Andor.cz - online Dračí doupě

Temné noci - 05. srpna 2009 23:31

Montreal odkaz Montreal je druhé největší kanadské město a největší město provincie Québec. Montreal se nachází na jihovýchodě provincie Québec, asi 270 kilometrů jihovýchodně od Québec, hlavního města provincie, a 190 kilometrů východně od Ottawy, hlavního města Kanady. Samotné město leží na Montrealském ostrově, na soutoku řek Ottawy a Řeky Svatého Vavřince. Je rok 2009 a vy žijete právě v Montrealu, v rodinném domku či v bytě. Stále studujete či již chodíte do práce či máte už vlastní rodinu. Žijete si svůj poklidný život plný normálnosti, kolikrát každý z vás zatoužil po něčem neobvyklém, nějakém dobrodružství. Jen kdyby jste v tu dobu tušili, že rutina vašeho života skončí tak by jste si přáli aby jste si to bývali nepřáli. Nebo ne?

Cain - 09. srpna 2009 17:49

Doma – večer Blíží se půl osmá večer a já jsem Cat slíbil, že ji vyzvednu a společně dorazíme do Kremu. No slíbil. Je to spíš už takový zvyk, který si už ani nemusíme nahlas připomínat. Postačí pár pohledů a večerní program je jasný. Stoupnu si před zrcadlo a kritickým pohledem zhodnotím svůj zevnějšek. Kde kdo by hádal, že se chystám spíš na nějaký ples, než do undergroundového klubu. Na sobě mám modrošedou košili přez, kterou mám zapnutou černou vestu. Padnoucí, látkové kalhoty, opásané koženým páskem, jsou ze stejného materiálu (černá barva a nepatrné, svislé, šedé proužky) jako kabát sahající mi nad kolena. Kolem krku si ještě omotám šedý šál a na vestu si přidělám hodinky ‚cibule‘ po pradědovi. Vlasy mám jednoduše učesané, dnes žádný barevný proužek. Oči čerstvě orámované černou linkou. Jsem spokojený. Ještě zkontroluji obsah kapes. Peněženka, cigára, klíče, mobil…super. Základní věci s sebou mám. Zhasnu, zavřu dveře pokoje a seběhnu do přízemí. Máma je ještě v práci a táta je zalezlej v pracovně. S nikým se tedy neloučím. Kdybych byl zařval, akorát bych tátovi narušil koncentraci. Nazuju vcelku elegantní pánské boty a vypadnu z baráku. Cesta do Kremu Jakmile za sebou zavřu domovní branku, zatočím napravo k sousednímu domu. Je to jen pár metrů a já už Cat vyhlížím, jestli mi nejde naproti. Vždycky chodí. Proto mě zmate, když na chodníku zůstávám sám. Jsem tu moc brzy? Zaštrachám v kapse a příliš pozdě zareaguji na rychlý klapot podrážek. Wááá!! Bene…! ostrý, dívčí hlas mi projede mozkem a já bolestně přivřu oči. V mžiku mi na zádech visí asi 55 kilo. Pro mnohé lehká váha, ale já žádný silák nejsem a vzhledem ke své slabší tělesné konstrukci nikdy nebudu. Cat! zvolám se smíchem. Ruce mi vystřelí vzad a vědouc, kam sáhnout a kde ji pošimrat, ji ze zad setřesu. Otočím se k ní s poraženým úšklebkem. Chci se dobrovolně přiznat, že mě dneska dostala, ale místo toho na ni zůstanu zírat. Opět změnila účes. Před týdnem začala nosit své zrzavé vlasy spletené do dvou dlouhých copů. Teď má vlasy tmavě zelené, vyčesané do dvou culíků a jako by pocuchané. Taky přibyla šikmá ofinka. Výrazné oči má vskutku kočičí, konkurují jim snad jen plné, rudě nalíčené rty. Drobný nosík nemá šanci na sebe strhnout pozornost. Možná proto v něm má píchnutý třpytivý kamínek. Na sobě má tenkou fialovou mikinu s kapucí a na ní černé sako s velkými knoflíky. Kostičkovanou sukni má vcelku krátkou na to, že je teprve jaro. Alespoň má pod ní černé punčochy. Vysoké, pevné boty jí přidávají pár centimetrů navíc. Ty teda vypadáš. Jeden den tě nevidím a ty takhle…! usměju se. Přitáhnu si ji k sobě jednou rukou a vtisknu ji bratrskou pusu na spánek. Ona spokojeně zavrní, vzala to jako pochvalu. Tak jdem… chytím ji za ruku, na které má pletenou bezprstou rukavici. Tohle je takový divadýlko po Catiiny rodiče. Myslí si, že spolu chodíme a mě jsou schopni snést, takže ji se mnou večer pouštějí ven. Jistě, jsme si s Cat hodně blízcí, ale jako bratr a sestra. Navzájem si vynahrazujeme sourozence, které nemáme. Náš vztah nám dokonale vyhovuje a nemáme plány a potřebu ho měnit. Cesta ke klubu nám městskou trvá okolo patnácti minut. Ještě musíme kousek pěšky, ale do deseti minut jsme na místě. Není, kam spěchat. Brian nejde? zeptá se Cat, když nikde nezbystří mého spolužáka, na první pohled výrazného mladíka jen díky jeho tričkům se světle hnědými vlasy a sportovní postavou. Většinou na nás čeká poblíž zastávky. Sejdeme se až v Kremu, prý dorazí pozdějš…nevím proč. Znáš ho, tajnůstkáře. zašklebím se a pokrčím rameny. Cat souhlasně přikývne a pak spustí vodopád svých očekávání ohledně toho, co dnes budou hrát. Já si za chůze zapálím svou višňovou posedlost a pozorně jí naslouchám. Zároveň jsem sám pln různých očekávání. Například, zda tam bude Law…a Betty.

Hirosue Aya - 09. srpna 2009 18:19

Doma v bytě To snad nemyslí vážně....? rozhlédnu se okolo sebe, zatímco se prsty zlehka škrabu na zátylku. Přejíždím očima po jednotlivých stěnách, které i přes nejednu snahu o kultivovaný stav stále působily, že se možná zbortí, když se o ně člověk opře. A on chce zvýšit nájem? Čelo se mi podmračí, špička nohy mi začne ťukat v jednoduchém taktu do podlahy. To se mi nezdálo ani ve snu... pomyslím si ještě a nevěřícně pokývu hlavou. Že by impulz se konečně přestěhovat? Nakonec si ale jen povzdychnu a zaliji vařící vodou hrnek s čajem. Aye jsem o tom zatím neřekla, nemá smysl, aby si s tím zrovna ona dělala hlavu. O peníze také nešlo, těch jsme měly víc jak dost, ale spíš o ten pocit. Znáte to. Někam se nastěhujete, začnete si to tam upravovat dle svých představ, zútulníte... A když se tu konečně začnete cítit jako doma a i takové nedostatky jako občas vlhnoucí strop a loupající se omítka vám přijdou skoro samozřejmé a že to k tomu patří... Najednou dostanete pořádnou facku. Ne-li ránu pěstí. Občasné cinknutí se rozlehlo kuchyní, jak jsem míchala lžičkou v hrnku, ani jsem si neuvědomila, že jsem si čaj neosladila, ale co už. Pohled mi zabloudil k budíku, co byl na poličce. Nebylo ještě ani půl sedmé. Poslední dobou jsem trochu hůř spala, ale co za tím vězelo, jsem věděla jen já sama. Opřela jsem se o kuchyňskou linku, usrkávala čaj a dívala se ze vzdálenějšího okna, jak se slunce líně dere na oblohu. Nepracovat přes den a mít volno mělo své výhody, ale... většina lidí, se kterými bych se mohla setkat a třeba si s nimi i rozumět, byla v té době v práci. To byl také patrně důvod, proč jsem vpodstatě neměla žádné bližší lidi okolo sebe. I když sestřička mi to občas vynahrazovala až to nebylo hezké... My o vlku... Sledovala jsem ji, jak si po cestě do koupelny přes obývák protírá ospale oči. Musela jsem se usmát, otočila jsem se, odložila hrneček a přichystala jí snídani a svačinu do školy. ,,Bré ráno..." broukla ještě rozespale, unaveně. Tohle jí moc podobné nebylo, většinou vyletěla z koupelny jak namydlený blesk a její energie a elán se v mžiku přenesly i na mě. Přesto se pousměji, když se na ni otočím. ,,Dobré, Ayo. Co je s tebou?" vezmu do rukou talířky a položím je před ni na stůl, na to j ještě zaliji čaj a spolu se svým dojdu k židli a posadím se naproti ní. ,,Ale.... včera jsem neměla chodit na ty koktejly. Není mi nějak dobře..." ošívala se. Vždycky jsem to poznala. ,,Vážně musím....?" sotva to dořekla. ,,Ano, musíš. Víš, na čem jsme se dohodly. Škola je daleko přednější. Buď se té práce vzdáš, nebo holt budeš muset nějak zvládat oboje. Ukaž..." přes to se k ní natáhnu a přitisknu jí dlaň na čelo, pak na tváře. ,,No... trošku horká jsi, ale uvidíš. Kdyby ti bylo vážně zle, tak mi dej vědět, dojedu pro tebe. Hlavně jez, abys to stihla." pobídnu ji ještě, protáhnu se a přehodím dlouhé vlasy na záda. Opět upiju čaj, zadívám se zpod jeho okraje na Ayu. ,,Nebo.. nepospíchej, já tě tam hodím." dodám nakonec. Po tom jejím pohledu mě teprve potom napadlo, co napadlo ji. A sice že chci mít jistotu, že do školy vskutku půjde. Nesouhlasně pokývu hlavou, povzdychnu si a pohled stočím zas k oknu, zvednu se, židle vrzne. ,,Ale... to je koneckonců tvoje rozhodnutí. Je ti už dvacet." dokončím, cítila jsem její tázavý a překvapený pohled v zádech, skoro bylo slyšet, jak jí to v hlavě šrotuje. Vzápětí mi napůl skočila na záda, vykoukla zpoza mého ramene. ,,Tak bezva. A můžem se stavit ještě pro Sabinu a Jina?" zaprosila a široce, sladce se usmála. Takovéhle přesvědčování jí šlo vždycky nejlíp a platilo snad na každého. ,,Skoč se obléct, zatím sklidím to nádobí." rezignovala jsem nakonec, ale přesto jsem se usmívala. Na okamžik jsem se tak zbavila myšlenky na to nájemné... Po cestě autem jsem si na něj ale vzpomněla. Zrovna, když jsme stáli na červené. Povzdychla jsem si a podívala se na sestru. ,,Co bys.... Co bys řekla tomu, kdybychom... Kdybychom se přestěhovaly?" čekala jsem všechno, jenom tohle ne. Moje drahá sestra, která byla zároveň mou nejlepší a nejbližší přítelkyní, mi skočila kolem krku, málem mě uškrtila a do toho jsme skoro zapříčinily dopravní kolaps. ,,Super!" prohlásila nakonec, když dosedla zpátky do sedadla spolujezdce a chvíli na něm poskakovala. Patrně jsem si s tím vším dělala hlavu zas jenom já. Stěhování Dovezla jsem Ayu před univerzitu, ještě ji chvíli sledovala. Na schodišti se otočila a rozzářeně zamávala, oplatila jsem jí to a jela zpátky domů, po cestě v trafice koupila noviny. Sotva jsem dosedla do křesla, dala jsem se do hledání a obvolávání. Placení činže se už blížilo a jestli jsem nechtěla načít další měsíc, bylo třeba jednat rychle. Naštěstí jsem našla hned dva byty, z čehož jeden byl na předměstí, vcelku menší, ale čistý a útulný, druhý byl pak více centru neonů a veškerého dění, dost prostorný, za velmi slušnou cenu a ihned k nastěhování. Promnula jsem si zamyšleně bradu a dobré dvě hodiny se rozmýšlela. Nakonec jsem odpoledne vyrazila nejdřív do jednoho, pak druhého, cestou zpět se zastavila u Ayi ve škole, když měli pauzu a ukázala jsem jí fotky na mobilu. ,,Tak. Co myslíš, který?" prohlížela si je, ale nakonec padla otázka, kde jsou a po odpovědi bylo rozhodnuto. Stěhujeme se do centra... Obvolávání všeho bylo hotovo, smlouva podepsána, stěhováci domluvení. Stačilo jen všechno naložit a odvézt. Alespoň jsem se pro tentokrát zabavila jinak, než televizí, vařením, nebo vpodstatě bezcílným bloumáním ulicemi. Místo to koneckonců nebylo špatné, vše bylo alespoň po ruce a Aya měla školu sotva dvě zastávky autobusem, takže odpadnou nějaké ty výdaje za benzin. Nakonec jsem to všechno začla brát spíš pozitivně, než naopak. Dokonce jsem se už těšila... A to byl možná ten kámen úrazu. Stála jsem na prahu a rozhlédla se naposled po starém bytě. Jednu pověstnou slzu jsem si odpustit nemohla, přecijen jsme tady byly pár let. Nakonec jsem se ale otočila, nasedla do menšího sportovního auta a vyrazila za stěhováky, pro jistotu na ně dohlédnout. Byla jsem už křižovatku před odbočkou na parkoviště, co bylo naproti domu, když mi do cesty někdo vběhl. Zprudka jsem dupla na brzdy, naštěstí jsem ještě nejela nijak moc rychle a auto bylo víc jak kvalitní. Nemít zapnutý pás, dost nepěkně bych se ťukla do čela. Takhle to se mnou "jen" škublo. Podívala jsem se v rychlosti na semafory. Že bych si spletla červenou se zelenou? proběhne mi hlavou, srdce mi divoce bušilo a krev tepala ve spáncích, v nohách byla náhlá podivná slabost, stejně jako v pažích. Znovu jsem upřela pohled na vozovku, vzápětí mi přišlo, jako by mě někdo znovu praštil. Čelo se mi podmračilo, když jsem pohledem sledovala víc jak povědomou mužskou siluetu. Nakonec jsem se ale zas uklidnila a rozjela se dál. I když už mi tyhle "náhody" pěkně lezly krkem. Ještě aby tak něco provedli stěhováci... Naštěstí vše bylo vpořádku, připravila jsem Aye něco k večeři, pak si ještě na hodinku po tom všem lehla. Když jsem se alespoň trochu prospala, převlékla jsem se z obyčejného, černého trička a džínsů do kratších, přiléhavých šatů červené barvy, které byly i přes to elegantní. K tomu delší, visací červené náušnice a bílé, teplé sáčko přes to, k tomu černé boty na vyšším podpatku, menší kabelku té samé barvy pod paži. Byla jsem připravená vyrazit do práce. Sto závojů Zaparkovala jsem nedaleko Sta závojů a podívala se na hodiny. Bylo něco kolem osmé, což bylo tak akorát. Zběžně jsem si pročísla prsty vlasy, vystoupila a vydala se dovnitř, pozdravila kolegyně a ostatní a šla se podívat na "recepci", zda je tam pro mne lísteček ohledně zákazníka. Jeden tam byl, zběžně jsem si ho prohlédla a vyrazila do svého pokoje, kde měl čekat. Kdybych tak alespoň tušila...

Temné noci - 09. srpna 2009 21:30

Benjamin Brook – Klub Krematorium Když konečně autobus zastavil, Cat ty tři schody seskočila, trochu zavrávorala a začala se smát vlastní nemotornosti. Ty jsi vystoupil o něco způsobněji, Cat tě vzala za ruku a vešli jste spolu do Krema, kde hned po otevření dveří vás uhodila hlasitější hudba. Amon Amarth s jejich The Pursuit of Vikings už stačilo docela dost lidí roztančit, ale těžko říci jestli se to dalo považovat za tanec ale snažili se. odkaz V podniku panovalo přítmí ale teprve byl začátek večera takže není tak plný jak by mohl být. Na jedné z pohovek jste uviděli Kirsten s fotoaparátem kolem krku, byl to ten obyčejný, starý, velký a těžký stále fungující na film. Neměla ráda digitální fotoaparáty, vždy říkala že ztrácí to kouzlo, že i fotky pak ztrácí kouzlo. U digitálních fotoaparátů prej nechytí žádnou duši často vtipkovala. “Ahoj Kirsten.“pozdravila ji Cat, fotografka se k vám otočila a před očima se vám zablýsklo jak si vás vyfotila. Oba jste chvíli neviděli “Ahoj hrdličky!“pozdravila vás vesele “Tohle bude krásná fotka.“švitořila spokojeně. Cat skočila na místo vedle ní “Jestli na ní budu vypadat blbě tak uvidíš!“řekla přátelsky. “Neboj se… nikdy bych tvou image neohrozila.“slíbila Kirsten a podívala se na tebe, usmála se a sundala si ofinu z očí “Budeš gentleman a zajdeš pro pití?“požádala tě. “Já si dám světlé pivo.“ “A já džus s vodkou. Díky jsi zlato.“přidala se Cat a tobě nezbývalo nic jiného než jít k baru. A nakonec jsi byl rád, protože jak jsi se k němu blížil uviděl jsi tobě dobře známou postavu s rozpuštěnými dlouhými vlasy s temně rudými vlasy. Postavil jsi se vedle něj a hned na tebe Lawrence obrátil pozornost “Zdravím, Benjamine.“pozdravil tě. Rozhlédl jsi se, ale Betty jsi nikde neviděl. Yukko Chang – Sto závojů Vešla jsi do Závojů, hlídač u vchodu tě pozdravil a otevřel ti dveře. Vevnitř tě pozdravil další hlídač. Sto závojů mělo dohromady asi pět ochránců, pomalu víc než v bance, ale je pravda že majitelka si své zaměstnankyně náležitě hlídala, tedy pokud jde o bezpečnost. Často by tě zajímalo jaká majitelka je i když jsi ji několikrát zahlédla, ale kdybys si měla vybavit její tvář nepodařilo by se ti to. Na to jsi ji viděla vždy jen letmo, jediné co víě je že má dlouhé černé vlasy, hodně vysoká, štíhlá a ladná jako labuť. Vždy měla šaty tak dlouhé, že nejsou vidět nohy a vypadalo to jako kdyby po podlaze přímo plula. Jednou jsi měla i pocit že se na tebe podívala. Tvé kolegyně tě také zdravili, tady nepanovalo žádné napětí. Nikdo si nezáviděl a nikdo se nepodrážel. Každý měl dost své práce a to že má někdo třeba víc klientů jim nezpůsobuje nesnáze, protože tady měli společnice plat všechny stejné, možná díky tomu se nemusí stresovat že mají méně zákazníků a tak dostane méně peněz. Mina na recepci se na tebe usmála, ona společnice nebyla. Jen recepční, jednala se zákazníky či jim dávala doporučení, jednávala schůzky a podobnou práci. Mina byla hezké, samozřejmě musela prezentovat podnik, ale nosila elegantní kostýmky, vlasy stažené do drdůlků a na nose hranaté brýle které její tváři dodávala přísnost a profesionalitu. Oznámila ti že na tebe již čeká jeden muž v tvém pokoji, jistě, tady ženy měli vyhrazené své pokoje kam za nimi chodili muži. Ty pokoje byli jejich i když by se dali spíš nazvat přejímacím salonkem, ale ženy si je mohli nechat zařídit podle sebe. Třeba Barbie, Barbara které jste tak přezdívali byla dokonalá velká verze barbínky a tak nebylo divu že její pokoj byl poněkud růžovější. Vyšla jsi schodiště do patra a došla ke svému pokoji. Když jsi vešla překvapilo tě přítmí, které v pokoji panovalo. Elektrický krb vydával trochu světla, ale jediné další světlo které svítilo bylo na stolku vedle pohovky naproti velkému oknu s výhledem na osvětlenou zahradu která patřila k podniku. Na konferenčním stolku stála orosená láhev vína s jedna prázdná sklenička, nejspíš pro tebe. Muž seděl u krbu v čalouněném křesle, viděla jsi jeho tělo, nohu přehozenou přes nohu v ruce držel sklenici s vínem s kterou mírně kroužil, ale tvář měl ukrytou ve stínu. Připomnělo ti to nějaký ze starších filmů, kdy třeba na nějakého mafiana čekala nezvaná návštěva. “Dobrý večer, slečno Yukko.“pozdravil tě muž “Tak se opět setkáváme.“cítila jsi jak se pousmál “A doufám že ani ne naposledy.“postavil se a přišel blíže. Konečně jsi mu viděla do tváře, byl to znovu on! Pořád jsi ho potkávala, viděla a teď byl najednou tady a přišel za tebou. “Asi bych se měl konečně představit. Jmenuji se Ramesh Hegirae. Těší mě.“přistoupil blíže a vzal tě za ruku a dvorně tě na ní políbil. “Prosím. Mohu vám nabídnout víno?“řekl když se narovnal “Doufám že tentokrát do mě nevrazíte a ani mě nesrazíte.“zavtipkoval.

Hirosue Aya - 20. srpna 2009 17:26

Každodenní rutina? Vše se mění... Před tím, než zajdu do pokoje, ještě zaskočím do koupelny. Všimla jsem si totiž po cestě do schodů, že je na lístečku zlatá známka, což značilo opravdu movitějšího klienta na úrovni. Nemuselo být vyjímkou, že by to byl i někdo důležitěji postavený. Spíš naopak. Zdejší služby využívali a mohli si dovolit jen takoví lidé. Sáhnu po klice, pečlivě za sebou zavřu a ještě dokončím jednoduché nalíčení. Prostá černá linka na horním víčku ještě zdůrazní mandlový tvar očí. Dnes žádná rtěnka. Červená ve spojení s červenými šaty by působila vulgárně a lacině. Pleť je přirozeně trošku světlejší, v kontrastu s černými vlasy. Podél tváře nechám volné prameny ofiny, další dva od spánků stáhnu dozadu a svážu do drdolu, do kterého přijdou dvě dřevěné jehlice do vlasů s kovovými ozdobami. Spodní vlasy nechám volné, takže splývají přes ramena a záda. Rukama uhladím šaty, které jsou taktéž v tradičním východním stylu. Za to, že jsem asiatka se nestydím, spíš naopak a jistá exotičnost je zde spíš ku prospěchu, než škodě. šaty: odkaz jehlice: odkaz Vcelku spokojená sama se sebou se vydám z koupelny, kabátek nechám sklouznout z ramen a přehodím si ho přes paži. Před pokojem chvilku zaváhám a mírně přešlápnu, nakonec stisknu kliku a vejdu dovnitř. Stejně jako já samotná, i prostředí uvnitř působí a dýchá atmosférou východu. Využila jsem toho, že jsme si pokoje mohli přizpůsobit, skutečně zcela. V pokoji, host Přítmí mne sice trošku překvapí, ale rozhodně mi nevadí. Přejedu očima přes láhev vína a prázdnou sklenku až k ratanu, kde sedí zákazník. Prozatím toho z něj moc vidět nebylo. Ne že by to bylo podstatné, alespoň ně teď, ale co se konverzace týče, je lepší hovořit z očí do očí. A také do nich vidět. ,,Dobrý večer." hlas vyzní opět tak melodicky a samozřejmě, stále mě to občas překvapuje. Spolu s tím se na tváři objeví decentnější úsměv. Odložím kabátek na menší věšák, co je nalevo ode dveří, když mě zarazí jeho další slova. Opět setkáváme? proběhne mi hlavou a čelo se mi lehce podmračí zamyšlením. Kdo to jen může být? Hlas mi je vcelku povědomý, ale... nedokáži ho nikam zařadit... Což se mi nestává, na tváře a hlas mám paměť víc jak dobrou. Když se zvedl, pojalo mě měnší podezření. Jenže to bylo sotva v zárodku uvědomění, takže když přišel tak blízko, že jsem mu konečně viděla do tváře... tak jsem zapomněla úplně na všechno. Na jeho představení se jen párkrát trochu konsternovaně zamrkám. Po tom, co vezme mou ruku do své, jí tak nějak podvědomě cuknu, ale ubráním se tomu ji stáhnout úplně. Jak vysloví zbylé věty, tak ten šok opadne nakonec zcela a hned vím, co bych nejraději... Takže on si ze mě přišel snad tropit žerty až sem?! v duchu nad tím nesouhlasně pokývu hlavou. Nakonec se ale hned zas uklidním. Jsou to jeho peníze, když má chuť je takhle utrácet, je to jeho věc. Ale moje výplata. Jsem vpodstatě obchodnice, tak se podle toho musím chovat a nevypadávat z role. Už se staly i horší věci. Na tváři se mi opět objeví lehčí pousmátí. Současně s tím musím ihned zaplašit myšlenku na to, jak jsem ho viděla s vlastní sestrou. Nic jiného by mi tak nevadilo, ale tohle jsem skousnout nedokázala. Na jeho dotaz pokývnu po troše zaváhání hlavou. ,,Jistě, ráda." je to milé, ale svým způsobem tak trošku odměřené. Ne kvůli němu. Takhle se stavím ke každému zákazníkovi a on z tohohle statutu nesmí nijak vybočovat. Ostatně spíš to působí ne chladně, ale lehce zdrženlivě. Počkám, až nalije, pak zlehoulinka cinknu okrajem skleničky o tu jeho, kývnu hlavou, trošku se napiji. Zatím spíš jen zlehka smočím rty. Pomalu a klidně se posadím, nohy částečně skrčím pod sebe. ,,Nemusíte se bát. Nejsme na křižovatce ani někde na ulici, kde se dá druhý člověk snadno přehlédnout." krátce, ale přesto dost důkladně si ho prohlédnu, oko mám přecijen cvičené a odhad také. I podle jména to byl patrně nějaký arab či podobný. Jako většině žen od nás se mi tihle muži nikterak nelíbili, i když na druhou stranu mi nepřišli zas ani vysloveně oškliví. Tenhle měl navíc vcelku pěkné oči. Což však nic neměnilo na tom, kde jsem ho viděla a s kým. A také na tom, že se zákazníky si nemáme nic důvěrnějšího začínat. To především. ,,Jste zde za zábavou, obchodem? Myslím v Montrealu." klasické konverzační téma. Skoro přesně jako podle "manuálu".

Temné noci - 22. srpna 2009 22:27

Yukko Chang – Sto závojů Ramesh se usmál a také se posadil “To je pravda. Víte… říkal jsem si že snad je to osud. A já na takové věci většinou nevěřím, přesto mi bylo podivné že v tak velkém městě se dokážeme tolikrát potkat.“pronesl a líně se do křesla opřel. “Ale abych odpověděl na vaši otázku. Tak nějak obojí, proč by se práce nedala spojit se zábavou? Nepracuji dvacet čtyři hodin v kuse.“usmál se. Vstal a přešel ke krbu “Mám raději opravdový. Na dřevěné uhlí. Nesnáším náhražky čehokoliv.“pronesl “Víte. Překvapilo mě ž jsem na vás narazil zrovna tady. Když jsme se střetli poprvé. Pomyslel jsem si jaké nejste hezké děvče a také jste vypadala… slušně. Ano… na první pohled bych o vás řekl že jste slušné děvče, které pracuje.. nevím.. například někde v kanceláři nebo třeba v kavárně nebo cvičí v Aqvaparku tuleně. Ale zrovna na toto zaměstnání bych vás nikdy netipoval.“podíval se na tebe. Usmál se, měl perfektní chrup “A co vy? Také spojujete práci se zábavou?“pozvedl obočí. “Nebo jste chladná profesionálka?“

Hirosue Aya - 22. srpna 2009 22:59

V pokoji - Sto závojů ,,Zkuste se na to dívat tak, že zde nevzniká tak vysoké riziko požáru. A že nevěříte na osud? Co by to pak podle vás bylo? Na náhodu už je to přespříliš." mírně pokrčím rameny, rukou si přejedu přes bok, abych uhladila šaty, co se trochu vyhrnuly a nechám dlaň zlehka položenou na koleni. Po jeho dalších slovech pozvednu obočí. Tak on mi sem přišel... promlouvat do duše?! málem se zamračím, ale stihnu se zavčasu ovládnout. ,,Málo lidí má to štěstí, že pracuje v tom oboru, co jim přináší zároveň radost, natož ještě zábavu. Jste šťastný muž." pokývnu hlavou a pousměji se. ,,A... jestli se můžu zeptat.... Tím, co dělám, jsem snad... nějak horší? Tahle práce není nijak odlišná od každé druhé. Tady nejste v levném podniku, kde dívky nabízejí pro potěchu a pobavení svoje tělo. Tady jste v luxusním domě, který má velmi slušnou historii a není to žádné vykřičené hnízdo. Nebo levný striptýzový bar." chvíli se zadívám stranou. ,,Jestli si tyto pojmy pletete, tak jste asi na špatné adrese. Já vám mohu nabídnout společnost, konverzaci a doprovod na úrovni, od toho jsem taky profesionální společnice, asi jako bývaly gejši v historii Japonska. Jenže tím, jak se tam situace po válce a okupaci Američany změnila, změnil se i význam toho slova a dnes si jej všichni neznalci spojují s prostitucí, což je dost hluboká a velká urážka. A já svoje tělo neprodávám. Takže co je tedy na téhle práci špatné? Čím se liší řekněme... od prodavačky v obchodě, co radí zákazníkovi, jakou si vybrat kravatu? Někdy nemáte na výběr..." Tuhle situaci jsem očividně nezvládla. Chvíli ještě mlčím, ale pak se na něj podívám. ,,Promiňte, omlouvám se. Něčeho takového by se profesionální společnice dopustit neměla. Měl byste to nahlásit dole, že jste nebyl spokojen. Vrátí vám peníze." opět se odmlčím. ,,A ještě co se vaší poslední otázky týká... Je to práce. Tak, jako vás občas baví si povídat s přáteli a občas na ně nemáte náladu, tak je to i tady. Jenže s tím rozdílem, že zde, i když tu náladu nemáte, si ji musíte udělat. Ale žádné osobní zainteresování, žádné důvěrnější věci a city. Nic z toho sem nepatří. Ale já jsem to teď porušila víc jak důkladně." skloním hlavu a povzdychnu si, pak se pootočím směrem k otevřenému oknu. Noční vzduch byl příjemně vlahý a chladný...

Kees Wantse - 23. srpna 2009 20:56

Všední den, všední práce, všední všechno... "No tak Rico, si chlap sakra...dívej." Zakroutila jsem očima a pokynula rukou k hoře svalů a tetování, která na mě zírala jako ublížené štěňátko. Nikdy mi nepřestalo připadat vtipné, jak vypadám vedle svých svěřenců. Sportcentrum, které naši přenechali mě a sestře bylo každý den naplněné stejnými obličeji. Učila jsem bojové sporty a tanec. Konkrétně street dance. Tanec bylo něco, na co by mě tipnul asi každý, ale na lektora boxu, kick boxu a Capoeiry jsem prostě moc nevypadala. Nevím jestli je mátly mé příliš ženské rysy nebo mých pětapadesát kilo a nebo něco úplně jiného. Rico tam stál jako hromádka neštěstí a zíral na mě. "Promiň Kess, dneska nejsem ve formě..." Pokrčil rameny a znovu se napřáhl, aby uhodil do boxovacího pytle na posuvném závěsu. Pytel se posunul zhruba o dva metry a Rico rozhodil rukama. "Bože chlape...nemáš svůj den? Jsi v háji, takovouhle ránu nemá ani moje sestra Leny. Dívej se." Naštvaně jsem ukázala na sebe. Prohlédl si asi stosedmdesát centimetrů vysokou ženu v černých teplákách a sportovní podprsence a kývnul. Odstrčila jsem ho a stoupla si před pytel, který vrátil nazačátek. "Říkala jsem to stokrát. I kdybys byl uplně na dně, dodržuj základní pravidlo. Dejchej!" Zhluboka jsem se nadechla a s výdechem poslala červenou rukavici vstříc boxovacímu pytli. Závěs zasřípal a pytel o dva metry přejel jeho značku. "Nechtěl bych od tebe dostat nakládačku." Zašklebil se a já vrátila pytel na začátek. Poplácala jsem ho po zádech. "Tak se začni snažit Rico....nebo si tě vezmu do ringu už dneska." Zasmála jsem se a nechala ho trénovat. Od dveří na mě zamával Karl. Přišel mě vystřídat. Právě včas. Začínala jsem mít hlad. "Ahoj Kees, tak koho tu dneska máme?" Došel ke mě a prohrábl si vlasy. "Rico u pytle, Jared s Fracisem jsou na jedničce, Roland na dvojce s Richardem a Michael na trampolíně pracuje na něčem do sestavy na Capoeiru..." Vyjmenovala jsem a postupně na ně ukazovala. Zdálo se to jako docela málo lidí, ale my jsme se tu snažili věnovat každému co nejvíce a tak jsme si víc než deset lidí nikdy nebrali. Karl kývnul a odešel za klukama do ringu jedna. Zamířila jsem do šatny a do sprch. Stála jsem pod horkou tekoucí vodou asi čtvrt hodiny. Na bolavé svaly to bylo neskutečně příjemné. Dneska už jsem tady končila a neměla jsem tušení, co budu celý den dělat. Stephanie včera vymyslela, že půjdeme do nějakýho klubu, ale moc dobře věděla, že na takový věci moc nejsem. Vždycky mě navlíkla do krátkých šatů a podpatků a horovala, že bych tak měla chodit pořád. Na co prý mám takovou postavu, když chodim ve vytahanejch džínách. Nějak jsem její nadšení nesdílela, ale občas jsem byla ochotná to pro ni udělat. Natáhla jsem na sebe světlé džíny Diesel a přes hlavu jsem přetáhla červené tílko s černým nápisem "Fight me", což byl takový malý žert od Karla. Byl rád, když ho na mě vyděl. Zastrčila jsem koce kalhot do černých conversek a přes rameno jsem přehodila černou koženou tašku. Ještě jsem cestou zamávala Karlovi a pak už jsem zamířila ke svému milovanému Volgswagenu brouk, který se černě leskl před velkou budouvou s nápisem Sportcenter Wantse. Když jsem dojela domu, okamžitě jsem zamířila k lednici, abych si něco ukuchtila, jenže asi vteřinu po tom, co jsem otevřela dveře chladničky se ozval pronikavý zvuk zvonku a mě bylo jasné, že Stephanie se dostavila dost brzo na to, aby mě stihla před večerem trochu zhyzdit. Neboli jejími slovy udělat ze mě ženu. "Jooo, už jdu..." Houkla jsem a aspoň se rychle zakousla do toastu ze včera.

Temné noci - 23. srpna 2009 22:13

Kees Wantse Šla jsi otevřít s vědomím že je to tvá sestra, jenže když jsi otevřela tvá sestra to nebyla. Dokonce to nebyla ani žena, byl to muž, pohledný s černými vlasy a medově zlatýma očima a oblečený v černém koženém oblečený. A netvářil se zrovna nadšeně, spíš rozčíleně a vůbec jsi ho neznala. "Kde je?"zeptal se a šel dovnitř, trochu tě ramenem odstrčil a rozhlédl se. "Tak jde je?"vydal se dál bez pozvání a prohledával místnosti. Jediný kdo tě napadl že by tu mohl hledat byla Stephanie, ale ta od kdy se schází s takovými muži? Co nosí kožené oblečení a navíc byl pěkný. Když muž prohledal co mohl vrátil se k tobě, převyšoval tě o celou hlavu "Kde je Step? Kdy jsi ji viděla naposledy? Kdy jsi s ní naposledy mluvila?"ptal se rychle, vypadal na to že spěchá. Ale nezdálo se že by byl výslovně agresivní nebo tě nějak ohrožoval. odkaz

Kees Wantse - 23. srpna 2009 22:38

Doma Zůstala jsem zírat na chlapa ve dveřích a nebyla jsem schopná slova. Čekala jsem Stephanie, možná Lenu, ale rozhodně ne chlapa a ještě k tomu neznámýho. A ještě k tomu celkem slušně vypadajícího. Když se začal ptát po Stephanie, dost mě to zarazilo. Ona měla hrozný vkus. On hrozný rozhodně nebyl. Chíli jsem mu hypnotizovaně zírala do měděných očí a pak jsem zatřepala hlavou, jako bych se chtěla probudit a vrátila jsem se do reality. Žádnej chlap mi nebude bez pozvání lézt do baráku, nebude se tu rozmachovat a už vůbec si ze mě nebude dělat nějaký informační středisko. Dala jsem ruce nekompromisně v bok a zadívala jsem se na něj. Napadlo mě, že jsem už složila i větší valibuky a pak jsem tu myšlenku zase zahnala. Proč by mi chtěl něco udělat? Začínala jsem být paranoidní. "Tak hele. Fakt nemám tušení, kdo jsi a je mi to jedno, ale Stephanie se zajde jednou za uherák a pokud chceš vědět něco dalšího, možná bys mi mohl objasnit pár věcí. Třeba kdo jsi a proč chceš tak naléhavě mluvit s mou sestrou, že mi vpadneš bez vyzvání do domu...hm?" Rozhodíla jsem rukama a měřila si ho pohledem. Byl vážně hezký.

Temné noci - 23. srpna 2009 23:34

Kees Wantse - Doma Když jsi si dala ruce v bok, on si zase ruce založil na prsou a díval se na tebe s pozdviženým obočím, trochu se uklidnil a už se nezdál tak rozčílený. Změřil si tě a koutky mu pobaveně poskočili nahoru, jistě tě jako každý muž podceňoval. Kdyby věděl jak by jsi ho snadno zmlátila do kuličky jistě by se tak nesmál. "Omlouvám se... ale to abych našel tvou sestru je velice důležité."řekl. "Jmenuji se David a Stephanie je moje kolegyně a dobrá přítelkyně. Dnes ale nebyla v práci a ani se neukázala doma."jeho polo úsměv zmizel a začal se mračit. "Nebere ani telefon. Dělám si o ní starosti. Jakoby zmizela. Tak jsem doufal že bude tady."promnul si krk. "Ještě jednou se omlouvám že jsem sem tak vrazil ale na nějaké vysvětlování jsem neměl trpělivost. První jsem se chtěl ujistit jestli tu je."dal si ruce v bok stejně jako ty a bunda se mu trochu roztáhla a ty jsi mohla zahlédnout v jeho podpaží pouzdro se zbraní. Od kdy účetní nosí zbraně? "Nemáš tušení kde by ještě mohla být?"znovu se na tebe zadíval. Měl o ni starosti, to jsi poznala podle té drobné vrásky která se mu objevila mezi obočím.

Kees Wantse - 23. srpna 2009 23:54

Doma Trochu jsem se uklidnila, že nic nevyvedla a že se jedná pouze o kamaráda z práce. Nikdy jsme spolumoc nemluvili o tom, pro které firmy pracuje. Byla jsem spokojená, když vyřídila to, co měla ve sportcentru a její hlavní zaměstnání se moc jako téma neprojevovalo. Přišlo mi, ale dost divné, že nezvedala telefon. Vždyť mi ještě včera volala. A jestli není doma...Kruci. "Ach jo, myslela jsem, že tohle skončí s její pubertou...posaď se prosím." Pokynula jsem mu rukou ke kožené pohovce a vytáhla z kapsy úzký telefon. Vytočila jsem Stephino číslo. Ozval se jen monotóní vytáčecí tón. Naštvaně jsem praštila s telefonem o linku. "Ještě včera mi volala....chtěla se jít někam bavit. Měla dneska přijít...Kruci." Bezradně jsem rozhodila rukama a ozval se telefon. Bleskově jsem vzala sluchátko. "Stephanie?!" Vyhrkla jsem automaticky a hlas z druhé strany mě trochu šokoval. Z prvé proto, že jsem ho moc často neslyšela a za druhé proto, že to mohlo způsobit jisté otázky, na které jsem neznala odpověď. "Co je se Steph?" Protočila jsem oči. "Mami? Nic, nic jen...nevolala ti?" "Ne zlato, proč? Co se děje? Nedáváš na ní pozor? Kdybys v jednou kuse nebušila do boxovacího pytle..." Nechtěla jsem s ní o tom mluvit. Zvláště před skoro cizím člověkem. Zalitovala jsem, že je v bytě takové ticho, takže zjevně slyší každé mamimo slovo. Každou výčitku. Příliš trapné, než aby to bylo veřejné. "Je to moje práce mami...Nic se neděje. Jen nevím, kde je. Je to Stephanie, neztratí se." Vypadalo to, že se uklidnila, protože se vrátila k výčitkám. "Kdyby si radši dělala ten balet...Kees, koukni se po ní..." zakroutila jsem očima. "No to by mě bez tebe nenapadlo...zavolám ti." Položila jsem sluchátko pevné linky a omluvně se ušklíbla na Davida. "Jestli si to slyšel, tak se omlouvám. To je normální....Nechci tě vyhazovat Davide, ale asi objedu pár míst, kde by mohla být..takže..." Usmála jsem se svým obvyklým pokřiveným úsměvem a sáhla po klíčkách od auta.

Temné noci - 24. srpna 2009 00:23

Kees Wantse - Doma -město David se šel tedy posadit na pohovku kde se uvelebil, jeho oblečení zaskřípalo jak se třela kůže o kůži. Seděl tam tak pohodlně jako kdyby byl doma. Mlčky čekal až hovor dokončíš a zase se zvedl "V pořádku. Od čeho jsou matky než od toho aby nás milovali a kritizovali?"pokrčil rameny. Vydal se k východu "Dobře. Ale mě taky řekni nějaká ta místa. Nehodlám zůstat jen tak sedět a čekat. Také pár těch míst objedu."řekl. Vzala jsi si bundu, venku už začínalo být zase chladněji a vyšli jste ven před dům, kde vedle tvého auta byla zaparkovaná krásná černá motorka Kawasaki, která patřila Davidovi. To jsi poznala podle toho že k ní přistoupil a nasedl. Zadíval se na tebe "Tak.. sem s těmi adresami."pobídl tě a tvářil se nesmlouvavě. Museli být opravdu dobří přátele že se o Step tak stará, není mezi nimi třeba něco víc? To se nedalo dobře určit. Proč se vůbec o něm nikdy nezmínila? Že má v práci takového pěkného chlapa, i když je možné že se o něj sama snažila. Venku byl poměrně klid, auta jezdila sem a tam, chodců dnes moc nebylo jen nedaleko na hřišti bylo spousta dětí. odkaz

Kees Wantse - 24. srpna 2009 00:42

Hledání Popadla jsem z věšáku krátkou černou, saténovou bundu a omotala jsem si okolo krku červený, bavlněný šátek. Vyšli jsme ven. Obdivně jsem hvízdla, když jsem spatřila motorku a pokývala hlavou. Zauvažovala jsem, proč Stephanie o Davidovi nikdy nemluvila. Bylo to proto, že k němu něco cítila a nechtěla to zakřiknout? Nebo pro ni nebyl tak důležitý jako ona pro něj? "Ok, tak zkus Park svatého Pavla, kavárnu Cherry a Éter...já zkusím objet pár známých a pak zajedu do práce, jestli se tam nestavila." Nasedla jsem do mého věrného brouka a stáhla okýnko. "Díky Davide, ráda jsem tě poznala. Škoda, že zrovna za takové situace." Ušklíbla jsem se a nastartovala. Motor tiše zahučel a vyjela jsem. Nejdřív za Leny. Znala Stephanie stejně dobře jako mě. Byla to taková společná kamarádka a byla první, ke komu by Steph šla, kdyby ji něco trápilo a nechtěla by to říct zrovna mě. Jenže co když se jí stalo něco horšího, něž nějakej psychickej rozpor. Co když ji někdo napadl? Ona se neuměla bránit. Nebyla jako já. Vždycky to byla spíš taková princezna. Vystoupila jsem z auta u Lenina domu a zazvonila. Nikdo se neozýval. Nebyla doma. Vzala jsem mobil a vytočila jsem Lenino číslo. "Leno? Prosím tě neviděla si Steph? Neozvala se ti?" začal jsem rovnou místo pozdravu. "Kees neviděla jsem jí...vůbec nevím. Co se děje?" Začínala jsem propadat zoufalství. "To nic. Leno, kdyby se ti ozvala... Okamžitě mi dej vědět. Děkuju." Položila jsem telefon a naskočila jsem zpátky do auta. Zajela jsem k několika jejím bývalým, ke kamarádkám. Nikdo o ní nic nevěděl. Dojela jsem do sportcentra a zaběhla za Karlem. Už zavíral. Nebyla tam. Celý den tam nebyla. Vrátila jsem se domů. Svalila jsem se na pohovku v obýváku a složila hlavu do dlaní. Neměla jsem tušení, co budu dělat. Jestli mám jít na policii nebo jestli je to nějaký její rozmar. Zírala jsem na telefon v očekávání, jestli zazvoní.

Temné noci - 24. srpna 2009 01:35

Kees Wantse - zase doma Sestru jsi nenašla. Podle všeho ji nikdo dřív než včera neviděl a ani o ní neslyšel. Začínala jsi mít opravdu starosti. Seděla jsi doma a doufala že někdo zavolá, nebo tě napadne kde by mohla být. Uběhla hodina když někdo zazvonil, doufala jsi že je to ona, ale když jsi otevřela zase to byl jen David. Podíval se na tebe a zavrtěl hlavou "Na těch místech nebyla."řekl a znovu bez tvého vyzvání vešel dovnitř. Asi to měl ve zvyku zvát se sám. "A jak tak koukám na tebe tak jsi také nepořídila."řekl a posadil se na pohovku. "Co teď uděláme?"zeptal se "Opravdu tě nenapadá ještě nějaká místa? Třeba i z doby kdy jste byli děti, Kees?"zajímal se. Teď se už mračil, promnul si krk "Začíná to být celkem nahnutý."znovu se postavil a přešel k oknu. "Sakra."ulevil si "Tohle ji není podobné, aby se takhle ztratila. Většinou o ni vždy někdo věděl."podíval se zase na tebe. "Objel jsem i nemocnice a i márnice. Ale ani v jednom ji naštěstí nepřijali."informoval tě.

Kees Wantse - 24. srpna 2009 01:54

Doma Ozval se zvonek a mě bodl u srdce pramínek naděje. Vyskočila jsem rychle na nohy a otevřela dveře. Klesly mi koutky, když jsem spatřila Davida. Už mě nijak nepřekvapilo, že vešel bez vyzvání. Nejspíš mu to divné nepřišlo. Složila jsem se zpátky do pohovky. "Není nikde k nalezení, nikdo o ní nic neví..." Zakroutila jsem hlavou, když se zeptal, jestli ještě o něčem nevím. Nevěděla jsem. zkusila jsem už všechno. Nebylo nic, kde bych ještě nehledala. Začínalo mě vytáčet jak o ní mluvil, jako by ji znal líp než já. Já byla její sestra. Nikdo ji neznal líp...V duchu jsem se napomenula. Myslí to dobře. Hrklo ve mě, když zmínil márnice. "Já nevím Davide...tohle nikdy neudělala...Muselo se jí něco stát. Musíme to nahlásit na policii. Nic lepšího udělat nemůžu." Nechtěla jsem odcházet z domu,kdyby se náhodou zastavila tady, tak jsem na policii zavolala. Dala jsem jim podrobný popis. Seznam jejích denních aktivit. Všechno, čím jsem mohla pomoct. Potřebovala jsem chvíli myslet na něco jiného, ale prostě to nešlo. "Vážím si toho, co děláš...opravdu. Jsem ráda, že v tom nejsem sama." Usmála jsem se na něj, i když můj úsměv vypadal dost chabě. "Je vidět, že o ni máš starost. Asi mi do toho nic není, ale...jste přátelé nebo spolu chodíte? Steph si tohle nechává většinou pro sebe. Jsem moc ochranářský tip. Většinu chlapů jí zkritizuju." Ušklíbla jsem se a pokrčila rameny.

Temné noci - 24. srpna 2009 11:27

Kees Wantse - Doma Zvláštní bylo že když jsi řekla že to musíte nahlásit na policii netvářil se moc souhlasně, ale zadržet se tě nesnažil. Odešel od okna a znovu se posadil na pohovku, mlčky čekal a poslouchal co policii říkáš. Ta samozřejmě po tobě chtěla aby jsi přišla na stanici a přinesla sebou nejnovější fotografii své sestry co máš. Když jsi na něj promluvila, podíval se na tebe. Poškrábal se na nose a pokrčil rameny "To je samozřejmé. Tak jsi její sestra. Vždycky o tobě říkala, že jsi nejblíž k jejímu srdci a že se na tebe může vždy spolehnout."řekl a usmál se. Když jsi se ho zeptala na vztah s jeho sestrou stále se usmíval "Nechodíme spolu. Jak jsem říkal předtím. Jsme přátelé, dobří přátelé a kolegové."řekl pobaveně. Zazvonil mu mobil, postavil se a vytáhl ho z kapsy "Ano?" jeho tvář najednou zvážněla a na čele se mu znovu udělala ta starostlivá vráska. "Kde jsi Steph?"zeptal se a podíval se na tebe "Dobře. Hned vyjedu. Zatím vydrž."řekl a zavěsil. "Už vím kde je. Jedu pro ni."oznámil ti a vyrazil ke dveřím.

Kees Wantse - 24. srpna 2009 11:52

Doma Zazvonil mu telefon a já zpozorněla. Posadila jsem se vzpřímeně na pohovce a snažila se slyšet hlas z druhé strany telfonu. Po jeho slovech mi došlo, že to je Stephanie. Spadl mi obrovský kámen ze srdce, ale pořád jsem se nedokázala úplně uklidnit. Nejraději bych jela s ním. Proč vlastně zavolala zrovna jemu a ne mě? Říkal, že jsou dobří přátelé, ale i tak. Měla jsem pocit, že je v tom všem něco divného. "Proč mám pocit, že je v tom něco co nevím, ale ty ano?" Zadívala jsem se na něj a snažila jsem se přečíst jeho výraz. Přišlo mi to příliš podezřelé, než abych to nechala být. "Davide, co mi tajíš? Co mi tají Steph?" Nasadila jsem nekompromisní výraz a založila jsem ruce na prsou. Nehodlala jsem to nehcat jen tak. Moje sestra byla celý den nezvěstná a když se konečně někomu ozve, tak tomuhle chlapovi, o kterém mi nikdy dřív neřekla.

Temné noci - 24. srpna 2009 12:04

Kees Wantse - Doma David se zarazil a otočil se k tobě "Tohle je příliš složité, Kees. A teď na to nemám čas ti to vysvětlovat."odpověděl "Tvoje sestra, já jsme zapleteni do něčeho co je mimo chápaní obyčejných lidí."pronesl zcela vážně a kontroloval obsah svých kapes. "Tohle vysvětlení ti prozatím bude muset stačit." "Přivezu tvou sestru sem. Pak se zeptej ji a ona ti to vysvětlí pokud bude chtít."otočil se zase ke dveřím. "Musím jet. Zůstaň doma. A prosím. Nechoď za mnou."požádal tě a spěšně odešel.

Kees Wantse - 24. srpna 2009 12:16

Doma s nervy na drát To, co mi řekl mi připadalo jako z nějakýho praštěnýho thrileru. Znělo to jako kdybych byla uplně jednoduchá. Byla jsem schopná příjmat věci tak, jak jsou a Stephanie to věděla. Nechápala jsem proč mi o tom neřekla dřív. Naštvaně jsem za ním zavřela dveře a přesunula jsem se do horního patra. Převlékla jsem se do tepláků a oranžové sportovní podprsenky a nasadila jsem si boxovací rukavice černé barvy. Otevřela jsem dveře své domácí posilovny a zamířila jsem k boxovacímu pytli. Několikrát jsem poskočila a pak s naštvaným výkřikem několikrát uhodila do pytle, až se rozhoupal. Odrazila jsem se a ve výskoku jsem plnou silou kopla do pytle. Měla jsem vztek. Stephanie mě prostě vynechala nějaké části svého života, která byla zjevně nebezpečná. Proč? Chtěla mě chránit? Ona mě? Jako by to vždycky nebylo naopak. Další rána do pytle vytvořila zvuk odrážející se od zdí. Znovu a znovu. Stephanie měla klíče od mého domu, takž jsem se nějak nevzrušovala tím, že bych tu neslyšela zvonek. Ruce i nohy už mě začínali bolet, ale potřebovala jsem to ze sebe dostat.

Temné noci - 24. srpna 2009 12:48

Kees Wantse - Doma Vybíjela jsi si vztek nejlépe jak jsi uměla, měla jsi pocit že to trvá věčnost než jsi se trochu uklidnila. Podívala jsi se na hodiny, uběhli už dvě hodiny. Odešla jsi se osprchovat a pak zavolat na policii že o sobě sestra už dala vědět a tak není nutné pátrání. Po další hodině nervózního čekání jsi zaslechla klíče v zámku. Hned jsi šla ke dveřím, které se otevřeli, David a Steph kterou jsi v prvním okamžiku skoro nepoznala. Stephanie na sobě měla podobné kožené oblečení jako David, přiléhavé kožené kalhoty, černé tričko a kožená bunda, odložila brýle a vlasy měla v culíku. Úplný opak té slušně vyhlížející Steph kterou jsi znala. Tahle Steph byla... sexy. Až po tom co jsi přestala zírat jsi si všimla že oba jsou poněkud pomačkaní a pomlácený. A Stephanie na Davidovi spíš vysela než že by doopravdy šla. "Uhni."požádal tě David a šel k pohovce kde Steph opatrně položil. Narovnal se a otřel si čelo na kterém mu zůstala krvavá čmouha, otočil se na tebe "Máš tu někde krabičku první pomoci nebo lékárničku?"požádal tě a znovu se sklonil nad Steph které začal opatrně sundavat bundu.

Kees Wantse - 24. srpna 2009 13:16

Doma Naposledy jsem naštvaně bouchla do pytle a sval na pravé ruce mě bolestivě zaškubal. Měla jsem dost. Odešla jsem se osprchovat. Horká vodami tekla po zádech a jako by smívala poslední zbytky vzteku. Oblékla jsem si černé kraťásky a fialové tílko a vysušila jsem vlasy fénem. V rukou mi bolesivě škubalo. Přehnala jsem to. Zase. Uslyšela jsem klíče v zámku a otevřela jsem dřív, než stačili odemknout. Pozvedla jsem obočí, když jsem viděla, co má Stephanie na sobě. Nechápala jsem, na co si celé ty roky hrála. Jestli je tak velká drsňačka, mohla mi pomoct s firmou. zase mě zalila vlna vzteku. Nakvašeně jsem zabouchla dveře a šla pro lékárničku ještě dřív, než o ni David řekl. Položila jsem ji vedle něj na pohovku a stála tam s rukama založenýma na prsou, snažíc se zachovat klidnou a vyrovnanou tvář. Což pro mě bylo v tuhle chvíli dost problémové. Když jí David ošetřoval rány, můj pohled se setkal s jejím. Musela si všimnout, jak moc nesouhlasně se tvářím. "Čekám, že mi to vysvětlíš a to hned..." Když seděla a krvácení se ustálilo, neměla jsem žádné výčitky být na ní hrubá. "Třesu se tu strachy o svoji malou ubohou sestřičku, která neumí praštit ani do holuba a ty si zatím velká drsná motorkářka. Bezva...A určitě je to strašně tajný a já jsem příliš pitomá, abych to pochopila nebo na mě vyrukuješ s něčím mnohem více duchaplným. Čekám..."

Temné noci - 24. srpna 2009 13:36

Kees Wantse - Doma David se na tebe zamračeně zadíval "Nech toho laskavě. Teď musí tvé otázky ještě počkat."řekl a znovu se otočil k tvé sestře. Steph se na tebe unaveně usmála "Jistě že nejsi pitomá. Nikdy jsem si to o tobě nemyslela. Jen jsem chtěla, aby jsi měla normální život."odpověděla ti. "Ticho povídám."utnul vaši konverzaci David "Jsi infikovaná. Budu muset dostat jed z těla."pronesl a sáhl do bundy odkud vytáhl dýku. Pak svlékl Steph do podprsenky a pak sám sebe řízl. Krví ji začal na prsa kreslit nějaký znak. Steph zavřela oči a zatnula prsty do pohovky. David vytáhl malou lahvičku a začal něco odříkávat, měla jsi pocit že je to snad latina. Najednou se znaky na její hrudi začali sami od sebe kroutit a pohybovat se jako hadi. Zazářili sytě karmínovou barvou, Steph zaskučela a vzepjala se, jak snášela bolest. Znaky se nakonec slily do jedné krvavé skvrny která se pak zvedla a lahvička kterou k ní David přiložil ji vcucla, hned lahvičku zazátkoval. "Tak..."řekl spokojeně a pak Steph zakryl bundou. "Teď bude nějakou dobu spát, aby si odpočinula. Pak ji můžeš zpovídat jak se ti bude chtít."řekl ti a strčil si prst do kterého se řízl do pusy. Podíval se na tebe "Nemáš tu něco k jídlu? Mám děsný hlad."zeptal se.

Cain - 24. srpna 2009 15:14

V ‚Kremu‘ Vstoupíme a už u vchodu přiložím dlaň Cat na kříž, čímž ji lehce popoháním. Ne, že by to bylo třeba, ale sám cítím nutkání být co nejrychleji uvnitř klubu. Hudba je dnes dle mého gusta. Ostatně, kdy není? Pokaždé, když sem přijdu, začne na mě působit zvláštní energie. Do teďka si nejsem schopen vysvětlit, čím to je. Přimhouřím oči a pohledem přejíždím po přítomných, tančících i těch sedících. Hostů zatím není mnoho a tak není divu, že mě do očí uhodí Kirsten s jejím extravagantním účesem. Dobrá, není tolik extravagantní….spíše nepřehlédnutelný. To samé platí i o jejím foťáku. Než stihnu Kirsten pozdravit, oslepí mě bílé světlo. Jak já tyhle překupka nesnáším. Je mi jedno, jak na fotce budu vypadat, vadí mi ten blesk…bolí z něj akorát oči. I přes to potěšeně zakřením. Achjo Kirsten, ty se nezměníš… zasměju se a protřu si oči, abych následně mohl rozmlženě vidět, jak Cat skočila vedle střelené fotografky. Mohl jsem čekat, že mě holky pošlou k baru. Už s mou ochotou tak nějak počítají. Ony mohou. Vyslechnu si objednávky a přehnaně si povzdechnu, což doplním teatrální poklonou. Bude mi ctí, dámy. Vypláznu na ně špičku jazyka, otočím se na patě a zamířím k baru. Pár kroků od svého cíle zachytím v potemnělém osvětlení Kremu neobvyklý odstín rudé barvy. Dlouhé vlasy, jistě hebké jako samet, mu spadají klasicky do půlky zad. Cosi mě rozechvěle pohladí po duši. Koutky úst se vytvarují do veselého úsměvu, který během cesty k baru nuceně zmírním jen na lehké pousmání. Stoupnu si vedle Lawrence, který mě až překvapí svou rychlou reakcí. Na chvilku mě přepadl pocit, že se zakoktám, zapomenu slova, či cokoli podobného…nakonec to přeci jen risknu a pozdravím. Ahoj Law… Krátce na něj pohlédnu. Za poslední rok, jsem se svůj výraz naučil jakž takž ovládat. Jediné, co by mě mohlo prozradit, jsou oči a myslím, že někdo jako on umí v lidských očích číst dokonale. Proto ihned pohledem vyhledám barmana, a jakmile bude mít čas, sdělím mu objednávku holek a přidám k tomu ještě jednu dvojitou vodku pro sebe. Mezitím si vylezu na barovou židličku. Z kapsy vyndám krabičku cigaret s ochuceným tabákem a zapalovač. Uvědomím si, že jsem nikde nezahlédl Betty. To nic ještě neznamená. Třeba je na toaletě. Jsi tu dneska sám? prohodím se zdravou dávkou zájmu. Když si zapaluji, zavřu při tom oči úplně a otevřu je až mi můj společník odpoví.

Temné noci - 24. srpna 2009 16:02

Benjamin Brook - Klub Krematorium Když jsi od holek odcházel ještě jsi od Kirsten jak pronesla "Oddaný podaný." a pak smích. Lawrenc se pousmál a napil se svého pití "Ano. Dnes tu jsem sám. S Betty jsme se trochu chytli."odpověděl. "Poslední dobou je nějaká náladová. Ženský."odfrkl si "Někdy je děsně těžký s nimi vyjít."znovu se napil. Barman se k tobě konečně otočil a přijal tvou objednávku a začal ji připravovat. Lawrenc se k tobě otočil "No a co ty? Jak je?"zajímal se. Barman před tebe postavil tři sklenice, Lawrenc vstal "Půjdeme za holkami aby nečekali."řekl. Vzal si svou sklenici a pak jednu z tvých, počkal na tebe a šli jste za děvčaty. "Ahoj Lawre, lásko!"pozdravila ho Kirsten "Ahoj Lawrenci, kde máš Betty?"zeptala se Cat. "Nevím. Asi doma. Dneska jsme si dali od sebe trochu pauzu. Není dobré být spolu pořád."odpověděl. "Aha.. no jo... krize."řekla Kirsten vědoucně. "Jak jsi na to přišla?"chtěl vědět. "Pauzu si chtějí dávat jen ti když jim to neklape."pokrčila rameny. "Tady je někdo znalec."protočil oči a podal Cat její pití když si ho vyžádala.

Cain - 24. srpna 2009 16:30

Klub Krematorium Vyfouknu a skrze rozplývající se chomáče kouře se podívám ha Lawrence. To je mi líto. nevesele cuknu koutkem, avšak kdesi v útrobách se tetelím radostí. Dělá mi dobře, když slyším, že jim to neklape. Betty sice není tak špatná holka, ale… Jo ženský…je výhoda bejt bez závazků. Tím poukazuji samozřejmě na sebe. I když je někdy potíž vyjít i s těma, se kterýma zrovna nechodíš… zašklebím se. Já se mám fajn… nestihnu noc víc, než svou obvyklou odpověď. Pití je už totiž připraveno a Law spěchá za holkama. Na to je až příliš gentleman, nikdy by je nenechal čekat. Posadím se na konec pohovky a podám Kirsten její pivo, ještě se natáhnu pro popelník. Naslouchám rozmluvě a lehce se při tom usmívám. K tomuhle tématu nemám moc co říct. Připadá mi děsivé, jak moc jsou Betty a Law spjati. Jakmile jeden do páru chybí, už je to podezřelé. Tak už ho nech, Kirsten…Lawrence snad sám ví nejlíp, jak to mezi sebou mají. pokusím se utnou tuhle diskuzi. Na co připijem? Přijímám návrhy, panstvo. sklouznu po svých kamarádech pátravě pohledem a nezapomenu drcnout do Cat loktem. A ty se, kotě, moc nezřiď, kdo tě má potom furt tahat z průšvihů… kousavě se na ni ušklíbnu. Jinak připravujete nějakou akci tady v Kremu? Slyšel jsem, že i program se nějak zadrhl…Lucy se prej chce naplno věnovat salónu. zvědavě mrknu na Lawrence. Lucy je jeho sestřenice, druhý vlastník klubu. Profesionálně se věnuje tetování a v poslední době na klub nemá moc čas.

Temné noci - 24. srpna 2009 16:57

Benjamin Brook - Klub Krematorium Lew se usmál "Jo to máš pravdu."souhlasil předtím než jste se vydali k děvčatům. Pak se posadil mezi tebe a Kirsten "To je v pohodě. Však je znám, jsou to rejpalky. Jako všechny ženský...uf."hekl když mu vrazila Kirsten loket do žeber. Zamračil se na ní, ale nic neřekl a napil se. Cat se na tebe zadívala "Já? Já to mám aspoń naředěné na rozdíl od někoho."ohradila se a vyplázla na tebe jazyk a také do tebe šťouchla. Lew se k tobě otočil "To je pravda. Začíná ji vyhledávat více zákazníků a tak má méně času. Ale tak jestli jsem se nepřeslechl tak někdy příští týden by měl přijet do města Michael Angelo ze Speed Kills a tak se ho snaží přemluvit aby nám tu udělal takový menší koncert."řekl. "Ale co ti řeknu na jistotu je to, že v sobotu se tu má konat maškarní na téma temných stvoření. Což to by mohlo být zajimavé podle mě."pokrčil rameny. "Vsadím se že Drákula tu bude asi mnohokrát. Zítra se vytisknou letáky a tak to bude oficiální." "Super! Tak to abych vymýšlela už kostým. Možná bych mohla jít za temnou elfku! Musím si sehnat paruku s bílými vlasy."začala Cat hned plánovat.

Cain - 24. srpna 2009 18:02

Klub Krematorium Všímám si, že Law si na ‚ženský‘ postěžoval už poněkolikáté za krátký čas. Částečně mě to hřeje. Jen kdyby věděl, že já jsem snad tady snad ta největší ženská. Připadám si tak od doby, co jsem ho začal vnímat v jiném rozměru… a to, že se nasoukal mezi mě a Kirsten mi v tom nijak nepomáhá. Dotčeně se zadívám na Cat. Tssss, ale ty to piješ po hektolitrech! zahájím obranu a triumfálně se uchechtnu. Vmáčknu se hlouběji do rohu sedačky. Místa, kde se části našich těl dotýkají, pálí. Určitě jen mě. Se zájmem hledím na Lawrence a v mém výrazu se rodí úžas. Komorní koncert s Michaelem ze Speed Kills… Nic víc ani říkat nemusím. Slova nejsou potřebná proto, abych vyjádřil nadšení, jež se mi zračí ve tváři. Maškarní? položím řečnickou otázku. To by mohla být zábava, vrátit se do dětských let, použít fantazii, ale vše v úplně jiné rovině… zablábolím si pro sebe a mrknu na Cat. Ta paruka by ti bodla, zlato. Ty vlasy ti za chvíli stejně slezou. usměju se. Amon Amarth vystřídá na první poslech poněkud klidnější Anathema se svou A simple mistře. Počiny této kapely téměř ctím. Zbožnuji. …thnik…for…yourself….you know…what… you… need…in this life… Zvednu skleničku k ústům, ale pak ji položím na stolek. Svižně se postavím, ladně shodím z ramen kabát a nechám ho dopadnout na místo, kde jsem doposud seděl. Sehnu se pro vodku a beze slova odkráčím do míst, určených k tanci. here in the moment we share… Postavím se mezi tančící, písní zpomalené siluety. Přivřu oči a loknu si finské. Ledový plamen mi putuje hrudí, olizuje vnitřnosti. Svrbí mě konečky prstů, nabité zvláštní energií tohohle klubu. Pohupuji se líně dle toho, jak do mě vnikají tóny, podle toho…jak to cítím. Prsty si vjedu do vlasů, posilňuje se pálivou tekutinou, němě šeptám text… Ani trochu si nepřipouštím, že jsem v klubu, ve kterém přibývají návštěvníci. Připadám si sám. Není zač se stydět. Intimita. …take a chance lose it all…it’s a simple mistake to make to create love and to fall…

Kees Wantse - 24. srpna 2009 18:30

Realita tak trochu vzhůru nohama To, co se mi dělo přímo před očima a dokonce to souviselo s mou sestrou. S mojí malou Steph. Dávno už nebyla malá, to jsem věděla... Podívala jsem se na oba zakroutila hlavou. Nebyla jsem z těch, co by naprosto odporovali myšlence, že by mohlo existovat něco takového. Vlastně jsem dost často přemýšlela, jestli něco takového je. "Fajn, Stephanie necháme spát a mezitím mi ty řekneš, co se tu děje... Nehodlám tu jen tak nečinně sedět, dokud se nevyspí, s obrovským otazníkem v hlavě. Na to už dneska nemám nervy." Prohlásila jsem naprosto vážně k Davidovi a pak došla k ledničce, ze které jsem vytáhla zapékané brambory s kuřecím masem ze včera a strčila jsem mu je do mikrovlnky. Vyťukávala jsem prsty do kuchyňské linky a když se ozvalo cinknutí, vytáhla jsem horký talíř z mikrovlnky, vyndala jsem příbor a položila jsem to před něj na konferenční stolek.

Temné noci - 24. srpna 2009 19:31

Benjamin Brook - Klub Krematorium "To není vůbec pravda!"ohradila se znovu Cat a vyplázla na tebe jazyk. Odfrkla si a pak se otočila ke Kirsten aby ji ujistila že vůbec tolik nepije jak tvrdíš. Lew se zase věnoval tobě, přikývl "No jo... ale zatím se ho snažíme přemluvit takže to není jisté, tak to příliš nerozkřikuj aby to lidi nezklamalo kdyby odmítl."varoval tě. "No jo... já si musím ještě promyslet za co bych šel. Je tolik možností... a při tom je těžké vymyslet něco originálního."řekl a znovu se napil. Jak jsi řekl Cat že ji začnou slézat vlasy vysloužil jsi si další šťouchanec "Aby neslezli vlasy tobě. Bych tě totiž skalpovala, kamaráde."pohrozila ti. Pak jsi se ale zvedl a šel tancovat, ta hudba tě oslovovala a tak nebylo divu že jsi nevnímal nic jiného než ji. Probudil jsi se teprve až když skladba skončila a někdo tam teď pustil nějaký hit od Kornů. Když jsi pohlédl k vaší sedačce všiml jsi si že tě Lew pozoruje a usmívá se. Kees Wantse - doma David se hned k jídlu posadil a pustil se do něj "Díky."řekl mezi sousty a házel to do sebe opravdu v rekordním čase. Čekala jsi snad jen tři minuty než dojedl a šel se uvelebit do křesla. "Tak dobře. Teď tedy k tvým odpovědím."řekl a sundal si bundu pod kterou měl černou košili a v obou podpaží měl pouzdra se zbraněmi. "Tedy ale musím uznat že na to že jsi viděla kouzlo jsi se chovala dost klidně."řekl a usmál se. "Já a Step patříme k jisté organizaci. Někteří si říkají Strážci, Ochránci, Hledači... každý má nějakou svou funkci. Já si raději říkám prostě jen jménem. A máme za úkol.. prostě chránit lidi. Já jsem teď u nich už skoro čtyři roky a Step rok. Dostal jsem ji jako žáka a tak se z nás stali partneři a přátelé."mluvil a přemýšlel nad tím jak ti to nejlépe podat. "Svět není takový jaký si myslíš, Kees. Ve světě je spousta věcí o kterých miliardy lidí nic neví. Step se k nám dostala tak že jsme si ji našli, protože měla potenciál který se začal projevovat."založil si ruce na široké hrudi. "Nebudu ti lhát ale je to nebezpečná práce, kdykoliv můžeme umřít. A nikdo to ani nemusí vědět protože někteří naši nepřátelé se umí dobře zbavovat těl. A tak je dají za nezvěstné. Víc než půlka dnes nezvěstných lidí má na svědomí právě ti proti kterým bojujeme."zaváhal. "Našim přátelům.. rodinám nic neříkáme. Nechceme aby se do toho nějak zapletli. Je to bezpečnější jak pro ně tak pro nás."pokrčil rameny. "To je tak asi všechno. Detaily znát nemusíš."

Kees Wantse - 24. srpna 2009 19:46

Vysvětlení Dívala jsem se jak jí. Vypadal, jakoby jedl po několika dnech. Házel to do sebe tak rychle, že jsem čekala, kdy ho budu muset bochnout do zad, aby se neudusil. Poděkoval za jídlo a já jen kývla a dala jsem nádobí do myčky. Posadila jsem se do křesla naproti němu a vyslechla jsem celé jeho vyprávění. Slovo kouzlo mi přišlo trochu nadsazené, ale vlastně jsem tomu asi moc nerozuměla. S jeho mluvením jsem si vybavovala obyčejné chvíle v mém a Stephině životě. Jak jsem ji musela pokaždé zachránit před kdejakým pavoukem. Nikdy se mnou nelezla na stromy, nikdy nechtěla dělat bojové sporty, vlastně žádné sporty. Všeho se vždycky bála. Proto mě tolik překvapovala jeho slova o potenciálu. Ano poslední rok mohla něco skrývat, ale s tím se přeci člověk narodí. Jak se může změnit za jediný rok. Dříve jsme spolu byly prakticky denně. Tu ufňukanou princeznu by tak dobře nezahrála nebo jo? "Víš...už od mala beru věci takové, jaké jsou. Nejsem z těch, co si nedokáží připustit, že se okolo děje i něco jiného než finanční krize a vůbec ti tu teď nehodlám dělat scény, že nic takovýho není...Pořád se tak nějak snažím přijít na to, kdy se Steph změnila, protože ona nikdy...no prostě nikdy nebyla ten typ, co se o sebe umí postarat." Zakroutila jsem hlavou a prohlédla si stephanii v koženém oblečku. Připadalo mi to tak nějak groteskní. "To, na co se chci zeptat je...co se mění tím, že jsi mi to řekl?"

Cain - 24. srpna 2009 20:20

Klub Krematorium Násilný přechod mě vyvede z míry. Náhle puštěná pecka od Kornů, kteří zrovna nejsou mým šálkem kávy, způsobí, že sebou polekaně trhnu. Otevřu oči a pár sekund zírám neurčitě před sebe. Alkohol, či opojení z písničky, mi nyní způsobuje lehké závratě. Zhluboka se nadechnu vydýchaného vzduchu. Bez účinku. Otočím se a podle záchytných bodů se zorientuji. Otočím se směrem, kde by měla být naše sedačka. Zachytím Lawrencův pohled doprovázený úsměvem. Další vlna závratě udeří. Za tuhle, ale může on. Na nepatrný okamžik zavřu oči a po jejich otevření se přesvědčím, že se mi to nezdá. Stále se dívá. Stojím na místě, kolem mě poskakují lidé, možná do mě vrážejí anebo naopak se mi záhadně vyhýbají. Bez mrknutí opětuji Lawův pohled s lehkým úsměvem. Bože, srdce mi tluče jak o závod… Nádech, výdech. Krev mi tepe ve spáncích… Nádech, výdech. Naháníš mi strach, Law…proč se tak díváš? Proč zrovna na mě? Neusmívej se Law, prosím ne… Pokouší se o mě podivná panika. Tohle…nerozumím tomu. Zaostřím na prázdnou skleničku v mé ruce. Přiložím si dlaň na čelo. Možná mám teplotu. Prohrábnu si černé vlasy a dojdu k baru, kde si objednám ještě jednu dvojtou. Když je má objednávka vyřízená, vezmu si skleničku a podívám se znovu k pohovce. Zdalipak se ještě dívá? Celou dobu jsem cítil mrazení na zádech. Jsem asi paranoidní, připadám si nějak vykolejeně. Rozepnu si dva knoflíčky u košile. Usrknu trochu nápoje. Nohy mě místo k pohovce vedou k točitému schodišti v rohu místnosti. Cestou sleduji Lawrence. Chci, aby zachytil můj pohled s provokativním nádechem. Mířím totiž do míst, která jsou obyčejným hostům zapovězená. Rozzlobím tě? Mám chuť ho kapku poškádlit. Zároveň jsem sám zvědavý, co v patře najdu. Byl jsem tam jen jednou a prý proběhla menší rekonstrukce. Chytím se zábradlí a začnu stoupat po schodišti vzhůru.

Temné noci - 24. srpna 2009 21:54

Kees Wantse - Doma David přikývl "No... neměl bych se divit. Podle toho co jsem o tobě slyšel. Ale... je také možné že si to co ti říkám plně neuvědomuješ. Můžeš si myslet že to chápeš. Ale kdyby jsi se někdy setkala.. opravdu setkala s nějakým tvorem který jsi považovala za postavy z pohádek možná by se to změnilo."řekl. "No.. ohledně Steph."podíval se na zmiňovanou "Řekl bych že se do toho pustila právě kvůli tobě. Možná aby se ti podobala. Ale nemysli si.. ona není žádný bojovník. Ona má talent na magii... na to žádné bojové chvaty nepotřebuje."usmál se a znovu pohlédl na tebe. "Co se mění? No... to je různé. Teď je větší šance že budeš v nebezpečí. Je obvyklé že když člověk uvidí něco co vyvrací vše v co věřil tak si začne všímat věcí které předtím neviděl. A to není dobré. Protože to že si jich všimneš si všimnou většinou i oni."pokrčil rameny. Chvíli se na tebe díval "Viděla jsi někdy Muže v černým?"zeptal se "Můžeme ti tyhle vzpomínky potlačit a vše by bylo jako dřív. Nebo si budeš muset nějak poradit."zamyslel se "Nebo.... když má Steph talent musíš ho mít i ty. Takže by tu byla i šance... že by jsi se mohla k nám přidat."usmál se "Vím.. ani jedna z možností není moc lákavá." Benjamin Brook - Klub Krematorium Když jsi byl u baru a ohlédl se jestli se ještě dívá, tak se nedíval a bavil se s Cat která mu něco nadšeně vyprávěla až u toho mávala rukama. Lawrenc musel vycítit tvůj pohled, jak by ne když jsi na něj hleděl tak intenzivně. Podíval se na tebe a pak sledoval směr kterým jsi šel, odložil svou skleničku a omluvil se děvčatům, zamračil se. Hned se zvedl a vyrazil za tebou, tvá návnada zabrala. Ale než tě dostihl vyšel jsi do patra, který byl momentálně prázdný. Připomínalo to jeden velký obývák s pohovkami oddělenými bambusovými zástěnami natřenými na černo. Vše tu bylo černé, bílé nebo šedé a k tomu zábradlí odkud se dalo pozorovat dění dole v přízemí. A měli tu i osobní bar kde nikdo nehlídal kolik toho vypiješ. "Benjamine."oslovil tě Lawrence, který se objevil za tebou "Sem by jsi chodit sám neměl."když jsi se na něj podíval tak se mračil, ale naštvaný nevypadal.

Kees Wantse - 24. srpna 2009 22:19

Rozhodování Pokývala jsem na to, že ani jedna z možností není příliš lákavá. Vždycky jsem říkala, že život není pohádka a je prostě takový, jaký si ho uděláš. Jenže někdy vám do té pohádky zabloudí kus z thrileru a celý svět se vám najednou obrátí vzhůru nohama. Věděla jsem naprosto jistě, že nechci přijít o žádný kus svojí paměti, ani o tenhle. Když se zmínil o magii, pokrčila jsem rameny. Nikdy jsem něměla pocit, že bych měla nějaký dar, ale třeba se to prostě neprojevovalo takhle. Možná byla moje síla prostě v něčem jiném. Nikdy nikomu nebylo nijak příliš divné, že jsem složila o sto kilo těžší chlápky bez větších problémů. Možná že moje síla byla právě v síle. A nebo jsem byla prostě jen normální člověk, který se do toho nechtěl zaplést. Mohla jsem teď zůstat stranou a vědět, že se okolo mě děje něco takového a já s tím nic nedělám, přestože bych možná mohla být prospěšná a nebo jsem se mohla přidat k nim. Jenže to znamenalo změnit naprosto celý život. Vlastně jsem ani neměla tušení, co všechno to obnáší. Pohlédla jsem na Davida a zvedla koutek v přemýšlivý úšklebek. "Nikdy jsem nebyla z těch, co se schovávají za svůj vysněný poklidný život. Vlastně jsem nikdy nepřišla na to, co doopravdy chci. Možná jsem příliš svobodomyslné, než abych se zavázala k něčemu takovému, ale stát stranou, když o tom vím? To se mi dost příčí..." Pohlédla jsem z okna a pak zase na Steph. "Magie...jo, umím si ji představit jako nějakou čarodějku...ale ten koženej obleček mi k ní vážně nesedí." Ušklíbla jsem se, abych trochu odlehčila atmosféru. Pořád jsem přemýšlela, jak se rozhodnout. "Nevím...nevím, co mám dělat." Povzdychla jsem si a rozhodila rukama. Zase mi škublo v ruce. Napadlo mě, že už nikdy nebudu bušit do pytle tolikrát za den a ještě k tomu ve vzteku. "Nemáš pro mě nějakou ulehčující nápovědu?" Uchechtla sjem se ironicky a pohlédla na Davida...

Temné noci - 24. srpna 2009 22:44

Kees Wantse - Doma David se usmál a pohlédl na Steph "Je to povinná výstroj. Tahle kůže je totiž celkem odolná a je lepší když se takové drápy zaseknou do tohohle než do tvé vlastní kůže."poklepal se po hrudi. "A je to celkem pohodlný. Udělají ti je na míru."usmíval se "A taky dobře platí."mrkl na tebe. Ale pak zvážněl "Nemusíš se vzdát svého dosavadního života. Jen si budeš muset zařídit ohebnou pracovní dobu. Navíc je to lepší, aby se ostatní lidi příliš nezajímali o to co děláš. Mé původní zaměstnání je barman. A stále ho dělám."dal ti příklad. Pak zavrtěl hlavou "To nejde, Kees. To je tvoje rozhodnutí. Nemohu ti napovídat. Ani to za tebe rozhodnout. To je příliš... vážné rozhodnutí."řekl a spokojeně se opřel do křesla a zavřel oči. "Řeknu ti to takhle... není to špatný život. Po pravdě... mě se to líbí. Tenhle způsob života ale na to musíš mít prostě náturu."

Kees Wantse - 24. srpna 2009 22:56

Doma Sledovala jsem jeho pobavený úsměv. Kdo by mohl mít vhodnější náturu pro takový život, než trenérka bojových sportů? Práci jsem si určovala sama, jak jsem chtěla, mohla jsem to dělat dál. A stát stranou, když jsem už věděla o co běží? To nebyl můj styl. Vlastně jsem vždycky byla spíš žena činu. Navíc bych měla sestru víc na očích. Nevěděla jsem, jestli jsem se zbláznila nebo jestli uvažuju opravdu reálně, ale nakonech jsem se nadechla, abych prohlásila svoje konečné rozhodnutí. "Možná jsem úplněj magor a možná dělám největší chybu ve svým životě...možná taky ne...Půjdu do toho. Jsem si tím naprosto jistá. Nebudu jen nečině přihlížet. Kdo umí líp nakopat zadek, než já krucinál...i kdyby nějakej nadpřirozenej." Pokrčila jsem rameny a ušklíbla jsem se při pohledu na kůži. To bylo jediné, co se mi na tom příčilo. Budu muset odhazovat svoje oblíbené tepláčky, džíny a obvyklý streetový hadříky kvůli něčemu v čem budu vypadat jako z Matrixu....Zakroutila jsem hlavou a zasmála se sama pro sebe, tomu, co to vlastně provádim.

Temné noci - 24. srpna 2009 23:12

Kees Wantse - Doma Usmál se a kývl hlavou "Určitě jsi se nezbláznila. Každý člověk je už od narození trochu blázen."mrkl na tebe "Dobrá tedy. Zařídím ti přijímací řízení."vytáhl mobil "Dej mi na sebe číslo a já ti dám vědět."počkal až mu dáš na sebe kontakt. Pak si zase mobil schoval "Budu se snažit aby jsi se dostala k nám. I když já už mám tady Steph ale když to nepůjde zkusím tě dostat k mému bráchovi. Je přísný ale má dobré srdce."ujistil tě. Steph zasténala a začínala se budit. David hned vstal a šel k ní, sklonil se nad ní. "Jak ti je?"zeptal se ji. "Jako kdyby mě srazil nosorožec."zazněla odpověď. "A taky si to zasloužíš! Kdo ti sakra řekl že máš na nějakou akci chodit sama? Co? Kdyby jsi nedostala šanci mi zavolat byla by jsi mrtvá. Jestli tohle ještě někdy uděláš tak to řeknu tvoji Kees a jsem si jistý že ta by ti to vytmavila."podíval se na tebe koutkem oka a spiklenecky mrkl.

Kees Wantse - 24. srpna 2009 23:29

Začátek něčeho nového Dala jsem mu na sebe kontakt. Byla jsem tak nějak uvědomělá, co dělám, vlastně jsem se ani nebála, což mě trochu udivovalo. Možná jsem prostě na tohle byla stvořená. Možá už mi prostě kácení chlapů v ringu a triky capoeiry nestačili. Kývla jsem na jeho slova o bratrovi. Neměla jsem problém s učením nových věcí. Vždycky jsem byla dříč a navíc mi šlo dost věcí samo od sebe, což vždycky špatně nesla Stephanie. Možná proto dělala přesně takovýhle vylomeniny. Tiše jsem se zasmála Davidovo poznámce o tom, že to Steph vytmavím. Neměl ani tušení, jak často jsem to musela dělat. Od té doby, co se naši zpakovali do evropy a nechali nám podnik, byl dost rozjívená. Že až takhle jsem ale nikdy nemyslela. "Přestaneš někdy dělat věci tak bezhlavě ségra? Myslela jsem, že si z toho už vyrostla, ale jak tak koukám, s věkem se to zhoršuje." Poznamenala jsem ironicky. Už jsem to byla zase já. Vztek mě začínal přecházet, když jsem věděla, že je v pořádku a znala jsem důvod toho všeho. I když to, že jednala na vlastní pěst mi taky nedělalo zrovna dobře od žaludku. "Zlato jdi si dát sprchu a běž si lehnout do ložnice. Dneska v noci bych tě ráda měla na očích..." Řekla jsem Steph, ale neznělo to jako rozkaz, spíš to byla nabídka, kterou neměla odmítnout. Pohlédla jsem na Davida. "Pokud nechceš takhle pozdě domů, můžeš spát v pokoji pro hosty... je nahoře a uplně vlevo, je tam ustláno." Oznámila jsem mu. Byla jsem dost unavená a všechno mě neskutečně bolelo. Pomohla jsem sestře do koupelny. Moc jsme nemluvily, ale pár pohledy jsme se tak nějak srozuměly, že už je to ok. Aspoň v rámci mezí. Když byla Stephanie bezpečně v pyžamu, odvedla jsem ji do ložnice. Vypadala už mnohem lépe. "Tak nevím, jak ses rozhodl, ale já jdu spát, jsem naprosto hotová. Jak fyzicky, tak psychicky. Dneska toho bylo trochu moc..."

Temné noci - 25. srpna 2009 00:14

Kees Wantse - Doma Steph se tiše zasmála "Jen jsem neodhadla situaci.... bylo jich v líhni víc než jsem čekala. Myslela jsem že pár granátů to vyřeší. Ale myslím že na to by stačila jedině hromada TNT."vzdychla. Steph se posadila a oblékla si tričko aby tady nepobíhala jen v podprsence. Podívala se na tebe a přikývla "Díky. Ráda zůstanu."odpověděla . David zaváhal, ale pak přikývl "Děkuji. Tvou nabídku vděčně přijímám."odpověděl "Nebudu na obtíž."přísahal. Nechal tě aby jsi odvedla Steph do koupelny a pak do pokoje. Stephanie tě chytla za ruku a stiskla tvé prsty "Děkuji sestřičko."řekla tiše, ale pak se přikryla a jen co zavřela oči už zase spala. David byl stále v obýváku, když jsi vešla postavil se a přikývl "Samozřejmě. Dnes toho bylo na všechny víc než dost. Spánek si zasloužíme všichni."řekl, položil ti ruku na rameno. Měl příjemně teplé ruce "Dobrou noc, Kees."rozloučil se, usmál se na tebe a vydal se do pokoje pro hosty.

Kees Wantse - 25. srpna 2009 13:23

Doma David přijal nabídku k přenocování a mě se docela ulevilo. Bylo už dost pozdě a pokud někde něco rozdráždili, nebylo by dobré jít teď po nočních ulicích sám. Díky byly vedlejší. Byla jsem ráda, že ji tu mám v pořádku. Davidova slova, že jsme toho dneska měli všichni dost, byla víc než pravdivá. Padaly mi oči. Jeho ruka na mém rameni příjemě zahřála. Bylo to jako uklidnění po celém dni. "Dobrou Davide..." Oplatila jsem mu úsměv a vrátila jsem se do ložnice ke Steph. Netrvalo mi dlouho, než jsem se ponořila do říše snů. Zdál se mi sen o spoustě šílených věcí, které spolu navzájem vůbec nesouviseli. Jako by se můj mozek snažil uspořádat všechno, co toho dne vštřebal. Probral mě drnčivý zvuk budíku a já ho rychle zaklapla, aby to nevzbudilo i Stephanie. Zašla jsem do koupelny, abych se umyla a učesala. Oblékla jsem se do džínů a fialového trika se spadlým ramenem, pod kterým mi vykukovalo černé tílko. Natáhla jsem fialové conversky a přehodila přes rameno černou koženou tašku s převlečením do přáce. Ještě jsem rychle popadla lísteček a napsala na něj Davidovi a Steph vzkaz, že jsem v práci a ať si vezmou v lednici něco k jídlu. Rozhodla jsem se jít dneska do práce pěšky. Nebylo to daleko a navíc jsem šla docela pozdě, takže jsem aspoň měla rozcvičku. Vešla jsem do šatny a rychle jsem se převlékla do širokých modrých tepláků a černé sportovní podprsenky. Nandala jsem si na obě zápěstí potítka a vešla jsem do haly. Kluci už byli na místech. Bylo tu o dva víc. Začala jsem u Richarda a Micheale, kteří trénovali capoeiru. Richard se rozeběhl proti stěně uzpůsobené na trénování akrobacie. Vyběhl tak metr a praštil sebou na žíněnku na záda. Zasmála jsem se a zakroutila hlavou. "Tak za prvé, nejsi zpevněný, za druhé...to byla nějaká rychlost?" Mrkla jsem na něj a on na mě místo odpovědi zamával. Rozeběhla jsem se proti zdi. Moje kroky nabraly tempo a já vyběhla po zdi zhruba dva metry, kde jsem se odrazila do salta, ze kterého jsem lehce dopadla na nohy. "Jinak ahoj kluci." Usmála jsem se a pokynula Richovi, aby to zkusil znovu a zopakovala jsem mu teorii.

Temné noci - 25. srpna 2009 14:59

Kees Wantse - Fitness - doma Kluci tě také pozdravili, ale pak dál pracovali na tom svém zatím co ty jsi se věnovala, no vždy tomu kdo potřeboval. Vše šlo jako vždy, dobře. Kluci byli spokojení a taky jsi se trochu víc musela věnovat dvěma novým, jestli to takhle půjde dál tak si tady už nebudeš stíhat být samotná a budeš tu muset mít nějakého kolegu. Richard se pod tvým velením zlepšil, sice dopad nebyl nejlepší ale aspoň nepadal už na záda. Kolem poledne ti přišla smska od Davida. "V šest hodin si tě vyzvednu. Zařídil jsem ti to přijímací řízení. Ahoj. David." Karl tě přišel vystřídat a pozval tě večer do nějakého klubu. Ty jsi musela odmítnout kvůli tomu pohovoru co tě večer čekal. Rozhodně tě zajímalo jak to bude probíhat, nakonec to není obyčejný pohovor. Když jsi se vrátila domů našla jsi Steph na pohovce, jak kouká na televizi a cpe se zmrzlinou. "Ahoj."pozdravila tě "Nevadí když tu ještě dneska zůstanu?"zeptala se tě a dala si do pusy další lžičku kávové zmrzliny "Dáš si?"nabídla ti a udělala vedle sebe místo aby jsi se mohla přidat.

Cain - 25. srpna 2009 15:03

Klub Krematorium Páni… vydechnu v okamžiku, kdy se mi naskytne pohled na patro po rekonstrukci. Stylově je to naprosto odlišné, tedy co já mohu soudit z jedné návštěvy. Než se stačím detailněji porozhlédnout, zaslechnu za sebou Lawrence. Strnu na místě. Nějak jsem svou akci nedoplánoval. Trochu svěsím hlavu. Promiň Law… brouknu, načež se otočím, ale vůbec nevypadám jako provinilec. Vypadáš děsivě. odtuším s lehkým pousmáním. Proč bych sem neměl sám chodit? Jasně, vím proč…ale…vyznělo to nějak… máchnu jednou rukou do strany a pohodím rameny. Poté se s kapkou drzosti pohodlně posadím na jednu z pohovek. Nemohl jsem si pomoct…znáš ten pocit, kdy máš nutkání něco provést? Ruce ani nohy tě neposlouchají, nepřemýšlíš nad tím…prostě to uděláš… napiju se. Využiju času, který mi byl dán, k tomu, abych se si to zde pečlivěji prohlédl. Možná tu jsem po dnešním, řekněme prohřešku, naposledy.

Temné noci - 25. srpna 2009 15:39

Benjamin Brook - Klub Krematorium Když jsi se na něj otočil a řekl o něm že vypadá děsivě, překvapeně pozvedl obočí a pak se pobaveně pousmál. "Máš jediné štěstí že tu nikdo není."pronesl "No protože tady chodí.. uzavřená společnost. Velci snoby, někdy tu mají soukromé oslavy a tak dále."šel za sebou a posadil se vedle tebe. Přikývl "Ano. Znám ten pocit. Ale to jsem naposledy cítil když jsem byl ještě hormonálně nevyrovnaný sedmnáctiletý kluk který se plížil v noci z domu. No jo.. to byli časy."řekl a rozhlížel se "Mě se líbí ty bambusové zástěny. Tak nějak to pak tu nevypadá tak uměle. A navíc... mám to raději dole, tam je to tak nějak víc pohodové. Tady... jako tu a tam sem zajít klidně ale tady když jsou tu lidi cítím se spoutaný."podíval se na tebe. "Všiml jsem si že jsi dost vnímavý. Ještě jsem neviděl aby na někoho působila hudba takhle. Div jsi nebyl v transu."

Kees Wantse - 25. srpna 2009 15:49

Práce a psychická příprava na možnost nové Trvalo to několik hodin, než jsem se utrhla od pomoci se setavami capoeiry. Slíbila jsem Joshovi, že si s ním dám zápas ve volném stylu, což mě dost bavilo. Postavili jsme se proti sobě ve vypolstrovaném ringu. Rozeběhl se proti mě a vyskočil, aby mě při otočce kopl do ramene. Bleskově jsem se sehnula a jeho noha mě neškodně přeletěla, načež jsem zvedla ruce, abych mu ji ještě stihla chytit a on spadl zády na zem. Pustila jsem nohu a přemetem se přes něj přehoupla a stoupla jsem si do obraného postoje. Zvedl se a zaútočil několika kopy po sobě. Vykryla jsem je předloktími a uštědřila jsem mu kopanec do zad. Jeho ruka vystřelila k mému obličeji a já jeho pěst zachytila těsně před obličejem. Kdybych mu chtěla ublížit, ještě bych trhla jseho zápěstím a zlomila ho, ovšem tohle byla jen hra. Druhou rukou mě praštil do břicha. Nestačila jsem to vykrýt, ale stačila jsem zatnout břišní svaly, takže jsem ránu téměř necítila. Pokývla jsem hlavou, abych ho pochválila a pak jsem ho složila přes rameno na zem. "Jsi strašně pomalej Joshi. I těhotná želva má lepší reflexi. Necháváš si příliš prostoru..." Poznamenala jsem s dechem klidným oproti tomu jeho. "Jo jenže ty jsi ďábel Kees..." Zachechtal se a já zakroutila hlavou. "Nevymlouvej se..." Podala jsem mu ruku a vyhoupla jsem ho na nohy. "Dejte si kolo s Ricem, půjdu se kouknout na kluky na dvojce..." Ještě dalších pár hodin jsem pomáhala těm, co potřebovali, když přišel Karl na druhou směnu. Bylo něco kolem třetí. Přečetla jsem si smsku od Davida a přeběhl mě příval nervozity. Přemýšlela jsem, jak to asi bude probíhat. Budu muset něco dokazovat...to bylo jasné. Co když nebudu dost vyhovující. "Kees, pojď dneska večer do Havany, bude tam Kayl, pamatuješ na něj? Byl učit bojovky v Evropě, teď se vrací a shání práci." Zmínka o klubu mě příliš nenadchla, ale druhá část mě docela zaujala. "Určitě nepůjdu, ale Kayla bych ráda zaměstnala, pokud by měl zájem. Chci tu nechat tebe a ještě někoho, on by byl ideální, abych si mohla trochu ubrat. Už tu nechci trávit tolik času. Tak mu kdyžtak řekni, o co by šlo a ať se mi kdyžtak ozve. Díky Karle." Usmála jsem se a šla se osprchovat a převléknout zpět do své pohodlné fialovo černé kombinace. Když jsem dorazila domů, Stephanie seděla na gauči a jedla zmrzlinu. Zmrzlina byla naše rodiná slabost. Usmála jsem se. "Jistě že tu můžeš zůstat. Říkala jsem ti, že tu můžeš být, kdy chceš..." Vzala jsem si lžičku a svalila jsem se do pohovky vedle ní. Nabrala jsem pořádný kus zmrzliny a nechala ho roztéct v puse. Po celém dnu pohybu to bylo dost příjemné. Dívala jsem se se sestrou na nějaký film, když jsem si všimla, že se blíží šestá hodina.

Temné noci - 25. srpna 2009 16:13

Kees Wantse - Doma Takže jsi možná měla dalšího zaměstnance, což se ti právě hodilo aby jsi tak mohla mít více volného času, který by jsi mohla trávit ve tvé druhé práci kterou jak jsi doufala dostaneš. Kávová zmrzlina byla dobrá a příjemně chladila, doslova pohoda. Stephanie moc nemluvila a když už tak jen aby okomentovala výkon nějakého herce. Ale u tohohle filmu se nedalo moc co kritizovat, Seznamte se Joe Black. To byl dobrý film a Brad Pitt tu hrál opravdu dobře, ke konci Steph dokonce brečelo jak ji to dojalo. Pak si také všimla kolik je hodin, otočila se na tebe "Hlavně klid. Není to nijak hrozný. Dají ti pár otázek a pak tě nechají vyřešit nějaký problém aby zjistili jak jsi na tom morálně a tak... trochu jako u psychologa."řekla. "Věřím že to zvládneš. Když jsem to zvládla já..."usmála se. "Mimochodem. Co říkáš na Davida?"zeptala se zvědavě "Je pěknej že jo?"přesto jsi nedokázala určit jestli ji to zajímá z obavy že by jsi o něj mohla zájem nebo z nějakého jiného důvodu. Znepokojená nevypadala, tak jaký důvod měl její zájem?

Cain - 25. srpna 2009 16:14

Klub Krematorium Nepatrně svraštím obočí kvůli zamyšlení. Uzavřená společnost? Takže se tu konají snobské dýchánky? To mi neleze na mozek. Netušil jsem, že se to tu pronajímá boháčům…to je na tom klub tak špatně? neodpustím si špetku jízlivosti. Rudovlasý muž se posadí vedle mě. Bouře je zažehnána. Vlastně ani žádná nezačala, jen se trochu zvedl vítr. Se zájmem pozoruji Lawrencův profil. Sedmnáctiletý hormonálně nevyrovnaný kluk? Narážíš snad na mě? Znejistím a hlasitě polknu. Nápadný zvuk se pokusím zakrýt mírným odkašláním, čímž na sebe jen více upozorním, ale třeba si toho můj společník nevšiml. Prsty stisknu opěrku pohovky a přísahal bych, že se mi začala potit záda. Jedna hloupá věta, která nejspíš nebyla mířená proti mně a co to se mnou provedlo. Klídek… Chápavě přikývnu jeho slovům. Dole to nemá chybu… povím jistě. Law se zmíní o mé údajné vnímavosti. Rychle ho protnu téměř vyplašeným pohledem, ale postačí pár rozpačitých úderů srdce a do obličeje se mi vrátí vyrovnanost. Usměju se víc než bych chtěl. Vzal jsem to jako lichotku a u té potlačuji emoce těžce. Děkuju… zachraptím a opět upiju trošku vodky. To bylo určitě na kuráž. Chvilku trapně mlčím. Hudba mě dokáže oslovit…a já jí propadnout. Vlastně se tomu ani nebráním. Obvykle se snažím upadaní do transu na veřejnosti vyhýbat…je to osobní…hodně intimní. odmlčím se a cítím, jak jsem každým okamžikem nervóznější. Sebekontrola dnes večer pokulhává. Je to souhra nástrojů, melodie, rytmu, textu, hlasů…zvuků…někdy mě to pořádně dostane… Plně se opřu a zakloním hlavu, zavřu oči. Jsem tu zatím jen chvilku, ale připadá mi, jako by už uplynuly minimálně čtyři hodiny. Ztrácím ponětí o čase. Musel jsem vypadat jako blbec… zasměju se

Kees Wantse - 25. srpna 2009 16:28

Doma Její popis pohovoru mě trochu uklidnil, ale stejně jsem byla nervózní, přeci jen jsem si nemohla bý ničím jistá. Na její otázku jsem se trochu zamračila, moc jsem nechápala z jakého důvodu se mě na to ptá. Chtěla ho schválit nebo proč? Pokrčila jsem rameny. "Jo, vypadá trochu jako hrdina z nějkýho akčňáku..." Zvedla jsem koutek v obvyklý pokřivený úsměv. "Myslím,že je...no...fajn." Vzpoměla jsem si na jeho medové oči a ten úsměv, který mi včera věnoval. "Proč se na to ptáš?" Vždy jsme to se Steph měli tak, že jsme si vše říkali na rovinu, a tak jsem se nakonec nezdráhala říct své myšlenky nahlas. Konec konců jsem neměla důvod se na to nezeptat.

Temné noci - 25. srpna 2009 16:36

Benjamin Brook - Klub Krematorium Law se po té poznámce o tom, jestli je na tom klub tak špatně, začal smát. "Ne to fakt ne. Není na tom špatně. Vůbec, ale podle veřejného mínění by každý pořádný klub měl mít něco takového. Dokonce jsem slyšel i něco o tom že si tu chce nějaký páreček samozvaných "upírů" udělat svatbu. Docela na hlavu ale dobře to za pronájem vynese. A pak když je dost peněz můžeme si dovolit zaplatit si třeba takovou hvězdu jako je třeba Michael."mrkl na tebe. Lawrenc se k tobě otočil a poslouchal tě jak mu říkáš o svých pocitech které máš při tanci. Opřel se rukou o opěradlo a podepřel si hlavu. Zavrtěl hlavou "Nevypadal jsi jako blbec. Spíš jsi vypadal..."zaváhal a zamyslel se "Nevím jak bych to popsal. Prostě... pohled na tebe mě v tu chvíli fascinoval. Přišlo mi jako kdyby jsi byl najednou v jiném světě. Tohle lidé moc neumí, hodně záleží o vnitřním souladu. Lidé často nejsou takový jakými se dělají a to jim znemožňuje aby se spojili se svým vnitřním já."řekl a spokojeně přikývl jako kdyby takhle souhlasil s tím co řekl. Kees Wantse - Doma - Na cestě Steph se usmála a opřela se do pohovky "To je dobře."řekla a pak na tebe mrkla. "No... protože si myslím... že by jste se k sobě hodili."dala mezi tebe a sebe polštář jako kdyby se jím chtěla bránit před tvým možným hněvem. "Jste si v hodně ohledech podobní. A i když mě samotné přijde k nakousnutí. Je to spíš opravdu jen přítel a navíc... jeho brácha se mi líbí víc."pokrčila rameny. "No.. nenech se zdržovat. David se tu může objevit každou chvíli. A vezmi si bundu. Už tam zase bude chladno."kývla k oknu kde sice bylo ještě světlo, ale tak hodinu a začne se stmívat.

Cain - 25. srpna 2009 17:00

Klub Krematorium Natočím hlavu na stranu. Se zatajeným dechem upřu pohled na Lawrence a neuhýbám jím. Je to pekelně těžké vydržet dívat se na někoho jako je on a tvářit se přitom klidně. Neprozradit ani pozlátko z citů, které k němu chovám. Musím si chránit to, co mám. Nezbývá mi jiná možnost. Nikdy tomu nebude jinak. Připadám si jako lhář. Do výrazu se mi vloudí napětí, které za okamžik povolí. Úlevně se usměju. Fascinace…byl mnou fascinován. Všiml jsem si, že se díváš…na konci…vylekal jsi mě. nejistě se zasměju, zmaten sám sebou. Musel jsem být ještě mimo… vytuším. Pak se zamyslím nad tím, co Lawrenc říkal o vnitřním souladu. Jedna z mnoha věcí, která mě na něm uchvacuje. Vždy z něj vypadne myšlenka, jež mě donutí k zamyšlení se. Většinou při tom nastanou chvilky, kdy panuje mlčení. Je skoro zázrak potkat někoho s kým se vám mlčí hezky. Odložím prázdnou skleničku na stolek. Předkloním se, lokty si opřu stehna a promnu si obličej. Zhoršuje se to. Myslím tím schopnost zachovat si klidnou hlavu. Poslední měsíce s tím mívám problém. Prakticky se mi to stává jen, když jsem s Lawrencem o samotě. Že se vůbec ještě něčemu divím. No, já… protnu ticho, narovnám se. Asi bych měl jít už dolů… pokusím se o úsměv. Tak to bude lepší…pro všechny. Opět pocítím závrať. Na začátek jsem si měl dát jen colu.

Kees Wantse - 25. srpna 2009 17:03

Doma a cesta Vykulila jsem oči, když prohlásila, že bychom se k sobě hodili. Obelstila jsem polštář a hravě ji šťouchla do ramene. "Hej...ty mě nepřestáváš překvapovat. Nejenom, že je z tebe hrdinka zachraňující svět...Ještě k tomu se z tebe stala dohazovačka." Zasmála jsem se a pak na ni mrkla. "Ale soudě podle tvého vkusu se začínám bát, jak jeho brácha vypadá..." Obě jsme se tomu zasmáli a já pak poslechla její radu ohledně oblékání. Přehodila jsem přes sebe černou bundu a v tu samou chvíli se ozval zvonek. Stephanie se zachichotala v narážce na náš předchozí rozhovor a já po ní hodila vražedný pohled. "Steph...jednoho dne tě uškrtim." Ještě s úsměvem na rtech jsem otevřela. Stál tam a díval se na mě těma krásnýma očima a já slyšela Stephanie, jak se zase tlemí do polštáře. David pozvedl obočí v nechápavém gestu a já mávla rukou a zavřela jsem domovní dveře. "To nic. Tak vyrazíme?"

Temné noci - 25. srpna 2009 17:54

Benjamin Brook - Klub Krematorium "Tak promiň. Nechtěl jsem tě vylekat."omluvil se ti. "Neměl jsem tušení že by ti to mohlo vadit."řekl upřímně a také vstal "Dobře. Půjdeme."souhlasil. Když jsi pocítil závrať tak ti položil ruku na rameno "Opatrně."řekl a znovu se na tebe zadíval "Možná by jsi měl trochu s tím alkoholem brzdit. Noc ještě ani nezačala a ty se už kymácíš."usmál se a vedl tě ke schodům. Ruku přesunul na tvůj loket aby tě když tak zachytil kdyby závrať na tebe znovu přišla. Ale když jste byli zase dole došli jste k holkám, kterým vaše zmizení nevadilo, možná si toho ani nevšimli protože se živě bavili o nějaké nové knížce od spisovatele jehož jméno jsi nevěděl ani jak vyslovit. Dál jste se bavili, pili jste, bavili se a nebo tančili i když Law se k tanci nepřidal. Vymlouval se na to že to neumí. Dřív než jste se naděli už bylo půl jedné ráno a Cat začínala být unavená a taky byla trochu nalitá. Rozjeli jste se domů a odvedl jsi Cat až ke dveřím jejich domu, Cat ti dala pusu na tvář a ty jsi se vydal také domů. Vytáhl jsi klíče a chtěl jsi si otevřít, ale když jsi zatlačil klíč do klíčové dírky tak se dveře sami otevřeli jak je někdo špatně dovřel. Z nějakého důvodu jsi začal mít nepříjemný pocit a vzpomněl si na nějaké hororové filmy které takhle začínali. Opatrně jsi vešel, v obýváku se svítilo ale nikdo tam nebyl, poslouchal jsi, ale nic jsi neslyšel. Kees Wantse - cesta David přikývl a vedl tě dolů na ulici, došel ke své motorce a podal ti helmu "Nevadí ti že pojedeme na mé motorce?"zeptal se tě ale sám si nasadil druhou helmu. Nasedl a pak počkal až si sedneš za něj "Dej nohy sem a drž se mě. A hlavně tam ty nohy nechej."poučil tě a ukázal kam máš dát nohy. Ještě jednou tě zkontroloval než nastartoval a rozjel se, ale nejel moc rychle. I když tahle černá kráska by to jistě dokázala, vsadila by jsi se že tahle motorka si zažila už hodně jízd na život a na smrt. "Jak se cítíš?"zavolal když u křižovatky zpomalil. "Máš nervy?"zajímal se. "Co se tak Steph pochechtávala? Snad ji nepřeskočilo?"

Kees Wantse - 25. srpna 2009 18:17

Cesta Zakroutila jsem hlavou ve znamení, že mi nevadí, že pojedeme na jeho motorce a nasadila jsem si helmu. Sedla jsem si za něj a podle pokynů dala nohy nahoru a omotala ruce okolo jeho pasu. Když jsme se rozjeli, přišlo mi divné, že jede tak pomalu. Určitě takhle normálně nejezdil. To snad kvůli mě...Bylo vidět, že o mě moc nevěděl. "Jestli jedeš tak pomalu kvůli mě, tak na to klidně šlápni." Uchechtla jsem se u křižovatky. "No...asi jsem trochu nervozní, ale říkám si, co se může stát? Přinejhorším budu dál mlátit chlapi v ringu a učit street...." Pak se zeptal na Stephaniino chechtání a mě trochu zatrnulo. Vzpoměla jsem si na její výraz a zasmála jsem se. "Myslím, že ti to nebudu říkat...ale není to nic, kvůli čemu by ses měl o ni strachovat. Vlastně to s ní moc nesouvisí...to je jedno..." Zakroutila jsem hlavou a byla jsem ráda, že se dívá na silnici a nevidí můj výraz.

Cain - 25. srpna 2009 18:19

Doma Další z příjemných večerů strávených v Kremu je za námi. Doprovodím přiopilou Cat až před domovní práh. Hezky se vyspi, sestřičko. zašeptám a pohladím ji po vlasech, po tom, co mě políbí na tvář. Doufám, že její rodiče nebudou moc vyvádět. Je to jejich jediné dítě a docela dost jí toho dovolují. Ale ona si to zaslouží, je to hodná holka, co nemá za potřebí, dělat zbytečný problémy. Mám ji rád. Ujdu ještě pár metrů k našemu domu. Bezmyšlenkovitě sáhnu po klíčích a chystám se tiše odemknout. Jaké to je překvapení, když se dveře skoro samy otevřou. Ihned se mi vybaví ty ohrané scény, které zvyšují napětí v béčkových horrorech. Nuceně se uchechtnu. Neblbni, to jenom máma přišla z práce a špatně zavřela… snažím se sám sebe přesvědčit o obyčejnosti situace. Ovšem nepříjemný pocit neustupuje. Asi to k tomu patří. Zhluboka se nadechnu a vstoupím, načež za sebou pořádně zavřu dveře. Vyzuju si boty a podívám se ke vchodu do obýváku. Překvapí mě, že se tam svítí v tuhle pozdní dobu. Mamka po práci většinou neponocuje. Je ráda, že je ráda a může se pořádně prospat. A táta? Ten pravidelně od desíti zařezává jako pařez. Nic neslyším a to je ještě podivnější. Hlasité ticho není zrovna dobré znamení. Benjamine, vážně klid…jenom zapomněli zhasnout. Jen pár náhod… Mami…tati? Ste vzhůru? houknu a vlastní hlas mi zní najednou nepřirozeně. Neměl jsem tolik pít, burcuje to fantazii. I když po Lawrencově upozornění jsem se mírnil. Seberu odvahu. Vejdu do obýváku a doufám, že tam najdu jen prázdnou místnost. Pokud ano, zhasnu a odeberu se uložit do postele.

Temné noci - 25. srpna 2009 18:45

Kees Wantse - Cesta "Nevěříš si trochu? Jedu pomalu protože nechci chytit pokutu. Tady až po další křižovatku to bývá samí schovaný polda. Pak na to šlápnu."slíbil ti a jen co naskočila zelená rozjel se. "To je pravda. Můžeš být klidná. Rozhodně se nemusíš bát že tam na tebe zkoušeli nějaké šílenosti. Udělají zkoušku a pak budeš muset asi den počkat než se rada rozhodne." Cítila jsi jak pokrčil rameny "Jasně. V pohodě. Nemusím taky vědět všechno."řekl a konečně přidal a ty jsi pocítila ten příjemný pocit z rychlosti. Jeli jste půl hodiny než jste dojeli k vrátnici, kde hlídači ukázal průkaz a pak si tebe zapsali jako návštěvu. Vjeli jste na parkoviště před, patrový dům, který se nijak nelišil od ostatních. Mohla jsi čekat něco jiného, trochu třeba výstředního, ale je pravda že to by poutalo příliš pozornosti. David počkal až slezeš a pak také sám slezl a vzal si od tebe helmu, kterou nechal na sedačce. "Tak jdeme."pobídl tě a vedl tě k proskleným dveřím, kterými jste vešli do vestibulu. Vypadalo to tu zcela normálně, dva výtahy do pater, recepční a křesla na sezení pro návštěvy. "Dobrý večer, Dono. Třetí patro?"zeptal se a dívka přikývla. Byla to mladá holka, která snad ještě chodila do školy. Měla na sobě síťované, černé tričko a růžové vlasy. Odešli jste k výtahu a ještě předtím než se dveře zavřeli jsi si všimla že najednou nemá růžové vlasy ale blond a navíc dlouhé a vlnité, dokonce na sobě měla i jiné tričko. David se tvářil jako že nic, asi to bylo normální. "Odvedu tě ke dveřím. Tam se posadíš a už jenom počkáš až tě zavolají. Já se půjdu dívat jak ti to jde. Ale neuvidíš mě."mrkl na tebe a vystoupili jste v třetím patře. Byl to velký dům, přesto tady byla jen opravdu malá místnost s jednou židlí vedle dveří. David ani nevystoupil "Hodně štěstí."rozloučil se a odjel výtahem o patro víš.

Temné noci - 25. srpna 2009 19:08

Benjamin Brook - Doma Opatrně jsi vešel do obýváku, na tvé zavolání nikdo nezareagoval. Obývák byl prázdný, ulevilo se ti, tak jsi zhasl a šel spát. Nejspíš matka jen zapomněla zhasnout když si třeba něco před spaním četla nebo něco takového. Když jsi usnul zdálo se ti o rudovlasém muži. Druhý den jsi se probudil skoro až v deset hodin, bylo fajn že byla sobota tak jsi nikam nemusel. Ještě jsi si chvíli poležel než odešel do koupelny, kterou jsi měl jen pro sebe a trochu se zkultivoval po nočním flámu. Pak jsi sešel domů a do kuchyně, kde tě měla čekat jako vždy snídaně do mámy, která ti ji vždy připraví i když jde třeba do práce. Když už nemůže zařídit aby jsi jedl zdravý oběd a večeře tak aspoň snídani. Jenže v kuchyni na tebe nic nečekalo, žádná snídaně, žádná máma a dokonce tu nebyl ani hrnek od kávy kterou si tvoje máma ráno dopřává. Zaposlouchal jsi se do ticha domu a najednou jsi měl pocit že je prázdný. Vzpomněl jsi si na včerejší otevřené dveře a rozsvíceno v obýváku i když to nebývá obvyklé.

Cain - 25. srpna 2009 19:43

Doma Probudím se dostatečně vyspaný. Vyšlo m to tak akorát. Spát ještě cirka dvě hodinky, byl bych přespaný a půlku dne bych prozíval. Matně si vybavuji sen, co se i zdál. Vím, že v něm figuroval muž s dlouhými, rudými vlasy. Určitě to byl Lawrenc, kdo se mi naboural do snů. Štěstí, že z něj nemám noční můry. Po pár minutách převalování se v posteli z ní konečně vylezu. Zapluju do koupelny, kde si dopřeju vlažnou sprchu a pořádně se vydrbu. Nechci, aby na mně zůstal cigaretový kouř z Kremu. Ten smrad vnímám hlavně po probuzení. Budu muset ty propocený věci hodit do koše na prádlo. Po sprše si asi deset minut čistím zuby, docela mě to baví. Potom vlezu zpět do pokoje a hodím na sebe šedé tričko s potiskem vrány a černé kalhoty. Seběhnu schody a zažitě zamířím do kuchyně. Už se těším na vydatnou snídani. Podmračeně přejdu k lince. Jak je to možný? vrtá mi hlavou. Nikdy mi máma nezapomněla udělat jídlo. Musela snad naléhavě do práce? Ale vždyť je jen vrchní sestra, ne chirurg. Takhle jsme si to teda nepředstavoval. Povšimnu si, že i nedopitý hrnek kafe tu schází. Tak to muselo být sakra vážný…. Udělám krok k ledničce, že se obsloužím sám, ale v tom mě cosi zarazí. Zase ta nepříjemná předtucha čehosi podivného. Úplně stejný pocit, který mě přepadl po příchodu domů. Něco mi tu chybí… Nezvyklé ticho mi doslova vříská do uší. No jasně…! Dojde mi, že táta by měl být určitě doma. Jenže neslyším hluk, který vždycky vychází z jeho kanceláře. Dokonce nehraje ani rádio, které si pouští, když se hrabe v té rachotině, co nám stojí v garáži. Studená pěst mi sevře žaludek, který mi vystoupal až do krku. Tep se mi zrychlí. Svižným krokem zamířím do pracovny. Tati? Si tu? mluvím nahlas, jinak bych se zbláznil. Sáhnu na kliku a na okamžik zaváhám. Pak přeci jen dveře tátova království otevřu a zaraženě zůstanu zírat dovnitř. Pusto…prázdno. Dobře, klid…možná….jel nakoupit… uklidňuju se nahlas. Pro jistotu a marně ještě zkontroluji garáž. Nic. Je mi špatně. Dobře, Benjamine…nevyšiluj, nějak se to vysvětlí....rozhodně to nemá nic společnýho s těma nedovřenýma dveřma…kdyby odjeli, nechali by vzkaz… Samomluva je úžasná věc. Co na tom, že vypadám jako blázen. Stojím znovu v kuchyni. Opírám se o kuchyňskou desku. Hledal jsem nějaký náznak, vysvětlení toho, co se mohlo stát. Ale kromě nákupního seznamu a pár účtenek se mi ničeho nepoštěstilo. To na mě úplně zapomněli? Sklouznu očima na pevnou linku. V hlavě se mi rozsvítí žárovka. Poprvé se mi na tváři objeví náznak úsměvu. Přejdu k telefonu a v seznamu najdu číslo do mámy práce a vytočím ho. Začne to vyzvánět. Mohla by to zvednout ona a ihned by mi spadl kámen ze srdce. Prosím, mami…

Temné noci - 25. srpna 2009 20:05

Benjamin Brook - Doma Prohledal jsi dům, nikde nikdo, ani táta a ani máma. Ocitl jsi se zase v kuchyni a hledal nějaký vzkaz od rodičů, žádný. Přece bez tebe neodjeli? Určitě by ti dali nějak vědět. A pak tě popadl ten spásný nápad, zavolal jsi mámě na mobil. Zvonilo to, čekal jsi ale pak to spadlo do hlasové schránky. Zkusil jsi i tátův mobil, ale ten jsi zaslechl zvonit z tátovi pracovny. Máma to nebere a táta ho nechal doma. Zkusil jsi zavolat i k mámě do práce, ale tam ti oznámili že do práce nepřišla. Trhl jsi sebou když se najednou rozezněl zvonek u dveří. Šel jsi otevřít "Ahoj."pozdravila tě Cat "Si představ že nemám kocovinu."pochlubila se. Dneska si vzala džíny s dírami pod kterými měla pruhované punčocháče a na sobě cvočkovanou motorkářskou bundu. Vlasy si zase dala do dvou culíků "Můžu dál? Je docela chladno."foukla a před obličejem se ji objevil obláček.

Kees Wantse - 25. srpna 2009 21:17

cesta Zasmála jsem se, když se mě zeptal na mou sebedůvěru. Napadlo mě, že nevypadá moc na člověka, co jezdí podle předpisů. Dojeli jsme na místo. Nahlásil mě jako hosta a pak jsme vešli do vysoké budovy, která by se dala přirovnat k jakékoliv větší budově v Montrealu. Nebyla nijak nápadná, což byl asi účel. Změna recepční mě trochu vyvedla z míry, ale nechala jsem to plavat. To teď nebyla zrovná má priorita, zkoumat nějaké neobvyklé jevy. Kývla jsem Davidovi a už jsem nic neříkala, protože jsem se snažila udržet nervy na uzdě. Začínala jsem mít trochu strach. Vystoupila jsem z výtahu, ale on jel dál s přáním hodně štěstí. Podle jeho pokynů jsem se posadila na lavici a čekala.

Temné noci - 25. srpna 2009 22:08

Kees Wantse - Přijímací řízení Čekala jsi asi deset minut když se dveře konečně otevřeli, první co se objevilo byl čenich a pak hlava, lekla jsi se, protože jestli to byl pes tak byl vysoký jako člověk. Ale pak vyšel ven a tobě div nepadla brada. Byl to pes, ale pes člověk, jestli by jsi to mohla pojmenovat tak by jsi o něm nejspíš řekla že je to vlkodlak. Byl oblečen v něčem co by jsi asi nazvala kiltem co nosí v Arábii. Podíval se na tebe a jeho špičaté uši cukly "Vy jste Kess? Pojďte prosím dál."oslovil tě ten psočlověk a zase zmizel v místnosti. odkaz Po tom co jsi se vzpamatovala jsi vešla za ním. Ocitla jsi se v něčem co by jsi nazvala konferenční místností. Dlouhý skleněný stůl, po každé straně byli čtyři černé židle a místnost byla bílá až to trochu bodalo do očí. odkaz Všechna místa až na jedno byli obsazené, psí člověk ti pokynul aby jsi se posadila. Prohlédla jsi si i ostatní co tu seděli a ne všichni byli lidé. Byla tam žena kterou jsi s určitostí mohla pojmenovat jako Driada. odkaz Další byl mladý muž který byl oblečený trochu jako nějaký ninja nebo nájemný vrah. Byl útlí a menší než ty a nebyla jsi si úplně jistá že je to muž. odkaz Další byla holčička která měla červené oči a na hlavě ji sedělo... nějaký pták? Byl to pták nebo čepice co tak vypadala? To se dalo těžko určit. Vypadal jako živý ale zase se nehýbal. odkaz A zbytek byl už naštěstí zcela lidský. Jedna žena, která vypadala mile, na hlavě měla baret a vypadala trochu na Francouzku. odkaz Další byl muž, trochu starší, snad nad čtyřicet let, vlasy měl krátce střižené a černé. Na sobě měl světle modrou košili s černou kravatou. A vypadal jako že by byl mnohem raději kdyby byl někde jinde než tady. A poslední muž byl mladý, tvého věku s kudrnatými hnědými vlasy, trochu působil jako proutník. Ale tak nemohla jsi dát přece hned na první dojem. odkaz (odmysli si ty drápy a krev :D )

Kees Wantse - 25. srpna 2009 22:28

Divný a divnější Seděla jsem v čekárně, když ze dveří vešel...chvíli jsem zírala s otevřenou pusou a pak jsem si uvědomila, že to musí vypadat neslušně a že to nejspíš bude pracovník téhle organizace, čímž to bylo ještě neslušnější a tak jsem rychle pusu zavřela a poslušně se zvedla a vešla do místnosti. Jestli jsem před chvílí byla vyvedená z míry, nevěděla jsem, jak se říká tomuhle pocitu. Postupně jsem si prohlédla každého přítomného v konferenční místnosti a snažila jsem se vypadat neohromeně, nevyděšeně a v celku klidně. Moc se mi to ale v prvních chvílích nedařilo. Nenapadalo mě, co bych měla říct, na koho bych se měla dívat. "Dobrý večer." Vypadlo ze mě nakonec a čekala jsem, co přijde teď. Pořád jsem se snažila si urovnat myšlenky, protože tohle bylo opravdu docela dost...no divné.

Temné noci - 25. srpna 2009 22:43

Kees Wantse - Konferenční místnost Psí člověk ti znovu pokynul k volnému místu "Dobrý večer, slečno Kees. Prosím posaďte se."pokynul ti. Jen co jsi se posadila začal ti všechny představovat. On se jmenoval Jason. Dryada byla Jasmína. Muž vypadající jako vrah byl Lasall. Dívka s ptákem na hlavě se jmenovala Miriam. Francouzka byla Alexis. Starší muž Alfréd, asi Angličan. A nakonec kudrnáč byl Charli. Když skončilo představování upřeli se všechny pohledy na tebe "Mi jsme rada."oznámil ti Jason, který i přes svůj zvířecí zjev vypadal přátelsky, až tě to skoro lákalo ho podrbat za uchem. "Rada se skládá ze zástupců několika spřátelených... řekněme organizací. A mi budeme rozhodovat o tom jestli by jste měla být přijata do naši agentury."informoval tě. "Takže... řekněte nám. Proč si myslíte že jste vhodná na tuhle práci?"položil ti první otázku. "A z jakého důvodu tuhle práci chcete vykonávat?"

Kees Wantse - 25. srpna 2009 22:56

Rada Snažila jsem se zapamatovat všechna ta jména, ale bylo to dost náročné. Bylo jich příliš mnoho a já doufala, že ta jména nebudu potřebovat znát hned teď příliš důkladně. Narovnala jsem se na židli a pár vteřin jsem si promyslela odpověďi na jejich otázky. Nemohla jsem se plně soustředit, když jsem se dívala z jednoho na druhého a tak jsem se zaměřila na Jasona. "Doufala jsem, že bych vám mohla hodně nabídnout. Od mala trénuji bojové sporty a už několik let sama vedu kurzy pro muže nad sto kilogramů, které do jednoho nemám problém položit. Ovládám několik bojových taktik a myslím, že jsem v nich dobrá. Jsem ochotna naučit se, co bude potřeba a nemám z toho strach. Vlastně jsem vždycky tak nějak tušila, že není jen lidský svět. Myslím, že většina lidí je příliš majetnických, než aby si to přiznala." Chvíli jsem se odmlčela, ale vypadali, že je to, co říkám neunavuje, a tak jsem pokračovala. "Nevím, jestli mám nějaké zvláštní nadání jako moje sestra, ale vím že i bez toho vám mám co nabídnout....když jsem zjistila, že existuje tenhle svět, věděla jsem, že nechci stát stranou, když můžu pomoct. Vlastně jsem nikdy nenašla smysl svého života a teď mám pocit, že by to mohlo být tohle." Dokončila jsem a nejistě jsem se usmála.

Temné noci - 25. srpna 2009 23:11

Kees Wantse - Konferenční místnost Rada poslouchala tvé odpovědi, nikdo na to nijak nereagoval a něco si zapsali. Jason se usmál, ostré zoubky... no samozřejmě. "Dobrá. Takže vaše specialita jsou bojová umění, tedy síla. A motivace... myslíte si že je tohle vaše životní poslání."opakoval a přikývl. "Dobře."také si něco zapsal. "A co vaše sestra? Stephanie u nás již pracuje rok, jak moc se to dotýká vašeho rozhodnutí? Ona je vaše mladší sestra že? Nechcete se k nám přidat také kvůli ní? Aby jste na ní jako velká sestra dohlédla?"zeptal se a uši mu zastřihali. Jasmína se usmála "Sesterská láska je krásná."pronesla. "Ale v některých ohledech je zase na obtíž."pronesl Lasall, jeho hlas byl tlumený maskou. "To probereme později."zadržel je Jason "Navíc ještě neodpověděla, tak hned nespekulujte."zdálo se že Jason tady má asi nejhlavnější slovo. "Prosím pokračujte slečno."pobídl tě.

Kees Wantse - 25. srpna 2009 23:24

Rada Otázka o Stephanie mě moc nezaskočila, vlastně jsem čekala, že se mě na to zeptají. Jenže jsem si nebyla jistá, jak velký na tom má moje sestřička podíl. "Možná to tak vypadá a nejspíš to bylo první, co mě napadlo, ale...Stephanie je dospělá žena, rozhoduje sama za sebe a vím, že většinou rozhoduje dobře. Ano, vžycky jsem měla potřebu se o ni starat, ale to není hlavní důvod. Navíc, pokud bych ji chtěla opravdu chránit, nejspíš bych jí rozmlouvala práci u vás. Je samozřejmé, že o ni mám strach, ale neovlivnilo to moje rozhodnutí, aspoň ne z velké části." Odpověděla jsem popravdě a zadívala se na negativně vypadajícího Lasalla. Snažila jsem se ve tvářích členů rady vyčíst něco víc, ale moc se mi to nedařilo.

Temné noci - 25. srpna 2009 23:41

Kees Wantse - Konferenční místnost Jason přikývl a zase si zapisovali "Dobrá. Teď vám vysvětlím hypotetickou situaci. Budete mít minutu na promyšlení a pak mi musíte říci co by jste udělala."řekl. "Představte si že jste dostala úkol. A to přinést jednu velice vzácnou knihu. Dostanete se do domu kde ji ukrývají, ale vypukne tam požár. Najednou stojíte před dvojími dveřmi. V pravých dveřích je kniha a v druhých je muž v bezvědomí. Pokud zachráníš z plamenů knihu, chlapec zemře, ale splníš úkol. Pokud zachráníš muže, kniha shoří a tak jsi zklamala. Pro co se rozhodneš? Máš minutu."řekl a z pod stolu vytáhl stopky které stiskl. Po celou minutu byli všichni zticha, když minuta uběhla, znovu stopky stiskl a pohlédl na tebe "Jak zní tedy tvé rozhodnutí?"

Kees Wantse - 25. srpna 2009 23:52

Odpověď Poslouchala jsem jeho popis situace a živě jsem si představovala, jak by to tak asi vypadalo. Dívala jsem se na něj a přemýšlela co by asi tak chtěl slyšet. Ubíhal čas z mé minuty na rozmyšlenou a já se dívala na každého z nich a přemítala, na co asi myslí. Odpověď jsem rozmýšlet nemusela. Pokud to, co odpovím nebude pro ně správně, potom jsem nechtěla být součástí jejich agentury. Čas uběhl a všechny přítomné pohledy se otočili na mě. Můj hlas zněl jistěji, než jsem čekala. "Lidský život je pro mě důležitější, než jakákoliv vzácnost. Zachránila bych chlapce." Prohlásila jsem hlasitě a sledovala reakce členů rady.

Temné noci - 26. srpna 2009 00:09

Kees Wantse - Konferenční místnost Někteří se usmáli, jiní se jen sklonili a poznamenali si něco dalšího. Jason se také usmál a přikývl "Ano. Tvá odpověď je správná. I když jsou některé artefakty vzácné a důležité, naše agentura existuje pro to abychom chránili lidské životy."potvrdil ti "Život je u nás vždy na prvním místě." Také si poznamenal něco do papíru "Teď budeme muset vyzkoušet tvé bojové schopnosti. Dáme ti tři možnosti. Je to souboj začátečnický, pokročilí nebo mistr. Teď se musíš zamyslet a zhodnotit své schopnosti a na co si myslíš že stačíš. Díky tomu zjistíme jaké úrovně dosahuješ a také jakého zvolíme učitele, který povede tvé první kroky u nás. A máš také možnost si říct o nějakou zbraň."všichni se začali zvedat a za zády Jasona se objevili dveře, všichni se k nim vydali a přišli jimi. Když jsi prošla i ty objevila jsi se ve velké tělocvičně, byli tam pro radu židle a začali se usazovat, jen Jason u tebe zůstal a čekal na tvé rozhodnutí.

Cain - 26. srpna 2009 15:18

Doma Zírám na svou nejlepší kamarádku a dobrých pár sekund mi nedochází, co se děje. Její příchod je až příliš normální vzhledem k dnešnímu ‚ránu‘. Cat! vyhrknu místo pozdravu. Pozvu ji dovnitř tím, že ji uchopím za zápěstí a zatáhnu dovnitř. Ve tváři mám zoufalý výraz. Zabouchnu za ní dveře a ani ji nenechám se vysvléct a vedu ji do kuchyně. Neviděla jsi moje rodiče? zeptám se naléhavě, i když ředem tuším zápornou odpověď. Posadím se naproti ní ke stolu a začnu s vysvětlováním, když vidím její nechápavý pohled. Někam odjeli a nenechali mi tu žádný vzkaz…musejí být pryč už dlouho, když jsem včera dorazil, dveře byly nedovřené a v obýváku se svítilo….myslel jsem, že už spí, ale dneska ráno… udělám si pauzu, zapomněl jsem dýchat. Zvednu se a začnu přecházet kolem kulatého stolu. Jednoduše jsem zjistil, že tu přes noc být nemohli … snídaně, kafe, rádio…strašný ticho… zastavím se a založím si ruce na hrudi. Volal jsme jim na mobily, neúspěšně…volal jsem i do nemocnice, ale mamka prý ani nepřišla do práce…to je vážně divný Cat… vrhnu na ni bezradný pohled. Nevím si rady, měl bych počkat, dokud se nevrátí? Co se k čertu asi stalo? Vypadli ve spěchu … Nemám zavolat ještě Alanovi? Alan je můj starší bratr, studuje na univerzitě v Kalifornii, domů už nejezdí tak často jako dřív. Jo, zavolám mu…budu předstírat, že se nic neděje…jestli o něčem ví, vybalí to… odpovím si v podstatě sám a pár kroky překonám vzdálenost mezi mnou a telefonem.

Temné noci - 26. srpna 2009 15:33

Benjamin Brook - Doma Cat vypískla překvapením když jsi ji vtáhl dovnitř div nezakopla o práh. "Co? Tvoje rodiče? Od včerejška ne. Ale můžu se zeptat rodičů."navrhla a sundala si bundu, kterou přehodila přes opěradlo židle. "Cooo?"zeptala se překvapeně když jsi řekl že tě tu tví rodiče nechali aniž by o sobě dali vědět. Cat nestačila ani odpovědět, když jsi se rozhodl Alanovi zavolat. Pokrčila rameny a vzala si zase bundu "Zajdu se zeptat našich. Za chvíli jsem tu."řekla a odešla domů. Telefon třikrát zazvonil "Halo?"ozval se Alanův hlase "Ahoj brácho."pozdravil tě "Jak je? Potřebuješ něco?"zajímal se. Zněl v pořádku, bezstarostně možná trochu rozespale, ale rozhodně se nezdálo že by o něčem věděl. Cat se vrátila, ale zatím mlčela a jen se posadila na kuchyňskou linku a čekala až dotelefonuješ.

Cain - 26. srpna 2009 16:39

Doma S neskrývaným vděkem se na Cat pousměju. Snad přinese dobré zprávy. Já tedy zatím vytočím Alanovo číslo. Tři relativně krátké tóny značící vyzvánění telefonu mi připadají moc dlouhé. Vše se nějak moc táhne. Nazdar Alane… pozdravím ho a částečně se mi uleví. Jsem rád, že je v pořádku a ten náhlý odjezd rodičů nijak nesouvisí s jeho osobou. Na druhou stranu jsem tím pádem neklidnější. Nenávidím smíšený pocity. Ale jo, mám se báječně. zalžu a nuceně naznačím smích. Užívám si post jedináčka. trochu si do něj rejpnu. Dlouho se tu neobjevil. Jen jsem se chtěl zeptat, kam si zastrčil ty starý krabice s komiksama… vymyslím si narychlo otázku. Všimnu si návratu Cat. Zvědavě na ni mrknu. Je hele, promiň Alane, přišla Cat…musím pádit, zavolám později! Měj se. ukončím nekompromisně rozhovor. Stejně bych dlouho nedokázal předstírat, že je vše v pořádku. Možná na mně i něco poznal. Tak co? nadějně se na ni podívám, při tom se posadím vedle ní. Už nevím, co bych ještě měl zkusit. Teď mi nepomůže ani policie.

Temné noci - 26. srpna 2009 16:56

Benjamin Brook - Doma Alan se uchechtl "Tak si to užívej dokud můžeš. Až zase přijedu tak budeš mít po srandě."přátelsky ti vyhrožoval. "Joo.. od kdy ty čteš komixy? No v mém pokoji, ve skříni v té nejvyšší poličce. Je tam někde zastrčená."odpověděl ti na tvou otázku ohledně komixů. Dával je nahoru kvůli mámě která by je klidně vyhodila, ale nahoru jen tak nedosáhne a navíc ji jistě schoval za nějaký jiný bordel aby to nenašla. To že jsi se zase hned loučil ho překvapilo "No.. tak jo.. čau."to poslední jsi spíš jen zaslechl a hned na to zavěsil. Cat stiskla rty "No... prej asi hodinu po našem odchodu můj táta tvého tátu viděl když mu vracel nějaké půjčené nářadí. Ale pak už ne..."řekla a dívala se na tebe. "Možná je někdo unesl. Kdysi jsem viděla jeden kriminální pořad kdy se dcera pohádá s rodiči a uteče a když se pak vrátí domů všichni jsou pryč a v domě bordel."řekla a slezla z kuchyňské linky. "A díval jsi se jim do skříně? Třeba jestli jim nějaké oblečení nezmizelo? To by znamenalo že odešli dobrovolně no tak který únosce by je nechal je ještě si zabalit věci... ale jestli budou nedotknut."zaváhala "Možná by jsi měl zavolat policii. Že ti zmizeli rodiče."přišla k tobě a chlácholivě tě vzala za ruku.

Cain - 26. srpna 2009 17:45

Doma Hodinu po našem odchodu? To znamená zhruba kolem deváté… Kéž by to byla alespoň cenná informace. Ale i tak jsem rád, že se Cat pokusila něco zjistit. Pozvednu vyjeveně obočí, když se zmíní o únosu. Tuhle možnost jsem ihned zavrhl. Jaký by k tomu měl kdokoli důvod? Catiiny teorie mi přijde nerealistická. Prosím tě…s rodičema jsem se nepohádal, v domě nebyl bordel… zamumlám poněkud nevrle, nemám náladu na hloupé vtípky. Do skříně? nechápavě zavrtím hlavou. Nějak si neumím připustit, že by jim přeskočilo…sbalili si kufry a beze slova odjeli… podívám se stranou a pak na naše ruce, když ucítím teplý dotyk jejích prstů. Zvednu k ní oči a slabě se usměju. Děkuju, že si tu se mnou… dám jí pusu na čelo a slezu. Policii volat nemá zatím cenu…nic by nepodnikli, i ve filmech musí být osoba pohřešovaná asi dva dny… povzdechnu si. Jdem se mrknout do té skříně… oznámím, chytím ji za ruku a odvedu ji do ložnice mojich rodičů. Uf, cítím se trapně…takhle se hrabat v jejich soukromí. podotknu. Pokud tam oblečení najdu, budu odhadovat, že by se do večera měli objevit a jejich zmizení muselo mít opravdu vážný důvod. Jestli tam oblečení nebude…to by znamenalo, že jim byl dopřán čas, ale proč mi teda nenapsali vzkaz? A za jak dlouho se vrátí? Po průzkumu šatníku se vrátíme do kuchyně. Žaludek se dožaduje krmení. Dáš si něco k pití, jídlu? Jestli máš chuť na něco složitějšího, tak si to musíš ukuchtit sama….já teď zvládnu leda tak zalejt cornflaky mlíkem. A jak řeknu, tak i udělám. A nebo si můžem objednat pizzu… navrhnu.

Temné noci - 26. srpna 2009 18:11

Benjamin Brook - Doma Cat možná chtěla něco namítnout když jsi její nápad zavrhl, ale pak pusu sklapla a přijala tvé přesvědčení. Usmála se když jsi ji políbil na čelo "No kde jinde bych měla být? Musím svému bráchovi pomoci."řekla vesele, ale to byl jen okamžik než zvážněla. Tedy... ne tak úplně, ona vždy vypadala tak nějak jako že nic nebere vážně, ale to způsoboval její zjev ne že by nedokázala být vážná. "No tak dobře. Ale raději ty dva dny nečekej. To je děsně dlouho. Já bych počkala nejpozději do rána."šla s tebou zkontrolovat skříně. Váhavě jsi otevřel skříň mámy , nezdálo se že by něco chybělo... i když jak by jsi to poznal když jsi ji do skříně nikdy nechodil? Zkusil jsi raději tátovu skříň, k němu jsi občas chodil, když ti třeba náhodou došli spodky. Táta měl ve skříni vždy takový menší bordel, ale teď jsi už poznal že nějaké věci schází, to jsi poznal podle prázdných ramínek na košile. Takže buďto opravdu rychle museli rodiče odejít... nebo byli ty košile jen ve špíně? Nebo v pračce? "Tvoje máma má nějak málo kalhotek a taky ponožky, myslím si že se sbalili. Víš jistě že jsi je něčím nenaštval a neodjeli na dovolenou bez tebe? Nebo tak?"zeptala se Cat a šli jste zase dolů do kuchyně. "Objednáme pizzu. Já tě zvu. Pizza ti určitě trochu zklidní nervy."řekla a vytáhla mobil. Počkala až si řekneš jakou pizzu chceš a pak ji objednala. Jak mobil položila zadívala se na tebe "Co budeme zatím dělat? Budeme tu čekat jestli se tví rodiče nevrátí?"

Cain - 26. srpna 2009 19:24

Doma Tak to si nechám líbit. Dám si sýrovou, klasiku. Vždyť mě znáš. usměju se na Cat. Zatímco ona objednává pizzu, já nám naliju pomerančový džus, ať nejsme na suchu. Položím před ní sklenici a jednu si nechám v ruce. Po otázce pokrčím rameny. Nevím, vážně nevím, Cat. těžce vydechnu a posadím se na židli. Mělo by vůbec smysl trčet doma a strachovat se, co s nimi je? Vzali si s sebou pár věcí…to značí, že se jen tak nevrátí a já bych se tu zbytečně užíral. Takže…asi by bylo fajn vypadnout ven, kamkoli…potřebuju se zabavit. Na jeden zátah vypiju skoro celou sklenici. Neustále přemýšlím nad tím, co jsem ji mohl provést…vážně jsme se nehádali, vycházíme spolu dobře, to víš…kdybych je naštval, poznal bych to…třeba jen dostali šílenej nápad, udělali si další líbánky, plamen zahořel a tak… mávnu rukou a cuknu koutky. Každopádně zítra ráno zkusím tu policii, i když s ničím nepočítám…až zjistí, že se sbalili, řeknou něco v tom smyslu, že si jen vyjeli na výlet…ještě si ze mě budou utahovat. pokývu hlavou. Ozve se domovní zvonek. To bude poslíček s pizzou. Nechám Cat převzít plochou krabici, když mě teda zve a počkám na ni u stolu. Měla pravdu, pizza měla blahodárné a hlavně uklidňující účinky. Postupně začínám věci vidět s větším odstupem. Možná situace nebude tak vážná. Však určité roztěkanosti se zbavit nemůžu. Každou chvilku mi pohled sklouzne k oknu, ze kterého je výhled na příjezdovou cestu. Po jídle si skočím nahoru do pokoje pro věci. Kolem krku si omotám dlouhou, úzkou, červenou šálu. Navleču na sebe slabou černou mikinu a na ní tmavě modré sako ozdobené spínacími špendlíky. Ještě si v rychlosti učešu vlasy a černou tužkou obtáhnu oči. S sebou si beru jen to nejpotřebnější. Seběhnu dolu a obuju boty. Můžeme vyrazit…

Temné noci - 26. srpna 2009 19:42

Benjamin Brook - Doma - Montreal Cat pozvedla překvapeně obočí "Druhé líbanky? No... bez urážky nikdy bych do tvých rodičů neřekla že by někdy něco takového podnikli. Mě vždycky přišli takoví.. usedlí."pokrčila rameny. "Ale třeba se do té doby ozvou, jak si uvědomí že na tebe zapomněli."plácla tě po rameni. S tím že vypadnete ven souhlasila, dali jste si trochu brzký oběd v podobě sýrové pizzy Když jste dojedli, šel jsi se připravit. Cat si půjčila šálu a pak jste vyrazili ven a nezapomněl jsi zamknout. "Tak kam vyrazíme?"zeptala se a chytla se tvé ruky. "Krematorium ještě nebude otevřené. Na to je moc brzy. Máš nějaký nápad?"zajímala se. Dnes bylo celkem chladno i když bylo už skoro odpoledne, dnes to rozhodně jen na mikinu nevypadá. "Už aby bylo léto. Ta zima mi leze krkem."zachvěla se.

Cain - 26. srpna 2009 20:20

Montreal Vzdálíme se pár kroků od našeho domu a hned se zachvěju zimou. Dnes je opravdu chladno. Jeden by neřekl, že se blíží léto. Nevědět to, tipoval bych to na pozdní podzim. Souhlas, to počasí je vážně hnusný ... ale pařáky zrovna být nemusí. Olíznu si spodní ret a přemýšlím nad místem, kde bychom se mohli zavrtat. Zima viditelně zužuje okruh možností. Do Kremu bych možná ani nešel kvůli Lawrencovi. Nerad bych, aby mě zažil v takové náladovosti. V jednu chvilku podléhám nervozitě, následně začne dorážet zasmušilost, ale díky Cat tu jsou i pozitivní pocity. Kdybych ho viděl…co by ot asi se mnou provedlo? Skočil bych mu kolem krku a dožadoval se utěšujícího objetí a chlácholivých slov? Či bych si hrál na tvrďáka a opět si dodával kuráž alkoholem? Kdo ví? I přes to…mít ho na blízku…to je lákavé samo o sobě. Viděl jsme to na procházku v parku, ale je vážně kosa. Takže bych zapadl do nějaké kavárny nebo čajovny…co se ti zamlouvá víc? Dám jí na výběr, rád se přizpůsobím. Kdyby nebyla sobota, navrhl bych obchody…jako přípravu na maškarní. Pobrat, co by se nám mohlo hodit a zkusit z toho vytvořit parádní kostým. zazubím se. Už se na tu akci těším. Především na to, jak moc je dnešní mládež kreativní. To bude zas jednou zážitek. Jinak Brian včera nedorazil, doufám, že i on se vypařil a zcvoknu se.

Kees Wantse - 26. srpna 2009 20:55

Zkouška Když řekl, že budou muset otestovat moje bojové schopnosti, poprvé ze mě spadla tréma. To bylo to, čeho jsem se naprosto nebála. Bylo to něco, v čem jsem si byla jistá. Trochu mě vyvedlo z míry, že mi nabízejí výběr úrovně. Vzpoměla jsem si na police se spoustou zlatých pohárů, které jsem měla doma. Na tu spoustu vyhraných zápasů v různých stylech. Odměny za styl, za sílu i za techniku. Jenže jsem nemohla vědět, jak to chodí tady. Mohla jsem být nejlepší ve světě lidí, ale jak se to měří tady. Co tady znamená mistrovská úroveň. Nejdřív jsem si řekla, že mistrovské pro mě nebude problém, ale pak jsem se nad tím hlouběji zamyslela. U mistrovské bych asi měla šanci na úspěch, ale nešlo odhadnout, jak velkou, když jsem neznala zdejší poměry a u pokročilé jsem si byla témeř jistá, že to zvládnu a navíc jsem se nemusela tolik nervovat a tak jsem se rozhodla. "Nevím, jak se to u vás měří...Raději zvolím zlatou střední cestu." Usmála jsem se na Jasona, když jsme vešli do tělocvičny se židlemi pro porotu.

Temné noci - 27. srpna 2009 10:25

Benjamin Brook - Montreal "To je pravda.. tak dvacet stupňů je tak akorát... možná dvacet pět na sluníčku. To je i tak akorát na koupání."mluvila o ideální teplotě. "Tak já bych navrhovala tu čajovnu. Dali bychom si vodnici co říkáš?"zamířili jste k autobusové zastávce. "Brian? Prosím tě... nešil... kdyby někdo z tvých přátel by měl zmizet tak bych to byla jako první já, no nemyslíš?"usmála se a šťouchla do tebe. Po půl hodině jste dorazili do vaší oblíbené čajovny Shisha. Je tam vždy příjemné přítmí, voní to tam po čaji, mají tam pohodlné pohovky a hraje tam příjemná hudba i když není to zrovna váš styl ale zrovna tahle se tam náramně hodí. odkaz Sešli jste po schodech dolů do sklepa a vešli dveřmi do čajovny. Hned u dveří byli vitríny se zbožím které si můžete koupit ale byla to i dekorace. Čajové japonské soupravy, lampy, sošky a podobné. U dveří také byl pult za kterým se připravovali objednávky a dál už byli jen místa k sezení. Ještě tu moc lidí nebylo, to spíš k večeru tu mají plno. Cat si hned zabrala křeslo do kterého se stočila jako kdyby byla doma. Samozřejmě že si nezapomněla sundat boty. Přinesli vám nápojový lístek "Tak..."pronesla Cat když se rozhodovala co si dá "Ohledně toho maškarního. Za co by jsi chtěl jít?"zeptala se "Dívala jsem se na internet a v některých půjčovnách kostýmů mají fakt pěkné kostýmy. Měli tam i kostým černokněžníka i když ne ten klasickej ale vypadal trochu jako mimozemšťan."usmála se "Ale já možná zůstanu u té elfky.... pokud mě nenapadne něco zajímavějšího."podívala se znovu do nabídky. "Já si dám asi Babiččinu zahrádku. A na vodnici.. co myslíš? Jablko a trochu máty? Nebo máš chuť na něco jiného?" Kees Wantse - zkouška Jason přikývl "Dobrá. Máš pět minut na přípravu. Pak se do toho pustíme."pokynul ti aby jsi šla dál do tělocvičny, uprostřed byla i velká, nízká žínka na které nejspíš budete bojovat. Jason se šel také posadit, šla jsi ke středu a protahovat se. "Připrav se!"oznámil ti Jason "Tvůj protivník už jde." Otočila jsi se ke dveřím které se objevili naproti tobě. Napjatě jsi čekala svého protivníka a konečně se dveře otevřeli. První co jsi však viděla byl zadek, velký zadek co se cpal do dveří. "Proč mi nikdy nemůžete udělat širší dveře!?"postěžoval si muž a konečně se protlačil dovnitř až ztratil rovnováhu a upadl. Otočil se k tobě, kdyby jsi ho měla popsat asi by jsi řekla že ti připomíná sošku Buddhi. "Zdravím tě."řekl nejspíš mnich, podle úboru by jsi mohla tvrdit že je z nějakého Šaolinského kláštera. "Já jsem Opa. Jsem tvůj protivník."přišel k tobě trochu kolébavou chůzí a nabídl ti baculatou, krátkou ruku ke stisknutí. odkaz

Kees Wantse - 27. srpna 2009 12:11

Souboj Kývla jsem Jasonovi a trochu jsem se protáhla. Ušklíbla jsem se, když jsem viděla, kdo přichází a náhle mi došlo, že jsem udělala dobře, že jsem si vybrala pokročilé, protože mistrovský by asi musel být třímetrový kyklop. Do místnosti se doslova vecpal dost rozměrný šaolinský mnich a mě napadlo, že nejsem zápasník v sumo. Moc dobře jsem ale ze zkušenosti věděla, že v boji velikost nerozhoduje. Mou výhodou byla rychlost, mrštnost a technika. Věděla jsem, že silou ho nejspíš nepřekonám a tak jsem musela nasadit své zbylé zbraně. Usmála jsem se na něj a stiskla mu pevně ruku na pozdrav. "Těší mě Opa, já jsem Kees..." Odstoupili jsme do přiměřené vzdálenosti, i když jeho břicho vyplňovalo trochu větší prostor. Počkala jsem, než zaútočí. Zpravidla jsem nikdy neútočila první. Za prvé jsem tak mohla zhodnotit situaci a za druhé zjistit protivníkovu taktiku.

Temné noci - 27. srpna 2009 12:39

Kees Wantse - souboj "Také mě těší že vás poznávám Kees."řekl Opa a ustoupil od tebe. První se ti uklonil a pak se mírně rozkročil, chvíli jste se měřili a odhadovali se navzájem i když Opa vypadal stále poměrně přátelsky. Nakonec Opa zaútočil jako první, jistě by v trpělivosti on vyhrál, ale tak bylo zbytečné to prodlužovat. Byl poněkud rychlejší než jsi čekala, těžko uvěřit že tak zavalité tělo umí být tak rychlé. Přesto ty jsi byla rychlejší, vyhnula jsi se jeho chvatu ruky a sama se ho pokusila kopnout, uskočil ale stejně jsi špičkou nohy zachytila jeho faldy na břiše. Nebyl dost rychlí což byla tvá velká výhoda. Dryáda nejspíš tím vším vzrušená tě začala slovně podporovat, ale Jason si významně odkašlal a tak zase zmlkla. Dryáda byla nejspíš zastánkyně ženské síly.

Kees Wantse - 27. srpna 2009 12:52

Boj Dlouho jsme měřili jeden druhého. Napjatě jem očekávala z které strany nakonec zaútočí. Vzal to rovnou proti mě. Vyhnula jsem se jeho obrovskému tělu a moje noha vystřelila k jeho břichu. Uskočil, ale ne dost rychle. Přeci jen jsem se ho dotkla. Byl rychlý, ale ne tak jako já. Věděla jsem, že se mu nesmím dostat do sevření, protože silou jistě vyhrával na plné čáře. Stál tam rozkročený na na další útok. Příliš jsem nevnímala okolí, nebylo to zrovna výhodné, když jste se potřebovali soustředit. Situace se zdála celkem zvládnutelná, ale bylo mi jasné, že hračka to nebude. Využila jsem jeho roznoženého postoje a rozeběhla jsem se proti němu. Myslel si, že vyskočím a tak byl připravený odrazit mě předloktími, ale to byl skok vedle. Natáhla jsem ruce, jako bych chtěla skočit šipku a podklouzla jsem mu mezi nohama. Cestou jsem se přetočila na záda. Předklonil se, aby mě chytil, ale příliš pozdě. Kopla jsem ho do masité zadnice a on se skuli do kotoulu. Velice rychle se otočila a jeho noha byl a připravena mě udržet na zemi. Ohnula jsem se do přemetu vzad a ozvaly se dvě rány, jak se moje nohy setkaly s jeho rozkrokem. Zaskučel a já byla zase na nohách. Rozmáchl se silnou paží a trefil se mi do boku. Napadlo mě, že tam budu mít pořádnou modřinu a najednou jsem schytala další jeho rákosovou botou do břicha. Hekla jsem, ale stihla jsem mu nohu chytit a trhnou točivým směrem. Ozvala se rána, jak se velké tělo složilo na žíněnky. Přiskočila jsem k němu a šlápla mu kolenem mezi lopatky. Bohužel jsem byla příliš lehká a on se zvedl. Vyletěla jsem do vzduch a kecla jsem si na zadek. Tohle jsem nesnášela. Otočila jsem nohama a vyhoupla se do stoje. Rozeběhla jsem se proti němu nejrychleji, jak jsem uměla. Vyběhla jsem po jeho těle a od jeho brady jsem se odrazila do salta vzad. Dopadla jsem na nohy, když byl ještě v záklonu a dorazila jsem ho pořádným kopance do prsou. Zůstal ležet a zrychleně dýchal. Usmála jsem se. Vyhrála jsem.

Temné noci - 27. srpna 2009 15:20

Yukko Chang - Sto závojů "Ano. Také jsem říkal že většinou nevěřím.. ale v tomhle případě jsem ochoten tu možnost připustit."pronesl. Pak ale mlčel když jsi zareagovala na to co řekl, zatvářil se pobaveně ale nepřerušoval tě. "Nemáte proč se omlouvat, je to má chyba. Bohužel jsem se musel nepřesně vyjádřit a tak vás urazit. A to jsem opravdu nechtěl."řekl upřímně. Vstal a přešel k oknu za tebou "Nechtěl jsem aby to vyznělo že si myslím o vaši práci že je horší než kterákoliv jiná."odmlčel se "Vaše přesvědčení je zajimavé. Ale ne všechny ženy zde se jich takto drží. Mnoho lidí si o tomto klubu myslí že jste něco jako lepší kurtizány."pronesl a zhoupl se na patách. "Jednoduše jsem tím chtěl říci že tato práce se k vám na první pohled nehodí."pokrčil rameny. Ozvalo se zaklepání na dveře "Ah.. obsluha."pronesl a šel otevřít dveře. Dovnitř vešel jeden muž s kulatým stolem, další muž přinesl židle, ten první dal na stůl dvě svíčky a druhý přivezl vozík se zakrytými podnosy. Svíčky byli zapáleny a stůl během mžiku prostřený "Doufám že přijmete mé pozvání k večeři?"zeptal se Ramesh a pokynul ti ke stolu když jste osaměli. Kees Wantse - zkouška Opa ještě okamžik ležel, pak se plácl do břicha a zvedl se do sedu "Jste velice dobrá Kees."řekl pochvalně a vstal. Oprášil si roucho a přátelsky se usmál "Byl to skvělý souboj!"popadl tě do náruče a zmáčkl tě v náručí, sice to trochu tlačilo ale nedusil tě. Pustil tě "Uvidíme se."rozloučil se, poklonil se ti a pak se začal znovu cpát do těch úzkých dveří, když se za ním dveře zavřeli zmizeli. Rada vstala "Dobrá práce."řekl Jason "Tak... myslím že to je vše co jsme potřebovali vědět. Teď už jenom musíte čekat na naše rozhodnutí. Běžte klidně domů."vedli tě zpět do konferenční místnosti "Ale myslím že to dopadne dobře."usmál se Jason a nechal tě vstoupit zpět do čekárny s výtahem "Jeďte dolů do recepce. David vás tam bude čekat." I ostatní se rozloučili a ty jsi sjela dolů kde na tebe opravdu čekal David "Ahoj. dobrá práce. Myslím že to místo máš v kapse. A nebyla jsi ani moc nervozní."objal tě kolem ramen "Co kdybychom to nějak oslavili?"navrhl a usmíval se.

Cain - 27. srpna 2009 17:25

Čajovna Ihned po vstupu do oblíbené Shishi na mě dýchne ta pravá orientální atmosféra. Mají to tu opravdu stylově zařízené i obsluha je příhodně oděna a vždy pozitivně naladěna. Líbí se mi to tu, byl to dobrý nápad. Ty barvy, hudba, vonné tyčinky…rázem si připadám lehčí, vláčnější. Drtivá většina stresu ze mě opadla. Problémy vybledly a vtlačily se mezi skulinky chvilkového zapomnění. Společně s Cat zapadneme do prvního volného koutku. Celou čajovnu máme téměř pro sebe. Kdo by sem také chodil v čase oběda? Jídlo se tu sice objednat sice dá, ale to spíš na chuť nebo malý hlad. Následoval jsem jejího příkladu, zul jsem si boty a na věšák pověsil sako i mikinu. Posadil jsem se so druhého křesílka. Díky… poděkuju obsluze za nápojový lístek a začnu si vybírat, u toho poslouchám Cat. Já si dám maté, pořádně sladké …jablko s mátou mi vyhovuje. přitakám. Raději bych meloun a mátu, ale vyhovím ji. Dělá toho pro mě už dost, tak ať je jednou i podle její chuti. To maškarní… vrátím se k tématu. Já si právě kostým z půjčovny brát nechtěl, rád bych si ho vyrobil sám…ale ještě přesně nevím…zatím mě napadlo něco na způsob „vraního muže“….víš trochu si pohrát s kontaktníma čočkama, barvami na obličej, černý pírka…mohlo by to jít… pousměju se a čekám, jak můj nápad zhodnotí. Ona většinou ta kritička, dám na její rady. Jinak temná elfka by ti slušela… mrknu na ni. Jimmy by se uslintal k smrti, už teď tě hltá pohledem… dovolím si malou narážku na Catiina ctitele. Jedná se o kluka s půlkou hlavy obarvenou na blond a druhou na fialovo. Ty barvy docela často střídá, asi se ještě hledá, ale Cat ho evidentně učarovala. Zatím se však nezmohl na nic jiného kromě neustálého civění. Člověk to už musí ignorovat.

Temné noci - 27. srpna 2009 17:58

Benjamin Brook - čajovna Když jsi souhlasil s jejím výběrem tabáku, spokojeně přikývla. "Vraní muž?"zeptala se a zamyslela se, jak tvůj nápad hodnotila "To zní fakt dobře. To není vůbec špatný nápad. A budeš mít i zobák? Ale kde chceš sehnat tolik černého peří?" přišla k vám hosteska a tak Cat oběma objednala. "No je pravda že kostým havraního muže jen tak neseženeš. To je lepší si ho vyrobit. Já si stejně budu muset sehnat tu paruku a taky špičaté uši. Ty nevím jak bych vyrobila."promnula si bradu. "Jestli budeš chtít tak já ti s tvým kostýmem pomohu."nabídla ti. Přesto po tvém prohlášení o Jimmym se mírně začervenala "Ale nekecej!"ohradila se "Nebo... myslíš že ano? Že se mu líbím?"naklonila se dychtivě dopředu. Jimmy se ji líbil už nějakou chvíli a to že by se mohla líbit i ona jemu z toho by byla štěstím bez sebe. V tu chvíli ti mobil oznámil, že máš správu v hlasové schránce. Když jsi se podíval od koho je srdce ti poskočilo, když jsi zjistil že je to od mámy. Hned jsi si zprávu pustil, první jsi slyšel hluk, jako kdyby volala z nějaké stavby. "Benjamine. To jsem já máma. Teď mě dobře poslouchej a prosím.. udělej to co ti říkám. Domů se nevracej. Nemám čas ti to teď vysvětlovat. Prostě domů nechoď! Je to opravdu důležité. Jdi na nádraží a tam na informacích jsem ti nechala klíč od úschovní skřínky. Ukaž svou občanku a klíč ti dají a vezmi si všechno co ve skřínce najdeš. A pak si najdi třeba nějaký hotel nebo jdi k nějakému známému. A proboha... ne ke Cat. To je příliš blízko."slyšel jsi jak na ní někdo mluví "Ještě okamžik."odpověděla. "Benjamine. Slibuji že jen jak to bude možné tak ti to vysvětlím. Teď hlavně na sebe dávej pozor. Miluji tě drahoušku. A nedělej si o mě ani tátu starosti. Ahoj."a to bylo všechno.

Cain - 27. srpna 2009 18:32

Čajovna Zobák mít nebudu, víš, jak špatně by se sním pilo a jedlo? vyvedu ji z oné představy. Chtěl bych mít na sobě jen prvky vrány… upřesním svou myšlenku. A peří se někde sežene, koupím černé boa a vytrhám to z něj… pousměju se. Na sehnání paruky pokývu hlavou. Ty uši se dají vyrobit, viděl jsem na netu návod, nebude problém ho zase najít… navrhnu. Víš co? houknu, když mi Cat nabídne pomoc. Budeme na kostýmech makat společně, jeden druhému vypomůžeme…ostatně jako vždycky ve všem. usměju se vesele. Líbí se mi, že jsem ji dostal do rozpaků. Nechápu, že se ti dva ještě nedali dohromady. Myslí si na sebe a ani jeden nechce udělat první krok. Ach, to sebevědomí. Anebo fakt platí přísloví ‚láska je slepá‘? Zasměju se její dychtivosti a už se jí chystám odpovědět a možná napomoci vzniku nového vztahu, když v tom mi zazvoní mobil. Rychle ho vytáhnu ze saka a posadím se zpátky do křesílka. To je od mámy! informuju vzrušeně Cat a ihned si přiložím telefon k uchu. Už její první slova mě zneklidní. Veškerá pohoda, uvolněná atmosféra jsou ta tam. Nechápavě krčím obočí a přemáhám se, abych něco neodpověděl. Nemělo by to cenu. Je to jen záznam jejího hlasu. Nereagovala by. Vzkaz dozní a já slyším, jak dýchám. Rukou umlčím Cat a pustím si vzkaz znovu. Nebyl jsem si jist, jestli mi něco neuniklo. Při prvním puštění jsem byl dost rozrušený, ne že by to teď bylo lepší. Jak si k čertu nemám dělat starosti? řeknu nevěřícně a podám Cat telefon, aby si to poslechla. Nemám sílu opakovat nahlas, to co jsem právě vyslechl. Počkám až si to doposlechne a mobil si vezmu zpátky. Musím tam jít, jdeš taky? Nevydržel bych čekat, promiň. ve spěchu se zvednu a začnu se oblékat a obouvat. Předpokládám, že mě Cat nenechá ve štychu a doprovodí mě. Připadám si neskutečně. Jak se tohle může dít mně? Co se stalo? Proč nesmím domů? Co mě čeká ve schránce? Přílišná spousta otázek mi zahlcuje hlavu. Prolítnu čajovnou a u baru nechám peníze i s dýškem, platím za nic, ale nijak mi to nevadí. Ještě se stačím omluvit a vypadnu na ulici. Ach, Cat…ke komu mám jít? Na hotel asi nemám peníze a vůbec, necítil bych se tam dobře…k moc lidem kromě tebe velkou důvěru nemám, kdo si myslíš, že by to pochopil a nechal mě u sebe? zeptám se jí, když nastupujeme do busu, směr nádraží. A Cat, hlavně se k našemu domu moc nepřibližuj…mám strach i o tebe. Nechcete odjet na chatu nebo tak něco? hlesnu.

Temné noci - 27. srpna 2009 18:59

Benjamin Brook - Montreal Cat souhlasila "Jasně. Tak jsi viděl návod? Chlape... na co ty to nekoukáš."zavrtěla hlavou a uculila se na tebe. Když ti zazvonil mobil a řekl jsi že je to od tvé mámy, napřímila se a ve tváři se je objevila zvědavost. Snad i zadržovala dech než jsi si vzkaz poslechl, vzala si pak od tebe telefon a poslechla si vzkaz. Zamračila se "Tohle je sakra divný."řekla a obouvala si boty. "To je v pohodě. Samo že jdu s tebou. Tohle je důležitější."řekla a vzala si bundu a šálu. Vyrazila za tebou a zamířili na nádraží. Cat tě vzala za ruku a spěšnými kroky jste doběhli autobus a nastoupili do něj. Posadili jste se úplně dozadu "Já nevím, Benjamine."řekla a pak tě objala "To jsi snad zešílel? A nechat tě v tomhle úplně samotného?"ohradila se "Tak na to můžeš zapomenout."pustila tě "Nevím ke komu bys... možná.... leda tak Lawrence. Jestli si na to troufneš. Ale pak... pak nevím."stiskla rty. "Nedělej si starosti, Benjamine. Tví rodiče určitě jsou v pohodě. A všechno se to vysvětlí."utěšovala tě. Zastavili jste před nádražím, kde jste skoro do vestibulu vpadli. Hned jste šli na informace kde po ukázání tvé občanky ti dali klíč. Pak jste šli ke skříňkám, hledali jste číslo 37. Cat ho našla první, otevřel jsi skříňku ve které byla malá sportovní taška černé barvy a na něm dopis. "Benjamine. První ti musíme říci, že nejsme tak úplně ti za které jsi nás celý život měl. Máme nepřátele a ti nás právě našli. Museli jsme ihned odejít. Pokusíme se tě kontaktovat co nejdříve to půjde a také se k tobě budeme snažit dostat. Prozatím na pár dnů musíme být ukrytí. A ty také. Rozhodně za žádnou cenu domů nechoď. Moc bych si přála být u tebe, moci tě obejmout a vše v klidu vysvětlit. Bohužel to nejde. Nikomu nevěř, Benjamine. Využij hotovost co jsme ti tady připravili. Brzy se jistě zase uvidíme, lásko. Pa. Máma a táta." Když jsi otevřel tašku zjistil jsi že je plná peněz "Ty vole..."vydechla Cat a zírala "To... to musí být přinejmenším sto tisíc!"zakryla si rukou ústa aby zabránila sama sobě to tady vykřikovat.

Cain - 27. srpna 2009 21:10

Cesta - Nádraží Nepřežil bych kdyby se ti něco stalo a nedej bože i tvým rodičům…prostě mám strach. křečovitě se usměju. Lawrence…jediná věc, kterou jsem Cat nevybalil…však když se nad tím zamyslím, on by mohl…mohl by to pochopit, ale co Betty? Do háje… Pohlédnu na Cat. Holka, ty máš optimismu… zasměju se. Konečně jsme dojeli k nádraží. Ve spěchu jsem se i zapomněl omlouvat lidem, do kterých jsem vrazil. Stejně je už nikdy nepotkám, co s tím. Na informacích jsem předložil občanku. V jeden okamžik mi zatrnulo, jelikož jsem ji pod tíhou nervozity nemohl v kapse nahmatat. Naštěstí tam byla. Rozčileně odemknu skříňku č.37. Popadnu dopis, který následně otevřu a začnu číst. Cože? Kým tedy jste? Jací nepřátelé? Co se děje…mami, tati… nevěřícně při čtení dopisu kroutím hlavou. Chtěl bych tomu rozumět, myslím si, že to chápu, však uvnitř sebe cítím, že jsem úplně mimo. Moc si přeju, aby vše dobře dopadlo, oni se pro mě vrátili a vše mi vysvětlili. Ale hlavní je, že jsou v pořádku. Mají potíže a já jim nebudu přidělávat další. Budu se řídit tím, co mi vzkázali. Taky bych tě chtěl obejmout mami… Nikdy jsem netušil, že by se mohlo něco podobného stát. Ten pocit možné ztráty vyplňující náhlou prázdnotu…je to hnusný. Zhluboka se nadechnu a otevřu sportovní tašku. Hádám, že tam bude pár tisícovek. Hromada peněz mi vyrazí dech. Ježiši…! Vylekaně se otočím na Cat, která si už sama zacpává pusu. Pssst… rozhlédnu sem, jestli nás někdo neviděl. Padáme otdut… Zavřu tašku, přehodím si ji přes rameno, tak aby mi ji nikdo nemohl vytrhnout, vezmu Cat za ruku a opustíme nádraží. Do hotelu nemůžu, kdyby pokojská nebo kdokoli takovej našel ty prachy…umíš si představit, jak bych dopadl. zavrhnu nadobro tuhle možnost. Povzdechnu si a vytáhnu mobil. Zkusím tedy brnknout Lawrencovi…ale moc tomu nevěřím… Vytočím jeho číslo a čekám, zda mi to vezme. Pokud ano, zeptám se ho, jak je na tom s Betty a že mám na něj prosbu, zda bych u něj nemohl pár dní zůstat…víc s ním chci probrat až osobně.

Kees Wantse - 27. srpna 2009 21:41

Zakončení Usmála jsem se na Opa a poděkovala jsem za jeho pochvalu. Jeho objetí bylo opravdu pevné, ale bylo upřímné a to to rozhodně předčilo. Rozhodně mě potěšila jeho slova, že se uvidíme. I Jason vypadal, že by mi to mohlo vyjít. Jenže jsem měla strach, že třeba někteří čekali víc. Mohlo to tak být. Ale tím jsem se teď nechtěla trápit. Sjela jsem výtahem dolů a rošťácky se zašklebila na Davida. Jeho objetí bylo o něco příjemnější než to Opovo. "Nebyla nervózní? Nemáš tušení, co probíhalo ve mě...Tedy aspoň v té konferenční místnosti. Všechny ty pohledy..." Otřepala jsem se teatrálně a zasmála se. Měla jsem z toho ale docela dobrý pocit. "Oslavit? No...klidně, dneska už nic na práci nemám..." kývla jsem a zadívala se mu do medových očí. Vzpoměla jsem si na Stephina slova a zase je rychle vyhnala z hlavy. Probral mě mobil v kapse u bundy. "Ano?" "Ahoj Kees, vzpomínáš si na mě? Jsem Kayle. Karl mi říkal o té nabídce. Měl bych o to zájem...můžu nastoupit kdykoliv." Rozzářily se mi oči. Samé dobré zprávy. "No to je skvělý, tak tedy zítra v devět ve sportcentru, řeknu ti co a jak a můžeš hned nastoupit." Odvětila jsem pozitivně a po tom co zajásal, jsem se s ním rozloučila a zavěsila. "No, tak mám nové pracovní síly...takže, kam teď?" Zvedla jsem koutek a pohlédla na Davida.

Temné noci - 27. srpna 2009 21:51

Benjamin Brook - Montreal Cat stále zírala, ale spěchala za tebou "Ježiši... ježiši... teď jsi boháč. Nikdy jsem neviděla tolik prachů najednou."brebentila Cat tiše. Pak tě ale začala poslouchat přikývla "To máš rech... jedině kdyby jsi řekl že uklízet nechceš a že si budeš uklízet sám. Pokojské jsou děsně vlezlé.. všechno musí očuchat."řekla a šla s tebou zase na autobusovou zastávku. "Halo?" ozval se trochu rozespalý hlas Lawrence. Musel spát, docela živě jsi si představil jak se převalil na posteli a přikrývka mu sklouzla dolů po nahé hrudi... docela lákavá představa. "Zdravím, Benjamine."pozdravil tě. "No s Betty spolu pořád nemluvíme. Postavila si hlavu a já nejsem zase ten tip co by se doprošoval."odpověděl ti a zněl trochu zmateně že se ho ptáš zrovna na tohle. "Jistě. Klidně u mě můžeš zůstat. Mám volnej pokoj takže bez problémů. Klidně přijeď. Budu na tebe čekat." nadiktoval ti adresu a jak se k němu dostaneš, rozloučil se a zavěsil. "Takže teď k Lawrencovi jo?"zeptala se. Poškrábala se za uchem "Tohle začíná být fakt jak z nějaké kriminálky. Tak mě napadlo.. co když jsou tví rodiče třeba... v ochraně svědků.. třeba kdysi svědčili proti nějakému zvířeti a on se teď dostal ven a chce se jim pomstít!"vytřeštila oči jak tomu ihned uvěřila. Jeli jste metrem až na zastávku o které ti Law řekl, vyšli jste ven a pak už jen lehkou procházkou hledali ulici kde je panelový dům, kde Lew bydlí. Nikdy jsi u něj nebyl, tak jsi byl i trochu zvědavý jak to u něj vypadá.

Hirosue Aya - 27. srpna 2009 21:58

V pokoji - Sto závojů Ohlédnu se za ním, pak pomalu vstanu. ,,Tím, že si to většina nebo ostatní myslí, chcete říct, že vy také? Nebo že jste si to alespoň... doteď myslel?" otáži se, přeruší mne však zaklepání na dveře. Chvíli sleduji kmitající číšníky, za nimiž dveře zapadly stejným bleskem, jako se otevřely a v pokoji se zas rozhostilo poměrné ticho. Povzdychnu si, rezignovaně si uvědomuji, že jsem podrážděná a možná nejen přítomností tohohle muže. Asi toho na mě začíná být moc a možná bych potřebovala dovolenou... Možná. Pohled stočím k prostřenému stolu a přejedu přes něj očima. Vpravdě jsem měla momentálně žaludek tak stažený, že mě veškerá chuť k jídlu absolutně přešla. Přejdu blíž a decentně, omluvně se pousměji. ,,Děkuji, ale... Najedla jsem se, než jsem šla do práce..." zadrhnu se a chvíli se zadívám na něj, pak očima sklouznu zpátky na stůl, sledujíc lehce se třepotající plamének svíčky. ,,Možná... jen trochu." vzhlédnu zpět k tomu muži, koutky úst váhavě zacukají v lehčím úsměvu. Cítila jsem se vážně trochu přepjatě a... divně. Nakonec jsem se přecijen posadila. ,,Víte... Zdaleka ne vše je takové, jako na první pohled vypadá. Tím méně s lidmi." opět do něj, tentokrát trochu nepříjemně zabodnu pohled. On také nevypadá, že by se musel poflakovat po striptýzových klubech, jako je Honey. To s Ayou mu asi nikdy neodpustím. Nebo... že bych to spíš nechtěla odpustit sobě? To, že za to, kde se má sestra octla, vlastně nesu podíl viny i já? Přitom zrovna s ním se nic nestalo. V tom by mi sestra nelhala a věděla jsem, že si svou čistotu přese všechno úzkostlivě chrání a skrývá pro někoho, kdo za to bude opravdu stát. ,,Jinak dobrou chuť." zlehka kývnu hlavou v drobnější úkloně. Nakonec jsem pozřela víc než jen pár malých soust, i když dobrou polovinu porce jsem odsunula i s talířem decentně stranou. ,,Děkuji za večeři." opět kývnutí, na to jsem se pomalu zvedla. ,,Kdybyste chtěl zpestřit večer, mohu vám nabídnout něco, možná trochu neobvyklého, alespoň zde, v Montrealu. Možná... máte takové věci rád... Myslím tím poněkud nevšední." krátce se pousměji. Jak kývne, narovnám se a projdu do zadní místnosti, která je zařízená jako tradiční japonská ložnice, s futonem a dalšími nezbytnostmi, jsou zde i nástroje a jedno obzvláště pěkné kimono. Mělo lehoulince růžový nádech, podél spodního lemu a i lemů rukávů byla modrá, která se vpíjela do podkladové barvy. Dále látku zdobily růžové květy sakury a ptáci. Nechala jsem za sebe sklouznout šaty a převlékla se. Prsty jsem ještě uvolnila pár dalších pramenů z účesu, takže působil volněji a vzdušněji. Do rukou jsem po té opatrně vzala Guzheng - tradiční japonský nástroj ( odkaz ) a donesla ho kus před vchod do ložnice, asi do půli pokoje, kde jsem se pohodlněji usadila, ještě se krátce zadívala na Rameshe a mírně se pousmála, klidně a soustředěně se nadechla, pak se prsty poprvé jemně dotkly strun a pročísly je jako vodní hladinu v ladném, elegantním gestu. odkaz.

Temné noci - 27. srpna 2009 22:28

Kees Wantse - Montreal "To byl také účel... proč myslíš že ta místnost byla jinak úplně prázdná? To aby jsi nemohla věnovat pozornost něčemu jinému. Tak chtěli zjistit jak jednáš pod tlakem. A myslím že jsi obstála velice dobře. Já se třeba i několikrát zakoktal když jsem dělal pohovor já."vyprávěl ti. Když jsi souhlasila s oslavou usmál se "Tak skvělé. Takže se zajdeme někam napít. A vím přesně kam."pronesl když ti zazvonil mobil, pustil tě a odstoupil, kde čekal až dotelefonuješ. "Tak to gratuluji. Víc volna to je to co budeš potřebovat."odvedl tě k motorce "Zajdeme k Abadonovi, to je klub určený pro lidi jako jsme mi a spřátelené tvory. Je to neutrální půda kde nikdo na nikoho nesmí. Je tam skvělá atmosféra."mrkl a nasedl, podal ti helmu. "Už jsi viděla vlkodlaka? Abadon má jednoho jako hlídacího psa. Je přítulný, ale olizuje se na veřejnosti." Yukko Chang - Sto závojů Zadíval se na tebe, vzdychl "Samozřejmě že ne. Já si to nemyslím a nemyslel."odpověděl ale dál se k tomu nevracel. Když jsi jeho pozvání odmítla zatvářil se mírně.... snad zklamaně. Ale pak jsi souhlasila, pousmál se a sundal příklopky na talířích. Byli to krásně udělané krevety a brambory, salát s dresingem a víno které oběma dolil. Podíval se na tebe a usadil se naproti tobě "Ano. To máte pravdu."souhlasil nakonec a popřál ti dobrou chuť. Pustil se také do jídla, když jsi odtáhla talíř podíval se na tebe a přikývl, sám ještě ale jedl. Tvá nabídka zpestření večera se mu líbila, zatím co jsi se šla připravit on dojedl a šel se usadit do křesla, kde na tebe čekal. Poslouchal tvou hudbu, nakonec zavřel oči a na chvíli to vypadalo že podřimuje. Když jsi však skladbu skončila, zadíval se na tebe a krátce ti zatleskal "Hrajete opravdu skvěle. Je to krása."pronesl "Jste opravdu talentovaná, Yukko."přešel k tobě a vzal tě za ruku. Měl teplé, příjemné ruce které drželi tvou ruku jako kdyby to bylo ptáčátko. "Vím že jsme nezačali nejlépe. A chtěl bych to napravit. Přijala by jste prosím ode mě nabídku večeře? Zítra?"požádal tě a díval se ti do očí.

Kees Wantse - 27. srpna 2009 22:39

Montreal Zasmála jsem se. "Přítulný vlkodlak? Myslela jsem, že jsou neovladatelní....Stejně je to zvláštní, ztratí se mi ségra a den na to žiju naprosto odlišný život. Pořád nemůžu uvěřit tomu, co se děje, ale mám z toho radost. Vím, že je to nebezpečné, ale to mě na tom právě tak láká..." Zkřenila jsem se nasedla za Davida na motorku. Nasadila jsem si helmu a dala mu ruce okolo pasu a nohy nahoru. Byla jsem zvědavá na ten bar. Pořád jsem přemýšlela, jak se můžou všichni tihle...no tyhle rasy schovávat před lidmi. "Je zvláštní, jak jsou lidé slepí...Okolo nás je toho tolik a my to vůbec nevidíme...Ale nejspíš je to dobře. Mnozí by s tím asi měli problém žít..." Začala jsem přemýšlet nahlas, když jsme se rozjeli.

Hirosue Aya - 27. srpna 2009 22:55

V pokoji - Sto závojů Hru jsem si skutečně užívala, což bylo nejen slyšet a vidět, ale cítila jsem to sama v sobě. Když dozněly poslední tóny a jejich zvuk pohltily stěny pokoje, vzhlédla jsem zpět k tomu muži, který jako jediný ze zákazníků ve mě vzbuzoval jakousi napjatou nervozitu, ale ne z toho, že pokazím něco, co patří k jistým "rituálům konverzace". Tohle bylo něco jiného. ak se přiblížil, čímsi tenhle pocit vzrostl ale něčím jiným zas polevil. Jak se přiblížil, zas to podivné nutkání ucuknout, stejně jako vlezlé doměnky, že tohle divadlo možná hraje aby se dostal k Aye. Co mě to napadá? mírně se zděsím sama nad sebou a vduchu si dám menší políček. Což mě vcelku probere. Místo do jeho tváře se dívám do strun nástroje, mezi něž bych momentálně nejraději vklouzla a zmizela, jenže to není možné. ,,Hai..." napůl vydechnu, ale nakonec polknu a vzhlédnu k němu. ,,Ano, ale... mám práci. Ledaže... pokud byste nechtěl být zde, tak... do mého druhého bytu, není odsud zas tak moc daleko, ale ani blízko..." na jazyku mě pálilo nutkání zeptat se proč, proč to pozvání a tak vůbec, ale.... nebylo to poprvé, takže co tak najednou tahle zvědavost? Nemohu a nesmím si nic takového namlouvat. To nejde. Je to proti pravidlům.

Temné noci - 27. srpna 2009 23:33

Kees Wantse - Montreal - Abadonův bar "To je normální. Lidé mají před očima závoj který jim dovoluje přehlížet věci které jsou tak očividné."odpověděl "Oni se tak chrání. Ale můžou se toho závoje zbavit. Buď to co už ani mozek nedokáže vysvětlit nebo mu ji někdo násilím sundá. Jako tobě."řekl "I když ty jsi už kdysi dávno musela něco vidět. Protože tvůj závoj nebyl úplný."jeli jste do té trochu horší části města. "Vlkodlaci nejsou všichni špatní. To je jak s lidmi. Někteří jsou zlí a jiní hodní."vysvětlil ti "Tak je to všude."zastavil a zaparkoval v úzké uličce. Když jste scházeli po dunícím plechovém schodišti dolů do baru, bylo přibližně osm hodin a už svítala pouliční světla i když ještě nebyla úplná tma. Byli tam lidi, porůznu roztroušení u baru nebo sedící u stolků, stejně jako celé hejno zákazníků, kteří se za lidi nedali označit ani při nejlepší vůli. Ukryté reproduktory pumpovaly do vzduchu, Ru-dou´ od King Crimson. Majitel a barman v jedné osobě, stál za dlouhým barovým pultem a leštil skleničky,z atímco do něj hustil zákazník s kyselým výrazem v obličeji. David se k tobě sklonil a pošeptal ti do ucha "Abadon je skvělý posluchač, když jste na dně a potřebujete si vylít srdce, protože neví, co to je soucit, a sebelítost zásadně netoleruje, jelikož je sám nabručený jezevec.usmál se. " Ještě mu ani není třicet, ale vypadá o deset let starší. Pořád se mračí, hlasitě nadává na nespravedlnost života obecně, a když je nervózní, má tendenci vrhat předměty. Vždy má na sobě černý ohoz (protože tmavší barvu ještě nikdo nevymyslel) včetně černých brýlí a baretu, který nosí posunutý hodně dozadu, aby zakryl počínající lysinu.říkal ti David zatím co tě vedl k prázdnému stolku. "K baru je připoutaný rodinnou sudbou a z celé duše to nenávidí. Což vede k tomu, že si u něho moudří lidé nedávají nic k zakousnutí. Rozhlédla jsi se. Nad barem, uvnitř solidní skleněné vitríny připevněné ke zdi, ležela v kůži vázaná Bible ozdobená prostým stříbrným křížem. Na tabulce pod vitrínou stálo: V případě apokalypsy rozbijte sklo. Abadon zastával názor, že je dobré být připraven. Hrstka zákazníků opírající se o bar byla obvyklá směska. Kouřovití duchové modrých a šedých odstínů inhalovali vzpomínky na cigarety a vydechovali do už tak husté atmosféry obláčky sebe samých. Dvě lesbické najády se vzájemně upíjely brčkem a hihňaly se, jak hladina jejich vodných těl střídavě klesala a zase zvedala. Kouřovití duchové se od nich začali odsouvat pro případ, že by to přehnaly a jejich povrchové napětí polevilo. Na konci baru ležel na zemi vlkodlak stočený na vyřazené rohožce, honil si blechy a občas si olízl koule. Nejspíš proto, že mohl. "Ještě je celkem brzy. Tak tu není tolik narváno. Spíš po desáté to tu žije."vysvětlil ti "Tak co si dáš? Má tu všechno na co si vzpomeneš. Včetně slz anděla, ale to bych nedoporučoval. To vydrží spíš jen ti co mají železný žaludek." Yukko Chang - sto závojů Usmál se "A co restaurace? Do té bych vás pozvat nemohl? Namísto toho abych vás obtěžoval doma?"navrhl a pak tvou ruku zase opatrně pustil. "Jsem rád... opravdu rád, že jste mé pozvání přijala. Začínal jsem mít pocit, že jsem vám značně nesympatický."řekl a znělo to upřímně. "Navíc... neměla by jste vést své zákazníky k sobě domů. Co kdyby vás tam pak obtěžovali?"mrkl a narovnal se. "Takže... do restaurace by jste šla?"ujišťoval se a šel se znovu posadit. "Nezahrála by jste ještě něco? Od vás to zní opravdu líbezně. Je vidět že máte hudbu ráda."pronesl snad i potěšeně.

Hirosue Aya - 28. srpna 2009 09:50

V pokoji - Sto závojů ,,Já neměla namysli k sobě domů. Mám od podniku ještě zvlášť byt, kde je přecijen trochu větší soukromí. Někteří ze zákazníků příliš nechtějí riskovat, že by je před tímto domem někdo kupříkladu vyfotografoval. Myslím, že důvody rozvádět nemusím. Samozřejmě je tam stále jistá... kontrola naší bezpečnosti, kdyby se náhodou začalo schylovat k jakýmkoli problémům. Ale majitelka všechny zákazníky prověřuje, takže se riziko snižuje na minimum. Já osobně jsem se zatím s něčím horším nesetkala. Pouze jednou, ale... to byla... spíš maličkost. Ochranka zasáhla včas a spolehlivě." pokývnu a na tváři se zas objeví lehčí úsměv. K jeho dalším slovům o sympatii bych se vyjadřovat neměla, přesto tak učiním. ,,To je jen zdání. Odlišnosti, někdy i zásadní, našich kultur dělají své. V Japonsku jsem se narodila a strávila tam sice pouze první rok života, ale rodiče nás vždy vychovávali tak, abychom se sestrou dělaly naší kultuře čest. Nikoli po západním způsobu. Není to... vaše chyba." odmítavě pokývu hlavou, i když při posledních slovech se maličko zadrhnu. ,,Pokud trváte na té restauraci, budete se patrně muset domluvit s majitelkou, jak, kam, na jakou dobu, aby zajistila vše potřebné." svedu nakonec řeč jinam. Po jeho výzvě k další hře mírně tázavě pozvednu obočí, ale nakonec se usměji. Je v tom jistá úleva, lehkost a víc jak upřímná radost. A zatím je to za celou dobu asi nejvřelejší gesto z mé strany. Znovu se skloním nad nástrojem, vteřinku zastavím pohyb rukou směřující ke strunám, ale nakonec se jich prsty opět dotknou. odkaz Hraní mi skutečně přináší jakýsi druh úlevy a harmonie, už odmalička na mě melodie a ukolébavky působily přímo zázračně. Když mi rodiče navrhli, abych se později začala učit na nějaký nástroj, nevěděla jsem, že místo u dizi skončím u guzhengu. Sestra se učila na erhu, kdysi jsme hrávaly spolu, ale její nástroj shořel spolu s celým naším domem. A v Montrealu sehnat něco takového bylo takřka nemožné. I když jsem chystala sestřičce menší překvapení k jejím narozeninám, co měla mít za tři dny...

Kees Wantse - 28. srpna 2009 14:10

Bar Posadili jsme se k prázdnému stolku. Celou dobo, co David mluvil, jsem ho pozorně poslouchala a postupně očima zabloudila vždy tam, kde byl předmět jeho vyprávění. Nejdéle jsem se zastavila na barmanovi, který vážně vypadal tak na čtyřicet. Baret, který měl stažený dozadu mu odhaloval čelo, které bylo už nyní poznamenáno vráskami a jeho obočí bylo mírně nakrčené pokaždé, když jsem se na něj podívala. Nejspíš se mračil permanentně. Napadlo mě, že být k něčemu donucen, ještě k tomu kletbou, nemůže se vám to ani trochu zamlouvat, ať je to třeba práce za barem. Rozhlížela jsem se po lokále a zkoumala různé rasy, které jsem nikdy předtím neviděla. Některé jsem znala z různých pověstí a knih, které jsem přečetla a bylo vidět, že na tom něco bylo. Prohlédla jsem si vlkodlaka. Vypadal jinak, než jsem si je představovala, nebyl vůbec tak hrozivý. Možná proto, jak se choval. Čekala jsem spíš stvůru, než domácího mazlíčka a velkými zuby. Zadívala jsem se na lístek a pozvedla obočí. "No, myslím, že zůstanu u klasiky a dám si Jacka Danielse...pro jistotu." Zvedla jsem oči k Davidovi a byla jsem zvědavá, co si dá on.

Temné noci - 28. srpna 2009 15:05

Yukko Chang - Sto závojů "Ach ano. Chápu to. Ne všichni muži co toto místo navštěvují jsou svobodní."usmál se. Přehodil si nohu přes nohu a udělal si lepší pohodlí "Nemyslím si, že by to bylo odlišností kultury."pronesl a poposedl. "Domluva s majitelkou nebude problém. Dobrá tedy. Zítra v šest bych vás tady vyzvedl."navrhl a pak už mlčel a poslouchal tvou další skladbu. Ještě jsi hrála když tě vyrušilo zvonění mobilu, který hned Ramesh umlčel a dál poslouchal. "Musím to říci znovu. Opravdu nádhera."řekl a zvedl se "Bohužel však budu muset odejít. Mám ještě nějaké povinnosti."přešel znovu k tobě "Ale bylo mi nesmírným potěšením s vámi strávit čas, byť tak krátký."galantně ti políbil ruku a pak se vydal ke dveřím "Takže zítra v šest?"ohlédl se ještě na tebe. Kees Wantse - Bar "A já si dám pivo."řekl, vstal a za chvíli se vrátil i s vaším pitím. "Mám pivo nejraději. A říká se že po něm rostou chlupy na prsou."řekl pobaveně. Pak pozvedl svou sklenku "Takže... na tvou novou práci. Kterou máš podle mě jistou."mrkl a přiťukli jste si. Napil se a pak se rozhlédl "Tak co myslíš? Vím že to tu vypadá trochu ušuntěle."mrkl na tebe "Ale v životě jsem nikde nezažil tolik srandy jako tady."lehce do tebe drkl. Však ještě uvidíš."ujistil tě. "Tak... mimochodem. Co vlastně ještě všechno děláš? Makáš ve fitku, tancuješ... co ještě tak děláš?"zajímal se. "Nebo to máš ne jen jako práci ale i jako koníčka najednou?"zadíval se na tebe. "Steph mi o tobě hodně vyprávěla. Většinou samé pozitivní věci. Ale nikdy jsem tě neviděl... tak jsem si podle toho co říkala udělal tak nějaký obrázek kulturistky. A tak mě docela mile překvapilo že má představa o tobě byla mylná."

Cain - 28. srpna 2009 15:16

Cesta k Lawrenocovi Trochu se pousměju, když si domyslím, že jsem ho musel probudit. Už druhý člověk, kterého jsem nechtěně vytrhnul ze spánku. Vážně mě nenapadlo, že bude ještě spát. Rychle přitáhnu své fantazii uzdu, takže lem pokrývky skončí těsně u pupíku. Jeho reakce mě mile potěší. Je ochota sama. Úkryt bych tedy měl vyřešen. Podívám se na Cat a přikývnu. Ano, jdeme k Lawrencovi…nečekal jsem, že to vezme tak v pohodě…no ale ještě neví důvod…budu mu to muset podat nějak zaobaleně… vytuším. Prosím tě, nestraš! šťouchnu laškovně do sestřičky. Kdyby byli v ochraně svědků, policie by nás odvezla všechny a ty bys do teď o ničem nevěděla ...vsaď se. vyvedu ji z její mylné teorie. Tím to je možná ještě horší. Máma s tátou se nejspíš někam zašili na vlastní pěst. Potěžkám tašku s penězi a nestačím se divit, kde to všechno vzali. Oba dva se poctivě dřeli od rána od noci, jen abychom se s bratrem měli dobře. Pane bože, sto tisíc…! Budu si muset pořídit nějaké základní oblečení, nemám páru, jak dlouho budou naši pryč…a taky nabíječku na mobil. zapřemýšlím nahlas, zatímco se blížíme, k paneláku, kde má svůj byt Lawrenc. Něco dám Lawrencovi za bydlení… hele číslo 524, to je ono. kývnu hlavou ke vchodovým dveřím, před které si stoupneme. Podívám se na Cat a zazvoním. Ozve se drnčivý zvuk, který nám umožní vejít do domu. Zapadneme do výtahu a Cat stiskne příslušné tlačítko. Přivřu oči a neklidně nohou začnu vydupávat rytmus, který mě zrovna napadne. V životě by mě nenapadlo, že se někdy podívám k Lawrencovi. Ještě včera jsem byl z jeho blízkosti vcelku mimo a dneska jsem si u něj domluvil azyl. Jak to k čertu budu zvládat? Neměl bych být tolik spontánní…tak příště. Ozve se cinknutí, vyjdeme společně z výtahu a najdeme dveře s jeho jmenovkou. Zaklepu na dveře, cítím se blbě a nesvůj.

Kees Wantse - 28. srpna 2009 15:33

Bar Zasmála jsem se jeho poznámce o pivu. "Chlupy na prsou? Vážně? já vím jen o pupku..." Bylo mi s ním příjemně. Tak nějak mi seděl. Přiťukli jsme si a mě potěšilo, že si je tak jistý tím, že mě vezmou. Zmínil ošuntělost tohoto baru a já vykulila oči. "To si vůbec nemyslím...víš, tobě to možná přijde normální, ale skoro každá druhá osoba tady je absolutně odlišná, než cokoliv, co jsem za svůj život opravdu viděla. Pro mě je to úžasný. Jsem ráda, že jsme tady." Zakroutila jsem hlavou a usmála se. Vyslechla jsem jeho otázky a uvědomila jsem si, že mi dělá dobře, kdž se o mě zajímá. U většiny chlapů mi to leze na nervy, ale on byl prostě tak nějak jiný. "No...fitko mě moc nebaví, to beru jako práci, ale aspoň se tak udržuju. Rozhodně mě baví zápasy s klukama, je to sranda, když máš padesát kilo a dáš na prdel někomu, kdo má metrák a ještě je to chlap. Jediný, co mě na tom štve je, že se občas musím držet, abych někomu opravdu neublížila....Tanec, to je odreagování a v podstatě i koníček, mám to ráda....A jinak. No nevím, co ti o mě Stephanie napovídala, ale určitě nejsem žádná nadopovaná kulturistka. Nicméně jsem ráda, že o mě mluvila v dobrém a vynechala takové ty věci, jako mou šílenou ztřeštěnost, přílišnou svobodomyslnost a tak..." Usmála jsem se. Chtěla jsem dodat ještě něco o samotě, ale rychle jsem to zavrhla. "No vlastně jsem se tak nějak snažila hodně pracovat a na jiné věci jsem si nenechala čas...No a co ty? Steph se zjevně rozhodla informovat pouze jednu stranu..."

Hirosue Aya - 28. srpna 2009 15:48

V pokoji - Sto závojů Když jsem dohrála, po jeho slovech jsem se pomalu zvedla, chvíli skopila oči a mírně polichoceně se pousmála. ,,Arigató." kývnu hlavou. ,,A vpořádku, nic se neděje." odvětím na jeho slova o tom, že musí odejít. Jak mi políbí ruku, zadívám se na něj, tentokrát pohledem neuhýbám, ba naopak. Doprovodím ho jím až ke dveřím pokoje. ,,Jistě. Budu čekat dole za recepcí. Nashledanou..." rozloučím se, teprve až odejde opět opatrně vezmu nástroj do rukou a převléknu se zpět do předchozích šatů. Na to zvednu telefon a zavolám si dolů na recepci, zda mne ještě někdo čeká, nebo můžu pro dnešek odejít. Napůl se mi ulevilo, že žádný vzkaz nepřišel. Sice mohl, ale já bych ráda trochu vydechla, což "poručnice" patrně vyrozuměla z tónu hlasu a po potvrzení od majitelky mi dala souhlas se zkrácením dnešní pracovní doby. Přehodila jsem si přes ramena kabátek, vyšla z pokoje, pečlivě ho zamkla. V kabelce mi jemně zavrněl mobil. Vytáhla jsem ho a podívala se na něj, byla to zpráva od Ayi. DNES TO VYPADÁ TAK NĚJAK BLEDĚ. ZASTAVÍŠ SE PRO MĚ A PŮJDEME SI NĚKAM TŘEBA SEDNOUT? A. Pousmála jsem se. Těch náhod je za poslední dobu vskutku přehršel. I ta s tím bytem, koneckonců. Odepsala jsem jí, že tak za hodinku tam budu, jela jsem se ještě převléct, v pracovním se mi tam příliš nechtělo. Kožené kalhoty, tílko a přes to kožená bunda byly o něco lepší, stejně jako rozpuštěné vlasy. Honey/Díra Prodrat se mezi ostatními nebyl až takový problém, najít sestru se ukázalo jako trošku větší, ale ona si mě nakonec našla sama. Div, že mě nesrazila. V první chvíli jsem si myslela, že jsem se přehlédla v kalendáři a vstříc mi běží velikonoční zajíc. ,,Co to máš na sobě?" prohodila jsem k sestře a začla se smát, hravě ji zatahala za jedno ucho na čelence. ,,No, co by? Zajíček, ne?" odvětila, ušklíbla se a otočila se ke mě ještě zadkem, kde byla na kalhotkách přišitá chundelatá bambulka jako ocásek, na nohou měla boty na hodně vysokém podpatku a síťované punčocháče. ,,Vcelku sranda." dodala s úsměvem, ještě mírně zavrtěla zadkem, pak mě vzala kolem ramen. ,,Tak, kam zajdeme? Necháš to na mě, nebo jsi vynašla něco cestou?" Sotva jsem stačila odpovědět. ,,Co do Díry?" navrhla vcelku nadšeně a párkrát zahopsala. Divila jsem se, že si na těch podpatcích nezlámala nohy. ,,Jdeš se doufám ještě převléct....?" sjela jsem ji pohledem s mírně pozvednutým obočím. ,,Nemůžu takhle?" udělala rádoby sladký kukuč, ale nakonec se zasmála. ,,Neboj, hned jsem tu." dodala a na chvíli zmizela, vrátila se v trošku vytahanějším triku, mikině a odrbaných jeansech. ,,Tradá! Lepší?" naklonila hlavu na stranu. Jen jsem mávla rukou a raději to nekomentovala, společně jsme nasedly do auta a rozjely se do onoho podniku, kde patrně budem jak sardinky v plechovce, ale co bych pro sestru neudělala.

Temné noci - 28. srpna 2009 15:56

Benjamin Brook - u Lawrence "Lawrenc je chápavej. Je... děsně dospělej, určitě bude v poho."ujistila tě a pak do tebe šťouchla "Hele! Tak já se snažím najít nějaké vysvětlení. Tebe snad něco jiného napadlo co by se tak mohlo dít?"povzdychla si a nastoupila za tebou do výtahu. "Jo... tak to si nakup... prachy na to máš tak v tom nevidím problém."pokrčila rameny. Konečně jste vyjeli do patra a zazvonili na dveře Lawrencova bytu. Za chvíli vám Law otevřel, na sobě měl černou košili a bílé kalhoty, vlasy měl stažené do culíku "Ahoj. Pojďte dál."řekl a uhnul vám stranou. Vešli jste rovnou do obývacího pokoje. odkaz Byl to velký obývák s velkými okny a přístupem na terasu "Vítejte v mém domově."uvítal vás. "Udělejte si pohodlí. Benjamine. Tady je tvůj pokoj."řekl a vešel do dveří na pravé straně kde ti ukázal kde budeš spát. odkaz Cat hvízdla "Páni. Ty se tu musíš mít jako král. Takhle velký a pěkný byt. Já chci taky!" Law se usmál a objal ji kolem ramen "Tak třeba až budeš velká holka tak si u mě můžeš pronajmout pokoj a budeme tu bydlet hezky na hromádce."mrkl na ní vesele. "Tak to beru!"souhlasila.

Temné noci - 28. srpna 2009 17:49

Kees Wantse - bar Zasmál se "Jo tak pupek taky pokud si nedáš pozor. To máš pravdu."přikývl a napil se. Se zájmem se na tebe zadíval když jsi řekla že to tu není vůbec ošuntělé "Ty mě vážně nepřestaneš překvapovat. Steph trvalo dobrý týden než se s tím vším vyrovnala. Ale je pravda že ona je citlivější."pokrčil rameny. "Ale jsem rád, že se ti tu líbí."řekl upřímně. Poslouchal tě celou dobu a nepřerušoval "Takže... fitko bereš i jako právi ale i jako zábavu jestli jsem to správně pochopil."řekl. "Kdy budu mít šanci tě vidět tancovat?"zajímal se a pak se zase začal smát. "No jo... tak... ona mi tě nepopisovala. Prostě říkala co všechno dělá a co umíš a tak nějak jsem si tě představil sám."pokrčil rameny. "No a já... jak jsem ti říkal. Pracuji jako barman. To je moje druhá a normálnější tvář. Mám docela rád adrenalin, takže když mám možnost jedu za město pěkně protáhnout tu svoji krásku na dvou kolech. Lezu rád po skalách, stěně a miluji svoji druhou, tajnou práci. Myslím že nic lepšího mě nemohlo potkat."napil se. Všimla jsi si že k baru se přibelhal jeden z méně povedených výtvorů barona Frankensteina, posadil se na stoličku a zkontroloval si,j estli z něho v poslední době něco neupadlo. Baron byl bezpochyby geniální vědec, ale,jako krejčí by se neuživil. Abadon mu kývl na pozdrav a šoupl mu po pultě otevřenou plechovku motorového oleje se spirálovitě zkrouceným brčkem. Yukko Chang - Díra Zajeli jste na parkoviště a zbytek cesty do klubu došli pěšky, dostat se dovnitř šlo snadno, ale dostat se k baru už byl trochu větší problém. Bylo opravdu plno, ale Ayia si poradila, nasadila lokty a uvolnila vám cestu k baru. “Však jen počkej, až se jeho novota ztratí tak tu bude víc místa.“řekla a objednala si džus s vodkou. “Dneska jsem neměla moc úspěšný den.“řekla a otočila se k tobě. “Co ty?“zeptala se a dostali jste své objednávky. Začali jste se znovu cpát k volnému místu, Aya si s povzdychnutím svalila na židli. “Jsem tak ráda že jsme mohli vypadnout dřív a zajít se spolu trochu pobavit. Poslední dobou se spíš vídáme jen doma a nikam spolu nechodíme, nemyslí ségra?“

Cain - 28. srpna 2009 18:10

U Lawrence Ahoj, Law… usměju se s vděkem, nechám Cat vejít první a následuji ji. Fíha… unikne mi při pohledu na obrovský, téměř honosně zařízený obývák. Pro někoho to může být obyčejné, každopádně mně by se o něčem takovém nesnilo. U nás doma je to mnohem usedlejší, nic moderního a drahého. Krem mu musí vynášet. Trhnu hlavou a nechám se odvést do ‚svého‘ pokoje. Vydechnu a náhle se cítím kapku trapně, jako bych dostal dárek, který si vůbec nezasloužím. Tedy, Law…čekal jsem, že si ustelu na gauči, ale takový obrovský pokoj…! s nadšením se na něj zazubím a když uslyším, jakou si naplánovali s Cat společnou budoucnost, pobaveně se zasměju. Jojo než naše roztomilá, prťavá Cat vyroste…to bude ještě let. zakřením se, dojdu k posteli a položím na ni sportovní tašku. Potom se všichni přesuneme zpět do obýváku, kde si s Cat uděláme již nabízené pohodlí. Lawrenc nám zdvořile nabídne něco k pití. Já si dám pouze vodu a Cat svůj oblíbený pomerančový džus, naštěstí bez vodky. Cítím, že dříve nebo později by se Law zeptal, proč nemůžu zůstat doma. I když možná by taktně mlčel a čekal, až to ze mě vypadne samo. Ukrátím tomu čas. Víš Lawrenci, nechci ti lhát a vymýšlet si pohádky o tom, jak nám dům prožíraj červotočí nebo něco takovýho… krátce zavrtím hlavou. Musím teď na pár dní být mimo domov, rodiče mají problémy a museli odjet… prý je tu něco, co by nám mohlo ublížit… povím ve zkratce a tvářím se u toho vážně. Nedivil bych se, kdyby mu to přišlo přitažené za vlasy. I já s tím mám ještě potíže. Semlelo se toho moc najednou. Ale slibuju, že tě tu nebudu otravovat moc dlouho…

Temné noci - 28. srpna 2009 18:17

Yukko Chang - Díra Zajeli jste na parkoviště a zbytek cesty do klubu došli pěšky, dostat se dovnitř šlo snadno, ale dostat se k baru už byl trochu větší problém. Bylo opravdu plno, ale Ayia si poradila, nasadila lokty a uvolnila vám cestu k baru. “Však jen počkej, až se jeho novota ztratí tak tu bude víc místa.“řekla a objednala si džus s vodkou. “Dneska jsem neměla moc úspěšný den.“řekla a otočila se k tobě. “Co ty?“zeptala se a dostali jste své objednávky. Začali jste se znovu cpát k volnému místu, Aya si s povzdychnutím svalila na židli. “Jsem tak ráda že jsme mohli vypadnout dřív a zajít se spolu trochu pobavit. Poslední dobou se spíš vídáme jen doma a nikam spolu nechodíme, nemyslí ségra?“mrkla na tebe. Moc dlouho jste si ale neposeděli. Přišel k vám jeden mladík, který požádal Ayu o tanec. Ta na tebe mrkla a šla s ním. odkaz Ale ty jsi na ocet taky nezůstala. Přišel další muž, ne moc starší než ty. Pohledný s hnědými vlasy, s přívětivým úsměvem a trochu smutnýma očima. "Ahoj. Jmenuji se Alex. Nechtěla by jsi si zatancovat?"zeptal se tě a nabídl ti ruku. odkaz

Kees Wantse - 28. srpna 2009 18:18

Bar Na jeho otázku, kdy mě může vidět tancovat, jsem pokrčila rameny. "Každé úterý a čtvrtek ve Wantse vedu hodiny tance...přijď se podívat." Usmála jsem se a napila se Whisky. Celou dobu, co mluvil, jsem ho sledovala. Jeho oči, jak těkaly ze strany na stranu a jak se rozzářily pokaždé, když mluvil o něčem, co má rád. Jeho rty, jak se začaly pohybovat rychleji, když chtěl něco zdůraznit. Uvědomila jsem si, že trochu zírám a tak jsem se zase napila. Pohlédla jsem k baru a uviděla něco, co bych identifikovala jako Frankensteinovo monstrum. Co jsem z toho vyrozuměla, tak bych si od Barona rozhodně nenechala ušít šaty na ples. Sledovala jsem, jak mu Abadon posílá motorvý olej se zkrouceným plechovým brčkem a jak se sešitý hromotluk napil, jako by to byla coca-cola. "Úžasný..." Vydechla jsem a po chvíli se vrátila očima k Davidovi. "Víš já jsem vždycky věříla v existenci tohohle všeho...nebo ne přímo, ale něčeho podobného a tolik jsem si přála být součástí. Třeba jen malou nepatrnou součástkou velkého tajemství...možná to zní dětinsky....Nikdy mě nenapadlo, že se mi to opravdu splní." Odmlčela jsem se a tak nějak nevěřícně jsem zakroutila hlavou. "I když to tak na první pohled nevypadá, Steph byla vždycky ten ralista a já ten snílek....téměř každý by to tipnul obráceně."

Temné noci - 28. srpna 2009 18:46

Benjamin Brook - U Lawrence Law na tebe mrkl "Copak jsem ti neříkal že mám pro tebe pokoj?"usmál se a pustil Cat. "Hele!"praštila tě do ramene i když jen tak přátelsky "Copak mi je deset?"odfrkla si a šla se s vámi posadit. Usadila se vedle tebe a naproti vám do křesla se usadil Lew. Lew zvážněl když jsi začal mluvit, Cat tě vzala za ruku jak se ti snažila být oporou. Chápavě přikývl "Chápu to. To vypadá na velký problém."řekl a opřel se do křesla "Nedělej si starosti, Benjamine. Můžeš tu zůstat jak dlouho budeš potřebovat. Vůbec mě neobtěžuješ. Nakonec jsme přátelé a od čeho je máš když ne proto aby ti v úzkých pomohli?" Cat se usmála "Přesně to jsem mu říkala!" Law se na ní usmál, trochu jako hodný strýček "Na to jak jsi maličká jsi moudrá."poškádlil ji. Cat se zatvářila uraženě "Nejsem malá!" Law se zasmál ale pak se na tebe znovu zadíval "Takže... plán je takový že se budeš schovávat dokud se ti nevrátí rodiče?" Kees Wantse - bar "Tak fajn. Až budu mít čas tak se zastavím."slíbil. Když jsi řekla "úžasný" s pohledem upřený na monstrum u baru, také se podíval, uculil se "A to jsi ještě nic neviděla. Opravdu úžasné věci teprve přijdou."slíbil ti. "No to by vysvětlovalo to, proč ji trvalo tak dlouho se s tím srovnat a tobě tak krátce."mrkl na tebe a napil se. Pak náhle položil svou ruku na tvou "Ale nesmíš se tím nechat příliš unést. Ne vše je úžasné a přátelské. Ale s to sama uvidíš."řekl a zase ruku stáhl. "Myslím že o tomhle nakonec sní každý. Že uteče ze světa stereotypu a zažije opravdové dobrodružství."znovu se usmál.

Hirosue Aya - 28. srpna 2009 18:57

Díra ,Občas to ale trvá déle. Nevím, zda se na to spoléhat." odvětím Aye na to s vytrácením novoty a pohledem přelétnu bar a tak nějak i jeho osazenstvo. Skutečně to tady nevypadalo špatně, i když nával díky nově otevřenému místu možná poleví, rozhodně ne natolik, aby zde bylo prázdno úplně, ani zpola. ,,No... vzhledem k tomu, že mi ukrátili pracovní dobu o asi dvě hodiny si nemůžu stěžovat a jinak... Vcelku klasika. Však víš." pokrčím rameny. Možná bych jí konečně měla říct, co přesně dělám... bleskne mi hlavou a krátce po té myšlence stisknu rty. Vezmu do rukou objednané pití a začnu se s ním prodírat davem ve snaze nerozlít ani kapku nebo možná co nejméně. Tím spíš ne nikomu za krk, dotyčný by mi asi příliš nepoděkoval. Konečně se dostaneme k volnému místu, dosednu napůl bezvládně na židli. To by jeden neřekl, jak takové prodírání se tlačenicí člověka vyčerpá. Protočím sklenku mezi prsty a napiju se, nebylo to špatné. ,,Taky jsem ráda, že se to takhle sešlo. Moc pěkná a povedená náhoda. Kdyby jich takových bylo víc, myslím, že si nestěžuju. No, jsem zvědavá, co povíš dneska na ten byteček, jsem ráda, že budu moct vidět tvojí první reakci." zlehka na ni mrknu. ,,Koneckonců... vybíralas ho i ty." dodám, což v překladu znamenalo: mělas hlavní slovo... Mimoděk se rozhlédnu kolem, ale oči jsou nuceny díky tomu, co postřehly, stočit se zpět. Sotva jsem si stihla mládence prohlédnout, už jsem viděla jeho a sestřina záda. Ale tak ať se trochu povyrazí, vypadala, že není z dneška až tak nadšená, i když z kostýmu, co jí dali, zas naopak až moc. Znovu jsem se napila a mírně zaťukala prsty o stolek, když se u něj znovu někdo objevil. Vzhlédla jsem a spatřila vcelku pěkného mladíka. Po jeho otázce jsem ho ještě jednou přejela pohledem. No, nebudu tady přeci sedět jako pecka a díky "radaru", co má Aya snad od narození mě najde víc jak snadno. Jen doufám, že se tady nezapomeneme. Obě. nebylo by to zas tak těžké... ,,Ahoj." pousměji se, zlehka se zachytím jeho ruky a vstanu. ,,Hm, proč ne? Milé nabídky by se neměly odmítat. Jsem Yukko." nakloním hlavu mírně na stranu, úsměv na tváři se o něco málo rozšíří.

Kees Wantse - 28. srpna 2009 19:00

Bar Když položil ruku na mou, jakoby mnou projel elektrický proud. Nejistě jsem se usmála a trochu jsem zalitovala, že ji dal zase zpátky a pak jsem si v duchu dala facku. Co si to proboha zase namlouvám? "No to mi je jasný, že to není jen procházka říší divů a i tam se objevila zlá královna...Jen se snažím si užít ten nový pocit ...I obyčejný život má pár špatných cest, po kterých musíš jít, aniž bys chtěl..." Pokrčila jsem rameny a usrkla whisku ze sklenky. "Jo...dobrodružství. Já ho zbožňuju, ale znám lidi, kterým by tohle všechno nepřipadalo takové, jako to vidím já..." Jedna najáda z těch, co se navzájem usrkávali si krkla z pusy jí vylítla obrovská duhová bublina. Neubránila jsem se smíchu. "Nejsem moc typ na večírky, ale tohle je jiné, než když mě Steph navlíkne do šatů a lodiček...mnohem příjemnější."

Temné noci - 28. srpna 2009 19:30

Yukko Chang - Díra Alex se usmál, stiskl tvou ruku ve své a vedl tě na parket, kupodivu jemu šlo snadno se protlačit, možná do dělala ty jeho ramena. "Těší mě Yukko."řekl a přitáhl si tě k sobě, protože zrovna hráli pomalejší song. Zlehka položil ruce na tvůj pas a začali jste se ploužit do tónů hudby. "Asi to bude znít otřepaně. Ale co tak pěkná slečna dělá v noci v klubu a sama?"pozvedl obočí. "No... na začátek konverzace nic moc, ale nic originálního mě zrovna nenapadlo."řekl a omluvně se usmál. Viděla jsi koutkem oka, jak se Aya prohnala se svým partnerem kolem nedbaje na to, že hraje pomalá hudba. Zdálo se že ona si to užívá. "To je vaše sestra že? Jste si podobné. A nemyslím tím způsobem že si jsou všichni Japonci podobní nebo tak... podle mě je docela prosté když někdo něco takového řekne."dodal pak rychle jak se snažil předem zabránit nějakému nedorozumění. Kees Wantse - bar Pokrčil rameny "Pak jsou takoví lidé padlí na hlavu. Že jim vyhovuje to dělat každý den to samé."pronesl a objednal si další pivo "To je poslední. Musím tě pak hodit domů, ještě že jsem odolnější. Ale neboj se... nepojedu rychle. Nejsem blázen abych hazardoval."slíbil ti. Je pravda že v pivu je rozhodně méně alkoholu než v tvé Whisky. "Doufám že jednou budeme mít možnost spolu pracovat."mrkl na tebe. Všimla jsi si že tě David pozoruje, když si všiml že jsi si toho všimla dělal jako že nic. "Víš... když tě tak z blízka pozoruji. Začínám si všímat podobnosti mezi tebou a Steph. Předtím jsem si říkal že si nejste vůbec podobní. Ale teď se musím opravit."ale spíš to znělo jako výmluva pro to proč na tebe zíral.

Cain - 28. srpna 2009 19:36

U Lawrence Děkuju moc…vám oběma. usměju se stopami jisté sklíčenosti. Stisknu Catiinu dlaň o něco pevněji. V nouzi poznáš přítele. A já mám dva a to je víc než dost. Komu se poštěstí mít někoho, ke komu může chovat absolutní důvěru? Tím, že se mezi ně zařadil i Lawrence, se mi zvedla nálada. Tím se mezi námi vytvořilo pouto. Od nynějška budu usilovat o to, aby se nepřetrhlo. To víš, že nejsi, strejda Law tě dneska jenom zlobí. nasadím smířlivý tón a poplácám ji po hlavě. Bohužel, nestihnu uhnout dalšímu dloubanci do boku, takže tam budu mít solidní modřinu. Střetnu se s Lawrencovým pohledem a do tváře se mi vloudí vážnost. Srdce se mi rozbuší o něco rychleji. Ano, nejspíš ano… přikývnu. Nemám na vybranou, udělám to, o co mě žádali…až se vrátí, tak si mě najdou. pousměju se. Podložím si hlavu rukou a zadívám se ven velikými okny. Snad to bude brzy…ono se řekne: ‚nestrachuj se, neboj se, nedělej si starosti blabla…‘ ale copak to jde? Jsou to moji rodiče…je jasné, že budu trnout hrůzou, dokud je nebudu mít u sebe… povzdechnu si. Kdybych tak aspoň věděl, oč tu běží… stočím pohled zpátky na Lawa. Myslíš, že bych měl být zavřený a nevycházet ven, pokud to nebude nutné? Jsem z toho celý zmatený… sklouznu na gauči o něco níž.

Temné noci - 28. srpna 2009 19:48

Benjamin Brook - U Lawrence Lawrenc si zamnul zamyšleně bradu "Myslím že ne. Myslím že by jsi mohl chodit ven ale neměl by jsi se zdržovat na místech, kde obvykle chodíváš. Takže vyhnout se Krematoriu a dalším místům kde chodíš celkem často."řekl ti. Vstal a začal přecházet sem a tam "Zase zůstat zavřený doma jako zvíře v kleci? Z toho by jsi se zbláznil."zavrtěl hlavou. "A Cat... ty se budeš muset také nějak hlídat. Jestli chceš Benjamina vídat musíš být obzvlášť opatrná. Domluvit se kde se sejdete nebo když pojedeš sem, vzít si třeba taxi, nastoupit na autobus, jít na metro, pak zase taxi. Někdo by tě klidně mohl sledovat."zastavil se a zadíval se na vás. "No neříkejte že jste nikdy nekoukali na kriminální pořady. Tam to všechno mají."mávl rukou. Přešel k tobě a položil ti ruku na rameno "To se zvládne, Benjamine."povzbudivě se usmál. "Mám pár známých. Zkusím zjistit co se dá co je s tvými rodiči. Jen klid." Cat vzdychla "Ty máš kontakt na mafii?! Nebo na FBI!?"zeptala se dychtivě. Law se na ní zadíval "No to zrovna ne, ale jsi blízko."řekl. "No... nemáte hlad?"zeptal se "Můžu něco objednat. Moc nevařím."

Cain - 28. srpna 2009 20:27

U Lawrence No, to mi tedy nezbude moc míst, kam bych rád zašel… stisknu rty. No, alespoň si prolezu čtvrti, ve kterých se moc nezdržuju…k něčemu to dobré bude. prsty si neposedně začnu poklepávat po koleni. Pří zmínce o zbláznění se uchechtnu. To by nebylo dobrý…obzvlášť pro tebe, Law. usměju se. Lawrence začne dávat své rady i Cat. Jedině dobře, nic tím nezkazí. Když jsem ji nedokázal přesvědčit, aby odjela s rodinou z města, alespoň bude vědět, jak se hlídat. Zkrátka bude trvat asi dvě hoďky než se sejdeme… prohodím a podívám se na Lawrence. Koukali, ale tys mi jako typ, co kouká na detektivky, moc nepřipadal… pozvednu lehce obočí. Co se člověk z tý bedny všechno nedozví. Snad to bude užitečné. Ucítím dotek Lawrenovi ruky na mém rameni, jemný stisk plný podpory. Ztuhl jsem, mohl si toho všimnout, ale těžko tomu bude přikládat velkou váhu. I přes vrstvu trika a mikiny cítím teplo jeho dlaně. Pár známých? zvednu k němu chvatně ohromený pohled. V mžiku si uvědomím, že Lawrence neznám tolik, jak bych si přál. Trochu mě to děsí, to si musím přiznat. To je…já jen…opatrně, aby jim to spíš neuškodilo…ale…páni… zadívám se před sebe. Nevím, jestli mi rozuměl, jelikož jsem to zamumlal současně s Catiinou vášnivou reakcí. Nepřestáváš nás překvapovat, Lawrenci… nejistě se pousměju. Já hlad nemám…co ty Cat? Dali jsme si přece tu pizzu. mrknu na ni. Až budeš mít čas, můžeš mi ukázat okolí, dát tipy a tak…abych tu zbytečně nebloudil. navrhnu našemu hostiteli. Měl bych si nakoupit ještě nějaké věci, jinak bych ti musel vybrakovat šatní skříň. cuknu koutky při představě, že na sobě mám jeho oblečení. Plandalo by na mně, a kdybych se postavil do větru vypadal bych jako špatná parodie na vlajku. Oba dva jsme odlišně stavění. Tak mě napadá, že asi propásnu maškarní…to je jak naschvál, zrovna když jsem chtěl pomalu začít s výrobou kostýmu. projedu si prsty vlasy.

Temné noci - 28. srpna 2009 20:40

Benjamin Brook - U Lawrence "No tak najdeš prostě nová místa. Jistě jsi nestačil ještě prozkoumat celý Montreal... a... možná tě vezmu na své oblíbené místo."mrkl na tebe. Usmál se a pustil tvé rameno "Jen klid. Koupil bych ti svěrací kazajku a byl by klid."zasmál se. Cat se zamračila "Taková doba? Ale dobře... pro tvoje bezpečí všechno."objala tě a dala pusu na tvář. Law se usmál "Nejste vy vážně sourozenci?"zeptal se a zavrtěl hlavou "No... když někdy nemám do čeho píchnout... tak se kouknu na televizi."pokrčil rameny a jeho přiznání ho nijak netrápilo. Znovu se usmál "No... když někdo vede takový klub tak si najde kdejaké známosti. Je to docela ku prospěchu. Jako třeba teď. Jejich pomoc se nám teď bude hodit."ujistil tě "Neboj, Benjamine. Řeknu jim aby si dávali bacha."slíbil ti a napil se vody co si natočil z kohoutku. "Jasně.. klidně tě provedu. A jestli chceš půjdu s tebou i na ten nákup."nabídl se ti. "Já jdu taky!"přihlásila se Cat. "No jistě. Žena nesmí chybět aby oblečení zhodnotila."řekl s úsměvem. "Jinak..."znovu pohlédl na tebe "Nevidím důvod proč by jsi tam neměl jít. Uvědom si že je to maškarní. Masky.. plno masek. Když se dost zamaskuješ nemusela by tě ani vlastní matka poznat."spiklenecky na tebe mrkl.

Cain - 28. srpna 2009 22:19

U Lawrence Lehce se na Lawrence pousměju a vezmu Cat kolem ramen. Ty, abys někde chyběla, co? S úsměvem kývnu. Přesně tak, Law … a Catie je ke všemu výborný kritik, má vkus, to se musí nechat. zalichotím jí. Vrátím se očima k hostiteli. Došlo mi, že se můžu zamaskovat k nepoznání….ale sám jsi to řekl, bude tam plno masek…nikdy nevíš, kdo se za nimi může skrývat…přiznávám, jsem tak trochu strašpytel. výmluvně nakrčím ramena. No, ale stejně tam určitě půjdu…doma bych sedět nevydržel při pomyšlení, že vy se bavíte v Kremu beze mě. ušklíbnu se. Tak to máme vyřešeno, klidně můžeme vyrazit na ty nákupy… vstanu a protáhnu si kostru. Ty jsi po obědě, nebo spíš po snídani Lawrenci? Nerad bych tě tahal po obchodech s prázdným žaludkem. starostlivě se po něm ohlédnu. Zapomínám, že on je tu ten dospělák, co se o sebe umí postarat. Ještě si dojdu do pokoje pro hotovost. Mohl bych se pěkně rozšoupnout, ale nechci prohýřit takovej balík peněz za pár dní. Budu se snažit šetřit. Počítám s tím, že nakupováním zabijeme spoustu času. Mohl bych si vybrat hned to, co mi přijde pod ruku, ale to by pak nebyla taková zábava a necítil bych se v tom dobře. Uvidíme.

Temné noci - 28. srpna 2009 22:38

Benjamin Brook - U Lawrence, Montreal, zase u Lawrence Cat se pyšně nadmula, když jsi ji pochválil že má vkus. "To si piš."potvrdila div pýchou nepraskla. Law se usmál "No a to si vážně myslíš, že bychom bez tebe někam šlo? Já bych se cítil provinile, kdybych věděl že ty jsi tady a já se bavím."zavrtěl hlavou. Cat přikývla "Já bych bez tebe taky nešla. Jsme přece dvojka. Napořád."drkla do tebe. "Ale tak domluveno. Namaskujeme tě a půjdeme tam všichni. Sice máš pravdu, že za maskami může být kde kdo... ale jak by tě asi tak mohl poznat když budeš mít taky masku no?"nabídl ti Law ruku a pomohl se zvednout z pohovky. "V pohodě, Benjamine. Koupím si něco v obchoďáku."slíbil a vyrazili jste. Law měl auto, takže jste se hezky svezli. Nakupováním jste strávili pěkných pár hodin, byla to zábava, nakonec jste si oblečení zkoušeli všichni a navzájem se hodnotili. Zastavili jste se v kavárně a pak si Cat vzpomněla na to že by jsi si měl koupit ještě spodky. Tak jste zamířili do spodního prádla, kde jste museli snést i v rozpacích její rozhodování ohledně podprsenky. Ty jsi svoje prádlo příliš neřešil, prostě jsi našel svou velikost a bylo to. Law také zašel do potravin a nakoupil nějaké zásoby. Pak jste se rozjeli zpět do jeho bytu. "Budu muset jít."řekla Cat když jste schovávali tvoje oblečení. "Je sobota. Rodinná akce. Zase jdeme na Bowling. Otrava."vzdychla "Zítra se zastavím. A něco podnikneme aby jsi tu neumíral nudou. Jo zlato?"mlaskla ti pusu na tvář. Law byl v kuchyni a schovával potraviny.

Kees Wantse - 29. srpna 2009 13:35

Bar Všimla jsem si, že se na mě dívá a dalo by se říct, že s větším zájmem. Zvedla jsem koutek ve svůj pokřivený úsměv a trochu sklonila hlavu. Každý den jsem se vídala a pracovala s tolika muži, proto mě překvapovalo, že v jeho přítomnosti se cítím naprosto jinak. Líbil se mi. Dokonce hodně. Zakroutila jsem hlavou nad tím, že jsme si se Steph v něčem podobné. Většina lidí by ani nepoznala, že jsme sestry. Možná sem tam nějaké naučené grimasy, ale Stephie měla vždycky dlouhé vlasy, hnědé oči a takový zakulacenější jemný obličej s plnými rty. Já byla vždycky spíš rebel. Krátké rozčepýřené vlasy o něco světlejší, modré oči a obličej ostřeji řezaný a takový symetrický. Ona byla vždycky štíhlá v takovém tom líném stylu. Mohla sníst, co chtěla a pořád byla jako párátko. Já měla spíš sportovně štíhlou postavu a byla jsem o něco vyšší. A povaha? Absolutně rozdílná. Ona byla jako matka, já spíš táta. "Jo, taky bych radši pracovala s někým s kým si rozumím..." Usmála jsem se a upila stále z té jedné skleničky. Raději jsem se nevyjadřovala k jeho výmluvě, proč mě tak pozoroval. Možná jsem jen nechtěla přijít o iluze. "Kde vůbec děláš barmana? Nepamatuji si, že bych tě někde viděla...I když je pravda, že takhle moc ven nechodím."

Temné noci - 29. srpna 2009 13:54

Kees Wantse - bar Usmál se "Jo tak o tom sní asi všichni co shánění práci."mrkl "Ale tak ze začátku se k tobě budou spíš chovat jako učitel k žákovy. Takže čekej možná komandování. Já taky Steph komandoval, ne jen že je to sranda, ale není to bezúčelné."pokrčil rameny. "No. Pracuji v jednom klubu pro... transvestity."usmál se poťouchle "A ne nemusím tam být oblečený jako ženská. Sice ze začátku to bylo divný, ale zvykneš si. A ti chlapy... je to jako bavit se s normálními ženami. Jen poněkud ošklivější. Ale je pravda že některé vypadají i dobře. Někdy je těžké je rozeznat."pokrčil rameny. "Ale chodí tam i normální zákazníci. Protože je tam věčně nějaké představení, jak napodobují ženské hvězdy. Je to až na druhé straně města. Jmenuje se to tam Divy."popsal ti svou práci. "Když jsem tam nastupoval byl jsem zoufalí, protože jsem už půl roku neměl práci a pracák by za mě všechny ty blbosti už neplatil. Vzal jsem co bylo, ale nakonec jsem nelitoval."napil se. "Někteří lidé si myslí že je to divné že tam pracuji. A dělají si legraci jestli třeba nenosím punčocháče a tak."

Kees Wantse - 29. srpna 2009 14:09

Bar Nedělá mi problém někoho poslouchat. Ráda se učím nový věci a jsem docela přizpůsobivá, když je to třeba. Jen se bojím, ke komu mě dají. Často nevyjdu se ženami. Většina žen mě nemá ráda...nevím proč. Asi mám nějakou divnou auru." Ušklíbla jsem se. Docela mě překvapilo, v jakém podniku děla. Spousta mužů se k tomu stavělo s velkými negacemi, ale on vypadal, že ho to vyloženě baví. Zamála jsem se, protože jsem si okamžitě představila Davida v punčocháčích. "Jo, myslím, že punčochy by k tobě moc nešli..." Zkřenila jsem se na něj. "Věřím tomu, že je to fajn práce...znám chlapa, který se tím zabývá a je fakt dobrej. Nejlíp mu jde Madonna..." Podívala jsem se do neznáma, jak jsem si představovala jeho vystoupení, na které mě tehdy pozval. "Možná ho znáš. Jmenuje se Jim Lowel...je to skvělej člověk, se kterým se rozhodně nenudíš." Dlouze jsem se na něj zadívala. "Jak ses vlastně dostal ke své druhé práci?"

Temné noci - 29. srpna 2009 14:29

Kees Wantse - Bar Napil se a pak div nevyprskl "Taky si myslím. A myslím že by se netolerovali ani v baletu. Už tak jsou baleťáci středem posměchu."protočil oči. "No... nevím. Tak doufej ve chlapa. Ale myslím že nemusíš mít strach. Vzhledem k tomu s čím vším se můžeš setkat, tak jsme celkem tolerantní."pokrčil rameny. Zamyslel se "Myslím že jsem s ním jednou mluvil. Ale nejsem si jistý. Zkusím se po něm příště podívat... tedy po ní. Občas ještě zapomínám že mají raději když o nich mluvíme jako o ženách." Zamyslel se "No.... bylo to asi půl roku po tom co jsem nastoupil do Div. Šel jsem pozdě domů v noci, když jsem si všiml že někdo zatáhl nějakou mladou holku do temné uličky. Já samozřejmě jako správný hrdina...."zlehčoval to "Jsem ji šel na pomoci. No řekněme že to nebyl úplně člověk to co ji napadlo. Jak jsem ho vyrušil holka zdrhla. A tak jaksi jsem se měl stát kořistí já. Naštěstí se v té chvíli projevili moje schopnosti a pěkně jsem si na něj došlápl. Pak jsem omdlel a probudil se na ošetřovně ve štábu, kde mě informovali a pak naverbovali. A ani nevíš jaké bylo mé překvápko když jsem zjistil že brácha tam už je taky. Dostal jsem ho za učitele. Oni by si lidé mohli myslet že to že vás učí člen rodiny tak je mírnější. Ale opak je pravdou. Byl ke mě pěkně tvrdý. Ale jen proto aby si myl jistý že to zvládnu sám a nebude mě muset pořád hlídat."usmál se. "Tak to je můj životní příběh."

Kees Wantse - 29. srpna 2009 14:39

Bar Došlo mi, že na něj zase zírám a tak jsem na chvíli sklopila oči. "Vím jaké to je, když z tebe chce někdo z rodiny dostat, co se dá. Táta mě trénoval spoustu let a byla to řehole. Chvílema jsem ho nenáviděla, ale bez toho bych nebyla tam, kde jsem..." Zkoumavě jsem se mu zadívala do očí. "Takže ty jsi byl hrdina už předtím..." Poznamenala jsem tiše a měřila si ho. Pořád jsem se ho tak nějak snažila odhalit, přijít na cokoliv, co je na něm špatné. Nic. Prostě na něm nebylo špatného vůbec nic. "Mluvil jsi o tom, že se projevily tvoje schopnosti. Jaké jsou?" Pozvedla jsem tázavě obočí. Vlastně jsem netušila ani o tom, jaké schopnosti má moje sestra. Takže i on ovládal magii? Přišla jsem si trochu out. Já uměla jenom bojovat.

Temné noci - 29. srpna 2009 15:12

Kees Wantse - Bar Přikývl "Ano. Vůbec se nedivím. A míval jsem někdy stejné pocity vůči bratrovi, ale nakonec jsem mu za vše vděčný."souhlasil. Pak se zarazil a pokrčil rameny "To jsem si dělal jen legraci. Nejsem hrdina. Ale tak každý slušný člověk by té dívce šel na pomoc. No.. aspoň ti co mají trochu odvahy."zaváhal "No dobře. Moc jich asi není. Tak jo. Jsem Hrdina."zasmál se. "Jinak moje schopnosti jsou oživování neživých předmětů. Rostliny, skály, předměty. Na toho co tu ženu napadl jsem nechal spadnout zeď."pokrčil rameny "A mám dojem že mluvila španělsky. A nebo se mi to zdálo."dopil pivo a pak se pohodlně opřel do židle. "Ty máš nadání na bojová umění. Tedy síla. Ale magii máte v rodině. Takže jistě budeš mít i ty nějaké schopnosti."

Kees Wantse - 29. srpna 2009 15:26

Bar Zamyslela jsem se. "Takže když se ti chce smrkat, tak můžeš donutit kapesník, aby k tobě došel?" Nakrčila jsem obočí a pak zakroutila hlavou. "To byl dost blbej příklad..." Zasmála jsem se a zaváhala jsem nad tím, co říkal o mě. Pokud jsme měli v rodině magii, měla jsem taky schopnosti? Nebo jsem byla vyvrhel a neměla je. Kdyby jo, objevila bych je za těch dvacet sedm let nebo jen čekaly na správnou chvíli? "Jak to poznám...jestli nějaké mám? Jde to nějak zjistit nebo se to prostě musí projevit samo?" Zamračila jsem se stále jsem nad tím přemýšlela. "Omlouvám se, už tě musím těma otázkama nudit..."

Temné noci - 29. srpna 2009 15:49

Kees Wantse - bar Začal se smát "Jo přesně tak."souhlasil "No rozhodně to byl legrační příklad. Ale ano. Pochopila jsi to správně."řekl. Zamyslel se "Nepoznáš. Já to také netušil. Nakonec se projeví když to budeš nejméně čekat. Podle mě se projeví když jsi v bezprostředním nebezpečí. Většinou se projeví v takovou chvíli."pokrčil rameny. "Ale vůbec ne. To nevadí. Ptej se na to co tě zajímá. Budu se ti snažit odpovídat jak nejlépe dovedu."ujistil tě. Pohlédl na hodinky "Večeřela jsi?"zeptal se tě náhle.

Kees Wantse - 29. srpna 2009 16:06

Bar Pokývala jsem hlavou. Pokud jsem nějaké schopnosti měla, někdy se projeví...Nějak jsem to nechala plavat a zamyslela jsem se na co dalšího bych se ho zeptala, jenže mě v tu chvíli najednou nic nenapadlo. Zeptal se mě, jestli jsem večeřela a já jsem se myšlenkami vrátila v čase až někam do práce. "No...popravdě netuším, kdy jsem naposledy něco jedla..." Ušklíbla jsem se a když jsem nad tím začala přemýšlet, zjistila jsem, že mám docela hlad. Byla jsem celý den tak zaměstnaná, že jsem jídlo nějak úplně vypustila. To jsem vlastně dělala dost často.

Temné noci - 29. srpna 2009 16:17

Kees Wantse - bar - Montreal "Tak to se divím že jsi už automaticky nezačala jíst tu skleničku."vstal a došel zaplatit. Pak se k tobě postavil a nabídl ti ruku "Tak pojď. Zajedeme se ještě někam najíst. Tady bych jíst nedoporučoval."řekl "Sice nevím proč, ale vždy mi všichni říkali že jíst tu je životu nebezpečné."vzal tě za ruku a vedl tě ven před bar a do uličky kde měl zaparkovanou motorku. "Jakou kuchyni máš nejraději? Italská? Čínská? Nebo prostě Pizza?"podíval se na tebe "Jen si řekni."pobídl tě "Kdybych věděl že jsi ještě nejedla tak bych tě hned vzal do restaurace."

Kees Wantse - 29. srpna 2009 16:49

Na večeři Zasmála jsem se a pohledem jsem zhodnotila skleničku. "Myslím, že bych zvolila něco méně křupavého, než sklo..." Chytila jsem jeho nabízenou ruku. Přišlo m to naprosto automatické, přirozené. "Čínská je fajn..." Usmála jsem se a prohlédla si ho. V tom šeru vypadal ještě líp, než normálně. "Nebýt tebe, ani mi nedojde, že mám hlad. Jde to se mnou z kopce.Budu se ti muset nějak odvděčit, že se o mě tak staráš..." Mrkla jsem na něj. Venku bylo příjemně teplo, na to, že už bylo dost pozdě. Ani jsem si nevšimla, že už je tolik hodin. Čas s ním ubíhal nějak rychleji.

Temné noci - 29. srpna 2009 17:19

Kees Wantse - Montreal "Tak fajn. Jede se do Čínské."podal ti helmu a nasedl. "Nemusíš mi to oplácet. Já to dělám rád. Navíc jsi fajn."mrkl na tebe dozadu a nasadil si helmu. Počkal až se usadíš a pak vycouval a rozjel se, jel pomalu jak slíbil. Jeli jste jen krátce než zaparkoval před restaurací Samurai. Tedy před ukazatelem, museli jste první vejít do pasáže a pak vejít do restaurace. Dívka v kimonu vás odvedla ke stolu a hned předala jídelní lístek. Bylo tu celkem plno a tak jste měli štěstí že jste našli stůl. Zdi byli zdobené buďto napodobeninou kamenné zdi nebo dlouhými bambusovými tyčemi. odkaz David si sundal budu a tak zůstal jen v košili s dlouhými rukávy. "Tady tahle je jedna z mích oblíbených. Ale většinou sem nechodím a jen si objednám a oni mi to dovezou."vysvětlil ti. "Já si možná dám velblouda. Naposledy jsem zkoušel úhoře. Chutná skoro jako kuře."doporučil ti. "Měla jsi někdy Sake? Jestli ne tak tady ho prodávají. Ale docela to pálí tak nevím jestli by jsi si na to troufla."

Kees Wantse - 29. srpna 2009 17:38

Restaurace Restaurace vypadala velive příjemně, většinou jsem si jídlo objednávala domů, a tak jsem jich moc takhle důvěrně neznala. Příjemně se usmívající dívka s drdolem a v kimonu nás odvedla k jednomu prázdnému stolku. Sundala jsem si bundu a zadívala se do lístku. Když David zmínil, že si nechává jídlo spíš vozit, musela jsem se tomu pousmát. Jako bych nad tím zrovna nepřemýšlela. Poslouchala jsem jeho doporučni a skousla si ret, jak jsem přemýšlela, co si dát. "Mám slabost pro ostrá jídla..." Usmála jsem se a znovu pohlédla do lístku. "Myslím, že si dám klasicky Kung pao s extra chili...to zbožňuju..." Představila jsem si tu chuť a došlo mi, že mám opravdu velký hlad.

Temné noci - 29. srpna 2009 17:55

Kees Wantse - Restaurace "Tak ostrá. Že se divím. Ostrá stejně jako ty."mrkl a mávl na obsluhu. Objednal vám a pak si také řekl o jedno jídlo sebou. Pro tebe objednal Sake a pro sebe džus, když obsluha odešla otočil se na tebe. "Ta třetí porce je pro Steph. Aby si nemyslela že jsme na ni zapomněli. Navíc... jak ji znám tak si vzala jogurt s rohlíkem a tvrdí že ji to stačí."protočil oči. "Je to s ní někdy těžké. Občas mi stále připomíná spíš dítě."první vám přinesli pití. Zvedl ruku a sundal si vlasy z očí "Kdy zítra končíš v práci?"zajímal se.

Kees Wantse - 29. srpna 2009 18:08

Restaurace Ušklíbla jsem se a vybavila se Stephino odmlouvání, její nekonečné výmysly puberťáka, její jiskření v očích pro každou maličkost... "Jo...Steph byla vždycky taková. Nesamostatná, tvrdohlavá, někdy příliš opatrná a někdy zase naprosto suveréní..." Nevědomky jsem se usmála a představila si ji u všech možných situací. Odhrnul si vlasy z čela a já se mu zase pohledem zabodla do těch očí, co mě tak fascinovaly. Jeho otázka mě trochu zaskočila. "No vlastně docala brzo. Poprvé přijde Kayl, ten nový...tak mu věnuju tak hodinu, abych ho seznámila s tím, co od něj čekám a pak mám hodinu Capoeiru s pár klukama, takžeee, tak v jedenáct...proč?" Usmála jsem se a tázavě pozvedla obočí.

Temné noci - 29. srpna 2009 18:26

Kees Wantse - Restaurace Když jsi vyjmenovávala vlastnosti Steph, tak přikyvoval "Ano. Tak přesně taková ona je."souhlasil. "Já ji prostě vidím tak že je nepředvidatelná. Ta když ji něco napadne tak to prostě udělá. I když to může být úplná hloupost. Je jako mladší sestra. Jen doufám že z toho někdy vyroste. Tedy tvoje mladší sestra to už je, ale myslel jsem jako kdyby byla moje mladší sestra." opravil se. "Tak v jedenáct? Super."řekl a zamyslel se "No."podíval se na tebe a s odpovědí váhal "Tak mě napadlo, že než se ti ozvou z agentury aby ti potvrdili přijetí. Tak mě napadlo že bychom mohli něco podniknout. Třeba."pokrčil rameny. Bylo to snad pozvání na schůzku?

Kees Wantse - 29. srpna 2009 18:46

soukromá zpráva od Kees Wantse pro Restaurace "Takže umí zavařit i někomu jinému, než mě...teda ne že bych ti to přála samozřejmě...Ale ona to vynahrazuje. Mám pocit, že bude roztomilá i ve čtyřiceti..." Zakřenila jsem se a pokrčila jsem rameny. Jeho tón se trochu změnil, když mluvil dál. Když domluvil, měla jsem pocit, jako by mě někdo prašil zevnitř břicha. Věděla jsem však jistě, že to nebylo hlady. Měla jsem pocit, že se červenám, ale doufala jsem, že je to jen pocit. "Noo to bysme mohli...jako...hm...rande?" V duchu jsem se profackovala. No Kees ty si pitomá, teď ti řekne, že si uplně vedle a ty budeš mít další super trapas.... Nejistě jsem se usmála v očekávání, co řekne.

Temné noci - 29. srpna 2009 19:16

soukromá zpráva od Temné noci pro Kees Wantse - Restaurace "Roztomilá? To ano. To ona je. K zulíbání a někdy k zaškrcení."zasmál se. Napil se a po tvé otázce že by to bylo rande, zamrkal. Odložil skleničku a zadíval se na tebe, pak se pousmál, natáhl se a vzal tě za ruku "Jako rande bychom to také mohli brát."souhlasil. "Nemusíš být na rozpacích."řekl mile, ale musel ruku zase odtáhnout, když vám přinesli jídlo. "Vypadá to dobře."řekl a podíval se do talíře. "Přeji ti dobrou chuť."popřál ti a s úsměvem na tebe mrkl.

Kees Wantse - 29. srpna 2009 19:34

soukromá zpráva od Kees Wantse pro Restaurace Jeho ruka se dotkla mé a mě proběhlo po zádech zvláštní mrazení. Zašklebila jsem se. "To je to tak vidět? Jsem strašně čitelná..." Postěžovala jsem si, ale byla jsem ráda, že to nezamítl. Položili před nás jídlo, tak jsme si popřáli dobrou chuť a pustili se do toho. Nasládlá omáčka příjemně pálila na jazyku. Celou dobu, co jsme jedli jsme moc nemluvili. Sem tam se setkali naše pohledy a já se pokaždé neubránila úsměvu. Bylo to dost po dlouhé době, co jsem snědla celé jídlo. Při tom, kdy jsem jedla na posledy to ale bylo docela pochopitelné. "No bylo mi dobře, ale je mi líp..." Uznala jsem, když jsem složila příbor a pohlédla na Davida. "Měli bychom jet, ať se Stephanie nebojí..."

Temné noci - 29. srpna 2009 19:49

soukromá zpráva od Temné noci pro Kees Wantse - Restaurace - Montreal - Doma "No ani ne. Jen při některých pocitech jste všechny velice dobře čitelné."pokrčil rameny. V poklidu jste snědli pozdní večeři, když David dojedl opřel se do židle a nejspíš být v soukromí doma tak by si i povolil kalhoty. Přikývl To mě taky."souhlasil a narovnal se "Tak dobře. Pojedeme."souhlasil a zavolal na číšnici. Zaplatil a nechal si přinést jídlo co si objednal sebou. Vzal tašku a pak znovu ti nabídl ruku aby ti pomohl na nohy "Možná jsme ji měli zavolat že přijdeme později. Ale teď už je to jedno."řekl. Vyšli jste z restaurace a pak na motorku "Mohla by jsi to držet?"podal ti tašku. Za chvíli jste už byli na cestě, do dvaceti minut jste dojeli k tobě před dům. "No...."řekl když si sundal helmu "Tak tě asi opustím. Už je pozdě a tak raději pojedu taky domů."řekl trochu váhavě.

Kees Wantse - 29. srpna 2009 20:00

soukromá zpráva od Kees Wantse pro Cesta - doma Znovu jsem chytila jeho ruku a došli jsme k motorce. Kývla jsem a vzala od něj tašku s jídlem pro Stephanie. Byli jsme u domu za chvilku. Seskočila jsem z motorky. Docela mě překvapilo, že se nechce jít podívat na Steph, ale konec konců, bylo dost pozdě a dneska to byl opravdu dlouhý den. Musel být unavený. I já jsem byla. Došlo mi, co všechno se za dnešek událo. Měla jsem z toho příjemný pocit. Můj život se začínal viditelně obracet k lepšímu, zajímavějšímu. "Tak jeď opatrně...a...díky za dnešek..." Usmála jsem se a mrkla na něj. "Budu pozdravovat Stephie..." Mávla jsem a naposledy se mu zadívala do očí, než jsem se otočila, abych otevřela domovní dveře. Zula jsem si boty a hodila bundu na věšák. "Steph? Jsem doma..."

Temné noci - 29. srpna 2009 20:08

soukromá zpráva od Temné noci pro Kees Wantse - Doma David se usmál "Neboj se. Pojedu opatrně. Děkuji za příjemně ztrávené chvíle."rozloučil se. Znovu si nasadil helmu, mávl na tebe a odjel. Vešla jsi a zavolala na Steph, hned na to jsi uslyšela spěšné kroky "Jsem v obýváku!"odpověděla. Když jsi vešla uviděla jsi ji na pohovce, bylo ti jasné že šmírovala z okna. "Tak co? Jak ti do dopadlo?"zeptala se a přikryla si nohy přehozem na pohovku. Chvíli se tvářila normálně, ale pak ji prostě přemohla zvědavost "A co David? Kde jste byli tak dlouho? Tak co? Povídej!"vyzvídala. "Jiskří to mezi vámi že jo?"významně zahýbala obočím.

Kees Wantse - 29. srpna 2009 20:25

soukromá zpráva od Kees Wantse pro Doma Uslyšela jsem spěšné kroky a musela jsem se zasmát. Stoprocentně doteď stála u okna. "Stephanie ty si fakt děsná..." Šťouchla jsem do ní uštěpačně a zasmála se. Podala jsem jí jídlo a vytáhla z šuplíku vidličku, kterou jsem jí dala do ruky a sedla si vedle ní. "Co jsi večeřela?" Povytáhla jsem obočí a ona se zamyslela. "Jogurt a rohlík..." Když to řekla, vyprskla jsem smíchy. "Fajn, to jsme si mysleli, proto ti tohle posílá David..." Mrkla jsem na ni a její nedočkavý výraz mě postrčil k vyprávění. "No myslím, že to bude ok...myslím, že s pohovorem byli spokojeni a v souboji jsem porazila velkýho tlustýho šaolina, takžeee, asi taky dobrý." Oči se jí rozzářily, ale pořád na něco čekala. "No a pak jsme byli s Davidem v baru a na večeři...." Vyskočila a najednou měla úsměv od ucha k uchu. "Ha! Já to věděla....a?" Povytáhla obočí a já se zamračila a zakroutila hlavou. "A co?" Zakoulaela otráveně očima a rozhodila rukama. "Bože Kees, ty vůbec nerozumíš dívčí řeči...Jdete na rande?" Zeptala se tónem, jako že jsem absolutně nechápavá. "Možná..." Usmála jsem se.

Temné noci - 29. srpna 2009 20:36

soukromá zpráva od Temné noci pro Kees Wantse - Doma Zase se posadila a pustila se do jídla, zamyšleně přimhouřila oči "A co ty?"chtěla vědět. "Myslíš si že by z toho mohlo něco být?"zeptala se. "Rande jsi snad neměla roky... a teď takhle... znáš ho chvíli a už rande. Téééda! Ten se ti fakt musí hodně líbit."usmála se a dala si do pusy další kousek rýže s nějakou masovou omáčkou. "To abych se zase vrátila k sobě domů. aby jsi měla volnej bejvák až na vás přijde vášnivá chvilka."culila se "Aspoň už nebudeš muset kupovat tolik baterek."trochu se zakuckala, ale zase ji to přešlo. "Jinak ti gratuluji k přijetí. Jsem si jistá že tě vezmou. Když to zní tak pozitivně."

Kees Wantse - 29. srpna 2009 20:49

soukromá zpráva od Kees Wantse pro Doma Vzala jsem si sklenici a vytáhla z lednice kofolu, zatímco se mě ptala, jestli si myslím, že by z toho něco mohlo být. Pokrčila jsem rameny. "Nevím, nechci to zakřiknout..." Nalila jsem plnou sklenici a posadila se zpátky na gauč. Zatímco ona přemýšlela nahlas o mém osobním životě, upíjela jsem ze sklenice. Když se dostala k části o baterkách, poprskala jsem ji od hlavy k patě kofolou a vykulila oči. "Ježiš Steph..." začala se smát se mnou. "Víš proč jsem se stáhla do sebe...navíc to nejsou roky, ale jeden rok....Byli jsme s Mickem pět let, měli jsme se brát a on mi týden před svatbou řekl, že odjíždí...nevím, jestli jsi na to zapoměla, ale já rozhodně ne. Prostě mám teď strach..." Vzdychla jsem a ubrouskem jsem jí utřela od pití. "Budu ráda,když tu se mnou chvíli budeš...jen si do mě přestaň rejpat, co si já pamatuju, tak tvůj nejdelší vztah trval tři měsíce..." Ušklíbla jsem se a znovu se napila.

Temné noci - 29. srpna 2009 21:23

soukromá zpráva od Temné noci pro Kees Wantse - Doma Když jsi vyprskla začala se smát s tebou a trochu se otřela, protože jsi ji trochu oprskla. Pak ale zvážněla, objala tě kolem ramen "Vždyť já vím, Kees. A vůbec... je dobře že jsi se konečně posunula dál a na toho zmetka úplně zapomenout."políbila tě na tvář. Dojedla a zabořila se do pohovky "No ano... a to vadí? Hledám toho pravého. Je to jako prodírat se poštou. Máš tam samé letáky a hledáš dopis. Tak si vezmeš leták, podíváš se na něj a pak dáš stranou. To je jako s chlapy. Prostě s nimi chvíli jsi, oťukneš si je a když ti nevyhovují dáš je pryč. Tak to beru já."krčila rameny. "Ale doufám že tobě to s Davidem vyjde. Je skvělej. A myslím že se do něj nakonec zamiluješ až po uši."mrkla na tebe.

Kees Wantse - 29. srpna 2009 22:04

soukromá zpráva od Kees Wantse pro Doma "Zlato moje a napadlo tě někdy, že ta tvoje pošta má taky city?" Zadívala jsem se jí do očí. Ale nechala jsem ji být, věděla jsem, že taková byla vždycky... Usmála jsem se, když řekla, že si myslí, že se do Davida zamiluju až po uši. Z toho jsem právě měla trochu strach. "No a co když se to opravdu stane, ale nebude to vzájemný?...Zase budu měsíce v hajzlu..." Podotkla jsem a pak zívla únavou. "Stephinko půjdu spát, jsem mrtvá..." Oznámila jsem jí a znovu jsem zívla. Došla jsem se vykoupat a navlékla jsem na sebe pyžamo, skládající se z kraťasů a tílka. Lehla jsem si do postele a Steph si za chvíli přišla taky lehnout. "Dobrou ségra..." zašeptala jsem a za pár minut už jsem spala. Ráno mě probudil ten hnusný zvuk budíku. Nesnášela jsem ten předmět. Probrala jsem se a hodila rychlou ranní hygienu. Hodila jsem do sebe kafe a vykoukla z okna. Bylo neobvykle teplo. Oblékla jsem se do krátkých džínových kraťasů, bílého tílka a na nohy jsem obula tentokrát bílé kotníčkové conversky. Rychle jsem přehodila přes rameno černou koženou tašku a vyšla. Rozhodla jsem se to vzít zase pěšky. Konec konců, byl to jen kousek. Pozdravila jsem recepční, která vybírala peníze za hodiny a dávala klíčky od skříněk. V šatně jsem se převlékla do tréninkového a vyšla na plac. Kayl zrovna vcházel do haly. Zamávala jsem na něj a pozdravila. Postupně jsem ho provedla areálem pro bojové sporty a řekla mu něco o svých požadavcích. Zabilo to zhruba hodinu a už jsem měla mít hodinu Capoeiry, tak jsem ho zanechala s klukama, aby se zkusil přizpůsobit. Doufala jsem, že zákazníci nebudou naštvaní a změnu spíš uvítají. Vešla jsem do vedlejší místnosti, která byla potažená pružnou podlahou přizpůsobenou na akrobacii a stěny byly obtažené žíněnkami. Zapnula jsem hudbu a rovnou sem se pustila do hromadné rozcvičky.

Temné noci - 29. srpna 2009 22:44

Kees Wantse - Fitko Steph zavrtěla hlavou "Samozřejmě že to vím... ale neukončuji to jen tak bez důvodu. Nejsem zase tak bezcitná."řekla. Poklepala tě po koleni "Víš... myslím že se Davidovi také líbíš... což už něco znamená."uklidňovala tě. Pak jste šli ale spát. Když jsi ráno vstala, Steph si ještě dopřávala spánek. Odešla jsi do fitka, dnes bylo teplo i po ránu, snad konečně ranní mrazíky už úplně odešli. Dorazila jsi do fitka kde jsi se začala věnovat své práci. Provedla jsi Kayla a vše mu vysvětlila než nastala tvá hodina Capoeiry. Ke konci hodiny jsi si všimla že máte diváka, ohlédla jsi se na něj. David. Přišel dřív než jsi čekala. Snad se tě už nemohl dočkat? Ale tentokrát měl na sobě úplně něco jiného. Na sobě měl obyčejnou bílou košili s vyhrnutými rukávy nad lokty, měl hezky do zlata opálené ruce. A pak ještě obyčejné džíny a botasky, bez toho svého koženého obleku vypadal stále dobře, ale tak nějak už normálně. Opíral se ledabyle o zeď vedle dveří a pozoroval hodinu.

Kees Wantse - 29. srpna 2009 23:18

Hodina Po rozcvičce jsem je naučila novou kombinaci. Šlo o synchronizovanou sestavu ve formaci, takže všichni dělali to samé ve stejnou chvíli. Ale sjednotit dvacet chlapů, z nichž půlka špatně slyší hudbu je docela průšvih. U sólových sestav to mohli vždycky trochu ošidit, ale u formace to je příliš vidět, a tak to byla docela dřina. "Říkala jsem kick, toč a otočenej rozeskok...kruci chlapi, dneska to je bída..." Zopakovala jsem asi po páté za hodinu a znovu jsem jim kombinaci ukázala. Když jsem při otočce jsem zpozorovala Davida, jak se opírá o stěnu a dívá se na nás. Usmála jsem se na něj a pokračovala. Ještě zbývalo pár minut. "Tak fajn, ještě jednou celé znovu..pět šest sedm osm a..." Pustila jsem hudbu a napočítala jim začátek. Jednou jsem sjela sestavu s nimi a podruhé si je prohlédla... "Tak dobrá, příště to sestejníme a vložíme tam nějaká sóla...do příště si rozmyslím, kdo je bude mít. Mějte se." Ozvalo se několikanásobné ahoj a já s úsměvem mávla na všechny odcházející. Popadla jsem ručník, který visel přes tyč a otřela si čelo. "Ahoj, jsi tu brzy...ještě se musím osprchovat." Došla jsem k Davidovi. "Zatím se tu můžeš porozhlídnout, jestli chceš...budu hned." Usmála jsem se a rychle odešla do šaten. Osprchovala jsem se a oblékla se zpátky do džínových kraťasů a bílého tílka. Vyšla jsem z šaten. Zrovna se díval, jak Kayl bojuje s Jimem na volném terénu. Michel, který je pozoroval, na mě mávnul. "Slíbila si mi zápas Kees!" Zasmála jsem se a křikla jsem zpátky: "Necháme to na zítra ok? Mějte se..." Rozloučila jsem se a otočila se k Davidovi. "Tak co máme v plánu?" Nemohla jsem si nevšimnout té změny oblečení. Ale jemu nejspíš slušelo všechno.

Temné noci - 29. srpna 2009 23:31

soukromá zpráva od Temné noci pro Kees Wantse - Montreal Když jsi přišla k Davidovi pokrčil rameny "Skončil jsem o něco dřív tak jsem se přijel podívat. Jasně.. počkám."nechal tě aby jsi se šla osprchovat. "Ale.. kdybych věděl že máš už naplánované bojové rande tak bych se s tebou domluvil na jindy."řekl a usmál se. "Jsi fakt dobrá. Ten bojový tanec... je opravdu působivý. Není divu že jsi Opa porazila. On je sice na svou velikost rychlí, ale proti tobě neměl šanci." "No... přemýšlím jestli ti to říci nebo nechat jako překvapení."objal tě kolem ramen "Ale myslím... že bychom měli začít obědem co říkáš?"navrhl. Tentokrát vás nečekala motorka, ale normální auto Toyota šedé barvy, vypadal skoro nově, tedy až na ty gumy. Možná ho nechal navoskovat aby se před tebou vytáhl. "Jaká kuchyně to bude dnes?"zajímal se a galantně ti přidržel dveře aby jsi mohla nastoupit.

Hirosue Aya - 29. srpna 2009 23:35

Díra Protáhnu se s ním mezi lidmi na parket. Na jeho dotaz se jen zlehka pousměji a stejně tak pokrčím rameny. Ayu nemůžu přehlédnout, po mladíkově postřehu se začnu smát. ,,To je vpořádku. Nic se neděje, chápu, jaks to myslel. Mimochodem mi můžeš tykat, nejsme věkově zas tak moc od sebe, tuším." poohlédnu se ještě směrem, kterým zmizelo to potřeštěné hopsadlo, co si říká moje sestra. Koutky mi zacukají smíchy, když si opět vybavím, jak se tady prohnali. ,,A mimochodem, jak vidíš, sama tu nejsem. Ale těžko říct, která z nás dělá doprovod. Tentokrát patrně moje sestra, která mě sem zatáhla. A nápad to nebyl věru zas tak špatný. Vyšlo nám, že jsme končily obě v práci o dost dřív, než jak je zvykem. Jsme spíš noční tvorové a přes den spíme... Něco jako upíři, jenom nikomu nepijeme krev..." nevinně a trošku saldce se pousměji. ,,Alespoň doufám, že ne..." dodám pak ještě. ,,Ty sem chodíš často?" zeptám se nakonec, aby řeč hned nestála, krátce se ještě rozhlédnu kolem sebe, ale pak upřu pozornost zpět na Alexe.

Kees Wantse - 29. srpna 2009 23:45

soukromá zpráva od Kees Wantse pro Montreal "Abys mě nepřechválil..." Zasmála jsem se a prohlédla vůz, který vystřídal motorku. Zamyslela jsem se, když zmínil Opa. "Napadlo mě...nevíš, s kým bych bojovala, kdybch si vybrala mistrovskou úroveň...docela by mě to zajímalo." Pokrčila jsem rameny a nasedla do auta. "Co kdyby si dneska vybral ty?" Mrkla jsem na něj a sledovala jak s úsměvem obešel auto a posadil se na sedadlo řidiče.

Cain - 30. srpna 2009 11:24

U Lawrence To je škoda, ale nedá se nic dělat. zašoupnu dveře šatní skříně. A nezoufej, bowling se dá přežít… usměju se s náznakem podpory. Spokojeně přivřu oči, když dostanu pusu na tvář. Platí! zasměju se. Když budeš na mě pořád takhle hodná, slíbím ti všechno. cuknu koutky. Pojď, vyprovodím tě. chytím Cat kolem pasu a cestou ke dveřím se stavíme ještě v kuchyni, aby se rozloučila i s Lawrencem. Doprovodím ji až k výtahu. Hezký sny, zejtra neumři nudou a především na sebe dávej bacha. nezapomenu na trochu vážnosti, ale stejně se snažím tvářit, že to beru s nadhledem. Objemu ji, dveře výtahu se zavřou a já se vrátím zpátky do bytu. S odchodem Cat přišel pocit brnící nejistoty. V břiše se mi začal prohánět had nervozity a zároveň zvědavosti, jak dopadne můj pobyt zde. Už jsme tu jenom my dva a já se nemám schovat. Kdo bude zaměstnávat jeho pozornost, když nedokážu přidržet své emoce na uzdě? Nesmím uklouznout. Vejdu do kuchyně, všimnu si, že potraviny už jsou sklizené. Nechceš s něčím pomoci? Bez ostychu mě zaměstnej, jsem na domácí práce zvyklý. usměju se, myslím to vážně. Alespoň něčím bych mu odčinil jeho dobrotu. Nemáš tady popelník, prosím? Bohužel, chuť na cigaretu se nedá potlačit, jakmile přijde. Ale jsem na sebe pyšný, dnes jsem měl jen jednu za celý den. Čekal bych, že tím vypětím zdolám minimálně krabičku. Zřejmě to u mě funguje naopak. Vezmu si popelník a rozhodnu se přesunout na terasu. Nebudu mu smradit byt. Ostatně ani u nás doma to nedělám, rodiče o téhlé mé malé závislosti vlastně ani nevědí, pokud vím. Projdu kolem hi-fi soupravy a zbystřím repráky různě rozmístěné po obýváku. Vrátím se ke štosu skoro puntičkářsky vyrovnaných CD-ček. Zaujme mě jeden jazzový počin, který následně pustím. Potom se přesunu na terasu, kde se pohodlně usadím a zapálím si.

Temné noci - 30. srpna 2009 12:17

Yukko Chang - Díra "To vím. Ale tak je to slušnost a navíc nabídku tykání by měla vždy učinit žena. Nebo jsem to tak aspoň slyšel." Po tvém přirovnání s upíry se zasmál "No... vypadáš, jako milá holka tak si nemyslím že by někdo takový byl. I když věřím, že někteří by ti krev dali pít i rádi."mrkl na tebe a obratně jste se vyhnuli jednomu páru co moc nedávali pozor kam se hrnou. "Sem? Po pravdě ani ne. Jsem tu snad po druhé. Na můj vkus je tu trochu moc málo místa a já mám rád svůj osobní prostor."pronesl. "A no v tomhle si jsme trochu podobní. Mě sem zase vytáhl bratr. Myslím, že tancuje zrovna s tvou sestrou. Byl v práci povýšen tak chtěl slavit ve velkém stylu."pokrčil rameny. Kees Wantse - Montreal Sedl za volant a připoutal se "Hmm.. myslím že s mistrem Janošíkem. Je z Čech nebo ze Slovenska.. teď nevím. Je to menší mužík s pleší, ten umí bojovat ale také má magické schopnosti s kterými si vypomáhá. Takže by jsi to měla hodně těžký."odpověděl ti. Nastartoval a rozjel se "Tak... včera byla Čína tak dnes zkusíme Indickou kuchyni. Myslím, že tam budeš mít dost ostrých jídel na výběr."řekl ti kam pojedete. Cesta autem byla krátká, patnáct minut a to jen díky tomu že silnice byli poměrně prázdné. Zaparkoval před restaurací Lumbini, obešel auto a znovu ti otevřel dveře aby jsi mohla vystoupit. Pak tě vzal za ruku a spolu jste vešli do restaurace. Hned jsi ucítila vůni jídel a koření. David tě odvedl do vzdáleného kouta ke stolu pro dva. odkaz Přišla k vám žena oblečená jako Indická žena, měla na čele i tu červenou tečku. Přivítala vás, řekla že vás dnes bude obsluhovat a dala vám jídelní lístky. "Já vždycky v televizi slyším Kuře na kari. Tak nejspíš zkusím to."řekl a lístek zaklapl. "Co Steph? Jak ji je?"zajímal se "Zranění jsou už vyhojená ale musí mít modřiny." Benjamin Brook - U Lawrence Cat od tebe odcházela jen velmi neochotně "Jo to máš pravdu. Minule jsme šli na šipky to bylo horší."souhlasila "Tak se měj a... ty taky na sebe dávej pozor, brácho."šťouchla tě a odešla. A tebe přepadla tíseň, byl jsi sám s Lawrencem. Úplně sám. S ložnicemi vedle sebe, no to budou nejspíš pěkně probdělé noci. Odešel jsi za Lawrencem do kuchyně, který právě skončil s uklízením "Ne to je v pohodě. Zatím nic není potřeba. Jestli se mi někdy naskytne hodit na tebe nějakou domácí práci co nesnáším tak mi věř že to hned udělám."ujistil tě. "Jo popelník. V obýváku na stole."informoval tě. Odešel jsi pro skleněný popelník, zapnul jsi hudbu a pak se pohodlně uvelebil do jednoho z křesel co bylo na prostorné terase. Sluníčko se konečně objevilo a začalo hřát takže už nebyla taková kosa jako ráno. Za chvíli přišel Law a na kulatý stolek položil dvě sklenice s Poňacoládou. "Dáš si?"nabídl ti a sám se svalil do druhého křesla. "Už aby konečně pořádně hřálo. Začínám blednout. A nerad chodím do solárka."pronesl jen tak do větru. "Zavolal jsem těm svým přátelům."řekl "Už na tom zmizení tvých rodičů dělají. Jen doufám že ti nebude vadit když se zajdou podívat do vašeho domu?"podíval se na tebe.

Hirosue Aya - 30. srpna 2009 12:31

Díra Polichoceně se usměju. ,,No... děkuji. Zajímavá lichotka. I když já vážně nejsem krvesajec. Ale třeba takový krvesaj myšleno jako pití... Není zas tak špatný." Na jeho slova o tom, že je tu podruhé kývnu a úsměv na tváři se ještě rozšíří. ,,Každý máme něco. I když je fakt, že já zas moc nemám ráda přílišný shon a všechno nahonem, zmatky a podobné věci. Když někdo dělá něco na poslední chvíli a může si za to díky vlastní hlouposti, tak mě to přivádí do stavu dost velkého neklidu." zlehka zažertuji, tak hrozné to zas nebylo, ale byla pravda, že zbytečný shon a zmatek jsem si nikdy nezamilovala. Přecijen... mým živlem je voda. Má sestra je naopak jako vítr... ,,Tak bratr?" překvapeně pozvednu obočí a mimoděk se rozhlédnu okolo, i když nedoufám, že bych ty dva zahlédla. ,,Hezká náhoda." usměju se, i když mi hlavou prokmitnou vlastní slova určená Rameshovi. Někdy je toho i na náhodu už moc. ,,A jestli se můžu zeptat.... Co tvůj bratr dělá? Každopádně mu náleží jistě gratulace. Možná mu ji pak předám osobně, jestli se někdy sestřička zastaví." dodám a zlehka mrknu.

Cain - 30. srpna 2009 12:40

U Lawrence Určitě neodmítnu, díky. usměju se a přitáhnu si k sobě skleničku s piňacoládou blíž. Krátce se na Lawrence podívám. Čím jsi bledší, tím jsi hezčí. vyklouzne mi z úst naprosto přirozeně. Stisknu zuby a zkusím to zamluvit. Samozřejmě myslím tím kontrast barvy tvých vlasů a očí vůči barvě pokožky…ehm. mírně nakrčím obočí. Kapánek jsem se do toho zamotal. Zvednu skleničku ke rtům a upiji. Horko se mi rozlévá po tvářích. Já solárka nesnáším, dle mě je to nepřirozený, ničí to kůži…ale možná to bude tím, že sám příliš ostrému sluníčku a opálení vyhýbám jako čert kříži… omluvně pokrčím rameny. Už? vydechnu, když mi Law oznámí, že informoval ty své přátele. Zavrtím hlavou. Vadit mi to nebude… Změním polohu sezení. Určitě to jsou profesionálové, takže řeči o tom, aby na sebe dávali pozor, jsou předpokládám zbytečný… odtuším. Zastrčím si pramen vlasů za ucho. Zaujat výhledem z terasy, znovu Lawrencovi pochválím výběr bydlení.

Kees Wantse - 30. srpna 2009 12:49

Oběd Kývla jsem na jeho výběr. Vždycky jsem obdivovala indii. Ta země měla něco do sebe. Zvláštní kultura. Nadpřirozeno tam všichni brali naprosto přirozeně. Byla to součást jejich života a jejich zvyků. Představila jsem si, jak bojuji s někým, kdo proti mě používá magii a já můžu použít jen fyzické síly. To by asi nebylo dobrý... Vystoupili jsme z auta a David mě vzal automaticky za ruku. Už mi to nepřišlo ani nečekané. Prostě to k nám tak nějak už patřilo. Vešli jsme do příjemně vypadajícího lokálu, kde nás uvítala žena oblečená do indického stylu. Vlasy uhlazené dozadu, krásné šaty z lehkých šátků, různě nakombinovaných a ovázaných ve vychytaných tvarech a na čele se jí skvěla černá tečka, značící její stav. Odvedla nás ke stolku pro dva, který byl od všech ostatních stranou. Poděkovali jsme a posadili se. Prohlédla jsem si lístek. Zaujala mě spousta věcí, ale nakonec jsem se rozhodla pro obvyklou indickou směsku s rýží. "Stephanie vypadala včera rozhodně dost energicky...A ona by si stoprocentně postěžovala. Myslím, že už je v pořádku,.." Když může šmírovat za oknem... Dodala jsem si v duchu a usmála se.

Temné noci - 30. srpna 2009 13:44

Yukko Chang - Díra Přikývl "Ano. To máte pravdu. Ale bohužel.. někdy se to stane a ani nevíte jak. A pak ten dotyčný může jen litovat a bědovat nad svou blbostí."mrkl na tebe spiklenecky, jako že si tohle zažil aspoň jednou skoro každý. Znovu jsi zahlédla sestru, teď už tak nepelášila se svým tanečníkem, teď už se jen klidně kolébali. "No ano... bratr. Po pravdě jsme si vás všimli, pak chvíli diskutovali jak vás nejlépe oslovit a pak jsme k vám vyrazili."přiznal se. Podíval se na tebe "No jistě bude rád. Pracuje v redakci týdeníku Napol. Je to časopis pro mladé, takže hudba, skandály a tak. Teď už z něj je novinář... sice zatím bude psát jen nějaký postranní sloupek, ale taky pokrok." Benjamin Brook - U Lawrence Když jsi o něm řekl že čím je bledší tím je hezčí, pozvedl obočí a zadíval se na tebe. Pak se začal smát "Tak děkuji. To je milé že to říkáš... ale já jsem raději opálený. Rád se vyvaluji na slunci."prozradil ti a napil se svého pití. "Jo.. a taky už je prý dokázané že to způsobuje rakovinu."prozradil ti. Podíval se na tebe "No a já ti i tu bledost doporučuji. Ta se k tobě tak nějak víc hodí."pokrčil rameny. Opřel se a zavřel oči "To máš pravdu. Oni už nejsou zelenáči a ví co dělat. Navíc.. stejně by na to nakonec někdo přišel že tví rodiče zmizeli a začali by to šetřit. Takhle je to lepší."řekl se zavřenýma očima a nastavoval tvář slunci. Když jsi mu pochválil byt usmál se a loupl po tobě jedním okem "Díky. Takhle si pak člověk žije když podniká a má úspěch."protáhl se. "Nepomohl by jsi mi vymyslet nějaký kostým na tu maškarní? Mě nic moc originálního nenapadá."požádal tě náhle. Kees Wantse - restaurace Přikývl "To jsem rád."řekl. Přinesli vám pití "Takže ona je taková že si stěžuje kde ji co bolí? Hmm... myslel jsem že jsem ji to odnaučil. Ze začátku když jsem ji učil tak si stěžovala furt, ale pak přestala."vysvětloval ti. Zadíval se na tebe "Řekni mi. Co vlastně od té naší práce očekáváš? A o platu nemluvím. I když to co ti budou platit to asi ještě netušíš co?"usmál se. Přinesli vám jídlo "Nech si chutnat."popřál ti.

Kees Wantse - 30. srpna 2009 14:18

Oběd Usmála jsem se. "Asi před tebou dělá tvrďáka...docela bych tomu i věřila." Odhadovala jsem a pak se zamyslela nad jeho otázkou. "Co čekám? No asi dobrodružství...Na penězích mi ani nijak nezáleží. Sportcentrum docela nese...Víš , těším se na tu akci, nebezpečí...nezní to moc šíleně?" Nakrčila jsem tázavě obočí. Nejspíš jsem se mohla ocitnout ve smrtelném nebezpečí denně. Jenže to bylo přávě ono. Ten adrenalin. Vždycky jsem byla na tyhle věci. Na dovolených se máma se Steph opalovaly a koupaly a já se s tátou potápěla a skákala ze skal na gumě.

Hirosue Aya - 30. srpna 2009 14:24

Díra ,,Tak to má vcelku dost zodpovědnou práci. A tam se takhle vytáhnout na vyšší stupínky je dost obtížné. Jestli si víc lidí myslí, že umí něco jiného než zpívat, tak to platí o psaní. Setkala jsem se už s dost názory typu: To bych napsal taky, vždyť na tom nic není." kývnu zlehka hlavou. Po jeho slovech o tom, jak nás zahlédli se zasměji. ,,Tak takhle to bylo. Pravda odhalena." rozpustile na něj mrknu. ,,A že budu ještě zvědavá... Ty děláš co?" pozvednu přiměřeně ke své vlezlosti obočí, koutky úst jemně zacukají. Však on mě smích přejde, až se začne vyptávat on...

Temné noci - 30. srpna 2009 14:47

Kees Wantse - Restaurace Usmál se "Trochu ano. Ale takovým tím dobrým způsobem."odpověděl "Ale i když se zrovna na tohle těšíš. Doufám že se do všeho nebudeš bezhlavě vrhat."mrkl na tebe "Nadšení pro věc je fajn, ale nesmí to být přespříliš."pustil se do jídla. Když jste dojedli ještě jste chvíli poseděli, než jste se rozhodli jít. Za chvíli jste už seděli v autě, ale David ještě nenastartoval, otočil se k tobě "Řekni mi... jak moc máš ráda zvířata?"zajímal se "Přemýšlím totiž o tom kam tě vzít. Ještě nejsem úplně rozhodnutý kam tě vzít."usmál se. Yukko Chang - Díra Přikývl "To ano. On umí zacházet se slovy. Možná proto se mu podařilo dostat se výš jen po půl roce." Usmál se "No ano... já si z něj takhle občas utahuji. Když se on vytahuje."mrkl na tebe. "No... moje práce není už tak zajímavá jako jeho. Já jsem fotograf. Fotím různé akce, svatby, narozeniny... tu a tam dám nějakou fotku do galerie. Občas si mě najmou i nějaké noviny. Je to tak různě."udělal s tebou poslední otočku a pak tě pustil protože hudba skončila a začala zase nějaká rychlá "Troufneš si?"zeptal se "Nebo se půjdeme posadit? Tedy pokud tě má společnost už neomrzela?"

Hirosue Aya - 30. srpna 2009 15:40

Díra ,,Není zajímavá?" pozvednu obočí. ,,To myslíš vážně? Podle toho, co říkáš a co já vím, tak je to další velmi zajímavá práce. Je to podobné jako malířství. Umění zachytit jedinečnost okamžiku není také zdaleka každému vlastní. Nebo vystihnout nálady, správné působení, světlo..." nevěřícně pokývu hlavou. ,,Nesrážej se tolik." pousměji se. Když začne znít melodie naprosto odlišná od té předchozí, zlehka pokrčím rameny. ,,Přijde na to... Jestli si chceš povídat, nebo se bavit. I když..." zlehka přimhouřím oči a zabodnu mu ukazováček do hrudi. ,,To, jaks to podal znělo napůl jako výzva a ty já taky příliš neodmítám...." usměju se a trochu víc zvednu bradu a vytáhnu krk, jako bych se snad pokoušela dohnat menší vzrůst, který je pro nás typický. ,,A neboj se. Mě se jen tak něco neomrzí. Nejsem zas tak malá holka, která neví co chce a proto všechno hned vzdá a vrhá se do nového, když hned nenajde, co chce. Taková je spíš Aya, třeštidlo. Ale nevyměnila bych jí za nic na světě."

Kees Wantse - 30. srpna 2009 17:36

Oběd Zakroutila jsem hlavou. "Možná jsem trochu blázen, ale ne zas takový, abych se do všeho vrhala bez rozmýšlení. Toho se neboj. Jsem ztřeštěná a miluju adrenalin, ale nejsem sebevrah...." Zašklebila jsem se a pustila se do právě doneseného jídla. Byli jsme najedení docela rychle a zamířili jsme do auta. David strčil klíč do zámku, ale nenastartoval. Místo toho se na mě otočil s otázkou, jak moc mám ráda zvířata. "Zvířata jsou bezva...až na hmyz, ten fakt moc neodivuju." Zakřenila jsem se a představila si chlupatou tarantuli, což bylo něco, co jsem opravdu nemusela vidět...

Cain - 30. srpna 2009 18:18

U Lawrence Jo… uchechtnu se. Ale ne každý má předpoklady pro to, aby se z něj stal úspěšný podnikatel…třeba já. pousměju se. Oh, originální kostým? zamyslím se nahlas a zkoumavě těknu na Lawrence pohledem. Přemýšlení takhle k večeru mi nejde zrovna snadno… pokusím se z toho vymluvit. Copak bych dokázal vymyslet odpovídající kostým k jeho dokonalosti? Také se bojím, že ať plácnu cokoliv, budete mu to připadat hloupé, kýčovité. No tak Bene, věř si trochu…vždyť na tom svět nestojí. Promnu si bradu. No… na okamžik se odmlčím, jako kdybych hledal ta správná slova. Vzhledem k tvým vlasům a i tomu, že máš rád slunce…zaměřil bych se na ohnivou tématiku… jazykem nahmatám piercing bradě. Něco na způsob ohnivého démona, hada…hej jasně, to by nebylo marné…zkusit ti udělat vzorek zlato-rudé hadí kůže na tváři, použili bychom flitry nebo něco na ten způsob… podívám se na Lawrence , co na to říká. Vím, je to blbý nápad a on se zajisté začne strašně smát a raději si ho vymyslí sám. A nebo by z tebe byl parádní upír, ale to už je hodně ohrané… vzpomenu si na jeho slova v Kremu o Drákolovi.

Temné noci - 30. srpna 2009 19:21

Yukko Chang - Díra Usmál se "Děkuji."řekl když jsi ho sprdla za to že by se neměl podceňovat "Ty máš na všechno odpověď že ano?"zasmál se. Když jsi přiznala že máš ráda výzvy pozvedl obočí překvapením "Páni.. začínám se bát."řekl pobaveně. "Co? No to potěš... myslím že jsme stvořili netvora. Brácha je ji docela podobný, aspoň podle toho co říkáš."zasténal. "Tak dobře... zkusíme se tedy bavit. Jsem si jistý... že toho nebudu litovat."usmál se. Kees Wantse - Montreal Přikývl "Také nemám rád hmyz. Snáším jen chlupaté housenky, berušky a motýly."nastartoval a začlenil se do provozu. "Tak dobře. Už asi vím kam půjdeme."řekl "Jen doufám že se ti to bude líbit."pousmál se. Po nějaké době jsi zjistila že se blížíte k in-line dráze. A když blízko ní zaparkoval byla jsi si jistá že jdete tam. "Umíš bruslit?"zeptal se, vzal tě za ruku "Pojď. Půjdeme si půjčit brusle."vypůjčit si brusle bylo snadné. Řekli jste svou velikost a dostali jste brusle. Benjamin Brook - U Lawrence "To nikdy nevíš, Benjamine."řekl "Jsi mladý. Kdo ví co ti život přinese."řekl "To mě přemýšlení dělá problém zase po ránu." Pak tě poslouchal a tvářil se zamyšleně, a nakonec se usmál "To není vůbec špatný nápad. Hadí muž... to se mi líbí."přikývl. "Takže ty pták já had.. doufám že mě nesezobneš."napil se. "No jo... upírů tam ale bude právě spousta... pak by mě nikdo nepoznal."pokrčil rameny. Podíval se na hodinky "Co kdybychom si pak až se setmí pustili nějaký film? Nějaký horor? Co říkáš?"navrhl, vstal a přešel k zábradlí, opřel se o něj a díval se dolů na ulici, pak se ale otočil k tobě a opřel se o zábradlí zády.

Cain - 30. srpna 2009 19:50

U Lawrence Div se nezatetelím radostí, když Lawrence s úsměvem přijme můj návrh na kostým. Jsem na sebe svým způsobem pyšný. Střílel jsem naslepo a vyšlo to. Jen abych si kulky štěstí nevystřílel příliš brzy. To bys mě musel pořádně nakrknout Law… zasměju se. A i kdyby, hodně bych se rozmýšlel, zda si na tebe troufnout… mrknu. Já jsem pro, bylo by fajn, kdyby byl dlouhý, potřebuju se unavit… odsouhlasím večerní program. I kdy ž mám docela pochyby, že bych dnes v noci usnul. Hlava mi přetéká myšlenkami, teď to ještě jde…ale až budu sám a mými společníky budou tma a ticho. To se pak těžko vypíná. Horrory jsou vděčné, buď člověka nadchnou a kdyby ne…dobře se u nich pobaví. Zachytím Lawrencův pohyb, jak vstává a přechází k zábradlí. Tiše vydechnu a s pootevřenými rty sleduji, jak se nahýbá a dívá se dolů do ulice. Slábnoucí paprsky slunce obtékají kraje jeho těla. Dodává to jeho postavě zvláštní, nadpřirozenou auru. Rudé, dlouhé vlasy, jako by byly propleteny zlatými nitkami. Chtěl bych se jich dotknout, však jakmile bych to udělal, rozplynuly by se stejně snadno jako ranní rosa. Najednou se iluze přeruší, tím jak se Law otočil ke mně čelem. Nestihl jsem skrýt ohromený výraz, do pohledu se mi vmísí vystrašení. Rozpačitě uhnu pohledem a sáhnu po černém zapalovači a začnu ho přetáčet v prstech. Snažím se rychle vymyslet, co bych řekl. Něco, čím bych mohl zamluvit své rozpaky. Ze staženého hrdla, ale těžko něco dostanu a tak dál trapně mlčím.

Kees Wantse - 30. srpna 2009 20:06

Bruslení Když jsem viděla in-line dráhu, rozzářily se mi oči. Moje nadšení pro jakýkoliv sport jsem nejspíš zdědila taky po tátovi. Bylo vidět, že mě David dobře odhadl. "Jasně že jo..." Usmála jsem se a vyšli jsme do půjčovny. Nahlásila jsem velikot šest a vyfasovala jsem černo-bílé brusle. Vyjeli jsme na dráhu a vítr mi ovál obličej. Jízda na bruslích pro mě byla jedna z absolutně uvolňujících procedůr. Otočila jsem se na Davida, takže jsem jela pozadu. "Tak co? Chceš závodit nebo se jen tak flákat při pomalé jízdě?" Mrkla jsem na něj.

Temné noci - 30. srpna 2009 20:43

Benjamin Brook - U Lawrence Přikývl "To ano. I když se přiznám že nějaké horory mě umí i postrašit. Třeba Kruh... z toho jsem měl husí kůži."mimoděk se zachvěl. Naklonil hlavu na stranu a díval se na tebe jak se utápíš v rozpacích "No nic... jdu se osprchovat. Co kdyby ty jsi zatím vybral nějaký film?"mrkl na tebe "Filmy mám ve skřínce pod televizí. Výběr nechávám zcela v tvých rukou."když šel kolem tebe poklepal tě po rameni a vešel zpět do bytu. Když jsi se pak šel podívat do skříňky našel jsi hromadu filmů seřazených podle žánrů a začátečního písmene názvu filmu. Byli vypálené, ale každý film měl své pouzdro a na tom vytisknutý obal. Tedy tady udělat policajti zátah tak si užijí. Slyšel jsi z koupelny sprchu, dveře byli pootevřené aby ven unikala pára a také tam pronikala hudba kterou jsi pustil. Kees Wantse - Bruslení "Dáme si závod a pak až nebudeme moci.. nebo spíš já... tak se dáme do líného bruslení."řekl. "Tak... připravit... pozor..... teď!"odpočítal vám to a oba jste vystřelili vpřed. Bavili jste se závodem hodinu a i když ty jsi byla na tom lépe byla jsi zpocená a z Davida lilo. "Vzdávám to..."vydechl a odbruslil k trávě kde se svalil na záda a oddychoval "Ale vydržel.. jsem to déle... než jsem čekal."zhluboka dýchal a oddychoval. "Myslím ale že ještě pár schůzek s tebou a budu jak rybička."oddychl si a zavřel oči. "Dej mi chvíli... jen co se mi trochu zklidní srdce."požádal tě a otřel si orosené čelo.

Hirosue Aya - 30. srpna 2009 20:46

Díra ,,No.. na všechno zcela jistě ne. Jen... na tu většinu." usměju se a oči se mi mírně, trochu šibalsky rozzáří. ,,A jen se boj, to ti neuškodí, spíš prospěje..." mrknu a trošku si povytáhnu kožené kalhoty, přičemž nasadím hraný tvrďácký výraz. Jen škoda, že bundu jsem si položila na židli a měla jen bílé tílko. Jenže mou kamennou tvář pokazí to, co řekne, musím se totiž začít smát. ,,Neboj se, při tom, jaké to jsou poletuchy se jim to buď vzápětí rozpadne, no a nebo jeden druhého vychová a zklidní. Jde o to, čeho se bojíš víc. Jen doufám, že bráška není žárlivý, okolo Ayi se motá hodně mužů." poslední slova prohodím zlehka vžertu, ale napůl jsou míněná vážně. Jak by také ne, když sestra pracuje tam, kde pracuje. ,,Tvojí jistotu bych potřebovala v některých věcech mít. Ale v té zábavě ji mám zcela určitě..."

Cain - 30. srpna 2009 21:17

U Lawrence Mlčky přikývnu, zadržím dech při krátkém poklepání na rameni a pevně stisknu víčka, když se Law odejde osprchovat. Plácnu se do čela, načež si dlaněmi zakryju celý obličej. Pár sekund sedím bez hnutí a v duchu si nadávám, jaký to jsem pitomec. Rovnou můžu sebou začít nosit kyblíček a slintat při každém pohledu na něj. Měl bych se kontrolovat a ovládat, jinak si to celé zbytečně pokazím. Lawrence to zatím toleruje, zdá se…jsme přece jenom nevybouřený puberťák. Tak jo… dopiju zbytek piňacolády, zvednu se a vlezu zpátky do bytu. Přikleknu si ke skříňce s filmy a otevřu ji. No teda…jak to jen dělá? Dřív jsem se pokoušel si také zavést řád ve svých věcech. Vydrželo maximálně den. Přílišný pořádek mě moc nebaví, na druhou stranu je to přehledné. Okamžitě sjedu pohledem k horrorovému žánru. Letmo řadu přejedu očima. Pak bříškem prstu přejíždím po jednotlivých titulech. Mé rozhodování netrvá dlouho, vytáhnu Osvícení. Četl jsem knižní předlohu od Kinga, která mě naprosto nadchla. Film jsem zatím neviděl. Jak je to jen možné? Vytáhnu DVD-čko a zavřu skříňku. Film odložím na konferenční stolek. Snad bude Lawrence spokojený. Mimoděk stočím pohled na pootevřené dveře koupelny. Víš, co jsme si domluvili Bene… Matně se pousměju a odejdu do svého pokoje, aby mě nedráždila představivost. Na spaní si připravím šedé tílko a černé pyžamové kalhoty. Stejně nakonec budu spát jen v trenkách, jak jsem zvyklý, ale nyní to nehodlám pokoušet. Když je Law hotový, vystřídám ho v zapařené koupelně. Po osprchování sebou hodím na gauč. Je ten film v pohodě?

Temné noci - 30. srpna 2009 21:19

Yukko Chang - Díra "No kdyby to bylo to druhé tak děkuji bohu za zázrak."zasmál se. "No tak to že by se kolem ní motali by mu jistě nevadilo, ale spíš by šlo o to jak by se ona měla k nim. No jo."pokrčil rameny. "No někdy tu jistotu hraji. Abych třeba uklidnil sám sebe a tak."usmál se. "Tak dobře."řekl nakonec "Jdeme tancovat? Ostatní tu kolem už poskakují a mi tu stojíme v pozoru jak v kostele."mrkl na tebe "Jo a jestli třeba nebudu ti stačit... dělej že to nevidíš ano? Aby mi zůstalo trochu hrdosti."usmál se.

Kees Wantse - 30. srpna 2009 21:32

Bruslení Vyrazili jsme vpřed. Byl rychlý, hodně rychlý a bylo to dost vyrovnané, ale přeci jen jsem o kousek vedla. Nebyla jsem si jistá, jestli to nedělá schválně, ale když se asi po hodině svalil do trávy, zasmála jsem se, otočila se o třistašede a zabrzdila, abych sebou plácla vedle něj. Oddychoval jako po dlouhém maratonu a já se na něj s úsměvem otočila, hlavu položenou v trávě. "Ale jsi statečnej, hodně lidí se mnou znovu na brusle nejde..." Zasmála jsem se a zadívala se mu do očí, které se měděně leskly na slunci. "Vypadáme, jak kdybysme zahučeli do rybníka..." Zhodnotila jsem náš vzhled a zašklebila se. V tu chvíli jsem si přišla dokonale šťastná, nic mě netížilo a jakékoliv starosti odpluly stranou.

Hirosue Aya - 30. srpna 2009 21:41

Díra ,,No... ona je... moc ráda si užívá pozornost a někdy je kamarádská až moc." pokrčím krátce rameny, spíš je to škubnutí. ,,A neboj se. Decentně se odvrátím a budu dělat, že to nevidím." mrknu na něj ohledně toho posledního, co řekl. Výdrž mi nechyběla, hlavně díky sestřičce, která mě už několikrát zatáhla do místních podniků na proslavené Stepmanie a další podobné taneční hry. Takže o to jsem se zas tak moc nebála. Na druhou stranu... dlouho jsem nebyla na něčem podobném a skutečně netančila na... podobnou hudbu.

Temné noci - 30. srpna 2009 22:26

soukromá zpráva od Temné noci pro Benjamin Brook - U Lawrence Když jsi se vrátil z koupelny Lawrenc seděl na pohovce, televize už běžela a byla tam zobrazena nabídka filmu. Na stole byl připravený máslový popcorn "Jasně. Taky jsem to ještě neviděl. Ale slyšel jsem že to je dobrý."řekl. Na sobě měl bílé tílko a šedé trenky, byl úplně uvolněný a zdálo se že i spokojený. Všiml jsi si že má ten druh svalů, který je u mužů nejhezčí. Ne přehnané, ale přesto viditelné. "Udělej si pohodlí. Jako doma."poplácal vedle sebe a hodil si nohy na konferenční stolek. Pak film pustil. Bylo to celkem v klidu, dívali se na film, komentovali ho, cpali se popcornem a Lawrenc dokonce jednou i vyjekl jak se lekl. Nakonec jste se pak ještě chvíli dívali na normální televizi, kdy dávali nějakou pozdní show a pak se vydali do postele. Vydrhli jste si zuby, popřáli dobrou noc a nakonec šli každý do svého pokoje. Svlékl jsi se a zachumlal se do postele, určitě to byla madrace Dormeo, novinka na trhu a všemi chválená. A rozhodně byla pohodlná. Zíral jsi do stropu a přemýšlel, o všech těch událostech, o Lawrencovi. Až tě to nakonec začalo uspávat. Už jsi skoro spal když se objevil se, byl to ale sen ne? Měl jsi pocit že se postel trochu zhoupla, ucítil jsi na své hrudi dotyk a pak tě ten někdo políbil. V podvědomí jsi věděl kdo to je, sen o Lawrencovi jsi míval často. Když jsi otevřel oči díval jsi se na Lawrence. Tohle byl jeden z tvých nejoblíbenějších snů, ale zároveň nejhorších protože to povzbuzovalo tvé city k němu.

Cain - 30. srpna 2009 23:08

soukromá zpráva od Cain pro U Lawrence Měl jsem pocit, že jsem upadl do podivného bdění. Ale určitě jsem usnul, musel jsem…jinak…nebylo by možné, aby opravdu přišel. Fantazie přebírá otěže. Postel se lehce zhoupne. Stále mám zavřené oči, však sen pokračuje. Dotkne se mé hrudi a pak pocítím dotek rtů, tak známých rtů. Už tolikrát jsem je líbal. Otevřu oči a vidím Lawrencovu tvář. Je to on, můj vysněný Law. To co si chci odpírat v reálném životě, se mi vrací ve snech a já to mohu hltat plnými doušky. Cítím jeho blízkost, naše pohledy jsou do sebe zaklesnuté a já nemám sílu skrývat své city. Jsem šťastný, dojatý…zamilovaný. Ze začátku mi to připadalo zvrácené, ale dokud se setkáváme jen v mé hlavě, je to v pořádku. Pohladím ho po tváři, abych se přesvědčil o jeho ‚skutečnosti‘. Prsty mu vjedu do vlasů a zastavím je na jeho zátylku. Přivřu oči, jemně si jeho hlavu přitáhnu blíž a zároveň se trochu nadzvednu. Políbím ho s prvotní něžností, zjišťuji, že neuhýbá a jazykem ochutnám chuť jeho rtů. Na okamžik se od něj odtrhnu, podívám se mu do modrých očí, jejichž barva je patrná i v zhasnutém pokoji. Pousměju se a s větší jistotou ho znovu políbím, vášnivěji. Dlaněmi hladím jeho paže, ramena, záda. Má jemnou, zlatavou pokožku. Už jsem viděl jeho absolutně přirozené svaly, takže si je umím lépe představit. Nenásilně ho začnu zbavovat tílka. Vždyť, co by to bylo za zábavu, kdyby byl rovnou nahý. Instinktivněji se k němu více tisknu, tep je zrychlený, dýchám těžčeji, začínám být vzrušený. Tolikrát už jsem se ti vyznal Law a ty jsi pak přišel znovu a o ničem nevěděl…je to jako časová smyčka, je já si pamatuji každou noc…

Temné noci - 30. srpna 2009 23:09

Kees Wantse - bruslení "No... snažím se sdílet tvé koníčky. Jednou třeba budeš zase moje. Co říkáš na rybaření?"podíval se na tebe. Pak se na sebe podíval, chytil svoji košili a přitáhl si ji k nosu "No... rozhodně bychom ten rybník teď potřebovali. Nebo já určitě."oddychl si "Nečekal jsem že se tak zapotím."znovu nechal hlavu klesnout do trávy. "Co kdybychom se pak zajeli vykoupat do bazénu? Nebo do Aqvaparku?"navrhl a posadil se. "No ještě že nefouká... to bychom si uhnali nemoc."projel si rukou vlasy, na zátylku a u spánku je měl vlhké od potu. "Tak jo.. snad už dobrý."s heknutím vstal, trochu zavrávoral než chytil balanc. Nabídl ti ruku aby ti mohl na nohy "Myslím že bazén je to co potřebujeme." Yukko Chang - Díra "No... prostě buberťačka. Jako můj brácha je puberťák. Ano... ti si budou rozumět."usmál se. "Děkuji. Jsi velice hodná."vzal tě za ruku, zvedl ti ji nad hlavu a nechal tě udělat otočku. Začali jste tancovat, nebyl špatný ale rozhodně by se mohl ještě něco přiučit. Nakonec jste se šli posadit protože vám docela vyprahlo v ústech. "Jsi opravdu dobrá. Hadí žena. Nevěděl jsem že se dá takhle vlnit."rozhlédl se a vypadalo to že div nespadne ze židle. Plácl se do čela a pak aniž by se díval ukázal prstem. Podívala jsi se tím směrem, jeho bratr a tvá sestra se rozhodně o nějaké delší seznamování nestarali. Docela nadšeně si právě zkoumali navzájem mandle. "Divím se že mě to překvapuje."

Hirosue Aya - 30. srpna 2009 23:23

Díra Nad jeho poznámkou pokrčím rameny a zlehka se pousměji. Na to se ale ohlédnu směrem jako on, zatímco ho ještě stačím zachytit. Pro jistotu. Krátce postřehnu, co tam vyvádí moje sestra a jeho bratr, ale pak se otočím zpět k Alexovi. ,,No jo... kvapnost mládí a zdrženlivost... stáří? Hmmm... to se mi nelíbí..." mírně se zamračím, teprve teď si uvědomím, že ho ještě držím, pomalu se odtáhnu. ,,Já už se u Ayi nedivím ničemu. Ale... svou čest si chrání jako lvice mladé. Možná ještě víc. Dokud si nenajde někoho, kdo za to bude stát... Má svoje mantinely a je to dobře." pokývnu hlavou, ještě se k těm dvěma pootočím, ale když s překvapením zjistím, že mi zčervenaly tváře... studem? Párkrát zamrkám a zadívám se zpět na Alexe. Nějak mám dojem, že hovor asi bude váznout... Nebo mě alespoň nic nenapadá a kdybych něco řekla, patrně bych se zakoktala a udělala si na jazyku uzel.

Kees Wantse - 30. srpna 2009 23:28

Bruslení Když zmínil rybaření, v duchu jsem se trochu zhrozila. Bylo pro mě dost těžké vydržet tak dlouho na jednom místě a jen čekat, co se vám chytí na vlasec. Přišlo mi to jako ztráta času. Ale muži jsou prostě lovci a tak jsem se nedivila, že to Davida baví. Navíc, kdybych byla s ním, asi bych se nedokázala nudit. Nasadila jsem sladký úsměv. "Jasně...ráda s tebou půjdu..." Následovala jsem jeho příklad a sáhla si na provlhlé tričko. Nebylo to tak hrozné jako po tréninku, ale žádná sláva. Bazén by opravdu bodnul. Zvedl se a podával mi ruku. Přijala jsem ji a s jeho pomocí se zvedla. "Jo, myslím, že to je dobrý nápad...ale nemám s sebou plavky..." Došlo mi, zatímco jsme se vraceli do půjčovny, abychom vrátili brusle.

Temné noci - 30. srpna 2009 23:35

soukromá zpráva od Temné noci pro Sladký sen? Více se sklonil k tobě, opřel se rukou o postel vedle tvé hlavy a po tvém dalším, vášnivějším polibku pootevřel rty a vaše jazyky se setkali v hlubším polibku. Volnou rukou tě pohladil po tváři, zlehka tě kousl do rtu, ale pak se narovnal a nechal tě aby jsi mu svlékl tílko. Odhodil jsi ho stranou a on zase odhrnul deku, aby mezi vámi nic nebylo, pak se na tebe opatrně, napůl položil. Z jedné půlky byl na tobě a z druhé stále na posteli, koleno vtěsnal mezi tvé nohy a znovu tě políbil. Najednou tě přestal líbat, přitiskl rty na tvé ucho, ušní lalůček stiskl mezi rty než jimi sklouzl na citlivou kůži pod uchem. Tělem ti procházeli vlny vzrušení, v podbřišku tě brnělo a krev se ti hrnula všude jen ne do hlavy. Na krku ti zanechával vlhkou stopu, zlehka tě do krku kousl a políbil pulzující tepnu. Nakonec sjel ještě o něco níž a jeho horká ústa pohltili tvou bradavku, mazlil se s tebou a podle mírně zrychleného dechu se mu to také líbilo.

Cain - 31. srpna 2009 00:03

soukromá zpráva od Cain pro Sladký sen? Kdo ví… Musel jsem se kousnout do spodního rtu, abych nezešílel. Lawrencovo koleno vtěsnané mezi mýma nohama, střídavě zesilující se a zmírňující se tlak ve slabinách. Způsob jakým si hraje s citlivými částmi mého těla. On ví, kde políbit, kam kousnout a s jakou intenzitou. Vzrušení mi probíjí tělem, konečky prstů brní. Vnímám každý jeho pohyb, nadechnutí, teplotu kůže. Slastně zasténám v okamžiku, kdy rty obemkne mou bradavku, div se neprohnu. Další z citlivých zón. Stehnem hravě třu jeho rozkrok, nikam nepospíchám. Užívám si každou maličkost, každý vjem. Prsty ho hladím ve vlasech. Chtěl bych jeho polibky cítit ještě níž. Vezmi si mě, Law… zašeptám tiše. Po ničem jiném v tuhle chvíli netoužím víc. Cítím k němu nepopsatelnou lásku. Je to, jako by mi unikala z hrudi a obklopovala Lawrencovo tělo a jen já ji vnímám pohledem. Až přijde ta správná chvíle, převezmu iniciativu, udělám mu dobře…to slibuju.

Temné noci - 31. srpna 2009 00:29

soukromá zpráva od Temné noci pro Sladký sen? Pomalu zvedl hlavu, políbil tě na rty "Vezmu..."slíbil ti šeptem do ucha. Sjel rty znovu na tvou hruď a pak dolu k pupíku, který obkroužil jazykem a zlehka ti jazykem zajel do pupíku. Rukama tě pohladil po bocích, sjel rty ještě o něco níž, líbal tě na podbřišek. Cítil jsi že i on je vzrušený, jeho mužství se tlačilo proti tvé noze, dech se mu zase o něco zrychlil a tělo se mu mírně lesklo potem, jak se snažil ovládat. Chytil prsty gumu tvých trenek a svlékl ti je, skončili na podlaze. Chytil do dlaně tvé mužství který stiskl a začal ho hladit. Už jen co že jsi cítil jeho dech tě ještě víc vzrušovalo. Lehl si mezi tvé nohy, které jsi mu přehodil přes ramena a tak ho napůl uvěznil pod sebou. Rukama tě uchopil za boky a pak vzal tvou chloubu do úst, cítil jsi jak si s ním první pohrává jazykem než začal pohybovat hlavou nahoru a dolů aby tě uspokojil.

Cain - 31. srpna 2009 08:13

soukromá zpráva od Cain pro Sladký sen? Pomalu se dostávám do fáze, kdy nezvládám kočírovat steny rozkoše. Zakláním hlavu, vzdychám, střídavě napínám a povoluji svaly. Dovádí mě to k šílenství…tak strašně moc. Ach, Law… vydechnu roztřeseně. Prsty křečovitě svírám prostěradlo, jako kdyby mi to mělo zachránit život. Je pozdě. Tenhle rudovlasý upír mě má celého v hrsti. Tak to pokračuje do doby, kdy se začne blížit můj orgasmus. To začnu pánví lehce pohybovat jemu vstříc, abych zrychlil nástup toho dlouho očekávaného okamžiku. Náhle to přijde. Opojná extáze celého těla. Štěstím, slast, rozkoš. Trvá to jen titěrný, však neskutečně silný okamžik. Když popadnu dech, posadím se tak, abych měl Lawrence naproti sobě. Políbím ho s vášní a dlaní mu lehce zatlačím na hruď, aby si lehl na záda. Rty se přehoupnu přes jeho bradu, hrdlo, jazykem okopíruju klíční kost. Pohrávám si s ním a zasypávám ho polibky podobně, jako to on dělal mně. Rukou mu vjedu pod trenky a jemně ho tím dráždím, dokud mu je nesundám a neodhodím na podlahu. Začnu laskat ústy jeho klín. Pečlivě, hravě…chci, aby si to užil stejně jako já. Nedovedu ho tím však k vyvrcholení, to si ohlídám. Přestanu a roztouženě se mu podívám do očí pohledem, kdy mu musí být jasné, že se mu nabízím. Nastala chvíle, kdy jsem plně připravený se mu odevzdat. Usměju se a vylezu na všechny čtyři.

Temné noci - 31. srpna 2009 17:51

Kees Wantse - Bruslení - jedeme dál "Zajedeme pro ně. Nebo koupíme.... jo.. koupíme. Já bydlím daleko tak bych si docela zajel."řekl a pomalu jste bruslili zpět. Podíval se na tebe "No koukám že rybaření tě nijak nenadchlo. Tak příště asi navrhnu krocení krokodýlů."usmál se "Nebo lov na Safari."uculil se "Ale začneme u rybaření. Třeba se ti to nakonec zalíbí... "dojet zpět bylo o hodně delší, nakonec teď jste se nehnali jako předtím. V autě jste otevřeli okýnka pro jistotu a dojeli do obchodu, kde jste si oba koupili plavky než jste vyrazili do aquaparku. Předtím než jste se rozdělili aby jste se šli převléknout jste se dohodli že se pak sejdete u baru. David tam už byl, samozřejmě, nakonec jeho plavky byli jednoduší. Měl černé plavky s různými znaky a písmeny a číslicemi žluté barvy. Když jsi k němu došla podal ti sklenici s džusem "Tak... na co půjdeme první?"zeptal se. odkaz Yukko Chang - Díra "No jo... mohl jsem to čekat."zavrtěl hlavou, podíval se na tebe "No to jsem rád... jen doufám že jestli by se to nedej bohu stalo... tak doufám že nebudeš přikládat vinu mě za to že jsem ho neudržel a rovnou raději nevykastroval."povzdychl si a projel si rukou vlasy, vlasy na čele mu zůstali trochu trčet. A nakonec jste se oba odmlčeli, Alex se na tebe díval a ty jsi se červenala. Usmál se "Nemusíš být kvůli ním na rozpacích."řekl "Nebo by jsi to chtěla taky zkusit?"zamrkal na tebe, zasmál se a zavrtěl hlavou. "Ne promiň... jen jsem tě škádlil."

Temné noci - 31. srpna 2009 18:17

soukromá zpráva od Temné noci pro Sen Lawrencovi oči jakoby i ve tmě zářili neuvěřitelnou modří, které se upírali na tebe zatím co tě zahrnoval svou pozorností až do chvíle kdy jsi vyvrcholil. Když jsi se posadil narovnal se, políbili jste se a i když Lawrenc byl většinou ten dominantní nechal se tebou položit. Začal jsi ho laskat rty po těle, vzdychl a přivřel oči, prsty ti vjel do vlasů ve kterých tě výskal. Oddychoval, břicho se mu rychle zvedalo a vypadalo nebo se zatnulo když jsi mu udělal obzvlášť dobře. Když jsi však přestal, podíval se na tebe, posadil se a pak si za tebe klekl. Rukama přejel po tvém těle, rty ti přejel po páteři a pohladil tě po zadečku. Zamumlal uklidňující slova, když si tě začal opatrně připravovat, při tom se zlehka kousal do boků a hýždí. Nakonec ale přestal, posadil se a pak si tě stáhl k sobě tak že jsi na něm seděl, znovu stiskl mezi rty tvůj ušní lalůček zatím co do tebe pronikal. První to bolelo, pak to přešlo v nepříjemný tlak kdy ho chtělo tělo vypudit a pak to náhle skončilo. Seděl jsi na něm, on ti horce vydechl na zátylek a provlékl ruce pod tvými, začal tě znovu hladit po těle. Přitiskl rty k tvému krku a pomalu začal bedry pohybovat proti tobě, znovu to trochu bolelo ale bylo to zároveň příjemné a to příjemné se nakonec stupňovalo. Začal zrychleně oddychovat, jednu ruku ti položil na podbřišek a druhou tě hladil po prsních svalech.

Hirosue Aya - 31. srpna 2009 18:19

Díra ,,Jestli se TO stane.... a tvůj bratr se na ni pak vykašle, tak jelikož je už způsobilý, dojdu ho vykastrovat já osobně." zářivě se usměju, ale je znát, že v případě, že by k té situaci, co jsem uvedla, došlo, došlo by pak i na to, že se moje slova promění v činy. Zatímco jsem dál proklínala lehce štípající, červené tváře, to další, co řekl, způsobilo, že jsem trochu zprudka zvedla hlavu a lehce poplašeně zamrkala. Ten dnešní zákazník mě rozhodil víc, než by mi bylo milé. ,,Mandle mi prohlížel naposledy doktor, když jsem tam byla s dost nehezkou angínou. A příjemný to nebylo." ušklíbnu se, pak si podepřu bradu a krátce rozhlédnu kolem sebe, prsty několikrát zlehka zabubnuji do desky stolku. Pohledem nakonec sklouznu na Alexe. ,,Promiň..." pronesu s úsměvem na rtech a troškou lítosti v tónu hlasu. ,,Nenudím se, i když to tak možná teď vypadalo. Jen jsem... se nad něčím zamyslela." podívám se na něj lépe a koutky úst mi zacuchají. ,,Nepochlubil ses..." natáhnu se k němu. ,,Že rád vrabčáky..." mrknu a prsty pravé ruky mu zas upravím trčící vlasy na čele. Ještě chvilku se zadrhnu, ale nakonec se trošku nejistě pousměju a dosednu zpátky na židli. Začínám toho Rameshe i jeho jméno nenávidět čím dál víc. Takhle mě nevyvedl z míry nikdo už hodně, hodně dlouho. I když možná na tom mají podíl události posledních dní všeobecně. Stěhování, předtím dost nasazení v práci kvůli nemocné kolegyni... Všechno si teď začlo vybírat svou daň. A mě, ačkoliv se mi to ani trochu nelíbilo, nezbývalo, než se na to jen dívat. ,,Jinak... o bratra se neboj. Ale... přirozeně, přecijen mám o Ayu tak trochu starost. O rodiče jsme přišli vcelku brzo a já jsem tak její máma, sestra a nejlepší kamarádka dohromady, jestli chápeš." otočím se přes rameno a zadívám se zpátky na ty dva. Mohl by to být Ayin přítel? Mohlo by jim to vyjít? přemítám, zatímco je sleduji a na tváři se mi postupně objeví lehce zasněné pousmátí. Přála bych jí to. Já sama jsem žádný vztah ještě neměla, ale všechno jsem obětovala svojí sestřičce. Nelitovala jsem toho. Nikdy ne doopravdy. Obrátím se zpět k Alexovi, stále s tímúsměvem na tváři a trochu se napiju ze sklenky. ,,Hlavně.. nebudeme předbíhat. Uvidíme, jak se věci budou mít. Ale přála bych jí to. Aby si někoho našla." zakončím a pokývnu bradou, přičemž se opět pousměji.

Kees Wantse - 31. srpna 2009 18:35

Rande Na jeho poznámku o tom, že bych šla raději na lov krokodýlu jsem se ušklíbla a hravě do něj šťouchla. "No tak jo...prokoukl si mě. Ale že si to ty, tak se obětuju..." Zasmála jsem se. Vrátili jsme brusle a pak jsme zajeli do obchodu, koupit si plavky. Vzala jsem si obyčejné světle modré a dvojdílné. Když jsem tak nad tím přemýšlela, došlo mi, že se mi plavky budou stejně hodit. Ty co jsem měla doma už téměř dosloužily. Dojeli jsme do aqaparku a dohodli jsme se, že se sejdeme u baru. Převlékla jsem se tedy v dámských šatnách a osprchovala se před vstupem do haly. Vešla jsem a rozhlédla se. Z dálky jsem zahlédla Davida, jak už sedí u baru s džusem. Došla jsem k němu a pohledem sjela jeho postavu. "Hmmm....dobrý." Zakřenila jsem se a vzala si od něj džus. "Já nevím, jsem po tom tréninku a následnym bruslení docela unavená, viděla bych to na něco klidnějšího."

Cain - 31. srpna 2009 18:54

soukromá zpráva od Cain pro Sen Když si mě Lawrence stáhne a posadí na svůj klín, bodne mě osten strachu. Musím si přiznat, že so bojím, co přijde dál. Avšak jeho dotyky, polibky, horký dech…to vše mě chlácholí a uklidňuje. Věřím mu, že mi neublíží. Začne do mě pronikat, zpočátku to bolí. Je to nepříjemné, ale i přes to hladina vzrušení stoupá. Dostane se do mě celou svou délkou a já vydám sten, ve kterém se misí slast s podtónem bolesti. Lawův horký dech na mém zátylku mi způsobí chvilkovou husí kůži. Vlny očekávání mnou probíjejí. Jednu ruku položím na jeho paži, kterou mě hladí. Druhou zvrátím za sebe a začnu ho hladit ve vlasech, tím mu taky naznačuji, aby neustával v líbání na mém krku. Čím více se onen příjemný pocit stupňuje, tím více jsem odvážnější a pohybuji pánví. Vycházím mu vstříc a brzy pohyby našich těl dosáhnou souhry. Líbí se mi to, užívám si to, jsem šťastný, že je to s ním. Vždy přichází čas, kdy něco nádherného skončí. Pohyby jsou rychlejší, vzdechy hlasitější. Slastná křeč, napnuté svaly, společné vyvrcholení. Nastupuje příjemná, mazlivá únava. Mír, poklid, všechny pozitivní emoce se mi dostávají do krve. Položím se na záda a vnímám, jak se mi postupně zklidňuje dech. Chtěl bych Lawrence obejmout, přivinout se k němu…a to taky udělám.

Temné noci - 31. srpna 2009 19:29

soukromá zpráva od Temné noci pro Sen sen a jen sen Přitiskli jste se k sobě, objímal tě a hladil po prsou. Znovu přitiskl rty k tvému krku "Děkuji."řekl tiše než jsi i když nedobrovolně začal upadat do tmy. Najednou jsi ale začal vnímat, nevěděl jsi ke jsi a ani kdo jsi, byl jsi ve stavu kdy jsi slyšel, cítil ale zbytek stále spal. Cítil jsi že jsi nahý a někdo tě omývá houbou, trvalo to snad jen pár chvil než tě zase hned utřel. Oblékl tě a pak ti pomalu přejel rukou od břicha až na tvář, nevěděl jsi kdo to je. Proč jsi ale nemohl otevřít oči? "Sladké sny můj temný princi."šeptl ti někdo do ucha a přikryl tě. Pak už jsi jen cítil jak odešel, ještě chvíli jsi byl uvězněný někde mezi vědomím a spánkem. Až jsi znovu pořádně usnul. Když jsi se probudil, tentokrát už bylo světlo, hodiny ukazovali deset hodin dopoledne. Cítil jsi se trochu rozlámaný, cítil jsi se tělesně unavený, nejspíš díky tomu snu co se ti záhy vybavil.

Cain - 31. srpna 2009 19:57

U Lawrence Otevřu oči a skrze mlhu hledím na strop. Ležím na zádech s rozpaženými pažemi. Unaveně se přinutím alespoň k nějakému pohybu. Je mi jako bych celou noc prospal na tvrdé podlaze. Zasténám a pokusím se posadit. V mžiku mi však před očima probleskne vzpomínka na včerejší sen. Plácnu sebou zpátky na záda a zavřu oči. Hodím sebou na bok a stulím se do klubíčka, objímajíc tenkou peřinu. Napjatě se dívám na rekapitulaci toho, co si pro mě připravila má vlastní fantazie. Sem tam sebou trhnu, zasténám anebo si povzdechnu. Musím být pořádně zoufalý, jestli se mi to zdálo i tady. Ale neříká se, že sen, co se zdá první noc na novém místě, se splní? Protřu si oči a převalím se na záda. Svraštím obočí ve snaze si vybavit ještě něco. V mysli mi pluje matná vzpomínka na něco, co následovalo po konci snu…co to jen bylo? Nemůžu si pořádně vzpomenout. Něco s vodou…mytím? Nějaká slova? Odkryju se a konečně se posadím. Podívám se na budík a zjistím, že je deset hodit dopoledne. Přesto jsem unavený, nevyspaný. To bude nejspíš tím, že nejsem zvyklý na tak luxusní matraci…ale to je blbost, je pohodlná. Nebudu se v tom nimrat. Zvednu se z postele a začnu se ploužit ven z pokoje. Je mi fuk, že mám na sobě jenom spodky. Potřebuju se dostat do koupelny a dát si ledovou sprchu, i když ta nedokáže smýt ten podivný, emoční neklid. Nesnáším podobné sny, vždycky po probuzení je skoro nenávidím...rozbouřené city musím znovu krotit a uhlazovat. Dnes to bude ještě horší, jelikož se nacházím v bytě, kde zákonitě Lawrence potkám a budu mu muset čelit. Budu se tvářit jako lhář, budu vytěsňovat falešné vzpomínky v jeho přítomnosti…nemůžu se dočkat. Ničí mě to. Po sprše si rovnou vyčistím zuby, potom se vrátím do pokoje, abych se oblékl. Nejsem moc kreativní, černé kalhoty a tričko ve stejné barvě. Místo snídaně mám v plánu si vychutnat cigaret na terase. Pokud bude Lawrence vzhůru, pozdravím ho, ale to bude tak všechno. Asi bude nejlepší, když budu předstírat, že nemám příliš upovídanou náladu.

Temné noci - 31. srpna 2009 20:34

Yukko Chang - Díra Zavrtěl hlavou "V pořádku."řekl "Zamyslet se nebo zasnít máš povolené."usmál se. Zatvářil se překvapeně, když jsi řekla že se nepochlubil, nejspíš nechápal o čem mluvíš, ale když jsi větu dokončila a upravila mu vlasy, usmál se "No.. já je nemám rád... leda tak po ránu kdy mi jsou spíš jedno než že bych je měl rád. Ale nenosím sebou zrcátko abych se kontroloval jestli vypadám pořád dobře."uchechtl se. "Jinak bratra o tom informuji tak aby si dával pozor."řekl "Mi chlapy se snažíme si ty... no... si ty partie hodně chránit."uculil se. Zadíval se na tebe "No... tak a co děláš ty? Myslím že o sobě jsem ti řekl vše co by na náhodné známosti šlo."mrkl. Kees Wantse - Rande ve vodě "Proto jsme tady... voda je určená pro relax ne? A až pak popřípadě zábava."uhladil si mokré vlasy. "Tak bych zkusil asi... tu.. bublající věc... no... vířivku."navrhl. Napil se a podíval se tím směrem "Je tam jen jeden člověk. Tak jdeme."vzal tě za ruku a spolu i s pitím jste šli do vířivky, když jste se v ní uvelebili tak jste si pití odložili na kraj aby jste se mohli kdykoliv napít. "Aaah... to je příjemné."řekl spokojeně a pak ledabyle, jako v nějakém filmu se teatrálně protáhl a pak tě objal kolem ramen. "Myslím že tohle je zatím jedna z nejlepších schůzek."řekl a ženy která tam s vámi byla si nevšímal. Benjamin Brook - U Lawrence Vykonal jsi všechny ranní povinnosti a pak se odebral na terasu si zakouřit s ne zrovna dobrou náladou. Ale chladnější vzduch tě aspoň pořádně probudil. Law byl vzhůru ale byl v kuchyni, postřehl tvou přítomnost až když z ní vyšel. Vydal se k tobě a na stolek položil misku s čerstvým pečivem a hroudu másla "Dáš si?"nabídl ti. "Jsou čerstvé. Nosí mi je sousedka co má noční a když se ráno vrací teprve pekárny otevírají a tak je všechno krásně čerstvé."pobídl tě. Podíval se na tebe "Hmm.. vypadáš docela... děsně..."řekl "Špatně jsi spal? Jestli chceš přinesu tabulku štěstí."navrhl "Čokoládu."pousmál se. "Co ty na to?"navrhl ti.

Cain - 31. srpna 2009 21:02

U Lawrence Už je to tady, drž se, Benjamine… skousnu zuby filtr cigarety jako menší oporu. Pohledem zavadím o Lawrencovi stehna, když chci zjistit, co to vlastně přinesl. Čerstvé, vonící pečivo a máslo. Za jiných okolností bych s nadšením přijal a pořádně se nadlábl, ale teď…samotného mě překvapí, že nemám chuť natož hlad. Žaludek jako kdyby byl z kamene a nepociťoval žádnou potřebu zaplnit se. Ten sen mě pěkně vyvedl z míry. Ale může to být i vlivem zmizení rodičů. Třeba to na mě konečně dolehlo. Sám si nejsem pořádně jist. Ne, děkuju…nemám hlad. pomalu odmítavě zavrtím hlavou a naznačím pousmání. Nemohl by ses přemáhat trochu víc? Těknu pohledem k Lawrencovi. Spal jsem dobře… brouknu. Dívám se na něj jen chvilku a pak se s přesvědčivějším úsměvem zadívám na mraky. Jsi hodný…ale…ne. típnu cigaretu do popelníku. Nějak nemám ani chuť, promiň… Opravdu se snažím tvářit, že jsem v pohodě. Jenže cosi, neumím to popsat slovy, mi nedovolí hodit se do klidu. Zavřu oči a chvilku se soustředím na dýchání. Před oči se mi snaží vtírat obrazy z onoho snu. Mohl bych uzavírat sázky sám se sebou, jak dlouho tu vydržím nečinně sedět a předstírat, že se nic nestalo. Ale ono se opravdu nic nestalo… hloupé podvědomí. Tak…co máš dneska v plánu? nadhodím téma, aby řeč nestála.

Hirosue Aya - 31. srpna 2009 21:18

Díra ,,Takže narcismem postižený nejsi? Skvěle." pousměju se. ,,Neber si to nijak zle, ale... kluci co vypadají jako ty mají.... jistou pověst. Buď sebestředných egoistů, nebo... gayů..." koutky mi zacukají smíchy, ten mě ale vzápětí přejde. A sice po jeho dotazu, co dělám. A zvolit odpověď pravdivou, polopravdu či lež není tak snadné, jak by se mohlo zdát. Mezi námi nic víc být nemusí, ale jestli bude mezi jeho bratrem a Ayou... mohlo by se to k ní dostat. Ale zas... lhát už dvěma lidem? To bych se do toho pak mohla dost nepěkně zamotat. Mírně se nevědomky soustředěním zamračím, na to si povzdychnu. ,,Dělám... starám se o lidi. Mluvím s nimi a.... a tak." rozpačitě se usměju. Vlastně to tak bylo, byla to pravda. nebo... ne? Podívám se stranou, skloním na chvíli hlavu a očima sleduju podlahu. Měla bych už jít s pravdou ven. Náhodou mě uvidí, mimojiné třeba i na webu, kam se sestřička naštěstí nedostane, ale neznamená to, že ne Alex nabo jeho bratr. To by se rovnalo katastrofě. Polknu a podívám se zpět na Alexe. V první chvíli jen němě pootevřu rty, na okamžik zavřu oči, ale pak víčka zas pozvednu. "Nechtěl jsem aby to vyznělo že si myslím o vaši práci že je horší než kterákoliv jiná." vybaví se mi navíc Rameshova slova. "Vaše přesvědčení je zajimavé. Ale ne všechny ženy zde se jich takto drží. Mnoho lidí si o tomto klubu myslí že jste něco jako lepší kurtizány." opět si povzdychnu. ,,Dobře... Tak ať to mám konečně za sebou. Jsem společnice. Pracuji u Sta závojů už delší čas, pár roků to už bude. Sestra... ještě jsem jí to neřekla, i když možná něco tuší." ohlédnu se na ni přes rameno. ,,Ale už bych konečně mohla sebrat odvahu. I přes to, co si dost lidí o tomhle povolání myslí... nevím, jak ostatní od nás z podniku, ale... já svoje tělo neprodávám. K tomu bych se nikdy nesnížila. Stejně, jako Aya. Koneckonců, máme stejnou výchovu, i když ji to poznamenalo méně, byla ještě malá." mírně nadzdvihnu ramena, váhavě se zadívám na Alexe. ,,No... ty to teď víš. Jak to bude dál... to se dozvíme, nebo taky možná ne." napůl hlesnu a do ruky uchopím jednu sklenku a začnu ji protáčet mezi prsty.

Temné noci - 31. srpna 2009 21:51

Benjamin Brook - U Lawrence "No když myslíš.. já si dám."řekl a hned si začal mazat máslo na do hněda upečený rohlík do kterého se s chutí zakousl. Podíval se na tebe "Jasně... chápu. Neboj se o rodiče. Nesmíš se strachovat... jenom ti to bude dělat neplechu s náladou a když nebudeš jít i se zdravím."poučil tě a pak tě plácl do ramene. "Dobře... snídani ti odpustím ale oběd tě donutím sníst i kdybych ti to měl narvat do krku."dojedl rohlík a vzal si housku z tmavého pečiva. "Hmm... nevím... "řekl a zamyslel se a otřel si ze rtů kousek másla. "Mohli bychom zajít zkusit sehnat věci na ty masky."navrhl. "Ale počkáme na Cat, ne? Přijde že?"podíval se na tebe. Yukko Chang - Díra Vyprskl smíchy "Gay... tak děkuji. Ale jsem rád že tyhle předpoklady nesplňuji.. i když kdo ví... třeba se má orientace jednou změní."uchechtl se. Pak jsi začala mluvit o své práci, poslouchal tě. "Aha..."řekl když jsi se mu nakonec přiznala. "Ano. Společnice jako ty znám. Krásné ženy.. pro bohaté muže co se můžou s jejich krásou vytahovat a také tím že na to mají peníze."pousmál se "Tak práce jako každá jiná."natáhl se a vzal tě za ruku. "Já se jen tak odradit nenechám."mrkl "Ale sestře by jsi to říci měla. Už je dost stará."povzbudil tě.

Cain - 01. září 2009 11:13

U Lawrence Pobaveně se uchechtnu, když si představím, jak do mě Lawrence násilím cpe oběd. K čertu, proč v té větě slyším dvojsmysl? Leze mi to na mozek. Měl bych už dospět nebo ne? Takže další nákupy… slabě se pousměju a kývnu bradou na srozuměnou. Podívám se na Lawrence a ani nevím proč, ale jeho otázka ohledně příchodu mi nahnala strach. Nemyslel to tak, ale mně to vyznělo, jako kdyby už nikdy přijít neměla. Fakt mi začíná blbnout psychika. Ta přijde určitě, říkala to. Napíšu jí v kolik. vyhrknu a zvednu se z křesla. Dojdu si uvařit čaj, chceš taky něco? věnuji Lawovi jeden tázavý pohled. Zbavil jsem se jeho přítomnosti tak akorát. Samotnému mi nad sebou začíná rozum stát. Prosím tě Bene…kolikrát se ti už zdálo něco podobného? Zkrátka to překousni…o rodiče se neboj, Catie je taky v pořádku, uvidíš… Fajn… zamumlám si sám pro sebe. Postavím vodu na čaj a připravím si hrnek. Mezitím si dojdu do pokoje pro mobil a cestou nazpátek vyťukám smsku pro Cat, ve které se jí ptám v kolik asi dorazí a informuji ji o dnešní hlavní náplni dne. Zaliju si čaj vroucí vodou a případně připravím pití i pro Lawrence. Chvilku to nechám odstát. Zatím se snažím utřídit myšlenky a navodit si dobrou náladu. Mám u sebe lidi, kteří mi pomáhají. Přece jim nebudu přidělávat starosti. To by bylo dost sobecký… Vrátím se na terasu a s hrnkem v ruce se opřu zády o zábradlí naproti Lawrencovi. Poprvé se na něj dnes zadívám bez většího ostychu. Dalo by se říci, že tu mám v podstatě na vrch já…nemusím se před ním stydět, on nic netuší. Byla to krásná noc, Law… Usmívám se a do očí se mi vkrádají známky veselosti. Vlastně teď o tobě vím spoustu věcí, znám každý milimetr tvé zlatavé kůže…a ty o tom nemáš ani špetku ponětí. tlumeně se zasměju a podívám se bokem na okolní stavby. Začíná mi být lépe.

Kees Wantse - 01. září 2009 14:55

Rande Souhlasil, a tak jsme si i s pitím šli sednout do nejbližší vířivky. Byla tam jen jedna žena, kterou jsme nijak moc neregistrovali. Horká voda byla neskonale příjemná a bublinky mi masírovaly namožené svaly. David se protáhl a dal mi ruku okolo ramen. Bylo mi s ním tak, jako dlouho s nikým předtím nebylo. Když řekl, že tohle je asi jeho nejlepší schůzka, rozhodně mě to potěšilo. Otočila jsem se na něj a prohlédla si jeho oči. "To beru rozhodně jako kompliment." Usmála jsem se a položila mu hlavu na rameno. Chvíli jsme nic neříkali a jen si užívali vody a jeden druhého a naprosto nám to vyhovovalo.

Hirosue Aya - 01. září 2009 15:37

Díra Podívám se na něj, chvíli přemítám, jestli to řekl jen tak, nebo že si to opravdu myslí. ,,Moc lidí to jako práci jako každou jinou, nevnímá." povzdychnu si a pokrčím rameny. Jak mi dnes někdo tak "hezky" připomněl. pomyslím si ještě, ale pak si přikážu, že alespoň do zítřejšího večera nebudu už nad Rameshem přemýšlet ani nic podobného. Pootočím se zas k sestře. ,,Vím, že bych měla... ale... po celé té době, kdy jsem jí tvrdila něco úplně jiného to jde vcelku hůř. I když je... dost stará... pořád se chová a myslí jako dítě. Je nezodpovědná, nespolehlivá, věčně někde běhá, potřeštěná..." povzdychnu si a zadívám se na Alexe, mírně se pousměji. ,,Ale právě proto ji mám taky tak ráda. Docela špatně nesu a platí to i na druhou stranu, když se zlobí nebo je smutná. Asi jsem ji moc rozmazlila. Pamatuju si, že když si přivedla jednoho teď už bývalého spolužáka k nám domů a dost se k sobě měli, tak jsem se jich zeptala, jestli se už neplánují stěhovat. Víš, co mi odpověděla?" odmlčím se a nevěřícně pokývu hlavou. ,,Že beze mě nikam nejde, ani kdyby ji chlapi prosili na kolenou. No... výraz toho kluka ti snad nemusím popisovat." koutkyúst mi zacukaly smíchy. ,,A od té doby se tohle vůbec nezměnilo. Přiznám si, že za tu dobu, co jsme na sebe zvyklé... asi bych se taky trochu bránila a přemlouvala, kdyby se najednou rozhodla jít pryč... Na druhou stranu... ani rodiče nemají právo svým dospělým dětem bránit v tom, co chtějí, jenže..." opět se krátce zadívám na Ayu. ,,Ona je opravdu ještě dítě. Možná by se potřebovala osamostatnit a naučit se opravdu starat sama o sebe, hospodařit s penězi, co si vydělá. Všechno hned rozhází do hloupostí. Sice roztomilých, ale s takovou by se octla hodně brzo na ulici. U mě jí nic nechybí, jídlo má, případně si uvaří nudle, teplý pokoj a postel taky... Trochu mi přispívá na nájem, když pracuje, ale nechci od ní zas zas tak moc. Na platové podmínky si rozhodně stěžovat nemůžu, ale většinu z nich ukládám na konto, kdyby se stalo cokoli. Po tom, co nám kdysi vyhořel celý dům jsme neměly nic a kdyby se náhodou něco takového stalo... Nebo stalo se mnou, tak aby měla alespoň něco." krátce stisknu rty a pousměji se. ,,V tomhle je tvůj bratr taky stejný, nebo se dokáže aspoň trochu postavit na vlastní nohy a je mu alespoň trochu blízký význam slova zodpovědnost...?"

Temné noci - 04. září 2009 18:04

Benjamin Brook - U Lawrence "Klidně také čaj."řekl ti a ty jsi se odebral do kuchyně aby jsi se na chvíli zbavil Lawrencovi společnosti a mohl se uklidnit. Napsal jsi Cat a pak připravil ten čaj. Lawrencovi jsi dal čaj na stolek a sám se šel opřít o zábradlí. Pozoroval jsi Lawrence, usrkával čaj, jedl rohlík a díval se do novin na kolenou, které kdo ví odkud vytáhl. Nakonec ale zvedl hlavu a zadíval se na tebe, tázavě zvedl obočí, ale když jsi nic neříkal znovu si začal číst. Najednou ti zazvonil mobil jak ti přišla SMS od Cat. "Jsem na cesta, zlato. Jen jsem si najala nejakeho debilniho taxikare, ktery asi neumi anglicky. Mam to stesti. Vysupuji a du na autobus. Tak jeste pul hodiny a snad drazim. Pac a pusu. Cat." Na to ti přišla další SMS z neznámého čísla. "Jsme v pořádku. Brzy se s tebou pokusíme spojit. Máma." bylo to krátké, ale aspoň jsi teď získal jistotu že tvoji rodiče jsou v pořádku. O další chvíli zase zazvonil domácí telefon Lawrencovi, ten vstal a šel ho zvednout. "Ano?"ozval se a chvíli mlčel. "Moment."s tím zapadl do své ložnice. Nejspíš nechtěl aby jsi to slyšel, kdo ví jaká tajemství tenhle rudovlasý mladík má. Pokud by jsi však měl dost drzosti mohl by jsi z kuchyně odposlouchávat, tam byl další telefon. Kees Wantse - rande Tiše se zasmál "To také měl být kompliment. A jakej."uchechtl se. Pohladil tě po nahé paži, když jsi si opřela hlavu o jeho rameno. Ucítila jsi vůni borovicové kůry a snad i skořici. A to spíš jsi čekala že snad bude vonět po kůži a motorovém oleji, když jezdí pořád na té své motorce a nosí kožené oblečení. Oba jste relaxovali a odpočívali, trvalo to půl hodiny, když se začal David vrtět. "Nepůjdeme se svézt?"zeptal se najednou a kývl směrem k vodní skluzavce "Už jsem si celkem zarelaxoval a nějak mě už začíná tělo nutit něco dělat. Zahálka není můj styl. To bych musel být vyčerpaný hodně abych dokázal dlouho jen tak polehávat i když je to velice příjemné."zvedl ruku a pohladil tě hřbetem ruky po tváři. "Nakonec to tady není jen pro děcka."mrkl na tebe. Yukko Chang - Díra Přikývl "To věřím. Ale já v Závojích jednou byl. A myslím že lidé nepochopí pokud tam nebyli. Díky této jediné návštěvě jsem pochopil že nic není takové jak se na první pohled zdá."odpověděl. Ohlédl se na tvou sestru a svého bratra jak spolu zase tančí ploužáka "Já... nemám právo ti do toho mluvit. Na to se známe příliš krátce a byla by to ode mě drzost tvé jednání kritizovat."zavrtěl hlavou. Pousmál se "Ona z toho vyroste, Yukko. Nakonec jednou ano."propletl si prsty. "Možná by jsi měla... první ji poučit o těch penězích... myslím že finančně se zajistit je asi to nejdůležitější."souhlasil "A i když je to podle tebe ještě dítě. Jistě není hloupá a pochopí to co ji budeš říkat." Narovnal se v zádech "No.. těžko říci... nedávno jsem ho donutil aby si otevřel účet a dával tam aspoň něco málo ze svého platu. Ale nekontroluji ho, tak doufám že to dělá. Chci aby si našetřil na to co chce... jako třeba byt nebo auto.... už je to dospělí muž a nemůže.... neustále bydlet jen se mnou. Takhle bude mít svého bratříčka pořád po ruce aby žehlil průsery, platil účty a tak dále... a při tom by si to měl začít dělat už sám. Ale zatím se mi tedy kromě toho spořícího konta nic z toho nepodařilo. Tedy až na to že teď aspoň občas vypere."pokrčil rameny.

Cain - 04. září 2009 19:34

U Lawrence Vytáhnu mobil z kapsy a přečtu si smsku od Cat. Koutky mi přitom nevědomky zacukají. Ta holka má fakt na ty taxikáře smůlu. Vždycky když už překoná svou averzi k tomuto způsobu dopravy, chytne nějakého cizince. Cat tu bude tak za půl hoďky… informuji Lawrence. Automaticky nedůvěřivě nakrčím obočí, v okamžiku, kdy se na display objeví neznámé číslo. Zprávo přesto otevřu a dobře jsem udělal. Oči se mi rozzáří, rty roztáhnu do radostného úsměvu. Po hrudi se mi začne rozpínat hřejivé teplo. Štěstí. Pozitivní energie zaplavuje každou částečku mého těla. Naši jsou v pořádku, Law! Jsem tak rád… vesele se zasměju. Možná ani nebude třeba těch tvých kámošů… pomyslím si sám pro sebe. Užívám si náhlé euforie plnými doušky, dokud nezazvoní Lawrencův telefon. Nijak bych se tím nevzrušoval, kdyby nezapadl do své ložnice. To ve mně přirozeně vzbudí zvědavost. Špatné zprávy týkající se mých rodičů to být nemohou, jelikož mi máma napsala. Takže odpadá jeden důvod, proč bych neměl slyšet jeho hovor. Takže to bude nejspíš něco hodně soukromého. Každý máme svá tajemství. Pokrčím rameny. Snažím se k tomu být lhostejný, ale jak na potvoru si uvědomím, že pevnou linku má i v kuchyni. Nenásilný způsob, jak ukojit svou zvědavost. Neblbni, snad ho nechceš odposlouchávat? Je ti jasný, že jestli se to dozví…je konec…navždycky a ve všem. Z pomyšlení, že bych na dobro přerušil styky s Lawrencem, mě zamrazí. To bych opravdu nechtěl. Zničilo by mě to. I tak zamířím do kuchyně s chabou záminkou uklizení prázdného hrnku do myčky. Kousnu do rtu. Sakra. Dobře, ale jenom na chvilku! Polije mě horko. Opatrně zvednu sluchátko k uchu a jsem rozhodnutý poslouchat jen pár vteřin. Nechci, aby mě Law přistihl. Opravdu jsem netušil, že bych se mohl snížit k něčemu tak…hloupému. Ale je to spíše symbolické. Pro klid duše.

Kees Wantse - 04. září 2009 20:00

Rande Jeho pohlazení bylo neskutečně příjemné. Voněl tak nějak kořeněně, trochu mi to připomínalo skořici. Bylo nám spolu příjemně, ale po chvíli už jsem se cítila odpočatá až až, ale nechtěla jsem trhat tu chvíli. Byla jsem však ráda, že to udělal on. Kývla jsem a zvedla se z bublinkové lázně. "Čteš mi myšlenky..." Mrkla jsem na něj a vyrazili jsme k největšímu tobogánu, který jsme tam našli. Vylezli jsme schody. "Zkus mě chytit..." Usmála jsem se a zhoupla se do tobogánu jako první.

Temné noci - 06. září 2009 12:04

Benjamin - Brook - U Lawrence Než zazvonil telefon a odešel Lawrenc do své ložnice, usmál se "To jsem opravdu rád. Copak jsem ti to neříkal že jsou v pohodě?" Pak zazvonil telefon a on odešel do ložnice. A tebe začali hlodat myšlenky na to co asi řeší, že jsi to neměl slyšet. Přel jsi se sám se sebou až jsi nakonec odolal a odešel do kuchyně, kde jsi opatrně zvedl telefon, zakryl rukou sluchátko aby nebyl slyšet tvůj dech a přiložil sluchátko opatrně k uchu. Srdce ti rychle tlouklo strachy že by tě Lawrenc mohl přistihnout. ".... podle plánu."slyšel jsi jak Law říká. "Dobrá. Kdy přistoupíš na druhou část plánu?"byl to ženský hlas, byl ti povědomí, ale nemohl jsi si ho přiřadit k žádné tváři a ani jménu. "Brzy. Musím postupovat pomalu. Nechci to uspěchat."odpověděl Law. "Dobře, Deve."odpověděla žena, proč mu říkala Deve? "Máš pravdu. Nesmíme si dovolit aby na to Talerini přišli. Opatrně ho naváděj směrem, kterým potřebujeme. Nové členy zrovna potřebujeme." "Já vím, Luno. Nemusíš mě poučovat. A pro příště mě prosím kontaktuj obvyklou cestou. Tohle není zrovna bezpečné."řekl Law přísně. "Dobrá. Ozvu se zítra."a s tím zavěsila. Stejně jak i Law, rychle jsi také zavěsil a se srdcem až v krku jsi začal dělat že umýváš hrníček. Do kuchyně vešel Law "Tak co ta snídaně? Už máš lepší náladu třeba už budeš mít i ten hlad."navrhl ti a usmál se. Kees Wantse - rande "Myslíš? Nebo jsme spíš naladěni na stejnou vlnu."řekl a následoval tě nahoru po schodech. "Co? Hej!"řekl když jsi ho vyzvala k tomu aby si tě chytil. Zhoupla jsi se do tobogánu, první jsi jela pomalu ale o chvíli později jsi nabrala rychlost a užívala si ten pocit. Ohlédla jsi se, David byl za tebou, oddělovalo vás jen pár metrů. Byl trochu předklonění, aby nabral vyšší rychlost a tak tě doháněl. Také jsi se předklonila a tak jsi si udržovala odstup. Nechytil tě a ty jsi vletěla do bazénu pod koncem tobogánu. Odplavala jsi kousek stranou, aby David na tebe nespadl. Sice nespadl, ale byl rychle u tebe a vzal tě snadno do náruče "Mám tě."řekl s úsměvem. "Nadechni se."řekl ti sekundu předtím než tě od sebe odhodil a ty jsi se celá ponořila do vody. Když jsi se vynořila a vytřela vodu z očí, smál se na tebe "Bylo to pěkně nefér. Řekla jsi mi to abych tě chytil pozdě."obvinil tě, ale pak na tebe mrkl.

Cain - 06. září 2009 13:21

U Lawrence Srdce mi buší příliš divoce. Nedivil bych se, kdyby prasklo. Krev mi zuřivě tepe ve spáncích. Sahám po hrníčku, pouštím vodu a zaměstnávám se jinak zbytečnou činností. Slyším Lawrence, jak vchází do místnosti. Usměju se jeho starosti. Podívám se přes rameno. Samotného mě překvapí, s jakým klidem jsem nyní schopen mu…čelit. Uhm, hlad docela začínám mít, ale počkal bych na Cat…bude rozumnější zajít si rovnou na oběd, takže vám asi budu dělat chutě… ušklíbnu se a hrníček odložím na odkapávač. Ruce si otřu do utěrky a mrknu na hodiny. Půjdu se oblíknout, můžeme na Cat počkat před vchodem, ať se nezdržujeme, co říkáš? podívám se na Lawrence a s těmito slovy ho opustím. Zavřu se v pokoji, v nohách pocítím podivnou slabost. Dosednu na kraj postele, hlavu položím do dlaní. Přehrávám si v duchu rozhovor, který jsem drze vyslechl. Cosi mi našeptává, že to má něco společného se mnou. Je to vůbec možné? Zní to logicky…Law nechtěl, abych to slyšel a…ten plán. Kdy přistoupíš na druhou část plánu? zazní mi v hlavě povědomý, ženský hlas. Takže první část plánu už proběhla? … Mimovolně se podívám na postel. Co když… To je blbost… hlas se mi třese. To co se stalo dnes v noci…to…mělo být skutečné? Dodatek onoho snu, který obyčejně nevnímám…Hbitě se zvednu na nohy a odmítavě se zasměju. Moc fantazíruješ, Benjamine… zašeptám. Deve, Talerini, nový člen…vážně by se mohlo jednat o mě? Že by mě Lawrence chtěl někam nalákat? Ne, ne, ne…to…je to divný, sakra divný… Zmateně párkrát přejdu napříč pokojem sem a tam. Nakonec se zastavím u šatní skříně a obléknu si teplý svetr. Pak si učešu vlasy a stáhnu je do culíku. Přes rameno si hodím brašnu, kterou jsem si pořídil včera a do ní uložím vše potřebné. Už se těším, až mi rodiče vysvětlí, co se děje. Těch hádanek se tu začíná objevovat nějak moc. Opravdu by Lawrence mohl být někdo jiný? Nechce se mi tomu věřit…na druhou stranu, jak dobře ho znám? Do včerejška jsem ani neměl ponětí o tom, kde bydlí, jak si žije…a ten sen…bojím se přiznat si, že by se to mohlo skutečně stát…Law na sobě nedává nic znát. Povzdychnu si. Stále existuje možnost, že s tím telefonním hovorem nemám nic společného. To by mi vyhovovalo nejvíc… Počkám na Lawrence u dveří v případě, kdybych já byl ten rychlejší. Pousměju se na něj. Nemůžu se dočkat, až v náručí zmáčknu Cat. Ona jediná přede mnou nemá tajemství. Doufám. Je tu nějaký specializovaný krám na masky? zeptám se svého společníka, zatímco vyhlížím tu zelenou vlasatici.

Temné noci - 06. září 2009 14:50

Benjamin Brook - U Lawrence Přikývl "Tak dobře."souhlasil, odešel jsi do svého pokoje kde jsi přemýšlel. Týkal se ten rozhovor tebe? Nebo ne? Kdo byla Luna? A vůbec co je to za jméno? To jsou určitě přesdívky. Takže Law je Dev? Vzal jsi si nějakou hotovost ze své tašky nadité bankovkami. Počkal jsi na Lawrence u východu, Law se také převlékl a na sobě měl těžký kabát skoro až k zemi, šedé barvy. "Jo... o jednom vím. Vezmu vás tam."přikývl a vyšli jste ven. Tam jste počkali na Cat, která se přihnala do deseti minut. A neměla zelené vlasy, ale růžové. "Ahoooojjj!"vypískla a vpadla ti do náruče, stiskla tě v náručí a dala pusu na tvář. "To byla děsná cesta.... proč lidi co neumí anglicky vůbec řídí taxíka? To je mi logika."postěžovala si a mrkla na Lawrence. "Ahoj brachu."podívala se na tebe "Tak jak je?"zeptala se tě a pustila tě z náruče.

Hirosue Aya - 06. září 2009 17:50

Díra Trochu překvapeně zamrkám. V Závojích jsem jednou byl? Co prosím? polknu a chvíli se zadívám stranou, málem mi spodní čelist klepla o stolek, když tohle řekl, ale naštěstí jsem se ovládla. ,,No, doufám, že já na tom se sestrou nebudu ve svých snahách, jako ty. Jak jsi řekl - je zvyklá, že za ní někdo stojí, ať se děje cokoli, takže si se spoustou věcí nijak neláme hlavu." vrátím se k tomu, co říkal potom. ,,A nemsylím si, že je ještě dítě. Vím to. Věk s dospělostí nemá moc co dělat, občas bohužel. Doufám, že to... nějak pochopí." povzdychnu si, ale stále mi nedá myslet na to... Zvednu hlavu a zadívám se na něj, oči mírně přimhouřené, takže ještě víc vynikne jejich tvar. ,,Jak jsi se... vlastně do Závojů dostal?" otážu se trochu zvědavě, i když ve skutečnosti je ta zvědavost daleko větší.

Cain - 06. září 2009 19:07

Montreal Ta holka se nedala přehlédnout. Samotné převtělení extravagance. Pokud chcete být opravdu hodně nenápadní, choďte ven s Cat. Wáááá! zaječím místo pozdravu a zkřížím ruce na jejích zádech. Trochu zavrávorám po jejím divokém vpádu. Spokojeně zavrním, když dostanu pusu a na oplátku jí taky jednu vlepím do chemicky růžových vlasů. Vypadáš báječně, ségra. zazubím se. Že mě to vůbec ještě překvapuje. Stížnost na taxikáře odbudu pokrčením ramen. Je skvěle, dneska mi napsala máma, že jsou v pořádku. hrdě jí oznámím. Její přítomnost mě plní energií. Law nám ukáže jeden bezvadnej krám, to se zase vyřádíme…veď nás, mistře. mrknu na Lawrence a poklepu ho po zádech. Sám položím ruku, kolem ramen Cat. Tak co včerejšek? Nemučili tě vaši moc? pousměju se. Při cestě jsem se rozhodl, že jídlo počká. Na oběd zajdeme až po nakupování. Ostatně Lawrencovi stačí vytrávit a bude to i příjemnější zakončení naší ‚expedice‘. Žaludek se mi celkem smrskl a dá se to vydržet. Nemá na výběr. Obchod je naprosto stylový. Je tu možné najít jak kompletní kostýmy, tak jenom součásti a doplňky. Vše v různém provedení a kvalitě od různých výrobců. Ráj pro halloweenské fanatiky. Cat! Podívej, co jsem ti našel… vytrhnu ji z přemítání o tom, kterou paruku si má vybrat. Podle mě jsou její vlasy perfektní, stačilo by změnit barvu. Podám jí krabičku s falešnýma špičatýma ušima. Nemusíš se s tím patlat…chceš je? Já to platím. usměju se. Sám jsem si už vybral přehnaně dlouhé nalepovací nehty, jakožto drápy, pár barev na kůži a černé kontaktní čočky.

Temné noci - 09. září 2009 14:09

Yukko Chang - Díra Pousmál se "Byl to nápad mích přátel. K dvacátým narozeninám. Každý přispěl a koupili mi návštěvu tam. Po pravdě... kdyby mi to nezaplatili tak bych tam nikdy nešel. Já nemám problémy se ženami, tak že bych musel vyhledávat společnost za to když zaplatím. Ale musím říci že to bylo příjemné. Trochu jako kdybych byl na návštěvě u své sestry."usmál se. "Proto se nelekej. Nepřepadnu tě v práci, přísahám. Navíc to si nemůžu dovolit."zasmál se. Natáhl se a vzal tě za ruku, stiskl ji ve své "A to není žádná výmluva abych se ukázal v lepším světle, přísahám." Benjamin Brook - Montreal Spokojeně se usmála "Děkuji.... říkala jsem si, že bych se měla přebarvit, aby mě spíš ti možný sledovatelé nepoznali."řekla, ale to že moc lidí růžové vlasy nenosí ji nejspíš ani nenapadlo. "Hurá! Tak vidíš to.... to je fajn. Rodiče jsou v pohodě, to je skvělý. Jestli fakt třeba nezmizeli někam na Hawai si užívat?"také tě objala, ale kolem pasu. Lawrenc vás vzal do auta, dnes jste se vykašlali na veřejnou dopravu. "No šlo to... naštěstí mě tam nedrželi déle jak jednu hru, pak potkali rodiče známé a tak začali kecat a tak jsem mohla jít domů. A hrála jsem počítačové hry. A taky obarvila vlasy."jen co jste se usadili na zadní sedačce, Cat se o tebe opřela a objala ti paži. Dojeli jste do obchodu s maskami. Všichni jste se začali prodírat oblečky, maskami a dalšími potřebami. Našel jsi Cat uši "Jůůů... super! Jasně že je chci. Jen.. jestli mi na uších budou držet.. uka uka."vzala si je a a nasadila "Jo... drží... super."zase si je sundala. "A hele co jsem našla pro tebe."přišla k tobě s černým bolerkem. "Tady je tvoje peří."usmála se a omotala ti ho kolem krku. "Jsi frajerka."zasmála se. Přišel k vám Lawrenc "Hele... našel jsem ocas... tedy... je to pro mořskou vílu, ale odstranit ty ploutve tak by z toho mohl být něco jako hadí ocas co myslíte?"ukázal vám "a ještě to přebarvit. Ale to bude stačit červená barvivo."podíval se na vás. "Copak ty už jeden ocas nemáš?"zasmála se Cat. Law protočil oči "Jo mám. Ale druhý se vždycky hodí, vtipálku."

Cain - 11. září 2009 20:16

Obchod Viď! zareaguji na Catiinu poznámku, že vypadám jak frajerka. Našpulím rty a zamrkám řasami, což v mém případě trochu ztrácí na efektu. Jedině, že bych si někde sehnal nalepovací. Možná bych měl vránu vyměnit za lehkou holku, co říkáš, kotě? pošlu jí vzdušný polibek a pak se zaxichtím. I když nasoukat se do ženských punčoch a těsných šatiček, to mě zrovna neláká. A strávit tak celou noc? Nejsem sebevrah. Otočím se na Lawrence a pohledem sklouznu na jeho kostýmový úlovek. Už jsem se lekl, že vážně chce jít za mořskou pannu. Té představě se musím zasmát. To by bylo fakt ujetý. Už bych chtěl vyjádřit svůj názor, ale v tom se ozve Cat. Podobné narážky mívá docela často, ale teď se mi vhrne krev do tváří. Přepadne mě nepříjemný pocit trapnosti. Stydím se za ní asi jako rodič za nevychované děcko. Zabořím bradu do černého peří a cosi nesrozumitelně zamumlám. Rozpaky přejdou tak rychle, jak přišly. Mrknu na Lawa a nahodím zamyšlený obličej. Já ti nevím, musel bych tě v tom vidět…nějak si to nedokážu představit. omluvně se pousměju. Cat se ihned chytne a spiklenecky mě dloubne do boku. V mžiku vím, nač myslím. Oba dva se současně podíváme na Lawrence a očima těkneme k šatnám. Chytíme ho každý z jedné strany za paži, aby nám nemohl uniknout, a vedeme ho ke kabince. No tak, Law! Udělej nám radost a nevymlouvej se. zasměju se. Až to na sebe nasouká, asi prasknu smíchy. Ještě by to chtělo podprdu z mušlí! Víte, jak nosila Ariel. vyjekne nadšeně Cat. Ale to bysme ho museli svázat, nebo ne?

Temné noci - 11. září 2009 21:00

Benjamin Brook - obchod Cat se zamyslela a pak zavrtěla hlavou "To raději ne. Všichni by poznali že jsi pěkně ošklivej chlap."zasmála se "Raději si nech vrabčáka."stoupla si vedle tebe a drkla do tebe zadkem. "Navíc... na podpatcích by jsi si zlomil leda tak nohu."uculila se. A pak jste se oba spikli proti Lawrencovi "Hele... já nevím. Dokud nebudou ty ploutve pryč budu vypadat směšně."bránil se ale vy jste ho do té kabinky prostě vstrčili. "Co?! Tak na to tedy zapomeňte. Žádnou podprdu a už vůbec ne z mušlí nebudu nosit. Ani nápad."a pak uraženě zatáhl závěs. Cat se na tebe spiklenecky usmála a šťouchla tě do boku. Slyšeli jste jak se v kabince převléká, za chvíli vyšel ven. Na sobě měl ocas mořské panny. Měl tam díru na nohy, ale když se otočil vypadalo to skoro jako opravdové, ale i tak musel dělat malé kroky. "Ty ploutve by šli pryč a obarvilo se to... a bude to vypadat jako hadí ocas. Tak co myslíte? A jestli se budete smát... něco se vám stane."přimhouřil výhružně oči.

Cain - 11. září 2009 21:27

Obchod Vždyť o to jde… zašklebím se škodolibě. Ty máš vypadat směšně. Už se nemůžu dočkat, až se do toho nasouká. Po uraženém zatáhnutí závěsu se na sebe s Cat podíváme, vyprsknu smíchy. Lawrenc to bere moc vážně. Taky by ho nezabilo strávit pár minut v podprsence. Byl by dokonalá Ariel. Vlasy má podobné…no…byla by to tak trochu víla kulturistka. Po chvilce nedočkavého čekání, Law vyleze z kabinky. Držím úsměv v křeči. Návaly smíchu mnou cukají, tváře mě vypětím bolí. Nakonec to nevydržím a vybuchnu smíchy. Kdyby tak nedělal ty krůčky. Vypadá vážně komicky. Strašně srandovně. Ani jeho výhružky nezabraly. Ten rádoby zlý pohled to ještě akorát zhoršil. Už jste někdy viděli něco takovýho? Nedokážu se ovládnout. Předkloním se a zalapu po dechu. Protřu si oči, do kterých se mi nahrnuly slzy. Ty mi dáváš… zhluboka se nadechnu. Promiň, Law…promiň. Uklidňuju se a postupně dostávám do normálu. Pomalu se narovnám. Zvážním. Bude to dobrý, když dáš pryč ty ploutve… kývnu hlavou. Jsem zvědav, zda unikneme jeho hněvu. Myslíš, že nás Lawrence potrestá? zeptám se šeptem Cat, když se náš kamarád snaží dostat z ploutve zpátky do svých kalhot. Třeba nás nechá pěšky…anebo nás obětuje při satanském rituálu. cuknu koutky. Chcete ještě něco nebo zaplatíme? prohodím k těm dvoum. Pak navrhuju oběd a je mi jedno, jestli jste hladový nebo ne. významně se na ně podívám.

Temné noci - 11. září 2009 21:52

Benjamin Brook - Obchod Oba jste se Lawrencovi smáli, Cat se o tebe musela opřít aby smíchy nespadla. Lawrenc se zatvářil uraženě "Že já se nechal přemluvit. Chtěli jste se stejně jenom mi posmívat."a zase zalezl do kabinky. "No ale hlavně že souhlasíte."zabručel ještě z poza závěsu. Cat si oddychla a opřela se hlavou o tvé rameno "Měla jsem mít foťák." Podívala se na tebe "Ale to víš že ne. On není naštvanej. Jen dělá že jo. To poznám. Ale asi si ho budeme muset usmířit." "Jo... jinak myslím že máme všechno co potřebujeme... i když... počkej..."odskočila si a vrátila se s botami z gumy co vypadali jak ptačí pařáty "Nebude se ti to hodit k tomu havranímu obleku? Co myslíš?"zajímala se. Lawrenc vyšel ven s ploutví přehozenou přeš ruku "Tak jo... já mám asi všechno."řekl "A co vy dva smíškové?"

Cain - 12. září 2009 12:15

Obchod Tos měla, ale ta fotka by stejně byla rozmazaná… plácnu pár slov útěchy a usměju se. Usmířit? naoko vyděšeně pozvednu obočí. Ajaj. Jsme si to pěkně zavařili. odtuším. Převezmu gumové boty, které imitují ptačí pařáty. Zvednu je do vzduchu a prohlídnu si je ze všech stran. Zamyšleně se ušklíbnu a po chvilce zavrtím hlavou. Nevezmu je. Jsou pěkný, ale…nějak se mi nehodí k mé představě. Nechci být přesná kopie opeřence, mám v plánu si obout pohodlné boty…víš takovej ptačí muž elegán. objasním Cat své důvody. Ale děkuju. usměju se, vrátím jí boty a počkám, až se vrátí. Podívám se pobaveně na Lawrence s ploutví přehozenou přes ruku. My taky ty naše rudovlasá panno… s nevinným výrazem ve tváři zařadím zpátečku a rychle se přesunu k pokladně, abych unikl případnému hněvu. Přítomnost cizí osoby, by mi měla zajistit chvilkové bezpečí. Zaplatím dohromady mé i Catiiny věci. Nabídnu se Lawrencovi, že tu jeho ploutev klidně zatáhnu, ale pochybuju, že by mu to jeho hrdost dovolila. I když kdo ví. Já se bránit nebudu. Vylezeme z krámu a po pár metrech zapadneme do čínské restaurace. Já si objednám nudlovou, zeleninovou směs, samosebou bez masa. Bude na maškarním hrát živá kapela? zajímám se. Jestli to není tajemství. zvídavě spočinu očima na Lawrencovi.

Temné noci - 12. září 2009 12:46

Benjamin Brook - Restaurace "Ho uplatíme. Koupíme mu nějaký dárek a bude to. Nene! Upeču mu sušenky! Má rád čokoládové. Tedy pokud nebyl jen slušný a raději mi neřekl pravdu když jsem mu dávala ochutnat."pokrčila rameny. Prohlédl jsi si "pařáty" ale odmítl "Tak jo. Jen mě to tak napadlo. Budeš mít i ocas? Takovej ten opeřenej?"zeptala se a hodila boty zpět tam kde je našla. Po tvých slovech na Lawrence jsi utekl jeho případnému hněvu, protože už se chystal po tobě natáhnout to jsi poznal. Cat tě raději následovala a hihňala se. Tvou nabídku že to za Lawrence zaplatíš, samozřejmě to odmítl. Pak jste se vydali do nedaleké čínské restaurace. Cat si dala mořské plody a vyžadovala chobotnice. Lawrenc si zase objednal polévku s rybími kousky ve tvaru hvězdic nebo koleček. Lawrenc se na tebe podíval po tvé otázce "Bude tam živá kapela. Samozřejmě. To by bylo pěkně ubohý kdyby jsme jeli jen na CD."odpověděl. "Je to nějaká nová kapela. Název si nepamatuji. Nejsou známí ale hrají dobře. Tak jsme se rozhodli je vyzkoušet."pokrčil rameny. Nalil si čaj co také objednal a nabídl i vám. Zapípal ti mobil, přišla ti sms. Zase neznámé číslo Benji. Pamatujes si na tu chatu u jezera kam jsme jezdivali kdyz jsi byl dite? Je to u jezera Castle Hord. Prijed tam. Zitra vecer te tam budeme cekat. Prijed co nejdriv to pujde. Nemuzeme se zdrzovat dlouho na jednom miste. Miluji te. Mama.

Cain - 12. září 2009 17:04

Restaurace Souhlasně pokývu hlavou na poznámku o tom, že by to byla docela ubohá akce bez živý kapely. Zdá se mi to, nebo je Lawrenc stále ještě trochu nakvašený? Já si dám rád, díky. Nechám si nalít čaj do kalíšku. Jsem zvědavý, jak bude chutnat. To o člověku taky leccos vypoví. Přitáhnu si k sobě svojí tašku, rozepnu zip a zašátrám v ní. Vytáhnu mobil, a když na display uvidím neznámé číslo, tuším, kdo by to mohl být. A má předtucha se vyplila. Máma. Přečtu si zprávu a srdce mi poskočí radostí. Vidina brzkého shledání mi dodá energii. Zítra touhle dobou za pár hodin je uvidím a konečně se dočkám vysvětlení. Nemůžu se dočkat! Jezero Castle Hord, chata…jasně vzpomínám si. Nejhezčí víkendy, kdy byla celá rodina pohromadě. Jak bych jen mohl zapomenout. Ovšem cestu si budu muset připomenout. Zvednu oči od telefonu a podívám se na své přátele. Usměju se způsobem, že je všechno v pořádku a odkašlu si. Budu muset ještě dneska odjet. vybalím na ně. Co nejdřív. usměju se a sleduji jejich reakce. Takže se v klidu najíme, já si pak půjdu koupit jídlo, u Lawrence si sbalím pár hadrů a ještě se mrknu na net. oznámím jím v podstatě hotovou věc. Vrátím se tak pozítří, když všechno vyjde… Prohrábnu zbytek nudlí a už se chystám k dalšímu soustu, když v tom mi dojde, že bych jim měl říct důvod mého odjezdu. I když to by jim mohlo docvaknout samo. Omluvně se na ně pousměju. Setkám se s rodiči, snad to dobře dopadne … pojedu asi busem, takovej menší výlet. pokrčím rameny a vrátím se k jídlu. Už abych tam byl. Ať už je zítřejší večer. Jak dlouho vlastně potrvá cesta? Tenhle detail si už moc nevybavuju.

Temné noci - 12. září 2009 18:15

Benjamin Brook - restaurace Law přikývl a nalil tobě a i Cat, když jsi ochutnal hned jsi poznal že tohle rozhodně není tvůj styl. Víc než cokoliv jiného ti to chuťově připomínalo rýži ne... rýžovou vodu. Voda co zůstane po uvaření rýže. Ale možná že to tak připadalo jen tobě, protože Cat do klidně vycvakla a ještě si dolila. Když jsi vytáhl mobil, oba zpozorněli a dívali se na tebe. Čekali jestli to není něco důležitého. Cat se však po prvotním radostném výrazu zatvářila nespokojeně "Beze mě nikam nepojedeš. Musí na tebe někdo dávat pozor. A navíc neměl by jsi jet sám." Law zavrtěl hlavou "Ty nemůžeš Cat. Musíš zítra do školy."připomněl ji že je školou povinná. Ty ne. Samozřejmě. Do školy jsi nemohl stejně dobře jako domů. "To mi je jedno. Si to omluvím... nějak... zatím mám jenom jeden týden omluvených hodin a to když jsem měla chřipku. Tak pár dní nikoho nezabije."trvala si na svém. Law se na tebe zadíval "Je pravda, že je to riskantní. Co když... je to někdo z těch co tvé rodiče ohrožuje? Mohli nějak získat tvé telefonní číslo a takhle tě vylákat k sobě. Rozhodně by jsi neměl jít sám a... bez urážky Cat. Ty nejsi zrovna někdo kdo by někoho zastrašil. Měl bych jet já."zadíval se na tebe jestli souhlasíš. "Ne. Ne a ne... jedu taky. Jinak tě nikam nepustím Bene. A jestli mi ujedeš tak ti to nikdy, nikdy a nikdy neodpustím."trvala na svém tvrdohlavě Cat. Law jen bezradně rozhodil rukama.

Cain - 12. září 2009 18:48

Restaurace Zvednu hlavu od jídla a zahledím se na Lawrence s Cat. Pousměju se ochranitelskému pudu své kamarádky a než stačím zareagovat, Lawrence ji zchladí. A právem. Meškat ve škole by neměla. Co by na to řekly její rodiče? Tvrdohlavá Cat se ovšem pustí do protiútoku. Nebude snadné ji přemluvit, aby tu zůstala. Těknu pohledem přes stůl na Lawrencu a vyslechnu si jeho další slova. Opět nestihnu odpovědět kvůli Cat. Když už to vypadá, že se napjatě očekává mé vyjádření, povzdechnu si a ještě pár sekund mlčím. Když si zhruba rozmyslím, co bych chtěl říct, narovnám se v zádech a jako první protnu pohledem svou nejlepší kamarádku. Dívám se na ni přísně. Ty v žádném případě nepojedeš Cat a klidně budu celý život žít s tím, že jsi na mě naštvaná. povím zcela vážně. Takhle ‚chladně‘ jsem se k ní choval jen jednou za dobu, co se známe. Tehdy jsem nepodpořil její pubertální nápad. Měla krizové období a chtěla zdrhnout z domova. Mám o tebe stejný strach jako ty o mě. Pochop. Budu ti volat, psát, ale musíš jít do školy..navíc mě někdo musí omluvit, nepotřebuju další problémy. Konec diskuze na tohle téma. Jasný, ségra? pousměju se a doufám, že mé rozhodnutí bude nést statečně. Teď stočím pohled na Lawrence. Stisknu rty a chvilku váhám. Law, děláš toho pro mě dost a možná to bude riskantní, to nemůžu popřít…a proto je mi hloupý, brát tě s sebou. Co když se ti něco stane? Mám si to pak vyčítat? zavrtím hlavou. A jak by ti lidi zjistili, kam jsme jezdili na rodinný výlety? No dobře, jestli nám prohledali dům, našli fotky a tak dál…pravda… zabodnu pohled do stolu. Nechci do toho zatahovat ani jednoho z vás…v tom to je… Ne tak docela. Mám i jiné důvody. Byl bych s ním o samotě. Nejde jen o to, co k němu cítím, ale i o dnešní podivný telefonát…Dev. Podložím si hlavu rukou. Lawrenc má auto. Dostal bych se tam rychleji. A on by mi přece neublížil, ať už se mě ten plán týká nebo ne. A kdyby se něco semlelo, on toho svede víc. Já se neumím ani prát. Tak dobře, můžeš jet se mnou, Lawrenci… svolím nakonec. Podívám se na Cat a vezmu ji kolem ramen. Nebuď naštvaná, ségra…

Temné noci - 12. září 2009 19:19

Benjamin Brook - Restaurace Cat si založila ruce na prsou a uraženě se odvrátila, tvářila se docela naštvaně. Při tvých slovech jen občas zabrblala nějakou naštvanou poznámku, které jsi sotva rozuměl. Jak jsi oslovil Lawrence chápavě přikyvoval "Dobře jsi se rozhodl. Bude to tak lepší."řekl. "Právě... jestli prohledali dům... mají ne jen fotky ale jistě i čísla. Jistě tví rodiče měli nějaký zápisník kde si zapisovali telefonní čísla."vzpomněl jsi si na to, že táta si nechal mobil v pracovně a zapnutý. Takže získat na tebe číslo bylo jednoduché. "Takže jen co dojdeme ke mě domů a pošleme tuhle uraženou slečnu domů a zabalíme si hned vyrazíme. Ale zajdeme pro jistotu do půjčovny aut. Bude lepší když si půjčíme auto a taky aby nemělo GPS. Nakonec ty kriminální pořady k něčemu jsou."pousmál se. Objal jsi Cat, která byla stále nakrknutá. Odvrátila od tebe tvář ještě víc "Jsem naštvaná a budu."odsekla. Ale podle téhle odpovědi jsi poznal že to nebude tak horké. Ale nakonec se na tebe podívala "Ale budeš se mi každé tři hodiny ozývat jasný?! Jestli ne tak jedu za tebou."mračila se.

Cain - 12. září 2009 21:23

Restaurace – Lawrencův byt – autopůjčovna – vyrážíme Taky doufám, že jsem se rozhodl správně. Snad nebude ani jeden z nás litovat. pomyslím si. Lawrencovým slovům tiše přitakám. Pokud se dostali k nám domů, mohli zjistit spoustu věcí a je třeba se chovat opatrně. Tak v kriminálních pořadech jo? S určitým obdivem sleduji Lawrence, když nám vykládá svůj plán. Skoro jako by podobné akce plánoval každý den. Taky se občas dívám na kriminálky, nebo tak, ale samotného by mě nenapadlo chovat se podle nich. Nikdy by mi nepřišlo, že se něco podobného může stát právě mně. Ach Cat… zakňučím, když se zareaguje odmítavě. V hloubi duše však vím, že to nebude tak horké. Naštěstí. Horlivě kývnu. Jasně, budu se ti hlásit. Akorát v noci se mi asi nepodaří budit se každý tři hodiny. usměju se. A nemrač se, budeš mít vrásky. rýpnu si. Mám tě rád. políbím ji do vlasů. Pak už nebude moc co k řešení a my konečně budeme moct dojíst objednané jídlo. Dorazíme zpátky do bytu. Půjčím si od Lawrence malou cestovní tašku. Cat vezmu k sobě do pokoje, kde mi pomůže vybrat opravdu jen to nejnutnější. Jedeme tak na dvě noci, moc toho neunosím. Samozřejmě nezapomenu na finanční hotovost pro všechny případy. Já už to dobalím, mrkneš na net a vytiskneš prosím mapu? Díky. požádám ji a nezapomenu jí říct jméno místa, kam se chystáme. Jídlo si zřejmě vezmeme ze zásob, které Law nakoupil včera. Kdyby něco chybělo, doplníme to cestou. To by neměl být problém. Když jsme oba přichystaní, zamkneme a sjedeme výtahem do přízemí. K nejbližší autopůjčovně nás vede Lawrence, kdo jiný. Cestou posadíme Cat na autobus. Je mi líto, že nemůže jet s námi. Ale opravdu to nejde. Vypůjčení vozu vyřídil Law. Začínám si připadat trapně. Stará se o mě jako starší brácha. Dlužím mu toho už dost. Nějak se to nabaluje.

Temné noci - 13. září 2009 11:27

Benjamin Brook - jede se Zamračila se "Tak jo.... od deseti do deseti ráno máš povoleno mi nepsat. Aby jsi se vyspal. Ale ani minutu navíc."souhlasila a dala ti pusu na tvář. "Taky tě mám ráda." knikla stále nešťastná že nemůže jet. Dojedli jste, Cat byla zticha, nechtělo se ji mluvit. Odjeli jste k Lawrencovi domů, kde jste se pustili do balení. Cat pořád brblala, ale pomohla ti "Jasně... zkusím to najít."řekla a šla vedle k počítači. Trvalo ji to trochu déle ale nakonec mapu přinesla "Pěkně si zajedete. A vypadá to že blízko... blízko toho jezera postavili kemp. Takže kdyby něco aspoň budete mít blízko nějaké lidi."promnula krk. "To mě trochu uklidňuje."vzdychla. Nakonec jste, ale vyrazili. Cat se jen neochotně loučila, oba vás objala a tebe držela o něco déle. Ale nakonec jste ji odeslali domů. Lawrenc si vypůjčil auto, obyčejný kombík, nenápadný šedé barvy. Než jste vyjeli prostudovali jste spolu mapu "Vím kde to je. Tedy ne ta vaše chata, to jen přibližně. Jako chlapce jsem tam také jezdíval. Ke kamarádovi na víkend. Míval skvělé pařby."usmál se. Podíval se ještě na mapu a pak jste vyjeli.

Cain - 13. září 2009 13:38

Cesta k jezeru Castle Hord Dám si jednu ruku v bok. Děláš, jako bys byl nějaký staroch, Law… usměju se. Si teď vedle tebe připadám jako malý klučina. ušklíbnu. Ale jinak to situaci zlehčuje, aspoň nezabloudíme, když jsi tam jezdil pařit… pousměju se a nasednu do auta. Pohodlně se usadím na sedačce vedle řidiče. Rozpustím si vlasy a prohrábnu si je prsty. Za jak dlouho tam tak budeme, nevíš? zeptám se se zájmem. Na svůj odhad se moc nespoléhám. Nakloním se trochu dopředu, jak mi to bezpečnostní pás dovolí, a pustím rádio. Chvilku otáčím knoflíkem, dokud nenarazím na stanici, kterou občas poslouchám. Potom se zády zapřu zpátky do sedačky. Loktem se opřu o okýnko a podložím si hlavu. Sleduju ubíhající okolí a jemně se přitom usmívám. Už se vážně nemůžu dočkat zítřejšího večera. Jen nevím, jestli se do chaty dostaneme, nejspíš bude zamčeno. Ale jestli je poblíž kemp, můžeme přespat tam…přinejhorším v autě. podotknu, když skládám mapu, kterou jsem si ještě jednou prohlédl. Potom vezmu do ruky malý náčrtník a začnu si skicovat. Zatím bezmyšlenkovitě. Uvidíme, co z toho vznikne.

Temné noci - 13. září 2009 14:10

Benjamin Broom - menší výlet Usmál se "No... tak ale zase nejsem už kluk. Když člověk přebrodí přes dvacítku tak se tak nějak uklidní. Tedy aspoň někteří. Jiní klidně takhle blbnou i do třiceti než se vzpamatují."vysvětlil ti "Sám uvidíš... nakonec tě nějaké paření přestane bavit a začneš myslet na budoucnost."ušklíbl se. Vyjeli jste z města a dostali se na dálnici. "Hmm... nejsem si jistý. Tak snad čtyři hodiny. Ale je to jen odhadem."odpověděl ti. "No jistě. V nejhorším půjdeme do toho kempu. Autu bych se raději vyhnul. Tyhle sedačky se nedají sklopit a spaní v sedě není dobrý zrovna na záda. Jen při té myšlence jsem celý polámaný. To bych si pak od tebe vyžadoval masáž."mrkl na tebe a pak se zase zadíval na silnici. Po dvou hodinách a půl jste na chvíli zastavili u benzínky a koupili si něco k pití a Lawrenc i nakoupil nějaké jídlo a pití. Nakonec tam strávíte zbytek dne, noc a pak ještě jeden celý den. Pak jste znovu vyjeli. Ty jsi zavolal Cat, která ti kňíkala do telefonu jak se ji stýská, ale nakonec jste se rozloučili. Po další hodině jste už uviděli jezero Castle Hord, které bylo poměrně rozhlehlé. Na modré hladině plulo pár lodiček a nějaký nadšenec vodu brázdil na vodním skútru a také několik rybářů. Jezero bylo z jedné strany obklopeno lesem a ty jsi věděl že chata je blízko vody schovaná mezi stromy. Ale ještě asi hodinu se tam nedostanete protože musíte jezero objet. Další půlhodina a všiml jsi si značky, která upozorňovala na kemp. Lawrenc sjel z dálnice na cestu směrem ke kempu "Nejsem si jistý jak se k chatě dostaneme. Jestli je tam nějaká soukromá cesta tak ji prostě budeme muset najít nebo se zeptat v kempu."vysvětlil ti proč jede směrem na kemp. odkaz

Cain - 13. září 2009 16:19

Menší výlet Masáž? Ode mě? vyhrknu, jako kdyby řekl něco těžko uvěřitelného. To raději zakotvíme v kempu. Založím si ruce na hrudi a zadívám se ven z okýnka. Ne, že bych se tě štítil, ale chudák tvoje páteř, na tohle mám nešikovné ruce. zaonačím to. Usměju se a snažím se tvářit nerozhozeně. Hah, masírovat Lawrence…to by byl totální konec. Ihned bych se prozradil a raděj se nedomýšlím, co by následovalo… Cesta byla dlouhá a celkem i únavná. Chvíli jsem dokonce usnul ani jsem nevěděl jak. Když jsem byl vzhůru, buď jsem poslouchal rádio a přitom si čmáral, nebo ťukal smsku Cat. Konečněěě…! protáhnu se zívnutím, když spatřím značku kempu. Přikývnu. Vůbec nemusel svůj záměr nijak ospravedlňovat. Jasně, zeptáme se…za to člověk nic nedá. pousměju se. Narovnám se, stáhnu okýnko a sleduji okolí. Snažím se, abych si vybavil nějakou vzpomínku. Kudy se k ‚naší‘ chatě dostaneme? Když jsme sem jezdili, máma nás vzbudila už na místě anebo jsme se s bráchou pošťuchovali a nic jinýho nás moc nezajímalo. Nojo, děti. Byly to krásný chvíle. Vzal sis plavky, Law? Je tu pár šílenců, kterým zima nevadí…můžem se připojit. cuknu koutky. Nemyslím to vážně. Představa živoucího rampouchu mě příliš neláká. Tak copak nám v kempu poví? Je dost možné, že se sem vrátíme. Do chaty se nemusíme dostat.

Temné noci - 13. září 2009 16:40

Benjamin Brook - Kemp Usmál se "Jen aby jsi se nevymlouval."řekl pobaveně. Když jsi se zeptal na plavky, ušklíbl se "Ne.... ale trenky mi budou stačit. Chceš to zkusit? Stát se otužilcem? Já bych do toho šel."řekl "Nakonec.... budeme přece muset něco dělat. Možná by nám v kempu mohli půjčit rybářské náčiní. Vždycky jsem chtěl zkusit chytat ryby!"řekl nadšený tím nápadem. Dostali jste se konečně do kempu a zaparkovali vedle jedné z chatek co jich tady bylo spousta a jedna jako druhá. odkaz Vystoupili jste "Je to tu pěkný."řekl "Nemáš tušení jak poznáme nějakého toho vedoucího? Ten spíš bude vědět kam jet než nějaký návštěvník."zeptal se tě a sundal si kabát. Celkem s oteplilo, v autě to nebylo tolik cítit když na vás foukala z okýnka.

Cain - 13. září 2009 17:28

Kemp Vážně? překvapeně mrknu na Lawrence. Potom se zatvářím, že mně by to rozhodně problém dělat nemělo. Tak platí, jdem do toho. Bude legrace. zasměju se. Benjamine, ty hovado, nastydneš se…! zanadávám si v duchu. Už to vzít zpátky nemůžu. Je to sice bláznivý nápad, ale začíná mít své kouzlo. Přece se před Lawen neukážu jako nějaká baba, co se začne klepat, jen na ni někdo dýchne. Ne, ne, ne. Jestli chceš rybařit, se mnou nepočítej, tichej blázne. odmítnu jeho nápad. Lawrencovo nadšení absolutně nesdílím. Klidně si to náčiní vypujč. Já osobně bych radši zkusil windsurfing a zlámal si přitom nohy. zavrtím hlavou. Ale procházka v lesích, bude jistější. zasměju se. Vylezu z auta a souhlasně zahmkám. Vypadá to tu fakt hezky. Dle Lawrencova vzoru se vysvleču ze svetru. Je tu tepleji, než u nás. Nakonec by to koupání nemusela být taková sebevražda. Nemám tušení, kámo, ale já ho seženu. Konečně na chvilku převezmu otěže. Vykročím od auta směrem k prvnímu člověku, kterého spatřím. Je to postarší dáma, která vede za ručičku asi pětiletého klučinu, nejspíš vnouček. Dobrý den, nevíte, kde najdu správce kempu? Žena se na mě podívá kapku nedůvěřivě a chvíli to vypadá, že uvažuje nad tím, zda mi odpoví nebo bude dělat, že si mě nevšimla. Nakonec se usměje a ukáže mi rukou směr k budce, kde by měl onen mužský bydlet. Prý se často toulá různě po kempu, ale jeho žena tam je prý vždycky na stráži. Snad tam jednoho z nich zastihnu. Podívám se k našemu autu, pousměju se na znamení, že je vše v pořádku a zamířím vyhledat správce kempu a položit mu pár otázek.

Temné noci - 13. září 2009 18:19

Benjamin Brook - Kemp Law přikývl "Fajn... já zůstanu tady. Zjišťuj."a opřel se o auto. Vydal jsi se na přič kempem a hledal někoho kdo by ti poradil. Potkal jsi starší paní s vnučkou, která tě nasměrovala k jedné z chatek. Zaklepal jsi dřevěnou zeď, protože na dveřích byla moskytiéra. Vnitřní dveře se otevřeli a pak i moskytiéra "Dobrý den."pozdravila tě žena. Tak třicet let, blond vlasy a opálená pokožka. Byla to taková maminkovská žena. "Přejete si?"zajímala se a odložila hrnec který si přinesla sebou. Nejspíš vařila a zapomněla že ji drží. "Jestli hledáte manžela tak ho najdete u jezera u půjčovny lodí." pousmála se a ukázala ti směr.

Cain - 13. září 2009 18:48

Kemp Děkuju vám. usměju se na ženu, otočím se na patě. Hned na to se ale zarazím a otočím se zpět. Počkejte ještě! houknu na paní správcovou, která zavřela moskytiéru a brala hrnec do rukou. Pardon, jak…jak poznám vašeho muže? omluvně se usměju vlastní roztržitosti. Vyslechnu si popis, ještě jednou poděkuju a vydám se směrem k půjčovně lodí. Za kolik je asi půjčují? Kdybychom se hodně nudli, dalo by se toho využít. Ale ono tu bude spousta možností, tak jak to v kempech bývá. Dorazím klidným tempem k půjčovně. Nijak jsem se nehnal. Nemám proč spěchat, Lawrence se nezblázní. Snažím se zahlédnout muže, který by odpovídal popisu. Po chvíli, když jsem si z větší části jistý, se k jednomu chlapíkovi vydám. Dobrej. Ne, nechci si půjčit loď, mám jen dotaz. uvedu situaci na správnou míru. Nevíte, jak se dostat k támhleté chatě? Je schovaná mezi stromy. Vede tam nějaká soukromá cesta? ukážu mu rukou do míst, kde by měla chata stát. Podle jeho odpovědi se pak zařídím. Buď se vrátím k Lawrencovi s dobrou zprávou a řeknu mu trasu a nebo se špatnou a cestu se budeme muset pokusit najít sami.

Temné noci - 13. září 2009 19:21

Benjamin Brook - Kemp Žena znovu vylezla, usmála se "Má na sobě křiklavé zelené tričko a vlasy v culíku. Nemůžete ho přehlédnout."řekla a když viděla že odcházíš zase zalezla. Vydal jsi se k jezeru kde jsi brzy našel křiklavě zelené tričko a zamířil k němu. Otočil se k tobě "Ano. Dá se tam dojet. Musíte se kousek vrátit a pak se dobře dívat. Po pravé straně by tam měla být polní cesta. Ale není to cesta nic moc. Lepší pomalu je tam jít pěšky."doporučil ti. Poděkoval jsi a vrátil se k Lawrencovi, kterému jsi mu zopakoval co ti muž řekl. "Tak co myslíš? Půjdeme tam pěšky? Nebo zkusíme tu podle něj děsnou cestu?"zajímal se. Mezitím co jsi byl pryč on si nejspíš taky někoho našel a půjčil si náčiní na rybaření. Nakonec jste se rozhodli že risknete auto, nasedli jste a vrátili se cestou kterou jste přijeli. Našli jste cestu, která vypadala poněkud kamenitě a hrbolatě. Raději jsi se připoutal a chytil se sedačky. Rozjeli jste se po cestě a docela jste v sedačkách hopsali. Law zavtipkoval že budete mít pěkně natřesené zadky. Ale nakonec jste se k chatě dostali. odkaz Chata ti připadala menší, ale to bylo nejspíš tím že teď jsi větší. "Pěkný... ale zarostlí. Nikdo tu asi nějakou dobu nebyl. Ona vám patří nebo jste si ji prostě jen pronajali?"zajímal se když jste vystoupili s auta. Vydali jste se zkusit otevřít dveře, samozřejmě že bylo zamčeno. Zkontrolovali jste okna "Nějak se tam dostaneme. Nechce se mi vracet."řekl Law když jste se znovu sešli u dveří. "Nepamatuješ si že by třeba jste si někam neschovávali náhradní klíč?"zeptal se tě.

Cain - 13. září 2009 20:00

Chata Odepnu pás, otevřu dveře a vylezu z auta. Svoboda! zvolám a protáhnu si končetiny. Z toho hopsání mě docela rozbolel zadek. Podívám se na chatu a palce strčím do kapes. Na tváři se mi rozlije potěšený úsměv. Chata se mi zdá trochu jiná. Taková…menší. A je pravda, že je i dost zarostlá. Taky jsme sem několik let nezavítali. Máma s tátou byly samá práce a na rodinné dovolené nezbylo moc času. Taky jsme s Alanem začali mít jiné zájmy. No jo. Zamyslím se nad Lawrencovou otázkou. Myslím, že je naše…táta na ní hodně pracoval, jezdili jsme sem docela často, a kdyby ji vlastnil někdo cizí, naši by nenavrhovali setkání právě tady…nemohli by přece vědět, jestli tu zrovna někdo není… odpovím a jsem si tím, co říkám celkem jistý. Zkontrolujeme dveře i okna. Stalo se přesně to, co jsem očekával. Bylo zamčeno. Jediná cesta dovnitř by byla rozbitým oknem, ale ničit chatu se mi zrovna nechtělo. Já zpátky taky nejedu, na to mám svůj zadek až moc rád… prohodím. Leda se trmácet pěšky, ale to se mi taky nechce. pousměju se. Promnu obličej a zavzpomínám se. Náhradní klíč… zamumlám si sám pro sebe. Určitě tu někde musí být… Sejdu ze schodů a rozhodnu se obejít chatu kolem dokola. Když jsme byli malí kluci a rodiče se šli projít, nebo prostě někam zmizely, nechávali nám tu klíč pro všechny případy. Většinou nebyl třeba, furt jsme lítali venku. Ale jednou nebo dvakrát se hodil. To když ho táta nechal doma. Pousměju se nad tou vzpomínkou. Zastavím se pod balkónem, sehnu se k zemi a rozhrnu stonky popínavých rostlin. Odhalím tím zdánlivě obyčejný balvan. Odvalím ho a objevím poklad v podobě zrezivělého klíče. Jasně, máma věděla, že ho najdu… Zasměju se a i s klíčem se vrátím k Lawrencovi. Mám ho, štěstěna při nás stojí. zaraduju se a odemknu. Vstoupíme rovnou do menšího obýváku. Nábytek je pokrytý tlustou vrstvou prachu. Jak jinak. Na konci místnosti je schodiště, které vede do patra, kde jsou dva pokoje. Kousek od vchodových dveří je průchod do kuchyňky. Tak vítám tě v našem zaprášeném království, Law… pousměju se. Tady je kuchyň a nahoře jsou pokoje… oznámím mu a ihned ty zmíněné prostory prošmejdím. Budeme muset trochu vygruntovat, nebo se upčíkáme k smrti… jsem nucen přiznat nenadšeně. Uklízet je ta poslední činnost, kterou bych chtěl právě dělat. Ale nejdřív se nastěhujeme, nemáme toho moc… pokývu hlavou. A ještě napsat Cat...! připomenu si v duchu.

Temné noci - 13. září 2009 20:32

Benjamin Brook - Chata Law přikývl a nechal tě hledat, když jsi se vrátil s úlovkem usmál se. "Super. Takže cesta zpět není nutná. Hurá."zajásal a vešli jste do zaprášené chaty. "Je to tu pěkný. Říkal jsi že na tomhle tvůj táta pracoval? To jako že to postavil?"zeptal se "Ale pravda... budeme muset vymést prach."řekl a než jste vyšli ven z chaty otevřel okna. Došli jste do auta pro věci, vzal nákup jídla a svou tašku, ale rybářské náčiní nechal v autě. Jen co jste se trochu zabydleli a Law schoval potraviny, museli jste jít první nahodit generátor, aby šla elektřina a pak jste se mohli pustit do uklízení. Strávili jste nad tím skoro celý zbytek dne, když jste skončili oba jste se zhroutili na pohovku "Uklízení je pro ženský. Chlapy by se toho vůbec neměli dotknout. Ne proto že by byli ženy... ale ony to uklízení zvládají lépe. Pro mě tohle tedy není."postěžoval si.

Cain - 13. září 2009 21:05

Chata Zasměju se. Naprosto s tebou souhlasím. sesunu se níž. Úplně to ze mě vysálo energii, neskutečný. postěžuju si. Navíc, nepořádek je kreativní a něco ti o člověku řekne…akorát tyhle argumenty na naše moc neplatí. pousměju se. A je divný, že ty máš byt jako ze škatulky…to dokážeš nedělat bordel, nebo si najímáš uklízečku? pozvednu obočí. Koutkem oka se zadívám na Lawrence. Vypadá vyčerpaně. A krásně. Jak rád bych se k němu naklonil, vtiskl mu polibek na ucho a zůstal u něj. Jenže to není reálné. Takových myšlenek jsem se bál. Chtělo by se to zchladit. Nespi. plácnu do pohovky. Málem jsem ho plácl do stehna. Zvednu se. Půjdeme si zaplavat ne? Voda nás probudí, stmívá se…skvělá atmosféra. zazubím se. Jsem sebevrah. Rozejdu se ke dveřím a cestou ze sebe shodím triko. Seběhnu ke břehu. Zuju si boty, stáhnu ponožky a vysvleču kalhoty. Je pěkná kosa. A co teprve ve vodě. Ohlédnu se přes rameno, jestli se Lawrenci taky odhodlal k nočnímu koupání. Já už to nevzdám, když jsem došel až sem. Vlezu do vody a ihned se mi rozdrkotaj zuby. Husí kůži cítím po celém těle. Brrr. Nacákám na sebe trochu vody a pokaždé se musí dost přemáhat. Pak se ale ponořím pod hladinu celý. Přišlo mi to jako nejlepší varianta. Haúúúú! vynořím se a rukama si uhladím vlasy a prostřu oči.

Temné noci - 13. září 2009 21:16

Benjamin Brook - Chata "No.. uklízím si, ale něco jako luxování a prach... na to nemám nervy. Tak jednou týdně mi přijde paní co mi všechno vyleští a já mám klid."pokrčil rameny a podíval se na malou televizi, která seděla na skříňce před vámi. Trhl sebou když jsi plácl do pohovky a zvedl se "Jasně."souhlasil a také se zvedl. Vydal se za tebou k vodě, chvíli se díval jak se ve vodě klepeš, ale pak se začal také svlékat. Neměl trenky, ale slipy ještě že jsi byl v té ledové vodě. "Tak bacha..."upozornil tě, zadíval jsi se na něj. Rozběhl se a hodil do vody placáka "Uááááá!!!"vykřikl když se vynořil "To je ledový!"klepal se, ale měl dost síly aby na tebe začal cákat. "Kkkkoupání užžž jedině v poledne."řekl a ponořil se, udělal pár temp "Ale dá se na tttoo zvykkknout."drkotal.

Cain - 13. září 2009 21:50

Chata U-hm. hlasitě polknu, když se Lawrence vysvleče a o něco více se ponořím do vody. Po jeho varování trochu couvnu, zbrklý únik před placákem by neměl cenu. Nestihl bych to. Když se vynoří, obdivně se na něj zadívám. Já skočit placáka, dostanu infarkt a je fuk o kolik let jsem mladší. Voda mi stříkne do oka a já se hned začnu bránit. Hej! ohradím se a na chvilku oslepnu. Začnu se smát Lawrencově koktání. Vypadá to tak směšně. Roztřesený hlásek v kontrastu s jeho mužnou postavou. Konečně taky není v něčem dokonalý. T-t-t-t-to sse p-podá. zadrkotám podobně jako on, i když jsem se mu škodolibě vysmíval. Nejsem o nic lepší. Ponořím se pod vodu, kde se pokusím vydržet co nejdéle. Hlavně se hodně hýbej. to vždycky říkal táta a ono to pomáhalo. Čím déle jsem v ledové vodě a čím více kopu nohama, tím si na to snadněji zvykám. Postupně mi začíná být příjemně. Na druhou stranu je to paráda, když se překoná ten prvotní šok. položím se na záda a zůstanu splývat na hladině. Všude kolem šplouchání vody, cvrkání a nade mnou tmavnoucí obloha a první hvězdy. Vůbec bych si nepomyslel, že na jaře vlezu do vody a hle. Škoda to tady nechat chátrat… zamumlám.

Temné noci - 13. září 2009 22:23

Benjamin - Brook - Chata "Tttooo víš žžže jo."souhlasil a plaval sem a tam. Otužovali jste se "To jo... A navíc je to zdravé. Ale stejně obdivuji ty lidi co skočí do vody v zimě. Jen si vysekají díru do lezu a už skáčou.... já bych asi dostal infarkt."řekl a plaval prsa. Připlaval k tobě, podíval se směrem k chatě "Tak až se to uklidní, tak řekni rodičům že by jste sem mohli zase začít jezdit."navrhl ti "Nebo by jsi sem mohl jezdit ty s Cat a spol. A tak podobně. Nebo si sem brát na víkend holky."usmál se a spiklenecky do tebe šťouchal. Pak se zachvěl "Ale já mám dost. Mám pocit, že mi mrznou koule. Raději vylezu."odplaval ke břehu a oklepal se. "Fuj! Zima! Fouká to!"posbíral své oblečení "Jdu se osušit... a připravit čaj."a rozběhl se do chatky. Ty jsi ještě zůstal ve vodě, když tu jsi koutkem oka něco uviděl. Narovnal jsi se a podíval ses tím směrem. Ztuhl jsi, ale pak jsi potřásl hlavou s tím že se ti to muselo zdát. Měl jsi dojem že jsi zahlédl hlavu ale... nebyl jsi si jistý jestli člověka. Nemělo to vlasy, kůži zelenou a divné uši. Podíval jsi se znovu do toho místa, bylo tam u břehu hodně leknínů a spadlých listů. Možná to byl jen nějaká naplavenina. odkaz

Hirosue Aya - 14. září 2009 10:21

Díra ,,No, to je pěkně drahý dárek. Buď máš hodně přátel, nebo pár opravdu velmi štědrch, nebo taky nemají do kapsy zas tak hluboko." kývnu s lehčím pousmátím. ,,Že s tím nemáš problém je fajn, ale to nemají ani ti, co mají hodně peněz. Ti chodí do Závojů kupříkladu z důvodu, že se jen chtějí pochlubit, že na to mají. Ale těch důvodů je vcelku víc, na druhou stranu. A s tou sestrou... no, nemáš daleko od pravdy. Často se stává, že se nám muži chodí vypovídat s věcmi, o nichž by přítelkyni nebo nejbližším osobám neřekli. Vlastně... jsme i něco jako terapeutické centrum." dodám, pak se krátce zadívám na jeho ruku, do níž vzal tu mojí, ale nic k tomu neříkám. ,,A ve špatném světle?" otážu se pobaveně, pozvednu obočí. ,,Proč? Není to žádný vykřičený dům, to zaprvé. A zadruhé.. I kdybys někam takhle chodil, tak je to čistě tvá věc. Nikdo nemá právo ti to jen tak vyčítat." pokrčím zlehka rameny, na to se rozhlédnu, abych zjistila, jestli se mi Aya někam neztratila.

Temné noci - 14. září 2009 11:08

Yukko Chang - Díra Zasmál se "Tak super.... kdybych to věděl tak bych toho taky takhle využil. Terapeutické sezení v cenně."usmál se. "No to je pravda. Já jen že když jsi se přiznala co děláš za práci tak jsi se netvářila moc nadšeně. A taky aby jsi se nebála že bych tě jednou třeba v práci přepadl."usmál se "I když se mi líbíš, tak za tebe takové prachy vyhodit nemůžu."usmál se. Podívala jsi se Aye ta zrovna šla k vám i s jejím doprovodem. "Ahoj."pozdravila a sedla si vedle tebe. Zatím co mladík se usadil vedle tvého doprovodu. "Ahoj."pozdravil zatím on tebe. "Tak koukám že jsme se tu hezky spárovali. Starší sourozenci spolu a mladší spolu."mrkl na Ayu, natáhl se a vzal tvou sestru za ruku, ta se na něj usmála.

Cain - 14. září 2009 13:45

Chata To není špatný nápad. řeknu, když mi Lawrenc vyjmenuje několik možností, jak tohle místo využít. Taky by se tu dala bezvadně čerpat inspirace. Tak padej… usměju se, když to můj kamarád vzdá a odplave zpět ke břehu. Tuším, že za pár minut ho budu následovat. Zatím se mohu hřát vědomím, že jsem to ve vodě vydržel déle. Mně připrav rovnou taky… houknu za ním ještě. Když spatřím onen výjev, nemám ponětí, co si o tom myslet. Ztuhnu strachem z neznámého. Je dost možné, že si se mnou pohrává fantazie. Kolikrát jsem už viděl něco zdánlivě živého, co byly ve skutečnosti jen náhodně seskládané předměty. Však ta hlava, zelená kůže lesknoucí se v měsíčním světle a ty roztodivné uši…mohla by to být iluze složená z leknínů? Pro jistotu se vrátím ke břehu a vylezu z vody. Mám z toho špatný pocit. Rozhodně odmítám se dobrovolně vydat k těm místům a zjišťovat, jestli tam něco skutečně je. Pustí se do mě zima. Rozklepu se a nejsem schopný přestat cvakat zubama. Sesbírám si oblečení a naposledy se zadívám tam, kde jsem viděl hlavu. Pak se rozeběhnu k chatě. Prolítnu obývákem zanechávajíc za sebou mokré stopy. Vyběhnu do patra, otevřu dveře pokoje, kde jsme vždycky spali s Alanem. Lawrenocvi jsem přenechal ložnici rodičů, má tam širší postel. Pořádně se vydrbu ručníkem a obléknu si suché věci. Zabalím se do deky a vrátím se dolů. Posadím se na pohovku ještě dost promrzlý. P-paráda… zachumlám se do přikrývky. L-law…viděl jsi n-ěkdy…něco…d-divnýho? Nadpřirozenýho? zeptám se docela vážně.

Temné noci - 14. září 2009 14:12

Benjamin Brook - Chata "Jasně!"zavolal ještě předtím než zmizel v chatce. Ty jsi brzy šel za ním s nepříjemným pocitem z toho co jsi viděl. Jen co jsi se osušil, oblékl a zabalil do deky a svalil na pohovku. Law přišel za tebou s dvěma hrnky čaje, oblečený do tepláků a svetru s vysokým límcem. Podal ti čaj a posadil se vedle tebe, podíval se na tebe "Něco nadpřirozeného?"zeptal se a zamyslel se "Nevím... možná. Každý má občas pocit že něco viděl... třeba koutkem oka nebo tak. Ale přímo... to zrovna ne."pokrčil rameny. "Proč?"zajímal se "Viděla jsi snad něco co ti přišlo... nadpřirozené?"zajímal se. Foukl do čaje a napil se "Víš... já jediné co jsem kdy viděl a bylo mi to divné tak to bylo třeba... když jsem byl v noci sám doma a třeba koukal na televizi... a pak koutkem oka zahlédl jako kdyby se něco pohnulo. Víš co... takový ten nepříjemný pocit, jako kdyby jsi viděl že něco černějšího než ta tma se tam pohnulo... a tak."pokrčil rameny.

Cain - 14. září 2009 14:38

Chata D-dík. pousměju se a natáhnu se pro čaj. Obemknu hrnek prokřehlými prsty a užívám si teplo, které z něj sálá. Posunu se na jeden konec pohovky, kde se zavrtám do rohu tak, abych byl k Lawrencovi čelem. Vyslechnu si zamyšleně jeho odpověď. Jo, vím, co myslíš. Stíny působí čas od času strašidelně… fouknu do čaje, ale ještě se nenapiju. To se mi taky stává…nebo když jsem byl malý a bál jsem se pootevřené skříně, vždycky jsem za dveřma viděl všelijaké příšery… pousměju se a na chvilku se odmlčím. Ale to není ono, to jsem teď nemyslel…teď u jezera, ehm… podívám se na Lawa a zavrtím hlavou. Připadám si hloupě. Je to blbost, ale měl jsem pocit, že jsem uviděl ve vodě hlavu… uchechtnu se. Nelžu, vážně…zelenou, holou hlavu s hodně divnýma ušima… otřesu se zimou při té vzpomínce. Ale jo…mohla to bej nějaká ryba…no nic, zapomeň na to. usměju se. Funguje ta telka? pokusím se rychle změnit téma.

Temné noci - 14. září 2009 15:06

Benjamin Brook - Chata Podíval se na tebe "Fakt? Hlavu?"zeptal se zvědavě "Hele a nebyla to třeba mrtvola?"ušklíbl se a vstal. "Půjdu se podívat."řekl, podíval se na televizi "Zkusíme to."řekl a stiskl na televizi vypínač. Televize se nastartovala a o chvíli později začal jít zvuk a o něco později už šla i obrazovka. Ta byla trochu modřejší než my měla být, ale to bylo stářím. Zrovna tam dávali nějaký film pro pamětníky "Zkus najít ovladač. Já se zatím kouknu k vodě."klepl tě po rameni a pak vyšel ven. Vyhlédl jsi z okna a viděl jsi jak se dívá do vody a pak ho obchází směrem, kde jsi tu hlavu viděl. Rozhlížel se, ale zdálo se že nic nenalézá, přesto jsi postřehl jak se na hladině rozlili vlnky jako kdyby někdo hodil kámen do vody. Pak se otočil a šel zpět, ty jsi si zase sedl na pohovku "Nejspíš to byla jen nějaká naplavenina a tvoje fantazie dala za své. Nakonec je tam hodně leknínů a žabince a tyhle hnusy."řekl když vešel a zase padl na pohovku "Tak co dávají?"zeptal se.

Cain - 14. září 2009 15:24

Chata Mrtvola? To určitě ne. podívám se na něj lůsem, jako by se zbláznil. Napuchlá mrtvola ještě k tomu zelená? Kdepak. Lawrenc se ovšem zvedne a chce se tam jít podívat. Ale když jde nejdřív zkusit televizi, uklidním se. Proč by se chodil dívat k jezeru, jestli tam neuvidí…hlavu? Nakonec se tam ale přeci jen vydá. Zůstanu za ním užasle zírat. Potom pokrčím rameny a zkusím se podívat po ovladači. Není nic jednoduššího než se podívat do skřínky, na které je ten křáp položený. Ovladač tu je. Docela historický kousek. Hodím ho na pohovku a přejdu k oknu. Zvědavě sleduji Lawrencovo počínání. Kde nic tu nic. Pak si všimnu rozčeřené hladiny. Lehce sebou trhnu. Třeba to byla ryba…loví mouchy a tak… Je to divné. Asi mám moc bujnou fantazii. Law se vrací do chaty a já se posadím zase do rohu. Ještě zhasnu v kuchyňce, aby se tam zbytečně nesvítilo. To je možný, nebudeme to řešit. matně se pousměju a po jeho otázce se podívám na telku. Vůbec jsem nevnímal, co tam právě hrají. Eee… snažím se odhadnout, co by to mohlo být. Víš co? prohodím, sáhnu po ovladači a podám mu ho. Dej si tam, co chceš…mě je jedno, an co budeme koukat. Zabalím se do deky. Třeba právě běží nějaká kriminálka… usměju se. Natáhnu se pro mobil a nacvakám dnes už asi poslední smsku Cat, aby se nebála.

Temné noci - 14. září 2009 16:11

Benjamin Brook - Chata Šťouchl do tebe "Hele... přestaň si z toho utahovat jo? Někdo prostě kouká na fotbal a někdo na kriminálku. No co?"bránil se a přepnul kanál. Tady nebyl satelit, tak jsme měli sotva pět programů, ten pátý byl šumiví takže se na něj dalo dívat jen v zoufalství. Nakonec to nechal na zprávách, kde vám v počasí prozradili že z jihovýchodu se k vám žene pěkná bouřka. "Hmmm... tak si užijeme pěknou bouřku."řekl a vstal, vyšel na chvíli ven a díval se po obleze. "Než bude půlnoc tak by to mohlo být i u nás."prozradil ti "Pro jistotu půjdu zajistit okna."řekl a šel nahoru do patra, pak udělal přízemí a nakonec šel i zkontrolovat sklep. "Tak jo."řekl když se vrátil "Pro jistotu jsem dal i další benzín do generátoru a okna jsou zajištěná. Celkem se těším. Takhle venku jsem ještě bouřku nezažil."usmál se "Je to celkem vzrušující. Po pravdě... já se moc z města nedostanu."prozradil ti. "Jako chlapec... no... to jsme jezdívali kempovat a tábory ale to jsem byl klučina. Od puberty jsem nikde moc nebyl."znovu se uvelebil na pohovce.

Cain - 14. září 2009 16:47

Chata Já si z toho neutahuju, náhodou, co bych si bez tvých znalostí počal? cuknu koutky. Naše televize je docela v bídném stavu. Ani nevím, kde ji naši sehnali. Možná ji zdědili po předcích, vypadá na to. Novinky o počasí mě tedy moc nerozveselí. Vau, tak na bouřku se teda těším… zabrmlám ironicky. Ven se teda dívat nejdu. Než se Lawrence vrátí, stačím akorát dopít čaj. Než bude půlnoc? Úžasný. To máme pár hodin klidu. Přikývnu, když se rozhodne jít zajistit okna. Dobře, já …počkám tady. brouknu a zůstanu sedět jak pecka na pohovce, kde zůstávám po celou dobu, než Law s prací skončí. Přemýšlím při tom, co asi právě dělají rodiče. Jestli jsou v úkrytu, kde je bouřka neohrozí. Myšlenka mi také zabloudí k jezeru…k zelené hlavě. Leknu se. Nevnímal jsem, že už Lawrence skončil. Podívám se po něm. Zasměju se. To jsem rád, že se těšíš. Možná máš na co… přitakám. Vzrušující to bude každopádně, ono to napětí, jestli ti ten blesk uhodí do střechy nebo ne…nooo…a ta nejistota. Někomu se to může líbit. pokrčím pravým ramenem. Aspoň si to tady trochu užiješ…vážně jsem zvědavý, jaký dojmy si z tý bouřky odneseš. pousměju se. Nemáš tolik pracovat… rýpnu si. Asi po hodině a půl sledování černobílé gangsterky se ozvou první hromy. Nedlouho po tom se bíle zableskne. Na slabou přeháňku to zrovna nevypadá. Radši zhasnu, to děláme i doma…jistota je jistota. vymotám se z deky, zvednu se a pozhasínám, kde je třeba. Vrátím se zpátky. Televize ještě běží, ale už obraz už začíná přecházet v zrnění, takže ji po chvilce vypnu. Nemělo by to smysl nechávat ji zapnutou. Tak, jak se ti to zatím líbí? zajímám se. Trhnu sebou při dalším silnějším hromu. Instiktivně se šoupnu k nejbližší opoře, tedy Lawrencovi. Snažím se dělat, jakože nic, ale i tak mám trochu strach. Nejsem příliš velký milovník takového počasí. Má to své kouzlo, to ano. Ale něco jiného je být v pevném domě ve velkoměstě. Tady jsme ve staré chatě schované mezi vysokými stromy. Cítím, jak se nepatrně dotýkám bokem Lawa. Zavřu oči a soustředím se na pravidelné dýchání. Otevřu znovu oči. Všude je tma. Slyším bubnování deště. Po zdech se sem tam prohánějí stíny. Nebo si to jen představuji. A to jsme o tom dneska mluvili. Podívám se do prostoru, kde by měla být Lawrencova hlava. V přítmí matně odhaduji obrysy jeho obličeje. S tmou je náhle všechno snazší. Prsty se opatrně dotknu jeho tváře. Co jsi zač, Law…? zeptám se bezmyšlenkovitě. Deve…? Kdo jsi? tuhle otázku bych rád řekl nahlas. Ale mám pocit, že bych neměl. Nejsi taky další z přeludů…? zašeptám, jako bych se bál, že nás někdo uslyší.

Temné noci - 14. září 2009 17:05

Benjamin Brook - Chata Jak přišla bouřka začal jsi raději všechno zhasínat, nevěděl jsi jestli má chata hromosvod a jestli ano, tak jestli je vůbec funkční. "Jasně..."souhlasil Law a nechal tě to udělat. Ocitli jste se ve tmě, slyšeli jste jen bubnování deště a větví stromů bubnovat do střechy. Místnost osvětlovali jen blesky které uhodili a jejich světlo se dostalo až dovnitř. "Hm.... no... trochu mi vadí ta tma. Mělo mě to napadnout a koupit svíčky."odpověděl. Zahřmělo tak až se okna zachvěla a dokonce to otřáslo i tebou. Přisunul jsi se více k Lawrencovi, který ti dodával trochu toho pocitu bezpečí. Natáhl jsi se a dotkl jeho tváře, cítil jsi jak hlavu otočil a podíval se na tebe, nebo spíš kde si myslel že jsi. Jak jsi se zeptal, chvíli mlčel a pak tě náhle objal kolem ramen a přitáhl si tě blíž k sobě. Sevřel v druhé ruce tvé prsty, kterými jsi se dotýkal jeho tváře "Jsem tvůj strážný anděl, Benjamine. A nejsem přelud."odpověděl ti. "Nebo o tom nevím."řekl a vycítil jsi jeho úsměv. Stále tě objímal a stále držel tvé prsty ve své ruce a nezdálo se že by tě chtěl pustit.

Cain - 14. září 2009 19:13

Chata Zatřesu se, když vycítím pohyb. Jeho paže spočine kolem mých ramen. Obejme mě pevně a přitáhne k sobě. S tím jsem nepočítal. Ale nenapadne mě se bránit. Je tma. Nečelím mu přímo. Nevidí mé rozpaky. V dlani uvězní mé prsty. Nevymaním se z jeho sevření, když nebude chtít. Anděl? oplatím mu úsměv. A před čím mě chráníš? zeptám se tlumeným hlasem. Zkoumavě se zadívám do tmy. Blesk na chvilku osvětlí místnost, takže už vím jistěji, kde má obličej. A minulá noc? To tedy…taky nebyl přelud? vydechnu jako by netrpělivě. Nebo jsem zoufalej cvok…? šeptnu. Tep se mi zrychlí. Je mi příšerné horko. Asi mám horečku. Teď si totiž můžu být jistý, že se mi to nezdá. Je to skutečné. Existuje tu důvěra a ta odpověď pro mě bude znamenat strašně moc.

Temné noci - 14. září 2009 19:25

Benjamin Brook - Chata Law nad odpovědí chvíli uvažoval, tobě to přišlo pomalu jako hodiny než konečně znovu promluvil. "Chráním tě před zlem, Benjamine. Na světě je spousta zla o kterém nic nevíš, drahý Benjamine."řekl zcela vážným hlasem. Znovu se odmlčel. "A ty by jsi chtěl aby to byl jen přelud?"odpověděl ti otázkou. Pustil tvé prsty, ale stále tě objímal kolem ramen, místo toho ti položil ruku na koleno. Bouřka zesílila díky sílícímu větru, který vytvářel strašidelnou meluzínu.

Cain - 14. září 2009 19:39

Chata Nerozumím tomu, co řekl. Jaké zlo? Proč by měl chránit zrovna mě? Lehce se zamračím, to on naštěstí nemůže vidět. Vážnost v jeho hlase mě vrátí ‚na zem‘. O co tu jde? Potom se opět odmlčí a já čekám na další odpověď. Trochu se uklidním, napětí z části povolí a já se bez obav opřu o jeho paži. Ale když znovu uslyším jeho hlas a dojde mi význam těch slov…cuknu sebou. To mu nemohlo ujít. Zmateně na něj pohlédnu. Teď mi docela vadí, že nevidím výraz v jeho tváři. Lawrenci… vydechnu s jakousi beznadějí v hlase. Stisknu dlaň, kterou mi položil na rameno. Víc neodpovídám. Je to pravda. Jak se to mohlo stát? Proč přišel? Já… v hlavě se mi hromadí otázky. Chvíli mlčím. Připadá mi to neskutečné. Nikdy jsem nevěřil, že mě tohle potká… zasloužím si to? Law… oslovím ho. Jaké zlo…? A proč ses rozhodl chránit zrovna mě? Co…co jsi se mnou provedl, po tom co…ty víš. Buď upřímný…prosím. položím mu tiše své otázky. A proč si říkáš Dev a kdo je Luna?

Temné noci - 14. září 2009 20:12

Benjamin Brook - Chata "Já se tak nerozhodl, Benjamine. To že tě mám chránit mi bylo dáno hned při tvém početí."odpověděl ti. "A to zlo... to je velice těžké... na vysvětlení."řekl váhavě a povzdychl si. Ucítil jsi jak se jeho rty dotkly tvého spánku a promluvil teprve až zase hlavu odtáhl. "Benjamine. Vím co ke mě cítíš a ani ty mi nejsi lhostejný. Přesto jsem nemohl nic říci. To jestli se vyslovíš záleželo jen a jen na tobě. Ale chtěl jsem být s tebou, proto jsem naše noční setkání zakamufloval do podoby snu. Omlouvám se ti za to, Benjamine."znovu vzdychl jako kdyby to pro něj bylo nesmírně těžké. "Jsem tvůj strážný anděl, Benjamine. A byl jsem ti přidělený ještě předtím než jsi se narodil. Nejsi totiž obyčejný člověk, Benjamine. Stejně jako tví rodiče. Jsi něčím zvláštní co k tobě přitahuje zlé sily, proto jsem tu já abych tě před nimi uchránil dokud se to nenaučíš sám."oddychl si jako kdyby se mu ulevilo že to ze sebe konečně dostal.

Cain - 14. září 2009 20:45

Chata Při mém početí? zopakuji polohlasně. Zní to neuvěřitelně. Lawrenc jako můj strážný anděl. Naše cesty se měly protnout. Bylo tak rozhodnuto před osmnácti lety. To je jak z nějaké pohádky. Nejsem si jistý, jestli si to všechno je nevymýšlí a netropí si ze mě legraci. Ale na to zní až moc vážně. Ucítím polibek na spánku a přivřu oči. Copak bych mu mohl nevěřit? Jediný dotek rtů mě dokáže ukonejšit. Povzdechnu si. Kapku vyděšeně zamrkám do tmy. To jsem byl tak průhledný? Vždyť jsem se snažil, aby na mně nebylo nic poznat. Dusil jsem to v sobě přes rok. Červenám se. Na druhou stranu mě potěší to co, řekl. Byl lepší herec než já. Shovívavě se pousměju. Uvrhl jsi mě do pěkný nejistoty, ale…nemám ti to za zlé. povím. Děkuju ti, Law. Natáhnu se a dám mu pusu na tvář. Když se mu podařilo udělat to tak, že to vypadalo jako sen…musí mít moc nad lidským vědomím, alespoň částečnou. To podporuje jeho pravdu. I když se pokouším věřit jeho slovům, zavrtím odmítavě hlavou. Nedokážu se s tím smířit hned teď. To nechápu, kdybych byl jiný jako moji rodiče…proč by mi to neřekli oni sami už dřív? Je to podivné. A čím jsem neobyčejný? Cítím se naprosto normálně…doufám, že mi nelžeš …ne, já vím, že mluvíš pravdu, ale…je to neuvěřitelný. Mám pochyby… prohrábnu si vlasy. Jsem zvědavý, co mi řeknou zítra naši… vydechnu. A…až se naučím, jak ty říkáš, bránit sám…pak zmizíš? podívám se na něj. Je možné, že jsem nějak podvědomě vycítil, že ke mně patříš…mohlo by to zničehonic skončit, Deve…? Záměrně ho oslovím jinak.

Temné noci - 14. září 2009 21:25

Benjamin Brook - Chata Napnul se když jsi ho oslovil jménem "Dev" zase delší dobu nic neříkal. Vzdychl "Je mi to líto. Ale prostě jsem ti nemohl nic prozradit dokud jsi sám nepodal tu správnou otázku."vysvětlil ti. "To proč ti to tví rodiče neřekli to nevím. Já neměl právo ti cokoliv říkat. Kdyby na tvé rodiče nepřišli nemusel by jsi na to přijít nikdy, Benjamine. Ale teď... když jsi se dotkl magického světa už jsi jeho součástí."vysvětlil ti. "A čím neobyčejný? To zatím nevím. To se projeví."odpověděl. Pustil tě a vstal, nevěděl jsi odkud to vzal ale rozsvítil svíčku kterou položil na stolek. Pak se k tobě vrátil a zase tě objal kolem ramen. "Ne. Tvým andělem zůstanu napořád, Benjamine"odpověděl ti konečně. "Ano... možná že jsi cítil že je mezi námi nějaké spojení. To nemohu popřít. Stává se to. Ale... kde jsi to slyšel? To jméno? Dev?"chtěl vědět.

Cain - 14. září 2009 21:46

Chata Pocítím jakési zadostiučinění. Napnul se. To znamená, že jsem ho překvapil. A dlouhé mlčení mě v mém přesvědčení jen utvrzuje. Dobře, chápu to. Nic ti nevyčítám. Dělal jsi to, cos musel… přikývnu. Měl jsem se zeptat první. Kdo by to tušil? A ptát se zrovna na takové otázky. Nikdy by mě nenapadlo ptát se na něco takového. Svým způsobem můžu být rád, že se moji rodiče museli ukrýt. K Lawrencovi bych se tak blízko za normálních okolností nedostal. Všechno má své světlé i tmavé stránky. Díky bohu. Magické světlo… pousměju se. Kouzla a čáry? Vážně něco takového existuje? Docela se bojím, jak se to projeví…hlavně kdy…v jaké míře. zamumlám. Překvapeně se ohlédnu po Lawrencovi a rozsvícené svíčce. Říkal, že je měl koupit – Ne, že je koupil. Ale čemu se vlastně divím, teď když jsem se dozvěděl, co je zač? Usměju se. To jsem rád… povím upřímně, když se dozvím, že naše pouto se nepřeruší. Zaváhám. Mám mu povědět pravdu? Mohl by vycítit, že lžu. Ale…dozví se, že jsem ho špehoval. Co si o mně pomyslí? K čertu… Já… stisknu rty, stydím se sám za sebe. Zavřu oči a skloním hlavu. Přesně tam, kde jsem slyšel i jméno Luna… polknu. Dnes dopoledne, když jsi telefonoval…odposlouchával jsem. nemůžu se na něj podívat. Jistě bude naštvaný. Přestane se mnou mluvit? Promiň…

Temné noci - 14. září 2009 22:00

Benjamin Brook - Chata "Nemusíš se bát. Budu ti na blízku abych ti v případě nutnosti pomohl."snažil se tě uklidnit. Když jsi se přiznal že jsi ho odposlouchával, trvalo to jen chvíli než se začal smát "Ale ty nezbedo."smál se. "Mohlo mě to také napadnout. Před tebou jsem nikdy ty jména neřekl."zavrtěl hlavou. "Tohle se nedělá, Benjamine. Ale... že se divím. Přece tě znám. Mohl jsem tušit, že když zalezu k tomu tajnému hovoru že ti zvědavost nedá."políbil tě na tvář. "Luna je moje kolegyně. A náhodou je to anděl Cat. Ale neboj se, její talent je poměrně malí. Nejspíš se ani neprobudí a jestli ano.... no.... i když ona je skvělá holka tak její síla by byla mizerná. Ale to ji neříkej. Však ji znáš. Víš jak by asi zareagovala. Dostal bych lokty do žeber."

Cain - 14. září 2009 22:12

Chata Viditelně si oddychnu. Nerozzlobil jsem ho. Dokonce se nahlas směje. Otevřu oči a rošťácky se na něj podívám. Nikdo není dokonalý. pokrčím rameny a usmívám se. Já vím, ale zakázaný ovoce chutná nejlíp…vždyť to znáš. omluvně se na něj podívám. Po puse se mi úsměv o něco rozšíří. Cože? Cat má taky anděla? pozvednu obočí. A malý talent. Aspoň tak. Nejspíš to tak bude lepší, když se do těhlech věcí nezamotá. Sám ani nevím, co to obnáší. Ale pokud nemá dostatečný potenciál, je lepší, když bude žít v nevědomosti. Tojo, ta by ti dala. zasměju se. Ani by mě nenapadlo jí něco říct, pochybuju, že se jí vůbec s něčím takovým svěřím…bude lepší, když o ničem nebude vědět. povím svůj názor nahlas. Ale Law, něco mi tu nesedí… ozvu se po chvilce uvažování. O kom jsi mluvil s Lunou? Jestli o mně, tak pár věcí mi nedochází… mluvím už bez úsměvu. Teď ses mi svěřil, že jsi můj strážný anděl. Řekl jsi, že bych se o těchto věcech byl vůbec nemusel nikdy dozvědět…ale do telefonu jsi říkal, něco o fázích…něco o členství, organizaci… tázavě se na něj podívám. Co to mělo znamenat? Mám klást správné otázky, tak se dle toho řídím.

Temné noci - 14. září 2009 23:00

Benjamin Brook - Chata Usmál se "To je pravda. To je lidská slabost ale je také nejlepší."souhlasil. Usmál se "Samozřejmě že má. Vlastně... dalo by se říci že každý má svého anděla. Jen někteří trochu jiné."prozradil ti. "No... ještě aby jsi ji to říkal... to by bylo asi mimo její chápaní."pousmál se. Když jsi řekl že ti něco nesedí, podíval se na tebe "Mluvil jsem o tobě. Protože... když se tvé schopnosti rozvinou někdo tě to musí naučit ovládat. A na to tu je jistá organizace která se tímhle zaučováním zabývá."vysvětlil ti. "Ale první musím o tom mluvit s tvými rodiči."řekl.

Cain - 15. září 2009 11:40

Chata Aha… povzdychnu si. Zní to docela věrohodně. To budou mít naši radost, až zjistí, s kým tu na ně čekám…možná ti budou i vděční, že jsi jim trochu ulehčil vysvětlování. narovnám se. Po tomhle zjištění, budu schopný přijmout… zarazím se a zavrtím hlavou. Zkrátka asi nebudu tak překvapený… uvidíme. Zadívám se na mihotající se plamen svíčky. Bouřku jsem téměř přestal vnímat. A je takových organizací víc? Znělo to, že vás je málo…předháníte se, kdo sežene víc nováčků? cuknu koutkem. Potom zazívám. Jsem z dneška docela vyčerpaný. Vymaním se z Lawrencovo objetí a postavím se na nohy. Stejně doufám, že se můj život moc nezmění…takhle mi to vyhovuje. Chtěl bych zůstat obyčejný… trochu posmutněle se pousměju. Mimoděk se rozhlédnu kolem sebe a pak se zadívám na Lawrence. Můžu spát…u tebe? tázavě nakloním hlavu blíž k rameni. Myslím tím vážně jenom spaní. Nechci být sám. Podám mu ruku a čekám, jak se rozhodne.

Temné noci - 15. září 2009 12:20

Benjamin Brook - Chata "No.... nejsem si jistý jestli ze mě budou mít radost."řekl pochybovačně "Ne... to ne. Kdybychom se takhle předbíhali tak bychom museli svým svěřencům všechno říkat hned jak by z toho měli nějaký rozum. To by nešlo... mi nikoho nenutíme."vysvětlil ti. Když jsi se postavil tak ti nebránil "Ano.... být obyčejný. Je mnohem jednoduší. Přesto mám obavy že to už nebude možné."řekl posmutněle. Zeptal jsi se ho jestli můžeš spát s ním, vzal tě za ruku co jsi mu nabídl a postavil se "Jistě že můžeš."souhlasil, vzal do druhé ruky svíčku a vydali jste se nahoru do jeho pokoje, kde byla manželská postel. Položil svíčku na noční stolek a svlékl si svetr. Tepláky si ale nechal, pak si zalezl do postele. Jen co jsi se k němu položil objal tě rukou kolem pasu "A mimochodem... v té vodě jsi opravdu viděl hlavu. V jezeře je mořská víla."prozradil ti.

Cain - 15. září 2009 12:51

Chata Usměju se. Jsem rád, že dnes v noci můžu spát s ním. Sice pochybuju, že se mi podaří rychle usnout, ale je to lepší než ležet sám v posteli, zírat do stromu a cukat sebou při každém zvuku. Navíc leje jako z konve. Vystoupáme po schodech do patra a zapadneme do ložnice. Když jsem byl menší, byla to pro nás s bratrem zapovězená místnost. I když se stávalo, že jsme k nim neočekávaně vtrhli, nacpali se mezi ně a spali tam až do rána. Myslím, že to bylo právě díky takovým bouřkám. Sundám si pouze mikinu. Tričko a tepláky si nechám na sobě. Je tu docela chladno, navíc jsem ještě trochu rozhozený z toho koupání. Vlezu si pod přikrývku, lehnu si na bok čelem k Lawrencovi. Pousměju se. Kdyby nás tak někdo viděl. Jak bych jim to vysvětlil? Cože? překvapením se až nadzvednu. Mořská víla? posadím se a vyhlédnu z okna. Samozřejmě nic kromě tmy nevidím. Bláhově jsem si myslel, že uvidím na jezero a že bych tu bytost mohl zahlédnout. Když mi dojde, že se chovám hloupě, lehnu si zpátky a rozpačitě se usměju. Položím si Lawovu ruku znovu kolem pasu. Páni…to je…neskutečný… Potom si náhle vybavím, Lawrence navlečeného v rybí ploutvi. Ale tobě to s ocasem teda seklo víc. zasměju se. Existuje takových…stvoření víc? zajímám se. A já bych si myslel, že to byla naplavenina. Co když je to nějaká obrana? Lidi se bojí, si přiznat, že by mohli vidět něco…nenormálního. A můžu ještě jednu zbytečnou otázku, když už jsme v tom? podívám se Lawrenovi zkoumavě do očí. Jak jsi poznal, co k tobě cítím? To…to byla na mně tak vidět? Mohl si toho všimnout i někdo jiný?

Temné noci - 15. září 2009 13:53

Benjamin Brook - Chata Law se usmál "No... to ano. Hlavně proto že tu nemá co dělat. Zdá se, že uvízla tady v jezeře už několik staletí, ona by měla být v moři."vysvětlil ti. Zasmál se "Nech toho."šťouchl tě do boku "Ještě že jste neměli ten foťák. Jsem sice anděl ale mám svou hrdost."řekl. "Ale ano... existují. Teď je možná budeš víc... poznávat. Skrývají se, ale už budeš schopný je rozeznat. Je toho trochu moc najednou. Omlouvám se." Když jsi se zeptal jak poznal co k němu cítíš, zvedl se na loktech a podíval se na tebe. "Jsme propojeni. Vycítil jsem to. Ale maskoval jsi to dobře. Jsi dobrý herec."sklonil se k tobě a políbil tě lehce na rty.

Cain - 15. září 2009 14:36

Chata Usměju se. Nechám se políbit a pak se trochu vyčítavě zadívám na Lawrence. To není fér. Celou dobu jsi to věděl a mučil jsi mě. Zastrčím mu pramen rudých vlasů za ucho. Jo já vím, že jsi nemohl nic říct. Nejsem naštvaný, jen ta představa, že moje herecké výkony vlastně byly bez účinku…Na tebe holt nefungovaly. podložím si hlavu rukou. Ale děkuju za pochvalu…občas to bylo vyčerpávající. Někdy jsi mi dával zabrat… povzdychnu si s úsměvem. Takže, když jsme propojeni...nemusím ti některé věci říkat nahlas, no ne? Mrknu trochu pobaveně na Lawa. Prostě stačí, když se na tebe podívám… přiblížím se k němu, pár centimetrů od jeho obličeje. A ty budeš vědět…? pohladím ho palcem po tváři, načež překonám titěrnou vzdálenost, která nás odděluje, a přitisknu na okamžik své rty na jeho. Převalím se na Lawrence, abych mohl snadněji sfouknout svíčku. Nasliním prsty a udusím jimi doutnající knot. Dobrou noc, můj anděli… skloním se a vtisknu mu pusu na dobrou noc. Pak mi to ale nedá a pootevřu rty. Ještě chvíli nebudu spát, než bude konec pohádky.

Temné noci - 15. září 2009 14:56

Benjamin Brook - Chata "No je pravda že jsem tě provokoval. Doufal jsem třeba že konečně ti povolí nervy a něco podnikneš a projevíš se."usmíval se. "Hmmm... ano. Tak nějak, když jsem u tebe dost blízko. Cítím to co cítíš ty."odpověděl ti a polibek ti oplatil. Usmál se "Ale teď jak je to všechno venku... kam se poděla ta tvoje nesmělost?"zasmál se tiše. Jak jsi se na něj převalil, objal tě. Zase jste se ponořili do tmy, přesto jsi znovu viděl jeho modré oči. "Dobrou noc, Benjamine."řekl a znovu jste se políbili. Ty jsi však neodolal a vybídl jsi ho k hlubšímu polibku, nemusel jsi ho vybízet dlouho, pevněji tě objal a líbali jste se dokud tě ze sebe jemně neshodil. "Copak ti včerejší noc nestačila?"řekl s úsměvem a pořádně vás přikryl dekou, která hned zabránila zimě aby vám vnikala pod oblečení.

Cain - 15. září 2009 15:29

Chata Položím se na záda. Na to ti snad nemusím odpovídat, ne? povím z legrace. Chtěl jsem si jen pojistit pěkný sny, nemusíš za vším hned vidět jen to jedno… vypláznu na něj špičku jazyka. Vážně nejsem tak nenasytný, jak se zdá. I když jsem hormonálně nevybouřený kluk… mrknu po něm koutkem oka, ale vidím jen siluetu. Zítra posbírám zbytky nesmělosti, kterou jsem dneska odhodil…slibuju. pousměju se. Otočím se na druhý bok a zadívám se na okno. Jsem dost rozrušený ze všeho, co jsem se dneska dozvěděl. A co se k tomu přidá zítra? Když se vše vydaří, dostanu vysvětlení i od rodičů. Na to jsem strašně zvědavý. A jak budou reagovat na Lawrencovu přítomnost? Budou se zlobit, že mi něco prozradil? Raději se k němu před nimi nebudu moc mít. Vzali by to dobře? A co Law? Pravděpodobně cítí ty smíšený pocity, co se mi právě hodí hlavou. Hlasitě vydechnu a zavřu oči. Čekám na spánek.

Temné noci - 15. září 2009 16:01

Benjamin Brook - Chata Tiše se zasmál "Dobře. Beru to na vědomí."znovu tě objal kolem pasu, ale nijak jinak se k tobě netiskl, snad tě nechtěl provokovat. "Nejsi hormonálně nevybouřený kluk... nikdy jsem neříkal že mluvím o tobě." "Dobrou noc." Čekal jsi na spánek a ten k tobě opravdu přišel. I když jsi se párkrát probudil kvůli hromu hned jsi zase usnul. Když jsi se ráno probudil venku svítilo slunce a někde blízko švitořili ptáci. Za oknem jsi viděl stromy, které se pomalu začínali zelenat. Bylo to příjemné probuzení v přírodě. Lawrenc stále ještě spal, byl otočený k tobě zády a zachumlaný do peřiny tak že jsi vlastně viděl jen jeho rudé vlasy.

Cain - 15. září 2009 18:43

Chata Probudím se. Protřu si oči a zamžourám na strop. Převalím se na bok a zaostřím na okno. Vypadá to na pěkný den. Nebe se po bouřce pořádně pročistilo. Dokonce slyším i švitořící ptáky. Takové detaily doma moc nevnímám. Otočím hlavu a podívám se na rudou kštici vykukující z peřiny. Musím se tomu pousmát. Asi mu byla v noci zima. Pečlivě se protáhnu a opatrně slezu z postele. Seberu mikinu a ve vší tichosti opustím ložnici. Nechci ho zbytečně budit. Ať se prospí. Vlezu do svého pokoje, kde se převlíknu do čistýho. Vezmu si červené triko s vyvedeným portrétem střihorukého Edwarda, pak ‚potrhané‘ kalhoty a černý kecky. Kolem krku si uvážu šátek, trochu mě v něm pobolívá. Přes rameno si hodím ručník a do ruky vezmu pastu s kartáčkem. Vyjdu z chaty rovnou ke břehu jezera. V kuchyni jsem si do hrnečku nalil čistou vodu na vypláchnutí. Vymáčknu pastu na kartáček a počnu si čistit zuby. Přitom si prohlížím jezero s okolím. Je ještě docela chladno, tráva je mokrá a místy klouže. Vzduch je příjemně svěží. Líbí se mi tu. Skončím s ústní hygienou a otřu si obličej. Podívám se k místům, kde jsem včera zahlédl hlavu mořské víly. Rozejdu se podél břehu právě tam. Zastavím se na místě a zírám do vody. Hej… oslovím nikoho. Vím, že tu žiješ… promluvím znovu. Někdo by si mohl myslet, že se vybavuju s leknínem. Víly asi neumí anglicky, ale…hm jen bych rád věděl, jestli jsi v pořádku… po tomhle se trochu vyděšeně zasměju. Co to tu sakra vyvádim? plácnu se do čela. Asi radši půjdu udělat snídani…

Temné noci - 15. září 2009 19:19

Benjamin Brook - Chata Odebral jsi se k jezeru, kde jsi si čistil zuby, díval se na klidnou vodu jezera a přemýšlel nad tím kde ta mořská víla asi je. Jen co jsi si dočistil zuby zkusil jsi k sobě mořskou vílu přivolat. Ale nakonec jsi se začal smát sám sobě a vydal jsi se na zpět do chaty. Ale pak jsi zaslechl šplouchnutí, zase jsi se rychle otočil a uviděl jsi hlavu té mořské víly, pak se trochu víc vynořila. Byla celá zelená a šupinatá, pak jsi se ale musel opravit. Její šupiny nebyli jen zelené, ale měli různé barvy zelené a žluté. Neměla vlasy a skoro žádný nos, přesto stále vypadala lidsky. "To víš že umím. A ještě Španělsky, Portugalsky, Holandsky... všemi jazyky zemí kterých se dotýká moře."prozradila ti. "Jsem v pořádku. Při bouři jsem se usadila na dně jezera, kde mi nebezpečí nehrozilo."její hlas byl vysoký, pisklavý ale rozuměl jsi ji. "Nemáš nějakou čokoládu?"zeptala se tě s nadějí v hlase.

Hirosue Aya - 15. září 2009 19:31

Díra Koutky mi zacukají. ,,Tak pozor, zas nejsme školení psychologové či psychiatři. S duševními poruchami je radno obracet se na příslušnější místa." zlehka na něj mrknu. ,,A netvářila jsem se proto, jaký na to mají ostatní lidé názor, často ti, co o tom vědí nejméně." pokrčím rameny. ,,Přepadl?" několikrát zamrkám, krátce se zasměju. ,,Tak to by nebylo zas tak hrozné. Přepadení můžou být i horší. Navíc ne vždycky je ten dotyčný alespoň trochu přitažlivý..." pousměji se. Chtěla jsem ještě něco dodat, ale to už přišla sestra se svým "objevem". I když těžko říct, kdo objevil koho. A hůř - kdo koho ulovil. ,,No, ahoj." pozdravím oba s úsměvem, po slovech Alexova bratra mírně pozvednu obočí, krátce se zadívám na Alexe, pak na Ayu. ,,Nechci ti kazit radost, ale trošku přibrzdi. I když o spárování ve vašem případě není moc pochyb." docela jednoznačně se usměju a jako by to nebylo jasné, stočím oči k místu, kde ono "spárování" nebo spíš kontrola mandlí, proběhlo. Pohodlněji se opřu do židle, ještě se rozhlédnu celkově po podniku, najednou dostanu nutkání zívnout. Naštěstí si stihnu včas zakrýt rukou ústa. ,,Kruci... Nějak na mě jde spaní. Zvláštní... v tuhle dobu. Ještě aby se mi převrátil režim podle devadesáti procent populace do "normálu". To by byla katastrofa." mírně na fouknu tváře, pak si promnu oči. Pohledem zabloudím k Aye, přičemž si uvědomím, že ani nevím, jak se vlastně Alexův bratr jmenuje. Ale tohle uvědomnění zmizí, sotva se objevilo. Však ona se jistě pochlubí sama. Jak ji znám, pusu zas nezavře. Další zívnutí. Mírně se zamračím. ,,Hm, ne že bych vám chtěla kazit večer, ale... docela ráda bych dojela bez mezizdřímnutí. Za volantem to není zrovna nejlepší." opět se zadívám k sestře. ,,Hm... No, dobře. Jestli chceš, můžeš tu ještě zůstat. Ale koukej se ozvat, až pojedeš domů. Tady máš klíče. Zas jsi je nechala na botníku, trdlo." nesouhlasně pokývu hlavou a podám jí menší svazek. Popravdě... nechtělo se mi nechávat ji takhle samotnou, ale... v Honey si očividně dovedla poradit, takže to jistě zvládne i teď. Není to přeci malá holka a já ji taky nemůžu pořád hlídat. ,,Cestu si doufám pamatuješ? Kus odsud je zastávka. Jede ti odtamtud stodevítka nebo dvěstěpadesátšestka." připomenu jí, přecijen je to podruhé a ani já ty spoje nemám úplně zažité. I když je to spíš z důvodu, že já mám auto. ,,Ale bylo by fajn, kdybyste jí doprovodili a počkali na ten autobus s ní. Snad vás to moc nezdrží." usměju se na oba mladíky, na to se pomalu zvednu ze židle a zasunu jí. Očima sklouznu k Alexovi. ,,Díky za milou společnost." kývnu mu a natáhnu k němu ruku, potlačím další nutkání zívnout.

Cain - 15. září 2009 19:45

Chata No teda… s úžasem se zůstanu dívat na mořskou vílu. Ne, já na ni přímo zírám. Úžasem dokonce groteskně pootevřu pusu. Holohlavé stvoření, pokryté žlutozelenými šupinami. Každá se blyští na slunci a snad bych nenašel dvě totožné. A ty uši! Vážně zvláštní. V životě jsem nic podobného neviděl. Ani na obrázku. Svým způsobem je krásná. Její hlas nepatřil zrovna k těm nejpříjemnějším, ale dal se poslouchat. Hlavní je, že jsem jí rozuměl. Překvapeně na ni zamrkám, když mi prozradí, kolik jazyků ovládá. To snad není možné. Musí být pořádně inteligentní. Nejistě se pousměju. To jsem rád… Potom se na ni zmateně podívám. Čokoládu? Pochopil bych, kdyby chtěla chaluhy, ale čokoládu? Zasměju se. Nějakou určitě jo, počkej chvilku… rozeběhnu se do chaty. Ručník s pastou, kartáčkem a vůbec všechno, co jsem měl v ruce, hodím na pohovku. V kuchyni otevřu skříňku, kam jsme naskládali potraviny. Popadnu jednu čokoládovou tyčinku a vrátím se k jezeru. Na přípravu snídaně jsem už zapomněl. Poslyš, od kdy jí víly jako ty čokoládu? zeptám se, když zbavuji tyčinku obalu. Potom si sednu na kraj břehu. Mám ti to hodit? zamávám tyčinkou. Co děláš v jezeře? Jak ses sem z moře dostala? položím jí pár dotazů. Promiň, že se tolik ptám…ale prostě…pff. rozhodím rukama. Vážně jsem právě přinesl čokoládu víle?

Temné noci - 15. září 2009 20:35

Yukko Chang - Díra Yua zaváhala, když jsi řekla že by jsi šla domů, ale když jsi ji začala poučovat a dávala ji klíče usmála se "Tak jo. A neboj se o mě."dala ti pusu a vstala aby jsi mohla vylézt od stolu. "Rád jsem vás poznal."řekl Alexův bratr a usmál se na tebe "A nebojte. Doprovodím ji až domů, pro váš i můj klid."řekl. Alex pobídl bratra ať vstane, Alex také vstal a vzal tě za ruku, sklonil se a políbil ti ruku "Doprovodím tě k autu. Přepadnout tě můžou klidně i na parkovišti."řekl a vydal se s tebou ven z podniku. "No jsem zvědaví jak to s těmi dvěma dopadne."řekl a stále tě držel za ruku. Vyšli jste ven do skoro mrazivého vzduchu "Kde máš auto?"zajímal se. Benjamin Brook - Chata Víla se na tebe usmála, měla malinké, ostré zoubky. Trochu jako štika, kousnutí by muselo docela bolet. Odběhl jsi pro čokoládovou tyčinku, víla na tebe čekala, vysunula se na zem, tak jsi mohl více vidět její ploutev. Ta ke konci měla až duhovou barvu. "Od kdy? Od té doby co se váš odpad vlévá do moře. Taky nám zachutnali i hamburgry. I když to chutná trochu jinak když je to trochu namočené."prozradila ti a vzala si od tebe tyčinku, kterou rozbalila a s nadšením se do ní zakousla. Snad se zatvářila blaženě a vydala něco podobné vypísknutí spojené z bublavým zvukem "Sice tak vodu špiníte... ale některé věci stojí za to."znovu se zakousla a znovu vydala ten zvuk. "Jistě. Klidně se ptej. Jsi ještě dítě, mě a mě podobné jsi ještě neviděl. Dev mi říkal ať se schovám, že ještě nejsi zasvěcený. Vyděsila bych tě. Ale když jsi sám přišel... tak jsem mohla."plácla ploutví do vody. "Ptal jsi se mě kde jsem se tu vzala. Z moře. Kdysi. Připlavala jsem sem vychovat své děti. Samice vždy musí do sladké vody jít naklást vejce. Ale než se vylíhli, tak to tady uzavřeli a cesta zpět k moři byla uzavřená. Už tu jsme uvěznění několik staletí. Ale tak ještě moje děti nejsou dospělé, tak nikam nespěchám. Ale až dospějí... nevím jak se dostaneme zpět do moře."prozradila ti a podívala se na jezero.

Hirosue Aya - 15. září 2009 20:54

Díra/Parkoviště ,,Potěšení na mojí straně." odvětila jsem, pak zlehka mrkla na sestru, ještě se natáhla pro koženou bundu a pousmála se na Alexe. ,,No, dobře, když říkáš. Ale umím si poradit." kývnu mu a vydám se s ním ven, kde si skoro hned bundu obleču - přecijen nebylo ještě moc teplo. ,,No, nepopírám, že já taky. Uvidíme." odvětím, krátce se rozhlédnu, abych se ve tmě zorientovala, pak si pro sebe kývnu hlavou. ,,Támhle." naznačím pohledem a bradou směr, kde jsem zaparkovala, byl to sotva blok od Díry. Opět jsem zívla a zatřepala hlavou. Spolu s tím mi bylo už trochu jasnější, kde se ta únava bere... Zas ten stres poslední doby. Což mi připomělo zítřejší večeři. Tiše si povzdychnu, ale nijak víc najevo svoje pohnutí z myšlenek nedám. Málem se mi podařilo auto minout. Zastavila jsem se před ním, chvíli se dívala na vlastní odraz v okénku, pak se otočila možná trochu prudčeji k Alexovi. ,,Tak. Myslím, že se s čistým svědomím můžeš vrátit. V autě na mě snad žádný zloděj nebo podobný nečeká a doma taky ne." usměju se. ,,No.... Dobrou noc." úsměv trošku znejistí, mírně přešlápnu, ale pak si stoupnu na špičky a dám mu lehounkou, sotva postřehnutelnou pusu na tvář.

Cain - 15. září 2009 20:55

Chata Trochu se začervenám, když se zmíní o naší ‚čistotnosti‘. Stydím se za celý náš druh. Ale copak já za to můžu? Vždyť je mi to i celkem jedno, dokud se to přímo mě nedotýká. Hnusná filosofie. Sedím v tureckém sedu kousek od vodního stvoření. Prohlížím si stavbu jejího těla. Je úchvatná. Mořské víly z pohádek bývají hodně idealizované, ale na skutečnou opravdu nemají. Příroda je mocná čarodějka. Vytvořit něco tak krásně podivného, jiného. Dev. pousměju se. Budu se ho muset zeptat, zda je to jeho pravé jméno, přezdívka, či co. Zaujatě poslouchám vyprávění mořské víly. To je mi líto… brouknu, když zjistím, že je tu uvězněná i s rodinou. Ty musíš být pěkně stará, když to tak řeknu…bez urážky. usměju se. Několik staletí…a tvé děti stále nejsou dospělé. zamrkám. Kolik jich máš a za jak dlouho asi dospějí? Třeba se do té doby opět cesta vytvoří… pousměju se s mírnou nadějí v hlase. My lidi máme oproti vám krátký život… prohodím. Mmm, alespoň mám o důvod víc, sem začít jezdit…mohl bych vám vozit čokoládu. pousměju se.

Temné noci - 15. září 2009 21:54

Yukko Chang - Parkoviště Když jsi ho políbila na tvář usmál se "Děkuji."řekl "A dobrou noc. Dobře dojeď domů."dotkl se na chvíli tvé tváře a pak ustoupil, ale zůstal stát. Čekal až nasedneš a odjedeš, pak teprve se otočil a vydal se zpět do Díry. Ty jsi jela domů, naštěstí řízení si vyžádalo tvou pozornost a tak tě teď zívání neobtěžovalo. Ale jen co jsi vytáhla paty z auta zase jsi zívla. Ale to jsi už stále před domem, vyjela jsi výtahem nahoru a vešla do vašeho nového bytu. Když se za tebou dveře zavřeli úlevně jsi vydechla, byla jsi doma. Vydala jsi se do koupelny, kde jsi se naložila do vany a pak si šla lehnout. Ke třetí hodině ráno ti přišla sms která ti říkala že Aya už jede domů. To že přišla domů jsi už neslyšela, protože jsi zase usnula. Když jsi ráno vstala, hned jsi pro jistotu zkontrolovala pokoj Ayi která spala bezpečně pod peřinou. Vyhlédla jsi z okna, svítilo slunce, dnes by mohlo být už od rána teplo. Benjamin Brook - Chata "Nemusí ti to být líto. Ty za to nemůžeš. Vy prostě někam svou špínu dávat musíte. Mi třeba z našeho bordelu děláme hnojivo pro vodní rostliny. Nakonec třeba přijdete na to jak to také udělat."pokrčila rameny a znovu kousla do čokolády, padla na záda a jak si to vychutnávala, zavřela oči. "Mi jsme staré. Mě je něco přes pět set sedm led. Dospělí se stáváme někdy kolem tři sta padesátého roku."objasnila ti. "Mám jich patnáct. Šest dívek a devět chlapců. Dospělí budou tak za sto a něco let."začala jíst čokoládu aniž by si všimla že začíná kousat i do obalu. Když jsi navrhl že by jsi sem jezdil a vozil jim čokoládu zase se posadila. Zadívala se na tebe žlutýma očima, ano měla je žluté. "To by jsi udělal! To bychom ti bylo moc vděčný. Čokoládu milujeme!"ztišila hlas. "Opravdu. Teď jsem trochu sobecká. Děti se o ni div nepoperou. Ale já ji neměla hrozně dlouho a nechce se mi dělit."pokrčila rameny a pak se usmála, na znamení že ji ta sobeckost ve skutečnosti nevadí.

Hirosue Aya - 15. září 2009 22:40

Doma Jen ledabyle jsem si prohrábla vlasy, ani jsem je nečesala a svázala je pomocí jídelních hůlek do jednoduššího, volnějšího drdolu se štětičkou na konci. Opláchla jsem si obličej, chvíli se na sebe dívala do zrcadla a převlékla se do jednoduchého tílka a šortek, přecijen tady uvnitř bylo teploučko. Pak jsem zamířila do víc jak prostorného obýváku, co byl propojený s kuchyní. Zlehka jsem si zacvičila, napila se studené vody a otevřela ledničku. Hned jsem jí zavřela a opřela se o ní, odfoukla si z čela pár pramenů ofiny. Nechtělo se mi nic - natož dělat nějakou snídani. Byla jsem celkově nějak malátná a otrávená. Nespokojeně jsem našpulila rty a prsty poklepala na linku. Přece nebudu hladovět kvůli... Pak mě to napadlo. Jistě, Kev. Mobil do ruky, vytočit číslo... Nic prostšího není. Proč si neobjednat pizzu až do domu, navíc, když poslíček je váš velmi dobrý známý? Zdůraznila jsem mu pro jistotu novou adresu, aby nejel, jak byl zvyklý, položila telefon, znovu se zašla podívat za sestrou. Ta spala jak dřevo, dokonce i tichounce chrápala. Musela jsem se tomu pousmát. Bůhví, čeho a jak moc si užívala bez mého "dozoru". Opřela jsem se o parapet, otevřela okno a vyhlédla ven, nadechla se překvapivě celkem teplého vzduchu. Vůbec to vypadalo na pěkný příslib krásného dne. Ještě jsem se otočila k hodinám. Kevin by měl dorazit tak akorát, aby se Aya nasnídala a vyrazila zas do školy. Živě jsem si dokázala představit její "nadšený", kyselý výraz.

Temné noci - 16. září 2009 12:52

Yukko Chang - Doma Kev se brzy objevil a přivezl ti tvou objednávku, mezi dveřmi jste prohodili pár slov, ale brzy ho zase volali kvůli další zásilce, tak se s tebou rozloučil a šel zase do práce. Možná Ayu probudila vůně jídla protože se ospale vynořila ze svého pokoje, došla ke stolu v kuchyni a hlavu si položila na desku stolu. "Jsem mrtvá."zaskuhrala a pak k tobě zvedla oči, které měla trochu zarudlé. "Já moc pila... fuj... už nikdy! Nikdy!"posadila se a promnula si oči a poplácala se po tvářích. "Mě se dneska nechce do školy. Vůbec se na to necítím. Zůstanu doma."řekla ti a zase vstala, odešla ke dřezu kde si opláchla obličej studenou vodou. "To tu byl Kev?"zeptala se a zívala. "Ale škoda že jsi nezůstala. Alex a Sam byli fat skvělí."zvědavě na tebe zamžourala "Jak se ti Alex líbil?"

Hirosue Aya - 16. září 2009 13:54

Doma Trochu mě mrzelo, že jsme si s Kevem moc nepopovídali, ale však na to ještě bude dost času. Vrátila jsem se do kuchyně a připravila talíře, otevřela krabici s pizzou. Voněla vážně nádherně. Nandala jsem kousky na talířky a udělala ještě kafe - to hlavně pro Ayu a pořádně silné, když přišla bůhvíkdy. V jakém stavu si doplním, když ji uvidím, jak vychází z pokoje. Podruhé v krátké době. Vždyť to bylo předevčírem, kdy byla v naprosto stejném rozpoložení a říkala ty samé věci. Uvnitřsamy sebe zalituji, že jsem ji tam nechala. Povzdychnu si, donesu jí pizzu a kafe. ,,Na. A žádný výmluvy. Musíš se konečně naučit zodpovídat za to, co děláš. Alespoň si příště dáš pozor." mírně se zamračím. ,,A že nikdy... kéž by. Zbytečně netvrď něco, když sama víš, že se zachováš pak naprosto opačně." nesouhlasně pokývu hlavou. Dojdu si pro svůj vlastní talíř a pití. ,,Hm, byl. Kdo jiný." zamumlám s menším soustem v ústech, pak se podívám na hodiny. ,,Hmmm.. měla by sis pospíšit, jestli zas budeš trávit v koupelně půl hodiny, tak pak přijedeš pozdě. Navíc je to zbytečnost. Podívej se na sebe - pleť máš perfektní, tvářičku hezkou.... tak bys ten makeup mohla jednou oželet. Spousta děvčat v tvém věku ti může závidět." mírně se pousměji, pak se napiju kávy. ,,Hm, věřím.. vypadali vcelku fajn." pokývnu hlavou, ale po té její další všetečné otázce mi zacukají koutky úst. ,,Nejsi nějaká zvědavá? Já si někoho jen tak rychle neoblíbím, sama to dobře víš. Zatím můžu říct, že vypadal hezky. To je vše. A vypadal, že to má v hlavě srovnané. Ale tak může jenom působit. Vždyť ho vůbec neznám." usměju se a pokrčím rameny. Já a nějaké poblouznění na první pohled - to byla kombinace vskutku nemožná. ,,Hlavně, že jste si vy dva se Samem padli do oka." mrknu na ni a dojím zbytek kousku pizzy. Zároveň čekám od Ayi zase ty její řečičky, které jsem sice brala s humorem a na jednu stranu byly milé, jak měla o mě starost a abych nezůstala na ocet, ale... Já prostě zrovna v tomhle byla trochu opatrnější. Druhou věcí bylo, že mi mužský kontakt díky práci vůbec nechyběl, takže jsem patrně neměla takovou potřebu ho vyhledávat. Navíc všemu ještě nahrávalo to, že se starám o Ayu a přišlo mi, že kdybych si někoho přivedla, tak by to bylo, jako když si matka od dítěte přitáhne domů krátce po smrti manžela jiného, "náhradního". I když.. možná jsem už trochu patetická. ,,Tak honem jez, za patnáct minut ti jede autobus." vybídnu ji ještě, vstanu a odnesu talířek, pak se napůl opřu o linku a upíjím kávu.

Cain - 16. září 2009 15:52

Chata Zdravý rozum odmítá možnost, že sedím vedle tvora, který je už na světě něco přes pět set let. Půl tisíciletí. Neskutečné. Ale přece je to pravda. Dokonce si to se mnou povídá. Učenlivá, přizpůsobivá mořská víla. Díky lidem jí zachutnala čokoláda a dokonce i hamburgery. To není zrovna to nejzdravější, ale jejich tělo bude fungovat asi kapku jinak než ty naše. Patnáct? podívám se na ni s náznakem obdivu. Máš velkou rodinu, alespoň si tu neuvízla sama… zapřu se v sedě o ruce. Století a kousek…a pak tu bude šestnáct dospělých…za tu dobu se stane spousta věcí. Jak asi bude vypadat svět? Bude tu vůbec ještě místo pro jí podobné? S trochu nejistým úsměvem sleduji, jak si vychutnává čokoládu. Všimnu si, že ostrými zoubky kouše i do obalu, ale raději nic neříkám. Třeba jim to taky chutná. Víla se posadí a podívá se na mě žlutýma očima. Na okamžik v nich uvíznu jako koráb na mělčině. Je to přesně takový ten pocit, kdy se zadíváte do prázdna a nemůžete se přinutit pohnout. Zavřu oči. No jistě, a rád… mrknu spiklenecky na vílu. Potom se pobaveně zasměju. To je v pořádku, čokoláda je droga a když nemusím, taky se o ní nedělím…ale je to slušnost. přikývnu. I když v tvém případě…kdybys rozdělila takový kousek mezi šestnáct li-ehm-víl, moc by vám toho nezbylo… podívám se na jezero. A čím se tak živíte? Ryby, řasy? zvědavě po ní loupnu pohledem. Je vás na světě hodně…? nedám si pokoj s otázkami. Potom se znovu pečlivěji zadívám na její barevné šupiny. Přemýšlím, jestli by mi dovolila, abych se jich dotknul.

Temné noci - 16. září 2009 16:45

Yukko Chang - Doma Když jsi ji zamítla to že by chtěla zůstat, jen nespokojeně zabručela a napila se kávy. Začala jíst, podívala se na hodinky "Nejraději bych tu školu odstřelila."řekla když dojedla "Tak já jdu do koupelny. A udělám ti radost a nenamaluji se."odešla do koupelny celá otrávená. Nechtělo se ji tam, měla kocovinu, no jo. Když se po deseti minutách objevila už byla umytá a připravená. "Jo... no... pokud jde o Alexe. Všimla jsem si že jste si vůbec nevyměnili kontakty. Tak jsem ti na Alexe vzala email."usmála se a podala ti lísteček s peněženky. "Telefonní číslo by bylo asi ještě příliš osobní... tak jsem ti vzala aspoň ten email."hodila si na záda ruksak. "Tak já jdu. Ahoj."rozloučila se s tebou polibkem na tvář a zmizela. Benjamin Brook - Chata "Ano to ano. Ale ještě že můžeme mít děti jen jednou za život. Rodičovství je krása ale zároveň pohroma."dojedla čokoládu a podala ti trochu okousaný obal. "To je... jedla bych ji nejraději pořád. A máš pravdu, na všechny by se nedostalo."položila ruce na stou ploutev jako když si lidé složí ruce do klína. "Ano. Ryby, řasy, žáby, lekníny, hmyz... prostě dalo by se říci že všechno co se naskytne."odpověděla ti. Nad tím jestli je jich hodně se zamyslela "To nevím jistě. Ale asi nás bude méně než když jsem odplula z moře. Ale už nás nějak ubývalo, aspoň jsem měla ten dojem. Srážky s loděmi, sítě, toxický odpad. To všechno na nás má také dopad. Takže... jistě nás je dost, ale méně než bývalo."vysvětlila ti.

Cain - 16. září 2009 17:04

Chata Hm…člověk už dokázal zničit spoustu věcí pro své vlastní pohodlí…už to bude jen horší. nevesele se pousměju. Přeju vám, abyste se jednou dostali zpátky do moře…tvoje děti si to asi přejí, no ne? je to spíš řečnická otázka. Myslíš… trochu stydlivě se na vílu podívám. Mohl bych…si sáhnout na tvé šupiny? Hádám, že budou na dotek podobné rybím, ale co když ne? Mohou být ostré, hrubé, hladké…to se těžko pozná od pohledu. Pokud mi to mořská víla dovolí, bříšky prstů zdrženlivě pohladím část jejího těla. Jsou lechtivé? Poznala jsi už jiná ‚pohádková‘ stvoření, na které lidi už nevěří? Kromě Lawrence, nebo spíš Deva, i když on je člověk…máte na sebe nějaká čidla, senzory? No…šestý smysl? Nebo se ukrýváte i sami před sebou? zajímám se. Mhmm a co moji rodiče? Ukázala ses lidem, kteří sem před pár lety pravidelně jezdili? zvědavě na ni zamrkám.

Hirosue Aya - 16. září 2009 17:19

Doma Pozvednu obočí. ,,Odstřelila? Jednou za to budeš vděčná. A najdeš si třeba nějakou lepší práci a to i v případě, že by sis třeba chtěla najít někoho nastálo." odvětím a dopiju zbytek svojí kávy, hrneček dám do dřezu. Když se Aya odebere do koupelny, vezmu i nádobí po ní. Za těch deset minut ho umyi a nechám trochu okapat na dřezu. Já to věděla... pomyslím si, když sestra začne s Alexem a nějakou výměnou kontaktů a podobným. Už jsem na to dost zvyklá, než abych protáčela oči. Spíš jsem začla být v tomhle ohledu lehce laxní, což však nic neměnilo na tom, že jsem nebyla nadšená z toho, že mi sestra někoho dohazuje. A navíc v tom dotyčném možná tímpádem vzbuzuje jakési pocity naděje, nebo naopak - trapnosti. Lístek si od ní sice vezmu, ale moje ruka ho plynulým pohybem odloží na barovou desku, aniž by přes něj přejely oči. ,,Díky, ale tos vážně nemusela. Příště už to nedělej, jasné?" není to vyčítavé, spíš už jaksi unavené. ,,No jo, tak mazej, poklade." skloním se k ní, dám jí pusu na čelo a plácnu ji přes ruksak. Když odešla, chvíli jsem přecházela sem tam po obývacím pokoji, chvíli si četla, chvíli dívala z okna... Ale nakonec jsem se rozhodla vyrazit ven, když bylo tak hezky. V tyhle chvíle jsem sestře školu záviděla. Měla celý den co dělat a čím se zaměstnat - narozdíl ode mě. Kraťasy nahradily sportovní, elastické tepláky, tílko pak tričko s kratším rukávem. Sportovní boty, na paži mp3 přehrávač, do uší sluchátka. Rozhodla jsem si jít zaběhat do parku, který nebyl zas tak daleko. Tím celkem účinně zabiju čas a možná se i trochu unavím, abych zbytek dne dospala, protože tenhle večer si únavu a zívání rozhodně dovolit nemůžu.

Temné noci - 18. září 2009 12:29

Benjamin Brook - Chata Přikývla "Ano. Samozřejmě. Nakonec každý si přeje někdy vidět moře. Navíc pro nás je ta slanost moře důležitá k rozmnožování. Takže pokud se nedostanou do moře nikdy nebudou moci mít také děti." Zeptal jsi se jestli by jsi si mohl sáhnout na její šupinatou pokožku, usmála se "Jistě. Jen si sáhni." dovolila ti to. Přejel jsi rukou po jejím ocase, bylo to jako kdyby jsi hladil stovky malinkých, měkkých a hebkých polštářků, byli hladké jako sklo, ale měkké a k tomu i hebké jako kdyby jsi se dotýkal hedvábí. A samozřejmě že byla chladná, byla vodní tvor takže je studenokrevná. "Další pohádková stvoření? No... mi o sobě moc neříkáme že jsme pohádkové. Protože vaše pohádky jsou pro nás spíš něco jako naše dějiny. I když mnohdy trochu pozměněné, ale to nevadí."olízla si prsty. "Ano... poznala.... i když víc jich je na souši. Znám.... nebo jsem znala posledního, velkého mořského hada. Jmenuje se Jochim, je už hodně starý. I z mého pohledu by to byl.... pra pra pra pra děda. Říkal že když byl mladý tak v Řecku spolu v bohy bojoval s Titány. Nebo to byl Řím?"zamyslela se a pak zavrtěla hlavou "Už nevím. Pak vodní nymfy, ale ty jsou hrozně škodolibé a topí lidi. Nemáme je kvůli tomu moc rády. Vy jim říkáte Sirény. Na ně si dávej pozor."varovala tě. Nadechla se a chvíli mlčela "Ty máš tedy opravdu hodně otázek. Možná by jsi si měl nechat nějaké pro Daveho." řekla. "Ale ano.... mi se navzájem poznáme. Všichni co mají v sobě magii. Jen co někoho s nadáním uvidím, hned ho poznám. Jako tebe. Je to jednoduché. Jen co si vyvineš třetí oko, tak taky budeš poznávat." slíbila ti. Pak začala vrtět hlavou "Ukázat se lidem? Obyčejným? Ne to ne... ti by se zbláznili. Začali by se tu potápět, hledat nás, lovit a ještě by nás odvezli někam do cirkusu nebo rozkrájeli. Ne... na tohle si musíme dávat pozor. Jen malým dětem do osmi let se klidně ukážeme. Všechny děti do toho věku, to je jejich třetí oko totiž otevřené. Tak můžou vidět všechno, ale pak se jim zase zavře jak rostou dál. Je to škoda, některé ty děti byli roztomilé. A také když něco začnou povídat rodičům nikdo jim nevěří, takže je to bezpečné." Yukko Chang - Montreal "No jo... já vím... hlavně s tím už přestaň."zakňourala když jsi začala mluvit o jejím vzdělání. Když jsi ji řekla ať už ti znovu nebere na chlapy kontakty, pokrčila rameny a ty jsi si byla jistá že ohledně tohohle tě neposlechne. Rozloučili jste se a vyrazila do školy. Oblékla jsi se do sportovního a vyrazila do parku si zaběhat. Do uší ti hrála hudba, která ti udávala rytmus, jak jsi vyšla ven, bylo stále trochu chladno, ale byl to takoví ten osvěžující chlad. Zadívala jsi se před sebe, byla slabá mlha, ale ne nijak hustá. Rozeběhla jsi se a brzy jsi dorazila do parku, tam bylo příjemně, zeleno, tráva která se už zelenala vypadala lákavě svěže a ptáci přelétali z jednoho stromu na druhý. Zahlédla jsi i veverku. Dostala jsi se na most, který se klenul nad cestou pro cyklisty. Park byl skoro prázdný, jen tu a tam jsi potkala dalšího běžce nebo někoho kdo si tudy zkracoval cestu do práce. Najednou jsi si všimla že přesně uprostřed mostu na zábradlí někdo seděl. Trochu tě to překvapilo, protože ještě před pár sekundami tam rozhodně nebyla. Přiběhla jsi blíže, byla zvláštní. Vypadalo to jako kdyby na sobě měla jen nějakou noční košilku. Byla celá taková bledá, vlasy měla mírně blond až bílé a stejně tak byla bezbarvá i její pokožka. Mohlo ji být asi tak patnáct možná o rok méně.

Cain - 18. září 2009 15:28

Chata Její pokožka je na dotek velmi příjemná. Neskutečně hebká. Skoro jako kdyby měla ocas šitý z hedvábí. I když bříšky prstů přejíždím jen lehce, cítím polštářkovou strukturu. Mohl bych ji hladit donekonečna. Škoda jen, že je tak studená. Brzy by mi znecitlivěly prsty. Stáhnu ruku zpátky. Vypadám, že hltám skoro každé slovo, které řekne. Je to zajímavé vyprávění. Nikdy bych netušil, že naše pohádky a pověsti mohou mít tak silný pravdivý základ. V podstatě to, co mi označujeme za ‚nadpřirozené‘ a rozhodně ‚vymyšlené‘ je opravdové. Ještě nikdy mi realita nepřišla tolik nejistá. Čemu tu mám věřit? Nic není nemožné. Mořský had, Titáni, Sirény… Řecké báje. Většina z nich je i zfilmovaná. Kdo by kdy tušil, že…že jsou podle skutečnosti? Trochu provinile se pousměju. Jsem holt příliš zvědavý. Lačný informací. Neboj, on si jich užije ještě dost. Tak třetí oko? Kdo ví proč, se mi vybaví kyklop s jedním okem uprostřed. To znamená, že i já, pak budu rozeznávat kopu haraburdí od takových tvorů? Nezblázním se z toho? Můj dosavadní život mi vyhovuje. Žel…něco se mění. Jejím dalším slovům přikývnu. To je pravda, lidi by vás vyhubili… Potom se usměju. Dětská fantazie také dělá své… Plácnu se do stehen. No, už jsem tě vyzpovídal víc než by bylo slušné… usměju se na mořskou vílu. Ale určitě se ještě uvidíme, možná máme v chatě ještě něco sladkého… spiklenecky na ni mrknu. Zvednu se na nohy a oklepu z kalhot stébla trávy a drobné kamínky. Jen mi ještě řekni…máš jméno? položím ji poslední otázku a pak se s ní rozloučím. Vrátím se do chaty a rovnou zamířím do kuchyňky. Postavím vodu na čaj a připravím dva hrnky. Nevím sice, kdy se Lawrence vyhrabe z postele, ale připravit to můžu. Vzpomenu si, že jsem chtěl napsat Cat zprávu a tak si odběhnu na okamžik do obýváku. Mobil jsem nechal totiž ležet na stolku. Vrátím se zpět a ze skříňky vytáhnu nakrájený, toastový chleba a rozhodnu se udělat pár sandwichů. Aspoň se na chvíli zabavím. Jsem kapku rozčilený z rozhovoru s mořskou vílou. Svět se mi mění před očima.

Temné noci - 18. září 2009 16:02

Benjamin Brook - Chata "Oh to doufám. Jsi hodný a milí chlapec."řekla a sklouzla zase do vody. Zeptal jsi se ji na jméno "Jmenuji se Klairaka. Ale někteří si to raději zkrátí na Kláru. Tak mi říkej tak. Zatím se měj. A když mi zase přineseš něco dobrého budu ráda."rozloučila se a zmizela ve vodě. Ty jsi se vrátil do chaty, kde jsi začal připravovat čaj, napsal Cat a také se pustil do snídaně. Za chvíli jsi uslyšel tekoucí vodu ze sprchy a o dalších deset minut později se objevil čerstvě vymydlený Law. "Dobré ráno. Nebo spíš odpoledne."pozdravil tě. Na sobě měl modré džínsy a bílou košili, vlasy si stáhl do culíku. "Jak jsi se vyspal?"zeptal se a podíval se co připravuješ.

Cain - 18. září 2009 16:31

Chata Když jsem zaslechl, že je Lawrence už vzhůru, zapnul jsem vařič, na kterém už byl připravený hrnec s vodou. K sobě do hrnku jsem hodil pytlík černého čaje, ale nebyl jsem si jistý, co si pije Law po ránu radši. Třeba mu víc chutná kafe. Ahoj. pozdravím ho s úsměvem. Sluší mu to. Vždycky mu to sluší. Docela dobře. otočím se zpátky k lince a na tác naskládám svůj kulinářský výtvor. Dal jsem si na tom záležet. Snad to bude k jídlu. Sice mě sem tam probudil hrom, ale nebylo to tak zlý…co ty? Nebyla ti zima? cuknu koutky, vzpomenu si, jak byl ráno zachumlaný v peřině. Všimnu si jeho zvědavosti. Udělal jsem snídani. Tedy pokusil jsem se o sýrové sandwiche a taky o sladkou variantu s burákovým máslem… povím. Takže jestli to riskneš…je na tobě. usměju se a odnesu snídani do obýváku. Taky jsem uvařil vodu, ale nevěděl jsem, jestli si dáš radši kafe nebo čaj… upozorním ho ještě, když se vrátím do kuchyňky pro svůj čaj. Procházím kolem Lawa a ucítím slabou, ale příjemnou vůni. Zajímalo by mě, co používá. Schválně se držím i svého včerejšího slibu o nesmělosti. Posadím se na pohovku a do ruky si vezmu jeden sandwich. Většinu času se stravuju sám, takže se nemůže stát, že by mi to nechutnalo. Jsem zvědavý na Lawrence. Seznámil jsem se s Klárou, zatím co jsi spal… prohodím. Takže toho už o mořských vílách vím docela dost… pochlubím se.

Temné noci - 18. září 2009 16:56

Benjamin Brook - Chata "Já? Spal jsem jako zabitý. A ne.. zima mi nebyla." Prozradil jsi mu jakou snídani jsi připravil "Zní to dobře. A už mám chuť na obě varianty."řekl a následoval tě do obýváku. Když jsi prozradil že jsi uvařil vodu zase se do kuchyně vrátil "Dám si čaj."oznámil ti a po chvíli se objevil i s hrnkem. Posadil se na pohovku a vzal si jeden ze sendvičů do kterého se s chutí zakousl. Chvíli zamyšleně žvýkal a pak se na tebe usmál "Je to dobrý. Povedli se ti."řekl, když jsi začal o Kláře, tak jsi musel počkat až spolkne sousto. "Aha.... tak to jsem rád, že jsi se do tohohle objevování pustil sám od sebe. Jsem rád, že jsi se nebál."dojedl sendvič a vzal si další. "Jen co se postaráme o tebe a tvou rodinu tak se podívám i na její problém. Nějak ji zpět do moře dopravíme. A i její ratolesti."podíval se na hodinky. Pak pustil televizi aby jste se podívali na zprávy, zrovna nic zajímavého nedělo. Také řekli zprávu o té bouři, která podle všeho vyvrátila několik stromů, jedno auto zahučelo do řeky a podobné ne moc vážné problémy. Aspoň žádná smrt, při minulé bouři kdy padali stromy to zabilo tři lidi.

Cain - 18. září 2009 17:34

Chata Děkuju. pousměju se. Jsem rád, že mu chutná. A jestli ne, tak je to vynikající herec. No tak mořská víla není zrovna tvor, který by mi naháněl strach… pokrčím rameny. Ale na druhou stranu…ty štičí zuby. A musím přiznat, že jsem měl včera ve vodě docela nahnáno… zakousnu se do sandwiche s burákovým máslem. Těknu pohledem k Lawrencovi. To by bylo fajn. Určitě by měli radost. Jen si neumím představit, jak to provedete… zamyslím se. Možná jsem se ani neměl ptát. Nejspíš v tom bude nějaká magie. Zároveň mě provokuje pocit neschopnosti. Postaráme se o tebe a tvoje rodiče… Zní to, jako by naše rodina byla…bezmocná. Ale vždyť naši si umí poradit. Právě to dělají. Nechci být nenormální. Sleduju zprávy. Klasika. Naštěstí žádné ztráty na životech. Příroda opět lidstvu ukázala, kdo je tu pán. My ji nikdy nezkrotíme, nikdy jí nebudeme vládnout. Jsme její součástí. Ale to někteří odmítají pochopit. Mmm…pořád máš v plánu rybařit? vezmu do dlaní hrnek s čajem. Já bych se šel projít po okolí, dlouho jsem se netoulal v lese… řeknu mu svůj nápad. Mohl bych si vzít s sebou i skicák.

Temné noci - 18. září 2009 18:01

Benjamin Brook - Chata "Mám pár známých, kteří by to snad dokázali zařídit. Takže je dostaneme pryč. A časem bychom mohli zkusit vybudovat nějaký podzemní přítok do moře, aby se to už nestalo."zamyslel se nad tím nápadem. Jednou rukou tě objal kolem ramen "To věřím... tak asi každý by se vyděsil kdyby uviděl ve vodě ve které je něco divného."povzbudil tě s úsměvem. Dojedl sendvič a napil se čaje "Můžeme... rybařit můžu potom. Tak se půjdeme projít. A třeba najdeme i nějaké houby. Tady jich určitě musí růst hodně. Vezmeme si na ně nějakou tašku nebo tak. Pro jistotu."políbil tě na tvář "Pokud tedy nechceš jít sám. Trochu soukromí ti dopřát můžu."dopil čaj a vstal. Posbíral nádobí, které odnesl do kuchyně a hned se zase vrátil "A taky klíšťata... ještě že jsem vzal repelent. Než půjdeš tak by jsi se měl stříknout."doporučil ti.

Cain - 19. září 2009 21:30

Chata Pobaveně se uchechtnu nad představou, jak my dva sbíráme houby. Nevím proč, ale přijde mi to komický. Umím si představit třeba dva staříky, nebo dědu s vnoučkem…ale nás dva? Mrknu na Lawrence a založím si ruce na hrudi. A co s nima pak budeš dělat? Umíš je nějak zpracovat? pozvednu tázavě obočí. Nechci tenhle nápad odsuzovat předem. Ostatně zkusit se má všechno…třeba by mě to i bavilo. Jenom trochu? hravě se pousměju a počkám, než se Law vrátí. Nebylo by špatný, kdybych se šel projít sám. Tak jsem to i původně zamýšlel. Zabít dvě mouchy jednou ranou. Oklepu se, když zmíní klíšťata. Ještě jsem v životě žádnou takovou potvoru nechytl….repelent jsem nepoužíval, mám takovou představu, že by je to mohlo přitáhnout… svěřím mu. Taková předtucha, zvyk…nevím jak to nazvat. pokrčím rameny. Zkrátka nevěřím repelentům… vydechnu. Natočím se k Lawrencovi čelem. Šel bych se projít sám, kdyby ti to nevadilo…ty můžeš rybařit. Jde hlavně o to, že nevím, co bych dělal, kdybys ty chytal…takhle se zabavíme oba dva. přednesu mu svůj návrh. Dám si do uší sluchátka, vezmu si skicák a najdu si klidný místo…ty zatím můžeš ulovit večeři. podívám se mu do očí. Jejich výrazná, modrá barva mě fascinuje. Co říkáš? přejedu mi bříškem palce po rtu.

Temné noci - 19. září 2009 22:14

Benjamin Brook - Chata "No jistě... kdybych nevěděl, tak bych to nenavrhoval."odpověděl s úsměvem. Když jsi mu prozradil že sprej proti klíšťatům nechceš, pokrčil rameny a nevnucoval ti ho. "Tak to jsi dobrej... já jsem anděl a už jsem jich měl aspoň pět. Asi mám příliš dobrou krev."pokrčil rameny. Nakonec jsi se rozhodl že půjdeš na procházku sám. Pohladil jsi Lawrence po rtech, usmál se a objal tě. Přitiskl tě k sobě "Dobře. Jak chceš."souhlasil, sklonil se a políbil tě dlouze na rty. "Tak běž. Já si zachytám ryby a popovídám si s Klárou." znovu tě políbil, tentokrát to byl ale milenecký polibek. Ale nakonec tě pustil "Tak běž." pohladil tě po tváři "Jdu si pro náčiní."řekl a vyšel ven a do auta kde si ho nechal.

Cain - 20. září 2009 08:55

Chata Jemně se pousměju v odpovědi na jeho úsměv. Objetí vyjdu vstříc. Dokázal bych se kdy bránit? Jeho silné paže si mě k sobě nenásilně přitisknou. Tep se mi automaticky zrychlí. Vyvádí mě z míry, kdykoli je mi takhle na blízku. Law odsouhlasí můj nápad, načež mě dlouze políbí. Skoro se mi při tom zatočí hlava. Pohladím ho po krku. Na okamžik se odtrhne, aby vyslovil těch pár slov. Souhlasně přikývnu, tak trochu omámeně. Opětuji další, hlubší polibek. Do těla se mi vyplavuje štěstí, v břiše mě příjemně brní. Mohlo by to tak být navždy. Usměju se. Hodně štěstí. popřeju mu, když se zvedne a odchází si pro rybářské náčiní. Loučil se se mnou, jako bych se už neměl vrátit. Nahlas jsem to ale neříkal. Možná mi chtěl jen nenápadně vymluvit tu procházku. Tiše se zasměju sám pro sebe. Zvednu se z pohovky a dojdu si do pokoje pro věci. Přes ramena si přehodím mikinu, nasadím si sluchátka a pustím si hudbu. Z tašky vyndám skicák a pár tužek. Zapomněl jsem na ořezávátko. Super. Seběhnu dolu a v kapse bundy nahmatám krabičku cigaret a dvě vytáhnu. Jednu strčím do koutku úst a druhou za ucho. Vyjdu na terasu a zapálím si. Zapalovač strčím do kapsy u kalhot. Podívám se na Lawrence, jak zatím pokročil s přípravou na rybaření a mávnu mu. Obejdu chatu, kde mezi stromy začíná lesní cestička. Pár minut se jí budu určitě držet, dokud nenarazím na vhodné místo. Nakonec zakotvím u spadlého kmene, který využiju jako lavičku. Posadím se tak, abych měl v zorném poli potok a můstek, který přes něj vede. Příroda je pro mě docela složitá. Mám rád detaily, ale nakreslit detailně vlnky na kladině, či kůru stromů…to nedokážu. Proto si rád domýšlím a přidávám k základu něco svého. Ovšem dneska mi to moc nejde. Neustále mi soustředění nahlodávají myšlenky na události posledních dní. Je toho moc. Musí se to vstřebat. Navíc…dneska přijede máma s tátou.

Temné noci - 20. září 2009 11:24

Benjamin Brook - Chata Když jsi vyšel ven, viděl jsi Lawrence jak montuje prut dohromady, také ti zamával a dál se věnoval prutu. Našel jsi si místo, kde jsi se usadil a začal kreslit scenérii kterou jsi si vybral. Uběhla odhadem hodina a půl, když jsi zaslechl prasknout větvičku. Ohlédl jsi se po zvuku, trochu jsi se lekl. Ale pak jsi si řekl jestli to třeba Lawrence to rybaření nepřestalo bavit a nešel za tebou. Ale nikde jsi ho neviděl, pak jsi si ale všiml ocasu a z křoví vylezl Míval. Našel si oříšek, který začal ohledávat, mlátit s ním o kámen a pak při dalším jeho hlodání si tě všiml. Chvíli se na tebe díval, strčil si ořech do tlamy až se mu na straně objevila boule a zase zmizel ve křoví. Znovu jsi se začal kreslit, znovu jsi uslyšel prasknout větvičku, Míval asi nešel daleko. Skláněl jsi se nad sešitem, když na tobě najednou dopadl stín. Srdce ji znovu poskočilo leknutím. Další co jsi ucítil bylo, jak ti někdo ovinul paži kolem krku a na nos a ústa ti přitiskl kapesník. Ucítil jsi podivný zápach který z látky vycházel a hned jsi pochopil že se tě snaží omámit, za točila se ti hlava.

Cain - 20. září 2009 12:16

Chata Zvědavě začnu pozorovat mívala. V tichosti obrátím list a naslepo v rychlosti načrtnu jeho tvar. Pobaví mě zvlášť pozice, kdy se snaží rozlousknout ořech o kámen. Není to tak úplně hloupé zvíře. Zachytím jeho pohled. Na okamžik snad doufám, že mi odhalí, co se honí v té jeho malé hlavičce. Nakonec si narve úlovek do pusy a zmizí. Zasměju se. Při dalším zapraskání dřeva už nejsem tak vystrašený. Jsem v lese. Tady se pořád něco děje. Kdo se bojí, nesmí do lesa. Ale když na mě padne stín, je jasné, že to není míval. Tedy pokud není velký jako medvěd. Nestihnu se ani otočit a už se mě pokouší někdo ‚škrtit‘. Chtěl bych zařvat, jenže na nos a ústa mi ten někdo přitiskne kapesník napuštěný nějakou chemikálií. Chce mě uspat! bleskne mi hlavou a okamžitě zadržím dech. Nejspíš pozdě už jsem se nadechl. Ale dokud zůstávám při vědomí, snažím se vymanit ze sevření. Ostrý konec tužky se pokusím zabodnout a tlačit do ruky toho, co mě napadl. Nemám moc šancí na úspěch. Lawrenci! Kde si sakra?! Law! Pomoc! křičím na něj v duchu, ale pochybuju, že mě uslyší. Jsem unavený…

Temné noci - 20. září 2009 12:58

Benjamin Brook - přepadení "Au!" zaklel muž, který tě přepadl když jsi mu do ruky zabodl tužku, ale nepouštěl tě. Přestal tě držet pod krkem a místo toho tě chytil za ruku ve které jsi držel tužku. Vzpouzel jsi se, ale muž za tebou byl vyšší a měl mnohem větší sílu. Nakonec ti ale začal docházet vzduch a musel jsi se nadechnout. Cítil jsi jak ti ochabují svaly a otupuje myšlení. Ochabl jsi, ale neztratil jsi úplně vědomí. Muž zachytil tvé tělo a přehodil si tě přes rameno. To bylo to poslední co jsi si pamatoval. Když jsi znovu otevřel oči byl jsi v nějaké temné místnosti. Byl to nějaký domek, skrz zatlučená okna dovnitř pronikalo trochu světla, tak jsi poznal že je ještě den. Trochu tě bolela hlava a v ústech jsi měl hroznou pachuť. Nikdo další s tebou v místnosti nebyl. Ale z vedlejší místnosti jsi slyšel hlasy. Jen co jsi se úplně vzpamatoval jsi prohlédl místnosti, ale šance na útěch z této místnosti byla nulová. Přišel jsi blíže ke dveřím, přitiskl ucho na dveře a zkoušel slyšet co si tví únosci říkají. "Spí nějak dlouho. Neublížil mu ten chloroform nějak?" byl to ženský hlas a tobě povědomí. "Bylo to vážně nutné Alastore?" to byl zase mužský hlas, také tobě povědomí. Třetí hlas jsi však nepoznával "Ano... jestli je sledovali... takhle to bude lepší a bezpečnější. Nemůžeme nic riskovat." "A nešel by nějak probudit?" řekla znovu žena a tobě v tu chvíli poskočilo srdce. Už jsi ten hlas poznával. To byla máma!

Cain - 20. září 2009 13:30

Někde Otevřu oči. Bez pohybu se dívám ke stropu, dokud si nepřivyknu zdejší temné atmosféře. Hlava mě pobolívá, v ústech cítím něco hnusného. Potřeboval bych se napít. Pomalu se zvednu na lokty. Dlaní si promnu obličej a vybavím si poslední okamžiky svého ‚únosu‘. Absolutně jsem neměl šanci. Ještě trochu omámeně se vyškrábu na nohy. Prohlédnu si místnost. Hledám skulinku, kterou bych mohl proklouznout a uniknout. Bohužel se zdá, že tu žádná není. Kde jsi byl Law, když jsem tě potřeboval…anděli strážný… pomyslím si zklamaně. Věřil jsem, že se objeví a odvede pryč. Možná mě hledá, možná ne…kdo ví. Našlapuji opatrně směrem ke dveřím. Nechci na sebe upozornit. Zaposlouchám se. Ženský a jeden mužský hlas odněkud znám. Ve spěchu si ale nedokážu vybavit, kdo by to mohl být. Zní to, jako kdyby o mě měli starost. Co chtějí? Mami? zachraptím. Vylétlo to ze mě, aniž bych si uvědomil, že jsme opravdu slyšel mou matku. Mami! Si to ty?! zabouchám na dveře. Otevřete!

Temné noci - 20. září 2009 14:48

Benjamin Brook - Někde Ve vedlejší místnosti bylo pár sekund ticho, jak jsi je nejspíš trochu polekal. Ale za další sekundu se dveře otevřeli a ve dveřích stála tvoje máma. Vypadala trochu strhaně, ale teĎ se na tebe usmívala "Benji... chlapečku můj." vydechla a hned tě objala a schytal jsi mnoho polibků po celém obličeji. Podíval jsi se do místnosti za jejími zády, viděl jsi tátu, vypadající stejně strhaně, ale stál a usmíval se na tebe. A pak jsi se podíval na toho neznámého muže. Byl obrovský, musel mít přes dva metry, svou rozložitostí ti připomínal medvěda a to i ve tváři, měl hustý vous a hodně vlasů tmavě hnědé barvy. Otec přišel blíže "Promiň nám že jsme tě museli sem takto dopravit. Ale bylo to nutné." Tvoje máma tě pustila objímat, objal tě i tvůj táta, ale jen krátce, nakonec jste přece chlapy. "Pojď si sednou." řekla máma a odvedla tě k otlučenému stolu s rozviklanými židlemi. Obr zůstal stát, nejspíš kdyby si sedl tak ty židle zničí. "Tohle je Alastor. Náš přítel který nám hodně pomáhá." představil vás táta. "Máš pěkně ostrou tužku." usmál se medvěd.

Cain - 20. září 2009 16:55

Někde Zpanikařím. Co se děje? Spletl jsem se? Proč nikdo nic neříká odstoupím nedůvěřivě ode dveří, které se v okamžiku otevřou. Mami! oslovím drobnou ženu, jejíž hlas jsem před chvílí slyšel. Se smíchem ji obejmu a statečně držím, když mě zasype polibky. Zdá se mi ještě hubenější, než je. Taková unavená. Určitě to neměli těch pár dní lehké. Těknu pohledem do místnosti a uvidím tátu. Zazubím se na něj. I on vypadá znaveně, ale žádnou větší újmou netrpí. Hlavně, že jsou oba dva živý a bez zranění. Doufám. Oči mi sjedou ke straně a já se trochu leknu toho, co vidím. Ten chlap je obrovský. Musel bych být k smrti naivní, kdybych mu chtěl utéct. Vypadá jako medvěd. Asi to nebude normální člověk. Že se ještě divím. Odtrhnu od něj nervózní pohled a podívám se mámu. Tetelím se radostí. Zvednu hlavu a povzdychnu si. Pokud to bylo nutné, nemůžu nit namítat… pokrčím rameny. Ještě, že jste mě přepadli vy a ne nikdo jiný…ale vyděsil jsem se. pousměju. Objetí s tátou bylo krátké a věcné. Nedá se říct, že chladné, ale my si emoce dáváme najevo jinak. Stačí poplácání po zádech. Vždyť by to vypadalo i divně, dlouze se mačkat v objetí. Posadím se na židli tak, abych nepřepadl. Protnu zkoumavým pohledem onoho Alastora a nejistě se pousměju. Co mu mám na to říct? Dík… Neměl bych se omluvit? Vy zase pěkně silné ruce. zazubím se. Možná to byla hloupá lichotka, ale co by po mě v tomhle stavu chtěli? Můžu dostat vodu? Mám v puse strašně hnusně… požádám je. A taky mě bolí hlava. Jsme tak rád, že vás vidím. zhluboka se nadechnu. A taky se těším, až dostanu vysvětlení, co se to tady vlastně děje? podívám se z jednoho na druhého. A nebojte se, že mě vystrašíte nebo tak něco…za posledních 24 hodin jsem zjistil, že svět není takový, jak se zdá…ale o tom až pak. s očekáváním se na ně zadívám.

Temné noci - 20. září 2009 18:45

Benjamin Brook - Někde "To mě moc mrzí zlato, ale jinak to opravdu nešlo." posadila se máma vedle tebe a vzala tě za ruku. "Kdybychom to neudělali tak bychom na sebe měli ještě méně času, drahoušku." znovu tě objala. "Moc mě mrzí že jsme tě nechali samotného." znělo to plačtivě. Táta ji pohladil chlácholivě po rameni. Alastor ti přinesl malou láhev s perlivou vodou "Taky díky. A to jsou přirozené. Nikdy jsem nebyl v posilovně."pochlubil se, když jsi vlastně pochválil jeho sílu. Matka tě zase pustila a otřela si slzy "Začnu mámo."pobídl svou manželku táta a posadil se. "Víš zlato... kdysi.... jsme s otcem pracovali pro jednu agenturu. To jsme byli mladí a... vlastně se poznali tam. Jistě je ti jasné, že to mělo co společného s magií." vydechla. "Já a otec nejsme ve skutečnosti ani lidé. Bývali jsme andělé, stejně jako Lawrenc. Ale.... vzdali jsme se naší nesmrtelnosti, abychom se mohli vzít a mít rodinu. Ale to z nás stále neudělalo obyčejné lidi. Agenturu to stalo hodně úsilí aby nám zařídili ochranu a normální život." tiskla ti máma ruku. "Jenže stejně jako v každém filmu tak i ve skutečnosti máme nepřátele." pokračoval otec. "Je to sekta podivně zvaná Morganovci. Po jednom velkém čaroději jménem Morgan. Žil v patnáctém století, podařilo se mu stát Biskupem a vlastně tu sektu stvořil. Všichni jejich členové se stali lovci, lovili všechny magické bytosti a kradli jim jejich moc, kterou si ten proradný Morgan bral pro sebe a dělal s tím kdo ví co. Nikdo nikdy nezjistil co to bylo." pokrčil rameny. "A i přes snahy tu sektu rozpustit stále existují a před třemi lety se zase začali projevovat." sundal si brýle a začal si je leštit o košili "A před pár dny přišli i na nás. Magická ochrana kterou nás Agentura chránila za těch několik let zeslábla a tak jejich pitomí zvědové zbytek ochrany prolomily. Museli jsme utéci a teď se schovávat a měnit neustále úkryty, protože ti jejich zvědové jsou opravdu dobří. Proto jsme tě museli omámit. Teď už tě dokážou vycítit, když jsi zjistil jaký svět ve skutečnosti je. Ale jsi pro ně zajímavý jen tím že je můžeš dovést k nám. Prozatím nemáš sílu o kterou by se zajímali. Prozatím a doufám že to tak zůstane." zase si brýle nasadil a vzdychl. "Proto se zase budeme muset brzy rozloučit a jít vyměnit úkryt." řekla máma a tvářila se smutně "Musíš se držet Lawrence... on je teď tvoje jediná ochrana. Já s tátou a Alastorem se snažíme přijít na způsob jak se před nimi zase schovat. Ale není to jednoduché. Použij ty peníze co jsme ti nechali tak jak uznáš za vhodné, hlavně aby jsi se měl dobře. A do školy jsme napsali, že jsme odjeli na dovolenou, takže si zatím s ní nemusíš dělat starosti." a znovu tě objala.

Cain - 20. září 2009 19:49

Někde Já to chápu, mami. Neomlouvej se. Vy za to nemůžete. snažím se ji přesvědčit, že mi tím nijak neublížila. Potom se podívám na Medvěda a s poděkováním si vezmu lahev vody, načež se usměju s náznakem obdivu jeho slovům. Odšroubuju víčko a pořádně si loknu, abych se zbavil té příšerné pachuti. Nebreč mami, prosím tě. chlácholivě ji pohladím po rameni. Potom mi do výrazu vstoupí soustředění. Konečně se dozvím, proč se tohle všechno děje. Lehce přikývnu na znamení, že mi došlo, že to má něco společného s magií. Ovšem na to, že moji rodiče nejsou lidé, se už netvářím ani trochu chápavě. Při vyslovení Lawrenocova jména sebou navíc mírně trhnu. Andělé? Moji rodiče byli andělé? Překousl jsem mořskou vílu, ale fakt, že jsem potomkem…no páni. Zní to jako pohádka. Dvě bytosti se zamilují, učiní oběť a vzdají se něčeho velkého…nesmrtelnosti, aby mohli mít rodinu. Ale je tu háček. Nepřátelé. V našem případě sekta zvaná Morganovci. Bože, nějaký fanatik s bandou přívrženců. O co jim jde? Proč chtěj vybít lidi s magickým potenciálem? Novodobý rasismus? Nevesele se pousměju. Taky doufám, že budu normální… povím polohlasně. Těknu očima z táty na mámu. Pousměju se. Budu se ho držet, to slibuju. Stisknu mámu znovu v objetí. Tělesný kontakt je pro ni asi hodně důležitý. Pro mě ostatně taky. Jemně se od ní odtáhnu a podívám se jí do očí, pak i tátovi. Nebojte se o mě. Postarám se o sebe, jak nejlíp to umím…navíc Lawrenc mi hodně pomáhá. Bydlím u něj, takže je mi pořád nablízku, kdyby se něco dělo…asi už teda víte, že mi prozradil, co je zač… snažím se mluvit klidně, ale to nestačí. Nechci, aby zase odešli. On říkal…taky něco o nějaké organizaci. On si myslí, že…že se ve mně něco probudí. Nějaká schopnost, nebo co… zamumlám. Ale snad ne… pousměju se. A co Alan? Ví o něčem? vzpomenu si náhle na staršího bratra. A to neexistuje způsob, jak se těch lovců zbavit? Vždyť takhle vás můžou honit do nekonečna… zamračím se. Jak dlouho jim můžete utíkat? Roky? dopiju zbytek vody. To ta agentura, co vás do teď chránila, už nemá sílu? Nepomůže vám? tázavě po nich loupnu pohledem.

Temné noci - 20. září 2009 20:36

Benjamin Brook - někde "Snažím se.... ale když jsem tak ráda že tě vidím a mrzí mě že nemůžeme být spolu." když tě neobjímala aspoň tě držela za ruku. Po tvé poznámce o tom, že by jsi byl raději normální, zareagoval na to tvůj otec zavrtěním hlavy "Tak to nesmíš brát, Benjamine. Na tom mít v životě magii není nic špatného a ani nenormálního. Měl by jsi se tou myšlenkou začít zabývat, protože je možné že se u tebe magie projeví." Máma tě pohladila po vlasech "Je dobře že jsi u něj. Drž se ho. Hned budu klidnější." usmála se, ale pak sklopila oči "Alan nic neví. U něj to není nutné... on totiž nezdědil příliš magický potenciál. To štěstí nebo smůlu jsi měl ty, chlapče."vysvětlila ti. Teď se do toho vložil i Alastor "Ano... mají moc k tomu vám pomoci. Ale bohužel nejste jediná rodina která se dostala do úzkých. Morganovci nejsou jen po lidech s magickým potencionálem ale i po bytostech. A oni prostě nemají.... čas. Když to řeknu jednoduše. Nemohou stíhat všechno. Bohužel."pokrčil rameny.

Cain - 20. září 2009 21:14

Chata Ale to není tak jednoduché zabývat se najednou myšlenkou, co by kdyby… Všude je magie a nadpřirozeno podáváno jako něco, co se vymyká. Tedy nenormálního, když to tak řeknu. Sám ale vím, že moji rodiče jsou úplně normální, pracující lidé. Doposud to tak vypadalo. Ve snu by mě nenapadlo, že jejich minulost je tak…zvláštní. Nad tím budu přemítat později, teď si musím vychutnat těch pár chvil, co nám zbývá. Usměju se na mamku. Cítím se i trochu provinile. Kdyby tak věděla, jak moc se náš vztah s Lawrencem změnil. Nebudu jim to prozrazovat. Zatím ne. S úlevou vydechnu, když se dozvím, že Alan je mimo nebezpečí. To je dobře, o starost míň. No jo, jeden z nás to musel schytat. Pohlédnu na Medvěda a chápavě přikývnu. Jasně, promiňte…myslel jsem moc sobecky a taky mi nedošlo, že vás je tolik… povzdechnu si. Říkal jste i po bytostech? lehce svraštím obočí. Doufám, že mě ti lovci dnes nesledovali, povídal jsem si totiž s Klárou…mořskou vílou, co žije v jezeře i s dětmi… Ale Lawrenc říkal, že se o ní postará… Zavrtím hlavou. Přisunu se blíž k mámě a dám jí ruku kolem ramen. Snad to dobře dopadne pro všechny. usměju se. O mě nemusíte mít teda strach a já o vás taky ne, když je s vámi Alastor. zasměju se. Budu absolutně spokojenej, když mi občas pošlete smsku.

Temné noci - 20. září 2009 22:01

Benjamin Brook - někde Alastor přikývl "Nemáš se zač omlouvat. Každý by byl raději kdyby jeho problémy byli prioritní." řekl chápavě. Když jsi se zeptal na Kláru zaváhali "Tím si jistí nejsme. Ale mořské víly není lehké chytit. Ani pro čaroděje. Zvlášť v tak velkém jezeře." řekla matka. Tvůj otec přikývl, ale máma tě zase objala "I když vím že jsi v bezpečí... stejně o tebe budu mít strach chlapečku můj." políbila tě na tvář. "Mimochodem... svázal jsem Lawrence. Proto ti nepřišel na pomoc. Tady... tímhle jeho pouta přeřežeš."podal ti Alastor nůž který byl jakoby udělaný z čirého krystalu s jasně modrým jádrem. "Je to magický provaz, zrovna stvořený pro takové jako je Lawrenc." matka tě zase líbala na tvář. Ona vaše oddělení snášela asi nejhůře, nakonec jsi byl její sny, nejmladší, byl jsi vždycky její zlatíčko. "Už by jste se měli začít loučit. Musíme se přesunout."informoval vás Alastor s pohledem na hodinky.

Cain - 20. září 2009 22:20

Někde Uf, tak to je dobře. Bylo by mi líto, kdyby je pochytali, ještě než by se stihli dostat zpátky do moře. zareaguji na fakt, že se víly nedají snadno chytit. Shovívě se usměju. Řekl bych jí, že je mi už osmnáct a malý chlapeček tedy rozhodně nejsem, ale v téhle situaci jím rád budu. Jsou to roky, co jsem se s mámou mazlil. Taky jí obejmu. Ta byla sladká. zasměju se, když dostanu pusu na tvář. Podívám se překvapeně na Alastora v koutcích rtů mi zacuká. Svázal? Vím, že je hnusný bavit se představou, že je Law někde pěkně svázaný a musí trpělivě čekat, dokud se neobjevím já a nepomůžu mu. Uvolním jednu ruku a vezmu podávaný nůž. Nic podobného jsem v ruce ještě nedržel. Zkoumavě jsem si ho prohlížel. Děkuju… pousměju se. To taky vysvětluje, proč nepřišel. Cítím se líp, když vím, že mu v tom něco bránilo. Zvláštní pocit. Už? povzdychnu si a podívám se na rodiče. Položím nůž na stůl. Mamku pořádně zmáčknu v náručí a políbím ji dlouze na tvář. Neboj se. zašeptám jí do ucha. S tátou si chlapsky stiskneme ruce. Pohledy říkají vše. Snad se zase brzy setkáme. usměju se. Ještě se chci zeptat…máme s Lawrencem odjet hned, nebo stačí až zítra? podívám se na Alastora.

Temné noci - 20. září 2009 22:48

Benjamin Brook - Někde "Až budeme zase spolu a vše bude v pořádku, všechno ti vynahradím." slíbila ti máma a také tě sevřela v náručí "Dávej na sebe pozor zlatíčko." znovu na ní šel brek, tak jak jsi ji pustil odvrátila se, protože věděla že ji nerad vidíš brečet. "Jak to bude možné ozveme se. Jo a ohledně školy... nemysli si že jsi se tomu vyhnul úplně. Na tvůj E-mail ti budou chodit nějaké věci ze školy co ti pošle tvá třídní. Sice to nebude mnoho, ale aspoň tak nebudeš úplně mimo až se do školy vrátíš." usmál se "Ale věřím že to zvládneš." pustil tvou ruku, přešel k mámě kterou objal aby ji utěšil. Přišel k tobě Alastor "Tak pojďme." nechal tě ať si vezmeš nůž a díval jsi se jak se Alastor dotkl stropu a ze špinavého dřeva vytáhl padací dveře a vysunul schody. "Tak prosím." pobídl tě. Ohlédl jsi se na mámu a tátu, ti se objímali a dívali se na tebe, máma byla smutná a i otec nebyl úplně v pohodě i když se snažil tak vypadat. Vyšel jsi nahoru a Alastor za tebou, ocitli jste se v nějaké zřícenině, tedy domku na zřícení. Prošli jste ven rovnou jakoby do džungle, všude jen zeleno a stromy. "Nemůžu se vzdálit, tak tě jen nasměruji. Běž pořád tímhle směrem. Tam narazíš na svoje věci, které jsi měl při kreslení. A zpět k chatě trefíš. Jinak Lawrenc je v autě."

Cain - 21. září 2009 14:29

Někde – Chata Je mi líto, že to mamka tolik prožívá. Ale je to přirozené. Já to taky neberu zrovna nejlíp, ale snažím se usmívat, aby nebyla ještě smutnější. V takových chvílích si skutečně uvědomuji, jak moc jsou pro mě rodiče důležití. Dobře, to víš, že to zvládnu. Škola je to nejmenší, co by mi mělo dělat starosti. kývnu a dívám se, jak jde obejmout mámu. Ohlédnu se přes rameno na Alastora a smířlivě přikývnu. Musím jít. Nedá se nic dělat. Usměju se na mámu s tátou, popadnu nůž a přejdu ke schodišti. Vůbec se mi nechce je opouštět a už teď mi oba dva chybí. Stoupnu na první shod a naposledy si je prohlédnu. Snažím se o povzbudivý úsměv, ale ve skutečnosti je spíš posmutnělý. Pevně stisknu v pěsti nůž a s nádechem vystoupám nahoru. Být silný je těžké. Sakra těžké. Projdeme zříceninou rovnou do porostu. Myslím na rodiče a ani mě nenapadne se tu víc porozhlídnout. Stejně by nebyl čas. Přikývnu Alastorovým slovům. Rád jsem vás poznal, Alastore. A dávejte mi na rodiče pozor. pousměju se. Rozloučím se a vydám se směrem, který mi ukázal. Po nějaké době narazím na plácek, kde jsem si kreslil. Skicák leží vedle spadlého kmene. O kousek dál se válí tužka, kterou jsem vrazil Alastorovi do ruky. Taky si všimnu rozšlapané cigarety, která mi musela vypadnout. Posbírám své věci a zadívám se na místo, kde jsem viděl mívala. Pár vteřin stojím mlčky na místě, jako kdybych se zasekl. Potom si vzpomenu na svázaného Lawrence a přidám do kroku. K chatě se dostanu po stejné cestičce, kterou jsem odešel. Jakmile vyjdu z lesa, rozeběhnu se k autu a nahlédnu dovnitř. Uvidím ležícího Lawrence na zadním sedadle. Law! zvolám vesele. Bezmyšlenkovitě upustím kreslící náčiní a otevřu dveře auta. Jsi v pořádku? vyhrknu, i když tuším, že Alastor by mu neublížil. Vytáhnu nůž a ve spěchu mu přeřežu provaz kolem kotníků. ‚Vyšplhám‘ po něm výš a zbavím ho pout na rukou. Ihned jak ho osvobodím, se mu vrhnu do náruče. Zabořím obličej do bílé košile a chvilku nasávám jeho vůni. Pocítil jsem zvláštní potřebu, přesvědčit se o jeho skutečnosti. Jako by byl chybějící kousek mě samého. Zároveň jsem potřeboval zamaskovat slabost, která na mě dolehla.

Temné noci - 21. září 2009 14:49

Benjamin Brook - Chata "Také jsem tě rád poznal. A neboj se. Nedovolím aby se jim něco stalo. Dostanou je jedině přes mou mrtvolu. Jo a... ptal jsi se jestli máte odjet nebo zůstat. Myslím že můžete zůstat. Ale ať Lawrenc dává pozor." ujistil tě Alastor a pak se vrátil do zříceniny zatím co ty jsi spěchal směrem, kterým ti řekl. Brzy jsi narazil na místo, kde jsi kreslil. Posbíral jsi věci a spěchal zpět k Chatě a k autu kde byl Lawrenc. Když jsi ho našel byl na zadním sedadle svázaný do kozelce a tvářil se naštvaně, ale jak jsi se objevil jeho naštvaný výraz zmizel "Benjamine... ano jsem, jen mě začínají bolet ruce." odpověděl. Osvobodil jsi mu nohy a pak i ruce a hned jsi ho objal a přitiskl se k němu. Lawrenc si promnul zápěstí a pak tě objal, začal tě hladit po zádech "A ty jsi v pořádku? Promiň že jsem nepřišel. Ještě že to byl jen Alastor. Kdyby se ti něco stalo nikdy bych si to neodpustil." vydechl a hladil tě, políbil tě na spánek.

Cain - 21. září 2009 15:30

Chata Lawrence způsobí, že ze mě odpadne všechno napětí. V jeho náručí se uklidním. Přispívá k tomu i hlazení po zádech. Uh-uhm. zamumlám mu do košile na otázku, zda jsem i já v pořádku. Potom hlavu trochu odtáhnu, aby mi bylo rozumět. Ty za to nemůžeš. Medvěd se dá těžko přeprat. zavrtím hlavou na znamení, že jeho omluvy nejsou třeba. Alastor nám tím dal i cennou lekci. zadívám se kamsi do prázdna. Už ti nebudu chodit z očí. Máma mi to dokonce nakázala. usměju se vesele a podívám se Lawrencovi do očí. Může mu být jasné, že naši jsou v pořádku. Ty jsi věděl, že moji rodiče také byly andělé? posadím se normálně. Zády se opřu do sedačky. Vezmu Lawovu ruku do dlaní a proplétám své prsty s jeho. Se zvláštním soustředěním naše ruce pozoruji. Pohladím ho otlačenině způsobené magickým lanem.

Temné noci - 21. září 2009 16:08

Benjamin Brook - Chata "Jde poznat že je to medvěd co?" usmál se, ale pak zvážněl a přikývl "To ano... odteď.. jediné místo kde budeš mít soukromí bude záchod a koupelna, jinde se mě nezbavíš." když jsi se posadil, uvolnil jsi tak Lawrence a tak se mohl také posadit. Propletli jste spolu prsty "Ano věděl. Případ tvých rodičů je vlastně krásný důkaz nesměrné lásky. Vzdát se nesmrtelnosti není pro nikoho lehké a je to nezvratný proces a myslím že oni nikdy nelitovali toho rozhodnutí. Vlastně z jedné části jsi i ty anděl." pousmál se na tebe "Jsem rád že jsou tví rodiče v pořádku. Ulevilo se ti... aspoň o jeden problém méně. Teď budeme muset vymyslet, jak vám pomoci." zamyslel se "Tedy... pokud tomu raději nechceš nechat volný průběh."

Cain - 21. září 2009 16:36

Chata Fajn, beru na vědomí. pobaveně mrknu na Lawa. Bude muset bejt pořád ve střehu, i když naši říkali, že by po mně ti Morganovci pást neměli. Jsem pro ně cenný jen jako někdo, kdo by je k nim mohl dovést. objasním mu to, co jsem se dozvěděl. Nepatrně se pousměju. Zní to jako hlavní dějová linka z romantického filmu. Na druhou stranu je pěkný, že opravdová láska neexistuje jen ve vymyšlených příbězích. Mám v sobě kus anděla… Musím se té myšlence v duchu zasmát. Nikdy jsem se nestaral o okolí. Cizí problémy mě nezajímaly. Neměl jsem touhu podávat pomocnou ruku na potkání. A to jsem prosím dítě andělů… Ty…Law… nadechnu se. Řekni mi rozdíl mezi člověkem a andělem…taky budeš navždy nesmrtelný? zeptám se polohlasně, ale se znatelným zájmem. Já jsem taky rád. usměju se. Ulpím na Lawrencovi pohledem. A jak bys jim chtěl pomoci? Respektive, jak my bychom jim mohli pomoct? zeptám se s vážným výrazem. Organizace to nestíhá, takže jim pomáhá Alastor…a ti lovci jdou i po bytostech… přivřu oči a stisknu jeho ruku.

Temné noci - 21. září 2009 16:55

Benjamin Brook - Chata "No... to můžeme brát jako pozitivní věc. Protože pro něco takového tě potřebují živého. Takže prozatím je tvůj život v bezpečí." řekl Law vážně a chvíli se díval někam ven. "Takže Morganovci... Parchanti jedni, tihle lidé mi vždycky připomínají náctileté Nacisty co si myslí že ví o co jde a tak se k tomu hlásí. Tak je to přesně s Morganovci, mladí idioti co vůbec nic nepochopili a vše si vyložili tak jak se jim to hodilo." zněl naštvaně, ale hned na to si povzdychl a byl zase klidný. "Víš... andělé ve skutečnosti nevypadají jako lidé. Andělé jsou vlastně čirá pozitivní energie, světlo a prostě... viděl jsi někdy Stargate? Ty díly kdy se tam objevili Povznesení? Prostě takové vznášející se, bíle zářící cosi... tak tak nějak by jsi si mohl představit anděle." vysvětlil ti a oddychl si rád že to tak nějak vysvětlil. "A jistě chápeš, že vypadat tak tak bychom si jen tak nemohli chodit mezi lidmi. Tak jsme se prostě přizpůsobili." "Když nemůže Mohamed k hoře, musí hora k Mohamedovi." odpověděl ti Lawrenc. "Prostě půjdeme Organizaci navštívit sami. A třeba se nám podaří něco zjistit co by nám pomohlo. Co říkáš?" zadíval se na tebe zvědavě.

Cain - 21. září 2009 18:34

Chata Aha. pomalu přikývnu, jako bych se bál, s čím to souhlasím. Stargate jsem samozřejmě sledoval. Jeden z mála seriálu, který mě opravdu bavil. Forma energie, vlnící se záře…to jsou andělé. Neuvěřitelné. Je tu spousta otázek, kterými bych Lawrence chtěl zaplavit. Nechám je na později. Kdybych se dozvěděl příliš věcí naráz, přišlo by mi to velmi složité a nemusel bych to správně pochopit. Informace budu sbírat postupně. Jako když si člověk rozestaví velké puzzle a vrací se k nim ve chvilkách volna. Jasně, takové…mimikri. naznačím pousmání koutkem úst. Jste v tom dobří. Já bych nikdy nepoznal, že nejsi člověk…ani teď když to vím, velkou změnu nepociťuju. poškrábu se za uchem. Pustím jeho ruku. Zamyšleně se zadívám ven z okýnka. No… vydechnu. Založím si ruce na hrudi a zavřu oči. Pokud to pomůže, nejsem proti… pousměju se a podívám se na Lawa. Pravděpodobně víš, co děláš…a já tvé nápady respektuju. povím. A kdy tam pojedeme? Je to daleko…? zeptám se.

Temné noci - 21. září 2009 18:50

Benjamin Brook - Chata "Ah ne tak docela. Když se proměníme není to jen zdání, ale jsme opravdu lidé. Máme všechno jako lidé, jak z venku tak uvnitř. Takže když se dotýkáš mě... je to to samé jako dotýkat se Cat. Jsme stejně skuteční jako ty." podíval se na tebe a položil si ruce na kolena když jsi jeho ruku pustil. "Pokud tě to snad znechutilo, to čím doopravdy jsem tak to samozřejmě chápu." řekl upřímně. "No... jinak můžeme jet jak chceš ty. Můžeme tu ještě zůstat nebo jet hned. V Montrealu je také něco... jako jejich pobočka, ale pokud tam nepochodíme zamíříme k těm největším a to bychom museli do Londýna." zaváhal "To bude mít zase Cat řečí." povzdychl si.

Cain - 21. září 2009 19:36

Chata Pohlédnu na něj, lehce zmateně. Sám si nejsem jistý, jestli mě to zjištění znechutilo. Řekl bych, že spíš vyvedlo z rovnováhy, překvapilo…něco na ten způsob. Ale že bych byl znechucený? To ne. To určitě ne. Kdyby jejich původní forma vypadala třebas jako vetřelec. To by byla jiná. Prostě si budu muset zvyknout. Ale když fyzicky mezi námi není rozdíl…není moc, co k řešení. Pořád je to Lawrenc, kterého ‚znám‘. Do Londýna? pozvednu obočí. Cat by zešílela, kdybychom vypadli až do Evropy… zasměju se. To by bylo dobrodružství. Nemusíme jet hned. I kdybychom vyrazili teď, do Montrealu dojedeme v noci. Museli bychom počkat do rána. řeknu svůj názor. Když tu ještě jednu noc přespíme a brzo ráno vyjedeme, můžeme to vzít rovnou…bude to pohodlnější. pousměju se. Navíc… chytím Lawa znovu za ruku. S tebou chci být ještě chvíli sám a v klidu, než to všechno vypukne… povím klidně a přišoupnu se k němu blíž. Nejsem tebou znechucený. Mezi námi se nic nemění, jen tě teď znám o něco víc… řeknu upřímně. Když jsem k tobě tehdy začal pociťovat něco, co překračovalo hranice přátelství…myslím, že to bylo kvůli tomu, co z tebe vyzařovalo. pustím jeho dlaň a poklepu mu na hruď. Byl jsi to ty, ne tvé tělo, co mě učarovalo a pokoušelo…i když nemůžu popřít, že později i tvůj zevnějšek sehrál velkou roli… krapet omluvně se usměju. Nyní tě vnímám jako celek…jsi zkrátka Lawrenc, můj anděl. políbím ho na rty.

Temné noci - 21. září 2009 19:58

Benjamin Brook - Chata Pousmál se "To ano. Zešílela. Myslím že by se ani tentokrát nenechala přemluvit a buďto tě nepustila nebo by jela taky." povzdychl si a zadíval se na tebe. Řekl jsi že nemusíte hned vyrazit, usmál se a přikývl "Tak to jsem rád. I když soukromí v mém bytě máme také. Ale tady... je to trochu jiné." vyhlédl ven z okénka auta. Pak jsi řekl, že nejsi jím znechucený, jak jsi pustil jeho ruku objal tě kolem ramen. Usmíval se čím dál tím víc, potěšen tvými slovy a jak jsi ho políbil, objal tě i druhou rukou a přitiskl k sobě. "To tedy jsem. A jenom tvůj." řekl když se odtrhl od tvých rtů. Přesto tě k sobě stále jemně tiskl a hladil tě po zádech "A ty jsi zase můj anděl. Můj temný anděl." mrkl na tebe.

Cain - 21. září 2009 20:21

Chata Jsem rád, že ho má slova potěšila. Mám z toho dobrý pocit. Překvapil jsem i sám sebe, že jsem to dokázal vyslovit nahlas a bez velkých rozpaků. Nemám se za co stydět. Přitisknu se k němu blíž, nekladu odpor a také ho obejmu. Potěšeně se usměju. No ne, ty mě rozmazluješ. Anděl jenom pro mě. zazubím se. Zasměju se. Temný anděl? pobaveně se mu zahledím do očí. Nedělej si ze mě srandu, Law. pořád se tvářím vesele. Nemůžu za to, že se mi líbí černá. Potom mi to dojde. Alespoň si to myslím. Temný. Úsměv ochabne, oči se jako by zadívají do minulosti, jak se snažím rozpomenout. Potom se vrátím do reality a usměju se. Nazval jsi mě temným princem…co s tím pořád máš, no? hravě ho pozoruji a čekám, co mi odpoví.

Temné noci - 21. září 2009 20:36

Benjamin Brook - Chata "To víš že rozmazluji. A víš co? Ani se o mě nemusíš s nikým dělit." mrkl na tebe. "Ale já ti to přece nijak nevyčítám že máš rád černou." bránil se. Když jsi se, ale zeptal na to jak tě nazval temným princem, odtáhl se a zadíval se ti do tváři. Zvedl ruku, pohladil tě po tváři "No... co s tím mám? To temný tím samozřejmě naznačuji na tu černou, ale nemyslím to nijak proti. Nelíbit se mi tak bych to přinejmenším řekl." hladil tě po tváři "A vlastně tím chci říci jak mi na tobě záleží. Je to tak trochu jako kdybych ti říkal... broučku, zlatíčko, lásko a tak..." pokrčil rameny.

Cain - 21. září 2009 21:02

Chata Usměju se. Hlazení po tváři je velmi příjemné. Být kocour, začnu příst. Tak pak je vše v pořádku. přikývnu na srozuměnou. Temný princ se mi líbí… prozradím mu s jiskrou v oku. Mnohem víc než ty zlatíčka, broučci, miláčci a tak dál… nakloním tvář blíže k jeho dlani. K takovým oslovením mívám averzi. Příliš často to slýchám na ulici, ve škole, od lidí, které vůbec nemusím, a přijde mi, že s tím až příliš plýtvají. Jako by neznali hodnotu a hloubku citu. Nevidím sice do jejich soukromého života a upřímně je mi to jedno, ale…no nevím. Je to těžké na vysvětlení. Hodně pro mě znamenáš, víš… přiznám. A co to rybaření? Stihl jsi něco ulovit? zeptám se zvědavě.

Temné noci - 21. září 2009 21:31

Benjamin Brook - Chata "No vidíš to. Já si myslel že něco takového jako, zlatíčko by se ti tolik nelíbilo." usmál se a mrkl na tebe. "Ty pro mě také hodně znamenáš." políbil tě na tvář "Co? Já ani dokonce nestačil nahodit. Tak rychle mě přepadl." zaprotestoval "A to jsem chtěl udělat k obědu rybu."začal se soukat z auta. Protáhl se "No ale to je už jedno. Hold si rybaření vyzkouším někdy jindy." šel zase složit prut který ležel nedaleko na zemi. "Co ale tedy podnikneme? Máme ještě... půlku dne a celou noc. Nějaký nápad?" chtěl vědět jestli nemáš nějaký nápad jak se zabavit. Všiml jsi si že u břehu jezera ze objevila Klára a mávala na vás. "Moment... Klára něco chce." zase odložil prut a vydal se k ní. Ty jsi ale nezůstal pozadu a šel také. "Co se děje Kláro?" zeptal se Lawrenc. "Morganovci. Jsou blízko. Jen jsem si myslela že by jste to měli vědět. Mi teď musíme zůstat schovaní, aby na nás nemohli. Ale dávejte si pozor." podívala se na tebe. "Po tobě nejspíš nepůjdou. Ale Dave by je mohl lákat, pokud tu nejsou kvůli něčemu důležitějšímu." varovala tě. "Já se o sebe umím postarat, Kláro. Nestraš ho. Ale díky za varování." řekl Lawrenc.

Cain - 22. září 2009 13:06

Chata Nech mě přemýšlet… brouknu a zamyslím se nad možnostmi, co bychom mohli podniknout. Než stačím na něco kloudného přijít, u břehu se objeví Klára. Následuji Lawrence. Jsem zvědavý, co nám chce. Stisknu pevně rty, když se dozvím, že Morganovci už dorazili. Ti dva si vymění pár vět a mořská víla zmizí pod hladinou. Snad její rodině neublíží. Podívám se na Lawrence a chvilku mlčím. Také je v ohrožení. Měl by si to připustit. Dělá mi to starosti. Alastor ho dokázal svázat. Co když mají Morganovci mezi sebou někoho podobně silného? Ale nebudu se s ním dohadovat. Objevili se tu teda rychle… zamumlám s menšími obavami. Nedivím se, že jsou naši tak strhaní… zakloním hlavu a podívám se na oblohu. Doufám, že jim utekli. Samozřejmě, že ano. To nám zkrouhlo možnosti…do lesa bych nelezl, do campu bychom se museli dokrdocat a to už bych radši pak rovnou jel domů… prohrábnu si vlasy. Ale jestli chceš rybařit, já nejsem proti… pousměju se na Lawrence, obejdu auto a posbírám věci, které jsem upustil.

Temné noci - 22. září 2009 16:17

Benjamin Brook - Chata Lawrenc se otočil k tobě "Ano... jsou rychlí. Bohužel pro ně i pro další." stiskl rty. "Myslím že není důvod odcházet. Já jsem dobře chráněn. Když mě uvidí budou si myslet že jsem prostě obyčejný člověk." pronesl zamyšleně. Podíval se na tebe jak sbíráš tebou odhozené věci "Myslel jsem že ty zrovna na rybaření nejsi." řekl "Ale tak dobře. Budeme chytat spolu." usmál se a vrátil se k autu kde začal znovu montovat prut. "Neboj se o rodiče. Jistě se stačili vytratit včas. Bohužel... tohle utíkání a skrývání je náročné na energii a psychiku." smontoval prut "Tak... ještě návnadu." sebral z auta krabičku se třpytkami. "Máš doufám rád ryby?" zeptal se a šel k vodě.

Cain - 22. září 2009 16:39

Chata Usměju se. Na rybaření opravdu nejsem a pochybuju, že by mě tenhle koníček vůbec kdy chytl. Ale nevidím důvod, proč to odpírat těm, které mám rád. Lawrence si to chtěl vyzkoušet, půjčil si náčiní a nakonec nic? Tak to teda ne. Nebude to pro mě veliká oběť. Já se nebojím. Když si stačili udělat chvilku i na mě, znamená to, že jsou zatím úspěšní…Alastor je ochrání. promluvím, když pozoruji Lawrencovy přípravy na chytání ryb. Po otázce se na něj zmateně podívám, než mi dojde význam jeho slov. Ryby? Rád? zopakuji pro jistotu. Mám. zakřením se a rozejdu se k němu. Když se umí dobře připravit. upřesním. Sice už pár let maso nejím, ale ryby jsou něco jiného…nemám je tolik často a chutnají jinak…když to třeba srovnám s krvavým steakem. zašklebím se při představě fláku masa na talíři. Posadím se, zkřížím nohy a zadívám se na Lawrencovo počínání. Jsem zvědavý, jak bude při lovu úspěšný. Položím vedle sebe skicák a tužku. Rozepnu kapsu na mikině a vytáhnu mobil. Zkontroluji, jestli mobil neutrpěl škody. Vypadá, že bude fungovat bez problémů. Otevřu nepřečtěné smsky a tiše se zasměju. Cat vyhrožuje, že přijede…zapomněl jsem jí napsat. přiznám se. Místo zprávy se rozhodnu jí zavolat. Ať ví, že všechno je v pořádku…z jejího pohledu je. O možném dalším výletu s Lawem se jí raději nezmíním. Řeknu, že dorazíme nejspíš zítra a pak zavedu řeč jinam. Poslední dobou ztrácím ponětí o tom, co se děje ve ‚světě‘.

Temné noci - 22. září 2009 17:14

Benjamin Brook - Chata "No tak jestli něco chytím, tak snad to nepokazím pak tou přípravou." řekl "Krvavý stak... fuj... já mám rád tedy pořádně propečený. To se ti pak nedivím." usmál se a nasadil na vlasec třpytku, rozpřáhl se a nahodil. "Tak... teď jenom počkat." řekl. Ohlédl se na tebe "No já se už ani nedivím... však ji známe." Zavolal jsi Cat, která tě přivítala výtkou, jak to že jsi se neozval. Když jsi se mohutně omluvil, tak s tím přestala a začala ti vyprávět jaká je bez tebe ve škole nuda a že si na ní kvůli tomu Ryta Salmolová dovoluje, prej že když teď nemá svého ochránce tak je nula. Dala ji za to do zubů a zůstala po škole. Také se prý sháněla Sandra ze třídy, má pocit že se ji asi líbíš. "Jo a... někdo vám šmejdil v baráku. Zrovna jsem umývala nádobí, když jsem z okna uviděla jak tam poletuje baterka. Ale nikomu jsem nic neřekla, první jsem se chtěla poradit s tebou. Jestli tam znovu někdo bude mám zavolat policii?" zeptala se.

Cain - 22. září 2009 17:41

Chata Holka, ty máš teda ránu! zasměju se nad představou, jak Cat dává pěstí Rytě Salmolový, největší potvoře ve třídě. Řeknu, aby se na ní vykašlala, že je Ryta chudinka, která si potřebuje zvedat sebevědomí, když si o ni neopře kolo ani ten nejpoďobanější kluk na škole. Při zmínce o Sandře se krátce podívám na Lawrence a cuknu koutky. Bez většího zájmu v hlase přejdeme k dalšímu tématu. Někdo se nám vloupal do domu. Mmmm…ne. Nikoho nevolej. Vím o tom. Jsou to lidi, kteří nám pomáhají. Takže si nedělej starosti. uklidním ji. Lhal jsem. Klidně to mohli být ti Morganiti. Ale Law poslal i nějaké jeho známé. Můžu si vybrat. Ale policii do toho plést nebudeme. Ještě Cat řeknu, že si třídní myslí, že jsme na dovolené, aby nešířila zvěsti o tom, že jsem nemocný. Nebudu se moc ukazovat venku na místech, kde bych mohl potkat někoho ze školy. Jo a víš, že si dneska dáme rybu? olíznu si spodní ret a mrknu na Lawrence. Lawrence si dokonce vyrobil oštěp a teď v tý zimě vlezl do vody a věří si, že to zvládne holýma rukama…! vypláznu na něj jazyk a zasměju se. Pěknej šílenec… zazubím se. Když skončíme hovor, podívám se na Lawrence. Cat se poprala a někdo nám šmejdil v domě… sdělím mu to nejdůležitější. Nevíš, kdo to mohl být?

Temné noci - 22. září 2009 19:07

Benjamin Brook - Chata "Tak dobře." řekla, když jsi pronesl že se pohybu ve vašem prázdném domě nemá všímat. "Cooo? To si hraje na nějakého pračlověka nebo co?" začala se smát, když jsi si začal o Lawrencovi vymýšlet. Law se na tebe ohlédl a protočil zoufale oči, pak se zase odvrátil a sledoval vlasec. "Tak ať si dává bacha pozor na krokodýly a tak." smála se. Nakonec jste se rozloučili a ty jsi Lawrencovi řekl o pohybu ve vašem domě. "Co? Cat se poprala? Hmm.. to by neměla. Holka by se prát neměla." zavrtěl hlavou. "Hmm... To by mohl být kdokoliv. Zloději, Morganovci nebo moji lidé. Když tak zavolám svým známým ať se podívají jestli vás nevykradli."

Cain - 22. září 2009 20:08

Chata To by neměla, jenže Cat má svou hrdost a když k tomu přidám její prudkou povahu… pousměju se, jako by to mluvilo za vše. To bych ti byl vděčný, přece jen jistota je jistota ať už se tam potloukal kdokoli… podívám se na jezero. Tak mě napadá, jestli se vůbec budeme moct do našeho domu vrátit… rozpletu nohy a položím se na záda, hlavu si podložím rukama. Země je studená, ale nějakou dobu to vydržím. Někdo by jim měl zatnout tipec, nebo je minimálně přivést k rozumu… řeknu, když mhouřím oči a dívám se na mraky. Jo a máš si dát bacha na krokodýly… ušklíbnu se. Nahmatám skicák a začnu obracet jednotlivé listy. Bohužel ‚krajinka‘ je zmuchlaná a já se s tím tak patlal!

Temné noci - 22. září 2009 23:46

Benjamin Brook - Chata "To je pravda... navíc je mladá. Nakonec dospěje... myslím že až přestane blbnout tak by mohla být klidně ostrá jako břitva a jít třeba na práva... myslím že právnička by z ní byla excelentní." řekl s úsměvem. Pak zvážněl "Jasně bez problémů.... no.... vrátit..." váhal "Myslím že ano. Nakonec... po tobě nejdou. Jak jsi říkal jsi pro něj dobrý jako někdo kdo je může dovést k tvým rodičům, tak myslím že se domů můžeš vrátit. Ale byl bych raději kdyby jsi zůstal u mě. Pro jistotu. Navíc... možná by to na tebe mělo negativní účinek. Doma by jsi mohl myslet pořád na rodiče a navíc... je hodně velký a můj byt menší a tak více přehledný. Jistě chápeš jak to myslím, ne?" zadíval se na tebe. "Co? Jaké kro... jo aha... no to je hodná, že na mě myslí." řekl a pak najednou vyjekl. "Už zabrala!" začal ji přitahovat, vlasec byl pěkně napnutý a prut se prohýbal "To bude macek..." snažil se stále rybu dostat z vody. "Tak pojď sakra..." manévroval nejen z prutem ale i sám se sebou, točil se na jednu a pak na druhou stranu. Konečně se začala ryba i objevovat, konečně se mu povedlo přitáhnout rybu dost blízko na to aby rybu zachytil do sítě "To je Okoun! No moc pěkný... ten má přinejmenším dvě a půl kila." usmíval se a ukazoval ti svůj úlovek. odkaz

Cain - 23. září 2009 16:43

Chata Jistě, že chápu, jak to myslí. Popravdě se mi do našeho domu vracet ani nechtělo. Bylo to jen zamyšlení. A možná jsem to myslel i trochu jinak. Nevadí. Polekaně sebou cuknu, když Lawrence vyjekne. Narovnám se v zádech a vyjeveně se po něm podívám. Společně s jeho slovy mi vše dojde. Zabrala! Překvapím sám sebe tím, jaké nadšení mě přepadlo. Zvednu se na nohy a přihlížím souboji Law vs. ryba. Komu držet palce? V jistých chvílích se neovládnu a začnu se nahlas smát. Jeho snaha, pohyby a komentáře…je to zkrátka legrační. Přistoupím blíž, abych si prohlédl jeho úlovek. Šlo to docela rychle. Myslel jsem si, že tu budeme trčet kdoví kolik hodin. Když se poštěstí, nemusí být rybaření taková nuda. Páni, okoun říkáš? skloním se nad rybou a pozorně si ji prohlédnu. Moc se v nich nevyznám. Ale co poznám jistě je fakt, že smrdí. Narovnám se a poplácám Lawrence po zádech. Jsi pašák. řeknu pyšně a zasměju se. Mmm…budeš chtít s něčím pomoct? strčím ruce do kapes.

Temné noci - 25. září 2009 01:55

Benjamin Brook - Chata "Jojo.. Okoun. Jde to snadno poznat podle těch pruhů na jeho těle. Hele." ukázal ti pruhy na těle mrskající se ryby. "No ano... víš... nemohl by jsi ho klepnout?" požádal tě a podal ti dřevěnou paličku. "Přímo tady... do hlavy. Jsem anděl... a tak nemám moc rád když se ubližuje zvířatům, ale při tom vím že je to normální koloběh života. Ale přesto mi to dělá trochu problémy." vytáhl okouna ze sítě a svíral ho v rukou "Já ho přidržím... ty ho jen párkrát klepni." položil rybu na zem, aby měl pevnou podložku a pořád ho držel. "Můžeš." požádal tě a pak se odvrátil. Ty jsi se chvíli odhodlával a pak jsi rybu klepl jednou, dvakrát a nakonec i potřetí než byl konečně mrtvý. Vždy jsi se mírně oklepal, ale zvládl jsi to "Tak jo... děkuji... uff.... musím říct že to není vůbec lehké. To je pak to rybaření mnohem jednoduší." a hodil rybu do kýble. "Chceš si to rybaření vyzkoušet? Pomohl bych ti." navrhl ti.

Cain - 25. září 2009 10:59

Chata Nerozhodně uchopím dřevěnou paličku. Nasucho polknu, srdce se mi rozbuší až v krku. Nikdy předtím jsem zvíře nezabil. Tedy, nic většího než je na příklad otravná moucha. Není divu, že mě tahle žádost zaskočí. A já dobrovolně nabízel pomoc. Vždyť jsem z části taky anděl! Nemůžu odmítnout už jen z principu. Nemám, na co bych se vymluvil. Navíc…nechci vypadat jako slaboch. Před ním ne. Podívám se na okounovu hlavu. Zatnu čelisti. Do hlavy se mi snad vehnalo víc krve, než by bylo záhodno. Koloběh života… Mlčky kývnu, když Lawrenc položí rybu na zem. Přikleknu si. Není mi z toho zrovna dvakrát do zpěvu. Jo… hlesnu, když se Law odvrátí. Aspoň neuvidí, jak se u toho tvářím zkroušeně. Napřáhnu ruku s paličkou a klepnu okouna na místo, které mi Law ukázal. Asi jsem neuhodil dost silně, jelikož se mi podařilo rybu zabít až na třetí pokus. Fuj… oklepu se. Hotovo… zvednu se, ale paličku nechám ležet na zemi. No, není to zrovna příjemný… potvrdím. Potom se na Lawrence podívám a pokrčím rameny. Heh, teda…já nevím. stisknu rty a zamyšleně si prohlédnu rybářský prut a síť. Nemám moc sílu, nikdy jsem na podobné věci nebyl příliš nadaný… Protože jsi ještě nic takového nevyzkoušel, Bene. Ale tak zkusit to můžu, proč ne… cuknu koutkem, jsem trochu nesvůj. Na druhou stranu zabijeme trochu času. Kdyby jen toho času. Přejdu k prutu a vezmu ho do ruky, načež bezradně loupnu po Lawrencovi pohledem.

Temné noci - 25. září 2009 11:36

Benjamin Brook - Chata "To tedy není.... asi na to máme příliš jemné povahy." řekl Law a otřel si ruce do kalhot. Rozhodl jsi se že rybaření vyzkoušíš, odešel jsi k prutu a pak čekal na Lawrence až ti pomůže. Ten k tobě přistoupí "Na to nemusíš mít talent. Prostě jen stačí trpělivost a je to." postavil se za tebe a pak uchopil prut těsně nad tvou rukou "Tak... nejdříve vybereme návnadu... i když... tuhle asi necháme. Tahle třpytka je docela dobrá. Tady to je naviják, když ryba zabere budeš tím otáčet k sobě aby jsi si rybu přitáhl." vysvětloval ti co je co. "Tak a teď musíme nahodit. Nech naviják být, prostě se jen rozmáchni a jakoby pak zahoď, ale ne doopravdy... prut stále drž." pomohl ti a spolu jste vlasec nahodili "Tak... teď stačí klidně stát a čekat. Až ti ryba zabere ucítíš to, začne se ti totiž naviják sám od sebe otáčet a také ucítíš škubání." pustil prut a nechal tě aby jsi ho držel sám. Místo toho tě objal kolem pasu a políbil na krk "Kdyby ti snad něco nešlo klidně volej o pomoc." řekl a ustoupil od tebe "Já zatím našeho Okouna vykuchám." řekl a odskočil si do domu pro prkýnko, nůž a miskou na vnitřnosti. Pak si u tebe sedl na zem a pustil se do práce. Čekal jsi než ti ryba zabere, doufal jsi že se nějaká uráčí. Lawrenc měl už rybu hotovou když konečně se začal naviják sám od sebe otáčet. Law vyskočil "Máš ji! Máš ji!" vykřikl vzrušeně "Přitahuj!" pobízel tě. Začal jsi dělat co ti říkal, bojoval jsi s rybou aspoň deset minut než jsi ji konečně strčil do sítě. Chvíli jste rybu zkoumali než Law poznal co je to za rybu "To je Bolen Dravý." řekl přesvědčeně. "Chceš.... ho sníst? Nebo nám ten Okoun bude stačit a tohohle pustíme?" zeptal se tě. Jemu se nejspíš už také znovu nechtělo rybu zabíjet, ale zase těžko říci jestli vám jedna ryba vystačí oběma. odkaz

Cain - 25. září 2009 19:01

Chata Trpělivost stačí? To by mohlo vyjít. Nechám Lawrence rozhodnout o návnadě. Sám se v tom nevyznám a přijde mi, že těm rybám je asi taky vcelku jedno, co spolknou. Ale říct to nahlas, možná bych dostal vyčerpávající přednášku. Překvapivě zjistím, že stavba prutu je až podezřele jednoduchá. Zkrátka stačí točit navijákem. Natisknu se na Lawrence ve chvíli, kdy se chystáme společně nahodit. Začínám mít podezření, že jsem s rybařinou souhlasil právě proto, abych se na něj mohl nenápadně lepit. Přikývnu na znamení, že jsem vše pochopil. Nakonec to nebude tolik složité. Na tváři se mi rozlije úsměv plný zadostiučinění, když mě Law obejme a políbí na krk. Jo přesně proto tohle dělám… O pomoc jsem volat nemusel, i když to zprvu marné a dlouhé čekání mě začalo pěkně nudit. Místo toho, abych sledoval hladinu jezera, jsem se zaujatě díval na proces kuchání okouna. To už mi tolik úděsné, jako jeho zabití, nepřipadalo. Spíš naopak. Ryba zabrala! Jenže mě trvalo pár vteřin, než jsem se z toho stačil vzpamatovat. Zkrátka jsem zpanikařil. V hlavě prázdno a Lawovo povzbuzování k tomu. Co?! Jo! Jasně… začal jsem poslouchat jeho instrukce. Zpočátku mi to vůbec nešlo. Styděl jsem se, že nedokážu vyhrát tenhle zápas v přetahování. Vzdát jsem to nechtěl, ale už jsem k tomu měl docela blízko. Měl jsem pocit, že se s tou rybou ‚peru‘ věčnost. Konečně se mi podařilo dostat ji do sítě a ještě jsem se u toho zacákal. Vyčerpaně kouknu na Lawrence. Bolen dravý… zopakuji. To sedí. odhrnu si vlasy z čela. Nad otázkou se moc dlouho nerozmýšlím. Ne. řeknu záhy. Já stejně moc velké porce nejím… a jde to na mně vidět. Kromě toho bych si smlsl na někom úplně jiném, ale pšt. symbolicky si přitisknu zvednutý ukazováček k ústům. Potom vypustím bolena na svobodu. Plav si, dravče. Byl jsi mi důstojným soupeřem. spokojeně se otočím k jezeru zády. Tak…sklidíme to? Nebo si chceš ještě zachytat? povytáhnu tázavě obočí. Jestli jo, klidně rybu zatím okořením… nabídnu se.

Temné noci - 27. září 2009 10:14

Benjamin Brook - Chata Law se usmál, když jsi řekl že by jsi si raději smysl na někom jiném, než na rybě co chytil. "K tomu budeš mít také příležitost," mrkl na tebe spiklenecky. Pak se krátce zasmál, jak jsi mluvil na rybu. "Jasně půjdeme." Souhlasil a začali jste sklízet. Za čtvrt hodiny jste měli vše hotové, tak jste se vrátili do chaty, kde se Law odebral do kuchyňky a pustil se do připravování Okouna. Ty jsi zůstal v obýváku, ale slyšel jsi z kuchyňky jak si tam Law povídá sám ze sebou nebo otráveně brblá. Ale nakonec se objevil s hezky opečenými kusy ryby a uvařené, šťavnaté kukuřice. "Tak... hotovo... ale musíš dávat pozor na kosti. Snažil jsem se zbavit maso co nejvíce kostí, ale jistě mi i nějaké unikly." Položil před tebe talíř a políbil tě na tvář. Maso mělo krásnou, zlatavou krustu a skvěle to vonělo.

Cain - 27. září 2009 12:46

Chata Ještě před tím, než se pohodlně rozvalím na pohovce, si zajdu pořádně vydrbat ruce. Na rybu jsem sice příliš nešahal, ale i tak mi na prstech utkvěl typický rybí zápach. Moc libě mi to zrovna nevoní. Televize se mi zapínat nechce, stejně tam není nic k vidění. Obecně mě její sledování nebaví. Zaposlouchám se tedy do zvuků, které se ozývají z kuchyňky. Z Lawrence je úplná hospodyňka, což působí víc než úsměvně. Připadám si líně, když on se nervuje s obědem a já si tu jen tak polehávám. Na druhou stranu bych mu tam jen překážel. A on to možná ani tak nebere. Trpělivě vyčkám jeho příchodu. Mlsně se podívám na to, co přinesl a oplatím mu pusu na tvář. Děkuju, vypadá to lákavě. usměju se a rozlomím kousek ryby. Nemusel jsi se s tím tolik patlat, já si kosti umím vybírat… povím přesvědčivě. Tím ti ovšem nevyčítám, jak hezky se o mě staráš… pousměju se a pustím se do jídla. Po obědě sklidím nádobí, aby Law nemusel dělat všechno. Opláchnu talíře a nechám je okapat. Sám si otřu mokré ruce, zbavené mastnoty. Vrátím se do obýváku. Lehnu si a položím hlavu Lawrencovi do klína. Nohy mi přečnívají přes opěradlo. Ruce si položím na břicho a hlasitě vydechnu. Uff, jsem nacpaný…ale příjemně. pousměju se. Je zajímavé sledovat Lawrencův obličej takhle zespoda. Je to takové jiné. Nový pohled. Zlehka zvednu ruku a na prsty si napletu slabý pramínek rudých vlasů. Zaujatě jej sleduji a pak se koutkem úst zeptám A co…Betty? konečně vyslovím otázku, která na mě už od rána doráží.

Temné noci - 27. září 2009 16:55

Benjamin Brook - Chata Ryba byla dobrá, kořeněná, ale ne moc aby to příliš pálilo. Sice jsi nakonec na pár kostí narazil, ale aspoň žádný uvízlý kosti v krku. "Musel jsem... když už jsi se odhodlal k tomu rybaření, tak abych tě trochu odměnil." Odpověděl ti. Když jste dojedli, šel jsi se postarat o nádobí, Lawrenc se zatím pohodlně uvelebil na pohovce a nohy si hodil na stolek. Vrátil jsi se k němu a uložil jsi se na zbytek pohovky s hlavou v jeho klíně. Začal tě hladit po vlasech a spokojeně si povzdychl "Myslím že, kdybych si mohl vybrat zůstal bych člověkem už napořád," pronesl spíš pro sebe než k tobě. Zeptal jsi se na Betty, podíval se na tebe. "Už nic... ona je fajn. Hodná holka, ale ať už jsme k sobě cítili cokoliv už to zmizelo. Ona... no řekněme že se začínala nudit. Prý jsem jednotvárný." Pokrčil rameny a promnul si bradu. "Ale nevadí mi to. Má pravdu... už to bylo pořád jen to samé. Navíc jsem si už delší dobu myslel na tebe." Usmál se a mrkl na tebe.

Cain - 27. září 2009 19:34

Chata Věta, která nebyla určena mým uším - a kdo ví, zda si Lawrenc uvědomil, že promluvil nahlas – mě pohladí po duši, stejně jako jeho ruka hladí mé vlasy. Zorničky se mi rozšíří a ústa mírně pootevřou v dychtivé odpovědi. Ticho. Neodhodlal jsem se. Co jsem vůbec chtěl říct? Vzdej se nesmrtelnosti kvůli mně? Trochu sobecké ne? Dali jsme se dohromady teprve včera. Nezáleží na tom, jak dlouho jsem po něm toužil a předstíral. Důležité je, jak se to mezi námi bude vyvíjet dál. Teď jsme ve zvláštní situaci, kdy musíme kvůli okolnostem držet spolu. Není to z vynucení, je to dobrovolné, já vím. Ale co bude, až se věci uklidní? Neochladnou naše city? Bude o mou blízkost Lawrence stále stát? Kladu si v mysli divné otázky. Na prsou se mi usadí protivný balvan, který tíží. Neklid. Bojím se, že by Law mohl něco poznat. Zadívám se na něj, když odpovídá. Ulehčí se mi. Nejsem důvodem rozchodu. Alespoň něco proběhlo bez problému. Vyprchalo to. Může se to stát i nám? Kousnu se do tváře. Nepřipadá mi, že by mě někdy mohl omrzet. Přepadá mě melancholie. To není zrovna fajn. Pousměju se při jeho posledních slovech. Tak to jsem rád…a nejvíc mě potěšilo, že je Betty normální člověk a jestli ne, raději mi to neříkej! krátce se zasměju. Přehodím se na bok. Obličej bych klidně mohl zabořit do Lawova břicha. Pověz mi ještě něco o sobě…co znamená jméno Dev? Kdo ti ho dal? smířeně zavřu oči. Rodíte se, vznikáte? Máte také rodinu? Nerozumím tomu… a jsem zvědavý. řeknu omluvně. Políbím ho přes tričko na tělo. Proč si anděla spojujeme s ptačími křídli…když je to jinak… zamumlám.

Kees Wantse - 28. září 2009 09:00

V bazénu "Jo asi bylo...ale jsem slabší pohlaví, mám právo na náskok." Zakřenila jsem se, když jsem se vynořila a vykuckala trochu vody, jak jsem se nestihla nadechnout. "Chceš odvetu? Nebo zneužijem nějakou jinou atrakci pro podlé účely neférové hry?" Zašklebila jsem se a přejela očima ostatní místa, kam by se dalo jít. Bylo toho dost a mě bylo celkem jedno, co z toho projdeme dřív. Prohlédla jsem si ho, jak tam stojí a přemýšlí. Mokrý vzhled mu opravdu slušel, asi jako kterýkoliv jiný, ve kterém jsem ho kdy viděla. Pozvedla jsem obočí a hravě mu štouchla prstem do hrudníku. "Hm?"

Temné noci - 28. září 2009 10:27

Benjamin Brook - Chata Usmál se a shrnul ti vlasy z čela "Betty je člověk. Nemusíš se bát, že by snad všichni co znáš byli nějaké nadpřirozené bytosti. To by bylo trochu k zbláznění. Tak moc se svět zase nezměnil." Ujistil tě. Začal jsi se ptát, on tě nepřestával hladit po vlasech. "Tak po pořádku. Pokud jde o andělská křídla... ty patří do minulosti. Víš... lidé kdysi byli... řekněme zaostalejší a myslíš si že by třeba ve středověku skousli to jak vypadáme doopravdy? Tak jsme si prostě vzali takovou... více uvěřitelnou podobu." Polechtal tě prsty za uchem. "Dev je mé jméno. Takové které jsem si sám dál. Dáváme si je když vznikneme, je to první myšlenka, první co řekneš nebo první co tě napadne.." Pokrčil rameny. "Ale ano.... máme rodinu. Nejbližší jsou nám ti kdo nás učil, nakonec žádný učený z nebe nespadl a ani andělé." Usmál se, sklonil se k tobě a políbil tě na spánek. "A rodina.... rodinu nemáme. Ale můžeme ji mít... mi jsme velice otevření, tak když někoho začneme mít rádi tak jako rodinu, tak je prostě za rodinu považujeme." Zívl a protáhl se. "Je tu ještě něco co by jsi chtěl o mě vědět?" zajímal se. Kees Wantse - Bazén "Houby právo. Když o vás řekneme mi, že jste slabší pohlaví, tak jsme hned děsní sexisti, ale vy o sobě to říkat můžete jo?" Odfrkl si pohrdavě. "A tobě jak se to najednou hodí co?" usmál se na tebe. "Ale dobře. Dáme si odvetu, nakonec jsem chlap. To si nemůžu nechat líbit." Jak jsi ho šťouchla do prsou, chytl tvou ruku, zvedl ji ke rtům a políbil tě na ní. "Tak pojď." Pobídl tě a vylezli zase nahoru na tobogán. Ale David zase prohrál, tvářil se uraženě div že nenafukoval tváře. "Já to nechápu... ty musíš mít asi zázračně hladkou kůži, že ti to tak klouže." Což mu zavdalo důvod tě obejmout kolem pasu a pohladit po vnitřní straně ruky. "No jo... hebká jako samet. Tak to je pak jasné, že jsem nemohl vyhrát." Řekl s pochopením a stále tě objímal.

Kees Wantse - 28. září 2009 11:17

Bazén Znovu jsme vyběhli schody, ale opět jsem vyhrála, což mě samožřejmě potěšilo. Byla jsou dost soutěživý typ a taky jsem byla často pěkně ješitná. Ráda jsem vyhrávala. Přivřela jsem oči, když mi přejel po vnitřní staně ruky a pak jsem se k němu přitiskla trochu blíž. Zvedla jsem k němu oči a usmála se. "Chlapi si vždycky najdou nějakou výmluvu..." uchechtla jsem se prstem mu přejela po mokrých rtech, zatímco jsem sledovala jeho výraz. Byla to jedna z těch chvil, u kterých nechcete, aby vám je někdo vzal. Na řasách měl kapky vody, které se mu třpytivě odrážely v očích.

Cain - 28. září 2009 11:41

Chata Zakřením se prakticky sám pro sebe. Opět jsem na něj vychrlil tolik otázek, což mohlo působit neslušně. Ale jak jinak získat odpovědi? Existuje toho tolik, co nevím. Zaposlouchám se do historky o andělských křídlech. Svým způsobem to má logiku. Tehdejší společnost byla zaostalejší, ale na druhou stranu si dokázala připustit, že mohou být věci…všelijaké věci. Nebylo vědy, která by se snažila popřít vše nadpřirozené a nevysvětlitelné. Ošiju se, když mě polechtá za ušima. Po zádech mi přejede příjemná vlna husiny. Dev… brouknu neslyšně se zvláštním úsměvem. První myšlenka…první slovo… Potom nastane část o rodině. Spokojeně zavrním, jakmile ucítím jeho rty na spánku. Má zvědavost je na chvíli ukojena. Po otázce se otočím znovu na záda, abych na něj lépe viděl. Zíval, to znamená, že je unavený. A další otázky by ho mohly spíš otravovat, i kdyby to na sobě nedával znát. Blahosklonně mávnu rukou. Prozatím ne. Až mě něco napadne, zeptám se…to se vsaď. přivřu oči a pak se pomalu posadím. To je děs, leze na mě únava. potlačím zívnutí s rukou před pusou. Ani se moc nedivím, že se mi chce spát. Dnes byl namáhavý den, ač se to nemusí zdát. Podívám se tázavě přes rameno na Lawrence. Trhnutím hlavy směrem ke schodům upřesním němou otázku, zda si nepůjdeme na chvíli zdřímnout. Spokojeně se pousměju, chytím ho překvapivě pevně za ruku a zavedu nahoru do ložnice. Tam si zuju kecky a vlezu do postele. Nepřikrývám se, není mi chladno. A co ty Law...víš toho o mně hodně?

Temné noci - 28. září 2009 12:39

Kees Wantse - bazén "No jistě. Jak bychom pak vypadali, kdybychom se nevymlouvali když ukážeme nějakou slabost?" zeptal se tě s úsměvem. Pak jeho úsměv zmizel a díval se na tebe, tak nějak jsi tušila co přijde. Objal tě i druhou rukou kolem pasu a přitáhl si tě na tělo. Zvedl ruku a pohladil tě po tváři, nakonec se k tobě sklonil, vaše rty se přibližovali, ale než se stačili spojit v polibek někdo na vás začal cákat vodu. David se zase narovnal a rukou si začal chránit oči. Také jsi se podívala, cákali na vás dvě děti a smáli se jakou měli radost že vám to cumlání překazili. "Vy mrňousové!" Okřikl je David, "Padejte než na vás zavolám Vodní vílu aby vás utopila." Udělal jako že si pro ně jde a děti s veselím vískáním začali napůl utíkat a napůl plavat pryč. David zavrtěl hlavou a usmál se. "Někdy si říkám jestli vůbec chci děti." zase se na tebe podíval. "Kde jsme to byli?" pousmál se, znovu se k tobě sklonil a políbil tě na rty. Benjamin Brook - Chata Nemusel jsi Lawrence dlouho přemlouvat k tomu jít si lehnout. Chytil tě za nabízenou ruku a odešli jste spolu do ložnice. "To nejsi sám. Po jídle vždycky padá únava." Usmál se a jen co si sundal boty svalil se na postel vedle tebe. Převalil se na bok a zadíval se na tebe, položil ti ruku na prsa. "Myslím že všechno co jde. Tvé první kolo, rozbité koleno, první pusa, mužské problémy..." usmál se a prsty ti kreslil na prsa. "Znám tě celé roky." Zadíval se ti do očí.

Cain - 28. září 2009 13:35

Chata Zvednu se na lokty a zprvu se mu zahledím do tváře docela …bezvýrazně. Netrvá to však dlouho a v očích se mi zaleskne cosi velmi podobného zděšení. Cítím se přistižen. Jako bych vyvedl něco moc špatného. Náhlá horkost se mi ze slabin dostane až do tváří. Naprázdno otevřu ústa. Nevyklouzne z nich ani hláska. Srdce se mi rozbuší, div nepraskne…musí to cítit, když mi prstem přejíždí po hrudi. Násilím přeruším oční kontakt. Nechám lokty podklouznout a spadnu na záda. Odvrátím pohled. Dýchám stěží. Ukradli mi …soukromí. Dlaní si skryji obličej. Proboha. Ví o mně všechno. Naprosto cokoli. Možná toho o mě ví i víc než já sám. Všechna má tajemství. Děsím se toho. Matně se pousměju, ale spíš to připomíná úšklebek. Přece se ho teď nezačnu bát. Vyřešil bych něco…útěkem? Neblbni. Zhluboka se nadechnu a pokrčím nohu v koleni. Odhodlám se znovu ponořit do jeho očí, do těch dvou modrých hlubin. Já… polknu. Stydím se. nejistě se pousměju. Ty víš všechno…všechno… dech se mi pomalu uklidňuje. Nezbylo mi nic… zašeptám. Připadám si, jako kdybych uvízl na mrtvém bodě. Tohle zjištění mě dostalo takzvaně do kolen. Proč se cítím ohroženě? Promiň, chovám se…divně. zamumlám a lehce zavrtím hlavou ze strany na stranu.

Kees Wantse - 28. září 2009 14:14

Bazén Byli jsme tak blízko, že naše try dělil už jen nepatrný kousíček, když se mezi nás snesla sprška kapek vonících po chloru. Dětský smích mě donutil, abych se otočila a spatřila ty špunty, jak se baví tím, že po nás cákají vodu. Davidova reakce mě rozesmála, protože tuhle větu jsem už za svůj život řekla snad tisíckrát. Když se ke mě vrátil a konečně mě políbil, usmála jsem se. "Jo myslím, že někde tady jsme skončili..." Vrátila jsem se k jeho rtům a znovu jsem je ochutnala. Jeho dech voňel tak kořeněně a mužsky, že mi naběhla husí kůže. Trochu mi to dělalo starosti, že jsem z něj byla tak vedle, po tom co se mi stalo před rokem jsem si držela spíš odstup, ale hodlala jsem to risknout.

Temné noci - 28. září 2009 14:49

Benjamin Brook - Chata Law se přestal usmívat, díval se na tebe. Také zavrtěl hlavou "Ne... úplně všechno ne. Nesledoval jsem tě neustále, to si nemysli. Sledoval jsem tě, to ano ale většinou jen tak zběžně. Jako kdybych se jen koutkem oka podíval jestli jsi v pořádku a pak se věnoval něčemu jinému. Ale když jsem uviděl že se blíží nějaká důležitá chvíle tvého života, tomu jsem už věnoval pozornost." Pohladil tě po tváři. "Nikdy nemůžu vědět všechno, Benjamine. Nečtu ti myšlenky." Objal tě kolem pasu a opřel hlavu o tvé rameno. "Nemusíš se stydět. Neudělal jsi nic za co by jsi se měl stydět," zaváhal "asi bych se měl stydět já. Možná jsem tě sledoval i tak příliš. Promiň mi to. Nechtěl jsem aby jsi se cítil... takhle." Objal tě pevněji a přitiskl k sobě. "Je tu možnost jak bych ti to mohl nějak vynahradit?" zeptal se. Kees Wantse - bazén Líbali jste se, na chvíli jsi zapomněla na všechno kolem sebe, snad jsi i zapomněla že stojíš až po pás ve vodě. Cítila jsi jeho ruce ovinuté kolem tvého pasu, jeho jako skála pevné tělo o které jsi se mohla opírat a jeho měkké rty, které ti způsobovali příjemné šimrání okolo žaludku. Jeho ruce tě hladili po zádech, ale nakonec jste se od sebe museli odtrhnout, když vám trochu scházel dech. David se zatvářil zamyšleně "Myslím.... že na první oficiální rande co spolu máme, tohle není špatný začátek." Podíval se na tebe a usmál se. Sundal ti vlasy z čela a pak tě na něj políbil "Hm... co kdybychom se ještě svezli? A když prohraji dostanu jako cenu útěchy další sladký polibek?" navrhl a mrkl na tebe.

Cain - 28. září 2009 17:47

Chata Podívám se na něj. Mezi obočím se mi objeví malá vráska. Hltám jeho slova. Je mi lépe. Přece jen neví vše, ale i tak to stačí. Panika mě popadla vážně rychle. Příště bych se měl líp informovat a až teprve propadat podivné beznaději. Smířeně povytáhnu koutky úst. Nečteš? Ale můžeš cítit to, co já…někdy. pohladím ho po vlasech. V jeho objetí se cítím bezpečně. Přitiskne mě k sobě víc a já přidušeně vydechnu, jako by mi vyrazil dech. Ne, ne…to je v pořádku. Už je to dobré… pousměju se. Jsi přece strážný anděl…měl jsi to v popisu práce. stáhnutím gumičky mu rozpustím vlasy. Zamyšleně přimhouřím oči. Usměju se, jako kdybych měl něco za lubem. Bude stačit, když se mnou zůstaneš…už navždycky. v očích se mi objeví jiskřičky. Ale, abys to neměl tak jednoduché… pohladím ho po páteři a štíhlými prsty proniknu pod bílou košili. …budeš mi muset někdy k snídani udělat palačinky s obrovskou dávkou sirupu! lišácky na něj mrknu, zatímco konečky prstů putuji po jeho holé pokožce. Co myslíš, půjde to? otážu se s povytaženým obočím a odpověď mu ukradnu rovnou ze rtů. Mohl bych mu někdy mít něco za zlé? Pochybuju. Špičkou jazyka mu obratně proklouznu do úst. Při tom začnu bojovat se zapínáním jeho košile. Nikam nepospíchám, spíš si jen tak hraju. Chci se pomazlit. Slabým nátlakem převalím Lawrence na záda. Posadím se obkročmo na jeho pánev. Pohlazením mu obnažím hruď, když shrnu bílou látku na stranu. Od teď máš výsadní právo, být součástí nejdůležitějších okamžiků mého života. Skloním se a vtisknu mu polibek na krk. Fascinuje mě pulsující krev v tepně.

Temné noci - 28. září 2009 18:29

soukromá zpráva od Temné noci pro Chata Než ti stačil na tvůj požadavek odpovědět, políbil jsi ho a on ti polibek oplatil. Když jsi vklouzl prsty pod jeho košili, usmál se a svaly kde jsi se ho dotkl se mu napjali. "Palačinky? Se Sirupem k snídani? Dobře, máš to mít." Slíbil ti a jak jsi do políbil. Vaše jazyky se propletli, hruď se mu zvedla v hlubokém nádechu. Rozepnul jsi mu košili a začal jsi ho hladit po obnaženém těle. Znovu si povzdychl a zadíval se na tebe, usmál se. "To mě nevýslovně těší. Moc rád budu jeho součástí." Objal tě kolem pasu. Sám ti také vklouzl rukama pod tričko a začal tě hladit po bříšku a prsou. Pak zajel rukou na tvá záda a prsty pod kalhoty, kde tě pohladil po zadku. Na tváři se mu objevil spokojený úsměv. Nadzvedl se a sundal si košili úplně než se zase položil "Dávej, ale pozor, Benjamine. Aby to nezašlo dál než by jsi chtěl." mrkl na tebe.

Cain - 28. září 2009 19:18

soukromá zpráva od Cain pro Chata Dlaněmi mi vklouzne pod tričko. Jeho doteky chladí a pálí zároveň. Slastně zakloním hlavu až k páteři. Jen na okamžik. Pak se ihned znovu skloním. Hladí mě po zádech a přitom mi nenechavými prsty vjede pod kalhoty. Hej… syknu pobaveně a kousnu ho do ramene. Na zátylku mi naskočí husí kůže. Nadzvednu se spolu s ním. Zatímco si sundává košili, sleduji ho hladovým pohledem. Nakloním hlavu ke straně. Oči mi nepatrně pohasnou. Prsty si vjedu do vlasů a obličej natočím k dlani, jako bych u ní hledal útěchu. Zavřu oči a na rtech mi pohrává úsměv odsouzence, který už nemá sebemenší šanci na záchranu. Já už dál zajít nemůžu… svěřím mu. Prohrábnu černé prameny a stočím pohled zpátky na Lawa. Naprosto jsem ti propadl…víš? Svěsím hlavu a okamžik setrvám v tichu. Přejedu prsty po přezce pásku. Sesunu se po jeho nohách níž, abych se jí mohl mazlivě dotknout rty. Potom políbím kůži pod pupíkem. Narovnám se v zádech. Ale můžu přestat…myslím, že se umím ovládat… pokývu hlavou, jako bych přesvědčoval sám sebe. Ještě je možné uhasit oheň předtím, než mi stráví vnitřnosti a zatemní úsudek. Ale já…nechtěl jsem přece…zacházet dál. Položím mu ruce na stehna.

Temné noci - 28. září 2009 19:41

soukromá zpráva od Temné noci pro Chata "Co hej?" Zeptal se nevinně a mrkl na tebe, trochu se napnul když jsi ho kousl. "No kroť se... nejsem k jídlu." Plácl tě po zadku, ale stále se potěšeně usmíval. Sledoval tě celou dobu zatím co ty jsi se uklidňoval, když jsi znovu promluvil znovu se usmál, ale tentokrát rozněžněle. "Opravdu?" Zeptal se a vztáhl ruku k tvé tváři, pohladil tě po tváři. Svaly na břiše se mu zatnuly, když jsi jsi se jeho břicha začal dotýkat rty. "To jsem rád... jen nevím jestli se dokáži ovládat já." Posadil se a popadl tě do náruče, povalil tě na záda a teď ležel on na tobě mezi tvýma nohama. Přitiskl se k tobě a začal tě dlouze líbat, teprve když vám došel dech schoval tvář do křivky tvého krku. "Možná že já taky..." Uslyšel jsi zamumlání.

Cain - 28. září 2009 20:19

soukromá zpráva od Cain pro Chata Jsem potěšen, když jeho tělo reaguje na mé polibky. Podívám se na něj s hravým úsměvem. Tak aspoň jeden z nás. mrknu. Najednou se vše seběhne příliš rychle než, abych se stačil jakkoli bránit. Lawrencovo pevné sevření, svět se mi na okamžik rozmaže před očima a náhle ležím na zádech. Přidušeně heknu a než stačím cokoli říct, umlčí mě polibkem. Polibkem tak dlouhým, že přestanu vnímat okolí. Akorát ve chvíli, kdy začnu lapat po vzduchu, skončí a zaboří mi obličej do krku a cosi zamumlá. Lechtá to. Roztřeseně se nadechnu. Srdce mi vzrušením bije na poplach. V těle mi zuří bouře. Musím se kousat do rtu, abych přemohl tlak ve slabinách, které prozrazují, jak moc je mi Lawrencova blízkost příjemná. Příliš pozdě jsem si uvědomil, že jsem ho možná bolestivě stiskl na zádech. Raději mu prsty vjedu do vlasů. Ale teď…teď nesmíš…přestat… zašeptám mu horce do ucha. Dýchám, jako kdybych právě uběhl maraton. Pozbyl jsem veškerou svou sílu. Tělem mi probíjí vlny slabé extáze. Jsem na hraně… lehce zkousnu Lawrencův ušní lalůček. Co mám dělat? zašeptám bezradně.

Temné noci - 28. září 2009 20:35

soukromá zpráva od Temné noci pro Chata Cítil jsi jak Lawrencovím tělem projelo zachvění, když jsi se dotkl rty jeho ucha. Vůbec jeho tělo reagovalo na každý tvůj dotyk, jako kdyby jsi snad přes své dotyky do jeho těla vysílal nějaké elektrické výboje. Požádal jsi ho aby nepřestával, zvedl hlavu a zadíval se na tebe a políbil tě, tentokrát o hodně klidněji a něžněji. "Já tě z té hrany stáhnu dolů k sobě, Benjamine." Slíbil ti zatím co rty přitiskl na tvůj spánek, sjel na tvář a pak na krk. "Dotýkej se mě." Požádal tě, "miluji, když se mě dotýkáš." Požádal tě a ucítil jsi na citlivé kůži svého krku jeho zuby jak tě jemně okusuje. Spokojeně si povzdychl a znovu přitiskl rty na tvé ucho, "miluji tě." Zašeptal.

Cain - 28. září 2009 21:04

soukromá zpráva od Cain pro Chata Odevzdaně přijmu polibek. Je zvláštní jak moc si se mnou vlastní tělo i mysl zahrává. V jednu chvilku mám pocit, že zešílím vzrušením a hned na to mě dokáží umírnit Lawrenocovy něžné rty. Ze spánku jako by mi vysával napětí. Dolů… vydechnu zastřeně. A přesně v ten okamžik Law sjede rty přes mou tvář až na krk. Tam je kůže nejcitlivější. Vyjdu jeho prosbě vstříc. Podivně mě zasáhne. Srdce mi jakoby zjihne. Hladím ho všude, kam se mé ruce dostanou. Pátravě mu prsty přejíždím po svalech. Ucítím jemný stisk zubů. Líbí se mi to. Moc. Potom se vrátí výš a mně se zastaví dech. Oči rozevřu dokořán. Řekl to. Nahlas. Pomalu zavřu oči. Dostal mě. Absolutně. Zřítil jsem se do propasti. Nenávratně. Děkuju ti…moc ti děkuju… povím tiše, jako bych mu svěřoval tajemství. Nečekaný příval citů mi snad roztrhne hrudník. Zabije mě to. Umřu láskou k anděli. Vysvleču si tričko. Chci ho cítit na kůži. Potřebuji to. Tisknu se k jeho tělu. Láskyplně. Jeho rozpuštěné, dlouhé vlasy příjemně šimrají. Není to sen…proboha…je to skutečné. Já zase miluju…když mě koušeš… tiše se zasměju.

Temné noci - 28. září 2009 21:28

soukromá zpráva od Temné noci pro Chata Poděkoval jsi mu za to, když ti řekl že tě miluje, možná to asi nebylo to co čekal že odpovíš. Zvedl se na loktech a zadíval se ti do tváře, pak se opřel čelem o tvé, nic nedělal dokud jsi neotevřel oči a nezadíval jsi se do azurové modři jeho očí. Měl jsi pocit, jako kdyby se mu za panenkami zářili jasná světla, která mu oči prosvětlovala až z toho vznikla ta neuvěřitelná modř. "Vím co cítíš můj temný princi. Proč to neřekneš nahlas?" zeptal se tě a líbl tě na rty. Pousmál se. "Máš rád kousání? Hmm... tak na to pozor abych tě nakonec nesnědl." Varoval tě s mrknutím, sklonil hlavu a znovu přitiskl rty k tvému krku, který chvíli líbal než tě do něj začal něžně kousat. "Řekni to... prosím..." Požádal tě tlumeně. "Neboj se toho." šeptl.

Cain - 28. září 2009 21:49

soukromá zpráva od Cain pro Chata Přiloží své čelo na mé. Jako by se mohly naše mysli spojit v jednu! Bojím se otevřít oči. Mám strach, že to nevydržím. Že se zalknu vlastním dechem. Nakonec však neodolám a zaklesnu se do jeho pohledu. Spoutaně hledím až kamsi v dál. Vidím světla, jiskřičky prosvětlující jeho panenky. Je to nadpozemská modř. Energie. Tolik podmanivá. Otázkou mi vyrazí dech. Políbí mě na ochablé rty. Zůstanu se dívat do prázdna. Proč to neřeknu nahlas? Lawrence zavtipkuje ohledně kousání, ale já se jen nepřítomně pousměju. Spíš to připomíná tik. Proč? Přivřu oči, když se znovu začne věnovat mému krku. Nejsem sto si vysvětlit, proč to neumím vyslovit. Stisknu pevně rty i víčka. Proč to nejde? Sakra, proč? Mám strach? Bojím se? Mám čeho? Je to tak jiné…tolik jiné, než cokoliv, co mě stačilo potkat. Nemůžu dýchat. Otevřu oči, hrudník se mi zvedne s hlubokým nádechem. Pootevřu rty. Miluju tě… vydechnu neslyšně. Svět se zamlží. Miluju tě, Law..! vyhrknu razantněji. Z koutku oka mi steče titěrná slza. Zraňuje mě to a překvapuje zároveň. Tak dlouho jsem své city potlačoval, neskutečně dlouho…a teď. Jsem volný. Obejmi mě, prosím…pořádně mě obejmi. stisknu ho v náručí, nasaji vůni jeho vlasů.

Hirosue Aya - 28. září 2009 22:07

Venku Od domu jsem vyrazila vcelku rychle, něco jako by mě nutilo nechat město co nejdřív za sebou. Nebo spíš turušnou část, kam jsme se přestěhovaly. Jakmile se podrážky dotkly jemných kamínků, kterými byly vysypané cesty v parku, zvolnila jsem tempo, dech se stal klidnějším a pravidelnějším. Plíce plně vychutnávaly lehce mrazivě osvěžující vzduch, oči se kochaly sytostí nové objevující se zeleně a života v podobě zvířat. Park byl poměrně velký, ale i tak se mi zdála cesta přes něj krátká, utekla až příliš rychle. Seběhla jsem po menším svahu dolů, kousek po břehu, pak vyběhla na most. Mlha se jako nějaký snový závoj vznášela jen kousek nad vodní hladinou, vypadalo to jako ve snu nebo na malbách japonských mistrů. Občas se mi zastesklo po domově, jistě bych se tam někdy ráda podívala a možná... i zůstala. Možná jsem byla příliš ponořená do myšlenek, možná jsem se příliš zaměstnávala tím, co jsem viděla... Nebo prostě díky mlze jsem si nevšimla.... Vždyť ta dívčina byla téměř stejně bílá a průhledná jako ona. Zvolnila jsem, až jsem zastavila docela. První, co mi prokmitlo hlavou, příliš pozitivní a lichotivé nebylo, ale... vzhledem k různým okolnostem bych asi nebyla jediná, koho by to napadlo. Nevěděla jsem, co přesně v takových situacích dělat, přesný a spolehlivý návod na to neexistoval. Spíš ve mě sílilo nutkání si oné neznámé dívky nevšímat a projít okolo, neplést se do osudu někomu, kdo je cizí. Na to nemám právo... Přesto však - mám ji jen tak minout třeba s následným vědomím, že skočila a já jí v tom možná mohla zabránit? Nakonec jsem se zastavila asi na pět metrů od ní, mlha skrývala jak mě, tak tím víc i ji, takže nijak blíž jsme se vidět nemohly. Svrbění v prstech a kolenou trochu narůstalo, jen nohy nevěděly, zda se mají vydat k té dost podivné dívce, nebo se raději otočit a hledět si svého. Nakonec jsem se opřela o zábradlí na druhé straně mostu a oči upírala na vodní hladinu, jako by mi snad měla být zrcadlem toho, na co neznámá myslí a co udělá.

Temné noci - 28. září 2009 22:09

soukromá zpráva od Temné noci pro Chata Když jsi to řekl, že ho miluješ cítil jsi jak s Law celý uvolnil. Znovu zvedl hlavu a zadíval se na tebe, všiml si slzy. Sklonil se a rty následoval cestu po které slza putovala. Podruhé jsi to už řekl jistěji a razantněji, cítil jsi jakoby se skrz Lawrencovo tělo do tebe začalo vlévat příjemné teplo. "Miluji tě." Také znovu zopakoval a pevně tě objal, skulil se na bok, aby tě příliš nedrtil a tiskli jste se k sobě. Měl jsi zavřené oči, stále jsi cítil to teplo které do tebe proudilo, příjemné, hřejivé. Trochu ti to připomnělo ten pocit blaženosti, který jsi cítil jako dítě, když jsi se mohl přitisknout k mámě. Najednou jsi měl pocit, jako kdyby ti do očí zasvítilo slunce. Otevřel jsi oči, ale slunce to nebylo. Zjistil jsi že Lawrenc září a ne jen on, ale i ty. Svítili jste zlatým světlem. Lawrenc měl zavřené oči, na tváři měl rozněžnělý úsměv a... vypadal šťastně.

Temné noci - 28. září 2009 22:26

Yukko Chang - Venku Opřela jsi se naproti a viděla jsi z dívky jen siluetu v mlze, stále tam seděla. Nebyla jsi si stále jistá co máš dělat, jestli nějak zasáhnout nebo si hledět svého. Nakonec ta dívka byla velice mladá a navíc v noční košili. Co by tu dívka dělala takhle oblečená? Možná utekla z nějaké léčebny, což by mohlo odpovídat tomu jak vypadá. "Proč tu stojíš?" Ozval se lehký hlásek, skoro jako by byl spíš pětileté dívky než dospívající ženy. "Proč neběžíš dál? Proč si mě nevšímáš jako všichni ostatní?" hlásek byl plný zvědavosti. "Vidíš mě? Slyšíš mě?" Ptala se tě, ale ze svého místa se nehýbala, nezdálo se že by se vůbec nějak pohnula.

Cain - 28. září 2009 22:27

soukromá zpráva od Cain pro Chata Prazvláštní teplo, které se mi vsakuje do kůže a proniká hluboko do těla, je velmi uklidňující. Má moc smazat všechny pochyby, které se mi rozutekly do všech koutů mysli. Usměju se, když mi Law znovu vyzná lásku. Zahřeje mě to u srdce. Ne, víc než to. Srdce mi vzplane. Obejmeme se a převalíme na bok. Přitisknu se k němu s obrovskou důvěrou. Žilami se mi rozlévá ono příjemné teplo. Pocit blaženosti. Mír. Je mi krásně. Otevřu oči, neslyšně vydechnu. Law září! My záříme! Najednou se mi chce smát. Necítím zděšení ani nic podobného. Přijde mi to správné. Žádné zbytečné otázky. Tak to má být. A ne jinak. Vesele se usměji, když vidím Lawův výraz. Je tak šťastný. A v ten okamžik si uvědomím, že takhle chutná…absolutní štěstí. Cítím se naprosto stejně. Vyzařuje z nás láska. Zavřu oči. Nyní nepotřebuji vidět. Přitisknu se k němu ještě blíž. Užívám si naši chvíli. Miluji ho…a nebojím se to říct nahlas.

Hirosue Aya - 28. září 2009 22:47

Most V první chvíli jsem si myslela, že se mi to jenom zdá, stáhla jsem hlavu mírně mezi ramena. Nebo že by to byl přehrávač? Podívala jsem se na něj a zjistila, že poslední skladba vlastně dohrála ještě před tím, než jsem se dostala na most. Vyndala jsem sluchátka z uší, párkrát do nich ťukla a nesouhlasně pokývala hlavou. Nechtěla jsem a odmítala přijmout myšlenku, že by to snad byla ta dívka na druhé straně. Čelo se mi zlehka podmračilo. Pomalu bych spíš do blázince mohla jít já... Spolu s ní... Svádět i tohle na stres z práce a vůbec všeho okolo? Může to zajít až tak daleko, nebo ne? Patrně bych potřebovala zajít za psychologem... Už kvůli tomu napětí, co se ve mě za poslední měsíc nahromadilo. Masáže už nepomáhají ani způle tak, jako dříve. Povzdychla jsem si, ale nakonec neodolala a oči mi sklouzly na pár vteřin opět k oné dívce. Nesouhlasně jsem pokývala hlavou a opět se odvrátila. Asi bych se měla vrátit domů... Tohle už překračuje meze, které jsem ochotna překročit. ,,Asi jsem vážně blázen." opět si povzdychnu a narovnám se, rozhodnuta se otočit a vrátit se do domu, nebo alespoň do parku. Je také možné, že jak jsem přes den sama... Že bych si snad vymyslela nějakou.... imaginární.... kamarádku? tahle myšlenka mě zprvu zarazila, pak trochu vyděsila, ale nakonec vyloudila na mojí tváři pochybovačný úsměv. Až dorazím domů, vyndavám seznam a hledám číslo na doktora.

Temné noci - 28. září 2009 23:10

Yukko Chang - Venku Pochybovala jsi o tom, že to co jsi slyšela řekla ta dívka. Začínala jsi se obávat o své duševní zdraví a tak jsi se raději vydala na cestu zpět domů. "Takže nevidíš. Jako ostatní. Odchází..." znovu jsi uslyšela ten hlásek i když jak jsi se vzdalovala byl stále více tišší. "Nikdo mě nevidí..... nikdo. Nikdo mi nepomůže. Zůstanu tu.... zůstanu tady dlouho... dlouho..." nakonec si už povídala spíš sama pro sebe, znělo to sklíčeně a trochu i smířeně. Šla jsi pryč a jak jsi se vzdalovala od mostu, mlha byla stále méně hustá, jako kdyby snad ta mlha pocházela od dívky, protože jak jsi se se dostávala ke kraji parku, kde skoro žádná mlha už nebyla.

Hirosue Aya - 28. září 2009 23:19

Venku/Most Na hranici břehu a parku jsem se zastavila, stisknula ruce v pěst. Co bych měla dělat? Jestli utekla vážně odněkud z ústavu... Zavolat tam? A jestli je to výplod mojí fantazie... tak si mě můžou rovnou odvézt s sebou... Rozešla jsem se dál, vprostřed parku si sedla na lavičku a upřeně pozorovala dva vrabce, jak hopsají mezi kamínky a vytahují drobečky a semínka. Nevím, jak dlouho jsem tam seděla, skoro jsem ani nevnímala, že mě začíná trošku nahlodávat přecijen chladnější vzduch. Svým problémům bych se měla umět postavit. To je zásadní, podstatné a důležité... Pro úspěch zcela jistě. A čím dřív to udělám, tím lépe. Tím dřív tyhle vidiny a všechno zmizí... I přes to se mi z lavičky zvedat nechtělo. Jako bych k ní snad přirostla a ptáčci a příroda byly jen dalším závdavkem a výmluvou, proč zůstat. Zima hovořila v prospěch toho zvednout se a vrátit domů, ale nohy se nerozhodly. Nakonec jsem se ale narovnala, zadívala se směrem k městu, učinila jsem dva kroky, ale nakonec se otočila a došla zpátky k mostu, ale na jeho začátku se zas zastavila. Jako by tam byla nějaká neviditelná bariéra. Kterou jsem si však vytvořila já sama...

Temné noci - 28. září 2009 23:24

Benjamin Brook - Chata Nemluvili jste, nebylo to potřeba. Vše bylo už řečeno a teď jste si vychutnávali vzájemnou blízkost a lásku. Nevíš jak dlouho jste tak zůstali, nakonec jsi nejspíš usnul, protože když jsi znovu otevřel oči byla tma. Stále jste byli přitisknutí jeden k druhému, Lawrenc také spal a už jste nezářili. Přesto tě v hrudi stále hřálo to teplo, které jsi cítil předtím. Venku svítil měsíc, nebe bylo jasné a stromy do místnosti házeli stíny. Vál vítr a tak mladé lístky jemně šustili a trochu to působilo strašidelně. Měl jsi pocit, že jsi zaslechl zavití, jestli to byl pes nějaký vlk v horách jsi nepoznal. Bylo ti trochu chladno, hlavně na záda, ze předu tě zahříval Law. Přikryl jsi vás a zkoušel zase spát, ale nechtělo se ti. Nakonec jste usnulo hodně brzy, ještě za světla, možná jsi byl prostě už vyspaný.

Temné noci - 28. září 2009 23:51

Yukko Chang - Venku Mlha znovu houstla jak jsi se vracela, přesto že se park nezměnil, vypadal pod rouškou tak nějak mysticky, jako by za starých časů, kdy tu nebylo město, ale jen lesy a divoká zvířata. Dívala jsi se na most, ale nedokázala jsi na něj vstoupit, dívku jsi neviděla, ale tak nějak jsi podvědomě tušila že tam stále je. Trochu jsi se lekla, protože kolem tebe prošel nějaký muž s kufříkem a mobile v ruce, podíval se na tebe zběžně, ale pak šel dál zaměřený na svůj mobil a prostě vešel na most, mlha mu očividně nevadilo a prostě si šel dál. Po chvíli jsi tu dívku uslyšela, začala si broukat nějakou smutnou melodii, neznala jsi ji a ani ti nebyla povědomá. Byla velice smutná a jako kdyby jsi v ní doslova cítila slzy. Tu a tam jsi měla pocit, že opravdu během broukání vzlykla. odkaz

Hirosue Aya - 29. září 2009 00:09

Most Už jsem se rozhodovala, že se zas otočím a raději půjdu, muž s kufříkem a mobilem do mě div nevrazil, vcelku bezohledně zabrán do sebe a řešení svých záležitostí. Otočila jsem se zpětk parku, ale nestihla učinit ani krok. Ta melodie mne svým způsobem zadrhla, stejně jako mi na okamžik vzala dech. Bezohledně zabrán sám do svých problémů... a co děláš ty? Nejsi náhodou stejná? chvíli pozoruji lehce rozměklou půdu pod nohama, jak nasávala vlhkost řeky, ale nakonec pomalu vstoupím na most. Mlha se zdá několikrát hustší, a nejen zdá. jde vidět sotva na tři metry před sebe, zábradlí mostu se vpíjí do toho bílého závoje, který se rozvíjí jen pomalu, neochotně. Pomalu, skoro neslyšně a jaksi opatrně našlapuji, občas se krok zadrhne, ale nakonec se mi vždy zdaří nohám poručit, aby šly dál. Hlava mírně nachýlená k jednomu rameni, ani jsem nevnímala, že se mi mírně, starostí nakrčilo obočí a v očích se objevil smutek společně s jakýmsi soucitem. Zastavila jsem asi dva metry od dívky a jen se na ni dívala, její zpěv vyvolával nepříjemné mrazení v zádech, přesto.... se mi svým způsobem ta melodie dostávala pod kůži a... líbila se mi. Když dívka dozpívala, ještě chvíli jsem tam stála a mlčela. Na vteřinu jsem měla pocit trapnosti, ale ten zmizel, sotva se stačil objevit. Učinila jsem menší dva kroky blíž. ,,Kdo... Kdo jsi?" vypravila jsem ze sebe, abych o chvíli později zjistila, že to bylo téměř šeptem. V hlavě vířily ještě další otázky, ale... ústa je zatím nedokázala vyslovit.

Temné noci - 29. září 2009 00:30

Yukko Chang - Most Chvíli bylo ticho, jako kdyby si snad dívka neuvědomila, že mluvíš na ní. Ale pak jsi viděla jak se otočila a podívala se na tebe. Viděla jsi ji zřetelněji, ale přesto tvář byla stále jakoby pod závojem. Musela by jsi jít ještě blíže, aby jsi ji viděla do tváře. "Ty mě vidíš?" zeptala se dívka překvapeně. "Slyšíš mě?" hned na to se znovu zeptala. Když jsi ji odpověděla, že ano znovu chvíli mlčela. "Konečně. Konečně někdo, kdo mi pomůže. Konečně." Tiše zajásala a slezla ze zábradlí na zem. "Prosím pomoz mi." Požádala tě, "chci jít domů. Ale nemůžu... nemůžu. Jsem tu uvězněná." Prosila tě. "Jmenuji se Zita." Přišla k tobě blíže, viděla jsi ji do tváře v bledé tváři ji zářili oči nadějí. "Jsem duch. Byla jsem na tomhle místě zabita. Od té doby jsem tady a nemůžu jít domů. A já chci jít domů. Prosím pomoz mi." Prosila tě ještě více urputněji. "Prosím.... neutíkej. Jsi jediná za celou dobu co mě vidí."

Cain - 29. září 2009 14:21

Chata Probudím se a světlo za okny je už jasnější, než když jsem naposledy usnul. Doposud se tisknu k Lawrencovi a v těle stále cítím mihotání toho prazvláštního tepla. Necítím se ani trochu unavený. Energie mi proudí celým tělem. Zadívám se Lawovi do obličeje a neodpustím si při tom veselý úsměv. Sleduji, jak spí a když se tím dosyta nabažím, pohladím ho po vlasech a prsty sjedu na paži. Překlenu směšně krátkou vzdálenost, která nás dělí, a s opatrnou něžností ho políbím na tvář. Zářili jsme… zašeptám. Vtisknu mu polibek i do koutku úst. Spolu… slabě se pousměju a začnu ho hladit po zádech. Čekám, kdy se probudí a při tom si vychutnám jeho blízkost. Byla to magie… Když konečně otevře rozespale oči, za kterými se skrývají podivná světýlka, políbím ho krátce na rty. Krásné ráno, můj anděli. Dnes jedeme domů. oznámím mu s úsměvem, kterého se dnes jen tak nezbavím.

Temné noci - 29. září 2009 14:53

Benjamin Brook - Chata Dotýkal jsi se ho, hladil a líbal až do chvíle než jsi ho tím probudil. Otevřel oči a rozespale se na tebe zadíval, popřál jsi mu dobré, hodně brzké ráno a políbil. Lawrenc se pousmál a přitulil se. "Hmm... už? Nikam se mi nechce." Protestoval a zase oči zavřel oči, které si začal rukou mnout, aby se zbavil ospalosti. "Měl jsem ty nejkrásnější sny." Povzdychl si spokojeně a začal se protahovat, "o tobě." Podíval se na tebe s úsměvem. Políbil tě a pak se posadil "Jen klidně lež. Půjdu připravit snídani. Nakonec jsem ti něco slíbil." Mrkl na tebe, pohladil tě po tváři a vstal. Oblékl si košili. "Říkal jsi palačinky s hodně sirupu že?" Usmál se a pak vyšel z ložnice, aby dodržel dohodu. Ležel jsi jenom chvíli, když jsi začal cítit vůni palačinek.

Cain - 29. září 2009 15:40

Chata Pobaveně se zasměju. Je jako malé dítě, kterému se nechce do školy. Ale v tomhle s ním musím souhlasit. Taky bych tu ještě zůstal. Nejsi sám. Zauvažuju nad tím, jestli jsem ho nevzbudil příliš brzo. Možná jsem ho měl nechat dospat. Ale já si zkrátka nemohl pomoct. Tak to mi o nich někdy musíš vyprávět… usměju se koutkem úst, zatímco sleduji, jak se jeho svaly napínají, když se protahuje. Chtěl bych zaprotestovat, že mu půjdu pomoct, ale jeho gesta mě přesvědčí, že bude pro mě nejlepší zůstat v posteli. Podpírám se lokty a zkoumavě sleduji, jak si obléká košili. Ale kde vezmeš ingredience? nevěřícně zavrtím hlavou a nechám ho odejít. To jsem teda zvědavý, co ukuchtí. Po chvílí líného válení ucítím lahodnou vůni palačinek. Odkopu peřinu a seberu ze země tričko, které si navléknu. Slastně polknu sliny. Ta vůně mi pěkně podráždila chuťové pohárky. Nedočkavě sedím na posteli se zkříženýma nohama. Teprve když se konečně ozvou vrzající schody, nadšeně přesunu pohled ke dveřím, které se v mžiku otevřou. To si děláš srandu… zakřením se na Lawrence. Tys je vážně udělal! natáhnu k němu ruce a převezmu tác, který si položím na nohy. Kopa tlustých palačinek, politá vrstvou sirupu s kostičkou másla na vrchu. Pojď sem. plácnu dlaní vedle sebe a pak mu vlepím dlouhou pusu na tvář. Děkuju. řeknu upřímně. Potom se konečně pustím do snídaně.

Temné noci - 29. září 2009 16:25

Benjamin Brook - Chata Zajímal jsi se, kde vezme Law ingredience na palačinky. "Vždyť jsme nakoupili cestou sem. To si snad myslíš že jsem nakoupil jen pití a brambůrky nebo co?" Zasmál se při odchodu. I přes chuť jít za ním, jsi se nakonec rozhodl zůstat v posteli, kde jsi se rozkošnicky rozvaloval na posteli. Jak jsi ucítil vůni palačinek div jsi nezačal slintat, už jak jsi slyšel Lawrence přicházet byl jsi na jídlo připravený. "No jistě. Dohoda je dohoda." Usmál se na tebe a posadil se vedle tebe. Předal ti tác s tvou snídaní. "Prosím." Odpověděl a také tě políbil na tvář. Pustil jsi se do jídla, spokojeně funěl a pochutnával si na palačinkách, které chutnali výborně. Rozhodně hodně konkurovali palačinkám od tvé mámy. Lawrenc ti trochu ujídal a škádlil tě tím, že se ti snažil udělat sirupem pod nosem vousy. Nakonec se protáhl. "Začnu pomalu balit. Na tobě je nádobí." jemně tě šťouchl.

Cain - 29. září 2009 17:43

Chata Chutnají výtečně. pochválím mu jeho kuchařské schopnosti. Celé věky jsem nejedl něco tak hříšně dobrého. Vyjma dobrot od mé mámy. Ne nadarmo jsou palačinky mým oblíbeným jídlem. Dovolím mu ujídat, i přes to, že se mi snaží kreslit sirupem pod nosem. Jednou se mi dokonce podaří ústy chňapnout po jeho ukazováčku a zbavit jej sirupu. Když si nedá pokoj, natřu mu jím spodní ret a pak se k Lawrencovi přisaju. Houby trest, já vím. Dojím a spokojeně vydechnu. Oplatím mu šťouchnutí do boku. Zase to nejlepší zbylo na mně, co? ušklíbnu se. Ale co bych pro tebe neudělal. mrknu a vylezu z postele. Obuju si boty. Popadnu tác s nádobím. Ve dveřích se ještě zastavím. A bal hodně pomalu, chci se ještě osprchovat… pousměju se a opustím pokoj. Sejdu do přízemí a zakotvím v kuchyňce a pustím se do mytí nádobí. Nebaví mě to, ale už jsem z domova zvyklý. Rovnou ho pak i otřu a uklidím do linky, tam kam patří. Snad se na něj nebude prášit dlouho. Vyběhnu nahoru do pokoje, kde jsem si nechal první den tašku. Zůstala tam sama, chudák. Vyberu si z ní čisté oblečení, hygienické potřeby a zapadnu do úzké sprchy, kde se trochu zkulturním. Když jsem hotový, hodím si zavazadlo přes rameno a nejspíš se vydám k autu. Případně tam, kde je Lawrence.

Temné noci - 29. září 2009 19:06

Benjamin Brook - Chata - cesta domů Když jsi si postěžoval na nádobí usmál se. "No jistě." a vyšel za tebou, šel do svého pokoje se sbalit. Do hodiny jsi byl hotový i sbalený a tak jsi šel ven za Lawrencem, který byl už u auta. "Vůbec se mi nechce pryč." Postěžoval si Law, vzal si od tebe tašku, kterou dal do kufru. "Tak... to je asi všechno. Benjamine? Zamkneš chatu? A nezapomeň vrátit klíč na místo." Připomněl ti. Za chvíli jste už seděli v autě a drkotali zpět do kempu, kde Law vrátil rybářské náčiní a vyrazili jste zpět do Montrálu. Napsal jsi Cat že už jedete zpět a během chvilky ti přišla odpověď že na vás počká před Lawrencovím bytem. "Doufám, že se na chatu zase brzy vrátíme. Tedy bez Morganovců v patách." Podíval se do zpětného zrcádka. "Zdá se že jedni se nás drží." Povzdychl si. Ohlédl jsi se a viděl jsi asi tak deset metrů za vámi další auto s tmavými skly. "Ti jsou vždycky tak nenápadní." Zavrtěl hlavou Law, ale sledoval dál silnici před sebou.

Cain - 29. září 2009 19:49

Chata – cesta domů Nojo, musíme se rozloučit. Ale jenom na chvilku. naposledy se dlouze zadívám an jezero. Kdyby tu nebyli ti zatracení Morganovci, zavolal bych na Kláru a hodil jí do vody těch pár sladkostí, co nám zbylo. Bohužel to nejde, pokud je nechci ohrozit. Místo holek si sem na víkendy budu brát tebe, Law… spiklenecky na něj mrknu a odejdu zamknout chatu. Tak rychle to uteklo. A při tom se toho stalo strašně moc. Troufl bych si říct, že se mi tady změnil život. I pohled na něj. Schovám klíč pod kámen a vrátím se do auta. Určitě. přikývnu a jemně sebou trhnu, když Law řekne, že se nás jedni drží. Automaticky se ohlédnu a spatřím auto s tmavými skly. To myslí vážně? nevěřícně svraštím obočí. Akorát mi kazí náladu, magoři… zabručím a snažím se pozornost věnovat čemukoli, jen ne našim nenápadným pronásledovatelům. Takový pitomci a hrajou si na hrdiny, když se snaží vybít magické bytosti? To mi vážně rozum nepobírá. Můžeme takhle jít vůbec do té pobočky, když je máme za zadkem? Je dost možné, že se nás budou držet až k tvému bytu… zeptám se Lawrence. Chtěl jsem se tam zastavit rovnou a Cat napsat, že se zdržíme…ale teď nevím. podepřu si hlavu rukou.

Temné noci - 30. září 2009 13:38

Benjamin Brook - cesta domů "No jo... jsou pěkně vlezlí. Asi nic nenašli tak se asi rozhodli se nalepit aspoň na nás." Řekl otráveně, "tohle opravdu miluji." Povzdychl si, ale pak sundal jednu ruku z volantu a vzal tě za ruku, kterou na chvíli stiskl než ji vrátil na volant. "Ano můžeme. Na pobočku by nikdy nezaútočili. Tak by nás totiž oficiálně vyzvali k válce a to by znamenalo hodně, hodně špatných věcí. Veřejnou válku si nemůžeme dovolit. Když se to stalo naposledy zemřelo příliš mnoho nevinných. Proto jsme kdysi uzavřeli dohodu, že otevřená válka nikdy nebude. Ale je to starý zákon a čím je starší tím více se k válce blížíme. Momentálně visí hodně na vlásku." Vysvětlil ti. "No ale stejně bychom tam teď neměli. Ví že jsi se s rodiči setkal. Kdyby jsme tam hned šli budou si myslet že něco víš a to by nebylo dobré. Takže musíme pár dní počkat. A taky bych je rád setřásl. Zrovna nestojím o to, aby mi pořád zevlovali před barákem. Takže se rozhodně zdržíme. Tady na dálnici sotva je setřeseme, takže pak až ve městě." Vysvětlil ti svůj plán. "Souhlasíš? Nebo nemáš jiný nápad?" zajímal se.

Cain - 30. září 2009 16:36

Cesta domů Veřejná válka? Tak to by nám ještě scházelo. I ta tajná je pěkně nebezpečná, natož, aby se do toho zapletli i lidé, co o existenci magických bytostí nemají ponětí… Zhluboka se nadechnu. Hlavu skloním směrem k okýnku. Doufám, že k ničemu takovému nedojde… prohodím a zavřu oči. Pár dní počkat? nejsem z toho příliš nadšený. Chtěl jsem rodičům pomoci co nejdříve. Čas teď hraje důležitou roli. Na druhou stranu stejně nevím, jestli by návštěva té pobočky byla platná. Prakticky vzato nemám být proč naštvaný. Ale i tak cítím zklamání a…nedočkavost. Vyslechnu si Lawrencův plán. Potom se na něj zadívám s lehkým úsměvem. Nemám nic proti. Narovnám se a upravím si bezpečností pás, aby tolik neškrtil. Ostatně, za volantem sedíš ty. pohladím ho po stehně. Jakmile se Lawa dotknu, v břiše mě polechtají malá křídla. Po té noci ho vnímám nějak…víc. Zapnu rádio. Tak já napíšu Cat, že dojedeme pozdějš, aby tam zbytečně nečekala… oznámím a začnu vyťukávat zprávu. Tak mě napadá…Jak se před ní budeme chovat? zeptám se Lawrence na jeho názor. Já jen, jestli mám už pomalu začít probouzet své herecké nadání. trochu si odkašlu a dívám se na display telefonu.

Temné noci - 30. září 2009 16:56

Benjamin Brook - cesta domů "Jo napiš ji." Souhlasil a krátce se na tebe podíval. Zeptal jsi se, jak se máš chovat před Cat, chvíli zamyšleně mlčel. "Vždy jsi říkal že Cat je jako tvá sestra. Možná je načase ji říci pravdu co říkáš? Mě to nevadí, když se to dozví." Znovu se na tebe na chvíli podíval. "Cat tě zbožňuje, jsi její velký brácha a vzor a je hodně svobodomyslná. To že se ti líbí muži ji nebude vadit. A myslím že váš vztah může takhle pak být ještě více otevřený. Myslím že by jsi to měl udělat. Ale nechci tě nutit. Pokud si nejsi jistý nebo prostě nechceš... tak nasaď hereckou tvář a můžeme dál dělat že jsme jen přátelé." Znovu se na tebe pousmál. "Myslím že by bylo nejlepší kdyby jsi to řekl. Nakonec to přetváření časem poměrně unavuje. Oba to dobře víme."

Cain - 30. září 2009 18:29

Cesta domů Podívám se zamyšleně na Lawrence. Vážně by ti to nevadilo? ta otázka mi z úst vyklouzne sama. Matně se pousměju a těknu pohledem na okamžik k mobilu. To co říká Lawrence, je samozřejmě pravda. Cat je jako má mladší sestra, zažili jsme toho spolu spoustu. Přátelské pouto, které jsme mezi sebou vybudovali, jen tak něco nezničí. O mém vztahu k Lawovi jsem se jí doposud nezmínil ani slůvkem. Bál jsem se…především sám sebe. Tím bych sám sobě jen potvrdil, že v tom vážně lítám. Však teď se situace podstatně změnila. Mohl bych se jí svěřit. Mně se nelíbí muži. zavrtím hlavou. Mně se líbíš ty usměju se s jistotou na Lawrence. Ty jsi pro mě jediný…navždy budeš. podívám se mu pevně do očí, ale pak se zadívám před sebe. Jsem tím přesvědčený. Myslím, že jí to řeknu. Nemá cenu to tajit. přikývnu. A mám pocit, že bych se stejně přeřekl nebo tak něco…. přivřu oči. Nestydím se za tebe, Law. a je to pravda.

Temné noci - 30. září 2009 18:49

Benjamin Brook - Cesta domů Pousmál se. "Samozřejmě, že by mi to nevadilo. Já se za tebe také nestydím." Natáhl se, aniž by spustil oči ze silnice a pohladil tě po tváři. Když jsi řekl, že se ti líbí jen on, nikdo jiný a navždy, zasmál se. "To mě těší, Benjamine." řekl s úsměvem, "i já k tobě chovám silné city a nechci abychom se někdy rozdělili." Pronesl, ale jeho hlas zněl trochu zvláštně, když to říkal. Jako kdyby tomu snad tak být nemělo. "Ano řekni. Jen doufám, že ti za to nevynadá že jsi ji to neřekl dřív." Usmál se. "To by mohla být legrace. U toho bych chtěl být." přitáhl si tě aby ti mohl dát pusu, kterou ti také dal. "Jinak... plánuješ, že by jsi si někdy udělal řidičák? Tak mě napadlo, že by se ti to mohlo hodit. A také bych tě mohl trochu zaučit." změnil z čista jasna téma.

Cain - 30. září 2009 19:15

Cesta domů Zatvářím stylem ‚co je tady k smíchu‘? Musel jsem znít docela naivně. Přiznávám. Ale i tak se spokojeně usměju, když mi Law řekne, jak ho to těší. Rozpoznám v jeho hlase něco, co neumím přesněji určit. Jedno však vím jistě, nelíbilo se mi to. Jako kdyby Lawrence dělal něco, co nesmí. Vytěsním tu myšlenku z hlavy. Kapku vyděšeně a nesvůj cuknu koutky. Cat mě zabije… potvrdím. Protnu ho dotčeným pohledem, když prohlásí, že by to mohla být legrace. Nestihnu se ohradit, protože si mě přitáhne a dá mi pusu. Protentokrát mu odpouštím. Zmateně na něj zamrkám, když na mě vypálí otázku ohledně řidičáku. Pokrčím rádoby lhostejně rameny. Heh, no…zatím ani nepřemýšlel. Nejsem příliš technický typ a… zavrtím hlavou. Ta představa je úsměvná. Myslím, že by to byla docela katastrofa…chudáci chodci. usměju se. Ani nebyl nějak čas, peníze…nehrnul jsem se do toho. přiznám bez ostychu.

Temné noci - 30. září 2009 19:48

Benjamin Brook - cesta domů Znovu se začal smát. "Jo... zabije. Ale klid... pak tě zase samou láskou oživí." Ujistil tě o tvém pozdějším oživení. "Nepřemýšlel? Hmm... to bys měl. Ale dobře... já tě k tomu řízení přemluvím později." Zatvářil se na oko nevinně. Cestou jste si dál nezávazně povídali a na vaše pronásledovatele jste úplně zapomněli. Nakonec, když jste dojeli zpět do Montrealu, tak Law zvážněl "Teď se drž... budeme možná dělat trochu manévry... musíme je setřást." Promnul si ruce a šlápl na plyn. Úplně ti zatrnulo když projížděl křižovatku na poslední chvíli a jen koutkem oka jsi zahlédl jak se semafor přehoupl na červenou zrovna když jste byli pod ním. Auto za vámi se vás snažilo držet, ale auto Morganovců bylo větší a tak neohrabanější. A i když jsi je už neviděl ve zpětném zrcátku, tak stejně nezpomalil a skoro smykem zastavil před půjčovnou aut. Vrátili jste auto a pak spěšným krokem a hlavně zapadlejšími uličkami až jste stáli naproti jeho domu. Vedle dveří jsi uviděl Cat, byla opřená zády o zeď, kopala do země a vlasy měla zase jinak obarvené, tentokrát je měla křiklavě modré. Zdá se že zelená a ani růžová ji nevyhovovala. Příště si možná dá fialovou nebo žlutou?

Cain - 30. září 2009 20:29

Cesta domů Pokus o setřesení Morganovců byl jak scéna vystřižená z akčního filmu. Chvílema jsem myslel, že to dopadne špatně a Law nezvládne řízení. Zbytečně jsem ho podceňoval. Svým způsobem se mi ta rychlá jízda i líbila. Trocha adrenalinu člověka osvěží. Oči se mi rozzáří, jakmile spatřím nepřehlédnutelnou Cat. Vycením zuby v úsměvu a rozeběhnu se k ní. Hej, krásko! zavolám, ale nedám jí příliš času na vzpamatování se. Jednoduchým pohybem shodím tašku z ramene, abych svojí sestřičku mohl, jak se patří obejmout. Awww, tolik se mi stýskalo! přidusím ji v náručí. Že ono ej na tobě něco nového? podezřele mhouřím oči před výstřední modrou barvou vlasů. Rty se mi samovolně tvarují do dobíravého úšklebku. Sehnu se pro zavazadlo, přičemž ji nepřestávám jednou rukou držet kolem ramen. Uvolním prostor, aby se přivítala i s Lawrencem. Cesta nahoru do bytu výtahem mi přijde neskutečně dlouhá. Snažím držet na uzdě vlastní zvědavost, co se tu stalo nového za ty dva dny. Samozřejmě, mě Catie informovala v esemeskách, ale to neznamená, že na něco nezapomněla. I když pochybuju. Svalím se na pohovku vedle Cat. Vybalování počká. Tak povídej, jak si tu bez nás strádala. šťouchnu jí kolenem do jejího.

Temné noci - 30. září 2009 20:54

Benjamin Brook - U Lawrence Vyrazil jsi přes ulici rovnou ke Cat, která překvapeně vzhlédla a pak se rozzářila. "Brácho!" vypískla radostí a stejně radostně jako ty ji, objala i ona tebe. Hned ti vlepila pusu na tvář. "Taky se mi stýskalo." Pronesla tlumeně, když se ještě k tobě tiskla. Pustil jsi ji i když jen tak napůl a zeptal se jestli na ní není něco nového: "To jsi na tom výletě oslepl nebo co? Mám přece novou barvu, ne?" ukázala prstem na svoji hlavu. Law také přišel a objal ji, ale pak už vás vedl do jeho bytu. Ty s Cat jsi se usadil na pohovku a Law přešel k oknu ze kterého vyhlížel. Cat se k tobě přitulila, ráda že tě má zpátky. "No hrozně jsem strádala. Takovou děsnou nudu jsem dlouho nezažila. Hlavně ve škole jsi mi chyběl ale na druhou stranu jsem zase zkusila hrát nějaké počítačové hry a tak se to dalo přežít." povídala s hlavou opřenou o tvé rameno. "Jinak ve tvém domě zase byli nějací lidi. A pak tam byli další lidi a vůbec nemám páru co se tam dělo. Protože pak vyšli jen ti lidi co přišli jako druzí. Bylo to pozdě v noci, nakonec jsem usnula na okně. Ale tak jsem nikoho nevolala jak jsi řekl." Krčila rameny. "Ale vcelku nic nového. Ve škole stejný... do konce týdne jsme po škole za toho monokla... ale řeknu ti... kdybych mohla vrátit čas... tak bych ji flákla znovu." usmála se.

Cain - 30. září 2009 21:37

V bytě Položím jí ruku kolem ramen. Hlavu si opřu o její a poslouchám výčet událostí. Uchlácholen vědomím, že jsem jí opravdu chyběl, si spokojeně povzdychnu. Na druhou stranu není zrovna nejideálnější, že bez sebe nepřečkáme pouhých pár dnů. Čím jsme starší, tím jsme sami na sobě závislejší. I když musím přiznat, že jsem tentokrát tolik stesku nepociťoval. Měl jsem u sebe Lawrence. Napnu se, když se zmíní o dalších dvou návštěvách našeho domu. Úkosem pohlédnu směrem k oknu, kde stojí Lawrence. Není to zrovna pěkný pocit. Co tam k sakru ještě hledají? A kdo to vůbec byl? Můžu jen doufat, že k úhoně přišli ti špatní. A dobře jsi udělala. Kdyby se to opakovalo, ignoruj to. dám jí pusu do vlasů. Krátce se zasměju. Ale neblbni, neměla by ses rvát…máš sice svojí hrdost, ale dělat monokly? naoko nevěřícně povytáhnu obočí. Ale patřilo jí to…! neodolám si přisadit. Škoda, že tam nemůžu…chtěl bych ji vidět. škodolibě se ušklíbnu. Chvilku mlčím a pak se rozhodnu, že bych mohl pomalu s pravdou ven. No…nám se tam přihodilo něco…důležitého. začnu s malou nejistotou. Tep se mi zrychlí. Leze na mě nervozita. Budeš se o mě muset dělit Cat… pousměju se. Jestli pak jí to už dochází? Já a Law… podívám se jeho směrem způsobem, který rozhodně naznačuje, že jsme víc než přátelé. Na té chatě se to mezi námi zlomilo… řeknu pomalu, vážíc každé slovo, stočím pohled zpátky ke Cat. Na rtech mi pohrává zvláštní úsměv. Jsem napjatý, jaký ortel nad námi vyřkne. Není to pro mě zrovna lehké. Neměl bych si radši nafackovat?

Temné noci - 30. září 2009 22:10

Benjamin Brook - byt "Dobře, dobře. Budu to ignorovat. Slibuji..." Olízla si prsty a zvedla je jakoby v přísaze. "Já vím... když já ji nesnáším." Zamračila se, ale jak jsi řekl, že by jsi to chtěl vidět hned vytáhla mobil. "Myslela jsem si to. Proto jsem si ji vyfotila." Zasmála se a našla ti fotku a ukázala ti ji. První jsi viděl Lanu s černými slunečními brýlemi a pak další fotka ji ukazovala bez ní a to měla už kolem oka pěkně tmavého monokla. "Že ji sluší?" usmívala se Cat a uchechtla se. Pak ti vzala mobil a zase ho schovala, začal jsi ji opatrně říkal to tobě a Lawrencovi. Zamyšleně zavřela oči, jak se snažila to pochopit. Pak najednou vykřikla. Lawrenc sebou trhl a ohlédl se. "Ježiš! Konečně!" zamávala rukama ve vzduchu. Objala tě a dala ti pusu na tvář. "A já si už říkala, kdy to konečně na sebe vybalíte." usmívala se. Lawrenc se zatvářil překvapeně "Cože? Ty jsi to věděla?" "No jistě! Nakonec jsem asi jediná kdo doopravdy Benjamina zná. A já nejsem slepá a ani hloupá." mrkla na tebe "Vím jak vypadají zamilované pohledy. Jen u tebe jsem si nebyla jistá Lawrenci. Ale tak jsem ráda, že teď spolu chodíte." usmívala se. "To sis vážně myslel, že to nevím? Já? Tvoje ségra? Vždyť se známe skoro od plenek!" začala do tebe šťouchat loktem.

Cain - 01. října 2009 16:19

U Lawrence Cat vyjekne a já div nevyskočím do vzduchu. Tohle jsem nečekal. Alespoň je to ta nejlepší varianta, která mohla nastat. Nechám se obejmout. Její hlas se mi až bolestivě pronikl do hlavy. Ruka mi opožděně vystřelí nahoru a já si prohmatám ucho. Přitom s nemalým překvapením zírám na Cat. Přirozeně se zastydím, když mi připomene, že není slepá a ani hloupá. Mohl jsem to tušit. Ale jsem šťastný, že to bere takhle. Hej. zasměju se a snažím se odrážet šťouchací útoky. To je fakt, plenky si nosila ještě, když ti bylo osum. cuknu koutky, připraven bránit se. Potom lehce zvážním. Měl jsem to tušit…nebo ještě líp se ti s tím svěřit. přikývnu smířlivě. Ale taky jsi to mohla zkusit ze mě vymámit. usměju se. Takže žádné vraždění nebude? zatvářím se nevinně.

Temné noci - 01. října 2009 17:23

Benjamin Brook - U Lawrence Jak jsi pronesl to o plenkách schytal jsi místo šťouchance do boku pohlavek. "Sprosťáku! Moc dobře víš že v osmi jsem se počůrala jenom jednou a to jenom proto že se mi zdálo o tom že jdu na záchod! To ten pitomej sen!" bránila se. Řekl jsi ji, že mohla zkusit to z tebe vymámit, pokrčila rameny. "Ano mohla. Ale stejně si myslím, že by jsi se nepřiznal. Jak jsi se také přece jen mohl přiznat k něčemu v čem jsi sám neměl jistotu? Kdyby totiž ano, tak jste byli s Lawrencem už dávno jako dvě hrdličky. To raději počkat až to z tebe vypadne samo..." Opřela se do pohovky. "Vraždění? Hmmm... ne... pro tentokrát jsi toho ušetřen." Mrkla na tebe s úsměvem. "A mám hlad! Neobjednáme si něco? Co?" navrhla.

Cain - 01. října 2009 19:12

U Lawrence Teatrálně se plácnu do prsou na znamení úlevy. Uf, děkuji ti milostivá! statečně si udržím andělskou tvářičku, kdyby si to vraždění chtěla náhodou rozmyslet. Ty máš hlad? pozvednu obočí. A co kdybys uvařila? jemně jí šťouchnu ukazováčkem do nosu. Ba ne…dáme čínu? podívám se na oba dva, jestli souhlasí. Vyslechnu si objednávky a zvednu se z gauče. Dojdu pro telefon, kde mám uložené číslo na osvědčenou restauraci. Objednám jídlo a vrátím se zpátky ke Cat s Lawrencem. To jsem zvědavý, co za věštbu budu mít v koláčku… promnu si ruce. Ale už se docela těším na sobotní večer. protáhnu se. Chybí mi to. Potřebuju se vyřádit… dám si ruce za hlavu. A navíc Kirsten by nám měla ukázat nový fotky… usměju se.

Temné noci - 02. října 2009 17:27

Benjamin Brook - U Lawrence "Ještě neděkuj... jestli zase budeš škádlit možná si to rozmyslím." Mrkla na tebe rozverně. Navrhl jsi aby něco uvařila, protočila oči. "No pokud k večeři chceš sýrové tousty tak prosím." Ušklíbla se. "Jo čína bude fajn." Souhlasila Cat a stejně tak Lawrenc, který konečně od okna ustoupil. "Fajn tak nezjistili kde bydlím. Kdyby ano už by parkovali před barákem." Pronesl a se vzdychnutím se posadil na pohovku. "Jo sobota... už se na ní těším. Už mám myslím všechno co potřebuji. Si to sem pak přinesu a dáme si kostýmy dohromady jo?" poplácala tě po prsou. "No jo... jen aby zase nepřinesla celé album." odfrkla si a pak se překvapeně zadívala na Lawrence. "On vás někdo sledoval?" zajímala se. "Hmm... co kdyby jsi ji to povyprávěl ty Benji? Já si musím zavolat." Znovu se postavil a šel se s telefonem zavřít do ložnice. Měl jsi trochu pocit, že to byla hlavně výmluva aby ji to nemusel povídat on. Srab.

Cain - 02. října 2009 20:13

U Lawrence Podívám se na Lawrence s maličko svraštělým obočím. Nezdá se mi, že to řekl nahlas zrovna před Cat. Ale třeba mu to vyklouzlo. Bezmyšlenkovitě. Nakonec se pousměju. To je dobře. Máme o starost míň. Člověk je přeci jen uvolněnější, když ví, jestli ho někdo očumuje nebo ne. Pocuchám Catiiny křiklavě modré vlasy a souhlasně kývnu. Jasně, dones to sem…zahrajem si na šikuly. usměju se. Její pohled mi prozradí vše. Uhodl jsem, na co se chtěla zeptat. A já si bláhově myslel, že to přejde mlčením. Tak teď si to užij… podívám se zvědavě na Lawrence, jak se z toho vyvlíkne. Opravdu bravurně. Odpovědnost svalí na mě a se záminkou s telefonem zmizí za dveřmi ložnice. Chvíli se za ním dívám s trochu nakrknutým výrazem. Podívám se na Cat. CO jí teď mám říct? Pravdu se nesmí dozvědět. To by na ni bylo vážně moc. Pokrčím rameny. Nebylo to nic divokýho…jenom auto, co se nám lepilo na zadek celou cestu až sem… usměju se a mávnu rukou. A Law je pak setřásl, to bylo už divočejší. krátce se zasměju. Šlápl na plyn, pálil křižovatky a manévroval po městě. V jednu chvíli jsem měl žaludek až v krku. povzdychnu si. Vzrůšo. zvednu se a dojdu do kuchyně udělat pití. Sobě naliju vodu a Cat džus.

Temné noci - 02. října 2009 21:41

Benjamin Brook - byt Cat obdivně hvízdla. "Jak z amerického filmu! Já bych chtěla taky." Odešel jsi pro pití, když jsi ji džus podal hned se napila. "A co vy dva? Nepotřebujete ještě nějaké věci dokoupit nebo něco takového?" zajímala se. Ozval se zvonek, Cat vstala. "Dneska to platím já." uzemnila tě svým hlasem, který jasně říkal že nestrpí žádné dohadování. I když Cat byla rozverná, ztřeštěná, výstřední ale rozhodně věděla jak si prosadit svou. Vždy když použila tne svůj hlas, zněl tak žensky, dospěle a přísně až to bylo trochu k smíchu protože k ní se vůbec nehodil. "Lawrenci! Pojď! Je tu jídlo!" zavolala a hodila na stůl dva papírové sáčky ve kterých byla vaše večeře. "Jinak... na zítřek si doufám nic neplánujete, že ne?" zeptala se a otevřela svou krabičku s čínou. Lawrenc se k vám přidal a začal zápasit se svou krabicí. "Nakonec sobota je pozítří a tak zítra prostě musíme dodělat ty kostýmy." začala jíst a pak pustila televizi ve které zrovna dávali fotbaloví zápas. "Jo super.... Rusáci proti Chorvatům!" zajásala. Měla ráda sporty, ale spíš jen je měla ráda na koukání ne na provozování.

Cain - 02. října 2009 22:22

V bytě Já už nic nepotřebuju. Jestli Law ano, na to se ho musíš zeptat sama. pokrčím rameny. Někdo zazvoní a já se pohnu směrem k bytovým dveřím. Cat mě však zastaví. Strnu na místě a ani se nesnažím odporovat. Tenhle ryze ženský, dospělý tón už jsem několikrát slyšel. Hádat se s takovou Cat, se rovnalo sebevraždě. Nedalo se vyhrát. Přikývnu a zůstanu v obýváku. Právnička… uchechtnu se. To povolání by jí opravdu mohlo sedět. Jak asi jednou bude vypadat, až ji omrzí ta extravagance? Jestli někdy? Ani si to neumím představit. Vytáhnu z tašky svou večeřia těknu pohledem z Cat na Lawrence a zase zpět. Nic speciálního zřejmě ne… posadím se a otevřu krabičku. Uhm. To každopádně…budeme s tím počítat. V kolik dorazíš? zeptám se Cat a pustím se do jídla. Protočím oči. To se vážně budeme dívat na fotbal? Nesnáším to. Ale nahlas nic neříkám. Kvůli Cat to přetrpím, netuším jak je na tom Law. Krátce se na něj zadívám a potom se k němu víc přitisknu. Když už fotbalové utkání, což je velmi brzy, nemůžu přetrpět. Omluvím se a dojdu si na záchod. Podívám se do zrcadla a jazykem si přejedu přes rty. Dostal jsme chuť na višně. Usměju se na vlastní odraz.Vidíš, co s tebou udělá jeden anděl? Vylezu z koupelny a z kapsy u bundy vytáhnu poloprázdnou krabičku cigaret se zapalovačem. Skoro bych na ně i zapomněl, kdybych nehledal výmluvu, abych se mohl zdechnout pryč od televize. Opřu se o zábradlí terasy a shlížím dolů do ulic. Je už poměrně zima. Zapálím si, krabičku hodím na stolek. Spokojeně zavřu oči.

Temné noci - 06. října 2009 14:50

Benjamin Brook - v bytě "Přišla bych tak dopoledne. Zítra jdeme se třídou do divadla. Na to se vykašlu. Tak bych přišla asi tak." Odpověděla ti Cat a také se pustila do jídla. Lawrenc se zatvářil asi podobně jako ty na to, že se dívá na fotbal. Po jídle jsi odešel na terasu si zakouřit a hlavně se tak vyhnout fotbalu. Nechápal jsi co se ji na tom líbí. Možná to, ale bylo proto že oba její rodiče jsou sportovní fanoušci a asi se nakazila. Ale aspoň na tom nebyla tak špatně, sledovala jen pár sportů. Lawrenc utekl za tebou. "Hrůza... když se začne dívat je jakoby v limbu. Myslím že až bude přestávka tak ji to vypneme a nějak jinak zabavíme." Přišel k tobě a objal tě kolem pasu. "Myslím že bychom po víkendu mohli zajít na tu pobočku." Řekl a podíval se dolů na ulici. "Víš... jsem napůl rád, že se všechno tohle děje. Kdyby se nedělo... možná jsme stále jen přátelé."

Cain - 06. října 2009 17:18

V bytě Ohlédnu se přes rameno. Vědoucně se usměju. Jeden z mála způsobů, jak se dá Cat zaručeně zhypnotizovat. zasměju se. Pohlédnu znovu na město. Potáhnu z cigarety, tabák slabě zapraská. Kolem pasu se mi ovinou Lawrenocovy paže. Uhm. přitakám nápadu, že bychom do pobočky mohli zajet po víkendu. Není zbytí. Vyfouknu kouř pozorujíc pomíjivé obrazce. Jiný by v tom mohl vidět neforemné, chumlující se…nic. Oči mi sklouznou stranou. Zpozorním a pak se pousměju. Jen na půl? zopakuji nahlas. Nemusí odpovídat. Vím, jak to myslel. Je to pravda, kdyby se to nestalo…těžko bych našel příležitost, abych u tebe mohl přespávat. A i kdyby…sám bych si to netroufl. típnu cigaretu o zábradlí. Už tak jsem měl nahnáno kvůli těm snům…nechtěl jsem se prozradit. připomenu si jeden z hlavních důvodů. A jako naschvál...hned první noc u tebe… nedořeknu a otočím se tak, abych mu viděl do tváře. Hravě se při tom usmívám. A tak bysme mohli pokračovat až do dneška…vše souvisí se vším. Nejdůležitější byla ta otázka, kterou jsem plácl bez rozmyslu…nikdy bych nečekal takovou odpověď. Opřu se zády o zábradlí a položím si na něj ruce. Na jednu stranu se mi strašně ulehčilo. Spadlo ze mě to napětí, nervozita a částečně i beznaděj, vše co mě pronásledovalo, když si byl na blízku s někým jiným… ale ihned ty negativní věci vyvážilo zmizení rodičů. Člověk nemůže mít všechno… nějak jsem se rozpovídal. Sám sebe překvapuju. Většinou raději naslouchám druhým já. Ale včera se mě dotklo štěstí…absolutní… pohladím Lawa po lokti.

Temné noci - 09. října 2009 12:52

V bytě "Ano... jen napůl. To co se děje tvé rodině z toho rád nejsem." Vysvětlil ti. Když jsi začal mluvit u snech všiml jsi si že se trochu začervenal. "Nakonec stačilo jen položit tu správnou otázku." Pokrčil rameny a usmál se. Když jsi začal mluvit o štěstí, které jsi včera cítil usmál se a přitáhl si tě do náruče. "Ano... to bylo absolutní štěstí." Souhlasil a políbil tě. Když se odtáhl tvářil se zamyšleně. "Ale jo... jdou z těch tvých cigaret cítit třešně... jsou to třešně nebo ne?" podíval se na tebe s úsměvem. Zachvěl se a přitáhl si tě blíž, sundal ti z čela vlasy. "Je zima. I když mě zahříváš, raději bych to dělal uvnitř." Objal tě kolem ramen a vrátili jste se dovnitř. Cat uklízela krabice od číny, televizi už vypnula. "Bylo to děsný... v první polovině už prohrávali Chorvati čtyři nula... to je děs. Na to se nedalo dívat. Kde tu máš koš?" zeptala se Lawrence a když ji to zdělil šla vyhodit krabice od jídla. "Takže.... co podnikneme teď?" zajímala se.

Cain - 09. října 2009 18:58

V bytě Podívám se Lawrencovi do modrých očí. Na rtech mi pohrává pobavený úsměv. Čekal jsem, že bude mít narážku kvůli tomu, že kouřím. Ale tohle znělo spíš mile. V žádném případě vyčítavě. Jeho reakce se teprve učím odhadovat. Tiše mlasknu. Kdepak, to je grilované kuře. zazubím se a zavrtím hlavou. Ba ne, má to být višeň…takže kyselé třešně v podstatě. Ale chutná to spíš sladce. pokrčím rameny. Přitisknu se k němu těsněji a dlaněmi ho začnu hladit na zádech, aby se trochu zahřál. Uvědomuji si, že Slunce a teplo pro něj bude mít velmi pozitivní význam. Sám se přece přiznal, že se rád válí na sluníčku. To já jsem v tomhle jeho pravý opak. Zima a zatažené počasí je mi mnohem sympatičtější. Vrátíme se do obýváku, kde Cat sklízí krabice. Vidíš, ani ji nebudeme muset od fotbalu odtrhávat násilím. Děkujme nemožným Chorvatům. drknu Lawa loktem symbolicky do boku. Spojím ruce za hlavou. Nooo…já bych se šel projít. Půlku dne jsem seděl na zadku v autě. Chtělo by to pohyb. přednesu nenásilně svůj návrh. Doufám, že oba dva moc nezlenivěli. A třeba cestou narazíme na zajímavej podnik… založím si ruce na hrudi.

Temné noci - 09. října 2009 20:36

Benjamin Brook - v bytě - Montreal Cat se zamyslela. "Tak jo." souhlasila a vzala si bundu. "To není špatný nápad. Musíme se zase dostat do formy jinak na maškarní odpadneme dřív než se to pořádně rozjede." Souhlasil Law a začal si navlékat kabát. Ty jsi si vzal trochu hotovosti, oblékl se a vyrazili jste všichni ven. Law tě vzal za ruku a z druhé strany tě zase za ruku vzala Cat. Mrkla na tebe. "To že teď máš kluka neznamená že mě necháš na ocet." Uculila se. Vydali jste se po chodníku směrem do centra. Tu a tam jste se zastavili u nějaké výlohy, kritizovali předměty které vám přišli přihlouplé nebo mávali věcem, které by jste si chtěli koupit. Sice ty jsi mohl koupit cokoliv a Law také, ale Cat si nerada nechávala něco platit. Nechala za sebe platit jen výjimečně. Má prostě lepší pocit z toho když si něco koupí za své peníze. Nakonec jste se zastavili v jedné samoobsluze, kde jste si každý koupili něco na chuť a pak šli dál. Nakonec jste se dostali do parku, kde se konala nějaká historická slavnost. "Páni... na něčem takovém jsem dlouho už nebyl." Řekl Law. Zastavil se a u jedné slečny v kostýmu selky koupil tři párky na špejli v těstíčku, samozřejmě se s vámi podělil. "Je to hodně podobné, ale tady... je tohle o hodně veselejší než kdysi. Takové živější a barevnější a bezstarostnější." Na okamžik se zahleděl někam do dálky, jak vzpomínal. "Temný středověk byl pěkně hnusný." Řekl jen na konec a sledoval Cat, která se nechávala od kejklíře naučit jak žonglovat.

Cain - 09. října 2009 21:25

Montreal Tebe bych nikdy na ocet nenechal, zlato. zvednu paži a rty se letmo dotknu hřbetu její ruky. A neboj, až budeš stát u oltáře, připomenu ti to samý. potěšeně se usměju. Vypadáme jako gang z místní školky. prohodím, když si představím, jak se my tři individua vedeme za ruce po ulici. Nepočítaje k tomu naši zálibu ve výlohách. V parku se koná historická slavnost. No páni. Vychytali jsme to akorát. řeknu nadšeně a zrychlím tempo, abychom se do víru dění dostali co nejdříve. Vypadá to, že se akce už rozjela. Všude je spousta lidí v dobových kostýmech. I atrakce mají ten správný historický ráz. Pořadatelé si s tím dali jistě záležet. Díky, Law. uchopím špejli prsty, které mi čouhají z ostřižených rukavic. Cat svůj párek zhltne rekordně rychle a už se snaží naučit žonglovat. Usmívám se při pohledu na její prvotní neúspěchy. Možná je v tom trochu škodolibosti. Trhnu sebou, když se Lawrence zmíní o temném středověku. Jeho předchozí slova jsem pochopil úplně jinak. Myslel jsem, že vzpomínal na podobnou slavnost, ale v dnešní době. Přestanu žvýkat. Sousto jako by mi uvízlo v krku. Samozřejmě, že vím o jeho nesmrtelnosti. To ovšem neznamená, že jsem si to stačil připustit. Fakt, že je tak starý, mi téměř vyrazil dech. S velikým úsilím se přinutím polknout. Nepatrně skloním hlavu. Kolika lidem asi už dělal anděla strážného? přimhouřím oči. Slyším bušení v uších. Před lety padl los na mě, jsem jen další v pořadí…pak přijde další. Náhle jako bych pochopil ten zvláštní tón, kterým dnes mluvil v autě. Povytáhnu koutky úst. Je to jen prázdné gesto. Neumím ho naplnit emocemi. Zadívám se na zbytek párku v těstíčku. Zhltnu ho s podivnou lehkostí a špejli vyhodím do koše. Já jsem jen zvědavý, jak budeš vzpomínat na tohle období… slabě se pousměju, upravím si šálu a rozejdu se směrem k chlapíkovi s toulcem na zádech. Nemá cenu se pitvat v něčem, nad čím nemám moc. Kdo by taky mohl mít pod palcem Čas? Zaplatím sympaťákovi poplatek za to, abych si mohl vyzkoušet střelbu z luku. Vypadá to, že i šípy si tahle společnost vyráběla sama.

Temné noci - 09. října 2009 22:56

Benjamin Brook - historická slavnost Lawrenc se vydal za tebou. "Toto je zlatý věk, Benjamine. Ne jen pro mě, ale i pro lidstvo. Myslím že takhle dobře jste se nikdy neměli." Chvíli tě sledoval jak střílíš na terč a nakonec se k tobě přidal. On samozřejmě střílel skvěle, jak by ne. Jestli zažil středověk musel se to naučit. Cat to také zkusila, ale když málem strefila jednoho pořadatele, odložila luk a nejspíš napořád. "Jé! Hele představení!" vykřikla a hnala se k ohradě která oddělovala diváky od představení. Následovali jste ji, aby se vám neztratila, když se pro něco nadchla bylo to s ní těžké. Ale zase člověk ji prostě musí mít rád. odkaz Law tě objal kolem pasu a pozoroval s tebou představení. "Nikdy jsem tyhle souboje nepochopil. Co se jim líbí na tom se mlátit klacky a shazovat se z koní." Vrtěl hlavou. Zazvonil mu mobil. "Omluv mě..." Odstoupil trochu stranou, trvalo to jen pár minut než se vrátil. "Hmm... přišlo mi na návštěvu pár přátel. Tak se nelekej že bude u nás pár cizích lidí až se vrátíme domů." Informoval tě.

Cain - 10. října 2009 11:49

Historická slavnost Viditelně si oddychnu. Když Cat málem zranila jednoho z pořadatelů, měl jsem před očima katastrofické scénáře. Naštěstí se nic hrozného nestalo. Ten muž to přešel dokonce s úsměvem, sice kapku nejistým. Myslím, že se mu ulevilo, když jsme se od jeho atrakce vzdálili. Docela mě to chytlo. I když vrozený talent očividně nemám, mohl bych se někam přihlásit. Za zkoušku by to stálo. zamyslím se nahlas, opravdu nadšený vlastním nápadem. Co? Kde? odpovědi se po jejím ztřeštěném výkřiku nedočkám. Nezbývá nám nic jiného, než zrychlit a dohnat ji. Tohle se stává vcelku často. Zničehonic jí cosi nadchne, mozek se jí zatemní a na nic jiného nemyslí. Ale já jsem už zvyklý, takže mě to moc z míry nevyvádí. Procpeme se do první řady. Ahá, souboje na koních. začnu si pozorně prohlížet muže navlečené v přesvědčivých rytířských kostýmech. Musím uznat, že oba protivníci vypadají nebezpečně. Na boku ucítím Lawrencovo objetí. Po chvilce trapného zaváhání přitisknu svou dlaň na hřbet jeho ruky. Všichni mi jsou ukradení. Pousměju se. Na světě je spousta věcí, které nechápu… podotknu. Ale na rozdíl o tebe na to mám pár desítek let, což ani nestojí za námahu se po všem pídit…ty máš věčnost. pomyslím si v duchu. Vůbec se mi mé myšlenky nelíbí. Mám mu to snad za zlé? Netuším. Zazvoní mobil a já jen mlčky kývnu. Zapřu se rukama o hrazení a se zájmem sleduji napínavé představení. Lawrence se vrátí. Stočím pohled k němu. Pár přátel? zopakuji. Tak to musí hodně dobří přátelé, když už jsou v bytě. mírně se usměju a vrátím se pohledem k souboji, aby mi neuniklo, kdo bude mít tentokrát smůlu a kdo štěstí. Jinak díky za varování. Po představení si projdeme místní krámky. U jednoho si pořídím ručně zdobený kožený náramek. Hele Cat, támhle dělají dobové účesy. upozorním jí. Nechceš si nechat něco zaplést do vlasů? usměju se. Potom mě zaujme kovářská dílna. No ne, oni tu mají snad všechno… I živá hudba a halas, který se tu ozývá, dodává akci na správné atmosféře.

Temné noci - 10. října 2009 13:34

Benjamin Brook - Historická slavnost Law se usmál. "To ano... mám hodně přátel a známých... a hodně jich má přístup do mého bytu. Ale to mají většinou povoleni jen v případě nouze kdyby se potřebovali někam uchýlit." Vysvětlil ti. Upozornil jsi Cat na to že se tu dělají i dobové účesy, znovu se nadchla a hned si stoupla do fronty. Lawrenc si koupil zase cínoví přívěšek v podobě draka omotaného kolem nějaké hůlky. "Zajímalo by mě při jaké příležitosti se tohle koná." Řekl Law. Objal tě kolem ramen a políbil na tvář. "Hele... tamhle se můžeme projet na koních... nechceš to jít zkusit? Taková malá romantická projížďka?" zeptal se a mrkl na tebe. "Stejně to chvíli potrvá než se na Cat dostane."

Cain - 10. října 2009 14:45

Historická slavnost Tak to jsem zvědavý, co dokážou provést s Carinou křiklavě modrou kšticí. Určitě mi pak připomene nějakou fantasy bytost. Ty by mě taky zajímalo. Nevšiml jsem si, že by se blížilo nějaké významné výročí. zamyšleně se porozhlédnu kolem, jestli nenarazím na nějaký nápis, který by mi napověděl důvod konání slavnosti. Ale to bude i tím, že jsem se poslední dobou moc nezajímal o okolní dění. pohodím rameny. Hm? pohlédnu směrem, kterým ukázal Lawrence. Tak romantická projížďka, jo? povím pobaveně a kouknu se mu do očí. Potom mezi prsty vezmu jeho nový přívěšek ve tvaru draka a chvilku si ho prohlížím. Ale budeš mi muset dát školení, platí? znovu k němu zvednu pohled. Dám mu pusu zpola na rty. Ještě se zastavím u Cat a řeknu jí, kam jdeme, pro případ, že by byla dřív hotová a hledala nás. na pohled to vypadá snadně… řeknu, když čekáme, až se uvolní místo. Ale asi to tak jednoduché nebude, co? podívám se tázavě na Lawrence.

Temné noci - 10. října 2009 16:32

Benjamin Brook - Historická slavnost Našel jsi na stromě plakát, prohlédl jsi si ho a zjistil že dnes je to přesně 142 let, kdy byla sjednocena Kanada. "Tak to jsme dva... kdybych o tomhle věděl, tak bych tě sem vzal na rande." Řekl Law a když jsi mu řekl při jaké příležitosti to je pokýval hlavou. "No jo! Já na to úplně zapomněl." Zavrtěl hlavou. Prohlížel jsi si jeho přívěšek a pak ho políbil napůl na rty. Usmál se a přikývl. "Jistě. Ale neboj... to nebude problém. Pojedu vedle tebe a budu ti radit." Slíbil ti a šli jste k ohradě, kde jste si počkali až se vám uvolní koně. Ten co to pořádal vám upravil sedla a třmeny podle vaší výšky a už jste nasedali. Ty jsi dostal pěknou grošovanou klisnu a Law zase hnědého, mladého hřebce. Law dojel k tobě a vzal tvého koně za uznu, odvedl vás stranou, dál od všech těch čumilů. Pak se jen stačilo držet značek, které vás povedou skrz park a nakonec zase zpět k ohradě. "Tak... dej paty dolů... drž je dole, aby jsi chudinku nekopal do slabin. Když budeš chtít zastavit... nebo zpomalit stačí, když přitáhneš otěže k sobě a říct "Hou"." Radil ti, podal ti otěže tvého koně. "Když budeš chtít zatočit stačí když zatáhneš za otěže na pravé straně nebo na levé. Není to vůbec těžké... a kdyby se náhodou rozeběhla tak se nelekej... stačí když se zapřeš do třmenů jako kdyby jsi stál... a neboj... budu ti po boku. Myslím že by jsi tomu mohl přijít na chuť." Pak ti kývl. "Můžeme?"

Cain - 10. října 2009 18:03

Historická slavnost Jen zakroutím hlavou nad lidmi, kteří na nás od ohrady zírají. Nevím, jestli tím důvodem má nezkušenost ohledně jízdy na koni nebo důvěrnosti, které se s Lawrencem nestydíme dávat veřejně najevo. Vlastně je mi to fuk, ať si myslí, co chtějí. Lidská zvědavost. Nic víc za tím není. Poodjedeme stranou a já se začnu řídit pokyny, které mi dává Law. Kývu na znamení, že je mi všechno jasné. Máš pravdu, není sto složité. Tak snad se mi ta jednoduchost nevymstí. pousměju se a pohladím klisnu po krku. Je to nádherné zvíře. A nejkrásnější na koních jsou jejich oči. Okna do duše. Můžeme. řeknu rozhodněji a dle Lawrencova vzoru se rozjedu, hezky pomaloučku. Nehodlám se s ní nikam hnát. Snad se mi nevyplaší. I tak svírám otěže pevněji, než je třeba. Nejprve musím najít jistotu, pak se uvolním úplně. Musíš znát spoustu věcí. zakroužím hlavou. Jsi svědkem vývoje lidstva… zadívám se na cestu před sebou. Procestoval jsi svět? zeptám se zvědavě.

Temné noci - 10. října 2009 19:40

Benjamin Brook - Historická slavnost "Určitě ne... a neboj se... já dohlédnu aby jsi nespadl. Jinak od čeho bych byl tvůj strážný anděl no ne?" usmál se. Zajímal jsi se o jeho minulost, pousmál se. "Ano... navštívil jsem mnoho zemí i ty které kladivo času už zničilo. Ale stále jsou tu místa, která jsem nenavštívil. Je mnoho menších měst a vesnicí..." Usmál se a mírně stočil koně na stranu aby se vyhnul stromu. "Ale nejsem za některé části vývoje lidstva rád.... raději bych nebyl svědkem všech těch válek... závidím tvým rodičům. Zbavit se nesmrtelnosti. Je těžké všechny přežít. Lidé co touží po nesmrtelnosti jsou naprostí magoři kteří nevědí co doopravdy chtějí."

Cain - 10. října 2009 20:49

Historická slavnost Mírně se pousměju, když Lawrence přizná, že ještě nestačil navštívit všechna místa na Zemi. I mně samotnému to přijde nemožné. To se nedá, i když je obdarován nesmrtelností. Nevesele povytáhnu koutky úst. Války…bez nich bychom to nebyli my, nehnuli bychom se dopředu… trochu si postěžuju. Však co zmůže jeden oproti masám? Proud myšlenek přeruší zmínka o tom, jak závidí mým rodičům. Sklouznu očima jeho směrem. To musí být těžké… uznám polohlasem. Z nás dvou jsem nejspíš ten ‚šťastnější já‘. Mám stoprocentní jistotu, že si pro mě dříve či později zubatá přijde. Kdežto Law bude stále tu. Stále stejný, možná v jiné podobě, s jiným jménem. Přežije mě. Dokázal bych být na jeho místě? Dívat se jak se mi postupně ztrácí před očima a pak…pak by už nebyl. Ale přišel by někdo jiný, zapomněl by. Musí být zvyklý. Jedni odcházejí, druzí přicházejí. Stále dokola. Já bych zešílel. Rozskočila by se mi hlava, srdce. Zastavím koně. Potřebuju se zhluboka nadechnout. Zklidnit tep. Příliš jsem se ponořil do představ. Po chvilce se krátce zasměju. Připadám si bláznivě. Já bych kvůli tobě zmagořil rád…strašně rád. zakloním hlavu, vidím koruny stromů. Nevydržel bych to, zbláznil bych se… ale kvůli tobě bych se vzdal smrtelnosti. usměju se. Skloním pohled. Promiň. Občas… sykavě se nadechnu a dám klisně signál, aby šla. …mám slabý chvilky. dořeknu.

Temné noci - 11. října 2009 18:58

Benjamin Brook - Historická slavnost "To je pravda... ale stojí to za tolik smrti, bolesti a utrpení? Nakonec by jste se pohnuli i jinými způsoby než těmi nejhoršími." Pronesl Law. Podíval se na tebe. "Život je těžký. I ten nesmrtelný." Pousmál se. Jak jsi řekl, že pro něj by jsi se vzdal nesmrtelnosti, přijel k tobě blíž, natáhl se a vzal tě za ruku, kterou ti krátce stiskl. "Děkuji, Benjamine. Jsem rád že to vím. A nemusíš se omlouvat. Mám rád když jsou lidé upřímní." Oba jste se sklonili, aby jste se vyhnuli nízké větvi. Podíval se na tebe. "Co kdybychom trochu zrychlili?" navrhl, pak pobídl svého koně, který se dal do mírného klusu. Ty jsi svou klisnu ani pobízet nemusel, když viděla že Lawrencův kůň běží také začala klusat, začal jsi nadskakovat v sedle, až tě z toho bolel zadek, zapřel jsi se do třmenů jak ti poradil a hned to bylo lepší. "Tak co? Dobrý?" zeptal se tě Law.

Cain - 11. října 2009 19:36

Historická slavnost Krátce se zadívám na Lawrence, jako kdybych mu nerozuměl. Jako kdyby na mě promluvil cizím jazykem. Vždyť jsem to ani nemusel říkat nahlas. Je přece jasný, že bych to udělal. Nebo ne? skloním se, abych se vyhnul větvi. Možná jsem jen zmatený tím, že se mi nedostalo správné odpovědi. Možná jsem chtěl slyšet něco jiné. Možná… Nejsem si jist ani sám sebou. Jasně, nejsem proti. souhlasím s rychlejším tempem. Vlastně se mi to i hodí. Najednou se mi chce odtud pryč. Ale kam? Sám sobě se v duchu zasměju. Kdybych se nezapřel do třmenů, měl bych zadek na kaši. Alespoň mě to nepříjemné hopsání ‚probudilo‘. Jsem v pohodě. kývnu na dotaz a pak se už jen věnuji jízdě. Zbytek cesty nemám v plánu promluvit, pokud se mě na něco Law nezeptá. Po tom, co vrátíme koně se začnu poohlížet po Cat. Je dost možné, že se nadchla další atrakcí a u stánku s účesy nepočkala. Ta jízda se mi líbila. Něco takového bych podnikal častěji, mít možnosti. strčím si ruce do kapes. Docela se ochladilo. Bylo to uklidňující…svým způsobem. nepatrně se pousměju. Moc klidný jsem u toho nebyl. Ale to nikdo kromě mě nemusí vědět. Tak kde ta holka lítá? Je už docela pozdě. kráčím řídnoucím davem a snažím se zahlédnout Cat s novým účesem.

Temné noci - 11. října 2009 19:53

Benjamin Brook - Historická slavnost Zbytek jízdy jste jeli mlčky, nebylo to vůbec špatné což jsi vlastně později přiznal. "Chodit jezdit na koně není problém. Jestli chceš můžeme začít chodit jezdit." Řekl Lawrenc a pohladil naposledy koně než jste se vydali hledat Cat. "Už je pozdě?" pohlédl na nebe. "Copak ty máš ve zvyku chodit domů před setměním?" zajímal se a také se díval po Cat. Ta byla u stánku s výrobky z kůže a zrovna si prohlížela bič. Její vlasy vypadali... trochu jako kdyby měla na stranách hlavy dva modré bobky. odkaz (ta slečna vpravo a bez těch kytek) "Tamhle je." Řekl Law a došli jste ke Cat, která se na vás otočila. "Tak co říkáte? není super?" ukázala na své vlasy. Ten bič už vrátila na místo. "A prej že mít normální barvu a historické šaty tak bych se skvěle hodila na dobové tance. Že jsem hodně podobná dívkám v té době!" pochlubila se.

Cain - 11. října 2009 20:26

Historická slavnost To bych začal samozřejmě rád. usměju se. Montreal mě nepřestává překvapovat. Znám ho spíš jako velkoměsto. Vyspělost, technika. A hlavně se mi líbí jeho noční tvář. Ta mě snad nikdy neomrzí. Přijde mi nejpřívětivější, ale možná je i nejnebezpečnější. Tma sebou přináší mnohé. Podívám se na Lawrance. Tvářím se trochu zahanbeně. Nachytal mě. Hele, nech si toho. cuknu koutky. Já jsem kluk, ona pěkná holka. Vždycky jsem ji doprovázel až k domovním dveřím, to teď bohužel nemůžu… lehce se zamračím. Nedodržovat zažité věci docela omezuje. Mám o ni strach. přiznám beze studu. Je to pravda. I když ona si umí poradit. usměju se. Dojdeme ke Cat a já si pozorně prohlídnu, co jí vytvořili. Je to nezvyk, ale vypadá to dobře. Sluší ti to. povím upřímně. Nooo, to by nebylo špatný, ne? Aspoň bych si zase jednou připomněl, jakou máš původní barvu vlasů. usměju se. A taky by si měla víc pohybu! štípnu ji z legrace do stehna. Potom se zadívám na bič, který si prohlížela a vezmu ho do rukou. Líbí se ti? zeptám se jí. Že by nové choutky? vypláznu špičku jazyka. To se Jimmy už konečně rozhoupal? zasměju se. Baví mě tyhle slovní provokace. S ní vždycky. Ale když už jsme u toho...klidně bych si taky jeden pořídil...pro případ kdyby mě Law neposlouchal. zazubím se a mrknu na něj.

Temné noci - 12. října 2009 13:14

Benjamin Brook - Historická slavnost "Tak dobře. Jen co... se situace trochu uklidní. Zařídíme si ježdění na koni." Postavil se vedle tebe. "Ty jsi mi gentleman. Ale neboj... až se vrátíme ke mě, ty půjdeš do bytu a já Cat hodím domů autem. Aspoň se seznámíš s mými přáteli. Dobře?" políbil tě na tvář. Když jsi Cat pochválil účes zatvářila se nadmíru spokojeně. "Já ti nevím... možná. Ještě po tom popřemýšlím." Řekla a zamyslela se. "Po pravdě ani já si už nejsem jistá jakou mám barvu vlasů... hmm... no to je jedno." Mávla rukou a podíval se na bič co jsi si vzal ze stánku. "Jo líbí.... mě se vždycky biče líbili... hlavně ve filmech s Indianem Johnsem." Řekla a přejela prstem po jeho povrchu. Ušklíbla se. "No jasně... začnu si hrát na zlou Dominu. A Jimmy? Furt nic... asi ho nakonec na rande pozvu sama. Dřív než by se rozhoupal bych byla v hrobě." Protočila oči a pak vyprskla smíchy. "Si to umím představit... jak je Law v okovech do půli těla nahý a ty ho bičem lechtáš po zádech. To je vzrušující." Zamrkala na tebe. Law se zatvářil zamyšleně. "Jestli se ti to líbí, Benji... tak bychom to mohli zkusit." Napodobil Cat a také na tebe začal mrkat.

Cain - 12. října 2009 15:26

Historická slavnost Souhlasil jsem s jeho návrhem. Už se na jeho přátele docela těším. Bude to…zajímavé. Domina? Au. zasměju se. Mohla by sis upravit kostým na to sobotní maškarní. Temná elfí domina a při té příležitosti pozvat Jimmyho na rande. Určitě by tě neodmítl. mrknu na ni. Ten kluk by se vystrašil k smrti. Potom se začnu smát znovu. Představa připoutaného Lawrence a mě s bičem v ruce je vážně neskutečná. Neumím si dost dobře představit, jak by to fungovalo v praxi. Přesto jsem chytl do tváře křeč a těžko se zbavuji úsměvu. To tedy je. Už jen při té myšlence, jsem se zapotil. přikývnu a hraně si setřu pot z čela. Pak pohlédnu na Lawrence. V očích se mi objeví drobné jiskry. To neříkej nahlas dvakrát, Law…až se začnu nudit, bude to první, co mě napadne. pohrozím mu složeným bičem. Odkašlu si. Ale já ho beru. povím prostě a otočím k prodavačce. Ten, co mám v ruce vezmu pro Cat a sám si vyberu menší, spíš jen tak na parádu. Zaplatím a uvolním místo dalším. Tu máš. vrazím Cat do dlaně nekompromisně bič. Odškodnění za tu příšernou nudu ve škole, hm? pousměju se a chytím ji ochranitelsky kolem ramen. Law, schováš mi ho do tašky? Prosím? podívám se na svého anděla s hravým příslibem v očích. Podívejte na toho šaška…kolik mu za to asi platí? pohodím směrem k muži v kostýmu kašpárka, který sedí ve výšce na prkně a nějaké děti se ho snaží strefit šlehačkovým dortem.

Temné noci - 13. října 2009 12:22

Benjamin Brook - Historická slavnost Cat se zasmála. "Tak to abych si sehnala nějaké náramky a obojky s bodláky. A nejspíš taky obojek, abych si pak mi Jimmy neutekl." Setřela si z koutku očí slzičky od smíchu. Law tě ze zadu objal kolem ramen a opřel si hlavu o tvé rameno. "No tak to nehrozí, že by jsi se nudil. Já tě vždy zabavím." A políbil tě na citlivou kůži pod uchem. Když se narovnal začal jsi se zajímat o biče a dva koupil, jeden jsi Cat vnutil. Usmála se. "Tak jo. Děkuji, Benji." Dala ti pusu na tvář a objala tě rukou kolem pasu aby si nemačkala mezi vašimi tělu ruku. Law přikývl, vzal si od tebe bičík a schoval ho u sebe. Jak jsi upozornil na šaška všichni se otočili a chvíli jste ho pozorovali. "Hmm... to netuším." Řekla Cat, "ostatně určitě ne dost." Dodala. Law natahoval krk, ale pak zavrtěl hlavou. "Také nevím. Ale v televizi vždy když tohle někdo dělal bylo to dobrovolně a výdělek šel na dobročinné účely. Ale doufám že má pod tím oblečením něco co ho izoluje od té zimy. Nakonec spadnout do vody, pak zase vylézt nahoru a čekat než tě tam znovu někdo shodí.... no... ten klaun musí mít neuvěřitelnou trpělivost." Cat pokývala hlavou. "Hele víte o tom že po setmění tu bude velká FireShow! Zůstaneme tu na ní?" zeptala se.

Cain - 13. října 2009 15:50

Historická slavnost Na chvilku přestanu držet rovnováhu a opřu se zády o Lawrence. Já vím. brouknu tiše. Ale mohl bych se nudit schválně. usměju se, načež se zachvěju díky příjemnému mrazení jeho polibku. Mám radost, že Cat dárek přijala. Ale něco mi napovídalo, že ten bič by neodmítla. I hrdost má své hranice. Tak takovou brigádu bych nechtěl. Leda, že by ten kluk byl otužilec a bavilo ho to. zavrtím hlavou. Možná pod tím kostýmem neopren, nebo tak něco… prohodím. Potom se podívám na Cat. Vážně? vydechnu nadšeně. To je super! To víš, že zůstaneme. zazubím se. Pro fireshow mám slabost. přiznám se. Oheň, jeden z živlů, který mě dokáže fascinovat hodiny a hodiny. Vždycky jsem obdivoval žongléry, kteří s ním dokážou hotové zázraky. Půjdeme si pomalu najít místa? Určitě se tam nahrne hodně lidí. chytím Lawrence za ruku a společně se vydáme hledat plácek, kde se bude akce konat. Vau, oni tu dokonce rozdávají medovinu gratis… usměju se a nabídnu si. Člověk ochutná, ani si pořádně nehltne a už ho to potáhne ke stánku, aby si koupil celou lahev.

Temné noci - 13. října 2009 17:27

Benjamin Brook - Historická slavnost Na to že by jsi se mohl nudit schválně se jen usmál, ale nic dalšího neřekl. Cat přikývla. "Snad ano. To je pak o zdraví." Řekla a usmála se když jsi souhlasil zůstat na fireshow. Vydali jste se zabrat místa ve předu. "To jistě. Já už to vidím jak bychom stáli někde vzadu a nic bychom neviděli. Zvlášť tady špunt." Řekl Law a mrkl na Cat která uraženě našpulila rty. Dostali jste všichni trochu medoviny na ochutnávku a tak jak jsi předpokládal, Law šel koupit víc. Přinesl celou láhev, kterou hned otevřel a dolévali jste si do kalíšků, které jste předtím dostali. Zatím jste se jen tak balili, dokud se úplně nesetmělo a začali se zapalovat ohně. Měl jsi pravdu. Lidé se sem začali hrnout rychle jako slepice po flusu. Začala hrát hudba, cítil jsi jak Cat vedle tebe nedočkavě poposedává a konečně to začalo. První představení: odkaz Druhé představení: odkaz Poslední představení: odkaz Když skončili sklidili velký potlesk doprovázený hvízdáním. Ale už bylo chvíli po deváté hodině, přesto Historická slavnost stále ještě neskončila, ale o hodně se ochladilo a jen díky tomu že byl park osvětlený nebyla taková tma. "Takže co teď?" zeptala se Cat.

Cain - 13. října 2009 18:54

Historická slavnost Ohnivá show začala. S velikým očekáváním jsem se nahnul dopředu, aniž bych si to uvědomil. Pozoroval jsem pomalý rozjezd s děvčaty. Hudba dokonale seděla k choreografii. V některých okamžicích jsem dokonce tajil dech. Naprosto mě to uneslo. Nejsem žádný odborník, ale první představení mě chytlo. A to je důležité. Jsou opravdu vynikající… šeptnu nadšeně. Při druhém vystoupení jsem se více uvolnil. Na chvilku jsem se myšlenkově octl ve vesničce malého kmene. Před očima mi tančil ohnivý šaman. Při souboji, který byl záměrně vtipný, jsem se zasmál s publikem. A slečna připomínající zbloudilou labuť, fénixe…krásná třešnička na konec. Poslední část show mě také bavila. Opět trochu jiné pojetí, nové nápady. Ale ta exotická tanečnice s kruhem byla úžasná. Po skončení představení se postavím ke Cat s Lawrencem. Co teď? kmitnu obočím a tajemně se usměju. Podívám se na hodinky a pak zakloním hlavu, jako bych mohl něco vyčíst z hvězd. Já bych už pomalu šel. Bude to trvat, než se dostaneme k Lawovi…navíc tam čekají ti tvoji přátele ne? mrknu na Lawa. Takže jestli nemáte nic proti… podívám se po nich tázavě. Jinak, Law mi slibil, že tě hodí domů autem...nemáš nic proti, že ne? sklouznu pohledem na Cat.

Temné noci - 13. října 2009 19:15

Benjamin Brook - Historická slavnost Cat se moc nechtělo jít domů, ale nakonec souhlasila a tak jste se vydali zpět k Lawrencově bytu. Cestou jste se nadšeně bavili o slavnosti a fireshow a že rozhodně musíte na takové akce chodit častěji a zjistit jestli se to koná i příští rok. Došli jste k bytu Lawrence, kde ti dal Law tašku a rozloučil jsi se s Cat, která tě ujistila že zítra dopoledne přijde i s maskou, aby jste se připravili na sobotní maškarní. "A neboj se jich. Nejsou nijak špatní." Řekl Law ještě předtím než ti dal klíče od bytu a pak šli s Cat k jeho autu. Ty jsi zatím vyjel nahoru do bytu, došel jsi ke dveřím bytu, když se dveře bytu prudce otevřely a jediným živým tvorem v předsíni byl veliký, červenohnědě zbarvený pes. Nebyl jsi si jistý že je to pes, ale musel být. Vlci nemívají takové zbarvení. Ani takovou velikost. Nebo ano? Zvíře mělo černě lemované oči, což dodávalo jeho výrazu na osobitosti. Nadšeně očichalo tvou ruku a pak toužebně strčilo hlavu tobě pod prsty.

Cain - 13. října 2009 19:51

V bytě Kývnu na srozuměnou a vezmu si klíče od bytu. Ještě chvilku otálím, zamávám jim a pak otevřu vchodové dveře. Už ve výtahu začínám být lehce nervózní. Neškodná tréma. Netuším, jací přátele mě tam čekají. Jistě vím jen, že nejsou špatní. Uchetnu se a vyjdu na chodbu. Ještě než stačím najít ten správný klíč, dveře se rozlétnou a já instinktivně uskočím vzad. Zazírám na obrovského psa. Vsadil bych se, že je trochu podobný vlkovi, ale to se mýlím. Vlci přece nemají tak zvláštní barvu. A psi ano? Dobrá, ale rozhodně nejsou tak obrovští. Neboj se jich. připomenu si Lawova slova. Pousměju se a vkročím do bytu. Čtyřnohý společník, jako kdyby zabíral celou předsíňku. Kdo ale otevřel? Pes ke mně přistoupí a očichá mi ruku, pod kterou se vzápětí začne drát. Vyhovím jeho němé žádosti a pohladím ho. Dokonce si k němu i přikleknu a pořádně ho podrbu pod krkem. Ty si mi mazel. zasměju se a zadívám se mu do černě orámovaných očí. Prazvláštní pocit. Potom se zvednu a zavřu dveře bytu. Sundám si bundu se šálou a tašku odložím na nízkou skříňku. Ještě si vyzuju boty a už natahuju uši, jestli neuslyším nějaké hlasy. A kdepak máš páníčka, chlupáči? podívám se přátelsky na psa, jako by mi mohl odpovědět. Nakonec se stejně budu muset odhodlat a vstoupit do obýváku.

Temné noci - 13. října 2009 20:12

Benjamin Brook - Byt Začal jsi psa hladit mezi špičatýma ušima, zatím co psí ocas, dost těžký na to, aby povalil dospělého člověka, začal rytmicky narážet do zdi. Zaposlouchal jsi se do zvuků bytu, z obýváku jsi slyšel zapnutou televizi. Když jsi se zeptal, kde má páníčka, pes se usmál - lepší slovo pro to vážně asi neexistovalo - otočil se a odklusal do obývacího pokoje. Ty jsi ho poněkud důstojněji následoval. V obýváku jsi našel mladou dívku ve tvém věku, která si hrála s CD přehrávačem. Otočila se na tebe a neskrývaně si tě prohlížela. Přestože byla malá, měla ta holka pevné svaly a postroj jejího těla působil jako vyzývavý, ale ne tím smyslel jako že svádějící ale spíš bojová výzva. Nemohlo ji být víc než sedmnáct nebo osmnáct. Krátká hříva stříbrně blonďatých vlasů byla, jak jsi si s ohromením uvědomil zcela přírodní. Obočí se zesvětlit dá, ale řasy ne. Aškoliv nebyla přímo hezká, její světlé vlasy exoticky kontrastovaly s tmavým opálením. Po chvíli vzájemného měření dívka vzhlédla skrz řasy a nesměle se usmála. Velký červený pes se postavil po jejím boku, skoro dosahoval hlavou až k jejím loktům. Pak oba současně vykročili vpřed, měl jsi pocit že pes se tvářil pobaveně. "Ahoj. Jmenuji se Róza Heerkensová. A tohle je Hrom." Ukázala na psa. Hrom ti podal packu.

Cain - 13. října 2009 20:54

V bytě Dám si ruce v bok a okamžik se dívám za odcházejícím psem. To bude ještě sranda… zašeptám sám sobě a následuji ho. Pohledem se zastavím na dívce. Není mi zrovna příjemně, když si mě začne prohlížet. Co jí asi šrotutuje v tom jistě svalnatém mozku pod stříbrnoblonďatou hřívou? Zvláštnější barvu vlasů jsem ještě neviděl. Kam se na ní hrabe Cat se svými experimenty. O to víc je tahle výjimečnější, protože je přirozená. Koho asi má za rodiče? Prohlížím si ji podobným způsobem jako ona mě. Proč bych nemohl? Je to aspoň fér. A na takovou holku nenarazím každý den. Opravdu bych se s ní nechtěl dostat do rvačky. Ty svaly, postoj a držení těla. Přímo z ní vyzařuje bojovnost. Její předností jistě bude síla. Odkud asi pochází? Z které exotické země? Hmm. Třeba se k tomu dostaneme. Sleduji synchronizaci pohybů té dívky a velikého psa. Proč mám pořád pocit, že to zvíře se umí tvářit? Usměju se na oba. Ahoj…Já jsem Benjamin Brook. přijde mi zbytečné uvádět příjmení. K čemu jim to bude? Ale tak ze slušnosti. Ale stačí Ben, jak chcete. pohodím rameny a skloním se, abych mohl stisknout Hromovi packu. Ty nejspíš nebudeš obyčejný pes, že ne? zadívám se mu pevně do očí. Dlouho ten pohled nevydržím a kouknu se na Rózu. Law…nebo Dev dorazí za chvilku. Ještě jel odvézt kamarádku. řeknu, aby řeč nestála. Kolik toho vůbec o mně vědí? A ví vůbec něco?

Temné noci - 13. října 2009 21:16

Benjamin Brook - v bytě Velký pes štěkl, naklonil se dopředu a olízl ti tvář tak vehementně až zachytil několik vlasů které ti začali trčet ve vzduchu. "Hrome nech toho!" Róza zajela oběma rukama do hnědočervené srsti a odtáhla psa zpátky. "Možná že nechce být celý oslintaný." Pokárala ho Hroma podle všechno jeho panička nijak nezajímalo. S vyplazeným jazykem se převalil na záda, vystrčil všechny čtyři nohy do vzduchu a upřel na tebe pohled plný očekávání. Jednoduše řečeno chtěl drbat na břiše. Róza si povzdychla a posadila se do křesla. "Těší mě Benjamine." Řekla Róza. "Jistě v pořádku. Pro nás to není problém čekat. Zábavy máme nakonec dost." Usmála se. "Takže... ty jsi Lawrencův chovanec? Trochu mě překvapuje že tě má doma. Myslela jsem že andělé to dělají spíš z dálky."

Cain - 13. října 2009 21:37

V bytě Tak útok jazykem jsem opravdu nečekal. Zkřivím obličej a povytáhnu jednu rameno. Róza Hroma odtáhne a já si odřu dlaní tvář. No a ruku si otřu o kalhoty. Tyhle půjdou ještě dnes do prádla. Zadívám se na psa a zasměju se. Má svojí hlavu, co? prohodím a dívám se, jak se převalí na záda a spacíma ve vzduchu očekává drbání. Chceš si ze mě udělat otroka? povytáhnu pobaveně obočí. Nakonec si ale stejně sedne vedle Hromazačnu ho drbat na břiše. Máš štěstí, že se mi chce… vypláznu na něj jazyk. Buď si mě ten hafan oblíbil anebo zneužívá působivého svého dojmu. Podívám se na Rózu a přikývnu na otázku ohledně chovance. Tak to nejspíš chodí, pokud se nevyskytnou pošahanci, kteří ti pasou po rodičích… přes obličej se mi mihne stín nevole, když si na ně vzpomenu. Ale pak se znovu usměju. Taky se ovšem může stát, že se do sebe anděl a chovanec zamilují… pozoruji její reakci s hravým pohledem. Nám se stalo obojí… pokrčím rameny a prsty bořím do Hromovy huňaté srsti. Samotného mě překvapilo, jak snadno jsem to dokázal říct cizí osobě. Možná je to o to jednodušší, když ji blíž neznám. A možná se mi nechtělo předstírat a vymýšlet lži. Herectví je únavné. Už jste si něco nabídli? Chcete něco uvařit? optám se. Mluvím v množném čísle, jelikož Lawrenc mluvil o přátelích. Kdybych znevážil chlupáče….asi bych ho pořádně naštval.

Temné noci - 13. října 2009 22:06

Benjamin Brook - v bytě Róza přikývla. "To tedy ano." Souhlasila. Hrom začal blaženě hrabat zadní nohou do vzduchu a olizoval si spokojeně čenich. "Neměl by jsi se tím otravou takhle zneužívat." Řekla ti Róza. "Když jednou začneš bude chtít aby jsi ho drbal pořád." Pousmála se. Když jsi řekl že mají tví rodiče problémy a že že jste do sebe s Lawrencem zamilovaní, usmála se. "Aha... láska. To je pěkné." řekla a poposedla si. "Ale chápu to trápení s rodinou. Mi máme podobný problém." Řekla. Hrom k ní natočil hlavu a štěkl, zamračila se na něj a pak pohlédla zase na tebe. "Ne to je dobré. Jedli jsme. Děkuji za nabídku." Odmítla zdvořile. Ozvalo se zazvonění, Hrom hned vyskočil na nohy a utíkal ke dveřím. Ty jsi šel za ním a otevřel dveře Lawrencovi. "Ahoj... tak jsem tu. Naštěstí na silnici nebylo moc provoz. Ahoj Hrome." Podrbal psa, který mu už strkal hlavu pod ruku jako předtím tobě. Vrátili jste se do obýváku, pozdravil Rozu a šel se převléknout, zpět se vrátil už v pohodlnějším oblečení na doma. Tedy v teplácích a košili. "Tak... co se děje Rózo? Je to dlouho co jste byli ve městě." Posadili jste se vedle sebe a Law tě vzal za ruku. Róza se podívala na tebe a pak na Lawrence. "Můžeš mluvit. Benovi plně důvěřuji." Ujistil ji. Róza přikývla. "Lawrenci. Potřebujeme tvou pomoc. Aby jsi nám pomohl najít vraha." Law se narovnal. "Vraha?" zeptal se překvapeně. Róza přikývla. "Zastřelili Stříbrnou. Střelili ji do hlavy když šla zkontrolovat stádo. Uvažovali jsme, že řekneme policii, že někdo střelil jednoho z našich psů," pokračovala Róza, "a tenkrát jsme si mysleli, že za tím nic víc není, jen nějaký idiot s puškou, který neměl jak vědět, že to není jen pes. Tyhle věci se stávají, lidé přicházejí o psy v jednom kuse. Ale to poslední, co potřebujeme, je, aby nám po domě pobíhali policajti, vyptávali se, však více, a ledacos viděli, takže se rodina rozhodla, že se s tím vypořádá sama." Law se tvářil zachmuřeně. "Tak co jste řekli lidem, kdy se ptali, kam se poděla vaše teta Sylvia?" zeptal se. "Řekli jsme jim, že se konečně rozhodla ostěhovat za strejdou Robertem na Yukon. Pořád říkala, že to jednou udělá, takže to nikoho moc nepřekvapilo. Teta Nadine... no nějakou dobu jsme ji neviděli. Víš jak je u nás silné pouto mezi dvojčaty a ona nemohla přestat výt. A pak, v pondělí v noci, to dostal do hlavy Eben. Když byl strejda venku zkontrolovat ovce s jarními jehňaty. Nikdo nic neslyšel a žádný pach jsme blízko těla nenašli."

Cain - 14. října 2009 09:00

V bytě Posadím se vedle Lawrence a čekám, co se bude dít. Taky mě mohlo napadnout se jít převléknout. Nevadí, teď to hrotit nebudu. Napnu se, když Róza požádá Lawa, aby jim pomohl najít vraha. Všímám si, že on sám je z toho dost překvapený. Více stisknu jeho dlaň. Automaticky a bezmyšlenkovitě. Jako by mě to mohlo ochránit před neviditelnou hrozbou. Z vyprávění Rózy si dám pár věcí dohromady. Tohle je nejspíš ten problém s rodinou, na který narážela. Ale oni jsou na tom o dost hůř. Pravděpodobně bydlí na vesnici, mají stádo ovcí. Při jeho hlídání se střídají. A…a mění se ve psy. Na okamžik se zadívám na Hroma. Jestli jsem to správně pochopil, dva takové střelil do hlavy neznámý, který po sobě nezanechal stopy. Není mi z takových novinek zrovna dvakrát dobře. Kdo by to měl zapotřebí? Mmm… Myslíš, že v tom mají prsty Morganovci? zeptám se, přičemž pohledem provrtávám podlahu. Nic jiného mě ani nenapadá. Nic jiného neznám. Kdo by jinak šel po lidech, kteří nejsou tak úplně obyčejní?

Temné noci - 14. října 2009 10:22

Benjamin Brook - byt Hrom se postavil vedle křesla kde seděla Róza, musel jsi mrknout protože jsi zmeškal chvíli proměny, na místě kde stál Hrom najednou stál nyní rusovlasý mladík. Mladý muž se silně podobal dívce, oba sdíleli tytéž vysoce posazené lícní kosti, tytéž veliké oči a špičaté brady. Stejně jako útlá těla tanečníků. Mladý muž zcela nevzrušen svou nahotou, na tebe mrkl. Ale to mu už Róza podávala světle modré šortky, poskytující jen minimální zahalení. "Ahoj. Asi se sluší se představit ještě jednou. Jmenuji se Petr." Stiskl tvou ruku. "Jsme s Rózou dvojčata. Ona je starší, já zase líp vypadám." "Spíš jsi vlezlejší," opravila ho Róza a znovu se schoulila do křesla. "Pojď si sednout." S mučednickým výrazem ve tváři Petr udělal, co mu řekla, a uvelebil se na tomtéž místě, kde si předtím hověl jako Hrom. "Jinak... o tom že by to byli Morganovci pochybujeme. Našli jsme tohle u těla." Řekla Róza a podala něco malého Lawrencovi. Ten si to prohlédl, podíval jsi se také, byla to stříbrná kulka. "Stříbrná kulka? To snad že vás tam střílí nějaký rádoby lovec vlkodlaků?" řekl Law a v hlase bylo slyšet rozčílení. "Musí to být dobrý střelec. Takhle zasáhnout v noci pohybliví cíl." Řekl Petr. Law se na tebe podíval. "Stříbro je jedním z tradičních způsobů, jak zabít vlkodlaka. To stříbro je mýtus. I obyčejná kulka většinou úplně stačí. Takže to musí být nějaký civil co si hraje na lovce vlkodlaků. Hodně nemilá věc."

Cain - 14. října 2009 11:43

V bytě Na okamžik si myslím, že mám halucinaci. Ale rusovlasý kluk nezmizí ani po rychlejším zamrkání. Podobnosti mezi ním a Rózou přímo bijí do očí. Bylo mi hned jasné, že jsou dvojčata. Zvláštní stvoření. Vypadá to, že jediný vyvedený z míry jeho nahotou jsem tu já. Petr na mě mrkne a já se neubráním pobavenému úsměvu. Pes, kterého jsem drbal, si teď navléká modré šortky. Přijde tohle někomu normální? Stisknu mu ruku. Těší mě, Petře. Potom se zasměju poznámce o tom, že vypadá líp. To bez pochyby. pomyslím si vzápětí a málem bych to řekl i nahlas, což by mohlo vyznít špatně. Především vůči Róze. Sleduji, jak se nechává komandovat od své starší sestry. Ona nejspíš zdědila rozum a on bude ten uličník, kterého musí stále někdo usměrňovat. Myslím, že je mi sympatický. Natáhnu krk a prohlédnu si stříbrnou kulku. Lovec vlkodlaků? To je zvrácený. V dnešní době. Podívám se na Lawrence. Aha. povím jen, když mi osvětlí situaci. To nám ještě scházelo. Pošuk, který střílí vlkodlaky. Už se ani příliš nepozastavuji nad jejich skutečnou existencí. V posledních dnech se mi začaly otevírat oči a já jsem ochotný přijmout věci, které bych dřív považoval za nesmysl. Nemá cenu je odmítat, když s nimi nyní přicházím do styku. Vše odstartovalo zmizení našich. Jak ho chceš najít? zeptám se Lawa prostě.

Temné noci - 14. října 2009 13:44

Benjamin Brook - byt Lawrenc pokrčil rameny. "To zatím netuším. Ale rozhodně... to vypadá tak, že budu muset odjet k nim na farmu, Bene." Řekl a vstal. Došel pro malí plastikový sáček do které dal kulku a pak ji položil před sebe na stůl. "Nějak se nám to hromadí. Tohle nemůžu odkládat. Každou noc hrozí že zastřelí někoho dalšího z jejich rodiny." Pronesl zamyšleně. "Co na to strýček Stuart?" zeptal se. "Strýček to zatím všechno nechává v rodině." Podíval se na tebe. "Někteří lidé vědí že jsme vlkodlaci. Náš starší bratr pracuje u policejního sboru a Barry, jeho parťák, ví, že je dlak." Zase se podíval na Lawrence. "Strýček Stuart říká že smečka si své problémy řeší mezi sebou. Teta Nadine ho přesvědčila, aby jsme přijeli požádal Lawrence o pomoc. Pomůžeš nám?" oba sourozenci pohlédli na Lawrence v očekávání co řekne. A Law zase pohlédl na tebe jako kdyby čekal od tebe svolení.

Cain - 14. října 2009 15:13

V bytě Koutkem oka pozoruji Lawrence, jak strká kulku do plastikového sáčku. Moc dobře chápu, že musí odjet. Protestovat proti tomu nehodlám. Jsou to jeho přátele. Přece je nemůže někdo jen tak vystřílet. Na jeho místě bych se zachoval stejně. Také bych je nenechal ve štychu. Ale tím pádem budeme muset odložit návštěvu pobočky. Trochu se tu střetávají zájmy. Budu se muset uskromnit a skousnout to. Navíc s mámou a tátou je Alastor. Je někdo chrání. Padne pojem strýček Stuart a já jen poslouchám. Nemám zdání, oč tu jde. Dívám se z jednoho na druhého, a když padne ta nejdůležitější otázka, vycítím, že se na mě Law dívá. Stočím k němu pohled a povzdychnu si. Proč se na mě tak díváš? zakňučím. O svolení mě nežádej, máš svobodnou vůli. Kromě toho už jsem tě dávno pustil, ty to víš. Nemohl bych ti bránit. lehce zavrtím hlavou. Ostatně mě bereš s sebou. zavřu oči a prohlásím to jako hotovou věc. Slíbil jsi mi přece, že soukromí budu mít jen v koupelně…a tam vážně nehodlám trávit celé dny a trnout strachy dokud se nevrátíš. otevřu oči a zadívám se na něj s mírným úsměvem.

Temné noci - 14. října 2009 15:37

Benjamin Brook - byt "Protože jsi můj partner." Vzal tvé ruce do svých. "A co bych to byl za partnera kdybych se první s tebou neporadil?" Pousmál se. Pak si povzdychl. "Tolik práce jsem neměl ani nepamatuji." Políbil tě na tvář. "Tak dobře... pojedeme." Otočil se na dvojčata. Petr se tvářil rozpačitě. "Lawrenci. Víš přece jak je strýc... nerad když je ve smečce někdo cizí. Tebe snese, ale... člověka?" postavil se. "Budeme ho na to musel připravit. Ještě dnes se vrátíme domů a snad teta Nadie ho nějak zpracuje. Pak bychom vám dali vědět jestli může přijet i Ben." To se Lawrencovi moc nelíbilo. "Ale to může trvat i několik dní. Co když mezitím zastřelí někoho dalšího?" dělal si starosti. "Prostě nebudeme chodit ven v noci. S tím se nedá nic dělat. Nějak to budeme... muset vydržet." řekla Róza. Law se na tebe podíval. "No... hodně by nám to některé věci usnadnili. Co myslíš, Benji?"

Cain - 14. října 2009 16:04

V bytě Usměju se na Lawa a stisknu mu obě ruce. Těší mě, že to bere takto. No jo, někdy se to muselo nahromadit… nevesele se pousměju. Podívám se na Petra a pochopím, že nemám tak úplně vyhráno. Proto se Law předtím ptal na strýčka Stuarta. Nejspíš to bude vůdce smečky. A já jakožto obyčejný člověk bych tam vadil. Svitne mi malá naděje, když se ozve návrh, že by se strýc mohl zpracovat. To by bylo skvělé. Ovšem všechen optimismus ztratím hned, jak promluví Lawrence. Kousnu se zevnitř do tváře. Výborně. Kdybych trval na přesvědčování strýce, působil bych dost sobecky a na triko si vzal další možnou oběť. Třeba by dostali někoho z dvojčat. To bych si nemohl vzít na svědomí. Zarytě propaluji pohledem své koleno a snažím se spolknout knedlík, co mi uvíznul v krku. Děsí mě, jak se bojím myšlenky, že se teď budeme muset rozdělit. Hlavně nepanikařit. Zvednu se na nohy. Nebudu zdržovat… promluvím smířeně. Rád jsem vás poznal, hodně štěstí. naposledy pohlédnu na Petra s Rózou. Nedokážu na tváři vyloudit úsměv. Přesto se nechovám naštvaně, ani uraženě. Jsem jen zklamaný a…vystrašený. Mlčky se odporoučím do svého pokoje. Dveře za sebou zavřu klidně. Posadím se na krátký gauč. Zády se opřu o opěrku na ruce a nohy skrčím, aby se mi tam vešly. Jsem jenom člověk, kolem mě se najednou vyrojila spousta…výjimečných tvorů. Nemůžu mezi ně jen tak zapadnout. Sesunu se do lehu, dívajíc se na abstraktní malbu.

Temné noci - 14. října 2009 16:18

Benjamin Brook - byt "Děkujeme Benjamine. Na shledanou." Rozloučila se Róza. Petr se proměnil zase na Hroma, to jsi už neviděl ale uslyšel jsi zaštěkání. Zavřel jsi se ve svém pokoji, slyšel jsi jak po chvíli vedle už bylo ticho. Ještě chvíli jsi ležel, když dovnitř vešel Lawrenc, usmál se na tebe a sedl si k tobě na postel. "Už odešli." řekl a lehl si vedle tebe. Ruku ti položil na prsa. "Co tě trápí, Benjamine?" zeptal se tě a díval se ti do obličeje.

Cain - 14. října 2009 16:44

V bytě Mlčky pohlédnu ke dveřím, když Lawrenc vstoupí. Odvrátím zrak a přivřu oči. Ucítím, jak se postel zhoupla. Deja vu. Ty mě trápíš. odpovím jednoduše. Odmítám se mu podívat do obličeje. Spatřil bych totiž jeho nadpozemsky modré oči a rázem bych v nich utonul. Zapomněl na vše, co se mi právě honí hlavou. A to nechci. Ale o to se starat nemusíš…tohle jen mezi mnou a ….mnou. zavřu oči a těžce vydechnu. Jeho ruka, jako by mi stlačovala hruď příliš nízko a já se nemohl pořádně nadechnout. Jsem takový, jaký jsem…nemůžu za to, že se mi nelíbí, kam jdeš…ne to není ono. zavrtím hlavou ze strany na stranu. Žere mě vědomí, že tam budeš sám…beze mě. položím si ruku na horké čelo. Jsem jen obyčejný člověk, který propadá…závislosti…to bude v pořádku…jednou.

Temné noci - 14. října 2009 17:01

Benjamin Brook - v bytě "Ah... tak tebe trápí to... že jsi jen obyčejný člověk?" zeptal se. Chvíli mlčel. "Ach tak... ale to není ten důvod proč tě tam nechtějí, Benjamine. Vlkodlaci žijí ve smečkách. Řídí je alfa samec a alfa samice. Je to hodně podobné jako u vlků. Neradi mezi sebe pouštějí někoho cizího kdo nepatří do smečky. Já jsem tam tolerován jen proto že se znám ze Stuartem a i tak musím být opatrný. Musím se chovat podřízeně, protože Stuart je tam šéf. Je u nich složitá hierarchie. Vůbec nejde o to, že jsi člověk." Ucítil jsi jak tě políbil lehce na tvář. "Navíc... ty nejsi obyčejný člověk. Máš v sobě sílu. To z tebe také dělá někoho jako jsem já a Petr nebo Róza. Můžeš se stát čarodějem." "Navíc já bez tebe nikam nepůjdu. Jsem tvůj ochránce a tak tě nemohu opustit. I když jsou to mí přátelé tak bez tebe nikam nemůžu a ani bych nechtěl." Pohladil tě po prsou. "A mě nevadí že jsi člověk. Já tě budu mít rád ať už budeš jakýkoliv."

Hirosue Aya - 14. října 2009 17:28

Most Dívám se na ni, stále dokola si ji prohlížím, její slova vnímám jen jako ozvěnu na pozadí podivného ticha. Ale vnímám. Jen chvíli trvá, než jí odpovím. ,,Já... ale." povzdychnu si, náhle ta nejistota, ten strach a podivné sevření uvnitř mě samotné povolí. ,,Nevím... jak..." možná mi něco v jejím výrazu připomnělo sestru, když plameny strávily všechen náš svět, co existoval a který nám byl nejblíže. Když jsme tam stály, dívaly se na to, co z domu zbylo... Ještě rok po tom se mě stále ptala, KDY půjdeme domů... Nikdy jsem jí nedokázala přímo odpovědět, tolik po tom toužila. Nechtěla jsem zbořit všechny její iluze a sny prudkým stržením opony. Tak jsem počkala, až dospěje a udělá to sama... Možná by bylo bývalo lepší, kdybych jí pomohla... Zadívám se opět do tváře té dívky. Nějaké myšlenky, co se pokoušely prodrat na povrch, jsem zaplašila. A sice, že duchové lidí, co byli zabiti se občas touží pomstít, ale nemohou to udělat, protože jsou přikováni k místu, kde jejich tělo zemřelo. Mají v sobě tolik smutku a zloby, že je to drží tady na zemi, místo aby se rozplynuli v ovzduší a dosáhli svého klidu. A čekají, až je někdo osvobodí. Ale mohla by tahle dívka chtít něco takového? Jenže... co když kvůli tomu pak zemře někdo nevinný, který byl s vrahem pouze spřízněn, třeba že to byl jeho syn? Musíš se rozhodnout... A věřit. Věřit... a rozhodnout. šeptám si tiše v duchu. ,,Co mám udělat?" zeptám se nakonec, s pohledem upřeným do očí Zity, jako bych snad doufala, že se v nich odrazí něco, co mě buď varuje, nebo naopak...

Cain - 14. října 2009 17:49

V bytě Vyslechnu si, jak to chodí ve vlkodlačí rodině. Částečně mě to uklidní. Ale stejně se cítím divně. Otevřu oči, hlavu nakloním maličko ke straně a podívám se na Lawrence. Jemně se pousměju. Já jsem rád obyčejným člověkem, nechci být čarodějem…umíš si mě tak vůbec představit? mírně se zasměju. Jen…jen občas mi to vadí. Připadám si mezi vámi jako by cize. povzdechnu si. Ale od teď to tedy budu brát jinak… slíbím mu. Chytím ho za ruku, kterou mi spočívá na hrudi. Ty nikam nejdeš? překvapeně se na něj zadívám a zvednu se na lokty. Skoro mi to vyrazilo dech. Začal jsem se s tím smiřovat. A musím si přiznat, že mě ta nová zpráva potěšila. Je to hnusné vůči vlkodlakům, ale je to tak. Ale…co si počnou, když jim ty nepomůžeš? pohled se změní na tázavý. Potom ho chytím za zátylek a přitisknu své čelo na jeho. To jsem rád…snad si to nikdy nepokazím. políbím ho krátce na rty a pak si opět lehnu na záda.

Temné noci - 14. října 2009 18:05

Yukko Chang - Most Duch dívky se rozplakal, snad samou radostí že ji chceš pomoci. Měla jsi pocit jako kdyby se mlha začala pohybovat směrem k dívce, jako kdyby ji do sebe nasávala a začínala se zdát hmotnější. Po chvíli si otevřela oči a podívala se na tebe. "Musíš zachránit moji sestřičku. Tohle udělal nevlastní otec. On... je šílený. Až bude sestřičce jako mě udělá to znovu a mámu to zničí. Prosím. Musíš zachránit mou rodinu a zbavit ji toho netvora." Prosila tě zoufale. Benjamin Brook - byt "To je tím že se mezi takovými cvoky jako jsem já vyskytuješ jen chvíli. Zvykneš si na to, Benji." usmál se jak jsi ho políbil. "Představit si tě jako čaroděje? Docela ano. Spíš jako skřítka bych si tě neuměl představit." Mrkl na tebe. "Ale ano... nikam nejedu. Teď. První počkáme až zjistí jestli tě Stuart pozve také. A mezitím doděláme to co potřebujeme. Tedy... maškarní a pak návštěva Pobočky institutu."

Cain - 14. října 2009 18:32

V bytě Skřítka? pobaveně se ušklíbnu. Ten k čaroději nemá zas tak daleko. Místo špičatých uší, špičatý klobouk a obrovský plnovous. usměju se. Přikývnu. Ve vlastním zájmu by to měl Stuart překousnout. přetočím se na bok. A ano…maškarní je velice důležitá akce, kam se na ní hrabe návštěva pobočky? zatvářím se rádoby chytře a zpola se na Lawa položím. Děkuju, že zůstaneš se mnou…ty můj cvoku. usměju se. Tak mě napadá … to jsem docela v ohrožení života, když můj strážný anděl nemá všech pět pohromadě, co? hravě ho dloubnu prstem do boku, ale ne bolestivě. Asi se půjdu osprchovat… odtuším. Chvilku rozpačitě uvažuju nad tím, jestli by Law nešel taky. Odvahu položit otázku ovšem nenajdu. Tolik si ještě netroufám. Huh, kam jsem hodil ty věci na spaní? líně se zvednu a začnu hledat.

Hirosue Aya - 14. října 2009 18:32

Most Párkrát zamrkám, pootevřu ústa, pak ustoupím o dva kroky dozadu. Mám dojem, že se mi pořádně zamotala hlava. A možná trochu i žaludek. Zmatení, vztek, nepochopení nad tím, co jsou někteří lidé... Dá se tomu vůbec říkat lidé? Ale zvířata to nejsou, my se kolikrát chováme ještě hůř... A tohle je důkaz. Zároveň se dost polekám toho, co po mě vlastně chce. Jak bych něco takového mohla dokázat? Sama, BEZ důkazů.. Protože kdyby nějaké byly, tak to patrně dopadlo jinak. ,,Ale... jak mu v tom můžu zabránit? To přeci... nemůžu ho sledovat nebo něco podobného... To... nejde. A kvůli tobě... nesoudili ho? Jak se to vlastně stalo? Nebo..." zatvářím se dost zoufale, i když to ani zpola neodpovídá tomu pocitu, co cítím uvnitř sebe. ,,Ty sama nemůžeš nic dělat? Víš.. u nás se vypráví... že duchové mají sílu... už jen tím, že se tady na světě udrží a mohou ovládat i další. Nezkusilas ho... myslím nevlastního otce nějak něčím vyděsit, aby ho to dohnalo k přiznání nebo... Promiň, asi mluvím hlouposti. Takoví většinou ani svědomí nemají." raději zmlknu a opřu se o zábradlí, zrak upřu na vodní hladinu. ,,Řekni mi aspoň, co se tedy stalo... Já... nic ti nemohu slíbit, ale... pokusím se, alespoň. Bohužel toho ale moc nezmůžu. Na policii zrovna mě nebudou brát nijak vážně. Asiatka a navíc ještě... z jistého podniku. Co na tom, že sexuální služby nejsou v nabídce a dost dívek je neposkytuje ani za příplatek. Stačilo mi vyřizování jedné pokuty, abych se zbavila naivity, že tihle muži zákona nemají podobné předsudky." povzdychnu si. ,,Bohužel jsem se spletla. Opravdu nevím, co svedu a nejspíš toho bude příliš málo, aby to nějak významěji pomohlo, když už mu to u tebe prošlo. Ale... i přes tohle všechno se nějak pokusím. Možná přes jednoho známého, ten by mohl třeba znát nějakého... soukromníka. Klidně mu zaplatím alespoň zezačátku za sledování, fotky a informace. Alespoň něco..." náhle se však zarazím a zadívám se zpět na Zitu. ,,Počkej... kdy má být tvé sestře jako tobě?"

Temné noci - 14. října 2009 19:12

Yukko Chang - Most Zavrtěla hlavou. "Já nevím... nevím. Od té doby... co se to stalo jsem tady a nemůžu pryč. Nemůžu..." povzdychla si. "Kdybych mohla domů... třeba by to šlo. Ale nemůžu dokud tu budou mé kosti." Postavila se vedle tebe a zadívala se dolů do vody. "I za snahu budu vděčná. Mám naději." Řekla Zina. "Jsem tu čtyři roky... myslím... těžko se sleduje čas... být duch není... žádná legrace. Sestra je... byla o šest let mladší. Teď ji je asi... asi tak šest? Sedm? Osm let? Nevím jistě." stiskla rty. "Hlídal mě. Máma musela se sestrou do nemocnice protože má cukrovku. Bylo chvíli po setmění, vzal mě na procházku. A když jsme byli sami začal na mě sahat... utekla jsem. Chytil mě tady. Křičela jsem a on mě umlčel." začala prsty dloubat do zábradlí. "Jsem pod mostem. Předtím tu ta voda nebyla. Tu udělali o dva roky později." Benjamin Brook - byt "Ale to jsou trpaslíci. Skřítci jsou malí a zelení." ukázal ti asi velikost jedné dlaně. Když jsi řekl to o důležitosti maškarní, šťouchl do tebe. "Nech si laskavě ten sarkasmus. Nakonec tam chceš ne? A Cat taky. A ta by byla hodně zklamaná kdybychom se na ní vybodli." Natáhl se a plácl tě přes zadek když jsi vstával. "Copak nevíš že se šílenými anděli je největší legrace?" "To se už chystáš spát? Hmm... a to je teprve deset." Podíval se na hodiny. "Chceš abych ti umyl záda?" navrhl ti a zamrkal.

Cain - 14. října 2009 19:47

V bytě Neboj, na Cat bych se nikdy nevybodl. usměju se. A už se na tu akci těším. kývnu vážně hlavou. Au! vykřiknu dotčeně a chytím se za místo, kam mě plácnul. Ovšemže přeháním. Tolik to zase nebolelo. Trocha teatrálnosti neuškodí. No to zírám, jaká je s nimi legrace. zasměju se a chvílí váhám, zda se na něj nemám vrhnout. Zvlášť, když začínají být úchylní na můj zadek. dojdu ke skříni a otevřu ji. Teda, ne že by se mi to stávalo tak často. vytáhnu čisté kalhoty od pyžama, které si přehodím přes rameno. Podívám se na Lawrence. Pokud máš plán, jak mě zabavit… pokrčím rameny. Nutně spát jít nemusím. cuknu koutky. Dojdu k posteli a jazykem si navlhčím rty. Ty mi snad tajně čteš myšlenky. pobaveně povytáhnu obočí. Sednu si na postel a natáhnu k němu ruku. A můžu ti za to…umýt vlasy? prohrábnu mu prsty rudou hřívu. Tvářím se u toho vskutku nevinně. Naposledy jsem takový výraz použil, když jsem tátovi ztratil součástku do auta.

Hirosue Aya - 14. října 2009 20:07

Most Zadívám se opět do řeky. Šance, že by tam její tělo nebo spíš kosti, o kterých mluvila, ještě bylo, se zdál díky proudům dost nepravděpodobný. Přesto... se mi nezdálo marné se zkusit podívat. V dohledu nikdo nebyl, tak na mě nebudou alespoň koukat jak na blázna. I když voda byla v téhle době zcela jistě ledová. ,,Je mi líto, co se ti stalo..." hlesnu, teprve pak odtrhnu oči od vodní hladiny a podívám se na ni. ,,Myslíš... že bys mi mohla.. nějak ukázat, kde by... měly být tvé pozůstatky? Možná... tam ještě budou. A přiznám se, že... s tvou pomocí by to bylo patrně snazší... Pokud bys chtěla a mohla..."

Temné noci - 14. října 2009 20:32

Benjamin Brook - byt "Bude to fajn." Řekl a usmíval se. "Mě se tvůj zadek líbí tak co? Si nemůžu sáhnout? Máš ho snad podepsaný?" vyplázl jazyk. "No zatím plán nemám. Ale na něco určitě přijdu. To ti zaručuji." Slíbil ti a usmíval se když jsi mu projel vlasy. "A ty jsi úchylný na moje vlasy jak se zdá." "Číst myšlenky? Ne to ne... jen jsem tak trochu... zachytil tvou hravou náladu." Mrkl a objal tě. "Ale tak dohodnuto." Pustil tě a vstal, sám si vzal kalhoty co měl na spaní Pak odešel do obýváku kde pustil době neznámou hudbu a pak odkráčel do koupelny. Po chvíli vykoukl a mávl na tebe aby jsi šel za ním. odkaz Yukko Chang - Most "Ty za to nemůžeš. Ale děkuji." Odpověděla ti Zina. Podívala se na tebe. "Je příjemné, že mohu s někým mluvit. Lidé mě nevidí, ignorují... mohla jsem si povídat jen sama se sebou." Nahnula se více nad mostem, pak si dřepla na zábradlí a zachytila se o něj nohama. Pak se spustila hlavou dolů. Košilka se ji dokonce ani neshrnula ba ani vlasy ji ji nevyseli dolů. "Hned tamhle u zdi u oblouku. A nebo u toho na druhé straně?" přemýšlela. "Tak buďto na jedné straně a nebo u druhé." Vylezla zase nahoru. "Já se na svoje kosti nedívám... je to... trochu... moc." Vysvětlila ti.

Hirosue Aya - 14. října 2009 21:03

Most/pod mostem Na její slova přikývnu. ,,No.. dobře. Podívám se tam..." chvíli se ještě dívám na řeku, pak dojdu ke břehu, přemýšlím, zda si sundat boty, ale zas bych nerada riskovala, že se pořežu o případné střepy. To by nebyla příjemná věc... Koneckonců, nějak to přežiju a snad z toho nebude víc, jak rýma... Vyhrnula jsem si legíny až nad stehna. Voda nebyla vážně nijak teplá, chvilku mi ztuhly svaly skoro v křeči, pak se ale zas pomalu uvolnily. Když jsem si po chvilce zvykla, opatrně, abych neupadla a nenamočila se tak celá, jsem se rozešla k bližšímu místu a se zaťatými zuby doufala, že ostatky budou už tam. Musela jsem se samozřejmě sehnout a měla jsem co dělat, abych si nenamočila ještě hlavu, bylo tam přecijen trochu hlouběji. Nakonec jsem ale něco nahmatala. Škubla jsem a málem spadla, naštěstí se mi podařilo nabýt opět rovnováhu. V první chvíli jsem potlačila nutkání tu "věc" v ruce zahodit, ale sebezapření dovedlo svoje. ,,Myslím... že... jsem to místo našla.." první slovo jsem zavolala, ale pak si uvědomila, jak se věci mají. Případní okoloprocházející si nemusí myslet, že jsem ještě větší blázen, než jak to vypadá. Ještě několikrát se nahnu těsně nad vodní hladinu a postupně tak nějak vytahám vše, co mi přišlo pod ruce. Potřebovala bych něco, do čeho to zabalit, přeci nepoběžím jen tak s něčími ostatky domů. Vylezla jsem konečně na břeh - nohy jako kus ledu. Trochu jsem setřela vodu rukama a chvíli ještě čekala, než trochu oschnou, než jsem stáhla legíny zpátky dolů. ,,Co teď? Mám je.. někde pohřbít?" vzpomenu si ještě na další věc, co se dělává. Napadlo mě sice ještě i něco trochu jiného, ale... to mi přišlo jako úplná neúcta, zvlášť při mé výchově. Vzápětí se do mě pustila zima a zuby začly mírně drkotat. Objala jsem si paže a třela si je, pak začla přecházet sem a tam, abych se zbavila stále víc dřevěných a ztuhlých nohou. Musela jsem je zas prokrvit. ,,Jak... jak je vlastně možné, že tě vidím? Vím, že... existují lidé s takovými schopnostmi, ale.. ti takové věci cítí odmalička..."

Cain - 14. října 2009 21:06

V bytě Mně se tvoje vlasy líbí, tak co? Si nemůžu sáhnout? Máš je snad podepsaný? a vypláznu na něj jazyk. Vrátím mu to i s úroky. Přišoupnu se k němu a otřu se tváří o jeho vlasy. Zbožňuju je. Usměju se, když mi poví o mé hravé náladě. Jsem jím opuštěn a chvilku se z pokoje dívám, jak vybírá CDčko a pouští hudbu, kterou neznám. Zvednu se, vyjdu z pokoje a chvilku poslouchám. Písnička je docela energická. Nutí k tanci. Lawrenc vykoukne a dá mi znamení. Vejdu do koupelny téměř tanečním krokem. Sám bych si něco takového těžko pustil, ale dnes večer…si chci hrát. Shodím z ramene pyžamo a začnu si svlékat triko. Přitočím se k Lawovi, přehodím mu kus oblečení, jehož oba konce držím, za hlavu. Přitáhnu si tak jeho hlavu blíž. A přidáš k tomu umytí i masáž zad? vlepím mu pusu. Otočím se k němu zády začnu bojovat se zapínáním pásku.

Temné noci - 14. října 2009 21:22

Yukko Chang - Most Našla jsi její kosti, vlhká hlína udělala své a tak naštěstí to opravdu byli jen kosti. Ale bylo to takové... morbidní držet kosti někoho o kom víš jak vypadal. "Díky... mám pocit, jako kdyby ze mě padl kámen." Ozvala se Zina a dívala se na tebe dolů z mostu. Jak jsi se zeptala co s nimi zamyslela se. "Já jdu tam kam jsou moje kosti. Nevím jestli se něco změní. Pokud mě zahrabeš někde jinde možná tam zůstanu zase trčet." Přemýšlela. "Možná že spálit?" zeptala se, "to by mohlo fungovat, ale... možná když si u sebe budeš nosit kousek... z mích ostatků tak budu moci být všude kde ty!" vyjekla nadšením z té myšlenky. "To by určitě fungovalo! Možná kdyby jsi kousek uřízla a dala si ho třeba do peněženky..." Zarazila se a zadívala se na tebe. "Nejspíš se to u některých projevuje v pozdějším věku. Navíc jak to můžeš vědět? Že to tak je? Ty jsi snad na duchy věřila?"

Temné noci - 14. října 2009 21:29

soukromá zpráva od Temné noci pro Koupelna "Hmm.. bacha... nebo si začnu myslet že jsi se zamiloval do mích vlasů a ne do mě." Zasmál se a nechali jste dveře pootevřené aby proudila dovnitř hudba a ven pak pára od vody. "Masáž? Ty by jsi chtěl Masáž? A co za to?" zeptal se. Přistoupil k tobě a zezadu tě objal, pohladil tě dlaněmi po břiše a pak ti pomohl rozepnout pásek. Ještě tě pohladil po prsou a políbil na krk, než ustoupil a svlékl se úplně. Vlezl do prostorného sprchového koutu, kde pustil vodu a začal nastavovat teplotu. "Je akorát. Tak pojď princi." Pobídl tě, jen co jsi vlezl dovnitř zavřel za tebou skleněné dveře od sprchy. "Je příjemné nekoupat se sám." Pronesl a přitiskl tě k sobě, políbil tě dlouze na rty. "Tak co? První tvoje záda nebo moje vlasy?" zeptal se tě, ale nepouštěl tě z náručí. Docela hodně jsi vnímal jeho nahé tělo přitisknuté ke tvému.

Cain - 14. října 2009 21:55

soukromá zpráva od Cain pro Koupelna Co za to? zopakuji a pak se sykavě nadechnu, když ke mně zezadu přistoupí. Sleduji jeho ruce, jak mě hladí. Ty dotyky vnímám až příliš. Nervová zakončení šílí. Pousměju se. Uvidíme, uvidíme… pásek cvakne a Law odstoupí. Prsty se mi mírně třesou vzrušením, ale rozepnout kalhoty a vysvléci se do naha zvládnu. Pohlédnu na svého anděla, tak jak ho všemohoucí stvořil. Sprchový kout se postupně zapařuje a já vejdu dovnitř. Na jednu stranu cítím rozpaky a na druhou cosi hodně podobného adrenalinu. To je. kývnu souhlasně. Než stačím říct cokoli dalšího, už se tisknu v jeho náručí a vycházím vstříc líbání. Je to neskutečné. Jako kdybych zapomněl dýchat. Vznáším se asi metr nad zemí. Pevně objímám nahé tělo muže, o kterém jsem si snil. Vzdáleně vnímám hudbu. Když se odtrhneme, musím lapnout po dechu. Stékající voda mi smívá Lawovu chuť ze rtů. Však já jí tam stále cítím. A nejen to. Intenzita s jakou přijímám signály jeho těla je šíleně vysoká. Možná jsem si ukousl sousto, které nezvládnu spolknout. To se ještě uvidí. Zatvářím se zamyšleně. Mmm. Nejdřív tvoje vlasy, pak moje záda a pak…odplata za masáž, vyhovuje? v očích mi hoří plamínky. Políbím ho na čelist a natáhnu se pro šampon. Vymáčknu si trochu na dlaň. Tak zavři oči ty můj maniaku, ať ti do nich nevleze pěna… poradím mu a prsty mu začnu masírovat kořínky vlasů. Vlasy mu umývám opravdu pečlivě a s láskou.

Hirosue Aya - 14. října 2009 22:14

Most ,,Možná... mě něco napadlo... Co sem tvého nevlastního otce nějak... dostat? Bylo by to nějak... možné? Aby si vzpomněl. To občas pomáhá a myslím, že to bude to, co budeme potřebovat. Ale nejdřív... Chtělo by to načasovat tak, aby sem přišel, až tu bude i policie. Myslíš... že bys to nějak zvládla? Vylákat ho sem? Já bych se zatím postarala o ten zbytek...." zkusím navrhnout, zamyšleně si promnu bradu. ,,Já byla vychována tak, abych ty další světy, které kolem nás jsou, vnímala jako samozřejmou součást života. Jenže.. možná jsem je začala brát samozřejmě až příliš, že jsem si jich přestala všímat. Rodiče nám vždy říkali, že mrtvé máme mít vždy v úctě. Ať se jedná o dobré či špatné lidi a nikdy je nijak nepokoušet. Protože se to vždy vymstí a vybere svou daň."

Temné noci - 14. října 2009 22:23

soukromá zpráva od Temné noci pro Koupelna "Odplata? To zní skoro jako kdyby jsi se mi chtěl pomstít a ne odměnit." Zasmál se, ale pak odněkud z koutu vytáhl dřevěnou stoličku na kterou se posadil. Tak se nemusel krčit, aby jsi mu umyl vlasy, zatím co jsi mu masíroval hlavu na chvíli se opřel zátylkem o tvé břicho, ale jinak se natáčel tak jak jsi potřeboval. Občas spokojeně zamručel, našel jsi i kondicionér, který jsi využil hned jak jsi spláchl pěnu z jeho vlasů. Když jsi splachoval i kondicionér cítil jsi jak hebké jsou jeho vlasy pod tvými prsty. "Takhle příjemně se mi starají o vlasy jen u kadeřníka." Liboval si. Postavil se. "Tak a teď ty." Řekl a vzal houbu, kterou namydlil. Pak pomalu ti začal mít záda, to netrvalo příliš dlouho, ale pak jsi se měl posadit a on tě začal masírovat. První to trochu bolelo, ale nakonec se ti svaly rozlilo příjemné vibrace a brnění. "Tak dobrý?" zeptal se a foukl ti na ucho.

Cain - 14. října 2009 22:45

soukromá zpráva od Cain pro Koupelna No vidíš a teď máš jednoho doma. připomenu mu s úsměvem. Postavím se k němu zády a shrnu si vlasy na stranu. Nechám si namydlit záda a už se těším na masáž. Za chvilku si už sedám na stoličku a svěřím mu svá záda. Trochu syknu kvůli počáteční bolesti. Ale to je hlavně tím, že mám příšerně ztuhlé svaly. Law je však postupně rozmasíruje. To je blahooo… pochválím ho. Slastně zavřu oči. Spokojeně vzdychám a navádím ho na místa, kde se mi to líbilo nejvíc. Užívám si masírování poměrně dlouho. Těžko se odtrhávám od věcí, které mi jsou příjemné, ale Lawrence už asi musí bolet prsty. Děkuju, máš kouzelné ruce… zakloním hlavu a vesele se usměju. Postavím se a obejmu ho kolem pasu. Teď ti rád splním jedno přání… jazykem obkroužím linii jeho rtu a pak ho do něj něžně kousnu. Vyber si odměnu… pobídnu ho. Rty se překlenu přes Lawovu bradu, pokračuji přes ohryzek až k důlku mezi klíčními kostmi. Líbám ho na prsa, břišní svaly, jazykem kroužím kolem pupíku. Jak jdu níž, sjíždějí níž i mé dlaně na jeho zádech. Pak se slabě odtrhnu a otírajíc se těsně o jeho tělo se postavím, přičemž ho pohladím po zadku a zmáčknu. Čekám, jestli mi chce něco říct, když ne vracím se tam, kde jsem přestal.

Temné noci - 16. října 2009 18:47

Yukko Chang - Most Zina zapřemýšlela a pak zavrtěla hlavou. "To ne... vždyť jsem ti říkala, že můžu být jen tam kde jsou mé kosti. Nevím jak bych ho sem měla nalákat když se nemůžu z mostu hnout." Podívala se na tebe. "Ale jak by jsi sem chtěla dostat policii?" zajímala se. Všimla jsi si že mlha byla skoro pryč a dívka vypadala skoro živě. V parku se začínalo objevovat více lidí a už jeden muž se na tebe podíval překvapeně když jsi si povídala vlastně sama ze sebou. Aspoň z jeho pohledu. "Jsem ráda že tví rodiče tě tomu naučili. Možná díky tomu mě vidíš. Mám štěstí. Velké štěstí. Určitě totiž nejsem jediný nešťastný duch uvězněný v tomhle světě."

Temné noci - 16. října 2009 19:05

soukromá zpráva od Temné noci pro Koupelna "Asi tě na mytí hlavy budu využívat už... navždy." Když jsi mu pochválil masáž a kouzelné ruce, zasmál se. "Já jsem celý kouzelný." Pronesl a mrkl na tebe když jsi ho objal. On tě také objal, jazykem jsi ho pohladil po rtech, on tě políbil a ty ho na to jemně kousl do rtu. Cítil jsi jak se mírně zachvěl a tělem se více přitiskl k tvému tělu, rukama přejel po tvých mokrých zádech. Začal zrychleněji dýchat, když jsi začal rty přejíždět po jejím těle. "Kdybych měl chvíli na přemýšlení jistě bych něco... nakonec vymyslet." Řekl a poskočil když jsi mu stiskl zadek. S úsměvem se na tebe podíval. "Ale myslím že odměna bude... když budeš pokračovat." Zabručel nakonec. Opřel se o kachličky na zdi a užíval si tvé dotyky na těle, než nakonec to nevydržel a začal se tě také intimněji dotýkat. Rukama ti jezdil po těle a snad nebylo místo, kde by se tě nedotkl. Jak jsi se narovnal přisál se rty k tvému krku.

Cain - 16. října 2009 20:12

soukromá zpráva od Cain pro Koupelna Law se mi svými rty přisaje na krk. Slastně přimhouřím oči a obejmu jej pevněji, pokud je to ještě možné. Na zátylku mi naběhne husí kůže. Prsty mu zastrčím mokré vlasy za ucho, na které horce dýchnu. Dovádíš mě k šílenství, víš to…? zašeptám skrze kapky vody. Hlas se mi třese, podobně jako tělo v okamžiku, kdy se snaží čelit nečekaným návalům vzrušení. Nikdy se tě nenabažím… Jsem zatracený. Neskutečně se mi líbí, jak se naše těla dotýkají. Třou se o sebe. Kůže na kůži. Bláznivá extáze. A ty dotyky. Vezmu Lawrencovu tvář do dlaní. Hledím mu do očí. Pronikám až za tu nadpozemsky úchvatnou modř. Lehce nachýlím hlavu ke straně, načež se usměji hravým způsobem, kdy je jasné, jak moc si ho hodlám vychutnat. Rty se vpiju do těch jeho, pak je pootevřu a jazykem si vydobudu cestu vpřed. Podvědomě vnímám i hudbu. Nemám ponětí, kolik písniček se už přehrálo. To není důležité. Ale ta momentální se najednou hodí. Připadá mi to tak, i když jí ani trošku nerozumím. Otevřenou dlaní přejedu přes jeho záda, pokračuji přes bok k tříslům, pak mu rukou stisknu slabiny. Napnu se, jako kdyby to udělal on mně a ne já jemu. Law… vydechnu tiše. Natisknu ho ke stěně, zatím co ho dráždím. Políbím ho. V očích mi jiskří. Roztouženě se usměju a sjedu dolů, abych ho uspokojil ústy. Moc dobře si uvědomuji, že to, co se tu děje, je opravdové. Žádný sen. Žádná nejistota. Snová skutečnost.

Temné noci - 16. října 2009 21:15

soukromá zpráva od Temné noci pro Koupelna Vzal jsi jeho tvář do dlaní a chvíli jste se navzájem pozorovali. "Já z tebe šílím zrovna tak... a pořád." Řekl tiše. Vaše rty se znovu setkali, jenže tentokrát se prohloubil do polibku milenců. Snad podvědomě jste se začali lehce pohybovat v bocích, jak jste vzdáleně slyšeli hudbu. Když jsi ho, ale chytil ve slabinách zalapal po dechu a napnul se. "Benji..." Vydechl na oplátku a zatím co jsi jeho tělu způsoboval toužebné škubání svalů a líbal tě po krku a ramenech. Když jsi si dřepl a začal jsi se jeho mužství věnovat ústy slyšel jsi jak znovu zalapal po dechu a přitiskl se zády ke stěně sprchy. Teplá voda ti dopadala do vlasů a stékala dolů po po zádech. Po chvíli ti jeho břicho začalo narážet do čela, jak začal zrychleně dýchat až nakonec s dlouhým zasténáním vyvrcholil

Cain - 16. října 2009 22:08

soukromá zpráva od Cain pro Koupelna Potěšeně se pousměju, když uslyším své jméno. Vnímám řeč jeho těla, zakláním hlavu užívajíc si polibky na krku a ramenou. Jsem neskonale šťastný, že mu dělám dobře. Přesně tak jsem to chtěl. Miluji ho a tohle je jeden ze způsobů, jak mu vrátit jeho péči. Konečně se můžu postarat já o něj. Kromě toho mi srdce tluče stejně rychle jako Lawovi. Když můj anděl dlouze zasténá, zní mi to jako rajská hudba. Vzhlédnu, aby zachytil výraz jeho tváře. Pohladím ho po stehnech. Vezmu houbu a pomalu mu omyju nohy. Potom se zvednu a bříšky prstů ho pohladím po tváři. Teď jsme si kvid… usměju se.

Temné noci - 17. října 2009 12:39

soukromá zpráva od Temné noci pro Koupelna Zadíval jsi se na něj aby jsi věděl jak se tváří. Oči měl zavřené, obočí stažené a kousal se do rtu. Bylo to jako kdyby ho napůl něco bolelo, ale bylo mu to příjemné. Pohladil jsi ho po tváři, otevřel oči a zadíval se na tebe. Usmál se. "Ne to tedy nejsme." Zašeptal a přitiskl si tě zase k sobě. Chvíli jste se líbali a mazlili, než Law vypnul vodu a vylezl ven ze sprchy. Natáhl se a tak jsi se mohl přidržet jeho ruky. Navzájem jste se utřeli, ale pokud šlo o oblečení tak to tě nenechal vzít a zapadli jste do ložnice kde jste zůstali až do rána a jenom jste nespali. Ráno tě probudilo prudké zhoupnutí na posteli. "Snídaně princi." Řekl Law a strčil ti pod nos palačinky se spoustou sirupu. "Dobré ráno." Sklonil se a políbil tě na čelo. "Jak jsi se vyspal?"

Cain - 17. října 2009 17:58

Byt Probudí mě zhoupnutí. Svraštím obočí a s mrmláním se protáhnu. Protřu si oči a to už mám na sobě podnos s voňavými palačinkami s obrovskou dávkou sirupu. Odtrhnu pohled od snídaně a vesele, i když ještě trochu rozespale, pohlédnu na Lawrence. Dobré. usměju se. Páni, ty se o mě staráš, jako kdybych byl opravdový princ. Poposednu si, chopím se příboru a ukrojím si kousek palačinky, který vymáchám v sirupu. Pěkně mě vykrmuješ. mrknu a začnu žvýkat první sousto. Polknu. Při otázce ohledně vyspání cuknu koutky. Při vzpomínce na předešlou noc slastně přimhouřím oči. Nadpozemsky… a dokud budeme spolu, nezmění se to. pohladím ho hřbetem ruky po tváři. Nechceš taky? Nebo jsi už jedl? strčím mu kousek nabodnutý na vidličce ke rtům. Potom podezíravě stáhnu obočí. Jak dlouho jsi už vlastně vzhůru? Já se tu povaluju a ty se zatím děláš se snídaní… pousměju se.

Temné noci - 19. října 2009 16:59

Benjamin Brook - byt "Jeho výsost musí dostat jen to nejlepší." Odpověděl s úsměvem. "Navíc copak to nemáme v dohodě? Neměl jsem ti občas dělat palačinky s hromadou sirupu ke snídani? Pamatuješ?" Přitiskl jsi mu kousek palačinky ke rtům, nijak se nebránil a sousto slupl. "Vzhůru jsem jen půl hodiny. A navíc... co by jsi si nepřispal? Do školy nemusíš a taky v noci jsme si dali... trochu do těla." Zeširoka se usmál. "Navíc volala Cat že už je na cestě. Ta musí být hodně nedočkavá, když vstává v tak nekřesťanskou hodinu." Sklonil se k tobě a popusinkoval ti líčko. "Ale nespěchej. V klidu se najez." Zvedl ruku, kterou ti uhladil vlasy, které ti po spánku trčeli.

Cain - 19. října 2009 19:08

Byt Shovívavě se usměju. Občas neznamená každý den. mrknu. Ale ne že bych si stěžoval, to vážně ne. Zvídavě se na Lawa zadívám a je dost možné, že se trochu začervenám. Široký úsměv mu oplatím. Trochu? zakřením se. No, není se čemu divit. Tak to dopadá, když žiju s hříšným andělem. zazubím se. Dnes mám opravdu dobrou náladu. Hádám, že mi ji jentak něco nepokazí. Potom s plnou pusou souhlasně přitakám, že Cat musí být vážně natěšená. Přivřu oči a spokojeně zavrním, když mi kousek tvářek zasype pusami. Rozkaz šéfe! dál zůstávám v posteli, jen se ještě trochu výš vyšoupnu do sedu. Ale dáš si se mnou ne? Sám tu kopu do sebe nenarvu. omluvně se pousměju. Máš to povinně za to, že mě tak nebezpečně rozmazluješ. hodlám se s ním rozdělit o svou porci. Dojíme a já talíř odložím na noční stolek. Děkuju za snídani. Byla vynikající…jako všechno s tebou spojené. políbím Lawrence pod uchem. Obejmu ho a chvilku na něm zůstanu ‚viset‘. Asi bych se měl přesunout do vedlejšího pokoje, abych se oblékl. zamručím. Nebo se budu muset před Cat promenádovat v prostěradle omotaným kolem pasu. usměju se té představě.

Temné noci - 19. října 2009 20:26

Benjamin Brook - Byt "Ještě aby jsi si stěžoval." Šťouchl tě do boku. "Navíc já tě rád rozmazluji." Pošimral tě konečky prstů pod bradou "Jasně že si dám. To si snad myslíš, že bych se ochudil o společnou snídani." Podělili jste se o snídani a když jste dojedli, klidně by jsi mohl říci že by jsi do sebe už nic nenarval. Law se uculil. "Myslíš že ji by to vadilo? Myslím že asi nemáš nic co by ji zajímalo a nebo viděla." řekl s úsměvem. "Nemáš něco čeho jsem si nevšiml?" zvedl přikrývku a zvědavě pod ní nahlédl. "Mě se zdá že je všechno jak má být." Zasmál se, políbil tě na tvář a vstal. "Tak jdi. Postarám se o nádobí." Vzal tác a odebral se do kuchyně. Ty jsi se zatím oblékl, na terase dal cigaretu a chladnější ranní vzduch tě plně probudil. Po půl hodině už jste měli plný byt Cat s dvěma taškami, kde si nesla věci na maškarní. "Tak mě tu máte chlapáci! Vytáhněte své nádobíčko a pustíme se do toho!" řekla hlasitě a pak se začala smát.

Cain - 20. října 2009 15:15

Byt Ts-ts-tss. naoko uraženě si založím ruce na prsou. Pak protočím oči a plácnu Lawrence přes ruku, když se chystá zvednout pokrývku. Nejsi trochu drzej? pobaveně se usměju. Zavrtím hlavou a vyprovodím ho pohledem ze dveří. Přinutím se vstát z postele a zapadnu do vedlejšího pokoje. To neříkej dvakrát, Cat. zasměju se. Law si zrovna to svoje uklidil. ušklíbnu se a dojdu si pro svoje tašky. Položím je vedle těch Catiiných. Jednu ruku si dám v bok a druhou obejmu svoji sestřičku kolem ramen. Tak to bude ještě sranda, než to dáme všechno dohromady. pokývnu hlavou. Jinak, z jakýho představení se ulejváš? zeptám se čistě pro informaci. Pomalu přebírám od Cat její pozitivní energii, kterou vždycky srší. Hlavně teď po ráno se to hodí. Ona dokáže člověka správně naladit. Potom si sednu na zem a vyndám na podlahu oblek, který bych si rád různě vylepšil. Najdu i boa, které jsem koupil výhradně kvůli černému peří. Ou, zapomněl jsem na jehlu…nemáte někdo? zvednu hlavu.

Temné noci - 20. října 2009 16:25

Benjamin Brook - Byt Cat se zatvářila znechuceně. "Fuj! Tohle mi neříkej! Teď to skoro vidím před očima a je mi jasný co jste dělali a teď to nebudu moci vykopat z hlavy... " Oklepala se, ale objala tě kolem pasu a políbila na tvář. "Jinak myslím že hrají Tristana a Ysoldu. To tak mám náladu čučet na nějaké milostné, tragické drama kde se mizerně zpívá." Protočila zoufale oči. Sedli jste si na zem a začali pracovat na svých kostýmech. "Jehlu? Hned... někde tu mám šicí soupravu." Řekl Law a šel hledat. Za chvíli nesl krabičku, která po otevření odkryla několik druhů nití, různých barev, metr a samozřejmě i jehly. "Ty šiješ?" zeptala se ho Cat. Law zavrtěl hlavou. "Ani ne. Ale tak říkal jsem si že se to hodí mít doma. Navíc když mi uletí knoflík tak ten si ještě dovedu přišít." Také se k vám posadil se svým ocasem mořské panny a začal z ní párat ploutve. "Aha..." Řekla a pak podívala na tebe. "No jsem zvědavá jak si tam ty pírka přišiješ."

Cain - 20. října 2009 18:42

Byt Máš moc bujnou fantazii, zlato. Já jsem samozřejmě myslel to nádobí, které zbylo po snídani. snažím se jí uklidnit. Je mi líto, že se jí do hlavy vloudily zrovna takové představy. Snad na to brzy zapomene. Musí se zabavit něčím jiným. Tristan a Ysolda? Viděl jsem kousek filmu a ehm… taky by mě to nejspíš moc nebralo. Šicí soupravu? překvapeně se zadívám na Lawa a vyměním si s Cat pohled. Když se Lawrence vrátí s krabičkou, vezmu si ji k sobě a otevřu. Díky, ty jsi holka pro všechno…snad neexistuje nic, co bys neměl… pobaveně se usměju a začnu si vybírat nit s jehlou. Přitom poslouchám jejich rozhovor. Mrknu na Cat. Já ty pírka nejdřív nalepím na kus látky a tu pak přišiju na sako…napadlo mě vystřihnout kus látky rovnou z toho saka a na jeho rub přidělat to peří…ono to nějak půjde. povím jí, jak jsme to původně zamýšlel. Ale jestli máte lepší nápad, rád si nechám poradit. pousměju se. Potom popadnu nůžky a začnu si odstřihávat jednotlivá pírka. Zatím je strkám do prázdné tašky, aby se mi nerozletěla všude po místnosti. Potom si vyberu pár míst na saku, kde bych látku odstřihl. Na pravé lopatce a pažích. Podívám se na Lawrence. A upravíš si ten ocas, aby se ti líp chodilo? V tom krámě si sotva šel… sepnu si vlasy do culíku.

Temné noci - 22. října 2009 16:11

Benjamin Brook -byt "Jo jistě, že jsi myslel nádobí." Začala se chechtat. Když jsi promluvil o Tristanovi a Ysoldě uchechtla se. "Jo přesně tak. Mám na to stejný názor." řekla a začala si nasazovat špičaté uši, které se snažila s vypláznutým jazykem. Law se usmál. "No to víš... to si jako myslíš že když mi uletí knoflík u saka tak ho hned kvůli tomu vyhodím? To je plýtvání." Bránil se. Když jsi se zeptal na nějaký lepší způsob jak přišít pírka na oblečení. Cat pokrčila rameny. "Přilepit je?" navrhla. "No to by asi moc dobře nevypadalo. Myslím že tvůj způsob je dobrý, Bene." Řekl zase Law. Zajímal jsi se jestli si upraví Law tu ploutev, přikývl. "Jistě. Zvětším tu díru na nohy a bude to." Odpověděl a odpáral první ploutev, pustil se do druhé. Cat si stáhla vlasy a nasadila si paruku bílých vlasů a vstala. "Jdu se převléknout do šatů." Řekla a odešla do tvé ložnice se převléknout. Law se na tebe s úsměvem podíval. "No to jsem na ní zvědavý, jak se předvede." Po půl hodině vaší práce konečně Cat vylezla ven. "Tak co říkáte?" zeptala se a udělala před vámi otočku. Lawrenc se na ní zadíval a pak mu padla brada. "No... vypadáš... skvěle! Ale nezmrzneš v tomhle?" "Ne. Vezmu si kabát ten mě na tu chvíli zahřeje." Mávla rukou. (Má na sobě něco podobného. Jen bez té zbraně. :P odkaz)

Cain - 22. října 2009 17:55

Byt Podívám se z jednoho na druhého a po krátké odmlce přikývnu. Udělám to tedy podle sebe. pousměju se. Potom se zadívám na Lawrence, jak páře ploutve ocasu mořské víly. Oklepu se. Vzpomněl jsem si na Kláru a tak mi úprava, kterou Law provádí, přijde kapku morbidní. Pousměju se, když si vybavím, s jakou vášní slupla čokoládovou tyčinky. Snadno se zaberu do myšlenek i na své rodiče. Viděl jsem je předevčírem. Ten čas neskutečně letí. Snad mi zase brzy přijde zpráva. Podívám se na Cat v bílé paruce a souhlasně se usměju. Jen jdi, my nikam neutečeme. S bílými vlasy mi nepřijde ani tak zvláštní. Komu by taky ano, když na ní viděl už tolik neobvyklých barev. Usměju se na Lawa. To já taky. Než se Cat zase objevila, stihl jsem si přidělat pírka na sako, tam kde jsem chtěl. Teď přijdou na řadu kalhoty. Zvednu hlavu a vyvalím oči. Evidentně z toho nejsem zaskočený jen já. Zapískám způsobem, kterým pískají muži, když vidí ženu, která je dokáže přivést do varu. Neříkala jsi šaty? zasměju se. Sekne ti to. zazubím se. Zvednu se a všimnu si Lawrencova výrazu. Hele Law, neslintej tak…nebo budu žárlit. mrknu a dojdu ke Cat. Chytím ji v taneční póze a provedu s ní otočku. Páni, já být na Jimmyho místě…neváhal bych ani vteřinu. Vážně super. Ještě si ji pořádně prohlédnu a pak se vrátím na místo. Vážně se budeš muset pořádně rozhicovat, abys nenastydla. usměju se a začnu se věnovat kalhotám. Myslím, že budeš hvězda večera. povím přesvědčeně.

Temné noci - 22. října 2009 19:00

Benjamin Brook - Byt "Šaty... oblečení... jaký je v tom rozdíl? Hm?" zasmála se Cat. "Díky..." Řekla spokojeně když jsi ji její kostým pochválil, chytla se tě a zasmála se když jsi s ní zatočil. Law se na tebe uculil. "Ale já neslintám. Jen si říkám že je to na Cat hrozně odvážný. Takhle odhalená... Promiň Cat, ale já tě pořád vidím jako roztomilou holčičku." Pokrčil rameny. "Malá holčička už nejsem od té doby co jsem měla první menstruaci, drahý Lawrenci." Smála se Cat. Na tebe mávla rukou. "Jen klid... vždyť říkám že si vezmu kabát. A stejně budeme povětšinou sedět v autobuse a pak jen na chvíli venku než tam dojdeme. No a je to." Zavlnila boky, jako nějaká tanečnice. "Tak já se jdu zase převléknout. A pak vám píchnu. Hlavně tobě Lawrenci. Já umím šít, tak ti pomohu to upravit." Poplácala ho po hlavě a zase zaplula do ložnice. Lawrenc se na tebe zadíval. "Myslíš že to bude v pořádku? Tedy... opravdu ji to sluší, ale takhle vypadá o hodně dospěleji a aby si na ní nedovolovali starší muži?" dělal si starosti.

Cain - 22. října 2009 19:54

Byt Zasměju se tomu, jak Cat Lawrence odbyla. Ona si umí prosadit svou. Ostrý jazýček by mohla být její přezdívka. Dobře, dobře, ségra. Jen mám strach o tvoje zdraví. zvednu ruce v obraně. S mírným úsměvem ji sleduji, dokud se za ní nezavřou dveře. Kostým má hotový raz dva a ani si nepřispí… zavrtím hlavou. Podívám se na Lawrence. Povzdechnu si a očima sklouznu k zemi. Taky se mi nezamlouvá, že tam půjde takhle odhalená, ale myslíš, že bych jí to dokázal vymluvit? Klidně to zkus. na okamžik se odmlčím. Navíc ona to takhle chtěla. Je jasné, že bude středem pozornosti. Je to krásná holka a určitě po ní někdo vyjede. trochu přimhouřím oči. Budu ji muset hlídat. Upřímně doufám, že se ten Jimmy rychle vzpamatuje a nenechá nikoho, aby Cat otravoval. začnu přišívat látku. Je to jako kdyby na sobě měla plavky, na koupališti se taky vždycky najde plno čumilů… znovu se podívám na Lawa. A snad při ní bude stát její anděl strážný. pousměju se. Na oblek jsem různě ještě přidělal různé řetízky, pruhy černé kůže. Někde jsem látku úmyslně natrhl a znovu ledabyle přešil. Zvláštní elegance. Potom jsem se vrhla na cylindr, který taky potřebuje kapku osvobodit ze své fádnosti. Stejně se nejvíc těším, až si pořádně rozcuchám vlasy a připnu do nich pírka, do očí nasadím černý kontaktní čočky a ještě se nalíčím… před očima si kreslím představu dovršení svého kostýmu. A ty drápy….mmm. natáhnu před sebou ruku a zahýbu prsty.

Temné noci - 22. října 2009 20:30

Benjamin Brook - Byt "No jo... má svou hlavu. Tím je tak jedinečná. Není divu že ji tak miluješ." Usmál se na tebe. "Možná jestli... Jimmy furt bude příliš stydlivý, tak ho možná trochu pošoupnu. Tedy pokud se do toho nevloží sama Cat. Jsem si jistý, že by ji nedělalo problémy udělat první krok." Odpáral i druhou ploutev. Pak se pustil do rozšiřování prostoru na nohy, aby mohl normálněji chodit. Začal jsi říkat jak moc se těšíš na to až si dáš pírka do vlasů a kontaktní čočky. "Abych se tě pak nebál hele." Zasmál se Law. Díru na nohy měl už zvětšenou, teĎ jen čekal na Cat až mu s tím pomůže. Ta se během chvíle objevila už zase převlečená do normálního oblečení a i paruku a uši měla schované. "Tak ukaž." Sedla si k němu a vzala mu to co zbylo z ocasu mořské panny a začala mu to upravovat, aby to nějak vypadalo. "Tak já jdu připravit vodu na obarvení." Řekl a odešel do kuchyně kde se začalo ozývat řinčení hrnců. "Až budeme mít kostýmy hotové co podnikneme dál? Nakonec určitě to nebudeme dělat celej den. Nebo myslíš že ano?" zeptala se tě Cat. "Vyrazíme ven? Nebo budeme lenošit? Mohli bychom zajít půjčit třeba nějaké filmy, udělat popcorn a tak?" navrhla.

Cain - 22. října 2009 21:08

Byt Usměju se na Lawrence. Málokdo si dokáže stát za svým, tak jako ona. kývnu. Zamyšleně si promnu bradu. Myslím, že kdybys stihl postrčit Jimmyho dřív, než na něj zaútočí Cat, bylo by to lepší. Určitě by ji to víc potěšilo. Čeká na to vážně dlouho. odtuším. Blýsknu pohledem po Lawrencovi. A víš, že by nebylo špatný, kdyby ses mě bál? Strašil bych tě ve snech. vypláznu na něj provokativně špičku jazyka. Cat se k nám konečně vrátí a převezme od Lawrence zbytek ocasu. Vážně mi začíná připomínat ten hadí. Law odejde do kuchyně připravit barvu. Odložím klobouk stranou a spojené ruce složím do klína. Já už kostým prakticky hotový mám. Teď vám pomůžu s natíráním. Takže myslím, že to budeme mít za chvilku. prohnu se v zádech, abych se protáhl. Jinak jsem pro to lenošení, jsem ještě trochu utahaný… omluvně se usměju na Cat. Možná ani nebudeme muset do půjčovny. Law tu má úctyhodnou sbírku DVDček, to budeš koukat. mrknu na ni. A na jaký žánr máš chuť? Slaďák alá Tristan a Ysolda? popíchnu ji se smíchem. Když se Lawrence vrátí, zkoumavě na něj pohlédnu. A co si oblečeš nahoru? nakloním hlavu lehce na stranu. Mohl bys nějakou pěknou vestu a kůži si natřít nějakou barvou…třeba zlatou. usměju se.

Temné noci - 22. října 2009 21:40

Benjamin Brook - Byt "Dobře. Tak já si ho najdu jen co přijdeme." Souhlasil. "Co? Ty bys mě strašil? To by byla moje odměna za to že jsem tě ve snech těšil?" zamrkal na tebe. Když odešel do kuchyně, začali jste si s Cat povídat. "Hmm.. nemyslím že to budeme natírat. Spíš bych řekla že by bylo lepší to udělat trochu jako... jak se batykují trička. Jenže to budeme dělat jen jednou barvou a žádné uzly. Taky mě něco napadlo... jak mu tam udělat aspoň jakoby náznak šupin." Vstala a šla do své tašky, odkud vytáhla něco jako síťovaný ubrus a žlutý sprej. "Tohle bychom přiložili na ploutev a přestříkali to sprejem a tak by vznikli jakoby mřížky... zkoušela jsem to doma a nevypadá to zle." Znovu se posadila a oba předměty položila vedle sebe. "Takže hromada filmů? To jsem zvědavá. No hele... žánr... fuj se slaďáky na mě nechoď!" hodila po tobě ruličku nitě. "Já bych spíš dala komedie a fantasy a tak... na horory bych nekoukala. Myslím že zrovna ty by jsi to podle mě nepotřeboval." Law se vrátil a díval se jak mu upravuje ploutev. Když jsi podal svůj návrh, zvedl k tobě oči. "No a já si myslel, že si koupím takové ty tělové barvy a celý se tím opatlám." Usmál se. "Ale tvůj nápad se mi zdá lepší. Aspoň mi nebude taková zima. To mi vadilo asi nejvíc." "Tak hotovo..." Řekla Cat a ukousla konec niti. Sice tam stále bylo vidět že se na ocasu zašívalo, ale to by se později taky mohlo považovat za jizvy. Až do odpoledne jste pracovali na kostýmech, hlavně na tom pro Lawrence. První jste obarvili ocas na červeno, vysušili jste ho tak že jste ho strčili na větrák a bavili se tím koukáním na to jak se točí. Když byl suchý a že to netrvalo tak dlouho. Rozložili jste na zem noviny, Cat přiložila ubrus, který jste přidržovali aby zůstal na místě a pak ocas z obou stran nastříkala žlutou barvou. Když jste sundali ubrus, vypadal onen ocas opravdu jako hadí. Díky ubrusu a spreje jste vytvořili něco co je podobné šupinám. "Super vypadá to super!" řekl nadšeně Law. Hned jste se pustili i do vesty, kterou jste našli po deseti minutách hledání. Lawrencovi jen tak tak byla, byl mu vidět pupík, ale to vůbec nevadilo. Vestu jste tentokrát natřeli a pak postříkali. A byli jste vlastně hotoví. Law si to vyzkoušel hned jak to trochu uschlo. Když se otočil zády tak klidně by jsi mohl říci že je to hadí muž, tedy pokud by bylo trochu víc šero. Na ostrém světle bylo vidět že je ocas z látky. "Když už jsem červeno zlatý... mohl bych si také dát do vlasů nějaké žluté pramínky, abych se ke zbytku hodil, co myslíte?" zeptal se a zkoušel si chůzi, sice nebyl stále úplně volný, ale rozhodně nechodil tak spoutaně. "Já myslím že super. Ale po pravdě... mám už toho docela dost." Zasmála se Cat a otřela si čelo na kterém ji zůstala žlutá čmouha.

Cain - 23. října 2009 14:38

Byt Poslechnu si Catiiny nápady, jak dodělat hadí ocas. Líbí se mi, a tudíž proti nim nic nenamítám. Vidíš, to mě ani nenapadlo… přiznám se, když přinese síťovinu a žlutý sprej. Bude to efektní. usměju se. Vykryju se před útokem. Komedie by šla…i ta fantasy. přikývnu a natáhnu se pro ruličku nitě, která se odkutálela. Nebylo by příjemné, kdyby po ní někdo z nás uklouzl. Pokrčím rameny. Napatlat se klidně můžeš. Moc rád ti s tím pomůžu. cuknu koutky rtů. Myslel jsem si, že by ti ta zima vadila. Ostatně i hadi se rádi vyhřívají na slunci. prohlédnu si úpravy, které Cat na kostýmu provedla. Jsi šikovná. pochválím ji. Celý čas, kdy jsme se patlali s hadím ocasem, docela rychle utekl. Mě osobně to hodně bavilo. Hlavní velitelkou byla samozřejmě Cat, která přesně věděla, co dělat. Výsledek byl dokonalý. Na začátku bych si netroufl říct, že by se nám to mohlo takhle vydařit. Nakonec byli jsme na to tři. Lawrenc si vyzkouší kostým a prochází se s ním po pokoji. Už tě vidím v tý šerý atmosféře Kremu…neznat tě, tak hádám, jestli jsi opravdu člověk. Opravdu dokonalost sama. usměju se. Určitě si pár pramínku udělej. nadšeně kývnu. Já bych si mohl hodit pár modrých. krátce zauvažuju. Potom se podívám na Cat. Nejsi jediná. vezmu kus hadru a otřu jí něžně čelo. Teda lidi, budu mít vedle sebe taková sexy stvoření… zakřením se. To abych pokloval každýho, kdo mi vás bude chtít odloudit. začnu pomalu sklízet nepořádek. Jinak Catie, tvůj převlek si necháš tady, ne? Přijdeš v civilu a pak vyrazíme společně. podívám se na ni. Když dáme obývák do původního stavu, ukážu Cat, kde má Lawrence sbírku filmů. Jsem zvědavý, co si vybere. Já zatím dojdu pomoct připravit zásobu popcornu.

Temné noci - 24. října 2009 18:21

Benjamin Brook - byt "Jasně. Nechám si to tady." Řekla Cat a dala si tašku s převlekem stranou, aby nepřekážela. Law tě objal. "Jen klid. Mě ti nikdo neodloudí. Tím si buď jistý. A Cat... tu ti odloudí leda tak Jimmy. Ale v to přece doufáme." Políbil tě na tvář a začal s tebou uklízet zatím co Cat vybírala filmy. Když jste uklidili, šli jste udělal popcorn. Cat vybrala několik filmů. Dračí srdce, Faunův labyrint, Coraline a dokonce i Shreka jedničku. Tu měla Cat nejraději a je pravda že jednička je nejlepší. "Nemohla bych tu přespat? Nakonec zítra je sobota a tak by to rodičům nevadilo." Navrhla Cat když jste dokoukali Dračí srdce u kterého se Cat rozbrečela. Smrt toho draka ji vždy dojal. Law pokrčil rameny. "Mě by to nevadilo." Řekl a vstal aby dal do přehrávače další film. Cat se zadívala na tebe. "A co ty? Vadilo by ti kdybych se na tebe v noci mačkala?"

Cain - 24. října 2009 20:28

Byt Podívám se na Lawrence a když poví, že mu to nevadí, mrknu na Cat. Co to je za otázku? Mohlo by mně někdy vadit tvoje mačkání? zasměju se. Přitáhnu si ji k sobě blíž. Vadit mi to rozhodně nebude, kolikrát jsi u mě přespala, nebo já u tebe. usměju se. Holt se budu dnes v noci tisknout k někomu jinému. nadzvednu jedno rameno. To mi problém nedělá. frajerky se ušklíbnu. Navíc jsem i počítal s tím, že u nás přespíš i zítra…samotnou bych tě v tom kostýmu přes celé město nepustil. podívám se na Cat a potom trochu omluvně i na Lawrence, který si už k nám zase sedl. Mhhm, už mluvím, jako kdybych tu bydlel. pousměju se a položím mu ruku na stehno. Další film, Faunův labyrint, jsem ještě neviděl. Docela se mi líbil, i když jsem ke konci mhouřil oči. Mám pocit, že při dalším filmu stoprocentně na chvíli zaberu.

Temné noci - 25. října 2009 18:33

Benjamin Brook - byt Law se na tebe usmál. "Vždyť také bydlíš." Řekl a svalil se vedle tebe na pohovku. Cat se vedle tebe zavrtěla, objala tě rukou kolem pasu a opřela si hlavu o tvé rameno. "No právě. Ale stejně bych se měla ptát a nebrat to jako samozřejmost no ne?" zeptala se Cat. "A jinak ráda tu zůstanu ještě zítra. Nakonec mě to nevadí. Jediný kdo kvůli tomu může strádat jste vy dva." Dívali jste se na další film, který Cat vybrala ale to už bylo na tebe trochu moc a začal jsi usínat. Cat tě objímala z jedné strany, z druhé strany měl Law položenou ruku na tvém stehně. Spokojenější jsi snad být ani nemohl. Nakonec jsi nejspíš usnul, protože když jsi znovu otevřel oči ležel jsi v posteli a venku bylo světlo. Pohled na hodiny ti ukázalo že je už brzy sobota ráno. Cat spala vedle tobě, stále tě objímajíc a stále spala. Jak by ne, když nebylo ještě ani sedm ráno. Oba jste byli stále oblečení což značilo že jste u televize usnuli oba a Law se o vás už postaral. Zaposlouchal jsi se do zvuků bytu, ale nic jsi neslyšel. Takže Law nejspíš ještě spal.

Cain - 25. října 2009 19:46

Byt Probudím se objímajíc Cat. Tiše se usměju a rozespale zaostřím na hodiny. Už jen ta šestka na začátku mě vyděsí. Svraštím obočí snažíc si vybavit, jak jsem se včera dostal do postele. Poslední obraz, na který si vzpomínám, je scéna z filmu. Pravděpodobně jsem usnul. Pomalu se zavrtím. Zjišťuji, že jsme oba ve stejných věcech. Takže nejsem jediný, kdo to nedokoukal. V tom případě…nás sem oba dva přenesl Law? kousnu se do rtu, abych zadržel nával smíchu z představy, jak mě nese do postele. No, vlastně to tolik vtipné není vzhledem k mé útlé postavě. Ale být korba… Zavřu oči a užívám si všudypřítomný klid. Spokojeně dýchám Cat do vlasů. Při tom se zaposlouchám do ticha, které je až děsivě stejné. Jsem vzhůru první. Poslední dobou spím zvláštně. Dřív jsem se běžně budil po desáté a teď mi nedělá problém vstávat před sedmou. Benjamine, Benjamine. Otevřu oči a zlehka políbím Catiino čelo. Opatrně se vymaním z jejího objetí a slezu z postele. Vykradu se z pokoje do obýváku, kde se svobodně protáhnu. Cestou ke koupelně zazívám. Po rychlé ranní sprše si vyčistím zuby. Cítím se docela svěží. Vlažná voda mě probudila ještě víc a trochu jsem si i utřídil myšlenky. Promyslel události posledních dní a zhodnotil je. Vůbec mi to neuškodilo. Pokud existuje osud…pěkně si se mnou začal pohrávat. Jen v trenkách se vracím do pokoje, ale když procházím kolem dveří ložnice, zarazím se. Po krátkém zaváhání se tiše vkradu dovnitř. Nemohl jsem jinak. Vklouznu pod přikrývku k Lawovi. Přitisknu se k němu s blaženým úsměvem na rtech. Nebýt těch zvrhlých Morganovců, bylo by vše v absolutním pořádku. Na druhou stranu…kdo ví, jestli bych se dostal k Lawrencovi tak blízko. Blíž už to ani nejde. Letmo se dotknu rty těch jeho a spokojeně zavřu oči.

Temné noci - 25. října 2009 20:23

Benjamin Brook - byt Vklouzl jsi do pokoje k Lawrencovi a pak ještě pod peřinu. Přitiskl jsi se k němu, on tě automaticky objal a spal dál. Ty jsi byl naprosto spokojený až jsi znovu usnul, spal jsi jen lehce, protože tě probudilo jak se Lawrenc začal vrtět. Otevřel jsi oči a tvůj pohled se střetl s jeho. "Podívejme kdo se mi to vetřel do postele." Řekl s pobaveným úsměvem. Objal tě a políbil. "Nebude tě Cat postrádat?" zajímal se a už měl rty přitisknuté k tvému krku. "To tedy bude. Ono je to poznat když najednou nemáte nikoho ke komu se přitisknout a o koho se zahřívat." Ozvalo se ode dveří. Ohlédli jste se na Cat, která právě zívala, přišla k posteli a strkala do tebe tak dlouho dokud jste se oba neposunuli aby si k vám taky mohla lehnout. "Vidět tohle máma tak si určitě bude myslet zase to nejhorší." Oznámila Cat se smíchem. Law se usmál. "Já nevěděl že moje postel je veřejnosti dostupná." Zavtipkoval.

Cain - 25. října 2009 21:32

Byt Usměju se neméně pobaveným způsobem. Přece tvůj rozmazlený princ, který se chce trochu pomazlit. vyjdu vstříc polibku. Zamyslím se nad odpovědí, hlavu lehce zvrátím dozadu a sykavě se nadechnu. Líbí se mi, když se svými rty dotýká citlivé kůže na krku. A on o tom určitě ví. Trhnu sebou a ohlédnu se ke dveřím. Omluvně se zakřením na Cat a jako na povel jí udělám místo tím, že šťouchnu do Lawa, aby se posunul. Jo, tvoje máma by z toho měla infarkt. zasměju se. Nepořídíme pro ni fotku? Nemáte někdo u sebe náhodou foťák? cuknu koutky. Vtěsnán mezi lidmi, kteří pro mě mnoho znamenají, se cítím velmi dobře. Mrknu na Lawa. Zvykej si. Příště se nediv, kdyby se objevila i ve sprše. pobaveně se usměju. Ale dokud nebudeš veřejně dostupný ty, nemáš se čeho bát. spokojeně se zavrtím. Otočím hlavu ke Cat. Chtěl jsem se k tobě vrátit, přísahám. Nepočítal jsem s tím, že ještě usnu…promiň. omluvně se jí otřu nosem o její. Je těžké věnovat se obou najednou a stejně. Ještě si užiju. Mmhm…válet se ve třech v posteli můžeme praktikovat častěji. Aspoň se nebudu muset plížit z pokoje do pokoje. cuknu koutky.

Temné noci - 25. října 2009 21:54

Benjamin Brook - Byt Cat se tiše zachechtala. "To ne. A asi bych to ani nedělala. Klidně by mi mohla zakázat se s tebou stýkat. I když... nejspíš aby jsi to pohoršilo opravdu hodně musela bych být uprostřed. Takhle by ji bylo spíš jasné něco trochu jiného." Jemně tě šťouchla do boku prstem. Law se na oko zhrozil. "Co? Ve sprše?" pak se na vás se zájmem zadíval. "Vy se spolu i sprchujete?" zeptal se a začínal se uculovat. Když jsi Cat pohladil svým nosem její, zachichotala se, protože ji to lechtalo. "Dobře já ti to protentokrát věřím." Objala tě kolem pasu a hlavu si opřela o tvoje rameno aby na vás viděla. "No... ne že by to nebylo nepříjemné. Spaní ve třech by mi rozhodně nevadilo, ale asi bychom se trochu mačkali. Já mám rád prostor, hlavně pro nohy." Natáhl se a zatahal Cat za tvář. Cat ho pleskla po ruce. "Já se taky roztahuji." Přiznala. "Ano já vím. Když jsem se probudil lezli jste po sobě ve spánku jako nějaké dvě housenky." Zasmál se. "Máme s Benjaminem hodně otevřený a vřelí vztah." Krčila rameny. "Jinak... co si dáme k snídani? Mám něco připravit?" zajímala se. "Ne! Já... něco udělám nebo objednám." Skoro Law vykřikl. Oba jste věděli že Cat umí snad jen zalít vločky mlékem. "Co by jste si dali?"

Cain - 26. října 2009 14:12

Byt Mrknu na Lawa. Nooo a dokonce si spolu i čistíme zuby! přemoudřele zakývu hlavou a pak se zasměju. Cat mi odpustí. Jenom pro tentokrát? nasadím štěněčí výraz, když si na mně udělá pohodlí. Paži jí ovinu kolem pasu. S úsměvem sleduji jejich pošťuchování. Dobrá, tak to asi nebyl nejšťastnější nápad. Vy dva byste se roztahovali a já nejskromnější ze všech bych se nejspíš vsákl mezi matračky. Potom se podívám na Lawrence, načež souhlasím s Catiiným vylíčením našeho vztahu. Ale i tak jsme si spolu nikdy nic nezačali, když nepočítám to, jak jsme se na sobě jednou cvičili v líbání. zasměju se při té vzpomínce. Dodneška nezapomenu na to, jak nám to zezačátku nešlo. poplácám Cat po boku. Trochu se leknu, když mi Lawrence skoro zakřičí do ucha. Jeho reakce byla bleskurychlá. Snažím se potlačit smích. Všichni víme, jak je na tom Cat s vařením. Se mnou si nemusíš dělat starosti. Já si klidně namažu housku s máslem. povím upřímně. Palačinky dneska připravovat nemusíš. pohladím ho ve vlasech. Možná bych mohl snídani připravit já, ale ještě chvíli budu líný. Když s Cat zůstaneme sami v pokoji, přetočím se na bok, abych se jí mohl dívat do obličeje. Před týdnem bych si ani v nejmenším nepomyslel, že se spolu budeme válet v Lawrencově posteli, zatímco nám on bude dělat snídani. natočím si na prst pramínek jejích vlasů. Mám pocit, že se věci začínají měnit…je to zvláštní. pousměju se. Ve skutečnosti se můj život už pozměnil. Jenže o tom s ní nemůžu mluvit. Nevědomost je sladká.

Temné noci - 26. října 2009 14:56

Benjamin Brook - byt "Jako v koupelně nebo sobě navzájem?" zavrtěl hlavou. Cat na tebe mrkla a pak tě líbila na rty, byl to takoví ten sesterský polibek. "Ano jen pro tentokrát. Nebudu ti přece vždycky všechno hned odpouštět." Pousmála se. Cat se začala smát, když jsi prozradil že jste na sobě cvičili líbání. "To tedy... a když už jsme to přece jen nějak překonali tak jsem měla spíš pocit, jako kdybych měla v puse slimáka." zachvěla se. "Až druhý pokus byl lepší." Mrkla na Lawrence. "Ale lepšího partnera na líbání jsem ještě neměla." "Bacha abych nežárlil." Řekl Law. "Víte... je to zvláštní. Vy jste... ti nejlepší přátelé které jsem v životě viděl. Víte že být opravdoví sourozenci tak by jste nejspíš měli úplně jiný vztah?" mrkl a pak odešel připravit snídani. Otočil jsi se ke Cat a ona se k tobě blíž přitáhla. Zadívala se ti do očí. "Záleží na tom jakým směrem se ty změny ubírají. " Odpověděla a strčila ti ruce na zádech pod tričko, měla je trochu studené ale nijak tak že by tě to přinutilo sebou trhnout. Zahřívala si o tebe ruce. "Hmm... ale myslím že jsi spokojený. Takže to jde spíš k dobrému. Jen ještě aby se tví rodiče vrátili a budeš asi ten nejšťastnější člověk na světě." Usmála se.

Cain - 26. října 2009 17:22

Byt Přimhouřím oči. Docela by mě zajímalo, jak by vypadal žárlivý Lawrence. mrknu ještě jeho směrem, než odejde. A nejspíš to bude pravda. Kdybychom byli opravdoví sourozenci, nebylo by to mezi námi tak…výjimečné. usměju se na Cat. Prohlížím si ji a poslouchám její myšlenky. Pousměju se. Možná…ale to už by bylo podezřelé, kdyby vše bylo tak jak má být. zavřu oči a opřu své čelo o její. Hlavně, abys byla spokojená i ty… řeknu polohlasně. Na tom mi hodně záleží. začnu ji hladit po páteři. Proto je dobře, že svět vidíš stále stejně…tak jako jsem ho viděl já. A budeš ho tak vidět stále. Žádní pošuci tě nesmí ohrožovat. Hlasitě vydechnu, aniž bych chtěl. Chvíli ještě jen tak ležím. Vnímám její studené dlaně na mých zádech. Nevstaneme už? Jinak bych polehával celý den a večer bych prozíval, to by byla škoda. ušklíbnu se a slezu z postele. Krom toho snídaně už asi bude hotová. protáhnu se a prohrábnu si ještě trochu vlhké vlasy. Chytím Cat za ruku a společně vyjdeme z ložnice.

Temné noci - 26. října 2009 18:41

Benjamin Brook - byt Cat se zamyslela. "Já si to umím docela dobře představit. Vlasy mu vlají kolem tváře jakoby nadpřirozenou sílou, oči mu rudě žhnou a jeho obličej je rudější než jeho vlasy. Trochu jak v nějakých těch anime seriálech." Zasmála se i když v tobě trochu hrklo při slovním spojení "nadpřirozená síla + Lawrenc" "To je pravda. Protože bychom byli pořád spolu a lezli bychom si na nervy a spíš než bychom se zbožňovali bychom se nesnášeli." Usmála se. Opřel jsi čelo o její, usmála se a pohladila tě po tváři. "Ale já jsem spokojená. Nic mi nechybí. Spíš zase já chci aby jsi byl spokojený ty a když jsi ty... jsem také já." Navrhl jsi že vstanete, zatvářila se neochotně, ale nakonec jsi ji na nohy vytáhl a vyšli jste ven. Oba jste se najednou nadechli, když jste ucítili vůni kakaa. Když jste vešli do kuchyně, Lawrenc zrovna zavíral sklenici od marmelády a v hrnci na plotně se dělalo horké kakao. Na stole byla hromádka pečiva a ve třech mystičkách připravená marmeláda, máslo a pomazánkové máslo. K tomu ještě talíř s plátkovým sýrem a salámem a také pár rajčátek a okurek. "Tak si sedněte a dejte si na co máte chuť." Pobídl vás a uklízel. Za chvíli postavil na stůl sklenice, sundal hrnec z plotny a naběračkou vám naplnil sklenice. "Teda... to je skoro jako kdybych byla v hotelu." Zamnula si spokojeně ruce.

Cain - 26. října 2009 19:30

Byt Takže jsme v podstatě oba dva spokojení. usměju se. Vejdeme s Cat do kuchyně a v břiše mi zakručí. Vůně horkého kakaa provokuje chuť na sladké. A při pohledu na připravenou snídani se mi začnou sbíhat sliny. Děkujeme. prsty ho pohladím po předloktí a pomůžu mu s úklidem. Nedbám jeho vybídnutí. Ke stolu se dostanu až chvilku po Cat. Housku si namažu máslem a marmeládou. Zálibně pozoruji plnící se sklenice. Usměju se na Cat. V hotelu? Tss, kam se na Lawrenocovu pohostinnost hrabou luxusní hotely…on to dělá zadarmo a rád. vypláznu špičku jazyka. Polknu sousto. Aspoň se sem budeš ráda vracet… nakloním hlavu k rameni. Když si začnu krájet další housku, podívám se na Lawrence. Od zítřka mám službu v kuchyni já. Musíš mi říct, co máš rád…hm? loupnu po něm očima mazajíc si půlku housky pomazánkovým máslem. Potom si ji obložím plátkovým sýrem a nakrájeným rajčetem. Vůbec si tě budu muset někdy vyzpovídat ohledně věcí, které ti dělají radost. zakousnu se. Půjdeme se někam provětrat? Nebo si chcete zase válet šunky? uculím se, protože včera jsem chtěl lenošit hlavně já. Napiju se kakaa.

Temné noci - 26. října 2009 20:28

Benjamin Brook - Byt Lawrenc se usmál. "Jistě... to není problém. Za dlouhých nocí ti to budu šeptat do ouška." Slíbil ti. Napil jsi se kakaa, bylo dobré, sladké tak akorát a rozehřívalo tě zevnitř. "No to víš že se sem ráda budu vracet, tak často až toho budete mít plné zuby, ale nebudete mít odvahu mi to říci a tak mě tu budete prostě mlčky trpět." Předpověděla Cat skoro věštecky a Law se začal smát a Cat nakonec také. "Půjdeme ven. Nakonec válení jsme si užili dosyta nemluvě o tom že salámu tu je před námi taky docela dost." Řekla Cat. Po jídle jste se oblékli a vyrazili ven, vyšli jste si první do parku, kde se uklízelo po včerejší slavnosti. Pak jste se vydali k řece, kde jste krmili labutě a snažili se přilákat veverky, bohužel bez úspěchu, ale aspoň jste je viděli. Zašli jste do obchodu s žertovnými předměty, kde si Cat koupila prdící polštářek a falešný piersing do nosu. Ne jen že tím šokuje rodiče, ale bude taky za drsňačku. Pak jste vyrazili do drogerie, kde jsi si s Lawrencem koupili barvu na melíry. Pak jste si zašli na oběd, zatím co byla Cat na záchode, ti Lawrenc zdělil že Róza a Petr jsou v pořádku a že zatím nikoho dalšího nezastřelili. Po tom co se Cat vrátila, jste vyrazili zpět domů k Lawrencovi kde vám Cat pomohla udělat melíry ve vlasech. Chvíli jste oba vypadali jak nějaká přijímací anténa a dělali si legraci že chytáte rádiovou stanici. "Nechte si ty legrácky nebo tě obarvím na blond úplně a tebe na modro." Varovala vás Cat a těžko říci jestli by to doopravdy udělala nebo ne. Někdy byla nevyzpytatelná. Jednou když jste byli mladší, ti na obličej nakreslila docela věrohodný knírek a bradku, lihovým fixem. Trvalo než jsi se toho zbavil. Ale tak předtím tě varovala že by to mohla udělat. Ale těžko říci kvůli čemu to tenkrát bylo. Když jste byli hotoví, museli jste už jen počkat až vám uschnou vlasy, ten čas jste strávili zase koukáním na televizi. Ale nakonec jste se šli podívat do zrcadla. Ty jsi měl černé vlasy s modrými odlesky, bylo to přesně tak jak jsi si přál. Zatím co LAwrenc měl nyní zlato červenou hřívu. Říkal jsi si že jestli by někdy slunce vypadalo jako člověk jistě by měl podobnou barvu vlasů. "Není to špatný... co říkáš?" zeptal se tě Lawrenc a projížděl si rukou vlasy.

Cain - 27. října 2009 13:52

Byt Při pohledu do zrcadla si prsty projedu modročerné vlasy a spokojeně zamručím. Stížností se ode mě Cat nedočká. Potom se podívám na Lawrencův odraz a pobaveně se usměju, když vidím, jak se prohlíží. Není to špatný? povytáhnu nevěřícně obočí. Law, vždyť vypadáš naprosto úžasně. povím upřímně. Zpočátku jsem se sice bál, co ten melír provede s jeho rudou hřívou, ale výsledek je doslova božský. Zlaté proužky efektně kontrastují s jeho přirozenou barvou. A to myslím naprosto objektivně. Kdybych nebyl zadaný, dal bych si říct. zakřením se. Pohladím ho po zádech a políbím na čelist. Prohlídnu si náš společný odraz v zrcadle a v tom se mi připomene otázka, na kterou jsem se chtěl zeptat. Nemáš foťák? Bylo by docela fajn, zvěčnit ty naše kostýmy. pousměju se. Vrátíme se ke Cat a já jí děkovně pocuchám účes. Není se čemu divit. Ona má v barvení docela velikou praxi. Nezačneme se pomalu připravovat? mrknu na hodinky. Bude trvat, než se namaskujeme…a i kdyby nám zbylo víc času, líp si na kostýmy zvykneme. podívám se z jednoho na druhého. Jinak, Law, chceš pomoct s tou zlatou barvou? otočím se na něj s hravým úsměvem. Jestli jo, tak se padej svléknout do spodního prádla, ať to stačí uschnout…. Na tuhle část maskování jsme se snad těšil nejvíc.

Temné noci - 27. října 2009 16:50

Benjamin Brook - byt Law se zasmál. "Tak děkuji... možná si to nechám. Nějakou chvíli." řekl a podíval se na tebe. "Tobě to taky sluší... chtěl bych tě vidět v měsíčním světle. To by byly krásně vidět ty modré odlesky." Projel ti rukou vlasy. "Mám foťák.. někde... najdu ho." Řekl Law a šel ho hledat. "Hele!" postěžovala si Cat když jsi ji rozcuchal a hned si začala vlasy upravovat. "Jasně... připravíme se. Už se na večer nemůžu dočkat." Law se na tebe ohlédl. "Jasně... hned jen najdu ten foťák." Řekl a zkusil se podívat do skříně nad barem. "Jo tady... už ho mám." Řekl vítězně a vytáhl digitální foťák. "Tak jo... teď tedy ta barva." Řekl, odložil foťák na stolek a začal se svlékat do trenek. Podíval jsi se na Cat, ale té to viditelně nijak nevadilo, nijak na něj nezírala a i když se na něj jednou se zájmem zadívala tak dál ti to bylo poměrně jedno. "Tak jo... ke mám ty barvy. Cat?" "Hned... tady to máš." Vytáhla barvy na tělo které jste koupili. "Tak se do toho pusťte." Pobídla vás a podala ti barvy.

Cain - 28. října 2009 20:22

Byt Já už se taky nemůžu dočkat. omluvně ji dám pusu na spánek. Ty asi ten foťák moc nepoužíváš, co? podívám se pobaveně na Lawa, který se začal svlékat. Neodpustím si zvídavý pohled na Cat, abych zjistil její reakci. Chudák krabička zaprášená. usměju se a počkám, než mi Cat podá tělové barvy. Díky. přikývnu na její vybídnutí. Postavím se před Lawa a moje pohyby ztratí na rozhodnosti. Uhnu pohledem a sám pro sebe se pousměju. Pak podám jednu tubu Lawrencovi. Zatím se natři tam, kam dosáhneš. Já začnu odzadu. Ještě si dojdu pro gumičku a udělám mu něco podobného drdolu, aby vlasy nepřekážely. Vymáčknu si na dlaň zlatou barvu a začnu mu ji roztírat od zátylku k ramenům a pak přes lopatky na záda. Pod konečky prstů vnímám křivky rýsujících se svalů. Snad každý jejich nepatrný pohyb pod kůží. Toho se snad už nikdy nezbavím. Ne, že by mi to tolik překáželo, jen si před Cat připadám kapku hloupě. Nasadím proto soustředěný výraz umělce tající dech nad svým obrazem. Když jsem spokojený, přidřepnu si a začnu mu barvit zadní stranu nohou. Pro jistotu zajedu i kousek pod nohavice trenek. Potom přelezu dopředu a nabarvím mu je i zepředu. Když k němu zezdola vzhlédnu, koutky rtů mi pobaveně zacukají. V očích se mi mihne jiskra v okamžiku, kdy si vybavím nedávnou situaci. Kousnu se do rtu a zvednu se. Pomůžu mu ještě natřít paže. A teď zavři oči, namažu ti obličej… skoro zašeptám a velmi opatrně mu pozlatím tvář. Dávám si pozor, aby mu barva nevlezla do očí. Přes rty přejíždím prsty opravdu jemně. Na chvilku se odmlčím a prohlédnu si svůj „výtvor“. Tak…hotovo . usměju se zadostiučiním. Vypadáš jako živá socha ze zlata… mrknu. Teď už jenom počkáme, než to zaschne… podívám se na svoje ruce a odskočím si je umýt do koupelny, já je pozlacené nepotřebuju. Fajn, já se jdu převléct…Cat, pomůžeš mi s vlasama pak? loupnu po ní tázavým pohledem.

Temné noci - 29. října 2009 15:21

Benjamin Brook - Byt "Ani ne... jen občas." Pokrčil Law rameny, když jsi se zeptal na foťák. Zatím co ty jsi mu mazal záda, on si natřel hrudník a břicho. Začal s pažemi, když jsi byl ty hotový a tak jsi zbytek už dodělal sám. Těšil jsi se z dotyků, ne jen že jsi mu pomáhal s kostýmem, ale tak jsi také mohl zkoumat jeho tělo a najít místa která jsi ještě neobjevil. Cat jestli si toho všimla tak to na sobě nedala znát a upravovala si před zrcadlem paruku. Začal jsi mu natírat obličej, mírně se usmíval a koutky mu cukali když jsi mu natíral rty. Konečně jsi byl hotov, ještě že tak zlatá začala docházet. "Děkuji ptáčku. Připadám si jako namazaný opalovacím krémem." Když jsi požádal Cat o pomoc hned k tobě přišla. "Jistě... a co s nimi chceš udělat?" zeptala se. Podíval jsi se na Lawrence a div jsi se nezačal smát. Musel totiž chodit s rukama a nohama od sebe aby si ještě nezaschlou barvu nesetřel a tak jeho chůze vypadala směšně. Postavil se směrem k oknu tak aby na něj svítilo slunce a rychleji uschl.

Cain - 31. října 2009 10:55

Byt Ptáčku? hraně si odfrknu. Ale dobře, předcházej si mě, ještěrko. založím si ruce na hrudi a sleduji Lawrence, jak se snaží dostat k oknu. Tam, kam dopadají sluneční paprsky. Stěží zadržuji smích podobně jako Cat. Veliká klátící se zlatá socha, kterou před chvílí kdosi probudil k životu. Co? Jo…jasně. zmateně se podívám na Cat, málem bych zapomněl, co jsem to po ní chtěl. Pozorování Lawrence ve slunečním svitu mě stačilo až podivně rychle zaujmout. Protřu si oči. Rád bych, abys mi je pořádně rozcuchala nebo tak něco… pomáhám si rukama, abych jí lépe přiblížil svou představu. Klidně použij lak, cokoli… pousměju se. A pak do nich přidělat pár pírek, které jsem si nechal…myslím, že to zvládneš na jedničku. mrknu na ni. Ale nejdřív se převlíknu… kývnu rozhodně hlavou a odporoučím se do pokoje, kde jsem si nechal svůj převlek. Do obýváku se vrátím už oblečený v černé košili, vestě a v přešitých kalhotách. Mám rád vlastnoručně doladěnou eleganci. O člověku to leccos vypoví. Jsem připraven má dvorní elfí kadeřnice… vysmeknu jí poklonu s hravým úsměvem. Položím pírka na stůl a posadím se na židli. Koutkem oka zvědavě zavadím o Lawa. Jak mu asi jde schnutí? Pobaveně se ušklíbnu. Po dodělání účesu se přesunu do koupelny, kde je velké zrcadlo. Barevnými tužkami si nalíčím nejen oči takovým způsobem, že si z boku pokreslím i nos, což může připomínat ptačí zobák. S maskováním jsem si pohrál, ale všemu sem zanechal jednoduchost. Ta je přeci jen nejlepší. Potom si s menšími obtížemi nandám barevné kontaktní čočky an jedno použití. Opravdu se bezvadně hodí pro podobné akce, jako je maškarní. Podívám se do zrcadla a mimovolně mi přejede mráz po zádech. Fuj, připadám si jak posedlý ďáblem… zašeptám si sám pro sebe a odejdu se ukázat Cat s Lawrencem. Ležérně se opřu bokem o stěnu. Tak co tomu říkáte? pousměju se a pohlédnu na ně dokonale černýma očima.

Temné noci - 31. října 2009 19:58

Benjamin Brook - Byt Cat počkala až se oblékneš a pak se pustila do tvých vlasů. Lak sice neměla, ale Law měl v koupelně tužící gel. První ti nagelovala vlasy aby ti trochu trčeli a pak ti do nich zapletla pírka. Pak se sama vydala obléknout. Když jsi se vrátil Law si před zrcadlem dodělával nějaké úpravy červenou barvou, jakoby si dělal šupinky kolem očí a pažích. Cat vyšla o chvíli později ven z ložnice už připravená. "Páni.... vypadáš dobře. Snad tady ještěrku nesklovneš." řekla s úsměvem. Law se na tebe otočil a usmál se. "Ježiš přerosletj opeřenec! Kde je Benjamin?" přišel k tobě a políbil tě svými zlatými rty. "Mě ještě ještě uschnou tečky, obléknout si vestu a jsem hotoví. Jsme..." Opravil se a pousmál se. "Vypadáme všichni skvěle bando." "Teď kolik máme hodin? Pět a začíná to v osm. Takže máme dost času. Výborně." Zamnul si ruce. "Co ještě podnikneme? Ještě se najíme?" navrhl.

Cain - 31. října 2009 21:08

Byt Chvilku pozoruji Lawrence, který si vylepšuje vizáž červenou barvou, dokud z ložnice nevyjde Cat v odvážném kostýmu temné elfky. Děkuju. usměju se. Mmm, snad. odpovím neurčitě ohledně sklovnutí ještěrky. Podívám se pobaveně na Lawrence. Ovinu mu paže kolem pasu během líbnutí. Ztratíš Bena a už tu balíš přerostlýho opeřence? překvapeně pozvednu obočí. Až ho potkám, tam mu to prásknu. naoko zlomyslně cuknu koutky rtů. A ty tečky…to mají být neštovice? schválně si do něj rýpnu. Rty se dotknu pulsující tepny na krku a pak ho pustím. Souhlasně přikývnu. Jasně, vypadáme dobře…už se těším na ty pohledy, až pojedeme městskou. zazubím se. Jídlo je dobrý nápad, pak se totiž bude už jenom pít… odtuším. Takže, jestli chceme dlouho vydržet…nacpeme si žaludky. poplácám se po břiše. Jinak já bych ještě třeba zkusil vyloupit banku, jestli nemáte nic proti… strčím si ruce do kapes a začnu si pískat. Myslím, že bychom se ani nemuseli moc snažit. nakrčím ramena.

Temné noci - 31. října 2009 22:41

Benjamin Brook - byt "No to víš... když on zmizel... a ty jsi mu tak podobný." Usmál se Law a mrkl. Když jsi se zeptal jestli ty tečky nejsou neštovice, odfrkl si. "Jestli ano tak budu muset asi zůstat doma." Pokrčil rameny. Cat přikývla. "To je fakt. Nadlábneme se." Souhlasila. "Ale první fotečku... stoupněte si k sobě." Pobídl vás a postavil foťák na stůl, pak nastavil kameru a zapnul časování. "Tak... řekněte Maškarní za tři dva jedna... Maškarní!" Pronesli jste to současně a tak jste ve chvíli záblesku vám obličej zdobil úsměv. Fotka se vyvedla a to vám Law hned ukázal. Pak si oblékl vestu a tak dodělal svůj kostým, na to se chopil mobilu a zavolal do restaurace aby vám přivezli pizzu. Law opatrně vyzkoušel jestli po jeho barvě nezůstávají skvrny a pak se mohl posadit na pohovku i když mu ocas trochu překážel. Když k vám jídlo přišlo šla pro něj Cat. Poslíček byl pěkně vykulený že si málem neřekl o peníze. Ale nakonec máte každý svou oblíbenou do které se pustíte. Nakonec jste před sedmou vyrazili, nasedli jste k Lawrencovy do auta a odjeli do Krematoria. Takže jste venku byli vlastně opravdu jen chvíli. Zapadli jste do podniku, kde už bylo také několik návštěvníků. Viděli jste mumii, upíra, zombie, sukkubu, čerta, nějakou temnou vílu s křídly a pár dalších. Hudba zatím byla jen z reproduktorů, ale kapela se už na pódiu připravovala. Krematorium bylo také vyzdobeno převážně černou a stříbrnou a samozřejmě rudou. Pavučiny v koutech, pavouci, netopýři, dokonce tu byli i nějaké ty umělé příšery. Vlkodlak, mumie v rakvi a podobné příšery, vypadalo to pěkně. Barmanka dokonce byla za Mrvou nevěstu Tima Burtona.

Cain - 01. listopadu 2009 12:21

Krematorium Poupravím si klobouk a zvědavě si prohlédnu pár příšer, které už v klubu jsou. Vypadají povedeně. Nikoho z nich však nepoznávám. Uvidíme, jestli se třeba pod hromadou obvazů skrývá někdo známý. Potom pohledem zmapuji zdejší horrorovou výzdobu. Připomíná mi to halloweenskou párty. Ty…Law, jak jsi to všechno dokázal zorganizovat, když ses tu celý týden neukázal? drknu ho loktem do boku. Co si dáte k pití? Dojdu k baru. nabídnu se dobrovolně. Uvědomím, že pro pití chodím hlavně já snad každou návštěvu Kremu. Ale zkuste se vzepřít Cat a Kirsten. A ty hledej. šeptnu Lawrenovu do ucha a spiklenecky na něj mrknu. Dojdu k baru a posadím se na před mrtvou nevěstu. Smeknu klobouk a nakloním se dopředu. Kdepak máš ženicha? laškovně se na ni usměju. Už jsme zase ve svém živlu. Krem má na mě podivně pozitivní vliv. Můžu tě poprosit o dva mrtvolný drinky a pro mě sklenku vychlazený krve…ročník 58? sledujíc barmanku si z kapsy saka vyndám zmuchlanou krabičku cigaret. Zapálím si a otočím se směrem do lokálu, abych zjistil, zda už Law odchytl Jimmyho a kde se pohybuje Cat. Stočím pohled i k pódiu na členy mně neznámé kapely. Upřímně jsem na ně zvědavý. A určitě nejsem jediný. Díky, zlato. mrknu na nevěstu, nasadím si klobouk a poberu objednávku. Skleničky postavím na volný stolek. Do ruky si vezmu tu s červeným vínem a čekám na ostatní.

Temné noci - 01. listopadu 2009 16:51

Benjamin Brook - Krematorium Law se usmál. "Tak nemusím tu být pořád. Někdy stačí jen pár telefonátů a o ostatní se postarají zaměstnanci." Vysvětlil ti. Nabídl jsi se že dojdeš pro pití a tak ti řekli co by si dali. Pak jsi pošeptal Lawrencovy, aby hledal, pousmál se na tebe. "Jimmy tu ještě není. Jistě by k nám už sám přišel. Tolik lidí tu ještě není." řekl ti a odešel jsi k baru. Mrtvá nevěsta se na tebe usmála. "Zatím moji mrtvole v lese nenavlékl prsten a nepožádal o ruku." Odpověděla ti. Přikývla a začala připravovat pití o které jsi požádal. Zadíval jsi se na Cat a Lawrence kteří se zatím o něčem bavili. Když si všimli že jsi jim našel už i místo vydali se k tobě. Vzali si pití a napili se. Další lidé přicházeli v kostýmech, byl tu další upír, Černá kočka, skřet a dokonce jeden kyklop, ale ani v jednom jsi nepoznával Jimmyho nebo někoho koho znáš. "Je to docela fajn... tyjo! Ta mumie se hýbe!" ukázala když najednou mumie v sarkofágu vyskočila na kolemjdoucí dívku a pěkně ji vyděsila. Ten jekot byl opravdu dobrý, docela se hodil.

Cain - 01. listopadu 2009 17:55

Krematorium Trhnu hlavou směrem k sarkofágu s obživlou mumií. Škodolibě se začnu smát na účet ječící dívky, která se stala díky svému pronikavému křiku středem pozornosti. Tak to je pěkně podlý… hraně si otřu neviditelnou slzu z koutku oka. Teď, aby se člověk bál i těch gumových pejrů, jsou gumoví, že jo? podívám se naoko vyděšeně na Lawrence. Prohlížím si přítomné v kostýmech a při tom usrkávám víno. Zvláštní, co ty lidi nevymyslí… zakroutím hlavou. Hele, támhle jde Brian! pohodím hlavou ke vchodu. Zvednu se a upozorním na nás. Rukou mu naznačím, aby se k nám připojil. Jeho jsem poznal bezpečně. Kromě toho, že měl modře natřený obličej, nebyl v žádném kostýmu. Jestli ano, nepoznal jsem to. Byl svlečený do půl těla a dával tak na obdiv své složité tetování, které mu zdobilo téměř celá záda. Přiblížím se k němu o pár kroků a podám si s ním ruku. Za co jdeš, za šmoulu? zasměju se a přátelsky ho poplácám po zádech. Všimnu si dvou háku, kterými má probodnutou kůži. To je součást…kostýmu? udiveně pozvednu obočí. Ty jsi vážně šílenec. pousměju se. Sedneš si, nebo jsi tu s někým? sám si sednu na gauč mezi Lawrence a Cat.

Temné noci - 01. listopadu 2009 18:21

Benjamin Brook - Krematorium "To jo... ale super! Škoda že nevyskočil na mě." Řekla Cat a napila se. Law se na tebe zadíval a pokrčil rameny. "Co já vím? Ale nejspíš ano... i když mám občas pocit že se někteří hýbají." Mrkl na tebe s úsměvem. Objevil se Brain, pozdravil se a začal se usmívat, bílé zuby v modré pokožce hezky zářily. "Já ti ani nevím. Někde jsem to viděl. Ale kde už nevím. A já nechtěl mít kostým jako každý druhý... i když ty jsi také vymyslel pěkný kostým. Oh... no a Law taky a Cat tuplem. Za co jdeš Lawrenci? Za zlatou žížalu?" šel s tebou zpět ke Cat a Lawrencovi. Jinak jsi si nevšiml že by tu s někým byl. "Páni Cat... jsi kočka. To bych do tebe neřekl." Plácl ji po koleni a sedl si na poslední volné místo na pohovce. "Vypadá to tu super... hele... pouštějí ten stroj na výrobu mlhy." ukázal rukou. Všichni jste se ohlédli a viděli jste jak jeden skřet sype do stroje suchý led a ze stroje vycházela mlha, která se pomalu rozpínala po celé místnosti takže si ta chvíli nejspíš neuvidíte na chodidla. Hra náhle zmlkla a zpěvák skupiny vám oznámil že jejich kapela se jmenuje Dark Dwarf, také že zahrají střídavě pár svých písní a střídavě nějaké známé a oblíbené písně a pak začali hrát. odkaz

Cain - 01. listopadu 2009 19:11

Krematorium Díky…můžu tě ujistit, že tvůj kostým je originální. kývnu. Pak se zvědavě podívám na Lawa, když se ho Brian zeptá, jestli jde za zlatou žížalu. Usměju se na Cat, která div nepukne pýchou. Lichotky a pochvaly jí dělají velmi dobře. Mlha? brouknu a podívám se tam, kam nám Brian ukázal. No tak to je paráda. Hřbitovní atmosféra… nadšeně si promnu ruce. Škoda, že se tím nedá zaplnit celá místnost…pěkně by se tu bloudilo a těch zpřerážených kostí… prohodím zasněně. Konečně se kapela pustí do hraní. Dark Dwarf? Tak se předveďte. Se zájmem se natočím více k pódiu. Položím paži Lawovi kolem ramen. Rukou s černými prsty mu zlehka přejíždím po vnitřní straně stehna, případně prsty vyklepávám rytmus. Sedí se mi tak pohodlně. Zaujatě si poslechnu první písničku a ani se nepouštím do rozhovoru. Docela jim to jde… natáhnu se pro skleničku. Jdu blíž, chce se někdo připojit? tázavě se po nich podívám. Dopiju víno, zvednu se a odkráčím před pódium, kde se vmísím mezi pár příšer.

Temné noci - 01. listopadu 2009 20:02

Benjamin Brook - Krematorium Law jen protočil oči, ale jinak žížalu nekomentoval. Když jsi zasněně pronesl to o zpřeražených kostí, Law do tebe šťouchl. "Ty jsi mi najednou škodolibí. Ale víš co by tím hrozilo? Že bych tě v té mlze nenašel a mohl bych si tě klidně s někým splést... nemluvě o Cat." Cat se uculila. "Mě by to nevadilo. Líbačka s tajemným neznámým pod rouškou mlhy." Pronesla jako kdyby četla z nějakého románu. Začali jste poslouchat skupinu, Law se o tebe bokem opřel a také ti položil ruku na stehno. Pokyvoval hlavou do rytmu hudby a Cat nějaký vlkodlak vyzval k tanci. "Já půjdu s tebou." Řekl Brain a zvedl se. Law také vstal a naklonil se k tobě. "Já jdu za Jimmym. Už se objevil. Pak za tebou zajdu." plácl tě po zadku a vydal se za Jimmym. Krematorium se pomalu plnilo, rozhodně tu bylo znatelně o hodně víc lidí než když jste přišli. Šli jste s Brianem blíže k pódiu kde kapela spustila další skladbu. "Opravdu jsou dobří. Jen zahrát na pár lepších místech a budou za chvíli pěkně slavní." Řekl Brian. Kapela teď začala hrát nějaký méně známí song on Kornů. Byla ti povědomá, ale vzpomenout jsi si na název nemohl. (nějak mi nejde youtube takže tentokrát bez hudby)

Cain - 01. listopadu 2009 20:47

Krematorium Mně by to nevadilo, kdyby sis mě s někým spletl. pokrčím ledabyle rameny. Podvědomě vím, že by to snad ani není možné. K žárlivosti mě nevyprovokuješ. s náznakem triumfu se zadívám na Lawrence. Ale to jen spoléhám na to, že mi k tomu nikdy neposkytne příležitost. Hádám, že žárlivý bych byl dost. Ohlédnu se na Cat s pobaveným úsměvem. Tomu neznámému by to nejspíš taky nevadilo. mrknu. Dobře. Hodně štěstí. usměju se na Lawa a při plácnutí se napnu. Nepoučitelnej, naprosto nepoučitelnej… zamumlám si sám pro sebe a chvilku ho sleduji s výrazem, který mu slibuje brzkou odplatu. Sám jsem si ani nevšiml, že už Jimmy dorazil. V tom davu bych ho stejně asi nepoznal. Lawrence na to musí mít svoje fígle. Souhlas. Myslím, že vůbec nemají za potřebí se opírat o profláklý songy…ale jistota je jistota. Obzvlášť, jestli je tohle jejich první větší vystoupení. odpovím Brianovi. Prohlížím si jednotlivé členy kapely detailněji, při tom pokyvuji hlavou do rytmu. Za chvilku se vedle nás rozvášní skupinka upírů. Rezignovaně se podívám na Briane a hraně si povzdechnu. Ta mládež. jen to dořeknu, tak do sebe s Brianem vrazíme a začneme zběsile poskakovat. Děláme to vždycky. Je to sranda a člověk se při tom dostatečně vybije. Rychlá pasáž končí a já ustoupím stranou. Vyrovnávám dech. Fuj, ztrácím kondičku… usměju se a podívám se na Brianam, jak je na tom on. Potom si v davu všimnu přicházejícího Lawrence. Pouze tázavě povytáhnu obočí.

Temné noci - 01. listopadu 2009 21:26

Benjamin Brook - Krematorium Law se na tebe zadíval, mrkl na tebe. "No to jsem rád. Byl bych nerad kdyby jsi musel žárlit." Líbl tě na rty a šel pryč. Brian se usmál. "No... to nejspíš ne. Kdyby už neměli něco odehrané myslím že by je sem nepouštěli." odpověděl. Málem vyprskl, když uviděl hlouček upírů. "Tady se někdo příliš dívá na Stmívání." Řekl pobaveně. Podívali jste se s Brianem na sebe a pak začali zběsile poskakovat, jako nějací šílenci a jestli si to o vás někdo myslel tak to byl jen jejich problém. Když jste skončili tak jste byli oba zadýchaní, povzdychl si. "To jo... ale to je nejspíš tím že... dospíváme." Zašklebil se jako kdyby to bylo něco nechutného. Všiml jsi si Lawrence, pousmál se a kývl hlavou za sebe. Chvíli jsi hledal, ale pak jsi uviděl temnou elfku a přerostlého netopýra jak se drží za ruce a povídají si. "Jimmy si nebyl jistý jestli se ji líbí. Tak proto váhal, ale teď už jsou jako dvě hrdličky."

Cain - 02. listopadu 2009 14:12

Krematorium Brrr. otřesu se, když s Brian zmíní o dospívání. Nevyslovuj to slovo nahlas přede mnou. upřímně se jeho významu děsím stejně jako on. Kdo by toužil být dospělý se vší tou zodpovědností? Bohužel, nedá se tomu vyhnout. Mám pocit, že můj přechod do dospělosti se vlivem posledních událostí nezadržitelně urychlil. Co se dá dělat. Přimhouřím oči a vyhledám v davu temnou elfku a s velkým netopýrem. Pousměju se a sklouznu očima na Lawrence. Klasika. Nízký sebevědomí… založím si ruce na hrudi. Jsi hotová dobrá víla…nebo ne…amor. Jasně, měl jsi jít za amora. uculím se na Lawa. Majitel Kremu v plenkách…možná by o tobě taky psali v novinách. usměju se a sleduji jeho reakci. Ale jinak dobrá práce. poplácám ho po zádech. Ještě jednou se zadívám na dvojici Cat a Jimmy. Je to zvláštní vidět ji s někým s kým to nejspíš myslí vážně. Možná budu i trochu žárlit. Přece jenom je jako má mladší sestra. To jsem zvědavý, jestli dneska přespí u nás… zamyslím se nahlas. A co ty Law, přidáš se k nám nebo stále netančíš? usměju se.

Temné noci - 02. listopadu 2009 14:51

Benjamin Brook - Krematorium Law se uchechtl. "Myslím že kdyby jsi mě viděl v plínkách tak by jsi se na mě už nikdy nedíval tak jako předtím." Objal tě a políbil na tvář. "A být to v novinách... no to nevím jestli by to byla dobrá reklama." Podíval se směrem ke Cat a Jimmymu. Po tvé poznámce o tom jestli bude Cat u vás spát se na tebe pomalu podíval. "To si vážně myslíš, že je Cat taková?" zeptal se překvapeně. Narovnal se. "Já sice mám tuhle hudbu rád, ale netancuji na ní. Nějak mi to prostě nejde. Neumím tak poskakovat. A také se trochu stydím." Řekl omluvně.

Cain - 02. listopadu 2009 15:14

Krematorium Pousměju se. To je pravda…pak bych se na tebe díval, jako na… zarazím se a zavrtím hlavou. To raději ani já sám nechci vědět. zasměju se a obejmu Lawrence kolem pasu. Svraštím obočí. Ale ne…tak jsme to nemyslel. omluvně se zadívám na Lawa. Cat rozhodně není lehká holka. Špatně jsem se vyjádřil. vydechnu. Spíš hádám, že si s Jimmym bude povídat až do rána a pak už ani nebude mít cenu jít spát, protože nám bude muset sdělit své dojmy. přikývnu na stvrzení vlastních slov. Zadívám se krátce na zpěváka kapely a pak stočím pohled zpátky na Lawrence. Takže ty se stydíš? pobaveně cuknu koutky. To bych do tebe neřekl. chvilku si ho mlčky prohlížím. Poskakování…v tom není moc umění. pohodím rameny. Potom ho obejmu těsněji, až se naše tváře dotýkají. Dají se andělé opít? zeptám se tlumeně. Že bys pak ztratil trochu zábrany…a tancování by šlo lehce. krátce se zaměju a odtáhnu, abych mu viděl do obličeje. Je to hloupý nápad, já vím. Ale taky mě to zajímá. Sám bych si taky rád došel pro další skleničku.

Temné noci - 02. listopadu 2009 16:25

Benjamin Brook - Krematorium Usmál se. "No proto... já se už lekl. Cat taková rozhodně není." Jak jsi ho objal kolem pasu on tebe zase kolem krku. "Hmm... opravdu si myslíš, že by nás Cat takhle opustila?" zeptal se. "Víš ale co se všechno změní s tím že má teď kluka? Už spolu tolik nebudete. Nakonec se musí věnovat svému partnerovy víc než přátelům. Nebudeš si připadat zanedbaný?" zvědavě se na tebe díval. "Zvládneš takové odloučení?" řekl zcela vážně. "No a pokud jde o to jestli se mohou andělé opít... tak ne. Tedy ne nijak šíleně, ale trochu připít se můžeme, ale musí to být docela silný alkohol. Takže to můžeme zkusit." pokrčil rameny. "Ale mohl by jsi mě opít i něčím jiným. Třeba to pomůže." Mrkl na tebe a čekal jestli jeho narážku pochopíš.

Cain - 02. listopadu 2009 17:34

Krematorium Podívám se opatrně na Lawrence a můj stisk povolí. Brnkl na citlivou strunu. Nahlas mi připomenul věci, které jsem si teprve měl uvědomit. A se kterými se pravděpodobně budu muset v nadcházejících dnech vyrovnat. Já nevím…upřímně nevím… zamumlám a zadívám se na k zemi, na mlhu halící naše kotníky. Kousnu se do rtu a na okamžik zavřu oči. Ale…to samé platí pro nás, no ne? zatím mluvím do země. Sám jsem se cítil trochu provinile, když jsem si začal s tebou a Cat při tom zůstávala sama… pomalu zvednu hlavu. Ani nevíš, jak je těžké rozdělit pozornost mezi vás dva najednou. povím s náznakem úsměvu. Chci se věnovat oběma stejně, přestože s každým z vás mám jiný vztah… zadívám se na Lawrence. Jimmyho bych teď měl brát jako ulehčení situace, ale…budu si muset zvyknout. Cat je jako má mladší sestra a já mám nepotlačitelné nutkání ji chránit… svěřím mu. Ale ty mi v tom určitě pomůžeš, ne? Budeš se mnou, i když Cat bude pryč…pokud si teda nezačneme lézt na nervy. zasměju se, ale je to smích trochu nejistý. Časy se mění. Dospíváme. A to se týká i Cat. Dozvím se, že andělé se nejspíš opíjejí docela těžko. Nebudu tě nalejvat alkoholem, když to má minimální účinek… usměju se. Zvědavě se mu po jeho narážce zadívám do očí. Zatvářím se, jakože nemám ponětí, o co mu jde. Napadá mě jistý způsob…ale tady na veřejnosti? pohodím hlavou. Leda, že bych tě opil…láskou? pobaveně se ušklíbnu a pohladím ho po tváři. Přestal jsem vnímat okolí. Law se stal středem veškerého mého zájmu.

Temné noci - 04. listopadu 2009 19:29

Benjamin Brook - Krematorium "Oh... no myslím že u nás je to trochu jiné. Nakonec i já jsem dobrý přítel Cat tak mi to že jsme spolu všichni tři vůbec nevadí. Možná by jsme měli Jimmyho přibrat prostě do party a tak nějak ho naučit si zvyknout na to že jsme často spolu." Navrhl zatím co položil ruku na tvůj krk, který ti začal jemně masírovat. "Neboj se můj havraní princi. Já tě nikdy neopustím, jedině v případě když to sám budeš chtít i když možná ani to ne." Ujistil tě. Pak jste spolu začali laškovat. "Co? Tobě to snad vadí takhle na veřejnosti? Ale to snad ne! A kdo se tu teď stydí?" začal ti masírovat místa pod ušima. "Opít láskou? To zní lákavě. Tak mě opíjej." Pobídl tě a sklonil se k tobě, ale nepolíbil tě. Čekal až začneš sám s jeho opíjením.

Cain - 04. listopadu 2009 20:24

Krematorium Možná. odpovím trochu vyhýbavě na Lawrencův návrh ohledně přibrání Jimmyho do party. Nechci se s tím teď zaobírat. Dnešní večer bych chtěl mít čistou hlavu bez starostí. Nepatrně přivřu oči, když mi Law začne masírovat krk. Je to příjemné a uklidňující zároveň. Při jeho ujištění se mu vážně zadívám do obličeje. Mohla by to být prázdná slova. Obyčejná fráze. Ale v jeho hlase slyším pravý opak. Věřím mu to. Nemám proč pochybovat. Nebo to jen chci slyšet? Ale to je jedno. Výsledek je téměř stejný. Pousměju se. Neopouštěj. I kdybych tě na kolenou prosil, neopouštěj mě. poprosím ho tlumeně, jako kdyby k něčemu takovému mělo dojít. Začnu se nevinně usmívat. Tak se stydím, a co? pokrčím rameny a slastně si povzdychnu, když pokračuje v masírování. Zpozorním v momentě, kdy se jeho obličej přiblíží blíž. Pěkně jsem si naběhl. Sjedu pohledem níž k jeho rtům a pohladím je bříškem palce. Ale to bys mi musel nejdřív proklát srdce kůlem a přiložit k ráně zlatý pohár… usměju se. Pak bych tě možná dokázal tou láskou opít… podívám se mu hravě do očí. Baví mě ho napínat. Nebo by byl ten tvůj způsob lepší? vypláznu špičku jazyka. Docela mě zajímá, co přesně měl na mysli.

Temné noci - 04. listopadu 2009 21:42

Benjamin Brook - Krematorium Políbil tě na čelo. "Neopustím. Slibuji." Odpověděl ti. Tvému návrhu aby ti probodl srdce a přiložil ke krvácející ráně pohár se zasmál. "Myslím že tak drastické to být nemusí. Znám jednoduší a příjemnější způsob." Přikývl. Překonal těch pár milimetrů a políbil tě na rty, stačila jen chvíle než se polibek změnil v polibek milenecký. Kdo ví jak dlouho jste tam stáli, líbali se a objímali, ale najednou do vás někdo začal drkat. Oba jste vzhlédli a uviděli vedle sebe tancující Cat s Jimmy. Vesele se na vás šklebila. "Přestaňte se ocucávat a tancujte! Stojíte tu jak kůly v plotě!" Zasmála se a začala znovu s Jimmym poskakovat do rytmu. Lawrenc se na tebe podíval. "No... zkusil bych to... ale není nějaký lepší způsob než poskakování?" zajímal se. "Nauč mě to princi." Mrkl na tebe.

Cain - 05. listopadu 2009 14:58

Krematorium Tak se s ním pochlub. vybídnu ho, i když tuším, jaký způsob má na mysli. Přitisknu se k němu blíž a bez ostychu opětuji jeho polibky. Kdyby mi teď do ucha zašeptal, ať skočím z okna, skočil bych. Takovou má nade mnou moc. Nenásilně se od Lawa odtrhnu, abych zjistil, kdo to do nás strká. Poskakující Cat, kdo jiný. Ty, aby sis nerejpla… usměju se na ní a uvolním sevření. Podívám se i na Jimmyho. Zblízka jsem ho dnes večer ještě neviděl. Olíznu si spodní ret a mrknu na Lawrence. Takže ty bys to zkusil? Že by to zabralo? usměju se pobaveně. Na mě to zabralo každopádně, trochu se mi motá hlava… přiznám se. Postavím se kousek před svého anděla. Bez poskakování to jde těžko, zvlášť když hrají něco rychlého, ale tak…záleží to hlavně na tobě. rozhodím rukama. Já to třeba dělám tak, že zavřu oči a hudbu vnímám převážně tělem…melodii, rytmus…kytary, bicí...zpěv. názorně mu to předvedu. Musíš se do toho ponořit, nemyslet na okolí, nekontrolovat každý svůj pohyb… ono to pak jde samo. Jde o soulad… snažím se dál vysvětlit, co mám na mysli. Otevřu oči a postavím se vedle Lawrence. A nebo pokyvuj hlavou do rytmu a pak pomalu zapoj celé tělo…nejsem zrovna dobrý učitel tance. ušklíbnu se. Ale když pojede pomalá píseň, můžeš se tu se mnou ploužit parketem…u toho poskakovat nemusíme. usměju se. Co myslíš, půjde to? spiklenecky na něj mrknu. Hlavně se nestyď, nikdo na tebe zírat nebude… pohladím ho po zádech. Sám začnu tančit.

Temné noci - 05. listopadu 2009 15:22

Benjamin Brook - Krematorium "To víš... to je moje druhá přirozenost rejpat." Odpověděla Cat se smíchem. Prohlédl jsi si Jimmyho, ten si koupil netopýří uši a čumák, který měl momentálně kolem krku místo na nose, na zádech měl připevněné netopýří křídla, na nohou pařáty, v puse delší špičáky a všechnu holou kůži natřenou na hnědo aby se podobala barvě kterou většinou netopýři mají. Usmál se na tebe a kývl ti na pozdrav. Začal jsi se věnovat učení Lawrence tančit. Pokyvoval hlavou, že rozumí. "Dokonale tomu rozumím. No... tak já to zkusím... ale jestli uslyším jen náznak smíchu tak uteču." Řekl a nezdálo se že by si dělal legraci. Zavřel oči a poslouchal hudbu, ty jsi už tančil ale přesto jsi ho pozoroval a čekal jak to s ním nakonec bude. Začal poklepávat nohou do rytmu, pokyvoval hlavou a podle napínání jeho krku, jsi poznal že si i broukal. Začal se pohupovat v bocích, ale připomínal tak trochu pohupujícího se panáka, bylo vidět že je v tom nesmělí, možná by jsi mu měl ještě pomoci.

Cain - 05. listopadu 2009 16:05

Krematorium Taky se na Jimmyho usměju a pozdravím ho kývnutím hlavy. Už se těším až mu udělám přednášku ‚staršího bráchy‘ Cat. Neboj, nebudu se ti smát… ujistím ho a rozhodně zavrtím hlavou. Zdá se, že to myslí vážně a já bych mu nerad pokazil náladu posmíváním. Tančím a při tom zprvu nenápadně sleduji Lawa, jak mu to jde. Potom ho pozoruji už neskrývaně, jakmile si všimnu, že má zavřené oči. Pousměju se takovým způsobem, jako se usmívají rodiče na své děti, když se učí něco nového a moc jim to nejde, ale přesto z nich mají obrovskou radost. Připadá mi, že je nesvůj. Asi se pořád stydí. Rozhodnu se tedy, že mu to zkusím nějak ulehčit. Přistoupím k němu. Dlaně mu položím na boky. Čelo přitisknu na jeho. Zavřu oči, představuji si, jak jsou naše mysli spojené. Svým tělem ho navádím ke správným pohybům. Když mi už přijde, že se Law chytl, otřu se tváří o jeho a do ucha mu začnu šeptat text písničky. Hrají zrovna další známější kousek. Třeba mu to také pomůže. Pro mě samotného je to zvláštní zkušenost. Ještě jsem s nikým takto netančil. Prsty mu vjedu do vlasů, políbím na ucho. Potom se ho začnu pomalu pouštět. Jsem zvědavý, jak mu to půjde tentokrát.

Temné noci - 05. listopadu 2009 19:20

Benjamin Brook - Krematorium Když jsi položil Lawrencovy ruce na boky, otevřel oči a zadíval se na tebe. Ale když jste se o sebe opřeli čelem, zase oči zavřel a položil ti ruce na ramena. Měl jsi pocit, jako kdyby jsi to spojení cítil, jakoby to bylo tenké vlákno, které se však jevilo velice pevné. Měl jsi pocit, že jsi ho snad i zahlédl, ale možná jsi si to i jen představoval. Law se pohyboval přesně podle tvých pohybů. Když jsi mu začal šeptat do ucha text písničky, zrychlil se mu dech, jako kdyby jsi ho tím vzrušil, ale nejspíš to bylo tancem. Když jsi ho pustil tancoval dál, otevřel oči a zadíval se na tebe s úsměvem. "Děkuji... myslím že už to mám." Řekl a udělal otočku a ani zakolísal. Tančili jste spolu, šlo mu to nakonec ho přešli rozpaky a to jen díky tobě. Nakonec jste zůstali ještě na dvě písně, než Law oznámil že už nemůže a má žízeň. Šel se posadit na vaše místa, kde se pořádně napil.

Cain - 05. listopadu 2009 20:47

Krematorium Jen jdi. sleduji ho, dokud se neposadí a neobrátí do sebe sklenici s pitím. Stočím pohled zpět k pódiu, ale nejsem schopný vnímat hudbu ani okolí. Nejdřív musí z části odeznít ten šťastný pocit, který mi koluje celým tělem. Sáhnu si na tvář. Možná mám zvýšenou teplotu, ale to je nejspíš tím tancem. A taky spokojeností z toho, jak nám ten večer vychází. A především Lawrencem. Usměju se na poskakující vytrvalce a odkráčím k baru. Objednám si sklenici vody, kterou vypiju na ex. Zadívám se na všechny návštěvníky Kremu. Samozřejmě, že ne najednou. Hezky postupně přelétávám různé skupinky pohledem. Zašátrám v kapsách a vytáhnu foťák. Byla by škoda si to tu nezvěčnit. Seskočím z barové židle a vmísím se mezi kostýmové příšery. Nabádám lidi k tomu, aby mi zapózovali. Někteří z nich jsou vážně děsiví. Dostanu se i k Brianovi, Cat a Jimmymu. Díky nim se před objektivem vystřídáme všichni v různých kombinacích. Cestou k našemu místu si dojdu k baru pro další skleničku vína. Položím ji i s foťákem na stolek a shodím z ramen sako. Začíná mi být vedro. Nechápu, proč si ho sundávám až teď. Hodím sebou na gauč vedle Lawrence. Ještě ty mi tam chybíš. natisknu se k němu a udělám nám společnou fotku. A ještě jednu pro vnoučata. řeknu ze srandy. Polib mě. poprosím ho. Vypnu foťák. Baterka už moc nevydrží. Napiju se vína a pak si protáhnu záda. Opřu se, zakloním hlavu a trochu se sesunu níž. Na chvíli si chci odpočinout.

Temné noci - 05. listopadu 2009 21:11

Benjamin Brook - Kramenatorium Nechal jsi Lawrence jít si odpočinout, na anděla neměl tedy pokud šlo o tanec vůbec výdrž. Zašel jsi si k Mrtvé nevěstě pro další pití a pak jsi začal obcházet masky a zvěčňovat je na fotografie. Některé masky vypadali skoro jako opravdové, byla tam jedna víla u které jsi měl podezření že je opravdová, ale pak jsi uviděl že křídla má připevněná a tak jsi se uklidnil. Nakonec jsi se vrátil k Lawrencovy s kterým jsi se také vyfotil a pak ještě jednou při polibku. Trochu jsi se sesunul níž, Law tě objal kolem ramen a přitiskl k sobě. Asi jsi na chvíli usnul, protože když jsi znovu otevřel oči už se vedle tebe mačkala Cat s Jimmym a Brian si přitáhl židli, tak jste tam byli hezky všichni. Zahlédl jsi Kirsten jak chodí mezi lidmi a fotí. Nemohl jsi ji přehlédnout, ta byla za zlého mimozemšťana s anténkou a pařáty, nemluvě o tom že její zelený oblek docela zářil. "Tak co Růženko? Odpočinul jsi si?" zeptala se Cat, která si všimla že už máš zase otevřené oči. "Spal jsi asi půl hodinu. Tak se neboj že jsi něco zameškal." Mrkla.

Cain - 06. listopadu 2009 19:04

Krematorium Zavrtím se a líně otevřu oči. Ani jsem si neuvědomil, že jsem usnul. Krem si dál žije vlastním životem, všude směsice hlasů a do toho živá kapela. Jak jsem mohl vytuhnout? To je mi záhadou. Zamžourám a všimnu si nepřehlédnutelné Kirsten. Ta musí mít posvícení. Tolik skvělých příležitostní k focení. Potlačím zívnutí a posadím se pohodlněji. Zdá se, že všichni se už z tanečního parketu vrátili. Podívám se na Cat a naoko zlostně přimhouřím oči. Ještě jednou mi tak řekneš a naplácám ti. zasměju se. Potom změním pohled na podezřívavý. Vážně? Jenom půl hoďky? poškrábu se na nose. Proč mám pocit, že přede mnou něco tajíš, ha? usměju se a jemně do ní strčím. Vezmu do rukou své pití a přehodím nohu přes Lawovu. Aspoň se na gauči nemusíme tolik mačkat. Měl jsi mě hned vzbudit. Spát můžu doma. řeknu Lawrencovi a upiju vína. Nezlobím se na něho. Tak o čem je řeč? podívám se po přítomných, abych se chytil tématu.

Temné noci - 07. listopadu 2009 11:05

Benjamin Brook - Krematorium Cat se zasmála. "Jen do toho. Ale aby jsi se pak nedivil kdybych naplácala i já tobě." Řekla a vystrčila na tebe zadeček. Jimmy se začal smát, ale Cat se po chvíli zase normálně posadila a mrkla na tebe. "Tajím? Já? To víš že ne! Jak bych před tebou mohla něco tajit bráško?" zeptala se a padla ti kolem krku. "Jsi jen zbytečně paranoidní." Políbila tě na tvář a po chvíli zase pustila. Když jsi přehodil nohu přes Lawrence, ten tě po ní hned začal hladit. "Já jsem nemohl. Vypadal jsi tak sladce. A navíc ti stejně nic neuteklo kromě dvou písniček a aspoň déle vydržíš." stiskl ti stehno těsně nad kolenem. "No jinak jsme zrovna komentovali Kirsten a její zářící kostým. Říkali jsme že kdyby neměla ty pařáty na rukou tak by vypadala jako normální mimozemšťan, ale to ji neříkej. Aby se neurazila." Objal tě kolem ramen a naklonil se k tobě a přitiskl rty k tvému uchu. "Podívej. Přišli sem i opravdoví tvorové noci. Všiml jsem si aspoň dvou upírů a jednoho vlkodlaka a podezírám tu vílu že je také opravdová a že se jen chytře převlékla že má masku." Šeptal ti do ucha a pak ti nenápadně kynul rukou aby jsi věděl kam se podívat.

Cain - 07. listopadu 2009 18:16

Krematorium Zašklebím se, když na mě Cat vystrčí zadek. Hele, zalez s tim. zasměju se a ještě než si sedne, tak ji do něj štípnu. Potom mi padne kolem krku. Zmáčknu ji v láskyplném objetí. Pravda, pravda. Jak jsem jen mohl říct takovou blbost, sestřičko? políbím bílou paruku. Na poznámku o tom, že jsem paranoidní, se uchechtnu. Hm, jde to se mnou s kopce… usměju se. Podívám se podezřívavě na Lawrence. Tak sladce? pozvednu obočí. To abych přestal sladit. nepatrně sebou cuknu, když mi zmáčkne nohu. Aha. přikývnu. Kirsten jsem si všiml ihned, jak jsem se probudil. Ale myslím, že by jí to neurazilo…spíš naopak. mrknu. Law se ke mně nakloní. Instinktivně zatajím dech. Jakmile uslyším slovní spojení ‚opravdoví tvorové noci‘ napřímím se v jeho náručí, jak kdybych měl v zádech pravítko. Upíři?! Vlkodlak?! dívám se naznačeným směrem. Zaujatě si prohlížím párek dvou upírů. Nikdy by mě nenapadlo je podezřívat. To samé platí pro vlkodlaka. Po tomhle zjištění jsem rád, že mám vedle sebe Lawa. Snad mi to ani prozrazovat nemusel. Mám z nich trochu strach. Jen víly se nebojím. Tu jsem si i vyfotil a je pravda, že jsem měl chvilku podezření, jestli není pravá. To je něco jiného něž mořská víla, která žije v jezeře. Ta by se nikdy mezi obyčejnými lidmi procházet nemohla. Těžce polknu. Tep se mi o něco zrychlil, ale ne o tolik, aby bylo poznat, že jsem rozrušený. A…ehm. vydechnu. Je to bezpečné, že jsou tu? Tak blízko lidem? zašeptám Lawrencovi zpět do ucha. Předpokládám, že upíři se živí lidskou krví a vlkodlaci jsou nepříčetní. Navíc všeobecně panuje názor, že se upíři s vlkodlaky nesnáší. A teď jsou společně na večírku v Kremu! Stisknu Lawovu ruku. Teď z nich nemůžu spustit oči… pousměju se.

Temné noci - 07. listopadu 2009 18:35

Benjamin Brook - Krematorium Když jsi Cat štípl vypískla a plácla tě přes ruku, jako zlobivého chlapečka. "No to můžeš... ale pro mě budeš sladkej pořád." Řekl ti Lawrenc a políbil tě na ucho do kterého ti šeptal. Prohlédl jsi si upíry, vlastně vypadali úplně normálně, ale jen když se usmáli jsi uznal že jejich zuby nevypadají uměle, ale ostatní lidé to asi nepoznají. Byli to dva, mladě vypadající muži s černými vlasy a oblečeni také v černém, ale jeden z nich byl zrzek to jsi poznal podle obočí, takže si nabarvil vlasy. Pak jsi si prohlédl vlkodlaka, vypadal vlastně také normálně tedy až na to že byl chlupatý, obličej měl vidět a nos vypadal jako čumák, ale jinak zbytek těla pokrývala srst. A víla, víla byla moc pěkná a rozhodně to od ní bylo chytré že si průsvitná, křehce vyhlížející křídla naaranžovala jako že jsou přilepená. Lawrenc tě k sobě přitiskl a znovu ti začal šeptat do ucha. "Pokud jde o vlkodlaka. Zapomněl jsi snad na Rózu a Petra? Copak ti ti připadali jako vlkodlaci jako nějaké nepříčetné bestie?" zeptal se tě. "Upíři... většina upírů mají s naší organizací smlouvu že na lidi nesmí. Pijí většinou konzervovanou krev nebo zvířecí." Znovu tě na ucho políbil. "Tak se neboj princi. Je to bezpečné. Kdyby ne tak bych je vykázal."

Cain - 07. listopadu 2009 19:03

Krematorium Zastydím se, když mi Lawrence připomene Petra s Rózou. Vůbec jsem si je s pojmem ‚vlkodlak‘ nedokázal ihned spojit. Ale to bude tím, že oni vypadali vzhledově docela jako třeba já nebo Cat. Ale tenhle vlkodlak byl chlupatý a čumák měl zvláštně protáhlý. Třeba ty chlupy byly nalepené, nevím. Připomněl mi spíš příšeru z béčkového horroru, než přerostlého psa. Dozvím se, že tihle upíři jsou neškodní. Uleví se mi. Opravdu. Ale co by jim asi tak udělali, kdyby smlouvu porušili? Probodli mrtvá srdce kůlem? Zachvěju se v okamžiku, kdy mě Law políbí na ucho. Citlivé místo. Pevně stisknu rty a zadívám se svému anděli do očí. Já se přece nebojím! syknu. Opak je pravdou. Měl jsem z nich strach a Law to musel vycítit, pokud mezi námi opravdu existuje pouto a on dokáže vycítit mé emoce. Tudíž je zbytečné lhát, ale už se stalo. A…a klidně ti to předvedu. povím na stvrzení svých slov. Zvednu se rychle na nohy, přičemž trochu zavrávorám, protože jsem si neuvědomil, že nesedím normálně. Vrhnu na něj nervózní úsměv a se sklenkou vína hnán náhlým impulsem se jdu pobavit s párem upírů. Je to adrenalin. Vzrušení. Krev mi stoupá do hlavy. Zastavím se u nich jakoby náhodou. Pěkný kostým. prohodím k upírům a napiju se vína. Bavíte se? zvědavě po nich loupnu pohledem, kterým musím násilím ovládat, abych nezůstal zírat na jejich rty, za kterými tuším ostré špičáky. V duchu si stále opakuji Lawrencovo ujištění, že jsou bezpeční. Ale mám pocit, že kus papíru by je nezastavil, kdyby jim najednou ruplo v bedně. Jsem z toho pomyšlení napjatý. Svaly jako kdybych měl v křeči.

Temné noci - 07. listopadu 2009 20:29

Benjamin Brook - Krematorium "No když to říkáš, že se nebojíš." Pokrčil rameny a usmál se na tebe způsobem, díky kterému jsi pochyboval že mluví pravdu. Pak jsi se odhodlal s tím že mu dokážeš, že se nebojíš. "Ale..." Slyšel jsi jen, ale to jsi se už razil cestu k dvěma upírům. Oba se na tebe zadívali, když jsi si k nim stoupl a oslovil je. Díval jsi se na jejich rty kde jsi tušil ostré špičáky, pohledu na ně se ti poštěstilo skoro hned, protože se oba usmáli. Zuby měli dokonale bílé a kdyby ohrnuli trochu špodní ret, špičáky by jim vyčnívali ven. "Díky. Tvůj taky není špatný." Řekl nabarvený zrzek. "Havraní muž?" zajímal se ten druhý černovlasý. "Oohh ano. Bavíme se skvěle. Je tu skvělá hudba, pití a také pěkní lidé pro potěchu oka." Řekl obarvený. "Ale bylo by fajn kdyby tu bylo něco k zakousnutí." Oba se zasmáli a pošťuchovali se do boků, jako kdyby se jim povedl parádní vtip. Asi stále oblíbený upíří vtípek. Ale nejspíš nečekali že to pochopíš, nakonec si mysleli že o nich nevíš co jsou zač.

Cain - 07. listopadu 2009 21:00

Krematorium Srdce mi málem vyskočí z těla, když mi ukážou zářivě bílé zuby v úsměvu. Samozřejmě špičáky nejsou vidět, na to jsou určitě opatrní. Ale já vím, že je mají. Snad až příliš horlivě přikývnu na dotaz ohledně mého kostýmu. Něco na ten způsob. pokusím se usmát uvolněněji, abych nepůsobil moc nervózně. Znejistím už v momentě, kdy řeknou, že tu jsou pěkní lidé. Jejich následný vtípek mě dorazí úplně. Hrkne to ve mně. Ale když vidím, jak se tomu smějí, začnu se usmívat také. Něco jiného by bylo, kdyby začali po ostatních vrhat hladové pohledy a cenit zuby. Jo, do krevních konzerv se asi kouše špatně, co? prohodím pobaveně. Pozdě mi dojde, že jsem asi řekl, co jsem neměl. Podívám se na ně, jako bych čekal na rozsudek. Ani za nic momentálně nedokážu odhadnout jejich reakci.

Temné noci - 07. listopadu 2009 21:25

Benjamin Brook - Krematorium Mladíci se na tebe zadívali a zase se začali usmívat. "Ale... tak ty víš co jsme zač." Řekl obarvený. Černovlasý se k tobě naklonil a prohlédl si tě. "A co jsi zač? Hmm... aha! Mladý čaroděj co? Je to ještě mladíček." To poslední pronesl k obarvenému. Ten přikývl. "V poslední době jsme čaroděje neviděli. Mají hodně práce v poslední době. Morganovcy se činí." Oba se zamračili a pokývli oba hlavou, znovu se na tebe zadívali. "Ale máš recht... kousat do toho plastiku je na prd. Proto máme brčka víš. A pak je to jako s pivem. Rychleji se tím pak naliješ." Znovu se oba zasmáli a pošťuchovali se. Asi další jejich upíří vtípek. "A co ty, kouzelníčku? Jak se bavíš?" zajímal se obarvený.

Cain - 07. listopadu 2009 21:59

Krematorium Pokrčím rameny na jejich konstatování, že vím, jaká je jejich pravá podstata. Pochopili to přesně tak, jak jsem nechtěl. Nejspíš to neznělo moc, jako nezávazný fórek. Teď si sníš, co sis navařil, Bene. Ten černovlasý se ke mně nakloní. S velkým sebezapřením to ustojím. Z nějakého důvodu je mi nepříjemné, když se ke mně přibližují. Cuknu, koutky a slabě zavrtím hlavou. Prý mladý čaroděj! Přimhouřím oči, když mě nazve mladíčkem. Padne zmínka o Morganovcích a já se zamračím podobně jako oni. Spojuje nás aspoň jedna věc. Nenávist k té sektě. Taky si tím odvodím, že čarodějové před nimi také prchají anebo proti nim bojují. Možná obojí. Řeknou další ze svých vtipů a opět se oba začnou smát a šťouchat se do boků. Směju se spíš při pohledu na ně, než kvůli obsahu jejich vtipu, který nemůžu pochopit úplně. Těknu pohledem k obarvenému zrzkovi. Nejsem žádný kouzelníček. nadechnu se. Ani čaroděj, aby bylo jasno. řeknu, jako kdyby mě tím uráželi. Jsem rád, že jsme obyčejný a upřímně doufám, že jím také dlouho zůstanu. Odkašlu si a už se zase tvářím pohodově. Ale jinak se bavím skvěle. Přežil jsem ve vaší přítomnosti déle, než jsem myslel. usměju se. Podívám se směrem k pódiu. A jak jste staří vy? Když já jsem pro vás mladíček? zajímám se. S jiskrou v očích je pozoruji. Co je na zvěstech o upírech pravdivé?

Temné noci - 07. listopadu 2009 22:21

Benjamin Brook - Krematorium Oba se na tebe se zájmem zadívali. "Opravdu nejsi? Já jen že páchneš přesně jako čaroděj." Řekl černovlasý. "Co? Ty jsi se nás snad bál? Ale to snad ne! To je milé. Nás se doopravdy nebál nikdo už hodně dlouho." Zdálo se že jim to lichotilo. "No počkej... jak jsme staří?" podívali se na sebe a začali počítat. "Jo... tak já se narodil asi tak kolem roku 1890. A v roce 1915 se ze mě stal upír." Řekl obarvený zamyšleně. "A v roce 1963 jsi ty ze mě udělal upíra a to mi bylo asi... asi... dvacet jedna." Řekl zase černovlasý. "Takže mě je 119 a jemu je asi tak 67." Prozradil ti obarvený. "Tak asi tak nějak jsme staří." Oba upíři se postavili vedle tebe každý jeden ze strany. "Můžeme tě na něco pozvat kamaráde? Tedy pokud se nás pořád ještě nebojíš. Neboj... nekoušeme." Objali tě kolem ramen a znovu se smáli vtípku, který jsi aspoň pochopil.

Cain - 07. listopadu 2009 23:03

Krematorium Páchnu jako čaroděj? vyprsknu smíchy. To mi lichotí. pousměju se. Překvapeně se na ně podívám. Čekal bych od nich třeba posměšky, ale údiv nad tím, že jsem se jich bál ne. No vážně. přiznám trochu neochotně. Potom začnou počítat, jak sou staří. Čas jim musí strašně splývat. Docela jim dělá problémy si přesně vybavit rok. Nakonec mě, ale představí, že jednomu je něco přes stovku a druhému kolem šedesáti let. Představoval jsem si něco kolem tři sta let. Na to, jak jste staří, vypadáte zachovale. mrknu. Vedle mě se z každé strany postaví jeden upír. Obejmou mě kolem ramen, jako kdybychom byli staří známí. Opět se smějí a já se taky trochu zasměju. Myslím, že se začínám uvolňovat, ale stále to není ono. Důvěru k nim budu získávat delší dobu. Nadechnu se a dopiju zbytek vína. Můžete mě pozvat. Beze všeho. zazubím se. Mimochodem, já jsem Benjamin. podám pravou ruku tomu, co stojí nalevo a levou zase tomu, co stojí napravo. Posadíme se společně k baru. Takže ty jsi proměnil jeho… ujasním si, jak to bylo. Jste teď oba dva nesmrtelní nebo jen…dlouhověcí? zvědavě se po nich podívám. Docela mě zajímá, co všechno je o vás pravda… omluvně pokrčím rameny.

Temné noci - 08. listopadu 2009 13:24

Benjamin Brook - Krematorium Oba se smáli. "Tak díky... snažíme se vypadat mladě." Řekl Obarvený. "Vyhlazovací masáže, hydratační masky... ne kecám." Poplácal tě po rameno černovlasý. Když jsi se představil oba ti stiskli ruce. "Já jsem Simon." Představil se obarvený. "A já jsem Erik." Řekl černovlasý. Odešli jste k baru, kde jste se usadili. Simon přikývl. "Ano. A neboj měl jsem na to povolení. Chtěl dobrovolně a tak se jen dohodlo s Organizací a bylo to." Objednali jste si pití. "No... jsme jen dlouhověcí. Nesmrtelnost je blbost. Nikdo není nesmrtelný. Sice někdo může žít tisíce let, ale stejně i tak stárne." Mávl Erik rukou. Kluci si dali Krvavou Mary, ne že by jsi to nečekal. "Ty nejsi mezi takovými jako jsme mi dlouho co? To by jsi pak věděl. Kdo je tvůj učitel? Je pěkně mizerný že ti takové základní věci neříká." Zavrtěl Simon hlavou.

Cain - 08. listopadu 2009 16:48

Krematorium Chápavě přikývnu, když mi Simon prozradí, že si na přeměnu Erika v upíra sehnal povolení od organizace. Zdá se, že právě ona má všechno pod palcem. Potom mi řeknou, že nesmrtelnost prakticky neexistuje. Jak je to tedy s anděly? Myslel jsem, že oni nesmrtelní jsou. Nestárnoucí forma energie. Budu se na to muset Lawrence podrobněji zeptat. I když je nevím, kdy se k tomu dokopu. Tohle téma mi zrovna není příjemné. Vždy si při něm uvědomím, jak rychle, nepostřehnutelně uplyne můj vlastní život. Pousměju se. To tedy nejsem. O tom, že existují i stvoření jako vy, vím teprve pár dní. pohrávám si se skleničkou. A nemám učitele v pravém slova smyslu. podívám se střídavě z jednoho na druhého. Mám anděla strážného a ještě jsem se ho na všechno zeptat nestihl…kromě toho jsem zatím viděl jen mořskou vílu a vlkodlaka…vás mi ukázal právě on. svěřím jim. Nebýt těch zavšivených Morganovců, nikdy bych se nejspíš o vás nedozvěděl… zauvažuju. Zničehonic mi totiž zmizely rodiče, musel jsem se schovat u Lawrence a shodou okolností se z něj vyklubal můj anděl a aby toho nebylo dost i moji rodiče byly andělé, dokud se nevzdaly nesmrtelnosti… skončím své vyprávění. Dost mi z toho jde hlava kolem, najednou se toho semlelo až až… promnu si ruce. Tak, teď víte, jak na tom jsem. napiju se. Během mluvení se jsem se zase o něco uvolnil.

Temné noci - 08. listopadu 2009 17:06

Benjamin Brook - Krematorium "No jestli nejsi tak by jsi měl něco dělat se svou mocí. Kdybych měl místo čichu zrak tak bych doslova viděl jak z tebe magie prosakuje a okapává jako z hadru přebytečná voda." Řekl Simon. Oba poslouchali tvé vyprávění a problémy. Nakonec Erik hvízdl. "Dost problémů najednou. To tedy jo. Divím se že se ti tvá hlava už samými starostmi nevznesla z ramen." "Škoda že Daniel je pryč. Ten by se s Morganovci vypořádal jedna dvě." Pronesl Simon. "Jo to tedy jo. Akorát že se už přes pět set let někam zašil. Kdo ví jestli je vůbec ještě naživu." Odpověděl Erik. "Daniel a mrtvej? Leda tak kdyby se zabil sál jinak to není možný." Zavrtěl hlavou Simon. "No jo... já zapomněl. Tvůj idol." Pronesl Erik a napil se. "No a co budeš tedy dělat, Benji? Myslím s rodiči? Po tobě Morganovci nepasou?" zeptal se po chvíli Erik.

Hirosue Aya - 08. listopadu 2009 17:08

Most ,,Vždyť jsi přeci říkala, že když si vezmu nějakou.... část s sebou, že.. to půjde." trochu jsem se zadrhla, jelikož jsem netušila, jak... některé věci vyjádřit, aby se jí ta slova nějak nedotkla nebo ji neurazila. Některé duše se totiž cítí více živé, než někteří lidé, kteří ještě neochutnali smrt. ,,A co se policie týče... jednoduše. Zavolala bych jim s tím, že jsem... našla ostatky. Ale ještě to celé budu muset promyslet." přešlápnu a dýchnu si na ruce, vážně mi nebylo moc teplo. Měla bych jít domů a co nejrychleji se usušit a zůstat v teple. Její zmínka o štěstí a ostatních duších způsobí, že se na mé tváři objeví poněkud rozpačité pousmátí. Rozpačité proto, že jsem na jednu stranu ráda, že má radost a já jsem příčinou... Na tu druhou představa role zachránkyně duší mi nedělala dvakrát dobře po těle. Občas to může být pěkně nebezpečné a já měla na starosti stále svou mladší sestru. Co by s ní pak bylo? Znovu se přese mě přelije vlna mrazení, po které se roztřesu a nepřestává to, spíš se stupňuje. ,,Já... promiň, je mi to hloupé, ale je mi příšerná zima. Potřebovala bych do tepla.. domů." omluvně nakrčím obočí, pak se rozhlédnu kolem, stisknu rty. ,,Nebo... chceš... jít se mnou?" začly mi dokonce zlehka drkotat zuby. Večer mám navíc schůzku s Rameshem... Tenhle den někdo požehnal a zároveň s tím proklel. A teď se to pěkně střídá, jako slunečno a déšť za aprílového počasí.

Temné noci - 08. listopadu 2009 17:17

Yukko Chang - Most "Ano to jsem říkala. A tak to je. Tam všude kde je třeba i kousek z mého těla tak tam mohu být také. Ale jinak ne. Tak nějak nevím jak mě chceš dostat k tomu... tomu..." Oklepala se. Zdála se najednou o tolik živější, zoufalství nahradila naděje. "Aháá... Dobře." Řekla jen na to o té policii. "No to by mohlo fungovat." Pokývla hlavou. Zadívala se na tebe. "Jistě. Jen běž domů. Čekala jsem roky, mohu klidně čekat ještě chvíli." Usmála se vesele. Když jsi se ji zeptala jestli nechce jít s tebou, zaváhala. "A to bych mohla? Byla bych ráda, ale jestli jsi to navrhla jen ze slušnosti... tak to je v pořádku počkám tady." Vysvětlila ti.

Hirosue Aya - 08. listopadu 2009 17:25

Most ,,Nějak to půjde. Když říkáš, že stačí kousek..." zamyšleně si poklepu na spodní ret. Vloupat do domu se neumím, to byla jednu dobu specialitka mojí drahé sestřičky. A ani to ělat nehodlám. Zvlášť, když to jde vyřešit jinak... ,,Hm... jestli.... to nebude vadit. Tak si vezmu tohle. Udělám z ní vyřezaný přívěsek a to by v tom byl čert, abych ho tomu... muži neprodala. Dovedu být vemlouvavá víc, než si myslíš...." pobaveně na ni mrknu. ,,A jinak... mohla. Sestřička je stejně ve škole, já jsem doma sama a nějak... bych se dnes možná dokonce i nudila. Práci mám až od čtyř hodin, od pěti večer. Jen... tě pak nechám doma, pokud ti to nebude vadit, ale... mám schůzku. Ten muž by o tobě sice patrně nevěděl, ale.. já ano a popravdě. Přecijen je to dost nezvyk a já si nemůžu dovolit být nervózní. Sestra přijde taky až v noci, takže budeš mít celý byt pro sebe." navrhnu jí, pak si opět chytím paže. Na chvilku mi sice bylo tak nějak teplo, způsobené vnitřním zápalem z plánování a vůbec vzrušení z toho všeho, ale hned jak tohle trochu polevilo, opět se do mě zakousla zima.

Cain - 08. listopadu 2009 17:28

Krematorium Oklepu se při představě, že by ze mě mohla být magie opravdu tak cítit. Naznačuje mi to nějak moc lidí. Simon, Law…dokonce i táta se mi snažil naznačit, abych se s tím smířil. Ale já to prostě nechci. Odmítám to. Cuknu koutky. Jo, tomu se taky sám divím. Naštěstí mám kolem sebe pár lidí, kteří mi s tím pomáhají a odvádějí moje myšlenky jinam…takže se to zatím unést dá. přikývnu. Simon s Erikem se začnou bavit o nějakém Davidovi. Vypadá to, že Simon ho má v oblibě víc než Erik. Ehm…a kdo je to ten David? Nějaký silný upír? zmateně se po nich podívám. Po Erikově dotazu si povzdychnu a promnu pravý spánek. Chceme zajít na pobočku organizace, jestli ej nějaký způsob, jak jim pomoci…oni by nám mohli poradit. Jinak jsem docela bezmocný. nevesele se ušklíbnu. Pak zavrtím hlavou. Po mně nejdou. Právě díky tomu, že se neprobudila ta magie, kterou v sobě mám…kdybych byl čaroděj, šli by asi i po mně. Právě proto se snažím tu údajnou moc ignorovat, jak to jen jde… vysvětlím jim. Takhle, jako obyčejný člověk jsem pro ně užitečný jen tehdy, kdy bych je mohl zavést k mým rodičům. napiju se.

Temné noci - 08. listopadu 2009 17:54

Benjamin Brook - Krematorium Oba najednou zavrtěli hlavou. "Ne. To není upír. Daniel je čaroděj. Jeden z prvních Morganovců, dalo by se říci že po Morganovy nejvíce důležitá osoba u nich." řekl Erik. "Původně byli Morganovcy instituce která měla pomáhat, čarodějové, kteří ale zblbli a prej svět je určený jen pro lidi a čaroděje a ostatní tvorové... tedy kromě zvířat... by prostě měli být vymýceni. Daniel je chvíli podporoval, ale pak se mu to přestalo líbit, pomohl Morganovce trochu přiškrtit a před pět seti lety zmizel. Kdyby se Daniel našel ten by už Morganovce hodil do latě. Jsou mnohem slabší než kdysi." Povyprávěl ti Erik spolu se Simonem. "Aha... no snad ti pomohou. Hmm... obyčejný člověk už nejsi. Měli by jste si sehnat nějaký tlumič magie. Takhle by jsi brzy začal zářit jako maják. A nevím jak ty, ale jestli se ti síla ještě trochu zvětší... no... budeš tak akorát připravený na kouzlení." Pronesl Erik. "Ale fakt... něco s tím udělej. Takhle by ti mohla magie vybouchnout a kdo ví co by se stalo věcem a lidem v okolí." Varovali tě. Yukko Chang - Domů Zavrtěla hlavou a vydali jste se spolu zpět domů, tedy ty jsi šla domů ona tě jen následovala. Šla vedle tebe, trochu jsi čekala že snad poletí nebo tak, ale ona normálně kráčela. "Jistě že nevadilo. Jsou to jen kosti. Já na nich příliš nelpím, tedy kromě mé duše že ano." Pokrčila rameny. "Ale tedy jestli se ti podaří mu to vnutit, tak to by bylo skvělé... udělala bych mu ze života peklo." Zamnula si ruce. "Děkuji. Jsem ráda že se konečně mohu podívat i jinam. Sice jsem tu byla jen pár let, ale přesto... je to příjemná změna." Usmála se. "Oh samozřejmě. Nemusíš se bát že bych se nudila. Konečně se zase podívám na televizi. Jsem zvědavá co dávají. Nebo poslechnu muziku! A ty si klidně jdi na rande." Ujistila tě že zůstat sama by ji nevadilo. "A jaký ten tvůj kluk je?" zajímala se.

Hirosue Aya - 08. listopadu 2009 18:08

Cesta/Doma Když řekne, že mu ze života udělá peklo, tak se zastavím. ,,Tak tohle ne, Zito." vcelku nekompromisně pokývu hlavou. ,,Nech ho spravedlnosti, nebo se chceš kvůli němu zkazit a pak si nechat rozervat duši démony na cáry..." nesouhlasně pokývu hlavou. ,,Stala by ses pak sama zrůdou, proti které se snažíš postavit. Slib mi, že ho pomůžeš dostat do rukou spravedlnosti. Pak budeš moct ty sama odejít s čistým svědomím a klidem. Nechci menší utrpení pro něj, ale pro tebe. Tak to pochop. jestli to odmítáš akceptovat..." nedokončím a pokrčím rameny. Opět se rozejdu. ,,Není to žádný můj kluk. Je to práce. Pracuji u Sta závojů. Proto jsem ti říkala o tom, že kdybych šla na policii jen tak osobně že bych asi dobře nepochodila. Nejsem žádná levná holka, ale dost lidí nás tak vnímá. A rozhodně jim nehodlám nosit papír od lékaře, že se mě muž sotva kdy dotkl." povzdychnu si. ,,I když občas bych o to stála... Nevím. jenže kdo by si chtěl něco začít s... luxusní kurtizánou. To mi pověz." mávnu rezignovaně rukou, pokračuji dál mlčky až k domu, pak ke dveřím bytu. Odemknu je a pokynu jí rukou. ,,Tak prosím, slečno. Jako doma." vybídnu ji s lehčím pousmátím, pak za námi zavřu a zas zamknu. Okamžitě ze sebe shodím svrchní věci. ,,Já se jdu prohřát do sprchy. Klidně se tu zatím rozhlédni." kývnu jí a zmizím v koupelně.

Cain - 08. listopadu 2009 18:20

Krematorium S nemalým zájmem si vyslechnu jejich vyprávění o Danielovi. Zpočátku jsem nechápal, proč ho má Simon rád, když to byl důležitý Morganovec. Ale když se dostal k části o tom, že se obrátil proti nim, pochopil jsem. Před pěti sty lety? nevěřícně pozvednu obočí. Nevěděl jsem, že i čarodějové se můžou dožít tolika let… vydechnu ohromeně. Zároveň s tím poznáním ve mně zaplápolá slabá naděje. Možná bych i já…ne to ne. V tom případě by se mohl objevit…mnohým by tim pomohl. přikývnu. Stočím pohled na Erika. Tlumič magie? zeptám se trochu neklidně. To je to tak…rychlé? Sakra… svraštím obočí. Vůbec se mi to nelíbí, já si tuhle cestu nevybral. A proč si o tom se mnou Lawrence víc nepromluvil? To co bych očekával od něj, se tu dozvídám od dvou upírů, které znám teprve chvíli. Trochu sebou trhnu a polekaně se na oba dva podívám. Cože? Vybouchnout? podložím si hlavu rukou. To jsem nevěděl, že…by to mohlo dojít až takhle daleko. to bych vážně nechtěl. Co kdybych ublížil Cat? Děkuju vám za rady…myslím, že…se podle toho budu muset zařídit. na okamžik pevně zavřu oči. Vypadá to, že je to nevyhnutelné…a čím víc to nechci, tím horší to bude. slabě se pousměju a objednám si sklenici jablečného džusu. A co vy? Máte od Morganovců pokoj? nechce se mi už mluvit o mně a magii.

Temné noci - 08. listopadu 2009 18:57

Yukko Chang - Doma Zina se na tebe zadívala a zatvářila se provinile. "Máš pravdu. To bych neměla dělat. A neudělám to... slibuji...." Odmlčela se. "Ale můžu ho občas, jen občas maličko postrašit?" zaprosila. Řekla jsi ji o tom kde pracuješ a také že ten s kterým máš schůzku není tvůj přítel, ale zákazník. Zatvářila se nechápavě. "Proč by jsi jim měla nosit papír o tom že se tě nikdo ještě nedotkl? Tebe se nikdo nedotýká?" mračila se. Sice byla dítě plus pár let, ale nejspíš otázka sexu ji je ještě zapovězená. "Ale vždyť aspoň sestra se tě musí dotýkat ne?" Vrátila jsi se do svého bytu, Zina se rozhlížela. "Páni... ten je pěknej. Máte pěkný byt." Šla dál a rozhlížela se. "Jistě jen běž." Řekla a hned si to zamířila do obýváku. Ty jsi se šla osprchovat. Když jsi pak vyšla ven hrála televize, Zina seděla na pohovce a s nadšením dítěte sledovala televizi. "Pořád ještě dávají moje oblíbené pohádky!" oznámila ti nadšeně. Benjamin Brook - Krematorium "Ale ano... když se z tebe stane dost dobrý čaroděj můžeš žít déle. Daniel je nejlepší. A tak žije už opravdu dlouho." Odpověděl Erik. "No objevit... to by mohl. Jenže to by asi první musel vědět co se děje. Prej je někde v horách na východě. Ale to se jen říká, kdo ví jestli je to pravda." Pokrčil rameny Simon. "Ale stejně... nikdo nemá odvahu za ním jít. Já bych klidně šel, ale jaksi den je pro nás smrtelný takže bychom se daleko nedostali." Krčil rameny Simon. "No rychlé. Když se stále víc setkáváš s lidmi... no s tvory jako jsme mi, tak na to prostě reaguješ. No jo... tlumič magie. To jako že ji utlumí a schová, ale zase je to dočasné a v tvém případě by to mohlo být právě nebezpečné kdyby se ti magie uvolnila. Fakt... ten tvůj anděl ti toho moc neřekl. Nechápu na co čeká." Vrtěl Erik hlavou a napil se. "Ty se nechceš stát čarodějem? Příteli Benjamine... to je jako kdyby jsi se snažil házet hrách na zeď. Před osudem neutečeš. Pokud se z tebe má stát čaroděj tak se tak stane." Stiskl ti rameno Simon. "Jo mi máme zatím klid. Zatím... ale taky se na nás dostane. Hodně z nás se uchýlilo už do úkrytů, kde se uložili ke spánku, aby se tak schovali."

Cain - 08. listopadu 2009 19:20

Krematorium Mmm, taky by mohla organizace dát dohromady skupinu, která by se pokoušela Daniela najít. Sice nikdo nejspíš neví, kde je…ale tak lepší než nic. I když všichni mají asi dost práce sami se sebou, aby nepadli Morganovcům do rukou. zamyslím se nahlas. Pohlédnu na Erika. To já taky nevím na, co čeká… promnu si bradu. Ale v nejbližší vhodné chvíli si s ním promluvím, proč mě nevaroval. Mohl bych ho i trochu vytrestat svou odtažitostí. pousměju se. Mimoděk se krátce ohlédnu k našemu místu. Napnu se, když mi Simonova ruka stiskne rameno. Dobře, dobře…vzdávám se. rezignovaně si povzdechnu. Ale to neznamená, že když se rozhodnu svůj osud přijmout, že se s tím smířím… sklesle svěsím hlavu. Napiju se džusu. A na jak dlouho se ukládáte k spánku? A kdy poznáte, že je ten pravý čas se probudit? se zájmem se k nim natočím. Jinak doufám, že tohle období ve zdraví přečkáte. Rád bych vás v budoucnu ještě viděl. mrknu na ně. Ze začátku jsem z vás měl nahnáno a teď mi připadáte sympatičtí. cuknu koutky.

Temné noci - 08. listopadu 2009 19:54

Benjamin Brook - Krematorium Oba se začali smát. "To by první organizace musela mít lidi nazbyt. Mají málo lidí a to se musí starat ne jen o Morganovce ale i o další věci." Vrtěl Erik hlavou. Když jsi pronesl že by jsi mohl Lawrence trochu vytrestat, oba do tebe začali s úsměvem šťouchat lokty. "Ale, ale... takže vy spolu něco máte jo?" mrkl na tebe Simon. "To by mě zajímalo jaký to je s andělem." Zamyslel se Erik. "Nejspíš božské." Odpověděl Simon a oba se zase smáli. "Hele... jen klid. To byl jen náš názor a... doporučení. Ale jinak to bylo na tobě no." "Jasně... mi tě nepřemlouváme." Souhlasil Erik. "No... tak jak potřebují. Týdny, měsíce, roky. Musíme se pořádně najíst a pak zpomalíme náš metabolizmus na minimum, vlastně jsme úplně jako mrtvoly. A v mysli si uděláme něco jako budík. Který nás pak v čas který jsme si určili probudí. A je to." Vysvětlil ti Simon. Když jsi řekl že ti jsou sympatičtí, oba se usmáli a jako jeden tě objali kolem ramen. "Díky. Ty jsi nám taky sympatický." Oplatil si Simon. "To tedy jo. Miloučkej kouzelníček." Mrkl Erik.

Cain - 08. listopadu 2009 20:32

Krematorium Marně se snažím vyhýbat jejich šťouchancům. Přitom se pobaveně usmívám. Víc než božské. vypláznu na ně špičku jazyka. Na to vemte jed. povím sebejistě. Mě by zase zajímalo jaké je to s upírem. zasměju se. Docela mě baví s nimi laškovat. Páni. Tak to máte dobrý. řeknu, když mi vysvětlí, jak je to s jejich spánkem. Bože, jak ti jsou sehraní. pomyslím si v okamžiku, kdy mě oba naráz obejmou. Připadám si jako kořist v kleštích. Já ti dám miloučkýho kouzelníčka! ukážu zuby v úsměvu a dloubnu Erika loktem do žeber. Tělem mi přejede vlna horkosti. Jejich těsná přítomnost a moje fantazie vzbuzují dráždivé myšlenky, které by se Lawrencovi rozhodně nezamlouvaly. Tak to je moc hezoučké, že jsme si tak padli do očíček, že? Moji slaďouncí upírci? uculím se, když se jim snažím vrátit toho kouzelníčka. Každému z nich stisknu současně koleno. Ale v jednom měli pravdu, jsem ještě mladíček, který neví, kdy s hraním přestat.

Temné noci - 08. listopadu 2009 21:12

Benjamin Brook - Krematorium Oba se znovu usmívali. "No... kdyby jsi chtěl. Tak máš šanci si to zkusit." Zamrkal na tebe Simon. "Mi jsme ochotní a svolní." Dodal Erik a zasmál se. Když jsi Erika dloubl znovu se zasmál. "No co? A ani to nepopíráš." Řekl a napil se. Oba vypadali pobaveně a polichoceně, když jsi jim stiskl kolena zase se začali pochechtávat. "Ale podívejme kdo si tu dovoluje." Řekl Simon Erikovy. "No jo... koukám... a cítím. Co s tím uděláme?" zajímal se Erik. "Oplatíme no ne?" Oba ti také položili jednu ruku na kolena, akorát že oni se pak posunuli a místo kolena ti stiskli stehna. "Jestli by jsi zatoužil po troše soukroumíčka víme kam tady zalézt." Zavrněl Simon.

Cain - 08. listopadu 2009 21:41

Krematorium Vnitře se zatřesu, jakmile ucítím jejich dlaně na kolenou. Když se však dají do pohybu a stisknou mi stehna, přidušeně vydechnu a kousnu se do rtu, abych si zachoval zbytky zdravého rozumu. Těknu pohledem na Simona a pousměju se. Pomalu zavrtím hlavou ze strany na stranu. Ale v mých očích by mohl číst, že bych se tomu jeho ‚soukromníčku‘ příliš nebránil. Holt, mám v sobě smysl pro experimentování. Nemůžu. Jsem šťastně zamilovaný, pánové. chytím jejich ruce, ale zatím je ponechávám tak, kde jsou. A kdybych se teď s vámi někam vypařil, bylo by to hodně nenápadný. usměju se. Law by si toho určitě všiml a abych mu zahnul v jeho vlastním klubu… udiveně pozvednu obočí. To je samo o sobě dost trapný… pokrčím rameny a vrátím jejich ruce na jejich stehna. Olíznu si rty. Docela mě dostali. Navnadili. Ale já jsem s Lawrencem. A to je víc. I tak mám v pohledu náznaky toužebnosti.

Temné noci - 08. listopadu 2009 22:11

Benjamin Brook - Krematorium "A kdo tu mluví o lásce?" zasmál se Simon. "Tady jde převážně o sympatie a trochu toho potěšeníčka." Mrkl na tebe, ale když jsi jim sundal ruce z nohou nijak neprotestovali. "Tohle nebývá nijak závazné." Dodal Erik. "Ale třeba by se tvůj Lawrenc přidal. Nechceš se zkusit zeptat?" navrhl Erik. Simon vytáhl peněženku z které vytáhl vizitku, kterou ti podal. "Ale kdyby jsi si to třeba rozmyslel, tak tady máš na nás telefon, Benji." Nabídl ti ji. Když jsi si na ní podíval, byli na ní vytištěna jejich jména s telefonním číslem a emailem. Kusouni@gmail.com Pak tě objal kolem ramen a přitiskl k sobě. "Kdyby jsi si to rozmyslel. Nestyď se ozvat, kouzelníčku." Zavrněl znovu Simon.

Cain - 08. listopadu 2009 22:37

Krematorium Nadechnu se. Je mi jasné, oč tu jde… pousměju se, když Simon řekne, že to není o lásce a Erik přidá poznámku o nevázanosti. Jen chvilka vzájemného potěšení. Plus pro mě něco lákavě nového a nepoznaného. Vždyť jsou to upíři. A pěkně ochotní a svolní upíři. Moc mi to neulehčují. Začnu se smát, když Erik navrhne Lawrencovo připojení. Tomu nevěřím. On by se nepřidal a pochybuji, že by mi tohle dobrodružství odsouhlasil. odhrnu si vlasy z čela. Navíc, já bych žárlil, kdybych ho viděl s některým z vás. Vezmu si vizitku a přečtu si, co na ní stojí. Přijde mi to legrační. Kdybych chtěl, mohl bych si zavolat upířího gigola. Díky.. nervózně se pousměju a strčím vizitku do kapsy kalhot. Simon mě obejme kolem ramen a přitiskne k sobě. Nenarazí skoro na žádný odpor. Jsem z toho, jak se situace vyvinula, na rozpacích a nemám skoro sílu se bránit. Pohladím Simona lehce po noze a spíš přátelsky ho políbím na tvář. Možná se ozvu v pár minutách… vyvléknu se z jeho objetí. Musím od nich pryč, nebo by to skončilo špatně a já nechci dělat něco takového za Lawrencovými zády. Kývnutím se s upíry rozloučím a vrátím se k Lawovi. Zabořím obličej do jeho krku. Jsem silně rozrušený a udýchaný, jako kdybych třikrát oběhl budovu zvenčí. Pomoz mi, Law. Co mám dělat…? natisknu se k němu, aby bez zbytečného vysvětlování pochopil, co se uvnitř mě děje. Ty emoce jsou dost patrné i na venek. Přitisknu mu rty na pulsující tepnu. Poblouznili mě… zašeptám. Nebylo by správné, kdybych s nimi šel, že ne… šeptám dál.

Hirosue Aya - 08. listopadu 2009 22:40

Doma Teplá koupel mi udělala víc jak dobře a kdyby voda nezačala vychládat, tak by mě z ní nikdo nedostal. Ale už tak jsem měla pěkné varhánky na prstech. Pomalu jsem se zvedla, pak se na sebe zadívala do zrcadla. K čemu je nějaká krása. Stejně o tebe nikdo nestojí. Možná tak jeden zbohatlík, se kterým jsi se několikrát srazila. Ale i tak... co by z toho bylo? Se zákazníky nic mít nemůžeš... povzdychnu si, zabalím se do županu a vyjdu ven. Při pohledu na Zinu se musím pousmát. ,,Tak to je skvělé." pokývnu hlavou, pozorujíc její nadšení. Připomínala mi sestru v jejím věku, i když ta byla... víc potřeštěná. Ale pohádky ji vždy dokázaly spolehlivě uzemnit. Málem jsem se jí zeptala, zda si dá kakao a sušenky. ,,No... jdu k sobě do pokoje. Kdybys cokoli potřebovala nebo chtěla, tak mi dej vědět. Musím si připravit nějaké věci." pousměji se na ni a kývnu, pak se rozejdu k sobě. Nějakou chvíli jsem vybírala šaty a vůbec oblečení, ale nakonec jsem to s tichým povzdechem vzdala. Pohledem jsem pár okamžiků přejížděla po hřbetech knih, nakonec opět přišla řada na tu jednu jedinou, kombinaci faktu a trochu nebezpečné, avšak svým způsobem příjemně mrazící fikce s pro ženu jak jinak oblíbenou romantickou zápletkou. Posadila jsem se na postel, překřížila nohy a začala číst. Dech se mi pokaždé zatajoval u těch samých pasáží, znala jsem tu knihu už nazpaměť, ale přesto se vždy jen s těží dokázala od jejího čtení odtrhnout. Po chvíli jsem se mírně zarazila, otočila na přední stránku a zadívala se na vyobrazení krásné, mladé ženy ve vášnivém, ale současně něžném objetí muže s kůží barvy plátna a zvláštní jiskrou v oku. Když existují duchové jako takoví... je možné, že jsou i démoni, ale třebas i víly, elfové..." zahleděla jsem se při té představě okamžik před sebe. ,,Upíři..." zašeptám, pohled mi sklouzl zpět na obálku knihy. A jestli ano, jak to, že o tomhle světě nevíme? Nebo... o něm spíš nechceme vědět? Sami si uzavíráme bránu, v dnešní uspěchané době a nejen tu, ale i často vlastní srdce. Opět si povzdychnu, knihu zavřu. ,,Mino... i přes ta všechna trápení, co sis musela projít... Také bych chtěla jednou potkat svého hraběte..." pokývnu sama pro sebe hlavou, zvednu se a vrátím knihu na prázdné místo. Ani nevím, jak dlouhý čas jsem strávila čtením. Pohled na hodiny však napověděl víc jak jasně. Oběd jsem zmeškala, o celé dvě hodiny. Rozhlédla jsem se po pokoji, převlékla se do pohodlné domácí soupravy a sáhla po klice dveří a nahlédla do obývacího pokoje. ,,Tak co... všechno vpořádku?" otážu se Ziny a dojdu ke křeslu, kde seděla, posadím se vedle ní.

Temné noci - 08. listopadu 2009 23:05

Benjamin Brook - Krematorium "Ale... to je roztomilí. Žárlil by." Řekl Erik s úsměvem. Když jsi políbil Simona na tvář v očích se mu potěšeně zablýsklo, ale pak jsi chtěl jít a tak tě pustil. "Dobře. Kdyby něco budeme tady." Slíbil ti Erik a zamával ti. Ty jsi spěchal k Lawrencovi, který seděl stále na pohovce, Cat s Jimmym šli tancovat a už tam zůstala jen Kirsten a Brian kteří se spolu bavili. Lawrenc tě zahlédl právě včas, aby rozpřáhl ruce a ty jsi mu skočil skoro doslova do náruče. Začal jsi se k němu tisknout, snad až zoufale, rozrušen a nerozhodný. Objal tě a políbil na čelo, začal tě hladit po vlasech a cítil jsi jak se mu zrychlil dech, snad díky té těsné blízkosti přijal tvé pocity i za své. "Benji..." Řekl tiše. "Jestli po tom toužíš, bránit ti v tom nebudu. Cítím co cítíš ty. Nebýt mě neváhal by jsi a já tě nechci v ničem omezovat. Navíc... tvoje srdce patří mě, což je mnohem víc." Řekl ti tiše. "Nemusíš se bát, můj princi, že bych tě snad měl méně rád." Políbil tě na tvář.

Temné noci - 08. listopadu 2009 23:29

Yukko Chang - Doma "Jasně! Díky." Mávla rukou aniž by odtrhla oči od televize a rukama si podpírala bradu. Opravdu jako sestra když byla menší. Užila jsi si koupel a pak jsi si chvíli četla a snila, snila také o svém vysněném muži. Nakonec jsi ale zase vyšla ven a našla Zinu stále před televizí. Posadila se k ní a zadívala se pohádku na kterou se zrovna dívala. Powerpuff girlz aspoň podle toho názvu co tam stálo. Zina se na tebe podívala a usmála se. "Ano... v nejlepším. Připadá mi... jako kdyby se nic nezměnilo. Připadám si zase jako... živá." Zasmála se. "A co ty? Už je ti teplo?" zeptala se.

Cain - 09. listopadu 2009 14:18

Krematorium Mlčky poslouchám Lawrencův tichý hlas. Obsah jeho slov mě šokuje stejně jako moje touha po těch dvou upírech. Domluví a já zaúpím do jeho ramene. Miluje mě tolik, že by mi dovolil jít s nimi. A já? Já bych šel? Nevím ksakru, já nevím! Kéž bych se mohl rozdvojit… Počítal jsem s tím, že mi to zakáže. Obejmu svého anděla silněji. Ty mě nijak neomezuješ, patříme k sobě…chci, abys věděl o každém mém uklouznutí. Nechtěl bych tě ranit… povím mu upřímně. Tep mám stále zrychlený. A bojím se, bojím se, že by ses pak na mě díval jinak…neměl jsem k nim chodit… sykavě se nadechnu marně se snažíc uklidnit rozbouřené smysly. Fascinují mě ty jejich špičáky…tím to je. mumlám dál. Nedovolil bych jim všechno, zdaleka ne… ujišťuji hlavně sám sebe. Tobě musí patřit víc, než jen mé srdce… umlknu a s tím i zoufalý podtón v mém hlase. Balancuji na hraně a zbývá mi jen přepadnout na tu, či onu stranu.

Hirosue Aya - 09. listopadu 2009 18:14

Doma Přikývnu a pousměji se. ,,Tak to jsem ráda..." odvětím polohlasně, pohled upřený ne na obrazovku, ale někam za ni. Její další otázka mě ale dostane zpátky do reality. ,,Jistě, už je to úplně vpořádku. Hm.. škoda, že ti nemůžu něco nabídnout." trošku rozmrzele se zamračím. Přijde mi to hloupé, že.... je tady a já jí nic nenabídla, i když jíst by stejně nemohla. jenže to, jak teď vypadala, jako by stále přesvědčovalo moje oči a tím i mysl o opaku. Bylo to víc jak matoucí. Zlehka zatřepu hlavou. ,,No... skočím ještě zkontrolovat, jestli mám z čeho udělat Aye večeři." zkonstatuji spíš pro sebe, ještě jednou se na Zinu podívám a pousměji se, pak se zvednu z křesla a vydám na průzkum lednice, spíže a podobných. Výsledek nebyl nijak slavný a pokud by sestra byla zapřísáhlý vegetarián, snad i uspokojující, ale... to ona nebyla. Spíš naopak, zelenina jí nikdy moc "nevoněla". Ještě chvíli kloužu pohledem po přihrádkách v lednici, jako bych tam snad mohla objevit nějakou tajnou skrýš a bohatou zásobárnu. Nic takového. Zabouchnu dvířka a otočím se na Zinu. ,,No.. skočím nakoupit. Předpokládám, že budeš raděj tady a dívat se... Je mi to jasné. Za chvíli se vrátím, tak žádný strach. Nikdo by sem neměl přijít, leda tak domovník, to kdyžtak vypni tu televizi. On jen občas chodí zkontrolovat, jestli všechno funguje a zas odejde." upozorním ji podobně, jako jsem byla informována i já sama, když jsem se stěhovala. Ještě jsem se doběhla převléct do něčeho pohodlného (odkaz), popadla tašku a vyrazila ven. Vyhřátá z koupele a při tom, jak svítilo sluníčko v pokročilém dni bylo krásně příjemně, i když jsem si stále napůl připadala jako ve snách. Sama jsem nevěděla, proč. Nejdřív jsem chtěla zajít do velkoobchodu, ale z nějakého důvodu jsem se před ním zastavila a rozhodla se jinak. Ostatně na tržišti jsem dlouho nebyla, na zdejším už vůbec. Že by to byl ten důvod? Poptala jsem se pár lidí, nakonec se promotala ulicemi a dorazila na místo. Kupodivu i takhle u centra se našlo něco, co připomínalo časy tak před třiceti, možná i více lety. Rozhlédla jsem se a na tváři mi atmosféra zdejšího prostředí vykouzlila lehký úsměv. Procházela jsem mezi stánky, dívala se na všelijaké zboží - nejen potraviny a nějak jsem úplně zapomněla na to, co že jsem to chtěla vařit.

Temné noci - 09. listopadu 2009 18:27

Benjamin Brook - Krematorium "Ty mě nikdy nemůžeš ranit, můj princi." Tiskl tě k sobě a líbal tě na čelo. "A jak bych se na tebe měl dívat? Jako na člověka? Muže? Co má svoje potřeby? Tužby? Nene... můj pohled na tebe se nikdy nezmění." Zavrtěl hlavou. Lawrenc tě chytil za bradu a zvedl k sobě tvůj obličej, políbil tě něžně na rty. "Nic důležitějšího, nic vzácnějšího než tvé srdce neexistuje. A to patří jen mě. Kdyby jsi mi dal ještě něco ze sebe tak co by ti pak zbylo?" Znovu tě políbil na rty. "Netvař se tak zoufale, havránku. Vždyť se nic tak hrozného neděje. Svět se nezhroutí a ani náš vztah." Pohladil tě po tváři. "Je to jako na pouti. Uvidíš ohromnou horskou dráhu a strašně na ni chceš, ale váháš kvůli strachu. Ale co je silnější? Touha nebo strach?" mrkl na tebe. "Myslím že touha je silnější, můj temný princi." Zamrkal na tebe.

Cain - 09. listopadu 2009 19:04

Krematorium Po tom, co mi Law řekne, že se jeho pohled na mě nezmění, se na něj zvláštně zadívám. Připomíná to vděčnost. Nechám se políbit a jemně se pousměju. Hledím mu do očí a hltám každé jeho slovo. Mluvím moc hezky. Můj úsměv se rozšíří. Další polibek mu s láskou oplatím. Tiše si povzdechnu a chytím Lawrencovu dlaň, kterou mě pohladil po tváři a políbím ji na hřbet. Nemohu si odpustit ten zoufalý výraz…když ve mně zuří tak strašná bouře. mazlivě se o jeho ruku otřu tváří. Zkoumavě na něj pohlédnu, když začne s metaforou o horské dráze. Jako by mě k tomu činu ponoukal on sám. Snad nechce, abych se cítil tolik provinile. Pousměju se a naposledy ho pevně sevřu v náručí. Děkuju, můj anděli… políbím jej na rty. Cítím se o kapku lépe. Ale svědomí mě hryzat bude. Ale co, třeba ještě stačím couvnout. Držím Lawrence ještě hodnou chvíli, jako kdyby se mi do něj nechtělo a svým způsobem to tak i je. Potom se jemně odtáhnu. Pohladím ho po vlasech a s lehkým úsměvem od něj odejdu. Blížím se k baru, kde stále vysedávají Simon s Erikem. Srdce v hrudi mi divoce tluče. Vracím se se svolením svého anděla. Kdyby mi to někdo řekl pře pár hodinami, nevěřil bych mu, že se tohle může stát. Co to děláš Benjamine? Nechceš si to rozmyslet? Uvidíme, možná…možná. Poklepu upírům na rameno a pohlédnu na ně zpoza stínu, který mi do očí vrhá okraj klobouku. Vrhám se do pekla. Tak kdepak máte tu zašívárnu? povytáhnu koutek úst do úsměvu.

Temné noci - 09. listopadu 2009 19:27

soukromá zpráva od Temné noci pro Trojuhelník Přitiskl rty k tvému uchu. "Vždyť já vím, můj princi. Ber to takhle... až si to vyzkoušíš, tak bouře zmizí. Navíc... by tě to trápilo. Pořád by jsi si říkal jaké by to bylo a navíc by jsi měl stále nutkání se jim ozvat. Jenom by jsi se trápil. Vždyť tě znám." Tiskli jste se k sobě a ty jsi se snažil uklidnit. Nakonec jsi se, ale zvedl, Lawrenc se na tebe povzbudivě usmál a pak se otočil na Kirsten a Brienovy. Ty jsi odešel za upíry, kteří se stále bavili na baru. Oba se na tebe ohlédli. "Ale... to bylo rychlé. A já si myslel že to potrvá déle." Řekl Simon, vstal a usmál se. "Takže jsi získal svolení nebo jdeš tajně?" zajímal se Erik který tě objal kolem ramen. "Pojďme." Řekl Simon a položil ti ruku na záda. Šli jste spolu směrem dozadu k záchodům, ale u nich jste zahnuli k únikovému východu, prošli jste dveřmi a objevili jste se v chodbě, kde byli čtyři dveře. Jedny na konci chodby, které vedli ven a pak troje po straně. "Nedávno tady nechali zřídit tři menší pokoje pro lidi, kteří si chtějí trochu zalaškovat. Měli hodně stížností na to že to lidé dělají na záchodech, tak tu vytvořili tohle i když zatím se o tom moc neví, protože se poslední ještě dodělává." Vysvětlil ti Simon. Vešli jste do prvních dveří. Ocitli jste se v menším pokoji, kde vlastně nebylo nic kromě velké postele, nočního stolku s lampou, umyvadlo a koš. Erik za vámi zamkl, aby vás nikdo nerušil. Simon si zase stoupl za tebe a objal tě rukama kolem pasu. "První bychom tě, ale měli o něčem informovat. Nemusíš se bát že bychom tě kousli. To bez tvého svolení neuděláme. Další věc je že rozhodně upíři nevznikají tím že tě jenom kousnou. To je hloupá báchorka. Aby jsi se stal upírem musel by jsi se napít naší krve. A nakonec... kousnutí není vůbec bolestivé, no možná první takové jemné bodnutí, ale jinak je to pro lidi příjemné..." Řekl Simon zatím co tě rukama hladil po prsou přes oblečení. Erik se také přiblížil. "Je to skoro jako orgasmus. Aspoň já z toho měl takový pocit." Mrkl na tebe. Ucítil jsi jak tě Simon políbil na krk, ucítil jsi jeho zuby jak lehce skousl kůži na krku. Erik ti zatím sundal klobouk a začal ti svlékat vrchní část oděvu.

Cain - 09. listopadu 2009 19:55

soukromá zpráva od Cain pro Trocha geometrie Získal jsem svolení, přirozeně. odfrknu si, ale pak se na ně usměju. Erik mě obejme kolem ramen, ale já si ruce strčím do kapes. Nechci, aby to vypadalo nápadněji, než už to vypadá. Jsem docela zvědavý, kam mě to zavedou. Jakmile se přiblížíme k záchodům, rozhodnu se, že tam se s nima za žádnou cenu muchlovat nebudu, ale my zabočíme. V téhle části Kremu jsem ještě nikdy nebyl. Docela mě to překvapí. Ale dalo se to čekat. Docela to obtěžuje, když jste na záchodě a do toho vám tam vzdychá nějaká dvojce. A vy jste tu asi pečení vaření, když o tom už víte… zakřením se. Vejdeme do pokoje, který si zvědavě prohlédnu. Strohý, jednoduše zařízený. Na první pohled je patrný jeho účel. Z myšlenek mě vytrhne dotyk Simonových paží. Přivřu oči a zaposlouchám se do jeho slov. Hlas má příjemný, to se musí nechat. Potom se podívám na Erika a nepatrně se začervenám. Zachvěju se, když ucítím lehké kousnutí na krku. Jsou tak sebejistí. Erik mi začne rozepínat vestu a pak i černou košili. Za chvíli jsem polonahý a Simonovy dotyky již cítím na holé kůži. Nebude mi vadit, když…mě kousnete. dostanu ze sebe. V příhodné chvíli… pousměju se. Natáhnu ruku a přitáhnu si k sobě Erika. Špičkou jazyka ho pohladím po rtu. Můžu se říznout do jazyka? docela mě zajímá, jak moc jsou jejich zuby ostré. Tak aby věděl, jak moc velký si dávat pozor. Políbím ho a pak jazykem proklouznu skrze jeho rty. Tohle jsem chtěl okusit ze všeho nejdřív. Přitom Erikovi vjedu prsty pod oblečení a pohladím ho po bocích.

Temné noci - 09. listopadu 2009 20:35

soukromá zpráva od Temné noci pro Troječka "No to zase tak často ne. Někdy nejsme dost neodolatelní." Odpověděl Simon. Dokonce jsi jim povolil aby tě kousli, u Simona jsi to neviděl ale Erikovi se zaleskli oči. "Nebudeš litovat a neboj. Mi víme přesně kdy to udělat." Erik se tebou nechá přitáhnout, také tě objal a začal hladit po zádech zatím co Simon tě hladil po hrudi a břiše a při tom tě líbal a lehce kousal do krku. Chtěl jsi Erika políbit, ten se usmál. "Pokud ho tam schválně nebudeš dávat a tlačit jazykem proti špičce tak by jsi neměl. Ale může se to stát." Přiznal. "Kdyby jsi byl třeba moc divoký." Mrkl. Políbil jsi Erika, ten ti polibek oplatil a vaše jazyky se propletli. Vsunul jsi ruce pod jeho oblečení, neměl tělo tak pevné jako Lawrenc, ale rozhodně na sobě neměl žádný přebytečný tuk a byl mírně svalnatý. Ucítil jsi dotek na bradě, Erik odtáhl hlavu a Simon si zase tvou pootočil k sobě a tentokrát tě políbil zase on zatím co Erik tě políbil na rameno, sklonil se s zlehka přejel špičkou jazyka po tvé bradavce. Upíři od tebe odstoupili, Simon si olízl rty a spokojeně se usmál. Erik tě vzal za ruku a odešli jste k posteli na kterou si první vlezl Erik, pak ty a nakonec Simon, takže jsi byl hezky uprostřed. "Jsi moc hezký kouzelníček." řekl Simon zatím co rukou přejížděl po tvém těle. Erik zase prstem přejížděl po tvé bradavce. "To ano... úplně k zulíbání." Souhlasil Erik. "Tak se podíváme kde ještě hezký je." Mrkl na tebe Simon a začal ti sundavat kalhoty, když ti je stahoval i spolu se spodním prádlem Erik tě začal líbat na břiše a sklouzával rty i na podbřišek.

Cain - 09. listopadu 2009 21:05

Jedna a jedna nejsou vždycky dva Líbat se s upírem byl pro mě doslova adrenalinový zážitek. I když Erik říkal, že bych musel na špičáky jazykem tlačit, abych se pořezal, necítil jsem se v jeho puse úplně bezpečně. A to se mi líbilo. Nedopatřením jsem mohl ucítit vlastní krev. Erik se ode mě odtrhne a já mám čas tak akorát na jedno nadechnutí. Políbím se i se Simonem, zatímco Erik sjede rty níž. Přesuneme se na postel a já si začínám připadat trochu omámeně. Snažím se sledovat oba dva a při jejich lichotkách se jen usmívám, nevím, co bych jim na to řekl. Ale když na mě Simon mrkne, naprázdno otevřu pusu, abych zaprotestoval. On mi už stahuje kalhoty i se spodním prádlem. To je moc rychlé, nedali mi příležitost couvnout. Nestíhám se bránit taky hlavně tomu, jak mou touhu provokuje Erik se svými polibky. A ta je silnější, jak řekl Law. Zavřu oči a slastně zavzdychám. Nevím proč, ale vybavila se mi nějaká pohádka. Jsem v pasti. Můžou si se mnou hrát, jak se jim zlíbí. Pak se zvednu na lokty. A to tu budu nahatý jen já? nakloním hlavu k rameni. Taky bych rád viděl, jak hezcí jste… řeknu hladíc Erika ve vlasech. Vyzývavě při tom zabodnu pohled do Simona. Nohou mu dráždivě přejedu přes rozkrok.

Temné noci - 09. listopadu 2009 21:38

soukromá zpráva od Temné noci pro Tři, tři, tři - ne dva? Simon se na tebe zadíval a usmál se. "Jen se neboj. K tomu také dojde." Slíbil ti. Simon tě svlékl úplně a kalhoty i s trenkami skončili na zemi. Pak se Simon začal svlékat, sundal si vestu a pak košili. Simon zase na rozdíl od Erika byl docela hodně svalnatý, víc jak i Lawrenc, ale nijak přehnaně a ba to bylo i přitažlivé. Erik se narovnal a Simon se k tobě zase sklonil a začal tě líbat zatím co se zase svlékal Erik. Erik se svlékl úplně, překvapilo tě že Erik měl bradavky propíchnuté a měl v nich zlaté kroužky. Když jsi sklouzl pohledem ještě víc dolů mohl jsi vidět jeho mužství, které bylo sice nebylo nijak extra široké, ale za to dlouhý, aspoň přinejmenším dvacet centimetrů. Teď se zase narovnal Simon, tentokrát tě Erik začal líbat na krk a jako předtím Simon tě lehce kousal. Simon se také svlékl, on byl narostlí opravdu všude i tam dole, nebylo to nijak extrémní ale zatím jsi většího viděl snad jen v pornu. "Spokojený?" zeptal se Simon a pohladil tě rukou po podbřišku a pak tě pohladil po tvém údu.

Cain - 09. listopadu 2009 22:11

soukromá zpráva od Cain pro No tedy… Zadívám se mlsně na Simona, když se začne svlékat. Hezky se na něj usměju, když se ke mně skloní. Dychtivě rukama začnu mapovat jeho svalnaté tělo, přičemž vycházím jeho polibkům vstříc. Koutkem oka zachytím zablýsknutí. Podívám se pozorněji a všimnu si, že Erik má propíchnuté bradavky. Oči mi samovolně sjedou níž. Tělo mi zaplaví vlna vzrušení. Vystřídají se. Erikovo slabé kousaní se mi líbí a tak potěšeně zavrním. Pozoruji přitom nestydatě Simona, jak si svléká zbytek oblečení. Když uvidím, co má tam dole, zastydím se. Snad si teď mezi nima nezačnu připadat méněcenný. Kousnu se do rtu. Na dotaz, jestli jsem spokojený se jen lačně usměju. Jakmile se Simon dotkne mého mužství, zaryju nehty Erikovi do zad. Teď už je jasné, kam se mi hrne všechna krev. Posadím se. Pohladím Erika po zadku, pak se skloním a jazykem mu kreslím po hýždi náhodné tvary. Potom ho tam párkrát kousnu. Otočím se k Simonovi a kleknu si tak, abychom se dotýkaly těmi nejcitlivějšími místi. Zvrátím mu hlavu dozadu a začnu ho líbat na krku a ramenou. Taky je chci trošku ochutnat.

Temné noci - 09. listopadu 2009 22:46

soukromá zpráva od Temné noci pro No jo :D Když jsi přejel Erikovi jazykem po hyždi, zasmál se, ale jak jsi ho kousl místo smíchu zamručel. Přitiskl jsi se k Simonovi a začal jsi chutnat jeho kůži, zdála se ti trochu kořeněná ale co to bylo za chuť jsi nemohl poznat. Dotýkali jste se navzájem těm nejintimnějšími místy, Simon se usmíval a hladil tě po zádech. Erik na nic nezaváhal a přitiskl se k tvým zádům, olízl ti ucho a pak jazykem vklouzl do tvého ouška. Jeho ruka přejela po tvém zadku a pak mezi půlky až našel dírku po které ti začal prstem přejíždět a tlačit na ní. Druhou ruku položil na tvé bříško s kterou pak přejel nahoru a zase si začal hrát s tvými bradavkami.

Cain - 10. listopadu 2009 14:31

soukromá zpráva od Cain pro Pošlete děti spát Erik se přimkne k mým zádům a jazykem mi olízne ucho. Hbitější jazyk jsem ještě neměl možnost poznat. Vzrušuje mě tím, jak se se mnou mazlí, ale plody té rozkoše sklízí hlavně Simon, kterého mám v náručí. Ochutnávám jeho tělo vášnivěji. Horkým dechem dýchám na jeho kořeněnou pokožku. Pohladím ho po zadku a dráždím ho podobným způsobem, jako Erik mě. Když už to nevydržím, odtrhnu se od Simona a natočím se k Erikovi. Líbnu ho na rty. Tak už nečekej a udělej mi to zezadu… řeknu roztouženě. Podívám se zpátky na Simona a mlsně se při tom olíznu. Ve tváři se mi zračí jasná otázka „a co s tebou?“.

Temné noci - 10. listopadu 2009 15:31

soukromá zpráva od Temné noci pro Už spí XD "Hmm... nedočkaví." Řekl Simon spokojeně a políbil tě, pak padl na záda na postel a podíval se směrem ke svým slabinám a pak zpět na tebe a vyzývavě na tebe pohlédl. "Troufneš si?" Mrkl na tebe. Erik tě jemně plácl po zadku. "Tak se předkloň, kouzelníčku." Pobídl tě. Předklonil se a opřel jsi se o postel, hlava se ti vznášela nad Simonovou chloubou. Erik tě pohladil po zádech a ucítil jsi jeho mužství chvíli předtím než mírně zatlačil a vnikl do tebe, kupodivu to nijak nebolelo. Erik tě chytil za boky a začal přirážet, jedna jeho ruka opustila tvůj bok a přesunula se dopředu kde tě chytil za úd a při tom všem tě po něm ještě hladil.

Cain - 10. listopadu 2009 15:54

soukromá zpráva od Cain pro A kdo jim zalepí uši? :D Sklouznu pohledem k Simonovým slabinám a pak se mu podívá do očí. Jeho vyzývavý pohled se nedá odmítnout. Povytáhnu koutek úst do úsměvu. Po pravdě mám trochu obavy, jak to zvládnu. Simon je opravdu obdařený. Nakonec, ale nemám moc na vybranou. V předklonu jsem jeho přirození ještě blíž. Zatím ji lechtám jen konečky vlasů, protože čekám, až Erik přirazí. Nečekal jsem, že to půjde tak hladce. Slastně si povzdychnu, jakmile mi Erik začne dobře dělat i svojí rukou. Rozpáleně se naposledy podívám na Simona a políbím ho nejprve v tříslech, přičemž vezmu jeho chloubu do dlaně a začnu si s ní hrát. Nejdřív ji hladím, tisknu a pak zapojím do hry i jazyk. Notnou chvíli ho takhle dráždím, dokud nepřidám i polibky. Vnímajíc Erikovo pohyby se nakonec odhodlám vzít Somonovo mužství do úst, pomáhám si při tom rukou. A začnu ho uspokojovat.

Temné noci - 10. listopadu 2009 16:41

soukromá zpráva od Temné noci pro Dají se špunty :D Simon si povzdychl, jednu ruku si dal pod hlavu a druhou ti vjel do vlasů. Vzrušení ti rozechvívalo útroby s každým Erikovým pohybem. Erik se sklonil a políbil tě na zátylek, kde znovu skousl, ucítil jsi docela zřetelně jeho upíří zuby, jak tě jemně zatáhli za kůži, ale nekousl tě tak aby jsi krvácel. Páteří ti projede mravenčení po tom co to udělá. Uspokojoval jsi Simona, byl poměrně velký a nedokázal jsi ho vzít do úst celého ale to nevadilo. Po chvíli tě Simon zatáhl za vlasy tak jsi musel zvednout hlavu, sklonil se k tobě a políbil na rty. Pak se zvedl, Erik od tebe ustoupil a tentokrát se za tebe postavil Simon. Jeho vniknutí jsi mnohem intenzivněji cítil, posadil si tě na nohy takže jste vlastně seděli. Teď si před tebe dřepl Erik s mírným úsměvem na rtech. Lehl si na břicho a schoval tvář do tvých slabin a začal si pohrávat s tvým mužstvím.

Temné noci - 10. listopadu 2009 17:10

Yukko Chang - Tržiště Zita přikývla. "Zůstanu tu. Neboj se o mě. Mě se už nic stát nemůže." Řekla a zamávala ti když jsi odcházela. Vyšla jsi do svěžího dne, chtěla jsi jít do obchoďáku, ale nakonec jsi se vydala na tržiště. Líbilo se ti ty stánky, vystavené zboží, prodávající co vykřikovali a lákali zákazníky, kteří chodili mezi stánky a prohlíželi si zboží. Bylo tu snad všechno. Ryby, ovoce a zelenina, pečivo, dokonce tu byl i stánek se sladkostmi, keramika, oblečení, boty, stříbro a zlato, koberce. Květiny to tam krásně provoněli i když tedy v blízkosti ryb to už nebylo cítit. Najednou jsi si všimla něco zvláštního. Byl tam jeden stánek, tedy ne tak úplně. Na zemi seděl muž a před ním bylo rozprostřené plátno na kterém měl vystavené zboží. To by ani tak zvláštní nebylo, ale spíš to bylo tím že lidé kolem něj chodili jako kdyby ho neviděli, ba se i zdálo že se mu nevědomky vyhýbají. Muž tam klidně seděl, nevzrušeně, spíš se zdál zamyšlený. Byl mladý, poměrně pohledný s krátkými rozčepýřenými černými vlasy. Na sobě měl dlouhý hnědý plášť, rozhalený takže tak odhaloval nahou, svalnatou hruď a na nohách měl lehce šedé, volné kalhoty. Jak jsi se na něj zadívala, muž zvedl hlavu a pohlédl přímo na tebe a jeden koutek úst se mu pozvedl v náznaku úsměvu. Pak ti pohled sklouzl na jeho vystavené zboží, z místa kde jsi byla jsi viděla jen ty větší předměty, byl tam kožený váček, dýka v pouzdře, nějaké prsteny, soška nějaké ženy a další předměty které jsi nemohla identifikovat. odkaz

Cain - 10. listopadu 2009 17:29

soukromá zpráva od Cain pro Pak je to v pořádku ;P Přestal jsem dýchat v okamžiku, kdy jsem ucítil ostré špičáky na svém krku. Myslel jsem si, že už mě Erik kousne. Možná proto mi projelo páteří ono mravenčení. Ale on to neudělal. Napínají mě dál. Jakmile mě Simon políbí, tuším, co nastane. Ucítím mrazivé chvění v oblasti žaludku. Z Simonova vniknutí jsme měl husí kůži na zátylku. Ale nakonec jsem to překonal. Stáhne mě na svůj klín. Jeho v sobě cítím o dost intenzivněji než Erika. Ten si zatím lehne na břicho a začne mě uspokojovat orálně. Napnu se. Zakloním hlavu a opřu si ji o Simonovo rameno. Je to šílenost. Nedá se to vydržet. Při každém pohybu pánví mi oba dva působí obrovskou slast. Zavřu oči a užívám si nynější okamžiky. Pokud nezmění polohu, nejspíš brzo dosáhnu orgasmu.

Temné noci - 10. listopadu 2009 17:44

soukromá zpráva od Temné noci pro Jen si užívat :D Všichni tři jste hlasitěji vzdychali, tvé vzrušení bylo stále silnější a intenzivnější. Tahle poloha ti rozhodně dělala dobře a to také způsobovalo že se tvé vyvrcholení rychle blížilo. Ucítil jsi Simonovy rty na svém krku, už jsi věděl kdy kousne, ve chvíli tvého vrcholu. Tvé tělo bylo stále více napnuté až do chvíle kdy to konečně přišlo. V tu samou chvíli jsi ucítil bodnutí na krku, jak pronikly Simonovi špičáky tvou kůží a začal pít tvou krev. Přišlo ti jako kdyby v tobě vybouchl vesmír, tělo se ti prohnulo a celým tvým tělem začali proudit vlny blaženosti a rozkoše. Nikdy dřív jsi něco takového nepoznal. Bylo to dvakrát tak silné než normálně. Po chvíli to začalo pomalu odeznívat i když pocit blaženosti se tě stále držel. Začal jsi už i zase vnímat Simona, který tě objímal, hladil po prsou s ústy na tvém krku. Už do tebe nebyl zakousnutý a jen ranky co po jeho zubech zůstali něžně olizoval. Erik seděl před vámi s očima rozšířenýma touhou, olizoval si rty, ale nehýbal se a jen vás pozoroval.

Cain - 10. listopadu 2009 20:44

soukromá zpráva od Cain pro A teď si hochu uvědom, že potěšeníčko není všechno…! V přesně načasovaném okamžiku, kdy se mi Simon zakousl do krku, jsem myslel, že jsem umřel. Obrovská vlna extáze udeřila na mé tělo. Svaly se mi zkroutily ve vášnivé křeči. Slast s rozkoší drtila vše. Absolutně vše. Nic silnějšího jsem doposud nezažil. Vlny blaženosti utopily můj mozek. Nemám ponětí, kde se v tu chvíli nalézala má mysl. Takhle nějak si možná musí připadat zdrogovaný jedinec… Otevřu oči, stále zrychleně dýchám. Cítím Simonovo objetí a jazyk, kterým přejíždí ranky na krku. Spokojeně zavrním. Všimnu si Erikova roztouženého pohledu. Napadne mě, že by si také rád zakousal. Ale vypadá to, že Simon slízl všechnu smetanu pro sebe. Nevím, jestli by mi další ztráta krve neuškodila. Ani nemám ponětí, kolik toho Simon vypil. Byl jsem totálně mimo. Ale Erika k činu nevybízím. Nechce se mi mluvit. Ještě chvíli setrvávám v objetí. Potom s námi trhnu tak, abychom se svalili na bok. Položím se na záda a spokojeně si povzdychnu. Promnu si obličej. Něco mi tu, ale chybí. Scházelo mi to celou dobu. Když jsem byl s Lawrencem, bylo to jiné. Úplně. Zavřu oči a začnu se vědoucně usmívat. Náš vztah je mnohem cennější, jelikož nás poutá víc, než prázdná touha po sexu. Ale tím neříkám, že se mi to s upíry nelíbilo. Naopak. Byl to neopakovatelný zážitek. Zvědavě se podívám na Erika, co se svou touhou provede.

Temné noci - 10. listopadu 2009 21:00

soukromá zpráva od Temné noci pro Já si to uvědomuji :D Svalil jsi se na záda, Simon si lehl vedle tebe a objal tě. Erik tiše zakňučel a podíval se na Simona, ten mu pohled oplatil. Erik se hned na to uklidnil a také si lehl. Oba tě začali jemně hladit po těle, spíš mazlivě než nějak vyzývavě nebo provokativně. Chvíli jste leželi, tvůj dech se mezitím vrátil skoro do normálu. Erik vstal a došel k umyvadlu, kde namočil do teplé vody houbu a vrátil se k tobě. Začal ti houbou přejíždět po těle, aby tě zbavil všech nečistot a neopomněl ani ta nejintimnější místa. Simon ti zlehka foukl do ucha a rukou pročísl vlasy. "Tak jak se ti to líbilo, kouzelníčku? S námi... děsivými upíry?" zajímal se tiše a usmíval se na tebe.

Cain - 10. listopadu 2009 21:30

soukromá zpráva od Cain pro Tak se mí to líbí :D Chudák Erik, bleskne mi hlavou. Simon je tu zřejmě šéf. Obdivuji, ale jeho sebeovládání. V mžiku se dokázal uklidnit. Nechávám se hladit po těle. Pěkně si mě hýčkají. Potom Erik dojde namočit houbu a začne mi omývat tělo. Myslí mi prolítne matná vzpomínka na mou první noc u Lawrence. Otočím hlavu k Simonovi. Děsivě nepopsatelné… oplatím mu úsměv. Bylo to…jako kdyby explodoval celý vesmír. Škoda, že už to končí… zasměju se tiše. Pohladím ho po tváři a párkrát za sebou ho políbím. A jak chutnala má krev? zajímám se. Když mě Erik domyje, děkovně se na něj pousměju a mávnutím ruky mu naznačím, aby se ke mně zase přitulil. Je mi ho tak trochu líto. Ty už mě kousnout nemůžeš? zvědavě povytáhnu obočí.

Temné noci - 10. listopadu 2009 21:36

soukromá zpráva od Temné noci pro Hlavně že se ti to líbí :D Simon ti polibky oplatil a obtočil ti ruku kolem pasu. "Nemusí." řekl tiše s úsměvem. "Vždycky když dostaneš chuť nám můžeš zavolat." Pohladil tě po tváři. Stáhl jsi si k sobě i Erika, který tě také objal a položil si hlavu na polštář vedle tvé. "Tvá krev chutnala skvěle. Jako sladká, energetická bomba. Lahodná." Odpověděl ti na tvou otázku se skoro zasněným pohledem. Zajímal jsi se jestli tě nemůže kousnout i on, zvedl hlavu a zadíval se na tebe. "Mohu. Ale motala by se ti hlava, jako při darování krve a musel by jsi si nějakou chvíli poležet." Pohled mu sklouzl k tvému krku k místu kde tě předtím Simon kousl. Sklonil se a začal ti to místo jemně olizovat stejně jako předtím Simon.

Cain - 10. listopadu 2009 21:47

soukromá zpráva od Cain pro A tobě se to nelíbí? :D Ale nejspíš už nezavolám. Setkávat se s upíry, jenom za tímhle účelem…trochu…divné. přesto se na Simona potěšeně usměju. Připojí se k nám i Erik a já si připadám královsky. Skoro jako princ. Chybí mi tu Law. Tak bacha, aby si moc nepřibral… lehce šťouchnu do Simona s pobaveným úsměvem, hned po tom, co mi sdělí chuť mé krve. Pohlédnu na Erika a chápavě přikývnu. Skloní se a začne olizovat ránu na krku. Mazlivě ho obejmu pažemi. Povzdychnu si. Když si tu chvíli poležíte se mnou… zamumlám hladíc ho jednou rukou po vlasech. Zasloužíš si to…ber, dokud nabízím. usměju se a zavřu oči.

Temné noci - 10. listopadu 2009 22:16

soukromá zpráva od Temné noci pro Ale jistě že jo :D Simon se zasmál. "Neboj se... já vím kdy skončit." Líbnul tě na tvář. Když ti začal Erik olizovat krk, tak jsi ho objal. Simon se musel trochu odsunout aby jsi se mohl k Erikovi otočit. Erik se na tebe zadíval a zatvářil se vděčně, políbil tě dlouze na rty a pak znovu sklonil hlavu k tvému krku, chvíli tě na něj líbal než jsi ucítil bodnutí. Tohle trochu víc zabolelo, ale za chvíli to zase přešlo a tělem ti začalo projíždět příjemné brnění, bylo to trochu jako odeznívající orgasmus jak předtím říkal Erik. Simon tě začal hladit po čele a tvářích, začínal jsi se cítit slabě, zamotala se ti hlava a rozmlžil pohled. V tu chvíli Erik přestal a už jen ranky olizoval. Pak se k tobě oba upíři přitiskli a hladili tě po těle, mlčky, čekali až ti bude lépe. Erik přitiskl rty k tvému uchu. "Děkuji, Benjamine." Šeptl ti do něj než tě na něj políbil. "Klidně odpočívej, kouzelníčku. Mi tu budeme s tebou a dáme na tebe pozor." Řekl Simon.

Cain - 11. listopadu 2009 16:08

soukromá zpráva od Cain pro Jádadýdadá Potěšeně na Erika mrknu, když uvidím jeho vděčný výraz. Vážně v sobě musím mít kus anděla, když obětuju trochu své krve kvůli jeho radosti. Zavřu oči už při polibku a jen tak je otevírat nehodlám. Najednou ucítím bodnutí. Naštěstí bolest netrvá dlouho a nastoupí onen slastný pocit. Okamžik, který se snažím udržet, co nejdéle. Stisknu ho v objetí pevněji a maličko se prohnu. Jako kdybych se snažil bláhově zmrazit čas. Pak se mi ale začne točit hlava, svaly mi zvláční. Je mi jako kdybych se nechal unášet mořskými vlnami někam do neznáma. Dokonce i v uších slyším slabé hučení. Erik přestane právě včas. Odpočívám se zavřenýma očima. Jsem líný i promluvit. I oni mlčí a jsem jim za to vděčný. Je jim jasné, že jsem zesláblý. Vzdáleně vnímám jejich těla a hlazení. Jemně se usměju, když mi Erik poděkuje. Odpověděl bych mu, ale…je to namáhavé. Po ujištění, že tu se mnou zůstanou, na chvilku usnu. Otevřu oči a zamrkám na strop. Mám pocit, že se mi zdálo o vodě. Promnu si obličej a podívám se na oba upíry. Už se cítím i na to, že bych mohl vstát. Pohladím Erika po tváři, krku a palcem přejedu po bradavce se zlatým kroužkem. Bolelo to? zeptám se. Jak jste dali dohromady? zajímám se s úsměvem. Při tom se pomalu posadím. Trochu se mi ještě motá hlava.

Temné noci - 11. listopadu 2009 18:23

soukromá zpráva od Temné noci pro Šťastná? :D Usnul jsi, kdo ví na jak dlouho, když jsi se ale znovu probudil stále s tebou byli a objímali tě. Když jsi se probudil už ti bylo lépe, zase jsi viděl normálně a cítil jsi se už dost silný na to aby jsi vstal. Pohladil jsi Erika po tváři a pak po propíchnutých bradavkách v tu chvíli se zavrtěl a spokojeně zavrněl, jak mu to nejspíš bylo příjemné. Zajímal jsi se o to jestli ho to bolelo. "Jenom trochu. Jako když ti nabodnou žílu jehlou při odběru, pak to jen nějakou chvíli cítíš, podobně jako nezvyk když ti vytrhnou zub. Ale jinak to bylo v pořádku." Posadil jsi se, oba se také posadili, Simon si sedl do turka zatím co Erik vstal a protahoval se. Simon se usmál. "Po pravdě jsme se poznali na hippie párty. Ano, ano... i upír může patřit mezi květinové děti. Tady Erik měl přednášku na téma chemicky modifikovanou zeleninu. A byla to láska na první pohled." Mrkl na Erika, který stál u postele se založenýma rukama a také se usmíval. "Když jsme se podívali navzájem do očí, jako kdyby jsme si viděli navzájem do duší." Erik se zasmál. "Nějak to přibarvuješ, kocoure." "Pravda je že jsme se potkali na té párty. Ale rozhodně to nebyla láska na první pohled. Po pravdě on byl polda co to tam měl rozpustit a mi stáli proti nim. Po menší rvačce nás pár skončilo ve vazbě, ale nemohli nás držet věčně. Nakonec nic špatného jsme ve skutečnosti neudělali. Nakonec se stalo že jsme se potkali v jednom baru, kde jsme se znovu porvali. Ale tady upírek praštil víc než měl v úmyslu a padl jsem do bezvědomí. Když jsem znovu otevřel oči, byl jsem pomlácený a v jeho autě, vezl mě do nemocnice. Když jsem se probudil zastavil na parkovišti aby se mi mohl omluvit. Nejspíš měl strach ze žaloby. Ale místo omluvy, jsme se na sebe podívali něco přeskočili a za chvíli jsme se drželi v náručí a líbali se. Tak taková je zkrácená a pravdivá verze. Simon nerad přiznává že jsme kdysi byli nepřátelé." Simon pokrčil rameny. "A taky že jsem tě několikrát zmlátil."

Cain - 11. listopadu 2009 19:43

soukromá zpráva od Cain pro Jak by ne :D Odtrhnu pohled od protahujícího se Erika a podívám se na Simona. Málem bych mu tu jeho historku slupnul i s navijákem. Ohlédnu se zpátky na Erika. Už je mi jasné, že to bude trochu jinak. S úsměvem si vyslechnu celý příběh v Erikově podání. Hmm, tak i z nepřátel se mohou stát milenci… pousměju se. Už se ani neptám, proč se chtěl stát Erik upírem. Domyslel jsem si to sám. A to si rádi a často takhle společně s někým užíváte?... zajímám se. Při tom slezu z postele, postavím se k umyvadlu a v zrcadle si prohlédnu stopy po kousnutí. Opatrně po nich přejedu prstem. Potom posbírám svoje věci a položím je na postel. Shýbám se pomalu, protože se cítím ještě trochu slabě. Ale věřím, že zítra už to bude jako dřív. Začnu se oblékat. Jste fakt skvělá dvojka…bravurně se doplňujete…skoro bych i řekl, že si čtete myšlenky. usměju se.

Temné noci - 11. listopadu 2009 20:15

soukromá zpráva od Temné noci pro No výborně "No ano... tak ono to jiskřilo už předtím... jen jsme to úplně nepoznali. To až později." Řekl Simon. Erik k tobě přišel když jsi si prohlížel kousance na krku. Krátce tě objal a políbil na citlivou kůži pod uchem, pak tě ale pustil aby jsi si mohl posbírat věci. "No... jak kdy... když je někdo ochotný to s námi podniknout. V takovém případě pak s ním jednáme jako s králem." Mrkl na tebe Simon. "Navíc... je to zajímavější. A také hodně příjemné." Začal se Erik také oblékat. Když jsi si prohlédl krk, jediné co ti po kousnutí zůstalo byli čtyři tečky blízko vedle sebe a trochu zarudlé kolem. Simon se protáhl a také se zvedl. "No čteme myšlenky... spíš se už dobře známe a víme co máme rádi a podle výrazu se to dá také poznat." Simon si navlékl trenky. Erik se posadil na postel a začal si navlékat ponožky. "Opravdu se nám to s tebou líbilo, kouzelníčku." Řekl Simon a už byl z půlky oblečený.

Cain - 11. listopadu 2009 20:40

soukromá zpráva od Cain pro Nadpis To jsem si všiml, že s ním jednáte jako s králem…připadal jsem si úžasně. povím trochu zasněně při oblékání. A bylo to zajímavé…moje první zkušenost ve třech. pokývu hlavou. A možná i poslední. Jestli znovu ve více, tak jedině s nimi. Usměju se. Doufám, že na tom s Lawrencem budeme podobně… límec košile si zvednu nahoru a svážu kravatou, aby tečky nebyly moc vidět. I když mě trochu trápí, že já začnu stárnout docela brzy…vzhledem k jeho podstatě… zapnu si vestu. Vzhlédnu k Simonovi a usměju se. Vždyť jsem toho moc neudělal, o všechno jste se postarali vy… kapku se začervenám. Přejdu k němu a mazlivě jej obejmu. Rád jsem vás poznal… podívám se mu vesele do očí a zřejmě naposledy ho dlouze políbím. Posadím se vedle Erika a i s ním se rozloučím. Přitisknu mu rty na krk a po tom i jeho políbím na rty. Postavím se. Tak už asi půjdu… palce si zaháknu o kapsy kalhot. Co se říká upírům, když se s nimi loučíte? pobaveně cuknu koutky.

Temné noci - 11. listopadu 2009 20:58

soukromá zpráva od Temné noci pro Už nevíš co napsat jako nadpis co? :D "A doufám že ne poslední." Mrkl Simon. "Snad ale příště se přidá i tvůj anděl." Zavrněl Simon. Začal jsi přemýšlet nad tím stárnutím, Erik se pousmál. "Jsou způsoby jak zůstat na světě déle a mladý. Ale... na to jednou přijdeš a navíc... uvidíš." "Ale udělal... víc než si myslíš." Řekl Erik. Pochopil jsi, že Erik je na rozdíl od Simona ten citlivější. Když jsi byl oblečený ti dva už také, objal jsi se se Simonem, který tě také objal, stiskl ti zadek a polibek oplatil. Erik tě stiskl v náručí o něco déle a usmál se. "No nemusíme se úplně loučit. Můžeš se nám třeba občas ozvat. Emailem nebo zavolat jak se máš. Budeme rádi, když zůstaneme v kontaktu. Přátel není nikdy dost." Řekl ti Erik a stlal postel.

Cain - 11. listopadu 2009 21:20

Nemám můzu :D Nad přáním, aby se příště přidal i Lawrence, nemusím ani moc přemýšlet. Ihned bych Simonovi odpověděl, ať s tím nepočítá. Ale nechci mu bořit iluze. Naše možné další setkání nechávám viset ve vzduchu. Sám nevím, kam mě osud zavane. Usměju se na Erika, když mi vlije do žil trochu té naděje ohledně ‚věčného‘ mládí. Určitě se ozvu. povím upřímně. Tak já půjdu napřed, zmizel jsem na dlouho a pár přátel mě už možná bude vyhlížet… trhnu hlavou za sebe ke dveřím. Mějte se Kusouni… pobaveně si olíznu spodní ret, zamávám jím a opustím pokoj. Jakmile se dostanu na chodbu, sáhnu si na čelo. Zahledím se do prázdna, ale jen na chvilku. Pomalu se rozejdu pryč odtud. Bouří se ve mně všelijaké pocity. Spokojenost, blaženost, stud, strach. Čím více se blížím k místu, kde sedí Lawrence, tím jsem neklidnější. A k tomu cítím onu slabost. Vrátím se ke gauči, jako bych si byl jenom odskočit. Posadím se vedle Lawrence. Možná jsem v obličeji pobledlejší a vlasy mám zcuchanější, ale jinak jsem se snažil kostým upravit pozorně. Položím si hlavu na jeho rameno. Netisknu se k němu. Čekám, jestli si mě bude chtít přitáhnout sám. V duchu si co nejrychleji přeji dostat se do jeho náruče.

Hirosue Aya - 11. listopadu 2009 21:58

Tržiště Tolik vůní a nejen jich, ale různých méně či více libých pachů, točila se z toho hlava. Ale jen příjemně. Stejně tak oči přecházely barvami nejen stánků, ale i zboží, co bylo v nich. Přišlo mi, jako bych prošla nějakou neviditelnou clonou a snad se vrátila zpět v čase. Vůbec sem ani trochu nedoléhal hluk z města, možná ho přehlušil ten zdejší, ale ten spíš připomínal zvláštní hudbu. Ta teď zcela zaplňovala moje uši, vracela vzpomínky zpět k dětství, kdy podobných stánků byly spousty. Zvlášť v naší čtvrti. Koření, zelenina, odění, snad všechno, na co si člověk vzpomněl, pohromadě na jednom příjemném místě, které ještě dotvářel krásný, teplý a slunečný den. Nadechla jsem se, jako bych se snažila nasát ještě víc té pohádkové atmosféry, i když to bylo skoro nemožné. Mou pozornost ale po chvíli upoutal ten mladík, sedící na zemi. Nejdřív bych ho snad ani nevnímala, přes to místo jsem už pohledem přelétla jednou, ale... oči upoutávala spíše hra barev. Teď když se smysly již alespoň trochu nasytily a jejich bouře se zčásti upokojila, byly schopné vnímat i něco víc. Proč jen ho ti ostatní ale míjeli... Jako by... ho snad neviděli? Vzpomenu si na Zinu. Jen už žádné duchy... Ne, že bych proti nim něco měla, ale... na jeden den je toho i tak dost. Ještě chvíli váhám, přešlápnu na místě. Patrně bych se asi otočila a šla ke stánku se zeleninou, kdyby si mě v tom okamžiku nevšiml a... nepousmál se? Ještě se rozhlédnu po ostatních lidech, ale nakonec dojdu až k onomu cizinci, pousmátí mu kupodivu ne zdvořile, ale jaksi samovolně a uvolněně opětuji a kývnu mu hlavou, pak očima sklouznu na předměty, co měl vystavěné před sebou. Zvláště soška ženy mne zaujala, pohledu na dýku jsem se spíš stranila. Přiklekla jsem, bylo mi jedno, jestli si kalhoty nějak umažu - přecijen existuje horká voda a mýdlo, když ještě není pořádná pračka. Něco mě opět donutilo zvednout oči k tomu mladíkovi a zas se pousmát, ale popravdě jsem nevěděla, co mu říct a tak jsem si jen dál mlčky prohlížela věci, co prodával.

Temné noci - 11. listopadu 2009 22:34

Yukko Chang - Tržiště Přišla jsi k mladému muži a sklonila jsi se nad jeho zbožím. Začala jsi si prohlížet, zadíváš se na sošku ženy, která byla dřevěná, vypadalo jako nějaká indická nebo africká žena. odkaz Prohlédla jsi si i zbytek, měl tu hodně zajímavých šperků, které jsi ještě neviděla, možná leda tak zahlédla na internetu. Náhrdelníky, brože, talismany. Všechny vypadali staře, ale zároveň i nově, snad je někdo zrenovoval. odkaz odkaz odkaz odkaz odkaz Také jsi viděla kované předměty. odkaz odkaz Vůbec všechno tam vypadalo jako kdyby to posbíral z historických filmů. Když jsi se dotkla jedné spony, měla jsi dojem že hřála. Ne že by byla vyhřátá ze slunce, ale prostě jakoby teplem tepala. "Zaujalo vás něco slečno?" promluvil mladík a když jsi se na něj znovu podívala, také se znovu mírně usmál. "Každý z těchto předmětů je jedinečný a každý umí něco jiného. Pokud by jste si přála mít štěstí. Mám tu jeden talisman, který vám ho přinese. Bohužel jen na dvacet čtyři hodin od doby co si ho nasadíte." Zvedl přívěšek který vyl vlastně velký černo rudý kámen vybroušený do placky a orámovaný stříbrem. "Nakonec koho by bavilo mít věčně štěstí? Časem to začne být jednotvárné." Znovu talisman odložil.

Temné noci - 11. listopadu 2009 22:41

Benjamin Brook - Krematorium Oba upíři ti zamávali a usmívali se. Odešel jsi zpět do podniku, kde to stále žilo. Pohlédl jsi na hodiny a teprve se blížila dvanáctá hodina. Kapela stále hrála a momentálně hráli pro tebe známou skladbu od Spoky Tooth, jen jsi si nemohl vzpomenout jak se jmenuje. Lawrenc seděl na pohovce sám a pozoroval vaše přátele jak se svíjí na parketě. Všiml jsi si Cat a Jimma kteří se zrovna políbili když jsi se posadil. Sedl jsi si vedle Lawrence a opřel hlavu o jeho rameno. Lawrenc ti ovinul ruku kolem ramen a přitiskl si tě k sobě. "Vítám tě zpět. Už jsi mi začínal chybět." Řekl Law který tě políbil na čelo. "Jak jsi si to užil, princi?" Když jsi se na něj podíval, neviděl jsi v jeho výrazu žádnou změnu. Stále na tebe hleděl těma modrýma upřímnýma očima a mírně se usmíval.

Hirosue Aya - 11. listopadu 2009 22:52

Tržiště Věci to byly opravdu krásné, i když diametrálně odlišné což od těch moderních dneška, ale především od těch, co jsem vídávala buď ve starých knihách z domoviny, nebo pověšené jako talismany po domě. Při té vzpomínce se ve mě na chvíli všechno stáhne a okamžik mám pocit, že mi snad do očí vhrknou slzy. Co asi cítí člověk, který ví, že zemře dost bolestivou smrtí? Může tu být vůbec řeč o nějakém.... klidu a smíření? Navíc, když je to... tak nečekané? Krátce stisknu rty. Kolikrát jsem si už myslela, že jsem to překonala a vyrovnala se s tím... Tak kolikrát už? Spíš nevědomky a ze setrvačnosti se dotknu jedné ze spon. Její dotek by byl možná příjemně hřejivý, teď však spíš zprudka zapálil do dlaně, mírně jsem sebou cukla, ale aspoň mě to odvedlo od vzpomínek na minulost. Trochu zmateně jsem se ale i přes to na mladíka podívala. ,,Ne. Totiž..." zmlknu, když začne vykládat, čemu jeden z těch talismanů slouží. Kdybych si opět nevzpomněla na ty v našem domě, asi by mi koutek úst cuknul pobavením a nevěřícně bych pokývala hlavou, přičemž bych si s úsměvem řekla, že ani tady nechybí vždy nějaký ten "šarlatán". Krátce se zadívám na šperk, co odložil zpátky. Nesouhlasně pokývu hlavou. ,,Ne, děkuji... To není třeba. Navíc... i kdyby to bylo napořád... podobné věci se nedají přinést nějakým... kouzlem. Ne tak, aby to byly ty skutečné a opravdové. A před osudem nebo čím to nazvat vás občas neochrání nic, natož nějaký talisman. S odpuštěním k vám." krátce stisknu rty a nesouhlasně pokývu hlavou. Ten tam je tentokrát zdvořilý úsměv, který jsem se pokusila vyloudit. Nešlo to. ,,Mimoto si myslím, že má svůj smysl a význam, aby si člověk tyhle věci vysloužil. Pak si jich totiž skutečně váží. I když některm se to i přes veškerou snahu nedaří. A teď ani zdaleka nemyslím sebe. Na světě je tolik lidí, co by to potřebovali víc jak já. Mě totiž dohromady vlastně nic nechybí. Mám co jíst, kde spát, mám někoho blízkého." odmlčím se, ani nevím, co ve mě tohle spustilo a jeho to patrně stejně nezajímá. Ještě jednou pohledem přelétnu ty věci. Tentokrát se opět pousměji. ,,Nic to ale nemění na tom, že tady máte opravdu skvostné kousky. Ale ať si je koupí spíš někdo, kdo je bude potřebovat víc a spíš."

Temné noci - 11. listopadu 2009 23:47

Yukko Chang - Tržiště Muž se po tvých slovech pousmál o něco více. "Jste mladá a už velice moudrá. Máte pravdu, plnou." Odpověděl. Když jsi mu pochválila jeho zboží, položil si ruku na srdce a mírně se ti uklonil. "Děkuji. Velice mě těší že se vám líbí." Když se narovnal zadíval se ti do očí. Na okamžik jsi měla pocit, jako kdyby ti viděl do duše, než to zase zmizelo. Bylo na něm něco zvláštního, jako kdyby byl obestřen nějakou aurou, vyzařovala z něj uklidňující energie. "Jak jste říkala. Osud se nedá oklamat. Přesto... jestli věříte na osud tak musel mít nějaký důvod proč vás přivedl zrovna ke mě." Nechal ruku zase klesnout na koleno. "Jsem si však jistý že tu budu mít něco co by se pro vás hodilo. Povězte mi jestli nemáte nějaké trápení, či něco po čem toužíte. Třeba vám budu schopen pomoci." Znovu se pousmál a pak mávl pomalu rukou nad svým zbožím a to jakoby jedno po jednom mírně zazářilo.

Hirosue Aya - 12. listopadu 2009 00:48

Tržiště Po tom jeho pohledu se chviličku stáhnu o nepatrný kousek zpět. O větší sama uvnitř sebe. Zdálo se mi to, nebo....? kdyby z něj nevyzařovala ta uklidňující aura, patrně bych se tím zabývala daleko víc a také daleko víc v tom negativním slova smyslu. "Démoni dokázali vždy proniknout do naší mysli, pokud jsme nebyli dostatečně obrněni. To bývalo ve chvílích vlastní vnitřní slabosti, a oni tak mohi v nás číst, jako v knihách. A využívat toto ve svůj prospěch..." vybaví se mi ještě slova babičky. Byla jsem hodně malá, když zemřela, ale... pamatuji si dodnes živě to, jak vypadala. I ten její úsměv... Uklidňoval a dával důvěru. Nikdy potom jsem už žádný podobný u nikoho neviděla. Zároveň byl tak nějak lechtavě tajemný, jako by se za ním skrývalo vědění, o němž nemáme tušení, ale přitom je každému na dosah ruky. Chce to jen cítit... ,,Jste... milý, ale..." stisknu rty a nesouhlasně pokývu hlavou. Láska teprve se žádným takovým talismanem získat nedá. Sama o sobě je velmi mocným kouzlem, které nikdy nedokáže stvořit znovu tak, aby nebylo až příliš pomíjivé. Silnější je snad jen kouzlo života a smrti.... zašeptám v mysli, pohled mi opět přitáhne ta prostá, dřevěná soška. ,,Je to dost složité. Na osud sice věřím, ale na moc podobných věcí, talismanů ne. Asi jako je to se vším, co vás někdy... zklame, nebo zradí. Důvěra se hledá roztříštěná na zemi těžko a nikdy se nesloží zpět celá." podívám se zpátky na něj. Trochu mě začínaly bolet nohy, ale... nějak jsem se neměla k tomu se zvednout.

Temné noci - 12. listopadu 2009 01:02

Yukko Chang - Tržiště Muž překvapeně pozvedl obočí. "Vy nevěříte na kouzla?" zeptal se překvapeně i když jediný způsob jak se dalo poznat jeho překvapení bylo pozvednuté obočí. "Mohu odpřisáhnout, že všechny mé předměty jsou nějakým způsobem magické." Znovu se dotkl místa kde má srdce. "Navíc... kdyby se vaším životem neprolínala silná magie, nemohli bychom teď spolu mluvit." Natáhl se a vzal tě zlehka za ruku, obrátil ji dlaní nahoru. "Zkuste na chvíli uvěřit." Řekl a sáh někam za záda, položil ti něco do dlaně. Když ruku odtáhl zdálo se že máš v ruce něco jako zlaté zrnko. Okamžik se nic nedělo než jsi něco ucítila, jakoby malé brnění, když najednou zrnko zezelenalo, začalo se zvětšovat až vypadalo jako poupě. Zachvělo se a na ruce se ti rozvinul lotosoví květ se zlatým středem, s bílými plátky jejíž okraje byli jemně narůžovělé. Byl opravdu nádherný a ještě nádherněji voněl.

Hirosue Aya - 12. listopadu 2009 01:29

Tržiště ,,Já vám věřím, ale..." nestačím domluvit, když mi něco vtiskne do dlaně. Rozevřu ji a trochu cukavě, zamyšleně se zamračím, když pozoruji zlaté semínko v ní. Mírně nakloním hlavu na stranu, pak vzhlédnu k mladíkovi, ale to se začne s tím nepatrným zrníčkem něco dít. Upřu pohled zpět do dlaně, zlehka rukou cuknu, když se květ rozevře. "Každá květina je jako dítě. Jako myšlenka, jako zájem... jako člověk jako cit. Když o ni nepečuješ, zvadne a vytratí se docela.... Pokud se o ni staráš, její krása a život se i přes to jednou vytratí. Ale tiše a pomalu, tak se ti v mysli usídlí další semínka, které vyklíčí do vzpomínek. A ty udržují vše a všechny stále naživu..." Nad těmi slovy si povzdychnu. Opět jsem si uvědomovala, jak mi chybí nejen rodiče, ale i babička. Její dlouhé, stříbřité vlasy jako by protkané hedvábnou nitkou měsíčních paprsků. Překvapivě modré oči plné vody, světlounká pleť, kterou i do pozdnějšího věku zdobilo jen pár vrásek... Vždy tak svěží, plná života... a přeci odešla. I když... ne tak docela. Vždy byla se mnou, když jsem si vzpomněla... ,,Opravdu... krásná..." vyslovím polohlasně a tak trochu váhavě, stejně tak nejistě upřu pohled zpět na mladíka. ,,Ale nějak... asi nechápu, co to má znamenat..." hlesnu bezradně a opět upřu pohled do středu lotosového květu. "...kdyby se vaším životem neprolínala silná magie, nemohli bychom teď spolu mluvit." ,,Jak jste to myslel s tou magií? Proč bychom spolu..." rozhlédnu se po ostatních lidech. ,,Oni vás... nevnímají.... navidí? Nebo... jak je to?" na jazyku mě pálí hlavně jedna otázka, která se mi ale zatím zdá příliš troufalá na zodpovězení. Kdo vlastně jste?

Temné noci - 12. listopadu 2009 01:52

Yukko Chang - Tržiště Mladík tě s mírným pousmáním sledoval, jak ty pozoruješ kvetoucí lotos v tvé dlani. Nemohla jsi však pochopit co ti to má říci, ale pak jsi se zarazila a zeptala se na něco jiného. Muž se natáhl a vzal ti z ruky lotos, který pak rychlím pohybem upevnil do tvých vlasů. "Tímto jsem vám chtěl jen ukázat že mé kouzla doopravdy fungují a nejsem... šarlatán." Koutek úst se mu pozvedl o něco víš. "Jak se s oblibou říká lidem jako jsem já." Znovu nechal ruce klesnout na kolena. Pak se rozhlédl po lidech kolem, kteří chodili jako kdyby už neviděli ani tebe. "Ano. Pro lidi neexistuji. Mé zboží není pro ně. I kdyby si koupili talisman pro štěstí mohlo by jim to přinést jen nezmar. Používám jen jednoduché... menší zastírací kouzlo. Mohou mne a můj obchod vidět jen lidé jako jsi ty. Ti v kterých proudí magie." Zadíval se na tvé čelo. "Jsi v tomto světě nová. Tvé třetí oko není plně otevřené. Proto z našeho světa vidíš jen útržky. Jestli by jsi o to stále. Mohu ti pomoci tvůj potenciál plně rozvinout." Nabídl ti.

Hirosue Aya - 12. listopadu 2009 02:11

Tržiště ,,Ale... Popravdě mi možná něco podobného proběhlo hlavou, ale to jen úplně na počátku. Já... netvrdím, že v magii nevěřím, ale... nevím, jak bych... Někdy vás prostě ani ta nejsilnější kouzla neochrání. V tom smyslu míním svojí nedůvěru. Všechno může selhat. A někdy má to selhání za následek vcelku.... závažné věci." zadívám se chvíli stranou. Díky tomu sebou trochu cuknu, když mi vpodstatě nečekaně vetkne do vlasů květ, který zavoní až se mi zatočí hlava. ,,Moment.... jaký..." vyhrknu nejdřív zmateně, pak rezignovaně povzdychnu. Je toho na mě vážně moc. Proč jsem nešla do toho obchodu? Další povedený kousek toho osudu nebo magie nebo čeho všeho ještě? zaúpím tiše v mysli, najednou jsem si připadala příšerně unavená a tak o dvacet let starší. ,,Omlouvám se, je toho na mě moc. Doma... na mě čeká duch nějaké zavražděné dívky, do toho mám jistou povinnost v práci... stěhování, stále se jen něco děje a já jsem z toho už... unavená." povzdychnu si a pokrčím rameny. ,,A nevím, jak moc by mi něco dalšího a navíc takového mohlo věci usnadnit a současně je ještě nezhoršit. Poslední dobou mám vážně dojem, že do mě někdo ťukne a rozpadnu se na kousky. Navíc... co by pak bylo s mým životem jako takovým? Pokud by z něj vůbec něco zbylo. Už teď mám před sestrou jedno tajemství a nevím, jak by to dopadlo, kdyby mělo být další. Nechci, aby nás to od sebe oddělilo ještě víc. Na to ji mám až příliš ráda. Je jediná z rodiny, kdo mi zůstal.... Po tom požáru před lety..." najednou to ze mě vyklouzlo a málem jsem zapomněla, jak zastavit. Naštěstí jsem si to uvědomila včas. ,,Ale... kdyby to mohlo třeba i jen jí pomoct, jakkoli..." nedokončím, jen mírně nakrčím obočí. Tenhle mladík je minimáně velmi zvláštní... a už docela jistě tuším, že to nebude člověk. Nebo alespoň ne obyčejný. A jak to myslel s těmi "lidmi" a lidmi? Mezi pocity teď převládla především zmatenost.

Temné noci - 12. listopadu 2009 02:45

Yukko Chang - Tržiště "Chápu. Toto jsou velice těžké skutečnosti. Pokud jste se se svou schopností začala seznamovat teprve dnes. Není divu, že jste z toho znavená." Řekl chápavě a zdálo se že to opravdu chápe. "Tímto si prošel každý z nás. A nikdy to není lehké." Když jsi začala mluvit o sestře a požáru natočil hlavu mírně se zájmem na stranu. "V tom zjistit jak by vaše sestra na to reagovala... v tom vám mohu pomoci. Mám tu jednu věc která vám umožní to říci sestře, zjistit tak její reakci a pokud by se vám to... nelíbilo. Tímhle ji to můžete smazat z paměti. Uspí ji to a smaže z paměti půl hodiny." Vytáhl malou lahvičku ve které na dně bylo sotva pár kapek zelené tekutiny. "Stačí když se toho nadechne a vše bude jako předtím. Nic nebude vědět." Zadíval se na tebe. "A nemusíte mi nic platit, je to dar pro vás. Aspoň k vyřešení jednoho vašeho problému." Podal ti ji. "Pokud jde o váš talent... s tím bohužel nic neudělám. Mohu ho rozvinout teď a tady... a nebo ho nechat aby se rozvinul přirozeně. Ale zastavit se to nedá." Znovu se natáhl a vzal tě za ruku, kterou zakryl druhou rukou. "Promyslete si to. Já zde bývám každý den." A zase tvou ruku pustil.

Hirosue Aya - 12. listopadu 2009 14:15

Tržiště Poslouchám, co říká, po chvilce váhání si od něj vezmu lahvičku. Jen zlehka kývnu hlavou. Dotek jeho rukou příjemně hřeje, zároveň z něj kůže jemně brní. Chvíli se zadívám na jeho dlaň ve své, před očima se snáší růžové okvětní lístky sakur, unášené větrem. Opět nějaká vzpomínka, nebo něco jiného? Všechno jako by měkce zářilo stříbřitým, ale přeci hřejivým svitem... Jeho další slova vnímám spíš vzdáleně, když mou ruku pustí, chvíli vzhlédnu a před očima se mi vteřinu zhmotní něco úplně jiného, než tržiště. Ale je to až příliš kouzelné, než aby to bylo skutečné. Ale chtělo by se mi tomu věřit... Moc chtělo... Mírně klenutý můstek přes úzkou, jako stužka se vinoucí říčku s křišťálově čistou, snad až příliš studenou vodou. Větve stromů, vlnící se jako moře, v němž někdo zastavil čas. Siluety postav, které se však rozplynou, sotva stačím rozpoznat jejich tvář. A růžové lístky sakur se dále snášejí, až se rozplynou docela... Několikrát zamrkám, teprve pak stáhnu ruku zpátky k tělu. Zdálo se to tak skutečné, zároveň to bylo křehčí jak sen. Viděl to také, nebo.... to byla jen nějaká má představa? Zadívám se mu do očí, jako bych snad doufala, že v nich zahlédnu odraz odpovědi, nebo snášející se lístky třešní. ,,A vy... jak jste... objevil a naučil se ovládat tohle všechno? Kdo našel vás a kdo byl vlastně ten první, který nalezl dalšího?" chvíli se na něj ještě dívám, ale nakonec sklopím pohled k zemi. ,,Asi bych se neměl ptát na tolik věcí najednou. A zvlášť takových... Já... jen si nedokážu zatím moc dobře představit, k čemu by mi to vše bylo... možná... k pomoci někomu dalšímu, ale... nevím jak a ani jestli by to vůbec bylo možné."

Cain - 12. listopadu 2009 17:13

Krematorium Vděčně se k Lawrencovu tělu přimknu ještě těsněji. Tváří spočinu na jeho rameni a paži mu ovinu kolem pasu. Spokojeně vydechnu. Ty jsi mi taky chyběl… řeknu po pravdě a pousměju se při políbení na čele. Zvednu hlavu, abych viděl jeho výraz po otázce, kterou mi položil. Nebyl jsem si úplně jistý, jak to myslel. Nebudu tu lhát, jak to bylo hrozný… jen, abych se necítil provinile. Když mě kousli, byl jsem snad v extázi… hledím mu do očí, které mě přitahují jako magnety. Ale jedno jsem si při tom uvědomil. pousměju se. Tebe mi nic nenahradí. Šlo jen o chvilkové potěšení, nic víc v tom nebylo… sdělím mu, jak to na mě působilo. Scházelo mi pouto, co nás pojí… vtisknu mu polibek na čelist. Dnes už asi tančit nebudu… zamumlám při pohledu na tančící páry.

Temné noci - 12. listopadu 2009 22:32

Yukko Chang - Tržiště Muž se nadechl. "To je složitější, slečno. Mi to máme v rodině. Proto když se u mě objevili poprvé schopnosti rodiče mi vyhledali učitele." Natočil hlavu na stranu. "Kdo byl ten první? To vám bohužel neřeknu. To je již hodně, hodně dávno. Snad si to nepamatuje nikdo." Odpověděl ti. "To je v pořádku. Ptejte se pokud chcete odpovědi. Příjemně jste mě překvapila. Nyní jsem očekával že půjdete domů si to promyslet." "Od toho aby jste věděla jak tu jsou právě učitelé. Ten vám s tím pomůže." Pronesl. "S tím bych vám také mohl pomoci, madam." Navrhl. Benjamin Brook -Krematorium Podíval se také na taneční parket. "To jsem rád. Mě se také už nechce tancovat." Pronesl a tiskl tě jemně k sobě. "Jsem rád, že se ti to líbilo." Pronesl a dál se na tebe usmíval. "Jsem rád, že jsi došel k takovému závěru." Cvrnkl tě do nosu. Pak tě pustil a protáhl se. "Tak bych se asi ještě něčeho napil, ale pak vyrazil domů. Sice jsem toho moc nedělal, ale připadám si jak po maratonu." Políbil tě na tvář a poklepal po boku. "Co ty na to?"

Cain - 13. listopadu 2009 14:56

Krematorium Podívám se na Lawa s lehce pobaveným úsměvem. To víš, nic nedělání člověka pěkně zmáhá. pousměju se. Ale souhlasím, taky jsem unavený… přikývnu a zvednu se z gauče. Akorát Cat se asi ještě nebude chtít jít. podotknu při pohledu na cukrující se dvojici temné elfky a netopýra. Půjdu se s ní domluvit, že my za chvíli odcházíme. Třeba se rozhodne zůstat dýl a Jimmy jí pak hodí domů. zamyslím se. Sejdeme se na baru. dám mu pusu na tvář a rozejdu se směrem k tanečnímu parketu. Počkám až se rozjede trochu rychlejší písnička a pak se k nim proletu. Nechci vás rušit, obludy, ale já a Law už vyrážíme domů… odhalím zuby v úsměvu. Předpokládám, že tu ještě budeš chtít zůstat, nebo? zadívám se na Cat a při tom nenápadně mrknu na Jimmyho. Jestli jo, v tom případě bych tě tu svěřil tady pejrovi, který mi za tvé bezpečí ručí vlastním životem. zcela vážně se podívám na Jimmyho. Pak se ale usměju a čekám, jak se vyjádří.

Temné noci - 16. listopadu 2009 17:30

Benjamin Brook - Krematorium Také se usmál. "To tedy máš pravdu." Souhlasil. Když jsi řekl, že jdeš za Cat, přikývl a jak jsi se otočil natáhl se a plácl tě po zadku. Když jsi se ohlédl, už zase seděl a tvářil se nevinně. Došel jsi ke Cat a Jimmyho, oba přestali tancovat. Jimmy se na tebe zadíval a pak na Cat čekaje jak se rozhodne. "Půjdu s vámi. Sice věřím Jimmy, že by jsi se o mě postaral... ale.. nemůžeš mít všechno hned najednou." Usmála se na něj a políbila ho na rty, což bylo také i rozloučení. Pak se otočila k tobě, vzala tě za ruku a vydali jste se pryč. "Dívá se?" zeptala se tiše. Když jsi se ohlédl, opravdu se za vámi díval a mírně se usmíval, tedy za vámi. Spíš za ní a nějak nízko než by měl.

Cain - 16. listopadu 2009 18:01

Krematorium – byt Polekaně se na Lawrence po plácnutí otočím. Jenomže on se tváří doslova jako andělíček. Nevinnost sama. Jen se na něj usměju a pokárám ho tiše prstem, pak se otočím a rozejdu se za Cat s Jimmym. Rozhodnutí mé malé sestřičky mě překvapí jen zčásti. Docela jsem čekal, že Jimmyho nechá napínat. A to je dobře, alespoň si ji bude víc vážit. To jen já začínám nebezpečně slevovat ze svých přesvědčení. Naštěstí Cat v nich vytrvává a o mně se to nemusí vůbec dozvědět. Kývnutím se s Jimmym rozloučím, chytím Cat za ruku. Po její otázce se pobaveně zasměju a nenápadně se ohlédnu. I kdybych se ohlédl okatě, přerostlý netopýr by si toho nevšiml. Pohledem totiž zálibně hodnotí Catiiny zadní partie. Nemám mu to za zlé. Je to chlap jako já. Dívá. odpovím. Jako štěně. dodám a políbím ji na spánek. Máte domluvenou další schůzku? zeptám se zvědavě. Jinak promiň, že tě odtud taháme tak brzy…ale už jsme s Lawem docela unavení. omluvně se na ni podívám. Na baru se setkáme s Lawrencem a společně opustíme Krem. Teď už jen naskákat do auta a jsme doma. Dorazíme do bytu a já se unaveně svalím na pohovku. Rukou si zakryju ústa, když zazívám. A víte, že se mi vůbec nechce sundavat ze sebe ten kostým? podívám se po těch dvou. Líně si začnu z vlasů vyndavat ptačí pírka. Dávám prostor jednomu z nich, aby zaplul do koupelny první.

Temné noci - 16. listopadu 2009 18:19

Benjamin Brook - byt Když jsi Cat potvrdil, že se Jimmy dívá, zatvářila se navýsost spokojeně. Zajímal jsi se jestli si domluvili další schůzku. Cat na tebe mrkla. "To víš že ne. Řekla jsem mu, že zavolám." Stiskla ti ruku. "To je v pořádku. Já jsem poměrně taky hotová. Už mě z toho tancování bolí nohy." Rozloučili jste se s ostatními a vydali jste se zpět domů. Všichni jste se svalili na pohovku a Cat zapnula televizi, kde zrovna dávali nějaké "Peříčko" tak to raději hned přepnula na nějaký dokument o první světové. "Nedivím se ti. Mě se nechce dokonce ani zvednout nebo se jinak hýbat." Řekla Cat. "Já ti se svlékáním pomohu." Nabídl se Lawrenc. "Eh... tak to raději jdu." Uchechtla se a zaletěla do koupelny. "Jsme měkoty. Vždyť je před jednou ráno..." Řekl Law a zabořil se více do pohodlné pohovky.

Cain - 16. listopadu 2009 18:39

Byt Koukám, že tu nejsem jediný, kdo je zmožený. Ale já bych klidně jel dál, kdyby mě neoslabila ta ztráta krve. Nerad bych to pokoušel. Televize vnímám jen jako zvukovou kulisu. Dívat se na první světovou válku po půlnoci? Ehm, ne děkuji. Pobaveně šťouchnu do Cat. Vždyť ani nemusíš. Můžeš srůst s gaučem skrz tu špínu. usměju se a potom pohled stočím na Lawrence. Tak to si nechám líbit. odpovím mu na jeho nabídku. Na Cat nestačím už ani zareagovat, jak rychle vypálí do koupelny. Zavrtím hlavou a přisunu se blíž ke svému anděli. Jo, měl bys zase začít posilovat… píchnu ho prstem do boku. Fakt měkneš, zlatíčko. uculím se. Tohle oslovení se k němu momentálně hodí, když je celý potřený zlatou barvou. Zároveň jsem ho tím chtěl i trochu poškádlit. Hodím klobouk na konferenční stolek. Jen tak tak zastaví na hraně a nespadne. Svleču si i sako a vestu a přehodím to přes opěradlo pohovky. Černou košili si vytahám z kalhot. Ovšem kravatu s postaveným límcem nechávám. Pfff… otřu si hraně pot z čela, jak mě to svlékání zmohlo. Ale tobě nezávidím, drhnout ze sebe tu barvu…takovou dobu. pohladím ho po prsou, když se o něj znovu opřu. Law… přivřu oči. Zítra si promluvíme o mně a o…o té magii…ano? vysoukám ze sebe nejistě.

Temné noci - 17. listopadu 2009 11:50

Benjmin Brook - byt Law se zatvářil překvapeně a sklopil pohled, aby se podíval na své břicho a prsa, také do sebe šťouchl. "Možná máš pravdu. Asi začnu posilovat a pak tu ze mě budeš mít kulturistu." Usmál se. Zasmál se a přitiskl tě k sobě, políbil na rty a jednu mlaskavou na tvář. "No to víš... ještě si užiji. Ale budu tě v koupelně pak potřebovat, aby mi to někdo smyl ze zad, tam si bohužel nedosáhnu... i když... když jsi tak zničený řeknu Cat." Prohlédl si tě a usmál se. Pohladil tě po prsou a bříšku, pak ti, ale sundal kravatu a límec ti dal dolů, aby se mohl podívat na tvůj pokousaný krk. Přejel ti po něm prsty, ale tvá žádost ho vyvedla z míry, zadíval se na tebe, ale přikývl. "Dobře. Jak si přeješ." Sklonil se a políbil tě jemně na tvůj poraněný krok. Kousnutí naštěstí nebolelo, spíš to jen trochu svědilo. "A co ta změna?" Pohladil tě po vlasech.

Cain - 17. listopadu 2009 13:05

Byt Ale ne, to ne…to já ještě zvládnu. povím honem. Umýt ti záda, pff, to není žádná práce. nevinně se usměju a mávnu při tom ledabyle rukou. Law mi sundá kravatu a shrne límec dolů. Nastavím mu krk a poslušně držím, aby si mohl ranky prohlédnout. Trochu se stydím. Je mi jako by mě máma načapala u zrcadla, jak si prohlížím cucflek. Hlasitě vydechnu, když mi po kousnutí přejede zlehka prsty. Docela mě to svědí, ale nechci si to rozškrábat. Pousměju se s Lawrencovým souhlasem. Lochtáš… krátce se zasměju, když mi anděl políbí krk. Po jeho otázce mi úsměv zamyšleně ochabne. No víš… nadechnu se. Jak to jen zformulovat? Simon s Erikem říkali, že magie uvnitř mě je docela silná a že za chvíli budu zářit jako maják…hmmm no a já si to chci ujasnit, co je na tom pravdy. pohladím ho po rameni. A nějak to začít řešit… přiznám neochotně. Prý magie může i vybuchnout… trochu nedůvěřivě se po Lawovi podívám. Pak se ale usměju.

Temné noci - 17. listopadu 2009 17:20

Benjamin Brook - byt Law zvážněl. "Ano to je pravda. Ano, ale nemusíš se bát. To bych nedovolil, aby se stalo. Ti upíři ti řekli víc... než by se mi líbilo, ale... na druhou stranu tě to přesvědčilo se o svých vlohách více přemýšlet. Což je... dobré." Pousmál se a přitiskl tě k sobě. Z koupelny vyšla Cat, na sobě měla krátké tričko na ramínka, které ji odkrývalo bříško a pak ještě něco jako šortky. Jimmy by se z tohohle nejspíš kecl němě na zadek. Cat se vůbec nestyděla, spíš se chovala jako kdyby jste snad byli její bratři před kterými by klidně chodila i nahá. "Tak koupelna je volná." Oznámila a znovu se svalila na pohovku. Law tě plácl po boku. "Běž první ty. Moje koupání potrvá asi nejdéle." Pobídl tě.

Cain - 17. listopadu 2009 19:05

Byt Vyslechnu si mlčky Lawrence a více se k nakousnutému tématu „Benjamin a magie“ raději nevyjadřuju. Chci si o tom přece promluvit až zítra, navíc Cat může vylézt z koupelny každou chvíli. Jen mi vrtá hlavou, proč mu vadí, že mi toho řekli hodně. Na to se budu muset taky zeptat. Motá se kolem mě nějak moc otazníků. Natáhnu krk a podívám se na Cat. Nijak mě její noční úbor nevzrušuje. Pro mě to vždy moje malá sestra. Navíc, jsme už u sebe zvyklí na ledasco. Takže není důvod k ostýchání se. Svalí se vedle mě a já si k ní přičuchnu. Mmm, voňavá. Dneska se mi bude hezky spát. usměju se. Po plácnutí si promnu bok a kouknu na Lawa. Jasně, abych se pak znovu namočil, až budeš chtít vydrhnout záda? pozvednu obočí. Mám nápad. Vlezeš si pod sprchu a já si zatím vyndám čočky, vyčistím zuby a tak. A při střídání ti umyju ty záda. zatvářím se způsobem „no nejsem já génius?“. Souhlasíš? zeptám se a zvedám se k odchodu. Ale jestli jsi dneska stydlivý, tak to necháme tak, jak jsi chtěl ty. mávnu blahosklonně rukou.

Temné noci - 17. listopadu 2009 21:34

Benjamin Brook - byt Cat do tebe šťouchla. "Ale ne že mě budeš zase kousat." Jednou jste zase spolu spali a Cat se zrovna umyla novým šamponem, který voněl jako melounová žvýkačka. Usnuli jste spolu a Cat tě někdy uprustřed noci probudila s tím že jsi ji ocucával ruku. Stalo se to jen jednou, ale ráda ti to připomíná. Law se na tebe zadíval, když jsi přednesl svůj plán. Zamyslel se a pak zavrtěl hlavou, jako kdyby s tím nesouhlasil "Tak dobře." Řekl nakonec s úsměvem a vstal. "Cat... klidně jako doma." řekl a vzal tě za ruku zatím co jste šli spolu do koupelny. Law si vlezl do vany a zatáhl zástěnu, aby necákal na zem. Když jsi byl hotoví, nahlédl za zástěnu a podíval se jak na tom je. Vana byla pěkně špinavá od barvy, ale pořád byl ještě místy špinavý a nejvíc na zádech. Pomohl jsi mu zbavit se všechny barvy z jeho těla i když jeho kůže měla stále nazlátlý odstín, nejspíš se toho zbaví až za pár dní. Pak jsi se pořádně umyl i ty a vrátili jste se do obýváku. Cat tam nebyla, za to jste cítili spálený chleba. Law se na tebe zhrozeně zadíval. "Cat je v kuchyni... pohroma... snad nic nepodpálila." Řekl a nahlédli jste do kuchyně, kde Car šermovala utěrkou aby se zbavila kouře, který vycházel z toustovače. "Já se ji normálně bojím když je v kuchyni." Šeptl Law.

Cain - 18. listopadu 2009 20:40

Byt Cat mi opět a určitě ne naposledy připomněla, jak jsem jí tehdy nevědomky ve spánku žužlal ruku. Nejsem na tuhle příhodu zrovna pyšný. A pokaždé, když ji vytáhne, se zastydím. Raději to nekomentuju a jen pohodím rameny. Když si vyčistím zuby i obličej, přesunu se k vaně, abych Lawovi pomohl s tou barvou. Odsunu zástěnu a obdivně písknu. Páni. Ty se koupeš v tekutém zlatě! usměju se a sednu si na kraj vany. Vydrhnu mu záda a pak se s ním prohodím. Ovšem ještě před tím vypustím vodu. Sám se osprchnu a tím rovnou i vanu vyčistím. Ten zlatavý nádech ti sluší… povím mu, když vycházíme z koupelny. Nejdřív jsem si myslel, že mě jen šálí zrak, ale po delším zkoumání jsem došel k názoru, že ten zlatý odstín na kůži tam opravdu je. Nakrčím nos kvůli spálenému zápachu. V hlavě mi blikne jediná myšlenka. Cat vaří. vyměním si s Lawrencem poplašený pohled a opatrně nakoukneme do kuchyně. Pevně stisknu rty snažíc se potlačit smích. Cat je skutečná pohroma. Nerozumí si dokonce ani s toustovačem. Nic jednoduššího snad ani není. Podívám se na Lawrence. Vypadá to, že to myslí vážně. Vklouznu zpátky do obýváku a začnu se tiše chechtat. Připomene mi to ty staré pohádky, kde se slon bál myši. Uklidním se a stoupnu si vedle svého anděla. A to je to nejmenší, co se naší dračici mohlo stát…buď rád, že nezapnula sporák. zašeptám mu. Vplížím se do kuchyně a s bafnutím chytím Cat za boky. Ha! schválně, jestli se lekne. Žhářka přichycena při činu! cuknu koutky. Mám zavolat hasiče? otevřu okno, aby se tu trochu vyvětralo. Děsíš nám tu majitele bytu… mrknu na ni pobaveně. Potom přejdu k toustovači a vysvobodím z něj zčernalý chleba a hodím ho do koše. A hádám, že máš hlad. Tak něco vymyslíme. poplácám ji po zádech a nahlédnu do ledničky. Co takhle trochu zeleniny?

Hirosue Aya - 18. listopadu 2009 23:35

Tržiště Chápavě přikývnu na to, že toho prvního si jen těžko někdo pamatuje. Také mě mohlo napadnout, že podobně nadaní lidé jsou patrně odjakživa. V každé kultuře, civilizaci, národě, době... „Popravdě... původně jsem chtěla, ale... nějak. Něco jako by mě tu tak trochu drželo a... vlastně ani proti mojí vlastní vůli ne. I když trochu přestávám cítit nohy...“ nakrčím obočí a trochu rozpačitě se pousměju, nakonec si sednu na holou zem. „A... ti učitelé.. Neberte to, jako že bych snad vaši nabídku a pomoc odmítala.... A mimochodem, nejsem madam. Maximálně slečna, ale... spíš Yukko.“ kývnu mu zlehka hlavou. „Tedy vy... si vybíráte výlučně žáky sami, nebo to může být i naopak... že si žák sám vybere svého učitele, pokud... jich potká víc? Nebo je to jako... v nějakých věcech tak, že je tohle vyvolení nepřímé, ale řízené něčím vyšším a jen tak nějaký učitel se nehodí jen tak k nějakému žáku, stejně jako jeho metody? Tím chci říct... že to asi nechodí jako v běžném systému školství... doufám. Protože by tady mohl být asi problém, kdyby si učitel a žák nesedli... Mnohem větší, než ve škole, s přihlédnutím k tomu, o co se jedná...?“ mírně tázavě povytáhnu obočí, vzápětí pohledem opět přelétnu ty věci, co má vyskládané před sebou. Oči mi zas přitáhne ta zdánlivě nejobyčejnější věc – možná proto, že je jako jediná ze dřeva. „Možná... si od vás přecijen něco koupím. Nevím, proč ani jak ta soška ženy funguje, ale... i když se na ní nechci dívat, stejně mi k sobě stahuje oči. Přijde mi to jako něco víc, než říct, že se mi pouze líbí.“ krátce stisknu rty v trochu rozpačitém pousmátí, což podtrhnu ještě mírným pokrčením rameny.

Temné noci - 19. listopadu 2009 15:31

Benjamin Brook – byt Když jsi řekl, že může být rád, že nezapnula sporák, tak tiše zaúpěl. „No to by scházelo. Měl bych po kuchyni.“ Odpověděl. Ty jsi šel do kuchyně za Cat a Law šel zase lenošit na pohovku. Cat tě praštila utěrkou, když jsi ji polekal. „Nech si toho jo! Náhodou... já tousty normálně umím... jen Law má divný toustovač.“ Bránila se a našpulila rty. „Děsím Lawrence? Tak ať si vezme sáček na dýchání.“ Mávla necitlivě rukou. „No ale jinak hádáš správně. Docela bych si něco dala. Ty snad ne?“ šla za tebou k ledničce, do které nahlédla přes tvé rameno. Law by měl jít nakoupit, to bylo jisté. Lednice byla z větší části prázdná, možná že ho vlkodlačí návštěva vyjedla. Ale aspoň jsi našel sladkou papriku, máslo, salám a mazací sýr. Z čehož by mohli vzniknout obložené chleby, když už nic jiného. A navíc, tohle jistě bude jako pozdní večeře lepší. S Cat jste se pustili do přípravy, až jste měli hezky plný talíř. Ale jak jste vešli do obýváků načapali jste Lawrence, jak u televize podřimuje. „Vždyť na té maškarní skoro nic nedělal, tak jak může být tak unavený, že takhle usnul?“ nechápala Cat. Yukko Chang – tržiště Pousmál se a pokynul ti, aby jsi se posadila, ale to jsi na tom už pracovala. „Ano. Učitelé si své žáky vybírají. Ale jak jste mluvila slečno o tom, když si nesednou, tak samozřejmě že učitel vás doporučí k jinému o kterém si myslí, že by jste si... sedli lépe.“ Odpověděl Pak se znovu mírně uklonil. „Mé jméno je Dionýz. Ale všichni mi říkají jen Dio.“ Představil se ti. „Promyslete si to, slečno Yukko. Pokud by jste stála o pomoc, můžete kdykoliv přijít.“ Pohlédl na sošku a pousmál se. „Dobrý výběr. Vyřezala ji matka, žena co má pět dětí. Dobré manželství a její děti se dobře učí. Nemají se špatně. Díky tomu z této sošky vyzařuje síla domácího klidu a pohody.“ Vzal sošku a podal ti ji. „Pět dolarů, prosím.“ Té ceně jsi nevěřila, nakonec tohle nebylo jen tak obyčejné věci, měli nějakou sílu a k tomu nebyli ani všední a přesto po tobě chtěl jen takoví pakatel. Jestli všechno prodával tak levně, nebylo divu že neměl ani pořádný stánek a jen vlastně ubrus na zemi.

Cain - 19. listopadu 2009 20:18

Byt Zasměju se, když Cat svede svůj neúspěch na toustovač. To je úplně normální. Pokud s něčím neumí zacházet, vždy je na vinně ten přístroj. V ledničce jsme našli několik ingrediencí. Dala se z toho udělat lehká večeře. Ideální. Ale zítra budeme muset skočit nakoupit. Pořád si vyvařujeme a na doplnění zásob nemyslíme. Vrátíme se do obýváku a já na stolek položím talíř s obloženými chleby. Pousměju se, jakmile zbádám, že Law usnul. Nemůžu si pomoct, ale při tom pohledu mě jakoby hřeje u srdce. Vypadá kouzelně, když spí. Stočím pohled na Cat a pokrčím rameny. To nevím. narovnám se a dám si ruce v bok. Možná ho vyčerpalo to tancování. Dali jsme spolu sice pár písniček, ale byl po nich vážně vyřízený. na stvrzení svých slov ještě přikývnu. Potom skočím do pokoje pro deku, kterou ho přikreju. Přece jenom právě před chvílí vylezl z vany. Je to to nejmenší, co pro něj teď můžu udělat. Do postele bez toho, abych ho neprobudil, ho nedostanu. Tak jako on nás s Cat včera. Posadím se na gauč a nabídnu si jeden chleba. Netušil jsem, jak velký hlad mám. Tak povídej, co Jimmy? Užila sis to? nahodím téma. Upřímně mě i zajímá, jak moc splnil její očekávání. I když to se ukáže až časem.

Temné noci - 25. listopadu 2009 17:39

Benjamin Brook - byt Jen co jsi se postaral o Lawrence, začali jste s Cat večeřet. Zeptal jsi se jak se ji dařilo s Jimmym. Pousmála se. "Je moc milej. A je rozkošný jak je nesmělí. Skoro bych si myslela, že se snad ještě s žádnou holkou nelíbal. Ale líbá dobře... přirozený talent." Uculila se a zakousla se do chleba. "A říkal že je do mě zamilovaný už aspoň rok... no věřil by jsi tomu? Taková doba... to je nejspíš tím, že je slepý a nepozná když o něj holka má zájem. Někteří kluci jsou vůči tomu opravdoví slepýši." Zavrtěla hlavou. "Myslím, že nám to bude klapat." Napila se a pak se zadívala na tebe a pak na Lawrence. "A co ty s Lawem? Jak to vidíš? Myslíš, že to je... trvalejší vztah? Vím že jste do sebe pěkně udělaní, ale jak to vidíš ty?" zajímala se na oplátku.

Cain - 26. listopadu 2009 16:29

Byt Oooh… olíznu si kousek sýra, který mi zůstal na rtu. Snad nelíbá lépe než já? zatvářím se naoko ublíženě. Ve skutečnosti je mi to fuk. Poslouchám Cat a při pojídání chleba se usmívám. Vypadá roztomile, když se nad Jimmym tolik rozplývá. Konečně záruka jejího štěstí. Pokud budu muset někam odjet, bude jí mít kdo hlídat. A to je vítané. Uchechtnu se. Já byl do Lawrence zamilovaný přes rok a stále to trvá…naštěstí už se z něj stal ostříž a ne slepýš. potichu se zasměju. Samozřejmě vím, že mezi námi dvěma je to něco úplně jiného. Ale tak…nevadí, když si fakta trochu poupravím. Ať vám to vydrží. přiťuknu si s ní. Potom se na ni zkoumavě zadívám. Já a Law? pousměju se. Napiju se a odložím sklenici na stůl. Trvalejší? Hmmm. zamyslím se a promnu si hlavu. Absolutně ne. zavrtím hlavou a zkouším své herecké vlohy. Je mi jasné, že mi to Cat nezbaštila. Věčnost je totiž pěkně krátká doba. usměju se a podívám se na spícího Lawrence. Víš, sice jsme spolu krátkou dobu, ale už teď…si myslím, že vím…že to nikdy neskončí. Neumím si to představit. zlehka ho pohladím po vlasech. I kdybychom se rozdělili, vždy tu bude...pouto. Na pohled slabé, ve skutečnosti nesmírně silné. spokojeně vydechnu. Podívám se na Cat. Eh, mluvím, jak v romantickém filmu. zvednu se. Nepůjdem si už lehnout? navrhnu rychle.

Temné noci - 02. prosince 2009 14:22

Benjamin Brook - Byt Cat se usmívala, když jsi mluvil. "Ale to nevadí. Je to romantické. Tu lásku vám přeji." Dojedla a napila se. "Jasně... půjdeme." Řekla a vstala. Zbytek chlebů jste nechali na stole, aby si dal i Law kdyby se probudil. Na dobrou noc jsi Lawrence ještě políbil na tvář než jsi se odebral do ložnice za Cat. Jen co jste se uvelebil, Cat se k tobě přitulila a během chvíle spala a i tobě trvalo jen chvíli než jsi usnul. Nevěděl jsi, jak dlouho jsi spal, ale najednou jsi se uprostřed noci probudil s podivnou bolestí na prsou. Posadil jsi se a pak sebou trhl, když se z obýváku najednou ozvala rána, jako kdyby se lámalo dřevo. Hned jsi vyskočil z postele, na Cat jsi úplně zapomněl a vyběhl jsi ven z ložnice. Na jeho prahu jsi se hned zarazil, protože jsi byl svědkem boje světla a tmy. Lawrence jsi poznal ihned i když jako on nevypadal. Nyní byl ve své andělské podobě, neurčitý útvar bílého a zlatého světla s modrýma světélky v místech kde byla nejspíš hlava a proti němu stálo něco podobného jen temného. Černota vypadající jako stín ve spojitosti s černou mlhou a v místech očí zase rudá světélka. Konferenční stůl byl rozdělen na dvě půlky, jako kdyby do jeho středu dopadlo tělo, v televizi zela díra z jejíchž útrob vylétávali jiskry. To černé cosi zrovna tisklo Lawrence na zeď a zdálo se, že ho snad škrtí.

Cain - 02. prosince 2009 19:35

Byt – nevítaný host Otevřu oči, dlaň si automaticky položím na prsa a posadím se. První, co mě napadne je infarkt. Ale…ten má jiné projevy. Tahle bolest je neurčitě podivná. Náhle sebou škubnu. Z obýváku se ozvala hlasitá rána. To nezní, jako kdyby někdo spadl z gauče, to z ní jako by někdo lámal stůl vejpůl. Nedbám Cat, ani bolesti a vrhnu se ke dveřím. Zůstanu stát na prahu, křečovitě sevřu kliku dveří. Zatajím dech a s rozšířenýma očima zírám na dvě bojující bytosti. Pár vteřin mi trvá, než si zvládnu připustit, že to není jen hloupá noční můra. Skutečně cítím a vím, že ta zářící forma energie s modrými světélky je Lawrence. Můj strážný anděl, kterého škrtí? rozplizlá temnota. Neváhám příliš dlouho. Law! donutím své tělo k pohybu. Mám příšerný strach a zároveň obrovskou touhu dostat Lawrence do bezpečí. Nemůže mi ho vzít. Nic mi ho nesmí vzít! Do háje! Co bych dělal, kdybych o něj přišel? Hah.. Svaly se mi třesou, hrdlo nepříjemně stahuje, panika mi vhání krev do hlavy a vnitřnosti se snad trhají na kousky. Je mi příšerně zle, ale já musím k čertu něco podniknout. Ale co? Lapat holýma rukama po formě energie, která ani nemá tvar? Tohle si uvědomuji jen částečně. Popadnu první věc, na kterou přijdu a hodím ji na tu černou věc, i když tuším, že to bude bez účinku. Pěstí se silně uhodím do hrudníku. Magie… vyhrknu. Dělej sakra něco..! osočím v podstatě sám sebe. Cokoliv, kéž bych dokázal Lawovi pomoc, dal bych za to cokoliv.

Temné noci - 02. prosince 2009 19:52

Benjamin Brook - boj Když jsi vykřikl jeho jméno, Law, bílé světlo se začalo zmítat v sevření, objal toho černého a začal na něj tlačit a tak se začal vzdalovat od zdi na které byl přitisknutý. Popadl jsi skleněnou karafu a hodil ji po tom černém cosi, ale karafa proletěla jak tím černým tak i Lawrencem zcela bez účinku. Začal jsi se mlátit do prsou ve snaze vymlátit ze sebe nějakou magii, ale nejspíš tudy cesta nevede, nic se nedělo. Pak jsi si s leknutím všiml, že červená světýlka se upřela na tebe. "Benjamine! Pryč!" Uslyšel jsi v hlavě Lawrencovo volání. V tu chvíli černota Lawrence pustila a vyřítila se k tobě. "Pozor!" Volal Lawrence a bílé světlo vyrazilo za černým.

Cain - 02. prosince 2009 20:18

Byt - boj Nic se neděje! Ha! Co jsem si myslel? Že ten stín smetu tlakovou vlnou? Pro Krista, jsem tak naivní! Pootevřu ústa, když se červená světýlka upřou mým směrem. Těžce polknu a v hlavě mi zazní Lawrencův poplašený hlas. O kousek couvnu a obezřetně se snažím mít onu pohyblivou temnotu na očích, což není problém, jelikož se vyřítí mně vstříc. Kurva… syknu. Zareaguji na varování a smýknu sebou na stranu. Pryč, pryč, pryč, ale kam?! Nemám šanci. Možná můžu Lawrencovi získat trochu času. Táhni do pekla. zasyčím podrážděně. Pocit bezmoci není zrovna nejpříjemnější. Natáhnu v obraně paže před sebe, přivřu oči a kousnu se do rtu. Law… vydechnu. …miluji tě. Vzdal jsem se?

Temné noci - 02. prosince 2009 20:40

Benjamin Brook - boj Uhnul jsi právě v čas, Stín proletěl těsně kolem tebe, Lawrence zase přistál na tobě. Obklopilo tě jeho světlo, které tě příjemně hřálo a najednou jsi byl na druhé straně místnosti, dál od toho stínu. Bílé světlo se zase z tebe zvedlo a v tu chvíli, jako kdyby ti někdo vytáhl špunty z uší a to co jsi slyšel ti zastavilo krev v žilách. Uslyšel jsi výkřik a hned jsi poznal že to byl hlas Cat, ohlédl jsi se a viděl jsi, jak stín úplně celou Cat zahalil. Musela také slyšet ten hluk a vstát, vůbec jsi ji neviděl, musela stát za tebou a jak jsi uskočil stranou stín dopadl na ní. Cat ječela jako kdyby ji na nože braly, zmítala sebou a snažila se ze sebe tu věc shodit. "Benjamine!" Vykřikla s pláčem a podívala se na tebe. V tu chvíli se jakoby začala vytrácet až v útrobách toho stínu se ztratila úplně. Stín se v tu chvíli pohnul a vyrazil proti zdi, čekal jsi že do ní narazí, ale on neškodně proletěl skrz a zmizel. Lawrenc stále v podobě bílého světla hned vystartoval za ním a také zmizel ve zdi a ty jsi osaměl.

Cain - 02. prosince 2009 20:59

Byt – boj Jako zázrakem se stínu vyhnu a ocitnu na druhé straně místnosti. Malá záminka k radosti je ovšem přehlušena výkřikem, při kterém tuhne krev v žilách. Ihned pohledem střelím k místu, odkud vyšel. Cat! vykřiknu a hmátnu do prázdna před sebe. Ne, ne , ne , ne, ne, NE! vidím její tělo, jak se rozplývá uvnitř stínu. Zarazte to někdo! Prosím! Moje sestřička zmizí úplně a okamžik po ní i stín a za nimi zdí proletí i Lawrence. Zůstanu sám v zaneřáděném obýváku. Bez mrknutí sleduji místo na zdi. Doufám, že se z ní vynoří Law s Cat. Každým okamžikem. Přece…přece… sáhnu si na hruď, kterou mi svírá obrovská tíseň. V hlavě mám prázdno. Nesnesitelné ticho. Myšlenky, jako by se bály… projevit se. Sesunu se na zem. Zaražený pohled zavrtávám do podlahy. Srdce mi naléhavě naráží na žebra. Jazyk se mi lepí na patro. Dokázal bych takhle sedět věky. Odmítám si připustit skutečnost. Mohl bych také snad přijít o rozum v té nekonečné tmě a samotě. Končetiny mám podivně vláčné. Mám strach. Bojím se…reality.

Temné noci - 02. prosince 2009 22:00

Benjamin Brook Kdo ví jak dlouho jsi tam seděl, přemlouval jsi se, že je to vše v pořádku. Law se vrátí s Cat a vše bude v pořádku. Nebo že tohle byl jen hodně ošklivý sen a Cat tě zalehla a proto jsi měl tak zlý sen. Ale stále jsi se nebudil, to bylo nejhorší. Venku začínalo svítat a zdí znovu prošlo světlo, Lawrenc. Světlo za chvíli zmizelo a na jeho místě zase stál Lawrenc ve své lidské podobě. Přišel k tobě a objal tě, přitiskl tě k sobě a začal hladit po vlasech a zádech. "To bude v pořádku, Benjamine." Řekl tiše. O tom jsi pochyboval, Cat s ním nebyla. "Je v pořádku. Nic se ji nestalo, jen ji unesl. Ji nechtěl, šel po tobě, nejspíš až zjistí, že má Cat tak ji třeba pustí. Neboj se." Snažil se tě uklidnit. "Bude v pořádku." Opakoval.

Cain - 02. prosince 2009 23:09

Byt Objeví se světlo vystupující ze zdi. Sklopím pohled. Nemám ponětí, kolik hodin jsem tu mlčky čekal v marné snaze se probudit z noční můry. Skoro jsem si ani nevšiml, že už svítá. Uslyším slabé kroky, chvilku na to ucítím Lawrencovu přítomnost. To tělo, ty paže…jako by mě k osbě tiskl z velké dálky. I jeho slova doznívají s jakousi prapodivnou ozvěnou. Snaží se mě uklidnit a uchlácholit dotyky a především tím, co říká. Ale já…nevěřím tomu. Nejde to. Bude v pořádku… zničehonic propuknu v ironický smích. Jasně…dokud jí nebudu nablízku, jistě bude v pořádku. Protože… zachraptím a slabě od sebe Lawa odstrčím, nemám sílu to provést razantně. Protože já za to můžu…kdybych, k čertu, kdybych… nevěřícně zavrtím hlavou, stále se dívám kamsi za jeho rameno. Vyhýbám se jeho pohledu. Ty to snad víš, co to..ta věc s ní provedla? Co má v plánu? olíznu si spodní ret a odšoupu se ke stěně. Je to moje sestra a já…já jsem dovolil, aby se jí něco stalo… oči se mi lesknou. Pevně stisknu rty a podívám se stranou v momentě, kdy si vzpomenu na její křik. Měl jsem ho nechat, ať si mě vezme…hm? zašeptám. Pokrčím nohu v koleni. Byli byste v pořádku, no ne? roztěkaně zamumlám a pak si schovám obličej do dlaní. Kdo…co…to bylo…?

Temné noci - 12. prosince 2009 13:10

Benjamin Brook - byt Law zavrtěl hlavou. "Jasně, že za to nemůžeš. Jestli za to někdo může tak já. Měl jsem si ji všimnout. A vůbec... teď je jedno kdo za to může." Objímal tě kolem ramen. Lawrenc si povzdychl. "Takhle nemluv. Cat bude v pořádku. Ji nechtěli. Neublíží ji. Jestli to byli Morganovci, tak ji určitě neublíží. Oni jsou zastánci lidství." Snažil se tě povzbudit. "Nesmíš se stranit svých přátel, Benjamine. A Cat... ta by ti to ani nedovolila, vím naprosto jistě, že by jsi bez ní chřadl, jako květina kterou nikdo nezalévá." Pohladil tě po tváři. "Možná bychom byli chvíli v pořádku, Benjamine. Ale ne na dlouho. Protože bychom pro tebe šli. Což by bylo nebezpečné samo o sobě." Políbil tě na tvář a vstal. Založil si ruce na prsou a rozhlédl se. "Bylo to zlé kouzlo. Dalo by se říci, že to byl stín, který někdo oživil a nakázali mu, aby tě unesl." Vysvětlil ti. "Bude v pořádku. Tím jsem si jistý. Možná, že ji dokonce už i pustili když zjistili, že jim je k ničemu." Dával ti naději.

Cain - 12. prosince 2009 19:34

Byt Stisknu čelisti a odmítavě trhnu hlavou. Rozumím tomu, že se mě snaží Lawrence podpořit a obrátit na lepší myšlenky, přesto není tak jednoduché vyhnat z hlavy všechny ty katastrofické scénáře. Po chvíli jsem si schopen připustit, že by Cat mohla být v pořádku. Lawrence má pro to vcelku dobré argumenty. I tak mě pronásleduje onen stín pochybností. Co se týče břemena viny, budu to muset celé překousnout. Tak i tak by to dopadlo špatně. Má pravdu…je jedno, kdo za to může. Nikdo z nás to nemohl tušit. Ale stejně... Těžce vydechnu. Cítím se strašně vyčerpaný, přesto nemám na spánek ani pomyšlení. Zlé kouzlo? zopakuji polohlasně. Myslel jsem, že to byla bytost…nebo stvoření podobné Lawrencovi. Třeba nějaký padlý anděl. Až na barvy si byli podobní. Poprvé zaostřím na Lawrence. Olíznu si suché rty a chvíli mlčím, než se odhodlám promluvit. K něčemu jim je…nejsou pitomí. Jestli si zjistili, že mi na Cat záleží, můžou jí využít k tomu, aby mě dostali. Výměnný obchod, rukojmí…chápeš. řeknu otráveně. Ale proč by to k čertu Morganovci dělali? Mohli mě sbalit už na chatě! rozčílím se a praštím pěstí do podlahy. Přece jim k ničemu nejsem, nemám ponětí, kde jsou naši… zavřu oči a zoufale si prohrábnu vlasy. Chvíli se uklidňuji a pak se postavím na nohy. Není to náhodou něčím jiným? nadhodím a zkoumavě zabodnu pohled do Lawrence. Možná nastal čas, abych se dozvěděl víc…o sobě a…magii. odlepím se od zdi. Proč mám pocit, že mi něco zamlčuje? A pak..pak musíme něco podniknout, cokoliv… rozhodím rukama. Projdu líně kolem Lawrence a posadím se na gauč, zírajíc na rozlomený stolek.

Hirosue Aya - 14. prosince 2009 00:56

Tržiště/Doma „Dobře. Ještě jednou díky.“ pokývnu hlavou a pousměji se. V duchu si zopakuji ještě jednou jeho jméno, pak naslouchám tomu, co vyprávěl o sošce. Domácí pohoda se patrně bude víc jak hodit... Zvlášť, až řeknu sestře, jak se věci mají... povzdychnu si a pomyslím ještě na lahvičku co mám v tašce. V tu chvíli si uvědomím, kolik asi musí být hodin. Možná už tak okolo půl páté a jestli mám stihnout uvařit a ještě se umýt a připravit na schůzku... Měla bych vyrazit, i když se mi stále tak trochu nechce. Rukou již instinktivně sáhnu do kapsy, kde jsou peníze. Čekala jsem, že řekne dejme tomu patnáct nebo víc, ale... „Pět?“ vypravím ze sebe, na to párkrát zamrkám, ale přesto vytáhnu desetidolarovou bankovku. „Zbytek si nechte... podle toho, jak si myslím, že bude tahle soška užitečná, byste zasloužil ještě něco daleko víc. Penězi se to rozhodně jen tak splatit nedá... Dio. A je mi to líto, ale budu muset jít. Mám schůzku se... zákazníkem a ještě musím uvařit sestře večeři, tak abych to všechno stihla.“ omluvně se pousměji, vezmu sošku do rukou, tentokrát už příjemně, dřevitě zahřeje. V příštím okamžiku zmizí v tašce. Zvednu se, ale vzápětí zarazím. „Vy... býváte tu každý den?“ mírně tázavě pozvednu obočí. Ještě počkám na odpověď, pak se rozloučím, v rychlosti nakoupím nějaké věci – jaké přesně byly třeba jsem se nepamatovala, tak jsem skoupila ty, co byly potřeba na první jídlo, co mě napadlo a víc jak rychlým poklusem vyrazila domů. „Tak jsem tu! Ale jen na skok, uvařím jídlo a pak se připravím a zas půjdu. Nepotřebuješ něco?“ houknu na Zitu ode dveří, zatímco se snažím nějak dostat z bot. Pak popadnu tašku a vyrazím s ní do kuchyně, kde začnu připravovat věci potřebné na vaření.

Temné noci - 14. prosince 2009 00:56

Benjamin Brook - byt Povzdychl si. "Ano chápu. Ano to by mohli zkusit." Šel za tebou a sedl si vedle tebe. "To nevím k čemu tě chtějí. A proč tě neunesly už dávno. Kdo ví co je to popadlo. Možná, že ta Magie která se u tebe začíná projevovat upoutala jejich pozornost." Zavrtěl hlavou, že neví. Zadíval se na tebe a vzal tě za ruku. "Ano... možná že ano. Co by jsi chtěl vědět?" dával ti možnost, aby jsi se první dozvěděl to co chceš ty. "A neměj obavy. Rozhodně ten únos nenecháme jen tak ležet ladem. Pojedeme do Organizace a snad nám pomohou." Stiskl tvou ruku ve své.

Temné noci - 14. prosince 2009 01:17

Yukko Chang - Doma Dio se podíval na bankovku a nejspíš by něco namítal, ale ty jsi ho předhonila, stiskl rty jako kdyby se rozhodoval, ale pak s mírnými rozpaky přikývl a bankovku schoval. Pohlédl na tebe a usmál se. "Ano. Jsem tu každý den. Přijďte když budete chtít." Pak ti pokynul na rozloučenou. Pak jsi se vydala nakoupit a upalovala domů, kde na tebe čekala Zitu, kterou jsi hned slyšela až do chodby jak se směje. "Dobře!" Zazněla po chvíli odpověď na to že tu jsi. "Jsi hodná že se zajímáš, ale vhledem k tomu, že jsem duch tak nic nepotřebuji!" Zdálo se ti že to znělo pobaveně. Pustila jsi se do vaření a jedním uchem jsi poslouchala jak vedle Zita poslouchá televizi a směje se. Ale ty jsi nestíhala, v pět jsi byla doma a teď máš jen hodinu na přípravu jídla, připravit sebe a odjet do Závojů. Najednou jsi si všimla, že je ticho. Než jsi se stačila zajímat co se stalo do kuchyně vešla tvoje sestra. "Ahoj. Proč jsi měla v obýváku zapnutou telku, když tam nejsi?" zhluboka se nadechla. "Hmmm... co děláš?" přišla se podívat co kuchtíš a také jsi si všimla, že kulhá.

Hirosue Aya - 14. prosince 2009 01:41

Doma Na Zitina slova ohledně toho, že je duch se jen pousměji a nesouhlasně pokývu hlavou. Patrně ještě delší dobu potrvá, než si na to zvyknu. Jenže časový press mi úsměv vzal z tváře víc jak rychle, začala jsem kmitat pomalu jak v čínském fastfoodu, co byl kdysi nedaleko našeho bývalého domu, kde jsme žily se sestrou s rodiči. Olej syčel a prskal, těstoviny, hodně zeleniny, sójová omáčka, maso... Potřebovala bych minimálně jeden pár rukou navíc. Sotva si stačím uvědomit v tom shonu náhlý klid, málem mě k smrti vyděsí sestra. „Fuj... Málem jsem to vyklopila na sebe.“ zatřepu hlavou, položím pánev a krátce si přitisknu dlaň na prsa. „Chodíš jak duch. Šla jsem nakoupit a tak nějak jsem se zapomněla. Měla to být jen chvilka. A teď nestíhám, předtím jsem se koukala.“ pokrčím rameny. „Snažíš se mě vychovávat?“ zašklebím se. „A co by... večeři. Tvojí.... večeři. Já jsem už na jednu pozvaná, ale vůbec nestíhám. To si zas uříznu ostudu.“ natáhnu se a trochu ztlumím oheň. Pak se zadívám zpátky na Ayu. „Tak... jak ses měla? A...“ zarazím se. „Cos dělala?“ mírně se zamračím a bradou kývnu k její noze, ale hned na to musím věnovat pozornost zas vaření.

Temné noci - 14. prosince 2009 01:53

Yukko Chang - doma "Nemůžu za to, že jsi mě neslyšela. Ta televize byla docela nahlas a navíc ti tady prská olej. Tak to neházej na mě ségra." Políbila tě na pozdrav na tvář. Usmála se. "No jistě že ano. Někdo tě to všechno přece musí naučit." Uchechtla se. Znovu se nadechla. "Mňam. Krásně to voní. Ale hele... jestli nestíháš, tak já si to už dodělám a ty se běž připravit." Nabídla ti. Po tvé otázce se zatvářila otráveně. "Ale... vlastní nešikovnost. Jen jsem se chtěla zase svést na zábradlí, jako za mala. Jako povedlo se mi to, ale jak jsem seskočila na zem, luplo mi v kotníku a teď to docela bolí, ale chodit můžu. Takže to mám asi jen vyvrknuté nebo pohmožděné. To bude dobrý. Jen teď asi budu chvíli víc doma." Hodila tašku s učením do kouta. "Hele a až budeš pryč... nevadilo by kdybych si sem pozvala Joseho?" zeptala tě tě.

Hirosue Aya - 14. prosince 2009 02:15

Doma/Sto závojů Pozvednu skepticky obočí. „Jako? Ty ještě malá jsi.“ ušklíbnu se, bylo to trošku kritické, ale koutek úst cukl nahoru. Otřu si zlehka čelo. „Jo tak... Ty to dovaříš, budeš ráda, že vypadnu, abyste tu mohli vyvádět bůhvíco, hm?“ nadhodím a trochu prohrábnu hromadu zeleniny, tu pak přidám do druhé pánve k masu a zas oheň lehce přidám. „Ayo... žádné hlouposti. A víš, co tím mám namysli... Ano? Nepotřebuju být nervní na schůzce, jestli se tady neděje bůhvíco.“ navážno se na ni zadívám, zajímalo by mě, jak se bude tvářit. Samozřejmě mám strach. Hlavně o to, aby neudělala nějakou chybu, které by pak litovala. Navíc toho kluka zná jeden večer. „Popravdě bych byla radši, kdybyste šli někam do kina nebo do parku a on tě pak vyprovodil zpátky sem. Vím, že je patrně sympatický a vůbec, ale... Přecijen je cizí, znáš ho pár hodin. A tohle je velkoměsto, navíc v dnešní době už nepoznáš násilníka nebo zloděje podle toho, že se mu přes půl obličeje táhne jizva nebo mu chybí prsty. Chápeš, co tím chci říct?“ pozvednu obočí, pak se otočím zpátky k plotně. „Stejně už je to hotové.“ dodám, pak se natáhnu pro talíř. „Nandej si, kolik chceš. Já se jdu připravit.“ kývnu hlavou, vypnu plotnu, pánev dám stranou a vklouznu do koupelny, kde se hodně rychle opláchnu studenou vodou, vlasy si stáhnu do uhlazeného, lesklého drdolu, takže tak vynikne delší, štíhlá šíje. Líčení je opět prosté, ve formě černých linek, tentokráte doplněné červenou rtěnkou. Už jsem měla přesnou představu, co si obleču. Do vlasů ještě dvě jehlice s kovovými ozdobami na koncích, na nichž cinkaly přívěsky. Na sebe jsem si pak vzala zlaté večerní šaty, u krku měly rudé květy a krásně se leskly. Pohled na hodiny hovořil jasně. Bylo za deset minut šest. „Tak já letím. A jak jsem řekla. Nezakazuju ti přímo ho sem vodit, ale nevidím to vůbec ráda. Uvážení je na tobě.“ sehnu se narychlo k sestře, dám jí pusu na tvář a vyrazím v rychlosti ven. Nasednu do auta, vycouvám, těsně minu to, co stojí za zadkem mojeho a vyrazím k podniku. Jela jsem skutečně hodně rychle, kdyby někde byli policisté, tak mám zcela jistě pěkně mastnou pokutu. I když... jeden pohled – jako u Gejš... a patrně by to bylo jinak. Dorazila jsem tři minuty před celou, jen jsem kývla na recepční a ještě se šla trochu upravit, abych nevypadala jak rozvrkočená rusalka. Pak jsem už jen čekala, kdy se zákazník dostaví.

Temné noci - 14. prosince 2009 02:45

Yukko Chang - Doma/ Sto závojů "Jsem dospělá. Jen ty mě pořád považuješ za dítě sestřičko." Bránila se Aya a s protočením oči se odbelhala k židli na kterou se posadila. Povzdychla si, jako kdyby se v duchu modlila nad tím aby ji bůh dál sílu. "Nejsem tak nezodpovědná jak si pořád myslíš, Yukko. Sice dělám blbosti, ale pokud by šlo o něco takto vážného to bych nikdy nebrala na lehkou váhu. A byla bych ráda, kdyby jsi si přestala myslet že roztáhnu nohy před každým pěkným floutkem, kterého poznám." Založila si uraženě ruce. "No ale i když to nevidíš ráda pozvu ho sem. Sice bych raději do kina nebo na procházku, ale to by znamenalo že bych tam musela dojít a vzhledem k tomu, že mě chůze bolí, tak nikam nejdu no." Byla uražená z toho, že ji tak podceňuješ. Přesto vstala a šla si nandat jídlo, zatím co ty jsi se šla připravit. Když jsi byla hotová, tvoje sestra ještě jedla, něco nesouvisle zamručela, když jsi se s ní loučila a ty jsi odešla. Když jsi dorazila do Závojů on tu ještě nebyl, ale nebyl tu pro tebe ani vzkaz, takže nejspíš dorazí každou chvíli. Odešla jsi se ještě upravit a pak jsi už jen čekala. Měl zpoždění jen pár minut, což se mu dalo odpustit podle toho jak byl mírně zadýchaný, když vešel dovnitř. Nejspíš hodně spěchal, hned tě uviděl, usmál se a vydal se k tobě. "Slečno Yukko. Jste okouzlující." Pozdravil tě, vzal tě za ruku a políbil tě na ní. "Omlouvám se za zpoždění, slečno. Neměl jsem štěstí s dopravou. Dostal jsem se do kolony." Odkašlal si. "Můžeme jít?" Nabídl ti rámě. Na sobě měl dobře padnoucí oblek krémové barvy, poměrně jste se k sobě hodili pokud šlo o kombinaci oblečení. odkaz Počkal až položíš svou ruku na jeho ohanbí a vyvedl tě ven, kde na vás čekala dlouhá, černá limuzína. Řidič v čepici a černém obleku vám otevřel dveře. "Omlouvám se za tu okázalost. Ale jel jsem sem rovnou z pracovní schůzky a mí společníci si na takovéto pohodlí potrpí. Ale snad se bude zamlouvat i vám." Počkal až nastoupíš a pak se vsoukal za tebou. Jen co jste se uvelebili dal pokyn řidiči, aby jel než se obrátil na tebe. "Mohu vám nabídnout něco k pití?" nabídl se a pokynul k baru, který zde také byl.

Hirosue Aya - 14. prosince 2009 03:05

Sto závojů/Cesta Přívětivě a současně polichoceně se na něj pousměji. „Vpořádku, nic se neděje.“ prohlédnu si ho, ale pouze decentně, zkušenému oku stačí sotva vteřina. Koutky úst se nepatrně zvednou. „Jistě.“ pokývnu hlavou a zlehka se do něj zavěsím, nechám se vyvést ven. Pohled na limuzínu mě zlehka překvapí, ale jeho objasnění věcí to vysvětluje. Stejně jako jistě nemalé potíže v zácpě. Když jedete něčím, co je tak třikrát obyčejné auto... Není to na lehkou váhu. S úsměvem kývnu řidiči a poděkuji, pak se sehnu a vklouznu dovnitř. Krátce se rozhlédnu. Peněz jsem neměla vůbec málo, ale... něco takového bych za ně patrně nepořídila. jednoduše proto, že se mi to zdálo už trochu zbytečné... No, možná víc než jen trochu. Ale mlčela jsem. Pohodlněji jsem se usadila, pak očima sklouzla na pana Higeraeho. Na jména jsem měla vcelku dobrou paměť. Naštěstí se mi nepletla, což by z této výhody učinilo spíše problém. Nad jeho otázkou se krátce zamyslím, pak mi koutky úst zacukají pobavením. „Saké tu asi nemáte, ale nevadí. Dávám přednost spíš něčemu lehčímu, pokud vám to nebude vadit, takže víno, nebo nějaký sekt.“ odvětím s už lehčím pousmátím, i když jiskřičky, co se rozzářily předtím v očích, jen tak nezmizí.

Temné noci - 14. prosince 2009 03:27

Yukko Chang - Limuzína Přikývl a naklonil se k baru. "Bílé, červené nebo růžové?" zeptal se jaké by jsi si dala raději. Jak jsi odpověděla nalil oběma a vrátil se na místo vedle tebe. "Musím vám ještě jednou ze srdce poděkovat. Opravdu jste mi prokázala velkou čest, že jste mé pozvání přijala a ještě k tomu opravdu přišla." Usmál se a přiťukl si s tebou než se napil. "Doufám, že vás svým výběrem restaurace nezklamu, nebylo to vůbec lehké. Ve městě je tolik restaurací, díky bohu za to, že je většina na internetu." Oslnivě se na tebe usmál a odkryl dokonale rovné a bílé zuby. Oči mu utkvěli na tobě a upřeně si tě prohlížel, v tmavých očích mu plápolaly ohníčky upřímného zájmu a chvílemi kdy na tebe pohlédl ti páteří projela horkost. Těžko říci co se změnilo, včera sice nebyl o nic méně šarmantní, ale scházel mu ten žhavý pohled který měl dnes. "Abych řekl pravdu. Měl jsem pochyby jestli přijdete. Jak jsem už říkal včera, měl jsem dojem, že vám nejsou zrovna po chuti a tak jsem si říkal jestli mě třeba nehodláte tím, že nepřijdete vytrestat." Usmál se a znovu usrkl vína. Kdyby jsi se chtěla podívat ven, tak by jsi nic neviděla. Okna byla černá a tak jsi neviděla kam jedete, díky tomu aspoň budeš doopravdy překvapená kam tě vezme. "Mohu se zeptat, jak jste se dnes měla?" zajímal se o to co jsi dnes dělala.

Hirosue Aya - 14. prosince 2009 03:43

Limuzína „Asi to růžové. Je to dlouho, co jsem ho měla naposledy.“ s lehčím pousmátím přikývnu, pak si od něj vezmu sklenku. Ozvalo se lehounké, křišťálově čisté cinknutí. Decentně jsem upila, pohled tak zčásti skryla za okraj sklenky, ale přesto ho krátce zvedla k němu. Pomalu jsem odtáhla sklenku od úst. Přecijen trochu té smyslnosti není špatné si dovolit. Rozhodně to nebude ku škodě. Jenže patrně jsem nebyla sama, kdo měl takovéto mínění. Z toho pohledu mě zamrazilo, i když se na mě už podobně, ne-li stejně, dívala spousta mužů. Tohle mi přišlo tak nějak jiné, ale nedokázala jsem si uvědomit, čím vlastně. „Nemáte zač děkovat. A tím, že bych nepřišla, bych vytrestala především a hlavně sebe. A neobávám se, že byste vybral špatně. Podle všeho máte vkus.“ jistě, vyznělo to i jako lichotka na mou osobu, ale proč ne. Ať je také trochu znát, že si sebe vážím jako něčeho víc, než jako pouhé společnice a s tím ekvivalentu cenného papírku. Jeho další dotaz mne vnitřně trochu zaskočí, vzápětí ale pobaví. Navenek nedám nic znát. „Asi vás zklamu, když řeknu, že zcela obyčejně. Ráno jsem si byla zaběhat v parku, pak chvilku byla doma, nakonec šla nakoupit, protože jsem zjistila, že doma nemám nic pořádného, co bych udělala k večeři. Menší dobrodružství nastalo teprve ve chvíli, kdy jsem se při nákupu zdržela a pak musela stihnout všechno najednou. Popravdě... chybělo málo a byla bych já ta, kdo se opozdil.“ pousměji se, opět se mu zahledím zpříma do očí. „Takže si vskutku nemáte co vyčítat. Málem bych vám za to zpoždění měla spíše blahořečit.“ dodám, úsměv na tváři se zlehka rozšíří, stejně jako jiskry v očích zaplanou trochu více. Dlouho jsem neměla víno... a vůbec jakýkoli alkohol. pomyslím si tiše.

Cain - 14. prosince 2009 13:54

Byt Budu si muset zvyknout na fakt, že Lawrence je sice anděl, ale není vševědoucí. Nemůže číst myšlenky Morganovcům nebo kohokoli jiného. Sklouznu pohledem na naše ruce. V hlavě mi víří spousta otázek, na které bych rád znal odpověď, ale nyní…nemůžu zformulovat ani jednu. Najednou jako kdybych si nemohl vzpomenout na jedinou otázku. Netuším jak začít. Povzdychnu a oplatím mu stisknutí dlaně. Organizace… Ti nám snad pomohou. Kdo ví. Zakloním hlavu a vyčerpaně zavřu oči. Jak moc se u mě projevuje ta…magie? vydechnu. A upřímně. otočím hlavu k jeho obličeji. Jde to hodně poznat? Neměl bych už…mít nějaký ten tlumič nebo jak se jmenuje? lehce svraštím obočí. Nechci na sebe zbytečně upozorňovat, i když už se to asi minulo účinkem. nevesele cuknu koutkem rtů. Měl bych se naučit...se bránit. opřu si hlavu o Lawrenocvo rameno. Dnešní noc byla první varování…měl by se sebou něco začít dělat. Ať chci nebo ne… řeknu polohlasně a nechám prostor Lawrencovi.

Temné noci - 16. prosince 2009 00:18

Benjamin Brook -byt "Tady v mém bytě je v útlumu, byt je chráněný aby nikdo nemohl vysledovat ty co jsou uvnitř. A je pravda, že po tom co jsme vyšli včera večer ven, jsem... viděl, že se u tebe tvá přirozená síla začala už hodně projevovat. Ale zase jsem věděl, že o tom nechceš slyšet. Tak jsem tě tím nechtěl zatím trápit..." zatvářil se provinile. "Neměl jsem to dělat." Povzdychl si. "Jde to hodně poznat, Benjamine. Jsi jako... maják zářící ve tmě. Chtěl jsem ti ten tlumič koupit dnes. Ale stejně by to bylo jen dočasné řešení." Promnul si zátylek. "První se musíš naučit svou energii kontrolovat. Kdyby jsi ji nechal volnost klidně by mohla zasahovat sama do vnějšího světa. Třeba by najednou tvá sklenice s pitím začala mluvit, telefon by se proměnil v želvu." Vysvětlil ti. "Zkus zavřít oči a soustřeď se... poslouchej jen svůj dech a snaž se na nic nemyslet. Zkus si svou sílu představit jako auru... jistě víš jak vypadá aura, v televizi to vidíš pořád. Zkus si ji představit, jak kolem tebe proudí. Je nestabilní, nerovnoměrná. Zkus se na ní soustředit a snaž se ji jakoby uhladit, ať je zase pěkně hladká a klidná." Zkoušel ti to vysvětlit. Yukko Chang - limuzína Ramesh si uhladil pramen vlasů, který mu spadl do očí a usmál se na tebe, obočí se mu mírně pozvedlo, ale dál se usmíval a dokonce upřímně. "Ale vůbec jste mě nezklamala. Ve skutečnosti vám velice závidím. Co já bych dal za jediný takoví den jako máte vy. Člověk si myslí, že být zámožný je kdo ví co. Ano... můžete si dovolit kde co, ale moc času na to si to užít nemáte. Pokud se chcete udržet na výši musíte hodně pracovat. Někdy nemám čas ani spát. Sice si zvyknete spát dvě hodiny denně, ale časem to na vás stejně dolehne." Zamnul si bradu. "Pořád s vámi chce někdo mluvit, něco kupovat, prodávat, vyjednávat, objednávat. Je toho hodně. Sice mám asistenty, zástupce, ale ve světě který se točí kolem velkých peněz nemůžete věřit nikomu." Zavrtěl hlavou. Pak se zatvářil omluvně, natáhl se a položil svou ruku na tvou, jeho dlaň byla teplá a kupodivu drsná, čekala jsi že je bude mít spíš jemné, člověk co nikdy nevzal za pořádnou práci a i když měl dokonale pěstované nehty, zdálo se že přinejmenším si umí aspoň sám umýt nádobí nebo vyluxovat. "Promiňte. Asi vás tu tímhle straším. Jen jsem tím prostě chtěl říci, že mi váš den nepřijde nijak nudný." Nechal svou ruku na tvé o něco déle než by bylo zapotřebí, ale zase ji nakonec odtáhl. "Co vlastně děláte? Kromě tedy vaší práce? Myslím tím koníčky a záliby." Zajímal se dál o tvůj život.

Cain - 16. prosince 2009 17:44

Byt Mlčky sleduji Lawrencův provinilý výraz v obličeji. Je z toho chudák trochu nesvůj. Ale rozumím mu. Nezachoval se vůči mně špatně. A tím kdybych si na něm vylíval vztek z únosu Cat a snažil bych se mu dát vše za vinu…čeho bych dosáhl? Ranil bych ho pro chvilkový klid vlastního svědomí? Ani mě nenapadne možnost, že bych se urazil nebo jinak rozčílil. Kde bych bez něj teď byl? Nedávej si nic za vinu. Jednou to přijít muselo… položím mu dlaň na tvář. Myslel si to se mnou dobře. Nechtěl jsi mi kazit večer. pohladím ho bříškem palce po lícní kosti. A já blbec si myslel, že to přede mnou tajíš schválně…vlastně si za to můžu já sám. To téma jsem odmítal řešit… matně se pousměju, načež se k Lawrencovi nakloním a dlouze ho políbím na rty. Nenásilně se opět opřu o opěradlo gauče a naslouchám jeho radám. Když se zmíní o mluvící sklenici a telefonu, který by se mohl přeměnit v želvu, šlehnu po něm šokovaným pohledem. Až tak? vydechnu. Chvíli mám pocit, že si ze mě musí Law utahovat, ale popravdě nevypadá na to. Navíc jsme v situaci, kdy hloupé fórky nejsou na místě. O to je to horší. Podle pokynu zavřu oči a zhluboka se nadechnu. Nedokážu se soustředit, dokud to nedopoví. V okamžiku, kdy se Law odmlčí, se o to pokusím. Jenže to vůbec není jednoduché. Nedokážu z hlavy vyhnat všechny myšlenky a do toho ten otravný hlásek, který se mi vysmívá a odmítá uznat existenci magie, což je divné…když jsem potkal několik neobyčejných tvorů. Na jedné straně stojí Ben, který se chce pokusit uhladit vlastní auru a na druhé ten Ben, který tvrdí, že je to blbost. Zatnu ruku v pěst a naštvaně otevřu oči. Nezvládnu to…jak si mám vyčistit hlavu? začíná se ozývat pesimismus. Zapomenout na rodiče, na Cat, na Lawrence…i na ty, co na mě poštvali stín. Zdá se to nemožné. Jsem netrpělivý. Přesto se vrhnu na další pokus. Znovu zavřu oči, snažím se vyrovnat dech. Před očima si představuji sám sebe a auru, jakousi rozplizlou záři. Fantazii na to mám dostatečnou. Dovedu ji ve svých představách uhladit. Bohužel jen tam. Narušován hlodavými myšlenkami.

Temné noci - 29. prosince 2009 16:53

Benjamin Brook - Byt Lawrenc zavrtěl hlavou. "Ale no tak. Benjamine. Nesmíš se k tomu takto stavět." Povzdychl si a pak se zamyslel. "Pomohu ti." Řekl a chytil tě ze strany za hlavu, něžně tě pohladil palci po spáncích. "Uvolni se, mysli jen na to co jsem ti řekl." Pobídl tě a jemně ti spánky masíroval a čelem se opřel o tvé. Zavřel jsi oči a snažil se dělat to co ti řekl, od spánku ti projíždělo do hlavy a páteře příjemné brnění. Zkusil jsi si to tedy znovu, snažil jsi se to představit, ucítil jsi jak se od tebe Lawrenc odtáhl, když jsi otevřel oči uviděl jsi Lawrence, jak spokojeně pokyvuje hlavou. Zdálo se tedy, že jsi to zvládl, ale zvláštní bylo že jsi žádnou změnu necítil. "Skvělé. Teď už je to v pořádku. Teď jenom tohle." Vstal a odešel do svého pokoje, když se vrátil nesl něco malého. "Tohle je ten tlumič o kterém jsi už slyšel. Tohle tě ukryje před Morganovci a všemi co by tě mohli hledat." Podal ti prsten s velkým, černým kamenem.

Cain - 29. prosince 2009 17:58

Byt To se ti lehko řekne…nestavět se k tomu takhle… zamumlám a čekám, co Lawa napadne. Bez odmlouvání přijmu jeho pomoc. Má úžasný dar, jak mě uklidnit. Soustředím se na to, co mi říkal. Rozbouřená aura…uhlazená aura. Nemám ponětí, jak dlouho to trvalo. Náhle se Lawrenc odtáhne, otevřu oči a zmateně se na něj podívám. To je…celé? vydechnu. Upřímně se necítím příliš jinak. Kdyby nebylo mého anděla, změnu bych nejspíš nepocítil. Natáhnu paži a mezi prsty uchopím drobný předmět. Tlumič magie. Prsten s velkým černým kamenem. Párkrát ho převrátím a prohlédnu si ho ze všech stran. To mě žádáš o ruku? slabě cuknu koutky a navléknu si prsten na prsteníček pravé ruky, tam sedí nejlépe. Děkuju. zvednu se z pohovky. Cítím se…bezpečněji. kývnu. Kéž bych byl navždy pro všechny ty šílence neviditelným. Tak. Navštívíme pobočku? Víš, každou minutu, kterou Cat musí strávit…nevím kde… zavrtím hlavou. Nechci to prodlužovat. rukou si vjedu do vlasů a rozhlížím se po místnost, jako kdybych něco hledal. Potom tlesknu a promnu si ruce. No, nemáš termosku? Udělám kafe. Hodně silné. Na cestu se mi bude hodit. odejdu do kuchyně. Jsem nevyspalý, hlava mi třeští. Kafe a prášek na bolesti to zpraví. Budou muset. Hlavně ať se dostaneme co nejdřív do pobočky. Z kuchyně si to zamířím hned do koupelny, kde se dám trochu dohromady. Ani se nerozmýšlím, co si vezmu na sebe, jako obvykle. Dnes jsou mi podobné věci ukradené. Law, jsem hotový…co ty? houknu trochu netrpělivě.

Temné noci - 12. ledna 2010 16:55

Bejnamin Brook - byt Lawrenc přikývl. "Ano to je všechno." Odpověděl. Pousmál se, když jsi se zeptal jestli tě tak žádá o ruku. "Co myslíš?" Mrkl na tebe a narovnal se. "Dávej pozor aby jsi ho neztratil." Pohladil tě po tváři. Znovu přikývl. "Ano. Půjdeme tam." Políbil tě na tvář po které tě předtím pohladil. "Jo... Termoska je v poličce nad dřezem." Informoval tě a šel se připravit. Nakonec jste vyrazili ven, nasedli do Lawrencova auta a vyrazili k magické pobočce. Když jste k ní dorazili překvapilo tě, že jste zastavili před obyčejnou policejní stanicí. Vystoupili jste a vyšli tři schůdky a vešli dovnitř, tam byl poměrně ruch, vypadalo to tam skoro jako na policejní stanici v nějakém americkém filmu. Jen zběžně na vás pár lidí pohlédlo, ale nikdo si vás dál nevšímal. Odešli jste na pánské záchody a zapadli do poslední kabinky na které bylo napsáno mimo provoz, ale byla odemčená. Law zaklepal na několik dlaždiček a jedna se najednou odchlípla, když ji odsunul objevil se tam výtahové tlačítko. Když ho zmáčkl, podlaha u kabinky začala klesat jako výtah. Law se na tebe usmál. "Poldové jsou slepí. Už roky nemají tušení že jim po stanici prochází lidé a jdou rovnou na záchod. A myslím že i kdyby to postřehly tak si budou prostě myslet že tam nutně musí." Pokrčil rameny. Záchodový výtah zastavil a před vámi se objevila chodba, která vypadala skoro jako čekárna u doktora. Byli tam lavičky a tu a tam prošli nějací lidé vypadající jako úředníci. Viděl jsi tam vílu která měla ovázané křídlo a tvářila se napruženě a dívala se na nějakého muže se zelenou tváří, který seděl o pár míst dál. Pak tam seděl velký pes a ty jsi pochopil že je to proměněný vlkodlak. Také tam byla holčička s ocasem, který vypadal trochu jako krokodýlí nebo dračí. Lawrenc došel k přístroji který stál u výtahu, prohlédl jsi si možnosti. Měli tam, krizové centrum, lékařské ošetření, poradna a Law klikl na krizové centrum. Vyjel lísteček s číslem. "Tak teď musíme počkat až si nás zavolají." Řekl a šli jste se posadit. "Snad nám budou schopni pomoci. Nakonec únos člověka to je závažné. Lidem je zakázáno ubližovat." Zamračil se a vzal tě za ruku.

Cain - 12. ledna 2010 19:23

Pobočka Nadopovaný kofeinem nechám termosku ležet na sedačce v autě a následuji Lawrence po schůdkách vedoucích do policejní stanice. Nepopírám, že mě to překvapilo. Nějaký druh maskování? Zajímá mě, jak to tu funguje. Jakmile se dostaneme dovnitř, nasadím trochu zmatený výraz. Nic nadpřirozeného jsem nepostřehl. Nic co by vybočovalo. Nechám se odvést na toalety, kde zapadneme do poslední kabinky. Nemám ponětí, co tím Law sleduje. Na mysli mi jako první vyvanula absolutně se nehodící možnost, co bychom tam asi mohli provádět. Zatřepu hlavou sledujíc svého anděla, jak odkrývá tlačítko. Stiskne ho a z kabinky se stane výtah. Překvapeně zamrkám. Tak to jsem tedy nečekal. Oplatím Lawovi nejistý úsměv. Ani se jim nedivím… podotknu ohledně sleposti místních poldů. Vykročím si do chodby a přelétnu pohledem přítomné. Na některých možná ulpím pohledem déle, než je slušné. Ale co se dá očekávat od kluka, který byl zasvěcen teprve nedávno? Svým způsobem je to komické. Fantastické bytosti, manýry moderní doby. Stačí se podívat na Lawrence. To mi připomíná… Zvědavě se podívám na přístroj. Paráda. Lístečky. Naivně jsem si myslel, že vtrhneme do kanceláře, ale ne…musíme čekat, jsme v pořádníku. Smířeně se posadím na židli vedle Lawrence. Propletu prsty s jeho a pohlédnu na jeho zamračený výraz. Tuhle možnost si ani nepřipouštím…jestli nám nepomůžou…tak kdo? povzdechnu si tlumeně. Kousnu se do jazyku, abych potlačil vlnu bezmoci. Nikdo nesmí ubližovat Cat. To čekání mě zabije… zamumlám, i když sedíme sotva minutu.

Temné noci - 18. ledna 2010 13:23

Benjamin Brook Lawrenc se chlácholivě usmál. „Jen klid. Nakonec na pohotovosti se musí také čekat.“ Snažil se tě uchlácholit, ale i z něj jsi cítil nervozitu. „Určitě bychom na něco přišli.“ Řekl a čekali jste, po pár minutách začal klepat nohou o zem a mračil se na chodbu. Nakonec se otevřeli dveře na konci chodby a zavolali vaše číslo, hned jste se tam vydali a vešli do kanceláře. Byla poměrně útulná, byli tu obrazy, pokojové kytky, záclonky na okně a za stolem na kterém vládl chaos seděla žena s blond vlasy od slunce vypálené sluncem skoro doběla. Vypadala skoro jako anděl a kdo ví, třeba i anděl byla. Zářivě se na vás usmála. „Tak... jaké máte problémy?“ Zeptala se. „Ahoj Hedr. Co tak formálně?“ zeptal se se Law překvapeně. Hedr pokrčila rameny. „To víš... jsem v práci. Snažím se být profesionální.“ Odpověděla. Lawrenc potřásl hlavou. „Někdo unesl naši přítelkyni. Cat je obyčejný člověk a unesly ji magií.“ Stiskl ti ruku a vyprávěl ji co se stalo. Hedr si dělala poznámky a mračila se. „Chápu. To je opravdu špatné. Dobře... počkejte venku. Zavolám vám hledače, který ji snad vystopuje.“ Řekla a začala hledat v počítači. Law přikrývl a vstal. „Díky Hedr. Zatím se měj.“ Rozloučil se a vyšli jste spolu zase ven kde jste se posadili. „Teď už to půjde dobře. Hedr nám jistě najde nějakého dobrého hledače. Hledači jsou lidé s nadáním na vnitřní zrak. Dokážou vidět otisk člověka v čase a prostoru, je to trochu jako kdyby se dívali do minulosti. Jsem si jistý že dokáže i vystopovat cestu, kterou se to kouzlo vydalo a kde skončilo. Doufám.“ Vysvětlil ti.

Cain - 18. ledna 2010 20:02

Pobočka Zběžně si prohlédnu vybavení místnosti. Je to zvyk. Nepodmíněný reflex. Nevědomky si ukládám informaci o okolí. Jeden nikdy neví, kdy se mu to bude hodit. Stočím pohled na sympatickou slečnu se zvláštními vlasy. Skoro se nechce věřit, že jsou přírodní. A zuby nemá o nic méně zářivější. Myslím, že jsem dokonce přimhouřil oči. Během pobytu v kanceláři se prakticky nijak neprojevím. Všechno vyřídí Lawrence. Nakonec se oni dva znají a já k tomu nemám, co bych řekl navíc. Rozloučíme se a vyjdeme ven, kde mi Law vysvětlí pojem ‚hledač‘. Páni…takové nadání je záslužné. Snad dostaneme šikovného hledače. matně se pousměju a opřu se zády o stěnu. Čas se krátí, musíme ji najít. Brzy se po ní začnou shánět rodiče. Dokázal bych to ukecat, ale pokud se zítra neobjeví ve škole…těžko mi spolknou sebelepší výmluvu. A já bych jim nemohl lhát…na druhou stranu…co bych jim měl říct? zavrtím hlavou. Doufejme, že k tomu nedojde a já to nebudu muset řešit… založím si ruce na hrudi. Co je ta Hedr zač? Také anděl? zajímám se. Malá změna tématu, dokud se neobjeví náš hledač.