréninku a let. A věřím že společně to časem zvládneme. " Tlesknu rukama o sebe a usměji se na třídu. "No myslím že nám již bude brzo zvonit. Ale to je tak akorát. Provedeme si docházku, zapíši si chybějící a poté vás vypustím. " Zvednu třídnici a začnu číst jména, když student zvedne ruku či řekne že je tady tak se podívám jeho směrem, přikývnu a zapíši si že zde byl. Jakmile s tím skončím tak si seberu prázdný hrnek a stoupnu si před tabulí. Naznačím volnou rukou studentům aby se také zvedly. "Děkuji vám za vaší pozornost a těším se na příští hodinu. Pokud má kdokoliv jakékoliv otázky klidně mne vyhledejte a pokusím se vám vší mocí pomoct. Najdete mě buďto na pokojích pro učitele číslo 25 či jakmile mi zařídí kabinet tak mne naštěvujte tam. Jsem vždy vděčný za každou návštěvu. " Naposledy se usměji, přikývnu jim na rozloučení a odejdu ze třídy. Spokojeně se usmívám a něco si pískám zatímco mířím směrem ke svému kabinetu zdali je již vyklizen či nikoliv.

Dino *Vox* Kitsune - 17. listopadu 2012 03:57

Knihovna, spánek a vyučování Po tom co Nikko přijde, vyrazíme do knihovny. "Páni to je něco." Podivím se nad velikostí. Nikko se někam odtrhne a tak se rozhodnu taky zapátrat po něčem co by mě bavilo. Po nějaká chvilce konečně najdu to co mě baví. Komiksy. Regál plný komiksů. Ne že bych nečetl knihy, přečetl jsem jich za život už dost, ale komiksy jsou moje vášeň. Vezmu si celkem velkou hromádku a jdu si sednout na pohovku. Otevřu první knížku: Tajné války z Marveláckého universa. Čtu a čtu, jednu knihu po druhá, jeden sešit za sešitem. Docela často při tom pokukuji po Nikko, co dělá. Být tak Hulk-odlakem nebo být kousnutý radioaktivním Supermanem. Napadne mě při čtení. Po nějaké době ke mě přijde Nikko. "Jo, příště něco vymyslím. Ale knihovna je fajn." Otočím se na hromádku přečtených komiksů a v ruse držím asi 5 dalších které si chci vypůjčit na pokoj. "Jo tak zítra ve třídě. Měj se." Rozloučím se a vyrazím na pokoj. Cestou sním zbytek čokoládových tyčinek. Na večeři nejdu, jsem už moc unavený na to někam chodit. Až dojdu na pokoj, tak rovnou zamířím do koupelny. Shodím ze sebe všechny věci a vlezu si do sprchy. Asi po 20 minutách vylezu a začnu si čistit zuby. Po tom zamířím k posteli a z batohu si vytáhnu věci na spaní. Obleču si je a pak už jen vysíleně padnu do postele. "Konečně postel." Řeknu radostně a zavřu oči. Ještě chvilku o něčem přemýšlím, ale pak nakonec usnu. Ráno mě probudí kručení v břiše. Už zase mám hlad. Pomalu vstanu a dojdu do koupelny. Na umyvadle mám položený mobil a tak ho zapnu a kouknu se na čas. "Ale néé. Už zase." Zjistím, že jsem zaspal. Tak se jdu rychle obléct a vyrazím do třídy. Ani moc nepospíchám, jdu jen trochu rychleji. Do prde*e. Nestihl jsme snídani... Už jsem nejedl víc jak 12 hodin. Prostě to musím nějak vydržet. Po chvilce dojdu před zavřené dveře třídy. Kouknu se na hodiny. 10 minut zpoždění. Uklidím mobil do kapsy. "Tak směle do toho." Povzbudím se, zaklepu a vejdu do třídy. Podívám se na učitele a omluvím se. "Omlouvám se. Zaspal jsem." Pokud po mě učitel nic nechce tak zapluji do své lavice. "Ahoj Nik." Pozdravím Nikko a pak už jen poslouchám co říká učitel. A ani si neuvědomuji, že jsem Nikko nazval "Nik". Je to jedna z těch přezdívek co jsem pro ní včera vymyslel.

Vergil - 17. listopadu 2012 15:37

Noc byla podivná. Cítil jsem, jak mimo ostrov, ve světě lidí, se cosi hýbe. Velké zlo. Nevím jaké mělo úmysly, nicméně rozhodně nebudou dobré, jakožto všeho zla. I když jsem Smrt, nemám rozlišovat mezi dobrem a zlem, ale já jsi prostě nemohu pomoci. Stále je ve mě hluboko zakořeněna myšlenka, jemž nám byla dána Bohem - služ lidem a ochraňuj je. Než jako každý stvořitel, ztratil zájem o svoje dílo. Znudilo jej. Teď se bavil tím jak lidstvo zápolí mezi sebou a mocnosti zla jsi pohrávají s jeho výtvory. Zvrácenost. Nikdy bych neřekl, že se to dostane až do této situace. Tak trochu lituji ale zároveň mám i trochu radost, že jsem tenkrát přijmul Azraelovu nabídku. Hodiny obíjeli. Asi bych měl jít na hodiny. I když na tu první vlastně chodit nemusím, protože já sebekontrolu nepotřebuji. Měl jsem tisíce a tisíce let na to, abych své schopnosti ovládl. Vydám se tedy do třídy, kde čekám na další hodinu. Duše přeměním se zábavy na pár vran. Měl jsem rád tyhle ptáky. Byly trochu jako já, nepochopení a stále vyháněni.

Kay - 17. listopadu 2012 15:53

Zabít ho je málo.... "Já se kontroluju až moc dobře.... kdyby ne, tak tahle budova leží v popelu a prachu......" Debil jeden! Co jsi vo sobě myslí?! Odsunu jej rukou trochu nastranu a prosmíknu se kolem něj. Tohle je přesně důvod, proč nenávidim svou matku a ostatní. Jsou to arogantní debilové, co jsi myslí, že můžou úplně všechno nasvětě. Proč já jen dostala ten debilní dopis a já kráva tu přihlášku podepsala. Na těch hodinách mě už nikdy neuvidí, ať klidně rupnu, mě je to uzadku. Odejít můžu vždycky. Dojdu do druhýho patra, když začne zvonit. Vejdu do třídy, kde má být další hodina. Čeká tam už ten modrouš. Fakt úžasný! Tenhle den nemůže být ještě lepší! Jestli na mě jen promluví asi po něm rovnou skočím. Plácnu sebou rovnou do lavice.

Nargelas - 17. listopadu 2012 17:14

Uh Jak mě Rheia drží za ruku dost mě to uklidní ani nechápu proč. Nicméně náš učitel se pak dostane nějak k původnímu záměru hodiny a já začnu napaťě poslouchat protože zmíní zrovna dlaky. Poslouchám poslouchám ale nic z toho mi moc nedávám smysl. Krom nějakých bylin se v tom co říká zrovna na dvakrát nevyznám a spíš se v tom strácím. Na konci hodiny si prostě povzdychnu a zvednu se. Mrknu na Rheiu a řeknu: "No asi bysme se měli pohnout." Trochu se usměju a počkám než se zvedne. Pak se jednoduše přemístíme do další učebny kde už je Asariel a Alexxis. Asarielovi kývnu hlavou na pozdrava řeknu: "Čus." Mezitím zamířím do zadních lavic kde si sednu. Celkem se divím že Alexx se rozhodla jít na další hodinu. Nicméně sám mám hlavu plnou otázek. Je to teorie.. ale na praxi se teda netěším.. jestli ji bude učit stejně. O matiku jsem neměl absolutní zájem nebavila mě.

Nikko - 17. listopadu 2012 19:41

Spěch spěch a zase spěch ~ "No já nevím.." Řeknu dost rozpačitě. "D-dobře!" Popadnu svůj tác a rychle ho odnesu, přitom si nezapomenu sebou vzít i svojí svačinu. Vydám se tedy rychle s Eliz do třídy. A to rychle myslím opravdu, žádná pomalá sebejistá procházka, ale hezky svižný běh. Ještě, že běhání po rovině mi jde. Chvilkami čekám na Eliz, abych jí nedej bože ještě nezdrhla přímo před očima, když cíl cesty máme stejný. Když obě dorazíme do třídy zbývá ještě asi minuta, takže jsme to stihly v čas. Musím si radostně oddechnout. "Až bude přestávka tak si ještě popovídáme jo? Teď už to nestihneme. Za chvilku tu je učitel." Odpovím ještě směrem k Eliz než si sednu do lavice a usměji se na ní. Dino tu ještě není... Když nakonec dorazí i můj spolusedící v lavici nijak mě nepřekvapí, že oznámí zaspání. To je v celku normální, ale spíše jak mi řekne. Překvapeně vystřelím ouška do pozoru. "Tak Nik jo? To zní dobře." Usměji se a zašeptám potichu směrem k němu jelikož učitel se už dostavil.

Elizabeth Winter - 17. listopadu 2012 19:52

Nikko/ Třída. Niko v rychlosti odnese tác a už pádíme do třídy, nejsem tak rychlá, ale ani pomalá, takový lepší průměr. Když dorazíme do třídy, tak si sednu na místo a vydýchávám se. Pak odpovím Nikko. ,,Jo v pohodě." Jsem opřená a koukám do stropu. Tohle mě zabije. Rozhlédnu se po třídě a pak se zase uvelebím. Jsem zvědava co budu dělat po škole. Hm Třeba bych se mohla jít projít. Uvidím, jak mě bude první den bavit.

Rheia Brannick - 17. listopadu 2012 21:56

Matyka, hurá!!! V hodině Belariona jsem se nehorázně nudila. Z toho co říkal, jsem nepochopila ani jedinou věc. Já za ním nepůjdu! Nikdy! Ani kdyby šlo o život a on byl ten poslední, kdo by mi ho mohl zachránit! Když hodina skončí stále nepřítomně hledím před sebe. Ze zamyšlení mě probere až Nargelasův hlas. Jen kývnu a jen velice neochotně se zvednu. Spolu dojdeme do učebny a já jen mávnu Asarielovi a Alexxis. Sesunu se do jedné z lavic, kam nás zavedl Nargelas. Trošku mě probere zjišdtění, že máme zrovna matyku. Zamrkám a položím dlaně na desku stolu. Ihned se mi pod nima zhmotní čtverečkovaný sešit a tužka. Při hodině, jsem si vše pečlivě zaposovala a počítala příkaldy. Všimla jsem si, že Nargelas si nic nepíše a evidentně o hodinu nejeví ani minimální zájem. Musela jsem se pousmát nad myšlenkou toho jak ho určitě budu muset doučovat to, co jsme probrali, jelikož on na to kašle. PJ: Omlouvám se za věc mimo charakter postavy :) ... Omlouvám se, vím že je to mimo charakter mé postavy, tedy to jak žere matyku ale já si to nemohla odpustit, když ji sama strašně miluju v real life.

Lakšmí Rudini - 17. listopadu 2012 22:27
	Ve třídě... Kyž vejdou holky, jen jim lehce kývnu a přečtu si ten krváček, co jsem vytvořila... Pousměji se nad Eliziným a Nikkiiným úprkem, vytáhnu si sešit a vyčkávám co, že se to bude dít... Ani jsem se nepodívala, co že to máme za hodinu, a tak nevím co mohu očekávat.

Felix Raf - 19. listopadu 2012 18:41

Chytnu Wolfi za ruku a řeknu.   "Nech ji byt a pojď si radši sednou."   Jdu si sednout do lavice před Nargalase a Rheiu. (Jejich jména znám díky docházce.) Nachystám si věci, které budu potřebovat. Podívám se na Wolfi a řeknu.   "Škoda, ze se tady nevyučuje hudebka. Bychom jim ukázali co v nás je."   Otočím se na Rheiu a Nargalase.   "Ahoj já se jmenuji Felix a tohle je Nanae. To byla, ale zajímavá hodina ta sebekontrola. Doufám, ze praxe bude ještě zábavnější."

Nanae *Wolfy* Bonuru - 19. listopadu 2012 21:18

Nechám se odtáhnout od dost naštvané Alexxis a ještě předtím než odejdu jí věnuji pohled plný pochopení, nejspíše i soudržnosti. Taky by se mi nelíbilo, kdyby se mi někdo navážel do rodičů. Zvlášť když jsem také jenom.. poloviční. Posadím se do lavice před Nargelase a Rheiu spolu s Felixem a musím se pousmát, když nás představuje. Jen mu lehce položím ruku na rameno a zaculím se. "Víš.. my už se ze včerejška známe. Ale i tak díky." Usměji se a zase ruku stáhnu a opřu si ji o lavici, jak se otáčím k těm dvěma za námi. "Jo, zajímavá opravdu byla. Ale možná nemusel Alexxis tolik naštvat.." Pronesu a opatrně se podívám k její lavici, jestli je v pořádku. "Praxi vlastně máme dneska, že jo?" Nakloním lehce hlavu na stranu a zašmikám oušky.

Nargelas - 20. listopadu 2012 17:52

Matika Předemně a Rheiu si sedne Felix a Nanae. Felix se ujme představování a já se jenom trochu usměji když představuje i Nanae. Ta ho opraví a pak se baví dál. "Já jsem Nargelas a tohle je Rheia." Představím nás Felixovi. "No..rozhodně doufám že budou lepší.. a co se praxe týče.. tak doufám že to bude lepší a že se nás tam nepokusí naštvat.. protože po třech hodinách bysme ho chtěli zabít asi všichni.. nebo aspoň já potom co by do mě tak dlouho rýpal." Řeknu a musím se zasmát té představě jak se my všichni studenti vrháme na jednoho jediného učitele. Poznámky do matiky jsem si ani nehodlal vytahovat. Ale sledoval jsem že Rheia je z matiky uplně u vytržení. "Vzorná studentka vážně?" Zeptám se Rheiy s pokřiveným úsměvem.

Vergil - 20. listopadu 2012 20:44

Když začnou přicházet lidi do třídy - hlavně ty známí, pokynu jím na znamení jednak toho, že jsem je viděla a taky, že jsem je prostě tak zdravil. Ta násoska s tím vlčetem ze mě asi velkou radost mít nebudou, ostatně mohou jsi za to taky sami. Ne, že by mi to dělalo nějaký velký problém, ale prostě občas jsi nemůžu pomoct a někdy se mi to i celkem líbí. Ostatně jak už jsem řekl, tak jsem pro každou špatnost. Matika nebyla špatná, ale když znáte dopředu víceméně odpověď na všechny příklady, tak vás to může i lehce znudit. Zvonilo a další hodiny byli chemie a biologie. Oboje vede nová učitelka, která je prý duch. Zajímaví, dalo by se to nazvat i kolegou z branže... Nicméně, jak zazvonilo, zvedl jsem se a vydal se do učebny 306 kde jsme měli zůstat až do oběda. Vlastně, tím i pro mne osobně dnešní vyučování končilo, ostatní jsi ještě vychutnají odpoledku.

Ředitel - Grim Reaper - 20. listopadu 2012 20:48
	Meziposun První hodina skončila a po přestáce, která trvá deset minut bude druhá. (Prosím Annie, biologie a chemii ven v jednom příspěvku čímž apeluji i na ostatní, že v jejich příspěvcích budou všechny tři hodiny - jedna biologie a dvě chemie, poté je pauza na oběd, kterou bych chtěla v rámci rychlejšího posunu, aby jste zanesli taky)

Elizabeth Winter - 20. listopadu 2012 21:40

Učení. Abych řekla pravdu, tak to učení je opravdu hrozné. Nemám žádný sešit nic, takže spíše poslouchám, než abych dávala nějak moc pozor. Už chci konec. Proč? Protože se na něho těším. Sedím ve své lavici, a nepřítomně koukám ven z okna. Ještě štěstí, že po mě nikdo nic moc nechce. Co dnes budu dělat? No vidím to tak, že po tělocviku jdu rovnou do vany a pak se uvidí. Hmmm na tělocvik se docela těším. Ale hlavně na Asariela. Povzdychnu si. "Nejsem žádnej vidlák, jsem smrt a ty to musíš chápat, že také mám povinnosti." Ano tato věta mi zní stále v hlavě, když nad ním přemýšlím. Má pravdu, ale nemůžu za to, že chci být s někým, kdo mě poprvé bere jako něco jiného než modrou zrůdu. Tímto tempem mi utíká jedna hodina za druhou + s přesuny, které odbývám tím stylem, že jdu prostě s ostatními. Koukám do blba a nic neřeším. Pomalu se blíží čas oběda a potom ty mé vytoužené hodiny tělocviku. Alespoň se protáhnu. Už se těším jak malá. Ale ještě musím najít nějaké věci, no doufám, že něco najdu. Ještě musím někde zchrastit sešity. To bude zlé toto. Nemohu po Asarielovi nic chtít, protože i toho dává tolik, a já jemu nic. Po poslední hodině je zde pauza na oběd. Jdu do jídelny, kde si vezmu steak s pečivem a jdu jíst. Sním to v celku rychle, ale to proto, že pospíchám, abych si stihla najít oblečení na tělocvik. Přiběhnu do pokoje a otevřu skříň. Ledová duše na mě jen kouká a nechápe. štrachám ve skříni a Heuréka. Našla jsem černý tepláky, a k tomu jsem si vyndala černozelené tílko. Tak, to by bylo teď jen najít tělocvičnu. Popadnu věci, zavřu pokoj a vydávám se tam, kde by měla být tělocvična.

Lakšmí Rudini - 21. listopadu 2012 14:41

Škola Když příjde učitel/ka lehce sebou trhnu, když mne příchodem vytrhne ze snění, pohlédnu na ni/něj rozmlženým pohledem a poctivě si zapisuji látku, když hodiny skončí, vydám se s davem, cestou si všímám všech ze třídy a přemýšlím co, že to jsou za stvůrky (v kladném slova smyslu)... V hodinách látku moc nevnímám a jen tak bezmyšlenkovitě ji píši do bloku, má mysl zůstává stále v mém pokoji, u vlčete... Když je konečně pauza na oběd, nechám se strhnout davem a dám si vrchovatý talíř zeleniny (hlavně okurek), posadím se k stolu a s přísedícimi začnu normálně konverzovat. Poté si rychle zaskočím do pokoje a drapnu si tělocik - zelené tryko s nápisem Love the planet, pod tím obrázek země s rozevřenou náručí a úplně vespod s dalším nápisem going green, k tomu zelenkavé tepláky - jsou to jedny z mých dvou tepláků a tryček, které používám výhradně na tělocvik (a nejspíš i na SKp), jinak nosím výhradně šaty... S tělocvikem v tašce přes rameno z hrubé hnědé látky vyrazím... K nástěnce, kde zjistím, kam že to mám jít... Vyrazím tedy k budově tělocviku a vůbec nepospíchám... Na mé cestě mne předběhne horda studentu, a tak přijdu mezi posledními, rychle se v šatně převléknu a vydám se do tělocvičny...

Cheru B. Grigori - 21. listopadu 2012 17:12

Tak do toho. Příchod ostatních vnímám jen jako vzdálené šumění. Teprve až když je čas, složím elegantním pohybem křídla a sklouznu z parapetu. Aniž bych komukoliv věnovala pozornost, vrátím se do lavice a poslouchám vyučující. Občas si dělám poznámky. Po okrajích sešitu si čmárám jednoduchou hůlkovou postavičku s křídly. Přesuny zvládám rychle a bez problémů. Oběd opět úplně vynechám. Před tělocvikem se vrátím na pokoj a s nedůvěrou vytáhnu ze skříně další velkou neznámou. Než se odhodlám opravdu si je obléct, leží červené tříčtvrteční kalhoty s kapsami a černé tílko beze vzoru na ustlané posteli. V záchvatu počínajícího zoufalství si pomyslím že kousky oblečení takhle vypadají jako mrtvolky. Vzhledem k tomu, že mi ale ubíhá čas, s posledním vzteklým zavrčením se převléknu a civilní oblečení poskládám do tašky. Rychle si přezuji kotníkové boty a s taškou přes rameno opustím pokoj. Za chůze si vlasy svážu na temeni v dlouhý culík a jen pár pramenů si nechám viset podél tváře. Tašku nechám v šatně a polo-doběhnu, polo-doletím k tělocvičně. Kvůli zaváhání v pokoji až mezi posledními. Dobrou náladu pomalu nahrazuje podráždění.

Nanae *Wolfy* Bonuru - 21. listopadu 2012 18:54

Všechny tři hodiny proběhly celkem v klidu. Celou dobu jsem viděla, že je Alexxis ještě podrážděná, tak jsem ji radši nechala být a bavila jsem se s Felixem Rheiou a Nargelasem. Přesuny jsem taky celkem zvládla, jen byl občas problém nají třídu, pokud mi utekl dav. Během vyučování jsem si většinu doby kreslila. Poznámky mám, ale to kreslení líp zabije čas. A nevím proč, lépe se mi u něj soustředí. Kdykoliv se mě učitel/ka na něco zeptala, neměla jsem problém mu/jí odpovědět. Během volné hodiny jsem se prostě zašila na obědě a poté před místem, kde jsme měli mít praxi v sebekontrole. Díky tomu, že jsem tam byla celou dobu jsem stihla dokončit několik menších výkresů. Postupně se začali sbírat další lidi a o pár minut později hodina začala.

Rheia Brannick - 21. listopadu 2012 21:28

Představování   Jen okrajově vnímám, jak si před nás sednou Nanae a její nový kamarád. Když se představí jako Felix, pořádně si ho prohlédnu. Hmm… nevypadá nejhůř. Představil i Nanae a já se musela usmát. Chudák nevěděl, že už se známe. „Ahoj,“ pozdravím zdvořile avšak se špetkou povýšenosti, kterou se mi nepodařilo úplně vytlačit. Nargelas mě představil a tak se můžu věnovat počtům. Jejich konverzace si všímám jen okrajově. „Kolik je 13 na druhou krát 5 odmocnin z 300?“ vypálím a pak se jemně začervenám, když si uvědomím, že jsem to řekla nahlas. „Já a vzorná?“ Zeptám se pobaveně se zvednutým obočím. „Ani ne. Spíš mě jako jediný předmět matyka vždy bavila.“ Pokrčím rameny. Ať si to přeberou. Usměju se na Nargelase, když vidím jeho křivý úsměv, který mu mimochodem fakt sluší. Ale no tak… sluší? Jdi k šípku…

Annie Gerardová - 22. listopadu 2012 16:25

První hodina Jsem poněkud nervózní což je divné když je duch nervózní,ale je to mé první vyučování od smrti teda první normální věc po smrti. Jistě normální věc,jsem nomální duch který učí normální ... Vzdychnu a pokusím se strčit ruce do už neexistujících kapes nyní už neexistujících kalhot.Ponořím se opět do svých myšlenek a vydám se do přípravy na hodiny a pak se rozhodnu si zařídit další věci ovšem čas je velmi proměnlivá veličina jak jsem často zjistila protože je všechno relativní.Hodinky nemám protože jsem je neměla před smrtí a taky když jste mrtví čas má pro vás jiný význam.Nadechnu se a pro studenty může být zvláštní když průhledná postava která se vznáší nad zemí náhle zmizí.Objevím se opět ve třídě před dalšími udivenými studenty zatím nato se ozve zvonění.Založím si ruce na hrudi a vznesu se trochu víš. "Ahoj takže já vás budu mít na biologii a chemii a i na další hodiny,asi bych se měla představit.Jmenuju se Annie Gerardová ti co čtou nekrology o mně možná už slyšeli,ale ikdyž vás nechci zatěžovat spoustou pravidel přesto si o některých budeme muset promluvit.Asi se nevyhnu tomu když se budete dívat skrz mně,ale byla bych vážně ráda kdyby jste mnou neprocházeli protože to aby jste mně odešli vás nudí od vašich stupidních problémů.A ty problémy co jsme včera slyšela většinou stupidní byli.Říkám většinou."dodám na případné námitky některých studentů a pak pokračuju. "Po smrti mnou často procházeli a já jsme na to poněkud citlivá.Dále pokuste se nenadávat,ale pokud máte touhu někomu říct že je idiot tak se nebojte a pokuste se fakty tuhle vaši teorii obhájit.Sluchátka mít můžete,ale budete dávat pozor a budete vědět o čem se bavíme jinak budou vaše sluchátka časti experimentu o Newthonových zákonech.Víte který zrovna myslím?"chvíli počkám a pak pokračuju. "Taky žádné čtení pod lavici jinak ne velký padišah,ale já rozhodnu o vašem osudu.A nakonec žádné žvýkání a lepení žvýkaček,ohledně jídla a pití věřím že budete rozumní a najdete si na to vhodnou chvíli.Dobře takže měl by někdo nějakou otázku než začneme s učením?"opět si prohlédnu studenty a potom dodám. "Ale neptejte se jak jsem umřela." Na tuhle otázku jsem už alergická protože se mně na to ptá skoro každý.Je to stejně jako to procházení skrz mně,ale snad to pochopili.

Nargelas - 22. listopadu 2012 18:27

Vyučování - Oběd Matika probíhá víceméně vklidu pak dojde naše další učitelka a představí se. No procházet duchem by mi nebylo zrovna příjemné.. Ale ani tady nevytahuju žádné poznámky pokud se mě někdo zeptá proč prostě se usměju. I kdyby se mě ptala učitelka či někdo jiný budu vědět odpovědi. Ještě si pamatuju aj učivo z druháku.. takže začnu něco dělat až ve třeťáku.. eh to bude nuda. Spokojeně a napůl znuděně se rozvalím na lavici a stejně aspoň poslouchám naši učitelku. Po tom co tak nějak přežiju tyhle další hodiny nastává oběd. Nevěděl jsem co si mám představovat pod pojmem praktická sebekontrola ale nelíbilo se mi to a měl jsem hlad. Na konci našeho vyučování se tedy zvednu a řeknu Rhei "Nevím jak ty.. ale já mám hlad jako vlk aspoň něco do sebe du hodit." Podle toho pak případně jdu s ní nebo sám do jídelny. Vezmu si tam jenom 6 bramborových placek a dám si na ně povidla. Maso jsem zatím vynechal. Čím dál tím víc čím se přibližovala hodina praktické sebeobrany ve mě vzrůstal nepříjemný pocit. Až se najím dojdu na místo určení kde se má odehrávat tří hodinovka sebeobrany. "Doufám že nebude mít tak blbej nápad že by nás nutil se přeměnit hned napoprvé." Prohodím k Rhei.

Rheia Brannick - 22. listopadu 2012 21:50

Oběd - Vyučování :D V dalších hodinách byla nuda. Celkem nezáživné. Učitelka duch, což mě malinko překvapilo. Při myšlence, že bych se jí měla jen dotknout, natož jí projít jsem se otřásla hrůzou a odporem. "Ani kdybych musela," prohlásím tiše ale rozhodně. Zbytek dopoledne probíhá v relativním klidu. Po zvonění na obědovou přestávku nedočkavě vyskočím z lavice. Zasměju se Nargelasovu vtipu. Netuším, jestli to řekl schválně, ale bylo to vtipné. Na oběd si vezmu pořádnou dávku kuřecího salátu. Všechno zbagruju a už kráčím za Nargelasem na místo konání další hodiny. Sama už nevím, kde to je  a tak se nechávám vést. Když dojdeme na místo a on se obává toho, že tyto hodiny budou probíhat ve stejném duchu jako teorie, chytím ho zaruku. Proč mám takovou potřebu ho stále uklidňovat? "Neboj, bude to v pohodě," prohlásím uklidňujícím hlasem. Už však nedodávám, že jen doufám, že kdyby učitele náhodou napadlo nás proměnit, umí si poradit s navztekanou polodémonkou.

Kay - 23. listopadu 2012 17:08

Zbytek hodin jsem seděla v lavici a i když byla hodina, měla jsem na uších sluchátka, až už jsi učitelé říkali co chtěli, za nic jsem je nesundala. Byla jsem jak sopka, stačilo málo a vybuchnu jako sopka. Jako sopka, která srší led a blesky místo ohně. Většinu času jsem jsi při hodině něco čmárala do sešitu pro čmáranice. Většina věcí co jsem tam načmárala byla sprostá slova ve dračím jazyce, kterému nikdo ve škole rozumět nebude. K tomu jsem vždy přidávala různé karikatury toho černého náfuky. Zvonění na oběd bylo jako vysvobození. Vyrazil jsem jako dělová střela, ignorovala jsem všechny, vrážela jsem ho všech co mi stáli v cestě pryč. V jídelně jsem jsi napatlala několik sendvičů a strčila je do tašky. Poté jsem prostě vyběhla ven, tam kde jsme byli předtím s Cheru. Natáhla jsem se tam na zem a zapnula sluchátka naplno.

Nargelas - 23. listopadu 2012 19:57

Odpadá? Stáli jsme tam a čekali Rheii se povedlo mě zase uklidni aspoň o něco. Nakonec mi přišlo že sme tam čekali jak trubky a už moc dlouho. Jak tam nějakou chvilku jsme slyším jak se někdo baví o tom že dneska z nějakého důvodu praktická sebeobrana není. "Hej to myslíš vážně?" Zeptám se nadšeně kluka kterého jsem to slyšel říkat když mi to potvrdí hned se mi zvedne nálada aspoň o něco. "Mazec takže už máme dneska po škole!" Konstatuju nadšeně. A pak se nachvilku zamyslím. "Máš teď něco v plánu? Pokud ne můžem se projít." Zeptám se Rhei a čekám na odpověď.

Rheia Brannick - 23. listopadu 2012 20:22

Odpadá = není = volno! Stojíme tam a čekáme a najednou se dozvíme, že hodiny odpadají. Když mi dojde co to znamená, na tváři semi usadí úsměv alá já to věděla. Něco v plánu? Projít? Chtěl se mnou vlastně mluvit! Plácnu se v duchu do čela. To není dobrý. "Ne nic neplánuju. Vlastně ani nevím co bych měla dělat," prohlásím nenuceně a krčím při tom rameny. "Jasně, půjdem na pláž?" zeptám se. Chtěla bych se tam jít podívat. Ještě jsem tam nebyla a písek a moře mám celkem ráda. Tedy pokud ten písek nemámm až někde v podrsence a netopím se ve vodě. Trošku se usměju nad představou, jak z podprsenky lovím malá zrníčka písku. Vykročím tím směrem. To jestli půjdeme na pláž totiž nebyla otázka, i když to tak mohlo znít jen já vím, že to vlastně bylo konstatování. Na tu pláž prostě půjdeme i kdyby mělo začít pršet. Nemaluj čerta na zeď...

Nargelas - 23. listopadu 2012 21:14

soukromá zpráva od Nargelas pro Pláž Takže pláž. Prvně jsem vlastně neměl v mysli nějaké určité místo ale co Rheia navrhla mi moc nevadilo. Trošku zvednu obočí když vidím jak se najednou skoro potutelně usměje ani nevím nad čím ale neptám se. Když vykročí směrem pláž rozejdu se taky tím směrem. Chvilku tak jdeme dá se říct v tichu než dojdeme na pláž. Já dojdu až kousek od vln a tam stojím a chvilku čučím do dálky. A teď co ty vole? Oddychnu si trochu. Tak že to Rheia nejspíš slyší ale co nadělám. Opravdu sem si připadal bezradně. Nakonec sem se k ní ale otočil čelem. Byla mezi námi nějaká vzdálenost a to bylo možná dobře. "Já .. chtěl bych si promluvit o tom včerejšku.. to co se stalo... nechtěl jsem to.. nechtěl jsem abys mě tak viděla ani jako vlkodlaka který po tobě šel.. natož to co se semnou dělo potom .." Chtěl jsem říct ještě víc jenomže v hlavě jsem měl teď pořádný zmatek skoro tak jak včera.

Rheia Brannick - 23. listopadu 2012 21:36

soukromá zpráva od Rheia Brannick pro Vážný věci Dojdeme na pláž. Sundám si boty a spokojeně zabořím nohy do písku a malinko se usměju. Když se ke mně Nargelas otočí čelem, vypadá dost vážně. Trošku se zachmuřím. Mám ráda, když se směje, ostatně jako u všech. Začne mluvit. Dost zmateně. Snaží se říct všechno najednou a zároveň to brát postupně. Povytáhnu nad jeho snahou obočí. Udělám dva kroky dál od vody a na zemi zhmotním deku. Sednu si na ni se skříženýma nohama a boty si položím vedle sebe. Pak poklepu na deku před sebou na znamení, že si má sednout ke mně. Počkám až udělá, co po něm chci a zhluboka se nadechnu. Skoč! "Hele, náhodou, byla to dobrá zkušenost," prohlásím ale okamžitě vím, že jsem nezačala dobře. "Víš," začnu a zadívám se na třpytící se mořskou hladinu, "já taky nejsem zrovna mazlíček, když se projeví démon," zamračím se. S nikým kromě Archera jsem o tom nemluvila. "Já jsem ta poslední, která by ti měla něco vytýkat stejně jako všechna děcka na týhle škole. Každý tu jsme proto, že máme nějaký problém se svojí podstatou." Alespoň to si myslím. Otočím se k němu a smutně se usměju. "A to co bylo potom... nevím na co všechno sis vzpoměl nebo nevzpoměl a nehodlám to z tebe tahat. Jednou mi to možná povíš. Až budu v takovém stavu já, alespoň budu vědět, že tu pro mně někdo je," řeknu a pokrčím rameny.

Nargelas - 23. listopadu 2012 22:31

soukromá zpráva od Nargelas pro Pláž Když Rheia zhomtní deku a naznačí abych si sednul nakonec po chvilce váhání uznám že bych mohl. Dobrá zkušenost? Zarazím se ale dojde mi nakonec že to tak nemyslela z toho co pak říká jenom zírám v němém úžasu. Už jsem si skoro ani moc nepamatoval co všechno jsem řekl.. ale zhruba sem tušil že všechno. Vážně je démon? Podle toho jak vypadá a co dělá.. ona je snad anděl... Až teď jsem si pořádně začal uvědomovat jak jsme u sebe blízko. Přes den to bylo něco jiného to jsem seděli vedle sebe a nebyli jsme sami. Ale tady jsem si to začal uvědomovat všechno. Vybavilo se mi jak mi bylo příjemné když mě objala. A teď byla tak blízko jak domluvila mozek mi šrotoval o sto šest a srdce se rozhodlo bubnovat jak to jenom de. "Můžeš se na mě spolehnout." Řeknu a usměju se. Pak se nakloním trochu blíž a řeknu: "Pro mě nikdy nebudeš démon v tom zlém slova smyslu, i kdyby ses přeměnila a šlehaly kolem tebe plameny vím že si to ty jenom se potřebuje uklidnit.. pro mě nejsi démon." Pak se nakloním ještě blíž jednou rukou se podepřu o deku a druhou jí dám za krk trošku si ji přitáhnu k sobě ale kdyby se bránila tak toho nechám. Pokud ne tak ji políbím na rty ale jenom krátce a pak se kousek odtáhnu a podívám se jí do očí.

Annie Gerardová - 23. listopadu 2012 22:48

Nový úkol,nový svět Jasně tihle studenti vypadájí chápavě a já mám možná štěstí.Nebo možná včera nevěděli kdo jsem,ale vidím jak některé udivilo že je bude učit duch.Nebo jsou jen vyjukani první den a následující dny se to změní.Ale aspoň že jsme si udělali jasno ohledně toho procházení skrz mně. Některým to je asi poněkud nepříjemné ano slyšela jsem že zvlášť některá monstra by mohla brát to že projdou duchem jinak. Odpovím na případné otázky a všimnu si studentky které žvýká.Nechám jí vyfouknout bublinu,ale ta praskne a rozstříkne se jí po obličeji.Ano neměla bych se tak chovat,ale tohle bude varování pro ostatní.Jak říkal Belarion,učitelé musí být silní aby žáky zvládly.Tuhle první hodinu se věnuju základnímu stavebnímu prvku v biologii a to buňce.Všimnu si že ta holka s bílými vlasy poslouchá hudbu,ale pokud mi dokáže odpovědět na to co se ptám tak je to v pořádku.Jinak hrozí že ikdyž máme biologii tak na jejich sluchátkách přesně ukážu proč jsou vlastně všechna tělesa přitahovaná ke středu země.Ale i přes to poslouchání hudby a kreslení zřejmě má docela přehled o tom co probíráme. Nejspíš má problémy s kluky nebo spíš s jedním.To bude asi on koho tam tak zapáleně kreslí.Já bych jí o partnerských neshodách mohla vyprávět. Následují dvě hodiny chemie,první hodinu ohromím studenty tím že nakreslím periodickou tabulku prvků během minuty a pak je nejspíš vyděsím když na ní poklepu zbytkem křídy a řeknu že se jí do příští hodony naučí. "Nebojte se začneme něčím jednoduším a to tím že existence hmoty zde je tvořena uhlíkem.A nejjednodušší sloučeniny jsou uhlovodíky.Ne uhlovodany jak si asi někdo z vás pamatuje.Uhlovodíky jsou organické sloučeniny,jejíž molekuly se skládají pouze z atomů uhlíku a vodíku.Tyto látky mají hlavní uhlíkový řetězec (takzvanou uhlíkovou kostru) na kterou jsou pak připojeny atomy vodíku.Nejjednoduššími příklady jsou metan,etan,propan a butan.Poslední dvě látky se často pužívají ve formě plynu třeba při řezání nebo sváření.Šejk v třetí řadě v pravo u okna.Co jsme říkala o čtení pod lavicí?Velký padišah chce nyní vědět co to jsou uhlovodíky." Dodám pak a po tlesknutí si složím ruce na prsou.Oslovený kluk sebou škubne chvíli přemýšlí,ale nakonec přece jen vykoktá správnou odpověď.Obě hodiny,ale proběhnou víceméně v klidu vlastně mně to až překvapí.Vím jaké jsou často potíže s obyčejnými studenty a zde to je umocněné na entou. Že by to bylo tím,že je první školní den?Nebo tím že měli předtím sebeovládání a tak se dost vyřádily? Ovšem zvoní,mé první tři hodiny skončí a mně se uleví. Tak Annie zvládla jsi to,moje první učení,hodina a studenti po smrti.A já to zvládla.Dala bych si panáka kdyby to bylo možné. Zavrtím hlavou a zatím co studenti se vydají na oběd já se přenesu na pláž a dívám se chvíli na moře. Moje první tři hodiny proběhly docela dobře.Nejsem taková optimistka abych věřila že to tak bude pořád,ale otázkou je co teď s volným časem?

Rheia Brannick - 23. listopadu 2012 23:10

soukromá zpráva od Rheia Brannick pro Pláž... Když mi řekně že pro něj nebudu nikdy čert z pekla, sklopím pohled. Jednou ano. Jednou se to změní. Až moc si uvědomuju jak je blízko. Nakloní se ještě víc. Když si mě k sobě přitáhne blíž, začnemi tlouct srdce jako na poplach a v podbřišku se mi rozdovádějí ti pitomí motýli, ze kterých se mi chce smát. Úplně ztuhnu neschopná jakékoliv reakce. Když mě políbí, pevně zavřu oči a nechávám je zavřené i když se odtáhne. Pak je otevřu a zjistím že se mi do nich dívá a co je důležitější, není nijak daleko. Co to děláš?! Nedělej to?! Víš co? Vnitřní hlásek je debil, kterého je třeba ignorovat, umlčím své svědomí. Tentokrát se k němu nakloním já a přitisknu své rty na jeho. Jednu ruku mu položím na rameno a druhou se opírám o zem. Pokud mi to dovolí, polibek ještě prohloubím...

Nargelas - 24. listopadu 2012 00:51

soukromá zpráva od Nargelas pro Pláž Opatrně jemně ji políbím a ona se nechá. Vychutnávám si to ten pocit je prostě něco zvláštního příjemného. Když se od ní nachvilku od táhnu a dívám se jí do očí začínám mít nachvilku pochyby ale pak ucítím ruku na rameni a ona mně začne líbat. Zavřu oči a nechám ji ať polibek ještě prohloubí. Krátce vydechnu, mezitím se nadechnu a pak se do toho vložím znovu. Nemyslím na nic jiného i v mysli si přehrávám to co se teď děje. Ta slast.. teplo její ruky..tohle... Při dalším výdechu jsem se trochu zasmál a vydechl, mezitím se mi v hlavě zrojil menší trošku zákeřný plán. Opřel jsem se do dalšího polibku stiskl jsem její horní ret mezi své a chvilku si to tak nechal a mezitím jsem jí přes ret jemně přejel jazykem z jedné strany na druhou. Pak jsem tak udělal i s jením spodním rtem. Nachvilku ji nechám nadechnout tak jako sebe a pak ji zase políbím. Byl jsem u ní tak blízko že jsem cítil i teplo z její tváře. Už jenom to mi dodávalo další pocit radosti a blaha.

Rheia Brannick - 24. listopadu 2012 10:58

soukromá zpráva od Rheia Brannick pro Pláž Když se zasmějě, chtěla bych se zatvářit překvapeně, ale tohle přání jaksi zanikne v dalším polibku. Pak začne dělat kraviny, nutno dodat velmi příjemné a krásné kraviny, s mými rty. Pochopím čemu se tak smál. Zmůžu se jen na tiché slastné zasténání. Mezi dalšími polibky se k němu nějakým způsobem, ani nevím jakým, přisunu blíž. Ruku kterou jsem se opíra mu dám kolem krku a tu, kterou jsem měla položenou na jeno remni zabořím do jeho bílých vlasů. Přitáhnu si ho ještě blíž a sama se k němu přitisknu. Něco se mi začne vkrádat do mysli i do těla. Je tak blízko! Ale mohl by být ještě blíž. Přitáhnu si ho ještě blíž ač už to víc nejde. Alespoň se k němu tedy natisknu celým tělem. Ještě blíž! Cítím horkost jeho těla která z něj sálá. Vnímám každý jeho dotek, každý pohyb, jako by to bylo to jediné na co se můžu, potřebuju, soustředit. Z jemného a opatrného polibku se stane tvrdý a mnohem vášnivější a živočišnější. Srdce mi tluče, dech nestíhá a on je tak blízko, že už to snad ani víc nejde. Dost! No tak přesaň! To stačí! Už zacházíš moc daleko! Ublížíš mu. Jemu i sobě! To přece nechceš! Začnou mě pálit oči a to zcela zastíní požitek z jeho blízkosti. Vím čemu tohle pálení předchází. Co když mu vážně ublížím? Dostanu strach. Odtrhnu se od něj, ale stále ho držím v objetí, a odvrátím hlavu tak, aby mi přes obličej spadly vlasy. Nechci, aby viděl, tu červenou v mých očích. Není hezká a je nebezpečná. Zrychleně dýchám. Snažím se uklidnit. Čím dříve budu klidná, tím dříve červená zmizí...

Nargelas - 24. listopadu 2012 12:24

soukromá zpráva od Nargelas pro Pláž Můj "plán" vychází a já se znova jenom uchectnu když sladce vzdychne. Pak se začne dít ale něco dalšího. Přisunuje se čím dál blíž až jsou naše těla uplně na sobě. Ucitím ruku jak se mi dere skrz vlasy a jenom vydechnu. Pak si mě přisune ještě blíž teď už cítím každý kousek její těla a jak se jí dme hruď. Nezvládal jsem dělat nic bylo to jako by si semnou jenom hrála. Tohle není dobrý něco se děje.. ale Začal jsem tušit že tohle už není ona. A já už se pomalu přestával ovládat došlo mi že ve mě začíná vítězit ta neutichající touha vlkodlaka. Zkusím se od ní odsunout ale hned se mi to nepovede nezvládám ani dýchat jak mě líbá uplně vášnivě. Naštěstí se pak trochu odtrhne ale pořád mě drží. Posunu se kousek dál ale sem pořád v jejím objetí. Snažím se to všechno rozdýchat a vidím jak si zakrývá oči skrz vlasy. "To nic.. prostě .. musíme být opatrní." Veděl sem že to co se stalo nebylo uplně v pořádku ale chtěl sem ji jenom utišit nechtěl sem jí nic vyčítat.

Rheia Brannick - 24. listopadu 2012 13:27

soukromá zpráva od Rheia Brannick pro Pláž "Já... mrzí mě to... že jsem to pokazila," řeknu stále ještě zastřeným hlasem a čekám až pálení v očích odezní. Cítím jak se navrací ta správná barva. Podívám se na něj a rozpačitě se usměju. Vymotám ruku z jeho vlasů a odhrnu mu pár pramenů z običeje. Pohladím ho po tváři a obejmu ho. Teď můžu buď utéct, nebo zůstat. Uteč! Utíkej! Pozná jaká jsi a ty budeš mít pokoj. Zamračím se a přitulím se k němu o něco víc. Jeho blízkost je... příjemná. Kéžbysme takhle tady mohli zůstat...

Nargelas - 24. listopadu 2012 13:51

soukromá zpráva od Nargelas pro Pláž Eh.. předchvilkou jsem se jí nemohl bránit měla mě pod palcem..a teď mám chuť ji chránit a utišit. "Ale no tak.. nic si nezkazila.. prostě sme to neodhadli.. a já sem tě moc provokoval." Povolí ruku z mých vlasů odrhne mi pár vlasů z tváře a může vidět tmavě zelené oči ve kterých se teď zračila něha. Když mě obejme jemně ji taky chytnu kolem ramen a dám jí polibek do vlasů. "Nějak to spolu zvládneme." Najednou jsem si uvědomil tu silnou vůni síry kterou jsem měl po celém těle nějak jsem nechápal že jsem to začal vnímat tak až teď ale jenom sem trochu potřepal hlavou a nechal to být. "Bude to v pohodě uvidíš." Řeknu znovu jí dám polibek do vlasů a držím jí v obětí. Pak začnu přemýšlet jak se to vlastně takhle mohlo zvrhnout. Hmm.. jak to že sem toho udělal tak moc?.. vždyť já ji přece chtěl jenom políbit.. a vydět reakci.. popřípadě ještě jednou .. ale tohle? Cítil jsem to podivné mravenčení v kostech jak před přeměnou i teď ale nevěnoval jsem tomu pozornost. Do teď mě vždycky její dotek přece uklidnil.. nic se neděje. A tak tam zamyšlený sedím a držím ji.

Ředitel - Grim Reaper - 24. listopadu 2012 13:55
	Je tu jedna zpráva pro studenty 1.Ra - odpolední vyučování odpadá. Studenti ve skupině 1.Rb však pokračují v učivu odpoledním vyučováním a to tělocvikem. Ten vede Gorgon Bloodhoof - bezhlaví jezdec.

Rheia Brannick - 24. listopadu 2012 15:18

soukromá zpráva od Rheia Brannick pro Pláž Objímali jsme se. Nic víc. Byla jsem spokojená a v tu chvíli jsem k životu víc nepotřebovala. Ale všechno hezké jednou končí. Jemně jsem se odtáhla a zadívala se mu do tmavě zelených očí a chtěla něco říct. Otevřela jsem pusu a zase ji naprázdno zavřela. Co bych asi jako měla říct? Když mu řeknu že ho muluju, ještě mi uteče a cokoli jiného by bylo nepřijatelné. Prostě jsem na něho zírala zbavená slov. Proč si až teď všímám jeho rtů? Mám ho znovu políbit? nebo neriskovat? Co mám dělat? Začínám panikařit a nervózně se koušu do rtu. Má tak krásné oči... Chtěla jsem ho už pustit, ale... Dlaní jsem přejela po jeho ramenou, postupovala přes hrudník s rýsujícími se svaly až na břicho. Sledovala jsem toužebně svoje ruce. Když jsem přešla na břicho, trošku jsem se zamračila. Moc dobře jsem věděla, že to nemůžu nechat zajít dál. Jenže co teď? Nemůžeš se od něj jen tak odtáhnout. Zvedla jsem k němu hlavu a zadívala se mu do očí. Pomoz mi!

Dino *Vox* Kitsune - 24. listopadu 2012 15:32

To se to táhne Každá hodina to samé. Prvních deset minut učitele poslouchám, potom vypínám a začínám si kreslit do sešitu. Občas kouknu co dělá Nikko a občas se kouknu na učitele, ale nijak moc ho nevnímám. Přestávky trávím tak, že jen ležím z hlavou položenou na lavici a nic nedělám. Poslední hodinu před obědem už jen čekám na ten zvonek. Jídlo, jídlo, jídlo, jídlo, jídlo,... To je to jediné co mi běhá v hlavě. Naznačují tomu i obrázky co maluji, samé jídlo. Né že bych byl nenažraný, ale prostě do sebe potřebuji něco dostat. Sedím a sedím. To nekonečné čekání mě ubíjí. Nejradši bych se zvedl a šel něco sníst. A pak,... ten krásný zvuk. Konec hodiny, ale ještě lepší je,...jídlo! Okamžitě se zvednu a vyběhnu ze třídy. Je mi jedno jestli po mě učitel něco chce, já mám hlad. Doběhnu do jídelny, seberu tác a začnu si nandavat jídlo. Vezmu si salát, hranolky, sirové maso (to ty šelmy ve mě), velkou hromadu zákusků a k pití si vezmu velkou,.. obří colu. Sednu si k nějakému stolu, je mi jedno kdo tam sedí, teď myslím jen na to jídlo. Pustím se do toho a během chvilky je hotovo. Všechno je pryč. Tak se rozhodnu si dát ještě jedno kolo. Potom co sním i tohle, odnesu tác a jdu zpátky do třídy. Jako obvikle si sebou nesu něco co mohu sníst později. Dojdu do třídy a kouknu se na rozvrh na nástěnce. "Tělocvik... Prosím ať hrajeme basket." Řeknu si pro sebe potichu. Doufám, že se mé přání splní... Jsou na škole i džinové? Sednu si do lavice, vyndám sluchátka z kapsy a začnu poslouchat. Kéž by jsme měli tělocvik společně z holkama... Sakra, pokud tu někdo čte myšlenky, tak si o mě myslí, že jsem perverzní.... Aha, to slyšel taky. Tak jinak... Zdravím, to máme dneska ale hezké počasí. A nikdo mi nelezte do hlavy, sám tam mám dost velkej bordel. Mluvím v duchu asi k neexistující osobě a přitom dál poslouchám hudbu. Když má za chvíli začít tělocvik, jdu na místo. Potom co tam dojdu, si jen sundám mikinu a jsem připraven cvičit. Když přijde, tedy přijede náš tělocvikář, nemůžu z ně spustit oči. Mazec. Bezhlaví jezdec. Teď už jen čekám, co se bude dít dál.

Nargelas - 24. listopadu 2012 15:39

soukromá zpráva od Nargelas pro Pláž Nějakou dobu jsme prostě zůstali v příjemné obětí. Pak se odtáhne a já sleduju že ji něco trápí kouše se do rtu. Co to na mě zase vymýšlíš ty pokušitelko? Ucítím ruku jak projíždí přes můj hrudník dlaní a jenom pomalu se zastavuje na břichu. Vdzychnu. Bože.. jak mám asi odolat tomuhle.... ne klid víš co se málem stalo předchvilkou.. ale tohle... Zadívala se mi do očí, nevěděl jsem jestli se mi zrovna v nich zračil chtíč který vemě takhle probouzela nebo ne nicméně jsem se ještě probral dřív než šelma vemě kterou obsahoval vlkodlak. Jemně jsem jí vzal ruce do svých dlaní stiskl je a dal si je k ústům kde jsem na nich zanechal polibek. Pak jí chytnu hlavu do dlaní levačkou jí zastrčím pramen vlasů za ucho tak že jde celé vidět. Políbím jí na tvář a pak něžně pomalu na rty.. pak znovu. Nakonec si opřu svoje čelo o její pokřiveně se usměju a zasněně vzdychnu při čemž se jí dívám upřeně do očí. Nádherná .. prostě nádherná.. ale dává to smysl přece jenom původně byli andělé.

Rheia Brannick - 24. listopadu 2012 15:52

soukromá zpráva od Rheia Brannick pro Pláž Vzdychnul. Ten zvuk se mi líbí. Nevím jestli moji tichou prosbu zaznamenal, ale vzal mé ruce do svých a pak je políbil. Jen jsem an to zírala. To se ještě dneska dělá? Zastrčí mi vlasy za ucho a nejdříve mě políbí na tvář, ale pak na rty. Opře si čelo o to mé a zadívá se mi do očí. Na nic se nezmůžu a mám pocit, že teď bych si nevšimla ani toho, kdyby se kolem nás shromáždila celá škola. Na tváři má ten jeho pokřivený úsměv. Zvednu ruku a opratrně přejedu prsty přes jeho usmívající se ústa. "Tenhle úsměv ti moc sluší," zašeptám. Bojím se abych neporušila to ticho co všude kolem panuje. Usměju se a polibek mu vrátím.

Nargelas - 24. listopadu 2012 17:37

soukromá zpráva od Nargelas pro Pláž Tenhle mi sluší.. heh Chtěl jsem něco namítnout ale umlčela mě dalším polibkem. "Tobě to sluší pořád." Nemůžu si odpustit poznámku a umlčím jí dalším polibkem. Začal jsem mít pocit že už neexistuje jiné místo než tahle pláž. "Chtěl bych se o tobě dozvědět víc. Třeba jakou hudbu posloucháš nebo tak něco.. hm? Zakončím větu tak aby to nakonec byla otázka teď si oddělám čelo z jejího a trošku se odtáhnu ale pořád u ní zůstávám blízkou moje tvář kousek od její. Když by se naklonila tak zase skončíme v dalším polibku. Prohrábnu si rukou ofinu a podívám se na ni znovu teď celkově když jsem se jí tak dlouho díval jenom do očí pořád nějak nedokážu věřit že je tu semnou. Ale je tu a to je hlavní. Spokojeně se usměju.

Kay - 24. listopadu 2012 17:49

Perverznost..... Sendviče jsem už dávno snědla a teď jsem se prostě válela v trávě, která po pár centimetrech přecházela v písčitou pláž. Ale znáte to, prostě i když vás jindy oblíbená věc zabaví na celý den, jsou ale i dny, že vás přestane bavit po několik okamžicích. Můj citlivý sluch zachytí, že pár desítek metrů ode mě, za spoustou keřů a jiného zeleného někdo je. Trochu začichám ve vzduchu. Fuj, ta demoholka s krvelačným kámošem. Ovšem co následovalo potom překvapilo i mě, protože jsem dostala totál mogorský nápad, že se podívám co tam dělaj. Když jsem je našla, skryla jsem se křoví, nemohl mě zahlédnout, protože mezi námi bylo asi dvacet nebo třicet metrů. Chvíly jsem za křovím čekala co bude a voni se začali cucat! Blééééééééééé, chtělo se mi zvracet! Otočila jsem se na podpatku a běžela pryč. Avšak v koutku duše jsem tak trochu tesknila. Dorazila jsem k budově pro tělák a jiné věci. Ozíval se z ní hluk, tak jsem se chtěla podívat, co se tam děje a jestli se pokochám pohledem na nějaké sexy kluky. Jelikož byla okna trochu výš než byla moje výška potřebovala jsem na něco vylést. Blízko byl strom. Supr. Vylezla jsem na něj, jako cvičená opice a skryla se za větvemi. Bezhlavec mazec! Učitelé na téhle škole jsou fakt bomba!

Rheia Brannick - 24. listopadu 2012 18:13

soukromá zpráva od Rheia Brannick pro Pláž Mě to sluší pořád? V duchu si odfrknu. To určitě. Chci něco namítnout i nahlas, ale bohužel se mi nedostane možnosti. Chce o mně něco vědět? V hlavě se mi začne rodit šílený plán. Potutelně se usměju když si představím následky. Z praktických důvodů ho tedy okamžitě zavrhnu. Prohlíží si mě. Stačilo by tak málo a byli by jsme zase na sebe nalepení. Trošku se odsunu a lehnu si. "Něco o mně? Nevím, hudbu... neposlouchám přímo nějaký styl, ale vadí mi taková ta uřvaná a taky zrovna nemusím dechovku." nakrčím nos ale hned se na něj zazubím. "Mám ráda zvířata... teda ta co nepáchnou a taky kytky. Pampelišky." Chytím ho za ruku. Z nevysvětlitelného důvodu potřebuju cítit, že tu je. "Nesnáším zelenou a růžovou barvu. A..." Říct, neříct? Budu toho litovat, nebudu toho litovat?

Nargelas - 24. listopadu 2012 18:37

soukromá zpráva od Nargelas pro Pláž Když se kousek odsune a natáhne se taky se natáhnu ale na jeden bok a opírám se loktem o deku. Pak začne mluvit a mezitím mě chytne za ruku. "Pampelišky?" Nevím proč trochu mě to rozesměje a pak se zasekne a nepokračuje. "Hmm a co ještě?" Začnu přemýšlet jak tam tak leží jestli ji nutit nebo to nechat být. V hlavě se mi rodil šílený plán ale zatím sem to nechal pro jistotu být. Chtěla něco říct ale co? .. no ona mě nenutila nebudu nutit já ji.

Rheia Brannick - 24. listopadu 2012 18:45

soukromá zpráva od Rheia Brannick pro Pláž A? A co jako?! No teď to už musíš vyklopit. Když já nechci... Jednou mu to budeš muset říct. Jenže teď není vhodná doba. A ty si myslíš, že na to vhodná doba někdy bude? "...já... no já... ty..." Skryju obličej do dlaní. A jak mu to mám podle tebe říct? Hele sorry ale ještě jsem v životě s nikým neměla sex a tohle byly moje první polibky?! Vždyť se mi vysměje do obličeje! Lepší teď kdy tě to nezklame tolik jako potom. "... ještě nikomu... nikoho před tebou jsem ne-to... neměla." zahuhlám přes dlaně a čekám na moment kdy se začne smát a já budu moct s pláčem utéct. Tvář mám stále zakrytou a oči zavřené v očekávání výsměchu.

Nargelas - 24. listopadu 2012 19:38

soukromá zpráva od Nargelas pro Pláž Huh co ? Nechápavě čučím když si schovává obličej do dlaní a pak něco říká. moment co? A pak mi to nějak tak dojde. Eh.. tohle tema.. tohle myslela. "No .. víš já zrovna taky ne." Cítil jsem jak se mi někde hluboko v žaludku hodně ulevilo. "Vlastně si mě tím aj tak trochu potěšila... já totiž než se zemně stal vlkodlak sem se celkem stranil lidí.. a potom.. no to je jedno." Na tváři mi zůstal mírny usměv. Nakonec se nad ni nakloním rozhrnu jí ruce a znovu ji políbím.

Rheia Brannick - 24. listopadu 2012 19:46

soukromá zpráva od Rheia Brannick pro Pláž On taky? Žeby jsme toho měli společného víc než jen to, že se neumíme ovládat? Paráda. Sundá mi z obličeje ruce a políbí mě. Bez rozmýšlení mu omotám ruce kolem krku a přitáhnu si ho. Přeruším polibek a spokojeně se usměju. "Abych nezapoměla, bojím se pavouků a všeho co má více než čtyři nohy a více než dvě oči..." prohlásím s vážnou tváří ale pak se rozesměju. "A teď mi o sobě řekni něco ty..." usměju se a zvědavě si ho začnu prohlížet.

Nargelas - 24. listopadu 2012 20:17

soukromá zpráva od Nargelas pro Pláž "Hmm tak hudbu mám rád hlavně rock a metal ale jinak si moc nevybírám co nemusím tak akorát snad dub step... to fakt ne a ty moc ukřičené už vůbec, z barev nemusím třeba žlutou ale preferuju modrou zelenou tmavě červenou a fialovou." Nechávám si její ruce omotané kolem krku a zase nahodím ten pokřivený úsměv. "A hmm pavouky taky nemusím." Pak chvilku přemýšlím co všechno mám ještě říct chtěl jsem se vyhnout tématu ze včerejška aspoň teď když nám bylo tak dobře. "No.. a můžu se flákat ve většině předmětů až do druháku."

Rheia Brannick - 24. listopadu 2012 20:36

soukromá zpráva od Rheia Brannick pro Pláž "Fialovou a modrou mám taky ráda..." zasněně sleduju jeho krásný pokřivený úsměv. "Do druháku? Ty můj chudáčku." přitáhnu si ho a dám mu rychlou pusu. "Já až do... no střední mám za sebou tak osmkrát z toho třikrát jsem ji na začátku proflákala a propadala jsem." prozradím mu s úsměvem. "Ale pak už jsem se učila, takže bych teoreticky měla všechno co budeme probírat umět." křením se dál a prohlížím si jeho obličej. Chci si ho pamatovat.

Nargelas - 24. listopadu 2012 21:38

soukromá zpráva od Nargelas pro Pláž "Hmm tak středoškolskej odpadlík a to hned několikrát heh?" Řeknu a zakřením se. "Tak to mi ve třeťáku budeš radit s testama co ty na to?" Hmm tolik let a nikoho si za tu dobu nenašla? to je skoro jak nějaká pocta.. heh 70 let a ona si vybere mě? Na tváři se mi objeví hodně udivený víraz nachvliku. Ale už se nad ní nenaklaním a zase se opřu o bok a pak si normálně lehnu na záda. "No uvidíme jak to bude probíhat tady.. rozhodně teda vidím poprvé že by nás duch učil chemii a biiologii."

Rheia Brannick - 24. listopadu 2012 21:52

soukromá zpráva od Rheia Brannick pro Pláž Zamyslí se, zatváří se trošku udiveně a pak si lehne na záda. Přetočím se na bok a rukou si podepřu hlavu. "Já ti budu radit u testů?" zeptám se rádoby překvapeně a sleduju jaká bude jeho reakce. Pak se rozesměju. "To víš že jo, ty můj vlku." Dám mu pusu na tvář, pak se postavím a protáhnu se. Toužebně se zahledím na vodní hladinu a pak se šibalsky zakřením na Nargelase. Natáhnu k němu ruku. "Tak pojď." Pokud mou ruku přijme, vytáhnu ho na nohy a zamířím k moři. Stoupnu si tak aby mi omývala kotníky. Pokud Nargelas ve vodě nebude, se štěnečím pohledem ho poprosím ať jde ke mně a když bude ve vodě se mnou, vezmu ho za ruku. "V jak moc velké zimě musíš být abys nastydnul?" zeptám se úplně nevinně.

Nargelas - 24. listopadu 2012 22:21

soukromá zpráva od Nargelas pro Pláž Natočím hlavu na stranu když dělá že mi nebude radit u testů a já udělám obličej že jí to veřím a nahodím zděšený výraz a pak se rozesměju. Pak ucítím teplo rtů na své tváři což mě zase potěší, vidím jak se zvedá a natahuje ruku. Natahánu se a chytnu se její ruky přičemž se zvednu ze země. Když vidím jak jde dovody chvilku váhám ale stejně du nakonec za ní. V žabkách mi voda moc nevadí z prvu zastudí ale nakonec je mi to jedno. "Uh ani nevím.. vím že se léčím rychleji a jenom tak nějaký chlad mě nerozhází proč se ptáš?" Teď mám na tváři uplně zmatený víraz a nechápu o co jí jde. Nicméně stejně mi blízkost u vody až tak moc nelahodí. Když už tak už tak nějakou vodu hezky v tropech.

Rheia Brannick - 24. listopadu 2012 22:46

soukromá zpráva od Rheia Brannick pro Pláž a VODA Takže voda mu nevadí, kdyby nastydnul, vyčíat sito nebudu několik let a hloubla tu není. Přejdu a otočím nás tak aby byl Nargelas zády k vodě. Jednu ruku mu položím na bok a druhou za krk. Jemně si ho přitáhnu a políbím... jako omluvu. Přesunu ruku z boku najeho hrudník a polibek přeruším. "A jak moc ti vadí kompletně mokré oblečení?" zašeptám mu do ucha. Vypočítavě se usměju a strčím do něj. Sleduju jak padá do vody. Rozesměju se. Hodně vesele a malinko provinile. Tohle si slíznu a pořádně. I tak se směju dál.

Nargelas - 24. listopadu 2012 23:01

soukromá zpráva od Nargelas pro Pláž, its a trap! Když mne přitáhne a políbí zase mě to omámí, ostatně tak jako pokaždé do teď. Pak přesouvá ruku z pasu na hrudník a já nachvilku nechápavě zvedám obočí ale pak mi to dojde. Už padám dozadu jenže moje reflexi sou rychlejší, vidím ten pobavený výraz ale nahodím uplně zlomyslný škleb protože moje ruka vystřelí a misto abych řešil dopad ji chytnu za ruku kterou mě žduchla do vody. Když už tak poď semnou cha! Pak už dopadám do vody. Není mi to uplně přijemné ale nakonec mi to nevadí když vidím jak padá vedle mě a objeví se další cákání. Zvednu se jenom do kleku a rozesměju se. "Cha to víš že jo! Tak lehce ti to neprojde." Řeknu a ještě po ní několikrát cáknu vodou.

Rheia Brannick - 24. listopadu 2012 23:14

soukromá zpráva od Rheia Brannick pro Voda... voda Když mě stáhne sobou do vody, vyjeknu překvapením. Pomstu jsem čekala ale tak rychle? Okamžitě jsem moká od hlavy až k patě a prskám kolem sebe vodu. Když vidím, že Nargelas klečí, alespoň si sednu a rozesměju se. "To jsem ani nečekala..." Když po mě začne cákat vodu, zdatně mu to oplácím ale po pár šplouchnutích už se jen kryju rukama. I tak je mi to houby platné. "Dobrý dost! Příměří!" navrhuju se smíchem.

Nargelas - 24. listopadu 2012 23:29

soukromá zpráva od Nargelas pro Surrender? "Takže surrender?, to je jedna moc pěkná písnička od jedné kapely." Řeknu a usměju se a mezitím přestanu šplouchat. Košili jsem měl promočenou tak že mi skrz ni šlo vidět uplně. A kraťasy na tom byly hodně podobně. Že ji muselo napadnout zrovna tohle. Zvednu se na nohy a pomůžu i jí zaroveň na nohy přitáhnu si ji v pase a políbím ji zase na rty. "Měli bysme se usušit a nebo převléct.. a případně bysme si mohli skočit i na něco k jídlu co říkáš?" Zeptám se s úsměvem ale když vidím že i jí hodně prosvítá oblečení nevím jestli se mám dívat jinam nebo se začít červenat. No to se ti povedlo.. ale byl to její nápad. Rači jsem se nachvilku otočil a doufal že si na sebe vyčaruje aspoň nějakou deku aby se zakryla.

Rheia Brannick - 24. listopadu 2012 23:43

soukromá zpráva od Rheia Brannick pro Konec srandy Vytáhne mě na nohy. Pak aleudělá něco co bych fakt nečekala. Ne v téhle chvíli, kdy chci začít dost sprostě nadávat, že jsem mokrá. Ani nestačím otevřít pusu a on si mě přitáhne a zase mě políbí. Trošku se mi zamotá hlava. Neprotestuju. Stejně by to nemělo význam. Ne pro mě. "Asi jo," odpovím stále trošku zasněně s úsměvem. Když si všimnu, že neví kam s očima a dokonce se i trošku červená smiluju se nad ním. Dám mu ještě jednu pusu a pak ho táhnu za ruku z vody. Na břehu zhmotním dvě tmavě modré osušky. Jednu mu podám a do druhé se zabalím sama. Deku na které jsme leželi pošlu do jiné dimeze. Pak ho chtím nejistě za ruku. "Půjdeme?" zeptám se a zvědavě si ho prohlížím.

Nargelas - 25. listopadu 2012 00:14

soukromá zpráva od Nargelas pro Zase pláž a cesta dál Deka zmizí a objevujou se osušky nadšeně si ji na sebe hodím. Není mi sice nějak extra zima ale stejně jsem měl radši teplo. Když mi nabídne ruku chynu ji a rozdejeme se kupředu. Nevím proč se na mě tak zvědavě kouká ale nakonec to nechám být. "Skočíme si na něco na jídlo? Mohli bysme si to vzít sebou kdyžtak a někde si sednout." Navrhnu když mě to zrovna napadne. Měl jsem celkem dost velký hlad ale veděl jsem že to bylo tím jak sme blbi a taky tím že jsem měl ráno jenom snídani. No jenom... to se zase říct nedá. Jsem rád když cítím teplo její ruky, a než dojdeme ke škole tak už ani nepotřebuju osušku takže jí ji podám zpátky aby ji mohla rovnou nechat zmizet. "Díky." Řeknu prostě a usměji se na ni.

Nanae *Wolfy* Bonuru - 25. listopadu 2012 10:11

Hodina odpadá Když se dozvím, že nám sebeobrana odpadá, spokojeně vyjdu pryč. Tak nějak všichni se už někam rozeběhli, tak je napodobím a jdu také pryč. Vracím se do školy, dojdu na pokoj a usadím se na postel. Nějakou dobu přemýšlím, co dělat, když mám až do večera volno. Pak mě to najednou trkne. Popadnu telefon, sluchátka a tašku s dlouhou saténovou sukní na břišní tance a musím se usmát. Do sukně se obléknu a vyjdu z pokoje, přičemž doufám, že nikoho nepotkám. Taky že ne, mám kliku. Ze školy vyjdu tak nenápadně, jak jenom dokážu a jakmile se dostanu z nejbližšího okolí školy, rozeběhnu se směrem k místu, kde jsem byla první večer, co jsem se sem dostala. dojdu k prolézačkám a popojdu ještě o kousek dál. Za těch pár stromů, co tu rostou. Jdu ještě několik metrů a dojdu na nějakou menší "louku". Ujistím se, že tu nikdo není, pustím do sluchátek Sherian (osmiminutová sestava, ze který mi právě teď pomalu hrabe :D), zavřu oči a pomalu se začnu pohybovat, jak nás to učili na hodinách. Po Sherian následují další sestavy (Maxum, Ibrahim, Sting, So ya so, Faudel a další), které si taky po delší době opakuji.

Rheia Brannick - 25. listopadu 2012 10:42

soukromá zpráva od Rheia Brannick pro Cesta a jídelna a pokoj "Můžeme," kývnu na souhlas. Něco bych si dala, alespoň jabko nebo nějaké ovoce. Celou cestu mě drží za ruku a já se trošku uvolním. Pro sebe se usměji. Měla jsem obavy, že nebude chtít aby se to vědělo. Zbytečně. Zedívám se na něj a usměju se. Jdeme v tichosti a mě to vlastně stačí. Až teď si uvědomuju, že nápad se strkáním se vzájemně do moře nebyl až tak dobrý. Sůl a písek mě škrábou po celém těle. Chci sprchu! Ale v zájmu jídla se jí vzdám. Podává mi osušku. Už je suchý a já vlastně taky. "To nestojí za řeč," prhlásím a nechám je obě zmizet. Oplatím mu úsměv. Vydáme se k jídelně. "Do háje pekelnýcho, to se mi snad jen zdá," zakleju, když zjistím, že jídelna je už zavřená. Moje druhé já jásá. Bude sprcha, bude sprcha! Bezděky se trošku ošiju abych zmírila škrábání. Marně. "Potřebovala bych sprchu. Můžeš jít se mnou a počkat na mě, jestli chceš?" Na konci se mi nějak zvedne hlas takže to vyzní jako otázka. Pokud se rozhodne se mnou jít, chytím ho za ruku a povedu ho na svůj pokoj. Pokud ne políbím ho a rozběhnu se směrem na intr.

Nargelas - 25. listopadu 2012 10:52

soukromá zpráva od Nargelas pro Doháje. Povede se nám dojít až před jídelnu jenom proto abysme zjistili že je zavřená. "Hmm." Zamručím na hlas pak uslyším klít Rheiu a musím se usmát. "No já si skočím taky do sprchy." Absolutne se mi totiz nedarilo zbavit písku z noh a už mě to začínalo štvát. Dojdeme před intr tam mě políbí a já ji polibek oplácím ještě než se rozejdeme každý do svého pokoje tak řeknu. "Kdyžtak se pak zase srazíme venku ale myslím že nejpozděj v jídelně. A kdyby něco tak si tě se svojím čenichem vystopuju." Řeknu nachvilku se zatvářím naprosto vážně ale pak se rozesměju mávnu jí rukou a odcházím na svůj pokoj. Ani nevím proč ale sotva zmizím za první roh kdy mě nikdo nevidí mám chuť běžet a jsem plný energie a tak se rozběhnu a schody beru po čtyrech. Až se pak takhle dostanu do svého pokoje.

Rheia Brannick - 25. listopadu 2012 11:11

Do pokoje a zpátky Když odejde, mám pocit, že se mi samým blahem podlomí kolena a usmívám se jako debil. Nepříjemné škrábáni mi ale připomene, že jsem chtěla zalézt do sprchy. To mi ale nebrání v tom abych se do pokoje doslovně ploužila s připitomnělým výrazem v obličeji, který mi zůstává i když už nahá lezu do sprchy. Samozřejmě jsem v takovém stavu šáhla po špatném kohoutku a pustila na plného studenou vodu která mě dokonale probrala. párktát sprostě zanadávám a pustím teplou.Rychle ze sebe smyju písek a sůl, osuším se a převléknu. Navlíknu si velmi barevné šortky a temně moré tílko. Umyju si zuby a přemýšlím co dál. Mám už jít? Bude už čekat nebo budu čekat já? Nebo se potkáme na půl cesty? Při přemýšlení si obuju sandálky na nízkém podpatku a vyjdu z pokoje. Tohle je poprvé co se někam opravdu hodně těším... usměju se pro sebe a už sprinuju před intr. Posadím se na lavičku a zavřu oči. Vychutnávám si vánek který mi suší vlasy a myslím na něho.

Nargelas - 25. listopadu 2012 12:31

Pokoj and way back Doslova doletím do pokoje zavřu dveře a trochu se po nich sesunu. Heh ty vole.. tohle je prostě super.. Sundám ze sebe pomalu oblečení a ploužím se do koupelky. Pustím si příjemně teplou vodu opřu se čelem o kachlíky a nechám po sobě téct vodu. Nějakou chvilku tam takhle bezmozku a uplně mimo se zavřenýma očima stojím opřený o zeď. Pak se do umývám. Vlasy si jenom rychle projedu ručníkem takže je to rozčepíří ještě víc do všech stran. Osuším se a zase si obleču hawaiskou košili. Ani nepřemýšlím a vyrazím rychlejším krokem ven před intr. A už ji tam vidím sedět na lavičce. Zašklebím se spokojeně pomalu dojdu kousek za ni stoupnu si trochu bokem a pronesu. "Čekáte na někoho slečno? Rád bych se k vám posadil jestli je vedle Vás volno."

Rheia Brannick - 25. listopadu 2012 14:30

soukromá zpráva od Rheia Brannick pro Spolu Když se za mnou ozve Nargelasův hlas, trošku se leknu. Otočím se na něj a nejsladčeji jak to dokážu se usměju. "Ano čekám. Ale už má zpoždění pět minut," zahledím se na neexistující hodinky na své ruce. "Klidně si přisedněte." Ukážu na volné místo na lavičce. Počkám až se posadí, opřu se o něj a hlavu mu položím na rameno. Jednu ruku mu položím na hrudník a druhou mu dám zezadu kolem pasu. Vzhlédnu k němu. "Co byste chtěl dělat, pane?" zeptám se ho a ještě víc se k němu přitulím.

Ředitel - Grim Reaper - 25. listopadu 2012 14:35

Kal Při cestě na školu jsi se lehce přepočítal a místo první den školy, jsi přijel až na třetí. Ovšem nic moc se zatím nestalo, nejsi totiž jediný. Několik studentů, s sebou ještě táhne kufry a batohy a na lodi se snaží zapamatovat celý komplex školy, včetně svého rozvrhu a jiných věcí. Tvá cesta lodí byl celkem poklidná, i když to vypadalo, že se cestou na moři každou chvíli rozprší, když jsi ale vystoupil na molu školy, počasí jakoby se okamžitě změnilo. Po těžkých dešťových mracích nebylo ani památky. Bylo sice trošku šero, ale za to mohla esence ředitele školy, protože ať se to někomu líbilo nebo ne, je to prostě Smrt. Rozešel jsi se přímo k budově internátu, jelikož jsi studovat přílohu v dopise, věděl jsi přesně kde je. Na recepci tě čekalo malé nemilé překvapení - recepční internátu Hydra s osmy hlavami - nějakej chytrák, jí zase dvě buď urazil nebo nějak usekl. Samozřejmě jako vždy byli neustále v sobě, hádali se úplně o všechno. Zázrakem se ti podařilo získat klíč od svého pokoje a vydal jsi se do třetího patra, na křídle pro chlapce. Rodiče byli iniciativní a zařídili ti pokoj s příplatkem(viz homapage). Když jsi vybalíš a trochu se tu ubytuješ vydáš se ven, máš tu smůlu, že už je po obědech, takže musíš vydržet do svačiny, která je okolo čtvrté. Rozhodneš se jí projít. Jsi sice temný elf, nicméně jistý cit pro přírodu ti stále zůstává, i když není tak velký jako u normálních elfů. Míjíš budovu, ze které se ozívá hluk - budova pro tělocvik a sebekontrolu v praxi. Za ní se rozkládá něco co připomíná malý les, který se táhne až k pláži. Tvým smyslům neunikne to, že se na větvy stromu, který se téměř dotýká budovy tělocvičny, sedí lehce nešikovně zamaskovaná dívka, vlastně byla by dobře zamaskovaná, ale bílé vlasy jdou těžko zakrýt zelení listů. (Nechávám na tobě jak zareaguješ, jestli se jí rozhodneš oslovit, nebo prostě půjdeš dál)

Nargelas - 25. listopadu 2012 15:20

soukromá zpráva od Nargelas pro Lavička "Oh pět minut.. no co se dá dělat čas šíleně letí." Odpovím a oplatím jí sladký úsměv když mi naznačí že si mám sednout vedle ní. Spokojeně odychuju když se ke mě přitulí a pak se zeptá co teď. "No .. s takhle příjemnou společností je mi celkem jedno co se bude dít dokud mne budete doprovázet." Chvilku zapřemýšlím a pak mě něco napadne. "Mužeme chvilku posedět ještě tady.. pak bych se prošel dokud nebude večeře a navečer bysme se mohli připojit k ostatním ve společenské místnosti ještě sem tam nebyl. Co Vy na to?" Nemůžu si odpustit tu narážku a tu hru na vznešené lidi.

Kaledor - 25. listopadu 2012 20:48

Škola Sice jsem díky své chybě přijel do školy o dva dny později, ale zatím to vypadá, že s toho nebudu mít žádné problémy. Čekal bych, že na lodi budu sám, ale jak se zdá, tak je tu pár studentů semnou. Cestou lodí si pročítám dokumenty, které jsem od školy dostal a pokukuji po obloze, která vypadá, jako kdyby se měl strhnout déšť. Jakmile ale vystoupím na molo, tak se počasí rozjasní a po dešťových mracích není ani památky. Jakpak asi dosáhly toho, že tu mají pěkně? Možná za to může ta bariéra kolem ostrova. Chvíli nad touto změnou počasí přemýšlím, ale hned s tím přestanu. Přece jen mám něco důležitějšího na práci a tím je najít svůj pokoj. Vezmu si svoje věci a sebejistě se vydám ke chlapeckému internátu. Když tam dojdu, tak zjistím, že jako recepční tu zaměstnali Hydru. Toto by bylo v pořádku, kdyby se jenom všechny ty hlavy nehádaly a já mohl dostat svůj klíč od pokoje. Po chvíli dohadování se mi snad zázrakem dostane do rukou klíč, který jsem chtěl a já se urychleně vzdálím. Přivolám si výtah a dojedu až do třetího patra. Dojdu ke svému pokoji a po otevření zjistím, že mi rodiče zaplatili dražší ubytování. Vejdu dovnitř, dveře za sebou zavřu a začnu si svůj noví domov prohlížet. Není to tu vůbec špatné. S tím, co vidím, jsem spokojen, a proto se pustím do vybalování věcí. Začnu ale pouze se sportovní taškou a kufr si nechám na později. Po uložení věcí se rozhodnu dát si sprchu a převléct se do něčeho nového. Konečně si budu moct nosit, co zrovna chci a nebude to jak doma, kde mi o mém oblečení rozhodovalo služebnictvo. Vylezu ze sprchy a obleču si rifle s černým trikem. Rozhodnu se, že si to kolem obhlédnu a mojí první zastávkou je jídelna. Tam ale zjistím, že už je dávno po obědě a další jídlo bude až svačina. No co, hlady snad nepojdu. Řeknu si, že by nebylo na škodu se ještě projít a vyjdu ven. Dojdu až k budově, ze které se ozývá nějaký hluk. Ten mě ale nezajímá a vykročím k malému lesíku, který se rozkládá za ní. Na jednom ze stromů blízko tělocvičny si všimnu dívky, co se asi snažila vypadat nenápadně. Do určité míry se jí to povedlo, ale v tom, aby splynula a nešla vidět, jí bránili její sněhobílé vlasy. Rozhodnu se jí nějak na svou přítomnost neupozorňovat a jdu dál. (Kdybys jsi chtěla mě všimnout, tak uvidíš pod sebou pohledného mladého elfa s bílými vlasy a tmavou kůží. Výšku má okolo sto osmdesáti centimetrů a má na sobě rifle s černým tričkem.)

Kay - 25. listopadu 2012 21:08

Perverznost pokračuje..... Sedí, nebo jsem spíš v takovím polodřepu a snažím se najít to správné místečko, na kterém bych viděla dobře, co v tý tělocvičně dělají. Jde mi převážně o kluky, kteří kromě dvou nebo tří jsou nic moc. Snažím se mít v zorném poli všechny tři - jeden byl asi upír, ti jsou vždycky k sežrání, další vypadal jako indián, zřejmě má nějakou zvířecí stránku, ale ty dlouhé černé vlasy byli k sežrání, a ten třetí měl sice dva rohy, co mu vyrůstali z rozmezí čela a vlasů, ale i tak byl taky k sežrání. Vím, trochu zvláštní choutky, ale já jsi tak nějak nevybírám. Pokud má hezké vypracované tělo a pohlednou tvář, je mi jedno co se skrývá pod kůží. Sama o tom vím svý. Tak trochu jsem nepočítala s tím, že jak jsem se snažila co nejlíp vidět a přešlapovala jsem z jedné větve na druhou, že by třeba nějaká nevydržela. A to přesně se taky stalo. Nějak jsem přeslechla zakřupání a když jsem na tu větev přendávala i druhou nohu, ozvalo se hlasitější křup a já padala dolů. Cestou jsem se praštila o jinou větev do hlavy. Když jsem dopadla na zem, zůstala jsem tam prostě ležet. Tak trochu jsem byla v šoku. Hlava mi třeštila a záda bolela jako čert. Děkovala jsem svému druhému já, že něco takovíhleho mě nemůže zabít. Zmohla jsem se jenom na: "Auu."

Rheia Brannick - 25. listopadu 2012 22:16
	soukromá zpráva od Rheia Brannick pro Lavička "Ale jistě, dobrý nápad, pane."Odpovím a pokračuju ve hře. "Víte, pane, měla bych na vás takovou otázku." Zamrkám na něho řasama a ruku z hrudníku přesunu na jeho břicho. "Dej mi pusu." řeknu prostě a zadívám se mu do očí. Proč plýtvat časem, když se dá strávit mnohem příjemněji?

Nargelas - 25. listopadu 2012 22:34

soukromá zpráva od Nargelas pro Lavička "Jsme rád že semnou souhlasíte v mém plánu slečno." Zamrká na mě řasama a tím jenom víc zdůrazní hloubky svých očí ve kterých se začínám ztrácet čím dál víc. Probere mě přesunutí její ruky a požadavek. "Takhle na veřejnosti?" Zeptám se a dělám uplně překvapeného. Nakonec se k ní ale sehnu a vášnivěji ji políbím na rty. "A navíc nebyla to otázka ale požadavek." Dodám a nenechám ji odmlouvat a umlčím ji dalším dravím polibkem. "Hmm no a co říc teď ? .. No prostě tak." A pak zase znovu líbám ty nádherné rty teď už trochu mírněji ale stejně ji tahle moje seria musela aspoň trochu rozhodit a stejně jako já tuším že to teď bude muset trošku vydýchat. Pro jistotu se pomalu zvednu a vezmu její ruku do své propletu si s ní prsty a podívám se jí do očí. "Půjdeme tedy?" Šibalsky se zeptám a pobaveně ji sleduju.

Kaledor - 26. listopadu 2012 10:54

Princ pomáhá sličné dívce Poté co jsem se rozhodl, že nebudu rušit dívku, která se schovává na stromě, jsem se vydal k lesíku. Rozhodl jsem se tak proto, aby mi do čtyř hodin, kdy se bude podávat jídlo, lépe utekl čas. Snad budou mít něco dobrého. Jídelníček jsem si zapomněl přečíst. Stihl jsem ujít jen několik metrů, když v tom uslyším hlasité křupnutí. Rychle se otočím a doufám, že tu dívku neuvidím padat dolů. Moje obava se ale potvrdí, když ji vidím, právě během toho, jak vráží hlavou do větve a s dost hlasitým zvukem se zastaví o zem. Rozběhnu se, co nejrychleji umím k ní a říkám si, jestli to vůbec takový pád přežila. Doufám, že jí nějak pomůžu. Doběhnu k tobě a vidím, že jsi při vědomí. Aspoň, že tak. Teď jen aby nekrvácela z hlavy. Nemarním další chvíli přemýšlením, kleknu si k tobě a hmatem zkouším, jestli neucítím na ruce tvoji krev. Když ale zjistím, že tam kde se tvoje hlava setkala s tou větví, máš jenom bouli, tak si oddechnu. Nevím, jak z toho vyvázla jen s boulí a naraženými zády, ale štěstí to asi nebude. Místo přemýšlení nad tím, co jsi zač, jsem se rozhodl zjistit, jestli nemáš otřes mozku. “Prosím tě, otevři oči.“ Nevím, jestli to bylo mým hlasem nebo něčím jiným, ale tvoje oči se zvolna otevřou a nad sebou uvidíš mladého elfa s tmavou pletí a bílými krátkými vlasy.

Elizabeth Winter - 26. listopadu 2012 15:04

Tělák. Když jsem připravena v tělocvičně tak tam přijede... Bezhlavý učitel?!? No to mě podrž. To bude velmi zajímavé. Všimnu si že tělák máme společný. No, alespoň bude větší zábava. A mohu se pokochat okolím. Usměji se nad touto myšlenkou a pak to začne. Čekám co nám učitel poví a co vlastně budeme dělat. A začneme. První bude basket. Pro mě velmi vtipná hra, vzhledem ke své výšce. Další by měl být Florbal. V duchu zajásám, protože tohle je jedna z mála her co mě opravdu baví. Když se kouknu po tělocvičně, tak každý svým způsobem dělá co chce. Někdo hraje badminton, jiní se protahují a podobně. Je to prostě o tom, co kdo chce dělat tak to dělá. Není nic přikázané. Hmmm myslím, že toto budou jedny z mála hodin, na které se budu těšit. Když dohrajeme florbal, tak jsem již celá uřícená a fialová. Není mi špatně, jen když jsem rudá, tak v souladu s mojí barvou kůže jsem fialová. Následně by měl být Fotbal. Moc se do toho nehrnu, ale také hraji, abych se utahala a protáhla. Musím to co sním někde vyběhat. Hodiny pomalu končí, je až neuvěřitelné jak ten čas rychle uběhl. Poslední půlhodinu budu věnovat protahováním svalů, abych nebyla úplně KO.

Kay - 26. listopadu 2012 15:08

Debil co neumí lítat... Debile jeden blbej! Jseš drak a neumíš lítat pako jedno! (Obsah byl dále vystřižen kvůli velkému množství sprostých slov a nadávek...) Nadávala jsem jsi v hlavě, jaký jsem neskutečný pako, co spadlo ze stromu, jako nějakej malej parchant....( zbytek věty byl cenzurován, díky velké přítomnosti sprostých slov). Ležím tam a nějak se mi nechci vstávat. Je možné, že jsem bojím bolesti... ani oči se mi nechce otevřít, protože jsem zaslechla kroky. Určitě to někdo slyšel a šel se podívat, který pako co zvoralo. Určitě se teď začnou gebit jako telata, jen co otevřu oči. Tak s tím rozhodně nepočítejte! To radši budu hrát chudinku, než abych se ztrapnila! Pffff.... Co mě spíš totálně uzemní je to, že se vedle mě ozve hlas. Ne ledajakej, ale klučičí a podle toho to musí být sexouš! Vrrrrr.... Otevřela jsem oči. Nade mnou se sklánělo něco s tmavou pletí a bílýma vlasama. Ty špičatý uši mi něco, nebo spíš někoho připomínali, ale nemohla jsem ho zaboha zařadit do třídy monster nebo oblud či jiných bytostí. "E...B....mm...." koktám jako totální pako všech pak.

Lakšmí Rudini - 26. listopadu 2012 16:07

Tělák K tělocvičně mířím pomalým vyrovnaným krokem s vědomím, že mám času jako husa klasu, cesto mne míjí hloučky studentů, vánek mi slabounce čechrá vlasy a sem tam mi z nich vyplete rudé kvítko a to spadne na zem, kde okamžitě vyroste v vzrostlou rudou lilii. Když se konečně dostanu k budově tělocviku, zamířím do dívčím převlékárnám, před kterými se zastavím a několika poklidnými nádechy se snažím, připravit se na ovzduší složené z deodorantů, sprejů a dalších chemikálií, konečně poberu dostatek odvahy (šatny byly vždy mou noční můrou) a otevřu dveře, zahalí mne smrduté ovzduší bez stopy kyslíku, rázem se sklátím k zemi a stávám se tak rozenou atrakcí, s mocným ruměncem se zvednu a v předklonu pádím pryč z té jámy lvové. Zastavím se až venku a zamířím k straně budovy, kde není vchod, ani šklola, rozhlédnu se na všechny strany a rychle ze sebe zhodím šaty, přes "spodničku" (pruh látky tělové barvy obmotané kolem mého štíhlého těla - vypadá jako prodloužené tílko bez ramínek i... však víte čeho) si navléknu zelené tričko s nápisem "Love the Planet - going green" kde je místo pomlčky obrázek země s rozevřenou náručí. Šaty si úhledně poskládám a schová spolu s taškou do jednoho z křočků a zaířím k tělocvičně, kde dojdu až mezi posledními. Phlédnu ven a spatřím tam bílý flek v listoví, honem si projedu tváře všech studentu, které jsem potkala, ale najdu jen jeden jediný s bílými vlasy - Nargelas... Zatajím dech a sleduji, jak se bílý flek ztratí z dohledu... Zkoumavě pohlédnu na učitele a začnu se protahovat, poté přejdu k hrám spolu s Eliz, ale přidám se k nim až v polovině druhého zápasu basketu, mám stejný problém jako ona (výšku - 155,5cm), poté rovněž pokračuji ve florbalu a poslední hodinu se věnuji silovému tréningu a pokud tam je i boksovací pytel, tak i své osobní terapii...

Rheia Brannick - 26. listopadu 2012 16:17

soukromá zpráva od Rheia Brannick pro Lavička Nechce mě políbit na veřejnosti?! Vystřídalo se ve mně několik emocí. Překvapení, bolest, zlost, bolest, vztek. Vodit se se mnou za ruku to ano, ale dát mi pusu na veřejnosti to ne?! Než však stačím něco říct, vášnivě mě políbí a mě dojde, že to bylo jen součástí té stupidní hry. Když se odtrhne a poznamená, že to byl požadavek, mám nutkání mu to vysvětlit ale on si zase přivlastní moje rty ve dravém polibku a já jsem v háji. Úplně mě tohle jeho chování vykolejí a tak jen zatnu ruku na jeho břiše v pěst a nechám ho dělat co se mu zlíbí. Když se odtrhne a říká ještě něco, já ho nevnímám. Znovu mě políbí, tentokrát pomalu a sladce. Úžasný, prostě úžasný. Jednou mu to povím... Postaví se a proplete se mnou prsty. S kývnutím se taky postavím přitáhnu si ho za košili a vyžádám si ještě jeden polibek. "Tak kam půjdeme, pane?" Je to stupidní hra ale líbí se mi.

Nargelas - 26. listopadu 2012 16:26

soukromá zpráva od Nargelas pro Procházka Když se zvedá přitáhne si mě a následuje další polibek, další vlna blaha a já toho pořád nemám dost a nedivím se ani jí. Jsem rád když pochopí kouzlo téhle hry. Čím stupidnější tím dokonalejší ve své blbosti. "Pojďme tedy Slečno, projdeme se po tomto panství." Chvilku se křením pak se začnu uculovat a pak už propuknu v řeho nad tím jakou otřesnou blbost sem to řekl tohle už mi prostě přišlo moc. "Ok .. ok už toho necháme a budem se chovat "normálně"." Naznačím rukama uvozovky mezitím co vydýchávám výbuch smíchu. Hovadina prostě dokonalá idilická hovadina není nad to když je člověku dobře. Pak už se tedy konečně vydáváme pomalou chuzí po prostorách školy a já nevědomky zamířím k hřišti a prolézačkám.

Rheia Brannick - 26. listopadu 2012 16:40

soukromá zpráva od Rheia Brannick pro Kdesi na pozemcích školy Rozesměju se. Takovou hovadinu může vyplodit snad jen on. Tohle už nedávám... Normálně? S uvozovkama? Definuj... Zazubím se na něj ale svoje myšlenky si nechávám pro sebe. Rozejdeme se směrem... nějakým směrem. Moc nevnímám co se kolem mě děje. Mám totiž omezeno kolik věcí najednou můžu dělat... na osm. Chůze, Nargelas, Nargelas, Nargelas, Nargelas, Nargelas, Nargelas, Nargelas. No dyž připočítáme křenění se jako blbeček tak devět. "Kam to vůbec jdeme?" Zeptám se aby se neřeklo, že nevím co se kolem mě děje.

Nargelas - 26. listopadu 2012 17:32

soukromá zpráva od Nargelas pro Outside Jsem rád když vidím že se taky směje té hovadině. Nohy mě nesou až mě vedou k prolízačkám nebo co to vlastně je. "Ani nevím prostě jdu a najednou si uvědomuju že dem k prolízačkám." Konstatuju prostě a sám uvažuju nad tím jak moc jsem asi mimo když ani skoro nevím kam lezu. Ale co .. čert to vem.. nebo pěkná polo démonka? Nakonec najdu něco co padne do oka mému zraku. Sice to není moc změna oproti tomu kde jsme byli minule ale aspoň něco. A když bude moc provokovat.. muheheh U prolízaček zamířím a zavedu rheiu k houpačce která je vlastně stavěná jako lavička pro dva akorát je zavěšená na řetězech takže se na ni ještě dá houpat. Sednu si na houpačku trochu bokem takže se kouskem zad opírám o boční opěradlo lavičky. Rhei naznačím ať si sedne. Ale kdyby chtěla tak si může i lehnout a hlavu si dát na můj hrudník. Chci tě mít blízko u sebe. Pomyslím si jak tam tak sedím a dívám se na ni.

Rheia Brannick - 26. listopadu 2012 17:57

soukromá zpráva od Rheia Brannick pro Houpačla Houpačka? Zamyšleně si prohlížím Nargelase. Houpačka?! Polknu. Ajéje... Ale ne... ty to zvládneš. Znejistím. Musíš! Napůl si na ni sedne a napůl lehne. Vidíš? Jemu nic není. Jdi! Nenápadně se rozhlédnu a hledám kudy by se dalo případně utéct. Bude to v pohodě... Tohle určiě nebude strmá skála... tam by tě nevzal... Zhluboka se nadechnu. Natáhnu se přes celou lavičku a hlavu mu položím na hrudník. Jednou nohou se váhavě odrazím a trošku nás rozhoupu. Odlehčeně vydechnu a uvolním ztuhlá ramena. Vezmu jednu jeho ruku do své a propletu s ním prsty. Otočím hlavu na stranu a zavřu oči. Tohle se mi moc líbí... Možná se i přestanu děsit těhle blbých houpaček... Fakt díky Archere... s tou houpačkou jsi to přehnal... Máš štěstí, že jsi kdo ví kde. Kdybys tu byl, asi ti urazím palici... "Jsem ráda, že tu jsi se mnou." zašeptám.

Cheru B. Grigori - 26. listopadu 2012 18:19

Tě...tělocvik. Uh. Jako učitel se představí...něco. Něco s ničím místo hlavy. Tedy...dýně. Myšlenky mi zmateně víří hlavou. Tohle stvoření se mi nezdá tak zajímavé jako třeba satyr nebo pavoučice. Založím ruce na prsou a nedůtklivě si prohlížím ostatní. Nejsem si jistá co se má dít. A pak to začne. Neřízený chaos. Tedy, na mne to tak působí. Všichni..pobíhají... skákají a kdesicosi. Pravidla lidských her mi nejsou známa, tak jen vykolejeně sleduji, co to ostatní dělají. Ačkoliv ten...basketball- to slovo se mi příčí v krku, stejně jako tenisky- nebylo až tak těžké pochopit. Po nějaké chvíli sledování hry se přidám a protože se nezdá, že by nějak vadilo když někdo použije ve vlastní prospěch svou zvláštní dovednost, když se mi do rukou dostane míč, jen lehce mávnu křídly a vznesu se do výšky, ve které si mohu být jistá že se trefím. Hra mne ale ke konci hodiny omrzí a už pár minut před koncem odejdu do šatny. Využiji toho že jsem tu úplně první a rychle se převléknu zpět do černého tílka a červeného svetříku. Natáhnu džíny a rozpustím vlasy. Nepotím se. Rychle si vlasy rozčešu a tašku přehodím přes rameno. Vyběhnu z toho dějiště věcí které by měly zůstat jen za dveřmi. Zamířím na pokoj a odložím tašku na židli. Vytáhnu z koupelny fén a přistrčím volnou židli blíže k zástrčce. Posadím se a přitáhnu kolena k bradě. Zapnu fén a... nechám teplý vzduch proudit na roztažená křídla. Vypadá to dost vtipně. Krčím se na židli, s lehce přihlouplým úsměvem a fénuji si křídla. Možná vtipné, ale pro Nás velice příjemné. Takhle setrvám ještě notnou chvíli, Patří to k pravidelné péči o křídla. Jakmile skončím, uklidím po sobě a natáhnu se na postel. Vytáhnu z tašky blok s poznámkami a třídím si je v hlavě. Potom je přepíši do srozumitelnější formy a bez čmáranic a uložím listy popsaného papíru do skříně. Ještě chvíli vydržím na pokoji. Převléknu se do volných bílých šatů a později se usídlím v knihovně. Stejně jako dříve ve třídě, i tentokrát se "zakuklím" do nadýchaného peří. Tentokrát ale s knihou. Křídla propouští dovnitř jen tlumené,ale teplé světlo.

Nargelas - 26. listopadu 2012 18:30

soukromá zpráva od Nargelas pro Houpačka Sleduju že polkne chvilku nerozhodně stojí. Už si skoro začínám říkat jestli jsem něco neudělal špatně. Nakonec se ale rozhodne a přijde ke mě a lehne si tak jak jsem si představoval jenom nedovedu pochopit proč je tak stuhlá a napjatá. A konečně když uvede lavičku do pohybu nohou dojde mi to. Bojí se houpaček? vážně? Tuhle poťouchlou myšlenku jsem ale uložil stranou a rozhodl se že ji teď nebudu trápit. Konečně se uvolnila chytla mi ruku a já se nemohl nabažit toho pocitu jak jsme tu leželi spolu. Ne že by mi byla zima ale když na mě ležela bylo to tak přijemné teplo. Dala si hlavu trochu na stranu a zavřela oči. A zašeptala tak něco triviálního a stejně pro mě tak nádherného. Jenom kousek skloním hlavu a uplně nejemněji a nežně ji políbím na rty jak to jenom dovedu jako kdybych se bál že tímhle můžu ten okamžik zničit. "Já jsem taky rád." Původni blbosti které jsem měl v plánu jsem uplně zapoměl tímhle mě prostě totálně vyšechovala a omráčila.

Kaledor - 26. listopadu 2012 18:40

Princ pomáhá sličné dívce – část druhá Poté co uvidím, že jsi oči nejen otevřela, ale máš je stále otevřené, tak si oddechnu. Sice asi půjde o otřes mozku, ale vzhledem k tomu, že se probrala ani ne během prvních pěti minut, tak to nebude nic vážného. Ještě se jednou ustaraně podívám, jestli ti neteče krev a poté se pustím do zajišťování toho, abys neupadla do bezvědomí. Pravou dlaň, kterou mám studenou, ti dám na tvoje potem orosené čelo a ty ucítíš aspoň částečnou úlevu. Co dál, co dál. No jasně zkusit jestli dobře vidí a rozumí, co jí říkám. Ještě blíž se k tobě nahnu, abych si mohl být jistý tím, jak budeš reagovat. Před oči ti dám svoji dlaň a pohybuji s ní z leva doprava. Když vidím, že tvoje oči sledují pohyb mé ruky, tak se aspoň trochu zaraduji. To by bylo. Dál ti ukážu dva prsty. “Mohla bys mi říct, kolik prstů ti právě ukazuji?“ Doufám, že i tohle půjde hladce, jinak budu muset zavolat na ošetřovnu, aby sem někoho poslaly.

Rheia Brannick - 26. listopadu 2012 18:43

soukromá zpráva od Rheia Brannick pro Houpačka Políbí mě. Tak nádherně, jemně, něžně. Když se odtáhne zhluboka se nadechnu. Zahřeje mě u srdce když slyším že je rád, že tam jsem. Usměju se a přitulím sek němu ještě víc. S uchem přitisknutým k jeho hrudi poslouchám tlukot srdce. Je to tak uklidňující. Chtěla bych spát. Chtěla bych usnout a chtěla bych abych se pak probudila a on byl u mě. "Chtěla bych spát. Teď a jen na chvíli." Povzdechnu si a otevřu oči dokořán. Je mi líto, že to nejde. Ne teď a ne na dobu na jako bych si to přála. Už podruhé za odpoledne jsem dostala chuť urazit tomu zpropadenému klukovi hlavu. Až tě najdu, Archere, až tě jednou najdu, zakroutím ti krkem! Zaženu chmurné myšlenky a natočím hlavu víc k Nargelasovi. Usměju se a jelikož by pro mě bylo složité se k němu natáhnout, čekám jestli mě ještě jednou políbí.

Nargelas - 26. listopadu 2012 18:58

soukromá zpráva od Nargelas pro Houpačka Spát? Nedivím se. Slyším její prosbu a napadne mě jak její přání vyplnit. Otočí hlavu a já nemůžu odolat začnu ji dlouze líbat něžně si rty hraju s jejím a hledám je znovu a znovu. Takhle nějakou dobu pokračuju pak trošku zvednu hlavu a zašeptám: "Spi má princezno z podsvětí, spi a nech si zdát něco hezkého." Ještě jednou ji políbím znovu tak lehce. Tenhle okamžik mi prostě připadal jako vesnu bylo to jako kdybysme ani nebyli na zemi tohle bylo snad až něco neskutečného. Jak tak má hlavu na mé hrudi může zachvilku slyšet jak si začnu potichou broukat písničku. V hlavě jsem veděl jenom že je to napůl country a je to zamilovaná písnička ale pamatoval jsem si dobře její melodii a tak jsem se jí pokoušel tímhle tichým broukáním uspávat.

Rheia Brannick - 26. listopadu 2012 19:21

soukromá zpráva od Rheia Brannick pro Houpačka Pochopil nebo viděl příležitost, není to jedno? Udělal to co jsem chtěla. Vychutnávám si ten pocit, jako bych měla křídla a mohla vzlétnout a jediné co mě drželo na zemi byl on. Princezno... tak hezky mi ještě nikdo neřekl. Ještě jednou mě plíbí. Začne broukat nějakou písničku a já mám neblahé tušení, že opravdu chce abych si zdřímla. Do očí mi vstoupí slzy. Rychle je zavřu aby si jich nevšimnul a modlím se v to. Trošku se usměju. Kdyby mohl, snese mi modré z nebe. "Nargelasi, prosím, přestaň," řeknu trošku ochraptěle přes ten kknedlík co mám v krku a oči nechávám zavřené.

Kay - 26. listopadu 2012 19:34

WTF? Jo, jsem paf z toho kluka, ale co to jako má být?! Potřesu hlavou ve snaze dostat všechny debilní myšlenky z hlavy, což se mi i částečně povedlo, ano jenom částečně! Protože, kterej debil se může rozplývat nad tím, že mu úplně cizí kluk dává ruku na čelo?! Ruku na čelo, a ještě ke všemu mě! Která mám vyšší teplotu těla, než kdokoliv na týhle škole. Jo, klidně jsi na severním pólu ustelu na ledu, nahatá a ráno mě tam najdete v nezměněným stavu, spíš váš ještě sprasím za to, že na mě čumíte, když jsem nahatá. Co mě ale úplně totál odrovnalo, bylo jak jak zkoušel jestli jsem se nepraštila do hlavy. Haló tady země, jasně že jsem praštila! Ale nejsem z cukru, mam bouliy a co jako? Do večera bude pryč... Otevřu pusu a chci mu odpovědět, ale slova z ní nevycházej! Ani žádný jiný zvuky! Musela jsem jsi dát facku, abych se konečně trochu probrala... "Nah.... nevím, jak ty, ale já vidim dva, takže se pro brýle rozhodně nechystám...." Rýpla jsem jsi, ale to jsem hold prostě já. Chci se zvednout, ale něco mě zatlačí v kapse. Sáhnu pro to rukou a do očí se mi okamžitě vhrnou slzy - můj mobil s písničkama byl na kaši!

Nargelas - 26. listopadu 2012 19:35

soukromá zpráva od Nargelas pro Houpačka Broukám ale ona mě vyruší, hned přestanu a poslouchám co se děje. Nechápu.. já Hned jsem převedl myšlenku ve slova. "Co se děje?" Vycítil jsem změnu v náladě a moc se mi to nelíbilo nechtěla se mi podívat do oči tak jsem jí mírně jednou rukou natočil hlavu ke mě. "No tak co se děje? Mě to můžeš říct, ale jestli nechceš .. nemusíš." Zahlédnu v jejím koutku oka zbytek slzy. Pak už prostě čekám jestli odpoví nebo ne chvilku jsem napjatý a ona to určitě pozná ale pak se zkusím prostě uvolnit až se mi to nakonec povede. Když nebude chtít mluvit nechám to být.

Rheia Brannick - 26. listopadu 2012 19:53

soukromá zpráva od Rheia Brannick pro Houpačka Co se děje? V duchu si odfrknu. Že by zapomněl? Donutím mě podívat se na něj. Volnou rukou ho pohladím po tváři. "To nic. Já jen, že můj spánek funguje trošku jinak," sáhnu si na kámen krve visící mi na krku. Usměju sena něj. "Přišlo mi milé, že mi chceš splnit příní, ale musím tě zklamat. Zrovna tohle se ti nepovede." Přitulím se k němu. Musím si dávat bacha na to co říkám. To mi připomíná... Po večeři se musím stavit za ředitelem.

Nikko - 26. listopadu 2012 19:58

Trošku pozadu, ale co nemáte tak moc spěchat Učení jsem přežívala docela ok, jsem tam jsem sice skrčila ouška, už ani nevím proč asi ze zvyku. Nastane hodina těláku, při pohledu na jezdce bez hlavy na chvilku stuhnu a koukám na osamocený krk. To asi muselo bolet....au! Při té představě být bez hlavy mi lehce škubne bolest krkem. Brr... Oklepu se a snažím se na něj moc nezírat, i když to je učitel. Na tělocviku si vedu průměrně, i když pokud nastane nějaká činnost na výdrž, něco jako uběhnout pár set velkých kol, tak to nezvládám. Společenské hry mi jdou také průměrně až florbal, v tom jsem děsná a to doslova. Tomu jsem se vyhnula velkým obloukem co to jen šlo. Nakonec skončím u standardního posilování, dřepy, kliky a posilování končetin.

Nargelas - 26. listopadu 2012 20:08
	soukromá zpráva od Nargelas pro Houpačka "Promiň.. prostě mi to všechno přišlo... zapoměl jsem snad uplně na všechno." Řeknu a zadívám se jí do očí. Vlastně mi ani nevysvětlila co se tehdy stalo.. ale to je teď fuk. Teď pro mě bylo hlavní že je tady semnou a že mi neuteče. Pohladím ji po vlasech a znovu políbím. Volnou rukou ji pak hladím po rameni a zahledím se do dálky.

Kaledor - 26. listopadu 2012 20:19

Živá, zdravá, uštěpačná Vidím, že se chvíli tváříš zaraženě a trochu mě to zaskočí. Možná proto si všimnu nepříjemného tepla, které tvoje tělo vydává, až když si skoro spálím ruku. Co to je? To má místo krve oheň? Cítím se jako blbec, že jsem se o ni bál. Důvodem je mi k tomu její odpověď na otázku, kterou jsem jí před chvílí položil. “Promiň, jestli jsem tě svým chováním a tím co jsem udělal, nějakým způsobem urazil. Jenom jsem se bál, abys nekrvácela do mozku nebo jestli jsi neměla poškozenou páteř. Přece jen ten pád nebyl z nejmenší výšky a ten úder do hlavy vypadal dost ošklivě.“ Ještě jednou se kouknu, odkud jsi to až spadla a říkám si, co jsi vlastně zač. Ať je to jakákoliv bytost, vypadá v pořádku a nejspíš chce být sama. Dám ti kapesník, ať si máš čím utřít slzy, vstanu a otočím se k tobě zády. Přece asi nechceš, abych se na tebe díval, jak brečíš. “Jsem rád, že jsi aspoň v pořádku, co se tvého zdraví týče. Teď když mě omluvíš, tak budu pokračovat s mou prohlídkou pozemků školy.“ Rázným krokem se od tebe vzdaluji a zmizím po chvilce v blízkém lesíku. Poté co si řeknu, že jsem dost daleko, tak zvolním krok. Cítím se jak blbec. Choval jsem se, jako bych ji snad znal a dotýkal jsem se jí. Ale je snad špatné, že jsem se bál, jestli nemá nějaké zranění, které jsem mohl přehlédnout? Dál se procházím a přemýšlením strávím zbytek času do svačiny.

Kay - 26. listopadu 2012 20:40

soukromá zpráva od Kay pro Můj mobil byl nakusy! Bože! Co mám teď dělat?! Jak mám přežít zbytek dne bez muziky?! Bože! Bože, proč?! Můj mobil........ Tak trochu toho kluka ignoruju a automaticky sáhnu po nabízeném kapesníku, ale nemůžu odtrhnout oči od toho, co mi zůstalo v ruce a ještě před několika minutama se tomu říkalo mobil. Vcelku pozdě zareaguju, když mi vlastně dojde, co je ten kluk zač. Když jsem se ale otočila, nebyl tam. Zahlédla jsem jenom šedí stín, jak mizel mezi stromy. Úžasný! To se ti teda povedlo ty pako jedno! (cenzura sprostých slov) Až na druhý pokus se mi povede vstát, chvíly zůstanu v předklonu a poté se pomalu narovnám. Trochu rozhýbu záda, bolest tak trochu ustupuje, jak jsem řekla, jen tak něco, jako byl tenhle pád mi prostě neublíží, nijak zvlášť vážně. Trochu zavětřím a vydám se za ním. Na mě jsi jen tak nepřijde hochu, hraješ jsi na slušňáka a potom se jen tak vypaříš?! Tohle přeci není ******** stmívání! Jo, už je nadohled! Držím tašku, kterou mám přes rameno a snažím se o ní nezakopávat, což se mi i celkem daří. Ano, já nemohu za to, že normálně vážim asi pět tun a nějakým lesem se prostě nezaobírám. "Hej!! Zavolám. "Hej, elfe, čekej!........" volám a co se nestane, zakopnu a namelu jsi! To se mi fakt už jenom zdá! Fláknu sebou na hlínu, jak široká tak dlouhá. (Cenzura, která blokuje smršť velmi sprostých slov a kledeb...) Nějak se prostě sesbírám ze země a oklepávám jsi hlínu z kolen...

Kaledor - 26. listopadu 2012 21:24

soukromá zpráva od Kaledor pro Zvláštní setkání pokračuje Díky tomu, že mi uši fungují a nejsou jen na ozdobu, tak tě slyším už nějakou chvíli. Ale ještě pár momentů zvuk tvých kroků ignoruji. Co po mě asi chce. Děkovat mi určitě nebude. Sice moc nemám náladu se s tebou bavit, ale přece jen si řeknu, že by bylo nevhodné tě ignorovat i nadále. Snad nebude chtít omluvu za to, že jsem se jí dotkl. Poté co už vcelku blízko uslyším tvůj hlas, jak na sebe chceš upozornit, tak se rozhodnu zastavit a otočit se. Snad toho nebudu litovat. Jsi už blízko, a proto uslyším, jak spadneš a následně nadáváš, jak špaček. Ach jo, tohle nevypadá dobře. Určitě má ještě horší náladu. Nedbám tvého výlevu emocí a jdu k tobě. Vidím, že se sbíráš ze země a jsi posetá jehličím. Vážně nechci vědět, čeho se náš rozhovor bude týkat. Když už se zvedneš a budeš spokojená s oprašováním jehličí a hlíny, tak naproti sobě uvidíš toho elfa, co od tebe před chvíli odešel. Kromě obličeje ale už vidíš, že má na sobě rifle a černé triko. Postavou je sice útlejší, ale všimneš si svalů z častého tvrdého tréninku. Výškou dosahuje kolem sto osmdesáti centimetrů.

Kay - 26. listopadu 2012 21:50

soukromá zpráva od Kay pro Cítim, že se zezadu přibližuje, ještě aby ne, mému nosu prostě nic neunikne, zvlášť ta jeho atypická vůně. Když se narovnám, po opucování kolenou zjišťuji, že na kolenou zůstali otisky od hlíny. Jo, zanadávám, ale spíš pro sebe protože dneska jsem se už vyřádila víc než dost, ale přeci jenom, byli to moje oblíbené džíny. Úcítim někoho za sebou, otočím se, on se vrátil :3 Je jen o necelou hlavu větší než já, spíš třičtvrtě hlavy. Každopádně mu dobře vidím do tváře a do očí. Četla jsem o elfem u svého mentora a nebylo tajemství, že mě fascinovali, protože draci a elfové odpradávna patřili k sobě... "Jáá..." začnu ale potom mi nějak dojdou slova, no že se mám celkem dost proříznou pusu. Seber se ty pako jedno! Zavrčím sama na sebe a to doslova. Upřu své žluté, šelmovité oči na něj a pokusím se začít znova. "Jáá..." zase blok, notááááák. "Jáááá...." a to druhý slovo, notáák! Absoltuně nechápu proč ze sebe nedokážu vydat jedno jediné srozumitelné slovo! Znovu zavrčím, tentokrát dost nahlas. Pako jedno vypatlaný. Nedokážu ze sebe vypáčit slovo, Když se na něj koukám, tak se rozhodnu a otočím se k němu zády. Najednou mi mluvení jde. "Chtěla jsem ti poděkovat..... za .... tu nepotřebnou péči...." Ty vole, to fakt nechápu! "..... je třeba trochu víc, aby mě něco položilo, než blbej pád ze stromu.." V ruce stále svírám jeho darovaný kapesník, nepoužitý! Kdybych ho použila, bude z něj velký ledoví krystal.

Rheia Brannick - 26. listopadu 2012 22:00
	soukromá zpráva od Rheia Brannick pro Houpačka „V pořádku, netrap se,” prohlásím, zatímco se ztrácím v těch nejkrásnějších zelených očích. Vždycky jsem chtěla mít modrookého kluka, ale tohle, tohle je mnohem lepší. Políbí mě. Tohle musí přestat dělat jinak se mu rozpustím. Dívá se do dálky a já sleduju jeho obličej. „Nad čím přemýšlíš?” přeruším ticho.

Kaledor - 26. listopadu 2012 22:32

soukromá zpráva od Kaledor pro Krásna stydlivá dívka Když tak na sebe koukáme, tak si všimnu, že jsi menšího vzrůstu než já, ale nepřirozené teplo, které kolem tebe je říká, že v tobě je víc než bych mohl pouhým okem odhadnout. Všimnu si, že máš pozoruhodné oči, ale nevidím je dost zřetelně přes tvoje víčka a dlouhé řasy. Nevypadá, že by se chtěla hádat. Začneš mluvit, ale zastavíš se jako bys nemohla doříct a sdělit mi co máš na srdci. Třeba je pro ni těžké mluvit nebo nemůže najít správná slova. Upřeš na mě svůj zrak a já jsem konečně schopen vidět tvé šelmovité oči. Žluté, šelmovité oči a to teplo… Můj zájem o tebe vzroste, protože po hádavé hydře přede mnou podle mého odhadu stojí drak v lidské formě. No páni, tomu říkám legendární tvor a né to co je na intru. Jsem rád, že jsem se rozhodl odejít z toho „vězení“, kterému říkám domov. Dál se pokoušíš vyslovit, co máš zrovna na mysli a já trpělivě čekám. Z mého výrazu jen poznáš nadšení, že tě můžu vidět. Otočíš se ke mně zády a já pomalu čekám, že odejdeš, ale místo toho uslyším tvoje váhavé poděkování. “Děkuji, že jsi za mnou šla. Teď už možná chápu, proč jsi mou pomoc s nevyšší pravděpodobností nepotřebovala. Přece jen draka pád z takové výšky nezraní, i když je v lidské formě.“ V mém hlase slyšíš, že se snažím být zdvořilý, ale přece jen se mi nepodaří mé nadšení skrývat zrovna nejlépe, a proto ho v mém hlase uslyšíš. “Pokud bych ti nějak mohl pomoci, tak stačí říct.“ Vzpomenu si na svou výchovu a s jemnou úklonou se představím. “Rád bych se představil. Jsem Kaledor Sarosto, elfí princ.“

Kay - 26. listopadu 2012 22:51

soukromá zpráva od Kay pro Když zmíní, že ví kdo jsem, trochu sebou trhnu. To jsem tak moc dávala najevo? Ovšem, to moje stálé vrčení! Jasně! jenom blb by na to nepřišel! Ach bože, já jsem prostě takoví pako, pablb..... (cenzurovaná část). Ale vážně bych asi měla přestat s tím nadáváním. Myslím, že pro dnešek toho bylo dost, nejdřív to černý pako a teď.... mno myslím, že bude lepší na všechno co se doteď stalo zapomenout. Začínat s čistým listem se celkem vyplácelo. Otočím se k němu a chci mu toho tolik říct, ale z mým pootevřených pst nevychází žádný zvuk. Ani se nehýbou! Hbitě se otočím zpátky. "Promiň, nevím co to se mnou je.... obyčejně jsem až moc drzá... " může to znít i lehce truchlivě. "Ale mýlíš se trochu, nejsem drak, polodrak, přesně polodračice. Můj otec byl člověk a matka nejmocnější Bílá dračice... Oči jsou jistě to co mě prozradilo... je to to jediné místo na mém těle, které nedokáži přeměnit na lidské..." Lehce se nadechnu a pokračuju. "Jsem Alexxis, pro kámoše stačí jen Alex... dračí jméno ti říkat nebudu, protože nemám moc v lásce svou druhou polovinu - přesněji tu ještěří polovinu..... ohleďně toho pádu, když jsem přežila pumu a střelu z tanku, tak tohle skutečně nic nebylo...

Vergil - 26. listopadu 2012 22:58

Celkem pobavení hodné konstatovat, že Smrt čeká. Ona, čekal jsem. Seděl jsem před budovou s tělocvičnou a snažil jsem se nějak zabavit. Ano, JÁ se snažil zabavit. Házel jsem si s duší nahoru a dolů a ona jako jediná z toho měla strašně obrovskou radost. Mě to až tak moc směšné nepřipadalo. Zdálo se to nepřirozené, ale i když to v mém měřítku znamenalo několik sekund, bylo to nekonečných několik sekund čekání. Proč tu čekám? Není to snad jasné? Přeci na tu, co Smrti ukradla srdce...a přinutila jí čekat...

Kaledor - 27. listopadu 2012 10:25

soukromá zpráva od Kaledor pro Krásna stydlivá dračice Když vidím, že při zmínce toho kdo jsi, sebou slabě trhneš, tak si říkám, jestli to byl dobrý nápad ti to takhle říkat. Asi nemá ráda, když někdo pozná její pravou formu. Chvíli přede mnou stojíš nehnutě a já nevím, jestli bych neměl ještě něco říct. Ty se ale ke mně otočíš čelem a jediné co jsem v tu chvíli, co se na mě díváš, dělal je, že jsem se pokoušel zjistit, jak se asi cítíš. Pak se ale zase ke mně otočíš zády a už poučen, čekám, co mi budeš chtít říct. Začneš mluvit a rozhodnu se, že tě nebudu přerušovat. Polo dračice, i to je tvor s mocí, kterou já nikdy nebudu mít. Místo dalšího přemýšlení nad tím co mám za štěstí, že si můžu povídat s drakem, tak se rozhodnu radši dávat pozor, co říkáš. “Nemusela ses mi omlouvat. Jsem poctěn, že jsem se s tebou mohl setkat a že se spolu bavíme.“ Oddechnu si a pokračuji ve svém krátkém monologu. “Důvodem toho, že jsem rád, že spolu můžeme takto svobodně bavit je to, že až doteď jsem si nemohl dělat, co jsem chtěl. Moji rodiče mi říkali, co mám dělat. A jediné místo, kde jsem mohl být je naše venkovské sídlo. Tam jsem byl po většinu času zavřený a pod dozorem služebnictva a soukromích učitelů. Nemohl jsem se ani procházet po pozemcích, protože vypadám, tak jak vypadám.“ Potlačím povzdechnutí a pokračuji dál. “Kvůli tomu jsem rád, že se mohu bavit s někým, jako jsi ty. A pokud by ti to nevadilo, tak bych tě chtěl víc poznat.“ Chvíli přemýšlím a říkám si, jestli to nezní jako vyznaní nějakých hlubších citů. “M..Myslel jsem tím, že bych byl rád kdyby z nás byly přátelé.“ Doufal jsem, že to nevyznělo divně, zvlášť když je to moje první šance poznat někoho nového. Proč musím být zrovna teď nervózní a chovat se jak pako. První setkání s dívkou mého věku a já jsem jak malej. Hlavu mám mírně skloněnou a nervózně přešlapuji na místě.

Nargelas - 27. listopadu 2012 13:52

soukromá zpráva od Nargelas pro "Houpačka Čučím do dálky a přivede mě zpět až její hlas po nějaké chvilce. "Nad čím přemýšlím? Dobrá otázka.." Pomaličku nenápadně začnu přesunovat ruce k oblasti jejího břicha. Abych odvedl plně její pozornost tak jako ona moji udělám uplně to stejné. Vášnivě tě začnu líbat a pak zvednu hlavu se zlomyslným šlebem a jiskrou v očích. "Nad tím jak moc si lechtivá!" Tušil sem že bude lehctivá hlavně na okrajích břicha a tak jsem se pustil do svého utoku začnu tě lechce oběma rukama uplně a nečekaně se pustím do díla zkázy a sleduju jak se nemůžeš přestat smát kvůli lechtání.

Rheia Brannick - 27. listopadu 2012 15:43

soukromá zpráva od Rheia Brannick pro Houpačka Sám neví... Co ti zase vymýšlíš? Změřím si ho přivřenýma očima. Začne přesouvat své ruce níž. Srdce mi začne bít rychleji i dech se mi zrychlí a stupňuje se ve mně napětí. Políbí mě. Ale úplně vášnivě, krásně. Když se odtrhne, stále jsem ještě trošku omráčená. Ovevřu oči a prohlížím si jiho obličej. Má v něm absolutně zlomyslný úšklebek a pomstychtivé ohníčky v očích. Ten výraz, ruce na mém břiše... To co chce dělat mi dojde těsně před tím, než mi to řekne. Čili naprosto pozdě. Záketně zaútočí. Směju se jako cvok a do toho ještě pištím. Aby toho nebylo málo, zmítám se na lavičce a snažím se odstrčit jeho ruce. Směju se až mě bolí břicho a mezi tím mu vyhrožuju. "Přestaň nebo za tebou v noci přijdu a oplatím ti to!" vyhekám mezi záchvaty smíchu a kopání nohama...

Nargelas - 27. listopadu 2012 18:47

soukromá zpráva od Nargelas pro Houpačka a pomsta Když vidím jak mi plán vychází a ještě slyším její sladký smích musím se začít smát taky, až na to že já nějak tak můžu přestat ona pořádně ne vzhledem k tomu že ji lechtám. Ještě do toho začne pištět a škubat sebou takže se s námi celkem nepravidelně lavička rozhoupe. "Ale notak, víš že kdybys zamnou došla na pokoj měla bys z toho průšvih.. ještě k tomu v noci .. a navíc když tě teď nepřestanu lehtat a nepustím tě těžko za mnou dojdeš." Říkám jí mezitím co ji lechtám a do toho se směju. Domluvím ještě ji naposled polechám a pak toho už nechám ale svoje ruce jí položím na břicho a obejmu ji tak ještě víc a držím si ji na sobě. "Když budeš chtít můžeš po mě požadovat nějaké odškodné."

Kay - 27. listopadu 2012 19:34

soukromá zpráva od Kay pro Jsi děláš srandu ne?! Flirt ihned na prvním setkání?! Jseš teda dobře ubohá holka... vířili mi v hlavě myšlenky všeho typu. Od těch příjemný po, i ty nepříjemné. Docela mě trochu potěšilo, že akceptovat mou "druhou stránku". Ovšem to by u mě nedalo říci. Rozhlédnu se okolo, najdu větší kámen, akorát pro dva na sezení. "Nech....ce se mi povídat ve stoje... co takhle jsi sednout?" nabídnu mu a ukážu na blízký šutr. Tak trochu nečekám na jeho odpověď a rozejdu se k němu první a kecnu jsi na něj, jako první.

Kaledor - 27. listopadu 2012 20:22

soukromá zpráva od Kaledor pro Příjemné posezení Stojíš stále zády ke mně a říkám si, jestli přemýšlíš nad tím, co jsem to zrovna řekl. Snad jsem nezněl, jak nějaký rozmazlenec, kterému vadilo, že si nemůže dělat, co se mu zachce. Chvíli takto přemýšlím, ale to že přede mnou stojí krásná dívka, která se mi přiznala, že je napůl dračice, mi spolehlivě nepříjemné myšlenky zažene. Vidím, že se na chvíli rozhlížíš a upřeš zrak na jeden větší kámen. Zeptáš se mě a já se usměji. “Určitě si s tebou rád sednu.“ Následuji tě a nechám tě sednout jako první. Posadím se a skoro hned se ti podívám do očí. Vypadají vážně dobře, vypadá s nimi jako nebezpečný dravec. Všimnu si toho ticha mezi námi a pokusím se promluvit jako první. “Máš něco, na co by ses ráda zeptala nebo chceš, abychom se bavili jen tak o tom co tě baví? Však víš, abychom se líp poznaly.“ Na tváři mám milý úsměv a prvotní nervozita ze mě pomalu opadává.

Kay - 27. listopadu 2012 21:04

soukromá zpráva od Kay pro Sednu jsi na kámen, a skřížím nohy pod sebou. Tašku, kterou jsem měla přes rameno, jsem nechala pod kamenem. "Nejsem moc kamarádský typ...." řeknu. "Ale četla jsem jako malá v mentorových knihách o elfech a jiných bytostech... a upřímě, milovala jsem je. Milovala jsem příběhy, které mi o nich vyprávěl.... legenda o Jiřích a drakovy, krály Arthušovi.. ale tak nějak mi stále nedocházelo, že i já jsem součástí tohoto mýtického světa... i když jen napůl... a řekněme, že nejsi sám kdo byl "vězněn" rodiči." Pohrávám jsi s utrhnutým listem v rukách. "Strávila jsem padesát let ve vejci, které ještě navíc bylo ponecháno osamoceno v jeskyni.... takže můj start do života taky nebyl nijak valný.... " Pohnu pravím koutkem na náznak úsměvu. "U mentora jsem vyrůstala asi patnáct let, než umřel.... od té doby se světem potloukám sama... a mohu ti říci, že radši bych byla vězněm, než aby po mě střílety ze samopalů, tanků, nebo po mě házeli bomby, či pumy.... jenom protože jsem nechtěně proletěla jejich leteckým "pásmem..."

Rheia Brannick - 27. listopadu 2012 21:39

soukromá zpráva od Rheia Brannick pro Houpačka "Průšvih mi nevadí," Vyrazím ze sebe mezi záchvaty smíchu. Směju se dál ale už mě vážně bolí břicho a začínám kňučet aby přestal. A konečně přestane. Položí mi ruce na břicho a přitáhne si mě víc k sobě. Překryju jeho ruce svýma a snažím se uklidnit zdivočelý dech a tlukot srdce. Nechám doznít poslední zbytky smíchu a přitulím se k němu. Odškodné? Trošku mi zajiskří oči a na tváři se mi usadí zlý úsměv. "Hmm... to jsi mi ani neměla nabízet," řeknu mu přeslazeně. Vrátím ti to i s úroky, jen si nemysli. Ale teď se věnujme příjemnějším věcem. "No, jelikož to co chci mi v této chvíli dát nemůžeš," To co chci je odplata na kterou v životě nezapomeneš ale jsem jaksi vyčerpaná takže to asi nechám na jindy... "Tak mi zatím můžeš dát pořádnou pusu." Usměju se na něj a otočím k němu hlavu aby měl k mým ústům lepší přístup.

Nargelas - 27. listopadu 2012 22:07

soukromá zpráva od Nargelas pro Houpačka Tak průšvich ti nevadí he? No počkej šak já tě ještě naučím. Nicméně už ji nechávám uklidnit to jak skoro kňučela mi přišlo na jednu stranu roztomilé ale na druhou stranu jsem veděl že zachvilku bych to už přehnal a to jsem rozhodně nechtěl. Cítím jak se ještě chvěje od smíchu a poslední zvuky rezonují skrz její tělo. Ještě že mám takový sluch.. nakonec to má skvělý výhody. Libuju si v dozvuku smíchu a pak poslouchám dál. "Já vím že ti to neměl nabízet ale nemohl jsem si pomoct a ani toho nebudu litovat to vím." Usměju se když zmíní že zatím si vystačí s pusou. "No když tvrdíš že teď ti víc nemůžu poskytnout tak se spokojím s první pomocí." Zasměju se skloním se a začnu tě líbat dlouze jemně ale místy trochu víc zdivočím a začíná to být vášnivější pak zase nachvilku zjemním nachvilku zvednu rty nadechnu se a pak se znovu ponořím do polibku ale s tím posledním nepřestávám. Najednou cítím že je něco jinak vnímám daleko víc svůj hlad to ja Rheia voní a zároveň z ní cítím síru a jak to lehce provokuje můj nos. Něco je jinak..

Elizabeth Winter - 28. listopadu 2012 16:50
	konec? Když se tělocvik chýlí ke konci, tak se jdu vysprchovat. Převléknu se zpátky do černých věcí a vycházím ven. jsem zamyšlená a taková smutná, ale jakmile vyjdu z budovy, tak se na mé tváři zjeví úsměv a výraz překvapení. Proč? Protože tam je ON a čeká. Tedy doufám, že čeká na mě. Rozejdu se k němu se stálým úsměvem a těsně před ním se zastavím. ,,Ahoj." Políbím ho. ,, Jaký jsi měl den?"

Vergil - 28. listopadu 2012 17:31
	Moje, "čekání" bylo u konce když jsem zahlédl velmi známou modrou barvu. Vstanu a roztáhnu ruce. Chytám s nadšením rozeběhlou Modrou a přitisknu jsi jí k sobě. "Trochu divné ptát se Smrti, jakej měl den ne? Když pro mě tvůj den, znamená asi minutu mého "života"... řeknu a políbim jí na čelo.

Elizabeth Winter - 28. listopadu 2012 17:41

den, minuta, celá věčnost. ,, No tak promiň, tak jakou jsi měl minutu života?" Usměji se, ale po chvilce zmizím v jeho náručí. ,, Těšila jsem se na tebe. Co máš dnes v plánu? A ještě bych se tu potřebovala porozhlédnout a najít nějaký krámek, abych si mohla pořídit blok a něco na psaní, abych si v té škole nepřipadala jako trubka." Konečně s NÍM. V duchu jásám. Hrozně moc. Nedivila bych se, kdyby se začal smát.

Vergil - 28. listopadu 2012 18:19
	"Krámek?" zeptám se nechápavě. "Nic takovího tady není... pokud potřebuješ školní pomůcky, máš se obrátit na třídního učitele, kterej ti je opatří ze skladu... ale o tom vám měl třídní přece říci...." opáčim. Maj přece toho starýho fousatce, kterej je v těhlech věcech přece jenom trochu zkušenej, takže neznám jinej důvod, proč by o tom nevěděla. Možná je tu jedna možnost - nedávala prostě pozor.

Elizabeth Winter - 28. listopadu 2012 18:28

uh. Když vidím jeho nechápavý výraz, tak tuším, že se někde stala chyba. ,,Zapomeň na to." Sakra on o tom něco říkal? Hmmmm hmmmm.Nevzpomínám si, a to jsem ho poslouchala. To je jedno. Seženu to. Jen... Musím k lidem. Zhluboka se nadechnu a vydechnu. Myslím, že dnešní den nebude zrovna fajn, vzhledem k tomu, že jsem asi větší ignorant, než jsem si myslela. A navíc jsem ho určitě naštvala. Po chvilce se na něj kouknu takovým omluvným výrazem. Chjo jsem blbá.

Rheia Brannick - 28. listopadu 2012 18:57

soukromá zpráva od Rheia Brannick pro Houpačka Nebudeš toho litovat? V duchu se vypočítavě usměju. Tak nebude litovat... to se teprve uvidí. První pomoc? Zatvářím se nechápavě a pak to pochopím. No jasně, dýchání z úst do úst. Kdybych mohla zatvářím se jako debil co přišel na to, že existuje víc než jeden kontinent a že je ten druhý dokonce obydlený... Cítím se jako na horské dráze jednou mě líbá jemně, něžně a hned na to prudce, dravě... Jako bychom měli všechen čas světa a hned na to jako by chtěl všechno nebo nic a to hned. Celá se trošku pootočím abych si náhodou nevykloubila krk. Ne, že by mě to zabilo, ale taky to není zrovna dvakrát příjemné. Nechá nás nadechnout a než se stačím vzpamatovat, už zase má své rty přitisknuté na mé. Pohladím ho po tváři a hned mu vjedu rukou do vlasů. On snad skoro nepotřebuje dýchat! Odtrhnu se od něj, ale jen na chviličku. Pak ho zase začnu líbat. Budu toho mít někdy dost?

Nargelas - 28. listopadu 2012 19:31

soukromá zpráva od Nargelas pro Houpačka Ucítím pohlazení po tváři a jak se mi zase její ruka boří do vlasů. Vydechnu ve vzdychu. A ona se ještě přetočí a nezastaví mě. To jak mi ještě rukou vrazí do vlasů mi připomene to co se dělo na pláži. A najednou to bylo jako kdybych neovládal svoje tělo nebo spíš myšlenky mi šly uplně doháje a já už ani nevěděl co dělám. Jenom někde vzadu sem slyšel svou vlastní myšlenku: Tohle ne.. Jenže zbytek mého vědomí veděl že převládla chytivost vlkodlaka která snad všechno zesilovala a dělala to pomale nesnesitelným. A právě teď se ve mě probudil ten hlad vlkodlaka. Začal jsem dýchat mnohem rychleji ani nevím kdy polibky začaly být víc vášnivé a víc trhané abysme mohli vůbec nějak dýchat. Můj divoký rytmus srdce určoval polibky mezi dechem. A mé ruce se z neviného místa na břichu začali posouvat. Moje levá ruka rychle sjela Rhei z břicha na jeji bok a pak na zadek. Parkrát jí moje levá ruka přejede přes zadek a pak ji zatnu aniž bych to chtěl. Není to na sílu naštěstí jsem se ani neměnil takže jsem jí nemohl ublížit.. ale stejně už to bylo něco jsem nechtěl a moje pravá ruka se mezitím nenápadně pohybovala k jejímu hrudníku. Přestaň! OVLÁDEJ SE! DĚLEJ! Tohle je přece Rhea! V tu chvilku jsem se zarazil moje mysl kterou jsem mohl ovládat začala svádět souboj s myslí a chytíčem vlkdolaka. A já ztuhnul a zatnuly se mi svaly. Doufal jsem že téhle chvilky Rhea využije a přeruší mě.. doufal jsem přimo jsem se modlil aby mi dala facku nebo pěstí.

Rheia Brannick - 28. listopadu 2012 21:54

soukromá zpráva od Rheia Brannick pro Houpačka S tím, jak byly jeho polibky dravější, chtivější, naléhavější se zrychloval jeho i můj dech. Vymotala jsem ruku z jeho vlasů a přesunula ji na jeho hrudník. Chtěla jsem zjisti, jak je na tom jeho srdce. Prejela jsem dlaní přes tváž na krk, kde jsem cítila jeho zběsilý tep, na hrudník a nakonec jsemse dlaní zastavila tam, kde jsem cítila tlouci jeho srdce. Bilo silně, pravidelně a zrychleně. Stejně jako moje a do rytmu polibků. Ani jsem si nevšimla, kdy jednu svou ruku přesunul na můj bok, ale najednou tam byla a mně to nevadilo. Naopak, bylo mi to příjemné. Z boku sklouzla na zadeček. Párkrát mě po něm pohladil a pak stisknul. Zaryla jsem mu nehty do hrudě. Ať to bylo jakkoli špatné, vzrušovalo mě to. Ale na hopačce? Jeho druhá ruka cestovala opačným směrem, nahoru, a já přesně věděla, jaký je její cíl. Moc jsem to nevnímala, ale ani se mi to nelíbilo, vždyť... Na houpačce?! Tušila jsem, že je něco jinak. Špatně. Možná, že není takový, jak se dělal, nebo je to... Sakra! Do prdele! Já kráva! Tohle mi mělo dojít! Do prdele! Sakra, sakra, sakra! Ztuhnul. Cítila jsem, že bojuje sám se sebou. Měla bych využít toho, že se nehýbe, ale co když udělám prudký pohyb? Přitáhne si mě zpátky? A co když budu moc pomalá? Rozhodla jsem se v setině vteřiny. Rychle jsem z něj slezla a postavila se kousek od něj. Co teď? Co mám dělat? Proč mi můj hlas v hlavě zní tak panicky? Proč se mi tak potí ruce?! Proč se bojím?! Já se ho přece nebojím! Najednou se mi v mysli zjevil obraz vlkodlaka. Byl jen kousíček ode mně a už po mně natahoval pracku a já se nemohla hýat... chtěla jsem utéct, ale nemohla jsem. Zůstala jsem a s obavou a neschopna pohybu jsem zírala na postavu na houpačce.

Nargelas - 28. listopadu 2012 22:46

soukromá zpráva od Nargelas pro Houpačka Když mi zaryla nehty do hrudi ta bolest se mi z části líbila provokovala mě i když jsem nevěděl jistě kterou část ale teď byla ve vedoucí roli část dravého vlka. .. utekla uf.. UTEKLA Moje druhá část ta dravá se vyhoupla ve chvilce na nohy ale dál se nedostala. Začal jsem cítit bolest kolem kostí a ve svalech. "Uuaaarrr .." Zařval jsem ke konci už víc jako zvíře a teď jsem vrčel. Ten šílený zmatek který jsem měl v hlavě a blížící se přeměna které jsem se snažli zase zabránit. Po pravé ruce jsem měl tyčku která byla konstrukcí pro tuhle houpačku. Nevěděl jsem proč ani jak se mi to povedlo ale praštil jsem do ní pěstí plnou silou. Něco mi zarupalo v ruce tyčka se jenom o malý kousíček prohnula ale na první pohled to nešlo poznat. Přece jenom moje ruce byly pořád lidské. Nicméně ten náhlý šok s nejspíš rozlámané ruky mi povedlo dostat se víc do nadvlády nad svím tělem. Jenže se mi povedlo tak akort maximálně spadnout na kolena a pak se dral vlk zpátky k mysli. Vjel jsem si rukama do vlasů a držel jsem se za hlavu. "Uteč.. nebo.. nebo .. hlavně se nepřibližuj.." Povedlo se mi trochu promluvit ale pořád to znělo jako kdyby vrčelo zvíře a chraptěl člověk který se snaží nekřičet. To je přece Rheia Ozvalo se mi v hlavě skoro jako kouzelné slůvko. Moje mysl už byla u plné kontroly nad tělem. Ruce mi spadly podél těla a já začal cítit plnou bolest v pravé ruce ze které steklo pár kape krve. Jenže i ta už se začínala hojit teď jsem musel ještě uklidnit rozběsněné tělo které se nutkáním chtělo měnit. Vztek Prvně jsem začal dávat stranou vztek, pak hlad a nakonec touhu. Povedlo se mi to po nějaké době až jsem nakonec viděl svýma očima uplně normálně zem na kterou jsem teď čučel se skloňěnou hlavou. A absolutně jsem nevěděl co dál protože jsem začal cítit strach ze sebe sama.

Rheia Brannick - 29. listopadu 2012 17:13

soukromá zpráva od Rheia Brannick pro Houpačka Prudce vstal. Bolestně zařval. Trhalo to nejen uši ale i srdce a duši. Tak moc jsem mu chtěla pomoct. Praštil pěstí do kovové konstrukce houpačky. Něco velmi nepříjemně zapraštělo a já si byla zcela jistá, že to byly kosti v jeho ruce. Padnul na kolena. Zdál se mi tak zranitelný. Dostala jsem strach. Vjel si rukama do vlasů a držel se za hlavu. Natáhla jsem k němu ruku a udělala jeden váhavý krok. Zastavil mě. Přešlápla jsem nejistě na místě ale zůstala jsem stát. Ztěží se ovládal. "Nargelasi," vydechla jsem tiše. Bolestně. Měla jsem o něj strach. Potkalo mě štěstí a teď bych ho mělanechat jen tak odejít? Ani náhodou. Ruce mu skouzly podél těla. Stále se díval do země. Znovu jsem k němu udělala malý váhavý krok. Nic nenamítal a tak jsem se k němu přibližovala víc a víc. Svezla jsem se vedle něj na zem. Zvedla jsem ruku, abych ho pohladila, uklidnila, ale pak jsem ji spustila. "Nargelasi," pronesla jsem znovu, tentokrát se strachem a prohlížela si ho ustrašeným, ustaraným pohledem.

Nargelas - 29. listopadu 2012 18:23

soukromá zpráva od Nargelas pro Houpačka Připadal jsem si totálně zničený vyčerpaný a nadně. Čučel jsem do země ale nějak tak jsem zaregistroval že Rheia je poblíž. A chvilku na to přišla až uplně ke mě. A teď byla vedle mě na zemi ustaraně zopakovala moje jméno. "Neměla bys tu být semnou.. to je podruhé co jsem se tě pokusil napadnout.. a tentokrat.. ještě k tomu.." Hlas jsem měl unavený a zahořklý nad tím co se stalo. Bože.. vždyť já sem normální psychopat.. neumím se ovládat.. a když se neovládnu.. V hlavě se mi vybavila jedna konkrétní vzpomínka z minulosti. "A nejde říct že se to nestalo.. já už někoho napadl.. pokoušel jsem se někoho zabít ten den kdy jsem přišel o paměť.. vyprovokovali mě.. a já jednoho z nich pokousal.. smrt mi řekla že je z něj teď vlkodlak. Už jednou jsem se neovládl.." Ani jsem nevěděl proč to říkám ale nakonec mi to tak nějak začalo docházet. Ta myšlenka mi byla divná a ta první co mě napadla hodně drastická ale byla by nejlepší. "Nechci abys takhle byla vystavená nebezpečí... nesnesu to pomyšlení..a nemůžu po tobě ani vůbec chtít abys semnou po tomhle byla." Skoro jsem ani nevěděl co říkám ke konci už mi začalo docházet co to vlastně celou dobu chci říct jenže já nemohl dodal jsem ještě něco jiného. "Ale i kdybys přesto chtěla... možná bysme našli nějaký způsob jak spolu být." Poslední větu doslova zašeptám protože se bojím odpovědi která se mi teď může dostavit.

Rheia Brannick - 29. listopadu 2012 21:18

soukromá zpráva od Rheia Brannick pro Skok! Neměla bych tam být?! Co tím sakra myslí?! Tak na tohle si vzpoměl v té uličce? Někoho pokousal... Tohle znělo jako že mě... co?! Možná?! "Cože?" Vyskočila jsem na nohy a začala přecházet sem a tam. Přitom jsem se mračila a přemýšlela, jak mu to šetrně vysvětlit. Šetrně? Šetrně to nejde ty huso... prostě to na něj vybal a nepárej se s tím. "Vstaň," přikážu mu stroze a i když vím, že to není nejlepší nápad, jinak mu to do hlavy nevtluču. Když se postaví drapnu ho za ruku a táhnu ho tam kde jsou stromy. Vyhlídnu si jeden z těch vyšších. "Jestli mě budeš chytat, tak si mě nepřej," řeknu mu už mrněji a nedám mu ani šanci nijak zareagovat a už se škrábu po kmeni vzhůru. Větvičky mě šlehají do obličeje a ruce mám brzo poškrábané. Vylezu do výšky ze které by nikdo neměl dobrovolně skákat. Sakra! To je výška... Ale já to zvládnu. Zhluboka se nadechnu a skočím dolů. Vím jak tohle dopadne. Budu tam ležet, hlavu nastranu a ruce i nohy skřivené v nepřirozeném úhlu. Na první pohled mrtvá. No jo, sebevražedné sklony v sobě nezapřu i když tyhle skoky jsou fakt srandovní.

Nargelas - 29. listopadu 2012 21:36

soukromá zpráva od Nargelas pro What the?? Rheia mě přiměje vstát ani nevím jak se jí to podaří ale poslechnu. A pak vidím jak šplhá na nějaký strom. Co to ?.. Nechápavě dojdu podstrom a podívám se nahoru. "Nechápu co to ? NE proboha NEBLBNI!" Zakřičím když mi dojde co chce udělat a zmiňuje abych ji nechytal. Samozřejmě že se ji pokouším chytat. Jenže nastává problém zapoměl sem na svou docela sešrotovanou ruku a tak když ji chytám moc se mi to nepovede a nejenom že mě Rheia srazí na zem a ještě mi kolenem nalomí pár žeber. Ale když se aspoň nadzvedávám vidím že jsem ji snad vůbec nechytil.. leží tam divně.. uplně jako kdyby.. To ... to snad ne.. co to .. "Rheo? Rheio?!" Prvně zašeptám a pak zděšeně zakřičím. Nějak tak se k ní po čtyřech dostanu i když se nemožu opírat o pravačku a odneslo to i pár žeber takže se mi zrovna nejlíp nedýchá. Se strachem v očích se pokouším jí levačkou probrat a nebo jí nahmatat pulz na krku.

Rheia Brannick - 29. listopadu 2012 21:53

soukromá zpráva od Rheia Brannick pro Přistání Když mu dojde co chci dělat a začne jančit, pro sebe se usměju. Vždycky jsou tak vyděšní... Skočím. Letím a vím že ten pocit beztíže bude přerušen nárazem na zem. A taky že jo, ale ten vůl si prostě neodpustil chytání mé maličkosti. Nevím jestli jsem na něj byla víc naštvaná nebo jestli jsem byla víc ráda, že mu na mně záleží tolik, aby mě chytil. Vyhrál vztek. Já ho přerazím! - pomyslím si těsně před tím, než spadnu do tmy. Jako by z dálky slyším jak někdo volá moje jméno. Všechny končetiny, včetně hlavy mám tak nějak nepříjemně... jinak. Přetočím je až to zakřupe. Když je vše tam kde má být, zakňučím. "Aaaauuu," protáhnu chraplavě. Pozvednu trošku hlavu abych zjistila jak daleko jsem od stromu přistála a když vidím tu vzdálenost, malinko se usměju, zavřu oči a položím si hlavu na zem. Vzpomenu si na divný náraz. Nargelas. "Nargelasi?" zaskuhrám už skoro normálním hlasem.

Nargelas - 29. listopadu 2012 22:01

soukromá zpráva od Nargelas pro mrtvolka žije Slyším jak jí zarupou kosti a při tom zvuku mi přejede mráz po zádech. A pak se ozve. "Co ti je mluv!" Vyděšeně vyhrknu a dívám se jestli jí něco není ale sám se držím pravačkou za bok protože žebra mě fakt docela dost bolí. Ale starost přejde pomale ve vztek. "Doprdele co tě to napadlo?! Víš vůbec jak to dohajzlu vypadalo když si tu ležela prostě bez dechu?!" Nakonec jsem z nadklánění se nad Rheio přešel do sedu. Když sem viděl že jí snad ani nic není. "Já se ti snažil vysvětlit že mi na tobě záleží a nechci ti nikdy ublížit... ať už fyzicky nebo jinak protože by vadilo jenom to pomyšlení že jsem ti ublížil.. a ty tady skáčeš ze stromů jak šílená fretka.. bože.. kdybych měl zdravou ruku tak.... bože... doufám že ti fakt nic není.." Dodám ještě ale cítím se pořád divně protože teprv teď mi nějak tak začínalo naskakovat srdce a snažilo se překonat ten šok. Je v pohodě.. je naživu... klid už dýchá.. Takže nakonec tam jenom sedím a pokouším se z toho zase otřepat.

Rheia Brannick - 29. listopadu 2012 22:20

soukromá zpráva od Rheia Brannick pro Průšvih? "Co? Co mám říkat?" reaguju na jeho výzvu a sleduju ho jedním otevřeným okem. Druhé nechávám zavřené... přece jenom se z toho musí můj oganismus vzpamatovat. Ale byla to sranda. Znova se pro sebe usměju. Najednou začne zase vyvádět. "Jako bych byla mrtvá?" nadhodím trošku ironicky. Neměla bych ho dráždit, přece jenom dozvědět se, že holka, kterou máte rádi, snad mě má rád, je magor který pro zábavu skáče z velkých výšek... to musí být šok. Vyslechnu si zbytek proslovu. Zaúpím. "Jsi idiot, vážně, nic jsi nepochopil," pronesu a s troškou námahy se posadím. "Já se ti tu zase snažím vysvětlit, že existuje jeden jediný způsob, jak mě zabít, a vlkodlačí kousnutí ani roztrhání jím rozhodně není, a dokonce ti tu dělám praktickou ukázku a ty mě jako největší vůl chytáš i když jsem ti řekla, že to dělat nemáš! Co sis sakra myslel? Že jsi Superman? Někdy mám vážně chuť... agr... ty si myslíš, že jsi jediný, komu tu na někom záleží a kdo nechce aby tomu druhému ublížil? Co když jednou... třeba já nevím, se něco stane? Budeš si to dávat za vinu a to já nechci, umím se o sebe postarat a jen tak něco mě nezabije..." už jsem nevěděla co dál říct.

Nargelas - 29. listopadu 2012 22:32

soukromá zpráva od Nargelas pro uh.. ok Když mluví o roztrhání vlkodlakem a pokousání moc dobře se mi vybaví ten pohled v očích mé oběti a chuť krve a masa. Která ne že by mi vadila naopak mi tak šíleně chutnala že jsem se toho nemohl nabažit a nechtěl jsem přestat. "Nemluv o tom jako kdyby to nic nebylo." Pronesu chladně až to mě samotného zarazí. Nachvilku se odmlčím a pak pokračuju už normálním hlasem jeným tak jako předítm když sme se drželi v objetí. "Já prostě nesnesu myšlenku na to že bych ti ublížil chápeš? Nechci vidět ten strach ve tvých očích znovu.. tak jako jsem ho už jednou viděl.. nechci abych já byl to čeho se budeš bát." Zase se odmlčím chvilku přemýšlím jestli to mám vůbec říkat.. přilo mi to strašně trapné možná až hloupé ale věděl jsem že to musím říct. "A už vůbec nechci.. abych ti ublížil ještě jinak.. obvzlášť .. no prostě nechci se znova přestat ovládat jak na té pitomé houpačce.. nechci to uspěchat chápeš? Nesmíme to s tím dovádením tak přehánět.. dokud se nanaučím líp ovládat jo?" Zeptám se jí nakonec.

Rheia Brannick - 29. listopadu 2012 22:47

soukromá zpráva od Rheia Brannick pro Klid po bouři "Jenže pro mě to nic není, a ikdyby se něco stalo, budou to jen další šrámy které se za pár minut zahojí." Pronesu s kapku hysterickým podtónem v hlase. Myslel si, že se ho bojím. Možná v té uličce naposledy... "Já už se tě ale nebojím, teď už ne. Teď mám strach jen z toho, že se ti něco stane, že budeš z něčeho zničený..." odpovím téměř něžně a jemně ho pohladím po rameni. "Dobře, už žádné blbosti a budeme brzdit" dám mu zapravdu a majetnicky si ho k sobě přivinu v objetí.

Ředitel - Grim Reaper - 30. listopadu 2012 17:20
	Hodiny odbili čtyři hodiny - čas na svačinu, která bude k mání do půl páté. (Nemusíte nic hrotit, kdo máte rozdělané rozhovory - Rheia, Narg, Kal, Alex, vklidu jsi navažte kde jste skončili a postupně navazujte na svačinu:)

Nargelas - 30. listopadu 2012 19:23
	soukromá zpráva od Nargelas pro Time to eat Ucitím objetí. Nevadí mi je příjemné akorát mě bolí žebra ruka už je skoro zahojená. Pak moje ucho něco zachytí. "Myslím že je svačina... půjdeme?" Ještě než se jí uvolním z objetí jí dám letmo pusu na rty a pak se zvednu. Podám jí levou ruku a pomůžu jí případně vstát. Jak vstane chvilku počkám a pak se společně s ní rozejdu směrem k jídelně.

Elizabeth Winter - 30. listopadu 2012 19:44
	Co dál? ,,Tý jo. Co budeme dále dělat? Nechceš se jít projít?" Jen se zeptám a pak přemýšlím dál. ,,Nebo si někam sedneme a budem povídat? Nebo si něco "zahrát"?" A nebo si jen tak někam lehnem a budeme se válet. Jen se zamyslím a čekám jak se rozhodne, popřípadě jestli ho něco nenapadne.

Rheia Brannick - 30. listopadu 2012 21:06
	Jídlóó... "Jo, půjdeme," usměju se na něj a nechám ho aby mi pomohl dostat se na nohy. Oklepu si oblečení a projedu si rukou vlasy. Vytřepu z nich veškeré nečistoty a když už si myslím, že mi v nich nic nezůstalo, vydám se za Nargelasem. Držím ho za ruku a jdeme k jídelně. "Už mám celkem hlad. Dám si asi nějaký tousty, co ty?" zeptám se a kráčím k jídelně.

Nargelas - 30. listopadu 2012 22:06
	Jídelna "Noo určitě hromadu masa.. nevím uvidíme co tam bude." Odpovím a mezitím jdeme do jídelny. Držíme se spolu za ruce. Dojdeme do jídelny a já si najdu pořádný kus šunku trochu horčice a bochník chleba. Sedneme si k nějakému stolu naproti sobě a já se pustím do jídla. "Brou chuť." Prohodím mezi jídlem.

Lakšmí Rudini - 30. listopadu 2012 22:08

Po tělocviku Když skončí tělocvik, všichni se hned vypaří a já si počkám na poslední proud, který mne možná ani neušlape. Z tělocvičny se vytratím mezi posledními a skočím si pro tašku s oblečením. Zamířím k intru, stále v tělocviku, kde si dám sprchu, pořádně dlouhou. Vlasy si jen tak lehce projedu ručníkem a hrubým hřebenem, obleču si šaty a do tašky si hodím blok a pouzdro s tužkami. Stavím se ještě v jídelně, kde si sbalím okurku (jak jinak) a nějakou další zeleninu. Chvíli se jen tak toulám po areálu školy, hledajíc vhodný model, ale nemohu jej nalézt, takže vzhůru do divočiny. Prohrábnu si mokré vlasy a bezmyšlenkovitě postupuji porostem... Po chvíli zjistím, že absolutně netuším, kde to jsem, z dálky slyším hudbu, a tak se tam vydám. Dorazím na menší palouček a před sebou vidím dívku s... oušky?! Jak rozkošné... Přivřu oči a nehlučně se posadím na kraj mýtiny, docela solidně splynu s podrostem, ale kdyby se pozorně rozhlédla, zahlédla by v listí podivnou purpurovou skvrnu. Rychle vytáhnu blok a začnu ji kreslit, je to tak jednoduší, když o mně neví (což se může však změnit), postupuji úsporně, nejdřív si ji lehce načrtnu, pak začnu propracovávat detaily, při práci si sem tam bezmyšlenkovitě ukousnu z okurky, či jiné zeleniny z tašky.

Nanae *Wolfy* Bonuru - 30. listopadu 2012 23:06

Tichá pozorovatelka Jakmile dokončím Sherian, začne po několika málo vteřinách další sestava. Spokojeně tančím a soustředím se pouze na své pohyby. Je to tak příjmné, když už něco děláš automaticky, nepotřebuješ u toho vůbec přemýšlet, ale i tak tě to baví a děláš to i tak ráda. Bohužel u Anny Dany je složité otočení, u kterého zakopnu o drobný kořínek, kterého jsem si doteď nevšimla, a spadnu na zem. Rozplácnu se tam přímo na břiše a ryju nosem brázdu v zemi. Když pomalu vstávám a mrmlám u toho, protože se mi povedlo si odřít čelo, nos i bradu. Sklopím posmutněle ouška a stáhnu ocásek, když v tim si všimnu fialového fleku opodál. Vyskočím na nohy, vypnu hudbu a pomalým, váhavým krokem se k ní vydám. "Eh.. Co tu děláš..?" Zeptám se a doufám, že můj obličej není tak odřený, jak myslím že je. Bohužel, je odřený opravdu dost viditelně.

Lakšmí Rudini - 30. listopadu 2012 23:11

Když se zadaří... Ahoj... Trošku (víc) překvapeně vyhrknu a postavím se, saténová sukně zašustí a já pohlédnu do očí té dívce s oušky, nešpehovala jsem tě nebo tak něco! rychle se snažím vysvětlit své počínání, jen ráda kreslím a ty jsi mi přišla jako dobrý model, nechtěla jsem tě rušit... Vypadalas tak spokojeně... nervózně se usměji, když zjistím, jaké že to melu kraviny. jo, já jsem Lakšmí... dodám a nervózně si prohrábnu stále vlhké (o to víc vlnité) hnědé vlasy...

Nanae *Wolfy* Bonuru - 30. listopadu 2012 23:26
	Usměji se na ni a poněkud se začervenám, když jí podám ruku. "Nanae. Těší mě, Lakšmí." Usměji se znovu, tentokrát spíše poníženě a poraženě. "Je pravda, že jsem byla spokojená, dokud jsem se nenatáhla.. Můžu?" Ukážu na její skicák a zastřihám oušky. Snad ji tím neurazím, jsem jenom zvědavá.

Lakšmí Rudini - 30. listopadu 2012 23:37
	Na paloučku Samozřejmě... podám jí skicák s půl tuctem postav v různých figurách vyvedených tužkou, není to sice žádná sláva, ale úplně hrozné to taky není. Přívětivě se usměji, co to jen jsi, že máš ouška?! zeptám se a vůbec si neuvědomím, že jsem to řekla nahlas, nakrčím se, ale hned se zase uvolním, zazubím se na ni a pozorně sleduji výraz její tváře, když si prohlíží skicy...

Nanae *Wolfy* Bonuru - 30. listopadu 2012 23:48

Na paloučkj u lesa (budeme přidávat vždycky další část nadpisu! Schválně, jak flouhý to bude! :D) Prohlížím si její kresby. "Jsoj moc pěkné.. Takže už jsem našla někoho, kdo taky rád kreslí.." Pronesu zamyšleně a skicák jí po chvíli vrátím. "No.. Jsem polovlčí démon.." Na důkaz svých slov zamávám ocáskem. "A co jsi vlastně ty za bytost? Nějak nevpim, kam bych tě zařadila.." Zkoumavě se na ni zadívám a protáhnu se.

Lakšmí Rudini - 30. listopadu 2012 23:57

Na paloučku u lesa převelice... (Jákého?! No?!:D:D:D) ty taky?! Pronesu potěšeně, ale víc říct nestihnu - Nanae prokračuje. Polovlčí démon... To je zajímavé... Máš hezký.... Ehm-ehm... Ocásek?! Pronesu nejistě a již si začínám představovat kresby obohacené o tento neotřelý prvek. Poloviční víla a taktéž poloviční druid... pokrčím rameny a usměji se, doufám, že víš kudy ke škole... Já se tady trošku (více) ztratila, zazubím se.

Nanae *Wolfy* Bonuru - 01. prosince 2012 00:10

Na paloučku u ůesa převelice temného (Rumcááájs! :D) "Druid a víla? To je peckový! A umíš lítat, čarovat, nebo tak něco?" Okamžitě ji zavalím salvou otázek a nadšeně šmikám oušky. "Neboj, cestu znám. Ale udivuje mě, že tu není nikdo, přitom jsme kousek od školy." Zamyslím se a nakloním hlavu na stranu. "Ty jsi v 1ra, nebo 1rb?" Pomalu se zvednu na nohy, abych si neušpinila sukni, až penízkový pás celkem hlasitě zacinká. "Co tanec? Umíš nějaký?" Usměji se a urovnám si sukni.

Lakšmí Rudini - 01. prosince 2012 00:31

Na paloučku u lesa převelice temného a... :D:D:D Trošku... Ze světla mohu stvořit prakticky cokoliv, třeba křídla, na kterých ale lítat nejde, zasměji se, dokážu tak stvořit i živou bytost, ale ta je vždy kusem mého já... Jsem v béčku... ty jsi v áčku že? ujistím se a nad další otázkou se trochu zamyslím... Možné to je, zasměji se a nesměle předvedu pár kroků, které nepřipomínají tobě žádný známy tanec, tedy... připomínají všechny tance narvané do jednoho podivného mišmaše...

Rheia Brannick - 01. prosince 2012 10:56

V jídelně Dojdeme do jídelny a Nargelas si vezme hořčici, chleba a šunku. S úsměvem ho sleduju Já si veznu dva toasty a pak se přesuneme ke jednomu z volných stolů. S chutí se zakousnu do toastu ale když v puse cítím chuť ryb, žvýkám sousto více než pomalu a naprosto zhnuseně. Donutím se polknout a dál už se jen na jídlo, které jsem si vzala zhnuseně koukám s nakrčeným nosem. "Dobrou," odpovím ale sama se od toho tvrzení distancuju. Rybí touasty nejsou nikdy dobré... Na moment se zamyslím a pak talíř s taosty proměním v misku s kuřecím salátem a když už jsme u toho tak i vidličku. Mňam kuřecí salát... Pustím se s chutí do jídla. Rychle to do sebe naházím a nechám misku zmizet, pak mi ale dojde, že takhle za chvíli budou chybět talíře. Stvořím tedy nový talíř identický těm ve školní jídelně a s úsměvem čekám až Nargelas dojí.

Nargelas - 01. prosince 2012 14:37

Jídelna Spokojeně se věnuju svému jídlu ale pozoruju že Rhei to nějak moc nejede. Zvědavě zvednu jedno obočí a pak se začnu smát když vidím jak pořeší situací transformací své svačiny. Nakonec ještě musí zpět přivolávat talíř protože jí dojde že s takovou by jídelna brzo skončila. "He he.. vidím že si poradíš vždycky." Řeknu jak dojím a ještě sedím. "Hmm co teď skočíme do společenské místnosti?" Zeptám se a usměju se na Rheiu. Pokud bude souhlasit zvednu se a nastavím ji rámě svou rukou. Pak se společně vydáme do společenské místnosti. Ve společenské místnosti se rozhlížím po tom co tu všechno máme ale nakonec si zatím sednu na pohovku.

Rheia Brannick - 01. prosince 2012 23:05
	Došli do společenky... "Jo, jo, já vždy,"zazubím se na něj vesele. "Můžeme, " odpovím a chtím se ho. Jdeme spolu do společenky a když se posadí na pohovku, sednu si vedle něj. Po chvilce si sundám boty a stulím se mu v náruči. "Tak co budeme dělat?" Koukám na něho tázavě a čekám na odpověď.

Vergil - 02. prosince 2012 00:04

"Zahrát? Co znamená to slovo? Neznám jeho význam...." řeknu a naznačím náznak podrbání na hlavě. "Jsem Smrt, nevím jak mám trávit volný čas jinak, než čekat na to, až budu zase potřeba..." řeknu a nahodím takoví smutně roztomilí kukuč. Vážně nevím, co bych mohl dělat, co jsem řekl byla naprostá pravda. Nevím co je zábava ve volném čase, protože ten já vlastně ani tak nějak nemám. Sice to tak vypadá, ale já jsem prostě v "práci" pořád, i když třeba ležim venku na lavičce...

Elizabeth Winter - 02. prosince 2012 10:13
	No ,,Je to druh zábavy. Nevím třeba kulečník nebo bowling nebo šachy. I když ty jsou poněkud zdlouhavé." Trochu zesmutním. ,,Nebo víš co? zapomeň na to, někam půjdeme a bude to v pohodě ano?" No jo, ale kam?

Nargelas - 02. prosince 2012 19:04

Společenka Sedíme na pohovce a ona se mi zachvilku ztulí do náruče jako spokojená kočka. A ptá se mě co dál. Hmm dobrá otázka má dutá hlava toho taky moc nemá. Porozhlédnu se po místnosti co všechno nabízí. Nakonec skončím očima na Rhei a usměju se a jemně jí políbím na rty ale jenom krátce. Pořád jsem se bál toho co se stalo ale věděl jsem co si do určité míry můžu dovolit. "Co takhle si zatančit?" Zeptám se a pohled mi znovu padne na přehrávač v jednom koutě místnosti a pak se jí podívám znovu do očí abych věděl jak zareaguje. Konec konců ty taneční by mi k něčemu poprvé byly.

Rheia Brannick - 02. prosince 2012 19:18

Společenská místnost Jemně a krátce mě políbí a já se začnu rozplývat. Spokojeně se na něj usměju a čekám co z něj vypadne. Tančit, on vážně řekl, že chce tančit? Obočí mi vyjede nahoru. Sleduju jeho pohled ke koutku s přehrávačem a pak se na něj zadívám. "Ty umíš tančit?" zajímám se nepokrytě a oči mi svítí nedočkavostí. "Tak jo, pojďme," usměju se a mooc se těším. Zvednu se z pohovky. Než si obuju boty, proměním jejich do teď celkem přijatelný podpatek na o trošinku vyšší. Přejdu k přehravači a nervózně přešlápnu. Otočím se na Nargelase a zvědavě si ho prohlídnu přivřenýma očima. "A co vůbec budeme tančit?" Co vůbec umíš tančit?

Nargelas - 02. prosince 2012 19:34

Společenská místnost Užívám si polibek a vidím jak se spokojeně rozplívá stejně jako já. A pak následuje částečné pobavení ale jenom nachvilku když vidím jak jí vystřelí obočí. "Už to tak bude." Dodám když se znovu ujištujě že slyšela správně. Zvednu se z pohovky a pomalu dojdu kousek od ní a tam si stoupnu. "Na začátek.. no potřebuju se rozhýbat a ujistit že jsem všechno nezapoměl... hmm zkus tam nějakou přijatelnou klasiku něco ve stylu polky ale žádnou dechovku! To bych nepřežil." Řeknu a zavtipkuju trochu. Ani ve mě neprojede vlna nervozity což mě příjemně překvapí pak zapátrám v paměti cosi všechno pamatuju. Když nakonec rozjede nějakou tu muziku mírně se předkloním a natáhnu k ní ruku v gestu s očekáváním že vloží tu svou. "Smím prosit slečno?" Zeptám se s mírným úsměvem na tváři.

Nanae *Wolfy* Bonuru - 02. prosince 2012 19:36

Na paloučku u lesa převelice temného a Řáholce :DD Zkoumavě pozoruji její tanec. Je to jenom pár kroků, ale připomíná mi to tolik různých tanců, že to snad ani není možné. Je to taková směsice, přesto se mi to moc líbí. "Krásné~.." Zamumlám jen rádoby nenápadně a pak se na ni usměju. "Jo, já jsem v áčku." Zlehka pokrčím rameny. "Nemohla bys.. mě tak nějak naučit ten tanec? Protože.. ono mi to připomíná tolik různých tanců, ale přitom to vypadá pořád dobře. Chtěla bych něco takového umět.." Skloním hlavu a zespodu se na ni podívám, přičemž se trochu stydlivě začervenám.

Lakšmí Rudini - 03. prosince 2012 10:46

Na poloučku u lesa převelice temného a Řáholce obývaného... :D:D:D Na její slova předvedu jen parodii na poklonu a široce se zazubím. Tak to bude problém... Má schopnost kohokoliv cokoliv naučit jde až do mínusu... Takže bys s největší pravděpodobností zapomněla vše co umíš... Snožím se lehce vykroutit - navím říkám pravdu a nic než pravdu, ani nevím jak to tančím... Mé nohy samy ví jak tančit na jakoukoliv hudbu... Asi to bude tím mým vílím původem... Zkrabatím čelo, pohlédnu na ni, ale pak si to rozmyslím... Tak jo, no... A nebuď na mne zlá, když to nepůjde, či snad půjde do toho mínusu... Pokusím se předvést ty samé kroky, ale nohy si usmyslí něco jiné, a tak zase předvedu jiné kroky... Ale aspoň se mi to povedlo hodně pomaličku.

Rheia Brannick - 03. prosince 2012 10:57
	Spalečenka Pustím tam něco, na co půjde tančit polka a usměju se. „Jistě,” odvětím a znovu mi to připomene naši hru na zazobance. „... pane,” dodám a ušklíbnu se. Jednu dlaň mu vložím do té jeho a druhou mu dám na rameno. Chvíli tančíme polku ale pak tak nějak začnu být zadýchaná. Přecejen tady takhle skákat...

Nanae *Wolfy* Bonuru - 03. prosince 2012 14:29
	Na poloučku u lesa převelice temného a Řáholce obývaného doopravdy... :D Zaujatě ji pozoruji. Předvedla další kroky. "Takže..zkusíme to?" Zaculím se a chabě se ji pokusím napodobit. Trochu zklamaně sklopím jedno ouško a zkusím to znovu, možná o něco lépe a zvědavě se na ni podívám. "A když tancuješ defakto na všechno, nemáš v tom potom trochu bordel? Jako třeba chytit rytmus a tak."

Lakšmí Rudini - 03. prosince 2012 15:38

Na paloučku u lesa převelice temného a Řáholce obývaného doopravdy pohádkovým... :D:D:D Trochu... Sem tam... ale povětšinou to zvládám, přesně vím jak rychle tančit a i když mi to hlava nebere, tak nohy ano... zazubím se a předvedu ty samé kroky a kriticky pozoruji Nanae, sem tam jí poradím co dělat, či naopak nedělat, nebo znova předvedu kroky. Navíc to je přes masku složitosti, velice jednoduché, stačí následovat své instikty...

Nargelas - 03. prosince 2012 22:29

soukromá zpráva od Nargelas pro Společenská místnost Až teprv polka zpustí dojde mi co to obsahuje. Nicméně snažím se co to de a taky se mi to daří. Na konci když vidím jak se Rheia zadýchá musím se rozesmát. "Vzpoměl jsem si... až teprv začli hrát.. co polka vlastně je.. ok teď vybíráš rači ty." Směju se mezitím co lapám po tanci dech. Ale musím uznat že to byla aspoň sranda. Tušil jsem že bych mohl litovat ale nakonec jsem se odhodlal a jenom jsem se díval co začíná vybírat na přehrávači.

Rheia Brannick - 04. prosince 2012 09:19

soukromá zpráva od Rheia Brannick pro Tanec Když se rozesmál, smála jsem se s ním. Dech jsem měla přerývaný ale smála jsem se. "Tak... tak jo," vydechnu a přejdu k přehrávači. Chvili hledám tu správnou hudbu. Když ji konečně najdu, nenechám zaznít ani první tóny a pozastavím ji. Šibalsky se na něj usměju přes rameno. Přejedu si rukama přes pas a boky. Pod mým dotekem se mé oblečení začne měnit na krátké přiléhavé tmavě modré šaty. Přiléhavá látka přesně obkresluje linie mého těla. Když se pohnu, nalepí se na mě ještě více, takže mám pocit, že je to má druhá kůže. Zapnu přehrávač a rozezní se celkem rytmická hudba. Salsa... Zavlním se v bocích a přejdu k němu s šibalským úsměvem. Tohle fakt miluju. Jemně a krátce ho políbím. Pokud tohle tančit neumí, povedu ho, pokud ano, nechám se vést.

Cheru B. Grigori - 05. prosince 2012 18:59

Svačina Zhruba v čas svačiny se zvednu z křesla ale knihu nechám položenou na sedadle. Mám v plánu se sem vrátit. Loudavě se vydám do jídelny. Ačkoli hlad nevedu, chuťové buňky mám. Bez jakéhokoliv zájmu si vezmu ovocný salát a vrátím se ke knize. Sednu si, vezmu knihu a zamračeně ujídám z misky. Za okamžik mne však maska rozmrzelosti přestane bavit. Vrátím knihu a otráveně vyjdu z knihovny. Vrátím misku zpět do jídelny a po cestě chodbou mne napadne co dělat. V pokoji si ze skříně vytáhnu potřebné věci a vyjdu. Projdu se relativně dlouhou cestu po pozemcích a vklouznu do budovy s bazénem. Uvnitř je tepleji než venku, taky dusno. Ale prázdno. Hladina vrhá příjemné světlo na stěny. Spokojeně se nadechnu a hned na to se rozkašlu. To ten chlór. Brzy si ale zvyknu a rychle se převléknu do jednoduchých dvoudílných černých plavek. Zbytek věcí nechám v převlékárně. Vklouznu do vody a málem blaženě zavrním. Křídla nechám stažená. Nebudou mokrá, nemají úplně fyzickou podstatu. Jen částečně. Uplavu pár temp a potom se plynule vnořím pod hladinu. Pod vodou ještě kousek plavu. Udělám kotrmelec a otevřu na chvíli oči. Líbí se mi co ve vodě dělají moje vlasy. Pak oči rychle zavřu. Bolí to. Nemusím se nadechnout. Ne hned. Křídla tvoří velké procento z dýchací soustavy, a když se nemohou namočit, je to... no, v suchu. Po ale nějakých deseti minutách budu nucena se stejně vynořit. Držím se těsně u dna. Pohybuji se jen vláčně. Je to skvělý pocit.

Nargelas - 06. prosince 2012 19:32

Společenka Vidím jak se šibalsky směje pak si přemění šaty a já doslova polknu když vidím jak jí to sluší a ještě jak se hýbe. Ok.. tohle je důkaz že je v ní kus démonky.. Když dojde ke mě a políbí mě zajiskří mi v očích. "Ani nevíš jak moc ti tohle sluší." Prohodím chytnu ji v pase a začnu ji vést protože i salsu zvládám. Citím jak se mi s rytmem začne bouřit krev ještě když sme takhle blízko a její šaty jí tak sednou a sou tak přiléhavé. A konečně se mi povede něco nečekaného ucítím v sobě vlka který by se rád zase dral na povrh ale já mu v tom zamezím a strčím ho do klece a cítím jak si nechávám nadvládu nad tělem a beze strachu se naplno pustím do tance. Na tváři se mi rozzáří hodně spokojený úsměv. Tančíme takhle nějakou dobu a jak písnička skončí já si ji rukou kterou jí držím za pas přisunu blíž a vášnivě políbím hodně dlouze a lehce dravě a nakonec ji pozvolna pustím ze svého sevření. "Ty šibalko.. ty víš jak na mě.. za tohle si vyber aj další písničku jestli chceš."

Rheia Brannick - 06. prosince 2012 20:20

Tanec Když tančíme, najednou se začne křenit jako měsíček na hnoji. Jeho výraz mě rozesměje ale nechám mu ať se raduje ať je to kvůli čemukoliv. Dotančíme. Přitáhne si mě blíža já mám pocit že mi srdce musí vykočit z hrudě jak tluče. Políbí me. Vášnivě, dravě... Zatočí se se mnou celý svět. Omotám mu ruce kolem krku a tím si ho přitáhnu blíže. Když prolásí že vím jak na něj jen se samolibě usměju a zajásám na d nápadem, že budu moct vybrat další písničku i tanec. "Hum... tak jo." Vrátím se k přehrávači a najdu tam klasiku. Cha cha. Úžasný tanec. Obejdu Nargelase a prstem mu přejíždím po svalech. Zopakuju kousek který se mi povedl na pláži. Sjedu rukama z jeho hrudníku na břicho a tam se zastavím. Než stihne cokoli udělat, odstrčím se a vystřihnu prvotřídní otočku... Pak už zapojím do tance i jeho.

Nargelas - 06. prosince 2012 21:00

soukromá zpráva od Nargelas pro Tanec Dojde k přehrávači a pustí klasiku. Ani mi to nevadí spíš nedokážu pochopit proč to vybrala jestli se jí tahle hudba líbí nebo jestli má něco za lubem. Začne si mě obcházet a já už začínám tušit něco nekalého. A pak to taky přijde. Cítím jak mi její ruce zase kopírují tělo a z hrudníku začínají klouzat na břicho. Vydechnu. Její dotek bože... Pak mě odstrčí a udělá otočku a začne tak tanec. Tak počkej. Normálně by mi v očích zajiskřilo ale tentokrát sem začal střádat zlověstný plán a tak jsem zahrál překvapený výraz pak nahodím normální úsměv a nechám se v tanci tentokrát vést. Tančíme zase nějakou tu chvilku ale na konci jak hudba skončí udělám něco co rozhodně nemohla čekat. Rychle se k ní skloním a políbím ji hodně dravě a vášnivě a pak hned na to co vím že ji to rozptýlí ji chytnu oběma rukama za zadeček zatnu prsty zvednu ji a zatočím se s náma oběma dokola až se dostaneme ke gauči kam spolu s ní spadnu. Přitom celém ji nepřestanu líbat akorát pak když jsme na gauči jí párkát pohladím zadeček jako omluvu za to jak jsem ji chytil a pak přesunu ruce na její záda přitisknu si ji ještě blíž a nepřestávám ji líbat. Konečně.. konečně se ovládám a sem to já i když dělám takovýhle blbosti. Teď už ji líbám něžněji a je dalko snažší dýchat ale musím si dát nachvilku pauzu protože z toho všeho mi prostě došel dech. Jak se snažím nadechnout usměji se na ni a pozoruju její reakci.

Rheia Brannick - 06. prosince 2012 21:26

soukromá zpráva od Rheia Brannick pro Tanec... Chvíli jsme tančili a já si byla jistá, že je naprosto vedle. Ale vedle jsem byla já. Na konci našeho tanečku se ke mně sklonil a dravě mě políbil. Opět jsem byla nucena mu ruve omotat kolem krku abych náhodou neskončila na zemi. Tohle mě totiž dokonale rozhodilo. Vyvedlo mě to z konceptu do té míry, že jsem nevnímala nic jiného než jeho ústa. Jak se ukázalo, to byla chyba. Chytne mě za zadek a pak se s náma zatočí. Vyjeknu. Když spadneme na gauč, zasměju se mu do rtů. Párkrát přejede rukama po mém pozadí a pak přesune ruce na záda a mezitím co mě nepřestáva líbat, si mě přitáhne blíž. No počkej! tohle dělat... však já se ti pomstím. Někdy. Příště. Až nebudeme takhle ležet na gauči tak blízko... Cítím horkost jeho těla a jeho rty na mých. Ruce na mých zádech. On.Tak nějak nevědomky propletu naše nohy. Přestane mě líbat. Zvednu se na loktech. Usmívá se a já se na něj mračím. Vůbec ale vůbec se mi nelíbí že přestal. No jo ale ty dejchat nemusíš, on ano. Stále ještě touhou zastřeným pohledem se na něj usměju, jelikož mě napadl spásný nápad. Skloním se k němu a přitisknu rty na hranu jeho čelisti. Pak se posunu kousíček výš k jeho uchu. Chytím jeho ušní lalůček do zubů a jemně skousnu. Nechci mu ublížit. Pak se vrátím k jeho čelisti a velmi zákeřně postupuju ke krku. Trošku se zavrtím abych získala lepší polohu  a přístup k jeho krku.

Nargelas - 06. prosince 2012 21:59

soukromá zpráva od Nargelas pro Gauč Můj briliatní plán vychází a já si ho náramně užívám. Teplo jejího těla mě doslova spaluje a přesto to miluju. A to jak se mi zasměje do rtů mě potěší ještě víc. A do toho všeho jsem si pamatoval v hlavě to její vyjeknutí. Jenže když se chci nadechnout zdá se že hodlá zautočit ona. Nohy si proplete s mýma přijde mi to jako kdyby mi chtěl zabránit v útěku ale dostává nás to ještě blíž a mě to vůbec nevadí právě naopak. Vidím jak se zamračí a nachvilku se zatvářím nechápavě ale pak přejde ještě do většího "útoku." Ucítím její hebké rtíky na čelisti a pořád se rozplývám s přerývaným dechem který se nakonec ustáli na trošku rychlejším tempu. A pak přijde něco co bych vůbec nečekal ucítím rty a nakonec její zuby na svém uchu a jemně mě do něj kousne a já jenom se snažím odolat ale nakonec vzdychnu. Démonka.. Když se začne vrtět a přiblíží se ke krku nechám nevěděl jsem jestli čeká něco jiného ale já se prostě zavrtím a umožním jí snadnější přístup ke svému krku akorát jednou rukou jí sjedu ze zad mírně na bok a částečně na zadeček a hladím ji tak. Nakonec cítím její horký dech na svém krku a jenom se napnu. Druhou rukou jí ze zad přejedu až k hlavě a odkloním jí vlasy a dám ji je za jedno ucho. Usměju se a ještě ji políbím na tvář a pak na ústa vášnivě ale pak se musím znovu nadechnout a ona už je tak blízko mému krku. Nakonec se rozhodnu že prozatím ji nechám a počkám si co vymyslí protože se mi to začínalo líbit.

Rheia Brannick - 07. prosince 2012 18:50

soukromá zpráva od Rheia Brannick pro Gáááuč... ;) Taky se zavrtí a já mám více prostoru pro svůj útok. Jedna jeho dlaň zklouzne částečně na bok a částečně na zadek. Ještě jednou mě plíbí a pak mi dá prostor na... cokoli. Zasypávala jsem jeho krk motýlími polibky až jsem došla k prohlubni u krku a klíční kosti kde jesm vtiskla jeden jediný polibek. Mezi tím jsem své ruce přesouvala níž. K jeho bokům. tam jsem se zastavila a postupovala přes podbřišek jemným dotekem až jsem ruce spojila. Trošku jsem se zasmála a ruce zasunula pod jeho košili. Překáží. Jedním dotekem jsem ji nechala zmizet. Zvedla jsem hlavu a šibalsky se usmála. Pak jsem to už nevydržela a políbila ho na ústa. Rukama jsem přejížděla po jeho teď už nahé hrudi. Svaly měl jemně vystouplé. Přitiskla jsem se na něj jak nejvíc to bylo možné.

Nargelas - 07. prosince 2012 19:43

soukromá zpráva od Nargelas pro Gauč Dech už jsem měl tak zrychlený ale jí to zjevně nestačilo. Zasipávala mě polibky a já jenom přejížděl rukama z místa na místo a hladil ji tak. Cítil jsem jak prstama mapuje můj hrudník a pak se dostane k břichu a pak mi přejede rukou přímo na kůži. Ten pocit byl dokonalý a jí trochu zaryl rukou do zad kde jsem ji do teď hladil a ještě do jednoho boku který jsem hladil. Když mi zase přejede rukou přes nahou hruď nachvilku se napnu a zatnou se mi svaly ale pak se uvolním a tak jak se ona snaží přitisknou ještě víc ke mě tak i já se snažím dostat co nejblíž k ní. Jenže do toho ji ještě začnu vášnivě líbat prvně od krku a postupuju nahoru. Nepřestávám přelétnu rty přes bradu a zastavím se na jejích. Prvně jenom letmo pak si dravě přivlastním její spodní ret pak zase horní a pak ji zase hluboce políbím. Druhá ruka kterou jsem měl na jejím boku rychle aniž by stihla zareagovat vklozla pod krátké šaty a teď sem ji hladil přimo po její dokonalé a jemné kůži na boku. Druhou rukou jí zajedu do vlasů a nachvilku jí zakloním hlavu přičemž jí začnu líbat zase krk. Pak si zase přitáhnu její usta ke svým a nepřestávám líbat. Nohama si ji ještě víc obemknu a přitáhnu ještě blíž. V té chvíli mi dojde že už to zachází docela dost daleko. Ehm.. doháje no tak ovládej se.. Spomalil jsem s polibky a ruku kterou jsem měl do teď na jejím zadku jsem vytáhl z pod šatů a položil ji zase na její záda. "Ehm.. já no.. měli bysme trošku spomalit co říkáš?" Bylo to divné ale i přes barvu mé pleti sem měl trochu červené tváře a trošku jsem se zavrtěl abych mezi námi vytvořil aspoň nějakou mezeru hlavně od pasu dolů.

Rheia Brannick - 07. prosince 2012 22:00

soukromá zpráva od Rheia Brannick pro Gauč... Začne mě líbat. Na krku a postupuje výš až se dostane k mým rtům, které si přivlastní. Jeho ruka, která až do teď byla na mém boku se ztratila a pak se hned oběvila pod mými šaty. Když mě pohladí po holé kůži vyrazím ze sebe roztoužený sten, který zanikne v dalším polibku. Přitáhne si mě blíž a líbá mě vášnivě. Pak ale spomalí a ruku, kterou měl pod mými šaty přemístí na relativně bezpečné místo na mých zádech. "Hmm... " zamručím neurčitě. Zavrtí se a tím se ode mě trošku oddálí. Já se ovšem posunu ve stejném směru jako on a tím jsme opět tělo na tělo. Skousnu si ret. Skloním se k němu. "Nevím... Měli?" zašeptám mu do ucha a rukou mu přejíždím po obnažené kůži.

Nargelas - 07. prosince 2012 22:26

soukromá zpráva od Nargelas pro Gauč Snažím se uklidnit a nějak tak udržet při smyslech a ještě se ovládnout. Ale přijde mi že to ona snad vůbec nechce. Už tak jsem myslel že se z ní zblázním z toho všeho jak mi s ní bylo dobře ale když se odsunu ona se znovu přiblíží a přitiskne. A já vím že už mám hodně velký problém. Srdce se mi rozbuší jak blázen ještě víc a já jenom vzdychnu ve stenu a zavřu oči a pak uslyším její hlas. "Už vím.. proč si říkala že máš v sobě démona... Nechávám zavřené oči protože se pokouším ovládat teď už zase trochu zápasím s vlkem vevnitř ale nakonec se udržím. Usměju se a otevřu oči. Cítím jak mi její ruka stále brouzdá po obnažené kůži. Přitáhnu si zase její hlavu blíž a zašeptám jí do ucha. "Zatím jo.. zatím." Dodám šeptem chytnu její ouško do rtů pak se přesunu na lalůček trošku ho zkousnu a pak ho znovu políbím. Takhle se dostanu polibky přes tvář až na rty kde to celé ukončím jemným a lehkým polibkem. "No tak vrať mi košili, nezapomínej kde sme.. každou chvílí sem může někdo přijít." Předstírám že jsem se sklidnil nevěděl jsem jestli to pozná ale musel jsem to zkusit. Pokušitelka... pěkná potvůrka.. nádherná.. nebezpečná.. dravá.. Myslí mi nepřestávali vířit myšlenky a já se utápěl v jejích očích.

Rheia Brannick - 07. prosince 2012 22:39

soukromá zpráva od Rheia Brannick pro Zlá, zlá, zlá a ještě k tomu já Tak víš? Jenže tohle, tohle je teprve začátek... Přitáhne si moji hlavu blíž a já slastně přivřu oči. Tahle jeho blízkost se mi zamlouvá. Je to velmi... příjemné. Když jemně skousne můj ušní lalůček, tiše vzdychnu. V tu chvíli bych mu asi kývla na všehno "Tak tedy zatím," zopakuju po něm ale nevnímám co říkám. Lehce mě políbí na rty. Chce zpět své oblečení? "To nepůjde," řeknu s předstíranou lítostí. "Nejdříve si ho musíš zasloužit," dodám když zahlédnu jak je klidný a ve tváři se mi usadí samolibý úsměv. Proč mě vždycky baví všechny takhle trápit?

Nargelas - 07. prosince 2012 22:58

soukromá zpráva od Nargelas pro Gauč To nepůjde? Musím zasloužit? ... Muhehehe.. jak myslíš. Prvně se zatvářím překvapeně pak smutně a skoro ublíženě. "Vážně ne?.. a co bych tak měl udělat?." Zeptám se smutně. Hraju to doslova přesvědčivě a pokud jenom navteřinku uvidím lítost v jejích očích tak té chvilky využiju. V ten moment se kousek pošoupnu zapřu se kolenama chytnu ju v pase nadzvednu se a než to postřehne tak ju zvednu a položím na gauči na záda a naráz jsem nad ní. "A co by sis tak představovala hmm?" Zeptám se zlomyslně a v obličeji se mi objeví stejný vypočítavý usměv. Ani ji nenechám odpovědět a lehnu si tak že můj hrudník pomale drtí její. Nohy si propletu s ní a zbraním jí tak v pohybu ještě jí chytnu obě ruce a přitlčím na gauč a do toho ji vášnivě začnu líbat a nepřestávám. Až po nějaké delší době přestanu pak se nadzvednu a přestanu i s líbáním. Pokřivěne se usměju a zeptám se. "Tak co zasloužil jsem si svou košili?"

Rheia Brannick - 07. prosince 2012 23:40

soukromá zpráva od Rheia Brannick pro Jede se do pekla! Co by měl udělat? No těch věcí je vážně moc... Zle se usměju. Když vidím jak je smutný. Na malou chviličku si dovolím zaliovat. Což samozřejmě později zhodnotím jako osudovou... "chybu". "Ukaž co umíš," vyzvu ho v odpovědi na jeho otázku těsně před tím, než mě tak trošku zalehne a začne mě líbat. Nadzvedne se a přestane. Ty se ptáš jestli si ji zasloužíš? "A ty si mislíš, že ano?" zeptám se ho s roztouženým pohledem. Když odpoví položím mu dlaně na ramena a zhmotním mu zpátky jeho košili...

Nargelas - 08. prosince 2012 00:05

soukromá zpráva od Nargelas pro Přesun Položí mi ruce na ramena a zeptá se mě otázkou ale než stihnu odpovědět objeví se mi košile. Letmo si zapnu na pár knoflíků. "No myslím že celkem jo ale jestli je to na dluh... hmm nevím třeba s tím něco uděláme." Řeknu políbím tě pak vstanu jednu ruku vsunu pod tvé nohy a druhou tě chytnu za zády. Takže ji nakonec držím v náručí. "Mám nápad.." Řeknu s hodně hodně potměšilím úsměvem a jak ji držím v náručí dám ji ještě jednu dravou pusu a pak vyjdu společně s ní v naručí ze společenské místnosti. Proklouzneme kolem recepce na schodiště ale nezastuvuji se a pokračuju na půdu. Protože vím že to místo nikdo nebude zkoumat. Proderu se kolem pár kousku harampádí a povede se mi tak najít trošku izolovanější místo na půdě pod oknem od zbytku schodiště. Položím tě na nohy a zasunu za námi skříň takže nás doslova oddělím od zbytku půdy. A pak se otočím k ní pomalu k ní dojdu chytnu ji jednou rukou v pase a začnu ji líbat. Po nějaké chviličce přestanu nachvilku se odtáhnu zazubím se a řeknu: "Nezvládla bys nějaký gauč nebo něco podobného sem?"

Rheia Brannick - 08. prosince 2012 11:46

soukromá zpráva od Rheia Brannick pro Půda "To bysme měli..." odpovím mu hlasem zastřeným touhou. Políbí mě a vezme mě do náruče. Překvapeně se na něj podívám ale nakonec se ho jen chytím kolem krku a hlavu mu položím na rameno.Dostane nápad a já se začnu bát o co jde. Dravě mě políbí a všechny mé obavy zmizí. Vyjdeme ze společenky, proklouzneme kolem recepce na intru a stoupáme po schodech. Na půdu. Najde tam místečko, které je oddělené od zbytku půdy a postaví mě na nohy. Pak nás pomocí skříně úplně izoluje odz zbytku světa. Všechno to sleduju s povytaženým obočím a pobaveným úsměvem. Přejde ke mně dá mi ruce kolem pasu a políbí mě. Já mu své položím na hrudník. Odtáhne se. Gauč nebo postel? Stále ještě omámená tím vším se kolem sebe rozhlédnu. Hledám něco co bych mohla přeměnit, jelikož tak veliké věci z ničeho mi moc nejdou takže, kdybych se o to pokusila, nemuselo by to dopadnout nejlépe. Zrak mi padne na jeho košili. Pomalu mu rozepnu to málo z knoflíků jež má zapnuté a pak z něj košili stáhnu s šibalským úsměvem. Ustoupím od něj a dřepnu si na zem. Položím na ni jeho košili a natáhnu nad ni ruce. Okamžitě se začne zvětšovat až se kompletně přetvoří na pohodlné letiště. Postavím se, vrátím se k němu a hrubě ho políbím. "Mám pocit, že zpátky ji už nedostaneš,"

Dino *Vox* Kitsune - 08. prosince 2012 18:32

Tělocvik a pak spousta volného času Cheru (stačí si přečíst posledních 23 řádek, nemusíš číst celé :) Tělocvik začal a tak se jdu protáhnout. Po tom se vybírá, co se bude hrát. A hurá, basket. Tuhle hru miluju a jsem v ní dost dobrý. Když se rozřazuje do družstev, tak je mi úplně jedno ke komu půjdu, prostě si chci už zahrát. Hra začne a je vidět, že někteří používají své "schopnosti". Nebyl jsem si jistý, jestli se to smí, ale asi jo. Jakmile se ke mě dostane míč, tak projdu menší změnou. Díky kraťasům je vidět, jak se mi mění nohy, jsou takové více svalnaté, ale ne zase moc. To samé se děje i s rukama. Oči mám teď hnědé, až oranžové a vlasy dostanou lehce zrzaví tón. Hned jak se promění, tak se rozeběhnu směr koš soupeřů. Dribluji, kličkuji mezi soupeři a občas udělám nějaký ten trik na oblafnutí protihráče. Pokud tam není někdo, komu se podaří mi balón vzít, tak se dostanu ke koši, vyskočím a zasmečuji. Tenhle pocit je nejlepší. Připomíná mi to dny, když jsem jako malí s kamarády hrával basket před barákem. Když skončíme z basketbalem a má se jít hrát něco dalšího, tak já nejdu. Florbal mě nebaví. Nechám si míč na basket a jdu si házet na koš. Pokud se chce někdo připojit, tak se střídáme nebo dáme hru 1 na 1. Tělocvik končí a já jsem celkem vyčerpaný, tedy spíš mám hlad. Cukr, to je to co do sebe potřebuji dostat. Rychle si skočím do sprch a opláchnu se. Kraťasy jsou v pořádku, ale triko mám propocená, tak si na sebe vezmu rovnou mikinu a triko si hodím přes rameno. Z tělocvičny zamířím rovnou do jídelny. Okamžitě zamířím k zákuskům. Naberu si plný talíř nejrůznějšími sladkými věcmi a jdu si sednout. Netrvá to ani moc dlouho a už mám všechno v sobě. Co teď? Mám zbytek dne volný, ale nevím co dělat. Mohl bych najít Nik a něco by jsme vymysleli... Ale to radši ne. Nebudu ji otravovat každý den... Mohl bych se jít kouknout po škole a konečně si to tu trochu prohlédnout. Je rozhodnuto, jdu si to tu pořádně prohlédnout. Nejdřív ale zamířím do svého pokoje. Když tam dojdu, tak odemknu dveře, ani nevstoupím dovnitř, jen tam hodím to propocené triko, zavřu dveře a zamknu. Nejdřív si projdu všechny patra po internátu a prohlížím si to tu. Když mám internát hotoví, jdu ven a chodím po ostrově. Dojdu k moří, sundám si boty a začnu se procházet po pláži, ponožky nevedu. Chodím sem a tem a občas si namočím nohy. Koukám směrem, kde je pevnina a přemýšlím, co asi dělá moje sestra. Doufám že se má dobře. Jedna vlna něco přinese, tenisák. Sehnu se pro něj a seberu ho. Pro tyhle kulatý věci mám slabost, míčky jsou super. Vylezu z vody a jdu si pro boty. Ty si vezmu do ruky a naboso se vydám spět k areálu školy. Kouknu na mobil, abych věděl kolik je. "Hm, to uteklo celkem dost času." Řeknu si pro sebe. Ale stále mám ještě spoustu času před sebou. Nevím co mám dělat a tak se jen potuluji kolem budov se sluchátky v uších a přitom si házím o zem s tenisákem. Jak tak procházím kolem jedné z budov, něco cítím. chlor?... Spousta chloru. Znovu se nadechnu nosem. "To muže být jen bazén. No jo, vždiť tady na téhle škole má být bazén." Dojdu ke dveřím a otevřu je. "Velký." Řeknu nadšeně, vejdu dovnitř a hned za sebou zavřu dveře. Rozhlížím se, ale nikoho tu nevidím. Dojdu na začátek bazénu, tam kde jsou startovní stanoviště. Na jedno si sednu, na stanoviště s číslem 3. Sundám si sluchátka a kapsy si vytáhnu mobil, ale při tom upustím tenisák a ten spadne do bazénu. "Sakra." Natahuji se pro něj, ale je moc daleko, nemůžu na něj dosáhnou. Najednou se něco vynoří z vody. "Co to...?" Leknu se a málem spadnu do bazénu, ale naštěstí se mi to povedlo vybrat. Koukám se na obrys těla na hladině. Já myslel, že jsem tu sám a on je tu ještě někdo? Počkat, to zadržoval dech na tak dlouho? Nebo je to někdo s žábrama, nějaké vodomilné monstrum. Dál sleduji a už začínám rozpoznávat tvář. Holka? Neznám ji náhodou? A neni ona náhodou z mé třídy? Jak se to jmenuje? Něco na Ch? Chi...Cha...Cho? Sakra já nevim. "Zdravím." Křiknu jejím směrem.

Cheru B. Grigori - 08. prosince 2012 21:07

Bazén, Dino Začne mi docházet dech. Začnu se pomalu vynořovat na hladinu. Udělám ještě pár temp, abych se dostala do prostoru kde dosáhnu alespoň špičkami na dno a narovnám se. Nejdřív si přehodím vlasy z tváře dozadu a vytřu si vodu z očí. Pak teprve je otevřu a kdyby to šlo, tak mě trefí. Ale to moje tělo neumí, tak má nově příchozí možnost vidět jen těžce podezřívavý výraz v obličeji, přimhouřené oči a nepřirozeně ztuhlou figuru. Jakmile mě přejde prvotní šok, uvolním se a už nevypadám jako zkamenělá. Podezřívavě vražedný pohled se změní v jen podezřívavý. Všimnu si malého míčku na hladině. Ještě se kolem něj tvoří vlnky, tak usoudím že sem spadnul před chvílí. To znamená že ON tu taky není dlouho. Uklidním se a sáhnu po míčku na hladině. Vezmu ho do dlaně a ještě chvíli ignoruji jeho pozdrav. Otáčím tenisový míč v dlani a zkoumavě si ho prohlížím. Pak mu ho bez varování prudce hodím. Je ze třídy. Od té ušaté. Dino. "Zdravíčko, Dino, že? " Nakloním hlavu ke straně a trochu se usměji. Jsem spokojená sama se sebou, že si pamatuji jeho jméno. Pak mi hlavou probleskne myšlenka která mne na okamžik rozzlobí. " To nebylo po mě, že ne?" Podívám se tázavě na balonek. Přesunu se ke kraji a vytáhnu se na okraj bazénu. Přehodím nohy ven a postavím se. Poodejdu dál od vody a sáhnu za krk. Stáhnu si vlasy dopředu a vyždímám z nich vodu. Podám si ručník a osuším si obličej. Přehodím si ho přes ruku a roztáhnu křídla. Reflexivně jimi zamávám. Pak je zase složím. Za činnosti mluvím ke spolužákovi. "A co ty tu? Zaplavat si? " Podívám se po něm.

Elizabeth Winter - 08. prosince 2012 22:06

Co teď? Jen tak se na něj podívám. ,,Hele? Co takhle, kdyby jsme si zahráli kulečník?" Mé rozzářené oči si ho prohlíží. ,,Jdeme?" Jen ho chytnu za ruku a jdu. Sice nevím kam, ale snad to najdu. ,, veď mě, protože já se tu ještě nevyznám tak dokonale. Ale slibuji, že to tu někdy prozkoumám, abych věděla, kde co je." Jen se usmívám, sice škola byla nudná, ale následný tělocvik mě velmi potěšil. ,,Jen... Kolik máš času? Aby jsi neměl práci nebo tak.?"

Nargelas - 09. prosince 2012 00:42

soukromá zpráva od Nargelas pro Půda Ani už jsem nevěděl kdy jsme se na postel svalili a začali se líbat ale teď mě z nastále situace zamrazilo. Prostě vstala a najednou sem viděl v jejích očích černo. "Rheio?!" Řeknu zděšeně a zvednu se z postele. Nechápavě na ni hledím a pokusím se k ní přiblížit ale něco mi říká že to není dobrý nápad. Přesto udělám krok dopředu a znovu promluvím. "No tak Rheio mluv se mnou co se děje?" Musel jsem uznat že takhle mi rozhodně dost naháněla strach.

Rheia Brannick - 09. prosince 2012 13:04

soukromá zpráva od Rheia Brannick pro Půda Jeho zděšný hlas se mi líbí. Mám ráda, když se mě všichni bojí. Pohrdavě si ho změřím od hlavy k patě. Udělá ke mně váhavý krok. Přesto neodpovídám. "Co se děje?" zopakuju po něm přiškrceným hlasem a nasadím masku alá já o ničem nevím, já za nic nemůžu, to samo. "Ale no tak, ty to nevíš?" zeptám se a znovu se ledově usměju. V ruce si zhmotním malý flakónek. "Tak ty to nevíš. Pojď blíž a já ti to řeknu. Víc než ochotně." zavrním svůdně a čekám jestli přijde nebo ne.

Vergil - 09. prosince 2012 13:54
	Výrazně jsi povzdychnu. "Kolikrát ti mám říkat, že nevím kdy mě povolají... může to být za minutu, ale taky za měsíc nebo deset... let...." nebaví mě pořád opakovat tak jasný věci, který jsem jí říkal už nejmíň stokrát. "Já nevím co je kulečník, takže ti těžko povím kde něco takovího najdeš...." opáčim suše.

Nargelas - 09. prosince 2012 14:43

soukromá zpráva od Nargelas pro Půda Její postoj ani to jak mluvila se mi teď vůbec nelíbilo všechno ve mě křičelo na poplach a snažilo se mě varovat ale já byl stejně ještě pořád moc zmatený. Moc omámený na to abych přemýšlel nebo aby mi došlo co se stalo. Udělám teda další krok blíž a všimnu si flakónku který si zhmotní. "No tak řekni mi co se děje." Naléhavost v hlase zesílila strach jsem trochu potlačil, i když teď jsem se o ni opravdu bál. Byl jsem už dost blízko a natáhl jsem k ní ruku chtěl jsem se jí dotknout obejmout ji a vůbec se ujistit nebo něco prostě zmatení ve mě sílilo. Co to má všechno znamenat?

Rheia Brannick - 09. prosince 2012 15:01

soukromá zpráva od Rheia Brannick pro Půda Natáhne ke mně ruku. Vidím v tom svou příležitost. Chytím ho za ni a přejdu s ním k oknu. Flakónek položím na parapet. Stisknu jeho ruku trochu silněji. "Dala jsem ti, co jsi chtěl. Teď mi dáš ty, to co chci já," řeknu ledově. V jedné ruce zhmotním nůž a tou druhou si škubnutím přitáhnu jeho dlaň. Než se mi ji stačí vytrhnout, přejedu po ní nožem. Nůž zmizí. Dám jeho ruku do pěsti a stisknu až na zem spadne pár kapek jeho krve. Nenechám životodárnou tekutinu jen tak odkapávat na zem a dám pod jeho ruku flakónek. Ten se začne pomalu plnit. S tím jak v něm krev řibývá se mi na tváři rozlévá další zlý úsměv. Tohle bde sranda.

Nargelas - 09. prosince 2012 15:49

soukromá zpráva od Nargelas pro Půda "Cože? CO?!" Nechápavě pak už zakřičím a když mě nožem řízne do ruky já už se neovládnu. Teď už to vidím démona v jejích očích který převzal kontrolu ale je pozdě ve chvíli kdy mě řízne se všechno změní moje zábrany a ochrana před vlkem povolí a moje tělo je zaplavené hněvem. Flakónek kam se její démonická část pokoušela nabrat mou krev rozdupnu jednou nohou. Jedno rukou ji chytnu pod krkem a tou druhou jí chytím její ruce dám ji je za záda a přirazím ji k jedné z těch skříní. "Teď mě poslouchej! Budeme tady tak dlouho dokud se oba nesklidníme." Zavrčím jí do obličeje a cítím jak se mi derou tesáky mezi normální zuby. Ještě zesílím stisk svojí ruky kterou držím ty její za zády. Rukou kterou ji držím pod krkem ji jenom držím u stěny hlavu a zvednutou bradu. Cítím jak mi po těle roste srst a praskají mi kosti jak se mění. Ale pořád jsem byl ještě víc člověkem. Tušil sem ale že se pokusí najít způsob jak mě ještě víc vyvést z míry.

Rheia Brannick - 09. prosince 2012 16:46

soukromá zpráva od Rheia Brannick pro Půda Chytí mě pod krkem, ruce mi dá za záda a přirazí mě ke zdi. Rozesměju se. Chichotám se jako blázen. Prostě mi tahle situace přijde velmi groteskní. "Já jsem klidná. Zato u tebe se zdá, že už se moc dloho neudržíš v klidu. Navrhuju kompromis. Ty mě pustíš, dáš mi svou krev a já ti neublížím," pronesu a znovu se zachichotám. "Mě nevadí, že se proměníš, ale mysli ni všechny co jsou tam dole a venku. Jim asi moc nepomůže když je zakousne vlkodlak..." přemlouvám ho dál a používám logické argumenty. "Co ta holka? Jak se to jen jmenuje? Nanae, že? Je to přece tvoje kamarádka... byli jste spolu, když jsem vás potkala. Té bys přece nechtěl ublížit, nemám pravdu?" Zasměju se. "Jestli mě okamžitě nepustíš, dopadne to špatně tak či tak..." stále mám na tváři ten zlomyslně pobavený úsměv a čekám jestli mě pustí, nebo ho budu muset donutit.

Elizabeth Winter - 09. prosince 2012 17:14

Rozezlení. Když mi odpoví, tak jeho ruku pustím. ,, Tuhle frázi už znám, jen jsem chtěla vědět, jestli nemáš rozdělanou nějakou práci." Poodejdu kousek dál. ,, Myslíš, že by jsi alespoň jednou mohl předstírat, že jsi rád? Nemusíš být rád, že mě máš. Ale alespoň jednou nezkazit to, co mě napadne?" Otočím se na něho se slzami deroucími se mi do bílých očí. ,, A kulečník... To je takový velký stůl se zeleným plátnem, na kterém máš barevný koule do kterých se šťouchá dřevěnou tyčí, které se říká tágo. No asi to dnes nebudeme lámat přes koleno, když na mě nemáš náladu." Otočím se a odcházím na pokoj. ,, Užij si den.... Tedy těch pár minut. Ahoj." A rozeběhnu se k internátní budově. Proč tohle dělá? Proč je takový? Asi za to všechno mohu já. Co se to děje? Nejsem tu ani týden a už tohle? Proč?

Nargelas - 09. prosince 2012 19:57

soukromá zpráva od Nargelas pro Půda Nevěřícně jsem na ni zíral jak se tady smála a pak začala mluvit. Uplně vklidu jako kdyby se nic nedělo. To není ona.. "To nejsi ty.. to co se stalo předtím.. takhle to nepřekrucuj! Chtěli sme to oba!" Spíš už jsem tyhle slova vrčel než říkal. Už jsem přestával vnímat to co jsem se snažil si vsugerovat, to že to opravdu nebyla ona jenže to byl problém. Pořád věděla to co ona a teď se mi začínala dostávat pod kůži. "To nejsi ty.. prober se Rheio" Jenže pak začala zmiňovat ostatní a to že je nejspíš pokoušu a v tom momentě jsem ji přestal vnímat uplně. Pustím ji covnu dozadu chytnu se za hlavu a spadnu na jedno koleno. "Drž hubu ty nejsi RHEIA!" Už jsem začal strácet kontrolu nevnímal jsem co dělá ona veděl jsem že ji nezastavím natož sebe. Rozhodl jsem se udělat to jediné co jsem mohl. To okno bylo dost velké takže jsem se prostě rozběhl proti němu. Ještě před oknem jsem skočil do výšky a když jsem začal rozrážet vlastním tělem okno už jsem nebyl člověk ale vlkodlak a vyselo na mě pár cárů hader. I kdyby ses šla podívat rychle z okna neuvidíš už dole nic jenom někde na kraji lesa zahlédneš cosi mizet. Musím jít odevšech. Myšlenka mě hnala dál a dál až co nejdál jsem se mohl dostat. Měl jsem sice tu neukojitelnou touhu po krvi ale ta jedna myšlenka mi pořád říkala že musím běžet běžet pryč a že zamnou nikdo není.

Rheia Brannick - 09. prosince 2012 20:16

soukromá zpráva od Rheia Brannick pro Půda a venku Konečně mě pustí. Hmm... evidentně se mu moc nelíbí to, co říkám. Proměnil se a vyskočil z okna. "Idiot," zakleju a vykloním se z okna. Nikde ho nevidím. Jen u lesa se cosi mihne. Nargelas. Do pekla! Jestli si zničím boty, zaplatí za to... Ustoupím od okna a rozběhnu se. Vyskočím. Letím vzduchem tak jako tehdy v lese ale nemám z toho takový požitek. Teď to jsem končeně já a ne ta slabošská coura... Dopadnu na zem a zapřu se jednou rukou. Rozběnu se za ním. Vím že ho doženu. Není dost rychlý. Nabírám rychlost. V lese vyšplhám na strom a rozhlédnu se jestli ho neuvidím. Samozřejmě vidím jen jeho mizející stín. Seskočím a znovu se za ním rozběhnu. V dostatečné vzdálenosti ho předběhnu. Vytrhnu ze země útlejší stromek, břízku, a čekám. Když ho zmerčím, počkám až přiběhne blíž, rozpřáhnu se a hodím po něm stromek. Sleduju jak letí kousek vzduchem a zastavuje se až o mohutnější smrk. Obrovskou rychlostí k němu přejdu dřív než se stačí vzpamatovat. "Tvá síla závisí na fázi měsíce, že? Nejsilnější jsi za úplňku a ten je daleko. Varovala jsem tě." Chytím ho pod krkem. "A teď se koukej změnit zpátky, než se vážně naseru a tvou krev si vezmu i když jsi v tomhle těle." Už ale nedodávám, že pak by mi byla nadvě věci. Stále ho držím přišpendleného k zemi a jeho pracky blokuju tím, že mu na nich stojím. Být to normální člověk, asi by už měl ruce polámané...

Nargelas - 09. prosince 2012 20:32

soukromá zpráva od Nargelas pro Venku Povede se mi utéct dost daleko, nebo si to aspoň myslím. Jenže jak tak běžím lesem najednou mě překvapí létající strom a smete mě z cesty. Než stačím něco udělat už mě drží pod krkem a vyhrožuje mi nebo něco takového. Jenže já už nepřemýšlel teď už jsem byl zvíře a jenom sem tam se mi objevila v hlavě myšlenka. "Pleteš se démone!" Doslova zavrčím a zařvu. Úplněk jenom umocňuje moje schopnosti.. ale hněv mi je posílí taky. Drží mě pod krkem a pracky mi blokuje tím že mi na nich stojí. Ten tlak je opravdu velký ale ne pro mě a já vím že zapoměla na moje další zbraně. Pořád mám volné nohy a ocas. Zapřu se nohama a zaryju jima do země a ocasem jí praštím do noh. Vím že jí to tak moc neudělá při její démonické síle jí to rozhodí jenom balanc ale to mi stačí na to abych se zpod ní vyškubl. Sotva se tak děje útočím bleskurychle a hodně silně už nemyslím teď jsem zvíře ale pořád mi něco radilo kam mám zautočit. Moje drápy mířili na náhrdelník a jeho řetízek útok se mi povede ale nevěděl jsem jestli jsem trefil ten řetízek nicméně jsem veděl že se mi drápy zaryly do jejího masa a něco přetli a ona na konci mého utoku odletí nějaký ten efekt. Když cítím tu krev vře to ve mě všechno ještě víc a já se nezastavuju a řítím se proti ní.

Vergil - 09. prosince 2012 20:41
	soukromá zpráva od Vergil pro Dřív než stačím něco říci Eliz, vycítim něco nepěkného. "Promiň, ale musím jít něco urgentního vyřešit. Vrátim se co nejrychleji zpátky, ale nečekej na mě." řeknu a políbim ji na čelo. Potom zmizím ve stínech....

Vergil - 09. prosince 2012 20:50

soukromá zpráva od Vergil pro Když najdu dva zápasící, musím jednak rychle. Jak v zájmu jejich, tak v i mém a ostatních. Povolím uzdu větší části mých schopností - takže mi zbělají vlasy, oči mám zavázané a je vidět všech šest mých křídel. Moje pokožka je bělejší než křída... Nejprve je ale musím znehybnit. Pochybuji, že jeden z nich bude mít moc, aby se vymanil z Obětí Smrti. Vyšlu Stíny, které vyrazí ze země pod Rheiou a omotají jí až ke krku. Vypadá tak trochu jako mumie. Ve stejnou chvíly vyrazí ze země stíny i pod Nargem a taktéž ho omotají až ke krku. Mám tu teď dvě krásné mumie. Nechám je několik vteřin, aby jsi zkusili, že z tohohle se dostat nemohou...

Rheia Brannick - 09. prosince 2012 21:25

soukromá zpráva od Rheia Brannick pro V lese (Hej zase mě to rozesmálo xD) Něco se kolem mě začne ovíjet. Škubnu s rukou ale světe div se, ani se nepohne. Dokořán otevřu oči a rozhlížím se černýma zorničkama jaký... (píp)... mi kazí moje plány. Když zmerčím smrťáka vykulím na něj oči a čumím. NECHCI UMŘÍT! Ač to téměř nejde, začnu se chvět potlačovaným strachem. Oči mě začnou příšerně pálit a s tím jak se do nich vrací jejich původní barva si stále více uvědomuju co jsem to vlastně udělala. Co se stalo tam nahoře, co jsem všechno řekla... Nechtěla jsem! Střelím pohledem po Nargelasovi ale hned se jím zase vrátím k Asarielovi. No jo, sakra, máš průšvih jak vrata stodoly. Přišel tě srovnat smrťákův synáček! Sakra. Já jsem nechtěla, fakt jsem nechtěla. Musíš mi věřit! Kdybych chtěla... nebyla bych tady. Určitě bych udělala nějakou kravinu... třeba bych se pokusila odplavat nebo něco podobnýho... Nechtěla jsem fakt ne... omlouvám se. Stále vykuleně ale teď už i omluvně civím na malinko jiného Asariela.

Nargelas - 09. prosince 2012 22:14

soukromá zpráva od Nargelas pro Les I přesto že je ze mě teď výceméně zvíře a prakticky nemyslím tak mě přítomnost smrti ohromí a částečně pocítím strach. Pak mě svážou stíny a já nemůžu nic dělat nachvíli mě to rozběsní ještě víc ale nemůžu se vůbec pohnout takže s tím nic nenadělám. Stejně se pokouším ve své vlkodlačí formě s tím zápasit ale marně. Cítil jsem pořád krev a snažil se zápasit jenže to mě akorát unavilo a já se nakonec začal měnit. Nejspíš bych vykřikl bolestí jak se mi zase lámaly kosti tak brzo zpátky do lidské podoby ale držely mě stíny smrťáka. Nemohl jsem nic už jsem se přeměnil zpátky a před očima se mi začalo mlžit veděl jsem že sotva mě pustí tak spadnu na zem. Bože co se to zase stalo?... co sem to udělal? Bylo mi hodně špatně byl jsem utahaný a v hlavě jsem měl mlhavé vzpomínky na to co se asi stalo ale stejně jsem si nevybavoval zrovna teď všechno.

Vergil - 09. prosince 2012 22:26

soukromá zpráva od Vergil pro Pomalu přijdu ke svým "mumiím", moje podoba se zatím nezměnila. Pořád mám bílé vlasy, zavázané oči a tři páry křídel, přičemž na tom prvním od zhora jsou po celém rameni moje oči... Jak jsem ale řekl, pomalu jsem přišel ke svým mumiím, s kamenným výrazem, ale přeci jenom něco ze mě muselo vypovídat, že nejsem zrovna nadšenej tím co tu vidím.... Překřížím ruce na prsou, ty mají místo nehtů dlouhé černé drápy, které jsou stejně dlouhé jako prsty samotné. Jedním z nic začnu výrazně klepat. "Takže..." začnu. "Rád bych věděl.... Co má kruci tohle všechno znamenat!" lehce přitom zvednu hlas.

Rheia Brannick - 09. prosince 2012 23:25

soukromá zpráva od Rheia Brannick pro V lese „Já... my... já...” začnu koktat a stále ho vyděšeně sleduju. „Nechtěla jsem, nemůžu za to, nemůžu ovlivnit kdy se to stane,” bráním se proti nevyřčeným obviněním, které ale cítím ve vzduchu. „Prosím... prosím, můžeš se přeměnit zpátky na tu... tu normální podobu? Tohle... děsí mě to,” poslední slova řeknu velmi potichu a mám při nich zavřené oči. Vážně mě to děsí. Bojím se. „Můžu za to já,” hlesnu a zadívám se na Nargelase omluvně. Stočím pohled zpět na Asariela. „Proměnila jsem se a provokovala jsem ho,” kývnu směrem k Nargelasovi. „Omlouvám se.” Asarieli, vím, že mě slyšíš. Prosím, nenech ho aby řekl, že to zavinil. Začala jsem to a ponesu následky. Přebírám za to plnou zodpovědnost. On za to nemůže ať říká co chce. Omlouvám se...

Nargelas - 10. prosince 2012 11:28

soukromá zpráva od Nargelas pro Les Teď když jsem viděl Asariela jako člověk působil na mě o dost silněji. Teď jsem se ho opravdu bál. Co se stalo?... co se stalo? Podívám se na Rheiu která začne mluvit a já vidím kolik má na sobě šrámů zděsím se. A pak si vybavím jenom kousek vzpomínek. To jak ji držím pod krkem a pak to jak na ni utočím svými drápy. Zabij mě. Proletí mi hlavou protože vím že Asariel mě slyší podívám se jeho směrem. Zabij mě tohle není poprvé co jsem někoho napadl zase jsem se neovládl. Poslouchám ji jak se snaží stáhnout vinu na sebe ale vím že to co říká není uplně pravda nebo si to aspoň myslím. "Kdybych se ovládl já nemuselo se nic z toho stát, měl jsem se ovládat i kdybys mě provokovala sebe víc, můžu za to já." Ani jsem nevěděl jestli jsem pořádně při vědomí ale bolest kterou jsem cítil psychycky jsem vnímal hodně dobře.

Vergil - 10. prosince 2012 12:01

soukromá zpráva od Vergil pro Stále tam stojím, s rukama založenýma na prsou. Tráva pode mnou, tak trochu už zčernala a stal se z ní černý prášek. Jo, hold úděl smrti. Čeho se dotkne, umře. "Ne." řeknu. "Zabít ani jednoho z vás nemůžu, nemám na to právo... i když bych to udělal velmi rád, kdybych to měl soudit podle toho co jste napáchali...." řeknu a výrazně kývnu na spoušť za nima a kolem nich. Oči na mých křídlech několikrát naráz zamrkají. Jo, já jima vážně vidím! Jako smrt, nemůžu mít svou oči, se kterýma jsem se narodil.... Mávnu jedním prstem a moje mumie, už nejsou mumie ale místo toho jim vytvořím u zápěstí černé náramky. Asi 5cm široké. "Váš trest bude mít dvě části.... tak první je, že uklidíte po sobě, vše co jste zničili, včetně těch stromů, země a tak dále. Zasklíte to okno.... dále se po výuce budete hlásit u uklízečky ve školní budově a budete jí pomáhat uklidit celou školu - včetně intru." vidím, že chtějí něco namítnout, ale zvednu ruku na znamení toho, že jsem ještě neskončil. "Já pokračuji.... ty náramky co máte, vás nepustí k sobě na víc jak metr a půl. Což je ta druhá část a myslím, že pro vás ta horší. Budete je mít na sobě měsíc... nezkoušel bych je sundávat, nebo s nima jinak manipulovat, protože se umí bránit a někdy dost ošklivě..." poté udělám pár kroků, abych k nim byl blíž. "Tentokrát, jsem byl na vás ... milej. Pokud se ale bude něco takového ještě opakovat.... tak milej už nebudu a věřte, že vyhazov ze školy je ta příjemnější forma..." řeknu výrazně.

Dino *Vox* Kitsune - 10. prosince 2012 17:08

Bazén Cheru Čekám jestli odpoví, ale ignoruje mě a prohlíží si tenisák. Mám něco říkat? Nakloním hlavu nechápavě do strany. V tom na mě ten míček hodí a celkem prudce. Naštěstí jsou mé reflexi dost rychlé a tak se mi ten míček podaří chytit. "Díky." Kouknu se zpět na ní. Ty jo skoro jsem se neudržel a ten míček bych už chytal zubama. Dneska se fakt cítím jak pes. "Jo jo. Dino." Představím se. Náhle ale ona položí nečekanou otázku. Asi 3 vteřin potom co ji dořekne se mi na vrchu hlavy začnou vytvářet psí ouška, která hned sklopím. Podívám se na ni psíma očima, doslova psíma očima a udělám smutný pohled. "Ne. To je moje." Řeknu smutně, ale hned na to udělám široký úsměv, je jasné že jsem vtipkoval. Uši na hlavě se začínají ztrácet v mých vlasech. Ještě se lehce rukou ťuknu do spánku a párkrát rychle zamrkám aby se mi zpátky vrátil vzhled očí. Když začne vylézat z bazénu, tak si jí znovu prohlédnu. Sakra ta je hezká. Pohledem se zastavím nad jejími křídly, strašně mě fascinují. "Ani ne. Jen jsem se procházel a narazil tu na to." Odpovím na otázku. "To si nemusela vylézat z vody, klidně si mohla zůstat plavat." Podívám se do bazénu. "Asi si přece jen zaplavu." Sundám si mikinu, pod kterou nemám žádné triko. Teď si může všimnout spousty značek, symbolů a nápisu, které mám vytetované po celém těle. Z kapsy kraťasů vyndám mobil a sluchátka. Ty hodím ho na zem na mikinu a postavím se na okraj bazénu. Tenisák hodím před sebe do vody a hned na to za ním skočím. Vynořím se a všechny vlasy mám najednou v obličeji. Rychle si je uhladím dozadu a doplavu ke kraji bazénu, tam kde stojí Cheru. "A co tu ty děláš tak sama?" Zeptám se. "A doufám, že teď nechceš odejít? Kdybych tu zůstal sám, byla by to nuda." Dodám a usměji se na ní.

Cheru B. Grigori - 10. prosince 2012 18:02

Dino Ano, teď když tak ochotně skočil do vody jako nějaký pes, odejít. To by byl přesně můj styl. Nad tou představou se melancholicky usměji sama pro sebe. Teď mi v tom ale brání zvědavost. Zamyšleně si prohlížím jeho tetování. Ignoruji otázku co tu dělám sama, a dojdu k místu, kde předtím seděl on. Sednu si na kraj a spustím nohy z vyvýšeného startoviště. Hladiny se dotýkám jen špičkami. Málem vyprsknu smíchy když mi "dovolí klidně dál zůstat ve vodě". Milounké. Nakloním se nad hladinu. Vrátím se pohledem k tetování. Pod hladinou se rozmazaně vlní. " Slouží k něčemu?" Ukážu jedním prstem na jeho hrudník aby věděl o čem mluvím. " Nebo jen ozdoba? Svérázný způsob. " Uznale pokývnu hlavou a zasměji se. Takové zdobení těla vypadá hodně exoticky. Taky se zamyslím nad tou věcí s ušima a očima. Vzpomenu si na tělocvik a na to, jak mu přibylo svalů. Že by nějaká metamorfomagie? Nedůvěřivě nakrčím čelo a podívám se zpět na něj. Zamračení mi zmizí z tváře. Ne vyloženě nepříjemná změna, od toho napětí na jaké jsem zvyklá z naší společnosti, taková skoro...hravost. Naše společnost by se dala přirovnat k antické. Všichni bez rozdílu milujeme krásné věci, důležité je pro nás umění hudební i malířské, sochařské i jakékoliv jiné. Potrpíme si na kultuře a pohodlí. Ano...krása a pohodlí... no, když to skloubíte dohromady... Aniž bych chtěla, na mysli mi vytane obrázek z jedné z mnoha slavností na které jsem nemohla. A přesto jsem se tam na chvíli objevila. A stejně rychle jsem zmizela. Ještě pár minut poté jsem musela vydýchávát co jsem viděla. Totiž, v lidských letech mi mohlo být nějakých 12. Nač to okecávat. Stan, mnoho lehátek, zápalných lamp, polštářů a koberců, stolků, vína, andělů a naproti tomu málo oblečení. Říkala jsem, že máme v krvi milovat krásné... Ještě teď mi na tváři vyvstane lehký ruměnec. Lehce odvrátím hlavu doufaje že si toho nevšimnul. Oproti tomu spousta intrikaření, přetvářky a tak. V tomhle vyrůstat, člověku to ani nepřijde. Jenže když se dostane občas mimo tuhle sféru, vnímá tu tíhu víc. Takže taková bezstarostnost působí příjemně, i se na ni jen dívat z povzdálí.

Rheia Brannick - 10. prosince 2012 18:42

soukromá zpráva od Rheia Brannick pro Zdrháme... já alespoň ano... zasklít ono... Pozorně poslouchám co všechno bude náš trest obsahovat. Vše si v duchu ještě jednou opakuju, abych náhodou nezapoměla. Uklidit les, uklidit na půdě, uklízet školu. Není toho uklízení nějak moc? No nic... když to říká on, radši nebudu protestovat. Měsíc se k sobě nepřiblížíme na krok? Parádní. Ubydou problémy... Snad. "Dobře," přijmu svůj trest pokorně ale se vztyčenou hlavou. "Díky," dodám. Přece jen je na nás vážně ještě milý... jeho otce bych fakt potkat nechtěla... Vstanu. Všechno mě bolí. Využívat rychlosti a síly dmona je víc než jen bolestivé. Nedávám na sobě nic znát. "Jdu zasklít to okno. Kde že ho mám sehnat?" zeptám se a když dostanu odpověď otočím sek nim zády a mířím ke škole. Asi bych měla zlikvidovat i ty střepy na chodníku... Stočím to na směr kudy jsem přiběhla a přemýšlím, jesli by se z toho trestu přece jen nedalo nějak vyvlíknout. Ne nedalo! Tohle si hezky slízneš!

Nargelas - 10. prosince 2012 18:58

soukromá zpráva od Nargelas pro Les Stíny kolem nás povolí a já kupodivu vydržím na nohách což mě zarazí asi tak nejvíc. V hlavě mám v tuhle chvíli tak nějak absolutně vypatláno ale pamatuju si co po nás všechno chce a jak daleko od sebe musí být náramky. Poslouchám ho a nakonec když domluví řeknu prostě a jednoduše: "Ok." Nic víc Rheia se dekuje zasklít sklo a ptá se já tam prostě stojím a čekám ale nakonec prohlásím. "Já začnu tady..." Můj hlas zní totálně mrtvě bez emocí a hodně potichu. Jenom se modlím aby už oba dva konečně odešli.

Vergil - 10. prosince 2012 19:09

soukromá zpráva od Vergil pro Zvednu jeden z prstů a výrazně s ním zavrtím. "Měl by jste to moc lehké. Dneska už to nechte být, ale začnete hned zítra po škole a potom co vypomůžete uklízečce.... a Rheio, nepokoušejte se to nijak obejít. Bude to potom jenom horší..." řeknu a na chvíly se odmlčím. Poté změním svou podobu zpátky do modrovlasýho kluka. "Teď mazejte na intr, okno tu budete mít přichystané na výměnu a nepokoušejte se u toho používat svoje schopnosti. Ty náramky zaruší, že u toho budete používat "jen" lidskou sílu...." řeknu a založím jsi ruce do kapes a přejdu k nim ještě blíž. "Nemějte mi to za zlé, nečiní mi to nijaké potěšení vás takto trestat, zvláště když jste mými přáteli, ale buďte rádi, že jsem vás takhle našel právě já.... jak jsem řekl, vyhazov je ta nejpříjemnější forma trestů tady...."

Ředitel - Grim Reaper - 10. prosince 2012 19:18

Hodiny, na věži školní budovy odbíjeli šest hodin, což znamená čas večeře pro studenty na internátě. Jídelna zde nabízí široký sortiment teplých i studených pokrmů, ovoce, zeleniny, mléčných výrobků, sýrů, uzenin, ale i třeba také možnost namíchat jsi vlastní salát. Dále tu je možnost výběru jak z hotových jídel tak i minutkových jídel. Jídelna bude otevřená do půl osmé a v deset je večerka. V tu dobu obchází kontrola a bude trestat všechny, kteří nebudou na svých pokojích. Nemusíte spát, ale musíte být po večerní hygieně a akceptovat ostatní, zkrátka neskákat o tyči na pokoji nebo tam neběhat maraton. Dále dívky a kluci by se neměli už navštěvovat soukromě na pokojích toho druhého, ale už jen ve společenských místnostech, které skýtají vše možné - počítače, domácí kino, videoprojektor, ale je tu DDR a kareoke systém.

Nanae *Wolfy* Bonuru - 10. prosince 2012 20:36

Na paloučku u lesa převelice temného a Řáholce obývaného doopravdy pohádkovým okřídleným... :D Znovu Lakšmí napodobím teď už o něco lépe, načež zaslechnu jak odbíjejí hodiny. Usměji se na ni a zatahám ji za šaty. "Co kdybychom se šly najíst a pak znova někde zkoušely?" Seberu svůj telefon, sluchátka a pomalu se vydám směrem k budově, hlavně k jídelně. "A hele.. jaký to je..být víla?" Napodobím vedle ní rukama pohyb křídel a poskočím, jako kdybych doopravdy vzlétla.

Ředitel - Grim Reaper - 10. prosince 2012 21:09

Sofie I když odešla o rodiny a přátel, nějakým záhadným způsobem se k tobě dostal dopis s zápisovím lístkem a pozvánkou na tuto akademii. Přihlášku jsi hezky poslušně odeslala, protože všechno je lepší než zkusit zabít svou rodinu... Co ale čert nechtěl, založila jsi někam dopis a našla jsi ho až teď, když je třetí den školy. Vlastně už skoro čtvrtý. Naneštěstí pro tebe, jsi nijak moc nezameškala, nezačala se ani pořádně učit, takže jsi to stihla ještě celkem dobře. Nalodila jsi se odpoledne na loď, která dováží studenty, kteří nejsou ubytování na školním internátě. Když vystoupíš z lodě, jdeš zkrz skupinky studentů, kteří mají jistě po škole a jdeš přímo k budově internátu, neboť jsi po cestě pečlivě studovala přiloženou mapku. Na recepci zkusíš od recepční Hydry, které má mimochodem už dvanáct hlav a ty se stále jen hádají mezi sebou, vymanit svůj klíč. (Nechám na tobě, jakým způsobem to uděláš a v jakém patře chceš pokoj, ale pokoje s příplatkem jsou obsazené -> viz homepage) Navíc, je čas večeří, takže pokud jsi hladová, jídelna nabízí kromě normálního jídla i několik pytlíků nemocniční krve, samozřejmě všech typů včetně 0.

Elizabeth Winter - 10. prosince 2012 22:36

Večeře. Než jsem došla k internátu, tak jsem zjistila, že je čas večeře. Ani jsem si neuvědomila, kam se všechen ten čas po škole vytratil, ale jedno jsem věděla jistě. Musím se mu omluvit. V hlavě mi kolovaly myšlenky, jak to mám udělat a co k tomu mám přidat. Vzala jsem si pár plastových tácků a v ruce zase vytvořila něco, co připomínalo větší ledovou mísu. Sice to okolo mísy běželo asi kilometr daleko, ale nevadí. Nandám do ní salát, nějaké ovoce, zeleninu a další dobré věci. A jak jinak, něž že jdu pomalu i s tím vším na pokoj. Vejdu do pokoje kde na mě zírá ledová duše. ,,No to není pro tebe, ale myslím, že by jsi kousek dostat mohla." Jen se usměji a začnu připravovat. I když vím, že nejí, tak by ho to alespoň trochu potěšit mohlo, když už nic jiného. Hezky naaranžuji jíslo na tácky, které nechám pečlivě v rukách zchladit, aby se ta zelenina nezkazila ani neoschla. Vyjdu na balkón a čekám, jestli ho někde nezahlédnu. Musím se mu omluvit. Nechci o něho přijít. Snad to pochopí. Jen dojdu dovnitř a zase vytáhnu na balkón křeslo, kam si sednu,pozorujíc světélka, zaposlouchaná do šumění moře. Vedle mé hlavy pluje ledová duše, která mě sleduje, až mi po chvilce přistane v klíně. ,,Teď už musíme jen čekat." Pronesu k ní a čekám, jestli přijde, nebo nepřijde.

Dino *Vox* Kitsune - 11. prosince 2012 08:35

Bazén Cheru Vesele se cachtám ve vodě a při tom pozoruji Cheru. Opět ignoruje to co říkám. To mi dělá naschvál? Všimnu si jak pozoruje má tetování a když se na ně zeptá, začnu mluvit. "No, některé slouží jako znaky mého kmene. No a některé slouží jako ozdoba... Ale každé má svůj význam. Nesnáším lidi co si nechají udělat tetování, jenom protože je to teď strašně "cool"." Při vyslovení "cool" dělám prstama uvozovky, ani nevím proč, ale strašně mě to baví. Jo, tetování jsou "cool", ale jsem rád, když mají nějaký význam a ne si tam vytetovat nějakou blbost." Nad posledními slovy lehce kroutím hlavou a pak si to uvědomím. "Promiň, na tohle ses neptala... Ty žádné nemáš? Určitě by ti slušelo." A vesele se na ni usměji. "Takhle mě to nebaví." Řeknu si pro sebe potichu, tak že by to neměla slyšet. Celou dobu tu šlapu vodu a už mě to celkem štve. Rychle se potopím pod vodu a tam projdu menší proměnou. Nahoru vyplavu a ležím zády na hladině. Hlavu mám směrem k Cheru a koukám se na ní vzhůru nohama. A po té malé přeměně jsou na mém těle vidět žábry. Jedny vedou těsně pod ušima až na ramena, další pár je na boku hrudníku a pár jich je ještě na zádech, ale ty nejsou vidět. Přestanu dýchat pusou i nosem a jsem úplně v klidu. "A co jsi vůbec za... stvoření?" Zeptám se jí a přitom se koukám na její křídla. Nejdřív jsem chtěl říct monstrum, ale to mi přišlo takové... neslušné?

Lakšmí Rudini - 11. prosince 2012 16:08

Na paloučku u lesa převelice temného a Řáholce obývaného doopravdy pohádkovým okřídleným a smrdutým... :D:D:D: [/u] Jsem pro... Mohly by jsme cosi zakousnout, zazubím se a tasím tu okurku co jsem si vzala ze svačy. Můj pokrm lehce povadl... Fňuknu si a pak se rozesměji. Tak jaké to je být vílou, by jsi vědět chtěla? Pozvednu obočí a zamyslím se, tak z mých zkušeností mohu řích, že to je skvělé, však být úplnou asi bych trpěla... Když lidé káceji pralesy a sami si tvoří smrt z všech těch jejich vychytávek, ukážu na mobil (nebo co to máš) , šaty, prostě na vše umělé... Veď mne, zazubím se na ni a předvedu úklonku.

Vergil - 11. prosince 2012 19:15

Když ti dva odejdou, stále tam stojím a koukám kamsi do blba a možná i na blba. Špičkou boty kopnu do několika střepů v trávě. Nevím proč, prostě jsem cítil potřebu to udělat, kopnout jsi, do něčeho co vlastně nemůžu zničit.... Rozešel jsem a nohy mě donesli ke keři růží. Natáhl jsem ruku a jednu jsem utrhnul, téměř okamžitě se změnila na černý prášek. Ten jsem zahodil kamsi za sebe. Několikrát jsem zkusit utrhnout další a další ale vždy se změnili na černý prášek. Nakonec jsem naštvaně nakopl keř, který se postupně taky začal měnit na černý prášek... Nevím jak prostě jsem se ocitl u Eliz v pokoji (evidentně zase ty stíny, aneb prodloužený emoce, myšlenky, pocity....)

Sofie Swan - 11. prosince 2012 20:23

Vyvrhel společnosti, ukecání dvanácti hlav a sladká krev No, super, díky mýmu pozdnímu příchodu budu zase vyvrhel společnosti,..I když na to už jsem si zvykla, takže by mi to vadit nemělo, pomyslím si, když procházím kolem skupinky studentů. Rychle pospíchám, aby si mě nikdo nevšiml, do budovy internátu. Nějak tam trefím, cestu si jaktakž vybavuju. Recepci obsadilo dvanáct hlav, který pořád něco mektaj a nevnímaj okolí kolem sebe. Paráda! ironicky se usměju. "Hej, ta hlava, co mi dá klíč od jakýhokoliv pokoje, kterej je volnej a do kterýho bych se vešla, tak jí věnuju úžasný zlatý náušnice, který jsou určitě v módě. (Já tomu strašně rozumím, že)" oznámím jim tvrdým hlasem. Ihned zpozorní a jediný pár rukou, který patří všem dvanácti hlavám mi vrazí do rukou klíč. "Pokoje s příplatkem jsou už zabraný, takže nebudeš mít balkón. A teď ty náušnice!" dožadují se všechny hlavy. "Dík za info, ale nepotřebuju spešl pokoj. Noo, jenže já mám jenom jeden pár a nevim který hlavy byl nápad dát mi klíč, tudíž se nějak rozdělte," mrknu na ně, položím na stůl pár náušnic, které jsem našla po cestě sem a jdu k výtahu. Číslo pokoje mi napovídá, že je ve druhém patře. Pokoj je celkem malý, ale útulný a stačí mi. Položím si svůj velký bágl na postel, zamknu dveře a jdu směrem do jídelny. Pokávám hodně studentů, ale opravdu nestojím o to se seznamovat, protože by si o mě stejně pomysleli, že jsem podivínka. V jídelně si vezmu misku, naleju do ní krev z pytlíku a brčkem saju. Doufám, že to je typ 0, zní moje poslední myšlenka a už se oddávám té úžasné chuti.

Cheru B. Grigori - 11. prosince 2012 20:29

Chlór, žábry a zvony "Hmm, to zní rozumně. Tím je jasné, že se za svůj původ nestydíš. Na druhou stranu, pro některé jedince by to mohlo být jako cejch. Já bych ale neváhala, být to naším zvykem, takhle se zdobit. Nás ale ostatní poznávají podle jinačích vychytávek..." Zašklebím se a ukážu palcem na svá záda. To s modrou krví vynechám. Tím zároveň odpovím na jeho otázku jestli nemám žádné tetování. Kleknu si na vyvýšené místo a předkloním se, abych se podívala, co to dělá, když se ztratil pod hladinou. A když se vynoří, překvapeně zapackuji o okraj. Šplouchnu znovu do vody a když se vynořím, urychleně si hodím vlasy dozadu a překvapeně zírám na... žábry. "No páni! Teda, říkali mi abych nezírala na přebývající končetiny a tak, ale tohle vlastně končetina není , tak...Jak jsi to...Uh." Vzpamatuji se a dopluji blíž k němu. Zvednu mu vlasy a zblízka si prohlížím žábry, jestli nejde o nějaký trik. " Otázka o původu je na místě, řekla bych, když už jsme u toho. " Pokývu hlavou. Pohledem sleduji žábry v místech mezi ramenem a krkem. "Nefil, to jsem , Anděl, od těch druhých, bohužel, nebo bohudík, záleží jak na to koukáš." Zaculím se a omluvně uhnu hřbetem ruky od jeho tváře, tím nechám vlasy spadnout znova do původní polohy. "Promiň, to normálně nedělám, že bych okukovala něčí ...to. Myslím žábry..." Popleteně se zašklebím, není to zrovna tak, že bych dennodenně potkávala spolužáky se žábrami.

Elizabeth Winter - 11. prosince 2012 21:08

soukromá zpráva od Elizabeth Winter pro On Sedím na balkóně a bloumám, když najednou ledová duše vylétne a kouká se za křeslo. Musí to být on. Pomalu vstanu a otočím se. Vidím Asariela jak stojí v mém pokoji a asi je zmatený. Ale to je jedno. Musím se omluvit. Rychleji a mlčky přijdu k němu a zezadu ho obejmu. Omlouvám se ti. Za všechno, co jsem dnes řekla. Je mi to líto. Hlavně se na mě nezlob. Mé myšlenky jsou pevné a jakmile je dokončím, tak ho stisknu ještě pevněji. Něco jsem tu připravila. I když jsi smrt a nejíš, tak jsem doufala, že by se ti to mohlo alespoň trochu líbit. Jsi pro mě opravdu důležitý. A já o tebe opravdu svou blbostí přijít nechci.

Rheia Brannick - 12. prosince 2012 11:00

Jídelna a nová... Sotva vyjdu z lesa, slyším odbíjet hodiny. Je čas večeře. Loudám se do jídelny. Po cestě trhám listy stromů a zkouším je měnit na jiné věci. Začínám být frustrovaná. Prostě to nejde. Mám z toho hezké nervy. Jak budu příští měsíc žít bez svých schopností? Vezmu si misku a naložím si zeleninový salát. Popadnu vidličku a rozhlédnu se po jídelně. Ke komu si sednu? Zaujme mě holka s miskou a brčkem. Zajímavé. Tiše si k ní přisednu. Zabořím vidličku do jídla a vložím si do úst první sousto. Mmhm... málo pepře. Jen ze zvyku chytím misku do dlaní a "zhmotním" si do ní trošku pepře. Naberu na vidličku další sousto a vložím ho do úst. Chvíli salát převaluju na jazyku ale pak jen nakrčím nos a polknu. Odstrčím misku a se zaúpěním položím hlavu do dlaní. "To snad není ani možný... sakra... tohle se může stát snad jen mě... do háje pekelnýho... sakra, sakra, sakra! Ani jídlo ani oblečení... hmpf... zblázním se z toho! To není možný..." mulám si pro sebe potichu. Vstanu a dojdu si pro pepř. RUČNĚ si jídlo ochutím a znovu si ho přitáhu k sobě. O hladu prostě zůstat nemůžu. Při jídle po očku sleduju tu holku. Ještě jsem ji tu neviděla...

Nargelas - 12. prosince 2012 16:37

Začátek trestu Nakonec nás Asariel propustí a já se pomalu rozejdu směrem k intru. Vůbec jsem neměl hlad nebo spíš nepřemýšlel jsem o tom byl jsem tak mimo že jsem se prostě bloumal směrem k intru. I kdyby na mě někdo promluvil na poprvé bych ho rozhodně nezaregistroval takže se takhle prošourám přes intr až nahoru po schodech. Vejdu do svého pokoje zavřu za sebou dveře jdu si dát dlouhou sprchu. Nakonec když vylezu ze sprchy tak sebou prostě plácnu na postel čumím do zdi a ruku s náramkem svěsím dolu z postele.

Kay - 12. prosince 2012 20:12

... Když se ozvou hodiny, ozve se i můj žaludek. Od oběda uteklo už hodně času a přeci jenom můj žaludek není jako ostatních... Když dojdu do internátní jídelny, sluchátka mám stále ze zvyku na uších, ale neline se z nich žádná skvělá muzika, protože můj mobil je na kaši! Vzala jsem jsi naštvaně tác a prostě jsi na něj něco nandala - pečené maso, grilované maso, syrové maso.... bylo mi to jedno. Chtěla jsem, ne, dneska jsem potřebovala maso. Moje tělo bylo trochu zesláblé a potřebovalo doplnit energii, kterou králičí stravou prostě nedostanu. A upřímně, ono to taky není snadné udržet jsi tuhle podobu...

Sofie Swan - 13. prosince 2012 19:38

V jídelně V poklidu si saju krev brčkem, když si ke mně najednou přisedne nějaká holka. Má podobné vlasy jako já, pomyslím si, ale jen kradmo na ni pohlédnu. Zajímalo by mě, co je to za bytost/mostrum. Najednou začne dělat nějaký čachry machry s tou svojí miskou. Říkám si, že musí být asi celkem magicky schopná. Začne zoufat. Panebože, tak ať nečachruje, ale tady se chce člověk v klidu najíst. Vstane a dojde si pro pepř. Zhluboka se nadechnu a spustím: "Hele, já tě neznám, ale zajímalo by mě, co tady děláš za čáry máry fuk a pak jsi jak hromádka neštěstí. Takže mi to buď vysvětli a potom ztichni, nebo si můžeš vztí svých pár švestek a odejít, protože tohle místo jsem si zabrala já a ráda bych se v klidu najedla. Děkuju." Při slově najedla se kouknu na svoji lahodnou krev a pak zpátky na tu čarodějnici. Zároveň si všimnu, že do jídelny vstoupila hrozně bledá holka a začala si na talíř házet všemožný typy masa. Že by vlkodlačice? Zazubím se. To bude ještě srandy.

Kay - 13. prosince 2012 21:19

Sednu jsi prostě k volnému stolu a dám se do jídla. Předtím ale hodím svou tašku přes rameno vedle na židli, tak trochu mi při jídle vadila. Maso, je jako vždycky, úplně delikatesní, i když je syroví, je delikatesní. Nejlepší bylo to, že tu měli k dispozici hovězí svíčkovou a hlavně bezplatně! Bezplatně můžete sníst tolik svíčkové kolik jen chcete.... při té představě se mi sbíhali sliny ještě víc. Nicméně můj "šestí smysl" mi prozrazoval, že jsem pozorována. Že mě někdo, od příchodu do jídelny sleduje. Nenápadně jsem začala pohledem propátrávat jídelnu. Můj pohled skončil u holky, která tu evidentně byla nová, protože jsem jí tu nikdy předtím neviděla a která ještě navíc cucala krev brčkem. První co mě napadlo, bože další násoska! Jako by jich tu nebylo dost:P

Vergil - 14. prosince 2012 15:45

soukromá zpráva od Vergil pro Eliz ke mě přijde a obejme mě. Něco říká, ale já to ignoruji. Moje myšlenky se všechny soustředili jen na to, co se stalo před chvílí s Rheiou a vlkoušem. Nikdy bych jsi nemyslel, že budu muset takto potrestat právě je dva. I když, u vlkouše jsem to tak nějak podvědomě cítil, že dřív nebo později něco vyvede, něco za co ho budu muset potrestat, koneckonců, je to vlkouš a ty nemůžeš jen tak držet pod pokličkou nebo v kleci. Vždycky jsi nějak najdou cestu ven na svobodu... Moje myšlenky mě tak pohltili, že jsem vůbec nevnímal co se děje kolem mě. Když jsem zjistil, že mě vlastně Eliz objímá, pohladil jsem jí lehce po vlasech a zvedl jsem ruku, tak aby jí viděla. Rozevřel jsem jí, ale v ruce nebylo nic víc, než černý jemný prach... "Chtěl jsem ti utrhnout a donést růži..."

Elizabeth Winter - 14. prosince 2012 16:00
	soukromá zpráva od Elizabeth Winter pro ON Nevím, jestli mě vnímá nebo ne, ale pokračuji v objímání. Když mi ukáže v ruce prach, tak se na něj podívám a usměji se. ,,To nevadí." Pohladím ho a stále se na něj koukám. ,,Co se stalo? Něco tě trápí..."

Vergil - 14. prosince 2012 19:03
	soukromá zpráva od Vergil pro Nadechl jsem se a zase vydechl. "Dneska...." začal jsem. "Jsem musel potrestat dva z mých přátel...." řeknu a sevřu ruku s prachem tak silně, že část toho prachu z mé ruky vypadla a dopadla na zem. "Nechci trestat, ty, kteří jsou mi nejblíž...."

Elizabeth Winter - 14. prosince 2012 20:14
	soukromá zpráva od Elizabeth Winter pro ON ,,Ale lepší, když je potrestáš ty, než tvůj otec, nebo někdo jiný ne?" Chytnu ho za ruku a stisknu jí. ,,Ty na ně můžeš být hodný. Ostatní by nebyli. Nebo se mýlím?"

Rheia Brannick - 14. prosince 2012 23:13

Salátové drama pokračuje... Ta nová na mě začne mluvit. Vodopád z jejích úst se konečně zastaví a já jen pozvednu obočí. Tolik slov a tak málo otázek? "Jsem Harry Potter," nadhodím a usměji se. "Promiň, mám náladu pod psa. Právě jsem dostala školní trest a vůbec, proč to chceš vědět?" Zvědavě si ji prohlížím. Hmm... kdyby nebyla upír, hodila by se mi... Nevadí. "Jmenuji se Rheia, kdyby tě to zajímalo. A ty jsi?" zeptám se a uzobnu s konečně nějak chutnajícího salátu.

Dino *Vox* Kitsune - 15. prosince 2012 17:10

Chlór, křídla a zvony Cheru Když se vynořím z vody, tak slyším jen šplouchnutí. Chvilku se zmateně rozhlížím, než zjistím, že je Cheru zpět ve vodě. Jakmile doplave ke mě a začne si prohlížet žábry, začínám lehce rudnout na tvářích. Ne že by mi to bylo nepříjemné, jen se prostě nějak necítím svůj. Ale vydřím to a nechám ji dál si ty žábry prohlížet. Při tom mi odpoví na mou otázku o jejím původu. Nefil?... To je něco k jídlu, ne? Napadne mě jako první. Když dá ruku pryč od mé tváře, celkem se mi uleví. Ještě chvíli a měl bych strach, že se kolem mé hlavy začne odpařovat voda, jak jsem rudý. "Od těch druhých?... To znamená?... Hmmm?... Jak si pamatuji, tak andělé jsou v křesťanství. Celkově toho o náboženstvích moc nevím, teda kromě toho našeho náboženství, ale i tak typuji, že ti druzí budou odtamtud." Při vyslovení "odtamtud" ukazuji prstem směrem dolu a myslím tím peklo. Pro bohy, už zase přemýšlím nahlas. Strašný zlozvyk. "Ale asi se pletu nebo ne?" Lehce si odkašlu, to ten chlor. "Nevadí, klidně si ty žábry prohlídni. Ehm... taky bych si nejradši prohlédl tvoje křídla z blízka." Přiznám se. Kéž bych si mohl nechat narůst stejný křídla. Závist. "Teď bych asi mohl říct i já co jsem zač." Na chvilinku se zamyslím nad tím, jak to vysvětlit a pak spustím. "Jsem Shapeshifter." Sice pro nás má kmen název, ale ten se blbě vyslovuje. Tak to nechám být. "Dalo by se to volně přeložit jako Měnič, Měňavec, Měňavka." Transformer. Transformátor. Už mě napadají jen blbosti. "Zjednodušeně se jedná o takovou dokonalejší lykantropii. Náš kmen jsou potomci lesního bůžka, přesněji bohyně... Nevím jestli ti to dává smysl. Si první komu to vysvětluji." Když se to tenkrát snažili vysvětli mě, tak jsem to vůbec nepobíral. Čekám, jestli nebude mít nějaké otázky. Když v tom mě něco napadne. Udělám pár temp směrem dozadu a hned na to mizím pod vodou. Dopluji až ke dnu. Ze shora je vidět jen jakýsi stín. Ten stín se začne pomalu zmenšovat. Po chvíli je asi tak pětkrát menší. Stín zamíří zpět k hladině. A když vyplave, tak se na Cheru kouká malá chlupatá hlava se spoustou vousků. Vydra. Upřeně se dívá Cheru do očí a vůbec nemrká. "Ííí íí." Vydá lehce pištivý zvuk. Chvilku je zase ticho a pak najednou spustí. "Sakra, jak vůbec dělá vydra?" Z tlamy vydry se ozve normální lidský hlas. Potom se zakouká do stropu, zamyšlená vydra. "U nás jim říkáme Vodní psi. Tak že by štěkali? Zvířecí řeč ještě neovládám, tak jak bych chtěl." Přemýšlí nahlas. "No nic... Tak tady vidíš tu dokonalejší lykantropii." Vydra se vrátí pohledem na Cheru a je jasné, že jsem to já. Na dně bazénu je vidět obrys šortek, které jsem ještě před chvílí měl na sobě. Jak jí mám oslovit? Chci ji oslovit jménem, ale za bohy si nemohu vzpomenout, jak se jmenuje. Teď se za to v duchu fackuji. "Máš nějakou přezdívku?" Zeptám se. A při tom se otočím a rychle si doplavu pro tenisák, který se houpe na hladině. Chytnu ho do zubů a doplavu zpět. "Heheh ho hihahu..." Pustím tenisák s tlamy. "Promiň. Nechceš se jít najíst? Už je čas večeře. A pokud dovolíš, rád bych ti dělal doprovod." Zeptám se a při tom se usmívám. Tedy snažím se usmívat, ale možná jen cením špičaté zuby. Může se vůbec vydra smát? Můj žaludek mi dává jasně najevo, že je čas jít jíst.

Cheru B. Grigori - 16. prosince 2012 17:14

Večeře Všimnu si jak zčervená a taktně dělám že nic nevidím. Se zdviženým obočím sleduji jeho gestikulaci. "No, ne tak docela odtud...", napodobím ho a ukážu prstem směrem dolů. "Ale máme tam blíž než nahoru." Tu věc s křesťanstvím přejdu mlčením, nezdá se mi tak důležitá, abych mu vysvětlovala jak je to s anděly v různých kulturách. "Takže nejsi tak daleko" Povzbudivě se na něj usměji. Zmíní má křídla. Trochu znervózním. To je vrozený reflex. "No, aha...", plácnu nesmyslně. Pak přetočí konverzaci k jeho původu. Zpozorním a občas kývnu, abych dala najevo že chápu."To musí být úžasně výhodné." Uznale si kývnu. Zaujatě pozoruji co to dělá teď. Když se vynoří jako vydra, zaraženě to zvíře pozoruji. Nevím co si myslet o takovém ztotožňování se se zvířaty, a oči mi mohou vypadnout, když zapiští. Ale neubráním se upřímnému smíchu, když promluví po lidsku. Působ to velice vtipně. Už-už se chci přestat smát, když napodobí lidské chování v zamyšlení. "To je skvělé! takže i rozumíte zvířecí řeči?" Očima jezdím po hladině, když si plave pro míček. Pořád ještě s úsměvem na tváři mu odpovím. " Ne, nemám přezdívku. Ale pokud ti bude stačit jméno... Tak mne těší, velectěný Měňavče." Zachechtám se a možná to zase zní trochu děsivě. "Cheru B. Grigori." Okamžitě jak vysloví další otázku, otočím se ke schodkům a doplavu k nim. Vytáhnu se z bazénu, znova. Popadnu ručník a omotám si ho kolem trupu. S úšklebkem, který ale nemůže vidět, si pomyslím, že mu nebudu říkat, že jíst nepotřebuji, tudíž budu dělat doprovod spíše já jemu, a zavolám na něj. " Tak dobře, bude mi ctí, převléknu se a můžeme jít, dobře?" Abychom se vyhnuli trapné situaci při hledání šortek a zpětné proměně, rychle se vytratím z bazénové místnosti. Zavřu se v převlékárně a osprchuji se sebe chlór. Mokré plavky zamotám do ručníku a ten schovám do tašky. Obléknu se a vlasy vysuším ručníkem. Ze začátku jsou sice hrozně rozcuchané, ale brzy podlehnou gravitaci a srovnají se do docela přijatelné podoby. Přehodím si tašku přes rameno a vydám se čekat na Dina před budovu bazénu. Křídla kolem sebe roztáhnu jako ochranu před větrem. Nehrozí mi se nachladit nebo tak, a zima mi neublíží, ale to nemění nic na tom, že je nepříjemná. Lem bílých šatů mi občas zavíří u kolen, když zafouká. Spokojeně čekám na nového známého.

Dino *Vox* Kitsune - 17. prosince 2012 16:21

Večeře Cheru "Jo, rozumíme zvířatům. Ale naučit se tak mluvit, to zabere spoustu času." Odpovím na otázku ohledně mluvení se zvířaty. Plavu si pro tenisák a Cheru mi mezitím odpoví. Proč tak formálně. "No... Ehmm... Taky mě těší. Jsem Dino,... Kitsune Dino." Trochu zmateně se představím. Potom co Cheru vyleze z bazénu a souhlasí s tou večeří, jen přikývnu a odpovím. "Skvělí, já se taky obleču a můžeme jít... Tak za chvilku." Hned na to se potopím pod vodu a doplavu k šortkám, ležícím na dnu. Jednou nohavicí do nich vplavu a když jsem uvnitř, začnu se přeměňovat zpět do lidské podoby. Proměním se a šortky už mám rovnou nasazené. Léta praxe s proměňováním se. Vyplavu na hladinu a zhluboka se nadechnu. Potom doplavu ke kraji bazénu, vyhoupnu se ven z vody a jdu do sprch. Tam si dám rychlou sprchu vařící vodou. Pak se zase začnu měnit, po celém těle se mi udělá plazí kůže a vlasy mi zarostou do hlavy. Rychle se proměním zase zpět a vlasy opět narostou do své původní délky, ale teď jsou úplně suché. Opět jeden z triků na který jsem za tu dobu přišel. Kraťasy jsou stále mokré, tak je vyždímám, párkrát s nimi zatřepu a pak si je obléknu. Naštěstí jsou z toho materiálu, co rychle schne, takže by tak do 15 minut měly být úplně suché. Dojdu k bazénu, tam kde sem nechal ležet mikinu a boty. Obleču si to a jdu ven před budovu. Tam už čeká Cheru. "Tak můžeme jít?" Zeptám se a při tom se usmívám. Pokud souhlasí, tak vyrazíme směr jídelna. Sakra, někde jsem musel nechat gumičku. Napadne mě, když mi začnou lézt vlasy do očí. Budou mi lézt i do jídla. "Nemáš náhodou u sebe čelenku nebo gumičku nebo tak něco?" Zeptám se a pokud mi něco dá, tak poděkuji a upravím si vlasy. Když dojdeme do jídelny, zamířím rovnou k zákuskům, jak jinak. Jako vždy si nandám jeden plný talíř. "Ale co?" A nandám si i druhý, opět plný jen sladkým. Počkám na Cheru, jestli si už taky vybrala něco k jídlu. A pak společně najdeme nějaká volná místa a usadíme se. Jako první se chystám sníst čokoládový dort. Ale před tím ještě nadhodím nějaké téma pro konverzaci. "Odkud jsi sem přijela?" Položím otázku a nadšeně se pustím do dortu.

Cheru B. Grigori - 17. prosince 2012 20:02

Vlasy, sladké a tajemství S úsměvem přikývnu a když se dáme do chůze, složím křídla, protože při rozhovoru by na mě z části neviděl, to je neslušné. Zeptá se jestli nemám něco do vlasů. Zvednu ukazováček, na znamení že se musím podívat. Při chůzi zalovím v tašce a po chvíli vytáhnu červenou gumičku. "Tady, na." Podám mu ji a zpětně se zarazím nad tím, že už má suché vlasy. V duchu nad tím mávnu rukou, určitě další vychytávka. Když vejdeme do jídelny, rozejde se Dino bez rozmyslu ke sladkému. Tomu se usměji a protože nevím co jiného, následuji ho. Chvíli se zamýšlí nad tím, co si vybrat a nakonec sáhnu po ovocném košíčku se želatinou. Očima Dina najdu. Posadíme se a já vykulím rudé oči na tu spoustu sladkostí. "No, dobrou chuť přeju." Zachechtám se a nakloním hlavu ke straně. "No...totiž..." Rozpačitě krájím košíček. "To nemáš vůbec vědět, máme dobré důvody proč žít utajeně. Nechápej to zle, žijeme všem dobře na očích, zaujímáme vysoká místa v lidské společnosti. Na většině důležitých postů bys našel Nefila. Ale není to tak, že bysme chodili s křídly všem na očích. " Zvednu k němu oči, jestli jsem ho nepopletla. "Můžu ti jen říct, že hnízdo Grigoriových je v Evropě." Hnízdo, totiž luxusní vila. Omluvně pokrčím rameny a usměji se na Dina. "Asi to zní hloupě, co?" Povzdechnu si a vložím si do úst bobulku vína politou želatinou. Pomalu žvýkám a sleduji jeho reakci.

Dino *Vox* Kitsune - 18. prosince 2012 19:17

Sladké, sladké a sladké Cheru Sedneme si ke stolu a všimnu si, jak se Cheru kouká na talíře plné sladkostí. "Hodně sladkého, co? Ale já vlastně funguji skoro jenom na cukr. Normálně jsem schopný jíst i samotný cukr rovnou z balíku." Mňam. "Taky dobrou." Popřeji jí taky k jídlu. Řeč se přesune k Nefilům. Nevím proč, ale pokaždé co to slovo slyším, dostanu na něco chuť, ale nevím co by to mohlo být za jídlo. "Vrchní, přineste mi jednoho Nefila." nebo ne?... Smažený Nefil? Pečený? Ne ne, to bude... to bude něco sladkého... Jenom doufám, že Cheru neumí číst myšlenky. To by bylo špatný. Přemýšlím nad blbostma, při tom poslouchám Cheru a láduji se. "Vůbec. Proč by mělo?" Usměji se na ní. "To máte dobrý, myslím ty vysoký místa v lidský společnosti... Naše rasa, my všichni žijeme v jedné oblasti, teda ne všichni, je pár výjimek co se drží daleko od kmene. Jsme taková velká smečka, ale není nás zase tak moc... Jo a taky jsme z Evropy, té nejsevernější." Dopovím a pustím se do kousku jablečného koláče. "To "B." ve tvém jméně. Pro co je to zkratka?" Brunhilda? Sním poslední kousek z talíře číslo jedna a chystám se začít jíst druhý talíř. "Jdeš někam po jídle? Nebo se už budeš vracet na pokoj?" Ukrojím si vidličkou kousek něčeho, ani nevím co to je, ale vypadá to chutně.

Sofie Swan - 19. prosince 2012 19:58

Večeře stále pokračuje Střetnu se pohledem s bledulkou, která se cpe masem. Vypadá zajímavě, pomyslím si. Mezitím čárymáryfučka reaguje na moje vyjádření. "Takže Potter a kde máš ty super stylový brejle?" Mrknu na ní a uskrnu si. Divně na mě kouká. "Chci to vědět jen z čiré zvědavosti, kterou trpím už narození." Usměju se a vycením zoubky, kde mi trochu začínají narůstat špičáky. "Já jsem Sofie, velice mě těší," hodím další zářivý úsměv.

Nanae *Wolfy* Bonuru - 19. prosince 2012 20:21

Na paloučku u lesa převelice temného a Řáholce obývaného doopravdy pohádkovým okřídleným a smrdutým pavím.. :D Popadnu Lakšmí za ruku a táhnu ji do jídelny, kde popadnu misku a nandám si pořádné množství zeleninového salátu a sklenici s coca-colou. Posadím se k jednomu prázdnému stolu u okna a podívám se ven. "Hmm.. už je skoro tma." Pronesu poté, co se zaujatě podívám ven a zaculím se na mou společnici. "Kde máš pokoj?" Zeptám se jednoduše, abych věděla, jak dlouho ji můžu ještě před večerkou zdržovat.

Lakšmí Rudini - 19. prosince 2012 20:40

Na paloučku u lesa převelice temného a Řáholce obývaného doopravdy pohádkovým okřídleným a smrdutým pavím jednookým... Po cestě si sem tam vezmu kámen a schovám si je na místo oslizlé okurky. Nechám se Nanae táhnout a v jídelně si nandám na misku zeleninový salát, až mi lehce přetéká, navrch samozřejmě přihodím nepostradatelnou okurku. Sednu si s ní k prázdnému stolu a hned začneme konverozovat. Hrozné... Zašklebím se a zazubím se. V druhém patře... A ty?! Zvědavě nakloním hlavu na stranu, skočíme ještě do kulturky před večerkou?! Zeptám se a pokračuji v jídle.

Rheia Brannick - 19. prosince 2012 20:52
	Možná konečně? "No, Sofie, takže, kde bydlíš?" optám se zvědavě a vrhnu se s (ne)chutí na salát. Zatímco se cpu poslouchám její odpovědi. "Takže bydlíš sama? Já totiž hledám spolubydlící, ale z nějakého mě neznámého důvodu se mnou zatím nikdo nechce bydlet," samolibě se ušklíbnu. "Takže až budeš shánět spolubydlící..." pokrčím rameny a zazubím se. "Mohla by být sranda..."

Nanae *Wolfy* Bonuru - 19. prosince 2012 20:56

"Druhé patro? Já taky! Ale v takovém jednom zapadlém a nenápadném." Zaculím se a do pusy si naložím pořádnou porci. Pomalu přežvykuji, dokud se neoptá, jestli ještě někam zajdeme. "Jasně, bude sranda! Nevíš, jestli je tam klavír? Potřebovala bych se procvičit v jedný písničce.." Zamumlám a znovu si naložím do úst. Rozhlédnu se okolo. "Je tu docela dost lidí.. Až mě překvapuje, kolik monster se vůbec vyskytuje na zemi."

Ředitel - Grim Reaper - 20. prosince 2012 18:33

Půl osmé, čas kdy se uzavírá jídelna a začíná noční klid. To jest, žáci mají zakázáno navštěvovat pokoje druhého křídla ( holky kluky a opačně). Dále v deset je večerka což znamená, že žáci v té době musí být už u sebe na pokoji, být po večerní hygieně a respektovat ostatní tím, že nebudou na pokoji pořádat tekno párty, skoky o tyči a maratony. Veškeré takové přestupky budou potrestány - berte na vědomí, že jste na téhle škole zadarmo, tak respektujte pravidla. V tento čas by se měli studenti věnovat samostudiu, popřípadě zájmovým činnostím, v společenské místnosti. Důležité - Internát je od této chvíle uzamčený!

Cheru B. Grigori - 20. prosince 2012 20:32

Večerka Polknu poslední sousto a odložím vidličku. Opřu si bradu o hřbet ruky a poslouchám Dina. Severní Evropa, to bude asi otužilec. "B" pro Beatrichu. Druhé jméno. " Mávnu rukou, tak se mi stejně neříká. Otázka času po jídle. Zatvářím se zamyšleně, a zvažuji možnosti. Po plavání jsem příjemně malátná, ale s Dino je sympatický. " Dnes už půjdu k sobě, snad to nevadí?" Omluvně se usměji. "Ale uvidíme se zítra ve vyučování, dobře?" Věnuji mu úsměv a zvednu se. Odnesu talíř a zamířím ke dveřím. Ještě mu zamávám a vystoupám po schodech ke svému pokoji. Vysprchovaná už jsem, tak si vyčistím zuby, rozčešu vlasy a převléknu se do pyžama. Zakryji se jen dekou a zhasnu. S myšlenkou na další den usínám.

Nikko - 20. prosince 2012 21:31

Večer Od tělocviku a poté konci školy pro mě běžel čas, jako kdyby okolo mě nikdo nebyl. Nastal oběd, pak volno a nakonec se venku, po celé planetě čas uchýlil ke svému odpočinku. Nastává večer. Už ani nevím co jsem si dala k večeři. Na večeři jsem se vplížila a odplížila do svého pokoje, kde jsem si vzala svojí knížku, zalezla do postele, lehla si na břicho a přikryla se až po hlavu dekou, aby mi nebyla zima a začetla se do příběhu hlavních hrdinů. A jak to bývá, nakonec jsem nad onou knížkou usla. I když mě její pevná tvrdá vazba, a stránky, které dokáží i pořezat tlačily do tváří, kde ráno zanechají asi hodně velký červený otlačení důkaz, že zde byly, mě vůbec nijak trápit nemusí, jelikož moje mysl se teď pohupuje v divném snu v prostředí z knížky, kterou jsem četla.

Kay - 25. prosince 2012 00:34

Po večeři se prostě zvednu a odkráčim do svého pokoje. Tam hodím svou tašku do kouta u stolu a plácnu sebou na postel. Chvíli tam jen tak ležim a prostě koukám do stropu. Potřebovala jsem jsi urovnat myšlenky.... hlavně tu, kde seženu novej mobil, protože nevím jak dlouho vydržím v týhle škole bez muziky během dne... Poté přestanu polemizovat a zvednu se z postele. Zapnu PS3, nasadím sluchátka a dám se do hraní. Jako vždy prostě při tom hraní usnu....

Sofie Swan - 25. prosince 2012 20:46

Ukončení debaty v jídelně a čas jít spát "Bydlím, normálně, jako každej v internátě. A mám samostatný pokoj," odpovím ji se zářivým úsměvem a pohlédnu na salát před jejím obličejem. Když na mě vypustí nabídku společného bydlení, procedím skrz zuby "Nejsem si jistá, že bys zrovna se MNOU chtěla bydlet," zadívám se jí do očí. Ale nebylo by to tak špatné, pomyslím si. "No, myslím, že je čas uchýlit se na pokoj. Velmi mě těšilo, měj se úžasně, čáryfučko," mrknu na ní, rychle vstanu a pospíchám do pokoje. Po vyvážení obsahu krve v mém těle se cítím dobře. Pospíšu si s večerní hygienou a ukládám se do postele.

Lakšmí Rudini - 26. prosince 2012 11:50

No, myslím, že na klavír by jsme neměly, pokrčím rameny, , zdá se mi, že na těch lejstrech ke škole bylo něco na ten způsob, že je teď studijní klid. Ale mohly by jsme si něco zahrát, ne? Nabodnu na vidličku kus okurky a zamyslím se, po tváři se mi začne rozlévat úsměv, ale hned pohasne, pohlédnu na tebe a potichounku, plaše na tebe promluvím. Taky bych ti mohla něco ukázat... Přehrabuji se vidličkou v zelenině. Je to jen takový pokus, ale mohlo by se mi to podařit, lehce mlžím a a sem tam na tebe rychle pohlédnu ze strachu z tvé reakce...

Rheia Brannick - 26. prosince 2012 18:09

"Proč? Že jsi upírka? Ale prosím tebe... Zažila jsem horší příšery... Třeba vlkodlaci," nadhodím. Zvláště jeden, který mi opravdu dokáže rozproudit krev... zatřesu hlavou abych vyhnala nepatřičné myšlenky. Čáryfučka! Řekla čáryfučka! No jako přezdívek jsem měla už hodně, ale tohle mě fakt ještě nepotkalo. Takže čáryfučka. "Jasně, měj se," mávnu na ni a za jejími zády udělám xicht, který dokonale vyjadřuje, jak ujetá je přezdívka, kterou mi dala. Pobaveně zakroutím hlavou a zvednu se. pomalu se loudám do pokoje. Na intr vklouznu těsně před tím, než je zamčen. Zůstanu v přízemí. Zalezu si do společenky a lehnu si na gauč. Zapnu telku a dělám, že ji sleduju...

Nargelas - 27. prosince 2012 20:24

Nespavost Najednou jsem se prostě probral a čučel do stropu. Nedokázal jsem z hlavy dostat poslední obrázek který se mi ve snu zrovna zdál. Musím zjistit co se stalo.. držet ji pod krkem není zrovna normální. Zvednu se z postele a obleču si tričko a kraťasy. Řikala že nemůže spát .. tak kde bude? Ještě než odejdu z pokoje otevřu si okno zavřu dveře pokoje a jdu ven. Začnu pomalu scházet schody a přemýšlím ale přitom vlastně bezmyšlenkovitě bloumám. Když už jsem o patro níž přijde mi že něco slyším a tak se vydám za zvukem. A tak dojdu až ke společenské místnosti. Otevřu dveře a zarazím se když ji tam vidím sedět na gauči. Ani nevím proč se zarážím když jsem si hledal ale nakonec se odhodlám a vejdu do místnosti a zavřu za sebou dveře. "Ahoj." Řeknu a přejdu místnost tak abych si udržel odstup kvůli náramku a sednu si na druhý konec pohovky. Chvilku tam proste sedím a mlčím ale nakonec znovu promluvím. "Chtěl bych se tě na něco zeptat .. myslíš že mi zvládneš odpovědět?"

Rheia Brannick - 27. prosince 2012 21:06

soukromá zpráva od Rheia Brannick pro (Roz)hovor Po nějaké chvíli si sednu. Přece jen v leže je sledování telky nepohodlné. Přesunu se na kraj a nohy si pohodlně složím pod sebe spíše ze zvyku si zhmotním popcorn. Jen protočím oči když sis vzpomenu, že vlastně nemůžu zhmotnit ani špendlík. Běží zrovna strášně zajímavý film, ne že bych ho nějak extra sledovala, takže si nevšimnu blížících se kroků. Když se za mnou ozve hlas, leknu se a trhu sebou. Otočím se a chci tomu blbovi vynadat za to že mě děsí. "Ahoj," vydechnu když zjistím, kdo mě to vlastně vystrašil. Ostražitě ho sleduju přivřenýma očima. Sedne si na druhý konec sedačky. A mlčí. Obrátím se zpět k televizi a tvářím se jako že mě právě běžící program děsně zajímá. Přemýšlím ale o něm. Nechtěla jsem aby se to stalo... Znovu promluví. "Možná?" Nebyla to otázka, ale hlas mi stoupnul sám od sebe a byl roztřesený a zněl bojácně. Odkašlu si a vypnu telku. Nasadím masku pokrového hráče. "Možná," zopakuju ale tentokrát zní můj hlas tak jak znít má. Sebevědomě, jistě, tvrdě.

Nargelas - 27. prosince 2012 21:28

soukromá zpráva od Nargelas pro Tele vize? Gau če? Podle toho jak mi odpovidá mi dochází že jsem ji překvapil ale nakonec ona překvapí mě, její neustupnů hlas a tvrdost v něm mi skoro až vadí. Ale nedám to na sobě znám a přejdu k otázce. "Co se tam nahoře vlastně všechno stalo?.. vím že sme ..spolu ehm... tak nějak byli.. a pak už si moc nepamatuju.. vím že jsem tě držel pod krkem.. a pak.. pak jsem se tě pokusil zabít... já omlouvám se." Nevěděl jsem co přesně se stalo ale to co jsem udělal a o čem jsem veděl tak mi rozhodně nebylo příjemné a litoval jsem toho. A navíc jsem nevěděl ani co všechno se stalo. Divil bych se kdyby mi vůbec odpustila.. a divím se že se semnou vůbec baví.. už chápu proč ten tvrdý tón v hlase Můj obličej jasně prozrazoval že mě nic z toho netěší.

Rheia Brannick - 27. prosince 2012 21:44

soukromá zpráva od Rheia Brannick pro Tele vize? Gau če? Spo lečenka? Začne mluvit a já ho jen pozoruju přivřenýma očima. Podezíráš ho z něčeho, milá Rheio? Optá se mě posměšně hlásek v mojí hlavě. Mlč. "Vím co se tam stalo. A věř mi, nejsem jedna z těch které bys mohl chytit jen tak bez důsledků pod krkem. A ani ty nejsi jeden z těch kteří chytají lidi bezdůvodně pod krekm," řeknu a téměř se mu vysmívám i když mě bolí to dělat. Musí pochopit, že udělá lépe, když se ode mě bude držet co nejdál. Postavím se a otočím se k němu zády. Zavřu oči. To co chci říct, mě bude stát veškerou odvahu a zbytek mojí hrdosti. Jestli po tom co se stlo v lese, po tom s Asarielem ještě nějakou mám. "To že jsem si to zasloužila ti musí stačit." Vážně jsem přiznala, že si to zasloužím?

Nargelas - 27. prosince 2012 22:22

soukromá zpráva od Nargelas pro uh tele vize? gau če? spole čenka? a co to jako ted meles? Slyším výsměch v její hlase a pomale se mi zvedá žaludek. Vidím jak se zvedá a otáčí se zády. A když slyším to co říká jenom nevěřícně hledím na její záda. "To není pravda a ty to víš.... sou to ty bestie co máme v sobě.. proto se to dělo ale my si takhle nesmíme ubližovat." Zašeptám, chtěl jsem k ní dojít a obejmout ji zvednu se a pokouším se přijít blíž než mi doporučoval asariel a vzápětí toho lituju, začne mi být tak špatně a tak mě bolet hlava že mám pocit že se pozvracím. "Dohajzlu.." Řeknu potichu a znovu se vrátím pomaličku na bezpečnou vzdálenost kde se sesunu zase na druhý konec pohovky. "Celé je to hovadina.. ani jeden z nás si to nezaslouží .. nikomu by se nic takového nemělo dít.." Cítil jsem jak ve mě roste hněv, chtěl jsem se začít krotit ale došlo mi že nemám šanci se přeměnit s tímhle náramkem .. ale nemohl jsem ani nic rozbít protože bych to musel zase opravovat.

Rheia Brannick - 27. prosince 2012 22:40

soukromá zpráva od Rheia Brannick pro Já co to melu? uh tele vize? gau če? spole čenka? a co to jako teď meleš? a co to meleš ty, ty chytrolíne? Kroky a zakletí. Dojde mi že je to kvůli těm náramkům a rychle odstoupím ještě o kus dál. Dokud se na mě nedívá tak ho pozoruju ustaraným pohledem. Chtěla bych mo pahladit a říct mu že to bude dobrý ale vím, že tím bych to jen zhoršila. "Hovadina?" uchechtnu se. Až moc to mě samotné přijde jako smích mého démona. "Ale děje se nám to. Ať chceš, nebo ne. Děje se to nám a stovkám, možná tisícům dalším... a jednou... jednou uděláme možná něco díky čemu si to zasloužíme." A možná jsme to udělali. "Nebo možná jen "vykupujeme hříchy" našich nejbližších." Každopádně to co jsme nikdo nezmění. Nikdy. Promnula jsem si kořen nosu a odhodila na záda vlasy, které mi padaly do obličeje. Samozdřejmě se ihned vrátí na své původní místo. "Já už asi.... asi půjdu," oznámím mu ale ani se nehnu. Toužím po tom aby mě zadržel, jakkoli. Toužím po tom aby mě nenechal jen tak odejít. A doufám, že mi nebude v odchodu bránit.

Vergil - 28. prosince 2012 02:00

soukromá zpráva od Vergil pro "Ředitel, Azrael, není můj otec, andělé nemaj rodiče jako takové, nevím ani přesně jak vznikají, pokud to všem někdo vůbec ví, ale rozhodně né sexem." opáčim. Povzdechnu jsi. "To je právě to, jako Smrt nemůžu být ani zlej ani hodnej, musím být na všechny stejný...." Nastane taková divná chvíle ticha, přesně takové nesnáším. Když uslyším zvonění zvonu, tak trochu se mi uleví, jo zní to docela hnusně ale já prostě nejsem normální bytost... Položím modré ruku na tvář. "Musím jít." řeknu. "Přeji ti hezké sny." řeknu a pohladím jí po té tváři. Poté zmizím....

Nargelas - 28. prosince 2012 11:52

soukromá zpráva od Nargelas pro Já co to melu? uh tele vize? gau če? spole čenka? a co to jako teď meleš? a co to meleš ty, ty chytrolíne?Já co to melu? ty tu meleš o mlení uh? "Heh tisícům dalším?" Řeknu skoro výsměšně a pak reaguju na zbytek toho co řekla. "Ne to se neboj i ironie může být originální... vykupujeme hříchy našich nejbližší?... pche jasně.. jenomže v mojem případě to asi nebude fungovat když ty si jediná kdo je mi nejblíž."Zarazím se a začnu přemýšlet nad tím co sem vlastně řekl. Eh... ty debile no to se ti povedlo.. Chce odejít? "Zůstaň." Zašeptám jako prosbu a dívám se jejím směrem. Nakonec ani nevím proč ale stejně to tak chci. Vím že ji chci mít aspoň tak blízko jak můžu.

Elizabeth Winter - 28. prosince 2012 12:43

:( Než stačím cokoliv říci, nebo udělat tak zmizí. Stojím v pokoji, koukajíc na ten stůl a pak se podívám na ledovou duši, která na mne kouká. ,, Myslím, že to můžeš sníst." Načež ji pozoruji jak to tam chroupe. Po chvilce koukání a přemýšlení se odeberu do koupelny, kde se umyji, převléknu do pyžama a vyčistím zuby. Pak trochu poklidím, i když není co. zhasnu v pokoji, vezmu si deku a jdu si zase sednout na balkón, kde rozmýšlím za zvuku ledových slz, které se odráží od země. Nemám chuť se smát, ani se bavit. Je to velmi zvláštní a divné. Ale už se s tím nedá nic dělat. Po dlouhé době pláče a zkoušení přemýšlet usínám znovu na balkóně.

Rheia Brannick - 28. prosince 2012 12:45

soukromá zpráva od Rheia Brannick pro Já co to melu? uh tele vize? gau če? spole čenka? a co to jako teď meleš? a co to meleš ty, ty chytrolíne?Já co to melu? ty tu meleš o mlení uh? jo ale ty jsi s tim mlením začal xD Já? Já jsem mu nejblíž? Překvapeně se na něj podívám. Prohížím si ho. Zkokumám jeho obličej. Vážně to řekl? Mám zůstat. Chci. Nemůžu. Musím. Nesmlím. Váhám. Nevím co mám dělat. Začnu si pečlivě prohlížet špičky bot. Co se stane, když odejdu? Co se stane, když zůstanu? Co budu dělat tady? Co budu dělat na pokoji? Kousnu se do rtu a vzhlédnu k němu. Pokazím to víc když odejdu, nebo kdž zůstanu? Měla bych jít a vím to. Přesto mmě nohy zanesou zpátky ke gauči na který si sednu. Kolena si přtáhnu pod bradu a sázím se sama se sebou, kdo tohle ticho přeruší jako první. Já? On?

Nargelas - 29. prosince 2012 00:03

soukromá zpráva od Nargelas pro Já co to melu? uh tele vize? gau če? spole čenka? a co to jako teď meleš? a co to meleš ty, ty chytrolíne?Já co to melu? ty tu meleš o mlení uh? jo ale ty jsi s tim mlením začal xD a taky hodlám pokračovat :) Sleduju jak se rozhoduje ale nakonec si sedne zpátky na gauč a nohy si dá nahoru. Chvilku mlčím pak mi dojde že když už jsem jí řekl aby zůstala chtělo by to taky něco vymyslet. No jo? ale co ty vole? Předchozí téme nanahodilo zrovna super atmosféru... a ty podělaný náramky nás zrovna moc blízko nepustí.Hmm lets try something.. "Napadá mě že toho pořád o sobě zrovna moc nevíme.. rád bych se o tobě dozvěděl víc ale jestli chceš můžu prvně začít já a zkusit ti říct něco o sobě." Řeknu do toho trapného ticha čímž ho zlomím a absolutně naruším, teď nastává ale další problematický moment. Bude se chtít po tom všem na tohle téma chtít teď bavit? Zamyšleně se na ni podívám a čekám co mi odpoví.

Rheia Brannick - 29. prosince 2012 12:45

soukromá zpráva od Rheia Brannick pro Já co to melu? uh tele vize? gau če? spole čenka? a co to jako teď meleš? a co to meleš ty, ty chytrolíne?Já co to melu? ty tu meleš o mlení uh? jo ale ty jsi s tim mlením začal xD a taky hodlám pokračovat :) no jak myslíš... :D Takže on. Něco víc? "Začni. Moc nevím co bych ti o sobě měla říct, takže se klidně ptej co by tě zajímalo..." kývnu hlavou a nejistě se na něj usměju. Dám si vlasy za ucho a po očku ho sleduju. Sama moc nevím co tím rozhovorem sleduje. Co asi? Možná tě chce jen trochu víc poznat když spolu chodíte... My spolu nechodíme? Lžeš sama sobě a to nikdy nedopadá dobře... Vím. Řekl, že mu na tobě záleží. Nechceš mu to oplatit? Ne! Ano! Nevím... Teď se to nehodí. A kdy se to hodit bude? Až budete mít dole náramky? Ano přesně. Pak mu klidně do očí řeknu že ho miluju ale ne teď když se k sobě menůžeme přiblížit...

Nargelas - 29. prosince 2012 13:37

soukromá zpráva od Nargelas pro Já co to melu? uh tele vize? gau če? spole čenka? a co to jako teď meleš? a co to meleš ty, ty chytrolíne?Já co to melu? ty tu meleš o mlení uh? jo ale ty jsi s tim mlením začal xD a taky hodlám pokračovat :) no jak myslíš... :D nemyslím :D Sedím a když slyším že neví na co by se ptala trochu mě to překvapí ale nakonec si uvědomím že asi neví přesně jaký druh otázek by mi mohla pokládat. Rozhodnu se tedy zeptat první. "Řikala jsi že mi vysvětlíš to s tím příveskem, jak si ho předtím stratila, a zajimálo by mě jak to s tebou vlastně je když si napůl člověk a napůl démon tak proč ten přívěsek? A ještě cos dělala předtím než si šla sem na školu." Vyklopím to ze sebe celkem rychle i mě samotného to překvapí. Vole není to trochu moc otázek? zase na druhou stranu.. řikala že to vysvětlí.. Nakonec čekám na odpověď ale přemýšlím jestli jí neříct ať kdyžtak neodpovídá. Nechtěl jsem ji nutit ale na druhou stranu tyhle odpovědi jsem chtěl znát.

Rheia Brannick - 29. prosince 2012 14:13

soukromá zpráva od Rheia Brannick pro Já co to melu? uh tele vize? gau če? spole čenka? a co to jako teď meleš? a co to meleš ty, ty chytrolíne?Já co to melu? ty tu meleš o mlení uh? jo ale ty jsi s tim mlením začal xD a taky hodlám pokračovat :) no jak myslíš... :D nemyslím :D a že to jde vidět xD Tolik otázek... Tak fajn. Přívěšek? "Kámen krve." opravím ho a nepřítomně si začnu pohrávat s řetízkem na kterém visí inkriminovaný předmět. "Je to vlastně čirý křišťál ve kterém je dutina. Ta dutina se naplní krví. Je jedno čí je, ale krev každého tvora má jiné účinky. Do křišťálu musí být krev dána při úplňku aby její schopnosti byly nejsilnější. Já mám upíří kámen. Upravuje můj metabolismus tak abych při všem co dělám šetřila svou energií. To způsobuje, že nepotřebuju spát. Tedy potřebuju ale ne tak jako ostatní. Stačí mi dvě tři hodiny." To je to co se stalo tam nahoře... "Na mě samotnou nepůsobí kameny, které v sobě mají Démoní krev. Na tebe by zase nepůsobil vylkodlačí kámen. Je to jako zákon přírody, nemůžeš mít více toho co už máš, jinak bys byl nepřemožitelný a to nemůže být nikdo." Usměju se. "Žila jsem se svými pěstouny. Chodila jsem na normální školu. Ale občas jsem se neudržela a když jsem  se vztekala, tak jsem se měnila a... nikdy to nedopadlo dobře. A pak se objevila tahle škola a mí pěstouni si řekli, že by bylo mnohem bezpečnější kdybych byla od světa izolovaná. Ty roky předtím byly v podstatě to samé. Mám pocit, že jsem byla snad všude. Paříž, Londýn, New York..." zasměju se. "Ale nikde mi nebylo tak dobře jako tady." Zadívám se na něj a čekám jestli to pochopí.

Nargelas - 29. prosince 2012 15:08

soukromá zpráva od Nargelas pro Já co to melu? uh tele vize? gau če? spole čenka? a co to jako teď meleš? a co to meleš ty, ty chytrolíne?Já co to melu? ty tu meleš o mlení uh? jo ale ty jsi s tim mlením začal xD a taky hodlám pokračovat :) no jak myslíš... :D nemyslím :D a že to jde vidět xD to je účel ^^ Rozpovídá se a odpovídá mi prakticky na všechny mé otázky. Akorát když domluví o kameni nachvilku ji zarazím a zeptám se. "Ale proč tedy ten upíří kámen? abys zvládala lehčeji démona?" Tušil jsem že pro ni není jednoduché o tomhle mluvit ale veděl jsem že potřebuju znát odpovědi. Hmm pěstouni Pokračuje ve svém vyprávění a mě pomalu začíná docházet že ona ani nejspíš svoje rodiče nezná. Ale zdá se že je má aspoň trochu ráda.A cestovala hodně.. Přemýšlel jsem jak zareagovat na onu poslední narážku. a Rozhodl jsem se jí odpovědět trochu delší cestou. "Já jsem se vždycky spíš ostatních stranil.. nakonec jsem se odcizil hodně i vlastním rodičům.. ani nevím proč.. a to mě dovedlo k tomu že jsem se sám dost často toulal.. a jednou v lese... byl jsem snadná oběť prvně jsem se divil že mě ten vlkodlak jenom pokousal. Jenže od té doby co to udělal začal jsem být .. já nevím živější.. začal jsem chtít věci.. chtěl jsem žít , hlad co jsem cítil mě hnal dál a já nevěděl jak ho utišit.. naštěstí první uplněk jako vlkodlak jsem utekl někde daleko a nepamatoval jsem si z toho nic. Chtěl jsem víc.. chtěl jsem život jenomže mému okolí se to nelíbilo.. chtěli si mě podat.. nepovedlo se pak na mě udělali past.. a zbytek už víš. Až teprve teď když jsem s tebou teprve teď vím co chci. A vím proč mě ten vlkodlak pokousal.. chtěl mě probudit." Domluvím a zjistím že přitom co jsem jí tohle říkal jsem hleděl před sebe do tmy i když jsem v ní viděl, teď jsem ale natočil znovu hlavu na stranu a usmál se na Rheiu. "Povedlo se mu to.. našel jsem něco pro co chci žít."

Ředitel - Grim Reaper - 29. prosince 2012 18:20

Deset hodin, což znamená, že studentům začíná noční klid. Studenti v tuto domu už musí být už u sebe na pokoji, být po večerní hygieně a respektovat ostatní tím, že nebudou na pokoji pořádat tekno párty, skoky o tyči, maratony a jiné věci, kterými by výrazně obtěžovali ostatní spolubydlící jak na pokoji, tak na patře. Veškeré takové přestupky budou potrestány - berte na vědomí, že jste na téhle škole zadarmo, tak respektujte pravidla. Středa končí a zítra nás tedy čeká čtvrtek, studenti by jsi měli pročíst své rozvrhy a ti, kteří mají zítra volitelné předměty jsi mohou vybrat ze tří - Bojová umění, Angličtina nebo Němčina. (Všichni mi napíší do pošty jaký předmět jsi zvolí, neexistuje, že jsi nikdo nezvolí nic, automaticky mu poté přidělím sama nějaký)

Rheia Brannick - 29. prosince 2012 20:30

soukromá zpráva od Rheia Brannick pro Já co to melu? uh tele vize? gau če? spole čenka? a co to jako teď meleš? a co to meleš ty, ty chytrolíne?Já co to melu? ty tu meleš o mlení uh? jo ale ty jsi s tim mlením začal xD a taky hodlám pokračovat :) no jak myslíš... :D nemyslím :D a že to jde vidět xD to je účel ^^ no v to doufám jinak by to byl trapas :D Přeruší mě. "Ne," usměju se. "I démoni, tak jako třeba vlkodlaci nebo lidé, potřebují spát alespoň 8 hodlin aby mohli normálně fungovat. Kámen krve kopíruje největší výhodu stvoření, jehož krev je v křišťálu a pak jej aplikuje na svého nositele. Upíří výhodou je, že nemusejí spát nebo spí krátce. Kámen ale schopnoste jen kopíruje, nepřenáší ji a tak dochází ke  ztrátám, které se u upíří krve projevují jako tříhodinový spánek." Vysvětlím mu trpělivě. Věděla jsem že mu to budu muset dříve nebo později říct. Vlastně se mi ulevilo. Mám k němu o jedno tajemství méně. Když mi dopoví svůj příběh, a dodá, že našel něco pro co se mu chce žít, prudce vydechnu. Ani jsem si neuvědomila, že zadržuji dech ale najednou mi bylo lehce. Jako by mi ze srdce spadnul veliký kámen. Ve tmě vyhledám očima místo, kde je tmavší stín a i když mě nemůže vidět, rozzářím se  jako sluníčko. Odbíjení deseti hodin mě trošku vyděsí a já sebou trhnu. Už mdáš být na svém pokoji. Rychle vstanu a vyběhnu ke dveřím. Zastavím se a ohlédnu se na Nargelase. "Dobrou noc." pronesu tiše ale tak aby mě slyšel a rozběhnu se ke schodům. Vyběhnu do druhého patra do svého pokoje a zaklapnu za sebou dveře. Skočím stále rozjařená a rozesmátá na postel a chvíli jen tak přemýšlím. Pak popadnu knížku z nočního stolku a pohodlně se do ní začtu.

Nargelas - 29. prosince 2012 21:36

soukromá zpráva od Nargelas pro Já co to melu? uh tele vize? gau če? spole čenka? a co to jako teď meleš? a co to meleš ty, ty chytrolíne?Já co to melu? ty tu meleš o mlení uh? jo ale ty jsi s tim mlením začal xD a taky hodlám pokračovat :) no jak myslíš... :D nemyslím :D a že to jde vidět xD to je účel ^^ no v to doufám jinak by to byl trapas :D ne ne maximalne fo pa xD Uvidím na ní změnu ale netuším pořádně jakou, pak začnou hodiny odbíjet deset a ona se okamžitě zvedne. "Dobrou." Stihnu ještě prohodit než uplně zmizí. Měl jsem z toho dobrý pocit a tak se mi konečně na tváři rozlil zase úsměv. Prostě tak jsem se usmíval sám pro sebe. Chvilku jsem ještě zůstal na gauči ale pak jsem se vydal zpět do svého pokoje. Když jsem tam došel tentokrát zase sem sebou plácl na postel ale vůbec jsem neměl problém usnout naopak spokojeně jsem vytuhl hned co jsem se dotlk postele.

Nanae *Wolfy* Bonuru - 30. prosince 2012 17:22

Jen se usměji na Lakšmí a chci jí na to přikývnout, když v tom se podívám na hodiny. "Teď už budu muset na pokoj. Ale ukážeš mi to zítra po škole, dobře? V kolik končíš?" Usměji se, když se pomalu zvednu, počkám na její odpověď a vyjdu spolu s ní z jídelny Přeci jen máme pokoje skoro vedle sebe, tak proč ně. U dveří se s ní rozloučím a opatrně otevřu dveře. Uvnitř spatřím už spící Nikko s knihou v obličeji. Zaculím se a opatrně knihu vytáhnu. Založím kouskem papíru stránky, které měla rozečtené a odložím knihu na stolek vedle postele. Potom ještě Nikko pořádně přikryju, vezmu pyžamko a zajdu do koupelny. Tam ze sebe shodím oblečení a vlezu pod sprchu. Když po nějaké době vylezu a usuším se, znovu se obléknu. Tentokrát do pyžamka s žirafkami. Vylezu tiše z koupelny a oblečení uložím do koše na prádlo. Poté si sama zalezu pod peřinu a koukám z okna na měsíc.

Lakšmí Rudini - 30. prosince 2012 21:10

Tak jo, no... Máme sedm hodin? Pak se potkáme, a když tak vím kde bydlíš...Odevzdaně pokrčím rameny a zazubím se na ni. Sním poslední sousto a vydám se za ní k pokoji, tam se rozloučíme a já se vydám zase do svého pokoje. Zavřu za sebou dveře a shodím ze sebe šaty, ach ta svoboda... Zapadnu do sprchy a pustím na sebe teplou vodu, zakroutím hlavou a zhruba po půl hodině z ní vypadnu v oblaku páry, oblíknu si velice staromódní noční košili a dojdu k posteli. Proč jsem si jen nevzala sebou i čepec?! Mohla bych je tu strašit... Vlezu si do ní a ruka mi projde světelným vlčetem, vzdychnu a stáhnu ruku zpátky, zalezu pod peřinu, zachumlám se a zlehka přejedu prsty po nehmotné srsti vlčete. Mohu ho oživit, ale neměla bych počkat?! Co když se mi to nepodaří?! Ale podaří! - Ach někdy to je hezké hádat se sama se sebou... Zvrátím hlavu dozadu a rozesměje se - ale hezky potichoučku. Tak takové to je, když někdo přichází o rozum?! Prsty si prohrábnu vlhké vlasy a skoro bázlivě položím ruce na vlče, nahnu se a vtisknu mu na čelo polibek. Vlče se hned pohne a stočí se mi k nohám, to já však nevnímám, ležím na posteli ve stavu, který se potácí na hranici mezi spánkem a bezvědomím...

Ředitel - Grim Reaper - 30. prosince 2012 21:45

Hodiny odbíjeli půl sedmé ráno, což znamená pro naše malé studenty, že začíná další den, a ten je čtvrtek. Někteří budou mít dnes nové volitelné předměty, proto radím se podívat pořádně na rozvrhy, aby jste nepřišli pozdě na hodiny (skupina A dnes začíná nultou, čili musejí přijít na sedmou nahoru do učebny na sebekontrolu v praxi). Jídelna na internátě vám nabídne nepřeberné množství potravin - od ovoce, zeleniny počínaje, po vejce, sýry, uzeniny, salámy, mléčné výrobky, džemy, samozřejmě celozrné pečivo a tmaví chléb, samozřejmě jsou zde teplé snídaňové pochoutky jako míchaná vejce, teplé uzeniny, omelety, amulety, palačinky, či lívance nebo teplé rozpečené toasty a bagety.

Ředitel - Grim Reaper - 30. prosince 2012 21:59

Katherine Sic se ti to vůbec nepodobá, ale někam jsi založila svůj dopis ze školy pro monstra a tak jsi vlastně i zapomněla, kdy máš vlastně nastoupit do školy. Když jsis jej konečně našla - byl zapadlí mezi polštáři na gauči - zjistila jsi, že už jsi měla být skoro čtyři dny ve škole! Proto jsis urychleně zabalila a vydala jsi se na cestu. Cesta ti trvala skoro celý den, a když jsi dorazila k molu, ze kterého odplouvala loď na ostrov, kde byla škola, měla jsi docela štěstí, protože jsi stihla poslední loď onoho dne. Plavba probíhala celkem poklidně, ale vlny stejně sem tam házeli lodí, jak se jim zachtělo. Nicméně, dalo se to nějak přežít. Když jsi dorazila na ostrov, bylo už celkem tma, což pro tebe nic moc neznamenalo. Vytáhla jsi z kufru dopis, ve kterém byla i mapa areálu školy a vůbec celého ostrova (viz homepage). Vydala jsi se přímo k internátu. K tvému štěstí, nebo spíš smůle, bylo zamčeno a tak jsi musela celkem dlouho bušil to skleněných dveří, aby jsi tě recepční Hydra vůbec všimla ( ředitel by tak hodnej, že zbavil hydru všech hlav a znovu jí zůstali jen tři, ale stejně se pořád jenom hádali). Když jsi konečně upoutala její pozornost a otevřela ti, trvalo celkem dobu, než ti dala klíč od tvého pokoje ( viz homepage, můžě jsi vybral pokoj, pokoje s příplatkem jsou rozebrané). Když jsi dorazila do svého pokoje, ani jsis nevybalila a prostě jsi sebou plácla na postel a okamžitě jsi usnula, jak jsi byla utahaná. Ráno, no ráno, bylo celkem dost šero, tě probudila vychovatelka, aby jsi nezmeškala první, nultou hodinu školy. (znovu, viz homepage, jaký je tvůj rozvrch a kam se máš dostavit) Dále nechávám na tobě, co budeš dělat dál, jestli jsi dojdeš na snídani, nebo ne. Ale v 7:15 zvoní na hodinu.

Katherine Pierce - 31. prosince 2012 03:02

Ráno.... Jsem trošku mrzutá, kvůli rannímu vstávání. Sedím na posteli s pohledem, který napovídá tomu, že jsem ospalá. Nebylo to špatným vyspáním. Šlo jen o to si zvyknout na ranní budíček. Podívala jsem se na svůj rozvrh. Při přečtení prvního slova mi hned došlo o co jde ,,Sebekontrola…to se bude hodit…´´ řeknu trošku překvapeně. Nevěděla jsem, že takový předmět vůbec existuje. Abych pravdu řekla, nikdy jsem do školy nechodila a ani mě nenapadlo že někdy budu. Bylo to pro mě nové. Nervozita neodcházela. Bojím se nových tváří a také samoty. Nechápu proč se bojím samoty, protože se mnou byla i doma,ve světě démonů. Ale i přesto všechno z ní mám strach. Vstala jsem z postele a otevřela kufr abych se převlékla. Trvalo mi to docela dlouho a tak jsem se bála abych stihla vyučování, ale zbývalo ještě dost času.. Hodím přes sebe dlouhý černý plášť a vycházím ze svého pokoje i s mapkou areálu školy. Mé kroky směřují do jídelny dolů po schodech. Byl tu i výtah, ale já mám raději schody. Došla jsem do přízemí a pokračovala dál ke dveřím. ,,Doufám, že to jsou správné dveře... ´´ řekla jsem tiše. Otevřu je a trošku se pousměji. Byly to správné dveře a tak mám radost. Můj pohled směřuje všude kolem. Je to skutečně velká jídelna.. Po očku sleduji pár studentů, kteří si již dopřávali snídani. Ani já neodolala, ale vzala jsem si pouze jablko. Odeberu se k prázdnému stolu. Nevěděla jsem, jestli si k někomu můžu přisednout. Zamyšleně jsem sledovala jablko. Napadá mě plno myšlenek, které se mi ani trochu nelíbí….

Nargelas - 31. prosince 2012 12:35

Ráno Budík mi zazvoní ještě snad dřív než by musel. Bůh ví proč ale prostě jsem ho měl nařízený o několik minut dřív než jsem musel ještě vstávat. Ale moc dobře jsem veděl že jestli si teď zase lehnu tak vytuhnu a nevzbudím se. Přišlo mi to jako pár minut co jsem si teprve lehnul a teď už se zase musím zvedat. Ale zvednu se a jdu do koupelny. Pomalu se tam došourám a jako zombie si opřu hlavu o zrcadlo vyčistím si zuby a opláchnu se. Nakonec se mi nějak povede v polo spánku nasoukat do tmavě zeleného trika a černých kraťasů. uh jídlo Když se mi tohle povede vydám se z pokoje směr jídelna. Hlad mám docela velký. Vezmu si dva tousty omeletu z vajíček pár kousků slaniny a nakonec ještě bagetu. Většinu z toho zlikviduju na dvě velká kousnutí a bagetu už jenom dojídám po cestě do učebny. V učebně zjistím že jsem došel mezi prvními ani jsem nevěděl jestli sem viděl nějaké známé tváře v jídelně nebo po cestě do učebny ale byl jsem tak ospalý že jsem si prostě šel sednout na své obvyklé místo v zadní lavici. Ani jsem se nesnažil vydržet vzhůru. Rovnou si dávám ruce před sebe na lavici položím na ně hlavu a natočím na bok a začnu klidně oddechovat. A hned na to se mi daří usnout se spokojeným výrazem ve tváři.

Lakšmí Rudini - 31. prosince 2012 16:22

Ráno Probudím se do jasného světla, zamžikám očima a pak mi dojde, že jsem nechala rozsvícené světlo. Cosi po mně skočí, tlumeně vykřiknu a spadnu zpátky do peřin. Pomaličku otevřu oči a pohlédnu do chlupaté vlčí tváře, srdce mi začne znova bít a úlevou si vzdychnu, pomalu jako zombie se odkradu do koupelny, dvakrát se málem zabiju o nábytek a sliju se ledovou vodou, to mne konečně probere, a tak se rychle obléknu do trkysových šatů, vlasy si projedu hřebenem a sepnu je tyrkysovou sponou. Do jídelny se dostanu pár minut po sedmé a jako vždy si naložím samou zeleninu. Jestli uvidím někoho, koho znám (Nanae, Cheru, Rheia, Eliz), tak na ni zamávám aby si sedla ke mně. A když si bude ke mně chtít sednout někdo jiný, tak si s ním pokecám...

Kay - 01. ledna 2013 02:32

Mé noční můry, mě tentokrát až probudili, hold není lehké spát se vzpomínkama, kdy na vás stříleli z tanků a jiných pitomostí. Když jsem se probudila, měla jsem lehce orosené čelo. Sakra, zase jsem usnula....!! nadávala jsem sama sobě, protože se stávalo skoro normálním, že jsem usnula, při hraní her. Dneska musím jí spát normálně...už ani nevím kdy jsem se naposled sprchovala, mno naneštěstí to moc nepotřebuji, díky své druhé půlce, která se jinak extra nepotí...protože ani nemá kde.... Popadla jsem svou tašku a jelikož jsem viděla kolik je hodil, vyběhla jsem z pokoje za žíznivá čára. V jídelně jsem jsi udělala rychlo snídani - nějaké ovoce, zeleninu, trochu mlíka a jogurtu a samo nějaký párky, jsem naházela do mixéru a udělala jsem jsi tak velmi dobrý drink. Poté jsem jsi udělala nějakou svačinu, ani nevím co jsem všechno naházela do tašky, postřehla jsem nějakou toast a dál fakt nwm. Už od internátu jsem běžela, běh mi nedělá nijaké problémy, ano, opět děkuji druhé polovině. Co mě jedinýho tankovalo, bylo to, že jsem neměla svůj telefon, ze kterého bych mohla poslouchat své zamilované písničky. Ignorovala jsem to, jestli byl někdo ve třídě nebo ne a zaplula jsem do své lavice. Jo, chlupáče jsem zaregistrovala, chrápal, až to hezký nebylo. Trochu jsem na něj zavrčela a zasyčela, aby aspoň tak nechrápal a poté jsem se věnovala svému rozbitému telefonu a pokoušela jsem se ho dát zase nějak dohromady, nebo aspoň aby nějak fungoval.

Rheia Brannick - 01. ledna 2013 14:55

Noc a ráno a snídaně a NOVÁ Odložím knihu. Je skoro půlnoc a já ji mám přečtenou. Zase. Ledabyle ji odhodím na noční stolek a zalezu do koupelny. V rychlosti se osprchuju a navlíknu na sebe pyžamo. Zalezu do postele a s myšlenkami na zítřek usnu. Půl třetí ráno. Páni... To jsem spala celé dvě hodiny... Skopnu ze sebe peřinu a obléknu se. Ve skříni jsem vyhrabala žleté letní šaty. Dneska bude teplo... asi. Nebudu se tam venku péct v dlouhých kalhotech. A zásoby šortek došly... Navíc, šaty vypadají tak nějak žensky... Ještě si obuju sandálky ze včerejška a mrknu na hodiny. Tři? Co tu budu takovou dobu dělat? Potichu se vykradu z pokoje a zamířím do vestibulu. Zalezu si do společenky a sednu si na gauč, kde jen tak relaxuju a čekám na snídani. Jen co je to možné se vydám do jídelny. Studenti už se začali scházet. U jednoho stolu vidím Lakšmí a je u ní i nějaká holka, které jsem si tu nikdy předtím nevšimla... měla bych se dívat víc kolem sebe. Naberu si jídlo - ovocný salát, tři rohlíky, několik plátků šunky a sýra - a do papírového sáčku vhodím tři croasany, které si nechám jako svačinu. Zamířím k Lakšmí. "Ahoj," pozdravím ji a sesunu se na židlčku vedle ní. Začnu se cpát rohlíkama se sýrem a šunkou a té holce, která tam stále stojí, nevěnuji pozornost. Jen mě začne příšerně štvát, že čumí na někoho kdo jí. "Ahoj," pozdravím ji. "Přisedneš si, nebo hodláš strávit snídani u našeho stolu ve stoje?" usměji se nejdřív na ni a pak i na Lakšmí. Kopnu pod stolem do židle, která stojí naproti mě a ta se odsune kousek od stolu, jako nabídka k společné snídani.

Katherine Pierce - 01. ledna 2013 15:38

Chvilka mě nezabije… Chvilku se na ně jen nedůvěřivě dívám, ale nakonec si přisednu… ,,Zdravím…´´ řeknu trošku neklidně. ,,Měla bych jít za chvilku do učebny….´´ řekla jsem trošku znuděně, protože učení nebylo nic pro mě. Chvilku jsem se na dívky jen dívala. Moc důvěry jsem v sobě neměla, ale pak sem si začala uvědomovat, že nemám důvod proč jim nevěřit. Je mi docela horko... Bylo to jistě tím pláštěm, ale nechtěla jsem si ho sundat. Byla jsem zvyklá ho mít všude, protože mě chránil proti prudkému slunci. Nedalo by se říci, že by mi slunce ubližovalo, ale nebylo mi příjemné. A taktéž ani déšť nebyl můj oblíbený…

Cheru B. Grigori - 01. ledna 2013 15:58

Probudím se příjemně odpočinutá. Ještě chvíli ležím v posteli a jakmile jsem si jistá že to ustojím, teprve vstanu. Ustelu, svléknu pyžamo, skládání zabere celých pár minut, v tomhle nemám praxi. Natáhnu si nadkolenky se svislými proužky v červené a černé barvě. Vytáhnu ze skříně černou širokou sukni a obléknu si ji. Chvíli se rozmýšlím, než si obléknu černou košili s krátkými rukávy a šněrováním místo knoflíků. Nakonec si natáhnu černé rukavičky s nařaseným lemem, ale jen nízké, sotva nad zápěstí. V koupelně rychle provedu ranní hygienu a za okamžik už si češu vlasy. Protože jsem šla včera spát s vlhkými vlasy, jsou teď ráno trochu pokroucené, tak je jen rozčešu a nechám to být.Na krk si zavěsím řetízek s lyrou. Vezmu si věci, které budu dnes potřebovat a zkontroluji stav pokoje. Vše je v pořádku, nad nedotčeným košem na smetí se jen pousměji. Pokoj tedy opouštím s vlnitými vlasy a taškou přes rameno. V jídelně se zastavím jen na chvilku, vezmu si s sebou chleba s máslem a mířím do učebny. Mám ještě hromadu času.

Lakšmí Rudini - 01. ledna 2013 17:23
	Ahoj holky, usměji se na ně a zakousnu se do kousku okurky, poslechnu si Rheinu řeč a zvědavě pohlédnu na tu druhou. Klídek, usměji se, když ta druhá začne s tím, že musí do učebny, já jsem Lakšmí a ty? Nakloním hlavu na stranu a pustím se znova do jídla. Měly jste již volitelné předměty?! Já osbně jdu na ty bojovky a lehce se toho děsím... Zazubím se. Máš hezký plášť, podotknu poté k té druhé.

Katherine Pierce - 01. ledna 2013 17:40

,,Těší mě…jmenuji se Katherine…ale říkejte mi Kath…´´ řekla jsem stále trochu s neklidem, ale už jsem se cítila lépe. ,,Jdu také na bojová umění…dalo by se říci že to byl můj dosavadní život … a tak jsem ráda, že tu něco takového je… ´´. Byla jsem skutečně ráda,že tu něco takového je. Ale upřímně si říkám, že mi to nikdy nenahradí to, co si myslím. Lehce se podívám na hodiny v jídelně. Měla bych už opravdu do třídy…

Rheia Brannick - 01. ledna 2013 18:13

Snídaně "Rheia, ale to tu nikoho nezajímá." Pobaveně se zaculím. "Neboj Lakšmí, slyšela jsem že jde jen o teorii. Nevím jestli budem skoušet něco na boxovacích pytlech nebo tak něco ale mezi sebou bojovat určitě nebudem," uklidním ji a usměju se nani. "Nestresuj, Máš nultou? Tak to jsi ve třídě se mnou. Hele, ještě je chvíli čas... Neboj, taky nemůžu přijít pozdě." Uklidňuju Kath a cpu se posledním rohlíkem. "Co jsi vlastně za... příšeru?" Počkám co z ní vyleze. "Tak pojď, půjdem, než se tu zblázníš nervozitou," znova se na ni zaculím, popadnu svačinu a rozloučím se s Lakšmí. Pak se spolu s Kath vydám směrem z jídelny ven.

Sofie Swan - 01. ledna 2013 18:56

Ráno Pomalu otevřu oči, když je čas vstávat.Vykonám ranní hygienu - umyju si obličej, učešu se a vyčistím zuby. Obléknu se do tmavých černých džín, tmavého tílka a do nosu si dám piercing, který jsem zde ještě neměla. Konečně vypadám aspoň trochu jako příšerka, pomyslím si s křivým úsměvem a vycením špičáky. Je čas na snídani. Vejdu do jídelny a hned si všimnu, že u jednoho stolu sedí ta holka ze včerejška. Vyčaruje si snídani? Abych byla alespoň trochu přátelstká, když se střetneme pohledy, usměji se na ni. Dnes bych mohla pojíst i jídlo pro lidi, i když ho nemám moc v oblibě. Vezmu si housku, ale pak stejně neodolám a seberu také sáček s krví. Sednu si k vlastnímu stolu, namažu si na housku krev a zkousnu se. Jím a přemýšlím. Po chvíli se rozhodnu. Zrovna když Rheia odchází, zvednu se a jdu skoro vedle ní. "Dobré ráno," zazubím se na o mnoho více přátelstky než včera. "Trošku jsem přemýšlela o tvém návrhu a nemyslím si, že by to byl tak špatnej nápad." Mrknu na ní a pokračuju rychlejším tempem v chůzi. Mířím do budovy tělocviku, kde mě čekají bojová umění.

Katherine Pierce - 01. ledna 2013 19:04

,,Jsem napůl démon a napůl upír…co ty?´´ ptám se zvědavě. Cestou potkáme ještě pár žáků, co měli zřejmě stejný směr. Rheia byla milá a pomalu jsem se začala uklidňovat. Netrpělivě jsem čekala na její odpověď a přitom si plášť trochu rozepnula tak, že za mnou vlál. Bylo mi opravdu velké horko a proto se nedalo nic dělat. Je to ale výjimka. Sundat si ho nehodlám.... nebo alespoň zatím ne.. ,,Ahoj…´´ řeknu dívce i když jí neznám a přátelsky se pousměji.

Rheia Brannick - 01. ledna 2013 19:46

Po cestě do učebny "Napůl démon a na pů upír? Hezky..." Prohlédnu si ji od hlavy až k patě. "Jsem napůl démon. Na půl člověk." Usměju se. "Dala bych ti něco na uvítanou ale..." zvednu ruku na které mám černý náramek, který se absolutně nehodí k mému oblečení a zašklebím se na něj. "... obávám se, že to bude možné až za měsíc. Školní trest," dodám, když vidím, že se tváří nechápavě. "Dobré," pozdravím mírně překvapeně Sofii. Když mi řekne, že si myslí, že by byl společný pokoj super, jen se zazubím. "Super..." pronesu ale to už je pryč. "Takže... kolik ti je?" zeptám se zvědavě.

Katherine Pierce - 01. ledna 2013 20:39

Po cestě do učebny ,,Můj věk se počítá trochu jinak….je to složitější…kolik je tobě?´´ zeptám se a trošku se zamyslím. Čekám na odpověď. Přemýšlela jsem nad mým dosavadním životem. Minulost mě pronásledovala každým dnem. Do zrcadla jsem se nikdy na sebe nemohla podívat. Bylo to kvůli odlišnému životu. Pokaždé při pohledu do zrcadla jsem začala panikařit. Nechápala jsem proč. Vždy jsem místo sebe viděla v zrcadle stvůru, co měla na svědomí ne jeden lidský ale i upíří život. Byly to jen mé halucinace. Necítila jsem vinu protože ani jedna má polovina nebyla lidská. Přesto jsem pohled na sebe nesnesla. Pár přátel, které jsem měla mi pokládaly otázky typu ´´ jak se upravuješ´´. Na to jsem znala lehkou odpověď. Pro ně však nepochopitelnou. Moje odpověď byla pokaždé stejná. ´´Vidím se i bez zrcadla a tak se mohu v klidu upravit´´. Můj život mi moc smysl nedával, ale teď jsem tu proto abych ho změnila, alespoň z části. K tomu mi pomůže škola. Kvůli tomu, že se zde musím ovládat… . Za chvilku se mé myšlenky vytratily a já otočila pohled na Rhei čekajíc na odpověď.

Rheia Brannick - 01. ledna 2013 21:14

A jsme ve třídě :) "Hodně, věř mi... vlastně je nechutný, že jsem tu zavřená s puberťáky. Ne, dělám si srandu... Mentálně jak vidíš jsem tak na 17 letech a fyzicky taky... Jen už se na zemi potuluju nějakých 70 let..." řeknu a čekám jestli vyletí nebo bude v klidu. "Tohle je naše třída." otevřu Kath dveře a nechám ji vejít. Pak ji chytím kolem ramen. Několik studentů tady už je. "Hej, lidi," zachchichotám se nad tím oslovením, "tohle je Kath," představím ji a usměju se na příšery ve třídě. Přelétnu je pohledem. Zdržím se u jediného monstra. Nargelasovi věnuju extra úsměv. Pak se usměju i na Kath. "Takže... sedíš se mnou?"

Katherine Pierce - 01. ledna 2013 21:30
	Učebna Podívám se na ní a trošku se pousměji. ,,Stále vypadáš na 70 let tak mladě´´ zasmála jsem se. ,,Mě je už 537 let… jsem babička v důchodu no..´´ pokrčím rameny se smíchem. Pro někoho byl můj věk šokující, ale jsme přece ve škole monster… ,,Tak jo..´´ řeknu trochu překvapená. Byla jsem ráda že si mám kam sednout. Dívala jsem se na Rhei. Poté jsem se ještě podívala krátce po třídě.

Nanae *Wolfy* Bonuru - 01. ledna 2013 21:52

Pomalu otevřu oči a při pohledu na budík se zděsím. Vyběhnu z postele, obléknu se do prvních věcí, co jsou k mání, což jsou jednoduché bílé šaty s modrým lemem a dlouhými rukávy přesahujícími má zápěstí, na zavazování. Obuji si k tomu jednoduché černé sandálky, popadnu čmárák a penál a vyběhnu z pokoje. Samozřejmě tak, abych Nikko nevzbudila. Doběhnu během dvou minut do jídelny, kde popadnu na stole tři tousty bez masa a znovu uteču směrem k učebně. Když tam doběhnu, chvíli přede mnou dorazí Rheia a nějaká bělovlasá holčina, které jsem si minule nevšimla. Bohužel, projeví se moje šikovnost a mezi dveřmi špatně zvednu nohu.. Překvapivě tam je zákeřný práh, který mě složí k zemi přímo mezi dveřmi. Dva a půl toustu se rozjede na podlaze hodný kus ode mě a já si až teď uvědomím, že jsem se podle všeho řádně praštila do hlavy. "Mnm.. Au.." Zamumlám neurčitě, když konečně pootevřu oči.

Katherine Pierce - 01. ledna 2013 22:07

Pomocná ruka ,,Šikovná..si v pohodě?´´ řekla jsem s mírným úsměvem. Podávala jsem jí ruku abych jí pomohla vstát. Byla to pořádná rána. Pomohla jsem dívce vstát a chvíli jí kontrolovala aby nespadla. Musela se jí asi točit hlava. ,,Jmenuji se Kath…´´ řeknu s přátelským úsměvem. Po chvilce jsem se otočila na Rhei. Stále sem nevěděla kde sedí. ,,Sedneme si ? Nebo tu budeme jen tak stát ´´ řeknu s mírným úsměvem. Po očku se ještě za zády podívám na dívku jestli je opravdu v pořádku..

Rheia Brannick - 01. ledna 2013 22:21

Před hodinou Ještě jsme s Kath stály u dveří, když se u nich na zem rozplácla nějaká holka. Já se samozřejmě kkoukala jinam, takže jem nezaregistrovala kdo to byl jen vím, že jí Kath pomohla vstát. "Jasně, támhle dozadu." ukážu na poslední lavici a hned se k ní začnu přesouvat. Sednu si na židličku. "Vážně je ti tolik? To já jsme podle tebe mimino," zasměju se. "Cos všechny ty roky dělala? Cestovala jsi?" zajímám se a porovnávám ji se svým životem.

Nargelas - 01. ledna 2013 22:24

Třída Poklidně si spím ale najednou mě probudí pach síry a tentokrát ještě o něco silnější. Nebo o někoho? Zvědavě zvednu hlavu ale ještě pořád napůl ospalý vidím jak do třidy vchází Rheia ještě s jednou holkou kterou nakonec představí. Když se na mě usměje úsměv jí oplatím a hlavu si položím na založené ruce. Pozoruju co se děje ale víčka mi zase začínají padat. Když v tom mě zase probere něco jinšího, tentokrát rána. A hodně velká. Když se podívám vidím Nanae rozpláclou na zemi ale než můj ospalý mozek začne reagovat Kath už jí pomáhá si stoupnout. Sleduju že Rheia si sedne kousek odemně a dál se baví S Kath, nechám je tak a pohodlně se uvelebím hlavou na lavici a zase zavřu oči až nakonec zase usnu.

Katherine Pierce - 01. ledna 2013 22:47

Povídání Sednu si na židli.,,Ne..je mi 199 let´´ zasmála jsem se. ,,O svém životě moc nemluvím..´´ řeknu trochu nedůvěřivě, ale z nějakého důvodu jsem se to nebála říct. ,,I tak se to dá říct..cestovala jsem. Od malička jsem byla vychována k zabíjení upírů, kterýma jsem se i živila..pokud se nepřipletl nějaký ten člověk . Nikdy jsem nechodila do školy, neměla skoro žádné přátele. Každý den byl pro mě jako film, který už znáš nazpaměť…ovšem s jednou výjimkou ´´ sledovala jsem jí trochu vážně. ,, Nikdy nevíš, co tě překvapí…a i děj ve filmu se může změnit..´´ řeknu a vážný pohled se změnil v úsměv. Nakonec i já se zvědavě zeptám. ,,Co tvůj život?´´ řeknu a sleduji dění kolem.

Nanae *Wolfy* Bonuru - 01. ledna 2013 22:53

Pomalu jsem se začala zvedat, když mi k tomu dopomohl i někdo jiný. Trochu zmateně jsem zastřihala oušky a pousmála se na bělovlasou dívku, která se mi mezitím představila. "Já jsem Nanae.. Nanae Bonuru." Vysoukám ze sebe pomalu a když se opřu o nejbližší lavici a jednou rukou si nahmatám bouli na hlavě. Usměji se na Kath a jakmile se ke mě otočí zády a odejde k Rheie, prohmátnu si bouli pořádně. Stejně pořádně potom i zasyčím, když to zabolí a povzdechnu si. Udělám pár opatrných kroků a zvednu ze země zbytky mojí snídaně. Jen se na ně smutně podívám a povzdechnu si. Tak.. A jsi bez snídaně, trubko.. Zafňukám si vduchu, když zavřu je pomalu a neochotně vyhodím do koše. Poté si sednu do třetí lavice u okna a s hlubokým povzdechem vytáhnu čmárák. Začnu dodělávat výkres ze včerejška a druhou rukou si držím bolavé místo na hlavě.

Vergil - 01. ledna 2013 23:33

Jedna z mých výhod je ta, že prakticky nemusím spát, což jsem vlastně nepotřeboval ani jako anděl, kdysy, ale to je buřt. Zatímco jsem procházel chodbami internátu, trochu jsem jsi rovnal myšlenky a přemýšlel nad tím proč jsi Azrael vybral právě mě, jo řekl mi důvod, ale stejně jsem to nebral nikdy jako praví důvod, něco skrýval a já jen nevěděl přesně co. Ale jak to bývá, mě čas utíká jinak, takže pro mě to bylo víceméně jedno projití chodbou, když se venku začalo rozednívat. No jasně, a potom mi došlo, že tu taky chodím vlastně do školy. Sakra, že já stím souhlasil, mno teď už to asi zpátky nevemu. Prostě jsem se nechal pohltit stíny a oběvil jsem se ze stínů na své židli v učebně. Bylo tu trochu rušno, ale mě to bylo jedno.

Ředitel - Grim Reaper - 02. ledna 2013 19:33

Hodiny bijí a první hodina dne konečně ( mno,ono asi jak pro koho, pro někoho konečně, pro někoho už zase) začíná. Většina studentů dnes začala sebekontrolou, která je pro naše studenty velmi, velmi důležitá, přeci jenom nechceme, aby se tu někdo uprostřed plesu proměnil do trolla, jenom protože mu někdo šlápl na nohu. Dnešní teoretická část byla o tom, jak dechové cvičení, která objevili mniši v tibetu, mohou výrazně změnit hladinu vzteku a adrenalinu v krvy, čímž přispívá ke zklidnění organizmu a také těch horších částí studentů... Učitel slíbil, že při odpolední praktickém vyučování přistoupí k praktickému cvičení této dechové techniky.

Elizabeth Winter - 02. ledna 2013 20:37

Ráno Probudí mě budíček, s tím že je půl sedmé ráno. Probírám se zase na balkóně. Jen se protáhnu a rozhlédnu se. Je čtvrtek a já vím, že první dvě hodiny máme volitelný předmět. A já jsem se přihlásila na bojová umění. Nějak mě nezajímá jestli tam bude teorie nebo i praxe, ale mohlo by to být pro mne zajímavé. Vylezu z křesla, které zandám do pokoje na své místo. Peřinu ustelu na postel, aby to vypadalo tak, že v ní nikdo nespal a jdu do koupelny. Dnes nemám nějak náladu, tak si vyčistím zuby, učešu si vlasy a dojdu do skříně, kde najdu nějaké dlouhé kalhoty. Hledám, když vyndám džíny. Chvilku si je prohlížím a pak v duchu souhlasím. Převléknu se do nich a hledám co za tričko, nebo tílko si na sebe vezmu. První vyndám černé triko se smajlíkem. Prohlédnu si ho a zkusím. Dojdu se kouknout do koupelny a po chvilce váhání usoudím, že je to dobré, a že si to nechám. Nasadím si balerínky a podívám se na stůl, Kde ještě včera byla "večeře" a teď z ní jsou jen zbytky, které ledová duše nesnědla a rozházela po zemi. Není toho mnoho, ale nemohu to tam nechat a tak začnu uklízet. Po úklidu se rozhlédnu po pokoji a začnu štrachat v šuplíkách. V jednom narazím na pár bloků a mikro tužky a různé věci. Musím mu pořádně poděkovat, ale nebudu se mu vtírat, proto až se mnou bude chtít mluvit, tak přijde. I když by to znamenalo, že přijde za týden. Musí mít taky prostor pro sebe a ostatní. Nemůže být stále se mnou. I když bych chtěla, aby se mnou byl, tak to nejde. Bohužel. Přemýšlím nad ním, protože včera nevypadal dobře. Ale pokud o tom nechce mluvit, tak ho nebudu nutit. Je to na něm co mi řekne nebo neřekne. Podívám se do pokoje. Je uklizený, jen musím vynést koš. Proto popadnu pytel z koše a jdu k popelnicím, kde ho vyhodím, pak se vrátím do pokoje, kde si umyji ruce a pohlédnu na hodiny. Trochu se zarazím, že jsem to všechno stihla za 15 minut. Ani mi to nepřijde. Ale čeká mě ještě zhruba hodina, než půjdu já do třídy. Díky času, který mám, tak si začnu zase prohlížet šuplíky, ve kterých nacházím všechno možné. Podívám se na hodiny, je sedm. Čas vůbec neplyne a proto jsem ještě 15 minut v pokoji a pak se vydávám na snídani, abych se v klidu najedla. Beru sebou blok a mikro tužku, a odcházím z pokoje do jídelny. Vejdu, dojdu si pro bílý jogurt a k tomu si vezmu nějaké ovoce, které si do něho dám. Sednu si a v klidu začnu snídat.

Nero - 03. ledna 2013 02:54

Novej začátek Ráno jsem jako vždycky nestíhal vůbec nic. Vzbudil jsem se skoro pozdě a navíc jsem ještě spálil budík, nechtěně. Něco jsem na sebe hodil, díky své teplotě jsem nikdy nijak neřešil nachlazení nebo jiné podobné věci. Ještě, že jsem jsi tašku sbalil ještě večer. Hodil jsem jsi jí přes rameno a do ruky jsem jsi vzal pár toastů. Během cesty jsem jsi je v ruce krásně opekl a než jsem došel k lodi, byli už snědené. Na lodi jsem se ještě naposled podíval směrem k domovu. On to vlastně ani nebyl tak úplně domov, ale o to asi až v soukromí. Každopádně, na internát jsem to už nestíhal, když jsem připlouvali, koukl jsem na hodinky a zjistil jsem, že to budu mit tak,tak na hodinu. Už od přístaviště jsem běžel, bral jsem schody po třech, abych to stihl na hodinu. Nestihl jsem, pár metrů před učebnou zvonilo. Mno, aspoň nepřijdu až tak moc pozdě. Doslova rozrazím dveře učebny, a zjistím, že se už asi učí. "Omlouvám se za pozdní příchod, ale ujela mi loď a musel jsem čekat na další..." trochu jsem zalhal a hledal jsem přitom pohledem, kde bych se mohl posadit. Bylo tu pár lidí s bílejma vlasama.. Sakra to je nějaký divná móda nebo co? nějakej kluk a dvě holky s těma bílejma vlasama. Poté nějaká holka co vipada docela normálně a další holka co měla zvířecí uši... mno aspoň tu nebudu sám, jako totální trotl. Zapadnu do nejbližší volné lavice a snažím co nejmíň na sebe poutat pozornost. Pro ostatní: jsem vysoký asi metr devadesát, trochu altetické postavy, dlouhé rudé vlasy, stažené do jakéhosi culíku, kterej nemá moc krásný vzhled. Ve hlasech jsou jakoby oranžové pramínky, které působí jako kdyby byli živé, jako mihotající se oheň. Oblečení - viz obrázek

Katherine Pierce - 03. ledna 2013 15:14

Hodina Hodina pro mě utíkala pomalu. Letmo jsem se podívala na nováčka, ale můj pohled se brzy obrátil na někoho jiného. Zaujal mě totiž úplně někdo jiný. Nechtěla jsem vypadat moc divně, že se na něj pořád koukám. Objevil se tam z ničeho nic. Ani jsem neviděla, že přicházel. Jeho oči byly zvláštní. Nakonec jsem pohled odvrátila. Už to bylo opravdu divné. Podívám se na Rhei. Začala jsem přemýšlet. Kdo to je? . Po očku jsem se na něj ještě podívala a trochu se pousmála. Později už se věnuji hodině a čekám, až bude konec...

Rheia Brannick - 03. ledna 2013 18:07

A začíná to od znova... "Můj? Nestojí za řeč... Jako každého průměrného démona... hodně cestování, pár záchvatů vzteku... několik rodin..." řeknu Kath ledabyle, ale rozhodně to tak necítím. Všimnu si Nanae, jak ze země sbírá svoji svačinu a vyhazuje ji. Tak to ona se rozplácla na tu zem? Hm... měla bych se jí omluvit, že jsem si jí nevšímala... Musím pro ni něco vymyslet. Najednou se ze stínů vynoří Asariel. Když se uvidíme, tak na něj jen kývnu. Po zvonění se do třídy vřítí nějaký nový kluk. Vypadá velmi zajímavě. Bože! Co to má na tý hlavě?! To nezná hřeben? Ale ta barva... musím uznat, že oheň někomu přece jen sluší... Hodina začne a já jen poslouchám nějaké kecy o dýchání... ano, jednou se mi to bude hodit ale radši bych se to učila prakticky. Sleduju Kathiny pohledy. Směřují k tomu novému a k Asarielovi. No, tvé jediné štěstí holka! Když se na mě koukne jen se usměju a hodím očkem po Nargelasovi. Už aby ta  hodna skončila!

Nargelas - 03. ledna 2013 20:48

Hodina Snažím se poslouchat ale že bych z toho co náš učitel říká byl zrovna nadvakrát nějak chytrej se říct nedá. Přesto se snažím to nějak tak zapamatovat. Nakonec se mi povede do jeho výkladu tak nějak dostat takže si sednu a podepřu si hlavu a lokty mám na lavici. Když v tom najednou se zjeví někdo další. Můj nos okamžitě reaguje a já už cítím slabě jako kdyby něco spáleného. Z prvu mi to přijde divné nakonec ji mi to zase jedno. Takže v praktické dech.. no budiž taky se bude hodit. Usměju se pro sebe a všimnu si že mi Rheia věnuje chvilku pozornosti, s toho úsměvu přejdu skoro až v samolibý škleb takže jí musí být jasné že mě něco právě napadlo. Ale pak zase uslyším že učitel pokračuje ve výkladu a já mu zase zkouším věnovat pozrnost jenže ta mi nachvilku zklouzne na černý náramek na ruce a pak na Asariela. Hmm učitelé nejspíš vědí proč.. a ostatní to buď na štěstí nezajímá nebo se nechtějí otevřeně ptát.. no aspoň že tak. Pak se mi povede zase zachytit učitelova slova a já se soustředím na zbytek hodiny.

Rheia Brannick - 03. ledna 2013 21:09

V hodině Když se na mě Nargelas usměje a pak samolibě zašklebí, hned mi dojde, že ať ho napadlo cokoli, budu to chtít vědět. Zakřením se na něj, kousnu se do rtu abych se náhodou nezačala smát nahlas a skloním hlavu. Snažím se dávat pozor ale ten kluk mi opět rozházel veškeré soustředění. Blbý, blbý, blbý náramek... jinde zůstávají děcka po škole nebo uklízejí různý sklady ale my ne... dostanem tyhle hnusný náramky... Začnu odpočítávat každou minutu do zvonění... co chvíli se koukám na hodiny a modlím se aby už konečně zvonilo....

Nanae *Wolfy* Bonuru - 03. ledna 2013 22:44

Pomalu zvednu oči od papíru když zazvoní a zlehka se hlavou opřu o stěnu vedle mě. krásně chladí tu bouli.. Všimnu si nějakého pohybu. Když se otočím, v nedaleké lavici sedí Asariel. Jen si v duchu odfrknu a znovu se hlavou opřu, když učitel začne výklad. V tom se ale do třídy vřítí někdo, koho jsem včera neviděla. Rudovlasý kluk s nedbalým culíkem. Hmm.. asi přijel pozdější lodí. No, je to ještě když se teprve zabíháme, tak by s tím nemusel mít problém. Řeknu si, když zahučí do lavice. Začnu se konečně věnovat výkladu učitele. Tahle látka by se mi zrovna měla hodit. Já a ty moje věčné přeměny.. předevčírem jsem se zase změnila na takovou nicku, až to hezký nebylo.. Doufám, že si to Nargelas nepamatuje, jinak kdyby to někde rozhlásil, tak by mi z toho asi hráblo. Pečlivě si píšu zápisky a i když se sama divím, jak to stíhám, zároveň si u toho na druhý volný list v sešitě kreslím. Na stránce bez zápisků postupně vzniká náčrtek dívky v rozevlátých šatech s hrozivou kosou, která je o dost větší než ona. Ani nevím, jak mě to napadlo, ale docela se mi ten nápad zalíbil. Když zazvoní, v jednu chvíli to ani nerozpoznám. Když mi to docvakne, jsem ve třídě mezi posledními opozdilci, co si ještě rychle zapisovali poslední poznámky na tabuli. Rychle zavřu sešit a během vteřiny se zvednu, jak kdyby mi měl každou minutou jet vlak. O něco pomaleji už ale dojdu ke dveřím, protože se mi po tom rychlém vstání udělalo černo před očima. Opřu se ve dveřích o futra a zamračeně se podívám na práh pod mýma nohama. "Chm!" Odfrknu si a poté se trochu nejistě rozhlédnu po třídě, kdo tam ještě zbývá. Tedy spíš, kdo tu mou šaškádu viděl.

Nero - 03. ledna 2013 23:07

Po hodině vstanu, natáhnu jsi cestovní tašku, ve které mám své věci, ano nestihl jsem se stavit na internátě! Ale na tom nesejde, moc těžká není a zrovna mě to nijak ani netankuje, protože nejsem limitovaný lidskýma schopnostma, ani v téhle humanoidní formě. Nechávám prostě lidi, aby odešli přede mnou, přece se nebudu spát dopředu davem, ještě s touhle taškou na rameni. Zrovna jsem se chystal vytáhnou z boční kapsy tašky, můj ipod a pustit jsi nějakou pěknou muziku, když ta holka s těma zvířecíma ušima - vypadali šelmovitě, buď pes, vlk, kočka nebo liška - každopádně to byli prostě zvířecí šelmovitá ouška. Musele škobrtnout, nebo se jí udělalo nevolno, protože se trochu, no celkem dost zamotala. Vypadala, že to zvládá, ale nedalo mi to. Položil jsem jí svou ruku na záda a trochu přes její rameno se z boku naklonil a řekl jsem: "Jsi v pohodě?"

Nanae *Wolfy* Bonuru - 03. ledna 2013 23:36

Dříve než se stihnu otočit a vydat se na cestu do další učebny mě někdo chytí za rameno a jenom slyším zatím neznámý hlas. "Ew.. Tváří se to tak, že ano.. Zatím žiju." Odpovím bez přemýšlení a až poté se podívám na tu osobu. Haa, je to ten nováček. Možná trochu malátně, ale i tak se na něj pousměju a přitáhnu si sešit blíž k tělu. Zároveň vyklouznu za roh ze třídy, abychom ve dveřích nezavazeli dalším, co odchází. Nenápadně se přitom opřu o stěnu, ať mám nějakou oporu. "Jmenuji se Nanae.. A ty?" Napřáhnu k němu s milým úsměvem ruku, zavrtím ocáskem a střihnu s oušky.

Nero - 03. ledna 2013 23:53

Zaštrachám v tašce a vytáhnu energetický nápoj, který jsem jsi s sebou večer přibalil, né že bych zrovna tu energii potřeboval, ale prostě mi to chutná. Je to prostě bezvadně sladké a já velmi rád sladké. Podám jí onu lahev - cca 0,2l. "Na, tohle tvoje tělo teď bude rozhodně potřebovat. Ale radím ti, vem jsi jí co nejrychleji, protože za chvíli bude v mé ruce teplí a nebude to moc k pití." řeknu a podávám jí onu nabízenou lahev, mno spíš lahvičku energetického nápoje. "Zajímavé, máme oba stejné začáteční písmeno, já jsem Nero." řeknu a trochu se přitom pousměju. Culím se mi ze zad přemístí na levé rameno a je teď vepředu.

Nanae *Wolfy* Bonuru - 04. ledna 2013 00:09

Nejdřív zmateně zamrkám, ale pak si od něj lahev vezmu opatrně do ruky a nakloním hlavu na stranu. "Pak se mi připomeň, že ti dlužím pití, jinak na to můj rádoby spolehlivý mozek zapomene a neoplatím ti to." Zakřením se na něj a lahev otevřu tak, aby mi nevypěnila ven. Poté zlehka usrknu a nabídnu mu taky. "Hej, to je fajnový! Taková Ndvojka." Natáhnu ruku a culík mu přehodím zpátky. Tím natáhnu myslím to, že se musím postavit na špičky, protože já a můj metr padesát sedm.. Nic moc, nom. "Co ty jsi vlastně za stvoření, že by to pití nebylo moc poživatelné, kdybys ho měl u sebe takhle dýl?" Zeptám se s úsměvem a zarazím se. "Pokud ti tou otázkou tedy moc nezasahuji do soukromí."

Nero - 04. ledna 2013 00:16

Když jsi ode mě vezme lahev, znovu se trochu usměji, když vidím, jak opatrně s ní zachází, aby jí nevypěnila a nepostříkala tak podlahu... pitím! Né, ten neslušnej význam! "Nedlužíš mi vůbec nic. Za pomoc se nikdy nic nedluží." řeknu. Když mi hodí culík zpátky dozadu, trochu se sehnu a pocuchám jí rukou vlasy na čele. Culík mi přitom zase spadne dopředu. Nabídnu jí ruku aby jsi sáhla. "Moje tělesná teplota v téhle humonoidní formě je něco okolo 40°C, někdy i víc, takže se dá říci, že by se na mě někdy dali smažit vajíčka a to myslím doslova, protože já jsem ohniví elementál." Když vidím její trochu nechápaví výraz, dodám: "Prostě živí oheň."

Nanae *Wolfy* Bonuru - 04. ledna 2013 00:35

Mrsknu nespokojeným pohledem po culíku, který znovu přepadl dopředu, ale už ho nechám žít. Pokus byl, to stačí. Natáhnu drobnou ručku a bříšky prstů se zlehka dotknu jeho dlaně. Rychle ruku zase stáhnu a schovám ji v kapse. Tohle mě docela překvapilo. Vyslechnu si, co říká a zakřením se jako měsíček na hnoji. "Takže až jednou nestihnu snídani, tak ti přijdu na čelo smažit vajíčka." Pak jenom ale mávnu rukou a roztomile se uculím. "Ne, tamto ber jako vtip. Být elementál musí být zábava. A rozhodně to bude zajímavější než být třeba polovlčí démon, jako já." Pomalu se odrazím od stěny a narovnám se. "Asi bychom měli jít do třídy, ať nepřijdeme pozdě. Co ty na to?" S tímto se vydám pomalým krokem směrem k učebně. Času je naštěstí dost. Během chůze si pomalu ucucávám z emergyťáku

Nero - 04. ledna 2013 00:44

"Mno, ona to moc zábava moc ani není. Většinu života jsem strávil pod zemí, kde jsem spal, protože na zemi může být jen omezený počet elementálů. Navíc s touhle teplotou jsi nemůžu ani udělat přátele, protože lidé na mě volali většinou záchranku, protože většina lidí při čtyrycítkách prý umírá." řeknu a dám jsi ruce do kapes. "Takže jsem docela rád, že se se mnou bavíš." Když řekne to o třídě, dodám jenom: "Já vůbec nevím, kde má být další hodina, takže můžeš vést cestu."

Nanae *Wolfy* Bonuru - 04. ledna 2013 07:09

"A jak se ti elementálové na zemi střídají? Je to divný.." Přiložím si zamyšleně ruku k bradě , ale hned se zase usměju. "Je pravda, že já bych při čtyřicítkách asi taky neměla nejlepší náladu, ale myslím, že bych to přežila." Popojdu drobný kousek před něj a při dalších slovech se otočím na patě a zasalutuji. "Děláš, jako kdyby mě to mělo otravovat. Narazila jsemkonečně na někoho, kdo rozhovor se mnou neukončí kývnutím hlavy. Hlavně, proč by se tady s tebou ostatní neměli bavit? Vždyť tu nikdo není normální. Normalita je tu zřejmě tou největší abnormalitou. Je tu i holčina, která je celá modrá a taky je hrozně fajn." Zakřením se, srovnám tempo svě chůze s jeho a stříhám spokojeně oušky. Jenom musím dělat obrovské kroky, abych mu stačila. "Víš, jak tě budu mít ráda v zimě? Budeš moje živé topení!" Natáhnu se k němu a poplácám ho po rameni. Zároveň mi to ale nedá přehodím ten jeho culík dozadu, jak má být.

Ředitel - Grim Reaper - 04. ledna 2013 15:37

Takže zvoní a začala tedy pěti minutová přestávky pro ty, kteří měli už nultou hodinu. Pro ty ostatní teprve vyučování začne. Ti co měli nultou teď pokračují hodinou Biologie, poté následuje Občanka s třídní a poté je Matika. Po tomto všem je přestávka na oběd. Někteří dnes začínají volitelnými předměty. Angličtináři se dostaví do učebny 001, Němčináři do učebny 003 a ti co jsi vybrali Bojová umění ( předem říkám, že jde jen o teorii a převážně zde budete studovat historii jednotlivých bojových umění, žádné rvačky tu nebudou) se dostaví do učebny 305. Ti poté pokračují dvouhodinovkou počítačů a poté mají taktéž obědovou pauzu. (Annie, odby onu biološku v jednom příspěvku a poté může ona skupina pokračovat samostatně dál ve výuce - něco napiště o zbylích hodinách a ukončete to, že se vydáte jen k jídelně. Kdo napíše, že žere v jídelně, automaticky mažu. Bojovkáři napíšou příspěvek o dvouhodinovce ve které se učili o japonských samurajích a mohou se vydat na další hodinu. S příspěvky dále vyčkají, co napíše dál Annie.)

Nero - 04. ledna 2013 15:44

"Tady jde spíš o to, že síly musí být vyrovnané. Vodních elementálů musí být stejně jako ohnivích a tak dále, jinak prý dojde k nerovnováze a svět se může zhroutit. Jakože moře začnou zaplavovat města, budou se tvořit tornáda a tak dále. Vždycky když jeden z nás umře - nevím jak, neptej se, ani já to nevím - nahradí ho další, který spí v zemi." řeknu a přehodím jsi tašku na druhé rameno. "Je to složité, víc než jsi myslíš a ani já sám tomu moc nerozumím, ale jak já říkám, pokud tě něco neohrožuje na životě, nerejpej se v tom." Když dojde k učebně, zastavím se u prázdné lavice. "Sedneš jsi se mnou?" řeknu s úsměvem.

Nanae *Wolfy* Bonuru - 04. ledna 2013 16:51

"Je to zajímavé, ale moc to nechápu.. Hold mi to mozek úplně nebere. Prostě když jeden umře, nahradí ho další. Asi radši vážně nebudu rejpat v tom, jak se vybírá, koho z těch ostatních probudí.. To už by mě na tom životě ohrožovat mohlo." Zaculím se a když se zastaví u prázdné lavice, chci nejdřív automaticky pokračovat v cestě dál, ale zarazí mě s tou otázkou. Poněkud překvapeně zamrkám a pohoupnu se nervózně na patách, ale pak se usměji a položím si sešit na levou stranu lavice. "No.. nikdy jsem s nikým neseděla, tak se snad nebudu moc rozvalovat. Když tak mě skopni ze židle, nebo tak něco." S úsměvem se posadím a přišoupnu se k lavici. Potom otevřu sešit na straně, kde je začatý výkres. "Nebude vadit, když si budu u toho kreslit..?" Zaculím se a strčím si tužku za levé ucho. Při tom pohybu si rovnou podepřu hlavu. Teď je biologie.. je to sice zajímavá hodina, ale že by mě nějak extra zajímalo složení bůhvíjakých mrňavých tentononc,po tom zase nijak extra netoužím. Pošoupnu se tak, abych byla jenom na necelé polovině lavice a po chvilce zazvoní. Oddělím si na druhé popsané straně část, která už je popsaná výpisky z minulé hodiny a pokračuji stále dál ve výkresu. Plně vnímám, pokud mi Nero něco říká, stejně tak stíhám i výklad, zápisky a výkres, který postupně nabývá lepších kontur.

Rheia Brannick - 04. ledna 2013 17:14
	První hodina Rychle s Kath v patách přejdu do další učebny a pak mi dojde, že jsem se vlastně chtěla omluvit Wolfy. Když ji ale vidím do třídy vcházet s tím novým, nechám to být a všímám si svého. Čas se vleče a já už se nemůžu dočkat odpoledne... volný čas... jestli bude pěkně, půjdu si zaplavat a vezmu sebou i Nanae a Kath a možná i někoho navíc.

Sofie Swan - 04. ledna 2013 17:35

Bojová umění Raději si jdu zkontrolovat, kam mám jít na hodinu. Aha, učebna 305. Nemám potuchy, kde je. Ale tipnu si, že to bude třetí patro, díky první číslici - trojce Vystoupám schody a na tváři se mi objeví malý úsměv - trefila jsem. Zalezu do třídy, posadím se a vyčkávám. Do třídy začnou přicházet moji spolužáci. Zašklebím se, když pomyslím na tento výraz. Dnešní téma byly japonské samuraje. To je zajémavé, asijská kultura je celkem pestrá a nevšední. Se zájmem poslouchám. Zapisuju si druhy různých samurajů a na jaká bojová umění se používají. Vzpomínám si na můj jediný výlet do Japonska, kde jsem zrovna takového jednoho samurajského bojovníka potkala. Chutnal dobře, usměju se křivým úsměvem. Během hodiny pokradmu sleduju spolužáky (už zase ten výraz) a začnu je od sebe trochu rozeznávat. Vtipná partička, usměju se v mé mysli. Hodina uplyne celkem rychle a podle rozvrhu mě čekají počítače. To bude sranda. Rychle se zvednu a odejdu ze třídy, bez žádného viditelného kontaktu s mými spolužáky a profesorem. Naprosto je ignoruju.

Annie Gerardová - 04. ledna 2013 21:12

Relativní plynutí času Takže moje první tři hodiny skočily zítra je čtvrtek a bude toho víc.A studenti už nebudou tak slušní,překvapení nebo vyjukaní z toho že to je jejich první den.Takže zatímco studenti opuštějí třídu tak já uklízím pak se přenesu opět k moři.No možná bych se měla pokusit se s někým setkat.Nebo se podívat jak vypadá hodina sebeovládaní.Nebo se podívat za studenty ikdyž vidět profesora mimo školu je asi to poslední co chtějí.Jisté věci se nemění,nějakou dobu tak strávím ležením v písku a vzpomínám.Na mou lekci ohledně činky tak těžké že bych jí nezvedla ani za života. Ale teď nemám svaly ani nedýchám.Jsem jen duševní odraz svého fyzického těla.Duše ztracená a uvízla zde.Nakonec jsem tu činku zvedla,ale moc dlouho jsme jí neudržela protože propadla mnou.Bylo zábavné sledovat toho trenéra který zkoumal proč ta činka spadla či jak vůbec mohla spadnout.Díval přímo ne mně a neviděl mně. Rozhodnu se stravit svůj čas konstruktivněji to že je někdo na věčnosti neznamená že tu bude jen ležet a nic nedělat.Rozhodnu se že se podívám na internet na nějaká témata.Přenesu se posadím a založím ruce a na monitoru se mi zobrazí data rychleji než bych to stihla dřív když bych je zadávala ručně.Strávím zde u toho docela dost času takže je nakonec docela pozdě večer.Najdu si pak nějaké místo poslouchám hudbu a ráno mně čeká obvyklá cesta do sborovny.I tento den mám biologii,ale až první hodinu,ale tentokrát jdu rovnou do třídy kde zůstánu dokud se nezačnou trousit první studenti.Když zazvoní sundám nohy ze stolu přičemž do něj vstoupím a pak z něj opět vystoupím. "Ahoj takže tu máme další hodinu biologie.Dneska si promluvíme o lidské reprodukci mám na to i speciální rozkládací pomůcku."nechám slova doznít a sleduju pohledy studentů přičemž se mi v ruce objeví kukuřice a vidlička. "Dobře to byl vtip ikdyž někomu by se to asi líbilo,ale teď vážně.Téma této hodiny je kůže.Kůže se skládá ze tří základních častí.Pokožka neboli epidermis,škára neboli dermis a pokožní vazivo neboli hypodermis.Prosím nežvýkat to jsem říkala už včera." Ale tentokrát už jsem mírnější a tak žvýkačka zmizí z dívčiny pusy a objeví se v mé ruce.Vyhodím jí do koše a pokračuju ve výkladu: "Vysvětlím to na téhle kukuřici.Ty zrna jsou pokožka,oloupete je a máte škáru a pokud půjdete do hloubky je tu podkožní vazivo." Rozpáránou kukuřici a vidličku položím na stůl a začnu podrobně popisovat jednotlivé vrstvy.Zjistím že je tu další kreslič,ale pokud dává pozor a ví na co se ho budu ptát tak mi to nevadí.

Lakšmí Rudini - 04. ledna 2013 21:48

Tak čau holky, řeknu, když se zvednou a ani se na mne nepodívají, ach... Jak to je příjemné. Během pár minut dojím, odnesu talíř a skočím si na intr pro věci. Po cestě se ještě juknu na rozvrh, takže učebna 305... To bude překvapivě třetí patro, což?! Když dojdu do učebny, je tam jen jedna dívka/žena či cokoliv mezi tím (myslím tím tebe Sofie). Ráda bych zjistila, kdo (co) že to je, ale tvářila se lehce nepřístupně, a tak jsem se posadila do třetí lavice zprostředka, třída se za chvíli zaplnila a začla hodina. Japonští samurajové?! Tak to je vcelku dobré téma... Mohlo to být horší, třeba středověké mydlení... Aspoň plně porozumím Kulhánkovým knihám... Pomyslím si a pozorně poslouchám a přitom si sem tam cosi zapíšu a ještě si kreslím jakési ornamenty po krajích sešitu. Na další hodiny se vydám s davem do učebny číslo 204, takže zase po schodech, no paráda. Zašklebím se.

Nargelas - 05. ledna 2013 00:25

Dopoledne Když nám končí první hodina unaveně se zvednu a vydávám se na další. Naše učitelka biologie už tam je. Zase se sesunu v poslední lavici a přemýšlím jestli vydržím být vzhůru ale když si z nás na začátku udělá srandu uznám že za tohle jí nějakou tu pozornost věnovat budu. Nicméně nakonec začne mluvit o tom co vím. Takže opět pokládám hlavu a ruce na lavici s víceméně spíš jenom poslouchám a snažím se držet víčka otevřená. Ale sem tam se mi prostě zavřou a jenom poslouchám. Stejně sem se školou na před. Pomyslím si spokojeně s výhledem na další flákání a prostě přežívám než nás naše učitelka propustí.

Elizabeth Winter - 05. ledna 2013 14:01

Bojová umění Když dojdu do třídy jen se posadím a koukám na ostatní. Mávnu na Lakšmí a za pár minut poté zazvoní. Japonští samurajové. Poslouchám, občas si něco napíšu do bloku, ale většinou se koukám do blba, ne že by to nebylo zajímavé, jen mám trochu jiné starosti. Ale co. Při poslechu si ani nevšimnu, že skončí první hodiny a začne druhá. Můj blok se plní různými postavičkami, které si většinou vymýšlím. Není to nic extra, ale také žádné hrůzy. Nevím ani jak, ale druhá hodina utekla také velmi rychle a probere mě z mámení až šum, který je ve třídě, když většina spolužáků již odchází nebo se k tomu připravují. Zaklapnu blok, vezmu tužku a jdu s davem do další učebny. Hodina počítačů? Alespoň něco na co se musím více soustředit. A začíná to...

Nero - 05. ledna 2013 22:18

Zatím co jsi liška maluje (ber to jako přezdívku, nikoliv špatné označení:), já se snažím poslouchat učitelku. Chvilku mě dostane tím, co řekla o lidské reprodukci, protože upřímně, je to jeden z nejhnusnějších způsobí reprodukce. Kdybych měl člověk, přesněji žena, asi bych nesnesl pomyšlení, že do mě bude muž strkat tu odpornou věc, ve snaze pokračovat v lidské pokolení. Ta představa ve mě vyvolávala vážně odporný pocit nechutnosti... I když učitelka jenom žertovala, raději jsem se začal věnovat něčemu jinému, abych nějak rozptýlil myšlenky, protože hrozilo, že asi vrhnu kus velmi rozžhaveného magmatu na zem, před lavicí, přičemž bych rozhodně někoho nechtěně velmi ošklivě popálil, nehledě na to, že to magma nevychladne tak rychle jako obyčejné magma ze sopky. Ach, to je děsný. Zapudil jsem tyhle myšlenky a začal jsem prstem přejíždět po lavici. Špičku prstu jsem trochu rozžhavil, takže vypadal, trochu jako rozžhavený uhlík. Neptejte se mě na moje skutečnou podobu, nelíbila by se vám, opravdu. Deska lavice byla dřevěná, takže jsem vlastně dá se říci taky maloval. Když jsem byl s výsledkem spokojen, šťouchl jsou vedle do lišky - na lavici byla rozesmátá liščí hlava. Trochu jsem se přitom usmál.

Nanae *Wolfy* Bonuru - 06. ledna 2013 15:59

Liška na lavici Zabrala jsem se do výkladu, obrázku i zápisků, že jsem nějak nevěnovala pozornost tomu, co Nero vedle mě dělá. Proto jsem s sebou trochu překvapeně cukla, když do mě drkl. Na chvíli jsem v překvapení sklopila ouška, ale hned jsem se rozjařeně usmála, když mi došlo, co se děje. Zvědavě jsem se otočila k tomu, co vytvořil. "Liška? A směje se! Roztomilá!" Zašeptám a zakřením se. Já chci lišku! Chci lišku! Budu si muset nějakou pořídit.. třeba jenom plyšovou. Lišky jsou rozkošné! Už už začínám pomalu natahovat ruce k lišce, která se na mě z lavice směje, když v tom si uvědomím, že.. je vlastně jenom nakreslená. znovu ruce poraženě stáhnu. Vytrhnu obratně jednu stránku z prostředku sešitu a podám mu ji i s tužkou. Jinou, než se kterou kreslím. "Nakreslíš mi ji ještě jednou?" Zamrkám jako malé dítě, které po mamince škemrá sladkosti.

Nero - 06. ledna 2013 17:57

Evidentně se jí to libí, když mi ale začne strkat papír a tu věc, se lovy, jestli bych jí to mohl nakreslit, trochu nechápavě se na ní koukám. Trochu chápu co po mě chce, ale nechápu čím to po mě chce, abych to udělal. "Promiň, nechci se tě nějak dotknout, ale... co je tahle věc, kterou jsi mi podala spolu s papírem? Tak trochu tuším, co po mě asi chceš, ale nechápu čím to po mě chceš abych to udělal..." řeknu v mírných rozpacích. Ne, že bych neznal věci, ale vylezl jsem ze země před pár lety a zjisti co je na co, je pro mě děsně těžký, zvlášť, když jsem vlastně na všechno sám.

Nanae *Wolfy* Bonuru - 06. ledna 2013 20:38

"He? Ty nevíš co to je?" Vezmu do ruky tužku a zmateně zamrkám. On neví co to je tužka? A jak se s ní kreslí? ..Že by si právě kvůli tomu nepsal poznámky? Jo, to bude asi ono. E..A je pravda, že říkal, že se před nedávnem dostal ven ze země..Háá, budu nová učitelka! Usměji se na něj a tužkou zatočím mezi prsty. Na druhé ruce natáhnu ukazováček a učitelským tónem začnu šeptat. "Takže mladej pane, tohle je tužka. Je to věc, se kterou se kreslí, když s ní zatlačíš na nějaký povrch, na kterém se zachytí grafit. Grafit je stlačený uvnitř tužky, říkáme mu tuha. Prostě takové to tmavé kolečko uprostřed tužky, které musíš naostřit, aby malovalo. Dřevo okolo grafitu ho chrání, aby se grafit nepoškodil. Když se zlomí, ten malý kus ti z ní vypadne.. Ááá..to je potom škoda tužky." Vezmu jeho ruku a vložím do ní tužku, jako kdybych chtěla malovat nebo psát. Ale jeho rukou. Ruku mu normálně držím, aby neměl možnost tužku nějak přehodit mezi prsty a čmárnu s ní na okraj papíru, který jsem mu předtím podala. "Takhle ji držíš, když chceš něco nakreslit nebo napsat." Zakřením se a doufám, že jsem ho neurazila, když jsem mu to "vysvětlila" takhle. Jen jsem nevěděla, co všechno ví a co ne. Pustila jsem jeho ruku a ukázala mu prstem na papír. "Táááák.. a teď tu lišku nakresli znovu." Usměji se se štěňátskovským pohledem. Bude liškáááááá! Raduji se v duchu a pohrávám si na stole s prsty.

Nero - 06. ledna 2013 23:00

Snažil jsem se naslouchat všemu co říkala, ale nějak mi to prostě nelezlo do hlavy. V těhlech věcech nejsem zrovna bůh ví jaký expert. Ale když se dotkla mojí ruky, bylo to... velmi příjemné. Nikdy jsem se nepokoušel o žádnej kontakt s lidmi nebo jinými "monstry", neměl jsem potřebu. A proč taky, když jsem vlastně oheň, kterýho se všichni lidi bojí. A taky jsem nemohl prostě někomu říct, čau miláčku, nevadíti, když tě trochu ogriluju? Proč? Protože jsem chodící masa ohně, která prostě nepřestane nikdy nehořet..... Každopádně, když mi pustila ruku, zkusil jsem sám udělat přesto to, co ona dělala ale sotva jsem tu tužku uchopil mezi prsty, praskla a rozpadla se na několik kousků. "Promiň, já neumím moc dobře zacházet s takovíhle malýma věcičkama. "

Nanae *Wolfy* Bonuru - 06. ledna 2013 23:20

"Nenápadně" jsem pokukovala, jestli Nero kreslí, ale zarazilo mě, když se mu tužka v ruce rozpadla na několik dílků. "To jsi ji tak zmáčkl? Fíha, máš stisk." Usměju se. Sice zmateně a překvapeně, ale i tak. Sáhnu po penálku v podobě plyšového tygříka a otevřu ho. Jediné, co je vidět, jsou samé tužky, progresy a pastelky, ořezávátka a gumy. Pár nějakých menších, okrouhanějších, vytáhnu z penálu ven a položím je doprostřed lavice. "Jestli chceš, můžeš to zkusit znovu. Jestli se nějak zlomí i tyhle, tak se nic moc neděje." Pokrčím rameny a zakřením se. Pro lišku jsem ochotná těch pár tužek obětovat, vzhledem k tomu, kolik jich ještě mám na pokoji. Posbírám kousky bývalé tužky, aby nezavazely na stole a složím si je na drobnou hromádku vedle sešitu.

Nero - 06. ledna 2013 23:46

Navrhne mi ať použiju jiné tužky, které byli i v různých barvách, ale já je odsunul zpátky k ní. Zavrtěl jsem přitom hlavou. "Nebudu ti ničit tvoje věci... " řeknu. Jo, už jsem toho zničil víc než dost, jenom když jsem se probudil. Víte, když se probudí nový ohniví elementál, většinou je tím doprovázen výbuchem sopky, ve které po celou tu dobu spal. A co jsem jsi poté všiml v té divné krabici, které lidi říkal televize, nadělal jsem přitom fakt hodně škod - řekněme, že zaplavení jednoho města lávou, je víc než dost na škody, nemluvě o lidech kteří.... Naneštěstí začne zvonit a všichni jsi začnou uklízet a také odcházet ze třídy. Vstal jsem tedy taky ke židle, dal tašku na rameno a otočil jsem se směrem k lišce. "Myslím, že jí tu budeš muset nechat, ale až sem půjdeme na další nějakou hodinu, asi tu ještě pořád bude..."

Nanae *Wolfy* Bonuru - 07. ledna 2013 22:31

Dříve než Nerovi stihnu odpovědět nějaké moudro, zazvoní. Nezareaguji na to okamžitě, takže s drobným zpožděním po něm si nacpu ty špačky tužek do penálu. "Ale já ji chci!" Zafňukám, když řekne, že lišku tu budu muset nechat. Postavím se a ochranářsky objemu lavici, kterou po nějaké době poraženě pustím a vydám se za nim ke dveřím na chodbu. Po cestě popadnu penál i sešit. Penál obejmu, jako by to bylo zmenšené zvířátko. "Ták, hurá na další hodinu." Zakřením se a protáhnu se. Jsem z toho sezení v lavici nějaká ztuhlá.

Ředitel - Grim Reaper - 08. ledna 2013 00:46

První skupině skončila biologie, následuje čeština, občanka a matika. V češtině jste probírali koncovky přídavných jmen, děsná otrava. V občance jste probírali nějaký blbosti o právu a povinnostech lidí, prostě totálně nudný věci. Matika byla zabijárna. Probírali jste Lineární funkce, takže to téměř nikdo nepochopil a většina zůtávala s otevřenou pusou, zírajíc na tabuli a přemýšlejíc, co to tam ta slepice vůbec počítá?! Na konci hodiny vám s úsměvem oznámila, že další hodinu jsi z toho napíšete. (Nikdo nenapíše, že jde na oběd! Automaticky takoví příspěvek smažu!) Druhé skupině skončila bojovka a začala dvouhodinovka počítačů ( Annie, napiš nejprve příspěvek za první hodinu, nech jim jakoby přestávku a poté, až usoudíš sám, napiš zbytek:))

Nargelas - 08. ledna 2013 11:34

Biologie končí a já se zvedám z lavice. Protáhnu se vezmu si svoje věci do kterých jsem si snad zatím neudělal ani jednu poznámku a vydávám se na další předměty. Čeština je totální nuda neobtěžuju se dělat zápisky vůbec protože je to pořád dokola to stejné. V občance zase pro změnu nachvilku poslouchám i když se mě práva lidí zrovna už nadvakrát netýkají stejně mě to nějak tak zajímá a sem tam si něco zapíšu. V matice už je to ale horší. Linerární... u g h tak tohle... bože.. Tahle hodina mě už přinutila dávat pozor, dokonce si píšu všechny poznámky a pokouším se počítat příklady až se mi nakonec jeden v sešitě povede spočítat. Ok.. nejsem uplně blbej šechno sem nezapoměl.. ale tohle... si rač zopakuju.. snad jestli se k tomu dostanu. Ještě tam do nás chvilku něco hustí to už nevnímám a nakonec zaslechnu jenom cosi o testu. Oh bože za co? Nakonec ale stejně zazvoní a já si začnu balit svoje věci a zvedat se z lavice.

Nero - 08. ledna 2013 22:04

Položím jí ruku na rameno a druhou jsi prohrábnu vlasy. "Buď smutná, je to jen obrázek..." řeknu a potí jí rukou pocuchám vlasy mezi ušima. "Jdem raději na další hodiny, nebo budeme mít průšvih a ehm...." trochu se začervenám. "Ukážeš mi cestu? Zase..." Jó, mám mapu, ale proč jsi nenechat poradit od někoho, kdo je se mnou navíc ve třídě, a už tu také tráví pár dní, což je dost na to, aby jsi aspoň zapamatoval, kam má přibližně chodit na hodiny. Ostatně já jsem typ s orientačním smyslem, takže kam jednou vkročit, pamatuju jsi cestu, všechno. nemůžete mě prostě někam odvést a hledej jsi cestu domů sám, leda by jste mi zavázali oči.... ale popravdě, to už by asi nikdo nenašel cestu domů...

Nanae *Wolfy* Bonuru - 08. ledna 2013 23:11

"Jasně! Tak jdemé!" Zavelím jako generál a rázným krokem se vydám z místnosti. No, ta ráznost mě celkem rychle přejde, ale to nevadí. Dojdeme do učebny, kde probíhá hodina českého jazyka. Tam jenom zahučím do zadní lavice u okna a během hodiny sem tam šťouchnu do Nera, abych mu zdělila nějakou "urgentní" novinku, která je "samozřejmě'' k tématu. Che. Tohle ovládám bez problému, tak to je v pohodě. Po hodině se zvednu a vedu Nera na další hodinu. Ugh, matika. Dobrý bože, jestli existuješ.. Co jsem ti provedla tak hrozného, že mě za to takhle trestáš? To snad bylo to věčné otravování o hodinách tak hrozné, že se mstíš zrovna takhle..? Tentokrát sešit otevřu na nové stránce a plně se soustředím a hodinu protože tohle je zlo, které nezvládnu sama ani já. Dokonce ani nečmárám, tak je to co říct. Když učitelka napíše na tabuli příklad a nutí nějakéhi chlapce, aby ho vypočítal, drknu zlehounka do Nera s prosebným pohledem. "Rozumíš tomu?"

Rheia Brannick - 09. ledna 2013 17:13

Eh... no... dál? Úplně malátná a hlavně (už) utahaná přecházím z hodiny do hodiny. Ani tu svačinu jsem nestihla dát Nanae. No teď bude oběd takže je to jedno. Zato můj zubožený žaludek se ozve. A ne zrovna diskrétně. Rozhlédnu se po třídě a koukám všude kolem, jestli náhodou si někdo něčeho nevšimnul. Potichu ze papírového sáčku vytáhnu kousek kroasanu a strčím si ho do pusy. Potěšeně, jelikož mě nikdo neviděl, začnu sousto žvýkat. Polknu a s potěšením zjistím že mému žaludku to naprosto stačilo. Čeština je naprosto banální. S přehledem, bych se tam mohla postavit a mluvit místo učitelky. Což bych samozřejmě neudělala, jelikož bych nechtěla krotit takovou bandu ignorantů. Občanka... no minimální zápisky. MatYka... prostě parádní... tohle učivo si pamatuju... je to tak úžasné. Tenhle předmět je fakt všude stejný... Lineární funkce... taková lehká věc. A píšeme? Paráda... první dobrá známka... Tvářím se ale stejně nakvašeně jako ostatní...

Annie Gerardová - 09. ledna 2013 22:04

Výuka pokračuje Hodina končí a já se zvoněním propustím studenty na další hodinu.Chvíli sleduju jak odchází pak vezmu kukuřici vyhodím jí do koše.Potom se dám do uklízení věcí než se nakonec zastavím u lavice kde nakreslil Nero tu lišku.Kreslí dobře a chápu že mu věci jako papír a tužka nic neříkají a taky to že bych to nemusela dělat,ale mám teď hodinu volna.Navíc jak jsem zjistila a mnoho ostatních mi to potvrdilo když je někdo mrtvý zaujme náhle k času naprosto jiný postoj.Chvíli přemýšlím zda jí tu mám nechat nebo ne,ale pak se mi v jedné ruce objeví barva a v druhé štětec a začnu jí přetírat.Pokud bude Nero chtít může jí zde namalovat znovu.Když skončím opustím třídu a dveře se za mnou zavřou.Během volné hodiny uklidím barvu a pak chvíli sleduju studenty než se rozhodnu že si opět něco zjistím.Ve třídě lusknu prsty a počítač se zapne.Já se posadím a položím svou průsvitnou ruku na monitor.Když se tam začnou míhat data a informace tak si počkám než najdu co mně zajímá.Tužka se zvedne a začne psát ovšem pak se jí zlomí špička.Tužka nato letí do koše a za ní i zmačkaný papír s tím co jsem napsala.Do začátku další hodiny už moc času nezbývá a tak si počkám až se začnou trousit první studenti.Počkaám až se usadí a začne hodin a s tím i já začnu svůj výklad. "Ahoj předpokládám že jste dost vyřádili takže nyní si povíme něco o úžasném světě informačních technologií.Mnozí z vás tyto znalosti jistě ocení aby si pak mohli vyhledat jisté stránky které docela podrobně popisují průběh kopulačních rituálů.Ovšem k tomu se dostaneme v biologii zde začneme nečím jednoduchým a to zapnout počítač." Podívám se na jeden počítač a on se zapne a já se usměju. "Ovšem vy co máte hmotné tělo to asi budete muset udělat jinak.Navíc pro vás bude nezbytností používat klavesnici a myš.Pozor ta myš se nemusí krmit takže pokud jste si pro ní přinesli nějaké jídlo učinili jste tak zbytečně." Zbytek hodiny strávím vysvětlováním základů prace s počítačem a nakonec dodám jedno pravidlo. "A hlavně zálohujte,zálohuje a zálohujte.Ušetříte si tím spoutu starostí a práce ovšem nezapomeňte kam jste svou zálohu uložili."

Nero - 10. ledna 2013 00:13

Když skončila biologie, následuje čeština, občanka a matika. V češtině jsme probírali koncovky přídavných jmen, děsná otrava. A to myslím vážně. Ne, že bych to neuměl, ale tyhle věci vážně nijak nemusím. K čemu nám to vůbec bude, v životě? Budu sedět u mašiny, která vyrábí auta a u toho jsi budu říkat, mladý, mladá, mladé, takže tam bude tvrdé y?! Občanka ušla. V občance jsme probírali nějaký blbosti o právu a povinnostech lidí, prostě totálně nudný věci. Jakoby jsem mi byli nějaký lidi, že ano... Matika byla zabijárna a to myslím doslova. Probírali jsme Lineární funkce, takže to téměř nikdo nepochopil a většina zůtávala s otevřenou pusou, zírajíc na tabuli a přemýšlejíc, co to tam ta slepice vůbec píše, natož jak se to má jakože vypočítat?! Podepřu jsi hlavu a prostě jen zírám do papíru. Nakonec nám ta *** ještě s úsměvem, že jsi příště nepíšeme ještě test! Jsi dělá snad srandu ne?! Jak mam napsat něco, aspoň na čtyřku, když vůbec nevím, kde co vzala a co mám s čím co udělat?! Jsem rád, že mě Liška vytrhne z naprostého děsu, ovšem, její otázka mi okamžitě děs zase připomene. "Ne." zmůžu se na jediné.

Sofie Swan - 10. ledna 2013 17:35

Hodina informatiky Přesouvám se do druhého patra. Celou cestu se soustředím na tu osobu ženského pohlaví (ještě jsem nevyzkoumala rasu a myslím tebe, Lakšmí), která se na mě divně zatvářila, když vstoupila do třídy, ale nekoukám na ní, jen cítím její přítomnost. Sednu si do poslední řady počítačů a dívám se na obrazovku. Nezbytnost moderní doby, pomyslím si. Mé smysly se zostří, když Lakšmí vstoupí do třídy. Co je zač? Najednou ucítím přítomnost neživé bytosti. Cuknu sebou. Profesorka. Hmm. Takhle škola mě začíná celkem zajímat. Začne svůj výklad a prohodí pár "účovských" žertíků. Trošku tápám, jak ten počítač zapnout, ale naštěstí se mi to podaří. Bože můj. Když poslouchám nové učivo, střetnu se pohledem s Lakšmí - udělám na ni ironický výraz, že mě tahle hodina fakt "rajcuje". Potřebuju se dozvědět, co je zač.

Elizabeth Winter - 10. ledna 2013 19:07

počítače. Věc, kterou každý buďto zná, nebo již viděl. A učí ji.... Duch? Ano opravdu duch, který je ještě k tomu vtipný... Docela divná představa, ale zde je všechno dá se říci divné. Začneme se zapnutím. Jen natáhnu ruku a nahmátnu čudlík, který stisknu. A k mému velkému překvapení jsem stiskla správný knoflík. Monitor se pomalu rozsvěcí a načítá se operační systém. Chvilku hledím na monitor a pak se podívám na naší učitelku. Hmmmm zajímalo by mě, kdo tu ještě učí, nebo koho tu potkám. Je to tu velmi zajímavé. A mohla bych se také seznámit s někým novým. Zadívám se z okna a zapřemýšlím. Nebo zase půjdu do pokoje jako vždy a budu čekat. Ne... Budu venku nebo nevím někde se procházet? Nebo něco hrát? Uvidíme po hodinách. I když zatím je tu docela nuda, ale doufám, že to bude lepší. Musí to být lepší Už aby byl zase tělocvik. Ten mě baví. Třeba bych si mohla jít zaplavat. Nebo nebo si jen tak sednout k moři a koukat. Já nevím je toho tolik co bych mohla dělat... Nepřítomným pohledem koukám někam z okna a už ani nějak nevnímám naší vyučující, které to evidentně nevadí. Nu což počítač mi v klidu najel, tak nevnímám. Chci už být venku. Nechci tu být zavřená... Ven, ven, ven, ven.... Hlavně, aby nebyl asariel takový, jako včera.

Nanae *Wolfy* Bonuru - 11. ledna 2013 21:35

Zklamaně si povzdechnu a svěsím ramena. To opravdu není možnost, že bychom nepsali? Smutně se podívám na učitelku tak prosebnýma očima, že mě až udiví, že mě učitelka pouze zchladí pohledem a projde kolem mě. "Ach jo, to se budu muset učit.. A Nikko, spolubydlící, s tím otravovat nemůžu. Tak to bude opravdu zábavný den." Protočím očima a poškrábu se za ouškem, kde mě něco nepříjemně zalechtalo. "Tak jestli se to během dneška dokážu naučit, můžu to pro změnu zkusit naučit já tebe. Co ty na to?" Mrknu a zakřením se na Nera.

Lakšmí Rudini - 13. ledna 2013 02:26

Informa Poklidně si vstoupím do třídy mezi posledními, ale hned na sobě ucítím něčí pohled, přejedu očima po třídě a zastavím se na té... Co ksakru je?! (Myslím tebe Sofie) Vydám se směrem k ní, ale u předposlední řady si to rozmyslím a zapadnu k jednomu počítači. Sešit si položím vedle počítače a prohrábnu si vlasy, učitelku zaregistruji, až když začne mluvit, ale tou zmínkou o hmotném těle mne vyvede z míry a myšlenky se rozutečou do pokoje. Jak se mu daří? Má dost světla?! Takové myšlenky se mi honí hlavou, když na učitelčin pokyn zapínám počítač, rozhlédnu se a spatřím, že s tím má několik studentů potíže, zazubím se a řídím se pokyny. Sem tam se rozhlédnu po třídě a pohledem se střetnu se Sofií, udělá na mne škleb a já jí ho pobaveně opětuji. Že by byl můj zájem opětován?! Učitelka říká jen ty základy co znám, a tak si otevřu malování a začnu si kreslit... Mno, lehce neuměle, koneckonců myš není tužka, do té změti ornamentů a podobných jednoduchých čmáranic vepíšu velké tučné AHOJ a k tomu ještě smajlíka. Počkám chvíli abych měla jistotu, že si to přečetla a píšu dál: JÁ JSEM LAKŠMÍ, POKECÁME NA OBĚDĚ?! Sjedu v židli níž a usměji se. Možná se již dozvím, co je vůbec zač a ona nejspíš to samé o mě... Hodím tam na ni dozadu očkem, abych viděla jestli souhlasí.

Nero - 18. ledna 2013 23:32

Zahlédnu, že jí něco zřejmě svědí za uchem a tak jí nabídnu pomocnou ruku a poškrábu jí, trochu víc, než to udělala ona. Zřejmě to pomohlo, podle toho, jak se přitom tvářila. Neubránil jsem se úsměvu. "Pochybuji, že se tohle vůbec někdo dokáže naučit, i kdyby na to měl i tisíc let, protože tohle je vážně magořina a jestli z toho vážně budeme psát, asi mi rupne v bedně a raději jsi svůj papír spálím, nebo ho sním, nebo... už ani nevím, co bych dále udělal..." řeknu. Ta učitelka je vážně magor a jestli z toho vážně budeme psát, dostanu stoprocentně kouli a jestli moje první známka bude koule, můžu se jí klouzat tak maximálně na Antarktidu....

Sofie Swan - 19. ledna 2013 15:03

Na informatice Poslouchám výklad a nedalo by se říct, že by mě bavilo. Mrknu koutkem oka na Lakšmí, která si otevřela Malování a začala využívat svůj umělecký talent. Já zabrousím na Internet a spustím si nějakou pitomou hru, hlavně abych se zabavila. Najednou ucítím na sobě ucítím pohled. Rozhlédnu se a uvidím Lakšmí, jak pokývá na svůj monitor. Prohlédnu si celkem jasný vzkaz a..smajlíka. Rychle ucuknu hlavou, aby si profesorka ničeho nevšimla. Zašklebím se (to umím velmi dobře). Otevřu si Word a velkým tučným nápisem napíšu: AHOJ. MŮŽEME. HLAVNĚ AŤ UŽ TEN OBĚD JE. A připíšu smějícího se smajlíka. Tohle začíná být zajímavé..

Lakšmí Rudini - 20. ledna 2013 13:43

Informa Pohlédnu na její monitor a zazubím se, tak jsem se nemýlila, wow! Hodím očkem po učitelce, zjistím jestli to co řáká ještě umím a píšu dál, ale tentokrát si otevřu word. TO JO... :D: JAK SE JMENUJEŠ?! Rozhlédnu se po třídě, jestli někdo nepojal podezření, zvláště naše průsvitná učitelka. Otevřu si internet a začnu si číst jakousi duchařinu, přitom však házím očkem Sofii na monitor a na učitelku.

Rheia Brannick - 21. ledna 2013 14:19

Doučko? Matika probíhala v pohodě. už jsem se nemohla dočkat oběda. Sledovala jsem vteřinovou ručičku a odpočítávala každou minutu. Staré učivo mě brzo začalo nudit a já po třídě poslala lísteček: Chápete to? Nabízím doučko :) Rheia... Sledovala jsem kousek papíru putující po třídě a dál se nudila. Co budu dělat odpoledne? Chtěla jsem jít do bazénu ale to se uvidí podle toho kolik lidí se na to doučko přihlásí.

Annie Gerardová - 21. ledna 2013 20:30

Síť,data a informace Hodina pokračuje a já se rozhlédnu po třídě.Elizabeth vypadá poněkud nepřítomně a dívá se ven. Copak jí asi zaujalo?No pokud ví o čem se jedná tak mi to nevadí. Napadne mně že se taky podívám z oknu tak k němu přiletím a vykloním se z okna tak že ze mně část vystoupí z okna.Přetočím se ve vzduchu do vodorovné polohy a rozhlížím se co je tam asi tak zajímavého.Ano vím jak přitom asi musím vypadat a že jiní si nejspíš to okno předtím otevřou.Ovšem pak si všimnu že Lakšmí a Sofie jsou něčím zaměstnané.Dobře nechám je a pak se rozhodnu zasáhnout.Nejdřív přemýšlím co jím udělám,ale pak se usměju soustředím se a Lakšmí z monitoru při čtení vystoupí moje průhledná hlava. "Baf!Teda ahoj.To co čteš je zajímavé,ale je tam několik nepřesností." Pak zmizím,ale místo toho se otevře Word a v něm se napíšou všechny nepřesnosti které jsem v tom co četla zatím našla.Sofií se otevře malování a nástroje programu nakreslí tuto postavu a pod ní to napíše:BAF!Mám tě poznáš kdo jsem? Před tebou přímo postávám když mně však najdeš nebudu tam. Přemožen slovem krále porážím vylečen veršem přesladkým. Následně se Malování zavře a otevře se přehrávání videa.Hodina se nakonec skončí a po přestávce začíná druhá. V ní příjde na řadu internet a různé prohlížeče a možnosti vyhledávání toho co jse najít.Zabere to docela dost času protože jsem se to rozhodla popsat komplexně,ale tak aby to pochopil i naprostý ... no někdo kdo to ještě nedělal.

Elizabeth Winter - 21. ledna 2013 20:51

Hodina počítačů. Zasněně koukám ven, když se přímo v místě, kam koukám rozhodne učitelka skoro vypadnout ze zavřeného okna. Neskrývám překvapení a i trochu zařvu, jak jsem se lekla, ale po chvilce si uvědomím že ona je duch a asi se jí ani nic nestane. První hodina počítačů je za námi a následuje druhá, ve které se věnujeme prohlížečům, tak nějak projíždím na googlu obrázky a zase nevnímám. Nejraději bych byla, kdyby i tato hodina skončila s tím, že už mě to tu fakt nebaví. Ale jo musím uznat že naše učitelka je fakt vtipná. Pousměji se a dále se věnuji projížděním obrázků, které doplním o zajímající se pohled, abych dala na sobě znát, že ještě vnímám a nejsem úplně mimo. Skonči, skonči, notááák. Konec už... Říkám si v duchu. Ano nudím se, ale třeba to příště bude lepší. Musím to brát pozitivně. Třeba všechno tady bude lepší, než se na první pohled zdá. Usměji se na monitor a s tímto tupým výrazem pokračuji v prohlížení.

Ředitel - Grim Reaper - 22. ledna 2013 10:12

Zvoní. Hodiny na věži školní budovy ukazují 11:45. Což je čas na oběd. Školní jídelna nabízí nejrůznější pokrmy - výběr ze tří hotovek, dvě minutky, včetně polévek. Hotovky jsou dneska - kuře na paprice s pastou, bramborová kaše a sekaný řízek, rýže a dušená játra. Polévky jsou kuřecí vývar s játrovými knedlíčky a bramboračka. Minutky jsou na výběr steak z krkovice a holoubě s kuskusem. K pití tu jsou tradiční věci jako minerální voda, čaje - zelený a černý, mléko a několik čerstvě mačkaných džusů. Dobrou chuť.

Ředitel - Grim Reaper - 22. ledna 2013 10:28

Hiro Sic se ti to vůbec nepodobá, ale někam jsi založila svůj dopis ze školy pro monstra a tak jsi vlastně i zapomněla, kdy máš vlastně nastoupit do školy. Když jsis jej konečně našla - byl zapadlí mezi polštáři na gauči - zjistila jsi, že už jsi měla být skoro čtyři dny ve škole! Proto jsis urychleně zabalila a vydala jsi se na cestu. U mola jsi čekala na loď, která vozí studenty na ostrov a také zpátky. Cesta byla celkem příjemná. Moře byl celkem klidné, ale v dáli viděli, že ty černé mraky nevěstí nic dobrého. Když jsi dorazila na ostrov, bylo něco málo po jedenácté dopoledne. Víceméně všude byl klid, protože byla zrovna vyučovací hodina. Zamířila jsi proto ihned na internát, aby jsi od tříhlavé hydry vyfasovala své klíče od pokoje ( viz homeppage - pokoje s příplatkem jsou obsazené). Dále, najdeš ve svém pokoji svůj rozvrh hodin a do jaké skupiny tě zařadili - také viz hp. Zbytek nechávám na tobě. Můžeš jít na oběd nebo jsi vybalit, či oboje, ale 12:50 zvoní na odpolední vyučování, kde musíš být, takže žádné výlety po ostrově.

Ředitel - Grim Reaper - 22. ledna 2013 10:47

Lila Sic se ti to vůbec nepodobá, ale někam jsi založila svůj dopis ze školy pro monstra a tak jsi vlastně i zapomněla, kdy máš vlastně nastoupit do školy. Když jsis jej konečně našla - byl zapadlí mezi polštáři na gauči - zjistila jsi, že už jsi měla být skoro čtyři dny ve škole! Proto jsis urychleně zabalila a vydala jsi se na cestu. U mola jsi čekala na loď, která vozí studenty na ostrov a také zpátky. Cesta byla celkem příjemná. Moře byl celkem klidné, ale v dáli viděli, že ty černé mraky nevěstí nic dobrého. Když jsi dorazila na ostrov, bylo něco málo po jedenácté dopoledne. Víceméně všude byl klid, protože byla zrovna vyučovací hodina. Zamířila jsi proto ihned na internát, aby jsi od tříhlavé hydry vyfasovala své klíče od pokoje ( viz homeppage - pokoje s příplatkem jsou obsazené). Dále, najdeš ve svém pokoji svůj rozvrh hodin a do jaké skupiny tě zařadili - také viz hp. Ale to není všechno, zjišťuješ, že dozajista budeš mít spolubydlící, protože je tu rozestlaná postel a skříň plná věcí, nejvíce šatů. Je tu i několik rostlin. Vypadá to, že tu bude bydlet někdo, kdo má rád přírodu. //Ten někdo je naše milé maso v konzervě Lakšmí :D Zbytek nechávám na tobě. Můžeš jít na oběd nebo jsi vybalit, či oboje, ale 12:50 zvoní na odpolední vyučování, kde musíš být, takže žádné výlety po ostrově.

Lakšmí Rudini - 22. ledna 2013 11:25

Oh... Bafiky baf?! Mírumilovně si pročítám jakési stránky s duchařinou, když v tom na mne z monitoru vybafne učitelčina hlava... Udělám přesně to co by se dalo čekat - srdce se mi zastaví, rukama se s židličkou vymrštím vzad, kolečka se mi zastaví na čehosi báglu a já se proletím, rukama komicky zamávám ve vzduchu a konečně posílám polibek matce zemi... tedy podlaze... Na zemi mi zase začne srdce bít a hlava třeštit, vrhnu na učitelku zmrzačený kukuč a snažím se udržet slzy v očích. Mno, snaha byla, ale slzy se stejně přelily přes řasy, učitelka mezitím cosi vykládá a na monitoru mi běží řádky velice dlouhého (ale zdurch) textu. Pomalu se pozbírám ze země a rozhlédnu se po komukoliv, kdo si snad nevšiml mého pokusu být ptákem, no, ale nikoho neuzřím a tak se jen bolestivě zakřením. Zvednu si židličku a znova se posadím, ale nahrbím se a celkově působím dojmem zraněného zvířátka, rukou si rychle setřu slzy a na všechny strany vrhnu nepřesvědčivý úsměv. Pohlédnu na monitor a všechno pošlu autorovi té oné stránky, aby to opravil...

Nargelas - 22. ledna 2013 16:51

Směr jídelna Nakonec konečně zazvoní a my můžeme jít do jídelny. Všechny své věcy už mám sebrané (jakože jich moc není). Podívám se na ostatní jak se mají k odchodu nebo ne ale nakonec se pomalou chůzí vydávám k jídelně a to i přesto že mě žene hlad. Pokud někdo chce může mě hravě dostihnout. Když se dostanu do jídelny zvednu hlavu a začichám a nasaju vůni jídla zhluboka do plic a nosu. !maso! Ovládám se jen tak tak ale daří se mi to, na tác napasuju polévku s játrovými knedlíčky pak sekaný řízek s braborovou kaší, a ještě si přiberu minutku a to steak z krkovičky. Na pití si přiberu minerálku. Zasednu k jednomu z nejbližších stolů někde uprostřed. Polívku zlikviduju prakticky hned a pak se pomalu s příbory pouštím do druhého. Kolem mě je spousta místa takže si může kdokoliv přisednout. Pokud tak někdo udělá odpovím mu pozdravem jestli se bude chtít bavit dokonce i přestanu jíst. Což zrovna odemě je celkem výkon.

Elizabeth Winter - 22. ledna 2013 16:58

Zvoní Když zazvoní, tak se odhlásím z počítače a vyrazím do jídelny, kde si dám bramborovou kaší se sekaným řízkem. Vezmu si to ke stolu a začnu jíst. Ještě pár hodin a budu mít klid. Tedy spíše půjdu ven. Nebo budu něco dělat. Ách to bude super. Při přemýšlení se rozhlížím okolo sebe a čekám jestli se ke mě někdo nepřidá. Hmmm musím vymyslet co dnes budu dělat. Protože na pokoji se mi být nechce.

Cheru B. Grigori - 25. ledna 2013 20:53

Sotva se stihnu pořádně vzpamatovat a vyučovací hodiny se začnou sesypávat jedna na druhou. Nějakým zázrakem, a to to slovo nemám ráda, se mi daří dělat si poznámky vnímat, ostatně učivo které probíráme je zajímavé. Absolutní výpadek ale nastane v informatice. Samozřejmě že vím co je počítač, vím k čemu slouží a doma je jich hned několik, ale já ho nikdy nepoužívala. Takže když si za něj sednu, věnuji vyučující maximální pozornost. Pro jistotu. To je jiná, než samurajové. To je pro mne španělská vesnice, jak jsem si všimla, říkají lidé. Hlavu plnou nových informací a nedůvěřivosti k těm ďábelským strojům (jak ironické), vynesu ven z učebny, a mám co dělat, abych nezačala jako blázen kontrolovat, sedí-li na svém místě. Vděčně se uchýlím do jídelny a cestou ke stolu bezděčně popadnu teplý zelený čaj. Sednu si, ani se nedívám je-li už u stolu někdo další a semknu dlaně kolem teplého hrnku. Roztržitě mávnu křídly a znovu je složím. Zhluboka se nadechnu a zavřu na chvíli oči. Jen podvědomně kolem sebe tuším kohosi ze třídy, ale mám zrovna spoustu práce s urovnáváním informací o tom vševidoucím monstru co mu říkají počítač. Ta zdánlivá všemohoucnost mi někoho připomíná. Kysele se zašklebím a upiji čaje.

Sofie Swan - 25. ledna 2013 21:15

Vybafnutí, vzpamatování a cesta na oběd Už už se chystám Lakšmí odpovědět. Smažu předchozí text a píšu SOF..Když se najednou otevře nový program - Malování a vybafne z něj zajímavý obličej s podobnými špičáky, které mám já. Hází to na mě posměvačný ksicht a ještě se zobrazí verš. Vykulím oči a zasměju se při pohledu na toho uličníka. Hmmm...to bude nějaký velký řečník. Pak se na celé kolo rozevře video, kde jsou scvoci se superschopnostma. Fakt miluju sci-fi, pomyslím si a rychle video zavřu. Pobaveně se usměju. Hodím na profesorku tázavý pohled. Takže slečna neživá profesorka si nás všimla a celkem vybíravým způsobem potrestala. Konečně zazvoní. Vypínám počítač, zvedám se a beru si své věci. Pomalu vycházím ze třídy a počkám, jestli půjde Lakšmí či ne.

Nanae *Wolfy* Bonuru - 26. ledna 2013 01:16

Třída, jídelna Jenom si zklamaně povzdechnu, protože Nero má v tomhle asi pravdu. Když se ale ke mně dostsne papírek od Rhei, zbystřím a s úsměvem ho ukážu Nerovi. Tenhle nápad se mi líbí, třeba to pochopím! A jestli ne, tak se aspoň nemůže říct, že jsem to ani nezkusila. "Já asi zkusím to doučování.. Co ty?" Zeptám se a pomalým krokem se vydám za Rhei. Zastavím ji ve dveřích a zamávám jí papírkem před očima. "Chci to zkusit.. to doučko. Nevadí?" Zašklebím se a jak ji, tak i Nera plácnu do zad. Je čas jídla! To se nesmí prošvihnout! Kráčím si to po chodbě hned několik kroků před nimi a neustálým povykováním je popoháním směrem k jídelně. Zklamaně se podívám na nabídku jídel a poněkud zklamaně si povzdechnu. Maso vedle masa, což by mi nemělo vadit, když jsem vlk, ale nesměl by v tom být háček. Moje vegetariánství. Vezmu si tác a příbor a neochotně si vezmu z pultu bramborovou kaši a řízek. Nejistě se zakřením na Rhei i Nera apomalu se vydám ke stolu pro čtyři, který doteď není nikým okupován a sednu si zády ke stěně. Mezitím, než ke mně dojdou opatrně vezmu vidličku a odsunu s ní řízek na okraj talíře. Potom sousto po soustu nabírám kaši.

Lila Bramble - 26. ledna 2013 12:34

První den ve škole... Aj, vlastně ne, má to být už čtvrtý den! ,,Jo? Teda, přísahám ti, že až někdy uvidím toho sokola, vypráším mu kožich! Netušila jsem, že jsou tak moc krvežízniví... Teda... No, máš to hotové! Tadá!" Pak jsem ke své motýlí přítelkyni přisunula zrcadlo, aby se mohla podívat na mou práci. Její bříško nyní zdobily pestrobarevné hvězdičky a tykadla neonově zářila. ,,Bože! To je teda úlet! Já zazářím!" ,,To teda jo!" Pak nastal výbuch smíchu a já se svalila na gauč, Maelinda vedle mě. ,,Au!" vykřikla Maelinda. ,,Něco mě píchlo!" ,,Jo? Tak ukaž! Copak, copak se nám to tu schovalo do gau-!" Náhodou jsme narazila na dopis z Monster high. Kvapně jsem ho rozbalila a málem jsem omdlela. Moje holá chodidla vyletěla vysoko do vzduchu a já jsem udělala ve vzduchu salto, div jsem si nepoškodila křídla o lustr. ,,Lilo! Co tam je napsané?" ptala se mě má kamarádka. ,,Já mám být už čtyři dny ve škole! Čtyři!" A potom jsem začala hysterčit. Letěla jsem do pokoje a začala jsem věci skládat na hromady. Pak jsem si uvědomila, že nemám žádný kufr. ,,Zlatá víla! Maelindo, okamžitě leť na půdu a přines mi odtamtud nějaký kufr! A to co největší! Kurňa fidón! Já vůbec nevím, co si tam mám nabalíít! Nééé!!!" Jo, jo. Rozhodně si muzsím vzít tři bílá trička... Nebo čtyři? To je tak na majznutí po hlavě! K sakru! ,,Lííílóó?? Co to tu vyvádíš? Proč máš všechno vyházene ze skříně?" ,,Mami! Teď momentálně nemůžu!" A vrazím jí do ruk mírně pomačkaný dopis. ,,Lilo! To nemyslíš vážně!" ,,To teda myslím! Maelinda už mi letěla pro kufr a ty bys mi taky mohla pomoct, Ne?!" ,,Jak to se mnou mlu-! Cože? Maelinda je tu?" ,,Dobrý den! Tak tady máte ten kufr! Co jsi to tady provedla Lilo?" ptá se mne vyjevená kamarádka a já na ni vrhnu rychlý a malinko rozzlobený pohled. ,,Coby? Chystám se do školy! Grrr, kašlu na to! Vezmu si všechno! Narvu to prostě do toho kufru a bude to! Prosím, pomozte mi!" Po půl hodině zápasení s kufrem jsme ho konečně docvakly a mi teprve teď došlo, že tohle jsou poslední chvíle s mamkou a Maelindou... Ještě se budu muset rozloučit s Florou! ,,Já letím za Florou, jo? Alespoň se s ní rychle rozloučím! Ahoj!" Flórí? bojácně jsem zaklepala na poklop z vemi. ,,Anó?" potom se ozval smích a následně se poklop nadzvedl. Když jsem na ni vrhla smutný pohled, bylo jí jasné, co jí tím chci zdělit. Všechno jsme jí vysvětlila, a bylo mi jedno, že jsem u ní přes dvě hodiny. Došlo i na slzy a mnohá objetí. Pak, když jsem jí řekla, že bych měla odejít, doprovodila mě, což není unás moc zvyklé. Mamka, Flora a Maelinda mě doprovázely až na kraj lesa. Taťka ne, protože byl v práci a navrhoval byt pro nějakou vybíravou fiflenu až na té nejvyšší tlusté větvi. No, alespoň za to bude dost peněz. Na kraji lesa jsem se proměnila do lidské podoby, bez křídel. Jak já tuhle podobu nesnáším... Zabírá moc místa a je celá taková divná... Achich... Teď v ní budu trávit většinu času... Né! Objímala jsem v rukách mamku, Maelindu a nakonec Floru, ale to pořádně a dlouho. ,,Budeš mi moc chybět..." ,,Však ty mě taky. A najdi si tam taky nějaké kámošky!" ,,Díky... Tebe ale nezradím. Ty jsi moje nejlepší kamarádka!" ,,Ty moje taky! Měj se..." Ukápla mi slza, nechala jsem Floru, ať vzlétne a já jsem vykročila po měkké trávě k nedalekému přístavu. Dorazila jsme něco málo po jedenácté, a šla jsem za tříhlavou hydrou pro veškeré informace. Když jsem dorazila do mého nynejšího pokoje, selda jsem si na svou, překvapivě tvrdou postel (jsem zvyklá na pírka), a rozhlédla jsem se po pokoji. Bylo tu pár kytek a krásně to tu vonělo. Malinko mě povzbudilo pomyšlení, že tu nebudu sama, ale pak jsme si vzpomněla na Ruby. Tak zatrolená víla mi znepříjemňovala život s jejími vtípky, právě s rostlinami. Jednou nechala, ať mi v posteli naroste kopřiva a jindy mě bomdardovala semínky nažek, keré se mi zamotávaly do vlasů. Né! Dej, modré nebe, ať je přívětivá! Malinko jsme smutnila, ale taky jsme se těšila na svou novou spolubydlící. Proměnila jsme se zpět na vílu a našla jsem si jednu volnou poličku, tak akorát velkou na to, abych si zde vyložila věci a zabydlela se tu. Pak jsem šla na oběd, opět ve své člověčí podobě. K pití tu jsou tradiční věci jako minerální voda, čaje - zelený a černý, mléko a několik čerstvě mačkaných džusů. Fujky, co je to tu za blivajzy? ptala jsem se sebe sama, když jsem si nakládala kuře na paprice s pastou a bramborovou kaši, k tomu bramboračku. Alespoň pití mi malnko zvedlo náladu. Vzala jsem si černý čaj, a jestli je citrón, vymačkala jsem si ho do něj. Pokoušela jsem si vybrat pokud možno co nejvíce jídla z rostlinných věcí. Ach, kde jsou jen ty jahodové polévky a osmažený květ sedmikrásky s ranní rosou k zapití... No, vypadá to, že se budu muset přeučit na jiný jídelníček. Když si pomyslím, že jsem ještě dneska byla s Florou, málem se rozbrečím. Zatím tu nikoho neznám, proto si sednu na okraj jednoho stolu, u kterého sedí už jedna dívka. Nejspíše vlkodlak. Moc se mi zalíbily její krátké bílé vlasy a po očku ji rošťácky sleduji. Nový začátek, nové možnosti! Pak si s úsměvem přesednu k ní. ,,A-ahoj!" začnu nesměle. Vzhled: Vílí podoba: Vysoká je asi jako lžička. Na sobě má většinou bílé věci, nikdy nenosí černou, nebo tmavou barvu. Má světle hnědé vlasy a v nich jeden bílý pruh. Její obličej má od přírody ladné a jenmé rysy. Křídla má bíle průsvitná a malinko třpytivá. Vypadají jako zaoblené a zjednodušené křídla motýla. Boty nemá, a když už ano, jsou to lehoučké balerínky s bambulkou na špičce. Její triko je lehké a vzdušné, končí skoro nad pupkem. Na nohách má kraťásky se třemi kytičkami. Vlasy nosí rozpuštěné a má v nich zapletené korálky. Na pravé ruce nosí prstovou rukavici a na rameni má vždy pověšenou tašku plnou nezbytností miniaturních rozměrů. Lidská podoba: Většinou má na sobě krémové balerínky a turecké kalhoty ve stejné barvě a se světle hnědými ornamenty. Tričko je čistě bílé a lehké, na něm má krémové boerko. Na hlavě má (taky) krémový baret a pod ním rozpuštěné vlasy. Naušnice má ze sedmikrásek a náhrdeník z bílých a krémových pírek.

Nero - 26. ledna 2013 12:51

Já jen zakroutím hlavou. "Já toho nevyužiju. Nevím, prostě se mi ta holka nelíbí. Může se to zdát divné, ale cítím z ní cosi špatného." řeknu a hodím jsi cestovní tašku na rameno. Když zazvoní, vede mě to Lišče někam dál po škole. Nevím jak to tady chodí, takže jsem rád, že mám takovou malou roztomilou průvodkyni. Dojdeme do místnosti, kde je celkem dost ostatních studentů, hodně židlí a stolů. Také nějaký jako výdejoví bar, kde bylo spousta jídla. Jako elementál jíst nepotřebuju. Beru jsi životní energii ze země. Každopádně abych zapadl, následuji příklad Liščete. Vezmu jsi tác a ty bílá maličká zrníčka vypadali zajímavě, tak jsem jsi je nechal nandat. Tekutinu, ve které plavali divné věci, jsem nechal raději být. Hodil jsem svou tašku pod stůl a sedl jsem jsi vedle Lišky a přemýšlel, čím mám ti semínka vlastně jíst. "Ehmm..." začnu. "Promiň, ale co jsem jsi to vlastně vzal a jak se to jí?" řeknu trochu v rozpacích. Nějaká holka nás osloví. Tak trochu jí ignoruji.Nechci být nepříjemný, ale nemám rád, když mě osloví neznámí lidi, hold elementál...

Nanae *Wolfy* Bonuru - 26. ledna 2013 14:05

Usměju se na Nera. "No jo, ty tohle vlastně nevíš. Tak podívej.." Vezmu do ruky moji vidličku a ukážu mu, jak se drží, poté to samé udělám s nožem. Zároveň zabodnu vidličku do řízku a nožem začnu pomalu krájet. Následně odtáhnu ukrojený řízek na okraj talíře a zakřením se na něj. "Takhle se to nakrájí, když máš větší kus, ale ty máš rýži. Takže ty prostě.. Vezmeš vidličku a nožem si na ni rýži nahrneš. Chňapeš?" Usměju se na něj, když si k nám přisedne bělovlasá dívka. Vcelku nesměle pozdraví, což mě donutí se usmát. "Ahoj.. J-Já jsem Nanae." Nervózně se zakřením a trochu se od ní odsunu, aby měla místo na židli, čímž se vlastně přisunu k Nerovi blíž a lehce do něj nechtěně drknu loktem. "Promiň! Nebylo to naschvál!"

Lakšmí Rudini - 26. ledna 2013 14:12

Hurá jde se jíst... Když konečně zazvoní rychle vypnu počítač, vstanu a vydám se k Sofii. Ahoj, já jsem Lakšmí... Jdeme na ten oběd? Zeptám se hned a pak se vydám na oběd. Zklamaně přejedu pohledem masitá jídla a vezmu si řízek s bramborovou kaší. Vydám se k jakémusi prázdnému stolu, sednu si, řízek odstrčím na kraj talíře a pustím se do kaše. Tak co ty jsi za zrůdičku? zakřením se a pro jistotu dodám, bez urážky... Nakloním hlavu na stranu a prohlédnu si obsazenstvo jídelny, nespatřím nikoho známého, a tak znova zaostřím na Sofii. Co ti to učitelka provedla?

Nero - 26. ledna 2013 18:52

Snažím se pochopit to, co mi ukazovala Liška, ale zdálo se, že jsem měl štěstí v tom, že vlastně nepotřebuju jíst, protože podle toho jak to ukazovala bych se asi nenajedl. Nicméně, vzal to, čemu říkala, že je to lžíce a začal jsem honil ona bílá semínka po talíři. Když se mi konečně podařilo jich pár nabrat, skoro jsem radostí vyskočil do stropu. Chtěl jsem je tedy ochutnat, ale když jsme byl skoro u pusy, tak do mě drkla, já se lekl a nejprve se mi všechna ta bílá semínka z lžíce rozkutálela pryč ze lžíce a poté mi vypadla z ruky z samotná lžíce. Nadělala trochu nepříjemného zvuku, ale zdálo se, že tomu nikdo nevěnoval větší pozornost. Měl jsem na mysli, ostatní studenty z okolí. Tak trochu se dopálím, vemu do ruky onen talíř i s jídlem a ten se po pár vteřinách začne rozpouštět jako led, jídlo na sem se vysuší a rozpadne na prášek a to co zbylo z talíře zkape na stůl přede mnou. Poté jsi naštvaně založím ruce na hrudi...

Rheia Brannick - 26. ledna 2013 20:33

Oběd Zazvonilo. Už jsem se nemohla dočkat. Ve dveřích mě zastavila Nanae. "Jasně, není problém. Ve tři u bazénu?" usměju se a prohlídnu si toho nového. Hm... Nanae na něj má asi zálusk... Plácne mě do zad čímž mě přiměje dát se do pohybu a to rovnou směrem k jídelně. Cestou do jídelny potkávám spoustu tváří. Některé známé, jiné úplně nové. Stojím u jídel a rozhoduju se co si dát. Játra? Nakrčím nos... to dost těžko. Kuře na paprice? Hm... to nezní špatně ale ta pasta... sekaný řízek? Nee, na maso nemám chuť. Spokojím se tedy s extra velkou porcí kuřecího vývaru. Bez knedlíčků. Bylo to peklo nandat si jídlo bez knedlíčků ale zvládla jsem to. Se svým jídlem zamířím k jednomu z posledních volných stolů. Na všechny strany házím pohledy alá "Nikdo se nepřibližujte, pokud chcete žít". Ozve se sotva příjemný zvuk jak někdo upustil z výšky příbor na talíř. Otočím se za tím zvukem a vidím, že přišel od toho nového, Nera. Protočím oči v sloup. Typický. Je tu nový, tak se předvádí. Dál se věnuju svému jídlu.

Sofie Swan - 26. ledna 2013 21:28

Oběd Když se ke mně připojí Lakšmí, odpovím ji nesměle: "Sofie." A vyrážím s ní na oběd. Vidím všechny ty lidské pokrmy a hned mě přejde chuť. Spokojím se s čerstvým džusem z vymačkaného pomeranču. Miluju, když se ta tekutina tak krásně vymačká..Napadne mě zvrhlá myšlenka. Sakra! Klidni se! "No..zrůdička..ta co má ráda krev," vycením špičáky. "Ty?" Nesměle se poptám. "Co mi provedla? Ani nic moc. Jen jsem zjistila, že má ráda Malování a hádanky," odpovím potichu. Během konverzace si všímám osazenstva jídelny - osamocený tvor mužského pohlaví (Nargelas), který mi trochu připomíná mě v dřívějších dobách, přicházející Rheiu a dalšího tvora nejspíš mužského pohlaví, kterému moc nejde zacházet s příborem a dvou bělovlasých dam. A samozřejmě tisíc dalších studentů, až je mi nepříjemné mít okolo sebe tolik..bytostí. Dělá mi potíže vnímat příval slov mé spolužačky.

Nanae *Wolfy* Bonuru - 27. ledna 2013 08:12

Jídelna Narovnám se a chci lžíci za letu chytit, ale tím ji vlastně odpinknu ještě o kousek dál. Došla bych mu pro novou, čistou ale v tom začal rozpouštět talíř i jídlo na něm. Nevím ,co mám dělat, tak mu zkusím chytit ruce a nějak je odtáhnout od sebe, aby musel roztékající se talíř upustit, ale zřejmě neúspěšně. Vyjukaně na něj koukám a mnu si u toho ruce. Úžasný, naštvala jsi ho, trubko! Projede mi hlavou, když mi padne pohled na můj téměř netknutý talíř. Je na něm vlasně jenom řízek, který jsem rozkrojila na předchozí ukázku a okolo něj je na jednom místě, které značí asi tři sousta, lehce vydloubaná kaše. Zvednu vidličku i nůž a položím je na tác. S omluvnými pohledy talíř opatrně posunu směrem k němu a rychle se zvednu. "Dojdu ti pro čistý příbor." Pronesu a vydám se na "cestu". Když se asi za minutu vrátím, podám mu příbor a zahučím s lehce sklopenými oušky na židli.

Lakšmí Rudini - 27. ledna 2013 11:58

Oběd Překvapeně mrknu na špičáky a nejistě se usměji, tak já jsem poloviční víla... Úsměv se mi pomalu (ale jistě) mění z překvapeného na velice (široký a) přátelský. Tak to ti asi tato, významně pokynu k talíři, strava nechutná... No, ten oběd je hrozný, neberou ohledy ani na cucáky a vegetariány... Pohoršeně zavrtím hlavou. Jaké malování? Co tam bylo?! Zazubím se a nakloním se nad talíř, abych lépe slyšela. Znova se pustím do jídla a za chvíli je řízek na talíři pěkně osamocený... A co ty a živé bytosti? Nakloním hlavu na stranu, vím, že jsem zvědavá, ale nemůžu si pomoct, Naháníš je po nocích, či si hraješ na ohromného divokého lidumila, jako ve Stmívku? Vím, že je strašné, ale je to takové staré sladké klišé... Rozesměji se.

Nero - 27. ledna 2013 22:25

Liška mi přisune svůj talíř ke mě a odejde než stačím cokoliv říci a tak čekám, než se vrátí. Rozhodně se musí vrátit, protože tu nechala své věci... nebo snad ne? Jo, vrací se! Položí přede mě nový příbor, nebo jak to nazývala, ale já jsem jen zakroutil hlavou a posunul jsem jí talíř zpátky k ní. "Tohle je tvoje jídlo, tak ho sněz sama. Já tak nějak jíst nepotřebuju... vše co tohle tělo potřebuje..." ukážu na svou hruď. "Získám se země - pro mě je důležitá energie ze země, ne z jídla." řeknu. "Navíc..." řeknu ještě trochu v rozpacích. "Staráš se o mě víc než je vhodné takže, dělit se se mnou o jídlo vážně nemusíš..." řeknu a trochu, jak jsem později zjistil, se začervenám.

Nanae *Wolfy* Bonuru - 28. ledna 2013 12:41

Jídelna Při poznámce, že se o něj starám mi dojde, jak asi musím vypadat před ostatními. Jeho začervenání mi k tomu ještě dopomůže, takže během vteřiny zrudnu minimálně třikrát tolik. "To není pravda!" Zamumlám a odsunu si svůj talíř o pár centimetrů a začnu pomalu znovu jíst. Řízek na talíři je stále osamělejší a osamělejší, až je tam nakonec úplně sám. Vezmu si tašku a zvednu se od stolu. "Máme ještě nějaké hodiny?"

Hiroyama Junko - 28. ledna 2013 19:06

Nová škola V poklidu si sedím na gauči a s nohama na stole sleduji televizi. Nějak tuším, že není něco dobře a obávám se co přijde. Nakonec, když si chci lehnout, tak z pohovky vypadne zmačkaná obálka s mým jménem. Zvědavě jí seberu ze země a jdu s ním do pokoje. Tam jí otevřu a vyndám její obsah. Co tam může být? Začnu si rychle číst co tam je napsáno a vytřeštím na to oči. „Kolikátýho je?“ Rychle přeběhnu ke kalendáři a ověřím si datum. „Čtyři dny! Měla jsem tam být už čtyři dny!“ Otevřu skříň a vyhážu skoro všechno oblečení. Zpod postele Vyndám kufr a začnu do něj házet co nejvíc černých triček a jean. Ještě tam hodím spodní prádlo, přezuvky a všechno ostatní co budu potřebovat. Jakmile mám sbaleno, napíšu na papír zprávu pro rodiče: „Jela jsem do školy, mám čtyřdenní zpoždění. Junko“ Vezmu ze skříně menšího pavouka a položím ho na rameno, pak s kufrem odejdu z domu a spěchám rychle na autobus, který mne odveze do přístavu, odkud popluji do školy. V autobuse se usadím skoro dozadu a vyndám z kufru papír, tužky a mp3 se sluchátky, které si ihned dám do uší a zapnu si hudbu. Pavouka – Taka odložím na vedlejší sedačku a dám se do kreslení. Nikdy jsem moc nepřemýšlela, a ani si neuvědomovala co kreslím. Zaposlouchám se do hudby a ruka začne hbitě kreslit čáry a obrazce podivných tvarů. Po několikahodinové jízdě vystoupím z autobusu u přístavu, odkud mám plout do školy. Taka mi znovu sedí na rameni a sleduje jezero, na které se chystáme vydat. V ruce mám kresbu, jenž jsem nakreslila v autobuse, je na ní znázorněn Taka, jak spí na autobusové sedačce. Nakonec se nalodíme a plujeme vstříc nové škole, kde si snad najdu nějaké přátele. Na ostrově se vydám rovnou odložit si svoje narychlo zabalené zavazadlo a jít na oběd, jelikož po té cestě mám dost velký hlad. Před vstupem na ubytovnu si ukryji pavouka do vlasů, jak už to máme natrénované a s milým úsměvem na tváři vejdu dovnitř. K mému překvapení tu je… Saň. A tříhlavá! „Dobrý den… Jmenuji se Hiroyama Junko.“ Vezmu si klíč od pokoje, kde jsem naštěstí sama a vejdu dovnitř. Kufr si odložím u skříně a zase jdu pryč. Po odchodu si vyndám Taka z vlasů a společně sním, jdu na oběd. Snad tam budou mít něco pro vegetariány… Pousměju se a pokračuji v cestě. Taka si zase schovám do vlasů a kouknu se na to co tu mají k obědu. K mé smůle jsem nic pro vegetariány nenašla, tak jsem si dala jen bramborovou kaši. U stolu si vyndám Taka z vlasů a položím ho na nohu, tak aby nebyl vidět a pustím se do jídla. Popis: Měří kolem sto sedmdesáti centimetrů a je robustní postavy. (Většina z toho jsou svaly) Na ramena jí sahají rubínové vlasy, ze kterých čouhají dva rohy. A její ocas nikde nezaostává. Vetšinou jí můžete vidět se sluchátky v uších a skicákem v ruce. Na sobě většinou nosí černé tričko a jeany.

Nero - 29. ledna 2013 00:03

Když zjistím, že teď se i ona začervenala, musel jsem odvrátit pohled na chvíli jinam. Vlastně, raději jsem otočil celou hlavu, aby se zbavil červenosti... Když jsem poté otočil hlavu zpátky, mohl jsem jen pozorovat, jak jídlo mizí v Lišce. Poté se mě zeptá, jestli máme ještě nějaké hodiny. Sáhnu tedy pod stůl do tašky a vytáhnu z boční kapsy dopis, ve kterém doposavaď vezel můj rozvrh hodin. Pozorně jsem ho prostudoval a potom jsem se spolu s ním naklonil k Lišce, aby se taky mohla vlastně podívat. "Podle toho co tady čtu, tak máme dvě hodiny Sebekontroly v praxi." řeknu a poté mi to dojde. "Hele, že je to ta dvouhodinovka, o které mluvil ráno ten profesor ne? Budeme prej trénovat nějaký dýcháni nebo co... né, že bych to já zrovna potřeboval, protože vlastně nedýchám....." a potom mi to vlastně došlo. Podíval jsem se na svou hruď a zjistil jsem, že se v pravidelných intervalech nezvyhá, jako u ostatních. Je docela fajn zjistit po roce života, že vlastně nedýcháte, ani to nepotřebujete...

Nanae *Wolfy* Bonuru - 29. ledna 2013 09:57

Pomalu se zvednu a vezmu do ruky malou tašku, kterou si přehodím přes rameno. Podívám se mu do rozvrhu ve které učebně jsme. Zakřením se. "Takže ta samá třída jako včera." Počkám, než si sebere věci a potom se vydám pomalým krokem z jídelny. Ještě se otočím k bělovlasé holčině, která se zatím moc nevyjádřila. "Jestli chceš, pojď s námi." Usměju se na ni a chvíli počkám, jestli se k nám přidá, potom se znovu vydám ven. Nejdřív se vydám směrem k učebně, kde máme další hodinu, ale zarazím se, střihnu oušky a podívám se na Nera. "Chceš jít do třídy, nebo ještě někam zalezeme?"

Nero - 30. ledna 2013 19:23

Když se zvedne, zvednu se i já, dám jsi svou cestovní tašku přes rameno - ano, stále jsem neměl možnost se zastavit na internátu, případně dojít do svého pokoje kde bych mohl případně odložit svoje věci, které jsem teď od rána, vlastně svou vlastní chybou, tahat s sebou na každou hodinu. Měl jsem prostě vstávat dřív... Její otázka mě tak trochu zarazí a zastavím stejně jako ona. "Myslím, že bude daleko lepší chodit na hodiny než někam "zalést"." řeknu s úsměvem. "Nevím jak ty, ale mě baví oběvovat tento svět... navíc, já zrovna nejste ten typ, se kterým bys někam chtěla "zalíst", Lišče... "řeknu a trochu na ní mrknu. Přitom jí pocuchám vlasy mezi oušky.

Ředitel - Grim Reaper - 31. ledna 2013 00:08

Zvoní. Pro některé studenty to znamená, že je konec vyučování, pro jiné, že jim ještě další vyučování začíná. První skupina má dvouhodinovku Sebekontroly v praxi a slíbené dechové cvičení též v praxi, takže jednoduše řečeno, budete se dvě hodiny učit správně dýchat, ale přitom vás bude zkoušet učitel nějak vytočit, ale vy se musíte ovládnout. Rozhodně to nebude tak snadné jak to vypadá a většina z vás to prostě nezvládne, ale je to první hodina. Berte to tak, že budete mít ještě dost příležitostí trénovat. Druhá skupina má fyziku a chemii. Což je v režii Annie, takže to nechávám na tobě:) Můžeš zkombinovat dvě hodiny do jednoho příspěvku nebo napsat první hodinu, počkat jsi až všichni napíší a poté napsat druhou:) Počasí venku je lehce zamračené a větrné, ale nevypadá to, že by mělo pršet.

Elizabeth Winter - 31. ledna 2013 00:18

Oběd Když v klidu dojím... Což je krásné, protože se mi to již dlouho nepovedlo, tak se zvedám a jdu na hodiny myslím, že fyzika a chemie. Dojdu do třídy a sednu si. Čekám co se bude dít a hlavně... Kdo nás bude učit... Hmmmm... Co se tu bude dít? A hlavně kdo nás bude učit? Bude to opravdu zajímavé a také... Kam půjdu po vyučování? A co vůbec budu dělat? Hmmmm Kreslit... Tužky i papíry mám... A fantazii taky... Tedy spíše kreslené japonské anime... Pro inspiraci.... Mám ráda anime. Prostě... No jo no... Jsem jiná. Né tím, že jsem modrá a teoreticky ovládám led... Prostě... Samé dobré zprávy... Prostě... Velmi fajne. Co si budeme povídat. No... Hlavně, že nejsem neovladatelná... Tedy... Nevím, ale... Docela jsem ráda... Protože mít třeba živel oheň, tak bych mohla jednoduše vybouchnout... A u ledu se to... Nevím... Nemůže vymknout? Pokud se nerozzlobím... Nebo na mě nikdo nezaútočí... Nevím... ,,Ach jo..." Chci ven...

Nanae *Wolfy* Bonuru - 31. ledna 2013 21:14

Konec volna "Teď by mě zajímalo, jestli jsi to nepochopil špatně. Já myslela někam zapadnout, dokud neskončí volná hodina, ale to je jedno. Tak jdeme, je to jenom kousek.'' Uculím se a urovnám si rukou vlasy. Ne nijak extra, spíš si jenom rozcuchám tak, jak to mívám jindy. Kdybych vlasy o pár centimetrů zkrátila, měla bych přeci jenom klučičí sestřih, což by mohla být taky pořádná sranda. Pomalu se krok před ním vydám po schodech nahoru, takže jsem skoro stejně vysoká jako on. Zamračím se,protože nemám ráda, když mě někdo o tolik přeroste. Ale díky mému prckovskému vzrůstu jsem ještě nepotkala nikoho, kdo by byl menší a byl by stejně starý. Asi v polovině schodů ale začne zvonit, tak jenom poplašeně zamrkám, popadnu Nera a běžím do učebny tak rychle, jak jenom dokážu. K mému velkému překvapení tu ale zatím není ani učitel, ani nikdo ze spolužáků. "Buď jsou ještě na obědě, nebo jsem nás odvlekla do špatné třídy." Rozeběhnu se ke dveřím a zkontroluji cedulku. ''Číst snad ještě umím..Tak bychom tu měli být správně.'' Zakřením se, když docupitám zpátky před něj.

Nargelas - 01. února 2013 11:41

Sebe kontrola Na obědě si mě nikdo nevšímal a já se tak v poklidu náladoval. Akorát moje myšlenky mě nenechaly uplně na pokoji. Hmm ať si říká kdo chce co chce stejně se mě pořád všichni bojí jako vlkodlaka... tam ti si sedli na konec stolu odemě a rychle to snědli a hned šli.. heh Pomyslím si při pohledu na nějaké studenty které neznám a kteří zrovna odcházeli z jídelny. Nakonec jsem zjistil že už tam sedím celkem dlouho, což mě zarazilo zvedl jsem se a tak tak se zvonkem nějak dorážím ke třídě kde už je Nanae a Nero. Kývnu na ně hlavou a pak si jdu sednout dovnitř do třídy. Zhruba jsem tušil co bude obsahovat tahle hodina ale doufal sem že učitel se mě nebude snažit naštvat že se mě bude jenom nějak snažit rozptýlit zatímco se já budu snažit dýchat. Ale jestli mě naštve....

Cheru B. Grigori - 01. února 2013 22:15

Po hrnku čaje, který splnil svůj účel a já se uklidnila, se zvednu, nenuceným pohybem jen zavadím ukazováčkem o ucho hrnku, čímž ho otočím jednou kolem osy,ale nechám ho na místě, napospas jeho osudu. Líným, kočičím způsobem se protáhnu. Ať už bude moje vlastní blízká budoucnost jakkoliv nudná, nudnější než toho hrnku nebude. To je milé. Aspoň něco. Vezmu si své věci a sebevědomým krokem vyjdu z jídelny. Cestou se bavím tím, že se vduchu posmívám kolemjdoucím. Jak uspokojivě škodolibé, to už jsem nedělala dlouho. Relativně. Znechuceně nakrčím nos. Znechuceně nad vlastní znuděností. Možná jsem příliš náročná, ale jaké možná, jistěže jsem, ale kdy se tady naposledy něco pořádně pohnulo? Najednou se mi zasteskne po tom zmatku první den, kdy jsem v té hrozitánské smrduté, nemotorné vřavě ztratila pár pírek. Ne kvůli tomu peří, samozřejmě, ještě pořád bych viníky nejraději popravila. V takové náladě procházím chodbu, v duchu se ušklíbajíc nad zjevnou naivitou kolemjdoucí slečny s hadími vlasy, a stále ještě s myšlenkami u role popravčího, když málem narazím čelem do dveří učebny. Vzpamatuji se a vejdu ve chvíli Elizina, dozajista velmi zmučeného, "Achjo..." . Jízlivý úsměv budiž jí pozdravem. " Moje řeč." Zavrním tiše, a sednu si opět někam do středu. Vyndám z tašky věci a pilník na nehty.

Annie Gerardová - 02. února 2013 18:34

Fyzika Sleduju jak odcházejí studenti a pak se přesunu k počítači kde seděla Sofie a mávnutím dvou prstů si vrátím to video které tak rychle vypnula.Další hodinu mám fyziku mohla bych jí to nechat vysvětlit nebo spíš tu je ještě vyspělejší verze. Ikdyž auta?Auta?Klíče?Navíc jimi šermují tak jako já když mi po oslavě Sivestru vždy minimálně čtyřikrát upadly klíče než se mi povedlo odemknout. Rozhlédnu se a počítače se jeden po druhém vypínají opouštím třídu a kolem mně proudí dav studentů na oběd.Jasně tyhle problémy odešly s mým tělem,někdy mi to chybí možnost vychutnat svůj moučník. Občas jsem chodila a dotýkala se spánku osob které jedly v restauracích abych aspoň na chvíli jsem cítila tu chuť.Ale teď by to bylo jiné navíc tehdy to bylo na začátku a já ještě nebyla vidět.Kráčela jsem po ulici (ikdyž jsem se už uměla vznášet pořád to byl nezvyk) a lidé mně míjeli aniž by si mně všimli.Občas mi to docela lezlo na nervy stejně to že mnou procházeli. Vyvedu se z myšlenek a přemýšlím o vhodném tématu.Co nechat Sofii vysvětlit morphovací sekvenci?Nebo to můžu začít s teorií warpového pohonu,ale chrápání by narušila jen rána jak některý student spadl z židle.Objevím se ve třídě a když příjdou ostatní pak si založím ruce na hrudi a vznesu se kousek nahoru.Rozhodnu se to nakonec pojmout tak že se pokusím vysvětlit co to vlastně fyzika je a jaké jsou její různé obory.Jsem zvědavá kolik studentů bude ještě na konci hodiny vzhůru. "Takže co je to vlastně fyzika.To si asi pokládal i ten muž kdysi v jedné athénské tržnici podíval vzhůru.Je mnoho oborů,ale fyzika znamená též silozpyt.Je to vědní obor který původně znamená physikos což znamená přírodní.Je několik oborů teoretická fyzika,kvantová fyzika,aplikovaná fyzika,experimentální fyzika,astrofyzika..."

Lila Bramble - 03. února 2013 12:16

Škola Při obědě se najím, ale stejně mi moc nechutná. Kuchařky se hold nezavděčí všem. Když o mě podivná dvojice kamarádů nejeví zájem. Začnu se soustředit na své jídlo a je nevnímám. Teprve až všichni dojíme, mě (nejspíše) kočkodlačice vyzve, ať je následuji. Emmm... No, já tu ještě asi chvíli postedím... Vím, jsem společenský člověk, ale oni mi moc do oka nesedli. Možná, že se s nima spřátelím později... Po obědě, jelikož mám ještě trochu času, jdu ven a hledám sedmikrásky, pampelišky a další rostlinky. Když najdu, utrhnu květ a sním. Jídla jemného rostlinného původu mi vážně chutnají. Hlídám si čas, abych ještě stihla zajít do pokoje pro učebnice a včas dorazila na hodinu... Fyziky. Nemám ji moc v oblibě, ale ujde to. Do hodiny dorazím ještě dříve, než je třeba a usadím se, pokud možno, do té nejzadnější lavice. Nenadšeně poslouchám, ale chci mít dobré známky, proto se pokouším neusnout atd...

Lakšmí Rudini - 03. února 2013 13:45

Fyzika... Jdeš? Usměji se na Sofii a odnesu si tácek, vrátím se k ní a vydám se hledat učebnu. Po chvíli se mi to podaří, v učebně je zatím jen jedna nová dívka, a tak sednu si do sousední lavice a vřele se na ni usměji. Ahoj, já jsem Lakšmí. Jak se jmenuješ ty? Natáhnu přes uličku paži a nevšímám si studentů, kteří pomaličku plní třídu. Do konce přestávky si povídám s jednou z vás, ale když zazvoní ztichnu a lehce zblednu. Při pohledu na učitelku nevím jestli se mám rozesmát, či si jít uvázat mašli... Tak tohle je pěkné... Takhle si znepřátelit fyzikářku... Sjedu v lavici níž a snažím se být neviditelná. Poctivě si zapisuji a snažím se vstřebat vše co říká.

Elizabeth Winter - 03. února 2013 14:55

Fyzika Nevím jestli je to tím, že nemám náladu a nebo se tak mooc nudím, že si kreslím do bloku, který mám sebou. Kreslím postavičky z animovaných seriálů. Prostě sranda. Učitelku poslouchám, ale tak nějak nevypadám, že bych vnímala. I když já opravdu vnímám. Ještě chemie a pak to zasloužené volno... Ta škola je delší než obvykle. Trochu si poposednu, protože mi začínalo dřevěnět pozadí a protáhnu si záda nespouštějíc oči z papíru. Tadá... Mám to. Ještě najít v pokoji pastelky a bude to dokonalé. Zadívám se na černobílou skicu, a představím si barvy. Bude to dokonalé. Protáhnu si ruce, až to zapraská a posadím se tak trochu rovně. Otočím list a začnu znovu kreslit. Zase to bude z anime. Já ani nic jiného kreslit neumím. Tedy... Nechci. I když zvládnu většinou i krajiny, portréty. Ale anime obrázky ty si mohu i vymyslet. Za to portrét musí být přesný, jinak toho dotyčného urazíte. Jo... Napadlo mě asi co budu dělat... Budu se procházet a kreslit. Nebo se zkusím s někým seznámit? Ach jo... Zase bezvýsledné nápady. Vzdychnu si a dál kreslím.

Lila Bramble - 03. února 2013 18:36

Fyzika Ještě před vyučováním si do vedlejší lavice sedne hezká dívka. Na první pohled se mi zalíbí a jsem rozhodnuta se s ní seznámit, ať to stojí, co to stojí. Už se chystám na ni promluvit, ale ona mě předběhne a zeptá se mě, jak se jmenuji. Hodně zeširoka a mile se na ni usměji a odpovím jí. ,,Ahoj! Já jsem Lila Bramble. Co jsi za příšerku? Já jsem víla... A ty?" Jsem dost nejistá, ale pak si spolu povídáme dál, až do zazvonění na hodinu a já se plně oddám vzdělávání. Trochu mne překvapí, že se tak stáhla do lavice a že se jí alespoň malinko zhoršila nálada. ,,Copak? Co se ti stalo, že jsi najednou taková smutná?" ptám se jí ve dveřích učebny. Chystám se na odchod do pokoje a přípravu na chemii.

Ředitel - Grim Reaper - 03. února 2013 21:38

Alexis Sic se ti to vůbec nepodobá, ale někam jsi založila svůj dopis ze školy pro monstra a tak jsi vlastně i zapomněla, kdy máš vlastně nastoupit do školy. Když jsis jej konečně našla - byl zapadlí mezi polštáři na gauči - zjistila jsi, že už jsi měla být skoro čtyři dny ve škole! Proto jsis urychleně zabalila a vydala jsi se na cestu. U mola jsi čekala na loď, která vozí studenty na ostrov a také zpátky. Cesta byla celkem příjemná. Moře byl celkem klidné, ale v dáli viděli, že ty černé mraky nevěstí nic dobrého. Když jsi dorazila na ostrov, bylo něco málo po jedenácté dopoledne. Víceméně všude byl klid, protože byla zrovna vyučovací hodina. Zamířila jsi proto ihned na internát, aby jsi od tříhlavé hydry vyfasovala své klíče od pokoje ( viz homeppage - pokoje s příplatkem jsou obsazené). Dále, najdeš ve svém pokoji svůj rozvrh hodin a do jaké skupiny tě zařadili - také viz hp. Když jsi zjistila, že ti za chvíly začíná odpolední vyučování, popadla jsi něco na psaní a svého hada a utíkala jsi na hodinu - co máš za odpolední hodiny se podívej do hp. První skupina má dvouhodinovku Sebekontroly v praxi a slíbené dechové cvičení též v praxi, takže jednoduše řečeno, budete se dvě hodiny učit správně dýchat, ale přitom vás bude zkoušet učitel nějak vytočit, ale vy se musíte ovládnout. Rozhodně to nebude tak snadné jak to vypadá a většina z vás to prostě nezvládne, ale je to první hodina. Berte to tak, že budete mít ještě dost příležitostí trénovat.

Alexis M. Faregaš - 03. února 2013 22:03

Škola, škola, školička.. Po tom strašném šoku, že jdu někam o čtyři dny pozdě se mi nesmírně uleví, když jsem konečně na palubě lodi, s anakondou Anou omotanou kolem krku místo boa. Sluneční brýle mi pevně sedí na nose, i když mi do nich Ana tu a tam drkne tlamou. Když konečně dorazíme k přístavnímu molu na ostrově přejedu si dlaní po vlasech, ze kterých se hned stanou hadí tělíčka. Konečně úplně uvolněně se rozhlédnu kolem a vyrazím obtěžkána hadím tělem kolem krku a kurfy na recepci. Hlavně rychle pryč z toho sluníčka. Pomyslím si a otřesu se nechutí. Trochu nejistě kmitám pohledem mezi třemi hlavami hydry, když si přebírám klíče. Být sama na pokoji mi celkem vyhovuje. Spokojeně se usměju a sundám si brýle, které odhalí kompletně černé oči bez bělma. Anu hodím na postel a sama si lehnu vedle ní, koukajíce na rozvrh svojí skupiny. Trochu ztuhnu, jakmile si uvědomím, že bude třeba se ještě začleňovat do kolektivu během necelých dvou hodin. Krátce vydechnu. Po skrovném obědě a několikerém vyptávání se na cestu stojím, opět s Anou kolem krku, sešitem v podpaží a brýlemi na nose, před učebnou, ve které se má odehrávat odpolední vyučování.

Hiroyama Junko - 04. února 2013 11:33

Hodina Sebekontroly Po dojezení kaše se odeberu se svým Takem, na rameni, do třídy. Dobře... do třídy, ale do jaké? Já jsem ráda, že jsem našla jídelnu, teď ještě najít svojí třídu, pokud se ještě budeme učit v naší třídě. Po vyptávání všech "lidí" co prošli jsem se tak trochu zorientovala. Ještě chvilku jsem bloudila, ale nakonec jsem třídu našla. "Tak jsme to zvládli, Taku." Pohladím malého pavouka na rameni a vejdu do třídy s blokem a tužkou v jedné ruce. Opatrně vezmu za kliku a vejdu dovnitř. Nervózně se rozhlédnu po přítmoných a pousměju se. "Ahoj všichni." Nahodím milý úsměv a sednu do nějaké zadní lavice, na kterou položím Taka. Trochu se protáhnu a ocas schovám pod židli. Doufám, že se tady najde někdo... Pomyslím si a kouknu se po celé třídě

Lakšmí Rudini - 04. února 2013 15:31

Fyzika Když zaslechnu, že je víla musím se chtě nechtě zasmát, tak to vítej v klubu... Jsem sice jen míšenka, ale i to se počítá, ne? Řeknu a pak mi zase dojde, kde že to vůbec jsem, zavřu oči a vyšlu krátkou modlidbu ke všem bohům co znám (a že jich není zrovna málo...) aby si toho učitelka nevšimla... Zaslechnu Lilinu otázku a vrhnu na ni zoufalý pohled. Informa... Dlouhé povídání a skoro infarkt... Zašeptám přes uličku a nakrčím nos. K té víle... Nechceš mi říct, že spolu i bydlíme? To by bylo... Zvláštní... Zazubím se na ni a nepatrně se nakloním do uličky, stále pozorně sledujíc učitelku. Ale měly by jsme pak zajímavý pokoj... Zazubím se, stáhnu se zpátky do lavice a pokouším se z učitelčiného výkladu postřehnout, co tím jen chtěl básník (Pardon, duch...) říct, ale stále pozorně poslouchám obě holky, kdyby náhodou dostaly kecavou náladičku...

Rheia Brannick - 06. února 2013 19:30

Dýchej zhluboka! Po obědě jsem se odebrala na další hodinu... Myšlenkama stále někde jinde. Převážně u odpoledního doučování. Nevzala jsem si toho moc? Abych se do toho podělanýho bazénu vůbec dostala. Do háje a ještě musím zařídit to okno! Já se na to... Vlezu do třídy a rozhlédnu se. "Čůs lidi!" zasměju se. Označení lidi asi nebude to pravé ořechové... Ořechy! Dala bych si ořechy! Vykulím oči na stvoření s pavoukem. Nakrčím nos a otřesu se odporem. Sednu si co nejdál to jde a zároveň tak abych měla dobrý výhled na Nargelase. Hodina začne. Stane se něco neuvěřitelného. Ač se učitel pekelně snaží, ne a ne najít cokoli co bymě naštvalo. Tedy než se zeptá na rodiče. Tentokrát se musím ďábelsky soustředit já abych to vydýchala a neroztrhala mu hrdlo nebo cokoli by šlo. Což se mi nakonec daří. Značně unavená se sesunu na židli. To bylo hrozný! Já chci víkend! A hned!!! Nebo už žádnou sebekontrolu! Protestní spánek! Zavřu oči a poslouchám zvuky okolo.

Nero - 06. února 2013 23:06

Fajn, tak se teda budu nějak soustředit na on hodinu. Těžko se ale budu učit něco, co vlastně ani neumím. Jakože fakt já neumím dýchat, nepotřebuji to! Nejsem "živí" tvor z masa a kostí jako ostatní co tu jsou. Musím konstatovat, že jsem na škole nevycítil ani jiného elementála, takže jsem tu jakožto jediné "zástupce svého druhu". Tak moc jsem se soustředil na to, abych to dělal tak, jak učitel říkal, že jsem z toho vlastně usnul. Nevím jak, ale oči se mi samovolně zavřeli a moje hlava začala pomalu klesat a klesat a klesat... Vím, že jsem měl jeden ze svých snů, těch ošklivích, takže jsem sebou musel nějak zaškubat, protože se moje těla nahlo na stranu, kde sedělo Lišče. Dá se říci, jsem jí spadl přímo do klína...

Nanae *Wolfy* Bonuru - 07. února 2013 12:47

Hodina sebekontroly Všimnu si dívky, která má taky ocásek, ale evidentně se ho snaží schovat. Nakloním hlavu na stranu a zamávám na ni. JE roztomilá. Taková ťunťa, jenom by se za ocásek nemusela stydět. Se spokojeným úsměvem se protáhnu na židli a poté, co přijde učitel, snažím se tak nějak poslouchat, co říká a plnit úkoly. Během té doby se ani nijak nevěnuji nikomu okolo, jenom dýchám se zavřenýma očima. V tom ale ucítím na klíně něco hřejivého. Zamračím se a oči pomalu otevřu. Ale.. taky je během vteřiny okamžitě zavřu. Proč na mě leží? Proč usnul? Nechce se mi ho budit.. Je..Vypadá roztomile, když takhle leží. ale je hodina. Ták jo, vzbudím ho. Červenější než jeho vlasy se opatrně podívám po učiteli, jestli si toho nevšiml. Když shledám, že ne, opatrně se k němu sehnu a odhrnu mu prsty vlasy z obličeje. Mračí se.. Něco se mu nejspíš zdá. A nejpříjemnější to nebude. Napadne mě, když se k němu skloním a tiše, aby to učitel neslyšel mu zašeptám do ucha. "Vstávej, ospalče. Ještě pořád máme hodinu."

Alexis M. Faregaš - 07. února 2013 20:20

Sebekontrola "Ahoj..." Brouknu na pozdravy a pokradmu si prohlížím spolužáky. Musím nad tím trochu povytáhnout obočí. Dobře...někteří vypadají spíš jako plyšáci... Ale nepodceňovat, jasný? Vedu jeden ze svých vnitřních monologů a sem ráda, že zpoza slunečních brýlí není vidět, jak šilhám po ostaních. Na vyučujícího se začnu soustředit až když přijde řada na mě. Ve chvílích, kdy si mě dobírá kvůli "vlasům" se musím začít od srdce smát. Naštvanější než já jsou ti malí hadí ďáblíci. Chvílemi mi trochu cuká ve svalech, jak bych nejraději vystartovala a zaškrtila našeho kantora - tuším, že je to na mě hodně vidět -, ale když už mám pocit, že po něm fakt skočím a nebo se mu alespoň hezky zpříma podívám bez brýliček do očiček, přesune se k další studující. Podrbu Anu pod tlamičkou a jen zběžně si strčím jedno hádě za ucho. Nespokojeně na ten úkon zasyčí, ale zůstane tam. Hodina ubíhá pomalu, jak se soustředím na to, jak mám vdechovat a vydechovat, ale nakonec přeci jen zazvoní.

Nero - 08. února 2013 14:28
	Spí se mi dobře a tak nějak nemíním na tom nic měnit. Zaslechnu něco, nebo někoho jak mi něco šeptá do ucha, ale jen se oženu rukou, jako kdybych odháněl nějakej obtížnej hmyz. Poté jenom něco zažbrblám a polknu. Poté se prostě jen zachruju a obejmu jí nohu, jakoby to byl nějakej plyšovej medvídek. Jo, zdálo se mi o plyšovém medvídku! Co má jako bejt?!

Annie Gerardová - 08. února 2013 17:48

A chemie Po fyzice následuje hodina chemie a já se konečně do toho zase dostávám. Přece jen jak říkal Mike smrtí to nekončí a jen proto že jsem mrtvý neznamená to že to vzdám. Zavrtím hlavou rozhodnu se studenty ohromit tím že periodickou tabulku nakreslím podobně jako tehdy před několika dny.Doletím k tabuli vezmu křídu a rychle začnu kreslit takže za chvíli je dílo hotovo a já na něj poklepu zbytkem křídy. "Tohle je periodická tabulka prvků." Zarazím se a umažu prstem písmeno b ve značce olova a pak ho opravím. "Do příští hodiny se jí naučítě zpaměti.Existuje na to taková písnička." Nechám to chvíli působit a pak uklidním žáky kteří zřejmě začali panikařit. "Nebojte nejsem takovy cvok.Takže co je to vlastně chemie?Chemie je věda která se zabývá vlastnostmi,složením a strukturou látek a jejich vzájemnými reakcemi.Popisuje svým vlastním přístupem hmotu a navazuje na fyziku.Vzhledem k rozličnosti hmoty chemici často studují jak atomy odlišných prvků mezi sebou reagují a jaké molekuly z těchto reakcí vznikají.Látky jsou složeny z atomů a z nich složených molekul nebo z iontů (iontové soli a taveniny).Chemie popisuje svým vlastním metodickým a teoretickým přístupem hmotu a navazuje tak na studia fyzikální a předchází studiu hmoty z biologického nebo např. geologického hlediska." Ano vím že to není správné,ale moje učitelka mi provedla to samé.A ona to myslela vážně byla to příšerná koza.Jestlipak věděla kdo jí vymyslel všechny ty přezdívky. Proberu se ze svých myšlenek a rozhodnu se nakonec to pojmout z obecného hlediska.

Lila Bramble - 09. února 2013 09:18

Vyučování chemie Ještě při hodině fyziky: Malinko mne zarazí, když zjistím, že je míšenka víly. Pak mne ještě více zarazí, když se mě zeptá, kde bylím, protože to by bylo skutečně zvláštní... Prot jí udělím, kde mám pokoj, ale dál už jí naznačím, že bych se chtěla věnovat výuce. Po vyučování se s ní ve dveřích učebny ještě bavím. ,,Takže,- My bydlíme spolu! To je bezva! No, já jdu teďkom pro učebnice na chemii... Půjdeš se mnou?" Chemie: Nic moc se neděje, učitelka jenom učí a já poslouchám, kdyžtak si dělám malé výpisky do sešitu a občas si tam namaluji oválnou hlavu kočičky. Trochu mne zarazí, když zjistím, že se máme naučit tu periodickou tabulku. Vyvalila jsem oči a učitelka se mi hned naprosto zhnusila.

Elizabeth Winter - 09. února 2013 19:45

chemie. Ani si nevšimnu, že zazvonilo a už je tu chemie. Chvilku se zaposlouchám do výkladu, ale po chvilce se má mysl zase věnuje něčemu jinému. S tím, že se koukám nepřítomným pohledem buďto před sebe nebo do papíru. Tadááá. Co se bude dít dál? Poslední hodina... Pak už volno a... A snad se uvidíme. I když nevím... Třeba bude mít práci a nebude mít čas... Má mysl se zase na chvilku vrátí do vnímavé podoby. Chvilku poslouchám. Hmmm celá periodická tabulka? Zajímavé... To je šílenost. Zase se můj pohled vrátí ke koukání někam do neznáma. Ale teď už nepřemýšlím... Pouze nevnímám a koukám do prázdna...

Cheru B. Grigori - 09. února 2013 23:08

Výuka pokračuje bez nějakých zvláštností. Stihnu si tedy prohlédnout nově příchozí, drobně působící studentku. Zatímco se věnuje učivu, nerušeně si ji prohlédnu, zběžně zhodnotím a zařadím, jako to dělám s každým. Kmitám přitom tužkou mezi prsty a zamyšleně si podpírám bradu dlaní. Z bloumání mne vytrhne až nezvykle živá reakce spolužáků, tak začnu znova dávat pozor. Celá periodická tabulka... Ignoruji udivené pohledy a uznale zatleskám, s obdivným úsměvem k vyučující. Málem se rozchechtám nahlas. To je mistrovství! Něco tak nádherně zlomyslného, to je úžasný výkon, to musí uznat i někdo jako já. Co na tom, že výjmečně jsem obětí a ne iniciátorem? Ostatně, jestli se nadále nebudu muset ničím velkým zabývat, a ta představa je skličující, budu na takovou věc mít dost času. Protáhnu si záda a upravím vlasy. Budiž tedy, určitě budu první anděl, co ji bude umět. O takovém tvrzení bych sice normálně pochybovala, já vlastně nevím kolik z nás jsou raketoví inženýři nebo tak něco, ale kdo mne tady může opravit?

Ředitel - Grim Reaper - 10. února 2013 16:41
	Zvoní. Pro někoho vysvobozující zvuk, pro někoho zřejmě asi ne. Každopádně tento zvuk oznamuje to, že pro dnešek je konec s vyučováním a studenti mají tedy volno. Ti co dojíždí se odebírají k molu a na loď, ti co bydlí na internátu mají osobní volno, což znamená, že jsi můžou dělat co chtějí, v mezích samozřejmě. Svačina bude za cca 2h. Večeře je až v 6hodin.

Nanae *Wolfy* Bonuru - 10. února 2013 21:48

soukromá zpráva od Nanae *Wolfy* Bonuru pro Roztomilý spáč Jenom s sebou zacuká a obejme mi nohu, jako kdybych byla plyšové zvířátko. Okamžitě zrudnu a chci ho ze sebe setřást, ale v tu chvíli zazvoní. Jenom sklopím hlavu k zemi a čekám, dokud se třída nevyprázdní. Postupně, jak spolužáci odcházejí, roste i moje nervozita. Co já teď s ním? Lehce povytáhnu obočí a jenom, co se třída vyprázdní se opřu o židli, na které sedím a zadívám se na Nera. "Co já s tebou mám teď dělat?" Zamumlám a rozhlédnu se po třídě. Potom se jenom zakřením a opatrně mu zabořím konce prstů do vlasů a lehceho rozcuchám. Vážně se mi ho nechce budit. Možná bych ho měla nechat vyspat? Jo, možná ho radši nechám. ..je roztomilej~ Putují  mi hlavou myšlenky jedna za druhou, nakonec ho opravdu nechám tak, jak je otevřu na lavici sešit. vytáhnu z penálu tužku a přemýšlím, co kreslit. Nakonec mi padne pohled na spícího Nera, což mě donutí se zakřenit.  Můžeš za to, že se teď nemůžu hnout z místa, tak mi budeš dělat modela.. Napadne mě, když pomalu začnu načrtávat obrysy postavy.

Nero - 10. února 2013 23:22

soukromá zpráva od Nero pro "Ležím" a začne se mi zdá další sen. Není to nic pěkného a není to až tak jenom sen. Je to vzpomínka, ze které se stal teď sen díky mému podvědomí. Ten sen byl o tom, jak jsem přišel na svět. Elementálové se prostě nerodí jako lidé, přícházíme přímo z nejsilnějšího zdroje našeho elementu - u mě to bylo sopka. Hora, kde se nahromadilo nejvíc zemské energie a ohně obecně. Dvě věci, které byli důležité pro to, aby vznikl někdo jako já. Takového zrození, ale nepřichází příjemně. Sopka začala soptit a jak jsem se dozvěděl, zničili přilehlé městečko, které jsi myslelo, že sopka je vyhaslá. Já zabil stovky lidí, jenom abych já sám mohl vůbec vzniknout... To mě vlastně probudí, ale když se probudím, zděsím se. Moje ruka, moje ruka hoří a Lišče se krčí takoví kus ode mě a drží jsi nohu. Proboha, co jsem to udělal?!

Nanae *Wolfy* Bonuru - 11. února 2013 06:48

soukromá zpráva od Nanae *Wolfy* Bonuru pro Spokojeně kreslím, na papíru se začíná rýsovat obrys postavy a hodlám ještě dokreslit hromadu detailů. V tom ale cítím, jak mě začne svrbět noha. Rozhodnu se to pro zatím nechat být, třeba to přejde. Na to, abyvh se tam teď podívala jsem moc zabraná do kreslení. Svrbění se ale začíná stupňovat a být opravdu nepříjemné. Pomalu to spíše přechází do pálení a to už mi nedá. Podívám se na nohu a zajíknu se. Odhodím tužku kamsi za lavici a vyskočím na nohy. I přesto to ale udělám tak, aby se Nero nějak nepraštil. Lavice přeci jen není nejměkčí. Odcupitám poměrně daleko, až ke stěně, podél které se svezu až na zem do sedu. Lehce vyhrnu moje kimono tak, abych si viděla na nohu. Pořád nepříjemně štípe a já si také velmi rychle uvědomím proč. Na noze se mi vyjímá červený, lehce osmahlý obrys jeho dlaně. Chytím se za nohu a zmateně se na něj podívám. "Promiň, že jsem tě tak zahodila.. Jen.. Jen jsem se lekla. Promiň." Vykoktám ze sebe, když si všimnu jeho pohledu. Bože, snad jsem ho nenaštvala.

Elizabeth Winter - 11. února 2013 10:30

Konec Chvilku poslouchám a najednou... Konečně... Pomyslím si, když uslyším osvobozující zvuk. Vstanu a pomalu odcházím s tím, že když vyjdu z budovy, tak se rozhlédnu okolo sebe. Kouknu na věci, které mám v rukách a zase se podívám dopředu. Pomalu ve vydávám někam vpřed. Najdu si pohodlné místo pod stromem a čekám jestli za mnou náhodou někdo nepřijde. lidé ve třídě se mnou nemluví a tak nějak doufám, že se ke mě připojí někdo, kdo je v pohodě a s kým se dá bavit. I kdyby to měl být sám Asariel. Toho bych viděla radši. Nevím docela se mi stýská i když jsme se viděli včera. Sedím pod stromem a rozhlížím se s tím, že se snažím najít nějaký objekt mých zájmů. Když nenajdu nic zajímavého, tak opřu hlavu a zavřu oči. Odpočívám.

Lila Bramble - 11. února 2013 19:48

Zvoní Dnešek skončil nějak brzo. Ikdyž bych se dokázala nejméně tři hodiny učit, na tváři se mi objeví úsměv a mizím do chodby, následně do pokoje, abych si tam urovnala věci. Pak jsem si načrtla periodickou tabulku na vytrhnutý lísteček a šla jsem ven, abych se učila. Kdyby se se mnou ael chtěla bavit Lakšmí, sednu si na poslet a prohlížím si její kytičky. K některým si i čichnu a vesele si s ní povídám.

Lakšmí Rudini - 11. února 2013 22:49

Volno Po škole si odnesu věci na pokoj a podliju květiny. Vlče si vezmu sebou ven a zajdu si do lesíku, cestou jsem vysmátá jak měsíček na hnoju a potichounku si broukám jakousi melodii. Zapadnu s vlčetem do lesa, sednu si zády ke stromu opřu se o něj a zavřu oči, soustředím se na představu, jak se vlče zhmotňuje z kamenů, hlíny a rostlin. (je na tobě PJko jsetli se mi to povede... ) Jestli se mi to povede upadnu do vyčerpaného spánku s vlčetem na kolenou, jestli ne, tak se vrátím na intr a pokusím se něco zahrát na klavíru...

Hiroyama Junko - 12. února 2013 14:33

První den školy za mnou! Ve třídě si kreslím (Co byste ode mě jiného chtěli) a občas zvednu hlavu od papíru ke spolužákům. Všimnu si taky nějaké holky, která mi mává, tak jí zamávám s úsměvem taky. Přece jen to tu tak špatné nebude... Ale dělat unáhlené závěry nebudu. Vyučování uteče tak rychle, že ani nezaregistruji, že už jsme skončili. Zvednu se ze židle, dlouze se protáhnu, pořádně, takže i s ocasem a vyrazím s Takem na rameni do pokoje. Tam si začnu vybalovat a uklízet věci do skříně. Po dlouhém vybalování, a celkem i úmorném vyrazím ven. Pavouk, který mi byl celou dobu společníkem, si potřebuje protáhnout všech osm nohou. A uvažte, že to bude chvilku trvat, když člověk si docela dlouho protahuje jen dvě. V růžovo černém tričku a jeanech a s blokem na kreslení, společně se sluchátky v uších si to namířím přímo na pláž.

Nargelas - 12. února 2013 15:50

Zvonění Zazvoní a já konečně vydechnu, nicméně moje nálada není zrovna nejlepší protože na téhle hodině mi záleželo a mě se nedařílo, jediné + bylo že se mě učitel nepokoušel naštvat. Asi ví co už jsem udělal.. super Začnu odcházet směrem rovnou na svůj pokoj a pak mě to trkne. Bože... Změnil jsem směr a šel jsem se hlásit tam kde jsem měl. Hurá si hrát na sklenáře.. to bude super.. bez použití síly.. a ještě k tomu s restrikcí 1 a půl metru... Zadumaně dojdu až tam kde se mám hlásit ve školní budově u uklizečky. Pak si vzpomenu že nejen okno.. ale celkově úklid školy. ... ok tohle bude náročný... Nahlasím se tedy když už tam jsem a čekám jak mě zaukolují. Výraz na tváři mám spíš neutrální skoro zamračený jako kdybych nad něčím přemýšlel.

Alexis M. Faregaš - 12. února 2013 17:25

Konec vyučování Tichounce vydechnu, když zazvoní. I s Anou se vydáme na intr. Spolužáky si ještě jednou zběžně prohlédnu. Jakmile jsem na pokoji, nechám anakondu prozkoumávat každý kout sama si vezmu jeden ze skicáků a tužku, kterou přenechám háďatům na hlavě, abych měla volné ruce. Vydám se šourem na pláž. Jen si poposadím černé lenonky na nose, když zaregistruju přítomnost dalších "lidí". Nakonec to shledám za přínosné a sednu si do nízké trávy. Háďatům vyrvu tužku a dám se do črtání krajinky a postav. Celá ta atmosféra mi přidá na náladě, navzdory tomu otravnému sluníčku. Joo, tohle nebude taková hrůza jako na těch několika lidských školách... Projede mi hlavou a usměju se, je tak sama pro sebe.

Nero - 12. února 2013 17:41

soukromá zpráva od Nero pro Snažím se nějak ruku uhasit, nebo jí spíš proměnit zpátky na lidskou. Nejdřív s ní mávám, jakobych chtěl uhasit něco hořícího, což byla mimochodem první myšlenka, která mi přišla na mysl. Vůbec mě v tu chvíli nenapadlo, že mě to vůbec nepálí a že tohle je vlastně moje skutečná ruka. Když jsem zjistil, že necítím žádnou bolest, konečně mi to došli, že tohle je vlastně moje ruka, moje skutečná ruka. Byl jsem takovou dobu v lidské pobobě, že jsem skoro zapoměl, jak vlastně ve skutečnosti vypadám. Sesypal jsem se na zem a schoval svou tvář v rukách. "Zrůda, jsem jen zrůda...." pronesu několikrát....

Nanae *Wolfy* Bonuru - 12. února 2013 20:56

soukromá zpráva od Nanae *Wolfy* Bonuru pro Jakmile začne poskakovat a mávat s rukou okolo, jako by jo chtěl uhasit, o kousek ucouvnu a přitisknu se tim blíž ke stěně. Potom se ale začne ukidňovat a zírá na ruku jako na zjevení. Opatrně se zvednu a pustóm rukama nohu, kterou jsem do teď držela. Nepřijemně, ale přesto ne moc silně svědí. Jen co dopadne na zem s zakryje si obličej rukama, začnu se k němu pomalu přibližovat. Krok po kroku, jako bych se přibližovala k raněnému zvířeti. Opatrně pokleknu vedle něj a pokud už nehoří, natáhnu k němu ruce, abych ho s nimi mohla následně chytit kolem ramen. Pravou rukou mu odkryju tvář, levou ho stále pevně svírám. "Proč bys byl zrůda? K tomu máš hodně daleko.." Řeknu konejšivě tlumeným hlasem a o krátkém zaváhání ho rychlym pohybem obejmu, tak, že se mu tváří zahrabu do vlasů. "Víš, co bys teď měl udělat?" Zeptám se tónem, jako kdybych mluvila na dítě, ktere si právě natlouklo koleno.

Rheia Brannick - 12. února 2013 22:13

Zvoní.... Zvonění je jako vysvobození z hůry... hned se rozběhnu do pokoje. Věci odhodím na zem a... do háje to okno... Loudavým krokem se vydám k uklízečce. Cestou si neodpustím kopnutí do pár šutrů a naštvané pohledy na černý náramek. Už z dálky vidím velmi známou postavu Nargelase. Jestli je to vůbec možné zpomalím. Teď už se přímo vleču. Nechce se mi tam... prostě nechce... tohle je týrání.... jak mám asi dělat... cokoli, když tam bude Nargelas? Vždyť já budu mít nutkání ho obejmout a už nepustit a když to udělám tak ty pitomý náramky nás v zlomku vteřiny dostanou od sebe... Dojdu na místo. "Ahoj," pronesu tiše a smutně se na Nargelase z dálky jednoho pitomého metru usměju. Nahlásím, že už jsem taky dorazila a čekám na zaúkolování...

Ředitel - Grim Reaper - 13. února 2013 16:21

Nargelas a Rheia K "kabinetu" vyleze tlustá dáma, plná bradavic a různých nechutných puchýřů. Když se k vám otočí, máte co dělat aby jste se nepozvraceli. Je to trollice, tak co jiného se dá taky čekat. Zobrazit SPOILER "Takže..." začne skřípavím a skřehotavím hlasem. "Tady v kumbále najdete všecičko co potřebujete... a né, že to budete šidit, přijdu jsi vás skontrolovat! Jestli podlaha nebude jako zrcadlo, byť jen na jediném místě, budete to dělat všechno znova od začátku i kdyby jste tu měli být třeba do rána!" Poté sáhne do kumbálu a hodí vám dvě košťata. "A do práce! Aspoň vás přejdou roupy na podobné skopičiny!" //V kumbále jsou základní věci na uklízení, doufám, že je nemusím vypisovat:P

Nargelas - 13. února 2013 20:59

u klizecka? "Ahoj." Řeknu když dojde Rheia a oba dva už jdeme za uklizečkou, no uklizečkou. Něco co se tomu mělo podobat ale nechal jsem to být. Neřešil jsem ani ten vzhled. Co už V kumbále je klasika na uklízení. Vezmu si kýbl a mop a nějaký saponá či co tam je a prostě se pustím do umývání podlahy. Dělám to vklidu pomalu a pečlivě. Soustředím se na práci. Voda dělá zpoustu pěny na chvilku mě něco napadne ale pak zatřepu hlavou a nechám to být. Prostě pokračuju s mope v práci. Akorát doufám.. že tu nepotkám moc spolužáků..

Nero - 13. února 2013 22:32

soukromá zpráva od Nero pro Ucítím dotek. Že by Liška? Ne, to není možné, proč by se dotýkala něčeho, co jí právě ublížilo. Sundám jsi trochu ruce z očí a nevěřím jím. Nevěřím tomu, co právě vidím. Ne, nevěřím tomu co říká, kdybych nebyl zrůda, proč bych byl jinak na tomhle místě? Na téhle "škole"? Co jiného jsem než zrůda? Člověk? Těžko. Možná tak vypadám, ale je to jen prázdný obal, který má oklamat okolí a držet mé skutečné já uvnitř. "Víš co bych měl teď udělat?" ta otázka mě zasáhla přímo do srdce. Co bych měl udělat? To co chci udělat od první hodiny, co jsem potkal a uviděl jí... Vymaním se k její obětí, chytnu jí okolo hrudníku a přitisknu jsi jí na svůj. Bradu mám mezi jejíma ouškama na hlavě. Přesunu jednu ruku k jejímu obličeji, položím jí na její tvář a začnu jí jemně hladit palcem oné ruky...

Nanae *Wolfy* Bonuru - 13. února 2013 22:44

soukromá zpráva od Nanae *Wolfy* Bonuru pro Najednou se mi vymaní z objetí a.. obejme on mě? Nejdříve zaraženě kmitám pohledem do všech stran a lehce nejistě, možná až trochu vyděšeně sklopím ouška. Kdyby to byl kdokoliv jiný, tak bych ho už dávno odstrčila, kousla ho do palce, kterým mě hladí po tváři, prskala na všechny strany, tropila povyk a nakonec utekla. Tak proč teď nemůžu a jenom tupě zírám do prázdna, neschopná se jenom o píď pohnout? Připadám si zvláštně. Cítím, jak mi krev stoupá pomalu, ale jistě do tváře. Jestli se na mě podívá, určitě uvidí rajče s oušky a ocáskem. Ani si neuvědomím kdy, ale přesunu své ruce pomalu na jeho záda. Tam se pevně chytím jeho trička protože jinak by ty ruce znovu spadly dolů. Zavřu oči a přitisknu se mu na hruď, jako kdybych byla klíště. Zajimalo by mě, co se vůbec děje.

Nero - 13. února 2013 23:08
	soukromá zpráva od Nero pro Když se ke mě přitiskne, přitisknu jsi jí ještě víc k sobě. Nevím proč, ale můj mozek a srdce mi říkalo, že to prostě mám takto udělat. Nepřemýšlel jsem nad ničím, prostě jsem jednal instinktivně. Jak mi hlavně říkalo srdce... Zvednu hlavu a políbím jí do vlasů mezi oušky...

Nanae *Wolfy* Bonuru - 13. února 2013 23:15

soukromá zpráva od Nanae *Wolfy* Bonuru pro Se zavřenýma očima najednou ucítím dotek mezi vlasy, který je poněkud jiný než do teď. Střihnu oušky, která zase rychle sklopím. To se mo zdálo? Nebo ne? Halucinace snad ještě nemám, doufám.. Napadne mě, když pootevřu oči zvednu hlavu tak, abych na něj viděla. To už otevřu oči úplně, takže mi tvár naplňuje svym způsobem zmatený výraz, který je i přesto pln očekávání.

Nero - 13. února 2013 23:20
	soukromá zpráva od Nero pro Když se na mě podívá, položím jí znovu svou ruku na tvář, ale už jí nehladím palcem. Poté se sehnu hlavou a políbím jí na čelo. Poté se ale neodtáh nu ale zůstávám "opřen" svou tváří o její čelo. Mám zavřené oči. Nevím co to dělám, ale strašně se mi to líbí a je to moc příjemný. "Ptala ses, jestli vím co mám udělat..." řeknu tiše. "Tohle mi říkalo srdce..."

Nanae *Wolfy* Bonuru - 13. února 2013 23:31

soukromá zpráva od Nanae *Wolfy* Bonuru pro Zavřu oči a při polibku na čelo trochu stáhnu hlavu mezi ramena. Až poté, co se mi čelem opře o moje čelo znovu pootevřu oči a je na mě zřetelně vidět moje nejistota, ale i chuť také něco udělat. "Protože srdce ví vždycky nejlíp,co udělat.." Prohlásím s drobným úsměvem a ackoliv jsem sama celá červená, stahnu ruce z jeho zad a položím mu je dlaněmi ma tváře. Jsou příjemně chladné. "Mohl bych.. teď udělat něco já?" Zeptám se, ale zatím se k ničemu nemám.

Nero - 13. února 2013 23:38
	soukromá zpráva od Nero pro Když mi položí ruce na tvář, srdce se mi trochu stáhne. Nevím jestli mám tep, a jo.... nemám tep, nemám krevní oběh, jako ostatní živé bytosti. Co, že mám místo krve? Mno, řekněme, že to vypadá, jako láva nebo magma, má to i stejnou konzistenci a vlastnosti, ale o tom asi až někdy jindy... "Ty můžeš všechno..." řeknu tiše.

Nanae *Wolfy* Bonuru - 13. února 2013 23:53

soukromá zpráva od Nanae *Wolfy* Bonuru pro Po kladné odpovědi se nejprve trochu nejistě zarazím a opatrně se od něj o kousek odtáhnu, abych si ho mohla naposledy prohlédnout, než pevně zavřu očo. "Prosím, neodstrč mě.." Zamumlám přaní spíš pro sebe, než pro něj. Jednu ruku spustím na podlahu, kde se opřu, druhou ho chytím za bradu a držím si ho tím na místě. Z hluboka se nadechnu a pomalu se začnu přibližovat k němu. Těsně před jeho rty se na moment zarazím a zaváhám, ale po necelých třech vteřinách se znovu odhodlám a spojím naše rty. Jenom lehce a i poměrně krátce, jako bych se bála, abych ho nerozzlobila. Aby mi neutekl.. Jen co se znovu o kousek odtáhnu ani neotevřu oči a okamžitě ho rychle obejmu. "Tohle zase říkalo srdce mně, tak se nezlob a neodejdi! Prosím!" Vydám ze sebe zoufale prosebným hlasem, když ho pevně obejmu. Tohle vlastně bylo poprvé, co jsem udělala něco takového..sama..

Nero - 14. února 2013 00:13
	soukromá zpráva od Nero pro S lehkým úsměvem jí chytnu a i když mě objímá, přitáhnu jsi jí víc k sobě. Zabořím svou tvář do jejích vlasů. Zajímavě voněla, opravdu velmi zajímavě... "Proč bych měl utíkat od něčeho tak krásnýho a příjemnýho..." řeknu tiše a sladce.

Nanae *Wolfy* Bonuru - 14. února 2013 00:30

soukromá zpráva od Nanae *Wolfy* Bonuru pro Ani nemůže vědět, jak jsem ráda, že se nezvedl a neodešel. Kdyby to udělal, věděla bych, že si za to můžu sama, ale mrzelo by mě to. Takhle, když mě ještě k tomu obejmul vím, že se nikam nechystá, což mě uklidnilo. "Takže ti to nevadilo?" Zeptám se až naivním hlasem malého dítěte a pootevřu oči, bych je mohla znovu se pokojeným úsměvem zavřít. Na tváři mě zalechtal nezbedný pramen jeho vlasů. Stáhnu jednu ruku, chytím mezi prsty pramen a začnu ho namotávat na ukazováček.

Rheia Brannick - 14. února 2013 19:06

Úklid Hroší trolice nám ukázala nám dala instrukce a košťata. Nargelas vezme kýbl mop a nějaký prostředek na podlahu a začne s úklidem. Napodobím ho. Vezmu kýbl a mop a začnu mýt podlahu. Broukám si nějakou písničku, kterou jsem musela slyšet někdy nedávno. Po chvilce už si potichu prozpěvuju slova. Nakonec se usměju a začnu s mopem tančit. Když zjistím, že si mě Nargelas prohlíží, jen se na něj zazubím a pokračuju v úklidu. Stále si ale prozpěvuju.

Nero - 15. února 2013 21:56
	soukromá zpráva od Nero pro "Proč by mi mělo vadit, něco tak příjemnýho?" řeknu a lehce jí svrknu do nosu. Poté jsi ale uvědomím, že jsme stále v učebně! Asi bychom odtud měli už jít, nebo nás tu nakonec zamknou. "Sice bychom měli už odejít, nebo nás tu nakonec zamknou...." řeknu, nebo spíš navrhnu.

Nanae *Wolfy* Bonuru - 15. února 2013 22:17

soukromá zpráva od Nanae *Wolfy* Bonuru pro No.. to bychom asi měli. Jinak budeme šplhat z okna.." Zakřením se a o kousek se odtáhnu, abychom mohli oba pohodlně vstát. Potom, pokus jsem vstala dřív, mu omůžu se zvednout a popoběhnu k lavici, kde se jenom zarazím, rozhlédnu se a nakonec se vrhnu na všechny čtyři ve snaze najít tužku, která se mi při mém předchozim úprknu na druhou stranu místnosti kamsi zakutálela. "Ehm.. až ji najdu, tak si možná sklidím věci a budeme moct odejít.. promiň." Pronesu, dokud vítězoslavně najdu tužku, se kterou v ruce se začnu zvedat. Bohužel mi nedojde, že sedím vyloženě pod lavicí, takže do desky nabořím hlavou a následně si zase nedobrovolně kecnu na zem.

Nero - 15. února 2013 22:25
	soukromá zpráva od Nero pro Hodím jsi svou cestovní tašku na jedno rameno a poté, zatímco Lišče hledá svoje zatoulané věci, hodím jsi na to stejné i její tašku. Poté se sehnu pod lavici k ní. "Ťuňťo... musís dávat pozor." řekl a zase jí cvrnknu do nosíku. Poté natáhnu ruce a vyndám jí z pod lavice. Držím jí ve svém náručí...

Nanae *Wolfy* Bonuru - 15. února 2013 22:35

soukromá zpráva od Nanae *Wolfy* Bonuru pro I když s bolavou hlavou, stále držím v ruce onu slavnou tužku. Nechám se vytáhnout ven a nejdříve jenom zmateně přemýšlím, co že to teď mám asi udělat. Trochu se začervenám. Strčím si tužku do kapsy a pomalu kolem něj obmotám ruce. Vzadu propletu prsty a lehce provinile se usměju. "U-Upřímně, nevím, co se v těchle situacích má většinou dělat.. tak se kdyžtak nezlob, kdyžudělám nějakpi hloupost.. Ano?" Zkusmo zpevním stisk rukou a zkusím si ho k sobě přitáhnout blíž, nakonec ale ten půlkrok k němu udělám já a levou tváří se mu opatrně přitisknu na hruď.

Nero - 15. února 2013 22:53
	soukromá zpráva od Nero pro "Mluvíš s někým, komu nejsou ani tři roky, Lišče.." poznamenám s úsměvem. Je spousta věcí, které neznám, neumím, jenom protože mě je prostě nikdo nenaučil, neukázal mi je, nevysvětlil mi je... Když se ke mě přitiskne, trochu se sehnu a políbím jí do vlasů mezi oušky a poté i na jedno z oušek. Bylo tak heboučké....

Nanae *Wolfy* Bonuru - 15. února 2013 23:16

soukromá zpráva od Nanae *Wolfy* Bonuru pro "Minimálně budeme zajímaví." Zašeptám a při polibku na ouško to druhé sklopím a jen co se trochu odtáhne, střihnu jimi, takže ho srst polechtá na nose. Natáhnu ruce a položím mu je na ramena, takže jsou skoro natažené. Zvednu k němu i pohled a roztáhnu rty do lehkého úsměvu. "Tak já asi pomalu dobalím ty věci a.. někam se asi pomalu zdejchneme. Třeba ty by sis měl odnést tašku na pokoj, abys ji s sebou nemusel pořád nosit, ju?" Naklonim hlavu na stranu a zavrtím trochu ocáskem, ale i po mých slovech se nehnu, dokud mi vyloženě neuvolní cestu. A ani tehdy bych se k tomu nijak extra neměla.

Nero - 15. února 2013 23:23
	soukromá zpráva od Nero pro Stále se usmívám a beze slova se prostě s ní v náručí rozejdu konečně z učebny. Nevím, ale měl jsem takoví pocit, že prostě pokud se nerozejdu, tak tam snad zůstaneme do rána, což se mi vůbec prostě nechtělo. Její tašku mám a jestli tam něco nechala, může se pro to stavit zítra, nemyslím, že by v téhle učebně se ještě někdo dneska učil.

Nanae *Wolfy* Bonuru - 17. února 2013 00:37
	soukromá zpráva od Nanae *Wolfy* Bonuru pro Trochu zmateně zamrkám, když se najednou i se mnou v náručí rozejde pryč z učebmy. Párkrát sebou zamelu a zakopu naprázdno nohama. "Pust.. jsem těžká.." Zakřením se na něj a znovu sebou lehce zacukám. Dokud mám mých 57 kilo, tak možná nejsem těžká, ale i tak je to idealní holčičí výmluva.

Ředitel - Grim Reaper - 17. února 2013 13:55

Hodiny odbíjejí. Odbíjejí čtyři hodiny. Což je znamením toho, že je možnost dát jsi svačinu v internátní jídelně, pro ty, kteří by nevydrželi až do večeře. Pro svačinu bufet nabízí celozrnné a obyčejné pečivo, uzeniny, salámy, sýry měkké i tvrdé, vajíčkovou a sýrovou pomazánku, čerstvou zeleninu a ovoce. K pití je to minerální vody, džusy, černý nebo zelený čaj. Našel by se tu i nějaký jogurt, ale těch je jen pár, takže kdo první přijde, ten dřív mele.

Ředitel - Grim Reaper - 17. února 2013 13:59
	Nargelas a Rheia Trollice vás několikrát během uklízení přišla zkontrolovat ale nezdálo se, že by měla nějaké námitky. Možná, ty schody by mohli být čistčí, ale za to také částečně může materiál, ze kterého jsou schody postaveny. Když se na hodinách oběví čtyři hodiny, propustí vás na svačinu a také se slovy, že máte po svačině opravit ono okno. A také, že vás zítra čeká na další úklid...

Hiroyama Junko - 18. února 2013 14:40

A rychle z pláže pryč! V poklidu si sedím na pláži, pozoruji vlny, jak se přibližují a zase mizí v písku. Tak běhá celou dobu kolem mě a chvilku se mi dokonce zdálo, že hrabe do písku. Jasně, že z toho není klasická díra v zemi jako od psa, ale jen pár centimetrová rýha od pavoučích nohou, ale i to se počítá. Po několika hodinách (asi dvou) se kouknu na hodinky. "Jejda... Za chvilku máme svačinu. Mám docela hlad... Doufám, že tam bude lepší výběr než na obědě a něco bez masa." Pousměji se na osminohého tvorečka, kterého si usadím na rameno, jak už máme natrénováno a vyrazíme zpátky ke škole. Po několika minutové cestě se konečně dostáváme ke škole. Rychle vejdu na internát, kde se převléknu do jiného (taky černého) trička a rychlým krokem jdu vstříc svačině, která už na mě čeká. Pavouk jako vždy má skvělé místo na pozorování, moje rameno. Když se dostanu ke svačině vezmu si nějaké to celozrnné pečivo, sýrovou pomazánku a hbitě ještě sáhnu po jednom z mála jogurtů. S jídlem se usadím a Taka položim na stůl. "Tak... Dáme se do toho." Rozzářím se a začnu jíst.

Elizabeth Winter - 18. února 2013 15:22

Svačina Zvednu se z pod stromu a pomalu vyrážím na svačinu... Hmmm dvě hodiny, ty utekly nějak rychle. Pomyslím si a dojdu na internát do jídelny, kde si naberu pečivo zeleninu a nějaké salámy a sýry, abych si to mohla dát na rohlík a spokojeně sníst. K pití si vezmu džus. Rozhlédnu se a jdu k volnému stolu. Tak nějak nečekám, že si ke mě někdo přisedne. Rozhlédnu se a začnu jíst. Hmmm zajímalo by mě co dělá ON. Jestli měl práci... což asi měl a kde byla a tak... je to divné. Zakroutím hlavou, abych vyhnala myšlenky na Asariela a zakousnu se do rohlíku. Hmmmm co já budu pak dělat? Nahoru se nedostanu, takže mi nezbude nic jiného než si třeba jít zaplavat... I když to bych možná měla dělat až když tam nikdo nebude... Přeci jen nechci, aby se někdo nachladil nebo nastydl, kvůli tomu, že já vodu proměním v led. Ale třeba do moře bych jít mohla. Hmmmm uvidíme. Zase se zamyslím a kousnu si do rohlíku plus si vezmu kousek papriky. Znovu se rozhlédnu. Nikdo ze třídy se tu nevyskytuje... Zatím, ale každou chvíli by mohli přijít. Proč doufám, že se se mnou někdo začne jen tak bavit? Udělali to jen na začátku a od té doby nic moc... Nevím. Nadechnu se a dlouze vydechnu. No... uvidíme co se bude dít.

Alexis M. Faregaš - 18. února 2013 15:54

Svačina Když se objekt mého zájmu pro další kresbičku začne zvedat, trochu se zamračím. Pak mi to dojde - sváča. Usměju se, posbírám si svých pět švestek a vyběhnu na pokoj, kde nechám věci a vezmu anakondu, kterou si obmotám kolem krku. Jako obvykle. I s ní se pak vydám k internátní jídelně. Se zájmem si prohlížím vystavené jídlo, vyhýbajíce se pohledem masu. Nakonec si naberu něco málo celozrnného pečiva a sýrové pomazánky a k tomu něco málo ovoce. Mám co dělat, abych Anu udržela na svém krku, jak chce všude šmejdit po něčem dobrém. V duchu děkuju všem bohům za to, že vlohy k vegetariánství má se mnou společné a tak tu nemusím shánět králíky, aby měla něco k jídlu i ona. Dojdu si ještě pro zelený čaj a sodovku. Rozhlédnu se po obyvatelstvu jídelny. Po krátkém uvažování zamířím ke slečně, která vypadá jako zimní královna z pohádek od Andersena. "Je tu volno?" Zeptám se lehce nesměle a poposunu si na nose lenonky . Trochu se pousměju.

Elizabeth Winter - 18. února 2013 16:10
	Nová? Zrovna se chci zakousnout do papriky, když se mě někdo zeptá, zda-li si může přisednout. Zvednu oči a usměji se. ,,Jistě je tu volno." Odpovím jednoduchou větou, kterou nechám doznít a zakousnu se do papriky. Hmmm zajímavé... Zamyslím se, když si uvědomím, že na mě po dlouhé době někdo promluvil.

Alexis M. Faregaš - 18. února 2013 16:40

Svááča Usměju se na slečnu u stolu a přisednu si. Trochu úlevně vydechnu, když se Ana přesune na lavičku vedle mě a uvolní mi tak krk. Trochu si poposednu. "Ehm... Ty jsi z té druhé skupiny, že?" Nakousnu trochu neobratně rozhovor. Nějak si nevzpomínám, že bych ji viděla na té dvouhodinovce, kde jsem byla. Zatímco čekám na odpověď podám anakodě kus ukrojeného jablka a sama se do zbytku s chutí zakousnu.

Elizabeth Winter - 18. února 2013 16:42
	Nová. ,,Ano jsem." Zatím nějak nemám moc prostoru se rozmluvit a tak odpovídám jednou větou a čekám, jestli se rozpovídá. ,,Máš hezkého společníka." Ano myslím toho hada, který jí slezl z krku. Had a vegetarián? Trochu vyvalím oči, když zjistím, že had jí jablko. Zvláštní... Velmi...

Alexis M. Faregaš - 18. února 2013 16:48

Sváča Usměju se a pohladím Anu po hřbetu. "Společnici." Opravím ji, stále s úsměvem. "Ta těžká mrška se jmenuje Ana." Dodám ještě a jemně Anu cvrnknu do tlamičky.Chvíli mi trvá, než mi dojde, že hada jsem představila, ale ještě ani nevím, jak se jmenuje má spolusedící. "Eh.. Já jsem Alexis. Alex. Těší mě." Dopovím ještě spěšně a podám jí ruku. Hlavou mi projede nejasná myšlenka, že to možná není zas tak dobrý nápad, když cítím tu zimu, co z ní sálá, ale co - na kus ledu mě snad nepromění. Teda aspoň doufám...

Lakšmí Rudini - 18. února 2013 17:28

Kdesi v lese S trhnutím se probudím, když ucítím vlčí mysl ve své mysli (ano, ano, je to vlastně část mne, ale kdo říká, že nejsem schizofrenička (aspoň trošičku)). Zmateně se rozhlédnu, ale nikoho neuvidím, zklamaně si povzdechnu a podrbu vzduch v místech, kde má mít vlče hlavu. V dáli zaslechnu odbíjení hodin a rychle se postaví. Probůh... Jak dlouho jsem tady byla?! Asi jsem usla, že?! Pousměji se a vydám se k internátu, vlče mne samozřejmě následuje, ale již trochu poblikává. Zastavím se tedy a obnovím ho. Žaludek se mi, ale ihned ozve nepříjemným kručením... Do jídelny dojdu o pět minut později, vezmu si housku, okurku a na housku si namažu vajíčkovou pomazánku, rozhlédnu se po jídelně a zahlédnu naši milou Modřenku. Vydám se k ní a sednu si na volné místo, pozdravím ji a otočím se k hadovlásce. Ahoj Eliz, otočím se k hadovlásce, ahoj, já jsem Lakšmí a ty?! Pousměji se a vrhnu nedůvěřivý pohled k anakondě.

Elizabeth Winter - 18. února 2013 18:28

Alexis Představí mi jak společnici, tak sebe s tím, že ke mě natáhne ruku. V té chvíli přijde Lakšmí a už se představuje takže já počkám až domluví a pak začnu vysvětlovat svůj důvod nepodání ruky. Jen se na ní podívám usměji se a řeknu. ,,Omlouvám se, ale já ruku nepodávám... Nechci ti ublížit. Většinou, když prší, tak když se mne dotkne kapka deště, tak na zem spadne ledová kapka. Proto nepodávám ruku... Nechci ti ublížit." Usměji se na ní. Když k nám přijde Lakšmí. Nečekaně se ihned představí a já pomalu zmlknu. To, že jsem odpověděla považuji za úspěch.

Alexis M. Faregaš - 18. února 2013 18:40

U stolu Trochu vyjeveně kouknu na tu divošku, která právě přišla. Po zdůvodnění nepodání ruky jen s úsměvem přikývnu. "Tak nějak jsem to čekala." Tiše se zasměju a konečně se otočím k dívce - Lakšmí, jak se představila. "Těší mě. Já jsem Alexis... Alex." Odpovím a jen hrábnu po anakondě, kterou škádlivě poňuchám za hlavou, když postřehnu nedůvěřivý pohled té dívky. "Klid, tahle mrcha nic neudělá." Ujistím ji ještě a mrknu na ni. Znovu se zakousnu do jablka. "No... A jak ti tedy můžu říkat? Teda pokud nechceš slyšet přezdívky jako Zmrzlík a podobně." Zasměju se ještě směrem ke své původní spolusedící.

Elizabeth Winter - 18. února 2013 18:54

Alex ,,No... Jmenuji se Elizabeth Winter a říkají mi Eliz. A slovo zmrzlík nebo něco podobného bych nedoporučovala." Pousměji se a podívám se na Lakšmí, která tak stojí, jako přimrzlá. A pak se mé oči zase obrátí na Alex. ,,A...Co jsi za "monstrum"?" Udělám uvozovky prstama a mluvím dál. ,,Já jsem ledová žena." Usměji se a po chvilce jí podám ledový krystal ve tvaru květu růže. ,,Pro tebe." Usměji se a čekám, jak mi odpoví.

Lakšmí Rudini - 18. února 2013 22:29

U stolu Usměji se na ně a sednu si ke stolu, vrhnu nedůvěřivý pohled na tu "mrchu" a pustím se do jídla. Když dojde na odhalování vzájemné monstróznosti, tak se pousměji a zase se přidám do debaty. A já jsem míšenka víly... Ty jsi Medúsa, nebo něco na ten způsob, že?! Vřele se na ni usměji, pak pohlédnu na hada s přirozeným respektem. Mohla... Mohla bych si ji pohladit?! Nekousne mne, nebo tak něco, že?! Nakrčím čelo a váhavě se usměji.

Nargelas - 19. února 2013 15:55

Úklid a pauza Když vidím jak Rheia začne blbnouts mopem nemůžu nic jiného než se smát. Když si pak prozpěvuje usmívám a sem tam po ní hodím okem a sem tam si nemůžu odpustit pohled na celou její postavu. "Tak mě napadá.. že jestli to má být trest.. tak se jim to moc nepovedlo." Řeknu a zasměju se. Po nějaké době nás dokonce trolice přijde propustit zrovna na svačinu což mě trochu i překvapí. "Jdeš něco zakousnout?" Otočím se na Rheiu a zazubím se, podle toho co mi odpoví se zařídím a pomalu jdu s ní do jídelny, v jídelně si naberu dostatek pečiva, trochu salámu něco málo uzenin a dokonce přihodím i trochu ovoce. A na pití se vezmu zelený čaj.

Alexis M. Faregaš - 19. února 2013 18:48

U stolu S úsměvem přijmu květinku. "Moc děkuji." Už už chci odpovědět i na Elizinu otázku, ale Lakšmí mě předběhne. Jen s úsměvem pokrčím rameny a poposunu si lenonky na ose. "Jak tak koukám, moje slavná famílie mě prozradila. Jsem totéž, jako Medúza, přesněji jsem její potomek, přes pár kolen, samozřejmě." Uchichtnu se tiše a znovu ukousnu jablka. Po dotazu o pohlazení jen přikývnu. "Směle do toho. Neboj se, kouše jenom když jí někdo tahá za ocas." Uklidním ji s na půl plnou pusou a volnou rukou přisunu Anu blíž k Lakšmí. Mezitím se znovu otočím k Eliz. "Dobře, žádné hloupé poznámky." Nevinně pokrčím rameny a shrnu si několik háďat za ucho. Nakonec to tu vůbec nebude špatné...

Elizabeth Winter - 20. února 2013 15:00
	Alex Pousměji se a prohlížím si jí. ,,Ty jsi musela přijet dnes že? Nebo jsem si tě tu nevšimla." Zamyslím se, ale jak tak vzpomínám a přemýšlím, tak si na žádnou holku s háďaty místo vlasů nevzpomínám. A nebo jsem opravdu takový ignorant.

Nero - 20. února 2013 16:24

soukromá zpráva od Nero pro Při téhle poznámce se musím zasmát. "Nejsi vůbec těžká. Navíc jsem jsi naprosto jistý, že dokážu unést mnohem víc, protože ty jsi jako peříčko." řeknu. Jo, schody byli trošku o hu.... pusu, ale nějak jsem jen nakonec překoval. A když jsme konečně vyšli ze dveří školní budovy, hodiny ukazovali čtyři hodiny. Skrz prosklená okna internátu jsem viděl, jak se spousta studentů schází v jídelně. "To už je svačina?" řeknu napůl pro sebe.

Rheia Brannick - 22. února 2013 20:41

Svačina "To víš, musíš umět vytáhnout z toho nejhoršího to nejlepší," zazubím se na něj a střídám vytírání a tanec s mám úchvatným partnerem panem Mopem. Když se objeví trolice ztichnu a dělám, že činnost, kterou provádím je více než jen nudná. Po nějaké době nás koečně propustí. "Jo, jdeme, už mám hlad," oplatím mu úsměv a  společně se vydáme do jídelny. K jídlu si vezmu nějaké pečivo, sýr a váhám nad šunkou. Nakonec ji přihodím na talíř. Do hrníčku si naleju černý čaj. Přidám do něj trochu cukru a vydám se ke stejnému stolu u kterého sedí Nargelas. Sednu si do bezpečné vzdálenosti, čili naproti němu a dám se do jídla.

Lakšmí Rudini - 22. února 2013 20:44

U stolu, pak na intru :D Jestli mohu být tak zvědavá, kde že jí to začíná ten ocas?! Usměji se na ni a bázlivě se dotknu hadí kůže. Pousměji se a pustím se do jídla. Na půl ucha poslouchám holky jak kecají, po chvíli se zvednu. Tak čau holky, letím, usměji se a odnesu si tácek. Pak se vydám na intr, vytáhnu si knihu a sednu si na postel, vlče se mi stočí k nohám, rukou bezmyšlenkovitě hrábnu do míst, kde by mělo vlče hlavu, přejedu dlaní ve vzduchu, kde tuším vlče a zase stáhnu ruku zpátky. Znova se začtu do knihy.

Cheru B. Grigori - 23. února 2013 19:39

Opustím třídu a rychlým krokem zamířím do jídelny. Ani se nezastavuji a popadnu dvě mandarinky. Schovám je do tašky a obrátím se k odchodu. Když si rovnám věci v tašce, kdosi do mne vrazí. Už nevím, kolik rukou to mělo, ale zaručeně víc než by mělo. Ačkoliv je to o hodně vyšší, naštvaně na to zasyčím a cítím jak se mi načepýřila křídla. Jen na chvíli, ale přece. Přejdu zbytek jídelny a na nechápavé pohledy reaguji zdviženou bradou a vražedným pohledem. Což ostatně není zase tak odcesty... ale něco takového bych měla umět až za půl století, možná to potrvá celých sto let. Vyjdu ven a chvíli hledám, až najdu. Přišla jsem na jakousi cestičku s lavičkami a lemovanou stromy. (Tu na kterou skoro na začátku narazila Nanae, myslím že to byla ona, a ten kluk s robo-ouškama) Chvíli se rozmýšlím, a nakonec dám přednost úkrytu v koruně stromu. Pomůžu si křídly a usadím se na větvi. Tašku zavěsím na větev vedle sebe. Vytáhnu si studijní materiál a dám se do tabulky. Kolemjdoucí může vidět jen nohy v pruhovaných nadkolenkách visící ze stromu. Možná to vypadá trochu jakoby se na tom stromě někdo oběsil, ale vybral si pěkně vysokou větev, takže nejde vidět zbytek těla.

Ředitel - Grim Reaper - 24. února 2013 13:27

Hodiny na školní věži znovu odbíjejí. Čas prostě nemilosrdně plyne a tady to není jiné. Už se i trochu stmívá, není se čemu divit, když je šest hodin večer. Vyplývají z toho dvě věci - jednak, že se internát tímto zamyká a nikdo se už nesmí potulovat venku, pod trestem vyhození ze školy. A také, že začíná večeře. Co dnes mají studenti dobrého k večeři? Gulášovou polévku s pečivem - pro ty, co chtějí na noc nějakou hutnější polévku a nechtějí se spát masem. Poté tu je sekaná s bramborem a míchaným rajčatovým salátem(rajčata, cibule, okurka), vepřové rizoto s nakládanou řepou (řepa je k tomu pouze jako doplněk, nevyskytuje se v jídle jako takovém:P) a pro vegetariány jsou tu špenátové lasagné z vejci.

Ředitel - Grim Reaper - 24. února 2013 13:33
	Rheia a Nargelas Zítra se po vyučování budete hlásit u onoho rozbitého okna a poté se budete hlásit u Asariela, který pro vás bude mít zvláštní práci, ohledně jedné akce, která se bude připravovat na pátek....

Cheru B. Grigori - 24. února 2013 14:30

Zaslechnu odbíjení z věže a spěšně poskládám sešit a listy papíru do tašky. Sklouznu z větve a nad zemí jen jednou mávnu křídly abych pád zbrzdila. Vydám se zpátky k budově a za chvíli už skoro běžím. Boty mi klapou o zem a já už v klusu loupám jednu z mandarinek. Slupky schovávám v dlani, až najdu koš, tak je vyhodím. Před vchodem se zastavím a upravím si, i když jen trochu, rozcuchané vlasy. Potom teprve vejdu, udělám pár kroků a vyhodím slupky do odpadkového koše. Nijak se nezastavuji a postupně si vkládám do úst oloupané půlměsíčky mandarinky. Když dojdu ke dveřím pokoje, první mandarinka už není. Vejdu a odložím tašku za dveře. Vklouznu do koupelny a osprchuji se. Obléknu si pyžamo a rozčešu vlasy. Uklidím po sobě a vrátím se do pokoje. Ze skříně vytáhnu jednu z mála civilních mikin, vínově červenou s kapucí. Přetáhnu si ji přes hlavu a chvíli se rozmýšlím. Protože v pokoji nechci trávit moc času, vezmu klíče a opustím pokoj. Připadám si vtipně, v šortkách od pyžama a mikině. Pro civilistu nic divného. Pro někoho kdo se tahal půl století s korzety a tak podobně rozhodně ano. Zatočím kroužkem s klíčem na ukazováčku a rozejdu se do knihovny. Tady se uchýlím mezi regály a procházím je stále znova a znova, aniž bych si některou knihu vybrala...

Lila Bramble - 24. února 2013 19:33

Svačina Přestávku před svačinou stávím v lese a dokrmuji se sedmikráskami a pampeliškami. Když odbije, Přispěchám k bufetu, abych si dala nejhezčí věci, ale přišla jsem krapet pozdě. Když čekám v řadě, je mi malinko líto, že jsem nepřišla dříve, ale když se konečně dostanu k okénku, zjistím, že jsem se dost najedla květin, proto si dám jenom vodu a žlutou papriku s červeným jablkem a zamířím do pokoje, kde strávím volný čas až do večeře. Večeře Moc jídla si nedám a i ty zbytky odevzdám do okýnka kuchařkám. Dám si bramboračku se sekanou a oblohou, sekané se prakticky ani nedotknu a večeřím mlčky na konci jednoho stolu. Sama. Pak spěšně utíkám na pokoj, proměním se na vílu a schovám se pod svou dekou a pokusím se usnout. Nijak moc se mi to nedaří, proto když dorazí Lakšmí, vylezu a pozdravím ji, případně si s ní začnu povídat. Pak zase zalezu pod peřinu a spím.

Elizabeth Winter - 24. února 2013 20:47
	hmmm Ksyž je člověk v dobré společnosti, tak si ani nevšimne, že už je večeře. I když se jídelna vyprázdnila, začíná se znovu plnit. neváhám a jdu pro rizoto a zase si sednu tam, jak jsem seděla a v klidu si tu večeři sním. Poté vstávám a jen kývnu a jdu na pokoj, kde čekám, jestli se náhodou za mnou nezastaví ten, na kterého celý den čekám.

Nanae *Wolfy* Bonuru - 24. února 2013 22:23

soukromá zpráva od Nanae *Wolfy* Bonuru pro Najednou se rozezní zvon a já jenom překvapeně zamrkám. Už vyzvání? Takže už je šest.. Což znamená, že internát bude zavírat! Nějakým záhadným způsobem vyskočím z jeho náruče, čapnu ho za ruku a táhnu směrem k internátu. Jeden jeho krok jsoudva kroky mé, takže když se zastavíme včas uvnitř, jsem docela zadýchaná. V předklonu se vydýchávám a když se konečně tak nějak zajímavým způsobem narovnám, zakřením se na něj. "Promiň, že jsem tě tak táhla, ale.. nechtěla bych, aby nás vyhodili." Dostanu ze sebe omluvu a shrnu si bílé vasy dozadu. "No.. už je večeře, tak se asi jdeme najíst, co?" Pronesu tak nějak do vzduchu a volným, i když trochu pomalým krokem se vydám směrem k jídelně.

Alexis M. Faregaš - 25. února 2013 16:26

Hurá zpátky na pokoj "Správně... Nová. Nejnověji nová." Musím se tomu trochu ušklíbnout - to spojení přece jenom není nejšťastnější. Když nastane doba večeře dojdu si jenom pro pečivo, stále ještě celkem najedená ze svačiny a vrátím se zpět k Eliz a Lakšmí. Rychle dojím a s tichým rozloučením k těm dvěma i s Anou zavěšenou kolem krku odejdeme. Nikde se moc necourám, takže na pokoj dorazím, snad i rychleji, než jsem chtěla. Vyčerpaně se hroutím do postele. Ana trochu podrážděně zasyčí a obtočí se kolem mě pohodlněji. Vypadá to, že nějaká večerní aktivita nebude nutná - tedy až na nějakou tu nutnou hygienu. Místo toho rovnou na kutě.

Nargelas - 26. února 2013 23:26

Svačin aaaaaž večeře Povede se mi do sebe dosta poměrně dostatek jídla. Jenže pak nastává problém co teď. S rheiou musím dodržovat bezpečnostní rozestup 1,5 metru.. a já přemýslím co teď. Zase na druhou stranu chvilka pro sebe taky neuškodí. "Jestli chceš můžem podniknout něco večer po večeři, kdyžtak se sejdem zase tady. Zatím ahoj." Řeknu poté co dojím, počkám na její odpověd rozloučím se s ní a pak se vydám směr posilovna. Ani mě nepřekvapuje kolik je tu strojů na posilování. Ostatně tahle škola je hodně vybavená. Na to že nemůžu využívat své síly od vlkodlaka ani částečně i když jsem v lidské podobě si dávám celkem velké zátěže ale cviky dělám hlavně v seriích. Obejdu celou posilovnu abych protáhl celé tělo, zakončím to chvilkou na rotopedu a zjistím že zachvíli je večeře. Zaběhnu si tedy ještě rychle na svůj pokoj a dám si sprchu a pak se velkou rychlostí hrnu na večeři. Dojdu do jídelny ale jelikož tu Rheiu hned nevidím ani můj čich mi nepotvrdil její přitomnost tak se prvně začnu zaobírat jídlem. Stejně ale sáhnu po sekané kupodivu i po salátu. Ani nevím co už si beru na pití ale nakonec zjistím že je to obyčejná voda což mi nevadí. Jídlo do sebe hážu celkem rychle ale přesto si mezitím najdu chvilku abych zvednul hlavu a podíval se či jinak zaregistroval či tu je nebo ne.

Nero - 28. února 2013 12:44

soukromá zpráva od Nero pro Následuji tedy Lišče, protože se tu stále ještě nevyznám. A ano, mám stále u sebe tu svou tašku, kterou s sebou tahám celý den a už mě to začíná celkem míchat. Ne, že by byla těžká, přeci jenom moje síla je moje síla, tohle je peříčko, ale míchalo mě, to, jak jsem jí prostě muset s sebou nosit. V jídelně jsi nic k jídlu nevyberu, přeci jenom, žiju z energie, kterou beru ze země, takže normální jídlo na mě nemá ani žádný účinek, co se týče doplňování energie. A popravdě, nemám jak bych to jídlo strávil. Sedím tedy u stolu a čekám až Lišče přijde se svou večeří.

Nanae *Wolfy* Bonuru - 28. února 2013 13:06

soukromá zpráva od Nanae *Wolfy* Bonuru pro Jídelna Tak trochu mi nedošlo, že Nero vlastně jíst nepotřebuje, takže tu teď bude jenom sedět a čekat, až se já milostivě uráčím najíst. Rychle se postavím do fronty a jen co se na mě dostane řada, rychle si vyberu jídlo, které mi přijde pod ruku. Výjimečně mi přijde, že mám štěstí, protože si vyberu jídlo, ze kterého se maso vyhnípe celkem snadno- vepřové rizoto. Dojdu ke stolu a trochu provinile se usměji na Nera. "Promiň, nedošlo mi, že ty vlastně jíst nemusíš.. Hodím to do sebe co nejrychleji." Řeknu, zatímco si sedám na židli a nacvičenými pohyby z rizota odstraním veškeré maso. To teď leží na hromádce na okraji talíře. Hážu do sebe jedno sousto za druhým, až se mi sype rýže po bradě, abych co nejméně zdržovala. Když už mám skoro polovinu jídla v sobě, zvednu k němu pohled. "Stopuješ to? Třeba dám svůj osobní rekord.." Pokusím se o vtip, ale potom se na něj už o něco více vážně zahledím. "Nudíš se hodně?" Prohlásím spíše sklesle a trochu sklopím ouška. Zároveň s tím se mi z vidličky skutálí sousto, které jsem tak pracně nabrala. Ale na to teď nehledím, protože čekám na odpověď.

Nero - 28. února 2013 18:18
	soukromá zpráva od Nero pro "Kvůli mě nemusíš spěchat. Jez v klidu ať se třeba nezadusíš a já ti nebudu muset dávat umělé dýchání i když, né, že by mi to zrovna nějak vadilo.... spíše naopak..." řeknu a trochu se u toho zazubím. Spíš nechci, aby se jí něco stalo, přece jenom, je křehčí než jsem já...

Nanae *Wolfy* Bonuru - 28. února 2013 22:43

soukromá zpráva od Nanae *Wolfy* Bonuru pro Při zmínce o umělém dýchání se nejdřív zakřením, ale jen co přidá svůj dodatek, úsměv z tváře zmizí, o trochu uhnu pohledem k stolu a v obličeji lehce zrudnu. Vzhledem k tomu, že jsem si nevšimla, že mi z vidličky spadlo spusto, zvednu prázdný příbor strčím ho do úst. Až když kousnu do vidličky jako takové si to uvědomím a po asi vteřinovém zmatkování se rozhodnu chovat, jako kdybych to celé plánovala. Vytáhnu vidličku z úst, naberu další a snim ho. Nakonec se ale rozhodnu ze sebe vymámit také nějakou odpověď. "Mně taky ne.. No.." Pronesu a ještě víc zaryju pohled do stolu ve snaze ho propálit skrz na skrz.

Nero - 02. března 2013 10:21
	soukromá zpráva od Nero pro "Až budeš hotová, dej vědět..." řeknu a potom mi dojde co jsem řekl. Jo, jsem červený jak rajče, mno možné ještě víc. Raději jsi dám hlavu na stůl přede mnou na ruce a skryju v nich obličej. Je tam příjemná tma a mě se začnou zavírat oči. Dnešek byl náročnej...

Rheia Brannick - 02. března 2013 20:59

Večer "Tak jo," řeknu naprosto nenuceně a usměju se. Rozloučíme se a Nargelas odejde. Ještě chvíli popíjím čaj než se seberu a s náručí plnou ovoce (co kdybych dostala hlad?) se odeberu do svého pokoje... Pak si vzpomenu... do háje! Doučování! Rychle vběhnu do pokoje obléknu plavky nahodím oblečení, popadnu ručník a matiku a běžím k bazénu. Když tam Nanae bude nebo přijde, omluvím se jí za zpoždění a vysvětlím, že jsem musela jaksi vykonávat "veřejně prospěšné práce". Když nepřijde, alespoň si zaplavu. Na večeři se nechystám. Sním ovoce které jsem si vzala na pokoj. V pokoji mám zase nepořádek. Pouklízím a rozházené oblečení a vše dám do pořádku. Zasednu ke stolu a zapnu notebook. Najedu na internet a jen tak bloumám a projíždím různé stránky...

Ředitel - Grim Reaper - 02. března 2013 22:48

Půl osmé, čas konce večeří na internátě. V deset je večerka, což znamená, že by jste měli být už po večerní hygieně a nejlépe už i zařezávat, ale není to přímo povinné, myslím tím to spaní. Pokud nebudete dělat na pokoji techno párty, maraton nebo třeba skok o tyči, je celkem jedno, jestli jsi budete třeba povídat, číst nebo na počítači něco dělat. Prostě respektujte ostatní a nedělejte bordel. Také tu jsou pravidla ->viz HP.

Nargelas - 04. března 2013 18:04

Jídelna > večer Nakonec jsem zůstal sedět v jídelně ještě nějakou chvíli, respektive už se to tu začalo vyprazďňovat a já se konečně odhodlal zvednout a odejít. Přemýšlel jsem a po škole jsem spíš bezmyšlenkovitě bloumal. Skončil jsem sice na pokoji ale když jsem tam došel a viděl že tu nemám co na práci vycouval jsem a šel jsem zase dolů. Prvně jsem zamířil do společenské místnosti ale ani tam se mi nechtělo. Přesto nakouknu dovnitř a když zjistím že tu nikdo není tak teprve zapadnu dovnitř. Rozvalím se na gauči a pustím televizi ale sleduji je jenom tak napůl. Hmm jak se tady mám zabavit sám?.. je tu celkem nuda.. co celkem.. kotel.. v posilovně už sem byl.. Rozhlédnu se po místnosti a všimnu si knihovny, není uplně největší ale ani nejmenší. Vypnu televizi a zvednu se z gauče. Procházím pomalým krokem po délce knihovny a dívám se názvy knížek. hmm? že by? .. houby .. a je jasno Spokojeně vytáhnu z poličky Shakespeara a jdu zase zpět ke gauči usadím se na jeden jeho konec, jedno koleno si přitáhnu k hrudníku a druhé volně složím na gauč. Otevřu knížku a začnu číst.

Nero - 05. března 2013 19:27
	soukromá zpráva od Nero pro Když vidím kolik už je hodin, rozhodnu se, že je načase konečně najít svůj pokoj, poněvadž jsem celkem unaven a rád bych se natáhl. Vstanu, přejdu k Lišce a políbim jí na čelo. "Dobrou noc, uvidím se zítra." řeknu a odejdu z jídelny.

Nero - 05. března 2013 19:33

Konečně klid? Konečně jsem dostal klíče od svého pokoje a taky instrukce, kde vlastně svůj pokoj mám. Také jsem jsi vyslechl kecy o tom, že jsem jsi měl přijít dřív a etc. Já bych rád, ale prostě nebyl čas! Já za to prostě nemůžu! Nebyla to moje chyba... Takže se tedy vydám do svého pokoje. U dveří ale vycítim, že na pokoji už někdo je. Že bych měl spolubydlícího? Neochotně stisknu kliku a pomalu také otevřu dveře. Když je otevřu, zjistím, že nikdo uvnitř není, ale rozhodně tu někdo další bydlí, takže spolubydlícího nakonec mám. Nevím, dle pachu, který byl v pokoji bych to tipoval na nějakou šelmu, ale nedokázal jsem přesně určit jakou, mno, snad bude mít rád teplo... Hodím jsi tašku na volnou postel a odkráčim do koupelny kde jsi plánuji dát sprchu.

Ředitel - Grim Reaper - 06. března 2013 18:12
	Deset hodin. Což pro naše studenty znamená to, že začíná noční klid. Studenti by měli být na svých pokojích, již po večerní hygieně a nejlépe spát ale není to nutné. Pokud nebudete rušit ostatní tím, že nebudete pořádat techno párty, maraton nebo skok o tyči, tak jsi můžete třeba číst, povídat jsi nebo ještě dělat věci na počítače, pokud ho vlastníte. Přeji všem dobrou a nerušenou noc.

Elizabeth Winter - 06. března 2013 18:15
	Hmmm večerka Má maličkost se odebrala na pokoj po večeři a tak nějak doufala, že jí někdo navštíví. Ledová duše stále poletuje kolem mě s tím, že je to teď asi jediný můj společník. Vstanu a dojdu se vysprchovat, umýt si vlasy a vyčistit zuby s tím, že po těchto všech úkonech si ty vlasy ještě vysuším ručníkem, zalézám do postele a ještě chvíli přemýšlím. Dokud neusnu.

Nargelas - 06. března 2013 18:52

Vecer Zactu se do knizky a najednou zjistim ze uz je opravdu pozde. Uložím tedy knížku zpátky na původní místo a vydám se nahoru do svého pokoje. Jenomže když tam dojdu zjistím že je pár věcí jinak. Jednak je v pokoji citelně tepleji a je tu cítit něco nového. A navíc jsem slyšel puštěnou sprchu. Huh hádám že mám spolubydlícího. Nicméně natáhnu se na postel a pokouším se usnout ale stejně mi to nejde. Takže šáhnu do nočního stolku a vytáhnu mp3, sednu na posteli záda si opřu o stěnu a pustím si muziku. Až vyjde můj spolubydlící ze sprchy sundám jedno sluchátko mávnu na pozdrav a řeknu. "Zdarec."

Nero - 07. března 2013 10:02

Nevím jak dlouho jsem byl v té sprše, asi trochu déle než jsem čekal, protože tak trochu přestala téci voda. Mě je tak trochu jedno v jaké vodě se koupu, jestli to je studená nebo teplá, v téhle podobě mi nemůže nijak ublížit. Zatímco v přirozené podobě docela dost bolí, něco podobného jako kdyby jste se polili kyselinou. Natáhl jsem jsi jen světlé džíny, na hlavu hodil ručník a se zbytkem oblečení v ruce jsem se vydal z koupelny. Sotva jsem otevřel dveře, uhodilo mne to do nosu jako facka nebo pěst. Pach šelmy, pach predátora. Naneštěstí mě ublížit nemůže, aneb zkuste jsi uhasit oheň jen holýma rukama, zvláště když je stejně žhaví jako právě vyteklá láva. "Myslím, že se odněkud známe, nechodíme náhodou spolu do třídy?" řeknu. Nu co, dle mého je to celkem dobrý způsob jak začít konverzaci. Během tomu k němu přijdu a nabídnu mu ruku. "Jsem Nero, jen tak mimochodem."

Cheru B. Grigori - 07. března 2013 14:56

Večerka I když za celou tu dobu jsem si nepřečetla víc jak pár stránek z každé knížky kterou jsem vytáhla z regálu, jsem spokojená. Je to uklidňující. Opustím knihovnu. Shledala jsem ji moc příjemným a tichým místem. Vyjdu schody až do pokoje, přičemž si potichu pobrukuji. Vklouznu dovnitř a zavěsím klíčky na kliku zevnitř. Zhasnu a dál si broukám. Poslepu si sundám mikinu a vlezu do postele. Teprve teď ztichnu a usnu ne-tak-docela spánkem...

Nargelas - 07. března 2013 16:37

Pokoj Zeptá se mě dojde blíž a nabýdne mi ruku, přijmu ji a lehce stisknu a ještě s ní klasicky potřepu. Díky čemuž si nemůžu nevšimnout zvýšené teploty jeho těla. "Jo jo jsme spolu ve třídě, já jsem Nargelas.. a krom toho což bys měl vedět tak taky vlkodlak. Ale buď vklidu jak přijde uplněk tak si na ty tři dny najdu něco jiného a tuším méně pohodlného jestli chápeš." Řeknu a trochu se zakřením, mezitím co jsem mluvil jsem i z druhého ucha vytáhl sluchátko a teď jsem pauznul MP3. Můj nos pomalu začínal analyzovat jeho pach. Oheň.. kámen.. železo.. jak když se taví.. a ještě.. hmm další tohle není jenom oheň.. copak jsi zač?

Nero - 07. března 2013 17:59

Takže vlček, tušil jsem dobře šelmu ale rozhodně ně něco takovíhleho. Hodím ručník přes židli a mezitím řeknu s úsměvem: "Vlčku, ty pro mne nepředstavuješ nijakou hrozbu..." poté sebou plácnu na postel, dam jsi ruce za hlavu a poté ještě pokračuji s lehce natočenou hlavou k němu: "Řekněme, pokud nejsi ohnivzdorný...... " zvednu levou ruku z pod hlavy a během několika vteřin je v jednom plameni. "Já jsem totiž ohniví elementál, podstata ohně, živí oheň..." řeknu s úsměvem.

Nargelas - 07. března 2013 19:40
	Pokoj Vlčku? ... žádnou hrozbu?... Normálně bych už v téhle chvíli skřípal zuby a šel mu po krku. Drápy nejsou to jedine co mám "Hmm.. no nic já jdu spát." Řeknu a s tím si zase nasadím sluchátka zapnu mp3 natáhnu se na postel lehce se přikryju a natočím se hlavou směrem ke zdi. Chvilku mi to trvá ale nakonec zaberu.

Nero - 09. března 2013 09:51

Ležel jsem na posteli a tak nějak přemýšlel. Vlk vedle poslouchal zřejmě muziku a musel jí přitakávat, protože od něj šlo lehké chrápání. Tak prostě ležím a čumím do stropu. Poté mne napadne, že bych se mohl trochu rozptýlit a tak jsi vytvořím v ruce maličkou ohnivou kuličku. Začnu jsi s ní házet směrem ke stropu, ale vzápětí toho nechám, tedy ihned po tom co na stropě nechá kouličku černý otisk. Sundám jsi džíny a jen trenkách zalezu po deku a dělám, že jsem vlastně nic neudělal. Doufám, že jsi toho ráno nevšimne. Nakonec usínám s příjemným snem o Lišce....

Alexis M. Faregaš - 09. března 2013 11:14

Na pokoji I když jsem po hygieně ulehla s tím, že už budu spát přece jen mi to nedá. Znovu vstanu a sednu si na okenní parapet, s pohledem zabodlým ven na noční scenérii. Jak se mají asi doma? Napadne mě a bezděčně se usměju. Ještě chvíli tam jen tak sedím, než rozsvítím malou lampičku na nočním stolku a vezmu list dopisního papíru. Přímo u nás sice schránka není, ale mezi lidmi má naše rodina už dlouho různé spojky, díky kterým držíme krok s dobou. Napsání dopisu netrvá ani tak dlouho, jak jsem si myslela. Dlouze zívnu a kouknu na hodiny. Složím papír do obálky, napíšu adresu a nechám ho ležet na stole s tím, že si zítra zjistím jak ho můžu poslat. Pak si jen znovu lehnu do postele, Ana se mi na půl uvelebí na hrudi a na půl vedle mě, a konečně se s úlevným výdechem poddám spánku.

Rheia Brannick - 09. března 2013 17:31

Brou noc... Ani jsem si nevšimla, jak ten čas utíká a už hodiny odbíjely desátou. "Kruci," sklouznu pohledem k hodinám. Velice neochotně se přesunu od počítače do koupelny. Shodím ze sebe veškeré oblečení a vlezu do sprchy. Na hlavu si pustím teplou vodu a čelo pořu o chladnou stěnu. Se zavřenýma očima a prázdnou hlavou tam jen tak stojím. Ani nevím jak dlouho. Neměla bych už vylézt? Zastavím vodu a zabalím se do ručníku. Jen tak vyjdu z koupelny a vlezu do pokoje. Sednu si za počítač a vyberu nějaké písničky, ze kterých sestavím playlist. Spustím ho a rychle na sebe navlíknu pyžamo s Mickey mousem. Seberu notebook a i s ním se odeberu do postele. Na internetu namátkou najedu na nějakou závodní hru. Po pár prohrách se začnu vztekat a radši toho nechám a počítač vypnu. Zalezu pod peřinu a hodnou chvíli civím do stropu. Dnešek byl bezesporu hodně náročný. Snad bude zítřek lepší...

Nanae *Wolfy* Bonuru - 10. března 2013 08:25

Večeře až pokoj Poté, co dovečeřím se Nero odebere k sobě na pokoj. Jenom zlehka sáhnu na ouško, kterého se dotkl a s lehkým začervenáním se usměju. Poté zvednu tác a odnesu ho pryč. Když se vracím, pouze ze stolu, u kterého jsme seděli, vezmu svůj sešit a penál a jdu pomalu dál. nijak nespěchám, času mám dost. Volným krokem zajdu na můj pokoj se povzdechnu si při pohledu na prázdnou postel. Jsem tu sama. Moc se mi to nelíbí, i když by normálně všichni chtěli být sami a ukazují otrávené obličeje, když mají spolubydlícího. Ale já prostě chci nějaký kontakt, nějaké kamarády.. Povzdechnu si, zatímco vezmu věci na spaní a zajdu do koupelny, kde skočím do sprchy. Ale když tu jsem sama, můžu vlastně pořádat soukromý koncert! Napadne mě, když popadnu sprchu jako mikrofon a medovým hlasem začnu zpívat Incomplete (odkaz). Jenom tlumeně, abych nerušili osoby ve vedlejším pokoji, ale to nevadí.. ne? Když asi po hodině vylezu z koupelny, v opravdu velkém modrém spacím triku, které mi sahá skoro po kolena, mám už téměř suché vlasy, ale z oušek a ocásku mi ještě lehce odkapává voda. Zastřihám oušky, až vody odkapává okolo, což byl vlastně můj účel. I když zřejmě nebyl úplně domyšlený, protože voda zasáhla zápisy ze školy a můj čmárák. Bohužel ho zasáhla z druhé strany, kde jsou napsané moje básničky a povídky. Zazmatkuji a okamžitě sešit popadnu. Tomu se nesmí nic stát, má pro mě více než muzeální cenu! Začnu ho okrajem trika utírat, i když těch pár kapek s tím nic neudělá. Doufám. Jenom co sešit prakticky celý usuším se na něj jenom podívám. Nevypadá nijak porušeně. Kdyby ano, měla bych z toho infarkt. Je v něm tolik vzpomínek i moje díla, u kterých bych sice byla možná radši, kdyby nespatřila světlo světa, ale nějak jsem se učit musela. Sednu si na postel a vlezu pod peřinu. Sešit popadnu z druhé strany, takže by to pro nevědomé vypadalo, že ho držím vzhůru nohama, a začnu číst jedno své staré dílo za druhým. Jenom u jednoho se zarazím a překvapeně zamrkám. "Tohle jsem psala? Vůbec si to podle názvu nepamatuji.." Zamumlám nevěřícně, ale ujistím se, že je to opravdu mé písmo. Pomalu se do básně začtu. Zobrazit SPOILER Chci zas usnout.. Probudit se, tiše bdít. Svůj sen v klidu dále snít. S otevřenýma očima a slzou kanoucí, po mé tváři, horoucí. Tiše vzlykat do polštáře, v hlavě vidět tvoje tváře. Polštář slzy rychle vsaje, vypadla jsem z mého ráje. Chci jen usnout, rychle spát. O tobě si nechat zdát... Jenom, co báseň dočtu se musím pousmát. Úplně jsem na tohle dílko zapomněla. Je to zvláštní. Když si ty věci takhle postupně čtu, přesně vím, kdy jsem je psala. Ta báseň je smutná, ale já přesně vím, že jsem ji psala, když jsem se dívala z okna na kapky padající z nebe. Dokud tedy nezačaly blesk.V tu chvíli jsem odskočila od okna, závěsy zatáhla jak to jenom šlo a klepala se pod peřinou. Musím se usmát a pomalu odložím sešit na noční stolek vedle postele. Usměji se na něj, jako by to byla živá existence a zhasnu světlo. "Dobrou noc~~.." Zašeptám ani ne tak sobě, ale osobě na druhé koleji, která už nejspíš dávno spí. Poté zavřu oči a pomalu usnu také.

Ředitel - Grim Reaper - 10. března 2013 12:28

Noc proběhla velmi klidně. Dokonce se oběvil i měsíc. Takže je něco málo před půl sedmou, tedy 6:20. za chvíli budou chodit vychovatelky a budit studenty, aby stihli snídani a také jsi potom uklidit na pokoji. A skutečně tomu věnujte péči, nevěřili by jste, kam všude se koukají. Doporučuji věnovat pozornost nástěnce, kde vysí vzkaz: Všem žákům, kteří mají dnes předměty v tělocvičně, tedy Sebekontrola v praxi, Bojová umění pokročilí (to se vás nikoho netýká:) a tělocvik, tak tyto předměty dnes všem odpadají nebo budou nahrazeny suplováním v kmenových třídách. Takže věnujte pečlivou pozornost svému rozvrhu - zejména skupina 1.Rb. Dále, Nargelas a Rheia najdou na svých dveřích vzkaz, že mají na snídani vyhledat Asariela, který má pro ně na dnešní celý den úkol, tudíž se ulijí z dnešního vyučování. Jinak na snídani jou připraveny teplé, zapečené toasty, míchaná vajíčka, hemenex, teplé uzeniny, smaženky. Pro ty co nechtějí teplou snídani jsou zde cereálie, pečivo, salám, tavené sýry a nějaké ta zelenina a ovoce. Najde se tu i pár jogurtů, ale kdo dřív přijde, ten dřív jí... K pití tu je tradičně černý a zelený čaj, teplé nebo studené mléko, kakao, bílá káva (pouze a jen bílá!) a nějaké džusy.

Elizabeth Winter - 10. března 2013 15:36

Ráno Z mého spaní mě probudí vychovatelka, která mě probudí v půl 7. Leknu se a tak mé tělo vystřelí a já během chvilky sedím v pozoru. Smích vychovatelky mi neunikne a já se jen podívám rozmrzele ke dveřím, které se pomalu zavírají. Je pátek ráno... Brzo ráno, a já se pomalu sunu z postele, kterou si ustýlám a jdu ke skříni, kde hledám něco, co si dnes na sebe navléknu. Vyberu si bílé kratší šaty, které na sebe natáhnu po tom, co si tak nějak tentokrát bez úrazů sundám pyžamo. Vždy po ránu se o něco praštím, takže dnes je to takové... Zvláštní ráno. Převlečená dojdu do koupelny, kde se učešu, vyčistím zuby a podobné věci plus si ještě nějak srovnám špinavé prádlo z nevzhledné hromady na složenou hromádku hadrů. Vylezu z koupelny složím pyžamo na peřinu a jdu zametat. Po zametání uklidím balkón a následně se vydám vynést odpadkový koš. Když jdu kolem nástěnky, tak si všímám, že naše nultá hodina odpadá, takže nemusím vůbec spěchat. Paráda! Vynesu koš a jdu zpátky na pokoj, kde ještě chvilku uklízím. Kouknu se i pod postel a všude. Trochu urovnám skříň a když se mi zdá, že je vše v pořádku, tak si jdu sednout na balkón s tím, že si sebou vezmu budík, abych věděla kolik je hodin. Ledová duše je na balkóně se mnou, a já si s ní tak trochu povídám. ,,Tak dnes je pátek, což znamená, že nás čekají dva dny pravého nicnedělání a volna. Jak já se na to těším." Podívám se na ledovou duši, která kolem mě poletuje a dodám. ,,Dnes máš dovoleno jít se mnou co ty na to?" rychlejší pohyby ledové duše značí, že souhlasí a já se pomalu zvedám. Je zhruba čtvrt na osm a já se vydávám do jídelny na snídani i s ledovou duší. Vejdu do jídelny a rozhlédnu se. Nikdo tam moc není, tak dojdu k pultu, kde si vezmu jogurt, cereálie, nějakou zeleninu a ovoce. K pití si vezmu džus. Když mám všechno, tak ještě vezmu toast pro ledovou duši a jdu si sednout. Pomalu začínám jíst, aby mi nebylo špatně s tím, že Toast jsem dala ledové duši, která ho slupla hned a teď na mě jen hladově kouká. Občas se smiluji a dám jí kousek zeleniny, ale to je tak vše. Zajímalo by mě, co dělal Asariel a jestli se dnes vůbec ukáže.

Nargelas - 10. března 2013 18:01

Ráno Uh .. hmm ... doháje!.. vážně kdy už usnu? ... eh .. no aspoň se podívám kolik je jestli mám počítat že usnu... aha super neusnu 5 ráno.. takže zase skoro pořád vzhůru.. eh Zvednu se potichu z postele, posadím se hrbnu po Mp3 a potichu si ji pustím do uší. začne hrát Skillet Awake & alive heh.. no ok Věděl jsem že v noci byl vidět měsíc ani jsem se nemusel dívat z okna, takže jsem se rovnou vydal do koupelny. Ranní hygiena v tomhle mém stavu probíhala opravdu pomalu, respektive opřel jsem se čelem o zrcadlo a všecko jsem vykonával pomalu jako nějaká zombie. Když jsem z tama vylezl vypadal jsem pořád stejně. Absolutně nevyspaně. Převleče, hodím na sebe kraťasy a triko a vydávám se na snídani. Teď už lupkám rukou na MP3 na další písničky ale zarazí mě lísteček na dveřích. CO ten chce? .. no ok já že sice až odpoledne.. uvidíme. Vrátím se k Mp3 až dojedu na albumy od System of the Down a najdu Toxicity. Mezitím se sunu do jídelny. Vezmu si hemenex a teplý černý čaj a s tím na táce se vydávám vyhledat Asariela. Není ale těžké ho najít. Až ho najdu položím tác vytáhnu sluchátka a řeknu: "Zdarec." Hned potom zývnu při čemž si jednou rukou zakryju ústa a druhou vypínám MP3. "Tuším že s instruktáží počkáme až dojde i Rheia že? .. tak já se zatím pustím do žvance." Ještě mu popřeju dobrou chuť jestli u sebe má nějaké jídlo a pak do sebe začnu házet snídani.

Vergil - 10. března 2013 20:16

Noc byla celkem příjemná, tichá a klidná, možná až moc.... nevím, ale dalo by se říci, že mě poslední dobou celkem bavilo chytat ony nezbedníky a udělovat jim tresty. Možná jim třeba už konečně došlo, že tady bydlet zadarmo obnáší to, že budou alespoň dodržovat pravidla, která jsme tu stanovili, jinak by z toho tady byl holubník, kdyby jsi tu každý dělal co chtěl. Ani jsem nevěděl jak a přišlo ráno. Jak jsem už několikrát zmiňoval, čas pro mne utíká jinak než pro ostatní smrtelníky. Napsal jsem vzkazy pro plyšáka Nargelase a Rheiu a přidělal jsem jim je na dveře. Mám pro ně dneska speciální úkol, který vyžaduje, aby byli uvolnění z výuky. Mno myslím, že jsi to i užijou. Vydám se tedy do jídelny. Když se tam "zjevím" zjišťuji, že Modrá už tam dávno sedí. Proto k ní dojdu a zezadu jí obejmu okolo ramen a hrudníku. Poté jí věnuji polibek do vlasů. "Dobré ráno." řeknu jí. Nedočkám se ani odpovědi, protože do jídelny vejde ten plyšák a jde přímo ke mě. Asi jsem vážně lehce ztratil pojem o čase smrtelníků... Vyslechnu jsi jeho krátký monolog a jen křikývnu. "Počkáme i na Rheiu. Oba se pořádně nejezte a poté se tu u mě stavte." řeknu a poté co odejde tak se vrátím k Modré. S lehkým úsměvem jí řeknu: "Co takhle strávit část dne se mnou a přáteli?"

Elizabeth Winter - 10. března 2013 21:13

Asariel? Jím, když mne zezadu někdo obejme. Už se nelekám a na Asarielovo popřání dobrého rána mu odpovím. ,,Dobré ráno." Usměji se. Pak přijde někdo za Asarielem, tak je nechám. Když se mne pak zeptá, jestli nestrávím dnes den s ním a přáteli tak se na něj otočím. ,,Ano ráda. Jen mám výuku na kterou se musím dostavit, ale pak by to šlo. Jestli teda tu část dne myslíš po škole." Usměji se na něj a zakousnu se do papriky.

Vergil - 10. března 2013 21:33

Nahnu se a kousnu do té samé papriky, do které kousla ona. Poté jí věnuji polibek na rty. "Vše se dá zařídit... stejně, dneska mají všichni takový volnější den. Navíc, myslím, že se ti ona aktivita bude líbit. Jde totiž o jednu takovou věc, kterou musím připravit pro všechny na večer a dva moji přátelé mi s tím pomůžou. Vlastně... oni to budou mít spíš za trest, kdežto ty, to můžeš mít jako odměnu..." řeknu sladce.

Elizabeth Winter - 10. března 2013 22:10
	Asariel Jeho polibek mu oplatím. ,,Noo, tak jestli zařídíš, aby mě za to učitelé nepřizabili a abych neměla problém, že tam nejsem, tak to beru." Usměji se na něj a ještě se zeptám. ,,Překvapení na večer? Tak to jsem zvědava co to bude. Už se těším..." S úsměvem nahnu hlavu na stranu. ,,Tak kdy se sejdeme? Nebo mám už teď někam vyrazit? Řekni mi víc... O co jde???"

Vergil - 10. března 2013 22:52

"Mluvíš s někým, kdo má v rukou samu smrt...." řeknu s lehkým úšklebkem. "Samozřejmě, že to můžu zařídit. Nemusíš ani lhát, že ti nebylo dobře nebo podobné věci. Stačí když učiteli v pondělí řekneš pravdu o tom co jsi dělala...." Sejít? Aha, ona neví všechno, mno nevadí. "Nepotřebujeme se nikde scházet. Stačí když tu se mnou počkáš na toho kluka co se mnou bavil a ještě má přijít jedna holka. Oni mi s tím taky budou pomáhat, ale oni to budou mít jako trest. "

Elizabeth Winter - 10. března 2013 23:02

heh ,,No já jen, že bych se došla třeba převléknout nebo tak." Usměji se na něj. ,,Toho jsem si vědoma. Dobrá tedy." Zadívám se na něj. ,,Já vím, že se nemusíme scházet. Že ty se objevíš přesně tam, kde potřebuješ. Dobrá tedy počkáme." Tentokrát vezmu do ruky kousek jablka a kousnu si do něj. ,,Alespoň v klidu dosnídám." Usklíbnu se na něj. I když se snažím být v klidu, tak mi to nedá. ,,Jsem zvědava, co to bude. Když říkáš, že já to mám mít za odměnu. Třeba to nebude trest ani pro tvé přátele ne? Třeba to bude trest v podobě odměny... Kdo ví..."

Vergil - 11. března 2013 12:03
	"Převléci?" zavrtím hlavou. "To nebude nutné. Špinavá práce to není a i kdyby, tak jí rozhodně nebudu dávat tobě." řeknu. Poté jsi sednu vedle ní a posadím jsi jí k sobě na klín. Poté jsi položím hlavu na její rameno. "Oni to mají jako trest, protože dělali co neměli. Ty to máš jako odměnu. Oni budou dělat tu "horší" práci, zatím co ty "lepší". " řeknu.

Elizabeth Winter - 11. března 2013 13:47

Jídelna- Asariel ,,Dobře. Už se těším." Usměji se na něj a nechám se přesunout na něj. Když si položí hlavu na mé rameno, tak se opět trochu pousměji. ,,Vím, že nemůžeš být unavený, ale měl by si také trochu odpočívat. Třeba si jen lehnout a válet se. Tak jako ses válel, když jsem tě poznala." Pro sebe se pousměji, protože to není zase až tak dávno co se válel a co jsme se vůbec poznali. ,,A s tou prací. Pokud budu mít čas, tak pomůžu i tvým přátelům. Nebudu tam jen tak dělat to, co je pro mě příjemné. I když si toho vážím, ale taky se má pomáhat i ostatním. Tedy pokud to tobě nebude nějak vadit nebo tak..."

Nero - 12. března 2013 19:32

Noc byla celkem klidná. Trochu jsem se bál, že budu mít nějakou, ze svých nočních mur a poté co se probudím bude celý pokoj v plamenech, nebo nedej bože, že lehl popelem. Naneštěstí se tak nestalo. Všiml jsem jsi, že vlk je už pryč. Zahlédl jsem na stole nějaký lísteček, ale nebyl určen mě, takže jsem se o něj dál nezajímal. Vlezl jsem do koupelky a nějak jsem se pokusil zkrotit své vlasy, ale byl to předem prohraný boj už od začátku. Poté jsem se oblékl, vzal jsem jsi jen sešit a pero, konečně jsem s sebou nemusel tahat tu tašku! A sešel jsem dolů k jídelně, kde jsem čekal na Lišče...

Nanae *Wolfy* Bonuru - 12. března 2013 23:43

Ránose probudím celkem brzy a hlavně i s celkem dobrou náladou, což sice neni nic neobvyklého, ale i přesto to považuji za docela důležitý faktor. Ta nálada mi ale celkem klesne, když se podívám do zrcadla. Jak jsem šla spát s lehce mokrými vlasy, tak i odstává ofina prakticky kolmo k zemi nahoru. Nešťastně se snažím vlasy zkrotit, ale překvapivě se shledávám s neúspěchem. Nakonec to zoufale vyřeším namočením předních vlasů a jejich následným sušením. Docela dlouho poté rozčesávám chloupky na ouškách a ocásku. Obléknu si na sebe první věci, co na mě ze skříně vypadnou- černé tílko se širokými ramínky, přes které hodím bílou košili,kterou nechám rozepnutou a tmavě šedé džíny. Vyčistím si zuby a vyjdu z pokoje. Když procházím kolem nástěnky, přečtu si lístek na ní zanechaný, který se ale netýká mě. Dál kráčím směrem k jídelně, kde jsem chtěla počkat na Nera, ale ten mě předběhl, tak k němu posledních pár metrů doběhnu a zastavím se přímo před ním. "Ahoj!" Vybafnu na něj prakticky hned potom a zaculím se. Stejně tak neodolám a obejmu ho. "Jak ses vyspal?" Zeptám se jednoduše a pomalu vejdu do jídelny, kde si bleskově namažu dva rohlíky máslem a hodím na ně plátkové sýry. Potése vrátím k Nerovi, kterému rovnou jeden rohlík nabídnu.

Cheru B. Grigori - 13. března 2013 16:21

Probudím se příjemně naladěná, za čož bude nejspíš zodpovědná má zdánlivě bezvýsledná exkurze do ko knihovny. V tom tichu jsem se náležitě uklidnila a tím si přivodila klidný odpočinek. Jsem připravená vzdorovat davům s obvyklou elegancí, pro Nás stejně přirozenou jako dýchání. Tedy, ten dech není dvakrát nehlepší příklad... Tak řekněme třeba let. Vyklouznu z postele a svléknu pyžamo. Schovám ho a pečlivě ustelu, uhladím přikrývky aby na nich nebyla jediná vlnka. Spokojeně odkráčím do koupelny, kde se umyji a učešu, přičemž si dám hezky načas. Když vyjdu z koupelny, po zádech mi splývá dlouhý cop, jako vosí žihadlo. Melodii ze včerejška si už nepamatuji, tak si broukám nějaký valčík do jehož rytmu se pohybuji po pokoji. Obléknu si bílé šaty nad kolena s krajkovým lemem a rukávy.Vklouznu do pohodlných černých balerín a jako automaticky si na rty nanesu rudou rtěnku. Vezmu si tašku s věcmi a stále broukajíc otevřu okno. Je krásně čerstvý vzduch a já už se těším na příležitost ho opět rozčísnout křídly. Těmi zkusmo mávnu a teprve potom opustím pokoj. V povznesené náladě opustím pokoj a klidným krokem dorazím do jídelny. Posnídám dobrou, křupavou housku a opustím ten roj studentů. Všimnu si vzkazu a vezmu ho na vědomí. Zatím však se mi nechce a tak jen tak postávám u nástěnky a čekám, až bude čas.

Rheia Brannick - 13. března 2013 16:30

Ráno Noc byla díky měsíci celkem jasná. Spala jsem asi dvě a půl hodiny. Hned se navlíknu do tepláků a vytahaného trička. I když je všude tma jdu za vychovatelkou dovolit se k odchodu z intru. Když mou prosbu zamítne, poslušně počkám dokud intr neodemknou. Jdu si jen zaběhat... nedělám nic špatného. Asi půl hodiny se pohybuju po ostrově a pak se vracím na pokoj. Na dveřích nacházím vzkaz. Rychle ho proletím očima a zavřu za sebou dveře. Vlezu do sprchy. Smývám ze sebe pot a myju si i vlasy. Nakonec se navlíknu do žlutého trička a temně modrých námořnických šortek.Kvůli velkému časovému náskoku a nudě hlavně si nalakuju nehty. Modrá, fialová, červená, žlutá... sakra, to je barev... tak kterou? nakonec se rozhodnu pro čkombinaci fialové a žluté. V koupelně si na obličej napatlám make-up, na oči stíny, na řasy řasenku a ještě obtáhnu oči tužkou a spokojená se svým dílem si obuju žabky. Vyjdu z pokoje rovnou na snídani. Do misky nasypu cereálie a zaliju je mlékem. Spokojeně odpochoduju ke stolu, kde vidím Nargelase. Sedí přímo s Asarielem, takže alespoň to budeme mít z krku. Posadím se ke vzdálenějšímu konci stolu od Nargelase. "Bré ráno!" pozdravím plná energie a zapadnu na židli. "Tákžééé? Co to bude?" usměju se na Asariela a očekávám co mi řekne k mojemu dnešnímu trestu.

Vergil - 13. března 2013 19:23

soukromá zpráva od Vergil pro Posunu jsi Modrou na klíně blíž k sobě, abych jí prostě měl blíž u sebe a znovu jsi opřu hlavu o její rameno. "Prvně, jsem rád, že jste neignorovali můj vzkaz, protože kdyby ano... mno, řekněme, že by to pro vás nebylo dobré." začnu zlehka. "Váš, dá se říci, skoro celodenní úkol, bude následující - připravíte tělocvičnu na večerní párty." řeknu. Nasadím výraz, který říká, jestliže vykřiknou radostí, vezmu je na výlet do nejhlubších hlubin pekla. "Tím připravit myslím nazdob, připravíte občerstvení a tak dále. Samozřejmě to vyžaduje občas práci ve dvouch, takže pro dnešní den, se k sobě můžete přibližovat jak chcete, ale vaše schopnosti, mno řekněme, že se rovnají lidským...." "Jo a ještě, málem bych zapomněl..." dodám ještě. "Tohle je Modrá, bude vám pomáhat, a vy dva mi rušíte vším co je vám drahé, že se jí nic přitom nestane. Jestli ano, mohu vám garantovat, že to co bude potom pro vás následovvat.... řekněme, že smrt by byla milosrdným vysvobozením...." //Prosím, od této doby, dokud vás nerozpustím z tělocvičny, budete jen šeptat mezi sebou. Nechci vidět žádné veřejné příspěvky, nebo vyzrazení překvapení v diskuzi nebo poštou.

Elizabeth Winter - 14. března 2013 14:47

soukromá zpráva od Elizabeth Winter pro Párty? Překvapeně se na Asariela otočím... ,,Párty?" Zamrkám a usměji se. Pak si prohlédnu ty, se kterými dnes budu trávit den. ,,Ahoj... Jmenuji se Elizabeth, ale klidně mi říkejte Eliz... Nebo Modrá." Pousměji se na ně, ale ruku nepodávám. ,,A v pohodě. Pokud se mi něco stane, tak to bude moje vina... A ne vina někoho jiného, takže... Mě hlídat opravdu nemusíte. Věřím, že tam budeme mít dost práce. Takže Asarieli, pokud by mě hlídali, tak by tu svojí práci nemohli dělat dobře, takže to, co říkal jako poslední... Neplatí." Otáčím hlavu podle toho s kým mluvím a nakonec můj pohled zůstane na Asarielovi. I když je hezké, že se o mě bojí, ale já si poradím.

Vergil - 14. března 2013 15:07
	soukromá zpráva od Vergil pro "Zapomínáš pořád na jednu věc a to, že já VÍM, já se které věci stali a ano, to, že jsi něco způsobíš sama bude znamenat, že oni na tebe nedávali dostatečný pozor, takže žádný, že nic neplatí...." řeknu.

Elizabeth Winter - 14. března 2013 15:25

soukromá zpráva od Elizabeth Winter pro Asariel ,,Ale notak... Každý bude mít svojí práci. A oni mě prostě nebudou mít čas hlídat. Neboj se o mě... Já se o sebe postarám. Hlavně, aby to bylo hotové ne?" Pousměji se na něj a pak se otočím na ty dva. ,,No... Já nevím, jak vy, ale měli bychom začít, ať to stihneme ne? Nebo já bych mohla jít napřed a už nějak začít a vy tu dolaďovat nějaké detaily... Co ty na to? Přeci jen není toho zrovinka málo na práci."

Nargelas - 14. března 2013 20:59

soukromá zpráva od Nargelas pro U stolu SEdím u stolu a poslouchám. hmm party? heh zrušil nám to že se můžeme přibližovat k sobě?.. Ani mě tak nenadchla párty jako to poslední co řekl, šibalsky mrknu na Rheiu ale pak už se zase dívám na Asariela. Nějaký požadavky na to v jakém stylu to provést? jestli disco rock nebo nějakou klasiku?" Mluvím dost potichu takže pokud by nás někdo vyloženě neposlouchal tak neuslyší co říkám. Pak už spíš poslouchám to jak zmiňuje že jestli se něco stane Elizabeth tak napůl ignoruju. "Málem bych zapoměl já jsem Nargelas, no a krom toho jakmile domluvíme tématiku té párty tak tam můžem naběhnout všichni."

Nero - 14. března 2013 21:25
	Na tváři se mi vykouzlí úsměv, když uvidím Lišče. Sotva ke mě doběhne, obejmu jí. Ani se mi nechce jí pouštět. "Dobré ráno." řeknu tišeji a lehce. Poté jí následuji do jídelny. Během toho se mě zeptá jestli jsem se vyspal dobře, mno... "Řekněme, že jsem nic nepodpálil, takže asi dobře..." řeknu a odmítnu nabízený rohlík. "Zapomínáš, že já nepotřebuji jíst. " řeknu a zazubím se.

Ředitel - Grim Reaper - 16. března 2013 09:32

Zvoní a je čas na vyučování. První skupina začíná dvouhodinovkou Volitelného předmětu - což je u většiny Bojová umění ve kterých se dnes probírali stále japonští samurajové. Poté následuje ekonomika - typická nuda při výkladu učitelky, která tu mluví o potřebách. Fyzika - to nechávám na Annie. Čeština - ještě cvičíte ony větné rozbory a Sebekontrola teorie - malý test z předešlích hodin, tedy z onoho dechového cvičení. Druhá skupina, té odpadla první nutlá hodina a jako první mají Biologii - která je v rukou Annie:) Poté je Matika - typická nuda Lineárními funkcemi. Ekonomika - ta je spojená v první skupinou, takže máte možnost se všichni "poznat" :D Občanská nauka - probírali jsme nějaké blbosti ohledně základních lidských práv, které se týkají i vás, ale to lidé neberou v potaz. Čeština - typická nuda s pravopisem.

Nanae *Wolfy* Bonuru - 16. března 2013 09:40
	Jenom s úsměvem pokrčím rameny a ruku s nabízeným rohlíkem stáhnu zpátky. "Vím, ale napadlo mě, že bys mohl mít chuť.." Prohlásím a rovnou ve stoje začnu jíst, protože jsem se podívala na hodiny. Sednout si by nemělo smysl, proto se zase pomalu vydám ven z jídelny a láduji se. "Jaký sis vybral volitelný předmět?" Zeptám se při se cestě do třídy.

Rheia Brannick - 16. března 2013 18:28

soukromá zpráva od Rheia Brannick pro Partýýýý... Poslouchám jejich rozhovor a ujídám z talíře. Těkám pohledme z jednoho na druhého podle toho kdo mluví. Party? A budeme ji dělat my? Skvělý! Rozjedem to! Zruší nám část trestu? Může to bejt ještě lepší? Začnu se nepokrytě usmívat a teď už si jídla skoro nevšímám. Když na mě Nargelas mrkne rozzářím se jako sluníčko a ještě více se usměju. Jeho dotaz na styl party je celkem dobrý. Stále s úsměvem se zvědvě podívám na Asariela a jeho přítelkyni - evidentně. "Rheia," mávnu na náledí ve tvaru člověka... chtěla jsem říci na Modrou. Asi to s tm ublížením n azdraví myslí vážně. Hold na ni budem muset dávat pozor aby se nám nerozpustila, nerozbila nebo něco podobnýho. To by asi nemělo moc dobré následky... ani pro mě ani pro Nargyho. Znova se usměju na Modrou a vrátím se k misce s cereáliemi. Nestihnu dojíst ale jídelna se začne vyprazdňovat a po chvíli zazvoní. Rezignovaně si nacpu do pusy co nejvíc jídla a za pochodu se to snažím sníst. Odnesu špinavé nádobí a vrátím se ke stolu. "Takže, jedeme na to, ne?"

Vergil - 16. března 2013 18:53

soukromá zpráva od Vergil pro Vstaneme a já vezmu Modrou do své náruče. Né, že bych se vytahoval nebo tak něco, ale prostě se mi chtělo. Chtěl jsem jí mít prostě co nejblíže. Zatímco jdeme neubráním se jednomu pokušení. "Být tebou, hlídal bych se myšlenky, nebo rozpustím já tebe...." vyšlu své myšlenky Rheie do hlavy, takže to mohla slyšet jen ona, jako kdybych mluvil vedle ní. Asi trochu pozapomněla, že slyším myšlenky kohokoliv, kdo je v mé blízkosti.

Elizabeth Winter - 16. března 2013 19:02

soukromá zpráva od Elizabeth Winter pro Náruč Když mě vezme do náruče, tak se trochu začervenám. A snažím se držet si šaty. ,,Notak prosím... Dej mě dolu..." Ne, že by se mi to nelíbilo, ale chtěla bych jít po svých. Pochybuji, že mezi ně zapadnu. I když s Asarielem jsem problém neměla, ale oni nejsou on. Nereagovali na mě zrovna mile.... Tedy.... Nargelas možná trochu, ale ta Rheia... Nevím... Bude to ještě zajímavé.

Ředitel - Grim Reaper - 16. března 2013 19:04

soukromá zpráva od Ředitel - Grim Reaper pro V tělocvičně - jakmile vstoupíte dovnitř, už vám to nepřijde jako tělocvična, tedy kromě pomalovaných parket, na kterých byli vyznačená různá hřiště. Jinak tu bylo sousta a sousta krabic. Přede dveřmi bylo na sobě naskládaných několik stolů. V krabicích jsou - různé třásně, balónky, které je třeba nafouknout - samozřejmě je zde bomba, aby jste je nemuseli nafukovat pusou, girlandy různých velikostí a tvarů i délek, lampiónky, dále pak tmavě modré, dlouhé ubrusy, které patří na stoly, různé třásně v jednom kuse - byli tu i jedny dlouhé, které měli přijít na pódium, které bylo vepředu tělocvičny a asi deset plakátů, na kterém byla nějaká mořská pana a plakát hlásal, že zřejmě bude hrát skupina Nightcore. Na něm už byly bubny a kytary v pouzdrech. Bude potřeba natáhnout a zapojit kabely, zapojit a natáhnout na zdi žárovičky - je tam i kladívko i nastřelovací pistol na hřebíky. Nakonec, až bude vše nazdobeno, je třeba dojít do kuchyně a donést a naaranžovat dobrůtky a také nealkoholický punč.

Nargelas - 16. března 2013 20:19

soukromá zpráva od Nargelas pro Tělocvična V jídelně po sobě uklidím tác s talíři a vydáváme se spolu do tělocvičny. Nechávám jít Asariela a Elizabeth před námi a když vyjdou do tělocvičny záměrně se zdržím přededveřmi a počkám si na Rheiu. Jak je vedle mě chytnu ji za ruku zastavím ji a pomalu a něžně si ji opřu o stěnu a pokřiveným psměvem řeknu: "Ahoj" Nenechám ji už víc zareagovat a pak ji dlouze políbím a pak ještě několikrát krátce. Nakonec se odtáhnu a pořád mám na rtech ten pokřivený úsměv. Když dojdeme do tělocvičny zjistím že je tu tooho orpavdu hodně na práci a podle toho co tu je už je mi jasné v jakém stylu se má párty konat. "Ok já začnu s těma lampionáma a serepetičkama nahoře na zdi a a vy pak za mnou můžete rozmisťovat balonky, až to budu mít vrhnu se na tu elektriku když už jí tak nějak pochybně rozumím." Řeknu a hned se chopím všeho potřebného , nachystám si žebřík či štafle a rovnou se pustím do práce. Přitom jak jsem na žebříku si broukám jednu písničku. Takhle mezitím než se ostatní rozkoukají já už mám rozdělanou práci.

Mia Daniels - 16. března 2013 20:24

Tak je to tady... Nástup do nové školy. No alespoň, že si táta našel mezi prací čas a doprovodil mě. Samotnou by mě tam nedostali ani za kilo šunky. Je fakt blbý že musím na intr, ale když táta v té nové práci má tak důležitou funkci, a je tam kolikrát tak dlouho, že to asi jinak nepůjde. Kéž by tu ještě byla mamka... No ale co už, sedím na lodi, čumím do dálky a čekám kdy se v ní vyloupne nejaký obrys. Táta se mě snaží utěšit, ale já už jsem celkem smířená. Po chvíli začínám rozeznávat ostrov a přístaviště. Hmm, nevypadá tu tu nejhůř myslím si zatím co pozoruji budovy školy, snad tu bude sranda. A taky jsem zvědavá na spolužáky, snad si najdu někoho k sobě. Loď přistavila ke břehu a my jsme s tátou vystoupili a vydali se k hlavní budově. Prý se tam máme sejít s ředitelem...

Ředitel - Grim Reaper - 16. března 2013 21:12

Není zrovna běžné, abych vítal nově příchozí po již nějaké době provozu školy, ale v tuto chvíli jsem jaksi neměl co dělat. Ano, zní to ironicky, ale i Smrt občas nemá co napráci, jestli mi rozumíte... Nejprve jsem se zjevil na schodech jako černý hustý dým, ze kterého se postupně zformoval černý těžký hábit a kápi pod kterou byla ukrytá moje hlava, tedy spíše jen moje lebka, maso a jiné přednosti lidí už dávno nevlastním. "Vítám tě zde..." řeknu k nově příchozí a pokynu jí kostnatou rukou. Přitom se mi z rukávu uvolní přesýpací hodinky na menším řetězu - Předivo času, ano, ano.... Svou kosu jsem raději nechal jinde, přeci jen nepřišel jsem život brát, ale taky bych nedoporučoval, aby jsi se mnou potřásali rukou...

Mia Daniels - 16. března 2013 21:24

Vyděšeně se nahrbím a vyhrknu: "Tatí pojeďme domů, já tu nechci být." "Ale notak, to zvládneš! Je to ta nejlepší škola pro speciálně nadané." odpovídá táta. Chvíli něco probírá s ředitelem, a já mezitím zkoumám okolí a moc je nevnímám. Z ředitele mě mrazí a nemám nejmenší chuť se znovu dívat do těch prázdných důlků v místě kde mají být oči. Nechápu jakto že se táta chová v jeho blízkosti tak přirozeně, já jsem teda slušně nesvá. Ale možná je z práce zvyklý jednat s kýmkoliv klidně a profesionálně. To já se tedy nikdy nenaučím. Nechám obhlížení terénu a jdu zpět k těm dvěma, zjistit co se bude dít.

Elizabeth Winter - 16. března 2013 22:23

soukromá zpráva od Elizabeth Winter pro Tělocvična Dojdeme do tělocvičny, kde je již spousty krabic. Udiveně se na to dívám a přemýšlím. Hmmm mohla bych zatím nafukovat balónky nebo věšet ozdůbky a nebo bych mohla udělat stoly, abychom to jídlo sem pak jen nanosili. Přemýšlím, a nakonec si vyberu balónky. ,,Asarieli? Pustíš mě? Půjdu nafukovat balónky a pak připravím stoly a také pódium ok?" Trochu se mu začnu v náručí mlejt, aby mě dal dolu.

Ředitel - Grim Reaper - 16. března 2013 22:24

Po krátké, celkem zajímavé konverzaci vstáhnu ruku k oné žačce, a pokynu jí, aby přišla blíže. "Nemáš se čeho bát maličká. Tohle je místo, kde lidé jako ty najdou vždy otevřenou náruč a teplo domova. Určitě jsi rychle zvykneš. Máme tu plno studentů, kteří jsou ti podobní..." řeknu a přinutím spodní čelist protáhnout se do jakéhosi úsměvu. Ano, já vím, beze svalů to jde obtížně. "Tak a teď se rozluč s tátou a já tě potom doprovodím tam, kde budeš bydlet po celou dobu co tu budeš."

Mia Daniels - 16. března 2013 22:34

Loučím se s tátou a několikrát se nechám ujistit, že se mi určitě brzo ozve. Přistoupím tedy blíž k řediteli, ale udržuju si obezřetný odstup. Jsem příliš zvědavá, než abych dělala cavyky. Navíc se mi tu docela líbí. Po cestě na ubytovací zařízení se ptám: "Prosím vás, vyzvedne někdo z lodi moje věci? Nechali jsme je tam, nevěděli jsme na jak dlouho to tu bude. A jak je to tu s poštou, telefony a internetem? Doufám že se mi táta brzy ozve." Cestou se snažím se co nejvíc zorientovat a zapamatovat si cestu.

Rheia Brannick - 16. března 2013 22:51

soukromá zpráva od Rheia Brannick pro Před a v tělocvičně Nad představou jak se mě Asariel snaží rozpustit u rozehřátého topení jsem se musela prostě rozesmát. Tedy v duchu. Na venek jsem se pouze  ušklíbla a zvedla ruce na znak, že se vzdávám. Vyšli jsme s jídelny a zamířili rovnou do tělocvičny. Asariel s Modrou v náruči šli přede mnou a Nargelasem. Chtě nechtě jsem se musela usmát. Došli jsme k tělocvičně a Asariel a Modrá šli hned dovnitř. Nargelas mě chytí za ruku. Zvědavě se na něj podívám. Na tváři se mu objeví ten jeho pokřiveně sladký úsměv a zatím co jsem zády opřená o stěnu pozdraví mě. Mám v plánu si ho prohlédnout se zvednutým obočím a zeptat se ho jestli je normální ale místo toho se nechám políbit. Dlouze a pak párkrát krátce polibky oplácím. "Ahoj," odpovím mu tiše s úsměvem. Chytím ho za ruku a spolu se vydáme do tělocvičny. Bez řečí se začnu prohrabovat krabicema a zjišťovat co tu vůbec všechno je. "Přesně!" vykřiknu a s úsměvem se otočím na Modrou. "Začneme s balónky!" usměju se a začnu hledat obžalované balónky. Sotva je najdu jeden si strčím do pusy a nadechnu se abych ho nafoukla. Vyndám ho z pusy a podívám se na Asariela. "Budeš se koukat jak makáme, pomůžeš nám, nebo jdeš pryč?" zeptám se a přemýšlím, jestli by nám fakt nechtěl pomoct... rozhodně by o bylo jednodušší nebo alespoň lépe zvládnutelné.

Ředitel - Grim Reaper - 16. března 2013 23:23

"Tvé věci už dorazili do tvého pokoje..." řeknu a poté z rukávu vytáhnu obálku a podám jí jí. "Zde najdeš mapu ostrova, svůj rozvrh a jiné ostatní důležité věci, které budeš potřebovat vědět." (viz v homepage najdeš do které skupiny jsem tě přiřadila a je tam i rozvrh na celý týden pro onu stupinu:) "Pošta sem chodí normálně, na recepci internátu najdeš schránku, kam můžeš vhazovat své dopisy, které se dvakrát týdně posílají najednou. Ohledně telefonu, pokud nemáš vlastní mobilní, tak tě musím zklamat, protože jinak nemohu sloužit. Má škola poskytuje ubytování, stavu a jiné věci zadarmo pro všechny studenty a kdybych tu měl i zdarma telefon, asi bych to už bylo moc. Jinak, internet zde je. V každé společenské místnosti na patře jsou počítače a připojením na internet." řeknu a během toho dojdeme k internátu a k recepci. Kde řeknu tříhlavé hydře v lidské podobě o klíč. Ochotně mi jej vydá a poté jí vedu k jejímu pokoji. Zastavím se nakonec u jedněch dveří. "Zde budeš bydlet, přiřadil jsem tě prozačátek jako spolubydlící, aby jsi se tu lépe aklimatizovala. Je to sice polovlčí démon, ale věřím, že spolu budete vycházet. Pokud ne, stačí říci vychovatelce a zařídíme to..."

Vergil - 17. března 2013 15:54

soukromá zpráva od Vergil pro Symbolicky se poškrábu na hlavě. "Rhei, na ty balónky je támhle ta bomba s héliem..." řeknu spíš jako poznámku a ukáži na héliovou bombu. Poté ale zvednu výhružně prst. "A né, že jsi s ním budete hrát a schválně jej vdechovat....!Nechci tu žádně zfetovance...." Poté se na chvíli zamyslím. "Ne Rhei, já jsem tu pouze jako dozor. Samozřejmě, že můžu sem tam něco udělat, ale proč byhc to dělal, když tu jste vy dva?" řeknu a roztáhnu koutky úst do širokého úsměvu.

Elizabeth Winter - 17. března 2013 21:32

soukromá zpráva od Elizabeth Winter pro Balónky ,,Ona to ví, ale né všechny musí lítat... Nebo ano? Že Rheio?" Usměji se na ní a jdu k bombě a začnu nafukovat a vázat balonky na barevné stuhy. ,,Rheio. On se třeba přidá. Uvidíš." Pronesu k ní, ale pak se zamyslím. I když to by bylo asi jen moje tiché přání. No... Uvidím. Třeba se opravdu přidá... Nafukuji balónky různých barev a vždy v určitém počtu je odnesu a připíchnu je někam, kde se mi líbí, aby to už dostávalo nějakou "tvář". Usmívám se, protože mě to baví. Rozhodně lepší než sedět ve škole. Ale zase je to jen jeden den. A proto si ho musím užít.

Nero - 18. března 2013 11:03
	"Volitelný předmět...?" řeknu trochu nechápaně, než mi to vlastně dojde. "Jó, ty myslíš tohle..... nevím, ale zaujali mě tak bojoví umění. Vím, že jde jen o nauku, jak a která kde vznikli, kteří lidé je vymysleli, ale jelikož já vím o lidech hodně málo, tak jsem jsi řekl, že by to mohlo být celkem zajímavé...." řeknu s úsměvem. "Takže, kam se tedy vydáme na hodinu?" zeptám se.

Mia Daniels - 18. března 2013 13:28

Vytáhnu si z kufru pár nezbytných věcí, jako je kabela ve tvaru myši, penál ve tvaru ementálu, nějaké prázdné sešity, a kočičí kapsičky se smetanou ke svačině. Naházím si to do kabely, bafnu do ruky plánek a klíče, zamknu za sebou a vydám se hledat první hodinu. Chvíli mi trvá než zjistím že musím do jiné budovy a než přijdu na to kudy. Jsem tak nervózní! Když dorazím před ty správné dveře (snad!), párkrát se zhluboka nadechnu, uhladím si sukně, srovnám kravatu a zaklepu...

Nargelas - 20. března 2013 19:05

soukromá zpráva od Nargelas pro Tělocvična Postupně se mi daří světílka řešit, a tak celkem rychle a bez problémů dokončuji světýlka. Pak ještě dokud mám štafle po ruce vezmu plakáty od kapely které je potřeba vylepit a pustím se do toho. To mi sice trvá taky nějakou dobu ale nakonec se mi to začne dařit když po první plakátu zjistím jak na to. Až to udělám otočím se na zbytek. "Hmm a jak rozmístíme stoly? Někde to bude chtít udělat parket ne?" Zeptám se a když už jsem na podiu začnu zrovna ještě zapojovat kabely. To pro mě není ani takový problém nevíc na tom není nic těžkého jenom to chce trošku trpělivosti.

Elizabeth Winter - 21. března 2013 18:05

soukromá zpráva od Elizabeth Winter pro Parket? Hmmm ,,No to každopádně... Ale... Co takhle ty stoly dát po stranách jakoby skoro ke zdi... a nebo úplně ke zdi s tím, že se pak na to dá to jídlo a tak, aby všichni k tomu mohli... I když zase by to chtělo místo i zezadu.... Asarieli? Jak plánuješ to občerstvení... Bude se o to někdo starat a doplňovat? nebo se sem všechno nanosí?" Zadívám se na něj a tentokrát začnu nafukovat balónky pusou...

Vergil - 21. března 2013 19:57

soukromá zpráva od Vergil pro "Ty stolu půjdou určitě ke zdi, tady jak se vchod." řeknu a ukážu. "Tím nám vepředu vznikne dostatečný taneční prostor, ale zároveň tu bude dost pro ty, kteří jsi chtěji od tancování odpočinou a občerstvit se." Nakloním se k ní. "O to se ty musíš starat, vy se budete bavit...." řeknu a seberu jí balónek od pusy. "Zlato, nenafukovat pusou, ale héliem, nehodlám tady nikoho z vás křísit, a poté vysvětlovat otci, co děláte na druhé straně ještě před vaším limitem...."

Elizabeth Winter - 21. března 2013 20:50
	soukromá zpráva od Elizabeth Winter pro Balónky ,,Nech mě jich pár nafouknout normálně... Jsem modrá... Na mě ani nepoznáš, že se dusím... A pokud se dusit začnu, tak přestanu... Slibuji..." Usměji se na něj a stále foukám... Aspoň jeden. Poté se zase přesunu k bombě. ,,Rheio? Prosím tě doděláš to? Já jdu na ty stoly." Usměji se na ní a jdu ty stoly přesouvat tam, kam ukázal Asariel.

Ředitel - Grim Reaper - 24. března 2013 14:27
	POSLEDNÍ VÝZVA PRO TY CO JEŠTĚ NENAPSALI OHLEDNĚ VÝUKY - KOUKEJTE NAPSAT! DNESKA MÁTE POSLEDNÍ MOŽNOST, POTÉ VYHAZUJI!

Ředitel - Grim Reaper - 27. března 2013 10:51
	Nanae, Mia a Nero - stále se čeká na vaše příspěvky ohledně výuky....

Ředitel - Grim Reaper - 02. dubna 2013 08:55
	Takže, mě moc mě to mrzí, ale pokud se do dalšího pondělka nezmění situaci, jsem nucena tuto jeskyň ukončit, protoze pokud vyhodim Rheiu za neaktivitu, pujdou s ni i dalsi lidi a ve dvou to tu hrat nechci... Tacu, PJ

Nanae *Wolfy* Bonuru - 08. dubna 2013 08:01

Hodiny Jenom popadnu Nera za ruku a odvedu nás do třídý kde si sedneme jen tak tak minutu před zvoněním. Stále probíráme samuraje, ale to mi nevadí, zbožňuju ke. Ani nevím proč, vždycky mě fascinovali. Během hodiny načrtnu samuraje s polovytasenou katanou. Další hodinou je ekonomika, během které musím pokračovat v náčrtu samuraje, jinak hrozí, že bych na místě usnula. Hrozná nuda tohleto. Během fyziky pro změnu hrozně zpozorním, abych to dokázala pochopit. Sice jsem absolutně nepochopila o co jde, ale aspoň jsem se o to pokusila. Na češtině se pokouším o větné rozbory, které nám paní učitelka zadá, ale i tak se mi to občas nepovede. Poslední hodinou je sebekontrola, ve které se dá říct, že jsem test zvládla na jedničku. Během předchozích hodin jsem dávala pozor a dělala jsem si i zápisy, takžemi to do hlavy vlezlo celkem samo.