Andor.cz - online Dračí doupě

Pán Bouří - 21. července 2008 16:35

Je noc. Hustě prší, hřmí a vítr začíná sílit.Vlny se vzdouvají, ale zatím se bezpečně tříští o trup lodi. Námořníci pobíhají po palubě a zbytek lidí tvořících posádku se modlí ve svých kajutách i přes ujištění kapitána "Whiskey" Jacka že "Tohle zažíváme běžně" . Situace se zhoršuje. Kapitán dává povel zkasat plachty a všichní nepotřební se klidí do podpalubí, na palubě zůstává jen pár nejzkušenějších mořeplavců včele s kapitánem. Ohromné vlny si začínají hrát s lodí jako s ořechovou skořápkou. Loď s sebou hází a všechno nepřišroubované lítá sem a tam. Na palubě a i v podpalubí už je spousta slané vody. Moře je neúprosné, nenechává vás jít. Kapitán nechává střílet salvu z děl v domění, že někde tam v dáli je nějaká loď, která by vám mohla pomoci. Modlitby se mění v naříkání. Probíhá první pokus o spuštění záchranného člunu. Kapitán situaci nezvládá a hrne se tam příliš mnoho zmatených lidí najednou, všichni chtějí pryč... Skáčou do člunu jeden přes druhého, někdo spadl do vln přitom, jak s sebou loď hází. Ani není slyšet praskot trhání se jednoho z jistících lan. Člun se překlápí do moře i s bandou lidí, co na něm hledala záchranu. Zahlédli jste tam i plačící díte držené tatínkem v náručí. Už teď je jasné, že ti lidé nemají šanci přežít, moře si je vezme. Sotva pár úderů srdce dělilo tento okamžik od potopení lodi. Jen zapraštěla, jak se začala překlápět nevyhnutelně za člunem kvůli ohromné vlně, která právě narazila do boku. Lidi nahrnutí na boku rozložení váhy rozhodně nepomohli a loď se překlopila. Odsouzeni k záhubě daleko od svých domovů.

Pán Bouří - 01. srpna 2008 16:48

soukromá zpráva od Pán Bouří pro Na moři Rád jsi byl taky jednou pasažérem, nelítat sem a tam, nemuset poslouchat rozkazy. Jen pobývat v lodních kajutách, případně na palubě ve vyhrazených prostorách. Samotná plavba byla příjemná, trávil jsi ji většinou ve společnosti krásných slečen, nezadaných i zadaných, ale do žádných problémů jsi se nedostal, vždycky jsi se z nich dokázal obratně vyvléci. Jedna z nich ti utkvěla v paměti, možná dvě, ale ta Miriam určitě. Bavili jste se dost, ale k ničemu mezi vámi neodošlo, nicméně čas to byl strávený příjemně. Zjistil si, že ta dívenka pluje za svým osudem v podobě muže, co jí tam čeká na vdavky. Ani ho nezná, ale nemá na výběr. Otec chtěl holt spojit dvě úspěšné rodiny a tohle byla ta nejlepší cesta. Pak jsi poznal ještě jednu, jménem Angelika, půvabná to dívka. Taky cestovala sama a většinou se stranila společnosti, možná jednou, dvakrát jsi ji zahlédl bavit se s nějakou dívkou. Však pobavit se s ní více jsi se nestihl, do té osudné bouře, jste se stačili akorát vzájemně představit a probrat jen takové věci, jako je komfort na lodi a počasí. Souboj s vlnami Ti blbci se nahrnuli na jednu stranu, ty jsi se zatím držel zábradlí blízko kapitánovi kajuty co ti síly stačily. Loď se začala překlápět, musel jsi rychle jednat. Už nic nešlo napravit. Co taky? Ty jsi nic špatně neudělal. Sundal sis hnědou košili, která by tě takhle rozeplá akorát omezovala při pohybu a skočil jsi neohroženě do vody, po hlavě. Vynořil jsi tak daleko, jak ti to tvé plíce dovolili, ukázalo se to jako dobrý tah, loď už se jistojistě poroučela ke dnu a lidi na ní... Statečně jsi se pral s vlnami, které byly silnější, než by jsi kdy mohl zvládnout, koncentroval jsi se hlavně na to, aby jsi byl co nejdéle nad hladinou, protože souboj s nimi by tě stál zbytečně mnoho sil, které jsi si nemohl dovolit plýtvat. Pak po chvíli, jsi měl zdání, že jsi v dálce zahlédl světlo. Hvězda? Ne, ty teď přeci byly zakryté mraky, ze kterých vytrvale pršelo. Vydal jsi se tím směrem, plaval jsi jako o život, pak jsi pobyl vědomí, vyčerpání si vybralo svou daň. Výbava : Jsi jeden ze šťastlivců, co má boty, díky jejich typu. Máš kalhoty, halenu. Páska přes oko taky souboj vydržela ;) Dýku máš také u sebe, byla dobře připnutá. Co nemáš je šavle, kapitán tě donutil si ji nechávat na pokoji, protože nejsi členem posádky a nedovolí přeci civilistovi, aby si vykračoval po lodi ozbrojený, jak nějaký pirát. (Pří kterétož myšlence jsi se musel sakra usmívat) .

Pán Bouří - 01. srpna 2008 17:49

soukromá zpráva od Pán Bouří pro Na moři Co říci k tvé plavbě? Snad jen to, že jsi byl vděčný za každý den, kdy nebyly velké vlny a mohl jsi si v klidu své kajuty spravovat svoje obchodní záležitosti. Připravoval jsi se na svou velkou příležitost, která tě za oceánem čekala. Už jsi se těšil, že tam budeš vládnout sám a otec se ti nebude snažit pořád koukat přes rameno. A už vůbec ne do toho kecat. S lidmi na palubě lodi jsi se moc nestýkal, možná jsi prohodil pár slov s těmi majetnějšími, co se na lodi nacházeli. Pár slov lodnímu kapitánovi, ale jinak jsi byl spíš samotářem, který se šel jen občas protáhnout a nadýchat čertvého vzduchu nahoru na palubu. Souboj s mořem Nacházel jsi se zrovna ve své kajutě, když za tebou přiběhl námořník, který zabouchal na dveře od tvé kajuty a na celou chodbu řval „K záchraným člunům ! Na palubu! Honem !“ a několikrát a ještě naléhavěji celou zprávu zopakoval. Dlouho jsi se rozmýšlet nemusel. Vyběhl jsi ven a začal se tlačit mezi lidmi na palubu lodi. Hrozný zážitek. Slyšel jsi naříkající ženy, jednoho muže (Daniel Moonrow) co odhazoval svými mohutnými pažemi na stranu kohokoliv, kdo se mu postavil do cesty. Když byl skoro u východu, vyběhl do uličky mladík s nějakou dívkou a zablokovali mu na chvíli postup, on se nerozpakoval a mladíka vzal a hodil na stěnu, ten se nešťastně uhodil o hák na lucernu a sesypal se na podlahu. Dívka se k němu ihned vrhla na všechny čtyři a začala hlasitě a vzlykavě plakat. Byla zoufalá. Lidé se okolo prodírali jakoby nic. ven z podpalubí. Nějaká rusovlasá chudačka (Anne Ross) se svým milým. Už jsi jínevěnoval víc pozornosti a pokračoval. Byl jsi svědkem, jak se jistící lano převrhlo, protože jsi byl jedním z těch, co to jen tak-tak na člun nestihli. Lidé spadali do moře. Pak do vás narazila vlna a letěl jsi tam taky... Jediné co si pamatuješ je jak jsi spadl do vody a ucítil další těla, co padala na tebe, díky své přirozené chladnokrevnosti jsi se potopil a pokračoval, co ti dech dovolil, vyplaval jsi a nadech jsi se, co jsi zvládnul, následně jsi chvíli bojoval s vlnami, ale naklonec jsi svůj boj prohrál a tvůj život byl svěřen osudu...

Pán Bouří - 01. srpna 2008 19:35

soukromá zpráva od Pán Bouří pro Na moři Prvních pár dnů plavby jsi strávila ve vaší kajutě. Málo jsi jedla, pila... měla jsi pocit, jakoby se celý svět otočil proti tobě. Všechno se v tobě obracelo a ty jsi nemohla přestat přemýšlet nad událostmi, které předcházeli této cestě. Citově jsi se cítila naprosto ztracená, věděla jsi, že to co Edward provedl bylo hrozné, ale zároveň jsi věděla, že to udělal pro tebe, z lásky k tobě. Nevěděla jsi, zda-li je správné s ním zůstat, nebo odejít. On trávil veškerý čas s tebou a vytrvale ti říkal, že to bylo to správné, že toho činu nelituje a že to pro tebe udělal z lásky. Nedá se říci, že by jsi se s tím vyrovnala, prakticky jsi nedokázala myslet na nic jiného. Ve snech tě provázela ta situace, jak vcházíš do onoho pokoje stále dokola, probouzela jsi se celá zpocená a třásla ses. Vždy si tím probudila Edwarda, který se k tobě jen něžně přitulil a hladil tě po vlasech, on ti dává pocit bezpečí, který potřebuješ, asi to je ten správný. S ostatními lidmi na palubě jsi se nestýkala, nebavila, až do jednoho dne, kdy si k vám na oběd přisedla jedna dívenka, která se představila jako Angelika. Nebyla z těch bohatších, jak jste poznali, a tak jste neměli problém s jejím přijetím. Časem jsi se dozvěděla o tom, že je umělecky nadaná. Jezdívala s putovným divadelním souborem. Ty jsi se jí příliš neotevřela, ale jinak se s ní bavilo hezky. Možná by se dalo i říct, že se z vás staly kamarádky, aspoň na ten krátký čas. Souboj s vlnami Zrovna jste se s Edwardem probudili. Přepadla si přes něj na zem a nepříjemně si narazila levou ruku. S lodí si zase pohrávají vlny, jako předešlé dny. Jste bezmocní, jediné co můžete je čekat a sedět. Držet se něčeho pevně a doufat. Po chvíli úzkosti a přemýšlením nad tou hroznou představou zmítající se lodi ve vlnách prořízne napjatou atmosféru hlas námořníka, co běží po chodbě před vaší kajutou „K záchraným člunům ! Na palubu ! Honem !“ hlásí stále dokola. Vypotácíte se ke dveřím, otevřete je a nechtěně se vpletete jednomu muži (Daniel Moonrow) do cesty. Ten se nerozpakuje a svými pažemi odhazuje nepřipraveného Edwarda ke stěně, ten se nešťastně uhodil do hlavy o hák na lucernu a padá k zemi. Další lidi spěchají. Vrháš se k Edwardovi na kolena a zjišťuješ jak je na tom. Propukneš v pláč a zmocní se tě hrozný strach, nevíš co si počít. Pak už jen víš, jak tě někdo vleče ven z podpalubí, pár mlhavých vzpomínek na bouří venku a pak už jen tma...

Pán Bouří - 01. srpna 2008 20:51

soukromá zpráva od Pán Bouří pro Na moři Prvních pár dnů jsi se cítila jako bez duše. Ne kvůli tomu, že by jsi tu nikoho neznala, ale kvůli tomu, co ti vrtalo hlavou. Za nějaký ten čas jsi měla doplout do jednoho z přístavů, kde na tebe čekal onen mladý šlechtic, co si tě má vzít. Aby si svým představám aspoň trochu ulehčila, představovala jsi si ho jako hdného mladého muže, dostatečně pohledného, akorát podle tvých představ. Jeden den, co jsi vyšla na palubu, dopřát si trochu toho čerstvého vzduchu, oslovil tě jistý mladík (Ardas) , příjemně se s ním povídalo a tak si se s ním začala scházet častěji. Jeho přítomnost ti byla příjemná, ale neužívala sis jí tolik, jako by jsi chtěla, nedokázala jsi se správně uvolnit. Působil slušně, i když zprvu si z něj měla trochu obavy, s tou páskou nevypadal na první ophled zrovna přívětivě. I přesto jste se za ten krátký čas celkem zkamarádili. Pověděla jsi mu o svém osudfu a on vypadal na muže, který ti dokázal naslouchat, bylo to příjemné zjištění, že muži mají i kladné vlastnosti. Dál jsi se neseznámila s příliš mnoho novými lidmi, většinou to byla ona zdvořilostní konverzace o počasí, o tom jak je cesta zdlouhavá a podobně. Souboj s mořem Ten večer jsi nešla spát, byla jsi sama a bála ses. Vlny si hráli s lodí a zeshora byli slyšet tlumené výkřiky a dující hromy. Seděla jsi tam ve svých šatech, které nebyli zrovna z těch nejpohodlnějších a přála si, aby tu s tebou byl někdo, kdo by tě mohl obejmout. Tvoje představy ale utnulo volání jednoho z námořníků běžícího po chodbě „K záchraným člunům ! Na palubu ! Honem !“ chvíli jsi seděla jako přimražená, ale naštěstí jsi se rychle vzpamatovala a vyběhla z kajuty. Spatřila si i ostatní pasažéry, jak vylézali z pokojů, strach v očích. Běželi nahoru na palubu. Přidala si se k nim. Hned v tom shonu jsi ztratila jeden střevíc, nebylo čas se nad tím rozpakovat a s několika menšími škobrtnutími si se vydrala nahoru na palubu. Proud lidí se neúprosně valil a tak jsi ustoupila stranou, nedokázala jsi se rychle zorientovat kam jít a tak jsi zvolila tohle řešení. V tom se loď zatřásla, jak do ní narazila další vlna, jen tak, že jsi se udržela na nohou. Chytlaj si se dveří, které byli zezadu přichycené drátem. Rozhlédla ses a spatřila onu skrumáž u člunů, vydala jsi se tam hledat záchranu. Uslyšela jsi výkřiky a velké šplouchnutí, člun spadl do vody. V tom do lodi narazila vlna a celou ji překlopila, zbytek už si nepamatuješ, pozbyla jsi vědomí.

Pán Bouří - 01. srpna 2008 21:34

soukromá zpráva od Pán Bouří pro Na moři Cesta pro tebe byla nudnou záležitostí. Ženy se tě asi báli oslovit a v jídelně pobývalo jenom pár chlápků a to většinou nudných obchodníků. Nicméně rozhodl ses toho využít, a tak jsi s nimi zapředl řeč. Obchodníci ale byli zkušení a bylo vidět, že by tě dřív nebo později dostali do úzkých, rozebírali totiž hodně obchody a často se tě ptali na tvůj právnický názor a pohled, obratně jsi se vyhýbal odpovědím, ale pak si jejich stůl opustil, věděl jsi, že tam nemáš šanci. Docela často jsi chodil nahoru na palubu sledovat námořníky při práci, nebo okukovat děvčata, kterým se ze zdějších větrů zvedala sukně. Nějaký ten čas jsi také strávil se svým nejcennějším pokladem - právnickou listinou, často si nad ní seděl ve své kajutě, která byla snad ta nejmenší na celé lodi. O život Byla bouře a ty jsi se tísnil ve své malinké kajutě. Loď s sebou cloumala a ty jsi měl pocit, jako kdybys něco zaslechl z chodby, těžko říct, jsi skoro na samém konci. Vykoukneš do ní a vidíš jak se od tebe někde uprostřed ní otáčí námořník směrem k východu a něco kříčí , zaslechl jsi něco jako „člun!“ a rychle ti to došlo. Přišlo k nejhoršímu. Záchranné čluny co jsou nahoře! Nerozpakoval jsi se dlouho, rozeběhl ses jak nejrychleji si to dokázal a cestou odstrkával překážející lidi na všechny strany. Skoro na konci chodby ti do cesty vběhl nějaký pár a zablokoval ti cestu, rusovlasá dívena (Anne Ross) a její mladý. Nebabaral jsi se s tím. Vzal jsi onoho muže ze zadu za ramena a odhodil ho na zeď. Slyšíš za sebou dusot ostatních lidí a tak co nejrychleji pokračuješ. Ze svých pochůzek po palubě jdeš neomylně ke člunům, už tam je dost lidí, jeden z námořníků ukazuje, ať už se tam nikdo nehrne, ale ty máš svojí hlavu, skáčeš do člunu. Sotva odbil úder srdce a ty jsi si úlevou oddychl, že jsi to vzládl, tak se přetrhlo jistící lano a člun se naklopil na jednu stranu , druhé lano následovalo hned po něm. Člun se řítí do vody. Dopadl jsi do vody mezi prvním, potopil jsi se pod vodu a nepříjemně se nalokal. Panika už se tě chytá, ale ty si jen tak tak zachováváš chladnou hlavu a snažíš se plavat dál pod vodou. Konečně vyplaveš nahoru. Na prsou tě pálí, jak se nadechuješ toho sladkého vzduchu. V tom o tebe praští jedna z vln. Znovu pod vodou. Začínáš svůj boj o holý život, nakonec odpadáš vyčerpáním...

Pán Bouří - 02. srpna 2008 11:14

soukromá zpráva od Pán Bouří pro Na moři Ještě nikdy jsi se neplavila na moři, a tak jsi se po právu obávala mořské nemoci, ale asi máš silný žaludek, nepřišla. Starosti však úplně nezmizeli. Námořnící se po tobě chlípně pokoukávali a čas od času tě plácli po zadku, když jste kolem sebe procházeli úzkou chodbičkou. Jednou tě jeden dokonce zastavil, prohodil něco jako, že si hezký kus holky, že by tě mohl někdy pozvat do kajuty a chtěl tě chytnou za boky. To sis nenechala líbit a ten chudák se tam svíjel ještě po tvém odchodu. Nakonec tě nechali na pokoji, ale ty pohledy na zádech si cítila často. Jen jednou tě oslovil někdo jiný než námořník. Byl to onen mladík s páskou přes oko (Ardas) , ale ty jsi ze svých neposedných pochůzek po lodi věděla, že stále chodí za jednou mladou slečnou (Miriam), a tak jsi s ním prohodila jenom pár vět a odešla za nějakými "neodkladnými záležitostmi" , žádný lovec dívčích skalpů si s tebou přeci hrát nebude. Spřátelila jsi se však s jedním mladým párem, který zjevně procházel nějakým těžkým obdobím nebo byl prostě melancholicky založený. (Anne Ross a její milý Edward) Moc toho nenamluvili, ale pozorně naslouchali a později se i docela rozmluvili, potom, co tě více poznali. Povídala jsi jim hlavně o tom, jak sji jezdila s divadlem, povídala jsi jim hodně směšných historek, ale oni se moc nenasmáli, to je pravda. Ale nebylo to z toho, že by je to nebavilo. Taková byla jejich nálada... Souboj s vlnami Skličující atmosféra. Jsi zavřená ve své kajutě a nezbývá ti než doufat, že tu bouři přečkáte v pořádku. Ještě jsi nešla spát, seděla si na posteli a přemýšlela, když to přišlo. Držíš se čela postele a přemýšlíš nad tím, proč jsi na Sirénu vůbec lezla, proč jsi ten lístek radši neprodala, nebo nehodila do další rundy, která zrovna startovala na vedlejším stole. Najendou slyšíš nějaký hluk z chodby, křík námořníka, který stále dokola opakuje svou zprávu „K záchraným člunům !“ , srdce přestane na chvíli tlouct, ale pak se rozběhne jako o závod. ystřelíš ze dveří a naskytne se ti pohled na vyděšené lidi, kteří spěchají k východu z podpalubí. Na schůdkách se tvoří nepříjemná skrumáž. Zrovna se držíš zábradlí a dáváš pozor, aby jsi v tom shonu nezakopla. Pak s sebou loď škubne a začnese překlápět. Držíš se, co ti síly stačí. Měla jsi štěstí, ti co byli před tebou padali spíš prestředkem, nebo k druhému kraji. Přesto tě ale bolí noha, jeden z těch nešťastníků ti do ní narazil hlavou, do holeně. Zachvátí tě nepříjemná bolest a povolíš v sevření. Ležíš na boku, na schodech. Do lodi se valí voda, je to hrozně rychlé. Musíš jednat, musíš se vzpamatovat. Ze zadu cítíš, jak ti někdo šahá na záda, smekneš s sebou a snažíš se dostat ven. Chytá tě za nohu, kopeš a nakonec se ze sevření vyprostíš. Plaveš ze všech sil. Oči zavřené, šátráš kolůem sebe, nakonec cítíš, že už jsi se dostala ven. Ale zoufalá chvíle nekončí, potřebuješ se dostat na hladinu. Vybíráš směr. Mnoho nekonečných temp a už si myslíš, že to nikdy nezvládneš, když v tom protneš hladinu a znovu se narodíš. Nadechuješ a znovu se ocitáš pod hladinou, začíná neúprosný boj, který nemůžeš nikdy vyhrát. Jen doufat v zázrak a prát se ze všech sil, co v sobě máš...

Pán Bouří - 02. srpna 2008 11:34

soukromá zpráva od Pán Bouří pro Další boj začíná Pláž Moře tě vyvrhlo na písečnou pláž. Normálně by sis pobyt na ní asi náramně užíval. Svěží větřík, který se pro ní prohání, příjemné teplo, nebe takřka bez mráčku. Zdá se, že nic nenasvědčuje tomu, co se událo včerejší noci. Leč ty jsi celý dolámaný a včerpaný, ten souboj tě stál hodně sil. Svaly ztuhlé, skoro neschopné se pohybovat, ležíš a pomalu se probouzíš. Začínáš vykašlávat odpornou mořskou vodu. Jsi docela vysoko na pláži, zřejmě tě tam donesly vlny. Ještě deset dobře odměřených kroků a můžeš se ocitnout v pralese. Není moc hustý, stromy jsou listnaté, nepoznáváš je. Vzrůstem mohou mít až dobrých 10 metrů. Je vidět, že tam bude příjemněji než je na pláži. Vysoká zelená tráva, plná síly, tam vyráží téměř všude. Ještě nějaké jiné rostliny s pestrobarevnými květy, tu modré, támhle růžové. Nalevo od tebe pokračuje pláž ještě asi 50 metrů, pak je tam nahromaděné kamení a blízko něj začíná plácek, za kterým už znovu vybíhá prales. Napravo pak nedohlédneš konce pláže. Za chvíli tam zatáčí. V písku nevidíš žádné stopy. Jsi tu sám. Žádné vyplavené věci, těla... Jediné co tě může rušit je probouzející se ptactvo, která začíná pronikavě zpívat. Pár jich zahlédneš v bohatých korunách stromů.

Pán Bouří - 02. srpna 2008 12:25

soukromá zpráva od Pán Bouří pro Na pláži Od skal, které od vás nalevo tvoří rozeklané útesy o které se tříští vlny se táhne pláž, do které pomalu víc a víc promlouvá prales. Na jeho kraji sjou husté křoviny, přes není vidět dál. Stromy jsou vysoké a s mohutnými korunami, v těch lze občas zahlédnout nějaké ptactvo, které začíná cvrlikavě zpívat. Napravo se táhne pláž až k palmovému hájku, který přerušuje jednotvárnost písečné, později spíše kamenité pláže. V jejich korunách jsou při blížsím zkoumání patrné sotva zralé kokosy. Nicolau Pomalu se probouzíš, ale nic příjemného tě nečeká. Začínáš vykašlávat mořskou vodu a s námahou se opřeš o ruce, které se zaboří do vlhkého písku. Pomalu pozvedneš hlavu a zadíváš se na zdejší scenérii. Pár metrů pod tebou leží nějaká dívenka, je v bezvědomí. Má dlouhé, tmavě hnědé vlasy. Štíhlé tělo a oblečená do prostého oblečení. Plátěných kalhot ušitých z látky, která dost připomíná pytlovinu a bílé haleny. Má jemné rysy a působí krásně nevinně. Angelika Momentálně se z mrákot ještě neprobouzíš. Jsi na nižším bodu pláže a nohy ti omývá dorážející moře. MH: Příspěvky pište vždy tomu druhému, já si to přečtu, vidím je, takže je nemusíte tuplovat tím, že byste mi je posílali.

Pán Bouří - 02. srpna 2008 12:25

soukromá zpráva od Pán Bouří pro Na pláži Od skal, které od vás nalevo tvoří rozeklané útesy o které se tříští vlny se táhne pláž, do které pomalu víc a víc promlouvá prales. Na jeho kraji sjou husté křoviny, přes není vidět dál. Stromy jsou vysoké a s mohutnými korunami, v těch lze občas zahlédnout nějaké ptactvo, které začíná cvrlikavě zpívat. Napravo se táhne pláž až k palmovému hájku, který přerušuje jednotvárnost písečné, později spíše kamenité pláže. V jejich korunách jsou při blížsím zkoumání patrné sotva zralé kokosy. Nicolau Pomalu se probouzíš, ale nic příjemného tě nečeká. Začínáš vykašlávat mořskou vodu a s námahou se opřeš o ruce, které se zaboří do vlhkého písku. Pomalu pozvedneš hlavu a zadíváš se na zdejší scenérii. Pár metrů pod tebou leží nějaká dívenka, je v bezvědomí. Má dlouhé, tmavě hnědé vlasy. Štíhlé tělo a oblečená do prostého oblečení. Plátěných kalhot ušitých z látky, která dost připomíná pytlovinu a bílé haleny. Má jemné rysy a působí krásně nevinně. Angelika Momentálně se z mrákot ještě neprobouzíš. Jsi na nižším bodu pláže a nohy ti omývá dorážející moře. MH: Příspěvky pište vždy tomu druhému, já si to přečtu, vidím je, takže je nemusíte tuplovat tím, že byste mi je posílali.

Alvaro Vasquez - 02. srpna 2008 13:26

soukromá zpráva od Alvaro Vasquez pro Pláž První dojem, co se mi dostává do mozku, je neuvěřitelně ostré světlo. Zacloním si oči rukou, ale stejně si chvíli připadám, jako bych oslepl. Poté se však svět začne znovu rozjasňovat. S prvním vědomým nádechem však přichází další ještě neodbytnější potřeba. Ne nic nečekám, převalím se na břicho a nechám volný průběh přirozené reakci na tekutinu v plicích. I poté, co křeče opustí mé tělo strávím ještě nějakou chvíli vyčerpaně na písku. Při každém pohybu se cítím, jako bych si danou končetinu přeležel a ta nebyla plně pod mojí kontrolou. Každou chvíli se však cítím o něco lépe. Sluneční teplo jako by mi dodávalo síly. I když se stále cítím velice zesláblý, alespoň už mě ruce poslouchají tak, jak chci. Pomalu se zvednu do sedu a rozhlédnu se po scenérii, co se mi zde nabízí. Ani nevím, jak dlouho jen tak bezcílně koukám kolem sebe, než se konečně přinutím k dalším činnostem. Pro změnu se otočím k moři, jestli neuvidím nějaké trosky lodi. Cokoliv, co by se mohlo hodit. Zářivou linii pláže narušuje jen jedno tělo. Myšlenky mi hlavou létají jedna přes druhou, jen těžko dokáži sledovat jejich směr a když už se na jednu upnu, najednou jde všechno strašně pomalu. Přece se však přinutím popolézt těch pár metrů k tělu s nadějí, že bych tam mohl najít něco užitečného. Nečekaně však vyjde najevo, že dívka ležící na pláži dosud žije. Podle oděvu je to očividně chudačka, to mi ovšem nezabrání v tom, abych ji zběžně prohledal. Teplo začíná být brzy nepříjemné. Hájek nedaleko odsud se tedy stává čím dál lákavějším místem. Nejistou chůzí se k němu vypravím jen proto, abych se po pár metrech zastavil. Nějaký záblesk v mysli mě donutil se otočit a věnovat zbytky svých sil k odvlečení dívky do stínu palem. Přežít ve dvou by přece jen mělo být jednodušší.

Pán Bouří - 02. srpna 2008 13:47
	soukromá zpráva od Pán Bouří pro Prohledání dívky probehlo neúspěšně. Prázdné kapsy, žádné klenoty. Nic, co by tedy stálo za řeč.

Pán Bouří - 02. srpna 2008 13:47
	soukromá zpráva od Pán Bouří pro Ve stínu pod palmami, kam tě Nicolau odtáhl, se začínáš probouzet.

Pán Bouří - 02. srpna 2008 14:03

soukromá zpráva od Pán Bouří pro Pláž Ležíte na pláží, která končí asi po sto metrech napravo u skalnatých útesů, kde už je převážně kamenitá. Směrem do vnitrozemí - aspoň se to dá předpokládat - se rozkládá prales, v této části je poměrně hustý a mezi jednotlivými stromy je utkána spletitá síť lián a všemožných tropických rostlin. Žádné co by jste znali, nevidíte zatím ani žádné plody. Zpočátku je v pralese mnoho hustých křovin a velmi vysoká tráva, která roste takřka všude. Směrem doleva vidíte do dálky asi na tři sta kroků, kde vybíhá kus pralesa, a tak vám znemožňuje pohled do větší dálky. Odsud to vypadá, že by tam pláž mohla pouze zatáčet, ne nutně končit. Tam u skal, kde začínají být kameny opravdu hrozivě vyhlížející vidíte nějaká těla, mohou být dvě. Na dálku jsou dobře poznat kvůli kontrastu bílých svršků s černými kameny. Vlny si tam s nimi chvíli nemilosrdně pohrávají a pak vám mzizí z dohledu, asi zaklíněny mezi skalami. Slunce teprve vylézá ze svého úkrytu a na pláži se začínají probouzet tři přeživší. Je to muž zřejmě v nejlepším věku a dvě ženy. Začíná foukat lehký větřík a vcelku znatelně se oteplovat.

Pán Bouří - 02. srpna 2008 14:03

soukromá zpráva od Pán Bouří pro Pláž Ležíte na pláží, která končí asi po sto metrech napravo u skalnatých útesů, kde už je převážně kamenitá. Směrem do vnitrozemí - aspoň se to dá předpokládat - se rozkládá prales, v této části je poměrně hustý a mezi jednotlivými stromy je utkána spletitá síť lián a všemožných tropických rostlin. Žádné co by jste znali, nevidíte zatím ani žádné plody. Zpočátku je v pralese mnoho hustých křovin a velmi vysoká tráva, která roste takřka všude. Směrem doleva vidíte do dálky asi na tři sta kroků, kde vybíhá kus pralesa, a tak vám znemožňuje pohled do větší dálky. Odsud to vypadá, že by tam pláž mohla pouze zatáčet, ne nutně končit. Tam u skal, kde začínají být kameny opravdu hrozivě vyhlížející vidíte nějaká těla, mohou být dvě. Na dálku jsou dobře poznat kvůli kontrastu bílých svršků s černými kameny. Vlny si tam s nimi chvíli nemilosrdně pohrávají a pak vám mzizí z dohledu, asi zaklíněny mezi skalami. Slunce teprve vylézá ze svého úkrytu a na pláži se začínají probouzet tři přeživší. Je to muž zřejmě v nejlepším věku a dvě ženy. Začíná foukat lehký větřík a vcelku znatelně se oteplovat.

Pán Bouří - 02. srpna 2008 14:03

soukromá zpráva od Pán Bouří pro Pláž Ležíte na pláží, která končí asi po sto metrech napravo u skalnatých útesů, kde už je převážně kamenitá. Směrem do vnitrozemí - aspoň se to dá předpokládat - se rozkládá prales, v této části je poměrně hustý a mezi jednotlivými stromy je utkána spletitá síť lián a všemožných tropických rostlin. Žádné co by jste znali, nevidíte zatím ani žádné plody. Zpočátku je v pralese mnoho hustých křovin a velmi vysoká tráva, která roste takřka všude. Směrem doleva vidíte do dálky asi na tři sta kroků, kde vybíhá kus pralesa, a tak vám znemožňuje pohled do větší dálky. Odsud to vypadá, že by tam pláž mohla pouze zatáčet, ne nutně končit. Tam u skal, kde začínají být kameny opravdu hrozivě vyhlížející vidíte nějaká těla, mohou být dvě. Na dálku jsou dobře poznat kvůli kontrastu bílých svršků s černými kameny. Vlny si tam s nimi chvíli nemilosrdně pohrávají a pak vám mzizí z dohledu, asi zaklíněny mezi skalami. Slunce teprve vylézá ze svého úkrytu a na pláži se začínají probouzet tři přeživší. Je to muž zřejmě v nejlepším věku a dvě ženy. Začíná foukat lehký větřík a vcelku znatelně se oteplovat.

Ardas - 02. srpna 2008 16:47

soukromá zpráva od Ardas pro Na pláži neznámého ostrova: Ležím tu už pěknou chvíli a většinu toho času o sobě ani nevím. Spím, jako malé mimino, v obětí písečného podloží. Náhle se má ruka pohne. Nepatrně, ale přece. Ležím se zavřenýma očima a jak se vracení zvuky okolí a já se probouzím, počínám vnímat z mnoha míst, mi již tolik známé zvuky. Něco je ale jinak. Vlny zní podobně, jako jindy, přesto je však jejich zpěv jiný – unikátní, jak se jedna podruhé rozrážejí o nedaleký skalní výběžek. Prsty projeví další známku života, tentokrát se však zaryjí o něco hlouběji do písku a semknou se v pěst, kdy zrnka písku vyklouznou z dlaně ven a konečky prstů pocítí kůži dlaně v pevném stisku. Stane se tak společné s nepatrným trhnutím a zakašláním, kdy se mi z úst konečně dostane ty trocha solného roztoku, kterou tělo ještě nezvládlo vstřebat. Naráz otevřu obě oči, i když skutečnost vidí pouze jedno z nich – to pravé. Ležím právě na břiše s hlavou natočenou nalevo, kdy se postupným přílivem a odlivem uzpůsobil písek podél mého těla jako nějaká forma – jako písečný hrob. Hlavou mi koluje spousta myšlenek a kdesi v duchu jsem rád, že jsem přežil. Nevím, co se stalo s ostatními, doufám jen, že alespoň těch pár z mnoha dostalo šanci přežít a nezahynuli v té strašné bouři. Pociťuji bolest z únavy a ztuhlost svalů v nohou i rukou a vnímám i stvoření, které pochoduje přes má záda. Jde pravděpodobně o menšího kraba, který si zkrátil cestu přes můj hřbet. Je to dobré znamení – známka toho, že jsem přežil a dokonce i, že jsem relativně zdravý. Nechám jej slézt z mého oděvu a okamžik jej sleduji, jak si to ta šestinohá potvůrka peláší po písku ke skaliskům. Nedohlédnu zatím dál, než přes první dva menší nahromaděné kopečky písku, to se ovšem brzy změní. Posadím se, rozhlédnu se kolem sebe, prohlížeje se od hlavy až k patě, co vše mi ta bouře nechala, co mi odebrala. Opět se rozkašlu od nepříjemného pocitu v ústech, sahajícího až do mých plic, snažím se to však udržet na uzdě, brzy si můj metabolismus přivykne. Není to ostatně poprvé, co jsem si zaplaval a napil se slané vody. Halena i s kalhotami jsou relativně v pořádku, stejně tak i boty, které by měla voda lépe přizpůsobit mým nohám poté, co bych je namočil. Nepřekvapí mne ani tak přítomnost bot, jako to, že mám doposud svou dýku. Hm… věrná ostrá kamarádka. pousměji se sám k sobě, vytáhnouc čepel ven z toho na míru šitého koženého lůna. Jen lehce na několikrát přejdu prstem čepel, abych se přesvědčil o její ostrosti, hned ji však vracím zpět. Něco mne totiž začne tlačit v botě, tak se dám do šněrování. Během momentu je bota dole a botu uchopím za podrážku tak, aby mi její obsah vypadl přímo do dlaně. Abych s ní následně zatřepal a dostal ven to, co nedalo spát mé noze. A vida… Několik malých oblázků a drobná ulitka ráčka poustevníka. Trochu se ušklíbnu té ironii, zahazujíce obsah dlaně do nekonečného koloběhu vln moře. Kamínky se hodem rozprsknou do všech strana dopadnou sotva na okraj, jelikož se nacházím vcelku vysoko na pláži. Po opětovném obutí a zašněrování boty se vyhoupnu zpět na nohy. Rozhlédnu se opět z jedné strany na druhou, zdali neobjevím v dáli siluetu některého z přeživších, ba dokonce některého z případných domorodců. A pokud bych měl vehementní štěstí, tak dokonce i loď. Nepředpokládám tedy, že by se seběhlo toliko událostí zaráz, zatím jsem ani neprohlédl zdejší krajinu, která bude bez pochyby subtropická každým coulem a pravděpodobně i bohatá na plody tohoto kalibru. Nemám zatím hlad, můj žaludek je nyní pln slané vody a propůjčuje mi tak pocit nasycenosti, ač je to pocit poměrně nepříjemný. Za předpokladu, že ve své blízkosti nenaleznu žádné známky civilizovaného života, vydám se naslepo na pravou stranu, po obvodu moře ve snaze, najít někoho přeživšího. Sám ze své zkušenosti na moři vím, jak se vítr při bouřích chová a ač se někdy obrací, jak se mu zachce, nemá to dlouhého trvání a ke břehu žene loď vždy relativně stejným směrem. Z toho důvodu předpokládám, že pokud někdo krom mne přežil. Měla by být těla rozeseta po pláži v půlkruhu po obvodu ostrova – poloostrova, či o jaký druh pevniny vlastně jde. Pokud se jedná o rozsáhlou zátoku s výběžky, pak bude hledání náročnější.

Psyche Cast - 02. srpna 2008 17:14

soukromá zpráva od Psyche Cast pro Pláž První co mě přivede k vědomí je nutkání se nadechnout. Otevřu prudce oči, snažím se nadechnout, ale v krku cítím pálení slané vody a bublání. Rychle se převalím na bok a začnu ze sebe dávit vodu spolu s tím málo co jsem snědla na lodi. Chvíli to trvalo a i když se mi stále žaludek stahoval v nutkání dál zvracet, už jsem se mohla bezpečně nadechnout. Vyčerpaně padnu zpět do písku, neměla jsem ani sílu sundat si z tváře černé vlasy co se mi lepili k obličeji. Nehnutě ležím a jen polikám ten lahodný vzduch, který chutnal po moři. Přežila jsem to. bylo první co mě napadlo a nevěděla jsem jestli se radovat či plakat. Bože.... bylo další co mě napadlo, ale na modlidbu jsem se nezmohla. Morkré šaty mě tížili, těsné šněrování šatů mě dusilo a mořská vody mi omývala bosé nohy. Kde mám střevíce? zeptám se sama sebe v duchu a rukou si uvolňuji šňěrování na prsou, abych si vzduch mohla doopravdy užít. Znovu chvíli nehnutě ležím, ale odhodlám se a začnu vstávat. Šaty byli těžké, ale já to zvládla a trochu vrávoravě se postavila. Nebylo mi dobře, to bylo asi tou slanou vodou co jsem spolikala. V krku mě pálilo, potřebovala jsem se nutně napít. Rozhlédnu se po pláži, ale nezahlénu ani koutkem oka něco z čeho bych se mohla napít. Vidím další přeživší, kteří se budí k životu a dokazují světu, že se jich ještě nezbavil. Zatím jsem jim nevěnovala pozornost, má mysl byla příliš roztěkaná, zmatená a také vystrašená. "Kde mám střevíce?"zeptám se nahlas, ale spíš znovu sama sebe a rozhlédnu se. Udělám pár kroků směrem k ostatním co přežili než mě vlastí city zradili. Dřepnu si do písku a vzlikavě se rozbrečím, snad úlevou, abych se zbavila všeho toho děsu, který jsem prožila a přežila.

Psyche Cast - 02. srpna 2008 17:14

soukromá zpráva od Psyche Cast pro Pláž První co mě přivede k vědomí je nutkání se nadechnout. Otevřu prudce oči, snažím se nadechnout, ale v krku cítím pálení slané vody a bublání. Rychle se převalím na bok a začnu ze sebe dávit vodu spolu s tím málo co jsem snědla na lodi. Chvíli to trvalo a i když se mi stále žaludek stahoval v nutkání dál zvracet, už jsem se mohla bezpečně nadechnout. Vyčerpaně padnu zpět do písku, neměla jsem ani sílu sundat si z tváře černé vlasy co se mi lepili k obličeji. Nehnutě ležím a jen polikám ten lahodný vzduch, který chutnal po moři. Přežila jsem to. bylo první co mě napadlo a nevěděla jsem jestli se radovat či plakat. Bože.... bylo další co mě napadlo, ale na modlidbu jsem se nezmohla. Morkré šaty mě tížili, těsné šněrování šatů mě dusilo a mořská vody mi omývala bosé nohy. Kde mám střevíce? zeptám se sama sebe v duchu a rukou si uvolňuji šňěrování na prsou, abych si vzduch mohla doopravdy užít. Znovu chvíli nehnutě ležím, ale odhodlám se a začnu vstávat. Šaty byli těžké, ale já to zvládla a trochu vrávoravě se postavila. Nebylo mi dobře, to bylo asi tou slanou vodou co jsem spolikala. V krku mě pálilo, potřebovala jsem se nutně napít. Rozhlédnu se po pláži, ale nezahlénu ani koutkem oka něco z čeho bych se mohla napít. Vidím další přeživší, kteří se budí k životu a dokazují světu, že se jich ještě nezbavil. Zatím jsem jim nevěnovala pozornost, má mysl byla příliš roztěkaná, zmatená a také vystrašená. "Kde mám střevíce?"zeptám se nahlas, ale spíš znovu sama sebe a rozhlédnu se. Udělám pár kroků směrem k ostatním co přežili než mě vlastí city zradili. Dřepnu si do písku a vzlikavě se rozbrečím, snad úlevou, abych se zbavila všeho toho děsu, který jsem prožila a přežila.

Daniel Moonrow - 02. srpna 2008 17:27

soukromá zpráva od Daniel Moonrow pro Pláž Je tohle můj konec? Takže jsem se utopil, celkem divná smrt, ale zase to tak nebolelo, oproti upálení, nebo otravě. A hele, světlo, asi bych měl konečně otevřít oči a vydat se za ním. Hlavou mi proudí všemožné, většinou posmrtné myšlenky. Nemohu totiž ani sám uvěřit tomu, že jsem v tom vlnobití vůbec přežil. Ale teď je klid, nehýbou se mnou vlny, ani tu není slyšet ten hrozný hukot převalující se vody. Skoro se ani neodvažuji otevřít oči, ze strachu co spatřím. Ale, co když jsem v pekle. Nežil jsem dvakrát čestně, tudíž by se nebylo čemu divit. Ale na druhou stranu, jsem poslal pod šibenici početnou skupinku hrdlořezů a zlodějů, a těch pár nevinných, jichž v tom množství zajisté bylo, se ztratí, vykompenzují se. A navíc slyším racky, no ano, racky, nebo nějaké jiné ptáky. To znamená, že musím být v nebi, od kdy ptáci létají v podzemí, to je nesmysl. Chybělo málo, a začal jsem v duchu zpytovat svědomí. Ještě toho trochu. Konečně se odvážím, a mírně pootevřu víčka. To světlo, které mi skrze ně prosvítalo, bylo právě vycházející slunce. Osmělil jsem se a otevřel oči dokořán. Stále jsem však nehnutě ležel a sledoval oblohu, vzdálené vršky stromů a špičky skal. K tomu všemu jsem ještě poslouchal poklidné šumění moře, které se tak lišilo od toho pekelného řevu, při bouři, jež mě sem očividně vyvrhla. Pomalu jsem se otočil na bok a skoro v zápětí jsem se zakuckal. Pachuť slané vody, které jsem si zajisté řádně přihnul byla odporná. Navíc i pár galonů ulpělo v plicích a teď se jim chtělo ven. Po několika minutách usilovného kašlání jsem se konečně uklidnil a vydýchal. No skvělé, stále žiju. Teď už zbývá co nejrychleji najít nějakou civilizaci a nechat o sebe pečovat. Jsem přeci ztroskotanec, musejí mi poskytnout jen tu nejlepší péči. Postavím se a na tváři se objeví úsměv, který však okamžitě zamrzne. Ale není to tím, že nemám boty, nebo že v dálce se o skaliska mlátí bezvládná těla, ten důvod je o mnoho horší. Moje právnická listina je v tahu. V tuhle chvíli je někde na dně oceánu. Listina, která byla moje všechno, můj smysl života. Zatraceně, proklaté moře! Zařvu ze všech sil, a vůbec se nezajímám o to, jestli některá z těch žen, jež sem moře také vyplavilo, nepotřebuje pomoc .

Daniel Moonrow - 02. srpna 2008 17:27

soukromá zpráva od Daniel Moonrow pro Pláž Je tohle můj konec? Takže jsem se utopil, celkem divná smrt, ale zase to tak nebolelo, oproti upálení, nebo otravě. A hele, světlo, asi bych měl konečně otevřít oči a vydat se za ním. Hlavou mi proudí všemožné, většinou posmrtné myšlenky. Nemohu totiž ani sám uvěřit tomu, že jsem v tom vlnobití vůbec přežil. Ale teď je klid, nehýbou se mnou vlny, ani tu není slyšet ten hrozný hukot převalující se vody. Skoro se ani neodvažuji otevřít oči, ze strachu co spatřím. Ale, co když jsem v pekle. Nežil jsem dvakrát čestně, tudíž by se nebylo čemu divit. Ale na druhou stranu, jsem poslal pod šibenici početnou skupinku hrdlořezů a zlodějů, a těch pár nevinných, jichž v tom množství zajisté bylo, se ztratí, vykompenzují se. A navíc slyším racky, no ano, racky, nebo nějaké jiné ptáky. To znamená, že musím být v nebi, od kdy ptáci létají v podzemí, to je nesmysl. Chybělo málo, a začal jsem v duchu zpytovat svědomí. Ještě toho trochu. Konečně se odvážím, a mírně pootevřu víčka. To světlo, které mi skrze ně prosvítalo, bylo právě vycházející slunce. Osmělil jsem se a otevřel oči dokořán. Stále jsem však nehnutě ležel a sledoval oblohu, vzdálené vršky stromů a špičky skal. K tomu všemu jsem ještě poslouchal poklidné šumění moře, které se tak lišilo od toho pekelného řevu, při bouři, jež mě sem očividně vyvrhla. Pomalu jsem se otočil na bok a skoro v zápětí jsem se zakuckal. Pachuť slané vody, které jsem si zajisté řádně přihnul byla odporná. Navíc i pár galonů ulpělo v plicích a teď se jim chtělo ven. Po několika minutách usilovného kašlání jsem se konečně uklidnil a vydýchal. No skvělé, stále žiju. Teď už zbývá co nejrychleji najít nějakou civilizaci a nechat o sebe pečovat. Jsem přeci ztroskotanec, musejí mi poskytnout jen tu nejlepší péči. Postavím se a na tváři se objeví úsměv, který však okamžitě zamrzne. Ale není to tím, že nemám boty, nebo že v dálce se o skaliska mlátí bezvládná těla, ten důvod je o mnoho horší. Moje právnická listina je v tahu. V tuhle chvíli je někde na dně oceánu. Listina, která byla moje všechno, můj smysl života. Zatraceně, proklaté moře! Zařvu ze všech sil, a vůbec se nezajímám o to, jestli některá z těch žen, jež sem moře také vyplavilo, nepotřebuje pomoc .

Pán Bouří - 02. srpna 2008 18:35

soukromá zpráva od Pán Bouří pro Vstal jsi a nechal malého kraba pokračovat v cestě. Stejně jako jsi ty teď započal tu svou. Průzkum pobřeží Pokračuješ dál ve stínu stromů, je stále větší horko, a tak si rozepneš svou košili. Když zafouká, příjemně ti ji to čechrá a rychleji ti tak uschne. Dojdeš až k místu, kde pláž zatáčí, je tam místo ,kde je několik palem, které jsi z dálky nedokázal rozeznat. Podíváš se do jejich korun a uvidíš dozrávající kokosy. Na palmě nejsou vidět žádné známky poškození, ani v okolí nevidíš vidět poválené kokosy. Sami by teď od sebe nespadali, ale koukáš se raděj, doufajíc, že tu bude nějaká známka toho, že je ostrov , či co to vlastně je, obydlen. Nebo je tu přinejmenším nějaký trosečník jako ty. Ani v písku nevidíš žádné stopy , a co je divné je, že nevidíš ani žádné lodní kufry, lidská těla, nebo cokoliv z lodi, co by mohlo být na břeh vyplaveno. A přitom víš, že by určitě něco mělo. Divné. Chvíli jdeš ještě dál a terén se začne postupně zvedat a nenašlapuješ už jen na samotný písek. Postupně už procházíš trávou, po pravici moře, po levici křoviska a za nimi vystupující džungli. Snadno jsi se unavil, a tak chvíli odpočíváš ve stínu jednoho z křovisek, opřen o kmen stromu. Máš chuť spát, ulehnout. Tělo ti tak říká, že nemáš sílu na další cestu, ale ty víš, že pokračovat by si měl. Zahloubán pak do přemýšlení , před tím, než budeš porkačovat uslyšíš zurčení potoka. Potoka? Nevíš teď sám, jsi trochu zmaten a čekáš vždy, až dozní zvuk moře a zaposloucháváš se. Ano, určitě to bylo tak. Voda, snad sladká, tříštící se o kameny. Možnost získat sladkou vodu ti dá znovu sílu, kterou potřebuješ. Zvedneš se skoro s lehkostí a pokračuješ po onom zvuku. Před tebou se rozprostírá bujná vegetace a ty si klestíš cestu skrz ní, stromy začínají být blízko u sebe, a i bylinné patro už je bohatší. Po krátké chvilce dorazíš na místo. Přes několik stromů, co byli blízko u sebe jsi to nemohl vidět, ale teď, když jsi se kolem nich doslova prodral, spatřil jsi to. Malý vodopádek. To on byl zdrojem toho hluku, který tě sem přivedl. Teče z málé skalky, na kterou rozhodně nevylezeš, ale mohl by jsi ji obejít, kdyby jsi chtěl, vidíš totiž, jako končí na té od tebe vzdálenější straně. Doleva se táhne dál poměrně vysoko. Za tu dobu, co tu už je vyhloubil pod sebou malou tůňku, asi by jsi se tam vešel celý, kdyby jsi se tam ponořil a skrčil. Těsně nad blokují plný přístup proudu nějaké kameny, které se ještě zubu času ještě nepoddali úplně. Vedle tůně roste pár rostlin, které jsi poznal. Jsou to ananasy, tyhle nápadné rostliny z růžicí listů a dužnatou "šiškou" poznáš bezpečně. Mají příjemnou osvěžující chuť a i pěknou vůni, jen si budeš muset dát práci s jejich zpracováním, ale s tvojí dýkou to nebude problém.

Alvaro Vasquez - 02. srpna 2008 19:22

soukromá zpráva od Alvaro Vasquez pro Palmový hájek Po úmorné cestě s přetěžkým břemenem se konečně složím do chladivé náruče stínu pod palmami. Kde to asi jsme? Na mapách mezi Evropou a Amerikou žádné ostrovy nejsou, takže můžeme být buď někde u Madeiry, nebo někde u Nového světa. Tam nějaké ostrovy jsou. Nebo že by to byla už Amerika? Aspoň, že ty kokosy jsou zralé. Přeskakují my myšlenky od jednoho tématu ke druhému, zatímco odpočívám a zády se tisknu k chladnějšímu písku. Dívku jsem nechal ležet ve stínů pár kroků za mnou, víc pro ni udělat nemůžu. Když už se cítím dostatečně odpočinutý, vstanu a soustředím se na získání něčeho, co by svlažilo moje hrdlo. Kokosy by nemusely být špatné, pokud je dokážu rozbít. Ale nejdřív se k nim musím dostat. To bude první překážka. Obhlídnu všechny stromy a vyberu si ten, na který by mělo být nejjednodušší vylézt. Na něm si potom vyzkouším své dávno zapomenuté umění lezení v lanoví. Nemůže to být těžší, než se dostat do strážního koše. Tady aspoň budu padat do měkkého.

Pán Bouří - 02. srpna 2008 19:36

soukromá zpráva od Pán Bouří pro V palmovém hájku Obešel jsi pár nejbližších palem, ale všechny se zdáli být moc strmé a ani nebyli moc u sebe, aby jsi toho mohl pro nějaké pohodlnější lezení využít. Popošel jsi tedy na jeho nejbližší kraj, kde se nachází jedna lépe přístupná, má silně nakloněný kmen, a tak pro tebe nebyl problém na něj nasednout obkročmo a vyšplhat nahoru, se zastávkami. Ještě pořád se totiž necítíš nejlíp. Už jsi u vrcholu, ruce trochu sedřené. Natahuješ se pro jeden z dozrávajících kokosů a snažíš se ho utrhnout, jde to docela ztěžka, ale nakonec se povolil a letí k zemi. Konečně máš aspoň malý důvod k radosti. První úspěch. Je jich tam v koruně víc, a tak trávíš chvilku jejich trháním, potom, když už jich je na zemi asi pět, lezeš dolů, aby jsi si svou odměnu potěžkal a po zásluze také vychutnal. Teď je jen otevřít. Letmo se podíváš na místo, kde leží ta dívena. Je stále mimo.

Pán Bouří - 02. srpna 2008 19:36

soukromá zpráva od Pán Bouří pro V palmovém hájku Obešel jsi pár nejbližších palem, ale všechny se zdáli být moc strmé a ani nebyli moc u sebe, aby jsi toho mohl pro nějaké pohodlnější lezení využít. Popošel jsi tedy na jeho nejbližší kraj, kde se nachází jedna lépe přístupná, má silně nakloněný kmen, a tak pro tebe nebyl problém na něj nasednout obkročmo a vyšplhat nahoru, se zastávkami. Ještě pořád se totiž necítíš nejlíp. Už jsi u vrcholu, ruce trochu sedřené. Natahuješ se pro jeden z dozrávajících kokosů a snažíš se ho utrhnout, jde to docela ztěžka, ale nakonec se povolil a letí k zemi. Konečně máš aspoň malý důvod k radosti. První úspěch. Je jich tam v koruně víc, a tak trávíš chvilku jejich trháním, potom, když už jich je na zemi asi pět, lezeš dolů, aby jsi si svou odměnu potěžkal a po zásluze také vychutnal. Teď je jen otevřít. Letmo se podíváš na místo, kde leží ta dívena. Je stále mimo.

Ardas - 02. srpna 2008 19:39

soukromá zpráva od Ardas pro Průzkum pobřeží: Pokračuji po pláži, jen co mi síly stačí a v duchu polemizuji nad tím, zdali má snad néjaký účel fakt, že jsem zrovna tu a v řadě druhé, zdali je to vůbec zkutečné. Bolest v končetinách i zádech, ač se již svaly ze své stuhlosti vyprostily poměrně úspěšně, stále přetrvává. Na okamžik se pozastavím, opírajíc se o jeden ze stromů, kouknouc nad sebe. "A vida, kokosy." usměji se sám pro sebe v ta slova, jelikož se právě potrdil jeden z mých prvotních předpokladů. Už už bych se pokusil palmu rozhoupat a několik z nich pádem ukořistit, kdyby nebyly nedozrálé. Zdá se, že jsem tu zatím sám, mám dost času. Musím ale pokračovat dál. Nevím, co tu na mě může číhat za potvory. bleskne mi hlavou, když se můj pohled přesune z kokosů opět vpřed. Směrem, kam následně směřuji své kroky. Dalších několik desítek metrů a další odpočinek. Opřu se o velký balvan, který tu již nějakou chvíli halí stín jedná z palem a zapřu se o něj rukama, vyrovnávaje si páteř. "Oh..." vydechnu s pocitem úlevy, kdy bolest na okamžik ustoupí a není již tak úporná. S očima zavřenýma, chvíli naslouchám vlnám. Je tu však i další zvuk. To ne - že by to snad bylo tak snadné? ohlédnu se směrem, odkud zsem zaslechl dopad vody na kámen, mimo vlny oceánu a s novou dávkou energie, vykročím tím směrem. Deru se porostem stále vpřed, abych následně spatřil to, co se skrývalo za několika stromy a hustou kapradinou. Pousměji se, když pocítím v nose pro změnu neutrální prostředí, kdy vodní tříšť zvlhčuje zdejší vzduch. Tato voda však, není slaná. Poznál jsem to už po čichu. Zmizel ten mě již tolik známý zápach soli, na který jsem za ta léta na moři již navykl. Vykročím, tedy přesněji řečeno seběhnu až dolů k tůňce. Jsem ohromen krásou zdejší krajiny a malebnou přírodou, i když na prvním místě hodlám zvlažit své hrdlo pitnou vodou vytékající přímo z pramene. Pokleknu vedle tůňky, až mne zabrní v kolenou. Nevšímám si toho, mám totiž oči jen pro tu křišťálovou tůň. Je jako zrcadlo, v němž se odrážím. Stáhnu si pásku z hlavy a položím ji do trávy vedle sebe a nedočkavě ponořím obě ruce až po zápěstí do vody. Naberu do semknutých dlaní vodu jako do mysek a na několikrát očváchnu svou tvář, kdy mé ruce se semkknutými prsty putují až přes vrcholek hlavy po temeno po mých vlasech. Je to neuvěřitelný a ežko popsatelný pocit. Dokonce mne napadne, že ta voda má snad i léčivé účinky, když na okamžik dokonce zcela přestanu cítit bolest. Je to však pouze mámení. Voda příjemně chladí, jak neustále cirkuluje, výřena vodopádem. Nyní naberu vodu znova a se zavřenýma očima se napiju. Mám pocit, že jsem nepil už celou věčnost. Ta voda - připadá mi jako smetana. zasním se na okamžik, ládujíc se tou tekutinou zas a znova. Ano, je tak osvěžující, že je mne schopna postavit opět na nohy. Popadnu pásku a přetáhnu si ji znova přes obličej, zastiňujíc pravé oko, abych se následně s pohledem vlevo od sebe, mohl věnovat sladkému pokušení v podobě ananasu. "No ne!" zaplesám s protažením těch dvou slov nadšeně v nedokonšeném monologu, hodnotíc pohledem jejich velikost. Až nyní se dostaví pocit hladu, když jsem měl možnost vypláchnout si žaludek pitnou vodou. Hbitě se přesunu k ovoci, vytahujíc dýku z pouzdra. Vyberu jeden z nich, na pohled obzvlášť šťavnatý a lapíc jej za kštici, pomocí nože jej odříznu od země. Posadím se opět na zem a s vyhrnutím rukávů, začnu loupat plod, abych se následně dostal k měkké žlutávé dužině. S nože mi to jde rozhodně snáz, než kdybych měl jen ssvé ruce a byl nucen užívat praktiky našich dávných předků, jako je rozbíjení kamenem. Postupuji opatrně, abych se nepořezal. Vím, jak je slupka ananasu tvrdá a to jednoduše proto, poněvadž jsem jej již jednou na tržnici daleko odtud ochutnal. Jako pirát jsem měl dostatek zlata na to, abych si mohl dovolit to, co chudina neměla a právě ovoce z tropů na seznam takových věcí rozhodně patřila. Jakmile je ananas již zcela oloupaný a přede mnou leží hromádka odřezků společně s bujnou kšticí, rozříznu jej ještě napůl a vydloubnu tvrdý a těžko poživatelný střed, aby mi ve dlani zůstala jen měkká snadno kousatelná dužina. S chutí se zakousnu. Cítím tu úžasnou chuť, už když mé zuby pronikají do půlky toho zlatavého plodu. Saji ten sladký nektar a nenasytně jej polykám, až nyní se projevil můj skutečný hlad.

Pán Bouří - 03. srpna 2008 10:12

soukromá zpráva od Pán Bouří pro U tůně Užíváš si svou chvíli jak je to jen v tvé situaci možné. Chvíli zapomínáš na všechny strasti a jen tak si vychutnáváš svůj okamžik. U potoka je příjemný chládek a voda, která dopadá do tůně dokresluje příjemnou atmosféru ve stínu stromů ukliďnující melodií. Stále se cítíš unaven, ale už je to o mnoho lepší, načerpal jsi nové síly. Ten ananas přišel zrovna vhod, jeho chuť tě dokázala postavit na nohy, pro tuto chvíli. Jak tak sedíš, přemýšlejíc po své svačině co dál, uvidíš na stromě před sebou pestrobarevného papouška s velkým zobanem. Může mít až 80 coulů, když počítáš i ocasní péra. Je zbarvený odshora červenou, žlutou až modrou barvou. Ocasní péra jsou přechází od modré k červené. Začal si tě se zájmem prohlížet svýma malýma očima, která jsou posazena vysoko na jeho hlavě. Přeci každá nová věc musí být prozkoumána. Cítíš, že dnes už mít síly na pořádný průzkum nebudeš. Teď ale vyvstává otázka, zda-li bude lepší zůstat tady u potoka a nebo se vrátit zptáky na pláž. Vše má své pro a proti...

Angelika Corrs - 03. srpna 2008 10:59

soukromá zpráva od Angelika Corrs pro Pláž... Všude vlny a jen samé vlny. Jsem zmatená a snažím se za každou cenu zachránit si kůži. Plavat sem nebo zase tam. Já věděla, že nemám plout na týhle kocábce. Ani nevím jak dlouho jsem ve vodě a kolik mořské vody jsem již spolikala, když upadnu do bezvědomí. Zdá se mi sen. Sen o krásném domě a vánocích. Všude jsou samé dárky a já se k nim, ale nemůžu dostat. Jsem z toho zoufalá. Jako by v mdlobách se probudím a vykašlu trochu slané vody. Nakonec zase upadnu do spánku z kterého se nakonec šťastně probudím. Rozhlédnu se, protože nevím, kdo mě vytáhl z vody. Sama bych se tak daleko od vody nedostala. Halo, pane, to vy jste mě zachránil? Zeptám se ho celkem zdvořile. Jestliže je tomu tak. Velice vám děkuji za záchranu mého života.

Ardas - 03. srpna 2008 11:40

soukromá zpráva od Ardas pro U tůně: Sleduji papouška zaujatým pohledem. Vypadá jako Ara. pousměji se sám v sobě vzpomínce nad mluvícím opeřencem jednoho z pirátů, který se mnou pobýval v kajutě na Tangaroye. Chvíli jej jen tak pozoruji a ač nemám sil nazbyt, rozhodnu se opět postavit zpět na obě nohy. Na pláži mám šanci, alespoň někoho najít, tady - dál v pralese ale těžko. Leda tak nějakého domorodce, který nestojí o mou společnost. Vrátím se na pláž pro jeden z kokosů a označím vchod, abych toto místo zase našel. Přemýšlím v poklidu, s nocou silou proudící v žilách a vykročím zpět směrem, kterým jsem sem přišel. Dýkou si vyznačím cestu na několika ze stromů a v neposlední řadě, vyřežu také značku do kůry, na zadní stranu kmene jedné z palem, poblíž vchodu. Zezadu proto, aby někdo jen stěží značku našel, já si však tento strom zapamatuji poměrně snadno. Neřežu moc hluboko, abych stromu neublížil. Jen, aby byla značka hmatatelná a i po dešti při pohledu na palmu zezadu dobře viditelná. U stromu chvíli odpočívám, i když mi odpočinku netřeba. Zasunouc dýku zpět do pochvy, rRozhlédnu se opět na obě strany. Snad, zdali mne někdo viděl, nebo zahlédnu-li někoho já. Po chvíli vykročím doleva, tedy zpět ve směr, odkud jsem přišel. Hodlám se Navrátit zpět k palmě s nedorálými kokosy ve snaze, několik z nich srazit a následně vydlabanou tvrdou dužinu použít jako nádobu na vodu, kterou budu v tomto podnebí bez pochyb každou chvíli potřebovat. Vím, že i kůra nedozrálého kokosu je nesmírně tvrdá, s dýkou bych však neměl mít zas takový problém.

Alvaro Vasquez - 03. srpna 2008 11:59

soukromá zpráva od Alvaro Vasquez pro Palmový hájek Vůbec to nebylo tak těžké, jenom by ty palmy nemuseli dělat tak drsné. Jakmile jsem spokojen s téměř celým půltuctem ořechů, začnu se po kmeni pomalu sunout zpátky. To vůbec není tak jednoduché, jako cesta sem. Obkročmo se tedy pomalu dostanu jen do výšky, ze které si již troufám seskočit na zem. V tu chvíli se však najednou stane něco, co bych tu vůbec nečekal. Někdo na mě promluví a já se leknutím málem sesunu z kmenu palmy. Křečovitě se chytnu drsného dřeva a přes rameno se překvapeně ohlédnu na majitelku toho hlasu. Delší rovné hnědé vlasy česané na pěšinku mi spadají pod uši a po tváři se šíří upravené vousy téže barvy. Z oděvu, který jsem měl na lodi, mi zbyla jen původně bílá košile s ležatým límcem a tmavé kalhoty pod kolena. Oba tyto kusy oblečení však naznačují, že mé postavení ve společnosti patřilo k těm vyšším. "To je v pořádku." Odvětím. "Jenom, aby to nebylo předčasné." Dokud jsem na palmě, netroufám si na žádnou delší konverzaci. Přehodím tedy nohu přes kmen a seskočím do písku na všechny čtyři. "Vypadá to, že nikdo další z lodi nepřežil." Zhodnotím situaci, zatímco si už zase ve stoje stírám písek z dlaní. "Nemám tušení, kde jsme. Nevím, ani, jestli jsme blízko nějaké lodní trasy nebo ne." Zamyslím se a rozhlédnu se po okolí. Pak jako by se mi vrátily způsoby a slušné vychování, se představím. "Jsem Nicolau Torres."

Angelika Corrs - 03. srpna 2008 14:49

soukromá zpráva od Angelika Corrs pro Palmový hájek Omluvte mě, nechtěla jsem vás polekat. Omluvím se, když vidím co jsem způsobila. Můj šat je sice prostý, ale chování zatím špičkové. Mé jméno je Angelika Corrs. Usměju se a naznačím pokynutí hlavou. Tak jak se to dělává u dvora. Víte, nechci vás vivádět z omylu, ale myslím si, že když jsme přežili mi dva, někdo další jistě také našel zachránu. Zadívám se ti do očí těma svýma uhrančivýma kukadlama jako bych chtěla zjistit s kým vlastně mám tu čest. Jako bych dokázala vyčíst uplně všechno...

Alvaro Vasquez - 03. srpna 2008 16:26

soukromá zpráva od Alvaro Vasquez pro Palmový hájek Chvíli opětuji pohled, ale potom se očima vrátím ke kokosům, co jsem před chvílí shodil ze stromu. "Možné je všechno, ale měli bychom počítat s nejhorším." A na Brazílii můžu zapomenout. Ať už jsme kdekoliv, šance, že nás tu někdo najde, je ještě menší, než kdyby hledali jehlu v kupce sena. Oni nás navíc hledat nebudou. Opět přenesu svůj pohled na tebe. "Asi nemáte něco, čím bychom se dostali dovnitř, že?" Zeptám se ukážu na kokosy, i když odpověď již předem znám.

Angelika Corrs - 03. srpna 2008 16:30
	soukromá zpráva od Angelika Corrs pro Palmový hájek Trochu je mi mizerně, když si představím, že ostatní asi už nežijí. Rozhlédnu se po pláži. Támhle jsou ostré kameny. Můžeme to zkusit o ně. Usměju se na Nicolae. Jsem trochu nervózní. Většinou se s cizími lidmi nebavím. Ale co se dá dělat. Celou dobu si nervozně natáčím pramínek vlasů na prsty. To dělám pořád.

Alvaro Vasquez - 03. srpna 2008 16:52

soukromá zpráva od Alvaro Vasquez pro Palmový hájek -> Pláž "Dobrý nápad." Odvětím a zamyšleně sleduji linii pláže až k rozeklanému útesu. Teď kokosy, ale co potom? "Tak jdeme na to." Pronesu sám pro sebe a sehnu se pro náš zatím jediný zdroj potravy. Seberu tolik ořechů, kolik se mi vejde do náruče, ale to bohužel není vše. "Mohla byste vzít zbytek?" Narovnám se a počkám na tebe. "Bude lehčí donést kokosy tam, než vláčet kameny sem." Kdopak jsi? Oblečená jako selka a způsoby hodné nejvyšších kruhů. Se zamyšleným výrazem sleduji chvíli okolí, chvíli tebe. Je toho teď hodně na přemýšlení.

Angelika Corrs - 03. srpna 2008 17:15

soukromá zpráva od Angelika Corrs pro Pláž Dám si vlasy dozadu a zavážu je kouskem provázku z šatů. Nechci aby mi zavazeli. Jistě, já je vezmu. Usměju se mile a vezmu zbylé ořechy a odnesu je. Ale někdy je lehčí pohnout horou než kamenem. Ušklíbnu se. Potom si sednu vedle kamene a začnu loupat vrchní šlupky. Aby to šlo lépe otevřít. Usměju se a pak se rozhlédnu. Pak musíme najít zdroj pitné vody. Tu z moře pít nemůžeme.

Pán Bouří - 03. srpna 2008 19:59

soukromá zpráva od Pán Bouří pro Pláž Vyměnili jste příjemný stín palmového hájku za pláž. Slunce se ozývá čím dál víc a pláž začíná stále jasněji osvětlovat. S Nicolauvým úlovkem v náručí jste se vydali k oněm útesům. Jak se přibližujete, všimnete si několik věcí. Vypadá to, že skály pokračují dál do vnitrozemí, tam už ale pořádně nevidíte. Jsou pěkně rozeklané a útes je pořádný vidět jen jeden, akorát tak velký, aby se tam jedna postava vešla bez rizika. Pod nimi je hromada balvanů, větších, menších. Pokračují potom i kousek po pláži. Některé teď leží na suchu. Zejména těch malých tam je hodně, ale ty jsou většinou oblé, jak je moře za ten čas omylo. U těch větších však vidíte rozeklané špičky, které by vám mohli při vašem pokusu získat kokosové mléko rozhodně pomoci. Když se tak rozhlédnete a stoupenete si z většího úhlu, spatříte na těžko přístupném místě mezi rozeklanými kameny lidské tělo. Je to muž, podle vzhledu námořník. Leží naznak a z hlavy mu teče krev. Neměl takové štěstí jako vy, stačilo by pár desítek metrů a byl by tu býval s vámi... Potom vás zaujme ještě jedna věc. Nějaký hnědý předmět pravidelného tvaru, co plove na hladině asi na 30 sáhů od vás. MH : Nechci žádné světoborné příspěvky, protože já sám, bych nikdy nedokázal splodit, co nekteří tady předvádí běžně, ale mám pár připomínek. Neberte to jako výtky, prosím :-) Takže zaprvé, nevidím žádný popis vzhledu u Angeliky, to je to nejpodstatnější, a že je co popisovat. Potom musím znovu promluvit k Angelice. Zapomněla jsi na pomalé probouzení a přitom jsi si na tom měla nejvíc vyhrát :) Dej tam víc myšlenek. Před chvílí jsi se probudila, po tom souboji s mořem. Nezapomeň prosím nam odřinu na holeni. (viz- soukromáč) Jina je to dobré. Nicolau, víc se rozepiš. Pobíháš sem a tam, ale nevidím žádný pohyb. A potom nejdůležitější věc, jste dost unavení se soubojem s vlnami. Zvládnete dost, ale pohyby vás zatím bolí, máte přeci namožené svaly. Prát se o život s mořem nebylo jen tak. Berte to jako pár pokynů na zlepšení hry, jinak nerušeně hrajte dál.

Pán Bouří - 03. srpna 2008 19:59

soukromá zpráva od Pán Bouří pro Pláž Vyměnili jste příjemný stín palmového hájku za pláž. Slunce se ozývá čím dál víc a pláž začíná stále jasněji osvětlovat. S Nicolauvým úlovkem v náručí jste se vydali k oněm útesům. Jak se přibližujete, všimnete si několik věcí. Vypadá to, že skály pokračují dál do vnitrozemí, tam už ale pořádně nevidíte. Jsou pěkně rozeklané a útes je pořádný vidět jen jeden, akorát tak velký, aby se tam jedna postava vešla bez rizika. Pod nimi je hromada balvanů, větších, menších. Pokračují potom i kousek po pláži. Některé teď leží na suchu. Zejména těch malých tam je hodně, ale ty jsou většinou oblé, jak je moře za ten čas omylo. U těch větších však vidíte rozeklané špičky, které by vám mohli při vašem pokusu získat kokosové mléko rozhodně pomoci. Když se tak rozhlédnete a stoupenete si z většího úhlu, spatříte na těžko přístupném místě mezi rozeklanými kameny lidské tělo. Je to muž, podle vzhledu námořník. Leží naznak a z hlavy mu teče krev. Neměl takové štěstí jako vy, stačilo by pár desítek metrů a byl by tu býval s vámi... Potom vás zaujme ještě jedna věc. Nějaký hnědý předmět pravidelného tvaru, co plove na hladině asi na 30 sáhů od vás. MH : Nechci žádné světoborné příspěvky, protože já sám, bych nikdy nedokázal splodit, co nekteří tady předvádí běžně, ale mám pár připomínek. Neberte to jako výtky, prosím :-) Takže zaprvé, nevidím žádný popis vzhledu u Angeliky, to je to nejpodstatnější, a že je co popisovat. Potom musím znovu promluvit k Angelice. Zapomněla jsi na pomalé probouzení a přitom jsi si na tom měla nejvíc vyhrát :) Dej tam víc myšlenek. Před chvílí jsi se probudila, po tom souboji s mořem. Nezapomeň prosím nam odřinu na holeni. (viz- soukromáč) Jina je to dobré. Nicolau, víc se rozepiš. Pobíháš sem a tam, ale nevidím žádný pohyb. A potom nejdůležitější věc, jste dost unavení se soubojem s vlnami. Zvládnete dost, ale pohyby vás zatím bolí, máte přeci namožené svaly. Prát se o život s mořem nebylo jen tak. Berte to jako pár pokynů na zlepšení hry, jinak nerušeně hrajte dál.

Alvaro Vasquez - 04. srpna 2008 18:32

soukromá zpráva od Alvaro Vasquez pro Pláž - poblíž útesu Jak to myslela? Plouživým krokem dojdu až ke tmavé jizvě na jinak neměnném zářivě světlém povrchu pláže. Zaplaším z mysli všechny myšlenky, které se bezprostředně netýkají naší situace, a ledabyle pohodím kokosy poblíž jednoho z balvanů s vhodným tvarem. Sám se usadím na jiný kámen a po Angeličině vzoru začnu z ořechů drásat jejich vnější slupky. "Zatím nám bude muset stačit mléko z kokosů." Odpovím lakonicky, zatímco se potýkám s kokosem, jenž se z vlastního rozmaru nechce podvolit mému úsilí dostat se mu pod kůži. "Jestli se k němu dostaneme." Změním postup, který by mě měl k vytouženému nápoji dostat a napřáhnu se s kokosem drženým oběma rukama proti ostré hraně balvanu. Nečekaně v této poloze však ustrnu, když mi pohled najednou padne na dalšího člověka na tomto neznámém místě. "Někdo z lodi!" Upozorním Angeliku a sám se zrychleným přesunem vydám k neznámému. Kokos mi vypadne z rukou a ani se nestarám o to, kde skončí. Stačí však pár kroků, kdy se mi odhalí jeho hlava, a mé nadšení zmizí tak rychle, jako nastoupilo. "Je mrtvý." Pronesu podroušeně. Přesto však pokračuji k tělu. tentokrát již pomaleji, abych v moři nestabilních kamenů nedopadl jako on. Stále by pro nás mohl představovat něco užitečného. Ne, že bych ho chtěl sníst, ale třeba u sebe něco má. Jakmile se k dotyčnému dostanu, bezostyšně se pustím do prohledávání.

Pán Bouří - 04. srpna 2008 18:51

soukromá zpráva od Pán Bouří pro Prohledávání nebohého trosečníka Jsi až po pás ve vodě a tvoje bosé nohy kloužou po kamení, co je na dně. Proto se opíráš o všechno, co vystupuje nad hladinu a poskytuje ti tak dostatečnou a viditelnou oporu. Po chvíli zápasení se tam dostaneš a už od první chvíle můžeš jásat radostí. Ten muž má boty. Na šněrování, proto mu stále drží na nohou. Budou ti asi o pár čísel větší, ale čert to vem, hlavně že si nerozedřeš chodidla, až budeš muset vykonat jisté pochůzky, které časem určitě přijdou na plán. Další věc, co by jsi mohl využít, je jeho soukená halena a kalhoty, které jsou i s opaskem, ten je překvapivě kožený, kdoví, kde to ukradl. Po kapsách nic nemá, nebožák.

Pán Bouří - 04. srpna 2008 18:51

soukromá zpráva od Pán Bouří pro Prohledávání nebohého trosečníka Jsi až po pás ve vodě a tvoje bosé nohy kloužou po kamení, co je na dně. Proto se opíráš o všechno, co vystupuje nad hladinu a poskytuje ti tak dostatečnou a viditelnou oporu. Po chvíli zápasení se tam dostaneš a už od první chvíle můžeš jásat radostí. Ten muž má boty. Na šněrování, proto mu stále drží na nohou. Budou ti asi o pár čísel větší, ale čert to vem, hlavně že si nerozedřeš chodidla, až budeš muset vykonat jisté pochůzky, které časem určitě přijdou na plán. Další věc, co by jsi mohl využít, je jeho soukená halena a kalhoty, které jsou i s opaskem, ten je překvapivě kožený, kdoví, kde to ukradl. Po kapsách nic nemá, nebožák.

Alvaro Vasquez - 05. srpna 2008 15:59

soukromá zpráva od Alvaro Vasquez pro Pláž Sice jsem doufal v nůž, nebo třeba pistoli, ale boty se taky budou hodit. Chytnu muže na halenu a pomalu ho odtáhnu ke břehu. Najednou je mi voda užitečná. Nedá se sice říct, že by mi má činnost šla nějak rychle, ale kdyby to bylo na souši, asi bych s tím mackem ani nehnul. Po úmorném úsilí se vedle mrtvého těla sesunu na kolena do štěrkopísku v blízkosti útesů. Okolní svět jakoby pro mě neexistoval. Jen, co znovu naberu dech, začnu mrtvého zouvat. Jeho boty jsou vše, co mě teď zajímá.

Angelika Corrs - 05. srpna 2008 16:06

soukromá zpráva od Angelika Corrs pro Pláž Dívám se na Nicolae jak svléká mrtvolu. Trochu upravím šaty, které mám na sobě. Jsou jednoduché lenové a pod nimi mám korzet, který zdůrazňuje moji postavu. Na nohou mi naštěstí zůstali sandálky a na ruce malý náramek s korálkem. První věc co jsem jako malé dítě ukradla. Můžu ti nějak pomoci? Zeptám se Nicolae mírným hlasem, ale to jak zachází s mrtvým se mi nelíbí. Ale to je hold život... on je mrtvý a Nicolai jeho boty potřebuje. Útesy jsou ostré a mohl by se o ně ošklivě poranit. Sundám jednu ze šlupek a rozbiju první kokos. Udělám v něm otvor a napiji se kokosového mléka. Po té době ve slané vodě mi docela vyschlo v krku. Uhrančivě hnědýma očima sleduji Nicolae jak zápolí s tělem. Tmavé vlasy do půli zad mám smotané vzadu takže mi naštěstí nezavazejí. Zajímalo by mě, jestli najdeme ještě nějaké lidi, kteří tak jako mi přežili. Když jsme přežili my musí i někdo další.

Alvaro Vasquez - 05. srpna 2008 18:36

soukromá zpráva od Alvaro Vasquez pro Pláž Konečně se mi podaří promočené a dobře zauzlované tkaničky rozvázat a následně stáhnout obuv z mrtvolně studených nohou. "Teď už ne." Odpovím stručně Angelice, zatímco si obě boty po jejich zběžném opláchnutí nasazuji na nohy. V rychlosti zavážu tkaničky a udělám několik pokusných kroků, během nichž se tvářím velice soustředěně a vnímám veškeré nepohodlí, které na mě v nové obuvi čekalo. Tady na pláži výhodu bot příliš neocením, ale jakmile se vydáme někam, kde je zrádnější povrch, přijdou vhod. Čvachtavými kroky se vrátím k mrtvole po odepnutí opasku se ho trhnutím zmocním. Jelikož sám nyní podobný módní doplněk nepotřebuji, přehodím si ho křížem přes hruď jako šerpu a stáhnu na vhodnou velikost. Ještě nějaká zbraň a cítím se skoro jako voják. Jak nával adrenalinu postupně polevuje, polevuji i já. Odeberu se zpět k balvanům, abych se na jeden z nich posadil a dopřál si chvíli odpočinku. Užuž se chystám požádat Angeliku o její kokosový ořech, jenž během mého zápolení s dobře utaženými tkaničkami jaksi otevřela, ale v tu chvíli mi do oka padne nějaký předmět na hladině. "Támhle něco je." Natáhnu paži daným směrem. Tentokrát ale neprojevuji takové nadšení, jako předtím. Stále sedím na balvanu a snažím se rozeznat, co se to na vlnách houpe.

Pán Bouří - 05. srpna 2008 19:03

soukromá zpráva od Pán Bouří pro Angelika po chvíli doopravdy ořech rozbila, prorazila do něj dírku, kterou začíná pomalu vytékat jeho mléko. Je ho ale málo. Akorát ho vypiješ, když se začneš dívat na Nicolaua, co si bere námořníkovy věci. Ruce už tě bolí, dostat se pod skořápku nebylo nic snadného. Sedíte na jednom z vyvýšených kamenů a pozorujete onen záhadný předmět, nejdřív si myslíte, že je to nějaká dřevěnná deska z lodi, ale pak, když se zhoupne uvidíte širokou hranu. Bude to malý kufřík, kdoví, co ve svém nitru skrývá. Škoda ho tam nechat jen tak plovat, přinejmenším se může později hodit na přenášení věcí a možná by mohl obsahovat i nějaký ten využitelný nástroj.

Pán Bouří - 05. srpna 2008 19:03

soukromá zpráva od Pán Bouří pro Angelika po chvíli doopravdy ořech rozbila, prorazila do něj dírku, kterou začíná pomalu vytékat jeho mléko. Je ho ale málo. Akorát ho vypiješ, když se začneš dívat na Nicolaua, co si bere námořníkovy věci. Ruce už tě bolí, dostat se pod skořápku nebylo nic snadného. Sedíte na jednom z vyvýšených kamenů a pozorujete onen záhadný předmět, nejdřív si myslíte, že je to nějaká dřevěnná deska z lodi, ale pak, když se zhoupne uvidíte širokou hranu. Bude to malý kufřík, kdoví, co ve svém nitru skrývá. Škoda ho tam nechat jen tak plovat, přinejmenším se může později hodit na přenášení věcí a možná by mohl obsahovat i nějaký ten využitelný nástroj.

Angelika Corrs - 05. srpna 2008 19:09

soukromá zpráva od Angelika Corrs pro Pláž Čekám na Nicolae a mezitím si zkouším kouskem šatů zavázat zraněnou nohu. Není to naštěstí nic vážného. O jeho "krádeži" se ani nezmíním. Sedíme vedle sebe na kameni a už se ho chci zeptat jestli by se taky rád napil... Jenže mě přeruší jeho slova. Kouknu se směrem, kterým ukazuje a pořádně se podívám. To to je přece kufr. Zvednu se na nohy. Já já pro něj klidně půjdu. Pokud jsi unavený.

Alvaro Vasquez - 05. srpna 2008 19:35

soukromá zpráva od Alvaro Vasquez pro Pláž "Co noha?" Zeptám se, zatímco očima přeměřuji vzdálenost mezi břehem a kufříkem. Co bych dal za to, kdybych věděl, jestli je teď příliv nebo odliv. Třeba moře kufřík vyplaví samo. Zatím se však nikam nechystám, rozhodně nemám v plánu plavat celou tu štreku potom, co jsem z vody vytáhl toho hromotluka. Stále sedím schlíple na balvanu a v duchu odhaduji vlastní síly. Kdyby tu byl nějaký plovák...

Angelika Corrs - 05. srpna 2008 19:51
	soukromá zpráva od Angelika Corrs pro Pláž Usměju se na Nicolae. Neboj bude to v pořádku. Začnu si sundávat šaty. Aspoň, že spodní prádlo zakrývá všechno co má. Za chvíli budu zpátky. Usměju se a jdu pomalu do vody. Za chvíli se potopím a plavu pro kufřík. Naštěstí není moc daleko a voda ho nadnáší. Pak ho přítáhnu k Nicolaovi. Je pěkně těžký a nevím jak ho otevřeme. Je zavřený

Alvaro Vasquez - 05. srpna 2008 20:14

soukromá zpráva od Alvaro Vasquez pro Pláž Je pravda, že mít na sobě tolik látky, co Angelika, taky bych se pořádně rozmyslel, než bych v tom skočil do vody. Stejně mě ale překvapí, že se začne svlékat. Tohle by žádná dáma neudělala. V nestřežených okamžicích si tedy prohlédnu, s kým mám tu čest. A promočené to vypadá ještě lépe. Usměji při jejím návratu, ale jen co na mě padnou její oči, stočím svůj pohled na kufřík. "Zamčený?" Podivím se. Hned v dalším okamžiku mě však napadne hned tucet důvodů, proč si na lodi zamykat svoje kufry. "Stejně jako kokos." Odpovím na Angeličiny obavy. Vstanu, přejdu těch pár kroků ke kufru a zkusím jej otevřít. Mechanismus skutečně nechce povolit, ať už je to kvůli zamknutí, nebo mořské vodě. Vedle téměř nahé ženy se však stále cítím nesvůj a ani únava přetrvávající od chvíle, kdy jsem se probudil, mi nezabraňuje v tom, abych si to uvědomoval. "Nechcete se....zahalit?" Navrhnu poněkud nesměle dříve než s kufrem cokoliv dalšího podniknu a očima bloudím všude možně, jen ne na Angelice.

Angelika Corrs - 05. srpna 2008 20:19

soukromá zpráva od Angelika Corrs pro Pláž Jsem trochu udýcháná a korzet mě škrtí. Z hluboka se nadechnu a sáhnu po šatech. Nebojte se, oblékla bych se i bez vašeho požádání. Usměju se na něj a začnu si oblékat šaty. Z vlasů nechám odkapat všechnu vodu. Třeba je v tom kufru něco křehkého. Třeba víno. Je vážně těžký. Zamyslím se co by v kufru mohlo být. Ale stejně tak jako lahve by mohlo být v kufru i oblečení nasáklé vodou. Třeba by tam mohli být nové šaty nebo nějaký nůž. Akorát nemám už sílu abych ho rozbila. Sednu si a vydechuju...

Alvaro Vasquez - 06. srpna 2008 15:40

soukromá zpráva od Alvaro Vasquez pro Pláž Hned se cítím lépe a myšlenky se mi opět projasní. "Je jenom jeden způsob, jak ho otevřít. Buďto obsah přežije, nebo ne." Zaplaším Angeličiny obavy o věci uvnitř kufru. Umístím kufr na pevný povrch a zapřu ho proti dalšímu balvanu, aby mi při ráně někam neodletěl, čímž by mi příliš nepomohl. Potom se po okolí porozhlédnu po nějakém kameni, kterým bych mohl přesvědčit zámek o tom, že je odemknutý. Nějaký, který by mi dobře padl do rukou, ale aby to zase nebyly moje ruce, co bude narážet do kufru. Když si po chvilce z nepřeberného množství kamení jeden vyberu, změřím si pečlivě vzdálenost mezi sebou a kufrem, vyberu si místo, kam bych si tak představoval, že se trefím, a vší silou do zámku udeřím. Tolikrát kolikrát bude potřeba, aby došly síly buď zámku, nebo mně.

Pán Bouří - 06. srpna 2008 16:14

soukromá zpráva od Pán Bouří pro Na pláži Nicolau po chvíli přebírání konečně našel co hledal, kámen akorát tak do ruky, s ostrým hrotem a oblým místem na držení, perfektně seděle na ruku, to bude ono. Kufřík je velký asi 60x40x10. Je kožený, což svědčí o bohatsví jeho nositele. Sám zámek vypadá dost bytelně, ale jistě se pod silnými údery podvolí. Hnedp o prvním úderu tě zabrněla ruka, záme kse zdefromoval, ale ne tak, jak by sis představoval, potřebuješ ho rozrazit, potřebuješ větší sílu. Nicméně jsi nepolevoval a za funění a supění se ti nakonec podařilo zámek rozrazit. To, co se v něm skrývalo vám asi radost neudělá. Ve vnitřku je úplné sucho, kufřík byl výborně zapečeťen. Po straně je zasunutý malý nožík se střenkou dlouhou na pět centimetrů, co se používá na otevírání dopisů, má docela velkou rukojeť, aby se dal pohodlně držet. Na jednom z vík je udělaná překližka, která od sebe odděluje dvě schránky, dřevěnné. V jedné je pečlivě zazátkovaný kalamář, brk a pečetidlo. V druhé je několik pravých pergamenů. Na druhé straně víka jsou nějaké listiny, uchyceny sponkou, aby nelítali po kufříku a nepomuchlali se. Při bližším zkoumání to vypadá nějaká vlastnická smlouva. Po přečtení můžete zjistit, že se jedná o majetková práva na jednu z mnoha farem, ke které jsou přidruženy plantáže. V kufříku je taktéž pohozen ještě měšec s penězi, může tam být tak na třicet zlatých mincí. Tenhle kufřík, je jasné, zřejmě patřil nějakému obchodníkovi, co jel spravovat svůj nově nabytý majete do Nového Světa. Tak mu o něj šlo, že i v největší nouzi na něj nezapomněl a bral ho s sebou na záchranný člun. Však na místě, an jakém jste vy se zatím jeví úplně k ničemu...

Pán Bouří - 06. srpna 2008 16:14

soukromá zpráva od Pán Bouří pro Na pláži Nicolau po chvíli přebírání konečně našel co hledal, kámen akorát tak do ruky, s ostrým hrotem a oblým místem na držení, perfektně seděle na ruku, to bude ono. Kufřík je velký asi 60x40x10. Je kožený, což svědčí o bohatsví jeho nositele. Sám zámek vypadá dost bytelně, ale jistě se pod silnými údery podvolí. Hnedp o prvním úderu tě zabrněla ruka, záme kse zdefromoval, ale ne tak, jak by sis představoval, potřebuješ ho rozrazit, potřebuješ větší sílu. Nicméně jsi nepolevoval a za funění a supění se ti nakonec podařilo zámek rozrazit. To, co se v něm skrývalo vám asi radost neudělá. Ve vnitřku je úplné sucho, kufřík byl výborně zapečeťen. Po straně je zasunutý malý nožík se střenkou dlouhou na pět centimetrů, co se používá na otevírání dopisů, má docela velkou rukojeť, aby se dal pohodlně držet. Na jednom z vík je udělaná překližka, která od sebe odděluje dvě schránky, dřevěnné. V jedné je pečlivě zazátkovaný kalamář, brk a pečetidlo. V druhé je několik pravých pergamenů. Na druhé straně víka jsou nějaké listiny, uchyceny sponkou, aby nelítali po kufříku a nepomuchlali se. Při bližším zkoumání to vypadá nějaká vlastnická smlouva. Po přečtení můžete zjistit, že se jedná o majetková práva na jednu z mnoha farem, ke které jsou přidruženy plantáže. V kufříku je taktéž pohozen ještě měšec s penězi, může tam být tak na třicet zlatých mincí. Tenhle kufřík, je jasné, zřejmě patřil nějakému obchodníkovi, co jel spravovat svůj nově nabytý majete do Nového Světa. Tak mu o něj šlo, že i v největší nouzi na něj nezapomněl a bral ho s sebou na záchranný člun. Však na místě, an jakém jste vy se zatím jeví úplně k ničemu...

Angelika Corrs - 07. srpna 2008 10:31

soukromá zpráva od Angelika Corrs pro Na pláži Pozoruju Nicolae jak se snaží rozbít zámek kufru. Kdybych měla sponku otevřu to raz dva a ani nepoškodím zámek. Když se mu to konečně podaří a zámek povolí jdu se podívat co vlastně kufřík skrývá. K mému velkému překvapení tam je v podstatě dopisní souprava. Asi jí ztratil nějaký obchodník. Ten nožík i peníze by se mohli hodit ne? Zeptám se a se zájmem prohlížím zbytek kufru. Škoda, že moje knížky jsou nenávratně v moři. Povzdechnu si potichounku. Docela ráda bych si večer sedla k zapadajícímu slunci a četla romány. Pak se podívám blíže na smlouvu. Kdyby jsme se odsud měli jak dostat tohle by se také hodilo. Usměju se a ukážu Nicolaovi smlouvu. Snad umí číst. Vypadá na vzdělaného člověka a taky bohatého.

Alvaro Vasquez - 07. srpna 2008 16:41

soukromá zpráva od Alvaro Vasquez pro Pláž Úsilí, jež jsem věnoval k otevření kufříku, bylo tak velké, že po svém úspěchu nejsem schopen dělat nic jiného, než odpočívat. Dýchám, co mi plíce stačí a nepřítomně koukám před sebe, aniž bych si uvědomoval něco víc, než že kufr je otevřený. Angelika má tedy spoustu času, aby si prošla jeho obsah. Nastavenou smlouvu jen přeletím očima a celou věc odbydu unaveným zabručením. Když do sebe konečně dostanu dost kyslíku, abych nakrmil své unavené svaly, vzchopím se natolik, abych se začal zajímat o obsah zavazadla. Tou dobou už má Angelika zajisté všechno prošlé. Konečně si také projdu obsah kufru a listiny, jež se v něm nacházejí. Nožík, peníze... ta smlouva vypadá zajímavě. "Tu smlouvu bych jen tak nezahazoval, ale zbytek těch papírů by se mohl hodit při rozdělávání ohně." Já chci kokos! Stále unavený nechávám svět, aby si šel svou vlastní cestou, zatímco já naberu dost sil alespoň k tomu, abych byl schopný otevřít kokos.

Angelika Corrs - 07. srpna 2008 16:52

soukromá zpráva od Angelika Corrs pro Pláž Dívám se na Nicolae... Je hrozně unavený. Dívám se na něj uhrančivýma očima a přemýšlím na co asi tak myslí. Nicolai, tady nemůžete ležet. Řeknu mu a postavím se. Víte, měli by jsme najít nějaké místo. Pláž je nebezpečné místo na spaní. Snažím se ho přesvědčit, protože nocovat na pláži mi nepříjde bezpečné. Rozdělám vám kokos a taky rozdělám oheň. Umím to. Věřte mi.

Pán Bouří - 07. srpna 2008 16:56

soukromá zpráva od Pán Bouří pro Pláž Slunce už se na své pouti za ten krátký čas vyšplhalo docela vysoko. Je stále tepleji a tepleji. Sluneční paprsky do vás neustále bijí a je jasné, že na přímém Slunci dlouho zůstat nemůžete. Ke všemu jste ještě hodně vyčerpaní z vašeho nočního souboje, bolí vás svaly a po namáze, kterou jste před chvílí vykonali se onen pocit ještě umocnil. Nejlepší by bylo se napít a potom spočinout někde ve stínu stromů, to se jeví jako nejlepší řešení. S námahou a společnými silami ještě rozbijete asi další dva kokosy a podělíte se o jejich mléko. Až trochu vyschnou, můžete je rozlomit a sníst jejich obsah. Mléka nebylo, kolik by jste si přáli, ale ten úplně nejhorší pocit žízně zmizel, ne však úplně. Je na vás, zda-li si půjdete najít úkryt, můžete jít buďto dál do džungle, nebo si lehnout na kraji do prvního stínu, který najdete. Jenod je jisté, až tak učiníte, spánek an sebe nenechá dlouho čekat.

Pán Bouří - 07. srpna 2008 16:56

soukromá zpráva od Pán Bouří pro Pláž Slunce už se na své pouti za ten krátký čas vyšplhalo docela vysoko. Je stále tepleji a tepleji. Sluneční paprsky do vás neustále bijí a je jasné, že na přímém Slunci dlouho zůstat nemůžete. Ke všemu jste ještě hodně vyčerpaní z vašeho nočního souboje, bolí vás svaly a po namáze, kterou jste před chvílí vykonali se onen pocit ještě umocnil. Nejlepší by bylo se napít a potom spočinout někde ve stínu stromů, to se jeví jako nejlepší řešení. S námahou a společnými silami ještě rozbijete asi další dva kokosy a podělíte se o jejich mléko. Až trochu vyschnou, můžete je rozlomit a sníst jejich obsah. Mléka nebylo, kolik by jste si přáli, ale ten úplně nejhorší pocit žízně zmizel, ne však úplně. Je na vás, zda-li si půjdete najít úkryt, můžete jít buďto dál do džungle, nebo si lehnout na kraji do prvního stínu, který najdete. Jenod je jisté, až tak učiníte, spánek an sebe nenechá dlouho čekat.

Alvaro Vasquez - 07. srpna 2008 17:15

soukromá zpráva od Alvaro Vasquez pro Pláž Po občerstvení už se cítím lépe, ale pořád jsem pořádně domlácený. "Můžeme se jít porozhlédnout dál, ale džungle mi nepřipadá o mnoho bezpečnější než pláž." Prohlásím a vstanu ze své odpočinkové polohy. Ještě jednou nahlédnu do kufru a zvažuji, jestli má cenu ho s sebou tahat, nebo ne. Nic , co by nám bylo přímo užitečně, v něm není, ale jak už jsem řekl, papír se může hodit při rozdělávání ohně. Nakonec se rozhodnu kufr odlehčit o zbytečné předměty a zbytek věcí v něm ponechat. Jako první jde ven kalamář, následuje pečetidlo i s brkem. "Chcete nůž?" Zeptám se, když se prohrabuji obsahem kufru. Připadá mi, že mimo zavazadlo bude užitečnější. Se zbývajícím obsahem kufru jsem již spokojený. Zaklapnu ho a námořníkovým páskem ho zajistím proti otevření.

Angelika Corrs - 07. srpna 2008 19:38
	soukromá zpráva od Angelika Corrs pro Pláž Koukám se jak Nicolau vydělává věci z kufru. Docela mi to trhá srdce, protože jsem jako malá něco takové chtěla. Ale to už je úplně jedno. Ano, třeba se bude hodit. Usměju se a vezmu si od Niclaie nůž. Pak se rozhlédnu po úkrytu. Támhle je menší mítinka. Budeme ve stínu a přitom uvidíme na moře a já rozdělám ohěň, aby jsme byli chráněni před zvěří.

Alvaro Vasquez - 08. srpna 2008 17:53

soukromá zpráva od Alvaro Vasquez pro Pláž Zvednu se s kufrem pod paží a překvapeně se podívám, kam Angelika ukazuje. Celou dobu jsem počítal s mnohem delší cestou, proto také to odlehčování kufru. "Jestli je pláž přes noc tak nebezpečná, jak to může být o pár kroků dál bezpečnější?" Utrhnu se nevrle na Angeliku. "Co je vůbec na přespávání na pláži tak nebezpečného?" Únava dělá svoje. Jak po stránce fyzické, tak po psychické. Nejraději bych teď kufr rozkopal, dokud by z něj nebyly tak malé kousky, aby už nebylo do čeho kopat, jen nedostatek sil a poslední zbytky zdravého rozumu mi v tom brání. Vrhám zuřivé pohledy po okolí, což je snad paradoxně příčina toho, že o chvíli později už se zase ovládám. Scenérie, kterou by kdekdo nazval rájem na zemi přece jen dělá svoje. "Podíváme se, jak to vypadá dál, třeba narazíme na nějakou bystřinu." Promluvím klidněji s povzdechnutím. "Vrátit se můžeme vždycky." Se svými slovy vykročím vstříc k mýtině, o které se Angelika zmínila, to však považuji teprve za začátek své cesty.

Angelika Corrs - 09. srpna 2008 07:00

soukromá zpráva od Angelika Corrs pro Pláž Postavím se a dám ruce v bok. Sice jsem hrozně unavená a to slunce mi pomalu zatemňuje mysl, ale urážet se nenechám. Pokud jste si nevšilm. Začnu naštvaně. Tak na té mýtince je stín a to je její hlavní výhoda. Nebudeme v džungli napospas zvěři a ani tady napospas tomu slunku a právě toto slunce je důvod, proč je nebezpečné spát na pláži. Chytím si lem sukně a odkráčím s hlavou zvednutou na mýtinku. Noha mě docela pobolívá zvlášť po koupeli v slané vodě a tak kulhám, ale nechci, aby kdokoliv něco řekl proti mé osobě. Já si svou hrdost ponechám. Když začne Nico trochu příjemnějším tónem usměju se jako by se nic nestalo. Ale v srdci cítím hořkost. Co si o sobě ten floutek asi myslí? Určitě mě nemusel zachraňovat. Pomyslím si a pak teprve odpovím. Jsem velice unavená a raději bych si odpočinula než se vydáme na nějakou cestu. Promluvím klidným a trochu zastřeným hlasem. Pokud, ale na tom trváte. Já tu posečkám a rozdělám oheň.

Pán Bouří - 09. srpna 2008 14:03

soukromá zpráva od Pán Bouří pro U Kokosové palmy Po vyznačení cesty pomocí své dýky si znovu spatřil pláž. Slunce za tu krátkou dobu vystoupalo poměrně vysoko a už teď docela nepříjemně pálí, s narůstajícím časem to bude dozajista ještě horší. Po chvíli cesty po pláži, kdy jsi se nepřítomně koukal do písku, nebo na vlny, doufajíc, že spatříš něco, cokoliv, co by znamenalo mít trochu příjemnější pobyt na moře jsi narazil na nějaká zvířatam, která jsi poznal už z dálky. Byli právě blízko oné palmy, kam jsi mířil. Byly to želvy, ano želvy mořské, které zřejmě odpočívaly na pláži a chytaly na své krunýře sluneční paprsky. Bohužel, jak jsi se k nim přiblížil, překvapvě hbitě odśpěchaly do moře a za chvíli ti byl nabídnut už jen pohled na jejich záda, pomalu se vzdalující od pevniny... Těch pár palem, které zde vykukují mají docela dost kokosových plodů. Škoda jen, že nejsou úplně dozrálé, ale daleko od toho nemají. Vyhlídneš si pár těch lepších a chvíli tak přemýšlíš, jak by jsi je dostal dolů. Plamy jsou moc stromé a docela vysoké, můžou to být tři až tři a půl metru. Lehko tam tedy rozhodně nevylezeš, možná s něčí pomocí. Obcházíš kolem nich a sleduješ, zda-li by ti v tom něco nemohlo pomoci, nakonec - při ophledu do džungle tě napadně jasná myšlenka. Přineseš si delší klacek, který už je trochu porostlý nějakým mechcem, který v ruce klouže, ale pro tvé potřeby to bude stačit. Je ještě dostatečně pevný. Po chvíli bouchání do kokosů skutečně dostaneš nějaké z nich na zem. Vyndáš si svou dýku, že jzačneš zpracovávat a sedneš si do stínu palem. Po chvíli práce se s kokosovou skořápkou, kterou jsi si zasypal do půlky do písku, ať se ti zbytečně neviklá, jsi se dostal dovnitř. Byla tam i trocha kokosového mléka, které ale nebylo valné chuti. Potom už bylo jendodušší skořápku rozřezat, když už jsi měl počáteční skulinu. Vydlabal jsi ještě dužninu, která byla o poznání lepší než mléko. Možná ještě trochu nakyslá, ale rozhodně poživatelná. Před sebou máš ještě dvě dva kokosy, které čekají na otevření. Žízeň se zatím neozývá, hlad už byl také ukojen ananasem. Možná je čas pokračovat v průzkumu pláže. Zatím jsi šel pouze na jednu stranu. Možná na druhou stranu to bude lepší, soudíš tak podle toho, že jsi na té již prozkoumané nenašel nic vyplaveného, co by nasvědčovalo vašemu ztroskotání. Ani tělo, ani trosky člunu, nebo něco z lodi.

Alvaro Vasquez - 09. srpna 2008 14:29

soukromá zpráva od Alvaro Vasquez pro Mýtina Co bylo řečeno, bylo řečeno, nemá smysl se k tomu vracet. Já teda spím v noci, to mi slunko moc nevadí, ale o tom zas jindy. Pomalým krokem zmoženého člověka dokráčím do stínu stromů. Položím kufr na bok, kde nebude zavazet, ale sám si ani nesednu. Nejsem si jistý, jestli bych se potom ještě přinutil vstát. "Vypadá to, že oheň ještě nějakou dobu potřeba nebude." Kývnu na slunce vysoko na obloze. "Ale to je jedno, dřeva je tu kolem dost." Na chvíli se zahledím na hradbu zeleně, abych vybral směr nejmenšího odporu. "Podívám se, co je tu kolem, třeba narazím na nějaké ovoce." Oznámím Angelice a vyrazím do džungle. Můj záměr je jednoduchý, udělat nevelký oblouk džunglí a zpět se vrátit při pobřeží, kde bych mohl spatřit nějaké další zbytky lodě, nebo snad i přeživší. Každopádně však kvůli svému plánu nebudu překonávat přírodní překážky, to si radši zvolím jinou cestu.

Angelika Corrs - 09. srpna 2008 14:40

soukromá zpráva od Angelika Corrs pro Mýtina Zatímco Nico jde pořádat piknik se zvířátky já zůstanu na mýtině. Raději přece jen budu hlídat pobřeží a trochu si odpočinu. Navíc bych se svou chůzí Nika jen zdržovala. Vezmu pár papírů a suchého dřeva. Vím, že ještě není oheň potřeba, ale rozdělávat ho až v noci je podle mě docela šílené. Člověk nevídí a má ještě rozdělávat oheň? Hloupost. Potom najdu pár kamínků a pokusím se jimi rozdělat oheň. Sice to trvá dlouho a je to náročné, ale já jsem trpělivá. Tady kariéru neudělám. Měla jsem tolik šancí, ale teď? No teď se mi možná bude hodit moje výchova. Ale k čemu to všechno? Nakonec tady ještě umřu. Povzdechnu si nad svým osudem.

Pán Bouří - 09. srpna 2008 15:11

soukromá zpráva od Pán Bouří pro Na Mýtině Mýtina je nevelká, celá je skrytá ve stínu zdejších stromů. Z jistého úhlu je dobře vidět mezi křovinami na moře, a tak můžeš vyhlížet záchranu, která se stále neobjevuje... Našla jsi pár kamínků, které dávají jiskru, když s nimi o sebe bouchneš. Dřevo je tu ještě hodně vlhké, přeci jen včera pršelo. Uschlá je leda tráva na okraji pláže, kde začíná džungle, tu si vzíti můžeš. Nakonec jsi posbírala vše potřebné. Máš jeden pergamen, trochu suché trávy. I nějaké menší klacíky, které vypadali, že by snad chytnout mohli, kdyby jsi vyvinula dostatečný žár. Papírů máš dost, zatím. Chvíli se snažíš oheň rozdělat, odlétávají jiskrym dopadají do trávy, na papír, ale nic se neděje. Ani to nezadoutnalo, jak by jsi čekala. Přesto pracuješ stále dál. Nicméně kýžený oheň se stále nedostavuje. Můžeš se snažit sebevíc. Jiskry jsou hrozně slabé a malé. Zřejmě nemáš ty kamínky, se kterými by to šlo možná rozdělat lépe.

Pán Bouří - 09. srpna 2008 15:56

soukromá zpráva od Pán Bouří pro Džungle Vstoupil jsi do džungle, ale co chvíli se musíš vyhýbat nějakým popínavým rostlinám, liánám, shlukům stromů, kapradinám, křovinám. Lepší bude se prodírat. Vzal jsi jeden z klacků, co leželi na zemi a používáš ho jako mačetu, dost ti usnadní tvůj průchod pralesem. Občas zahlédneš nějaký pohyb po zemi, kyž odhrnuješ nějaké neposedný porost, právě jsi měl dojem, že něco odhopsalo z tvého dosahu, ale bylo to příliš rychlé, než aby sis stačil všimnout co. Jak jdeš stále dál, stromy jsou mohutnějšími a vyššími. Je cítit zdejší vysokou vlhkost vzduchu a také velké teplo. Určitě to tu však bude lepší než na pláži. Všímáš si všemožných věcí. Mnoha rostlin, pestrobarevných, které vyrůstají ze všemožných míst. Mají krásné květy , ať už velké jak pěst, nebo malé shluky drobných kvítků, které hrají různými barvami. V korunách můžeš zahlédnout mnohé ptactvo, co si prozpěvuje - to zejména ta malá hejna štěbetajících ptáčků, akorát tak do dlaně. Někteří z jejich větších přátel, co můžou být až na 80 coulů vysocí jim mlčky přihlížejí. Občas taky zaskřehotají, jejich zpěv však není tak líbezný, jako menších kolegů. Zahlédl jsi i nějakou ještěrku, co se plazila po stromě. Potom však tvoji pozornost upoutali velké listy nějaké byliny, co vyrůstá ze země. Uprostřed měli důlek, který byl naplněn vodiu. Zřejmě po včerejším dešti. Nebo jen vysrážená vlhkost, asi od obojího trochu. Každopádně můžeš být vděčný. Bylo jich tu dost, aby si zahnal svoji žízeň, kterou jsi popudil tou trochou kokosového mléka, co jsi vypil. Akorát po ukojení žizně se ozval hlad, který jsi si až do této chvíle uvědomoval jen málo. Udělal jsi jen pár kroků a vtom jsi spatřil banány ! Poznal jsi je, vaše rodina si mohla dovolit potěšení z exotického ovoce. Tyhle zřejmě nebudou úplně zralé, soudě podle zelených slupek, ale i tak ti jejich tuhost dozajista nebude vadit. Zas tak nedozrálé nejsou, zelená barva už je světlejší.

Pán Bouří - 09. srpna 2008 17:26

soukromá zpráva od Pán Bouří pro Na Mýtině Po té chvíli, co jsi se snažila rozdělat oheň ti bylo stále větší vedro. Pocit žizně se znovu objevuje a už máš sucho v ústech. Dostavil se i hlad, ale ten nemá tak silnou podobu, jako právě ona žizeň. Kokosového mléka bylo málo. Je jen otázka času, kdy se ti ze zdejšího vedra začne motat hlava, pokud se nenapiješ vody. Času máš však ještě docela dost. Ale jeden nikdy neví, stav se může zhoršit v momentě.

Alvaro Vasquez - 10. srpna 2008 19:07

soukromá zpráva od Alvaro Vasquez pro Džungle Stín a chládek, člověk by hned zalehl a začal spát. Zvuková kulisa, o niž se starají všemožní ptáci a kdo ví, co ještě, odpoutává mé myšlenky od přítomnosti. To vůbec není dobré. Nebýt nutnosti prosekávat si cestu klackem, asi bych zabral i za chůze. Unavený se na to cítím dost. Vděčně vychlemtám dutiny rostlin jako nějaké zvíře a hned se cítím o něco čilejší. Chladná voda s jakousi nahořklou příchutí mě opět vrací do skutečného světa. Nikdy bych neřekl, že budu vděčný za vodu z louže. Spokojeně se zvednu od milosrdných rostlin až na samém dně džungle a co nevidím. Banány! Jak jsem něco takového mohl přehlédnout? Na nic nečekám a vrhnu se k trsu visícímu nejníže nad zemí. Urvu ze stromu celý trs a první co udělám, je, že do sebe narvu několik banánů. Neloupou se tak snadno, jak jsem zvyklý a jsou podstatně tužší, ale vzhledem k tomu, že naposledy jsem jedl více než den nazpět, je to božská večeře. Je to takový paradox, jsem uprostřed džungle, kde na mě každou chvíli může skočit nějaký panter nebo něco mnohem horšího a já si tu spokojeně sedím na kořeni a cpu se banány. Hlasitě se rozesměji a dojím banán. Pro dnešek by stačilo. Řeknu si a ve zlomku sekundy odložím celé své zamyšlené putování. Utrhnu ze stromu ještě jeden trs a spolu se zbytky toho prvního ho odnesu na mýtinu, kde by už Angelika mohla mít rozdělaný oheň. Vracím se stejnou cestou, jakou jsem přišel, nepotřebuji tak klacek, abych si prosekával cestu a unesu víc banánů.

Pán Bouří - 10. srpna 2008 19:25

soukromá zpráva od Pán Bouří pro Mýtina Po chvíli sezení na mýtině, potom, co jsi uznala, že ten oheň zřejmě nerozděláš tě překvapily náhlé vuky z vycházející směrem z džungle - tam odkuď vcházel Nico. Slyšela jsi, jak ptactvo přelétá a některé dokonce vylétlo pryč z té části lesa. Viděla jsi vyběhnout jednoho ptáka - ne nepodobného slípce z podrostu právě přes tvou mýtinu, kde jsi se zatím marně snažila zapálit oheň. Neuběhne ani malá chvilka a z lesa se začne ozývat šustění, kdoví, kdo přichází. Může to být Nico, ale taky to může být nějaká šelma, napadá tě. Vždyť přeci uletělo hejno ptáků a vyběhla ta slípka, jak kdyby ji někdo pronásledoval...

Ardas - 10. srpna 2008 19:38

soukromá zpráva od Ardas pro U Kokosové palmy: Dostat několik ořechů z palmy dolů se mi nakonec podařilo. Nebylo třeba šplhat nahoru, i když s kusem hadru pro zapření by to nemuselo být zas tak obtížné. Vydlabal jsem dužinu a kousek si na zkoušku vložil do úst. Brzy jsem však na jazyku rozeznal nedobrou chuť a proto jsem jej opět vyplivl. Nemusím jíst něco takového, když vím o lepší stravě, brzy však možná dojde i na ty kokosy. Dvě skořápky jsem tedy vydlabal a opracoval tak, aby mi následně mohly posloužit, co by nádoby na vodu. Dále jsem z klacku, který jsem na jejich srážení použil, vyřezal dva špunty, svými průměry tak akorát pasující do otvorů v dužině. Posledním krokem bylo sloupání delších kusů kůry, ze kterých mám v plánu uplést něco, jako popruhy, kterými budou nádoby provizorně opleteny, abych nemusel kokosy nosit v podpaží. Líko palmy je relativně pevné a pokud je spletené natřikrát, jako klasický copánek. CElá práce mi zabere vcelku dost času, ostatně svůj volný čas mohu zatím vyplňovat snad jen průzkumem neznámých oblastí. Na teplé počasí jse z plaveb zvyklý. Na čtyřicetistupňová vedra člověk po pár letech na moři snadno přivykne. Splétám palmové líko a rozhlédnu se občas ze strany na stranu. Pozoruji své okolí. Oblohu, vlnky v poryvech větru, přemisťující se zrnka písku. Brzy je má práce hotova a mohu svůj snadný výrobek zavěsit přes rameno tak, aby mi nepřekážel při chůzi. Na to vykročím na opačnou stranu pláže v naději, že konečně něco, či někoho vyhledám.

Oliver (Katsuo) Kinney - 10. srpna 2008 20:02

soukromá zpráva od Oliver (Katsuo) Kinney pro Pláž Buch, buch. Cosi ve mně buší, silně avšak tlumeně. Jako když bubeník pravidelně trápí svůj nástroj. Znovu. Zvuk, který probouzí k životu, zahání smrt. Měla jsem sen, noční můru, velmi zlou. Ach Edwarde…Edwarde! Zprudka se nadechnu a stejně rychle otevřu oči, do kterých se mi zabodne snad tisíc jehel. Tolik to pálí. Instinktivně se prsty dotknu víček. Ta slaná vlhkost. Jsou, jsou to mé slzy? zmateně hledám správnou myšlenku. Podvědomě vím, že za pár okamžiků si uvědomím něco horšího. Tlukot srdce zrychluje. Do hrudi se mi zabodává cosi tupého, bolí to. Dlaň pravé ruky si přiložím na hrudní kost. Vše se zdá v pořádku. Do zad mě tlačí kameny?. Teprve teď začnu pořádně vnímat, kde se nacházím. Zahledím se na vycházející slunce a po těle se mi začne rozlévat teplo. Je mi to nepříjemné, protože uvnitř sebe cítím zlověstný chlad.Tohle místo, je to ten nový začátek o kterém mi vyprávěl E-Edward…ne to ne. ten tupý předmět se mi zasekl mezi žebry. Zlomilo se mi srdce. Vím to. Hlavou mi neskutečně rychle proběhnou okamžiky mého života. Snad ty osudové. Zrychlují. – otec klečí nad matkou a pěstmi jí znetvořuje obličej – násilím mě vytrhávají matce z náručí a odvážejí pryč – můj nový pán se usmívá – můj pán si sundává opasek – bolest –Edward – vcházím do dveří, vidím kaluž krve – Ne! – Edward se usmívá – Dost! – Loď – Bouře – obličej muže, který Edwarda odhodil - ! Chytím se za hlavu, protože mám pocit, že mi praskne. Pláču. Boží trest?! Proč? Nemodlila jsme se dost? Trestáš mě za to Pane? ihned se obrátím k vyšší moci. Autoritě, jenž je mi v tomto momentě nejblíže. Vytrestal jsi Edwarda, jelikož zhřešil tím nejtěžším, čím mohl? Ničíš tím i mě! Proč? Vrať mi ho, prosím Pane! Mám pocit, že musím křičet hlasitě. Přitom pouze tiše vzlykám a křičím ve své mysli. Zraněná. Zlomená. Podvedená. Chci za ním i do pekel. Potřebuji ho. Bez něho nejsem nic! Copak to nechápeš pane? Smiluj se. Pomalu se uklidňuji, všimnu si, že jsem se začala zvedat do sedu. Skrze vodní clonu zahlédnu stojící siluetu. Líným pohybem si protírám oči. Bojím se žít. Samotná. Mám strach. Slyším něčí hlasitý křik. Zřejmě nadávka. Vzhlédnu k obloze a slunce mě oslňuje. Opatrně se zvedám na nohy. Možná, že to Pán tak chtěl. Chtěl, abych to zvládla-sama. Unaveně se podívám na své bledé nohy pevně stojící. I tak mám pocit, že každou chvilku upadnu. Je mi teplo. Nyní s ostřejším zrakem pohlédnu na ženu dřepící v písku. Chvilku se na ni omámeně dívám. Bojím se udělat krok, proto se pootočím a pohlédnu na dalšího živého. Je to muž a jeho obličej! v záblesku světla se mi vybaví vzpomínka. Abstraktní předmět zaklíněný v mých žebrech se začne tavit. Proniká do mé krve a ta vře, sálá nebezpečným horkem. Zuby tisknu k sobě. Nevím, co se to mnou děje. Tohle je poprvé. Sehnu se k zemi a prsty obejmu kámen, dostatečně těžký. Jakmile se narovnám, mrštím jím po tom muži.Vrahu! sehnu se pro další a nevypadá to, že bych ho dobrovolně přestala kamenovat. Nenávidím ho! Za-za-zabiji ho!

Oliver (Katsuo) Kinney - 10. srpna 2008 20:02

soukromá zpráva od Oliver (Katsuo) Kinney pro Pláž Buch, buch. Cosi ve mně buší, silně avšak tlumeně. Jako když bubeník pravidelně trápí svůj nástroj. Znovu. Zvuk, který probouzí k životu, zahání smrt. Měla jsem sen, noční můru, velmi zlou. Ach Edwarde…Edwarde! Zprudka se nadechnu a stejně rychle otevřu oči, do kterých se mi zabodne snad tisíc jehel. Tolik to pálí. Instinktivně se prsty dotknu víček. Ta slaná vlhkost. Jsou, jsou to mé slzy? zmateně hledám správnou myšlenku. Podvědomě vím, že za pár okamžiků si uvědomím něco horšího. Tlukot srdce zrychluje. Do hrudi se mi zabodává cosi tupého, bolí to. Dlaň pravé ruky si přiložím na hrudní kost. Vše se zdá v pořádku. Do zad mě tlačí kameny?. Teprve teď začnu pořádně vnímat, kde se nacházím. Zahledím se na vycházející slunce a po těle se mi začne rozlévat teplo. Je mi to nepříjemné, protože uvnitř sebe cítím zlověstný chlad.Tohle místo, je to ten nový začátek o kterém mi vyprávěl E-Edward…ne to ne. ten tupý předmět se mi zasekl mezi žebry. Zlomilo se mi srdce. Vím to. Hlavou mi neskutečně rychle proběhnou okamžiky mého života. Snad ty osudové. Zrychlují. – otec klečí nad matkou a pěstmi jí znetvořuje obličej – násilím mě vytrhávají matce z náručí a odvážejí pryč – můj nový pán se usmívá – můj pán si sundává opasek – bolest –Edward – vcházím do dveří, vidím kaluž krve – Ne! – Edward se usmívá – Dost! – Loď – Bouře – obličej muže, který Edwarda odhodil - ! Chytím se za hlavu, protože mám pocit, že mi praskne. Pláču. Boží trest?! Proč? Nemodlila jsme se dost? Trestáš mě za to Pane? ihned se obrátím k vyšší moci. Autoritě, jenž je mi v tomto momentě nejblíže. Vytrestal jsi Edwarda, jelikož zhřešil tím nejtěžším, čím mohl? Ničíš tím i mě! Proč? Vrať mi ho, prosím Pane! Mám pocit, že musím křičet hlasitě. Přitom pouze tiše vzlykám a křičím ve své mysli. Zraněná. Zlomená. Podvedená. Chci za ním i do pekel. Potřebuji ho. Bez něho nejsem nic! Copak to nechápeš pane? Smiluj se. Pomalu se uklidňuji, všimnu si, že jsem se začala zvedat do sedu. Skrze vodní clonu zahlédnu stojící siluetu. Líným pohybem si protírám oči. Bojím se žít. Samotná. Mám strach. Slyším něčí hlasitý křik. Zřejmě nadávka. Vzhlédnu k obloze a slunce mě oslňuje. Opatrně se zvedám na nohy. Možná, že to Pán tak chtěl. Chtěl, abych to zvládla-sama. Unaveně se podívám na své bledé nohy pevně stojící. I tak mám pocit, že každou chvilku upadnu. Je mi teplo. Nyní s ostřejším zrakem pohlédnu na ženu dřepící v písku. Chvilku se na ni omámeně dívám. Bojím se udělat krok, proto se pootočím a pohlédnu na dalšího živého. Je to muž a jeho obličej! v záblesku světla se mi vybaví vzpomínka. Abstraktní předmět zaklíněný v mých žebrech se začne tavit. Proniká do mé krve a ta vře, sálá nebezpečným horkem. Zuby tisknu k sobě. Nevím, co se to mnou děje. Tohle je poprvé. Sehnu se k zemi a prsty obejmu kámen, dostatečně těžký. Jakmile se narovnám, mrštím jím po tom muži.Vrahu! sehnu se pro další a nevypadá to, že bych ho dobrovolně přestala kamenovat. Nenávidím ho! Za-za-zabiji ho!

Pán Bouří - 10. srpna 2008 20:36

soukromá zpráva od Pán Bouří pro Průzkum Vydal jsi se na druhou stranu. Navršené balvany tě po chvíli donutily zalézt do pralesa, ale jen na okraj, stále jsi měl výhled na pobřeží. Potom, tam na mezi kameny jsi spatřil něco hnědého, zbystřil si zrak. Že by člun? Ano! Spíš tedy to, co z něj po tom boji s kameny a s vlnami zbylo. Kusy z něj jsou odlámané a trup už je příliš poškozený na to, aby se dal nějak opravit. Plaví se tu však mnoho prken, desek i se skobami, které by se mohly později hodit. Tam , na jednom prkně je i připoutané lano ! To se bude určitě hodit. Teď přichází ta smutnější část. Jak tak koukáš po zbytcích člunu, co by jsi ještě mohl použít, všimneš si několika těl - vlastně je jich docela dost. Hrozná podívaná. Tělo malé holčičky bylo vržené na jeden z větších kamenů a je tam doposud. Dívka má jasně vidět krvavé růže na své bílé haleně. Mohlo jí být, tak 9 let... Další jsou zaklíněni mezi kameny, někteří jsou hlavami dolů, nemá cenu je zkoušet zachránit, už tak byli příliš dlouho, to je jasné. Možná kdyby jsi hned na začátku vybral tent osměr, mohl jsi někomu z nich ještě pomoci, teď už je příliš pozdě. Vlny si z některými ještě pohrávají a otloukají je o kameny tak nešťastně rozmístěné. Támhle je muž s rozbitou hlavou, tuhle zase žena, co se utopila. Nad tebou cvrliká hejno malých ptáčků s červenými zobáčky, jejich tělíčka jsou béžově zbarvená. Zpívají svou...smutnou píseň.

Pán Bouří - 10. srpna 2008 20:43

soukromá zpráva od Pán Bouří pro Pláž Vlny ještě stále dorážejí, i když mírně. Je slyšet, že i zdejší prales se probudil, stejně jako vy. Občas je z něj možno zaslechnout nějaký hlásek co cvrliká svou píseň, koruny stromů šumí v lehkém větru, který se právě začal prohánět. Daniel právě proklínal moře, když v tom mu přiletěl kamen na žebra. Rána to ale byla silná. Z takových deseti metrů dostat do boku kamenem, co není zrovna z nejmenších není nic příjemného. Až se Anne předklonila, když jí vyletěl z ruky. Následuje druhý, ten svůj cíl ale míjí, naštěstí pro oběť útoku, letěl totiž povážlivě blízko hlavě.

Pán Bouří - 10. srpna 2008 20:43

soukromá zpráva od Pán Bouří pro Pláž Vlny ještě stále dorážejí, i když mírně. Je slyšet, že i zdejší prales se probudil, stejně jako vy. Občas je z něj možno zaslechnout nějaký hlásek co cvrliká svou píseň, koruny stromů šumí v lehkém větru, který se právě začal prohánět. Daniel právě proklínal moře, když v tom mu přiletěl kamen na žebra. Rána to ale byla silná. Z takových deseti metrů dostat do boku kamenem, co není zrovna z nejmenších není nic příjemného. Až se Anne předklonila, když jí vyletěl z ruky. Následuje druhý, ten svůj cíl ale míjí, naštěstí pro oběť útoku, letěl totiž povážlivě blízko hlavě.

Pán Bouří - 10. srpna 2008 20:43

soukromá zpráva od Pán Bouří pro Pláž Vlny ještě stále dorážejí, i když mírně. Je slyšet, že i zdejší prales se probudil, stejně jako vy. Občas je z něj možno zaslechnout nějaký hlásek co cvrliká svou píseň, koruny stromů šumí v lehkém větru, který se právě začal prohánět. Daniel právě proklínal moře, když v tom mu přiletěl kamen na žebra. Rána to ale byla silná. Z takových deseti metrů dostat do boku kamenem, co není zrovna z nejmenších není nic příjemného. Až se Anne předklonila, když jí vyletěl z ruky. Následuje druhý, ten svůj cíl ale míjí, naštěstí pro oběť útoku, letěl totiž povážlivě blízko hlavě.

Daniel Moonrow - 10. srpna 2008 21:23

soukromá zpráva od Daniel Moonrow pro Pláž Zrovna proklínám tu zatracenou spoustu slané vody, zvanou moře, když v tom mi do boku narazí něco tvrdého a nehezky špičatého. Zprvu vůbec netuším co a odkud to přiletělo. Vnímám jen bolest. Která se mi hned palčivě rozlila po celém boku. Automaticky se sehnu, abych zkontroloval ránu, když v tom kolem mě prosviští druhý šutrák. Zatraceně, co se to tu děje, nejdřív bouřka, pak ztroskotání a teď kamenování. Že by někdo, komu jsem poslal člena rodiny pod šibenici? Okamžitě zalehnu na zem do mokrého písku a zaostřím směrem odkud přiletěl. Kousek ode mě v písku klečí nějaká zrzka a právě se rozhlíží po nějakém dalším kamenu, co by mohla hodit. Rozhodně nebudu čekat, než nějaký extra velký najde. Rozhlédnu se a bez dalšího vyčkávání se odvalím za nějaký vyplavený, trouchnivý kmen. “Hej, ženská bláznivá, to vám snad přeskočilo nebo co? Přestaňte po mě házet ty kameny a radši se podívejte kde jste. Možná by ste měla začít brečet jako támhleta hysterka.“ Ukážu směrem k Miriam a promnu si rudnoucí bok. Naštěstí jsem ze své předešlé práce zvyklý na nějaké to zranění, takže bolest snáším vcelku dobře. “Hele, nevím kdo ste, a co vám přeletělo přes nos, a taky mě to vůbec, ale vůbec nezajímá. Tak se uklidněte a já si půjdu po svém, jasný? Nerad bych vám totiž ublížil slečinko, což se taky stane, pokud mě ještě jednou trefíte!“ Z bezpečnostních důvodů raději stále vyčkávám v úkrytu za kmenem a snažím se vzpomenout, jestli tu pošahanou zrzku, opravdu odněkud neznám.

Daniel Moonrow - 10. srpna 2008 21:23

soukromá zpráva od Daniel Moonrow pro Pláž Zrovna proklínám tu zatracenou spoustu slané vody, zvanou moře, když v tom mi do boku narazí něco tvrdého a nehezky špičatého. Zprvu vůbec netuším co a odkud to přiletělo. Vnímám jen bolest. Která se mi hned palčivě rozlila po celém boku. Automaticky se sehnu, abych zkontroloval ránu, když v tom kolem mě prosviští druhý šutrák. Zatraceně, co se to tu děje, nejdřív bouřka, pak ztroskotání a teď kamenování. Že by někdo, komu jsem poslal člena rodiny pod šibenici? Okamžitě zalehnu na zem do mokrého písku a zaostřím směrem odkud přiletěl. Kousek ode mě v písku klečí nějaká zrzka a právě se rozhlíží po nějakém dalším kamenu, co by mohla hodit. Rozhodně nebudu čekat, než nějaký extra velký najde. Rozhlédnu se a bez dalšího vyčkávání se odvalím za nějaký vyplavený, trouchnivý kmen. “Hej, ženská bláznivá, to vám snad přeskočilo nebo co? Přestaňte po mě házet ty kameny a radši se podívejte kde jste. Možná by ste měla začít brečet jako támhleta hysterka.“ Ukážu směrem k Miriam a promnu si rudnoucí bok. Naštěstí jsem ze své předešlé práce zvyklý na nějaké to zranění, takže bolest snáším vcelku dobře. “Hele, nevím kdo ste, a co vám přeletělo přes nos, a taky mě to vůbec, ale vůbec nezajímá. Tak se uklidněte a já si půjdu po svém, jasný? Nerad bych vám totiž ublížil slečinko, což se taky stane, pokud mě ještě jednou trefíte!“ Z bezpečnostních důvodů raději stále vyčkávám v úkrytu za kmenem a snažím se vzpomenout, jestli tu pošahanou zrzku, opravdu odněkud neznám.

Psyche Cast - 10. srpna 2008 22:14

soukromá zpráva od Psyche Cast pro Pláž Pomalu zvednu hlavu, když uslyším křik. Otřu si rukama slzy z očí a rozhlédnu se. Vidím muže a další ženu, ona po něm něco házela a on se rychle schoval. Teprve až teď si uvědomuji jejich přítomnost, dalších lidí. Nejsem tu sama. Díky bohu za to. Ale.... ale... co to dělají? ptám se v duchu. Trochu ohromeně zírám, jak tam ti dva vyvádějí. Copak to nechápou? Přežiji jsme ztroskotání lodi. Možná jsme jediní, kdo přežili. Měli bychom se modlit a děkovat bohu za to, že žijeme... a oni místo toho... místo toho se tu kočkují? Nechápala jsem je. Znovu si otřu oči a pomalu vstanu. Uchopím lem své sukně a vyždímám trochu vody, ale moc to nepomohlo. Šaty pořád byli těžké. Vzdychnu a pak se zhluboka nadechnu. Už jsem se trochu uklidnila a zase se zadívám na ty dva. Nadzvednu trochu sukni a jdu k nim "Promiňte. Ale co to tady provádíte?"zeptám se, když dojdu blíže. Všimnu si, že žena hází kameny, tak pro vlastní bezpečí uhnu na stranu, pryč od jejího cíle. "Prosím... přestaňte."požádám je. Nechtěla jsem, aby si ublížili... nebo něco horšího. Nechci tu zůstat sama.

Psyche Cast - 10. srpna 2008 22:14

soukromá zpráva od Psyche Cast pro Pláž Pomalu zvednu hlavu, když uslyším křik. Otřu si rukama slzy z očí a rozhlédnu se. Vidím muže a další ženu, ona po něm něco házela a on se rychle schoval. Teprve až teď si uvědomuji jejich přítomnost, dalších lidí. Nejsem tu sama. Díky bohu za to. Ale.... ale... co to dělají? ptám se v duchu. Trochu ohromeně zírám, jak tam ti dva vyvádějí. Copak to nechápou? Přežiji jsme ztroskotání lodi. Možná jsme jediní, kdo přežili. Měli bychom se modlit a děkovat bohu za to, že žijeme... a oni místo toho... místo toho se tu kočkují? Nechápala jsem je. Znovu si otřu oči a pomalu vstanu. Uchopím lem své sukně a vyždímám trochu vody, ale moc to nepomohlo. Šaty pořád byli těžké. Vzdychnu a pak se zhluboka nadechnu. Už jsem se trochu uklidnila a zase se zadívám na ty dva. Nadzvednu trochu sukni a jdu k nim "Promiňte. Ale co to tady provádíte?"zeptám se, když dojdu blíže. Všimnu si, že žena hází kameny, tak pro vlastní bezpečí uhnu na stranu, pryč od jejího cíle. "Prosím... přestaňte."požádám je. Nechtěla jsem, aby si ublížili... nebo něco horšího. Nechci tu zůstat sama.

Oliver (Katsuo) Kinney - 10. srpna 2008 23:27

soukromá zpráva od Oliver (Katsuo) Kinney pro Pláž První kámen zasáhne svůj cíl, což mě jen povzbudí k dalšímu hodu, který už nezasáhne. Rozčílí mě to. Celá se třesu vztekem. Vybírám další větší kámen, ale v tom spěchu, jako bych se nemohla rozhodnout.Vytrestám tě! Jen počkej, já-já nechápu, jak tě Bůh mohl nechat žít! zvednu se a v ruce třímám další těžký kámen. Vidím, že ten muž se ukryl. Zbabělec. Nedohodím tam, odtuším. Opravdu asi vypadám jako případ pro blázinec. V ušpiněné bílé noční košili s vlasy rozcuchanými a kamenem v ruce. Kdyby to bylo možné sršely by mi z očí blesky. Jeho egoistický projev rozdmýchává oheň, jenž mě pohltil. Nemám z něj strach, ale nedokážu se pohnout vpřed. Mé pravé ‚já‘ se začíná sápat na povrch a přesvědčovat mě, že násilím se nic nevyřeší.Já přece nechci násilí, nesnáším ho. Jsem jako…oni. vzpomenu si na všechny zlé lidi, které jsme potkala. Značně znejistím. Těknu pohledem na ženu v šatech, která se k nám přiblížila. Žádá nás abychom přestali. Její slova mě znovu uvrhnou do reality. Svěsím hlavu a bezvládně si kleknu na zem. Vrahu, zbabělče, tebe měl stihnout boží trest. šeptám si pro sebe a v ruce mačkám kámen, jehož ostré hrany se mi zarývají do dlaně. Bolest mi pomáhá ventilovat vztek.Kde je boží spravedlnost… mumlám si tichým hlasem.Nepřežiji tady, nedokáži to. Mám trpět? Záměrně? nerozumím už ničemu. Musím si urovnat myšlenky. Sama. Proč mi někdo neřekne, co mám dělat dál? Zůstávám klečet téměř nehnutě.

Oliver (Katsuo) Kinney - 10. srpna 2008 23:27

soukromá zpráva od Oliver (Katsuo) Kinney pro Pláž První kámen zasáhne svůj cíl, což mě jen povzbudí k dalšímu hodu, který už nezasáhne. Rozčílí mě to. Celá se třesu vztekem. Vybírám další větší kámen, ale v tom spěchu, jako bych se nemohla rozhodnout.Vytrestám tě! Jen počkej, já-já nechápu, jak tě Bůh mohl nechat žít! zvednu se a v ruce třímám další těžký kámen. Vidím, že ten muž se ukryl. Zbabělec. Nedohodím tam, odtuším. Opravdu asi vypadám jako případ pro blázinec. V ušpiněné bílé noční košili s vlasy rozcuchanými a kamenem v ruce. Kdyby to bylo možné sršely by mi z očí blesky. Jeho egoistický projev rozdmýchává oheň, jenž mě pohltil. Nemám z něj strach, ale nedokážu se pohnout vpřed. Mé pravé ‚já‘ se začíná sápat na povrch a přesvědčovat mě, že násilím se nic nevyřeší.Já přece nechci násilí, nesnáším ho. Jsem jako…oni. vzpomenu si na všechny zlé lidi, které jsme potkala. Značně znejistím. Těknu pohledem na ženu v šatech, která se k nám přiblížila. Žádá nás abychom přestali. Její slova mě znovu uvrhnou do reality. Svěsím hlavu a bezvládně si kleknu na zem. Vrahu, zbabělče, tebe měl stihnout boží trest. šeptám si pro sebe a v ruce mačkám kámen, jehož ostré hrany se mi zarývají do dlaně. Bolest mi pomáhá ventilovat vztek.Kde je boží spravedlnost… mumlám si tichým hlasem.Nepřežiji tady, nedokáži to. Mám trpět? Záměrně? nerozumím už ničemu. Musím si urovnat myšlenky. Sama. Proč mi někdo neřekne, co mám dělat dál? Zůstávám klečet téměř nehnutě.

Ardas - 11. srpna 2008 13:49

soukromá zpráva od Ardas pro Při troskách člunu: Poslední z líkových copánků doplétám během cesty ke skaliskům na druhém konci pláže. Práce prstů je víceméně automatická. Pletení vyžaduje jen určitý gryf a pak to jde samo. Z chůze mne však vyruší pohled na bouří zubožený člun. Je to v podstatě první věc, kterou zahlédnu, jakmile se k onomu místo blížím. Na mé tváři se tak objeví údiv, společně se zrychlením chůze ke skaliskům. "Kriste pane!" promluvím sám k sobě potom, co mi skála odhalí pohled i na to, co doposud zůstalo mým zrakům skryto. Snažím se jednat co mozná nejobratněji a společně s odhozením nedopleteného popruhu a shozením zatím prázdných skořápek zapletených v líkových lanech do písku, rozeběhnu se k tomu místu. Je mi jasné, že je už pozdě. Nevím, jak tu dlouho takhle leží, však svítá ve mě stále plamínek naděje. Možnost, že někdo z těch ubožáků ještě přežil. I k nynějšímu stresu vyvolaným touto situací, snažím se jednat co možná nejméně roztřeseně a ukvapeně. Chystám se učinit to, co by na mém místě provedl asi každý a sice, pokusit se vyprostit těla z objetí tvrdých skal. Vše ovšem v závislosti na síle proudů vody. Nepředpokládám, že by bylo moře v tuto denní dobu rozbouřené, tak se obvykle děje až k odpoledni, přesto však budu dávat pozor. Sestoupím do vody po kolena, pokud bude třeba, tak i po pás. Plavat umím, v tom by problém nebyl. proto by se mi mohlo i podařit, s otevřenýma očima pod vodou, zaklíněná těle ze sevření skal dostat ven. Prosím, ať je aspoň ta dívka ještě naživu. Nikdy jsem od tebe nic nežádal Bože! křičím v duchu, zatímco se snažím s křidržováním se skaliska, aby mne náhlý proud nestrhl, dostat prvně k malé dívence.

Daniel Moonrow - 11. srpna 2008 13:49

soukromá zpráva od Daniel Moonrow pro Pláž Stále přikrčen za vyplaveným kmenem vyčkávám, co zrzka udělá, když v tom se do toho zapojí ta druhá žena. Zdá se, že její zoufalý výraz na šílenou rusovlásku zabral a místo hledání dalšího vhodného kamene, teď jen nehnutě stojí a mumlá něco o vrahovi a Bohu. Vrahu?..Zdá se, že mě opravdu zná. A díky jejím slovům, to vypadá, že si mě pamatuje z doby kdy jsem pracoval jako katův pomocník. Vůbec si jí, ale nevybavuji. Možná to byla některá z těch lehkých žen, které jsme bičovali a zavírali do pranýře. Její vzhled by tomu odpovídal. když se zdá, že je vzduch čistý, tak pomalu vstanu a očistím si šaty, tedy spíše to, co z šatů zbylo, od písku. Naražený bok mě neustále bolí, při pohledu na něj je jasné, že na místě nárazu se vytvoří pořádná modřina. Naštěstí nemám zlomené žebro. Se zlomeninami mám jisté zkušenosti. Sám jsem jich pár set způsobil. “Někdo tu práci holt dělat musí.“ Zavrčím v domnění, že mě ta žena zná z mé předešlé práce. “Příště si dejte pozor kam házíte, sakra. Málem jste mě trefila do hlavy ženská. Tomuhle se opravdu říká štěstí v neštěstí. Sice jsem přežil, ale se dvěma šílenejma ženskejma. Doufám jen, že tohle není opuštěný ostrov.“ Věnuji oběma dosti nepěkný pohled a vydám se podél písčitého pobřeží v naději, že moře vyplaví mou drahocennou listinu. Ještě než se vzdálím úplně, houknu k oběma ženám. “A ještě něco, možná to bude šok, ale Bůh vám tady nepomůže. Tak šetřete silou a nesnažte se ho volat, je to zbytečné. Radši svou energii zaměřte někam jinam, a nemyslím tím ke kamenování mé osoby.“ Po těchto slovech se konečně vydám k prohledávání pláže.

Daniel Moonrow - 11. srpna 2008 13:49

soukromá zpráva od Daniel Moonrow pro Pláž Stále přikrčen za vyplaveným kmenem vyčkávám, co zrzka udělá, když v tom se do toho zapojí ta druhá žena. Zdá se, že její zoufalý výraz na šílenou rusovlásku zabral a místo hledání dalšího vhodného kamene, teď jen nehnutě stojí a mumlá něco o vrahovi a Bohu. Vrahu?..Zdá se, že mě opravdu zná. A díky jejím slovům, to vypadá, že si mě pamatuje z doby kdy jsem pracoval jako katův pomocník. Vůbec si jí, ale nevybavuji. Možná to byla některá z těch lehkých žen, které jsme bičovali a zavírali do pranýře. Její vzhled by tomu odpovídal. když se zdá, že je vzduch čistý, tak pomalu vstanu a očistím si šaty, tedy spíše to, co z šatů zbylo, od písku. Naražený bok mě neustále bolí, při pohledu na něj je jasné, že na místě nárazu se vytvoří pořádná modřina. Naštěstí nemám zlomené žebro. Se zlomeninami mám jisté zkušenosti. Sám jsem jich pár set způsobil. “Někdo tu práci holt dělat musí.“ Zavrčím v domnění, že mě ta žena zná z mé předešlé práce. “Příště si dejte pozor kam házíte, sakra. Málem jste mě trefila do hlavy ženská. Tomuhle se opravdu říká štěstí v neštěstí. Sice jsem přežil, ale se dvěma šílenejma ženskejma. Doufám jen, že tohle není opuštěný ostrov.“ Věnuji oběma dosti nepěkný pohled a vydám se podél písčitého pobřeží v naději, že moře vyplaví mou drahocennou listinu. Ještě než se vzdálím úplně, houknu k oběma ženám. “A ještě něco, možná to bude šok, ale Bůh vám tady nepomůže. Tak šetřete silou a nesnažte se ho volat, je to zbytečné. Radši svou energii zaměřte někam jinam, a nemyslím tím ke kamenování mé osoby.“ Po těchto slovech se konečně vydám k prohledávání pláže.

Psyche Cast - 11. srpna 2008 15:03

soukromá zpráva od Psyche Cast pro Pláž To, že žena toho muže obviňuje z vraždy mě šokovalo. Mohla to být pravda? Nebo byla jen zmatená a myslela si, že je to někdo jiný. Myšlenka, že tu s námi přežil vrah mě vůbec nepotěšila. Spíš víc vyděsilo. Dojdu k zdrcené dívce, pokleknu vedle ní a chlácholivě ji uchopím za ramena. "To bude v pořádku, drahá."snažím se ji uklidnit. Ale po tom co ten muž promluvil, začínala jsem i uvažovat o tom, že by to s tím vrahem mohlo být pravda. "Nebuďte tak krutý, pane! Uvědomte si, že jsme si všichni prošli peklem a je jen zázrak, že jsme přežili. Klidně jsme mohli skončit, jako ti nebožáci na skaliskách."řeknu mu vyčítavě. Znovu se podívám na rusovlásku "Můžete vstát?"zeptám se ji.

Psyche Cast - 11. srpna 2008 15:03

soukromá zpráva od Psyche Cast pro Pláž To, že žena toho muže obviňuje z vraždy mě šokovalo. Mohla to být pravda? Nebo byla jen zmatená a myslela si, že je to někdo jiný. Myšlenka, že tu s námi přežil vrah mě vůbec nepotěšila. Spíš víc vyděsilo. Dojdu k zdrcené dívce, pokleknu vedle ní a chlácholivě ji uchopím za ramena. "To bude v pořádku, drahá."snažím se ji uklidnit. Ale po tom co ten muž promluvil, začínala jsem i uvažovat o tom, že by to s tím vrahem mohlo být pravda. "Nebuďte tak krutý, pane! Uvědomte si, že jsme si všichni prošli peklem a je jen zázrak, že jsme přežili. Klidně jsme mohli skončit, jako ti nebožáci na skaliskách."řeknu mu vyčítavě. Znovu se podívám na rusovlásku "Můžete vstát?"zeptám se ji.

Pán Bouří - 11. srpna 2008 15:35

soukromá zpráva od Pán Bouří pro Mezi kameny Opatrně se soukáš vodou, zrpvu byla po psá ,ale jak se dalo čekat, šel jsi stále do větší hloubky. Nakonec jsi musel plavat. Proud opravd nebyl tak silný, ale někdy by s tebou i tak mohlo ošklivě hodit, a tak jsi musel postupovat velice pomalu, aby s ti nic nestalo. Jako k první se dostaneš k malé holčice. Když jsi tak blízko, vidíš celkem jasně, já má rozražený bok. Žebra rozdrcená, krev vytéká. ady už pomoci nemůžeš. Děvče už nemá naději na přežití, ani tu nejmenší. Oči má zavřené, vypadá ... hrozně nevinně a klidně. Na krku má stříbrný řetízek, s křížkem. Jak se jí to mohlo jenom stát? Ty jemné rysy a dlouhé rozpuštěné vlásky plavé barvy. Taková sličná malá dívka, člověka až zabolí u srdce, když vidí takhle mladý život u konce... Kousek dál od tebe si všimneš těla kapitána "Whiskey" Jacka, je zaklíněné mezi dvěma kameny. Oči má vytřeštěné, plave na zádech. Hruď už se mu také nevzdouvá. Na jeho honosném oblečení je vidět ajsná vyboulenina na náprsní kapse, kde nosíval svou pověstnou placatku. Své vysoké boty má na sobě. Kožený kabátec taktéž. Kalhoty i s páskem, na kterém je přezka s vyobrazením lodní příďi, ten muž musel plavbu na moři milovat. Je možné, že ještě dál by mohla být další těla, nevidíš za jednotlivé části zdejší skály, třeba může mít tenhle průzkum ještě šťastný konec, pokud se to dá tak říct, taková katastrofa...

Ardas - 11. srpna 2008 16:17

soukromá zpráva od Ardas pro Mezi kameny "Oh můj bože!" uroním v duchu slzu a se sebezapřením potlačím i tu skutečnou. S opatrnými tempy se dostávám k dívce. Ano, konečné se lapím skaliska, o nějž se opírá její bezvládné tělíčko. Jak se jí to jen stalo? Ta bouře - nemohla být přece tak silná. promluje tím oceánem mých myšlenek jedna po tom, co zahlédnu její zranění. Hned na to, upoutá můj zrak další plovoucí tělo. Obráceno je na zádech - bezvládné stejně, jako to dívčino. Nemám čas jej zkoumat, nemám ani v úmyslu, okradat ty mrtvoly o její poslední majetek. Dívka byla bez pochyby z bohaté rodiny, soudě podle zjevně stříbrného řetízku na jejím krku. Prameny vlasů slepené mořskou vodou, se mi lepí po obličeji. Proto se jednou rukou pustím skaliska, abych je přehrnul dozadu až k temeni hlavy. Není čas otálet! nechopím se však hned dívčina těla, nýbrž hodlám obhlédnout další těla, zdali by byla ještě šance, někomu snad pomoci. S pomocí skal, co by pevných bodů se tedy přemisťuji dále. Těla mohu vylovit a pohřbít později, nyní jsou důležití živí - pokud tedy ovšem někdo ještě přežil.

Angelika Corrs - 11. srpna 2008 16:39

soukromá zpráva od Angelika Corrs pro Mýtina Je mi pořád stále větší teplo až mi po obličeji stékají kapičky potu. Mám sucho v ustech a rty mi pomalu začínají praskat, ale není nic co bych nezvládla. Jako malé dítě jsem už zakusila hodně. Tak mě něco takového rozhodí jen trochu. Musím najít nějakou vodu. Kokosové mléko nestačí. Je ho málo a nestačí na uhasení žíženě. Pomyslím si a vstanu a rozhlédnu se. Kde je asi Niko? Vím, že zkoušet dál rozdělat oheň je hloupost. Nemám ty správné kamínky. Všimnu si letícího ptactva, zajímalo by mě kam všichni letí, před čím utíkají?.. Nicolai, jste to vy? Zeptám se nahlas, aby mě dotyčný slyšel. Kdo je tam? Ozvěte se. V ruce držím malý nožík, který jsme našli v kufříku. I s ním se dá člověk či zvíře slušně zranit. Odhrnu neposlušný pramen z čela, abych lépe viděla. Tak kdo je tam? Zopakuji svou otázku a rozhlížím se po okraji džungle.

Oliver (Katsuo) Kinney - 11. srpna 2008 17:42

soukromá zpráva od Oliver (Katsuo) Kinney pro Pláž Hledím na svou pěst pevně svírající kámen. Stisk postupně povoluje. O jaké práci to mluví? svraštím obočí. Cítím se vyčerpaně. Nechci už myslet na tu katastrofu, na smrt. I tak cítím, že v noci se mi vzpomínky vkradou do snů. Znovu a znovu. Slova toho odporného muže už skoro nevnímám, nestojí za to. Mohu jen doufat, že ho Pán potrestá. Brzy. Na ramenou ucítím čísi jemný dotek. Leknutím sebou trhnu a vyplašeně pohlédnu ženě do tváře. Vylekala jsem se spíše z toho, že jsem si nevšimla její přítomností hned. Způsob jejího vyjadřování mě uklidní. Vyzařuje z ní nepopsatelná aura. Žel se neorientuji jaká. Vidím, že nejspíše i jí se ten muž nezamlouvá. Potom se mě zeptá jestli mohu vstát. Pořád se cítím slabě. Povrch země se zdá celý vrtkavý. Buď je to mou fyzickou slabostí a nebo tím, že mi někdo chce pomoci. Na tenhle způsob zacházení jsem si ještě nezvykla, nikdy si nezvyknu. Po chvilce rozmýšlení na ženinu otázku přikývnu a s její pomocí se postavím na nohy. Když si prohlédnu její šaty a mou ubohou noční košili, cítím se zahanbeně a stydlivě se vyhýbám jejímu pohledu. Dě-děkuji. zachraptím a odkašlu si. Ostýchám se jakkoli začít rozhovor. Spojím ruce před sebou a kradmo pohlédnu na moře.

Oliver (Katsuo) Kinney - 11. srpna 2008 17:42

soukromá zpráva od Oliver (Katsuo) Kinney pro Pláž Hledím na svou pěst pevně svírající kámen. Stisk postupně povoluje. O jaké práci to mluví? svraštím obočí. Cítím se vyčerpaně. Nechci už myslet na tu katastrofu, na smrt. I tak cítím, že v noci se mi vzpomínky vkradou do snů. Znovu a znovu. Slova toho odporného muže už skoro nevnímám, nestojí za to. Mohu jen doufat, že ho Pán potrestá. Brzy. Na ramenou ucítím čísi jemný dotek. Leknutím sebou trhnu a vyplašeně pohlédnu ženě do tváře. Vylekala jsem se spíše z toho, že jsem si nevšimla její přítomností hned. Způsob jejího vyjadřování mě uklidní. Vyzařuje z ní nepopsatelná aura. Žel se neorientuji jaká. Vidím, že nejspíše i jí se ten muž nezamlouvá. Potom se mě zeptá jestli mohu vstát. Pořád se cítím slabě. Povrch země se zdá celý vrtkavý. Buď je to mou fyzickou slabostí a nebo tím, že mi někdo chce pomoci. Na tenhle způsob zacházení jsem si ještě nezvykla, nikdy si nezvyknu. Po chvilce rozmýšlení na ženinu otázku přikývnu a s její pomocí se postavím na nohy. Když si prohlédnu její šaty a mou ubohou noční košili, cítím se zahanbeně a stydlivě se vyhýbám jejímu pohledu. Dě-děkuji. zachraptím a odkašlu si. Ostýchám se jakkoli začít rozhovor. Spojím ruce před sebou a kradmo pohlédnu na moře.

Pán Bouří - 11. srpna 2008 17:52

soukromá zpráva od Pán Bouří pro Průzkum Započal jsi svůj průzkum, tu běsnící ženu tak zanechaje za sebou. Bohužel, jak jdeš tak do dáli po pláži, nevidíš nic, co by upoutalo tvou pozornost. Pláž se začně pomalu zvedat od moře a terén se začíná měnit. V kamenitou pláž, až později v zem. Několik trsů uchlé trávy, sem tam nějaká ještěrka se začínala vyhřívat na kameni. Dojdeš až na konec toho rovného kusu, který jsi mohl na počátku cesty spatřit. Vybíhá tám pár stromů a vysoká tráva. Dál je pak vidět, jak se postupně prales zhušťuje a přibývá rostlin, křovin. Vidíš teď i na nějaké ptáky, jsou malincí, mají béžová tělíčka a červené zobáčky. Nezpívají nikterak pronikavě, a tak tě z nich aspoň nebude bolet hlava. Nicméně, úplně zticha by býti mohli. Teď vyvstává otázka, zda-li se jít podívat do džungle, nebo se vrátit ke skaliskám, co jste od nich byli pouze pár desítek metrů. Viděli jste tam přeci nějaká těla, která byla k rozeznání díky tomu, jak jejich světlé oblečení a kůže dobře kontrastovali s černými kameny, na kterých leželi... To by ale znamenalo vrátit se k té megeře.

Pán Bouří - 11. srpna 2008 18:28

soukromá zpráva od Pán Bouří pro Zrádné skalisko "Whiskey" Jacka i s jeho placatkou ponecháváš prozatím moři a pokračuješ dál. V hlavě pořád obraz té dívenky, těžko se toho zbavit. Zažil jsi však už hodně, a tak tě to nerozhodí a udržíš koncentraci i na dalších překážkách, které ti zde příroda nastražila. Kluzké kameny pokryté řasami ti pomalu ale jistě znemožňují nějaký jistější postup. Často musíš plavat a pouze se opírat, ale i tak to nemáš jisté. Jendou byly kameny dál od sebe. Musel jsi překonat poněkud delší vzdálenost, aby jsi se mohl podívat na další tělo. Vybral jsi si vhodnou chvíli na přeplavání, ale překvapilo tě zpětné vzedmutí hladiny těsně před dosáhnutí svého cíle. Vrhlo tě to na onen kamen, vedle kterého se houpalo další tělo. Naštěstí to bylo jen lehké. Trochu jsi si narazil na levý bok a ruku. Nic však, co by ti znemožnilo v tvé další cestě. Bude pár modřín, to jistě, ale nic co by chlapík jako ty nevydržel. Víš však, že tohle je záludné místo. Porhlédl jsi ještě asi dalších pět těl. Beznadějné. Jak trudné, škoda těch lidských životů, které byli ztraceny. Doputoval až na konec thoo zrádného území plného skalisek a kamení. Když se tak ohlédneš zpátky, víš, že to byl sakra dobrý výkon. Každá další cesta může jakkoliv, raděj nedomýšlet. Rozhlédneš se ještě dál a tvůj zrak spatří další část pláže, písčité. Znovu zde vybíhá džungle. Opodál je pak vidět okraj palmového hájku, v jeho stínu by jsi si možná mohl odpočinout, než nabereš další síly na zdolání tohoto zrádného místa.

Psyche Cast - 11. srpna 2008 20:00

soukromá zpráva od Psyche Cast pro Pláž Pomohu ji na nohy, zdá se, že je hodně otřesena, chudinka. Chlácholivě ji hladím po rameni, aby se trochu uklidnila. "Není vůbec zač, má drahá. Myslím, že jsme se ocitli v situaci, kdy si musíme pomáhat."usměji se na ní. Zase se mi vracela má ztracená rovnováha a také mé způsoby, mladé dámy. Musela jsem se dát do pořádku, nechtěla jsem, aby si někdo myslel, že jsem jen nějaká ustrašená slečinka co jenom brečí. Všimnu si, že mladá žena je hodně spoře oděná. Rozhlédnu se jestli nenajdu něco čím bych ji zakryla, ale jediné co našel můj pohled byli mrtvoly na skalisku. Skousnu si spodní ret, napadla mě zrůdná myšlenka až to i mě samotnou překvapilo. "Musíme vám najít něco na sebe. Mladá dáma, by neměla chodit takto odhalená. Zvlášť v přítomnosti muže." hleděla jsem stále směrem ke skalisku. "První, bych, ale šla najít něco k pití. Co říkáte, slečno? Půjdete se mnou?"nabídnu ji. "Ah... kde jsou mé způsoby. Jmenuji se Miriam Becksteinová." napravím svou chybu a představím se.

Psyche Cast - 11. srpna 2008 20:00

soukromá zpráva od Psyche Cast pro Pláž Pomohu ji na nohy, zdá se, že je hodně otřesena, chudinka. Chlácholivě ji hladím po rameni, aby se trochu uklidnila. "Není vůbec zač, má drahá. Myslím, že jsme se ocitli v situaci, kdy si musíme pomáhat."usměji se na ní. Zase se mi vracela má ztracená rovnováha a také mé způsoby, mladé dámy. Musela jsem se dát do pořádku, nechtěla jsem, aby si někdo myslel, že jsem jen nějaká ustrašená slečinka co jenom brečí. Všimnu si, že mladá žena je hodně spoře oděná. Rozhlédnu se jestli nenajdu něco čím bych ji zakryla, ale jediné co našel můj pohled byli mrtvoly na skalisku. Skousnu si spodní ret, napadla mě zrůdná myšlenka až to i mě samotnou překvapilo. "Musíme vám najít něco na sebe. Mladá dáma, by neměla chodit takto odhalená. Zvlášť v přítomnosti muže." hleděla jsem stále směrem ke skalisku. "První, bych, ale šla najít něco k pití. Co říkáte, slečno? Půjdete se mnou?"nabídnu ji. "Ah... kde jsou mé způsoby. Jmenuji se Miriam Becksteinová." napravím svou chybu a představím se.

Daniel Moonrow - 11. srpna 2008 20:03

soukromá zpráva od Daniel Moonrow pro Pláž Tak tady prozatím má cesta končí. Pomyslím si, když dojdu skoro až k samému okraji pralesa. Dovnitř té nepropustné změti rostlin a hmyzu všemožného druhu, se mi vůbec nechce, a bez bot už tuplem ne. Ač nerad, nezbývá mi nic jiného, než se vrátit zpátky na pláž k těm dvěma otrhankyním. Jen klid, přeci nemusíš až k nim, hezky se usadíš na bezpečné pláži a počkáš si, co moře přinese. Papír je přece lehký a bude mu trvat déle, než ho voda přinese a navíc, ti mrtví by u sebe mohly mít něco užitečného, třeba křesadlo..a boty. Vydám se tedy pomalu zpátky na pláž. Už zdálky vidím, že se ty dvě daly do kupy. Mé rozhodnutí ignorovat je, bude asi nejlepší. Cestou zpátky si všímám velkých palmových listů a kusů spadalých či naplavených větví. Konečně se mi hodí má zručnost z mládí. Postavit si z toho provizorní přístřešek mi určitě nezabere ani dvě hodiny. Ale prioritou je oheň. Teď je sice celkem teplo, ale až se setmí, bude v mokrých šatech dost nepříjemně. Po chvilce konečně dorazím k místu, odkud jsou krásně vidět těla utopených pasažérů, nebo členů posádky. Jsem už mokrý, tak není třeba se ostýchat. Vkročím do vln zlověstného moře a namířím si to rovnou k tělům. Opět je mi jen výhodou, že pohledu na mrtvá těla jsem při své práci u kata dávno přivykl. Jen doufám, že u sebe budou mít aspoň něco užitečného. Přinejhorším si vezmu jen šaty.

Daniel Moonrow - 11. srpna 2008 20:03

soukromá zpráva od Daniel Moonrow pro Pláž Tak tady prozatím má cesta končí. Pomyslím si, když dojdu skoro až k samému okraji pralesa. Dovnitř té nepropustné změti rostlin a hmyzu všemožného druhu, se mi vůbec nechce, a bez bot už tuplem ne. Ač nerad, nezbývá mi nic jiného, než se vrátit zpátky na pláž k těm dvěma otrhankyním. Jen klid, přeci nemusíš až k nim, hezky se usadíš na bezpečné pláži a počkáš si, co moře přinese. Papír je přece lehký a bude mu trvat déle, než ho voda přinese a navíc, ti mrtví by u sebe mohly mít něco užitečného, třeba křesadlo..a boty. Vydám se tedy pomalu zpátky na pláž. Už zdálky vidím, že se ty dvě daly do kupy. Mé rozhodnutí ignorovat je, bude asi nejlepší. Cestou zpátky si všímám velkých palmových listů a kusů spadalých či naplavených větví. Konečně se mi hodí má zručnost z mládí. Postavit si z toho provizorní přístřešek mi určitě nezabere ani dvě hodiny. Ale prioritou je oheň. Teď je sice celkem teplo, ale až se setmí, bude v mokrých šatech dost nepříjemně. Po chvilce konečně dorazím k místu, odkud jsou krásně vidět těla utopených pasažérů, nebo členů posádky. Jsem už mokrý, tak není třeba se ostýchat. Vkročím do vln zlověstného moře a namířím si to rovnou k tělům. Opět je mi jen výhodou, že pohledu na mrtvá těla jsem při své práci u kata dávno přivykl. Jen doufám, že u sebe budou mít aspoň něco užitečného. Přinejhorším si vezmu jen šaty.

Oliver (Katsuo) Kinney - 11. srpna 2008 21:24

soukromá zpráva od Oliver (Katsuo) Kinney pro Pláž Obdivuji ženin úsměv a její řekla bych vybrané způsoby. Vypadá tak vyrovnaně, jakoby ji nic nedokázalo rozházet. Ta chladná rozvaha. Měla bych se od ní učit. Slabě se pousměji v odpověď jejímu úsměvu. Následuji její pohled, když se poohlíží kolem a až nyní uvidím dvě zaklíněné mrtvoly. Přepadne mě chvilková nevolnost a žaludek se mi nepříjemně stáhne. Ihned se podívám jiným směrem a překvapivě rychle se mi uleví. Žena promluví a pohled stále upírá ke skaliskům. Další věc, kterou bych jí mohla závidět.Jak to jen vydrží? Dívat se tam. zalapu po dechu. Začervenala jsem se, když došla řeč na mé odění. Než stačím odpovědět na první otázku, žena se mi představí.Miriam, hezké jméno. Narovnám se. A-Anne Ross. vyhrknu. Ráda Vás po-poznávám, slečno. lehce se předkloním v úkloně. Jako obvykle jsem se trochu zakoktala. Možná to bude rozrušením, zda jsem ji správně oslovila. Nadechnu se a opatrně vykročím, potlačujíc případnou bolest z potlučení. Ehm a kde bychom měly začít? nejistě na Miriam pohlédnu.

Oliver (Katsuo) Kinney - 11. srpna 2008 21:24

soukromá zpráva od Oliver (Katsuo) Kinney pro Pláž Obdivuji ženin úsměv a její řekla bych vybrané způsoby. Vypadá tak vyrovnaně, jakoby ji nic nedokázalo rozházet. Ta chladná rozvaha. Měla bych se od ní učit. Slabě se pousměji v odpověď jejímu úsměvu. Následuji její pohled, když se poohlíží kolem a až nyní uvidím dvě zaklíněné mrtvoly. Přepadne mě chvilková nevolnost a žaludek se mi nepříjemně stáhne. Ihned se podívám jiným směrem a překvapivě rychle se mi uleví. Žena promluví a pohled stále upírá ke skaliskům. Další věc, kterou bych jí mohla závidět.Jak to jen vydrží? Dívat se tam. zalapu po dechu. Začervenala jsem se, když došla řeč na mé odění. Než stačím odpovědět na první otázku, žena se mi představí.Miriam, hezké jméno. Narovnám se. A-Anne Ross. vyhrknu. Ráda Vás po-poznávám, slečno. lehce se předkloním v úkloně. Jako obvykle jsem se trochu zakoktala. Možná to bude rozrušením, zda jsem ji správně oslovila. Nadechnu se a opatrně vykročím, potlačujíc případnou bolest z potlučení. Ehm a kde bychom měly začít? nejistě na Miriam pohlédnu.

Psyche Cast - 11. srpna 2008 21:43

soukromá zpráva od Psyche Cast pro Pláž "Taktéž vás ráda poznávám, slečno Ross. I když bych byla raději, kdyby to bylo za jiných okolností a na jiném místě."trochu pochmurně se usměji. Všimnu si jejího červenání "Má drahá. Přede mnou se stydět nemusíš. Jsme přece obě ženy. Ale stejně musíme najít něco čím, vás zakryjeme. Jestli je tu někde civilizace měli bychom se postarat, abychom mohli beze studu mezi ně vstoupit." "Takže kde začít..."rozhlédnu se znovu "Asi v té džungli. Tady na pláži těžko najdeme pitnou vodu. Jistě někde v té divočině najdeme vodu a možná i jídlo." Všimnu si, že ten protivní muž jde ke skalisku. Nejspíš okrást ty nebohé mrtvé. Mizera... i když je pravda, že já myslela na totéž. "Prosím... posečkej tu na okamžik. Hned se vrátím." řeknu rychle Anne. Popadnu svou sukni, nadzvednu ji a rozběhnu se za tím mužem. "Promiňte? Pane? Pane!?"zavolám na něj, když jsem dost blízko, aby mě slyšel. "Prosím, pane. Vím, že to zní nanejvýš chladnokrevně, ale nemohl by jste z těch mrtvých... sebrat nějaké oblečení? Košili nebo prostě... něco takového? Moc vás o to prosím." požádám ho a doufám, že mi vyhoví. Košile by byla ideální, být mužská tak dokáže dostatečně zakrýt Anne.

Psyche Cast - 11. srpna 2008 21:43

soukromá zpráva od Psyche Cast pro Pláž "Taktéž vás ráda poznávám, slečno Ross. I když bych byla raději, kdyby to bylo za jiných okolností a na jiném místě."trochu pochmurně se usměji. Všimnu si jejího červenání "Má drahá. Přede mnou se stydět nemusíš. Jsme přece obě ženy. Ale stejně musíme najít něco čím, vás zakryjeme. Jestli je tu někde civilizace měli bychom se postarat, abychom mohli beze studu mezi ně vstoupit." "Takže kde začít..."rozhlédnu se znovu "Asi v té džungli. Tady na pláži těžko najdeme pitnou vodu. Jistě někde v té divočině najdeme vodu a možná i jídlo." Všimnu si, že ten protivní muž jde ke skalisku. Nejspíš okrást ty nebohé mrtvé. Mizera... i když je pravda, že já myslela na totéž. "Prosím... posečkej tu na okamžik. Hned se vrátím." řeknu rychle Anne. Popadnu svou sukni, nadzvednu ji a rozběhnu se za tím mužem. "Promiňte? Pane? Pane!?"zavolám na něj, když jsem dost blízko, aby mě slyšel. "Prosím, pane. Vím, že to zní nanejvýš chladnokrevně, ale nemohl by jste z těch mrtvých... sebrat nějaké oblečení? Košili nebo prostě... něco takového? Moc vás o to prosím." požádám ho a doufám, že mi vyhoví. Košile by byla ideální, být mužská tak dokáže dostatečně zakrýt Anne.

Pán Bouří - 11. srpna 2008 21:45

soukromá zpráva od Pán Bouří pro Daniel - Prohledávání těl Těla byla naštěstí hned k okraji skály, tak jsi se nemusel pouštět na žádnou nebezpečnou cestu mezi balvany. I ty malé vlny by si tam s tebou určitě nepěkně pohráli, možná, kdoví. Třeba by jsi to ustál, ale i tak to nebylo nutné. I tak jsi ale musel kus plavat. Pro ženu v těžkých šatech by to byl určitě dost těžký výkon. Chytil jsi se vystupující skály a přitáhl si první tělo - rozražená hlava. Chudák, stačilo by pár dalších metrů a mohl se teď s vámi seznamovat na pláži - pokud se ještě dřív neutopil, těžko odhadovat. O to ti ale nejde, nehledíš na nějaké spekulace. Muž je oblečen plátěné košile z hrubšího vlákna. Klahoty jsou lněné, hnědé barvy. Nemá ani pásek, ani boty. Jen dlouhé punčochy. Udělal jsi pár temp a podíval se na druhou osobu. Je to žena. Má béžovou sukni po kolena a halenku, kterou rozhalila voda a tak se můžeš podívat na její hruď. Už nedýchá. Hrudní kost bude nejspíš zlomená, podle toho co vidíš. Prostředek hrudi - mezi ňadry - je celý podlitý krví. Na krku má nějaký řetízek - ejhle, stříbro ! Na něm nejspíš také stříbrný plíšek s vyobrazením Panny marie. Boty nemá, ani kdejaké topánky, sandále. Škoda. Také má dlouhé punčochy, bílé barvy.

Pán Bouří - 11. srpna 2008 21:45

soukromá zpráva od Pán Bouří pro Daniel - Prohledávání těl Těla byla naštěstí hned k okraji skály, tak jsi se nemusel pouštět na žádnou nebezpečnou cestu mezi balvany. I ty malé vlny by si tam s tebou určitě nepěkně pohráli, možná, kdoví. Třeba by jsi to ustál, ale i tak to nebylo nutné. I tak jsi ale musel kus plavat. Pro ženu v těžkých šatech by to byl určitě dost těžký výkon. Chytil jsi se vystupující skály a přitáhl si první tělo - rozražená hlava. Chudák, stačilo by pár dalších metrů a mohl se teď s vámi seznamovat na pláži - pokud se ještě dřív neutopil, těžko odhadovat. O to ti ale nejde, nehledíš na nějaké spekulace. Muž je oblečen plátěné košile z hrubšího vlákna. Klahoty jsou lněné, hnědé barvy. Nemá ani pásek, ani boty. Jen dlouhé punčochy. Udělal jsi pár temp a podíval se na druhou osobu. Je to žena. Má béžovou sukni po kolena a halenku, kterou rozhalila voda a tak se můžeš podívat na její hruď. Už nedýchá. Hrudní kost bude nejspíš zlomená, podle toho co vidíš. Prostředek hrudi - mezi ňadry - je celý podlitý krví. Na krku má nějaký řetízek - ejhle, stříbro ! Na něm nejspíš také stříbrný plíšek s vyobrazením Panny marie. Boty nemá, ani kdejaké topánky, sandále. Škoda. Také má dlouhé punčochy, bílé barvy.

Pán Bouří - 11. srpna 2008 21:45

soukromá zpráva od Pán Bouří pro Daniel - Prohledávání těl Těla byla naštěstí hned k okraji skály, tak jsi se nemusel pouštět na žádnou nebezpečnou cestu mezi balvany. I ty malé vlny by si tam s tebou určitě nepěkně pohráli, možná, kdoví. Třeba by jsi to ustál, ale i tak to nebylo nutné. I tak jsi ale musel kus plavat. Pro ženu v těžkých šatech by to byl určitě dost těžký výkon. Chytil jsi se vystupující skály a přitáhl si první tělo - rozražená hlava. Chudák, stačilo by pár dalších metrů a mohl se teď s vámi seznamovat na pláži - pokud se ještě dřív neutopil, těžko odhadovat. O to ti ale nejde, nehledíš na nějaké spekulace. Muž je oblečen plátěné košile z hrubšího vlákna. Klahoty jsou lněné, hnědé barvy. Nemá ani pásek, ani boty. Jen dlouhé punčochy. Udělal jsi pár temp a podíval se na druhou osobu. Je to žena. Má béžovou sukni po kolena a halenku, kterou rozhalila voda a tak se můžeš podívat na její hruď. Už nedýchá. Hrudní kost bude nejspíš zlomená, podle toho co vidíš. Prostředek hrudi - mezi ňadry - je celý podlitý krví. Na krku má nějaký řetízek - ejhle, stříbro ! Na něm nejspíš také stříbrný plíšek s vyobrazením Panny marie. Boty nemá, ani kdejaké topánky, sandále. Škoda. Také má dlouhé punčochy, bílé barvy.

Ardas - 12. srpna 2008 09:44

soukromá zpráva od Ardas pro Zrádné skalisko Zemřela tak mladičká. povzdechnu si, vzdalujíc se od jejího těla. Však já se pro Vás vrátím. Především pro tebe maličká. pomyslím na ta slova s dalšími tempy, ve snaze nepoddávat se směru proudů, našlapujíc při tom na kameny pode mnou. Členité podrážky bot drží na kamenech lépe, než kdybych je před vstupem do vody zul, však i přesto noha někdy uklouzne. "Sakra!" zakleji v okamžiku, kdy se mi noha smekne ve chvíli, kdy jsem měl v úmyslu zdolat větší rozteč kamenů. Proud mne svou silou, převrátil na záda, hnal k nejbližšímu skalisku. Náraz však nebyl silný natolik, jak jsem očekával, víceméně jsem se jej pokusil ubrzdit rukama a vzdal se tak další snahy o tempo. Au... grrr... zakleji znova duchapřítomně nad skaliskem způsobenou bolestí. Není to však nic, co by se nedalo vydržet a s okamžitým nalezením mužnosti zatnu zuby. Má to však i drobnou výhodu, že jsem se octl právě u této skály. Mohu nyní využít pevného bodu k odrazu a tak ostatně i učiním. Odrazem nabranou rychlost zvýším ještě tempy rukama a netrvá dlouho do chvíle, kdy zkontroluji další těla a stále více se ve mne objevuje pocit marnosti tohoto citu a přesvědčení, že bůh je opravdu krutý. Tolik životů. vydechnu znaveně tím výkonem, však sil mi k chůzi, po boji s vlnami, zbývá ještě dost. K čemu je mi pohled vzad, abych zjistil vzdálenost, kterou jsem zdolal, když nikdo z těch neboštíků není naživu? ptám se sám sebe v postupu k nejbližšímu shluku palem nedaleko místa, kde jsem se právě ve vodě, mělké teprv po kolena, postavil. Jen chvíli odpočinku, hned se pro Vás vrátím, pohřbím Vás - to slibuji! na okamžik zavřu oči v duševním slibu a pozvednu hlavu k modravé obloze, vnímaje větřík, jak čechrá mou košili. Napadlo mne již, že bych alespon kapitánovy boty mohl využít, však ty moje se zatím nezdají být mořskou vodou natolik poškozené. Kvalitní kůže, dobře namazané zvířecím tukem, aby nepropouštěly vodu a utažené na nohou tak, aby nepropouštěly vodu dovnitř. I když - netěsnosti se samozřejmě projevují a brzo je v nich potopa. Už jsem si zvykl, není to nic závratného. Vykročím tedy k onomu shluku palem, eventuelně hledaje nějaký dozrálejší kokos, kterým bych se mohl osvěžit. Je možné, že na tomto místě je záře slunce intenzivnější, pokud jsem podél pobřeží šel v oblouku a ořechy by snad mohly být i poživatelnější, než na původním stanovišti. Ach bože - to není možné! Tolik mrtvých? Co bude se mnou? Přežiju, nebo máš se mnou také nějaký úmysl? Pokud je jí smrt, nebojím se jí. Zažil jsem už mnoho bolesti a ztrát! polemizuji sám se sebou v domnění, že něco tam na hoře naslouchá mým myšlenkám. Nevyžaduji znamení. Vím, že tam něco je a nemám potřebu se v tom utvrzovat.

Oliver (Katsuo) Kinney - 12. srpna 2008 11:02

soukromá zpráva od Oliver (Katsuo) Kinney pro Pláž V džungli? pohlédnu k okraji pralesa. Husí kůže na sebe nenechá dlouho čekat. Že by jsem se, ale trošku ochladila, se říci nedá. Slunce tu má hlavní postavení. No jistěže, kde jinde než v džungli hledat vodu. Netvářím se moc nadšeně, což mi nemá kdo vyčítat. Můj výraz se tím spíše prohloubí, když Miriam odběhne za tím mužem. Nevyhnu se pohledu na něj a plíce jakoby mi ztěžkly, snad se naplnily olovem a já nemohla dýchat. To musí být nenávist. Odvrátím pohled a snažím se vysmeknout spárům úzkosti, která se mě zase snaží polapit. Musím myslet na něco jiného. Ano, na přežití. Voda, jídlo. odhodlaně se znovu zadívám na okraj pralesa. Budu si představovat, že je to jen neudržovaná zahrada plná vysoké trávy. Nic hrozivého. nadechnu se teplého vzduchu a udělám pár kroků k prvním stromům. Písek není tolik nepříjemný, však bosa do něj vstoupit nemohu. Musím počkat na Miriam, jestli s sebou zpět nepřinese nějaké oblečení. Možná by stačil kus látky. Jak tam vyčkávám začnu se poohlížet po vyplavených věcech, zda tam nebude něco užitečného. Skaliskům se však pohledem pozorně vyhýbám.

Oliver (Katsuo) Kinney - 12. srpna 2008 11:02

soukromá zpráva od Oliver (Katsuo) Kinney pro Pláž V džungli? pohlédnu k okraji pralesa. Husí kůže na sebe nenechá dlouho čekat. Že by jsem se, ale trošku ochladila, se říci nedá. Slunce tu má hlavní postavení. No jistěže, kde jinde než v džungli hledat vodu. Netvářím se moc nadšeně, což mi nemá kdo vyčítat. Můj výraz se tím spíše prohloubí, když Miriam odběhne za tím mužem. Nevyhnu se pohledu na něj a plíce jakoby mi ztěžkly, snad se naplnily olovem a já nemohla dýchat. To musí být nenávist. Odvrátím pohled a snažím se vysmeknout spárům úzkosti, která se mě zase snaží polapit. Musím myslet na něco jiného. Ano, na přežití. Voda, jídlo. odhodlaně se znovu zadívám na okraj pralesa. Budu si představovat, že je to jen neudržovaná zahrada plná vysoké trávy. Nic hrozivého. nadechnu se teplého vzduchu a udělám pár kroků k prvním stromům. Písek není tolik nepříjemný, však bosa do něj vstoupit nemohu. Musím počkat na Miriam, jestli s sebou zpět nepřinese nějaké oblečení. Možná by stačil kus látky. Jak tam vyčkávám začnu se poohlížet po vyplavených věcech, zda tam nebude něco užitečného. Skaliskům se však pohledem pozorně vyhýbám.

Pán Bouří - 12. srpna 2008 11:09

soukromá zpráva od Pán Bouří pro Palmový hájek Od doby, kdy jsi se probudil uběhla už notná chvíle. Proto už tě nepřekvapí, že Slunce tak hodně pálí do zad, když se suneš k palmovému hájku. Kokosy tu nejsou o moc zralejší než ty, které jsi měl tu možnost uchutnat ty, to vidíš. I ty na kraji a tedy nejblíže Slunci nevypadají nikterak úchvatně, ale poživatelné už jistě budou. Možná bude mléko nahořklé, stejně jako dužnina. Ale o to lépe tě to vzpruží. V hájku, blíže ku středu už roste i tráva. Zpočátku jednotlivé trsy, ale dál se to mění a mění se v krásný koberec. Potom ústí do džungle, kde se zase mění v divoký, bujný porost. Jak do hájku vejdeš, vidíš dobře, že se jím dá jít ještě dál, možná tam prosvítá i další pruh pláže, když se tak díváš. Dál je také vidět palma, která je dobře přístupná - má hodně nakloněný kmen a tedy snadno přístupné ořechy. Ty by jsi získal snadno.

Daniel Moonrow - 12. srpna 2008 12:00

soukromá zpráva od Daniel Moonrow pro Pláž, prohledávání těl Na těla byl opravdu děsivý pohled, leč na mě, zvyklého na useknuté hlavy, ohořelá těla a modré tváře oběšenců nijak neúčinkoval. Jako první jsem se natáhl k utopené ženě a bez nějakého dalšího čekání jí z krku strhl stříbrný řetízek s přívěškem. Ona už ho potřebovat nebude a mě se možná bude hodit. V téhle situaci se hodí vše, kdo ví co mu nakonec pomůže přežít. V tom na mě ze břehu zakřičí ta normálnější z obou žen. Zdá se, že dostala stejný nápad s prošacováním mrtvých těl. Není se čemu divit, nic jiného tu taky není. Tak oblečení se jí zachtělo, sice jsem se od nich chtěl držet dál, ale nějaký ten projev dobré vůle mě přeci jen nezabije. A navíc, tyhle ženské šaty mi jsou stejně k ničemu. “No, když tak hezky prosíte, tak vám musím samozřejmě vyhovět. Ač se to nezdá, mám ve svém srdci i trochu toho dobra.“ Mírně se usměji . Popadnu tedy mrtvou ženu oděnou v dlouhé béžové sukni, dlouhých bílých punčochách a rozhalené halence a táhnu jí po hladině ke břehu. Její obnažená hruď se v příboji nepřirozeně vlní. Po chvilce jí konečně vytáhnu na břeh, přímo k nohám ženy žádající o oblečení. “Tak tady to máte slečinko, snad vám to bude vyhovovat. Tedˇmě prosím na chvíli omluvte, musím pro toho druhého nebožtíka.“ Po chvilce je na břehu, pomocí stejného způsobu i druhý mrtvý. Tentokrát muž. Na nic nečekám a začnu ho svlékat. Košili, kalhoty, ale i dlouhé punčochy postupně rozprostřu na pláž, aby na slunci vyschly. “Slečno, pospěšte si s tím svlékání, musím ty mrtvé pohřbít dřív, než sem jejich zápach přiláká divoká zvířata. A ničeho se nebojte, je to jen mrtvé tělo.“ Oslovím očividně vyděšenou ženu a už se očkem poohlížím po nějakém mohutném klacku, se kterým by se dali vykopat hroby.

Daniel Moonrow - 12. srpna 2008 12:00

soukromá zpráva od Daniel Moonrow pro Pláž, prohledávání těl Na těla byl opravdu děsivý pohled, leč na mě, zvyklého na useknuté hlavy, ohořelá těla a modré tváře oběšenců nijak neúčinkoval. Jako první jsem se natáhl k utopené ženě a bez nějakého dalšího čekání jí z krku strhl stříbrný řetízek s přívěškem. Ona už ho potřebovat nebude a mě se možná bude hodit. V téhle situaci se hodí vše, kdo ví co mu nakonec pomůže přežít. V tom na mě ze břehu zakřičí ta normálnější z obou žen. Zdá se, že dostala stejný nápad s prošacováním mrtvých těl. Není se čemu divit, nic jiného tu taky není. Tak oblečení se jí zachtělo, sice jsem se od nich chtěl držet dál, ale nějaký ten projev dobré vůle mě přeci jen nezabije. A navíc, tyhle ženské šaty mi jsou stejně k ničemu. “No, když tak hezky prosíte, tak vám musím samozřejmě vyhovět. Ač se to nezdá, mám ve svém srdci i trochu toho dobra.“ Mírně se usměji . Popadnu tedy mrtvou ženu oděnou v dlouhé béžové sukni, dlouhých bílých punčochách a rozhalené halence a táhnu jí po hladině ke břehu. Její obnažená hruď se v příboji nepřirozeně vlní. Po chvilce jí konečně vytáhnu na břeh, přímo k nohám ženy žádající o oblečení. “Tak tady to máte slečinko, snad vám to bude vyhovovat. Tedˇmě prosím na chvíli omluvte, musím pro toho druhého nebožtíka.“ Po chvilce je na břehu, pomocí stejného způsobu i druhý mrtvý. Tentokrát muž. Na nic nečekám a začnu ho svlékat. Košili, kalhoty, ale i dlouhé punčochy postupně rozprostřu na pláž, aby na slunci vyschly. “Slečno, pospěšte si s tím svlékání, musím ty mrtvé pohřbít dřív, než sem jejich zápach přiláká divoká zvířata. A ničeho se nebojte, je to jen mrtvé tělo.“ Oslovím očividně vyděšenou ženu a už se očkem poohlížím po nějakém mohutném klacku, se kterým by se dali vykopat hroby.

Psyche Cast - 12. srpna 2008 12:23

soukromá zpráva od Psyche Cast pro Pláž Jsem ráda, že mi vyhoví. Také by klidně mohl odmítnout a jestli něco chci ať si pro to zajdu sama. A plavat v těchto šatech by bylo obtížné, ještě teď se trochu divím, že mě jejich tíha v moři nestáhla pod hladinu. "Ííík!"vyjeknu vylekaně a znechuceně, když muž dotáhne tělo ženy ke mě. Uskočím dozadu a zírám na ni, jako na zjevení. Dívat se na ně z dálky bylo zcela něco jiného než z blízka. Trochu se mi zvedl žaludek, znechuceně zkřivím tvář a zadívám se na muže co se vrací pro muže. Nemusel mi ji sem dotáhnout cenou, stačilo, kdyby ji jen vysvlékl. "Děkuji..."zamumlám poděkování. Pobídne mě ať sebou hodím, zhluboka se nadechnu, pokleknu vedle ženy. Pomodlím se za její duši a odpuštění, že ji okrádám. Pak ji začnu svlékat. Bylo to asi to nejhorší co jsem kdy za svého života udělala. Svléknu ji ze sukně a také blůzku. Byl celkem zázrak, že ji krev neušpinila. Oklepu se a prohlédnu si ženu, nemohla jsem ji tu tak nedůstojně nechat. Odtrhnu dva kousky látky ze své sukně. Stejně už byla potrhaná a to, že mi půjdou vidět lýtka to zase tolik nevadí. Utrženou látkou pak zakryjí ženě odhalená ňadra a klín. Nic lepšího jsem udělat nemohla. Vstanu "Děkuji... Já teď... hm... s tou druhou slečnou půjdeme hledat vodu. Jestli tu někde blízko není."řeknu mu a oblečení přehodím přes ruku. "Vrátíme se."řeknu mu a rychle se vracím k Anne. "Takže... vím, že je to hrozné pomyšlení, že tohle měla na sobě mrtvá žena, ale ona ho již nepotřebuji a ty, má drahá, ano."řeknu a dojdu k nejbližšímu stromu. Přes větev přehodím mokré oblečení, aby uschlo. "Zatím co budou usychat půjdeme se podívat po té vodě, ano?" nabídnu ji ruku, abychom spolu vyrazili do té divočiny.

Psyche Cast - 12. srpna 2008 12:23

soukromá zpráva od Psyche Cast pro Pláž Jsem ráda, že mi vyhoví. Také by klidně mohl odmítnout a jestli něco chci ať si pro to zajdu sama. A plavat v těchto šatech by bylo obtížné, ještě teď se trochu divím, že mě jejich tíha v moři nestáhla pod hladinu. "Ííík!"vyjeknu vylekaně a znechuceně, když muž dotáhne tělo ženy ke mě. Uskočím dozadu a zírám na ni, jako na zjevení. Dívat se na ně z dálky bylo zcela něco jiného než z blízka. Trochu se mi zvedl žaludek, znechuceně zkřivím tvář a zadívám se na muže co se vrací pro muže. Nemusel mi ji sem dotáhnout cenou, stačilo, kdyby ji jen vysvlékl. "Děkuji..."zamumlám poděkování. Pobídne mě ať sebou hodím, zhluboka se nadechnu, pokleknu vedle ženy. Pomodlím se za její duši a odpuštění, že ji okrádám. Pak ji začnu svlékat. Bylo to asi to nejhorší co jsem kdy za svého života udělala. Svléknu ji ze sukně a také blůzku. Byl celkem zázrak, že ji krev neušpinila. Oklepu se a prohlédnu si ženu, nemohla jsem ji tu tak nedůstojně nechat. Odtrhnu dva kousky látky ze své sukně. Stejně už byla potrhaná a to, že mi půjdou vidět lýtka to zase tolik nevadí. Utrženou látkou pak zakryjí ženě odhalená ňadra a klín. Nic lepšího jsem udělat nemohla. Vstanu "Děkuji... Já teď... hm... s tou druhou slečnou půjdeme hledat vodu. Jestli tu někde blízko není."řeknu mu a oblečení přehodím přes ruku. "Vrátíme se."řeknu mu a rychle se vracím k Anne. "Takže... vím, že je to hrozné pomyšlení, že tohle měla na sobě mrtvá žena, ale ona ho již nepotřebuji a ty, má drahá, ano."řeknu a dojdu k nejbližšímu stromu. Přes větev přehodím mokré oblečení, aby uschlo. "Zatím co budou usychat půjdeme se podívat po té vodě, ano?" nabídnu ji ruku, abychom spolu vyrazili do té divočiny.

Alvaro Vasquez - 12. srpna 2008 14:08

soukromá zpráva od Alvaro Vasquez pro Mýtina "Banány." Ozve se ze zeleného příkrovu rozjíveně a o chvíli později se objevím já sám s trsem banánů v každé ruce a širokým úsměvem v obličeji. Svůj úlovek složím na mýtinu někam, kde nebude zavazet, a kde zároveň bude na dosah. "A jmenuji se Nicolau, ne Nicolai. Nejsem žádný Rus, ale Portugalec." Opravím Angeliku stále v dobré náladě a nože v její ruce si ani nevšímám. "Sice ještě nejsou zralé, ale ujde to." Přejdu k banánům a pohladím si výmluvně břicho. "Jak to vypadá s ohněm?" Procházka džunglí mi očividně pomohla, jako bych nabral druhý dech. Spokojeně se posadím na zem a jen tak se koukám po okolí.

Angelika Corrs - 12. srpna 2008 14:13

soukromá zpráva od Angelika Corrs pro Mýtina Tím, že přišel Niko a né žádná příšera se mi trochu ulevilo. Jak vlastně chutnají banány? Zeptám se zvědavě a koukám na ně. S kokosem jsem se již jednou setkala, ale banány ještě ne. Nůž zase schovám a trochu si zpravím rozevláté vlasy. Usmívám se. Narazil jsi na nějakou vodu? Povídej jak to tam vypadá? zeptám se, ale pak si uvědomím, že jsem ještě neodpověděla já. Oheň se mi zatím rozdělat nepodařilo, ale už jsem byla blízko. Musím jen najít lepší ohniváče. Povzdechnu si a sednu si na mech. Koukám na banány a přemýšlím jak asi chutnají. Zatím, ale nemám odvahu je vážně vyzkoušet.

Alvaro Vasquez - 12. srpna 2008 14:34

soukromá zpráva od Alvaro Vasquez pro Mýtina "Banány bývají sladké, ale tyhle ještě nedozrály, tak jsou tužší a trochu nakyslé." Odpovím po chvilce zamyšlení. "Takhle sloupneš slupku a sníš dužinu." Podám Angelice banán připravený ke spotřebě. Do mě už se jich totiž víc nevejde. "Je tam šero a mokro. Mokrý je tam snad i vzduch." Kývnu k džungli, aby bylo jasné, o čem mluvím. "Je těžké se v té změti větví někam dostat. Člověk si musí prosekávat cestu. Všude, kam se podíváš, se něco hýbe, ještěrky a kdo ví co ještě. Je tam hromada všelijakých ptáků a ti pořád zpívají. Jsou tam místa, která jsou poseta květy všelijakých barev, ale někdy nevidíš nic jiného, než zelenou." Mluvím v sedě s očima upřenýma do dálky, jak si v mysli rekapituluji svoji cestu. Věc okolo ohně nechávám stranou, momentálně pro mě není důležitý. Spíš by po jeho rozdělání bylo ještě větší horko. "A byly tam takové rostliny, tvořily kalichy, ve kterých se držela voda. Pár jich tam ještě zbylo." Mávnu rukou směrem, odkud jsem přišel, jako by se nejednalo o nic důležitého.

Angelika Corrs - 12. srpna 2008 14:46

soukromá zpráva od Angelika Corrs pro Mýtina Děkuji. Usměju se na Nika, když mi podá kousek banánu. Vložím si ho do ústa a usměju se. Vážně chutnají trochu nakysle, ale jsou vážně dobré. I když teď bych byla schopná sníst ledacos. Niko vypráví a já ho se zaujetím poslouchám. Je to jako bych poslouchala pohádku a né cestu k ráji, který je kousek ode mě. Zajímalo by mě jestli jsou tam i jedovatí hadi. Těch se docela i bojím. Nevěděla bych jak se zachovat, kdyby mě nebo Nika nějaký pokousal. Rostyliny, kalichy, voda, ptáci. To je taková nádhera. Pomyslím si a lehnu si do mechu. Začínám snít a přitom na spánek nemám ani pomyšlení.

Oliver (Katsuo) Kinney - 12. srpna 2008 19:48

soukromá zpráva od Oliver (Katsuo) Kinney pro Pláž Miriam se vrátí s věcmi, které na sobě měla ta nebohá žena a její slova mi dodají kuráž do budoucna až se budu převlékat. Opravdu, to pomyšlení je hrozné. Žaludek se mi už poněkolikáté stáhne a já mám pocit, že se hodně dlouho nenajím. Mohu se zdát býti pobledlá, ale takovou pokožku mám od narození. Mírně kývnu a přijmu nabízenou ruku. Bude pro nás obě lepší mít oporu v neznámém terénu.Neměly bychom si něčím omotat nohy? Ani jedna z nás nemá boty a možná by bylo nebezpečné pohybovat se tam bosy. sama se nemohu dopátrat, jak rychle jsem se rozmluvila. Počkám, co na to Miriam odpoví a jsem připravena si odtrhnout látku z noční košile, která je dostatečně dlouhá o rukávech nemluvě. Možná tu bude rosa na listech i když slunce začíná pálit. brouknu ze zamyšlení, když s Miriam vcházíme do džungle, neznámého světa, kde mi žádná rostlina nic nepřipomíná. Cítím se tak ztracena.Pro případ kdybychom nenalezly žádný zdroj vody. ujasním svou předchozí myšlenku slabým tónem. Bojím se více projevovat. Vždy jsem byla zatlačována do kouta.

Oliver (Katsuo) Kinney - 12. srpna 2008 19:48

soukromá zpráva od Oliver (Katsuo) Kinney pro Pláž Miriam se vrátí s věcmi, které na sobě měla ta nebohá žena a její slova mi dodají kuráž do budoucna až se budu převlékat. Opravdu, to pomyšlení je hrozné. Žaludek se mi už poněkolikáté stáhne a já mám pocit, že se hodně dlouho nenajím. Mohu se zdát býti pobledlá, ale takovou pokožku mám od narození. Mírně kývnu a přijmu nabízenou ruku. Bude pro nás obě lepší mít oporu v neznámém terénu.Neměly bychom si něčím omotat nohy? Ani jedna z nás nemá boty a možná by bylo nebezpečné pohybovat se tam bosy. sama se nemohu dopátrat, jak rychle jsem se rozmluvila. Počkám, co na to Miriam odpoví a jsem připravena si odtrhnout látku z noční košile, která je dostatečně dlouhá o rukávech nemluvě. Možná tu bude rosa na listech i když slunce začíná pálit. brouknu ze zamyšlení, když s Miriam vcházíme do džungle, neznámého světa, kde mi žádná rostlina nic nepřipomíná. Cítím se tak ztracena.Pro případ kdybychom nenalezly žádný zdroj vody. ujasním svou předchozí myšlenku slabým tónem. Bojím se více projevovat. Vždy jsem byla zatlačována do kouta.

Pán Bouří - 12. srpna 2008 20:48

soukromá zpráva od Pán Bouří pro Džungle Na pláži byly pouze ztrouchnivělé klacky, slabé. Ty by se při kopání hned zlomily. O kmenu ani nemluvím. Možná ho využijete později. Šel jsi tedy na kus do džungle i se slečnami. Nechal jsi je vstoupit jako první - jak galantní. Na nich tak zbyla práce jako prodírání se křovinami, zakopávání o zlověstně trčící kořeny, odtraňování nepříjemných větví, co se vám pletou do cesty. Do cesty se vám postavily první stromy. Celé obalené zelení, která byla zrovna v téhle části dost bujná. Proplétající se liány. Visící z jednoho stromu, sahající na další. Všuderostoucí tráva, pár květin c krásnými květy, co jste ještě nikdy předtím neviděli. Tuhle žluté, támhle červené. Některé vyrůstali ze země, některé se popínali po stromech, krásná podívaná. Jak jste začali dělat hluk, rozehnali jste nějakých pár slípek, co - jak jste zjistili - měli hnízdo nešťastně postavené ve vaší cestě. A ejhle ! Jsou v něm nějaká vajíčka, pět. Jsou menší, bílá, zašpiněná. Ale jako potrava jistě vhodná, ale ti, co nejsou zvyklí, nebo mají slabý žaludek by to asi nenesli moc dobře, takovou pochutinu v žaludku. V korunách stromů, když jim věnujete pohled se čas od času mihne nějaký pták. Jsou zbarveni různým odstínem a jak kolem nich procházíte, počínají se ozývat. Zajímá je, kdo jim to narušil jejich teritorium. Po zemi se pohybuju mnoho hmyzu, ale je třeba lepšího pohledu. Řady mravenců si to pochodují, tuhle nějaký roháč popoběhne po ztrouchnivělém kmeni. Motýli sedávají na listí, květy rosty. Celá džungle tedy žije pestrým životem, jak jste mohli poznat. Daniel Hned z počátku jsi našel co jsi hledal. Klacek, dost silný, aby se s ním dalo dobře kopat - rozhrnout písek. Dlouhý tak akorát. Tím jsi splnil cíl své cesty. Můžeš však jít se slečnami ještě dále, třeba najdete něco užitečného. Miriam, Anne Pozorně se rozhlížíte po zdejší fauně a zejména flóře, která vás zajímá mnohem více. Mohli byste totiž objevit nějaké plody, co mívají povětšinou šťavnatou dužninu, a tak zahnat pomalu se ozývající žízeň. Potom bude jistě i hlad, bylo by dobré něco objevit. Žádné plody jste neobjevily, zatím se vám skrývají před zraky. Ale objevily jste pro tuto chvíli něco možná důležitějšího. Jedna rostlina s rozložitými listy, ve spodním bylinném patře chytá do svých listů vodu - mají u řapíku takový kalíše, do kterého stekla při dešti. Vůbec jsou tu zdejší rostliny pokryty rosou. I některé dlouhé trávy se hodí ke sbírání drahocenné vody.

Pán Bouří - 12. srpna 2008 20:48

soukromá zpráva od Pán Bouří pro Džungle Na pláži byly pouze ztrouchnivělé klacky, slabé. Ty by se při kopání hned zlomily. O kmenu ani nemluvím. Možná ho využijete později. Šel jsi tedy na kus do džungle i se slečnami. Nechal jsi je vstoupit jako první - jak galantní. Na nich tak zbyla práce jako prodírání se křovinami, zakopávání o zlověstně trčící kořeny, odtraňování nepříjemných větví, co se vám pletou do cesty. Do cesty se vám postavily první stromy. Celé obalené zelení, která byla zrovna v téhle části dost bujná. Proplétající se liány. Visící z jednoho stromu, sahající na další. Všuderostoucí tráva, pár květin c krásnými květy, co jste ještě nikdy předtím neviděli. Tuhle žluté, támhle červené. Některé vyrůstali ze země, některé se popínali po stromech, krásná podívaná. Jak jste začali dělat hluk, rozehnali jste nějakých pár slípek, co - jak jste zjistili - měli hnízdo nešťastně postavené ve vaší cestě. A ejhle ! Jsou v něm nějaká vajíčka, pět. Jsou menší, bílá, zašpiněná. Ale jako potrava jistě vhodná, ale ti, co nejsou zvyklí, nebo mají slabý žaludek by to asi nenesli moc dobře, takovou pochutinu v žaludku. V korunách stromů, když jim věnujete pohled se čas od času mihne nějaký pták. Jsou zbarveni různým odstínem a jak kolem nich procházíte, počínají se ozývat. Zajímá je, kdo jim to narušil jejich teritorium. Po zemi se pohybuju mnoho hmyzu, ale je třeba lepšího pohledu. Řady mravenců si to pochodují, tuhle nějaký roháč popoběhne po ztrouchnivělém kmeni. Motýli sedávají na listí, květy rosty. Celá džungle tedy žije pestrým životem, jak jste mohli poznat. Daniel Hned z počátku jsi našel co jsi hledal. Klacek, dost silný, aby se s ním dalo dobře kopat - rozhrnout písek. Dlouhý tak akorát. Tím jsi splnil cíl své cesty. Můžeš však jít se slečnami ještě dále, třeba najdete něco užitečného. Miriam, Anne Pozorně se rozhlížíte po zdejší fauně a zejména flóře, která vás zajímá mnohem více. Mohli byste totiž objevit nějaké plody, co mívají povětšinou šťavnatou dužninu, a tak zahnat pomalu se ozývající žízeň. Potom bude jistě i hlad, bylo by dobré něco objevit. Žádné plody jste neobjevily, zatím se vám skrývají před zraky. Ale objevily jste pro tuto chvíli něco možná důležitějšího. Jedna rostlina s rozložitými listy, ve spodním bylinném patře chytá do svých listů vodu - mají u řapíku takový kalíše, do kterého stekla při dešti. Vůbec jsou tu zdejší rostliny pokryty rosou. I některé dlouhé trávy se hodí ke sbírání drahocenné vody.

Pán Bouří - 12. srpna 2008 20:48

soukromá zpráva od Pán Bouří pro Džungle Na pláži byly pouze ztrouchnivělé klacky, slabé. Ty by se při kopání hned zlomily. O kmenu ani nemluvím. Možná ho využijete později. Šel jsi tedy na kus do džungle i se slečnami. Nechal jsi je vstoupit jako první - jak galantní. Na nich tak zbyla práce jako prodírání se křovinami, zakopávání o zlověstně trčící kořeny, odtraňování nepříjemných větví, co se vám pletou do cesty. Do cesty se vám postavily první stromy. Celé obalené zelení, která byla zrovna v téhle části dost bujná. Proplétající se liány. Visící z jednoho stromu, sahající na další. Všuderostoucí tráva, pár květin c krásnými květy, co jste ještě nikdy předtím neviděli. Tuhle žluté, támhle červené. Některé vyrůstali ze země, některé se popínali po stromech, krásná podívaná. Jak jste začali dělat hluk, rozehnali jste nějakých pár slípek, co - jak jste zjistili - měli hnízdo nešťastně postavené ve vaší cestě. A ejhle ! Jsou v něm nějaká vajíčka, pět. Jsou menší, bílá, zašpiněná. Ale jako potrava jistě vhodná, ale ti, co nejsou zvyklí, nebo mají slabý žaludek by to asi nenesli moc dobře, takovou pochutinu v žaludku. V korunách stromů, když jim věnujete pohled se čas od času mihne nějaký pták. Jsou zbarveni různým odstínem a jak kolem nich procházíte, počínají se ozývat. Zajímá je, kdo jim to narušil jejich teritorium. Po zemi se pohybuju mnoho hmyzu, ale je třeba lepšího pohledu. Řady mravenců si to pochodují, tuhle nějaký roháč popoběhne po ztrouchnivělém kmeni. Motýli sedávají na listí, květy rosty. Celá džungle tedy žije pestrým životem, jak jste mohli poznat. Daniel Hned z počátku jsi našel co jsi hledal. Klacek, dost silný, aby se s ním dalo dobře kopat - rozhrnout písek. Dlouhý tak akorát. Tím jsi splnil cíl své cesty. Můžeš však jít se slečnami ještě dále, třeba najdete něco užitečného. Miriam, Anne Pozorně se rozhlížíte po zdejší fauně a zejména flóře, která vás zajímá mnohem více. Mohli byste totiž objevit nějaké plody, co mívají povětšinou šťavnatou dužninu, a tak zahnat pomalu se ozývající žízeň. Potom bude jistě i hlad, bylo by dobré něco objevit. Žádné plody jste neobjevily, zatím se vám skrývají před zraky. Ale objevily jste pro tuto chvíli něco možná důležitějšího. Jedna rostlina s rozložitými listy, ve spodním bylinném patře chytá do svých listů vodu - mají u řapíku takový kalíše, do kterého stekla při dešti. Vůbec jsou tu zdejší rostliny pokryty rosou. I některé dlouhé trávy se hodí ke sbírání drahocenné vody.

Alvaro Vasquez - 13. srpna 2008 15:39

soukromá zpráva od Alvaro Vasquez pro Mýtina Sice mě poněkud překvapilo, že Angelice stačil jeden banán a o vodu také nejeví nejmenší zájem, ale každému podle jeho gusta. Nechám ji spát a sám věnuji poslední zbytky své energie přípravě vlastního lůžka. Najdu si, nebo vyhrabu mělkou prohlubeň, abych se do ní tak akorát vešel a tu vyložím velkými listy. Nabídka je široká, stačí si jen vybrat. Jelikož to dnes na oheň nevypadá, přinesu si z džungle i klacek, který v zájmu vlastní bezpečnosti položím podél lůžka Chvíli přemítám nad tím, že nemám nic, čím bych se přikryl, ale nakonec dojdu k tomu, že v takovém parnu stejně nic takového potřebovat nebudu. Obloha jako vymetená, z toho pršet nebude. Ulehnu tedy ke spánku a nechám volný průchod únavě.

Daniel Moonrow - 13. srpna 2008 17:06

soukromá zpráva od Daniel Moonrow pro Džungle Konečně najdu vhodný klacek na vykopání hrobu. Vyzkouším jeho pevnost a zadívám se na vzdalující se ženy. Ještě několik metrů je následuji, ale čím hlouběji do džungle se noříme, tím je porost na zemi nepříjemnější. Celkem příjemnou trávu nahrazuji pichlavé šlahouny, ostré větve a kořeny a občas i nebezpečně vyhlížející hmyz. Ještě jednou se zadívám na odhodlaně se prodírající ženy a pomalu se otočím a zamířím zpátky na pláž. Dokud nebudu mít něco na nohou, nevkročím dál už ani o píď.

Daniel Moonrow - 13. srpna 2008 17:06

soukromá zpráva od Daniel Moonrow pro Džungle Konečně najdu vhodný klacek na vykopání hrobu. Vyzkouším jeho pevnost a zadívám se na vzdalující se ženy. Ještě několik metrů je následuji, ale čím hlouběji do džungle se noříme, tím je porost na zemi nepříjemnější. Celkem příjemnou trávu nahrazuji pichlavé šlahouny, ostré větve a kořeny a občas i nebezpečně vyhlížející hmyz. Ještě jednou se zadívám na odhodlaně se prodírající ženy a pomalu se otočím a zamířím zpátky na pláž. Dokud nebudu mít něco na nohou, nevkročím dál už ani o píď.

Daniel Moonrow - 13. srpna 2008 17:07

soukromá zpráva od Daniel Moonrow pro Zpátky na pláži Během chvilky už jsem zase na pláži. Sice je to tu opuštěné, leží tu mrtvá těla, ale i tak je to tu příjemnější než uprostřed zarostlého pralesa. Ale mám co jsem potřeboval, takže ta cesta nebyla marná. A mám dokonce i něco navíc. Z jednoho stromu jsem si utrhl masitě vypadající list. Napadlo mě, že by to mohla být dobrá zásobárna vody. Kousek si ukousnu a začnu ho žvýkat. Další pozitivní věc, kterou jsem si z procházky lesa přinesl, bylo zjištění, že tu prší. Kdybych do toho vyplaveného kmene vytesal kamenem díru, mohl by to být vcelku dobrý lapač dešťové vody. Ale počkám, až s čím přijdou ty dvě, pokud tedy ještě vůbec přijdou. Možná, že budu brzy kopat další dva hroby. Po chvilce odpočinku se pustím do práce. Na hranici, kde končí pláž a začíná travnatý pás, začnu pomocí klacku hloubit hroby. Jde to pomalu a brzy mám dlaně samý mozol a oděrku. Za několik hodin, mám konečně vyhloubenou dostatečně hlubokou jámu. Opráším se a odtáhnu do ní obě mrtvá nahá těla. Bylo zbytečné tu ženu zakrývat. Zakroutím hlavou nad činem té klidnější ženy a hodím za mrtvolou ženy i ty kousky látky, kterými byla přikryta. Ještě než je zahrabu, postavím se k samému okraji hrobu a letmo se pokřižuji. “Neznám vás, ale i tak ať je vám země lehká. Bůh milostiv vaší duši, ať už jste kdokoliv.“ Zahrabávání jde o mnoho snáz, než hloubení. Během chvilky už se nad pláží ční krásná, úhledná hromádka navršené zeminy a písku. Až půjdu příště do lesa, tak tam musím najít klacky vhodné na kříž. Konečně si mohu oddechnout, sednu si do písku a pozoruji nebe. Ty dvě už jsou nějak dlouho pryč, asi je s nimi už konec. Ukousnu si další kus listu, a zbylý čas využívám tím, že si omotávám nohy cáry z hrubé utopencovi košile.

Psyche Cast - 13. srpna 2008 18:30

soukromá zpráva od Psyche Cast pro Džungle Zastavím se a zamyslím, přikývnu "Máš pravdu. Kdo ví co všechno se bude povalovat ne zemi. Dobrý nápad."pochválím ji s úsměvem. "Odtrhni si látku z košilky. Stejně brzy budeš mít jiné oblečení."pobídnu ji a sama si z vlastních šatů odtrhnu látku. Přece jenom... sukně byla dlouhá a jestli se budu prodírat hustým porostem jen by mi překážela. Sednu si do písku a začnu si ovazovat chodidla schovaná v jemných punčochách, které byli na různých místech potrhané, ale ještě se dali nosit. Když mám nohy ovázané, zase vstanu a počkám na Anne. Pak se znovu ruku v ruce vydáme do džungle. Šlo se mi těžce, jak jsem si myslela tak šaty se mi zachytávali a na několika místech natrhli. "Podívej!"vyjeknu, když narazíme na hnízdo s vejci. Dřepnu si u hnízda a dívám se na vejce "Až se rozdělá oheň mohli bychom si udělat volská oka, ale... je mi líto těch ptáčků."vzhlédnu k Anne "Myslíš, že je máme vzít?"zeptám se ji.

Psyche Cast - 13. srpna 2008 18:30

soukromá zpráva od Psyche Cast pro Džungle Zastavím se a zamyslím, přikývnu "Máš pravdu. Kdo ví co všechno se bude povalovat ne zemi. Dobrý nápad."pochválím ji s úsměvem. "Odtrhni si látku z košilky. Stejně brzy budeš mít jiné oblečení."pobídnu ji a sama si z vlastních šatů odtrhnu látku. Přece jenom... sukně byla dlouhá a jestli se budu prodírat hustým porostem jen by mi překážela. Sednu si do písku a začnu si ovazovat chodidla schovaná v jemných punčochách, které byli na různých místech potrhané, ale ještě se dali nosit. Když mám nohy ovázané, zase vstanu a počkám na Anne. Pak se znovu ruku v ruce vydáme do džungle. Šlo se mi těžce, jak jsem si myslela tak šaty se mi zachytávali a na několika místech natrhli. "Podívej!"vyjeknu, když narazíme na hnízdo s vejci. Dřepnu si u hnízda a dívám se na vejce "Až se rozdělá oheň mohli bychom si udělat volská oka, ale... je mi líto těch ptáčků."vzhlédnu k Anne "Myslíš, že je máme vzít?"zeptám se ji.

Ardas - 13. srpna 2008 19:02

soukromá zpráva od Ardas pro Palmový hájek Slunce začíná být nepříjemné i na poměry, v nichž jsem byl zvyklý žít. Vodou jsem se vydatně osvěžil a mokrý šat dělá své. Při této teplotě schne relativně rychle. Bez pochyby bouře zahnala loď dál na jih. Tam, kde slunce září nejsilněji. polemizuji sám se sebou, zatímco pískem kráčím až ke travnatému koberci, stále obezřetně pozorujíc své okolí. Jedna z palem se zdá být nakloněná vhodně pro snadné šplhání a ač nepociťuji hlad, osvěžující mléko či dužina kokosového ořechu by mne mohla posílit. Proto také pokračuji dále k oné palmě, s plánem, v prvé řadě se pokusit na jeden ořech dosáhnout. Pokud se nezadaří, lezouc po ní a objímaje ji rukama i nohama, pokusím se dostat k oněm plodům ve snaze, srazit alespoň jeden z nich k zemi. Můj úmysl je více méně jasný. Posílit se dužinou a pak zpět do vody, vrátit se k místu, kde jsem ponechal skořápky, určené pro zásobu vody. Na tento úsek pláže také vytáhnout z vody všech sedm mrtvol, nebo kolik jich vlastně bylo.

Oliver (Katsuo) Kinney - 13. srpna 2008 19:27

soukromá zpráva od Oliver (Katsuo) Kinney pro Džungle Jsem potěšena, že se Miriam můj nápad s ovázáním nohou líbil. Je to vskutku chabé řešení, ale když nemáme jiné prostředky, musíme se s tím spokojit. S jejím pobídnutím si odtrhnu ze spodu košile dva pruhy látky a pečlivě si jimy obvážu chodidla. Délka mého oblečení mi teď sahá ke kolenům, což mi díky teplu nevadí. Jediná věc, která mě tu ruší, je přítomnost toho bezbožného muže. Buď silná Anne. Ucítím teplo dlaně slečny Miriam a společně vstoupíme do zdejšího porostu. Ten, na nějž se pokouším nemyslet, se nějakou dobu držel za námi.Ubohý zbabělec. Svým způsobem ve mně jeho chování vzbuzuje odvahu k dalším krokům. Pohled mi klouže ze stromů na liány, z lián na roztodivné květiny a v neposlední řadě pod nohy, kam se rázem přestanu dívat. Pohled na přerostlé žížaly s nožičkami, či co to je mi nenavozuje pocit bezpečí. Bohatě mi stačí pocity pod nohami, které mnou projíždějí při každém nášlapu. Chvilkami příjemně měkké, náhle hrubé a nakonec bych se i málem přerazila, či si ukopla palec. Vlasy se mi několikrát nepříjemně zamotaly obzvlášť v místech, kde flóra byla obzvláště bujná. O košili tolik nedbám, budu mít přeci nové šaty. Polekaně sebou cuknu, když Miriam vykřikne. Jemně se usměji. Ano, také jsme si všimla. povím si pomalu v duchu, abych uklidnila lechtivý pocit v hrudi. Sleduji, jak si přidřepne k hnízdu a po její otázce si přidřepnu k ní a zasměji se, krátce. Chovala jsi někdy slepice? Pokud ano, tak víš, že brzy snesou nová vejce. Nemusíš je litovat. ujistím ji a vezmu několik vajec, zbytek nechám Miriam, sama bych je neunesla. Tedy strachovala bych se, aby se nerozbila. Postavím se. Časem bychom si je mohly pochytat, vyrobit klícky…ehm. zmlknu, jelikož si uvědomím, že zase moc mluvím. Já se vážně nepoznávám. Ale-ale líbí se mi to, ano Od hnízda ujdeme sotva několik metrů a konečně narazíme na poklad, jenž jsme hledaly. Oči se mi rozzáří, když spatřím vodu v ‚kalíšku‘ řapíkaté rostliny.Bůh při nás stojí. hlas se mi třese vzrušením. Radostí bych začala ztřeštěně poskakovat, však jen v myšlenkách.Napijeme se? obrátím se s možná nepotřebnou otázkou na Miriam. Je pro mě jakýsi vůdce, dle jehož úsudků se řídím. Bojím se sama rozhodovat.

Pán Bouří - 13. srpna 2008 19:44

soukromá zpráva od Pán Bouří pro Palmový hájek Došel jsi až k plamě s nakloněným kmene. Terén tu byl rovný a v cestě ti nic nestálo, a tak jsi už z dálky, která se pomalu zkracovala tvými kroky, koukal po plodech na právě oné palmě. Jak jsi k ní došel, podíval ses na kmen, aby jsi se na něj mohl rozkročmo posadit a sunout se ke koruně. Neudělal jsi tak. Něco tě totiž praštilo do očí. A to pořádně. Někdo tu byl! Jak zjevné. Někdo zřejmě seskakoval z této palmy. Podle odhadu dopadu byl skoro až u koruny. Zřejmě šel po kokosech. Stejně jako ty. Tvůj cíl osvěžit se kokosovým mlékem byl odsunut na druhou kolej. Šel jsi prozkoumat to místo. Jak jsi si toho nemohl nevšimnout? Únava už zřejmě udělala své. Sice jsi se napil čisté vody, pojedl ananasu, ale tělo už po těch pár hodinách začalo naříkat. Vždyť to byl taky výkon. V noci jsi svedl svůj souboj s vlnami, teď jsi prozkoumal nemalou část pobřeží a ještě jsi uplaval notný kus cesty mezi kameny. Stopy jsou tu všude okolo. Porozhlédneš se a uvidíš něco, co tě zaujalo na první pohled. Postava tu nebyla sama. Někoho jsem zřejmě přitáhla - to poznáš podle brázdy, kterou zanechávalo ono tělo. Zpátky ho ale už netáhla. Možná ho nesla. Možná ten někdo doešel taky, a skutečně, stopy jsou tu dvojí. Směřují na pláž, na jinou, než jsi byl předtím ty, odtud už ji vidíš dobře.

Psyche Cast - 13. srpna 2008 20:20

soukromá zpráva od Psyche Cast pro Džungle Zadívám se na ní "Chovat slepice? Ne... nikdy."zavrtím hlavou "Já jsem... tedy byla jsem vychována, jako mladá dáma. To bylo hraní na klavír a dobré mravy... slepice... s těmi jsme se nikdy nějak blíže neseznámila."odpovím ji a posbírám zbytek vajec i když jsem se stejně cítila trochu provinile. Jdeme dál a já si konečně prohlížím zdejší faunu a floru. Nebýt v takové situaci v jaké jsme, tak bych řekla, že je tu opravdu nádherně. Bylo tu nádherně, ale já si nedokázala momentálně vychutnat tu nádheru. Vodu najde Anne, jako první. Usměji se, to se nám povedlo. Škoda jen že je ji tak málo "Jistě. Napij se první. Aspoň se zbavíme té soly v krku."pobídnu ji a znovu se rozhlédnu "Ale tohle je voda jen na pár doušků. Měli bychom jít ještě dál do džungle. Aspoň kousek... když nic nenajdeme, tak se vrátíme a zkusíme to zase později. Měli bychom se také postarat.. o nějaké místo na spaní. Nemyslím si totiž, že ten muž by nám něco postavil... i kdy... s tím oblečením mi pomohl...."zavrtím hlavou "No.. nechme to na později."pak ji pokynu rukou, aby se napila.

Oliver (Katsuo) Kinney - 13. srpna 2008 21:33

soukromá zpráva od Oliver (Katsuo) Kinney pro Džungle Přikleknu k rostlině, kterou teď považuji za dar z hůry, sic malý. Dlaň s vajíčky si položím na stehna, abych jim neublížila a volnou rukou uchopím jeden list rostliny a částečně uhasím žízeň. Přesněji spláchnu slanou pachuť usazenou v hrdle, jak řekla Miriam. Napiji se ještě z jednoho listu a k dalším pustím svou společnici. Dělíme se spravedlivě a já nejsem nijak nenasytná, umím se ubrzdit. Samozřejmě bych hltala až bych plakala, ale musíme si pomáhat. Ještě několikrát naprázdno polknu, představujíc si, že stále piji osvěžující vodu. Ano, je toho málo. Chtělo by to nádobu, do které bychom mohly sbírat vodu z listů, rosu. podotknu, když si všimnu drobných kapek rosy na dlouhých stéblech trav. Stranou ukazováčku je z jednoho setřu a špičku prstu si olíznu. Potom se zamyslím nad jejím návrhem a přikývnu. Za zkoušku nic nedáme, co když je nedaleko nás stálý zdroj vody, pramínek. Na zmínku o ochotě toho muže se snažím nereagovat, ale viditelně zblednu. Nechci s ním nic mít, nechci ho mít na očích, natož přespávat v jeho blízkosti. Nedopadlo by to dobře, pro oba. Zavrtím hlavou a soustředím se na myšlenku s příbytkem. Důležitější bude oheň, abychom v noci tolik neprochladly. Nějaký přístřešek snad do večera zvládneme ztlouct. Jak dlouho to tak může být od doby, co jsem se proudila? Mmm, dnes bude těžký den, velmi těžký. zadívám se na pestrobarevného okřídlence, zdá se mi, že nás sleduje.I ti ptáci musí býti z něčeho živí. Létají po stromech, ale nikde nevidím, žádné plody. vlastně ani nevím, co přesně bych měla zrakem hledat, ale to už se s Miriam rozejdeme dále do džungle. Čím hlouběji, tím více potlačuji strach z neznámého.

Pán Bouří - 13. srpna 2008 22:17

soukromá zpráva od Pán Bouří pro Džungle Sukně s volány, kterou má na sobě Miriam se trhalo dobře. Byly z ní dlouhé pruhy, dostatek na to, aby jste si je omotali kolem chodidel a ochránili je tak. Anne a její noční košilka, tam to nešlo moc dobře. Natrhla jsi jí a nechtěně si tak udělala rozparek až do poloviny stehna. Tak dobře šla roztrhnout. Na opruhy to ovšem nebylo. Byly by to spíš cáry. Dostatečně dlouhá sukně Miriam - teď už jen po kolena, vám ale vystačila vcelku dostatečně. Těžko říct, jak dlouho vám tahle paráda na nohou vydrží. Sice jste si to obě dvě utáhli, aby se to snadno nerozvávzalo, zastrkali převislé kusy, ale co chvíli si tuhle ochranu musíte upravovat, protože se povoluje jak procházíte džunglí . A ať chcete či ne, zachytáváte se o různé větvičky, šlapete po kořenech, kamenech. Někdy ne zrovna jemných. Časem se látka určitě poničí, ale zatím vás to příliš netrápí. Obě dvě jste svlažily svá suchá hrdla. Chuť soli spláchli a osvěžili se. Nicméně žízeň ještě máte, ale jak jdete dál džunglí, takových rostlin, které zadržují vodu bude jistě ještě pár. V noci muselo jistě vydatně pršet. Po daru nahořklé vody, co vás jistě vzpružila jste se vydali dál do džungle. Všímaje si okolí více než předtím. Na stromech začínáte rozeznávat jednotlivé plody, dalo by se říci, že skoro každý strom nějaké má. Objevily jste jeden, co měl plody žluté, nepříliš výrazného odstínu. Rostly směrem dolů a na špičce měli malé šedavé chomáčky. Aspoň tak působily. Sice strach z neznámého, ale i tak jste neodolali pokušení a plod rozevřeli - zaryli jste do něj nehty a šlo to vcelku snadno, i když jeho kůra za nimi nějakou chvíli zůstane. Vykoukla na vás malá jadérka. Béžová barva, půlměsícový tvar. Anne, poznala jsi je. Tyhle ořechy jste zpracovávali ve vaší kuchyni. Jsou dobré chuti , a tak občas nějaká děvčata potajmu ujídala. Ale vždy tak jeden či dva. Zboží z exotických krajů bylo drahé a bály jste se, aby to váš pán nepoznal. Hned vedel tohoto stromu jste si všimly plodů dalších. Také měli žlutou barvu, byli menší, asi jako vaše zaťaté pěsti, trochu menší. Výčnělky na konci kulatého tělíčka. Miriam v nich poznala citrony. Párkrát jste si je dali doma d očaje. Docela příjemnou chuť mu dodal. Víc prozatím nevidíte, museli by jste se vydat ještě dále. Neslyšíte žádné zurčení potoka, škoda. Terén se před vámi začíná zvedat. Bude ho docela obtížné v těhle podmínkách zvládnout. Půda je ještě docela podmáčená, a tak to dost klouže. Co chvíli si všimnete nějaké kukly při hledání nových plodů. Tu nějaká housenka. Tuhle se nějaký brouček, ať už mravenec či jiný, vydal na trasu vzhůru po kmeni stromu, před kterým se nacházíte. V korunách se stále prohánějí nějací ptáci. Jejich zpěv je tu silnější než na začátku džungle. Občas se ozve i nějaké zašustění v křovinách, kolem kterých procházíte. Nejspíš nějaké polekané slípky, možná hadi, možná jiní tvorové. Je třeba býti na pozoru.

Pán Bouří - 13. srpna 2008 22:17

soukromá zpráva od Pán Bouří pro Džungle Sukně s volány, kterou má na sobě Miriam se trhalo dobře. Byly z ní dlouhé pruhy, dostatek na to, aby jste si je omotali kolem chodidel a ochránili je tak. Anne a její noční košilka, tam to nešlo moc dobře. Natrhla jsi jí a nechtěně si tak udělala rozparek až do poloviny stehna. Tak dobře šla roztrhnout. Na opruhy to ovšem nebylo. Byly by to spíš cáry. Dostatečně dlouhá sukně Miriam - teď už jen po kolena, vám ale vystačila vcelku dostatečně. Těžko říct, jak dlouho vám tahle paráda na nohou vydrží. Sice jste si to obě dvě utáhli, aby se to snadno nerozvávzalo, zastrkali převislé kusy, ale co chvíli si tuhle ochranu musíte upravovat, protože se povoluje jak procházíte džunglí . A ať chcete či ne, zachytáváte se o různé větvičky, šlapete po kořenech, kamenech. Někdy ne zrovna jemných. Časem se látka určitě poničí, ale zatím vás to příliš netrápí. Obě dvě jste svlažily svá suchá hrdla. Chuť soli spláchli a osvěžili se. Nicméně žízeň ještě máte, ale jak jdete dál džunglí, takových rostlin, které zadržují vodu bude jistě ještě pár. V noci muselo jistě vydatně pršet. Po daru nahořklé vody, co vás jistě vzpružila jste se vydali dál do džungle. Všímaje si okolí více než předtím. Na stromech začínáte rozeznávat jednotlivé plody, dalo by se říci, že skoro každý strom nějaké má. Objevily jste jeden, co měl plody žluté, nepříliš výrazného odstínu. Rostly směrem dolů a na špičce měli malé šedavé chomáčky. Aspoň tak působily. Sice strach z neznámého, ale i tak jste neodolali pokušení a plod rozevřeli - zaryli jste do něj nehty a šlo to vcelku snadno, i když jeho kůra za nimi nějakou chvíli zůstane. Vykoukla na vás malá jadérka. Béžová barva, půlměsícový tvar. Anne, poznala jsi je. Tyhle ořechy jste zpracovávali ve vaší kuchyni. Jsou dobré chuti , a tak občas nějaká děvčata potajmu ujídala. Ale vždy tak jeden či dva. Zboží z exotických krajů bylo drahé a bály jste se, aby to váš pán nepoznal. Hned vedel tohoto stromu jste si všimly plodů dalších. Také měli žlutou barvu, byli menší, asi jako vaše zaťaté pěsti, trochu menší. Výčnělky na konci kulatého tělíčka. Miriam v nich poznala citrony. Párkrát jste si je dali doma d očaje. Docela příjemnou chuť mu dodal. Víc prozatím nevidíte, museli by jste se vydat ještě dále. Neslyšíte žádné zurčení potoka, škoda. Terén se před vámi začíná zvedat. Bude ho docela obtížné v těhle podmínkách zvládnout. Půda je ještě docela podmáčená, a tak to dost klouže. Co chvíli si všimnete nějaké kukly při hledání nových plodů. Tu nějaká housenka. Tuhle se nějaký brouček, ať už mravenec či jiný, vydal na trasu vzhůru po kmeni stromu, před kterým se nacházíte. V korunách se stále prohánějí nějací ptáci. Jejich zpěv je tu silnější než na začátku džungle. Občas se ozve i nějaké zašustění v křovinách, kolem kterých procházíte. Nejspíš nějaké polekané slípky, možná hadi, možná jiní tvorové. Je třeba býti na pozoru.

Psyche Cast - 13. srpna 2008 22:45

soukromá zpráva od Psyche Cast pro Džungle V duchu jsem nadávala vždy, když se mi provizorní boty uvolnili a já se musela sklonit a zase je upevnit. Cítila jsem se trochu nahá s tou krátkou sukní co jsem najednou měla, ale nahlas jsem nic neřekla. Voda byla dobrá, sice trochu nahořklá, ale lepší než ta slaná. Osvěžila mě a dodala další sílu k tomu pokračovat. Našli jsme nějaké plody a jak jsem byla šťastná, když jsem poznala citrony a Anne zase ten druhý na jehož název jsem si nemohla vzpomenout. "Natrháme jich pár."řeknu a chytnu sukni "Ty je trhej a já je pak ponesu v sukni. A vrátíme se. Pro dnešek zkoumání myslím už stačilo. Z toho ovoce se snad trochu osvěžíme."řeknu a držím sukni, jako takový provizorní koš. "Měli bychom jich vzít co nejvíc. Podělíme se s tím mužem. Tak mu aspoň poděkuji za to, že mi pomohl s oblečením pro tebe, Anne. Nebude ti vadit, když ti budu říkat Anne?"

Pán Bouří - 13. srpna 2008 22:48
	soukromá zpráva od Pán Bouří pro Ořechy se jmenují kešu ořechy. :) Je jich tam opravdu dost, když si jich naberete, tak vás i zasytí, to je jasná věc. Ale zase po nich určitě poroste žízeň. - to k tvým znalostem ;)

Oliver (Katsuo) Kinney - 14. srpna 2008 10:41

soukromá zpráva od Oliver (Katsuo) Kinney pro Džungle Kešu ořechy! To snad není možné, v životě bych neřekla, že rostou v tak zvláštním obalu. Překvapena a zároveň potěšena sdělím Miriam oč se jedná. Moc dobře si na ně vzpomínám. Zakázané ovoce se vryje do paměti nejlépe. Ona hned pozná žluté citróny. Semínka naděje v přežití začínají klíčit. Tajně se modlím, aby nám naše spolupráce nepřestala býti prospěšnou. Jako vždy Miriam přikývnu a otrhám několik citrónů, vyloupu kešu ořechy, ke kterým se dostanu. Vše uložím Miriam do sukně. Kdybych si provizorní mísu ze šatů měla udělat já, mohla bych tu rovnou pobíhat nahá díky vysokému rozparku, jenž mě upomíná na doby minulé. Návrh o podělení s tím mužem jsem záměrně přeslechla. Nejraději bych ho úplně vymazala ze světa. Však pokud je to přání Miriam, podvolím se.Jistě odpovím na její otázku, jestli mi může říkat Anne a naznačím úklonu. Časem by k tomu muselo dojít, jelikož já se nenarodila proto, aby mě někdo tituloval. Dotrhám a otřu si čelo hřbetem ruky.Ořechy jsou moc chutné, bohužel je po nich člověk žíznivý. oznámím lehce sklesle, načež před ní předstoupím, abych jí mohla odhrnovat větve. Zvuky zdejšího života se mi dostávají pod kůži, nepříjemně. Obzvláště zašustění křovin mi nahání přímo hrůzu. Zpěv ptáků je možná krásný, ale já ho teď vnímám jako předzvěst čehosi zlého. A ten hmyz, kdo ví zda není jedovatý? A ještě k tomu obvazy na nohou. Už jsem unavená z neustálého ohýbání kvůli jejich utažení. Kdybych tak měla oči kolem celé hlavy, to by bylo. Postupuji opatrně vpřed a neskutečně se těším až spatřím východ. Pokud ho spatřím. Vyčerpání je už znát.

Psyche Cast - 14. srpna 2008 19:49

soukromá zpráva od Psyche Cast pro Džungle - Pláž S úsměvem pozoruji, jak se má sukně plní ovocem. Sice je citron kyselý, ale lepší to než nic. Hlady asi neumřeme. Možná, že tu někde budou růst i banány a kokosy. Když je moje sukně plná, vložím do ní i opatrně vejce, aby se mi lépe nosili. "Tak jdeme zpět."řeknu. Počkám na ní a pak spolu vyrazíme zpět na pláž. "A mě klidně říkej jen Miriam. Tady základy etikety asi moc platit nebudou."usměji se na ní. Dojdeme zpět na pláž a já se hned rozhlédnu po tom muži,abych zjistila co dělá a kde je.

Psyche Cast - 14. srpna 2008 19:50

soukromá zpráva od Psyche Cast pro Džungle - Pláž S úsměvem pozoruji, jak se má sukně plní ovocem. Sice je citron kyselý, ale lepší to než nic. Hlady asi neumřeme. Možná, že tu někde budou růst i banány a kokosy. Když je moje sukně plná, vložím do ní i opatrně vejce, aby se mi lépe nosili. "Tak jdeme zpět."řeknu. Počkám na ní a pak spolu vyrazíme zpět na pláž. "A mě klidně říkej jen Miriam. Tady základy etikety asi moc platit nebudou."usměji se na ní. Dojdeme zpět na pláž a já se hned rozhlédnu po tom muži,abych zjistila co dělá a kde je.

Daniel Moonrow - 15. srpna 2008 07:59

soukromá zpráva od Daniel Moonrow pro Pláž Druhý hrob, už se mi kope o poznání hůře. Buď je to únavou z kopání toho prvního, nebo je tu zemina smíchaná s pískem tvrdší. Na chvilku se zastavím otřu zpocené čelo. Stojím asi tak v metr hluboké jámě, nacházející se asi tak deset kroků od navršeného kopečku, naznačujícímu, že právě tam je první hrob. Hrob pro toho muže šel vyhloubit úplně sám, během necelé hodiny, jsem měl jámu dostatek hlubokou na to, aby mu zabezpečila poklidný spánek. Ještě chvilku si oddechnu, ukousnu kus masitého listu a opět se pustím do kopání, zbývá ještě tak půl metru. Na trávě, poblíž hrobu leží tělo mrtvé ženy. Dle její polohy je jasné, že jsem jí tam přitáhl za jednu ruku. Její ruce a nohy jsou široce roztažené a rozhozené do všech stran. Pruhy látky, kterými ji ta slečinka přikryla už jí dávno nezahalují. Dlouhé rozcuchané a zplihlé vlasy jí zakrývají celý obličej a hrůzný pohled ještě umocňuje její mrtvolná bílá pleť děsivě kontrastující s rudou krvavou skvrnou na hrudí, která už začala tmavnout a zasychat. Což ovšem nevadilo několika druhům hmyzu, který se po ráně vesele procházel. V tom uslyším nějaké zašustění, ohlédnu se a spatřím obě ženy, trousící se z džungle. Aha, takže to zvládly. Už jsem se bál, že budu kopat další dva hroby.

Daniel Moonrow - 15. srpna 2008 07:59

soukromá zpráva od Daniel Moonrow pro Pláž Druhý hrob, už se mi kope o poznání hůře. Buď je to únavou z kopání toho prvního, nebo je tu zemina smíchaná s pískem tvrdší. Na chvilku se zastavím otřu zpocené čelo. Stojím asi tak v metr hluboké jámě, nacházející se asi tak deset kroků od navršeného kopečku, naznačujícímu, že právě tam je první hrob. Hrob pro toho muže šel vyhloubit úplně sám, během necelé hodiny, jsem měl jámu dostatek hlubokou na to, aby mu zabezpečila poklidný spánek. Ještě chvilku si oddechnu, ukousnu kus masitého listu a opět se pustím do kopání, zbývá ještě tak půl metru. Na trávě, poblíž hrobu leží tělo mrtvé ženy. Dle její polohy je jasné, že jsem jí tam přitáhl za jednu ruku. Její ruce a nohy jsou široce roztažené a rozhozené do všech stran. Pruhy látky, kterými ji ta slečinka přikryla už jí dávno nezahalují. Dlouhé rozcuchané a zplihlé vlasy jí zakrývají celý obličej a hrůzný pohled ještě umocňuje její mrtvolná bílá pleť děsivě kontrastující s rudou krvavou skvrnou na hrudí, která už začala tmavnout a zasychat. Což ovšem nevadilo několika druhům hmyzu, který se po ráně vesele procházel. V tom uslyším nějaké zašustění, ohlédnu se a spatřím obě ženy, trousící se z džungle. Aha, takže to zvládly. Už jsem se bál, že budu kopat další dva hroby.

Oliver (Katsuo) Kinney - 15. srpna 2008 11:18

soukromá zpráva od Oliver (Katsuo) Kinney pro Pláž V o nic moc horším stavu se konečně vymotáme ze spleti hustých křovin propletených s dalšími rostlinami. Vajíčka jsem cestou přiložila do sukně Miriam, aby se mi lépe odkláněly větve a liány. Nyní postávám kousek za svou společnicí a cudně si přidržuji látku v místech, kde se mi utvořil hříšně dlouhý rozparek Někde tu přeci musí být ten muž. Oči si ho našly samy. První je, však upoutal návršek hlíny připomínající hrob. Následně jsem se nelogicky podívala k místům, kde ležely ony dvě mrtvoly. Přirozeně tam nebyly. A až pak jsem přesunula pozornost na muže stojícího v jámě. Kope jim hroby… Toto zjištění mě upřímně překvapilo, ale i tak tuším, že to nedělá z čisté dobroty srdce. Zahoří ve mně plamínek vzpurnosti.Kéž by ho kopal pro sebe. zatnu ruku v pěst. Nevydržím ho pozorovat dlouhou dobu, odkloním hlavu, což byla chyba. Ztuhnu a zblednu v mžiku, kdy objevím tělo mrtvé ženy. Tělo v tak hanebné a neuctivé poloze. Navíc nahé. Cítím, že na mě jdou mdloby ruku v ruce s kroutícím se žaludkem. Ihned se otočím zpátky ke vstupu do džungle a padnu na kolena opírajíc se o první strom, na který narazím. Začnu zvracet, či spíš jen hekat a cukat sebou. Ven jdou pouze kyselé žaludeční kyseliny. Já mám snad v břiše díru! Postupně se uklidním a ke konci už jen vykašlávám. Nedostatku vody teď budu velice litovat. Spánkem se opřu o kmen stromu a unaveně nasávám vzduch do plic. Musím se pořádně prodýchat. Nemám silnou povahu, vůbec ne. Přemáhám se, abych nezačala plakat. Cípem látky si otřu rty.Mu-musím se převléknout. zamumlám.

Oliver (Katsuo) Kinney - 15. srpna 2008 11:18

soukromá zpráva od Oliver (Katsuo) Kinney pro Pláž V o nic moc horším stavu se konečně vymotáme ze spleti hustých křovin propletených s dalšími rostlinami. Vajíčka jsem cestou přiložila do sukně Miriam, aby se mi lépe odkláněly větve a liány. Nyní postávám kousek za svou společnicí a cudně si přidržuji látku v místech, kde se mi utvořil hříšně dlouhý rozparek Někde tu přeci musí být ten muž. Oči si ho našly samy. První je, však upoutal návršek hlíny připomínající hrob. Následně jsem se nelogicky podívala k místům, kde ležely ony dvě mrtvoly. Přirozeně tam nebyly. A až pak jsem přesunula pozornost na muže stojícího v jámě. Kope jim hroby… Toto zjištění mě upřímně překvapilo, ale i tak tuším, že to nedělá z čisté dobroty srdce. Zahoří ve mně plamínek vzpurnosti.Kéž by ho kopal pro sebe. zatnu ruku v pěst. Nevydržím ho pozorovat dlouhou dobu, odkloním hlavu, což byla chyba. Ztuhnu a zblednu v mžiku, kdy objevím tělo mrtvé ženy. Tělo v tak hanebné a neuctivé poloze. Navíc nahé. Cítím, že na mě jdou mdloby ruku v ruce s kroutícím se žaludkem. Ihned se otočím zpátky ke vstupu do džungle a padnu na kolena opírajíc se o první strom, na který narazím. Začnu zvracet, či spíš jen hekat a cukat sebou. Ven jdou pouze kyselé žaludeční kyseliny. Já mám snad v břiše díru! Postupně se uklidním a ke konci už jen vykašlávám. Nedostatku vody teď budu velice litovat. Spánkem se opřu o kmen stromu a unaveně nasávám vzduch do plic. Musím se pořádně prodýchat. Nemám silnou povahu, vůbec ne. Přemáhám se, abych nezačala plakat. Cípem látky si otřu rty.Mu-musím se převléknout. zamumlám.

Psyche Cast - 15. srpna 2008 12:02

soukromá zpráva od Psyche Cast pro Pláž Uvidím toho muže, jak kope hroby. Pousměji se to od něj bylo pěkné, že se chce postarat o jejich aspoň trochu uctivý pohřeb. Všimnu si mrtvé ženy, úsměv zmizí a objeví se zamračení. Mohl jsi aspoň zakrýt, když už ji tam dotáhl. Zarazím se uprostřed myšlenky, protože uslyším za sebou dávivě zvuky. Ohlédnu se na Anne, která začala zvracet. Ihned chytnu šaty do jedné ruky a přikročím k ní. Položím ji chlácholivě ruku na rameno, ale jen na chvíli, pak ji chytnu vlasy, aby si je nepozvracela nebo je nevdechla. "To bude dobré."snažím se ji chlácholit. Jak přestane zvracet zase od ní ustoupím a soucitně se na ní dívám. "Jistě. Šaty by mohli být už suché. Jen se běž převléknout. Já zajdu zatím za tím muže."poklepu ji po rameni. Otočím se a jdu za mužem, cestou se zastavím u té mrtvé a znovu ji zakryji těmi kousky látky, které jsem si odtrhla ze šatů. Pak teprve jdu přímo k muži. "Je to od vás milé, že je chcete pohřbít."řeknu a podívám se na hroby. "Podívejte co jsme našli v džungli!"ukáži mu sukni plnou plodů " Myslím, že hlady trpět nebudeme. Citrony, kešu ořechy a také ptačí vejce. Sice nic moc, ale pro začátek to bude stačit. Určitě tu bude růst i mnoho dalších plodů stačí se jen dobře rozhlédnout."usměji se na něj celá nadšená z toho, že jsme vůbec něco našli.

Psyche Cast - 15. srpna 2008 12:02

soukromá zpráva od Psyche Cast pro Pláž Uvidím toho muže, jak kope hroby. Pousměji se to od něj bylo pěkné, že se chce postarat o jejich aspoň trochu uctivý pohřeb. Všimnu si mrtvé ženy, úsměv zmizí a objeví se zamračení. Mohl jsi aspoň zakrýt, když už ji tam dotáhl. Zarazím se uprostřed myšlenky, protože uslyším za sebou dávivě zvuky. Ohlédnu se na Anne, která začala zvracet. Ihned chytnu šaty do jedné ruky a přikročím k ní. Položím ji chlácholivě ruku na rameno, ale jen na chvíli, pak ji chytnu vlasy, aby si je nepozvracela nebo je nevdechla. "To bude dobré."snažím se ji chlácholit. Jak přestane zvracet zase od ní ustoupím a soucitně se na ní dívám. "Jistě. Šaty by mohli být už suché. Jen se běž převléknout. Já zajdu zatím za tím muže."poklepu ji po rameni. Otočím se a jdu za mužem, cestou se zastavím u té mrtvé a znovu ji zakryji těmi kousky látky, které jsem si odtrhla ze šatů. Pak teprve jdu přímo k muži. "Je to od vás milé, že je chcete pohřbít."řeknu a podívám se na hroby. "Podívejte co jsme našli v džungli!"ukáži mu sukni plnou plodů " Myslím, že hlady trpět nebudeme. Citrony, kešu ořechy a také ptačí vejce. Sice nic moc, ale pro začátek to bude stačit. Určitě tu bude růst i mnoho dalších plodů stačí se jen dobře rozhlédnout."usměji se na něj celá nadšená z toho, že jsme vůbec něco našli.

Ardas - 15. srpna 2008 15:32

soukromá zpráva od Ardas pro Palmový hájek "Kurva!" zařvu bolestné v okamžiku, kdy mne "cosi" uhodí do očí. Ten tupý náraz byl natolik silný, až se mi na chvíli zatemnilo před očima a pak vyběhly mžitky. Instinktivně jsem předloktím levé ruky zakryl oči a přitiskl doposud mokrou košili v ono místo. Mám tak ostatně také možnost zjistit, zdali mi po onom úderu nepočla téci krev. Vyvolaná bolest hlavy mne i částečné zaslepuje. Nyní se mi hodí i druhé oko, abych byl schopen vidět, co možná nejvíc. Zatím co paže levá zakryla oči, ta pravá se chopila střenky dýky a tasila ji z pouzdra. Celá akce vypadá asi tak, že jsem rukávem košile otřel své oči a strhl z pravého oka pásku, abych se následně pokusil zostřit zrak v místo, odkud rána přišla. Současně vytahuji z pevného koženého pouzdra dýku, přehmátnouc ji tak, aby čepel šla od palce vzhůru. Jakmile se však vzpamatuji, již nikoho nevidím a s výdechem se z polohy skrčmo, v níž mne nenadálý atak dostal, se s bolestným výdechem, kdy se se ozvou i mé znavené svaly, postavím zpět na nohy. "Tolik stop?" zeptám se sám sebe s údivem, jakmile zahlédnu prohlubně v trávě a následně i v písku. Tak myslím, že ponechat těla na jejich dosavadním místě, bude asi lepší nápad, než je pohřbít. vyvstane mi v mysli myšlenka ve chvíli, kdy zahlédnu krom stop i širokou rýhu, naznačující tažení něčeho těžkého po zemi. Ať už jsou to kanibalové, nebo kdokoli, měl bych se alespoň pokusit, to zjistit. povím sám sobě, vykročíc obezřetně k místu, kam stopy vedou. Už mne nezajímají kokosy. Chci vědět, co - nebo kdo to byl.

Pán Bouří - 15. srpna 2008 15:59

soukromá zpráva od Pán Bouří pro Po stopách neznámých Ještě v palmovém hájku jsi narazil na místo, kde leželo to tělo. Je vidět, že se v písku hodně převalovalo. Nebo ho někdo převaloval? Soudě podle stop, jež okolo něj jsou. Dokonce ten někdo vedle toho těla sednul. Fantazie nabírá obrátky. Co se tu mohlo dít ? Dál vyjdeš po brázdě od těla až na pláž. Jsou v ní stopy. Táhne se až na horní hranici nyní dorážejících vln. Že by někdo odtáhnul nebohého trosečníka do hájku a potom do džungle? Ne, stopy směrem do džungle jsi už neviděl, ale taky už tam začínala být pevná půda, tráva. Tam už ty stopy nenajdeš. Třeba ten někdo onu osobu doopravdy vzal, kdoví. A pak si toho všimneš. Dvoje stopy, chvíli šli onou brázdou, která už je z části zahrnutá, jak se tu prohání větřík, který občas nějaké to zrnko přehrne. Vyšli dál po pláži a vedou směrem k útesům, které odtuď můžeš spatřit. Kdyby jsi se postavil zády k moři, byly by od tebe po levé ruce. Nějaké skály, útesy. Stopy vedou až k začátkům toho kamenitého území, kde u jednoho špičatějšího kamene najdeš zbytky rozražených kokosů. Někde šel zřejmě jenom pro kokosy, už to začíná dávat smysl. Odtud vedou stopy směrem k džungli, je tam ale křovisko, přes které nevidíš... Slyšíš jen zvuky ptáků, nevidíš na ně, jsou dál v džungli. Šustění listí, ale nyvýrazné, nejspíš to bude jen nějaká slípka, had, nebo větřík. MH: Praštilo do očí - pořádně - tím jsem myslel, že tak moc tě upoutaly ty stopy, vždyť to taky je něco extra - objevit stopy, lidské ještě ke všemu. :-) Pardon za to neobratné rozdělení textu, docela chápu, že tě to zmátlo. Kmen palmy je silný, takhle by ho nikdy neohnul, jen příroda.. :-) Jinak by rupnul. Mladý stromek, to je něco jiného. Ještě jednou se omlouvám.

Daniel Moonrow - 15. srpna 2008 19:12

soukromá zpráva od Daniel Moonrow pro Pláž Vydrápu se z hrobu a letmo zkontroluji obsah její sukně. Citrony, ořechy a vejce. Na to jak je ta džungle velká toho našli celkem málo, a slibovanou vodu, jak se zdá asi nenašli. “No výborně, ale víc než to co jste našli, by mě překvapilo, kdyby jste nic nenašli. Teď ještě rozdělejte oheň a veřejně uznám, že jste k něčemu dobré. „ Pousměji se a překulím mrtvé tělo ženy do jámy. Cáry látky z ní zase odletí. Automaticky se nad ní pokřižuji, ne že bych byl nějak extra věřící, spíše je to jen jakási podmíněná reakce čí zvyk a začnu jí pomalu zahazovat hlínou. Zasypávání jde o mnoho rychleji než kopání, Během chvilky už se tu ční druhý kopeček nakypřené zeminy. No, tak to by bylo, pokud se ta krasotinka nechala vyprovokovat k činu, tak se o ten oheň postará. O jednu práci míň. Teď bych si měl dát něco na nohy a postarat se o nějaký ten přístřešek na noc, a taky nějakou tu vodu, když ty dvě nic nenašly. Ale v čem jí sem donést? Během přemýšlení se posadím na již vyhřátý písek a začnu si cáry z hrubé utopencovi košile omotávat nohy. Snad to nějaký ten den vydrží, než moře vyplaví další těla a pokud možno s botami

Daniel Moonrow - 15. srpna 2008 19:12

soukromá zpráva od Daniel Moonrow pro Pláž Vydrápu se z hrobu a letmo zkontroluji obsah její sukně. Citrony, ořechy a vejce. Na to jak je ta džungle velká toho našli celkem málo, a slibovanou vodu, jak se zdá asi nenašli. “No výborně, ale víc než to co jste našli, by mě překvapilo, kdyby jste nic nenašli. Teď ještě rozdělejte oheň a veřejně uznám, že jste k něčemu dobré. „ Pousměji se a překulím mrtvé tělo ženy do jámy. Cáry látky z ní zase odletí. Automaticky se nad ní pokřižuji, ne že bych byl nějak extra věřící, spíše je to jen jakási podmíněná reakce čí zvyk a začnu jí pomalu zahazovat hlínou. Zasypávání jde o mnoho rychleji než kopání, Během chvilky už se tu ční druhý kopeček nakypřené zeminy. No, tak to by bylo, pokud se ta krasotinka nechala vyprovokovat k činu, tak se o ten oheň postará. O jednu práci míň. Teď bych si měl dát něco na nohy a postarat se o nějaký ten přístřešek na noc, a taky nějakou tu vodu, když ty dvě nic nenašly. Ale v čem jí sem donést? Během přemýšlení se posadím na již vyhřátý písek a začnu si cáry z hrubé utopencovi košile omotávat nohy. Snad to nějaký ten den vydrží, než moře vyplaví další těla a pokud možno s botami

Psyche Cast - 15. srpna 2008 19:25

soukromá zpráva od Psyche Cast pro Pláž Můj úsměv zmizí, když svým způsobem řekne, že si myslí, že s Anne nejsme k ničemu. Uraženě našpulím rty a nakrčím nosík "Však já to zvládnu. Vím, jak se to dělá. Z knížek, tam to bylo dobře popsané."řeknu. Však já ti ještě ukáži.pomyslím si hrdě. "Také jsme našli vodu. Sice žádný pramen, ale lepší než nic. V džungli rostou takové rostliny s velkými listy, které zachytávají dešťovou vodu."oznámím mu. "Tak já jdu rozdělat ten oheň."řeknu a rozhlédnu se. "Hmm... jen mi řekněte. Kde myslíte, že by bylo nejvhodnější místo?"zajímám se.

Psyche Cast - 15. srpna 2008 19:26

soukromá zpráva od Psyche Cast pro Pláž Můj úsměv zmizí, když svým způsobem řekne, že si myslí, že s Anne nejsme k ničemu. Uraženě našpulím rty a nakrčím nosík "Však já to zvládnu. Vím, jak se to dělá. Z knížek, tam to bylo dobře popsané."řeknu. Však já ti ještě ukáži.pomyslím si hrdě. "Také jsme našli vodu. Sice žádný pramen, ale lepší než nic. V džungli rostou takové rostliny s velkými listy, které zachytávají dešťovou vodu."oznámím mu. "Tak já jdu rozdělat ten oheň."řeknu a rozhlédnu se. "Hmm... jen mi řekněte. Kde myslíte, že by bylo nejvhodnější místo?"zajímám se.

Daniel Moonrow - 15. srpna 2008 20:09

soukromá zpráva od Daniel Moonrow pro Pláž Přesně jak jsem předpokládal. Stačí naznačit, že něco nezvládne, a div že se nepřetrhne, aby mi dokázala opak. Takhle za mě ta krasotinka udělá spoustu namáhavých věcí. Rozhlédnu se po pláži, kde by bylo nejvhodnější místo k rozdělání ohně. A nakonec jí ukážu k travnatému místu, skrytému pod třemi srostlými palmami. “Támhle slečinko, pod těmi stromy. Je tam krásná tráva a navíc se tam dá snadno postavit nějaký přístřešek. Jo, a hlavně se u toho rozdělání ohně nezraňte, a kdyby něco, tak se ozvěte.“ Znovu se posměšně ušklíbnu. Teď když mám konečně nějak zaopatřené nohy, mohu se vydat do džungle pro nějaké větší klacky a větve, s jejichž pomocí by se dal postavit provizorní přístřešek. Spaní pod širákem je sice romantické, ale raději mám nad sebou něco pevnějšího, než je klenba nebeská. A taky mám žízeň, tak snad narazím na ty jejich kytky, či co to vlastně našly. Teď mě omluvte krasotinko, ale ted se jdu po okolí porozhlídnout já. Tak se tu zatím neupalte. S hlasitým smíchem se vydám na průzkum blízkého okolí.

Daniel Moonrow - 15. srpna 2008 20:09

soukromá zpráva od Daniel Moonrow pro Pláž Přesně jak jsem předpokládal. Stačí naznačit, že něco nezvládne, a div že se nepřetrhne, aby mi dokázala opak. Takhle za mě ta krasotinka udělá spoustu namáhavých věcí. Rozhlédnu se po pláži, kde by bylo nejvhodnější místo k rozdělání ohně. A nakonec jí ukážu k travnatému místu, skrytému pod třemi srostlými palmami. “Támhle slečinko, pod těmi stromy. Je tam krásná tráva a navíc se tam dá snadno postavit nějaký přístřešek. Jo, a hlavně se u toho rozdělání ohně nezraňte, a kdyby něco, tak se ozvěte.“ Znovu se posměšně ušklíbnu. Teď když mám konečně nějak zaopatřené nohy, mohu se vydat do džungle pro nějaké větší klacky a větve, s jejichž pomocí by se dal postavit provizorní přístřešek. Spaní pod širákem je sice romantické, ale raději mám nad sebou něco pevnějšího, než je klenba nebeská. A taky mám žízeň, tak snad narazím na ty jejich kytky, či co to vlastně našly. Teď mě omluvte krasotinko, ale ted se jdu po okolí porozhlídnout já. Tak se tu zatím neupalte. S hlasitým smíchem se vydám na průzkum blízkého okolí.

Pán Bouří - 15. srpna 2008 20:46

soukromá zpráva od Pán Bouří pro Džungle Aby jsi se nemusel příliš namáhat, tak jsi zvolil stejný vstup do džungle jako minule. Říkal jsi si, že by jsi se mohl jít napít z těch kalichů o kterých ty ženy mluvily, a tak jsi šel po cestě kterou zvolily ony. Z počátku to nebylo těžké, cesta pokračovala nejdřív přes křoviny a hustý porost, na kterém jejich průchod zanechal stopy, ale jak se terén měnil a bylo zde více stromů, lián, rostlin, ztratil jsi původní cestu. No co, džungle bude plná takových pokladů. Když to našly ony dvě, tak ty to zlvádneš určitě. Vysoké rostliny, co dorůstali až do tvé vyšky měli sice listy velké jak tvůj hrudník, ale voda po nich mohla ledatak stékat, kvůli jejich směru růstu. Škoda. Mohly by se však hodit na stavbu tvého příbytku, to určitě. Klacků je tu všude spousty, stačí si vybrat. I dost mladých stromků, které jsou vysoké jak ty, silné na tři prsty. Budou mít dobré dřevo a jistě i lýko. Kéž by jsi tak měl nmůž, aby ti šlo jeho oddělování snáz, to by jsi měl potom výborný materiál na ovázání nohou. Tahle pytlovina, co teď na nohou máš se musí nesutále upravovat, prtoože jak jdeš, tak se všude možně zachytáváš a rozvazuje se. Na větvi jednoho ze stromů jsi zahlédl velkého hada. Byl ale dost daleko od tebe. Jeho syčení ho prozradilo už z dálky. V korunách stromů je patrné mnohé ptactvo. Narazil jsi ještě na jeden keř, co by stál za zmínku, za tu krátkou chvíli. Je nižšího vzrůstu a rostou na něm takové malé zelené bobule. Některé z nich už jsou zbarveny do červena, lehce. Je tedy vidět, že ještě nedozráli, ale mohly by skrývat šťavnatou dužninu i tak. Jak je vidno, prozatím se budeš muset spokojit se žvýkáním všemožných listů, je naby ti po nich nebylo špatně. Vůbec nejhorší by bylo, dkyby jsi narazil na nějaký jedovatý.

Oliver (Katsuo) Kinney - 15. srpna 2008 20:48

soukromá zpráva od Oliver (Katsuo) Kinney pro Pláž Jakmile se Miriam odejde pochlubit s naším nálezem, vyškrábu se na nohy a z větve sundám halenku s hnědou sukní. Prádlo je už téměř suché. Zalezu si na místo odkud na mě není vidět, vysvléknu potrhanou košili a vcelku rychle na sebe natáhnu nové věci. Naštěstí předchozí majitelka měla podobnou postavu jako já. S třikrát tak větší velikostí by to bylo problematičtější. Uhladím si sukni. To ze zvyku, ženy ať už jakéhokoli postavení chtějí vždy vypadat dobře. Je to naprosto přirozené. Vysvlečenou košili rychlými pohyby složím a vezmu do rukou. Klidně bych jí mohla uložit rovnou do prádelníku. Kdyby tu nějaký byl. Nemám ráda neurovnané prádlo. Vykouknu zpoza stromu a všimnu si, že muž míří do džungle. Už bylo na čase. pomyslím si s úlevou. Aspoň se na nějaký čas nebudu muset stranit, když tu nebude přítomen. Vylezu ze svého úkrytu a dojdu rovnou za Miriam. Neslyšela jsem o čem s mužem mluvila. Upřímně to ani netoužím dvakrát vědět i když jistá dávka zvědavosti ve mně bublá. Do čeho se pustíme teď, sle-Miriam? opravím se a jemně se pousměju.

Psyche Cast - 15. srpna 2008 20:54

soukromá zpráva od Psyche Cast pro Pláž "Tak dobře."souhlasím, když mi ukáže kde mám rozdělat oheň. "A jmenuji se Miriam. Miriam Becksteinová. Žádná krasotinka." nechám ho ať si jde kam chce. Otočím se a s hrdě zvednutou bradou vyrazím k tomu místu které určil na oheň. Rozhlédnu se, kde je Anne a pak si kleknu na zem. Opatrně začnu vyndavat ovoce a vejce ven ze sukně. Když jsem konečně volná znovu vstanu. Začnu sbírat větší kameny a naskládám je do kruhu vedle sebe. V tu chvíli přijde Anne. Usměji se na ní "Sluší ti to."pochválím ji a znovu se podívám na kamení "No... rozděláme oheň. Hodlám tomu opičákovy dokázat, že bychom se obešli i bez něj."mrknu na ni. "Jdu pro dřevo." vstanu a pak začnu shánět dřevo. Nemusím chodit moc daleko do džungle, dřeva bylo všude dost a tak za chvíli mám připravené ohniště. Sednu si k němu a nějakou dobu dřevo hypnotizuji pohledem a snažím se vzpomenout na to, jak se rozdělává oheň. Pamatuji si, že to bylo tření dřevo o dřevo tak dlouho než se vznítí. Vyhrnu si rukávy a pustím se do toho. "Však já ten oheň udělám." ucedím.

Psyche Cast - 15. srpna 2008 20:54

soukromá zpráva od Psyche Cast pro Pláž "Tak dobře."souhlasím, když mi ukáže kde mám rozdělat oheň. "A jmenuji se Miriam. Miriam Becksteinová. Žádná krasotinka." nechám ho ať si jde kam chce. Otočím se a s hrdě zvednutou bradou vyrazím k tomu místu které určil na oheň. Rozhlédnu se, kde je Anne a pak si kleknu na zem. Opatrně začnu vyndavat ovoce a vejce ven ze sukně. Když jsem konečně volná znovu vstanu. Začnu sbírat větší kameny a naskládám je do kruhu vedle sebe. V tu chvíli přijde Anne. Usměji se na ní "Sluší ti to."pochválím ji a znovu se podívám na kamení "No... rozděláme oheň. Hodlám tomu opičákovy dokázat, že bychom se obešli i bez něj."mrknu na ni. "Jdu pro dřevo." vstanu a pak začnu shánět dřevo. Nemusím chodit moc daleko do džungle, dřeva bylo všude dost a tak za chvíli mám připravené ohniště. Sednu si k němu a nějakou dobu dřevo hypnotizuji pohledem a snažím se vzpomenout na to, jak se rozdělává oheň. Pamatuji si, že to bylo tření dřevo o dřevo tak dlouho než se vznítí. Vyhrnu si rukávy a pustím se do toho. "Však já ten oheň udělám." ucedím.

Oliver (Katsuo) Kinney - 15. srpna 2008 21:42

soukromá zpráva od Oliver (Katsuo) Kinney pro Pláž Miriam mi pochválí, jak vypadám a to mi udělá radost. Způsoby vychování mladé dámy jsou na ní poznat. Vzpomínám si, že několik žen z vyšších vrstev jsem obsluhovala. Jejich chování bylo ovšem nafoukané, rozmazlené a zlé. Doteď jsem odhadovala, že takové budou všechny. Minimálně jedna není. Jestlipak to bude tím, že není mezi sobě rovnými? Intenzivně zamrkám v okamžiku, kdy se vytrhávám z krátkého zamyšlení. Miriam už je tatam a přede mnou se vznáší jediné slovo ‚oheň‘. Přeslechla jsem, co mi odpovídala na mou otázku.Oheň? Oheň, ano…rozdělat ho určitě chce, co jiného. zatřepu hlavou a na travnatý plácek vedle našeho dnešního úlovku odložím složenou košili. Lehkými kroky se vrátím ke kruhu z kamenů.Ohniště. Příště se lépe podívám pod nohy a nebudu si tu muset tupě domýšlet. Nechci být nesoustředěná. O chvilku později ji vidím přicházet s náručí dřeva, kterou vysypala do již vytvořeného kamenného kruhu. Pomalu si přikleknu do trávy po vzoru Miriam a dokonce podobně hypnotizuji klacky. Jsem přesvědčena, že ví co dělá. Vypadá věru odhodlaně. Konečně promluví a jme se tření dřeva. Musím se ovládat, abych dokázala potlačit cukání koutků. Způsob, kterým tře kusy dřev o sebe mi přijde komický. Nedokáži si představit, že by z toho najednou začalo doutnat. S tím třením má pravdu, můj pán mi o tom četl, musel, kdysi. vědomě se koušu do jazyka, aby vytlačila ze vzpomínek to bolestné. Miriam, hodila by se suchá tráva, ta snad lepé chytne. ozvu se, když její práce nemá výsledky.A myslím, že ty klacky držíš špatně. Vybavuji si, že ehm jak to bylo ehm, ano. Plošší, širší dřevo leželo a kolmým klackem se do něj v podstatě třela díra? v hlavě se mi to plete.Byl u toho, ale ještě nějaký nástroj. Nevím přesně. Já chci kamna!

Psyche Cast - 15. srpna 2008 22:00

soukromá zpráva od Psyche Cast pro Pláž Anne mě pozoruje při tom, jak se snažím rozdělat oheň. Nešlo mi to a už po chvíli mě boleli dlaně. Na tohle nebyli mé ruce zvyklé. Přestanu a vzhlédnu, když mě Anne upozorní na to, že to dělám asi špatně. Skousnu si ret "A víš, že máš asi pravdu. Ah.. co já bych teď dala za sirky."potřesu hlavou. "Nene... já to zvládnu... Anne. Mohla by jsi prosím jít se podívat po nějaké té suché trávě?"pořádám ji a začnu dřevo upravovat podle toho, jak Anne říkala. "Já to zatím zkusím bez ní než se vrátíš. Možná bude stačit i nějaké suché listí." Podívám se na ruce, které už byli mírně zarudlé. Chytnu dřívko a začnu jim točit mezi dlaněmi aby se konec dřeva třelo to na kterém jsem ho měla položené. (nevím jak to popsat tak přikládám obrázek jakým způsobem to teď dělám )

Daniel Moonrow - 16. srpna 2008 13:01

soukromá zpráva od Daniel Moonrow pro Džungle Nedůvěřivě si prohlédnu červené bobule a matně pátrám v paměti, cože je to za plod. Bohužel nejsem dost zběhlý v botanice, tudíž nevím, zda jsou jedlé či ne. Je divné, že je ty dvě nesebraly, možná tu ani nebyly. No uvidíme, pár jich natrhám a dám je těm ženským, schválně co to s nimi udělá. Natrhám si pár červených bobulí do kapsy a znovu si upravím látku na nohou. Je to opravdu nepříjemné, neustále si ji upravovat a urovnávat. Když je to hotovo, vší silou zlomím šest malých stromků. Které poslouží ke stavbě provizorního přístřešku. Otrhám z nich listí a kmínky pak zabodnu svisle po třech v řadě do písku. A mezeru mezi nimi zakryji těmi velkými listy, které si také hned natrhám. Všechen materiál si postupně na¨nosím ke kraji džungle, abych toho pak neměl najednou moc. Ještě na hromádku nanosím pár delších větví a klacků, které položím na listy, aby je neodnesl vítr. Když je vše hotovo, tak si znovu důkladně opravím látku na chodidlech a zauvažuji, že by nebylo od věci, pokusit se džunglí obejít ty skaliska u pláže a zkontrolovat další část pobřeží. Co když tam moře vyplavilo něco užitečného. Nechám tedy hromádku u kraje pralesa a vydám směrem, kde by podle mého mínění, měla být další část pobřeží.

Pán Bouří - 16. srpna 2008 14:09

soukromá zpráva od Pán Bouří pro Rozdělávání ohně Miriam tedy zlomila jeden klacek, ten se naštípl a má tak rovnější plochu, o kterou by mohla kulatým dřívkem šoupat, kroutit ho, dokavaď nebude mít takovou teplotu, aby se začalo doutnat od podložky. Hned zrpvu je vidět, že se to setká s neúspěchem. Ne jen, že dřevo musí nejdřív pořádně vyschnout, ale naštíplá plocha toho klacku není moc vhodná. Chtělo by to něco lepšího. Smrkové prkénko? Jenže kde něco podobného vzít ? Přesto se chvíli snažila, bezvýsledně. Ruce za chviličku začali bolet a výsledek nikde. Nemáte ten správný materiál. Anne přišla po chvíli, i s uschlou trávou, které je na okraji docela dost, jak tam praží Slunce, jenže jediné co vidí je, jak se Miriam beznadějně lopotí...

Pán Bouří - 16. srpna 2008 14:09

soukromá zpráva od Pán Bouří pro Rozdělávání ohně Miriam tedy zlomila jeden klacek, ten se naštípl a má tak rovnější plochu, o kterou by mohla kulatým dřívkem šoupat, kroutit ho, dokavaď nebude mít takovou teplotu, aby se začalo doutnat od podložky. Hned zrpvu je vidět, že se to setká s neúspěchem. Ne jen, že dřevo musí nejdřív pořádně vyschnout, ale naštíplá plocha toho klacku není moc vhodná. Chtělo by to něco lepšího. Smrkové prkénko? Jenže kde něco podobného vzít ? Přesto se chvíli snažila, bezvýsledně. Ruce za chviličku začali bolet a výsledek nikde. Nemáte ten správný materiál. Anne přišla po chvíli, i s uschlou trávou, které je na okraji docela dost, jak tam praží Slunce, jenže jediné co vidí je, jak se Miriam beznadějně lopotí...

Pán Bouří - 16. srpna 2008 14:32

soukromá zpráva od Pán Bouří pro Stavění přístřešku, Průzkum Koukáš se tak na to, co si právě vytvořil. No tedy žádná sláva. Asi metr vysoký, 110 coulů dlouhý a trochu přes půl metru široký přístřešek je dost provizorní. Vymyslel jsi, jak zatížit ony lsty, aby se nepropadli dovnitř. Vzal jsi větve, co zbyli po otrhání stromků a opřel je je o stříšku. Ze strany se tedy opírají nerozvětvenou částí o písek a na stříšce je část rozvětvená. To bude stačit, pro ten lehký větřík, co tu je. Listy jsou docela silné, nějaký déšť vydrží. Všechno je to hrozně chatrné. Stačí malé drcnutí a sesune se to. Listy nedrží příliš pevně, mezera mezi kmínky je moc široká. Navíc na středu nemáš nic, čím by jsi je podepřel. Možná se časem samovolně sesunou do středu. Řešením by bylo přístřešek změnšit na šířku. No co, teď už se s tím mazat nebudeš, tuhle noc přečkáš. Jak zajdeš ke skaliskům, je vidě, že jinak než přes džungli to nezvládneš. Skály tam vedou, nevyšplháš se tam, nebo by jsi musel riskova tsvůj život a na to je až příliš drahý. Budeš to holt muset obejít. Snad to nebude dlouhá cesta. Chvíli tak jdeš a terén se začne zvedat. Sláva, vypadá to nadějně. Jdeš dál džunglí a zahlédl jsi zvíře, které je aý nápadně podobné králíkovi, aspoň z dálky. Když jsi přišel blíž, tal je to něco mezi králíkem, morčetem a svištěm. Aspoň ti to tak přijde, zváštní tvor. Zrovna žere nějaké listí. Když tě zbystřil, poplašeně odběhl. Kamenitý terén je zrádný, pořád upravuješ tu nádheru, co máš na nohou. Všimneš si i stromu, co má nějaké plody. Jsou velké asi jako pěst, i trochu větší. Zelené, někdy na sobě mají červené skrvny, barva přechází plynule. Rostou ale trochu výše. Na strom je snadný přístup. Bude ti stačit vylézt do jednoho metru a plody můžeš vyzkoušet, nebo je dát někomu vyzkoušet, pro jistotu. Dál vidíš, že se stále zahnout nedá, terén pak prudce stoupá, stromů je méně, objevují se menší travnaté lochy, křoviny a vysoký porost. Občas nějaký nižší strom. Nebyla by to krátká cesta.

Oliver (Katsuo) Kinney - 16. srpna 2008 19:05

soukromá zpráva od Oliver (Katsuo) Kinney pro Pláž Sleduji Miriam a vidím, že se chytila mé rady. Sice netuším, zda-li je správná, ale rozhodně účinnější. Nesměj se Anne! rukou si zakryji ústa, jako bych si chtěla zívnout a zvednu se od zatím nefunkčního ohniště.Jistě, hned se vrátím. mám nutkání se uklonit. Ukloním se. Zvyk je opravdu silný jako železná košile. Chudinka, má tak jemné ruce. Zajisté bude mít mozoly. Až se vrátím měla bych se s ní vystřídat. cestou k džungli si prohlédnu mé o něco hrubší dlaně zvyklé na práci. Zvednu pohled a vidím, že hned na okraj je tráva pořádně uschlá z toho, jak na ni slunce praží . Natrhám si přibližně náruč a vrátím se zpět. Miriam nepokročila snad ani o jeden mizerný krůček. Shodím seschlou trávu na zem a oklepu ze sebe zbytky stébel přichycených na oblečení.Miriam, vypadá to úplně stejně jako před chvilkou. řeknu tlumeně. Mrzí mě to. Přikleknu si a vezmu její dlaně do svých a prohlédnu si v jakém jsou stavu. Nepatrně syknu a znepokojeně se na ni podívám.Takto to zřejmě nepůjde. Jenom by jsi si prodřela dlaně. Možná je to špatné dřevo. malinko svraštím ryšavé obočí.Pojďme se raději podívat, zda moře nevyplavilo něco užitečného. sklesle zvednu koutky do úsměvu.

Pán Bouří - 16. srpna 2008 19:19

soukromá zpráva od Pán Bouří pro Z Pláže Z té části pláže, na které jste vy, tedy na vyšším horizontu je docela dobře vidět na moře. Slunce sice svítí a jeho parpsky, odrážející se od vln vám nedovolí vidět mnoho, ale přesto si něčeho na vodě všimnout můžete, je to však příliš daleko. Příliš daleko... plavat tam by bylo nebezpečné, to určitě. Ať už z toho důvodu, že i slabé vlny mohou nezkušeného plavce slušně potrápit, tak i ten fakt, že nejste zrovna při plné síle. Pro tuto chvíli na to můžete zapomenout, ale pokud dobře víte, tak by to ranní příliv mohl vyřešit za vás. Nebo večerní ? Vlastně ještě ani nevíte, jestli teď večer bude odliv, nebo příliv. Buď se vám to ztratí z dohledu a odputuje to na širé moře a nebo to skončí na pláži. Nezbývá než doufat.

Pán Bouří - 16. srpna 2008 19:19

soukromá zpráva od Pán Bouří pro Z Pláže Z té části pláže, na které jste vy, tedy na vyšším horizontu je docela dobře vidět na moře. Slunce sice svítí a jeho parpsky, odrážející se od vln vám nedovolí vidět mnoho, ale přesto si něčeho na vodě všimnout můžete, je to však příliš daleko. Příliš daleko... plavat tam by bylo nebezpečné, to určitě. Ať už z toho důvodu, že i slabé vlny mohou nezkušeného plavce slušně potrápit, tak i ten fakt, že nejste zrovna při plné síle. Pro tuto chvíli na to můžete zapomenout, ale pokud dobře víte, tak by to ranní příliv mohl vyřešit za vás. Nebo večerní ? Vlastně ještě ani nevíte, jestli teď večer bude odliv, nebo příliv. Buď se vám to ztratí z dohledu a odputuje to na širé moře a nebo to skončí na pláži. Nezbývá než doufat.

Daniel Moonrow - 16. srpna 2008 21:49

soukromá zpráva od Daniel Moonrow pro Průzkum džugle, česání ovoce Pyšně si prohlédnu své vratké dílo. Není to zrovna dvakrát precizní práce. Ale s tímhle materiálem se nedá moc co dělat. Copak se z lodi nedostaly nějaké věci? Vždyť tam bylo spousta naložených věcí, a přímo na palubě, lehkých věcí, něco se muselo zachránit. Stačí jen najít další části pláže a určitě tam něco bude, dám za to svůj krk. Nechám tedy svůj provizorní přístřešek, i když pochybuji že pod ním budu spát. Jeho vratkost by nedala ten pravý pocit bezpečí, a při každém fouknutí větru, bych byl na nohou, aby to na mě celé nespadlo. Pomalu se tedy vydám na průzkum džungle. Utrhnu si několik listů, kterými se páslo to zvíře a začnu je žvýkat. Aspoň tak získám trochu tekutiny co je uvnitř. Pokračuji dál a spatřím strom obsypaný ovocem, které vypadá jako nějaká podivná jablka. Nejprve se je snažím utrhnout tak, že si povyskočím, poté pomocí klacků, které na ně házím. Ale všechno to má jen slabý výsledek, získám tím jen pár kousků. Netuším zda jsou jedlé, ale chci na pláž donést víc věcí než ty ženy. Musím jim předvést kdo je tu lepší. Nezbývá mi tedy nic jiného, než vylézt na horu a česat je přímo. Díky bohu to není nic obtížného a za chvilku mám plnou košili, jež jsem si sundal, plnou šťavnatých plodů. Ale jíst je budu, až poté co je okusí ony. Po tomto úlovku je cesta džunglí o trochu obtížnější, neboťˇmusím vláčet těžký náklad. A k tomu všemu není po pokračování pláže ani zmínka, dokonce tu ani neslyším hučení moře, a navíc se určitě připozdívá. Nerad bych tu bloudil po tmě. Rozhodnu se tedy vrátit, průzkum provedu zítra hned po ránu, to budu mít dost času.. Vydám se tedy pomalu zpět na pláž a doufám, že ty dvě už rozdělali oheň.

Psyche Cast - 16. srpna 2008 22:07

soukromá zpráva od Psyche Cast pro Pláž Poděkuji za trávu a zkouším to s ní, ale bylo to stejně bezvýsledné, jako předtím. Anne vzala mé ruce a zadívala se na mé dlaně, které již byli trochu odřené a zarudlé. Vzdychnu "Máš pravdu. Buďto je to tím, že jsem ohledně práce úplně neschopná a nebo je špatné dřevo. A nebo za to můžou obě ty věci."zadívám se nabručeně na dřevo, které odmítalo se vznítit. "Proklaté dřevo." zakleji a pak si zakryji rychle rukou ústa, pohoršena sama sebou, že jsem to řekla. "Dobrá... podíváme se po dřevě. Zkusíme nasbírat všechno co najdeme... jedno z nich musí fungovat."vstanu a opráším si kolena. Vzhlédnu k moři a něco uvidím ve vodě. Jdu blíže a rukou si zacloním oči "Podívej, Anne. Nevidíš tamhle něco?"ukáži rukou.

Oliver (Katsuo) Kinney - 17. srpna 2008 10:21

soukromá zpráva od Oliver (Katsuo) Kinney pro Pláž V okamžiku, kdy Miriam zakleje, si s hlasitým nádechem zakryji ústa. Očima těknu do stran, jakoby tam měl stát vykonavatel Božího trestu. Asi bychom měly hledat dřevo, jenž se liší. Jiný druh, ano tak se to říká. zamyslím se nahlas a následuji svou společnici ke břehu. Také si rukou zacloním oči, abych lépe viděla do dálky. I tak to není jednoduché, světlo se blyštivě odráží od vodní hladiny. Přimhouřím oči ve snaze lépe zaostřit. Já, hm, nevím. polknu a chvilku se snažím něco vykoukat.Je to možné. Mít zrak, jako ostříž. spojím ruce před sebou a připadnu si dokonale beznadějná. Myšlenku plavání zavrhnu, nikdy jsem se to neučila. Horko těžko bych tedy někam doplavala. Otočím se k modrému moři zády.Tak, abychom hledaly vhodné dřevo. pokusím se prohlásit s potřebným minimem nadšení. Nehodlám tu jen tak sedět na zadku v dotěrném písku. Nyní se začínám pozorně dívat pod nohy a hledat cokoliv jiného, než klacky, které už jsou v ohništi.

Pán Bouří - 17. srpna 2008 10:42

soukromá zpráva od Pán Bouří pro Džungle Teď když už se nekoukáte jenom po ovocných plodech a vodě, tak se před vámi otevírá nový rozměr. Začínáte si všímat, kolik různých druhů rostlin a dřevin tady ve skutečnosti je. Co každých pár metrů můžete narazit na něco jiného. Naneštěstí si tak všimnete i toho hmyzu, co všude leze. Odporné housenky, larvy. Nějaké stonožky, mnhonožky rozličných barev. Motýli, chorbáky, různé mravence. Je toho opravdu spousty. Najdete hodně různých stromů a hodně různých dřevin. Většina vypadají na stejné typy, jako jste použily. Jen pár se jich vymyká. Je tu dlouhá dutá rostlina, která se zdá být dost pevná, ale přitom je hodně lehká. Je tu hodně mladých tsromků, které můžou mít tak pět centimetrů v průměru. Vysoké dva metry. Ty by se dali taky na něco využit, to určitě. Na místech, kde enstíní moc stromy občas narazíte i na nějaké uschlé keře, dobré chrastí by to bylo. A nakonec jste našli něco, co vás může i trochu znepokojit. Na jednom ze stromů najdete škrábance. Silné, hluboké až na centimetr. Široké jak palec. Díky tomuhle neznáme zvířeti si můžete vzít kousek kůry, která se odlupuje.

Pán Bouří - 17. srpna 2008 10:42

soukromá zpráva od Pán Bouří pro Džungle Teď když už se nekoukáte jenom po ovocných plodech a vodě, tak se před vámi otevírá nový rozměr. Začínáte si všímat, kolik různých druhů rostlin a dřevin tady ve skutečnosti je. Co každých pár metrů můžete narazit na něco jiného. Naneštěstí si tak všimnete i toho hmyzu, co všude leze. Odporné housenky, larvy. Nějaké stonožky, mnhonožky rozličných barev. Motýli, chorbáky, různé mravence. Je toho opravdu spousty. Najdete hodně různých stromů a hodně různých dřevin. Většina vypadají na stejné typy, jako jste použily. Jen pár se jich vymyká. Je tu dlouhá dutá rostlina, která se zdá být dost pevná, ale přitom je hodně lehká. Je tu hodně mladých tsromků, které můžou mít tak pět centimetrů v průměru. Vysoké dva metry. Ty by se dali taky na něco využit, to určitě. Na místech, kde enstíní moc stromy občas narazíte i na nějaké uschlé keře, dobré chrastí by to bylo. A nakonec jste našli něco, co vás může i trochu znepokojit. Na jednom ze stromů najdete škrábance. Silné, hluboké až na centimetr. Široké jak palec. Díky tomuhle neznáme zvířeti si můžete vzít kousek kůry, která se odlupuje.

Psyche Cast - 17. srpna 2008 20:08

soukromá zpráva od Psyche Cast pro Pláž Přestanu sledovat moře, kde vidím něco ve vodě. Odvrátím se "Jistě. Pojďme."souhlasím a vydáme se na lov dřeva. Moc velký výběr tu, ale nebyl, tak jsme prostě posbírali od každého druhu co jsme našli trochu. "Jeden z nich musí být už ten pravý." řeknu Anne, když se vracíme s dřevem k připravenému ohništi. Ohlédnu se k místu, kde jsme našli podrápaný strom. "Myslíš, že to udělala nějaká šelma?"zeptám se značně znepokojena a hodím dřevo na zem vedle ohniště. Zase si kleknu, začnu prohlížet dřevo a přemýšlím které z nich půjde nejlépe rozhořet.

Oliver (Katsuo) Kinney - 18. srpna 2008 14:48

soukromá zpráva od Oliver (Katsuo) Kinney pro Pláž Zvláštní, opravdu zvláštní. Hádala bych, že tu předtím byly všechny stromy úplně stejné. nepřestávám se divit kolik roztodivných exemplářů jsme našly. Brala jsem do rukou, co jsme unesla a také to na co jsem se neštítila sáhnout. Nechutné housenky, přerostlé larvy, fuj. ‚Normální‘ domácí hmyz mi nevadí, ale tyhle kreatury vážně nezkousnu. Napjatě se zády ukázkově rovnými, kráčím vedle Miriam zpět k ohništi. Rozervaná kůra stromu mě vyděsila. Myslí na to samé. bleskne mi myšlenka hlavou. Já, ehm, tedy..určitě. Papoušek si o to zobák asi nebrousil. polknu a doufám, že ta šelma nebude v noci hladová. Shodím náklad vedle ohniště, ze zvyku se oklepu od případných nečistot a přikleknu si. Rozhodla jsem se, že Miriam pomohu. Možná to bude rychlejší než kdybych na ni jen civěla. Dle jejího předchozí vzoru si uspořádám vhodné tvary dřev a pustím se do práce. Nic jednoduchého. Důležité je správně dýchat.

Psyche Cast - 18. srpna 2008 21:19

soukromá zpráva od Psyche Cast pro Pláž Zasměji se, ale můj smích zní i mě samotné hluše. "No ano... třeba sem nepůjde když uvidí ten oheň co rozděláme!"řeknu ji a začnu s novou vervou snažit se o rozdělání ohně. Když to nešlo vyměním si zase dřevo a zkusím to s jiným druhem. Jeden z nich přece musí hořet. Cítila jsem, jak mě bolí dlaně, ale nevzdávala jsem to. Na to jsem byla příliš tvrdohlavá, abych jen tak to vzdala a bědovala nad bolístkem, které jsem si udělala. "Jak ti to jde?"zeptám se Anne, aniž bych vzhlédla a probodávám očima dřevo, jako kdyby pod sílou mého pohledu se mělo konečně rozhořet.

Ardas - 19. srpna 2008 09:33

soukromá zpráva od Ardas pro Po stopách neznámých Z vody ven? Ano, zdá se, že ho nejprve táhli a pak nesli, tudíž musel být mezi nimi muž, schopný vzít nékoho na záda. polemizuji sám k sobě, sehnouc se ke stopám, abych odhadl, zdali se snad nemohlo jednat o někoho civilizovanějšího. V nejlepším případě pak o přeživší z lodi - boty, lehká chůze, cokoliv. Písek je sipký, proto asi jen těžko rozeznám plochost nohou, však velikost a podle hloubky bych se mohl pokusid o odhad hmotnosti. Počítám s tím, že zdejší domorodci nejsou natolik při těle, jako měšťáci tam u nás. Z ovoce a malých porcí masa jen těžko někdo ztloustne a lovci musí být hubení a obratní. pokračuji ostražitě dál, vědom si toho, že kdyby mne třeba nějaký domorodec pozoroval, nemusím jej ani spozorovat, jak dobře se tací umějí v porostu skrýt. Pokračuji tedy v jejich stopách dále po pláži, ve směru k útesům. Zastavím se až u skořápek, rozhlédnu se kolem a sehnouce se pro jednu z nich, pokusím se odhadnout, jak dlouho tu tak už mohou ležet. Nemusí to být obtížné, skořápka by byla ještě vlhká od dužiny, pokud by se jednalo o kratší chvíli. Jinak by byla vysušená sluncem a to by ovšem znamenalo, že se tu blízko nachází jejich vesnice, či nějaké stanoviště. Opět vstanu a vykročíc po stopách k džungli, povolím zásuvný nýt, jisticí pouzdro dýky, aby nevypadla a já ji tak mohl snáze v pŘípadě nutnosti tasit. I tak však drží v pouzdře poměrně dobře, jistota je jistota.

Pán Bouří - 20. srpna 2008 10:41

soukromá zpráva od Pán Bouří pro Pláž, Mýtina Stopy se neboří hluboko, z toho můžeš soudit, že to nebudou nějací tělnatí, či naopak urostlí lidé. Fantazie pracuje na plné obrátky a doopravdy začínáš přemýšlet o domorodcích. Kokos mohl být zpracován už před hodinou. Je tu však na přímém Slunci. Zevnitř je ještě vlhký, ne moc suchý, takže proto ona hodina. Zdá se být zdravým odhadem. Nakonec se přiblížíš onomu křoví. Máš trochu chuť tasit dýku rovnou, ne že ne. Očima těkáš, nevíš kam je dříve stočit. Šouráše se dál, lze ho obejít, předtím jsi si toho nevšiml, jak jsi udržoval oči ve stopách, koukal po kokosových skořápkách. Přiblížíš se. Vejdeš. Před tebou se otevře scenérie. Nejprv spatříš dívku, která spí ve stínu stromů, které obklopují tuto mýtinu. Vedle ní leží hnědý kufřík, přepásaný koženým páskem. Na druhé straně pak nějaký mladý muž. Když jsi blíže, zahlédneš ještě slupky od banánů, ne úplně dozrálých, jsou ještě zelené. Oba dva jsou hubených postav, bosí. MH: Odteď můžeš psát Angelice a Nicovi.

Oliver (Katsuo) Kinney - 24. srpna 2008 15:12

soukromá zpráva od Oliver (Katsuo) Kinney pro Pláž V to srdečně doufám. Zvířata by se měla bát ohně. Pán nás ochraňuj. v tiché modlitbě se pokřižuji, čímž si na chvilku odpočinu. Neuvěřitelné, jak i takový kratičká chvilka dokáže ulevit. Znovu vezmu klacky do rukou a snažím se vyvolat dým. Oh, kdybych byla čarodějka, nebo pekelník…to by bylo ohně! bolestně se kousnu do jazyku. Zastydím se sama sobě. Takové rouhání, Anne! To musí být tím sluncem. Pálí. Či si to jen namlouvám? Uvědomím si, že na mě Miriam mluvila a tak zvednu pohled.Ehm. chvilku zaváhám s odpovědí, když vidím její soustředění na práci. Zatím nic uspokojivého. odpovím upřímně a zatnu zuby. Puchýře, mozoly. Já se na vás přímo těším. Potlačuji bolest dlaní. Přeci to jen tak nevzdám.

Ardas - 25. srpna 2008 13:23

soukromá zpráva od Ardas pro Z pláže na mýtinu Pokračuji dále po pláži pak do pralesa do pralesa, kam právě stopy vedou. Nasazujíce si zpět pásku přes pravé oko, našlapuji obezřetně, s dýkou připravenou, kdyby mne snad čekalo další nepříjemné překvapení, jako před chvílí. Zastavil jsem se u zbytků kokosových slupek a zkontroloval jejich vlhkost, abych se následné pokusil rozpoznat, jak dlouho tu leží, byť na přímém slunci. Hm... jsou rozbité, nemají sebou dýku. Snad hodinu tu leží. mohl by snad říkat můj výraz, kdyby mne v té chvíli někdo pozoroval. Byl však neurčitý, jako bych si snad nebyl ani já sám jist svou diagnózou. Až zašustění při nedalekém keři, vytrhne mne z onoho počinu, kdy se znova postavím a vykročím tím směrem. Až poté, co vyhlédnu spoza keře na nedalekou mýtinu, můj neutrální výraz se změní v nevěřícný a v mé tváři se zjeví i úsměv. Pohlížím na celou panoramu poměrně krátký okamžik, byť se mi to zdá jako věčnost. Takže přežili - nejsem sám. povídá hlas v mé hlavě téměř nevěřícně. Ano, to je ta dívka z lodi - a toho muže, také jsem jej tam viděl. Pak bych tu měl být správně. ušklíbnu se sám k sobě potěšeně, dýku zajišťujíc v koženém lůně, aby na tom místě držela opět pevně. Konečně tedy vystoupím spoza keře, prohlížeje okolí, zdali se snad poblíž neskrývá někdo další. "Přežil ještě někdo?" ozve se z mých úst dotaz, těkaje pohledem mezi dívkou a mužem, ač má slova patřila pravděpodobně spíše jemu. Mohu se nyní pouze domýšlet, že právě ona dívka byla tím, co bylo neseno, však jsou tu jen dva a měli by být alespoň tři. Reakce na dalšího přeživšího z jejich strany, mi mohou být již předem jasné, přesto se však snažím být ostražitý, kdyby si ro nás nyní - domnělí domorodci snad hodlali přijít.

Ardas - 25. srpna 2008 13:23

soukromá zpráva od Ardas pro Z pláže na mýtinu Pokračuji dále po pláži pak do pralesa do pralesa, kam právě stopy vedou. Nasazujíce si zpět pásku přes pravé oko, našlapuji obezřetně, s dýkou připravenou, kdyby mne snad čekalo další nepříjemné překvapení, jako před chvílí. Zastavil jsem se u zbytků kokosových slupek a zkontroloval jejich vlhkost, abych se následné pokusil rozpoznat, jak dlouho tu leží, byť na přímém slunci. Hm... jsou rozbité, nemají sebou dýku. Snad hodinu tu leží. mohl by snad říkat můj výraz, kdyby mne v té chvíli někdo pozoroval. Byl však neurčitý, jako bych si snad nebyl ani já sám jist svou diagnózou. Až zašustění při nedalekém keři, vytrhne mne z onoho počinu, kdy se znova postavím a vykročím tím směrem. Až poté, co vyhlédnu spoza keře na nedalekou mýtinu, můj neutrální výraz se změní v nevěřícný a v mé tváři se zjeví i úsměv. Pohlížím na celou panoramu poměrně krátký okamžik, byť se mi to zdá jako věčnost. Takže přežili - nejsem sám. povídá hlas v mé hlavě téměř nevěřícně. Ano, to je ta dívka z lodi - a toho muže, také jsem jej tam viděl. Pak bych tu měl být správně. ušklíbnu se sám k sobě potěšeně, dýku zajišťujíc v koženém lůně, aby na tom místě držela opět pevně. Konečně tedy vystoupím spoza keře, prohlížeje okolí, zdali se snad poblíž neskrývá někdo další. "Přežil ještě někdo?" ozve se z mých úst dotaz, těkaje pohledem mezi dívkou a mužem, ač má slova patřila pravděpodobně spíše jemu. Mohu se nyní pouze domýšlet, že právě ona dívka byla tím, co bylo neseno, však jsou tu jen dva a měli by být alespoň tři. Reakce na dalšího přeživšího z jejich strany, mi mohou být již předem jasné, přesto se však snažím být ostražitý, kdyby si ro nás nyní - domnělí domorodci snad hodlali přijít.

Alvaro Vasquez - 25. srpna 2008 16:44

soukromá zpráva od Alvaro Vasquez pro Mýtina Sotva zavřu oči, už mě někdo nešetrně vytrhne ze spánku. Ospale zamžourám do nebe a teprve po chvíli začnu hledat majitele hlasu, který je příčinou mého probuzení. Chvíli si neznámého prohlížím, než suchými ústy odpovím. "Dole na pláži byl ještě jeden námořník. Mrtvý." Stále ležím ve svém lůžku vystlaném listy a ani příchod dalšího člověka mě nedonutil z něj vstát. Přestože jsme ve stínu držím si ruku před očima, obloha je na mé nedávno otevřené oči příliš jasná.

Alvaro Vasquez - 25. srpna 2008 16:44

soukromá zpráva od Alvaro Vasquez pro Mýtina Sotva zavřu oči, už mě někdo nešetrně vytrhne ze spánku. Ospale zamžourám do nebe a teprve po chvíli začnu hledat majitele hlasu, který je příčinou mého probuzení. Chvíli si neznámého prohlížím, než suchými ústy odpovím. "Dole na pláži byl ještě jeden námořník. Mrtvý." Stále ležím ve svém lůžku vystlaném listy a ani příchod dalšího člověka mě nedonutil z něj vstát. Přestože jsme ve stínu držím si ruku před očima, obloha je na mé nedávno otevřené oči příliš jasná.

Ardas - 27. srpna 2008 13:36

soukromá zpráva od Ardas pro Mýtina: S mírně pozvednutým obočím naslouchám jeho slovům a po vyslechnutí odvětím. Jeden? Já napočítal sedum mrtvých, zaplaval jsem si mezi jejich těly - fakt příjemný zážitek. promluvím vážně, však působí to spíše, jako černý humor. V okamžiku přesunu pohled ke spící ženě nedaleko od muže. A co ona? Je v pořádku? promluvím, přesouvaje pohled zpět k muži. Tak tedy - zjevně jste to byl vy, kdo táhl něčí tělo po pláži. dodám ve chvíli suše, jakoby snad mimochodem.

Ardas - 27. srpna 2008 13:36

soukromá zpráva od Ardas pro Mýtina: S mírně pozvednutým obočím naslouchám jeho slovům a po vyslechnutí odvětím. Jeden? Já napočítal sedum mrtvých, zaplaval jsem si mezi jejich těly - fakt příjemný zážitek. promluvím vážně, však působí to spíše, jako černý humor. V okamžiku přesunu pohled ke spící ženě nedaleko od muže. A co ona? Je v pořádku? promluvím, přesouvaje pohled zpět k muži. Tak tedy - zjevně jste to byl vy, kdo táhl něčí tělo po pláži. dodám ve chvíli suše, jakoby snad mimochodem.

Alvaro Vasquez - 28. srpna 2008 17:03

soukromá zpráva od Alvaro Vasquez pro Mýtina Vypadá to, že k pořádnému odpočinku se teď nedostanu. Zvednu se tedy do sedu čelem k nově příchozímu. "Já viděl jen jednoho." Odbydu jeho zmínku o dalších mrtvých a dál se k tomuto tématu nevracím. "Vytáhl jsem ji z vody." Přikývnu na dotaz ohledně tažení těla po pláži. "Prý má dřenou nohu, ale jinak jí snad nic není." Mé oči už si pomalu přivykají dennímu světlu, nemusím je tedy tak mhouřit a daleko lépe se mi teď kouká na svět kolem. "Máte tušení, kde vůbec jsme?" Zeptám se neznámého.

Alvaro Vasquez - 28. srpna 2008 17:03

soukromá zpráva od Alvaro Vasquez pro Mýtina Vypadá to, že k pořádnému odpočinku se teď nedostanu. Zvednu se tedy do sedu čelem k nově příchozímu. "Já viděl jen jednoho." Odbydu jeho zmínku o dalších mrtvých a dál se k tomuto tématu nevracím. "Vytáhl jsem ji z vody." Přikývnu na dotaz ohledně tažení těla po pláži. "Prý má dřenou nohu, ale jinak jí snad nic není." Mé oči už si pomalu přivykají dennímu světlu, nemusím je tedy tak mhouřit a daleko lépe se mi teď kouká na svět kolem. "Máte tušení, kde vůbec jsme?" Zeptám se neznámého.

Pán Bouří - 02. září 2008 18:56

soukromá zpráva od Pán Bouří pro Na pláži Daniel se bez větších potíží vrací zpátky na pláž. Látka, kterou si ovázal nohy se táhne ještě asi metr za ním. Nohy ale spolehlivě ochránila, díky za ní. Děvčata, která se až do této chvíle snažila rozdělat ohněm neuspěla. Dřevo bylo už určitě vyschlé, když ho zkoušely. I když ten dutý kmínek by potřeboval mnohem déle. Ostatní klacky se ukázaly k ničemu, kůra od stromů asi vhodná pro rozdělaní ohně nebyla, kdoví. Konce klacíků jsou leda tak teplé, nikdy ne horké a natož, aby od nich šlo aspoň trochu dýmu, to nehrozí. Do kůry jsou vytlačená slabá kolečka, jak jste to zkoušely obě dvě zároveň. Suchá tráva popolétla kousek od vás. Snažení vypadá marně, navíc se kus od vás začal vynořovat Daniel z džungle. To vaši pozornost upoutalo víc, než tohle neúspěšné pachtění se za tvorbou ohně.

Pán Bouří - 02. září 2008 18:56

soukromá zpráva od Pán Bouří pro Na pláži Daniel se bez větších potíží vrací zpátky na pláž. Látka, kterou si ovázal nohy se táhne ještě asi metr za ním. Nohy ale spolehlivě ochránila, díky za ní. Děvčata, která se až do této chvíle snažila rozdělat ohněm neuspěla. Dřevo bylo už určitě vyschlé, když ho zkoušely. I když ten dutý kmínek by potřeboval mnohem déle. Ostatní klacky se ukázaly k ničemu, kůra od stromů asi vhodná pro rozdělaní ohně nebyla, kdoví. Konce klacíků jsou leda tak teplé, nikdy ne horké a natož, aby od nich šlo aspoň trochu dýmu, to nehrozí. Do kůry jsou vytlačená slabá kolečka, jak jste to zkoušely obě dvě zároveň. Suchá tráva popolétla kousek od vás. Snažení vypadá marně, navíc se kus od vás začal vynořovat Daniel z džungle. To vaši pozornost upoutalo víc, než tohle neúspěšné pachtění se za tvorbou ohně.

Pán Bouří - 02. září 2008 18:56

soukromá zpráva od Pán Bouří pro Na pláži Daniel se bez větších potíží vrací zpátky na pláž. Látka, kterou si ovázal nohy se táhne ještě asi metr za ním. Nohy ale spolehlivě ochránila, díky za ní. Děvčata, která se až do této chvíle snažila rozdělat ohněm neuspěla. Dřevo bylo už určitě vyschlé, když ho zkoušely. I když ten dutý kmínek by potřeboval mnohem déle. Ostatní klacky se ukázaly k ničemu, kůra od stromů asi vhodná pro rozdělaní ohně nebyla, kdoví. Konce klacíků jsou leda tak teplé, nikdy ne horké a natož, aby od nich šlo aspoň trochu dýmu, to nehrozí. Do kůry jsou vytlačená slabá kolečka, jak jste to zkoušely obě dvě zároveň. Suchá tráva popolétla kousek od vás. Snažení vypadá marně, navíc se kus od vás začal vynořovat Daniel z džungle. To vaši pozornost upoutalo víc, než tohle neúspěšné pachtění se za tvorbou ohně.

Angelika Corrs - 02. září 2008 19:03

soukromá zpráva od Angelika Corrs pro Mýtinka Ze spánku mě probudí dva mužské hlasy. Chvíli mám pocit, že jen sním, ale když otevřu oči zjistím, že to není sen. Prohlédnu si pořádně druhého muže zkoumavýma hnědýma očima a zamrkám. Posadím se abych lépe viděla. Dobré ráno. Zašeptám. Vím, že není zdvořilé rušit dva pány v rozhovoru. Cítím hrozně sucho v ústech. Budu se muset jít napít. Bleskne mi hlavou

Angelika Corrs - 02. září 2008 19:03

soukromá zpráva od Angelika Corrs pro Mýtinka Ze spánku mě probudí dva mužské hlasy. Chvíli mám pocit, že jen sním, ale když otevřu oči zjistím, že to není sen. Prohlédnu si pořádně druhého muže zkoumavýma hnědýma očima a zamrkám. Posadím se abych lépe viděla. Dobré ráno. Zašeptám. Vím, že není zdvořilé rušit dva pány v rozhovoru. Cítím hrozně sucho v ústech. Budu se muset jít napít. Bleskne mi hlavou

Ardas - 03. září 2008 16:02

soukromá zpráva od Ardas pro Mýtina: V mužova slova jen přikývnu. Z mého nyní neutrálního, mu nemůže být tak zcela jasné, co si o něm myslím, však jeho paličatá odpověď o jednom těle, mi vyzněla snad jako od malého dítěte. V mužova další slova odpovídám téméř pohotově. "Kde jsme? Ne, to tedy netuším. Bouře mohla loď hnát jakýmkoli směrem mimo kurz." má slova zní spíše ledabyle, upoutal mne totiž pohyb dívky, která se právě probudila. Hm... Koukám, že jste se už probudila - Angeliko. pousměji se jejím směrem, aby si ostatně také uvědomila, že si jejího jména od pobytu na lodi stále pamatuji. Nedal by si někdo sladkou vodu? I nějaký ten ananas by se našel. promluvím znova k těm dvěma, sic ta slova mohou působit třebas i provokativně. Jak tam tak stojím, povšimnou si ti dva mladíka, sotva ve věku dvaadvaceti let, hustých blonďatých vlasů, délkou až pod lopatky. Dříve pečlivě začesané, nyní místy slepené od slané vody. Jeho výška je necelých jedenasedumdesáti palců, tedy 180 cm, postava je pružná a vcelku se slušnými svaly. Jeho sympatickou tvář doplňuje páska přes oko, tudíž lze usoudit, že o něj přišel nešťastnou náhodou na některé z lodí, kde dříve sloužil. Jeho oděv není ničím vyjmečný - plátěná bílá košile, hnědé kalhoty, pevná kožená obuv a při pasu dýka, která na svém místě evidentně dobře drží, jinak by o ni při nočním boji ve vlnách jistojistě přišel.

Ardas - 03. září 2008 16:02

soukromá zpráva od Ardas pro Mýtina: V mužova slova jen přikývnu. Z mého nyní neutrálního, mu nemůže být tak zcela jasné, co si o něm myslím, však jeho paličatá odpověď o jednom těle, mi vyzněla snad jako od malého dítěte. V mužova další slova odpovídám téméř pohotově. "Kde jsme? Ne, to tedy netuším. Bouře mohla loď hnát jakýmkoli směrem mimo kurz." má slova zní spíše ledabyle, upoutal mne totiž pohyb dívky, která se právě probudila. Hm... Koukám, že jste se už probudila - Angeliko. pousměji se jejím směrem, aby si ostatně také uvědomila, že si jejího jména od pobytu na lodi stále pamatuji. Nedal by si někdo sladkou vodu? I nějaký ten ananas by se našel. promluvím znova k těm dvěma, sic ta slova mohou působit třebas i provokativně. Jak tam tak stojím, povšimnou si ti dva mladíka, sotva ve věku dvaadvaceti let, hustých blonďatých vlasů, délkou až pod lopatky. Dříve pečlivě začesané, nyní místy slepené od slané vody. Jeho výška je necelých jedenasedumdesáti palců, tedy 180 cm, postava je pružná a vcelku se slušnými svaly. Jeho sympatickou tvář doplňuje páska přes oko, tudíž lze usoudit, že o něj přišel nešťastnou náhodou na některé z lodí, kde dříve sloužil. Jeho oděv není ničím vyjmečný - plátěná bílá košile, hnědé kalhoty, pevná kožená obuv a při pasu dýka, která na svém místě evidentně dobře drží, jinak by o ni při nočním boji ve vlnách jistojistě přišel.

Alvaro Vasquez - 04. září 2008 09:10

soukromá zpráva od Alvaro Vasquez pro Mýtina "Ráno bude ještě daleko." Upřesním Angeličino určení času, jelikož se skutečně necítím, jako bych prospal celou noc a ještě k tomu část odpoledne. Tmavě hnědé vlasy spadající pod ucho si zatím udržely náznak účesu na pěšinku, zatímco vousy na tváři jsou spletené do chomáčků, ale stále je patrné, že byly pečlivě zastřiženy. Postavou nejsem nijak výrazný, očividně jsem před ztroskotáním nezastával žádnou manuální práci. Z civilizace jsem si s sebou přinesl kdysi bílou košili s ležatým zdobeným límcem a manžetami a tmavé kalhoty pod kolena. Oba tyto kusy oblečení dávají svým zpracováním i zvoleným materiálem tušit, že v žádném případě nepatřím mezi spodinu, spíše naopak. Poněkud nepatřičným dojmem působí těžké boty na mých nohou. Ty by naopak se zbytkem mé garderoby dohromady nikdo nedával. "Už jsem se obsloužil." Kývnu na trs nezralých banánů ve stínu nedaleko místa, kde sedím.

Alvaro Vasquez - 04. září 2008 09:10

soukromá zpráva od Alvaro Vasquez pro Mýtina "Ráno bude ještě daleko." Upřesním Angeličino určení času, jelikož se skutečně necítím, jako bych prospal celou noc a ještě k tomu část odpoledne. Tmavě hnědé vlasy spadající pod ucho si zatím udržely náznak účesu na pěšinku, zatímco vousy na tváři jsou spletené do chomáčků, ale stále je patrné, že byly pečlivě zastřiženy. Postavou nejsem nijak výrazný, očividně jsem před ztroskotáním nezastával žádnou manuální práci. Z civilizace jsem si s sebou přinesl kdysi bílou košili s ležatým zdobeným límcem a manžetami a tmavé kalhoty pod kolena. Oba tyto kusy oblečení dávají svým zpracováním i zvoleným materiálem tušit, že v žádném případě nepatřím mezi spodinu, spíše naopak. Poněkud nepatřičným dojmem působí těžké boty na mých nohou. Ty by naopak se zbytkem mé garderoby dohromady nikdo nedával. "Už jsem se obsloužil." Kývnu na trs nezralých banánů ve stínu nedaleko místa, kde sedím.

Ardas - 04. září 2008 10:42

soukromá zpráva od Ardas pro Mýtina Již v okamžiku, kdy jsem v tuto mýtinu vkročil, překvapila mne jejich nezaujatost a laxnost. Klidně si tu odpočívají, zatímco tu krom nás, může ještě někdo přebývat. I ze mne je cítit únava, však snažím se ji přemáhat, společně s nedávným úderem do hlavy, o němž jsem stále přesvědčen, že mi jej neuštědřil žádný, z těchto dvou. Muže jsem přešel pohledem, očividně jsem si povšiml jeho prazvláštní obuvy, ke které se možná dostal až tu na ostrově - nepatřily-li tak náhodou někomu již zesnulému. Nepředpokládám, že by byl snad muž z vyšší vrstvy schopen - či vůbec ochoten, pohybovat se tu bos. No, jak myslíte. utrousím k němu, dále se nevyjadřujíc o zralých ananasech a pitné vodě, které tu pravděpodobně bude dost, jelikož se neshánějí po okolí. Oh, málem bych zapomněl na své vychování. My se - pane - ještě neznáme. Říkají mi Ardas. kývnu směrem k němu. Zatímco on stále sedí na zemi, já tu celou tu dobu stojím. Se slečnou se již známe z lodi. mrknu směrem k ní, aby věděla, že jsem na ni ani v nejmenším nezapomněl.

Ardas - 04. září 2008 10:42

soukromá zpráva od Ardas pro Mýtina Již v okamžiku, kdy jsem v tuto mýtinu vkročil, překvapila mne jejich nezaujatost a laxnost. Klidně si tu odpočívají, zatímco tu krom nás, může ještě někdo přebývat. I ze mne je cítit únava, však snažím se ji přemáhat, společně s nedávným úderem do hlavy, o němž jsem stále přesvědčen, že mi jej neuštědřil žádný, z těchto dvou. Muže jsem přešel pohledem, očividně jsem si povšiml jeho prazvláštní obuvy, ke které se možná dostal až tu na ostrově - nepatřily-li tak náhodou někomu již zesnulému. Nepředpokládám, že by byl snad muž z vyšší vrstvy schopen - či vůbec ochoten, pohybovat se tu bos. No, jak myslíte. utrousím k němu, dále se nevyjadřujíc o zralých ananasech a pitné vodě, které tu pravděpodobně bude dost, jelikož se neshánějí po okolí. Oh, málem bych zapomněl na své vychování. My se - pane - ještě neznáme. Říkají mi Ardas. kývnu směrem k němu. Zatímco on stále sedí na zemi, já tu celou tu dobu stojím. Se slečnou se již známe z lodi. mrknu směrem k ní, aby věděla, že jsem na ni ani v nejmenším nezapomněl.

Alvaro Vasquez - 10. září 2008 11:18

soukromá zpráva od Alvaro Vasquez pro Mýtina Ardas...jen jedno jméno, navíc spíš jen přezdívka. "Já jsem Nicolau Torres." Představím se stále v sedě. Očividně nemám v úmyslu vrhnout se sám od sebe do nějaké činnosti. "Asi jste tu toho nachodil více, než my. Narazil jste na něco co by stálo za řeč?" Rozhlédnu se kolem a zhodnotím naše vlastní objevy. "My jsme zatím měli štěstí jen na kokosové palmy, banánovníky a nějakou vodu." Při svém výčtu naznačuji směr, odkud jednotlivé věci pocházejí. U kokosů se jedná o palmový hájek nedaleko odtud na pláži, zatímco co u banánů i u vody jen ukazuji neurčitě do džungle. Luxusní kufřík ležící v písku ani nezmiňuji, pro tuto chvíli se mi nejeví podstatný.

Alvaro Vasquez - 10. září 2008 11:18

soukromá zpráva od Alvaro Vasquez pro Mýtina Ardas...jen jedno jméno, navíc spíš jen přezdívka. "Já jsem Nicolau Torres." Představím se stále v sedě. Očividně nemám v úmyslu vrhnout se sám od sebe do nějaké činnosti. "Asi jste tu toho nachodil více, než my. Narazil jste na něco co by stálo za řeč?" Rozhlédnu se kolem a zhodnotím naše vlastní objevy. "My jsme zatím měli štěstí jen na kokosové palmy, banánovníky a nějakou vodu." Při svém výčtu naznačuji směr, odkud jednotlivé věci pocházejí. U kokosů se jedná o palmový hájek nedaleko odtud na pláži, zatímco co u banánů i u vody jen ukazuji neurčitě do džungle. Luxusní kufřík ležící v písku ani nezmiňuji, pro tuto chvíli se mi nejeví podstatný.

Ardas - 10. září 2008 11:40

soukromá zpráva od Ardas pro Mýtina Naslouchám muži, však nechám jej prvně domluvit, až poté se k věci vyjádřím sám. K jeho jménu pouze přikývnu a začínám si již tvořit obrázek o jeho aroganci, zatímco věnuji zdvořilostní pohledy i dámě. Nedozrálé kokosy i banány? Příjemná přesnídávka. pousměji se se zrakem upřeným opět na Nicolaa. To já měl štěstí krom kokosů akorát na nějakou tu tůni s pitnou vodou a pár šťavnatých ananasů. Je to tam tím směrem, pár stovek sáhů za člunem. poukáži ledabyle palcem za sebe - ve směru, odkud jsem přišel.

Ardas - 10. září 2008 11:40

soukromá zpráva od Ardas pro Mýtina Naslouchám muži, však nechám jej prvně domluvit, až poté se k věci vyjádřím sám. K jeho jménu pouze přikývnu a začínám si již tvořit obrázek o jeho aroganci, zatímco věnuji zdvořilostní pohledy i dámě. Nedozrálé kokosy i banány? Příjemná přesnídávka. pousměji se se zrakem upřeným opět na Nicolaa. To já měl štěstí krom kokosů akorát na nějakou tu tůni s pitnou vodou a pár šťavnatých ananasů. Je to tam tím směrem, pár stovek sáhů za člunem. poukáži ledabyle palcem za sebe - ve směru, odkud jsem přišel.

Oliver (Katsuo) Kinney - 10. září 2008 15:11

soukromá zpráva od Oliver (Katsuo) Kinney pro Pláž Poraženým pohledem bez mrknutí utkvím na hromádce, již ozkoušeného dřeva. Rty se mi zkřiví do rozmrzelého úsměvu, na kterém není nic veselého. Přinutím své ztuhlé prsty, aby pustily poslední klacek, jímž jsem se snažila ‚rozdělat oheň‘. Ozve se zvuk slabého ťuknutí, což mě opět vrátí do reality. Uvědomím si horké tepání svých dlaní. Jsou nehezky sedřené. I když jsou zvyklé na hrubou práci, bolí. Vše mi najednou připadá velice beznadějné. Copak dokážeme přežít? Jsme k ničemu. Je mi to líto. ozvu se chraplavým hlasem. Cítím, že jsem se Miriam musela omluvit, jelikož nic z toho, co jsme řekla, nefungovalo. Zhluboka se nadechnu, abych ulehčila tíživému závaží, které mi lebedí blízko srdce. Bohužel, mi zrak padne na přicházejícího Daniela. Ten tu scházel. Ďábluv posluhovač. z mého pohledu čiší surová nenávist. Nevydržím na něj pohlížet dlouho. Skloním hlavu a očekávám jeho nevychovaný výsměch.

Oliver (Katsuo) Kinney - 10. září 2008 15:11

soukromá zpráva od Oliver (Katsuo) Kinney pro Pláž Poraženým pohledem bez mrknutí utkvím na hromádce, již ozkoušeného dřeva. Rty se mi zkřiví do rozmrzelého úsměvu, na kterém není nic veselého. Přinutím své ztuhlé prsty, aby pustily poslední klacek, jímž jsem se snažila ‚rozdělat oheň‘. Ozve se zvuk slabého ťuknutí, což mě opět vrátí do reality. Uvědomím si horké tepání svých dlaní. Jsou nehezky sedřené. I když jsou zvyklé na hrubou práci, bolí. Vše mi najednou připadá velice beznadějné. Copak dokážeme přežít? Jsme k ničemu. Je mi to líto. ozvu se chraplavým hlasem. Cítím, že jsem se Miriam musela omluvit, jelikož nic z toho, co jsme řekla, nefungovalo. Zhluboka se nadechnu, abych ulehčila tíživému závaží, které mi lebedí blízko srdce. Bohužel, mi zrak padne na přicházejícího Daniela. Ten tu scházel. Ďábluv posluhovač. z mého pohledu čiší surová nenávist. Nevydržím na něj pohlížet dlouho. Skloním hlavu a očekávám jeho nevychovaný výsměch.

Angelika Corrs - 10. září 2008 16:49
	soukromá zpráva od Angelika Corrs pro Mýtina Tmavýma uhrančivýma očima pozoruji oba muže. Sedím takže mi vlasy spadají až na zem. Pozoruji je a nechci se míchat do debaty, kterou mají rozpovídanou. Promiňte, že vás ruším, ale mohli by jste mi ukázat nějakou tu vodu? Zeptám se protože rudé rty už mám seschlé a hrdlo mi svírá neúprosná žízeň.

Angelika Corrs - 10. září 2008 16:49
	soukromá zpráva od Angelika Corrs pro Mýtina Tmavýma uhrančivýma očima pozoruji oba muže. Sedím takže mi vlasy spadají až na zem. Pozoruji je a nechci se míchat do debaty, kterou mají rozpovídanou. Promiňte, že vás ruším, ale mohli by jste mi ukázat nějakou tu vodu? Zeptám se protože rudé rty už mám seschlé a hrdlo mi svírá neúprosná žízeň.

Ardas - 12. září 2008 09:28

soukromá zpráva od Ardas pro Mýtina Mé zdravé oko se opět upře na tu dívčinu, kterážto právě váhavě promluvila a má ústa se pousmějí. "Ale jistě, mohu Vás tam odvést. Je to trochu dál, ovšem ve stínu palem by neměl být problém." věnuji jí onen úsměv a učiním krok blíž Mohu Vám pomoci na nohy slečno? promluvím k ní přívětivě a natáhnu pravou paži jejím směrem. To pro případ, že by se jí chtěla chopit, abych jí byl oporou. Jak se zdá, k ženám jsem velmi pozorný a nechybí mi ani vychování, sic si mne mohou díky pásce přes oko snadno splést s pirátem. Vlastně se mne doposud nikdo nezeptal na okolnosti, proč je právě kočený pásek ozdobou mé tváře. Kol oka nelze spozorovat zvrásnění, tudíž nelze předpokládat, že bych o oko přišel. Každý se však může pouze domýšlet, zdali nejsem na pravé oko slepý, nebo proč jej neukazuji světu.

Ardas - 12. září 2008 09:28

soukromá zpráva od Ardas pro Mýtina Mé zdravé oko se opět upře na tu dívčinu, kterážto právě váhavě promluvila a má ústa se pousmějí. "Ale jistě, mohu Vás tam odvést. Je to trochu dál, ovšem ve stínu palem by neměl být problém." věnuji jí onen úsměv a učiním krok blíž Mohu Vám pomoci na nohy slečno? promluvím k ní přívětivě a natáhnu pravou paži jejím směrem. To pro případ, že by se jí chtěla chopit, abych jí byl oporou. Jak se zdá, k ženám jsem velmi pozorný a nechybí mi ani vychování, sic si mne mohou díky pásce přes oko snadno splést s pirátem. Vlastně se mne doposud nikdo nezeptal na okolnosti, proč je právě kočený pásek ozdobou mé tváře. Kol oka nelze spozorovat zvrásnění, tudíž nelze předpokládat, že bych o oko přišel. Každý se však může pouze domýšlet, zdali nejsem na pravé oko slepý, nebo proč jej neukazuji světu.

Angelika Corrs - 12. září 2008 10:08
	soukromá zpráva od Angelika Corrs pro Mýtina Přijmu s úsměvem ruku Ardase. Vyhoupnu se na nohy a jsem ráda, že už necítím bolest v noze. Naštěstí byla jen odřená. Děkuji vám, Ardasi. Usměji se na něj zářivým úsměvem a hnědé oči mi zazáří zvláštní jiskrou.

Angelika Corrs - 12. září 2008 10:08
	soukromá zpráva od Angelika Corrs pro Mýtina Přijmu s úsměvem ruku Ardase. Vyhoupnu se na nohy a jsem ráda, že už necítím bolest v noze. Naštěstí byla jen odřená. Děkuji vám, Ardasi. Usměji se na něj zářivým úsměvem a hnědé oči mi zazáří zvláštní jiskrou.

Ardas - 13. září 2008 13:12

soukromá zpráva od Ardas pro Mýtina: Ručku té mladé ženy zlehka uchopím a pomohu jí na nohy se zapřením, abych jí mohl být oporou. V laxnosti jejího dosavadního společníka se snad mohu i domnívat, že její noha není pouze odřená. Jsem tedy pochopitelně připraven, uchopit ji, kdyby se jí snad podařilo zaškobrtnout, nebo v únavě podlomila kolena. Naše pohledy se na okamžik střetnou. Ta jiskrná barva jejích očí má příjemný nádech. Jsou hnědé - stejně, jako ty mé. V její slova odpovím pouze úsměvem a jakoby se snad na krátký okamžik i zastavil čas. Po chvíli odtrhnu od ní pohled, směřujíc své oči k Nicolaovi. "No, tak abychom vyrazili." dodám téměř okamžitě, pohodíce trochu hlavou ve směru, odkud jsem přišel. Začínám také uvažovat o průchodnosti terénu kolem skal, poněvadž jsem část vzdálenosti plavel mezi těly. Pokouším se, udělat si nějakou představu o tom, jakým způsobem se dostaneme zpět, aniž bych je musel vláčet vodou.

Ardas - 13. září 2008 13:12

soukromá zpráva od Ardas pro Mýtina: Ručku té mladé ženy zlehka uchopím a pomohu jí na nohy se zapřením, abych jí mohl být oporou. V laxnosti jejího dosavadního společníka se snad mohu i domnívat, že její noha není pouze odřená. Jsem tedy pochopitelně připraven, uchopit ji, kdyby se jí snad podařilo zaškobrtnout, nebo v únavě podlomila kolena. Naše pohledy se na okamžik střetnou. Ta jiskrná barva jejích očí má příjemný nádech. Jsou hnědé - stejně, jako ty mé. V její slova odpovím pouze úsměvem a jakoby se snad na krátký okamžik i zastavil čas. Po chvíli odtrhnu od ní pohled, směřujíc své oči k Nicolaovi. "No, tak abychom vyrazili." dodám téměř okamžitě, pohodíce trochu hlavou ve směru, odkud jsem přišel. Začínám také uvažovat o průchodnosti terénu kolem skal, poněvadž jsem část vzdálenosti plavel mezi těly. Pokouším se, udělat si nějakou představu o tom, jakým způsobem se dostaneme zpět, aniž bych je musel vláčet vodou.

Pán Bouří - 13. září 2008 17:44
	soukromá zpráva od Pán Bouří pro Páskované sandálky drží, ale několikrát jsi málem spadla, není to nejpevnější bota pod Sluncem. Ještě že nejsi nějaká paninka, ta by to měla hodně těžké. To vedro a vlhkost tě ubíjí. K tomu všemu tě začala bolet hlava.

Daniel Moonrow - 13. září 2008 19:14

soukromá zpráva od Daniel Moonrow pro Zpět na pláži Zklamaný z neúspěšného pokusu o postavení provizorní přístřešku se vracím zpátky na pláž. Celá moje cesta do džungle bylo jen jedno velké fiasko. Nepovedený a chatrný přístřešek a na další část pláže jsem se také nedostal. Mou náladu však okamžitě spraví ty dvě zmoklé slepice. Nepovedlo se jim rozdělat oheň. Přesně jak jsem předpokládal. Sice jsem trochu doufal, že zmínka o jejich neschopnosti je vyburcuje k jeho rozdělání, ale očividně jsou neschopné cokoliv udělat správně. “Koukám, že místo rozdělávání ohně si tu spíš operováváte nehty a ruce…co takhle konečně zatnout zuby a pokusit se udělat něco užitečného. Nebo umíte jen fňukat, hrát si paničky a nadávat jedinému člověku co tu něco dělá? „ Vysypu před ne z trička podivná strakatá jablka a posadím se poblíž nich do stínu stromu, abych si poupravil bandáže na nohou. Přesněji, abych si je sundal, tady na pláži jsou mi celkem k ničemu. “Tak co krasotinky, ještě se o to pokusíte, nebo poprosíte jediného muže na téhle pláži, aby to opět udělal za vás, co?“ Odfrknu si a doufám, že je to nabudí ještě o kousek víc.

Daniel Moonrow - 13. září 2008 19:14

soukromá zpráva od Daniel Moonrow pro Zpět na pláži Zklamaný z neúspěšného pokusu o postavení provizorní přístřešku se vracím zpátky na pláž. Celá moje cesta do džungle bylo jen jedno velké fiasko. Nepovedený a chatrný přístřešek a na další část pláže jsem se také nedostal. Mou náladu však okamžitě spraví ty dvě zmoklé slepice. Nepovedlo se jim rozdělat oheň. Přesně jak jsem předpokládal. Sice jsem trochu doufal, že zmínka o jejich neschopnosti je vyburcuje k jeho rozdělání, ale očividně jsou neschopné cokoliv udělat správně. “Koukám, že místo rozdělávání ohně si tu spíš operováváte nehty a ruce…co takhle konečně zatnout zuby a pokusit se udělat něco užitečného. Nebo umíte jen fňukat, hrát si paničky a nadávat jedinému člověku co tu něco dělá? „ Vysypu před ne z trička podivná strakatá jablka a posadím se poblíž nich do stínu stromu, abych si poupravil bandáže na nohou. Přesněji, abych si je sundal, tady na pláži jsou mi celkem k ničemu. “Tak co krasotinky, ještě se o to pokusíte, nebo poprosíte jediného muže na téhle pláži, aby to opět udělal za vás, co?“ Odfrknu si a doufám, že je to nabudí ještě o kousek víc.

Pán Bouří - 13. září 2008 21:35

soukromá zpráva od Pán Bouří pro Ta dívka se pere statečně. Taková naražená holeň - což tak podle všeho vypadá, není nic příjemného. Ošklivá podlitina, modřina. Au. Přesto si nestěžovala. Je na ní však vidět, že sil už jí moc nezbývá. Nico ani Angelika teď nemají síly bloumat kolem, ty jsi na tom však fyzicky mnohem lépe a mysl máš zaostřenější. Po cestě jsi neslyšel žádnou tekoucí, ani dopadající vodu. Moře už jste nechali dávno za sebou. Však teď, když se rozhlédneš, tak jeden strom, co je na okraji džungle vypadá jako mango, a skutečně, jsou to jeho plody. Je vidět, že džungle je plná takového bohatství, stačí se jen pozorně rozhlédnout, do očí vás totiž neustále bije všelijaká květena a pestrobarevní motýli, papoušci. K čertu s nimi !

Psyche Cast - 13. září 2008 22:04

soukromá zpráva od Psyche Cast pro Pláž V duchu kleji, opravdu ošklivě kleji. Ale to jinak nešlo, když to proklaté dřevo nechtělo a nechtělo vzplanout. Snažila jsem se tak urputně, až jsem měla dlaně rudé, boleli a na čele vyskočil pot. Aby toho nebylo málo dorazil ten hulvát a začal si nás dobírat. Vzhlédnu k němu, zamračím se na něj, v očích rozhořčení a vstanu. "Vaše matka viditelně velice zanedbala vaší výchovu, pane. Vůbec se neumíte dobře chovat k dámám."bojovně vystrčím bradu. "Ale mýlíte se. Vaše ne moc vtipné poznámky nejsou na místě. Ten oheň prostě nejde rozdělat, posbírali jsme všechno dřevo co jsme našli a vyzkoušeli všechny druhy, ale ani jeden nechce chytit. A to mi věřte, že jsme se snažili."ukáži mu zarudlé dlaně. "A prosit vás rozhodně nehodlám. Když jste tak vše znalí, zkuste to sám." dám si ruce v bok.

Psyche Cast - 13. září 2008 22:04

soukromá zpráva od Psyche Cast pro Pláž V duchu kleji, opravdu ošklivě kleji. Ale to jinak nešlo, když to proklaté dřevo nechtělo a nechtělo vzplanout. Snažila jsem se tak urputně, až jsem měla dlaně rudé, boleli a na čele vyskočil pot. Aby toho nebylo málo dorazil ten hulvát a začal si nás dobírat. Vzhlédnu k němu, zamračím se na něj, v očích rozhořčení a vstanu. "Vaše matka viditelně velice zanedbala vaší výchovu, pane. Vůbec se neumíte dobře chovat k dámám."bojovně vystrčím bradu. "Ale mýlíte se. Vaše ne moc vtipné poznámky nejsou na místě. Ten oheň prostě nejde rozdělat, posbírali jsme všechno dřevo co jsme našli a vyzkoušeli všechny druhy, ale ani jeden nechce chytit. A to mi věřte, že jsme se snažili."ukáži mu zarudlé dlaně. "A prosit vás rozhodně nehodlám. Když jste tak vše znalí, zkuste to sám." dám si ruce v bok.

Pán Bouří - 13. září 2008 22:08

soukromá zpráva od Pán Bouří pro Mýtina Na kožený kufřík, který jste vylovili z vln jste dočista zapomněli. Nemůžete se zbavit vtíravé myšlenky že Ardas vypadá jako pirát. Nemít to slušné vychování, tak byste si to mysleli určitě. Vypadá to navíc, že už toho stihl více než vy, aspoň z toho, co vám pověděl. Je příjemné vědět, že jste neztroskotali sami. Dojdete k vám dobře známému palmovému hájku. Vypadá, že tady bude nejlepší vstup do džungle. Dál po pláži už začínají vystupovat nějaká skaliska, po kraji se táhnou neprostupná křoviska, seschlá, nejspíš i trnitá. Rozhodnete se tedy vejít tudy, nemělo by být těžké udržet směr. Džunglí Vešli jste do džungle. Ta vás přivítala svým obvyklým ruchem, který se okolo vás rozhostil. Po chvíli už se proplétáte změtí bujné zeleně, které se tu očividně daří. Samé syté barvy, stále je tu k vidění něco, na co stáčíte svůj zrak. Drobní ptáčci, brouci, mravenci. Nějaká slípka, ještěrka, co leží támhle na větvi porostlé lišejníkem. Petsrobarevní motýli, kteří zalétávají ke krásným květům pastelových barev. Ardas vás vede neohroženě. Angelice přidržuje liány, větve, co se vám neposlušně staví do cesty. Občas jí pomůže přes nějaký ztrouchnivělý kmen, který kříží vaší cestu. Nico jde jako poslední. Zatím jste si nevšimli nijakých známých plodů. Byli tu nějaké zelené bobulky na nízkém keříku, který se plazil po zemi. Zatím máte žaludky plné, a tak se nemusíte pokoušet do nebezpečného zkoušení neznámého. Po delší chvilce, kdy jste museli zajít hlouběji do džungle kvůli terénu, který byl nepřijatelný - nezpevněná půda, spletité křoviny, nebezpečí pádu do nějaké roklinky - jste začali stoupat do vrchu. Byl docela příkrý, naštěstí to tu bylo přehlednější. Počáteční změť vysokého porostu zmizela a nahradili ji vysoké stromy a nízká tráva. Vylezli jste až na tento kopeček, ani jste netušili, že se vám naskytne takovýhle pohled. Před vámi se rozprostřela nádherná louka krásně zelené trávy, ta svěžest, vůně. Sahá vám po kolena. Sklon terénu už je mírnější, přesto by jste dobe cítili, že jdete stále do vrchu. Jednotlivé paloučky jsou odděleny křovinami, nízkými stromky. Váš pohled se zvedá, vidíte vršky, vrcholy nějakých hor. Je to krásný pohled. Celé se zelenají. Jen na některých místech je jasně vidět vystupující masa šedého a černého kamene. Od vršků nalevo je vidět postupně klesající terén, asi se tam rozkládá znovu prales, možná nějaké bažiny, kdoví co se tam může nalézat. Napravo pak dohlédnutí není, roprostírá se tam totiž další prales. Všechno tohle je od vás ale hodně vzdálené, vaše cesta bude pokračovat dále přímo doprava, ne do těch vzdálených míst, kde se rýsuje ten prales s vysokými stromy. Rozhodně vyššími než jsou ty, které se právě teď nad vámi ční. Cesta povede po rovině, ješět nějakou chvíli půjdete po louce, potom skrz jedno houští za kterýmž už se zase rýsuje džungle. Nebude tak hustá. Cesta vás pěkně vyčerpala. Lýtká vás pálí po tomhle posledním výstupu, bylo by vhodné si trochu odpočinout. V ústech máte nepříjemné sucho.

Pán Bouří - 13. září 2008 22:08

soukromá zpráva od Pán Bouří pro Mýtina Na kožený kufřík, který jste vylovili z vln jste dočista zapomněli. Nemůžete se zbavit vtíravé myšlenky že Ardas vypadá jako pirát. Nemít to slušné vychování, tak byste si to mysleli určitě. Vypadá to navíc, že už toho stihl více než vy, aspoň z toho, co vám pověděl. Je příjemné vědět, že jste neztroskotali sami. Dojdete k vám dobře známému palmovému hájku. Vypadá, že tady bude nejlepší vstup do džungle. Dál po pláži už začínají vystupovat nějaká skaliska, po kraji se táhnou neprostupná křoviska, seschlá, nejspíš i trnitá. Rozhodnete se tedy vejít tudy, nemělo by být těžké udržet směr. Džunglí Vešli jste do džungle. Ta vás přivítala svým obvyklým ruchem, který se okolo vás rozhostil. Po chvíli už se proplétáte změtí bujné zeleně, které se tu očividně daří. Samé syté barvy, stále je tu k vidění něco, na co stáčíte svůj zrak. Drobní ptáčci, brouci, mravenci. Nějaká slípka, ještěrka, co leží támhle na větvi porostlé lišejníkem. Petsrobarevní motýli, kteří zalétávají ke krásným květům pastelových barev. Ardas vás vede neohroženě. Angelice přidržuje liány, větve, co se vám neposlušně staví do cesty. Občas jí pomůže přes nějaký ztrouchnivělý kmen, který kříží vaší cestu. Nico jde jako poslední. Zatím jste si nevšimli nijakých známých plodů. Byli tu nějaké zelené bobulky na nízkém keříku, který se plazil po zemi. Zatím máte žaludky plné, a tak se nemusíte pokoušet do nebezpečného zkoušení neznámého. Po delší chvilce, kdy jste museli zajít hlouběji do džungle kvůli terénu, který byl nepřijatelný - nezpevněná půda, spletité křoviny, nebezpečí pádu do nějaké roklinky - jste začali stoupat do vrchu. Byl docela příkrý, naštěstí to tu bylo přehlednější. Počáteční změť vysokého porostu zmizela a nahradili ji vysoké stromy a nízká tráva. Vylezli jste až na tento kopeček, ani jste netušili, že se vám naskytne takovýhle pohled. Před vámi se rozprostřela nádherná louka krásně zelené trávy, ta svěžest, vůně. Sahá vám po kolena. Sklon terénu už je mírnější, přesto by jste dobe cítili, že jdete stále do vrchu. Jednotlivé paloučky jsou odděleny křovinami, nízkými stromky. Váš pohled se zvedá, vidíte vršky, vrcholy nějakých hor. Je to krásný pohled. Celé se zelenají. Jen na některých místech je jasně vidět vystupující masa šedého a černého kamene. Od vršků nalevo je vidět postupně klesající terén, asi se tam rozkládá znovu prales, možná nějaké bažiny, kdoví co se tam může nalézat. Napravo pak dohlédnutí není, roprostírá se tam totiž další prales. Všechno tohle je od vás ale hodně vzdálené, vaše cesta bude pokračovat dále přímo doprava, ne do těch vzdálených míst, kde se rýsuje ten prales s vysokými stromy. Rozhodně vyššími než jsou ty, které se právě teď nad vámi ční. Cesta povede po rovině, ješět nějakou chvíli půjdete po louce, potom skrz jedno houští za kterýmž už se zase rýsuje džungle. Nebude tak hustá. Cesta vás pěkně vyčerpala. Lýtká vás pálí po tomhle posledním výstupu, bylo by vhodné si trochu odpočinout. V ústech máte nepříjemné sucho.

Pán Bouří - 13. září 2008 22:08

soukromá zpráva od Pán Bouří pro Mýtina Na kožený kufřík, který jste vylovili z vln jste dočista zapomněli. Nemůžete se zbavit vtíravé myšlenky že Ardas vypadá jako pirát. Nemít to slušné vychování, tak byste si to mysleli určitě. Vypadá to navíc, že už toho stihl více než vy, aspoň z toho, co vám pověděl. Je příjemné vědět, že jste neztroskotali sami. Dojdete k vám dobře známému palmovému hájku. Vypadá, že tady bude nejlepší vstup do džungle. Dál po pláži už začínají vystupovat nějaká skaliska, po kraji se táhnou neprostupná křoviska, seschlá, nejspíš i trnitá. Rozhodnete se tedy vejít tudy, nemělo by být těžké udržet směr. Džunglí Vešli jste do džungle. Ta vás přivítala svým obvyklým ruchem, který se okolo vás rozhostil. Po chvíli už se proplétáte změtí bujné zeleně, které se tu očividně daří. Samé syté barvy, stále je tu k vidění něco, na co stáčíte svůj zrak. Drobní ptáčci, brouci, mravenci. Nějaká slípka, ještěrka, co leží támhle na větvi porostlé lišejníkem. Petsrobarevní motýli, kteří zalétávají ke krásným květům pastelových barev. Ardas vás vede neohroženě. Angelice přidržuje liány, větve, co se vám neposlušně staví do cesty. Občas jí pomůže přes nějaký ztrouchnivělý kmen, který kříží vaší cestu. Nico jde jako poslední. Zatím jste si nevšimli nijakých známých plodů. Byli tu nějaké zelené bobulky na nízkém keříku, který se plazil po zemi. Zatím máte žaludky plné, a tak se nemusíte pokoušet do nebezpečného zkoušení neznámého. Po delší chvilce, kdy jste museli zajít hlouběji do džungle kvůli terénu, který byl nepřijatelný - nezpevněná půda, spletité křoviny, nebezpečí pádu do nějaké roklinky - jste začali stoupat do vrchu. Byl docela příkrý, naštěstí to tu bylo přehlednější. Počáteční změť vysokého porostu zmizela a nahradili ji vysoké stromy a nízká tráva. Vylezli jste až na tento kopeček, ani jste netušili, že se vám naskytne takovýhle pohled. Před vámi se rozprostřela nádherná louka krásně zelené trávy, ta svěžest, vůně. Sahá vám po kolena. Sklon terénu už je mírnější, přesto by jste dobe cítili, že jdete stále do vrchu. Jednotlivé paloučky jsou odděleny křovinami, nízkými stromky. Váš pohled se zvedá, vidíte vršky, vrcholy nějakých hor. Je to krásný pohled. Celé se zelenají. Jen na některých místech je jasně vidět vystupující masa šedého a černého kamene. Od vršků nalevo je vidět postupně klesající terén, asi se tam rozkládá znovu prales, možná nějaké bažiny, kdoví co se tam může nalézat. Napravo pak dohlédnutí není, roprostírá se tam totiž další prales. Všechno tohle je od vás ale hodně vzdálené, vaše cesta bude pokračovat dále přímo doprava, ne do těch vzdálených míst, kde se rýsuje ten prales s vysokými stromy. Rozhodně vyššími než jsou ty, které se právě teď nad vámi ční. Cesta povede po rovině, ješět nějakou chvíli půjdete po louce, potom skrz jedno houští za kterýmž už se zase rýsuje džungle. Nebude tak hustá. Cesta vás pěkně vyčerpala. Lýtká vás pálí po tomhle posledním výstupu, bylo by vhodné si trochu odpočinout. V ústech máte nepříjemné sucho.

Daniel Moonrow - 20. září 2008 22:31

soukromá zpráva od Daniel Moonrow pro Pláž Přesně takovouhle vzpurnou a bojovnou odpověď jsem od téhle slečinky čekal. Moc dobře znám typ namyšlených a rozmazlených dívek jakou byla přesně ona. Poklidně se na ní otočím a přejedu si jí od hlavy až k patě. “Tak zaprvé, milá zlatá. Žádnou dámu tu nevidím. Jsou tu jen dvě ufňukané cácorky ve stejně roztrhaných hadrech jaké mám i já. Pokud jste byla někdo s velkým ´N´, tak tady to už neplatí. Jste ve stejné kaši jako já, tudíž jste stejná nula. Tady se všechny společenské rozdíly mažou a podle toho se k vám budu chovat.“ Postavím se ze svého pohodlného sedu a shlídnu na tu panenku seshora. “Koukám, že to spíš vás matka nenaučila slušnosti. Copak nevíte, že když něco chcete tak o to musíte poprosit? Ostatně, mě nějaký oheň nezajímá, mám teplé oblečení a zbytky šatů z toho utopence. Na rozdíl od vás, v těch lehkých šatičkách obnažujících víc než bych chtěl vidět..“..oči mi jako na povel sjedou k její potrhané sukni, odhalující velikou část jejích nohou. “…zimou trpět nebudu. Oheň akutně nepotřebuji. Tak pokud nechcete v noci mrznout, budete se muset víc snažit. A teď mě omluvte děvče, chci mít trochu klidu.“ Pomalým krokem zamířím k vyplavenému kmeni. Cestou k němu se porozhlížím po nějakých kamenech, které by mohli být vhodné jako křesadlo. Vcelku rád bych si založil nějaký ten oheň a bavil se tím, jak by se ty dvě křehulky snažily dolézat za teplem.

Daniel Moonrow - 20. září 2008 22:31

soukromá zpráva od Daniel Moonrow pro Pláž Přesně takovouhle vzpurnou a bojovnou odpověď jsem od téhle slečinky čekal. Moc dobře znám typ namyšlených a rozmazlených dívek jakou byla přesně ona. Poklidně se na ní otočím a přejedu si jí od hlavy až k patě. “Tak zaprvé, milá zlatá. Žádnou dámu tu nevidím. Jsou tu jen dvě ufňukané cácorky ve stejně roztrhaných hadrech jaké mám i já. Pokud jste byla někdo s velkým ´N´, tak tady to už neplatí. Jste ve stejné kaši jako já, tudíž jste stejná nula. Tady se všechny společenské rozdíly mažou a podle toho se k vám budu chovat.“ Postavím se ze svého pohodlného sedu a shlídnu na tu panenku seshora. “Koukám, že to spíš vás matka nenaučila slušnosti. Copak nevíte, že když něco chcete tak o to musíte poprosit? Ostatně, mě nějaký oheň nezajímá, mám teplé oblečení a zbytky šatů z toho utopence. Na rozdíl od vás, v těch lehkých šatičkách obnažujících víc než bych chtěl vidět..“..oči mi jako na povel sjedou k její potrhané sukni, odhalující velikou část jejích nohou. “…zimou trpět nebudu. Oheň akutně nepotřebuji. Tak pokud nechcete v noci mrznout, budete se muset víc snažit. A teď mě omluvte děvče, chci mít trochu klidu.“ Pomalým krokem zamířím k vyplavenému kmeni. Cestou k němu se porozhlížím po nějakých kamenech, které by mohli být vhodné jako křesadlo. Vcelku rád bych si založil nějaký ten oheň a bavil se tím, jak by se ty dvě křehulky snažily dolézat za teplem.

Pán Bouří - 21. září 2008 13:28

soukromá zpráva od Pán Bouří pro Pláž Daniel vás nechá zabodávat pohledy do svých zad a začne si to šinout dál po pláži, kde se poohlíží po nějakém tom kamení, co by použil jako křesadlo. Po chvíli už ve svých rukou třímá nějaké ty kameny, které by se daly použít. Děvčata zatím klečí v písku, před nimi jejich nepovedený pokus o rozdělávání ohně, který jim připomíná toho hnusného panáka jménem Daniel. Po chvilce, kdy si Daniel vyhledal plácek, který byl od děvčat dostatečně daleko, ale zase tak blízko, aby na něj samozřejmě viděly, jelikož svým schopnostem a dovednostem velice věří, našel nějakou tu suchou trávu, nějaké to klestí, co dobře chytne a pár klacíků. Připravil si improvizované ohniště, které ani nemusel ohraničovat, nicméně vymetl všechen dotěrný písek a dostal se na pevnou půdu. Ze začátku jste mohly s úsměvem pozorovat jeho pachtění, křesal a křesal, obličej měl zkřivený horečným soustředěním. Pak ale začal rozfoukávat některé ty jiskřičky, které se úspěšně prohlodávaly suchou trávou ... Za chvilku už mu pak plápolá oheň, bastard, jak to jen dokázal? Anne by to tímhle způsobem asi taky dokázala, ale místo toho se nechala unést nápadem Miriam, které se o tom dočetla v nějaké knize. Danův postup je rozhodně přímočařejší, i když jistá zručnost k tomu potřeba je, zkušenost.

Pán Bouří - 21. září 2008 13:28

soukromá zpráva od Pán Bouří pro Pláž Daniel vás nechá zabodávat pohledy do svých zad a začne si to šinout dál po pláži, kde se poohlíží po nějakém tom kamení, co by použil jako křesadlo. Po chvíli už ve svých rukou třímá nějaké ty kameny, které by se daly použít. Děvčata zatím klečí v písku, před nimi jejich nepovedený pokus o rozdělávání ohně, který jim připomíná toho hnusného panáka jménem Daniel. Po chvilce, kdy si Daniel vyhledal plácek, který byl od děvčat dostatečně daleko, ale zase tak blízko, aby na něj samozřejmě viděly, jelikož svým schopnostem a dovednostem velice věří, našel nějakou tu suchou trávu, nějaké to klestí, co dobře chytne a pár klacíků. Připravil si improvizované ohniště, které ani nemusel ohraničovat, nicméně vymetl všechen dotěrný písek a dostal se na pevnou půdu. Ze začátku jste mohly s úsměvem pozorovat jeho pachtění, křesal a křesal, obličej měl zkřivený horečným soustředěním. Pak ale začal rozfoukávat některé ty jiskřičky, které se úspěšně prohlodávaly suchou trávou ... Za chvilku už mu pak plápolá oheň, bastard, jak to jen dokázal? Anne by to tímhle způsobem asi taky dokázala, ale místo toho se nechala unést nápadem Miriam, které se o tom dočetla v nějaké knize. Danův postup je rozhodně přímočařejší, i když jistá zručnost k tomu potřeba je, zkušenost.

Pán Bouří - 21. září 2008 13:28

soukromá zpráva od Pán Bouří pro Pláž Daniel vás nechá zabodávat pohledy do svých zad a začne si to šinout dál po pláži, kde se poohlíží po nějakém tom kamení, co by použil jako křesadlo. Po chvíli už ve svých rukou třímá nějaké ty kameny, které by se daly použít. Děvčata zatím klečí v písku, před nimi jejich nepovedený pokus o rozdělávání ohně, který jim připomíná toho hnusného panáka jménem Daniel. Po chvilce, kdy si Daniel vyhledal plácek, který byl od děvčat dostatečně daleko, ale zase tak blízko, aby na něj samozřejmě viděly, jelikož svým schopnostem a dovednostem velice věří, našel nějakou tu suchou trávu, nějaké to klestí, co dobře chytne a pár klacíků. Připravil si improvizované ohniště, které ani nemusel ohraničovat, nicméně vymetl všechen dotěrný písek a dostal se na pevnou půdu. Ze začátku jste mohly s úsměvem pozorovat jeho pachtění, křesal a křesal, obličej měl zkřivený horečným soustředěním. Pak ale začal rozfoukávat některé ty jiskřičky, které se úspěšně prohlodávaly suchou trávou ... Za chvilku už mu pak plápolá oheň, bastard, jak to jen dokázal? Anne by to tímhle způsobem asi taky dokázala, ale místo toho se nechala unést nápadem Miriam, které se o tom dočetla v nějaké knize. Danův postup je rozhodně přímočařejší, i když jistá zručnost k tomu potřeba je, zkušenost.

Oliver (Katsuo) Kinney - 21. září 2008 16:09

soukromá zpráva od Oliver (Katsuo) Kinney pro Pláž Jak jsem hloupá! tiše zaskřípu zuby a z hrdla se mi ozve neidentifikovatelné zachrčení. Zasloužila bych pohlavek! Ba ne…pořádnou ránu pěstí od samotného Pána! prudkým stiskem si zaryji nehty do dlaní. Je to spíše lehké polechtání oproti bolesti, kterou si za trest vybavím. Dokonce sebou trhnu. Sílou sugesce cítím rozpálenou, štiplavou tvář. Dokonce bych mohla přísahat, že cítím teplou stružku krve razící si cestu od koutku rtů. Kap. Kap. Cosi mi ukáplo na hřbet ruky. S přirozenou plachostí zaostřím na ono místo. Slza. Musím se sama sobě pousmát. Připadám si bláznivě. Pouhá kapka slané, průhledné vody. Žádná krev. Uvědomím si přítomnost Miriam a roztřeseně si otřu oči. Snad si toho přes mé husté, rezavé vlasy nepovšimla. Seber se už konečně Anne! Odvahu, děvče! svůj vlastní hlas mi zní tak nějak cize. Pláčem ničeho nedocílíš. Jen zavdáváš důvody tomu zlému muži, aby tě provokoval a vysmíval se ti. neznatelně si sama pro sebe přikývnu. Mé ruce se pomalu uvolnily z křeče vyvolané beznadějí a vztekem. Vyhrál. promluvím bezvýrazně a vyškrábu se na nohy. Sbírám zbytky důstojnosti, jestli jsem vůbec kdy tušila, co je to zač. Já ho o nic prosit nebudu, sle..Miriam. brouknu tichým hlasem a povzdychnu si. Nemohu, já…opravdu nemohu škemrat u nohou vraha. Sklopím zrak k travnatému porostu.

Oliver (Katsuo) Kinney - 21. září 2008 16:09

soukromá zpráva od Oliver (Katsuo) Kinney pro Pláž Jak jsem hloupá! tiše zaskřípu zuby a z hrdla se mi ozve neidentifikovatelné zachrčení. Zasloužila bych pohlavek! Ba ne…pořádnou ránu pěstí od samotného Pána! prudkým stiskem si zaryji nehty do dlaní. Je to spíše lehké polechtání oproti bolesti, kterou si za trest vybavím. Dokonce sebou trhnu. Sílou sugesce cítím rozpálenou, štiplavou tvář. Dokonce bych mohla přísahat, že cítím teplou stružku krve razící si cestu od koutku rtů. Kap. Kap. Cosi mi ukáplo na hřbet ruky. S přirozenou plachostí zaostřím na ono místo. Slza. Musím se sama sobě pousmát. Připadám si bláznivě. Pouhá kapka slané, průhledné vody. Žádná krev. Uvědomím si přítomnost Miriam a roztřeseně si otřu oči. Snad si toho přes mé husté, rezavé vlasy nepovšimla. Seber se už konečně Anne! Odvahu, děvče! svůj vlastní hlas mi zní tak nějak cize. Pláčem ničeho nedocílíš. Jen zavdáváš důvody tomu zlému muži, aby tě provokoval a vysmíval se ti. neznatelně si sama pro sebe přikývnu. Mé ruce se pomalu uvolnily z křeče vyvolané beznadějí a vztekem. Vyhrál. promluvím bezvýrazně a vyškrábu se na nohy. Sbírám zbytky důstojnosti, jestli jsem vůbec kdy tušila, co je to zač. Já ho o nic prosit nebudu, sle..Miriam. brouknu tichým hlasem a povzdychnu si. Nemohu, já…opravdu nemohu škemrat u nohou vraha. Sklopím zrak k travnatému porostu.

Ardas - 21. září 2008 21:21

soukromá zpráva od Ardas pro Skrze džungli Uvědomuji si plně svůj vzhled, i pásku přes oko, je mi však v tuto chvíli ukradené, jaký byl jejich první dojem. Mohou si snad dokonce myslet, že na ně toho dobráka jen hraju, však se ukáže časem. Nemohou tušit, zdali je tohle mé pravé já, nebo něco snad tajím. Postupujeme již pěknou chvíli, proto začínám uvažovat o kratší pauze, sic jsme se zatím tou oklikou ani nedostali zpět na pláž. Mám v úmyslu vyjít z křovisek v písek pláže, jakmile to bude nejdříve možné a najít to, co jsem zde odhodil, než jsem se vrhl do vln mezi těla - mohlo by se to ještě hodit. Pozoruji okolí kol sebe a v případě potřeby, nabídnu beze slov Angelice svou paži, ať už jde o přechod kmene stromu, nebo je třeba být jen její oporou, kdyby jí náhle podklesla kolena. Snažím se ji mít stále v zorném poli a naznačovat správný směr. Na moři není tak náročné se orientovat, jako tady. Hm... je to ostatně docela jasný. ušklíbnu se náhle, snad trochu ironicky sám pro sebe, vzhlédnouc o něco výš. Přimhouřím oko, abych mohl lépe zaostřit na plody v koruně stromů. Tak přece tu rostou. změní se můj výraz v úsměv, zrak však stočím zpět k Angelice a krátkým pohledem za sebe se přesvědčím, zdali nás Nico stále následuje. Po další chvíli začínám i já pociťovat únavu a bolest v nohou, kterou plsobí za dnešek již toliko namáhané svaly. Posledních pár kroků a otevře se před námi terén. Krásná to krajina a bujná květena. pomyslím si, zatímco pokračujeme dále při kraji louky. Libo odpočinek? promluvím k nim krátce, stojíc stále pevně na nohou, propínaje svaly, abych omezil bolest. K tomu místu je to už jen kousek. Vrátíme se na pláž, terén je tam schůdnější. dodám ve chvíli, narovnaje se do plné výšky.

Ardas - 21. září 2008 21:21

soukromá zpráva od Ardas pro Skrze džungli Uvědomuji si plně svůj vzhled, i pásku přes oko, je mi však v tuto chvíli ukradené, jaký byl jejich první dojem. Mohou si snad dokonce myslet, že na ně toho dobráka jen hraju, však se ukáže časem. Nemohou tušit, zdali je tohle mé pravé já, nebo něco snad tajím. Postupujeme již pěknou chvíli, proto začínám uvažovat o kratší pauze, sic jsme se zatím tou oklikou ani nedostali zpět na pláž. Mám v úmyslu vyjít z křovisek v písek pláže, jakmile to bude nejdříve možné a najít to, co jsem zde odhodil, než jsem se vrhl do vln mezi těla - mohlo by se to ještě hodit. Pozoruji okolí kol sebe a v případě potřeby, nabídnu beze slov Angelice svou paži, ať už jde o přechod kmene stromu, nebo je třeba být jen její oporou, kdyby jí náhle podklesla kolena. Snažím se ji mít stále v zorném poli a naznačovat správný směr. Na moři není tak náročné se orientovat, jako tady. Hm... je to ostatně docela jasný. ušklíbnu se náhle, snad trochu ironicky sám pro sebe, vzhlédnouc o něco výš. Přimhouřím oko, abych mohl lépe zaostřit na plody v koruně stromů. Tak přece tu rostou. změní se můj výraz v úsměv, zrak však stočím zpět k Angelice a krátkým pohledem za sebe se přesvědčím, zdali nás Nico stále následuje. Po další chvíli začínám i já pociťovat únavu a bolest v nohou, kterou plsobí za dnešek již toliko namáhané svaly. Posledních pár kroků a otevře se před námi terén. Krásná to krajina a bujná květena. pomyslím si, zatímco pokračujeme dále při kraji louky. Libo odpočinek? promluvím k nim krátce, stojíc stále pevně na nohou, propínaje svaly, abych omezil bolest. K tomu místu je to už jen kousek. Vrátíme se na pláž, terén je tam schůdnější. dodám ve chvíli, narovnaje se do plné výšky.

Psyche Cast - 21. září 2008 21:24

soukromá zpráva od Psyche Cast pro Pláž Zalapu pohoršeně po dechu, když slyším, jak se mnou ten hulvát mluví. "Vy... vy..."zakoktám se a pak celá zrudnu, když poukáže na to, jak jsem odhalená, chytnu konec šatů a tahám je dolů, jako kdyby to mělo pomoci. Vzteklá a celá rudý studem jsem pozorovala toho muže, jak odchází. "Já po něm přece nechtěla, aby se mě choval, jako k šlechtičně! Jen jsem chtěla, aby se choval trochu slušně! Jak se sluší chovat k ženám! Hulvát jeden! To se mu vrátí!"vztekám se v duchu a probodávám ho pohledem. Kdyby pohled mohl zabíjet.... S odfrknutím se obrázím k Anne "My ho nepotřeujeme. Ať se klidně s tím svým mužským egem zadáví."řeknu ji. Otřu si ruce do sukně a znovu si kleknu, kde se pustím do rozdělávání ohně. "Vyhrál."slyším jak řekla Anne. Vzhlédnu a uvidím, jak hulvátovy už hoří oheň. "Já ho tedy o nic také prosit nebudu. To raději umrznu. Je to nafoukanej ignorant."odfrknu se a pohlédnu na Anne o něco vládněji "Však mi to zvládneme bez něj."položím klacky a znovu si otřu dlaně "Možná bychom to mohli zkusit jako on.. těmi kameny."navrhnu.

Psyche Cast - 21. září 2008 21:24

soukromá zpráva od Psyche Cast pro Pláž Zalapu pohoršeně po dechu, když slyším, jak se mnou ten hulvát mluví. "Vy... vy..."zakoktám se a pak celá zrudnu, když poukáže na to, jak jsem odhalená, chytnu konec šatů a tahám je dolů, jako kdyby to mělo pomoci. Vzteklá a celá rudý studem jsem pozorovala toho muže, jak odchází. "Já po něm přece nechtěla, aby se mě choval, jako k šlechtičně! Jen jsem chtěla, aby se choval trochu slušně! Jak se sluší chovat k ženám! Hulvát jeden! To se mu vrátí!"vztekám se v duchu a probodávám ho pohledem. Kdyby pohled mohl zabíjet.... S odfrknutím se obrázím k Anne "My ho nepotřeujeme. Ať se klidně s tím svým mužským egem zadáví."řeknu ji. Otřu si ruce do sukně a znovu si kleknu, kde se pustím do rozdělávání ohně. "Vyhrál."slyším jak řekla Anne. Vzhlédnu a uvidím, jak hulvátovy už hoří oheň. "Já ho tedy o nic také prosit nebudu. To raději umrznu. Je to nafoukanej ignorant."odfrknu se a pohlédnu na Anne o něco vládněji "Však mi to zvládneme bez něj."položím klacky a znovu si otřu dlaně "Možná bychom to mohli zkusit jako on.. těmi kameny."navrhnu.

Angelika Corrs - 22. září 2008 15:32

soukromá zpráva od Angelika Corrs pro Džungle Prodíráme se džunglí a není to nic moc pohodlného. Zvlášť když mám na nohách jen sandálky, ale byli i těžší doby. Doby kdy jsem musela chodit bosa po rozpálených ulicích Londýna. Ardas je velice galantní a občas mi pomůže při ztížení terénu. To je aspoň ten muž na správném místě. Občas mu laskavost oplatím zářivím úsměvem a pohledem mít čokoládovích očí. Jenže horko je čím dál horší a začíná si vybírat svou daň. Bolí mě hlava a i nohy pomalinku touží po chvilce oddechu. Dojdeme na nějakou louku. Velice pěkné místečko. Jako malá jsem taková místa milovala. Ach ano, pokud to nebude vadit. Odpovím na Ardasovu otázku.

Angelika Corrs - 22. září 2008 15:32

soukromá zpráva od Angelika Corrs pro Džungle Prodíráme se džunglí a není to nic moc pohodlného. Zvlášť když mám na nohách jen sandálky, ale byli i těžší doby. Doby kdy jsem musela chodit bosa po rozpálených ulicích Londýna. Ardas je velice galantní a občas mi pomůže při ztížení terénu. To je aspoň ten muž na správném místě. Občas mu laskavost oplatím zářivím úsměvem a pohledem mít čokoládovích očí. Jenže horko je čím dál horší a začíná si vybírat svou daň. Bolí mě hlava a i nohy pomalinku touží po chvilce oddechu. Dojdeme na nějakou louku. Velice pěkné místečko. Jako malá jsem taková místa milovala. Ach ano, pokud to nebude vadit. Odpovím na Ardasovu otázku.

Oliver (Katsuo) Kinney - 22. září 2008 16:56

soukromá zpráva od Oliver (Katsuo) Kinney pro Pláž Kradmo, i když se není před čím skrývat, loupnu pohledem po Miriam. Rty se mi samovolně prohýbají do úsměvu. Dotěrný pozorovatel by v tom mohl rozpoznat počátky škodolibosti. Úžasné, slečno! Chtěla bych mít Vaší odvahu, Miriam. Povzbuzena jejím postojem se sama začínám cítit maličko odvážněji.A-ano, já ehm. zamotám se do vlastních slov.Chci říct, že to zkusím. vyhrknu spěšně a lehce se začervenám. Hbitým krokem zamířím k místům, kde ten všivák našel ty šikovné kameny. Přeci tam nebyly pouhé dva kousky. Přikleknu si k zemi a potlačuji možnost a vtíravý pocit, že by mě mohl ten chamtivec pozorovat. Při posuzování vhodných kamenů si vybavím své probuzení. Nepříčetnost. Zvednu se a bez zbytečného zdržování se vrátím k Miriam. Cestou svým způsobem nenávistně šlehnu pohledem po Danielovi, nemohu za to, že to působí spíše ustrašeně. Já vím své. V našem pěkně ohraničeném ohništi poupravím hromádku suchého chrastí. Sehnu se a snažím se vykřesat jiskry dříve než mě začnou otravovat bolavá záda. Není to ovšem nijak jednoduché. Záda se ozývají vcelku brzy. Možná ztrácím pojem o čase. Snaž se Anne, není ti to cizí.

Oliver (Katsuo) Kinney - 22. září 2008 16:56

soukromá zpráva od Oliver (Katsuo) Kinney pro Pláž Kradmo, i když se není před čím skrývat, loupnu pohledem po Miriam. Rty se mi samovolně prohýbají do úsměvu. Dotěrný pozorovatel by v tom mohl rozpoznat počátky škodolibosti. Úžasné, slečno! Chtěla bych mít Vaší odvahu, Miriam. Povzbuzena jejím postojem se sama začínám cítit maličko odvážněji.A-ano, já ehm. zamotám se do vlastních slov.Chci říct, že to zkusím. vyhrknu spěšně a lehce se začervenám. Hbitým krokem zamířím k místům, kde ten všivák našel ty šikovné kameny. Přeci tam nebyly pouhé dva kousky. Přikleknu si k zemi a potlačuji možnost a vtíravý pocit, že by mě mohl ten chamtivec pozorovat. Při posuzování vhodných kamenů si vybavím své probuzení. Nepříčetnost. Zvednu se a bez zbytečného zdržování se vrátím k Miriam. Cestou svým způsobem nenávistně šlehnu pohledem po Danielovi, nemohu za to, že to působí spíše ustrašeně. Já vím své. V našem pěkně ohraničeném ohništi poupravím hromádku suchého chrastí. Sehnu se a snažím se vykřesat jiskry dříve než mě začnou otravovat bolavá záda. Není to ovšem nijak jednoduché. Záda se ozývají vcelku brzy. Možná ztrácím pojem o čase. Snaž se Anne, není ti to cizí.

Ardas - 22. září 2008 22:37

soukromá zpráva od Ardas pro Džungle Kývnouc v odpověď na Angeličina slova, rozhlédnu se kolem po vhodném místu pro krátkou pauzu - někde ve stínu, pokud možno pod stromem. Právě takové místo by mohlo nyní posloužit, co by dobrý úkryt. Posaď se tady. S Nicem zatím obstaráme něco k osvěžení. odvětím k Angelice, na níž lze snadno spozorovat známky únavy. Je tu hodně plodů, nepůjdeme daleko. dodám v okamžiku, abych jí dal najevo, že ji budeme mít neustále na očích. Zrak na to stočím k Nicolaovi, v očekávání jeho reakce. Neznám jeho povahu, však mohu si snad být jistý jedním - bude uvažovat, jako snad každý v takové situaci a tím je pravidlo - pomož jiným, oni ti pak také pomohou. Ano, i na mě lze poznat únavu, snažím se ji však přemáhat. Právě ona, chvílemi pulzující bolest v hlavě, památka na úder způsobený neznámým, mne drží při vědomí, společně s řezavým pocitem od právě protažených svalů na nohou.

Ardas - 22. září 2008 22:37

soukromá zpráva od Ardas pro Džungle Kývnouc v odpověď na Angeličina slova, rozhlédnu se kolem po vhodném místu pro krátkou pauzu - někde ve stínu, pokud možno pod stromem. Právě takové místo by mohlo nyní posloužit, co by dobrý úkryt. Posaď se tady. S Nicem zatím obstaráme něco k osvěžení. odvětím k Angelice, na níž lze snadno spozorovat známky únavy. Je tu hodně plodů, nepůjdeme daleko. dodám v okamžiku, abych jí dal najevo, že ji budeme mít neustále na očích. Zrak na to stočím k Nicolaovi, v očekávání jeho reakce. Neznám jeho povahu, však mohu si snad být jistý jedním - bude uvažovat, jako snad každý v takové situaci a tím je pravidlo - pomož jiným, oni ti pak také pomohou. Ano, i na mě lze poznat únavu, snažím se ji však přemáhat. Právě ona, chvílemi pulzující bolest v hlavě, památka na úder způsobený neznámým, mne drží při vědomí, společně s řezavým pocitem od právě protažených svalů na nohou.

Psyche Cast - 24. září 2008 16:48

soukromá zpráva od Psyche Cast pro Pláž Také jsem se zvedla a šla hledat kameny, jako Anne. Nechtěla jsem sedět a čekat až je přinese. Anne přece jen není moje služebná a i když je jasné, že jsme z různých společenských tříd, tak jsem si nikdy nelibovala v rozkazování. Posbírala jsem kameny co jsem našla a odnesla je k našemu připravenému ohništi. Chvíli jsem seděla a čekala na Anne, dívala jsem se, jak s těmi kameny zachází. Ano... vzpomnla jsem si na to. Křesadlo. Proč mě to jenom nenapadlo? Pak to zkusím také, napodobím Anne a snažím se vykřesat jiskry. Jen ať si ten náfuka, klidně myslí, že se po něm opičíme. To mi bylo jedno.

Psyche Cast - 24. září 2008 16:49

soukromá zpráva od Psyche Cast pro Pláž Také jsem se zvedla a šla hledat kameny, jako Anne. Nechtěla jsem sedět a čekat až je přinese. Anne přece jen není moje služebná a i když je jasné, že jsme z různých společenských tříd, tak jsem si nikdy nelibovala v rozkazování. Posbírala jsem kameny co jsem našla a odnesla je k našemu připravenému ohništi. Chvíli jsem seděla a čekala na Anne, dívala jsem se, jak s těmi kameny zachází. Ano... vzpomnla jsem si na to. Křesadlo. Proč mě to jenom nenapadlo? Pak to zkusím také, napodobím Anne a snažím se vykřesat jiskry. Jen ať si ten náfuka, klidně myslí, že se po něm opičíme. To mi bylo jedno.

Alvaro Vasquez - 25. září 2008 21:07

soukromá zpráva od Alvaro Vasquez pro Džungle Přestože jsem byl již přesvědčený, že se po zbytek dne již nehnu, vydám se s Ardasem a Angelikou hlouběji do džungle, abychom došli někam, kde se nachází sladká voda. Cesta džunglí zpočátku není o mnoho namáhavější, než procházka parkem, člověk jen musí dávat pozor na to, kam klade nohy. Čím dále se však dostáváme, tím příkřeji stoupáme. Počátek stoupání jsem ani nepostřehl, ale při pohledu nahoru se kopec před námi jeví nezdolatelný. Své mínění si však nechám pro sebe a hluboce odfukujíce pokračuji za oběma trosečníky stále vzhůru. V tuto chvíli se boty zdají být spíše obtíží, než výhodou. Jsou těžké jako nic, co jsem zatím měl na nohou. Stejně si je ale nesundávám a kladu nohu před nohu. Při zmínce o odpočinku jen zakývu upocenou hlavou. Úchvatný pohled, který se nám naskytl, nechávám zcela bez povšimnutí. Prostě se jen svalím do nejbližšího stínu a nechám Ardase s Angelikou vést konverzaci, jíž bych teď zajisté schopen nebyl. Může se to zdát pár chvil, ale i to málo mi výrazně prospěje a hloubka mých nádechů se postupně zmenšuje. Pomalu si začínám uvědomovat něco jiného, než jak zoufale malé mám plíce, a už abych zase někam šel. Na Ardasova slova jen přikývnu a zase se zvednu ze země. Oblečení mám promočené snad i více, než kdybych právě vylezl z moře. Něco na svlažení hrdla by se ale hodilo. Vydám se tedy společně s ním nasbírat nějaké ovoce.

Alvaro Vasquez - 25. září 2008 21:07

soukromá zpráva od Alvaro Vasquez pro Džungle Přestože jsem byl již přesvědčený, že se po zbytek dne již nehnu, vydám se s Ardasem a Angelikou hlouběji do džungle, abychom došli někam, kde se nachází sladká voda. Cesta džunglí zpočátku není o mnoho namáhavější, než procházka parkem, člověk jen musí dávat pozor na to, kam klade nohy. Čím dále se však dostáváme, tím příkřeji stoupáme. Počátek stoupání jsem ani nepostřehl, ale při pohledu nahoru se kopec před námi jeví nezdolatelný. Své mínění si však nechám pro sebe a hluboce odfukujíce pokračuji za oběma trosečníky stále vzhůru. V tuto chvíli se boty zdají být spíše obtíží, než výhodou. Jsou těžké jako nic, co jsem zatím měl na nohou. Stejně si je ale nesundávám a kladu nohu před nohu. Při zmínce o odpočinku jen zakývu upocenou hlavou. Úchvatný pohled, který se nám naskytl, nechávám zcela bez povšimnutí. Prostě se jen svalím do nejbližšího stínu a nechám Ardase s Angelikou vést konverzaci, jíž bych teď zajisté schopen nebyl. Může se to zdát pár chvil, ale i to málo mi výrazně prospěje a hloubka mých nádechů se postupně zmenšuje. Pomalu si začínám uvědomovat něco jiného, než jak zoufale malé mám plíce, a už abych zase někam šel. Na Ardasova slova jen přikývnu a zase se zvednu ze země. Oblečení mám promočené snad i více, než kdybych právě vylezl z moře. Něco na svlažení hrdla by se ale hodilo. Vydám se tedy společně s ním nasbírat nějaké ovoce.

Daniel Moonrow - 26. září 2008 15:47

soukromá zpráva od Daniel Moonrow pro Pláž Heuréka, oheň se úspěšně podařilo vykřesat. Musím říci, že jsem poměrně dost oddechl, kdyby se mi totiž nepodařil rozdělat, má pověst by u těch dvou slečinek, byla značně pošramocená. Vítězoslavně si setřu symbolický pot z čela a s úsměvem se podívám směrem k oběma, zvědavě přihlížejícím křehulkám. Můj pohled jako by doslova říkal..“Tak vidíte, kdo je tu pán pláže.“ Pomalu vstanu a začnu na ohniště postupně skládat větší a větší klacíky, které vyplavilo moře, větvičky z nízkého podrostu u pláže a občas i nějaký ten trs suché trávy. Po chvilce už je oheň opravdu veliký a hřejivý. Krásný to pocit, když se mé tělo, prokřehlé plavbou v rozbouřeném moři zalilo opojným teplem. Nikdy dřív jsem tak rád neslyšel příjemné praskání ohně. Po delší chvilce pátrání v okolí se mi podaří nashromáždit dostatek dřeva, které nakupím na hromádku poblíž ohně a nezbývá mi nic jiného, než se jen pohodlně a slastně natáhnout k ohni a sledovat pachtění těch dvou. Balzám pro mé oči. A ještě lepší by bylo, kdyby se za mnou připloužili s prosíkem o jediný žhavý uhlík. V tu chvíli by mé sebevědomí a hrdost doslova explodovaly. “Tak co princezničky..jde to, jde to? Nepotřebujete třeba pomoct někoho zkušenějšího, silnějšího, lepšího…zkrátka muže?“ Směji se a z teplého místečka sleduji ty dvě.

Daniel Moonrow - 26. září 2008 15:47

soukromá zpráva od Daniel Moonrow pro Pláž Heuréka, oheň se úspěšně podařilo vykřesat. Musím říci, že jsem poměrně dost oddechl, kdyby se mi totiž nepodařil rozdělat, má pověst by u těch dvou slečinek, byla značně pošramocená. Vítězoslavně si setřu symbolický pot z čela a s úsměvem se podívám směrem k oběma, zvědavě přihlížejícím křehulkám. Můj pohled jako by doslova říkal..“Tak vidíte, kdo je tu pán pláže.“ Pomalu vstanu a začnu na ohniště postupně skládat větší a větší klacíky, které vyplavilo moře, větvičky z nízkého podrostu u pláže a občas i nějaký ten trs suché trávy. Po chvilce už je oheň opravdu veliký a hřejivý. Krásný to pocit, když se mé tělo, prokřehlé plavbou v rozbouřeném moři zalilo opojným teplem. Nikdy dřív jsem tak rád neslyšel příjemné praskání ohně. Po delší chvilce pátrání v okolí se mi podaří nashromáždit dostatek dřeva, které nakupím na hromádku poblíž ohně a nezbývá mi nic jiného, než se jen pohodlně a slastně natáhnout k ohni a sledovat pachtění těch dvou. Balzám pro mé oči. A ještě lepší by bylo, kdyby se za mnou připloužili s prosíkem o jediný žhavý uhlík. V tu chvíli by mé sebevědomí a hrdost doslova explodovaly. “Tak co princezničky..jde to, jde to? Nepotřebujete třeba pomoct někoho zkušenějšího, silnějšího, lepšího…zkrátka muže?“ Směji se a z teplého místečka sleduji ty dvě.

Pán Bouří - 27. září 2008 12:15

soukromá zpráva od Pán Bouří pro Pláž Danielova přítomnost ke klidu nijak nepřispěla. Npajatá atmosféra se ošklivě prokousává vaší trpělivostí a kameny co máte v ruce div že nevyletí směrem k jeho hlavě, zase. Miriam si počíná hrozně, bouchá o sebe kameny jak děcko, občas odletí nějaká jiskra, ale spadne do písku, nebo letí z tak veliké výšky, že už nemá šanci způsobit kýžený efekt. Slečna asi oheň nikdy nerozdělávala, nebo je teď tak vynervovaná, že nezvládne ani takhle jendoduchou činnost. Kdežto u Anne je vidět jasná zkušenost. Vybrala vysušená stébla trávy, poksládala je k sobě, vedle si připravila ostatní chrasí, co přiloží, až bude mít malý plamínek. Potom začala křesat jiskry, rychle, intenzivně bouchala kamínky o sebe, dostatečné blízkosti a pochvíli už začala dmýchat do trávy. Chvilku na to už jí vyrazil plamínek také. Teď ohně nebude potřeba, přes den. Je dost velké vedro, a pravda je, že být na přímém Slunci, které bude co nevidět přímo nad vámi není nejlepší nápad. Možná by bylo dobré jít se porozhlédnout po okolí, nasbírat nějaké dřevo, co zatí mmůžete dát vysušit na pláž, abyste měli čím topit v noci. Možná jít nasbírat ještě nějaké plody, porozhlédnout se po civilizaci ...

Pán Bouří - 27. září 2008 12:15

soukromá zpráva od Pán Bouří pro Pláž Danielova přítomnost ke klidu nijak nepřispěla. Npajatá atmosféra se ošklivě prokousává vaší trpělivostí a kameny co máte v ruce div že nevyletí směrem k jeho hlavě, zase. Miriam si počíná hrozně, bouchá o sebe kameny jak děcko, občas odletí nějaká jiskra, ale spadne do písku, nebo letí z tak veliké výšky, že už nemá šanci způsobit kýžený efekt. Slečna asi oheň nikdy nerozdělávala, nebo je teď tak vynervovaná, že nezvládne ani takhle jendoduchou činnost. Kdežto u Anne je vidět jasná zkušenost. Vybrala vysušená stébla trávy, poksládala je k sobě, vedle si připravila ostatní chrasí, co přiloží, až bude mít malý plamínek. Potom začala křesat jiskry, rychle, intenzivně bouchala kamínky o sebe, dostatečné blízkosti a pochvíli už začala dmýchat do trávy. Chvilku na to už jí vyrazil plamínek také. Teď ohně nebude potřeba, přes den. Je dost velké vedro, a pravda je, že být na přímém Slunci, které bude co nevidět přímo nad vámi není nejlepší nápad. Možná by bylo dobré jít se porozhlédnout po okolí, nasbírat nějaké dřevo, co zatí mmůžete dát vysušit na pláž, abyste měli čím topit v noci. Možná jít nasbírat ještě nějaké plody, porozhlédnout se po civilizaci ...

Pán Bouří - 27. září 2008 12:15

soukromá zpráva od Pán Bouří pro Pláž Danielova přítomnost ke klidu nijak nepřispěla. Npajatá atmosféra se ošklivě prokousává vaší trpělivostí a kameny co máte v ruce div že nevyletí směrem k jeho hlavě, zase. Miriam si počíná hrozně, bouchá o sebe kameny jak děcko, občas odletí nějaká jiskra, ale spadne do písku, nebo letí z tak veliké výšky, že už nemá šanci způsobit kýžený efekt. Slečna asi oheň nikdy nerozdělávala, nebo je teď tak vynervovaná, že nezvládne ani takhle jendoduchou činnost. Kdežto u Anne je vidět jasná zkušenost. Vybrala vysušená stébla trávy, poksládala je k sobě, vedle si připravila ostatní chrasí, co přiloží, až bude mít malý plamínek. Potom začala křesat jiskry, rychle, intenzivně bouchala kamínky o sebe, dostatečné blízkosti a pochvíli už začala dmýchat do trávy. Chvilku na to už jí vyrazil plamínek také. Teď ohně nebude potřeba, přes den. Je dost velké vedro, a pravda je, že být na přímém Slunci, které bude co nevidět přímo nad vámi není nejlepší nápad. Možná by bylo dobré jít se porozhlédnout po okolí, nasbírat nějaké dřevo, co zatí mmůžete dát vysušit na pláž, abyste měli čím topit v noci. Možná jít nasbírat ještě nějaké plody, porozhlédnout se po civilizaci ...

Psyche Cast - 27. září 2008 21:18

soukromá zpráva od Psyche Cast pro Pláž Chlupy na krku se mi naježili, když se ozval zase ten otrava. Doslova jsem se naježila. Nepodívám se na něj a okázale ho ignoruji a ještě k tomu se posunu, abych k němu seděla zády. "Ten je tak arogantní..."řeknu naštvaně. Moje mlácení kamene bylo zcela k ničemu, přestanu a pozoruji Anne, které to viditelně jde. Cítila jsem se nemotorně, ale třeba příště mi to půjde lépe. "Jsi velice šikovná, Anne."pochválím ji nadšeně, když vidím, jak se ji podařilo oheň rozdělat. "Budu se to muset naučit..."zadívám se na Anne "Budeš mě učit? Myslím si totiž, že potřebuji umět věci, jako ty, abych tady na tom ostrově vydržela než se objeví pomoc."

Psyche Cast - 27. září 2008 21:18

soukromá zpráva od Psyche Cast pro Pláž Chlupy na krku se mi naježili, když se ozval zase ten otrava. Doslova jsem se naježila. Nepodívám se na něj a okázale ho ignoruji a ještě k tomu se posunu, abych k němu seděla zády. "Ten je tak arogantní..."řeknu naštvaně. Moje mlácení kamene bylo zcela k ničemu, přestanu a pozoruji Anne, které to viditelně jde. Cítila jsem se nemotorně, ale třeba příště mi to půjde lépe. "Jsi velice šikovná, Anne."pochválím ji nadšeně, když vidím, jak se ji podařilo oheň rozdělat. "Budu se to muset naučit..."zadívám se na Anne "Budeš mě učit? Myslím si totiž, že potřebuji umět věci, jako ty, abych tady na tom ostrově vydržela než se objeví pomoc."

Ardas - 30. září 2008 11:16

soukromá zpráva od Ardas pro Džungle: I já odpovím kývnutím hlavy na Nicovu bezhlesou odpověď a vykročím směrem, kde jsem zahlédl mangovníky. ne příliš daleko, však abych měl neustále na očích palouček, kde se nachází ona dívčina. Bez pochyby to nebyl jediný strom široko daleko. přemítám sám pro sebe, zatímco vnímám Nicolaovu společnost a koukám po korunách stromů a především po možná nejlépe schůzném kmenu stromu, abychom se při šplhu příliš nenamáhali. Na Nicolaovu únavu neberu příliš zřetel, poněvadž chlap by měl být schopný, něco málo vydržet. I já pociťuji vlhkost svého oděvu, jen se po létech služby na palubě lodi neunavuji tak rychle.

Ardas - 30. září 2008 11:16

soukromá zpráva od Ardas pro Džungle: I já odpovím kývnutím hlavy na Nicovu bezhlesou odpověď a vykročím směrem, kde jsem zahlédl mangovníky. ne příliš daleko, však abych měl neustále na očích palouček, kde se nachází ona dívčina. Bez pochyby to nebyl jediný strom široko daleko. přemítám sám pro sebe, zatímco vnímám Nicolaovu společnost a koukám po korunách stromů a především po možná nejlépe schůzném kmenu stromu, abychom se při šplhu příliš nenamáhali. Na Nicolaovu únavu neberu příliš zřetel, poněvadž chlap by měl být schopný, něco málo vydržet. I já pociťuji vlhkost svého oděvu, jen se po létech služby na palubě lodi neunavuji tak rychle.

Oliver (Katsuo) Kinney - 02. října 2008 17:39

soukromá zpráva od Oliver (Katsuo) Kinney pro Pláž S nepotlačitelnou úlevou hypnotizuji tančící plamínek pohlcující suché chrastí. Jisté zadostiučinění mi navozuje pocit vrtkavé pohody. Na okamžik přestávám mít pochybnosti o našem přežití. Velice toužím vidět výraz toho zlého muže, ale neodhodlám se k činu. Kéž by neexistoval. Vyčerpaně s červenými tvářemi pohlédnu na Miriam. Její pochvala mi stáhne hrdlo zvláštním pocitem a já se musím v duchu uklidňovat, abych byla schopná řeči. Stále si nemohu zvyknout na vlídné chování. Učit? O-o-ode mě?! Zakoulím očima a vesele se zasměji. Ach. vysoukám ze sebe a cítím se neuvěřitelně poctěna. Zhluboka se nadechnu a hřbetem ruky si otřu zpocené čelo.Samozřejmě! vyhrknu až příliš rychle a omluvně se podívám stranou. Chci říct..velmi ráda, Miriam. Podělím se s tebou o své zkušenosti. usměji se. Opravdu jí musím oplatit její dobrotu. Znovu si otřu obličej. Že by oheň tolik pálil? Zamžourám očima k nebi a hned na to k ohníčku. Chvilku trvá než si vše pečlivě urovnám v hlavě. Nemáme na ohni, co uvařit. Mmm možná jen opražit kešu…Voda není, zima není. Nač jsme ho rozdělávaly? – Protože to řekl ten muž. odpovím si ihned. Celé to úsilí nám bude platné v noci. svěsím ramena. Budeme potřebovat více dřeva, aby během ní nevyhasl. zamumlám a sleduji, jak můj výtvor pozvolna přechází do doutnání.

Oliver (Katsuo) Kinney - 02. října 2008 17:39

soukromá zpráva od Oliver (Katsuo) Kinney pro Pláž S nepotlačitelnou úlevou hypnotizuji tančící plamínek pohlcující suché chrastí. Jisté zadostiučinění mi navozuje pocit vrtkavé pohody. Na okamžik přestávám mít pochybnosti o našem přežití. Velice toužím vidět výraz toho zlého muže, ale neodhodlám se k činu. Kéž by neexistoval. Vyčerpaně s červenými tvářemi pohlédnu na Miriam. Její pochvala mi stáhne hrdlo zvláštním pocitem a já se musím v duchu uklidňovat, abych byla schopná řeči. Stále si nemohu zvyknout na vlídné chování. Učit? O-o-ode mě?! Zakoulím očima a vesele se zasměji. Ach. vysoukám ze sebe a cítím se neuvěřitelně poctěna. Zhluboka se nadechnu a hřbetem ruky si otřu zpocené čelo.Samozřejmě! vyhrknu až příliš rychle a omluvně se podívám stranou. Chci říct..velmi ráda, Miriam. Podělím se s tebou o své zkušenosti. usměji se. Opravdu jí musím oplatit její dobrotu. Znovu si otřu obličej. Že by oheň tolik pálil? Zamžourám očima k nebi a hned na to k ohníčku. Chvilku trvá než si vše pečlivě urovnám v hlavě. Nemáme na ohni, co uvařit. Mmm možná jen opražit kešu…Voda není, zima není. Nač jsme ho rozdělávaly? – Protože to řekl ten muž. odpovím si ihned. Celé to úsilí nám bude platné v noci. svěsím ramena. Budeme potřebovat více dřeva, aby během ní nevyhasl. zamumlám a sleduji, jak můj výtvor pozvolna přechází do doutnání.

Psyche Cast - 04. října 2008 12:32

soukromá zpráva od Psyche Cast pro Pláž Usměji se na Anne "Děkuji. Budu ráda. Doma jsem byla dáma.. to, že bych pracovala bylo pro mě nemožné. Ale nejsem ještě tak stará na to, abych se něčemu nového nepřiučila."zadívám se na ohniště a pak významně pohlédnu na muže nedaleko od nás. Ale netrvá to dlouho a pohlédnu na Anne "Ano. Posbíráme více dřeva a necháme ho pořádně na sluníčku uschnout. A nemyslím, že bychom ho museli udržovat. Teď už víme jak se rozdělává tak když zhasne znovu ho rozděláme."usměji se na ní "Důležité je, že už víme, jak na to. Hlavně jen schovej ty kameny."vstanu a setřepu si špínu ze zbytků sukně. "Co kdybychom posbírali to dřevo a pak se šli ještě porozhlédnout kolem?"

Psyche Cast - 04. října 2008 12:32

soukromá zpráva od Psyche Cast pro Pláž Usměji se na Anne "Děkuji. Budu ráda. Doma jsem byla dáma.. to, že bych pracovala bylo pro mě nemožné. Ale nejsem ještě tak stará na to, abych se něčemu nového nepřiučila."zadívám se na ohniště a pak významně pohlédnu na muže nedaleko od nás. Ale netrvá to dlouho a pohlédnu na Anne "Ano. Posbíráme více dřeva a necháme ho pořádně na sluníčku uschnout. A nemyslím, že bychom ho museli udržovat. Teď už víme jak se rozdělává tak když zhasne znovu ho rozděláme."usměji se na ní "Důležité je, že už víme, jak na to. Hlavně jen schovej ty kameny."vstanu a setřepu si špínu ze zbytků sukně. "Co kdybychom posbírali to dřevo a pak se šli ještě porozhlédnout kolem?"

Oliver (Katsuo) Kinney - 04. října 2008 19:43

soukromá zpráva od Oliver (Katsuo) Kinney pro Pláž Po vzoru své společnice se postavím a sklepu si případná smítka ze sukně. Tušila jsem, že pochází z vyšší vrstvy, už jen díky jejímu ošacení. Plaše se svým myšlenkám pousměji.Souhlasím, rozděláme ho až bude třeba. rychle sehnu nazpět pro kameny a pevně je sevřu prsty. Projede mnou zimomřivý pocit. Uschovám je. Ten muž by nám je ukradl..jen pro svou zábavu. zatnu zuby pod chvilkovým návalem zlosti. Doufám, že nám to dřevo nevezme… ustrašeně zašeptám Miriam při sběru dřeva. Je nereálné, aby nás to vtělení arogance mohlo slyšet, ale jsem raději opatrnější. Jak už jsme se stačily přesvědčit, různých dřev se tu válí mnoho a netrvá nám to tedy moc dlouho. Kameny jsem ukryla v trávě u stromu s charakteristicky sloupnutou kůrou nedaleko v džungli. Pověděla jsem to i Miriam pro případ, kdybych na to zapomněla, což považuji za nemožné. Položím do písku poslední kus dřeva a spokojeně si dám ruce v bok. To bychom měly. zašeptám si pro sebe a pohledem vyhledám Miriam. Další výprava ve mně probouzí lehké nadšení, ale i hrůzu, kterou se na sobě pokouším nedávat znát. Vždy jsem se musela umět svým způsobem přetvařovat.Půjdeme do džungle, či podél pláže? zamrkám.

Oliver (Katsuo) Kinney - 04. října 2008 19:43

soukromá zpráva od Oliver (Katsuo) Kinney pro Pláž Po vzoru své společnice se postavím a sklepu si případná smítka ze sukně. Tušila jsem, že pochází z vyšší vrstvy, už jen díky jejímu ošacení. Plaše se svým myšlenkám pousměji.Souhlasím, rozděláme ho až bude třeba. rychle sehnu nazpět pro kameny a pevně je sevřu prsty. Projede mnou zimomřivý pocit. Uschovám je. Ten muž by nám je ukradl..jen pro svou zábavu. zatnu zuby pod chvilkovým návalem zlosti. Doufám, že nám to dřevo nevezme… ustrašeně zašeptám Miriam při sběru dřeva. Je nereálné, aby nás to vtělení arogance mohlo slyšet, ale jsem raději opatrnější. Jak už jsme se stačily přesvědčit, různých dřev se tu válí mnoho a netrvá nám to tedy moc dlouho. Kameny jsem ukryla v trávě u stromu s charakteristicky sloupnutou kůrou nedaleko v džungli. Pověděla jsem to i Miriam pro případ, kdybych na to zapomněla, což považuji za nemožné. Položím do písku poslední kus dřeva a spokojeně si dám ruce v bok. To bychom měly. zašeptám si pro sebe a pohledem vyhledám Miriam. Další výprava ve mně probouzí lehké nadšení, ale i hrůzu, kterou se na sobě pokouším nedávat znát. Vždy jsem se musela umět svým způsobem přetvařovat.Půjdeme do džungle, či podél pláže? zamrkám.

Daniel Moonrow - 04. října 2008 19:52

soukromá zpráva od Daniel Moonrow pro Pláž Když se těm dvěma cácorkám konečně podaří rozdělat oheň, tak mě mírně zamrzne úsměv na rtech. Začátečnické štěstí, jedna náhodná jiskra se svezla po hraně kamene a náhodou dopadla na suchý trs trávy. Však ony ještě přilezou a budou žadonit o pomoc. Jsou to přeci jen, ženy. Ještě chvilku polehávám u ohně, než mě směs sálajících plamenů horkých slunečních paprsků donutí, odkulit se do stínu vzdálené palmy. Je mi jasné, že oheň je jen jedna z milionu věcí, které je pro přežití nutné udělat. Chtělo by to najít zdroj pitné vody, trvalý zdroj. A taky musím najít nějaké proteiny, maso. Ovoce je sice vydatné, šťavnaté a plné energie, ale bez masa mi ochabnou svaly a zeslábnu. Džungle je určitě plná nějakých menších živočichů a oceán určitě taky. Mohl bych se porozhlédnout v mělké vodě, třeba narazím na nějaké kraby, želví vejce, nebo snadno polapitelné rybky. Posadím se, očistím si košili od písku a zahledím se na oceán, pak ještě zkontroluji ty dvě, sbírají dřevo, ještě, že já už mám své zásoby, a v nejhorším přiložím ten velký vyplavený kmen, ten vydrží dlouho. Postavím se, vezmu z hromady větví na podpal jeden dlouhý a úzký klacek, vzdáleně podobný oštěpu a vydám se k vodě. Zajdu jen do hloubky, kdy mě voda sahá po kolena a pomalým krokem se vydám podél pláže. V duchu už se vidím, jak za vlahé noci opékám čerstvou rybku.

Daniel Moonrow - 04. října 2008 19:52

soukromá zpráva od Daniel Moonrow pro Pláž Když se těm dvěma cácorkám konečně podaří rozdělat oheň, tak mě mírně zamrzne úsměv na rtech. Začátečnické štěstí, jedna náhodná jiskra se svezla po hraně kamene a náhodou dopadla na suchý trs trávy. Však ony ještě přilezou a budou žadonit o pomoc. Jsou to přeci jen, ženy. Ještě chvilku polehávám u ohně, než mě směs sálajících plamenů horkých slunečních paprsků donutí, odkulit se do stínu vzdálené palmy. Je mi jasné, že oheň je jen jedna z milionu věcí, které je pro přežití nutné udělat. Chtělo by to najít zdroj pitné vody, trvalý zdroj. A taky musím najít nějaké proteiny, maso. Ovoce je sice vydatné, šťavnaté a plné energie, ale bez masa mi ochabnou svaly a zeslábnu. Džungle je určitě plná nějakých menších živočichů a oceán určitě taky. Mohl bych se porozhlédnout v mělké vodě, třeba narazím na nějaké kraby, želví vejce, nebo snadno polapitelné rybky. Posadím se, očistím si košili od písku a zahledím se na oceán, pak ještě zkontroluji ty dvě, sbírají dřevo, ještě, že já už mám své zásoby, a v nejhorším přiložím ten velký vyplavený kmen, ten vydrží dlouho. Postavím se, vezmu z hromady větví na podpal jeden dlouhý a úzký klacek, vzdáleně podobný oštěpu a vydám se k vodě. Zajdu jen do hloubky, kdy mě voda sahá po kolena a pomalým krokem se vydám podél pláže. V duchu už se vidím, jak za vlahé noci opékám čerstvou rybku.

Psyche Cast - 06. října 2008 16:49

soukromá zpráva od Psyche Cast pro Pláž Pustím se také do sbírání dřeva, ty kousky, které byli ještě vlhké jsem rozožila na slunci nebo blízko ohně, aby se usušili. Podívám se na Annu "Jestli nám ho sebere tak si ho vezmeme jednoduše zpátky. Jediný způsob jak by mi v tom mohl zabránit by bylo, aby na mě vztáhl ruku. Ale snad nebude až takový hulvát."střelím pohledem po tom muži. "Nemyslím si, že bychom toho moc na pláži našli... možná kromě vyplavených trosek a možná další mrtvý."zachvěji se "Šla bych znovu do džungle.. jen bych chvíli šla po pláži a zkusila prohledat les na jiném místě. Třeba budeme mít větší štěstí."znovu si sednu a zase si začnu omotávat chodidla látkou z mích šatů.

Psyche Cast - 06. října 2008 16:49

soukromá zpráva od Psyche Cast pro Pláž Pustím se také do sbírání dřeva, ty kousky, které byli ještě vlhké jsem rozožila na slunci nebo blízko ohně, aby se usušili. Podívám se na Annu "Jestli nám ho sebere tak si ho vezmeme jednoduše zpátky. Jediný způsob jak by mi v tom mohl zabránit by bylo, aby na mě vztáhl ruku. Ale snad nebude až takový hulvát."střelím pohledem po tom muži. "Nemyslím si, že bychom toho moc na pláži našli... možná kromě vyplavených trosek a možná další mrtvý."zachvěji se "Šla bych znovu do džungle.. jen bych chvíli šla po pláži a zkusila prohledat les na jiném místě. Třeba budeme mít větší štěstí."znovu si sednu a zase si začnu omotávat chodidla látkou z mích šatů.

Angelika Corrs - 06. října 2008 16:54
	soukromá zpráva od Angelika Corrs pro Džungle Sedím na mýtině a jen tak se koukám za mizícími muži. Hlavu si dám unaveně na kolena a koukám se do trávy. Jenže uvidím něco, co přímo nesnáším... HAD! Hrozně se leknu a vyletím na nohy. Had! Tady je had! Vykřiknu.

Angelika Corrs - 06. října 2008 16:54
	soukromá zpráva od Angelika Corrs pro Džungle Sedím na mýtině a jen tak se koukám za mizícími muži. Hlavu si dám unaveně na kolena a koukám se do trávy. Jenže uvidím něco, co přímo nesnáším... HAD! Hrozně se leknu a vyletím na nohy. Had! Tady je had! Vykřiknu.

Ardas - 13. října 2008 10:05

soukromá zpráva od Ardas pro Džungle - nedaleko palouku: Trhnu hlavou v okamžiku, kdy dívka vzkřikne. Nacházím se právě asi ve třetině kmene jednoho ze stromů, v jehož koruně jsem z pohledu zdola, objevil několik mang. Dýka stále při pouzdře na opasku, není jí třeba k trhání sladkých plodů. Nyní však budu muset rychle jednat. Pokouším se po kmeni dostat co možná nejrychleji dolů, pochopitelně ne po zadku, ani pádem. Při dobrém výhledu jsem ji zahlédl, jakmile vyskočila na nohy, přes křoviska však nyní nevidím prakticky nic. Pokud se mi slez ze stromu zdařil, vyběhnu směrem k palouku, cestou berouc jeden z příhodných klacků. Nemusí být vidlicovitý, především však delčí a lehko udržitelný v jedné ruce, pro manipulaci s hadem.

Ardas - 13. října 2008 10:05

soukromá zpráva od Ardas pro Džungle - nedaleko palouku: Trhnu hlavou v okamžiku, kdy dívka vzkřikne. Nacházím se právě asi ve třetině kmene jednoho ze stromů, v jehož koruně jsem z pohledu zdola, objevil několik mang. Dýka stále při pouzdře na opasku, není jí třeba k trhání sladkých plodů. Nyní však budu muset rychle jednat. Pokouším se po kmeni dostat co možná nejrychleji dolů, pochopitelně ne po zadku, ani pádem. Při dobrém výhledu jsem ji zahlédl, jakmile vyskočila na nohy, přes křoviska však nyní nevidím prakticky nic. Pokud se mi slez ze stromu zdařil, vyběhnu směrem k palouku, cestou berouc jeden z příhodných klacků. Nemusí být vidlicovitý, především však delčí a lehko udržitelný v jedné ruce, pro manipulaci s hadem.

Alvaro Vasquez - 26. října 2008 10:22

soukromá zpráva od Alvaro Vasquez pro Džungle Na rozdíl od Ardase se necítím na nějaké šplhání po stromech, raději obcházím zdejší porost v naději, že narazím na něco dosažitelného ze země. Možná se tak nedostanu k takovému množství potravy, ale pořád mi to připadá výhodnější, než si dodřít ruce o kůru. Jakmile uslyším Angeličin výkřik, otočím se tím směrem a pár kousky něčeho v náručí se vydám daným směrem. Přestože mě nasbírané ovoce zdržuje, nezbavuji se ho. Jakmile se dostanu na dohled Angeliky a hada, stejně nejsem moc užitečný. Nějakou dobu mi zabere přehlédnout situaci. Po ten čas jen nehybně stojím a koukám, co se vlastně děje. Teprve nyní začínám přemýšlet nad tím, co bych měl vlastně s hadem dělat. Házet po něm ovoce by asi žádný výsledek nepřineslo, upustím tedy svůj úlovek tam, kde zrovna stojím a rozhlédnu se po nějakém klacku, kterým by se dal had umlátit.

Alvaro Vasquez - 26. října 2008 10:22

soukromá zpráva od Alvaro Vasquez pro Džungle Na rozdíl od Ardase se necítím na nějaké šplhání po stromech, raději obcházím zdejší porost v naději, že narazím na něco dosažitelného ze země. Možná se tak nedostanu k takovému množství potravy, ale pořád mi to připadá výhodnější, než si dodřít ruce o kůru. Jakmile uslyším Angeličin výkřik, otočím se tím směrem a pár kousky něčeho v náručí se vydám daným směrem. Přestože mě nasbírané ovoce zdržuje, nezbavuji se ho. Jakmile se dostanu na dohled Angeliky a hada, stejně nejsem moc užitečný. Nějakou dobu mi zabere přehlédnout situaci. Po ten čas jen nehybně stojím a koukám, co se vlastně děje. Teprve nyní začínám přemýšlet nad tím, co bych měl vlastně s hadem dělat. Házet po něm ovoce by asi žádný výsledek nepřineslo, upustím tedy svůj úlovek tam, kde zrovna stojím a rozhlédnu se po nějakém klacku, kterým by se dal had umlátit.

Pán Bouří - 27. října 2008 09:55

soukromá zpráva od Pán Bouří pro Louka Angelika vyskočila na nohy a had na to odpověděl zlověstným zasyčením, které doplnilo chřestění, které doprovází každý hadův pohyb. Vzepjal se, a tak se odkryl i Ardasovi a Nicovi, kteří hledají vhodný klacek, kterým by mohli hada zahnat. Je béžové barvy se dvěma výrazně černými pruhy na hřbetě. Svůj jazyk má venku z tlamy a právě se dívá na svou oběť, od které se nachází na dobré tři metry. Chrastění zesílí, jak se vydá pomalým, soukavým pohybem kupředu. V té chvíli už Ardas drží jeden delší klacek, který se sice na konci nepříjemně větví, ale nic lepšího najít v té rychlosti nestačil. Klacek je ale dostatečně silný, aby takového skoro 1,5m hada unesl. Nico uchopil strouchnivělý klacek pěkné tloušťky, který má sice jen něco přes metr, ale dostat s ním z blízka by rozhodně nebylo příjemné, i když při velké síle nárazu by se nejspíš rozletěl na kusy.

Pán Bouří - 27. října 2008 09:55

soukromá zpráva od Pán Bouří pro Louka Angelika vyskočila na nohy a had na to odpověděl zlověstným zasyčením, které doplnilo chřestění, které doprovází každý hadův pohyb. Vzepjal se, a tak se odkryl i Ardasovi a Nicovi, kteří hledají vhodný klacek, kterým by mohli hada zahnat. Je béžové barvy se dvěma výrazně černými pruhy na hřbetě. Svůj jazyk má venku z tlamy a právě se dívá na svou oběť, od které se nachází na dobré tři metry. Chrastění zesílí, jak se vydá pomalým, soukavým pohybem kupředu. V té chvíli už Ardas drží jeden delší klacek, který se sice na konci nepříjemně větví, ale nic lepšího najít v té rychlosti nestačil. Klacek je ale dostatečně silný, aby takového skoro 1,5m hada unesl. Nico uchopil strouchnivělý klacek pěkné tloušťky, který má sice jen něco přes metr, ale dostat s ním z blízka by rozhodně nebylo příjemné, i když při velké síle nárazu by se nejspíš rozletěl na kusy.

Pán Bouří - 27. října 2008 09:55

soukromá zpráva od Pán Bouří pro Louka Angelika vyskočila na nohy a had na to odpověděl zlověstným zasyčením, které doplnilo chřestění, které doprovází každý hadův pohyb. Vzepjal se, a tak se odkryl i Ardasovi a Nicovi, kteří hledají vhodný klacek, kterým by mohli hada zahnat. Je béžové barvy se dvěma výrazně černými pruhy na hřbetě. Svůj jazyk má venku z tlamy a právě se dívá na svou oběť, od které se nachází na dobré tři metry. Chrastění zesílí, jak se vydá pomalým, soukavým pohybem kupředu. V té chvíli už Ardas drží jeden delší klacek, který se sice na konci nepříjemně větví, ale nic lepšího najít v té rychlosti nestačil. Klacek je ale dostatečně silný, aby takového skoro 1,5m hada unesl. Nico uchopil strouchnivělý klacek pěkné tloušťky, který má sice jen něco přes metr, ale dostat s ním z blízka by rozhodně nebylo příjemné, i když při velké síle nárazu by se nejspíš rozletěl na kusy.

Ardas - 30. října 2008 09:26

soukromá zpráva od Ardas pro Palouk: Uchopím větev, co možná nejpevněji, ve snaze uvažovat již dopředu. Pokud je had tak veliký, bez pochyby bude nutné, uchopit větev oběma rukama. Hada k zemi přimáčknout, by kvůli jeho hladkým šupinám nebyl asi nadvakráte dobrý nápad, leč dostat se k němu příliš blízko, ve snaze jej umlátit, ostatně také ne. Had si hlídá své okolí a pochybuji, že mne nechá se pŕiblížit na dostatečné velkou vzdálenost, umí být také dost mrštný. Pokouším se však, dostat k němu z boku, abych se jej pokusil větví podebrat a odhodit jej stranou. Jsme na něj již tři a toho si je on jisté vědom. Není nyní čas ani přemýšlet nad chutnou pečínkou s příchutí kuřete, požadované vybavení jsem totiž zanechal "doma" a ke kaskadérským kouskům, jako je přišlápnutí hadova těla za krkem k zemi, nejsem dostatečné rychlý. Proto se rozhoduji tak, že jej pouze přenesu do strany tak, aby to nebylo příliš násilné.

Ardas - 30. října 2008 09:26

soukromá zpráva od Ardas pro Palouk: Uchopím větev, co možná nejpevněji, ve snaze uvažovat již dopředu. Pokud je had tak veliký, bez pochyby bude nutné, uchopit větev oběma rukama. Hada k zemi přimáčknout, by kvůli jeho hladkým šupinám nebyl asi nadvakráte dobrý nápad, leč dostat se k němu příliš blízko, ve snaze jej umlátit, ostatně také ne. Had si hlídá své okolí a pochybuji, že mne nechá se pŕiblížit na dostatečné velkou vzdálenost, umí být také dost mrštný. Pokouším se však, dostat k němu z boku, abych se jej pokusil větví podebrat a odhodit jej stranou. Jsme na něj již tři a toho si je on jisté vědom. Není nyní čas ani přemýšlet nad chutnou pečínkou s příchutí kuřete, požadované vybavení jsem totiž zanechal "doma" a ke kaskadérským kouskům, jako je přišlápnutí hadova těla za krkem k zemi, nejsem dostatečné rychlý. Proto se rozhoduji tak, že jej pouze přenesu do strany tak, aby to nebylo příliš násilné.

Alvaro Vasquez - 02. listopadu 2008 23:07

soukromá zpráva od Alvaro Vasquez pro Louka Umlátit hada k smrti byl určitě dobrý plán, jenže jeho tvůrce není zrovna tím mužem, který by ho měl uskutečňovat. Jakmile se mi had dostane do zorného pole, všechno moje odhodlání mě najednou opustí. Stačí jedna pořádná rána a je po něm. Říká ta sebevědomější část, oproti tomu se však ozývá: Ten had je rychlý jak ďábel. Než se k němu dostanu, dávno mi pokouše nohu. A tady v tropech to bude určitě nějaký jedovatý druh. S takovou stačí škrábnutí a je po mně. Když navíc vidím Ardase sebevědomě se přibližovat k hadovi. Rozhodnu se raději nekazit jeho plány a s klackem stále v ruce jen tak postávám opodál.

Alvaro Vasquez - 02. listopadu 2008 23:07

soukromá zpráva od Alvaro Vasquez pro Louka Umlátit hada k smrti byl určitě dobrý plán, jenže jeho tvůrce není zrovna tím mužem, který by ho měl uskutečňovat. Jakmile se mi had dostane do zorného pole, všechno moje odhodlání mě najednou opustí. Stačí jedna pořádná rána a je po něm. Říká ta sebevědomější část, oproti tomu se však ozývá: Ten had je rychlý jak ďábel. Než se k němu dostanu, dávno mi pokouše nohu. A tady v tropech to bude určitě nějaký jedovatý druh. S takovou stačí škrábnutí a je po mně. Když navíc vidím Ardase sebevědomě se přibližovat k hadovi. Rozhodnu se raději nekazit jeho plány a s klackem stále v ruce jen tak postávám opodál.

Angelika Corrs - 03. listopadu 2008 06:22

soukromá zpráva od Angelika Corrs pro Louka Snažím se dostat kousek dál od hada. Je mi jasné, že to asi nebude škrtič. Řekla bych, že podle toho chrastění je to chřestýš, ale ty jsou spíše na pouštích. Pomalu se snažím dostat od hada i když strach a napětí ve mě stoupá. Ani jsem nevěděla, že se hadů tolik bojím. Tváře mi zbledly a dali tak větší důraz tmavým očim. Ať si to rozmyslí, prosím, ať si to rozmyslí.... Jako by šel had překecat že?

Angelika Corrs - 03. listopadu 2008 06:22

soukromá zpráva od Angelika Corrs pro Louka Snažím se dostat kousek dál od hada. Je mi jasné, že to asi nebude škrtič. Řekla bych, že podle toho chrastění je to chřestýš, ale ty jsou spíše na pouštích. Pomalu se snažím dostat od hada i když strach a napětí ve mě stoupá. Ani jsem nevěděla, že se hadů tolik bojím. Tváře mi zbledly a dali tak větší důraz tmavým očim. Ať si to rozmyslí, prosím, ať si to rozmyslí.... Jako by šel had překecat že?

Pán Bouří - 06. listopadu 2008 15:46

soukromá zpráva od Pán Bouří pro Louka Had se výhružně tyčí. Chřestění neustává, jeho ocas stále kmitá v malých kruzích. Prudce stočí svůj pohled na Ardase, který se objevil v jeho zorném poli. Toho ten prudký pohyb vylekal, už si myslel, že po něm had vystartuje, naštěstí se tak nestalo. Chřestýš se mírně přesune směrem od Ardase, zase o kousek blíž k Angelice, ta se začne posouvat směrem dozadu. Had se rozmyslí v okamžení, jeho zamýšlená oběť se chce odsunout pryč, a tak se její nohy při tom soukavém pohybu natáhly mírně k němu na jeden malý moment. Chřestýš se skrčil blíž k zemi, a potom doslova poskočil směrem k Angelice. Nebude ještě úplně u ní, bude se k ní ještě muset doplazit ještě přes další metr vysoké trávy. Ardas se svým klackem je připraven k útoku. Had jak je vidno se přítomnosti více lidí nezalekl a jde si pro svou kořist. Když se přikrčil, tak je tu jistá šance ho zasáhnout předtím, než poskočí. To ale vyústí v přímý souboj, však i to je lepší, nemůžeš mu přeci dovolit, aby ublížil Angelice !

Pán Bouří - 06. listopadu 2008 15:46

soukromá zpráva od Pán Bouří pro Louka Had se výhružně tyčí. Chřestění neustává, jeho ocas stále kmitá v malých kruzích. Prudce stočí svůj pohled na Ardase, který se objevil v jeho zorném poli. Toho ten prudký pohyb vylekal, už si myslel, že po něm had vystartuje, naštěstí se tak nestalo. Chřestýš se mírně přesune směrem od Ardase, zase o kousek blíž k Angelice, ta se začne posouvat směrem dozadu. Had se rozmyslí v okamžení, jeho zamýšlená oběť se chce odsunout pryč, a tak se její nohy při tom soukavém pohybu natáhly mírně k němu na jeden malý moment. Chřestýš se skrčil blíž k zemi, a potom doslova poskočil směrem k Angelice. Nebude ještě úplně u ní, bude se k ní ještě muset doplazit ještě přes další metr vysoké trávy. Ardas se svým klackem je připraven k útoku. Had jak je vidno se přítomnosti více lidí nezalekl a jde si pro svou kořist. Když se přikrčil, tak je tu jistá šance ho zasáhnout předtím, než poskočí. To ale vyústí v přímý souboj, však i to je lepší, nemůžeš mu přeci dovolit, aby ublížil Angelice !

Pán Bouří - 06. listopadu 2008 15:46

soukromá zpráva od Pán Bouří pro Louka Had se výhružně tyčí. Chřestění neustává, jeho ocas stále kmitá v malých kruzích. Prudce stočí svůj pohled na Ardase, který se objevil v jeho zorném poli. Toho ten prudký pohyb vylekal, už si myslel, že po něm had vystartuje, naštěstí se tak nestalo. Chřestýš se mírně přesune směrem od Ardase, zase o kousek blíž k Angelice, ta se začne posouvat směrem dozadu. Had se rozmyslí v okamžení, jeho zamýšlená oběť se chce odsunout pryč, a tak se její nohy při tom soukavém pohybu natáhly mírně k němu na jeden malý moment. Chřestýš se skrčil blíž k zemi, a potom doslova poskočil směrem k Angelice. Nebude ještě úplně u ní, bude se k ní ještě muset doplazit ještě přes další metr vysoké trávy. Ardas se svým klackem je připraven k útoku. Had jak je vidno se přítomnosti více lidí nezalekl a jde si pro svou kořist. Když se přikrčil, tak je tu jistá šance ho zasáhnout předtím, než poskočí. To ale vyústí v přímý souboj, však i to je lepší, nemůžeš mu přeci dovolit, aby ublížil Angelice !

Pán Bouří - 10. listopadu 2008 18:33

soukromá zpráva od Pán Bouří pro Břeh Vstoupil si do vody a pokračoval až do míst, kdy ti byla voda lehce po kolena. Vlny teď nejsou žádné, co by stály za řeč, voda je klidná, průzračná, dobře vidíš až na písek na dně. Občas vidíš proplavat nějakou černou rybku u dna, ale jsou hrozně malé, takové čudly. To nemá cenu, ale pokud nenajdeš nic lepšího, takových pár ti určitě přijde vhod. Chvíli pokračuješ podél břehu, směrem ke skaliskům, kde by mělo být ryb, a kdoví jakých dalších mořských tvorů více. Svůj zrak upíráš do vody, ve které ovšem kromě těch malých rybek není nic zajímavého k vidění. Člověk by řekl, že moře už vyplavilo něco z korábu, ale dke nic tu nic. Tak tě tak napadá, že se to mohlo zaklínit a naplavit mezi skaliska. Možná by to stálo za to, prozkoumat to tam. V úvahách volíš dlouhé kroky, pohled upřený na skaliska, třeba už něco zahlédneš, i když asi těžko, bude to nejspíš až dále, jinak by jsi to viděl už při předešlém průzkumu, říkáš si. Ááááh bože, taková bolest. Levé chodidlo ti snad musel někdo probodnout. Padáš do vody, ostrá bolest ti svým zvláštním způsobem čistí mysl. Je ukrutná. Musel to být zpropadený mořský ježek, určitě ano.

Ardas - 02. prosince 2008 09:58

soukromá zpráva od Ardas pro Louka Bedlivě pozoruji chování toho plaza, v okamžiku, při kterém na mne vrhne ten přímý pohled, ucuknu přenesením váhy na druhou nohu trochu zpět. Jsem rozkročen, jednou nohou blíže k němu, pevné kožené boty chrání mé nohy, však pouze do půli holení. Had se opět otočí a pokračuje k Angelice, čímž se mé odhodlání ještě zvýší a odpovím obezřetnými kroky směrem k němu ve snaze, dostat se za něj. Mám v plánu, přimáčknout hada k zemi, při své mrštnosti ale mu ale může podařit, vysoukat se v krátké chvíli zpět na svobodu. To ostatně už bude mít Angelika čas na úprk. Vyčkám vhodné chvíle, abych tak mohl učinit. A ta chvíle, nastala právě v tomto okamžiku. Ukročím blíže k hadovi a pokusím se jej onou větví uzemnit. Nebyl čas, ořezávat konce do hrotů, snad mi alespoň ta trocha dřeva pomůže. Tvářím se odhodlaně, však je na mě znát i nervozita. Na kom ostatně v takové situaci ne, že?

Ardas - 02. prosince 2008 09:58

soukromá zpráva od Ardas pro Louka Bedlivě pozoruji chování toho plaza, v okamžiku, při kterém na mne vrhne ten přímý pohled, ucuknu přenesením váhy na druhou nohu trochu zpět. Jsem rozkročen, jednou nohou blíže k němu, pevné kožené boty chrání mé nohy, však pouze do půli holení. Had se opět otočí a pokračuje k Angelice, čímž se mé odhodlání ještě zvýší a odpovím obezřetnými kroky směrem k němu ve snaze, dostat se za něj. Mám v plánu, přimáčknout hada k zemi, při své mrštnosti ale mu ale může podařit, vysoukat se v krátké chvíli zpět na svobodu. To ostatně už bude mít Angelika čas na úprk. Vyčkám vhodné chvíle, abych tak mohl učinit. A ta chvíle, nastala právě v tomto okamžiku. Ukročím blíže k hadovi a pokusím se jej onou větví uzemnit. Nebyl čas, ořezávat konce do hrotů, snad mi alespoň ta trocha dřeva pomůže. Tvářím se odhodlaně, však je na mě znát i nervozita. Na kom ostatně v takové situaci ne, že?

Angelika Corrs - 02. prosince 2008 10:47
	soukromá zpráva od Angelika Corrs pro Louka Koukám se zoufale před sebe. Nevím co mám dělat. Vidím, že se mi kluci snaží pomoct, ale jsem hrozně vyděšená, abych mohla myslet. Tmavé vlasy mám spadené do obličeje a v očích se mi však neodráží strach. Vypadni ty hnusnej plaze. Vypadni! To je snad jediné na co myslím.

Angelika Corrs - 02. prosince 2008 10:47
	soukromá zpráva od Angelika Corrs pro Louka Koukám se zoufale před sebe. Nevím co mám dělat. Vidím, že se mi kluci snaží pomoct, ale jsem hrozně vyděšená, abych mohla myslet. Tmavé vlasy mám spadené do obličeje a v očích se mi však neodráží strach. Vypadni ty hnusnej plaze. Vypadni! To je snad jediné na co myslím.

Pán Bouří - 07. ledna 2009 10:08

soukromá zpráva od Pán Bouří pro Louka Ardas ze zadu mrštn přiskočil k hadovi a ruka s větví vylétla kupředu. Had už to nestihl, svíjí se pod větví, chce se dostat pryč z toho sevření, kterého mu Ardas dopřává jen co to jde. Držet hada vůbec není snadné, tlačíš na větev, aby jsi ho pěkně držel na místě, dáváš Angelice potřebný čas, ale dlouho to nepůjde, had s sebou kroutí a chrastění zesiluje, jak třepe svým ocasem. Nedržíš ho zrovna nejlépe, ze sevření se každou chvíli vykroutí.

Pán Bouří - 07. ledna 2009 10:08

soukromá zpráva od Pán Bouří pro Louka Ardas ze zadu mrštn přiskočil k hadovi a ruka s větví vylétla kupředu. Had už to nestihl, svíjí se pod větví, chce se dostat pryč z toho sevření, kterého mu Ardas dopřává jen co to jde. Držet hada vůbec není snadné, tlačíš na větev, aby jsi ho pěkně držel na místě, dáváš Angelice potřebný čas, ale dlouho to nepůjde, had s sebou kroutí a chrastění zesiluje, jak třepe svým ocasem. Nedržíš ho zrovna nejlépe, ze sevření se každou chvíli vykroutí.

Pán Bouří - 07. ledna 2009 10:08

soukromá zpráva od Pán Bouří pro Louka Ardas ze zadu mrštn přiskočil k hadovi a ruka s větví vylétla kupředu. Had už to nestihl, svíjí se pod větví, chce se dostat pryč z toho sevření, kterého mu Ardas dopřává jen co to jde. Držet hada vůbec není snadné, tlačíš na větev, aby jsi ho pěkně držel na místě, dáváš Angelice potřebný čas, ale dlouho to nepůjde, had s sebou kroutí a chrastění zesiluje, jak třepe svým ocasem. Nedržíš ho zrovna nejlépe, ze sevření se každou chvíli vykroutí.

Angelika Corrs - 07. ledna 2009 17:54
	soukromá zpráva od Angelika Corrs pro Louka Když uvidím příležitost rychle se zvednu ze země a pokusím se dostat, co nejdál od hada. Oběhnu kolem něj a schovám se kus za Ardasem. Nevím jestli to byla nejlepší volba, ale to je mi teď jedno. Jsem vyděšená. Dám Ardasovi do ruky nůž na dopisy, který jsem měla u sebe. Třeba ho zvládne zabít. Ten nůž je docela ostrý.

Angelika Corrs - 07. ledna 2009 17:54
	soukromá zpráva od Angelika Corrs pro Louka Když uvidím příležitost rychle se zvednu ze země a pokusím se dostat, co nejdál od hada. Oběhnu kolem něj a schovám se kus za Ardasem. Nevím jestli to byla nejlepší volba, ale to je mi teď jedno. Jsem vyděšená. Dám Ardasovi do ruky nůž na dopisy, který jsem měla u sebe. Třeba ho zvládne zabít. Ten nůž je docela ostrý.

Ardas - 07. ledna 2009 21:19

soukromá zpráva od Ardas pro Louka: Pokouším se hada udržet co možná nejdéle to půjde, abych Angelice poskytl alespoň tu chvíli času na úprk v bezpečnou vzdálenost. Nepomyslel bych si ošem, že se přesune za mne, nemám tak prakticky žádný prostor k ústupu. Za normálních okolností by mne z pohledu třetí osoby snad i pobavilo, že se mi snaží v této situaci pomoci nožíkem na dopisy. Zjevně si nepovšimla kudly v koženém pouzdře na opasku, která by ostatně byla i účelnější. Had je odhodlán, dostat svou kořist stůj co stůj a nezastavil jej ani fakt, že je sám, zatímco my jsme tři. Větev je sice pevná, ostatně had vcelku velký a abych jej zvedal i s větví na páku, musel bych vynaložit značné množství síly a větev by se navíc mohla pod jeho vahou rozlomit. "Běž dál!" procedím mezi zuby k dívce, však dostatečné hlasitě, aby mne slyšela. Zní to jako příkaz, ostatně v mém hlase lze zřít i námahu, kterou pro udržení toho plaza při zemi vynakládám. Snaží se mi pomoci, místo toho se mi spíš plete pod nohy a nerad bych ji zašlápl. Nervozitu ostatně i daná situace vyvolává. Pokusím se vytipovat správný okamžik, kdy by snad bylo vhodné přistoupit blíž a hada k zemi přistoupnout, i když to kvůli jeho mrštnosti půjde asi stěží. Je zde ovšem riziko, že se mne had pokusí uštknout. Přes pevnou kůži bot se mu to nepodaří, ovšem plátěné kalhoty, které jsou v botech zakasané a had tudíž nevidí ani kousek holé kůže, by proti jeho stisku neobstály. Pokud by se mi onen kousek s přistoupnutím plaza alespoň na chvíli podařil, už by mi byla vétev k ničemu a měl bych alespoň trochu času na vytažení dýky.

Ardas - 07. ledna 2009 21:19

soukromá zpráva od Ardas pro Louka: Pokouším se hada udržet co možná nejdéle to půjde, abych Angelice poskytl alespoň tu chvíli času na úprk v bezpečnou vzdálenost. Nepomyslel bych si ošem, že se přesune za mne, nemám tak prakticky žádný prostor k ústupu. Za normálních okolností by mne z pohledu třetí osoby snad i pobavilo, že se mi snaží v této situaci pomoci nožíkem na dopisy. Zjevně si nepovšimla kudly v koženém pouzdře na opasku, která by ostatně byla i účelnější. Had je odhodlán, dostat svou kořist stůj co stůj a nezastavil jej ani fakt, že je sám, zatímco my jsme tři. Větev je sice pevná, ostatně had vcelku velký a abych jej zvedal i s větví na páku, musel bych vynaložit značné množství síly a větev by se navíc mohla pod jeho vahou rozlomit. "Běž dál!" procedím mezi zuby k dívce, však dostatečné hlasitě, aby mne slyšela. Zní to jako příkaz, ostatně v mém hlase lze zřít i námahu, kterou pro udržení toho plaza při zemi vynakládám. Snaží se mi pomoci, místo toho se mi spíš plete pod nohy a nerad bych ji zašlápl. Nervozitu ostatně i daná situace vyvolává. Pokusím se vytipovat správný okamžik, kdy by snad bylo vhodné přistoupit blíž a hada k zemi přistoupnout, i když to kvůli jeho mrštnosti půjde asi stěží. Je zde ovšem riziko, že se mne had pokusí uštknout. Přes pevnou kůži bot se mu to nepodaří, ovšem plátěné kalhoty, které jsou v botech zakasané a had tudíž nevidí ani kousek holé kůže, by proti jeho stisku neobstály. Pokud by se mi onen kousek s přistoupnutím plaza alespoň na chvíli podařil, už by mi byla vétev k ničemu a měl bych alespoň trochu času na vytažení dýky.

Pán Bouří - 08. ledna 2009 15:56

soukromá zpráva od Pán Bouří pro Louka Had s sebou výrazně škubnul, když se okolo něj Angelika provlékla. Děvče holt zazmatkovalo a málem ji to bylo osudné, kdyby Ardas v tu chvíli nepřitlačil znovu zpátky, ovšemže ještě hůře než předtím a had se vysmekl, bylo na čase jednat. Ardas se mrštně pohnul, že hada přišlápne v jeho pohybu, aby mu zarazil znovu na vás útočit, jenže had byl rychlejší a Ardase uštkl. Ještě jsi měl nohu ve vzduchu, když se ti do ní zakousl. Cítíš tlak na lýtku, to je dobrá zpráva, had se nedostal přes kůži bot. Díky Bohu ! Had hned zase pustil a noha dopadla do trávy těsně vedla hadova ocasu, který mizel za tělem někam pryč, za chvíli už nebyl ve vysoké trávě vidět, pouze chraštění stále sláblo a sláblo, had mizí pryč od vás, možná se však někdy vrátí, aby tuhle bitvu vybojoval.

Pán Bouří - 08. ledna 2009 15:56

soukromá zpráva od Pán Bouří pro Louka Had s sebou výrazně škubnul, když se okolo něj Angelika provlékla. Děvče holt zazmatkovalo a málem ji to bylo osudné, kdyby Ardas v tu chvíli nepřitlačil znovu zpátky, ovšemže ještě hůře než předtím a had se vysmekl, bylo na čase jednat. Ardas se mrštně pohnul, že hada přišlápne v jeho pohybu, aby mu zarazil znovu na vás útočit, jenže had byl rychlejší a Ardase uštkl. Ještě jsi měl nohu ve vzduchu, když se ti do ní zakousl. Cítíš tlak na lýtku, to je dobrá zpráva, had se nedostal přes kůži bot. Díky Bohu ! Had hned zase pustil a noha dopadla do trávy těsně vedla hadova ocasu, který mizel za tělem někam pryč, za chvíli už nebyl ve vysoké trávě vidět, pouze chraštění stále sláblo a sláblo, had mizí pryč od vás, možná se však někdy vrátí, aby tuhle bitvu vybojoval.

Pán Bouří - 08. ledna 2009 15:56

soukromá zpráva od Pán Bouří pro Louka Had s sebou výrazně škubnul, když se okolo něj Angelika provlékla. Děvče holt zazmatkovalo a málem ji to bylo osudné, kdyby Ardas v tu chvíli nepřitlačil znovu zpátky, ovšemže ještě hůře než předtím a had se vysmekl, bylo na čase jednat. Ardas se mrštně pohnul, že hada přišlápne v jeho pohybu, aby mu zarazil znovu na vás útočit, jenže had byl rychlejší a Ardase uštkl. Ještě jsi měl nohu ve vzduchu, když se ti do ní zakousl. Cítíš tlak na lýtku, to je dobrá zpráva, had se nedostal přes kůži bot. Díky Bohu ! Had hned zase pustil a noha dopadla do trávy těsně vedla hadova ocasu, který mizel za tělem někam pryč, za chvíli už nebyl ve vysoké trávě vidět, pouze chraštění stále sláblo a sláblo, had mizí pryč od vás, možná se však někdy vrátí, aby tuhle bitvu vybojoval.

Angelika Corrs - 08. ledna 2009 17:19

soukromá zpráva od Angelika Corrs pro Louka Není... není ti nic? Zeptám se Aredase vyděšeně. Nechtěla jsem, aby ti ublížil. Je to moje vina. Zamrkám uhrančivě hnědýma očima, abych tak zadržela slzy. Je mi jasné, že had si myslí, že Aredase uštknul a že se vrátí pro večeři. Zajímalo by mě, kde je. Takhle se neubráníme. Musíme vymyslet způsob jak se ubránit před takovými věcmi. Řeknu ještě pořád zkroušeně. Hnědé vlasy mám rozcuchané až hamba, ale co se dá dělat?

Angelika Corrs - 08. ledna 2009 17:19

soukromá zpráva od Angelika Corrs pro Louka Není... není ti nic? Zeptám se Aredase vyděšeně. Nechtěla jsem, aby ti ublížil. Je to moje vina. Zamrkám uhrančivě hnědýma očima, abych tak zadržela slzy. Je mi jasné, že had si myslí, že Aredase uštknul a že se vrátí pro večeři. Zajímalo by mě, kde je. Takhle se neubráníme. Musíme vymyslet způsob jak se ubránit před takovými věcmi. Řeknu ještě pořád zkroušeně. Hnědé vlasy mám rozcuchané až hamba, ale co se dá dělat?

Ardas - 08. ledna 2009 17:52

soukromá zpráva od Ardas pro Louka: Docela mne zarazí, že se mne had skutečné pokusil kousnout, chvála bohu zjištění, že se nevymrštil dostatečné vysoko, aby pod plátnem kalhot nalezl měkkou tkáň. Má noha jej minule jen o píď a dala mu tak čas prchnout. Unikl mému pohledu až ve vysoké trávě, kdy mi bylo jasné, že v této chvíli se už nevrátí. Stisk jeho zubů byl silný, na kůži se však nacházejí jen drobné oděrky, otisky jedových zubů, jak se mu nepodařilo, dostat se přes ni. Zjistím to s následným pohledem na ono místo, pro jistotu jej ledabyle přejdu prsty, abych se ujistil. Ne, jsem v pořádku. pozvednu hlavu k té okouzlující dívčině a trochu se i pousměji. Úsměv patří převážné jejím následným slovům. Každý bychom si měli najít nějaký pořádný klacek. To je to nejmenší, co zatím můžeme udělat. odpovím v její následná slova s přikývnutím hlavy, odhazujíc pro tuto chvíli již takřka bezcenou větev v domnění, že během cesty naleznu lepší kousek. Všichni ready? Můžeme pokračovat? promluvím znova, s pohledem na dívčinu a dalšího společníka, který se až do této chvíle moc nevyjadřoval.

Ardas - 08. ledna 2009 17:52

soukromá zpráva od Ardas pro Louka: Docela mne zarazí, že se mne had skutečné pokusil kousnout, chvála bohu zjištění, že se nevymrštil dostatečné vysoko, aby pod plátnem kalhot nalezl měkkou tkáň. Má noha jej minule jen o píď a dala mu tak čas prchnout. Unikl mému pohledu až ve vysoké trávě, kdy mi bylo jasné, že v této chvíli se už nevrátí. Stisk jeho zubů byl silný, na kůži se však nacházejí jen drobné oděrky, otisky jedových zubů, jak se mu nepodařilo, dostat se přes ni. Zjistím to s následným pohledem na ono místo, pro jistotu jej ledabyle přejdu prsty, abych se ujistil. Ne, jsem v pořádku. pozvednu hlavu k té okouzlující dívčině a trochu se i pousměji. Úsměv patří převážné jejím následným slovům. Každý bychom si měli najít nějaký pořádný klacek. To je to nejmenší, co zatím můžeme udělat. odpovím v její následná slova s přikývnutím hlavy, odhazujíc pro tuto chvíli již takřka bezcenou větev v domnění, že během cesty naleznu lepší kousek. Všichni ready? Můžeme pokračovat? promluvím znova, s pohledem na dívčinu a dalšího společníka, který se až do této chvíle moc nevyjadřoval.

Ardas - 08. ledna 2009 17:56

soukromá zpráva od Ardas pro Dodatek k příspěvku: Žádný z mých společníků zatím nejevil zájem o cestovní kufr, který ponechali na svém původním stanovišti. Napadá mne, že by snad bylo vhodné, vrátit se časem na to místo a obsah kufru omrknout, zda by se mi třeba něco nehodilo. Ztracené síly nabývám rychle a na rozdíl od nich, džunglí jsem se již párkrát prodíral, ostatně ne v tak zapeklité situaci, kdy bych si musel zachraňovat vlastní krk. Jednoduše naznačuji, že se v takových podmínkách umím alespoň trochu pohybovat. Další věc je ta, že jelikož byl můj otec rybářem, ač mne z duše nesnášel, zajisté mne jako mladého hocha, vzal sebou někdy na lov a doufám, že umím zacházet harpunou, tedy s oštěpem, který bych si eventuelně mohl vyrobit. Znáš přece film "Trosečník", ne?

Alvaro Vasquez - 01. února 2009 19:26

soukromá zpráva od Alvaro Vasquez pro Louka Klacek mám, to by bylo a praštit hada se zdá jako ta nejjednodušší věc na světě. Když se pořádně rozmáchnu, nemůže tu ránu hadí tělo vydržet. Celé to vypadá jednoduše, ale když se mám k hadovi přiblížit, byť zezadu, najednou to taková sranda není. Jeho pozornost téměř zcela váže Ardas s Angelikou, ale co kdyby se najednou otočil? Co kdyby se vrhl na mě? Podobné myšlenky se mi neustále honí hlavou, za každou myšlenku podporující můj výpad se vyrojí tucet jiných, které mě spolehlivě přesvědčí v tom, že bude lepší zůstat v povzdálí a počkat jak to celé dopadne. Výsledkem je, že nerozhodně postávám několik kroků od celého dějiště s klackem v ruce a pohledem na svíjejícím se tvorovi, o kterém si však vůbec nejsem jistý, co od něj můžu čekat. A najednou je po všem, dříve než si stihnu v hlavě uspořádat nějaké souvislé plány, než si vůbec uvědomím, co se stalo, se had najednou plazí pryč. Jako by ho snad někdo přesvědčil o tom, že tady pro něj není místo. Zvednu své oči na k Ardasovi a Angelice a klacek nechám spadnou někam do trávy k mým nohám. Když však přijde řeč na to, že bychom se všichni měli nějak vyzbrojit, opět se pro něj sehnu. "Můžeme." Odvětím Ardasovi.

Alvaro Vasquez - 01. února 2009 19:26

soukromá zpráva od Alvaro Vasquez pro Louka Klacek mám, to by bylo a praštit hada se zdá jako ta nejjednodušší věc na světě. Když se pořádně rozmáchnu, nemůže tu ránu hadí tělo vydržet. Celé to vypadá jednoduše, ale když se mám k hadovi přiblížit, byť zezadu, najednou to taková sranda není. Jeho pozornost téměř zcela váže Ardas s Angelikou, ale co kdyby se najednou otočil? Co kdyby se vrhl na mě? Podobné myšlenky se mi neustále honí hlavou, za každou myšlenku podporující můj výpad se vyrojí tucet jiných, které mě spolehlivě přesvědčí v tom, že bude lepší zůstat v povzdálí a počkat jak to celé dopadne. Výsledkem je, že nerozhodně postávám několik kroků od celého dějiště s klackem v ruce a pohledem na svíjejícím se tvorovi, o kterém si však vůbec nejsem jistý, co od něj můžu čekat. A najednou je po všem, dříve než si stihnu v hlavě uspořádat nějaké souvislé plány, než si vůbec uvědomím, co se stalo, se had najednou plazí pryč. Jako by ho snad někdo přesvědčil o tom, že tady pro něj není místo. Zvednu své oči na k Ardasovi a Angelice a klacek nechám spadnou někam do trávy k mým nohám. Když však přijde řeč na to, že bychom se všichni měli nějak vyzbrojit, opět se pro něj sehnu. "Můžeme." Odvětím Ardasovi.

Pán Bouří - 02. února 2009 19:52

soukromá zpráva od Pán Bouří pro Louka, Džungle Potom co bylo nebezpečí zažehnáno jste si oba dva oddechli. Rozhodně to nebylo příjemné setkání, na které budete rádi vzpomínat. Ardas může být šťastný za se vysoké boty a Nico za to, že si raděj nehrál na hrdinu a držel se zpovzdálí jako správný taktik. Slunce neúprosně pálí a tak zvolíte znovu cestu pod koruny stromů, směrem doleva, tam kde jste ještě nebyli, přeci z druhé strany přišel a připlaval Ardas, je tam známý palmový hájek a zrádná skaliska. Nalevo, na východ, pak kdoví co. Třeba tam dál po pláži můžou být další přeživší ! To by rozhodně byla dobrá zpráva. Z mýtiny na které se Nico vyspal tam byla vidět dál taky nějaká skaliska, ale že už pořádná, tam už by vám nikdo plavat nedoporučoval, ani zkušený plavec by neměl štěstí raděj pokoušet. V naději tak, že můžete skály obejít džunglí se vydáte dál. Terén se začne svažovat a vám začnou hory mizet z dohledu, za chviličku už jdete po kraji pralesa, kam nemůžete vstoupit díky hustému křovinatému porostu. Pokračujete ve stínu stroimů, a tak je to docela příjemná procházka. Obcházíte kolem stromů s bohatými korunami, které jsou docela nízko nad zemí, asi tak 2-3 metry, pod nimi pak jsou ona křoviska co vám zabraňují ve vstupu do porostu džungle. Co to bylo ! Jak tak procházíte kolem oněch křovisek se svými klacky vruce, tak před vámi z porostu začnou vybíhat slípky. Zprvu jste se lekli, přeci jen takový nečekaný pohyb a tak hbitý, jako po výstřelu. Zvířata se vás lekla, zřejmě si užívala svojí odpolední seanci ve vysoké trávě a vy jste jim jí překazili. Zastavujete se a rozhlížíte se kolem, slípek můžete napočítat tak na deset, možná by z nich, byla chutná večeře a co teprve vajíčka ! Sice je možná brzy, ale kdoví jak dlouho na ostrově budete, dobře obeznámit se se zdejší faunou a florou co nejdokonaleji.

Pán Bouří - 02. února 2009 19:52

soukromá zpráva od Pán Bouří pro Louka, Džungle Potom co bylo nebezpečí zažehnáno jste si oba dva oddechli. Rozhodně to nebylo příjemné setkání, na které budete rádi vzpomínat. Ardas může být šťastný za se vysoké boty a Nico za to, že si raděj nehrál na hrdinu a držel se zpovzdálí jako správný taktik. Slunce neúprosně pálí a tak zvolíte znovu cestu pod koruny stromů, směrem doleva, tam kde jste ještě nebyli, přeci z druhé strany přišel a připlaval Ardas, je tam známý palmový hájek a zrádná skaliska. Nalevo, na východ, pak kdoví co. Třeba tam dál po pláži můžou být další přeživší ! To by rozhodně byla dobrá zpráva. Z mýtiny na které se Nico vyspal tam byla vidět dál taky nějaká skaliska, ale že už pořádná, tam už by vám nikdo plavat nedoporučoval, ani zkušený plavec by neměl štěstí raděj pokoušet. V naději tak, že můžete skály obejít džunglí se vydáte dál. Terén se začne svažovat a vám začnou hory mizet z dohledu, za chviličku už jdete po kraji pralesa, kam nemůžete vstoupit díky hustému křovinatému porostu. Pokračujete ve stínu stroimů, a tak je to docela příjemná procházka. Obcházíte kolem stromů s bohatými korunami, které jsou docela nízko nad zemí, asi tak 2-3 metry, pod nimi pak jsou ona křoviska co vám zabraňují ve vstupu do porostu džungle. Co to bylo ! Jak tak procházíte kolem oněch křovisek se svými klacky vruce, tak před vámi z porostu začnou vybíhat slípky. Zprvu jste se lekli, přeci jen takový nečekaný pohyb a tak hbitý, jako po výstřelu. Zvířata se vás lekla, zřejmě si užívala svojí odpolední seanci ve vysoké trávě a vy jste jim jí překazili. Zastavujete se a rozhlížíte se kolem, slípek můžete napočítat tak na deset, možná by z nich, byla chutná večeře a co teprve vajíčka ! Sice je možná brzy, ale kdoví jak dlouho na ostrově budete, dobře obeznámit se se zdejší faunou a florou co nejdokonaleji.

Ardas - 02. února 2009 21:54

soukromá zpráva od Ardas pro Opět v džungli Poté, co jsme se občerstvili, jak bylo ostatně v plánu předtím, než se objevil had, vyrazili jsme opět na cestu. Po cestě jsem si vybral jeden z příhodných klacků, o něco pevnějśí a také silnější, než byla větev, které jsem použil na zahnání toho slizkého plaza. I nadále se pokouším vypomoci dívce s chůzí, poněvadž svou obuv postrádá a zarazím se až v momentě, kdy přede mnou z křoviska tryskem vyběhne... Slípka? překvapená blesková myšlenka, po okamžiku se ovšem vzpamatuji a houknu k ostatním Dá si někdo pečínku? mrknouc k dívce a poté na Nica. Jako malý jsem chytal farmářovy slípky a kdo také ne, že? Tyhle jsou ale rychlejší, zvyklé žít v přírodě - nezdomácnělá drůbež. prolétne mi hlavou jedna ze vzpomínek na minulost. Nehrnu se ukvapeně k lovu, ač věřím, že některý z mých společníků vy pečeným masem nepohrdnul. Sil nemám nadvakrát a zatím mi snad i připadá zbytečné, tímto způsobem se vysilovat.

Pán Bouří - 04. února 2009 16:45

soukromá zpráva od Pán Bouří pro Na moři Ještě nikdy jsi se neplavila na moři, a tak jsi se po právu obávala mořské nemoci, ale asi máš silný žaludek, nepřišla. Starosti však úplně nezmizeli. Námořnící se po tobě chlípně pokoukávali a čas od času tě plácli po zadku, když jste kolem sebe procházeli úzkou chodbičkou. Jednou tě jeden dokonce zastavil, prohodil něco jako, že si hezký kus holky, že by tě mohl někdy pozvat do kajuty a chtěl tě chytnou za boky. To sis nenechala líbit a ten chudák se tam svíjel ještě po tvém odchodu. Nakonec tě nechali na pokoji, ale ty pohledy na zádech si cítila často. Jen jednou tě oslovil někdo jiný než námořník. Byl to onen mladík s páskou přes oko (Ardas) , ale ty jsi ze svých neposedných pochůzek po lodi věděla, že stále chodí za jednou mladou slečnou (Miriam), a tak jsi s ním prohodila jenom pár vět a odešla za nějakými "neodkladnými záležitostmi" , žádný lovec dívčích skalpů si s tebou přeci hrát nebude. Spřátelila jsi se však s jedním mladým párem, který zjevně procházel nějakým těžkým obdobím nebo byl prostě melancholicky založený. (Anne Ross a její milý Edward) Moc toho nenamluvili, ale pozorně naslouchali a později se i docela rozmluvili, potom, co tě více poznali. Povídala jsi jim hlavně o tom, jak sji jezdila s divadlem, povídala jsi jim hodně směšných historek, ale oni se moc nenasmáli, to je pravda. Ale nebylo to z toho, že by je to nebavilo. Taková byla jejich nálada... Souboj s vlnami Skličující atmosféra. Jsi zavřená ve své kajutě a nezbývá ti než doufat, že tu bouři přečkáte v pořádku. Ještě jsi nešla spát, seděla si na posteli a přemýšlela, když to přišlo. Držíš se čela postele a přemýšlíš nad tím, proč jsi na Sirénu vůbec lezla, proč jsi ten lístek radši neprodala, nebo nehodila do další rundy, která zrovna startovala na vedlejším stole. Najendou slyšíš nějaký hluk z chodby, křík námořníka, který stále dokola opakuje svou zprávu „K záchraným člunům !“ , srdce přestane na chvíli tlouct, ale pak se rozběhne jako o závod. ystřelíš ze dveří a naskytne se ti pohled na vyděšené lidi, kteří spěchají k východu z podpalubí. Na schůdkách se tvoří nepříjemná skrumáž. Zrovna se držíš zábradlí a dáváš pozor, aby jsi v tom shonu nezakopla. Pak s sebou loď škubne a začnese překlápět. Držíš se, co ti síly stačí. Měla jsi štěstí, ti co byli před tebou padali spíš prestředkem, nebo k druhému kraji. Přesto tě ale bolí noha, jeden z těch nešťastníků ti do ní narazil hlavou, do holeně. Zachvátí tě nepříjemná bolest a povolíš v sevření. Ležíš na boku, na schodech. Do lodi se valí voda, je to hrozně rychlé. Musíš jednat, musíš se vzpamatovat. Ze zadu cítíš, jak ti někdo šahá na záda, smekneš s sebou a snažíš se dostat ven. Chytá tě za nohu, kopeš a nakonec se ze sevření vyprostíš. Plaveš ze všech sil. Oči zavřené, šátráš kolůem sebe, nakonec cítíš, že už jsi se dostala ven. Ale zoufalá chvíle nekončí, potřebuješ se dostat na hladinu. Vybíráš směr. Mnoho nekonečných temp a už si myslíš, že to nikdy nezvládneš, když v tom protneš hladinu a znovu se narodíš. Nadechuješ a znovu se ocitáš pod hladinou, začíná neúprosný boj, který nemůžeš nikdy vyhrát. Jen doufat v zázrak a prát se ze všech sil, co v sobě máš...

Pán Bouří - 04. února 2009 17:16

soukromá zpráva od Pán Bouří pro Dosavadní děj Probudila jsi se v palmovém hájku, kam tě, jak jsi později zjistila, odtáhl muž, portugalec jménem Nicolau Torres. Společně jste pak mnoho slov krome vzájemného představení se neprohodili. Nico sundal pár kokosů ze zdejších palem, a tak jste přešli ke skalisku zpět na pláž, kde jste našli kameny z ostrými hranami, o které by jste mohli kokosy rozbít. Dalo to velkou práci a odměnou vám bylo pouze párk apek kokosového mléka nevalné chuti, protože kokosy ještě nebyli zralé. Prohlédli jste nejbližší kousek pralesa (na pár sáhů dovnitř) a objevbili za křovisky nevelkou mýtinu krytou stromy, takže tam byl stín, ve kterém se dalo spočinout. Potom jste uviděli nějaký předmět dál na vodě, jak se houpal na vlnách, doplava si pro něj i přes velkou bolest na holeni, kterou máš nejspíš naraženou (je nateklá, patrná velká modřina) a přitáhla s sebou hnědý koižený kufřík. Dalo práci rozbít zámek, ale nakonec se vám to podařilo, a tak jste mohli spatřit : (výňatek) Ve vnitřku je úplné sucho, kufřík byl výborně zapečeťen. Po straně je zasunutý malý nožík se střenkou dlouhou na pět centimetrů, co se používá na otevírání dopisů, má docela velkou rukojeť, aby se dal pohodlně držet. Na jednom z vík je udělaná překližka, která od sebe odděluje dvě schránky, dřevěnné. V jedné je pečlivě zazátkovaný kalamář, brk a pečetidlo. V druhé je několik pravých pergamenů. Na druhé straně víka jsou nějaké listiny, uchyceny sponkou, aby nelítali po kufříku a nepomuchlali se. Při bližším zkoumání to vypadá nějaká vlastnická smlouva. Po přečtení můžete zjistit, že se jedná o majetková práva na jednu z mnoha farem, ke které jsou přidruženy plantáže. V kufříku je taktéž pohozen ještě měšec s penězi, může tam být tak na třicet zlatých mincí. Vzala jsi si nožík a jak Nico odešel do džungle, aby se pokusil objevit nějakou vodu a jídlo, snažila jsi se pomocí dvou kamenů, suché trávy a pergamenu rozdělat oheň, neúspěšně. Poté se Nico vrátil ze své malé výpravy, ze které přinesl nedozrálé banány, které chutnali nakysle, přesto jsi si dala. Poté jste na mýtině usli. Probudil vás až muž j, který se představil jako Ardas, říkal o tom, že objevil studánku a pár ananasů, co mu přišli vhod. Tou dobou už jsi měla hroznou žízeň, nepříjemné sucho v krku. Společně jste se pak rozhodli, že půjdete dál pralesem. Začali jste stoupat do vrchu a po chvíli došli na rozlehlou louku, odkud jste viděli nějaké hory, dva velké kopce a prales. Tam na tebe zaútočil had, kterého Ardas zahnal pomocí klacku. Začalo tě bolet hlavat, nedostatek vody, pobyt v horku, únava, to všechno se na tobě začalo podepisovat. Podepírána Ardasem jste vyrazili dál, kde vás vyplašili slípky vybíhávající z podrostu, zřejmě se vás lekli také. Co máš u sebe : Nůž na dopisy (tupý), páskované sandálky a oblečení, co popíšeš chlapcům, spolu s tvým vzhledem. Ten si urči sama, jaký chceš. MH: Tady již začínáš, požádám Ardase, aby ti přeposlal svůj poslední příspěvek. Kdyby jsi měla nějaké otázky, zeptej se jeskynní poštou.

Ardas - 04. února 2009 17:33

soukromá zpráva od Ardas pro Opět v džungli Poté, co jsme se občerstvili, jak bylo ostatně v plánu předtím, než se objevil had, vyrazili jsme opět na cestu. Po cestě jsem si vybral jeden z příhodných klacků, o něco pevnějśí a také silnější, než byla větev, které jsem použil na zahnání toho slizkého plaza. I nadále se pokouším vypomoci dívce s chůzí, poněvadž svou obuv postrádá a zarazím se až v momentě, kdy přede mnou z křoviska tryskem vyběhne... Slípka? překvapená blesková myšlenka, po okamžiku se ovšem vzpamatuji a houknu k ostatním Dá si někdo pečínku? mrknouc k dívce a poté na Nica. Jako malý jsem chytal farmářovy slípky a kdo také ne, že? Tyhle jsou ale rychlejší, zvyklé žít v přírodě - nezdomácnělá drůbež. prolétne mi hlavou jedna ze vzpomínek na minulost. Nehrnu se ukvapeně k lovu, ač věřím, že některý z mých společníků vy pečeným masem nepohrdnul. Sil nemám nadvakrát a zatím mi snad i připadá zbytečné, tímto způsobem se vysilovat.

Pán Bouří - 04. února 2009 17:41

soukromá zpráva od Pán Bouří pro Průzkum Znovu jste si pečlivě omotaly chodidla látkou ze šatů a vyrážíte znovu do džungle, tentokrát jste se však rozhodly vniknout do ní až o kousek dál než předtím. Chvíli jste šli po rovině, dál po pláži, kde jste prošli zátočinou a nechali Daniela daleko za sebou. Jaká úleva. Pak se terén začal mírně zvedat a už jste to také začaly cítit v nohou, však užý toho dneska máte za sebou víc než dost, nedjřív souboj s vlnami, pak mrtvá těla, průzkum pralesa a teď ještě tuhle procházku v úmorném vedru, nezapomínaje na neúspěšné pachtění se s rozděláváním ohně. Jdete i přes únavu a po chvíli vcházíte znovu do pralesa, aby jste se nechaly oslnit tou vší zelení, která vám nikdy nezačne být fádní. Po chvilce prodírání se džunglí, která s vámi bojuje jako obvykle. Procházíte kmene stromu, který už začal trouchlivět a kolem kterého roste značné množství kapradin. Právě na tom místě si už začínáte uvědomovat, jak vám je slabo, a jak potřebujete najít vodu, které by jste se napily. U kmene se můžete rozhodnout vydat dvěma směry, buďto doleva, kde začíná terén pomalu stoupat a nebo doprava, kde půjdete stále po rovině. Dálo rovně se pak rýsuje další neprstupná hradba nízkého porsotu, přes který by nebylo příjemné se prodírat.

Pán Bouří - 04. února 2009 17:41

soukromá zpráva od Pán Bouří pro Průzkum Znovu jste si pečlivě omotaly chodidla látkou ze šatů a vyrážíte znovu do džungle, tentokrát jste se však rozhodly vniknout do ní až o kousek dál než předtím. Chvíli jste šli po rovině, dál po pláži, kde jste prošli zátočinou a nechali Daniela daleko za sebou. Jaká úleva. Pak se terén začal mírně zvedat a už jste to také začaly cítit v nohou, však užý toho dneska máte za sebou víc než dost, nedjřív souboj s vlnami, pak mrtvá těla, průzkum pralesa a teď ještě tuhle procházku v úmorném vedru, nezapomínaje na neúspěšné pachtění se s rozděláváním ohně. Jdete i přes únavu a po chvíli vcházíte znovu do pralesa, aby jste se nechaly oslnit tou vší zelení, která vám nikdy nezačne být fádní. Po chvilce prodírání se džunglí, která s vámi bojuje jako obvykle. Procházíte kmene stromu, který už začal trouchlivět a kolem kterého roste značné množství kapradin. Právě na tom místě si už začínáte uvědomovat, jak vám je slabo, a jak potřebujete najít vodu, které by jste se napily. U kmene se můžete rozhodnout vydat dvěma směry, buďto doleva, kde začíná terén pomalu stoupat a nebo doprava, kde půjdete stále po rovině. Dálo rovně se pak rýsuje další neprstupná hradba nízkého porsotu, přes který by nebylo příjemné se prodírat.

Psyche Cast - 04. února 2009 18:14

soukromá zpráva od Psyche Cast pro Průzkum Poškrábu se ve vlasech "Kudy půjdeme? Já bych řekla že doleva. Spíš bych řekla, že vodu najdeme dál od moře."řeknu Anne. "Ah.. proklatý ostrov. A proklatý chlap."zamračím se "Až se vrátíme na pláž a snad už budeme vědět kde vzít vodu, tak bychom mohli zkusit udělat nějaký přístřešek."vzpomenu si na stopy od drápů na kmeni stromu. "A myslím, že bychom měli držet... jak se tomu říká... ano. Hlídku. Třeba ty budeš spát do jedné a pak se vystřídáme. Neměli bychom dovolit aby přes noc zhasl oheň."pohlédnu na Anne. "Však mi si poradíme i bez toho burana."usměji se na ní. "Tak... kudy chceš jít ty?"zeptám se.

Alvaro Vasquez - 05. února 2009 16:15

soukromá zpráva od Alvaro Vasquez pro Džungle Krátký odpočinek, trocha ovoce, co jsme nasbírali předtím, než se objevil had, a jdeme zase dál. Pomalu už se nemůžu dočkat večera a zaslouženého spánku. Kolik tak může být hodin? Vzhlédnu k obloze, ale vzhledem k mé neznalosti světových stran je tento pohled, navíc zastíněn listy všelijakých stromů, k ničemu. Během dalšího pochodu se mé myšlenky pohybují všude možně a z valné většiny se jedná o představu návratu do civilizace, nebo alespoň naší záchrany. Kdo by nás ale našel takhle hluboko ve vnitrozemí? Najednou se křoví před námi z ničeho nic pohne. Reflexivně uskočím o krok zpátky a mezi nebezpečí a sebe umístím ztrouchnivělý klacek, který si s sebou nesu už od příhody s hadem. Jakmile však mé oči rozeznají, co se to před námi skutečně nachází, převládne nad opatrností hlad a chtíč. Po několika krocích k nelétavým ptákům se s napřaženým klackem vymrštím do vzduchu a následnou ranou se snažím zasáhnout jednu ze slepic. Nejlépe do hlavy, ale ono to asi vyjde na stejno.

Alvaro Vasquez - 05. února 2009 16:15

soukromá zpráva od Alvaro Vasquez pro Džungle Krátký odpočinek, trocha ovoce, co jsme nasbírali předtím, než se objevil had, a jdeme zase dál. Pomalu už se nemůžu dočkat večera a zaslouženého spánku. Kolik tak může být hodin? Vzhlédnu k obloze, ale vzhledem k mé neznalosti světových stran je tento pohled, navíc zastíněn listy všelijakých stromů, k ničemu. Během dalšího pochodu se mé myšlenky pohybují všude možně a z valné většiny se jedná o představu návratu do civilizace, nebo alespoň naší záchrany. Kdo by nás ale našel takhle hluboko ve vnitrozemí? Najednou se křoví před námi z ničeho nic pohne. Reflexivně uskočím o krok zpátky a mezi nebezpečí a sebe umístím ztrouchnivělý klacek, který si s sebou nesu už od příhody s hadem. Jakmile však mé oči rozeznají, co se to před námi skutečně nachází, převládne nad opatrností hlad a chtíč. Po několika krocích k nelétavým ptákům se s napřaženým klackem vymrštím do vzduchu a následnou ranou se snažím zasáhnout jednu ze slepic. Nejlépe do hlavy, ale ono to asi vyjde na stejno.

Oliver (Katsuo) Kinney - 05. února 2009 17:18

soukromá zpráva od Oliver (Katsuo) Kinney pro Průzkum Zastavím se u kmene stromu, který ve mně jen umocňuje pocit slabosti. Cítím se velmi vyčerpaně a v ústech mám nesnesitelné sucho. Pohlédnu na svou společnici s pokorným úsměvem a zhodnotím možnosti volby směru. Ihned zavrhnu cestu vpřed. Zajisté bych upadla a už se nezvedla. Cesta vpravo se mi zdá přijatelnější, než ta vlevo, ale tam voda určitě nebude. Vyslechnu si nápady Miriam a souhlasně zahmkám. Bůh nás zkouší, pojďme tedy cestou, kterou - chvilka rozpačitého zaváhání kterou jsi vybrala… přinutím své končetiny k pohybu. Až se osvěžíme, vše nám půjde lépe…a než si pro nás někdo přijede, budeme poznávat krásy nového světa … maličko upustím uzdu své fantazii. Pihovaté tváře se začervenají.

Psyche Cast - 07. února 2009 15:28
	soukromá zpráva od Psyche Cast pro Průzkum Podívám se na ní, také jsem byla unavená, ale zdálo se že ona to zvládala o něco hůře. Dojdu k ní "Ano. To zkouší. Ale mi obstojíme."slíbím ji a podepřu ji. "Pomohu ti. Ještě půjdeme kousek a pak si na chvíli odpočineme."slíbím ji. "A až si odpočineme tak půjdeme zase dál a pak už určitě najdeme vodu."usměji se "Opři se o mě. Neboj se drahoušku."

Angelica Corrs - 09. února 2009 19:54

soukromá zpráva od Angelica Corrs pro nálet nelétavců… tedy Nicka Musím sama sobě přiznat, že mi srdce stále ještě buší po setkání s plazivcem, který nebyl příliš vítán. Přemýšlím, co by se stalo, kdyby mě zabil. No co tihle dva hrdinové by si tě prohlédli a pak nechali ve stínu, aby mé tělo tak rychle nesmrdělo, nebo by mě zakopali… no asi ne pochybuji, že by na takovou činnost vyplodili tolik svých sil…. Asi bych si zde měla vykopat hrob, kdyby něco, pochybuji, že se odtud dostaneme někdy, chtěla bych zpět na jeviště, chci slyšet potlesk mít opět vlasy provoněné heřmánkem a cítit vůni růži ve své šatně, kterou mi po vystoupení muži mnohdy i lordi nosili… V tu chvíli si uvědomuji, že se přihlouple usmívám a tak jen odkašlu a opět nahodím neutrální pohled přičemž se podívám na oba muže, jestli mě nesledují. Podivný zvuk mě opět vyruší z myšlenek, tentokrát myšlenek na jídlo stoly prohýbající se pod tunami jídla, poháry vína a spousta dobrůtek. Hudba tanec a plné měšce zlaťáků…. Opět se usmívám jako idiot, ale to už běží proti nám splašená slepice. Ardasova poznámka o pečínce se mi líbí, ale opravdu netuším, jak tohohle opeřence chce chytit a Nick už nepřemýšlí a s klackem vyběhne proti nim. Opřu se ramenem o kmen jednoho stromu a nohy překřížím, nikdy jsem neměla nic proti spontálnosti, ale chtělo to trochu promyslet, ale třeba mu to vyjde. Možná s trochou pobavenosti se na něj dívám a také na Ardase jestli mu pomůže nebo ne. Jsem štíhlá blondýnka téměř s chlapeckou postavou, nepříliš vysoká, ale zato velice hbitá a pružná. Mám dlouhé vlasy až po zadek a nejčastěji je nosím zapletené v copu. Mé oči mají barvu smaragdů. Dlouhé bílé prstíky jsou skutečnou chloubou zlodějky. Rudé plné rty připraveny říci vše co mám na hbitém jazýčku a dlouhé nohy jsou stvořeny k následnému úprku.

Angelica Corrs - 09. února 2009 19:54

soukromá zpráva od Angelica Corrs pro nálet nelétavců… tedy Nicka Musím sama sobě přiznat, že mi srdce stále ještě buší po setkání s plazivcem, který nebyl příliš vítán. Přemýšlím, co by se stalo, kdyby mě zabil. No co tihle dva hrdinové by si tě prohlédli a pak nechali ve stínu, aby mé tělo tak rychle nesmrdělo, nebo by mě zakopali… no asi ne pochybuji, že by na takovou činnost vyplodili tolik svých sil…. Asi bych si zde měla vykopat hrob, kdyby něco, pochybuji, že se odtud dostaneme někdy, chtěla bych zpět na jeviště, chci slyšet potlesk mít opět vlasy provoněné heřmánkem a cítit vůni růži ve své šatně, kterou mi po vystoupení muži mnohdy i lordi nosili… V tu chvíli si uvědomuji, že se přihlouple usmívám a tak jen odkašlu a opět nahodím neutrální pohled přičemž se podívám na oba muže, jestli mě nesledují. Podivný zvuk mě opět vyruší z myšlenek, tentokrát myšlenek na jídlo stoly prohýbající se pod tunami jídla, poháry vína a spousta dobrůtek. Hudba tanec a plné měšce zlaťáků…. Opět se usmívám jako idiot, ale to už běží proti nám splašená slepice. Ardasova poznámka o pečínce se mi líbí, ale opravdu netuším, jak tohohle opeřence chce chytit a Nick už nepřemýšlí a s klackem vyběhne proti nim. Opřu se ramenem o kmen jednoho stromu a nohy překřížím, nikdy jsem neměla nic proti spontálnosti, ale chtělo to trochu promyslet, ale třeba mu to vyjde. Možná s trochou pobavenosti se na něj dívám a také na Ardase jestli mu pomůže nebo ne. Jsem štíhlá blondýnka téměř s chlapeckou postavou, nepříliš vysoká, ale zato velice hbitá a pružná. Mám dlouhé vlasy až po zadek a nejčastěji je nosím zapletené v copu. Mé oči mají barvu smaragdů. Dlouhé bílé prstíky jsou skutečnou chloubou zlodějky. Rudé plné rty připraveny říci vše co mám na hbitém jazýčku a dlouhé nohy jsou stvořeny k následnému úprku.

Ardas - 09. února 2009 22:26

soukromá zpráva od Ardas pro Džungle - Hon na drůbež Pobaveně sleduji ono divadlo, kdy se Nicolau bezhlavě vrhá po jednom z opeřencům a jen ztěží potlačuji smích. Zatímco před chvílí byla považována za jeden z chodů na jídelním lístku jistého predátora sama Angelica, nyní jím má být tato slípka. Však ať si hraje, když ho to baví. ušklíbnu se prvně s pohledem na muže ve snaze zasáhnout životem v džungli vytrénovaného opeřence ztrouchnivělým kusem větve, která každou chvíli hrozí rozpadením. Nenapadá mne nic záživnějšího, než přikročit ke kmeni, o něhož se opírá dívka a opřít se také. Občas přejdu pohledem na její tvář. Cesta za sebepoznáním? Kam jsi měla namířeno Angelico? promluvím k ní tónem, který nedává ani najevo zvědavost, kterou bych snad mohl cítit. Snažím se spíše zahnat dlouhou chvíli a jelikož tato žena se zdá býti jednou z těch, které byly za svého městského života obletovány muži, hodlám jí svou galantností poctít jen v jistých případech. To, aby si snad nemyslela, že nade mnou může její krása zvítězit.

Ardas - 09. února 2009 22:26

soukromá zpráva od Ardas pro Džungle - Hon na drůbež Pobaveně sleduji ono divadlo, kdy se Nicolau bezhlavě vrhá po jednom z opeřencům a jen ztěží potlačuji smích. Zatímco před chvílí byla považována za jeden z chodů na jídelním lístku jistého predátora sama Angelica, nyní jím má být tato slípka. Však ať si hraje, když ho to baví. ušklíbnu se prvně s pohledem na muže ve snaze zasáhnout životem v džungli vytrénovaného opeřence ztrouchnivělým kusem větve, která každou chvíli hrozí rozpadením. Nenapadá mne nic záživnějšího, než přikročit ke kmeni, o něhož se opírá dívka a opřít se také. Občas přejdu pohledem na její tvář. Cesta za sebepoznáním? Kam jsi měla namířeno Angelico? promluvím k ní tónem, který nedává ani najevo zvědavost, kterou bych snad mohl cítit. Snažím se spíše zahnat dlouhou chvíli a jelikož tato žena se zdá býti jednou z těch, které byly za svého městského života obletovány muži, hodlám jí svou galantností poctít jen v jistých případech. To, aby si snad nemyslela, že nade mnou může její krása zvítězit.

Pán Bouří - 14. února 2009 08:29

soukromá zpráva od Pán Bouří pro Na okraji džungle Slípky se rozutekli do všech stran, hned jak jste na ně narazili a ve svém pohybu neustávají, běží stále dál v obavách , že narazili na nějakého nového hrozivého predátora. Se svým na metr dlouhým klackem Nico poskočí plavým skokem a hrozivou ranou mine jednu slepici, která mrštně popoběhne, a pak hned popolétne o několik stop dopředu. Takovou hbitost u těchto slípek Nico určitě nečekal. Nejsou to žádné domácí slepice, i když asi stejně hloupé, na které by to možná platilo. Tohle jsou džunglí vycvičené slípky, na které bude asi přeci jenom lepší vzít pušku.

Pán Bouří - 14. února 2009 08:29

soukromá zpráva od Pán Bouří pro Na okraji džungle Slípky se rozutekli do všech stran, hned jak jste na ně narazili a ve svém pohybu neustávají, běží stále dál v obavách , že narazili na nějakého nového hrozivého predátora. Se svým na metr dlouhým klackem Nico poskočí plavým skokem a hrozivou ranou mine jednu slepici, která mrštně popoběhne, a pak hned popolétne o několik stop dopředu. Takovou hbitost u těchto slípek Nico určitě nečekal. Nejsou to žádné domácí slepice, i když asi stejně hloupé, na které by to možná platilo. Tohle jsou džunglí vycvičené slípky, na které bude asi přeci jenom lepší vzít pušku.

Pán Bouří - 14. února 2009 08:29

soukromá zpráva od Pán Bouří pro Na okraji džungle Slípky se rozutekli do všech stran, hned jak jste na ně narazili a ve svém pohybu neustávají, běží stále dál v obavách , že narazili na nějakého nového hrozivého predátora. Se svým na metr dlouhým klackem Nico poskočí plavým skokem a hrozivou ranou mine jednu slepici, která mrštně popoběhne, a pak hned popolétne o několik stop dopředu. Takovou hbitost u těchto slípek Nico určitě nečekal. Nejsou to žádné domácí slepice, i když asi stejně hloupé, na které by to možná platilo. Tohle jsou džunglí vycvičené slípky, na které bude asi přeci jenom lepší vzít pušku.

Pán Bouří - 14. února 2009 09:04

soukromá zpráva od Pán Bouří pro Vzhůra do kopce; Džungle I když vás nohy pálí a tělo sužuje horko a velká vzdušná vlhkost tak neustáváte v pohybu. Terén začíná stoupat a brzy začnete litovat toho, že jste se vydaly do kopečka. Cesta stoupá opravdu dlouho a vám připadá, že jdete snad věčnost. Porost se rozestoupil a vy teď procházíte pod vysokými stromy, které vás stíní svými bohatými korunami. Nahoře můžete rozeznat ptáky, co se tam pohybují, je to však příliš vysoko, abyste je rozeznaly jako něco víc než jako neurčité poletující objekty. Statečně se držíte, nohy vás nesnesitelně bolí, ale vy pořád jdete dál, ztratili jste až pojem o čase, určitě musíte jít dlouho. Bez vody. Žízeň přichází. Na blízku nejsou vidět žádné plody, kterými by jste se mohli osvěžit a vy jen doufáte, že narazíte na potok, říčku, pramínek, jakkýkoliv zdroj pitné vody. To vás ještě drží na nohou. Přicházíte k prudkému srázu, který od vás stoupá nahoru. Je také porostlý stromy, které tam za ta léta zakotvily a vyskytují se tam i nějaké menší stromky, nějaký ten keřík. Koruny stromů tam totiž nejsou tak blízko sebe a na zem dopadá docela dost světla, proto tam roste i více trávy a bylin, které vás vítají svými květy. Sráz musí sahat docela vysoko, jak daleko nevíte, z vašeho úhlu tam nedohlédnete.

Pán Bouří - 14. února 2009 09:04

soukromá zpráva od Pán Bouří pro Vzhůra do kopce; Džungle I když vás nohy pálí a tělo sužuje horko a velká vzdušná vlhkost tak neustáváte v pohybu. Terén začíná stoupat a brzy začnete litovat toho, že jste se vydaly do kopečka. Cesta stoupá opravdu dlouho a vám připadá, že jdete snad věčnost. Porost se rozestoupil a vy teď procházíte pod vysokými stromy, které vás stíní svými bohatými korunami. Nahoře můžete rozeznat ptáky, co se tam pohybují, je to však příliš vysoko, abyste je rozeznaly jako něco víc než jako neurčité poletující objekty. Statečně se držíte, nohy vás nesnesitelně bolí, ale vy pořád jdete dál, ztratili jste až pojem o čase, určitě musíte jít dlouho. Bez vody. Žízeň přichází. Na blízku nejsou vidět žádné plody, kterými by jste se mohli osvěžit a vy jen doufáte, že narazíte na potok, říčku, pramínek, jakkýkoliv zdroj pitné vody. To vás ještě drží na nohou. Přicházíte k prudkému srázu, který od vás stoupá nahoru. Je také porostlý stromy, které tam za ta léta zakotvily a vyskytují se tam i nějaké menší stromky, nějaký ten keřík. Koruny stromů tam totiž nejsou tak blízko sebe a na zem dopadá docela dost světla, proto tam roste i více trávy a bylin, které vás vítají svými květy. Sráz musí sahat docela vysoko, jak daleko nevíte, z vašeho úhlu tam nedohlédnete.

Alvaro Vasquez - 17. února 2009 17:31

soukromá zpráva od Alvaro Vasquez pro Okraj džungle Přesně vedle, co jsem taky mohl čekat. Klacek se úderem o zem samozřejmě rozpadl na dva podstatné kusy a hromadu třísek kolem a já se válím na zemi. Můj pohled jen bezmocně sleduje, jak se opeřenci zase ztrácejí ve všudypřítomném porostu. Poněkud popuzeně se zvednu a opráším ze sebe špínu. Zbytky klacku nechávám ležet a stejně tak o slepice už žádný zájem nejevím. Jen ještě jednou se podívám tam, kde si to ještě před chvílí štrádovaly jejich nohy a pak už se k nim definitivně otočím zády, abych stanul čelem svým dvěma společníkům. Klídek a pohoda, jasně. Očividně jsou se stavem věcí spokojení, jen se tak opírají o strom, jako bychom vlastně vůbec neztroskotali. Jako by to celé nebylo nic víc, než nedělní procházka po parku. "Taky jste mohli zkusit nějakou chytit." Postěžuji si, že snad jen já sám teď myslím na svůj žaludek.

Alvaro Vasquez - 17. února 2009 17:31

soukromá zpráva od Alvaro Vasquez pro Okraj džungle Přesně vedle, co jsem taky mohl čekat. Klacek se úderem o zem samozřejmě rozpadl na dva podstatné kusy a hromadu třísek kolem a já se válím na zemi. Můj pohled jen bezmocně sleduje, jak se opeřenci zase ztrácejí ve všudypřítomném porostu. Poněkud popuzeně se zvednu a opráším ze sebe špínu. Zbytky klacku nechávám ležet a stejně tak o slepice už žádný zájem nejevím. Jen ještě jednou se podívám tam, kde si to ještě před chvílí štrádovaly jejich nohy a pak už se k nim definitivně otočím zády, abych stanul čelem svým dvěma společníkům. Klídek a pohoda, jasně. Očividně jsou se stavem věcí spokojení, jen se tak opírají o strom, jako bychom vlastně vůbec neztroskotali. Jako by to celé nebylo nic víc, než nedělní procházka po parku. "Taky jste mohli zkusit nějakou chytit." Postěžuji si, že snad jen já sám teď myslím na svůj žaludek.

Ardas - 20. února 2009 23:20

soukromá zpráva od Ardas pro Džungle - Drůbeží farma Poušklíbnu se v Nicově poznámce, v níž se snad pokusil zamaskovat svůj neúspěch. Na maso bude času dost, takových hejn tu bude ještě víc. Časem můžeme nalíčit pasti. odpovím zcela klidně Je to tu už jen kousek - už cítím sladkou vodu. povzbudím ty dva k chůzi a směle vyrazím opět na cestu. Více se o drůbež nezajímám, očividně nemám nyní potřebu jíst a pokud nebude zbytí, vzhledem k mému zevnějšku může mým drahým společníkům dojít, že lov ryb mi půjde podstatně lépe, než chytání slepic.

Ardas - 20. února 2009 23:20

soukromá zpráva od Ardas pro Džungle - Drůbeží farma Poušklíbnu se v Nicově poznámce, v níž se snad pokusil zamaskovat svůj neúspěch. Na maso bude času dost, takových hejn tu bude ještě víc. Časem můžeme nalíčit pasti. odpovím zcela klidně Je to tu už jen kousek - už cítím sladkou vodu. povzbudím ty dva k chůzi a směle vyrazím opět na cestu. Více se o drůbež nezajímám, očividně nemám nyní potřebu jíst a pokud nebude zbytí, vzhledem k mému zevnějšku může mým drahým společníkům dojít, že lov ryb mi půjde podstatně lépe, než chytání slepic.

Oliver (Katsuo) Kinney - 21. února 2009 12:57

soukromá zpráva od Oliver (Katsuo) Kinney pro Džungle Podpírám a zároveň jsem podpírána svou společnicí. Skutečně jsme ztratila pojem o čase. Veškerou svou pozornost jsem upoutala pouze na chůzi. Kdybych upadla, už bych se nezvedla. Nejspíš bych podlehla mdlobám a ostré slunce by mě zabilo. Proč mě jen napadají takové myšlenky? Dochází mi síly… Ani nestačím pozorovat okolí. Když se na něco pokusím zaostřit, nebezpečně se mi zamotá hlava. Může se stát, že se mi rty nevědomky pohybují v tiché modlitbě. Přicházíme k prudkému srázu a já jen cosi zachrčím. Jazyk se mi lepí na patro a v hrdle mi cosi nepříjemně drhne. Donutím se polknout slinu a odkašlu si. Miriam… jakoby mi i slova činila potíže. Můžete ještě? vážně se na ni podívám. Kéž by tu byly rostlinky, cokoliv..plné vody. Je tu tolik zeleně. Z něčeho, z něčeho to přece musí žít! Stupňujícím se zoufalstvím bych i plakala.

Angelica Corrs - 25. února 2009 22:58

soukromá zpráva od Angelica Corrs pro Džungle Pozoruji vrchního lovčího a jen se pousmívám, opřená o kmen stromu. Když se opře i Ardas chce mi dělat společnost. Jen se přestanu usmívat a podívám se k zemi. To už ale začne mluvit, příliš ho nevnímám, a jediné co zaslechnu je něco o tom, že se mě ptá na mou minulost. To už ale Nico promluví a stěžuje si, že mu nijak nepomáháme. Kývnu hlavou a nohou se odrazím od kmene stromu. “Byla jsem na palubě proto, abych Nica teď utěšila ve stavu situace bezmoci….“ Poznamenám k Ardasovi a usměji se na něj. Dojdu k křoví kde byli slípky a jen nezamyslím, jak byse dali chytit. Mají mozek o velikosti hrachu, musí jít je nějak přechcat….. nějaká návnada? Nebo past? Co asi tady ta drůbež jí? Přemýšlím a v hlavě se mi tvoří plán jak tuhle drůbež pochytat. Ardas něco poví a pak vidím jak projde kolem mě, hlouběji do džungle. Pokrčím rameny prstem zavadím o stéblo trávy, které utrhnu a dám si jej do pusy a začnu ho kousat. Drobnými kroky prohlížejíc si zemi jdu asi krok za Ardasem, nějak si neuvědomím, že pokud zastaví bude to pekelný náraz.

Angelica Corrs - 25. února 2009 22:58

soukromá zpráva od Angelica Corrs pro Džungle Pozoruji vrchního lovčího a jen se pousmívám, opřená o kmen stromu. Když se opře i Ardas chce mi dělat společnost. Jen se přestanu usmívat a podívám se k zemi. To už ale začne mluvit, příliš ho nevnímám, a jediné co zaslechnu je něco o tom, že se mě ptá na mou minulost. To už ale Nico promluví a stěžuje si, že mu nijak nepomáháme. Kývnu hlavou a nohou se odrazím od kmene stromu. “Byla jsem na palubě proto, abych Nica teď utěšila ve stavu situace bezmoci….“ Poznamenám k Ardasovi a usměji se na něj. Dojdu k křoví kde byli slípky a jen nezamyslím, jak byse dali chytit. Mají mozek o velikosti hrachu, musí jít je nějak přechcat….. nějaká návnada? Nebo past? Co asi tady ta drůbež jí? Přemýšlím a v hlavě se mi tvoří plán jak tuhle drůbež pochytat. Ardas něco poví a pak vidím jak projde kolem mě, hlouběji do džungle. Pokrčím rameny prstem zavadím o stéblo trávy, které utrhnu a dám si jej do pusy a začnu ho kousat. Drobnými kroky prohlížejíc si zemi jdu asi krok za Ardasem, nějak si neuvědomím, že pokud zastaví bude to pekelný náraz.

Pán Bouří - 02. března 2009 13:34

soukromá zpráva od Pán Bouří pro Džungle Zanecháte rozuteklé slípky na palouku a vydáte se svojí vlastní cestou, dále do džungle, tentokrát však už z kopce, jaká úleva pro unavené nohy. Taky jste rádi, že jste pryč z přímého slunce, kterému jste byli nahoře vystaveni. Jdete řídkým terénem, procházíte okolo nízkých křovisek, nižších, řídce rozsetých stromů, vysokou trávou. Po zhruba 20 minutách narazíte na skaliska, která se teď nachází po vaší levé ruce. Je tu už větší vlhko a porost je trochu hustší, tráva nízká. Pokračujete dále až dojdete k jednomu stromu na kterém roste mango. Nedošáhnete na něj, museli by jste vylézt na strom. Před chvíli jste se osvěžili, a tak není třeba sbírat, ale možná by jste si chtěli nějaký plod vzít, kdoví jakou dobu ještě budete bloudit džunglí a jestli na nějaké jiné, jedlé plody narazíte.

Pán Bouří - 02. března 2009 13:34

soukromá zpráva od Pán Bouří pro Džungle Zanecháte rozuteklé slípky na palouku a vydáte se svojí vlastní cestou, dále do džungle, tentokrát však už z kopce, jaká úleva pro unavené nohy. Taky jste rádi, že jste pryč z přímého slunce, kterému jste byli nahoře vystaveni. Jdete řídkým terénem, procházíte okolo nízkých křovisek, nižších, řídce rozsetých stromů, vysokou trávou. Po zhruba 20 minutách narazíte na skaliska, která se teď nachází po vaší levé ruce. Je tu už větší vlhko a porost je trochu hustší, tráva nízká. Pokračujete dále až dojdete k jednomu stromu na kterém roste mango. Nedošáhnete na něj, museli by jste vylézt na strom. Před chvíli jste se osvěžili, a tak není třeba sbírat, ale možná by jste si chtěli nějaký plod vzít, kdoví jakou dobu ještě budete bloudit džunglí a jestli na nějaké jiné, jedlé plody narazíte.

Pán Bouří - 02. března 2009 13:34

soukromá zpráva od Pán Bouří pro Džungle Zanecháte rozuteklé slípky na palouku a vydáte se svojí vlastní cestou, dále do džungle, tentokrát však už z kopce, jaká úleva pro unavené nohy. Taky jste rádi, že jste pryč z přímého slunce, kterému jste byli nahoře vystaveni. Jdete řídkým terénem, procházíte okolo nízkých křovisek, nižších, řídce rozsetých stromů, vysokou trávou. Po zhruba 20 minutách narazíte na skaliska, která se teď nachází po vaší levé ruce. Je tu už větší vlhko a porost je trochu hustší, tráva nízká. Pokračujete dále až dojdete k jednomu stromu na kterém roste mango. Nedošáhnete na něj, museli by jste vylézt na strom. Před chvíli jste se osvěžili, a tak není třeba sbírat, ale možná by jste si chtěli nějaký plod vzít, kdoví jakou dobu ještě budete bloudit džunglí a jestli na nějaké jiné, jedlé plody narazíte.

Pán Bouří - 02. března 2009 13:38

soukromá zpráva od Pán Bouří pro Už nahoře na palouku tě začínala bolet hlava, ale nedala jsi to na sobě znát a opkračovala si, přeci jen nejsi z cukru. Máš v sobě víc síly a odvahy než lecjaký chlap. Život už tě prozkoušel v lecčem. Teď se nacházíte u onoho manga a ty si prostě potřebuješ odpočinout, měla jsi jeden jediný banán a žádnou vodu. Máš málo tekutin, které potřebuješ doplnit. Pozvedla jsi zrak k onomu stromu, aspoň to ovoce má nějakou šťávu, bylo by dobré si dát, jenže co to na tom stromu vidíš ? Zrovna ve výšce očí vidíš kus nějaké látky, bílé. Visí tam zachycená, viditelně odtržená.

Psyche Cast - 03. března 2009 18:42

soukromá zpráva od Psyche Cast pro Džungle Náš pochod byl čím dál tím více namáhavý a těžký, naštěstí se navzájem podpíráme, tak ujdeme více než bychom zvládli samostatně. "Ne.... asi. Asi bychom si měli... odpočinout."vydechnu a opatrně ji pustím a ztěžka dosednu na zadek. "Tohle není možné. Rostliny musí odněkud brát vláhu. Musí tu někde být pramen."postěžuji si otráveně. "Ale jak se zdá vedu nás celou dobu špatně. Víš co? Nechám teď rozhodnutí kam půjdeme na tobě. Ano?"zadívám se na ní a začnu si mnout chodidla která mě bolela. Nebyla jsem zvyklá chodit po takovém nerovném povrchu a navíc bez bot.

Oliver (Katsuo) Kinney - 12. března 2009 18:03

soukromá zpráva od Oliver (Katsuo) Kinney pro Džungle Jakmile Miriam dosedne na zem, chtě nechtě následuji jejího příkladu. Přes tupou bolest chodidel snad nic jiného už nevnímám. Nebezpečně si zvykám na to příšerné horko. Na lepkavé sucho v hrdle, popraskané rty a mžitky před očima. S otupělým výrazem ji vyslechnu a automaticky přikývnu. Nejsem zvyklá odporovat. Vždy raději vše poslušně odsouhlasím. Miriam si začne masírovat nohy a já cítím, jak mi na záda ulehá břímě. Ve skrytu duše přímo bažím po samostatnosti, ale když už mám určitou zodpovědnost v rukou, dělá se mi z toho zle. Jsem velmi nejistá a hlavou se mi honí ty nejhorší představy následků, jaké by mé rozhodnutí mohlo mít. I teď se s otázkou obrátím na Boha. Takže zatímco odpočíváme, já se modlím. Když se s námahou postavím, chraplavě promluvím: Hledaní vody je zkouška naší trpělivosti… a proto ta nejlepší cesta bývá trnitá, tak jako stonek růže, na jehož konci- odkašlu si. I mluvení je namáhavé. je svěží květ. a rukou pokynu ke kopci. Kriste, stůj při nás. Kéž z tohoto pekla vyjdeme zdrávy.

Pán Bouří - 12. března 2009 19:24

soukromá zpráva od Pán Bouří pro Džungle Jste unavené a zoufale potřebujete odpočinek, ale přesto pokračujete dál, nahoru na ten pahorek, co je před vámi. Navzájem se opíráte, odpočíváte skoro na každém druhém metru, opíráte se o stromy, když nemůžete a doufáte, že za pahorkem bude něco, co za to stojí. Co by jste teď daly za nějaké šťavnaté plody, nebo za nějaký pramínek. Nohy vás bolí, protože jdete vpodstatě bosé, máte přeci jen nohy ovázány jen cáry látky, která vás uchrání jen před škrábanci, není to holt pevná podrážka, se kterou si můžete dovolit šlápnout takřka všude. Nohy už vám ujíždí, když vycházíte na svah, chytáte se kořenů stromů, co vylézají na povrch. Co to ale slyšíte, když jste se vydrápaly nahoru? Je možné aby to... obcházíte balvan a přicházíte k prudkému srázu. Ten úhel je hrozný, ale je tam hjodně kořenů, kterých se můžete zachytit. Určitě tam budete chtít. Dole pod vámi totiž protéka říčka, mezi kameny se tam vine, hučí to, šplouchá, ten zvuk je to nejkrásnější, co jste snad kdy slyšely. Chvíli tam tak stojíte a jen tak koukáte, znavené, vyčerpané. Pak si něčeho všimnete, tam vrpavo dole, něco tam je bílého, pohybuje se to. Pak to spatříte jasně., když ten někdo vystoupí ke břehu říčky. Je to nějaký muž, běloch. Má zarostlou tvář a je celý udýchaný. Právě se sklání k říčce a omývá si obličej a pak začíná hltavě pít. Přišel však z jiného směru než vy dvě. Kdo je ten tajemný muž? Může to být trosečník jako vy? Už dlouho jdete lesem a ztrácíte orientaci, zvlášť ve stavu v jakém jste. Nevíte tedy, kudy je to zpátky na pláž a kudy je to do vnitrozemí...

Pán Bouří - 12. března 2009 19:24

soukromá zpráva od Pán Bouří pro Džungle Jste unavené a zoufale potřebujete odpočinek, ale přesto pokračujete dál, nahoru na ten pahorek, co je před vámi. Navzájem se opíráte, odpočíváte skoro na každém druhém metru, opíráte se o stromy, když nemůžete a doufáte, že za pahorkem bude něco, co za to stojí. Co by jste teď daly za nějaké šťavnaté plody, nebo za nějaký pramínek. Nohy vás bolí, protože jdete vpodstatě bosé, máte přeci jen nohy ovázány jen cáry látky, která vás uchrání jen před škrábanci, není to holt pevná podrážka, se kterou si můžete dovolit šlápnout takřka všude. Nohy už vám ujíždí, když vycházíte na svah, chytáte se kořenů stromů, co vylézají na povrch. Co to ale slyšíte, když jste se vydrápaly nahoru? Je možné aby to... obcházíte balvan a přicházíte k prudkému srázu. Ten úhel je hrozný, ale je tam hjodně kořenů, kterých se můžete zachytit. Určitě tam budete chtít. Dole pod vámi totiž protéka říčka, mezi kameny se tam vine, hučí to, šplouchá, ten zvuk je to nejkrásnější, co jste snad kdy slyšely. Chvíli tam tak stojíte a jen tak koukáte, znavené, vyčerpané. Pak si něčeho všimnete, tam vrpavo dole, něco tam je bílého, pohybuje se to. Pak to spatříte jasně., když ten někdo vystoupí ke břehu říčky. Je to nějaký muž, běloch. Má zarostlou tvář a je celý udýchaný. Právě se sklání k říčce a omývá si obličej a pak začíná hltavě pít. Přišel však z jiného směru než vy dvě. Kdo je ten tajemný muž? Může to být trosečník jako vy? Už dlouho jdete lesem a ztrácíte orientaci, zvlášť ve stavu v jakém jste. Nevíte tedy, kudy je to zpátky na pláž a kudy je to do vnitrozemí...

Psyche Cast - 13. března 2009 17:14

soukromá zpráva od Psyche Cast pro Džungle - konečně voda Drápali jsme se dál, pomalu jsem už nemohla. Chtěla jsem to vzdát. Už jsem nemohla, nohy a ruce jsem měla sedřené, jak jsem se zachytávala čeho mohla, abych se dostala nahoru. Začala jsem proklínat to, že jsme vůbec někam šli. Hlavně proto, že jsem si nepamatovala kudy jsme šli. Dávala jsem pozor, jak na tom Anne je, ale ta se držela dobře. Měla pevnou vůli a i víru. Nakonec jsme se dostali na vrchol, oddychla jsem si a musela se předklonit, abych nabrala dech. Ale něco uslyším, šumění? Vody? Obešli jsme velký kámen a já zalapám po dechu "Voda."řeknu a hrozně se mi uleví "Anne... podívej. Dokázali jsme to."položím ji ruku na rameno. Uvidíme nějakého muže "Hele... tamhle někdo je!"ukážu prstem. "Halooo!! Halooo!!!"začnu volat a mávat rukama aby si nás všiml.

Oliver (Katsuo) Kinney - 13. března 2009 20:06

soukromá zpráva od Oliver (Katsuo) Kinney pro Džungle – voda! Děkuji Ti, Pane! radostně s obrovskou úlevou vydechnu. Zvuk tekoucí vody, líbezné šplouchání, se zněkolikanásobí. Pár úderů srdce nejsem schopna vnímat nic jiného než říčku pod námi. Pohybující se tečky si všimnu teprve až po upozornění Miriam. To není možné. zamumlám nevěřícně a v uších mi hučí křik mé společnice. Přežil i někdo jiný. Zaplaví mě vlna jakési radosti. Hluboko v podvědomí se probouzí otázky a vyplouvají na povrch. Kdo to je může být? Co kdyby..? Skoro se mi až chce plakat. Vypětí a únava jdou stranou. Přidám se k výkřikům, aby si nás onen muž všiml. Nedůvěra k cizím se kamsi vytratila. Ale můj hlas není tolik silný, spíše chraptím a to mě nutí ke kašli. I kdyby si nás ten člověk nevšiml, jsem rozhodnutá, že musíme dolů. Cesta k říčce je vskutku strmá, ale ty kořeny vypadají pevně. Miriam, musíme k vodě. K udržení bude třeba hodně síly. Ale my to zvládneme. pokusím se o optimismus i když zním nejistě a ustrašeně. Však pud sebezáchovy se ozývá. Není cesty zpět. Až teď si uvědomím, že si vůbec nevybavuji, kde se zhruba nacházíme. M-mám jít první? počkám na její rozhodnutí a pokud odpoví kladně, pokusím se slézt dolů.

Pán Bouří - 14. března 2009 08:06

soukromá zpráva od Pán Bouří pro Džungle, Vytoužená říčka Bůh stál zřejmě při vás. Nejenže vám nadělil vodu, ale možná i dalšího společníka, jaký je jeho příběh ? Miriam začala volat. Muž se nejdřív rozlhédl do strany a vstal, pak se zadíval nahorů, kde Miriam zuřivě máchá rukama, jak chce, aby si jí muž všiml. Muž se zarazil a chvíli jen tak zírá. Pak na vás zakříčí „Pojďte dolů, dolů!“. V jeho hlase je cítit radost, nadšení. Stále na vás zírá jako na zjevení, pak se začne brodit říčkou, voda je mu po kolena a to je to docela vysoký chlapík. Přijde až pod kořeny a vyzve vás znovu „Lezte dámy ! Já vás budu jistit ! Nevěřil jsem, že tu můžou být nějací lidé ! Takže ostrov je obydlený, to je , to je... zázrak !“ zvolává. Už na muže vidíte lépe. Může mu být okolo pětatřiceti let. Tváře si neholil aspoň dva týdny, jak je zarostlý, neupravený. Oblečení má špinavé, košili potrhanou. Na nohou má polobotky. Vlasy krátké, hnědé.

Pán Bouří - 14. března 2009 08:06

soukromá zpráva od Pán Bouří pro Džungle, Vytoužená říčka Bůh stál zřejmě při vás. Nejenže vám nadělil vodu, ale možná i dalšího společníka, jaký je jeho příběh ? Miriam začala volat. Muž se nejdřív rozlhédl do strany a vstal, pak se zadíval nahorů, kde Miriam zuřivě máchá rukama, jak chce, aby si jí muž všiml. Muž se zarazil a chvíli jen tak zírá. Pak na vás zakříčí „Pojďte dolů, dolů!“. V jeho hlase je cítit radost, nadšení. Stále na vás zírá jako na zjevení, pak se začne brodit říčkou, voda je mu po kolena a to je to docela vysoký chlapík. Přijde až pod kořeny a vyzve vás znovu „Lezte dámy ! Já vás budu jistit ! Nevěřil jsem, že tu můžou být nějací lidé ! Takže ostrov je obydlený, to je , to je... zázrak !“ zvolává. Už na muže vidíte lépe. Může mu být okolo pětatřiceti let. Tváře si neholil aspoň dva týdny, jak je zarostlý, neupravený. Oblečení má špinavé, košili potrhanou. Na nohou má polobotky. Vlasy krátké, hnědé.

Psyche Cast - 14. března 2009 13:09

soukromá zpráva od Psyche Cast pro Džungle, Vytoužená říčka Všimne si nás a začne na nás také volat, uleví se mi, ale jak se zmíní o obydlení, syknu a pohlédnu na Anne. "On si myslí, že jsme snad z nějaké... vesnice. To není dobré. Já strašně nerada vidím tváře lidí co tváří zklamaně."řeknu. "Ale raději mu to řekneme až budeme dole."prohlédnu si cestu dolů. Trochu jsem pochybovala s tím jestli má lézt první, nemyslela jsem to zle, ale ona vypadala Anne tak nějak křehce. Přišlo mi že jsem silnější "Polezu první. Zkus sledovat pozorně kudy lezu, pak by jsi lezla v mích stopách. Kdybych náhodou spadla tak musíš lézt jinudy."přijdu k ní a obejmu ji. Pak se vrátím ke kraji a opatrně začnu lézt dolů, snažím se najít oporu jak pro nohy tak pro ruce.

Oliver (Katsuo) Kinney - 14. března 2009 20:44

soukromá zpráva od Oliver (Katsuo) Kinney pro Džungle, Vytoužená říčka Mužova reakce si vynutí můj slabý úsměv. Naštěstí nevypadá, jako nějaký bručoun. Například, jako ten na pláži, ale na toho bezbožníka nyní myslet nechci. Pohlédnu rozčarovaně na Miriam. Copak opravdu vypadáme, jako vesničanky? Vzdálenost klame. Nepotěšíme jej. Tichounce si povzdechnu. Tento fakt mi náladu nezkazí, pořád jsem šťastná. Zaváhání Miriam mě na chvilku uvede do nejistoty. Kousnu se do jazyka a čekám na její odpověď. Když se mi dostane, kývnu. Objetí mě vcelku vystraší. Je to, jako kdyby se loučila a já už ji neměla nikdy spatřit. Srdce mi sevře strach. Ztratila jsem už příliš blízkých lidí, a i když se s Miriam znám jen pár hodin, vytvořila jsem si k ní určité pouto. Však jejímu rozhodnutí nedokážu vzdorovat. Na všech čtyřech se přiblížím k okraji a sleduji Miriam lezoucí dolu. Jsem připravena ji upozornit na každou hrozbu. I v tak napjaté situaci si pomyslím Co když se nám bude dívat pod sukni?! a zrudnu.

Pán Bouří - 15. března 2009 10:27

soukromá zpráva od Pán Bouří pro Džungle Muž v první chvíli zřejmě viděl, co chtěl vidět, teď, když vidí Anne v noční košili a Miriam v šatech rozpáraných, tak už se tváří jinak. Na jeho tváři je vidět zamyšlení a částečně i zklamání. Myslel si, že objevil někoho, kdo na ostrově žije, ale pak se zadíval pořádně a zjisil, že to co mu mozek nabídl jako první možnost nemůže být pravda. Miriam se vydává dolů. Těžko říct, jestli jí muž vidí pod sukni, nejspíš i ano, protože stojí hned po kořeny, aby mohl Miriam zachytit, kdyby se jí smekla ruka, či noha. Miriam postupuje opatrně dolů, dává si pozor, občas na ní muž zakřičí, aby dala nohu do té jaké strany, aby se chytla tu a tam, Anne je s ní v duchu, přeci jen to není žádná legrace pro vyčerpanou mladou dámu, která není na fyzickou námahu zvyklá. Nakonec se ocitne dole. Muž se na ní usměje a už se dívá znovu nahoru, kde se Anne připravuje ke svému výkonu. Pak začne také lézt, už to má trochu snažší, protože viděla kudy lezla Miriam, ale když už lezete, tak je přeci jenom trochu těžší se orientovat, ale s pomocí těch dole to zas tak těžké není, i když ruce už máte obě dvě pěkně ocháblé a šaty zašpiněné až hamba, stejně tak ruce a nohy. Muž se na vás obě dvě zadívá a úsměv z jeho tváře se pomalu vytrácí, když zjistil, že našel dvě ženy, co jsou na tom vlastně jak on. „Dámy, já jsem Frederick“ představí se. I za takovéhle situace dbá na slušné vychování. „Řekněte mi... vy, vy jste se sem nedostaly z piráty, že... mám pocit, že jsem vás neviděl...“ znejistí. Mluví pro vás dost záhadně, o jakých pirátech to hovoří ? Co ten muž skrývá za příběh? Je možné, že je pirát, který tu také ztroskotal?

Pán Bouří - 15. března 2009 10:27

soukromá zpráva od Pán Bouří pro Džungle Muž v první chvíli zřejmě viděl, co chtěl vidět, teď, když vidí Anne v noční košili a Miriam v šatech rozpáraných, tak už se tváří jinak. Na jeho tváři je vidět zamyšlení a částečně i zklamání. Myslel si, že objevil někoho, kdo na ostrově žije, ale pak se zadíval pořádně a zjisil, že to co mu mozek nabídl jako první možnost nemůže být pravda. Miriam se vydává dolů. Těžko říct, jestli jí muž vidí pod sukni, nejspíš i ano, protože stojí hned po kořeny, aby mohl Miriam zachytit, kdyby se jí smekla ruka, či noha. Miriam postupuje opatrně dolů, dává si pozor, občas na ní muž zakřičí, aby dala nohu do té jaké strany, aby se chytla tu a tam, Anne je s ní v duchu, přeci jen to není žádná legrace pro vyčerpanou mladou dámu, která není na fyzickou námahu zvyklá. Nakonec se ocitne dole. Muž se na ní usměje a už se dívá znovu nahoru, kde se Anne připravuje ke svému výkonu. Pak začne také lézt, už to má trochu snažší, protože viděla kudy lezla Miriam, ale když už lezete, tak je přeci jenom trochu těžší se orientovat, ale s pomocí těch dole to zas tak těžké není, i když ruce už máte obě dvě pěkně ocháblé a šaty zašpiněné až hamba, stejně tak ruce a nohy. Muž se na vás obě dvě zadívá a úsměv z jeho tváře se pomalu vytrácí, když zjistil, že našel dvě ženy, co jsou na tom vlastně jak on. „Dámy, já jsem Frederick“ představí se. I za takovéhle situace dbá na slušné vychování. „Řekněte mi... vy, vy jste se sem nedostaly z piráty, že... mám pocit, že jsem vás neviděl...“ znejistí. Mluví pro vás dost záhadně, o jakých pirátech to hovoří ? Co ten muž skrývá za příběh? Je možné, že je pirát, který tu také ztroskotal?

Psyche Cast - 15. března 2009 11:52

soukromá zpráva od Psyche Cast pro Džungle Nikdo ani nemohl tušit, jak se mi ulevilo když jsme bylo obě dole. Vezmu Anne za ruku "Zvládli jsme to."usměji se na ní a pak pohlédnu na muže. "Já se jmenuji Miriam."představím se "Nejspíš jsme vás zklamali, je mi to líto."řeknu upřímně. Pohlédnu na Anne a pak znovu na Fredericka "O žádných pirátech nic nevíme. Mi jsme připluly na přepravní lodi. Loď včera ztroskotala... myslím že to bylo včera."pohlédnu na vodu "Promiňte.... půjdu se napít. Mám hroznou žízeň."omluvím se a vydám se k vodě u které pokleknu, naberu vodu do dlaní a začnu žíznivě pít. Měla jsem pocit, že sladší vodu jsem nikdy nepila. Když zaženu žízeň, opláchnu si bolavé oči a obličej. Myslím, že větší požitek jsem už dlouho nezažila. "Díky bohu."zamumlám spokojeně.

Pán Bouří - 16. března 2009 20:21

soukromá zpráva od Pán Bouří pro U říčky Muž má ve tváři takřka nečitelný kamenný výraz, člověk by si řekl, že je to socha, kdybyste ho neviděli před chvíli hovořit a hýbat se. „Aha... ale to“ Zasekl se a odkašlal si. Miriam právě odešla k vodě, kterou začala hltavě pít. Zadíval se na Anne. „To jste tu jenom vy dvě, nebo jste se rozdělily... já...“ Neví jak má začít. „Jsem se sem dostal s piráty, zajali mne a, a když zakotvili tady, tak se mi podařilo utéct.“ Dostává ze sebe po kouscích. Neví kde má začít, určitě toho zažil mnoho. Vypadá trochu vystrašeně. Ohlédl se za sebe do houštin, odkud přišel.

Pán Bouří - 16. března 2009 20:21

soukromá zpráva od Pán Bouří pro U říčky Muž má ve tváři takřka nečitelný kamenný výraz, člověk by si řekl, že je to socha, kdybyste ho neviděli před chvíli hovořit a hýbat se. „Aha... ale to“ Zasekl se a odkašlal si. Miriam právě odešla k vodě, kterou začala hltavě pít. Zadíval se na Anne. „To jste tu jenom vy dvě, nebo jste se rozdělily... já...“ Neví jak má začít. „Jsem se sem dostal s piráty, zajali mne a, a když zakotvili tady, tak se mi podařilo utéct.“ Dostává ze sebe po kouscích. Neví kde má začít, určitě toho zažil mnoho. Vypadá trochu vystrašeně. Ohlédl se za sebe do houštin, odkud přišel.

Oliver (Katsuo) Kinney - 17. března 2009 17:37

soukromá zpráva od Oliver (Katsuo) Kinney pro Džungle – U říčky S úlevou si oddechnu, když stojím nohama pevně na zemi. Zvládli jsme to. Kdo ví, jaká vyšší síla nad námi držela pomocnou ruku. Ať vytrvá dál. Mírně si začnu prohlížet onoho zarostlého muže, který se nám představil jako Frederick. Své jméno jsem jen tiše zamumlala. Nyní, když už se neusmívá, mi nepřijde tak úžasné, že jsme se setkali. Nebýt té příšerné unavenosti, dala bych si za svou náladovost facku. Vzápětí, bych tu facku odvolávala. Piráti? Piráti?! Pane Bože! Kdybych neměla rudě spálené tváře, zbledla bych, jako noční luna. Pohledem vyhledám Miriam. Zdá se mi to nebo je s tím smířená, vyrovnaná – zkrátka ji to nevyvedlo z míry? Další důvod k obdivu této silné dámy. Stojím zkoprněle na místě, zatímco ona tomu muži ve zkratce popíše naši situaci a odchází se napít. Pro Krista! Nenechávej mě tu samotnou! křičím na ni v duchu. Malátně stočím pohled na muže. Snažím se nevypadat příliš ustrašeně. Jeho zmatená slova mi přijdou podivná. Bojím se jim věřit. Mám strach, že tu ti, co jej zajali, ještě jsou! Ehm. začnu také nejistě. Je-ještě je tu s námi jeden...muž. uhnu pohledem. Chcete snad říci, že jsou tu ti-ti-ti piráti stále? vyčkám odpověď a pak se vrhnu za Miriam, k říčce, k vytoužené vodě.

Psyche Cast - 17. března 2009 18:33

soukromá zpráva od Psyche Cast pro Džungle - U říčky Ohlédnu se na muže, Anne se ho zeptá na to jestli tu ti piráti ještě jsou. Znovu se skloním nad tím tekoucím zlatem a stříknu si také trochu vody na zátylek a krk, voda mi sice stékala i pod oblečení, ale bylo to jako kdyby mi po kůži přejížděli chladivé prsty, příjemné. Usměji se na Anne, která se také vrhne k vodě, já se otočím k muži. "Nejsme tu sami. Samozřejmě. Ztroskotání přežil ještě jeden muž. Ale.... jaksi jsme zabloudili, takže si nejsem jistá tím, že by se nám podařilo najít cestu zpět."sundám si mokré prameny vlasů z čela. Pohlédnu směrem, kam se díval on "Podle toho jak se tváříte bych řekla, že vás pronásledovali. Nebo očekáváte že vás budou hledat?"zajímám se. To by nebylo dobré, piráti. Kdyby nás našli... tak to nejlepší co by se nám mohlo stát by bylo, že nás zabijí. Ta horší možnost by byla, kdyby si nás vzali na loď jako hračky. Odporná myšlenka. "Kvůli čemu vás zajali? Jste snad bohatý a chtěli výkupné po rodině?"zajímal by mě důvod proč ho zajali.

Pán Bouří - 17. března 2009 18:47

soukromá zpráva od Pán Bouří pro Džungle, U říčky „Nejspíš, nejspíš ano...“ vyjádřil se k Anne na otázku, zda-li tu piríti ještě jsou. „Ale třeba mě nechají být, pokud je to opuštěný ostrv, nejspíš se jen stavili nabrat zásoby pitné vody“ Sype ze sebe docela rychle, hlas má však stále mírně zrozrušený. „Byli ozbrojení, nevím, nevím... zda-li po mě jdou, ale kdyby ano, tak se musím mít na pozoru, doufám, že mě nechali jít“ Otře si pot z čela. „Po mé rodině, ne. Já jsem voják, zajali mne, když se naše lodě střetli, zahákovali nás a ...“ pohne hlavou do strany a zadívá se do země. Zřejmě mu není lehké o tom povídat. Zmlkne úplně, asi to nebyla žádná příjemná zkušenost. Na palubě musela být hotová spoušť podle toho co víte z různých historek, které tak mezi lidem kolovali. Pistole, pušky, šavle. Krví nasáklá paluba ...

Pán Bouří - 17. března 2009 18:47

soukromá zpráva od Pán Bouří pro Džungle, U říčky „Nejspíš, nejspíš ano...“ vyjádřil se k Anne na otázku, zda-li tu piríti ještě jsou. „Ale třeba mě nechají být, pokud je to opuštěný ostrv, nejspíš se jen stavili nabrat zásoby pitné vody“ Sype ze sebe docela rychle, hlas má však stále mírně zrozrušený. „Byli ozbrojení, nevím, nevím... zda-li po mě jdou, ale kdyby ano, tak se musím mít na pozoru, doufám, že mě nechali jít“ Otře si pot z čela. „Po mé rodině, ne. Já jsem voják, zajali mne, když se naše lodě střetli, zahákovali nás a ...“ pohne hlavou do strany a zadívá se do země. Zřejmě mu není lehké o tom povídat. Zmlkne úplně, asi to nebyla žádná příjemná zkušenost. Na palubě musela být hotová spoušť podle toho co víte z různých historek, které tak mezi lidem kolovali. Pistole, pušky, šavle. Krví nasáklá paluba ...

Psyche Cast - 17. března 2009 19:41

soukromá zpráva od Psyche Cast pro Džungle - u říčky Jak mluví o tom, jak ho piráti zajali... jak se u toho tvářil a pak sklesle hleděl do země. Zželelo se mě ho, chudáček musel projít peklem, vidět své přátele umírat a pak kdo ví jak dlouho žít s vrahy, kteří ho drželi kdo ví kde, kdo ví jak dlouho a určitě mu i ubližovali. Přijdu k němu a pohladím ho po paži "To bude dobré. Nemusíte říkat nic dalšího. Já to chápu, že to není lehlé. Už je to minulost. Teď jsme tady, všichni svobodní a v bezpečí."povzbudivě se na něj usměji. "Když zůstaneme spolu a budeme si pomáhat tak bude vše v pořádku."snažím se ho uklidnit. Zdál se mi... vystrašený a já měla potřebu ho uklidnit. "Ale teď první co bychom měli udělat je najít si úkryt někde blízko vody. Kdyby přece jen po vás pátrali."stáhnu ruku z jeho paže k sobě "Pokud nám tedy dovolíte abychom s vámi zůstali?"zadívám se na něj a zkusím do očí dát smutek a prosík, aby nás neopouštěl a nenechal samotné. Nakonec takový muž se hodí, nemluvě o tom, že tenhle byl mnohem, mnohem více sympatický než ten protiva na pláži.

Oliver (Katsuo) Kinney - 18. března 2009 17:17

soukromá zpráva od Oliver (Katsuo) Kinney pro Džungle – U říčky Koleny tvrdě dopadnu na okraj břehu. Zoufale se nakloním vpřed a vnořím paže až po lokty do ledové vody. Z úst mi vyjde tlumený sten, jenže se nedá potlačit. Snadno se nechám strhnout momentálními pocity. Z pochroumaných dlaní vytvořím mističku a svlažím si obličej. Nic krásnějšího nemůže být! Kéž bych- kéž bych se mohla ponořit celá! Hltavě začnu pít. Nerozeznávám chutě, je naprosto zbytečné je vnímat. Stříbřitý had mi proplouvá hrudníkem a s tlumeným šplouchnutím zahnízdí nad pupíkem. Samozřejmě během osvěžování, poslouchám rozhovor Miriam s Frederickem. Zvědavost je jedna z ženských vlastností. Možná proto zvolním pohyby svých rukou, abych se nemusela připojit ke konverzaci. Životní příběh pirátského zajatce mi nahání husí kůži. Musel si prožít strašné věci. Brr. Vyhrnu si sukni více nad kolena a nohy spustím do vody. Slastně přivřu víčka a nevědomky se začnu jemně usmívat, i když se to zrovna nehodí. Zůstat spolu? Já bych…copak vůbec nemáš strach Miriam? Co když si pro něj ti ukrutní piráti přijdou? Pane Bože, andělíčci svatí…neopouštějte nás, snažně prosím! Skloním bradu a zadívám se na rozčeřenou hladinu říčky. Zatnu zuby a napjatě napínám uši. Zůstaneme, či ne?

Pán Bouří - 18. března 2009 19:08

soukromá zpráva od Pán Bouří pro Džungle, U říčky Muž je zřejmě rád, že jsi mu řekla, že nemusí dál mluvit, bylo znát, že se mu ulevilo, o takových věcech těžké mluviti jest. „Ach samozřejmě !“ ujišťuje Miriam. „Ani nevíte, jak jsem rád, že jsem na někoho narazil, i když na trosečníky, nebožáci... nemůžete to mít o nic lehčí než já. To byla určitě ta bouře, co teď byla, že ? Piráti akorát zakotvili, možná i kvůli ní.“ Řekl vám. ¨Zní to rozumně. Možná tu byli piráti jen kvůli té bouři, větřili, že bude silná, však zkušený námořník už něco pozná, a tak raději zakotvili a přitom doplnili zásoby vody. Frederick jim tedy utekl. Budou se zahazovat kvůli jednomu muži ? Kdoví, na trhu s otroky někde na jihu by mohl mít takový zdravý muž velkou cenu. „Nejlepší by bylo, kdyby jsme se vydali za tí mužem, ale, možná až zítra ráno. Už jen pár hodin a bude se stmívat a nerad bych šel pralesem po tmě.“ Zahledí se na nebe. „Tedy, je to daleko, pláž odsuď? Vypadáte pěkně zřízeně tak hádám, že ano, slečny“ Otočil se k Anne, která stojí po kolena ve vodě. „Slečno, jaké je vaše ctěné jméno ?“ zeptal se slušně.

Pán Bouří - 18. března 2009 19:08

soukromá zpráva od Pán Bouří pro Džungle, U říčky Muž je zřejmě rád, že jsi mu řekla, že nemusí dál mluvit, bylo znát, že se mu ulevilo, o takových věcech těžké mluviti jest. „Ach samozřejmě !“ ujišťuje Miriam. „Ani nevíte, jak jsem rád, že jsem na někoho narazil, i když na trosečníky, nebožáci... nemůžete to mít o nic lehčí než já. To byla určitě ta bouře, co teď byla, že ? Piráti akorát zakotvili, možná i kvůli ní.“ Řekl vám. ¨Zní to rozumně. Možná tu byli piráti jen kvůli té bouři, větřili, že bude silná, však zkušený námořník už něco pozná, a tak raději zakotvili a přitom doplnili zásoby vody. Frederick jim tedy utekl. Budou se zahazovat kvůli jednomu muži ? Kdoví, na trhu s otroky někde na jihu by mohl mít takový zdravý muž velkou cenu. „Nejlepší by bylo, kdyby jsme se vydali za tí mužem, ale, možná až zítra ráno. Už jen pár hodin a bude se stmívat a nerad bych šel pralesem po tmě.“ Zahledí se na nebe. „Tedy, je to daleko, pláž odsuď? Vypadáte pěkně zřízeně tak hádám, že ano, slečny“ Otočil se k Anne, která stojí po kolena ve vodě. „Slečno, jaké je vaše ctěné jméno ?“ zeptal se slušně.

Psyche Cast - 18. března 2009 19:28

soukromá zpráva od Psyche Cast pro Džungle - U říčky Usměji se, jsem ráda že s námi zůstane. Silný muž se nám hodí a jak jsem si už říkala. Byl i velice milí. Ani jsem nedoufala, že bychom na tomhle ostrově potkali zdvořilého muže. Na rozdíl od toho protivy co jen pořád provokuje a dělá si z nás legraci. Jako kdybychom ho potřebovali. Přikývnu "Ano. Bouře nás nejspíš zahnala na skaliska. Ale po pravdě... si toho moc nepamatuji."řeknu. Pak si odkašlu "No... je tu pár obtíží. Ten první.... mám ten dojem, že asi netrefíme zpět. Cesta to byla opravdu dlouhá nebo mám aspoň ten dojem, přišlo mi to jako hodiny."podívám se na Anne. Proč také něco neříkala? Ona byla taková stydlivá. Prostě rozkošná. Byla jako panenka, prostě k zulíbání. "A není tam voda. Pitná voda. Trochu jsme to tam prošli... ale zatím jedinou vodu co jsme našli je tady tahle říčka."podívala jsem se znovu na Anne. Viděla jsem jak si máčí nohy, ten nápad se mi hrozně zalíbil, přicupitala jsem k ní, vyhrnula si sukni nad kolena, sedla si a také si ponořila nohy do chladivé vody. Málem jsem bolestí zavila, bylo to jako kdybych šlápla na ježka, ale po dalších pár sekundách bolest zmizela a už to bylo jen příjemné.

Oliver (Katsuo) Kinney - 18. března 2009 20:12

soukromá zpráva od Oliver (Katsuo) Kinney pro Džungle – U říčky S námahou zahýbu prsty u nohou. Ještě před chvilkou rozbolavělá chodidla ztrácí vlivem studené vody cit. Je to zvláštní, když se nad tím člověk zamyslí. Z ničeho nic kousek ode mě vystříkne vody! Polekaně se zajíknu a neefektivně uskočím. Prakticky se nepohnu z místa. Vyvalím oči na Miriam a navzdory zběsilému tlukotu vlastního srdce se začnu pobaveně smát. Načež ke mně doletí Frederickova otázka. V hrdle mi uvízne pořádné sousto. Ať chci nebo ne, otočím k němu hlavu a automaticky odpovím. Anne, pane. skloním pokorně hlavu. Tohoto ponižujícího zvyku, té vnucené pokory, se už asi nezbavím. Jen Bůh ví. S nutným nádechem zdvihnu pohled a plaše se na muže pousměji, aby si nemyslel, že jsem nafoukaná nána. Potom se vrátím pohledem k Miriam. Myslím, že-že každý potřebuje vodu. Hlavně zvířata. vybavím si nebezpečné šrámy na suchém kmeni stromu. Náš úkryt by měl být…hodně dobrý. nesměle vyjádřím své mínění. Potom mi ruka vystřelí a pocákám Miriam. Neplánovala jsem to, cosi mě k tomu nutilo. Každopádně to vypadá jako velká psina. P-promiň. kousnu se do rtu.

Psyche Cast - 18. března 2009 20:41

soukromá zpráva od Psyche Cast pro Džungle - U říčky Překvapeně zamrkám, když po mě stříkne Anne vodu. Překvapilo mě to jenom proto, že mi pár kapek dopadlo do oka. Pohlédnu na Anne a přimhouřím mírně oči, způsobem, jako že si to rozhodně nenechám líbit. "Ne-e. Neprominu."odpovím ji, ponořím ruku do vody a cáknu na ní také trochu vody. Zasměji se "Teď ti prominu." meknu na ní. Cítila jsem se... uvolněně a celkem i spokojeně. Jako kdyby mi prostě jen ke štěstí stačila tahle voda a samozřejmě společnost.

Pán Bouří - 19. března 2009 14:39

soukromá zpráva od Pán Bouří pro Co viděl jen tvůj bystrý zrak Reflexivně jsi uhýbala před tím jak na tebe Miriam cákla vodu a přitom jsi se koutkem oka zadívala na muže, co stojí na břehu. Jenže jak se tvářil, když jste mu byly zády a neviděly jste na něj. Jeho pohled je tak ošklivý, chladný , úplně ti přejel mráz po zádech. Hned však jak jsi se protočila, tak přeřadil zpátky na úsměv. Jsi si jistý, že ten hrozný pohled patřil vám, zabodával se vám do zad celou tu dobu.

Pán Bouří - 19. března 2009 16:45

soukromá zpráva od Pán Bouří pro Džungle, U říčky Muž stojí na břehu a usmívá se na vás. Zaopmenul na chvíli na svůj nešťastný osud a sleduje dvě dívky, co po sobě cákají vodu. „S tím úkrytem máte pravdu“ přitakal. Zadíval se dál do džungle odkud přišel „Mám pocit, že jsem kousek tady odsuď viděl nějakou skálu, když jsem utíkal, je to blízko říčky, to by bylo dobré místo, co vy na to ?“ Zeptal se a pak ještě dodal. „Nejdřív si ale odpočineme, tedy já jsem ztahaný, a vy dvě toho máte za sebou určitě taky dost“ řekl a posadil se na kámen. Dál tam sedí, rukou opřenou o koleno, o ruku opřenou hlavu. Chvíli se dívá na vás, mírně se pousmívá, a pak zase do džungle. Strach, že ho piráti pronásledují už polevuje. Přeci jen si asi říká, že kvůli jednomu otrokovi nebudou dělat takový povyk. Honit ho džunglí den a noc ? Stojí jim to za to, když mají podpalubí zřejmě plné dalších ?

Pán Bouří - 19. března 2009 16:45

soukromá zpráva od Pán Bouří pro Džungle, U říčky Muž stojí na břehu a usmívá se na vás. Zaopmenul na chvíli na svůj nešťastný osud a sleduje dvě dívky, co po sobě cákají vodu. „S tím úkrytem máte pravdu“ přitakal. Zadíval se dál do džungle odkud přišel „Mám pocit, že jsem kousek tady odsuď viděl nějakou skálu, když jsem utíkal, je to blízko říčky, to by bylo dobré místo, co vy na to ?“ Zeptal se a pak ještě dodal. „Nejdřív si ale odpočineme, tedy já jsem ztahaný, a vy dvě toho máte za sebou určitě taky dost“ řekl a posadil se na kámen. Dál tam sedí, rukou opřenou o koleno, o ruku opřenou hlavu. Chvíli se dívá na vás, mírně se pousmívá, a pak zase do džungle. Strach, že ho piráti pronásledují už polevuje. Přeci jen si asi říká, že kvůli jednomu otrokovi nebudou dělat takový povyk. Honit ho džunglí den a noc ? Stojí jim to za to, když mají podpalubí zřejmě plné dalších ?

Psyche Cast - 20. března 2009 12:58

soukromá zpráva od Psyche Cast pro Džungle - u říčky Podívám se na něj "Já souhlasím."přikývnu. "To ano. Mám pocit že nemám na svém těle jediné místo, které bych zrovna necítila."odpovím. Zamyslím se, znovu pohlédnu na vodu a pak zpět na muže. Pak pohlédnu na Anne "Nevykoupeme se?"navrhnu a znovu se na muže otočím "Víte... promiňte, ale nemohl by jste se otočit? Já bych se ráda trochu umyla. Od té doby co jsme se probudili na pláži jsme neměli možnost na jakoukoliv očistu. Tak jestli by vám to nevadilo a otočil se, prosím?"požádám ho. Myslím, že to je skvělý nápad, teď když už jsem neměla žízeň jsem pocítila hrozný pocit nečistoty, písek mi zalezl snad všude. Svědilo mě pod prsy, ale i přes nutkání se poškrábat jsem to neudělala. Škrábat se na veřejnosti prostě nebylo slušné.

Oliver (Katsuo) Kinney - 23. března 2009 19:30

soukromá zpráva od Oliver (Katsuo) Kinney pro Džungle – U říčky Pod záminkou protření oka se natočím k muži zády a důkladně zbavuji své oko vody. Z části je to pravda. V mém nitru se zmítá strach, vyděšenost a panika. Divoký rej pocitů, které se mě snaží stáhnout k sobě. Nikdy! U svatého Otce nikdy! Ach, jak jen mohu přenocovat ve společnosti člověka, který se dívá tak…ošklivě. Ten muž na pláži je oproti němu anděl. Já chci zpět. Andělíčci strážní! Pohlédnu krotce na Miriam a pousměji se. Musím ji nějak zatáhnout do džungle. Řítíme se do spárů někoho zlého. Nebo jsou to jen mé představy? Třeba už mě zmáhá horko, nemám zdání. I přesto ji musím varovat. Už se snažím vyslovit něco smysluplného, když v tom Miriam přijde s nápadem o koupeli. Zavrávorám a posadím se na břeh. Vytřeštěně na ni hledím. Červenější už být snad ani nemohu. To nemyslíš vážně, Miriam! Každý se dívá! A on se dívá tak studeně! křičím na ni v myšlenkách a doufám, že je uslyší. Moc si to přeji. Samozřejmě by mi také koupel přišla vhod, ale tuhle situaci nejsem schopna zvládnout. Miriam! vyhrknu možná až příliš hlasitě, načež se na ni omluvně podívám a odkašlu si. Já tedy…potřebuji si-si odskočit. Pu-půjdeš, prosím se mnou? poprosím ji tlumeně. Studem mi hoří uši.

Angelica Corrs - 26. března 2009 11:23

soukromá zpráva od Angelica Corrs pro v džungli Jsem opravdu unavená, spíše žíznivá, nepřekonatelný pocit dehydratace doléhá, když procházíme kolem nízkých křovisek a vysokou trávou. Za nedlouho v našem putování dorazíme na místo k stromu, kde roste mango, na jedné straně jsou skály a vše je… no jde znát, že jsme hlouběji v džungli. Byl to vůbec dobrý nápad jít tak daleko a hlavně hluboko? Po cestě vlastně ani nevím, jak se mi podařilo předběhnout Ardase a ty dva nechat kousek za sebou. Snad touha dojít k něčemu, co by za to stálo mě táhla kupředu. Pohodím svými dlouhými vlasy a dlaní se opřu o kůru stromu. Mango…. No neříkám, že bych si nedala…. Šťavnaté, zralé mango…. Zavřu na chvíli oči a pak zatřesu hlavou, cítím, jak se mozek dotýká snad všech stěn, že se dotýká vůbec lebky, bolí mě hlava, tak neskutečně, že bych ji nejraději vyškrtla z našeho výletu, ale není to možné. Když opět otevřu oči, můj smutný pohled potvrdí, že tohle místo se mi nelíbí a není to, to co jsem přesně chtěla vidět. Zkusím si promnout rty jako by na nich nějaká vlhkost ulpěla. Otočím se zpět ke stromu a po kmenu stromu stoupá můj pohled výš. V domnění, že se zastaví na mangu, přimhouřím oči, když se tak nestane. Zhruba někde v úrovni očí vidím kus utržené látky, je bílá. “Pánové, kdo má natržené trenky?“ Kývnu hlavou k látce, ale vůbec se nenamáhám si ji vzít.

Angelica Corrs - 26. března 2009 11:23

soukromá zpráva od Angelica Corrs pro v džungli Jsem opravdu unavená, spíše žíznivá, nepřekonatelný pocit dehydratace doléhá, když procházíme kolem nízkých křovisek a vysokou trávou. Za nedlouho v našem putování dorazíme na místo k stromu, kde roste mango, na jedné straně jsou skály a vše je… no jde znát, že jsme hlouběji v džungli. Byl to vůbec dobrý nápad jít tak daleko a hlavně hluboko? Po cestě vlastně ani nevím, jak se mi podařilo předběhnout Ardase a ty dva nechat kousek za sebou. Snad touha dojít k něčemu, co by za to stálo mě táhla kupředu. Pohodím svými dlouhými vlasy a dlaní se opřu o kůru stromu. Mango…. No neříkám, že bych si nedala…. Šťavnaté, zralé mango…. Zavřu na chvíli oči a pak zatřesu hlavou, cítím, jak se mozek dotýká snad všech stěn, že se dotýká vůbec lebky, bolí mě hlava, tak neskutečně, že bych ji nejraději vyškrtla z našeho výletu, ale není to možné. Když opět otevřu oči, můj smutný pohled potvrdí, že tohle místo se mi nelíbí a není to, to co jsem přesně chtěla vidět. Zkusím si promnout rty jako by na nich nějaká vlhkost ulpěla. Otočím se zpět ke stromu a po kmenu stromu stoupá můj pohled výš. V domnění, že se zastaví na mangu, přimhouřím oči, když se tak nestane. Zhruba někde v úrovni očí vidím kus utržené látky, je bílá. “Pánové, kdo má natržené trenky?“ Kývnu hlavou k látce, ale vůbec se nenamáhám si ji vzít.

Psyche Cast - 26. března 2009 18:33

soukromá zpráva od Psyche Cast pro Džungle - U řeky Polekám se, když na mě Anne najednou tak vyhrkne a podívám se na ní. "Ale samozřejmě."řeknu a vstanu "Prosím omluv nás na chvíli."nabídnu Anne ruku, počkám až mě za ní vezme a pak ruku v ruce odejdeme mezi stromy, aby si tam mohla Anne ulevit. "Máme štěstí že jsme potkali takového zdvořilého muže. Rozhodně lepší než ten hrubián na pláži."pousměji se "A je celkem i pohledný. Má moc hezké oči. Co myslíš?"zeptám se své přítelkyně.

Oliver (Katsuo) Kinney - 31. března 2009 17:54

soukromá zpráva od Oliver (Katsuo) Kinney pro Džungle – U říčky Oddychnu si, když Miriam souhlasí s mou prosbou. Stále se tvářím stydlivě, i když ji chytám za ruku. Mezi stromy v džungli se cítím poněkud bezpečněji. Jsme totiž z dosahu pohledu onoho tajemného muže. Znám jeho jméno a snad i příběh, ale tím to nekončí. Kde vzít důvěru? Kéž bychom utekly a už se sem nevrátily…! Schovám se za první strom, ale místo toho, abych vykonala potřebu, se o něj jen opřu. Nemohu totiž uvěřit vlastním uším. Miriam o něm mluví tak pěkně! Jak jí jen teď mám povědět o tom, co jsem viděla? Co jsme to vlastně viděla? Nebyla to jen má představa? Jsem dost vyčerpaná, to je pravda a vyděšená. Začínám o svém úsudku pochybovat. Já…já nevím, jaké má oči. Nedívala jsem se. vědomě zalžu. Ale myslím si, že…že bychom měly být opatrné. Nosit při sobě ostrý kámen. Určitě tu jsou velká zvířata. zaobalím to tak, že se v tom ani já přesně nevyznám. Musím znít zmateně. Vylezu zpoza stromu a chytím Miri za ruku. Ur-určitě se mu také líbíš. usměju se. Moc mě bolí říkat věci, kterými si nejsem jistá. Ten muž se rozhodně nedíval hezky. Ale vím to jistě? V oku jsem měla vodu, obraz mohl být rozmazaný. A Miriam je přece tak chytrá a do žádného nebezpečí by nás nezatáhla.

Psyche Cast - 01. dubna 2009 13:07

soukromá zpráva od Psyche Cast pro Džungle - u říčky Zůstala jsem odvrácená, protože jsem si myslela, že chce vykonat potřebu. Ale jak jsem nic neslyšela a začala se mnou mluvit, otočím se na ní a zadívám se na ní. Usměji se "Ano.... to bychom měli. Ale pochybuji že bychom se s ostrým kamenem příliš ubránili. Proto chci abychom zůstali s tím gentlemanem, ten nás jistě uchrání. U toho protivy na pláži bych si nebyla tak jistá. U něj bych se vsadila že by nás nechal sežrat nějakou příšerou."zamračím se. Ale hned se zase na ní usměji a stisknu její ruku "Neměj strach. Já na tebe dám pozor."mrknu na ní a zasměji se "Nevím jestli se mu líbím. Těžko říci, na to je ještě brzy."stisknu ji v náručí a políbím na tvář. "Takže hotovo? Půjdeme zpět?"

Oliver (Katsuo) Kinney - 05. dubna 2009 21:07

soukromá zpráva od Oliver (Katsuo) Kinney pro Džungle – říčka Zatnu zuby, jelikož můj plán absolutně ztroskotal. Tak jako my na tomto neznámém, divokém ostrově. Budu si muset jeden ostrý kámen pořídit sama. A nenápadně. Mohu se vymlouvat, že jej potřebuji na zpracování plodů. Něco si vymyslím. Je až neskutečné, jak moc se toužím vrátit zpátky na pláž. Ale proč? Už jsem si řekla, že to co jsem viděla, nemohla být pravda. Neměla bych tolik přemýšlet. Vzpomínám si, jak mě na to upozorňoval můj pán. Při vzpomínce na něj se mi rozklepou konečky prstů. Okamžitým potlačením myšlenky, zabráním výraznějším projevům. Opět mé myšlenky přehlušily vnímání reality. Náhle mě Miriam objímá a líbá na tvář. Plaše se na ní usměji a cítím, jak mi hoří tváře. Je to krásný pocit, když se k vám lidé chovají, jako k sobě rovným. Ale…já si to snad ani nezasloužím. Jsi moc hodná. stisknu její ruku a vrátíme se k říčce. Miriam se chtěla umýt. Řeknu jí, že já se svlékat nebudu a neudám důvod. Byli pouze dva muži v mém životě, před kterými jsme se odhalila, a oba už jsou mrtvi. Nyní mi zbývá už jen Bůh. Posadím se na kraj břehu a začnu si máchat nohy, omyji se v rámci možností tak, abych nemusela nic sundavat.

Psyche Cast - 09. dubna 2009 00:07

soukromá zpráva od Psyche Cast pro Džungle - říčka "Ale... hlavně jsme ženy. A už jenom proto musíme držet spolu."mrknu na ní. Stisknu jemně její ruku a vydáme se zpět k říčce. Anne odmítne se se mnou umýt, ale mě to nevadilo. Já se rozhodně potřebovala umýt od hlavy až k patě a zbavit se toho písku, který se usazoval všude a škrábal mou jemnou pleť. Požádám tedy našeho nového společníka aby se otočil a pak si sundám šaty, které rozložím na sluníčku a vlezu do vody a začnu se pořádně umývat. Sice jsem slyšela, že písek je dobrý na setření špíny, ale já měla spíš pocit, že mi stírá kůži. "Opravdu se nepřidáš, Anne? Je to hrozně příjemné."sednu si do vody a pak si lehnu na záda abych se mohla ponořit celá. Vjedu několikrát prsty do vlasů než se znovu posadím a začnu se pečlivě zbavovat písku z pod prsou a podpaží, kde jsem ho cítila nejvíce. Nemluvě o jiných místech, které ale není slušné zmiňovat.

Alvaro Vasquez - 12. dubna 2009 19:52

soukromá zpráva od Alvaro Vasquez pro Džungle Teď, když už mám boty, mi pochod ani tak nevadí, horší je to s počasím. Přesto, že Portugalsko patří k jedněm z nejteplejších částí Evropy, takové horko jako tady tam rozhodně není na denním pořádku. O nelidsky vlhkém vzduchu ani nemluvě. Člověk by řekl, že tato kombinace je nanejvýš nepřirozená, ale zdá se, že příroda dokázala vykouzlit další z nekonečné řady hádanek. Strom ověšený plody manga nechám téměř bez povšimnutí. Napil jsem se než jsme vyrazili z pláže a nějaké ovoce jsme navíc našli při té scénce s hadem. Co se tedy mého žaludku týče, jsem momentálně spokojen. I když takovou slepičí pečení bych nepohrdl. Každopádně s sebou nehodlám vláčet ještě nějaké neforemné ovoce. Pokračoval bych bez zastávky dál, ale Angelika v čele našeho průvodu má očividně jiný názor. "Já jsem takhle daleko ještě nebyl." Odpovím na zmínku o kusu látky visícím ze stromu. "Možná přežil z lodi ještě někdo. Jestli to tu nevisí dlouho, mohly by tu být nějaké stopy." Sklopím oči k zemi a začnu se pídit po jakékoliv další známce přítomnosti civilizovaného života. Stačil by otisk boty, nebo něco takového. Všichni jsme sice poněkud otrhaní a Ardas už tu prý byl, ale tohle snad není jeho.

Údržbář (administrátor) - 27. května 2009 00:25

Vážení a milí, jeskyně vypadá v současné době velice neaktivně, a proto bude za týden ukončena. Samozřejmě, existují-li důvody, proč by ukončena být neměla, ozvěte se mi (nechte vzkaz zde v jeskyni, popřípadě posílejte poštu (nick Údržbář)). Prosím také všechny hráče, aby se vyjádřili – nejlépe zanecháním vzkazu v jeskyni – ohledně toho, zda chtějí svou postavu účastnící se tohoto dobrodružství vyřadit, nebo zabít. Pokud se někdo do týdne neozve, jeho postava bude vyřazena. Pokuste se sehnat Vypravěče. Popřípadě je tu možnost převedení jeskyně na někoho z Vás, hráčů. Systémově – stal by se Vypravěčem této jeskyně se všemi právy z toho vyplývajícími. Děkuji za pozornost a přeji příjemný den, Údržbář