Andor.cz - online Dračí doupě

Doba je krutá a zlá. Svět shinobi se změnil k nepoznání. A vše to má na svědomí jeden jediný muž – Uchiha Madara. Poté co získal Rinnegan, nabrala IV. Světová válka ninjů rychlý spád. Pomocí šesti nově vytvořených Sfér Madara rozprášil síly Aliance shinobi a zničil pět velkých zemí, z kterých zbyla jen skupina ninjů, jež se ukryla hluboko v horách v zemi Země.
Tato skupina přeživších se skládá z ninjů ze všech vesnic a vede s Madarou zoufalou válku s cílem jej definitivně porazit a ochránit tak posledního jinchuurikiho – Uzumaki Naruta – který v boji se samotným Madarou utrpěl vážná zranění a nyní je v hlubokém kómatu.

Madara sám si podmanil vládce všech zemí a úzce s nimi spolupracuje, v domění, že tak získá neomezenou moc nad všemi lidmi. Ti jej však, až na obyvatele země Vody a země Větru, odmítají a pomáhají odboji v jejich boji.
Co se stalo s Kagy? Tsuchikage, Kazekage a Mizukage přežili Madarovy krvavé jatka bez větší újmy. Raikage už takové štěstí neměl. Díky své horké hlavě padl Madarovým nohsledům do pasti a v boji s nimi statečně zemřel. Tsunade také neměla moc štěstí. V boji znovu vyčerpala veškerou svou chakru a stejně jako Naruto upadla do hlubokého kómatu. V současné době se o ní a o Naruta stará Haruno Sakura společně s Shizune, které se od nich odmítají hnout.


Bůh smrti Madarovo počínání sledoval již dlouho a rozhodl se, že tomu učiní přítrž. Proč? Jednoduše proto, že umírali i ti, jejichž čas nenadešel. Tím Madara velice narušil křehkou rovnováhu mezi životem a smrtí, a tak povolal čtyři duše, jež sám pozřel. Ano, povolal Namikaze Minata, Sarutobi Hiruzena, Senju Tobiramu a Senju Hashiramu – osoby, kteří si před Tsunade, vysloužili titul Hokage.
Rolí těchto čtyř hrdinů se zhostíte právě vy. Jak to všechno dopadne?? To už je na vás..

Hokagové
Z ničeho nic se rozestřela temnota smrti a večného odpočinku, kterou vystřídala oslnivá záře zlatého světla. Svá těla ale nevidíte, jsou jakoby neviditelná, nehmotná nebo obojí najednou. Cítíte se neskutečně lehce. Vaše myšlenky se vám postupně začínají vyjasňovat a vy si začínáte vzpomínat na své životy a na své poslední chvíle ve světě živých.
Po chvilce se ta oslnivá záře začala vytrácet až jste se nakonec ocitli v prázdnotě, ve které jste nic neviděli a v které jste jen tak chvíli proplouvali. Po další nepříjemně dlouhé chvilce, se před vámi zhmotnil samotný Bůh smrti, Shinigami, který vás oslovil.
“Vítám vásss. Povolal jsssem vásss ze záhrobí, protože je narušššena rovnováha života a sssmrti. Sssvět živých je v trossskách. Povssstal ten, jehož duššše měla patřit už dávno mě. Pussstoššší a plení, vraždí a znesssvědcuje, ničí a podmaňuje sssi vššše, živé i mrtvé. Pokud jej někdo nezassstaví, tak ssse veššškerá civilizace a život ssstane jen minulossstí.“
Jeho syčivý hlas je doprovázen ledovým závanem vzduchu, při kterém jste si uvědomili, že už zase vidíte svá těla.
“Chci, abyssste ssse vrátili do sssvěta živých a toho, který je příčinou všššeho zničili. Tou osssobou není nikdo jiný než Uchiha Madara. Odměnou za sssplněný úkol vám bude váššš nicotný život.“
Z Shinigamiho hlasu je vám jasné, že o ničem nediskutuje a nedává vám na výběr.

Po chvilce, během které si vás Shinigami jednoho po druhém prohlédl, zvedl ruce a něco nesrozumitelně zasyčel. Znovu vás ovanul ledový vzduch, který vás upozornil na to, že jste nyní ověnčeni svými věcmi – Minato má své kunaie, Tobiramovi se u pasu objevil Raijin no ken, Hashiramovi se na krku objevil jeho přívěšek, atd. |||Do pošty vám napíšu co všechno máte při sobě.|||

“Ješšště possslední věc. Pokud nejssste ssspokojení ssse sssvým věkem, tak předssstupte a ozvěte ssse. Já to zařídím.“
Promluvil Shinigami po třetí, přičemž svůj pohled směřoval hlavně na Sarutobiho. Odmlkou vám dal prostor pro to, aby jste se mohli ozvat.

Pokud někdo nebyl spokojen se svým věkem a ozval se, tak Shinigami luskl svými dlouhými prsty a vy jste omládli/zestárli do požadovaného věku.

”Nyní vásss pošlu zpět do sssvěta živých. Hodně ššštěssstí.”
Shinigami promluvil naposled a luskl prsty. Ihned poté se objevil záblesk rudého světla a vy jste se ocitli někde v mlze, ale s pevnou půdou pod nohama. Znovu se okolo vás prohnal závan ledového vzduchu, který rozestřel mlžný závoj a odhalil tak dvě osoby, ženy, stojící asi šest metrů před vámi a hledící vám do tváří.

Severozápadní hranice země Ohně (Asahi Mizuki, Mahou Niji)
Vracíte se z úspěšného průzkumu jedné vesnice z vnitrozemí. Podle vašich zdrojů tam byl nedávno viděn samotný Madara v doprovodu svých šesti sfér. Tohle bylo něco, co jste si nemohli dovolit brát na lehkou váhu a tak vás Hatake Kakashi – vůdce zdejší buňky odboje – vyslal, abyste zjistili co je na tom pravdy.
Informaci jste díky svým kontaktům potvrdili a zjistili jste, že se Madara zmocnil několika lidí, a že jeden z nich – zbrojíř – je dodavatel výzbroje pro odboj, který ví, kde se nachází zdejší velitelství. Je vám nad slunce jasné, že je jen otázkou času, než zbrojíř promluví. A až se tak stane, tak bude odboj ve smrtelném nebezpečí. Proto jste ihned vyrazily zpět na velitelství a cestou se nezastavujete ani kvůli odpočinku.

Po asi hodině cesty, kdy jste si byly jisté, že vás nikdo nesleduje jste obě dostaly podivný pocit. Možná to bylo tím, že se i přes to, že je ku poledni a svítí, ochladilo a že se pomalu začíná zvedat mlha. Samo o sobě by to nebylo divné, ale dnes to bude už skoro měsíc co pořádně nezapršelo. Země je vyprahlá a tudíš by tu mlha být neměla.

Po pár vteřinách byla viditelnost zredukovaná jen asi na dva metry. To se vám ani za mák nechtělo líbit a tak jste se připravili na nepřátelský útok. Ten ale nepřišel. Místo toho se místem, kde jste byly, prohnala vlna ledového vzduchu, která rozestřela mlžný závoj a odhalila čtyři osoby stojící asi šest metrů před vámi a hledící na vás.
Ve chvíli, kdy jste těm osobám pohlédli do tváří, tak se Mizuki málem zastavilo srdce, protože v nich poznala čtyři bývalé Hokagy, kteří byli již dlouhou dobu po smrti. Jediné co jí napadlo bylo, že to jsou další mrtvé loutky Uchihy Madary.
Niji, kterou taktéž napadlo, že se jedná o další mrtvé loutky, si ale zas tak jistá nebyla. Tihle čtyři vypadají trochu jinak než ostatní Madarou vyvolaní mrtví.

Severozápadní hranice Země Ohně - Tak loutky nebo ne?

Už hustá mlha dávala najevo, že se asi bude dít něco "ošklivého" či nejméně nepříjemného, ale ani ona mě nedonutila se se svými pocity začít svěřovat Mizuki, jako to dělají někteří ti praštění a ukecaní ninjové. Omezila jsem se na pouhý pohled z očí do očí, načež jsme obě dost obezřetně zpomalily, a já se nakrčila do bojového postoje, přičemž před tím jsem vytáhla jednu z tenkých katan, co si s sebou nosím na zádech, abych se mohla rychle bránit. Oč asi jde? Mlha? Nepřítel? Určitě, už dlouho nepršelo, nemůže být mlha sama od sebe. Dle mlhy by mělo jít nejspíš o nepřítele z Mlžné... i když dneska už se ty techniky tak mění mezi různými zeměmi a vesnicemi že jeden neví, jak to skutečně asi bude...
Ačkoliv ta situace nevypadá úplně nejlíp - koneckonců my bychom přeci jen měly ideálně se dostat zpátky, abychom podaly nějaké to hlášení o tom, že odboj brzy bude v nebezpečí pokud něco neuděláme s tím zbrojířem - stále neřeknu ani slovo. Jsem starší, tím pádem se očekává že i zkušenější, a měla bych tak teoreticky dávat nějaké příkazy, ale věřím, že je to zbytečné, a Mizuki i bez mých slov moc dobře chápe, že teď musíme být zticha, aby nás nepřítel ideálně ve vlastní mlze nezvládl najít, pokud to nemá pojištěné čichem či nějakým doujutsu, a také musíme být obezřetné, aby se zpráva o výsledku mise nějakým způsobem zvládla dostat na základnu zdejšího odboje. Ale doufám, že na tu misi budu moct jít, na zneškodnění možnosti, že by ten ptáček zpíval. Čím těžší mise, tím víc se přibližuje šance ho dostat...
V tu chvíli ale zavane ledový vítr. Otočím hlavu ve směru, odkud přišel - zvláštní totiž, že se přehnal vítr, zřejmě taky nějaká technika, a přitom nám neublížil - pozorně naslouchám a hledím do mlhy. Zatím jsem stále nevydala ani hlásku. Co se to tady děje? Přísahala bych, že to bude nepřátelský útok, ale ten ledový vítr, co nám neublížil, to je hodně divný.
Postavy které mlha odhalí mě překvapí ale nedám to na sobě znát. Jenom se zastavím na místě a plynulým pohybem skloním paži s katanou tak, aby čepel byla vodorovně se zemí zhruba ve výši mé hrudi a já tak zaujímala obranný postoj. Kdo to je? Podle obličejů si je nevybavím, ostatně nejsem z Konohy, abych se kochala pohledem na jejich sochy či se o nich učila, ale možná tím spíš se mě zmocní silné podezření, že to nejsou jen loutky. Loutky zírají vždy víc přitupěle... oni vypadají spíš... překvapeně, hm?
Vrhnu rychlý pohled periferním viděním na Mizuki, jak se k tomu staví ona. No, hlavně bych nerada aby stačila zaútočit dřív, než zjistíme, o koho se jedná. Protože tuším, že o loutky nejde - a i kdyby šlo, stačí být připravená, pokusit se jednat, a pokud nepřijde odpověď či přijde útok, prostě se bránit a krýt, snadný. Abych jí ale dala najevo, že nechci útočit, ale spíš vyjednávat, volnou rukou, to jest levačkou, ukážu jejím směrem dlaň jako "stop", aniž bych k tomu řekla cokoliv víc. Myslím, že jako znamení, že nemá útočit, je to celkem jasné.
Ale co s nimi? Neznám je, a neuvědomuju si, že Mizuki by mohla, proto začnu, jako by nám byli naprosto neznámí. Rozhodla jsem se, že rozhovor povedu sama, ne Mizuki, ale holt bych nemohla nic udělat, kdyby se do toho zapojila... "Vy... kdo jste? Z nějakého důvodu tuším, že nejste Madarovy loutky, ale zároveň vás neznám, tudíž stále není jisté, jestli s ním nejste spolčení... takže se ptám - co zde děláte a co máte či nemáte společného s Madarou? Mluvte jasně, pokud s Uchihou Madarou nic společného nemáte, ideálně to podpořte vhodným důkazem... v dnešní době se nedá věřit ani tomu, co člověk vidí, víme?" Krom toho já jsem zrovna typ, který dostanete jakýmkoliv genjutsu.
Přejíždím je klidným a tvrdým pohledem - na to, jak jsem malá, a kolik mi od pohledu může být, si asi dost vyskakuju, či co. "No tak - vyjádřete se! Jste s Madarou nebo proti němu? Patříte k odboji? Pokud ne, kdo jste, a co tu děláte? Potřebuju vědět, jestli vám můžu věřit." Když už nic jiného, obezřetná jsem ale přiměřeně.

Amegakure (Sasuke)
Sedíš u malého okna v středně velké místnosti, v které panuje šero. Venku je jako obvykle zataženo a vydatně tam prší. Kdyby tomu tak nebylo, tak bys měl krásný výhled na celou vesnici, protože se tvůj pokoj nachází v nejvyšší věži. Věži, z které kdysi vládl Pein, a z které nyní vládne Madara.

Z tvých myšlenek tě vyruší až srkavý zvuk, jehož původce je Suigetsu, který zase upíjí ze své láhve.
”Já ti nějak nevim Sasuke. Madara to už začíná fakt přehánět.”
Řekl Suigetsu, když přestal usrkávat a podíval se na Juuga, který seděl v rohu a něco si zašíval.
”Souhlasím se Suigetsem. Slyšel jsem, že včera vybil jednu celou vesnici ze země Blesku jen proto, že mu odmítli říci, kde se schovávají shinobi z odboje. Sám ale dobře víš, že kdyby to věděli, tak to Madara zjistí. On je prostě chtěl zabít.”
Ozval se Juugo během zašívání si díry na triku. Suigetsu jen pokýval hlavou a znovu začal mluvit.
”Jak říkám. Už to vážně přehání.”
Následovala krátká odmlka, během které si Suigetsu vyměnil pár pohledů s Juugem.

”Víš. Probírali jsme to s Juugem a rozhodli jsme se, že brzy odsud odejdeme. Nejspíš se pokusíme kontaktovat odboj a nabídneme jim pomoc. Už nechceme jen tak přihlížet jak Madara zabíjí všechny, i nevinné, kteří mu stojí v cestě.”
Řekl Suigetsu po krátké odmlce a Juugo mu přikyvoval.
”Tak nějak jsme doufali, že půjdeš s námi.”
Dodal po chvíli Juugo a oba na tebe upřeli své pohledy. Je ti jasné, že by rádi věděli jak se na to díváš.

Povstání ze světa mrtvých - Setkání se spanilými dívkami

Temnota a věčné bloudění mě pohltilo již před několika lety. Ono se to v Říši mrtvých může zdát jako celá věčnost, ale ve skutečném čase uplyne pouze jeden rok. Takové strašlivé místo obývají všechny duše sem zatracené.
Ale najednou se něco stalo. Věčná temnota byla nahrazena příjemnou zlatavou září. Okamžitě vyvstávají nové a nové myšlenky. Co se to děje? Kde to jsem? Kde mám tělo? Jsem stále po smrti? Tak proč pluji ve věčné temnotě a zatracení? Myšlenky se chaoticky prolínají a vznikají další, nové, na které zatím nebyli zodpovězeny. Jsem tak lehký. Lehký jako jediná myšlenka.
Ach ano, má mysl se začíná rozjasňovat a vyjevuje my poslední okamžiky mého posledního života. Ano byl třetí Hokage, zavázaný slibem, který porušil. Zabit vlastním učněm, další selhání, ani na sklonku svého života to nedokázal odvrátit. Život plný chyb a marností, ale vychovával hodně dobrých shinobi, jenž zdědili jeho Ohnivou vůli. Ano to největší zásluha, minulého života.
Najednou nastane další změna, tentokrát pozvolnější. Záře začíná opadat a je nahrazovaná temnotou, jež nás opět všechny pohltí. Poté další bezvýznamné proplouvání touto nicotou. Další dlouhé minuty, působící jako celé věčnosti. Opět přerušeny něčím nečekaným.
Samotný Bůh smrti, jenž pozřel naše duše, oslovil nás. A sdělil nám náš nový úkol, pro který nejvhodnější jsme v bohových očích. Když nemohu před ním pokleknout, tak musí stačit pocit pokory, jež před ním okamžitě vyvstává a pak už jen mlčky rozkazy poslouchat. Duše, jež měla samotnému Shinigamimu patřit již neúplné století. To musí být jedině Uchiha Madara. Nenáviděný nepřítel celé Konohy a Hokágů nejvíce.
Mé největší obavy se vyplnili. Při zmínce o jeho jméně mě ovál studený vítr. Cítím chlad této věčné temnoty. Znamená to, že máme zpět svá nicotná těla? Nevěřícně si prohlédnu své ruce a zbytek těla. Jako důkaz se chytnu za ruku a sevřu ji v pěst. Podívám se na Boha smrti a z jeho pohledu se dá jasně vyčíst, že na vybranou nemáme. Buď uspějeme a budeme opět živí a nebo selžeme a svět bude odkázán do věčné záhuby. Ale druhá možnost nesmí nikdy nastat, i kdybych se musel opět obětovat. Vždy´t tady jde o přežití svobodné vůle člověka. Boj o ten největší dar, který nám byl svěřen.
Pak velký Shinigami přivolal mým druhům jejich dávno ztracené zbraně a dodal velmi překvapivou otázku, která mě zaskočila. Dokonce jeho pohled mě zaskočil. Ale po jistém vnitřním rozhodování, jsem došel názoru, že jsem již starý na podobné vylomeniny. Nuže jsem přijal Shinigamiho nabídku. Pomalu před něj předstoupil a klek na koleno. Já Sarutobi Hiruzen, řečený Sandaime Hokage, vás co nejpokorněji žádám o to, aby jste mi vrátil mé dřívější mládí. Tím myslím mé první období titulu Hokage. A tak se stalo. Bůh zvedl jeho dlouhé zkřivené prsty a luskl. Já pocítil, jak se do mého těla vrací síla mládí. Je to velmi blažený pocit, cítit se opět mladý.
Mé myšlenky byly rozvířeny větou samotného Shinigamiho, ve které nám sdělil, že nás právě teď posílá zpět na zem. Už jsme stačili jen postřehnout jeho další lusknutí a rudou září, která nás obklopila a na chvíli oslepila. Po opadnutí rudé záře nás ochladil studený závan větru, jež dával poznat, že jsme na místě. Kolem sebe vidíme jen mlhu, která začíná pomalu opadat. Jako první zjišťuji, zda-li své okolí nepoznávám. Pak můj pohled upoutají dvě osoby šest metrů před námi.
Podívám se na své kolegy Hokage a řeknu. Měli bychom být ostražití. Nevíme, zdali jsme na nepřátelském území či nikoliv. Opatrnost je na místě. Poznáváte to tu některý z vás, já totiž ne. Opět přejedu okolí pohledem a znovu skončí na dvou ….. dívkách. Obě dvě jsou dosti mladé.
Jedna z nich promluvila, ta s tím velmi vyzývavým vzhledem, který mě nutí si položit otázku. To se takto obléká většina dnešní mládeže? Takto křiklavé oblečení jsem neviděl ani na kejklířích. Ale to je jedno. Důležité je to, co nám chce sdělit. Poslouchám každé její slovo a při tom se snažím je identifikovat pomocí čelenek.
Ta jedna je z Oblačné a ta druhé z Listové. Není vůbec jasné, že nás poznali, takže musíme nějak potvrdit, že nespolupracujeme s Madarou. Chvíli přemýšlím a mám ruce založené na prsou a pak promluvím. Zdravím slečny. My vůbec nepatříme k Uchihovi Madarovi, tomu vrahovi a pleniteli. Ba naopak, chceme aby konečně přestal drancovat velké shinobi národy a šel tam kam patří. Do říše mrtvých. Takže naše úmysly jsou plně mírové. Nechceme žádné problémy, slečny.

Doufám, že jsem je ničím nevyprovokoval k útoky. Třeba to jsou Madarovi špehové. Sakra! To mě muselo napadnout až teď. Já blbec, měl jsem řeč vést neutrálně. No nic, když to je nepřítel, tak si s nimi nějak poradíme. Ale zatím nás nepoznali, což je naše výhoda. Teď jsem ve svých myšlenkách dostal velký kopanec, ale který se může ukázat jako planý. Ale pro jistotu zůstanu v plné ostražitosti. Nikdy nevíte, kdo a odkud zaútočí.

sféra smrti

Po chvíli usilovného myšlení se mi začínají skládat mysšlenky dohromady. Věci začínají dávat smysl a já si vzpomínám, že jsem mrtvý. Mu poslední vzpomínkou je obličej mého syna. Nedokážu ovládnout své pocity, trhnu sebou a křinu:
Naruto!!!
Poté si uvědomím že tu nejsem sám. Kromě mě tu jsou i mí tři předchůdci. Před námi stojí bůh smrti a vypráví smutný příběh, kterého jsem se obával v den své smrti.
Takže Naruto neuspěl. Vložil jsem do něj veškeré své naděje, asi to na něj bylo příliš obrovské břímně.
Vyslechnu si Boha smrti a celou dobu se nehýbu a mlčím. V očích držím nakraj slzy, neboť Madarovo řádění velice pravděpodobně znamená Narutovu smrt! Sice mám na jazyku několik otázek, ale nakonec je všechny polknu. Mám sevřené hrdlo a kdybych mluvil, chvěl by se mi hlas.

Svět živých

Po pěkné ukázce své moci nás bůh smrti oživil a okolo nás byla mlha. Na Sarutobiho otázku jsem neodpovídal. Mlha se rozestoupila a před náma stály dvě dívky. Jedna z nich byla dost nezvozní když nás spatřila. Pomalinku jsem vyšel směrem k ní a kousl se do palce.
Pokud mluvíte o technice loutkových mistrů, loutky nervácí. A ti jenž jsou ovládnuti sharinganem mají v očích sharingan.
Hlas se mi stále chvěl a oči se mi pomalu podlívaly krví a rudly, jak jsem zadržovl slzy a zármutek.
Zadívám se na dívenky a rozhodným hlasem ze kterého vymizel můj běžný optimizmus a vlídnost se zeptám.
Mám dvě otázky, kde je velitelství odboje a kolik je asi přeživších... na tisíce.
V mých očích jde vidět odhodlanost a možná někde v dálce zoufalství, které pomalinku nabírá na síle. Můj pohled celkově napovídá že nemám náladu na debaty a odpovědi chci hned a stručně.

Jsou to Hokage?

Hloupý, hloupý zbrojíř .... musel se nechat chytit. Chudák co s ním asi udělají? přemýšlím nad osudem zajatců všeobecně a je mi hned jasné, že to nebude hezký ani dlouhý život v zajetí. Kdo ví jestli už neřekl vše, co ví a jestli by nebylo lepší celý tábor odboje přestěhovat nebo nějak zabezpečit.
Náhle se kolem nás, mě a mé společnice Niji, objeví nezvyklá mlha. Chvíli netuším, co mi na ní přijde tak divného, a potom mi to dojde. Už dlouho nepršelo a v okolí není žádné jezero nebo rybní nebo cokoliv jiného ... tedy aspoň o žádném nevím. Obě se zastavíme a já mám tolik rozumu, abych nezačala vykřikovat "Hele mlha, co to asi bude? Že by past nepřítele" tuto představu ještě obohatím obrazem mého skákajícího těla -> jako v cirkuse šašek a těžko zadržím smích.
Nikdo si toho nevšimne, protože moje tvář zůstane stále bez výrazu s mírným nic neříkajícím úsměvem. Když mlhou proletí závan studeného vzduchu trochu se přikrčím jako bych čekala, že se společně se vzduchem do mého těla zabodnou neviditelné ostří, ale nic se nestane.
Zaostřím na 4 postavy před námi a zalapám po dechu. První dojem byl že vidím ... ale to nebylo možné. Snažím se osoby před námi ještě více prohlédnout, ale není pochyb jsou to oni. První co mě napadne je, že jsou to loutky, ale potom ... sleduji jejich těla a připadá mi, že se více podobají živým, než mrtvým loutkám.
Moji domněnku potvrdí Niji, když promluví. Také je nepovažuje za loutky jinak by na ně nemluvila nebo mluvila ale jinak. Já jsme zatím moc v šoku, než abych ze sebe něco vypravila. I přes tvrzení jednoho z mužů, že nepatří k Madarovi mě nepřesvědčí.
Otázky druhého muže mi přijdou jako by byl nějaký špeh, a potom my dojde jedna zásadní věc. Niji asi těžko poznala 4 hokage, a proto rychle promluvím.
"Sice nechápu, jak by to mohlo být možné, ale Niji dovol mi, abych ti představila čtyři Hokage. Všechny už dlouhá léta po smrti. Senju Tobirama, Senju Hashirama, Sarutobi Hiruzen a Namikaze Minato." vždy když vyslovím jedno jméno kývnu na jednoho z přítomných. Asi nebylo zrovna chytré říkat jméno mé společnice, ale už se stalo. Snad budu mít možnost se jí omluvit
Chvíli se odmlčím a potom dodám "Nebo .... tedy aspoň tak vypadají." tímto dám jasně najevo že jim nevěřím. "Ovšem věděla bych o způsobu, jak zjistit jestli jsou to doopravdy oni. Nebo aspoň o jednom. Mistře Senju ..... Hashiramo-san" do mého hlasu se vmísí téměř nepostřehnutelný posměch, kterým chci dát najevo, že nevěřím, že by to, co po něm budu žádat dokázal "Mohl by jste nám předvést váš mokuton. Jestli se nemýlím měl by jste ho umět ovládat jako jediný." schválně se nezmiňuji o Yamatovi, protože by to vyvolalo zbytečně mnoho otázek na které zrovna teď nemíním odpovídat.

Vzhled

Mám oblečení šedo-zeleno-hnědé barvy, takže se hodí k maskování a těžko si mě někdo všimne, když jen tak bez hnutí stojím u stromu, případně skrčená mezi keři nebo někde jinde v lese. Mám na sobě lehkou látkovou vestu s kapucí - rozepnutou a pod ní hrudník omotaný tmavě až téměř černými obvazy, i když kdyby je někdo lépe prohlížel všimne si, že jsou hnědé. Volné tříčtvrťáky lehce pod kolena a lehké kožené boty (vypadají jako tenisky) přizpůsobené k tiché chůzi. Čelenku s černým páskem mám omotanou na krku a na tváři pod levým okem mám vypálený znak "voda" velký asi 1,5 x 1,5 cm.

nejvíc se mé oblečení podobá tomuhle (bohužel v holčičím podání jsem to nenašla :D)

Tak Hokage, jo?

Je fakt, že já jsem taky nedala najevo, ke komu že to patřím, ale tak viditelná čelenka Oblačné vesnice malinko napovídá, pokud ten podezřívavý člověk není nadmíru obezřetný a neuvažuje o tom, že i loutky mohou mít čelenky, či zběhlí ninjové. Na druhou stranu, mám na to právo. Je to výhoda toho, že jsem se začala ptát jako první, řekla bych.
Každopádně, slova nejmenšího z nich mě moc neuklidní. To nám jako v podstatě nic neřekl. Dle toho, že nás ještě nesejmuli ačkoliv někdo tu tu mlhu udělat musel a jenom tak z prdele to asi nebylo, se ale dá soudit, že nemají nějaký úkol sejmout přímo nás... což leccos zjednodušuje. I tak ale může kecat. Slova v téhle válce nic neznamenají, a pravdu už vůbec ne. Člověk jako já musí být neustále obezřetný. Neprokouknu iluze. Tudíž jediné, co jsem z toho ochotná akceptovat, je poslední věta ohledně nedělání si problémů. Dobře, dostanou tedy šanci vše vysvětlit a prokázat. Ne, že bych si myslela, že proti čtyřem mužům starším jak já budu mít šanci, pokud by došlo na boj, ale překvapení vždycky dokáže hrát velkou roli...
Ani slova druhého nic moc neprokazují. S Sharinganem je to možná pravda, ale já to nikdy na vlastní oči neviděla, tak nemohu soudit... a pak, iluze dokáží zakrýt i Sharingan v očích, víme? Každopádně se tváří, jako by byl zrovna v nějaké těžké situaci... och, ten chudinka. Ale to mě nezajímá. My chceme bezpečí. Nemůžeme si dovolit přehmat. A člověk jako on zřejmě zvyklý přikazovat, protože odpovědi pravděpodobně čeká stručné a rychlé, ačkoliv zatím jsme se ani jedna strana neujistila o bezpečnosti komunikace se stranou druhou, no, to si to u mě moc dobře nezačíná, podezření je silnější.
Ale ví o odboji. Uvědomím si. Zvláštní, protože... jak Mizuki řekne o chvilku později, tohle mají být čtyři Hokage. Už dlouho po smrti. Kdyby byli loutky, nevím, jestli by se zajímali o odboj, to by jim asi bylo fuk. Pokud jsou už dlouho mrtví, je divný, aby o něčem takovém věděli, pokud by se tu objevili zčistajasna. Tedy to vypadá na to, že někdo ukradl jejich tváře... Jestli si to s námi nechcete rozházet, máte dost co vysvětlovat.
To co říká Mizuki je vlastně dost dobrý nápad. Já si ani neuvědomila, že prozradila moje jméno, stejně není nijak známé, a co teprv pokud jsou oni teda ninjové z Konohy, že. Pokud by si nějací maníci vzali jen tváře Hokagů, není možné, aby nám Mokuton ukázali, a tím se ta hypotéza potvrdí. Pokud ho ukáží... tak o loutky zajímající se o odboj asi nejde, potom bude stačit, když objasní, kde se tu berou, když mají být dávno po smrti, a stáhla bych veškerá podezření. Ale záleží na tom Mokutonu.
Pozorně sleduju Hashiramu mezi tím, co přikývnu hlavou, jak Mizuki promluví. "Dobrý nápad. Tak se nejsnadněji potvrdí, jestli nemáte jen tváře mocných Hokagů. Co se týče té loutkové techniky, Yondaime - sama," oslovím Minata takto, dle jmen už vím o koho jde, zase nějakou tu historii jsme na akademii taky měli abych znala aspoň jména a pořadí jejich vlády, "loutkami míním osoby, které Madarův přisluhovač na začátku války křísil a posílal proti nám. A nebo jiné loutky - jeho sféry, je velká pravděpodobnost, že se tu budou pohybovat. Domnívám se, že též mohou krvácet. Ovšem na vlastní oči jsem je nikdy neviděla. Tudíž se nemohu spoléhat na to, zda mají či nemají mít Sharingan v očích, je mi líto," odpovím Minatovi na jeho snahu slovy dokázat, že jsou "s námi" a ne "proti nám". Slova nestačí.
"Pokud jde o vaše další otázky... pokud jste špehové, nemáme sebemenší důvod vám to prozradit. Pokud špehové nejste, tak to dokažte," kývnu hlavou na Hashiramu. "A bylo by radno dodat rozumné vysvětlení. Nenechávejte si nic pro sebe. Doufám, že rozumíte, že v téhle válce není opatrnosti nazbyt, a pokud budete tajnůstkařit, či se váš příběh bude zdát smyšlený... nemáme nejmenší důvod vám věřit a neuděláme to. Jestliže totiž předvedete tu techniku, bude jasné, že někdo jen neukradl vaše tváře - ale co dál? Stále můžete být JEHO loutky!" propaluju je všechny pohledem. Jsem o dost mladší a stejně tak obezřetná... ale mám k tomu důvod. Nedávné události mě naučily, že opatrnosti není nazbyt. Jinak skončím jako oni... Potlačím v sobě nepříjemný pocit smutku a s tvrdým výrazem ve tváři očekávám odpovědi.

Jinak jak jsem četla Mizukin popis, chce se mi ještě dodat, že vedle sebe asi vypadáme DOST výstředně - tak zaprvé, já vypadám mladší, a přesto se chovám jako bych měla větší pravomoce. Zadruhé ona je oblečená tak, aby byla co nejlépe maskována, kdežto mě je to dle křiklavého oblečení zjevně jedno. No a zatřetí... už nevím. Ona dle oblečení vypadá jako profík, kdežto na mě ninja povolání prozrazuje snad jen čelenka a meč, který držím poměrně zkušeně před sebou na obranu :D

Druhá šance
Je to už celá věčnost, co se má a bratrova duše vrátila do světa živých, kde nás donutili bojovat s malým Hiruzenem. Vlastně už nebyl malý, byl již staříkem. Jedinou možností jak zastavit mne, mého bratra a toho mladíka, který nás proti Sarutobimu poštval, bylo povolat démona smrti, který pozřel naše duše.
Ocitl jsem se v prázdnotě, v které jsem celé věky bloudil temnotou. Tedy až do doby, kdy se temnota rozestřela a mne oslovil samotný Bůh smrti.
Po následném Shinigamiho proslovu jsem myslel, že se pomátnu. Dozvěděl jsem se, že chce, abychom se já a zbylí Hokagové, tedy můj bratr, malej Saru a nějaký blonďatý mladík, zastavili nějakého muže, který devastuje svět živých. Muže, který podle všeho měl být už dávno mrtvý a kterému není nic svaté.
Zprvu jsem nepředpokládal, že bych toho muže mohl znát, ale poté, co nám Shinigami prozradil jeho jméno jsem myslel, že se zblázním.
MADARA?!! Ten je přece mrtev, padl v boji se mnou!! Sám jsem toho byl svědkem!!, proletí mi myslí, ale nic neříkám. Raději pozorně poslouchám Shinigamiho slova.

Když Bůh smrti domluvil, tak nám vrátil naše vybavení a nabídl nám, že pokud nám nevyhovuje náš věk, tak že nás omladí. Jako jediný předstoupil Sarutobi, který byl již staříkem. Shinigami jen luskl prsty a vrátil mu jeho mládí. Rázem jsem nebyl schopen promluvit, jen jsem s úžasem přihlížel Sarutobimu mládnutí.
Jakmile byl ze staříka zase schopný třicátník, tak nám Shinigami popřál hodně štěstí a oživil nás.

Svět živých
Společně se svými kolegy Hokagy jsme se ocitli někde v husté mlze. Chladný vzduch mi připoměl jaké je to být zase živ. Zhluboka jsem se nadechl a protáhl se. Ikdyž vím, že máme před sebou těžký a závažný úkol, nemohu si pomoci a usměju se. Rázem jsem naplněn pocitem radosti.

Má radost ale nevydrží dlouho. Okolím se prožene závan ledového vzduchu a ten rozfouká závoj husté mlhy. Těsně před námi se objeví dvě osoby. Při bližším pohledu zjišťuji, že to jsou dívky.
Na Sarutobiho slova k nám jen přikývnu, ale jinak dále mlčím a sleduji co se bude dít, přecejen jsem to já, který z nás čtyř zemřel jako první.

Jedna z dívek se ujala slova a požadovala po nás, abychom se identifikovali a řekli jí na čí straně jsme. Sarutobi jako nejpohotovější z nás předstoupil a pokusil se je přesvědčit, že nejsme nepřátelé a že jsme tady, abychom pomohli v boji proti Madarovi. Hned na to se ozval nejmladší z nás, ten blonďatý mladík, který podle všeho byl Hokagem po Sarutobim. To co říkal mi moc smyslu nedávalo, ale to nemuselo být jeho chybou. Jsem mrtev již asi velmi dlouho a tak je pochopitelné, že všemu nerozumím. Raději jsem tedy mlčel a rozhlédl se po okolí.

Tentokrát jsi zašel příliš daleko, Madaro... Tentokrát tě už nic nezachrání... A pokud nebudu schopen tě zastavit já, tak někdo z mých následovníků ano..., zavzpomínal jsem na poslední souboj s Madarou a slíbil jsem si, že tentokrát to bude naposledy, co Madara ohrožuje Konohu a ostatní Vesnice.
Z mých myšlenek mne vyrthnou až slova druhé z dívek, která nás zjevně poznala. Ovšem nevypadá, že by věřila, že jsme to opravdu my. Není se čemu divit. Všichni jsme byli po smrti. Avšak nakonec jí napadl způsob, jak bychom se mohli spolehlivě identifikovat. Požádala mě tedy, abych jí předvedl něco z mého Mokutonu.
To je opravdu dobrý nápad... Můj mokuton je unikátní a nelze jej napodobit..., pomyslím si a s úsměvem přikývnu, načež spojím ruce a zavřu oči.
Teď se ukáže, jestli stará vykopávka jako já, ještě dokáže to, co kdysi uměla... Snad jsem to nezapoměl..., pomyslím si a pomalu otevřu oči.
Mokuton Hijutsu: Jukai Koutan (Skrytá stromová technika: Zrození stromů)
Ze země okolo nás začnou velkou rychlostí vyrůstat statné stromy, které po pár vteřinách vytvoří hustý lesní porost.
”Ještě to umím...”, řeknu spíše pro sebe a usměju se.

”Věřte nám... Nejsme žádnými podvodníky... A zároveň nejsme ani žádné loutky, které byly nečistě vyvolané pomocí techniky Edo-Tensei...
A co se týče vysvětlení... To vám bohužel nebudeme moci říci... Alespoň ne teď...”, řeknu přátelským tónem a s neuvadajícím úsměvem. Kouknu na své kolegy a pak se znovu podívám na ona děvčata.
”Teď nás prosím uveďte do situace... Co se to tady vlastně děje??”, promluvím naposledy a můj úsměv vymizí. Je na mě poznat, že to beru smrtelně vážně.

Amegakure:

Proč? Proč nepřišel? Ptám se sám sebe už asi po milionté ač se stejně tak pořád dokolečka sám sobě divím, že mi na tom tolik záleží. Byl to looser..., to už jsem si taky zopakoval milionkrát, ale přesto, přesto mi na něčem záleželo. Kdysi dávno... vlastně tak dávno to nebylo. A teď... teď, vlastně necítím nic. Měl přijít... měl bojovat... kde krucifix..., projde mnou záchvěv mého bezbřehého vzteku na... nejspíš celý zkurvený svět, ale pak zase odezní a zůstane jen prázdnota. Prostě se to nestalo jak se mělo stát. Měl jsem ho zabít... tehdy... a mohl být pokoj... ale..., zamračím se a chvíli přemýšlím nad tím, proč jsem ho vlastně tehdy nezabil. Vybavím si na okamžik jeho tehdejší tvář a nemálo zatnu levou ruku v pěst. Nejraději bych tu tvář rozmlátil na kaši. Ten zasranej věčnej úsměv. Proč prohrál? Já ho měl zničit... ne on..., tohle mě na tom sere asi nejvíc. Měli jsme bojovat my dva, ne Madara a on... chtěl jsem ho zabít? Ano... určitě. Chtěl... CHCI! Ale..., na okamžik přivřu oči. Vím přesně co chci... chci tu vesnici zničit... kompletně... do posledního grázla, do posledního šmejda, který žije kvůli tomu, že... Ne... nějak se nemůžu přinutit myslet na pomstu. Světu vládne Madara a vlastně žádná pomsta není potřeba... technicky vzato tedy za mě Madara udělal již skoro všechno a jakmile dokončí plán Tsuki no Me, tak už... Nezbyde nic... a já...

Z chmurných myšlenek mě vyruší příchod Suigetse a Juuga, kteří začnou vykládat další "vtipné story" ze světa ovládaného Madarou. Jak nečekané..., pomyslím si sarkasticky. Oproti "NĚMU" jsem vlastně ještě hodně slabý odvar... já chci vybít jen viníky... ergo Konohu, ale on... Lišíme se? Opravdu? Nenávidím ho, chci ho zničit taky... vlastně jsem doufal, že Naruto přijde... že si vezmu Kyuubiho z Naruta a rozdrtím Madaru i Konohu jedním "vrzem", ale toto "jaksi nevyšlo", protože... Se ten pitomec nechal porazit... Vlastně Juuga a Suigetse ignoruju a téměř ani nepostřehnu, kdy skončili. Nepřekvapuje mě jejich ostych... snad u Suigetse, který už v dětství trhal svým spolužákům končetiny trochu ano, ale u Juuga ne, ten je... nevinný. Jeden z mála v dnešním světě. Spojit se s odbojem... pro co? Pro JEHO smrt? A pak? A určitě tam budou ti bastardi z Konohy... určitě... ale... Ale ačkoliv je nenávidím stejně jako Madaru, tak až příliš dobře vím, že nemám na výběr. Buď jedno a nebo druhé. A nebo... ON první a ONI druzí... bez nich JEHO nezničím, bez JEHO ale Konohu zničit mohu... i když... je vůbec ještě co ničit? Zbyl vůbec ještě nějaký důvod, nebo... Nenávidím to... Naruta, Konohu, Madaru a vlastně i sebe a všechny kolem mě. Svět... můj svět je už dávno jen jedna velká "tma", ve které se utopí cokoliv na co pohlédnu. Vlastně i ta má nenávist se už dávno přetransformovala v cosi... v prostý cynismus. Všechno kolem mě mi připadá takové... cizí, divné... neznámé. Jako bych znovu objevoval svět a vše co vidím se měnilo v prach, v jakési nic. Jako bych žil v prázdnu, ve kterém se ztrácí i má nenávist. Nihilismus a cynismus... to je asi to co aktuálně cítím... a jakousi neodvratnou touhu po tom někomu rozbít držku či nakopat prdel za tohle všechno... ale vlastně ani nevím pořádně komu. Půjdeme... jednou jsem řekl, že Taka se nenechá Akatsuki využívat a to platí... podíváme se za co ten odboj vůbec stojí..., řeknu jen pochmurně a zvednu se. K tomu co si myslím nebo nemyslím o Madarově vraždění jim ale nemám co říct... abych pravdu řekl, je mi to ukradené. Prakticky všechno. Mé cíle leží v temnotě a mimo ně a tu temnotu už dávno pro mě ostatní věci ztratily význam. Poletíme vzduchem, abychom se vyhnuli sledovacím schopnostem Zetsu..., aktivuji sharingan a prohlédnu Juuga i Suigetse (a sebe též), zdali neuvidím nějaké částečky Zetsu chakry signalizující, že na nás umístil své sledovací spóry.

Zase zpět

Konečně po dlouhé době se mi pomalu ale jistě vraceli mé vzpomínky a dokonce i má smrt. Začíná se mi vracet, proč jsem se obětoval jako návnada speciálním oddílu Kinkaku, která pocházela z Oblačné a dokonce i mé poslední myšlenky.
Už jsem zase povolaní na svět ?? snad to není další Edo Tensei, technika kterou jsem měl raději zničit.....né,teď je to jiné.
Po chvilce čekání jsem rozeznal postavu samotného boha smrti, který nám okamžitě navrhnul zajímavou nabídku a zároveň nám i oznámil náš úkol. Teprve až v tu chvíli jsem si všimnul dalších postav vedle mě a zvědavě jsem po nich pokukoval. Jako první jsem rozeznal svého bratra Hashiramu a nějakého blonďatého kluka, kterého vůbec neznám.
Takže povolali bratra a nějakého mladého kluka.. nejspíš Yondaime....tak mladý a už je Hokage.
Na posledního Hokage jsem se ani nemusel dívat, protože jsem od začátku věděl kdo to je, ale jediný pohled na toho staříka mě nutil k úsměvu.
Takže se z tebe stal Hokage jak má být Saru......Doufám že si měl hezký život a dal předával ohnivou vůli mladým generacím...to je ta nejdůležitější práce Hokage..
Dál už jsem ostatním nevěnoval moc velkou pozornost a jen čekal, co se bude dít. Sarutobi si řekl o své omlazení, což jsem nijak nekomentoval a dál čekal na své "vzkříšení".
Jakmile jsem přišel na řadu, Shinigami udělal nějaké své fígle a ty nám vrátily naší plnou podobu i vybavení. Dokonce jsem si všiml, že mam i svůj Raijin no Ken a to je pro mě docela dobrá zpráva.
Takže zase jako při starém.....nová šance a nová život...
V následující chvíli jen pozoruji, jak nás pomocí záblesku přenesl do nějaké mlhy a konečně i na lidský svět. Kupodivu jsme se objevily hned před nějakými dvěmi slečnami, které vypadali na Shinobi z různých vesnic.
Jsou z různých vesnic a přesto spolu spolupracují... to to došlo až tak daleko že se Oblačná a Listová spojily ?..
Dříve než stačím cokoli říct, ozve se postupně každý z ostatních Kagů a snaží se vysvětlit co tu vlastně děje. Mlčím celou dobu ale v tu chvíli kdy se ta holka i bratr zmínily o mé technice, zareaguji velice rychle.
"Edo tensei ?? Měl jsem tušit, že s tou technikou budou jen problémy."
Naštvaně se zamračím a sleduji jak Hashirama předvádí dívkám svůj Mokuton.
Takže i schopnosti máme zpět...to je dobře, takhle se nám bude lépe bojovat..
Počkám, až bratr domluví a pak se pokusím ujistit dívky i já.
" Při technice Edo Tensei se mění barva očí. Bělmo oči zčerná a duhovka zešediví, což my nemáme. Takže se nemusíte bát, že by jsme byli nějaké loutky."
Promluvím už o něco klidnějším hlasem a čekám až nám dívky vysvětlí, o co tu vlastně jde.

Nyní již hustý lesní porost.

Na odpověď dívky se nepěkně zamračím, ale nemohu říct vůbec nic. Mám nutkání vzít si co nejrychleji informace co potřebuju, ale to prostě není správné. Musím najít jinou cestu. A musí být rychlá.

Slečny, musít chápat, že jsou informace, o kterých můžem spravovat pouze velení. Vskutku si nejsem jist, zdali by bylo vhodné abychom vám o sobě a především o svém příchodu vše řekli, nicméně lidi ve velení zajisté budou schopni ty informace vstřebat racionálně. Tím se vás nesnažím soudit. zachoval bych se stejně kdybych potkal kohokoli jiného.
Otočím se na trojici Hokagů.
Krom toho přesvědčit ty dvě by bylo na dlouho Nemají podle mě možnosti jak si ověřit že jsou naše techniky pravé... vše může být jen iluze jak podotkla. Proto se raději zeptám někoho kdo mi bude vřit, a kdo by měl vědět kde je velení odboje pokud je Konoha součástí odboje. A věřím že je, tady ta dívka nás poznala.

Kuchiyose no jutsu (technika přivolání)

Přivolám Gamabuntu (pokud žije) a začnu s vyprávěním.

Zdravím příteli. Vím že si mě určitě pamatuješ a ty víš, že jen já mohu vědět o tom, že Jiraiya byl kmotrem mého syna. To můj mistr mu dal jméno. Doufám že tím máme za sebou otázku důvěry. Odpusť mi tu nezdvořilost a nedostatek úcty, ale chci nutně zjistit jednu věc. Kde je velitelství odboje. Měl bys t vědět, tedy pokud udržuje žabí hora spojenecké vztahy s Konohou.
Odmlčím se, ale nakonec nevyslovenou otázku nedokážu udržet za zuby. Hlas velice ztiším a pohled zabořím do země.
Vlastně to na co se celou dobu snažím zeptat je, Žije můj syn?

Stále ještě rozhovor s Kagy

Povzdechnu si, skoro jako bych vedla rozhovor s nadměrně tupým děckem, ale nejspíš si prostě jen chci nějak ulevit. Dobře, Mokuton pěkný, ale stále může jít o loutky... sakra chápou to, že jejich slovům věřit nemůžu a přivést k nám třebas někoho, kdo celý odboj zničí, a byla by to moje vina? A ještě nechtěj podat vysvětlení... pánové, pánové, co s vámi?
Nejradši bych je nechala být, ostatně jak blonďák nakonec sám řekne, nemáme možnosti jak si je prověřit a tím pádem bychom si s nimi vůbec neměli začínat. Problém je v tom, že je dost velká pravděpodobnost, že na jejich pokusech se ospravedlnit přeci jenom něco bude... a pak... vrhnu krátký pohled na Minata hrajícího si se žábami... smlouva se zvířaty, to asi taky nebude ryze pro loutky... no a tak nakonec dojdu k závěru, že možná praví budou, a pokud učiníme všechna opatrná opatření neměl by být problém je vzít s sebou.
Yosh. "Jak říká tady Namikaze, konkrétně my dvě nemáme nejmenší způsob jak si ověřit, zda jste praví. Ani ty ostatní důkazy o kterých jste mluvil například vy," kývnu na Tobiramu, "pro mě nic neznamenají, zaprvé jsem nikdy dříve loutky oživené pomocí Edo Tensei na vlastní oči neviděla a zadruhé iluze jsou mocná zbraň, a dokáži zakrýt i takové oči, víme?" Na krátkou chvíli než se dám znovu do řeči se odmlčím, přičemž na stejně krátkou chvíli zavřu oči a vydechnu, jako bych se snažila uklidnit. Ale u mě je to spíš takové gesto z rozmaru.
"Na druhou stranu je tu dost věcí, které hovoří pro vás. Jako Kagové byste měli mít velkou sílu, která by našemu odboji mohla být prospěšná, v případě, že tedy nejste nepřátelé... tudíž jsem ochotná vás vzít s sebou. Ale s tím, že budete schopní dodržovat některá bezpečnostní opatření," přejedu je pohledem a znovu se na chvíli odmlčím, zjevně ale zatím ještě neočekávám jejich souhlas či nějakou odpověď, nejdřív chci vysvětlit, co tím míním.
"Chci tím říci, že například od vás budu vyžadovat zbraně. Věřím, že stejně nebezpeční budete i bez nich, ale jeden si dvakrát rozmyslí bojovat beze zbraně proti mečům, že? Samozřejmě pokud se na základně prokáže, že nejste nepřátelé, vše vám bude poctivě vráceno, tomu věřte, počítám, že na to velitel speciálně dohlédne." Mluvím jako by mi byli podřazení a museli poslouchat - ale to oni tak víceméně musí, že? To oni chtějí informace a vzít na základnu za velitelem! Mě je to vlastně putna, jestli budou souhlasit či co.
"Nejde ale jen o zbraně. Nepůjdeme přímo na základnu, ale kus od ní. Tam vyšlu svého klona pro jednoho z našich velitelů, který bude mít způsob, jak si vás prověřit, a na základnu vás vezmeme teprve až na základě jeho úsudku. Jestli nemáš žádných dodatků," otočím hlavu k Mizuki s tázavě pozdviženým obočím, pokud ale nic neřekne tak pokračuji, "věnujte mi svou výzbroj, pokud souhlasíte, ctění Hokagové, položte ji třeba sem na zem, a doufám, že dovolíte, abychom vás ještě zběžně prohledaly, jestli jste si něco neschovali u sebe, nemůžeme si dovolit žádné selhání na základě obdobných neopatrností."
Meč který jsem držela v obranné pozici před sebou schovám zpět do pouzdra na zádech. Pak rukou pokynu k zemi před sebou a kývnu na Mizuki, aby ve chvíli, kdy některý z nich mi sem dá své zbraně, provedla zběžnou ale důkladnou prohlídku, zda u sebe nějakou zbraň neschovává, já na to mezitím dohlížím. Samozřejmě pokud nesouhlasí a nabízejí jinou možnost, pozorně si ji vyslechnu.
Ať už ale tak či onak, protože aspoň na chvíli nastane ticho, přeruším ho. Ne, že bych byla ukecaná, ale něco jim dlužím, a teď je vhodná příležitost... "Ovšem na oplátku dlužím nějaké informace já vám, že? Takže, Uchiha Madara úspěšně pokračoval v získávání ocasých démonů a v současné době zbývá jen devítiocasý, jehož jinchuuriki momentálně leží v kómatu stejně jako Godaime Hokage, Tsunade - sama," začnu stručně ale jasně vysvětlovat situaci, přičemž při zmínce o tom, že zbývá jen jeden démon, mimoděk zatnu levačku v pěst, ale to se dá přikládat lecčemus. Ovládej se!
"Masakr pokračoval a pokračuje, až se nakonec vesnice musely spojit v odboji z pouhé potřeby zabránit vlastní záhubě, ke které by to při rozdělených silách zřejmě vedlo. V jednotlivých částech kontinentu jsou rozmístěny různé buňky tohoto odboje, každá se svým velitelem, který se zodpovídá hlavnímu veliteli; velitelem nejbližší buňky ze které jsme byly poslány my dvě je Hatake Kakashi. Přesný počet přeživších neznám, ale počet těch bojeschopných či v boji platných se neustále snižuje. Vlastně by se nám celkem hodilo, kdybyste nebyli špehové, ale mohli bojovat na naší straně," dodám zamyšleně.
"Čtyři Hokage, to už by mohla být síla k rozdrcení soupeře jakým je Uchiha Madara. Samozřejmě nesmíme opomínat v podstatě samostatné nebezpečí číslo dva jménem Uchiha Sasuke... protože pokud vím, tak jeho záměry nejsou úplně známé, a ačkoliv - nevím proč a nač - jistou dobu s Madarou spolupracoval, může mít své vlastní cíle s Madarovými nesouvisejícími, silný je na to dost, aby si je uskutečnil sám, a setkání s ním nemusí být zrovna procházka růžovým sadem," upozorním s pokrčením ramen.
Myslím, že už jsem toho řekla víc jak dost - ale pro špehy asi nic moc důležitého až na velitele zdejší buňky a to, že je Naruto a Tsunade v kóma, pokud to ještě nevědí, he - a tak mlčím a čekám, jak se oni vyjádří k mému předchozímu návrhu.

Minato
Po provedení přivolávací techniky se místo Gamabunty objevil Gamasenji, s kterým se ale také znáš.

Ten na tebe zprvu jen nechápavě koukal. Poté zděšeně zakoulel očima a poodskočil od tebe.
”Madara už dostal i tebe, Minato?”
Řekl žabák zklamaně, ale byl přerušen tvým vyprávěním. Tvé vyprávění ho vyvedlo z míry ještě víc než pohled na svého dlouho mrtvého přítele a tak zatřásl hlavou, aby se ujistil, že se mu to nezdá.
”Co? O čem to mluvíš? Eh? Já jsem jen obyčejný žabák, jestli potřebuješ s někým mluvit, tak povolej starého Fukasaku-sama. Ten ví vše.
A mimochodem. Co se to tu děje? Jsi nebo nejsi Madarův otrok?”



Sasuke
Poté, co jsi svým dvěma přátelům přisvědčil, že od Madary odejdete, tak sis na nich všiml, že se jim opravdu znatelně ulevilo. Oba vypadali velice šťastně, že jsi se k tomu postavil právě tímto způsobem.
Chvilku poté, co jsi aktivoval sharingan a ujistil ses, že na žádném z vás není ani stopa po Zetsuových sledovacích spórech, se ozvalo zaklepání na dveře.
Juugo a Suigetsu sebou při tomto zvuku nervózně škubli. V tom se dveře otevřeli a do pokoje vstoupil Madara, který se nenamáhal se zdravením a rovnou přešel k věci.
”Včera jsem zajal pár lidí, kteří mají co dočinění s nepřítelem a hlavně s Konohou. Zjistil jsem, kde se nachází jedno blízké sídlo toho takzvaného odboje, které vede tvůj starý známý Hatake Kakashi. A podle všeho se tam zdržuje i jeden z těch tvých radních.”
Navnadil tě Madara a s jistou radostí v hlase pokračoval dál.
”Chci, abys mi sem Kakashiho přivedl živého. On totiž ví, kde se ostatní schovávají a hlavně kde schovávají Naruta. A až to od něj zjistím, tak ho budeš moci zabít. Tedy pokud budeš chtít.”
S poslední větou Madara ze svého šatu vytáhl srolovanou mapu a položil na malý stolek uprostřed pokoje.
”Vyraž okamžitě a tyhle dva si vem s sebou. Určitě se ti tam budou hodit.”
Dodal Madara a vyrazil ven z pokoje. Suigetsu za ním zavřel a podíval se na tebe.
”Tohle je dobrá příležitost jak odtud odejít aniž by Madara pojmul podezření.”
Řekl Juugo a podal ti Madarovu mapu, která jak vidíš je také prosta všech Zetsuových spórů.
Když jí rozroluješ, tak vidíš, že to sídlo, o kterém mluvil Madara je ani ne den cesty odtud. A když to vezmete vzduchem tak to bude ještě rychlejší.

Amegakure no sato... odchod:

Madarův příchod se mnou "nic moc" neudělá - narozdíl od Juuga a Suigetse nemám z Madary strach ani v nejmenším - takže ho jen mlčky pozoruju, a když skončí se svým výkladem a zadá mi onu misi na "Hatake Kakashiho", tak jen řeknu: Přivést živého... to mi dá dost práce, odolat pokušení zabít toho šupáka rovnou... Propíchnu Madaru pohledem dvojice svých sharinganů a na tváři se mi objeví "lehce sadistický" úšklebek. Nicméně, protože vím, že Madara nemá z nějakého důvodu smysl pro humor, tak dodám: Živého ho dostaneš..., ale možná bude trochu..., zkoumavě si prohlédnu nehty na své levé ruce, což dělám vždy, když přemýšlím o nějakém řádně brutálním způsobu něčí vraždy a dokončím: ...bez noh, nebo rukou... kdo ví... Jakmile pak Madara odejde, tak hned na mě vyhrkne Juugo, že prý je tohle báječná příležitost k útěku. Oh díky, to by mě "ani ve snu" nenapadlo..., opáčím s notnou dávkou sarkasmu v hlase a podívám se do mapy, kterou mi zanechal Madara.

Tsch... proč zrovna takový podřadný šmejd musí být ve vedení odboje... kss... bude těžké odolat tomu ho zabít rovnou..., pomyslím si, když si v hlavě představím Kakashiho. Že byl kdysi mým učitelem už mě DÁVNO nezajímá. Není Uchiha a má sharingan - ergo je to cíl k likvidaci - dřív nebo později ho zabiju, taková podřadná forma života nemá co nosit symbol Uchihů. Ale pro začátek bude lepší, tvářit se míň nepřátelsky..., pomyslím si a začnu si představovat, jak asi mám vystupovat před těmi, které chci oddělat, ale řekněme, že je chci oddělat AŽ PO Madarovi a do té doby je chci využít k likvidaci Madary. Dobrý den, já jsem Sasuke Uchiha a hodlám vás - předtím než vám připravím dlouhou a bolestivou smrt - využít k likvidace Uchihy Madary... myslím, že bychom si mohli rozumět což? Mírně sadisticky se při té představě ušklíbnu. Jo... tohle mě docela pobavilo. Možná by to mohla být nakonec i zábava... být tam a chodit kolem těch radních a Kakashiho jako "stín"... ne... nezabiju je, samozřejmě, že ne... ale oni budou čekat ode mne úder každou chvíli... budou asi "mírně" ve stresu... budu jemný... velice jemný... tak jemný, jako dokonale nabroušená čepel hehehe... Oh ano, mám dobrou náladu, náhle mám po mnoha dnech "velmi dobrou" (v zásadě krutě zlou) náladu.

Tedy půjdeme..., řeknu Suigetsovi a Juugovi a následně vyjdu na z pokoje na ochoz věže. Tam se kousnu do prstu a složím pečeť: Kuchiyose no Jutsu. Přivolám si velkého jestřába, na kterého naskočím a počkám až nastoupí Juugo i Suigetsu. Následně se jestřáb vznese do vzduchu a my zamíříme vstříc k výšinám. Tedy... aspoň nad mraky, nehodlám totižto moknout celou cestu. Doufám, že ten odboj bude použitelný... přeci jen... potřebuju je využít k porážce Madary... a ne jako stafáž do druhořadé mise typu B... kss... Dám jim to najevo rovnou... ano... žádné přátelství, žádné... vřelé vztahy... jen dočasné spojenectví než bude poražen Madara. Nic víc... ať je jasno od začátku. Obzvláště ve vztahu ke Kakashimu, Sakuře a Narutovi... ti by zase mohli zkoušet ty svoje "řečičky" o posedlosti... Tsch... neví o mě vůbec nic... ani jeden z nich! Projde mnou malé vzteklé bodnutí, které se navenek projeví jen přimhouřením očí.

Hustý les

Pohlédnu na žabáka a ujistím ho.
Nejsem otrok. Životy nám vrátil někdo jiný než Madara. Skutečně jsem se vrátil mezi živé. Kolik let mezitím uplynulo? Optám se zvědavě a zmíním se. Nechtěl jsem hned vyvolávat staršího jen kvůli rozhovoru, ale asi mš pravdu. Začtu soustředit chakru a pokračuju v mluvení.
Smím li se zeptat, co se stalo s Gamabuntou? Pokoušel jsem se vyvolat jeho. Je v pořádku?
V tom kdesi v pozadí zazní slova o našem odzbrojování. Vytřeštím oči a vylítne mi obočí jak nejvýš se jen na čele dovede vyšplhat, nicméně poté se doslechnu o mém synovi. Díky bohu že žije!!!
Opadne ze mě obrovský stres. Jak kdyby mi ze srdce spadl neuvěřitelný kámen. Trošku se uvolním a v mém obličeji se začne zračit pro mě běžná nálada.
Poté co mi Gamasenji odpoví. Mlčkky přikývnu a požádám ho o laskavost.
Mohl by jsi prosím dát vědět mistru Fukasaku, že ho za pár minut vyvolám? nechci aby byl překvapen a krom toho... Já narozdíl od mistra Jiraiy nezískal titul žabího sennina. To se přece nehodí abych Mistra Fukasaku jen tk přivolával.

Zpozorním znovu když žába kterou jsem přivolal zmizí v oblaku kouře, otočím se na Niji a zeširoka se usměju. Načež již s lepší náladou začnu vysvětlovat jako kantor svému žákovi.
Něco takového je bez debat zcela nepřijatelné. Ony předměty, které s sebou nosíme nejsou jen zbraně, ale taky památky Konohy a artefakty neuvěřitelné moci. Stejně jako cytlivé informace, ani tyto předměty vám do rukou nepatří. Mohou být příliš nebezpečné pro vás samotné. Víme?
Doshromažďuju cakru a shunshinem se přenesu mezi ty dvě a rozcuchám jim vlasy.
Ale i tak vám oboum strašně moc děkuju. Vaše informace jsou pro nás... pro mě...velice cenné a velice jste mi zlepšily den. Nic méně pouze já a třetí máme zbraně, které by jste mohly zabavit. Což pro vás zcela jistě nebude mít význam pokud odzbrojíte jen polovinu z nás. Ale přecejen si vezmi jeden můj Kunai a dej ho Kakashimu. To pro něj bude vzkaz, vzpomínka i pozdrav najednou. Ví že tyto kunaie nemá nikdo jiný než já. Jen jeden jediný možná stále u sebe nosí i on.

S touhle vzpomínkou se praštím do hlavy až se ozve rána po plácnutí, ale dál to neřeším, odstoupím od dívek. Kleknu na jedno koleno a použiju znovu techniku přivolání.
Já jsem ale vůl. No co, prověřím to později.

Kuchiyose: Fukasaku

Toto přivolání bylo od pohledu jiné. I ti jenž nejsou senzibilové ucítili uvolnění velkého množství nashromážděné chakry. Avšak žába co se oběvila byla o poznání menší.
Stále klečím na jednom koleně a skloním hlavu. Ikdyž jsem hokage, pro žabí horu nejsem zas až na tak vysokém místě abych mohl přehlížet zdvořilosti.
Zdravím Fukasaku-sama. Smím vám položit několik otázek?

PS pro PJ: Na kůži na hlavě jsem oboum dívkám položil kotvící pečeť pro mou techniku boha hromu. Proto jsem se k nim přemístil rychle a nečekaně místo abych k nim přišel.

Řešení problému, jménem důvěra

Stále stojím nehybně s rukama založenýma na prsou a sleduji jejich výrazy ve tváři. Zdá se, že můj proslov nijak nezabral. Dívka z Konohy nás poznala a okamžitě nás představila své kamarádce.
V jejich očích nejsme, zrovna věrohodné osoby, protože máme být již dávno po smrti. Tento fakt bude proti nám stát ještě nějakou dobu, než si s ním poradíme. Pak Mizuki přijde s nápadem, jak bychom mohli dokázat, že jsme Hokágové. Mokuton. Velmi bystrá holka, má pravdu, že se nedá zkopírovat. Je to jedinečná technika, kterou ovládá pouze první. I když Orochimaru si hrál s jeho geny, ale jak jsem slyšel, tak se mu experiment nepovedl. Nuže, teď se ukáže.
Po chvilce se Hashirama rozhodne předvést svou unikátní techniku. Při vyřknutí jména techniky, se slabě zatřásnu a po zádech mi projede mrazivý vítr. Vím jak je ta technika silná a co dovede. A musím, říct, že dostat se s ní do křížku není dobrý pocit. V mžiku kolem nás vyroste nový les, který vypadá, že tu roste již několik set let. Tato technika mě vždycky udivovala a vždycky bude.
Na slova Minata jen mlčím a dívám se co má za lubem. Nesnažím se mu v ničem bránit, protože vím na co asi myslí. Neví, zda jeho syn vůbec žije. Pro otce je to priorita číslo jedna, která přebíjí vše ostatní. Stejně si ho takto pamatuji. Vždycky všechno chtěl mít hned, stejně jako Naruto.
Po složení pečetí pro přivolání mi ihned dojde, co chce udělat. To je doba, co jsem naposledy viděl přivolanou žábu. To bude asi, při střetu Kyubiho i Minatem, tam zasahoval samotný Gamabunta „Velký šéf“. Jsem zvědav co nám ta přivolaná žába poví. Po opadnutí kouře se tam objevila asi jedna ze straších žab. Nepoznávám ji, ale její přívěsek mluví za vše.
Zatím co si Minato povídá s žábou, tak dívka s jménem Niji začala vyjednávat. Jako první zvážila pro a proti, která zatím v našem rozhovoru padla. Stoprocentně si nemůže být jistá, protože máme být mrtvý, ale myslím že Hashiramurův Mokuton je trochu obměkčil. Pak zmínila jakési bezpečnostní podmínky. Bůh ví co, si pod tím máme představit, ale pak jsme se to dozvěděli. Odevzdání zbraní. Velmi diplomatické řešení, která by mohlo připadat v úvahu, pokud by nám byli vráceny. Ale to je samozřejmost. Pak přijde s dalším opatřením, které se týká nepřímého kontaktu s hlavním sídlem odboje, i to se dalo čekat. Všechno co navrhla je diplomaticky přiměřené. Prohrábnu svoji bradku a otočím se ke zbylým Hokágům stojícím za mnou.
Ctění mistři, v rámci diplomatického řešení této situace, bych navrhoval přistoupit na jejich podmínky. Přeci se chceme dostat k odboji a myslím, že jinou cestou to nevyřešíme, tedy toto je můj názor, záleží na vás.
S odevzdáváním ničeho raději počkám, až na ostatní Hokágy a raději si poslechnu co nám Niji řekne o zdejší situaci. Hned na první informaci vyvalím oči a nemohu uvěřit svým uším. Madara jde po ocasatých démonech, proč by pro boha chtěl získat ocasaté démony. Tato otázka se vznáší v mé hlavě a zatím na ní není odpověď. Pak se dozvím, že Naruto je v bezvědomí, ale žije, což mi též spadne jeden kámen ze srdce a následně se dozvím, kdo je pátý Hokage, který je též v kómatu, takže je mi té osoby líto, že musí vládnu právě v tomto období. Další informace mi vyrazí dech. Tsunade! Ona je teď Hokage. A je v kómatu, co se jí stalo? Jestli za to může Madara, tak přísahám, že ho rozdrtím. Moji optimistickou náladu vystřídal hněv smíšený s lítostí, nad nynějším Hokagem.
Niji dál pokračuje se svým výkladem a zmínila dokonce jedno jméno, které je mi velmi známé. Kakashi je vůdce místního odboje, alespoň nějaká dobrá zpráva. Můžeme si býti jisti, že je v dobrých rukách. Ale to co Madara způsobil je opravdu neodčinitelné a tuším, proč nás sem Shinigami poslal.
Z myšlenek, mě vytrhne až jméno hrozby číslo jedna. Opět vyvalím oči a málem se mi podlomily kolena. Musel jsem se chytit nejbližšího stromu, abych neupadl. Chytnu se za hlavu a zatnu jednu ruku v pěst. Se Sasukem je to moje vina. Nedokázal jsem splnit jeden slib. A nedokázal jsem zabít Orochimara. Já jsem tak slabý a všechno je to moje vina. Kdybych ho tenkrát zabil, tak by ze Sasukeho mohl vyrůst jeden z nejsilnějších shinobi v Konoze. Místo toho se přidal k tomu zmetkovi Madarovi. Ach jakým jsem já slaboch. Na chvíli skončím se svými sebekritickými řečmi, ale v mojí hlavě pořád tato vina za jednu z události stále přetrvává.
Poté Minato vyjádří svůj názor na naše odzbrojení a provede, něco čím může zmařit celé dosavadní snažení o mírový konec této debaty a situace. Ten se totiž přemístil přímo mezi ně. Tímto tahem mě velmi naštval, bohužel něco takového u něj je obvyklé, ale ještě jsem si nezvykl. Okamžitě sleduji výraz obou holek na tuto zákeřnou akci a případně nějak zareaguji nebo někdo jiný. Jestliže se nic zvláštního nestalo, tj. nijak to nepokládají jako útok, tak položím pro mě velmi důležitou otázku. A co je s Jiraiou – chan a Orochimarem? Na druhém jméně mi nijak zvlášť nezáleží, ale Jiraia byl jako můj další syn, kterého jsem měl velmi rád. Pohled, kterým se teď na dívky dívám, je plný očekávání a naděje.

Jsem ráda když všichni přijmou můj návrh a Senju předvede svůj Mokuton. Těžko bráním své čelisti aby nepoklesla v údivu.
"Zdá se, že to o vaší síle nebyli jenom povídačky." poznamenám spíše pro sebe a ohromeně koulím oči na stromy.
Potom se slova ujme Niji. Nevadí mi to, a když mi dá prostor k mluvení jen pokrčím rameny.
Souhlasím s tím, aby odevzdali zbraně, i když se mi zdá, že by na tom byli stejně, kdyby si je nechali. "Ať jsou to jenom loutky nebo opravdoví Hokage myslím, že jim bude úplně jedno jestli jim sebereš nějaký nožík nebo ne."
Minato přivolá žábu a to mě znovu utvrdí v tom, že je to spíše 4 hokage, než kdokoliv jiný.
"Další důkaz Niji, tohle nesmíme brát na lehkou váhu" ozvu se potichu a kývnu na žábu. Neposlouchám jejich rozhovor a spíše upírám pozornost na jediného Hokage, kterého jsem měla tu čest poznat, ještě když byl naživu. Sakra mluvím o něm jako by byl duch. při té představě se přinutím si je opět všechny prohlédnout.
Sarutobi se začně litovat a já mám nutkání jít za ním, ale zmůžu se jenom na jeden krok, a potom si uvědomím, že by to nebylo vhodné.
"Sandaime-sama Sasuke si to vybral sám. Nemohl jste s tím nic udělat. Když to nezvládl ani Naruto, jak tvrdí - jeho nejlepší kamarád." záměrně si nechám pro sebe moje domněnky že Sasuke je stejně hajzlík a nenapravitelný imbecil, protože nechci 3 hokage ještě více ... no prostě si to nechám pro sebe.

Minato začne protestovat, že on se svých zbraní nevzdá a já si jenom těžce povzdechnu, protože jeho slova tuhle debatu ještě o něco prodlouží a my máme úkol, jak jsme si vzpomněla, a docela by to chtělo, aby jsme tuhle záležitost urychlili. Chci jim to říct, ale v tom se mezi námi Minato objeví a dotkne se mé hlavy. Ať už chtěl udělat cokoliv, chytím ho za ruku a můj dotek pálí jako by byly moje prsty rozpálené doběla. Určitě po mém stisku ať už je jakkoliv dlouhý bude mít popáleniny.
Uskočím stranou a naštvaně sleduji Minata, a potom i ostatní Hokage.
"Nešahej na mě ty ..." spolknu nadávku, která se mi už už drala na jazyk. "Sice jsi nám dal další důkaz o toho, že jsi spíše Minato než někdo jiný, protože takhle rychlí je jenom málo kdo, ale nejsem si jistá, jak mám tvoje chování přijmout. Pokud vám máme věřit asi by nebylo moudré takhle se k nám přihnat." důvěra kterou jsem k nim začínala cítit o značný kus ztratila na síle. Udělám ještě jeden krok dozadu a naštvaně je všechny měřím pohledem.

"Jsou mrtví Sandaime-sama. Oba." odpovím na jeho otázku stručně. Nechci být nezdvořilá, ani jednoho jsem nepoznala, ale myslím si, že takhle bez okecávání to bude lepší. Smrt je smrt a oni ví jaká je, pokud mluví pravdu.

Druhá šance
Poté, co jsem předvedl svůj mokuton jsem udělal pár kroků zpět a zaposlouchal se do slov ostatních a hlavně do slov děvčat. Po celou dobu co mluvili ostatní jsem si držel vážný výraz, který jen na chvíli, když Sarutobi mluvil o nesplněném slibu, vystřídal výraz nechápavý.
Teprve až všichni domluvili, tak jsem zase udělal krok dopředu a spustil jsem: ”Ač bych to řekl trochu jinak, v základu souhlasím s Yondaimem... Nepřichází v úvahu, abychom vám předali naše věci... V naší výzbroji jsou předměty neskutečné moci, které nesmí padnout do rukou nikomu koho neznáme... ”
Během mluvy jsem se díval dívkám přímo do očí, nebo jsem se o to alespoň pokoušel, přičemž jsem si dával dobrý pozor, aby se do mého hlasu nevloudil ani náznak útočného nebo obviňujícího tónu.
V tom se stalo něco do nebe volajícího. Minato se úctyhodnou rychlostí přiřítil k oběma dívkám a pokusil se jim rozcuchat vlasy. Ty to vzaly jako akt agrese a připravily se k boji.
Pro boha na co ten blonďák myslí?? Ty dívky nám nedůvěřují a on jim dá ještě další důvod, aby nám nevěřily... Zavřu oči a povzdechnu si.
”Omluvte prosím Yondaimeho... Nevím co to do něj vjelo... Dozajista vám nechtěl ublížit a má pro své chování dobrou omluvu...”, řeknu omluvně a vrhnu vyčítavý pohled na yondaimeho, načež mu dám prostor, aby se vyjádřil k tomu co udělal. Jakmile se tak stane, tak se znovu ujmu slovva, doufaje, že dívky konečně přesvědčím.

”Nejsme Madarovy loutky ani žádní podvodníci... Ba naopak, jsme tu, abychom vám proti němu pomohli a nadobro jej poslali do světa mrtvých, kde na něj čeká co si zaslouží...
Na druhou stranu chápu vaše znepokojení a tak navrhuji kompromis... Dohodněme se na neutrálním místě, kde uspořádáme setkání mezi námi a několika odbojem zvolenými osobami, které prověří naši pravost a naše čiré úmysly... Věřím, že někdo z klanu Yamanaka v doprovodu někoho z klanu Hyuuga, by měli být ideální...
Souhlasíte s mým návrhem??”, pronesu a mírně se na obě dívky pousměju. Jde na mě vidět, že to myslím upřímě. Podívám se na ostatní kagy jestli s tím souhlasí a nakonec svou pozornost zase upřu na děvčata, čekajíc na jejich reakci.

Diskuze

S né moc šťastným pohledem sleduji blonďatého Hokage a jeho přivolávací techniku, díky které mezi nás přivolá nějakého žabáka. Už jsem o takovýhle druhu summonu slyšel, ale teď to není moc podstatné a tak se vrátíme k věci.
Tohle brblání uprostřed neznáma není moc dobrý nápad...pokud je Madara stále v pohybu a hledá Naruta, tak se musíme nějakam zašít...
Vyslechnu si i dívku, která po nás chce odevzdání zbraní a nějakou podrobnější prohlídku. Nemam nic proti odevzdání zbraní nebo prohlídce ale nelíbí se mi zůstávat na tomhle místě. Tiše dál sleduji, co nám dívky prozradí, když v tom se Minato probleskne přímo k nim a prohrábne jim vlasy.
Mladý, rychlý a určitě i chytrý ale moc zbrklý....zajímalo by mě proč se někdo tak mladý stal Hokagem..
Jeho gesto zatím nebudu nijak komentovat a místo toho se obrátím na Hiruzena, který řekl něco o své minulosti.
"Saru, sice tu dívku moc neznám ale v tomhle má pravdu. Neobviňuj se za něco takového, byla to jeho volba a věřím, že si dělal vše, co bylo nutné. "
Sice nejsem moc dobrý na takovéhle uklidující řeči ale jako od bývalého mistra to může vzít lépe. I když on sám ví, že na takové proslovy nejsem moc výmluvný.
Diskuze mezi námi se začala pomalu vyhrocovat, když v tom promluví Hashirama a navrhne vcelku rozumnou nabídku.
Asi ta nejlepší možnost ....teď už jen aby nám uvěřily...
Zhluboka si oddychnu a pohotově zareaguji na jeho nabídku.
"Souhlasím s bratrem, tohle je asi ta nejlepší možnost jak tuhle situaci vyřešit. "
Otočím se na slečny a čekám na nějakou konečnou reakci.

Rozhovor

To co říká Mizuki ohledně sebrání zbraní vím, ale pokud jsou zbraně cenné, tím spíš si potom dají pozor na dělání kravin. Přivolání žáby mě taky trošku obměkčilo, ale nepovažuju to jako důkaz. Podle toho, jak jsem mimoděk postřehla, ta žába si sama nebyla jistá, jestli je Yondaime špeh či ne, takže funkční smlouva se zvířaty nic neznamená... "Vím, vím, ale v opatrnosti určitě nesmíme polevit i tak," odpovím stejně tichým zamumláním.
Sarutobiho jenom mlčky sleduju, zaprvé je mi celkem ukradený koho zklamal či nezklamal a zadruhé by tak jako tak bylo zbytečný se přidat už tak k početnému kroužku uklidňujících andělů, či jak to nazvat.
Ovšem Minato mě, stejně jako Mizuki a všechny kolem nejspíš, pěkně dopálí. Nevím, co udělala Mizuki, soustředila jsem se sama na sebe, ale postřehla jsem z její strany nějaký "útok", já bych nejradši zareagovala rychlým kopem do břicha nebo tak něco, ale protože mám zřejmě více klidu než on a uvědomuju si, že tohle je diplomatické jednání, kterému by neprospělo jednoho z jeho účastníků zmlátit - a přiznejme si to, ta rychlost co jsem věděla je trošku víc nad moje síly - nehnu ani brvou, jenom moje modré oči hněvivě zaplanou a tvář ztvrdne. "Přesně jak říká Mizuki, Yondaime. Můžete s mým řešením nesouhlasit, ale doporučuji vám si podobné sahání na moji osobu pro příště odpustit, pokud se nechcete dočkat příslušné reakce."
Mizukinu odpověď na Sarutobiho otázku považuji za dostačující a proto se k tomu víc nevyjadřuju. Na Hashiramu jen kývnu, jako že omluvu příjímám, a vyslechnu si jak Minatovo případné vysvětlení jeho chování, na což První zřejmě chvilku čeká, tak potom i jeho návrh. To zní rozumně. Ty zbraně pro nás mohly představovat výhodu, protože by je určitě chtěli zpátky a museli by si dávat pěkný pozor, ale vem to čert. Jinak bychom se nikdy nikam nedostali. I tak je tohleto ohledně míry bezpečnosti tak akorát. Chvilku mlčím, jako bych to rozmýšlela, ale pak přikývnu. "Souhlasím s vámi, taková míra bezpečnostních opatření je přijatelná. Pokud Mizuki nemáš náhodou něco proti..." znovu jí dám prostor, ale počítám, že nic proti mít nebude, takže je to spíš jen zdvořilost.
"Vyšlu tedy svůj klon pro povolané lidi... my se mezitím přesuneme na místo setkání," vysvětlím, co se z mojí strany bude dít, a složím pečetě. Raiton: Kage Bunshin! Vedle mě se objeví jeden můj klon. Je to součást mého já, nemusím mu nic vysvětlovat, beze slova se odebere na základnu, aby tam sehnal příslušné lidi.
"Tak, hotovo... jestli tu nemáte ještě nějakého zařizování, myslím, že můžeme vyrazit. Pokud nevadí, nasadila bych pomalejší tempo. Osobně se radši zdržím na cestě než bych pak čekala na místě," pokrčím rameny, a tázavým pohledem přejedu všechny Hokagy, jestli s tím nemají problém, bez dalšího vysvětlování se otočím a prostě krokem se vydám k místu, kde se pak bude vyjednávat, čekajíc, že se prostě připojej. Koneckonců jsem chvilku vyčkávala, než jsem u většiny z nich postřehla kývnutí, či jakýkoliv jiný souhlas, že můžeme vyrazit mnou načrtnutým tempem.

Můj klon

Jo, tak ten si to šupajdil rovnou na základnu. Samozřejmě ta cesta nějakou dobu potrvá, ale ve chvíli, co tam dorazil, rychle zamířil směrem ke Kakashiho kanceláři. Pokud by tam Kakashi nebyl, tak ke kanceláři kohokoliv povolaného, to je fuk. Zdvořile zaklepal, počkal, až bude pozván dovnitř, a přiměřeně zdvořile pozdravil.
"Omlouvám se za vyrušení. Mám ale dvě naléhavé zprávy. První je o výsledku mise. Madarovy sféry jsme neviděly ovšem dle informací získaných od našich kontaktů víme, že Madara unesl několik lidí včetně zbrojíře, který zná naši polohu a pokud ho budou vyslýchat, dříve či později ji určitě bohužel prozradí. Druhá zpráva se týká cesty zpět z mise. Narazily jsme na čtyři osoby tvrdící, že jsou bývalími Hokage - Senju Hashirama, Senju Tobirama, Sarutobi Hiruzen a Namikaze Minato. Mizuki může potvrdit, že tváře odpovídají, Shodaime umí ovládat Mokuton a Yondaime přivolávat své žáby, stále si ale nejsme jisté, zda nejde o nepřátele... tyto osoby chtějí navštívit základnu a promluvit si s někým povolaným, nejsou ochotny nám sdělit cokoliv bližšího proč jsou najednou zase mezi živými. Vyjednaly jsme s nimi setkání s našimi povolanými lidmi, kteří by je mohli prověřit, samozřejmě mimo prostory základny. Žádám vás tedy o vyslání jednotky povolané k rozeznávání špehů, místo vyjednávání je..." klon udal nějaké místo asi pět kilometrů od základny.
"Arigato gozaimasu za vyřízení," klon chvilku počkal, pokud Kakashi (nebo kdokoliv jiný, s kým mluvil) nebude mít otázek, potom se ale odpufnul a je jasné, že s dotyčnými osobami zůstala naše pravá já.

Les

Moje jednání všechny zcela zaskočilo a já rychle ucukl popálenou rukou. Měl jsem dost dobré reflexy abych uhl, ale v ruce jsem zbraň neviděl, tak jsem necítil potřebu uhýbat a žár mě vskutku zaskočil. Protřepu si rukou a přikývnu Niji i prvnímu hokagovi.

Já, nechal jsem se trochu unést, omlouvám se. Zemřel jsem ve chvíli, kdy se mi narodil syn. Poslední co si pamatuji je, jak mu na ramena dávám veliké břímně a to proč jsme tady, celá ta situace mě přesvědčila o tom, že zemřel a své břímě neunesl. Pochopte, Obličej toho novorozeněte mám stále před očima a doteď jsem věřil, že zemřel, že zemřel mou vinou. Že jsem ho vlastně zabil.

Pokusím se vysvětlit své jednání a nadále jen stojím bokem a přihlížím. Druhý a první s dívkami snad vyjednali nějakou alternativu, ale ani ta se mi nelíbí. Ve chvíli kdy dívka vyšle svého klona udělám jeden nepatrný krok, načež velice rychle vrhnu kunai na klona kterého zasáhnu do nohy (pro případ že to je skutečné tělo a klon je s náma). Z mého až do teď milého úsměvu vše opadne. Začnu se tvářit velice nepěkně jako před léty, když jsem ve válce stál proti nepřátelům. odkaz. Okamžitě tasím druhý kunai a dám ho před sebe jako kdybych ho držel imaginární osobě pod krkem.

Ani jedna z vás se ani nehne. Věřte mi že právě teď máte mou čepel u krku!

Ani se nehnu, soustředěně je sleduji, ale i tak jde poznat že mluvím ke zbylým kage.

Taaak je na čase přestat hrát divadlo. Na co jste čekali? myslel jsem že toho klona vyřídí někdo jiný, nebo jsem jediný, kdo jim nedůvěřuje? Při vší úctě, doufal jsem že mě někdo předběhne. Přece nemůžem tušit na čí straně skutečně jsou. Je sice hezké že se jim snažíte dokázat, že jsme ti hodní, ale to stále nic nedokazuje o nich. A až bychom došli na místo setkání tak co? Sednem si všichni do kruhu a počkáme, až Madara přijde se svými nejmocnějšími bojovníky a překvapí nás? Jsme šance na zvrat téhle války ve prospěch odporu. A jak mě učil mistr Jiraya, nejmocnější zbraní shinobiho je moment překvapení. Proto jsem nedovolil jejímu klonu aby došla až k Madarovi. Madara se semnou již utkal a zná mé bojové možnosti, ale já netuším, co se přiučil on. Podstoupit takové ryziko již nyní by bylo... nesprávné.

S tím zaostřím na dívky a důrazně je upozorním.

Bude marný nejen pokus o boj, ale i pokus o útěk. Od chvíle kdy jsem se vás dotkl jste jakýkoli boj prohrály. Proto bych uvítal, kdyby jste se obě pomalu odzbrojily a nechaly spoutat. Další možností už je jen, ačkoli se mi příčí když si nejsem jist na čí straně jste, smrt! A ikdyž mohu zjistit, zda jste pod vlivem Madary, nebo vás spíš toho vliu zbavit, tak nemůžu vědět jestli na jeho straně nejste z vlastní vůle. Krom toho, měl bych být schopný dostat se k Uzumaki narutovi, nebo k Hatke kakashimu. Oba pravděpodobně budou v centru odboje kde nám taky řeknou, jestli jsou tyhle dvě od nich.

Jde na mě poznat že nežertuju a krytí našich totožností beru velice vážně.

Rozhovor drolící se nám pod rukama

S určitým nezájmem si vyslechnu řeč Mizuki o tom, že se nemám vinit, za to co se z něj stalo. Nemohu tomu stále uvěřit, že se Sasuke možná přidal k Madarovi nebo vůbec, že ho Konoha pokládá za nepřítele. To se nemělo nikdy stát.
Ale když mi to řekne i můj mistr Tobirama, tak se nad tím hluboce zamyslím. Opřu se o strom a trochu se zamyslím. Možná má mistr pravdu. Neměl bych se tím užírat, takhle nikomu nepomohu. Ale ten pocit, že jste nesplnil slib je hrozný. Musím být silný, abych byl v této výpravě užitečný. Ale musím se dozvědět, co je s mými zbylými učni.
To jak, Minato jim šáhl na čelo, mi připadlo velmi podezřelé, ale zatím mi to nedošlo. Pak mi Mizuki sdělí tuto zprávu krátce a jednoduše. S neskrývaným smutkem zůstanu stát a slzy se mi začnou drát do očí. Jiraiya umřel? Jak je to možné? To je to nejhorší, co se může stát. Trochu vzlyknu a znova se opřu o strom. Mistr, přežije své žáky. Jaká to největší tragédie.
Teď mě napadá hodně otázek, ale raději je všechny odsunu dál do podvědomí, abych se náhodou ještě víc nerozrušil. Mistr přežil své žáky. Jiraiy byl jako můj syn. Měl jsem ho tak velmi rád. Musím si začít utírat slzy, které mi začínají stékat po tváři. Ale jako truchlící troska, toho moc nezmohu, musím se přesto nějak přenést a na chvíli zapomenout.
Jenže ono se to lehko řekne a těžčeji udělá. Ale po chvíli rozdýchávání a odsouvání myšlenek, jsem se vzpamatoval. A právě čas. Přesně v ten okamžik Minato zaútočil na klon, vytvoří Niji a začal jim vyhrožovat.
Plně vyveden z míry z toho co právě udělal, jen mlčky poslouchám Minatův. Z toho co právě říká, je mi zle. Co to vůbec dělá? Právě jsme se rozhodli, že s nimi v klidu odejdeme na místo určení, ale Minato si právě teď řekl, že jim začne nedůvěřovat. Minato je stejný jako Naruto. Ninja v překvapování lidí číslo jedna.
Během jeho proslovu k oběma dívkám mu skočím do řeči. Minato! Jak říkáš, se vší úctou, co si myslíš, že právě děláš. Tvé kroky jsou nepodmíněné. Z čeho soudíš, že pracují pro Madaru? Myslíš, že kdyby byli jeho špehové, tak by nás vůbec poznali? A i kdyby, tak okamžitě by to šli nahlásit. Ale tyto dvě slečny, tady zůstali a snažili se vyjednat kompromis. A Madara nedělá žádné kompromisy, to víme každý. A myslím, že právě tímto gestem jsi totálně zboural naše šance se dostat k odboji. Tedy pokud nebudeš chtít jejich polohu z nich dostat mučení, což vím, že se k něčemu podobnému nesnížíš. Minato, vím že napřed jednáš a pak se ptáš, ale teď jsi zbořil naši celou snahu. Ano a ještě jedna věc. Nejmocnější zbraní shinobiho je láska a odvaha. To jsem naučil Jiraiyu. Můj pohled je velmi přísný a postoj suverénní. Teď není opravdu moc prostoru pro neopodstatněné činy, protože s takovou bychom se nikam opravdu nedostali.

Les
Poté, co jsem dal Minatovi prostor vysvětlit své dětinské chování, nám vysvětlil své pohnutky. Ač nejistě, tak jsem přikývl. Jako otci mi to vysvětlení stačilo, ikdyž sám bych se tak nikdy nezachoval.
Jakmile jsme si vše vysvětlili, tak jsem se znovu ujal slova a navrhnul jsem řešení s tím neutrálním místem a prověřením. Tohle řešení se zamlouvalo oběma dívkám a menší z nich, si stvořila raitonový klon s vysvětlením, že jej pošle pro povolané osoby, načež jej vyslala pryč.
Výborně... Konečně jsme se někam pohli..., pomyslím si a s úsměvem sleduji odbíhajícího klona.

Úsměv mi ale ve chvíli, kdy Minato zničil klona jedním kunaiem, zmrzl na tváři. Ihned jsem vrhl na Minata vražedný pohled, ale to už začal mluvit a všímal si jen dívek. Začal dívky obviňovat z toho, že jsou to Madarovi špiónky a tak podobně. Abych potlačil hněv, který se dral na povrch, jsem pevně zavřel oči a zhluboka se nadechl. Už jsem dále nehodlal přihlížet a tak jsem složil pečetě
Mokuton Hijutsu: Uta ha (Tajná stromová technika: Píseň listů)
načež lesním porostem prosvištěl závan větru a rozezvučel listy. Právě s tímto zvukem bych měl do genjutsu polapit Minata, který by počínaje touto chvílí neměl být schopen se vůbec pohnout.

Pokud bylo mé genjutsu úspěšné, tak jsem pohlédl na dívky a vážným hlasem jsem promluvil: ”Držte se chvíli zpátky...”
S tím jsem přešel přesně před Minata promluvil na něj hlasem, ve kterém jde slyšet značné rozhořčení: ”Tohohle obviňování a slibování smrti už bylo dost!! Nevěřím, že by tyto dvě dívky patřily k Madarovi...
Zamysli se, Minato... Shinigami určitě naplánoval toto setkání, abychom se co nejdřív mohli spojit s těmi, kterým máme pomoci vyhrát tuto válku... Nevěřím, že by nás poslal přímo ke špehům našeho nepřítele...”
Když domluvím, tak kouknu na ostatní kagy, resp. na svého bratra a Sarutobiho a řeknu: ”Jelikož jsme došli do stádia, kdy by nám už tyto dívky nevěřily, jsem pro to, abychom jim pověděli pravdu...”
Počkám až alespoň jeden z nich přikývne (pevně doufám, že mě alespoň bratr podpoří :) ) a pak se znovu otočím k dívkám.
”Je to tak... Jsme praví hokagové, kteří již dávno zemřeli...
Podle Shinigamiho byla Madarou narušena rovnováha života a smrti a tak povolal nás... Vrátil nám naše životy a zadal nám úkol, který je myslím nad slunce jasný – zabít Uchihu Madaru...”, pronesl jsem vážným hlasem a počkal si na reakce dívek, doufajíc že pochopí proč jsme předtím s vysvětlením dělali takové drahoty.
Se zrušením svého genjutsu čekám až jakým způsobem zareagují dívky. Každopádně bych Minatovi i přesto, že nemá mé sympatie, nenechal ublížit.

Nedůvěra?

No, mírně zhrouceného Třetího jsem po celou dobu nevnímala, protože jsem se zabývala vyjednáváním. Vytvořím klon, aby spravil povolané lidi na základně o tom vyjednávacím setkání, ale než klon stačí udělat pár kroků, dostane zásah do nohy, a rozpadne se v trochu elektrických výbojů které se rozptýlí do vzduchu. Já rychle trhnu hlavou ve směru, odkud kunai vyletěl - a kdo jiný tam stojí než blonďák! Ty... Zamračím se. Možná má důvod nám nevěřit, ale tohleto se mi vážně nelíbí. Ani ten postoj s kunaií, ani to všechno vyhrožování. Silně přestávám mít chuť s nima cokoliv vyjednávat. To snad ani nemá cenu, nebo co!
Nehnu sebou ani o píď, viděla jsem tu rychlost; netuším, jak to dělá, ale tak jako tak mám pocit, že ať udělám cokoliv, je silná pravděpodobnost, že by mě hned podřízl. Zbraně ale nemíním odevzdat hned, a přemýšlím, jak se z toho vykroutit... naštěstí mu oponují ostatní Hokagové, během jejichž řeči já jen mlčím a probodávám Namikazeho přísným pohledem. Jo, přesně tak, zničil veškerou vaši předchozí snahu.
Ovšem náhlá upřímnost Hashiramy mě nutila se nad tím zamyslet. Je to dost fantas magorys, ale leccos to vysvětluje, nejspíš i přítomnost legendárních zbraní, a vůbec celkovou jejich znalost dnešního světa. Čím dál víc potvrzení, že jsou praví. Krom toho plánované setkání je nanejvýše bezpečné. Nejradši bych se na ně vykašlala, tohle je hrůza, ale je obrovská pravděpodobnost, že jsou to praví Kagové, jejich sílu odboj potřebuje, a pak, tohle by nám velitel určitě neodpustil.
Nejsem vztekloun, takže ani pořádně vztek nepocítím, jenom jsem pevně rozhodnutá, že k Minatovi se za každou cenu budu chovat zdvořile jen tak nejvíc přiměřeně, jak to vyžaduje etiketa, ostatní úcta bude ta tam. Chce to trošku sebezáporu, nejradši bych se na ně vybodla, ale potom přesunu svůj pohled z blonďáka na Hashiramu. "I přes nepříjemný fakt, že Yondaime nám zjevně nedůvěřuje, jsem ochotná s těmi informacemi, které jste podal, Senju - sama, pokračovat ve vyjednávání tam, kde jsme přestali," oznámím klidným hlasem. "Tedy tam, kde jsem měla vyslat svého klona..."
Nečekám na jakoukoliv reakci, akorát jutsu provedu pomalými rozvážnými pohyby. Raiton: Kage Bunshin! Znovu vytvořím jeden svůj klon, ten se rozhlédne po všech přítomných, věnuje dlouhý zkoumavý pohled Minatovi, jestli ho teď znovu propíchne, či co, a pokud neshledá něčího odporu, okamžitě se znovu vydá na cestu. Není to až tak blízko a my potřebujeme neztrácet čas.
Sledovala jsem svůj klon než se nám ztratil z očí, pak se ale znovu otočím na Hashiramu. Tak nějak ho uznám jako toho nejpovolanějšího z té jejich skupinky, abych s ním řešila věci ohledně vyjednávání. S Minatem nic řešit nechci, Tobirama to zřejmě nechává na bratrovi, a Hiruzen sice mluví, ale Hashiramovy řeči přinášejí více řešení. "Tak hotovo. Až budete připraveni, vyrazíme na cestu." Tentokrát nemám chuť někoho někam táhnout, a tak to prostě nechám na nich. Aby měl Minato předtím čas se vyvztekat či uznat svoji chybu, aby si mezi sebou ostatní Kagové mohli promluvit, či co já vím.
Já sama se usadím na zem do uvolněného lotosového sedu, jako by mě okolí nezajímalo, jen co se ale zmíní o tom, že můžeme jít, rychle vyskočím na nohy a vedu je k místu setkání, které jsem vybrala, a Mizuki jeho polohu samozřejmě nenápadně prozradím, je to asi pět kilometrů od základny.

Můj klon

Stejně jako v minulém příspěvku, tzn.

Les
Stál jsem na místě nehnutě připraven k boji, avšak v hlavě mi ákala jedna myšlenka přes druhou. Zničeho nic mi kůži pokryly hnědé vrásky, až jsem si uvědomil že má kůže je kůra stromu a já sám jsem kus dřeva. Nemohl jsem se vůbec nijak hnout, kdyžjsem slyšel jak se zvedl vítr a listy zašustěly v korunách stromů. Vyslechl jsem si co řekl třetí i první. Dívka udělala nový klon a ten zmizel v dáli. V téchvíli jsem najednou znovu získal cit do těla a hnul jsem se. Doslova mě rvalo na ksy že jsem až do teď třetímu nemohl odpovědět.
Sarutobi sama! Otázkou není, jaký mám důkaz, že pro Madaru pracují. Otázkou je jaký mi dáte Vy důkaz, že pro něj nepracují. A z vašich slov slyším že mi nedáte důkaz vůbec žádný. Víte, k čemu vede slepá víra v něčí nevinu???
Možná trochu tvrdá slova v pomyšlení na chvíli, kdy nechal uprchnout Orochimara, ale tato situace mě vyvádí z míy.
Nicméně vám, Hashiramo-sama se musím omluvit, protože na Vašich slovech by mohla být špetka pravdy. Nicméně jistí si být zatím nemůžem. Už jsem byl jen kusek od toho abych byl v odboji a pokud se pletete a jsou to špehové. Udělali jste nemalé škody.
Stále jsem zamračený a přemýšlím jak situaci rychle co nejlíp vyřešit.
Dobrá. Odcenil bych kdyby jste mi začali věřit o trošičku víc, než až doposud napovídají vaše rozhořčené tváře a kdybychom začali znovu a s důkazy, které jsou reálné a ne jen doměnky. Právě jsem vycítil Hatake Kakashiho. Pujdu za ním. Tím myslím že vedle něj budu stát v další vteřině pokud se nic nepokazilo a můj dar nosí stále s sebou. Mohu s sebovzít dvě osoby na které položím ruce. Nicméně, než to provedu, rád si vyslechnu váš názor na toto jednání neuváženého zbrklého blonďatého hloupého mladíka. Abych náhodou neudělal další chybu jak vám dokážu prozatím číst z výrazu vašich tváří.
Jsem velice zklamán slepou důvěrou kagů v dívky a nedůvěrou v můj úsudek a schopnosti. Nicméně nenechám pocity aby mě dál ovládaly, zhluboka se vydechnu, mé rozhořčení z tváře zmizí a nahradí ho mírně zoufalý úsměv. Zeptám se ještě jednou.
Tak kdo pujde semnou? A řekl bych že jedna z osob by měla být jedna z dívek.

Nakonec když si vyslechnu nějaké názory, dodám ještě.
Jo a měli bychom být opatrní. Kakashi byl můj nejschopnější žák a určitě se nenechá zaskočit snadno, ale velice ho překvapíme, protože jsou li mé doměnky zprávné. Bez delšího vysvětlování... jednoduše řečeno... se oběvíme buď vedle něj a to myslím tak blízko, že se ho budete moct dotknout, nebo se oběvíme v pokoji s jeho soukromýma věcma. Je tu i třetí možst že se oběvíme na náhodném místě, ale tomu nevěřím. Kakashi by můj dar jen tak nezahodil a zpět nás mohu vzít kdykoli.
Vysvětlím co se chystám udělat a počkám si na další názory. Klidně se postavím, začnu si s kunaiem točit na prstu a čekám co se bude dít.

Velitelství (Kakashi)
Na velitelství je dnes po dlouhé době zase rušno. Téměř všichni, kteří byli v terénu se totiž dnes vrátili a podali hlášení o svých misích. A právě všechna tato hlášení máš za úkol jakožto velitel projít. A protože se vše dnes tak nakupilo, tak jsi skončil až večer.
Zrovna když jsi pročítal poslední hlášení, tak se ozvalo zaklepání a dovnitř vešel tvůj pobočník Nara Shikamaru v doprovodu Mahou Niji, průzkumnice, kterou jsi vyslal zjistit co je pravdy na Madarově návštěvě jedné z vnitrozemských vesnic.
”Kakashi sensei, dorazila Mahou Niji s velmi důležitými informacemi.”
Oslovil tě Shikamaru, kterému jsi z tváře vyčetl starostlivost.

(Teď si přečti Nijin příspěvek, který se týká jejího klona)

Když Niji domluvila, tak se Shikamaru zamyslel.
”Ohledně jejich původní mise. Už tady není bezpečno. Měli bychom ihned přesunout velitelství.”
Pronesl starostlivě a pak se mu na tváři objevila pochybovačnost.
”A ohledně toho druhého bodu. To je nemožné! Hokagové, kteří jen tak vstávají z mrtvých? Řekl bych, že to jsou podvodníci, ale jestli doopravdy dokáží používat mokuton a přivolávat žáby, tak nevím.
Jestli se jak říkáš chovali podle vlastní vůle a nenapadli vás, tak nejsou vyvolaní pomocí edo tensei. Určitě by stálo za to, zjistit co jsou zač. Co myslíte Kakashi sensei?”
Zapřemýšlel se Shikamaru nahlas a tázavě se na tebe podíval. Je vidět, že čeká jaký na to vše máš názor.

Velitelství
A zase hromady papírování, to bych radši závodil s Gaiem... ale papírování se přeskočit nedá, jedno hlášení střídá druhé. Dneska se mi nakupily natolik že tu budu sedět do rána...zatracenej Madara...jako by toho neměl dost...
Když jsem konečně na stole zahlédl poslední hlášení docela mě to potěšilo. Konec dalšího dne, dalších bojů. A venku už začíná šero. Zase jsem tu seděl až do noci. Vrhnu se na poslední hlášení když se ozve zaklepání dveří a vejde Shikamaru následovaný Niji, kterou jsem poslal abych zjistila informace o Madarovy. Shikamaru je zamyšlený.
Vítejte a Niji ty mi pověz co jsi zjistila, doufám že to budou dobrý správy...
Niji se pustí do vyprávění, z první části jsem značně rozpačitý, na jednu stranu Madarovy sféry nebyly nalezeny, což sice ještě nic neznamená ale to že Madara unáší naše lidi je špatná zpráva. Ale když se dostane k druhé části zprávy zatrnu.
Pak se otočím na Nijin klon poté co dokončila hlášní a řeknu Díky za informace, jednotku tam pošlu hned jak to bude možné, nejspíš vyrazím s nimi...
Pak se otočím na Shikamarua, který k tomu má jistě co říct.
Má pravdu naprosto ve všem...Shikamaru mě nepřestane překvapovat...
Máš naprostou pravdu, tady zůstat nemůžeme pokud Madara zajal někoho z našich bůh ví jaké prostředky použije by z něho informace dostal a pokud jde o to že hokagové povstaly z mrtvých? A jak říkáš nebude to Edo Tensei, pokud jednají z vlastní vůle...Ať je to pravda, zvedla by
Minato Sensei... pomyslím na svého mistra a doufám že to bude on a pak mě to napadne. Vytáhnu odkudsi kunai, ale ne jen tak obyčejný, je to kunai, který mi dal můj mistr. Je na něm pečeť mistrovy časoprostorové techniky pokud bude chtít, bude během sekundy u mě pokud si tedy vzpomíná že mám tento kunai...
Dlouze se zamyslím a pak se otočím na Shikamarua, Oznam že se chystá přesun, Madara do rána čekat nebude, musíme se co nejdřív přesunout. Vyrazíme za hokagy. Ty budeš mít na starost přesun a podáš na velitelství hlášení spoléhám, na tebe Shikamaru...Já hned vyrazím, pokusím se na velitelství dostat co nejdříve...
Poté co Shikamaru odejde, sbalím si všechny věci a vyrazím na místo určení. Doufám že to jsou opravdu oni...

Než stačím něco udělat po Minatovu vyhrožování začnou se nás zastávat ostatní Kage. Jsem za to vděčná, ale s nepříjemný pocitem si uvědomuji, že má pravdu. Jak jsme mu dokázali, že jsme ty, co proti Madarovi bojují a ne ty, co ho podporují? Všechno se seběhne dost rychle a mě nezbývá než poslouchat. Niji vyšle dalšího klona tentokrát bez problémů zbrklého blonďáka a já konečně promluvím.

"Myslím že bych mohla předložit pár chabých důkazů o tom že mluvíme pravdu. I když pokud nás budeš chtít mučit Minato-sama raději se ani nebudu obtěžovat." chvíli se odmlčím jako bych čekala na jeho slova, ale potom pokračuji. "Kdybychom, moje společnice nebo já, patřili k Madarovi myslíte ..." mluvím teď ke všem přítomným "že bychom vymýšleli nesmyslné plány na setkání mimo tábor? Kdybych sloužila Madarovi normálně vás bez okolků zavedu do jeho tábora a počkám až vás vyřídí. Kdybych patřila k němu .... věřila bych že vás zabije lusknutím prstů."
Potom, aby se neřeklo, tak se vyjádřím k návrhu, že by Minato svým "super" jutsu vzal někoho sebou a opět se rozpovím "Nechci být neuctivá.... i když už jsem byla, ale ... nemohl by jste Minato-sama prostě hejbnout zadkem a jít pěšky jako všichni ostatní? Myslím že vám Kakashi-sama bude věřit spíše, když se objevíte všichni, než když se budete bezmyšlenkovitě objevovat v jeho pokoji nebo vedle něj." na chvíli se odmlčím jako bych zvažovala vše co jsem zatím řekla a potom pokračuji "Není to daleko. Jak mi Niji prozradila cesta na určené místo by neměla trvat déle, jak dvacet minut. Pokud by jste byli tak hodní a šli s námi bez toho, aby jste nám vyhrožovali kunaiem pod krkem, budu velice ráda."

Počkám jak zareagují na mé ne přilž slušná slova k minatovi. Bohužel pomalu ztrácím trpělivost. Vybavujeme se tady a já nemám času nazbyt. Přece jenom je tu ten kovář ne? nezapomenu na svoji misi.

Domluva jak prd....

Ulevilo se mi, že jsme se už konečně domluvili v téhle nepříjemné situaci a jsem připravený jít za jednou z dívek. Téměř všichni Hokage souhlasily, ale přesto se tu objevil další problém a tentokrát ze strany nejmladšího Hokage.
Na jeho další akci, při které zasáhne dívčin klon a začne se ohánět kunaiem ani nestihnu reagovat. Hned se na něj sesype Saru i bratr a snad ho tím i uklidnily, ale přesto už nám dívky moc nevěřily.
Není jiná možnost....snad se nám to nevymstí..
Zdá se, že mě i bratra napadla ta stejná věc, ale on to jako vždy navrhnul první a tak jen lehkým přikývnutím naznačím souhlas. Po krátkém vysvětlení naší existence se mezi námi zas objevila menší důvěra a tak jsme pokračovali dál ke smluvenému místu. Udělal jsem sotva několik kroku a v tom se ozve Minato s dalším šíleným nápadem.
Přesunout k Hatakeu ?? to ovládá tak silnou časoprostorovou techniku ?? takže proto používá ty speciální kunaie....určitě je to nějaká pečeť potřebná k přemisťování....už vím proč se stal Hokagem ale stále se má co učit..
Otočím se směrem na něj a odpovím chladným ale tradičně charismatickým hlasem.
" Namikaze Minato, máš můj obdiv, že se někdo tak mladý stal Hokagem ale stále se máš ještě co učit. Jelikož se tu prochází oživlé mrtvoly dávných hrdinů, tak naše hlavní priorita není nalézt Alianci ale dokázat jim naší pravost. Tyhle dívky nám stěží uvěřily a přesvědčit toh Hatakeho bude ještě těžší. To že se u něj objevíš bez jakéhokoli ohlášení, i přesto že máme domluvenou schůzku, není moc dobré gesto. Takže zachovej chladnou hlavu a dál pokračuj podle domluvené schůzky."
Sice jsem zvyklí poslouchat názory jiných, ale tentokrát není o čem se bavit a tak se otočím k odchodu. Ještě než udělám první krok, promluvím ale tentokrát se na mladého Hokage už nedívám.
"Pokud se tak strašně obáváš důvěry a napadnutí Madarou, můžeš se kdykoli přemístit někam jinam. "
Nechtěl jsem, aby to znělo nějak cíleně, ale vyznít to může jakkoli.
Spolu s bratrem je jediný kdo dokázal rovnocenně bojovat s Madarou ...určitě je jeho technika silná ale jak vlastně zemřel ??...Byl to Madara kdo ho zabil ??..
Každopádně očekávám, že Minato už nebude dál dělat problémy a dá na radu ostatních Kage. Přeci jen máme víc zkušeností, a pokud je vážně tak chytrý jak dělá, dá na nás. Pokračuji ihned za ostatními Kage a ve chvíli kdy promluví jedna z dívek, pohotově zareaguji.
"Žádné mučení nebude a snad už ani žádné letající kunaie. Nemáme čas se tu hádat jak malá děcka. Pokud mluvíte pravdu, poznáme to a pokud ne, doplatíte na to."
Tentokrát to neznělo tak chladně jako u Minata ale jde v tom vyznět špetka ironie. Dokonce se mi na tváři objevil i menší úsměv ale ten uvidí jen ty, kteří se na mě otočí. Podle úsměvu to bylo jen takové varování a dokázání toho, že se žádného Madary nebojím.
Už jsem jednou umřel...nebojím se umřít znovu a pokud dostanu možnost vyřídit tím Madaru, nebudu toho litovat..

Konečně odchod

Nehybně stojím a čekám na odpověď od Minata na mé otázky, ale v tom Hashirama – sama provede své genjutsu, které jsem u něj ještě neviděl. Najednou se zvedne vítr a listy začnou šumět. Ten kdo, se zaposlouchá do jejich šumění je ztracen ve víru, této velmi osobité techniky.
Minato najednou ztuhl a slovo si přebral již zmíněný Hashirama. Jeho slova jsou více výstižná než ta má a mohly by Minata konečně přesvědčit ke vzájemné spolupráci s děvčaty. V to tedy alespoň doufám. Jakmile se mě První zeptá, zda-li souhlasím se odkrytí pravdy, tak souhlasně přikývnu.
Poté následuje velmi výstižné objasnění našeho příchodu a záměrů na tomto světě. Podle výrazů obou dívek, usoudím, že nám opět více důvěřují což je dobré. Nebýt tady Hashiramu – san, tak bychom se nikam nedostali. Dokonce, už i já jsem tratil svou výmluvnost. Ale to svádím, na moji nynější situace, při které jsem se dozvěděl, že jsem selhal a moji studenti jsou mrtví nebo v kómatu. To na náladě jaksi nepřidá. Řeknu si sám sobě a poslechnu si Mistrovu rejpavou poznámku na Minata, při které se musím pousmát.
Pak Mizuki řekla Minatovi další úsměvnou větu. Přijdu trochu blíž k němu a s úsměvem mu řeknu. To už si tak shnilý, že se kamkoliv musíš pohybovat pomocí své techniky. Nikdy není na škodu se pořádně projít, když to poslouží své věci. A navíc nevíš, zda-li její klon už ke Kakashimu došel a takhle ho přepadat není moudré. Jaksi řekl, Kakashi je velmi ostražitý shinobi, který si nenechá nic líbit. Dořeknu se stále stejným úsměvem jako na začátku.
Yosh. Konečně vyrážíme! Ale napřed by bodla rozcvička, jen jsem se přeci už několik let nepohyboval. A při mé smrti, jsem umíral jako stařec, takže si musím zase zvyknout. Prohlásím s úsměvem jen tak do větru a někde stranou začnu provádět svou obvyklou rozcvičku. Musím, ji trochu zkrátit, ale stejně je účinná, nechtěl bych, aby mi záda vypověděli zrovna během boje.
Po dokončení rozcvičky rychle dojdu ostatní, kteří určitě už vyrazili. Doženu hlavně dívky, které naši skupinku vedou a mile se ozvu. Zdravím slečny. Doufám, že vám moje přítomnost nebude vadit. A musím říct, že jsem nesmírně rád, že jako první věc na tomto světě, jsem měl tu možnost uvidět právě vás. Mé srdce poskočilo radostí, poněvadž jsem očekával, že nás Shinigami nechá objevit někde v pustině zcela osamocené a plné otázek. A místo toho nám seslal vás, ty které nám vše vyjasnili i přes všechna ta nedorozumění. Musím vám za všechny přítomné Hokágy, za to, co nejsrdečněji poděkovat. Učiním malou úklonu, jako gesto mých upřímných slov a dá pokračuji. A prosím omluvte Minata. On jen byl trochu rozrušený, kvůli tomu, že nevěděl co se stalo z jeho synem. Myslím, že to byla hned ta první myšlenka, která mu padla na mysl. I mě hned vyvstala otázka, co je s mými bývalými učni. A i za to vám musím, poděkovat, že jste mě spravily o jejich smutných osudech. Ale nenechme se užírat vzpomínkami na ty, jenž už nejsou mezi námi. Teď musíme splnit úkol, pro který jsme byli samotným Bohem smrti vyvoleni. Doufám, že vás nenudím. Poslední větu řeknu se širokým úsměvem. Zdá se, že i z tohoto jsem vyšel ze cviku. No jo, být po smrti něco s člověkem udělá. Pomyslím si a sleduji reakci dívek na má slova, ať už je jakákoliv.

Sasuke
Když jsi zavelel k odchodu, tak ti cestu zastoupil Suigetsu a s odhodlaným výrazem promluvil.
”Dej mi pár minut, Sasuke. Zajdu pro něco, co se nám bude hodit. Věř mi a chvíli počkej.”
S těmito slovy se otočil a vyběhl z pokoje. Juugo na to nereagoval a upíral svou pozornost na něco za oknem. Tobě je ale zcela jasné, že to bude zase nějaká obyčejnost. Juugo měl vždy talent se nadchnout pro maličkosti.
Po asi deseti minutách se Suigetsu vrátil s úsměvem od ucha k uchu. Ten úsměv ti prozrazuje, že podnikl něco, co se Madarovi nebude moc líbit.
”Mám vše potřebné. Můžeme vyrazit.”
Řekl ti a vyrazil s tebou na ochoz věže. Tam jste narazili na jednu z Madarových sfér – Rōshiho.

Ten vám věnoval jeden pohled a kývnul. Poté jsi přivolal velkého jestřába a všichni jste si nastoupili. Než jste ale odletěli, tak Rōshi ještě naposledy promluvil.
”Nezapomeň Sasuke. Kakashiho chci živého.”
V tom tvůj jestřáb několikrát mávl křídly a vznesl se do vzduchu, kde postupně vystoupal až nad dešťové mraky.

V cíli
Po asi osmi hodinách letu jste byli skoro u cíle – u velitelství odboje.
”Nebylo by moudřejší tady sesednout a dále jít pěšky?”
Ozval se Juugo a Suigetsu přikývl.
”Souhlasím. Bude to lepší. Krom toho na zemi nejspíš narazíme na jejich hlídky, což bude lepší než kdybychom tam prostě vpadli. Co myslíš?”
Řekl Suigetsu trochu otráveným hlasem. Jde vidět, že mu lítání zrovna nevoní.

Pokud se rozhodneš sletět dolů a dále pokračovat pěšky, tak po chvilce chůze před vás dopadl kunai.
”Stůj tam kde jsi, Sasuke! Co tu chceš? Nejsi zde vítán!”
Ozval se tobě známý hlas, který doprovázelo zaštěkání. V okolí sis všiml asi deseti míst, kde se pohlo křoví a kde se s největší pravděpodobností schovávají odbojářské hlídky.
"Mluv nebo odejdi!"

Kontakt s odbojem... aneb deset v keři a pes...

Ještě před odletem jsme potkali jednu z Madarových sfér, která mi připomenula, abych mu Kakashiho přivedl živého. A kopanec do ksichtu bys nechtěl kreténe? Pomyslím si pobaveně, nicméně navenek jen přikývnu. Nemám v úmyslu s ním teď a tady bojovat. Nasedneme tedy na mého "dopravního" jestřába a zmizíme v oblacích, teprve tam se zeptám chladně Suigetse: Co jsi tam vyváděl? Ať je to cokoliv, tak doufám, žes měl aspoň dost rozumu na to, aby na to Madara nepřišel příliš brzy... nemusí hned vědět, že jsme se na něj vysrali. Během letu, který trvá osm hodin, si Suigetsu dále stěžuje na "letové podmínky" (no prostě se mu vzduchu nelíbí) což "velkoryse" ignoruji a teprve až poté co se příblížíme do oblasti, kde by měl být onen "tajný" úkryt odboje (ten je tak tajný, že o něm ví celá Akatsuki), tak přistaneme. Já odvolám velkého a přivolám menšího jestřába, kterého nechám nenápadně poletovat nad námi, aby nás mohl případně varovat před nějakým... prostě kdyby něco.

Ani to netrvá moc dlouho - vlastně je to sotva pár minut - a už mi před nohy dopadne kunai. To bylo rychlé..., pomyslím si sarkasticky a aktivuji sharingan. Prakticky hned na to se ozve mě známý hlas Inuzuky Kiby (potvrzený štěknutím jeho podvraťáka), který mi oznamuje, že nejsem vítán. Oh... jak "nemilé"... proč musím narazit ze všech konožských ubožáků, zrovna na toho nejubožejšího... blbečka fixovaného na psa, kdybych mu toho čokla odkrágloval, tak se nejspíš posere... Pomyslím si pohrdlivě a rozhlédnu se skrze své sharingany kolem. Vlastně jsem je ani nemusel aktivovat... Ti tupci jsou tak ubozí, že mi hned ochotně prozradí vlastní polohu..., pomyslím si, když zaregistruju pohyb na 10ti místech v křoví. Ještě ta místa prohlédnu sharinganem, abych si ověřil zda je tam přítomna chakra a v jakém asi množství a následně jen klidně a poměrně tiše řeknu k Suigetsovi a Juugovi. Je jich tady deset... minimálně... Poté se nakrátko zamyslím. Takže tu máme konožskou sebranku vedenou Kibou? No to snad ani není možné, jak hluboko klesli, když nechali takového idiota velet. Nejenže se mi "ohlásili", ale nadto ještě prozradili své pozice, nebo aspoň deset z nich... proč musím jednat s lidmi, kteří mi nesahají ani po kotníky a ještě k tomu s konožáky? Pfffr... vážně trapné a ubohé, nejraději bych je za tu jejich drzost pobil rovnou, ale... řekl jsem si, že budu milý... "relativně milý"... hehe...

Ne zrovna přátelsky se ušklíbnu a odpovím Kibovi: Dost věříš čoklí spratku, když se mnou jednáš takhle nalehko. Jsou tu i ti další looseři co? Nějakej ten Hyuuga posranej z vlastního osudu, nebo prudce inteligentní Nara by ještě nebyl co? Heh... no dobře, když už musím jednat s tebou, tak s tím asi nic nenadělám... jsem tady protože mě sem poslal náš úžasný a všemohoucí Madara..., přičemž do "úžasný" a "všemohoucí" vložím tolik ironie, že by to porazilo asi i slona. Ví o vašem úkrytu... a tak mě poslal, abych z něj vytáhl toho ksindla Kakashiho a přivedl mu ho na stříbrným podnose... nicméně... hehe... já mu na jeho rozkazy seru. Znovu se pobaveně ušklíbnu, ale nepřestávám být ostražitý, přeci jenom, v té kopě urážek, kterými jsem je počastoval, by mohla jedna z nich fungovat jako "roznětka" pro výbuch boje, který by mi sice v zásadě nevadil, kdybych ovšem nepotřeboval tyhle šmejdy jako spojence. Fakt výborné tohleto... ještě by sem mohli poslat toho kripla Konohamara a bylo by to dokonalé..., pomyslím si opět pohrdlivě a pokračuji ve své řeči. Přišel jsem sem jednat s někým na "odpovídající úrovni", abych mohl projednat své spojenectví se zbytky toho čemu říkáte "Odboj"... takže buď tak laskav a pošli toho svýho čokla, pro někoho, kdo vám velí... nemám zájem se zahazovat zrovna s tebou..., odmlčím se a po vteřině dodám: ...čoklí spratku. Znovu se ušklíbnu a vyčkám v relativně uvolněné póze na jejich reakci. Milejší jsem už bejt nemohl... vážně ne... obzvláště ne, když musím vyjednávat s tím čoklím spratkem. Suigetsu, Juugo... kdyby něco zkusili, tak se starejte jen o sebe... pokud něco udělají, tak je rozmetám na prach Amaterasem... Nebo použiju Susanoo... to je jistější..., pomyslím si. Ne... vůbec nemám obavy a vůbec je neberu ani za mák vážně. Já jsem UCHIHA s EMS, mě banda pitomečků z Konohy s podřadnými schopnostmi přeci nemůže nic udělat. Tsch...

Les

Když slyším co řekne mladší dívka, nevěřím vlastním uším.
Mučím pouze v pondělí a pátky a podle slunce bych řekl, že dnes je středa, takže žádné mučení nebude.
Zopakuji těsně po druhém hokagovi načež dívka pokračuje v přesvědčování. Pozvednu v údivu jedno obočí a velice krátce se ji zeptám.
To, co jsi řekla myslíš vážně? Asi jsem mrtvý moc dlouho, protože za mých dob by se Madarův špion choval přesně jak popisuješ. To aby ze sebe odlákal pozornost a abychom mu uvřili.
Po dalších slovech si prohlídnu svůj zadek a uvedu dívku do světla, jak věci vidím já.
Zadkem klidně "hejbnu", ale. Zaprvé čas hraje proti mě a vy chcete jít... ani nechcete běžet. Zadruhé vám stále nevěřím a zatřetí, nemohu tušit jak daleko odemě Kakashi je. Počítal jsem s desítkami kilometrů. Načež se dozvím že tábor není daleko a že by uvítala kdyby to šlo bez kunaie u krku.
Neboj. Znovu ti čepel ke kru prozatím nedám. Až to budu chtít udělat, poznáš to, protože... Ztiším hlas a kývnu na tři kage zamnou ... nejdřív se totiž budu muset zbavit tamtěch tří, kteří vám věří a skočili by na mě. Načež se otočím na Druhého a začnu reagovat na jeho slova.
Děkuji za uznání. Mohl bych se zeptat o jakých oživlých mrtvolách to mluvíte? Ta dívka říkala že máme být loutky, ne oživlé mrtvoly. Jediné jak mohou využít sílu mrtvých je snad přes techniky loutkových mistrů, nebo ne? Nechám Druhého aby mě poučil a pokračuju.

A máte pravdu, že přesvědčit Kakashiho bude těžší, ale vím že Kakashi je velice chytrý a všímavý člověk. O těch "oživlých mrtvolách" určitě bude vědět něco, co my nevíme... a sice jak je poznat. Proto se nebojím zjevit se hned u něj a nebránit se mu. Vím že by situaci vyřešil chytře a neudělal by zbrklé rozhodnutí. A ohledně mého strachu z Madary. Máte naprostou pravdu, že mohu kdykoli utéct. Máte naprostou pravdu s dvouma chybama. Já mohu kdykoli utéct. Můžete i Vy? to je první chyba. A druhá je, že Madara ovládá časoprostorové techniky, minymálně dvě neuvěřitelně mocné, díky kterým mě může pronásledovat skrz čas a prostor. Jen si nejsem jistý jak mě stopoval. Jediné co mě napadá je, ž diky sharinganu vidí trhliny v čase a prostoru které si tvořím a skrz které cestuju. Takže ikdybych mu utekl jakkoli daleko, Lusknutím prstu může být během vteřiny vedle mě. Víte Druhý... máte pravdu že se mám co učit, ale je zcela alarmující, že věříte spíš pocitům, než faktům. Navíc když v sázce není jen osud celé Konohy, ale osud celého světa. Je to alarmující protože fakta se narozdíl od Všich pocitů nepletou a neříkejte mi že jste bezchybní. Kdyby jste byli, tak jste umřeli všichni stářím.
Načež si do mě rýpne Třetí a já jen protočím oči. Líný, nikoli shnilý. Opravím ho a nechám ho ať se vykecá. Načež třetího opravím. Jak jsem řekl Druhému. Kakashi není hupák. Bude znát způsob jak zjistit jestli jsme pod vlivem té nepřátelské techniky nebo ne. Podle toho co ty dívky říkají je ta technika rozšířená. Nevěřím že by do teď o ni nic nevěděl. Nepodceňujte tolik mého žáka. Upozorním Sarutobiho prozatím jen se zdvižený prstem.
Třetí se šel protáhnout a všichni jsme vyrazyli na cestu. Když nás ovšem doběhl... krom toho že jsem vyrazil na cestu... mi taky vyrazil dech, když začal nabalovat dvě dívky co by mohly být i jeho pravnučky. Pro jistotu použju techniku uvolnění, ale očividně v další iluzi nejsem. Zakroutím hlavou a spomalím. Když jde okolo mě první, nepatrně na něj kývnu a zeptám se.
Můžete na slovíčko?

Les

Procházíme neznámým lesem s trochu rychlejším tempem a zvědavě se rozhlížím všude kolem. Tahle cesta mě neobyčejně nudí ale nedávám to nijak najevo a proto mam ve tváři stále stejně klidný výraz jako vždy.
Pokud vím Madara chce ovládnout svět a s ním i celá jeho armáda....Ale bojují jen oživlí hrdinové pomocí Edo tensei....je tohle jeho taktika ?? i přesto že je tak silný schyluje se k takovéhle podlé strategii...chytré.
I když jsme se všichni shodly na naší cestě, přesto se znovu ozve Yondaime a zareaguje na má slova. Ani se neotočím a jen pohotově odpovím.
" Edo Tensei je techniky díky, které oživíš mrtvé a zdaleka to překonavá nějakou loutkařskou techniku. Ten, kdo ty oživlé osobnosti oživil, je ovládá jako loutky, ale na rozdíl od loutek, Edo Tensei nemá slabinu. I když může být i výjimka...."
Na chvíli zmlknu a dál se věnuji cestě k místu setkání.
Zajímalo by mě jak dokázal vzkřísit tolik mrtvol.....museli za to platit desítky nevinných lidí...je má povinnost tomuhle zabránit a zakopat tuhle techniku co nejhlouběji to půjde...
Od mého přemýšlení o své technice mě vytrhne další jízlivá poznámka. Tentokrát se ale otočím na Minata a s lehkým ironickým úsměvem ve tváři promluvím.
" Věřím především svým instinktům a né nějakým faktům, které mohou být irelevantní. Každý chytřejší shinobi by si spojil naše oživení s nepřítelovou technikou a to že by ses objevil u svého žáka, ho nijak nepřesvědčí. Stejně dojde k tomu, že mu budeme muset dokázat, jestli jsem praví nebo jen znovuvzkříšená těla a už kvůli tomu je lepší být pohromadě. Co se týče mě, jsem rozhodnutí riskovat proto svůj život a stejně tak i ostatní Hokage. Né každý by v té chvíli utíká, já bych využil šance a pokusil se ho zabít vším, čím se dá. Pokud bych uspěl o jednoho týpka míň a pokud bych neuspěl......no tak taky o jednoho přijdete "
Při poslední větě se usměji a dál se věnuji téhle zatraceně dlouhé cestě.

Cesta

Můj klon dostal na pohodu šanci odběhnout, a proto se tím nijak dál nezabývám. Prostě se usadím na zem do lotosového sedu, jak jsem plánovala, prstem pravé ruky se možná mírně znuděně hnípu v zemi, a střídavě sleduju svůj prst a všechny okolo. Neshledávám totiž, že by bylo nutné, abych cokoliv říkala, a tak taky mlčím. Hokagové si na pokecání vystačí sami, a řekněme si to upřímně, ačkoliv nejsem stydlivá introvertka, mluvím, jenom když musím, a tak si pokec s nima klidně nechávám ujít.
Jediná pro mě opravdu důležitá informace se týkala ohledně té cesty, ale než se rozhodnu, že bych mohla nějak adekvátně reagovat, obstará to za mě Mizuki, protože s ní souhlasím, omezím se na pouhé přikývnutí, které stejně asi nejspíš nebylo viděno. Bože bože, ti jsou ukecaní. Pro ně to možná důležité je, ale já už jsem vyjednávání skončila ve chvíli, kdy můj klon úspěšně odešel... dál neshledávám nutnost se s nimi vykecávat, nejen, že mě to nezajímá, ale ani s nima nepotřebuju mít přátelský vztah, jsem z jiné vesnice a navíc vzhledem k rozdílu našich schopností s nima v životě misi mít nebudu - tak o co jde? Stačí, abych se chovala zdvořile, certifikát z přátelských vztahů mít snad nemusím.
Čekala jsem, až Hokagové vyrazí, ani jsem neměla chuť do nich rejpat ať už pohnou zadkem, to není z těch nejzdvořilejších úkonů. Odstartoval to Sarutobi, ačkoliv si nejdřív šel dát rozcvičku, takže se rozhlédnu po všech okolo, a když se seberou k odchodu, beze slova se zvednu ze země a zapojím se do čela po boku Mizuki. Sice spolu hovořit asi nebudeme, v přítomnosti Hokagů tím spíš není o čem, ale radši půjdu po něčím boku v čele než sama jak spráskanej pes vzadu. Iniciativu ale ponechávám na Mizuki, cíl cesty jsem jí řekla a tak si radši budu lenošit a jenom užívat cesty a tohle nechám na ní.
Cesta ale není tak tichá, jak by mohla být, což by mi svým způsobem nevadilo, jenomže... to "jenomže" má podobu třetího Hokageho, který se k nám přiblíží, jako by chtěl navázat přátelský rozhovor; jako by si nepopovídal líp s ostatními. Hm? Měla jsem pocit, že nejmíň já jsem se chovala tak, aby bylo jasný, že se mnou to vůbec nejni jednoduchý a že vlastně není chytrý si cokoliv se mnou začínat, i kdyby mělo jít jen o přátelství, i tak jsem se k nim chovala dost přezíravě... nevadí to? A nebo jde o Mizuki? Možná jo, ta je relativně normální, mírou společenskosti a tak, na rozdíl ode mě, hm.
Každopádně, nedá se říct, že by mi vadil, nebo že by mě nudil, jako zvuková kulisa to ujde, jenom nevím, co si od mé reakce slibuje. Obvykle mluvím tak jak mi zobák narostl, a věřte mi, že pro chudáky ty, co se mnou konverzují, to není nic tak příjemného. Abych ale neurazila, odpustím si vyměnit si pohled s Mizuki a pohlédnu rovnou na něj, na tváři není znát v podstatě nic, jenom klid. "Pokud jde o mne, ne, nenudíte mne, klidně hovořte dál, ráda budu poslouchat, pokud se spokojíte s pasivním posluchačem. Ovšem to je tak vše, co mohu říci, je mi líto," v modrých očích mých se objeví drobná omluva, ale pak se otočím zpět ve směru cesty. Snažil se nás pobavit či zaujmout, to nevím, ale mě ani nehne prostě jenom tak plkat, nějak mě to nebaví. Ale nechtěla jsem být nezdvořilá, a tak jsem mluvila na rovinu, ale slušně. Třebas ho ale potěší Mizuki...
Já sama pokračuju v cestě mlčky.

Les
Má omluva Minatových činů a odhalení pravdy dopadlo na úrodnou půdu a dívky souhlasily s dalším vyjednáváním. Na úrodnou půdu dopadla i má slova k Minatovi, který se mi omluvil a uznal, že na mých slovech může něco být. Nicméně jsem jej o úmyslech děvčat nepřesvědčil úplně.
Snad jsem ho přesvědčil alespoň do té míry, že už nikoho nenapadne..., pomyslel jsem si a s mírným úsměvem jsem Minatovi přikývl, čímž jsem mu dal najevo, že jeho omluvu přijímám.
”Už o tom nemluvme a raději vyražme...”, prohlásím a vykročím za dívkami, které vedou naše kroky.
Po pár krocích se Minato znovu ozve a zeptá se, co bychom si mysleli, kdyby se pomocí své techniky přemístil k Hatake Kakashimu, který, jak jsem pochopil, je jeho bývalý žák a zároveň velitel odboje. Dívky byly proti. Stejně tak Sarutobi a můj bratr. Já jsem raději nic neříkal, jen jsem přikývl když mluvil bratr.
Dále jsem nechal ostatní, aby si promluvili dle libosti a sám jsem do toho nezasahoval a pohroužil jsem se do vlastních myšlenek.
Až bude chvíle času a až budeme v soukromí, tak si musím promluvit se Sarutobim... Chci se dozvědět co se stalo s mou milovanou Mito... A také se ho optat jestli ta Tsunade, která je v současné době hokagem a která je nyní v komatu, není náhodou má malá Tsunade... Vnučka, kterou jsem sice poznal, ale kterou jsem si moc neužil, neboť jsem zemřel..., pomyslím si a zamyšleně se zahledím na nebe.
Z mých myšlenek mě vytrhne až Minato, který se mne zeptal jestli bych mohl na slovíčko.
Ach... Teď mi nejspíš vyčte to, že jsem jej dostal do svého genjutsu... Je pravda, že jsem se nejspíše měl omezit jen na mluvení, ale kdoví čeho je ten mladík schopen... Nechtěl jsem nechat nic náhodě..., pomyslím si a se stále stejným mírným úsměvem mu odpovím: ”Ale beze všeho... Co máš na srdci, chlapče??”

Na moje slova zareaguje Minato tak jak jsem doufala, což znamená že mě nezabil ani mi nějak neublížil. To je ta dobrá část pomyslím si, a potom si se znuzeným výrazem poslechnu ty kecy, kterými mi na ně odpoví.
"No vlastně je sobota" zamumlám si spíše pro sebe (doufám že to PJ nevadí, že jsem určila den.)
"Běžet klidně můžeme, ale mám takové tušení, že by jsme stejně museli čekat na místě určení." okomentuji jeho stížnosti, že neběžíme.
Když se zmíní o podříznutí a o "těch třech" za námi, chtě nechtě se usměji. "Minato-sama myslím, že s vámi nechci být nikdy osamotě." prohlásím rádoby upjatě, a potom se opět usměji.

Potom se Hokagové začnou vybavovat mezi sebou, což sice poslouchám, ale nevnímám. Jsem hrozně ráda, že jsme se konečně pohnuli, a proto jdu aniž bych si všímala tématu, který stále dokola omývají.
Z mé netečnosti mě probere až třetí, který se k nám připojí dopředu a začne brebetit tento asi potřeboval... Nojo v hrobě nebo s bohem smrti si člověk asi těžko pokecá. nasadím zdvořilí úsměv, který se promění v pravý, když si poslechnu, co mu na to odpoví Niji.
"Musím uznat, že váš jazyk je stejně dobrý jako vaše jutsu, pokud si je správně pamatuji." řeknu na oplátku jeho lichotkám a děkování, potom dodám "Ano budoucnost je důležitá a právě teď mnohem důležitější, než minulost, i když se nezdá být příliš ... dobrá. I když s vámi na naší straně" pokrčím rameny a dodám "Podle toho, jak moc mluvíte, začínám opravdu věřit, že za sebou netáhnu jen loutky, ale živé lidi."

Během letu (Sasuke)
Když jsi se Suigetsa zeptal co v amegakure vyváděl, tak se jen usmál a nenuceně ti odpověděl.
”To co nevidět uvidíš. A neboj se, Sasuke. Vše mám pojištěný. Madara si toho jen tak nevšimne. Věř mi.”

U odboje (Sasuke)
Po aktivování sharinganu jsi zjistil, že na polovině míst, kde podle tebe měl někdo číhat, nikdo nebyl. Zato jsi odhalil tři jiná místa, kde se ti ubožáci schovávají. A když jsi na ně Juuga a Suigetsa upozornil, tak jen přikývli a připravili se.
Poté, co jsi odbojářům objasnil své úmysly se ozval jiný než Kibův hlas, který byl plný ironie.
”To je od tebe moc milé, Sasuke. Ale jistě pochopíš, když budeme chtít, abys svá slova dokázal.”
V tu chvíli předstoupil Suigetsu a chopil se řeči.
”To mohu dokázat já.”
Z opasku vyndal svitek, který hodil do křoví, odkud se ozýval ten nový neznámý hlas.
”A ty si myslíš, že jsme tak pitomí a použijeme ten svitek, jo? Co když tím přivoláme Madaru?”
Řekl ten samý hlas, s kterým jednáte, a který začíná být podrážděný. Na to se Suigetsu jen usmál a řekl.
”Ten svitek je pro vás neškodný. Je v něm zapečetěna Samehada. Věřím – věříme, že se odboji může hodit.”

Chvíli bylo jen ticho a potom se ozval zase Kibův hlas.
”Budeš muset počkat než si to ověříme, blbečku.”
S tím jsi zahlédl jak někdo vyběhl pryč.

Po asi deseti minutách se vrátili další čtyři lidé, kteří se už dále neschovávali a rovnou promluvili.
”Tak jo. Nelhali jste. Dovolíme vám tedy vstoupit dovnitř, kde si o všem rozumně promluvíme.”
Ozval se medový ženský hlas, v kterém jsi poznal hlas samotné mizukage, kterou jsi naposledy potkal na srazu pěti kage, kde jsi vpadnul, abys zabil Danzoua.

Pokud jste neměli nic proti, tak vás vzali na velitelství odboje, jehož vchod byl chytře ukrytý pod nedalekým křovím. Dokonce ani se sharinganem by sis ho nejspíš nevšiml. Velitelství je situováno v rozsáhlém komplexu, které už očividně není dílem matky přírody. Všímáte si, že je velitelství vylidněné a jen sem tam jste někoho zahlédli.

Zavedli vás do velké místnosti, ve které byl velký stůl a kde jste se posadili. Krom Mizukage tu byl také Ao, Shikamaru, Kurenai, Chojuro a nějaký neznámý vysoký muž s ANBU maskou na obličeji a s podivným mečem v rukou. Suigetsu právě na tom muži mohl oči nechat. A právě proto ti došlo, že ten meč je jedním ze sedmi legendárních mečů šermířských lordů z Kirigakure.

"Nejprve tě požádám, Uchiha-san, abys deaktivoval svůj sharingan a dále jej už nepoužíval. Jeho aktivaci bychom považovali za akt agrese. A tak bychom také jednali."
Řekl ten muž s podivným mečem - mečem Shibuki - a Mizukage přikývla.
"Nyní přejděme k věci. Proč se tak najednou zajímáš o to, aby byl Madara poražen? Spolupracoval jsi s ním a pomáhal mu nás porazit."
Řekla mizukage a dále tě nechala, abys zodpověděl všechny jejich otázky.

Hashimara

Chvíli mlčím a udržuju svůj pomalý krok. Když je skupina od nás asi deset metrů, začnu velice tichým hlasem.
Musíme si pár věcí vyjasnit. Že se na mě díváte bohužel všichni jako na dítě, které je nutné poučit překousnu. Prostě se začnu chovat jako za časů kdy jsem byl jounin a měl jsem jen poslouchat rozkazy. Ale!!!
Tvářím se stále mile aby si ani z gest v našich tvářích nikdo nedokázal odvodit o čem mluvíme.
Odpusťte mi pokud se pletu, ale věřím že to genjutsu co na mě někdo seslal je Vaše práce. Trochu tomu napovídal "ten" strom ve který jsem se proměnil. Je absolutně nepřípustné aby se tato situace opakovala. Přes to co jsem řekl jsem těm dívkám ublížit nechtěl, chtěl jsem je spoutat strachem, ale situaci jsem nepodceňoval, byl jsem připraven zaútčit... ikdyž by útok vedl jen k omráčení. Když jsem ucítil že je na mě seslaná technika, zpanikařil jsem na ně zaútočil. Nepokusil jsem se prolomit Vaší techiku a zaútočit na ně jen protože jsem si všimnul, že mě to genjutsu jen spoutalo a neublížilo mi fyzicky ani psychicky. Jsem si jist když řeknu, že nemůžete tušit jaké jsou mé schopnosti. Nemohl jste tušit jestli se z toho dokážu osvobodit nebo ne. Vystavil jste ryziku ty dívky, i mě. Nehledě na další věc. Pokud se situace zopakuje a lidé před náma dané situace využijou... Může to znamenat, že kvůli vám v budoucnu zemřu. Nechápu jak můžete nevěřit člověk, o kterém víte, že je jistě váš spojenec a věřit lidem, o kterých nevíte nic.
Tón není vyčítavý... Vážně jsem položil jen otázku na téma, co mě zajimá.
Kdybych ve Vás neměl důvěru, příště, až bych se cítil ohrožen, musel bych zaútočit nejprve na Vás. A položit na Vás pečeť velice omezující Vaše schopnosti. Nicméně to se nestane. To bych Vás vystavil podobnému riziku, jakému jste vystavil Vy mě. To neudělám. Raději sám zemřu než bych byť nechtě zavynit smrt spojence. Proto bych byl vděčný, kdyby jste na situaci v budoucnu pohlížel stejně, až na mě zase budete zkoušet nějakou techniku. Byl jsem Hokage, možná ne dlouho, ale toho titulu jsem dosáhl. K tomu titulu jak jistě víte nestačí jen síla, ale i jistá míra rozumného úsudku, který ve mě nikdo z Vás nevidí i přesto, že ho ve mě viděla celá vesnice. Zkuste mi důvěřovat alespoň trochu, to mi bude stačt. Velice bych to pro příště odcenil. Pokud toho nebudete schopný, byl bych rád, kdyby jste mi to sdělil abych se od Vás mohl odpojit. Pokud mezi námi bude tak hluboká nedůvěra. Tedy spíš pokud vy tři... budete tak hluboce nedůvěřovat mi. Bude to jen na škodu a budem si vzájemně zavázet. Jak jsem řekl před chvílí. Pokusím se tomu zamezit tím, že přijmu roli podřízeného, kterou mi velice okatě přisuzujete. Zkusím své obavy potlačit a důvěřovat Vašim instinktům.
Věnuju prvnímu jediný zklamaný pohled nad jeho činy a zase se začnu usmívat a trošku zrychlím abychom začali dohánět ostatní.

Na velitelství u "Odboje":

Suigetsu se celkem vytáhl... i když... dávat "těmhle" do ruky Samehadu..., neřeknu ani popel. Legendární meče mě ostatně nikdy moc nezajímali. Co se týče dalšího, tak Kibovo "blbečku" se ode mne odrazilo, jako by to snad ani neřekl, ale zdání klame... řekl to a vím to. Být tebou tak si na noc zamykám dveře... Navenek však opět nedám nic najevo, není důvod o sobě cokoliv prozrazovat "jen tak" a tak klidně vyčkám než dorazí Mizukage. Její povolení ke vstupu mě opravdu "potěší". Pustit mě k do "kurníku"... musel jsem být vážně hodný, když mě tolik "odměnili"... hehe..., pomyslím si sarkasticky. Spolu se Suigetsem a Juugem tedy vstoupíme do jejich úkrytu, jehož vchod je poměrně dobře ukryt a najít ho je téměř nemožné. Tedy ovšem ne pro Madaru..., pomyslím. Ostatně pokud Madara o tomto úkrytu ví, tak je jedno jak dobře ho zamaskovali. Madara už dávno dveřma chodit nemusí.

Mizukage, Ao, Shikamaru a nějací další... plus týpek s mečem, ze kterého Suigetsu nemůže pustit zrak - to je squadra, která se mnou má vést rozhovor. Na žádost o deaktivaci sharinganu se zatvářím poněkud... chladně. To si myslí, že jsem spadl z jak vysoké skály? A poněkud otráveně odpovím: Tak jako může být můj sharingan vykládán jako hrozba, tak je pro mě zárukou, že si nic nezkusíte vy. Nemám absolutně žádnou záruku - a těžko kdy mít budu - že se nebudete snažit, jak zvykem mnoha vesnic - mě o mé oči připravit. Takže ne... s tím, že budu mít sharingan stále aktivovaný se budete muset smířit, nejsem padlý na hlavu, abych se vám vydal všanc. Řeknu to celkem chladně a věcně - jako fakt, se kterým se prostě budou muset smířit. Na další otázky Mizukage stran toho proč chci zlikvidovat Madaru odpovím poměrně věcně. Důvod pro likvidaci Madary je stejný, jako byl důvod proč jsem se k němu přidal. Madara má podíl na vyhlazení mého klanu, stejně jako Konoha... momentálně jsem pouze dospěl k názoru, že vzhledem k tomu, že z Konohy už toho moc nezůstalo aniž bych se musel nějak zaangažovat, tak je na řadě Madara. Řeknu to úplně jednoduše... chci se pomstít, tak jako vždy, motiv mého jednání se nezměnil. Pouze se změnil cíl mé pomsty. Odmlčím se na chvilku.

Pokud máme vůbec spolupracovat budu muset své záměry zčásti změnit a zčásti skrýt... přeci jen... teď bych je "asi moc nepotěšil", kdybych jim řekl, že po vyřízení Madary hodlám zlikvidovat i další ty, kteří se celé akce účastnili. Madaru zkrátka hodlám zaživa rozřezat na kusy a umučit ho k smrti tím nejhorším způsobem, ale má síla není srovnatelná s jeho aktuální sílou a proto, i když vás má rád asi tolik jako osinu v prdeli, tak chci spojit síly. Toť celé... chci zkrátka využít vašeho "Odboje" k naplnění alespoň části své pomsty. Nezajímají mě vaše cíle ani ideály, do těch vám mluvit nebudu, zajímá mě jen Madara... a zejména jeho dlouhá a bolestivá smrt. Výměnou za přistoupení na spojenectví vám řeknu vše co o něm a jeho silách vím a také vám propůjčím své schopnosti a sílu... to je myslím si férové. Co se týče mé pomsty vůči Konoze... tu jsem ochoten odsunout stranou... a možná bych mohl kývnout na nějaký ten kompromis a slevit ze svého plánu na totální vyhlazení každého kdo patří do Konohy. Každý kdo měl co dočinění s vyhlazením mého klanu je pro mě cílem - na tom se nic nezmění - ale jsem ochoten změnit pořadí cílů a být nakloněn kompromisu. To však bude také záležet na vašem chování. Skončím a vyčkám na jejich reakce. Jejich chakru sleduju skrze stále aktivované sharingany jako ostříž, nehodlám se nechat nachytat na jakýkoliv typ pasti či útoku.

Velitelství (Kakashi)
Jak jsi řekl, tak se také stalo. Shikamaru vyrazil přiravit skupinku, která bude mít za úkol prověřit ty osoby, které o sobě tvrdí, že jsou dávno mrtví kagové. Nečekal jsi dlouho a dorazili k tobě Yamanaka Inoichi, Hyuuga Neji, Omoi a Maito Gai.
”Je to pravda, Kakashi? Je pravda, že jdeme na místo, kde budeme prověřovat čtyři osoby, které tvrdí, že jsou to naši předchozí kagové?”
Dožadoval se odpovědi Gai a ostatní jen čekali jestli to doopravdy potvrdíš. Není se čemu divit, každý den takovou zprávu neuslyšíš. Počkali než jim odpovíš a pak chtěl Inoichi promluvit, ale byl přerušen Gaiem, který už byl celý nedočkavý.
”Tak to už abychom vyrazili!
A jestli se ukáže, že to jsou podvodníci nebo nepřátelé, tak jim předvedu sílu mládí!”
Zvolal Gai a postavil se do své obvyklé pózy, kdy ukazuje vztyčený palec.

Omoi a Neji si vyměnili otrávené a pohledy a oba si trochu odfrkli. Inoichi jakoby Gaie ignoroval a řekl.
”Shikamaru začal s evakuací základy. Podle něj vše zvládne, takže bychom měli vyrazit, Kakashi.”

S tím jste vyrazili na domluvené místo, které ti Niji sdělila a které je od základny vzdáleno necelých šest kilometrů. Cestou se k vám připojilo ještě osm shinobi z ANBU, abyste v případě nouze měli co největší šanci.

Místo určení je malá mýtinka uprostřed lesa, kterou protéká malý potůček. Okolo této mýtinky jste rovnoměrně zaujali pozice a ve skrytu jste čekali na chvíli, kdy Niji a Mizuki dovedou hosty.
Čekali jste asi půl hodiny, když v tom jste uslyšeli kroky. Všichni jste jako jeden muž zatajili dech. Při pohledu, který se ti hned pár vteřin na to, naskytl, ti málem způsobil zástavu srdce. Uviděl jsi Niji a Mizuki, které vedou čtyři osoby - Senju Hashiramu, Senju Tobiramu, Sarutobi Hiruzena a tvého starého mistra Namikaze Minata.

//Nejprve napíše Kakashi. Poté napíši já a pak dostanou svolení psát ostatní.

Velitelství
Vyšel jsem ven a nadechnu se čerstvého vzduchu. Už dlouho jsem nevyrazil nikam, nebo mi to tak přišlo. Bylo tu hromady práce. Teď se musíme dát na ústup, Madara má jistě už informace o naší pozici. Hlavně jsem rád že se přesouvání tábora ujal Shikamaru, na něho je spolehnutí a v případě potřeby se postará.
Tak za chvíli by tu měly bejt všichni, a vyrazíme na cestu...Doufám že s dobrým koncem, nerad bych bojoval proti hokagům...
Během chvíle dorazil kompletní tým, který jsem nechal složit, po té co funguje odboj už se téměř nerolišují vesnice, proto dorazil i Omoi, spolu s ním Gai, Inoichi a Neji.
Je to pravda, dostal jsem hlášení od Niji, čtyři shinobi podle informací, bývalý Hokage. A z toho co ještě víme by neměly být vyvoláni pomocí Edo Tensei... shrnu informace po Gaiově otázce.
Gai je jako vždy nedočkavý. Doufam že jim sílu mládí nebude muset předvést, zase je akční...ostatně jako vždy...
Shikamaru to tu zvládne... teď bychom mohly vyrazit, buďte opatrní, nevíme co od nich čekat. Dávejte pozor, sice podle jejich chování, podle Niji, vypadalo že nejsou pod Madarovým vlivem nikdy není dost opatrnosti. vyzvu ostatní, když se na mě otočí Inoichi s tím že Shikamaru má vše pod kontrolou a můžeme vyrazit. Cestou se k nám přidalo ještě osm členů ANBU a dorazily jsme na místo určení.

Cílové místo
Dorazily jsme na mítinku uprostřed lesa na smluveném místě, strategicky jsme se rozmístily abychom mohly počkat na naše "hosty". Vybral jsem si místo v koruně stromu s výhledem na přístupovou cestu. Ostatní dostaly povel nedělat nic dokud nedám pokyn. Po půl hodině čekání, která mi přišla jako věčnost, jsme konečně zahlídly Niji a Mizuki. A za nimi v těsném závěsu byly oni...
To nemůže být pravda, jsou tu všichni, Senju Tobirama, Hirashima, Sandaime a za nimi... pomalu se mi zastaví dech, ještě pořád nemůžu uvěřit tomu co se mi odehrává před očima...Minato-sensei...
Ještě chvíli čekám co se bude dít, nevypadá to že by se na něco chystaly, a pak se rozhodnu jednat. Dám znamení ostatním a během chvíle se objevíme před našimi Hokagy. Cítil jsem se jistě, ale když jsem jim stanul v tváří tvář nervozita se projevila. Ale zachoval jsem výraz a promluvil.
Jsem rád že jste dorazily bez problémů, pěkně blbá připomínka když si uvědomim že jde o Kagy, každopádně ruku mám pořád položenou na kunai od mého mistra, Niji, Mizuki, díky... poděkuju jim za spolupráci a pokračuju směrem ke kagům, ale hlavně ke svému mistrovi, Byla nám podána informace že jste se vrátily, nechtěl jsem tomu moc věřit, ještě pořád nevíme, jaké s námi máte úmysly, snažím se mluvit vážně ale zároveň i s úctou která jim náleží takže, tyto obrané prostředky které jsme použily berte jako opatření... ale stále nespouštím mistra z očí.

S Minatem na slovíčku
Po vyslechnutí Minatova monologu, v kterém, ač to tak neznělo, mi vyčetl mé chování, jsem se chopil příležitosti a promluvil.
”Chápeš náš špatně, chlapče... Nepřisuzujeme ti roli podřízeného ani si nemyslíme, že jsi dítě, které je nutno poučovat... Já tvé chování, jakožto otec, plně chápu... Sám bych se tak sice nezachoval, ale chápu, že ti způsobilo radost, když ses dozvěděl, že je tvůj syn naživu...
Ale jak jsi říkal... Neznám tě... A proto, že jsem byl svědkem pouze onoho zbrklého... ehm... úletu... Tak jsem nevěděl jestli své výhružky myslíš opravdu vážně... Nechtěl jsem nic riskovat a tak jsem zasáhl, aby nikdo nepřišel k úrazu... A že jsem viděl tvou úctyhodnou rychlost, tak jsem se uchýlil k něčemu, co ti bude dozajista stíhat, a sice genjutsu...

Kdyby ty dívky využily tvou pohybovou indispozici k útoku, tak jsem, krom toho, že bych tě ihned ze své iluze osvobodil, měl pár es v rukávu, kterými bych tě před jejich útoky zaštítil... A to samé mohu říct i o situaci, že bys mému genjutsu odolal, zpanikařil a zaútočil tak na dívky...
Krom toho, můj bratr Tobirama by také jen nepřihlížel a zasáhl by...”, vysvětlil jsem Minatovi jak jsem situaci viděl já, přičemž jsem měl pořád stejně vlídný výraz. Z mých slov jde jasně vyčíst, že jsem vše činil v dobré víře a že jsem nikomu nechtěl ublížit. Zároveň jsem použil přátelský tón, takže mi Minato nemůže vyčíst, že jej poučuji, což ostatně nedělám.
”Souhlasím s tebou v další věci... Pokud si nebudeme věřit, tak si budeme zavázet... Pro příště musíme být více sehraní, aby se naše činy již nenegovali...”, dodám taktéž s mým obvyklým přátelským tónem a uznale Minatovi přikývnu. Přecejen myslí takticky i pro budoucnost.

Na slovíčku

Sklesle pohlé zemi.
Připouštím, že jsem se zezačátku nechoval moudře, dokud jsem se nedozvěděl, že Naruto žije... ikdyž je v komatu. Ale za zbytkem svých činů si stojím. Velí mi tak vojenský výcvik a zodpovědnost na našich ramenou. Nechtěl jsem situaci s dívkami podcenit. Chtěl jsem navázat kontakt s odbojem buď první, nebo s nima. Nikoli tak, že jsme jednu z nich pustili z očí. To mi připadalo víc rizikové, než si můžeme dovolit. Ovšem ač jste řekl, že mě nevidíte jako podřízeného. Pohledy každého z vás prozradily pohoršení nad mými činy. Možná se pletu, ale ani v jedné tváři jsem nezahlíd ani náznak podobné obavy. Ale většina rozhodla, tak jsem mlčel.
Zamyslím se a prolomím několik ledů nevědomosti.
Řekl jste mi, že jste měl pár es v rukávu, kdyby se něco pokazilo. Na mě by možná nepůsobily, mluvil-li jste o zaštícení. Čím víc faktů nevíte, tím víc chyb můžete udělat, proto by možná bylo vhodné abych vám o sobě něco řekl. Tím snad eliminuju budoucí rizika. A v podobné situaci se možná zachováte jinak.
Chytím Tě za paži kterou máš nejspíš volně podél těla... (samé pomalé pohyby, žádný útok) a zvednu ti ji, jako bych ti chtěl dát mince do ruky. Položím ti dlaň na předlokí (ať tam máš kůži či oblečení... to je jedno) Když dám dlaň pryč, zbylo tam několik znaků.
Dá se říct, že jsem podvodník. Proslavil jsem se svou rychlostí, ale nikdo neví, že to co vidí... není rychlost. Těm dívkám jsem položil na hlavy stejnou pečeť jako na Vás... když jsem se jich dotkl. Tato pečeť je jako kotva. Je to místo, kde se mohu vyvolat. Proto i kdyby jste mezi mnou a dívkami vytvořil zeď. Dostal bych se k nim dřív, než by jste mrkl okem tím, že bych sám sebe vyvolal u nich. Je to jako technika přivolání. Jen ji provádím s vlastním tělem a nebere tolik chakry. Ikdyž mě proslavila rychlost, technika kterou jsem vyvinul z rozsáhlých studií vašeho bratra... je časoprostorová. Proto jsem řekl, že mi mají věřit když řkám, že stojím u nich. Vyvolat sám sebe nezabere ani okamžik rovný mrknutí oka. Neutíkal bych k nim. Vskutku jsem kdykoli mohl být doslova přímo u nich.
Vysvětlím prvnímu a pokračuju v cestě na mýtinu, na které se před náma zastavily dívky.

Místo srazu (Kagové, průzkumnice)
Než jste dorazili na místo určení, tak uběhly asi tři hodiny (dívky sice psaly, že to je kousek, ale neporadily se se mnou). Jednalo se o malou mýtinku uprostřed lesa, kterou protékal potůček. Vše vypadalo tak malebně až se z toho točila hlava. Všude panovalo ticho, které rušilo jen tiché bulbání potůčku. Přítmí, které panovalo, dodávalo tomuto místu magický nádech.

Mýtinka se zdála být prázdná, avšak když jste dorazili do jejího středu, tak se objevil bělovlasý muž – Kakashi – společně s třemi dalšími – Neji, Inoichi a Gai.

(Dále si už přečtěte a reagujte na Kakashiho příspěvek.)

U odboje (Sasuke)
Po tvém prohlášení o tom, že si svůj sharingan nehodláš deaktivovat, si všichni odbojáři vymělili vážné pohledy. Nakonec ale mizukage přikývne a řekne.
” I přes fakt, že je tvůj sharingan nesrovnatelně větší riziko než představujeme my, souhlasíme. Nech si svůj sharingan aktivovaný pokud chceš. “

Hned poté jsi odbojářům předložil svůj návrh na spojení sil. Mizukage a Chojuro se po tvých slovech jen usmáli. Kurenai starostlivě svraštila čelo a pohlédla na Shikamara, který vypadal zamyšleně. Neznámý muž s maskou a podivným mečem vypadal uvolnějněji. Jen Ao vypadal, jako bys jej nepřesvědčil. Z jeho tváře jsi mu vyčetl nedůvěru a odpor.

” Tvůj návrh je lákavý, ale i přesto to může být Madarova promyšlená past jak nás všechny dostat. Ideální by bylo, kdybys svá slova dokázal. “
Ujal se slova Ao a nevšímal si pohledů ostatních.
” Vrátili do našeho držení největší meč z velké sedmičky – Samehadu – Ao-san. “
Ozval se neznámý muž s ANBU maskou na tváři. Ao po něm vrhl nenávistný pohled a nadechl se k odpovědi. V tom ho přerušila mizukage, která s úsměvem ve tváři a s velitelským tónem v hlase, promluvila.
” Pokud jde o mou osobu, tak jsem ochotná vám uvěřit. Samehada, kterou jste nám navrátili je obrovskou posilou pro odboj. Ovšem nezáleží jen na mě. Nemohu sama mluvit za celý odboj. Tvou nabídku musí odsouhlasit i ostatní kagové nebo jejich zástupci. “

Shikamaru, který celou dobu vypadal zamyšleně a mimo, teď pohlédl na mizukage a přikývl.
” Přesně jak říkala mizukage-sama. Tvé spojení sil s našimi, musí odsouhlasit vrchní velení odboje.
A tak se tě ptám, Sasuke. Jsi ochoten před ně předstoupit, přednést jim svůj návrh a předat své informace? “
Zeptal se Shikamaru a čekal na tvou odpověď. Je ti zcela jasné, že když teď odmítneš, tak to bude znamenat boj. Díky svému sharinganu vidíš, jak se všichni začínají připravovat na tvé případné odmítnutí.

U odboje:

Poslouchám co mi mí protějšci ve vyjednávání říkají a mám chuť se začít normálně bavit a do jednoho je oddělat. Když je vidím - obzvlášť ty dva z Konohy, Kurenai a Shikamara - tak mám prostě takovou jen stěží zvladatelnou touhu podříznout jim krky. Ten ubožák Shikamaru si tu zřejmě hraje na "velký zvíře"... Navíc jejich nedůvěra ve mě budí jen nechuť. Mám vám zatančit na usmířenou nebo co? Pffr... Naštěstí je zdá se Mizukage ochotná nějakým způsobem souhlasit. Ne že by tento její postoj sdíleli všichni v místnosti, ale svým způsobem ty z Mlžné docela chápu. Podle toho co vím, tak si tam svého času hrál Madara na Mizukageho a jejich nenávist k sharinganu je přirozená a navíc pro mě pochopitelná, sledujeme stejné zájmy - pomstít se na Madarovi, to je dobré, ale co je trochu "horší" je to, že já si do pomsty Madarovi kecat nenechám a už vůbec nebudu mít zájem na tom, aby Madaru oddělal někdo jiný. Neřekl bych to sice nahlas, ale pravdou je, že pokud by někdo jiný měl zabít Madaru, tak nejdřív zabiju jeho, ať je to kdokoliv, a teprve pak Madaru. Protože... "ten je můj"...

Když Mizukage zmíní a Shikamaru následně potvrdí, že je třeba konzultace s ostatními Kagy, tak se už neudržím a pobaveně se ušklíbnu. Pro mě za mě... zní to skoro nostalgicky, tyhle hlavouny jsem viděl naposledy na srazu Pěti Kage... a bylo příjemné otestovat jejich síly... Naoko se zamyslím... je vidět, že si "tohle" celkem užívám, nevím jak je na tom Shikamaru s inteligencí, ale někomu jako on by mohlo dojít celkem bez problému, že má před sebou "tak trochu" nevypočitatelného "skoro" šílence, který se královsky baví z jejich nedůvěry a nejistoty. No prosit o milost je nebudu... hehe... a s Hokage se bavit odmítám úplně, jinak klidně... a co se týče "důkazu" o pravdivosti mých slov, tak pokud vím... Otočím se s úšklebkem na Shikamara a propíchnu ho značně pohrdlivým a zcela neuznávajícím pohledem. Tak bývalá členka mého týmu Taka jménem Karin byla zajata Konohou... ta je schopná sledováním chakry rozlišit zda sledovaný subjekt lže či nikoliv... vy máte oproti mě tu výhodu, že si pravdivost mých slov jste schopni ověřit... já takovou možnost nemám, tedy mohl bych si někoho z vás podrobit sharinganem, ale to by asi "neprospělo" příliš spolupráci že? Heh..., následuje opět mírně přezíravý úšklebek směrem k Shikamarovi a Kurenai a poté se opět otočím na lidi z Kirigakure, ke kterým se chovám aspoň trochu méně povýšeně: Samozřejmě před Kagy vystoupím a předám veškeré informace, které znám vašim silám, s tím nemám problém.

Tuto větu jsem řekl relativně klidným až chladným tónem, jako bych rázem byl zcela příčetný a veškeré stopy šílenosti či náběhu k psychopatii byly ty tam. Najednou vypadám jako "rozumný člověk". Rozdíl mezi mým chováním, když mluvím s lidmi z Konohy a když s těmi ostatními je opravdu propastný. Co se týče vás Mizukage, tak chápu vaše obavy z technik klanu Uchiha a asi vám na klidu nepřidá ani fakt, že mé schopnosti jsou aktuálně prakticky na nejvyšší možné úrovni jaké lze se sharinganem dosáhnout. Mohu vás ujistit, že ale nemám v úmyslu svůj Věčný Mangekyo sharingan používat proti lidem z odboje a po dobu války ani proti lidem z Konohy..., přičemž to po dobu války, zdůrazním.

Palouk a sraz

Po chvíli chůze (budu si muset s dívkama vyjasnit, co to znamená slovo chvíle) jsme dorazyli k mýtině. Byl jsem stále ostražitý, ale jako první mou pozornost zaujal zurčící potůček. Přecejen, šli jsme dlouho a já měl chuť si opláchnout obličej. Pomyslel jsem si že mezitím co ostatní budou čekat na odbojáře, já se opláchnu. Avšak nestalo se tak, neboť ve chvíli, kdy jsme došli do středu mýtiny, oběvil se bělovlasý muž.
Zastavím se, mlčím, nic nedělám. Vyslechnu si co všechno řekne, ale než mu odpovím k věci prohlídnu si ho od hlavy až k patě. Hned po Kakashim se oběvili i ostatní jeho společníci.
Předpokládám, že tohle bude asi jediná výhoda všech bělovlasých. Dobře to zakrývá věk Kakashi-san.
Podívám se i po ostatních přítomných.
Helemese, ten Kunai, co držíš mi něco matně připomíná. Usměju se když vidím kunai, který jsem mu před mnoha lety daroval. Doširoka se usměju a načnu rozhovor.
Ani netušíš, jak jsem rád, že tě zase vidím. Velice jsi se změnil. Mám na Tebe tolik otázek, ale ty počkají. Jsem si jist, že už sis naplánoval, jak si ověřit naši pravost. Ostatně... měl jsi na to víc jak tři hodiny. Proto bych byl rád, kdybychom začali s jakýmikoli testy co jsi pro nás připravil. Důvěřuju ti a nemám skoro žádný důvod se čemukoli bránit.
Udělám několik kroků vstříc Kakashimu a kousek před ním se zastavím, na znamení toho, že klidně může začít u mě s čímkoli co nám přichystal.
Jo a Kakashi, než začnem... aby má důvěra nebla zcela slepá... zajimaly by mě tři data a jeden dárek. V kolika letech se stal Obito geninem, v kolika chuninem, a u třetího data mi nestačí jen rok, věřím že si pamatuješ i den. A poslední otázka. Jen já, ty Rin a Obito ví, co jsi dostal od Rin ke svému povýšení na jounina. Věřím že odpovědi nejsou tajemstvím a nikomu neublíží když se vteřinku zdržíme, než si vzpomeneš.

(Informačně, Obito se stal geninem v 9 letech, chuninem v 11 letech a datum jeho smrti není oficiálně známo, takže si Kakashi může vymyslet co chce a budem se tvářit, že to tak je. Dárek Rin je lékarnička, kterou sama vyrobila.)

Poté co mi Kakashi odpoví... tiše přiknu a nechám ho provést jakýkoli test, který si připravil.

Na palouček
Po krátké konverzaci s Minatem, během které jsme za skupinou celkem zaostávali, jsem se k ostatním znovu připojil. Jakmile se tak stalo, tak jsem se zaposlouchal do Sarutobiho povídání s dívkami a pousmál jsem se.
Doufám, že na to místo dorazíme co nejdřív... Chtěl bych se už spojit s odbojem a zjistit více... Ta dezinformovanost mě doslova zabíjí..., pomyslím si a dál následuji dívky, které nás vedou k odboji.

Po asi třech hodinách chůze jsme dorazili na malou mýtinu, která se nacházela uprostřed lesa a kterou protékal malý potůček.
Nádhera... Takový pohled mě vždy zahřeje na srdci..., pomyslím si, hledíc na tu malebně vyhlížející scenérii. V tu chvíli se před námi objevil bělovlasý muž s rouškou na tváři a s čelenkou přes jedno oko. Po krátkém prosluvu onoho muže promluvil Minato, který podle všeho kdysi býval mistrem bělovlasého muže – Kakashiho.
Minato se nabídl, že jako první projde jejich testem, který potvrdí jeho pravost. Než k tomu ale svolil, tak měl na Kakashiho pár otázek. Ony otázky mi nic neříkaly, ale to bude nejspíš protože se týkaly jejich minulosti.
Kakashi Minatovi odpověděl, načež Minato podstoupil jejich test. Jakmile bude Minato otestován, tak pohlédnu na ostatní kagy a pokud se nikdo k ničemu nebude mít, tak se nabídnu k otestování já. Také nemám co skrývat a rád bych to už měl z krku.

Cesta na palouček

Poslouchám reakci dívek, která mě trochu zaskočí. Niji, mě pěkně uzemnila a jasně dala najevo, že je jí to jedno, ať klidně kecám dál. A naproti tomu Mizuki se konečně zapojila do konverzace se mnou. Alespoň něco. Pomyslím si a hřejivě se usměji. Ale no tak děvčata. Jsem si myslel, že nás už neberete za špehy Madary. To ranilo mé srdce. Všemi svými silami, vás chceme přesvědčit o opaku, jenž je pravdou. Ale vím, že si nemůžete být ničím jisté, takže počkáme co vymyslí vaše vedení. Kakashi jistě bude znát jak se přesvědčit o tom, že jsem pravý. Tedy v to doufám, pamatuji si ho jako velmi bystrého shinobiho, který se nenechal ničím oklamat a vždy jednal, jak uznal za vhodné. Měl jsem ho vybrat za Hokageho již dávno.
Trochu si povzdechnu a zahloubám se do svých myšlenek. Doufám, že Tsunade bude v pořádku, je to velmi schopná lékařka, takže by nám byla hodně prospěšná. Jistě byla už dříve, ale teď když chceme Madaru zasáhnout všemi silami, tak bude potřeba každého.
Během mých myšlenek dojdeme na slíbený palouček. Okamžitě zaostřím všechny smysly a klidně se postavím vedle Hokágů. Už jen počkáme, až přijde nějaký uvítací výbor, na který nemusíme dlouze čekat. Najednou se zpoza stromů vynoří několik ninjů společně s Kakashim.
Postaví se kolem nás do obrané pozice a pořádně si nás prohlédnou. Kakashi nemůže uvěřit svým vlastním očím a já se mu vůbec nevidím. Vím přesně jaké to je. Pak nám začne sdělovat svoji krátkou řeč. Zatím nevyjádřil způsob jakým chce dokázat naši pravost, takže stále mlčím.
Pak se slova vezme Minato a začne s ním komunikovat. Ten se ho zeptal na onen způsob doložení naší důvěryhodnosti, věci kvůli které tu jsme. A poté chtěl po Kakashim vědět několik osobních údajů ohledně jeho bývalého týmu. Musím přiznat, že jsou velmi přesné, takže také spolehlivé, jak dokázat jejich pravost. Jak Minato již poznamenal, nikdy si nikým nemůžeme být jistí. Jakmile Minato podstoupil tes, pak se nabídl První, na to jsem jen přikývl. Jestli chtěl Kakashi něco i po mě, tak jsem mu byl nápomocen se vším.

Velitelství odboje(Sasuke)
Když jsi mluvil, tak tě všichni bedlivě pozorovali a naslouchali tvým slovům. Shikamaru zase vypadal, jako by byl duchem nepřítomný a tak na tvůj pohled ničím nezareagoval. Zato Mizukage se jen usmívala.
" Nemysli si, Sasuke. Monitorujeme tě už od samého začátku. "
Rozohnila se Kurenai, kterou tvá slova a hlavně tvůj pohled, viditelně naštval. Když si uvědomila, že to řekla nahlas, tak uhla pohledem a víc se na tebe už nepodívala. Ao jen protočil oko vsloup a zakroutil nad jejím výstupem hlavou.

" Výborně. Tvůj souhlas předstoupit před hlavní velení mě nevýslovně těší. Jestli souhlasíš, tak bychom tam mohli vyrazit a neotálet. Informace, které nám můžeš předat jsou pro nás velice důležité. “
Pronesla Mizukage nadšeně a koukla na Shikamara, aby zjistila jestli s ní souhlasí.
" Měli bychom počkat na skupinku, která šla prověřit TY čtyři osoby. "
Odvětil Shikamaru směrem k Mizukage, která chápavě přikývla. V tom se ale ozval Ao.
" Nesouhlasím. Když utvoříme tak velkou skupinu s TÍMHLE složením, tak to bude přitahovat moc pozornosti. "
V tom se do debaty zapojil Juugo, když se zeptal na otázku, která i tobě samotnému vrtala hlavou.
" O jakých čtyřech osobách to mluvíte? "

Všichni co tu jsou, si vyměnili pohledy. Nakonec Mizukage přikývla a Ao se ujal řeči.
" Naše průzkumné jednotky narazily na skupinku osob, kteří vypadají jako dávno mrtví elitní shinobi z Konohy. Dokonce o sobě tvrdí, že jimi jsou. Podle všeho ale nejde o Madarou nečistě oživené lidi. Abychom ale zjistili pravdu, tak jsme vyslali skupinu, která je prověří a zjistí co jsou vlastně zač. "
Juugo přikývl a vypadal potěšeně, že mu věří alespoň natolik, aby mu řekli co a jak. Tobě však na mysl přišlo pár otázek. Kdo jsou ti elitní Konožští ninjové a jak mohli vstanout z mrtvých?

" Pokud ti to není proti mysli, tak se přidej ke mě a malé skupince, která bude mít za úkol podpořit a v případě nouze ochránit tým, který ty čtyři osoby prověřuje. "
Řekla Mizukage sladce a Ao jen dodal.
" Pomoz nám a ukaž tak dobrou vůli. "

Velitelství Odboje:

Kurenai a Shikamaru jsou mi "někde" a celkem to svým přezíravým postojem dávám najevo, ačkoliv se verbálně nevyjádřím. Co se týče návrhu Mizukage a jejího poskoka Aoa, tak to vzbudí přeci jen, alespoň trochu můj zájem. Čtyři elitní shinobi z Konohy? A tvrdí, že jimi vážně jsou? A nejsou povolaní Edo-Tensei... takže... jde o nějaké mrtvoly... které ale ožily... heh... jestli je to Edo-Tensei, tak Totsuka řeší vše... nicméně... o koho může jít? Hmm... Neřeknu zpočátku nic, ale mé mírné zamračení se dává najevo, že o tom přemýšlím. Nebo, že mě to alespoň zaujalo - že tomu věnuji pozornost. Ta Mizukage... na Srazu Pěti Kage mě jako jediná toužila opravdu zabít... když nepočítám toho rapla Raikageho... a teď se na mě culí a usmívá... že by po mě "jela"? Blbost... co bych ostatně dělal s takovou starou nánou? Mé myšlenky na okamžik sklouznou k zkoumání motivů chování Mizukage a dokonce i zavadí o možnost, že po mě "jede"... je to trochu úchylný, ale... pfffr... soutěž o nejzvrácenějšího shinobiho bych v této místnosti vyhrál suverénně já, takže...

O koho jde? zeptám se stroze přímo Mizukage a věnuji jí jeden z podmračených pohledů, zatímco co bůhvíproč zkoumám její postavu. Ne, že by mě nějak zaujala, ale představa, že "tohle" po mě vyjíždí mě docela... "baví"... svým způsobem tedy. Klidně půjdu, pokud jde o tohle a pokud budou dělat problémy, tak je odstraním - jde-li o shinobi z Konohy... tak "JÁ" s jejich likvidací rozhodně morální problém mít nebudu. Uškvařím je Amaterasem a podusím v Tsukuyomi... nebo naopak? Tsch..., mám co dělat, abych se nezačal sadisticky šklebit při představě, že hned při prvním úkolu dostanu "předkrm" v podobě nějaké čtyřky šupáků z Konohy.

Sraz na palouku
Zato vy jste se vůbec nezměnil sensei, a kunai jsem od té doby co ho mám nepustil z ruky, přece jenom to byla a je památka... odpovím na mistrovy poznámky a pak pokračuje.
Tři otázky? pomyslím si když tato věta padne. Tohle je přesně mistr, pořádně prověřit protivníka, i když vypadá jako přítel či spojenec..
Genninem se stal Obito v 9, chuuninem v 11, a na ten další datum nikdy nezapomenu, ten den mi Obito otevřel oči, ten den jsem se naučil že není nic horšího než zradit své přátele, bylo to posledního listopadu...Obito mi ten den zachránil život, a pomocí jeho daru mi ho zachraňuje stále, a díky němu můžu svým přátelům pomáhat já...v mnoha směrech mi připomíná Naruta...pro přátele by udělal cokoliv... odmlčím se a pokračuju A pokud jde o dar od Rin, tak to byla její vlastnoručně dělaná lékárnička... poté se znovu ztiším.
Celou dobu mě ani nenapadlo jak je otestovat...ani jsem nad tím nezačal přemýšlet...ale na tím jak prověřím mistra jsem ani nemusel dlouho přemýšlet. Pomocí Shunshin no Jutsu se nepřirozenou rychlostí chci dostat za jeho záda. Pokud je to opravdu Sensei nebude mít nejmenší problém mě vykrýt.

"Bojiště" ačkoli nčekané

Stojím na místě a čekám. Kakashi mě o své pravosti přesvědčil dostatečně. Otázky které jsem mu položil byly dost osobní na to aby je nikdo jiný na světě neznal. Ta trocha napětí, co ve mě ještě byla zmizela a v mém nitru nastal klid, neboť jsem si byl konečně jist, že jsem mezi spojenci.
Tak co si na mě asi připravil? Nějaké kontrolí jutsu? Pár otázek? Měla by stačit má krev, kontrolní otázka a jutsu na deaktivaci technik. Možná něco speciálního co vymysleli za mé smrti. Uvidím co to bude.

V té chvíli mi Kakashi zmizí ze zorného pole, zaskočí mě to, ale s chladnou hlavou si velice rychle uvědomím že stojí za mnou. Cítil jsem výpad co mířil mým směrem, zorničky se mi zůžily, dech se mi zastavil a adrenalin? Cítil jsem jak kdyby mi někdo do břicha bodl injekci adrenalinu. Pokusím se Kakashiho výpadu vyhnout. Poud se mi to podaří i přesto, že mi stojí za zády, vyskočím abych si získal odstup. Je to však jedna z nejhorších chyb "ve vzduchu nikdo nedokáže změnit směr svého pohybu a je tak skoro nemožné se vyhnout dalším útokům" Takhle to trenéři učí své žáky, ale pro mě to neplatí. Vzdaluju se pomalu od mého žáka, když v tom zmizím a oběvím se u Niji.
Hiraishin no Jutsu (technika létajícího boha hromu)
(pokud se mi vyhnutí nezdaří, zmizím i tak zapomocí Hiraishinu po přijmutí rány)

Co jiného by ho molo přesvědčit než má unikátní technika... Pokud přijde i další útok, budu odsud muset zcela utéct. Ostatně kdo ví jestli je tohle pouhý test, nebo jestli mi skutečně nevěří a začnou na mě útočit všichni. Bojovat s nimi nesmím. Oslabit odboj by byla chyba.

Bleskne mi hlavou několik myšlenek ve chvíli kdy se oběvím u Niji. Vzpřímím se, kývnu na ni a ukážu na Kakashiho.
Vidíš to? A já na uvítání čekal spíš obejmutí. To jsou nové způsoby vítání? nebo mám fakt začít utíkat?
Zeptám se s úsměvem na tváři. Jde na mě však vidět, že jsem trochu zaražený a znepokojený. Já totiž Kakashimu již uvěřil a tím pádem věřím i všem co tady jsou. Ale oni pravděpodobně nevěří mi. Smutné...

Místo srazu (Kagové, Kakashi, průzkumnice)
Poté, co vám všem Minato předvedl ukázku techniky, která ho proslavila a díky které se objevil u Niji, se slova ujal Inoichi.
" Pokud jsi skončil Kakashi, tak bychom mohli přistoupik k tomu, proč tady jsem. A sice k průzkumu myslí ctěných kagů, abychom se přesvědčili o jejich pravosti. "
Řekl Inoichi, kterému se v očích zračila posvátná úcta a strach zároveň. Neji a Gai jen přikývli a počkali na Kakashiho reakci.

Po Kakashiho souhlasu Inoichi otočil hlavu směrem zpět do lesa a kývl. Následovala vteřina ticha, po které se uprostřed paloučku vysunul kamenný kvádr, na který Inoichi poukázal prstem a řekl.
" Pokud dovolíte, ctění Kagové. Požádám vás, abyste zde po jednom usedli a uvolnili se, zatímco si já ověřím jestli jste opravdu těmi, za které se vydáváte. "

Jen co na kamenný kvádr usedl první z kagů, kterým byl Minato, tak se k němu Inoichi sklonil, přiložil mu ruce ke spánkům a zavřel oči. V této pozici zůstal asi tři minuty a pak otevřel oči. Na tváři se mu objevil lehký úsměv a sundal ruce z Minatových spánků.
" Tento muž nám v ničem nelhal. Opravdu se jedná o Yondaimeho. "
Řekl směrem ke Kakashimu a Minatovi vysekl lehkou poklonu. Gai a Neji napodobili Inoichiho a také se uklonili.

Druhou osobou, kterou Inoichi pozval, aby se usadil na kamenný kvádr byl Hiruzen, u kterého se opakoval stejný postup jako u Minata. Stejné bylo i to, že ho Inoichi prohlásil za pravého.
" Sandaime-sama, jsme nevýslovně rádi, že jste zpátky. "
Prohlásil Gai, kterému se v očích leskly slzy štěstí.

Dalším v pořadí byl Tobirama, kterého Inoichi také prověřil. Kontrola jeho mysli byla dvakrát delší než u Minata a Hiruzena. Když z něj Inoichi sundal ruce, tak ustoupil pár kroků, uklonil se a řekl.
" Nidaime-sama, je mi ctí vás osobně poznat. Jsme rádi, že jste na naší straně. "

Jako poslední byl na kamenný kvádr usazen Hashirama, jehož mysl byla stejně jako mysl jeho bratra, zkoumaná dvakrát déle než u Minata a Hiruzena. Inoichi znovu ustoupil pár kroků zpět, uklonil se a hlasem plným úcty řekl.
" Shodaime-sama. Je čest poznat jednoho z největších mužů v historii světa shinobi. S vašimi schopnostmi na naší straně bude Madara litovat, že se kdy narodil. "
Gai se podíval na Nejiho a ten zakroutil hlavou. Tím potvrdil, že nikdo se nepokusil použít genjutsu, aby Inoichiho oklamal.

" Jsme rádi, že vás sem Shinigami poslal, abyste nám v boji proti Madarovi pomohli. Nyní máme . . . "
Nedořekl Inoichi, který na chvíli strnul a pak pohlédl na Kakashiho. Jeho pohled byl plný zděšení a strachu.
" Máme velký problém Kakashi! Sasuke je na velitelství. Prý si chce promluvit. Měli bychom si pospíšit. "
Pronesl Inoichi s obavami ve tváři a Neji se napřímil a zamračil se. Jde na něm poznat, že už jen zmínka o Sasukem ho vytáčí.

Místo srazu

Díky bohu našeho milého Třetího svou odpovědí dokázala potěšit aspoň Mizuki. Ale nemrzí mě, že jsem si u něj zřejmě nezačala nejlépe, když jsem zjevně dala najevo svůj nezájem. Když už nic jiného, tak je jasné, že se ode mě ve spousta věcech může dočkat naprosté upřímnosti - což není hlavní rys mé povahy, ale obvykle mluvím jasně a přímo, pokud není v mém zájmu lhát. Nechám volný průběh jejich konverzaci a sama jen poslouchám bez jakéhokoliv komentáře, abych ale nebyla celou dobu zticha, na konci Sandaimeho zmínky o Kakashim jenom přikývnu: "Kakashi - senpai je opravdu výjimečný shinobi. Momentálně dokonce i shinobi na pravém místě."
Nakonec dorazíme na místo. Kakashimu odpovím s drobným přikývnutím. "Není zač," a poodejdu se kousek stranou, protože o moji osobu se teď stejně jednat nebude a tak musím s klidem počkat. Po chvilce se nakonec posadím na zem do lotosového sedu a jaksi bez zájmu, jako bych nedávala pozor, si větvičkou, kterou jsem našla opodál, čmárám do vlhké hlíny náhodné obrazce. Nudím se.
Mlčím po celou dobu, co Kakashi pokecal s Minatem i ostatními Kagy. Ovšem ve chvíli, kdy se Minato objeví vedle mě, jsem nucena pozvednout zrak, pohlédnout mu do tváře, a... vykouzlit nadmíru otrávený pohled, jako by mě to naprosto nezajímalo. "Schválně, proč se ke mě asi můžete dostat tak rychle?" prohodím řečnickou otázku. Sama to nevím, nevím jak funguje Hiraishin, ale mám dojem, že jenom tak ta rychlost určitě nebude... potom bude klíč ve mně, a to se mi moc nelíbí, že se potom ke mně může přemístit tak rychle, což dám najevo nespokojeným zábleskem v očích, nahlas ale neřeknu nic a vrátím se k čmárání do písku.
Nakonec jejich totožnost ověřil Inoichi, asi ten nejpovolanější člověk tady. Mizuki si nevšímám ať dělá co dělá, až na to, že jsme spolu měly misi, spolu nemáme v podstatě nic společného, nejsme kámošky nebo tak něco, tak se o ni nestarám, a i kdyby, stejně nejsem ukecaná, tak bych tak jako tak mlčela... a nakonec jsme zjistili, že jsou to všechno skutečně Kagové. No páni, takové velké odhalení, cítím v tom lehký nádech ironie. Budou se hodit, jako bojová síla. Jediný problém je, že... asi budou chtít zabít Madaru, toho největšího k*eténa pod sluncem, kterého chci dostat do rukou já... ksó... docela mi komplikujou plány...
V tu chvíli moji pozornost ale zaujme Inoichi. Sasuke Uchiha? Na velitelství? Uchiha Sasuke na velitelství? A chce si popovídat? To nějak nevoní, že tenhle vrah chce jenom tak... mluvit... je pravda, že mi příliš nevadí, moje rodiny nevraždil a nic nemá ani proti mé vesnici, ale spíš mě zajímá... v životě jsem měla dva cíly k sejmutí, a on mi možnost jednomu z nich zakroutit krkem už vzal... jaký asi musí být takový člověk, co si to v šestnácti rozdal s někým, jako byl Orochimaru?
Okamžitě se vyzvednu na nohy. Tohle mě zajímá. Pár rychlými kroky přejdu blíž ke Kakashimu, a otočím se na něj. "Jaké jsou rozkazy, senpai?" Nejradši bych ale, kdybychom se tam mohli jít podívat, nebo aspoň já... chci se s tím tajemným člověkem setkat osobně. Kvůli pár otázkám ohledně jeho osoby, na které může dát odpověď jen přímé setkání, i kdybych neměla to štěstí, abych s ním prohodila pár slov. Dle všeho se mě zřejmě nedotýká zlost, kterou to ve všech vyvolá, jako by mi bylo fuk, že s námi chce mluvit takovýhle ničitel, který ještě nedávno sloužil pod Madarou. A svým způsobem mi to je. Už pořádně ani nesloužím své vesnici, a Konoha není má nová vesnice, takže mám poněkud své vlastní svérázné ideály...

Po testu
Poté co jsem se přemístil k Niji Mi darovala velice nepříjemný pohle a vyslovila otázku... spíše řečnickou otázku. Na kterou jsem jí chtěl odpovědět, ale až v ten správný čas, ne teď. Niji si znova začala čmárat do písku, já se k ní naklonil a tiše jsem řekl.
Počkej až mě a ostatní Kagy prověří povolané osoby. Až bude chvíle klidu, rád ti odpovím.
Poté jsem šel na test.
Jeden muž očvidně z klanu Yamanaka na mě provedl nějaké mentální testy. Byl mi povědomý, ale jistý jsem si nebyl... mé vzpomínky byly stále mlhavé a matné...
Samozřejmě že jsem pravý, pravý a jediný.
Mile se usměju a ukloním se... (jako Teal'c z Hvězdné brány)... pouze hlavou. Sleduji i další testy, ikdyž jsem si jist jejich zbytečností... Ostatně byl jsem ve světě mrtvých spolu s ostatními. Když jsou testy hotové slabě se pousměju.
Jaj... a to mě lidé za mé doby mívali rádi.... Mé jméno vybledlo vskutku neuvěřitelně rychle :) Ale to nevadí. I tak mají ke komu vzhlížet. Ikdyž to nebudu já, kdo zvedne jejich morálku, stále tu jsou tři další osoby které tu všichni srdečně vítají, ke kterým budou vzhlížet a do kterých vloží své naděje. Pousměju se když vidím jak všichni vítají a zdraví Kagy mezitím co mě ignorovali a ani se neobtěžovali mě oslovit. Kruci, to je jak v akademii když jsem hlásal že se jednoho dne stanu Hokagem, taky mě nebrali moc vážně.
Můj úsměv se o trošičku rozšíří při vzpomínce na akademii a na má děcká léta, léta kdy jsem potkal Kushinu, ale ze snění se rychle vrátím do reality. Někdo se zmíní o jistém Uchihovi Sasuke.
Rád pomohu budete li mou pomoc potřebovat. Mám ANBU výcvik a o situaci nevím nic, bude lepší když mi budete dávat rozkazy a já nebudu jinak zasahovat.
Navrhnu blonďatému muži, který oznámil očividně nepříjemnou novinku.... Poté se přemístím k dívkám, nejprve k Niji. Ukloním se a začnu...
Chtěl bych se omluvit za své předchozí chování kdy jsem si nebyl jist Tvou identitou. Prosím přijmi mou omluvu. A také pokud chceš, sundám z Tebe po cestě techniku, kterou jsem na Tebe položil při našem prvním setkání. Počkám na odpověď ukloním se a to samé pujdu říct i Mizuki. I u mizuki se nejprve zdvořilostně ukloním.
Chtěl bych se omluvit za své předchozí chování kdy jsem si nebyl jist Tvou identitou. Prosím přijmi mou omluvu. A také pokud chceš, sundám z Tebe techniku, kterou jsem na Tebe položil při našem prvním setkání.
I u té si počkám na odpověď a pokud se pečetí chcou zbavit obě dívky... kývnu na ně ať jdou semnou a po cestě z nich pečetě sejmu.

Se Čtvrtým

Samozřejmě postřehnu, co mi nenápadně řekne, ale dál si nevzrušeně čmárám do písku, jako by nic. Ve skutečnosti mě ale jeho slova nadmíru zaujala. Takže JE v tom nějakej trik, nevycucal si tu rychlost jenom tak z prstu! Někdo z Konohy by možná rovnou věděl, že se jedná o ten Hiraishin, ale to se mě jako dívky z Oblačné netýká, proto nemám ani tušení, o co jde. A ten trik bude ve mně... bylo by fajn, kdyby mě toho zbavil, ať už to dělá jakkoliv, nepotřebuju mít na krku nějakého konožana, tím spíš, když je to Kage... jeho pomoc by se mohla hodit, ale je možný, že vystoupím ze služeb a půjdu si vlastní cestou, až půjdu za svým cílem, a potom by to mohlo být dosti nepraktické, pokud mě umí hned najít a přemístit se ke mně... jako nějak praštěnej hlídač, nebo co.
Byla jsem ze Sasukeho víceméně nadšená a můj náhlý až neobvyklý zájem to jasně dával znát, ale můj dotaz na Kakashiho ohledně rozkazů tak nějak zastínil Minato, a navíc hned po tom, co nabídne Kakashimu své služby se ke mně vydá - asi půjde o to sejmutí techniky, řekla bych... ať už mě Uchiha zajímá jak mě zajímá, teď je třeba se věnovat Minatovi... protože mi nabízí ze mě sejmout tu techniku. A to si přeji! Až budu v průseru, možná by se hodilo, kdyby za mnou mohl přijít tak rychle, ale vážně, pokud se budu chtít spoléhat sama na sebe, a on mě může kdykoliv vyhledat a vpadnout mi do zad... nehodlám nic takového riskovat!
Aniž bych ale cokoliv řekla, jen přikývnu na souhlas, a potom se vydám za ním, dost možná i společně s Mizuki, ačkoliv ji tak nějak nevnímám. Asi poodejdeme a zastavíme kousek v soukromí, ale aby nám ostatní neutekli, předpokládám. Tam se pozorně podívám na blonďáka. "Byla bych ráda, kdybyste ze mě mohl tu techniku sejmout, prosím. A mimochodem - o co že se jedná? Takhle rychlé jutsu jsem ještě neviděla." Ptám se malinkato ze zdvořilosti, ale pokud odpoví, objeví se ve mě i troška zájmu. Nejsem specialista na taijutsu, takže se mě to asi netýká, ale navzdory tomu nemůže být na škodu vědět, co to ti Konožané mají za techniky.

Ověřování totožnosti
Během ověřování totožnosti ostatních kagů jsem stál v ústraní a svůj zrak jsem upíral na potůček, který tiše probublával mýtinkou.
Je krásné se zase procházet lesem, slyšet šelest listů ve větru a cítit večerní chlad... Kéž bychom se tím mohli těšit a nemyslet tak na hrůzy, které přichází..., pomyslím si a smutně se usměju.

Mladý Minato byl jako první povolán, aby jej prověřil shinobi klanu Yamanaka. Ten po chvíli samozřejmě potvrdil Minatovu totožnost. Tento verdikt mi na tváři vykouzlil mírný úsměv.
Konečně nám budou na sto procent věřit, že jsme sami sebou a ne nějací podvodníci, řeknu si v duchu a sleduju prověřování ostatních kagů, které nakonec také prohlásí za pravé. Nakonec na řadu přijdu já a tak po vzoru ostatních usednu na kamenný kvádr, kde mne Yamanaka taktéž prověřil a prohlásil mne za pravého.
”Děkuji za vaše vlídná slova... Ale nesmíme usnout na vavřínech...”, odpovím Inoichimu na jeho “uvítací proslov” a v mém hlase je jasně slyšet vážnost. Pohlédnu na Kakashiho, který je očividně jejich velitel a promluvím:
”Potřebujeme kompletní informace o naší situaci a o Madaro...”, nestačím však doříct, protože přijde zpráva o Uchihovi Sasukem, která všechny přítomné viditelně znepokojí.
”Uchiha Sasuke?? To je ten, o kterém se nám dívky zmiňovaly, ne?? Jestli je opravdu tak nebezpečný, tak bychom si měli pospíšit...”, řeknu směrem ke Kagům a Kakashimu, který tady velí a čekám na ohlasy ostatních.

Nečekaný zvrat
Kagové, Kakashi, Mizuki a Niji

Když Inoichi obdržel zprávu o Sasukem, chvíli počkal aby zprávu všichni vstřebali a pak vyrazil na cestu. Přitom se tázavě ohlédnul na Kakashiho, jestli chce dát nějaké rozkazy nebo vymyslet nějakou srategii pro případný boj. K Inoichimu se okamžitě přidal i Neji. Z očí mu šlo číst jak v otevřené knize, že Sasukeho nenávidí, nicméně jak to u Nenjiho bývá, neřekl ani slovo. Zato Gai si neodpustil hromadu komentářůo Sasukeho zvadlé síle mládí a o Kakashiho nostalgickém shledání s žákem který řerostl učitele a mnoha a mnoha dalšími smysl nedávajícími vcmi. Za Inoichim se vydal i Čtvrtý, který nabídnul své služby a upozornil na výcvik ANBU. Stejně tak nabídnul své služby i První, který možná výcvik ANBU neměl, ale každý si byl jist, že tento muž v boji určitě zavázet nebude. Nikdo ze zde přítomných na ostatní kage nečekal, všichni si byli jistí, že se Třetí a Druhý přidají sami od sebe ke skupině.

Byli jste teprve na půli cesty k Sasukemu, když jste se mu z ničeho nic dívali z očí do očí. Šel vám naproti. Zavládla chvíle ticha, ale vzhledem k Sasukeho doprovodu bylo jasné, že je tu skutečně diplomaticky. Jinak by Kibu a ostatní dávno povraždil. Nicméně chvíli ticha prolomila osoba stojící na větvi stromu opírající se o kmen a chroupající zralé jablíčko. Nikdo neviděl detail, Ale Kakashimu a Hashiramovi začalo docházet o koho jde.

Sasuke
Jakmile jsi odpověděl, zkončily řeči a všichni vyběhli ven směrem, kde se mají nacházet údajní kagové. V čele byla Mizukage, doprovázel ji Ao, Kiba, Shikamaru a Kurenai. Hned o kousek za nima jsi byl ty, Suigetsu a Juugo. Po cestě se tě zmocnil nepříjemný pocit. Najednou jsi měl nutkání přidat... věděl jsi že oběvíš něco velkého. Byl to instinkt. Jdiným skokem jsi předběhl ostatní a s doskokem ses zastavil. Všichni se zastavili za Tebou. Pohled všech ze skupiny se zastavil na osobách, co nápadně připomínaly sochy padlých Hokagů z Konohy, jen Ty jsi je ignroval a nenávistně jsi sledoval Osobu na stromě co jedla jablko a ikdyž obličej nšel vidět, na hrudním koši šlo poznat, že se směje tobě... i všem ostatním tady okolo. Jen Tvé oči ti dovedly prohlídnout stíny a místo silulety vidět každičkýdetail. Věděl jsi že jde o.....

Nezvaný host:

Žádné další řeči nebyly a tak jsme konečně vyrazili. Hokagové... jak se tady k čeru objevily? To vypadá na dost odporné komplikace... i když... jsou to jen Kagové... s takovými jako jsou oni jsem už bojoval takže... možná to bude celkem nakonec "dobrá" zábava... a když se udržím a nepodříznu toho páprdu Hiruzena příliš rychle, tak bych z něj mohl dostat nějaké další detaily a třeba bych měl pak důvod rozšířit svůj "seznam". Pomyslím si celkem pobaveně, ale trochu se zamračím, protože v pocítím takový "divný pocit" jakoby mi na kratičký okamžik sevřelo něco hrudník... ten pocit... něco... něco je špatně! Bleskne mi hlavou znepokojená myšlenka a já přidám tak, že jsem během párti okamžikům na dohled od skupiny nápadně připomínající Hokagy. Okamžitě zastavím a pár vteřin je nehnutě sleduji a můj celkový postoj připomíná možná geparda chystajícího se nemilosrdně udeřit, ačkoliv v obličeji jsem strnulý jako kámen. První, druhý, třetí, čtvrtý... Kakashi... pffr... Neji Hyuuga... ten jeho pohled... chmpf... a nějací další looseři - zdá se, že ANBU... to není nic... Přejel jsem je všechny pohledem mých rudých sharinganů a sám sobě si kladu otázku, co že mě to tak znepokojuje. Tyhle jsem tady čekal... nic extra, když v tom...

Zvednu pohled k větvi u stromu, na které stojí postava, kterou "až příliš dobře znám". Chroupe jablko a zjevně se směje... mě se směje. ON?! Můj pohled se střetne s tím jeho a můj výraz má aktuálně podobu samotného Boha Smrti. Tělem mi projel doslova osten nenávisti a dobře cvičené oko si může všimnou, že se mé ruce mírně chvějou. Pak se ušklíbnu... Já jsem byl opravdu hodný... moc hodný... teď tu mám skoro všechny cíle pohromadě..., ne nechvěju se strachem ani vztekem... spíše je to vlastně nedočkavost. Už dávno je pryč ten cool Sasuke co se kompletně ovládá, kdepak... aktuálně ze mě sálá takové množství krvežíznivosti, že trošku vnímavější typy, či lidi s dojutsu bez problémů zaregistrují mou "mecheche zlou chakru". Upřímně řečeno mám co dělat, abych po Madarovi neskočil a pouze ledová matematika v mém mozku mi brání toto provést, protože vím, že jakýkoliv útok z těch co ovládám je nyní zbytečný. Počkám si na tvůj první pohyb..., pomyslím si a můj mírný úšklebek nabere sadistický odstín, když na něj promluvím: To si mě sledoval celou dobu, nebo jsi poslal toho šaška Zetsua? Ale chápu tvé pobavení... taky se bavím... znáš to... tolik chutí... Natočím hlavu trochu ve směru na Hokagy, ale z Madary nespouštím zrak. ...a tak málo času. Pokud se nepřišel jen chvástat a opravdu zaútočí tak musím okamžitě aktivovat Susanoo, jakmile ho ztratím z očí, ten parchant půjde nejprve po mě... když to správně načasuju s chvílí jeho útoku, tak bych ho mohl propíchnout Totsukou a rovnou zapečetit... nebo aspoň zasáhnout Amaterasem... pod Susanoo se nedostane... doufám, že nám mi ti ostatní idioti nezkazí zábavu... bylo by "nešťastné", kdyby se mi někdo z nich "náhodou" připletl do mého Amaterasu hehe... Jaj ano, já se touhle situací v zásadě zatím bavím taky... sice jsem přesvědčen, že na Madaru nemám, resp. že i když ho zasáhnu, tak se z toho dostane pomocí Izanagi, ale na druhou stranu... nemám ve zvyku se někoho bát.

Akce

Mladá Niji semnou odešla stranou a rozpovídala se, ale okolo nás vypukl poplach. Inoichimu už jsem řekl, jak mě může využít v případném boji. Nicméně i přesto se Niji ozvala že chce odstranit pečeť a ptala se na nějaké věci. Podívám se na ni... na Inoichiho, znovu na ni a omluvím se.
Promiň, ale počkalo by to až zkončí pohotovost? Zeptám se, asi vteřinu čekám na odpověď a vyběhnu za Inoichim a ostatníma.
Jsem zvyklý na lecjaká překvapení, proto mě taky nepřekvapilo, že jsme do cíle (k Sasukemu) došli již v půli cesty. Okamžitě mi bylo jasné, kdo je Sasuke. Jeho rysy Uchihy se nedaly splést. Okamžitě jsem sáhnul po noži a postavil jsem se do střehu, teď jsem to nebyl já kdo tu má vyjednávat. Nebyl jsem to já kdo je nynější vůdce vesnice. Opět jsem byl jen ANBU připravený poslouchat rozkazy. Okolo bylo hrobové ticho, což mi bylo nepříjemné. Slabě jsem se rozhlídnul po okolí a spatřil jsem muže na stromě. Stál jako obyčejný řadový ninja.... neměl jsem důvod ho nějak podezírat, ale znervozňovalo mě, že byl šikovně ukrytý ve stínech, až moc šikovně. Žeby maskovací technika? Jednoduše jsem na toho muže nedokázal zaostřit a prohlídnout si ho. Krom toho jsem z něj měl nějaký blbý poci a když začal mluvit mladý Sasuke, bylo mi jasné že tohle je "někdo". Na Sasukem šlo vidět jeho fanatickou touhu bojovat, ničit, zabíjet. Jeho instinkt zabít... byl tak silný že ho nešlo přehlídnout.

Záhadný neznámý
Po chvíli nerozhodnosti jsme přecejen vyrazili, v čele s Inoichim a Minatem. Cesta netrvala dlouho a před námi se objevila skupinka lidí v jejíž čele byl tmavovlasý mladík, který nemohl být nikdo jiný než Uchiha Sasuke. Prozradily ho nejen jeho rysy jenž jsou velice podobné těm Madarovým, ale také jeho sharingany, které září v temnotě.
Minato sáhl po kunaii a zaujal bojovou pozici. Já sám jsem zatím nic nepodnikal, jen jsem si prohlížel mladíka, kterého zde očividně mnoho lidí nenávidí.
Zajímalo by mne co všechno tento mladík provedl, že ho všichni tak nenávidí... Samozřejmě krom toho, že nejspíš pomáhal Madarovi..., pomyslím si, když v tom ticho přerušila osoba, která opodál stojí na větvi a opírá se o kmen stromu. Ona osoba stála chytře skryta ve stínu a tak lze vidět jen její siluetu, která chroupá jablko.

Ze Sasukeho otázek směřovaných na záhadného lze usoudit, že se dobře znají. Tato skutečnost mě docela znepokojila.
”Co kdybyste vystoupil na světlo měsíce, abychom si vás mohli prohlédnout a zjistili tak s kým máme tu čest??”, pronesu vážným hlasem a na mé tváři se objeví znepokojení. Udělám pár kroků směrem k neznámému, abych mohl pořádně zaostřit, když v tom se zarazím.
COŽE?? Jak?? Cítím z něj svou chakru!! Ale je nějaká divná, jakoby zdeformovaná a smísená s jeho vlastní... Tohle se mi nechce vůbec líbit..., proběhne mi hlavou a kouknu na ostatní kagy a Kakashiho.
”Dejte pozor... Cítím v něm přítomnost své chakry...”, řeknu polohlasně svým kolegům a znovu upřu oči na neznámého.
Je jen jeden člověk natolik zvrácený, aby byl schopen tohohle... Madara, pomyslím si a zrak přesunu na větev, na které stojí. Nechci totiž riskovat, že mě dostane do jedné ze svých iluzí.

Neznámý

Povytáhnu obočí, když se blonďák najednou ozve, že na vykecávání vlastně čas nemá. Tomu teda říkám zdvořilost k dámě! Nejdřív mě vezme stranou, a najednou na to kašle... sice tu začíná být zmatek, ale to byl už než si mě vzal stranou, a taky mu to nijak nevadilo... Najevo ale nedám nic. "Když myslíte," řeknu bezvýrazně a lhostejně - jako že to mi jde, tvářit se nezaujatě, na to jsem expert - a dál si ho nevšímám. Ostatně je možná celkem fuk, co řekl, prostě tu pečeť sundá a hotovo, na to si dohlédnu.
Já sama se neohlížím na Mizuki, prostě ve chvíli, kdy všichni vyrazí, tak se vydám mírně loudavě za nimi - ale nezdržuji se a držím se tempově tak akorát. Rozhodnu se soustředit na toho, s kým se máme setkat. Uchiha Sasuke. Ten člověk vážně musí být hodně dobrej. Zajímá mě. Zajímá mě někdo, kdo sejmul jeden z mých hlavních cílů.
Sice jsem postřehla, že cesta byla asi o půlku kratší, než by jeden očekával, ale neberu to nějak v potaz, nepřijde mi to důležité. Mé modré oči se zaměří jen na jedinou osobu, která z nich nějakým způsobem nejvíc vyčnívá - černovlasý Uchiha. Je mi jasné, že člověk jako já pro něj není nijak zajímavý - ale copak na tom záleží? Jenom by mě zajímalo, jak to dělá. Jak je možný, že je tak silnej. Já si nemyslím, že bych na Orochimara, kdyby žil, měla teď - a on byl o rok mladší, když to zvládl. Jak to dělá, ksó?
Teprve až když Sasuke a Hashirama začnou na neznámého ve stínech mluvit, uvědomím si jeho přítomnost, a ihned si postavu taky prohlídnu. Ale ne, nic mi to neříká, vůbec toho člověka neznám - dle toho, že ho znaj všichni tady, je ale dost jasný, že to nejspíš bude zase jen nějakej konožan... kterej výjimečně zvládal dělat problémy nejen Konoze, ale i Sasukemu, dle toho, jak on na něj reaguje. Nebýt toho Hashiramova poznatku ohledně chakry, myslela bych, že pro mě to nebude nikdo zajímavý...
Jsem ve střehu, nechci se nechat zabít, ale jinak tu nikomu nedělám ochranku a ke konožanům patřím jenom z pár důvodů, nejsem jedna z nich, takže ať je ta osoba kdokoliv... no, nepřipravuju si zbraně k útoku, při množství lidí, co by se tady vzájemně porcovalo, se radši budu klidit stranou, to bude pro někoho mé úrovně asi to nejlepší řešení - vážně bych se nemusela dostat do křížové palby, když tu proti sobě máme takové soupeře jako jsou Hokagové nebo Sasuke, a pak i ten neznámý. Kdo to může být?

Střet.

Všichni kagové se nakonec zastavili a zadívali se na Sasukeho s aktivním sharinganem. Třetí jen nevěřícně zašeptal. "Tak tohle z Tebe vyrostlo Sasuke?" A proto si taky až jako poslední všimnul postvy na stromě. A sice ve chvíli, kdy na něj mluvil Sasuke. Postava ve stínech se usmála na Sasukeho slova a konožanů si vůbec nevšímala... věděl kolik jich tam stojí, ale nepovažoval je za hrozbu.
Sasuke Sasuke Sasuke. Ty jsi byl ale zlobivý. Copak sis myslel že si nevšimnu když zmizí Samehada? A když jsem tě přišel zkontrolovat, tedy přispěchal jsem ti na pomoc... co nevidím. Paktuješ se s nima. Doufám, že ti je jasné, jak mi rve srdce, že ti teď budu muset vyrvat srdce... nebo tě zabít nějak jinak.
Někdy tou dobou promluvil první. Postava s sebou strašně trhla když uslyšela ten nepříjemně známý hlas a na prvního vyletěl ve velké rychlosti kunai. První ho bez problémů může blokovat nebo mu uhnout.
Z postavy ve stínech doslova zeslezly stíny, nápadně se to podobalo technikám klanu Nara. Stál tam muž s maskou se sharinganem a rinnenganem. Nyní již nebyl pochyb, že jde o Madaru. Všichni kagové Rinnengan znali a všichni byli VELICE nepříjemně zaskočeni.
Hashirama?!!! To prostě a jednoduše není možné!!! Kdo tě vyvolal? kdo se naučil uvolnit zapečetěné duše? A taky Druhý, Třetí a.... Minato, kolikrát tě ještě budu muset zabít?"
Na madarovi jde vidět, že čtyři kagové stojící naproti němu ho nepříjemně překvapili. Přecejen. Nyní je to on, proti 7 osobám na úrovni kage. Ikdyž si věří, není blázen a ví, že tohle může být nebezpečné. Co všechny překvapí je, že se ani neobtěžuje poskládat pečetě, dotkne se rukou kmene stromu a vyvolá vedle sebe Edo Tensei. Postava je zatím stále v truhle. Truhlu nechá a místě a otočí se směrem ke čtyřem kagům a jde k nim krok po kroku.
Tak dobrá, vstoupili jste do děje až teď, takže by bylo fér, kdybych i Vám pověděl o mojí operaci měsíčního oka a o tom jak vás zabiju nebo zotročím. Už se mi to podařilo u mnohých. Jen támhle mizukage mi stále utíká spolu s pár dalšíma. Ale budu na vás hodný. Až vám dovyprávím můj plán, na 5 vteřin zavřu oči a to bude čas pro vás na to aby jste utíkali. Nejsem velkorysý???? Otáže se trošičku jako Tobi. Přitom zcela ignoruje jak mladého Sasukeho, tak i zbytek skupiny co s ním je. Což trošku štve Mizukage, není zvyklá aby k ní nepřítel otáčel záda. Nicméně zatím nic nepodniká.

U blbečků na dvorečku...

Když si Třetí Hokage zašeptá svá slova na mou adresu, tak po něm šlehnu krví podlitým pohledem plným nenávisti. Na tebe taky dojde sráči..., bleskne mi hlavou, ale s tím jak promluví Madara, tak zase věnuju plnou pozornost jemu. Takže si přišel pro mě... výborně... Samehada mu dala vodítko, ale stejně to neřeší to, jak mě dokázal vystopovat... Juugo, Suigetsu - držte se u mě... tohle vypadá na dobrou zábavu. Rozkážu jen svým dvěma společníkům a pak sleduju Madarovo překvapení z toho, že vidí Hokagy. Takže smrt Čtvrtého... zatím byl taky Madara... eeh... takže útok Kyuubiho na Konohu... přesně jak jsem si myslel... Madara je svině prvního kalibru... Když pak Hashirama prohlásí, že v Madarovi cítí přítomnost své chakry, tak se můj úšklebek protáhne ještě o něco víc. Jsi tejný sráč jako Danzo..., řeknu a ještě dodám: ...to zase budu muset bojovat proti nějaké svini s Izanagi? Hezké, hezké... Senju chakra v tvém těle... o důvod víc tě zabít...

Madara se potom začne (jako vždy) chvástat o tom, kolik lidí už sundal a zcela ignoruje mě i Mizukage, která vypadá, že jí to docela sere. Já si zkoumavě prohlížím Madarovu rakev, ve které je jistě nějaký "cool" povolanec a přemýšlím co by na nás mohl vyvolat... ale nic moc mě nenapadá. Pokud to má být něco co je schopno vyřídit všechny co tady jsou tak, to musí být extrémně silné - silnější než řadoví Akatsuki včetně mého bratra... Ani nikdo z legendárních senninů by na nás nestačil Orochimara jsem už oddělal a ti další dva taky nestáli za o moc víc... Každopádně když prohlásí, že na "pět vteřin" zavře oči a dodá "jakpak že to není hodný" tak dojdu k závěru, že ať je tam cokoliv, tak hlavní věcí to bude zničit dřív než to bude moci naplno použít, nebo jinak - může tam být cokoliv, ale nedovolím mu, aby šlo "všechno dle jeho plánu". Prostě to zničím dokud je to ještě v rakvi..., pomyslím si a v jediné vteřině aktivuju svůj "Věčný" Mangekyo sharingan a z levého oka vystřelím nejprve po Madarovi (kterým to dozajista projde) a hned poté po té rakvi Amaterasu!. Útok je zamýšlen tak, aby první Amaterasu zaclonilo Madarovi výhled a nebyl tak schopný včas zasáhnout proti druhému Amaterasu, které letí rovnou na rakev. Já samozřejmě předpokládám, že Madaru samotného tak snadno nedostanu, protože je jaksi "průstřelný" snad všema technikama, ale na druhou stranu, posledně když jsem po něm - nedobrovolně - Amaterasu vypálil po souboji s Itachim, tak ho zasáhlo a zničilo. To, že má chakru toho Hashiramy perfektně vysvětluje jak mu tehdy odolal... pokud nemá víc sharinganů než ten jeden a nestihne uhnout, tak ho aspoň zbavím části jeho oční síly..., pomyslím si zatímco sleduju svůj útok. Stím jak se černé plameny dostanou do jeho blízkosti ještě procedím skrze zuby: Moc žvaníš sráči...

Madara: Odhalení
Když jsem promluvil nahlas, tak s sebou zahalená osoba docela trhla a vrhla po mě jeden kunai, kterému ovšem nebylo těžké uhnout. Uskočil jsem tedy stranou a znovu jsem pohlédl na zahalence, z kterého jakoby ustoupily stíny. Pohled, který se mi naskytl mi skoro vyrazil dech. To, že to byl Madara, jsem tušil, ale že vlastní také rinnegan mě opravdu překvapilo.
Rinnegan?! Myslel jsem, že ty oči jsou jen legenda... Tohle úplně mění situaci..., pomyslím si a po vzoru Minata také zaujmu bojový postoj.

Ve chvíli, kdy jsem vstřebával skutečnost že je rinnegan reálný, se ujal slova Madara, který byl také velice nepříjemně překvapen, když viděl naši čtveřici. Celý vyvedený z míry se zeptal jak je možné, že jsme zde a kdo že nás vyvolal.
”Nikdo nás nevyvolal... Ale to teď není důležité... Jsme zde, abychom ukončili tvé řádění...”, pronesu vážným hlasem a se sveřepým výrazem ve tváři.

Madara však nechtěl nechat nic náhodě a tak bez jakýchkoliv pečetí použil techniku edo-tensei, načež se vedle něj objevila rakev. Z podobných rakví jsme kdysi s bratrem také vystoupili.
Ksó, příště musím být pohotovější a zabránit této technice!!, zanadávám sám sobě a sleduji, kdo z rakve vystoupí. Madara jí ovšem nechal zavřenou a pomalu k nám vykročil, přičemž začal povídat něco o plánu měsíčního oka a jiných věcech.
”Už jsi toho napáchal příliš!! Dávám ti poslední příležitost upustit od svých zvrácených plánů a vzdát se, Mad...”, řeknu a znovu se zarazím.
Ta rakev!! To není možné!! Kolik takových osob ještě je??, proletí mi hlavou a kouknu se směrem ke svým kolegům.
"Dejte pozor!! V té rakvi také cítím svou chakru!!", řeknu teď už s jistou záští v hlase, přecejen využívají mé vlastní síly proti nám. To už ale Sasuke vzal iniciativu do svých rukou a zaútočil na Madaru a posléze také na rakev podivným černým plamenem.

WTF?! Madara?!

Poslouchám neznámého stejně jako všechny ostatní, a čím dál víc se v tom začínám ztrácet. He? Skoro to vypadá, jako by ho všichni znali kromě mě... což znamená, že to bude už zase nějaký otravný konožák... Rezignovaně si povzdechnu. No vážně, jak je možný, že jedna jediná vesnice zvládla vychovat takovejch lidí, co působí problémy?
V tu chvíli se ale osoba odhalí, a i já pochopím, o koho jde. Nikdy jsem ho neviděla na vlastní oči, ale slyšela jsem zvěsti, a maska a dvě oči různých barev - respektive Sharingan + "něco", co neznám - nenechávají žádných pochyb ohledně toho, o koho to asi půjde. UCHIHA MADARA?! Vytřeštím oči a zhypnotizovaně na tu osobu zazírám. Co tu dělá?! Ale aspoň vím, že mělo smysl se ke Konožanům přidat... chtěla jsem ho vidět - teď ho tu mám...
Náhle se ve mně vzedme vlna zhnusení a i vzteku. Takové té věci, co jsem už dlouho necítila. Není to fuk, co tu dělá? Není to fuk, že tu má co řešit s Uchihou Sasukem?! Konečně mám před sebou člověka, který zničil jediné lidi, kteří mi kdy byli ochotní dělat rodinu! To mu nedaruju, to jsem byla rozhodnutá už dřív. Ale nečekala jsem, že to půjde tak rychle.
Nejsem bláhová, abych věřila, že mi pomůže moje nezdolné odhodlání a nějakým zázrakem vyhraju, jakkoliv na to moje schopnosti nestačí. Očekávala jsem, že jestli ho potkám, tak za to nebude moct náhoda, ale to, že jsem ho vyhledala... a obecně se tahle scéna měla odehrát až o dvacet let později. Potom by na něj mé schopnosti sice možná stále nestačily, ale už bych to zkusila. Ale teď...
Mírně se třesu, mám strašnou chuť něco udělat, ale moje sebeovládání a zdravý rozum mě udrží na místě. Nemám proti němu žádnou šanci, ne teď. Nesmím na to spěchat. Možná za pár let, ale teď ne... radši bych měla zdrhat... mé drahé rozmáčkl jako nic, a to byli na úrovni, o které si já ještě zatím můžu nechat zdát... Stisknu pevně zuby k sobě. Tohle mě štve! Asi se budu klidit pryč, ale vůbec se mi nechce... Madara je možná silnej, ale proti tolika silným ninjům najednou nemůže mít šanci. Co když mi ho zabijou? Co když se pak nebude už nikdo, komu bych se za co měla pomstít? Hrábne mi stejně jako tomu jejich Uchihovi Sasukemu? Nebo se s tím zvládnu smířit, a... do konce života to bude jen nostalgie?
Usoudím ale, že pro to víceméně nemůžu nic udělat. Radši jestli chci kdykoliv později něco dělat, měla bych se klidit... proto ustoupím ještě pár kroků zpět, aby na mě neviděl už vůbec nikdo - stejně neočekávám, že tu má někdo čas dávat na mě pozor - a složím pečetě, se kterými vytvořím jednoho bleskového klona. Nechám ho tam stát, aby mě následně až se někomu podaří ho zrušit jeho "vzpomínky" informovaly, co se na bojišti dělo, a sama se tiše a nenápadně vypařím - mimo jiné má taky tvořit iluzi, že tam jsem, kdyby po mě něco Kagové potřebovali, a má být v patřičné míře k dispozici.
Sice ještě na poslední chvíli zahlédnu, že Sasuke se to snaží pomocí svého Sharinganu zvládnout, ale i tak si myslím, že nejlepší bude uposlechnout pokynů Madary a vypařit se... budou se tu jistě metat tak silné techniky, že bych tu neměla stát, jestli nechci umřít tak nějak "omylem".
Schovám se v lese zhruba o půl kilometru dál. Po krátkém rozmýšlení nechám tam ještě další klon z blesku tak, aby viděl, a má pokyny se zrušit a tak mi dát vědět, kdyby měl dojem, že mě na bojišti bude potřeba. Jinak se chci ale schovávat opodál. Ninjů schopných a ochotných bojovat je tam dostatek, já tam být nemusím, aby mě zabila nějaká zbloudilá technika. Ksó, ksó... takhle jsem si setkání s Madarou vůbec nepředstavovala... mělo to přijít vážně až o těch dvacet let později, abych nemusela zdrhat...

Boj:
Sasukeho problémy a oživlé vzpomínky
Rakev shořela v náručí černého plamene a Tvé Amaterasu letící na Madaru podle předpokladu proletělo... a pokračuje dál ve vysoké rychlosti směrem na Kagy (Ten Madara se teda umí postavit rozumně, co?) Pro Kagy je to překvapení, že Madarovi z těla vylítly černé plameny a první a druhý netuší, co to je Amaterasu. Sasuke má možnost kochat se hořící se rakví, když si za sebou uvědomí (stejně jako Mizukage a její tým) cizí přítomnost.

Má stený pohled jako při Vašem posledním střetu. Má odkryté i své pravé oko a VŠECHNY jeho oči jsou otevřené. Jedno osleplo.... a hned se díky Edo Tensei zregenerovalo (Izanagi použité pro únik z rakve před plameny Amaterasu)
Dlouho jsme se neviděli Spratku. Jsem rád, že jsem dostal druhou šanci zabít toho, jenž chce zničit Konohu. Tentokrát nezklamu a porazím tě!!!
Mihnul se mu v ruce kunai, který okamžit napustil větrnou chakrou do podoby meče. Očividně si chce podat celou vaši skupinu najednou. Ostatně, pro někoho s nekonečným Izanagi to není problém.
Mizukage a její tým zaujali bojové pozice a rozestavěli se okolo Danza. Jde vidět že jsou dobře vycvičení a sehraní.

Ráno, pokoj, pacient a beznaděj.

Haruno Sakura

Když ses probrala a udělala své ranní rituály (hygiena, převlečení, snídaně). Vyrazila jsi hned do vedlejšího pokoje kde ležel Naruto. Byla jsi mu stále nablízku, ale jeho stav se nezlepšoval již několik měsíců. Od boje s Madarou je to každý den to samé. Rána jsou nejhorší, protože když spíš, nikdo mu nedává chakru která v něm doslova záhadně mizí. Jinak tomu nebylo ani toto ráno. Jeho tělo bylo zesláblé neboť byl připojen na umělou výživu, čas od času mu sice pomocí ninjutsu přinutíš pracovat svaly, takže ještě nevypadá jak Nagato, ale i tak to není žádná sláva. Když vejdeš k němu do pokoje, je spocený, má křečovitě sevřené oči a slabě sebou cuká v posteli. Tento pohled pro Tebe není nic nového. U jeho postele už na Tebe čeká polstrovaná židle (aby se ti sedělo pohodlně). Když na něj položíš dlaně abys ho "prohlídla" svými lékařskými ninjutsu technikami jestli se jeho stav nezlepšil... jehotělo si slabounce samo bere Tvou chakru kterou používáš na techniku a s tím se Naruto přestává zmítat a uvolní se. Dávno sis všimla že je jedno jakou techniku na něj použiješ, dokud do něj vkládáš chakru, je v pořádku. Taky už si po té dlouhodobé praxi dovedeš rozvrhnout kdy mu máš dát kolik chakry. Tak se nevysyluješ tak moc jako kdysi na začátku jeho komatu. To jsi měla co dělat aby ses nezhroutila. U Tebe v pokoji se zastaví Shizune která má podstatně míň práce s babičkou Tsunade. Nicméně co se dozvíš tě nepotěší.
Přeju dobré ráno Sakuro. Usměje se na Tebe
Jedna z našich pozic byla prozrazena, takže se i my budem muset přesunout na jiné místo kdyby tam náhodou našli Madarovi lidé stopy vedoucí sem. Vůbec se ti to nelíbí, neboť to je tento měsíc již druhý přesun na nové místo, v této základně jste sotva 14 dnů.

Ráno s Narutem a Shizune

Tohle ráno je jako každé jiné. Otvírám oči. Sedám si na postel a posléze vstávám. Češu se, nasazuju si čelenku, snídám, sprchuji se... A jdu za Narutem. "Naruto..." splyne z mých rtů jako ve snu, když ho vidím. Už hezkých pár týdnů, dokonce měsíců, je to pořád ten samý pohled: Naruto, přesněji to co z něj zůstalo - zpocený, napjaté svaly... možná má i bolesti...
Cítím, jak mi po tváří stéká slza. Zavřu víčka a potřesu hlavou, abych si ji trochu pročistila. Musím Naruta udržet při životě. Prostě musím, dokud nenajdeme způsob, jak tohle všechno změnit! A existuje vůbec takový způsob...?
Přikládám ruce na jeho tělo a cítím, jak mě pomaloučku, ale vytrvale opouští síla. Na ten pocit jsem zvyklá. Naučila jsem se to překonat. Když si představím, že jen kvůli mému pohodlí by měl Naruto umřít... Ne. To se nestane! Naruto přežije!
Á, Shizune je tu. Vždycky ji ráda vidím... Je skoro jediná, s kým si můžu v téhle době popovídat. "Dobré ráno, Shizune," kývnu a oplatím jí úsměv.
Při její poznámce o přesunu se zamračím. Zase prozrazení někoho nepozorného... A zase přesun. Ach jo, tohle je čím dál častější... Každou chvíli přesouvání se! Chci zjistit, kam se přesouváme... ale to nejde, abych hned začala vyzvídat.
A tak se Shizune ptám na obvyklou ranní otázku. "Jak se má Tsunade-sama?" Až mi odpoví, přejdu rovnou do útoku. Nasadím zdvořilý tón - a ten vlastně ani nemusím moc předstírat. Vždycky jsem k Shizune cítila tak trochu úctu - jako k mojí starší sestře. "A můžu se zeptat, kam se budeme přesouvat? A... vlastně, kdo tu pozici vůbec odhalil?" Vyčkávám na odpověď a nasadím mírně zvědavý pohled.

Střet
Ten podivný černý plamen, který Sasuke “vrhl” proti Madarovi, Madarou proletěl a mířil přímo na nás. Instinktivně jsem uskočil stranou, protože jsem nehodlal zakusit jeho plamenů na vlastní kůži.
Pohledem jsem zkontroloval rakev, kterou právě zžíraly ony černé plameny a pomyslel jsem si, že tak Sasuke nejspíš eliminoval i osobu vevnitř. Ovšem opak byl pravdou. Vteřinu na to jsem znovu pocítil svou chakru a tak jsem tím směrem střelil pohledem. Naskytl se mi pohled na postaršího muže do jehož pravé ruky byly implantované sharingany a jehož pravé oko bylo stejné jako ty v jeho ruce.
Kdo mohl něco takového udělat??, pomyslím si a vrhnu na Madaru znechucený pohled.
”Kdo je ten muž??”, otážu se do větru, čímž dám prostor komukoliv mi odpovědět.

Poté, co mi snad někdo odpověděl, jsem promluvil na svého dávného soka.
”O co ti jde, Madaro?? Proč děláš všechny ty zvrácenosti??”, zeptám se starého Uchihy a stejně jako on k nám, já vykročím k němu. Krok za krokem se s odhodlaným výrazem přibližuju k Madarovi, přičemž stále dávám pozor, aby mě nic nepřekvapilo.

Danzo Shimura:

Jak jsem čekal, tak mé černé plameny Madarou prolétli. Chmm..., pomyslím si a zbystřím, jakmile mě napadne "TO" co vylezlo z rakve a není mrtvé. Tenhle sráč? No to si snad dělá prdel? Všimnu si však, jak se mu díky Edo Tensei regeneruje oko a v ten moment mi dojde "problém", který nám tady vzniká. Nekonečné Izanagi a ještě ke všemu... Ten bastard má i Shisuiovo oko... naštěstí já genjutsu prohlédnout dokážu..., pomyslím si a aktivuji Susanoo do plné formy přičemž se pod jeho ochranou doslova hystericky rozchechtám: Hahahahaha.... Madaro... ty jsi takovej ubožák, že ti není rovno.... haha.... tohodle sráče na mě... takovou nulu! Hahaha... ty vážně umíš pobavit.... nečekal jsem, že mi dáš příležitost odkráglovat tuhle konožskou sračku ještě jednou! Pak se trochu uklidním a mé Susanoo vytáhne Totsuku. "Takže... Amaterasu bude neúčinné, Tsukuyomi jen málo účinné stejně jako minule... jedinou možností je toho zmetka zapečetit do genjutsu... jako každého Edo Tensei, odtamtuď se ani s Izanagi nedostane!" Podívám se přímo na Danza skrze své EMS a velice dobře sleduju tok jeho chakry, kdyby zkusil použít Shisuiovo oko (i když pochybuju, že by přes Susanoo to genjutsu prošlo vůbec) a řeknu mu pobaveně s úšklebkem na rtech: Ty hlupáku! Ty grázle, ty idiote... co si vůbec myslíš? Konoha už je dávno zničená a tebe jsem už jednou zabil... můžeš ovládat to své podělané Izanagi, které se ti v Edo Tensei prodlužuje na nekonečné jak chceš, ale na mě nemáš ty šupáku! A mysl ovládající Shisuiovo dojutsu si taky můžeš strčit někam ty ubožáku! Zabil jsem tě jednou jako Hokageho, zabiju tě podruhé jako mrtvolu! Vykřiknu a švihnu po něm Totsukou s cílem ho propíchnout a instantně zapečetit. Madara je fakt hlupák, když vyvolává někoho takového zrovna tady... ačkoliv... kdyby dokázal pod kontrolu dostat někoho z těch Hokagů... hmm... to by pak bylo nepříjemné!

Náhodné shledání

Celou cestu od setkání s aktuálním vůdcem až po střetu s Madarou se držím v pozadí a mlčím. Stále mě ubíjí myšlenka na "zneužití" mé techniky, která způsobila tolik problému a zároveň zavinila smrt mnoha životů.
Nikdy jsem neměl tuhle techniku vymýšlet....způsobuje jenom problémy a dokonce ani Konoha jí nedokázala udržet v tajnosti...
Teprve až když Madara přivolá rakev, která je součástí Edo Tensei, vystoupím z popředí a chvíli nevěřícně zírám.
Si děláš prdel ne....to tu techniku umí i Madara ? .... nebo tu rakev jen přivolal ???...zatraceně..
Naštěstí někdy v tu chvíli už Uchiha na naší straně aktivoval svůj sharingan a rovnou po rakvi vrhl nějaký černý plamen. Celkem efektivně rakev spálil, ale to už bylo pozdě a byla jen otázka času, než se tu objeví vyvolaná mtvola.
Vrhl tu techniku příliš pozdě....rakev už je vyvolaná a technika aktivovaná....ale jak to dokázal bez pečetí ?
Přestal jsem se věnovat rakvi a očima jsem překročil k Madarovi, zpoza, kterého vylítla další várka černých plamenu. Instinktivně složím pečetě pro mou vodní techniku a tím se tak ubráním černým plamenům.
Suiton: Suijinheki (Živel voda: Vodní zeď)
Tedy to jsem si alespoň myslel, ale po velmi malé chvilce jsem si uvědomil svojí chybu a proražení mé vodní techniky. Nevím co je to za plamen ani proč je tak silný ale díky mé technice, jsem ho alespoň na malou chvilku zdržel a tak se dokážu dostat pryč pomocí obyčejného problesknutí.
"Wauuu to jste mě nemohli upozornit, že to nejsou obyčejné plameny....málem jsem skončil jako topinka.."
Co je to za plameny ? ...vyvolává je bez použití pečetí....že by technika sharinganu ?
Problesknu se blízko bratra i ostatních kagů a stejně jako oni si i já všimnu nově příchozí postavy.
Ta podoba .... je to Danzo ??? ale proč má v ruce sharingany a bratrovu chakru....danzo...
Už při prvním pohledu jsem poznal, o koho se jedná a nejspíš proto okamžitě bratrů odpovím.
" To je Shimura Danzō, jeden z mého týmu. Naposledy jsem ho viděl v den mé smrti, ale proč vypadá takhle, to nevím. Každopádně bych to rád zjistil. Promiň brácho, ale zkus Madaru zdržet než to s ním vyřídím."
Neslyšel jsem přesně co Danzo říkal, ale viděl jsem ho hýbat pusou a tak si sem celkem jistý. Ještě pořád je šance osvobodit jeho duši bez boje nebo zapečetění a to pomůže jak nám, tak i jemu. Vyměním si s bratrem pohled a hned na to se problesknu úplně mimo boj.
Přes Madaru nemůžu a tak se je pokusím obejít....alespoň si Madara bude dávat pozor na útok ze zálohy...toho může znervóznit...
Nakonec musím obejít celé bojiště a teprve až pak se dostanu ke druhé skupině, která podniká první útok na Danzoua. Počkám, jak to vše dopadne a teprve až pak se objevím vedle skupiny s Uchihou.
" Danzo, jsi to ty že ? řekni proč si zašel až k využívání sil Uchiha klanu a mého bratra ? Copak jsem tě nic nenaučil "
Zamračím se a stále sleduji Danza i jeho podivné tělo. Nevím co přesně je schopný se Sharinganem dokázat ale potřeboval k tomu i chakru mého bratra, bude to něco silného a nebezpečného.

Amaterasu x Suiton

Amaterasu se o techniku vodní zdi zcela zastavilo, neboť není hmotné a nemá průraznou sílu. Problémem však bylo, že rychle se pohybující proud vody podpořil šíření plamene a ceá vodní zeď během vteřiny zčernala pod náporem Amaterasu. Ve chvíli kdy vodní zeď opadla.... zůstala mezi kagy a Madarou velká ohnivá zeď od které chytají i okolní stromy. Oheň se šíří docela agresivně a rozděluje kagy od Madary... a prvního, který Madarovi vyšel vstříc. Není vůbec žádný problém ohnivou zeď obejít, proto se Druhý snadno dostal k Danzovi a mohl začít psychicý souboj.

Danzo, Druhý a Sasuke
Danzo se ani neotočil na druhého, necítil potřebu, když druhý domluvil, Danzo měl již v těle mocnou čepel Totsuka. V ten samý okamžik však stál znovu někde jinde. Pro veškerou Sasukeho smůlu, zapečetění na Danza nepůsobí, neboť Izanagi tvoří realitu ve všech slova smyslech. Dává uživateli naprostou moc nad vlastní existencí. Což bohužel Sasuke (očividně) neví a proto ho Danzo mohl velice zaskočit, když se zcela klidně otočil k sasukemu a zeptal se.
Už jsi zkončil, dítě?
Načež odpověděl Druhému.
Nezastavíš mě staříku. Umřel jsi příliš brzy na to abys tušil, co se ve vesnici dělo. Nevíš čeho je ta malá zrůdička támhle schopná. Madara a Sasuke jsou dvě nejětší hrozby konohy. Madary už se bohužel nikdy ani nedotknu, Ale Sasukeho zabít stále mohu, a než vyjde slunce, tak to taky udělám.
S tím se otočil zpět na Sasukeho a čekal, co dalšího Sasuke vymyslí.
Jak dlouho vydržíš nést své brnění mladý uchiho? Mi síly nedojdou ani po sta letech boje bez přestávky.
Řekne Danzo zcela klině protože ví, že Sasukeho bude moct zabít jen co opadne Suusano a nikdo krom Madary s tím nic neudělá.

Niji
Tvůj klon zatím nic moc zajimavého nevidí... tedy kromě rychle šířícího se černého plamene... někdo by s tím měl rychle něco udělat jinak tu shoří celý les a široké okolí. Ty sama vidíš z dálky černé plameny šlehající nad korunami stromů... Sama se rozhodni jestli ten tvůj duhý klon zmizl a předal ti informace, nebo zůstal na místě.

První
Madara se zastavil asi 4 metry od Tebe... Podíval se ti přes rameno na Kagy a oheň. Pak se podíval zpět na Tebe a pokynul na zem před vás.
Nemohl bys tu pro náudělat židle a stůl?
Z části to bral jako žert, ale pokud jsi je udělal, sednul jsi.
Nic z toho co dělám není zvrácené. Chystám se stát se stvořitel světa a tento svět přetvořit. Vysvětlil ti madara zcela klidně. Kouká ti z očí do očí (tedyokud se mu díváš do očí) víli mlčí načež pokračuje v hovoru.
Kdysi jsme bývali vyrovnaní soupeři, ale oběvil jsem nesmrtelnost a s mýma očima jsem se naučil příliš mnoho na to aby mi mohl kdokoli vzdorovat. Pčítám s tím, že jsi přišel dojednat podmínky Vaší kapitulace. Stanu se bohem tohoto světa a budu kontrolovat vše jedním mocným věčným genjutsu, které dokážu seslat na celý svět až dokončím přípravy. Abys neřekl, že jsem moc zlý, Tebe a 100 Tebou vybraných lidí ušetřím mé věčné iluze. Pokud odmítneš, zabiju tě, a tu samou nabídku dám jinému hokagemu. Pokud to žádný z nich nepřijme, postupně pomalu zabiju všechny. Já jsem někdo, kdo má všechen čas světa.

Zbylí kagové a zbytek týmu
Viz Niji a první odstavec.

Odhalení Madarova plánu
Na mou otázku “kdo je onen muž” mi kupodivu odpověděl bratr, který mi sdělil, že je to jeden z jeho studentů, načež se rozhodl to s ním vyřídit osobně. Na to jsem zareagoval prostým kývnutím a vykročil jsem ke svému sokovi.

Od chvíle, kdy jsme k sobě s Madarou vykročili, jsem se soustředil pouze na něj. Ani jeden z nás nepromluvil dokud jsme nestanuli tváří v tvář asi čtyři metry od sebe. Teprve až tehdy Madara prolomil ticho a zeptal se mě jestli bych pro nás nevytvořil stůl a židle.
To myslí vážně?? Ostatní bojují a já tu s ním mám sedět na židlích a klábosit??, proletí mi hlavou myšlenka a zakroutím hlavou.
”K věci, Madaro...”, pobídnu starého Uchihu, který se posléze rozpovídá o svých plánech.

To, co jsem od něj slyšel mi připadalo jako čiré bláznovství, ale i přesto jsem si zachoval neutrální výraz. Nyní, poprvé od chvíle kdy jsem poznal, že tato osoba je Madara, jsem mu pohlédl zpříma do očí a spustil jsem.
”Pověz mi, Madaro... To už jsi opravdu dočista zešílel?? Bývaly doby, kdy jsem tě respektoval a chápal tvé činy, ale nyní se chováš jako naprostý šílenec... Zničíš svět jen abys jej pak mohl ovládnout a zotročit....”, řekl jsem vyčítavě a povzdechl si. Jde vidět, že to co teď řeknu, říkám jen s opravdu těžkým srdcem.
”Madara, kterého jsem znával a respektoval, zemřel tehdy v Údolí konce... Nyní tu předemnou stojí blázen s nezměrnou mocí, kterého musím zastavit...”, pronesl jsem s bolestí v hlase a uhnul Madarovi pohledem. Poté jsem rychle složil pečeťe a aktivoval techniku
Doton: Kakougan bugu (Živel země: žulová zbroj)
načež jsem zaujal bojový postoj, čekajíc na Madarův první krok v tomto nadcházejícím boji.

Pan mrtvý a nesmrtelný... no není to paradox?

Z Totsuky se k mému překvapení Danzo dostal. To je... jak... kontrola vlastní reality... na takové úrovni? Nemůžu-li ho zničit pomocí Totsuky, pak nemám žádnou jinou zbraň, kterou bych ho mohl dostat... nemůžu ho nijak zlikvidovat! To je... Oh ano jsem momentálně z toho překvapený "jak něco" a rozhodně se mi ani v nejmenším nezdálo, že by někdo jako "tenhle ubožák" mohl povýšit díky tomu, že je mrtvý na aktuálně patrně nejsilnější monstrum co jsem kdy viděl. A přitom je to jen Madarova hračka... to je ubohé..., pomyslím si a pak se velice ošklivě zamračím, když mi Danzo sdělí, "jak bezmocný proti němu jsem". Všechno má své slabiny, úplně všechno! Bleskne mi hlavou stará a milionkrát ověřená pravda načež se ušklíbnu a pokouším se zachovat si aspoň zbyteček zdravého rozumu, když slyším co Danzo vykládá druhému Hokagemu. Tak zrůdička? Drž hubu ty zasranej bastarde! Nebýt takových zkurvenců jako jsi ty a Madara, tak má rodina mohla být naživu grázle! Jste jeden jako druhej! Ne - má sebekontrola neměla dlouhého trvání načež odepnu ze Susanoo naušnici a vrhnu jí po něm: [b]Yasaka no Magatama! [/b]odkaz

Jakmile dojde k výbuchu, tak se divoce rozhlédnu, kde se znovu Danzo objeví a pokud to bude na dosah Totsuky, tak ho rovnou protnu mečem, pokud ne tak: Amaterasu! Momentálně mě zajímá jediná věc, nedat tomu hajzlovi sebemenší šanci cokoliv udělat a doslova do něj mlátím jednou technikou za druhou dokud má chakra neklesne na 50% mých celkových rezerv (což by 1. kolo mělo vydržet). Přitom všem si dávám - ale jen malý - pozor na to abych nezasáhl někoho jiného a ač nerad to přiznávám, tak momentálně hraju jen roli "zdržovače", který se snaží získat čas proto, aby ostatní mezitím mohli vymyslet nějaký smysluplný plán. Ostatně plán svého úniku - v případě velkého průseru - jsem si už promyslel. Prostě přivolám jestřába a zmizím ve vzduchu, můžet umět cokoliv, ale lítat neumí. Na ostatní taky zařvu: Budete tu jen stát a čumět, nebo taky něco uděláte? Na to, že jste Kagové zatím předvádíte úplný hovno - ne že bych tedy čekal něco jiného! Oh ano - každý máme svůj svérázný způsob jak požádat o pomoc a už jen to, že JÁ musím žádat o pomoc HOKAGY - verbež všech verbeží - mě přivádí pomalu k hranici naprostého amoku.

Haruno Saura

Shizune se usmála a vcelku radostně upozornila ale během hovoru jí radost opouštěla.
Tsunade-sama už se probrala, ale naneštěstí to není až tak radostné jak to zní. Za svůj život se připravila skrz zakázané techniky o mnoho let života. Její tělo je zesláblé, oběh chakry je poškozený... ne nepřítelem... přirozeně.. stárnutím... a chakra se jí obnovuje pomaleji. Je tu dobrá šance, že asi po roční rehabilitaci bude plus mínus v pořádku, ale teď je její stav docela žalostný. Je při vědomí, ale skoro ani není schopná mluvit. Jediné čeho je schopná je poslouchat a i tak jí delší návštěvy zakazuju. Co potřebuje je odpočinek a klid.
Zdůrazní momentální situaci. Poté, když se zeptáš na další informace, jen pokrčí rameny.
Kdo ví... Nejspíš se elení bude rozhodovat na poslední chvíli a vybere náhodnou pozici. Jakékoli logické by Madara mohl prohledávat. A netuším kdo to vyzradil, ale věřím že někdo ulovil živého člena odboje a Madarovy oči dodělaly zbytek práce.
Opatrně seposadí k Narutovi na postel a začne ho léčit, nebo mu spíš předává chakru.
Tsunade-sama nebude potřebovat tolik mé péče, takže to tu za Tebe na chvíli převezmu. Jd sbalit sebe a Naruta. Možná mi zbyde i trocha času na to abych ti pak pomohla s přesunem zavazadel.
Nemocniční prostředí a péče o pacienty už asi Shizune leze na mozek, protože se usmívá na Naruta když ho léčí.... a když se dáš na odchod, začne mu tiše zpíat nějakou starou lidovou písničku.

Hashirama
Když jsi se připravil na boj, obvil se u Tebe Kakashi i se všemi ANBU (celkem 5 i s Kakashim) Za Tebou stál Yamanaka spolu s Gaiem, který udělal pár kroků vpřed a postavil se mezi Tebe a kakashiho. Podíval se na Madaru a zeptal se.
Myslím, že už jsem tě někde viděl, neznáme se od někud?
Neji stál v zadní řadě vedle Inoichiho a sledoval vše svým Byakuganem.
Madara o krok couvnul
Ale notak... 9 na jednoho? Vždyť to není fér. Tak tedy dobrá, pravidla jsou následující, každý z vás si vytáhne jednu špejli V ruce z ničeho nic drží několik špejlí... nebo stébel trávy? kdo ví.
A pak budem bojovat v duelech jeden na jednoho hezky od nejdelší špejle po nejkratší.... tak kdo bude tahat první?

Z ničeho nic Madaru zakryl stín a z nebe ve svitu měsíce seskočil Hiruzen tak, že stál Madarovi v zádech. V ruce protočil opičího krále Enmu ve formě hole a usmál se. Myslím že ty špejle můžeš zahodit... máš jich málo a krom toho, naposled jsem bojoval proti přesile... teď chci být já ten v přesile ať je to fér, jdem na Tebe všichni.

Sasuke
Juugo pobíhá po okolí a snaží se po Tobě napravovat škody. Víš že má silný vztah k řírodě a obrovský sedmidenní požár by se mu určitě nelíbil. Suigetsu zatím stojí bokem s rukama založenýma na prsou a chechtá se... s tím se ptá I kdybych se do boje přidal... jen bys mě sundal. Já na toho šmejda nmám a dokud na něj budeš házet ty tvoje blbiny tak k němu nejdu
Mizukage se pohoršeně otočila na Sasukeho a škaredě se na něj zamračila.
Nebuď drzý Sasuke-chan
a plivla po Tobě menší ale rychlou ohnivou kouli. Ta se neškodně rozprskla o Susanoo.
Všimnul is, že lidi z jejího týmu sice jen drží bojové pozice, ale uvědomil sis, že ve skutečnosti stojí tak, aby pokud možno alespoň tři z nich v každé chvíli tvořili trojúhelník okolo Danza, což není jednoduché, protože je stále v pohybu a ještě k tomu si drží extrémní odstup kvůli mocnýc technik padajících na něj. Danzo se prozatím mlčky vyhýbá jedné technicza druhou, když né svou rychlostí, tak za pomoci Izanagi. Uvědomil si že se okolo něj nepříjemně pohybují shinobi od Mizukage, tak svou pozornost zaměřil na ně. Jednoho svým Sharinganem v oku lapil do iluze a ovládnul ho. A další asi brzy doběhne (je rychlý).

Boj

Po krátké konverzaci a ukázce sil se okolo rozpoutalo doslova peklo. Z jednoho šlehnutí plamenem se stala ohnivá zeď ze které chytlo několik stromů a požár se šíří všude okolo. Niji pohotově rychle zmizla, ale Mizuki byla jak přimrzlá. Strach jí ovládnul a ani se nehla. Popadl jsem jí okolo pasu a uskočil před padající větví obaenou černými plameny ohně Amaterasu. Odskočím na bezpečné místo a to už si všimnu, že po okolí lítají další plameny Amaterasu. Zmateně se rozhlídnu, nemám u sebe žádné svitky a oheň se šíří. První právě dohovořil s Madarou a okolo nich se oběvil celý tým, se kterými jsme přišli.
Tam mě zapotřeby není a Danza nějak odstraním hned po chvíli.
Sundám plášť, položím ho na zem bílou stranou na mě a chakrou na něj začnu "tisknout" znaky. Po pár vteřinách mám sepsanou pečeť a poskládám ruční pečetě.
fuuka Hooin (Plán Zapečetění Ohně)
Jednou rukou ukážu na plameny a druhou na pečeť. Plameny se začnou přibližo ke mě a předemnou zahnou do pečetě. Otázkou je, kolik plamenů se vleze do pečetě a kolik jich Sasuke ještě vypálí. Krom toho plameny zapečeťuju jen o trošičku rychleji, než se šíří. Pokud šíření plamenů někdo nezastaví, moje práce dost možná přijde na zmar.

Příprava na přesun... a moje "optimistické" myšlenky

Pozorně poslouchám, co Shizune říká. Ano... je to smutné, ale každý jednou zemře. A Tsunade-sama už je, když to řekneme nezdvořile, hodně stará... Není divu, že už slábne. Zakoukám se smutně do země a dál hloubám nad nesmrtelností chrousta... Nebo spíš nad smrtelností člověka...?
Každopádně ale zbystřím, když Shizune říká, kam se přesuneme. Náhodně... hm, to se dalo čekat. A že Madarovy oči dodělaly zbytek práce? Hmm... to není moc hezká myšlenka. Zatřesu hlavou, abych se vrátila zpátky do reality. "Hai! Jdu nám zabalit," ohlásím Shizune a odejdu. Ještě zaslechnu, jak Narutovi brouká nějakou písničku. Aspoň že Shizune má na zpívání náladu... Rozhodně se netěším na další přesouvání, ale chci už tu cestu mít za sebou... Ale hlavně aby byli Naruto a Tsunade-sama v bezpečí.

Nejdřív zabalím svoje věci - oblečení, lékařské potřeby a prostě všechno, co jsem si přivezla na tohle místo... A potom sbalím Narutovy věci. Naruto... S trochou nostalgie skládám jeho oranžovou kombinézu, kterou bez ustání nosil. A snad ji ještě někdy oblékne... Snad...

Když mám dobaleno, ještě se naposledy rozhlédnu po prázdném pokoji a vyrazím i se zavazadly, o kterých mám pocit, že je tam nejmíň deset krabic rtuti, za Shizune. "Všechno už mám sbalené, jak pro sebe, tak pro Naruta... Kdy vyrazíme?"

Bitva s Danzem...

Jak se dalo čekat, tak Danzo uhýbá a já mám jen malý účinek na jeho strategii. Juugo navíc začal hasit stromky což mě opravdu náladu nezvedne a Suigetsu se tváří, jako by hledal, kudy se odtud zdekuje. Ty plameny Amaterasu jsou spíš na obtíž než výhodou..., pomyslím si a zasoustředím se na zrušení všech plamenů Amaterasu. Jakmile jsem s tím hotov, tak mám možnost pozorovat, že trojice lidí od Mizukage se snaží Danza lapit, což je sice fajn, nicméně se jim to moc nedaří, obzvláště proto, že Danzo už jednoho z nich dostal do svého genjutsu. To Shisuiovo oko je vážně otravné..., abych mu překazil jeho plán dostat i druhého, tak použiju svou techniku Chidori: Raku, které vypadá první dvě vteřiny jako normální Chidori, nicméně poté co švihnu rukou, tak se rychlostí blesku (doslova, protože to JE blesk) proletí ve směru Danza. Je to natolik rychlé... skoro jako Kirin dalo by se říct (rozhodně rychlejší než Amaterasu), že by tomu Danzo ani neměl být schopný uhnout (následek zásahu tímhle je takový, že jím to Chidori projde a zanechá v něm díru). Následuje krok dva (než se nám znovu Danzo objeví) a sice Tsukuyomi, kterým hodlám "potěšit" onoho do Shisuiova genjutsu chyceného shinobi - prostě hodlám Shisuiovo genjutsu přebít traumatizujícími zážitky z Tsukuyomi. Předpokládám, že něčím takovým prostě "připomenu" dotyčnému co je zač (vybavím mu jeho hrozné vzpomínky, či promítnu vlastní kruté obrazy). Následně se rozhodnu zariskovat a zruším Susanoo načež Danza oslovím: Tak jo sráči... vadilo ti moje Susanoo... je pryč... tak pojď. Do ruky si vezmu Kusanagi, do kterého napustím Chidori a vrhnu se na Danza na boj nablízko. Hodlám ho zabavit dost dlouho na to, aby mohli ti shinobi z Kiri předvést co umí. Proti jeho útokům nablízko ze zálohy (po probuzení z Izanagi) se bráním pomocí Chidori Nagashi.[/b] "Tak se ukažte... nemám na tohle celý den...", pomyslím si zatímco napadám neustále Danza pomocí meče.

Souboj
Vteřinu poté, co jsem zaujal bojovou pozici, se vedle mne objevil Kakashi následovaný téměř všemi, kteří byli u ověřování naší identity. Tato skutečnost mne příjemně zahřála u srdce, neboť je to důkazem, že Ohnivá vůle ještě nezhasla. Mírně ztrápeně jsem se usmál, přičemž jsem dál sledoval oblast Madarových kolen, aby mě neuvěznil do své iluze.

Na to, že mi všichni přišli na pomoc, Madara zareagoval takovým způsobem, že mi připadalo, jako by nás nebral vůbec vážně. To už se ale objevil Hiruzen a chopil se iniciativy. Skokem se dostal Madarovi do zad, přičemž v rukou svíral opičího krále ve formě hole.
Jestliže Hiruzen povolal TU opici, tak to znamená, že do tohoto boje jde naplno... Není divu... Stojí proti nám síla rinneganu a sharinganu..., pomyslím si a zhluboka se nadechnu.
”Já a Saru ho zabavíme z blízka... Ostatní, kteří mají útoky na dálku nás budou podporovat ze zadu a v případě nouze nás budou krýt...
Kakashi, jakožto váš velitel, má dozajista přehled o vašich schopnostech a tak vás zorganizuje...”, řeknu velitelským tónem a složím pečetě
Mokuton: Mokusei bakuryou (Technika dřeva: Dřevěná hůl)
načež předemnou ze země vyrazil kulatý dřevěný trámek, kterého jsem se chopil jako klasické hole.
Sarutobiho holi se to rovnat nemůže, ale i tak to poslouží svému účelu..., pomyslím si a vyrazím proti Madarovi, kterému nedopřeju chvíli klidu a začnu na něj útočit.

Moje vlastní řešení jak zastavit Danzoua

Slova mého bývalého známého mě nijak nerozhodila, naopak mě přesvědčila o Danzouově vůli sebeobětování a proto jsem to s ním ještě nevzdal.
Jak je starý, tak je hloupý....ale aspoň má stále na srdci blaho Konohy..
Z mých let si pamatuji, že to byl vždy Danzo, kdo se snažil dohonit Hiruzena a stát se Hokagem. Nevím, jaký vedl život ani důvod jeho smrti, ale věřím v něj a proto dál pokračuji v mluvení.
" Nevím, co přesně se ve vesnici stalo, ale vím o Uchihách a jejich touze vést Konohu. To je, ale minulost a pokud má existovat svět Shinobi, musíme myslet především na budoucnost. Celý shinobi svět se spojil, mrtvý dostali novou šanci a dokonce i spolupracujeme s nukeninem jen kvůli překažení Madarových plánů. Uchiha Sasuke sice byl hrozba Konohy ale dnes je to spojenec vesnic a možná právě on bude ten, kdo zasadí Madarovi finální ránu. To chceš obětovat celý svět jen proto, že se necháváš ovlivňovat minulostí a nepřátelským Edo Tensei ? Dokud budeme žít my Hokagové, nikdy nenecháme Konohu trpět a momentálně nenecháme ve štyku ani ostatní vesnice. V tuhle chvíli není žádná Konoha, Suna nebo nukenin ale jen Aliance a Akatsuki. "
Vše to pronesu s naprotým klidem a 100% jistotou, ale i přesto váhám nad tím, jestli ho přesvědčím. Nevím o jeho smrti ani o zbytku života a proto jsem zvolil slova, které by mě přesvědčila.
Jak já to slovíčkaření a přednášky nesnáším.....ale je snad jiná možnost jak porazit tuhle techniku ?
Už i při proslovu si všimnu Danzouovi techniky nesmrtelnosti a také síly Uchihy Sasukeho,ale moc se tím nezabývám. Ať má Danzo jakoukoli důvod k této technice, mě osobně se tahle metoda využívání cizích sil nelíbí.

Amaterasu
Sasuke nakonec plameny dokázal potlačit, ale ani pro něj to nebylo nic jednoduchého. Plameny už byly velké a Sasukeho oči pocítily jemu kdysi známou bolest. Naštětí i přes namáhání očí si může být jist, že tyhle mu určitě neoslepnou a na bolest je dávno zvyklý.

Chycený ninja
Ninja který byl pod Danzvou mocí dostal hned druhý zásah v podobě Tsukuyomi. Bohužel Tohoto ninju nejde umučit. Sasuke nedokáže v jeho mysli vytvořit vlastní svět ve kterém by ovládal prostor i čas. Již zde totiž je vytvořený svět jiným sharinganem, Ale Sasuke jako pravý Uchiha dokáže s velikým úsilím potlačit i tuto iluzi za pomocí svého Tsukuyomi. neboť ikdyž má Danzo mocnější techniku, není to jeho vlastní technika, Narozdíl od Sasukeho, který má pro tyto techniky genetickou výbavu. Ninju může buď osvobodit nebo sám ovládnout.

Druhý, Sasuke a všichni okolo Danza
Danzo možná dával pozor na slova druhého, ale jeho tělo bojovalo dál.
Senilní blázne!!! I kdyby zasadil Madarovi smrtelnou ránu, tak hned poté zaujme jeho místo a Alianci a jakýkoli zbytek z Konohy zničí sám. A prozraď mi kdo z vás může čelit jeho moci?
Danzo se už rozmachoval aby setnul dalšího podřízeného od Mizukage, když se mu do cesty postavil Juugo, Který ovšem Danzovi dozajista taky nedokáže dlouho odolávat. Zatím čepelí na své paži dokázal vykrýt Danzův meč, ale přímý zásah nejspíš protne i Juugovu proměnu. Ve chvíli kdy opadne Saskeho Susanoo, Danzo zpozorní, chce se na Sasukeho vrhnout, ale jeho Edo Tensei má momentálně jiné příkazy. Místo aby Juuga protnul, tak ho jen slabě zraní na boku a vrhá se znovu na nejbližšího člena týmu od Mizukage. Jde vidět, že ti jediní ho asi v danou chvíli mohou ohrozit, mají nějaký plán. To ovšem do hry zasáhne Suigetsu a postaví se Danzovi do cesty.
Ne tak rychle staříku... na mě budeš muset vytáhnout něco efektivnějšího než jen fyzické útoky... Otočí se k mizukage a křikne. Kočeno, ať máš v plánu cokoli hejbni zadkem! Danzo sice Suigetsa ignoroval a běžel dál, ale Mizukage ne, zrušila pečeť kterou doteď držela , stejnou pečeť jako zbytek jejího týmu. Místo toho poskládala pečetě pro zemní techniku, praštila do země a zem se s Danzem sesunula asi o 20 metrů. Danzo na nic nečekal a začal vybíhat nahoru, což mu znemožnil Suigetsu, který po stěnách vzniklého kráteru (prohlubně) rozprostřel své tekuté tělo. Danzovi to značně klouzalo a nemohl postupovat rychle. Nicméně i tak to vypadá že se ven stihne dostat, než Mizukage se svým týmem dokončí pečetě (které sasuke může kopírovat kdyby chtěl... už teď chápe, že se jedná o bariéru).

Klub Madara a spol
Mezitím, co První rozdal rozkazy, třetímu už se v rkách zničeho nic prodloužila hůl směrem k Madarovi, kterým však projela skrz byl znehmotněný. Mezitím Gai probodl pohledem prvního.
V boji zbízka ho zabavíte jen vy dva????
Kakashi ale neváhal a pokynem ruky dal Gaiovi najevo co má dělat, stejně tak mlčky rozdal zozkazy i ostatním. Každý z ninjů začal ve vhodnou chvíli používat útoky na dálku vyjima Nejiho, který zůstával u Inoichiho jako ochranka. Madara se zničeho nic začal vyhýbat útokům a ve chvli, kdy jím zrovna žádný neprocházel se zhmotnil a vrhl na sarutobiho techniku Suiton: Mizuame Nabara (Živel Voda: Chytající Sirupové Pole) Sarutobi stihl zarotovat holí před sebou, ale uhnout nedovedl, na to měla technika moc velký rozsah. Sarutobimu se sice podařilo plivnutou tekutinu vykrýt tak, aby se nedotkla jeho těla, ale teď má nepříjemně ulepené ruce a z jeho černé hole jde slyšet hromada nadávek. Madara s okamžitě otočil na prvního a už chistá podle pečetě ohnivou techniku (za prvním je i větina ninjů, co šli s madarou bojovat.)

Sakura
Shizune vstala od postele, očila se na Tebe a přikývla.
Můžem vyrazit hned. Nemusíme být přece mezi posledníma.
S tím ti pomohla s věcma a společně jste Naruta odvezly do místnosti kde už byly pečetící týmy. Po cestě Shizune vyzvedla i bábi Tsunade, kteá zrovna spala. Všude okolo vás bylo plno mediků s dalšími pacienty v podobném stavu, měli jste tu okolo třiceti takových pacientů.
Shizune-san, Sakuro-san. Další pečeť je připravená
Není to poprvé co se takto evakuujete a protože by zranění zdržovali, mnozí pro ně obětují svou chakru. Vždy předsunutý tým vytvoří základy podzemní základny a základní teleportační pečeť stejnou, jakou Konoha používá od nepaměti na chuninských zkouškách. Jediným problémem je, že v těchto polních podmínkách ta technika žere velké množství chakry, proto takto přepravujete jen pacienty kteří nejsou schopní chodit. Když předáte Tsunade a Naruta pečetícím týmům... po chvilce z nich zbyde jen obláček. Obě máte všechno své zařízení uložené ve svitcích a ty máte v batozích na zádech. Sakura ještě krom jiného má velký svitek ve kterém nosí Narutovy věci (podobný jak svitek zakázaných technik).
Tak můžem jít Sakuro usměje se na Sakuru Shizune a opustíte podzemí. Na povrchu se dozvíte, že nová základna je někde jiho jiho západně. asi 50Km odtud. předsunuté týmy tam už zabezpečily okolí a navedou všechny členy Aliance k ukrytému chodu.

Obtížný souboj
Gaiův pohled a slova sice vezmu na vědomí, ale nijak na ně nereaguju. Místo toho vyrážím na pomoc Hiruzenovi, který se už pustil do Madary. Jeho první útok ovšem jakoby prošel skrz Madarovým tělem.
Znovu to vypadá, jakoby jím naše útoky procházely... Předtím černý plamen, nyní Saruova hůl... Jakoby to byla nějaká projekce, nebo jako by tu vůbec nebyl..., pomyslel jsem si, načež jsem i já svou holí začal na Madaru dorážet.
Takže je to pravda!! Je nehmotný!!!, potvrdím si v duchu, přičemž dál dorážím na nehmotného nepřítele.
”Je to zbytečné... Jeho tělo je jakoby nehmotné, všechny naše útoky jsou neúčiné...”, zvolám tak, aby to slyšeli všichni. Ovšem o zlomek vteřiny po tom, co domluvím, Madara jeden z mých útoků zablokuje a dobře mířeným kopancem mě pošle pár metrů dozadu. Jeho kopanec byl účinný, ovšem díky mé technice jsem ho téměř necítil.

Trochu vyvedený z míry se podívám na Madaru, který na Sarutobiho zaútočil technikou sirupového pole.
Vypadá to, že se musí zhmotnit předtím než sám zaútočí... Nyní už víme jak na něj...., řeknu si v duchu, svou hůl zabodnu vedle sebe do země a složím jednoduchou pečeť,
Mokuton: Moku Bunshin no Jutsu (Živel dřevo: Technika dřevního klonu)
načež předemnou ze země doslova vyrostl můj identický klon. Při pohledu na Madaru zjišťuji, že se otočil na nás a připravuje nějakou ohnivou techniku. Nenechám se tím vyvést z míry a znovu se vložím do skládání pečetí
Doton: Doryuu heki (Živel země: Zemní Stěna)
načež se předemnou začne vyrůstat ohromná kamenná bariéra. Už během jejího růstu na ní vyskočí můj klon, který taktéž skládá pečetě a ve chvíli, kde se u Madary objeví první známky po plamenech, použije techniku:
Mokuton: Nohara togatta bara (Živel dřeva: Pole špičatých ostnů)
Pod Madarovýma nohama vyrazí ze země mnoho, jako břitva ostrých dřevěných špic, jejichž hustota je taková, že je nemožné, aby minuly chodidla.

Hrátky s Danzem pokračuji:

Amaterasu je pryč a onoho ninju chyceného pomocí Shisuiova oka jsem osvobodil. Stálo mě to poměrně dost sil, ale pro další průběh boje to bylo nezbytné. "Po zranění se objevuje na náhodném místě díky Izanagi, zdá se že nemůže ovlivnit to, kde se objeví, ale spíše to, kdy použije Izanagi. Jedinou strategii mající šanci na úspěch je tedy vytvořit nějakou bariéru na širokém prostranství, které mu znemožní pohyb... něco co ho znehybní na dost rozsáhlém území, aby se i po použití Izanagi nemohl hýbat..." Bacha na to, začal jsem vymýšlet strategii... aktuálně jsem tedy bez Susanoo a dále nemám v úmyslu využít své EMS techniky. Tedy až na jednu, která by se tady aktuálně mohla hodit. "Pokud použiju "TU" techniku tak mohu získat poměrně zajímavou výhodu. Jakmile se Danzo pokusí z případné bariéry, kterou ho budu chtít znehybnit dostat pomocí Izanagi a objeví se na místě mimo bariéru, tak jsem schopen se vrátit v čase s vědomím kam přesně jej Izanagi přenese. To pak můžu využít k tomu, abych jeho JEDEN POKUS vyrušil tím, že na místo kam jej Izanagi přemístí bariéru včas rozšířil... připočtu-li fakt, že Izanagi jej objevuje jen v určitém okruhu od místa, kde byl zabit mohu vytvořit poměrně efektivní znehybňující pole po určitý čas, který umožní Mizukage a jejím poskokům dokončit svou techniku..."

"Suigetsu! Víc vody a...", křiknu a dodám s trochu menším úšklebkem: "...a připrav se na menší sebeobětování!" Můj plán je prostý, že by to zarazilo i nemluvně... počítám zkrátka stím, že když Suigetsu udělá opravdu, ale opravdu hodně vody, tak vznikne dostatečně velká kaluž - spíš menší jezero - ze které se Danzo pomocí pár Izanagi jen tak nedostane... jistě... může se objevit na stromě a bude mimo vodu, ale od čeho mám svou poslední techniku EMS že? A navíc dost stromů už padlo za oběť Amaterasu, takže... prostě tohle je to co má největší šanci na úspěch... dokud bude Danzo ve vodě, tak mohu skrze vodu jej kdykoliv paralyzovat pomocí extra rozšířeného Chidori Nagashi. Jenomže tak snadné to nebude, ještě jej budu muset usměrnit, aby nezasáhlo i ty ostatní co se zde pohybují. "No... maličkost to nebude..., ale bude to stát za to...", pomyslím si a vyčkám na moment, kdy Suigetsu (nebo kdokoliv jiný, kdo má Suiton na pořádné úrovni) udělá kolem Danza rybník a pak: Chidori Nagashi! Probiju ho raitonem prakticky dokonale... jo Suigetsu to koupí, ale na druhou stranu - jeho to nezabije a šance na úspěch jsou slušné. Raiton bude usměrněný tak, aby procházel skrze CELOU plochu jezeru + skrze CELÉ Suigetsovo zkapalněné tělo (zde sílu raitonu zreguluju tak, abych Suigetse nezabil, ale jinak to bude také dost silné) a jediná místa, kterým se vyhnu jsou tak, kde jsou ostatní ninjové "od nás". Madara nejspíš tomuto unikne, takže toho neřeším, ale pokud ho zasáhnu taky, tak plus pro mě. Raiton držím aktivovaný neustále - nejde o jeden výboj, ale o konstantní proudění - a vždy, když Danzo zmizí pomocí Izanagi, tak se rychle podívám (skrze sharingan by nemělo být problém najít jeho chakru), kde se objevil (ale nepřestávám udržovat v průběhu ohlížení se to elektrické proudění). Pokud by se ČIROU NÁHODOU neobjevil na vodě, ale někde mimo dosah mého elektrického pole, tak mi nezbyde nic jiného, než provést Koniumi a teleportovat se v čase zpátky o deset vteřin (to že to můžu využít jen jednou a že to má své další limity nikdo vědět nemusí) a jakmile Danzo užije Izanagi, tak se dostanu na místo jeho objevení se dřív než on a počkám si tam na něj s jedním dobře usměrněným Chidori rovnou do srdce což vyústí v další jeho Izanagi. Jakmile ho zasáhnu tak nebudu na nic čekat, znovu skočím na hladinu a znovu vytvořím elektrické pole spoléhajíc, že tentokrát se už na té vodní hladině objeví.

Shodaime & Sandaime vs. Madara
Jen díky Enmovi ve svých rukou jsem dokázal Madarově technice zabránit v tom, aby se mi dostala na tělo, avšak za cenu jeho ulepení, za které jsem si vyslechl pěkných pár nadávek. Člověk by řekl, že když už se na mě Madara jednou zaměří a zasáhne mě, tak že po mě půjde i nadále a pokusí se mě dorazit. To se ale nestalo. Když mě zasáhl, tak se obrátil směrem na shodaimeho s ostatními a začal se chystat na nějakou techniku, na kterou ještě před jejím sesláním reagoval sám shodaime. Mezi Madarou a ostatními zničehonic vyrostla obrovská skála, na které stál nejspíše shodaimeho klon, který pod Madarou vytvořil mnoho dřevěných špic.
Přesně jak si Hashiramu – senseie pamatuji. Suverénní ve svých technikách, které dovede skvěle kombinovat a tak zaskočit i ty nejsilnější nepřátele.
Aniž bych se Enmu nebo své ulepené ruce pokusil nějak očistit, tak jsem vyskočil vysoko nad Madaru, odkud jsem Enmovi poručil se prodloužit a bodnout do Madary. Pokud to vyjde a Madara bude hmotný, tak by ho to mohlo přirazit k zemi, potažmo na ty shodaimeho ostny. A pokud můj útok projde, tak se Enma zastaví o zem a já, podobně jako skokani, se zhoupnu a dostanu se tak na bezpeřnou zem.

Přesun

Konečně všechno sbaleno! Jak moje věci, tak věci pro Naruta. Ještě že máme svitky, nedovedu si představit tahat to všechno v nějakých báglech, pomyslím si vděčně.
S trochou těžkosti v srdci předám Naruta pečetícímu týmu - za chvíli z něj, stejně jako z Tsunade-sama nezbyde vůbec nic. Je to zvláštní, i když jsem na to zvyklá, zapečetit Naruta a Tsunade-sama jako nějaké věci... Ale nedá se nic dělat.
Poté se Shizune vyrazíme. Já se dvěma svitky, s tím že svůj mám v batohu a Narutův nesu v ruce. Je příliš velký, než aby se mi vešel do batohu. Když se dozvíme informace o základně, v duchu si oddechnu. Jen padesát kilometrů, to můžeme urazit, když trochu přidáme, za jeden, při nejhorším jeden a kus dne. Ale předpokládám, že Shizune tam bude chtít být rychle, takže spíš ten jeden den. Spokojeně se usměju a jdu mlčky vedle mé starší sestry.
V našem novém „sídle“, když dorazíme, nejdřív najdu pokoj pro sebe (případně si vezmu nějaký, který je mi přidělen), dám si do něj svitek s mými věcmi a pak „zaberu“ pokoj pro Naruta (případně najdu ten, který pro něj byl vyhrazen) a jestli tam už je, zkontroluju, má-li vše co potřebuje. Pak se vrátím do svého pokoje a vybalím věci – jak moje, tak Narutovy. Čekám na další pokyny – když nepřijdou, odeberu se za Narutem a hlídám ho.

Sakura

Naruto i Tsunade zmizeli na velikých pečetích jak pára nad hrncem. Je vám jasné, že jsou v tuto chvíli již oba na novém velitelství. Nyní přijde řada na procházku. Není to nic náročného, cesta sice není ukázková a musíte skákat v korunách stromů z větve na větev, ale alespoň není nutné překonávat hory, pohoří a bažiny. Na cestě vás nic nečekaného nepotkalo. Na mítě bylo pusto, jako vždy to vypadalo že jste na špatném místě, dokud k Vám nepřišel Konohamaru.
Sááákuro-chan... Shizune-sama... Jakpak se máte? Základna už je hotová... tedy co se základů týče. Ještě se to tam musí trošku zůtulnit. Támhle támhle a támhle nechoďtě. Jsou tam pásma výbušných lístků a jiné pasti. Ukáže Konohamaru na několik míst a nakonec vás navede ke vchodu do podzemí. Podzemí je síť chodeb a místností podobných jako na předchozím stanovišti, už tam jen dodávají nosníky na místa s ryzikem závalu. Zasedací místnost a oddělení nemocnice vypadají nejlíp a v nemocničních pokojích už klidně odpočívají všichni zranění. Naruto už se zase třepe politý chladným potem a Tsunade klidně odpočívá. Pro Sakuru z toho dne plyne jediná výhoda, tou cestou si alespoň odpočala. Ano, byla to dlouhá cesta a zavazadla nebyly lehké, ale lepší než celý den sedět a zbavovat se chakry. Nicméně je tu klid a asi to tak i na nějakou dobu zůstane. Máte volno a prostor dělat co chcete. Krom toho se k Vám dostala zpráva o padlých hrdinech Konohy, kteří sem mají namířeno. A Sakuře je jasné, že První a Čtvrtý snad narutovi budou moct pomoc, tedy pokud jsou předpoklady, že Narutovi působí potíže liška pravdivé.

Sasuke, Mizukage, Druhý, a další.

Druhý pochopil, že Danza neukecá a tak podpořil vodní techniku Suigetsa. V porovnání s mocí Druhého vypadala Suigetsova vodní technika jako dětské hraní. Suigetsovu techniku Druhý hravě překonal, aniž by to vypadalo, že se nějak namáhá. Suigetsu s radostí NEsplnil Sasukeho rozkaz, když viděl, jak se Druhý předvádí a místo toho jen jeho techniku podpořil z dálky místo použití vlastního těla. Dál však děj nepokračoval podle Sasukeho představy. Danzo si byl vědom, že jeho Izanagi ho chrání jen před věcma, které se dějou jemu samému. Pokud se něco neděje Danzovi, Izanagi s tím nic nenadělá, proto bariéra která by se ho nedotýkala, by ho taky jistě dokázala uvěznit. Danzo byl uvězněn ve vodním víru, izanagi ho nikdy nedostalo z víru vody, proto Danzo hledal jiné řešení.

První, Sarutobi a ostatní.

Hashirama Prozíravě použil užitečnou techniku Která odklonila moc ohně planoucího z Tobiho úst. Respektive z jeho masky. Klon kterho První vyvolal však nestihl udělat nic moc. Sotva aktivoval jedinou techniku, protnulo ho neiditelné vzdušné ostří. V tom Tobi zanadával, prtože mu bodliny protly nohy. Bylo to jen povrchové zranění, pohotově na své chodidla seslal techniku žulové zbroje. Bylo až k nevíře kolik elementů Tobi ovládá a jak rychle dokáže reagovat na techniky. Jenže proti přesile se prostě bojovalo blbě. Kakashi a další po něm vrhali projektily, které měnily dráhu letu, a krom toho byly nabité nejrůznějšími technikami. A krom toho již Tobiho směrem letěl jeden z Yondaimeho kunaiů. Tobi až neuvěřitelnou rychlostí projektily odrazil a Kunai čtvrtého obalil ohnivou technikou. Čtvrtý by se u kunaie pěkně upekl, ale už nestihl zareagovat na diamantovou hůl hbitého Sarutobiho kterou ucítil na zádech až když se blížil k zemi proti ostnům od prvního. Tobim projely ostny jako nůž máslem. O několik metrů dál se oběvil časoprostorový vír, ve které zmizlo něčí tělo. Nikdo nestihl postřehnout obličej, ale všem bylo jasné kdo odtud zmizl, když na Tobiho místě šla vidět jen rozbitá maska a probodané oblečení. Po pár vteřinách se před váma všema zjevila technika hologramu. Šla vidět jen siluleta a oči podle kterých všichni poznali o koho jde.
Gratuluju... vážení, vskutku gratuluju. Musím přiznat, že jste mě zaskočili, ale příště na Vás budu připraven a tyto pouťové triky vám již nebudou nic pltné. Proto doufám, že se do příště velice zlepšíte aby těla, které z vašich mrtvol vyvolám posloužily mým účelům a kvalitně nahradily ty, jenž zničíte. Přeju vám hodně štěstí ve vašich posledních dnech svobody. S tím se Tobiho projekce rozplynula a bylo skoro po boji.

Znovu Sasuke

Jak Sasuke plánoval, tak i učinil. Vstoupil do vody v místech kde vír nebyl dost silný aby ho strhnul a do vody vpustil Shidori Nagashi. Musel do té techniky vložit ohromné množství chakry aby celá vodní masa probíjela agresvní elektřinou. Danzo si vyrval kus zeminy, aby se mohl odrazit mimo vír a sloup který si vytvořil rychle rozmetala voda, ale Danzo stihnul uprchnout ještě předím, než byla seslána bariéra. Tam se u něj pohotově oběvil Sasuke a protnul mu srdce.Danzo zmizel a zjevil se někde jinde, ale stalo se, co ani Danzo nečekal. Sasuke zmizel ve výru který vytvořily jeho oči.
Sasuke se vrátil v čase do chvíle, kdy Danzovyskakoval z vody. Znovu ho na naprosto stejném místě protnul a Danzovo Izanagi znovu Danza přeneslo na úplně stejné místo, kde jiš však čekal Sasuke s chidori v ruce. Dřívnež Danzo mohl cokoli udělat mu hlavou projela jediná myšlenka. Vlastně nebyla to myšlenka. Bylo to chidori. Jelikož Danzo zrovna neměl aktivní izanagi, a bez mozku se mu aktivuje blbě, zůstalo na místě bezvládné tělo, ke kterému spěchal pečetící tým. V té chvíli si Sasuke uvědomail svou moc. Ani proti tomuto nepříteli nepotřeboval sponce. Kdyby ho napadlo jak s Danzem bojovat. Mohl ho zabít v prvních pár vteřinách. Ale místo aby se Sasuke opíjel vlastní mocí a dokonalostí se chytil za hlavu která ho třeštěla a pálila. Bolest se ještě dala ustát, ale byla již velice nepříjemná a to především, protože byla koncentroaná. Šla pouze z jeho unavených očí. (které kdyby mohly, tak tě prosí na kolenou ať svoje techniky nepoužíváš tak rychle za sebou a v takové míře, ale maj smůlu... neoslepnou a ty budeš asi do minuty zcela v pohodě vyjima chakry, kterou si zpotřeboval. Ta se ti bude obnovovat dýl než minutu.)

Kakashi
Tak dobrá, tady už se zdržovat nemusíme ani vteřinu. Na můj rozkaz, zamnou!
Při udělení rozkazu se díval i na čtyry Kage, od kterých čekal bezvýhradnou spolupráci. Samozřejme jste se kdokoli mohli během cesty Kakshiho na cokoli zeptat. Nebyl nevrlý a byl ochotný se podělit o informace, ale bylo důležité zahladit Vaš stopy a dostat se na nové velitelství. S vaším odchodem za váma explodoval celý podzemní komplex i s teleportačníma pečetěma. Kakashi Vás vedl pěknou oklikou až nakonec asi po dvaceti kilometrech zastavil a využil své dohody se psy, kterou měl i jiný člen odboje. Natáhl k Minatovi ruku a dostal jeden kunai. Ten poté předal psovi, který zmizl v obláčku kouře.
Sensei, dovolím si zneužít Vašich schopností, zaprvé je nové velitelství daleko a zadruhé Váš způsob cestování nejde stopovat. Za pár vteřin bude můj pe jistě na místě, takže zajimá ještě někoho něco?

Kakashi počká na případné dotazy, odpoví... a pak pokyne čtvrtému, ať všechny postupně začne přemísťovat na místo svého kunaie. Čtvrtý bez debat přikývne a začne s přepravou. Nakonec tam stojí jen Čtvrtý, Kakashi a Sasuke. Čtvrtý se dívá na Kakashiho s tázavým pohledem a Kakashi se podívá na Ssukeho.
V základně mi nedělej nepořádek! Máš omezený přístup na svůj pokoj, jídelnu a zasedací místnost. Jinam nesmíš. Nechci abys napadnul Karin, Sarutobiho nebo kohokoli jiného. Chceš si to s náma vyřídit já vím, ale to počká až padne Madara pak si dáme den pauzu a budem se na sebe zas dívat jak největší nepřátelé. Ber nebo nech být.
S tím Kakashi nabídne Sasukemu ruku na stvrzení dohody. Pokud Sasuke neodmítne... v další chvíli budou všichni tři na velitelství.

Odstranění Danza:

Věci se odehrály trochu jinak než byly plánovány díky zásahu druhého Hokageho, ale jinak byl výsledek přesně takový jaký měl být. Teda až na to, že je ještě lepší, protože - což jsem netušil - v momentě mého finálního úderu bylo Danzovo Izanagi inaktivní. "Takže takhle to funguje...", pomyslím si se zadostiučiněním a poté se jen chytnu rukou za hlavu, která mě bolí (tedy přesněji oči), jako by měla vybuchnout. "Ksó... se na to můžu vysrat...", pomyslím si a snažím se vše rozdýchat. Použítí mangekyo technik mě dost vyčerpalo a nadto jsem vše efektně dorazil použitím své speciální "časové" techniky, která je "nejhorší" na únavu a zátěž ze všech. "Ale dostal jsem ho hajzla... a vědět to co jsem zjistil... tak ho dostanu sám a snadno...", pomyslím si spokojeně, a když prvotní nával bolesti ustoupí tak již jen s aktivním sharinganem (ne MS) se seskupím u Juuga a Suigetsa. "Chm... docela to ušlo...", poznamenám na jejich adresu. Víc uznání se oni dva ode mě asi stejně nikdy nedočkají, takže musí brát "to co je".

Poté se role "velitele" ujme Kakashi. Mlčky následuji ostatní a spolu se Suigetsem přičemž se držím na zádi skupiny. Nestojím o to být "mezi konožáky a další verbeží". Pro mě má prvořadý význam udržet si "vlastní nezávislost" a pomsta... "Konoha počká... však se dočká... všeho dočasu. Jeden po druhém..." Když se po dvaceti kilometrech konečně zastavíme a Kakashi využije Čtvrtého kunai k provádění Hiraishinu, tak stojím opět mimo hlavní skupinu. Postupně jsou "odteleportováni" všichni až na můj tříčlenný tým, Kakashiho a Minata. Kakashi ke mě promluví což "odměním" chladným pohledem svých rudých očích a bez jediného hnutí svalu ve tváři si to vyslechnu. "Tsch..." "Teď bych tě mohl sundat ani bys nemrkl ty ubožáku," pomyslím si arogantně a řeknu mrazivě: "Fajn... den po porážce Madary tě sundám Kakashi, tak se na to připrav..." Načež mu stisknu ruku a propíchnu ho ledovým pohledem. Samozřejmě, že nemám v úmyslu toto dodržet... ne, že bych se chystal dohodu porušit, ale prostě jakmile zhebne Madara, tak se "věci budou mít jinak", než řekl on, nebo teď já. Nejsem tak naivní, abych si s ním vyjednal souboj dopředu, protože takoví zbabělci jako konožáci nikdy nebojují jeden na jednoho. V tomhle ohledu jsou naprosto bezectní a bezcenní.

Vítězství -> Cesta na velitelství
Má kamenná bariéra spolehlivě zaštítila mne i mé spojence stojící za mnou a zastavila ohnivé peklo, které maskovaný muž rozpoutal. Dřevěný klon, kterého jsem umístil na bariéru tolik štěstí neměl. Neviditelné vzdušné ostří jej protnulo těsně poté co pod nepřítelem vyvolal pole dřevěných ostnů, které poranily jeho chodidla. V tu samou chvíli zaútočil Minato, Kakashi a ostatní. Maskovaný muž však zaskočený nebyl a bravurně vykrýval vše, co proti němu poslali. Hiruzen využil té chvíle, kdy byl nepřítel zaměstnaný vyhýbání se útokům a zeshora svou holí zaútočil. Nutno dodat, že velice úspěšně. Přirazil nepřítele k zemi, respektive na osny, které jsem tam před chvílí nechal vyrůst, a které jím prošly jako nůž máslem.

Nebyl to však konec. O pár metrů dál se objevil nějaký vír, ve kterém někdo zmizel. Sice jsem tu osobu viděl jen letmo, ale bylo mi zcela jasné, že to byl ten maskovaný muž. V místech, kde by mělo ležet jeho mrtvé tělo, teď ležela jen rozbitá maska a roztrhané oblečení.
Alespoň jsme ho přinutili k ústupu..., pomyslím si a s úsměvem se zahledím na Hiruzena.
”Skvělá práce, Saru...”

Rozhlédnu se po bojišti, abych se ujistil, že tu už doopravdy náš nepřítel není. Už už se chci vydat na pomoc bratrovi, když v tom se před námi objeví hologram nepříele, který na nás upře svůj zrak a pogratuluje nám, že jsme ho zaskočili a že příště nám takové štěstí nepomůže.
”Budeme na tebe připraveni...”, odpověděl jsem stroze a sledoval jsem, jak náš nepřítel zvolna zmizel. Teprve až jsem se ujistil, že už na nás nečekají žádná překvapení, tak jsem upnul svou pozornost na souboj mladého Uchihy, bratra a jeho studenta.

Bohužel jsem viděl jen poslední Sasukeho úder, kterým svého nepřítele zneschopnil na dost dlouhou dobu, aby ho ostatní zapečetili.
”Skvěle provedeno...”, pochválím Sasukeho, který si ale dál nikoho moc nevšímá.

Po chvilce se ozve Kakashi, který zavelí k přesunu, aby nám tu nepřítel zase někoho neposlal. Přikývnu a společně s ostatními vyrazím za Kakashim.
Ten muž... Jeho bojový styl... Styl jeho mluvy... To jak ze začátku nebral nic vážně... A hlavně skutečnost, že utekl z boje... To nemohl být Madara... Tak moc se za ty roky nemohl změnit.... Navíc, Madaru by nebylo tak snadné porazit..., zapřemýšlím se během přesunu, přičemž vypadám velice nepřítomně.

Po dalších asi dvaceti kilometrech zastavíme a Kakashi ve spolupráci s Minatem nám připraví cestu na velitelství, načež nás tam Minato postupně přenese.

Jakmile přišla řada na mě, tak jsem se Minata chytil za předloktí a přenesli jsme se na místo. Na onom místě panovalo šero a jediným zdrojem světla byla velká spousta svící, které osvětlovaly větší místnost s velmi dlouhým stolem.
”Úžasná technika... Děkuji, Minato...”, řeknu s mírným úsměvem a nasadím vážný výraz. Poté poodejdu ke stěně, abych tak dal prostor pro další přenos.

Velitelství
Jen díky tomu, že měl Madara plné ruce práce, jsem ho dokázal zasáhnout a srazit na shodaimeho ostny. S radostným výrazem v obličeji jsem se opřel o Enmu a spustil jsem se mimo pole ostrých dřevěných špic. Když jsem stanul nohama na pevné zemi, tak jsem svou Kongou Nyoi protočil za zády a posléze jsem jí "zarazil" do země. V zápětí se vedle mne objevil opičí král ve své pravé podobě.
"Díky Enmo, bez tebe bych byl nahraný. A za tu lepkavou hmotu, kterou tě Madara potřísnil, se omlouvám."

Když se zdálo, že už nám nic nehrozí, tak mne oslovil Hashirama-sensei, který mne pochválil za skvělou práci.
"Děkuji shodaime-sama, ale bez vás bychom byli nahraní všichni. Jen díky vám se nám podařilo Madaru odrazit."
Až domluvím, tak se otočím a podívám se Danzovým směrem a se posmutním.
Co jsi to jen se sebou provedl, příteli?
Zahloubal jsem se do svých myšlenek tak hluboko, že jsem si Madarova hologramu skoro nevšiml. Jen co domluvil a zmizel, tak jsem vyrazil na pomoc Mizukage, Sasukemu a ostatním. Než jsem tam ale dorazil, tak bylo po boji a Kakashi zavelel k přesunu.
Moudré rozhodnutí. Byl bych nerad, kdyby se Madara vrátil i s posilama.

Asi po 20 km, jsme všichni zastavili a Kakashi vyvolal své psy, kterým dal jeden z Minatových kunaiů a odvolal jej. Tak totiž označil Minatovi místo, kde nás postupně přenesl.

Když jsem se ocitl v tmavé místnosti plné svící tak jsem Minatovi poděkoval a přistoupil k shodaimemu.
"Shodaime-sama. Až se Kakashi s Minatem a ostatními vrátí, měli bychom svolat schůzi velení. Potřebujeme zjistit co všechno můžeme od Madary čekat a co a koho všechno máme k dispozici."
Zahrnu shodaimeho svýmy návrhy, ale když si všimnu jeho vážného výrazu, tak se zarazím.
"Nejdříve ale navštívíme vaši vnučku a mou studentku, Tsunade, která leží v nemocnici."

Cesta "domů"

Pečetění černých plamenů šlo pomalu, pomaleji, než rychlost, kterou se plameny rozrůstaly. V tom ale plameny začaly mizet, ten mladý Uchiha je potlačil. Tato moc jeho očí byla věru impozantní, ale ne nepřekonatelná. Boj začal nabírat obrátky, když Madara začal skutečně bojovat. Okamžitě jsem popadnul obě mladé dívenky a zmizel jem s nima z bojiště.

Hiraishin no Jutsu (technika létajícího boha hromu)

I přesto, že na mě dřív stihly vztáhnout ruku, nyní jsem si s nima nehrál a neměly šanci odporovat. Během vteřiny se oběvily na místě, kde nás prvně potkaly a hned jsem byl znova na bojišti. Vrhnul jsem po Madarovi kunai a zformoval jsem si v ruce
Rashengan Madaru však uzemnil těsně předemnou třetí s jeho legendární diamantovou holí a bylo po boji. Vlastně tou dobou skončil boj i u mladého Uchihy, Kterého jsem zahlídl, jak vychází z nějakého portálu, ale neteleportoval se, byl na stejném místě jako před chvílí. Dostali jsme ještě holografické varování. Ignoroval jsem ho. Raději jsem se ani nepokoušel stopovat madaru v jeho časoprostorovém víru a spolu s ostatníma jsem na Kakashiho povel zmizl z bojiště. Po Několika kilometrech se Kakashi rozhodl využít mých schopností a svého pomocíka Pakunna. Odevzdal jsem psovi svůj kunai a podle instrukcí jsem pár vteřin počkal. Poté jsem začal přenášet na základnu všechny počínaje Mizukage. To aby na základně nevznikl poplach. Nakonec jsem přemístil i kagy, ale Sasukeho jsem ještě nechal na místě. Na pochvalu prvního Hokageho Hashiramy jsem jen přikývl.
Není zač, učili mě nejlepší...
Zavzpomínám na Jiraya a už jsem zpět u Kakashiho a Sasukeho. Moc se mi nechce Sasukeho přemístit na základnu a dám to Kakashimu najevo. Ten se Sasukem krátce promluví... Sasukeho odpověď mě sice trochu rozčílí a mám sto chutí s sebou teleportovat jen jeho horní polovinu těla, ale Kakashi je tady velitel. Chytím se obou a nyní již trochu s námahou oba přenesu na základnu. Po posledním přenosu s sebou teleportuji i kunai, ke které jsem se do teď vracel. Když se zjevím v zasedací místnosti naposled, Třetí se zrovna zmiňuj o nemocnici.
Výborný nápad. Taky bych rád navštívil raněné. A poté během dne můžem prostudovat nejaktuálnější hlášení z fronty abychom se dostali do obrazu. Co vy na to? S tím se nakloním k náhodné kolemjdoucí osobě kterou jsem tu neportoval.
Tušíš kudyma do nemocnice?

Nový domov
Od prvního pohledu mi bylo jasné, že Sasuke to co říká, nemyslí vážně. Přesto jsem ho vzal s námi do nové základny. Dostal docela přesné pokyny co zde dělat smí, a za jaké věci krvavě zaplatí. Viděl jsem, že ho cestou po chodbě provázelo takové množství nenávistých pohledů, že jsem měl strach aby nám neroztavily střechu nad hlavou.
Povzdychnu si a začnu vyhánět lidi z hlavní místnosti. Z nějakého důvodu se nikomu nechce opuštět pohodlí místnosti a jít se mačkat zpět do chodeb, ale nakonec docílím výsledků. Jediný kdo zůstane jsou Kagové, které jsem odchytil dřív než stihli utéct. Když chci začít, dojde mi že nemám mapy ani nic jiného. Zavolám si ANBU a nechám si sehnat vše potřebné pro vysvětlení nových událostí. Než mi přinese vše potřebné, začnu Kagům vysvětlovat vše, co se stalo a co nakonec vedlo k událostem, kterých se dnes tak nečekaně účastnili. Díky tomu, že Kagové byli již dlouho mimo dění, trvá mi to dosti dlouho. A i tak na mě mají spoustu vyčerpávajících dotazů, takže zůstáváme v místnosti zamčení několik dlouhých hodin. Když se konečně dostávám k událostem, které vedly k začátku této války a jejímu průběhu mám konečně možnost využít map a pomůcek, které mi ANBU donesli.
Po shrnutí hlavních událostí, které se zatím odehrály, jsem Kagům neměl víc co říct, a taky jsem jim chtěl dát čas aby se se vším srovnali. Otevřel jsem dveře zpět do místnosti a zavolal pár lidí, aby Kagy provedli po základně. Než přišli čekal jsem ještě na to, zda se budou chtít ještě na něco zeptat, ale zároveň jsem se pomalu chystal k odchodu. Přece jen mě ještě čekala spousta povinností, na které jsem měl dohlídnout.

Velitelství – nové informace
Po chvilce si mě u zdi odchytil Hiruzen, který na mě začal chrlit spoustu návrhů, na které jsem mu jen s vážnou tváří přikývnul. Co jiného jsem také mohl dělat, když jsem s jeho návrhy souhlasil. Trochu ztrápeně jsem se podíval na lidi v místnosti a zalitoval jsem je.
Jak dlouho se asi tito lidé musí schovávat pod zemí a strachovat se, aby je nepřítel nenašel??, pomyslím si a znovu pohlédnu Hiruzenovi do tváře. Ten se zarazil a řekl něco, co mě velice překvapilo. Navrhl totiž, že nejdříve půjdeme navštívit jeho studentku a mou vnučku Tsunade.
”Vnučku?? Já mám vnučku??”, zopakuji po Hiruzenovi tázavě a celý se napřímím.
”Ano, Saru... Rád bych viděl svou vnučku...”, dodám s mírnou váhavostí v hlase a pohlédnu na Minata, který se také zapojil a souhlasil s návštěvou nemocnice. Hned na to se obrátil na nějakého neznámého shinobiho, kterého se zeptal kudy do nemocnice. Onen člověk nám však nestačil ani odpovědět, když se ozval Kakashiho hlas, který začal všechny, krom nás, vyhánět z místnosti.

Po chviličce jsme v místnosti zůstali jen my čtyři a Kakashi (plus Mizukage pokud zůstala), který nám začal podávat informace. Začal s tím, že nám řekl něco málo o době, která následovala po našich smrtích. Dále pokračoval tím, kdo jsou akatsuki a co mají za lubem. Tím se dostal k událostem, které vyústily k této krvavé válce. Nakonec nás uvedl do situace v které jsme a jak jsou v současné době vedeny operace proti Madarovi.

Celou dobu jsem pozorně poslouchal, snažil se vše vstřebat a otázky jsem kladl jen velmi vyjímečně. Jakmile Kakashi domluvil a dal nám prostor pro další otázky, tak jsem se postavil a ujal se slova.
”Děkuji za poskytnuté informace, Kakashi... Věřím, že osvětlily vše, u čeho jsme nemohli býti... Avšak mám pochyby... Pochyby o osobě, proti které vedeme válku...”, řeknu vážným hlasem a všechny přítomné přeletím pohledem.
”Ano... Myslím si, že Madara, proti kterému jsme před nějakou chvílí bojovali, není ta samá osoba, kterou jsme s bratrem znávali...
Ani jeho vystupování, ani styl boje neodpovídá tomu, který kdysi používal... Ba co více... Madara by z boje jen tak neutekl... Alespoň ne z takového, který se před chvílí odehrál... Ta osoba v masce nám nepředvedla ani zlomek z Madarovy moci... Používal převážně tu techniku, která mu dovolila býti nehmotným a která je jak předpokládám schopností onoho rinneganu...”, osvětlím ostatním své pohnutky ohledně “Madary” a kouknu na bratra, který mi, jak doufám, dá za pravdu. Přecejen i on Madaru znal a tak mu může být divné jeho současné chování.
"A když už jsme u toho... Jaké jsou další schopnosti rinneganu?? Co dalšího od něj můžeme čekat??", zeptám se Kakashiho a čekám na jeho odpověď.

Nový domov
Senseiův udivený pohled zprvu nechápu, ale nakonec mi to dojde. No jo, Tsunade se vlastně narodila až po Shodaimeho smrti.
"Ano Hashiramo-sama, máte vnučku. A podle toho, co říkaly ty dvě dívky, je také hokage. Teď ale leží v hlubokém komatu."
Když jsem domluvil, tak se do naší debaty přidal Minato, který by se očividně také rád podíval za svým synem.

Kakashi má s námi ale jiné plány a tak hned co všechny lidi vyhnal z místnosti, svolal nás - bývalé hokagy.
Následovalo dlouhé vyprávění, které popisovalo události od smrti shodaimeho až po dnešní den. Po celou dobu tohoto vyprávění jsem mlčel a bedlivě poslouchal. Nechtěl jsem, aby mi byť jen jediné slůvko uteklo.

Když Kakashi domluvil, tak se shodaime postavil a sdělil nám svou doměnku ohledně Madary. Totiž, podle něj ta osoba v masce, se kterou jsme bojovali, nebyl Uchiha Madara, ale nějaký podvodník, který to o sobě jen tvrdí.
"V tomhle bych dal na Hashiramu-senseie. On z nás Madaru znal nejlépe."
Zamyšleně se podívám do tváře každému z přítomných.
"Možná nosí tu masku, aby skryl skutečnost, že je to jen podvodník.
Tím ale vyvstává další otázka. Kdo je ten maskovaný muž a proč o sobě tvrdí, že je Madara?"

Sasuke

Když jsi se dostal na základu která byla v podzemí, Mizukage se tě s úsměvem ujala, přidělila ti pokoj, ukázala jídelnu a tak podobně. Taky ti ukázala místa kam máš vstup zakázán. Ano, základna je možná nová a Mizukage by se tu taky neměla vyznat, ale velice rychle jsis všimnul na stěnách chodeb značky různých barev tvarů, kterými se velice pravděpodobně orientuje. Vaši vyhlídku zakončila u Tvého pokoje, kde se na Tebe svůdě usmála.
Udělej si tady pohodlí Sasuke-chan, a kdybys cokoli potřeboval, stačí mi říct a já ti ráda pomohu.
S tím na Tebe mrkla a odešla. Suigetsu a Juugo mají pokoje hned vedle Tebe a na prohlídce komplexu celou dobu byli několik kroků za Tebou. Když odcházela Mizukge, minula se na chodbě s Karin, která nyní pracovala velice pravděpodobně pro Konohu. Když Vás tři zahlídla, Tobě darovala pohrdavý znchucený pohled... Juugovi a Suigetsovi se pohledem vyhla a pokračovala dál chodbou pryč.
Suigetsu:"Ale vždyť to byla Karin, copak není mrtvá? jakto že je s Konožany?"
Zeptal se zmateně a doběhnul ji.
Počkej Karin! Co to má znamenat? to teď kopeš za jejich tým? to už jsi nás zradila?

Karin suigetsa jediným úderem zkapalnila, probodla ho pohledem a procedila mezi zuby. Ani omylem se předemnou neopovažuj vyslovit slovo Zrada...!!! je ti to jasné? Šlehla nenávistným pohledem po Sasukem a odešla.

Juugo je možná Sasukemu naprosto navždy loajální, ale Suigetsu se zmateně vrátí a začne se vyptávat.
Hele nezapoměl jsi nám něco říct? A co tým Jestřáb? Já myslel že jeden druhéo držíme nad vodou, že nejsme jak ostatní týmy. Co se s tou Karin stalo a chci vědět vše.

Suigetsu se na tebe dívá vyčítavě a nechápavě, zřejmě vskutku uvěřil tvým slovům které jsi

Sasuke

Když jsi se dostal na základu která byla v podzemí, Mizukage se tě s úsměvem ujala, přidělila ti pokoj, ukázala jídelnu a tak podobně. Taky ti ukázala místa kam máš vstup zakázán. Ano, základna je možná nová a Mizukage by se tu taky neměla vyznat, ale velice rychle jsis všimnul na stěnách chodeb značky různých barev tvarů, kterými se velice pravděpodobně orientuje. Vaši vyhlídku zakončila u Tvého pokoje, kde se na Tebe svůdě usmála.
Udělej si tady pohodlí Sasuke-chan, a kdybys cokoli potřeboval, stačí mi říct a já ti ráda pomohu.
S tím na Tebe mrkla a odešla. Suigetsu a Juugo mají pokoje hned vedle Tebe a na prohlídce komplexu celou dobu byli několik kroků za Tebou. Když odcházela Mizukge, minula se na chodbě s Karin, která nyní pracovala velice pravděpodobně pro Konohu. Když Vás tři zahlídla, Tobě darovala pohrdavý znchucený pohled... Juugovi a Suigetsovi se pohledem vyhla a pokračovala dál chodbou pryč.
Suigetsu:"Ale vždyť to byla Karin, copak není mrtvá? jakto že je s Konožany?"
Zeptal se zmateně a doběhnul ji.
Počkej Karin! Co to má znamenat? to teď kopeš za jejich tým? to už jsi nás zradila?

Karin suigetsa jediným úderem zkapalnila, probodla ho pohledem a procedila mezi zuby. Ani omylem se předemnou neopovažuj vyslovit slovo Zrada...!!! je ti to jasné? Šlehla nenávistným pohledem po Sasukem a odešla.

Juugo je možná Sasukemu naprosto navždy loajální, ale Suigetsu se zmateně vrátí a začne se vyptávat.
Hele nezapoměl jsi nám něco říct? A co tým Taka? Já myslel že jeden druhéo držíme nad vodou, že nejsme jak ostatní týmy, kteří si bez výčitek bodaj kudly do zad. Co se s tou Karin stalo a chci vědět vše.

Suigetsu se na tebe dívá vyčítavě a nechápavě, zřejmě vskutku uvěřil tvým slovům které jsi kdysi říkal při zakládání tohoto týmu. Vlastně když se nad tím zamyslíš, do Tvého týmu se přidal jen aby získal Samehadu a před chvílí se jí kvůli Tebe dobrovolně vzdal.

Když padla otázka ohledně rinneganu, měl jsem na jazyku odpověď, když mi došlo, že jediný člověk, který nám o něm může poskytnout nejvíce informací a nejlépe Kagy s touto schopností seznámit je naruto.
"Je tu člověk, který vás s rinneganem může vcelice dobře seznámit, bohužel právě teď není při vědomí.Jeho stav vyžaduje stálou péči a ani medici, ani naši odborníci na čtení paměti netuší, co ho v tomto stavu drží. Jednou z mnoha teorií je, že by to mohla být vina démona v něm.Je tu samozřejmě možnost, že s vaší pomocí ho můžeme probudit.

Rozhlédnu se po místnosti a sleduju reakce Minata a Hashiramy. Počítám s tím, že se zvednou aby prohlédli stav pacienta. Když je vše jasné, zavolám ANBU, aby zanesl do nemocničního křídla informaci, že tam asi zajdou Kagové, a pokusí se Narutovi pomoci. Ale než se tam můžeme vydat, ještě je třeba vyřešit pár otázek. Ohledně "Madarovi" pravé identity, se objevilo několik teorií, ale jejich prokazatelnost je mizivá. Proto po chvíli nakonec odcházím a vedu Kagy tam, kde na jejich pomoc čekají.

Vzhledem k tomu, že již vypršel časový interval, jedna z prvních věcí, které je třeba udělat, je pozměnit barevné značky, které napomáhají orientaci v podzemí. Musím se usmát, protože ve chvíli kdy se vymění, nastane zase pár hodin chaosu, kdy tady budou lidi bloudit a narážet na místa, na která se zrovna opravdu dostat nechtěli. Vzpomenu si že při první výměně jsem i já několikrát došel na ošetřovnu, i když jsem mířil ven. Naštěstí s trochou praxe, již tyto výměny nedělají takové problémy, protože lidi se začnou orientovat instinktivně, hlavní výhodou je, že i kdyby se zde případný zrádce dokázal vyznat, bude mu chvíli trvat, než značky přímo rozluští a dostane ven.
Když vycházím z konferenčky, začínám si v mysli pomalu formulovat nové barevné a znakové kombinace.

Mei-Terumi, Karin a Suigetsu... no tomu říkám den:

Na základně se mě ujala Mizukage a ukázala mi nejen místa kam nesmím, ale i můj vlastní pokoj. Nadto se na mě stále "svůdně" usmívá a ještě ke všemu mi nabízí "pomoc s čímkoliv si řeknu". Ne to není pocit, ta mě vážně balí. "O co tý ženský jde? To si jako myslí, že se do ní zamiluju, nechám se odvést do Kirigakure, kde jim zanechám své geny v podobě potomků s ní... a pak někde zmizím?" Ne, že by snad nebyla hezká //de facto jde vedle Konan asi o nejhezčí ženský charakter, který Kishimoto namaloval// a dokonce ani její věk by tolik nevadil... ale... "Zdá se mi to, nebo začínám uvažovat trochu.... "specifickým" směrem?" Podivím se sám sobě a svým myšlenkám, ale pak je pustím z hlavy a Mizukage jen odpovím: "Nemyslím, že to bude třeba, ale dě... ehm... beru na vědomí vaši nabídku." "Já jí málem poděkoval?" Vážně jsem jí málem poděkoval, hrůza pomyslet na to o čem mé nejupozaděnější myšlenky momentálně uvažují - abych vysvětlil proč vůbe o Mizukage uvažuji, tak řeknu jediné tři věci: 1) je to mizukage, 2) ovládá futton (kyselinu), 3) ovládá yoton (lávu), takže mé myšlenky se momentálně zabývají možností vytvořit s ní potomky, které by měli tři kekkei genkai (sharingan, yoton, futton) a ještě by měli při troše štěstí mocenské postavení na úrovni Mizukage. Nový, silný a hlavně vládnoucí klan Uchiha. Ze všech čtyř ženských co se o mě okatě ucházely - Sakura, Ino, Karin a Mei Terumi - je tahle poslední asi jedinou partií pro mě, o které je má striktně racionální část ochotná uvažovat jakožto o partnerce... "Tsch...!" pomyslím si sám sobě pohrdlivě a raději to vypustím z hlavy.

A v tom dojde na incident s Karin. Její pohrdlivý pohled úspěšně odignoruju, ale už hůře se mi ignoruje Suigetsu a jeho ptaní. "Tým? My a tým? Myslím, že ti budu muset něco vysvětlit... hehehe...", pomyslím si sarkasticky a řeknu: "Můžeš být vklidu... do zad jsem jí nebodl... propíchl jsem jí totiž zepředu!" Přičemž se mi v očích objeví sharingan a ve tváři napůl maniakální výraz (ať žije stínohra ve tváři). "Pokud se necháš blbě chytit nepřítelem, tak jako se ona nechala chytit Danzem... tak jsi neužitečný a jsi jen břemeno. Ostatně...", pronesu již poněkud uvolněnějším hlasem a pokračuju: "Myslím, že nyní už mě nemusíš následovat na každém kroku... tys šel se mnou jen kvůli Samehadě, tu jsi získal a opět nedávno ztratil... nic tě ke mě nepoutá a já tě nemám v úmyslu držet u sebe. Pokud chceš následovat Karin... bež, není problém." Věnuji Suigetsovi poněkud upřený výraz, ve kterém podtrhnu to co jsem řekl ve svém "proslovu": Ano tým jsme, ale jakmile uděláte botu či se necháte zajmout, tak nečekejte ode mě pomoc (a když už tak rovnou do hrobu). Pokud se to někomu nelíbí - támhle jsou dveře - nikoho v týmu nedržím a v zásadě ani nikoho nepotřebuji.

Konec cesty, setkání s Konohamarem

Během cesty se nesnažím nějak navázat rozhovor se Shizune-senpai, jsem tichá a jen vytrvale jdu - přesněji řečeno, skáču po stromech jak opice. Už abychom tam byli... Ne že bych nevěřila našim lékařům, ale přece jen, chci mít nad Narutem dohled sama. A Shizune, jak ji znám, se asi taky těší, až se o Tsunade-sama bude moct postarat osobně! Ach jo, Naruto... probudíš se ještě někdy? Skončí tohlecto? Nebo snad... budeš cestovat z místa na místo zapečetěný ve svitku až do smrti? Ne... to nedopustím... Zlepšení určitě přijde, já tomu věřím!
Zatřesu hlavou, abych si pročistila myšlenky, a srovnám krok se Shizune-senpai. Aniž bych si to uvědomila, během svých myšlenkových pochodů jsem zpomalila.
Zanedlouho dorážíme k naší nové základně, ubytování, nebo jak bych to měla nazvat. "Náš nový domov" rozhodně ne. Můj pravý a jediný domov zůstává pořád v Konoze, u mojí rodiny... a u starých vzpomínek.
Chvíli tam stojíme, když k nám zamíří nějaký kluk. Kluk? Spíš mladý muž. Ne, není pochyb... "Konohamaru-kun!" přivítám ho udiveně. Na otázku "Jak se máme" už radši ani neodpovídám. Ze zkušenosti už vím, že přijde příval dalších a dalších slov. A ani tentokrát se nemýlím.
Musím se na něj maximálně zasoustředit, abych vůbec vnímala smysl jeho slov. Zmateně kmitám očima na místa, kam ukazuje a kam podle jeho slov nemáme chodit. Potom ho následuju do podzemního komplexu. Nevypadá to tu zrovna utěšeně, ale pohled na pacienty, jimž zjevně nic nechybí, mně trošku uklidní. Tedy... nic nechybí, s výjimkou Naruta.
Proč zrovna on musí tak trpět? Dokonce i Tsunade-sama klidně spí, ale Naruto zase vypadá, jako by měl nějakou noční můru. Vlastně, co když ji skutečně má...? Naruto, kdybych ti tak mohla pomoct víc. Kdybych tě tak mohla zbavit tohohle strašlivého stavu. Kdybych... kdybych věděla jak! Prosím, prosím, prosím, ať Hokagové už brzy dorazí a pomůžou mu... Po tvářích se mi zase koulejí slzy a já si přeju být aspoň trochu statečnější. "Děkujeme, Konohamaru-kun," poděkuju Konohamarovi za provedení areálem.
Vzhledem k tomu, že mám volno, rozloučím se se Shizune. Nejdřív zkontroluju, jestli Narutovi něco nechybí (samozřejmě něco, co bude v mých silách zajistit) a jdu se ubytovat.
Po vybalení znovu zajdu za Narutem, ověřím si, kdy je čas pro předání mé chakry -pokud to bude teď, samozřejmě to udělám teď - a rozhodnu se pro vycházku do okolí, abych to tu trochu poznala.
Vzhledem k tomu, že jsem sice odpočatá po cestě, ale zároveň trochu zesláblá, protože moje chakra se nikdy nemá šanci úplně obnovit, rozhodnu se jen pro krátkou vycházku. Při tom se vyhnu místům, kde jsou podle Konohamara výbušné lístky - myslím, že další pacient v mé podobě by jim rozhodně na optimismu a morálce nepřidal. (A ještě k tomu pacient v tom lepším případě. V tom horším? Mrtvola.)
Po procházce, pokud nepotkám nic, se vrátím zpátky a odpočívám. Zatím.

Základna

Už už jsem se chystaopustit konferenční místnost, když mě Kakashi zastavil... a všechny kromě nás vyhnal. Nejprve měl dlouhou historickou přednášku, aby měli přehled i oba bratři rodu Senju, kteří byli mrtví dýl než ostatní. Za těch několik let co tu nejsem já toho neměl moc co říct, ale poslechl jsem si pém Uchiha Sasukem, který přišel o celou svou rodinu rukou bratra. Byl to sice smutný příběh, ale důležitý k tomu, abychom měli přehled jak se věci mají. Pak začala nejdelší část přednášky. Od vypuknutí války nám vyprávěl kakashi o každém Madarově nepřátelském aktu. Vyprávěl nám o boji snad na každétě a taky nám jmenoval výčet našich četných ztrát, což bylo dost nepříjemné vzhledem k faktu, že nepřítel takřka ztráty díky edo tensei neměl.
Pokusil jsem se v mysli syna ještě na okamžik odsunout bokem a silně jsem se soustředil na vše, co bylo zmíněno. Překvapily mě informace jak o Akatsuki, tak o Jirayově hrdinné smrti a naprostém zničení Konohy Jirayovým studentem a Nagatem. Z tohoto vyprávění mi bylo jasné že moc Nagatových očí... Rinnenganu, musela být nepředstavitelná. Když jsme se dostali až k dnešnímu dni.... měl jsem plno námitek. Viděl jse v historii plno chyb, situací, které bych řešil jinak, ale samozřejmě jsem mlčel, protože "po bitvě je každý generál". Proto se vložím do debaty o Madarovi.
Možná je na čase odkrýt kousek z minulosti. Který jsem si vzal do hrobu. Když Kushina rodila Naruta, byla Jinchuriki a jak víme, v té chvíli jsou ženské jinchuri nejslabší. Proto byla daleko mimo vesnici na tajném místě s dobrou obranou, nicméně tento maskovaný muž nás tam našel a nejen to. Během chvíle zabil všechny stráže a pomohl lišce unnout z kushiny.

Malé zpoždění

Ke konci naší debaty s mým bývalým žákem, jsem jen lehce zakroutil hlavou a nasadil zklamaný výraz.
"Války i staří tě změnily Danzo a proto tě budeme muset teď porazit."
To byla má poslední slova na jeho stav a okamžitě jsem seskočil dolu k vodnímu shinobi. Moc jsem se nevěnoval jejich plánu, ale pochopil jsem jeho snahu a tak mu okamžitě pomohu.
Doufám že tohle zabere...bojovat s nepřítelem, u kterého neznám žádné slabiny a zároveň je to můj bývalí žák..to není lehké..
Rázem je v okolí bariéry co nejvíce vody a celou dobu podporuji toho druhého chlápka. Teprve až po chvíli sledování jsem pochopil snahu Mizukage a tak se do toho nesnažím moc zapojit. Nakonec to po chvíli skončí naší výhrou a Madara je donucený se stáhnout i se svými podivnými technikami. Nám se úspěšně podařilo zapečetit Danzoua a po chvilce jsme opět vyrazili do tábořiště.
Danzou s nesmrtelnou technikou, chakrou mého bratra a sharingany na ruce....pak Madara s technikou, která dovoluje se znehmotnit....nejspíš to bude časoprostorová technika..to je dobře...ale proč někdo jako Madara používá něco takového ??..
Celou cestu se držím v zadních liniích a celkově hlídám okolí pomocí občasných zastávek. Vždy si kleknu, přiložím prst k zemi a zkontroluji naše okolí, abych jsme si byli jistý soukromým.
Společně jsme došli o několik mil dál a pak nás Minato přemístil někam pryč. Nijak jsem neskrýval nadšení z jeho časoprostorový techniky, ale i tak jsem to nechal plavat a vydal se na cestu společně s ostatními. Cestou jsem si prohlídl většinu podzemního komplexu a nakonec jsme zamířili do hlavní místnosti.
Takovýhle život v podzemí...vážně jim moc nezávidím...
Teprve až když jsme se tu všichni shromáždili, začal nám Kakashi vše vysvětlovat a já si to postupně srovnávám v hlavě. Bratr z nás nereaguje jako první a tak jak bývá zvykem, řekl tu hlavní myšlenku dne. Ve chvíli kdy se podívá na mě, na souhlas přikývnu a jen dodám.
" Musím jen souhlasit, tohle nebyl Madara z naší doby. U něj jsem nikdy neviděl tu časoprostorovou techniku a celkově má tenhle maskovaný chlápek jiný charakter. Ale zase zná veškerá tajemství Uchiha klanu, podrobnosti o boji s bratrem a ovládá tak mocné techniky.....buď je v nějakém kontaktu s Madarou nebo pochází z naší doby..."
Nějak jsem se neovládl a pustil jsem své myšlenky na světlo, ale i tak tomu věřím. Jak jinak by věděl tolik věcí a zároveň ovládal techniky na takové úrovni. Pak už jen čekám na Kakashiho vyjádření ohledně Rinneganu a pozorně poslouchám.
Oči mudrce šesti cest....to už je trochu moc...časoprostorová technika, Edo Tensei, Mangekyo Sharingan a Rinnegan....nepřítel na úrovni...
Ať řekne kdokoli cokoli, dnes tu nejspíš už nic nezměníme a tak se po nějaké době postupně rozejdeme. Já okamžitě zamířím společně s bratrem a Sarutobim do nemocnice podívat se na mojí "praneteř". Pravda je, že jsem jí už jako malou viděl, ale pochybuji nevím, jestli si na mě pamatuje. Hold jsem měl to štěstí a zůstal jsem déle naživu než můj starší bratr. Ještě před vstupem do nemocnice doběhnu bratra a s pobaveným výrazem ve tváři, ho poplácám po zádech.
"Hele dědečku, došlo ti že tvá vnučka bude starší než ty. Docela divný co...."
Ještě jednou se pořádně zasměji a pak procházím komplexem hned vedle bratra.
Zvláštní pocit být někdo z tak dávných časů a zároveň být mladší než naši potomci....

Základna

Už už jsem se chystaopustit konferenční místnost, když mě Kakashi zastavil... a všechny kromě nás vyhnal. Nejprve měl dlouhou historickou přednášku, aby měli přehled i oba bratři rodu Senju, kteří byli mrtví dýl než ostatní. Za těch několik let co tu nejsem já toho neměl moc co říct, ale poslechl jsem si pém Uchiha Sasukem, který přišel o celou svou rodinu rukou bratra. Byl to sice smutný příběh, ale důležitý k tomu, abychom měli přehled jak se věci mají. Pak začala nejdelší část přednášky. Od vypuknutí války nám vyprávěl kakashi o každém Madarově nepřátelském aktu. Vyprávěl nám o boji snad na každétě a taky nám jmenoval výčet našich četných ztrát, což bylo dost nepříjemné vzhledem k faktu, že nepřítel takřka ztráty díky edo tensei neměl.
Pokusil jsem se v mysli syna ještě na okamžik odsunout bokem a silně jsem se soustředil na vše, co bylo zmíněno. Překvapily mě informace jak o Akatsuki, tak o Jirayově hrdinné smrti a naprostém zničení Konohy Jirayovým studentem a Nagatem. Z tohoto vyprávění mi bylo jasné že moc Nagatových očí... Rinnenganu, musela být nepředstavitelná. Když jsme se dostali až k dnešnímu dni.... měl jsem plno námitek. Viděl jse v historii plno chyb, situací, které bych řešil jinak, ale samozřejmě jsem mlčel, protože "po bitvě je každý generál". Proto se vložím do debaty o Madarovi.
Možná je na čase odkrýt kousek z minulosti. Který jsem si vzal do hrobu. Když Kushina rodila Naruta, byla Jinchuriki a jak víme, v té chvíli jsou ženské jinchuri nejslabší. Proto byla daleko mimo vesnici na tajném místě. Okolo místa byla vstyčena nejsilnější a nejspolehlivější bariéra kterou jsme měli na detekci nepřátel. Jen tři lidi kromě mě a třetího věděli, že rodí jinchuriki. Nejdůvěryhodnější ANBU tým stežil okolí v bariéře. Aniž by tušili co hlídají, dalších ěkolik jednotek bylo rozmístěno po okolí taky bez tušení co se děje. I přes to všechno Ten maskovaný muž naší bariérou pronikl bez povšimnutí, odstranil nejlepší tým který jsme měli a to vše načasoval tak přesně, že se u nás oběvil ve chvíli, kdy se Naruto narodil. Naruto nežil ještě ani minutu a už měl kunai na krku. Ten člověk dokázal nejen to co jsem vyčetl, ale uměl se i teleportovat na libovolné místa a vzdálenosti bez nutnosti vazby k danému místu. Nedokázal sem si pod takto zrůdnou mocí představit nikoho jiného než madaru. To jak umí načasovat svou techniku znehmotnění je naprosto impozantní a mohu vám narovinu říct, že si s váma dnes jen hrál. Ve chvíli, kdy vás vžně bude chtít zabít. Nebojujte s ním z blízka. Pokud se vás dotkne... velice rychle vás dovede vtáhnout do jiné dimenze a První a Třetí mu k tomuto dávali příležitost... Prvního bych nejspíš mohl dostat ven protože jsem mu dal na ruku svou kotvící pečeť, ale jistý si nejsem. Dimenzema jsem nikdy cestovat nezkoušel. Krom toho všeho, tento člověk ovládá dost mocné genjutsu na to, aby ovládal lišku a má jakési nadpřirozené regenerační schopnosti. Krom jiného asi ani nestárne. Jediný z histori s takto zrůdnou mocí kdo mě napadl byl Madara, Každopádně jedno je jisté. Podle mě je Uchiha, nevěřím, že by někdo s pouze implantovaným okem ovládnul lišku.

Dokončím přednášku a počkám na reakce ostatních. Chvíli si počkám, jestli k tomu bude mít někdo nějaké připomínky, načež se přidám k lidem, kteří se rozhodli navštívit pacienty. Trochu se mi třesou kolena, ale nedávám to na sobě znát. Prošvihnul jsem celé dospívání mého syna a teď je docela možné, že bude asi starý jak já.

Velitelství
Když jsem všechny přítomné seznámil s mým názorem, tak mi bratr dal za pravdu. Přecejen, odlišnost mezi Madarou z naší doby a tím maskovaným mužem je do očí bijící. Sarutobi se přidal na mou a bratrovu stranu, za což jsem jej obdařil mírným úsměvem. Kakashi ale naše slova nebral moc vážně a mlčky to přešel. Dokonce ani mou otázku ohledně rinneganu nezodpověděl a odkázal nás na nějakou osobu, která je ovšem v komatu.
Soudě podle zmínky o démonovi, se bude jednat nejspíše o jinchuurikiho... S jeho rekonvalescencí mu budu s velkou pravděpodobností moci pomoci..., z mých myšlenek mě vytrhne Minato, který nám začal vyprávět o svých posledních chvílích na tomto světě a o boji s tím maskovaným mužem.

Pozorně jsem si vyslechl Minatova slova a když skončil, tak jsem se znovu ujal slova já.
”Skutečnost, že ten podvodník je z klanu Uchiha, jsem nikdy nezpochybňoval... Zpochybňoval jsem jen to, že je to Uchiha Madara... A tvé vyprávění o boji s ním, Minato, mě jen utvrzuje v mém názoru... Schopnosti pravého Madary a toho podvodníka jsou velice odlišné...”, pronesl jsem směrem k Minatovi a krátce jsem se odmlčel.
”Ale ať je to tak, či jinak, musíme ho zastavit... A k tomu bude zapotřebí každého schopného shinobiho... Včetně Minatova syna Naruta...”, pronesl jsem trochu velitelsky a vstal jsem od stolu.
”Co říkáš, Minato?? Půjdeme ho postavit na nohy??”, oslovím yondaimeho se zapáleným výrazem ve tváři a počkám si na jeho souhlas. Jakmile mi to Minato odsouhlasí, tak pohlédnu na Kakashiho a chci jej požádat, aby nás odvedl za Narutem. To však není vůbec nutné, protože Kakashi nás pohotově vyzval, abychom jej následovali.
Z jeho výrazu a stylu, jakým o Narutovi vyprávěl je jasné, že má toho chlapce rád skoro jako syna, pomyslím si a vyrazím za Kakashim, přičemž se mé myšlenky zase vrátí k mé vnučce.
Tak já mám vnučku... Jaká asi je?? A.. vlastně, kolik jí teď je??, zavrtal jsem se do svých myšlenek tak moc, že jsem si ani nevšiml, že se mnou bratr srovnal krok. Když pak na mě promluvil, tak jsem s sebou mírně škubl a pohlédl mu do očí. Chvíli mi sice trvalo, než mi došel význam bratrových slov, ale pak jsem se jen usmál.
”Zrovna jsem o tom přemýšlel... Ano, možná to trochu divné bude... Ale i tak jsem rád, že dostanu příležitost poznat svou vnučku...”, odpověděl jsem bratrovi s úsměvem a po chvíli jsem dodal: ”A toho dědečka si nech...”

Osudový okamžik

Kagové spolu s Kakashim konečně ukončili debaty a vydali se směrem k ošetřovně. Kakashi mezitím po cestě hosty zasvěcoal v orientačních značkách na chodbách a vysvětloval ohledně základny co se jen dá. Asi po 10 minutách chůze jste došli do chodby, která vypadala o něco líp než zbytek základny. Byla to ošetřovna, na které šlo vidět, že si s ní dali stavitelé trochu víc práce aby tu bylo čisto a teplo. Zdi byly barevné podle minerálů, které byly v okolní půdě, od železa přes křemen až po uhlík. zbytek základny měl zdi buď kamenné nebo hliněné.

Minuli jste ošetřovnu, operační sál, několik prázdných pokjů a několik plných. Naruto s Tsunade byli až na konci chodby, protože u nich nehrozily změny zdraotního stavu narozdíl od jiných pacientů. Na chodbě jste potkali Sakuru, která měla zrovna namířeno tím samým směrem, vlastně už vcházela do předposledního pokoje, když si všimla, že k ní jdou chodbou padlé legendy.


Už teď jde předpokládat, že v ředposledním pokoji je Naruto a v posledním je Tsunade.
Pokoje
Naruto je v pokoji s jednou postelí, nočním stolkem plným léků a křeslem u postele (pro Sakuru). Je přikrytý lehkou přikrývkou a je k posteli připoutaný jedním popruhem okolo hrudníku (mívá křeče, může spadnout). Má delší vlasy (kadeřníka tu nemá a lidi maj důležitější věci na práci než se mu starat o účes), je pohublý až je vůbec diskutabilní, jestli to je vůbec ninja. Do ruky mu vede kanyla s umělou výživou a jinými léky. V jeho lékařské kartě není napsáno nic o chorobě ani nic v lékařském žargonu, kterému by jste nerozměli. Jsou tam jen jasné srozumitelné poznámky. Stav: Koma po dobu 10 měsíců. Absence tvoření a obnovy chakry. Denně spálí množství chakry. Bez přísunu chakry dostane křeče, začnou selhávat orgány a stav se zhoršuje.

Kdyby někdo zavítal k Tsunade, přiletí na něj polštář a nevrlé okřiknutí "A ven!". V posteli sedí stařena, která si nepřeje být nikým viděna dokud se její stav nezlepší na tolik aby si udržela Henge. Vznáší se pára od hrníčku který je položený vedle ní na nočním stolku a ona si čte nějakou knih. Vedle ní sedí Shizune a spí (měla náročný den).

Sasuke
V Suigetsovi to vře. Chvíli netuší co má dělat, co má říct, jak má reagovat. Nakonec se uklidní a rozloučí se se Sasukem. Jak myslíš, myslel jsem že nepatříš mezi ty ubožáky, co potřebujou k vlastním plánům postradatelné jednotky. Kdybys nám všem tohle vše řekl když jsi nás verboval, jsem si jist, že v boji s osmiocasým by ti život nezachránil nikdo z nás. Ale... Máš pravdu, moje chyba že jsem ti uvěřil že jsme skutečný tým. Měl jsem dávno prohlídnout, že jsi stejná špína jako ti, po kterých jdeš. Nespolehlivý zrádce ochotný bodnout příteli kudlu do zad a pro svůj prospěch třeba i vyvraždí celý klan. Nakonec se usměje a pokrčí rameny.
Tak tedy sbohem ubožáku... a nezapomeň na fakt, že každému z nás dlužíš život... a karin ho asi dlužíš rovnou dvakrát.
Odplivne si a vydá se chodbama pryč, pokud ho nenapadneš fyzicky, na jakékoli slova již nereaguje.

Lekce Nenávisti pro Hoozukiho Suigetse:

Suigetsu se rozčílí a začne mluvit, a mluví a mluví. Já ho poslouchám s chladem a nezájmem ve tváři a působím asi jako netečná socha. Upřímně je mi jedno co mi říká, podstatné je jediné - je drzý. A to si ve své pozici nemůže chlapec dovolit. "Proč v tvé budoucnosti vidím Chidori?" Položím sám sobě sarkastickou otázku, ale nehýbu ani brvou a ve chvíli, kdy skončí a odplivne si, tak stále nereaguji. Teprve až se otočí k odchodu tak mírně pozvednu svou levou ruku a provedu s naprosto chladným výrazem ve tváři techniku Chidori Eiso. Mé elektrické kopí, které jako blesk (a ne tak úplně jako že?) vyrazí z ruky a propíchne mu zezadu hrudník. Vyhnu se smrtelnému zranění, přeci jen nemám zájem rozšlápavat podřadné šváby a aktuálně se spíš tvářím zvědavě co "asi udělá". Samozřejmě, že nic... nemůže je z vody a ta vede elektřinu, takže je tímto mým jediným pohybem zcela vyřízený. Poté velice klidně promluvím:

"Dávej si na mě pozor Hoozuki Suigetsu, velice dobrý pozor. Je mi jedno co si myslíš a je mi srdečně jedno ke komu se teď přidáš, ale abys pochopil..." Pobaveně se usměji a roztáhnu Chidori Eiso tak, že ze Suigetsova těla vyjde několik čepelí.



Velice si dávám záležet abych přesně minul všechny jeho životně důležité orgány velké cévy, protože ho nemám v úmyslu zabít a pokračuji: "Možná jsem krutý, sadistický, proradný, bezcharakterní a krvežíznivý bastard, ale... jsem taky silnější než ty. A když uvážím tvou sílu a tvou pozici, tak myslím, že na to aby si na mě rozkošný ďáblíček ze Skryté Mlžné otevíral svou pusinku, jsem až příliš silný. Školíš mě z morálky a pokud vím, tak jsi ve své minulosti zabil také kde koho. Utrhané končetiny byly vždycky tvé hobby že? Pokud si pamatuji tak jsem ti musel několikrát výslovně zakázat zabíjet bezbranné vězně v Orochimarových úkrytek a tys stejně tu a tam někoho oddělal, jen protože byl dle tvého soudu "drzý" a dokázal sis tak svou sílu. Suigetsu Hoozuki... dneska jsi drzý ty a doporučuji ti mě moc nesrat, protože by se velice snadno mohlo stát... že si budu chtít dokázat svou moc na tobě." Stáhnu kopí a nechám polomrtvého Suigetse odporoučet se k zemi, poté zamířím k němu, se zjevným znechucením ho překročím, přičemž si o něj lehce otřu podrážku jedné ze svých bot a vyjdu na chodbu a nejbližšímu ninjovi co tam bude jen řeknu: "Pošlete sem uklizečku, na zemi se mi tu válí nějaká chcíplá krysa..." Samozřejmě nechám dotyčného nakouknout do otevřených dveří, aby si mohl Suigetse náležitě prohlédnout a sám zatím vyrazím na obchůzku po základě... nebo spíš takovou potulku. Nelezu tam, kde to mám výslovně zakázané a spíš přemýšlím o nějaké vhodné zábavě či uplatnění pro své schopnosti.

Ošetřovna
Po dlouhé debatě, ve které každý z kagů, včetně mě, vyjádřili své názory, jsme se vydali na ošetřovnu. Cestou nám Kakashi vylíčil co znamenají jednotlivé značky na zdech. Ač jsem Kakashimu bedlivě naslouchal, tak ne všechno jsem si zapamatoval. V tuto chvíli jsem se nemohl soustředit. Musel jsem stále myslet na to, jak Narutovi pomoci.
Pokud je to opravdu tak, jak Kakashi předpokládá a kyuubi dělá Narutovi problémy, tak mu Hashirama-sama může pomoci. Jeho pověstná schopnost ovládat bijuu se zde bude více než hodit.

Po asi deseti minutách chůze po spletitých chodbách jsme dorazili do křídla, s kterým si stavitelé opravdu dali záležet. Už od pohledu je jasné, že se jedná o nemocniční křídlo. Naše kroky vedly kolem operačních sálů, prázdných i obsazených pokojů a mnoha dalších chodeb, až nakonec jsme došli do chodby, která již dál nepokračovala a na jejíž konci byly také pokoje.

A právě v posledních dvou pokojích je umístěn Naruto a Tsunade. Do předposledního pokoje má zamířeno i růžovovlasá dívka, která si těsně než vešla dovnitř, všimla že jdeme za ní. Ihned jak jsem jí uviděl do tváře, tak mi bylo jasné, o koho se jedná.
"Zdalipak mě paměť nemýlí. Jsi to opravdu ty, Sakuro? Velmi jsi se změnila, skoro jsem tě nepoznal."
Oslovil jsem Sakuru přátelským tónem a srovnal jsem krok s Kakashim, který je v čele.

Akce “Naruto”
Kakashi nás prováděl skrz síť spletitých chodeb a cestou nás seznamoval s významy jednotlivých značek, které se tu a tam na zdech vyskytovaly. Já i všichni ostatní jsme na Kakashiho slova dávali bedlivý pozor, abychom se zde v budoucnu neztratili. Chodby byly husté a nepřehledné. Stěny povětšinou kamenné a stereotypní.
Po asi deseti minutách jsme dorazili do nemocniční části, která vypadá jinak než zbytek základny. Vypadalo to tu jako by si tady s tím stavitelé dali opravdu záležet. Teď ale nebyl čas se tu rozhlížet a tak jsme šli dál. Minuli jsme pár operačních sálů a zamířili jsme si to do té části, kde jsou pokoje pacientů. Mnoho z těch, které jsme minuly byly obsazené zraněnými a zmrzačenými ninji ze všech vesnic. Byl to velice smutný pohled.
Je to tady znovu... Válka... v které umírají nevinní lidé... Ukončíme jí, i kdybychom měli znovu položit své životy!!, proletí mi v hlavě sled myšlenek a vzpomínek na válku a ve tváři se mi objeví odhodlaný výraz.

Vzhlédnu, abych se podíval kde jsme a zjišťuji, že jsme dorazili do chodby, která už dál nevede.
Asi jsme na místě..., pomyslím si a pohlédnu na Hiruzena, který oslovil nějakou pohlednou mladou dívku. Jeho slova napovídají, že jí kdysi znával a tak jsem je nechal si promluvit a společně s Minatem jsme vešli do Narutova pokoje.

V pokoji jsme našli velmi pohublého blonďatého mladíka, který byl velice podobný Minatovi a který byl jedním popruhem připoután k posteli. Krom postele zde byl ještě noční stolek plný léků a křeslo pro návštěvy.
Tak tohle je ten hrdina, který zachránil mou vesnici..., řekl jsem si v duchu a chopil jsem se lékařského spisu. První co jsem udělal bylo, že jsem zkontroloval jméno, abych se ujistil, že opravdu jde o Naruta. Poté jsem se začetl do diagnózy jeho stavu. Jelikož nejsem žádný doktor, tak jsem byl vděčný, že bylo vše napsáno jednoduše.
”Hmm... zajímavé...”, řeknu a zamyslím se tak usilovně, že se mi zkrabatí čelo.
”Nemohu s určitostí říci, jestli mu budu schopen pomoci, ale udělám vše co bude v mých silách...”, řeknu a podám lékařský spis Minatovi. Sám pak opatrně přemístím křeslo a noční stolek do rohů místnosti, abych si udělal místo.

Počkal jsem, než Minato dočetl synovu diagnózu a pak jsem promluvil: ”Pokud se mi povede démona ovládnout, tak budu potřebovat, abys obnovil pečeť, kterou jsi jej kdysi v Narutovi spoutal, Minato...”
Když domluvím, tak přistoupím k posteli a pokynu všem, krom Minata, aby ustoupili. Poté zavřu oči a pomalu složím několik ručních pečetí.
Senju Shiki Jijun Jutsu: Kakuan Nitten Suishu (Senju styl - Jutsu Podrobení, Kakuanův Osvícený Návrat), načež mu ruku krátce položím na hruď a kolem postele v kruhu vyrostou dřevěné sloupy.

Poté druhou ruku položím Narutovi na čelo a pokusím se vniknout do jeho nitra, abych zjistil co jej doopravdy sužuje.

Sasuke

Suigetsu se ti nejprve snažil bránit, když jsi ho proťal svým bleskovým kopím. Je to odolný mladík a mít jednu díu v těle ho zcela neochromilo, ale když se kopí rozjelo do stran, jeho tělo zachvátila křeč bolesti a bezvládně mu povolily všechny svaly. Krom jiného jsi značně přecenil své schopnosti ovládání chakry. Dovedl jsi v jeho těle minout většinu důležitých orgánů, ale blesky jsi neovládal s takovou přesností, aby ses vyhnul všemu důležitému, ikdyž s okamžitou lékařskou pomocí by neměl mít problém přežít. Juugo se sehnul k Suigetsovi a chytil ho do náruče.... Suigetsu se Juugovi roztékal mezi rukama ale ještě držel pohromadě.
Sasuke, řekl jsi nám, řekl jsi mi, že jsme něco jiného než figurky. Přísahal jsi že se o mě postaráš tak, jako kdysi Kimimaro. Vidím že od toho upouštíš. Promiň mi ale opustím tě. Musím co nejdřív najít někoho, kdo bude schopný a ochotný mě přemoci až se ymknu kontrole. Sbohem příteli.

Tu celou scénu pozoruje znuděně Jouninka z klanu Nara. Dokonce to byla ona, mladá Asami, komu Sasuke řekl, ať zavolá uklízečku.

Obecné info: Jsi velitel vnitřní bezpečnosti základny. Jako člen klanu Nara u Tebe spoléhají na dobré strategické schopnosti. Nové základny jsou stavěny podle Tvých rozkazů. Stejně je tomu i s Touto základnou.

Nyní... při prvním setkání máš navrch.... Sasuke si to možná neuvědomuje, ale zdi jsou hliněné nahrubo opracované... jinými slovy na celé zdi jsou drobné propojené stíny. Tvůj i jeho stín je se zdí propojen a ty ho můžeš spoutat okamžitě. V Tomto okamžiku ti uznám, že jsi přišla připravená a už ani nemusíš skládat pečetě. Víš vše obecně známé i vše tajné z konožských záznamů o schopnostech sharinganu a schopnostech Sasukeho. Nicméně to že máš ty schopnosti a vědomosti neznamená "svaž ho" co uděláš je ryze na Tobě... a z mojeho pohledu... je to magor... buď opatrná :D Ale i on tady čelí rizikům.... víš že se tě nemůže dotknout pokud nechce aby ho sejmuli...

Dál: Víš že vám pomáhá Itachi. Ví to jen málo lidí a ty jsi jednou z nich. Touto dobou je i na základně a kdybys nutně potřebovala pomoct se sasukem... víš aj kde Itachiho hledat. Je to "edo tensei Itachi" ale buď si jistá, že se bratrovi bude chtít vyhnout pokud bude mít možnost. Pokud budeš chtít vědět o základně, o počtu lidí či o čemkoli co se rebelů týče nějaké informace, ptej se. Asami Nara ví vskutku mnohé.

Nemocniční část

Po cestě se i honí hlavou různé myšlenky. Zajimá mě, jestli je syn podobný spíš na mě, nebo na Kushinu. Zajimá mě taky jak je vysoký, jaké techniky umí, zda má přítelkyni. Zajimá mě jak jako ninja, tak jako dospívající syn. Cítím se trochu nejistě když přijdu do chodby kde je Naruto. Minu mladou dívku Kterou osloví Sarutobi. Já se na ni jen mile usměju. Ahoj, na okamžik si pujčím pacienta.
S tím mrknu a vklouznu do pokoje. Tam si stejně jako Hashirama pročtu spis.
10 měsíců v komatu?????!!!!!
Podívám se polekaně na hadičku která mu vede do ruky. Odkryju z něj přikrývku a prohlédnu si pohublé končetiny. Vypadá hrozně, ikdyž po 10 měsících mohl vypadat mnohem hůř. Hashirama se chystal použít své techniky a poádal mě ať obnovím pečeť, která kdysi poutala lišku.
To nepujde. Použil jsem čeť boha smrti. Zaprvé se mi nechce umírat a zadruhé nebudu nic dělat dokudnebudu vědět, co je skutečný problém. Cokdyž je liška to poslední co ho drží při životě a já ji odříznu? Nejprve se pokusím proniknout do jeho podvědomí, snad v něm něco najdu co pujd použít.
I přesto podlahu prorazily dřevěné trámy pomáhající ovládat ocasé démony. Poskládal jsem sadu pečetí, podobné jako ty, kterýma se zapečeťují šelmy. Položil jsem Narutovi ruku na břicho na místo kde kdysi byla pečeť držící lišku a část mě samotného a část Kushiny. Dnes jsem zapečetil jen část svého vědomí, kterým jsem v Narutově mysli začal pomalu pátrat. Je to jako kdybych stál v obrovském labyrintu chodeb. Pomalu cítím jak se blíží moc, která asi vypudila z Narutova podvědomí každého kdo se sem chtěl dostat. Je to jako osrý vítr vyhánějící mě ven... těžký vřelý vítr. špatně se v něm dýchá. Nicméně vítr ustane a zůstane jen štiplavý vřelý vzduch.... po chvíli přemýšlení si uvědomím, co vdechuji. Je to Kyubiho chaka, co zamořuje celé ovzduší a posedá celé jeho podvědomí.

Hashirama

Na jednu věc jsi zapoměl liška už není umístěna v pečeti. Ikdyž víš, kde je "v narutovi" nevíš kde v něm se skrývá, nedovedeš ty dvě existence od sebe dokonale rozdělit. Kdyby ses nyní pokusil ovlivnit lišku... Tvá chakra může mít účiek i na Naruta samotného. Nicméně stejně jako minato i Ty máš možnosti jak cestovat do narutova podvědomí. Co ti však Tvá technika dovoluje je cítit, že právě teď se liška trochu rozhněvala. Ve chvíli kdy Minato zavřel oči a ponořil se do podvědomí chlapce, někde hluboko v narutově těle... v jeho mysli.... Narostlo množství rudé chakry. Víš že to je totéž, jako když se jounin připravuje na boj. Ani to není technika. Nicméně je to dost silné. Průměné ninji, kteří se pokoušeli proniknout do narutovy mysli.... To muselo vypudit... vystřelit a možná i omráčit. Doměnka že problémem je liška se začíná potvrzovat. Ikdyž kdo ví, jestli naruta takto pouze nechrání proti vnějším vlivům. Prozatím můžeš: Oslabit chakru lišky, ale nedovedeš uchopit lišku samotnou... nevíš kde přesně je. Můžeš se pokusit chakru lišky spoutat, ale silně tím ryskuješ, že poškodíš i Narutův oběh chakry. Tvá chakra má na démony speciální účinky ale to neznamená, že na lidi nepůsobí. A nebo můžeš proniknout do Narutovy mysli za minatem. Tam lišku najít a případně ji spoutat.

Konec týmu Taka:[/b]

Po "představení" se Suigetsem se ozve Juugo a poměrně klidně mi sdělí, že odchází. Věnuju mu jeden chladný pohled a odpovím: "Fajn, jak chceš Hatake Kakashi má sharingan také, třeba by ti mohl pomoci..." Poté se otočím a s aktivovaným sharinganem zamířím pryč (zrovna kolem té joninky, která to tu poněkud znuděně sleduje). Ani nevím, proč jsem Juugovi poradil Kakashiho. Toho Kakashiho, kterého hodlám dřív nebo později oddělat za to, že má tu drzost nosit ve své hlavě sharingan aniž by byl Uchiha. Navíc mě Juugův odchod trochu překvapil a ačkoliv to nedávám na sobě znát, tak jsem aktuálně řádně rozladěn. "Aspoň můžu tu sračku jménem Tým Taka definitivně zrušit... a musím si najít "něco" co mě zabaví." Vrhnu jeden ze svých evil-looků na onu joninku, kolem které procházím, a které jsem předtím řekl ať sežene "uklizečku" (kvůli Suigetsovi na zemi) což sice již není potřeba (protože se zdá, že se o toto postará Juugo), ale současně je to něco co mi "tak nějak" uvízlo v paměti.

"Hej ty...", řeknu chladně, temně a vůbec krutopřísně a téměř velitelsky k té jonince. Jo je to nezdvořilé a nadto v mém hlase není ani špetka respektu, úcty či prosby, ale jen jakýsi chladný příkaz smísený s nemalou dávkou vlastní arogance a pohrdání. Proč? No protože je to jenom joninka (já sám sebe vidím jako S-rank), dále proto že je z Konohy (není třeba vysvětlovat) a nakonec proto, že je to žena (slabší než muž). Přistoupím k ní - ale ne nijak zvlášť blízko - a pokračuji: "Nudím se a chci se zabavit." (Bacha na to, velký sultán solimán Sasuke Uchiha se nudí a chce zabavit.) "Takže mě doprovoď k někomu kdo mi dá nějakou pro mě vhodnou práci, když už jsem ten váš spojenec." Poslední tři slova ironií doslova přetékala. "V opačném případě si budu zábavu hledat sám a z toho by mohly být problémy." "Vaše problémy..." Nemám žádnou konkrétní představu o tom co chci dělat (zabíjení by bylo ideální), ale kdyby mi navrhla něco jako výslech vězňů (sharingan a mé sadistické sklony jsou poměrně dost ideální kombinace), tak bych byl spokojen. Možná ještě něco jiného, ale co to mě nenapadá. Pro mě je ona cosi jako "infobudka", která mi má posloužit a neremcat. Ostatně můj pohled vůči ní dává najevo hned dvě věci. Zaprvé, že jí absolutně neberu na vědomí (její existence je v mých očích otázkou jednoho dobře mířeného Amaterasu) a zadruhé, že už jenom tím, že je z Konohy, tak jí apriori nesnáším. Na druhou stranu, i přes to všechno jde ze mě vidět jistá rozmrzelost (odchod Juuga), nejistota (co dělat dál) a snad i kousek prostého lidského smutku, ale ten je opravdu jen minimální. Navíc sázet na nějaké mé lidské stránky se má šanci vyplatit "jen někdy" a "jen někomu" a těžko říct (na 99% ne) zda ona a já si máme nyní vůbec co říct, kromě "Chcípni!" a "Až po tobě!"

Narutova záchrana
Minato namítl, že pečeť, která kdysi poutala démona, neobnoví, protože by ho to stálo život. Tuto skutečnost jsem až do této chvíle neznal a tak jsem přikývl. Poté jsem použil svou techniku, díky které jsem zjistil, že vše bude mnohem složitější. Nemohu totiž lišku jen tak spoutat, neboť by ještě mohla nadělat v Narutovi velké škody. Jediné, co nyní mohu udělat je, že budu démonovu chakru oslabovat, aby neměla takový vliv.
Vypadá to, že nebudu mít na výběr a vstoupit do jeho podvědomí..., pomyslím si a pohlédnu na Minata, který tak zrovna učinil. V tu chvíli jsem pocítil, jak si liška uvědomila, že je na blízku někdo další a začala v Narutovi růst hladina její chakry.
”To není dobré... Kyuubi si uvědomil mou a Minatovu přítomnost...”, řeknu si spíše pro sebe a složím jednoduché pečetě
Mokuton: Moku Bunshin no Jutsu (Živel dřevo: Technika dřevního klonu)
načež mi z ruky doslova vyroste můj identický klon. Spolu se svým klonem na sebe mírně kývneme a pustíme se do práce. Klon přiloží ruce k Narutovu břichu a pomalu začne démonovu chakru oslabovat, zatímco já přejdu k Narutově hlavě. Složím několik pečetí, přiložím mu ruku k hlavě a vpustím do Naruta svou chakru, čímž se pomalu dostanu do jeho podvědomí.

Narutovo podvědomí
Ocitl jsem se sám v potemnělé chodbě, kde nebylo nic. Najednou jsem pocítil cizí moc, která do mě udeřila, aby mne vypudila ven. Bylo to jako silný teplý vítr, jehož poryvy do mne divoce narážely. Nehodlal jsem se nechat vypudit ven a tak jsem se těm poryvům vzepřel veškerou svou silou. Chvíli se sice nezdálo, že by se něco změnilo, ale po pár dalších sekundách vírt ustal a zbyl po něm jen horký štiplavý vzduch.
Výborně..., řeknu si v duchu a pak se zarazím. Uvědomil jsem si, že se nejedná o vzduch, ale o kyuubiho chakru, která zamořuje celé zdejší ovzduší a snaží se posedout celé Narutovo podvědomí.
Musím si pospíšit... čím dříve démona najdu, tím dříve Naruta zbavíme trápení..., pomyslím si a vyběhnu do chodby, hledajíc zdroj Narutových neduhů.

Po nějaké době pohybu v husté síti křivolakých chodeb jsem začínal mít pocit, že tu nikdo jiný krom mne není a tak jsem se zastavil a se soustředěným výrazem ve tváři jsem se zaposlouchal do zvuků kolem. Ku mému štěstí jsem v dálce něco slabého zaslechl. Bylo to tak vzdálené, že jsem nemohl rozpoznat o co šlo, ale i tak jsem za tímto zvukem vyrazil.

Po chvíli se ten zvuk ozval znovu, nyní to bylo mnohem zřetelnější, ale přesto jsem stále nemohl určit komu ten hlas patří, natož co vlastně říká.
Určitě je to ten správný směr, cítím to..., proletí mi hlavou a já ještě o trochu zrychlím. V tom se hlas ozval znovu, a ikdyž jsem rozuměl jen pár slovům, bylo mi zcela jasné, že patří Kyuubimu. Pochytil jsem něco o tom, že “se nemá skrývat a umřít”. Když mi došel význam těch slov, tak mi přes záda přejel mráz.
Snad jsem nepřišel příliš pozdě..., pomyslel jsem si s vytřeštěnýma očima a vyrazil jsem co mi jen síly stačily. Probíhal jsem mnoha chodbami a snažil se jít co nejpříměji k místům, odkud jsem slyšel onen řev. Avšak párkrát se mi to vymstilo, neboť jsem zabočil do slepé uličky a musel se vrátit.

Nakonec jsem vběhl do správné uličky na jejímž “konci” (tam kde jsem dolédl), jsem uviděl vstup do další chodby nebo možná do nějaké velké místnosti (těžko určit z takové vzdálenosti), odkud doslova sálalo horko a chakra, která to tu prosycovala.
To musí být ono!!! MUSÍ!!!, proletělo mi hlavou a obezřetně jsem rychlými kroky vykročil k těm místům, abych se přesvědčil, že jsem na tom správném místě. Až dojdu k tomu ústí, tak tam opatrně nahlédnu, abych zjistil jaký je stav.

Nečekaná návštěva

Chtěla jsem si jít lehnout, abych načerpala trošku sil, když tu mě něco zarazí. Pět nějakejch chlapů, no to mě podrž! Tohle není žádná expozice, tohlecto, a nesmí sem courat kdekdo! A vůbec... Vidím je hodně z dálky, ale když už jim jdu naproti, abych jim polopaticky vysvětlila, že "tohle teda ne", zarazí mě účes jednoho z nich a maska. Kakashi-sensei?! A tam je... Hokage-sama? A... No tééééda! Ale ten má být přece mrtvý, byla jsem přece na jeho pohřbu! Můj myšlenkový pochod se odehraje ve vteřině.
"Kakashi-sensei! Hokage-sama!" To je jediné, co jsem schopná říct. Ostatních mužů si nevšímám, i když jsou mi nějak povědomí... Odkud je jen znám? Ale není čas o tom teď hloubat. Ten jeden mi připomíná Naruta, má stejné vlasy, stejné oči a stejný připitomělý úsměv, ale co...
"Ano, Hokage-sama, jsem to já, pracuji tu jako lékařka a mám na starosti Naruta, možná víte, co s ním je, ale... Můžu se zeptat, kde se tu berete vy? Narutův pokoj je tady," chrlím jedním dechem a už je vedu k Narutovi.

V pokoji uvidím, co na to budou říkat - pokud s nimi budu smět zůstat, samozřejmě zůstanu jako Narutova lékařka. Pokud si to nebudou přát a výslovně mi řeknou, abych odešla, půjdu do svého pokoje a pokusím se nějak zabavit - ale pochybuju, že dokážu přestat myslet na Naruta a na to, co s ním asi provádějí.

Narutovo podvědomí

Je to tu jak síť obrovských chodeb... některé stěny jsou od sebe dál a skoro tvoří místnosti s množstvím vchodů... jiné jsou úzké, ale i tak velice velké... liška by prošla skoro každou chodbou. Strop je velice vysoko, skoro v nedohlednu. Oba si hledáte cestu k jádru problému, ani jeden nevíte kde přesně hledat, ale něco vás vede správným směrem. Ať je to instinkt, nebo vzdálený řev lišky. Oba jste se dostali až k lišce. Ještě jedna ulička a oba jste jí spatřili. Zuřila, rozhlížela se... krutě mrskala ocasy a rozhazovala trosky okolo sebe. Myslela si, že to co hledá má někde u noh, ale pletla se. Mladý Naruto se krčil pár desítek metrů od ní. Když zarazila tlamu do trosek, rozběhnul se pryč a zahlédnul Vás. Udiveně se polekal... nechápal co se děje. V té chvíli ale liška zpozorněla a koutkm oka zahlédla Naruta. Byl moc blízko u chodby na to aby ho dohnala, tak se nadechla. Oba lišku znáte, víte že k vyplivnutí její střely potřebuje čas, ale tady to neplatilo. trvalo to sotva vteřinu, Naruto se tak tak schoval za zdí, než místem kde stál (a širokým okolím) proletěl proud energie z Tailed beast blast. střela mělaveliký rozptyl a mířila i na oba zachránce. teď oboum začíná dochzet, jak nebezpečná tady liška je. Její energie sice neprochází stěnami, nicméně stěny pomalu postupně pálí. Jednou střelou spálila liška asi metr stěny, takže kdo stál na rohu aby mohl nakukovat.... musel rychle o krok ustoupit. Naruto zmizí v uličce kam zaběhl a rychle si labyrintem probíhá směrem k Vám. Pokud ho začnete hledat, možná ho najdete dřív než on vás, každopádně první a čtvrtý jsou o jedinou uličku od sebe a Naruto má jen tři možnosti kudy k nim přijít. Dalším problémem je lika která se k vám rozběhla. Třemi mocnými skoky bude až u vás a kdo ví, co nového od ní můžete tady v podvědomí čekat. Tedy krom toho, že znovu zuřivě zařve a s jejím vydechnutím se chodbami rozlije epříjemný ostrý štiplavý zápach její vydechnuté chakry. Podobá se to tu peklu. Co teď? vstříc narutovi? nebo lišce?

Drzí fakan

Procházela jsem se po základně a hledala jsem segru. Už jsem jí neviděla dvě hodiny a to jsem jí několikrát připomínala ať se mně drží, ale to jí bylo zřejmě naprosto jedno. Nejraději bych jí nechala aby se tam někde ztratila a dostala pořádnou lekci, jenže situace mi to jaksi nedovolovala. Najednou mě oslovil Uchiha Sasuke. Vstoupila jsem do dveří a na zemi jsem viděla nějakého vodníka. Nakonec jsem v něm poznala Suigetse a nad ním stál Juugo. Překvapeně jsem zamrkala. Proč sakra Uchiha Sasuke napadá svoje parťáky?
Juugo k němu promluvil a potom odešel. Sasuke se někam odebral. Stůj, křikla jsem na něho. Měla jsem k němu pár připomínek a nijak mě netěšilo, že byl na základně. Mohlo by to způsobit jisté problémy, a kdo by to potom dával do pořádku. Čekala jsem jestli se zastaví.

Stůj? Kdo tam?

Sice ona členka ANBU vůbec nereagovala na to co sem jí říkal, ale ve chvíli, kdy jsem od ní znechucen odcházel na mě křikla ono "stůj". Zastavil jsem se a velice pomalu jsem natočil hlavu jejím směrem. Stojím. Pronesl jsem chladně probodávaje jí pohledem svých rudých očí. Měl jsem sice chuť si s ní trochu zašpásovat - zabít, ale nakonec jsem si řekl, že jí dám velkoryse šanci promluvit. "Doufejme, že mě nebude otravovat s nějakými kravinami." A tak čekám na to co z ní vypadne, ale rozhodně nemám v úmyslu čekat dlouho. Ne na ženskou z konožských ANBU, takové šťavnaté cíle spíše zabíjím, ale ne teď. "Chtělo by to najít něco k jídlu..." Napadne mě, protože jsem už poněkud delší dobu nejedl. Nejhorší na tom je, že ani moc jíst nemohu, protože tihle konožští sráči mi můžou dát do čehokoliv jed a ani můj sharingan nepozná zda tam je, nebo není. A vyhladovět se taky nemůžu. "Nejspíš navštívím nějakou jejich jídelnu, kde žerou všichni, tam to tak snadno otrávit nemůžou."

Namyšlenec

Chvíli to vypadalo, že mě bude ignorovat, ale potom se uráčil zastavit. Spousta lidí tě bere jako zrádce a nedůvěřují ti. Patřím mezi ně i já, ale na druhou stranu jsem ráda, že máme takového spojence. Proto tě prosím aby jsi se vyhýbal bojům uvnitř téhle základny. Snažila jsem se zakrýt moje znechucení z jeho povahy. Díval se na mě s povýšením a taky otravou. Jediný kdo tu má právo být otráven jsem já. Neměla jsem náladu se na něho dál dívat. Otočila jsem se a odešla pryč. Chová se jako by mě mohl jen tak zabít…

A neodpoví a neodpoví...

Její slova mě trochu pobaví. "Jsem zrádce a nedůvěřují mi? Hahahahaha... co bych měl říkat já že? Tsch..." Odfrknu si arogantně v duchu a přes rameno jí s úšklebkem ve tváři odpovím: "Já vám taky nevěřím... ostatně... jaký šílenec by mohl věřit Konoze že?" Řeknu to skoro až se smíchem, ale je to skutečně spíš černý humor, plný sarkasmu z mé ironie. Nicméně, když se otočí, tak se trochu zamračím. "No tak to prrr... nejdřím mi odpovíš na pár otázek...", pomyslím si chladně a nahlas řeknu: "Než zhnuseně odkráčíš, abys mohla se svými spolukonožáky drbat o tom, jaký je ten Sasuke Uchiha kretén, arogantní hovado a zrádce, tak mi laskavě koukej odpovědět na co jsem ptal, jinak budu "velice rozladěný" a když jsem rozladěný mývám ve zvyku dělat "trochu" kontroverzní věci. Ptal jsem se tě čím byste mě mohli zabavit, či-li zaměstnat a stále jsi mi neodpověděla. Pokud si mám najít zábavu sám.... no já to "zcela jistě" zvládnu, ale nejsem si jist, že se vám to bude líbit." V podstatě sděluji jediné, když jsem teď zmasil vlastní tým, jsem znuděný a sedět zavřený v nějaké místnosti, kam jste mě "milostivě" vykázali nehodlám. Takže buď mě nějak zaměstnejte (a věřím, že pro mé schopnosti už nějaké využití najdete) nebo si najdu zaměstnaní sám (a to se vám "jistě" líbit nebude).

Když už jsem myslela, že už ho zase chvíli neuvidím tak mě musel oslovit. Zatnula jsem pěsti a otraveně jsem se na něho podívala. V okolí Konohy je jen jeden šílenec. Zkus hádat kdo to je. Všichni ostatní nám důvěřují. Odsekla jsem naštvaně. A znovu jsem chtěla odejít. Ale... zase mě ten blbec zastavil. Kretén a arogantní hovado jsi, ale zrádce si ještě říct netroufám. Nevím jakou zábavu by sis mohl najít, ale tomu, že by se mi nelíbila ti věřím. Zatím mě nenapadá nic co bychom ti mohli přidělit, ale něco se najde. Dám ti potom nějakým způsobem vědět. Řekla jsem, už jsem ho chtěla mít z očí. Rychlým krokem jsem zašla za roch a vykašlala se na segru. Vydala jsem se do kanceláře abych tomu Uchihovi vyhověla.

A jdeme na procházku:

"Tsch...", odfrknu si povýšeně, když spustí svou tyrádu o tom "jak všichni konoze důvěrují" a poté co odejde se rozhodnu pokračovat ve své "cik-cak" prohlídce základny. Procházím se volným krokem a nikam nespěchám. Sharingan mám aktivovaný pořád a hledám "něco interesantního". V podstatě ani nevím co, cokoliv protože se nudím. "Začíná to tady být ztráta času... zabít tu nikoho nemůžu, ani tu plesnivou sračku jménem III. Hokage... hmm... co dělat? Ta hloupá ANBU si mě bude muset najít, protože čekat na ní teda nikde nebudu. Chmm... co tedy dělat? Možná bych se mohl poohlédnout po nějaké jídelně, přeci jen mi trochu vyhládlo." Pomyslím si nakonec a začnu systematicky hledat jídelnu (ovšem na cestu se nikoho neptám). Ostatní obyvatele základny ignoruju a na nějaké jejich otázky, nebo výlevy neodpovídám. Teď jsem zaměstnán hledáním potravy. Až nakonec stanu před jídelnou, tak si do ní udělám dramatický nástup. Uchopím kliku a v ten moment jí probiju Chidori Nagashi, které rozseká dveře na "velmi jemné a úhledné topivo". Pouze klika mi zůstane v ruce. "Hmm...", zahučím jakoby zamyšleně a s mečem Kusanagi přehozeným přes rameno zamířím k někomu kdo má jídlo, po cestě kliku znuděně pohodím na zem. Všechny přítomné samozřejmě spražím svým evil-sharingan-mega cool pohledem, a kdyby se snad nějaká nula chtěla zvednout a něco k těm rozbitým dveřím říci, tak jeden ošklivý (genjutsu) pohled mého sharinganu jí zase hezky posadí. Klidně ať mnou pohrdají a nenávidí mě, ale ať je jim jasné - hlavně to - kdo je v této místnosti pán (já).

Narutova záchrana
Při nakouknutí za roh se mi zatajil dech. Uviděl jsem samotného Kyuubiho v plné síle, který se zuřivě zakousl do něčeho v troskách. Původně jsem sel lekl, že jde o Naruta. Ten se ale nacházel několik desítek metrů jiným směrem. Krčil se za překážkou a když kyuubi nedával pozor, tak vyběhl pryč. Asi v polovině cesty pryč od lišky mne zahlédl a docela se polekal. V tu chvíli liška zpozorněla a zahlédla Naruta. Ihned se na něj otočila a mocně se nadechla. Ani ne vteřinu na to po Narutovi, který se sotva schoval za zdí, vyplivla výstřel ocasého démona.
To ale není možné!! Normálně to trvá mnohem déle a ne takovou chví..., pomyslím si, ale to už musím uskakovat zpět do chodby, neboť kyuubiho výstřel mířil i mým směrem. Tato obrovská masa energie byla natolik silná, že doslova upálila metr stěny.

Jakmile bylo po všem, tak jsem znovu nakoukl z poza rohu, abych zjistil jak to dopadlo. Vypadá to, že Naruto unikl, ovšem démon se rychle blížil mým směrem.
Musíme Naruta dostat do bezpečí a démona zastavit..., pomyslím si a odhodlaně udělám krok směrem ke Kyuubimu tak, aby mě viděl. Současně s tím však už skládám pečetě a ve chvíli, kdy liška dopadne na přední nohy použiji svou techniku
Mokuton Hijutsu: Jukai Koutan (Skrytá stromová technika: Zrození stromů) ,
díky které se pokusím lišce pomocí stromů omotat a zablokovat její přední nohy, aby padla přímo na čenich. Pokud se mi to podaří, tak se zaměřím na její hlavu a zejména pak na tlamu, kterou se pokusím omotat nově vyrostlými stromy tak, aby se démon nemohl ani nadechnout ani nic vyplivnout. Samozřejmě jsem nezapoměl ani na jeho ocasy, které jsou bezpochyby stejně nebezpečné jako chakrový výstřel samotný. Nechám vyrůst mnoho dalších, vzrostlých stromů, kterými se pokusím zablokovat a přirazit k zemi všechny jeho ocasy, aby s nimi nemohl mrskat a nikoho tak ohrozit.
Nesmím polevit, musím se soustředit... Jediná chyba a liška může vyhrát..., opakuju si v duchu a dál bojuji s démonem, který se zuřivě snaží uvolnit. A pokud to bude vypadat, že se démon uvolní, tak se nebojím nechat vyrůst další a další stromy.

Sasuke v jídelně (určeno pro Asami Nara):

Po mém dramatickém nástupu si nikdo - což mě nepřekvapovalo - nic proti mě říct či udělat. Přeci jen jsem příliš silný a známý na to, aby si pro mě něco troufli nějací chunninové, tokubetsu jouninové, ANBU či jouninové a jiná verbež. Já jsem S-rank a kdo je víc že? Takže mé okolí zvolilo taktiku "rychle dojíst a vypadnout". Já jsem zatím došel k místu, kde se vydává jídlo - k pultu a vyskočil jsem na něj načež jsem se na něj posadil. Kuchař, který tam měl zrovna službu se trochu vyděšeně na mě podíval a já se na něj ošklivě zazubil a poručil jsem si: "Koukej mi přinést něco pořádného k jídlu a pohni kostrou!" Následoval psychopatický evil look a už se v kuchyni děly věci, jaké se normálně nedějí - na pobíhající personál snažící se kvapně vyhovět mé žádosti byl "hezký" pohled. Když se konečně vedle mě objevil tác s několika miskami a talíři na nichž byl voňavý rámen, grilové maso a nějaké další speciality, tak jsem jen poručil arogantně: "A teď vypadněte... hodlám se najíst bez publika!" Samozřejmě jsem to nemusel říkat dvakrát a brzy jsem byl již v opuštěné místnosti. Poslední odtud pelášil nějaký řadový kuchtík v asi mém věku. Než odešel úplně tak jsem jen přežvykujíc zrovna sousto plné masa křikl: "Hej ty smrade!" Instinktivně se otočil a jeho pohled se setkal s mým. V mých očích se objevil Mangekyo sharingan a já aktivoval své Tsukuyomi. S Itachiho silou v očích to bylo snadné jak sebrat děcku lízátku a tak jsme se já i ten bezvýznamný kuchtík objevily v rudočerném světě s krvavým měsícem na podmračené noční obloze. On byl připoutaný ke kusu nějaké skály a já zatím vstoupil do jeho mysli, do které jsem vpálil obrázek té ženské ANBU se kterou jsem mluvil (Asami Nara). "Je v kanceláři ANBU, tak pro ní dojdi a informuj jí, že Sasuke Uchiha momentálně obědvá, tak ať sebou hodí, jestli chce, abych jí nechal aspoň zákusek!" Iluze doplněná "menší" dávkou bolesti a psychického trýznění (jen tak ze sportu) skončila a kuchtík odběhl, aby celý zoufalý, zbrocený potem a vystrašený našel tu ženskou - jejíž jméno vlastně ani neznám - se kterou jsem předtím mluvil a popsal jí situaci v jídelně (vyklizená - Sasuke Uchiha obsadil jídelnu a aktuálně se nacpává zdejšími zásobami).

Až se Asami Nara dostaví, tak mě uvidí sedět na obslužném pultu (kde se vydává jídlo), jak tam hoduji a občas si naberu rámen či nějaký druh polívky či co to tam je přímo z hrnce a srkám to ze sběračky. Sedím otočen, ke dveřím - tedy k díře - čelem, abych viděl každého, kdo sem přijde a v očích mám aktivovaný sharingan. Působím tak sebejistě jak jen je to aktuálně možné a zjevně si užívám svou okupaci jídelny jako triumfální vítězství završené drancování místních zásob. Při pozornějším pohledu jí neunikne, že jsem sebral i nějaké věci přímo ze zásob a nacpal si je do kapes (různé polotovary, instantní polívky, ale i celou jednu veku, kus šunky a další věci). Nejspíš připomínám nějakého banditu, který právě vyloupil banku - tedy jídelnu, což není až tak daleko od pravdy. Až se objeví ve dveřích, tak se jen ušklíbnu a sáhnu po misce ve které je nějaký čokoládový dezert. "Sladké nejím, takže moučník na tebe zbyde..." Řeknu to tak povýšeně a arogantně (a to jí nadto tykám), že už to snad ani více nejde a dodám hlasem vládce, ke kterému se dostavil jeho služebník: "Doufám, že máš pro mě nějakou práci, obsazení zdejší jídelny mě na dlouho nezabaví..."

//Tak snad ti to bude stačit... ten kuchtík ti mohl popsat vše co viděl i to, že jsem na něj použil nějaké mega silné genjutsu (pokud tomu tvá postava rozumí, tak může odhadovat, že šlo o Tsukuyomi).

Vyrušení

Hrabala jsem mezi spisy a málokdy jsem na něco narazila, ale vždy to bylo velice lehké pro takového hyperaktivního magora. Ale nakonec se hledání vyplatilo. Našla jsem složku a v ní dvě fotky oživených jedinců akatsuki, že se potulují nebezpečně blízko základny. To mu musí stačit, vypadá to, že jsou pěkně silní. Když jsem probírala jejich schopnosti někdo mi zabušil na dveře ani nepočkal, až mu řeknu a vletěl do mé kanceláře.
Co se sakra děje? Křikla jsem na něho.
Strašně se omlouvám, že jsem k vám tak vtrhl, ale Uchiha Sasuke je v jídelně a rozbil dveře. Teď tam jí co mu donesli kuchaři a když nás všechny poslal ven tak mě chytil do nějaké hnusné iluze a řek mi, ať vás zavolám nebo vám nezbude ani zákusek. Byl celý roztřepaný. To už pro mě bylo moc. Popadla jsem složky, které jsem měla na stole a vyběhla s kanceláře. Ten arogantní debil si dovoluje moc, až to s ním vyřídím, stavím se za Kakashim-sempai, aby ho dostal jinam. My už jsme si s ním užili. Teď je řada na ostatních. Cestou na mě lidi chrlili upozornění, abych tam nechodila nebo, že si mám dát pozor. Nevnímala jsem to a vrhla se do jídelny přes zbytky ze dveří.
Můj pohled okamžitě padl na toho Uchihu jak se láduje vším možným. Už jsi navštívil i sklad jak tak vidím. Pomalu jsem k němu šla a vymýšlela jak ho dostat. Děkuji, dám si, řekla jsem, když mi nabídl zákusek. Vzala jsem a ho sedla si ke stolu a začala jíst. Pokud jde o tvou práci mám pro tebe hned dvě. Ta první je uklidit to tu a sehnat nějaké zásoby. A až s tím budeš hotov řeknu ti o té druhé. To je zabavení asi tak na celý den jak tak koukám na ty dveře. A rozluč se s něčí pomocí. Ušklíbla jsem se na něho a už jsi všímala jen moučníku.

Na to první seru, takže začněme tím druhým:

Vyslechl jsem si její představu o tom co považuje za práci pro mě a otráveně jsem se ušklíbl: "Tsch... nejsem uklizečka ani zásobovač, takovou práci může udělat konožská verbež, ne Uchiha!" Oh jistě, pan Sasuke Uchiha uklízet nemá v plánu a shánět zásoby taky ne. "Tsch... cosi vůbec myslí? Možná bych se mohl pobavit... když jí dostanu do genjutsu, tak jí mohu přinutit, aby to tady uklidila sama heh... to by byla celkem zábavná podívaná." Pomyslím si pobaveně a pokračuju v jídle, ale nespouštím ze své "společnice" ani na okamžik zrak. "Kdo ví co chystá, muselo jí být předem jasné, že jí pošlu s úklidem do háje... takže teď se podíváme co má připraveného dalšího... ještě jí trochu popostrčím." "Nooo... vlastně bych tu mohl trochu uklidit... třeba katonem... myslím, že to bych pro "vás" mohl udělat." Pronesu přezíravě a hlasitě usrknu z naběračky plné rámenu.

To se dalo čekat

Usmála jsem se a odsunula prázdný talíř. Je tak namyšlený... No nic, zkusím m to usnadnit. Chvíli jsem přemýšlela a nakonec jsem řekla. Katonem moc nepomůžeš. Nebylo by tam ještě trochu? Zeptala jsem se a natáhla k němu ruku s talířem. Teoreticky bych ti mohla dát ten druhý úkol, ale otázkou zůstává, kdo to tu po tobě uklidí. Klidně to nech, ale o tom druhém úkolu se nic nedozvíš, dokud to nebude v pořádku. Trošku ti pozměním podmínky. Můžeš někoho požádat o to, aby to spravil.
Jestli to odmítne, nebudu se s ním dál otravovat. Raději ho nechám, aby to tu vyžral než abych se s ním hádala. Bylo by nejlepší, aby to spravil on. Za prvé, on to zničil. Za druhé, chce práci a za třetí, nebudu muset poslouchat stížnosti toho, kdo to bude opravovat místo něho. Ale teď bych si spíš přilepšila, kdybych ten úkol nechala plavat.

Drzá jak opice:

Její řeč mě opět pobaví. Chce se mi téměř vyprsknout smíchy a kdybych nebyl tolik hrdý na to co jsem, tak bych se asi začal nahlas velice chlámat. Samozřejmě výsměšně. "Na opravu dveří si řekni nějakému Senju-sráči, teď když byli oživeni ti vaši Hokagové, tak opraváře dveří jistě najdeš. Opraví ti to svou Ohnivou vůlí tsch..." Pronesu pohrdlivě dávajíc najevo, že urážení v Konoze nejctěnějších shinobi (Hokagové) mě nesmírně baví. "Krom toho nemáš na výběr... sice jsem slíbil, že tu nikoho nezabiju ani nezmrzačím, ale použít na tebe genjutsu technicky vzato můžu. Takže... raději mi řekni o té "druhé práci" děvenko, nebo... hergot co to je?" Náhle se zahledím na jeden kousek grilovaného masa jehož chuť si neumím řádně přiřadit a poté co jí identifikuju jako chuť divokého kance ten kousek sežeru. "Vařit tu celkem umí... mimochodem... právě jsem dojedl." Což oznámím tak důležitě, že prosté "no a co" z její strany by sice bylo příhodné, ale asi by to nebylo to "správné" co by mělo zaznít. To, že Pan Uchiha Sasuke dojedl znamená jednu věc... opět se nudí (a uklízet nehodlá) což by mohlo vyústit nejspíš v návštěvu jiné místnosti se stejným nebo horší výsledkem než tady.

Smůla Uchiho

Jeho urážky mířené na hokagy jsem ignorovala. Myslím, že teď bych měla konečně odejít... Už mám po večeři, takže bych mohla jít zase zpátky. Pomalu jsem vstala. Nevím, co máš v úmyslu, ale žádná práce nebude. Bohužel se musím opakovat. Dokud to nebude uklizené o druhém úkolu se nic nedozvíš. Takže zatím, vstala jsem a odebrala se ven z jídelny. Co uděláš teď Sasuke? Neměla bych ho spouštět z očí. Měla bych každopádně jídelnu opět uvést do provozu. Než se to dá všechno do pořádku bude jídelna jinde. Usmála jsem se, Jestli tu Sasuke napáchá ještě větší škody tak to bude velký problém...

Smůla nesmůla, bude zle:

Její chování a řeč umí nakrknout, ale protože je zjevné, že provokuje - nemůže přece myslet vážně, že JÁ (Pan Uchiha Sasuke Veliký I.) zde budu uklízet, tak se poměrně ovládám, ale stejně. Nechat jí odejít poté co se chovala tak "drze" bez ničeho nemůžu. "Zabít jí by bylo zbytečným zdrojem mrzutostí... i když, kdybych jí na prach spálil pomocí Amaterasu, jak by mi kdo dokázal, že jsem jí zabil že?! Hehehe... nee... já jí nesmím pořádně ani škrábnout, aby z toho nebyl "problém" a o problémy, teď a tady nestojím... hmm... tak co? Tsukuyomi? Neee... to už jsem dneska prováděl. Takže to bude.... hmm... co takhle..." Nedomyslím a provedu Shunshin no jutsu - tedy velmi rychlý pohyb vpřed k ní a pokusím se jí zasadit poměrně jednoduchou ránu pěstí na zátylek. Případně, když mě zaregistruje, tak se jí pokusím podkopnout nohy a shodit s hlasitým "Žuch" na zem.

Útok na moje nervy

Už jsem byla skoro venku, ale ten blbec se rozhodl, že mi ztíží odchod. Jestli zautočí iluzí jsem v podstatě úplně v háji. Musím být opatrná a pokusit se o to abych se mu nemusela dívat do obličeje. Mám výhodu v tom, že jsou tu všude stíny. Aktivování stínů pod zemí pro mě není problém, ale nesmím mu ukázat svůj limit. Když se objevil přede mnou rychle jsem se snažila dostat z dosahu jeho rukou, ale nestihla jsem se vyhnout jeho útoku na nohy. Spadla jsem na zem, ale moje stíny se najednou vymrštily a spoutaly ho potom jsem odstoupila a stíny pustila. Měli jsme mezi sebou odstup pět metrů. Sakra, lepší by bylo, kdybych odtud zmizela, ale jak?

Jídelna

Z kuchyně, odkud posledně odběhl zdánlivě poslední kuchtík... Vyšla další postava se zástěrou na sobě a s kuchařskou čapicí, která mu byla trochu velká. V ruce měl smeták a začal zametat zbytky dveří. Nedovedl si na to vybrat lepší místo, než takové, že se postavil mezi Sasukeho a Asami. Šlo vidět, že pod zástěou má černé oblečení podobné jednotkám anbu, nebo jouninům co si libují v černé. Přes jeho stín,který podporovala jeho kuchařská čepice Asami mohla snáz útočit na Sasukeho. Oproti tomu Sasuke měl slabě krytý výhled na Asami, skoro jako kdyby to ten kuchtík dělal naschvál. Čepici měl tak naraženou v čele, že se mu nedalo pohlédnout do očí.

Narutovo podvědomí
Lišku obestoupilo dřevo Hashiramova Mokutonu, začalo jí svazovat nohy, Když měla liška svázanou levou přední nohu, vzepřela se celým tělem, nohu zvedla a dřevo roztrhala, ale v té chvíli la svázané i ostatní nohy a už do žádné z končetin nemohla dát takovou sílu. Ze země vyšlehla další masa dřeva na to, aby lišce vázala tlamu. Liška ucukla, byla rychlejší než dřevo. ucukla nahoru a už už otvírala čelisti aby v následující chvíli dřevo zuřivě rozkousala. V tom samém okamžiku si uvědomila, že se jí nad čumákem něco mihlo, byl to kunai... minul ji. Místo toho jí stál na čumáku čtvrtý hokage s Rashenganem v ruce a čelisti co se otvíraly prudce srazil k roval je tokem nelítostné energie prudce proti mokutonu. Dřevo se lišce svázalo okolo úst a zbyly už jen ocasy. Liška uvolnila tělo a začala se soustředit jen na co nejpreciznější ovládání ocasů. 4 z nich zničily pouta na zadních nohách během mrknutí oka. Když chtěly osvobodit Lišku i od dalších pout, u noh jim cestu zatarasilo nově vzrostlé mohutné dřevo a na čele stál čtvrtý, přes kterého se taky jeden úočící ocas nedostal. několik ocasů však neútočilo a špičkama ukazovaly všechny na jedno místo, kde se sbírala chakra ve tvaru velké koule. Tuhle však liška nemohla polknout a vystřelit. Asi plánovala že odpáí nahromaděnou energií i sebe a narozdíl od obtížného hmyzu to rozchodí. V tom okamžiku se do boje přidal Naruto. Dva z ocasů které hromadily chakru strhnul holýma rukama k zemi. Chakrovákoule se stala nestabilní protože nebyla hotová a chakra začala na místech kde ocasy chyběly volně unikat do prostoru. Když se naruto vkládal do boje, oba jste ho zahlídli, ale pouze minato poznal techniku Sage modu, kterou Naruto používal, protože za dob Hashiramy ještě žáby a s nimi Sage mod nebyl tak známý.

Liška zjistila, že Vám ážně přestává stíhat, byli jste všude jak mravenci. Uvolněnýma zadníma nohama toho moc nezmohla... Ocasy měla zaměstnané a v uvědomnění blížící se prohry zuřivě zmítala tělem a oddechovala doslova oblaka své nepříjemné štiplavé páchnoucí žhavé chakry. Boj se pomalu ale jistě chýlil ke konci.

Narutova záchrana
Démonovy nohy se mi podařilo svázat podle plánu, ale jeho tlamu už ne. Byl rychlejší a stačil tlamou ucuknout z dosahu mého mokutonu. V tom se ale do boje vložil Minato a pomocí své techniky udeřil démona do čenichu a přirazil jej na dosah mého mokutonu. Neváhal jsem a využil jsem toho. Několik velmi hrubých kmenů kyuubimu omotalo tlamu a tlačilo mu hlavu k zemi. Poté jsem se zaměřil na ocasy a tak jsem nechal vyrůst novou várku hrubých stromů, které se začaly zabývat kyuubiho ocasy. Čtyři z nich rozbily pouta na jeho zadních nohou, ale k předním se už nedostaly díky mému mokutonu, který je začal svazovat. Další čtyři ocasy se zaměřily na koncentraci chakrové koule, kterou démon hodlal odpálit a dostat nás tak. Poslední z jeho ocasů zaměstnával Minata, který stál na jeho čele.
Ta chakrová koule vypadá velmi zlověstně... Kyuubi se zde zdá mnohem silnější než jak si jej pamatuji... Musíme tomu učinit přítž!!, pomyslel jsem si, když v tom se objevil Naruto, který holýma rukama strhnul dva z ocasů, jenž shromažďovaly chakru do koule. Ta v tu chvíli začala být nestabilní a chakra z ní unikala jako z prasklého balónku.
Nyní je má šance!!!, problesklo mi hlavou a já nechal vyrůst několik dalších hrubých kmenů, které se vrhly na zbývající ocasy a zejména na ten, který obtěžoval Minata. Tím bych mu mohl poskytnout místo, aby pomohl v boji Narutovi, který už tak dobře zadržuje démonovy ocasy.
Souběžně s tím jsem z obou stran nechal vyrůst dva opravdu gigantické stromy, které chytí kyuubiho tělo a pokusí se ho znehybnit.

Ať už to klapne nebo ne, tak se konečně rozběhnu vstříc kyuubimu a cestou skládám pečetě
Senju Shiki Jijun Jutsu: Kakuan Nitten Suishu (Senju styl - Jutsu Podrobení, Kakuanův Osvícený Návrat),
načež ze země okolo liščího démona vyroste několik sloupů a na ruce se mi objeví pečeť. Jakmile se dostanu k démonovi, tak vyskočím na místo kde se nachází/nacházel Minato a přiložím k démonovi svou ruku, načež se jej pokusím ovládnout.

Ošetřovna
Z dívky, kterou jsem oslovil se vážně vyklubala Sakura. Řekla mi, že zde pracuje jako lékařský ninja, který má na starosti Naruta. Při zmínce o Narutovi trochu posmutním, neboť si vybavím Kakashiho slova o Narutově osudu. Sakura si nejspíše všimnula mého smutného pohledu, protože se mě začala vyptávat jak to, že tu jsem. Trochu jsem se zasmál a odpověděl jsem.
Jak to, že tu jsem? To je složité. Bůh smrti se rozhodl, že už musí zasáhnout do dění světa a tak povolal mne, Shodaimeho, Nidaimeho a Yondaimeho, abychom vám pomohli v boji proti tomuto hrozivému nepříteli.
Chvilinku jsem dal Sakuře na to, aby vstřebala informace, které jsem jí podal a pak jsem jí pokynul, aby mne následovala do Narutova pokoje za ostatními kagy. Kagové vzali Narutovy lékařské záznamy a postupně do nich nahlédli. Nakonec i já jsem si je vzal a přečetl si co Naruta trápí a že to nejspíše vše bude Kyuubiho práce.
Chudák Naruto. Deset dlouhých měsíců v koma. Doufám, že mu shodaime a Minato pomohou

Nakonec Narutovy lékařské záznamy pověsím zpět na čelo jeho postele a odstoupím, protože se Hashirama-sensei chystá k akci. Posléze ze země okolo postele vystoupí dřevěné sloupy podobné nějakým zvláštním totemům. Tak tohle je ta technika, kterou Shodaime využíval k ovládnutí bijuu? napadlo mě a usmál jsem se. Sledoval jsem jak se shodaime a yondaime společně snaží Naruta osvobodit od kyuubiho vlivu. Když Shodaime řekl, že si liška uvědomila jeho a Minatovu přítomnost, tak mi na tváři zmrzl úsměv.

Neboj se Sakuro. Naruto je v těch nejlepších rukách. Shodaime-sama dokáže kyuubiho svázat a ovládnout. A Minato kyuubiho bez jakýchkoliv otálení ihned znovu zapečetí tak, že se Narutovi uleví a znovu bude volný.
řekl jsem přátelsky s jistotou v hlase a znovu se usmál.

Tohle může trvat velmi dlouho a tak bych se tě, Sakura, rád zeptal na pár otázek, pokud ti to nevadí. To, že můj syn Asuma padl, vím z Kakashiho vyprávění o Akatsuki, ale co se stalo s malým Konohamarem? Máš o něm nějaké zprávy? Žije?
Oslovil jsem Sakuru znovu po chvilce a vrhl jsem na ní výraz plný naděje.

Ošetřovna

Poslouchám Hokageho-sama a nevědomky vytřeštím oči a otevřu pusu. Jakmile si to uvědomím, zčervenám (musela jsem vypadat pěkně hloupě) a samozřejmě zavřu pusu. Takže to jsou Hokagové. Já věděla, že mi jejich tváře připomínají Kagy na skále v Konoze, ale byla jsem tam už tak dávno... Pro pána, a já jsem se k nim chovala tak... neuctivě! No, musím se jim omluvit, až zachrání Naruta. Doufám, že ho zachrání!
Zjišťuju ale, že jsem ještě neodpověděla Sandaimemu-sama. Nejspíš není důvod mu nevěřit, a tak přikývnu. "To je vážně zajímavé. Já... moc bych si přála, abyste Narutovi pomohli."
Moc bych si přála, abyste Narutovi pomohli?! Doprčic, co to kecáš, Sakuro?! osopí se na mě moje vnitřní já a mně bohužel nezbývá, než souhlasit. Radši už bych měla mlčet, jinak ze mě vyleze něco dalšího "strašně-mega-inteligentního". S tím následuju Sandaimeho do Narutova pokoje. Mlčky stojím a koukám na Naruta. Je ve svém obvyklém stavu, to jest takovém, u kterého nikdy nemám daleko k slzám. Naruto... Vydrž, prosím!
Užasle sleduju techniku Prvního. Ty jo... Myslela jsem, že kapitán Yamato umí používat svůj Mokuton nejlíp ze všech lidí, co znám. No, myslím že ode dneška bude až na druhém místě. Chm.
Chvíli já i Třetí mlčíme, sledujeme oba dva Hokagy, jak nejspíš zápasí s Kyuubim v Narutově podvědomí. Pak se ale ozve Hokage a já s prázdným polknutím přikývnu. "Hai, Hokage-sama... Jsem si jistá, že První a Čtvrtý Narutovi pomůžou." Pokusím se napodobit jeho jistotu, ale moc mi to nejde. Vidíš, sama si nejseš jistá, jestli mu dokážou pomoct. LŽEŠ! ozve se vyčítavý vnitřní hlásek, který radši umlčím.
Pak se Hokage zmíní o Asumovi-sensei a i když jsem ho vlastně viděla jen párkrát v životě, musím si připomenout ten smutek při jeho pohřbu. Ino tenkrát dost brečela a já ji musela utěšovat. A pak jsme zjistili, že je Kurenai-sensei těhotná...
Zatřesu hlavou, abych odehnala smutné myšlenky, a podívám se na Hokageho. Při zmínce o Konohamarovi se musím pousmát. "Ano, Konohamaru je živý a zdravý, shodou okolností je zrovna tady, na téhle základně... Potkaly jsme ho se Shizune-senpai, když jsme přicházely sem. Jsem si jistá, že tady někde bude a..." ...a jistě bude rád, že ho přišel navštívit děda, chtěla jsem dodat, ale na poslední chvíli jsem se zarazila. To by vážně znělo hodně neuctivě. A i když je to bývalý Hokage, stále si zaslouží mou úctu.
"...a jistě bude rád, až se dozví, že tu jste," doplním po kraťoučkém zaváhání, uculím se, ale mé oči opět posmutní při pohledu na Naruta. Naruto...

Dálší člen v naší hře

Můj pohled byl neustále upřený na Uchihu. Můj mozek ěžel na plné obrátky a zrovna, když jsem měla vymyšlený plán někdo se tam objevil.
Do pytle to je otrava... Teď bych mohla být někdo úplně mimo tyhle problémy a nemusela bych se tu tak namáhat. Pitomý uchiha, takového debila jsem ještě neviděla. Spojila jsem ruky v počeť uděla jsi kage bushin. Pak jsem vyslala stín a opatrně jsem s ním toho chlápka obešla. Zatím co můj klon se pomalu přibližoval k Saskemu.
Kage Nui, křikla jsem a vyslala je k Sasukemu...

Trapné divadlo s klonem:

Nevím zda jsem retardovaný já, nebo má soupeřka, ale to co momentálně dělá opravdu nechápu. Namísto toho, aby svůj stín propojila se stínem toho chlápka co se tu začal bůhvíproč ochomítat (a beztak to bude nějaký ANBU, který se chystá jí pomoci), tak se rozhodla jeho stín obejít (čímž ho nemůže použít pro zvýšení účinku a prodloužení) a nadto vytvořila klon, který se "úplně nenápadně" až je to k smíchu přemisťuje pomalu za mě. "To je tak průhledné až to bolí...", pronesu pohrdlivě a ve chvíli, kdy spustí své Kage Nui udělám naprosto jednoduché přemístění a rovnou k tomu jejímu klonu. Do svého Kusanagi vložím Chidori a v plné rychlosti seknu po klonu, abych ho zničil. Přirozeně si také hlídám tu její stínovou techniku, přeci jen nehodlám se chytit do tak zjevné a trapné pasti.

Snad to k něčemu bude

Vytvořila jsem pět jehel, ale k Sasukemu jsem vyslala jen čtyři. Tou poslední jsem chytla svůj klon a jen čekala, až Sasuke vyrazí ho zničit. Jeho narážky na to, že je to průhledné jsem ignorovala i když mě popudily.
Jakmile se Sasuke za klonem objevil na nic jsem nečekala a oplatila jsem mu útok na nohy. Rychle jsem se zohnula a chňapla do vzduchu, ale můj klon měl teoreticky chytit Sasukeho nohu. Pokod to nevyjde stejňe jsou tu ještě jehly, které ho stále pronásledují. Stačí ho trochu vynést z rovnováhy a mám šanci na to ho polapit.
Je to stále tak průhledné?

Potyčka u jídelny
Sasukeho rychlý útok mečem, do kterého nabil své chidori, bezchybně protnul Asamina klona. Přece jen jeho rychlosti dokáže konkurovat jen málokdo. V tu samou chvíli proti Sasukemu ve vysoké rychlosti vyrazily zbývající stínové jehly. V další sekundě se ten uklízeč narovnal, podíval se na Asami a zakřičel.
”Chyť ho, Asami! Já mu zahradím cestu.”
Rychle sáhl do pouzdra na své pravé noze a vrhl několik kunaiů kousek za Sasukeho, takže mu zabránil v ústupu tímto směrem. Sasukemu se rázem zmenšil prostor pro manévrování, avšak díky jeho zkušenostem a především sharinganu by tato situace neměla být bezvýchodná.


Ošetřovna (Tobirama, Sakura)
Jak tak sledujete Hashiramu a Minata při práci na polapení lišky a Narutově záchraně, tak dovnitř vtrhne nějaký ANBU, který před vámi poklekne a řekne.
”Velice se omlouvám, ale máme veliký problém. Uchiha Sasuke zdemoloval jídelnu a nyní bojuje s několika našima lidma. Mizukage tam už zamířila, ale nikoho dalšího jsem tam neposílal, protože by to mohlo rozpoutat boj velkého měřítka, který by mohl vést ke zničení našeho úkrytu a následně k našemu prozrazení.”
Kakashi se na chvíli zarazil a prosebně se podíval na kagy.
”Sandaime-sama, nidaime-sama, Sasuke je extrémě nebezpečný shinobi. Pomohli byste nám prosím v jídelně s jeho pacifikací?”


Narutovo nitro (Minato, Hashirama)
Chakrová koule, kterou kyuubi shromažďoval začala být opravdu nestabilní a chakra se z ní začala uvolňovat. Už tak dost horký vzduch se prosytil ještě více štiplavou záplavou horka, kterou má na svědomí chakra tohoto bijuu.
Hashiramův mokuton zachytil další z kyuubiho ocasů a dal tak Minatovi prostor pomoci Narutovi, který držel dva z démonových ocasů a již viditelně ochaboval. V další sekundě se po obou stranách lišky vynořily opravdu vzrostlé stromy, které kyuubimu omotaly tělo a daly tak Hashiramovi prostor pro jeho techniku ovládnutí. A tak se i stalo. Okolo démona vyrostlo několik velkých totemů, které Hashiramovi pomáhají s ovládnutím bijuu. Hashirama pak vyskočil démonovi na čenich a dotkl se jej rukou, na které měl pečeť. Tím kyuubiho dostal pod svou kontrolu a boj mohl skončit.

Démonova porážka
Vše šlo přesně jak mělo. Můj mokuton kyuubiho znehybnil natolik, aby přestal na Minata dorážet. Ten pak mohl vyrazit svému synovi na pomoc. I přes neskutečně horký a štiplavý vzduch, jsem vyrazil proti kyuubimu. Vyskočil jsem na jeho čelo a pravou ruku, v které se mi vytvořila pečeť, jsem zabořil do démonova kožichu. Ihned na to jsem ruku vytáhl a seskočil do dostatečné vzdálenosti od démona. Avšak od chvíle, kdy se má ruka dotkla liščího démona, se mezi mou dlaní a jím samotným utvořilo chakrové spojení, díky kterému jsem nad ním získal navrch a po pár chvílích plnou kontrolu.
”Je konec tvému řádění, kyuubi!! Už nikdy víc nebudeš Narutovi hrozbou..”, zvolal jsem sveřepým hlasem směrem na démona a rozhlédl jsem se.
”Minato, nyní musíme odejít zpět a zapečetit lišku, aby už nemohla Narutovi uškodit.. ”, řeknu a počkám si na jeho souhlas.
Jakmile bude Minato připraven, tak ještě Narutovi řeknu: ”Po mém odchodu bude liška ještě nějaký čas neškodná, takže tě neohrozí..”
S těmito slovy zavřu oči a pozvolna opustím Narutovo podvědomí.

Ošetřovna
Stále stojíc, s rukama přiloženýma k Narutovým spánkům, jsem otevřel oči a trochu jsem zamrkal. Je to velmi příjemná změna, nemít nos plný štiplavého horkého “vzduchu”.
”Povedlo se, kyuubi je pod mou kontrolou.. Stačí jej jen zapečetit a už pro Naruta nebude představovat žádné nebezpečí..”, pronesu mírně unaveně a olíznu si suché rty.
”Předpokládám, že se toho budeš chtít ujmout, že, Minato??”, dodám s přátelským úsměvem a podívám se Minatovi do tváře.
Jestli přikývne a pustí se do zapečeťování, tak jej budu bedlivě sledovat při práci, abych se případně něco přiučil. Pokud se k tomu však nebude mít, tak se do práce pustím sám, neboť liška nebude čekat celý den než se osvobodí.

Hra v jídelně s novým hráčem:

"Chm... jak se dalo tušit, tenhle břídil patří taky k ANBU," pomyslím si přezíravě zatímco se vyhýbám hlavně díky sharinganu těm stínovým nitím. Nakonec se rozhodnu pro jednoduchý "úskok" nejprve vrhnu po Asami čtveřici shurikenů, abych jí znemožnil se vklidu soustředit na používání stínových technik a pak pomocí Shunshin no Jutsu problesknu co nejdál od dvojice Asami-"uklízeč". Pobaveně se ušklíbnu a pronesu: "Myslím, že je načase skončit s hraním... už mě to přestalo bavit... ale celkem to ušlo. Teď zbývá jen otázka zda se po "hře" rozejdeme každý svým směrem, anebo se ze hry stane zabíjení." Můj téměř pološílený výraz dává navědomí, že "zabíjení" by v mém aktuálním rozpoložení bylo asi "o hodně rychlejší než dosavadní hra", a je tedy dost možné, že bych rovnou vytasil své trumfy v podobě EMS technik. "Tak co břídilové? Ukážete mi ještě nějaké své parodie na ninja techniky než zemřete, nebo chápete, že mi nesaháte ani po kotníky a půjdete si po svých?" Zdá se, že se současnou situací zjevně bavím, ale na druhou stranu... kdybych je zabít chtěl tak jsem to už udělal, jenže oddělat někoho ze zdejších obyvatel by mohlo mít "mírně nepříjemné následky", už tak asi zalarmovali celé velení základny a bojovat proti všem tady... no proč ne, aspoň bych je mohl všechny konečně oddělat, ale dal jsem určitý příslib, že "nejdřív Madara/Tobi, potom to ostatní", takže... řekněme, že jsem se zatím dobře bavil, ale už mě to přestalo bavit. Techniky klanu Nara jsou podle mého soudu obecně nudné a ten "uklízeč" nevypadá jako někdo s kým by se dalo "veledobře pobavit".

Souboj s Kyuubim / Vítězství

Hashimara + Naruto + zbytek co je na ošetřovně[/center]
Měl jsem tu čest sledovat samotného Prvního při práci s Kyuubim. Musím uznat, že oproti mému minulému setkání s tímhle démonem si počínal mnohem obratněji než já. Přesněji kvůli tomu nemusel umřít. Každopádně se nám společný zásah podařil a my jsme tak mohli dopomoci Narutovi, aby znovu získal kontrolu nad svým vědomím a svým tělem.
Chudák Kyuubi, musí to být pro něj noční můra... dva ze tří lidí, kteří ho zvládli spoutat se vrátili a najednou. Inu pech...
Jakmile jsme tedy vystoupil z Narutovo mysli, tak mě Shodaime vyzval, abych začal se zapečetěním lišky.
Nebojte první vím, co mám dělat. Snad tahle pečeť vydrží déle než předchozí.
Potom začnu s přípravou. Začnu se skládáním pečetí potom položím obě ruce na Narutův hrudník.
Hakke no Fūin Shiki "Pečeť osmi prorockých znamení"
Provedu svoji speciální techniku a znovu uzavřu Kyuubiho v hrudi svého syna. Přitom ovšem do pečetě zapletu i svoji vlastní pečeť k Hiraishimu, jako jsem to kdysi udělal jeho matce. Tak budu mít aspoň možnost Narutovi v případě nouze přijít rychle na pomoc.
Snad ti budu schopen pomoci lépe a rychleji než matce. Nerad bych, aby se minulost opakovala.
Po složení pečetí a ověření, zdali všechny drží se zadívám na Hashimaru a pokýváním hlavou mu naznačím, že je vše v pořádku.
Kyuubi je zapečetěn, teď bychom ho asi měli nechat odpočívat a svěřit jeho zdraví do rukou Sakury. Asi by nebylo dobré, aby jsme mu hned na začátku způsobili šok naší přítomností.
Přitom mi na obličeji hraje spokojený úsměv spojený s úlevou, že mému synovi nehrozí aktuálně, žádné velké nebezpečí.

Výpomoc na... nic

Pomalu jsem začala slábnout, ještě chvíli jsem se snažila Sasukeho chytit, ale potom jsem stíny stáhla. Jakmile na mě ten chlapík zavolal, měla jsem sto chutí ho nakopat.
Na to bych se ti mohla vykašlat, slušně řečeno. Začalo mě to lézt krkem, chtěla jsem být ze Sasukeho dohledu. Shurikeny mi daly celkem zabrat, ale úspěšně a s dvěma šrámy na tváři jsem se jim úskokem doprava vyhnula. Přistála jsem na jedné židli a málem s ní zhučela na zem.
Myslím, že by bylo lepší to teď nechat na pokoji a poslat někoho ať to sem dojde uklidit.
Klečela jsem na židli a poslouchala Sasukeho řeč.
Nechci nějak kazit dojem, který jsi zanechal po své proslovu, ale byl jsi to ty, kdo mi zabránil v odchodu. Celou dobu jsem se snažila jít po svých. Takže mě teď pusť a já jsi opravdu půjdu po svých nebo tu budeme stále takhle čekat dokud tě to nepřestane bavit a rozhodneš se nás pustit.

Ošetřovna (Kagové, Sakura, Naruto)
Kakashi přistoupil ke zmíněnému ANBU, který právě vtrhl na ošetřovnu a něco mu pošeptal. Ten se na něj podíval, přikývl a vyrazil ven z ošetřovny. Kakashi se následně podíval na Hiruzena, který už vykračoval směrem k němu, když v tom Hashirama otevřel oči a prohlásil, že je kyuubi pod jeho kontrolou. To zastavilo Hiruzenovy kroky a zapříčinilo to velké, všeobecné oddechnutí.
Uf, to jsem rád. Já věděl, že společnými silami dokážete kyuubiho přemoci a pomoci Narutovi.
Pronesl Hiruzen a obdařil Minata a Hashiramu velkým úsměvem.

Sandaime-sama, prosím!
Protnul ticho Kakashiho hlas, který Hiruzena probral z jeho myšlenek. Ten s sebou škubnul a s přikývnutím Kakashiho následoval ven z Narutova pokoje.

Posléze Hashirama přenechal Minatovi pečetění kyuubiho, který se tohoto úkolu neprodleně chopil. Chvíli to trvalo, ale nakonec bylo po všem. Démon byl neškodně zapečetěn zpátky do Naruta. Ve chvíli kdy Minato se svou prací skončil, tak se stalo něco, na co celá aliance shinobi čekala celých deset dlouhých měsíců. Ano, Naruto konečně procitl a otevřel své bolavé oči, kterýma zvědavě začal zkoumat své okolí.

Ošetřovna a mé podvědomí...

Prázdnota a bolest. Prázdnota...nic víc. To je teď můj svět v temnotě mých myšlenek...
Nikde žádný pevný bod. Nikde nikdo aby mohl pomoci. A přeci je cítím. Ty všechny kolem, všechny, kteří zasáhli do osudů mého žití a teď se kryjí a maskují, abych je nezahlédl koutkem oka. Všichni jsou tak vzdálení...
Bílé závěje nekonečna. Bouře emocí se blíží... Přinese déšť, sníh či žhavý popel? Ať tak či onak nevyvede mne ven. Ven z této klece bez mříží, která jen v mém srdci se nalézá.
Já jsem jedem svým i lékem na bolest. Svět kolem zdrojem jest bouří a závějí. Netuší jak moc chci stát se jeho součástí. Chci tak moc až sám sobě bráním...
Marné je zavřít oči. Tma není východem. Těžké je se dívat, kde není co vidět.
Mohu ležet na oblaku z mlhy, létat s křídly nočních můr. A přece neopustím své vězení, jež mne drží při zemi...
Mé tělo sebou škubne, nevnímám nic jsem až příliš vyčerpaný z toho všeho... Ten příšerný sen je pryč, tím sem si jistý, ale byl to jen sen?... nevím, ještě velice znavené tělo se dalo pomalu dohromady, ale po jak dlouhé době?...
Otevírám oči...
těžká víčka se od sebe nechtějí odlepit ale po velkém přemáhání se mi to daří.Připadám si malátný, jakoby mi všechno bylo vzdálené.V mé mysli utkvěla ta hrozná vzpomínka a po bouři klid, možná až příliš velký z mých úst vyjde tiché...
"Otče?...Sakuro?..." druhé je slůvko zní ještě tišeji. Z hluboka se nadechnu zdá se že to rozhodně nebyl jen ledajaký sen, pokusím se rozhlédnout se kolem sebe ale zrak ještě zastřen mlhou a také světlem mi to nedovoluje. Mé tělo již začalo procitat. Postel?...uvědomuji si že právě na ni ležím a neni to nějak zvlášť příjemné.
"Kde to...jsem?..." řeknu už trochu hlasitěji v domění snad že zde někdo bude a poví mi něco víc...
Náhle se ozve ten tolik známí zvuk mého hladového žaludku Mám hrozný hlad...jako bych snad nejedl roky... prolétne mou myslí a moje ruka spočina na mém břichu ve snaze žaludek alespon na chvíli uklidnit...

Hakushiro
Společně s Chōjūrem a Mizukage sedíte v jakési parodii na společenskou místnost. Chōjūrō si něco šeptá sám pro sebe a Kurenai s Shikamarem mluví o Sandaimem hokage, který jak se zdá opravdu s dalšími kagy povstal z mrtvých. V tom do místnosti vběhne nějaká kunoichi s ANBU maskou a poklekne před Mizukage.
Mizukage-sama. Stalo se přesně jak jste se obávala. Uchiha Sasuke se vymkl kontrole, zničil zařízení v jídelně a zaútočil na naše lidi.
Řekla ANBU a v místnosti se rozhostilo ticho, které protnula mizukage, která si povzdechla.
Dali jsme mu šanci, ale ten chlapec dělá vše pro to, abychom ho nenáviděli. Dejte vědět Hatake Kakashimu.
Odpověděla mizukage té ANBU, koukla se na tebe a na mladého šermíře a řekla.
Chōjūrō, Hakushiro, pojďte se mnou. Pomůžete mi Uchihu zajmout.
Chōjūrō s sebou škubl a nervózně ze sebe vysoukal
H-hai, mizukage-sama..
Ihned poté, jste všichni tři vyběhli do chodeb, následováni Shikamarem, který taktéž přislíbil pomoc.
Po několika odbočeních, dvou schodištích a několika desítkách metrů jste dorazili do chodby, na jejíž konci se nachází jídelna. Už odtud slyšíte jak nějaká žena (Asami) něco říká, a tak Mizukage pokynula k tomu, abyste ihned vyrazili.


Jídelna (Sasuke, Asami, Hakushiro)
Jen so Asami domluvila, tak do jídelny vpadly tři postavy, v jejichž čele stála Mizukage. Chōjūrō už v rukou třímal velký meč Hiramekarei a byl připraven vyrazit. Shikamaru se jako obvykle tvářil otráveně a celkově vypadal jako by se ho nic netýkalo. A Mizukage, která vždy vypadá mile, se tvářila velmi vážně a dokonce by jste řekli, že i docela nabroušeně.
Co se ti nelíbilo tentokrát, Sasuke? Nelíbila se ti barva dveří a tak ses rozhodl to tady všechno rozmlátit?
Začal rozhovor Shikamaru a Chōjūrō se trochu pousmál.
Uchiho Sasuke, jsme tady, abychom tě zastavili. Byla bych velmi potěšena, kdyby ses vzdal. Nerada bych, abychom tak pohlednému mladíkovi museli ublížit.
Ujala se slova tentokrát Mizukage, která měla pořád ten ne moc vlídný výraz na tváři.

Jídelna... "ono se to chce zase bavit či co?":

Byl bych už jídelnu nejspíš opustil, respektive nechal bych ty dva odejít a pak s trofejí (v podobě jídla pro 3-4 lidi) zamířil zpátky k "sobě" (tedy do svých vyhrazených prostor), ale to by se nesměla Mlžná vedená Mizukage a Konoha reprezentovaná Shikamarem rozhodnout celou záležitost ještě opepřit. "Oh... dvě kekkei genkai, dva Narové, jedna šermířka a jeden... ANBU uklízeč hehehe... výzva opravdu "na úrovni"." Brát je vážně by bylo směšné, na druhou stranu je mi jasné, že pokud by došlo na boj, tak tihle by byli pouhým předvojem. "Ačkoliv vylákat sem všechny Hokagy a ukončit to tady jednou pro vždy by nemuselo být až tak úplně marné hehe..." Pomyslím si s úšklebkem na tváři a poté hlasem v němž se mísí má "důležitost" a pobavení pronesu: "Myslím, že tady s tou... Narou soudě dle jejích chabých schopností jsme byli na prahu uzavření této záležitosti. Kdybyste přišli o pět minut později, tak už bych zde nebyl ani já, ani ona a ani "tenhle uklízeč"..., pronesu v závěru dost pohrdlivě k tomu ANBU.

"Co se dveří týče...," spiklenecky mrknu a téměř se od srdce zasměji, když dokončím: "... mělo se to s nimi jako s mnohými jinými "věcmi"... stály mi prostě v cestě." Mezi ty "jiné věci" patří přirozeně každý koho jsem kdy oddělal a koho ještě oddělat plánuji. "Každopádně pro tentokrát budu velkorysý a nebudu považovat vaše tasení zbraní za důvod k boji a "a pokud mi nebudete stát v cestě" tak "pokojně" odejdu zpátky do těch prostor, které jste mi tak velkoryse vyhradili k "bydlení."" Takže - sečteno a podtrženo, hodlám odejít zpátky k "sobě" v míru a v klidu, když mi "uhnou" a budou ignorovat fakt, že mé kapsy jsou plné lupu v podobě jídla (není to nic závratného, pro jednoho tak 2-3 dny, dle toho jak s tím bude šetřit či nikoliv). Přirozeně také holt budou muset snést fakt, že se na ně dívám s nekonečnou přezíravostí a arogancí a v podstatě si z nich dělám prdel. Na druhou stranu, zjevně dle toho jak moc jsem se "předzásobil" jídlem nemám v úmyslu opakovat "návštěvu jídelny" nejspíš příští 2-3 dny. Což může být dobré znamení. Podívám se ještě na Mizukage a s úsměvem hraničícím s výsměchem (ale opravdu tentokrát jen v náznaku) pronesu: "Mimochodem... pokud byste mě snad ctěná Mizukage chtěla navštívit v soukromí, myslím že bych si na vás čas udělal." Je to taková typická provokativní odpověď na její narážky o "hezkém chlapci".

A další výpomoc

Jakmile jsem domluvila, vtrhla dovnitř mizukage-sama. Sasuke nám najednou nějak oživl. Jeho postoj k situaci se změnil a vypadal jako by se nám vysmíval. Zamračila jsem se na něho.
Moje myšlenky už nějakou dobu míří k tomu, že je blázen, ale teď se mi to potvrdilo. Možná se chce z mizukage poprat. Ale jeho susano by bylo naprosto na nic proti mizukage. Možná teď není tak oslabený, ale i tak nemá proti nám šanci. Seskočila jsem ze židle a přesunula se ke skupince. Pod nohama mi křupaly zbytky dveří a někdy i kusy nádobí.
Chabé schopnosti jo? No, neumím ty stíny používat jako Shikamaru. Podívala jsem se na něho. Znuděně se díval na Sasukeho jako by se nic nedělo. Jeho výraz nebyl vždy takový a já jsem myslela, že by ho taková situace přiměla změnit svůj postoj.
Pak jsem se podívala na osobu, která se opravdu uměla rozpovídat. Proti němu jsi sama nahraná. Měla bys počítat s tím, že tě vůbec nebude poslouchat a bude si dělat, co chce. Ostatně to by pak nebyl Uchiha, řekla jsem tak, aby to slyšela jen ona.
Otočila jsem se a vydala se pryč. Bylo mi úplně jedno, jak se to dál vyvine. Ať se s ním jdou prát i ostatní kage.

Společenská místnost, jídelna...
Sasuke Uchicha,
Sedím se založenýma rukama a znuzeným výrazem v jedné přihlouplé místnosti, anni nevim co přesně tu dělam, ale to zřejmě neni to co bych právě chtěla vědět. Přijde mi to tu jako jedna banda neschopných idiotů.... prolétne mou myslí musím se tomu pousmát když do místnosti vtrhne jeden z ANBU. Poslouchám nepodrobný výklad situace a zasměju se. " Zřejmě na něj máte špatný vliv, nevíte jak s ním jednat...ostatně...ani se mu nedivím..." pronesu drze k anbu a sjedu pohledem k Mizukage.
S velkou radostí se zvednu "Hai..." řeknu pouze a moje kroky sou vedeny stejnou rychlostí jako kroky mích společníků.
Několik chodeb, několik zatáček a najednou se Mizukage zastavila, dala příkaz k zakročení , vešla jsem bez váhání do jídelny a musela jsem se pousmát ta situace kterou jsem viděla pro mě byla velice zábavná.
" Je zvláštní jak někdo muže nadělat tolik ..." kopnu do kusu rozmláceného čeho si co už nelze poznat. "...nepořádku..."dořeknu předtím nedokončenou větu a Shikamaru začne mluvit, stojím se založenýma rukama vedle něj.
Musím se začít smát Shikamarovi, to co řekl je opravdu zábavné. Zdá se že se tu někdo skvěle bavil... že... Uchicho Sasuke..." můj pohled již vážně zamíří na něj neboť hned opětuje odpověď.
Sasuke i na dále promlouvá a já se musím pousmát "...A to si myslíš že ti tohle někdo uvěří?..." zavrtím hlavou a sjedu tě oblohově modrýma očima.
"Nedá se ti věřit ani nos mezi očima, natož tohle..." odseknu s drobným šklebem.
Během chvilky stojím na proti tobě opřena o tvé rameno a v druhé druce dřímající drobné lesklé jehličky mezi prsty. "Když uděláš co se po tobě chce nic se ti nestane...Sasuke..." zašeptám ti tiše a ušklíbnu se.
" Mizukage-sama když dovolíte..." podívám se na ni a lehce kývnu hlavou "Köri Bunshin no Jutsu...(ledový klon). Stojím sama vedle sebe dvě stejné modrooké a modrovlasé dívky, sleduji Sasukeho po očku. "Mizukage-sama ,doprovodím jej zpět do jeho pokoje...když dovolíte..." řeknu zcela vážně a muj pohled opět sjede k Sasukemu. Snad ti dojde, že nemáš dělat další problémi...možná nejsi až tak... "špatný"..."

Na ošetřovně

Pozoruji Naruta a už raději nemluvím. Mám o něj velký strach, ale Hokagové... jsou přece Hokagové! Navíc, Minato-sama je jeho otec. Prostě ho NEMŮŽOU nechat zemřít!
V tom přiběhne Kakashi-sensei s tím, že prosí Sandaimeho o pomoc. Při tom jméně, které uslyším, mi ztuhne krev v žilách. Ne ze jména "Sandaime-sama", z toho druhého. Sa...sa...SASUKE-KUN je tady?!!!!! Nevím, jestli se mám radovat nebo se bát, rozhodně ale cítím, jak mi po tváři stéká další slza. Ucítím, jak se nevím proč červenám, ale usoudím, že nejlepší bude zachovat klid. Rozhodně tam nepoběžím teď... vlastně, nebylo to adresované mě, jen Hokagemu. Proto se na Kakashiho-sensei jen usměju a dál to nechám na osloveném.
Naruto se začne probírat a s tím se vrátí do reality i oba Kagové. "Hai, Hokage-sama," přikývnu na rozhodnutí Čtvrtého. To bude asi nejlepší, na přivítání se svým synem bude mít dost času později.
Nejraději bych k Narutovi okamžitě přiběhla a objala ho, až by se začal dusit, ale to by bylo snad to nejhorí možné. Teď potřebuje hlavně pohodlí, dost jídla a pití a postupné obnovování svých sil.
Musím vynaložit velké úsilí, abych se pouze pousmála, když uslyším své jméno. "To je na dlouhé povídání, Naruto. Jsi na ošetřovně, teď se o tebe postarám. Teď buď hlavně v klidu, dám ti přinést nějaké jídlo a pití." Jak řeknu, tak i udělám. Snad odchytím někoho na chodbě, kdo bude ochotný kus jídla a pití pro Naruta přinést.
Když dostanu to, oč jsem požádala, tedy nějaké jídlo a vodu, položím to Narutovi na noční stolek. "Tohle sněz, ale POMALU. Zabilo by tě, kdybys to jedl a pil rychle. Jez po kousíčkách a pij po malých douškách, ano? Klidně ti ale přinesu další, pokud bys měl hlad." Hovořím s ním jak s blbečkem, vím. Ale vážně potřebuju mít jistotu, že to chápe. Sednu si k němu na postel a pozoruju ho. Vítej zpět, Naruto. Raději se na nic nevyptávám, musí být skutečně zesláblý a to poslední, co teď potřebuje, je odpovídat na hloupé a zbytené dotazy.

Ošetřovna...
Haruno Sakura

Kolem nekonečné ticho jen matně hádám kde vlastně jsem, nebo proč. Z nekonečné agonie mého myšlení mě vytrhne konečně něčí hlas, pootočím hlavou lehce do prava kde někdo sedí, když se mi podaří konečně zaostřit na mé tváři se oběví drobný úsměv. "Sakuro-chan..." hlesnu tiše, přesně tohle jsem potřeboval, aby tu někdo byl, aby mi někdo objasnil, proč tu jsem nebo co tu dělám.
To je na dlouhé povídání, Naruto. Jsi na ošetřovně, teď se o tebe postarám. Teď buď hlavně v klidu, dám ti přinést nějaké jídlo a pití. mluví se mnou jako by se mi opravdu stalo něco tak hrozného.
"...Co se... co se vlastně stalo?..." na tuhle otázku se musím zeptat, kdybych na ni neznal odpověď asi bych nenalezl klidu.
Opět se ozvé můj ne příliš oblíbený zvuk mého hladového žaludku "...Mám opravdu hrozný hlad, Sakura-chan..." ještě ani nedořeknu co jsem chtěl a už se na mě usmívá stolek plný jídla a pití, na mé tváři se oběví úsměv.
Něco mi říkáš a ještě než to vůbec stačíš do říct sedim a láduju se jídlem, co to jen jde na chvilku se zarazim když to dořekneš. " Heh..." podrbu se na hlavě s velkym usměvem.
"...Arigató Sakura-chan!..." řeknu s plnou pusou a při pohledu na ni se přestanu ládovat jídlem a snažim se jíst pomalu, i když hladovějící žaludek musí mít všechno hned.
"...Sakura-chan, kde jsou všichni?... Jsem rád že tu jsi semnou..." řeknu s usměvem a opět tím stupidním výrazem s rukou za hlavou. Zdá se že už jsem plný energie i přes to všechno, ale to jsem ostatně skoro vždy...

Ošetřovna
Uzumaki Naruto

Koušu si ret a přemýšlím, jestli mu to mám celé vyprávět teď a "mít to za sebou", ale zároveň se vystavit nebezpečí, že to prostě neunese a dostane šok. Nebo mu to naopak nevyprávět, ale v tom případě zase hrozí, že se na to bude ptát, dokud se nedozví odpověď s tím svým stupidním úsměvem.
"Víš, Naruto," začnu a při tom si uspořádávám myšlenky. "Byl jsi prostě v kómatu. Ty si vážně na nic ze svého podvědomí nepamatuješ?" Zeptám se, ale hned se sama opravím. Jak by to asi mohl sám vědět, ty pako, když se mě takhle vyptává? He? Mohlo tě to taky napadnout, trubko.
Nečekám proto ani na jeho odpověď a hned vyprávím dál. "Liška způsobila v tvém těle velké, vážně velké potíže. Ale teď už je to v pořádku, za pomoci několika... ehm... významných lidí se ji podařilo spoutat a už ti neublíží. Další věci se dozvíš zanedlouho, už " Usměju se a pozoroju, jak velké úsilí vynakládá, aby jedl skutečně pomalu. No, je to pro jeho dobro...
Uculím se při jeho otázce "Kde jsou všichni". Strašně ráda bych přivedla všechny Kagy, ale zatím to nejde. Musíme počkat aspoň ještě chvíli... I když Naruto má už teď energie víc než dost. Ale malý odpočinek mu jistě neuškodí.
Počkám, až vše dojí a dopije. Tohle by mu mělo prozatím stačit, aby se zase nepřejedl. Pokud budu moci, pošlu ještě někoho pro sklenku vody, kdyby měl Naruto žízeň.
"Teď se prospíš," rozhodnu velitelským hlasem, který nesnese námitky. Sama se divím, kde se ve mně bere taková rozhodnost, ale určitě mi to nějak nevadí. "a nechci slyšet žádné odmlouvání. Za chvíli tě přijdu zkontrolovat, jestli už jsi usnul, a běda ti jestli ne. Čím déle budeš spát, tím budeš silnější a tím dřív se budeš moci setkat s ostatními." Vlastně plánuju Kagy "pozvat na návštěvu" k Narutovi hned, jak se probudí. Jak ho znám, stejně by nevydržel čekat... Ale to on vědět nemusí, že.

Ošetřovna
Minato po mých slovech přikývl a ihned se dal do práce. Po celou dobu démonova pečetění jsem sledoval Narutův stav a dával pozor, aby se démon náhodou neosvobodil. Chvíli to trvalo, ale nakonec jsme to zvládli a Naruto byl kompletně volný.
”Výborná práce, Minato...”, řekl jsem uznale směrem k Minatovi a složil jednoduchou pečeť, načež totemy, které stály v kruhu okolo Narutovy postele, zajely zpátky pod zem. Při pohledu na díry v podlaze, které tu zůstaly po mých totemech, se usměju a složím dalších pár pečetí. Hned na to se díry ucpou dřevem a zarovnají se s okolní podlahou.
Kdybych měl více času, tak tu udělám celou dřevěnou podahu.., pomyslím si a hluboce si oddechnu.

Ve chvíli, kdy Naruto začne nabývat vědomí, se slova ujme Minato, který by byl pro to, abychom v tuto chvíli nechali jeho syna odpočívat. Je pravda, že pohled na nás by ho mohl rozrušit a to je to, co bychom teď právě nechtěli. Rychle přikývnu a spolu se svým klonem a Minatem vyrazím ven z pokoje.

Chodba
Po zavření dveří podám ruku svému klonu. Ten mě napodobí a také mi ji podá. Následně mi můj klon “zaroste” do ruky a zmizí.
”Co teď??”, zeptám se Minata a zahledím se na vedlejší dveře, za kterými podle všeho leží Tsunade.
Opravdu mě zajímá jak má vnučka vypadá a jak jí je.. Jestli je podobná rodičům nebo dokonce prarodičům.. tedy mi a mé drahé Mito... A hlavně jestli jsem jen dědeček nebo i pradědeček a prapradědeček.., pomyslím si a při poslední myšlence sebou trochu škubnu. Není mi to zrovna příjemné. Pro mě to je jako před týdnem, co jsem opustil tento svět a jako včera, co mě a bratra donutili bojovat proti Saruovi.

Jídelna: "No tak to prrr slečinko!" :D

Pohyb té modrovlasaté slečny přirozeně postřehnu díky svému sharinganu. "Tsch... směšné!" Bleskne mi hlavou, když vidím "jak zoufale pomalu" (tak mi to přijde v mých rudo-černých očích) se ke mě přibližuje. Mangekyo sharingan! V mých očích se objeví mé EMS a přibližně pikosekundu na to, asi tak ve chvíli, kdy se ke mě ta modrovláska přibliží na "dosah" zaplane kolem mého těla chakra Susanoo, které se zhmotní pouze do podoby chakrové ruky.



Pomocí této ruky "chňapnu" po oné slečně, a protože jde jen o klamný manévr mající jí přesvědčit, že jí chci "chytit" jako rukojmího, tak se pokusím odhadnout její úhybný pohyb a přesně do míst, kde dopadne udeřím pomocí ruky Susanoo znovu a tentokrát "více zábavně", namísto chňapnutí se před modrovláskou (v okamžik jejího doskoku při úhybu) objeví palec a ukázovák ruky Susanaa a prostě jí "odpinknu" stejně jako děti cvrnkají do kuliček. Samozřejmě... s úplně jinou silou, nejde o smrtelný úder, ale prostě o takový ten útok typu "nejsi ani za nehet tak dobrá jako já / jsi jen otravný komár". Zatímco - pokud to vyjde - se slečna proletí pěkně pozpátku, aby nejspíš svou pouť zakončila v nejbližší zdi, tak se ušklíbnu a pohrdlivě si odfrknu: "Jeden by čekal, že o hlavní síle sharinganu budete vědět. Schopnost předvídat pohyby jsem měl už coby genin... nicméně... má nabídka stále platí, berte nebo nechte být!" "Tak se podíváme co se stane..."

Jídelna: "To sis dovolil hodně..." ^^

A sakra Sharingan... probleskne mi hlavou když si toho stačím všimnout v mžiku se zarazím. Chakra Sasunoo... doplním svou myšlenku o nepatrnou myšlenku k tvé maličkosti.
Jakmile po mě chňapneš svou chakrovou rukou ustočím do přiměřené dálky a jednoruč vytvořím pečeť "Shunshin no Jutsu!" (tzn. problesknutí-teleportace) udělám to v ten moment kdy se mě ona "chakrová ruka" snaží odpinknout, moje tělo se přemístilo v mžiku a já stojím pěkný kus za tvými zády. "I tvůj Sharingan má své chyby...Sasuke..." řeknu celkem klidně s drobným úsměvem.
"Köri Bunshin no Jutsu!" nyní teprve vytvořím svůj ledový klon jeden jako druhý a jak já tak moje ledové já dřímáme v rukou drobné jehlice které se jen matně lesknou mezi prsty. Musim si dát větší pozor počítala jsem s tim že to bude jen na oko... nikoho k sobě nepustí...tche...
Vím že stojím v dostatečné vzdálenosti, ale vim že uzavřený prostor pro boj neni to pravé, takže i tak dbám na to abych nepřidělala v jídelně žádné další škody.
Nemužu si dovolit zradit Mizukage...alespon ne nyní... prolétne mou myslí pochybná myšlenka a lehce si zkousnu ret.
Stále stojím v pozoru a čekám na další tvou reakci "Jen tak mimochodem my se ještě neznáme Sasuke-kun...ale určitě bude zábavné tě poznat osobně..." pronesu lehce pohrdavě s usměvem.
"Pojď semnou a v klidu tě odvedu do pokoje Sasuke...." Nevěřím že by na to přistoupil, ale už by se mělo začít jednat... neni dobré tu být...se všemi... "Uděláme kompromis, ty pujdeš semnou a nic se ti nestane, pokud nabídku odmítneš nehledě na tvé schopnosti donutím tě k tomu, pokud ani to nepomuže zabiju tě rovnou...ale mimo tenhle komplex..." řeknu klidně a velice pohrdavě k tvé maličkosti.
"Rozhodnutí nechám na tobě Sasuke-kun..." dodám s klidným hlasem. Čekám jak se rozhodne jak on tak Mizukage. Nemužeme dlouho čekat.... tak jednej rychle...Mizukage...

Jídelna (Sasuke, Asami, Hakushiro)
Sasukeho Susanoo bylo rychlejší než Hakushiro počítala a tak těsně předtím, než se přemístila, do ní udeřil obří prst, který ji "odpinknul" směrem proti zdi. A nebýt toho, že Chojuro onu mladou dívku zachytil, dozajista by se o tu zeď rozmázla jako moucha na čelním skle.
"Dost!"
Křikla Mizukage a udělala dva kroky dopředu.
"Tak tedy dobrá, Sasuke. Navrhuji kompromis. Ty přestaneš napadat naše lidi a ničit vybavení základny a necháme tě jít do tvého pokoje bez dalších vytáček. Avšak pod podmínkou, že tě někdo od nás doprovodí. Třeba Asami a tady Hakushiro, se kterými jsi už měl tu čest. Co říkáš, je to přijatelná nabídka?"
Dodala mizukage s lehkým úsměvem, o kterém jediný Sasuke (díky sharinganu) může říci, že je zcela falešný.
"Ale mizukage-sama.."
Ozval se Chojuro, ale byl zastaven mírným pohybem ruky své nadřízené. Zraky všech se teď upírají na Sasukeho, od kterého se očekává nějaká odpověď.

Chodba – kousek od jídelny (Tobirama)
Společně s Hiruzenem následujete Kakashiho, který vás provádí skrze síť spletitých chodeb k jídelně, kde se podle všeho měl ten mladý Uchiha utrhnout ze řetězu. Avšak kousek před jídelnou se v chodbě otevřely dveře a čísi ruka Kakashimu pokynula, aby vešel do místnosti. Ten jakoby to čekal změnil směr a vešel do místnosti. Než se vám však ztratil z dohledu, tak vám ještě pokynul, abyste ho následovali. Jakmile jste vstoupili, tak za vámi zavřel nějaký rudovlasý mladík, asi v Narutových letech, který měl podivnou tykev na zádech. Místnost byla docela malá a vypadala jako nějaká kancelář, ve které stála ještě jedna postava. Ty jsi nevěděl kdo to je, ale ihned jsi poznal, že to není živé. Jednalo se totiž o mrtvou loutku vyvolanou do tohoto světa.
"Itachi?"
Řekl nevěřícně Hiruzen a hlas ho zklamal. Itachi vám oběma věnoval trochu překvapený pohled.
"Do jídelny by teď nebylo moudré chodit, Kakashi. Víš jaký Sasuke je. Ještě větší přesila by ho mohla ještě více rozběsnit a někdo by mohl přijít k újmě. Mizukage je na dobré cestě to se Sasukem urovnat dohodou."
Řekl ten rudovlasý mladík a Kakashi si oddychl.

"Nidaime-sama, prosím, potřebuji s vámi mluvit ohledně té Edo-tensei, které jste vytvořil. Řekněte nám vše, jak funguje, co je k tomu zapotřebí, prostě vše. Musíme v něm najít nějakou slabinu, nebo způsob jak uvolnit polapené a ovládané duše. Tím razantně oslabíme Madarovu bojovou sílu."
Oslovil tě muž, kterého Hiruzen nazval Itachim. Itachi mluvil pomalu a vyrovnaně, ale pohled jeho pronikavých černých očí ti napovídal, že i on je docela nedočkavý.

Ošetřovna...
Haruno Sakura...

Stále se velmi přemáhám abych před Sakurou tolik nehltal je to náročnější než se muže na první pohled zdát, alespon pro mě určitě. Sakura-chan je tak hodná...pořád se o mě stará... prolétne mou myslí a musím se usmát při pohledu na ni.
Promluvila a její slova začali mým jménem zpozorním a dobře poslouchám. Chvilku mlčím když se mě zeptá na otázku a založím ruce na hrudi Hmm...
" Něco... na něco si nejspíš vzpomíná...ale já vlastně ani nevím kdo to byl...jen vim že mi někdo zachránil život... skoro jako by to byl můj otec...nebo možná ty..." řeknu trošku sklesleji a už ani nejím jen tupě hledím do místa přede mnou ač nevím proč mám hrozně zvláštní pocit, asi to nejspíš bude tím co se stalo.
Opět Sakura promluvila a já sledují její vážný a zároveň příjemný pohled.
"Takže Kyuubi způsobil to ...všechno..." řeknu si spíše pro sebe a náhle opět zazní její hlas.
Proč bych měl spát?...napadne mě hned "Ale-ale ...Sakuro-chan..." chci hned něco namítnout ale ani to nestačím doříct a skropí mě její vážný pohled.
"Tak...tak dobře Sakuro-chan..." jen řeknu, abych jí přesvědčil o tom že tak opravdu učiním. Když Sakura odejde z místnosti v klidu si dojím co mi přinesla přeci to tu nemohu nechat ležet.
Něco je tu ale jinak, něco se nejspíše děje cítím zvláštní energii kterou znám. Co se to tu děje...že by...možná bych to měl jít zjistit... rozhoduji se zda odsud vstát a jít zjistit co se děje, zdá se mi že je tu nějaký neklid. sednu si na postel s tím že bych někam šel Zajímalo by mě... co se vlastně stalo ted rozhodně nemohu jen tak sedět a čekat...

Jídelna:

"Chm!", pomyslím si pohrdlivě, když jsem odpinknul tu "ledovou princeznu" Taiyo *Haku* Hakushiro prstem svého Susanoo a poté si vyslechnu řeč Mizukage. "Zdá se mi to, nebo zopakovala totéž co jsem předtím navrhoval já a teď s tím, že to vydává za vlastní kompromis?! Co je tohle za ženskou sakra?" Jako nejsem zvyklý, že si někdo před mýma drze přisvovuje můj návrh a prohlásí, že "navrhuje kompromis", nebýt té její konkrétní podmínky na "ozbrojený doprovod" mé osoby, tak by to bylo úplně totéž co jsem řekl já.
"Fajn," odpovím a pohledem sjedu Chojura. "Tak pojď prcku, rozhodím ti sandál..." Útok od Chojura samozřejmě nijak zvlášť vážně nečekám, i když zdá se, že by mou přítomnost zde vyřešil rád silou... ale zrovna on.. "Byl bys tuhej dřív než bys stihl vyslovit Amaterasu!" Poté se podívám na tu "ledovou princeznu" a řeknu poměrně výsměšně: "Myslím, že na doprovod mé osoby stačí jeden, přeci jen, kdybych chtěl svůj doprovod "čirou náhodou" zabít, tak aspoň utrpíte menší ztráty... tady ta ledová princeznička se zjevně hlásí o mou přítomnost... tsch... tak proč jí nevyhovět Mizukage?" Zakončím větu otázkou a zatím zruším Susanoo, ostražitý však zůstávám i nadále, byť jde ze mě cítit, že ani je všechny dohromady nepovažuji za víc, než polovičního, možná třetinového soupeře vůči mé plné síle.

Jídelna...
Mizukage, Sasuke Uchiha...

Moje maličkosti se vše tak "trošku" vymklo z rukou a proto ani to co jsem předpokládala nevyšlo dle plánu, ale což i s tím se dalo počítat.
K čertu s tím... tohle sem opravdu nečekala... napadlo mě v mžiku.
Chystám se k dalšímu proti útoku na Sasukeho, ale Mizukage mě zastaví právě v čas, poohlédnu se na Chojura a kývnu hlavou. "Díky..." hlesnu tiše. Nebýt jeho asi by to ta zeď nepřežila heh... musím se tomu pousmát, takhle vtipnou situaci jsem ještě nezažila.
Konečně Mizukage podala návrh hoden rozhodnutí, ale nikoli pro mě, ale pro Sasukeho který neotálel s odpovědí.
" tady ta ledová princeznička se zjevně hlásí o mou přítomnost... tsch... tak proč jí nevyhovět Mizukage?" jak směšně to zní, ironie je opravdu sladká, ale vše má své hranice.
"Ty jeden mrňavej!...." exploduju jak časovaná bomba Uklidni se Haku nebo to celý poděláš... zazní mi hlas né můj ale někoho koho znám v mé mysli. Se zatnutou pěstí i zuby se držím hodně na uzdě. "Baaaka aho!!!...tsche..." prohodím rozhořčeně a odfrknu si.
Proč si Mizukage vybrala právě mě pro ochranu... idioty jako je Sasuke dlouho snášet nebudu i když při pohledu na něj... povolím lehce sepnutou pěst ač je atmosféra dost hustá. Je v celku pohledný... napadne mě a možná proto se trošku uklidním a čekám na rozkazy od Mizukage, přičemž jeho návrh nezněl až tak zle, jen kdyby si odpustil ty hloupý keci...

Ošetřovna (Naruto)
Poté, co Sakura odešla z tvého pokoje a tys dojedl své jídlo, ses rozhodl, že se půjdeš projít, protože se ti něco nezdálo. Pomalu sis tedy sedl, odkryl se a shodil nohy z postele. A ve chvíli, kdy jsi se chtěl postavit, se ti zatmělo před očima a tys zase padl do mdlob (na postel).

Chvíli jsi byl v tichu a temnotách. Nemohl ses hýbat ani mluvit. Po chvíli, která se ti zdála jako celá věčnost jsi uviděl slabé světlo. Ani ne o sekundu později jsi byl ve svém podvědomí, přímo před Kyuubiho vězením. A Kyuubi na tebe hněvivě hleděl skrze mříže.

Co tu chceš, ty spratku?! Přišel ses mi vysmát? Přivedl sis na pomoc mrtvé zmetky, kteří mě zaskočili a osvobodili tě. Ale příště budu připraven! Příště tě zabiju, Naruto! A ani Hashirama a ani Yondaime hokage ti už nepomohou! Zemřeš! Slyšíš mě? ZEMŘEŠ!
Zařval Kyuubi, který byl plný hněvu. Jen co jeho slova dozněla, tak se si rozsvítilo. Došel ti význam všeho co ti tu říkal a ty ses rozpomenul na svůj dlouhý a strastiplný pobyt v těchto prostorách. I na to, jak se tady objevil tvůj otec s tím mužem, který ovládal mokuton jako kapitán Yamato, kteří ti pomohli a porazili lišku.

Ošetřovna...

Konečně se mi podařilo dát nohy z postele přišlo mi to jako nekonečné utrpení být na posteli a nic nedělat. Jedna noha, druhá noha...
Z čista jasna jsem dostal zásah cítil jsem jako by se mi zastavilo úlekem srdce a opět jsem padl na postel.
Co to má znamenat....?
Mým tělem projela vlna bolesti která zdůraznila slepotu která mě v okamžiku pohltila jako černé komnaty mé duše.
Přestal jsem cítit své tělo a jediné co mě nyní obklopovalo byly vzpomínky které se drali na povrch mé mysli.
Ticho...
To ticho které nyní drásalo mé nitro se mi nyní zdálo jako nikde nekončící moře. Co to znamená... proč tu jsem?...zase ta tma...Sakra...
Žádný pohyb připadám si tak bezmocně, otevírám oči a hledím vstříc tmě a náhle v té tmě se objeví drobný proud světla, chtěl bych jej následovat, ale nejde to.
Proud světla je blíž a blíž, náhle stojím vstříc velkému zlatému mřížoví které je zapečetěno.
Kyuubi... je jediné co prolétne mou myslí ještě než jej spatřím.
"Co tu chceš, ty spratku?! Přišel ses mi vysmát? Přivedl sis na pomoc mrtvé zmetky, kteří mě zaskočili a osvobodili tě. Ale příště budu připraven! Příště tě zabiju, Naruto! A ani Hashirama a ani Yondaime hokage ti už nepomohou! Zemřeš! Slyšíš mě? ZEMŘEŠ! " slyším jeho hlas na tolik že bych si chtěl zakrýt uši ale nejde to, najednou to prostě nejde.
"Co to má znamenat?!...Já jsem s tebou nechtěl mluvit!... " začnu stejně nepříjemně jako Kyuubi. Srdce mi tepe jako o život a jediné co my nyní došlo byl význam těch slov. ale já... sklopím zrak k nohám.
Nyní si vybavím jen malí okamžik toho všeho...
To mě nyní tíží, opět ucítím tu nepříjemnou bolest, každý krok, každý pohyb, vše bolí, kdybych mohl plakal bych, ale možný by to nyní bylo zbytečné, vím že si to nemohu dovolit a muím jít vstříc, tomu co mě tolik volá, tolik táhne...
Anoje to Kyuubi, devíti ocasí démon neuvěřitelné velikost, již tolikrát mi zachránil život, ale nyní? Je vše jinak...
Ale proč?... Nyní mi jen způsobuje bolest...
Něco se zvrdlo jsem najednou u země jako chabé dítě se strachem v srdci, bolestí a tvrdostí života a i nyní se bojím *bum!* padla rána a liščí čumák plný tesáku se zabořil do trosek, neváhal jsem a moje nohy se dali na utěk ....
Bolest...strach...
Můj otec a ještě někdo další...Kdo to asi byl...
Stisknu pevně ruku v pěst "Kyuubi!! řekni mi co to mělo znamenat?! Co to sakra bylo?!...Proč...proč se mě stále snažíš ovládat?!...Já jsem nikoho z nich o pomoc nežádal! Toho muže a ani...." nejdříve zvýším hlas který ke konci zní dost sklesle. "...otce..." dodám a opět můj pohled padne na liščího démona v mém nitru vím opravdu to bolí, ale stále nechápu o co jde.
" Nikdy se nevzdám a ty to víš moc dobře Kyuubi!... Ty nyní nejsi můj cíl, ale ještě stále je to Sasuke...! Ještě tvou sílu potřebuji a ty mě budeš poslouchat! " doslova řvu a myslím to smrtělně vážně. "Ztrácím tu s tebou čas démone..."dodám ještě a pevně si za tím stojím, musím odsud zmizet, nechci tu být ani o chvilku déle, musím se konečně vzpamatovat...