Oheň života - 07. listopadu 2014 23:15

NARUTO Legacies of Darkness Crrrr! Školní zvonek oznamuje začátek vyučování poslední hodiny a posledního dne v nejvyšším ročníku Akademie Shinobi výcviku. Všech třicet studentů, dvacet chlapců a deset holek, se i tentokrát vzorně postaví a ukloní se svému třídnímu jménem Okure Udon-sensei, hubený Jounin s brýlemi na nose v klasické vestě, kterou nosí vždy přes jeden z mnoha úzkých svetrů s límcem, dnes v černém. Tentokrát si ovšem nenese pod paží složku s papíry a ani žádné jiné učební pomůcky. Jen si zkontroluje, jestli i zadní lavice mlčí a poté se mírně ukloní. Studenti se též ukloní. "Děkuji, sedněte si," řekne Udon-sensei stroze a sám se posadí. Tváří se přísně a přesto přátelsky, ostatně jako každý den po dobu šesti let co na Akademii každý pracovní den docházíte. Sám si rovněž sedne, narovná se na nejpohodlnější židli v místnosti a proplete prsty mezi sebou. "Poslední hodina před zítřejším testem nebude patřit výuce ani opakování. Poslední hodina nejvyššího ročníku bude věnována jediné velké události a jednomu velkému Shinobi. V naší paměti je zapsán jako hrdina, mocný bojovník a skvělý přítel. Jeho mramorová socha zdobí Náměstí ohně," v tu chvíli všichni pochopí o kom má Udon-sensei v plánu mluvit, Uzumaki Naruto, ten který roztříštil měsíc, porazil Desetiocasého démona a zabil pradávné zlo, Uchiha Madaru. A nyní je čas, aby jste si ten příběh vyslechli... Vlastně to začalo pekelně, Devítiocasý démon zaútočil na Skrytou Listovou. Povolal ho bývalý žák Čtvrtého, Uchiha Obito. Tehdy Čtvrtý položil svůj život a ještě před smrtí zapečetil polovinu síly démona do těla svého syna, Uzumaki Naruta... Tento malý, bezmocný a nevychovaný kluk byl sám již od samého začátku. Vesničané v něm viděli démona, který zabil jejich milované a proto se ho báli, nenáviděli ho a často prováděli všelijaké těžkosti... No a malý Naruto jim to vracel plnými doušky a to v podobě mnoha naschválů a průšvihů, za které ho nikdo netrestal. Nazývali ho spratkem, ale přitom chtěl pouze něčí pozornost... Nakonec se rozhodl, že se stane Hokage, aby ho všichni poslouchali a respektovali... Na Akademii byl podprůměrný a závěrečný test zvládl pouze díky tomu, že mu chtěl Třetí dát šanci... A tak se i přes mizerné výsledky stal Kami-sama geninem... Mistrem mu byl ten nejlepší, Hatake Kakashi-sama, Sedmý... Ale i přes to nedokázal Naruto příliš, pro svůj tým byl pouze přítěží, stále byl ten nejhorší a dokonce se projevil jako zbabělec hned na první misi C... Ale pak se v něm něco zlomilo... Našel totiž bližší cíl než jen být Hokage. Uvědomil si zásadní fakt, že pouze jako týmový hráč může být ku prospěchu a rovněž zjistil, že k úspěchu nevedou pouze prázdná slova, ale je třeba tvrdě pracovat a dávat do toho vše co máte v sobě... A tak se z malého spratka stal plnohodnotný Shinobi ze Skryté Listové... Shinobi, který spojil Pět národů proti společnému nepříteli a v konečném důsledku zachránil svět před katastrofou... i když budoucím generacím odstranil měsíc z oblohy a nahradil ho milionem kamenů, které krouží v prstenci... Ale to jsem trochu odbočil. Nyní malý závěr a ponaučení ze života tohoto muže... Začal jako nenávidění sirotek, nevychovaný spratek bez přátel či zastání, bez zrnka talentu v umění Ninjutsu nebo Genjutsu... Neměl nic a dostal se až na vrchol. Stal se vládcem Aliance a pěti národů, na dlouhý čas přinesl do našeho světa mír... Ale poté zasáhla podivná a poněkud zlomyslná hra osudu, Kami-sama vážně onemocněl, jeho démon nedokázal vyléčit onu nemoc a tedy jí před deseti lety podlehl... A proto dnes už není žádný Kami-sama, žádná Aliance Pěti národů nebo snad jistota trvalého míru a bezpečí, zatím ne protože zatím nevyrostl nový nástupce... Víte, byl bych vám moc vděčný, kdyby zrovna z vaší třídy někdo takový vzešel a nedělám si legraci... Dřív byli Shinobi nástroji války a smrti, poté sloužili několik let jako záruka udržení míru ve světě... Věřte, že válka není nic dobrého ani dobrodružného... Proto musíte všichni velice tvrdě pracovat, aby jste našli dostatek síly strážit mír... Tak, a to je vše, zakončí Udon-sensei velice vyčerpávající příběh a napije se ze sklenice s vodou, která stojí na stole před ním. "Nyní studenti... Má někdo nějaké otázky ohledně zítřejšího testu nebo snad i ohledně příběhu, který jste nyní velice dychtivě vyslechli?" zeptá se a trochu se nakloní přes stůl. Očekává minimálně několik zdvižených rukou a zvědavců... Nyní je čas se ptát, zítra už to totiž začne...

Itachi Uchiha - 08. listopadu 2014 01:46

Dnešní den je jako každý jiný. Už automaticky bez budíku se probudím a jdu se dát tak nějak do kupy. V koupelně si opláchnu obličej a provedu běžnou hygienu. Pak se vydám zpět do místnosti s postelí a skříněmi s oblečením. Obléknu si na sebe pro mě běžné oblečení. Černé triko a kalhoty. Vydám se do kuchyně, kde si připravím svůj ranní ramen. V klidu se najím. Když dojím poslední sousto otřu si rukávem pusu a jdu po sobě uklidit. Nyní se vydám opět do pokoje s postelí. Zde si vezmu svou tašku s věcmi do akademie. Dojdu do malé síňky, obuji si sandále a vyjdu do zatím opuštěné ulice. Pomalým šouravým krokem se blížím k ninjovské akademii. Když vejdu do budovy, zamířím ke třídě, vyhledám svou židli a pohodlně se usadím. Nevšímám si ostatních a z kousku papíru z mé tašky skládám origami. Ještě nejsem ani v půlce výrobního procesu a už slyším zvonek ohlašující hodinu. Schovám svůj napůl vyrobený papírový shuriken a při příchodu učitele se postavím. Počkám na pokyn k sednutí a posadím se. Poslouchám výklad učitele a má nálada se hned zvedne. Tyhle historky o slavných shinobi prostě miluji! Chtěl bych jednou mít své vlastní historky o mé neporazitelnosti a udatnosti. Když příběh skončí, tak mé nadšení trochu opadne. Bohužel mě zrovna nenapadají žádné otázky, které bych mohl svému vyučujícímu položit, tak je čekám na reakce ostatních.

Uzumaki Minako - 08. listopadu 2014 18:34

Konoha "Uááá!" mohutně zazívám, když vypnu budík, který mě donutil procitnout. A pak, namísto toho, abych vstávala a akčně se šla připravovat nebo snad dokonce trénovat, sebou znovu praštím do peřin. Dneska se mi nechce vstávat... pořádně se zachumlám. Ne, že bych snad chodila pozdě spát a ponocovala - co?! to já nikdy! já ne! ehm - ale je prostě fajn si dát trochu na čas a ještě chvilku se v té posteli porochnit. Ani se mi do té školy nechce. Stejně tam zas nebudem dělat nic zajímavýho... počkat, zítra už jsou maturitní zkoušky! Vyletím z postele tak rychle, že se mi nohy zamotají do peřin a málem se skácím na zem. Naštěstí se mi podaří najít ztracenou rovnováhu a zamířím do kuchyně, tentokrát již méně akčněji, protože vím, že mám čas. K snídani si udělám dva tousty a neopomenu je namazat pořádně silnou vrstvou nutely. Holt mě nemá kdo kontrolovat a okřiknout, že je to nezdravý a kdesi cosi. Mně je to fuk. Než sklenici s nutelou uklidím zpátky na polici, naberu si ještě pořádnou lžičku a strčím ji do pusy jako lízátko. S tím zamířím do koupelny. Mezi tím, co zpracovávám v puse nutelu, vezmu si hřeben a dám se do pročesávání svých dlouhých hustých vlasů. Jo, to není jenom tak, mít pořádnou hřívu. Když jsem hotová, je i nutela snědená - lžičku položím na umyvadlo, pořádně si opláchnu obličej, a pak za pomocí černých stužek vytvořím na své hlavě dva vysoko posazené culíky. Nakonec si vyčistím zuby a natáhnu se po oblečení, které jsem včera v koupelně nechala ležet po tom, co jsem se včera svlékla - přiznávám, nejsem z nejpečlivějších - volném bílém tričku a kraťoučké černé sukni. Pak se znovu zkontroluju v zrcadle, jaký je celkový dojem. "Mmm, ty jsi taková kočka Min..." mrknu na svůj odraz v zrcadle se spokojeným úsměvem. Po obutí se jsem konečně vyrazila na cestu. Nic jsem si s sebou nebrala - nějak jsem neměla ve zvyku to dělat dřív a teď s tím nehodlám začínat. Svižným krokem dorazím do akademie a poněkud rázně otevřu dveře do třídy. "Nazdar děcka! Jak jde život? Kolik šprtů už si strachem ze zítřejšího testu stačilo nadělat do kalhot?" Vzhledem k tomu, že do třídy už spolu pár let chodíme, asi moje chování nikoho dvakrát nepřekvapí. Navíc je dost možné, že mě bude většina lidí ignorovat. Ale z toho si já nic nedělám. Na tváři mám spokojený úsměv a jako by to byla jen řečnická otázka zamířím ke své lavici. Sotva stačím dosednout a ozve se zazvonění, se kterým vchází do třídy i Udon-sensei. Všichni se dle pravidel vzorně ukloní - díky bohu sedím v poslední lavici a tak na mě není moc vidět, když se i protentokrát tohle společenské pravidlo rozhodnu považovat za trapné a poněkud okatě ho ignorovat. Ke cti mi ale budiž to, že vzorně mlčím. Pak nás Udon-sensei nechá se posadit a začne vyprávět. Moje pozornost je i jako obvykle poněkud roztěkaná, ale docela mému soustředění pomohla hned na začátek zmínka, že dneska žádné učení ani opakování nebude. Teď jsem skoro zvědavá. Namísto toho sensei začne vyprávět příběh - příběh o Uzumaki Narutovi. ... Uzumaki Naruto, ten který roztříštil měsíc, porazil Desetiocasého démona a zabil pradávné zlo, Uchiha Madaru... "Yay!" zakřičím na celou třídu nadšeně. Ani to asi nikoho nepřekvapí. Jsem jeho dcera a na svého tatínka, kterým se ráda chlubím, jsem velmi pyšná. Teď jsem již pořádně zaujatá. Celý ten příběh samozřejmě znám, o tátovi jsem si zjistila první poslední co se dalo, ale ráda to slyším znovu a znovu. Zvlášť když o něm někdo mluví tak pozitivně, jako o velkém vzoru. Stal se vládcem Aliance a pěti národů, na dlouhý čas přinesl do našeho světa mír... "To je můj táta, yeah!" Zmínku o jeho smrti přejdu, bylo to hrozně dávno a vlastně se na to ani nepamatuju. Pak se ale sensei zmíní, že by vlastně bylo fajn, kdyby se někdo z nás stal stejně silným jako byl můj táta. Automaticky se přihlásím se sebevědomým úšklebkem na rtech: "Já se hlásím, sensei!" To ale Udon ještě neskončil svoji řeč a proto mě ignoroval. Teprve až když se napije vody a optá se, jestli má ještě někdo nějaké otázky, znovu se přihlásím (ale na vyvolání nečekám). "Já jsem novou nadějí naší vesnice, se mnou můžete počítat, sensei!" Nemluvím dychtivě jak malé naivní dítko, naopak, můj tón je naprosto pevný a sebevědomý. Možná je to trochu arogantní, ale zdá se, že tomu skutečně věřím. Na rtech mám pořád mírný úšklebek. Na test se nemá cenu ptát, nejsem přece nějaký pitomý šprt.

Itachi Uchiha - 08. listopadu 2014 20:34

Minako Jako první zareagovala Minako. Byla dcerou Naruta a byla na to náležitě pyšná. To jsem chápal. I já jsem pyšný na svůj klan. A kvůli hrdosti svého klanu jsem se rozhodl, že se legendárního Madary zastanu. On byl jedním z mých velkých vzorů. A velmi jsem obdivoval jeho odvahu, kterou ukázal při plnění plánu Věčného Tsukuyomi. Ani jsem se nepodíval do zadu, kde Minako seděla a bez vyvolání jsem klidným hlasem promluvil. Je mi tě líto děvče, že chceš být stejná, jako ten hlupák Naruto. Byl to sobec, který zahodil šanci věčného světového míru, jen kvůli své hrdosti. Kdyby býval Madaru-sama nezastavil a on dokončil svůj plán měli by se všichni mnohem lépe. Byl to ubožák, který šel po cestě hrdinství. Madara-sama mohl být také hrdina, ale vzdal se tohoto snu, pro mnohem větší sen. Mohl konat malé dobro, za které by ho lidé milovali. Ale on chtěl radši učinit skutečné dobro i za cenu, že ho lidé budou nenávidět. To Madara-sama je skutečný hrdina. A ne ten tvůj nanicovatý otec, který všechno zkazil. Svůj proslov jsem ukončil stejně, jak jsem ho začal. Velmi pomalu a klidně jsem dokončil má poslední upřímná slova, ve kterých bylo více moudra než si všichni uvědomovali. Byla to krutá pravda, kterou nikdo z nich nechtěl přijmout. A proto jsem očekával na svůj proslov negativní ohlasy. Tyto ohlasy jsem bral, jako projev slabosti. Ti slaboši si nedokázali připustit skutečnou pravdu.

Inuzuka Akene - 08. listopadu 2014 20:43

Konoha Ráno mě probudí dlouhý mokrý jazyk, který mi přejíždí po tváři i nose. Otevřu pomalu jedno oko. Chvíli vidím jen tmu, kterou prozařuje pár pruhů světla. Na hrudi mi sedí Rieko a snaží se mě vzbudit. Na její hustou bílou srst dopadají brzké ranní paprsky, které se protáhli skrz zavřené okno. "Rieko, proč mě budíš?", zamručím a otevřu i druhé oko. Zavrtí ocasem vesele ocasem a zaštěká. Samozřejmně ji rozumím jen já. Schodím ji ze sebe dolů. Nic se jí nestane, dopadne na všechny čtyři a chvíli na mě hledí, očekávajíc odpověď. "To je pravda, ale je moc brzo." To ji naštve a stáhne mi svými zuby přikrývku, kterou čapla ve volném cípu. Opravdu asi budu muset vstát, jinak mi nedá pokoj. Po nohách mi přejede závan studeného vzduchu, až se zatřesu zimou. Pomalu přehodím nohy z postele, přičemž se podívám na budík, který mi stojí na nočním stolku. Je brzo, vstávat jsem měla až za hodinu a půl. Jsem trochu rozespalá, ale pořádná snídaně to spraví. Přetáhnu přes sebe tričko, kalhoty a vestu, moje nejoblíbenější a nejtipičtější oblečení. Máma bude mít zas kecy, proč se neoblékám jako normální holka. A protože nechci nikoho vzbudit, kradu se po špičkách do kuchyně. Ale Rieko nepochopí můj záměr chovat se potichu, takže seběhne schody, které silně zaskřípou. Ale nikdo se naštěstí neprobudí. Uf, to bych musela vysvětlovat, proč straším tak brzo ráno a dělám kravál. Z lednice vytáhnu zbytek od večeře- několik tyčinek jakitori. Posadím se ke stolu a začnu z jedné ukusovat. Nezapoměla jsem jí dát do její misky, takže všechno zhltne rychleji, než stačím dojíst první. Zítra jsou zkoušky. Zvládnu je? Určitě, brácha je taky zvládl. I máma s tátou je udělali, tak proč ne já? Takže to nebude nic těžkého. Dojím a přesunu se do koupelny, kde si omyji obličej a vyčistím zuby. Není třeba se nijak zvlášť zkrášlovat, takže několikrát přejedu kartáčem ve vlasech. K čemu taky, když to nepotřebuji. Naposled věnuji zrcadlu pohled. Dívka s krátkými tmavě hnědými vlasy, červenými tesáky na tváři a zubatým náhrdelníkem. Ano, to jsem já. U dvěří už Rieko čeká a nedočkavě sebou šije. Zazubím se. "Ty se víc těšíš než já. Pojď, ať si stihneme dát pár koleček, než půjdem do akademie." Otevřu dveře a rozeběhnem se k louce, kde občas trénujeme. Než se vydám do školy, skočím si domů pro tašku, kterou jsem nechala v kuchyni. "Dobré ráno," vychrlím na rodiného příslušníka sedícího u stolu, rychle popadnu brašnu a pádím zase pryč. Musím to vzít sprintem, protože jinak přijdu pozdě. Rieko držím v ruce, abychom byli rychlejší. Halvou mi zní: Zítra je zkouška... zkouška... zkouška... Sice nesnáším školu, ale chci být nejlepší. Opravdu nejlepší. Lepší než můj táta, lepší než moje máma, lepší než můj brácha, chci být lepší než všichni. Do třídy dorazím o trochu později než rázně kráčející dlouhovlasé stvoření. Nijak si nedělalo starosti mi podržet dveře, takže musím prudce zabrzdit, abych do nich nenarazila. Rieko zamručí a zavrtí sebou. Naprosto s ní souhlasím. "Nazdar," jen hlesnu a svalím se do své lavice. To bude zas den. Pustím ji a ona se posadí na vedle mě na volné místo. Všem je to jedno, jestli tu mám svého Ninkena. Položím se na lavici a zavřu oči. Chce se mi spát. Ale zazvoní a do třídy vejde Udon-sensei, náš učitel. Vzorně s postavím jako vzorný student. Bude se snad dít něco zajímavého? nejspíš nás poučí o všem možném. Proč ne? Rieko mi vyskočí do klína, kde se stočí do klubíčka. Hladím ji a prsty projíždím mezi její srstí. Je nám vyprávěn příběh o Uzumaki Narutovi. Ten příběh znám snad odpředu odzadu, pořád si jej lidé vypráví. otočím hlavu a uvidím Minako, jak se "aktivně zapojuje do hodiny". A pak se přidal i Uchiha Itachi, trochu divné dítě, divnější než já. "Pffr," odfrknu si. "Má snad cenu se s nima hádat? Stejně to dopadne jako obvykle, nijak." Rieko souhlasně zamručí a dál si lebedí v mém klíně. Nemám důvod se zapojovat do konverzace, nemám k němu žádný vztah. Ani se nenamáhám se na něco zeptat. Jen sleduji ohlasy na Itachiho slova.

Oheň života - 08. listopadu 2014 20:55

TŘÍDA Udon-sensei si pouze s mírným úsměvem na tváři vyslechne, že poněkud problémová studentka jménem Uzumaki Minako se hodlá stát tím, kdo znovu přinese do světa mír. Připadá mu to i jako poněkud legrační představa, ale uvědomuje si, že Minako zdědila mnoho rysů, ať už vzhledu či chování, po svém otci, kterého v jejím věku nebral vážně snad vůbec nikdo, když prohlašoval, že se stane Hokage. A proto nakonec uznale kývne: "To je od tebe docela laskavé, že se hlásíš na pozici vůdce Aliance, ale nevím jestli bych zrovna tobě svěřil tak důležitou práci, ale pokud..." a vtom Udonovi-sensei skočí do řeči prťaví kluk, o kterém se všeobecně ví, že je posledním a jediným Uchihou ve vesnici a rovněž je velice nadaní neboť již probudil sharingan. Taková slova z jeho úst slyší celá třída i znechucený sensei vůbec poprvé: "Posaď se Itachi a mlč," vyzve Udon-sensei svého studenta, ale ten nehodlá poslechnout a dál si mele svou. "Řekl jsem ticho," zopakuje Udon-sensei už poněkud ostřeji, avšak Itachi nehodlá zmlknout. "Přestaň vykládat ty lži a pomluvy!" vystřelí Udon-sensei od stolu a praští dlaní do desky až to probere všechny, kteří jsou snad trochu mimo, "Nehodlám dál poslouchat takové žvásty, které nemají daleko ke zradě Itachi! Odejdi ze třídy a počkej na konec hodiny za dveřmi," řekne sensei přísně a ukáže prstem na dveře, "jsem nedoufal, že ve své třídě něco takového uslyším, ale co čekat od Uchihy..." prohodí a jakmile Itachi zmizí za dveřmi, tak si odkašle a posadí se zpět. Už zase klidně se zeptá: "Máte ještě někdo něco?" sensei už je zase sice na klidné vlně, ale poklidná atmosféra poslední hodiny byla opravdu razantně narušena.

Sarutobi Karui - 08. listopadu 2014 21:20

Konoha - jedno ze sídel klanu Sarutobi Je ráno. Jak to poznám? Ani na to nepotřebuju budík dokonce ani mamku. Můj vnitřní budík mne budí pravidelně už hodinu před úsvitem. Trávit hodinu v posteli, než nastane opravdu ten neodkladný okamžik kdy odhodíte peřinu a vstanete, je ta nejlepší část dne. Aspoň pro mne. Odhodím peřinu ve správný okamžik, abych stihl ranní hygienu a dostavil se na čas k snídani. Dneska je sice poslední den školy před zkouškami, ale moje mamka už tu není. Její pozůstatek je tu v podobě stydnoucího mléka, chleba s máslem a zeleninou. Prostě zdravý začátek dne. Sbalit se do školi není problém. Svoji tašku už mám a jen do ní přihodím jednu z knih. Ve výsledku tak zvednu váhu tašky o polovinu. Inu knihy jsou knihy. Dochvilnost je výsada králů a já tuhle výsadu opravdu vlastním. Usedám do lavice, vytahuju knížku a začínám číst. Moje místo je v zádu v rohu, abych nikoho neotravoval. Mimojiné, aby nikdo neotravoval mne. Postupně se dostáváme k příběhu našeho velkého zachránce a spasitele. Je to okamžik, kdy knihu zavírám a opravdu poslouchám. Znám tenhle příběh, ale každý v Konoze ho vypráví jinak. Takže tenhle příběh doplňuje další detaily. Po vyzvání k otázkám to v třídě lehce zašumí a první se dere ke slovu Minako. Je mi jasné, že se cítí vyvolená. Má to tak nějak v krvi. Přeci jen má v krvi dva hokagi. Na to reaguje proslovem náš Uchiha. Ani jeho proslov mě moc neohromí. Uchihové byli prej vždycky divní. Stačí se pohrabat v knihovně. Někoho normálního u nich najít je těžké. Sice jsem narazil na nesrovnalosti, ale rozhodně nemyslím, že by se jednalo o něco takto radikálního. Spíše každý zapisovatel válku viděl nějak jinak. Udon-sensei Itachiho vyhodí za dveře. Nevidím v tom nic rozumného. Praktické by ho bylo vyřadit argumenty. Knihu už neotevírám. Místo toho slušně zvednu ruku. "Já bych měl dotaz:" To, že mluvím, není až tak časté. Většinou, když mne opravdu něco zajímá. "Když zkoušky někdo neudělá, bude muset opakovat celý ročník, nebo jsou i opravné termíny?" Tohle je věc, která mne celkem zajímá. Možná to vypadá, že mám obavu z toho, že neuspěji. Fakt je, že mě spíš zajímá ten fakt, kolik z nás projde dál a jestli ty, co neprojdou, ještě potkám nebo ne.

Oheň života - 08. listopadu 2014 21:32

TŘÍDA Udon-sensei je potěšen, že alespoň někdo jeví zájem o to co se děje a co se bude dít a je i překvapen, že ten někdo je zrovna Sarutobi Karui. Vyslechne si jeho dotaz, ale ještě před dokončením už začíná vrtět nesouhlasně hlavou: "Něco takového platilo dřív, když byl svět vysoce nebezpečný a země potřebovala každého muže i ženu, který by mohl být semlet válkou. Dnes už je to jiné, stát se Shinobi ani Kunoichi je o poznání složitější a mohou jimi být jen ti lepší z vás... Proto neexistuje nic jako druhá šance, selžete-li jednou, podruhé už nedostanete šanci stát se ochránci míru ve světě. Protože ve vaší práci nebude existovat něco jako druhá šance, to doufám chápete... Pokud selžete, může dojít k válce a to si nemůžeme dovolit... Takže tak, jeden pokus a Ano nebo Ne, žádné příště," odpoví Udon-sensei mnohem rozvinutěji než by bylo třeba, ovšem to on dělá vždy. Rád lecco vysvětluje.

Uzumaki Minako - 08. listopadu 2014 23:08

Třída I když se sensei snažil, aby jeho poznámka nevyzněla jakkoliv posměšně, pochopitelně jsem si té určité přítomné blahosklonnosti všimla. Proto si odfrknu. "Pche, kdo tu mluví o vůdci! Já nebudu vůdce, to je trapný - já budu hrdinka a zachránkyně! Hrdina nemusí vést, hrdina musí hlavně lidem dávat naději a sílu." Založím si ruce na prsou. Já bych vůdkyní aliance nebyla ani kdyby mě prosili na kolenou, tsche! Ani jsem si přitom pořádně neuvědomila, že svým způsobem mi z pusy vylétla docela smysluplná věc. V tom se ozve Itachi. Nevěřícně na něj zůstanu koukat, když mého otce označí za hlupáka a sobce. I bych mu něco řekla, ale nedostanu šanci, protože ho hned seřve sensei a vyhodí za dveře. Usoudím, že šanci ho konfrontovat dostanu hned jak skončí hodina, a proto není potřeba to teď řešit. Sensei nás pobídne k dalším otázkám. Ozve se překvapivě Karui. "Copak, bojíš se, že to nedáš?" rýpnu si. "Ty jsi takovej posera!" V podstatě jsem Udonovi-sensei vpadla do jeho odpovědi. Teprve až pak se zarazím a pohlédnu na něj a poslechnu si, co říká. "Žádnej problém, já, na rozdíl od někoho," vrhnu pohled na Karuie, "žádnou druhou šanci nepotřebuju." Jako vždy v tom není ani tolik jedu jako spíš chvástání. Karui není první ani poslední, do koho se navážím.

Haku - 08. listopadu 2014 23:13

Třída Ráno mně probudil hlas matky, která na mně volala z kuchyně. "Haku, vstávej! Obleč se a na snídani! Za chvíli musíš do akademie!" Pomalu jsem otevřel oči a posadil se. Zívl jsem a promnul si oči. Slezl jsem z postele a trochu jsem se protáhl. Pak jsem si vzal věci a zamířil jsem do koupelny. Umyl jsem se, provedl jsem každodenní raní hygienu a převlékl jsem se. Ještě jsem se v zrcadle trochu upravil a zamířil jsem dolů do kuchyně. "Dobré ráno Hahaoya". Pozdravil jsem matku. "Dobré ráno Haku. Posaď se a dej si snídani". Řekne matka s úsměvem a kývnu ke stolu. Zamířím tedy k němu a sednu si. Naliji si čaj a vezmu si dva skořicové rohlíky. Pomalu se pustím do jídla a upíjím u toho čaj. "Ling ještě spí?" Zeptám se. "Ano, včera byla vzhůru moc dlouho, tak ji chci nechat ještě v posteli. Stejně by jste tu zlobily a přišel by jsi do akademie ještě později". Pousměji se a pokračuji v dojídání snídaně. Když vše sním a vypiji čaj, tak po sobě uklidím a zamířím ke dveřím. Obuji se a podívám se na matku. "Možná se půjdu trochu projít, až skončíme. Tak se vrátím později. Pozdravuj Ling". Pousměji se, otevřu dveře a trochu rychlejším krokem zamířím do akademie. Když tam dojdu, zamířím rovnou do třídy a na své místo. Zdá se že jsem měl vážně štěstí, protože hned po tom začal zvonit zvonek a do třídy vstoupil Udon-sensei. Jako všichni se i já ukloním a když Udon-sensei řekne, tak si sednu. Dívám se na něj a poslouchám. Příběh o Uzumaki Narutovi jsem samozřejmě znal, ale i tak jsem si ho chtě nechtě vyslechl znovu. Když Udon-sensei skončil, dal prostor spolužákům na vyjádření. Jako první se ozvala Minako a po ní Itachi. Když skončil, tak jsem se na něj s klidným výrazem podíval. Jeho názor o Uchiha Madarovi mi přijde celkem zajímavý. Většina lidí si myslí že to byl zločinec, ale Itachi očividně tvrdí něco jiného. No proč ne, každý může mít svůj názor. Když Itachi skončil, tak ho Udon-sensei docela seřval. Mohl ho upozornit ať je ticho, ale podle mně to docela přehnal. A také to jak mluvil o Uchihách se mi moc nelíbilo. Podíval jsem se na něj a zamračil jsem se. Byl jsem ale zticha. Nehnutě jsem seděl na svém místě a tiše jsem sledoval a poslouchal dění ve třídě. Vzhled: Haku je na svůj věk celkem vysoký. Má štíhlou a vypracovanou postavu. Kůži má světlou, skoro až bledou. Jeho oči jsou temně černé. Havraně černé vlasy jsou úhledně upraveny a sahají zhruba nad lopatky. Nosí fialovo-modré kimono s černým páskem. Většinou na nohou nemá ponožky a chodí obut v Zóri.

Sarutobi Karui - 09. listopadu 2014 06:38

Třída Vyslechnu odpověď Udon-senseie, do které vpadne Minako. Jen si lehce povzdechnu a složím ruce na knížku, usměju se na Minako. "V knihách se píše, že jen blázen a ten kdo nemá co ztratit se nebojí." Trochu poposednu na lavici, abych se ze svého zadního postu mohl naklonit. "A já si říkám, že správný shinobi má být disciplinovaný a vychovaný. Pokud se bude hodnotit i tohle, tak mám skoro obavu, že někteří sebetalentovanější z naší třídy budou příští týden zametat ulice." Ano, nejmenoval jsem nikoho, ale je jasné asi všem, že můj knihomolský mozek vymyslel možná až zbytečně složitou kličku, jak odpovědět a uzemnit Minako. Pak opět zvednu ruku a podívám se na Udon-senseie. "Mám poslední dotaz:" Opět se usměju. "Už můžem jít?" Položím dotaz, který je asi myšlenkou většiny třídy. Někteří chtějí opakovat. Někteří chtějí cvičit. Já osobně mám prostě jen hlad a chci se jít najíst.

Uzumaki Minako - 09. listopadu 2014 07:47

Třída Karui není úplně cíl, do kterého by se snadno strefovalo. Někteří jsou tak slabí, že si to buď nechají líbit nebo jim je to jedno, případně jejich argumenty nikoho neohromí, ale tohle není jeho případ. To ale neznamená, že bych se do něj chtěla navážet o to míň, že bych se bála, co zas vymyslí, a jakým způsobem se mě pokusí uzemnit. Právě naopak. S takovýma je největší legrace. "To je roztomilé, že máš o mě starost... ale neboj se, já se o sebe dokážu postarat i bez tvých chytrých keců," ušklíbnu se. Nezdá se, že by se mě to nějak zvlášť dotklo, a že bych kontrovala z pozice uraženého ufňukánka. Ono se málokdy zdá, že se mě vůbec něco dotkne, natož aby mě to urazila či rozesmutnilo. Pak se Karui zeptá, jestli už můžeme jít domů. "Sensei, on se chce ulejt!" nasadím zhrozený výraz, když na něj obviňujícím prstem ukážu. Na odpověď ale čekám asi tak stejně napjatě jako půlka lidí tady. Poslední, co bych chtěla dělat, je sedět dál tady na vyučování.

Oheň života - 09. listopadu 2014 09:53

Hatake Ioori "Ioori, už je pozdě. To jsi se zase celý den poflakoval po vesnici?" zastaví Iooriho hlas otce, který už na jeho příchod pravděpodobně čekal. Kakashi už dávno shledal, že maska ukrývající zahanbenou tvář už dávno neplnila svůj účel a právě díky její absenci je vidět jeho ustaraný obličej. "Pokud mi máš stále za zlé, že jsem tě vyřadil z ANBU, tak s tím se nedá nic udělat, to musíš uznat," začne Kakashi a přestane se opírat o zeď, přistoupí k Ioorimu blíž, "každopádně tvé dny strávené mimo zrak všech musí skončit, začneš se chovat jako řádný Shinobi a znovu budeš zodpovědně plnit své povinnosti," pokračuje Kakashi přísným tónem. "Pravděpodobně ti nejvíc prospěje, pokud ti svěřím zodpovědnost nad trojicí malých harantů, ze kterých uděláš plnohodnotné Geniny, zítra se dozvíš jejich jména," oznámí Kakashi nakonec, poplácá Iooriho po zádech a vstoupí zpět do domu, kde se hodlá věnovat práci dlouho do večera, ostatně jako velmi často.

Hatake Ioori - 09. listopadu 2014 10:36

Poslední den klidu Den jsem strávil poflakováním se po vesnici a hloubáním o smyslu života na monumentech Hokage. Nechtěl jsem být dome a sledovat jak se na mě koukají, jako na selhání rodu a Shion byla mimo vesnici, na nějaké tajné misi, takže s ní jsem své dny trávit nemohl. Věděl jsem, že bych měl trénovat a dostat se pořádně do formy, ale nějak jsem se k tomu nemohl přinutit. A tak jsem jen tak ležel a znuděně pozoroval mraky. Nebyla to nijak extra podívaná. Nikdy jsem nebyl z těch, co by v nich viděli něco víc než jen vodní páru líně plující oblohou, ale nic lepšího jsem na práci neměl. Když jsem se konečně zvedl, abych zamířil domů, bylo už hodně pozdě. Slunce již dávno zapadlo za monumenty a na temné obloze zářili hvězdy. Doufal jsem, že otec už spí, ale nehodlal jsem to riskovat a tak jsem se ještě cestou zastavil v obchodě pro balíček cigaret. Majitel věděl, že mi nemá nic prodávat, byl to přímý rozkaz od Sedmého Hokage, ale zatímco otce respektoval, mě se bál. Nevím proč, asi to mělo něco společného s tím na co se specializuji. S krabičkou v kapse a doutnající tyčinkou v ústech jsem dorazil domů, jen abych zastihl otce čekajícího na mě ve dveřích. Jak jinak. Klidně bych se vsadil, že si předsevzal že nepůjde spát než přijdu domů. V duchu jsem zaklel. Alespoň ten zahanbený výraz si mohl pro dnešek odpustit. Copak je tohle výraz, který má mít na tváři Hokage? Napůl shořenou cigaretu jsem vyhodil na malý chodníček před domem a zavřel za sebou dveře. Moc toho na práci nemám od té doby co jsi mě stáhl z aktivní služby. kontroval jsem kysele. Jasně, udělal jsem chybu a ano umřeli lidé. Chápal jsem, že mě musí nějak potrestat, ale tohle se mi zdálo příliš. Když začal mluvit o povinnostech blýskla mi v očích naděje, ale okamžitě zmizela když mi došlo o čem to vlastně mluví. Tak to ne. ohradil jsem se rezolutně. Vím na co myslíš, ale bratrovi chůvu dělat nebudu. Je to Hatake u všech všudy, poradí si. Navíc tohle by byl už trošku drsný případ nadržování nemyslíš? Kdyby starší bratr dělal mistra mladšímu.

Oheň života - 09. listopadu 2014 10:38

Toyoshi Rihi Je poměrně hezký den v Listové, slunce svítí, fouká mírný vánek a ne obloze občas propluje nějaký menší bílý mrak. Třídy Akademie jsou stále plné a jde to vidět i z ulice, po které musí Rihi jít, aby se dostal do Paláce Hokage, což je budova plná úředníků nad nimiž za stolem sedí pravděpodobně nejlepší Shinobi, kterého Listová po Narutovi měla. Do Kakashiho kanceláře vedou velké dřevěné dveře a dřív než stihne Rihi zaťukat nebo prostě vejít, ozve se: "Pojď rychle dál," vybídnutí ke vstupu. V místnosti se setkáváš s Hokage, jehož stůl je napravo zaplněný komínky papírů a nalevo se hromadí několik přecpaných složek. Práce má zdá se víc než je obvyklé. "Zdravím Rihi-kun, zavři dveře," pozdraví Kakashi, "bohužel stále si příliš mnoho lidí nepřeje, aby jsi se vrátil k ANBU a já s nimi zatím souhlasím," oznámí Kakashi odpověď na otázku, která přichází od Rihio docela často. "Ani já nepřiznám, že jsi schopný pokračovat, dokud budeš trvat na své výpovědi. Uvědom si, jak absolutně zní... Stál za tím tvůj bratr, ale nikdo jiný," snaží se i tentokrát Kakashi namluvit Rihimu, že část jeho výpovědi se pravděpodobně odehrála v genjutsu či obyčejné halucinaci způsobené bolestí. Na tom se oficiálně shodl Hokage, Rada i lékaři a ke všemu. "Každopádně jsem si tě nezavolal, aby jsem ti říkal to co by jsi měl už vědět. Jsi tu kvůli tvému novému úkolu, který zahrnuje výcvik další generace Geninů... Pravděpodobně jsi s tím už počítal, ale pokud projde, dostane se pod tvé vedení dcera Šestého, Uzumaki Minako," oznámí Kakashi Rihimu a poté mu hlas o něco zvážní, "Pokud věříš své výpovědi, tak se snaž, aby její osud byl odlišný..."

Oheň života - 09. listopadu 2014 11:10

Konec hodiny Otázka nad odchodem ze třídy dřív než ve dvanáct hodin byla očekávaná, ale znovu přišla od chlapce, kterého by Udon-sensei netypoval na nedočkavce. A na druhou stranu Minako často přemýšlela jen o tom, jak to udělat, aby vyučování skončilo třeba jen o pět minut dřív. Udon se nad tím musí pousmát a poněkud se zamyslí: "Takže vy chcete poslední den jít domů o půl hodiny dřív?" zeptá se řečnicky a je mu jasné, že on ten poslední den nehraje až takovou roli, domů se chce dřív vždy, jenom tentokrát je tu možnost úspěchu. Ale Udon-sensei mlčí, poté si povzdechne a odpoví: "Zítra v jednu hodinu odpoledne začíná vaše zkouška. Takže se na ni důkladně připravte... Budu vás tu čekat a opovažte se přijít pozdě," odpoví Udon-sensei a mávnutím ruky ke dveřím dá jasně najevo, že už vás tu nechce vidět ani minutu. Třída okamžitě ožije, rozmluví se a rozvrzá z toho, jak všichni vstávají a zasouvají židle. Udon-sensei opustí třídu ale jako první, má za dveřmi totiž ještě nějaké nevyřízené účty s Itachim. "Půjdeš se mnou Itachi, chci si s tebou promluvit," oznámí Udon Itachimu přísně a vede ho chodbou směrem do kabinetu. Všichni ostatní směřují opačným směrem, dolů po schodech a do šaten. Kabinet je zatím prázdný, jelikož všichni učitelé stojí před žáky ve svých třídách a tak je tu klid na vážnou diskuzi. "Vysvětli mi co to mělo znamenat Itachi? Nikdy jsi se neprojevil nějak špatně ani jsi nikdy neměl problémy s kázní, ale tvá slova a chování před chvíli jsou dostatečným důvodem, proč tě nechat propadnout a nepustit tě ke zkouškám... Proč si prosím tě myslíš, že byl Madara jen něčím jiným než odporným vrahem? Je to snad tím, že hledáš nějaký vzor... Když jsi poslední Uchiha?" zeptá se Udon-sensei, snaží se mluvit klidně a docela vstřícně. Před třídou musel jednat ostře, ale momentálně mu záleží na tom, aby se dozvěděl co to do Itachiho najednou vjelo.

Oheň života - 09. listopadu 2014 11:20

Hatake Ioori Kakashi se na syna poněkud zamračí, nerad vidí jakým způsobem hned uvažuje: "Ty o mě nemáš příliš vysoké mínění, že? Aby jsem zařadil Rina do stejného týmu s tebou... To bych tomu chudákovi nikdy neudělal," odpoví na poněkud odlehčenější notu a pak zase zvážní, "Jak jsem řekl, jména se dozvíš zítra... Až bude po zkouškách," zopakuje a dál už s tebou nemluví. Zrovna v tu chvíli vstoupí tvá mamka, Shizune, z ulice do dvora. Je viditelně unavená, ale ne dost unavená na to, aby ignorovala svého zahanbeného synka, který rozhodně není s budoucím úkolem spokojený. Oproti práci v ANBU to je snad i výsměch. "Ahoj Ioori," obejme ho, "vypadáš naštvaně. Zase ti taťka něco vyčítal?" zeptá se poněkud starostlivě. Ona vždy stála na Iooriho straně a nikdy Kakashimu neodpustila, že ho tak zahanbil, když mu zakázal pokračovat v ANBU.

Hatake Ioori - 09. listopadu 2014 11:31

V zajetí rodičů Tak to není, já jen... snažil jsem se najít vhodná slova, která použít. jen si nemyslím, že jsem vhodný materiál na senseie to je všechno. pokrčil jsem rameny a pokusil se odejít, ale v ten moment se objevila máma. Horší už to snad ani být nemohlo. Rozhodně jsem nechtěl být příčinou jejich další hádky. Opětoval jsem matčino obětí, načež jsem zakroutil hlavou. Ne, nic takového. Jen, dal mi dlouhodobý úkol, o kterém si nemyslím, že jsem pro něj vhodný. lehce kysele jsem se ušklíbl, načež jsem se otočil zpět k otci. Co je vůbec mám učit? Víš jaký jsem. Víc kázeňských postihů než dokončených misí a moje techniky nejsou něco co by se mohl naučit jen tak někdo. rozhodil jsem lehce zoufale rukama. S trochou smůly ti tu vychovám tři věčné geniny co ti budou sprejovat hlavu na monumentu a házet balónky s barvou do okna kanceláře.

Uzumaki Minako - 09. listopadu 2014 12:41

Třída Udon-sensei sice dělá, že se hluboce zamyslel, ale hned na něm vidím, že sám nemá sílu nás tu držet v takovýhle den a že už je vlastně dávno rozhodnut. Proto na něj nedočkavě zírám a čekám, až to konečně řekne nahlas... "Jóóó! Škola je konečně za námi!" zajásám nahlas. Nemyslela jsem to jenom tak, že nám škola končí pro dnešek - v podstatě nám škola končí už napořád. Zítra uděláme zkoušky a tradáá do světa! Už žádné nudné sezení v lavicích, už žádné učení se řadových technik. Odteď se každý z nás může stát shinobi, a osud každého z nás bude těžce originální! Mám hlad... uvědomím si, když mi zakručí v břiše. No není divu, koneckonců bude poledne. "Kdo jde se mnou na ramen?" optám se hlasitě celé třídy jen co Udon-sensei vykročí ze dveří. Zvednu se ze židle a rozhlížím se po třídě s výrazem, který naznačuje, že očekávám, že přinejmenším nějaká kladná reakce bude.

Inuzuka Akene - 09. listopadu 2014 13:58

Třída Když zhodnotím dění ve třídě, tak to nic zajímavého neděje. Itachi se pustí do kofliktu s Minako. jej seřve, Kurei se zeptá na poměrně důležitou věc... Takže pokud zkoušku neuděláme, máme smůlu?, mihne mi hlavou ale dál nevzrušeně sleduji slovní přestřelku. Za normálních okolností bych se do hádky pustila taky. Ale dneska není vhodná doba dělat dusno a téma se mě nijak netýká. Chápu, proč Min nechce ustoupit, vždyť to byl její táta. na jejím místě bych se taky nedala. Udon-sensei se chvíli tváří nerozhodně, když má odpovědět na otázku, zda-li nás může už pustit domů. Někdy je lepší tu "dravou zvěř" pustit dřív, než si nechat zdemolovat třídu. Kor když je poslední hodina. Všichni se těší, až vypadnou, tak proč jim neudělat tu radost? Mávne rukou směrem ke dveřím, jasný signál, ať zmizíme. "Ne díky, mám svoji důstojnost." odpovím na řvoucí Minako, která nejspíš dostala hlad. Ta se cpe snad pořád, i když já mám taky co mluvit. Dneska mám poslední šanci dopilovat drobné nedostatky. Chci být přece nejlepší. Vykouknu ze dveří a vidím, jak Itachi a Udon-sensei míří ke kabinetu. Asi má problém. Neměl moc vykřikovat svůj názor.

Itachi Uchiha - 09. listopadu 2014 14:31

Za dveřmi Po mém proslovu mě Udon.sensei seřve a pošle za dveře. Pomalu a se stále klidným výrazem stoupnu a jdu pomalým a vyrovnaným krokem ke dveřím. Na mém obličeji nejsou vidět žádné známky vzteku vůči senseiovi, ale v mém nitru se na něj trochu naštvaný. Jen jsem řekl to co si myslím! Copak je to špatně? Tyto řči se mi honí hlavou i když za sebou zavírám dveře. Hned jak je zavřu, tak si oddechnu. To jsem zase něco řekl. Pomyslím si. Ale copak jsem to tak měl nechat? Copak je snad špatné zastat se svého klanu? Lidé začínají zapomínat, že to Uchihové byli ti, kdo společně se Senju klanem založili vesnici. To všichni zapomněli na Itachiho? To byl hrdina. Ten se obětoval. Ten zahodil svůj život, aby mohl ochránit vesnici. Ano měl ji ochránit před Uchihy, ale oni se taky jen bránili. My Uchihové si nenecháme sr*t na hlavu! V tom za dveřmi uslyším, jak Minako zařve Jooo! A pochopím, že hodina skončila. A měl jsem pravdu za chvíli se všichni spolužáci vyhrnuli ze třídy a spěchaly do šaten. Rozmýšlel jsem se jestli mám jít tak, ale to za mnou přišel Udon-sensei, abych šel s ním. Poslechl jsem a následoval ho do kabinetu. Tan byl prázdný, všichni učitelé byli ve svých třídách. To už ale sensei spustil. Co! Nechat mě propadnout? Jen kvůli pár slovům? To snad nemyslí vážně! Ale jestli si myslí, že to odvolám a vykašlu se na sv předky, tak to se šeredně plete. Pdívám se na něj svým klidným pohledem a povídám. Zkuste si někdy zajít do knihovny a přečíst si ten příběh. Všichni ve vesnici ho vypráví, tak aby z Uchihů udělali ty největší padouchy. Ale pokud se nepletu to díky Sasukemu Uchihovi měl Naruto nějakou šanci! Stačí si jen přečíst ten samý příběh, který ale však není zaujatý proti Uchihům. Co by jste dělal na mém místě vy? Nechal byste šlapat po svých předcích?

Sarutobi Konohamaru - 09. listopadu 2014 16:39

Den před zkouškama Ráno byl celkem fofr. Budíček, rozcvička, hygiena a už rovnou na poslední den v akademii. Snídani jsem výjimečně vynechal, jen abych do učebny dorazil včas. Není divu, že jsem do učebny dorazil mezi prvníma. Aspoň nebudu zdržovat... Posadím se do třetí řady k oknu a čekám na ostatní. Třída se během pár minut zaplnila a jako poslední se dostavil i učitel. Ať má dnes v plánu cokoli, začal tím nejznámějším příběhem vůbec. Každý normální člen vesnice zná Uzumaki Naruta i jeho příběh. Přesto jsme si ho museli vyslechnout znovu. Co se dá dělat, koneckonců je to nejznámější hrdina vůbec. Během chvilky je konec a to už třídou létají názory ostatních. Minako nadšená jako vždy a Itachi s názorem klasického Uchihy. Taky za to hned dostal sprda od senseie. Co čekal. Veřejně vystupovat proti takové osobě je o kejhák. To ví přece každý. Ať je jeho názor sebevíc pravdivý, skončil za dveřmi a my se dál věnovali otázkám spolužáků. Nic co by mě zajímalo. Nemam strach z neúspěchu. Jen mě překvapila odpověď senseie na Karuiovu otázku. Nedává to smysl. Roky se učíme základy a teď nás kvůli neúspěšné zkoušce vyhodí. Jen blafuje... Nakonec mi to nedá a hlasitě se projevím "Vesnice vyplýtvá zdroje i čas na výcvik nové generace a pak je nechá propadnout ? O tom dost pochybuji" Jízlivě se pousměji a dál poslouchám co se bude dít. Pro ostatní není mé chování žádná novinka. Často se chovám formálně, někdy až sarkastickým způsobem a až velice často poukazuji na podobné situace. Ale co nadělám. Je to prostě vedlejší účinek otcovi výchovy. Naštěstí má Karui výborný návrh a Udon-sensei ho kupodivu odkývá. Tak končí naše poslední hodina na akademii. Vstanu, zabalím si to málo, co jsem si sebou dneska přinesl a zamířím ke dveřím. Ještě než odejdu, zaslechnu Minako a hned po Akene odpovím i já. " A já své povinnosti. " Na to odejdu z učebny, po chvilce i z akademie. Dneska mam v plánu dokončit přípravy na zítřek a pořádně si odpočinout. Zítra to bude těžké a i když svým schopnostem věřím, nechci to projet. Ulice jsou už o poznání plnější a tak chvíli trvá, než se dostanu domu. Při cestě se ohlížím po různých obchůdcích, ale je to furt to samé. Za deset minut dorazím domu. Dům je přes den prázdný, tedy alespoň to tak vypadá. Bratr je bůh ví kde, otec si někde hraje na Hokageho a matka bude nejspíš v práci. Nezbývá mi nic jiného než využít volný dům a vynahradím si dnešní promrhaný den. Celé hodiny na dvoře trénuji základní dovednosti a přitom si opakuji i něco z teorie. Co jiného mi zbývá.

Sarutobi Karui - 09. listopadu 2014 16:50

Třída a odchod na oběd Odpověď na moje rejpnutí mě lehce pobaví. Věnuju Minako jen úsměv. Pak odpoví Udon-sensei. "Děkuji, sensei." Poděkuju ale ve vřavě už moje poděkování nejde slyšet. Já se začnu balit. Chvilku přemýšlím o tom, zda zajít na rybu, chobotnici anebo na kuře. Přes křik ke mně dolehne, tedy dolehne na celou třídu, že Minako shání nějakou oběť na oběd. Na chvilku se zastavím. "Sushi by vyřešilo asi všechno." Pomyslím si a pokračuju v balení. Nakonec se rozhodnu, že bych mohl mít cestu stejným směrem. Moc se mi to nechce přiznat, ale je to přeci jen spolužačka a máme společného možná víc, než by se mi líbilo. "Já si jdu pro bento a pak na cvičiště." Pronesu, když jdu kolem ní. Nechávám na ní, jestli využije moji poddružnou společnost. Co se o mne ví: Na Akademii jsem nastoupil před dvěma lety. Opoždění jsem dohnal celkem rychle. Důvod opožděného nástupu byla nemoc. Ve třídě se projevuju v zásadě jako knihomol a nudný nezajímavý jedinec, dokud si někdo neprohlédne, co čtu. Většinou jsou to historické věci nebo o výcviku. Když je okamžik, kdy mám chuť mluvit, jsem celkem rozumný jedinec se zvláštním smyslem pro humor. Vzhledově jsem prcek (148cm) a ne moc vypasenej (41kg). V zásadě by do mne nikdo neřekl, že bych přežil už jen základní výcvik.

Haku - 09. listopadu 2014 17:10

Konec hodiny Ve třídě začínal být celkem rozruch. Hádky mezi jednotlivými studenty jsem se snažil zcela ignorovat, nějak mně nezajímalo o čem mluví. Stejně se mně to netýkalo, tak proč se do toho plést? Po nějaké době se Karui zeptal zda bychom už nemohly jít. Udon-sensei to překvapivě povolil. Jakmile ukáže směrem ke dveřím, tak se zvednu, vezmu si věci a zasunu židli. Vstanu a zamířím pryč ze třídy. Vyjdu ven z akademie a zamířím ke skále ve které jsou vytesané tváře kagů. Pomalu vyjdu až nahoru a sednu si nad tváří druhého. Chvíli jen tak pozoruji lidi kteří procházejí kolem a také dění ve vesnici. Po pár minutách vyndám z batohu učebnice a pomalu v nich začnu listovat. Chci si zopakovat nějaké ty teoretické znalosti, abych byl na zítřek připravený. Asi po třech hodinách ukončím své studium a učebnice zandám. Zvednu se a zamířím na cvičiště. U domu žádný volný prostor nemáme a tak si chci zacvičit aspoň chvíli tady. To že tu nebudu sám mi nějak nevadí, už jsem se naučil ostatní zcela ignorovat. Odložím si o kousek dál batoh a začnu se rozcvičovat. Několikrát si zopakuji všechny základní techniky a když se ujistím že mi jakž takž jdou, tak si začnu procvičovat taijutsu. Tréningu se věnuji zhruba do půl páté. Pak si vezmu věci a zamířím domů. Pozdravím matku a Ling. Zamířím do pokoje si vzít čisté věci. V koupelně si dám sprchu a převléknu se. Pak matce pomohu s věcmi kolem domácnosti (úklid atp.) a také s večeří. Po večeři umyji nádobí a asi dvě hodiny si budu hrát s Ling. Nakonec se s ní i s matkou rozloučím (popřeji jim dobrou noc) a zamířím k sobě do pokoje. Tam se svléknu a zalezu do postele. Chvíli si ještě budu číst a procvičovat teoretické znalosti. Asi po hodině knihu odložím a zhasnu světlo. Přehodím přes sebe peřinu a lehnu si. Zavřu oči a pokusím se usnout. Ještě před tím si ale nařídím budík abych zítra náhodou nezaspal.

Uzumaki Minako - 09. listopadu 2014 17:17

Třída Akene ani Sakumo se nevyjádří kladně, Akene dokonce mírně urážlivě, ale příliš tomu nevěnuju pozornost. Co je mi po nich. Ve třídě je i se mnou třicet lidí, tak přece nezávisím na nějakých dvou týpcích... a proč bych vůbec měla chtít jít na oběd zrovna s nimi. Zbytek třídy mě ale poměrně ignoruje, balí si své věci, a odchází. Můj nadšený výraz mírně uvadá. Když v tom kolem mě projde Karui. "Aby ses nám nepřetrénoval!" pronesu, ale nijak posměšně, spíš škádlivě a aniž bych na cokoliv čekala, vydám se za ním. I kdyby se snad našel někdo další, kdo se bude chtít přidat, čekat tu na něj nemusím. "Ale proč bento? Co radši ramen?" zažbrblám, když vyjdeme ze třídy. "Nevím, jestli si to uvědomuješ, ale lepší a kvalitnější stravy než ramenu není!" Zařadím se vedle Karuie. "No tak - Ichiraku Ramen, he?" Je to tak, jsem ramenem úplně stejně obsesivně posedlá jako byl kdysi táta.

Toyoshi Rihi - 09. listopadu 2014 17:29

Nový den, Nový tým Sluneční paprsky dopadající na mou tvář mě probudí jen pár okamžiků před zazvoněním budíku. Nepřítomně mávnu pravou rukou a umlčím tak hlasité crčení. S povzdechem se posadím a promnu si oči, abych se zbavil ospalků. Za posledních deset let jsem se naučil rána nenávidět, nikdy nepřinesla nic dobrého. Chladná podlaha zlehka zaskřípe, když na ni přenesu váhu a konečně se přesunu z pohodlné matrace do chladného světa okolo. Kdybych byl snad jen o trochu naivnější, bral bych dnešek jako významný den. Domluvená schůzka se samotným hokagem. Jen kdyby mi nebylo jasné, že místo přeřazení zpět k ANBU dostanu další tým geninů, o které se budu muset starat. Proč se tohle všechno muselo stát zrovna mě... Zklamaně vyjdu z bytu na okraji Konohy a šouravým krokem se vydám směrem k Ryokanu. Kichi-san, majitel podniku, na mě s úsměvem mávne a přesune se k mému stolu. „Dobré ráno Kichi-san, prosím dnes jen něco lehkého,“ pozdravím, když usednu ke stolu. Chodím sem na snídani každé ráno už aspoň desetiletí, takže se můžu spolehnout na to, že mé chutě mají všichni zaměstnanci podniku přečtené. O půl hodinky později už z budovy odcházím s uspokojivě naplněným žaludkem. Zelený čaj navíc zvolna začíná působit a zbavuje mě ranní únavy. Tak hurá na popravu, povzdechnu si, když vyrazím k hokageho paláci. Akademie nacpaná k prasknutí zničí i tu sebemenší špetku naděje, která ve mě ještě mohla být schovaná. I kdyby prošla jenom polovina, pořád to bude dost na to, aby mi někoho přidělili. Pohled mi ztvrdne, když spatřím Udona vyučovat v jedné ze tříd. Nemám toho chlapíka rád, stejně jako on nejspíše vůbec nemá v oblibě mě. Hold co se dá dělat, celý tým Konohamaru se mě už nějakou dobu straní. Kakashi-sama vypadá přepracovaněji než obvykle a mi se hlavou prožene myšlenka, kolik mu vlastně může být. Čtyřicet? Možná mu dokonce už táhne na padesát. Kdo ví, kdy se rozhodne předat post hokageho někomu dalšímu. Po výměně pozdravů mě Kakashi-sama předběhne a vysloví odpověď na nevyslovenou otázku. Samozřejmě, to tady bylo už tolikrát. A podle toho, kolik má na stole papírů, chce nejspíše celou událost mít smetenou ze stolu co nejdřív. Já s tím problém nemám, ošklivé věci by měly být vyřešeny rychle a rázně. „Uzumaki Minako,“ převaluji to jméno v ústech, „překvapujete mne Kakashi-sama. Vzhledem k okolnostem bych čekal kohokoliv, jenom ne mne.“ Chvíli čekám, jestli mi hokage vysvětlí své myšlenkové pochody. Pokud ne, zlehka pokrčím rameny. „Kdo další bude v týmu?“

Sarutobi Karui - 09. listopadu 2014 17:44

Cesta ku Ichiraku Ramen Nemám v plánu se dohadovat. Ichiraku Ramen je stejná volba jako cokoliv jiného. "Icharaku být může." Souhlasně přitakám. Během cesty odpovím na její rejpnutí o mém cvičení. "Máme jen jednu šanci a nerad bych jí promarnil tím, že se nepovede pitomé Kawarimi." Ne, že bych z tohohle měl strach, ale faktem je, že z teorie obavu nemám. Z praktické asi taky moc ne, ale je dobré se procvičit. Navíc mám ještě jeden trénink. V Ichiraku si objednám sushi s sebou. "Fakt raději půjdu cvičit." Do mého hlasu pronikne jistá naléhavost. "Takže si užij oběd a zítra držím palec u zkoušek." Opustím Minako na obědě. Sám si odskotačím za brány na cvičiště. Tady se pokusím najít aspoň kousek klidu, abych mohl cvičit. Cvičení prokládám čtením, během něhož konzumuju obsah krabičky. Nakonec je krabička prázdná a já zakončím cvičení krátkým tréninkem Kiri no Yume. Tedy jestli se tomu dá říkat trénink, když jeden sedí opřený o strom a vypadá, že spí. Večer jsem už celkem unavený. Doma pomohu mamce s úklidem a je na čase jít spát.

Oheň života - 09. listopadu 2014 18:10

Sarutobi Karui Tmavý les před ním, ale žár a oranžové blikající světlo dopadá na Kauiovi záda. Skrze vítr, který se mu opírá do těla se nese volání o pomoc a řev, jenž může patřit pouze někomu, kdo trpí nezměrnou bolestí a v tu chvíli pocítí podivný chlad a tlak na noze. Podívá se na ni a jeho tělo pomalu obmotává podivně vyhlížející, opeřený had. Postupně svým tělem Karuie celého sváže a své chladné oči upře do těch jeho dětských, přikývne a poté promluví: "Ssskvěle, Ssssarutobi Karui. Lissstová došla sssvého osssudu." Zamrská mu jazykem na tváři a pohyby hadího těla donutí otočit. Otevírá se mu pohled na ohnivou bouři odehrávající se pod monumentem Hokage. Plameny požírají vesnici... "Karui okamžitě vstávej! Je devět hodin a ty ještě vyleháváš?! Nemáš náhodou dneska test? Proč se nepřipravuješ," zasype mamka Karuie hromadou otázek díky čemuž ho probere z podivného snu. Odhrnuje žaluzie a nechává do pokoje proniknout denní světlo: "Počasí se vám moc nevydařilo, lije jako z konve," zhodnotí mamka počasí a srovnáním věcí na psacím stole zakončí svůj vpád na Karuiovo území: "Převleč se a přijď dolů, nachystám ti snídani. A ne že zase usneš," dodá ve dveřích a nechajíc je pootevřené konečně odchází z pokoje.

Uzumaki Minako - 09. listopadu 2014 18:20

Ichiraku Ramen, Konoha Úspěšně přetáhnu Karuie na svou stranu. Díky tomu se tvářím dost spokojeně, když si to spolu razíme k Ichiraku Ramen. "Trénovat takových let na akademii a pak se bát, že poděláš nějaké Kawarimi - to je trapný," okomentuju Karuiovo vysvětlení. Nezdá se ovšem, že bych tvrdila, že to on je trapný - spíš mi ta posedlost tréninkem a strach ze zítřejší zkoušky, který je mimochodem ve třídě tak nějak všeobecně rozšířen, přijde dost směšná. Problém je v tom, že Karui to zřejmě bere opravdu vážně, protože sotva si v Ichiraku stačíme objednat, vybere si sushi do krabičky a odnáší si ho s sebou. Že prý vážně potřebuje trénovat. Žvýkám ramen, který jsem si nandala do pusy, a sleduju ho, jak se chystá k odchodu. "Hlavně si nezapomeň vyprat kalhoty!" řeknu nakonec nahlas jeho zádům a pak se znovu obrátím ke svému jídlu. Trochu uraženě. Nechtěla jsem jít s někým na oběd, abych tu pak zůstala sama. Nechápu, proč s tou maturitou všichni tolik nadělají. Jak moc to asi může být těžké? "Připiště mi to na účet, zaplatím až budu mít," řeknu staříkovi Ichiraku a zvedám se k odchodu, aniž by mě stačil zastavit. Už ví, že na ty peníze si bude muset pěkně dlouho počkat, pokud je vůbec dostane, ale má pro mě příliš velkou slabost na to, aby mi, chudákovi hladovému, žádné jídlo nedal. Trochu bezcílně se ploužím ulicí. Žádná sranda nebude. Snad všichni spolužáci šli trénovat nebo co. A co mám teď dělat já? Po chvíli usoudím, že ono mi nic lepšího než jít taky na chvíli trénovat asi v současnou chvíli nezbývá. To je opruz! Vydám se na cvičiště a trochu zpruzeně začnu tréninkem úderů a kopů na jednom z kůlů, který tam je. Nejsem zrovna dvakrát naladěná na to, abych se snažila podávat velké výkony, ale v podstatě to nevadí, aspoň něco dělám. Asi by bylo na místě si zopakovat i základní techniky, ale natruc se tomu vyhnu. Ninjutsu se nevěnuju vlastně vůbec, jen údery a kopy a pak když už se začne stmívat, seberu se a rozhodnu se den zakončit kolečkem kolem Konohy. Sice jen jedním, ale zato dost obšírným - neberu to jen kolem, ale i ulicemi. Slunce nad vesnicí pomalu zapadá. Když probíhám kolem akademie, jejíž okna jsou nyní ztemnělá, dostanu nápad. Najednou v sobě vezmu jakousi zbývající energii (no ono zrovna zapáleně jsem dneska necvičila) a doběhnu domů pro kyblík s barvou. Vrátím se cobydup. Ulice už jsou vylidněná a v akademii očividně nikdo není. Perfektní doba pro můj žertík... Když spokojeně odcházím domů, na oknech akademie je červenou barvou napsáno: "Hodně štěstí, Min!" a vedle toho nápisu jsou dva obličeje mých předků, vlevo Yondaimeho a vpravo Rokudaimeho, s mrknutím, jako by mi přáli oni. Nejsem sice zrovna nejlepší malíř, ale schválně jsem tu malbu udělala natolik minimalistickou, aby se to podle pár rysů, jako je tvar účesu atd. (což jsem obšlehla z tváří Hokage na skále) dalo poměrně dobře rozeznat. Domů dorazím už dost unavená na to, abych si jen dala rychlou večeři, umyla se a padla do postele. Aspoň se pořádně vyspím. Zkoušky sice začínají až v jednu, ale ono mi to malování docela chvíli zabralo.

Oheň života - 09. listopadu 2014 18:31

Uzumaki Minako Denní světlo vytáhlo Minako z postele velice brzy, jelikož si večer samozřejmě zapomněla zatáhnout závěsy. Světlo je chladné a depresivní, na obloze totiž slunce nesvítí, jenom po ní plují šedivé mraky a kropí Listovou množstvím vody. Světlo odhalilo i dokonale uspořádaný chaos v jejím skromném bytě, ve kterém žila. Poněkud podivná skutečnost, že dcera nejváženějšího shinobi posledních generací musí žít v bytě 1+kk, který navíc není nějak extra zařízený a většina věcí zde pravděpodobně pochází z bazaru. Je asi půl desáté, když náhlý poryv větru překoná nedbale zavřený zámek okna, rozvalí ho do místnosti a dřív než je okno znovu pořádně zavřeno, tak si větřík dokáže pěkně pohrát s papíry na stole i s prachem na vysoko položených místech, kam "není vidět". Kromě trošky prachu se však ze skříně sveze na zem i nějaký tmavě zelený notes. Spadne na zem zrovna tak, že se otevře na zcela první stránce. Odhalí fotografii nějakého blonďatého kluka, který je však totálně divně pomalovaný červenými spirálami a čarami, tváří se děsně "drsně" a stojí v podivné pozici, na tváři jsou vidět i přes silnou vrstvu bílé barvy, tři čárky. Tři čárky na každé straně. A pod fotkou je krátký nápis: Epický deník Hokage-sama!

Uzumaki Minako - 09. listopadu 2014 18:45

Doma Nakonec jsem se díky dennímu světlu probudila o dost dřív, než jsem chtěla. Naštěstí to ale většinou bývá tak, že světlo vás nebudí nijak zvlášť násilně a takové probuzení je i tak docela příjemné. Zamžourám ven z okna. Obloha nijak zvlášť přívětivá není, zdá se, že lije. Úplně to vybízí k tomu, abych se, když mám čas, znovu zavrtala do peřin a prostě si jenom tak užívala to, že nemusím brzo vstávat, ale v tu chvíli poryv větru otevře okno dokořán a všechno co není přibité začne lítat vzduchem. Během chvíle jsem na nohou a letím k oknu, abych ho přibouchla a tentokrát se i ujistila, že je pořádně zavřené... přelétnu pohledem rozházené papíry na stole, které se s mávnutím rukou rozhodnu ponechat jejich osudu - studium už teď v plánu stejně nemám - a namísto toho se vydám nazpět k posteli, abych si mohla ještě chvíli pohovět. Pak si ale všimnu na zemi nějakého zeleného notesu. Nijak zvlášť mi povědomý není. Ale ta tvář na první stránce ano... Epický deník Hokage-sama. "Cože? Deníček jak od nějaké bláznivé teenky?" zašklebím se, ale knihu vezmu a odnesu si ji s sebou do postele. Jakkoliv je psaní deníku "trapné", zvlášť u kluka, docela mě zajímá, co bude uvnitř. Pohodlně se usadím na posteli, opřu se o zeď, přikryju si nohy a začnu si notes prohlížet.

Oheň života - 09. listopadu 2014 18:54

Uchiha Itachi "Ty zatrac... ech," uklidní se Udon-sensei rychleji než by se vůbec stihl rozčílit. Sundá si brýle a začne je čistit hadříkem, který vytáhne z kapsy. Tentokrát to zkusí s Itachim znovu a to tak, že mu dá za pravdu: "Takže ty si myslíš, že se tím příběhem někdo snaží poškodit tvoji rodinu? To samozřejmě není pravda... Vaše jméno nejvíce poškodil právě ten, kterého se zastáváš, Uchiha Madara se několikrát pokusil vesnici zničit a chtěl ovládnout všechny ve světě, v němž žijeme... Hrál by si se všemi jako loutkář, kdyby ho Naruto-sama a... samozřejmě i Sasuke-sama nezastavili... Víš Itachi, možná se ti to bude zdát docela tvrdé, ale... zrádce nemůže být hrdinou vesnice, ať už vykonal cokoli jako protislužbu... Opravdu to tak bylo, zrada Uchihy Sasukeho není žádný výmysl... Tvůj klan má bohužel velice temnou minulost a právě proto je na tobě, aby jsi nepokračoval v té odporné tradici... Tvým úkolem by mělo být očistit vaše jméno a ne hledat výmluvy tam kde nejsou a už rozhodně ne u Madary," řekne Udon-sensei a vyčká na tvoji reakci. Celou dobu tě bedlivě pozoruje a zdá se být zamyšlený.

Sarutobi Karui - 09. listopadu 2014 19:00

Probuzení před zkouškou Probudit se promočený potem není nikdy příjemný, ale tentokráte je to opravdu něco jiného. Jsem celkem rád, že mne mamka probrala. "Jo já neusnu." Rozhodně teď nejsem ve stavu usnout. Kdo by byl. Pomalu se hrabu z peřin. Hlava mne lehce třeští. Je mi jasné, že si jí budu muset před zkouškama pročistit. Pomalu se sunu ke skříni, ze které vytáhnu věci. Po chvilce rozmýšlení se obléknu a sunu si to dolů. "Děkuji za snídani." Jsem opravdu slušně vychovaný. Snídaní se zkusím uvést trochu do pohody. "Cvičil jsem včera a teorii bych měl umět." Lehce se zamračím na snídani. Trochu se v ní porejpu. Sice věřím, že zkoušky dám, ale malý červík pochybností si přeci jen hlodá. I když mluvíme o plazovitých a slizkých věcech... Oklepu se. Dosnídám se a vyrazím vzhůru pro tašku a poslední knihu, kterou jsem četl. Taky poseldní kniha, kterou jsem četl na Akademii. Ode dneška už akademie nebude. To mi lehce pozvedne náladu. Chytím se téhle optimistické myšlenky a seběhnu ze schodů. "Mamko, já už raději půjdu." Pravda je, že do zkoušky jsou ještě přes dvě hodiny, ale chci si projít město. Chci se podívat, co mne čeká a vlastně proč je pro mne dobré stát se shinobi.

Oheň života - 09. listopadu 2014 19:15

Hatake Sakumo a Hatake Ioori "Ale no tak Ioori nepodceňuj se tak. Jsi syn svého otce a vlastně ... i své matky. My víme co je třeba udělat... Tvůj úkol není složitý, prostě ta namyšlená děcka musíš učit tomu nejdůležitějšímu, spolupráci která vede k úspěchu... No a později to, co musí umět každý shinobi před tím než se vrhne na další techniky... Šplh a Chůze po vodě," řekne Shizune Ioorimu a rozhodne se, že ho nechá si pár věcí zpracovat. Dalšího rána je deštivo a všichni čtyři Hatake se schází u stolu a tím pádem i u vydatné snídaně, kterou Shizune připravila. Ioori je momentálně spíše páté kolo u vozu, jelikož hlavním bodem ranního programu je Sakumo, kterého dnes čekají zkoušky po niž se stane geninem. Shizune v nejmenším nepochybuje, že by mohl Sakumo selhat: "Jsem na tebe tak pyšná, určitě dnes uspěješ a rovněž přineseš do našeho domu čest... Páni, ten čas letí. Ani se tomu nechce věřit... Vždyť to je snad půl hodiny, co jsem tě vedla za ruku na Akademii a teď už z tebe bude opravdový Genin, ... už jsi přemýšlel jak si uvážeš čelenku?" rozvášní se mamka a přímo z ní sálá nadšení. Ioori si moc dobře pamatuje, že i na něho byla až podobně hrozivě hrdá. No otec je poněkud klidnější a tak celou dobu mlčí, ale usmívá se, což není zrovna častý jev: "Shizune prosím tě přestaň, mladý pán se cítí trapně," řekne Kakashi a tím tak trochu napomene Sakumu, který se vůči lásce své matky projevuje odtažitě, "každopádně vše platí. Jsem si jistý, že projdeš, ale musíš do toho dát vše... Zrovna jako tvému bratru, ani tobě nepomůže, že jsi můj syn... Nikdy nesmíš připustit, že by jsi mohl mít právo na jakékoli úlevy či výhody... Rozumíš?"

Oheň života - 09. listopadu 2014 19:30

Toyoshi Rihi "Právě vzhledem k okolnostem právě ty. Řeknu ti něco, co jsme ti ještě neřekl... Nejsem plně přesvědčen, že se ti to zdálo, ale ani si nemyslím, že to byla pravda... Ovšem právě proto, v co věříš ty ti ji přenechám... Budu se totiž moci spolehnout, že Ty její jméno respektovat Nebudeš. Odpozoroval jsem, že není zrovna... pokorná. Spíš se chová, jako by válku vyhrála ona," pokusí se Rihimu vysvětlit Kakashi proč zrovna on by měl dostat pod svá křídla tu holku. Na další otázku musí Kakashi rozpřáhnout ruce: "Netuším kdo projde a kdo selže, ale pokud projdou oba, pak k tobě půjde ještě Sarutobi Karui... Syn toho Sarutobi lékaře z bingo knihy a rovněž Hatake Sakumo... Toho ti chci svěřit právě proto, že ani jemu nebudeš schopný pořídit jakoukoli protekci... Vím, že mě zrovna nemusíš... V každém případě " dovysvětlí a vyčká jestli ještě nemá Rihi něco na srdci. Pokud ne tak mu povolí odejít: "To bude vše... Jo a pokud možno, neprozrazuj té holce své domněnky, ano?"

Oheň života - 09. listopadu 2014 19:44

Haku Ráno proběhlo poměrně všedně, tedy až na to, že po tvém probuzení už nebyl nikdo doma. Manka byla pravděpodobně někde na hlídce a Ling už dávno seděla v lavici Akademie a těšila se, že jí dnes končí školní rok a začínají prázdniny. Tobě dnes rovněž končí školní rok, ale žádné prázdniny už nebudou, pravděpodobně už nikdy což je trochu depresivní, ale taky ti to dává pocit dospělosti a zodpovědnosti. **** A jedenáctá hodina je tu jako na koni. Dveře se rozletí a do domu vpadne Ling jako neřízená střela, Shodí ze zad batoh, který už nechce další dva měsíce a přes léto ani vidět. Ačkoli dnešní den moc letní není, jí to na radosti neubere: "Haku, Haku ... bráško!" volá po domě, až tě nakonec nalezne za domem na zahradě, "Bráško, Iruka-sensei řekl, že jsem prospěla, ale že jsem nemehlo a neumím házet," postěžuje si Ling nejdřív zatím co odkládá poněkud průměrné vysvědčení bokem, "pomůžeš mi prosím? Chci se přes prázdniny zlepšit... Budeš mi pomáhat, žejó?" dožaduje se odpovědi a doufá, že jí velký brácha nenechá ve štychu.

Toyoshi Rihi - 09. listopadu 2014 19:51

Hokageho pracovna Obočí mi vystřelí vzhůru, když Kakashi-sama prohlásí, že dle jeho názoru se mi to nezdálo. Takže teď si myslíš, že nedokážu ani poznat pitomé genjutsu? zavrčím v hlavě, na tváři se však přesto snažím zachovat kamenný výraz. „Nebojte se, má mlčenlivost stále platí“ odpovím s úklonou a pohled mi sjede ke složkám na stole. „Mohu obdržet jejich složky už dnes? Pochybuji, že někdo z nich neprojde, zvlášť když vezmu v potaz předky těch tří.“ Ať už informace dostanu nebo ne, chystám se vzápětí odejít. Něco mi říká, že tyhle rozhovory nejsou příjemné ani pro jednu stranu a není třeba je prodlužovat.

Itachi Uchiha - 09. listopadu 2014 19:54

Co teď? Udon-sensei je značně rozčílen. Sice se to snaží zakrýt, ale je to tak. Proto se snažím, abych vypadal co nejvíce klidně. Jen ať se klidně rozčílí, alespoň nebude opatrný a udělá nějakou chybu. pomyslím si. Chvíly přemýšlím a pak odpovím. Takže mi chcete vlastně říct, že vám musím říct co chcete, nebo mě necháte propadnout? Takže nemám asi na vybranou co sensei? Prostě chcete slyšet to co chcete vy, ale to co s myslím na tom nesejde co? No jestli na tom skutečně trváte budu nucen to udělat. Budu nucen svůj klan nepravdivě nařknout, ale já to udělám, protože mám skutečný důvod, proč ty zkoušky udělat. Ne jako ostatní! Řeknu a čekám na senseiovu reakci. Tohle ještě zdaleka není konec.

Oheň života - 09. listopadu 2014 20:24

Inuzuka Akene Zbytek dne proběhl poněkud klidně, jako vždy. Na zahradě spousta Inuzuka psů žijící svůj psí život a Kiba i Ino, tedy otec i mamka jsou pryč. A byli pryč i když jsi se chystala spát a to už byla venku dávno tma. Někdy uprostřed noci tě probudil zvonek, ale okamžitě jsi zase usnula a tudíž nebylo třeba se tím nechat rozrušovat. Z poněkud záhadných důvodů tě nechal tvůj přítelíček v chlupatém kožichu spát docela dlouho a jazykem tě začal olizovat obličej až v devět hodin ráno. To už jsi vlastně byla vzhůru, jen ještě nebylo třeba vstávat a žádný uzurpátor tě k tomu nenutil. Obyčejně by ráno proběhlo v pohodě, rodiče by pravděpodobně už zase nebyly doma a tak by jsi se připravila a po dvanácté hodině vyrazila na Akademii. Nebylo tomu tak dnes, jen co jsi sešla po schodech vystoupil z předsíně otec. Když tě uviděl, tak se zarazil a chvíli přemýšlel. Nebylo obtížné přehlédnout, že jeho oči jsou smutné a lesknou se potlačovanou slzou. Vlastně by ani nečekal a nenechal tě zeptat se co se stalo, i když by jsi se měla za tu chvíli jeho zaražení šanci zeptat tak pětkrát: "Akene-chan... stalo se strašné neštěstí... Hikaro je... j-je m-mrtvý... Z-zemřel před deseti minutami... Mamka to nezvládla a zhroutila se, přišel jsem jí pro věci a ... Zatraceně, vymáčkne ze sebe otec: "Nechtěl jsem tě potkat... Měla jsi se to dozvědět až po zkouškách," dodá poněkud naštvaně, ale je na něm znatelné, že nějaké tvé zkoušky ho momentálně vůbec nezajímají.

Oheň života - 09. listopadu 2014 21:20

Uzumaki Minako Takže, tohle je deník Hokage, ale není to takový ten trapný deník jak si píšou holky. Tohle je deník, který jednou bude mít velkou cenu protože bude památkou na největšího shinobi, který kdy žil a kterého nepřekonal nikdo před ním a nikdo po něm. O shinobim, který donutil všechny ty pitomce, aby ho respektovali a uznávali jako někoho pořádného a nedívali se na něho pořád těma jejich chladnýma očima. Rozhodně si ho jednou přečte Uchiha Sasuke a zbledne závistí! takhle nějak vypadá něco jako předmluva v deníku, kterou si přečteš. Samozřejmě je to psané rukou, ale tvůj otec psal ve třinácti letech poměrně úhledným písmem. Tak tedy, deník pokračuje prvním zápisem na další stránce. "Čistit ksichty Hokage je tak těžký. Měl to být jenom vtípek, aby jsem ukázal tomu starýmu okurkovi, Třetímu. Ale ten Iruka-sensei mě chytil a donutil to celé umýt. Stejně mě doma nikdo nečekal, takže mi to bylo fuk... A vlastně to vyšlo docela v pohodě, protože pak mě Iruka chtěl promlouvat do duše u rámenu. Já si dal tři, vyslechl řeči o shinobi a utekl bez placení... Hehe, ten se musel tvářit... Ale co, měl mi půjčit svou čelenku a nemachrovat na mě tak..." to byl tedy první zápisek ze života tvého otce a hned pod ním je druhý... "Tak si představte, že jsem to zvládl. Nejdřív mě Iruka a Třetí nechali propadnout, protože jsem podle nich prý nebyl dost schopný. Tse, jenom kvůli tomu, že můj klon se neusmíval jako sluníčko... Ale to nevadí, jeden chuunin mi poradil, že si mám vypůjčit svitek technik z knihovny a v něm najdu, jak se naučit hodně technik a zesílit. Dost rychle zesílit... Tak jsem to udělal a naučil se Kage Bunshin! To je jako obyčejný Bunshin, ale myslí sám za sebe a umí používat techniky... Ale to mi nebudete věřit, prý že mám v sobě nějakýho démona tak mě chtěl ten chuunin zabít. Naštěstí Iruka-sensei mě ochránil před prvním útokem svým tělem a dodal mi odvahu... Toho chunina jsem pěkně zmlátil a vyhnal z vesnice, snad už se neukážu. Takže mám čelenku, jsme genin a dneska mě přiřadí do týmu... Snad budu se Sakurou-chan, to miluju hrozně moc a snad Sasuke bude někde daleko, protože je to debil..." tím končí druhý, úhledný zápis, ale ve stránce je založený i papír, který je popsaný o něco vypsalejším písmem tvého otce, které už se nečte tak snadno. Navíc je papír pomalován nákresy těla a chakrovodu, zrovna jako v učebnici při technikách jako je Henge a Bunshin. Ale není čas číst dál, někdo klepe na dveře. "Minako-chan, jsi doma?" ozve se hlas strýčka Kakashiho, který tě přišel v den zkoušek navštívit a zkontrolovat?

Oheň života - 09. listopadu 2014 21:39

Toyoshi Rihi "V každém případě mi je vždy můžeš vrátit. Zde a raději je prostuduj, někteří tvého ražení na to kašlou... Myslím tím, starší senseie," řekne Hokage a předá ti všechny tři složky pěkně složené do jedné kupy. Poté kývnutím povolí tvůj odchod a sám se konečně vrátí k nudné práci, kterou pozice nejvyššího úředníka, tedy Hokageho, obnáší a v minulosti často obnášela. Venku před kanceláří netrpělivě čeká posel, který si ani nedovolil zaklepat na dveře, když za nimi Hokage s někým jedná a poté je zde Shikamaru-sama. Rovněž patří mezi ty, kteří znají tvoji výpověď a rovněž jí odmítá věřit. Nezastává totiž o nic menší pozici, než je vrchní velitel elitních jednotek ANBU. Hned po Hokagem má v ANBU největší pravomoc a byl to právě jeho rozkaz, který vás vyslal pátrat po Narutovi. Nikdy se mu vaše slavné duo nezamlouvalo, tvrdil, že členové elitních jednotek ANBU nejsou dobří ve své práci, pokud jsou celebritami mimo než okruhy ANBU. "Rihi-san, počkejte chvíli," zastaví tě Shikamaru na chvíli, "mohl bych si zkontrolovat ty složky? Mohlo by to být důležité..."

Uzumaki Minako - 09. listopadu 2014 21:47

Doma Začtu se do deníku. Musím uznat, že je až úžasné, kolik toho s tátou máme společného. A přitom já kolikrát ani nevím proč dělám to, co dělám. Nebo rozhodně to nevím natolik, abych mohla říct: jo, v tomhle napodobuju svýho tátu. Kdepak. A přitom je tu takových podobností. To, že bydlíme sami, to, že se chováme tak jak se chováme... to, jak nechal Iruku, aby za něj zaplatil... akorát že já se nezdržuju rivalitou s nějakým Uchihou a netrpím tajnou láskou k nějakému klukovi. Na druhou stranu, je fakt, že ani nemám démona. A ani jsem nezvládla takovou techniku jako je Kage Bunshin. Sice je fakt, že jinak jsem toho vlastně zvládla víc, protože na rozdíl od táty ještě v mladším věku poměrně slušně ovládám všechny základní techniky, ale... stejně je to zvláštní. Jako další je tu nějaký papír pokreslený nějakými nákresy... trochu mi to připomíná návod na nějakou techniku. V tom se ale ozve zaklepání a uslyším hlas strýčka Kakashiho. Trochu neochotně se zvednu z postele a vydám se ke dveřím. Na sobě mám jen spodky a obří černé triko s oranžovou spirálou, které poslouží skoro jako malé šaty. "Minako doma není," řeknu přes dveře a chvíli čekám. Pak se ale rozhodnu, že ho nebudu moc trápit - ostatně jsou zkoušky a i já mám lepší věci na práci než si tu celý den hrát na schovávanou - a otevřu. "Jestli ale chcete mluvit s Min-chan, tak prosím." Pochopitelně je to narážka na to, že nemám ráda, když mě někdo oslovuje celým jménem, což už by měl Kakashi dávno vědět. Opřu se o dveře a založím si ruce na prsou, na rtech mírný úsměv. Tázavě povytáhnu obočí. Nemám nejmenší tušení, co chce. Přišel mě zkontrolovat, protože nikdo jiný to neudělá?

Oheň života - 09. listopadu 2014 21:51

Uchiha Itachi Udon-sensei si znovu povzdechne a zavrtí hlavou: "Itachi nechovej se tak tvrdohlavě a uvědom si, co ti tady říkám. Madara byl špatný člověk, špatný shinobi a zostudil váš klan. To on mu vybudoval tu špatnou pověst. Jeho činy přivedly Uchihy tam kde jsou nyní... Na pokraj vyhynutí. Uchiha Itachi byl nucen z výsledku špatných rozhodnutí Madary a Druhého vyvraždit vlastní klan a Uchiha Sasuke tím pádem byl doveden k tomu, že zradil vesnici aby dokázal bratra porazit... Nechci šlapat po tvých předcích, ale říkám ti pravdu... Pochop to konečně a nevrhej špatné světlo na svoji rodiny tím jak se chováš," pokusí se Udon vysvětlit ti to znovu a znovu, dokud ti konečně nedojde, že ne Uchihové, ale Madara je pro vesnici špatný.

Toyoshi Rihi - 09. listopadu 2014 21:54

Hokageho palác „Rozkaz,“ odvětím nepřítomně, když si složky opřu o předloktí. Hokage mě nakonec konečně propustí, takže se ukloním a vyjdu z pracovny. Samozřejmě mě nemohl čekat nikdo jiný než Shikamaru – ten bastard vedoucí ANBU. Jednu dobu jsem měl na jeho pozici zálusk, i když v tuto chvíli by se mi spíše podařilo ovládnout rinnegan, než se stát velitelem speciálních jednotek. Jak to tak vypadá, můj milý bývalý nadřízený si přeje vidět údaje o mých studentech. Rukou uhnu dál od něj a nakloním hlavu na stranu. „A mohl bych znát důvod, proč se staráte o mé studenty Shikamaru-san?“ zeptám se tónem, který rozhodně není přátelský.

Itachi Uchiha - 09. listopadu 2014 22:08
	Tohle nikam nevede Tohle nikam nevede. Pomyslím si. Prostě tomu páprdovi řeknu co chce a on mi dá pokoj. Znovu se senseiovi podívám do očí a pronesu. Dobrá budu o tom přemýšlet, ale nemůžete po mě chtít odpověď hned teď. No chtěl bych jít domů pokud svolíte, chci si ještě dopilovat pár věcí na zítřek, pokud mě tam ovšem pustíte. Odpovím stroze a čekám na odpověď, i když ji už dávno znám.

Oheň života - 09. listopadu 2014 22:12

soukromá zpráva od Oheň života pro Deštivé ráno Je ráno nedaleko zubatého města Amagakure, tvořené z mnoha výškových budov. Prší, velice hustě prší, země už je rozbředlá a nedaleká řeka už navýšila hladinu průtoku o několik desítek centimetrů. Ale ty jsi kunoichi ze Země Deště a zvyk tě naučil si z ošklivého počasí nic nedělat. Stále ta voda padá z nebe a za zvuku nepřetržitého hučení naráží do střechy hlídkové budky v niž momentálně sedíš a upíráš zrak do dálky. Víčka ti těžknou a přepadá tě únava způsobená dlouhou hlídkou přes noc. Navíc byl celou dobu klid. Sice máte hlášení o podezřelé bandě, ale není potvrzeno. Už se téměř donutíš položit hlavu stůl s petrolejovou lampou a vtom se bláto před tebou pohne. Náhle se na několika místech otevře a proti tvému obličeji vyletí tři rotující shurikeny. Na každou bojovou akci si hoď k3 kostkou pro úspěch, já to pak vyhodnotím, ale můžeš tvořit i dlouhodobější strategie útoků... Samozřejmě boj není jediné řešení.

Hatake Ioori - 09. listopadu 2014 22:36

Noc doma a bratrova zkouška Pousmál jsem se. Jasně, to a Sennen Goroshi. zasmál jsem se a spiklenecky mrkl na otce. Špatná nálada mě pomalu, ale jistě začala opouštět. Přeci jen, být senseiem nemusí být tak špatné, alespoň budu mít dost času věnovat se vlastním technikám. Už pár měsíců jsem jich měl v hlavě několik, ale k jejich zkoušení jsem se nedostal kvůli práci pro ANBU. Teď bych měl mít snad trošku víc klidu. S tím jsem se rozloučil s oběma rodiči a zamířil nahoru do svého pokoje, abych si promyslel zítřek a svou variantu rolničkového testu. Usínal jsem s myšlenkou, že jestli ta děcka přežijí mě jako učitele, bude mít Konoha tři nové adepty na Hokage. Ráno jsem nijak zvlášť nespěchal. Po zazvonění budíku jsem absolvoval klasické kolečko s protažením, sprchou a oblékáním, načež jsem sešel dolů do kuchyně, kde už zbytek rodiny seděl kolem Sakuma a psychicky jej připravoval na zkoušku. Tak dneska je velkej den co? Nejdřív složit maturitu, pak si najít holku a seš vlastně dospělej chlap. zasmál jsem se a zezadu poplácal bratra po rameni, přičemž jsem si druhou rukou vytáhl z pusy ještě nezapálenou cigaretu a schoval ji do kapsy. Nechtěl jsem dělat rozbroje hned takhle po ránu. Místo toho jsem zamířil ke své židli a začal do sebe cpát snídani. Mimochodem tati... obrátil jsem se na Kakashiho. Když už mluvíš o té protekci, prozradíš mi, koho jsi mi připravil nebo to bude překvapení?

Sarutobi Konohamaru - 09. listopadu 2014 23:21

Den zkoušek Dneska je to jiné. Už brzo ráno mě probudila matka a doslova mě vyhnala ven z postele. Samozřejmě se to neobešlo bez mých poznámek o dnešním dni a jak mam ještě fůru času. Máma je prostě máma, té se odmlouvat nedá. Takže jsem vstal, pečlivě se umyl a na sebe jsem vzal čerstvě vyprané oblečení. Na postel jsem si připravil kapsu se shurikeny a mé vzácné dědictví po otci, Bílé čakrové ostří. Každopádně jsem se rozhodl vzít si to teprve, až dostanu čelenku. Nechal jsem přípravy a vydám se dolu za ostatníma. Posadím se ke stolu, natáhnu se pro bílý chléb a s nadšením se do něj zakousnu. K tomu postupně usrkávám nějaký bylinkový čaj. Postupně se do kuchyně dovalí i ostatní. Ani nedojím svou porci a už musím čelit trapné chvilky, do které mě dostala má máma. "Matko, není nutné to brát tak vážně. Je to jen zkouška, nic víc." Pokouším se uklidnit nadšení a hned na to promluví i můj otec. Počítal jsem s nulovou protekcí, stejně jako u Iooriho a proto to jen souhlasně odkývám. Hned po otci se přidá i bratr. "Když myslíš...."A na to se pustím už do druhé porci chleba. Žvejkám malý ukousnutý kus chleba a přitom zvědavě naslouchám konverzaci rozpoutanou Ioorim. Takže opravdu dostal na starost genniny...bůh jim pomáhej.

Haku - 09. listopadu 2014 23:53

Den zkoušek Ráno mně tentokrát vzbudil zvuk budíku. Vstal jsem, protáhl se a budík jsem vypnul. Ustlal jsem si postel a zamířil jsem do koupelny, kde jsem se jako každý den umyl, převlékl a provedl hygienu. Upravil jsem se a vyrazil jsem dolů do kuchyně. Dneska tam ale nikdo nebyl. Matka je někde pryč a Ling bude asi v akademii. No nevadí, snídani si zvládnu udělat sám. Udělám si teplý čaj a k jídlu si vezmu znovu skořicové rohlíky. Nic složitějšího dělat nechci. A navíc, raději se nechci přecpávat. Bylo by asi dost blbý kdybych se teď nacpal a pak bych někoho poblil. Z toho důvodu jsem se rozhodl že pak vynechám raději i oběd a najím se až po zkoušce. Jakmile dojím a dopiji čaj, tak po sobě uklidím a rovnou umyji nádobí. Sklidím ho a pustím se i do úklidu celého bytu. Chci aby to tu bylo aspoň trochu čistý, než matka přijde. Aby taky neřekla že jí s ničím nepomáhám. Jakmile úklid dokončím, zamířím na zahradu. Tam začnu meditovat. Asi po půl hodině jsem uslyšel z domu hlas Ling. "Tady jsem!" Zavolal jsem na ní a pomalu jsem vstal ze země. Když se Ling objevila, tak jsem se na ní mile usmál. "Ahoj". Pozdravím ji a pohladím po vlasech. "Můžu se podívat?" Zeptám se a kývnu na vysvědčení které Ling chtěla odložit. Počkám až mi ho dá a začnu si ho prohlížet. Po chvilce ho Ling vrátím a pousměji se. "To není tak zlé". Řeknu s mile a podívám se na Ling. "To víš že ti budu pomáhat. Jsi přeci má malá milá sestřička ". Mrknu na Ling. "Budu ti pomáhat se vším, s čím budu moc. Zlepšíme to házení a pokud pak budeš chtít, pomůžu ti i s nějakýma technikama. A pak až půjdeš znovu do školy, uvidíš jak bude Iruka-sensei koukat že ti to tak jde". Znovu se na Ling usměji a pohladím ji. Pokud bude chtít, tak jí začnu rovnou s čímkoliv pomáhat. Pokud chtít nebude, tak si s ní budu hrát až do doby, než budu muset jít k akademii kde bych měl mít dnes zkoušky, které jak doufám zvládnu.

Oheň života - 10. listopadu 2014 00:38

Uzumaki Minako Kakashi si uvědomí svoji chybu až když bez zbytečných průtahů otevřeš dveře: "Pardón, Min-chan... Asi jsem trochu přepracovaný, že jsem si na tak podstatný detail nevzpomněl," prohlásí poněkud ironicky, ale rozhodně ne sarkasticky a vstoupí do tvého království naprostého bordelu. Smysl pro pořádek opravdu není tvá silná stránka. Vstup okamžitě obhájí docela tučnou bílou obálkou v niž každý měsíc dostáváš stejný obnos Ryu: "Dnes bereš dvakrát tolik. Jednak jsi poslední měsíc neměla moc průšvihů... Tedy až na ta okna Akademie, která vyčistíš. Navíc ti naposledy přispívám, jelikož od zítřka začínáš vydělávat... A to i v případě, že dnes neuspěješ," sdělí ti Kakashi, položí prachatou obálku na stůl a znepokojeně se rozhlédne po pokoji a letmým pohledem zhodnotí i tvůj momentální úbor: "Doufám, že si vezmeš nějaké vhodné oblečení a... to je rámen?" přejde od tvého vzhledu k přímo neskutečným zásobám instantního rámenu, jídla nad něhož není. Musí nad tím zakroutit hlavou: "Pokud budeš jíst pořád jenom rámen, tak se ti ve dvaceti zastaví srdce... Dáš si vůbec nějakou zeleninu nebo ovoce?" zeptá se poněkud starostlivě a ty můžeš být ráda, že mu nevadí alespoň celkový nepořádek. Nebo alespoň se k tomu nevyjadřuje. "No nevadí... Ještě si to s tebou proberu, ale teď k tomu podstatnějšímu proč tu jsem... Zkrátka být tebou, tak se od zítřka balím jelikož se do měsíce budeš muset přestěhovat do nového bytu... Už jsem ti ho zařídil, je to blízko brány a je trochu... Lépe vybavený, takže si přilepšíš... Pomoc se stěhováním věcí přes půl Konohy si ale budeš muset zajistit sama," prozradí strýček Kakashi to velké překvapení, nový byt vám jen tak někdo nedá každý den, ale jak má Hokage rád dramatické okamžiky, tak teď to bylo dost suché.

Oheň života - 10. listopadu 2014 14:15

Toshi Rihi "Jedná se o kontrolu se zájmem elitních jednotek ANBU," oznámí Shikamaru-sama stroze a natáhne ruku do nichž očekává vložit tři listiny, Hokage-sama to potvrdil, pouze z jistých důvodů nebylo možné záznam zapsat do složek jistého studenta, navíc rozhovory v kancelářích jsou nahrávány... Na příkaz Rady, dovysvětlí Shikamaru s kývnutím směrem ke kanceláři v niž ti Hokake nemohl říci všechno. Snad z důvodu utajení? Nebo Shikamaru lže a sleduje vlastní cíl?

Oheň života - 10. listopadu 2014 14:27

Uchiha Itachi Udon-sensei je zjevně potěšen alespoň onou minimální změnou tvého přístupu, spokojeně přikývne: "Však jsem tě vždy považoval za správného chlapce, určitě se nad tím zamysli. Pokud to uděláš, dojdeš stejného závěru jako všichni ostatní," řekne ti Udon-sensei na rozloučenou a sáhne pod stůl pro stoh papírů. Tou dobou už dávno zavíráš dveře a ocitáš se na zcela prázdné chodbě. Konečně jsi byl propuštěn a můžeš se věnovat svým záležitostem, které zahrnují trénink, učení a především další uvažování sama nad sebou. **** Další den se probudíš do tichého bytu na okraji Listové. Onen byt na okraji Listové byl vystavěn na troskách staré čtvrti Uchihů, která byla kompletně předělána a nyní zde žije mnoho lidí a různých rodin... Dokonce mnoho z nich ani nejsou shinobi. Ale k čemu dále udržovat zakázanou čtvrť? Od probuzení ti zbývá ještě pět hodin do začátku testu. Celou dobu je klid, až když dveře bouchnou průvanem a ze zdi se sesype v jedné části bytu omítka takovým hrozným způsobem, že jsou odhaleny cihly. Všechny jsou klasicky oranžové, jen jedna z nich je ryze černá. Hned tě zaujme, jelikož to není obyčejná cihla. Jako by přes ní bylo vyryto jedno tomoe....

Toyoshi Rihi - 10. listopadu 2014 14:44

Hokageho palác Neochotně pohlédnu na mého bývalého nadřízeného. To, co říká dává smysl. Ten Sarutobi kluk je synem člověka zapsaného v knize Bingo a podle slov Kakashiho ohledně mé výpovědi by ANBU jistě mohla zajímat i Minako... Ta by je vlastně měla zajímat tak jako tak. Co se mladého Sakuma týče, netuším, co by mohl mít společného se speciálními jednotkami. „No tak dobrá,“ odpovím nakonec neochotně, „koho potřebuješ a kdy můžu tu složku dostat zpátky? Rád bych měl šanci si to přečíst ještě před završením maturitních zkoušek.“

Oheň života - 10. listopadu 2014 14:45

Hatake Sakumo a Hatake Ioori Hehe, když mluvíme o protekci, tak budeš mít momentálně na starosti svého bratra Ioori... Zopakuješ s ním vše co by měl znát, řekne otec jako by to bylo tak jasné, jako že dneska slunce nevykoukne, poté se klidně napije čaje a nechá Shizune, aby dovysvětlila to, s čím se on nehodlá zabývat: "Jen ti řekne tvůj tým... Test ještě neproběhl a není jisté kdo uspěje a kdo pohoří. Dozvíš se to nejpozději zítra... Ale Sakuma pravděpodobně cvičit nebudeš... To by ničemu neprospělo," řekne Shizune a opět si s Kakashim prohodí role. "Vlastně se za mnou stav už dneska večer... To už budu mít týmy rozřazené. Bude snad i čas ti pořádně říci co se od tebe očekává... mamka se zmínila, že se bojíš neúspěchu, mno není divu," řekne Kakashi klidně, ale ta slova by mohla vyznít i poněkud provokativně vůči Ioorimu a ne jen proto, že v roli mistra nemá žádné zkušenosti. A právě proto po něm Shizune loupne zamračeným pohledem, "tím chci říct, že jako sensei potřebuješ několik rad," doplní otec.

Oheň života - 10. listopadu 2014 14:55

Sarutobi Karui Z domu jsi odešel opravdu velice napřed. Chceš se ještě trochu projít na chladném mokrém vzduchu v uplakané Listové, která je dnes opravdu výrazně prázdnější než obvykle. Většina lidé které potkáš jsou shinobi schovaní v černých a tmavě zelených pláštěnkách a tvářících se poněkud otráveně a zmrzle. Je už skoro čas se pomalu odebrat k Akademii, přece jenom zbývá jen něco málo přes hodinu do začátku a nebylo by dobré přijít na poslední chvíli. Ale dnes ti není dáno, přepadla tě noční můra a teď si dva puberťáci postávající u domu na ulici, chtějí hrát na zodpovědné dospěláky. Típnou cigarety o stěnu domu a okřiknou tě: "Hej prcku! Co děláš na ulici, neměl bys sedět ve škole, co? Kam si to šineš?" otravní to pobudové, kteří už na první pohled budí dojem ztracených existencí.

Oheň života - 10. listopadu 2014 15:39

Haku Děkuji bráško! výskne Ling téměř a krátce tě obejme, ale pak se zatváří najednou celkem schváceně, jako pořádný lenoch... "Né, hned né... mám přece dva měsíce prázdnin a nemusím spěchat... Ale chci Irukovi-sensei ukázat, že nejsme nemehlo... A co ty? Dostaneš dneska z testu jedničku?" zeptá se Ling zvědavě a s o něco lepší náladou, kterou jsi ji přinesl prostřednictvím uznání a příslibu pomoci. A jejím rozhodnutím je tedy určen program na zbytek volného času, hra. Ostatně by se to všechno dalo brát jako trénink, velice volný trénink. Hra na schovku je přece jenom jednou ze specialit každého dobrého shinobi a nutno přiznat, že Ling je ve schovávané mistr. A na řadu přijde i několik dalších dětských her, které jsou sice zábavnější ve větším počtu lidí... Ale ty jsi bohužel nikdy nezaznamenal, že by Ling byla součástí větší skupiny a vlastně si domů ani si nikdy nepřivedla kamaráda nebo kamarádku... Ale to už je pomalu čas se rozloučit se sestrou, i když nastává poněkud hloupá situace. Memka ještě není doma a Ling nemůže zůstat doma sama. Tato situace se naštěstí vyřeší v čas. Chvíli po čtvrt na jednu vejde mamka do dveří. Ling ji hned nadšeně přivítá a okamžitě se začne vyptávat na to jaký měla den, dřív než se mamka zeptá jaké je vysvědčení, na které Ling moc hrdá není. "Haku, ty už jdeš? ...Chtěla jsem ti něco... no to nevadí. Promluvíme si až se vrátíš, obě ti budeme u zkoušek držet palce... Hlavně na sebe dávej pozor při taijutus," stihne ti mamka říct ještě než se mihnete ve dveřích a nakonec na tebe společně s Ling mává: "Hodně štěstí, Hakuuu!" zaslechneš ještě slabí hlásek sestry než je zcela ztratíš z dohledu při změně ulice a v tu chvíli uvidíš svého sečtělého spolužáka a dva puberťáky, oba alespoň o dvě hlavy vyšší než Karui a zdá se, že ho neplánují pustit dál.

Inuzuka Akene - 10. listopadu 2014 15:40

Doma Do postele se dohrabu něco po deváté. Zítra musíš být fit, kruhy pod očima nejsou na pohled pěkné. Unavil mě odpolední trénink, který jsem si dala pořádný. I Reiko se unaveně schoulí na mých nohách a usne, i když po psím způsobu- na půl oka. I já zavřu oči a zaberu. Vyjímečně je to bezesná noc, nic, jen tma a prázdnota. Někde v dálce, kam moje uši doslechnou, se rozdrnčí zvonek. Otočím se nevzrušeně na druhý bok. Asi opozdilec nebo noční návštěva. A protože dál již neslyším zvonění, usoudím, že mu bylo otevřeno. Z nohou se mi přemístí pod mojí volnou ruku a čumák opře o ruku, kterou mám pod hlavou. Pak opět zaberu a spím dál. Probudím se sama, ale nechce se mi vstávat. Reiko někam odešla, takže ležím a dívám se do bílého stropu. Tak, dneska je maturita. Za několik hodin budu stát před porotou a ždímat ze sebe, co nejvíc to půjde. Ale cejtím, že jsem připravená. Zhluboka se nadechnu a vydechnu, přičemž si složím ruce za hlavu. Hikari by tu ještě měl být. Možná by mi mohl dát pár vzácných rad. Na patře je klid, až příliš velké ticho na to, že jsem si dneska přispala. Slyším vrznutí pokojových dveří. Nechávám je přivřené pro případ, že by Reiko chtěla ven. Otočím hlavu, abych viděla, jak se cosi bílého protáhne mezerou. Pak to přejde k posteli a tlapkama se opře o jednu z noh. Má zvláštní neklidný pohled a tiše knučí. "Co se děje, holka?", pohladím ji na hlavě a odpovědí mi je slabé šťouchnutí čumákem. Vstanu a přehodím přes sebe první věc, co mi přijde pod ruku- kýčovitý župan s modrýma kytičkama. Protože všichni jsou určitě vzhůru, můžu sejít "hlučně" schody dolů. "Dobré ráno.", pozdravím stín, který stojí v předsíni. Ale až když zaostřím, poznám, že je to můj otec. Obvykle je touhle dobou pryč a vrací se až k večeru. Třeba zaspal. Ne, to určitě ne. je smutný a to říkají i jeho oči. "...Hikaro je... j-je m-mrtvý..." Cože?! Ne, to nemůže být pravda. Nemůže. N tváři se mi objeví pár slz, které rychle stečou po lících až ke krku. Srdce se mi pomalu zastaví a v myšlenkách je tma. maturita se odsunula do části mozku, kde přebývají nedůležité věci. Proč..? Proč se to stalo? "Mrtvý...", opakuji smutně a upírám své oči do jeho. V obou je smutek a v mých i žal. Mám sto chutí jej obejmout ale neudělám to. Místo toho zvednu Reiko a zabořím svůj obličejík do její teplé srsti. "Co se mu stalo?"

Oheň života - 10. listopadu 2014 16:07

Toyoshi Rihi Shikamaru spokojeně zvedne koutky úst, čímž se mu na tváři snad objeví něco jako úsměv? Nebo spíš výsměch? Pravděpodobné je cokoli, nikdy se nedalo moc co odhadnout: "Moment," vyzve tě k trpělivosti a prolistuje si složku nikoli Uzumaki Minako, ale mladého Sarutobi klučiny. Na fotce vypadá poněkud nevině, ale právě jeho složku Shiakamaru prolétne a přikývne, hned ti ji zase vrátí, "zdá se, že pro tebe mám misi... Hokage o tom ví, ale asi nevidí hrozbu... Pravdou je," Shikamaru zmlkne jelikož kolem prochází nějaká úřednice a oba je důkladně skenuje pohledem, po chvíli pokračuje tichým hlasem, "jeho otec nebyl v bingo knize jen tak. Ten kluk má v sobě zapečetěnou chakru velice podobnou té démonické... Ve své podstatě může být brán jako jinchuuriky... Tím chci říct, že je třeba ho bedlivě sledovat... Pokud by jsi zaznamenal podezřelé chování, obeznámíš mě o tom... Ano?" popíše ti Shikamaru celou situaci, jako by ti vážně zadával misi, "Jak jsem řekl, Hokage se o tom nesmí dozvědět... mohl by to zatrhnout a kdo ví co by se s ním pak mohlo stát... Víš jak to myslím," ujistí se Shikamaru, že chápeš co se po tobě žádá.

Itachi Uchiha - 10. listopadu 2014 16:20

Záhadný objev Zdá se, že mi mou odpověď sensei spolkl i s navijákem. Hlavně, že mě propustil. Ještě než se za mnou zabouchnou dveře uvidím senseie, jak si bere ze stolu nějaký papír. To už jsem, ale sám na chodbě. Všichni z mé třídy jsou už pryč. Vlastně je to i dobře. Nebavilo by mě se jim zpovídat, kvůli mým názorům. Vydal jsem se pryč z akademie. Cestou domů jsem se zastavil v jedné restauraci, kde si každý den kupuji oběd. Místo toho, abych zamířil domů jsem šel k rybníčku, který tu byl i za dob, kdy tu bydleli Uchihové. Odložil jsem svůj oběd stranou a posadil jsem se na lávku. Chvíly jsem meditoval. Pak jsem vykonal pečeť a začal jsem koncentrovat chakru. Postavil jsem se a udělal jsem potřebné pečetě u poslední pečeti jsem zařval Katon Goukakyuu no Jutsu! Nadechl jsem se a při výdechu vyšli z mých úst plameny, které se seskupovali do vcelku velké ohnivé koule.S mým výkonem jsem byl spokojen, přeci jen, kdo tohle z mé třídy dokáže? Nikdo! Pomyslel jsem si a přešel k další části mého tréninku. To bylo Taijutsu. Aktivoval jsem svůj Sharingan a začal jsem. Taijutsu jsem prokládal Shunshin no Jutsu a i některými základními technikami z akademie. Takto jsem trénoval několik hodin. Když už jsem byl natolik vyčerpán, že jsem už nemohl pokračovat, tak jsem se v klidu posadil a snědl si svůj již studený , ale po těžkém tréninku dobrý oběd. Když jsem dojedl, tak jsem se vydal domů. U mě v bytě to nebylo zrovna dvakrát příjemné. Vypadalo to tam, jao by ten dům měl každou chvíli spadnout. Byl jsem tak unavený z tréninku, že jsem se už o nic nestaral a padl jsem do postele. Téměř okamžitě jsem usnul. Dy tomu, že jsem včera usnul brzy usnul. tak jsem se i brzo probudil. Cítil jsem průvan, který protahoval mezi dveřmi. Vstal jsem, že je zavřu, ale průvan mě předběhl. Ozvala se ohlušující rána a ze zdi se sesypala omítka. Bylo vidět několik oranžových cihle a mezi nimi byla i černá. Hned mě zaujala, protože na ní bylo něco jako... To je Tomoe? Pomyslel jsem si a hned jsem šel pro kunai, abych zjistil co to je. Tenhle byt je stejně v troskách, takže to určitě vadit nebude. Kunaiem odlupuji maltu z cihle, které sousedily s tou černou. Snažím se vyndat co nejvíce cihel, abych se k té podivné a velmi zajímavé věci dostal.

Sarutobi Karui - 10. listopadu 2014 16:48

Konoha - vejrostci Zachumlanej v mikině si vlastně hledím svého. Konoha je sama o sobě světem, kde se dá najít tisíc a jedna hloupost. To je to, co se mi na ní líbí. Jeden, když nechce, se tu nikdy nenudí. Někdy je to dobře a někdy špatně. Špatně, to je asi heslo dne. Natočím hlavu za dvěma, co na mne křikli. Shodím svůj zasněný výraz, který jsem měl a nahradím ho lehce zamyšleným. "Ne. Dneska jsou zkoušky, tak mají prťata volno." Nikdy jsem se nepovažoval za prtě, ale není mi proti srsti si na něj zahrát. Pokračuju krokem dál. Nechci se zbytečně zdržovat nebo se zaplést do problémů. Koneckonců bych nechtěl přijít na zkoušky špinavý.

Haku - 10. listopadu 2014 17:04

Cesta na akademii "Není zač". Řeknu s úsměvem a když mně Ling obejme, tak ji znovu pohladím. "Jo taak.. No dobře.. Dneska to nechám, ale od zítřka už s něčím snadným začneme jo?" Pousměji se a trochu se zamyslím. "Já nevím. Doufám že ano.. Musíš mi držet palce až půjdu". Mrknu na Ling a když navrhne schovku, tak souhlasně kývnu. Hrajeme celkem dlouho. V hledání i počítání se samozřejmě střídáme. Párkrát se mi Ling schovala tak dobře, že jsem jí skoro nemohl najít. Většinu času jsem ji nechával vyhrávat a i když jsem občas věděl kde je, dělal jsem že to nevím. Po schovce jsme hrály i další hry, i když ty nebyli tak zábavné, protože nás bylo málo. Když jsem si to uvědomil, napadlo mně proč jsem vlastně nikdy Ling s někým neviděl. Chvíli jsem o tom přemýšlel, ale napadaly mně jen samé hrozné věci. Jednou až budu moc, budu muset jít s Ling a podívat se jak to u ní ve třídě je. Nebo se jí později můžu zkusit zeptat, ale nevím zda by mi řekla pravdu. Tak jako tak, začal se krátit čas a já se musel začít pomalu připravovat a zkoušky. Matka ale ještě nebyla doma a Ling jsem samotnou nechat nechtěl. Kdyby záleželo na mně, tak bych doma zůstal a zkoušky klidně prošvihl, nebo na ně přišel pozdě. Ale najednou se doma objevila matka. "Ahoj". Přivítám ji s úsměvem. "Chtěla jsi si promluvit? Aha.. Tak až se vrátím.. Jo, to budu rád. Děkuji". Pousměji se a přikývnu. "Neboj se, budu dávat pozor při všem". Ujistím matku a vyjdu dveřmi ven, směrem akademie. Když uvidím že mi matka i Ling ještě mávají, tak se na něj usměji a také jim zamávám. Pak už zamířím k akademii, nerad bych přišel pozdě. Ušel jsem pár metrů a uviděl jsem Karuie, s nějakými dvěma kluky. A bohužel to nevypadalo že by si s ním jen tak povídaly. S klidným výrazem jsem přišel kolem nich a kývnutím hlavy jsem Karuie jen tak pozdravil. Pokud by nastala situace že by ho ti dva nechtěly nechat odejít, tak se zastavím a budu sledovat jak se situace vyvine.

Oheň života - 10. listopadu 2014 20:26

soukromá zpráva od Oheň života pro Cesta plná bahna Země Sněhu, nedaleko Železného přístavu, zamračený večer vyplněný spoustou deště a blátem na kamenité a hliněné cestě. Tvá tmavě modrá pláštěnka tě před většinou vody chrání, ale ten několik hodin trvající zvuk ťukání stovek kapek vody, tě pomalu ale jistě začíná rozčilovat. A promočené, zablácené boty také nejsou to nejpříjemnější co můžeš nést na nohou... A proč něco takového podstupuješ? Protože máš konečně tip. Téměř deset let jsi vycestovával pryč z Listové vesnice a pátral po svém příteli, učiteli a Kami-sama v jedné osobě. Deset let jsi se pokoušel Naruta marně hledat na území Země Ohně a neúspěšně, bez jediné stopy. Až teprve před rokem jsi se vydal na zatím poslední a nejdelší výpravu. Pátral jsi na mnoha místech, od okolí Údolí konce přes trosky Vířivé vesnice až po Zemi Blesku. Nikde nic a nikde nikdo neměl nejmenší informace o nepříliš vysokém či mohutném a přesto strašlivě silném blonďákovi. Až před týdnem v Zemi Ledu jsi se dostal do řeči s jedním mladým obchodníkem s lodí. Neprozradil jsi žádné jméno a ani jsi neměl v plánu se ptát, ale zavedla se na to téma řeč a tak jsi se postupně propracoval k tomu, že jsi mu hledanou osobu popsal. Tvrdil, že někdo takový žije nedaleko vesnice Kyoha, což je vesnice v Zemi Sněhu a rovněž je to vesnice, ze které onen obchodník pochází. A proto jsi se tohoto stébla chytil. Překonáváš kopec a vidíš před sebou poklidnou vesnici tvořenou asi stovkou dřevěných domků a všemu tomu vévodí jedna poměrně velká kamenná budova. Vesnice leží v údolí. Na jih od ní, tam jsi teď ty, je jenom rozsáhlá pustina plná bláta a suché trávy. Na severu se však rozkládá hustý jehličnatý les.

Oheň života - 10. listopadu 2014 20:51

Inuzuka Akene Taťka posmrkne a utře pár příliš neodbytných slz do rukávu. Hluboce se povzdechne a odpoví ti: "Byla to rutinní mise... Někdo přepadl karavanu, kterou měl chránit... Něčím ho otrávil... Snažili se to z něho dostat, ale... Nestihli to, kdybych toho parchanta co mu to udělal dostal pod ruce," řekne Kiba. Nejprve začne tím stálým smutným hlasem, ale ten pozvolna přejde v rozčílený. Chvíli tam tak sedí a kouká do země, ale to jeho pohled na tašku s věcmi, které nese mamce do nemocnice, kde si pravděpodobně pár dní poleží než se z toho šoku probere. Holt nikdo nenese smrt dítěte hůře než jeho vlastní matka. Otec tedy vstane, pohladí tebe i Reiko a poté se k tobě nakloní a potichu k tobě promluví: "Bude to v pořádku Akene... Časem to snad všechno bolet přestane... Vždy to nakonec přestane... Čeká nás pár obtížných dní... rozhodne se ti říct pár utěšujících slov, které však nemá otestované. Ano, pohřbil už spoustu přátel, ale netuší jak na něho postupem času dolehne taková událost. Splníš přání svého bratra? ... Nechtěl, aby jsi se o něm dneska dozvěděla... Chtěl počkat až budeš mít po zkouškách... Zatraceně... Vím, že je možné zkoušky odložit... Myslíš, že to dnes zvládneš," rozhodl se, že takovou otázku bude vhodné položit co nejdříve.

Oheň života - 10. listopadu 2014 21:01

Itachi Uchiha Černá cihla jde ven po odškrabání malého množství malty. Je až příliš těžká na to, že jde o cihlu. Něco tak malého a má to snad deset kilo a přitom obyčejná cihla takové velikosti mívá sotva pět kilo. S překvapivým úsilím dostaneš cihlu na zem. Jedno tomoe je stále pouze jedno tomoe vyryté v hladké ploše, avšak kratší plochy jsou viditelně odseknuté z nějakého většího kamenného celku. Zadní strana je ovšem rovněž hladká, i když odřená. V ní je jasně a čitelně vyrytý jediný znak: 図 Ten znak znamená slabiku Zu, což je starý význam pro slovo vidět. Rovněž je patrné, že nápis pokračoval, jelikož vedle je asi pětina dalšího znaku, který však není možné rozeznat. Všimneš si jednoho. Povrch kolem znaku je vroubkovaný.

Uzumaki Minako - 10. listopadu 2014 21:02

Doma Sice jsem stála ve dveřích, abych mu tak nějak bránila ve vstupu - protože spousta věcí jde jednoduše vyřešit i ve dveřích, jen co ho zatáhnu dovnitř tak už to bude buď moc na dlouho anebo moc vážné - ale v klidu mě obešel. Nezbývá mi než ho následovat a zavřít za námi dveře. Jeho ironickou poznámku přejdu - hlavně proto, že moji pozornost upoutá tlustá bílá obálka v jeho ruce. Peníze! "Cha, udělají tě Hokagem, abys za ně dělal důležitá rozhodnutí a přitom mě necháš, abych se o svoji domácnost starala sama. To je tento... nezodpovědné!" ukážu na něj trochu prstem, na tváři mám úšklebek. Překvapivě by se dalo říct, že mám i pravdu, což si začne zřejmě uvědomovat i Kakashi po tom, co se po bytě rozhlédne. Zásoby instantního ramenu jsem se ani neobtěžovala pořádně uklidit do skříně, takže je to nelidské množství přímo na očích. "Náhodou, já mám bohatou stravu," nafouknu se. "Mám tu ještě spoustu nutely a sladkosti!" Tvářím se naprosto vážně, ale Kakashi už na mě pozná, že tohle zrovna stoprocentně vážně nemyslím. Tedy ne, že bych tu něco jiného měla, krom třeba pár toastů na které se dá ta nutela mazat, ale uvědomuju si, že to není úplně správně. Ne, že bych s tím ale měla v plánu něco dělat. "Tys mi koupil nový byt?" zatvářím se překvapeně... a brzy již i pobaveně. "O, jsem potěšena, Hokage-sama, vaším štědrým sponzoringem, máte tak dobré srdce! Až to mé dojetím puká..." poněkud teatrálně se chytnu za hruď. "Čím jsem si to zasloužila? Konečně ovace za moje umění?"

Oheň života - 10. listopadu 2014 21:10

Sarutobi Karui a Haku Haku je dvojicí nezvedenců směle ignorován, možná proto, že není tak malý jako Karui? Možná. Každopádně Karui si tím co řekne podepíše ortel, který nad ním ti dva vynesou. Když svým trochu namyšleným tónem sdělí, že dnes skládá zkoušku, tak se ti dva na sebe jenom podívají a na jejich úšklebcích je patrné, že nemají v plánu nic hezkého: "Tse, takže ty se na nás budeš vytahovat jenom proto, že budeš skládat závěrečnou zkoušku?!" okřikne ho jeden z nich a docela silně do Karuie strčí, ale Sarutobi tento "útok" hrdě ustojí: "Cha, nějakej ninja. Třepe se strachy... Steně mu upravím fasádu... Nesnáším ty zatracený plíživce a tenhle by se měl naučit kde je jeho místo, dokud není namyšlenej jako ostatní!" rozkřikne se ten druhej a zaťatou pěstí udeří Karuie docela silně a překvapivě rychle do břicha... Úder bolí a trochu dusí, ale teď už je Karuiovi jasné, že se z toho jen tak nevymluví. Jeden z výrsoků, kteří si Karuie rozhodli podat si všimne, že Haku nepokračuje v cestě: "Co čumíš idiote. Táhni dál a nech nás dělat naši práci... Vychovávat protekční haranty z Akademie!"

Kayen - 10. listopadu 2014 21:15

soukromá zpráva od Kayen pro Konohamaru: "Bahno, déšť, bahno, déšť, bahno... hmm... taky bahno!" Ani nevím co mi vadí víc, jestli bahno, nebo ten déšť... už se každopádně těším až dorazím do té vesnice, vlezu do nějaké hospody s krbem a objednám si nějakou místní specialiatu. "Třeba rámen ya!" Musím se pod plášťenkou usmát, to byly časy. Tehdy, kdysi... kdysi když tu byl s námi Naruto-neechan a všechno vypadalo tak růžově. Vím jediné, že pokud ho nepřivedu může se mír, který tolik budoval zhroutit. Nevím proč odešel, nevím proč se stalo co se stalo... ale prostě vím, že ho musím přivést zpět a jestli bude v této vesnici. "Kyoha...," pomyslím si, když konečně vesnici, ke které jsem se skrz bahno a mračna vody spouštěná z mraků blížil, zahlédnu. Na chvíli se zastavím a přemýšlím. "Vesnice je v údolí... a na sever od ní je les, dobré místo na schovku... hmm... dobře, možná tu někde Naruto-neechan je, možná a pokud ano, tak mi nesmí uniknout!" Složím pečeť a vytvořím klona a kývnu na něj, aby šel dělat to za jakým účelem jsem ho stvořil. Já zatím vyndám jeden z svých "Hiraishin-kunaiů", které jsou navlas stejné jako ty co používal Čtvrtý a zapíchnu ho v nedalekém trsu trávy do země. "Kdyby náhodou..." Ne nejsem srab, ale Naruto bude silnější než já. Ani nevím proč mám tu odvahu po něm pátrat, když nemám dost síly na to ho přivést zpět. Kdyby došlo na boj, budu tahat za kratší konec provazu. Hiraishin je má jediná šance. Klon, kterého jsem stvořil zatím míří na sever - ale obloukem kolem vesnice - aby se tam procházel s teleportačním kunaiem a schoval se tam a ... "sbíral informace", obecně o čemkoliv. Pokud ho někdo zničí budu schopen se tam bleskově dostat a zjistit co se stalo. Unikový kunai mám tady na jihu v trávě, na severu bude kunai pro případ, že by mi tam chtěl Naruto utéci, nebo by nastala jiná situace takže já... já zamířím do vesnice. "Hmm... 100 domů a jeden větší dům, to bude radnice, kdyby v každém domě žila 5-6ti členná rodina, tak to je... 500-600 obyvatel. Zamířím do hospody." Pomyslím si a vyrazím volným krokem ze svahu do vesnice. Můj klon mi musí závidět, zatímco já si to štráduju ze svahu do vesnice s vyhlídkou na teplý gáblík v hospodě, jeho čeká služba v lese a v dešti.

Haku - 10. listopadu 2014 21:23

Potyčka Jak jsem si myslel. Ti dva Karuie na pokoji nenechaly. Místo toho aby ho nechaly projít, se do něj nehezky obuly. Dokonce na něj zaútočily. Napoprvé Kauri útok ustál, ale pak se ti dva rozhodly že zajdou dál a daly mu pořádnou ránu do břicha. Když na mně jeden z nich promluvil, tak jsem se na něj s klidným výrazem otočil. Karuie sice nějak extra rád nemám, ale rozhodně nenechám ty dva aby ho jen tak zbily. "Pánové, není slušné si dovolovat na někoho kdo je menší než vy. Myslím že by teď bylo pěkné kdyby jste se mu omluvily a vydaly se vlastní cestou. Nikomu se nemusí nic stát." Řeknu stále klidně a čekám na reakci těch dvou. Nemyslím ale že by jen tak odešly, takže jsem připraven se bránit. Pokud by na mně jeden z nich zaútočil, budu se bránit. Pak bych také použil svou techniku Dageri Raigeki a přešel bych do protiútoku.

Oheň života - 10. listopadu 2014 22:29

Uzumaki Minako "No... popravdě," začne poněkud ostýchavě Kakashi a zdá se, že přemýšlí, "už mě nebaví řešit stížnosti. Na okraji vesnice tě ještě tolik... neznají a taky tam nežitě tolik lidí. A to znamená méně stížností na toho zatraceného spratka co bydlí naproti," Kakashi se to nakonec rozhodne ti to povědět naplno a ve skrytu duše doufá, že tvá pomsta sousedům nebude příliš krutá. Poté se Kakashi koukne přes tvé rameno, znovu na instantní rámen: "Hmm, budeš tak hodná a pozveš mě na trochu toho jedu v kelímku? Jakožto zodpovědný Hokage cítím povinnost ti od té trošky pomoci," řekne Kakashi s jemným úsměvem na tváři. Nakonec se sem tedy zašel především pohostit nezdravým jídlem.

Oheň života - 11. listopadu 2014 01:02

soukromá zpráva od Oheň života pro Hospoda v Kyoze Vesnice samotná je poněkud pustá. Ulice prázdné a ve většina oken temných. Pouze z hospody, většího dřevěného domu s patrem, se ozývají hlasy a cinkání nádobí. Když vstoupíš, tak většina rozhovoru utichne. Kruh dědků hrající karty si zkontrolují, jestli náhodou nejsi jejich babka. Jsou tu vlastně čtyři poněkud obsazené stoly, které tvoří skupiny. Jedna skupina je tvořená již zmiňovanou pěticí staříků, kteří se už zase pouští do hry a zdají se být v pohodlné náladě. Druhý stůl, ten nejdelší, je obsazený místní mladší generací, která zakončuje pracovní den nejen u něčeho teplého k jídlu, ale i něčeho ostrého k pití. A třetí skupinou, nebo spíš dvojicí, jsou dva vojáci. Pravděpodobně nějaké mladé ucho a zkušenější nadřízený. Oba pomalu srkají podivnou červenou polévku a tváří se kysele. Místní majitel, hostinský, donese omladině další dávku žitného kvasu a poté se hned věnuje cizinci, tedy tobě: "Pán si přeje jistě stůl sám pro sebe a něco k jídlu?" vyčká na objednávku, která nemůže být příliš extravagantní, přece jenom nesedíš v jídelně, ale v hospodě, "zajisté. Vydržte pár minut, hned to tady bude," poslouží jako správný hostitel zákazníkovi. "Hele, mladej... Co tě sem přivedlo? Že nevypadáš na seveřana, máš strašně hubený ruce a tak tmavý vlasy tady taky nikdo nemá," osloví tě jeden z dědků u stolu poněkud podezřívavě. A v tu chvíli se něco stane. Vrátí se ti jeho myšlenka. To poslední co před zničením viděl. Jeho pohled směřuje na medvědí past, která svírá jeho nohu a donutí klon zmizet.

Sarutobi Karui - 11. listopadu 2014 02:57

Konoha, spratci a Haku Situace se začne přiostřovat. Tedy jestli se tomu dá říct přiostřování. Můj mozek vyplivne informace. To už jsem u toho, že na mne jde jedna rána. Naštěstí není na poprvé tak silná. Možná přeci jen podcenili velikost mojí maličkosti. Zvednu bezbraně ruce. Je zjevné, že to nebyl dobrý nápad. Lepší zjevně mělo být se soustředit na to, že by to opravdu mohli myslet vážně. Důkazem je pěst na břicho. V ústech ucítím hořkou pachuť. "Tak tohle ne." Ano jsem knihomol, ale tak jsem Sarutobi. Ti se tak snadno mlátit nenechají. Navíc tohle není případ, kdy bych se měl bát, že budu mít problém s tím, že bych neměl důvod se bránit. Když si to takhle rychle a hezky zdůvodním, zjistím, že je na bojišti najednou další figurka. Popravdě chvilku přemýšlím, na které bude straně. Nakonec je zjevné, že na mojí. Nemám ale čas na to, abych přemýšlel nad tím, proč to dělá. Nastoupím skoro okamžitě do protiútoku. K smůle chlapců bez váhání použiju na jednoho Hari no Odori /Tanec jehel/. Primárním cílem jsou žebra a solar, ale pokud se na ně nedostanu, tak se spokojím s jakoukoliv částí těla, na kterou se dostanu a bude bolet, kromě hlavy.

Kayen - 11. listopadu 2014 12:38

soukromá zpráva od Kayen pro Konohamaru: Vesnice vypadá takřka opuštěně a prázdně... nu co se divím, když zrovna leje jak z konve, jen blázen nebo já, by se teď poflakoval po venku. Každopádně se mi podaří dostat se do hospody, která je poměrně obsazená, ale zase ne tolik, aby mi tam hostinský nenabídl vlastní stůl. Jsou tu staříci-štamgasti, lidé mého věku co se vrátili z práce a pak taky dva vojáci. Jeden stůl je volný, takže se usadím tam a zadám si prostou objednávku: "Rámen... álá co dům dal," lehce se usměju při své objednávce a také si přiobjednám trochu saké. Menší láhev... no co, potřebuju prohřát. Jakmile mi všechno hostinský donese tak se pustím do jídla, rámen je prostý, ale vydatný a drží se zásady "co dům dal", hlavně že je tam vajíčko a trochu masa, a hlavně že je to teplý. To je asi veškerá gastronomie, kterou momentálně vyžaduju, aby to bylo teplé, protože já jsem zmrzlý. Sotva dojím, tak si naleju pohárek saké, ale už mi není dopřáno, abych ho v klidu vypil, protože mě osloví jeden dědula. "Dobrej pane, no... to víte, pořád na cestách, člověk nemá čas se najíst... hehe... jo někoho tady hledám... slyšel jsem teda, že bydlí tady v okolí. Je to můj dobrý přítel, ale léta jsem ho neviděl, tak ho chci navštívit... mimochodem vypadá "nějak takhle"..." Vytáhnu již trochu starší fotku Naruta, kde se zrovna netváří jako úplný idiot (nevěřili byste, že takových fotek je opravdu velice málo) a ukážu jim ji: "Nevíte, kde bych ho našel? Doufám, že jsem se sem nevlekl zbytečně...," zeptám se a v ten moment ke mě dorazí zpráva od mého klona... "Past na medvědy?" Načež se jakoby mimochodem zeptám těch staříků: "Mimochodem, jak je to tu nebezpečné - myslím v divočině - lišky, rysové, vlci... nebo medvědi? Žijou tady?"

Hatake Ioori - 11. listopadu 2014 13:53

Rodinná snídaně Trošku nechápavě jsem se zahleděl na otce. Zopakovat? A co? Henge no Jutsu? Bunshin? Vždyť to přece zvládá i ze spánku nebo se pletu? zadíval jsem se vyzývavě na bratra. Ale když jinak nedáš. Doprovodím ho na akademii a cestou s ním proberu látku...tedy to co si z ní pamatuju. lehce jsem se zasmál. Nebylo žádným tajemstvím, že z teoretické části jsem prošel na akademii jen o pár bodů a zachránila mě až část praktická. Inu, testy mě nikdy nebavily. Aaa, chápu, chápu chceš hrát tajemného. V pořádku. Stavím se večer. Zastavil jsem vysvětlování nejrůznějších důvodů, proč to nejde teď a poznámku zpochybňující mé učitelské schopnosti jsem záměrně ignoroval. Místo toho jsem do sebe naházel zbytek snídaně a postavil se na nohy. No nic, co říkáš Sakumo, vyrazíme? Zrovna dneska je den, kdy bys neměl dorazit pozdě.

Inuzuka Akene - 11. listopadu 2014 14:01

Honoha- Doma Máma se zhroutila, bude v nemocnici... Je to její syn...byl... A můj bratr... Otrávili ho, ale kdo? Jsou mise, na kterých se umírá. Ale proč? Proč zrovna Hikaro? Proč ten, ke komu jsem vždy vzhlížela a byl mi cílem, ke kterému jsem směřovala? Je pořád smutný, ale tón se mění, jako by se měnil, nejdřív smutný a zastřený a pak se stupňuje v naštvaný. Mlčím a křečovitě svírám svého pejska. Trochu to vypadá, že se bojím, že o něj přijdu. "Bude to v pořádku..." Musím tomu věřit, že bude. A možná i tomu jednou bude, ale až za dlouho. Potrvá to hodiny, dny, týdny, měsíce, roky, možná desetiletí. Snaží se mě uklidnit, za což jsem vděčná. Potřebuji, aby u mě byl někdo, koho mám ráda. Ani Reiko nedokáže úplně zaplnit žal v mém srdci. Na otázku, kterou mi položí, kývnu odhodlaně hlavou. "Zvládnu to, nejen pro sebe, ale i pro bráchu." Zkoušky nezkoušky, akademie neakademie, maturita nematurita, já přísahám, že je zvládnu a pomstím smrt mého bratra. Pak mi hlavou prolétne myšlenka, která se změní v otázku, kterou jsem nechtěla říci. Protože znám předem odpověď. "Ichiro je taky mrtvý, že?" Ichiro byl Hikariho Ninken, přátelé a spojenci na život a na smrt.

Oheň života - 11. listopadu 2014 20:04

Haku a Sarutobi Karui Výrostci zjišťují, že dva na dva pro ně asi nebude zrovna snadný souboj a možná si vzali trochu větší sousto než by dokázali bez obtíží polknout: "Myslíte si, že jste něco víc? My máme taky výcvik za Akademie," zavrčí jen co vrazil pěstí Karuiovi a otočí se rovněž proti Karuiovi. Ten druhý, se rozhodne, že se bude prát s Hakuem. Zatnou pěsti a postaví se do nepovedené bojové pózy, napětí naroste až Karui tasí jehlu ze skrytého místa a provede nepostřehnutelný pohyb, bodne protivníka do hrudníku a utvoří malou, ale hlubokou ranku. "Dost!" okřikne vás všechny čtyři známý hlas, když se kousek bokem probleskne Udon-sensei a vykročí z oblaku kouře, "okamžitě přestanete!" rozhodne a vstoupí mezi vás znesvářené. Dva agresivní kluci se na něho zahledí nenávistně, přímo jim opovrhují: "Nemyslíte, že vaše vyloučení z Akademie vám už způsobilo dostatek hanby? ... Ty dva spratci jsou studenti z mé třídy... Nemáte šanci, i když jste větší," řekne Udon-sensei chladně těm dvěma a tím je donutí zanechat svého snažení a odejít. Oni vlastně byli na odchodu už, když zazněl Udonův hlas. Následně si přeměří pohledem vás dva: "Pěkně začínáte s udržováním míru, jen co je pravda... Eh, to je fuk... Nezameškejte," sdělí vám stručně a nadále si vás už nevšímá. Odchází opačným směrem, než by se na Akademii mělo jít.

Oheň života - 11. listopadu 2014 20:30

soukromá zpráva od Oheň života pro Pokec s "radou starších" Nejfousatější děda se naklonil, aby pořádně viděl. Ostatní taky zaměřili pohled na obličej mladého kluka, nic víc totiž fotka neukazuje. Je přece jenom poněkud stará. Každopádně dědci jsou zjevně rádi, že se na ně mlaďoch obrací s žádostí o pomoc, ono to totiž bývá častěji opačně. No a tak to začne, všichni na sebe vrhají pohledy a tak podivně se ten stůl rozševelí: "Ale jo... a nebo ne? Ten mi někoho připomíná... Není to tvůj synovec? ... Ten ksicht, já ho už někde viděl ... V novinách ne? ... Prd v novinách ... Já vůbec nevím kdo to je ... Má blonďatou šišku, no to bude on ... Ale prdlajs," tato debata by se poněkud protáhla, kdyby na scénu nevystoupil hostinský s velkou miskou horkého rámenu v rukou. Zastaví se u tebe, aby tě na jídlo upozornil a hned pochopí situaci: "Není tohle náhodou Kitsuneo-sama?" zeptá se a položí tvoji polévku na stůl. Na první pohled tato porce nebude jako Ichiraku, ale tak hrozné to taky není. "Jsem říkal, že to je on. Má úplně stejný oči," prohlásí jeden z dědků a tím utne celkový šelestu u stolu na téma "Kdo je ten chlap?" A rovnou ti odpoví na otázku ohledně zvířat: "Občas otravují vlci, ale medvědů ani větší havěti se tady bát nemusíte. To on si to Kitsuneo-sama ohlídá, aby nás nikdo neotravoval... A mi mu za ochranu platíme," jméno Kitsuneo vždy vyslovuje vždy velice uctivě a pokorně, i když zde jeho nositel ani není. "Víte... Je mu teda podobnej hodně, ale třeba to on ani není... Proč, že ho vlastně hledáte?" zeptá se hostinský a loupne po tobě podezřívavým pohledem.

Sarutobi Karui - 11. listopadu 2014 20:39

Konoha, spratci, Haku a Udon-sensei Jak boj začal, tak rychle skončil. Tentokráte to ukončí Udon-sensei. Popravdě řečeno je na čase, neboť jsem se rozhřál na pracovní teplotu. Teplota, kterou je u mne k vidění jen cvičišti, dneska poprvé pronikla za brány teoretického cvičení. Stále je to něco jiného než mlátit do dřevěných kůlů, kde si jeden udělá obrys protivníka kusem křídy. "Rozkaz, Udon-sensei." Ukloním se, že rozumím. Sepnu ruce a jehla zmizí v jednom z rukávů. "Omlouvám se, Sensei. Moc rychle jsem přešel z obrany do útoku." V hlase není ospravedlňování. Spíše kritika a taky naštvané tvrdohlavosti. Přeci jen jsem bojoval za svoje jméno a on mi to překazil. "Děkuji za zásah." Opět ton, který bych ve třídě nikdy nepoužil. Zdaleka nezním najednou jako knihomol. Ono dneska rozhodně není den, který by mne dělal šťastným. Pak se otočím na Haka. "Děkuji za výpomoc." Překvapivě dám do hlasu celkem dost vděku. Pak se otočím na patě a vyrazím k Akademii. Jdu rychle. Potřebuju upustit zbytek páry.

Oheň života - 11. listopadu 2014 21:03

Inuzuka Akene "Dobře, rozhodně tě sleduje z Čistého světa a drží ti palce," řekne Kiba a je takovým posmutnělým způsobem potěšený, že jsi to všechno vzala a přijala takovým způsobem. Na další otázku se ti dostane odpovědi až po chvilce čekání, ale nakonec ti to otec prozradí: "Ichiro je naštěstí živý... zraněný, ale je živý a ten, Ehh ten se z toho vylíže," alespoň nějaká dobrá zpráva, i když pro ninkena Ichira musí být smrt tvého bratra asi zhruba stejně bolestivá, i když zase odlišným způsobem. Otec se tedy rozhodne smutnou chvilku posunout o kousek dál. Popadne tašku s věcmi pro mamku do nemocnice a s povzdechem řekne: "Už musím jít... Ty Akene-chan, pokud chceš, tak můžeš jít se mnou a navštívit Ichira na veterině... Bude rád, co myslíš?" navrhne a pomalu se začne strojit do deštivého rána, jenž venku panuje.

Kayen - 11. listopadu 2014 21:29

soukromá zpráva od Kayen pro Konohamaru: Zprvu zmatení staříci se nemohou shodnout na tom, kdo je ten na fotce a koho jim připomíná ponejvíc a já jen trpělivě vyčkávám co z nich vypadne, když však zmíní jméno "Kitsune-sama" tak se mimoděk usměju. Vyhrál jsem. Tohle je jasné. "Kitsune... liška či spíše lišák... takže to bude on. No Naruto-neechan, konečně jsem se k tobě dostal dost blízko." Ale jeden musí uznat, že si to tady dobře zařídil. Zmizel "na konec světa" a vesničanům zde poskytuje ochranu výměnou... výměnou možná za to, že se má kam vracet. Jejich slova o nepřítomnosti medvědů ve zdejších končinách a o tom, že se tu o veškeré predátory stará právě Kitsune-sama mi jen potvrdí, že Kitsune-sama = Naruto-neechan. Jsem tady správně a je jasné, že tu past, do které se chytil můj klon nenalíčil žádný amatér, jinak by si jí klon jistě všiml. Pak se ovšem jeden ze staříků zeptá na to, proč ho hledám a to mě vrátí zpátky do reality, nemůžu jim vykládat co je Kitsune-sama, kterého zjevně ctí ve skutečnosti zač. Kdo ví ostatně v jakém rozpoložení Naruta naleznu. "Jak jsem říkal, bývali jsme dobrými přáteli a on býval mým učitelem. Pak se naše cesty na čas rozešly a já jsem se ho před časem vydal hledat, abych ho mohl navštívit a pokecat si. Ten váš Kitsune-sama pro mě dost znamená, nevím jestli jste někdy měli někoho za kým byste šli i světa kraj, ale takhle to prostě v tomto případě je a já jsem moc vděčný za to, že se mi konečně ho podařilo najít i díky vám." Bezelstně se zazubím a ještě jednou poděkuji, abych si následně dolil saké a napil se. Ale jak se tvářím navenek vesele, tak uvnitř zůstávám vážný. Nález Naruta... na jednu stranu jsem samozřejmě rád, že je mé pátrání takřka u konce, ale na druhou stranu... "Takže výpověd "toho který přežil" byla pravdivá, Naruto-neechan tehdy pobil spolu s jedním zrádcem ANBU tým a pak zmizel. Neuvěřitelné... mohu jen doufat, že bude mít nějaké vysvětlení, jinak..." Ani nechci pomyslet na to, že Naruto se mohl stát "zlým". Vždyť on má nastolit a udržovat mír, vždyť on je "vyvolený"... "Měl jsem sem vzít Sasukeho...," pomyslím si trochu zachmuřeně, protože tuším, že jestli dojde na boj, tak jediným výsledkem bude útěk via Hiraishin... jestli dojde na boj, jestli je Naruto zlý, tak... tak už bude zbývat jediná naděje... Sasuke Uchiha. "Uchiha Sasuke...," poslední člověk o kterém bych si pomyslel, že ho já jednou budu považovat za "naději".

Haku - 11. listopadu 2014 21:31

Cesta na akademii Ti dva evidentně bojovat chtěly, což mně trochu mrzelo. Nechtěl jsem tomu který se proti mně postavil ublížit, ale oni si o to koledovaly. Karui už toho měl asi také dost a toho který u něj zůstal bodl jehlicí. V tom okamžiku jsem uslyšel hlas Udona-senseie. Ohlédl jsem se a uviděl jsem ho kousek od nás. Evidentně nebyl nadšený z toho co se tu děje. Napřed pokáral ty dva a když odešli, tak se obrátil na nás. Vysvětlovat mu co se tu stalo by asi nemělo cenu, vypadá to že má vlastní názor. Takže se mu jen ukloním a když odejde, podívám se na Karuie. "Není zač". Řeknu přátelsky. To už ale Karui běží k akademii. Pousměji se a vyrazím o poznání pomaleji úplně stejným směrem. Cestou přemýšlím o tom jaké zkoušky budou. Už se docela těším až je budu mít za sebou.

Inuzuka Akene - 11. listopadu 2014 21:31

Udiveně zvednu oči. V to jsem ani nedoufala. "Vážně?" podivím se a v hlase je malinko znát překvapení. Slyšela jsem zvěsti o tom, že nejdřív umírá pes a pak jeho pán. A pokud je tomu naopak, ninken pojde žalem. Ale tohle je asi vyjímka. Reiko sebou zavrtí a domáhá si, abych ji pustila. Postavím ji na zem a ta hned zmizí jako pára nad hrnec. Otec vezme tašku s věcmi pro mámu a dostane se mi návrhu se na Ichira podívat. Poslední živá vzpomínka na něj... Musím jej vidět. Možná něco ví. "Rozhodně půjdu, jen se potřebuji obléct," rozhodnu a bosa s vlajícím županem se řítím nahoru do svého pokoje. Chvíli stojím zasněna před skříní a uvažuji. Ne nad tím, co na sebe. Stejně nosím svůj obvyklý stejnokroj v několika provedeních, vždy ale ve stejných barvách. Navléknu si tričko, kalhoty a jako obvykle, jednu z vest. Pak můj pohled padne na šátek, rafinovaně zastrčený za komínkem skládající se z nepotřebných kusů, které schovávám jen ze soucitu. Pár sukní, jedny odporně růžové plavky (při nich si vždycky vzpomenu na Minako) a modrý nátělník. Vezmu jej a dlouze se na něj dívám. Černý. Co s ním? Omotám si jej kolem zápěstí dominantní ruky- pravé. Nechť symbolika vládne. Narychlo si vyčistím zuby ale pohledem sklouznu ze zrcadla, abych nemusela vidět ještě rudé oči. Hřebenem si pročísnu vlasy ajsem hotova. Ani ne za pět minut jsem dole, ustrojená. "Jsem připravená, půjdem?" Reiko se uráčila vrátit, takže z mojí strany mám všechno. Maturita... Hikari...Ichiro... zkouška... karavana... brácha..

Uzumaki Minako - 11. listopadu 2014 21:31

Doma Zavrtím hlavou. "Myslím, že si to pleteš, to nebyly stížnosti... oni jen neví, jak jinak vyjádřit, že mě naprosto zbožňují! Já vím, je to dětinské... ale co s tím my dva naděláme," pokrčím trochu bezradně rameny. V duchu ale už spřádám plán na to, jak se se všemi svými současnými sousedy rozloučím ve velkém stylu. Aby na mě ani náhodou nezapomněli. Kdepak, na Uzumaki Minako nezapomene nikdo a nikdy! "Tak jo, já tě zvu a ty vaříš," odpovím Kakashimu a nasadím poněkud výmluvný úsměv. Mimochodem to myslím naprosto vážně. Schválně se uhnu na stranu, jako bych ho pobízela, aby mě obešel a dal se do toho - a pochopitelně připravil i jednu porci pro mě, to se snad sluší a rozumí. Můj pohled padne na zelený notes, který jsem dnes ráno našla. Tátův deník. Sáhnu po něm a ukážu ho Kakashimu. "Koukej jaká blbá teenka si tu psala tajný deníček... nevíš o tom něco?" Klidně mu knihu i půjčím do ruky.

Oheň života - 11. listopadu 2014 22:59

Uzumaki Minako Kakashi na tebe docela dlouze a velice tázavě zahledí, chvíli mu to šrotuje v hlavě a přemýšlí, jestli je vůbec možné, aby bylo nějaké děcko takhle drzé, ale nakonec pokrčí rameny: "Je to jenom trocha páry," řekne a poněkud odhodlaně se pustí do kuchtění. Vezme dvě střední porce v kelímku, dá na sporák vařit obyčejnou vodu a do ní dva uzavřené kelímky položí. Nakonec je přikryje pokličkou a stopne si přesně pět minut: "Pět minut je dlouhá doba co..." chce navrhnout nějaké téma rozhovoru, ale deník v tvých rukou a tvá slova už určuje téma samo o sobě. Kakashi ztratí jistotu z tváře a je viditelně překvapený, no tedy viditelně... Je překvapený tak normálně, ale on když vypadá normálně překvapený, tak většinou je překvapenější než by se na někoho v jeho věku slušelo. Převezme si deník a otevře ho, potvora papír trochu kope, když si ho Kakashi převezme tak dostaneš ránu do palce. Strýček si tou pitomostí chvilku listuje, nadzvednuté obočí klesá stále níže, až se nakonec celkem mračí. Deník rychle zaklapne a přísahala bys, že se zvuk zaklapnutí překrývalo se slovem "idiot". "Netuším co si tvůj otec myslel, když něco takového psal a pravděpodobně zapomněl, že to vůbec psal... Poslední zápis je ze dne jeho 13. narozenin... No to byly opravdu podivné časy, ale hlavní je, že jsi mi to řekla... Vezmu si to... Možná ti psaní deníku může připadat jako hloupý zvyk ... teenek? Co to je za slovo? Každopádně něco takového nepatří do rukou někoho jako jsi ty... Snad až trochu vyrosteš," řekne Kakashi celkem vážně, i když ne zrovna uceleně. Posléze uschová zelenou knížku do náprsní kapsy.

Oheň života - 11. listopadu 2014 23:25

Maturitní zkouška - začátek Tento den nezačal jako všechny ostatní v Konoze. Byl pochmurný již od rána a chladný již od předešlého večera. A ošklivé počasí trvá, doprovázeno deštěm dotváří nepříjemnou a depresivní atmosféru. Už při příchodu k budově Akademie si všímáte černého praporu, vyvěšeného nad vchodem. Znamení smutku a smrti. Dokonce i všichni učitelé a mistři nesou na pravé paži černý pruh, ale zatím se nikdo neobtěžuje vám důvod náhlého smutku vysvětlit. Ale zdá se, že dnes není Akademie místem pro jakoukoli formu vtípku. A tak se tedy, pár minut před jednou hodinou odpoledne, shromáždí všech třicet maturujících studentů v hlavní třídě vašeho ročníku. Každý zaujme své místo a společně s dnešním posledním zvoněním vstupuje do třídy Udon-sensei. Začne probíhat ceremonie, tak jak tomu bylo vždy a každý den ráno v osm hodin přesně, ale tentokrát vás Udon-sensei nepustí sednout hned. "Dříve než přejdeme k testu, jsem bohužel nucen vám oznámit, že v noci ze včerejška na dnešek došlo ke strašné tragédii, která zasáhla mnoho obyvatel Konohy... Mír v naší zemi byl narušen neznámou skupinou zrádců, kteří přepadli obchodní karavanu a povraždili jedenáct shinobi z naší vesnice a deset civilistů... Přežil pouze jeden muž a ninken jednoho z padlých shinobi... Jedná se o nejčernější den za posledních deset let... Tak prosím uctěte tyto mrtvé úspěchem v testu a zaujetím jejich místa ochránců míru, nyní prosím o minutu ticha..." zakončí Udon-sensei pochmurný proslov a zmlkne. Sekundy utíkají a po minutě a několika sekundách vám Udon-sensei konečně dovolí se posadit. Vezme do levé ruky stoh šedesáti papírů a započne s rozdáváním. Každý obdrží papíry dva, jeden je sportka, odpovědi a, b, c, d, e. Na dalším jsou přímé otázky a vašim úkolem je odpovědět. "Na vyplnění všech šedesáti otázek máte šedesát minut. Žádné mluvení, šeptání či hlasité dýchání... Pokud přistihnu někoho při opisování, bude postižen opisující i ten, od kterého opisuje... Otočte listy a hodně štěstí i znalostí," shrne Udon-sensei pravidla psaní testu a sám se posadí za učitelský stůl. Sedí znovu, rovně jako pravítko a bedlivě pozoruje každý pohyb vlasu na hlavě kohokoli z vás. Je notoricky známo, že v jeho hodinách je nemožné opisovat jak prakticky tak i teoreticky. A pro některé není ani třeba. Spousta otázek je opravdu ze základních vědomostí, poté přicházejí i trochu složitější a najde se i několik, které dokáže zodpovědět jen pořádný šprt nebo knihomol... Na každou otázku máte jen jednu minutu v průměru a čas se neúprosně krátí...

Uzumaki Minako - 11. listopadu 2014 23:25

Doma Spokojeně sleduju strýčka, jak poslušně poslechl a dal se do kuchtění. Ne, že bych si to nezvládla uvařit sama... ale o to tu koneckonců nešlo. Špatné je, že musíme počkat pět minut. To to ale trvá... raději mu podám deník, což jednak určí téma k rozhovoru a navíc se třeba možná něco dozvím. Kakashi nejprve vypadá překvapeně, což bylo docela slibné, ale velmi brzy se jeho výraz změní, a... "Cóóó?" vyjeknu, když se ukáže, že mi chce deník zabavit. "Jak jako že si to vezmeš? To není tvoje, nemáš žádné právo!" Protože mám pocit, že rozumně se s ním nedomluvím, a navíc už vidím, že si deník strká do náprsní kapsy, prostě se na něj vrhnu a snažím se rychle tu knihu uzmout zpět. "Tohle je dědictví klanu Uzumaki a já jsem dost velká na to, abych s tím udělala, co uznám za vhodné! Je to moje!" Klidně se s Kakashim rvu, i když ne zrovna po ninjovsku, spíš jako malé dítě, kterým skutečně jsem. Nakonec to nejspíš dopadne tak, že já budu viset na jeho náprsní kapse a šmatat mu po hrudi v marné snaze ten deník vytáhnout, mezi tím, co on mě bude jednou rukou krotit.

Oheň života - 11. listopadu 2014 23:35

Uzumaki Minako Kakashi očekával protest a tak trochu se na něho připravil. Ale nezdá se, že by měl náladu se s tebou hádat nebo dělat, že máš nějakou šanci si vzít co chceš z jeho kapsy. Taková šance zde opravdu není. Nakonec to skončí tak, že položí pravou ruku na vršek hlavy, aby tě mohl snadno řídit. Upřímně se na tebe podívá a velice vážným a přísným tónem ti to vyjasní: "Tento deník přestal být majetkem tvé rodiny ve chvíli, kdy do něho tvůj otec sepsal několik dnes již zapovězených technik, které se naučil... Navíc, ty nejsi dost velká... Právě jsi mi názorně předvedla, že jsi pořád malý fracek," nehodlá se s tebou v této záležitosti příliš mazat což je trochu podivné chování. Většinou míval s tvým přístupem celkem trpělivost, že by většina právě došla svého konce? Životní dávka protekce byla právě vyčerpána?

Sarutobi Karui - 12. listopadu 2014 08:17

Třída a zkouška Bez dalších nepříjemností už dorazím k akademii. Zde mě zarazí černý prapor, který je vyvěšen a popravdě i známky smutku na rukávech učitelů na akademii. Nikde sice žádný papír o úmrtí nevidím, ale je to znepokojivé. Informace dostaneme konečně v okamžiku, kdy se zjeví Udon-sensei a vysvětlí nám situaci, která nastala. Nejsem jeden z těch, který by to nechalo úplně chladným, ale k slzám mě to nedojme. Jen se zamračím. Uvažuju nad tím, co se tam mohlo stát a kdo tam všechno byl. Po minutě ticha jsem ovšem nucen obrátit pozornost k důvodu, proč jsme tady: testu. Papíry se rozdají a můžem začít vyplňovat. Nemám potřebu opisovat. Navíc moje místo v zadním rohu třídy se ukazuje jako dobré místo k tomu, aby nikdo nemohl opisovat ode mne. Pro jistotu si papír chráním levou rukou, aby do něj opravdu nikdo neviděl. Nad některýma otázkama se ani nezastavím a rovnou odškrtnu odpověď. Nad některýma se zastavím, protože přemýšlím, zda to není nějaký chyták. Nakonec mám papír zodpovědně vyplněný za 43 minut. Dost času se rozhlédnout po třídě, jak na tom kdo je. Nekontroluju si svoje odpovědi. Mám obavu, že bych tam zbytečně opravil správné věci na chyby. Nebo měl nutkání doplňovat varianty.

Oheň života - 12. listopadu 2014 17:08

Hatake Ioori a Toyoshi Rihi Chvíli před druhou hodinou odpoledne se ve všech rozhlasových amplionech rozezní charakteristické pískání, což značí, že se Hokage chystá něco sdělit vesnici. Pravdou je, že ono pískání trochu vyruší studenti v posledních minutách testu, ale hlášení je jen velice krátké: "Všichni shinobi, kteří byli vybráni jako noví vedoucí, ať se neprodleně dostaví na dvůr Paláce..." lehkým šumem zpráva končí a nadále se nic neozývá. Ale deset Jouninů ve vesnici, včetně Toyoshi Rihiho a Hatake Iooriho, se už obrací a míří do jednoho místa. Kakashi tam na ně už vyčkává, není potřeba čekat dlouho, do tří minut jsou všichni na místě a nikdo neschází. Hokage se hned ujme slova: "Asi se k vám už donesla zpráva o té tragické situaci. Už hodně dlouho se nic takového nestalo... Zemřelo jedenáct shinobi a pouze jeden člověk se dokázal vrátit... Mluví o pětici lidí a popis jejich vůdce odpovídá zrádci Toyoshi Takimu," všichni okamžitě sklouznou pohledem na Rihiho, který býval... Vlastně stále je bratrem jmenovaného, "tato osoba je vysoce nebezpečná a dovolil si zaútočit pouhé tři míle od vesnice... Proto vás žádám, aby jste v příštích dnech byli vysoce ostražití a nevycházeli s geniny za hradby vesnice, nechci ztráty na životech... A už vůbec ne na tak mladých a nadějných, rozumíte?" vydá Hokage jasný příkaz a vyčká na hromadné potvrzení na srozuměnou, "dnes v devět hodin večer se sem vrátíte, získáte složky těch, kteří se zítra stanou vašimi studenty, rozchod!" zakončí a většina přítomných se poměrně bleskově vypaří.

Tsukino Nezumi - 12. listopadu 2014 17:14

soukromá zpráva od Tsukino Nezumi pro Únavná hlídka Nemyslela jsem si že chuuninské mise mohou být nudnější než ty pro geniny... Očividně jsem se celkem šeredně mílila... pomyslím si když tak postávám v hlídkové budce a pozoruji své okolí. Všude klid, nic se neděje, proč tu vůbec hlídkujeme? pomyslím si a tiše sleduji dále to co se děje kolem mě, bohužel toho moc není, nebo spíše bohudík, ale ta nuda mě brzo uspí... Možná jsem to neměla ty poslední dny tak přetahovt s tréninkem... Ugh, má hlava bolí jak střep... Asi jsem se měla trochu více prospat... pomyslím si a posadím se na stoličku co tu je a zadívám se kamsi do strany. No, moje hlídka by měla brzo skončit, doufám, tak se snad už dostanu odsud pryč a zdřímnu si... pomyslím si a se zazíváním si podepřu bradu dlaní. Ještě nějakou chvíli je ticho než už vážně téměř začnu usínat, pak si všimnu pohybu. Huh? pomyslím si, než ale stihnu pořádně zareagovat tak se najednou něco stane. No super... pomyslím si a rychle se zakloním abych se shurikenům vyhla, při tom pokusu rovnou udělám pozpátku kotoul. Proč se tohle musí dít zrovna mě, zrovna teď... pomyslím si a jakmile se dostanu na nohy tak se zadívám směrem k místu odkud vyletěly shurikeny, pokud se mi podaří zahlédnout nějaký cíl tak po něm hned vrhnu několik jehlic, pokud ne tak se vytratím z budky a pokusím se své cíle lokalizovat, přitom se ale opatrně rozhlížím, připravena se bránit případnému útoku. No, můžeš to brát pozitivně, alespoň se ti už nechce spát... pomyslím si s lehkou ironií v hlase a připravená s jehlicemi mezi prsty se snažím připravit na to co přijde.

Toyoshi Rihi - 12. listopadu 2014 21:21

Hokageho palác Táhni do pekel, pomyslím si, když od Shikamara převezmu Kuraiovu složku zpátky. To, že se o něj tahle chladná mysl zajímá, mi dává o důvod víc na kluka dávat pozor a rozhodně o něm nebudu podávat hlášení člověku, který se zasloužil o zničení mé kariéry. Možná je to dlouhá doba, ale některé věci se nezapomínají. „Uvidím co se dá dělat,“ odpovím neochotně, když si složky srovnám a opřu o pravé předloktí, „nyní pokud mě omluvíte Shikamaru-san, my senseiové bohužel musíme pracovat i když nejsme na misích.“ Rozhodně nemám potřebu tomuhle chlapíkovi cokoliv hlásit, to už si raději na mladičkého Sarutobiho udělám vlastní názor. S velitelem ANBU se proto rozloučím a vyrazím směrem domů. Tam se posadím, hodím si nohy na stůl a pustím se do zkoumání, co vlastně bych měl od svých studentů čekat. Denní doba již po všem tom čase nepochybně pokročí, takže si zajdu do Ryokanu na pozdní oběd a potom vyrazím vybírat místo, na kterém si své studenty otestuji osobně. Složka je jedna věc, osobní zkušenosti druhá. To mi nepochybně zabere zbylou část dne, takže opět večeře a nakonec jít brzo spát, zítra bude dlouhý den. Naštěstí mě tentokrát budík budit nemusí, mám celý den volno. Hlavu otočím směrem k hodinám a zjistím, že budoucím geninům za nějakých dvacet minut začínají zkoušky. No, možná bych se měl na ty tři zajít podívat, probleskne mi hlavou a já se zvolna zvednu z futonu. Chvíli hledím na zelenou vestu a modré kalhoty sloužící jako uniforma konožského ninji, poté je však zavrhnu a místo toho se obléknu do vínového trička s dlouhými rukávy, černých kalhot a kabátu stejné barvy. Do toho počasí vhodnější oblečení. Opět snídaně v mém oblíbeném podniku a následně vyrazím směrem k akademii. Měl bych ještě stihnout praktickou část zkoušek na školním dvoře a podívat se na tu bandu děcek, ze kterých se mají stát shinobi. Zvuky amplionů mě zarazí uprostřed kroku, když nás hokage povolá před palác. Z chůze přejdu do běhu a několika skoky se přesunu na střechy, kde mě nebrzdí kolemjdoucí. Stejně jako včera se mihnu i kolem akademie, u které spatřím černý prapor. Může to snad mít něco společného? Zrychlím. Před Kakashiho dorazím poměrně brzy, stejně už jsem byl na cestě, takže ještě chvíli čekám, zvědav, co se bude dít. Následující zpráva předčila má nejbláznivější očekávání. Taki... převaluji to jméno v hlavě, když se mi na tváři zračí výraz naprostého šoku, ...po všech těch letech? Konec proslovu již pomalu ani nevnímám, z hlubokého zamyšlení mě vytrhne až povel k rozchodu. Chvíli trvá, než se rozkoukám, poté se však také urychleně přemístím. Se zatnutými pěstmi se deštěm řítím po konožských střechách. Pokud je to pravda, pokud je tam někde doopravdy můj bratr, tak nehodlám ztratit ani vteřinu. Naplněn adrenalinem a řítící se maximální rychlostí, dorazím ke svému cíli v takřka rekordním čase. Nemocnice Skryté listové. Pokud přežil jediný člověk, musel být zraněný – a tohle je jediné místo, kam by jej umístili. Mocně se odrazím od střechy protější budovy a s přemetem vpřed doskočím před vchod. Urychleně vejdu a otočím se na prvního zdejšího pracovníka na otázku hlasem tak naléhavým, že musí poznat závažnost situace: „Ten přeživší včerejšího útoku! Kde je?!“

Oheň života - 12. listopadu 2014 21:35

soukromá zpráva od Oheň života pro Hospoda Hostinský po tvé odpovědi chvíli přemýšlí a pozorně sleduje tvoji tvář. Pátrá po jakémkoli náznaku falešného úsměvu či lži v očích, ale nic takového nenajde. Pomalu tedy sebere sklenici od piva ze stolu staříků a souhlasně přikývne: "V několika ohledech jste jemu docela podobný... Hlavně ten úsměv," odpoví hostinský a pokyne rukou k tvému stolu, že jídlo už je připraveno a stydne. Ale máš z něho pocit, že tímto rozhovor neukončil. Když spořádáš celou misku rámenu hostinský se vrátí a odnese ji. Následně obslouží potřebné hosty a nějaký čas mluví s jedním bledým mužem u stolu mladších. On z nich vypadá na nejstaršího z osazenstva. Pokývá hlavou a postaví se hned, když hostinský odejde. Vezme si sebou i meč, jenž měl doposud opření o stůl. Podle všeho jsi jeho cílem. "Zdravím pane, jmenuji se Kenmaru Nero... starosta vesnice a samuraj," představí se v mírném strnulém úklonu a následně se ti posadí naproti, "přejdu rovnou k věci. Můžu vás dovést ke Kitsuneovi-dono, ale musíte zde zanechat v úschově všechny zbraně... Poustevník je schopný lovec, ale není to bojovník... jako Vy nebo já, nechci riskovat," určí si Nero podmínku a následně natáhne ruku a čeká, zda dohodu přijmeš.

Kayen - 12. listopadu 2014 22:27

soukromá zpráva od Kayen pro Konohamaru: Slova o podobě mezi mnou a Narutem nechám projít bez reakce, snad jen trochu kývnu hlavou. Dojím rámen a nechám hostinského odnést misku a pak už za mnou zamíří ten voják, který se mi představí jako Kenmaru Nero. "Starosta a samuraj? Hezký..." Pomyslím si, ale jeho podmínky až tak "hezký" už nejsou. Vzdát se zbraní nevěští nic dobrého, nikdy nevěštilo, ale naštěstí pro mě jsou mé zbraně postradatelné. Hiraishin krom mne nikdo neovládá a v okolí vesnice má pro všechny případy umístěné dva kunaie, takže... zdrhnout můžu kdykoliv, kdyby se to pokazilo. Trochu mě i samotného zaráží, že pořád pomýšlím na boj s Narutem, vždyť bych měl být optimističtější. "Hlavně klid, Naruto-neechan je přece dobrý..." Pousměju se a pevně stisknu starostovi ruku se slovy: "Přijímám. Po boji s Kitsunem netoužím, takže nevidím důvod proč mít u sebe zbraně hehe... mimochodem já jsem nějaký Konohamaru." Příjmení mu raději neřeknu... co kdyby náhodou že? Vždycky to může být past nebo tak něco a vůbec, celá ta věc s Narutem je tak podivná, že je lepší být obezřetný. Poté vyskládám před starostu svitky se zbraněmi, které mu předám a nenechám si u sebe ani jednu zbraň, pouze až budeme odcházet, tak se nenápadně dotknu jednoho stolu (jak ho budu míjet) a pod jeho desku umístím značku pro Hiraishin... kdybych náhodou potřeboval únikové místo tady, jeden nikdy neví.

Hatake Ioori - 12. listopadu 2014 22:48

Konoha Poté, co jsem doprovodil bratra k akademii jsem se vydal zpět na hlavy Kage. Bylo to klidné a pohodové místo, kde jsem mohl nejen přemýšlet o životě, ale i trénovat, pokud jsem u toho nenadělal příliš mnoho hluku a to já u tréninku udělal málokdy. Po namáhavém výstupu po strmé stěně bez použití chakry jsem se potřeboval chvíli uklidnit a tak jsem vyzkoušel několik relaxačních metod, než jsem se usadil v meditační pozici. Nádech, výdech. Nech chakru v klidu proudit tělem. Nádech, výdech. Opatrně se jí dotkni, usměrni ji. Nádech, výdech. Urychli její tok. Nádech, výdech a teď ho obrať... to o co jsem se pokoušel mi v teorii fungovalo vždy, ale pokaždé když jsem to zkoušel v praxi jsem se vždy zasekl u jednoho kroku. Věděl jsem, že to o co se pokouším je možné. V historii podobnou techniku ovládala celá řada Shinobi, byli o tom záznamy, ovšem mě se nedařilo. Nehodlal jsem se ovšem zdát, zvláště teď když jsem měl mít dost volného času na podobné hrátky. Tak tedy znovu. Nádech, výdech. Nech chakru v klidu proudit tělem. Nádech, výdech. Opatrně se jí dotkni, usměrni ji. Nádech, výdech. Urychli její tok. Nádech, výdech a teď ho obrať... takto jsem pokračoval celé dopoledne až do okamžiku, kdy se ozval rozhlas. Trvalo mi asi tři vteřiny, než mi došlo, že jsem vlastně také sensei a týká se i mě. Pomalu jsem se tedy z polovičního tranzu přivedl zpět mezi normálně vnímající, načež jsem vyrazil na cestu. Tentokrát plnou rychlostí a za použití chakry. Cesta mi netrvala ani tři minuty, přesto jsem dorazil jako jeden z posledních. Zběžným pohledem jsem zjistil, že je nás tu asi deset. Sotva jsme byli všichni otec se ujal slova a jeho hlášení mi vyrazilo dech. Tak blízko? na tváři se mi usadil ustaraný výraz a stejně jako všichni okolo jsem střelil pohledem Rihim. Jeho pozici jsem mu opravdu nezáviděl. Snad hledáním toho praštěného nukenina nebyl pověřen Shionin tým... už už jsem se chystal zeptat, když mi došlo, že už nejsem v ANBU. Byl jsem obyčejný jounin a těm se podobné informace nesdělují. V duchu jsem zaklel a znovu se zadíval na Rihima, který se netvářil ani trošku dobře. Spolu s ostatními jsem odsouhlasil přijetí rozkazu a sledoval ostatní odcházet. Říkal jsem si, že mi do toho nic není, ale nakonec jsem neodolal a vydal se za Toyoshim. Dohnal jsem ho až v nemocnici, kde okamžitě spustil na prvního nebohého zdravotníka, který se mu připletl do cesty. Hej, hej Toyoshi-san. Jste v nemocnici, ovládejte se. pokusil jsem se trošku shladit jeho zápal rovnou ode dveří. Doufám že neplánujete žádnou hloupost. Nevím, jestli jste slyšel Hokageho, ale váš bratr má minimálně čtyři společníky a spolu zvládli sejmout dvanáct našich.

Toyoshi Rihi - 13. listopadu 2014 20:21
	Nemocnice v Listové Zlehka kývnu, když mi zaměstnanec vyblekotá odpověď a chystám se vyrazit daným směrem, když mě zarazí povědomý hlas. Světlé vlasy mi zavíří, když se otočím na Iooriho a rozhořčeně pohodím hlavou. „To už mi rada nevěří tak, že za mnou posílá hlídacího pejska?“ zeptám se posměšně a založím si ruce na prsou.

Oheň života - 14. listopadu 2014 16:00

soukromá zpráva od Oheň života pro Vstříc Narutovi "Dobrá, tak si tedy odlož," vyzve tě samuraj Nero a trpělivě vyčká, než odložíš všechny svitky, "nemusíte mít obavy, u nás se nekrade," ubezpečí tě Nero a vzápětí si obléká plášť s kapucí a společně s tebou vstupuje do deštivého večera. Déšť naštěstí trochu ustal, ale stále mrholí a je zima. "Držte se blízko u mě, Kitsuneo-sama nemá rád návštěvy a tak rozmístil mnoho pastí," varuje tě samuraj a už kráčí přímo k blízkému lesu. V lese vás konečně upustí mrholení, jelikož husté smrky zadrží většinu vody jako zelená střecha. Chvíli tedy jdete a docela často měníte směr. Za nedlouho narazíte na pas na medvědy, sklapnutou. Všimneš si, že okolí je docela stejné jako poslední pohled tvého klonu. Osm metrů před tebou je totiž padlý strom a tím je místo snadno vybavitelné. "Za chvíli budeme na místě," sdělí ti Nero a překročí padlý strom. A opravdu, asi za deset minut stromy zřídnou a prosvitne mezi nimi světlo z okna, "to je jeho dům," jsi starostou informován. A to už stačí jen pár kroků a světýlko v okně se mění na docela malý srub. Nero přistoupí ke dveřím a zaťuká, nikdo mu neodpoví. Zaťuká tedy znovu. Když ani tentokrát nikdo neodpoví, vezme za kliku a otevře dveře. Před vámi se otevře skromně vybavená místnost s hořícím krbem... V ten okamžik pocítíš náhlou přítomnost velice silné chakry, která se svojí temnotou rovná ocasým démonům. "Není slušné lézt někomu do domu, Naro-dono," ozve se známý hlas za vašimi zády. Nero se vyleká, prudce se otočí a ukloní se: "Hai Kitsuneo-dono! Omluvte mě já jen... tenhle muž tvrdí, že je váš přítel... Konohamaru," omluví se rychle a představí tě tvému příteli naproti. Hned si můžeš všimnout jeho tváře. Poněkud se změnila především kresba jeho vrásek, ubylo mnoho z těch, které zůstávají po smíchu. Ale stále je mladý, velice mladý. Od posledního setkání nezestárl snad ani o den. Deset let beze změny.... "Konohamaru-kun? Ano, to jméno znám, ale ten člověk vedle tebe... že by to vážně byl ten otravný prcek?" zareaguje klidně a projde kolem vás, do srubu, trochu zamžourá na tvoji tvář a klidný výraz přejde do lehkého úsměvu, "počítal jsem, že ty se nikdy nevzdáš a nakonec mě najdeš... Asi se chceš na pár věcí zeptat... Pojď dál," řekne Naruto. Mluví velice, opravdu velice klidně a vyrovnaně. Jako by tě dnes viděl už několikrát a podobné setkání bylo jeho běžnou rutinou. Takhle klidný vlastně nebyl ještě nikdy, co ho znáš... Vlastně, znáš ho ještě? "Děkuji Nero-dono, nelhal vám... Můžete se vrátit ke kartám a pivu nebo co v té vaší vesnici vlastně děláte," pošle starostu pryč a ten tedy celkem rychle zmizí. Celou dobu působil, jako by se něčeho obával a když je poslán domů, tak přestane držet i rukojeť katany. "Nemůžu říct, že tě vidím rád... Proč jsi přišel? Chceš mě snad k něčemu přemlouvat?" zeptá se přímo.

Oheň života - 15. listopadu 2014 09:24

Hatake Ioori a Toyoshi Rihi Chlápek na recepci si v klidu seděl za kruhovým stolem, popíjel kafe a něco sepisoval na psacím stroji. Když v tom do nemocnice vpadne Rihi a vychrlí na něho otázku. Chlápek se pochopitelně vyleká a několikrát se musí nadechnout, než najde odvahu ke slovům: "Bem... Ehm... Tedy... Je na JIPce!" odpoví stejně prudce, jako tazatel a to už do nemocnice vpadne druhý vysoce aktivní návštěvník a výsledkem je začátek výměny názorů. Toho si nemůže nevšimnout ochranka, která má mít podobné výtržníky na starost. Pravděpodobně to nejsou shinobi, pouze docela velcí chlapi v bílých pláštích a černých trikách. No, ale mlátit je by nebyl dobrý nápad. "Jestli budete dělat hluk, tak vypadněte!" vyzve vás oba ten větší a plešatý, přičemž si prokřupe palce. Recepční má z tohoto střetu goril špatný pocit, takže se pro jistotu trochu víc přikrčil za stolem.

Oheň života - 15. listopadu 2014 09:35

soukromá zpráva od Oheň života pro Bahno Trojice shurikenů byl na nějaký čas jediný projev nepřátelské aktivity, ale bahno kolem tebe se občas v různých místech zavlní a dává tak najevo, že jistý druh nepřítele je stále zde a neustále krouží kolem do kola. Několikrát obdaruješ bahnitou zem svými jehlicemi, ale cíl nezasáhneš, jelikož jehlice zůstanou na stejném místě a nehýbají se společně s bahnitým protivníkem. Prásk! Země pod nohama se ti zvedne, bahno vyletí všemi směry a se zeminou odletíš i ty. Zahlédneš zášleh ohně a dým a to ještě před dopadem na zem. V místě kde jsi ještě před chvílí byla je nyní vyhloubený kráter a z onoho kráteru vyletí neforemné bahno. Ve vzduchu se však zformuje do podoby člověka. Je celý v černém a hlavu ukrytou pod kuklou. Ve zdvižené ruce drží bojový kunai namířený hrotem dolů, přímo na tebe. Až doskočí na zem, tak kunai skončí v tvém srdci, pokud se ani nepohneš...

Oheň života - 15. listopadu 2014 09:41

Sarutobi Karui Psss, ty spratku proč zase jenom sedíš a nic neděláš? Co takhle vypadnout ze třídy a najít ty bastardy z rána? Naučíme je poslušnosti ne? Che! pomatou se ti najednou myšlenky a začnou k tobě mluvit. Pár sekund ti trvá než si uvědomíš, kdo že se to s tebou rozhodl mluvit. Samotný hádek uvnitř tvého těla, který tam je bůh ví kde. Nebuď překvapený, že k tobě mluvím... Však jsi tu bariéru narušil ty sám, che... jak se ti líbil dnešní sen? Docela zábava ne? optají se cizí slova v tvé hlavě. Stále protahuje sikavky a celkem ta jeho mluva je dsot zákeřná a protivná pro poslech. Prostě had.

Inuzuka Akene - 15. listopadu 2014 15:48

Maturita Třída Přijdu do školy čtvrt hodiny před začátkem. Hned u vchodu si všimnu praporu, temnně černého, který ladí s šátkem, ovázaným okolo zápěstí. Je mi hned jasné, proč je vyvěšen. Učitelé nám k tomu jistě něco řeknou, i když já to vím už teď. Jací bastardi mohli napadnou karavanu? Proč to udělali? Nejsem jediná, kdo již vyjádřil na jevo smutek. Učité mají kolem pravé ruky černý pruh, takže i oni již vědí, co se stalo. Dnes není čas na vtipy, opravdu ne. Jako obvykle se postavíme ale Udon-sensei se rozhovoří. Vysvětluje všem, co se stalo. Přes dvacet obětí, z toho půlka shinobi.. přežil jen jeden člověk a Ichiro... nečernější den za posledních deset let... Posadím se a civím bezúčelně do dálky. Trvání je stejně tak dlouhé, co jsou nám rozdávány testy. Kdo je ten člověk? Nejspíš z jiného klanu, než Inuzuka. Jinak bych to věděla. A možná není ani z klanu. Reiko se mi klidně uvelebí na klíně, jak to dělá vždycky. Otočím list a podívám se na otázky. Něco je až primitivně lehkého, něco už více obtížnějšího. Podložím si levačkou bradu a klepu tuhou rytmicky do desky stolu. Civím na papír a myšlenky se toulají. Ne, soustřeď se. Není to tak těžké, používej hlavu. To je to, co ti sedí na krku a neslouží to jen k tomu, aby ti do něj nepršelo. Mrknu a začnu zaškrtávat. Nejdřív vyplním to jednodušší, pak teprv přejdu k obtížnějšímu. Pokus o obsání by mohl dopadnout špatně, znát bedlivý pohled Udon-senseie, který nás jako jestřáb sleduje, abychom neopsali ani čárku. Reiko klidně leží a její velké oči se na mě upírají, dávajíc mi útěchu. Zvednu hlavu a uvidím, že již někteří mají hotovo. To mi to tak dlouho trvá? Je pravda, že jsou to hlavně šprti, ti, co to vzdali nebo bezradní, kteří kroužkují stylem: Už dlouho nebylo c.

Haku - 15. listopadu 2014 16:04

Třída - zkouška Když jsem se blížil k akademii, viděl jsem že je nad vchodem vyvěšený černý prapor. To mi přišlo celkem divné, neslyšel jsem nic o tom že by někdo zemřel. Byl jsem si ale jist že nám Udon-sensei vše řekne a tak jsem zamířil na své místo. Seděl jsem nehnutě na svém místě a čekal až se náš sensei dostaví. Když přišel, tak nám konečně řekl co mají znamenat ty černé pruhy na rukách učitelů a proč je vyvěšena černá vlajka. Jedenáct shinobi a deset civilistů? Sakryš, jak je tohle možné? Během minuty ticha jsem přemýšlel co se mohlo stát. Nešlo mi do hlavy že by někdo mohl zabít jedenáct shinobi, musel by to být někdo hodně silný. Jakmile minuta uplyne, tak si sednu a zaženu myšlenky na to co se prý stalo, teď se musím věnovat testu. Vezmu si od Udona-senseie papíry a když nám řekne, dám se do vyplňování testů. První otázky zvládnu bez problému. Pak se mi podaří odpovědět i na ty trošku složitější, ale nad těmi nejsložitějšími musím docela přemýšlet. Trvalo to celkem dlouho, déle než jsem čekal. Ale asi po padesáti pěti minutách jsem konečně hotov. Testy mám vyplněny z více jak osmdesáti pěti procent. Jsem si jist že minimálně šedesát procent, možná i o něco více je zcela správně. Když jsem tedy hotov, odložím tužku, otočím test tak aby nikdo nemohl opisovat a čekám až skončí i všichni ostatní.

Hatake Ioori - 15. listopadu 2014 21:35

V nemocnici Toyoshiho rozhořčený výraz mě nechal chladným. V klidu jsem si vytáhl cigaretu a nehledě na zákaz kouření vylepený hned vedle mě jsem si zapálil. Rada? Má to ale někdo o sobě vysoké mínění. ironicky jsem se ušklíbl, načež jsem lehce popotáhl a vypustil obláček namodralého kouře. Jsem tu sám za sebe. Chci se ujistit, že se kolega jounin nenechá zbytečně zabít den před tím, než má převzít svůj tým, to je vše. zatímco jsme mluvili se k nám přiřítili nějaké dvě gorili, které se tvářili vysoce důležitě. To a černé mundůry z nich dělali s největší pravděpodobností ochranku. Jen tak ze zvyku jsem si proklepl jejich chakru, abych mohl odhadnout, jestli jsou to Shinobi nebo ne, načež jsem jen zavrtěl hlavou a demonstrativně vydech další oblak kouře. Klid pánové, my jsme již na odchodu. Oba. zdůraznil jsem poslední slovo aby bylo jasné, že Toyoshiho vážně žádnou hloupost udělat nenechám.

Toyoshi Rihi - 15. listopadu 2014 22:43

Nemocnice v Listové Opovržlivě si odfrknu, když si Hatake zapálí cigaretu a oznámí, že odcházíme oba. Jo, to určitě. To se dřív ta cigareta promění v hada a pokusí se zazpívat baladu o opilém nukeninovi. „Tady pán chtěl říct, že on je na odchodu. Ostatně pokud vím, tak v nemocnici se kouřit nesmí a já se omlouvám za zvýšení hlasu,“ odpovím s úsměvem hlídačům a Ioorimu věnuji tvrdý pohled: Nepleť se mi do cesty. Oba muži by se s kuřákem měli začít hádat, čehož využiji a razantním krokem vyrazím směrem k jednotce intenzivní péče. Nemám času nazbyt a to poslední, co potřebuji, je nějaký bělovlasý pitomec chodící mi za zadkem.

Uzumaki Minako - 16. listopadu 2014 07:47

Konoha "Ugh... uchm... arrrgh!" snažím se dost úporně nad Kakashim zvítězit a vymanit se zpod kontroly jeho ruky, jakkoliv je to vlastně nereálný a nadlidský úkol. Pohled by na nás ale musel být úžasný. Zarazím se teprve až ve chvíli, kdy se mi Kakashi rozhodne vysvětlit, proč že bych ten deník prostě neměla dostat zpátky. Bylo to docela tvrdé (a navíc pořád stejně nesmyslné, on mi ten deník chce normálně ukrást!). V tu ránu se přestanu o cokoliv vehementně snažit a sama zvážním. Nerozpláču se, ale ten pohled velkých modrých očí, který na něj upřu, je poněkud smutný a vyčítavý. "Vážně nevím, proč mi bereš to jediný, co mi po tátovi zbylo," řeknu jako bych to vážně měla problém zpracovat a přijmout, a jako by mě to vážně mrzelo. Aby to taky pořádně mrzelo jeho, že mi kazí radost. Vždyť já to nemyslela zle, jak mám vědět, že tam jsou nějaké zakázané techniky. Dál už se s Kakashim ale nepřu. K akademii jsem vyrazila tak, abych to tak akorát stihla. Je to můj poslední den tam, ale to neznamená, že bych si ho třeba chtěla dvojnásobně užít a musela tam být o hodně dřív - ani náhodou. Právě naopak. Počasí je sice ošklivé, ale to mě nepřinutilo si na sebe vzít nějaké pořádné oblečení. Vlastně jsem docela ignorovala strýčkovu radu ohledně toho, že bych se měla nějak lépe obléct, a mířím do akademie oblečená tak jako vždycky, tričko a sukně. Pochopitelně, že jsem celá promočená, než vůbec dorazím na místo, ale nad takové věci jsem se vždycky uměla úspěšně povznést. Jsem docela otužilá, málokdy mi venku bývá zima, a mokro... co má jako být? To oblečení přece zas uschne. Už při příchodu na akademii si všimnu černého praporu nad vchodem. Pochopím, že se něco stalo - ono obecně akademií vládne nějaká hrozně depresivní atmosféra - ale ne, že by mě to samotnou donutilo začít se cítit melancholicky. Ve třídě si sednu na své obvyklé místo, a když dorazí Udon-sensei, vysvětlí nám, co se stalo. Nijak zvlášť mě to nedojme, obecně mám docela problém reagovat na takové situace adekvátně, ale ke cti mi budiž to, že jsem celou tu minutu skutečně vydržela tiše mlčet. A pak už nám sensei rozdá testy, vysvětlí zadání a zdůrazní, že se rozhodně nemám snažit opisovat, protože na to určitě přijde. To mě nijak zvlášť nerozhodí. Opisování jsem ani neměla v plánu. Je jasné, že určitá tolerance tam pro splnění bude, tak není potřeba to tak hrotit. Proto začnu psát, zodpovím to, co stoprocentně vím, a u těch složitějších otázek, pokud tedy náhodou nevím, si prostě tipnu. Lepší napsat něco, než nic. Díky tomu skončím necelých deset minut před koncem hodiny. Znovu už si to nekontroluju, věřím svým schopnostem - položím tužku, dám si ruce za záda, a okázale se protáhnu, abych dala najevo, že to byla naprostá brnkačka.

Kayen - 16. listopadu 2014 11:31

soukromá zpráva od Kayen pro Konohamaru: Na slova Nera jen přikývnu a nechávám se vést do lesa, kde se má nacházet obydlí Kitsunea... tedy Naruta, když míjíme past na medvědy, tak je mi jasné, že přesně tady skončil můj klon, na zemi někde u pasti by se měl válet můj teleportační kunai, ale teď ho brát nebudu, jednak jsem slíbil, že budu neozbrojený a druhak se může ještě hodit, kdo ví. Navíc si ho můžu vyzvednout na zpáteční cestě. Když dorazíme k domu, tak se Nero pokusí zaklepáním na nás upozornit, jenže nikdo neotevírá a tak nahlédne dovnitř. V ten moment mé smysly zachytí blízkou přítomnost velice hrozivé a hlavně temné chakry. "Démon?" Bleskne mi nejprve hlavou a při prvních Kitsuneových slovech se prudce otočím... "Je to on... nemožné, nezestárl ani o den!" Jsem natolik v šoku, že se nezmůžu ani na to abych ho pozdravil, navíc v jeho klidném a vyrovnaném hlase Naruta nepoznávám, nechám ho proto mlčky poslat Nera pryč a následuju ho do jeho chýše. Postřehnu, že doposud svíral jílec katany a teď - když jsme uvnitř - tak ho již nedrží, možná jsme pod nějakou bariérou v jeho domě. Naruto konečně osloví přímo mě a já si ho jen mlčky vyslechnu. Ta otázka je tak přímá, až "to bolí" dalo by se říci. Navíc teď najednou nevím co říci... hledal jsem Naruta a namísto toho jsem našel někoho, kdo snad kdysi Narutem byl, ale teď se zdá být někým jiným. Chvíli proto rozpačitě mlčím, ale nakonec přeci jen promluvím: "Nejsi rád, že mě vidíš... takhle jsem si náš rozhovor po letech opravdu nepředstavoval Naruto-neechan... Ale máš pravdu, hledám tě, protože po tobě něco potřebuju, vlastně ani ne tak já, jako všichni okolo - celý svět - Naruto." Polknu a rozhlédnu se po jeho místnosti, žije tady zjevně v ústranní a já mám potíž pochopit proč, proč někdo kdo sliboval, že nastolí věčný mír, a že se stane Hokagem... navíc ta jeho chakra je opravdu hrozivá... "Co tvůj sen být Hokage a nastolit věčný mír? Víš sám, že bez tebe, který vedl boj proti Madarovi a dalším nepřátelům, není lehké mír udržet, kdo ví zda se svět neřítí zase do války, chtěl jsem tě požádat, aby ses vrátil a pomohl urovnat situaci v Alianci Shinobi, a taky bych rád věděl co se "tehdy" stalo... byl jsi to opravdu ty, kdo zabil všechny ty ANBU na misi? A proboha proč?"

Oheň života - 16. listopadu 2014 12:25

soukromá zpráva od Oheň života pro Ve srubu Naruto si v klidu vyslechne tvé otázky, při zmínce, že je potřebný pro celý svět zareaguje skoro neslyším: "Tse," odvrátí pohled od tebe do plamene v krbu. Do něj hledí po celou dobu tvých otázek. Když domluvíš, tak se ti upřímně zadívá přímo do očí. V tu chvíli spatříš strach a bolest ukrytý za tvrdou slupkou klidu, který pravděpodobně jen velice dobře předstírá. Nebo tam vidíš něco víc, protože si přeješ vidět víc? Možná. "Co je to Hokage?" začne poklidně a tiše řečnickou otázkou, "shinobi, který chrání svšechny v Zemi Ohně... Co je to Kami-sama? ... shinobi, který chrání všechny v Alianci a udržuje svět klidný," nastane ticho a Naruto vypadá, že přemýšlí jak pokračovat. "Někdo s takovou mocí může svět ochránit před lidmi, ale nedokáže ho ochránit před osudem... Té noci jsem zabil sedm ANBU, ale jednoho získal na svoji stranu," přizná se Naruto stále tím klidným a tlumeným hlasem, který ti k němu vůbec nepasuje, "protože se mě snažili přivést zpět... O-odvrátit mě od nové cesty... Nechci o tom s tebou mluvit," rozhodne se utnout své vyprávění a přejít zcela někam jinam: "Nehodlám se vrátit do vesnice, nadělalo by to víc škody než úžitku... Jestli chceš, můžeš dneska spát u krbu... Ráno se sebereš a vrátíš se s tím, že jsi mě nenašel," začne diktovat, jako by to byl rozkaz, "bude to tak lepší," povzdechne si nakonec a odejde do vedlejší místnosti. "Do prdele!" zaslechneš rozčilený hlas procházející přes dveře a následně dutou ránu, jako když někdo praští do stolu.

Kayen - 16. listopadu 2014 13:29

soukromá zpráva od Kayen pro Konohamaru: To co říká nesedí, to jak to říká nesedí též... nepasuje to k tomu Narutovi, kterého znám. Když se přizná, že těch 7 ANBU zabil, protože se ho snažili přivést zpět, tak se jen trochu zamračím. Naruto spáchal zločin a to je prostě neomluvitelné. Někdo jako on tohle neměl nikdy udělat a kvůli čemu? "Nová cesta?" Pomyslím si s otázkou v očích, ale když mi sdělí, že se se mnou o tom nechce bavit, tak si jen povzdechnu a nechám ho dokončit jeho řeč. "Přespat? Tady?..." Ne, to nemám v úmyslu, raději půjdu rovnou, v tom mám jasno a to mu také řeknu: "Nebudu tu přespávat... hledal jsem zde Naruta, svého přítele... místo něj jsem našel někoho koho neznám a u lidí, které neznám nechci přespávat, nezlob se Kitsuneo, ale my dva si nemáme co říct." Říkám to klidným až "mrtvolným" hlasem, který mi zní jaksi dutě, ale to co říkám je prostě pravda. Tohle není Naruto... "Nemůže být..." Trochu unaveně si povzdechnu a zamířím zpátky ke dveřím se slovy: "Sbohem Kitsuneo..." Co mu můžu říct? Jak mám na něj reagovat? Prostě nevím. To praštění do stolu, které přes dveře ze sousední místnosti zaslechnu společně s nadávkou odignoruju. Možná bych se za ním měl ještě vrátit, ještě to zkusit - jistá část mého já by to chtěla, ale... "Ne!" Přikážu si klidně a vyjdu ven z Kitsuneova domu do chladného večerního vzduchu. Urazím pár metrů od Kitsuneova domu mezi první stromy, ještě jednou se ohlédnu a snažím se nepřipouštět si to obrovské zklamání... "Deset let hledání pro nic. Jen zmařená naděje, že by se to snad dokázalo "vrátit do starých kolejí"... ale nejde to." Chvilku mezi stromy ještě přemýšlím zda se nevzdávám příliš snadno, ale nakonec si jakékoliv úvahy o tom, že bych se měl za Kitsuneem vrátit a zkusit ho... "Co? Nezmůžu nic. Ne sám, ne proti němu. A mám jiné povinnosti..." Trochu se zamračím a pak prostě Hiraishinem zmizím k tomu kunai v medvědí pasti, který seberu a následně se přemístím na jižní stranu vesnice, kde mám odložený další kunai. Do hospody pro zbraně se vracet nebudu, čert je vem. S oběma odebranými kunaii zůstává poslední Hiraishinová značka přímo v hospodě, tu tam nechám pro strýčka "příhodu" a pak zamířím rychle pryč, s vesnicí za zády. Zpátky do Konohy. Po letech vím, vše co jsem vědět potřeboval a čeho jsem se obával. Dneska v noci spát nebudu a zamířím co nejrychleji co nejdál od této bohem zapomenuté vesnice jménem Kyoha. "Musím se dostat co nejdřív do Konohy... tenhle Kitsuneo je možná hrozba, budeme muset najít způsob jak ho přivést k rozumu... a nebo..." Jsem zachmuřený, myšlenka na zabití Kitsunea, kterou si nechci moc připouštět se mi vkrádá do hlavy s nemalou silou a nevyhnutelností. Je to pořád jinchuuriki a není únosné ho nechat pobíhat jen tak po světě, obzvlášťě když neměl problém v minulosti zabíjet konožské shinobi pro svou novou cestu, o které vím jen to, že na jejím počátku bylo 7 mrtvých, a že mrtví mají obvyklou tendenci se dále hromadit.

Oheň života - 16. listopadu 2014 13:53

Hatake Ioori a Toyoshi Rihi "Tak moment... Co si myslíte, že děláte... s tou cigaretou ven!" obrátí se pozornost obou goril na kuřáka Iooriho a momentálně si trošku hlučnějšího Rihiho téměř nevšímají: "Jako shinobi má právo mluvit se svědkem... Ale ty počkej venku!" rozhodne ten větší, chytí Iooriho za límec a pokud nepůjde sám, tak ho vyvede před nemocnici. Chlapi mají rozhodně větší sílu v pažích než Ioori a tak se jim bez použití jutus neubrání... Ale kdo by se pral s ochrankou? Leda opilec. Rihi zatím má volnou cestu k průchodu na JIPku, u dveří je výzva: "Vstup pouze v roušce, rukavicích a návlecích" a pod ní dvě krabice s rouškami a návleky na boty a rukavicemi. Otevře šoupací dveře a vstoupí do pokoje. V něm stojí jediná postel, několik přístrojů kolem ní a pár hadiček a drátků vedoucí k pacientovi. Je vzhůru a má dost síly na krátký pozdrav: "Dobrej den pane." Ale mluví se mu těžce a je obvázaný na velké části těla... Popáleniny.

Sarutobi Karui - 16. listopadu 2014 14:31

Pokec s vnitřním ID Hlas v mé hlavě mě zpočátku překvapí. Není to běžné, aby se pokoušel pokecat. Chvilku přemýšlím, že moje cvičení nese nějaké výsledky. Takovýhle pokec bych rozhodně nečekal. "Komu říkáš spratek? Sám seš mladší než já!" Ohradím se na hlas ve své hlavě. Rozhodně nemám v plánu si nechat kecat do toho co tu dělám. Mojí pozornost si ovšem získá pokračováním. "Pěkný sen. Myslím, že do takového nebezpečí máme oba ještě dost daleko." Skoro to zní, že bych litoval. Ale faktem je, že já sám nejsem schopen udělat nic a jestli hádek ve mě je tak silnýý jak si myslím, tak by jsme společnými silami byli možná schopni se chvilku ubránit přesile. Na víc si opravdu nedělám naději.

Toyoshi Rihi - 16. listopadu 2014 14:47

Nemocnice v Listové Spokojeně se na Iooriho usměji, když vyrazím do průchodu směrem na jednotku intenzivní péče. Pochybuji, že by byl ochotný podstoupit kvůli jemu cizímu člověku jakákoliv další rizika. Nápis přede dveřmi mě trochu znervózní, pevně doufám, že muž na tom nebude tak špatně, jak roušky naznačují. Popravdě si připadám trochu jako hlupák, když kožené boty zkouším narvat do návleků a přitom poskakuji po celé chodbě, nakonec se mi však úkol podaří splnit a já pln obav vcházím za zraněným. Díky všem možným nadpřirozeným bytostem je při vědomí. To věci o dost usnadní. „Dobré ráno,“ kývnu a přeletím pohledem všechny ty věcičky, na které je ten chudák napojený. Takhle ještě nejspíš pár týdnů nevyjde z postele... „Mé jméno je Rihi a vyšetřuji celou tu záležitost s přepadením. Je běžné, že oběti občas při vyprávění omylem vynechají nebo zapomenou některé detaily ohledně celé události, takže se vyslýchají vícekrát. Nedělalo by vám problém zopakovat, jak k celé události došlo?“ promluvím a s úsměvem skrytým rouškou pohlédnu na svůj černý kabát připomínající ty, nošené Ibikiho výslechovou divizí. Já věděl proč jsem se dnes oblékl zrovna takto.

Oheň života - 16. listopadu 2014 21:56

soukromá zpráva od Oheň života pro Krev na cestě Je třeba opustit tuto zapomenutou a pustou zemi plnou sněhu a bahna, kde Naruto-neechan prošel podivnou a velice nepříjemnou proměnou. Putuješ tedy zpět na jih, do velkého přístavního města, které je zároveň i hlavním městem celé Země Sněhu. Zrovna si to šlapeš do prudkého kopce, když vtom zaslechneš na druhé straně kopce explozi a hluk boje. Řinčení několika zbrani a výkřiky bolesti i rozčílení. Stačí jen vyjít na vrchol kopce a vidíš celou scénu jako na dlani. Trochu drobnější postava v kápi se vší silou snaží ubránit přesile vojáků se znakem Země Sněhu na hrudích. Je jich na ni pět a na zemi už leží dvě mrtvoly, ze kterých se kouří a ještě trochu hoří...

Hatake Ioori - 16. listopadu 2014 22:04

Nemocnice Nechtěl jsem dělat problémy, ale některé jednání mě opravdu vytáčelo. V okamžiku, kdy mě jedna z goril chytla za límec, jsem se zamračil a věnoval dotyčnému hodně vražedný pohled. Jestli o tu ruku nechceš přijít, dej ji někam jinam. Cestu ven dokážu najít i bez vás. požádal jsem jej tónem, ze kterého bylo jasně patrné, že to není žádná žádost. Následně jsem se vydal v klidu ven, kde jsem se opřel o stěnu a pokračoval v kouření. Experti. poznamenal jsem na adresu strážců, kteří mě takřka jistě doprovázeli. Vyhodíte kuřáka a necháte za těžce raněným jít mladšího bratra toho, kdo jej tak zramoval. Co si myslíte, že asi plánuje, zeptat se ho jestli jej něco nebolí a dát mu květiny?

Kayen - 16. listopadu 2014 22:12

soukromá zpráva od Kayen pro Konohamaru: Dainamikku Entorii! Putuji co nejrychleji na jih směrem k hlavnímu městu Země Sněhu, když z druhé strany kopce po němž se vine má cesta zaslechnu zvuk boje. "Boj?" Problesknu rychle na vrchol kopce a naskytne se mi pohled na souboj mezi pěti vojáky a jednou postavou. Sice nevím oč jde (a teoreticky ti vojáci mohou být v právu), ale rozhodnu se okamžitě zapojit. "Je povinností shinobiho řešit tyhle problémy... awww... co to plácám, jsem Konohamaru a chci se trochu protáhnout!" Složím pečeť: Kage Bunshin no Jutsu a vytvořím desítku klonů, z nichž dva seběhnou dolů - tito mají k dispozici mé jediné zbraně a sice teleportační kunaie (2). Jakmile dorazí na místo, tak se na obě značky teleportují ostatní klony, takže rázem tam bude místo 2 klonů deset a vrhnou se na ty vojáky, tak aby je zpacifikovali (chytnout do kravaty a podobně), moje osobní maličkost mezitím problesknutími "přitančí" zezadu k té postavě v kápi - co nejtišei ovšemže - abych jí zaskočil. Jakmile se k ní zezadu dostanu, tak jí omotám zezadu ruce kolem ramen ramen (vlastně jí podeberu) a dlaněmi jí zatlačím na zátylek (přitom na na hlavu té postavy, nebo na její kápi) umístím Hiraishinovou značku, tak abych jí jednak roztáhl ruce co nejvíc od sebe a přitom jí přinutil jít trochu do předklonu (kam jde hlava, tam jde obvykle i zbytek těla). "Hej, hej, hej... nechte okamžitě toho boje, já jsem Konohamaru ze Skryté Listové a zkopu vás všechny na jednu hromadu, pokud toho okamžitě nenecháte." Pokud se mi podaří takto boj přerušit tak ještě dodám: "Oč tady vůbec jde?" I když mluvím, tak nepřestávám sledovat ruce té postavy co mám u sebe - zkrátka neztrácím ostražitos. Na vojáky mám na každého 2 klony, ale na tu postavu v kápi jsem sám a nemůžu si dovolit, aby se mi to vymklo z rukou (doslova).

Oheň života - 16. listopadu 2014 22:30

soukromá zpráva od Oheň života pro Malá pyromanka "Zatraceně, co je to zač? ... Kde se tu vzal? ... Je to její komplic! ... Hej!" vymění si vojáci své názory jakmile je všechny chytíš a donutíš pustit zbraně, kterými se postavu v kápi snažili rozsekat na kusy. Zrovna tak ty tu drobnou postavu donutíš pustit bojový kunai na zem. A při tvém manévru spadne postavě z hlavy kápě. Značku umístíš na krk drobnější modrovlasé holky: "Okamžitě se na mě přestaň lepit ty zvrhlíku!" varuje tě holka naštvaně a snaží se vymanit z tvého sevření. Po tvé otázce si vezme slovo nejstarší z vojáků a hodně výrazně a hlasitě ti vše vyzvoní: "Ta potvora zapálila tři obchodní lodě v přístavu a teď zabila dva z nás! Chceme ji sejmout!" Načež se holka brání: "Já je nezapálila schválně! Kdyby jste mě nechtěli zabít za takovou blbost, tak ty dva neupeču!" řekne naštvaně a uraženě.

Oheň života - 16. listopadu 2014 22:41

Toyoshi Rihi Muž v obvazech si tě prohlédne a když usoudí, že jsi dostatečně důvěryhodný, tak si s bolestivým heknutím povzdechne a začne vše vyprávět znovu. Ten člověk je pouhý civilista, ten zážitek se mu popisuje opravdu velice těžce a tak se občas zadrhne. Mluví pomalu, protože ho to unavuje. "Naše karavana převážela zbraně na sever, tam kde je jich třeba víc než u nás na jihu... Je to tvrdá země víte? ... Ale naše cesta skončila rychleji než začala... Pár mil od vesnice a za doprovodu Chuuninů... Navíc na území Země Ohně... Nikdo to nečekal a panovala klidná nálada... A pak to přišlo... Vozy se zvedly do vzduchu a sloupce ohně nás všechny pohltily... Podivné zlaté řetězy prošly těly našich ochránců... A já se válel v bahně a snažil uhasit plameny... Na tu tvář nikdy nezapomenu... Plná nadšení... Přitom v očích spousta bolesti a zla, čistého zla... Černé střapaté vlasy, jizvy pod pravým okem a černé tetování na levé tváři táhnoucí se až na nos... A oči modré... docela podobné těm vašim... Opravdu toho víc nevím, utrkl jsem hned jakmile jsme přestal hořet... Opravdu jsem nemyslel na nic jiného než na to, jak si zachránit život a neshořet... " Vypoví vyčerpávající příběh.

Kayen - 16. listopadu 2014 23:19

soukromá zpráva od Kayen pro Konohamaru: Pět vojáků vs. jedna vznětlivka "Nešij sebou, nebo tě budu muset zpacifikovat," řeknu jí s úsměvem a klidně. Nepochybuji, že pokud se nevytasí s něčím opravdu závažným, tak jí díky své hmotnosti a síle udržím v této pozici. "Prej Zvrhlíku... haha, ale vypadá hezky, nechat jí tu rozsekat by byla škoda..." Pomyslím si a vyslechnu si obě strany, pak uvolním sevření dívky a nechám jí odemě odstoupit na vzdálenost ruky, ale přitom jí s úsměvem řeknu: "Teď nedělej prosím hlouposti." Načež se otočím k vojákům a pokynu svým klonům, aby je též pustily (ale aby současně zůstaly ve střehu) a promluvím: "Zní mi to jako nedorozumění s bohužel tragickými následky. Je ale jasné, že ta dívka porušila vaše zákony, když - byť v sebeobraně - zabila vaše druhy a tedy nemůže zůstat ve vaší zemi. Navrhuji tedy následující dohodu... pohřběte své mrtvé a vyrozumte své nadřízené, že jistý Konohamaru z Listové tu dívku odvede do Konohy, kde bude vyslechnuta profíky a pokud se prokáže, že podpálila ty lodě úmyslně tak bude vydána vašemu pánu a potrestána dle práva. V opačném případě bude považována za chráněnce Země Ohně se zákazem vstupu pod hrozbou trestu smrti při vstupu do Země Sněhu za zabití dvou vojáků feudální stráže." To co jsem navrhl je klasické řešení podobných situací. Samozřejmě mě mohou poslat do háje, ale čelenka Listové a fakt, že ovládám ninjutsu by je měl odradit. Nejsem sice rodilý soudce, ale tak nějak jsem to řešil podle citu tak, abych jim dal "právní záruky" a té dívce alespoň šanci na spravedlivý proces - ne že by se mě o něj prosila já vím. "Máte všichni mé slovo, že tato situace bude vyřešena po právu, jakože se Konohamaru Sarutobi jmenuji, jsem podřízený velkého Hokageho Hatake Kakashiho známého ve světě jako copy-ninja Kakashi, on tuto slečnu vyslechne a vynese konečný verdikt, o kterém bude váš feudální pán vyrozuměn." Řeknu ještě k vojákům napřímo a snažím se dát do svého hlasu nejen trochu tvrdosti a pevnosti, ale také respektu, aby jim bylo jasné, že s nimi jednám na férovku jako "úřední osoba" (i když z jiné země a nemajíce žádné kompetence). Samozřejmě mě můžou poslat do háje, protože jsem tady cizinec a nemám tady žádné slovy Aliance nealiance... na druhou stranu, i jim musí být jasné, že by z nich mé klony mohly taky vymlátit duše (samozřejmě bych je jen vyřídil z boje a nezabil, ale to oni neví). Mírně se otočím na dívku, kterou jsem si stále udržoval v zorném poli, aby mi neutekla (což by jí sice bylo k ničemu vzhledem k Hiraishin značce na její kápi, ale vypadalo by to trapně) a řeknu jí klidně: "Nemějte obavy slečno, jestli jste nic úmyslně neprovedla, tak v Konoze můžete získat útočiště..."

Oheň života - 17. listopadu 2014 09:33

Hatake Ioori Ve velkém i normálním sekuriťákovi hrkne, v každém v trochu jinou chvíli. Zamyšleně se na sebe podívají, zavrtí hlavou a pak ten velký plešatý prohlásí: "Možná vypadáme jako naprostí idioti ty plíživče, ale rozhodně nejsme idioti... Ten chlap je plíživec zrovna jako ty a vy jste všichni na jedno brdo. Pořád plná huba míru a spravedlnosti... Takže co by se asi mohlo stát? ... Na nějaké takové chytáky ti neskočíme... A už vypadni, štveš mě!" vybílí ti to celkem oba dva a už se s tebou dál nehodlají bavit. Triumfálně si nakráčí zpět do nemocnice a zaujmou místa na židlích před vstupem.

Oheň života - 17. listopadu 2014 09:47

Maturitní zkouška - Taijutsu "Tři, dva, jedna ... zaškrtněte poslední odpověď nebo dopište větu a odložte pera," ukončí Udon snažení většiny o co nejlepší výsledek a začne sbírat jeden test za druhým, "jsem rád, že nikdo z vás nepodváděl. Především u některých mě to potěšilo," prohlásí Udon-sensei zrovna, když sbírá test z lavice Minako a jejího okolí. Brzy obkrouží celou třídu a během sbírání dává ještě pozor, aby nikdo nic nedopisoval po vypršení limitu. Jakmile jsou všechny vyplněné testy znovu na jedné hromádce, uloží je Udon-sensei do žluté obálky, kterou následně zapečetí papírovým kolkem: "Za deset minut vás očekávám v tělocvičně, tak si pospěšte," řekne nakonec a vyjde ze třídy. Ta se okamžitě rozezvučí, jak všichni chtějí znát výsledky těch druhých, odpovědi těch druhých a především jak všichni spěchají ze třídy. Deset minut je sice dost času, ale co kdyby. V tělocvičně vás přivítají jakási stanoviště, která tam obvykle nejsou. První zleva je tvořeno dřevnými figurínami v podobě člověka. Mají různé barvy. Bílou, zelenou, červenou a černou. Stojí neuspořádaně a v různých vzdálenostech. Ovšem většina bílých je vepředu, zelené jsou o něco dál a červené jsou buď hodně daleko nebo v zákrytu jiné figury. Naproti figurám jsou na stole vyrovnané shurikeny, kunaie a jehlice. Druhé stanoviště tvoří tři boxerské pytle zavěšené na dlouhých lanech. A třetí stanoviště má podobu dřevěné desky ležící na zemi. Na ní leží druhá desky, černá a z neznámého materiálu a vede k ní drát z počítače na němž svítí velké 0N. "Začneme s házením," informuje vás Udon-sensei hned jakmile vstoupí do tělocvičny. "Budu číst jména podle abecedy. Po výzvě přistoupíte k červené čáře a začnete házet. Od každé zbraně máte tři hody... Bílá figurýna je za 1 bod, zelená za 2 body, červená za 4 body a černá je civilista... pokud ho zasáhnete, ztratíte polovinu již dosažených bodů,... tak tedy první..." Udon začne číst vaše jména pěkně popořadě, podle abecedy a vy přistoupíte, odházíte a uhnete dalšímu. Na každý typ zbraně si hoďte k3 a výsledek hodu napište do příspěvku. Podle vašeho rozumu a atribut poté určíte, jak se vám dařilo...

Oheň života - 17. listopadu 2014 15:48

soukromá zpráva od Oheň života pro Osvobozená "Co myslíte pane?" obrátí vojáci pohledy na jednoho ze svých kolegů a ten se ani nemusí zamyslet, aby mu bylo jasné, že jiným způsobem Konohamaru situaci vyřešit nedovolí. "No tak dobře! Vemte si tu couru sebou do té vaší Konohy... Ale od dnešního dne za týden se stane ona i její rodina vyhnanci!" rozhodne velitel. Holka reaguje vypláznutím jazyka: "Tak si tu vaši hroudou zmrzlýho bláta nechte pro sebe. Babča a taťka stejně bydlí v Travnaté, che!" ušklíbne se na ně všechny.

Sarutobi Karui - 17. listopadu 2014 19:03

Taijutsu - maturita Po skoro čtvrt hodině nudy je konečně čas, kdy jdeme na další zkoušku. Jsem trochu rád, že můžu odvést myšlenky jinam. Přeci jen dialog s mým parazitem není úplně na intelektuální výši. Kdyby jsem pokračoval dál... No... Buďme rádi za další zkoušku. Chvilku si musím počkat ve frontě. Moje příjmení není úplně nahoře. Nakonec i na mne dojde řada. Zatím co jsem první část udělal snadno, protože knížky jsou moje, druhá část je mnohem náročnější. Přesto se snažím udržet v klidu. První vezmu do ruky jehlice. Ty mám rád s těma cvičím. Je to i poznat. Trefit červenou figurínu není problém. Ze tří pokusů se do červené trefím dvakrát a jednou do zelené. Shurikeny jsou problém. Ono se to točí a nelétá to kam má. Výsledek je jasný a ne moc lichotivý. Oddechnu si, když pokaždé zasáhnu bílou figurínu. Kunaie jsou o něco lepší. Notně roztřesen předchozím neúspěchem zasáhnu jednu bílou figurínu. Pak mi prostě kunai nedoletí ani tam kam má, protože na poslední chvíli vidím, že se mi do pole sune černá figurína. Děkuji všem duchům, že šel kunai mimo a netrefil ani jednu z nich. Poslední hod jedu na jistotu a trefím bílou. Holt nervy dělají svoje. Bohužel vím, že bude hůř. ------------- Jehlice - 3 Kunai - 1 Shuriken - 1

Inuzuka Akene - 18. listopadu 2014 16:44

Maturitní zkouška z Taijutsu Přesně vymezený čas uplyne a Udon-sensei začne vybírat testy. Třese se mi ruka, když pokládám tužku, kterou jsem nervózně svírala v ruce. Když můj papír zmizí v deskách s ostatními, úlevně si oddechnu. Tak, první část mám za sebou. Snad to dopadne dobře. Zdá se, že nikdo neopisoval. Nebo opisoval úspěšně, že jej sensei nenachytal. Další zkouška je z Taijutsu, zbraně a věci tomu podobné. Chvíli čekám, než se na mě dostane řada. Mám příjmení na I, takže na mě přijde řada poměrně brzo. Mám na výběr ze tří typů zbraní: jehlice, kunaie a schurikeny. Neupřednostňuji žádnou z nich, trénuji se všemi přibližně stejně. "Počkej, než to dodělám," řeknu Reiko, která si poslušně sedne a vyplázne dlouhý růžový jazyk. Chvíli váhám, co mám zkusit prvního. Tak vezmu kunai. V klidu, soustřeď se. Neexistuje tu nic jiného, než ty a terč. A zdá se, že tenhle duševní koučink má něco do sebe. Třikrát červená, no ne. Je to až docela neuvěřitelné, možná je to jen štěstí. A štěstěna by se neměla pokoušet. Ale pokud při mě stojí, bude to jen a jen lepší Hmátnu po jehlicích. Neočekávám, že zasáhnu červenou. Můj zásah není tak perfektní, jako u kunaie. Dvakrát se trefím do zelené a jednou do bílé. Asi mě jehlice nemají moc rády. Zbývají schurikeny. Nadechnu se a soustředěne házím. Dva z nich najdou červený terč, poslední mi drobet uhnul z dráhy a srazil zelený. prohlédnu si své skóre a spadne mi kámen ze srdce, určitě nejsem nejhorší. Naštěstí se mi v hodu nemihl žádný civilista, za což jsem ráda. Přijít o toolik bodů jen kvůli chybičce. -------------- Kunai- 3 Jehlice- 2 Schuriken- 3

Haku - 18. listopadu 2014 20:24

Zkouška Jakmile daný čas uplynul, tak se Udon-sensei zvedl a začal sbírat testy. Většina třídy se zdála být v klidu a nikdo neměl žádné řeči, což mně celkem překvapilo. Ale to je jedno. Když Udon-sensei testy uklidí, sdělí nám kam se máme přesunout. Já se na rozdíl od mnoha ostatních s nikým nebavím, po tom co Udon-sensei odejde. Místo toho se zvednu, zasunu židli a vezmu si věci. Pak se proderu ostatními a zamířím rovnou do tělocvičny, kde čekám až se objeví ostatní a Udon-sensei. Ještě než k nám začal Udon-sensei mluvit a vysvětlovat o co půjde, tak jsem si pozorně prohlédl všechna stanoviště. Zdá se že se tu bude odehrávat celá zkouška z taijutsu, včetně vrhání zbraní. No, snad všechno netrefím vedle, protože pak by Ling nebyla jediná kdo by se musel o prázdninách učit házet. Po senseiově vysvětlení se všichni seřadí a první spolužáci začínají házet. Pozorně sleduji jak jim to jde. Když přijde řada na mně, tak se zhluboka nadechnu a postavím se těsně za červenou čáru. Podívám se na zbraně které mám k dispozici a chvíli se rozmýšlím. Nakonec jako první šáhnu po jehlicích. Zadívám se na terče a vrhnu první. Pak hned i druhou a třetí. Ani bych nevěřil že je to možný, ale všechny tři jehlice šli přímo do černé figuríny. A sakra.. no to je dost blbý.. snad to s ostatním půjde lépe. Již trochu nervózní si vezmu shurikeny. Nadechnu se, vydechnu a začnu je házet. Dva z nich se zabodly do zelené a ten zbylý do bílé. Když vidím výsledek, tak si spokojeně oddychnu. Sice to není úplně nejlepší, ale aspoň jsem zase nevrazil všechny tři do černé. Jako poslední si vezmu tedy kunaie. Zadívám se na terče a začnu vrhat jeden za druhým. Zdá se že se na mně usmálo štěstí, protože to dopadlo přesně jako předchozí hody se shurikeny. Dva z kunaiů se zabodly do zelené figuríny a ten poslední do bílé. No, tak aspoň to. Kdybych netrefil všechny jehlice do černé tak by to bylo celkem dobrý.. Uvidíme, snad nebudu nejhorší. Oddychnu si a postavím se stranou k těm co už mají hody za sebou. Pak budu tiše pozorovat ostatní. ------------- Jehlice - 1 Shurikeny - 3 Kunaie - 3

Sarutobi Konohamaru - 19. listopadu 2014 21:34

Maturitní zkouška Nakonec snídaně nebyla tak špatná. Malinko tu vládle napětí mezi otcem a bratrem ale to už není žádná novinka. Vždycky mají mezi sebou nějaký problém. To já si s oběma celkem rozumím a tak většinou jen nestranně přihlížím. Stejné to bylo i dnes. Po vydatném ránu se sbalím a společně s bratrem vyrazím směrem k akademii. Při cestě ještě dořešíme pár nezbytných informací ke zkoušce a u akademie zase rozejdeme. Zamířím si to rovnou do učebny, kde už všichni napjatě čekají a zalezu si do předních lavic. Chvilku po mě přijde Udon-sensei i s jeho úvodní řečí. Tolik k slavnému neporušenému míru...je to jen otázka času než se vše vrátí do starých kolejí.. Společně s ostatníma projevím smutek padlým a pak už se věnuji právě rozdanému písemnému testu. Poctivě vyplňuji každou otázku a u žádné se moc dlouho nezdržím. Minuty plynou, otázky ubývají a atmosféra v učebně houstne. U většiny otázek jsem si odpovědí naprosto jistý a tak mam test vyplněný o něco dříve. Hotovo. A co teď ? Ještě to zkontroluji ať nejsem za blbce.. Vše si ještě zkontroluji a pak na příkaz Udon-senseie test odevzdám. Po několika minutách začně i druhá část zkoušky. Ta se odehrává v přestavěné tělocvičně, která je speciálně přestavěná pro tuhle zkoušku.Takže to nebude jen házení shurikeny ale i čisté taijutsu. To nebude problém.. Stoupnu si mezi ostatní a čekám až na mě dojde řada. Přede mnou už zkoušku podstoupilo několik známých a ty si vedli celkem obstojně. Každopádně je teď řada na mě a jako první jsou shurikeny. Na zbraně nejsem expert ale házení shurikenu je základ a tak v tom nepohořím. Zasáhnu dva shurikeny do zelený a jeden do červeného. Pro začátek dobrý výkon. Další hody byly ale už horší. S kunaiem zasáhnu jeden zelenej a dva bílé. Za to u jehlic byl totální propadák. Jedna bílá a dvě se ani nezabodli do svého cíle. Navíc ta poslední letěla směrem k černému panáku.Sakra....nesnáším jehlice !! Štěstí že sem u hodu nevyvinul takovou sílu. " Uff to mohl být problém že.." Nevinně se ohlédnu na senseie a přitom uvolním místo jiným. Promnu si ruku a dál zvědavě sleduji kdo z na panácích pohoří. ------------- Shurikeny - 3 Kunaie - 2 Jehlice - 1

Uzumaki Minako - 21. listopadu 2014 23:36

Maturita Po uplynutí vymezeného času začne Udon-sensei sbírat testy. Při průchodu kolem mě si samozřejmě neodpustí rádoby nevinnou poznámku - ale já moc dobře vím, že mluví ke mně. "Úplně jste se v některých zmýlil," řeknu s jistou dávkou zadostiučinění. Ne, že bych nepodváděla proto, že podvádět není čestné, ale na tom nezáleží. Prostě a jednoduše jsem si věřila, to je toho. Na co já potřebuju opisovat test od nějakýho paka, který stejně určitě bude mít půlku blbě? No? To to i já umím líp, náhodou! Pak se vydáme do tělocvičny na druhou část zkoušky. Vím, že nás čeká praxe, a na to se těším. Ne, že bych excelovala úplně ve všem, ale je to lepší než teorie. Nikdy jsem nebyla typ, co by celé dny ležel v knížkách. Začínáme házením. "To je to nejhorší!" zaúpím ne zrovna potichu, když sensei vysvětluje pravidla. Dobrá zpráva ale je, že díky abecednímu pořadí jdu až jako jedna z posledních, díky čemuž jsem předtím mohla shlédnout dostatek průměrných i podprůměrných výkonů - kterým jsem se nakonec začala i nahlas smát, pokud byly obzvláště trapné - a nemusela si připadat zrovna dvakrát nesebevědomě, když na mě konečně přišla řada. Začala jsem s shurikeny. Nějaké zvláštní soustředění na to nevydávám, ne, že bych neměla potřebu, ale přijde mi to směšné. A dopadne to dobře - zasáhnu dvakrát zelenou a jednou červenou. Výsledek s kunaii je podobně dobrý - tam zasáhnu červenou dokonce dvakrát a pak jednu bílou. Trochu to pokazí až jehlice, kdy zasáhnu dvakrát bílou a jednou zelenou, s přehledem se ale vyhnu černému civilistovi. "Haha! Takhle se to dělá děcka!" otočím se ke zbytku třídy a tvářím se, jako bych si za svůj výsledek zasloužila metál. Podprůměrný vskutku nebyl, ale nejlepší také ne. -------- Shurikeny - 3 Kunaie - 3 Jehlice - 2

Hatake Ioori - 22. listopadu 2014 16:05

Před nemocnicí Zatímco sekuriťáci odcházeli, opřel jsem se pohodlně o zeď nemocnice a spokojeně popotáhl dým z cigarety. Plíživci...možná jste si to neuvědomili pánové, ale tohle je Konoha, jedna z pěti velkých vesnic Shinobi. I když ve vašem případě je váš názor na nás asi oprávněný. střelil jsem po nich posměšným pohledem. Taky bych asi neměl rád ninji, kdyby mě pro neschopnost nevzali ani na akademii. věnoval jsem jim úsměv, který mohl vyhrát soutěž s názvem, krystalická forma výslechu. Ovšem samozřejmě nebudu vám radit, jak dělat vaši práci. Jen, až v jednom nejmenovaném pokoji na jipce najdete mrtvého pacienta, dobrovolně se přihlásím jako vyšetřovatel vaší případné zodpovědnosti v tomto incidentu.

Oheň života - 22. listopadu 2014 19:19

Maturitní zkouška - Kopy a údery "Dobrá, ty jsi byl poslední," oznámí Udon-sensei poslednímu, který házel a to jsou slova i pro vás. Všichni se konečně dočkali konce této části zkoušky, "pokračujeme druhým stanovištěm," oznámí a tak se na pokyn všichni jako stádo přesunete před boxovací pytle, které důvěrně znáte z praktického výcviku a taijutsu. Tvrdé pytle, do kterých z počátku každý úder bolel a měli jste z nich odřené a bolavé klouby. Po čase se ale stali vašim každodenním společníkem. "Zde budete přicházet vždy po trojicích. Postavíte se před pytel a vyčkáte na můj pokyn. Následně provedete "abecedu" úderů a kopů z učebnice. Hodnotit se bude, přesnost provedení, rychlost provedení a síla, kterou do úderů a kopů dáváte... Tak tedy první trojice..." a tak se u pytle střídá jedna trojice za druhou a provádějí údery a kopy. Ono totiž se řekne prašti a kopni, ale taijutsu má mnoho základních postojů, směrů kopu i úderů a míst směřování kopů a úderů. A ne jen útoky, ale i obranné postoje se počítají. Vše se učíte a rozebíráte teoreticky i prakticky během školy i praxe. Hod na přesnost provedení: k3 + body v taijutsu Hod na rychlost: k3 + obratnost Hod na sílu: k3 + síla - inteligence

Haku - 22. listopadu 2014 21:32

Zkouška Čekal jsem a díval jsem se jak to jde ostatním. Některým to šlo lépe, některým stejně nebo podobně jako mně, ale téměř nikdo na tom nebyl o moc hůř. Jakmile skončil poslední ze spolužáků, tak jsme se přesunuly k dalšímu stanovišti, což byli boxovací pytle. Při pohledu na ně se mi trochu vrátilo sebevědomí, boj z blízka mi celkem jde, takže bych to zvládnout měl. Jakmile nám sensei vysvětlí pravidla, tak se postavím na místo vedle jednoho pytle a počkám až ke mně přijdou dva další. Jakmile se někdo objeví, tak pomalu začnu. Snažím se co nejpřesněji provést "abecedu" úderů a kopů z učebnice" jak řekl sensei. Většinu toho umím celkem dobře a tak se snažím soustředit a dávám do toho všechno. Nechci aby to dopadlo jako s jehlicemi. Přesnost: 3 Rychlost: 3 Síla: 3

Uchiha Itachi - 23. listopadu 2014 11:34

VELKÝ DEN! Část První test Dnes nastal právě ten velký den, kdy máme všichni z ročníku skládat maturitní zkoušku a stát se tak Geniny. Právě na tohle jsem ty dlouhé roky čekal a trénoval. Ve škole jsem míval vždy dobré výsledky. Jedny z nejlepších. Hodlám být plnohodnotný shinobi. Rozloučil jsem se ve dveřích s mamkou, která mě ještě samozřejmě pro štěstí pevně zezadu obejmula a šeptem mi do ucha popřála hodně štěstí. S úsměvem jsem si to pak klidným krokem zamířil na akademii. Mám ještě čas, vždy chodím však, většinou teda trošku dřív. Nicméně mou dobrou náladu trošku zmrazí to, že na akademii visí černý prapor. "Někdo umřel!" Bleskne mi hlavou a nervozněji projdu chodbou. I každý vyučující, kterého potkávám má černou stuhu na paži. Zdá se, že se opravdu stalo nějaké neštěstí. Bedlivě vše sleduji s klidným neutrálním výrazem. Snad se brzy dozvím více. Jako obvykle ve tří usednu na své místo v přední části třídy, kde sedávám sám. Všichni se asi Udona-sensei bojí, že sedají dál, nebo po skupinkách. Tenhle problém nesdílím. A vskutku brzy se sensei dostaví. Je také očividně smutný a vysvětlí nám, co se stalo. Sklopím oči někam k zemi. "Tolik mrtvých. Tohle Konoha nenechá jen tak." Uvědomím si pro sebe, ale pak upřu opět pohled na senseie a raději se soustředím na zkoušku. Teď jsem o to více odhodlaný test udělat, než předtím. Nemám ze zkoušky strach věřím, že jí udělám, protože chci a musím. Papíry jsou rozdány a po chvíli nám je povoleno začít psát. "Opisovat...pche na takovou úroveň bych se nesnížil ani kdybych mohl." Pomyslím si ještě a skloním hlavu i oči k testu. V levačce se zaleskne mé pero a pak už si to zamíří jeho hrot k papíru a začne vyplňovat odpovědi. Minuta na otázku 60 otázek 60 minut. Nehodlám se nijak zdržovat. Postupuju systematicky a vyplňuju jednu otázku za druhou. Nabírám čas na otázkách s výběrem odpovědi, protože si jsem odpověďmi jistý a znám je. Na tohle jsem se tak dlouho učil. Na tohle mě mamka zkoušela a pomáhala mi připravovat se. Nezklamu, nedovolím si dělat chyby, protože chyby znamenají neúspěch. Otázky s otevřenou odpovědí mi zaberou času zhruba tolik, kolik je určený průměr, protože se tam musí více psát, ale jinak odpovědi znám většinou jistě. Neumět by byla ostuda a právě proto nyní naštudování teorie a její dobrá znalost přináší své ovoce. Deset minut před koncem testu odložím pero vedle papíru a spojím ruce na stole a vyčkávám. Mám hotovo všechny odpovědi správně a valnou většinou z nich si jsem 100% jistý, že by měly být správně. Těch zbylých pár si nejsem jist úplně ale měly by být správně také, protože jsem opravdu naučený. Po skončení testu, kdy Udon-sensei vybere papíry se zvedáme a odebereme se do tělocvičny. Část Druhá Hody Po testu jsem se nikterak nezdržoval zbytečnými rozpravami se spolužáky. Možná se mě tak někteří ptali, jak jsem to zvládl tak rychle a tak podobně, odpovídám jim jen jednoduše a stroze. Plně se soustředím na zkoušku. O chvíli později už čekám v tělocvičně a očima přelétnu zdejší stanoviště. "Hmmm takže tři stanoviště, hody, taijutsu a poslední bude asi ninjutsu, ta desta bude asi měřit hladinu chakry a její využití. To půjde." Zhodnotím narychlo a počkám až začne první část a tou jsou hody. Bohužel jede se dle abecedy, takže musím počkat, až většina mé třídy odhází. Sám mezitím hodnotím odhadem vzdálenosti a typ zbraně, kterou kam použít. Taky si mapuju, kde jsou figury civilistů, protože ty prostě nesmím trefit. Konečně přichází na ne řada. "Uchiha Itachi." Vyzve mne Udon-sensei a já vystoupím a přejdu ke zbraním. Krátce se nadechnu pro uklidnění. Pak už se připravuji k prvním hodům. Vezmu do levačky jehlice připravím se. Očima rychle přelétnu cíle a pak je všechny tři najednou vrhnu. Každá jehlice letí k jinému cíli. Všechny minou bílé a zelené panáky. Černých se ani nedotknou a pak se ozve lehké zadunění, když se každá z jehlic zabodne do figurýny úplně vzadu. Tři červené figurýny zasaženy. Každá figurýna to schytala do nějakého kritického místa důležitých orgánů, nebo v těsné jejich blízkosti. Má tvář je soustředěná dál aniž bych si všímal reakcí ostatních seberu ze stolku tři kunaie znovu se nadechnu pro uklidnění. Vezmu dva do levačky a jeden do pravačky. "Na tohle jsem trénoval selhání nepřipadá v úvahu." Křížový nápřah a pak další hod třemi kunai. Dva letěly více doleva, jeden více do prava. Všechny tři zasáhly své vybrané cíle. Tentokrát jimi byli zelené figurýny a hody nebyly směřovány ani tak do kritických míst, jako spíše zasáhnout někde tělo, což se mi víceméně podařilo. Možná některý z kunaiů zasáhl spíše horní část ruky, nebo nohy, ale zasáhl. Kunaie jsou těžší proto jsem jimi házel do větší blízkosti, něž jehlicemi, které se lépe směrují a k jejich hodu není třeba takové síly. Nyní jsou na řadě shurikeny. Opět tři. Vezmu je všechny mezi prsty levačky a připravím se. Následuje další nápřah, poslední zhodnocení cíle a pak hod. Shurikeny letí v rovnoměrném rozestupu. Jeden z nich dokonce prosviští docela blízko černé figurýně ale naštěstí jí nezasáhne. A pak se ozve další lehké zadunění, když se do těl zelených figurýn zabodnou i shurikeny podobným způsobem, jako kunaie. V duchu se mi uleví, že jsem předvedl snad docela dobrý výkon a s pokývnutím ustoupím ze svého místa a zařadím se k ostatním. Nyní vyčkávám na další část zkoušky a pozoruji, jak si vede zbytek. Moc však nemluvím. "12 a 12 za tuhle část bych měl nasbírat 24 bodů, to by mělo stačit." Usoudím v duchu, když si spočítám body za zásahy. Házení: Jehlice: 3 Kunaie: 2 Shurikeny: 2 Část Třetí Taijutsu Když všichni doházeli přesunuli jsme se k panákům na Taijutsu. V duchu si ještě procházím sestavy s jejich posloupnost. Sleduji opět, jak si vedou mí společníci už předem se opět na vše soustředím. Hlasité projevy a nekázeň, kterou projevuje kupříkladu mladá Uzumaki moc neberu v potaz. V mých očích má třeba ona hlavně štěstí. Konečně příjde i na mě řada, abych se v trojci zařadil k pytli na taijutsu. "Yosh, klid a jde se na to." Nadechnu se a jakmile jsme vyzváni začnu provádět série úderů a kopů, co nejpřesněji a nejrychleji a co největší silou. Nehodlám to teď zmršit, když jsem na to tak dlouho dřel a čekal. Pustím se do toho se vší vervou. V mém pohledu v seriích rychlých úderů mi příjde, že mířím docela přesně a zasahuji místa, které mám. Nicméně, co chybí na přesnosti, to dodávám určitě na rychlosti, alespoň mi to tak příjde, že mé údery jsou docela dost rychlé a jsem s nimi v celku spokojen. Samozřejmě vždy to může být lepší to je mé heslo, ale i tak jsem spokojený. A co se pak týče síly, tak ta je trošku menší na úkor mé rychlosti, ale i tak by to nemuslo být nejhorší řekl bych. Docela jsem se svým výkonem spokojen. Jakmile skončím trošku udýchaně odstoupím od kůlu a vyčkám na další část zkoušky. "Yosh, ted nic nepokazit." Ujišťuju se v duchu a jsem rozhodnutý zkoušku dotáhnout dobře do konce. Údery a kopy: Přesnost provedení: 2 Rychlost: 3 Síla: 2

Inuzuka Akene - 23. listopadu 2014 14:24

Taijutsu Když poslední z nás dohází, Udon- sensei nás vyzve, abychom šli k druhému stanovišti, kde bude taijutsu. Podle výsledků jsou někteří na tom lépe, někteří hůře. Hlavně mě potěší to, že nepatřím mezi ty lůzry s nejnižším hodnocením. Jsem na tom poměrně dobře, takže se v duchu raduji, že alespoň v téhle zkoušce neproletím. Přesuneme se k pytlům, kde budou trojce předvádět "abecedu". Pff, pro mě žádný problém, je první myšlenkou, která se tlačí dopředu a razí si cestu obavami, strachem i smutkem. Přejdu k dvojici, která si již obsadila místa. Reiko zde svoje uplatnění nenajde, takže ji znovu nechám čekat. Soustředím se na to, abych nedělala zbytečné chyby. Kombinaci síly a rychlosti vyvážím tak, aby byla co nejvhodnější pro přesný úder. Teorie je na nic, hlavní je praxe. Poučky nám život nezachrání. Přesnost: 5 Rychlost: 4 Síla: 4

Toyoshi Rihi - 23. listopadu 2014 16:30

Nemocnice v Listové Pohled mi při mužově vyprávění ztvrdne a já k němu zvolna přistoupím. Když domluví, prstem zatlačím na obvaz. Pokud jsou jeho zranění pravá, měl by doslova zařvat bolestí. „Zeptám se jen jednou,“ oznámím muži, „a tentokrát chci slyšet upřímnou odpověď. Co přesně se stalo s tou jednotkou, lháři?“ Ten muž lže, to je nad slunce jasné. Nejen že Taki nikdy neovládal ohnivou podstatu, jeho chakrové řetězy přece měly fialovou barvu, ne zlatou.

Sarutobi Karui - 23. listopadu 2014 18:00

Pokračování zkoušky v Taijutsu První část zkoušky pro mne nedopadla úplně nejlépe. Ale házení je moje slabina. Ono popravdě cokoliv hodit a trefit se je pro mne celkem úspěch. Následuje taijutsu abeceda úderů. Postavým se před pytel, polknu, usměju se a začnu. Snažím se poctivě a intenzivně. Předchozí neúspěch mě ovšem znervoznil. Výsledek na sebe nedá moc dlouho čekat. Patřičnou rychlost jsem zvládl dobře. Přesnost... To by bylo asi jen o tom, s kým bych se pustil do křížku a jak by byl velký. -------------------------------------------------------- Hod na přesnost provedení: 3 Hod na rychlost: 5 Hod na sílu: 1

Kayen - 23. listopadu 2014 18:30

soukromá zpráva od Kayen pro Sarutobi Konohamaru: "No, no...," řeknu k oběma stranám trochu "káravě", ale nehodlám se do jejich názorové výměny dál zapojit a slečnu chytnu jemně, ale pevně za rameno a odvedu jí k "odchodu". Klony zruším (jen mi jeden z nich dá ty teleportační kunaie dva) a vyrazím i s tajemnou slečnou na cestu. Když už budeme na cestě, tak jí pustím rameno a řeknu: "Ehm... já jsem nějakej Konohamaru hehe... a můžu znát tvoje jméno?" Poté co mi ho řekne (snad tedy) tak za volné chůze promluvím: "Hele... vezmu tě do Konohy, až tě Hokage vyslechne, tak se můžeš - pokud jsi nevinná - vydat ke své rodině do Travnaté, nebo zůstat v Konoze, jak budeš chtít. Nebudeme tě u nás držet jako ve vězení a pokud jde o mě tak já ti věřím, že jsi nevinná. Heh... možná to bude tím, že mám pro holky v nesnázích slabost... eeeh... huh..." trochu se zakoktám, zrudnu a pak raději zmlknu. Vždycky mi šlo spíš sbírat data hezky z dálky, než takhle zblízka. Ne, že bych se styděl, ale hezká je a... eh... ne, budu se soustředit na cestu. "Hele kus dřívka na cestě! Sakra... kozy... sakra!" Pohled rychle připíchnu zpátky na cestu před sebe a snažím se nemyslet na ty dvě věci, které má pod podprsenkou což jde hodně hodně ztuha.

Uzumaki Minako - 23. listopadu 2014 19:25

Taijutsu zkouška Nyní nás čeká druhá část zkoušky, a to údery. Potěšeně se zazubím. V tomhle jsem docela dobrá, rozhodně mám v úderech víc praxe jak v házení, i když to se nakonec vydařilo taky. Sleduju ostatní, jak jim to jde, ale ať už tu jsou jakýkoliv mistři, cítím se vcelku sebevědomě. Když pak konečně přijde řada na trojici, ve které jsem i já, vydám se ke svému boxovacímu pytli. "Sledujte a učte se!" zahlásím s pohledem na své dva kolegy, kteří budou "abecedu" kopů a úderů provádět společně se mnou, a pak začnu. Jak se ukáže, s provedením nejrůznějších postojů žádný zvláštní problém nemám, hýbu se docela rychle a všechny postoje zvládám s přehledem. Očividně vím, co dělám, a nevychlubuju se jenom tak pro nic za nic. Horší je ale to, že i když se tvářím jak šaolinský mistr kung-fu - schválně k postojům přidávám bojové výkřiky - pytel se ani nehne. Jako bych si tu jela jen nějaký stínový souboj. V podstatě to působí docela směšně, techniku mám sice správnou, ale ve chvíli, kdy v tom není patřičná síla vlastně ani nejde o údery a já tak vypadám, jako kdybych jen ztřeštěně máchala rukama a nohama. Pochopitelně si to uvědomuju, ale to mi nebrání s bojovými výkřiky pokračovat - a když skončím, tak se jen otočím na ostatní. "No pořád to bylo lepší než ty vaše výkony," oznámím jim rádoby posměšně a s hrdě vztyčenou hlavou se zapojím zpět do davu, abych počkala, než budou hotoví všichni, a přejdeme k další části. Nezdá se ale, že bych se styděla a teď se to jen snažila zakrýt - vypadá to, že to myslím vážně. Přesnost: 4 Rychlost: 4 Síla: 0

Oheň života - 23. listopadu 2014 20:08

Toyoshi Rihi "Argh! Nech toho ... dost," zaúpí muž a několikrát se v bolestech pohne, čímž si způsobí další bolest, která je mu v obličeji dobře čitelná. Musí zhluboka dýchat a vrhá na tebe naštvaný, vyčerpaný a vystrašený pohled. "Řekl jsem co vím... Proč to děláte? Přepadla nás skupina lidí hned po výbuchu... Já utek a nic neviděl, jen ty zlaté řetězy a jeho tvář... Je to tak," snaží se tě několikrát přesvědčit a ty v něm nevidíš lež. Buď umí lhát velice dobře a nebo sám věří tomu co říká. Každopádně v očích lež nemá.

Oheň života - 23. listopadu 2014 20:46

Maturitní zkouška - Síla destrukce "Minako, tak to by snad stačilo," upozorní Udon-sensei svoji rozjařenou žačku motající se u pytlů, musí nad tím zakroutit hlavou, něco se mu prostě nezdá a asi je i trochu zklamaný. Ovšem Minako byla v poslední trojici a to znamená, že přichází čas na třetí část zkoušky. Třetí stanoviště tvořené černou deskou napojenou na obrazovku počítače a přišroubovanou na dřevěné desce. Takže vypadá skoro jako nějaký divný terč. Udon-sensei před vás předstoupí a rozhodně se vám odpovědět na otázku "Co to vlastně je?". "Nyní je čas na test vaší útočné síly. Je jedno jestli v podobě vašeho ninjutsu nebo tvrdé rány pěstí či pořádným kopem... Tato deska zachytí účinnost vašeho útoku a převede ji na čísla... Předvedu," začne vysvětlovat Udon-sensei a vezme do pravé ruky kunai. Navleče si ho kroužkem na prostředníček a natáhne ji s otevřenou dlaní směrem k desce. Nevidíte moc dobře co se děje, ale slyšíte tiché syčení a stoupající dým. Třísk! Tělocvičnou proletí hlasitá rána a rozžhavené kusy železa zasáhnou cíl. Deska se pořádně zatřese, ale kusy železa odletí bokem. Na obrazovce naskočí rovných 1000N. "Dobře, tak tedy první..." a zase je čtený ten dlouhý seznam od A až po Y, na Z u vás nikdo není. Ale hned po prvním útoku prvního žáka velká obrazovka zhasne už svítí jen ta malá u notebooku, na kterou nevidíte: "Pokračujte dál... Přístroj stále funguje," ujistí vás Udon-sensei a zasedne tedy k malé obrazovce a částečně dává pozor na výsledky a částečně se snaží přijít na to, proč sakra obraz zhasl. Hoďte pouze k3 na úspěšnost provedení techniky. Její sílu se dozvíte v shrnujícím příspěvku...

Toyoshi Rihi - 23. listopadu 2014 20:50

Nemocnice v Listové Znechuceně si odfrknu a vyjdu z místnosti. Někdo musel toho muže napadnout za pomoci genjutsu a vložit mu do hlavy vzpomínku na Takiho. Někdo kdo mého bratra znal, ale neviděl jej bojovat. Ruce se mi samy od sebe sevřou v pěst a já rozzuřeně strhnu roušku i návleky. Tady už nijak nepochodím. Razantním krokem vyrazím směrem k východu a hlavou se mi honí myšlenky tak divoké, že malém vrazím do muže v bílém plášti a klobouku označujícími jej za hokageho. Do prdele, zakleji v duchu a o krok ustoupím. „Promiňte Kakashi-sama, neviděl jsem vás,“ omluvím se a pokusím se o rychlý odchod. S trochou štěstí bych mohl být pryč dřív, než se o mé malé návštěvě zjistí.

Uchiha Itachi - 23. listopadu 2014 21:14

Čtvrtá část Síla Když všichni dodělali boj s pytly mohli jsme se konečně přesunout k poslední části zkoušky. Tedy já se alespoň domnívám, že by mohla být poslední. Výkon, který předvedla mladá Uzumaki mne skoro rozesmál, musel jsem se hodně snažit, abych zachoval klidnou nezůčastněnou tvář. "Její taijutsu bylo, jako zahánění komára." Podotknu pro sebe v duchu, ale to už poslouchám, jak nám Udon-sensei vysvětluje, jak vlastně funguje ona deska a co je účel další části zkoušky. "Hmmm takže zasáhnout cíl, co největší silou jasně." Zabručím si pro sebe v duchu a začnu procházet možné scénáře a plány, které by měly za následek největšího účinku. Nakonec skončím u toho nejlogičtějšího a nejspíše nejlepšího. Zase musím čekat skoro až na konec abecedy, protože moje jméno je na konci. Jo hold v něčem je nahouby jmenovat se Uchiha, i když jsem na své jméno patřičně hrdý. Trpělivě tedy vyčkávám, až se dostanu na řadu. Když je čas předstoupím před onu tabuli zhruba do střední vzdálenosti. Opět se začnu soustředit plně na svůj výkon. Začnu hromadit a soustředit svou chakru, abych se připravil na svou techniku. Začnu systematicky a rychle skládat pečetě. Bohužel není to tak rychlé a dobře nahromaděné, jak bych si přál trvá mi to trošku dýl než obyvkle. To je ta zatracená nervozita, že se zkouška blíží do konce a musí se zákonitě něco trošku pokazit. Nicméně stejně složím poslední pečeť a zhluboka se nadechnu. "Katon: Goukakyuu no Jutsu (Oheň: Technika velké ohnivé koule)!" Při výdechu vyšlechne z mých úst plamen, který se v letu zvětší do ohnivé koule, která to naboří do zdi. Vím, že to nebyl jeden z mých nejsilnějších pokusů, ale snad alespoň za něco stál. Tentokrát jsem si však vědom, že to mohlo být o dost lepší. "Že by mě rozhodila tolik ta šaškárna Uzumaki z koncentrace?" Vzdychnu si v duchu ale s klidnou tváří odstoupím opět mezi ostatní. Provedení techniky: 1

Uzumaki Minako - 23. listopadu 2014 21:25

Síla destrukce Senseiova snaha mě nějak uzemnit se nesetkala s přílišným úspěchem. Sice když stojím mezi spolužáky v davu, tak jsem schopná i mlčet, ale na mém postoji a psychickém rozpoložení se to dle výrazu mé tváře nepodepsalo vůbec. Spíš jsem zvědavá na třetí část zkoušky - ukáže se, že jde o test naší útočné síly a že nezáleží na tom, kterou techniku použijeme. Super! Udon-sensei nám předvede, jakým způsobem by to mohlo vypadat, a na obrazovce se objeví tisícovka. Chvilku na to užasle zírám, ale pak se vzpamatuju a už se třesu nedočkavostí na to, abych taky mohla ukázat svůj útok. Ninjutsu mohlo dopadnout docela špatně, pokud by nám sensei vybral, co máme předvést, ale takhle... samozřejmě, že se musím vytáhnout, a mám pro tohle přímo perfektní techniku! Špatná zpráva je ta, že musím počkat, než to udělají všichni ostatní, protože jsem prakticky až na konci abecedy. Což znamená čekat... a čekat... nakonec ze mě to nadšení trochu vyprchá a proto když konečně přijdu na řadu, sice stále vypadám sebevědomě, ale už jsem poněkud nesoustředěná. Přede mnou šel Itachi, který předvedl nějakou ohnivou techniku, která byla docela působivá... ale nepochybuju o tom, že moje technika je na tohle lepší. Zastavím se před deskou a mírně zvednu pravačku, kterou zatnu v pěst. Chvíli se soustředím a pak je vidět, jak na ní vyběhne modrá chakra. "Kazeken!" Když je celá pěst obalená chakrou, konečně se napřáhnu a vší silou třísknu do té desky. Ozve se hlasitá rána. Jsem si dost jistá, že za normálních okolností bych desku prorazila, ale tahle zřejmě bude speciální. I když se ale útok podaří, já sama cítím, že to nebylo ono. Pořádně jsem se nesoustředila a nedala do toho tolik chakry, kolik jsem mohla, a tohle byl na mě vskutku podprůměrný výkon. Ostatní to sice těžko mohou vědět, ale bude to znát na bodovém hodnocení - proto se otočím a jen se ušklíbnu: "No nemůžu být přeci vždycky ve všem nejlepší! Nějakou slávu musím nechat i vám." Provedení techniky: 1

Haku - 23. listopadu 2014 21:33

Zkouška Uzumaki Minako byla u pytlů jedna z posledních. Vím že ne každý má na taijtsu talent, ale ten její výkon mně vážně pobavil. Ještě že jsem se udržel a nezačal se smát. Po Minako byl ještě pár dalších a pak už jsme se přesouvaly k dalšímu stanovišti. Tam byla nějaká deska a Udon-sensei nám začal vysvětlovat o co půjde. Hmm, test síly.. To bych zvládnout mohl. Podívám se na tu desku a sleduji jak nám Udon-sensei ukazuje jak na to. Když skončí, tak jsou na řade první spolužáci. Tiše stojím na místě a sleduji jak jim to jde. Někteří měli celkem štěstí a někteří zase pohořely. Já byl naneštěstí mezi těma druhýma. Když zaznělo mé jméno, tak jsem přišel k desce a prostě jsem do ní flákl pěstí. I bez pohledu na monitor jsem věděl že výsledek je dost žalostný a tak jsem se raději sebral a poodešel jsem stranou abych byl co možná nejméně na očích. Hod: 1

Sarutobi Karui - 24. listopadu 2014 08:08

Maturitní zkouška - Síla destrukce Ke konci zkoušky techniky taijutsu nás krásně pobavila Minako. Její výkon mě pobaví a asi jako jeden z mnoha se tomu zasměju. Přeci jen techniku měla dobrou, ale očekával jsem, že se pytel aspoň pohne. Takhle to vypadá, že knihomol jako jsem já je silnější než velká dcera Hokageho. Následuje ovšem další zkouška. Tentokráte na to, jakou sílu umíme dát do úderu. "Si se chtěl předvádět, tak máš ideální možnost." Oslovim svého podnájemníka v hlavě. Je mi jasné, že se musí bavit líp než já. Já bych se asi taky bavil kdybych nebyl ten blbec, co to pak musí oddřít. Nakonec přistupuju k desce a podívám se na ní. Chvilku to vypadá, že se snad rozmýšlím, jestli do ní praštit nebo ne. Technika, kterou se chystám použít není až tak silná, ale správně provedená by mohla mít celkem slušný efekt. Hari no Odori /Tanec jehel/ Techniku provedu druhým způsobem, to jest rukou a ne jehlicí. S tou mi to stejně nejde. Technika samotná je rychlá a provedená pomocí zahnutého ukazováčku a prostředníčku. Něco nehezky zapraští. Jelikož jsem nezačal okamžitě skučet, že mě to bolí, tak je jistá šance, že to bylo z terče. -------------------- Hod: 2

Inuzuka Akene - 24. listopadu 2014 15:19

Taijutsu-zkouška síly Poslední zápasící u pytlů je Minako. A její výkon nijak zvlášť neohromil. Jako obvykle. Nijak to nekomentuji, nemá to ani smysl. Hádat se s ní nechci, byla by to akorát ztráta času. Chudáček, ona se tak snaží. Další z testů je zkouška síly destrukce. Máme tu desku, do které budeme mlátit. A pak zjistíme, jak to moc velký mělo účinek. Nezdá se to až tak těžké, takže to v pohodě zvládnu. Když budeš chtít mlátit lidi, tak tohle by měla být brkačka. jen udělám nějakou techniku, praštím do desky a odejdu spokojená. není to až moc jednoduché? Chvíli čekám, než se na mě dostane řada. Vidím výkony,které si zaslouží potlesk a několik pokusů, které moc velký účinek nemělo. Nemá cenu do toho zapojovat Reiko, i když vím, že bychom spolu dali pěknou ránu. Když na mě dojde řada, stoupnu si dostatečně daleko od desky, přikleknu a složím ruce do pečetě tygra. Shikyaku no Jutsu! Z těla mi začnou vytryskat drobné plamínky modré čakry. Nehty na rukou se prodlouží, až připomínají drápy. Rozeběhnu se protidesce s rukou připravenou k úderu. Nahromadím do ní trochu čakry a pak udeřím. Deskase otřese, ale zázračněse nijak nepoškodí. Ránabylasilnáa rychlá, mělo by to stačit na dobré hodnocení. Vrátím se k ostatním zpátky a pořád cítím, že jsem nedalado rány tolik síly, kolik jsem chtěla. Provedení techniky: 2

Sarutobi Konohamaru - 24. listopadu 2014 20:12

Zkouška Taijutsu Hody jsou za mnou a teď k fyzickému testu. Přejdu z jedné části tělocvičny do druhé a náhodně se zařadím mezi ostatní. Udon-sensei průběžně volá každého z nás a ti opakuji základní bojové pohyby na pytli. Takový základ, to snad zvládne každý ne.. Nakonec sleduji celou třídu než se dostane řada i na mě. Společně s dalšíma dvěma předstoupím před pytle a postupně začnu vykonávat každý krok zmíněný v učebnici. Jsou to základy údery i kroky a tak s tím nemam žádný problém. Údery jsou poměrně přesně provedeny a ještě lépe je to s rychlostí. Oproti tomu nejsou tak silné jako u ostatních. Po několika minutách jsem hotový a opět se vrátím k ostatním. .......................................... Přesnost provedení: 3 Rychlost: 5 Síla: 2 Je tu poslední očekávaná zkouška. Opět přejdu společně s ostatními do jiné části tělocvičny a sleduji, co se bude dít. Udon sensei předvede svou sílu hodu a třídou se ozve udivené obecenstvo. I já jsem překvapený silou hodu. I ten stroj tu sílu málem nepobral. Asi je to stavěné jen pro genniny.. Na stroji se postupně vystřídá celá třída než dojde řada i na mě. Pomalu předstoupím před stroj a napřáhnu k němu ruku. Soustředím se, koncentruju čakru do své dlaně a po chvilce se objeví náznak elektřiny. Raishō (Blesková dlaň) Vygeneruju určité množství elektřiny a ta okamžitě probije skrz desku. Samotné kouzlo v technice není destruktivní síla jako u ostatních ale síla samotného elektrického šoku. Proto nemam zapotřebí do přístroje nějak bušit. Ať je výsledek jakýkoli, poodstoupím od přístroje a sleduji jaký je výsledek mé snahy. ................................................. Úspěšnost techniky: 3

Oheň života - 24. listopadu 2014 21:21

Maturitní zkouška - Ninjutsu a Shinobi Kumite "To byl Yamnaka Inori... Eh, váš klan není přes destrukci, takže si nezoufej..." povzbudí Udon-sensei posledního studenta z klanu Yamanaka, který chvíli zoufale stál před deskou a pak do ní prostě praštil tupou částí kunaie, aby alespoň něco naskákalo. Podobný problém měla i Narra Shikane, která do desky prostě znuděně kopla a s povzdechem se opřela o stěnu. A s tím před vás Udon-sensei předstoupí, aby vás posunul k další části zkoušky, nejprve však uzavírající slova: "Dobrá hotovo, ovšem než se přesuneme dál, tak se chci omluvit za technické problémy... Nebudu zde jmenovat přesné hodnoty všech. Ale největší destrukci způsobila Uzumaki Minako, hned za ní se o druhé místo dělí Uchiha Itachi a Hatake Sakumo... Ovšem destruktivní síla není vše a rozhodně není nejdůležitější," při vyslovení jména Minato se sensei tvářil docela rozpačitě. Má radost, že je v něčem dobrá, ale ona byla vždy dobrá v destrukci čehokoli, ale asi mu vadí, že ji zase nos naroste nahoru. "Teď se seřaďte po celé délce tělocvičny. Následující zkouška bude provedena hromadně, tak dělejte..." řekne Udon-sensei hlasitě a postaví se do středu velké tělocvičny. Na délku se do ní s velkými rozestupy vejdete všichni, "dobrá začneme. Jako první, Bunshin no Jutsu!" rozhodně sensei a sám ono ninjutsu provede. Název techniky zazní sborově třídou a mnoho obláčků kouře odhalí mnoho klonů. Každý vyvolal jeden klon. Zrovna jako Udon-sensei. "Proměna na Hokageho-sama, Henge no Jutsu!" rozhodně Udon-sensei podruhé a sám se promění na Sedmého v charakteristickém červeném klobouku a bílem plášti s červeným ohněm a nápisem SEDM na zádech. Zrovna tak má udělat i celá třída. "Výborně, teď všichni pojďte sem a seřaďte se vedle mě, naproti vašemu klonu..." poroučí Udon dál a sám se v podobě Kakashiho přesune mezi vaše klony. Takže vy všichni stojíte v řade s klonem a vaše klony stojí v řadě s originálním senseiem. "Teď si prohodíte místa s vaším klonem tak, aby jsme během vteřiny zase všichni stáli na původních místech... Kawarimi no Jutus!" techniky náhrady při niž má být náhradou váš klon. Znovu malé obláčky kouře a všichni provedou poslední základní ninjutsu techniku, kterou musíte bez podmínečně umět. Hody: 3xk3 na Bunshin, Henge a Kawarimi "Dobrá to je konec... Poslední část zkoušky... Nyní vyjděte ven na hřiště. Tam na vás čeká Hokage-sama, který vám sdělí výsledky... Po celou dobu jsem ho o vás informoval a on tedy rozhodně, kdo projde a kdo skončí..." řekne vám Udon-sensei chladně a otevře dveře tělocvičny, vedoucí na mokré a trochu rozblácené hřiště. Skrze dveře vidíte i červenobílou róbu Sedmého a je zcela znatelné, že se dívá na vás. "Tak si pospěšte, ať to máte za sebou..." pobídne vás Udon-sensei znovu a kývne směrem k východu. A tak celá třída trochu podezřívavě a nervózně zamíří ven do deště. Jdete v pěkné stádové formaci, déšť vás hned začne důkladně promáčet a Hokage-sama se na vás dívá docela děsivým pohledem a s rukama za zády. A v tom silně zafouká vítr. Ze země se zdvihne listí a protivně se vám vetře do obličeje. Ale něco se změnilo. Po vzpamatování se ze spršky listí už nejste v té stádové formaci, ale stojíte rozmístění po dvojicích po celé ploše hřiště. Doton: Keimusho Teki! (Země: Vězení nepřátel) zazní hlas Sedmého a ze země se kolem vás vysunou čtyři kamenné zdi, polepené pečetícími lístky. Vznikne tak čtvercová... aréna? Takových arén vznikne celkem patnáct, v každé stojí dva geninové: "Skutečný svět shinobi je jen pro ty silnější a lepší. Pouze pro polovinu z vás, pro lepší polovinu z vás! A proto jste nyní zavřeni v těchto místnostech bez střechy... je to síto, které oddělí zrno od plev! ... Nyní budete bojovat proti sobě. A to tak dlouho, dokud se jeden z vás neskloní a neprohlásí: "Jsi lepší a já pohořel!" protože pokora je důležitá vlastnost shinobiho... začněte!" nese se mocný hlas Sedmého nad množstvím vysokých, kamenných zdí a právě váš pohled padá na vašeho protivníka v aréně. Minako stojí proti Itachimu, Haku stojí proti Karuiovi, Akene stojí proti Skumovi. A dalších dvanáct dvojic je rozmístěno v podobných arénách kolem vás. Když vtom ticho protne zahučení a zapraskání. Jedna stěna se zbortila, někde docela blízko vás: "První souboj skončil..." oznámí vám Sedmý a nadále zaujímá místo na vysokém kamenném sloupu odkud vidí na vás všechny.

Uchiha Itachi - 24. listopadu 2014 22:07

Pátá část Základy Když konečně skončíme v úderech musím uznat, že kupříkladu Haku se na to docela vykašlal. U některých jiných, založených na speciálních nebojových technikách, je to více pochopitelné, nicméně každého věc. Už je totiž čas přesunout se na další část zkoušky. Fakt, že nejlepší výkon měla Minako mne trošku udiví, ale nedám to znát. Měla hold štěstí, uspokojuje mě, že jsem byl druhý ač mi není úplně po chutě, že mám být srovnatelný se Sakumou. Hodlám být lepší, nejlepší z nich. Přestoupím do řady dle rozkazu senseie a poslouchám jeho příkazy. "Bunshin no jutsu." Složím jednoduchou pečeť a s pfnutím se vedle mě objeví naprosto přesná má kopie. Usměju se, když vidím, že jsem to zvládl bez větší námahy. Bylo by ostuda, kdyby ne. Další následuje přeměna na sedmého. "Henge!" Další prostá pečeť a pufnutí a z obláčku dýmu se zjeví přesná kopie sedmého. "Brnkačka." Ušklíbnu se v podobě Kakashiho a přesunu se dle instrukcí naproti klonovi. Poslední část technika náhrady. Docela očekávatelná trojce základních technik. "Kawamiri no jutsu!" Další pufnutí a naše postavy se prohodí. Mohlo to být trošku rychlejší ale i tak si myslí, že jsem základy zvládl docela na jedničku. Pousměju se a zruším klona i henge. Zhluboka se nadechnu, když nás čeká setkání z Hokagem-sama, abychom se dozvěděli výsledky. Základní techniky: Klon: 3 Přeměna: 3 Náhrada: 2 Šestá část Skrytý význam Všichni vyjdeme ven. Vycházím v poklidu mezi prvními. Tedy to počasí fakt není nic moc. Složím si ruce křížem na prsou a mezitím, co čekáme co bude cítím, jak moknu. "To si tedy vybral místo." Zabručím v duchu a bedlivě sleduji Hokageho. Pak se zvedne vítr a zavane ono listí zakryje mi výhled, protože ho mám chvíli všude v obličeji. Zbystřím, tohle se mi vůbec nelíbí. Když se vše vyjasní jsme rozházeni po dvojících a Hokage-sama udělá okolo nás nějakou zapečetěnou malou arénu. "Nande? Oč tu běží?" Mihne se mi hlavou a rychle přelétávám pohledem okolí. V aréně je se mnou Minako. Vyslechnu Hokageho-sama a mezitím mi to v hlavě šrotuje. "Tohle by Kakashi neudělal. Je v tom jiný význam jiný test." Když máme začít je v zápětí ohlášeno, že jeden tým už skončil. Zbystřím ještě více. Hodlám jednat dříve, než Minako. "Nemohl nikdo tak rychle dobojovat a nikdo by se nevzdal tak daleko ve zkoušce. Museli odhalit skrytý význam takže....Zkoušeli nás ze zbraní, základů, taijutsu i ninjutsu, jediné co zbývá je genjutsu a když uvážím to listí je to nápadně podobné..." Dochází mi možnost, která by mohla být tou správnou a navíc za pokus nic nedám. "Kai!" Složím rychlou pečeť na zrušení genjutsu, kdyby celý tenhle souboj měl být jen iluzí. Ať už se stane poté cokoli jsem připraven, že to nemusí být pouhá iluze a kdyby Minako hodlala útočit budu se snažit uhýbat a držet zpátky, také dál ode zdí, kdyby nezmizely. "Poslouchej test bude v něčem jiném než porazit jeden druhého!" Křiknu na ní v naději, že si zachová čistý rozum, za předpokladu, že vše už neskončilo po mém pokusu odhalit iluzi.

Oheň života - 24. listopadu 2014 22:15
	Minako a Itachi Technika uvolnění, kterou by mimochodem Minako se svojí temperamentností a divokostí ani nedokázala účinně použít. Nestane se vůbec nic, jenom je to docela trapná situace. Stěny stojí na svém místě, vy dva rovněž. Hokage se tyčí na sloupu a zdá se, jako by se koukal přímo na vás a pozoroval kadý váš krok. Nepříjemný pocit, jako když ti kouká učitel přes rameno.

Uzumaki Minako - 24. listopadu 2014 23:18

Maturitní zkouška I když vím, že tentokrát se mi technika příliš nepovedla, čekám napjatě na výsledky. Možná nebudu nejlepší a rozhodně to není silou techniky, je to prostě tím, že jsem se tolik nesnažila - ale třeba budu aspoň jedna z těch lepších! Nakonec sensei vyhlásí jen pár míst. "JOOOO!" zařvu nadšeně na celou tělocvičnu. "Juchů! Yay!" ozývají se stále projevy mého nadšení. Možná si sensei myslí, že z toho zpychnu, ale já mám takovou hroznou radost, že i když se mi technika pořádně nepovedla, jsem první - a porazila jsem i Itachiho! To je prostě důkaz toho, že moje technika je úplně nejlepší. Nejvíc mě tak hřeje na srdci, že je to i přesto, že je to můj vlastní výtvor. Ještě když se řadíme po délce tělocvičny, abychom mohli přistoupit k další části zkoušky, září mi na tváři obrovský úsměv - možná lehce arogantní, ale ne nafoukaný. Nyní nás čeká zkouška ninjutsu. Jsem nabitá energií a připravená splnit cokoliv přede mě sensei postaví - a to na sto procent. Slyšela jsem o tom, že táta měl u maturity problém už s těmihle základními technikami - jenomže já taková nejsem. Já jsem mnohem lepší než on. A taky to hodlám dokázat. "Bunshin no jutsu!" Vedle mě se objeví má identická kopie - a dokonce se zdá být úplně stejně plná energie jako já. Vyměníme si úšklebek. Jsme prostě nejlepší! Klonová technika pro mě nebyla žádný problém a já cítím, že to byla téměř má povinnost - koneckonců otec se hodně proslavil svojí technikou stínového klonování. A já stoprocentně mám jeho geny. Další na řadě je Henge, máme se přeměnit na strejdu Kakashiho. "Henge no jutsu!" Proměna se mi povede také pěkně, ale zapomněla jsem na jednu drobnost, a to je hokagovská čepice. Není to tedy stoprocentně perfektní, ale žádné deformity se nevyskytly a Kakashi vypadá jako Kakashi, takže jsem se svým výkonem spokojená. Pak nás sensei požádá, abychom přešli na druhou stranu tělocvičny a provedli Kawarimi se svým klonem. Složím pečeť. "Kawarimi no jutsu!" Pufne to a já skutečně zmizím v obláčku kouře - na mém místě se ale neobjeví můj klon, ale stůl, a já sebou málem praštím do hromady kunaiů, shurikenů a jehlic, které po zmizení ze stolu za strašlivého drnčení spadly na zem. Ne zrovna nenápadné. Jen co se ale na mě upřou pohledy či aspoň senseiův pohled, podaří se mi najít rovnováhu. "Tak a to byla úžasná variace na techniku Kawarimi no jutsu od Uzumaki Minako - příště zařídím, aby ty zbraně lítaly ve vzduchu." Pochopitelně, že nezařídím, ale na tom nezáleží. S tím odkráčím pryč. Neměla jsem zrovna v plánu to po sobě uklízet a navíc se ozve sensei a řekne, že si máme pospíšit na hřiště, kde budou řečeny výsledky. Tak se přece tady nemůžu zdržovat nějakým pořádkem! Bunshin - 3 Henge - 2 Kawarimi - 1 Venku leje jak z konve. Nic moc pocit. A uprostřed toho nadělení stojí strejda s nadmíru děsivým pohledem. Jako by nám chtěl sdělit, že nás půlka neprošla. A než se naděju, ozve se hluk a najednou stojím v aréně. Dle toho, co nám Kakashi řekne, se ukáže, že jsem v podstatě měla pravdu. Půlka z nás skutečně projít nemá. Pohledem si přeměřím svého soupeře, Itachiho. Zajímalo by mě, jestli to strejda udělal schválně - jestli jsem ale chtěla s někým bojovat, tak právě s Itachim, který si taky zřejmě myslí, že být Uchiha znamená všechno. Jenom proto, že nějaký Sasuke zdatně konkuroval tátovi, ale přeci on nade mnou nezvítězí! Strejda zahlásí, že první souboj již skončil a v tu chvíli Itachi složí nějakou pečeť. Nevím, co dělá, ale na tom nezáleží, rozhodnu se využít situace - co nejrychleji překonám vzdálenost, která nás dělí (1), a než se stačí vzpamatovat, zaútočím úderem na žaludek (2). "Kazeken!" Chci vyhrát, ale nejsem blbá, proto do techniky nedávám zbytečně moc chakry - Kakashi přeci řekl, že ho mám porazit, ne zabít. Mělo by ho to ale odhodit a vzhledem k umístění úderu taky dost bolet a paralyzovat, což by mi mělo dát čas rychle zareagovat dalším útokem. Proto pokud se zásah povede, dříve než se Itachi vzpamatuje se k němu zas rychle dostanu (1) a znovu ho praštím slabým Kazekenem (1), tentokrát jdu po hlavě. S trochou štěstí mu ji neustřelím, mělo by se mu ale pěkně zatmít před očima a nejspíš bude otřesený natolik, že pokračovat bude velmi obtížné (bolest hlavy, dezorientace, možná otřes mozku). Jeho slova o tom, že "test nejspíš bude o něčem jiném", jsem úplně ignorovala. Stejně je to určitě jen způsob, jakým se mě snaží rozptýlit. A i když si možná myslí, že jsem úplně blbá, na to mu neskočím!

Uchiha Itachi - 24. listopadu 2014 23:44

Poslední část zkoušky! Po mém pokusu o zrušení Genjutsu se nic nestalo. "Kso!" Zavrčím si v duchu, mělo mě napadnout, že tak jednoduché to zase být nemůže, a tak horlivě přemýšlím, co udělat dál, než zapojí Minako. Ta na sebe bohužel nedá dlouho čekat. Zhodnotím pohledem terén a musím zatnout zuby. "Nulová šance užití náhrady, nejsou tu vhodné objekty." Protože okolí nám tvoří jen čtyři stěny a pečetící lístky na nich a holá zem hřiště, tak asi bych s náhradou moc nepochodil. Znamená to, že musím vsadit na rychlost a schopnost vyhnout se jejím úderům dost rychle. Blíží se ke mě není to tak rychle, jak jsem čekal ale i tak se již připravuji na to uhnout před jejím úderem, který jasně přichází. Chakra se zformuje v její dlani. "Zase ta technika? Kso nesmí mě zasáhnout jinak by to mohlo být..." A už je tady...Její dlaň se rychle blíží k mému tělu. Neváhám a uhnu rychlým úskokem do strany (2). Snažím se při tom ohnout tělo v boku, abych uhnul, co nejvíce z jejího dosahu. Vzápětí cítím, že nejsem však dost rychlý. Nedokázal jsem její technice uhnout úplně. Líznulo mi to bok a vyhodilo mě to tedy z trajektorie úskoku. Bylo to, jako by mi pěkně tvrdá pěst napálila do boku. Musel jsem zatnout zuby a cítil jsem, jak na chvíli ztrácím půdu pod nohama a letím v piruetě šikmo bokem od Minako. Rychle se snažím získat kontrolu nad svým tělem a dopadnout zpátky na nohy čelem ke svému soupeři (2). Dosednu nohama na zem ale trošku se mi motá hlava z toho točení, takže mírně zavrávorám. Musím zaklít v duchu znovu, protože se opět ke mě Minako řítí s připravenou další ránou. Po tom, co zvládla jen částečným zasažením jsem o to jistější se jejímu útoku vyhnout. Přibíhá opět pomaleji, než bych čekal. Jsem připravený. Motání hlavy ustává. Nastává další pokus o úder tentokrát bude dle koncentrace chakry v její dlani slabší, ale i tak neváhám a odrazím se od země a vyhnu se jejímu útoku (2). Přeletím Minako a v letu se překlopím tělem opět k ní a dopadnu o kus za ní (3). Můj dopad na nohy byl perfektní dobře načasovaný, nejspíše ještě, než se stihnula otočit. "Sakra nechtěl jsem hrát tvrdě ale nedáváš mi na výběr, budu tě muset zaměstnat a pak zjistit, jak z týhle šlamastiky." Využiju vyzískaný čas, abych složil potřebné pečetě, když složím poslední schválně počkám, až se otočí Minako ke mě, s čímž jasně počítám. Je horlivá hlava a bude chtít jít zase po mě, a právě proto jsem si vybral tuhle techniku. Když se její oči upnou na mě začne to. "Magen: Narakumi no Jutsu!" Pomyslím si v duchu název techniky, který není nutno vyřknout a mírně se pousměju (3). Okolo mého těla se najednou zvedne vítr a poletující listí mě zahalí. Když listí opadne Minako by mě už neměla vidět. Místo mě by měla vidět svou nejhorší noční můru a vzhledem k tomu, než se nezdálo, že by pochopila, oč jsem se snažil před začátkem našeho souboje sázím na to, že nebude vědět, jak z téhle techniky ven. Samozřejmě si jí hlídám, kdyby náhodou, aby mě nepřekvapil nějaký její útok. A mezitím vymýšlím, jak z toho vyklouznu já. "Myslí máma ti o tom vyprávěla....Uchihové jsou na Genjutsu a jeho prokouknutí nejlepší a tohle musí být Genjutsu. Některá pominou, když si je člověk uvědomí, u jiných je třeba uvolnění a další.....jasně probere člověka bolest!" Vítězně se usměju a kousnu se do spodního rtu až do krve v naději, že to něco změní a iluze, které věřím, že tu je pomine. Při tom nespouštím oči z Minako a jsem připraven dál jednat.

Haku - 25. listopadu 2014 00:01

Zkouška Chvilku to sice trvalo, ale nakonec se na stanovišti vystřídaly všichni. Když začal sensei mluvit, tak jsem se otočil jeho směrem a poslouchal jsem. Takže v tomhle byla Minako první jo? To je docela zajímavé, vzhledem k tomu že u předchozí zkoušky totálně pohořela. Řeknu si v duchu a když nás sensei vyzve, tak na nic nečekám a zařadím se na určenou pozici. "Bushin no jutsu". Složím pečetě a provedu techniku. Ta se ale bohužel nepovede ani z poloviny tak dobře, jak jsem čekal. Místo mé dokonalé kopie přede mnou stojí ubohá napodobenina, které dokonce teče z koutku úst malý čůrek slin. Jeden z nejhorších, ne-li nejhorší výkon. No nazdar, to je vážně hrůza. Jak se mi něco takového vůbec povedlo? Pomyslím si a dívám se na svůj výtvor. Raději se jím přestanu zabývat a jdu na další techniku. "Henge no jutsu!" Obláček kouře a místo mně stojí na místě Kakashi sama. Bohužel to ale není tak dobrý výkon jak bych chtěl. Chybí mi plášť i klobouk který Hokage nosí. Dokonce mám i jinou výšku a tvar vlasů. No, v Kakashio podobě ale jsem, tak snad to bude stačit. Když sensei řekne, tak se postavím dál od svého klona na určené místo, zruším Henge a použiji další techniku. "Kawarimi no jutsu!" Čekal jsem že skončím úplně někde jinde a že to zase bude pohroma. Místo toho jsem se ale objevil na místě svého klona a on byl tam kde jsem stál já. Dokonalé provedení! Spokojeně se usměji, počkám až si sensei všimne výsledku a nechám klona zmizet. Pak vyrazím společně s ostatními ven. Základní techniky: Klon: 1 Přeměna: 2 Náhrada: 3 Poslední část zkoušky Venku bylo celkem mokro a stále pršelo. Nedá se říci že by mi to vadilo, déšť mám celkem rád. Tedy v okamžicích když necvičím, pak to může být dosti nebezpečné. Cela třída se přesunula kousek od Hokageho a v té chvíli se stalo něco velice podivného. Zával vítr a kolem každého z nás se objevily jakési kamenné stěny, které tvořily cosi jako arénu. Evidentně jsme v nich byli po dvojicích a se mnou je tu můj známí z rána - Sarutobi Karui. Znepokojeně se na něj podívám a pak se otočím směrem kde jsem naposledy viděl stát Hokageho. Oddělit zrno od plevele. Čekal jsem že nás budou chtít rozdělit, ale netušil jsem že to proběhne takhle.. Moc se mi to nelíbí. Zamračím se, znovu se otočím a zadívám se na Karuie. Nechci s ním bojovat. Umím použít jen dvě útočné techniky. Ta první by ho jistě zabila kdyby kdyby se povedla a já sám bych určitě nedopadl moc dobře. A kdybych použil tu druhou, mohl bych mu vážně ublížit. Kombinace blesku a vody není moc dobrý nápad, tedy pokud není úkolem někoho zlikvidovat, což tento případ rozhodně není. A tak stojím tiše na místě a jen tak se na Karuie dívám se stále znepokojeným výrazem ve tváři. Nemám v plánu začít útok, takže jen stojím na místě a čekám. V případě že by se ke mně dostal a chtěl zaútočit, se pokusím bránit a uskočit co možná nejdál od něj (1).

Oheň života - 25. listopadu 2014 00:28

Minako vs. Itachi Minako nehodlá skočit na ty špinavé triky svého oponenta. Je to Uchiha a těm se nedá věřit, to už minulost dokázala mnohokrát. Proto pěst tohoto děvčete zaplane modrou chakrou a pěkně silně praští do Itachiho břicha. Ale v ten okamžik tam Itachi není, Minako zcela mine cíl a cítí jen dotek látky na kloubu malíčku. Bylo to velice těsné, ale Itachi efektivně uhýbá. Avšak Minako vidí, kterým směrem uhýbá a proto využije energie v pěsti a pokračuje v úderu směrem na tvář. Ale úder je vedení částečně ze setrvačnosti těla a v nedokonalé rovnováze. Proto se Uchiha může obratným skokem dostat až za záda Minako. Ta se okamžitě otočí a opře pohled do jeho očí, aby viděla úmysl svého protivníka. Ovšem to neměla dělat. Listí se zdvihne do vzduchu a Itachi jako by zmizel z povrchu zemského. Minako Itachi je pryč z arény a Kakashi na tebe upírá přísný pohled z vysokého sloupu. Chvíli tě pozoruje a pak zavrtí hlavou. Složí pečeť a seskočí přímo k tobě. Než dopadne na zem, tak se stěny kolem tebe schovají zpět pod zem a ty uvidíš, že na hřišti už nikdo není. Pouze tví spolužáci se spokojeně vybavují u vchodu do tělocvičny a pyšní se zbrusunovými čelenkami vesnice i hodností. Tebe si ani nevšímají. Jsi jim ukradená: "Čas vypršel Minako, chtěl jsem ti dát šanci... ale ty jsi prostě neschopná. Zítra se za mnou stav, seženu ti místo na nějakém řemesnickém učilišti," řekne Kakashi necitlivě a zcela chladně. Pak nahodí úsměv a zamíří směrem k tvým spolužákům, "hlavně se s nimi nepokoušej bavit. Nejsi pro ně dost dobrá, odpadlice..." prohodí Kakashi ještě a poté společně s tvými spolužáky vejde do budovy akademie. Itachi Bolest probudí tvé tělo. Najednou máš zavřené oči, i když si jsi jistý, že jsi je před tím nezavřel. Otevřeš je a uvidíš Narru Shikane a Yamanaka Inoriho, jak tě sledují: "Takže jsi se z toho dostal... Říkal jsme ti Shikane-san, že on bude další," řekne Inori. V tu chvíli si všimneš, že oba drží v ruce čelenku Listové, ještě si ji nenasadili. "Gratuluji Itachi, teď je z tebe genin," ozve se hlas Sedmého za tvými zády. Když se otočíš, tak vidíš jen toho bělovlasého staříka v rouchu Hokageho, jak ti s úsměvem podává čelenku, "zatím jsi jediný kdo genjutus prolomil. Shikane-chan uznala porážku téměř okamžitě, aby nemusela bojovat proti příteli... To je rovněž jedena z několika cest úspěchu... Doufejme, že ostatním to nebude trvat příliš dlouho," dodá Kakashi a rozhlédne se po hřišti, kde déšť dopadá na zastavené spolužáky zírající do blba.

Sarutobi Karui - 25. listopadu 2014 01:10

Maturitní zkouška pokračování Výsledky z naší síli mne úplně nepřekvapí. Nejsem rozhodně silák a většina mých dovedností leží v tom, že vím, kde najít místo, do kterého dloubnout. Následuje ninjutsu zkouška. Nemůžu říci, že by to byla pro mne procházka růžovou zahradou, ale s klonem si nakonec nějak poradím. Rozhodně nejsem nejrychlejší a rozhodně není úplně nejkvalitnější, ale nakonec je. Vytvořit kopii našeho Hokageho je pro mne méně náročné, ale stejně to není věc, ve které bych exceloval. Aspoň podle mého mínění. Nakonec je tu technika přemístění. Asi by bylo hezké, kdyby se mi povedla bez potíží, ale ruku na srdce. Aktuálně jsem ve stavu, že bych si raději zalezl někam za knížku na střechu a tam si v klidu četl. Přesto jsem schopen techniku ukuskutečnit v požadovaném rozsahu. ---------------- Bunshin - 1 Henge - 3 Kawarimi - 1 Krátký souboj Testy končí a nakonec je tu ještě překvapení v podobě souboje. Nastoupíme sice jako stádo, ale díky našemu Hokagovi jsme rozděleni na dvojice. Nejsem jeden z dychtivců někomu rozmlátit obličej. Fakt je, že navíc proti Hakuovi se mi stát nechce. Ráno se mě zastal a nevidím důvod se s ním pouštět do fyzického křížku. Pominuli, že je o hlavu větší, asi jako většina mých spolužáků. Takže proti sobě stojíme, moknem a Haku je připraven skoro na všechno. Trvá to jen chvilku. "Co takhle si dát kámen-nůžky-papír a kdo vyhraje půjde dál." Pronesu po chvilce přemýšlení. Nechci se mlátit. Přijde mi to zbytečné. Vím co umím a pamatuju si minimálně jednu techniku svého oponenta. V případě obou by jsme skončili v nemocnici a to se mi opravdu nechce. Metoda kámen-nůžky-papír se mi zdá stejně tak náhodná jako naše techniky. Navíc se dá dělat i nadálku, takže máme jistotu, že na sebe okamžitě nezaútočíme. Jako důkaz, že to myslím vážně, natáhnu ruku a pozdvihnu jí v pěsti nahoru, připraven začít. Pokud bude chtít útočit, jsem připraven se bránit pomocí mého taijutsu. /2/

Haku - 25. listopadu 2014 01:20

Zkouška - poslední část Oba dva jsme nehnutě stály proti sobě. Díval jsem se na Karuie a cítil jak mi na vlasy a tvář dopadají kapky deště. Mně se bojovat nechtělo a Karuiovi očividně také ne. A pro to mně jeho návrh mile překvapil. "Nechce se mi bojovat. Takže ano, souhlasím s tvým návrhem". Řeknu směrem ke Kauriovi. Vidím že o je na hru připraven a tak také zvednu ruku a ihned začneme. Tři, dva, jedna, teď! Kámen.." Podívám se na svou ruku a pak na tu Kauiovu. Když vidím jak to dopadlo, tak se smutně pousměji. Karuiova ruka tvoří papír, což znamená že vyhrál. "Gratuluji, vyhrál jsi".

Oheň života - 25. listopadu 2014 09:24

Haku a Karui Kámen, nůžky, papír. Tak velice častá dětská hra, rozhodující o vítězi nebo poraženém. Nyní našla své místo i při souboji Karuie a Hakua. Haku uzná, že Karui zvítězil, ale zdá se, že to někomu nestačí. Stěny jsou stále na svých místech a Hokageho pohled se otáčí k vám, nebo vám to tak přijde. Je zde totiž ještě někdo, kdo se chce projevit. Che! To si říkáš jinchuuriky? Dávej si na toho parchanta pozor... Neřekl ta slova správně. Měl citovat Hokageho slova, tohle je jasná past... Pojď Karui, dám si svou sílu a společně tomu podrazákovi upravíme ksicht... Tak co říkáš? Čeká jen na příležitost, nepovoluj, neotáčej se! Donuť ho ta slova říct přesně! syčí Karuiovi v hlavě cizí hlas a zdá se mu, jako by se díval do těch chladných očí svého "přítele" v břiše? ... Nebo je v hlavě?

Oheň života - 25. listopadu 2014 09:31

Toyoshi Rihi "Co jsi tu dělal, Rihi?" zeptá se Hokage tiše a nataženou rukou ti symbolicky zabrání v odchodu. Obrátí k tobě svůj pohled a dává si pozor na lež v tvých očích. Každý jounin dokáže lež ukrýt, ale každý ji dokáže i odhalit a Kakashi-sama je daleko za úrovní Jounina. "Příliš mnoho ti neřekl mám pravdu? Jen o zlatých řetězech a ohni... Rihi, nepokoušej se po něm pátrat," řekne Hokage varovně a tiše, ale ne tonem, kterým vydává rozkazy. Zní to spíš jako prosba.

Sarutobi Karui - 25. listopadu 2014 09:50

Zkouška poslední část Pro Hakua to musí vypadat, že už musí být asi po všem. Můj postoj ovšem chvilku po jeho prohlášení ztuhne. Do očí se mi vloudí podivný pohled. Rozhodně to není asi moc příjemný. Pak se můj pohled na chvilku vypne. "Svojí sílu... Svojí sílu? ... Svojí sílu?!" Zařvu na mého prcka v hlavě. "Teď se ozýváš? TEĎ?!" Na to nemusím ani do tranzu, když na to tak příjde. Vidí to co já a cítí to co cítím já. "Jestli chceš krev, tak ti jí můžu klidně dát." Už ho mám plné zuby. Nejsem jeho otrok a on od dnešní noci začíná vypadat, že si bere víc prostoru než by měl právo. Pro Hakua to vypadá divně. Chvilku to vypadá, že po jeho prohlášení chci zvednout ruku, že ukončím také souboj. Místo toho se ovšem v mé ruce objeví jehlice. Útok však není veden na Hakua. Já se nehnu z místa. Jehlice nesměřuje k Hakuovi, ale k mojí druhé ruce. Než se nadá jehlice projede mojí rukou v oblasti předloktí. K překvapení jí tám necham. Je vidět na mě, že se celkem dost soustředím. "Stačí ti tolik krve? Nebo chceš další?!" Koncentrace je na mě vidět. V ruce se objeví další jehla.

Oheň života - 25. listopadu 2014 10:11

Karui a Haku Karui Ksssooo! Ty parchante, přestaň poškozovat mou schránku... Checheche, ty jsi mi ale pitomec. Hledáš nepřítele tam kde není... Bojuješ proti své vlastní síle místo toho, aby jsi ji využil. Promluví k tobě démon rozčíleně a ty máš pocit, že vidíš mlhavou hlavu hada. Kterak otevírá tlamu a chystá se ti sežrat obličej. A v tu chvíli pocítíš bolest v hlavě, jako by ti někdo uvnitř lebky rozdělal oheň. Bolest je mučivá, ale v jediném okamžiku ustane. Ty otevíráš oči a vidíš, jak ležíš v blátě na hřišti. Kolem tebe stojí spolužáci, ale všichni zírají do prázdna. Jenom kousek vpravo je Uchiha Itachi, Narra Shikane a Yamanka Inori. Všichni tři s čelenkou. "Dobrá práce, Karui," zaslechneš celkem laskavé uznání za zády. Jen co se otočíš, tak uvidíš Sedmého, kterak se lehce usmívá, "právě jsi prošel posledním testem. Stal jsi se geninem, gratuluji k prvnímu povýšení," uzná tě Hokage a už ti podává čelenku se znakem Listové. Bylo to tedy jen genjutsu a bolest v hlavě tě probrala? Ale proč tě tedy neprobralo bodnutí sama sebe jehlou? Ruka je mimochodem zcela v pořádku a bez zranění, pouze tě bolí v místě, kam jsi se bodnul. Haku Karui chvíli podivně zírá. Nezírá na tebe, spíš jako by se díval na něco těsně před sebou. Párkrát sebou cukne a poté náhle tasí jehlu a bodne ji do své vlastní ruky. Krev začne stékat po paži a odkapávat na zem. Karui však s podivným chováním pokračuje. Chytí se za hlavu, zatne zuby bolestí a klesne na kolena a pak? Pak jako by se rozplynul, zmizí jako by byl pouze mlha.

Haku - 25. listopadu 2014 10:59

Karui chvíli jen tak civěl a měl jsem pocit že se dívá na něco jiného než na mně. Pak udělal něco co bych od něj nečekal. Vytáhl jehlu a v té chvíli jsem myslel že chce zaútočit. On ale bodnul do ruky sám sebe, což se mi zdálo dost divné. Když jsem viděl že klečí na kolenou, tak jsem mu chtěl jít pomoc, ale on se najednou rozplynul. A v té chvíli mi to došlo. Celou dobu jsme uvězněni v genjutsu. Jedině tak si to lze vysvětlit. Rozhlédnu se a řeknu "Jsi lepší a já pohořel!" Karui tu sice není, ale i tak by to mohlo fungovat. V případě že se nic nestane, tak se chytnu malíčku levé ruky a prudce jím škubnu ve snaze si způsobit bolest.

Uchiha Itachi - 25. listopadu 2014 11:02

Konec zkoušky Pro ty jenž dokončili zkoušku Moje Genjutsu na Minako očividně zabralo. Alespoň jsem získal potřebný čas. A když jsem se kousl do rtu a ucítil železitou příchuť krve najednou jsem procitl. Ucítil jsem zavřené oči a otevřel je a s dlouhým nádechem se posadil. Jsem celý od bláta a mokrý, ale to mi vůbec nevadí. Můj pohled sklouzne na dva již procitlé spolužáky z klanu Yamanaka a Nara. Opřu dlaň o koleno a zvednu se na nohy. Hřbetem druhé ruky otřu kapičky krve ze rtu a pousměju se na ně. "Takže můj odhad byl správný, že právě tihle odhalili skrytý význam první." To už je u mě ale sedmý a podává mi čelenku. Spokojeně se usměju a vezmu jí do levé ruky a mírně se ukloním Kakashimu. "Arigato ozaymas Hokage-sama." Poděkuju a pak sklouznu pohledem na své dva spolužáky. "Myslel jsem si, že jste skončili tak brzo právě vy dva. To, že je to Genjutsu mne napadlo hned, když se vše po listí změnilo jen mi chvilku trvalo přijít na to, jak z toho taky mě trošku zdržela Minako." Objasním společníkům a pak trošku starostlivě pohlédnu na stále ležící Minako. Pohledem opět vyhledám sedmého. "Obávám se, že jsem jí zkoušku patřičně ztížil. Nedala mi na výběr a teď je uvězněná v Genjutsu v Genjutsu.....snad to zvládne." Nechtěl jsem jí to takhle ztížit, nicméně jak jsem řekl nedala mi na výběr. Bohužel její malé zkušenosti s Genjutsu jí asi moc do karet hrát nebudou. Snad na to časem příjde. Musí prokázat, že je hodná Geninství, jako my. To už se ale budí Karui. S mírným úsměvem na něj pohlédnu a kývnu uznale hlavou. "Vítej zpátky mezi námi." I on dostává od Kakashiho svou čelenku. Zatím jsem při vědomí jen 4 to je docela málo z celkového počtu. Složím ruce na prsou a sevřu čelenku mezi prsty levačky a čekám, kdo další se z toho dostane. Můj výraz je opět klidný a oči pátravě pozorují spolužáky.

Sarutobi Karui - 25. listopadu 2014 12:19

Konec zkoušky Pro ty, co ukončili: Boj s tím Hadem (ano s velkým H) je pro mne překvapivý. Nikdy si takhle nedovoloval. Chystám se mu to slovně vrátit, když mi v hlavě exploduje bolest. "Ty hajzle!" Zaskučím. Chytnu se za hlavu a... a proberu se v bahně na zemi. Otevřu oči. Kolem mě jsou moji spolužáci, v tranzu. "Tak to je tedy ostuda." Uvědomím si, že jsem musel být pod vlivem genjutsu. Což jsem samozřejmě nevěděl. Co hůře, ani nevím jak jsem se z něj dostal. Nikdy jsem nebyl pod jeho vlivem a knížky sice praví co dělat, ale na sucho se to tak nějak zkusit nedá. Z mého pocitu sebeponížení mě ale vytrhne Hokage, když mě gratuluje ke složení zkoušky a povíšení do geninského stavu. "Arigato." Poděkuju a přeberu čelenku. Přesunu se k ostatním úspěšným studentům. Přivítání Itachiho přijmu s pokývnutím hlavy. "Raději bych si dal místo toho dopolední teoretický test." Útrpně pronesu. V hlavě mi to šrotuje jak o život. Je to známka toho, že jsem někde zanedbal trénink a je na čase se do budoucna na to trochu přisoustředit.

Uchiha Itachi - 25. listopadu 2014 12:55

Konec zkoušky Pro ty dokončené "Heh no to ti věřím nicméně tohle bylo docela jednoduhší, než test řekl bych." Podotknu s klidem a opět očima prohlížím ostatní. "Co myslíte. Dostanou se z toho všichni? A kdo bude ten další, kdo na to příjde?" Bedlivě všechny ležící studenty pozoruji a říkám si, že někteří to možná vůbec nezvládnou. "Minako se bude muset ukázat. Pořád jen mele pantem a chvástá se, teď musí ukázat, že je i k něčemu užitečná." Mezitím věnuji pozornost svým společníkům.

Oheň života - 25. listopadu 2014 13:27

soukromá zpráva od Oheň života pro Malá pyromanka Vojáci se vám klidí z cesty a sbírají ze země dva mrtvé kolegy, kteří střet s modrookou dívkou nepřežili. Rychle vám zmizí z dohledu. Ačkoli ty mluvíš, tak ta holka mlčí. Samozřejmě, je celkem pohledná. Ovšem od pohledu ji bude mezi sedmnácti a dvaceti lety. Kouká do země a mírně před sebe. Zdá se, že tě chvíli ignoruje a nebo přemýšlí. Odpoví tedy asi s minutovým zpožděním: "Jmenuji se Imioha Kimy a nejsem žádný zločinec..." ještě se nadechne, aby něco dodala, ale všechno polkne a už nic nedodá, "děkuji za pomoc, kdyby jste nepřišel... Tak bych je musela zabít všechny," povzdechne si tiše. A tak začíná vaše společná cesta do Konohy. Nová holka je velice tichá a zakřiknutá, jakýkoli rozhovor vedený s tebou je veden co nejrychleji a velice stručně. Během těch několika dní při cestě pěšky i následné plavbě lodí, jste si ani jednou výrazněji nepromluvili. Až té jasné noci, při posezení u ohně se najednou dala do řeči. "Konohamaru-san... zítra už asi budeme naposledy mimo vesnici, je to tak... J-já do vaší vesnice nemůžu... J-já ty lodě zapálila, zapálila jsem je úmyslně!" dostane ze sebe poslední větu tak rychle, jako když strháváte náplast, aby to nebolelo, "ale, ty lodě byly plné zbraní pro armádu. Dodala je Aliance, aby bylo samurajské vojsko silnější... Ale to my nechceme... Prosím, Konohamaru-san... Nechte mě odejít, váš Hokage by... Určitě není tak vstřícný jako Vy!"

Inuzuka Akene - 25. listopadu 2014 16:37

Snad poslední část zkoušky Všichni domlátí do desky a Udon-sensei nám oznámí výsledky. Minako překvapivě měla nejvíc, což mě docela překvapí. Jak je to možné? Že by v ní třímal skrytý talent poděděný po otci? Možná, rozhodně to asi nebyl jediný dar, který dostala. nědělám si z toho velkou hlavu a místo toho si urovnávám myšlenky. Daří se mi teď docela dobře, snad to nepokazím. Ale jako bych si to nemyslela... Další zkouška je prováděna hromadně. Proč ne? vyslechnu si příkazy, jasné a srozumitelné. Složím pečeť. "Bunshin no jutsu." Chvíli nic a až pak se objeví moje nedokonalá kopie. Co to? Obvykle mi Bunchin no jutsu jde, ale dneska nějak zaostávám. Seber se, holka. Vždyť to není až tak těžké Ale i kopie hokageho nedopadla zrovna podle mého přání a dala mi pořádně zabrat. Jsem z toho zmatená. Možná je to tím, že ninjutsu nebyla nikdy moje silná stránka. Ale přemístění semi povedlo o trošku lépe, než dva předchozí pokusy. Alespoň to. Bunshin - 1 Henge - 1 Kawarimi - 2 Ještě nás čeká souboj! Venku nás čeká Hokage, který s námi má svůj vlastní plán. Počasí pod psa,nebo možná ne tak doslovně. Prostě je hnusně,takže spokojená nejsem. Ale spíš věnuji pozornost tomu, co se bude dít. Zvedne se vítr, Je docela zima, měla jsem si vzít ještě něco přes sebe, a během okamžiku jsme rozdělení v jakýchsi kamenných arénách. Já a Reiko stojíme na jedné straně a naproti druhé stojí... Sukumo? Jaké milé překvapení v tomhle krásným dni. Hlas Sedmého mnou prochází a jako by vibroval uvnitř mého těla. "Nyní budete bojovat proti sobě... protože pokora je důležitá vlastnost shinobiho" No bezva, budu s ním bojovat, dokud já nebo on nebudeme ležet v kaluži na zemi. Z rozpačitého výrazu vytvořím potměšilý úsměv. Otočím se ke svému protivníku. "Budem bojovat nebo to vzdáš? Já nemám v úmyslu s tebou nějak ztrácet čas." Pozorně jej sleduji pro případ, že bych chtěl zaútočit. Ale Reiko se to nějak nezdá. Nespokojeně vrčí a přitom se dívá na zdi, které nás vězní. Nechávám další krok na Sukumovi. Nebudu se do toho vrhat po hlavě. Ne, dneska ne. Nemůžu. Možná se do toho taky vrhl bez rozmyslu... možná... já stejnou chybu udělat nesmím...

Uzumaki Minako - 25. listopadu 2014 17:11

Boj Měla jsem jedinečnou příležitost a naprosto se mi podařilo ji promarnit. Itachi se uhne, a pak znova - a vzápětí už stojí za mnou. A než se stačím vzpamatovat, znovu se zvedne poryv větru, spolu s ním se vzduchem rozletí listí, a Itachi se rozplyne. "Nani?!" Zastavím se na místě a s naprosto wtf výrazem se rozhlížím kolem. Nikdo tu ale není. Jen Kakashi. A tváří se dost přísně. Obecně mám pocit, že od té doby, co u mě našel ten tátův deník, jako by ke mně začal mít silný despekt - ale já za to přece nemůžu, jaký kraviny si táta do toho deníku psal! Je to silně nefér. Když ale složí pečeť, zdi zmizí a já si všimnu skupinky spolužáků klábosící u vchodu, uvědomím si, že to asi nebude jenom tím. Nevím, co se stalo s Itachim, ale... počkat, to jak rychle zmizel, to musela být iluze! Z nějakého důvodu jsem byla v iluzi, a... nevím, co přesně jsem měla udělat, ale nezvládla jsem to. Strejda mi řekne, že čas vypršel, což mě zarazí ještě víc, protože to byly sotva dvě minuty. Každopádně Itachi věděl něco, co já ne, protože pokud z dvojice měl vyhrát vždycky jeden a já jsem ta, která prohrála... sakra! Jak to? A jak je možný, že ten souboj trval tak krátkou dobu, ale Kakashi se tváří, že nejenom, že jsem na to nepřišla, ale ještě ke mě byl tak velkorysý, že mi dal hrozného času - a já to stejně nezvládla. Itachi říkal něco o tom, že cíl nebude v tom porazit toho druhého... no samozřejmě že ne! Vždyť mě ani neporazil. Sice se mi zvlášť nedařilo, ale porazit bych se určitě nenechala! Takže to bylo v něčem jiném... ale v čem to jako mohlo být? Vždyť Itachi ani nic neudělal, jenom se mi párkrát uhnul! "Hej, stůj!" křiknu na strejdu. Tohle prostě nechápu, jak je to možný. "Děláš si srandu, viď? Jak jsem mohla prohrát, když jsem nic neudělala? Když ani Itachi nic neudělal?!" Doběhnu ho, i kdyby už byl v akademii, a chytnu za rukáv. To, že říkal, že za spolužáky nemám dolejzat, úplně ignoruju. "Notak, přestaň už vtipkovat!" Nejsem ani tak hysterická, jako spíš zmatená.

Kayen - 25. listopadu 2014 17:32

soukromá zpráva od Kayen pro Konohamaru: Vést s ní rozhovor by bylo zbytečné, je do sebe uzavřená až zakřiknutá a občas si říkám "pročpak asi", ale na tohle moc nejsem. Mou pozornost stejně většinou žádají její ... ladné křivky řekněme. Mezi 17ti a 20ti lety je to už dívka "tak akorát" a i když se říká, že jakože do 21 let ne, tak tohle mě opravdu zajímá minimálně. Tahle věková hranice je pro ostatní, ne pro Perverzního Opičáka Konohamara! "Bleh... ti starší skřeti by nejraději, abychom se my mladí poznávali až v důchodu!" Tenhle zákon mi opravdu říká velice málo, ne že bych si záměrně vybíral "příliš mladé", ale myslím si, že tak od 16ti vejš už je to v pohodě. Každopádně mé erotické úvahy, ve kterých dívka jménem Kimy hraje v posledních dnech ústřední roli mě zaměstnávají dostatečně na to, abych nezkoumal co se skrývá za jejím mlčením. Samozřejmě udržuju navenek dojem "cool gentlemana", který by jí přece ani omylem nešmíroval (neee fakt, jsem to pro tentokrát odložil) a to až do momentu, kdy sedíme u ohníčku. Čumím do plamenů a přemýšlím intenzivně jak jí oslovit a ona přitom začne sama... "...wau, takže zločinec... kriminálnice, pěkně sexy kriminálnice, ty bys to za mřížema neměla snadný... a hlavně by to byla škoda." Nicméně po jejích slovech, která jsem si vyslechl se odmlčím - ne že bych jí chtěl napínat (i když jistě jí mé mlčení na klidu nepřidá), ale prostě potřebuju přemýšlet: "Takže to udělala a pokud půjde před Yamanaky, nebo Hokageho, tak je jasná jak já v dívčích lázních... vlastně její situace nemá řešení, musí být dost zoufalá. Hehe... co by asi byla ochotná zaplatit za svobod... NE!" Fakt jsem na to pomyslel! Fakt mě napadlo, že jí pustím výměnou za sexuální službičku (ne, že bych nepotřeboval povolit ventil, takhle dlouho bejt sám v divočině je naprd, se nedivím osamělým zemědělcům, že zneužívaj kozy, po pár letech musí vypadat sexy i medvědice). Ale samozřejmě to nebylo vážně, byl to vtip. Nebo... aspoň nanejvýš tak polo-vážně. "Kruci! Soustřeď se idiote!" Ta situace je totiž zapeklitá o něco víc, než se na první pohled může zdát... dal jsem slovo jménem Konohagakure no sato, kdyby mi utekla, nebo by jí později chytili a dostali z ní, že jsem jí pustil, tak by to byl průser prvního kalibru. Především teda můj průser, ale tak i tak by to dopadlo na celou vesnici. Jeden z členů Aliance podráží druhého člena Aliance, to v této době - bez Naruta - není něco, co bychom potřebovali. Jedna jiskřička a může vypuknout zase válka. "Ksó! Ale ona je tak sexy..." Nakonec se nadechnu k odpovědi a řeknu klidným hlasem: "Dobře, že jsi se přiznala, to oceňuji. Ale cokoliv co řekneš nezmění nic na tom, že tě musím do Konohagakure odvést... podívej... Dal jsem nejen své slovo, ale též jsem mluvil za naši vesnici, a kdybychom Samuraje podvedli, tak by to mohlo klidně vést k válce, při které by zemřelo mnoho lidí... a i když jsi velice pohledná, tak tvůj ani můj život nemá větší cenu než těch, kteří by zahynuli ve válce, která by kvůli tomu, že tě pustím mohla vzniknout. Nepřeju ti nic zlého, ale nemůžu tě chránit na úkor bezpečnosti Konohy a lidí v ní - to prosím pochop. Ale neměj obavy, Hokage-sama je moudrý muž a jeho sharingan vidí nejen to co jsi udělala, ale i tvé pohnutky. Proč jsi to vlastně udělala? Proč nechcete, aby samurajové byli silnější a kdo vlastně jste, když říkáš "to my nechcete" koho tím "my" myslíš?"

Oheň života - 25. listopadu 2014 18:13

Haku Ti co dokončili "Jsi lepší a já pohořel... Jsi lepší a já pohořel..." ta slova se několikrát odrazí od kamenných stěn. Chvíli se vůbec nic neděje, ale poté pocítíš chlad na kolenou a svět kolem tebe se propadne do temnoty. Otevíráš oči. Klečíš na mokré zemi a záda ti stále skrápí déšť. Kolem sebe vidíš své spolužáky. Sarutobi Karui, Narra Shikane, Yamanaka Inori, Uchiha Itachi, Hyuuga Kano a Aburame Yota. Ti jsou vzhůru a zdá se, že Hyuuga a Aburame se probudili asi jen pár sekund před tebou, protože se ještě rozkoukávají. Navíc ostatní probuzení už mají čelenky: "Gratuluji vám třem, Haku, Kano, Yoto... prošli jste,"oznámí vám hlas Sedmého při předávání čelenek. Takže se vás ze třiceti zatím probralo sedm, "dalších osm procitnutých se stane geniny automaticky. Zbytek bude muset počkat na sečtení bodů... a je málo pravděpodobné, že projdou," řekne vám Kakashi-sama jen tak informativně, aby jste mohli držet palce svým favoritům.

Sarutobi Konohamaru - 25. listopadu 2014 18:24

Poslední část zkoušky Můj výsledek ninjutsu nebyl tak velký jak jsem očekával. Naopak mě překvapila technika té blonďáté Uzumaki ďáblice. Překonala mě i Katon techniku.....zásah její technikou bych asi nerozchodil...strašidelný. Poslední spolužák je hotov a Udon-sensei nám dá instrukce na další část zkoušky. Tentokrát je na řadě základní ninjutsu. Postavím se do řady, připravím si pečetě a čekám na povel. "Bunshin no jutsu" Ignoruju ostatní z řady a sám se podívám na svůj výsledek. Má dokonalá kopie. Hned potom provedu i přeměnu a vedle mě se objeví můj otec v Hokage obleku. Dobře....dva úspěšné pokusy a teď na poslední.. Klon se přesune naproti mě a po souhlasu senseie vykonám i třetí základní ninjutsu. Tentokrát se ale nic neděje. Zkusím to tedy znovu a až na druhý pokus si vyměním místo s Hokage klonem. Krok vedle...snad to přehlédnou Můj výkon nebyl nejlepší ale ani nejhorší. Každopádně to stačí a my mohli přejít do poslední konečné části zkoušky. ................... Bunshin: 3 Henge: 3 Kawarimi: 1 Cestou ven jdu mezi posledníma, přesto se mi stane stejná věc jako ostatním. Po krátké "vichřici" z listí se ocitnu úplně někde jinde a na to nás uvězní Dotonova bariera uvalena Kakashim. Jak jsem se sem dostal ? Nic jsem necítil a ostatní to přeneslo taky ? To není možné....leda by to bylo genjutsu.. Ačkoli mě ihned napadlo genjutsu, zmateně se ohlédnu a hledám v bariéře nějakou skulinu. Jediné co vidím je Akene a pozorujícího Kakashiho. Nemá cenu nad tím bádat. Genjutsu je má velká slabina a proto nedokážu ani obyčejné Kai uvolnění. Je jen jediná možnost. Z menšího transu mě vyruší Akene a já se nakonec odhodlaný jednat. "Já s tebou nějakou tu minutku klidně ztratím." Sarkasticky se zašklebím a pomalým krokem jdu směrem k ní. "Já se vzdávat nechci. Navíc pokud je tohle genjutsu tak jedna z cest ke svobodě je skrz bolest.." O to víc se zašklebím. Čím víc se k ní přibližuji, tím více doslova srším sebevědomím. Je to sice bolestná ale rychlá cesta jak se z genjutsu dostat. Navíc kdo by odmítl možnost si takhle "pohrát" s opačným pohlavím. Raishō (Blesková dlaň) Zrychlím krok a v pravé ruce lze zahlédnou malé jiskry z mé techniky. Pravě tou rukou zaútočím jako první a v útočení nějakou dobu nepolevuji (3). Nejspíš první úder určitě minu a tak hned pokračuji klasickým úderem volné levé ruky ve snaze jí aspoň zasáhnout (2). Kupodivu se nebráním ale ani se nevzdávám. Můj cíl je jasný, zasáhnout jí a nechat se zasáhnout. Je to trochu sebevražedný krok ale hold se od genina nic jiného čekat nedá.

Oheň života - 25. listopadu 2014 18:27

Uzumaki Minako Zdá se to být jako nějaký špatný a pěkně hnusný žert, který si na tebe připravil strýček Kakashi, ale zdá se, že ho hodlá dohrát až do samotného konce. Je v polovině cesty na Akademii a stále se ještě neotočil se smíchem, aby pronesl ono slavné "Napálil jsem tě!" ne, zdá se že to nemá v plánu. Právě proto je třeba si odpověď vyžádat. Doběhneš ho kousek před Akademii a kousek od úspěšných spolužáků. Chytíš ho za rukáv a v tu chvíli se Kakashi zastaví. Ohlédne se na tebe přes rameno. Jeho pohled je děsivý a chladný jako led, není v něm pro tebe kouska ničeho dobrého: "Pusť mě ty spratku, mám tě už dost!" řekne docela agresivně a trhnutím ruky se uvolní a tebe srazí na zem. "Opravdu, ty jsi tak nemožná... Možná máš významné jméno, ale jinak jsi jen pro hanbu... tse," vpálí ti přímo do obličeje a skrze spolužáky se prodere do Akademie. "Co je vlastně ta holka zač, pořád něco vyřvávala ve třídě?" zapřemýšlí Karui. "Pořád měla tak silácký řeči a nakonec je to jenom odpadlice, cha!" křikne Uchiha Itachi a hodí po tobě blátivou kouli, ta se rozplácne na tvých vlasech. "Nemáš tady co pohledávat ty trosko, táhni domů za maminkou se vybrečet..." začne někdo další a přiletí ohryzek od jablka "...počkat, vždyť ty vlastně nikoho nemáš, cheche... Stejně by jsi své rodiče akorát zklamala!" "Vypadni nebo chcípni, trapko!" vykřikne Haku a hodí po tobě kamenem. A pak se to začne sypat, ze všech stran to na tebe létá. Zbytky od svačiny, bláto a kamení, společně s nadávkami. Ty pohledy mluví za vše. Nenávidí tě a mají radost, že jsi na tom tak špatně. A nikdo je nezastaví. Přitom Kakashi to vše pozoruje skrze prosklené dveře. Bez jakéhokoli náznaku soucitu.

Oheň života - 25. listopadu 2014 18:51

soukromá zpráva od Oheň života pro Tabořiště "My jsme odboj, Konohamaru-san..." zodpoví krátce a poněkud s roztřeseným hlasem. Jen trošku roztřeseným, ale už je to znát. Prohrábne si vlasy, aby je dostala z očí a strčí je za ucho. Poté si začne pohrávat s prsty a kouká se do ohně: "My museli ty lodě zničit... Aby nás samurajové neporazili... Je nás málo, ale jsme silní... O-oni si věří pouze se zbraní v ruce," řekne Kimy tiše, ale ne slabě. A poté prudce vyskočí na nohy a docela rychle se to na tebe rozhodne vysypat: "Vám věřím, ale nevěřím vašemu vůdci! ... To on dodává zbraně samurajům!" náhle se utiší a podívá se na tebe docela svůdným pohledem. Takovým v němž je slabost a zoufání si, dává ti najevo že jen ty ji můžeš pomoc a přistoupí k tobě docela blízko, "prosím Konohamaru-san, je to důležité pro naši věc..." zvedne ruce a lehce ti je položí na ramena... "řekněte si... co za to?" zeptá se tiše a s úsměvem. Její tvář se k té tvé stále přibližuje, je krásná a zoufalá a za svobodu dá i svoji čest?

Uchiha Itachi - 25. listopadu 2014 18:51

Čekání na konec Pro ukončené Chvíli je klid a trvá to, než se dokáže někdo další vymanit z Genjutsu. Nakonec jsou dalšími probuzenými Aburame a Hyuuga. Zdá se, že slavné a známé klony se umí vypořádat ze zkouškou. O chvilku později na to se probudí i Haku. Pohlédnu na něj klidným pohledem. "Vítejte zpátky vy tři, trošku jste zabloudili co?" Mírně se poklidně pousměju, ale úsměv mi brzo zmizí. Ruce mám založeny na prsou a sleduji, jak si vedou ostatní. Trošku mě zamrazí, když slyším, co říká Hokage-sama. "Už jen 8 projde hladce a zbytek bude muset čelit bodům? Minako by měla máknout s body na tom nebyla nejspíše zrovna dvakrát nejlépe. Test určitě nebude mít nějak extra zprávě a co předvedla v tělocvičně no....ehhhh....že by jí opravdu tolik zdrželo moje Genjutsu?" Trošku kriticky pohlédnu směrem na Minako. Má velkou pusu a pořád se chvástá a myslí si, jak je dobrá, ale opravdu by si zaloužila stvrdnout další rok na akademii a nestát se Geninem? Pohledem zavadím i o další stále ležící. Z nejvíce známých tváří tu jsou Akane a Sakumo. Oba stále leží a zdá se, že se ještě nevzbudili. Ostatní jsou na tom podobně. Mezitím uvažuju, kdo se probere další. Zatím to vypadá, že se budíme po dvojcích a já jsem jediný, jehož soupeř se nevzbudil. Taky je vidět, že sebou v Genjutsu Minako cuká nejspíše jsem jí přivodil opravdu ošklivou iluzi. Mám výčitky? Ne udělal jsem, co jsem musel. Je mi jí líto? Trošku. A řešení? Jedno bych měl ale ještě se ovládnu zkusím věřit tomu, že to zvládne.

Uzumaki Minako - 25. listopadu 2014 19:40

Boj Šokovaně zírám na strýčka, když mě odhodí na zem a pak odchází pryč. Co to má být? Ne, že by mě podporoval v každé mé rošťárně, vždycky mě uměl pokárat, když bylo potřeba, ale tohle je naprosto nečekané. Myslí to vážně... ale proč? Nikdy nebyl tak bezcitný. Věřím tomu, že by dal najevo zklamání, ale tohle? Než se ale stačím nad tím pořádně zamyslet nebo se zvednout ze země, už se ozve Karui. Otočím k němu hlavu. A pak k Itachimu. Na hlavě mi přistane blátivá koule, já ale stále dřepím na zemi a vypadám dost zmateně. Co se to tu děje? Všichni mě nenávidí. Tedy to není zas až takové překvápko, to si uvědomuju i já. Ale co tak najednou? A proč jenom já? Proč se sakra všichni chovají, jako bych to byla já jediná, kdo propadl?! A proč jsem vůbec propadla?! "Hej! Nechte si ty blbý kecy pro sebe!" vzpamatuju se konečně a zvedám se na nohy, vypadám ale dost nejistě. "Půjdu pryč až budu sama chtít!" vyjedu na Hakua, který na mě křikne, ať radši vypadnu, ale i když se nerozbrečím, je vidět, že to na mě působí. "Jděte s těmi svými řečmi někam, kde o ně někdo stojí! Stejně nejste tak dobří, jak si myslíte - nevím, jak to, že jste vyhráli, ale určitě to byl jen nějaký podvod, já neudělala nic špatně!" No vlastně vskutku ne. Měli jsme bojovat a měla jsem se snažit vyhrát, a to jsem taky udělala - tak kde je problém? Co jiného jsem asi měla dělat? Odmítnout?! "Tak mi řekněte, v čem byl ten trik, když jste tak chytří - no?!"

Inuzuka Akene - 25. listopadu 2014 20:06

Souboj Genjutsu? Iluze? Vážně? Tak je možné všechno, ale jestli to je pravda... Má pravdu, jedna cesta dostat se z toho by byla bolest, jak nás učili. Nebo blafuje a ani bych se nedivila. Mám mu věřit? Ale jo, zkusím to. Co můžu ztratit? Rozeběhne se ke mě a z dlaně mu problískne pár jiskřiček, jako při útoku na měřící desku. Ale až tak dobrovolně se zmlátit nehodlám. kdyžboj, tak čestněale ať poražený může odejít s úctou. Připravím se a Reiko udělá to samé. Vyměníme si nám známý pohled. Jsme připraveny. Genjutsu není můj šálek čaje, takže kdo ví, co by sestalo, kdybych se pokusila o Uvolnění. On to nezkusil, třeba to nemá cenu. Pomalu se k nám blíží a jeho sebevědomí září jako vánoční stromeček. Prvnímu útoku se vyhnu (2) a zareaguji na to svým chabým útokem pěstí (1). Je rychlý, to mu musím uznat. Ale když mi stojí přímo přednosem, tak nemám čas na techniku, ať už sebelepší. Buď jej zpacifikovat ručně, nebo jej zaměstnat. I druhé ráně se zkouším vyhnout úskokem (1). Nijak se nechrání, takže jen výhoda. "Teď!" vykřiknu a Reiko, která se zatím nezúčastnila mého počínání a pozorovala nás z povzdálí. Vyskočí a zaútočí Sukumovu pravou ruku (3). Pokud se jí to podaří, mohla by jej ošklivě kousnout, což bolí. A teoreticky by se mu přání částečně splnilo. Něco by jej bolelo, samozřejmně ne tolik, aby omdlel.

Kayen - 25. listopadu 2014 20:18

soukromá zpráva od Kayen pro Konohamaru: Kimy začne vyprávět svůj příběh o odboji a já se trochu zachmuřím. "Tohle znamená, že je v ještě horší situaci než se zdálo. Pokud vedou odboj proti Mifunemu, tak jsou to prostě zločinci nejtěžšího kalibru a... coo??" Kimy je trochu rychlejší než bych čekal. Ani se nenaděju a mám její ruce na svých ramenou a její obličej se přibližuje k tomu mému. "Sex za svobodu? Sakra..." Jako ne, že bych neměl chuť. Rozhodně mám a určitě jí chci... jenže... "Do háje, tohle přece nemůžu!" A to si navíc nejsem jist ani tím, co za "tohle" považuji. Zda je "tohle" to, že jí vyhovím a propustím jí pak na svobodu a přitom si užiju, nebo zda "tohle" je to, že se s ní sice vyspím, ale pak jí - oh jakýto podraz - nepustím a nebo zda "tohle" je to, že o tom všem vůbec uvažuju. Ovládnu příval paniky a rozpaků a vzpomenu si na to, že jako "kurvachcibýthokage" a co nejvyrovnějším hlasem řeknu: "Umm... dobrá tedy, pojďme vyjednávat...," odpovím a políbím jí. "BAKAAA!" Nejprve krátce a potom i trošičku déle a s jazykem. "IDIOTEÉÉÉÉ!" A pak jí zmízim z náručí a objevím se ve stoje za ní (protože jsem se právě teleportoval na hiraishinovou značku na jejím krku) a udeřím jí rukojetí kunaie do zátylku dřív než pořádně stihne vůbec zaregistrovat co se stalo s cílem jí omráčit. "...a nebo raději ne." Pokud se mi to podařilo, tak zachytím její bezvládné tělo a spoutám jí na rukou (ruce za záda) a nechám jí spát. Na dnešní noc také stvoří dvojici klonů, kteří nás budou hlídat (až usnu já) a hlavně tedy jí a druhý den jí ráno mlčky podám (až se vzbudí) misku s vodou k ústům, aby se napila, ale už jí nechám spoutanou a vedu si jí skutečně jako zajatce (nebo jako psa) s rukama spoutanýma za zády (nohy už nemá samozřejmě spoutané) do Konohy. Před vstupem na frekventovanější cestu přes ní jen přehodím ten plášť, aby jí kolemjdoucí neviděli do obličeje. Celou cestu mlčím a na nic jí neodpovídám. "Promiň, ale nemůžu... včera jsem se tak tak ovládnul... snad si to vynahradíme až budeš volná." Ne, že bych jí dával nějaké přehnané naděje, ale stejně si myslím, že takto hezká dívka s tak nevinnou myslí prostě nemůže být... zločinec. Tuším že zatím něco je. (Pokud dojdeme do Konohy, tak jí odvedu do paláce Hokage s tím, že tu mám "případ pro Hokageho".)

Oheň života - 25. listopadu 2014 20:46

soukromá zpráva od Oheň života pro Ráno Kimy se tak trochu mlsně olízne, když ji poprvé políbíš a začervená se. "To je skvělé..." špitne a vrhne se ti kolem krku, velice vášnivě ti docela dlouhý polibek opětuje, ale pak stojíš za ní a chystáš se udeřit. Úder provedeš, ale v poslední vteřině tě cosi uvnitř rozhodí a der tedy není dostatečně silný, aby ji vyřadil. Pouze ji srazíš na zem do sedu. Obrátí se na tebe docela vystrašeně, ale když tě vidí tak strach zmizí. Ona si utře ústa a vyfoukne obláček černého kouře: "Omlouvám se Konohamaru, ale pro revoluci ne nezbytné, aby jsem byla volná," řekne tiše a poněkud lítostivě. Ale to už to cítíš mnohem intenzivněji než před chvílí. Cítíš, jak se ti krátí dech a vidíš jak ti z úst stoupá stejný černý dým, jako měla v puse Kimy. Začínáš se dusit, cítíš ostrou řezavou bolest na plicích. Kolena se ti podlamují, obličej zmodrá. Krev z plic se ti nahrne do pusy i do nosu. Už pořádně nic neslyšíš, ale její slova zaslechneš: "Bude to rychlé... Maximálně několik minut, sbohem..." rozloučí se s tebou Kimy a došlápnutím na záda tvé ochromené tělo srazí k zemi. Ovšem pak už odchází pryč a nechává tě na pospas té strašné bolesti na hrudi. Před očima tma, tohle je konec. Stačila chvíle a z romantické chvíle se stala vražda.... Nebo ne, poctíš náhlou úlevu. Hlasitě se rozkašleš a dostaneš dým z plic... Ale nestačí to, přestáváš slyšet a ztrácíš cit... **** Probíráš se z temnoty bezvědomí. Cítíš, že tě bolí každý nádech, ale můžeš dýchat. Cítíš v ústech velice čistý vzduch a probouzí se i tvůj sluch. Pípání tolik typické pro místnost v niž pociťuješ dotek měkké matrace. Teplo způsobené přikrývkou a ani necítíš sám sebe, což poslední dobou bohužel bylo pravidlem. Sice hodně pršelo, ale koupel je koupel. Otevíráš oči a uvidíš vlnící se záclonu. Všimneš si i dýchací masky na ústech a nose, která zapříčiňuje ten čistý vzduch. A v neposlední řadě si všimneš i zrzavých vlasů a zelených očí, zasazených ve známé tváři Moegi. "Vítej doma Konohamaru-kun..." pozdraví tě se šťastným úsměvem a lesknoucíma se očima.

Oheň života - 25. listopadu 2014 21:03

Akene a Sakumo Pro všechny kromě Minako :) Ještě, že tady toho chlupáče máte. Ona jediná z vás má snad i trochu rozumu. A tak když mezi prsty Sakumi problikávají výboje blesků a Akene zatíná pěst, ona velice hlasitě štěkne a pěkně nepříjemně hryzne Akene do nohy. Bolest jí proletí a na noze má krvavý otisk od zubů Reiko. Ale ona nehodlá zůstat jen u Akene. Teď běží proti Sakumovi, vyskočí do vzduchu a hryzne ho do ruky. Další bolest projde tělem tentokrát druhého genina. Reiko je jako malý ďáblík, kterého nic neřídí, ale ona ví co dělá. Možná vycítila, že chcete bojovat a takhle vám v tom chtěl zabránit? Každopádně na vás kousnutí působí poněkud víc než by jste si mysleli. Zamotá se vám hlava a vy spadnete do bláta. Když otevřete oči, stěny z kamene jsou pryč a vy ležíte na chladné a špinavé zemi mezi několika dalšími. Oba jste se probrali, ale Reiko stále spí. Kolem sebe vidíte dalších několik spáčů a již probuzené: Sarutobi Karui, Narra Shikane, Yamanaka Inori, Uchiha Itachi, Hyuuga Kano, Aburame Yota, Haku, Akimichi Chouguro, Daiso Nero a Maito Ten... "Vítejte zpět ze světa genjutsu, gratuluji prošli jste a stali jste se geniny... Sakumo, Akene, zde jsou vaše čelenky... A mimochodem, KAI!" řekne Hokage-sama a použije techniku uvolnění při čemž položí ruku mezi oči Reiko. Ta se okamžitě probere a štěkne na pozdrav. "Promiň Akene, trochu jsem na tvoji kamarádku zapomněl... Zvířata normálně do zkoušky nezahrnuju," řekne Hokage s omluvným úsměvem a poté ještě jednou uznale kývne na Sakumu. Je velice rád, že jeho syn uspěl, ale snaží se to před ostatními trochu potlačit...

Oheň života - 25. listopadu 2014 21:10

Uzumaki Minako "Nooo v čem to asi bylo... Možná prostě nejsme takoví beznadějní pitomci jako ty, checheche!" řekne naprosto arogantním hlasem Sakumo a jako poslední kopne do země, čímž tě nahodí sprškou bahna. "Nebavte se s tou blbou krávou, čeká nás oslava," rozhodne Hyuuga a otevře třídě dveře. "Jo máš pravdu... Proč s někým takovým ztrácet čas... Komu na ní sejde, mě teda ne... Už se těším, až konečně začneme...!" doléhají k tobě všechny ty urážlivé a nehezké věty, zatím co tě tví spolužáci nechávají osamocenou pod zamračenou oblohou, celou od bláta. Naprosto depresivní situace...

Uzumaki Minako - 25. listopadu 2014 21:26

Boj Nikdo mi nechce nic vysvětlit. Všichni se tvářej, jako by sežrali všechnu moudrost světa, ale že by se podělili? Co na tom, že by mi to řekli, stejně by to nepomohlo, když prý přestávám být kunoichi a strýček mi zítra najde nějakou podřadnou práci! Díky Sakumovi na mě přistane další dávka bahna, ale to ignoruju. Jenom poněkud konsternovaně zírám, jak se mi všichni vysmějou a pak se prostě otočí a jdou pryč. Že už je nezajímám a že se mnou nebudou ztrácet čas. Na chvilku mě to úplně paralyzuje, ale pak se rychle vzpamatuju. Takhle to teda nenechám, já se tak snadno nevzdám! "Stůjte!" zakřičím na ně a rozeběhnu se za nima. Prolítnu dveřma... a zakopnu o práh a natáhnu se jak široká tak dlouhá na podlahu. "Au, sakra..." Najednou mám pocit, jako by mě všechna bojovná energie opustila. Už se mi nic nechce. K čemu se vůbec tak marně snažím? Ani se příliš nenamáhám z té podlahy zvedat.

Uchiha Itachi - 25. listopadu 2014 21:37

Nečekaný zvrat v zakončení zkoušky! Sleduji, jak se probouzí i Akane se Sakumou. Zdá se, že i oni zvládli zkoušku, jak bylo možné. Taky je vzhůru Akimichi, Daiso a Maito. Přelétnu pohledem zbývající. Všechny naše dvojce už jsou vzrůhu, nebo ještě hledají východisko, jen Minako na to zůstala sama. "Kso.....nedostane se z toho. Na Genjutsu je dobrá asi stejně, jako je účinný zahnutý kunai na házení." Zatnu zuby a chvíli přemýšlím, jestil mám udělat o čem jsem uvažoval, nebo ne. Pomalu se zhluboka nadechnu. "Pokud dobře počítám zbývají 3 jistá místa a zbytek jede bodově. Bodově to nemůže dát a jak se zdá dlě toho, jak sebou šije tak neprolomila ještě ani moje genjutsu." Na chvíli zavřu oči a nechce se mi ani věřit, co se chystám udělat. "Tohle mi teda budeš dlužit Minako." Otevřu oči a pohlédnu na ležící Minako a na sedmého, který stojí opodál. Jeden rychlý pohyb jen to mi stačí, abych provedl jeden dlouhý skok a v podřepu přistál vedle Minako. Levačkou složím jednoduchou pečeť a pravačkou se dotknu dvěma prsty čele Minako. "Kai....kai!" Vyřknu to raději dvakrát, abych najisto zrušil obě Genjutsu. Rychle ruku stáhnu, abych nebyl tak na ráně, kdo ví, jak je zmatená. Raději ucouvnu o krok a narovnám se, abych čelil pohledu Hokageho, a pohledům šokovaných spolužáků, kteří určitě musí koukat na to, co jsem si dovolil udělat. Narovnám se do své plné výšky s odhodlaným výrazem ve tváři. "Ve světě Shinobi jsou ti, kteří porušují pravidla považováni za odpad, ale ti, kteří opustí své společníky a přátele jsou mnohem horší, než odpad. Nemám pravdu Hokage-sama?" Zadívám se na něj s veškerým odhodláním v srdci a v duchu doufám, že věta, kterou mi vštípila maminka mi bude nyní k užitku. Vím, že byla kdysi jeho studentkou, a že tohle bylo něco, co jim taky vštěpoval sám sedmý.

Kayen - 25. listopadu 2014 21:53

soukromá zpráva od Kayen pro Konohamaru: "Ksó...," je má poslední myšlenka než mě pohltí temnota bezvědomí. Podcenil jsem jí a zaplatil jsem daň nejvyšší, k tomu není co dodat... teda aspoň tohle jsem si tak nějak stihl šokovaně pomyslet, když jsem si uvědomil do jak hlubokých sraček jsem skočil rovnýma nohama. "Aspoň, že je to pěkná holka..." Když jsem se probral mohl jsem už dýchat, sice mě každý nádech bolel, ale to znamenalo jediné. "Prežil jsem..." To je má první myšlenka, ale to už se mi vrací sluch a zrak a vědomí natolik, abych pochopil, že jsem v nemocnici v Konoze. Tedy předpokládám, že v Konoze protože nade mnou stojí Moegi. "Gwah...!" Mělo to být ahoj, ale byl to dost slabý pokus. Přes dýchací masku to asi těžko mohlo být lepší.

Oheň života - 25. listopadu 2014 22:06

Uzumaki Minako Prásk, dveře se rozletí a ty zakopneš o práh. Plácneš sebou na zem, jak široká tak dlouhá. Pořádně se praštíš do koleně a ještě do tebe rýpnou dveře lítačky, jenž se hodlají zavřít Minako neMinako. Všechno už ztrácí smysl, když vtom pod sebou ucítíš znovu bláto. Otevřeš oči a ležíš sama na zemi, znovu jsi sama zavřená mezi čtyřmi stěnami a strýček Kakashi tě kontroluje z vysokého sloupu. Jako by se to celé restartovalo, ale tentokrát se vůbec nic neděje. Stěny se nezasunou, Kakashi na tebe není zlí, vlastně na tebe ani nemluví. Jen tam tak ležíš a v tom zaslechneš uvnitř hlavy známý hlas, je to Itachi: "Kai!" řekne ten hlas a tobě se zamotá hlava, zavřeš oči a kdy je znovu otevřeš, vidíš Itachiho jak nad tebou stojí. Taky vidíš strýčka a dalších třináct spolužáků, jak se na vás dva dívají. Trochu podvedeně. "Uchiho Itachi, nejraději bych tě přetrhnul jako hada... Tohle není ten případ," řekne Kakashi přísně a přitom opravdu nenápadně mrkne, "ale naštěstí jsi to Minako nestihl pokazit... Pochopila jak se dostat z genjutsu o pár chvilek dřív, než jsi se rozhodl k podvodu... No tak tedy výborně! Gratuluji Minako, tímto se stáváš geninem Skryté Listové," řekne Kakashi-san a podá Minako čelenku se znakem vesnice. Potřese jí rukou a docela tiše ji věnuje pár slov: "Magen: Démonická iluze není nic pěkného... Ale i když je to pouze genjutsu, možná by nebylo na škodu v něm najít kousek ponaučení... Protože ta noční můra vzešla z tvé mysli... No nechápeš, to je fuk, pochopíš..." Všichni "Taiju Kai!" řekne Kakashi a v tu chvíli se začnou všichni probírat. Všichni zmatení, někteří rychle pochopí a plácají se po čele. "Čas vypršel! Vesnice zná již prvních patnáct geninů... Ale Vy ostatní nezoufejte. Ještě z vás vybereme dalších šest, podle bodů, kteří se budou moci stát shinobi... Já vím, je to kruté a nespravedlivé, bohužel ale vy jste sítem nepropadli... Takže! Patnáct novopečených geninů může jít domů... Ostatní se vrátíte do třídy a počkáte na výsledky!" rozhoduje Hokage-sama a mává rukama jako nějaký policista. A tím tedy polovinu nažene zpět do třídy a polovinu, vás všechny, nechá na hřišti svému osudu. Proběhlo to velice rychle, ale zdá se, že máte volno pro své vlastní aktivity. Je čas si začít zvykat na účast v klubu ochránců míru.

Oheň života - 25. listopadu 2014 22:09

Hatake Ioori Ochranka v nemocnici tvé rýpance naprosto ignoruje. Tedy rozhodně nevyšli znovu před nemocnici a nerozhodli se pokusit se ti rozmlátit ciferník. To by se jim asi určitě nepodařilo, protože ve světe shinobi nejsou v souboji svaly všechno. Každopádně ty máš klid na vykouření cigarety. Tabák a papírek se pomalu proměňuje na žhavé uhlíky a dým nejspíš už obtěžuje někoho za otevřeným oknem nad tebou. A v tu chvíli si všimneš, že v bráně do areálu nemocnice kráčí tvůj otec s rukama v kapsách a znuděným výrazem, jako by se procházel po snídani. Dojde až ke vchodu do nemocnice a k tobě. "Je Toyoshi Rihi uvnitř?" ujistí se u tebe a čeká na odpověď, které ať je jakákoli dostane reakci: "Tak vypadni s tím smradem za zeď," řekne klidně Kakashi a vstoupí do nemocnice. Prosklené dveře se za ním zavřou, ale právě díky ním je vidět, jak hned budí pozornost u ochranky i recepčního.

Inuzuka Akene - 25. listopadu 2014 22:19

Souboj "Au." procedím skrz zuby, když se otočí a rafne mě do nohy. Bolí to dost, jak jsem předpokládala. Chci se jí nato zeptat, aby mi to vysvětlila. Proč jsi to udělala? Tohle děláš většinou, když mi chceš něco říct a já to nevnímám. Než stačím zvednou hlavu odkrvavého otisku na noze, uvidím jen bílou šmouhu, která mě mine a jejím cílem se stane Sukumova ruka. To jediné jsem předpokládala. Před očima mám mžitky. Začíná semi točit hlava. Je to pocit, jako když se točíte moc dlouho dokola. Klesnu na kolena a pak se svalím na zem, přímo do rozmoklé hlíny, chceme-li bahna. Otevřu svá kukadla a pohlédnu na svět kolem mě. Nejsem v žádné aréně a ani ji nevidím. Sakra, Sukumo měl pravdu. Zmýlená, neplatí. Většina je již vzhůru kromě několika lidí, Reiko a Minako. Pomalu vstanu a trvá mi poměrně dlouhou dobu, než si uvědomím, co se děje. Hokage nám podává naše čelenky. Chvíli na ni nevěřícněhledím. Já to zvládla? Není to vtip? Ale když vidím, že i ostatní je dostali, s blahem na srdci si ji převezmu. "Arigato" poděkuji. Dlouho čelenku držím v ruce, až to vypadá,že sebojím, že se hokage vrátí a sebere mi ji. Moje vnitřní já je celé štastné, že to má za sebou. A když je vzhůru i Reiko, jsem naprosto spokojená. Vesele ji podrbu za ušima. "Zvládli jsme to, děkuji." a odpovědí mi je tiché vrčení podobné kočičímu vrnění. Myšlenky na dnešní ráno zatlačím hluboko do koutů mé mysli, na které nechci myslet. Pak odstoupím k ostatním, co zvládli zkoušku rychleji než my a sledují počínání Itachiho, který ruší u Minako Genjutsu.Ta se ale probere a i ona dostává čelenku. Stejnou čelenku se znakem listové, kterou dostali všichni co prošli. U zbytku rozhodnou body. Odvede je zpátky do tříd ya náš hlouček vyvolených nechá bez dozoru. Zkouška skončila, jde se. Máme volno, takže... Mám jasno, jak chci strávit volno. Musím jít za mámou Ino do nemocnice podívat se, jak jí je.

Uchiha Itachi - 25. listopadu 2014 22:31

Čas se rozejít Minako se probouzí a právě včas zdá se. Hokage do mne zabodne svůj pohled. Pevně mu oponuji a vyslechnu si, co mi řekne. Všimnu si jeho mrknutí a také si jsem vědom, že Minako, by to tak lehce prostě nepochopila, nicméně pokorně se mírně ukloním. "Hai Hokage-sama." Sleduji, jak se Kakashi baví s Minako a mezitím poodstoupím k ostatním. Nepotřebuju na sebe nadále strhávat pozornost. To už Sedmý ukončí techniku a ostatní se budí. Je vidět, že je moc nenatchl neúspěch a taky slyšíme, že k nám přibyde ještě 6 Geninů. "Ani nevíš, jaké jsi měla štěstí celý dnešní den Minako." Podotknu pro sebe s klidným výrazem. Hokage a neúspěšnější část odejdou zpět do akademie a my si konečně můžeme užít trochu volna a nového Geninského postu. Pohledem sklouznu k čelence a vytáhnu jí z kapsy a pevně v levé dlani stisknu. "A tady začíná má opravdová cesta." Pousměju se a otočím se zády ke spolužákům. "Oy zatím." Mávnu s čelenou v ruce nad hlavou a klidnými kroky odcházím z cvičiště směrem domů. Nečekám na Minako, že by mi šla nějak čekovat, nebo podobně. Prostě mám v plánu se vytratit dokud to jde. Brzo budeme asi zařazeni do týmů. "Mamka bude nadšená, snad už bude doma." Pousměju se pro sebe za chůze a pevně tisknu čelenku, abych jí neztratil a mezitím uvažuji, jak strávit zbytek dne.

Uzumaki Minako - 25. listopadu 2014 23:38

Maturita Přistanu na zemi a už to skoro hodlám pro dnešek vzdát, když tu se stane zvláštní věc. Namísto dlažby znovu ležím v blátě, a to v aréně. Jako předtím. Strýček na mě zírá ze sloupu, akorát Itachi nikde není. Jako by se celá situace zrestartovala. A než se stačím vzpamatovat a rozhodnout se, jak s touhle informací naložit, ozve se Itachiho hlas. Trochu se mi zamotá hlava a realita se znovu promění - tentokrát ležím na zemi a zírám do obličeje Itachimu. A hned slyším Kakashiho, jak hubuje. Já jsem se dostala z genjutsu... cože? Můj výraz, když si od strýčka přebírám čelenku, rozhodně nevypovídá o tom, že bych věděla, co se právě stalo, a tudíž si to zasloužila. To, co mi řekne o nějaké démonické iluzi mi v tom jasno zrovna neudělá. Počkat, takže ta noční můra byla jen iluze. A co to bylo s tím Itachim? Řekl Kai... jako když se ruší genjutsu. Genjutsu v genjutsu?! "Díky, strejdo," vezmu si od Kakashiho čelenku a rychle nabývám svého obvyklého rozpoložení - tvářím se ležérně a skoro jako bych si tu čelenku vážně zasloužila a byla to naprostá brnkačka. Zbytek jeho slov jde takřka jedním uchem tam a druhým zase ven. Nebyla to pěkná iluze, to vskutku ne, ale reálně se to nestalo, takže v pohodě! Oficiálně jsem tedy odmaturovala. Hurá! Smutné na tom je to, že podle všeho na tom má podíl nějaký Uchiha. Přitom jsem se z té první iluze nakonec dostala sama a určitě bych přišla i na to, jak se dostat z té druhé, kdyby mi to takhle nezkazil! "Hej," doběhnu Itachiho, který odchází, protože jsme dostali volno. Vlastně většina lidí se vydává domů. "Aby bylo jasno, o pomoc se tu nikdo neprosil, zvládla bych to i bez tebe!" Vděk v tom není. Tvářím se uraženě, že mě tou nedůvěrou v mé schopnosti vlastně ponížil. Což je v podstatě pravda. Nepotřebuju, aby mě někdo zachraňoval, a už vůbec ne Itachi, aby pak na mě mohl blahosklonně shlížet a já měla ten nepříjemný pocit, že mu dlužím laskavost. "Nic ti nedlužím, abys věděl!" Tentokrát je ta uražená hrdost ještě znatelnější. Prostě mě tím ponížil. Aniž bych čekala na odpověď, otočím se k němu zády, a rázně zamířím pryč.

Uchiha Itachi - 26. listopadu 2014 00:12

Minako Při cestě domů zaslechnu kroky. Rychlé kroky a brzo slyším za svými zády hlas Minako. Mohl jsem čekat přesně tuhle reakci. "Nafoukaná, namyšlená a nevděčná, proč jsem jí vlastně pomohl? Hmmm asi slabá chvilka." Usoudím pro sebe a stočím k ní klidný nevzrušený pohled. "Já ani neřekl, že mi něco dlužíš, nestojím o to abys mi něco oplácela. O pomoc jsi ani prosit nemohla. Jen se mi tě zželelo. Čas jsi měla skoro pryč a stále jsi byla v mém genjutsu....." Větu nechám otevřenou, protože Minako už zase peláší pryč. Jen zakroutím pro sebe hlavou. "Začínám pochybovat o tom, že si opravdu zaslouží být Geninem......no jo dcera slavného šestého....hmmmm k nevíře, že se s ní mamka znala a tolik ho chválila, když jeho dcera je....taková." Nakonec tuhle rozvahu vzdám a mířím dál domů, protože to nemá cenu řešit ne s tou umíněnou holkou, která má akorát nos nahoru. No co třeba jí to jednou dojde.

Uzumaki Minako - 26. listopadu 2014 11:23

Itachi Sice jsem zamířila pryč, jako bych se s ním nemínila dálo dohadovat, jako by mi to za to nestálo a měla jsem i lepší věci na práci, ale jeho slova se ke mně ještě donesla. Zželelo? Zalapám po dechu a zastavím se na místě. Otočím se zpět na Itachiho. Přesněji řečeno na jeho záda, protože se otočil a dál pokračuje ve své cestě. "Ty jsi blbej! Skoro vyprsknu smíchy. "Pomůžeš mi udělat zkoušku proto, že se ti mě zželelo, i když se hrozně tváříš, jak jsem marná. Takže máš pocit, že si to nezasloužím, a stejně mě prorveš skrz zákazy! Si tu hraješ na toho lepšího, ale já se přece vůbec nepoučila! Proč taky? Měla bych z toho větší radost, kdyby šlo jen o mé zásluhy, ale hlavní je, že jsem to zvládla, koho zajímá jak! Nemusela jsem ani hnout prstem..." Skoro se směju. Vadilo mi, že jsem to nezvládla sama, že jsem v tomhle nepřekonala tátu, že mi tu možnost Itachi prakticky sebral - nakonec mi ale došla absurdita té situace. Si myslí, že se tím něco změní? Že dojdu pokání? Ale prdlačky! Koho zajímá jak jsem to udělala, hlavně, že můžu být genin. "Gratuluji, Uchiha-san, právě jste stvořil monstrum. A vinit můžete jen sám sebe." Ve tváři mám úšklebek. Trochu pobavený.

Uchiha Itachi - 26. listopadu 2014 15:20

Minako -> Doma Toužil jsem po tom, že už budu doma a v klidu. Že Minako odejde a bude klid, nicméně to by nesměla být ona. Opět za zády uslyším její hlas a zastavím se. Tentokrát se ani neohlédnu. Má tvář, kdyby jí viděla je kamenná. "Možná jsem jí v tom měl nechat nejspíše by jí ještě rok na akademii prospěl." "Dal jsem ti šanci ukázat, že máš na to být alespoň trošku podobným Shinobi, jako byl tvůj otec. Nepromarni ji a nenech se hned zabít." Má slova zní chladně a odměřeně. Pouze věcně žádný cit. "Hlupačka té to asi nikdy nedojde. Zdá se, že po otci podědila to nejhorší." Dalších slov se už ode mě Minako nedočká. Zamířím klidnými kroky dál domů a vzdaluji se. Brzo se jí ztratím z dohledu. Už mě nezajímá ani jestli ještě něco odpovídala, nebo ne. Nálada se mi trošku zlepší až u dveří našeho domu. "Ach konečně zase doma." Otevřu a zuju se za dveřmi. "Mamí jsem doma!" Zavolám a jdu pomalými kroky do kuchyně. Tam už mamka vaří oběd. V rukou za zády mám schovanou svou čelenku a nasadím zkroušený výraz. "Tak co jak dopadla.....zkouška? Tys jí neudělala?" Šokovaně na mě máma hledí, že já, který jsem na ní byl tak připravený bych pohořel. Smutnýma očima k ní vzhlédnu ale pak se mi ústa roztáhnout do úsměvu. "Jasně, že jsem jí udělal hele!" Vytáhnu zpoza zad čelenku a zeširoka se usmívám, což je u mě nejběžnější právě, když jsem s mámou. Je vidět, že se jí značně ulevilo. Pak jsme u oběda trávili dlouhé chvíle a já si s ní povídal o tom, jak probíhala zkouška a co se při ní událo a tak dále.

Hatake Ioori - 26. listopadu 2014 17:23

Dlouhá chvíle před nemocnicí Vzhledem k tomu, že si mě ochranka nadále nevšímala, zůstal jsem opřený o stěnu nemocnice a pokračoval v kouření a úvahách o mé budoucnosti jakožto senseie. Do obou činností jsem byl natolik ponořen, že jsem si skoro nevšiml otce, který přicházel hlavní branou směrem k nemocnici. Nebyl jsem překvapený že ho tu vidím. Spíš jsem se divil, že mu to trvalo tak dlouho. Ještě odtamtud neodešel, jestli se ptáš na tohle odpověděl jsem, načež jsem stáhl tvář v kyselém úšklebku, když jsem byl vykázán za zeď. Pche, tomu se říká vděk. zamručel jsem, ale nijak zvlášť jsem neodporoval. Nechal jsem nedopalek dopadnout na zem, kde jsem jej zašlápl botou a vyrazil jsem pryč z nemocničního areálu. Stejně jsem tam neměl už nic na práci. Místo toho jsem vyrazil do nejbližší restaurace dát si něco k jídlu a vyčkat na večer, až budu předvolán, abych si přebral složky svých nových podřízených.

Oheň života - 26. listopadu 2014 18:02

Inuzuka Akene A hned po úspěšném splnění zkoušky a velice podivném závěru se veškeré tvé myšlenky znovu otáčejí směrem k ránu a k tragické události celého dne. Byla jsi navštívit psího kámoše tvého bratra, byl popálený a velice smutný. I za mámou jsi se stihla stavit, ale spala. Sestra ti řekla, že jakmile se to stalo, tak se jí podlomila kolena a omdlela. Měla horečku. Během tvé návštěvy odpočívala a nebylo by dobré ji budit. A proto musíš využít příležitosti a zajít do nemocnice teď, snad už bude vzhůru. Jakmile projdeš automatickými, prosklenými dveřmi, postarší recepční se tě zeptá na tvé úmysly: "Ještě sice není pět... ale dobře, Yamanaka Inuzuka Ino leží na pokoji dvanáct," prozradí ti i chodbu na niž pokoj je, takže není třeba se koukat po poschodích a cedulích. Rychle tedy pokoj najdeš a těsně před tím než vezmeš za klidu, se otevřou dveře s nápisem JIP na konci chodby. Donese se k tobě ledově chladné pískání a z pokoje vyjedou vozítka. Na nich někdo leží, přikrytý bílou plachtou. Přikrytý od špiček nohou až k hlavě. Je ti jasné, že tam leží mrtvola a proto raději rychle otevřeš dveře a "schováš se" do pokoje tvé mamky. "Ahoj zlatíčko,... moc ráda tě vidím... Tak co?" reaguje mamka docela... energicky. Má dobrou náladu, což není rozhodně špatně, ale je to nečekané. Ovšem když jsi vešla, byla uprostřed rozhovoru s cizí paní, která leží ve vedlejší posteli: "Ty budeš Akene-chan, ahoj... Maminka mi řekla co se stalo, prosím i tebe, aby jsi přijala moji hlubokou lítost... S Ino-chan jsme si o plno věcech povídali, víš?" je to taková, prostorově lépe situovaná se strašně optimistickým pohledem, ona to bude takový ten typ od rány, který má však velké srdce a na všechno nějaký recept. Nebylo by překvapivé, kdyby se dobrá nálada do tvé mamky dostala hlavně díky ní. "Tak povídej, jak to dopadlo?" zeptá se Ino netrpělivě a docela dychtivě.

Oheň života - 26. listopadu 2014 18:15

soukromá zpráva od Oheň života pro Nemocniční pokoj Moegi se musí znovu pousmát, když z tebe vyjde to podivné zamumlání skrze masku. Zvedne káravě prst: "Nemluv když proudí kyslík, začneš se dusit," varuje tě a hned to poznáš. Pitomé ahoj, když ti šel kyslík a už musíš lapat po dechu. Naštěstí se to do dalšího nádechu vyrovná. "Tak, teď ti sundám masku. Už by jsi měl být schopný dýchat klasický vzduch... uvidíme," rozhodne Moegi a opatrně a pomalu ti sundá masku z úst i nosu. "Jak ti je?" zeptá se rychle a je připravená ti okamžitě vrátit čistotný vzduch z přístroje. V ideálním případě nepoznáš rozdíl. V nejhorším případě to začne pekelně bolet a začneš se dusit krví v plicích. Hody: k% 0-10% dušení a krvácení 11-40% docela silná bolest na hrudi 41-100% nic se nestane, mírná bolest na plicích i v těle

Oheň života - 26. listopadu 2014 18:30

Uzumaki Minako Itachi je hrozně protivná prdel, ale co čekat od Uchihy. Měli je radši všechny zavřít do blázince dřív, než z nich vzejde další Madara, kterého budeš muset porazit tentokrát ty. Nu což, nač se tím idiotem zabývat. Teď je prioritou zapadnout z toho hnusného počasí někam do tepla. Ichiraku stánek je zavřený a tedy i na rámen můžeš do jediného myslitelného místa. Pěkně domů. Než stihneš zasunout ten klíček do zámku a schovat se, tak jsi promočená od hlavy až po kolena, ale jen vzadu. Vítr usoudil, že být mokrá celá je moc obyčejné. No každopádně vlezeš domů a co tam uvidíš není nic překvapivého. Nic se nezměnilo, leda ta dvojstránka pod tou židlí neležela. Je na ní nějaký panáček a shuriken... Že by to byl... zásah vyšší moci?

Sarutobi Karui - 26. listopadu 2014 18:37

Závěr zkoušky a odchod od Akademie Od obdržení čelenky jde poměrně dost věcí mimo mne. Ne, že by mne nezajímal osud mých spolužáků, které jsem celé dva roky potkával, ale nějak se to ve mě pere. Ano, mám radost, že jsem uspěl. Tu mi ale kazí podezření, že jsem nějak musel podvádět. Ne, že by mi podvádění tolik vadilo, ale tohle jsem udělal tak nějak mimo moji vůli a tak nevím jestli mám být naštvaný nebo se tak nějak vnitřně děsit. Co hůře zda se třeba neprásknout. Prásknutí samozřejmě okamžitě zavrhnu. Jednou už jsem přeci shinobi a takováhle maličkost se časem ztratí. Aktivita Itachiho mě nechá celkem chladnou. Jen na jeho hlášku a vysvětlení stáhnu obočí. Znám ty slova. Nejsou neznámá, ale popravdě bych je použil někde jinde a ne na hřišti Akademie. Nekomentuji to. Nemá to smysl. Koneckonců, jestli na to Minako neměla, tak se to projeví celkem rychle v týmu, ke kterému bude přidělena. Když jsme propuštěni, vezmu si jen brašnu a čelenku vrazím do ní. Ne, nechci se s ní schovávat, ale zatím nemám tým tak se necítím býti ještě plnohodnotným shinobi. Místo cesty domů, kde by stejnak mamka byla v práci, vyrazím na moje oblíbené cvičiště 4. Je několik důvodů, proč je oblíbené. Jedním z nich jsou i stromy, které ukryjou jednoho před deštěm a nebudu muset tak sedět na mokré zemi. Je tady totiž ještě jedna věc, kterou musím udělat. Cvičiště 4 Usednu pod jeden strom na suchý kousek a opřu se o kůru zády. Chvilku mi trvá než vyčistím hlavu, abych mohl použít Kiri no Yume /Technika mlžného snu/. Lezu do tohoto stavu celkem neochotně. Mám v sobě moc velký zmatek, abych si s tím zmetkem mohl povídat, ale tohle je celkem alarmující. "Můžeš mi vysvětlit, co tohle mělo znamenat?" Nekřičím na něj. Jsem klidný. Na to, abych na něj byl opravdu hodně naštvaný by musel udělat mnohem víc. Navíc touhle epizodou, kdy mne ovládal a já neměl kam uhnout už jsme prošli hned v začátku. Proto umím tuto techniku, která je pro oba celkem bezpečná. "To chceš, aby tě ze mne vytáhli a zničili? Opravdu to chceš?" Útočím na něj jak na mladšího bráchu, který mě přerostl o hlavu, přesto ještě nedošel do stavu, aby myslel jako já. "Takovéhle chování je celkem nepřístojné. Dokážeš si představit ten poprask, kdybych tě uvolnil na maturitě." Této mojí myšlence se musím zasmát. Ano, uvědomuju si sám, že by se asi nic nestalo. Maximálně by byla trochu očouzená lavice a sešity mých kolegů. Sednu si na zem proti špičce skály, kde se můj společník nachází. Spojuje nás jen most, ale přes ten mám zakázáno chodit a jeho ohrádka mu prostě nedovoluje se k němu dostat.

Oheň života - 26. listopadu 2014 18:41

Uchiha Itachi "Moment, moment, moment... to se vážně dostala ta Uzumaki holka dostat z genjutsu i bez tvého Kai? ... A proč jsi ji vůbec pomáhal, co když se Kakashi-sensei spletl a ona teď někde umře... To tě nenapadlo?" z trochu posměšného dotazu na adresu Minako se najednou vyklubal peskující dotaz na adresu tvoji. Možná jsi o tomhle měl držet jazyk za zuby, ale už to padlo. "No páni, měl jsi ji nechat. Kdyby propadla, nikomu by to nevadilo a snad by došla trochu pokory."

Uchiha Itachi - 26. listopadu 2014 18:53

Doma Máma mě začala trošku vyslýchat. Samozřejmě se zaměřila na mladou Uzumaki. Pochopitelně. Sedmý byl její mistr, Šestý pro změnu její týmový kolega, asi k ní cítí jistou zodpovědnost. Mírně si povzdechnu a stočím pohled na prázdný talíř. Začnu si hrát s hůlkami mezi prsty. "Ymmm ne, nemyslím si, že by ty dvě Genjutsu prolomila sama. Je na tuhle oblast totálně levá." Vysoukám ze sebe a pomalu si znovu mírně povzdychnu a na chvíli se na hůlky trošku zamračím. "Proč jsem jí pomohl? Hmmm na to se ptám zpětně i sám sebe, ale prostě.....řídil jsem se instinktem.....její otec se taky neměl stát původně Geninem a sama jsi mi vyprávěla, že dostal nakonec čelenku a důvěru mistra z akademie.....a.....jo je neomalená, arogantní, nafoukaná a unáhlená, nerozumná....no prostě zdá se, že podědila po otci to nejhorší možné." Odfrknu si ale pak zamračení uvolním. "Ale stejně mi přijde, že má potenciál, jen ho neumí správně využívat. Na akademii se některé věci nenaučí, to víš mami......navíc Hokage-sama jí mohl nechat rupnout, bylo to jen na něm já....udělal jsem, co jsem považoval za správné." Vysvětlím nakonec a odložím hůlky na stůl. "Lidé by si měli pomáhat mami, nebo snad ne? A jí moc lidí nevěří vidí v ní jen....někoho bezvýznamného, kdo je potomkem někoho velikého. Předvádí se, aby byla alespoň nějak vidět, vím, jak se cítí. Na mě taky spousta lidí kouká divně jen proto, že jsem Uchiha a kdyby zjistili, že umím používat Sharingan.....a kdybych neměl tebe mami...." Nějak usoudím, že není potřeba více říkat, ale stejně mi vrtá hlavou, jestli jsem udělal správně. "Nenech se zabít ty blonďatá poběhlice." Uzavřu to nakonec pro sebe.

Kayen - 26. listopadu 2014 19:04

soukromá zpráva od Kayen pro Konohamaru: ((Mimochodem už jsem ti psal, že má Moegi nikoliv zelené ale černé oči? :-D)) "Fajn... tak mluvení bolí... ksakru," pomyslím si trochu útrpně a snažím se se neudusit. Za chvíli to trochu povolí a Moegi mi sundá kyslíkovou masku. "Áááh...háááh...," to byl nádech a výdech víme? Moegi se zeptá jak se cítím a já přemýšlím co jí odpovědět. Mám pocit jako by mě někdo v hrudníku odpálil menší nálož. Dýchá se mi ztěžka - ale nedusím se - a při každém nádechu cítím jak to bolí. "Umm... žiju, takže... dobrý." Odpovím a zašilhám po Moegi a zeptám se: "Jak dlouho jsem vůbec tady... a jak jste mě našli?" Počkám na odpověď - zatím se přetlačuju s bolestí v hrudníku - a poté pomalu řeknu: "Málem bych zapoměl... ahoj, jsem rád, že tě vidím." A v rámci možností se usměju. Nicméně v mé hlavě se odehrává momentálně jiná story - to že mi Kimy utekla není dobré, a současně je poněkud trapné zmiňovat okolnosti, za kterých se to stalo. "Kruci že já se s ní nevyspal a nenechal jí jít." Postesknu si v duchu a pak znovu zaměřím pozornost na Moegi: "Jak dlouho si mě tu chcete nechat? Mám toho docela dost na práci a potřebuju mluvit co nejdřív s Hokagem."

Uzumaki Minako - 26. listopadu 2014 19:07

Po maturitě Já rozhodně mám na to být lepší než táta! A budu! "Doufám, že když si hraješ na boha, tak se dokážeš vyrovnat s následky!" Jako to, že budu otravovat život celému týmu, když jsem přece tak "hrozně" BLBÁ! Tentokrát ho ale už nenásleduju. Poněkud se mi vrátila dobrá nálada, protože to zjištění, jakou v podstatě udělal Itachi hloupost proti svému přesvědčení, že jsem k ničemu, mi docela zvedlo náladu. Navíc nejsem ten typ, který by se trápil něčím dlouho, a navíc - mám čelenku! Teprve až teď si ji pořádně prohlédnu. Je zbrusu nová, krásně lesklá. Ale pokud na ni nechám pršet, asi zrovna nejčistější nezůstane. Honem ji schovám pod tričko, i když to za chvilku bude taky úplně promočené, a vyrazím směrem k domovu. Po tomhle všem si zasloužím pořádnou porci ramenu! Domů dorazím úplně zmáčená. Z nějakého důvodu jsem mokrá hlavně zezadu, předek to docela přežil, ale to mi zrovna nepomůže. Čelenku položím na skříňku a zamířím do koupelny, abych tam ze sebe shodila to mokré oblečení a mohla se zachumlat do osušky - v tom si ale všimnu pod židlí nějakého papíru, který tam jistojistě nebyl, když jsem odcházela. Co je to? Zamračím se. Samotný fakt, že se tu objevil, mě zas až tak neznepokojuje - není sice moc lidí, kteří by se sem mohli dostat, ale těch pár, o kterých vím, a mezi které patří i strýček, není nebezpečných. Ihned změním směr chůze - teď si po celém bytě nadělám mokré šlápoty, ale to taky ignoruju - a zamířím k židli, abych papír zvedla. Teprve v tu chvíli si uvědomím, že mám úplně mokré prsty a to papíru zrovna dvakrát neprospívá - rychle ho položím na stůl a ruku si otřu do suché strany trika. Teprve pak ho znovu zvednu a pořádně si toho panáčka s shurikenem prohlédnu.

Toyoshi Rihi - 26. listopadu 2014 20:07

Nemocnice v Listové „To jsou vážně všichni vyšetřovatelé tak tupí nebo je to jen nějaká vaše přiblblá zkouška?“ zavrčím na hokageho a v tuto chvíli mi je protokol u končin análních. Ať už je toto práce kohokoliv, ten grázl to přepískl a zaslouží si řádný trest. O krok k hokagemu přistoupím a zadívám se mu do toho jeho rádoby moudrého oka. „Takiho chakrové řetězy měly fialovou barvu a používal doton. Tohle by muselo dojít i tomu nejhoršímu geninovi a mě celá tato událost neskonale uráží. Takže pokud mě omluvíte, hokage-sama, my nebozí senseiové naneštěstí máme mnoho věcí na práci.“ Slova odsekávám jako bych mluvil s tím nejhloupějším studentíkem na akademii a na titul dokonce ještě přidám na důrazu, jak jen to přes skřípání zubů jde.

Oheň života - 26. listopadu 2014 20:51

Sarutobi Karui Opeřený had na druhé straně mostu, uvěznění uvnitř velké klece. Část těla stočí a část zdvihne do vzduchu, aby s tebou nemluvil "v leže" ono by to vlastně pro toho hada bylo ve stoje, ale musíme brát ohled i na nepřizpůsobivé lidi. Zbabělec, který spoléhá na ostatní a přitom svoji největší sílu vězní v kleci... Jak si vůbec někdo takový může dovolit mi vyhrožovat, bastarde! zasyčí Had velice nevrle a prostrčí hlavu mezerou v mřížích. Při tom pohledu je jasné, že ho ty mříže uvnitř nedrží. Mezerami by se na sto procent protáhl. Přivře oči a jazykem ochutná vzduch: Alespoň by nás konečně poznali a nechovali se k nám jako k malému spratkovy, kterým ty sám jsi! To jsi nikdy nechtěl vidět ty jejich ksichty překvapený a vystrašený... Já tedy pokaždé, když nás nasrali! nemluví zrovna vybíravě a k tomu syčivě, takže je to docela mrazivé: Ale máš čelenku... gratuluji ti... nebudu mluvit o tom, že to právě já prolomil Hokageho genjutsu jako nic... I přes to mě hodláš nechat hnít v cele a nepustíš mě? Ti parchanti z rána tady pořád jsou, pořád se můžeme pobavit.

Oheň života - 26. listopadu 2014 21:20

Uchiha Itachi Mamka se po tvých slovech zamyšleně podívá z okna a povzdechne si. Ne smutně, spíš tak rozmrzele. Možná kvůli tomu počasí, které je dnes opravdu pod psa. "Občas si říkám, jestli by svět byl dnes takový, kdyby tehdy Třetí rozhodl jinak a On by skončila jako... povaleč a spratek. To snad ani není možné, taková souhra náhod... Z toho bych se měla poučit, že každý bez ohledu na začátek, může jednou dosáhnout velkých věcí... Na druhou stranu, on byl démon a Minako je prostě jenom nafoukaný spratek," řekne tónem jako by mluvila sama pro sebe, ale vlastně mluví na tebe. Ovšem ani se na tebe nepodívá. Až teprve potom, co projevíš obavy ze sharinganu: "Pravda, Hokage-sama i ANBU o tom už ví... Zase se za tebou ty stíny dneska plížily? ... Kso, však jsem Mu říkala, že ty nejsi nebezpečný!" řekne to docela naštvaně. A tím Mu, myslí pravděpodobně Hokageho, ovšem to není jisté. *Crrrr!* ozve se najednou zvonek. "Eh, běž prosím otevřít. Já zatím uklidím ze stolu..." zakončí váš rozhovor u pozdního oběda, či brzké večeře, jak je libo. Jdeš tedy otevřít. Před dveřmi stojí vysoký a hubený muž v černém plášti pod nimž má šedivou vestu ANBU. Ale nemá jejich masku. Jeho obličej je protáhlý a tváří se docela znuděně. Má vysoké čelo, charakteristické pro chytré lidi, a nad ním černé vlasy sepnuté do roztřepeného ohonu. "Zdravím tě Itachi, je Sakura-san doma? Potřebuji si s ní promluvit," zeptá se klidně a s lehkým úsměvem. Tváří se celkem podobně jako Hokage. Ten taky většinou má výraz, jako by ho nezajímalo ani co sám říká.

Oheň života - 26. listopadu 2014 21:31

soukromá zpráva od Oheň života pro Nemocniční pokoj Jakmile se začneš dusit, Moegi už ti chce vrátit zdroj opravdu snadno dýchatelného vzduchu obsahující nulové znečištění nebo částečky prachu. Ovšem tvá další slova zadrží její ruku. Neodpoví, pouze si nasadí na uši stetoskop. Vyhrne ti bílé triko a na několika zdánlivě náhodných místech si poslechne co se uvnitř tebe děje, když dýcháš "špinavý" vzduch. Pak si s vážností zase vyndá studené zařízení z uší a učitelsky konstatuje: "Včera brzo ráno tě sem přitáhla hlídka, že prý tě našli asi kilometru od Konohy... Byl jsi jako čuně. Takže jsem tě ... nechala umýt a převléknout ... no a ošetřila ti rány v plicích... Každopádně myslím, že dneska už tě pustím ven, ale pouze za mého doprovodu... Navíc tvé tělo je slabé a nedostatečně okysličované, budeš asi týden chodit o holi," řekne Moegi a hned ji zvedne do vzduchu, aby jsi se na tu krásnou stařeckou hůl s ohnutým vrškem, mohl podívat: "Ale Hokage-sama teď bude u zkoušek Geninů... Takže musíš pár minut vydržet."

Uchiha Itachi - 26. listopadu 2014 21:37

Návštěva? Poslouchám mamku a stočím k ní pohled. Vzpomíná na staré časy a srovnává Šestého s jeho dcerou. Na chvilku se zamyslím a pak potřesu hlavou. "To je pravda možná právě to jí dožene k tomu aby se změnila k lepšímu a předčila jednou jejího otce ač o tom zatím mám jisté pochybnosti je natvrdlá jak prázdný ořech." Ušklíbnu se, ale pak mamka začne mluvit o mě a Sharinganu. Mírně se zamračím a povzdechnu si. "Mívám pocit, že mám stále někoho v zádech, kdo na mě dohlíží. Ale jednou budu tak silný, abych ukázal celé vesnici, že jsme stejně schopný, jako Sedmý, že Uchihové nejsou špatní." Pak zacrčí zvonek ohlédnu se zamračím se na dveře. "Kdo to jde tak pozdě?" Přejdu rozvážnými kroky ke dveřím a otevřu je. Ihned poznám člena ANBU bez masky. Bystrýma očima si jej prohlédnu. "Hai." Kývnu pomalu a ustoupím, aby mohl vejít. Nicméně stále ho hlídám ostražitýma očima. "Mami ta návštěva je pro tebe, někdo z ANBU." Snažím se znít normálně, ale moc se mi nelíbí, že za námi ANBU leze až do domu.

Oheň života - 26. listopadu 2014 21:45

Uzumaki Minako "Technika vložení větrné chakry do zbraně. Tato technika je kenjutus a ninjutsu na úrovni C a tedy průměrně silná. Při správném provedení projde vržený kunai skrz kmen mohutného stromu a zabodne se i do skály... Navíc je silnější než čepel nabitá bleskovou chakrou. Ovšem slabší než čepel obsahující ohnivou chakru..." to je první poznámka na dvojstránce. Při bližším pohledu jsou v panáčkovy, tedy v obrysech lidského těla, rozkreslené chakrovody a vyznačen směr i množství chakry v částech těla při provádění techniky. Nejvíce chakry je koncentrováno v mysli a v konečcích prstů. Dlaň a prsty jsou rozkreslené podrobněji ve zvětšenině na druhé stránce dvojlistu. Zde ruka a shuriken zabírá celou stránku a je vyznačeno, jak proudí chakra přímo v ruce a jak vstupuje do těla shurikenu. Ovšem to jsou pouze obrázky velice podobné těm, které jsi léta vidívala v učebnici při teoretickém učení Henge, Bunshin a Kawarimi. Pod obrázky je další poznámka. "Síla větrné chakry není v destrukci. Od toho je země nebo oheň. Větrná chakra řeže. A je jedno jestli v měřítku končetin či v měřítku buněk... Je třeba, aby byla tenká a ostrá. Protože co je tenké, to je i ostré... Proto při koncentraci chakry myslete na černé místo a v něm si představte bílé úzké a ostré ostří... Tak musíte udržovat chakru ve zbrani. Pokud se vám to povede, tak zbraň protne strom a rozsekne kámen... Jo a moc to nepřehánějte. Pokud vložíte moc chakry,z braň se rozletí na střepiny... To je efektivní způsob jak mučit protivníky, ale strašně plýtváte..."

Oheň života - 26. listopadu 2014 21:58

Toyoshi Rihi "Uvědomuji si to a právě proto jsem vyslal na místo zkušenější shinobi než jsi ty. Kapitána Yamata, kapitána Shina a kapitána Saie... Svědek popsal tvého bratra... Popsal stejný styl boje jako ty... A popsal oheň a zlaté řetěz... Jeho chakra byla invazivně změněna. Pochybuji totiž, že by ninken mrtvého shinobi a jeden z obchodníků, spolu uzavřeli lživou dohodu. Ale máš pravdu, máš práci jakožto sensei, takže tě nebudu zdržovat... A Rihi, nedovolím ti se účastnit vyšetřování, ale výsledek se dozvíš jako první se všemi podrobnostmi. To je vše," sdělí ti Kakashi klidně. Absolutně se nepozastavuje nad tvojí nezdvořilostí, ale ta jeho klidná slova by někomu mohla občas způsobit otevření kudly v kapse. Každopádně, když tě propustí tak nevyjde z nemocnice. Pokračuje chodbou dál a vchází do dveří nějakého obyčejného pokoje.

Haku - 26. listopadu 2014 22:02

Konec zkoušky - domů Po tom co jsem promluvil se nic nedělo a tak jsem se už chystal sáhnout na svůj malíček a zkusit to jinak. Nakonec to ale ani nebylo třeba. Ucítil jsem chlad a otevřel oči. Měl jsem pravdu, bylo to genjutsu. Řeknu si a pomalu vstanu. Rozhlédnu se a uvidím několik svých spolužáků. Dva z nich vypadají podobně jako já, asi se vzbudily těsně přede mnou. Otočil jsem se a vzal jsem si od Hokageho čelenku. "Děkuji Hokage-sama". Řeknu uctivě a ukloním se. Zadívám se na čelenku ve svých rukou a pousměji se. Upravím si vlasy a čelenku si ovážu kolem čela. Pak popojdu kousek stranou a čekám až Hokage řekne že můžeme jít. Mezi tím nevěnuji pozornost ničemu jinému co se děje, momentálně mně to nějak nezajímá. Chvíli to trvalo, ale nakonec Hokage probudil ostatní a řekl že ti co mají čelenky mohou jít. Naposledy jsem se tiše po všech co tu byli ohlédl a zamířil jsem rovnou domů. Chci si teď trochu odpočinout a zeptat se mamky co to před tím chtěla. Doufám jen že budou doma.

Oheň života - 26. listopadu 2014 22:08

Uchiha Itachi "Cože ANBU? Hned tam budu," ozve se z kuchyně trošku překvapený hlas mamky a po pár sekundách už stojí v předsíni společně s tebou a ANBU bez masky, který zrovna vstoupil. Úklonou pozdraví: "Zdravím, Sakuro-san." "Shikamaru-san, jdeš jen tak kolem nebo přicházíte pracovně?" představí ti mamka trochu nevědomky vašeho hosta. Při tykání mluví uvolněně, ale kdy přejde na vykání, tak výrazně schladně. "Kdybych šel jen tak kolem, tak projdu a neobtěžuji takhle pozdě. Bohužel jsem zde pracovně, ... kvůli Rozkazu 37," odpoví Shikamaru-san a mamka okamžitě zpozorní a trochu sebou i cukne. Chvíli mlčí a trochu se mračí, pak se obrátí na tebe a zdánlivě v pohodě tě vyhodí z místnosti: "Itachi, běž prosím do svého pokoje- Shikamaru-san potřebujeme probrat akce, které nemáš nárok slyšet... tak mazej!" popožene tě po schodech a asi to myslí vážně. Když tedy vycházíš po schodech tam mamka s ANBU vchází do kuchyně...

Uchiha Itachi - 26. listopadu 2014 22:16

Doma "Shikamaru? Snad ne ten, který je označován, jako jeden z největších géniů maminčiny generace." Zarazím se a prohlížím si onoho člena ANBU. Mluví, jako bych tu vlastně ani nebyl. "Rozkaz 37?" Vůbech nechápu o čem to mluví, ale vůbec se mi to nelíbí. Nejprve mě ANBU sledují a nyní je jeden z nich u nás a chce s mamkou mluvit o něčem o čem nesmím vědět? Je to až moc divné. Ale mamka mě jasně vykáže. Mírně si povzdychnu. "Wakata." Zamumlám a šourám se nahoru po schodech. Z kapsy mi trčí kousek šátku z čelenky, kterou tam mám. Nahoře si sednu na postel a začnu dumat, co jen mohou probírat. Dostat bych od mamky rozhodně nechtěl, za to, že neposlouchám. Vím, jakou má ránu ale....jsem moc zvědavý, co se tam vlastně děje a probírá. Trošku se zamračím a nakonec si lehnu na podlahu v pokoji a přitisknu ucho k zemi v naději, že třeba bude podlaha dost tenká na to, abych alespoň část hovoru slyšel a byl trošku v obraze. No hold mladická zvědavost se nezapře.

Kayen - 26. listopadu 2014 22:18

soukromá zpráva od Kayen pro Konohamaru: "No bezva," poznamenám při pohledu na tu stařeckou hůl... a pak mi dojde..."Wait!" "Moegi-chan mě omývala a já u toho byl v limbu! V LIMBU! AWWWWWWWW!" Trochu se zakuckám, ale překonám to a počkám až nával bolesti v hrudníku trochu ustoupí a zeptám se: "To jsi mě jako... uhm... ehm... v bezvědomí... vždyť to je zneužití Moegi-chan!" Pak mi asi její výraz v obličeji odpoví sám za sebe a já rychle zařadím zpátečku: "Každopádně díky za ošetření... počkám tu na Hokage-sama... a mimochodem, když jsi mě to ehm... uhm... tak jsi si mohla všimnut, že už jsem docela vyrostl." A kryju si hlavu před případným útokem Moegi pokud mě vážně práskne holí, tak křičím něco jako "auuu... to je nemocniční násilí" a následně až to přejde tak ještě rádoby uraženě dodám: "Ošetření zvládáte tady ve špitále dobře, ale ta následná péče nic moc... mám hlad..." Pak ale nevydržím držet tuto "spratkovskou" pózu a lehce se usměju a zeptám se o poznání slušněji: "Dovolí mi paní doktorka něco zakousnout mám hlad, že bych chroupal i chrousty... prosím."

Sarutobi Karui - 26. listopadu 2014 22:31

Cvičiště č. 4 Sedím naproti hadovi a jeho nepříjemnému pohledu. Není to poprvé, co vedeme takovou diskuzi. Ale pravdou je, že nikdy nebyl tak naprdlej. "Já tě prostě nechápu..." Podepřu si bradu dlaní. "Četl jsem, že všichni jinchūriki museli být hrozně silní, aby vůbec přežili nápor velkých bijuu." Můj ton začíná cíleně být unavený. "Když bych tě pustil teď, tak by nás to stálo život." Pokračuju cíleně unaveně. Tohle je hra o trpělivosti a tu já mám opravdu velkou. To možná Yumeho nejvíc štve. "Takže dokud nebudu dost silný, tak tě stejně nemůžu pustit." Uzavřu debatu na tohle téma. Najednou udělám probuzený ton. "Možná by se dalo domluvit na spolupráci." Dotknu se prstem spodního rtu. "Já budu cvičit, abych zesílil a ty mi budeš hlídat záda." Navrhnu to jako celkem rozumné řešení. I v jeho zájmu je, aby jeho schránka byla co nejvýdržnější a nejschopnější. O to se také knihy celkem ochotně podělily. Jen ne o to, jak ho zpacifikoval, aby spolupracoval.

Inuzuka Akene - 27. listopadu 2014 17:05

Návštěva v nemocnici Nadechnu se a vykročím směrem k nemocnici. Čelenku si strčím do kapsy a vezmu to sprintem, abych nebyla promoklá víc, než jsem. Snad je mámě líp. Chudák, zhroutila se. Vypadala na tom špatně. Nejsem doktor a ani jím nebudu, ale tohle i moje laické oko dokáže odhadnout. Měla bych jí přinést nějaké květiny, ale nevím, jestli mají otevřeno... No co, vezmu je příště. Doma asi nikdo nebude a dnes stejně nemám nic na práci. Do nemocnice doběhnu mírně zadýchaná. Něco jiného je běžet na sluníčku a v dešti. Milá recepční mě pustí, i když ještě nejsou návštěvní hodiny. Leží na pokoji dvanáct. neníto tak daleko, takže v klidu jdu po chodbě tím směrem. Je tu klid, takové ticho... Pokud žijete v domě, kde vládne klan Inuzuka, toho klidu moc mít nebudete. Jsou slyšet kroky, které se vracejí v ozvěně. Je to jako jít dlouhou jeskyní, akorát neslyšíte rytmické kapání vody. Už vidím dveře s cedulkou 12. Sáhnu po klice. V tu chvíli mi ale přejede mráz po zádech. Zaskřípání koleček se donese k mým uším rychle, takže otočím hlavu za zvukem. Někdo zemřel. Bílá plachta zakrývá tělo. Kdo asi? Znám ho? Dneska zemřelo hodně lidí. Může to být ten jeden, co přežil. Nebo někdo úplně jiný. A protože se nechci dále dívat na vozíček s nákladem, radši spěšně stisknu kliku. "Ahoj mami...", nakouknu do pokoje číslo dvanáct. Spadne mi kámen ze srdce, když ji vidím živou a vzhůru. Debatuje zrovna s paní, která je s ní na pokoji. Její obličej neznám, takže nemůžu určit, kdo je. Tak ještě zmateně dodám. "Dobrý den." Pak bez ostychu padnu mámě kolem krku. Cítím, že je ještě slabá, ale jsem ráda, že jí je líp. Proto je obejmutí jen lehké, abych jí neumačkala. Paní poděkuji kývnutím hlavy na znamení, že si jejích slov cením. "Tak povídej, jak to dopadlo?" zeptá se. Na to neřeknu nic, jen vytáhnu z kapsy svoji čelenku a podám jí ji. To má hodnotu tisíce slov. "Jak ti je?" zeptám se teď já. Snad bude v pořádku.

Toyoshi Rihi - 27. listopadu 2014 17:10

Nemocnice v Listové Trhni si, odseknu v duchu a beze slova vyrazím k východu z nemocnice. Deštivé počasí přesně vystihuje mou náladu a já v jakési náhlé touze po chladu rozepnu kabát. Pokud už tam byl vyslán vyšetřovací tým, bude velmi náročné je dohnat. A já si nejspíše ještě budu potřebovat zařídit pár věcí. Prudce se odrazím a začnu přeskakovat po okolních střechách. Tentokrát si ale dávám pozor na to, kdo mě sleduje. Hokage mi nevěří, to je jasné. I když kdo vlastně ve mě tu důvěru má? Zuby mi ostře cvaknou, když sevřu čelisti a vrazím do bytu. Dveře hlasitě prásknou a já popadnu černou kápi, kterou si přehodím přes oblečení a stáhnu tak, aby mě co nejlépe zamaskovala. Přejdu k malé černě lakované skříňce a zvolna otevřu víko. Vykoukne na mě dlouhá léta spořená hotovost, kterou jsem si bez nápadu na jakékoliv lepší využití prostě odkládal bokem. Nyní zřejmě nastal čas. Peníze sbalím a strčím je do ninjovské kapsičky vzadu na pasu, poté si ještě ke stehnu připevním kunaie, takže v případě konfliktu budu alespoň částečně vyzbrojen. Tak a teď si mě zkuste sledovat... KAGE BUSHIN NO JUTSU! přede mnou se zjeví hned tři stejně zahalené klony, se kterými opustím byt. Chvíli vyčkám před vchodem, poté rozrazím dveře a bleskurychle vyrazím pryč, stejně jako všechny mé kopie. Jeden klon vyrazí hned k opevnění, které bude mít v plánu překonat jedním dlouhým skokem. Druhý vyrazí k nejbližší bráně a třetí přímou cestou k místu přepadení, ať už by to mělo být jakýmkoliv směrem. Všechny tři nakonec k místu snad dorazí, jen v různých časových rozestupech. Já sám deštivou Listovou vystřelím směrem do obchodní čtvrti. Mělo by být někdy kolem poledne, takže okolo snad bude dost lidí na to, abych se ztratil v davu.

Oheň života - 27. listopadu 2014 22:06

Haku Než dojdeš domů, tak jsi pěkně promočený, ale pár suchých míst na tobě naštěstí stále ještě je. Ovšem zima ti je pořádná, to zase ano. Venku před domem je vše klidně, ovšem jakmile za sebou zavřeš dveře, vše se změní: "Baf! Haku je doma!" tvá sestra na tebe "zaútočí" ze skříně zabudované ve zdi. Vyskočí ti na záda a pověsí se ti kolem krku. Je lehká jako pírko, jako správná kunoichi. "Dostal jsi jedničku Haku? Proč jsi byl pryč tak dlouho Haku? ... Máš čelenku, ukaž, ukaž, ukaž!" je velice invazivní. Ovšem tvých zad se brzy pustí. Ale má v plánu tě doprovodit až do kuchyně, kde už na tebe čeká mamka. Ahoj, Haku. Vítej doma, pozdraví tě mamka se vřelým úsměvem, přijde k tobě a položí ti ruce na ramena, "no takže jsi genin. Konečně pravý shinobi. Ochránce míru ve světe... Jaký z toho máš pocit?" zeptá se a vtom si všimneš, že na stole leží nějaký balíček. Brzy k němu dostaneš i úvod: "Chtěla jsme ti to dát už ráno, ale pak jsem si řekla, že počkám... Před lety mi ho předal Hokage-sama se slovy, že ho máš dostat, až budeš připraven... No a to je dnes... Nevím co to je, nikdy jsem to nerozbalila... Ale je to památka po tvém... otci."

Oheň života - 27. listopadu 2014 22:26

Uchiha Itachi Zvědavost nakonec zvítězí nad poslušností. Přitiskneš ucho k podlaze v touze zaslechnout o čem se ANBU a mamka budou bavit. Že by jsi mohl být na tématu rozhovoru ty? Možné to je, ANBU už ti pár chvil dělávají garde, i když jsi někoho z nich viděl pouze jednou. Máš pocit, jako by se na tebe stále někdo díval. A tak si to musíš vyslechnout. A máš štěstí, podlaha je zdá se dost tenká a tak slyšíš jak spolu ti dva mluví. Ovšem co z toho slyšíš? Nesrozumitelné mumlání, v co se proměnila jejich řeč kvůli bariéře jenž podlaha tvoří. Občas sice nějaké slovo pochytíš: "...možná...voják...rozkaz...riziko...děkuji...brzy..." ale to je tak vše. Ovšem poté se ozve prásknutí do stolu a tvá mamka zvýší hlas, zní podobně, jako když jsi si dovolil odmlouvat: "ANBU? Zatraceně co si myslíš, že říkáš? Je to jenom děcko!" poté je zase chvíli slyšet jen mumlání, "Není neb...čný!" mámin hlas přejde znovu ze srozumitelného křiku do nejasného huhlání. A to pak utichne úplně, takže ani nevíš jestli spolu mluví a nebo mlčí. Každopádně pokud mluví tak nejspíš šeptem nebo velice tiše. Ticho trvá ještě asi dvě minuty, ale zdá se to být jako vděčnost. A pak se ozvou znovu mamčina hlasitá slova: "Už dávno nevěřím tomu co říkáš, takže vypadni! ... Pokud Hokage-sama něco chce, tak ať přijde sám!" to je tak trochu znak, že návštěvníka tvá mamka nespíš vyprovází za límec před dveře. Pak se ozve prásknutí dveřmi a pak už je klid... ANBU je asi pryč a dole je zase klid.

Oheň života - 27. listopadu 2014 22:38

soukromá zpráva od Oheň života pro Nemocnice Meogi se na tebe zadívá poněkud odměřeně. Pak zatne pěst a jako kladivem tě praští do vršku hlavy. Tohle nemůže bolet, ale je to trochu bolestivější než třeba pohlavek. Potom zvedne učitelsky prst a se zavřenýma očima ti začne kázat: "Baaaka! Já nejsem žádná řadová sestra, abych umývala špinavé a smradlavé pacienty v bezvědomí... A dokud jsem v práci, tak mě velikost tvého reprodukčního orgánu absolutně nezajímá, navíc nikterak nevybočuje z průměru uvedeného v tabulkách," až neuvěřitelné, jak přísně a bez studu dokáže mluvit o takových prasečinkách. No a navíc to podá takovým tónem, že by z toho jeden brečel. Naštěstí v momentě, kdy i ty přepneš do dospělejšího režimu, oba vypne ten svůj přechytračelý a přísný režim. Přikývne. "Dneska jsou špagety... Cože ty nevíš co to je? To jsi posledních osm let musel žít někde v pralese... Představ si to, zvláštní druh nudlí s uplně jinou chutí... Zalitý takovou červenou omáčkou s mletým masem a zeleninou. Na to se dá sír, ten se rozpustí a pak to pěkně voní..." a už zase ti to vysvětluje tónem knihy. "Tak co, máš dsot velký hlad na to zkusit exotickou kuchyni Země Horkých pramenů?"

Haku - 27. listopadu 2014 22:40

Doma Venku stále celkem dost pršelo a byla pořádná zima. Domů jsem tedy došel skoro úplně promáčený. Když jsem otevřel dveře a vešel dovnitř, ucítil jsem jaké je v bytě oproti venku horko. Usmál jsem se a sundal jsem si boty. Nestihl jsem udělat ani krok a slyšel jsem hlas Ling. Hned na to mi ze skříně skočila na záda. "Ling..." Řeknu tiše a začnu se smát. Párkrát se otočím na místě a když mi Ling ze zad sleze, tak se na ní zadívám a pohladím ji po vlasech. "Omlouvám se Ling, zkouška trvala déle než jsem předpokládal. Ale měl jsem štěstí a zvládl jsem to. Podívej!" Ukážu prstem na svou čelenku kterou mám ovázanou kolem čela a trošku se skloním aby si ji Ling mohla lépe prohlédnout. Pak ji znovu pohladím po vlasech a společně vyrazíme do kuchyně, kde už je mamka. "Ahoj". Pozdravím ji s úsměvem. Když pak ke mně přijde, tak se na ní zadívám a chvilku přemýšlím o tom co řekla. "Vím že jsem teď genin. To šance dostat se dál a něco dokázat. Takže myslím že pocit z toho mám dobrý". Odpovím vážně mamce a pak se pousměji. V té chvíli si všimnu nějakého balíčku. "Památka po mém otci?" Zopakuji překvapeně. Vůbec jsem netušil, že bych někdy mohl zjistit něco o své otci. Doteď jsem byl se svou rodinou spokojen, takže mi to bylo úplně fuk. Na chviličku se na balíček zadívám a pak se otočím zpět na mamku. "Aha. Dobře. Tak děkuju". Řeknu mamce a dojdu ke stolu. Vezmu si balíček a podívám se zpět na mamku. "Půjdu se převléci do něčeho suchého. Za chvilku budu zpátky". Oznámím a otočím se na Ling. "Já si teď půjdu převléct a chviličku si odpočinu. Pak si můžeme když tak chvíli hrát, nebo bych tě mohl něco učit, pokud budeš chtít". Mrknu na Ling, mile se usměji a zamířím do svého pokoje. Tam se svléknu a převleču s do čistého kimona. Čelenku si sundám a položím ji na stolek vedle postele. Pak si na postel sednu a vezmu si ten balíček. Jen tak se na něj chvíli dívám a váhám zda ho otevřít. Nakonec mně přemůže zvědavost a já začnu balíček pomalu rozbalovat.

Oheň života - 27. listopadu 2014 22:54

Sarutobi Karui To si děláš prdel? To mě to chceš donutit říct nahlas? Tse a co má být? Já nejsem normální démon... Nejsme tak velký ani silný... Tvá síla stačí, aby jsem tě nespálil na prach! ... Ale nejsem slabý! řekne celkem podrážděně a zastrčí vylezenou polovinu těla zpět do klece. Che, stejně je to divný pohled na hada v kleci. Takže si trénuj jak se ti zlíbí, ale dokud budeš takový sráč, že ani nepřejdeš ten most, tak sem ani nemusíš lozit... Je to zbytečný, zatím se můžeš marně snažit dosáhnout síly beze mě... Já budu tak hodný, že tě budu držet zdravého a živého... Ale hlavně kvůli sobě, jasný?! mluví dál docela podrážděně, ale agresivita a ta podivná touha po tom někoho zmlátit už jeho hlas neovlivňuje. Ovšem při pohledu do jeho očí je ti jasné, že on před sebou nevidí nikoho zásadního.

Oheň života - 27. listopadu 2014 23:06

Inuzuka Akene "To jsem ráda..." povzdechne si šťastně mamka při pohledu na čelenku, ale pak s obtížemi polkne, "splnila jsi Hikarovo přání, děkuji," je vidět, že myšlenka na zesnulého syna, jakákoli myšlenka je pro ni obtížnou. Ale dokáže se nerozbrečet, asi by to nebyl dobrý nápad, takhle před tebou a proto se téměř vynuceně usměje a odpoví se zavřenýma očima: "Určitě si nedělej starosti, jsem v pořádku... Trochu si odpočinu a za dva dny už budu doma," pak se přestane tak falešně usmívat, otevře oči a pohladí tě po vlasech: "Myslím, že do té doby budeš muset vstávat o hodinu dřív, aby jsi otci zabránila v pouštění se do vaření... Víš jaká jsou muži na tohle nemehla," předá ti radu, "ale Akene, můj stav není nic zajimavého, jsem skoro v pohodě... O zkoušce si toho ale moc neřekla, jak to probíhalo? ... Slyšela jsem, že se hodně zpřísnila ... no jo, to my se měli akorát proměnit a vyplnit test... Hmm, co se změnilo?" zajímá se mamka najednou zase o zkoušku. A možná to je dobrý směr, mluvit o okolnostech jejího pobytu zde by pro ní nemuselo být zrovna nejlepší.

Uchiha Itachi - 27. listopadu 2014 23:14

Doma Vyslechnu útržky hovoru mezi mamkou a tím ANBU. Zdá se, že se mamce vůbec nelíbí, co jí říká. Je rozčilená a divím se, že z ní ten chlapík nemá strach. Skousknu si ret a poslouchám dál. "To....to mluví o mě...? On mě chce odvést k ANBU?! Myslí si, že jsem nebezpečný?" Nervozně polknu a poslouchám, jak vše utichá. Potichu se zvednu ze země a chvíli sedím jen tak na posteli a přemýšlím. "Co to vše znamená? Takže nebudu mít tým? Prostě mě šoupnout a uklidí k ANBU?" Zamračím se pro sebe, ale pak nasadím ustaraný výraz a rychle seběhnu dolů do kuchyně po schodech. "Mami mami jsi v pořádku?! Slyšel jsem zdola křik." Vyhrknu a ustaraně se na ní dívám. O tom, že jsem slyšel mnohem více se nezmiňuji ale třeba mi sama více řekne.

Hatake Ioori - 27. listopadu 2014 23:29

Den v Konoze Po vydatném obědě jsem přemýšlel, nad možností pokračován v tréninku, ve kterém jsem přestal před poplachem. Poté jsem to ale zamítl a raději vyrazil do knihovny. Pochopitelně ne do veřejné, ale do naší, Shinobi knihovny. Cestou jsem si dal řádně na čas a s cigaretou si prošel vesnici. Chtěl jsem si užít oněch posledních pár okamžiků klidu a míru, které mi ještě zbývali, než se kolem mě srotí nějaká děcka, řvoucí „sensei, sensei, sensei!“ Do knihovny jsem dorazil asi za hodinu a prokázal se na vrátnici svou identifikační kartou, na které již stihly vyměnit údaje o zařazení. Po rychlé kontrole, jestli jsem to opravdu já jsem prošel a zamířil rovnou do hlavní budovy, která se částečně skrývala ve skále, za monumentem Hokage. Nějakou dobu jsem bloudil mezi regály, než jsem si odchytil nejbližší knihovnici. Takovou postarší, protivně vyhlížející babiznu, která vypadala, že mě klidně umlátí nejtlustším svazkem, který se jí dostane pod ruku, jestli vydám jediný hlasitý zvuk. Promiňte... oslovil jsem ji opatrně a pro jednou byl rád, že jsem cigaretu típnul před vchodem. Potřeboval bych poradit. Hledám záznamy o technikách a uživatelích genjutsu. Zajímají mě zejména záznamy o technikách Uchiha klanu, ale i Shinobi mimo klan.

Kayen - 28. listopadu 2014 18:50

soukromá zpráva od Kayen pro Konohamaru: "Prej jiná sestřička... a prej nevybočuju z "průměrných hodnot" pchh... a jak by jsi to asi věděla, kdyby jsi... ty prase!" Promnu si trochu místo na hlavě kam mě jakože udeřila a zagebím se (stále v rámci možností toho, že jsem jaksi jen taktak přežil) a poté si vyslechnu přednášku o špagetách. "Hmm... tak jo, doufám že to nebude nějaký hnus, víš přece co se říká o nemocniční stravě hehehe... Mimochodem, jen tak mezi námi, už jsi si někoho našla a jak se má vůbec Udon?" Skoro jako bych chtěl naznačit, že ona a Udon by měli být spolu. Pak jen vydechnu a ještě řeknu: "No doufám, že Hokage-sama si udělá čas co nejdřív mám pro něj hodně novinek a žádná z nich se mu nebude líbit. Mě se teda taky nelíbily... navíc mě jedna z těch novinek málem zabila... pfff, vážně budu muset být opatrnější pokud jde o pěkné dívky. Věřila bys tomu? Tak krásná, tak nevinně vypadající - zachránil jsem jí navíc a pak tohle... pfff, ale aspoň, že jsem to přežil a nejsi odteď jediná holka co mě dostává do špitálu hehehe, ztratila jsi svou jedinečnost Moegi." Jop v podstatě jí říkám, že mě sem dostala nějaká holka se kterou jsem byl asi neopatrný a pokud není úplně tupá -což Moegi nebude - tak jí dojde při "jakém druhu neopatrnosti" se to stalo.

Oheň života - 28. listopadu 2014 18:53

Haku Sundáváš fialové plátno, kterým je balík omotaný. Pod ním je krabička z vyřezávaného, tmavého dřeva. Odklopíš víko a odhalíš poklad umístěný v krabičce. Na černé vycpávce leží sněhově bílý, krátký meč kategorie ninjato. Meč bez záštity se sněhově bílou rukojetí i pouzdrem, nikde žádné zbytečné zdobení. Dokonale čistá zbraň a kolem ní obvázaná čelenka se znakem Konohy. Trochu rezavá, prasklá a s lehce přeškrtnutým znakem... To je vše. Nic dalšího, meč a zničená čelenka. Vzkaz od otce, který dávno zmizel někam pryč.

Oheň života - 28. listopadu 2014 19:15

Uchiha Itachi Seběhneš dolů po schodech. Nejprve mamku nikde nevidíš a je i docela ticho. Židle u stolu je odsunutá, jako by někdo spěchal s odchodem a dveře do chodby jsou pootevřené. Ticho se ti zdá delší než ve skutečnosti je. Vteřinová rafička nástěnných hodin poskočí pouze osmkrát a vtom se z chodby ozve dvojí cvaknutí. Zámky dveří byly zamčeny a brzy se tvá mamka ukáže v místnosti. Je v pořádku, naštěstí. Ale vlastně proč by neměla být? Ve vesnici je váženou osobou, přátelí se s Hokage-sama a ANBU má pod palcem právě on. Ovšem netváří se vůbec spokojeně, ale ani nespokojeně. Je smutná a ... vystrašená? Když zavírá dveře do chodby, tak vidíš, jak se jí ruka lehce chvěje. Mlčky tě mine a z podivného nutkání zasune židli u stolu tak jak má být. Až pak odpoví: "Samozřejmě, že jsem v pořádku, není důvod být v nepořádku... Jen jsem se s kapitánem Shikamarem neshodla na... nějakém postupu... Víš, že se občas rozčílím kvůli blbosti... Každopádně, budeš tak hodný a zatopíš v krbu? Je tu chladno..." přeskočí mamka ze svého stavu na činnost pro tebe a kývne na krb. Zatopit znamená vybrat popel, jít ven a naštípat dřevo a třísky, pak to tam narovnat a podpálit... "a-a zamkni zadní vchod, až se budeš vracet... aby nás večer někdo nevykradl... Já už asi půjdu spát," zavolá za tebou ještě mamka, když odcházíš. Sama se pak vydá po schodech vzhůru, do ložnice, kterou má naproti tvého pokoje.

Uchiha Itachi - 28. listopadu 2014 19:31

Zátop Když se konečně maminka vrátí oddychnu si. Zdá se však trošku nepřítomná. Je jasně poznat, že není úplně v pořádku. Na její vysvětlení jen nakonec mírně pokývnu hlavou. "Jasně neboj mami, zatopím. Oyasumi nasai." Popřeju jí dobrou noc a před odchodem jí ještě obejmu. Pak už přejdu ke krbu a začnu vybírat popel. "ANBU hmmm nelíbí se mi to. To mě najednou mají už za zločince, nebo co?" Zabručím si v duchu a beru popel, abych ho vynesl ven a vysypal do odpadu. Následně projdu zadními dveřmi na zahrádku a vezmu zpoza dveří sekerku. Ke špalku si nanosím dostatek polínek. Pak už si je začnu dávat na špalek a štípat. Nejprve polena na topení a následně jsou na řadě třísky. Hodlám vše nejprve naštípat a pak to až uložit a něco odnést na topení. "Jsem zvědavý jestli mě zařadí s takovou k týmu. To mi pak budou taky ANBU za zadkem?" Mírně si v duchu vzdychnu.

Inuzuka Akene - 29. listopadu 2014 14:36

Nemocnice „On si to přál, přál si, abych se nevzdala a šla dál. Ať se bude dít cokoli." Roste ve mně hrdost. Bojoval a padl v boji jako hrdina. Chtěl se stát silným a slavným, jako náš otec. Bohužel odešel dřív, než chtěl. Než kdokoli chtěl. Jsem hrdá, že to byl můj bratr. Zazubím se ohledně rady, abych teď měla nějakou dobu kuchyni vládnout já. Znám to. A některé připáleniny jsou věru strašné, hlavně pokud potom naštvaně odhodí hrnec se slovy, že na to kašlou a jdou někam doháje. „Myslím, že ano. Písemný test, pak dovednost se zbraněmi, ninjutsu, zkouška naší síly a nakonec genjutsu. A ta poslední byla pro mne asi nejtěžší." usměji se. Brzy by nás měli rozdělit do skupinek, zajímalo by mě, s kým budu. Doufám, že nevytáhnu někoho, jako je Minako. Ne, že by neměla talent, ale její otravnost mi občas dost leze na nervy. Jsem ochotná zkousnout i Itachiho a jeho prořízlou pusu. "Když jsi udělala zkoušku, pak vás rozdělili do skupinek. S kým jsi byla?" Docela by mě to zajímalo. Třeba byla ve skupině s tátou a tak se poznali. To by bylo tak romantické. teda, nebylo ale byl by to zásah osudu.

Sarutobi Karui - 29. listopadu 2014 19:19

Cvičiště č. 4 - cesta domů "Neříkám, že jsi slabí... Jen, že bys nadělal paseku." Okomentuji jeho názor. Zdaleka si nemyslím, že je slabí, jen neuvážený a zbrklý. Možná trochu krvelačný a rvavý. Proto jsem možná jeho hostitel já. Koneckonců kdo jiný by měl trpělivost se dohadovat s takovým vzteklounem. Nakonec udělá závěr, kdy mě vyzkouší vyhecovat k tomu, abych přešel most. Ne nejsem tak naivní, jak ze sebe občas dělám. "Tak na tom se můžeme dohodnout." Vím, že to není úplně ono, ale aspoň se natolik zklidnil, aby neotravoval. Nebo aspoň chvilku. "Tak až budeš mít něco na srdci, tak se ozvi... A zkus mi při tom neukousnout hlavu." Jsem sto ukončit svoje jutsu. Pak se zarazím. "Mě tak napadá, máš vlastně srdce?" Načež se zvednu a ukončím celé jutsu. Okamžitě toho lituju. V mojí hlavě je sucho. V reálném světě je naprosto neuvěřitelně mokro. "Sakra, sakra." Zastrčím hlavu mezi ramena. Vyrazím k domovu. Doma budu muset počkat na mamku. Ta je v práci. Na oslavu ovšem vezmu nudle v Ichariku. Je to to nejlepší co mě napadne. Doma krabičky nainstaluju kolem svojí čelenky a čekám s knížkou na mamku.

Oheň života - 29. listopadu 2014 19:57

Toyoshi Rihi Klony vědí co dělat. Jsou to přece kousky tvého já. Rozdělí se do rozdílných směrů a brzy ti zmizí z očí. Ty se zatím hodláš věnovat důležité činnosti v obchodní čtvrti, kde se výsadnímu postavení těší klan Akimichi a jeho trh s potravinami všeho druhu. Ovšem jsou tu dostupné i trochu ostřejší pochutinky a ty přesně víš po čem toužíš. Léta výcviku marných geninů zanechala na tvých starých zbraních především rez a prach. Ale časy se mění a tak se dveře obchodu Tenten-san znovu otevírají. Tahle žena prodává snad vše od nášlapných ježků, přes katany, až po výbušniny silného ražení. Uvnitř je poměrně prázdno, pouze jeden chuunin je právě na odchodu a nese si nové pouzdro na shurikeny. "Rihi-san, jako obvykle? Drátky, kouřové bomby a shurikeny?" opravdu se na tohle ptá Tenten Jounina v nejlepších letech? Jak potupné! A mezi tím tvé tři klony "prchly" z vesnice a namířily si to směrem k místu přepadení. Nemají ani tušení, kde přesně k němu došlo, ale karavany se obyčejně přepadávají na cestě a tudíž cesta je bod, kterého se držíš. A ono to opravdu přinese ovoce. Pár minut rychlého přesunu, pár mil od vesnice. Tři zčernalé krátery v zemi a trosky vozů. Navíc vozy ještě stále obsahují náklad. Zbroje charakteristické pro řadové vojáky severských zemí, jako Země Sněhu či Země Železa. Z dálky je klid i všude v okolí se zdá být klid. Až příliš velký klid na to, že by tu měla pracovat vyšetřující jednotka Yamata, Saie a Shina. "Co tu pohledáváš?" zazní tichá otázka za tvými zády, "jsem kapitán Aburame Shino, vyšetřuji onu nehodu... Zabloudil jsi jounine?" pokračuje v otázce.

Oheň života - 29. listopadu 2014 20:21

soukromá zpráva od Oheň života pro Nemocnice Moegi se nad tvojí poznámkou o nemocniční stravě pobaveně pousměje a zakmitá prstem ze strany na stranu: "Baka, u nás se vždy vařilo skvěle!" vynadá ti přátelsky, ovšem poté padne téma na vztahy a na Udona. Moegi si povzdechne: "S-samozřejmě, že někoho mám... Ale dřív než začneš dělat oplzlé vtípky, tak to není ani Ebisu-sensei a už vůbec Udon... Chmm, vždyť je to suchar... Rok s ním a málem jsem umřela nudou... Každopádně máš smůlu, už nejsem volná..." rozpřáhne ruce, zatváří se ironicky a řekne to hlasem,jako by ti to mělo strašně vadit. Ale pak založí ruce na prsou a s tázavým pohledem vyčkává co z tebe zase vyleze. Chápavě přikyvuje až do doby než zase utichneš. Samozřejmě ji to všechno došlo ještě rychleji, než jsi dokončil větu. Vlastně měla jasno, už když jsi se zmínil o ženě. No a reakce je prudká, jak jsi čekal. Znovu dostaneš "kladivem" do hlavy. "Idiote! Kdyby jsi uměl toho svýho červíka krotit, tak jsi mohl do Konohy dojít po svých! ... To snad není možný..." ale pak zase zvážní, "...každopádně. Co výsledek výpravy? Co Naruto-neesan?"

Oheň života - 29. listopadu 2014 20:32

Uchiha Itachi Na zatopení jsi vzal snad stoleté dřevo úplně od podlahy. Takže, když se rozhořel plamínek v krbu, který přešel do stálého a výhřevného ohně, musel jsi ještě vzít do ruky koště. Na dlažbě po tobě zbylo víc třísek a bince, než by se mámě líbilo a nakonec by jsi si to stejně musel uklidit nebo si vyslechnout přednášku o tom, že jsi možná chytrý a šikovný, ale vše děláš na půl. A tak při smetení bince na místě, kde dřív bylo dřevo... Uvidíš to. Tu černou dlaždici. Dlaždici černou jako uhel a umístěnou mezi bílými dlaždicemi a na ní. Tomoe! Přesně takové, které zdobí tvé oči, když vyvoláš sharingan.

Uchiha Itachi - 29. listopadu 2014 20:39

Podivná dlaždice V krbu je zatopeno, takže bude hezky teploučko. Ještě jsem šel ven uklidit a zametal ten bordel, který tu vznikl hezky na hromádku, abych ho vyhodil když....odkryl jsem dlaždice, které zde byly hodně dlouho a nikdy jsem si jich nevšiml. Všechny pěkně bílé až....jedna černá s tomoe na ní. Vykulím oči. "Páni tohle je....divné." Zadívám se na dlaždici a rychle dozametám plac a vyhodím bordel. Koště pak postavím na své místo a přidřepnu si k dlaždici. "Hmm nebude to jen tak." Už uvažuju, proč by tam mohla být, že by nějaká památka po otci? Kdo jiný by tu taky nechal dlaždici s tomoe. Zkusím nejprve dlaždici očistit a vytáhnu z brašničky kunai, jelikož jsem se ještě nestihl převléci. Zkusím uvolnit strany dlaždice, jestli půjde normálně opatrně zvednout po odláknutí. Kdyby zvednout nešla hledám skrytý mechanismus třeba právě stisknutím oné tomoe, nebo hledáním nějakého tlačístka na dlaždici prsty. Pokud nepomůže ani tohle přejdu k nejzahšímu plánu, který mne napadá a to je, že na chvilku aktiviji Sharingan v naději, že dalždice zareaguje, když se na ní jím podívám, nebo se mi odhalí něco nového. Pak zase co nejdříve Sharingan deaktivuji. Není bezpečné ho používat zvláště kvůli ANBU ač ti o tom už nejspíše dávno vědí.

Oheň života - 29. listopadu 2014 22:30

Inuzuka Akene Mamka nevěřícně zavrtí hlavou nad docela přehnanou složitostí zkoušky: "Vážně je skoro ostudné co stačilo mě, aby jsem se stala geninem... Poslední roky jsou ty zkoušky hodně těžké... Ale ty jsi prošla, takže to znamená, že jsi lepší než byla já nebo taťka, výborně," pochválí tě mamka a tím plynule přechází k vyprávění o tom, jak to všechno probíhalo v den rozřazování. Zatváří se trochu nostalgicky, když vzpomíná na ty ... samozřejmě ne tak dávné ... dny: "Asi si myslíš, že jsem s taťkou byla v týmu hned od začátku a nějaká situace nás dala do hromady co? ... Tak to určitě nebylo, možná i naštěstí? Já skončila asi v tom nejhorším týmu, který na akademii byl... se strejdou Choujim," Choujiho znáš, docela milý tlustý chlapík, který se k jídlu nenechával přemlouvat, "a Narra Shikamaru... toho neznáš, ale jak my se ze začátku nesnesli... Asuma-sensei se musel hodně snažit, aby nás donutil spolupracovat, ale to nám moc nešlo... Nevím, kdy se to zlomilo a vznikla InoShikaChou formace... ale myslím, že až a poté, co musel Asuma-sensei zemřít kvůli naší neschopnosti..." vyprávění se přehoupne pomalu v poznání toho, jak se Ino a Kiba poznali a sblížili, "...tvého taťku jsem poznala pořádně až za Velké války. Právě v ní se utvořilo naše pouto... Ale dneska už je jiná doba, ty určitě svého pravého najdeš na poli míru a kdo ví, třeba ho poznáš zítra při rozdělování," prorokuje ti mamka trochu děsivě.

Oheň života - 29. listopadu 2014 22:38

Sarutobi Karui Had mlčí, asi ti nehodlá odpovědět. Ovšem, když se probíráš do mokrého světa, máš pocit jako by ti vítr u ucha zašeptal: Ne... tvořím polovinu tvého, rozhodně to nebylo zřetelné jako při promlouvání k tobě ve spánku nebo při zkoušce v genjustu. Spíš takový ten pocit, jako že něco slyšíš a ve skutečnosti je ticho. Doma vše proběhne jak jsi předpokládal. Mamka je v práci a trvá ještě docela dlouho než otevře vchodové dveře a prohlásí: "Jsem tady, jsi tady Karui?" nemusíš ani odpovídat, jelikož téměř hned vstoupí do kuchyně a uvidí tě tam sedět za stolem s knížkou a naaranžovanou čelenkou u balení s jídlem. "Ahoj Karui... Hmm, co to tu máme? To tady byl nějaký shinobi, že tu na stole zapomněl čelenku?" kdyby to hrála ještě trochu přesvědčivěji, tak by jsi možná i uvěřil, že zapomněla.

Oheň života - 29. listopadu 2014 22:43

Uchiha Itachi Černá cihla jde ven po odškrabání malého množství malty. Je až příliš těžká na to, že jde o cihlu. Něco tak malého a má to snad deset kilo a přitom obyčejná cihla takové velikosti mívá sotva pět kilo. S překvapivým úsilím dostaneš cihlu na zem. Jedno tomoe je stále pouze jedno tomoe vyryté v hladké ploše, avšak kratší plochy jsou viditelně odseknuté z nějakého většího kamenného celku. Zadní strana je ovšem rovněž hladká, i když odřená. V ní je jasně a čitelně vyrytý jediný znak: 図 Ten znak znamená slabiku Zu, což je starý význam pro slovo vidět. Rovněž je patrné, že nápis pokračoval, jelikož vedle je asi pětina dalšího znaku, který však není možné rozeznat. Všimneš si jednoho. Povrch kolem znaku je vroubkovaný.

Uchiha Itachi - 29. listopadu 2014 22:55

Tajemná cihla Zadím se na vytaženou dlaždici. Je mnohem větší a těžší než bych čekal a při bližším prozkoumání si všimnu znaku z její spodní strany. Trošku se zamračím, když další znaky nejsou čitelné. "Kruci." Začnu prohmatávat vrchní i spodní stranu přes znaky po zbytek hladké desky v naději, že je tam nějaký spínač. Pokud nic nenajdu uchýlím se ke své poslední možnosti a tou je zkusit odhalit více pomocí svého Sharinganu. Nejspíše by mi nezbývalo nic jiného.

Oheň života - 29. listopadu 2014 22:57

Hatake Sakumo Čelenku bezpečně u sebe, už ti ji nikdo nemůže vzít, ani kdyby hnul zemí. Takže je to totální. Nebudeš černou ovcí rodiny a to je přece super ne. Směřuješ domů, kde v tuto chvíli bude tak maximálně ticho a možná mamka, tedy pokud neslouží přesčas v nemocnici. Až na počasí je den docela fajn, když vtom: "Hej bělovlásku-chan," ozve se protivný hlas z uličky, "no jasně ty, pojď sem prosím tě... Hezký, ty už jsi genin, tak to oslav ne?" ten protivný hlas patří nějakému poberťákovi. Ožralému puberťákovi. V ruce drží flašku saké a podává ti ho. Trochu se motá a je červený. Za ním se o zeď opírá druhý, asi stejně starý a přidušeně se chechtá. "No tak bělovlásku-chan, neboj se... dej si panáka... Však už seš chlap ne *hek* se neboj trochu chlastu v puse," nabízí ti neodbytný chlápek saké. No co naplat, voní docela hezky a je známé, že chutná dobře, když se pije správně. Ale ti dva jsou špinaví a to saké nebude kvalitní. Navíc otec nesnáší alkohol a vlastně nikomu z přítomných ještě ani nebylo osmnáct. Těm dvěma je tak šestnáct .

Oheň života - 29. listopadu 2014 23:19

Uchiha Itachi Sharingan se rozsvítí v tvých očích. Pěkně směrem dolů, aby ho náhodou nikdo neviděl. Podíváš se na tu desku, na to písmo. A vtom už vroubkování kolem velkého znaku není vroubkování. Vidíš v dlaždici chakru a vidíš, jak se před tebou z vroubkování vynořují znaky. Dokážeš je přečíst. Vznáší se a hoří modrou chakrou. Jsou to věty, ale nedávají smysl. Jako by začínali a končili uprostřed. ...zabíjel bratr bratra, aby získal... ...kletí klanu Uchiha. Ale naše síla se ukr... ...světlo. Moc získaná novým světlem stv... ...nikl na počátku. Společně s pradávným s... ...a našim údělem je, získat pro svět nov... Tohle je text který vidíš... Někdy vidíš na konci věty i okraje nově začínajícího znaku, ale nedokážeš je poznat. Jako by to byla součást nějaké skládačky a tohle patřilo někam do středu. Po všech stranách totiž vidíš i částečky dalších znaků.

Uchiha Itachi - 29. listopadu 2014 23:59

Deska Bedlivě prohlížím desku a pročím co se tam píše. Jsou to různé věty ale moc jim nerozumím nedávají nějak úplně smysl, ale je to něco, co může přečíst jen Uchiha. Žeby památka po otci? "Chtělo by to ty další části." Zabručím pro sebe a pokud jsem nenašel žádný spínač, který by nějak otevíral dlaždici, nebo nebylo nic pod dlaždicí dole v díře, tak jsem jí vrátil na své místo a patřičně zaprášil, aby nebyla moc poznat. Nejspíše jsem na ní opět naskládal nějaké dřevo a deaktivoval Sharingan. Mezitím jsem se pokusil najít mezi bílými dlaždicemi v blízkém okolí nějaké další černé s Tomoe, nebo jinak označené, třeba jsou tu někde všechny tři. Pokud nic nenajdu tak se vrátím domů zamknu a jdu se prospat a přemýšlet o tom, co jsem našel a zdali se o to podělit v budoucnu s mamkou.

Sarutobi Karui - 30. listopadu 2014 12:04

Doma - mamka Na chvilku se opravdu zarazím. "Ne, to je blbost. Určitě byla nervoznější než já." Usměju se a postavím se před mamku. "Ne, udělal jsem maturitu. V první vlně." Rozzářím se. "A protože jsem už oficiálně shinobi, tak jsem pořídil první večeři." Je jasné, že jsem na večeři použil většinu kapesného. Už teď jsem pevně přesvědčen, že za první výplatu vezmu mamku na první oběd. Usadím se s mamkou za stůl a začneme s večeří. Vyprávím jí o maturitě. O tom, jak jsem napsal testy a skoro neudělal praktickou. Nakonec skončím s popisem Hokageho finální zkoušky a i s tím, že vlastně úplně přesně nevím, jak jsem jí překonal. Nakonec je jasné, že mamka se nají dřív než já. Přeci jen pořád mluvím a skoro nejím. Zcela úmyslně vynechám kousky o diskuzi s hadem a napadení od výrostků.

Toyoshi Rihi - 30. listopadu 2014 20:30

Obchodní čtvrť Yosh, zdá se, že mě nikdo nesledoval... Prozatím, pochválím si spokojeně, když davem kloužu směrem k obchodu Tenten-san. Na vyřešení téhle záležitosti budu potřebovat novou výbavu a ona je přesně tím člověkem, který mi ji pomůže sehnat. Udělám místo shinobimu odcházejícímu si s novým nákupem a při vchodu shodím kápi z hlavy, takže mě majitelka pozná. „Dnes ne Tenten-san, tentokrát mám o dost větší objednávku,“ odpovím s falešným úsměvem na rtech a s kapsičky vzadu vytáhnu doma vyzvednuté úspory. Ta částka není nejmenší a já se tak nedivím, že majitelce doslova zajiskří v očích. „Nuže, začal bych nějakým dobrým mečem. Katanu ne, nějaké větší ninjato mému stylu vyhovuje mnohem více. Potom svitky na pečetění, inkoust a nějaké vrhací zbraně – shurikeny, jehlice, kunaie, znáte to. A výbušné lístky... Hodně, HODNĚ výbušných lístků. Ale začal bych tím mečem.“ Místo přepadení Jak se zdá, na cestě z vesnice mě nikdo nezastavil ani nesledoval. S trochou štěstí to vylučuje možnost, že někdo jde přímo po mě. První z mých klonů dorazil brzy na místo přepadení. Nejprve chvíle pozorování zdálky, všude je klid. Až příliš podezřelý klid. Nedůvěřivě se připlížím k prvním troskám a obočí mi vystřelí vzhůru. Ta výzbroj tady pořád je, uvědomím si zaraženě a skloním se k běžné ocelové kataně používané samuraji na severu. Tohle je čím dál divnější. Za mými zády se náhle ozve hlas a já se zvolna narovnám. Aburame Shino, jeden z kapitánů. Moji chakru podle oslovení nejspíše nezná, hlas by ale již poznat mohl. Ksó, zakleji a pohledem přelétnu celé okolí ve snaze vrýt si celou scénu do paměti včetně umístění karavany. Místo odpovědi se broučí muž dočkal oblaku bílého kouře, když byl stínový klon uvolněn. Zbylé dva klony Obě zbylé kopie by měly při pufnutí té první měly pochopit, že směřovat přímo k místu nehody není dobrý nápad. Místo toho tedy zkusí pátrat v rozšiřujících se okruzích kolem daného místa. Jakmile se potkají s ninjou, uvolní se, aby se neodhalila jejich identita. Pokud nenajdou nic, uvolní se při západu slunce.

Oheň života - 30. listopadu 2014 23:15

Hatake Ioori Po tvé otázce se stařena zamračí, zamžourá a následně si prohodí brýle na nose s brýlemi, které ji doteď vysely na krku. Už nemžourá, prohlédne si známou tvář a s jemným náznakem úsměvu přikývne. Sháňka po něčem takovém by zřejmě prošla jen u několika tváří. Ovšem tebe vede do zadní části knihovny: "Ioori-san, proč se po něčem takovém vůbec pátráte?" zeptá se poněkud zvědavěji než by se na starou bábu hodilo, ale stále tě vede chodbou, "genjutsu Uchiha klanu je přecejenom čtení pro... zkušenější mysl,"poznamená a zastaví. Podívá se do mezery mezi dvěma velkými knihovnami. Na zemi v mezeře stojí malá polička obsahující několik desítek svitků. Rozhodně v nich nebude vše, ale co naplat. "Ještě před tím, než nás opustil "Liščí kluk" měla naše knihovna vyhrazené celé oddělení pro techniky toho klanu... Pak váš otec nechal vše spálit... ANBU zapomněli pouze na tohle... Vy naštěstí nejste jako On... Ostatní genjutsu najdete v těchto regálech po stranách... příjemné studium," popřeje ti stařena a odchází. To bylo snad poprvé, co tě někdo porovnal s otcem, ale přitom mluvil obráceně. Většinou po tobě chtěli, aby jsi byl jako Hatake Kakashi. Prvních několik svitků popisuje jedno velice zákeřné a podlé genjutsu, které je dle záznamu možné používat pouze díky vlastnictví sharinganu a bez něho není v síle člověka se to genjutsu za celý život naučit. Genjutsu, které dokáže manipulovat s lidskou pamětí a rozhodováním bez jakéhokoli vědomí oběti... Několik informací týkajících se Mangekyou Sharinganu a několika jeho schopností. Textu na tato témata je mnoho, ale těch témat je opravdu příliš málo a brzy dojde nepřečtený osah o klanu Uchiha.

Oheň života - 30. listopadu 2014 23:34

Toyoshi Rihi "To se asi nechystáte na geniny, že? Inu, mě je to fuk... Jste můj zákazník, ovšem na HODNĚ výbušných lístků si budete muset týden počkat... Dneska jsem prodala poslední u mě bohužel týden nebudou... ale pak vám dám slevu," řekne Tenten a zaujatá množstvím peněz i příležitostí velkého obchodu se vysvobodí z obležení pultu. Lehkými kroky přistoupí k jedné z vitrín, sáhne pro krátký meč v černém obalu a nejprve opatrně a následně prudce tasí. Z černého pouzdra na tebe vykoukne černá čepel s lesklým ostřím krvavé barvy. "Moje vlastní práce... dejte sbohem nápadným odleskům blyštivé čepele... protivník ve tmě ani neuvidí čepel, kterou do něho bodnete... Samozřejmě obsahuje chakrovou ocel a dnes už není mnoho nepřátelských čepelí, které by byly lepší," udělá si Tenten malou reklamu, "není zrovna levný, ale jounin by si ho snad mohl dovolit... Když tak mám i obyčejné čepele... No a teď ty kravinky," rozhodne Tenten a nechá ti čas na rozmyšlenou. Sama jde poté připravit tři balení od každé vrhací zbraně. Jedno balení obsahuje patnáct kusů každé ze zbraní. Samozřejmě třicet metrů lanka je samozřejmostí a k tomu několik kouřových bomb, "máte to připraveno. Svitky si můžete vybrat jaké se vám hodí... Mám tu plno velikostí...." ------- Klony zdá se nenašli do západu slunce nic. Druhý klon byl navíc odhalen kapitánem Yamatem a tak se pro jistotu proměnil v obláček kouře. Tohle pátrání bylo neúspěšné.

Inuzuka Akene - 01. prosince 2014 15:35

Nemocnice Přisunu si opodál stojící židli a posadím se. Chci tu být, co nejdéle to půjde. Na pochvalu se jen uculím. Byli i lepší než já. Měla bych se stydět. Málo jsem trénovala, tím to bude. A nesnažila jsem se dost. Mám na víc. Musím víc využívat jak mého, tak i Reikina potenciálu. Jako by mi četla myšlenky. Dovtípila se, jaká otázka měla následovat a odpověděla dřív, než mi stačila projít přes rty. Její vyprávění upoutá moji pozornost, takže se nesoustředím na nic jiného, než na její příběh. Jméno Chouji mi je velmi povědomé. Je to takový nevlastní strýček, který je veselý vždy a všude. Když jej potkáte na ulici, už jen pohled na něj vám zvedne náladu. Milý chlapík, který miluje jídlo jako svůj život.Ale Naro Shikamaru... nic mi to neříká. Ale pokud se s mamkou nesnesli, v tom případě se museli nenávidět. Ona se snese s každým, no, skoro. Ráda si nechám vypravovat, jak legendy tak i zážitky. Říká se, že z každého příběhu si odneseš poznatek, který se ti může jednou hodit. Když se děj pomalu chýlí ke konci, uvědomím si, jak dlouho tu asi sedím. Měla bych jít, potřebuje si pořádně odpočinout. A to stejné bych měla udělat i já. Potřebuji se prospat, utřídit si myšlenky, zapomenout... Z jejího proroctví mi naběhne na krku husina, už jen z té představy. Představa, že budu žít do svého života strávím s jedním z mých "milovaných" spolužáků je děsivá. To určitě. Nejsem si jistá, že bych byla schopný vystát některé jedince. Nemůžu ale popřít, že by se u nás nevyskytlo pár poměrně hezoučkých tvářiček, nebudu jmenovat. "Myslím, že na to mám ještě dost času. Nijak nespěchám," zazubím se. Pomalu vstanu. "Už bych měla jít, potřebuješ si pořádně odpočinout."

Oheň života - 01. prosince 2014 23:08

Poznání týmů (Geninové) Další den začíná, ovšem tohle je opravdu Den s velkým D, zkoušku už máte za sebou, čelenky hrdě zdobí mnohé z vás, ale zbývá poslední krok na cestě stát se pravým a nefalšovaným shinobi. Rozdělení do trojic a stvoření týmů, které spolu budou pevně semknuté dokud nepřijde čas se rozdělit. A ten krok uděláte dnes! Konečně je to tady... a nebo máte důvod být nervózní? Co když budete s tím idiotem a váš nejlepší kámoš skončí úplně někde jinde? Každopádně dnešní den vypadá na první pohled mnohem optimističtěji než den včerejší. Šedivé mraky prořídly a protrhaly se. Pokropený a promočený svět osvěcuje slunce skrze několik trhlin v šedé bariéře na nebi. Cesty vyplňují pozvolna mizící kaluže a na ulici se pohybuje mnohem více lidí. Pouze na budově Akademie stále visí černý prapor smutku za padlé... no brzy již i vaše kolegy. A jak je vyzkoušeno ze smrti bývalého ředitele Akademie, prapor tam bude až do neděle. A tedy do zítřejšího dne. Dnes je totiž sobota, nezvyklý den na to procházet chodbami školy... opuštěnými a tichými chodbami. Prázdné třídy, prázdné šatny a pouze jeden, jediný učitel v celé budově, Udon-sensei. A tak se od osmé ráno až do deváté ráno pozvolna scházíte. Jeden za druhým proházejí dveřmi do třídy ti lepší. Dvacet jedna novopečených geninů. A opravdu mezi nimi není žádná známá firma v oboru průšvih, pako, lajdák... snad jen tak pyšná Minako tento ráz narušuje. Ani nezvoní. Nervózní a natěšený šum ve třídě utichne okamžitě po vstupu Udona-sensei do třídy. Dnes vás totiž nevaruje ani zvonek. Dojde ke klasickému pozdravu, jakých vás provází každý den a pak už si Udon-sensei posune brýle výš na nos a začne na téma, které určitě zajímá každého přítomného: "Inu dobrá, dnes už jsou to opravdu vaše poslední minuty na Akademii... Ani už vlastně nejste studenti, ale i když už máte čelenky, samozřejmě nesmíte zapomenout na samostatné vzdělání a trénink schopností, aby jste se posunuli dál než na onen pomyslný první schod... Každopádně svoji cestu nezačnete sami. Rozdělím vás do trojice a každá trojice získá nového senseie... Ehm, Tým jedna... Akimichi Chouguro, Yamanaka Inori a Narra Shikane, pod vedením jounina Akimicho Choujiho. Tým dva... Hyuuga Kano, Aburame Yota a Narau Takashi, pod vedením jounina Inuzuka Sarna,... Tým tři, Haku, Inuzuka Akene a Hatake Sakumo, pod vedením jounina Hatake Iooriho.." a takhle to pokračuje, dokud nedojde na poslední, tým sedm, ..., tým sedm Uzumaki Minako, Uchiha Itachi a Sarutobi Karui, pod vedením jounina Toyoshi Rihiho... To je vše... Prosím rozdělte se do skupin a vyčkejte příchodu vašich nových senseiů, já se s vámi loučím, saionara, řekne Udon-sensei a zmizí v obláčku kouře.

Oheň života - 02. prosince 2014 00:06

Toyoshi Rihi Je konec deštivého dne, venku tma, klony bez výsledku odvolané a všude ticho. Ideální příležitost pro zjištění několika informací o geninech, které ti Hokage-sama již předem vyzradil a zatím jsi nebyl obeznámen, že by se mělo něco změnit. Tak tedy, Uzumaki Minako, Sarutobi Karui a Hatake Sakumo, o je ta trojka, která ti bude dalších pár dní otravovat život, než usoudíš, že jsou marní. Celé jméno: Uzumaki *Hanabi* Minako Pohlaví: žena Věk: 11 let Výška: 147 cm Váha: 34 kg Krevní skupina: AB+ Chování: Přehnaně sebevědomá, neukázněná, nepokorná Studium: Velice podprůměrné výsledky v teoretické části Akademické přípravy Ninjutsu: Průměrné, až lehce podprůměrné nadání na užívání ninjutsu. Taijutsu: Jistý talent má, lehce nadprůměrné hodnocení. Disponuje rychlostí a silou. Genjutsu: Neovládá ani základy, problém rozpoznat i jednoduchá genjutsu. Celkově disponuje vysokou hladinou chakry, která ji dává nadprůměrně velkou výdrž v boji i pře tréninku. Snese i poněkud více ran než valná většina jejich vrstevníků. Ačkoli trochu psychicky nevyrovnaná, fyzickou bolest snáší dle očekávání velice dobře. Údajně vyvinula svoji vlastní techniku na úrovni C -> Po názorné demonstraci bylo usouzeno, že se nejedná o nový druh, pouze na ni přišla sama. Odhalený element: Fuuton Ovládané techniky: Shunshin no jutsu (Technika přemístění) - D, Fuuton: Nami (Vítr: vlna) - D, Kazeken (Větrná pěst) - D Celé jméno: Uchiha *Shisui* Itachi Pohlaví: muž Věk: 13 let Výška: 162 cm Váha: 62 kg Krevní skupina: AB+ Chování: Klidný, ukázněný a poněkud tichý, zodpovědně plní zadané úkoly i povinnosti. Studium: V teoretické části patří k elitě třídy. Druhý nejlepší prospěch v posledních dvou letech. Ninjutsu: Nadaný v užívání ninjutsu. Základní techniky prování s jistotou a bez váhání. Nadprůměrné výsledky. Taijutsu: Zcela průměrné hodnocení. Vypracoval si však působivou techniku kopu. Genjutsu: Neobyčejně nadaný v užívání genjutsu i v rozpoznání, že byl právě do genjutsu chycen. Celkově disponuje na genina vysokou zásobou chakry i slušnou odolností a výdrží v boji i při tréninku. Dokáže chakru dobře ovládat a neplýtvá ji. Tento Uchiha již probudil dvě tomoe svého sharinganu a i nadále je rozvíjí. Tato informace je tajná pro každého mimo hodnost Jounina, Hokageho, Radní i velitele ANBU. Odhalený element: Katon Ovládané techniky: Konoha Senpuu (Tornádo z Listové) - D, - Magen: Narakumi no Jutsu, (Démonicka iluze: Technika spatření pekla) - D, - Katon: Goukakyuu no Jutsu (Oheň: Technika velké ohnivé koule) - C, - Katon: Housenka no Jutsu (Živel oheň: Technika bájného ohnivého fénixe) - C Celé jméno: Sarutobi Karui Pohlaví: muž Věk: 11 let Výška: 148 cm Váha: 41 kg Krevní skupina: AB+ Chování: Klidný, tichý a ukázněný. Někdy příliš přemýšlí o nepodstatných věcech a občas má sklony k chování "ale tohle vím lépe než vy pane". Studium: V teoretické části patří k elitě třídy. Studuje pouze dva roky, ale má nejlepší prospěch. Ninjutsu: Na ninjutsu má celkem talent, ale cíleně ho zanedbává. Specializuje se na taijutsu styl boje. Taijutsu: Poměrně nadaný, rád používá jehlice. Genjutsu: Dostatečně inteligentní, aby si uvědomil přítomnost v genjutus. Zatím má občas problém se z něho samostatně dostat. Nechce se totiž hned řezat a raději přemýšlí jak okolo. Jeho zdravotní stav býval v minulosti velice špatný a i přes to, že má nadání na taijutus, zaměřuje se spíše na rychlost než na sílu. Je na chlapce svého věku drobný a slabý, bez větší zásoby chakry. Může budit dojem fyzické chatrnosti, ale ve skutečnosti má velkou životní sílu a odolnost. Odhalený element: Katon Ovládané techniky: Hari no Odori /Tanec jehel/ - C Uvědomíš si to až později. Uvědomíš si, že máš v kartách nějakého Uchihu. A když ti je předával tak si jasně pamatuješ, že tam žádný Uchiha nebyl. Na druhou stranu tě celkem dostal Shikamaru ze svým požadavkem, takže by bylo možné, že přítomnost Uchihy v týmu byla přebita přítomností zvláštního Sarutobiho.

Toyoshi Rihi - 02. prosince 2014 01:12

Obchod „Smím?“ položím zdvořile otázku a natáhnu ruku, do níž očekávám meč. Několikrát se zbraní máchnu, zkoušejíc její rovnováhu a to, jak mi padne do ruky. Původně jsem si chtěl nechat vyrobit zbraň na míru, ale tlačí mě čas a pochybuji, že kvalita by byla o něco lepší. Ninjato jí podám zpět jílcem napřed a zlehka kývnu. „Beru ho, co mě to bude stát?“ V obchodě strávím dobrou hodinu, než mám konečně vše připraveno ke své plné spokojenosti. Svitky jsem nakonec musel koupit jen tři menší, abych dokázal všechen ten nákup odnést. „Mockrát děkuji, ve čtvrtek se stavím pro ty výbušné lístky. A prosím připravte mi i dalších pět balení vrhacích jehlic, vyzvednu si je spolu s nimi,“ rozloučím se nakonec a ověnčen taškami vyrazím zpět domů. Dva z klonů se v mezičase uvolnily a jak se zdá, nikdo mě nesleduje. Spokojeně tedy dorazím domů a odhodím tašky do kouta. Tak dobrá, tady nejde o běžnou loupež, všechna výzbroj byla na svém místě. Mě nikdo nesledoval, takže také nejsem cílem, zbývají tedy jediná dvě možná vysvětlení: Buď útočníci šli po jednom ze členů karavany, nebo se někdo úmyslně snaží upoutat pozornost. Zamyšleně ze sebe shodím promáčené oblečení a obléknu pohodlnou teplákovou soupravu. Ať už je to jakkoliv, já to tak nenechám. Tiché kapky deště jsou přerušovány jen šustěním štětce, když na něj píšu pečetící formule. Prozatím využiji jen jeden ze svitků, který využiji na vrhací jehlice. Ty všechny skončí připraveny k použití a svitek je spolu s hromádkou věcí připravených na zítřek odložený vedle matrace, jen kousek od složek se studenty. „Do prdele,“ zamumlám si tiše, když si uvědomím vlastní chybu. Včera jsem si při studování složek všiml, že místo mladého Sakuma mi předhodili toho kluka Uchihu. Chtěl jsem se na to jít zeptat, ale vzhledem k událostem dnešního rána se mi to úplně vykouřilo z hlavy. Kakashi se musel splést, zhodnotím nakonec celou situaci. Ani světoznámý kopírovací ninja není dokonalý a já si uvědomím, že se mi ta myšlenka docela líbí. Druhý den ráno je naplněn očekáváním. Z postele doslova vyskočím a při oplachování obličeje pohlédnu na svůj odraz v zrcadle. Musíš se jich dnes zbavit co nejdříve, je třeba jít po stopě dokud je čerstvá. S úsměvem si uvědomím, že mě celá tahle záležitost vlastně těší. Konečně nějaký cíl, na který je možné se upnout. Nastal čas připomenout lidem andělskou čepel. Do standardní uniformy konožských ninjů se soukám netrpělivě, s připevňováním výzbroje si však dnes dám zvláštní práci. Kunaie a klubko drátu do pouzdra na stehně, kouřové bomby a několik shurikenů do kapsičky vzadu, svitek se zapečetěnými jehlicemi do kapsy na vestě. Nakonec do ruky uchopím tmavý meč a zamyšleně na něj pohlédnu. „Jsi dobrá zbraň, zasloužíš si jméno,“ zamumlám si sám pro sebe, když v náhlém popudu tasím, „budu ti říkat Chenbureka.“ Lamač řetězů. Jak poetické. Do budovy akademie dorazím ještě o něco dřív, než bych měl, dnes není času nazbyt. Dojdu ke třídě geninů, když právě uslyším sestavu svého vlastního týmu. Takže nakonec mám doopravdy toho kluka se Sharinganem. Zajímalo by mě, co to do Kakashiho vjelo, když mi oznámil, že pode mnou bude Sakumo. Mohlo se stát, že neudělal zkoušky? Ne, ten kluk je přece synem hokageho. V tom musí být něco jiného. Zaskřípu zuby, poslední dobou se děje podobně divných věcí až moc. Hlavou se mi mihne vzpomínka na rozhovor se Shikamarem. Mohla by to být jeho práce? Ne, chtěl přece pouze Karuiovu složku a tímto by nic nezískal. Kromě toho bych si případné výměny musel všimnout. Udon mě načapá s nepříjemným výrazem na tváři a neváhá s jeho opětováním. Od jistých událostí mě celý tým Konohamaru nemá rád a já jim jejich city směle opětuji. Banda úzkoprsých břídilů, pomyslím si opovržlivě, když vejdu do hluku a mumraje studentů. Pohledem bleskově přelétnu třídu a ihned zaznamenám jedinou ženskou členku svého týmu. Minako-chan se opravdu nedá přehlédnout, zvlášť s tou hřívou zlatých vlasů po otci. Už jenom její póza naznačuje, kolik si toho o sobě myslí a jak jí bude nutné srazit hřebínek. Zbylé dva chlapce však nikde nevidím. „Tým sedm ve složení Uzumaki Minako, Sarutobi Karui a...“ pohled mi padne na bělovlasou postavu u jednoho ze stolů, „...Uchiha Itachi. Mé jméno je Toyoshi Rihi a budu vaším senseiem. Prosím následujte mne.“

Uzumaki Minako - 02. prosince 2014 09:14

Konoha Ukáže se, že na lístečku je popis nějaké techniky, který si samozřejmě ihned zaujatě přečtu. A pak ještě nadšeněji smotám lístek do ruličky, strčím si ho za gumu, která mi drží sukni, popadnu pár kunaií a déšť nedéšť vyletím ven na cvičiště, abych si tu hustou techniku hnedka mohla vyzkoušet. I mě totiž dojde, že zkoušet to doma, byť mě samozřejmě čeká nový byt a na tenhle starý bych teoreticky mohla prdět, asi není zrovna nejbezpečnější. A tak zbytek odpoledne trávím tréninkem v dešti. Je to možné trochu hazard se zdravím, ale jsem docela otužilý tvor. I když se to možná nezdá, i já vím, že technika se nedá naučit jenom tak lusknutím prstu - koneckonců vytvoření vlastní techniky mi zabralo hrozného času. Vím, že se na to musí jít systematicky. A proto se rozhodnu začít tím asi nejzjevnějším, a to jak koncentrovat chakru do zbraně a ne jen do rukou, a pokud do zbraně, tak jak jí tam nedat moc. Sice by bylo husté nechat zbraň, ať se rozletí na střepiny, ale chápu, že v tomhle kouzlo dané techniky asi nebude. Je to ale těžké. Není sice zas až takový problém přijít na to, jak začít chakru přelévat z rukou do zbraně, protože už jenom její koncentrace v rukou je dost slušný level, horší je to ale s určením nějaké přiměřené dávky - a hlavně s jejím udržováním. Moje technika se tohleto v podstatě snažila obejít, protože jsem prostě dala do pěsti dostatek chakry, chvíli ji tam držela, a pak naráz uvolnila - to bylo v pohodě. Ale udržovat ji a pak z toho ještě tvořit ostří... rozhodně nic, co by bylo snadné. Nejprve tam dávám chakry málo, jen pozvolna, ale to není k ničemu. Když se to pokusím trochu navýšit, velmi snadno se mi to vymkne z ruky a zbraň se zničí. Prostě nejsem schopná poznat, kdy už to je moc. Ale vím, že to všechno teprve přijde s takovým určitým vnitřním pocitem, a proto se o několik hodin, promočené oblečení a několik rozbitých zbraní později rozhodnu vydat se domů. Učený taky z nebe nespadl. A pak už z přišel den D. Nebo možná den DD. Den D byl v podstatě den zkoušek, a teď je druhý podstatný den, a to rozdělení do týmů. S kým asi budu? No v podstatě nemám asi nikoho, s kým bych vyloženě chtěla být. Jenom podle toho, jaké je typické rozdělení týmů, hádám, že budu s dvěma klukama, což je super. Co taky s další holkou. Vezmu si na sebe stejné oblečení, které jsem nosila jako studentka akademie, tedy tričko a krátkou sukni - geninské oblečení by mi totiž musel někdo koupit, já na to moc nejsem a nikdo jiný se o to za mě nepostará - a čelenku si uvážu na levou paži. Usoudím totiž, že kdekoliv jinde by mi kazila image. No a pak se vydám do školy. Je mi jasné, že na můj postup zkouškou se lidé dívají dost různě, ale je mi to naprosto egál. Hlavně že tu můžu být, no ne? Posadím se ve třídě na lavici a spolu s ostatními čekám na Udona-sensei až nás rozřadí do týmů. Tentokrát ani zvonek nezazvonil. Asi proto, že je sobota. Já ale na Udona-senseie docela napjatě čekala, a tak jsem ho zaregistrovala hnedka jak vešel. Připomene nám, že tímhle naše cesta nekončí, nýbrž teprve začíná, a pak začne rozřazování do týmů. A já napjatě čekám, kdy se objeví moje jméno. Není to ale ani napoprvé... ani napodruhé... ani napotřetí... proč musím tak dlouho čekat?!! Moje jméno nakonec zazní v poslední z týmů, týmu sedm. Stejné číslo jako měl taťky tým, to je určitě schválně! Senseie neznám, ale ty dva znám dobře. No jasně, Darui a Sachi! Ani se nestačím zamyslet nad tím, jaký z toho mám pocit, protože to už uslyším mužský hlas, jak říká moje jméno. Ukáže se, že je to můj sensei. Okamžitě se začnu prodírat skrz ostatní spolužáky, a to občas dost nevybíravě, až skončím u něj. "Nazdárek, sensei! Co se bude dít? Kam půjdeme?" Oči mi nadšeně září.

Uchiha Itachi - 02. prosince 2014 09:42

Tým 7 Toho večera jsem již nenašel, takže jsem zamkl a šel domů. Po rychlé sprše a hození věcí na sušák jsem se vydal potichu do svého pokoje, abych nezbudil mamku a sám se mohl prospat. "Budu muset tu záležitost prozkoumat nějak více." Napadne mne v duchu, ale dnes už jsem na to příliš unavený, takže sebou plácnu do postele a usínám. Spaní mám naštěstí klidné a spokojené. Mám dokonce pocit, že se mi snad zdálo i něco o tátovi, ale když otevřu ráno oči je to prostě pryč. Budí mě crčení budíku, který klapnu a se zívnutím se vymrštím do sedu. Promnu obličej a vydám se v trenkách do koupelny. Tam se rychle opláchnu a provedu ranní hygienu a opět zmizím ve svém pokoji. Oblékám se rychle a tradičně. Třičko s krátkým rukávem bílé barvy doplněné o límeček, třičtvrťáky barvy tmavě modré. K tomu klasické shinobi botky. Dále uvážu pouzdro s kunai na levé stehno a připnu brašničku s dalším vybavením na záda. Naposledy přichází na řadu čelenka, kterou si uvážu na levé zápěstí znakem na jeho hřbet. "Yosh, to by bylo." Rychle sbíhám schody dolů za mamkou na snídani. Najím se celkem v rychlosti až na mě mamka musí koukat trošku udiveně. Vždyť mi už skončila akademie. "Dnes budu zařazen do týmu! Musím letět mami pa!" Usměju se a zmizím ve dveřích. Do akademie jdu již klidněji ale stále trošku rychlejším krokem. Jako vždy příjdu do třídy mezi prvními a usadím se na své místo v první lavici dál od všech. Složím spojené ruce nad stolem a pozoruji prostor před tabulí. "Tak dnes se dozvíme těch 21 prošlých." Podotknu pro sebe a vyčkávám na Udona-sensei, který na sebe čekat dlouho nenechá. Za chvíli jej tu máme a začne nás rozřazovat. "Nová formace Ino-Shika-Cho, to se dalo čekat, je to tak už po generace, co jsem slyšel." Pousměju se pro sebe a čekám, kdy padne mé jméno. Nakonec přichází na řadu členové Týmu 7. Zbystřím, protože je to číslo týmu mé maminky. Samozřejmě první jméno zde padne mladé Uzumaki. Začínám mít jasno, kdo z nás tam skončí. "Historie se bude opakovat." Provází mne myšlenka při tom, když je vysloveno méj méno a pak Karuiho. "V podstatě stejné složení týmu 7 jako v minulosti, jen sensei není Hatake." Usoudím pro sebe a přelétnu pohledem své členy týmy. "Hmmm, jaká ironie, že jsem skončil v týmu s tou Blonckou. Nejspíše to tak mělo být." Další úvahy jdou stranou protože přichází Rihi-sensei, který si nás vybírá. Zdá se, že mou přítomností v týmu není nadšen, nebo je překvapen. Zachovám neutrální výraz a pokývnuím se rozloučím se spolužáky a pak vstanu a stejně, jako Minako přejdu k Rihi-senseiovi. Cestou ještě uctivě kývnu na Udona-sensei, jako poděkování za výcvik v akademii. Zastatím se tak dva metry od něj trošku v pozadí za Minako a bokem od ní, abych nebyl hned u ní a upřu své uhlíkové oči na senseie. "Wakata." Kývnu pouze v souhlas a s rukama v kapsách se vydám za Senseiem. Otázky Minako považuji za zbytečné, protože se to stejně dozvíme venku.

Hatake Ioori - 02. prosince 2014 11:31

Knihovna Knihovnice přes svůj poněkud děsivý zevnějšek byla nakonec poměrně milá. Ostatně, proč by také neměla být? Mé techniky vyžadovaly silnou mysl a představivost, která se nejlépe trénovala právě tady v knihovně. To víte, člověk si musí neustále rozšiřovat obzory, i když není zrovna specialista na optiku. odpověděl jsem jí na její zvědavý dotaz. Přeci jen o kom jiném než klanu Uchiha se dá v naší vesnici mluvit jako o opravdových mistrech Genjutsu? zeptal jsem se s úsměvem. Co jsem slyšel tak jeden z nich...Itachi se tuším jmenoval dostal pomocí Genjutsu dokonce. na tváři mi blesklo něco mezi pobavením a škodolibým úsměškem. Pak jsme se konečně dostali k malému regálu plném svitků s vysvětlením, že zbytek nechalo ANBU spálit. Hmmm, pálení knih...o tom bych si měl s Hokagem vážně promluvit. má optimistická nálada očividně hodně opadla a úsměv se změnil v chladnou naštvanost. Každopádně děkuji, kdybych ještě něco potřeboval, tak se na vás obrátím. kývl jsem jí a namátkou vybral jeden ze svitků. Upřímě jsem sice pochyboval že by v nich byly informace o technikách, které jsem hledal, ale jeden nikdy neví. Času jsem měl dost a tak jsem je chtěl alespoň zevrubně projít všechny. Nakonec toho opravdu nebylo moc. Informace o nějakém tajemném genjutsu a pár náznaků informací o Mangekyou Sharinganu a jeho schopnosti sesílat mocná Genjutsu Tohle je vážně k smíchu. zamručel jsem vztekle a rozhlédl se po knihovně, ale nikde jsem nic dalšího na toto téma nenašel. Byl už večer a tak jsem si vzal alespoň těch pár svitků popisujících Mangekyou techniky a vyrazil směrem ke kanceláři Hokage, kde už na mě čekal otec s, jak jsem doufal, připravenými informacemi o mém budoucím týmu. Pálení knih, vážně? nadhodil jsem ve dveřích a zamával mu pár svitky, které jsem měl v rukách.

Sarutobi Karui - 02. prosince 2014 18:25

Tým 7 "A tak jsme tady." Proberu se den po zkouškách. V hlavě mi trošku hučí. Není se čemu divit. Psychicky vyčerpávající zkoušky a pak rozprava s tím hajzlíkem v mé hlavě. Ani jedno není úplně vhodné pro jedince jako já. Chvilku mžourám do chladného světla. Párkrát se nadechnu a vydechnu, aby jsem z hlavy dostal zbytek snů. Donutím tak své tělo se probrat. Ranní hygiena a snídaně. Mamka mi připravila oblečení, moje slušnější tréninkové oblečení. Jako odměnu za zkoušky mi přidělila pouzdro na kunaie. V mém případě naplněné mýma tréninkovýma jehlicema. Součástí balíčku jsou i obligátní obvazy a náplasti na nějaké ty bolístky. Posnídám a upevním pouzdro s čelenkou k levému stehnu, tak aby emblém vesnice byl na hraně stehna. Hned vedle něj je pouzdro s věcma. Nakonec vyrazím vstříct akademii a asi i novému životu. Dneska se rozhodně nikde nezdržuju a rychlím krokem si to valím směrem k mojí bývalé školní budově. Jsem jedno ucho, když Udon-sensei začne rozdělovat do týmů. Postupně se dostávám do fáze lehké bezradnosti. Počítám jména, která zbývají, a vidím to stále černěji a černěji. "No jistě. Hotový tým 7 pod vedením Hokageho..." Lehce poblednu, když si uvědomím tuhle smutnou pravdu. "Holka mlátička, magor s sharinganem a ten blbec, který to za ně všechno odnese." Do tváří se mi vrátí barva. Ještě než příjde náš sensei, jsem rozhodnut, že takovouhle roli rozhodně nemíním hrát. Když nás Sensei vyzve, aby jsme šli, kývnu hlavou, že rozumím. Na tváři se mi usadí zamyšlený výraz. Jdu až za naší milou dvojicí. Rozhodně se nemíním cpát mezi elitu. Na to nemám v hlavě asi moc pořádek. Jít jim za zády mi rozhodně vyhovuje nejlépe.

Oheň života - 02. prosince 2014 19:01

Hatake Ioori Překvapení u otce nevidíš často, ale tvá obeznámenost s minulostí je důvod, proč by Kakashi měl zpozornět. Zvedne hlavu od knihy a okamžitě pozná pečeť na hřbetní straně svitku, povzdechne si a zcela v klidně se dozná: "Ano, ten příkaz jsem vydal. To rozhodnutí zabrání posledním Uchihům poznat svoji pravou sílu... Kvůli tomu byla zničena i černá deska. Zapomenou a nakonec zmizí, bez krve," vysvětlí ti Kakashi své pohnutky a plán, jak konečně skoncovat s tím prokletím jedné rodiny táhnoucím se už staletí. To co zbylo ti dovoluji nastudovat, ale poté musí být spálen i poslední lístek. Není možné, aby Uchiha Itachi nebo Uchiha Haku získaly informace, které mnohé z Uchihů zavedly na temnou cestu, vysvětlí ti, ale nerozhodne se listiny zničit sám a osobně. To je projev poměrně velké důvěry, kterou do tebe vkládá. "Každopádně, zde jsou složky tvých studentů. Tvůj bratr Sakumo, Haku a Inuzuka Akene... Dřív než se zeptáš, nemyslím si, že by jsi mu nadržoval... Spíš počítám s opakem. Ty jsi jediný, na kterého se mohu spolehnout, že nebude synovi Hokageho cokoli tolerovat," podává ti tři složky i s dovysvětlením. Tři složky, přes to, že jedna z nich obsahuje spis tvého bratra, kterého znáš téměř jako své boty... Nebo ne? Celé jméno: Hatake Sakumo Pohlaví: muž Věk: 13 let Výška: 155 cm Váha: 44 kg Krevní skupina: 0 Chování: Občasné problémy s nepozorností, případy šikany spolužáka Studium: Nadprůměrně dobré hodnocení teoretické Akademické přípravy. Ninjutsu: Vysoce nadaný v používání ninjutsu i balancu chakry. Taijutsu: Lehce nadprůměrné výsledky, postrádá fyzickou odolnost. Není příliš silný. Genjutsu: Neovládá žádné genjutsu, ale ta jednodušší dokáže rozeznat a prolomit. Celkově nemá příliš velkou odolnost a snese méně ran než většina jeho vrstevníků. Zásoba chakry je u něho však velice dostačující a k tomu přispívá i fakt, že ji již dokáže poměrně dobře ovládat. Ovšem velké charakterové vady se dají pozorovat především v jeho agresivitě. Bez rozmyslu, pouze kvůli provokaci, způsobuje spolužákům bolestivé rány elektřinou ze sebe samého. Odhalený element: Raiton Ovládané techniky: Shunshin no Jutsu (Technika problesknutí) - D, Raishō (Blesková dlaň) - C Celé jméno: Haku Pohlaví: muž Věk: 13 let Výška: 166 cm Váha: 54 kg Krevní skupina: AB Chování: Projevuje se ukázněně a velice tiše. Dění kolem sebe se však téměř neúčastní. Velký samotář a pravděpodobně netýmový hráč. Studium: Lehce nadprůměrně dobré hodnocení teoretické Akademické přípravy. Ninjutsu: Vysoce nadaný v používání ninjutsu i balancu chakry. Taijutsu: Lehce nadprůměrné výsledky, postrádá dostatečnou fyzickou odolnost pro účinné používání taijutsu. Genjutsu: Neovládá žádné genjutsu, ale ta jednodušší dokáže rozeznat a prolomit. Celkově nemá příliš velkou odolnost a snese méně ran než většina jeho vrstevníků. Zásoba chakry rovněž není příliš vysoká, ale má talent na šetření s ní, proto není hladina zatím příliš velkým problémem. Problémem by spíše mohla být jeho zamlklost a nízká schopnost pracovat ve skupinách. Pracuje sice pro dobro skupiny, ale sám. Odhalený element: Raiton Ovládané techniky: Shunshin no Jutsu - Problesknutí D, Dageri Raigeki - Bleskové drápy D, Kuchiyose no Jutsu: Tora - Přivolání tygra C Celé jméno: Inuzuka Akene Pohlaví: žena Věk: 12 let Výška: 155 cm Váha: 39 kg Krevní skupina: AB Chování: Nikdy neměla problémy s kázní, projevuje se po většinu času velice slušně. Občas má tendenci se zasnít. Studium: Patří k lepšímu průměru celé třídy, nikterak nevyčnívá. Ninjutsu: Chakru ovládá přijatelně dobře, ale nezaměřuje se na ninjutsu techniky. Taijutsu: Nadání na taijutus nepochybně má. Je silná i rychlá. Nebezpečná na krátkou vzdálenost. Genjutsu: Neovládá žádné genjutsu, ale ta jednodušší dokáže rozeznat a prolomit. Celkově nemá příliš velkou odolnost a snese méně ran než většina jeho vrstevníků. Zásoba chakry rovněž není příliš vysoká. Ovšem při jejím stylu boje by to nemuselo vadit. Jak je u jejího klanu zvykem, snaží se kombinovat své útoky se psím společníkem. Odhalený element: neodhalen Ovládané techniky: D- Shikyaku no Jutsu D- Jūjin Bunshin C- Gatsūga

Toyoshi Rihi - 02. prosince 2014 19:40

Akademie Jaké překvapení, ten blonďatý polodémon se ke mě prorval jako první a už na mě začal hulákat. S nespokojeným výrazem se od novopečené geninky odtáhnu a přejedu pohledem zbylé dva mladíky. Dva kluci s nejlepším prospěchem, z toho jeden s kamenným ksichtem a druhý, co vypadá, jako kdyby se měl právě teď složit k zemi. A k tomu tahle světlovlasá věc. Sakra musím se jich zbavit co nejdřív, prolétne mi hlavou, když otevřu dveře a vykročím ze třídy. „To brzy zjistíš,“ odpovím Minako-chan na její dotazy a zaskřípu zuby v očekávané salvě slov, která nejspíše vzápětí přiletí. Společně vyrazíme z akademie volným krokem směrem k hokageho paláci. Pokud nesmíme z vesnice, dost mi to ztěžuje výběr místa, kde si tuhle bandu otestovat. Většina cvičišť je bohužel mimo hradby. Pohled mi padne na kamenné hlavy a v očích se mi rozjasní. Až nahoru se s touhle bandou nepotáhnu, ale dole pod nimi je dost místa a pár laviček. „Mohli by jste se mi představit, než dorazíme na místo,“ oznámím studentům a pohledem sjedu k modrooké holce, která se nepochybně ozve jako první.

Uzumaki Minako - 02. prosince 2014 20:11

Akademie Jsem jediná, která se na něco ptá, jediná, která vypadá nadšeně, a jediná, která vypadá, že ji nový sensei aspoň trochu zajímá - a on mě pohotově odpálkuje, jako by mu to nebylo po chuti. Moje čiré nadšení - které by se náhodou dalo považovat za kladnou vlastnost - je najednou pryč. Místo toho se zakaboním a založím si ruce na prsou. "No jasně, jen si hrajte na pana tajemnýho," udělám kyselý obličej a zdá se, že pozitivní dojem z nového senseie se velmi rychle mění na negativní. Následuju ho ale společně s těma dvěma k Hokageho paláci. Tehdy nás sensei vyzve, ať se představíme a významně se podívá na mě, jako by automaticky předpokládal, že se do toho nějak pohrnu. Znovu se zamračím. "Já jsem nějaká Uzumaki Minako a kvůli vám se teda nepřetrhnu." Zdá se, že se mě ten přístup poměrně dotkl.

Uchiha Itachi - 02. prosince 2014 20:16

Tým 7 Následuji mlčky senseie. Cítím, za sebou mladého Sarutobiho, který nám dělá jakýsi ocásek. Nemám rád, když mám někoho v zádech zvláště, když jsou to poslední dobou tak často ti pitomí ANBU, ale rozhodnu se to tolerovat. Vyjdeme ven z akademie a zamíříme k paláci Hokageho. Už z dálky je vidět hlavy Hokagů. Hlavy, které jsou opravdu důležité pro naší vesnici a já si říkám, že právě tam bych měl jednou být, abych prokázal, že Uchihové jsou i správní a nejsou to žádná pakáž. Najednou nás Sensei vyzve k tomu, abychom o sobě něco řekli. Minako se toho ujme, jako první vzhledem k její povaze se tomu ani nedivím. "Já jsem Uchiha Itachi. Vzhledem k tomu, že jste nejspíše četl naše složky není třeba o sobě moc říkat." Pokrčím poklidně rameny a vyhnu se nějakému povídání logickou úvahou. Dál jdu s rukama v kapsách.

Sarutobi Karui - 02. prosince 2014 20:41

Tým 7 Šlapu si to jako oddaný ocásek za naší VIP dvojičkou. Není to nejhorší. Itachi je větší a Minako výraznější, takže mi dělají perfektní lidský štít. Ten bohužel není dokonalý, protože je položena otázka. Odpoví Minako. Lehce protočím oči. "Žlutý démon." Pak se představí Itachi. Nehnu ani brvou. "Magor s sharinganem." Ironicky mi projde hlavou. Pak je řada na mne. "Sarutobi Karui. Věk 11 let, typ chakry ohnivá. Mám rád knížky a sushi." Odpovím asi nejrozsáhlejší odpovědí. Cítím, že je to zatím tak nejlepší. Víc informací poskytnu někde jinde, třebaže až budeme sedět někde na lavičce nebo i na zemi.

Hatake Ioori - 02. prosince 2014 20:50

U Hokageho A zároveň jsi zlikvidoval jediný zdroj informací pro případ, že by se tak opravdu stalo. I když hádám, že v takovém případě budeš nejlepším zdrojem informací ty, že? kontroval jsem asi největší dírou v jeho plánu, načež jsem se zarazil. Tak moment, Uchiha Haku? zeptal jsem se překvapeně. Já měl dojem, že zbývá poslední. Uchiha Itachi. ta informace pro mě byla opravdová novinka, ale rozhodně jsem se jí nenechal vyvést z míry. Poznámku o tom, že jsem nakonec opravdu dostal do týmu vlastního bratra jsem přešel bez komentáře. Tak nějak jsem ostatně tušil, že se to stane. Místo toho jsem přebral tři složky a dal se do čtení. Raiton, Raiton, Taijutsu. Ani jeden nevykazuje žádný zájem nebo přílišné nadání pro Genjutsu a jestli hádám správně, ten Uchiha nemá probuzený Sharingan. nechal jsem si svou domněnku potvrdit. Tak nějak nechápu, co tímhle sleduješ, ale budu ti věřit. Pokud je to vše... postavil jsem se výjimečně do pozoru a zamířil zpět ke dveřím, ovšem na poslední chvíli jsem se zarazil a dovolil si poslední poznámku. Mimochodem, doufám že je ti jasné, že jestli neprojdou MÝM rolničkovým testem, pošlu je zpátky do akademie všechny tři, protekce, neprotekce. tvářil jsem se naprosto vážně a stejně tak jsem i myslel svá slova. S tím jsem nakonec opustil Hokageho pracovnu a vydal se směrem domů. Cestou jsem, opět se zapálenou cigaretou, podrobněji studoval složky. Dva specialisté na Ninjutsu a jeden na Taijutsu...ty asi vážně nenaučím nic víc než obecné základy, i když možná to tak bude lepší. Já si šel taky vždycky svou cestou...jinak nic zajímavého, snad až na to Kuchiose, ale i tak, zítřejší test by měl být brknačka. v duchu jsem se usmál. V hlavě se mi již rodil plán na zítřejší test a upřímně mě zajímalo, jestli studentící projdou. Cestou domů jsem ještě minul svůj oblíbený obchod s tabákem a na malý moment se zarazil. Malý moment jsem sváděl vnitřní boj sám se sebou, načež jsem se rozhodl, že bych měl dětem jít přeci jen příkladem. Típnul cigaretu a i se zbylou krabičkou ji vyhodil do nejbližšího koše. O asi deset minut později jsem mířil domů vybavený několika krabicemi doutníků a zbrusu novým zapalovačem. Jak říkám, studenti musí vidět, že sensei má určitý styl a autoritu. Druhý den ráno-akademie Na rozdíl od většiny studentů akademie a svého bratra jsem spal jako mimino. Ráno se probudil s předstihem a tak jsem si mohl dopřát klidné protažení spolu s krátkou meditací a snídaní. Z domu jsem vyrazil až po Sakumovi, ale to nijak nevadilo vzhledem k tomu, že Udon-sensei bude mít určitě ještě nějakou slavnostní řeč na možná jen domnělý závěr jejich studia. K akademii jsem to vzal klidnou procházkou, během které jsem piloval poslední detaily zkoušky. Do akademie jsem dorazil tak akorát na závěr Udonovi řeči a kývnutím hlavy pozdravil Toyoshiho, který již mířil do třídy ke geninům. Sám jsem si dal chvíli na zapálení doutníku a tři důkladná popotáhnutí, než jsem jej následoval do třídy, kde jsem očima rychle přelétl hlouček shromážděných studentů, který mezi sebou nadšeně diskutoval snad jen s výjimkou tří Toyoshiho studentů. Pokusil jsem si sjednat pozornost hlasitým odkašláním, které doprovázely obláčky kouře, od doutníku, který stále zůstával v mých ústech. Hatake Ioori, sensei týmu tři ve složení...Haku, Hatake Sakumo a Inuzuka Akane. představil jsem se a vyčlenil si jednotlivé geniny z davu prstem. jmenovaní za mnou. Stručný vzhled Od pohledu mladý, sotva dospělý muž, který svou širokou tváří a mohutnou postavou připomíná spíše rodinu své matky Shizune, než svého otce. Snad jediné společné rysy jsou tmavé oči a stříbrné vlasy, které má ostříhané na ježka. Oblékaný chodí do klasické uniformy Shinobi, složené z tmavých kalhot, košile a zelené chuuninské vesty. S čelenkou se neobtěžuje vůbec. Místo ní má na zadní straně vesty vyšitý znak Konohy tam, kde obvykle bývá spirála Uzumaki klanu. Tu má umístěnou na levém rameni, zatímco pravé mu zdobí alchymistická značka pro stříbro. Klasickou uniformu si nadále doplňuje vysokými, pevnými botami s okovanou špičkou a tmavým rukavicemi s ocelovými výztuhami tak aby sevřené v pěst fungovali jako boxer(viz. Sap gloves). Asi nejcharakterističtějším znakem je všudypřítomná vůně tabáku a cigareta, respektive doutník neustále se nacházející v ústech.

Toyoshi Rihi - 02. prosince 2014 21:08

Na cestě Při odpovědi Minako-chan se zamračím a nechám ostatní studenty dokončit své rádoby představení. Jediný Karui-kun splnil zadání, čímž si u mne vysloužil malé bezvýznamné plus. „Itachi-kun, ninja by měl splnit každý úkol s nejvyšším nasazením, ačkoliv si nemusí být jist jeho významem nebo důležitostí,“ podotknu a rozhlédnu se po place, na kterou jsme konečně dorazili. Ještě je ráno, takže tady naštěstí nikdo není. „A co se týče tebe, Minako-chan, ujišťuji tě, že se kvůli mě přetrhneš. Protože jinak tě s úsměvem na rtech pošlu zpátky do akademie, rozumíme si?“ ukončím představovací chvilku a s rukama v bok ještě jednou přejedu okolí. „Nuže, podíváme se, co všechno dovedete. Minako-chan, Itachi-kun, prosím přejděte do středu plochy.“

Uzumaki Minako - 02. prosince 2014 21:18

Plac Na senseiova slova jen našpulím rty. "Jestli se přetrhnu, tak kvůli svojí kariéře a ne kvůli vám," zamumlám, ale slyšet to muselo být dostatečně. Krom toho, že jsem drzá jak opice, to ale dokazuje jednu věc - nejsem až tak beznadějná jak se zdá, vím, že na sobě budu muset pracovat. Zastavíme na větším place. Mlčím a sleduju senseie, jak se rozhlíží kolem, jako by přemýšlel, jestli jsme na vhodném místě a co po nás vlastně bude chtít. Nakonec se ukáže, že zřejmě má zájem o vzájemné souboje jako ukázku našich technik. A jako první do ringu samozřejmě pošle mě s Itachim. "Ježííš, já se ho snad nikdy nezbavím..." zaprotestuju, ale stoupnout si do středu plochy jdu. "A co teď?" otočím se na senseie. Spíš než na to, že bych nechápala, že teď asi máme bojovat, se ptám na to, do kdy máme bojovat a jak moc reálně.

Uchiha Itachi - 02. prosince 2014 21:24

Tým 7 Přichází odpověď senseie chci něco říci, ale Minako mne předběhne, takže jen mírně kývnu. "Wakata Rihi-sensei." Odpovím mu najednou na obě poznámky, jak na minulý úkol, tak na úkol nový. S klidným krokem přejdu na určený plac a slétnu pohledem na Minako. Na tváři mám klidný neutrální výraz s rukama v kapsách. "Che....dejavu." Odvětím klidně a sleduji Minako a uvažuji, jak bude souboj probíhat. Vytáhnu ruce z kapes a připravím se. Nyní vyčkávám na pokyny senseie.

Toyoshi Rihi - 02. prosince 2014 22:22

Pod hlavami „Yosh, oba dva už nejspíše víte co bude následovat. Chci vidět čisté shinobi kumite, používané techniky nanejvýš D-rank a žádné ostré zbraně. Pokud máte s sebou tupé, klidně je použijte,“ oznámím oběma geninům a sáhnu do pouzdra, ze kterého vytáhnu kunai. „Karui-kun, ty se zatím postav vedle mě. Vy dva začnete, až se kunai dotkne země. Cílem je dočasně vyřadit protivníka. Připraveni? Tři... Dva... Jedna... Pouštím.“ A s tím zbraň upustím.

Toyoshi Rihi - 02. prosince 2014 22:26
	soukromá zpráva od Toyoshi Rihi pro Pod hlavami – Soukromý rozhovor Ve chvíli, kdy se kunai dotkne země budou oba genini nepochybně příliš zaneprázdněni, než aby si všimli, jak jsem se naklonil a tiše ti předal tvůj vlastní úkol: „Karui-kun, až řeknu ,Dobrá práce Itachi', zaútočíš na něj za stejných podmínek, dobře?“

Uchiha Itachi - 02. prosince 2014 22:40

Tým 7 Vyslechnu instrukce od senseie a mírně pokrčím rameny. "Wakata Rihi-sensei." "Chudák Minako, sensei sice omezil mé techniky třídou takže z ní nebude uhlík, ale i tak..." Pomalu se nadechnu a upnu pohled na Minako. "Yosh....." Čěkám do onoho osudného cink o zem, když kunai dopadne. Můj výraz je opět plně soustředěný na probíhající boj. "Čas zjistit, jestli ses trošku poučila." Pousměju se a soustředěně jí sleduji ihned složím několik pečetí a při poslední se pousměju. " Magen: Narakumi no Jutsu (Démonicka iluze: Technika spatření pekla)" Pomyslím si a použiju techniku ve chvíli, kdy se na mě Minako zaměří pohledem (1 na genjutsu). Je zde však vysoká pravděpodobnost, že Minako bude tohle ode mne čekat a schválně zavře oči, nebo se odvrátí, aby se ochránila před genjutsu. Pokud ne pak opět uvidí zavířit listí a má postava zmizí a ona si zažije další peklo. Pokud by se mému genjutsu vyhnula zavřením očí, nebo podobně, aniž by nezměnila pozici udělám rychlý přískok k ní a dopadám už do podřepu. "Konoha Senppu (Tornádo z listové)!" Křiknu a následuje série nízkých a vysokých kopů v otočkách na Minako (1 na tornádo). Pokud by však jednala úplně jinak než jsem prvotně předpokládal a nějak se vyhla genjutsu a změnila při tom svou polohu jsem připraven užít techniky náhrady, nebo bránit se či uhnout před případným jejím útokem. A jednat operativně dle jejích dalších akcí.

Uzumaki Minako - 03. prosince 2014 07:27

Boj Takže v zásadě nic moc, spíš takový trénink. Jenom přikývnu a podívám se na Uchihu. Teď už jen musíme počkat, až nám to sensei odstartuje. A já tentokrát nemíním vyhrát jeho milodarem. Čas zjistit, jestli ses trochu poučila, zapitvořím se, protože mi přijde směšné, aby mě poučoval nějaký fakan, který je sotva o pár let starší jak já. Pak si ale všimnu jeho pečetí a uvědomím si, že tohle mi něco připomíná. Tu jedinou techniku, kterou použil při zkoušce. Ale to bylo genjutsu! Okamžitě se pokouším krýt tím, že otáčím hlavu na stranu (1). Dojde mi to ale docela pozdě, proto se znovu zavíří listí, a všichni kolem už zase mají ty známé výrazy plné pohrdání... "Chcípněte sakra, já vím, že je to genjutsu!" Ostatně ani já nejsem dost blbá na to, aby na mě navlas stejná technika fungovala dvakrát, když je použita takhle přímo. Nevím, jak se z toho dostat, ale pak si uvědomím, že to první přece skončilo po tom, co jsem v iluzi upadla na zem... No jasně! Bez rozmýšlení sebou fláknu na břicho na zem a ani se nepokouším se chránit, krom nadzvednuté hlavy, aby snaha se vymanit z genjutsu byla co nejúčinnější (3). Pokud se podaří a zase se proberu tváří v tvář tomu černovlasému Uchihovi, trochu vítězoslavně se zašklebím. V podstatě se mi podařilo se z toho dostat velmi brzo, rozhodně dřív, než by asi čekal. Pokud na mě v tu chvíli nějakým způsobem útočí, pokusím se co nejrychleji uhnout (3). A pak použiju Shunshin, abych dohnala vzdálenost, která se mezi námi utvořila dřív, než mu to dojde (1) a zaútočím úderem pěstí na jeho žaludek (2).

Oheň života - 03. prosince 2014 21:38

Shinobi Kumite Tým 7 Stejná technika, použitá na stejného protivníka, po tak krátkém čase od posledního použití. To nemá příliš velkou šanci na úspěch a to ani u Minako, která ačkoli není úplně slušně vychovaná ani příliš zodpovědná, tak není blbá. Je logické, když plácnutí sebou na zem pomohlo jednou, pomůže i podruhé a tak se i stane. Obnažené koleno padne na kámen, bolest prolétne Minako celým tělem a pramínek krve začne stékat po holeni k zemi. Avšak Minako je z toho venku a má o další důvod navíc si myslet, že je vážně dobrá. Itachi však nemá čas se divit a okamžitě útočí. Vyskočí do vzduchu a provede rychlý kop z otočky. Minako se je tak tak stihne přikrčit, ale to už druhá Itachiho noha drhne zemi a podráží ji nohy. A tak sebou Minako plácne bokem na zem. A čeho je moc, toho je příliš. Uchiha musí zaplatit vysokou cenu a proto se žlutá hříva pouze mihne před očima všech, ovšem tvrdá rána neskončí v břiše, ale v rameni kam ji Itachi v poslední chvíli odklonil... Minako je nyní v jakési setrvačnosti, kdy se tělo těžko ovládá a Itachi má "hodně" času se rozmyslet, jak silně a kam ji praští. Ovšem je třeba uznat, že levé rameno to schytalo pěkně.

Uchiha Itachi - 03. prosince 2014 21:57

Tým 7 Když Minako vyklouzne rychle z mého Genjutsu utvrdím se v tom, že není úplně natvrdlá. Mírně se pousměju sám pro sebe. "Dobré znamení alespoň trošku se učí a o to jde. Máma neměla pravdu. Ona o tom ještě neví ale udělám z ni dobrou shinobi." Podotknu svůj menší tajný plán, ale to už jedu kopy v tornádu z listové a druhý kop srazí Minako k zemi. "Pomalá....nani...?" Rozšíří se mi zorničky, když se najednou Minako probleskne jinam a přichází její rychlý setrvačný úder. Trošku ho odkloním, ale cítím, jak mi ramenem pulzuje bolest. "Kso!" Zatnu pravačku v pěst a v letu, když jí mám na dosah, něž se strvačností naše těla odděli udělám rychlý podpásobý úder hezky na její žaludek, to by jí mělo taky pěkně zabolet (2 na úder). Pak už nečekám na to, než dopadneme na zem a použiju techniku náhrady a prohodím si místo s nejbližším objektem šutrem, nebo kusem dřeva, abych se objevil o kus dál (2 na náhradu). Jakmile budu trošku dál od Minako rychle zkontorluju pohyblivost svého ramena a pak se vrhnu kupředu na ní a zasypu jí serií taijutsu kopů a úderů na tělo a nohy abych jí znemožnil dál bojovat (1 na taijutsu XD).

Toyoshi Rihi - 03. prosince 2014 22:24

Pod hlavami – Shinobi Kumite Itachi-kun začíná s technikou genjutsu, žádné překvapení vzhledem ke zranitelnosti jeho oponentky vůči podobným technikám. Geninka ale přijde s poměrně originálním nápadem, nad nímž pozvednu obočí, nestíhá se však radovat moc dlouho. Uchihova taijutsu technika jí málem ukopne hlavu, druhá zasahuje nohy. „Dobrá práce Itachi-kun!“ zavolám, potěšen, že nezkušený student akademie již zvládá takové techniky. Minako-chan však mizí a mě až zamrazí při představě, jakou spoušť by její pěst natropila, kdyby zasáhla břicho. „Pěkné problesknutí, Minako-chan!“ okomentuji techniku, aby si ten blonďatý démon nemohl stěžovat, že někomu nadržuji. Pln očekávání se zlehka přikrčím a pozoruji další vývoj situace.

Uzumaki Minako - 03. prosince 2014 23:15

Pod hlavami Hokage Moje taktika zafunguje, iluze se rozplyne a já už se zase nacházím v realitě. Jen krev tekoucí z kolene je připomínkou toho, jak moc "neslavně" jsem se z toho dostala. Ale dostala. A to je to hlavní. A navíc se mi to podařilo celkem brzy. Protože z toho ale přeci jenom vznikne v hlavě určitý zmatek, sotva stačím zareagovat na Itachiho techniku s kopy. Jen tak tak uhnu hlavou, pak už mi ale zasáhne nohy a podrazí mi je. Nenechám se tím ale zastavit, bleskově se zdvíhám a problesknu se k němu, abych mu oplatila úderem. Mířila jsem na žaludek, strefila jsem rameno. I tak dobrý. Problém je v tom, že černovlas teď získal jedinečnou možnost mi to oplatit. Vidím úder mířící na mé břicho. Vím, že už se nestačím vyhnout, ale pokusím se bleskově vystřelit rukou a úder zablokovat nebo aspoň odklonit (3). Přistanu na zemi a rychle se na Uchihu otočím, stojí poněkud dál ode mě, než bych čekala, ale to mi nijak zvlášť nevadí. Navíc se rychle rozhodne vzdálenost zkrátit a začne na mě útočit pomocí taijutsu. Blokuju jeho rány a vyhýbám se jim (3) a mám docela pocit, že to nikam nevede. Proto se rozhodnu při jednom z jeho útoků, který budu snad s přehledem krýt, chytit jeho ruku (1) a silně s ní škubnout ve směru úderu tak, aby setrvačností padal dopředu. V tu chvíli mu nastavím nohu a on by se tak měl rozplácnout na zemi (3). Než se stačí zvednout, skočím na něj celou svojí vahou - byť jsem o dost menší jak on, posadím se mu za krk a hlavu dlaněmi tisknu co nejpevněji k zemi. Vzdej se! Senseiovy pochvaly jsem sice slyšela, a to obě, ale v tuhle chvíli mám trochu jiné starosti, než jim věnovat pozornost.

Haku - 04. prosince 2014 01:06

Nový tým Obsah krabice jsem si pozorně prohlížel. Vypadalo to jako věci které kdysi zřejmě patřily mému otci. Meč a čelenka. Čelenka byla zrezlá, takže už zřejmě bude dost stará. Ale ten meč vypadal překvapivě v dobrém stavu. Líbilo se mi jak vypadá, ale není to věc kterou bych dále užíval, byť to má být mé "dědictví". Bohužel se soustředím na taijutsu, kenjtsu šlo nějak mimo mně. A tak jsem meč i čelenku schoval zpět a krabici jsem zasunul pod postel. Zbytek dne jsem strávil hraní si se sestřičkou a pak večer jsem pomáhal mamce s jídlem a s úklidem. Pak už jsem šel do postele. Než jsem ale usnul, tak jsem si četl knihu o anatomii. Ráno jsem vstal celkem brzy, nechtěl jsem totiž přijít na akademii pozdě. Převlékl jsem se, provedl jsem každodenní hygienu a před zrcadlem jsem se ještě trošku upravil. Ling ještě spala a tak jsem si dal snídani jen s mamkou. Když jsem dojedl, tak jsem po sobě uklidil, rozloučil jsem se a zamířil jsem na akademii. Prošel jsem dveřmi své třídy a sedl jsem si na své obvyklé místo. V klidu, bez hnutí, jsem seděl a čekal až přijde Udon-sensei. Ostatních jsem si nevšímal. Když sensei přišel, tak jsme se opět pozdravily a pak už jsem ho bedlivě poslouchal. Napřed jen tak mluvil, až pak začal říkat rozdělení jednotlivých týmů. Tým 1, tým 2 a pak jsem konečně uslyšel své jméno. Takže Inuzuka Akene a Hatake Sakumo.. No, zrovna se Sakumem by mohly být problémy. Ale uvidíme, snad to nebude tak hrozné. Prohlédl jsem si své dva kolegy a pak jsem čekal až se ukáže náš sensei. Kupodivu to ani netrvalo moc dlouho. Docela mně ale překvapilo kdo to je. Skoro plešatý chlapík s doutníkem v puse. Hatake Ioori. Letmo jsem pohlédl na Sakuma a pak jsem zamířil k senseiovi. Chvíli jsem jen tak stál a čekal až přijdou moji kolegové. Mezi tím jsem si znovu začal senseie prohlížet. "Omlouvám se Ioori-senseii, ale mohl by jste to prosím.. odložit? Já nemám moc rád když někdo poblíž kouří". Řeknu popravdě. Nechci ale aby to vyznělo nějak jako rozkaz, to vůbec ne. Takže se snažím mluvit s náležitou úctou a pokorou.

Inuzuka Akene - 04. prosince 2014 16:34

Den skončil. Stalo se mnoho pozitivních i negativních událostí. Ale každá znich mě posunuladál. Svírám v ruce čelenku, znak toho, že už jsem velká. Úspěšně jsem zvládla zkoušku stejně jako ostatní. Běla bych se radovat, ale nejde to. Akademie Druhý den Do školy se doploužím včas, i když to ještě před hodinou na to nevypadalo. Přemohla mě mizerná nálada, směs otrávenosti a pocitu, že chci umřít. Lehká deprese, nic nového pod sluncem. Jsi k ničemu, ničemu... Budeš jen překážet svému týmu. Staneš se pro ně kamenem, který je potáhne dolů..., šeptá hlas uvnitř mé hlavy, čímž mi snižuje sebevědomí. Vzpomínky na včerejší den se rozložili a pak spojili v jednu velkou, hnusnou vidinu, černou jak noc. většinou sedokážuse svými nočními můrami vyrovnat dobře, ale dnes mě pohltily. Proto jsem taky nevyspalá, skoro celou noc jsem oka nezamhouřila. Nějak se nenamáhám se snídaní, nemám hlad. Jen si přes sebe přetáhnu svůj stejnokroj a krokem člověka jdoucího na smrt se ploužím k akademii. Reiko se mě snaží povzbudit, ale když uzří můj depresivní pohled, radši toho nechá a mlčky ťapká vedle mě. Jediný tvor, který mě teď chápe. Ví, že mi je teď špatně. Posadím se do prázdné lavice a hypnotizuji Udon-senseie, který nás rozřazuje. Všimnu si, že se minulost opakovala u formace "InoShikaCho". Možná to udělali záměrně nebo taky ne. Pokud na mě promluví nějaký spolužák, dostane jako odpověď kamennou tvář bez emocí a vražedným pohledem. Moje mysl ignoruje cokoli, co by se nezdálo být důležité. V tu chvíli bych ignorovala i draka, který by rozbil okno, vletěl do třídy a k tomu chrlil růžový oheň. Dojde na všechny a jednotlvci jsou seskupeni do týmů po třech. Můj tým číslo tři, Haku a Sakumo... Nebojím se, že by mi byl jeden či druhý nebezpečný. Ale když nad tím tak uvažuji, tak možná Haku. Nna zkouškách toho moc nepředved a kdo ví, jaké karty skrývá ve svém rukávu. Přestanu civět do blba a pohlédnu na našeho učitele. Očekávala jsem popravdě trochu víc, ale co sedá dělat. První věc, co mi na něm drobet zavadí, je ten strašný pach kouře. Pro můj nos to není zrovna nejlepší vůně, takže trochu Zkřivím obličej a snažím se jej nevnímat. Vstanu a pomalu kráčím za naším senseiem, u kterého je už i Haku. K jeho komentáři zsíká ode mne určité sympatie, tím to ale hasne. Jen stojím a netrpělivě těkám pohledem sem a tam, očekávajíc další pokyny.

Sarutobi Karui - 04. prosince 2014 17:30

Pod hlavami – Shinobi Kumite Takže to by bylo. Sleduji první část souboje mezi kolegy. Instrukce od senseie jsou jasné. Moje čelo se zachmuří. "Útok ze zálohy a ze slepého bodu..." Ukazováčkem si poklepu na spodní ret. Moje geslo pro přemýšlení. Než zvládne Minako prolomit genjutsu, už mám v hlavě nějaký plán. Není moc jistý, ale při troše štěstí by to mohlo projít. Bunshin no jutsu Vytvořím dva klony (2) a na heslo senseie vyrazím. Dva klony použiju na odlákání pozornosti. Přeci jen neví, kdo je pravý. Zaútočím na něj jen základním taijutsu (3) a vyberu si na útok jeho levou stranu. Samotný útok vedu rukou a mířím, v rámci své velikosti, na ledviny. Jediné bolestivé místo, kde vím, že by ho to nemělo moc zranit, ale zase pekelně bolet.

Toyoshi Rihi - 04. prosince 2014 17:42
	Pod hlavami – Shinobi Kumite Karui-kun vyrazí a já mu dám pár okamžiků, aby získal náskok a zaskočil Itachiho nepřipraveného. Sám se poté z již nachystaného přikrčení odrazím a za pohybu seskládám pečetě. Kin Fuujin *Zlatá Pečeť* Vlétnu mezi geniny a mým cílem je Minako-chan, které se pokusím pečeť umístit na nohu (3).

Sarutobi Konohamaru - 04. prosince 2014 18:39

Složení týmů Po včerejším dni se vše mění. Společně s čelenkou přišla i nová hodnost a tím se pro mě otevřel úplně jiný svět. Ale nesmím se tím nechat unést. Zbytek večera jsem strávil s nějakou opilou partou puberťáků, které jsem v pokeru obral o zbylé peníze a dokonce jsem se i napil Saké. Nicméně to bylo jako vzít dítěti hračku, takže během půlhodiny jsem šel zase domu a připravoval se na zítřek. Ráno už bylo trochu jiné. Stejně jako každý den i dnes nevynechám ranní hygienu, rozcvičku a přípravu na dnešní den. Právě příprava byla poněkud delší. Oblékl jsem se do oblečení jiného stylu než jsem zvyklí odkaz, čelenkou si svázal bílé dlouhé vlasy a na záda si připnul pouzdro s tantō. Dnes ho mam na sobě poprvé a jako rodinné dědictví je pro mě tohle ostří velmi důležité. No a teď jsem genin, takže ho mohu i využít. Pak už to šlo hopem. Během pár minut jsem se dole v kuchyni nasnídal a pak už jsem se vydal rovnou k akademii. Tím se dostáváme k současnosti. Jako každý nový genin sedím v učebně a poslouchám aktuální rozřazování týmu. Už jsem tu zaslechl jména jako Nara, Hyuuga a dokonce i Uchiha. Zejména právě Uchiha má velmi zajímavý tým složený z tří slavných klanů. Uchiha, Uzumaki a Sarutobi...strašidelná trojice.. Těsně po nich přijdeme na řadu i my. Nemam s nimi problém, tedy až na jednu výjimku. Bratr jako sensei ? Divnější to být nemůže... Bylo to divné ale co se dá dělat. Už při prvním setkání s Iorim udržuji negativní výraz a pokračuji společně s ostatními za ním. Hned při první konfrontaci našeho týmu se posměšně zašklebím a doženu ostatní dva členy týmu. "Tak to ho určitě nebudeš mít rád. On se s cigárem už narodil...." Pravou rukou Hakuovi soucitně stisknu rameno a hned jí zase stáhnu dolu. Já bratra znám o něco lépe než oni a na jeho úchylku s doutníkem jsem už zvyklí. Přesto to byla zezačátku výzva ten kouř i zápach přehlížet. Opravdu jsme zvláštní tým.

Hatake Ioori - 04. prosince 2014 19:57

Učebna V klidu jsem si počkal až ke mně přijdou a přitom je pozoroval a poslouchal jejich komentáře. To, že jsem je poslouchal ovšem rozhodně neznamenalo, že je hodlám nějak komentovat, i když na otázku je vždy slušnost odpovědět. Ne, nemohl, další otázky? odpověděl jsem Haku na jeho dotaz i když jsem svým tónem jasně dával najevo, že dotazy nejsou vítané a teď budu mluvit já. Fajn, než cokoli začneme, rád bych vás na něco upozornil. Ano, jsem váš nový sensei, ale zároveň jsem také váš velitel. Může být mír, ale Shinobi jsou a vždy budou vojáci a vojáci poslouchají rozkazy. Jinak řečeno, jestli jste byli zvyklí odmlouvat, neposlouchat nebo dokonce zpochybňovat autoritu Udona-sensei, u mě na to zapomeňte. Protože takové chování je nejrychlejší cesta k tomu, jak nejen přestat být shinobim, ale také jak získat parádní zkušenosti z vojenského soudu. na moment jsem se odmlčel, abych jim dal čas všechno vstřebat, popotáhl jsem silně z doutníku, vypustil oblak dýmu a otočil se k odchodu. Fajn, teď vypadneme někam, kde je trošku větší klid. zavelel jsem a vyrazil směrem ven z akademie. Pro jejich vlastní dobro jsem doufal, že mě mí studenti následují. Nedávný útok na kolonu mi poměrně ztížil situaci, protože většina cvičišť byla mimo vesnici. Nakonec jsem ale našel jedno klidné místečko, kam jsem své studenty mohl zavést a kde bylo dost prostoru pro následující test. Střechu budovy Hokage. Zde jsem se pohodlně opřel o zábradlí, čelem k nim a nechal je pohodlně se usadit, než jim přednesl zprávou, kterou již desetiltí senseiové šokují své budoucí studenty. Fajn, takže jsme všichni. Za normálních okolností bych se vás teď měl zeptat na to kdo jste, co vás baví, jaké máte sny, ale za prvé jsem četl vaše složky, za druhé, stejně nevěřím že by jste mi řekli úplnou pravdu a za třetí, šance že se opravdu stanete mými studenty je tak...dvě ku třem. věnoval jsem těm třem vražedný úsměv a popotáhl z doutníku. No co tak koukáte Udon-sensei vám to přece řekl jasně ne? Budete rozděleni do TROJČLENÝCH týmů, ale jestli dobře počítám my jsme čtyři. Beze mě to nepůjde, takže jeden z vás bude muset jít z kola ven. můj ďábelský úsměv se s každým slovem zlepšoval a já začínal být v duchu na svůj herecký výkon opravdu hrdý. Jenže stále zbývá otázka...koho vybrat jako prvního, i když ono je to vlastně jedno... Jinak řečeno, pokračoval jsem Tady a teď pokračuje vaše maturita. Ten z vás kdo dopadne nejhůř se vrátí na akademii. Žádné protesty, ani odvolání nejsou přípustná, co se vaší zkoušky týče... udělal jsem dramatickou pauzu. budete se mě snažit zabít. ďábelský výraz dosáhl při těch slovech svého vrcholu a abych jej ještě více posílil, vypustil jsem z úst hustý oblak kouře. Přesněji, utkáte se se mnou v souboji jeden na jednoho, po jednom a budete mít tři minuty na to, aby jste mě alespoň jednou zasáhli. V případě, že se vám to podaří postupujete v případě že ne máte smůlu. Budou-li nerozhodné výsledky, vyberu si z vás sám podle toho, jak dobrý výkon předvedete. Co se týče pravidel, můžete použít jakoukoli techniku, jakýkoli špinavý trik, který ovládáte, je jen jedno omezení. Boje jsou jeden na jednoho. V případě, že kdokoli z vás do souboje jakýmkoli způsobem zasáhne, vrací se zpátky na akademii, jasné? Pamatujte, jste vojáci a rozkazy jsou pro vás od dnešního dne vše. s tím jsem se odlepil od zábradlí a udělal několik kroků směrem k nim, ve tváři vepsaný kamenný výraz. Haku, ty jdeš první. Vy ostatní si stoupněte někam stranou a dívejte se. kývl jsem hlavou o kus dál na střeše, načež jsem si strčil ruce do kapes a zavřel oči. Tak, tohle by ti mělo dát alespoň nějakou šanci na úspěch. Můžeš začít kdykoli budeš chtít. posměch z mého hlasu doslova odkapával. Kenbunshoku no Yoho hod 1

Oheň života - 04. prosince 2014 20:13

Shinobi Kumite Tým 7 Itachi odsoudil Minako k nutnosti snést tvrdou ránu do žaludku, ale ta tvrdohlavá palice se prostě nemůže nechat jen tak praštit. Zápěstí pane na zápěstí a úder je najednou sveden na Minačino stehno, tato rána ji mimochodem ani nebolela. Po tomto krátkém kontaktu se bojující dvojka rozdělí a vyměří si mezi sebou vzdálenost asi deseti metrů. Itachi je na první pohled zaražený, že se proti němu drží nejhorší studentka tak houževnatě a proto se rozhodne to konečně ukončit svým taijutsu. Jenže i zde se spálí, Minako s přehledem kreje údery a uskakuje před kopy. A poslední úder je Itachim veden nevybíravě, přímo na obličej. Ale rána není moc rychlá a tak Minako rozhodne, že tu by měla zachytit. Pokusí se o to, jenže mine a málem Itachimu vypíchne oko, když se s ním srazí. A tu se přidává Karui, první Karui zleva a první samovolně rozplynutý klon, druhý Karui zprava a druhý samovolně rozplynutý klon. Dva obláčky kouře zakrejí všem třem výhled a pak už ucítí Minako jen lehký dotek něčí ruky na noze. Karui praští Itachiho do ledviny a Itachi v touze vymanit ze z trapného zapletence rukou mezi ním a Minako, praští nechtíc Minako loktem do spodního rtu... Pěkný chaos zahalený rozplývajícími se obláčky kouře od rozprášených klonů Sarutobiho.

Toyoshi Rihi - 04. prosince 2014 20:34

Pod hlavami – Shinobi Kumite Jak se zdá, Karui-kun splnil svůj úkol až příliš dobře. S trochou štěstí bych to mohl ještě stihnout, probleskne mi hlavou, když se otočím na místě a za skládání stejných pečetí vpadnu do toho zmatku znovu. Tentokrát mířím právě na Karuie, kterému se pokusím pečeť umístit někam na hlavu nebo zátylek (3) a to s pořádným plácnutím. Touto dobou bude již nejspíše kouř rozplynutý, takže využiji příležitosti a oba studenty s pečetí se pokusím z Itachiho strhnout (1). Pokud se mi to podaří, přišpendlím místo nich Uchihu k zemi já (3) a naposledy seskládám jen pár ručních znamení v technice Zlaté pečeti. „Mrtev,“ oznámím mu zvolna, když mu ruku přiložím na čelo a chvíli ji tam nechám, aby si uvědomil možné následky, kdyby se jednalo například o chidori. S trochou štěstí si nikdo chakry na techniku využité ani nevšimne.

Oheň života - 04. prosince 2014 21:42
	Mrtev Tým 7 Jedno lehké plácnutí do nohy Minako, druhé silnější plácnutí po hlavě Karuie. Při onom doteku však Rihi-sensei nebyl úplně v pohodě: Drzý parchante! zavrčí kdosi, ale zaslechne to pouze Rihi-sensei a Karui. Oba dva uvnitř hlavy. Ovšem i přes to najednou díky snad neviditelné síle stojí Minako a Karui samostatně. Rihi-sensei sedí na Itachim a prohlašuje ho oficiálně za mrtvého.

Toyoshi Rihi - 04. prosince 2014 22:16

Pod hlavami CO TO?! Oči se mi rozšíří šokem, když uslyším v hlavě hlas určitě nepatřící ani jednomu z geninů. Vyděšeně popadnu Karuie silněji a odstrčím ho dál, než Minako. Mohl to být? Ne, teď není čas nad tím přemýšlet. Nesmím ukázat, že jsem se nechal vyvést z míry, proto pokračuji v plánu a skončím sedící na jediném přeživším Uchiha klanu. „Řekl bych že prozatím to stačí,“ oznámím pro jistotu konec tréninku a narovnám se zpátky. „Vy všichni jste se do boje zabrali tak moc, že vás ani nenapadlo zůstat ostražití vůči svému okolí. Pamatujte si, že útok může přijít kdykoliv, kdekoliv a bohužel i od kohokoliv.“ Pohled mi padne na mladého Sarutobiho. Bude třeba na něj dávat pozor. Kdo ví, jestli si je té věci v sobě vědom. „Kdyby byla tohle běžná bojová situace, všichni by jste už byli těžce zranění nebo mrtví. Jen si představte, že by vás místo mé ruky zasáhl kunai,“ oznámím chladně a za řeči zvednu ze země zbraň, se kterou jsem odstartoval celé kumite. Chvíli čekám, jestli se k tomu tým bude chtít nějak vyjádřit. S trochou štěstí by neměl. Kunai strčím zpátky do pouzdra a přejdu doprostřed placu. „Yosh, teď vyzkoušíme něco trochu jiného. Viděl jsem vaše schopnosti v taijutsu a genjutsu, teď nastal čas ukázat se s ninjutsu. Prosím zasáhněte mne vašimi nejsilnějšími technikami,“ zadám nový úkol a připravím se na odražení toho nejlepšího, co mí drazí studenti dokážou se svou zásobou chakry vytvořit. Snad se nebudou zdráhat...

Sarutobi Karui - 04. prosince 2014 22:58

Pod hlavami Můj útok byl dostatečně matoucí. V zásadě se chystám pochválit. Obláčky klonů zvládají dělat stejnou paseku jako nějaké dýmové kuličky. Dokonce mám pocit, že jsem někoho trefil. Jelikož mě v tu chvíli nebolí nic, tak je jistá šance, že i toho pravého. Pak ale do toho vlétne sensei. Jeho antré je pro mne zakončeno tím, že mi plácne na hlavu rukou a odhodí mne. Okamžik trvá, než mi dojde, že se ozval můj spolunájemník. Popravdě myšlenku jsme měli v tu chvíli úplně stejnou. Stejný je aktuálně i pocit naštvanosti. Jen u každého pramení z něčeho jiného. U mne, že mne odhodil sensei, a jeho důvody si můžu jen domýšlet. Takovýto pocit sounáležitosti je u mne celkem vzácný a tak není divu, že se mi v očích místo hodného soustředěného tonu objeví mnohem ostřejší a chladnější obraz. Naštěstí se velice rychle opanuju. Naštěstí pro mne, protože sensei už vysvětluje, kde jsme udělali chybu. Mám jisté pochybnosti o jeho slovech o ostražitosti, ale nechám si je pro sebe. Prozatím je to náš sensei a budu mu věřit. Jeho další úkol bohužel nemůžu splnit. Nasadím bezbraný výraz a zvednu ruku jako ve škole. "Rihi-sensei, to bude problém. Já krom toho, co jsem se učil v akademii, žádné útočné ninjutsu neumím." Oznámím důvod, proč nebudu schopen splnit jeho rozkaz. V zásadě mu ani nelžu. Jediné ninjutsu, kterým mě akademie nevybavila, je vysloveně perzonální záležitost. Díky mému prohlášení jsem dal prostor ostatním dvěma, aby se předvedli. Se zájmem je budu sledovat a třeba se taky něco přiučím.

Haku - 04. prosince 2014 23:53

Po té co přišli i ostatní mi Sakumo řekl jak se to se senseiem má. A jeho slova se vzápětí potvrdila, když sensei odmítl. V tom okamžiku jsem se zamračil a ustoupil jsem o kus dál, abych nemusel dýchat ten odporný smrad. Hned po tom následovala přednáška o kázni, která mně celkem pobavila. Vojenský soud? To jako vážně? Kdyby to řekl někdo z mých spolužáků, asi bych se teď začal smát. Ale u tohodle blázna si nejsem jistej co by vyvedl a tak jsem raději zticha. Když pak náš sensei vyrazí, vyrazím samozřejmě za ním. Celou cestu se ale stále držím co nejdál od něj a abych ani teď nemusel dýchat ten hnus. I když pak dojdeme na střechu budovy Hokage, tak si od senseie držím odstup. Na místě jsme si pak vyslechly další povzbuzující přednášku. Jak jsem tak senseie poslouchal, začal jsem si o něm myslet že je to vážně nadutý blb. Zkrátka člověk se kterým bych za žádnou cenu nechtěl mít nic společného. Byl bych raději kdyby mně do smrti učil Udon-sensei, než on. Po nějakých těch zbytečných řečích jsme se dozvěděly proč jsme vlastně tady. Zkouška ve které si nás chce sensei zřejmě oťuknout. Jenže mně se vůbec nelíbí jak na nás mluví. A ani to že já mám jít na řadu jako první. I přes to že mi sensei naznačil že mám jít na místo a zkusit na něj útočit, zůstal jsem na místě. Jen tak jsem klidně stál a dělal jako by nic. "My nejsme žádní vojáci, ani figurky se kterými si můžete hrát jak je vám libo. Oba dva dobře víme že proti vám nemám šanci, takže pokud chcete někoho ponižovat, najděte si někoho své úrovně. Odmítám s vámi bojovat". Řeknu suše. Ani nevím kde se to ve mně vzalo, nikdy jsem tak s nikým nemluvil. Vím že bych k Ioorimu měl chovat úctu když je náš sensei, ale on se mi prostě vůbec nelíbí.

Toyoshi Rihi - 05. prosince 2014 00:17

Pod hlavami Obočí mi při Karuiově prohlášení přímo vystřelí vzhůru – jak se zdá, tak umí plnit rozkazy a zvládá takticky přemýšlet, ale jeho schopnosti co se ninjutsu týče jsou ve srovnání s ostatními přímo žalostné. A s touhle tělesnou stavbou na tom asi s taijutsu taky nebude nijak extra dobře, vždyť ho pomalu odfoukne vítr... Zmůžu se tak jen na prosté „aha“, než se otočím na zbylé geniny. Mladý Sarutobi hold bude muset zase čekat. „Tak se ukažte aspoň vy dva.“

Uchiha Itachi - 05. prosince 2014 09:28

Tým 7 Boj s Minako se vyvíjel docela tvrdě, to jaký odpor kladla mne docela udivilo, ale ani mne nenapadlo se vzdát. Už jsem měl připravených pár es v rukávu, když se do toho připletl někdo další. Bolestně heknu, když mi příjde rána do ledvin a pak v oblaku kouře už jde vše ráz na ráz. Nikoho nevidím jen míhající se ruce a nestíhám jednat dost rychle. Za chvíli ucítím drtivou tíhu, která mě povalila z chumlu a Rihi-sensei na mě celou váhou sedí a má ruku na mém čele. Je fakt těžký vzhledem k našim velikostem. Zatnu zuby a pomalu se nadechnu. "Ha-i..." Počkám až ze mě sleze a já budu moci volně dýchat. Posadím se a zaklepu hlavou. "Ale kdo by počítal s tím, že bude napaden společníky s týmu." Doplním pro sebe a dlaní se opřu o koleno, abych se lépe zvedl. Jen koutkem oka se podívám na Minako. Určitě bude mít zase hlavu až do oblak s tím, jak jí to šlo. "Měla jen štěstí nic víc." Podotknu si klidně a pak nám sensei zadá nový úkol. Karui se z toho vyvleče prakticky hned. Slétnu k němu pohledem a pak zpět na senseie. "Nande? Paráda takže mám v týmu kluka, který neumí žádné pořádné techniky a holku, která nás možná všechny přítáhne do průseru a kdo jim bude zachraňovat krky? Já." Vzdychnu v duchu, ale pak nasadím pevný výraz a začnu systematicky a rychle skládat pečeťě čelem k senseiovi. Po poslední pečeti příjde hluboký nádech a.... " Katon: Goukakyuu no Jutsu (Oheň: Technika velké ohnivé koule)!" (3 na techniku) Od úst mi vyšlehne obří a impozantní ohnivá koule, která pohltí senseie. Nemám však obavy, že bych ho usmažil, chtěl to má to mít a jako Jounin by se s tím měl umět poprat.

Inuzuka Akene - 05. prosince 2014 15:18

Tým 3 Jsou to příbuzný. Hm, to jsem mohla čekat. Nepředpokládám, že by náš nový sensei svému bratrovy nadržoval, spíš jej bude rasit z nás nejvíc. Starší vždy chrání mladší. Pomáhají jim být stejně dobrý jako oni, nebo i lepší. Někteří ale nestihli předat dál své zkušenosti.Po zodpovězení otázky dostaneme poučení o tom, co si smíme a nesmíme dovolit. Něco mele o tom, že musíme uznávat autority nadřízených. Ne,vážně? "To by mi nikdy nedošlo, děkuji za vysvětlení." Nemá cenu mluvit, dokud to nebude mít smysl. Vlastně jsem zatím jediný člen, který neřekl ani ň. Vydám se loudavě za ostatníma, kteří si to míří na střechu. Příjemné místo, je z něj hezký výhled. Dřepnu si na zem vedle ostatních a vyslechnu si jeho další kázání. Jeho upřímnost mě až zarazí, ale něco na ní je. Zbytečně nestrácí čas. Nejspíš nás chce už mít za sebou a touží jít domů. Ale musí tu být s námi, s jeho novými otravnými studenty. Ví o nás všechno ale my o něm vůbec nic. Bylo by fér, kdyby se nám trochu víc představil, než kázáním a oblakem kouře. Jeho řeč ani moc nevnímám, beru si jen útržky, které skládám dohromady v podivnou skládanku, smíšenou s pocity a myšlenkami. Budeme muset proti němu bojovat. A nejhorší z nás se vrací na akedemii, ať chce nebo ne. Skvěle, opravdu úžasné. A kdo bude ten, co se otočí čelem vzad a půjde znovu na učení k Udon-sensei? Já?! Za normálních okolností by mi to udělalo radost, že můžu změřit síly s o dost silnějším protivníkem, ale dneska nemám tu chuť vyhrát.Kdybych mohla, tak by Haku ode mě získal potlesk. Perfektně vyjádřil myšlenku, která si zaslouží ocenění. Docela s ní sympatizuji. Ale Ioori-senseii se to asi moc líbit nebude. Zbystřím na jeho reakci, která bude jistě plná ironie a poškelbků jako jeho řeč, co k nám měl.

Uzumaki Minako - 06. prosince 2014 18:56

Pod hlavami Nakonec vyjdu ze souboje s napuchlým rtem, ale s vcelku dobrým pocitem. Sensei nás sice zrovna nepochválí, protože jsme se dle jeho názoru nedokázali dostatečně dobře vyrovnat s intervencí Daruie a následně jeho, ale příliš tomu nevěnuju pozornost, i když výjimečně nahlas taky nic neřeknu, protože mám dost starostí s tím bolavým rtem. A pak nastane čas předvést naše ninjutsu. Karui se z toho hnedka vyvlíkne, že prý žádné ninjutsu neumí, na což zareaguju trochu pobaveným úšklebkem. Pak se ale do předvádění dá náš černovlasý Uchiha. Použije stejnou techniku jako při zkoušce - ohnivou kouli. Sleduju, jak to sensei vyblokuje, a když na něm vidím, že už je připravený, tak se rozhodnu připravit na svůj útok. Dojdu k senseiovi a stoupnu si přímo před něj - ostatně neřekl, že máme zaútočit nějak nápaditě, chtěl jen vidět nás útok. Pak soustředím chakru do pěsti a použiju svoji nejsilnější techniku. "Kazeken!" S tím zaútočím na senseie úderem pěstí (1). Samozřejmě pokud se to rozhodne blokovat nebo se uhnout, tak potom síla mého útoku vidět nebude.

Hatake Ioori - 06. prosince 2014 19:05

Střecha budovy Hokage Při slovech Haku má tvář o poznání potemněla. Máš pravdu, nejsi voják. Nazvat ufňukané děcko jako jsi ty vojákem je urážka všech mužů a žen, co kdy padli ve jménu Konohy. v mém hlase zaznělo nepředstírané znechucení. Myslíš si, že boje jsou fér? Myslíš si, že soupeře, kterým budete na vašich misích čelit, bude zajímat nějaká čest? Tyhle nesmysli si nech pro svá vnoučata, jestli se jich dožiješ. My nejsme žádní hrdinové z pohádek. My jsme shinobi. Bojujeme když se nám řekne, zabíjíme když se nám řekne a umíráme když se nám řekne. Pokud nejsi schopen postavit se zjevně silnějšímu protivníkovi, pokud nejsi schopen pro dobro mise a svého týmu obětovat něco tak malého jako vlastní život, nemáš co dělat nejen v tomto týmu, ale jako shinobi všeobecně. dal jsem mu pár chvil na to, aby si uvědomil co mu říkám. Takže se teď rozhodni. Budeš bojovat jako shinobi, nebo odejdeš jako malé dítě?

Sarutobi Konohamaru - 06. prosince 2014 19:37

Na střeše Bratr zareagoval přesně tak, jak jsem čekal a okamžitě zamítl zmínku o odložení doutníku. Dokonce nám dal i malou přednášku o chování. Trochu to připomínalo obyčejné sprdnutí, ale co se dá dělat. Stejně jako ostatní i já se s tím smířím a následuji senseie na klidnější místo. Společně se odebereme na střechu kanceláře Hokageho a tam si sednu hned vedle Akene. Abych se trošku uvolnil, jednoduše si dřepnu na zadek a nohy natáhnu před sebe. Přitom se rozhlížím kolem a jedním uchem poslouchám, co nám bratr vlastně chce. Takže souboj jeden na jednoho a pak vyloučení ? A já čekal obyčejný rolničkový test....nelítostný jako vždy.. Teprve až teď obrátím pozornost na bratra i Hakua, který se právě obhajuje svým vlastním argumentem. Od něj bych čekal splnění rozkazu než protest...zajímavé..možná je stejné nátury jako Iori.. Bratr ihned zareaguje a znovu ve mě budí svým proslovem respekt. Já s ním souhlasím, jen mam nějaké výhrady. Je to jen malý postřeh z dnešního rána. "Ve skutečnosti rozdělily geniny po třech a k nim přiřadily senseie. To je jeden tým se čtyřmi lidmi…. ?" Pronesu s naprostým klidem a přitom pomaličku vstanu zpět na nohy. Lehkým krokem se přesunu mezi sedící Akene a Hakua, který stále odmítá bojovat. Mě osobně se bojovat nechce, ale neodmítnu výzvu, kord od něho. Hlasitě vzdychnu a opět promluvím sebejistým až chladným hlasem. …Ale pokud si nás chcete osobně vyzkoušet, klidně. Jen mam otázečku. Máme bojovat jako shinobi proti jinému shinobi, kteří se chtějí navzájem zabít pro dobro mise. Mam pravdu ? V tom případě nevidím důvod dodržovat nějaká pravidla jeden na jednoho. Koneckonců boje nejsou fér, že ?“ Ve tváři se mi znovu objeví stejný úsměv jako před chvíli a přitom stisknu ruku v pěst. Nechci ho provokovat ani zpochybnit jeho přesvědčení, naopak s ním souhlasím. Jen využívám mezer v jeho proslovu a snažím se získat nějakou výhodu. Pro dobro týmu samozřejmě.

Haku - 06. prosince 2014 20:25

Na střeše Iooriho odpověď mně opět celkem pobavila. Čekal jsem že řekne něco takového a hle! Vypadá to že je větší blbec než jsem si o něm myslel. Díval jsem se na "senseie" pohrdavým pohledem a chtěl jsem mu něco říct. V té chvíli se ale ozval Sakumo. Podíval jsem se na něj a chvilku jsem přemýšlel o tom co řekl. Nakonec jsem se ale stejně otočil na Iooriho. "Urážka je že dají tým čerstvých geninů člověku jako jste vy. Nejen že nám musíte ničit zdraví tím pitomým doutníkem, ale ani si neuvědomujete vlastní aroganci. Je mi třináct let. Nejsem žádnej voják ani vaše loutka která od někoho má přijímat příkazy jak si pískne. Raději nebudu v žádném týmu než abych byl v takovém kde je někdo jako vy!" Zamračím se. Podívám se na Akane a Sakuma. Na oba kývnu a zamířím domů.

Inuzuka Akene - 06. prosince 2014 22:17

Střecha Zvláštní, jak parta geninů dokáže narušit geniální plán mladého senseie. Několik slov a vše se zhroutí jako domeček z karet. Z boje nic nebude. Nemá žádnou autoritu, jak nás chce tedy vést? Je to komické. Ioori se snaží skrotit naše bujné povahy a donutit je něco dělat. Pochybuji, že se mu to podaří. Skřížím nohy do tureckého sedu, ruce klidně položím na kolena. Co asi dělají ostatní skupinky? Taky stojí, civí na své učitele a reptají nad jeho pokyny? Ale přesto, jakou cenu jsme schopni za rebélii zaplatit? Co když je to jen zkouška, jak moc jsme poddajní... Nemám chuť bojovat, v nejhorším případě se jen budu bránit. Dál sedím nevzrušeně na zemi. Považuji se za pasivního pozorovatele, diváka, který nezasahuje do představení. Haku, největším rebel tohoto týmu, zamíří pryč, nijak nestresován situací. Sakumo, chytá svého bratra za slovo. Reiko věnuje pozornost motýlovi, který tu poletuje. To je mi ale trénink. Doufám, že tenhle otrapa nazývající se naším senseiem se buď schopí nebo odejde s poraženeckou náladou. Sázím na tu první možnost.

Oheň života - 06. prosince 2014 23:08

Haku Zmizíš ze střechy. Přece nebude někdo tak úžasný jako ty poslouchat takového pitomce, který beztak nikdy nic pořádného nedokázal. Nikdy jsi o něm neslyšel, nejspíš se stal Jouninem jen díky tomu, že je příbuzný s Hokagem. Přece jenom, kdyby za něco stál, tak vás neučí. Nehodláš se s ním už zdržovat a zmizíš ze střechy. Nezdá se, že by se za tebou Ioori "sensei" hodlal hnát, raději s Akene a Sakumou dál postává na střeše. "Myslíš si, že to bylo chytré Haku?" zeptá se tě povědomý hlas, stačí se otočit a klasické oblečení i výraz v obličeji tě už podvědomě postaví do pozoru, "právě jsi opustil tým, možná i své přátele? Nechal jsi je na pospas osudu a sám chceš všechno zahodit?" zeptá se tě Hokage-sama, opřený o zeď jednoho z obchodů a dopřávající si chvilky bez papírů. "Nebo si snad myslíš, že jsi povznesen nad ostatní? Že mladý jounin není dostatečně schopný, aby tě něčemu naučil? ... Že snad můžeš porušit všechna pravidla a svojí nevychovaností uvrhnout tvoji rodinu do hanby v sousedství?" povytáhne obočí onoho jednoho viditelného oka. Tvář sice už neukrývá, ale čelenka to jedno oko stále překrývá.

Kayen - 06. prosince 2014 23:14

soukromá zpráva od Kayen pro Konohamaru: "A koho máš? Hele... nebudu se posmívat... fakt, nejsme přece už děcka. Tak koho, ven s tím!" pokusím se z Moegi vymámit jméno jejího milého a pak se bráním jejím výtkám stran toho "svého červíka". "...zas tak malej není." Tedy ne že bych reagoval na to podstatné z toho co mi říkala, ale tak to fakt asi není ode mne očekávatelné. No a pokud jde o dotaz na Naruta... na chvíli se zamračím, nebo spíš jen zachmuřím a pak řeknu: "Bylo by to na dlouhé povídání a stejně nejdřív musím o tomhle mluvit s Hokagem. Řekněme... že má výprava nebyla úplně neúspěšná, ale zase takový úspěch to taky nebyl. Doufal jsem ve víc... ale už pššt... nejdřív musím znát názor Hokageho na to kolik ti toho můžu říct. A nebo... hele ty mi řekneš kdo je tvůj chlapec a já ti řeknu jak je to s Narutem... platí?" Zagebím se poťouchle spoléhajíc, že Moegi zrovna mě tohle neřekne.

Haku - 07. prosince 2014 01:02

Na cestě domů Tak trochu jsem čekal že za mnou Ioori vystřelí jako střela, ale to se nestalo. No nevadí. Seskočil jsem ze střechy a dostal jsem se dolů na zem. Pak už jsem klidným krokem mířil domů a přemýšlel jsem o tom co se právě stalo. Říkal jsem si že jsem to možná vážně přehnal a v tom jsem uslyšel jak na mně mluví známí hlas. "Dobrý den, Hokage-sama". Řekl jsem a otočil jsem se. Kakashi stál opřený o zeď nějakého obchodu a díval se přímo na mně. "Nejsou to moji přátelé. Akane a Sakuma zrovna znám. Byli jsme spolu na akademii, ale nikdy jsem spolu neprohodily ani slovo". Řeknu popravdě a udělám dva kroky blíže směrem ke Kakashimu. Se znepokojeným výrazem se na něj zadívám a chvíli přemýšlím o tom co říká. "Ne, to si vážně nemyslím. A uvrhnout na moji rodinu hanbu by byla poslední věc kterou bych chtěl. Odpusťte Hokage-sama, ale já už jsem to nemohl vydržet. To že je kuřák bych snad dokázal spolknout, ale Ioori-san.. Zkrátka si nemyslím že by zrovna on měl být náš sensei. Promiňte, ale ten muž je arogantní blb. On nám v podstatě říkal že jsme vojáci a že jsme tu od toho abychom poslouchaly rozkazy. Že prý mám jít někam s věcmi jako je čest. Že jsme tu od toho abychom bez řečí plnily rozkazy a zabíjely jsme kdy se nám řekne. Jak ho pak mám respektovat když říká takové hrozné věci a když se i chová tak.. nabubřele?"

Hatake Ioori - 07. prosince 2014 08:25

Střecha budovy Hokage Bez řečí jsem nechal Haku aby odešel. Tahle fňukající princezna, že je Uchiha? Jestli ano, tak je to v podstatě už mrtvý klan. s tím jsem se, stále se zavřenýma očima otočil zpět na Sakuma a Akane. Přesně to jsem řekl. přikývl jsem v odpověď na Sakumovu otázku. Ovšem je otázka, jestli tvá kolegyně bude riskovat a poruší kvůli tobě pravidla, nebo tě nechá na pospas jisté porážce. na tváři se mi opět objevil úsměv. Pravda, v závěrečné zprávě ze zkoušky to nebude vypadat zrovna dobře, ale v duchu jsem byl rád, že alespoň můj bratr umí používat mozek. Jste už sice jenom dva, ale pořád to neznamená že jste prošli, Sakumo, jsi na řadě. Stejný rozkaz a stejná pravidla jako Haku.

Toyoshi Rihi - 07. prosince 2014 17:07

Pod hlavami Pečetě začnu skládat ve stejnou chvíli jako Itachi-kun, tempo však nasadím o dost rychlejší. Tak se ukaž, vyzvu jej v duchu, když rukama tlesknu o sebe. Kin Hoyo no Jutsu! *Technika Zlatého objetí* (3) Kolem mě se zjeví kulovitá zlatá bariéra dva metry v průměru, po které by plameny měly neškodně sklouznout. Minako-chan se rozhodne do bariéry jednoduše udeřit, přičemž zařve název jedné z technik, kterou měla ve složce. Takže taijutsu technika... Jako kdyby nestačilo, že už tu máme kluka co ani nic na dálku neumí. Po chvíli nechám techniku zmizet. Na Uchihu zlehka kývnu, talent v jeho krvi se nezapře. „Yosh, myslím, že pro dnešek by to stačilo. Pokud po mě nikdo nic nechcete, myslím že to dnes můžeme zabalit a potkáme se zítra na prvním cvičišti,“ uzavřu celou dnešní záležitost a pohlédnu na slunce. Vyšetřovací tým už musel podat hlášení, měl bych si jít promluvit s Kakashim.

Oheň života - 07. prosince 2014 19:41

Pod dohledem Hokagů Dravé plameny vrazí do stěny, stvořené senseiem. Tato bariéra není absolutně nijak ovlivněna ani poměrně silnou technikou. Plameny se buď částečně vrátí a nebo se rozptýlí do všech stran. Byl to dobrý pokus, ovšem z bariéry se pouze kouří a i ten kouř velmi rychle odvane slabý poryv větru. I Minako se vše povede. Sice trochu odflákne množství chakry, kterou do ruky vloží, ale i přes flink nakonec stvoří pořádně silnou ránu. Ta se však o stěnu rovněž zastaví a není na ní ani škrábnutí. Možná by to někoho příliš sebevědomého mohlo rozhodit, ale rozum z propastné úrovně mezi geninem a jouninem, vám pomůže se s "neúspěchem" vyrovnat. Karui "Slyšíš mě vůbec?!" zazní ti v hlavě najednou ten opravdu už známý hlas Hada. Byl to takový podivný přechod, jako když tě někdo budí ze spánku, ale zde byl spánek vlastně tím reálným světem. "To se chceš nechat zostudit tím protekčním děckem a Uchihou? Co se trochu předvést, ať na tebe už ten Uchiha nezírá tak pohrdavě... My dva tu bariéru prolomíme, tak co?!" Had zní tentokrát spíš nadšeně? Možná zní normálně, jenom už jsi za tu dobu co byl nabručený zapomněl, jakž je normálně.

Oheň života - 07. prosince 2014 20:11

soukromá zpráva od Oheň života pro Návštěva v klobouku "Myslím, že Moegi-san má práci jinde," ozve se hlas ode dveří. Moegi se otočí a stoupne za židle, uvolní ti výhled a ty hned poznáš Hokageho-sama. Skoro se nezměnil, snad jen několik vrásek zůstalo. Masku přestal nosit již v době, kdy ty jsi odešel, takže to novinka není. "A-ano, Hokage-sama. Jen jsme si povídali," odpoví na pozdrav Moegi s mírnou úklonou a omluvou. "V pořádku," mávne nad tím Hokage rukou, "na shledanou," rozloučí se ještě, když Moegi rychle opouští místnost. Kakashi sejme klobouk, odloží ho na prázdnou poličku vedle a s rukama za zády a lehkým úsměvem na tváři přistoupí k posteli. "Zdravím Konohamaru, vidím, že už ti je lépe... Dobře, to je dobře... Ale samozřejmě tady nejsem jako návštěva, rád bych se dozvěděl výsledek tvé cesty... Mě se doufám na milostný život ptát nebudeš," nebyl by to Kakashi, kdyby nakonec, přece jenom, trochu tu atmosféry neuvolnil.

Sarutobi Karui - 07. prosince 2014 20:14

Pod dohledem Hokagů Inner část "Většinou se tě snažím ignorovat." Odpovím mu po pravdě. V zásadě mi předvádění těch dvou nevadí. Ono je to dobré se nechat zastiňovat. On má pak jeden klid. "Hale, on chtěl vidět ninjutsu a to ani neumím." Přesto mě donutí k zamyšlení. Přeci jen náš sensei už má dost dlouho celkem nudný výraz a popravdě řečeno, pokud mne nezvládne teď, co bude dělat, až se naučím něco pořádného? "Ven tě nepustím, to je ti jasné, že? Ale jsem ochoten si vyslechnout tvůj návrh." Nakonec usoudím, že když testuje sensei nás, tak proč by jsme ho nemohli otestovat my. Celý test sleduji opět s mým výrazem plným zájmu o dění. Pozornému jedinci by možná neuniklo, že se můj výraz v očích ke konci lehce rozostří. Přesto i nadále vypadám duchem přítomen.

Uchiha Itachi - 07. prosince 2014 20:25

Sensei Má technika obepnula sneseiův štít, ale nic mu to neudělalo. Minako taky předvedla opět svou pěst a Karui na nás jen koukal. Štít vše pochopitelně vydržel a bylo po všem. "Buď neumí jinou techniku, nebo se je bojí ukázat? Jestli je tohle to nejsilnější co umí na dálku je mrtvá." Usoudím pro sebe, ač problesknutí usuzuji, jako užitečné. "Yosh." Kývnu na senseie, když nás rozpustí a s mávnutím odcházím s rukama v kapsách. Domů ještě nejdu, chvilku pozoruji, zdali všichni odcházejí taky a pokud ano, tak zamířím do ulic a nakonec to stočím na jedno prázdné cvičiště, kde si budu ještě procvičovat své techniky a taijutsu, samozřejmě bez Sharinganu s tím trénuji v ústraní.

Oheň života - 07. prosince 2014 20:33

Haku "Nepovažuješ své spolužáky za přátele?" zeptá se trochu pochybovačně Hokage, "aha," dodá po kratší pauze a pak si zamyšleně, až zasněně, vyslechne všechny tvé nářky a stížnosti, které nejspíš už slyšel mnohokrát. Několikrát přikývne a několikrát si povzdechne. A pak, když domluvíš a očekáváš nějakou moudrou reakci prohlásí strohé: "Možná to pro tebe bude trochu drsné, ale hry na shinobi plné cti a hrdinských činů... To má velice daleko k našemu opravdovému živobytí. Každý z nás je nástrojem své země a musíme dělat vše proto, aby jsme uspěli ve službě vlasti... Naše vlastní zájmy musí jít bokem pro dobro všech... Rovněž musíš pochopit, že čestné chování je velice důležité při mírovém jednání nebo osobním životě, ale v souboji je čest luxus, který si nemůžeme dovolit... Naši nepřátelé jsou totiž vrazi, zrádci a mafiáni... Bojovat s nimi čestně je stejné, jako si sám vrazit dýku do srdce, vysvětlí ti Kakashi v docela dlouhém a vyčerpávajícím, ale nikoli rychlém, projevu to, co by jsi měl pochopit. "Ioori-sensei vám říká to samé, jako říkají mistři ostatním žákům... Pouze on to na vás vybalil docela nevybíravým způsobem... Takže? Vrátíš se a požádáš o odpuštění nebo se zřekneš služby své zemi?" zeptá se Kakashi a zdá se, že ho tvá odpověď docela zajímá.

Oheň života - 07. prosince 2014 20:42

Sarutobi Karui Had se zdá být podpořen tvým zájmem o situaci, že by konečně: "Ani jsem nečekal, že bych tu tvoji natvrdlou palici rozlouskl hned, ale možná se ti už trochu rozsvítilo? Cheche," zachechtá se Had tak trochu posměšně, jak on už to umí, Bez mé plné síly to nerozbiješ, ale mám pro tebe návrh... Překroč most, ať na tebe má chakra působí... Pak pořádně bouchni do té stěny a já se postarám o větší sílu... Možná i ten sensei přestane čučet tak znuděně, tak se nenechávej pobízet, zvedá Had koutky tlamy v mírném úsměvu, který vypadá docela podle. Ovšem Had vypadá vždy podle, i když spí.

Sarutobi Karui - 07. prosince 2014 20:50

Pod dohledem Hokagů InnerWorld "Hale tak hloupej nejsem." Zaprotestuju, když se mě pokusí donutit vlézt k jeho kleci. Pravdou je, že budu muset minimálně na most. "Ale mohl bych na půl cesty a to by mělo stačit." Zaklepu si na spodní ret v přemýšlení. "Přeci jen je určitě slabá. Minako s ní lehce otřásla, když do ní praštila." Vyskočím na nožky a vykročím směrem k mostu. Před ním se zastavím. "Zkusíme to jen nakřápnout. Přeci si nezabijeme senseie." Povím to lehce ironicky a vstoupím na most. Zatím jedním krokem. Víc ne. Hodně dlouho jsem na mostě nebyl. To, že jsem po něm lítal jak Yoyo, když jsem se s ním sžíval si taky celkem pamatuju. Ale to byl malý jak tkanička.

Oheň života - 07. prosince 2014 21:13

Procitnutí Karui "Pořád mi nevěříš? Tse... no ale dobrá, pojď na most..." vyzve tě Had a znovu se v kleci napřímí. Prostrčí hlavu a část těla dírou mezi mřížemi a ze zavřené tlamy mu začne stoupat fialový dým. Následně celý zahoří fialovým plamenem a veškeré okolí se ponoří do tmy. Všude je temnota, před tebou pouze most a horizont planoucí mocným plamenem. Citíš, jako by tě neznámá síla nutila jít dál po mostě. Možná na chvíli strach ovládl tvé nohy a raději jsi šel po mostě než, aby jsi zůstal blízko u okraje, který zmizel ve tmě: "To bude stačit, zde je část mé síly! Ukážu jim, co jsme zač!" řekne Had rozhodně a vtom otevřeš oči... Všichni si všimnete, že Karui podivně aktivně vystřelil na nohy. Vidíte, že jeho kůže výrazně zbledla, je téměř jako stěna, jako vápno. Kolem očí se mu táhnou fialové čáry a duhovky nabraly docela děsivou podobu, žluté s nezvyklým tvarem zornice. Rihi-sensei vycítí zdroj jeho chakry, cítí tu temnotu, která chakru obklopuje. Podobnou temnotu, kterou cítil tehdy, když jeho bratr zradil. Karui nyní získal podobnou sílu. Sahá pro jednu ze svých jehlic a přímo v ruce ji nechá rozzářit. Karui Máš většinovou kontrolu nad tělem, ale najednou se cítíš tak trochu jako ten "alfa samec" typ, který má velký svaly a rád by se předvedl celému světu. Tvůj hlas je však lehce deformovný hlasem tvého démona.

Sarutobi Karui - 07. prosince 2014 21:24

Pod dohledem Hokagů "A ty se mi divíš?" Řeknu lehce pochybovačně a udělám krok po mostě. Ten se začíná stávat jedinou spojnicí mezi mnou, hadem a světem. Dojde ke spojení. Takto úmyslně jsem ho nevyvolal pod dohledem nikdy. Ale teď tu mám koneckonců senseie. "Myslím, že bych si taky zkusil bouchnout." Můj hlas se změnil. V ruce se mi objeví tři jehlice. Mezi každým prstem zaťaté pěsti jedna. Předpokládám, že sensei vezme moje varování v potaz. Protože na něj použiji jedinou útočnou věc, co mám. Hari no Odori /Tanec jehel/ - 3 Tedy moje taijutsu. Tentokráte ovšem nepoužívám jednu jehlu, ale tak jak bych to používat chtěl v budoucnu. Teď nějak věřím tomu, že tohle je ta správná chvíle to zkusit použít. Odrazím se a vyrazím na senseie. Chvilku není jasné, jestli je cílem sensei nebo bariéra. Každopádně do bariéry dám takovou ránu, že cítím, jak se mi druhé strany jehel zaryly do ruky. Vím, že mě to teď nemusí trápit. Teď se musím soustředit na nakřápnutí bariéry.

Toyoshi Rihi - 07. prosince 2014 21:38

Pod hlavami Do prdele. Tato dvě slova krásně vystihují můj postoj k tomu, jak se Karui-kun po zrušení bariéry změnil. Jak se zdá, ta věc uvnitř něj je aktivnější, než se zdá. „Karui-kun,“ začnu, ale větu nedokončím. Z toho kluka jde cítit temnota. Temnota, která si zaslouží být zničena světlem spravedlnosti. Zaskřípu zuby, když genin popadne do ruky jehlice a vyrazí mým směrem. „Všichni zpátky!“ zařvu a prudce vyskočím do vzduchu směrem od něj (měl bych tedy doskočit na skálu). Ruce mi začnou skládat pečetě v podstatě samy od sebe. Ať už je ta věc cokoliv, nemám chuť s ní měřit síly a riskovat prolomení své techniky. Místo toho si raději udržím distanc a zhluboka se nadechnu, když dokončím poslední pečeť: tygra. Katon: Hibashiri *Ohnivý styl: Běžící oheň* Z úst vypustím proud ohně, jímž okolo Sarutobiho vytvořím kruh, s trochou štěstí jej udržující na jednom místě a dávající mi čas na přehodnocení strategie (3).

Uchiha Itachi - 07. prosince 2014 21:53

Tým 7 - Změna? Skrytý člen! Už se mám k odchodu, když zaslechnu Karuiho. Trhnu sebou a otočím se. Zadívám se na něj. Je jiný a jde z něj i trochu hrůza. Zdá se, že....že jeho chakra je najednou jiná. Děsivá a i Sensei si toho všiml. Karui se vrhne vpřed se svým útokem jehlic. Všímám si však chakry, kterou jehlice oplývají a slyším rozkaz senseie. "Kso! Masaka!" Zaduní mi hlavou, když je cítit ta síla se kterou do toho Karui jde. Kluk, který se zdál být slabým článkem. Rychle uvažuji a jse mi jasné, že jen přihlížet nemůžu, nebo to nedokážu. Stojím nejdál od naší skupiny. Vlastně Karui i Minako jsou ke mě zády, jediný, kdo na mě může líp vidět je Rihi-sensei, který se odráží od země. "Musím využít šance!" Zavřu na sekundu oči a pak je otevřu. Je nepravděpodobné, že by si toho ti dva všimli a sensei? Ten to možná už dávno ví. "Sharingan!" Pomyslím si v duchu. V očích mi září dvě tomoe a oči se upínají na senseie, který je ve vzduchu. Začíná skládat pečetě a můj sharingan to celé sleduje a snaží se techniku okopírovat. Pak sensei vychrlí oheň, který obklopí Karuie. Jakmile je technika dokončená deaktivuji sharingan, aby si ho nikdo nevšiml a uložím okopírování, pro budoucí ozkoušení. "Rihi-sensei co je s ním?" Křiknu na senseie a pak kouknu na Karuie. "Karui yamete!" Křiknu a přiblížím se trošku blíže ale stále v bezpečné vzdálenosti, abych mohl případně zasáhnout také.

Sarutobi Karui - 07. prosince 2014 22:06

Pod hlavami Tohle se mi hrozně líbí. Nečekal jsem, že bych donutil senseie ustupovat. "To je srab!" Zasměju se na mostě ve své mysli, když vidím, že jsem obklopen plameny. Asi bych ho mohl pronásledovat, ale tohle stačí nám oběma na to, aby jsme se mohli hodně pobavit a smát se ještě dlouho. "Tak holt si praštíme jindy." Napnu vůli a začnu ve své hlavě ustupovat. Není to ani tak fyzicky náročný jako psychicky. Na tohle by si jeden zvykl. V reálném světě stojím uprostřed plamenů a postupně začnu uklízet druhou rukou jehlice z mojí sevřené pěsti. Je to nepříjemné, ale chci využít náboje, který ve mě je. "Jak jsem řekl, neumím žádné ninjutsu, které by mě neučili na akademii." Vytrhnu jednu jehlu a uložím jí. "Nikdy jsem neměl učitele, který by ocenil můj talent." Vytrhnu druhou jehlu ze své pěsti a uložím jí. "Ale nikdy si o mě nemyslete, že jsem slabý nebo že nic neumím." Vyndám ze zaťaté pěsti poslední jehlici a začnu jí sklízet. Kůže mi začíná nabírat normální barvu. Oči ovšem mají stále hadí patinu. "Minimálně jsem Vás dnes donutil ustoupit dozadu Rihi-sensei." Oči naberou tu normální hnědooříškovou barvu. "A musím říct, že Vám musím poděkovat. Už jsem se tak dlouho nepobavil." Jehlice jsou zklizeny a já už jsem zase malej roztomilej jedenáctiletej, lehce upocený, kluk. Stopy po něčem nepatřičném na mě nejsou. Pouze lehce zkrvavené prsty na ruce.

Toyoshi Rihi - 07. prosince 2014 22:39

Pod hlavami Oči se mi rozšíří, když slyším ty rádoby drsňácké kecy toho malého spratka. Pokud čekal, že plameny zmizí, zmýlil se. Místo toho do nich vložím více chakry a nechám je vytrysknout ještě výše, což nepochybně vyústí i v mnohem větší množství vydávaného tepla. Takhle by na nikoho z nás Karui už ani neměl vidět a já zvolna vytasím čepel. Pomalým, doslova hlemýždím tempem se vydám k zuřícím plamenům a zlehka přimhouřím nad silou žáru oči. Ještě dobrých třicet sekund čekám, než uvolním část chakry a vytvořím tak v kruhu rádoby vchod, do nějž s Chenburekou v ruce vejdu. Čepel se mihne jako smrtící stín a během okamžiku je namířená na Sarutobiho. „Ještě jednou, jedinkrát udělej něco podobného, a já tě zabiju,“ oznámím mu hlasem, jehož chladné ostří je v ostrém kontrastu s horkem okolo. Ten pohled jeho očí, tak podobný mému bratrovi... Se zavrčením stisknu jílec pevněji a vycením zuby. „Vyřiď to i té věci, kterou máš v sobě.“ Plameny okolo nás zmizí a já čepel zvolna zasunu zpátky do pochvy, můj pohled však zůstává zaklesnutý do jeho. Musí poznat, že toto nebyla výhrůžka, toto bylo oznámení. Prosté a jasné, jakkoliv děsivé. „Zítra v devět hodin ráno se potkáme na prvním cvičišti, raději dorazte včas,“ vyštěknu na studenty okolo a konečně přeruším oční kontakt. Pokud nikdo nebude mít nějaké poznámky (což by vyústilo ve velmi bolestivou výchovnou lekci), přikrčím se a prudce odrazím tak, abych doskočil na střechu jedné z budov. Poté se vydám směrem k paláci hokageho.

Haku - 07. prosince 2014 23:16

"Ano. Ne že bych je neměl rád, ale neznáme se. Nikdy jsme spolu nemluvily, nic o sobě nevíme. Přátelé by na tom měli být opačně ne?" Řeknu Hokagemu. Pak dál stojím tiše na místě a poslouchám co říká. Když domluvil, začal jsem přemýšlet o tom co říkal. Stále jsem měl své vlastní názory, ale docela mi to dávalo smysl. Chvíli jsem ještě stál na místě a přemýšlel. Nakonec jsem se pozorněji zadíval na Hokageho a promluvil jsem. "Dobře, zřejmě máte pravdu. Omlouvám se Hokage-sama, už se to nestane". Zdvořile se ukloním a otočím se. Pak zamířím zpět kde má být můj tým. Než tam ale dojdu, použiji Bushin no jutsu a vytvořím dvě své kopie. Ty vyskočí na střechu a zamíří přímo na Iooriho senseie. Já to rychle vezmu z druhé strany. Za Ioorim vyskočím na střechu a hodím po něm jeden shuriken který jsem rychle vytáhl z pouzdra (1). Nečekám že by snad mohl zasáhnout, ale snad by ho to mohlo aspoň trošku rozptýlit. Nebudu čekat na výsledek, použiji Dageri Raigeki - Bleskové drápy a rovnou se na senseie vrhnu, používaje své taijutsu (3). Mým cílem je pochopitelně ho zasáhnout, aspoň jednou.

Uchiha Itachi - 07. prosince 2014 23:31

Konec tréninku Oddechnu si a povolím svalstvo, když Rihi-sensei vyřeší situaci, respektive, když se Karui tak nějak uklidní, ač stále mluví trošku nezvykle. Zdá se, že na něj ta divná chakra nemá dobrý vliv, je to, jako by to byl někdo jiný. Někdo kdo potřebuje ukazovat, jak je dobrej, někdo kdo je děsivý. Budu si muset na své spolubojovníky dávat pozor. Potřeštěná namyšlená bloncka a černovlas s děsivou chakrou. "Wakata, mějte se." Kývnu na senseie i své spolubojovníky a s rukama v kapsách se rozhodnu vytratit. Zajdu do uličky, abych se zbavil svých spolubojovníků a párkrát změním směr, abych se o tom ujistil. Ani o ANBU v zádech nestojím. Rozhodnu se to nakonec stočit na cvičiště, které bude prázdné a kde budu moci nerušeně trénovat. "Tak uvidíme, jak je ta technika složitá Rihi-sensei." Mírně se rozkročím a připravím. Pak začnu pomalu skládat pečetě, jak jsem je okopíroval sharinganem od senseie. Nejprve si nacvičuji jejich pořadí a správnost a snažím se nabírat na rychlosti při jejich skládání. (1) Je to složitější, než jsem si myslel. Ale nevzdávám se a trénuji skládání, dokud neusoudím, že to pro tuhle chívli alespoň trošku stačí, před samotnou technikou. (3) Zabralo to docela dost času, ale nyní je na čase konečně zkoušet techniku. Seskládám opět pečeť a pak se nadechnu. Nejspíše to bude na podobném principu, jako techniky, co už znám, což by mohla být moje výhoda. "Katon: Hibashiri (Ohnivý styl: Běžící oheň)!" (2) Vydechnu a sleduji svůj výsledek. Ať se mi to podaří, nebo ne nezoufám si a dlouhé hodiny trénuju, dokud mám dostatek chakry, abych si technikup rocvičil a zvládl jí, co nejlépe. (3, 3, 2) Když konečně dotrénuju udýchaný a spocený ale docela spokojený sám se sebou. Nejspíše se tou dobou už tím, takže se vydám domů na večeři a odpočinout si před zítřejším srazem.

Uzumaki Minako - 08. prosince 2014 21:41

Pod hlavami Hokage Můj úder sice se senseiovou bariérou nic neudělá, ale vzhledem k tomu, že s ní nic neudělal ani oheň toho černovlasého pošahance, nemám zrovna důvod cítít se nějak poníženě. Snad jen mi trochu vadí, že nám k tomu sensei v podstatě nic neřekl a už nás posílá domů, že tohle bylo jako všechno. Což se mi nijak zvlášť nelíbí - takhle jsem jako začala svoji kariéru genina? Nic moc, jako! Než se ale stačím ohradit, vloží se do toho Prcek. Najednou zaútočí na senseie, který ho zastaví "bariérou" z ohně. Příliš nechápu, co se to stalo - tedy, co vlastně chápu, všimla jsem si, jak se proměnil Prckův vzhled - jako by ho něco ovládalo - ihned to vyvolalo myšlenku na to, že táta musel mít něco podobného, když ho ovládal jeho liščí démon - ale asi spíš nechápu proč se to stalo. Na tom ale příliš nezáleží, oheň ho asi vystrašil, protože sensei tam vlítne a o chvíli později, když oheň zmizí, se zdá, že už je vše zase v normálu. Sensei je zřejmě dost vykolejený a okamžitě vyráží pryč - příliš se tu nezdržuje ani Obr. Asi mu nejsme dost dobří. Ale nemám zrovna v plánu ho následovat - proč taky? Chvíli jen stojím na místě, zmateně se rozhlížím kolem sebe a snažím se zorientovat - pak ale zavrtím hlavou a mávnu nad tím rukou. To je jedno. "Hej, Prcku, co to bylo?" obrátím se na Prcka, který tu jako jediný zatím zůstal. Zřejmě jsem pro něj vymyslela novou "přezdívku". V jeho očích nejspíš ne příliš trefnou, protože jsem skoro stejně vysoká jak on, ale v mých očích v porovnáním s Uchihou... to docela sedí. "Ty divný oči... docela děsivý." Přijdu k němu blíž. Nezdá se, že bych si z něj chtěla nějak utahovat nebo na něj byla naštvaná, jak mě to vystrašilo, tvářím se spíš zvědavě.

Sarutobi Karui - 08. prosince 2014 22:34

Pod hlavami Hokage Sensei se zjevně rozhodl využít své převahy a zastrašit mne. Zvednutí žáru způsobilo, že se víc zapotím, ale pokud by mne chtěl pořádně vytrestat, musel by mě v něm nechat víc hodin. Možná dnů. Pro někoho v kom se usidloval bijuu je tohle sice nepříjemné, ale ne smrtelné. Následně vyhrožuje zbraní. Polknu poznámku. Má v ruce zbraň a to chtě nechtě znamená hrozbu. Beru jí v potaz. Bral bych to i jako hrozbu, ale to by předemnou nesměl před chvilinkou utéct. Budeme si na to zvyknout. "Slyšels? Prej to máme zkoušet vypilovat." Parafrázuju senseie v hlavě. Jak jinak se zachovat, když je vám 11 let. Pak mi konečně něco dojde. Pohled senseie vnímám, ale jsem duchem někde jinde, ale ne u bijuu. "My jsme poprvé spolupracovali! Cíleně!" Sice to byla jen taková malá hloupost, ale byl to krok kupředu. Velice výrazný krok dopředu. Sensei se svým pochmurným výrazem zmizí a chvilku na to i náš týmový kolega. Jsem ještě celý zčervenalý svým objevem. V hlavě mi okamžitě začnou naskakovat možnosti. Proto zpočátku přeslechnu otázku Minako. "Taková jedna blbost, aby na nás nekoukal sensei-rihi tolik z patra." Pak si uvědomím, že mám hrozný hlad. "To je asi jen o zvyku." Přejedu rukou přes žaludek. Vracím se zpět do světa. "Hale mám hlad. Ono to má nějakou cenu." Otočím se na Minako a usměju se. Stále jsem ten milej malej prcek. "Navrhuju jít na jídlo. Tam rozebrat, co jsme se dozvěděli o senseiovi a pak jít na cvičiště něco dělat." Uvědomím si, že zním asi moc aktivně, ale je to fakt, že nám v zásadě Sensei dal volno a my si můžeme dělat co chceme. Tak proč si nedat třeba vlastní úkol. "Přeci nebudeme ten nejpomalejší tým. Ostatní už určitě makaj jak otroci." Usměju se při té myšlence pachtících se bývalých spolužáků.

Sarutobi Konohamaru - 09. prosince 2014 18:24

Na střeše Zatímco jsem vymýšlel náš další krok, Haku se chytl s bratrem a nakonec se rozhodl prostě odejít. Co blbne....roky tvrdé dřiny strávené za lavicí a teď to jen tak vzdá ? ..čekal jsem něco víc.. Při odchodu ho nezastavím a prozatím ho prostě ignoruji. Je to jeho rozhodnutí a já mu do toho kecat nebudu. Jamile je fuč, bratr můj odhad potvrdí a to nám dá velkou šanci uspět. Takže nás ve všem překonává a to i s rukama v kapse...jediná šance je zaútočit do zad nebo ho prostě přečíslit...uvidíme jak se to vyvine.. Z malého transu mě vytrhne až nečekaný útok od Hakua. Něco takového jsem vážně nečekal. Asi mu došlo co vlastně provedl za blbost.. Nečekám na výsledek náhlého útoku a rovnou se rozeběhnu pomoct. Obyčejnými útoky se snažím doplnit Hakua a poskytnout mu tak možnost bratra zasáhnout (3). Samozřejmě když se mi naskytne možnost, zasáhnu ho i já.

Uzumaki Minako - 09. prosince 2014 18:30

Pod hlavami Hokage "Taková jedna blbost? Ježiš, tak si to tajemství třeba sežer," zašklebím se. Když se zmíní o možnosti jít na jídlo a pak trénovat nebo něco, zamyslím se. Prcek je nějakej moc akční. Po jídle se navíc přece nemá cvičit - nebo jak že to bylo. Ale pak si přisadí s tím "nejpomalejším týmem" a já pokývu hlavou. "Jasně, jsem pro. Už takhle je hrozná pruda, že jsme tu svoji geninskou kariéru vlastně... nezačali. Jenom jsme chvilku bojovali, aby nás sensei mohl seřvat a pak si odkráčí pryč, i když nám zbývá celé odpoledne. To bych toho natrénovala víc sama." Na chvilku se odmlčím, když se zamyslím, kam bychom mohli jít na jídlo. "Co Ichiraku?" Jako by se ode mě dalo čekat něco jiného. Jeden si říká díkybohu, že nemusí se mnou jíst furt, protože žrát pořád jen nudle... mně to nevadí, je to moje volba. Miluju je.

Sarutobi Karui - 09. prosince 2014 19:16

Pod hlavami Hokage "No ono to je na dlouhé povídání." Uvědomím si, že bych asi o tomhle měl mluvit, až si ujasním, co o něm vlastně říkat. "On je nějakej divnej. By jsme si o něm mohli najít něco v Knihovně." Lehce se zašklebím. "Teď jsme geninové. Určitě nás pustěj dál než k beletrii." Napadne mě a přitom bych mohl pohledat něco málo užitečného. Třeba něco nového na učení. "Co nejdřív na jídlo, pak do knihovny a nakonec na cvičiště." Navrhnu program skoro až do konce dne. Je vidět, že se umím zabavit a když mám příležitost, tak zabavím i druhé. Výběr jídelny nechám na Minako. Mě je celkem jedno, kde jím. Hlavně, že se najím.

Uzumaki Minako - 09. prosince 2014 22:00

Pod hlavami Hokage "Si myslíš, že někdo nemá nic lepšího na práci, než psát o nějakejch těch divnejch?" zašklebím se. Vážně nevěřím, že bychom v knihovně o senseiovi něco mohli najít. Ale co kdyby tam bylo něco o tom tátově deníku, který jsem doma včera našla! Normálně do knihovny nechodím, ale tenhle Šprt si to zřejmě užívá. Možná se tam vyzná, toho by chtělo využít. "Fajn. Začneme v Ichiraku." Zatáhnu Prcka s sebou do Ichiraku a po dvou porcích vepřového ramenu na něj udělám smutné oči, aby to za mě zatáhl, že jsem chudáček siroteček a nemám na to peníze. Pak můžeme vyrazit do knihovny. "A pod čím to chceš jako hledat?"

Sarutobi Karui - 10. prosince 2014 06:21

Ichiraku - zase nudle "No tak my máme taky ročenku. Třeba má v rodině někoho slavného." Myšlenka, že by on byl slavný, mě absoulutně nenapadne. "O tobě se tam taky určo bude psát: Uzumaki Naruto: Revidovaný životopis. Nebo něco takového, kde bude napsáno, že má dceru." Je vidět, že se v knihovně a v titulech opravdu pohybuju často. "Navíc jsme už geninové. Určitě máme přístup ke svitkům nějakých technik." Zmíním jeden z hlavních důvodů, proč tam chci jít. "Nebylo by fajn tomu našemu dlouhánovi vrátit to jeho genjutsu, co pořád zkouší?" Usměju se ještě zářivěji. Můj úspěch s hadem mě prostě naplnil novou silou a snahou ke zlepšování své maličkosti. V Ichariku se spokojím s rýží a chobotničkama. Nudle přenechám jiným nadšencům.

Oheň života - 10. prosince 2014 09:16

Minako a Karui Rámen od Ayame-san chutná skvěle jako každý den. A znalci jako Minako to mohou potvrdit a navíc doložit, že dřív tu byl rámen taky dobrý, ale nyní je ještě lepší a věhlasnější. Spořádáte své porce, zatím co probíráte všelijaké plány na odpoledne. Ano, je to v celku zajímavá představa, vyhledat něco o technikách a naučit se něco, čím trumfnete toho třetího nafoukance. Ale pak přijde čas, který je hlavně pro Minako často kritický, co má být, že tento měsíc dostala dvojnásobek než obvykle? "Dobrá, bude to přesně sto Ryu," oznámí vám Ayame cenu. Minako Kritický okamžik, platit se ti vážně nechce. A v tu chvíli se stane něco podivného. Na chvíli se ti zatmí pohled a uvidíš před sebou cizí oči: "Zdrhni a nech ho zaplatit... Máš lepší práci než ztrácet čas s ním!" zdá se ti, že jsi ti v tom krátkém temném okamžiku vzdálený hlas tohle řekl. Karui Přichází naprosto očekávaná chvíle, ale Minako se tváří a vypadá tak trochu jako lasička na stráži, připravená okamžitě vystřelit ze židle a zmizet. A v této situaci tě jako na potvoru zase musí otravovad Had. Che! Opovaž se to za ní platit nebo jí věřit... Já vážně nevěřím, nesedí mi a je divná. Radši se na to vykašli a trochu se do zítřka prospi. dává ti Had "přátelsky" míněné rady, ale ty moc dobře víš, co má v oblibě dělat, když ty spíš.

Inuzuka Akene - 10. prosince 2014 14:21

Střecha Haku, náš slovy se správně trefující mladík, se rozhodl vrátiti se za námi. A dokonce hned třikrát. Jak milé, vskutku. Bez ostychu zaútočí na Ioori-senseie, který zatím nezaregistroval jeho přítomnost. A Sakumo se do bitky též zapojí. Měla bys jim pomoct, vždyť jste tým. A co na tom, že je to špinavá hra. Ale boj je jeden na jednoho... Ale teď vlastně dva proti jednomu. Upřímně se mi moc nechce zapojovat, nejradši bych si támhle sedla a umřela, ale to nemůžu. Buď zachovám falešnou loajalitu nebo jim pomůžu. Řešení této otázky najdu v mručení Reiko, která přestala lovit motýly. Fajn, pomůžu jim. Třeba že to nebude mít skoro žádný účinek. Jūjin Bunshin! (3) Reiko se stane v okamžiku mím dvojníkem a obě v harmonickém sledu, každá z jedné strany, jdeme na pomoc našim "přátelům". Jde hlavně o kopy a rány pěstí (2,2), které mají za cíl zasáhnou senseie.

Oheň života - 11. prosince 2014 09:46

soukromá zpráva od Oheň života pro Trénink Technika je opravdu velice složitá. Nejde ti do hlavy, jak může sensei tak snadno donutit oheň,aby byl přesně tam kde má být a aby utvořil rychle kruh velký přesně tak, jak chceš. Snažíš se s tím něco provést, ale většinou z toho vyjde něco mezi tím co udělala sensei a Housenka no Jutsu. Tento trénink je velice vyčerpávající a navíc potřebuješ až příliš pečetí než máš pocit, že tvá chakra připravená na techniku je dostatečná. A proto jsi k večeru už vyčerpaný, pálí tě pusa i prsty a přitom jsi se neposunul nikam dál. "Sharingan to možná všechno viděl, ale k čemu je, že oči vidí, když mozek nechápe a tělo nestíhá?" ozve se hlas za tvými zády. Včera jsi ho sice neznal, ale dnes už to víš a znáš. Je to Shikamaru-sama a je zde pravděpodobně pracovně. Znovu ten černý plášť a šedivá zbroj částečně pláštěm překrytá, "není třeba sharingan ukrývat, už jsem ho viděl několikrát... Dneska jsem přišel za tebou, chtěl bych si promluvit o tvém talentu a výjimečných schopnostech."

Hatake Ioori - 11. prosince 2014 09:53

Střecha Upřímně jsem té šarádě, kterou Haku předvedl věřil a proto mě poměrně překvapilo, když, zatímco se mě Sakumo snažil rozptýlit, na mě zaútočil. Nejprve se kus za Sakumem objevily dva jeho klony, které zamířily přímo proti mně, ale byly to obyčejné Bunshiny bez skutečného těla, proto jsem jim nevěnoval žádnou pozornost. Místo toho jsem se soustředil na Haku(ovu) chakru(3) a rychlou půl piruetou se pokusil vyhnout jím vrženému shurikenu(1), čímž jsem se zároveň postavil tak, že jsem pravým bokem stál směrem k Haku a levým k Sakumovi a Akane. Chtěl jsem říct nějakou vtipnou poznámku, ale to už Haku koncentroval bleskovou chakru do svých rukou, v podobě nějakého Jutsu a vrhal se směrem ke mně. Hned na to se po mě vrhli zbylí dva, vlastně tři, kteří mě chtěli očividně srovnat hezky ručně, stručně. Asi jsem je trošku podcenil... blesklo mi hlavou, zatímco jsem si v těle rozproudil chakru a počkal si vteřinu, než se Haku dostatečně přiblížil, načež jsem jedním rychlým krokem zkrátil vzdálenost mezi námi a pokusil se jej popadnout za paži a přes rameno hodit proti jeho dvěma společníkům(3). Dával jsem si při tom značný pozor, aby měl možnost mě mezi oním chycením a hodem druhou rukou slabě zasáhnout.

Kayen - 11. prosince 2014 21:11

soukromá zpráva od Kayen pro Konohamaru: Jakmile vstoupí Hokage, tak rychle zvážním, abych nevypadal jako blbec i před ním, před Moegi mi to nevadí, ale... hehm... jestli mám být jednou v úřadu Hokage musím aspoň občas vypadat trochu seriózně, ne často... ale občas ano. "Zdravím Hokage-sama," řeknu jen na pozdrav a vyslechnu si Kakashiho počemž odpovím: "Ano... chápu, že na žerty teď není čas, ačkoliv o vašem milostném životě byste jednou mohl napsat knihu... áááá jasně... nebudeme teď žertovat... ...v Zemi Sněhu, nedaleko Železného přístavu leží vesnice Kyoha a nedaleko ní v lese u vesnice srub. Tam žije člověk, který si říká Kitsune... dost přiléhavé... a je to Naruto, je to Kyuubi jinchuuriki... zkrátka jsem měl pravdu, je to on. Ale... svým způsobem jsem taky pravdu neměl... není to "ten on", kterého jsem doufal, že najdu... mluvil jsem s ním jen krátce a možná jsem se měl pokusit zůstat déle, ale nebyl jsem si jistý, že bych se pak dostal živý do Konohy. Tehdy totiž těch sedm příslušníků ANBU zabil právě on, prý proto, že ho chtěli zastavit od jeho "nové cesty". Říkal, že ani Hokage, ani Kami nedokáží "zachránit svět před Osudem", a že se nemůže vrátit, protože by to udělalo víc škody než užitku. Nevím co si o tom myslet... vím jen to, že ten starý Naruto, kterého pamatujete jako jeho učitel to není. Je to něco... někdo jiný... snad nepředstavuje bezprostřední hrozbu, to nevím, ale stejně si myslím, že ho nemůžeme nechat jen tak být. Přeci jen je to Kyuubi-jinchuuriki ať se nazývá jak chce a ať má jakou chce cestu, navíc jeho chakra... ...popravdě Kakashi-san... tak zlou chakru jsem v životě neviděl... nevím co to znamená a mám obavy pomýšlet na to... je možné, že by ho po tolika letech Kyuubi ovládl? Vždyť přeci spolupracovali ne? Tak snad se toto stát nemohlo, ale nevím jak si vysvětlit tu jeho chakru jinak. Je jako démon v Narutově těle... démon-Naruto... prostě Kitsune, Liška... na druhou stranu místní lidi chrání před divokou zvěří a nepáchá - co vím - nějaké zlo, takže se možná mýlím, upřímně bych se velice rád mýlil."

Uchiha Itachi - 11. prosince 2014 21:52

soukromá zpráva od Uchiha Itachi pro ANBU Zadýchaně a roztřeseně sleduji popálené okolí a zatínám zuby. Opírám se dlaněmi o kolena a ztěžka oddechuju. Technika je náročnější než se zdálo, je to horší, než to vypadá. Myslel jsem, že to zvládnu lehce, tohle bude chtít pořádný trénink. "Kso." Pak ucítím v zádech pohled a něčí přítomnost. Trhnu sebou a přinutím se k odskoku v otočce. Mírně předkloněný sleduji bedlivýma očima Shikamara. Oči mám normální bez Sharinganu. "Vím, že mě už nějakou dobu sledujete Shikamaru-sama a taky vím, že jste mamku včera hodně rozčílil. Tu techniku zvládnu časem, vždy jsem se vše naučil." Narovnám se a nadechnu se zhluboka. "Mluvte tedy, co mi chcete. Vím, jak se většina vesnice dívá na můj původ." Odvětím klidně a vyrovnaně.

Oheň života - 12. prosince 2014 11:44

Tým Ioori vs. Ioori-sensei Haku útočí jako zcela první za pomocí klonů. Ioori-sensei samozřejmě díky svým skvělým schopnostem pozná, kdo je a kdo není klon a na originál zaměří své smysly. Samozřejmě Haku neútočí sám. Sakumo nemůže jen tak nečině přihlížet, když je jeho bratr napaden a raději ho napadne rovněž. Ale Ioori si už ujasnil, co chce udělat. Vyhne se vrženým zbraním, které se s cinknutím odrazí od střechy budovy a jen koutkem oka si všimne, že mu bylo uříznuto několik prťavých kousků oblečení na rameni, ale bolest necítí a krev nevidí. Haku se skokem dostane samozřejmě nejrychleji až ke kontaktu se senseiem, ale jeho pohyby jsou příliš pomalé. Ioori má dost času zaměřit a zachytit zápěstí Hakua, jehož bleskové drápy tedy vyjdou vniveč a už letí vzduchem přímo proti Akene a ... Akene bunshin psíka. Akene se nestihne vyhnout a Haku ji povalí. Sakumo však valnou hromadu ladně oběhne a provede bleskový výpad kunaiem přímo proti tělu svého bratra. Jenže ten najednou stojí vedle něj a nastavuje mu nohu. Sakumo je podražen svlastním bratrem a tak skončí rovněž na zemi. Tento útok nevyšel. Vlastně pouze jste Ioorimu roztrhli oblečení na rameni, nic víc se nestalo.

Oheň života - 12. prosince 2014 17:59

soukromá zpráva od Oheň života pro Nabídka Shikamaru-sama se na tebe zamračeně podívá. Opravdu se mu nelíbí jakým způsobem reaguješ na jeho příchod. Jakým divokým způsobem a bez dostatečné úcty nebo disciplíny. Ovšem hodlá to hodit za hlavu a raději představí svůj návrh. "Nebudu ti lhát, stojím o tvoji sílu. Cítím v tobě velký talent a sílu, která jednou jistě bude podobná jako ta tvého otce," začne a při zmínce o otci se mírně ušklíbne, ale Hokage-sama o tom nechce ani slyšet... Víš on tě má v plánu nechat zakrnět a proto jsi v trojčlenném týmu, který tě brzdí. Kdyby jsi byl v ANBU, nic takového by ti v cestě nestálo, mluví tak trochu jako náborový důstojník k opilci před podpisem smlouvy. "Co myslíš? Nezasloužíš si snad být trénován elitními shinobi Aliance? Opravdu tě má mít na starost člověk, který odsoudil k smrti vlastního bratra, kvůli vlastní neschopnosti?" položí ti otázku, ale vlastně se na to máš zeptat sám sebe. "Nechce pracovat pro ANBU? Sakura-san s tím sice nesouhlasí, ale ona vždy měla zkreslené představy." zeptá se tě tedy konečně.

Uchiha Itachi - 12. prosince 2014 18:15

soukromá zpráva od Uchiha Itachi pro ANBU? S rukama nyní složenýma na prsou a s neutrálním výrazem ve tváři pozoruji Shikamara. Vyslechnu jeho nabídku. Chvíli mlčím a pak se mírně ušklíbnu. "To, že ANBU stojí o mé schopnosti a chce mě mít pod hledáčkem, abych se nestal hrozbu vím už od chvíle, co jste mě začali sledovat." Pokrčím mírně rameny a nespouštím z něj oči. "Kdybych byl v ANBU možná, bych měl samostatný trénink a tak podobně, ale taky bych byl plně ve vaší moci neníliž pravda? Představa, že získáte někoho, kdo by mohl mít lepší Sharingan, než sám Hokage-sama vás láká a děsí zároveň." Na chvíli upřu pohled na oblohu a pak zpět na Shikamara. "Matka se mě jen snaží chránit a je to hlavně má rodina. Nicméně zmínil jste mého otce. Z toho usuzuji, že jste jej znal. Řekněte mi tedy, kdo to byl, že tak stojíte o mě hmm?" Povytáhnu mírně jedno obočí v náznaku zvědavosti. Uvnitř jí hořím, ale navenek to znát nedám. "Co se mého týmu týče o Senseiovi toho moc nevím a mí spolubojovníci? Hmmm zdá se, že jsou ještě....hmmm nevyzrálí a takoví, kteří příjdou snadno o život pokud na ně nedohlédnu." Vyřknu to, jako fakt a vyčkávám, co mi odpoví Shikamaru, zatím nehodlám vyřknout rozhodnutí zvláště, když z něj mohu vytáhnout užitečné informace pro mou osobu a on je ten, kdo mne potřebuje.

Hatake Ioori - 13. prosince 2014 09:08

Střecha K mému překvapení mě zasáhl už ten první útok shuriken, pak již šlo ale vše podle plánu. Létající Haku se postaral o Akane a jejího psíka a já tak mohl v klidu oplatit bratrskou lásku Sakumovi. VY TŘI zařval jsem tak děsivě jak jsem jen dokázal, až mi z toho vypadlo doutník z pusy. SHINOBI JE VOJÁK, KTERÝ POSLOUCHÁ ROZKAZY. DAL JSEM VÁM JASNÝ ROZKAZ! BOJE MAJÍ BÝT JEDNE NA JEDNOHO A VY JSTE MĚ NEUPOSLECHLI řval jsem dál a zatímco se zvedali ze země, koncentroval jsem velké množství chakry. TEĎ MI NEZBÁVÁ NEŽ VÁM...pogratulovat. Poslední slovo už jsem neřval a místo vražedného výrazu vykouzlil první upřímný úsměv, od okamžiku, kdy jsem vešel do třídy. Prošli jste svou poslední zkouškou. Od teď jsou z vás praví geninové.

Inuzuka Akene - 13. prosince 2014 14:35

Boj měl poměrně rychlý začátek i konec. Já i Reiko jsme strženy k zemi, když je po nás vržen Haku a obě se rozplácneme na zemi. Haku je na mě, bez dvojsmyslu. Ani Sakume nedopadl lépe, též se válí na zemi. A náš sensei nad námi stojí, nezraněn a očividně ve špatné náladě. Jak jsem předpokládala. Náš útok odrazil raz dva a ještě na nás řve. "Buď tak laskav a slez ze mě," zavrčím a prudce jej odstrčím. Otočím se a pohladím rukou Reiko, který se též vzpamatovává z prohry. Pohra je vlastně výhra. Pomalu vstanu ze čtyř na dvě nohy a hledím na Iooriho, který pořád řve. Má jen trochu roztržené oblečení na rameni, které mu způsobil Haku. Boje jeden na jednoho, jo, to vím. A na nějaké rozkazy ti kašlu. "Po...gra...tu...lo...vat?" pomalu opakuji, když podávám Sakumovi ruku, abych mu pomohla vstát. Takže na nás sešle mučivé genjutsu, abychom si vyžrali to, že nejsme poslušní žáčci. Ale nic se nestalo. Prošli jsme zkouškou? Cože? Zareaguji na to poměrně rychle. Otočím se na Ioori-senseie. "To je vše? Nic víc?"

Oheň života - 13. prosince 2014 23:31

soukromá zpráva od Oheň života pro Schůze Dřív než stihneš vzít za kliku od kanceláře, tak se dveře otevřou a před tebou se objeví Hokage-sama v klobouku. Což je znamení, že hodlá odejít. "Rihi-san, chtěl jsem pro tebe poslat. Pojď se mnou, chci aby jsi se toho zúčastnil," řekne ti Hokage-sama a bez dalších slov, pouze s kývnutím, odchází k tmavým schodům, které vedou do zasedací místnosti, kde se schází elita vesnice i Aliance, takže ty jsi tam ještě nebyl. Nikdy jsi nepatřil k politické elitě, ale Hokage-sama tvoji účast vyžaduje a navíc se tváří velice rozčíleně, takže se asi chystá něco, co by pro tebe mohlo být i dobré. Vyjdete po schodech do dalšího patra a Hokage otevře dveře. Před tebou se otevře kruhová místnost a kruhový stůl. Ze židlí zde na pozdrav vstává velitel elitní divize ANBU Nara Shikamaru, velitel tajné divize ANBU Root Mangaka Sai, radní Haruno Sakura, radní Hyuuga Koo a velitel pátracích oddílů Inuzuka Kiba. Všichni vážení shinobi z vesnice a všichni poklonou přivítají Hokageho a překvapivým pohledem i tebe. Hokage ti gestem nabídne poslední volné místo u kruhového stolu a sám zaujme místo v popředí, položí před sebe klobouk, proplete prsty a začne. "Máme problém a to velký. Konoha je slabá a má málo shinobi, neschopná bránit se nukeninům staré školy za hradbami vesnice... Nedávné přepadení je toho jasným důkazem. Bylo zjištěno, že ačkoli útočníků bylo několik, všichni shinobi byli zabiti jedním člověkem. Bratrem přítomného Toyoshi Rihiho-san... Ten člověk je samozřejmě nebezpečný, ale mnohem horší byl fakt, který mi sdělil Sarutobi Konohamaru-san a který mi už od přepadení vozů rovněž vrtal v hlavě ... Uzumaki Naruto se našel v Zemi Sněhu a podle všeho je nepřítelem Aliance a tím i Konohy... Zabil jedenáct ANBU před lety a jeho démonická chakra proudila i řetězy Toyoshi Takiho, když zabíjel jedenáct shinobi kousek od vesnice... Takže... Co teď?" položí zásadní otázku a chvíli máš pocit, jako by se všichni dívali na tebe. "Navrhuji, aby byla tato informace vypuštěna do zemí Aliance... Pravděpodobně dojde k sumitu pěti Kage a tam se rozhodne... Nejlepší způsob by byl Naruta někam zavřít, zabít ho je příliš riskantní a nechat ho volného... To je rozsudek smrti," navrhne jako první Shikamaru a to tak, že docela směle.

Oheň života - 13. prosince 2014 23:44

soukromá zpráva od Oheň života pro Shikamaru Při slovech o absolutní kontrole vyloudíš Shikamarovi-sama na tváři pobavený úšklebek, který po celou dobu nezmizí. Zdá se, že tvé myšlenkové pochody ho spíš baví než aby ho zaskočily, takže pravděpodobně nejdeš zrovna správným směrem. Hlavní je mírné kroucení hlavou. "Slíbil jsem věrnost Hokage-sama a vesnici, nemysli si o mě, že jsem zrádná krysa," řekne ti Shikamaru varovně. A pak přijde řeč na tvého otce, výsledkem je další lehký úsměv až úšklebek a pokrčení rameny. "Nebudu ti vyprávět o zločinech, které tvůj otec spáchal před začátkem Velké války. Pravděpodobně by jsi mi nevěřil... Ale mám pro tebe dobrou radu... Příliš si Uchiha Sasukeho neidealizuj a samozřejmě ani svoji "matku", kterou máš tak rád," podivného tónu u slovu matka si všimneš. "Vlastně ti ani nic říct nemohu... Ale pokud vstoupíš do elitní divize ANBU, k informacím se snáze dostaneš... U svého týmu by jsi pro začátek přetrval, jelikož je třeba sledovat toho nebezpečného Sarutobiho, který má v sobě tu děsivou chakru... A váš sensei není důvěryhodný, jeho bratr před několika lety zabil víc než deset shinobi a Rihi-sensei vyvázl živý jako jediný... Trochu podezřelé, že?"

Uchiha Itachi - 14. prosince 2014 00:07

soukromá zpráva od Uchiha Itachi pro ANBU? Otec? Mírně se ušklíbnu a nespouštím z Shikamara oči. "Nemyslím si, že byste byl zrádce Shikamaru-sama nicméně věřím, že je v zájmu ANBU mít pod svou kontrolou Sharingan, protože by jej pak mohli využívat pro své "tajné" mise." Pokrčím klidně rameny a vyslechnu jeho další slova. Podezřívavě si jej prohlížím. To, co mi říká se mi moc nelíbí. Mírně se zamračím. "Chcete říci, že můj otec byl Uchiha Sasuke?" Sleduji bedlivě Shikamara. Nejspíše by to dávalo smysl leccos by to vysvětlilo, hlavně proč matka tak málo mluví o třetím členu svého týmu a když už ano mluví se jí těžce. "Matka by mi neublížila a ač jsem otce neznal věřím, že udělal hodně dobrého a měl nás s maminkou rád. Každý dělá chyby, důležité je, jak je lidé napraví." Podotknu a mírně se zamyslím nad poslední částí ohledně ANBU. "Hmmm, podezřelé možná nicméně proč vás to tak udivuje? Příjde mi pochopitelné, že vyvázl právě on. Řekl bych že ublížit vlastní rodině natož bratru je velmi těžké a proto Rihi-sensei přežil. Bratr jej nedokázal zabít. Je to jako bych měl zabít maminku, nemyslitelné.....a co se ANBU týče...hmmm jo dneska jsem si všiml, že Karui je v něčem jiný. A Minako chybí některé Shinobi cnosti, ale proč se o to zajímá ANBU? Neměl by se o tohle postarat právě Sensei? A nejsem to náhodou právě já za kým se poslední dobou furt plížíte?" Povytáhnu obočí opět v neutrálním výrazu. "Navíc, co by to pro mě znamenalo patřit k ANBU? Jak dlouho bych zůstal se svým týmem a tak dál?" Vyptávám se, protože se mi ta možnost tak úplně nelíbí.

Toyoshi Rihi - 14. prosince 2014 12:33

soukromá zpráva od Toyoshi Rihi pro Palác Hokageho Obočí mi vystřelí vzhůru, když se se mnou Kakashi vydá směrem k zasedací místnosti. Sestava lidí uvnitř mi na náladě nepřidá. Shikamara ani Sakuru moc nemusím a jejich překvapené pohledy oplatím svým vlastním, chladným jako led. Usadím se na dané místo a zavrtím, aby mě pochva na zádech netlačila do zad. Nakonec se zlehka předkloním, protože opřít se s tou zatracenou věcí zkrátka není možné. Při hokageho proslovu si položím ruce na stůl s blahosklonným výrazem. Je mi jasné, že oznámí Takiho nevinu a vysvětlí, kdo za tím vším stál. Nemohl jsem být dále od pravdy. Bělovlasý muž domluví a já se zhluboka nadechnu, když na sobě ucítím pohledy všech přítomných. Nemůžu si pomoci, něco mi na tom všem nesedí, proč však netuším. Shikamaru promluví a já k němu přelétnu pohledem. Najednou jsi ochotný uznat, že Naruto byl maniak, co? zeptám se v duchu. K návrhu samotnému se však vyjadřovat nehodlám, toto je věc pro rozřešení politiků. Má chvíle přijde, až se celá schůze bude blížit ke konci...

Oheň života - 14. prosince 2014 21:39

soukromá zpráva od Oheň života pro Rozhovor se Shikamaru-sama V tvém věku si ještě stále můžeš malovat svět do veselejších barev, než ve kterých opravdu je... Někteří shinobi jsou pro získání čehokoli zabít i vlastního bratra, zrovna ty se nemusíš dívat do daleké minulosti, řekne Shikamaru a nad poznámkou ohledně dohlédnutí senseie na Karui jen mávne rukou: "Hokage-sama si možná myslí, že mu může věřit, ale mýlí se... ovšem vymluvit si to nenechá... A Karui není pouze podivný, je i velice nebezpečný. Potřebujeme o něm informace, aby jsme mohli ochránit vesnici, kdyby ho ta zvláštní síla ovládla... Musí na něho dohlédnout někdo, komu bude on i jeho síla věřit," vysvětlí ti, co by vlastně měl být tvůj úděl. "U týmu by jsi zůstal, dokud by jsi nezískal dostatek informací o podivné síle Karuie... Dokud by vesnice nebyla v bezpečí," řekne a natáhne k tobě ruku, "nabízím ti jedinečnou příležitost získat špičkový výcvik, dostupnost informací a některých pravomocí... Od tebe chci pouze, aby jsi nám pomohl ochránit vesnici před Karuiem a mlčel, přijímáš?" už si povídáte příliš dlouho, Shikamaru-sama tedy konečně shrne celou záležitost.

Uchiha Itachi - 14. prosince 2014 21:52

soukromá zpráva od Uchiha Itachi pro ANBU? Vyslechnu Shikamara a mírně se ušklíbnu. "Myslím si, že si sám udělám obrázek o tom, komu se dá věřit a kdo je nebezpečný a kdo ne Shikamaru-sama. Rozhodně nehodlám považovat Rihi-senseie a Kuraie hned za nebezpečné a nepřítele vesnice." Začnu svou odpověď a zvednu varovně ukazovák pravé ruky. "Abychom si ale udělali v této věci jasno Shikamaru-sama. Pokud se připojím k ANBU mám své podmínky. Zaprvé už vás nebudu mít stále za zadkem, jako dozor. Nudí a otravuje mne to. Zadruhé jelikož ANBU spadá pod správu Hokageho-sama a nejsou už nějakou tajnou složkou Root chci aby o mém připojení se k ANBU věděl Hokage-sama jakožto někdo kdo má vědět o všem ve vesnici." Nespouštím ukazováček. "Zatřetí o Karuim vám budu podávat informace, pouze pokud usoudím, že by mohl být nebezpečný pro vesnici a informace, které budou důležité. Také zatím hodlám zůstat se svým týmem, což by neměl být problém dle toho, co říkáte. Začtvrté chci, aby mi někdo pomáhal s rozvíjením Sharinganu, nejlépe by to bylo asi od někoho kdo Sharingan má, tedy nejspíše Hokage-sama. O této podmínce jsme ochoten diskutovat. A poslední požadavek. Jestli zůstanu, nebo odejdu ze služby od ANBU bude vždy mé svobodné rozhodnutí. Žádné takové, že vstoupím a už se odtama nikdy nedostanu, když zjistím, že to není pro mě. Nejsem blbej." Ušklíbnu se a pak nasadím opět klidný výraz a spustím ruku. "Takže co Shikamaru-sama jak se rozhodnete?" Se zájmem jej sleduji.

Oheň života - 14. prosince 2014 22:03

soukromá zpráva od Oheň života pro Úprk Ale, ale ... Něco takového jsem od tebe nečekal Itachi, řekne Sahikmaru a prudce se ohlédne, složí pečeť a rozletí se na všechny strany v podobě bílého kouře, který hned rozfouká vítr. Zmizel jako pára na hrncem a asi věděl proč. O pár sekund později se totiž zpoza rohu vynoří mamka. Vypadá unaveně, zamyšleně a ustaraně. "A tady jsi Itachi... Nenapadlo mě, že by jsi tak pozdě trénoval," projeví potěšení i drobné překvapení nad tvojí pílí, ale pak se pohorší nad tvým stavem, "dneska jsi to pěkně přehnal, podívej se na sebe... Pojď domů, pomůžeš mi s večeří," dá konec tvému tréninku, ale chmury z tváře ji nevyprchají. Nebyly tedy způsobeny ničím, co by se za takový krátký čas stihlo vyřešit. Což je na jednu stranu dobře, že se o tebe mamka nebojí jako o nějaké malé dítě.

Uchiha Itachi - 14. prosince 2014 22:11

soukromá zpráva od Uchiha Itachi pro Doma "Nejsem jako ostatní Geninové dítě." Pokrčím rameny, ale pak se Shikamaru rozplyne. Mírně nad tím povytáhnu obočí, ale pak uvidím přicházet mamku a spojím si to. Mírně úlevně vydechnu. Možná je to tak lepší, alespoň to nemusím pro tuhle chvíli dál řešit. "Hai mami." Kývnu a srovnám s ní krok. "Musím trénovat, naučil jsem se dneska novou techniku.....ymmm tedy snažím se jí naučit, zatím jí mám jen v hlavě zapamatovanou zbývá zvládnout praxi, ale to půjde časem." Obdařím maminku úsměvem a vydám se s ní domů. "Jaký jsi měla den ty mami?" Usměju se a snažím se jí rozveselit svou pozitivní náladou, ač vypadám jak zbitý pes. Doma samozřejmě pomůžu vařit. Tedy spíše to převezmu a ujmu se hlavní kuchařské činnosti, joo hold maminka mě učí dobře a odpočinout si taky musí.

Oheň života - 14. prosince 2014 23:18

soukromá zpráva od Oheň života pro Jednání Tvůj samolibý úsměv je pochopen hlavně tak, že máš radost, že jsi měl pravdu a ostatní se přitom pletli, takové dětinské uvažování není hodno shinobiho tvé úrovně, takže ti Hokage-sama i ostatní věnují nepříliš přátelský pohled. A po návrhu Shikamara-sama se ozve Sakura-san. "Není přece třeba hned používat tak drastické metody... Určitě by se s ním šlo nějakým způsobem dohodnout, aby nemusel být našim nepřítelem... Třeba mu vážně jde pouze o samotu, chce nás před něčím chránit..." ach ta naivní Sakura. "Něco takového je pravděpodobně pouze vaše zbožné přání Sakuro-san," oponuje Sai, "ačkoli dříve byl někým jiným, má prsty ve smrti dva a dvaceti našich shinobi... Vyhlásil naší vesnici válku, kterou nesmí vyhrát! Jsem tedy pro návrh Shikamara-dono... Musí být dopaden a to těmi nejlepšími," řekne Sai rázně. Sakura reaguje pokleslou hlavou a Shikamaru potěšeným úšklebkem. "Nehodlám v tak závažné otázce mluvit za celý klan. Naruto-sama je pro nás i nejvyšší představitelku klanu velice ctěná osoba, ačkoli ta obvinění jsou vážná... Nemohu se přiklonit ani na stranu ústupku a mírného řešení, ovšem ani na stranu agresivního postupu," pronese rozvážným tónem Hyuuga Koo. "Co vás to napadá? To se k němu vážně chcete zachovat jako ke zločinci... To jste zapomněli, že nás všechny zachránil před otroctvím a smrtí? ... Hodlám mu odpustit, že došlo k smrti dva a dvaceti shinobi jeho rukou a to pokud to provedl ze správného důvodů... A vězte, že mám právo odpouštět... Jeho chakra v rukou Toyoshi Takiho zabila mého syna. Přikláním se k jednání a mírnému přístupu," přidá Kiba-san hlas na stranu Sakury. Nyní je to tedy dva ku dvěma. Nyní se zraky všech upnou k tobě. "Jaký názor máš ty, Rihi-san? Měl by být Naruto vypátrán a okamžitě potrestán a uvězněn nebo by jsme se měli vzdát momentu překvapení a snažit se vyřešit situaci mírumilovně? Bez riskování životů shinobi či snad hanbi v Alianci?" zeptá se tě Hokage-sama a dá ti vlastně na výběr dvě cest, jako by jsi ty nemohl přijít s jinou alternativou.

Oheň života - 15. prosince 2014 22:53

soukromá zpráva od Oheň života pro Nemocnice Hokage-sama tě pozorně poslouchá, soustředí se, aby mu neuniklo jediné slovo z tvého vyprávění. Vidíš, jak s každým dalším slovem ohledně nalezení a změny Naruta, jeho obličej ztrácí zdravou barvu a začíná být unavený. Hlava mu klesne a pohledem k zemi přeruší váš oční kontakt. Cítíš a poznáváš, že v něm narůstá hněv a podobá se spíše sopce, než Hokage-sama, který byl vždy tak rozvážný. Všimneš si, že zatne pěst, ovšem poté si hluboce povzdechne a všechna zlost najednou zmizí a on může zase s rozumě fungující myslí rozhodnout, co se bude dít dál: "Nezajímá mě, jestli zahnal pár vlků, aby ochránil ovce... Zabil jedenáct shinobi před lety a jeden z nositelů jeho démonické chakry před několika dny pozabíjel jedenáct našich shinobi a asi osm civilistů, kteří byli součástí konvoje zbraní pro armádu Země Sněhu... Teď mi to začíná dávat smysl," řekne a vstane ze židle, "děkuji Konohamaru, tato informace je hrozná, ale lépe než ji nemít... Svolám Radu a rozhodneme co bude dál, rychle se uzdrav... Pravděpodobně budu potřebovat tvé schopnosti," řekne s upřímným pohledem a má se k odchodu. Ještě se zastaví uprostřed místnosti: "Mimochodem, něco bych potřeboval," sáhne pod plášť a vytáhne malý zelený zápisník, "měla ho u sebe Uzumaki Minako, obsahuje život jejího otce až do doby, než se stal Hokagem. Znám ji a vím, že by byla schopná ho ukrást z mé kanceláře... Obsahuje podrobný popis mnoha technik a část z nich je zakázaná, vem ho prosím do úschovy... Ta holka je na takové čtení stále příliš velké děcko," vyjádří Hokage své přání a čeká na odpověď.

Toyoshi Rihi - 16. prosince 2014 10:34

soukromá zpráva od Toyoshi Rihi pro Palác Hokageho Před odpovědí přelétnu všechny přítomné pohledem. Mýlí se, všichni do jednoho. „Ani jeden z těch plánů nebude fungovat,“ oznámím zvolna. Následuje drobná pauza, během které si utřídím myšlenky. „Jsem posledním shinobim z Listové, který se s Uzumakim setkal a mohu s čistým svědomím prohlásit, že není možné se s ním domluvit ani jej zajmout. Ať už se s ním stalo cokoliv, nedá se to vrátit zpět ani tou nejupřímnější domluvou. Co se týče pokusu zajmout jej, dost pochybuji, že by i ti nejlepší z nejlepších dokázali zajmout někoho, kdo s pouze jedním spolubojovníkem vyřídil celou jednotku ANBU a ani se přitom nezapotil. Ne, navrhuji sice nejradikálnější řešení, ale jediné, u něhož můžeme očekávat úspěch: Navrhuji na Uzumaki Naruta spáchat atentát, zabít jej dřív, než se o nás vůbec dozví. To je jediný způsob, jak jej můžeme zastavit. Osobně se nabízím jako první člen výkonného týmu.“

Uzumaki Minako - 16. prosince 2014 19:08

Ichiraku "Potom v tý ročence ale bude něco o tom někom slavným a ne o něm, ne?" zatvářím se nechápavě. Pak se Šprt zmíní, že o mně se tam určitě taky bude psát. Vzedme se ve mně pocit hrdosti a pousměju se. "To je jasný, že se tam o mně bude psát! Ale nic, co už bych nevěděla sama, víš..." pokrčím rameny. Proč bych jako v knihovně měla hledat něco, co už vím sama? O tátovi vím první poslední co mi říkal strejda a ostatní. Ale co ten deník... proč ho pak přede mnou schoval? Napadne mě, že vyhledat jeho životopis nebo něco by vlastně nebyl tak špatný nápad, ale nahlas před Prckem to už znovu neřeknu. Ten se zmíní o tom, že navštívit knihovnu by bylo fajn i kvůli nějakým technikám. Zřejmě nepředpokládá, že by sensei měl nějakou vůli nás učit něco navíc. No, já z dneška ten dojem vlastně taky nemám. Jenomže já teď nový námět na trénink nepotřebuju, když jsem doma objevila ten papír s tou novou technikou... ale pak se zmíní o tom, že bychom se mohli naučit nějaké genjutsu. Abychom to vrátili Uchihovi. Na rtech se mi objeví úšklebek. "To zní super. Už mě s tím fakt štve. Chce dělat chytrého a přitom je tak akorát trapnej," protočím oči v sloup. Najednou se mi ale v hlavě ozve ten hlas. Jídlo už mám v sobě a vážně jsem neuvažovala o tom, že bych to snad chtěla platit. Ale jenom tak utéct a nestrávit s ním odpoledne, na kterém jsme se domluvili? A navíc ty divné oči, které jsem viděla... zamračím se. Co to má být? Já si od nikoho poroučet teda nenechám. I když něco na tom je... zvednu se ze židle a ujdu pár kroků, jako bych skutečně chtěla utéct, pak se na Šprta ale otočím a vrhnu na něj tázavý pohled ve stylu "jdeš?". Skutečně jsem nezaplatila, ale pořád stojím opodál, v podstatě jen očekávám, že to nebude hrotit a džentlemansky to za mě zatáhne.

Sarutobi Karui - 17. prosince 2014 10:03

Ichiraku - placení a dál Minako se cpe nudlema já zase do sebe cpu chobotničky a rýži. Pomalu končíme a přichází čas platit. "No jako nejlepší by bylo se naučit něco, co by jim vyrazilo dech oběma." Uzavřu sekci o učení. Minako se zvedá a je na cestě. "Hale buď konkrétnější nebo se můžeme jít oba klouzat." Okomentuju názor hada. Ne, neignoruju ho, ale věřím, že se dokáže vyjádřit konkrétněji. Vytáhnu peníze a s povzdechem zaplatím. "Příště budeš platit ty." Doženu jí u dveří. Nevadí mi peníze, které jsem utratil. Spíš, že se ani nenamáhala se zeptat, jestli jí zvu. Venku to zamířím směr knihovna. "Hlavně nedělej bordel v knihovně." Upozorním z hlediska její přirozené nátury. Vím, že se asi urazí, ale na druhou stranu knihovna je moje parketa. V knihovně slušně pozdravím. Začnu směřovat automaticky k části, kam jsem nemohl, když jsem byl student. Teď jsem Genin a tak bych se tam mohl dostat. Koneckonců mám v plánu pokračovat, dokud mě případně někdo nezastaví.

Oheň života - 17. prosince 2014 21:03

soukromá zpráva od Oheň života pro Rozhodnuto Hokage-sama i ostatní si vyslechnou tvůj návrh. Všech pět by tě pravděpodobně za takový návrh nejraději zadupali do země, kdyby nevěděli, že násilí toho nikdy moc nevyřeší. Věnují ti nepřátelské pohledy, až na Hyuugu, který tváři neutrálně. Posléze obrátí pozornost k Hokagemu-sama, který má v tomto případě sílu dvou hlasů. Dočkají se přikývnutí. "Souhlasím s Rihim-san, je třeba Uzumaki Naruta odstranit dřív, než bude příliš pozdě." V místnosti to zahučí. "Co jste to řekl?!" zeptá se prudce Kiba. "To přece neuděláte!" projeví se Sakura vylekaně. Sai zavrtí hlavou, Ko pokrčí obočí a Shikamaru si vezme hlavní slovo: "Se vší úctou, Hokage-sama, tohle není moudré. Nevíme jak démon zareaguje, pokud Naruto zemře... Co když se bude ctít pomstít na vesnici?" vyloží Shikamaru své obavy na stůl. "Nehodlám o tom dál diskutovat, rozhodnutí padlo! Schůze je u konce. Od teď už to není starost nikoho z vás, ani tvoje Rihi... ty máš své povinnosti a navíc jsi příliš slabý na takový úkol... Ovšem, že se vám mé rozhodnutí nemusí líbit, ale o všem i nadále budete mlčet. " vysvětlí všem Hokage-sama a opustí místnost jako první. Hned po něm odejde i zbytek účastníků schůze. Zvlášť Shikamaru má naspěch.

Oheň života - 19. prosince 2014 11:51

Karui a Minako v knihovně V knihovně vás přivítá stará knihovnice. Přes tlusté brýle zamžourá a s úsměvem pozná Karuie a pak uvidí tu holku, která za ním v závěsu pochoduje. Nikdy ji neviděla, ale jelikož je tady se známou tváří, tak asi bude v pořádku. Nechá vás bez jediného slova projít do křídla, kam jste dřív přístup neměli. Vaše čelenky jsou dostatečně hodnotná vstupenka. Oddělení určené pro geniny není stále nikým hlídané, stejně tak jako studentské a civilní, ale oddělení vyšších hodností už hlídají dva chunninové, kteří vás pozorně sledují. Otevře se před vámi několik regálů, důkladně roztříděných. Nejvíce svitků a knih zapadá do sekce Historie, kde můžete najít mnoho informací a mnoha významných shinobi. A pár dalších svitků patří rozborům technik, o kterých bylo oficiálně rozhodnuto, že by je genin mohl umět a ničemu by to nemuselo vadit. Není jich příliš, ale stále zaplňují celý regál.

Uzumaki Minako - 19. prosince 2014 20:46

Knihovna Jen co se Šprt zmíní o tom, že bych měla pamatovat na to, že v knihovně se přece nezlobí, odfrknu si a trochu vzdorovitě trhnu rameny. Co je to za blbou poznámku. Vypadám snad, že nevím, jak se v knihovně chovat nebo co? To jako vypadám, že jsem úplně blbá? Mít na té sukni kapsy, tak do nich vrazím ruce, abych se nesla správně trucovitě. Bohužel, kapsy nemám, a tak mi nezbývá než pokračovat s Prckem v cestě a docela vážně přemýšlet nad tím, jaká by byla prča zrovna něco vyvést. Jemu natruc. Ať si třeba trhne. Dorazíme do knihovny. Vede to tam zřejmě nějaká ženská, která si nás sice zkoumavě prohlídne, ale po tom, co jí padne pohled na Šprta, hned se usměje. Je vidět, že tu asi tráví hodně času. Bez nějakého většího ptaní nás pustí kamkoliv se nám zachce. A protože já se tu nevyznám, následuju Šprta do oddělení pro geniny. Je tu velká sekce s historií, ale potom i regál se svitky s technikami... Prcek měl sice v plánu cosi hledat v nějakých životopisech nebo co, o senseiovi a tak, ale to je na mě příliš nudná práce - však on to zvládne. Já se radši podívám na ty techniky. Náhodně si vyberu nějaký svitek (pokud nejsou nějak rozdělené do kategorií, v tom případě hledám genjutsu) a rozevřu ho, abych si ho mohla pročíst.

Sarutobi Karui - 20. prosince 2014 11:28

Knihovna Karui a Minako[/i] Minako se mým poučováním nezdá nadšená. Ale zase na druhou stranu vím, co dělám a hlavně proč to dělám. V knihovně se dostaneme kam potřebujeme, ale to není všechno. Ano, jutsu mne zajímají, ale náš sensei mě zajímá víc. Nechám Minako hrabat se ve svitcích a sám se vrátím ke knihovnici. Zkusím na ní použít nejmocnější zbraň shinobiho: pravdu. "Dobrý den, omlouvám se, že ruším." Začnu tichým hlasem, abych nerušil provoz. "Ale hledám něco o rodině Toyoshi anebo konkrétně osobě jménem Rihi." Udělám velká kukadla. "Je to náš nový sensei a já věřím, že by bylo rozumné vědět o něm něco, aby jsme se..." Zaseknu se. "...ujistili, že je to takový srab jak se tváří... Ne to není správné pokračování." Zakašlu, abych zakryl trapnou pauzu. "Aby jsme se vyvarovali případných chyb a aby jsme s ním byli co nejlepší tým." Dokončím větu. Je vidět, že jsem zčervenal. Nelhal jsem, ale neřekl jsem celou pravdu. "Myslíte, že by jste mne mohla zanavigovat k patřičné sekci životopisů?" Dokončím svůj požadavek.

Haku - 22. prosince 2014 16:17

Vážně jsem se snažil, ale evidentně to přišlo úplně vniveč. I přes to že můj útok podpořil Sakumo jsme nedokázaly vůbec nic. Chystal jsem se zasadit senseiovi ránu přímo do hrudi, jenže on úplně v klidu chytl mé zápěstí a hodil mně přímo na Akane. Jako bych pro něj nevážil vůbec nic. "Promiň". Řeknu prostě a co nejrychleji z Akane vstanu. Mezi tím se octl na zemi i Sakumo a sensei na nás začal řvát. Zamračil jsem se a chtěl jsem mu také něco říci, ale pak zničeho nic řekl že jsme prošli. Podezřívavě jsem se na něj zadíval a pozvedl jsem obočí. Nechce se mi věřit že by nás nechal jen tak. Předtím se choval dost divně, ale tohle mi přijde ještě divnější. "V čem je háček?" Zeptám se podezřívavě a začnu se rozhlížet. Sice řekl že je po zkoušce, ale vzhledem k jeho předchozímu chování mi to prostě nedá a musím se ujistit že na nás už nic nechystá.

Sarutobi Konohamaru - 22. prosince 2014 16:39

Střecha Náš první společný útok nedopadl nejlépe. Akene povalil letící Haku a mě spacifikoval bratr jednoduchým hmatem, po kterém skončím tváří k zemi. Je to marné...je prostě silnější než my.. Nějakou chvíli tam jen tak beznadějně ležím a očkem pokukuju po ostatních. Haku se válí po Akene, což bych si s ním klidně vyměnil a bratr nás znovu okamžitě seřve. Teprve až ke konci obrátí list a hned přichází z gratulací. Nechápavě zakymácím hlavou a přitom se za pomoci Akene vyškrábu zpět na nohy. Chvíli jsem měl nutkání jí stáhnout k sobě dolu a využít šance, ale na to bude čas jindy. Místo toho se soustředím na bratra a jeho překvapivou poslední zkoušku. Takže vstupní test.....lišák jeden... Ostatní jsou očividně také zmatení jako já, ačkoli to nedávám moc najevo. Opráším si oblečení zašpiněné prachem a snažím se uvolnit atmosféru v našem právě potvrzeném týmu. "Taková sraní s tím....měli jsme jít rovnou na nějakou misi a ověřit si to v akci..." Vydám ze sebe pobavený chichot a hlasitě vzdychnu. Mam už pokrk zkoušek a proto bych vážně dal přednost pravému nebezpečí. Nebo nějaké uvolněnější zábavě....

Oheň života - 22. prosince 2014 20:20

Uzumaki Minako Stojíš před knihovnou plnou svitků a knih. Trochu bezradně, s minimální... spíše žádnou... znalostí orientace v takových prostorech. Knihovna není zrovna oblast, kde by jsi se pohybovala ve svém volném čase a proto pro tebe byl nový i systém rozřazení svitků podle abecedy. No a jelikož na nějakém blbém postupu hledání nezáleží, tak sáhneš do sekce pod písmenem N a vytáhneš modrobílý svitek označený písmenem D. Po rozmotání se ti ukáže nejprve název oné techniky: Nise no Sutoraiki (Falešný úder) následně přichází stručné vysvětlení: Genjutsu snadné obtížnosti. Vyžaduje schopnost sebeovládání a orientace v prostoru. Na protivníka je uvaleno kontaktem delším než půl vteřiny. Způsobuje, že následujících pět vteřin vidí protivník zrcadlově, ale pouze vaše pohyby... Odeznívá tak, že se vám na vteřinu zamlží zrak... A následně přichází obrovsky obsáhlý postup provedení, doprovázený rozbory chakrovodů. Zkrátka jako v učebnici, ale zde je to sakra komplikované. A to jde pouze o genjutsu kategorie D.

Oheň života - 22. prosince 2014 20:52

Sarutobi Karui Knihovnice si vysune brýle na nose a zamyšleně se zamračí. Poté zvedne ukazováček, jako by si na něco vzpomněla a okamžitě ti odpoví: "Ach ano, už si vzpomínám... Pohledný mladík, střední postava, modré oči a blonďatě vlasy..." čeká na potvrzení, že je to on. "Tak na informace o takovém člověku si musíš hochu nejdřív vydobýt hodnost Jounina... Mnoho informací je tajných i pro jeho žáky... Věřím, že vám rád řekne vše, co bude chtít, aby jste věděli..." oznámí ti s úsměvem.

Oheň života - 22. prosince 2014 21:11

soukromá zpráva od Oheň života pro Uchiha Itachi Sakura se donutí trochu pousmát a s povzdechem ti odpoví, snaží se to hrát na notu obyčejné únavy a tak ti to i vysvětlí: "Ach, ani se neptej. Hokage-sama dnes vedl celý den jednání s Radou a já tam "samozřejmě" nemohla chybět... Pořád se jenom mluvilo a mluvilo, politikařilo... na rozdíl od práce v nemocnici je to strašná a únavná nuda a nic se neděje," vysvětlí ti důrazně a ujistí se, že jsi pochopil, že se prostě jenom nudila. Poté začne krájet zeleninu, ale za okamžik si na něco vzpomene a trochu strne: "Teď mě napadá... nebyl zde Shikamaru-san?"

Sarutobi Karui - 22. prosince 2014 21:12

Knihovna Karui a později i Minako Smutně sklopím očka. "Aha, to jsem nevěděl, že je jeho osoba tak utajená." Omluvně zamumlám. Otočím se na patě. Aspoň jsem to zkusil. Lehce zklamaně se vrátím do části, která je určena pro geniny. Tam už je Minako zahrabaná do nějakého svitku. "Tak náš sensei je tajemnej jako... Jak složení rámenu." Použiju opis, který je mě nejpodobnější. Ani za sto let bych nedokázal odhadnout co všechno se do rámenu dává. Popravdě bych to ani raději nechtěl vědět. Pokud Minako není moc tajnůstkářská, tak jí mrknu přes rameno, co čte. Je to pro mne trochu nezvyk vidět jí ve svitcích. Pak se vrhnu na svoje hledání. Jsem vysloveně praktický a vím, že musím začít hezky pomalu. "Tak tři čtyři jednoduché jutsu, na kterém stavět." Mumlám si pro sebe. Chce to něco na hraní si s chakrou. Prstem začnu klepat na ret, začínám přemýšlet. "Škoda, že ti není táta. Ten by mi poradil." Povzdechnu si a začnu hledat něco užitečného pro mojí maličkost.

Uchiha Itachi - 22. prosince 2014 22:06

soukromá zpráva od Uchiha Itachi pro Doma Vyslechnu mamku a chápavě kývnu, zatímco rozdělávám oheň v krbu a dávám vodu vařit. "Jooo to chápu, asi bych se taky ukousal nudou." Zašklebím se a pak při její otázce kouknu směrem k ní a povytáhnu zvídavě obočí. "Shikamaru-san? Ten od ANBU? U nás v domě? To nevím, vrátil jsem se dnes domů až s tebou to přece víš mami. Ráno jsme měli schůzku s týmem a pak jsem zbytek dne trénoval tu novou techniku." Podotknu a ne nelžu jí, nezeptala se jestli mě vyhledal jen jestli byl u nás. Pokud by se ptala jestli jsem s ním dneska mluvil, pak bych jí asi řekl pravdu.

Toyoshi Rihi - 23. prosince 2014 17:01

soukromá zpráva od Toyoshi Rihi pro Hokageho palác SLABÝ?!! zaječím v duchu. Někde hlouběji uvnitř sice cítím, že to je pravda, přesto však odmítám tento názor akceptovat. Představa, že přijdu o okamžik Takiho smrti je děsivější, než cokoliv jiného. Kakashi se již zjevně má k odchodu, odmítám jej však nechat vyklouznout tak hladce. „Hokage-sama!“ zavolám na něj a vyrazím v jeho stopách, „pevně věřím, že si zasloužím odškodnění za příkoří, které mi vesnice způsobila. Jako bývalý člen ANBU jistě oplývám dostatečnými dovednostmi k tomu, abych nebyl během plnění úkolu přítěž.“

Uzumaki Minako - 24. prosince 2014 00:17

Knihovna Nevyznám se tu, a proto "jít na slepo" byla prakticky jediná možnost. Sice jsem si vytáhla jutsu jen úrovně D rank, ale faktem je, že nějaké genjutsu je pro mě naprosto neznámá věc a tak by asi nebylo příliš chytré snažit se začínat někde na silných technikách. Rozmotám svitek a začtu se do něj. Falešný úder. Podle popisu to zní pro můj styl boje i docela použitelně. Usměju se. Mám šťastnou ruku. Sice mám doma tu techniku větrné čepele, ale tohle se můžu učit v mezičase... svitek zase sbalím a rozhlédnu se kolem, přemýšlejíce, jestli si ho prostě můžu jenom tak vzít domů. "Hm..." zamručím, když se Prcek vrátí s nepořízenou. "Stejně na něm určitě nic zvláštního není. Proč by taky bylo," zhodnotím to vcelku rychle a podívám se na něj. Já už si své jutsu našla a zatím ani nepřemýšlím o tom, že by bylo potřeba hledat něco dalšího - stejně nemám, kdy bych se to učila - ale Prcek na tom teprve potřebuje zapracovat. Což znamená, že budu muset počkat. Nuda... "Hele Šprte, víš jak se bránit genjutsu nebo to tu mám někde hledat?" Sice jsem si našla genjutsu techniku, ale to hlavní, co bych chtěla zvládnout, je spíš obrana, než se to umění sama učit. Teda jo, vyklepnout Rudoočka jeho vlastní zbraní by bylo fajn, ale nikdy jsem se nechtěla na něco takového zaměřovat a zbytečně tím ztrácet čas. "A jak je to s půjčováním svitků? Prostě si ho vezmu?" povytáhnu obočí a ukážu mu ten svitek. Nerozbaluju ho, už stejně ví, co v něm je, když mi koukal přes rameno.

Uzumaki Minako - 24. prosince 2014 00:22

Oheň života - 25. prosince 2014 22:29

soukromá zpráva od Oheň života pro Odmítnut Kakashi počká až všichni odejdou a to nevěstí nic dobrého. Když zmizí i Hyuuga Ko, tak to s tebou začne probírat. Tato situace je mu značně nepříjemná: "Rihi, jsi dobrý shinobi, ovšem tvůj smysl pro odhad nepřítele pravděpodobně výrazně ochabl... Jsi silný, ale ten člověk dokáže jediným úderem rozmetat horský hřeben na štěrk a způsobit tsunami mávnutím ruky," řekne ti celkem tvrdě fakt, který si asi neuvědomuješ, "... A jelikož se jedná i o tvého bratra... O důvod víc, proč by jsi měl zůstat ve Vesnici," dopoví a má se k odchodu, ale ještě se na chvíli zasekne a odpoví i na další část tvého přání, tentokrát již značně pokorněji: "Omlouvám se, že jsem ti nevěřil, ale vesnice ti nic nedluží... Bylo logické zpochybnit tvá slova... Vrať se ke své povinnosti a dokaž, že můžeš být správný shinobi i bez svého bratra... Zatím se ta děcka co jsi vycvičil hodí leda k hlídání brány," posléze už konečně zmlkne a sejde po schodech do jeho pracovny. Asi nemá zájem o to, aby jsi mu zase dával najevo, kdo z vás dvou měl pravdu.

Oheň života - 25. prosince 2014 22:42

soukromá zpráva od Oheň života pro Večeře Sakura si viditelně oddechne a zdá se být trochu spokojenější, ale stále unavená víc než obvykle a stále s množstvím starostí: "To jsem ráda... Zmizel docela rychle, bylo mi to trochu podezřelé..." řekne a z nějakého důvodu zatáhne roletu u okna trochu roztřesenou rukou. Nasype nakrájenou zeleninu do hrnce a nechá ji vařit. Odloží nůž a trochu se k tobě ohne, podívá se ti do očí a vidíš, že se jí lesknou smutkem. Láskyplně tě obejme, ale není to tiché obětí: "Nikdy se nesmíš nechat zverbovat k ANBU rozumíš... nikdy! Člověk jako ty se nesmí stát součástí takové skupiny... nesmíš přijít o své emoce a stát se zlým... Ty ne... Prosím tě, nesmíš to udělat!" řekne tichým hlasem jako by vás snad měl někdo poslouchat a přitom je její hlas zastřený trochu zoufalým naléháním. Mamce na tom vážně záleží a vážně se bojí o tvoji dušičku.

Uchiha Itachi - 25. prosince 2014 23:09

soukromá zpráva od Uchiha Itachi pro S maminkou Když mne mamka při práci obejme a začne mi povídat to o ANBU zarazím se a chvíli jí pozoruju. Nevím prvně, co říci ani, jak vlastně zareagovat. Pak mamku obejmu okolo krku, abych jí dodal jistoty a trošku jí uklidnil. Mám jí moc rád a jejích slov si hodně cením. Pak se trošku odtáhnu a zadívám se jí do očí. "Mami už nejsem malý vím, že jsou věci, které mi tajíš. Pak jsou další věci, které mi tají celá vesnice, hlavně, co se mého klanu týče a také otce...." Kousnu se do rtu a na chvíli se odmlčím. "Nehodlám se vzdát emocí ani se stát zlým neboj mami....jen prosím řekni mi, proč o ANBU takhle smýšlíš? Co se v minulosti stalo? Jsi, jako na trní, když o nich mluvíš a....já nechci žít stále v nevědomosti. Potřebuju toho vědět, co nejvíce, abych mohl správně jednat a rozhodovat se. Abych dokázal zesílet a ochránit tebe, přátele i vesnici. Abych mohl ukázat celé vesnici, že být Uchiha není ostuda, že nejsou všichni z našeho klanu zlí a prostě...." Nějak mi dojde dech a chvíli na mamku jen koukám a snažím se v jejích očích najít odpověď čekám, co mi řekne, protože mé srdce a duše touží po tom vědět pravdu a vědět toho, co nejvíce. ANBU mi sice nabídlo mnohé, ale tím, co mi mamka řekla mě taky děsí a navíc, pokud mohu informace získat jinou cestou než u ANBU, nenechám se jimi jen tak připoutat.

Toyoshi Rihi - 26. prosince 2014 00:56

soukromá zpráva od Toyoshi Rihi pro Hokageho palác Po odmítnutí zůstanu ještě chvíli stát na místě, kdysi chladně modré oči nyní jen lehce zamlžené, když se v nich zjevují náznaky slz. Jsem... Slabý? S lehce pootevřenými ústy pohlédnu na vlastní dlaň. Kdysi jsem v ní svíral meč, s jehož pomocí přede mnou padali ti nejnebezpečnější. Ach, jak ubohá je ta věc, která z ní teď zbyla. Tvář se zkřiví v bolestnou grimasu, když nakonec propuknu v pláč a sesunu se po stěně k zemi. Na tento den jsem čekal tak dlouho. A přeci necítím byť jen sebemenší známku uspokojení. Spíše naopak. Hořké ublížení na těle i na duchu ze mě během těch deseti dlouhých let udělalo trosku. Padlého anděla, jenž právě přišel i o to poslední, o co se kdysi v marné naději opíral. Naděje zhasla jako plameny na mé čepeli, nahrazeny temnotou. Ztratil jsem vše. Svého nejlepšího přítele, rodinu, respekt ostatních. Zbylo mi jen všeobecné opovržení a nenávist schovávaná vesničany pro ty, jejichž názory se jim nelíbily. Vesnice... Jak odporné místo. Temnotu mé mysli náhle rozčísne blesk prozření. Vlhké oči se doširoka rozevřou a pěsti zatnou. Již chápu, proč to tu Uzumaki Naruto opustil. Údajně se i k němu Listová zachovala nesprávně. Toto místo... Toto místo si zaslouží pomstu. Je třeba, aby bylo smeteno z povrchu zemského. Když se teď nad tím zamyslím, není moc pravděpodobné, že by Kamiho někdo dokázal zabít. Ne, na to je moc silný, prozatím. Ale já se mu mohu pomstít jinak. Zničím všechno co jim kdy bylo blízké. Hatake Kakashi, Uzumaki Naruto, Taki, Otče, vy všichni pocítíte můj hněv. Ach, jak úchvatná představa to je. S krutým úsměvem, avšak plným odhodlání, vykročím ke schodům z tohoto místa. A po dlouhé době se konečně vydám na cvičiště. Cvičiště číslo tři je v Konoze známé místo. Třetí i sedmý hokage zde testovali své studenty a pro šestého započala jeho cesta ninji právě zde. Jak poetické, že se stane i mým cvičištěm. Ten bělovlasý hlupák tvrdil, že jsem slabý. No uvidíme, co se s tím dá dělat. V hlavě si utvořím plán a představím si na místě tří špalků tři osoby – Naruta, Takiho i Kakashiho. S pohledem upřeným na ně se přikrčím a prudce uvolním chakru v chodidlech s úmyslem vyskočit co nejvýše do vzduchu. Za letu sklouznu rukou k náprsní kapse, kde je schován pečetící svitek. Prudce uchopím za jeho lem a několikrát se otočím, přejíždějíc po pečetích rukou. Již brzy mám kolem sebe ve vzduchu dost jehlic na to, abych prošpikoval všechny tři své oponenty. Nuže, pokus první. Katon: Hi no Ame! *Ohnivý styl: Ohnivý déšť!* Rukama poskládám pečetě podobné technice mé ohnivé čepele. Místo toho, aby však objala zbraň drženou v ruce nechám chakru rozptýlit volněji a připojit se k jehlicím, které by tak měly začít hořet. Poté začnu zbraně vrhat co nejsilnějším tempem na své cíle.

Oheň života - 26. prosince 2014 13:36

Sarutobi Karui Nevíš co přesně hledáš, v tomto oddělení jsi nikdy nebyl a v oddělení pro studenty nic jako svitky s technikami není. Takže to vlastně řešíš stejným způsobem jako Minako přistupovala k pátrání po nějakém tom genjutsu. Ty však šmejdíš po ninjutsu, které by tomu nafoukanci, který tu s vámi není, dokázalo, že ty nejsi žádný slaboch. Víš jak jsem mluvil o tom divném pocitu? ozve se v tobě ten Had znova, asi jsem kvůli tobě pochytil pár špatných zvyků. Už je to pryč... Ta Uzumaki holka se mi zdá být v pohodě... Ale stejně bych si na ni dal pozor, che... A vezmi ten úplně nahoře v pravém rohu! vyvrátí Had své předchozí tvrzení a rovnou tě navede k jednomu svitku. Není důvod proč si ho alespoň neprohlédnout, je docela malý a tmavě červený. Označený písmenem C,což značí už docela vyšší úroveň techniky. Po rozmotání svitku zjistíš, že v ruce držíš techniku s názvem: Katon: Housekna no Jutsu okamžitě tě přivítá stručný popis: Technika na ohnivé bázi, určená pro boj na dlouhou vzdálenost s větším počtem protivníků či proti rychlému protivníkovi. Při správném provedení vychrlíte z úst několik desítek ohnivých střel menší destruktivní síly, ale o vysoké rychlosti letu... a dále už je to stejné jako vždy. Podrobný rozbor provedení techniky.

Oheň života - 26. prosince 2014 13:53

soukromá zpráva od Oheň života pro Hokageho žádost Jsou téměř tři hodiny ráno. Všude černočerná tma a venku hustý déšť. Kde jaký prostý člověk by se na tvé pozici docela bál vylézt z postele, ovšem tobě se samota vzdálená od všech těch vystrašených a nasraných lidí, kteří na tebe vrhají své nenávistné pohledy, taková samota ti vůbec nepřipadá špatná. A trvala by až do rána a mnoho dní i poté, kdyby se neozvalo dosti silné zabušení na dveře. Poprvé třikrát, pár sekund pauza a znovu třikrát. "Kayene-san, otevřete ty dveře!" vyzve tě notoricky známý hlas. Však taky s nikým jiným jsi nestrávil v řeči tak dlouho jako s Hokage-sama, který se tě rozhodl otravovat uprostřed noci. Ovšem nebylo by zrovna vhodné nechat ho stát venku, takže ti nezbývá nic víc. Když otevřeš dveře, uvidíš Hokageho zahaleného v černém nepromokavém plášti za doprovodu dvou stejně oblečených vojáků ANBU. Dvou vojáků, kteří drží v rukách nosítka a na nosítkách černý pytel, takový ten pytel v němž se živí lidé nepřevážejí. "Přeji dobrou noc, mám pro tebe jistou práci... Právě jsme se o tom dozvěděli, nedaleko od vesnice byl zmasakrován konvoj převážející zbraně a jeden přeživší vypověděl něco, co mě znepokojuje... Tělo v tom pytli patří jedné z obětí a z jistých důvodů není možné ho přenechat standardním lékařům a dokonce ani lékařům ANBU... Prozkoumáš ho?" ano, ptá se tě, ale vlastně zde není reálná možnost odmítnout, "právě pro takové chvíle ti hodlám tolerovat jistá neexistující zvěrstva, do kterých se zde pouštíš..."

Kayen - 26. prosince 2014 15:45

soukromá zpráva od Kayen pro Kayen: Byla to chladná leč plodná noc, má předrahá kamarádka Ria z klanu Yamaka a já... ona neživá ja živý, ona ležící na stole a já skalpelem nad ní. Vypadá skoro jako živá jenže... jenže prostě není. "Neboj se... jen to jen další z drobných vylepšení... běžná údržba, budu něžný," řeknu milým hlasem a usměji se na ní. Vidím sám sebe jejím pohledem a vím, že mě vnímá. Její duše stále dlí v jejím těle, i když to nevykazuje žádné známky života, i když by "teoreticky" mohlo... stačilo by zrušit techniku udržující Riu jako mou sféru a tělo prostě oživit elektrickým výbojem do srdce, jenže... její duše by byla pryč. Nedokážu jí plnohodnotně oživit. "Zatím," pomyslím si zatímco rozřezávám kůži na jejím rameni, kde končí jeji biologická část, a kde začíná její umělá ruka. Musím jí z ní vyjmout a nainstalovat novou ruku - lepší. Cítí bolest? Možná... i když je mrtvá řada věcí v jejím těle funguje ať již proto, že jsem dokonale její tělo zakonzervoval, nebo proto, že má v sobě implantovaého hadího parazita, který udržuje řadu jejích tělesných funkcí "relativně funkčních". V jakém stavu "žije"? "Jak moc mě vlastně vnímá?" vždycky mě to zajímalo, vím, že její duše obývá to tělo - jen díky tomu dokáže její tělo používat stále její techniky, i když ne tak dobře jako zaživa (o úroveň hůře). Cítí Ria něco? Strach? Smutek? Radost, že jí pořád udržuji v tomto "položivém stavu" na světě? "Nenávidí mě? Miluje mě?" Nevím. Ale stejně si dávám záležet, chovám se k ní jako k živé. Když řežu do jejích tkání, tak ty jsou zbavené lokální anestezií citu, aby necítila bolest. "Co, kdyby náhodou?" Vyměňuju její umělou ruku, napojuju nerrvová spojení z její uťaté paže na vlákna v umělé ruce a tiše k ní říkám: !Zvykneš si na ní dobře... je to modernější verze, vylepšená. Má tři skryté zbraně navíc... můžeš vyloučit oblak jedovatého plynu z dlaně, nebo uvolnit jen maličkou dávku, která přes kůži dotekem pronikne do cíle a paralyzuje ho. To je první zbraň. Z loketního kloubu můžeš vystřelit otrávené jehlice - druhá zbraň. A třetí... ta se ti obvzlášť bude líbit... v dlani máš zabudovanou trysku pro plamen. Podívej funguje to takhle..." připoutám jí k ruce tenoučky (o to delší) svitek s nápisem olej a dodám: "Ve svitku je zapečetěno 10 litrů hořlavého oleje, v trysce je elektrické škrtátko, které vyrobí jiskru, je tam zabudovaná baterie, kterou ovládneš svou vůlí... tedy mou vůlí, ale víš jak to myslím Rio viď? Zase jsi o něco silnější." Dokončím operaci a pak jí ovládnu a nechám jí se obléct (od pasu nahoru byla takřka nahá, když nepočítám podprsenku) do její ANBU uniformu. To už stojí a já k ní přistoupím a pohladím jí po tváři: "Stále jsi pro vesnici užitečná, pro mě jsi užitečná... najdu jednou způsob jak tě vrátit do světa živých aniž bych musel obětovat vlastní život. Budeme zase jednou spolu. Dej mi ještě čas... oživím vás jednou všechny... pracuju na tom a zlepšuju se. Prostě mi věř, nejsi sama... pořád jsi tu se mnou, pořád si vedeš dobře, pořád jsi shinobi bez ohledu na to co ostatní říkají... zatím si odpočiń." Pošlu jí spát a až ulehne, tak jí "deaktivuji". Zatímco uklízím laboratoř tak přemýšlím je toho tolik co bych chtěl zvládnout. "Mé oči je dokáží udržet v jejich tělech bez ohledu na stav jejich těl... cítí, vnímají, ale nemohou se projevi. Mysl oddělená od těla, ale přesto v něm spoutaná. Když dokážu kompletně opravit jejich těla a uvolním svou techniku, tak však duše v těle nezůstane, protože ví, že bylo její tělo zabito... musel bych jí dokázat zpátky přivolat ze světa mrtvých, nebo použít jiné fuuinjutsu, které by jí v těle přidrželo a umožnilo jí opět tělo ovládat... ale bylo by to už plnohodnotné? Plnohodnotný život? Ne..." Celé čtyři roky nedělám nic jiného... hledám "perpetum mobile", způsob jak plnohodnotně oživt své padlé přátele. A proč vlastně? Možná proto, že oni byli mí jediní přátelé, nebo alespoň mi byli natolik blízcí, že bych jim "přátelé" říkal, kdybych mohl... kdybych si dokázal pustit jiné lidi tak blízko k sobě. "Co jsem cítil, když jste zemřeli?" položím otázku sám sobě, když se dívám na starou týmovou fotku. Tři holky a já... ony bojovnice, já medik... úplně obrácený tým vzato kol a kolem, obvykle jsou bojovníci chlapci. "Co jsem to cítil?" vzpomínám. "Byla to bolest? Bylo to náhlé prázdno? Byla to lítost? Brečel jsem vůbec?" Ne, ne, ne a ne... nic z toho to nebylo. Nebylo mi to jedno, že zemřeli, ale ani mě to nesrazilo do kolen. Neplakal jsem. Prostě... to nešlo. Plakal jsem, když zemřel můj táta... mamka mi říkala, že se obětoval pro lepší svět, že ho svěřil Narutovi... a pak zemřela i ona. To jsem plakal hodně... možná tolik, že už žádné slzy nezbyly. "Od té doby... jsem už nikdy neplakal, ani když jsem byl v té pasti na medvědy a myslel jsem si, že umírám. Tehdy... co jsem to cítil? Touhu aby to vše skončilo, můj život... všechno." Už nejsem v laboratoři ve sklepě, ale sedím v křesle naproti krbu s dekou přes nohy a na kolenou mám album z akademie a ze sirotčince. Fotky mých spolužáků, spolusirotků... fotky mých "přátel"? Oh ne... dnes už není nikdo z nich mým přítelem. Hyuugové, Yamanakové i Inuzukové mě nenávidí za to co jsem provedl s těly členů jejich klanů. Hyuugy to štve o to víc, že byakugan Chikasi je stále aktivní, i když je technicky vzato po smrti. "Není... on ne... jí jsem přeměnil dřív než vydechla naposledy. Ještě byla při vědomí, dusila se vlastní krví... nemohl jsem jí udržet při životě, tak jsem jí "proměnil", aby nezemřela... právě kvůli byakuganu. Tekly jí slzy, když spatřila mé démonické oči... proč plakala? Bolestí? Strachem ze smrti? Bylo jí líto, že jsem se rozhodl jí "proměnit" a nenechal jí jít? Nevím..." Nebýt Hokageho čelil bych dnes a denně atentátům, i tak chodívám zahalen v plášti s kápí zaraženou hluboko do čela. I tak vycházím ze svého domku minimálně. I tak... nechci je provokovat. Nebojím se jich, to oni se bojí mě... ale přesto... "Vím, že to jsou oni, kdo je tu v právu... v přirozeném právu, ale já... já mám NADPŘIROZENOU moc." Vyruší mě zaklepání, takže vyrazím zvolna ke dveřím. Navléknu si černý plášť s kápí. Zarazím si jí hluboko do čela, aby mi ve tmě nebyl vidět obličej - či alespoň jeho větší část - a zvolna otevřu. Dal jsem si záležet na jedné věci patřící k mé image... mé vchodové dveře vržou. Jsem jako "ježibaba z pohádek" a tak nějak cítím, že mé dveře prostě vrzat musí. "Hokage-sama?" zeptám se klidným hlasem, který má možná trochu "temnější odstín" než je běžné pro většinu lidí. Kakashi mi vysvětlí situaci a já kývnu: "Dobrá... dnes nepůjdu spát a udělám co je třeba. Do rána budu hotov. Určete si sám, zda za vámi mám přijít já, nebo se stavíte tady a vyslechnete si výsledek přímo "od něj"..." Nemažu se s tím, Hokage chce jistou práci ode mě... tedy musí vědět co s tím mrtvým tělem udělám, jakou techniku použiju. Při zmínce o "neexistujících zvěrstvech" si jen pozdechnu. Ukážu těm dvěma ANBU, kam mají tělo položit (v chodbě za dveřmi) a zeptám se Hokageho: "Chcete být u toho Hokage-sama?" Ať už se Kakashi rozhodne jakkoliv, tak jakmile ANBU odejdou, tak přivolám dvě sféry (Chisaki a Ria), které převezmou pytel na nosítkách a dopraví ho do sklepní laboratoře. Pytel otevřu, abych si prohlédl a ohledal tělo a pak rukama roztáhnu mrtvému jeho oční víčka... Akkigan: Akkidō Tensei Pokud vše půjde standartně, tak se na okamžik oči zemřelého změní na vzor Akkiganu a duše zemřelého se vrátí ze světa mrtvých do jeho těla. Pak k tělu přistoupí Ria a položí mu ruku na hlavu. Pokud je tam Hokage, tak jen řeknu: "Mé sféry nedokážou vypovídat přímo... vlastně se jejich mysly vůbec nedokáží projevit, nicméně díky Rie-chan... je možné nahlédnout do jeho mysli a zjistit tak vše co je potřebné..." Pak už si jen vytáhnu zápisník a začnu přepisovat na papír vše co Riu svým hlasem (ale vlastně to říkám já skrze ní) popisuje pomocí své telepatické techniky klanu Yamanaka.

Oheň života - 26. prosince 2014 16:16

soukromá zpráva od Oheň života pro Tělo v laboratoři "Ne, že bych zrovna toužil to vidět, ale chci mít vše z první ruky," přizná Hokage-sama a kývne na své maskované podřízené, aby vstoupili. Položí nosítka na určené místo a posléze se svolením Kakashiho opustí tvůj dům a vytratí se do tmy. Nyní jste v domě pouze dva skutečně živí a k tomu všemu tři chodící mrtvoly. Docela děsivý pocit. Ačkoli Kakashi je asi nejvíce informován o všech tvých praktikách a o tom, co vše má znamenat, přesto se neubrání nedůvěřivému pozorování dvou lidí, kteří utrpěli zranění neslučitelná se životem. Pravděpodobně i on cítí vnitřní odpor k té technice. Možná proto, že je stejný jako všichni ostatní a možná pro to má lepší důvod? To není podstatné... Když je mokrý pytel rozepnut, odhalí se ti poměrně znetvořené tělo. V místě očí se nacházejí krvavé díry a v místě břicha se nacházejí rovněž ty stejné díry. Pod kůží vede snadno zaznamenatelná dutina od očí až k otvorům na břiše. Něco, ať už to bylo cokoli, vniklo v očima dovnitř prošlo to tělem a břichem vylezlo ven... Opravdu nehezký pohled, ale přítomní živí mají odolné žaludky. "Pokud vím, tak k tvé technice potřebuješ oční kontakt... Dokážeš ho "probudit" i jiným způsobem?" zeptá se Hokage, když si všimne tvého zaváhání nad neexistujícíma očima. Jako by snad někdo úmyslně, "tímto způsobem bylo zabito všech jedenáct shinobi a deset civilistů... Mrtvé tělo s existujícíma očima nemáme a jediný přeživší říká poměrně šílené věci... Pokud ho nedokážeš probudit, potom potřebuji zjistit, čím byly ty rány způsobeny a zda je v nich stopa po něčem neobvyklém...

Kayen - 26. prosince 2014 16:35

soukromá zpráva od Kayen pro Kayen: "Hm... docela otravné...," řeknu mrzutě, když si prohlédnu tělo, kterému "poněkud" chybí oči. Hokage mi položí své otázky a sdělí co by potřeboval zjistit, kdybych neuspěl s "probuzením". "Žádný problém... naštěstí ovládám víc kinjutsu a strávil jsem dost času na tom, aby mé schopnosti byly pokud možno co nejdokonalejší... tuhle techniku co vím znáte... a měl jste jí už možnost vidět, není ani zdaleka tak odporná jako schopnosti mých očí. Škoda, že jsem jí neuměl dřív... to bych nemusel Riu, Chisaki a Nuri proměnit na živoucí mrtvoly." Poznamenám spíše pro sebe a trochu se nadechnu (jako před skokem do ledové vody). "Chiyo svého času dokázala výměnou za vlastní život oživit Gaaru... tato technika zranění neléčí, tato technika dokáže obnovit zničené orgány a pokud je dotyčný mrtvý, tak provede i výměnu duší... možná s tím lze oživit i víc než jednoho mrtvého - záleží na chakře - ale smrt uživatele je nevyhnutelná. Naštěstí já budu obnovovat jen oči, takže život obětovat nemusím." Položím zemřelému ruce nad obličej a provedu: Kishō Tensei "Obnovím jeho oči... vlastně lze takto obnovit jakýkoliv orgán... a pak použiju Akkigan, mohl bych na to jít sice ještě jinou cestou... ale... věřím, že Hokage-sama nechce být svědkem každé odpornosti, kterou dokáži s mrtvými provádět." Obnovím tedy oči mrtvého a poté aktivuji Akkigan, abych udělal to co mám v plánu. Ria následně položí svou ruku na hlavu "mrtvému" a přečte nahlas svým hlasem (ač mluvím skrze ní v podstatě já) jeho vzpomínky na jeho poslední okamžiky v životě (boj a smrt). Já si vše zaznamenám.

Oheň života - 26. prosince 2014 20:54

soukromá zpráva od Oheň života pro Vzkříšení Kakashimu se v očích na chvíli objeví světlo mírného pochopení a zaujetí, když si povzdechneš nad příliš brzkou smrtí svých kamarádek a sensei. Ale to rychle vyprchá neboť zelený dým začne stoupat z očních důlků mrtvého muže a Hokage-sama chápavě přikývne, jako by si na něco vzpomněl. Tiše a bez hnutí pozoruje celou tu scénu oživování a zanechává to na něm patrně jistý dojem, není snadné určit jestli se mu to hnusí a nebo cítí obdiv k shinobimu, který něco takového dokáže. A poté konečně přichází chvíle, na kterou především Hokage-sama čeká. Mrtvý muž s dvojicí děr v břiše otevře oči a zdá se, jako by se nadechl. "Co se vlastně stalo během přepadení? Popiš mi nepřítele i způsob přepadení... Přesně," řekne lehce váhavým hlasem, netuší jestli mají jeho slova vůbec nějaký význam, ale zdá se že zabrala. Místností zazní další hlas: "Byla tma, jeli jsme pomalu a snažili se zůstat v suchu proti dotěrnému dešti... Pak najednou záblesk světla a ohnivá exploze. Vůz vyletěl do vzduchu a já s ním... Zlaté řetězy s a zlaté bodce na nich... Zabilo mě to, ale byl tam Toyoshi Taki, to vím!" vypoví svědectví o přepadení a Kakashi kývne, že mu to stačí. Zamyšleně se podívá bokem a poté do světla lampy, mračí se stále víc a pak se mu tvář vyjasní. Povzdechne si. "Přesně to samé viděl i ten vyřízený přeživší... Jsi si jistý, že nemůže být... vyděšený a zmatený z bolesti... necítí například tu ránu v břiše?" ujistí se Kakashi, "každopádně potřebuji ještě něco..." přistoupí k oživlé mrtvole a nakloní se nad ni, "chci, aby jsi Ty prozkoumal, zda v ráně nezůstaly stopy chakrové oceli a zda není vnitřek rány spálený... zda neobsahuje stopy démonické chakry..." zadá ti Hokage-sama další úkol.

Kayen - 26. prosince 2014 21:20

soukromá zpráva od Kayen pro Kayen: "Netřeba se obávat, vzhledem k tomu, že je mrtvý déle než 30 minut... jsou nervové buňky biologicky mrtvé, tedy necítí nic. Ria, Chisaki a Nuri byli ve stavu bezprostředně po smrti či uprostřed procesu umírání - v biologickém a v jednom případě i klinickém - slova smyslu, tedy proto jsem mohl v jejich případě zachovat tkáně takřka nepoškozené a byly snadné na opravu. Kdybych chtěl tohoto... proměnit... dalo by mi to mnohem víc práce. V podstatě bych musel zrekonstruovat celé tělo - nervovou soustavu a svaly minimálně. Akkigan pouze poutá duši zemřelého k jeho tělu, v tomto případě není schopný ... nic víc než odpovídat na telepatii, jinak je biologicky mrtvý, teprve až zrekonstruuji jeho tělo - pokud bych ho rekonstruoval, předpokládám, že po mě budete chtít, abych techniku zrušil a on byl... volný a vy jste ho mohli pohřbít - bude se moci pohybovat a tak podobně. Taky bych mohl většinu biologického materiálu jeho těla nahradit mechanikou a udělat z něj tím pádem loutku, ale pokud si mohu vybírat upřednostňuji biologickou loutku před mechanickou. Aspoň z větší části... no prostě to kombinuju... eh... dobře podívám se na to..."" Následně se mi na ruce objeví chakra: "Chakura no Mesu" (Chakrový skalpel) A poté se slovy: "Teď to nebude pěkné... krev už je naštěstí stuhlá, takže to moc krvácet nebude, ale i tak... bude to "trochu" páchnout..." rozříznu mrtvému shinobimu břicho. Ria zatím ukončí komunikaci s myslí mrtvého (tedy nemrtvého) a já mu "rozpárám břicho" tak, abych se držel podél linie jednoho z těch zranění (rozpárám tkáně tak, aby rozpůlil (podélně) oblast, kterým prošel cizí předmět jeho tělem". Samozřejmě nám to ukáže vnitřní orgány - sice ještě nejsou shnllé, ale vonět to opravdu nebude - a roztáhnu tkáně dost od sebe, aby na zraněnou oblast dobře viděl. Přinesu si nad stůl lampičku, abych hezky řez osvítil a pak se pinzetou začnu v ráně nimrat, ve snaze najít nějaké větší kousky ocely. Poté použiju techniku: Saikan Chūshutsu no Jutsu[/b] (Technika jemného vyjmutí choroby) ... a vyjmu z rány všechno co tam nepatří (běžně se to používá na vyjmutí jedu, který se zachytí do roztoku, kterým si obalím ruce) a vysypu to na misku na stolku, kterou si připravim... ...a až s tím skončím, tak si umyji ruce a vezmu baterku, pod kterou pinzetou prozkoumám vylovené "vzorky", zkusmo jedním poklepám o kovový stojan od lampičky zda se ozve zacinkání kovu o kov, pokud ano, tak jen řeknu: "Myslím, že tím pádem je to jasné. Musel bych pro přesnější určení provést ještě pár testů... vlastně stačí jediný..." Vezmu úlomek mezi prsty a převedu do něj chakru svého chakrového skalpele - jestlí jí na sebe úlomek převezme a prodlouží se o to čepel prodlouží, tak jen poznamenám: "...ááá bingo... chakrová ocel jak vyšitá. Je to vše?"

Oheň života - 26. prosince 2014 21:59

soukromá zpráva od Oheň života pro Prohlídka Jen co otevřeš tělo nebožtíka podél rány, opravdu tě do nosu praští mrtvolný puch společně se smradem pocházejícím z probodených střev. Rozhodně neotevíráš pohled pro slabé povahy, ty naštěstí v místnosti přítomny nejsou a tak tedy není co řešit. Důkladně a se vší precizností prozkoumáváš celou délku obou rozsáhlých děr uvnitř těla. Chvíli trvá než vše prohlédneš, na první pohled nejsou žádné částečky kovu vidět a tak tedy přichází řada na použití speciálně pro takové případe vyvinuté techniky. Vytáhneš menší množství různých předmětů, ale ukáže se, že se jedná pouze a jedině o hlínu, kusy oděvu a kamínky. Ani stopa po čemkoli kovovém. "Tohle se mi absolutně nechce líbit..." řekne si Kakashi spíše sám pro sebe, "pokud tam není žádná ocel... V případě proniknutí hrotu skrze kosti i takové množství masa... Chakrová ocel je navíc méně pevná než ocel klasická... Jednalo se tedy opravdu o techniku Toyoshi Takiho..." mumlá si "pod vousy" a posléze ti zadá konečný úkol: "Prohlédni tu ránu znovu... Hledej vážné popáleniny... Budou to jen malé zuhelnatělé body," řekne rychle, jako by někam spěchal. Už před tím jsi si toho všiml, ale nekladl jsi tomu přílišnou pozornost. Přece jenom se zde mluvilo o ohni a rozžhaveném řetězu. Ovšem ty spáleniny tam opravdu vidíš...

Kayen - 26. prosince 2014 22:10

soukromá zpráva od Kayen pro Kayen: Přikývnu a znovu ohledám ránu, zatímco si prohlížím to co jsem už viděl předtím - teď to jen trochu více začišťuji, aby to bylo viditelné, tak jen řeknu: "Pakliže v tom není ocel... může jít o chakrové řetězy... takovou techniku co vím užívali členky klanu Uzumaki Karin a Kushina, nevím zda někdo další... každopádně ještě prověřím tu démonickou chakru, popáleniny zde jsou... v bodech... tady a tady, a taky tady..." Ukážu vždy pinzetou a následně přistoupím k poslednímu testu: "Vzhledem k tomu, že není způsob jak bych já mohl zjistit démonickou chakru bez provedení velkého množství chemických rozborů... což by trvalo dny... tak použiju své věrné souputnice Riu a Chisaku... dámy..." Nechám obě své sféry přistoupit k mrtvému. Chisaku zaktivuje byakugan a zanalyzuje okolí rány kvůli VŠEMU co by tam mohlo být zajímavé a také prohlédne celé tělo shinobi, zda nemá nějaké jiné zranění jinde ve svém těle. Riu mezitím udělá tu "nechutnější část práce" a vloží své ruce do rány zatímco já promluvím: "Jako každá Yamanaka je Ria-chan senzibil, pokud vicítí přítomnost démonické chakry... pak to znamená, že uvnitř rány oběti byla démonická chakry. Zaznamená nanejvýš jen její stopy, ale to by mělo stačit. Tím bude examinace u konce." Nechám Rin se hrabat ve vnitřnostech toho nebožáka holýma rukama napustím do lavoru teplou vodu, do které přileji desinfekci a přinesu lavór i s ručníkem ke stolu s mrtvolou, teda nemrtvolou momentálně. Až Ria skončí, tak si ihned opláchne ruce a důkladně si je vyčistí. Já výsledek sdělím Hokagemu a rovnou se zeptám: "Ten Toyoshi Taki... kdo to má být? Pokud byste potřeboval provést nějaké ne zcela standardní metody výslechu či jeho ohledání... ačkoliv si myslím, že váš sharingan by měl stačit na cokoliv co má dotyčný v hlavě... stačí říct."

Oheň života - 27. prosince 2014 11:21

soukromá zpráva od Oheň života pro Minako za bránou Je už večer, slunce pomalu zapadá a Vesnice se vyprazdňuje. Sice za týden čeká Minako nejdůležitější zkouška dosavadního života, ale kdo by si s tím lámal hlavu. Možná tak pár šprtů jako je Karui nebo pitomci s Itachim v čele. Někdo jako ona se učit nemusí... Raději se prochází po vesnici a vymýšlí nějaký ten parádní průšvih, kterým by strýčkovi zase jednou způsobil pozvednutí obočí. A při tom přemýšlení se Minako dostane až za vedlejší bránu vesnice. Dnes už se můžete v klidu kolem vesnice pohybovat, ale uvědomí si, kde se vlastně nachází a komu patří dům kousek od cesty, který působí téměř jako bludička nad močálem, jelikož světlo pocházející z okna domu prosvítá skrze stromy. O tom domě kolují docela zajímavé zvěsti. Prý tam žije člověk, který kdysi zemřel, ale jednoho dne se vrátil společně se svým umrlým psem. Říká se, že má schopnost mluvit s mrtvými... Možná tu je někdo, s kým by si Minako chtěla promluvit? A nebo je prostě třeba někoho, kdo by toho "černokněžníka" konečně prohlásil podvodníkem!

Uzumaki Minako - 27. prosince 2014 11:49

soukromá zpráva od Uzumaki Minako pro Za bránou To, že se takhle navečer courám po vesnici, vlastně není nic zas až tak neobvyklého. Dělala jsem to už dřív a nějaká blížící se maturita mi v tom nezabrání. Ani tu nejsou starostliví rodiče, kteří by mě sledovali jak ostříži a nenechali mě užít si žádnou legraci. A ani bych vlastně doma neměla co zajímavějšího na práci. Jo... to je ta víc depresivní část. Ale nelamme si nad tím hlavu! Nejsem člověk, co by se rád utápěl v sebelítosti. Stejně je to k ničemu. Mnohem lepší je život žít, a to se momentálně sestává ze snahy vymyslet plán, který by strýčkovi pěkně nadzvednul mandle. Nevím... chtělo by to něco originálního. Problém je v tom, že na světě už jsem přeci jenom jedenáct let a za tu dobu už jsem lecjaké průšvihy stačila udělat... je tak těžké neustále překonávat sama sebe! Najednou mě ale z úvah cosi vyruší. Tedy, ne úplně "cosi", je to vcelku konkrétní - přede mnou stojí velký, na pohled temný dům... asi to dělá to stmívání a přicházející noc, že svítící okénko vypadá poněkud zlověstně. Jako by ten, kdo tam bydlí, chtěl přiživovat zvěsti, které se o něm vypráví. Jo, leccos jsem o tom slyšela - prý tam bydlí nějaký černokněžník, který obcuje s mrtvými a kdesi cosi... ale vzhledem k tomu, že ho tu strejda nechá bydlet, což je v podstatě záruka toho, že je ten člověk v pohodě, protože strejda není blbej, ani bych se nedivila, kdyby tyhle zvěsti rozšiřovalo pár bázlivých blbečků. Proč se ho vůbec tak bojej? Tak má strašidelnej barák - no a co? Bože... a v tu chvíli mě napadne geniální myšlenka. Co tam takhle jít a dokázat tak všem těm lidem, že je fakt blbost se bát nějakého "černokněžníka"? Protože pardon, ale "černokněžník z Konohy" zní fakt směšně. Ušklíbnu se, otočím se na podpatku a vydám se ke dveřím, abych zaklepala/zazvonila.

Kayen - 27. prosince 2014 12:10

soukromá zpráva od Kayen pro Host do domu, hůl do ruky... Zrovna jsem skončil s obcováním s mrtvými, abych se věnoval uctívání temných božstev když v tom... ne kecám... byl jsem zrovna ve své sklepní místnosti, kde jsem se snažil zrovna zabudovat do prostetické ruky na stoly sadu nových čepelí, když mě vyrušil zvonek. "Sakra... koho to sem čerti nesou..., doufám že to nebude zas nějaký pitomec toužící po "síle" bez peněz..." Zvednu se od rozdělané práce a vylezu nahoru po schodech přičemž se nejdřív podívám nenápadně z jednoho okna, odkud mám výhled na vstupní dveře, abych viděl "kdo to sem leze". Spatřím blonďatou holčičku... "To už je Hallowen nebo co?" Zavrčím v duchu pro sebe a navléknu si svůj černý plášť jehož kápi si přehodím přes hlavu a zarazím hluboko do obličeje. Poté zvolna přijdu ke dveřím a zpoza rukávu přesahujícího mé ruce vylétnou chakrová vlákna, kterými odemknu a otevřu dveře. Vlakna zruším dřív než se dveře zcela otevřou, takže to bude vypadat, že se "otevřely" sami od sebe. Navíc... s pořádným zavrzáním. Jakmile budou dveře otevřené a já budu mít na Minako volný výhled tak jí budu mlčky sledovat a v duchu počítat kolik vteřin jí zabere než vezme nohy na ramena. Udělal jsem všechno jako obvykle... samy od sebe se otevírající vrzající dveře, černá kápě a dusivé mlčení... možná bych mohl přitvrdit psem "baskervilským", ale to počká. "Co tady děláš holčičko, já už jsem po večeři...?" Pronesu temným hlubokým hlasem a mám co dělat, abych se pod kápí nesmál... ano... všichni to ví... ježibaby žerou malý děti... jestli zná aspoň trochu pohádky, tak by jí to mělo docvaknout. A pak zdrhne, stoprocentně... a já budu mít klid. A pokud ne... přijde "pes baskervillský".

Uzumaki Minako - 27. prosince 2014 12:26

soukromá zpráva od Uzumaki Minako pro Strašidelný dům Zazvoním a čekám. Stačí chvíle a najednou se dveře se zavrzáním otevřou. Jenomže... za nimi nikdo nestojí. "Co?" zamumlám a s nechápavým výrazem nahlédnu do chodby, kde si teprve všimnu temné postavy v kápi. No, stojí dost daleko na to, aby otevřela ty dveře, tak co se to... to má být jako temná magie? A není to plýtvání využívat svoje síly na otvírání dveří? Postávám na prahu a rozmýšlím se, co mám dělat dál, protože k uvítání se ta temná postava jaksi nemá. Což je divný, i já vím, že když už někomu otevřu, tak bych ho měla pozvat dál nebo něco takovýho a ne na něj takhle divně zírat. Upřímně, z nějakého důvodu mě to trochu znervózňuje. Je to docela creepy. Bůh ví, jestli je to majitel tohohle domu, že jo... taky to může být jenom bodyguard. Nebo domovník. I když teda nevím, proč by něčí sluha měl chodit takhle oblečenej. Naštěstí ale ta postava přeruší ticho. Znovu se zatvářím trochu nechápavě. "No fajn, protože ramen s sebou fakt nenesu...? Nejsem žádný poslíček... pozvete mě už konečně dál nebo co?" Možná, že kdyby nepromluvil, tak bych skutečně znejistěla. Přeci jenom to bylo divný. Ale když teď vím, že to se mnou normálně komunikuje, takže to má i normální mozek a hned se to po mně nevrhne... tak v pohodě. Navíc jsem to s tou večeří nepochopila.

Kayen - 27. prosince 2014 12:44

soukromá zpráva od Kayen pro Takže bez psa se to neobejde... "Rámen? Pfff... neskutečný, ta je pěkně drzá...," pomyslím si a chvíli nechám její žádost o pozvání bez odpovědi, abych pak stejně temným hlasem odpověděl: "Chceš jít dál? Bezevšeho, pokud to zvládneš..." S temným zavrčením se zvolna začne přibližovat pes, který kdysi patřil jedné jonince z klanu Inuzuka, předtím než on i ona zemřeli (dost známá historka)... ...je to velký černý pes jehož příchod doprovází tiché, ale temné vrčení a jehož rudě žhnoucí oči prozrazují, že tenhle tvor vážně už není dávno mezi živými. "Pojď sem Yomi..." Pronesu stále tím samým temným hlasem a pes jménem "Temnota" přijde až ke mě."Hosté mívají ve zvyku se obvykle představit předtím než vstoupí do mého domu..." Poznamenám stále stejně temně... jestli se nakonec Minako rozhod vstoupit, tak neviditelná chakrová vlákna, která spustím ze své ruky po podlaze opět až ke dveřím, dveře zabouchnou... jako by to byl průvan. Opět svá vlákna zruším, aniž bych se pohnul a poté co se představí či nikoliv se zeptám (opět baddass temně): "Co tu vlastně chceš? Hallowen ještě není a i kdyby byl, tak cukroví nerozdávám..."

Oheň života - 27. prosince 2014 12:47

soukromá zpráva od Oheň života pro Tvé otázky o ANBU způsobí, že je poměrně rozpolcená. Pokusí se sama sebe uklidnit tím, že si promne spánky a zhluboka vydechne. Nechce dát tak volný průchod svým emocím a začít být nerozhodná. Chce se nadechnout, aby ti prudce odpověděla, ovšem zarazí se: "Ja-ja nevím... Dřív ANBU způsobilo zničení vesnice... Chtějí mít nad vším kontrolu, pořád slídí kolem a hlídají nás... Kvůli tvému otci a kvůli historii Uchihů... Nedivila bych se, kdyby tě chtěli zavřít do klece... A-ale nechtěj po mě slyšet víc... ehm, nechci ti lhát," mluví celkem tiše, ale její hlas zní, jako by zadržovala smutek. Natahuje moldánky, jak se říká a poté se pokusí přejít na jiné téma a to docela násilně. "A co ty? Jaký byl první den s týmem?"

Uzumaki Minako - 27. prosince 2014 13:06

soukromá zpráva od Uzumaki Minako pro Strašidelný dům Pokud to zvládneš? Jako vypadám, že neprojdu dveřma? Kritickým pohledem shlédnu svoji postavu. Ne, kdepak, tak vážně nevypadám. Ve chvíli, kdy už jsem prakticky rozhodnutá vstoupit, se ale ozve temné vrčení a na scéně se objeví obří - zvláště na mé rozměry - černý pes. Počkat... není to...? Sice je Inuzuků jak psů, a jejich psů je ještě víc jak psů, ale tohle byl vcelku nepřehlédnutelný exemplář i zaživa. Jo, prý on i jeho panička zemřeli... a přitom je teď tady. To jako znamená... že je mrtvý... teda, mrtvě moc nevypadá... co se to tady děje? Uvědomím si, že mi chtě nechtě naskakuje husina, protože tohle prostě není normální a já nevím, o co přesně jde. Je ten pes fakt oživenej? Co je tohle za divnýho týpka? Možná to je černokněžník... ale... dokud tím ničemu neškodí... to by ho přece strejda z vesnice vyhodil, ne? Rozhodnu se vstoupit. To s tím psem je fakt divný, ale dokud po mně nepůjde, tak není to vlastně jedno? Zabouchnou se za mnou dveře, zase samy od sebe. To mě upřímně řečeno zas až tolik nevystraší. Jestli se mám bát toho, že nyní jsem tu s nima chtě nechtě zamčená, tak není čeho, protože Kazekenem bych i zamčené dveře prorazila raz dva. "Já jsem Uzumaki Min-chan!" představím se hrdě, leč je znát, že nějaké pochyby se přeci jen objevily. Rozhodně už nevypadám tak ležérně jako prve. Co tady chci? "A šla jsem kolem a řekla jsem si, že se stavím na návštěvu. Zlí jazykové tvrdí, že jste zlej černokněžník - a já tomu teda nevěřím." Sice jsem se hodně snažila to říct skálopevně, ale trénovanému uchu neujde drobné zaváhání.

Uchiha Itachi - 27. prosince 2014 13:17

soukromá zpráva od Uchiha Itachi pro S mamkou Jsem stále blízko mamky, aby věděla, že jsem na její straně. Chvíli uvažuji a poslouchám, co mi říká. Pak se nadechnu a přeberu opět slovo. "Jo něco malá jsem o tom už zaslechl, ale....tehdy vedl ANBU někdo úplně jiný a byla to nějaká jeho odnož ne? Ještě v době......hmmm jak to ve škole říkali. Třetího a páté Hokage myslím." Poklepu si ukazováčkem na rty v přemýšlivém gestu. "Teď vede ANBU Shikamaru-san ne? A je zhruba stejně starý, jako ty to znamená, že jste bývali spolužáci. Jemu nevěříš, že povede ANBU dobře a správně? Navíc Hokage-sama je přece Kakashi-sama, tvůj bývalý sensei s právný Shinobi, on by přece nedovolil aby nové ANBU sešlo." Přemýšlím spíše nahlas. Pak se stočí hovor směrem k mému týmu a dni. Mírně si povzdychnu a dám si ruce za hlavu a spojím je za zátlykem. Pak se zašklebím. "Ymmm no Rihi-sensei je zvláštní, ale spíše bude asi opatrný kvůli tomu, že má docela zvláštní skupinu Geninů. Hmmm moc nám ale o sobě neřekl, ty o něm něco víš mami?" Kouknu na ní zvídavě a pak mírně pokrčím rameny. "A co se týmu týče nom....zdá se, že jsem do týmu vychytl to nejlepší, co jsem mohl." Nahodím mírný úšklebek. "Zdá se, že mi Hokage-sama vrací úder s tím, jak jsem pomohl té mladé Uzumaki. Je se mnou v týmu a zdá se, že se moc nepoučila. Hmmm...a ten druhý....Karui z klanu Sarutobi je....divnej. Zdá se, že nic neumí ale dneska se choval divně, má ještě jednu divnou chakru. Kdyby to bylo možné uvažoval bych o tom, že má v sobě ocasého démona, ale to přece možné není." Zamračím se a složím si ruce na prsou a znalecky pokývu hlavou. "Jsem z nich nejsilnější a hlavně nejchytřejší to hlavně, což dokazuje i to, že jsem už stihl začít s učením s nové techniky, kterou jsem tak nenápadně skopíroval senseiovi. Myslím si ale, že je budu muset chránit....no ale s tím se dalo počítat no ne?" Ušklíbnu se a spustím ruce podél těla. Najednou trochu zvážním a podívám se mamce do očí. "Mami.....můj otec byl Uchiha Sasuke tvůj týmový kolega že...?" Řeknu mírně váhavě a trošku více potichu, jako bych se bál trošku odpovědi.

Kayen - 27. prosince 2014 13:33

soukromá zpráva od Kayen pro A bude hůř... :-D "Uzumaki Min... Minako... jistě JEHO dcera... tak to potom dává vše smysl...," pomyslím si otráveně. Narutovu dceru mi byl opravdu čert dlužen. Položím svou ruku Yomimu na hlavu a poškrábu ho za jeho uchem, ne že by to se psem cokoliv udělalo, ale tak co. Psi se škrabkat za uchem musí, jedno zda jsou živí nebo ne. "Takže holčička nám slídila jo? A černokněžníka vyslídila a nechce se jí věřit jo? Schchch..." "Zlí jazykové? A co když mají pravdu... co když jsem opravdu černokněžník?" Aktivuji svůj Akkigan a věnuji jí z pod kápě pohled, ona mé oči nevidí... vidí jen dvě rudá světla prořezávající temnotu. "Říkáš, že tomu nevěříš... ale tvé srdce říká něco jiného. Bojíš se... protože jsi tady sama, protože jsi byla vždycky sama... opuštěná v temnotě a teď jsi zatoužila nalézt někoho ještě osamělejšího než jsi ty sama, aby ses cítila líp... nemám pravdu? Je to pro tebe jen hra jít do cizího domu nebo se za tím skrývá cosi mnohem vážnějšího? Yomi..." Nevím nakolik tvá řeč na tebe zapůsobila či nikoliv, ale při slově "Yomi" se psisko zvedlo a zamířilo k tobě... mlčky... ač dospělo k tobě (pokud jsi tedy už nevzala roha) a pak zčistajasna na tebe skočilo... (Jeho přední packy ti skončily na ramenech.) ...a svou vahou tě povalilo a přinutilo "sednout na zadek. Mohla sis zblízka prohlédnout ty rudé oči (které nejsou zblízka tak děsivé už jen proto, že jsem mezitím na chodbě rozsvítil žárovku), velké bílé tesáky (překvapivě má zuby zdravější a čistější než většina živých psů), i dokonale lesklou (ne však mastnou) srst. Je to pes, o kterého je pečováno. Má to však jeden háček. Takhle zblízka ti dojde, že ten pes nedýchá, nebije mu srdce a jeho teplota... je studený, tak jako je zdejší pokojová teplota. A pak tě svým studeným drsným jazykem pořádně olízne a sleze z tebe, aby se vedle tebe posadil a začal se zadní packou škrabat za uchem. "Tak co Minako? Jsem černokněžník nebo ne? Yomiho srdce nebije, nedýchá, je chladný... a přesto se hýbe, zůstávají mu psí návyky, emoce... co myslíš? Je to černá magie? Je to Jujutsu?" ((Jujutsu = čarodějnictví.))

Uzumaki Minako - 27. prosince 2014 22:04

soukromá zpráva od Uzumaki Minako pro Strašidelný dům "Hele jsme v shinobi vesnici, všichni umíme nějaká jutsu, to by taky mohl být černokněžník každej druhej," opáčím, ale že bych se třeba pohnula blíž k němu, to ani náhodou. I tak se mi ale nedá upřít jistá odvaha. Dost se snažím. Nechápu sice tedy, o co tomu týpkovi jde a proč na mě upíná tak strašidelný pohled, zvláště když jeho oči rudě zasvítí jak tomu psovi... ale trošku děsivý to je. "Já jsem nikdy nebyla sama, mám strejdu," trhnu rameny. "A to vy jste mě pozval dál, já jenom zaklepala. Vy jste osamělej?" To, že se bavíme, mi vcelku vyhovuje hlavně z toho důvodu, že se tím míra strašidelnosti snižuje. Ticho a temná postava jsou docela strašidelné. Temná postava která mluví už tolik ne. V tu chvíli se ke mně ale rozejde ten pes. Sleduju ho doširoka rozevřenýma očima. Nevypadám nutně vyděšená k smrti, ale kamarádit se s ním... TÍM... taky nechci. Začnu pomalu couvat až zády narazím na dveře... a než se stačím rozmyslet, jestli by nebylo lepší se otočit, vzít za kliku a prostě utéct, už se na mě ta bestie vrhá a povalí mě na zem. Zírám tomu do tváře, do těch rudých očí... a obava se potvrdí, ten pes nežije. A přesto se hýbe. Úplně všechno se ve mně sevře odporem, když mě olízne... ale pak mě nechá být a jen si vedle mě sehne. Zrychleně mi buší srdce... ale ten pes mě už nechal... takže mi nic neudělá? "Ať je to co je to, je to pěkně úchylný. Proč by někdo měl chtít mít mrtvýho psa?" zvedám se na nohy. Tak si budu připadat jistější, zvláště pokud by se ten pes chtěl znovu lísat. "A neříkejte mi Minako. Jsem Min. Nebo Min-chan." Od Yomiho se držím dál v rámci možností.

Kayen - 27. prosince 2014 22:22

soukromá zpráva od Kayen pro Kayen: "Nejsem osamělý, osamělí jsou ti, kteří po společnosti lidí touží což není můj případ," odpovím poněkud nevrle na její otázku stran osamělosti a poté jí odpovím až poté co se sebere ze země po přitulení se mého pejska k ní. "Ne, není to úchylné, je to navýsost praktické. Co je mrtvé, to nemusíš krmit a dávat tomu pít, tedy ušetříš za žrádlo a navíc po tom nemusíš uklízet, žádné bobky, žádné počůrané koberce, nemusí chodit ven - takže se neušpiní - a navíc se nedá zabít, takže mi ho žádný grázl co by chtěl vykrást tento dům neotráví. Vysoce účinné a praktické to je." Odpovím přesvědčivě a pak jen dodám: "Ovšem záleží na tom, jestli chceš psa na to, aby ses k němu tulila, nebo aby ti hlídal dům a zabíjel tvé nepřátele v boji... pro druhý případ je Yomi mnohem praktičtější než všichni konožští psi dohromady. Nikdy se neunaví, nemusí žrát, spát... v boji nemůže zemřít, takže pro nepřítele hotová pohroma. Pro zloděje ostatně taky. Ale pochybuju, že by to někdo jako ty ocenil... pocem Yomi.." Yomi ke mě přiběhne a já ho opět podrbu za ušima a pak řeknu: "Nu... už jsi sem vlezla, takže nebudeme stát na chodbě což? Vem si papuče než půjdeš dál, nechci tu mít našlapáno... a co vůbec čekáš, že se teď bude dít Minako... tedy... Min-chan?" Zeptám se už spíš klidně a shodím ze sebe kápi, aby mi bylo vidět do obličeje (mé oči už nejsou rudé mimochodem): Poté zavedu Minako do obýváku, kde je hromada poliček s knihami, jeden krb a před ním houpací křeslo (MOJE!) pak je tam stolek, pohovka... všechno takové staromódní, vyřezávané a precizně udržované. Po cestě se stavím v kuchyni (na chvíli spustím Min z očí... ale pes je jí v patách, takže o ní vím) a z lednice vytáhnu vychladlý rámen (náhodou jsem ho měl k obědu) a postavím na sporák. "Doufám, že piješ limonády...," zabručím spíš pro sebe a pak přijdu do obýváku i s litrovou flaškou (skleněnou) plnou žluté limonády a se dvěma skleničkami načež řeknu: "Říkala jsi, že jíš rámen že? Nějaký tu mám, takže až se ohřeje, tak se najíme... s tou večeří jsem lhal, ještě jsem nevečeřel a mám ho dost pro dva."

Uzumaki Minako - 27. prosince 2014 22:50

soukromá zpráva od Uzumaki Minako pro Ne až tak strašidelný dům? "Nejste osamělý, ale stejně si pořídíte psa? To zní trochu jako výmluva," prohlásím. Pak se mi už už chce podotknout, že nechápu, proč si vůbec psa pořizoval někdo, komu vadí že se pes chová jako... pes... ale než stačím cokoliv říct, vlastně mi to ihned vysvětlí. Že je prý na hlídání a zabíjení. "A proč by se sem jako někdo měl chtít vloupat?" opáčím lehce posměšně. Neznám v Konoze člověka, kdo by si pořizoval hlídače. Proč taky. Proč si tenhle týpek vůbec myslí, že by se zrovna k němu měl někdo chtít vloupat? Není on nějakej namyšlenej? Poslechnu, sundám si boty a vezmu si papuče. "No nejspíš mě pozvete na čaj a sušenky a já pak všem povyprávím, jak se s vámi dala strávit příjemná chvilka." S rozsvíceným světlem a sundanou kápí, která odkryje vcelku normálně vypadajícího muže, se mi poněkud vrací sebejistota. Ten pes se mi sice moc nelíbí, ale zakousnout mě nechce a on se s ním docela normálně mazlí, tak asi není důvod nějak hysterčit. Vydám se za ním do obýváku, kde si automaticky zaberu právě houpací křeslo. Nic takového doma nemám a prakticky jsem ani neměla možnost si to vyzkoušet. Začnu se na tom mírně houpat. "Jo, piju limonádu... a kdo by nejedl ramen?!" Vlastně to vypadá slibně, máme tu příslib večeře zdarma. Což beru všemi deseti, ostatně jsem jen chudý siroteček. "Co to mělo být s tím černokněžnictvím?" Ve chvíli, kdy mě skutečně zve "na čaj a sušenky" to totiž docela dost vypadá jen jako divadlo. A já to vážně nechápu. // pro představu by se mi hodil dodatek - na kolik let tě tak tipnu? obrázek je fajn, ale on je trochu rozdíl náctiletej a třicátník. :) dík.

Kayen - 28. prosince 2014 10:07

soukromá zpráva od Kayen pro Kayen: Na otázku proč by se ke mě měl někdo chtít vloupat jen pokrčím rameny a odpovím: "Kdoví, lidi jsou často zvědaví a vzhledem k tomu, že mě ve vesnici nemá hodně lidí rádo a někteří by mě rádi viděli i mrtvého tak... prostě bezpečnost děvenko." Poté co naliju limonádu odskočím ještě do kuchyně hotový rámen a povečeříme. Není to sice bůhvíjaký rámen, ale není instantní takže by měl někomu, kdo žere immervere akorát ten instantní chutnat. Je k tomu maso i vejce a vůbec... je to prostě pořádný rámen. Já zatím vysvětlím: "Hmmm... takže stezka odvahy jo? Chceš se pochlubit tím jak se dokážeš bavit i s černokněžníkem co? No... ještě uvidíme." Poznamenám s trošku sarkastickým úšklebkem a později odpovím i na její dotaz stran toho "černokněžnictví". "No... popravdě černokněžník jsem. Teda asi ne takový o jakých se píše v pohádkách... to mi moc nejde, samé černé kápě, rudé oči, temný hlas... ale nevěřila bys jak to funguje. Devět z deseti lidí před tím uteče... no... ty jsi ta desátá. Ale je černokněžnictví a černokněžnictví... to před čím jsi neutekla je jen iluze, kterou nabízím lidem kolem sebe, aby mě dali pokoj a pak je tu to skutečné černokněžnictví..." Lusknu prsty a ukážu na Yomiho a řeknu: "Kinjutsu... zakázané techniky protivící se řádu přírody, přirozenosti a vůbec všemu. Co se o mě povídá? Že obcuji s mrtvými viď...? Nu ne, že bych... ale to je fuk, ty stejně neznáš pravý význam slova "obcovat"... prostě ano, jsem černokněžník v tom slova smyslu, že používám nečisté a zakázané techniky k tomu, abych dokázal věci, o kterých si jiným ani nezdá. Mimochodem asi bych ti měl představit svou sensei..." Na což do místnosti vstoupí Inuzuka Nuri, majitelka Yomiho... Ten příběh je opravdu známý. Inuzuka Nuri a její tým geninů, vlastně už chunninů napadený před 4mi roky bandity a zrádci z Kirigakure... všichni až na "černokněžníka" zabiti a pak znovu přivedeni do světa "živých" jako "živí mrtví", jako "nemrtví" či "neživí". Inuzuka Nuri, Yamanaka Ria, Hyuuga Chisaki... tři klany, které nenávidí mou osobu ze všech nejvíc za to co jsem udělal s jejich lidmi. Přitom ta Nuri co vypadá na 35 let nevypadá mrtvá, aspoň ne na první pohled. Jediné co jí viditelně odlišuje od živých jsou oči, ve kterých se nachází toto: (zobrazení Akkiganu - ďáblova "démonického oka") Rudé oko a černé stíny kolem očí... má je i pes, i jeho panička... a přitom jinak vypadá jako živá. Zavolá na svého psa, ten k ní poslušně přijde a pak bezeslova odejdou. Já si zatím (poté co jsem dojedl rámen) naliju limču a řeknu: "Jsem černokněžník, protože provozuji zakázané techniky a lidé mě chtějí jako černokněžníka vidět. Je to pro ně dostačujícím vysvětlením. Proměnil jsem své přátele i svou sensei v nemrtvé zombie za pomocí rudých očí, který vesničané neřeknou jinak než "Akkigan" - Démonické oči." A v mých očích se rozzáří také Akkigan a já zvolna pokračuji: "Jsem černokněžník a čiré zlo, protože jsem spoutal duše svých padlých přátel i Yomiho zpět do jejich mrtvých těl, která jsem konzervoval a vylepšil natolik, aby se mohli stát součástí mě samotného. Vidím co vidí oni, slyším co slyší oni a vlastně je držím jako vězně na tomto světě. Proto jsem démon a černokněžník, proto mi tak říkají... protože si představují co jsem musel dělat s jejich těly - a nebylo to nic hezkého, ale jsme po jídle, tak vynechám detaily - protože jsou to něcí dcery, sestry... protože měly být podle přirozeného řádu pohřbeni jako hrdinové Konohy a já jim toto odepřel. Normálně bych měl být vinen... ale... víš JÁ JSEM černokněžník, nejsem "obyčejný shinobi", tak jako "obyčejným shinobi" nebyl ani tvůj otec. Tak jako on, mohu i já dělat věci, která porušují pravidla tohoto světa... on však byl Shinobi no Kami (Bůh Shinobi) pro své vznešené skutky, já jsem Shinobi no Yomi (Temnota Shinobi) pro mé přirozenosti odporující techniky. On byl hrdina, já jsem černokněžník. SKUTEČNÝ ČERNOKNĚŽNÍK MIN-CHAN." A pak se pobaveně ušklíbnu a upiju z limonády.

Uzumaki Minako - 28. prosince 2014 14:00

soukromá zpráva od Uzumaki Minako pro Obývák "Takže po vás jako jdou?" vykulím oči a vypadám upřímně zaujatě. To je ale paranoidní magor. Pak před sebe ale dostanu rámen a to moji pozornost odvede úplně pryč. Okamžitě se do toho pustím. Musím uznat, že to má dobrý. Možná bych k němu na večeři měla chodit častějc... sice se nejdřív tvářil jak mě tu vlastně nechce, ale teď mě docela hostí. Možná by nějakou návštěvu sem tam uvítal. Pokud mám možnost, přidám si a rozhodně toho sežeru víc, než by taková malá holčička jako já měla být schopná do sebe vůbec narvat. Jsem trochu jak bezedná. Co teprve až dorostu do puberty, to bude teprve opravdový maglajz - to budu jak kyselina. Strýček asi ještě bude rád, že je jenom strýček a ne rodič. I když ale vypadám na jídlo docela dost soustředěná, pochopitelně k tomu zvládám poslouchat i to, co mi vysvětluje. Když zavolá svoji rudovlasou senseiku, sice vykulím oči, ale tentokrát už mnohem méně vystrašeně než když poprvé zavolal Yomiho - je to spíš jako kdybych uvažovala, jak je tohle sakra možný, a žasla nad tím, co všechno se dá vypiplat. Kdybych místo ramenu do sebe cpala popcorn, vystihovalo by to tu situaci úplně nejlépe. Jo, o tý historce jsem slyšela. Jak celý tým umřel... tak tohle je ten kluk, který to přežil? To teda není o tolik starší jak já. Nebo vlastně je, ale není tak starý jako třeba strejda. Což je docela hustý. Takže prý používá zakázané techniky a nějaký Akkigan a s jeho pomocí přivádí mrtvé zpět k životu? "To je úchylný..." zamumlám a trochu svraštím čelo. Sice je to docela chytrý, využít je jako vlastní zbraně, ale taky fakt divný. Já bych teda nechtěla žít v baráku sama, s mrtvolama, a dobrovolně. Tomu muselo něco rupnout v hlavě nebo tak. Když skončí, i já mám dojedeno. Chvíli ho jen mlčky sleduju a pak zavrtím hlavou. "Černokněžník? A nejste vy spíš nějakej tento?" Pohybem prstu u spánku naznačím duševní poruchu. Proč mu vlastně vykám? "Teda jo jasně, přivádět mrtvé k životu a kdesi cosi, to je docela hustý... ale k čemu ti to je dobrý? A proč to strejda vůbec ve své vesnici trpí? Možná je jenom hodnej, protože jsi po té tragédii se svým týmem utrpěl určitá... nevratná poškození..." Buď to na mě nezapůsobilo a myslím to vážně, anebo to sice nezapůsobilo, ale rýpu do něj jenom proto, že už jsem prostě taková.

Oheň života - 28. prosince 2014 14:47

soukromá zpráva od Oheň života pro Vyšetření Kakashiho už přítomnost drobných popálenin uvedla do stavu nepříčetnosti, jelikož se viditelně ponořil do nitra své mysli v niž pravděpodobně právě probíhá obrovské množství všelijakých výpočtů a přehodnocení celého dosavadního života, ale nejhorší informace a potvrzení domněnky mělo teprve přijít: "Ano, Hokage-sama... Cítím tu odpornou chakru v ranách... Je velice složitě postřehnutelná, ale i tak je děsivá a temná... Stejná chakra, ze které je stvořen Kyuubi i všech osm ostatních démonů... " oznámí Yamanaka bez jakéhokoli projevu citu vůči nalezené chakře, ovšem říká to, co by řekla jako živá. Hokage klesne pohledem zemi, skoro jako spráskaný pes a promne si obočí. Tvé otázky ohledně Takiho téměř ignoruje, přejde je pouze větou: "Nepodstatný nukenin..." Takže je to pravda... Vrátil se... zamumlá si sám pro sebe a potom se na tebe podívá snad i lehce vystrašeným pohledem. Jako by před malým momentem uviděl ducha: "Děkuji za informace... To tělo si zde ANBU vyzvedne... Já-já už budu muset jít... Ano... Na shledanou, díky." mluví způsobem, který jsi u něho ještě nikdy nezaregistroval. Sice si s ním nestrávil příliš mnoho času, ale je ti jasné, že tohle není pro Kakashiho chování přirozené. Mluví trochu zmateně a nervózně těká viditelným okem... Rychle se klidí z tvého domu, ani se nenechá vyprovodit. Hned před vchodem se promění v obláček kouře a dočista zmizí...

Kayen - 28. prosince 2014 19:58

soukromá zpráva od Kayen pro Kayen: "Hmm... vrátil se? Ale kdo?" Vyprovodím Kakashiho a nechám své "zombíky" uklidit tělo onoho shinobiho do mrazáku, aby se nám příliš neuležel. "Chakra stejná jako ta Kyuubiho i těch ostatních osmi... Hmm..." Přemýšlím, přemýšlím, dávám si dohromady obrázek Hatake Kakashiho vystrašeného a nejistého s obrázkem toho jak Ria zmiňovala démonickou chakru. "Že by...? Že by se vrátil "ON"... to ale přece... proč by zabíjel konožské shinobi, to nedává smysl... nebo ano?" Myšlenka, že to mohl udělat Naruto mě nedává nějakou dobu spát... pokud to byl on, tak nejenže zradil vše co sliboval mému otci, ale navíc... navíc se chystá nejspíš rozbít i ty zbytky míru, které ve světě ještě panují. "To je konec... konec snu, kterému věřili mí rodiče... Uzumaki Naruto... buď proklet!" Sevřou se mi náhlým záchvatem vzteku čelisti. Všechno mu obětovali, své životy, svůj odkaz... a on... "...nejenže se na to všechno vykašlal, ale navíc! NAVÍC TO SÁM ZRAZUJE!" Nebývám obvykle naštvaný, ale tentokrát popadnu nejbližší věc (hrníček na kuchyňské lince) a švihnu s ní rozzuřeně o zeď. "B-A-S-T-A-R-D!" Nikdy jsem si o něm nedělal iluze, vždy jsem ho neměl rád, protože mě připravil přímo či nepřímo o mé rodiče, o můj život... ...ale vždycky jsem připouštěl, že možná... možná to celé, oběť mých rodičů měla smysl, ale teď... teď je jasné, že nikoliv. To co momentálně pociťuji není jen hněv, to je čirá nenávist! "Jestli je tohle pravda... jestli... jestli je naživu, nestará se a vraždí shinobi Konohy! Tak... tak... to nemůže znamenat nic jiného než ZRADU! Čistokrevnou podlou zradu všech, kteří mu kdy věřili...!!!" Chvíli oddechuji v kuchyni a snažím se uklidnit.... až se mi to podaří, tak uklidím střepy od hrníčku a půjdu spát. "Ráno moudřejší večera... musím nejdřív zjistit víc."

Kayen - 28. prosince 2014 20:09

soukromá zpráva od Kayen pro Kayen: Neřeknu nic, ani neuhnu pohledem. "Úchylný? Pfff... nedohlédneš na vrchol hory Min-chan, ne dnes, ne zítra, ne nikdy." Až nakonec po dlouhém mlčení řeknu: "Ne... nejsem tentononc a ne... strýček mě tu netoleruje kvůli nějaké lítosti... Tvůj strýček - tedy Hokage-sama - si moc dobře uvědomuje, že lidé jako já - lidé co ovládají jisté "speciální techniky" jsou zapotřebí víš? A že jsem reinkarnoval svůj tým? No... podívej se na to pragmaticky... nejsem Hyuuga, ale má kamarádka Chisaku ano a má stále funkční byakugan, kamarádka Ria má funkční telepatické techniky Yamanaků a má bývalá sensei je fyzicky natolik silná, že dokáže zastavit i rozzuřeného medvěda... takže... aniž bych byl Yamanaka, Hyuuga či Inuzuka, tak mám jejich schopnosti víš ty pusinko nenažraná?" Poznamenám s odkazem na to co právě provádí s poloplným hrncem rámenu a dodám: "Jsem zvyklý bojovat v týmu... však víš, to tě učí na Akademii taky ne - týmová souhra - a nechci si zvykat na nové týmové partnery, kteří mohou tak snadno umřít. Teď mám nesmrtelný tým, který ovládá má vůle. Teď jsme my - já, sensei a mí přátelé silnější než zaživa! Dokonalá souhra, dokonalý teamwork a tím pádem můžeme být na misích ještě nebezpečnější pro naše nepřátele. A o to přece ne? Být lepší než nepřítel... a nežer tolik, nebo praskneš, nebo u toho aspoň nemlaskej, kdo se má na to sakra dívat... vždyť ti ty nudle tečou i po bradě... no výborně a teď jsou na koberci... nešlap... fáájn, takže jsou ještě rozmačkaný v peršanu na hadry no bóží. Víš o tom, že bys mohla být sama černokněžnice? Říkali by ti "Rámenová rozšlapbaba"."

Uzumaki Minako - 28. prosince 2014 20:36

soukromá zpráva od Uzumaki Minako pro Obývák Obličej, který udělám při zmínce o tom, že strýček si ho tu vydržuje kvůli "speciálním technikám", je vskutku dostatečně výmluvný. Bylo to takové "jo jasně, speciálním - ale ne technikám, spíš kvůli speciálnímu... někomu... tobě... "speciálnímu"...". Ksichtit se tedy umím výmluvně. A drze. "Hele já vím proč jsi je reinkarnoval!" vyhrknu najednou, jako bych jeho vysvětlení, k čemu všemu se mu ty mrtvoly hodí, vůbec neposlouchala. "Jsou to samý ženský... he?" významně na něj mrknu. "A ony tě teď musej poslouchat... že jo?" optám se, jako bych to chtěla potvrdit, ale na odpověď nečekám, protože se v každém případě zachechtám. "Ty seš teda pěkně vychcanej! Jo jasně, dokonalá souhra proti nepříteli... hlavně pokud je ten nepřítel neumytý nádobí nebo nevydrhnutá podlaha, co?" Jestli si snad chvíli myslel, že myslím na nějaké čuňačinky - což by vzhledem k hrubému odhadu mého věku byl docela hrozný výsledek mé výchovy - i když pokud zahrneme to, že mě vlastně nikdo nevychovával... no, každopádně jak se ukáže, tak jsem to vůbec nemyslela. Když přijde s "Rámenovou rozšlapbabou", jen pokrčím rameny. "Pořád bych byla menší magor jak ty," zahuhlám s plnou pusou a další kousky rámenu tak zákonitě putují na koberec. "A radši mi přej, abych nepraskla, jinak to tady budeš mít všude," udělám gesto zahrnující celý pokoj, ale především ten pěkný koberec. Jinak to vcelku ignoruju a upřímně řečeno, zas až tolik ani nemlaskám. To se mu asi jen zdá. "A vůbec, já bych nechtěla být černokněžnice, moc zábavně to teda nevypadá. Mně tři studený děvčata na pobavení nestačí."

Kayen - 28. prosince 2014 21:01

soukromá zpráva od Kayen pro Kayen: Trochu nevěřícně poslouchám co tu Minako prohlašuje, samozřejmě mě nejdřív napadly ty "čuňačinky", ale naštěstí zdá se, že se Minako je příliš mladá na to, aby jí tohle vůbec napadlo. "No proto...," pomyslím si s mírným pousmáním se ve chvíli, kdy Minako vykládá o nádobí, drhnutí podlahy a dalších ženských pracech. "Hmm... takhle jsem o tom nepřemýšlel... je pravda, že děvčata by se občas mohla protáhnout a to nejlépe prací. Díky Min-chan za výborný nápad, věřím, že tě budou mít všechny tři rády." Poté opět chvíli mlčím a nechám jí dopovídat její představy nacož jen řeknu: "Nebavilo? no tak ne no... tak ty eS-rank techniky budu muset holt naučit někoho jiného." Pronesu to trochu "jakože" zklamaně a začnu zvolna sklízet nádobí ze stolku (jak Minako dojí).

Uzumaki Minako - 28. prosince 2014 21:13

soukromá zpráva od Uzumaki Minako pro Obývák "Joo tak nepřemýšlel... chm... nemyslíš, že někdo, kdo se tu vytahuje s dokonalým teamworkem by možná měl víc zapřemýšlet nad využitím všech vašich společných možností?" povytáhnu obočí. Na to, že jim to navrhne, jen přikývnu. "Je ode mě pozdravuj." Sarkasticky to překvapivě moc nezní. Konečně jsem dojedla a položím nádobí na stolek... a v tu chvíli se zmíní o nějakých S rank technikách. Vzhlédnu, jako by mě to zaujalo - skoro by se mohl objevit střípeček naděje, že se po něčem takovém nadšeně vrhnu, jako by se po tom určitě vrhnul můj táta, kdyby byl na mém místě... a pak se zašklebím. "S rank jutsu jo? A ty? Jo... tak to určitě." Poslední slovo je velmi posměšné. "Tomu nevěřím. Jak by někdo tak pošahanej jako ty mohl umět tak silný techniky." Posadím se na křesle do tureckého sedu a začnu se na něm znovu mírně pohupovat, mezitím co si hlavu dám do dlaní a lokty se opřu o stehna. "Dokaž." Zahledím se mu do obličeje a přimhouřím oči.

Kayen - 28. prosince 2014 21:27

soukromá zpráva od Kayen pro Kayen: Pobaveně se ušklíbnu a na okamžik si představím jaké S-rank techniky bych jí mohl ukázat... "Akkigan? To asi těžko, to bych potřeboval mrtvolu... techniku reinkarnace? Hmm... stejný problém... tááákže... přejdeme k A-ranku, stejně pozná kulové a tam mám... ne... to taky nejde, to bych potřeboval další tělo, takže... B-rank? Ne... proč B-rank... na ní bude stačit obyčejné Déčko..." Zrudnou mi oči... Akkigan! "A teď zmrzni a nehýbej se no jutsu...," řeknu a pokud mi kouká (jakože kouká) do očí, tak je náhle tuhá... no prostě se nemůže hnout a vyřízeno..., že jde o obyčejné Kanashibari no Jutsu je jedna věc, ale Kanashibari se normálně provádí pomocí schovaných lanek a jde o geninskou techniku, jenže já umím člověka paralyzovat pohledem. A TO JE COOL! "To je co? Teď bych si s tebou mohl dělat co chtěl... á hele... limča, ty už nebudeš? Mlčení znamená souhlas pusinko...," usměju se a seberu si limču načež z ní uskrnu. "Ááhh... báječná, co říkáš? Jo... jasně, že tu můžeš sedět, a vůůůbec se nemusíš hýbat... hele... a nechceš mi dělat terč pro vrhání kunaiů? Řekni jestli ne... vážně mi to dovolíš, no ty jsi bezvadná Min-chan, díky moc...," a jo vytáhnu kunai a začnu si s ním pohazovat v ruce, můj zrak zůstává rudý. //PS: Dá se z toho dostat dvěmi způsoby - buď pomocí genjutsu KAI (což asi Min-chan nevede), nebo tak, že si způsobí bolest. S vypětím všech sil by se pohnout trochu měla (třeba se kousnout do rtu). Jinak - pokud se fááááákticky moc nebude snažit, tak nepohne ani rtem.

Uzumaki Minako - 28. prosince 2014 22:26

soukromá zpráva od Uzumaki Minako pro Obývák Nečekala jsem, že mi předvede bůh ví co... ale najednou se zas blýskne tím svým rudým okem a já najednou zjistím, že se nemůžu ani hnout. Jako by mi celé tělo najednou zkamenělo. Kdybych se mohla pohnout, tak řeknu "hej - nech toho!" a tvářím se ublíženě, jenomže já ani to nemůžu. Vlastně nemůžu prakticky dát najevo nic. Ani nemůžu nic. A on se rozhodne provokovat. To s tou limonádou mi ani tak nevadí - pokud teda pomineme že mi ji právě oslintal... takže už ani omylem nemám v plánu se toho znovu dotknout - ale pak začne vyhrožovat s tím kunaiem. Tak nějak nevěřím, že by to udělal, ale na druhou stranu, musíme brát v potaz, že je to fakt šílenej magor... koneckonců bůh ví jak to na tý misi tehdy bylo a tady ho máme se třemi děvčaty... nechci být čtvrtá! Jenomže co mám sakra dělat? Vůbec netuším. S vypětím sil se pokusím pohnout - celým tělem a rukama -, až z toho zrudnu v obličeji, ale nejsem schopná tím sledovat cokoliv konkrétního - prostě jen neurčitě doufám, že je to jenom nějaký psychický blok a že když překonám tu "bariéru" a podaří se mi pohnout, tak to bude pryč - trochu jako kdybych byla spoutaná nebo něco a uvolnila se z pout.

Kayen - 28. prosince 2014 22:42

soukromá zpráva od Kayen pro Kayen: "Nejde to co?" pobaveně prohlásím a pohodím si kunaiem v ruce, ještě jí chvíli nechám podusit a nakonec se nad ní smiluju a lusknu prsty (což má jen odvést její pozoronost a zruším techniku). "Hahahaha... černokněžník versus jedna drzá holka... jedna nula, co bude dalšího? Dva nula? Řekl bych, že bude... hah... tak co, ještě pořád si myslíš, že jsem slabý? Zmrazení pohledem nestačí? Nebo stačí?" Rádoby zkoumavě na ní pohlédnu a mezitím nechám své oči nabrat opět normální vzhled. Mohl bych se jí trochu posmívat, ale na druhou stranu... je to jen holka a nemám k tomu důvod. Vlastně jeden by se našel, ale kdybych jí měl nechat trpět za zločiny jejího otce... ne, to by mi asi neprošlo. "Ukážu ti ještě jednu S-rank techniku... vím co umíš..., kouknu a vidím... čuč..." Znovu aktivuju Akkigan a pak prohlásím tajemným hlasem: "Vidím něco vířivého, ostrého... řezajícího... hmm... vidím, že ta dívka přede mnou ovládá živel větru!" prohlásím tajuplně jako kouzelník tahající králíky z klobouku a pobaveně se ušklíbnu. Nemůžu prohrát, element se dědí... děcka na Akademii se to sice možná učí, ale při její úrovni mentálních schopností a schopností si něco zapamatovat... nope... to jí určitě nedojde, nebo tomu aspoň nevěřím.

Uzumaki Minako - 29. prosince 2014 09:53

soukromá zpráva od Uzumaki Minako pro Obývák Konečně tu techniku zruší a já pocítím, jak se můžu normálně hýbat. Našpulím rtíky a upřu na něj ublížený pohled. "Nech toho! Tohle není fér, pětiletýmu děcku bych taky dokázala vzít lízátko." Ne, že by ta technika nebyla působivá a nedonutila mě sklapnout, ale jsem si jistá, že kdyby to musel použít proti někomu, kdo je mu v síle roven, možná by to vypadalo trochu jinak. Zase si nelžeme do kapsy, nejsem pitomá, vím, že je starší a silnější - otázka je jen jak moc silnější. A jenom tak nějaká ukázka na mně, studentce akademie, k přesvědčení nestačí. Sice věřím, že jednoho dne budu nejsilnější na světě, ale taky vím, že to nebude dnes ani zítra. Znám své limity, aspoň do určité míry. Pak se vytáhne s tou technikou že "ví co umím". Na krátkou chvíli skutečně užasle vykulím oči, protože se naprosto strefil... ale než stačí získat dojem, že to stoprocentně zapůsobilo, pohodlně se opřu v křesle a tvářím se, jako by o nic nešlo. "No fajn - a co umím za techniky?" Trochu ho teď zkouším, protože pokud najednou začne vyprávět i o tom, jaké techniky používám... jo, to bych asi musela uznat, že je dobrej.

Kayen - 29. prosince 2014 15:23

soukromá zpráva od Kayen pro Kayen: Přeměřím si jí pohledem a pak pobaveně řeknu: "Je to snazší než vyjmenovat techniky, které neumíš..." V duchu se rychle zamyslím... "Učej se Henge, Bunshin, Kawarimi... tam nemůžu netrefit, když trefím tyhle tři, tak jsem vítěz... a pak taky je tu fuuton... určitě umí nějakou větrnou techniku, když se tak tvářila, že jsem trefil... ale jakou? Něco na dálku? Fuuton: Daitoppa? Ne... na to nevypadá, ta se do všeho vrhá po hlavě... ale chakra-channel by umět ještě neměla, to je B-rank... na druhou stranu, nevypadá na to, že by používala nějakou zbraň. V tomhle bude po otci... hmm... co takhle nějaké větrné ostří na ruce? Nic víc než C-rank by umět neměla a tohle jediné..." Ze zamyšlení se vytrhnu úsměvem a řeknu: "Tak fajn... jsem si jist, že ovládáš techniky Proměny, Výměny a Klonu... nebo si to aspoň myslíš... a pak umíš i něco navíc..." přejdu opět do mystického hlasu a řeknu: "Vidím čepel chakrovou na tvé ruce, jež větrnou se zdá být... blábláblá... umíš zkrátka nějaký druh větrné čepele na ruce, asi tvoje vlastní technika." Dodám s klidem.

Uzumaki Minako - 29. prosince 2014 15:37

soukromá zpráva od Uzumaki Minako pro Obývák Přimhouřím oči, když řekne, že "je to lehčí než vyjmenovat techniky, které neumím", ale mlčím. Čekám, co z něj vypadne. Prostě se mi nechce věřit, že by mohl přijít s něčím relevantním... první tři techniky odhadne. Ale ty se probírají u maturity - musel taky někdy maturovat, dá rozum, že je budu umět, na tom není nic chytrýho. Pak ale vysloví domněnku, že umím vytvořit větrnou čepel. Chvíli na něj mlčky zírám, jako bych přemýšlela, co mu na to mám odvětit... a pak se ušklíbnu. "Prdlajz čepel, koukej na moji pravou větrnou sílu!" A než mě stačí zastavit, vyskočím z křesla. "Kazeken!" Udeřím pěstí do podlahy. Skutečně to nebyla čepel, poněkud neuměle využívám brutální sílu větrné chakry a najednou ji vypouštím při úderu... a to má podobný účinek jako slavné brutální síla Tsunade či Sakury. Jeho podlahu to tak promění v jeden obří kráter - pokud se tedy dokonce neprobourám do sklepa. Vzhlédnu k němu a na tváři mám vítězný úšklebek. "Mýlil ses, tohle je moje vlastní technika!"

Kayen - 29. prosince 2014 15:48

soukromá zpráva od Kayen pro Kayen: Sleduju její vítězoslavné představení, které skončí vyrobením "díry do sklepa"... ne, že by se propadla celá podlaha ale kruh o průměru 2 metry s tím asi udělala. Zatímco ona a hromada suti skončí ve sklepní místnosti já si jen pozvdechnu a v duchu si řeknu: "Opravdu pitomě přímočará povaha... ale využití síly tlaku by se mohlo hodit... kdyby zesílila časem bych z ní mohl udělat další Sféru... heh... časem, tak za pět let, až bude dost silná a bude-li na to příležitost. Teď jí dám za vyučenou." Křiknu za Minako dolů: "Promiň, zapoměl jsem ti říct, že můj dům stojí nad vstupem do Pekla... pokus se přežít... přijdu ti časem na pomoc... až dopiju limču." Zatímco ona je ve sklepě já se nehnu z křesla a pomocí Akkiganu k životu probudím Chisaki... ať si Minchan užije: Ve sklepě se otevřou dveře a do místnosti kam propadla Minchan vstoupí dívka... Hyuuga Chisaki... "Byakugan!" ...její bledá tvář s mírným úsměvem dokresluje atmosféru v místnosti a Chisaki se už staví do bojového postoje pro Juuken a říká: "Brána pekelná ti zůstane zavřená Minchan z klanu Uzumaki!" A pak se rozbíhá, aby Minako trochu "provětrala" pérka - rány juukenem jsou skutečné, ale většinou směřují na ruce a rozhodně nemají takovou sílu, aby mohly Minako zabít. Chisaki byla za svého života sice chunin, ale v této podobě nemá větší sílu než silnější genin.

Uzumaki Minako - 29. prosince 2014 16:04

soukromá zpráva od Uzumaki Minako pro Vstup do Pekla? Vstup do Pekla? To už se ale otevřou dveře a dovnitř vstoupí holka, která je zcela očividně Hyuugou. To se pozná podle těch bílých očí. "To je snad dobře, že zůstane zavřená, ne?" zatvářím se nechápavě, ale než se stačím zamyslet nad tím, co tohle všechno má znamenat, už se na mě vrhá a snaží se mě zasáhnout. Protože s sebou vážně nemám žádný kunai ani něco podobného, nabiju ruce větrnou chakrou, abych při jakémkoliv zásahu, který by se mi snad podařil, jí dala pecku Kazekenem a tím se jí snad zbavila, ale nejspíš se mi to ani nepodaří. I když jsem v taijutsu docela dobrá na svůj věk, ona je starší a taky taijutsu specialista. Kolikrát to schytám Juukenem... až nakonec ani nejsem schopná Kazeken udržet, protože mám na rukou uzavřených příliš mnoho tenketsu. Nehodlám se ale vzdát - ať si ten týpek nahoře o sobě moc nemyslí! A když už jde docela do tuhého, dostanu nápad. Sice při tom schytám dalších pár zásahů, ale podaří se mi natočit se zády ke dveřím, kterými ta zombie holka přišla... a pak se najednou otočím a rozběhnu se k těm dveřím. Protože jimi přišla, měly by být otevřené, to dá rozum. Co nejrychleji je za sebou zabouchnu a měla bych ji tak nechat za sebou. Co nejsilněji dveře držím zavřené a hledám nějaký zámek nebo závoru nebo něco.

Hatake Ioori - 30. prosince 2014 16:08

Střecha Přesně tak, to je všechno. přikývl jsem na dotaz a stále se snažil udržovat si úsměv na tváři. Tato závěrečná zkouška měla zjistit jedinou věc, kterou v akademii zjistit nemohli. Jak reagujete pod stresem a jste-li schopní polknout své ego a pracovat jako tým, což jsou nejdůležitější vlastnosti ninji, důležitější než všechny techniky dohromady během své řeči jsem pomalým krokem zamířil ke svému bratrovi. Když jsem stál přímo u něj, otočil jsem se na Haku a prohlásil mimochodem, dobrá práce, ten výstup sis připravoval, nebo to byla improvizace? zároveň s položeným dotazem jsem prudce zvedl ruku a cvrnkl do čela svého bratra tak, aby ho to posadilo na zadek(taijutsu 3) Ty nebuď drzý Sakumo. Na misi vás nikdo nevzal proto, že vedení ani já nechceme riskovat, že by jste si na ní kvůli neschopnosti spolupracovat ublížili. udělal jsem pár kroků dozadu abych vyděl na všechny a vykouzlil široký úsměv. Tak, co říkáte, dáme si nějaký opravdový trénink? Řekněme trénink přátelství v nejbližším BBQ? Pochopitelně platím.

Oheň života - 01. ledna 2015 21:34

soukromá zpráva od Oheň života pro Rozmluva s mamkou "To všecno je mi jasné, ale i přes to... A potom co..." zasekne se uprostřed věty, "to je fuk. Možná jsem jenom trochu paranoidní... V poslední době existovalo až příliš mnoho Uchihů, kteří si prošli peklem," řekne potichu a bez vyrušování si vyslechne tvé vyprávění o celém týmu a bez hlasité poznámky přejde i trochu tvého chvástání, které ovšem není bezdůvodné a tím pádem ani napomenutí hodné. "Takže tornádo a podivný kluk... Jestli to není řízení osudu, že já si připadala svůj první den s týmem dost podobně," pousměje se mamka konečně a tentokrát to šlo přímo z nitra, což je rozhodně fajn, "ale rozhodně tě jakákoli chybka na tvých "přátelích" nesmí odradit od společné spolupráce," varuje tě, když má pocit, že se hodláš stavět dopředu a vše dělat pro jistotu sám. A pak nastane chvíle příjemného klidu, až dojde na poslední otázku. Mamka na tebe na chvíli překvapeně vyvalí oči a snad se i trochu začervená. "Ehm... no... tak... Kdo ti to prosím tě nakukal?" zeptá se tónem, jako by jsi právě řekl, že slunce je z karamelu.

Uchiha Itachi - 01. ledna 2015 21:47

soukromá zpráva od Uchiha Itachi pro Mamka "Neboj mami budu se snažit dělat jen to nejlepší pro tým." Pousměju se a na chvíli zamyslím. "Hmm jo taky jsem si na to při našem setkání týmu vzpomněl, když jsi mi vyprávěla, jak vypadal ten tvůj." Podotknu spokojeně. Je mi příjemné, že se náš tým podobá tomu mamčinému, ač kdo ví, do jaké míry. Když odpoví na mou poslední otázku chvilku se odmlčím a zabloudím očima k zemi a pak zase na mamku. "Ale no tak mami. Přece by mi ani nikdo nemusel nic nakukat.....to, kdo je vlastně můj táta mi vrtá hlavou už pěkně dlouho a nikdy o něm moc nemluvíš. Vždy, když se na něj zeptám, jaký byl a tak, tak se z toho vykroutíš a snažíš se o tom nemluvit. A o svém týmovém kolegovi Sasukem taky moc nemluvíš. Když už mi něco vyprávíš, je to jen okrajové, nebo více spojené s Narutem-sama. Jediné větší vodítko k tátovi je vaše společná fotka, cos mi nechala a navíc z toho, jak jsi popisovala kdysi Sasukeho v tom něco málu, cos mi řekla, představoval bych si ho přesně tak, jako tátu na té fotce." Rozpovídám se a mírně si povzdechnu. "Vím, že Uchiha Sasuke udělal během poslední války nějaké špatné věci a, že celkově to hází špatné světlo, ale taky to byl jeden z posledních Uchihů, tedy měl být úplně poslední v té době. Tu historii známe snad všichni. A o moc dalších, kteří by byli tady ve vesnici v jeho době jsem nikdy neslyšel, ač pravda Hokage-sama to hodně střeží a všichni se mě asi obávají, nebo co já vím......prostě snažím se říci, že nevím, kdo jiný by měl být můj táta, než on." Trošku posmutním. "Je špatné chtít znát svého tátu mami?" Sklopím oči k zemi, najednou je mi tak nějak úzko a smutno.

Haku - 02. ledna 2015 00:17

Střecha Byl jsem docela překvapený když Ioori-sensei potvrzoval naše dotazy. Jo, to co říká zní docela logicky, ale ten jeho předešlí výstup vidím v hlavě tak živě, že si stále nejsem jist zda nás třeba i teď nějak nezkouší. Došel k Sakumovi a zeptal se mně zda jsem tu scénu plánoval. "Nepřipravil, spíše improvizace". Řeknu jen tak a pousměji se. Evidentně to bylo tak dobré, že i Ioori-sensei věří že jsem to nemyslel vážně. To je něco. Sotva jsem domluvil, tak sensei cvrnknul do Sakuma tak, až ho to posadilo na zadek. To jeho vysvětlení se mi nějak nezdálo, ale.. je to jeho věc. Udělal jsem pár kroků k Sakumovi a podal jsem mu ruku abych mu pomohl na nohy. Ať už pomoc přijal nebo ne, tak jsem se otočil a zadíval jsem se na senseie. "To zní dobře". Zadívám se na své dva kolegy a pousměji se. Já bych osobně raději zašel do čajovny a něco k jídlu bych si dal doma, ale když nás Ioori-sensei zve?

Oheň života - 02. ledna 2015 00:20

soukromá zpráva od Oheň života pro Pomsta špalkům Oheň a chakra v něm pohltí každou jehlici, která ti projde prsty a z nebe přilétá jedna jehlice za druhou s velice krátkou prodlevou. Zabodávají se na mnoho míst pod tvýma nohama, ale zjišťuješ, že přesnost této techniky je opravdu mizerná. Není v tvé moci vyslat dostatečně hustý déšť rozžhaveného ostrého kovu a zároveň hody umisťovat přesně. Něco takového ti zkrátka tvé tělo stále ještě nedovolí a navíc okamžitě poznáváš, že technika si dosti zahrává s tvými prsty. Ve chvíli totiž, kdy se tvé nohy znovu dotknou země, pociťuješ mírnou bolest ve třech prstech na každé ruce. Nikoli od popálení, ale od nutnosti vrhat mnoho jehlic za sebou. Ovšem ani bolest v prstech a ani nepřesnost nezpůsobila, že by tři nenáviděné cíle zůstaly bez zranění. Několik jehlic se zarylo hluboko do kůry a na své okolí zapůsobilo opravdu žhavě. Nicméně k dokonalosti má tato technika ještě hodně daleko a hlavně tvému tělu momentálně chybí dostatečné schopnosti na to, aby ji provádělo snadno. V dobách, kdy tvůj bratr nebyl zrádce a žárlil na tebe, tehdy by tato technika nebyla problém. Ale léta zahálení a omezování tvých schopností způsobila, že dnes by tě pravděpodobně porazilo o něco víc soupeřů než před lety... U mladých shinobi tomu bývá přesně opačně... "Možná by to chtělo ubrat na vzteku... Pak budeš přesnější," ozve se cizí hlas tobě za zády. Nedokážeš si ho přiřadit k nikomu známému, až teprve po otočení poznáš docela známý obličej slavného a už trochu stárnoucího bojovníka z klanu Sarutobi. Modrý šál prozrazuje jméno Konohamaru. A je to právě tento shinobi, který se tě rozhodl otravovat. Není důvod ho mít rád, je to právě on, kdo byl učen tím zrádným Narutem a tím se stal dědicem jeho vůle... Ovšem promluví jako první: "Neobtěžuj se představovat Rihi, jsem zde na přání Hokageho-sama... Dozvěděl jsem se, že jsi stál o mé místo v týmu, který hodlá znovu vyhledat Kitsunea... Hokage-sama uznává, že se mohl splést v tom, zda jsem momentálně, při svých nedávných zraněních, užitečnější než ty... Takže, pokud mě porazíš, dostaneš svoji pomstu v podobě účasti ve výpravě a já zaujmu tvé místo chůvy... Samozřejmě jen pokud máš pořád zájem - nebo spíš odvahu - Kitsunea dostat.."

Oheň života - 02. ledna 2015 00:40

soukromá zpráva od Oheň života pro Noc neklidného spánku Tvůj spánek je ze začátku pevný, ale poté začíná být velmi neklidný. Máš dojem, že se každou minutu stihneš několikrát probudit. Může za to nejen informace, kterou jsi snadno vydedukoval z událostí, které se odehrály před chvílí. Ale taky světlo blesků, které je i přes zatažené závěsy a rolety dosti jasné. No a samozřejmostí jsou i rušivé hromy. Většinou se ti přitom při bouřce spí dobře... *Kap, kap, kap...* tři studené kapky vody dapadnouc na tvé pravé oční víčko. Téměř okamžitě tě proberou do stavu vysoké pohotovosti, ale když otevřeš oči a probereš se, něco není jak má být. Vlastně skoro vůbec nic není jak má být. Tvé tělo obtáčejí zlatě světélkující řetězy zakončené ostrým hrotem. Ty řetězy tě poutají k posteli a jen těžko se v nich dá hýbat... *Prásk!* blesk a hrom v úzkém časovém sletu, már metrů vedle domu a díky němu se ti otevřel pohled na cizí tvář i člověka nad postelí. Asi půl metru nad tebou, nohama přichycený ke stěně... "Zdravím doktůrku," pozdraví tě hlasem v němž se nezapře magor, "možná mě nepoznáváš, ale něco by ti mohlo být povědomé..." (OMG co ta 69 na tváři?) :D

Toyoshi Rihi - 02. ledna 2015 00:54

soukromá zpráva od Toyoshi Rihi pro Cvičiště 3 Nedávných zraněních? Tak pojď, uvidíme, co v tobě je, pomyslím si, když se zvolna postavím do bojové pozice. „Přijímám, ať zvítězí ten pravý,“ odvětím během jeho výstupu a již během své odpovědi složím první pečeť. Prsty pokrčené až na ukazováček a prostředníček: Pečeť tygra musela mému oponentovi dát najevo, že jej čeká technika ohnivého stylu. A vskutku tomu tak je, když se zhluboka nadechnu a vydechnu proud ohně. KATON: GOUKAKYU NO JUTSU! *OHNIVÝ STYL: TECHNIKA OHNIVÉ KOULE!*

Kayen - 02. ledna 2015 10:22

soukromá zpráva od Kayen pro Kayen: Pokud jsem doufal, že se tak nějak normálně vyspím, a že noc už nebude po návštěvě Kakashiho ničím zajímavá tak jsem se spletl. Nejdřív to byl jen jakýsi podvědomý pocit a touha se probudit, pak dešťové kapky a pak probuzení. A to probuzení rovnou do "pekla"... "Chakrové řetězy? Co to sakra..." Blesk osvítí místnost natolik, že vidím do tváře další osoby, která je zavěšená přímo nademnou. Pak promluví a já začínám mít neblahé tušení, že v této místnosti teď nejsem jediný duševně vyšinutý člověk. "Klid... hlavně klid... nejdřív se musím uklidnit a pak uklidním, tedy uklidím jeho..." Trošku se zamračím a odpovím: "Povědomé říkáš? Nevím... poloha 69 není zrovna moje oblíbená..." Ne, vůůůbec (ale vůůůůbec) jsem to neřekl sarkasticky. Možná ho to trochu zaskočilo - s čímž tak trochu počítám - a já tedy neváhám a mé oči se mění na Akkigan. Akkigan genjutsu: Kanashibari no Jutsu! Hodlám ho krátkodobě paralyzovat - takhle na bezprostřední vzdálenost by to neměl být problém - a těch pár vteřin využít k přivolání svých třech sfér, které by u mě měly být "cobydup" a raději ještě dřív. Jakmile dorazí, tak Ria (Yamanaka) použije Shintenshin, aby ovládla jeho tělo (tedy mysl) Chisaki (Hyuuga) zaútočí Juukenem. Vzhledem k tomu, že je Ria pouhá sféra, tak útoky na toho nepřítele se na jejím těle (se kterým v ten moment sdílí zranění) projeví, ale vzhledem k tomu, že je "technicky vzato" mrtvá, tak to má nulový účinek. Nuri (Inuzuka) mě vyprostí z těch chakrových lan a zůstane u mě pro případ potřeby "živého štítu". Její pes (Yomi bude čekat v záloze. //Nemám tušení co z toho (zda-li vůbec něco) vyjde, ale asi takhle bych postupoval.

Oheň života - 02. ledna 2015 13:26

soukromá zpráva od Oheň života pro Souboj Koule plamenů nabude impozantního rozměru a díky ní na chvíli ztratíš svého protivníka z očí. Plameny do něčeho vrazí a pohltí za zvuku praskání a hučení. V momentě však stojí přikrčený Konohamaru vpravo od polorozpadlé hliněné zdi, kterou zřejmě vyvolal na obranu. Hází na tebe deset shurikenů, které všechny velmi jasně září, jako by je vytáhl z výhně. Asi vteřinu poté se druhý Konohamaru zjeví vlevo od hliněného valu hází tři kunai na jejichž koncích vlají výbušné lístky, již zapálené a pár chvilek před výbuchem...

Oheň života - 02. ledna 2015 20:14

soukromá zpráva od Oheň života pro Nepříjemnost Chceš to vyřídit tak rychle a jednoduše, jak by to jen mohlo být možné, ale zdá se že se nic neděje. Nejsi schopný probudit své KG a použít ho proti nepříjemné návštěvě. A dokonce nepřicházejí asi sféry, které by tě měly okamžitě osvobodit ze zlatočervených řetězů, které se kolem tebe stále více obtahují a začínají ti působit lehce bolestivé nepohodlí... "Nesnaž se vysvobodit, je to zbytečné... Ty i tvé krasoťinky jste momentálně mimo hru," řekne hlasem, kterým se ti vysmívá, "ale dost. Nepřišel jsem tě zabít a už rozhodně jsem nepřišel, kvůli souboji s největším magorem vesnice..." řekne a udělá dlouhou pomlku, kdy máš prostor něco říct nebo něco udělat.

Kayen - 03. ledna 2015 15:47

soukromá zpráva od Kayen pro Kayen: Nefunguje to. Prostě to nefunguje. "Ten bastard, musel si připravit něco navíc." Pomyslím si vztekle a napůl v panice. To co mi říká je sice pěkné - že mě nechce zabít - ale stejně to neřeší nic. Má mě pod kontrolou a já nemohu nic. "Fajn... jen počkej až se mi dostaneš do pracek ty zmrde." Pomyslím si vztekle, ale vší silou se ovládnu. Neřeknu nic. Ne... ne proto, že by mě nezajímalo co tu dělá, ale tyhle "smalltalky" s nepřáteli zrovna moc nemusím a navíc něco mi říká, že tenhle bastard mi to stejně brzy řekne sám. Ať chce co chce, tak to musí říct on, já se ho na to rozhodně ptát nehodlám. ((Sorry, ale fakt netuším co na tohle víc napsat.))

Toyoshi Rihi - 04. ledna 2015 16:31

soukromá zpráva od Toyoshi Rihi pro Souboj Stínové klony? Jen si tu chakru vyplýtvej rychleji, probleskne mi hlavou a na tváři se mi zjeví pohrdlivý úšklebek, když vyskočím vysoko do vzduchu a sám se vytasím s několika kunai, které mrsknu po těch s výbušnými lístky (3). Konohamaru zjevně ovládá doton – je možné, že ovládá i nějakou z těch ošklivých technik cestování pod zemí. Jak že se tomu říkalo? Krtek? V každém případě by výbuchy na několika nečekaných místech mohly narušit jakýkoliv jeho plán spoléhající na podobnou techniku a snad jej donutit ze zeminy vylézt. Díky výškovému rozdílu bych navíc mohl také zjistit, jestli se další z nich neskrývá za pozůstatky hliněné zdí. Nyní ale není čas na žádné kdyby. Je nutné přejít opět do ofenzívy, proto vytasím několik shurikenů, které vrhnu po obou nepřátelích (kostka: 2 a 2). Pokud snad někde skutečně spatřím ještě dalšího Konohamara, vyšlu všechno proti němu (2).

Oheň života - 04. ledna 2015 19:24

soukromá zpráva od Oheň života pro Souboj Všechny hořící shurikeny prosviští tobě kousek pod nohama, když se mocně odrazíš od země. Rychlým švihem vyšleš proti třem výbušným lístkům tři kunaie a tím všechny odkloníš. Zabodnou se do země a za zvuku explozí vytvoří malé krátery ohořelého bláta. V ten okamžik si všimneš, že se za zbytkem hliněného valu ukrývá třetí z tvých oponentů. Ale není čas zaútočit přímo na něho, jelikož ti co se ukázali již drží každý v ruce kunai a chtějí útočit přímo. Nemeškáš a každému přidělíš po jednom kunai. Klon, který je blíž nedokáže zbraň odrazit a rozplyne se s kunaiem zaraženým v rameni, ovšem druhý klon dokázal letící ostří bez většího problému odrazit bokem a poté ještě zaútočit. Seknul ti po krku, minul a bez jakéhokoli tvého zásahu se chytil za hruď a rovněž zmizel... V tu chvíli jsi dopadl na zem a část kamenné zdi za niž byl Konohamaru schovaný se proměnila v dvě koule stvořené z lávy... Velké asi jako forbalový míč, hořící roztavené kameny směřující přímo proti tobě...

Oheň života - 04. ledna 2015 19:35

soukromá zpráva od Oheň života pro Nepříjemná návštěva "Vidím, že nejsi příliš dramatická osoba," ušklíbne se návštěvník a pokrčí rameny. "No dobře, nebudu chodit kolem horké kaše a rovnou se tě zeptám... Hodláš zůstat celý zbytek života zavřený ve svém sklepě s trojicí mrtvých těl v zoufalé snaze je oživit? ... Tím bys se Kakashimu velice zavděčil a možná by ses stal jeho loutkou při ochraně Naruta a toho co tu stvořil a poté to zavrhnul, když zmizel s rukama od krve..." řekne potřebně dramatickým hlasem, kterým se ti snad vysmívá. Ucítíš, že řetězy povolí a dá se v nich trochu lépe hýbat, už neřežou. "Možná chceš skutečně být psem na řetězu... Che, no to je trefné ... Nebo možná nechceš stát na straně člověka, který mu pomáhá, chrání ho, a tak vlastně má vlastní díl na vraždě tvých rodičů?"

Kayen - 04. ledna 2015 22:10

soukromá zpráva od Kayen pro Kayen: Při slovech o "loutkách", mých rodičích a Narutovi se viditelně zamračím, ten parchant si zjevně "umí vybrat" témata k rozhovoru. "Jak to doprdele víš? A co se ty staráš?!" pomyslím si nakvašeně, ale nechám ho domluvit, i když bez ohledu na stupeň ohrožení ve mě začíná pracovat adrenalin. Když skončí tak se na něj zašklebím a pobaveně prohlásím: "Pche... co ty o mě víš? A proč bych tě neměl poslat rovnou ke všem čertům? Vpadneš si do mého domu, ohrožuješ mě tu a teď se mi ještě chceš vysmívat? Pche... takoví jako ty mě můžou víš co!? Víš! Ale nevíš, že i s celou tvojí rodinou!" Vzteky se div nedusím a prudce oddechuju a to nejen proto, že se pokouším stále aktivovat Akkigan a prolomit tu techniku, která mi v tom brání. Ať je to co je to, hodlám to zjistit a prolomit za situace, kdy mě má v hrsti s ním opravdu vyjednávat nehodlám. A už vůbec ne o těchto věcech. "Kde se ten hajzl vůbec domákl kdo jsem? Nikdy jsem to nikomu neřekl... ani v sirotčinci, ani tady v Konoze... ani nikdy předtím. Tenhle zmrd mě musí znát ještě z Amegakure, ale to je... přes 15 let stará záležitost. Kdo seš?" Pak se náhle vítězoslavně "zatlemím" jemu přímo do tváře a prohlásím: "Cha! Taky vím kdo jsi, ty jsi ten zběhlý ninja Toyoshi Takiho! Ta tvoje technika... hezké jí vidět na vlastní oči, ale nemysli si, že mě odděláš tak snadno! Navíc... když tě dostanu, tak mi bude Kakashi líbat nohy!" Bez ohledu na situaci ho "hodlám dostat". Vzhledem k tomu, že mi bloknul zdá se jen Akkigan (aspoň nic dalšího se nezdálo být bloknuté), tak zkusím něco. Z rukou vypustím chakrová vlákna na ovládání loutek a těmi omotám ten řetěz, kterým mě vězní (pokud jich je víc, tak všechny řetězy), tak abych ho byl schopný ovládnout (nebo se o něj aspoň přetahovat) a další vlákna napojím přímo na něj a pomocí techniky "ovládání lidského těla" (loutkařství, A-rank, expertní úroveň) se ho pokusím od sebe odhodit. Pokud se mi podaří zbavit se ho i těch řetězů, tak pomocí klasického Kuchiyose no Jutsu nevázaného na Akkigan vyvolám obyčejnou loutku: Nejde o žádnou extra loutku, je to vlastně "dost podřadná věc", ale lepší něco než nic. Pokud to takto vše vyjde... tak jen na Takiha křiknu: "Tak pojď zmetku! Dokaž že vůbec má cenu někoho jako ty poslouchat, nebo chcípni a staň se další z mých loutek!" //Hozeno 3

Inuzuka Akene - 05. ledna 2015 14:45

Střecha Ioori-senseise nám pokusí vyjasnit svůj geniální plán. Nevím, jestli to byla výmluva, kterou tahal z paty nebo to bylo pravdu záměr. To ať posoudí jiní. Hakua pochválil a do Sakuma cvrknul tak, až si kecnul na zadek. Má svého bratra moc rád. Naštěstí já i Reiko jsme neviditelné, takže se nebojím, že by nám někdo věnoval pozornost. Pohladím svého čtyřnohého přítele po hlavě a dostane se mi olíznutí hřbetu ruky na znamení, že je v pořádku. Vydrží toho hodně. Stejně jako já...kecám, já ne. Na misi nás zatím nikam nevemou, takže to té doby se vyspím a přestanu mít pochmurnou náladu. Při zavedení řeči na téma jídlo se mi rozzáří oči. Jedna z věcí, která se nedá odmítnou a ještě je to maso. Kdybych netruchlila, jistě bych skákala nadšením, jen pozvednu koutky úst do úsměvu. "Dobrý nápad." Jednoduchá a výstižně prostá odpověď. Jistě půjdu, taková nabídka se nedá odmítnout. A stejně bych doma musela vařit.

Oheň života - 05. ledna 2015 20:56

soukromá zpráva od Oheň života pro Nepříjemná návštěva "Když mě dostaneš, říkáš? A jak to chceš udělat?" podívá se na tebe s nahraným údivem v pohledu, ... Navíc, ani při sebevětším dluhu to Kakashi nikdy nepřizná... Na to si příliš zakládá na své pověsti," rozhodí rukama, jako by o Kakashiho profilu chování měl všechny informace. Někdy v ten okamžik se řetězy ještě více uvolní a ty zahájíš svůj pokus o uchopení loutek, čakrovými vlákny. Ale co se nestane... Tvá charková vlákna nejsou schopna se dostat za zlaté řetězy, prostě to nejde a při vyšším úsilí a soustředění by si Taki mohl všimnout, že se o něco snažíš, takže vše pozdržíš. "Řekl jsem ti, ať se o nic nepokoušíš!" řekne Taki a zamračí se. "Mám o tobě mnoho informací... Není podstatné, kde jsem je získal, ale naše věc potřebuje tvé schopnosti! Svět potřebuje tvé schopnosti... a ty potřebuješ nás, kteří ti sundáme obojek z krku a necháme tě pomstít tvé rodiče... Nechceš o tom ani přemýšlet?" promluví ti do hlavy znovu a co se nestane, řetězy se rozplynou jako pára na hrncem... Jsi zcela volný, ale cítíš se slabý, jako by ti někdo vysál všechnu chakru.

Kayen - 05. ledna 2015 21:22

soukromá zpráva od Kayen pro Kayen: "NEBER SI DO SVÉ NEVYMÁCHANÉ DRŽKY MOJE RODIČE, CO TY O NICH VÍŠ ŠMEJDE!" "Parchant! Hajzl jeden! Já ho zmrda jednoho... zabiju!" Nic nefunguje a já začínám cítit intenzivně pouze dvě emoce... zoufalství a vztek. Pak mě pustí... vyčerpaného, oslabeného, bez chakry... ale pustí. "Přemýšlet?! A o čem?! O tom, že se mi nějaká svině vloupe do domu a chce mě využít pro své plány?! To si myslíš, že jsem takový hlupák jako můj otec?! To si vážně myslíš, že jsem takový hlupák jako Obito?! Zapomeň... má pomsta... mé cíle... mé zájmy... nic z toho se nebude podřizovat nějaké cizí věci!" Vztekle oddechuju a bleskově se rozhlédnu po místnosti: !Do háje... mít tu tak chakra pilule hned bys viděl šmejde." Připadám si jako tygr zahnaný do kouta... zašlapaný nejdřív Kakashim a teď i tímhle zmetkem. "To ty řetězy... musí mít nějakou schopnost absorbovat chakru a to i na krátkou vzdálenost..." Odskočím od něj - mimo dosah řetězů - a mlčky ho zrakem podlitým krví sleduju. Nenávidím ho. Jeho i Kakashiho... všechny je nesnáším, vím to... ale tenhle parchant. "Nejsem bezmocný... už nikdy nebudu bezmocný..." Je to jako tenkrát... malý kluk chycený v medvědí pasti, ze kterého vysvobodí někdo, kdo ho chce jen využít pro své plány. Bylo od něj hloupé mě učinit bezmocným, protože teď ho nesnáším do morku kostí. A pak ten jeho plán... "svět potřebuje mé schopnosti"... "A jaký svět potřebuje mé schopnosti? Svět zrádců? Nebo svět shinobi? Nebo svět Naruta, který byl zrazen? Nebo svět nějakých obskurdních rebelů hrajících si na druhou Akatsuki? Každý z těch světů mě chce jen využít... mé schopnosti... tsch... co vlastně nabízíš ha? Nějakou další revoluci vedoucí od ničeho nikam? Nějaký mír, na který se vyserete hned jak vás omrzí? Co vlastně máte? Kdo jste? A co chcete po mě kurvadrát?!" Tohle je veškerá racionalita jíž jsem teď schopen. Jsem "rozrušený"... ne jsem rozzuřený a zoufalý... takhle zranitelný jsem si nepřipadal léta. Ale má šanci odpovídat.

Oheň života - 10. ledna 2015 15:06

soukromá zpráva od Oheň života pro Návštěva odchází "Naštval jsem tě? V tom případě se omlouvám, to nebylo v plánu," odpoví cizinec Taki a pokývne hlavou. Lehce se odrazí od stěny a dopadne na obě nohy vedle postele, takže už nad tebou alespoň stojí trochu normálním způsobem. "Já, Velitel ani nikdo jiný z naší organizace si nemyslíme, že jsi hlupák... Vlastně, kdyby jsi jím byl, tak se nestaneš potřebným... Kolem je mnoho hlupáků, ale ty snad pochopíš, že NIC není věčné..." začne znovu vysvětlovat své myšlenky, "ani svět by nemusel být... Blíží se k zániku, ke kterému dojde, pokud se drasticky nezmění... To co ho zahubí, je mnoho shinobi, kteří vládnou chakrou... Ti shinobi, kteří svým konáním přilákají draka Yonoowari k našemu koutu vesmíru!" řekne tajemným hlasem, "máme několik mocných shinobi, máme Kyuubiho ... ale nemáme armádu. Ty dokážeš stvořit armádu, která vyhladí přebytek shinobi dřív, než svět zanikne!" vysvětlí ti tvůj úděl. V tom samém okamžiku se řetězy kolem tvého těla rozplynou, ale stále se nemůžeš hýbat. Taki ti položí ruku na čelo a v tom okamžiku to spatříš. Uvnitř hlavy ti zní hlas, který ti je povědomý, ale nedokážeš určit, komu by měl patřit. Zní však mladě, odhodlaně a divoce, nepochybně patří muži. "V momentě, kdy se devítka stala jedinou silou jsem spatřil zánik světa v ohni a krvi všeho živého... Svět skončí v černém plameni vyhoštěného boha Yonoowariho. Toho, jenž stvořil První strom... Požírač světů, kde živé bytosti vládnou chakrou a lákají ho... Shinobi musí zaniknout dřív než svět..." A zatím co ta slova promlouvají v tvé hlavě, tak před očima se v zběsilém tempu a nepřehlednosti odehrává masakr. Nářek lidí, krev a oheň, hořící zvěř prchající z lesa, zoufalý boj proti odporným pokrouceným bytostem a nad tím vším se vznáší silueta obrovského draka... A vtom vše skončí za jasného záblesku... Otevřeš oči a probíráš se u sebe doma. V místě, kde vždy spíš. Venku svítá a místnost je prázdná... Nic nenasvědčuje tomu, že by tu někdy stál muž z něhož by odkapávala voda. Dokonce ani odřeniny od řetězů, které ti cizinec způsobil na zápěstích, nejsou vidět... Přesto se cítíš docela slabý a unavený. Ovšem můžeš se hýbat, což je po noci v řetězech velká úleva... Nebo jsi byl vězněn pouze vlastním podvědomím.

Oheň života - 11. ledna 2015 22:16

soukromá zpráva od Oheň života pro Obtížné téma Mamka celý tvůj monolog zakončí velice hlubokým, lítostivým povzdechem, který vypovídá, že její srdce roztálo: "Ach, jo!" řekne hlasitě, "ty by jsi mohl jednat s únosci, jak si přesvědčivý, opravdu ti teď mám sto chutí nevyvracet fakt, na který jsi přišel," odpoví ti mamka tak velkou oklikou, že jít ještě dál, tak už by spadla z okraje. Každopádně ti vůbec nic navíc neřekne, pouze tu krátkou a nepřímou větu. Ani nedojí a položí talíř na kuchyňskou linku, protáhne se v zádech a rozhodne. "Ten náš rozhovor i celej dnešní den mě dost vyčerpal, takže se raději půjdu proběhnout pod hvězdnou oblohou," oznámí ti, "jestli máš ještě hlad, klidně si přidej... Ale pak umyj nádobí, dnes topit nemusíš," rozdá ještě nějaké příkazy a v tu chvíli má na nohou běžecké boty a vybíhá z domu, jako nějaká puberťačka spěchající na párty.

Uchiha Itachi - 11. ledna 2015 23:22

soukromá zpráva od Uchiha Itachi pro Sám doma "Asi jsem po svých rodičích zdědil to nejlepší." Zářně se na maminku usměju, jako malé dítě, a nechám to pro teď být, když vidím, že se odpovědi vyhýbá. Ale jedno je jisté, na něco jsem kápl, protože byla tolik vyhýbavá. Když se rozhodne jít běhat koukám na ní, jak obouvá boty. "Ymm...hai mami.....a dej na sebe pozor!" Zavolám ještě, než zmizí mezi dveřma a pak si povzdychnu. Uvažuju zdali je moudré někam tak pozdě chodit a zdali si šla opravdu jen zaběhat. S oddechnutím dojím své jídlo a pak pomyju nádobí. Chvíli následně sedím u stolu a točím si s shurikenem na prstu a přemýšlím. "Hmmm....doufám, že se máma brzo vrátí." Brouknu si pro sebe a vytáhnu na stůl Shogi a rozestavím je a začnu hrát sám se sebou. Nikdy jsem v tom nebyl nějaký expert ale prý to rozvíjí strategické myšlení a pomáhá přemýšlet a to druhé teďka potřebuju.

Sarutobi Konohamaru - 12. ledna 2015 17:13

Střecha Při zmínce o "polknutí ega" se nenápadně poohlédnu za Hakuem a v duchu se pobavím. Vždyť právě kvůli nezkrotnému egu odešel. Ale nakonec se vrátil, takže snad bratrův test pochopil. Nakonec měl bratr pravdu. Jen bych to "okořenil" něčím méně prohlédnutelným. Je to jen jiné pojetí rolničkového testu.. Než stačím nějak zareagovat, už se zase válim na zemi a na čele mam rudý flek od bratrova úderu. Haku mi ihned pomůže zpět na nohy. "Někdo tu drzý být musí." Uraženě odseknu bratrovu poznámku k misím. Nakonec si to ale u mě spraví pozvánkou na jídlo, což mí společníci vřele uvítají. Vlastně bych si i něco k jídlu dal.. Pokrčím rameny, spokojeně se zakřením a přidám se k ostatním. " Pokud platíš tak toho musíme využít..." Jídlo z restaurace za které nemusím platit. To je pro mě jako sen. Právě sem se rozhodl bratr oškubat o všechny peníze co má.

Hatake Ioori - 13. ledna 2015 07:48

Střecha a jídlo Nakonec se mi podařilo nalákat je na jídlo a tak jsme pomalu vyrazili ze střechy směrem k jedné z místních restaurací. Vedl jsem je ke své oblíbené. Nebyl to žádný nóbl podnik, zato tam člověk mohl bez větších problémů dostat i půl kila grilovaného masa s přílohou, aniž by ho to zruinovalo a kuchař byl více než dobrý. Pravda, lokál byl trošku menší a sešlí, ale to plně vynahrazovala svým úsměvem mladší sestra kuchaře, která zde dělala servírku. Zdravím Ayane-san, vedu hosty. oplatil jsem sympatické dívce úsměv už ode dveří. Na ni se prostě neusmát nedalo a to byl také důvod, proč jsem sem nemohl chodit, když nebyla Shion mimo vesnici, bůh ví proč na Ayane žárlila od okamžiku co jsem ji sem poprvé vzal. Já jako obvykle. požádal jsem o již zmiňovaný půl kilový steak se horou zeleninového salátu. a omladina cokoli si bude přát, jen ne alkohol. s tím jsem je zavedl k jednomu ze tří místních stolů. Sám jsem se posadil na židli v rohu, tak abych měl za zády zeď a výhled jak na dveře přede mnou tak okna po pravici. Inu zvyk je železná košile. Počkal jsem, až si studenti vyberou židle, načež jsem na ne spustil. Tak co, povídejte. Proč jste se vůbec rozhodli pro kariéru Shinobi v dnešních mírumilovných dobách?

Sarutobi Karui - 14. ledna 2015 18:14

Karui (hrán PJ) "To jsi tady vážně nikdy nebyla?" zeptám se trošku překvapeně, Říkala, že sem nechodila, ale za celé studium ani jednou nezajít do knihovny... To teda...zavrtím hlavou a strčím si jeden svitek s technikou do kapsy. Pak namířím prsem na svitek, který se Minako rozhodla vypůjčit: "Půjdeme za knihovnicí, ona si to zapíše a pak zmizíme. Nejpozději za měsíc musíš svitek vrátit nebo tady poprosit o prodloužení... No a když to nevrátíš, určitě tě zavřou..." řeknu nadneseně a bez projeveného zájmu o to, co si vypůjčila se už koukám k místu, kde se svitek na měsíc stane mým. "Proti genjutsu se taky moc dobře bránit neumím," přiznám, ale jedním dechem dodám, "to vážně nemáš po otci nebo od tvého strýce něco lepšího než co najdeme tady?" tato otázka mi už chvilku vrtala hlavou. Být Kami-sama naživu, asi by byla Minako velice důležitá osoba a někdo jako já, by se k ní vůbec nedostal... Někdo takový musí mít víc zdrojů...

Toyoshi Rihi - 14. ledna 2015 19:46

soukromá zpráva od Toyoshi Rihi pro Souboj Konohamaru to zjevně myslí vážně a stejně tak budu muset i já. Ihned po dopadu se tedy vrhám do strany (1) a přitom skládám pečetě na svůj protiútok (2). Katon: Hibashiri! *Ohnivý styl: Běžící oheň* Místo souvislého proudu vyšlu několik ohnivých švihů, které se obloukem rozletí na mého oponenta. Záměrně však jedno místo vynechám tak, aby mohl uskočit. Ihned po seslání jutsu totiž vyrážím bleskovým sprintem, tasíc za běhu meč. Nastal čas to udělat osobní. Pokud se mi i přes případný zásah nepřátelskou technikou podaří dostat Konohamara do kýžené pozice, útočím sekem na hlavu (2) následovaným kopem z otočky (2).

Kayen - 15. ledna 2015 08:57

soukromá zpráva od Kayen pro Kayen: "Jenom se?", pomyslím si jakmile probudím a vylezu pomalu z postele. "Jsem... zííív... pěkně nevyspalý sakra...," řeknu spíš sám k sobě. Vstanu na obě nohy a dovrávorám do kuchyně, kde si uvařím kafe. Kruhy pod očima, které zahlédnu v zrcadle jen vezmu na vědomí a za chvíli již rozespalý piju svůj kofeinový životabudiž a zvolna - velice zvolna - se probírám do stavu, ve kterém budu schopný i "tak nějak" samostatně logicky uvažovat. "Pokud se mi to nezdálo, tak to bylo genjutsu, nebo něco takového. To vysvětluje proč jsem nebyl schopný s tím bojovat. Chmm... je načase vyvinout nějakou udělátko proti genjutsu, něco mě napadá..." Na chvíli se mé myšlenky rozutečou, aby se po chvíli vrátili a já se mohl soustředit znovu na ten "sen": "Konec světa... Yonoowari... mají Kyuubiho... po mě chtějí armádu... vyhladit přebytek shino... MOMENT!" Polije mě horko a ruka s hrnkem kafe se mi rozklepe tak, že ho musím rychle položit na kuchyňskou linku. S vytřeštěným zrakem zírám do dřezu v kuchyňské lince a hluboce oddechuju, v hlavě mám jedinou myšlenku: "Mají Kyuubih! MAJÍ KYUUBIHO!" To znamená jediné: "Ten bastard je na jejich straně! To... to... snad KURVA NENÍ MOŽNÝ!" Drapnu hrnek od kafe a švihnu jím vztekle o podlahu. Ne... neuvažuju o možnosti, že by Naruta dostali, zabili a Kyuubiho si vzali. U kohokoliv jiného bych o tom byl ochotný takto smýšlet, ale u něj ne. Jeho přeci jen tak někdo nesundá. "KSÓ!" Vykřiknu vztekle a zoufale současně, protože všechná má podezření jsou rázem potvrzená a co ví, je to ještě horší. Nejenže se Naruto vykašlal na svět, ale plánuje jeho zničení! "VYHLADIT SHINOBI! 90% SHINOBI" Překročím kaluž kafe a střepy od hrnku a zamířím do obýváku, kde se ztěžka posadím do křesla. "To snad není možný... to snad není možný..." Opakuju si sám pro sebe v čirém v zoufalství. Nejde teď o nějakého Yonoovariho, který může být jen vymyšlenou pohádkou... jde o Naruta... a jde o mě... a o "jejich cíl". "Vyhladit přebytek shinobi? Co to má jako být?" Bezděky sevřu jednu ruku v pěst. Když si pomyslím, že kvůli tomuhle bastardovi zemřeli mí rodiče... "Takový zmrd! Čistokrevný looser!" I kdyby to s Yonoowarim byla pravda, tak "vyhlazovat shinobi" jako cíl jakékoliv Organizace je... odporné. Můj táta tohle nikdy neplánoval. Jistě, že si byl vědom, že v konečném důsledku si bude muset vynutit svůj mír a svou autoritou silou, ale byla v tom dobrovolnost. Ti druzí se mohli buď jeho plánu podřídit - a pak by se jim nestalo, a nebo být zničeni. Jediní kdo na výběr nedostali byli jinchuuriki... a jak se ukazuje v případě Naruta... "naprosto pochopitelně!" Konečně se ovládnu a zajdu do koupelny, jednu ze sfér zatím nechám uklidit ten svinčík v kuchyni co jsem tam nadělal a poté co si dám sprchu a převleču zamířím ven na procházku. Moje zoufalství i vztek jsou ty tam, teď už mě ovládá jen ledové odhodlání. Nejprve zamířím do knihovny, kde si zjistím všechno o tom Yonnowarim (i kdyby to mělo být v dětském oddělení mezi pohádkami) a následně zamířím do nemocnice. Hodlám si tam od někoho půjčit chakru pro svůj další projekt. "Já vám genjutsu na mě vy zmrdi... jen počkejte... ještě budete litovat, že jste mě kdy budili!" Pomyslím si odhodlaně. Co potřebuju? Nějakou "oběť" - nejlépe pacienta co je někde na ARO či JIP v bezvědomí - kterému odeberu trochu chakry (aniž by ho to ohrozilo), kterou následně zapečetím do svitku, abych s ní mohl dále doma pracovat. Hodlám totiž vytvořit zařízení na "probouzení z genjutsu"... bude to "jako loutka", ale nebude to loutka v klasickém slova smyslu. Ve svém dlouhém černém plášti a s kápí hluboko zaraženou do čela tak dorázuju do nemocnice, kde mne personál zdá. Ne... dneska jim z tónu mého hlasu dojde (koncentrovaný ledový vztek) dojde, že "jakýkoliv odpor je marný". Samozřejmě jim chladně řeknu "co chci" - jednoho pacienta na ARO - kterému chci (to jim řeknu) odebrat krev pro další experimenty. Vymyslím si historku o tom, že mě zajímá proměna chemického složení u lidí v bezvědomí a při úrazech. A ano nehodlám být nikým doprovázen a ty mě ty pitomče (jakýkoliv doktor který bude odporovat) doprovázet nechceš. Prostě mi vyberte jednoho pacienta a nestarejte se. Vědí co jsem zač a stejně tak vědí, že jsem v nemocnici nikdy nikoho nezabil

Uzumaki Minako - 16. ledna 2015 15:59

Knihovna "Vypadám jako nějakej šprt?" zakroutím hlavou v odpověď. Proč bych jako měla chodit do knihovny? Číst jsem se naučila, kvůli učebním svitkům co jsme dostali ve škole a tak, ale to bylo všechno. Zdá se teda, že musíme za knihovnicí... a to je asi tak vše. Zavřou? A kam asi? Napadá mě, že bych to měla zkusit, a to dokonce úmyslně - i když i normálně je pravděpodobnost, že na to prostě zapomenu, docela vysoká. "To máš ale blbý hošku. To by asi chtělo najít někoho, kdo se v genjutsu vyzná," opáčím a povytáhnu obočí, jako bych se tázala, jestli náhodou o někom neví. Vtom se mě ale zeptá na to, jestli nemám nějaké záhadné dědictví po otci nebo dědovi. "No jasně! Doma mám kompletní soupis všech jejich technik včetně konceptů těch teprve promýšlených, i s podrobným popisem - je toho plná knihovna! Vlastně proč ne, pojď, půjdem se na to podívat, jestli tam nenajdem něco lepšího..." Svitek s genjutsu technikou kacířsky odhodím na zem, jako by to byl bezcenný cár papíru a zamířím k východu, dokud mě Prcek buď nebude následovat nebo mě nezastaví.

Sarutobi Karui - 18. ledna 2015 19:37

Rychle pryč "Nedělej, že nevíš o čem mluvím... Pravděpodobně se ti dostalo pořádné protekce, jinak... Prostě jsem doufal, že tě někdo stihl něco naučit, když jsi ta významná kunouchi významného shinobi," řekne Karui a položí svitky před knihovnici, která si okamžitě zaznamená čísla svitků. Hned potom je sbalí a vydává se cestou ven z knihovny, ve dveřích se však zarazí. Zamotá se mu hlava, takže se opře o pravé futro a promne si čelo. "Vím, že jsme měli v plánu trénink, ale zrovna jsem si na něco vzpomněl... Musím už jít, tak zítra!" rozloučí se ve spěchu a se svitky čouhajícími z kapes zmizí v dálce.

Uzumaki Minako - 18. ledna 2015 20:03

Knihovna "A jako asi kdo a kdy?" zalapám po dechu. "Jestli sis nevšiml, tak bydlím sama." Vůbec nevím nad čím to přemýšlí a proč ho to vůbec tak zajímá. Půjčí si těch svých pár svitků - ten můj zůstal ležet tam na podlaze... no co už. Byla to zajímavá technika ale já teď musím zvládnout tu větrnou čepel - pak se sem pro ni můžu kdykoliv vrátit, že... když ale vyjdeme ven z knihovny, tak se Šprt najednou zarazí... a pak peláší pryč. "Ježiš ty seš náladovej jak ženská!" křiknu za ním. Tohle není poprvý, co mi to udělal. Předtím když jsme šli na oběd... ale co, nebudu s tím ztrácet čas. Namísto toho se rozhodnu prostě jít trénovat, jako to bylo původně v plánu, jenom sama - stavím se doma pro tu techniku větrné čepele a pak zamířím na cvičiště, kde ji začnu procvičovat. Stejně nic moc lepšího na práci nemám.

Oheň života - 18. ledna 2015 20:38

soukromá zpráva od Oheň života pro JIP Lékař tě rychlým krokem vede poloprázdnou chodbou přímo ke dveřím s nápisem JIP: "Leží tam muž, který přežil útok nedaleko od vesnice. Prosím hlavně o odborný zásah," požádá tě a otevře dveře do pokoje. Trochu se lekne, jelikož to není jeho ruka, která stlačí kliku dolů. Dveře se otevřou do místnosti a před vámi stojí Hokage, okamžitě si tě všimne a neunikne mu tvůj nepřirozený výraz i napětí v obličeji... "Co tu pohledáváš Kayene-san? Doktore! Jak jste si mohl dovolit ho vést přímo k chráněné osobě?!" oboří se Kakashi na provinilého lékaře, který se chtěl klidit bokem. Nedokáže na to nic říct, "nejste shinobi, takže Vás nepotrestám, ale radím Vám, aby jste dodržoval zadané příkazy vedení," vzkáže mu a pošle ho pryč. "Potřebuješ něco od toho muže za dveřmi?" zeptá se Kakashi podezřívavě.

Oheň života - 18. ledna 2015 20:50

soukromá zpráva od Oheň života pro Souboj Koule lávy za sebou zanechávají hořící pás trávy, jak z nich odlétají kapky roztaveného kamene. Přecházíš na úhybný manévr. Konohamaru s tím však počítá a tak zvedne dva prsty v pečeť. Tři exploze okamžitě rozmetají koule lávy do větší plochy a trocha se k tobě přiblíží natolik, že od žáru zapálí tvůj levý rukáv. Tvá ruka je rovněž lehce spálena, než oheň uhasíš. Ale bolest musí jít stranou, protože ty musíš zvítězit, aby se musel Naruto zodpovídat ze svých činů přímo tvému ostří... Ohnivé švihy zaženou Konohamara do úzkých, nemá na nic čas, pouze uskakuje, až nakonec uskočí přímo do tvé pasti... Vyrazíš, tasíš temné ostří a namíříš čepel na hlavu oponenta. Ten v poslední chvilce zdvihne v obraně dlaň. Tvé ostří se doslova odrazí od modravého víru, který Konohamaru stvořil před dlaní... Ale kop je konečně prvním útokem, který tvého oponenta zasáhl. Byl veden na hrudník, srazil ho na zem a donutí ho se silně rozkašlat... Chytá se za hrudník a vykašlává trochu krve... Zdá se být bezbranný na dalších několik sekund.

Toyoshi Rihi - 19. ledna 2015 01:22

soukromá zpráva od Toyoshi Rihi pro Souboj Trefil mě. No co se dá dělat, tam někde uvnitř jsem s tím počítal. Urychleně si po levačce několikrát plácnu, už při hašení se však na toho hajzla řítím. „Chceš si hrát s ohněm? Máš to mít!“ zařvu, když vyšlu několik ohnivých jazyků. Můj plán se vydařil a Konohamaru končí přímo před mým ostřím, které na poslední chvíli vykryje. Ne tak rychle. Využiji odporu čepele jako opěrného bodu a s otočkou prudce vymrštím nohu. Příjemný náraz v chodidle mi dosvědčí, že jsem zasáhl. Sarutobi padá k zemi a vykašlává krev. Snad je to důsledkem toho zranění, o kterém se zmiňoval. Jaký to hlupák. S krvežíznivým výrazem v očích přes jílec složím pečeť tygra a mou čepel obalí plameny. „Kaengiri!“ zvolám a s úsměvem lačnícím po bolestných skřecích prudce máchnu, můj útok podpořen Ohnivým stětím. Neměl bych mířit na hrudník nebo hlavu, nechci toho hlupáčka přeci zabít (nebo ano?). Místo toho směřuji sek šikmo – díky prodloužení plameny bych tak měl zasáhnout levou ruku, bedra a pravou nohu.

Oheň života - 21. ledna 2015 18:30

soukromá zpráva od Oheň života pro Kámen... Zůstal si doma zcela sám. Po tom podivném večeru by ti to mohlo přijít trochu znepokojující a navíc by se možná mohlo mamce něco stát? Ale co by se ji mohlo stát, vesnic j přece bezpečné místo pro její obyvatele. A tak je pár minut ticho. Ticho, které protne menší rachot za domem, jako by někdo přehraboval hromádku dřeva. Možná už je to mamka a možná je to nějaký slídil. Pro jistotu se podíváš z okna... Všechno je v pořádku. Asi patnáct metrů ode dveří stojí Sakura, otočená zády k tobě a něco drží před sebou v ruce. Pár sekund se na to dívá, ale pak se pořádně napřáhne a hodí to směrem k jezírku. V šeru nevidíš přesně co to je, ale asi nějaký kámen...

Uchiha Itachi - 21. ledna 2015 18:49

soukromá zpráva od Uchiha Itachi pro Kámen? Zamračím se, když vidím mamku z okna, jak něco hází do jezírka. "Kámen? Že by to byl ten, který jsem našel předtím pod tím dřevem, nebo jiný?" Ještě chvíli jí pozoruji, jestli tam nedělá něco dalšího, nebo jestli něco odtamtud nevzala, co mi předtím uniklo a pak jdu hrát, že jsem usnul na stole v kuchyni při čekání na ní. "Zítra se musím podívat, co tam najdu, až budu mít možnost." Přemýšlím zatímco poklidně oddechuju, s rukama s hlavou na stole dokud nepříjde mamka.

Oheň života - 21. ledna 2015 21:42

soukromá zpráva od Oheň života pro Souboj Ohnivý úder proveden bez jediného zaváhání. Meč pokrytý plameny však neprotne maso protivníka, nýbrž narazí na velice tvrdou překážku. V bílém oblaku se Konohamarovi v ruce zjevila přivolaná hůl, černé barvy se zlatými konci. Je opravdu tvrdá, protože ostří tvého nového meče na ni nezanechá ani škrábanec. Místo toho využije oponent tvého mírného překvapení, odstrčí tě a koncem hole tě tvrdě praští do žaludku. Pak odskočí na bezpečnější vzdálenost... "Nemusíš mě zabít. Stačí, když mě donutíš uznat, že jsi momentálně užitečnější," informuje tě Konohamaru jen tak mimochodem, chvíli před odrazem od země a holí napřaženou k úderu. Zdá se, že hodlá útočit nejprve na nohy...

Oheň života - 21. ledna 2015 21:51

Min-chan trénuje Den se chýlí ke konci a už nějakou dobu to je pěkná otrava. Jsi unavená a otrávená, protože jak to ze začátku šlo rychle, tak pak to postupně jít přestávalo a teď už jsi se asi hodinu nehnula z místa. Shurikeny jsou sice krásně svítivé, jak do nich vkládáš jisté množství své chakry a rovněž se rozhodně zasekávají hlouběji do kmene stromu, než kdyby byly v původním stavu, jenže k finálnímu zvládnutí techniky to má ještě hodně daleko, tedy pokud popisek na papíře není jenom nějaký výmysl... Přestaň myslet na Itachiho... Však to vidíš... Ostrá a tenká... Nic jiného, ostrá a tenká... zdá se, jako by ta slova k tvým uším přinesl právě probíhající poryv větru... Jsou nezřetelná a jen těžko poznat, jestli to snad nejsou slyšiny z únavy a frustrace..

Toyoshi Rihi - 22. ledna 2015 16:18

soukromá zpráva od Toyoshi Rihi pro Souboj „Užitečnější pro smrtelně nebezpečnou misi. Kromě toho ten sek by tě nezabil,“ odvětím, když se zatnutými zuby rozdýchám úder holí. Sakra z čeho ta věc může být? Konohamaru se už ale na mě řítí a připravuje se k úderu. Nemám hole rád, tyhle věci můžou se svými dvěma konci měnit trajektorii příliš rychle. Rozhodnu se proto pro mnohem agresivnější přístup – prudce máchnu ohnivou čepelí a vložím do ní více chakry, takže by se plameny měly prodloužit a získat mi větší dosah při vertikálním švihu (1). Kromě toho plameny se kryjí hůře než ocel samotná.

Inuzuka Akene - 22. ledna 2015 16:51

Jídlo Iori-sensei nás vezme do restaurace, která naštěstí nevypadá jako ruina. Ve dvěřích pozdravím a hned se rozhlédnu po interiéru. Sice to není žádný luxusní podnik, ale jídlo tu bude určitě skvělé. Tak jídlo je jedna z věcí, kterou miluji, takže jsem na čas ochotna upustit se od depresivních myšlenek. Servírka vypadá mile, takže ji oplatím milý úsměv, trochu nucený úsměv. "Já si dám Katsudon s ostrou omáčkou," objednám si. Na nudle nemám chuť a sladké... To nebudeme rozebírat. Alkohol mi nikdy nechutnal, takže se nikdo nemusí bát, že bych se opila. Stejně by nám nenalili, ani kdyby to Ioori výslovně nezakázal. Vklouznu na jednu postranní židli a Reiko mi vyskočí na klín. Rozepnu si mikinu a přehodím ji přes opěrátko, protože mi přestala být zima. Chvíli čekám,než se usadí i Haku a Sakumo. Nad otázkou se zamyslím. Pomstít Hikara? To taky, však pro tuhle cestu jsem se rozhodla již dřív, než se to stalo. Chci pokračovat v rodinné tradici? To spíš. "Na světe je ještě plno špatných lidí, kterých se musíme zbavit, abychom ochránili ty dobré," odpovím a vyzní to spíš filozoficky než jako normální dětská odpověď.

Oheň života - 24. ledna 2015 23:41

soukromá zpráva od Oheň života pro Souboj "Snaž se, před chvílí jsem dorazil, nechce se mi hned zase pryč!" věnuje ti poslední větu než se zase oba ponoříte do souboje. Proti velice tvrdé tyči používáš taktiku, která tvému protivníkovi vyvolá zmatek v obličeji... Chvíli se nemůže rozhodnout, co udělat a ona chvíle se zdá být skvělou příležitostí. Konohamaru použije nakonec prostě pouze tělo své zbraně, ale pevná zbraň je k ničemu, proti ohni. Plameny projdou přes obranu a dřív než stihne Konohamaru použít hůl pro odraz zpět, tak je jeho bílý plášť proseknut sežehnut a zalit kapkami krve, které vytvořila tvá čepel. Zranění, které mohlo být při lepší provedení dosti problematické... Ale teď je to "pouze" hlubší škrábnutí. Konohamaru je však zjevně jiného názoru... Znovu se silně rozkašle a stane se zranitelným, ovšem to trvá jen pár chvil... "Tohle je zklamání," řekne zatím co si drží ruku na krvácejícím hrudníku, "jedna pitomá chvilka nepozornosti a kvůli ní jsem naprosto nepoužitelný... Není důvod o tom pochybovat... Aby jsem se ti mohl bez většiny svých technik rovnat, musel bych spojit síly z přírodní chakrou a vstoupit do sennin modu... Měl bych si tu ránu ošetřit... A ty se vrať za Kakashim-san... Nejspíš bude chtít znát výsledek svého experimentu... řekne Konohamaru trochu naštvaně a poníženě, nechá hůl zmizet, otočí se na patě a s rukou na hrudi odchází do vesnice, za ošetřením.

Toyoshi Rihi - 25. ledna 2015 00:20

soukromá zpráva od Toyoshi Rihi pro Souboj Po zásahu technikou spokojeně nechám plameny rozplynout, Konohamarovi musí být jasné, že v tomto stavu by dříve nebo později došel ke smrtelné újmě. „Měj se Konohamaru-san, věřím, že ti mí bývalí studenti přirostou k srdci,“ rozloučím se a na tváři mi hraje spokojený úsměv. Sarutobimu musí být jasné, že na mé tváři není jen kvůli vyhranému souboji – pohled na jeho krev mi doopravdy zlepšil náladu. Pomalým krokem se vydám ke špalkům a seberu jehlice použité při předchozím tréninku. Budu pro ně mít ještě využití. Konečně se vydám k paláci hokageho. Dávám si na čas, jen ať stařík Kakashi musí čekat. Před zaklepáním na jeho dveře si ještě spokojeně protáhnu záda a po vyzvání ke vstupu podám prosté hlášení, vydávající dojem, že souboj pro mne byl hračka. „Konohamaru prohrál.“

Oheň života - 25. ledna 2015 13:16

soukromá zpráva od Oheň života pro Mamka je doma Mamka nic dalšího nedělá. Prostě jen sleduje, kam kámen letí a když se ozve šplouchnutí, hned má jasno a tedy se otáčí a vrací se domů. To znamená, že se musíš rychle odebrat ke stolu a zahájit svůj plán "spící špeh". Klika cvakne, dveře se otevřou a trvá trochu déle než znovu cvaknou a zavřou se. Nic z toho nevidíš, máš položenou hlavu na stole a zavřené oči. Možná i proto Sakura neponechá následující slova pouze v myšlenkách, ale zašeptá si je pro sebe: "Snad jsi ho nenašel... Nesmíš se dozvědět stejnou pravdu jako oni," povzdechne si a za chvíli se ozve zvuk tekoucí vody. Poté netrvá dlouho a na rameni už cítíš její ruku, jak tebou jemně třese: "Itachi... no tak Itachi probuď se... Nemůžeš spát tady, běž do postele... Dneska jsi tvrdě trénoval, musíš se pořádně vyspat, aby jsi zítr mohl pokračovat..."

Kayen - 25. ledna 2015 21:25

soukromá zpráva od Kayen pro Kayen - drama na JIPce? "Hokage? No bezva...," pomyslím si a v duchu svůj plán na "krádež trochy krve" vzdám, ale navenek se - pro forma - stejně musím snažit zachovat tvář a nedat na sobě pokud možno nic znát. Nechám lékaře odejít a podívám se na Kakashiho a odpovím mu na jeho otázku prostě: "Vlastně nic podstatného... momentálně se jen věnuju jednomu výzkumu, který se týka toxikologie krve u osob v těžkých zdravotních stavech. Pacienti na JIP či ARO jsou proto, pro tenhle výzkum jediné vhodné subjekty. Prostě chci jen odebrat něco krve - ne tolik, aby ho to ohrozilo, to si můžete být jist - a následuje nudná a dlouhá laboratorní práce. Zajímají mě proměny složení krve v průběhu těžkých úrazů, věřím, že kdybych dokázal zmapovat co se děje s krví v případech, kdy je někdo těžce zraněn a v bezvědomí, tak bych dokázal vylepšit vlastní lékařské dovednosti. V kostce řečeno tělo se při úrazech samo brání vypouštěním určitých hormonů a dalších látek do krve. Kdyby se podařilo zmapovat jaké mají přesné účinky, tak by se daly syntetizovat a používat jako injekce, která by mohla výrazně snížit úmrtnost pacientů u zvlášť závažných šokových či úrazových stavů... ...v podstatě něco podobného zkoušel svého času Orochimaru, když izoloval určité toxiny a látky z lidského těla po smrti. Tak vynalezl a zdokonalil svou prokletou pečeť, protože zjistil, že v mrtvém těle - samozřejmě v momentě smrti - zůstává až 40% nevyužité energie, která pokud se zkoncentruje, tak může sloužit jako podpůrná látka pro prokletou pečeť a přijímání senjutsu - co jiného prokletá pečeť je, když ne implantovaná a kontrolovaná senjutsu chakra že? Ale nemějte obavy, mě nejde o "tyhle věci", jde o čistě lékařskou a čistou záležitost, nic proti ...etice či morálce... ...ale říkal jste "chráněná osoba"? Jak na tom je? Nechcete pomoci? Víte sám, že žádného lepšího zloděje mrtvých ze spárů smrti než jsem já v Konoze nemáte... ale ne... záleží na vás, nevnucuju se." Odpovím s mírným úsměvem na závěr a se zdánlivým klidem si přeložím ruce přes prsa. Však o nic nejde... oč by mělo jít? "Kdopak to tam asi za těmi dveřmi leží, že je tu přítomen samotný Hokage..."

Uchiha Itachi - 26. ledna 2015 12:02

soukromá zpráva od Uchiha Itachi pro Mamka Mamka je za chvíli doma, jak tak ležím poslouchám to říká. "Dozvědět stejnou pravdu, jako oni?" Moc mi to nedává smysl vzhledem k tomu, co jsem s kamenem našel, je to divné, budu o tom muset dobře popřemýšlet. To už ale cítím a slyším, jak mě mamka budí. "Oooouuuáááá." Zívnu a protřu si, jakože ospale oči a kouknu na mamku. "Sunimase mami, byla jsi dlouho pryč a já měl strach, kdy se vrátíš, tak jsem na tebe čekal a asi u toho usnul." Zatvářím se omluvně a pak se pomalu zvedám ze židle. "Oyasumi nasai." Popřeju jí s pousmátím dobrou noc, abych se mohl odebrat do své postele a spát.

Oheň života - 27. ledna 2015 21:01

soukromá zpráva od Oheň života pro Vyřešeno Kakashiho tentokrát nezastihneš v klasickém bílém plášti s červenými plameny a nápisem "Hokage" ani mu obličej nestíní hlavní odznak jeho moci. Už je zdá se připraven na cestu, neboť je oblečený v bojové zbroji z období Čtvrté války. Dále v černém oblečení s dlouhými rukávy i nohavicemi, ale čelenku vesnice na něm nenajdeš. Svůj klobouk nese přivázaný u pravého boku a na záda už navléká středně velký ruksak, nedokážeš vypozorovat žádné viditelné zbraně... "To se dalo očekávat," pokývne hlavou, "zasloužíš si dostat příležitost. Běž si připravit vybavení. Budu tě čekat u západní brány... Zamíříme do Písečné, kde se setkám s ostatními Kage." Sdělí ti a odejde z místnosti. Venku počká až rovněž opustíš kancelář a poté zavře dveře. Přichází k vám chodbou Shikamaru a tváří se vyrovnaně a zamyšleně, tak jako každý den. Už za pochodu vás oba gestem pozdraví. Kakashi okamžitě pro něco sáhne do kapsy a následně to Shikamarovi předá. Ukazuje se, že jde o klíč. "Bez obav, vesnice bude v naprostém pořádku, až se vrátíte," řekne Shikamaru. "To rád věřím," odpoví Kakashi krátce. Shikamaru vás hned poté opouští a vstupuje do kanceláře, již jste před malou chvílí opustili....

Toyoshi Rihi - 29. ledna 2015 23:14

soukromá zpráva od Toyoshi Rihi pro Hokageho pracovna Oznámení, že vyrážíme už teď mě poněkud překvapí. Čekal bych, že hokage neopustí vesnici osobně asi dvě hodiny poté, co se dozví pravdu o Narutovi. Na druhou stranu, už má vlastně přes deset let zpoždění. „Rozumím,“ odvětím a zatímco se Kakashi vybavuje se Shikamarem, já už urychleně vyrážím směrem k východu z budovy. Nechci, aby se na mě muselo čekat. Doma popadnu ruksak a bleskově do něj nacpu co se dá. Do vesty zastrkám svitky se zapečetěnými zbraněmi a několik kunaiů s připevněnými výbušnými lístky. Do pouzdra na bedrech zase přijde několik dalších kunaiů doplněných o shurikeny a samozřejmě peněženka se zbytkem hotovosti, co mi ještě zbyl z nákupu zbraní. Sakra, možná jsem to trochu přehnal, probleskne mi hlavou, když zjistím, že je méně naditá, než by se mi líbilo. Kámen úrazu nastane, když si uvědomím, že doma nemám žádné jídlo. Stravování v ryokanu je sice pohodlnější, ale dost pravděpodobně mi Kichi-san nebude posílat jídlo až do Písečné. No co, cestuji přece s Hokagem. Nejspíše budeme stejně zastavovat v hostincích. Nějaké rýžové koule na cestu si koupím a jinak se můžu stravovat na místě. Pro jistotu ale stejně hmátnu do skříně a vezmu s sebou veškeré své zásoby výživných pilulek. Kdyby aspoň tak strašně nechutnaly... Takto vybaven tedy vyrazím nejprve k nejbližšímu stánku, kde si nakoupím již zmíněné rýžové kuličky a poté hurá co nejrychleji k bráně.

Uzumaki Minako - 30. ledna 2015 10:21

soukromá zpráva od Uzumaki Minako pro Trénink "Sa... KRA!" S výkřikem hodím další z shurikenů proti stromu, tentokrát s mnohem větší silou, protože jsem to udělala naštvaná, z trucu... ale ničemu to nepomůže, protože tahle technika není o síle fyzické, ale o chakře. Ksó. Ze začátku se docela dařilo a zdálo se, že pokrok bude rychlý, ale teď už se s tím dost dlouhou dobu mořím bez jakéhokoliv valného výsledku. Je to otravný a sakra mě to štve. To je vážně tak těžký naučit se jednu blbou techniku?! Mám úplně hroznou chuť tam mrsknout dalším shurikenem a pak se otočit a prostě odejít, ať si ten strom, kterej pořád nemůžu pokořit, klidně nasere! Ale pak uslyším ten hlas. "Nani?" zarazím se a rozhlédnu se kolem. Nikdo tu není. Taky se mi to mohlo jenom zdát, ale... Uzumaki Minako přece není nějakej magor! "Hej, kdo to byl?! Vylez!" // přišla jsem si divně, že skoro jako jediná píšu veřejně, promiň, snad neva. :D a vím, že pobízet tě a pak sama neodepisovat je dost hnusný. no... promiň, nejspíš je to tím jak se teď už dost notnou dobu vlastně nestalo nic zajímavýho, ztrácím nit. :)

Oheň života - 01. února 2015 18:29

soukromá zpráva od Oheň života pro Novinky z vyšších míst Odpovědi se ti nedostane ani náhodou. Dokonce ten záhadný vzdálený hlas nevydá už ani slovo, ba ani jedinou hlásku. Očividně začínáš z té protivné a nepovedené techniky cvokatět, protože v celém okolí není nic než spousta stromů a navždy ztracených shurikenů, hluboko zaseknutých v kmeni cílového dubu, který si z ranek samozřejmě nic nedělá, ani nevydá ani křupnutí. Pak znovu zaskučí vítr, tentokrát o něco mocněji než před chvílí a přinese sebou náhlý příval nepříjemných pocitů. Do spánků tě doslova praští bolest, kvůli niž nedokážeš rovně stát. Vlastně nedokážeš stát vůbec a padáš na kolena do trávy: Omlouvám se... Musíš...nost...vat... zaslechneš znovu vzdálený hlas, ale tentokrát ho slyšíš ještě o něco slaběji než když ti radil, jak máš trénovat a na co máš přestat myslet. "Jsi v pořádku, Min?" zaslechneš po pravici zcela cizí hlas. To už bolest ve spáncích ustupuje a můžeš zase normálně přemýšlet, "nevypadáš zrovna v nejlepším stavu," zhodnotí hlas tvůj stav, ale to se nemusel obtěžovat. Ty moc dobře cítíš, že s tebou není něco v pořádku. Ale konečně bolest ustane natolik, že máš "čas" zjistit, kdo to do tebe klavíruje. Chlápek v předválečné jouninské vestě, modré "šále" kolem krku i brady. Docela malého vzrůstu a s trochu větším nosem. Vlasy černé a obepnuté zcela novou čelenkou, která trochu s tou starou vestou kontrastuje. Tváří se, jako by čekal, až projevíš zájem o jeho přítomnost, třeba pozdravem nebo pokřiknutím. "No... abych se představil, jsem tvůj nový sensei... Sarutobi Konoharu. Vlastně nový sensei celého týmu... Rihi-san byl odvolaný na nějakou misi... Takže, jsem se rozhodl vás informovat, aby jsem se tím nemusel zítra při schůzi zdržovat..." vysvětlí a je trochu nesvůj, jako by jsi ho snad znervózňovla, což by bylo docela na pováženou

Oheň života - 01. února 2015 19:12

soukromá zpráva od Oheň života pro Odchod z vesnice U brány nečeká pouze Hokage, ale společně s ním tam je i další shinobi. Docela mladý, ani ne ve tvém věku, spíš ještě o trochu mladší. Oblečený již do poválečného typu výstroje a celkově vyhlíží docela obyčejně. Ovšem ne každý schopný shinobi si dává záležet na tom, aby každý hned mohl tušit, že jisté výjimečné schopnosti má. Vypadá prostě tak nějak průměrně, v pořádném příběhu by nemohl být hlavním hrdinou ani kdyby se všechna božstva smilovala. "Dobrý den, Rihi-san... Narau Takashi. Jsem poctěn, že mohu pracovat se shinobim, který nosí tak zajímavý životní příběh," představí se a klidným hlasem vyjádří svůj neskrývaný respekt a snad i obdiv k tvé osobě. Docela fajn zjisti, že odpadlík jako ty byl ve vesnici pro někoho snad i trochu vzorem? "Dobrá," začne Hokage, "cílem naší cesty je Skrytá Písečná, kam byla svolána schůze všech pěti Kage... Stačilo naznačit, že se jedná o jednoho velice mocného nukenina a každého hned vzpomínka na staré časy donutila pozvání přijmout... Cesta nám zabere asi čtyři dny, když se nepožene nějak zvlášť ostrým tempem... Buďte ostražití a každého kdo na nás zaútočí pokládejte za velice silného... Na Kageho tým útočí samozřejmě i hlupáci, ale lépe být připraven a... To vám nemusím vysvětlovat, nejste studenti... Jdeme," řekne Hokage a vyhoupne se na svého koně, kterého mu strážný brány přivedl (ano máme koně, hodlám porušit zásadu světa, problém?) počká až se vyhoupnete též, kopne svého koně do slabin a už si to pádí na západ do zemí věčného písku...

Oheň života - 01. února 2015 19:40

soukromá zpráva od Oheň života pro Nový sensei Schůze celého týmu už skončila a vesnic se ponořila do šera. Takže není skoro nic vidět, ale ještě trochu ani. Čímž se tento čas stává pro pozorování čehokoli vůbec časem nejhorším. Ačkoli jste pravděpodobně všichni drželi u sebe, nakonec jste se museli všichni rozdělit a zamířit domů. Jelikož se schůze trochu protáhla, tak už je čas jít spát a odpočinout si na zítřejší zápřah, který by měl být mnohem závažnější než ten dnešní. Jdeš poloprázdnou ulicí přímo k domu, už ti zbývá posledních pár kroků na práh domu, když se otevřou dveře tvého domu a ven vyjde tobě zcela cizí člověk v doprovodu tobě ne tak cizího kluka, Sarutobi Karuie... Ale spíš ten neznámý muž je doprovázen tím klukem. Každopádně ti stojí v cestě a zdá se, že mají něco na srdci. "Ahoj, ty budeš Akene?" zeptá se ten dospělý muž oblečený ve staré jouninské vestě a na hlavě nosící zbrusunovou čelenku se znakem listu. "Ano, je to ona Konohamaru-sensei..." potvrdí Karui, aby to celé urychlil. "No mám pro tebe jednu zprávu, která ti na pár minut asi trochu pomotá svět... Tím chci říci, že už nadále nejsi, z příkazu zástupce Hokage-sama, členkou svého původního týmu... Než se lekneš, tak tě uklidním, že i nadále zůstáváš geninem, ale budeš v týmu nahrazena Sarutobi Karuiem... A ty zaujmeš jeho místo v týmu s Uchiha Itachim a Uzumaki Min... a se mnou, jakožto senseiem," řekne Konohamaru-sensei a mluví trochu nepřirozeně, častěji se nadechuje, jako by trpěl nějakou dýchací potíží, "zástupce Hokageho-sama, Nara Shikamaru si prošel znovu vaše složky a zjistil, že tým do něhož jdeš nepotřebuje dva taktiky a mozky operace... Tedy bez urážky pro oba, ale Karui je chytřejší a ty jsi lepší v boji... Tedy... Máš nějaké otázky? "

Oheň života - 01. února 2015 19:55

soukromá zpráva od Oheň života pro Zloděj? Oddáváš se docela hezkým a příjemným snům, v posteli je krásně teplo a útulno. Pokud by tě někdo teďka probudil, tak by jsi ho asi rovnou zabil. Ovšem nějaká protivná síla ti nemůže dopřát celou jednu noc nerušeného spánku. Fiktivní svět snů se prolne do světa skutečného, když zaslechneš zvuk, jako by sklenička spadla na zem a roztříštila se na stovky střepů. Tento zvuk tě trochu probere, ale pak se už nic neděje. Ani nedokážeš posoudit, jestli se ti ten zvuk jenom zdál a nebo jestli to bylo skutečné. Ať tak či onak, asi nemá smysl nad tím jakkoli přemýšlet. Je třeba znovu pořádně usnout... Prásk! V dolním patře se ozvala další rána, jako by někdo nevybíravě a naštvaně práskl dveřmi. Tato rána nejen že tě probere, ale přímo tě vyleká. Rychle se probudíš a otevřeš oči. Jenže po otevření očí je zase totální ticho, že slyšíš pouze svůj vlastní dech. Zase nedokážeš určitě rozeznat, jestli se ti ty rány zdají a nebo jestli jsou opravdu skutečné a dole se něco děje... Už začínáš pochybovat o schopnosti svých smyslů, když vtom se ozve docela srozumitelný ženský výkřik naplněný bolestí. Není to krátký výkřik leknutí nebo něčeho podobného, je v něm slyšet bolest a sténání... Hned je ti jasné, že dole bolestí nekřičí nikdo jiný než-li tvá matka. Nyní už je to jasné, tohle tutově není sen. Prostě se to opravdu děje a ty nemůžeš zůstat ležet v posteli a čekat jak to dopadne. Tohle není sen, tenhle příběh totiž dopadne a neprobudíš se z nejzajímavějším okamžiku.

Oheň života - 01. února 2015 20:14

soukromá zpráva od Oheň života pro Nuda no Jutsu Hokage se opravdu velmi snaží tvářit se, že chápe a že ho vůbec všechny ty tvé řeči zajímají, ale za chvíli už začíná být unavený a lehce ztracený v toku tvých slov. A ono trochu opožděné hledání cesty mu vydří až do konce tvého vyčerpávajícího monologu. Když zmlkneš, tak Hokage se přestane mračit, chvíli mlčí a po pár sekundách přikývne na znamení, že v rámci možností rozuměl a ještě není toliko nevzdělaný, aby zůstal mimo zcela. Tvá technika nudné přednášky pravděpodobně zabrala, jelikož Kakashi mávne na starého známého doktora a vydá jasný příkaz: "Odeberte zraněnému dvě ampulky krve, poslouží k užitečnému vědeckému účelu. Příliš se tím nezdržujte!" Doktor nemůže jinak. Příkaz přijme s lehkou nelibostí, ale znovu vstoupí do pokoje se zraněným, aby provedl požadované odběry. Hokage počká, až za sebou zavře dveře a stručně odpoví na otázku, kterou jsi na konci své řeči položil: "Nic takového dělat nebudeš... Už pár "těl" ve své moci máš... Myslím, že ty tři dívky jsou víc než dost... Dostaneš jeho krev a vrátíš se zpět ke svým věcem. Ten muž v pokoji pravděpodobně brzy zemře, ale lépe tak než být něčí bezduchou loutkou." Hned když domluví, tak se dveře znovu otevřou a v nich stojí doktor s dvojicí ampulek naplněných krví raněného: "Tady to máte. Doufám, že to k něčemu bude..." řekne lékař neurvale a projde kolem. Kakashi ti grimasou naznačuje, že víc toho nepotřebuješ a měl by jsi vypadnout...

Uchiha Itachi - 01. února 2015 20:20

soukromá zpráva od Uchiha Itachi pro Matka! Zvuky, které mne v noci budí nejsou zrovna příjemné. Nejprve si říkám, že se mi to mohlo jen zdát. Tak nějak tomu nepřikládám velkou důležitost nicméně opětovné zvuky a pak výkřik mé matky mne ubezpečí, že tohle jen sen nebude. "Mami!" Zabubnuje mi v hlavě a vystřelím okamžitě bosý na nohy. Popadnu kunai z nočního stolku, který tam mám vždy pro všechny případy a rozběhnu se s kunaiem v levačce dolů. Rychle a rozhozeně. Pulzuje mnou hněv hlavně, když někdo ubližuje mojí mámě. Řítím se, jako střela. Už při sbíhání schodů zmáčknu cestou vypínač, abych dole rožnul a oslepil kohokoli, kdo tam je protože předpokládám, že se nesvítí. "Sharingan!" Zazáří mi v očích dvě tomoe já vystřelím ze schodů dolů připraven zabíjet a zjistit, jaká je situace. "Mami!" Křiknu dole, jakmile jí vidím rychle však chci také najít útočníky a stav. Nyní jsem asi docela ve stavu, kdy za to, že ublížili mé matce se s nimi moc štvát nebudu, což neznamená že však ztratím úplně na opatrnosti.

Oheň života - 01. února 2015 21:13

soukromá zpráva od Oheň života pro První setkání Kunai připravený k obraně milované osoby a srdce bušící návalem adrenalinu a rozčílení. Bez utajení sbíháš po schodech. Téměř praštíš do vypínače, aby jsi rozsvítil. Bohužel se nerozsvítí, světlo nefunguje nebo byla odpojena elektřina. Ale rozsvěcovat není třeba. Dolní patro je dostatečně osvícené... Přes obývací pokoj se táhne jiskřící, modro-bílý pás, který osvětluje místnost chladným, bílým světlem. A bílé světlo dopadá i na tvář tvé matky, vyděšenou a umírající tvář. Bílá čepel prochází jejím srdcem, krev ztéká a odkapává na zem... Už jí není pomoci. Ale kdo tento odporný a hrůzostrašný čin provedl? Ten člověk, ten bastard je stále v místnosti. Natahuje levou paži před sebe a modro-bílá čepel vychází z jeho hubených a dlouhých prstů. Bílé světlo dopadá na povědomou tvář, vychrtlou tvář částečně ukrytou pod černou kápí navazující na černý plášť spadající až k bosým nohám. A ty oči zářící temnotou zpod kápě, ten člověk je rovněž Uchiha. Sharingan je naprosto zřetelný a dívá se přímo na tebe. "Konečně zaplatila za svůj odporný čin... svině!" řekne chraptícím hlasem a nechá bílé kopí zkrátit pouze na blesky šlehající kolem dlaně. A teď si konečně vzpomeneš a dokážeš určit vrahův obličej. Je starší a pozměněný časem ztráveným v bolesti a utrpení, ale není pochyb. I přes takové změny stále poznáš tvář muže, který se na tebe díval z fotografií, Uchiha Sasuke. Hledí na tebe tvýma očima a usmívá se. "Ty jsi Itachi..." řekne udiveně, jako by zkoumal tvoji podobu stejně složitě jako ty jeho, "...tohle je šťastný den synu! Tato bestie konečně zaplatila za svůj odporný čin... Ona zabila tvoji skutečnou matku a mě nechala zavřít do vězení ANBU!" řekne ti s neskrývanou radostí v hlase, je šťastný jako by si splnil svůj sen. A zatím Sakura leží v kaluži krve u zdi na níž zůstává velký krvavý flek... Jako ve zvráceném filmu.

Uchiha Itachi - 01. února 2015 21:48

soukromá zpráva od Uchiha Itachi pro Matka Sběhl jsem dolů, ač světlo nefugovalo stejně tam nějaké vycházelo. Mé kroky se zastavily, až na posledním schodu, když jsem viděl, co se vlastně stalo. Pevně křečovitě svírám onen kunai a vidím ten výjev. Muž se Sharinganem v kápi a má matka probodnutá bleskovým kopím skrz na skrz. Zorničky Sharinganu se mi rozšíří nevěřícně a z očí mi vytrysknou slzy. "Mami!" Zařvu zoufale a vztekle, vidím však, že to nemohla přežít, kopí jí prošlo srdcem. Trhnu hlavou a vlasy mi zavlají vzduchem a planoucí oči se upnou na onoho muže, který mi nyní ukáže svou tvář. "Ne to není možné." Na chvíli na něj zaraženě zírám, když si dávám vše dohromady a poznávám v něm Sasukeho. Toho o kterém jsem se domníval, že je můj otec a on sám mi to i potvrdí a začne tvrdit, že Sakura nebyla má matka, že matku zabila a jeho uvrhla do vězení. Zatnu zuby zuřivostí a v levačce drtím kunai oči se mi i v rudých rozničkách podlévají krví. Prve se mi v nich objeví třetí tomoe. Vře ve mě hněv, zoufalství a zuřivost. "Konoyaro! Jak se opovažuješ tak mluvit o mé matce! Jak se opovažuješ po tomhle nazývat ještě mým otcem........jak ses opovážil zabít mou matku! Omaya kurose!" Zařvu na něj vztekle a zarazím kunai do zdi a v tu chvíli se začnou mé oči znovu měnit. A můj hněv narůstá a stává se hmatatelným. Chakra ze mě přímo plane cirkuluje a hromadí se. Aniž bych si toho byl vědom probudil se můj Mangekau Sharingan. "Shine!" Mé ruce začnou skládat pečetě mnohem rychleji, než kdykoli dříve. Jednou nohou se odrazím od zdi a proletím skrz dřevěné zábradlí které se rozletí pod mou rychlostí na kusy. Přistanu zády k mé matce asi o krok před ní, jako bych jí chtěl chránit, ale to už složím poslední pečeť a uvolním nahromaděnou chakru. "Katon: Hibashiri (Ohnivý styl: Běžící oheň)!" Plivnu oheň rozhodl jsem se použít to nejsilnější o co jsem se kdy pokusil tedy o techniku senseie, kterou jsem dnes trénoval. Věřím ve své schopnosti a touhu zabít více, než kdykoli předtím, takže věřím i tomu, že se mi to podaří. Jakmile vzplane oheň neváhám ani minutu a obepnu pažemi tělo své matky. Zvednu jí do náruče. Pulzuje ve mě tolik adrenalinu a chakry, že ani nevnímám to, že je těžší než já. Pevně jí k sobě přitisknu a pak.....jeden mohutný odraz při kterém zapraská podlaha v kuchyni a částečně bokem tedy tak, abych kryl tělo své matky proskočím prostě oknem. Bude to bolet, možná se poraním o střepy, ale to je mi nyní jedno. Držím jí pevně a nepouštím, pokud se dostanu ven. Naberu i s matkou v náruči shinobi rychlost, abych se dostal k blíže k nemocnici v naději, že s ní snad ještě něco udělají. Z očí mi kanou slzy a doufám, že se ten parchant upekl. A pokud by se mi opět postavil, budu bojovat a zabiju ho v to jsem rozhodnut.

Oheň života - 01. února 2015 22:11

soukromá zpráva od Oheň života pro Pronásledován "Zemřít si zasloužila... momentálně to nechápeš, přirozené," odpoví člověk, který má tu drzost vydávat se za Uchiha Sasukeho, za tvého vlastního otce. Ale tato svině nemůže být nikdo jiný než nějaký podvodník a zrádce. Musíš ho zabít a zachránit matku. Vztek a napětí tě téměř ovládne a proto je tvá síla probuzena velice rychle. Zabil ženu, která byla tvá matka a přitom se ti vysmívá a zírá na tebe zcela chladně. Stojí uprostřed místnosti a pouze tě sleduje, bez reakce tě nechá složit pečetě, zaujmout pozici a použít novou, ničivou techniku proti nenáviděnému vrahovi. Plameny zaplní celou místnost, naposledy vidíš jak Sasuke zdvihne pravici, jako by ti mával. Následně ho pohltí oheň... Nyní se alespoň musíš pokusit pro matku něco udělat, okno se rozletí na kusy a střepy ti rozřezají kůži. Ale něco takového tě nezajímá. Ty musíš dostat mamku do nemocnice, třeba jí ještě někdo dokáže pomoci, třeba ji zachrání. Určitě ji lékařské ninjutsu dokáže pomoci... Prásk! Bolest a tlak na břiše, nedokážeš mamku udržet a odletíš několik metrů zpátky k vašemu hořícímu domu. Uchiha Sasuke stojí vedle chladnoucího těla tvé matky a nohou ji odstrčí stranou, aby ji nemusel překračovat. Tvé plameny ho zdánlivě ani nezasáhly... "Chceš ji zachránit, Itachi!? Ty jsi dítě Uchihy a Uzumaki, mocných klanů... Máš potenciál obrovské síly... Ona tě chtěla nechat slabého! Chtěla tě omezovat! Zabila tvoji skutečnou matku a tvého otce nechala uvěznit v kobce! .... Ty idiote, proč myslíš, že tě nepustila k ANBU? Myslíš, že jí na tobě záleží? Nic takového! Nechtěla, aby jsi mě potkal v cele... Nesmíš ji chtít zachránit... Já nejsem zrůda, já pouze splácím dluh!" řekne ti Sasuke přísně a ty zjišťuješ, že jedno jeho oko se změnilo. Už to není sharingan, ale je fialové a jsou v něm černé kruhy... Je to pověstný rinnegan... ", chceš zradit svoji skutečnou rodinu?! Chceš zradit vlastní krev?!"

Uchiha Itachi - 01. února 2015 22:25

soukromá zpráva od Uchiha Itachi pro Uchiha Sasuke! S boletným heknutím mi vyletí sliny z pusy a já upadnu na zem. Matka mi vypadne z náruči a já jí sleduji, jak jí Sasuke pouze odvalí stranou a věnuje se mě. Střepy v těle nevnímám. Na to mám v sobě příliš adrenalinu. Zvednu se na nohy a nenávistně se na něj dívám. Hněv ze mě přímo srší a obličej je nenávistně svraštěný. "Vždy jsem snil, že můj otec byl velký Shinobi, že zemřel pro dobrou věc. A i když jsem zjistil, že můj otec je Uchiha Sasuke věřil jsem, že to byl dobrý člověk, který měl důvod mou maminku opustit. Ale ty nejsi nic jiného, než vrah!" Prsknu tak rozčíleně, jako jsem asi nikdy nebyl. Můj svět se v tuhle chvíli totálně změnil. "Mou skutečnou rodinu jsi mi vzal! Ona je moje skutečná rodina! Ty se nemáš právo nazývat mým otcem! Už se nedivím, proč na mě takhle pohlíželi. Uchihové jsou prohnilí, ale já jsem jiný! Nejsem jako ty! Já mám maminčiny oči, ne tvoje! A tohle ti nikdy neodpustím!" Zařvu na něj a opět začnu rychle skládat pečetě. "Uhni od mojí mamy, nebo přísahám, že tě zabiju!" Můj hlas je chladný, mrazivý a prosycený všemi mými negativními city. "Katon: Housenka no Jutsu (Živel oheň: Technika bájného ohnivého fénixe) !" Nadechnu se a plivnu před sebe ohnivou střelu a pak další dvě namířím k nebi, letí vysoko a osvětlí široké okolí. Tedy upozorním vesnici na to, že něco není v pořádku a že se něco děje. Snad příjdou na pomoc brzo. Po poslední střele vyražím opět zběsile kupředu. Můj MS zaznamenává každý Sasukeho pohyb, ale....možná to vypadá, že hodlám zaútočit na něj, nicméně chyba. Změním v poslední chvíli směr opět k matce. Stále jí hodlám zachránit. Dostat jí do nemocnice. Pomoci jí.

Oheň života - 01. února 2015 22:37

soukromá zpráva od Oheň života pro Pozdě... "Staň se agentem ANBU... Přesvědč se o pravdě! Musíš to vědět!" zařve Sasuke velmi rozčíleně a jeho levou ruku obalí bílé blesky, "Itachi! Itachi vstávej zatraceně!" řekne tvá mrtvá matka. Vše se začíná propadat do temnoty a ty můžeš cítit, jak se s tebou svět lehce otřásá. Cítíš, že máš zavřené oči a ležíš ve vyhřáté posteli. Jsi upocený, ale otvíráš oči a probouzíš se do světlého pokoje. Nakvašená mamka se nad tebou shýbá a dloube ti třemi prsty do levého ramene, aby tě probudila. Není dvakrát nadšená: "To se ti dneska nechce do práce? Mám zavolat senseiovi, že můj malý chlapeček chce spinkat?" zeptá se sarkasticky. Zdá se být až příliš živá a zcela vážně čeká na tvoji odpověď...

Uchiha Itachi - 01. února 2015 22:46

soukromá zpráva od Uchiha Itachi pro Děsivé ráno? Prudce se nadechnu a vytřeštím oči. Jsem zpocený a dezorientovaný, tohle bylo hodně, hodně opravdu hodně divné. Zmateně zamrkám, než si uvědomím, že je to hlas mojí matky. "To....to byl jen sen? Sen....nebo Genjutsu? A je tohle realita?" Zmatené oči najdou matku. Nedokážu si pomocí bleskově se natáhnu a pevně jí obejmu okolo krku. Tvář zabořím do jejích vlasů. "Mami!" Vyhrknu a z očí mi steče několik slz. "Pro všechno na světě jsi v pořádku že jo...?" Zašeptám cítím, jak se třesu a pevně jí držím. Celý se třesu rozrušením. Ten sen a tohle.....musím se kousnout do rtu v podstatě až do krve. Ze dvou důvodů první chci se ujistit, že nespím a tohle je realita, nebo to není Genjutsu a druhý, jsem z toho trošku na hadry a snažím se dát nějak dokupy. "Já....já promiň zdál.....zdál se mi příšerný sen." Trošku se odtáhnu a sleduji její tvář. Srdce mi buší, jako o závod.

Inuzuka Akene - 02. února 2015 18:43

soukromá zpráva od Inuzuka Akene pro Nový sensei, nová parta... Všechno i schůzka měla svůj konec. Jsem naprosto spokojená. Přecpala jsem se, takže minimálně do zítřejšího oběda na jídlo ani nepomyslím. Je tma, takže se musím orientovat hlavně podle vedení Reiko a paměti. Není to tak těžké, jen se člověk musí soustředit, kam šlape. A musí si dávat bacha, jestli není sledován. Však nic senedělo, pokojně dokráčím až k mému domovu. Musím sevyspat, protože nás sensei jistě bude chtít protrénovat. Už vidím dveře... Ehm? Vyjde z nich dvojce, která tu byla nejspíš na návštěvě. Jakýsi muž a starý známý Sarutobi Karui. Co tu dělají? Třeba potřebovali pomoct od taťky. Však když semě zeptá najméno a Karui bleskově odpoví za mě, je mi jasné, že se něco děje. Zbystřím a poslouchám, co se mi chce. Já už nebudu v týmu se Sakumem a Haku? Nepopírám, že chlapec stojící po boku Konohamaru-senseie je chytřejší, však vědomí, že jsem v alespoň jedné věci lepší než on, mě zahřeje u srdíčka. Ale být v týmu s Uchihou a blonďatou příšerou... Bude to velmi zajímavé, hlavně spolupráce. "Hai," přikývnu, že jsem se vším srozuměna. Je to změna, se kterou se vypořádám. Nebylo by na škodu se zeptati i na jednu organizační věc. "Kde zítra svůj nový tým najdu?" Je to otázka spíš na Karuie, protože to on s nimi měl tu čest dočasně trénovat.

Uzumaki Minako - 03. února 2015 20:49

soukromá zpráva od Uzumaki Minako pro Cvičiště Odpověď žádná. Jako by si tu někdo ze mě utahoval. "No tak fajn, si mlč, to je FAKT LOGICKÝ - radit mi s tréninkem a pak se ani neukázat!" Rozhlížím se kolem. V tom se zvedne nový poryv větru a... kuso! Náhlá bolest hlavy mě složí k zemi. Resp. na kolena. A znovu uslyším ten hlas, tentokrát mnohem tlumenější a vzdálenější. Omlouvám... se? Co to má být? A co měla být ta druhá věta? Ani jsem tomu pořádně nerozuměla... ale pokud se to omlouvá, tak mi to jako způsobilo bolest hlavy? Najednou se ozve jiný cizí hlas, a to mnohem blíže. Bolest najednou ustupuje - úplně zničehonic, stejně jako přišla - a já se konečně začínám zas soustředit. Nebo přinejmenším vnímám to, co ten nový hlas říká. A pak ho i spatřím. Bolest úplně polevila. "Jasně, že nejsem v pořádku!" vyjedu na něj ublíženě. "Vy jste teda fakt génius..." Teď už trochu přehrávám, protože bolest vlastně zmizela - ale to se musí. Pak se mi ale představí. Sarutobi Konohamaru? Počkat, o něm jsem slyšela! Nebyl to nějaký dobrý přítel mého otce nebo tak něco? A teď je můj sensei? "To si vedení vesnice moc nepromyslelo, ne? Odvolat Rihiho-sensei jenom tak na nějakou misi, když mu nedávno dali tým..." Trochu ho zkouším. Vypadá nesvůj, jak se asi bude tvářit na tohle?

Haku - 03. února 2015 22:38

Jídlo Akane i Sakumo také souhlasily a tak jsme tedy všichni slezly ze střechy a vyrazily jsme na to jídlo. Začínal jsem mít už trochu hlad a tak jsem cestou přemýšlel o tom co bych si asi dal. Brzy jsme dorazily do jednoho podniku. No, určitě existují i místa která vypadají lépe, ale aspoň je tu útulno. Prohlédl jsem si lokál, kývnutím jsem pozdravil servírku a pak jsme všichni vyrazily k jednomu stolu. Sedl jsem si na židli a objednal jsem si senču a sushi. Jídlo a pití které prostě miluji. Podíval jsem se na své dva kolegy a pak můj pohled padl na senseie, když se zeptal proč jsme se rozhodly stát shinobi. Nebyl jsem si jist co mu říct. Mohlo by mu to znít jako nějaká dětská hloupost a tak jsem chvíli přemýšlel. Mezi tím se ale ozvala Akane. "Zbavit se špatných lidí abychom ochránily ty dobré." Zajímavá myšlenka. Podívám se na Sakuma a jelikož se zdá že se mu do hovoru zrovna dvakrát nechce, tak začnu tedy já. "Já jsem se chtěl stát shinobim abych zesílil a mohl tak ochraňovat svoji rodinu. A také.. bych rád někdy v budoucnu získal nějaký ten respekt". Řeknu trošku tišeji a odmlčím se. Jsem zvědav zda to sensei bude nějak komentovat. Já zatím čekám až donesou naše objednávky a také na to co řekne Sakumo.

Oheň života - 06. února 2015 00:23

soukromá zpráva od Oheň života pro Čas tréninku Ou, co blázníš? vyhrkne překvapeně Sakura a v takovém podivném přepadení ti nehodlá obětí obětovat nijak vřele. Uvítá, když se zase odtáhneš. Vyslechne si co se stalo, ale nebere tvůj sen příliš vážně. Jenom zakroutí hlavou: "Sen je sen, probudíš se je den... vstávej, přijdeš pozdě a to není sen," odpoví se zcela živým úsměvem na tváři, podá ti papírový kapesník, aby jsi si utřel slzu kanoucí z oka a hodlá opustit pokoj. "Nepij před spaním, pak nebudeš mít noční můry... A hlavně už vstaň jinak se nestihneš ani nasnídat..." odchází z pokoje "... Konohamaru-sensei na tebe čeká na verandě!" zavolá ještě jednu zcela nedůležitou informaci... O novém senseiovi?

Oheň života - 06. února 2015 00:28

soukromá zpráva od Oheň života pro Rozhovor s novým mistrem "Řekněme, že do toho co vedení dělá a proč to dělá, ti zatím nic není... A navíc tě to ani nezajímá, tak proč se ptáš?" odpoví ti Konohamaru-sensei, ale okamžitě nad tím mávne rukou, "vlastně je mi fuk proč se ptáš... V každém případě na mě i zbytek týmu počkáš zítra před svým domem a ne že tě najdu v nějakém stánku s rámenem nebo že zaspíš," předá ti trošku výhružné varování a pak se v obláčku kouře, tedy efektně, vytratí a tedy sejde z očí...

Oheň života - 06. února 2015 00:35

soukromá zpráva od Oheň života pro Nový sensei a večer "Zítra ráno se zde se zbytkem týmu stavím a vyzvednu tě, myslím že pro první den je takový přístup optimální," odpoví Konohamaru-sensei a mávnutím ruky posílá Karuie domů, jelikož je zřetelné, že už se mu tam nechce postávat. "Nezaspi a pokus se být odpočatá, budeš potřebovat víc energie než obvykle... Vlastně o hodně víc, čeká vás konečně tvrdý trénink," předá ti Konohamaru poslední instrukce a bez varování nebo rozloučení, zmizí... Doma je všechno tak, jak bývá... Tedy vlastně není, bratr tu není a už nikdy nebude a mamka tu taky není a ještě pár dní rovněž nebude. Taťka je doma, to je patrné podle jeho obuvi, ale rozhodně není nikde v dolním patře. Takže buď spí, pracuje nebo se válí a čeká, až mu někdo s trochou kuchařského nadání připraví něco k jídlu...

Uchiha Itachi - 06. února 2015 07:32

soukromá zpráva od Uchiha Itachi pro Ráno? "Ymmm...." Přikývnu nakonec souhlasně, když mě mamka uklidní a kapesníkem utřu oči. Jakmile odchází vlívá se do mě opět život. Vyletím z postele a rychle se zaběhnu vysprchovat a oblíknout se. Cestou nezapomenu zkusit si narychlo ve sprše pro jistotu Kai, nicméně když nepomohlo předtím prokousnutí rtu předpokládám, že mne Sasuke do Genjutsu nechytil. Ještě úprava čelenky a hurá dolů. Schody skáču skoro po třech a beru rychle snídani ze stolu. Zdá se, že mám zpoždění, tak si to sním cestou. "Hmmm Konohamaru-sensei? Co po mě může chtít náš tým má Rihi-sensei." Brouknu ještě směrem k mamce trošku udiveně a pak se ale zazubím. "Arigato ozaymasu za snídani mamí, tak já běžím." Mávnu a vyběhnu ven zakusujic se do snídaně a očima hledám Konohamara. "Sensei? Prý na mě čekáte...ale....dneska nás nebude učit Rihi-sensei?" Starostlivě se zatvářím a sleduji Konohamara, až jej očima najdu.

Kayen - 08. února 2015 13:29

soukromá zpráva od Kayen pro Kayen: Jen mlčky přikývnu na Kakashiho slova a dál se nevyptávám, stejně jsem tu jen kvůli té krvi, a těžko mi může docvaknout, že ten týpek co tu leží má patrně něco společného s tím magorem, kterého jsem měl tu čest potkat ve svém snu. Respektive "ne těžko", ale "vůbec ne". Takže jen převezmu ampulku a řeknu: "Děkuji." Chvíli si sice pohrávám, že bych použil některé své techniky - respektive učinil nabídku na jejich použití - abych ho zachránil a ne nešlo by o Akkigan, ale nakonec to zavrhnu, pokud prostě nechtějí pomoc ode mne - i za cenu použití "temné medicíny" - je to jejich rozhodnutí. "Jejich věc a jejich zodpovědnost," pomyslím si bez špetky jakékoliv emoce a zamířím k sobě domů. Doma se nejdřív najím a poté hodím ampulku i s krví do odstředivky. Ještě předtím si však pár krve vezmu pod mikroskop a na testy (zda není něčím ta krev infikovaná a vůbec - potřebuju čistou chakru toho dotyčného, pro svůj záměr) a nechám přístroj na odstředění krevního barviva, krevních destiček a plazmy v klidu pracovat. Potřebuju z té krve izolovat jeho chakru. Jakmile jsem hotov s testy (s nějakým výsledkem), tak začnu zvolna sestrojovat malou loutku ve tvaru "hada s bodcem místo hlavy", kterou bych si dokázal připnout na záda (má to být opravdu malinké - bodec je nadnesené označení jehlice) a vymýšlet způsob, jak by tato loutka dokázala zjistit (samozřejmě z toku mé chakry) to, že jsem v genjutsu. Asi bude potřeba nějaká ze sledovacích pečetí na tok chakry v kombinaci s aktivační pečetí (nic složité, všechno by to měly být "C-rank" všeobecné pečetě, které se používají i při vyvolávání věcí ze svitku - svitek se také aktivuje pokud zaznamená vložení chakry do pečetě). Celkově by to zkrátka mělo fungovat tak, že jakmile bude narušen oběh mé chakry (genjutsu), tak mě ta loutka na krku bodne a skrze jehlici uvolní do mého těla tu cizí chakru čímž mě automaticky dostane z genjutsu. Přijde mi to jako celkem užitečná věc - amulet proti genjutsu - a protože cizí chakry stačí jen "kapička", tak by dávka v loutce měla vystačit na několik použití.

Uzumaki Minako - 08. února 2015 15:00

soukromá zpráva od Uzumaki Minako pro Cvičiště Události najednou naberou úplně jiný spád. Stačilo asi tak půl sekundy, aby se z toho vcelku milého zmateného nového senseie stal ostřílenej frajer. "Jak to můžete vědět, že mě to nezají-" zamumlám okamžitě v odpověď, ale to už mluví o nějakém celotýmovém srazu. Zamračím se. "Touhle dobou už byste měl dávno vědět, jestli zaspím nebo ne, když jste takovej jasnovidec!" řeknu, ale on zmizí v obláčku kouře. Zavrtím hlavou. To bylo teda fakt divný. Nechápu, proč mám nového senseie, nechápu, proč to musí být zrovna tenhle týpek... a co byl ten divný hlas? Snad nás už ale konečně bude čekat nějaká mise, když už nic jiného. Trénink už jsem pro dnešek vzdala. Stejně už byl večer. Ramen jsem si tentokrát dala doma, ne v Ichiraku, protože tam už jsem byla se Šprtem na obědě, a šla vcelku brzo spát. Uvažovala jsem o tom, že bych si mohla nařídit budíka, jako správná zodpovědná kunoichi, ale pak jsem si uvědomila, že sensei sice řekl, že "teda jako počkám, pokud nechci mít problém!" ale zároveň se nezmínil jako třeba v kolik. Proto na to hodím bobek - ať si ten novej sensei klidně trhne.

Inuzuka Akene - 09. února 2015 15:14

soukromá zpráva od Inuzuka Akene pro Večer a příprava večeře Jsem se vším srozuměna. Zítra mě čeká pořádný zápřah a měla bych si odpočinout. nebo to alespoň Konohamaru-sensei tvrdí. Pff, pro mě to bude hračka. S Reiko jsme dobrý tým, zvládneme cokoli. A vlastně, kde se toulá?... Rozhlédnu se za sebe, kde tuším svoji přítelkyni Ve tmě uvidím malý bílý flek, který na mě kouká jasnýma zářivýma očima. Ty moje maličká. Zprvu jsem tě brala jako hračku ale teď tě opravdu potřebuji. Otočím se zpět, abych se rozloučila, ale je pryč. Pokrčím rameny. Nejspíš má něco lepšího na práci než tu stát. Otevřu dveře do domu. Všude panuje tma, nejspíš dole nikdo není. Skopnu jednu botu i druhou a páreček teď letí do kouta, kde se odrazí od stěny a dopadnou na hromadu ostatních škrpálů. Mezi nimi jsou i jedny hodně velké boty, samozřejmě tátovi. Takže je doma. A zdá se, že kuchyň je nedotčená. Zavětřím a snažím se ucítim ve směsici pachů připáleninu. Dobrý, nic necítím. Měla bych mu něcoudělat. Snažím o alespoň přijatelnou formu onigiri, přičemž se mi rýže nesutále lepí na prsty a maso ne a ne se držet uvnitř. Nakonec sesmolím porci hodnou dospělého člověka a s miskou a hůlkami se vydávám hledat svého otce.

Oheň života - 10. února 2015 10:57

soukromá zpráva od Oheň života pro Na odchodu Po prvním dni stráveném se svým týmem přicházíš domů pln různých pocitů ze všech tří nových geninů, kterým máš poprvé velet. Nemáš sice ani páru co dělali poté, kdy jste se rozloučili, ale snad to bylo něco užitečného. Do domu společného s rodiči i bratrem (asi by ses mohl odstěhovat) přicházíš už k večeru a díky tomuto načasování zastihneš Shikamara u hlavních dveří jak předává nějaké složky papírů Shizune a s úklonou odchází tvým směrem, prochází kolem, takže využije situace. "Ioori-san na moment," zavolá, "právě jsem za Vámi byl doma a předal jsem Vaší matce složky, které byly určeny vám s jistým vzkazem... Ten vzkaz každopádně zní, že Inuzuka Akene se prohodí se Sarutobi Karuiem z Týmu Konohamaru. To rozhodnutí jsem učinil okamžitě, když jsem viděl jejich rozdělení a věřte mi, že z taktického hlediska potřebuje Váš tým "mozek" operace... Váš otec tohle musel přehlédnout," nemůže si nevšimnout tvého překvapeného výrazu, když mluví o svých rozhodnutí v oblasti do které má co mluvit hlavně Hokage. Okamžitě hodlá vše uvést na pravou míru: "Aha, Vy to ještě nevíte. Hokage odešel do Suny na diplomatickou návštěvu, bude pryč docela dlouho a tak jsem teď "Hokage" místo něho... Ale jak už jsem řekl, Váš tým dojde změny. Akene i Karui už o tom ví, jenom Vás jsem nezastihnul... Nějaké otázky?"

Oheň života - 10. února 2015 11:08

soukromá zpráva od Oheň života pro Konohamaru-sensei "Jak se zdá tak ne... A vlastně už nikdy, byl přeřazen na hraniční post... Neptej se mě proč, o tom nic nevím a vlastně ti do toho ani nic není," odpoví Konohamaru-sensei a zároveň zahrne i možnost další tvé otázky, kterou alespoň nemusíš teď pokládat. "Pokud máš vše potřebné, tak vyrazíme... Min-chan už nejspíš čeká," rozhodne sensei s trochou nejistoty v obličeji, když mluví o Min-chan a otevře dveře. Cestou mlčí, asi ti nemá co vyprávět, ovšem když přicházíte k bytu, kde bydlí Minako a vidíte stále zatažené závěsy, jen si tiše zklamaně povzdechne. Samozřejmě že nečeká a nejspíš ještě spí. Takže nezbývá než zazvonit, zaklepat a zavolat: "Vstávej ospalče! ... Nebo se snad chceš válet doma, zatím co ostatní půjdou na svou první misi?"

Sarutobi Konohamaru - 10. února 2015 15:19

Konec dne Zaparkovali jsme v nějaké putice, kterou si bratr oblíbil a společně usadily za velký stůl. Téměř okamžitě k nám doběhne hezká servírka a postupně si každý začne objednávat. Alkohol je zakázaný...škoda, mohla být sranda. Přeci jen vidět čerstvé genniny jak soupeří s alkoholem, to zábava být musí. Místo toho došlo na méně záživnou konverzaci. Mezi tím co ostatní mluví, si já objednám ostřejší Teriyaki a něco k pití. Příprava jídla chvíli trvá, takže dojde řada i na mě. Ochrana lidí, zesílení bych ochránil rodinu...proč je to furt stejné.. Chvíli vyčkávám a teprve až po několika sekundách odpovím. " Možná to máme v rodině, nevím. Jen jsem chtěl v životě něco víc, trochu dobrodružství a co jiného je dneska zajímavější než Shinobi." Trochu netradiční odpověď ale za to upřímná a stručná. Nemam moc koníčků a žít jako obyčejný vesničan to je prostě nuda. Možná právě proto jsem následoval zbytek své rodiny a zavázal se tak vesnici. Jakmile servírka donese jídlo, atmosféra se změní a už je v místnosti slyšet jen tiché mlaskání. Sem tam někdo nadhodí nějaké téma a já se neváhám zapojit. Zbytek dne se snažím zůstat optimistický a jako vždy přímý. Každopádně po vydatné večeři nemrhám časem a zamířím rovnou domu, kde se plánuji "utábořit" na zbytek dne.

Uchiha Itachi - 10. února 2015 20:09

soukromá zpráva od Uchiha Itachi pro Konohamaru-sensei Nespokojeně se zamračím nad odpovědí, kterou mi náš nový sensei dal a následuji jej s rukama v kapsách. "Myslím si, že v tom, že mi do toho nic není se docela pletete Konohamaru-sensei. Byl to náš sensei, ač jeden den a jako jeho tým si myslím, že bychom měli mít právo vědět, proč byl tak najednou přeložen, aniž by nám o tom někdo něco řekl, nebo něco vysvětlil. Či se s námi dokonce vůbec sensei rozloučil." Zdá se, že nové uspořádání docela podezřívám a mám i docela proč. "Že by v tom měl prsty Shikamaru-san? Zašel by tak daleko? Kso zatracení parchanti budu si muset dávat bacha. A ty dva ohlídat." Usoudím si v duchu a zastavím se až u domu Minako, mlčky.

Toyoshi Rihi - 11. února 2015 20:54

soukromá zpráva od Toyoshi Rihi pro Odchod z Konohy No když už nic, je aspoň zdvořilý, bleskne mi hlavou, když vyseknu pro svého mladšího kolegu drobnou úklonu. Nemám sebemenší tušení kdo to je, ale taky je pravda, že poslední dobou jsem se nijak ve vyšších konožských kruzích nepohyboval. Kakashi nám vysvětlí plán cesty a já s útrpným výrazem pohlédnu na čtyřnohé stvoření. Nikdy jsem ta zvířata neměl rád. Kopou, smrdí a koušou, tak proč nemůžeme jet na něčem vznešenějším? Nebo aspoň libovolném čtyřnožci, ze kterého člověka nebolí další den zadnice. „Dal jste si s celou tohle cestou dost naspěch,“ poznamenám, když přivážu tlumok k sedlu a věnuji hnědooké bestii tvrdý pohled. Nic nezkoušej, nebo ti ukážu salám no jutsu.

Oheň života - 11. února 2015 21:14

soukromá zpráva od Oheň života pro Změna je život Jakmile přijdeš domů, nemůže ti uniknout, že se otec pravděpodobně někam daleko chystá. Právě věnoval mamce polibek na rozloučenou a přes rameno si přehodil cestovní batoh. Je oblečený velice nezvykle, v předválečné vestě shinobi a celkově je oblečený jako by byl jounin mířící na misi, pouze na zádech má zavěšený slaměný klobouk pokrytý plátnem v barvách Hokageho úřadu. Hned když tě uvidí, rozhodne se tě sdělit jednu novinu a snad i vysvětlit co se děje: "Takže už jsi doma Sakumo, rád bych se tě optal na tvůj první den, ale musím už jít... čeká mě delší diplomatická cesta... No, každopádně se pokus nespadnout do problémů, poslouchej svého bratra a postarej se, aby se tobě ani mamce nic nestalo, dobře? Tak sbohem, uvidíme se za měsíc... možná dříve..." rozloučí se otec narychlo a poté už opustí dům v plné polní... ***** K večeru u Vás zazvonil zvonek. Mamka zrovna připravovala večeři, takže poslala tebe, aby jsi otevřel návštěvě. Za dveřmi stál nějaký cizinec v tmavě zelené vestě černém oblečení přes něhož měl ledabyle oblečený bílý plášť s červenými plameny, což je znak vládce vesnice: "Dobrý večer hochu, potřeboval bych mluvit se Shizune-san. Vyřiď své matce, že sní zástupce Hokageho potřebuje mluvit... děkuji," nakonec tedy je tvé vyslání ke dveřím zbytečné a mamka stejně musí opustit restující se kousky masa na plotně... O čem návštěva s mamkou mluvili netušíš, ale pak se ti to rozhodne mamka oznámit: "Nevím přesně co tím Shikamaru-san myslel, ale tvůj tým prý potřebuje mozek operace a tudíž bude nějaká Akene vystřídána Sarutobi Karuiem... Byla to zpráva pro tvého bratra, ale ty by jsi měl to samé taky vědět..." (ráno zahájí Ioori)

Uzumaki Minako - 11. února 2015 21:15

soukromá zpráva od Uzumaki Minako pro Doma Ráno mě vzbudí zazvonění zvonku - nikoliv budíku. Jakpak by mě taky mohl vzbudit budík, když jsem si žádný nenastavila, to dá rozum. Zazívám a ještě v pyžamu - bílé kraťasy a tričko s černou spirálou na hrudi - zamířím ke dveřím. Otevřu dveře zrovna když můj nový sensei říká, že bych sebou měla pohnout, pokud chci jít na první misi a nebýt místo toho doma. Přeměřím si pohledem jeho a pak i Pošahance. To je vlastně jasný, že je tady, když je společná mise. Jenom by mě zajímalo, kde je v tom případě Šprt. Podrbu se volnou rukou na zádech, druhou držím dveře. "Příště se zkuste třeba zmínit v kolik hodin ta mise začíná. Nemůžete se pak na mě zlobit, že nevstanu včas - jak to mám vědět?" Na chvilku se odmlčím a ohlédnu se přes rameno do bytu, jako bych přemýšlela. "Dejte mi chvíli, převlíknu se," oznámím pak a zabouchnu jim dveře před nosem. Pak se vydám obléknout. Nijak zvlášť nespěchám, dávám to Princi Drsoňovi docela sežrat. Také se před tím, než vyrazím, rozhodnu dát si snídani - takže pokud už to nevydrží, najdou mě už převlečenou s vybavením přichystaným na stole, jak se cpu - výjimečně! - ne ramenem, ale cereáliemi. "Co? Na misi potřebuju dostatek energie..." Teprve až když jsem najedená a dám nádobí do dřezu, kde se možná někdy "samo" umyje, vezmu si vybavení a vyjdu ven. Zamknu za sebou dveře a pak se na Prince Drsoně tázavě podívám.

Oheň života - 11. února 2015 21:36

soukromá zpráva od Oheň života pro Noc zrady Noc jako každá jiná, i když za poslední dny docela nezvyklá. Naprosto jasná noc bez jediného mráčku, pouze mírný vítr a tisíce jasných hvězd na obloze bez měsíce. Pomalu se blíží jedenáctá hodina a ty pokračuješ v usilovné práci ve své laboratoři. Práci, která by možná někdy mohla pomoci lékařské vědě v Konoze, ale především pomůže k dosažení tvých vlastních cílů... V tiché místnosti je slyšet pouze zvuk pracujících nástrojů a přístrojů... PRÁSK! PRÁSK! PRÁSK! tři hlasité a velice silné exploze zaburácí domem nad tebou a ze stropu se snese prach a drobná suť. Světlo několikrát zabliká než zcela zhasne a díky tomu se ocitáš v naprosté tmě v uzavřené místnosti a skrze zavřené dveře slyšíš nejen praskat oheň, ale i hlasy. Nesrozumitelné hlasy...

Oheň života - 14. února 2015 12:08

Třetí člen - Tým Konohamaru Konohamaru a Itachi chvíli trpělivě vyčkávají před zavřenými dveřmi bytu Min. Chvíli mlčí, ale poté si Konohamaru-sensei podrážděně povzdechne a jelikož už je ta holka uvnitř dost dlouho, zaklepe na dveře, aby ji snad vyrušil z nějaké kratochvíle, která ji zabírá příliš mnoho času: "Kvůli tomuto v nebezpečnějších dobách..." chce Itachimu vysvětlit, ale pak se zamyslí a mávne nad tím rukou, raději docela nerudně vezme za kliku a otevře dveře. Min se tam za stolem láduje snídaní a Konohamaru-sensei je z toho celý nesvůj, jeho pohled jako by říkal "To jako vážně?" Minako okamžitě vysvětlí své poněkud okaté zdržování. Konohamaru to komentuje stručně: "Dejme tomu, tak si pohni... Ještě nás čeká zastávka u dalšího ranního ptáčete," jeho pobízení nikterak rychlost konzumace lupínků nezrychlí, ale nakonec je hotovo a miska přistane na již docela vysokém komínu z nádobí... "Příště musíš mít lepší odhad," řekne sensei jenom a vede skupinku rozrostlou o dalšího člena dál, leckdo by předpokládal, že dalšího půjdete vyzvednou Šprta... tedy Karuie, ovšem když zahnete do čtvrti Inuzuka klanu, každému je jasné, že za Sarutobi Karuiem nesměřujete. "Nejsem jediná změna oproti včerejšku... zástupce Hokageho rozhodl, že Sarutobi Karui bude nahrazen Inuzukou Akene z jiného týmu, prý udělal ve vašich případech Hokage-sama zásadní chybu, když do vašeho týmu zařadil dva potencionální velitele a mozky operace," sdělí vám jen tak pro ujasnění situace a zastaví před dveřmi jednoho z trochu větších domů v celé čtvrti. Zazvoní a během několika sekund otevře dveře nějaký muž... "Dobré ráno Konohamaru-san, jste tu docela brzy... No, Akene už je vzhůru, řeknu jí ať sebou mrskne, chvíli strpení," řekne muž. "Dobře, počkáme Kibo..." přikývne sensei a opře se o zeď vedle dveří vedoucích do dvora domu... Akene Sensei ti včera řekl, že se setkáte ráno. Ovšem už neřekl, kdy přesně to ráno má nastat a proto jsi vstala sice brzo, ale ne zase moc. Ukázalo se, že jsi se moc nesekla. Vstala jsi asi před dvaceti minutami, zrovna jsi uprostřed snídaně, když někdo zazvoní. Za pár okamžiků se otevřou hlavní dveře a taťka už na tebe volá: "Akene! Máš tady svůj tým... Máš si prý pohnout!" sdělí ti a zase zavře dveře a zůstane venku. Jako každé ráno se musí i tentokrát postarat o čtyřnohou část smečky...

Uchiha Itachi - 14. února 2015 13:08

Divné ráno Mírně se zamračím na senseie, když mi stejně nic nevysvětlí a opřu se o zábradlí a čekám na Minako. Upomenu se v duchu, že budu muset zkusit alespoň jí vyzpovídat, jestli o tomhle všem vlastně něco ví, či nikoliv. Sensei nakonec vpadne k ní domů. S mírným povzdychem počkám, až vyjdou a pak jí věnuji klidný pohled. "Ohayo." Mluvím, ale tak nějak nepřítomně, protože jsem trošku myšlenkami mimo. Pak zamíříme pro třetího člena, nicméně stočíme to do čtvrti Inuzuka. Zamračím se ještě více, když nám to sensei nějak vysvětlí. "Hokage-sama, že udělal chybu? Spíše mi na tom něco docela hodně smrdí Konohamaru-sensei. Jen tak najednou nám změní člena týmu a senseie....? Dost divné." Zamračím se. "Jasně to nasvědčuje tomu, že v tom musí mít prsty ANBU." Složím si ruce na prsou. "Nějaká další překvapení, se kterými se nám chcete pochlubit?" Podívám se na něj, ne až tak přátelsky. "Budu muset pak promluvit s Hokagem-sama." Ubezpečím se v duchu.

Inuzuka Akene - 14. února 2015 14:30

Nový tým Samou nedočkavostí ani nemohu usnout. Pocity ve mě vřou a odstrkují hnusné a depresivní myšlenky do pozadí. Ne že by byli Haku a Sakumo špatní, ale v jejich společnosti my nebylo dvakrát dobře. Tupých unuděných tváří bylo dost, je čas na trochu rozptýlení. Převalím se na druhý bok a ruku si dám pod hlavu. Musím se pořádně vyspat, zítra mě čeká trénink s novým týmem. Ale moc by mě zajímalo, proč? Proč nás přesunuli? Opravdu je to jen kvůli našim přednostem nebo je za tím víc? Přivstanu si, dokonce jsem na nohou dřív než moje družka. Ospale zívne a zamžourá na mě, jako bych jí budila uprostřed krásného snu. Nejen její přítomnost, ale i vcelku roztomilost, mě uklidňuje. Pohladím ji po hlavičce a skrz prsty mi protečou sněhobílé chlupy. "No, je čas vstávat." Spustím nohy z postele, však nejradši bych si ještě přispala. Sejdu schody dolů a po cestě pozdravím s úsměvem každého, kdo se mi připlate do cesty. Musím být optimistická. Musím... "Dobré ráno, tati. Doufám, že jsi nic nevařil k snídani," pozdravím svého otce, který stojí v kuchyňi a něco kutí nad stolem. Naštěstí jídlo vypadá docela poživatelně, takže si sednu ke stolu a pustím se do míchaných vajíček. Opatrně nabírám vidličkou jednotlivá sousta a kontroluji, jestli se do nich nepřimotal něchtěně nějaký nepoživatelný předmět. Uprostřed jídla slyším tátu, jak mě volá, že mám hodit kostrou. Naláduji do sebe zbytek a talíř hodím do dřezu, kde je hromada špinavého nádobí. To počká. Otevřu dveře a vyhlédnu ven. Již tu stojí tým ve složení Uchiha Itachi, Uzumaki Minako a Konohamaru-sensei. Co si asi myslí o téhlo změně? "Ohayougozaimas..." slušně všechny pozdravím.

Uzumaki Minako - 14. února 2015 19:37

Sídlo klanu Inuzuka "Příště musíte zlepšit své organizační schopnosti a přestat to házet na své studenty," vrátím pohotově Princi Drsoňovi jeho snahu o to, aby mě utřel, a konečně vycházím z domu. Tam už čeká Bledule. "Čus," pozdravím ho kývnutím. To bude Pošahancovi muset stačit. Pak vyrazíme dál na cestu, vyzvednout posledního člena týmu - kupodivu ale nejdeme ke Šprtovi domů. Rozhodnu se na to ale neptat, protože Drsoň vysvětluje, že v týmu nastala další změna. Pošahanec je kvůli tomu skoro paranoidní, mě ale zarazila jiná věc. "Udělal chybu, že zařadil do našeho týmu dva potencionální mozky operace?" zopakuju po něm s pohledem, který vypadá, jako bych nebyla tak složitou větu schopná zpracovat. Skutečnost je opakem. "Takže teď to jako napravil a zařadil do našeho týmu dva pitomce?" Povytáhnu obočí a pobaveně se zašklebím. Může si za to sám, nahrál mi na smeč! Zastavili jsme se u sídla klanu Inuzuka a chvíli čekali na dalšího člena týmu. Ten, respektive ta, se objevila vzápětí. Samozřejmě se psem. Přeměřím si ji pohledem. Jasně, bývalá spolužačka... nic zajímavého, jak že se to jmenuje? Už jsem to stačila zapomenout. No, vypadá trochu jak nějaká lesní žínka... divoženka. Jo, to by pro začátek šlo. "Čau," pozdravím ji, nijak zvlášť nadšeně ale ani ne nepřátelsky. Mlčím a další krok nechávám na senseiovi.

Oheň života - 14. února 2015 21:58

soukromá zpráva od Oheň života pro Příchod do Písečné Cesta proběhla kupodivu bez sebemenších potíží. I se zastávkami přes noc trvala čtyři a půl dne, takže nepohodlí mimo bezpečí vesnice jste opravdu nemuseli snášet dlouho. Při východu slunce se před vámi otevřela bílá brána Písečné vesnice. Ty ani Takashi jste v Písečné nikdy nebyli, Kakashi sem zavítal už mnohokrát, tudíž věděl dostatečně dobře kam vás vést. Již při prvním pohledu na masivní bránu i hradby obsazené početnou hlídkou vám je jasné, že tato vesnice nebude a nikdy nebyla tak bezstarostná jako Listová, která si už nějaký čas nezakládá na velké armádě shinobi: "Právě proto se Listová stará spíše o obchodní záležitosti. Armádou Aliance jsou píseční shinobi," okomentuje silnou ostrahu brány a hradby Hokage-sama. Jakmile vstoupí vaše znavené koně do stínu za bránou, tak Hokage sesedne a nechá stráž, aby je odvedla do stáje. Za bránou se nachází dlouhá a úzká cesta, která může být vždy snadno zavalena a z hradeb zde nepřátelé budou bez možnosti úkrytu zasypávaná útoky, působivé. Na konci zastíněné cesty na vás již vyčkává blonďatá mladá žena s kloboukem Kazekage přivázaným u boku a potutelným úsměvem na tváři. Po jejím boku stojí černovlasý chlápek v černém, jehož obličej je pomalovaný fialovými obrazci a přes rameno na popruhu upnutý velký zeleno-bílý svitek. Oba Kage se mírně ukloní, Kakashi trochu víc, jelikož je zde hostem a stojí před paní domu. "Hokage-dono, vítám Vás v Písečné. Ostatní Kage dorazí během dnešního dne, sumit začne zítra ráno... Děkuji, že jste Písečnou přijal jako místo konání," přivítá Kazekage Hokageho uctivě a s respektem, který si od této mladice bezesporu zaslouží. "Kazekage-tono, děkuji za vstřícné přijetí a uspořádání sumitu... S časem konání jsem spokojen, ale nyní bych se rád ubytoval a odpočinul si po cestě," odvětí tentokrát Hokage a Kazekage přikývne: "Zavedu Vás i Vaši stráž do pokojů." Tudíž se volným vycházkovým tempem vydává skupina čítající tři jouniny a dva Kage směrem k místu vašeho odpočinku. Cestu Kazekage samozřejmě využije: "Jelikož jsem souhlasila s uspořádáním schůze, bylo by vhodné, aby jste mi řekl přesný důvod jejího konání... Popravdě jsem z Vašeho tajnůskářství nesvá, Hokage." "Jak bylo zmíněno v dopise... Situace je vážná a někteří spojenci se pravděpodobně stali nepřáteli. Nepřipadá mi správné mluvit s Vámi "za zády" ostatních Kage..." "Hokage! Nejsem žádná intrikující feudální princeznička, ale potřebuji vědět co říci příchozím Kage, aby se hned u brány neotočili a neprohlásili sumit za zbytečné zdržování... Nechci si vymýšlet nebo říci nějakou hloupost..." "Ehhh, no dobrá. Myslím, že ostatním Kage by mělo stačit oznámení, že Listová nalezla zrádného nepřítele, který by v případě jeho ignorování mohl přerůst v hrozbu vážnější než byla armáda nukeninů po Čtvrté válce či dokonce větší než samotný důvod války a tudíž Akatsuki!" "Ou... To zní opravdu vážně... No věřím, že ostatní Kage Vašim důkazům uvěří a rozhodnou se spolupracovat. Nikdo přece nechce, aby se minulost opakovala. Od toho vznikla Aliance a naštěstí se ukázalo, že i po smrti Kami-sama jste schopni mezi sebou neválčit..." zakončí Kazekage-sama a zbytek vaší společné cesty již proběhne v naprostém tichu. Velice brzy se ocitáte v pokoji pro tři osoby, který je rozdělený na dvě části. Jedna část obsahuje dvě postele, základní hygienické vybavení a jeden stůl se židlemi. Následovaly dveře za nimiž byl velký, plně vybavený, pokoj s balkónem. Hned bylo jasné, kde bude bydlet Hokage a Rihi s Takashim si můžou leda tak střihnout o zbylé dvě postele v předsíni. "Až do zítřejšího rána budu v pokoji, nerad bych měl nezvané hosty, kteří by mě rušili, tudíž zde vždy někdo z vás bude dělat vrátného... Jinak dělejte co uznáte za vhodné, jenom vás žádám, aby jste nepřišli do podezření ze sledování nebo špionáže... Tady si dávají pozor i na spojence... " rozdá vám Hokage střídmé úkoly a zavře za sebou dveře...

Oheň života - 14. února 2015 22:16

Tým Konohamaru "Pravděpodobně máš pocit, že Hokage nemá právo na omyl? Nezapomínej, že je to stále jen člověk jako ty nebo já," odbije Konohamaru Itachiho a věnuje se dalším. "Che, mít odhad tak dobrý jako máš rozeklaný jazyk, tak se na tebe čekat nemusí..." reaguje Konohamaru-sensei na tvoji poznámku o blbcích a jen zavrtí hlavou. Akene pozdraví kývnutím a okamžitě mu padne do oka její psí přítel: "Omlouvám se Akene, ale tvůj ninken s námi tentokrát jít nemůže... Tedy pokud nechceš riskovat, že se nakazí vzteklinou?" povytáhne tázavě obočí a je tan nějak jasné, že i kdyby ty jsi to riskovat chtěla tak sensei něco takového nedovolí. "No dobrá tedy... Zde je zadání naší mise; Za hradbou vesnice v oblasti kolem Skalnatých lesů má jistá skupina farmářů problém s divokým psem či vlkem, nevíme jistě. Tato šelma má zvláštní zálibu v zabíjení farmářských zvířat bez potřeby sežrání... Pokousal i několik psů, kteří začali vykazovat stejné agresivní chování a museli být utraceni. Na lidi se ta nemoc naštěstí nepřenáší ani při pokousání, takže jsme relativně v bezpečí... Úkolem je psa chytit živého a dovést ho do vesnice, pokud bude přímo ohroženo zdraví někoho z vás, máte povolení zvíře zabít... Tato mise patří vám třem, tudíž já budu sloužit pouze jako případný rádce nebo poslední záchrana v případě vašeho selhání... Dnes má velení Itachi, ze zřejmých důvodů," řekne Konohamaru-sensei a natáhne ruku s obálkou obsahující písemné zadání mise i důkazní materiál v podobě stop v blátě, mrtvých zvířat a snímku špatné kvality se psím zadkem utíkajícím před světlem baterky.

Uchiha Itachi - 14. února 2015 23:39

Tým? Přelétnu pohledem naší novou členku a pak opět Senseie. Jeho odbytí mé osoby se mi moc nelíbí. "Ne sensei pouze si myslím, že v posledních dnech je to až moc náhod na to, aby to byla jen náhoda." Mluvím tak nějak neutrálně a rozhodně ne přátelsky. Pak slétnu zpátky očima na Inuzuku. "Ohayo." Kývnu jí a vyslechnu si zadáni mise. "Hmmm takže chytit nějakého vořecha fajn." Podotknu si v duchu a očima slétnu na obálku, kterou mi sensei podává. Vezmu jí a projdu všechen materiál, který v ní je a pak obálku uschovám. "Mmm wakata." Odpovím nevýrazně a pohled zaměřím na členky svého týmu a bleskově zhodnotím jejich schopnosti a možné dovednosti. "Yosh tak abychom vyrazili.....zvolíme tradiční šípovou formaci, než dorazíme na tu farmu běžím na špici a vy dvě po stranách. Jakmile budeme tam, tak Akene přebírá vedoucí pozici a povede nás pokud možno svým nosem a podle stop. Když vše půjde dobře chytím toho psal do genjutsu svým Sharinganem a nebude třeba se s tím více trápit. A jelikož předpokládám, že to až tak dobře nepůjde tak mám záložní plán." Odvětím klidně a věcně a jakmile jsou všichni srozuměni vyrazím přiměřeným tempem kupředu.

Inuzuka Akene - 15. února 2015 18:41

Rozkazy pod vedením Uchihy Můj tým se netváří nijak nadšeně, když mě uvidí stát ve dveřích. Nejspíš si již padli do noty Kuriem, takže jeho náhradu asi nijak obzvlášť milovat nebudou. Během chvilky nám sensei oznámí, proč tu jsme takhle brzo a v takovém spořádání- máme misi. Chytat nějakého psa, který tu řádí. To by nemuselo být tak těžké. Nesmíme však říkat hop... "Ale..." Při slovech, že Reiko zůstane doma mám sto chutí se vzepřít a dupnout si, že bez ní neodejdu. Ale vystavovat ji takovému nebezpečí. Radši to nijak nekomentuji. Bude to asi lepší, nemůžu přijít během tak krátké chvíle o dalšího člena rodiny. "Počkáš tu na mě, že?" pohladím ji po hlavičce a snažím se její tázavý smutný pohled ignorovat. "Pohlídej tátu, ano? Brzy budem zpátky." Tiché zakňučení, následující štěknutím a olíznutím ruky. Zvládneme to jedna bez druhé. Zvednu se z prachu a přistoupím blíže k Itachimu, který si prohlíží nějaké materiály. Je jasné, kdo je tu ten mozek. Nemám se co stydět, že mám svaly. A vedení skupiny není moje parketa. "Dobře," souhlasím s plánem. pohlédnu na Min, co k tomu řekne. jakmile jsme již všichni za jedno, zařadím se nalevo od Itachiho a hlídám si svoji pozici.

Uzumaki Minako - 18. února 2015 20:53

První mise "Mít takovou tendenci odmítat si přiznat chybu, jako máte vy, shinobi by nikdy nebyli tam, kde jsou dnes, protože by se vesnice dávno rozpadly!" kontruju znovu pohotově Drsoňovi. Snad si nemyslí, že se tak lehce vzdám. Nebo že se vůbec kdy vzdám. A pak nám sensei vysvětlí zadání první mise. Že je tu nějaký pes, nejspíš nakažený vzteklinou nebo něčím, a my ho máme chytit, protože obyčejný lidi nejsou schopný si s ním poradit. No, je fakt, že na téhleté bázi je většina misí, kdyby byli schopní si své problémy vyřešit sami, nemuseli by si najímat ninji. "A proč toho čokla vůbec máme chytat živého? Si ho jako někdo chce chovat, aby dřív nebo později došlo k nějaké nevyhnutelné chybě a byl pokousán i nějaký člověk?" nakrčím nos. Mnohem logičtější by mi přišlo, kdyby zadáním mise bylo psa prostě zneškodnit, zabít. Velením mise je pověřený Emař. Protočím oči v sloup. Ty "zřejmé důvody" bych teda chtěla vidět - podle mě je to víte co? Podle mě je to pěkně trapný! Řekne, že uděláme šípovou formaci a vyrazíme k farmě. Najít psa nám pomůže Divoženka. "Hej, všiml si velectěný pán, že jsem tu taky já? Vždyť bych podle tvého plánu ani nemusela nikam jít." No vážně! Divoženka ho najde, on ho zneškodní Sharinganem, a co tam pak mám jako dělat já? To jsem radši rovnou mohla zůstat spát doma. Překvapivě se ale i přes kecy zařadím napravo od Bledule a pokud se rozhodnou vyrazit, jdu s nimi.

Uchiha Itachi - 18. února 2015 21:26

Mise Mírně si povzdychnu, když se ozve Minako, přesně její reakci jsem čekal. Mírně směrem k ní natočím hlavu a sklouznu očima, abych jí měl v částečném zorném poli. "Ya, ani na tebe jsem nezapomněl..." Zavrtím hlavou, ale zatím nic neříkám, pouze vyrazíme kupředu v naší formaci směr farma. "Nemohu spoléhat na to, že bude plán fungovat, tak jakmá, což plány snad nikdy nefungujou. Ty nejsi Shinobi, který by byl zaměřený na inteligenci, tedy někdo kdo by dobře odhaloval pasti, stopoval nebo byl uživatelem Genjutsu. Nicméně na blízku máš oproti nám docela výhodu svým drtivým taijustu. Takže pokud ti to ještě nedošlo ty jsi naše záloha, když se něco podělá budeš to ty, kdo tu potvoru svede nejlépe uzemnit." Odpovím, abych jí odkryl část plánu, kterou jsem nevyřknul nahlas. "Pořád stejná." Vzdychnu si v duchu za dlouhých obezřetných Shinobi skoků.

Uzumaki Minako - 18. února 2015 21:38

První mise Emař vysvětlí. Chvilku pokračuju v cestě v tichosti, a pak se ušklíbnu. "To není moc chytrý mluvit jako s debilem s někým, kdo ti má zachránit zadek," podotknu, ale navzdory té poznámce vypadám vcelku klidně, jako bych jen konstatovala. Hlavně by mě taky zajímalo, když je tak chytrej, kdy mi jako holdal vlastně sdělit, že jsem nějaká záloha a že bych se podle toho měla zachovat. Nevím, jestli mu to došlo, ale kdyby to na mě křičel až ve chvíli, kdy jeho plán selže, nebylo by to zrovna nejlepší. A najednou mi něco dojde. "Mimochodem ty chceš jako člena svého týmu poslat do kontaktního boje, když ten čokl prej má nějakou nemoc nebo co, která se přenáší kousnutím? To není moc bezpečný."

Toyoshi Rihi - 18. února 2015 22:03

soukromá zpráva od Toyoshi Rihi pro Cesta do Písečné Tak takhle vypadá Písečná, pomyslím si, když s otevřenou pusou vzhlížím k hradbám pokrytým shinobi. Pokusit se dobýt tohle místo by bylo zhola nemožné. Kakashi okomentuje postavení Suny a já na něj úkosem pohlédnu. Ty poslední tři dny mi daly mnoho času na přemýšlení o mé budoucnosti. To že jsem měl pravdu se všichni nepochybně dozvědí a nemělo by mi trvat dlouho dostat se zpátky do formy. Mohl bych se přidat zpátky k ANBU a pak... Pak co? Kvůli nedostatku důvěry jsem ztratil deset let svého života, vždyť já ani svou zrádnou vesnici chránit nechci! Čert to místo spal, klidně bych mu nasekal dříví na podpal, zachmuřím se a stáhnu si bílý šátek chránící mé oči před sluncem více do čela. Čím víc nad tím přemýšlím, tím jasnější mi je, že do Konohy se po Narutově smrti vrátit chtít nebudu. A rozhodně ne tam zůstat. Z myšlenek mě vytrhne poznámka kazekage týkající se smrti Kamiho-sama. Zezadu na ženu zvednu jedno obočí. Jen se neboj, nebudeš ve svém omylu žít dlouho. Konečně dorazíme do našeho malého bytečku a já se po odhození vaku se zívnutím protáhnu. Už je to nějaká doba, co jsem musel cestovat. Hokage zmizí ve svém pokoji a já kouknu po Takashim. „No nevím jak tobě ale mi se nikam nechce,“ oznámím, když si v umyvadle opláchnu obličej od potu vzniklého cestováním pouští. Čas tedy strávím odpočíváním a poleháváním v pokoji, pokud bude šance tak si i popovídám s Takashim. Pokud zná můj příběh tak musí mít vyšší postavení. To by mohlo naznačovat, že je to zajímavější člověk, než na první pohled vypadá.

Uchiha Itachi - 18. února 2015 22:07

Nepozorná holka Opět si mírně povzdechnu. "Když bychom museli poradili bychom si i bez tebe nechápej to špatně. Pouze jsi nejlepší volba na blízkový souboj, když na to příjde." Odpovím klidně tak nějak bez emocí, nebo nějakého prožitku, nad její další poznákou jen za běhu protočím oči. "Je vidět, žes neposlouchala Konohamara-sama nemoc neohrožuje lidi pouze zvířata, tedy nás to neohrozí. Je to nemoc která se na lidi nepřenáší tedy ano myslím si, že je to moudré postavit tě do přední linie. A co se týče utracení zvířete. Máme ho zachránit pravděpodobně proto, aby mohl být vyléčen. Nikdo by nebyl takový Baka aby si ho nechal jako mazlíčka takhle." Zatřesu hlavou do stran v mírném nesouhlasu pro potvrzení svých slov. "Tedy jednoho takového baka bych asi znal a mám ho v týmu." Je mi jasné, že Minako by to vůbec divné nepřišlo a asi by byla s těch, co by to klidně riskovali, ale to nahlas říkat nebudu.

Oheň života - 21. února 2015 13:16

Cesta na farmu Konohamaru-sensei se jen tiše opře o stěnu a zdálky zaujatě pozoruje vaši výměnu názorů. Zatím nemá důvod se do toho plést a i když opustíte Konohu po cestě do Skalnatých lesů a na farmu, tak zůstává pozadu. Pravděpodobně se pohybuje s vámi, ale rozhodně to dělá natolik v ústraní, aby ho ani Akene nevycítila. Cesta netrvá dlouho. Pár kilometrů volného běhu vám zabere sotva půl hodiny a už vidíte v dálce malé stavení a ohradu za níž se pasou ovce. Jakmile se dostanete až na dvůr farmy, hned vás z domu přichází přivítat farmář. Samozřejmě se nejdřív tváří nespokojeně, protože mu tři děcka běhají po dvoře bez jeho vědomí, ale hned jakmile si všimne čelenek, tak napružení vyprchá. "To poslali jenom tři děcka? Nepodceňují ten problém tak trochu? Ten pes je fakt docela bestie," projeví farmář znepokojení. "No nic se shinobi se přít nebudu... Vy asi budete chtít vědět kde to máte hledat co? Hele ve dne to nemá cenu, je zalezlej v lese někde v kutlochu a čeká, až zapadne slunko... Tudíž mi do té doby alespoň pomůžete s opravou plotu... No nekoukejte, výstavba a oprava plotu se počítá jako zajištění území..."

Uchiha Itachi - 25. února 2015 21:12

Úkolování? Dorazili jsme bez problémů na farmu. Sensei se očividně loudá někde za námi a užívá si přírody. "To bude dlouhá mise." Pozvdychnu si v duchu a aniž bych se nadál, už je u nás farmář a sype na nás páté přes deváte. Dám si ruce v bok a přeměřím si ho klidným pohledem. "Nepodceňujte Shinobi, věk není vše." Pronesu klidně a pak slétnu pohledem po farmě. "Hmmm plot? Se vší úctou nemyslím si, že by tu potvoru ten plot tentokrát zastavil, když to neudělal ani předtím. Každopádně pokud vám jde o bezpečí farmy spíše bych nás nechal, být na vašem místě, rozmístit pasti v okolí farmy a zajistit jej po našem, abychom věděli kudy, kdy a kde ten pes příjde a popřípadě jej i lapili, navíc třeba objevíme i stopy, které nám pomohou a nic z toho není moudré ani možné dělat za tmy.....ale pokud trváte na opravě plotu a počítáte pak případnými většími škodami na pozemku, až se to vrátí dobrá." Pokrčím lhostejně rameny. Ano jdu na něj psychologicky, aby si sám vyvodil, co je pro něj lepší, ač je ta možnost v podstatě podsunutá. Vyčkám tedy, jak se rozhodne.

Inuzuka Akene - 27. února 2015 13:59

Farma Můj nos není tak dobrý stopař, jak jsem si myslela. Buď se náš cíl skrývá nebo jsem neschopná. Reiko je na tyhle věci lepší než já, měla bych se víc snažit. Nesmím se nechat zahanbit. Stopy jsou tak slabé, jen tu a tam je cítit, že tu byl. Nejde ale určit kdy a jakým směrem šel. Nikde nic čerstvého. Pokud zaprší, tak nebude ani to. Ale nezdá se, že by přicházela bouřka. Náš cíl se někde skrývá, takže jej nenajdeme. Svoje tempo přispůsobím ostatním, nic už stejně nenajdu. Bez potíží se dostaneme na malou farmu, kde nás uvítá farmář, očividně ne moc nadšený partou geninů. Bez nadšení poslouchám jeho proslov, který mě nikterak nenadchl. Opravovat plot, jo? Jestli je to opravdu taková bestie, tak plot nás před ní neochrání. Upřímně bych tu čtyřnohou potvoru naháněla ještě za světla. Pokud budeme lesem běhat a blikat baterkama, tak je menší šance, že se k němu přiblížíme. Nechám Itachiho, našeho vůdce, vyjednávat s farmářem a sama se rozhlížím, jestli tu není něco zajímavého, popřípadě nějaké stopy. Zapojím do toho i svůj nos. Nemá cenu se účastnit téhle konverzace, kterou toho moc nezměním. Budu raději dělat něco užitečnějšího.

Oheň života - 01. března 2015 19:34

soukromá zpráva od Oheň života pro Vniknutí do laboratoře "Není tady kapitáne!" řekne tlumený hlas. "Takže zbývá už jenom jediné místo... Proveďte to!" vydá příkaz druhý hlas a v ten okamžik se rozletí poslední hranice mezi tebou a lidmi, kteří ti ničí dům a přímo pravděpodobně pátrají po tvé osobě. Do laboratoře vnikne nejen prach a dým, ale rovněž tři postavy v černých pláštích a bílých dřevěných maskách ANBU. Čepele připravené k použití a namířené proti tobě. Blokují dveře, což je jediná úniková cesta. "Konečně jsme tě našli... Tvé odpornosti už hoří a teď se zbavíme i tebe," řekne prostřední voják ANBU, "Zabít!" přikáže a v tu chvíli proti tobě vyrazí dva shinobi. Pro začátek útočí pouze za použití krátkých mečů. Třetí ANBU zůstává stát ve dveřích a stále tak blokuje únikovou cestu.

Oheň života - 01. března 2015 20:11

soukromá zpráva od Oheň života pro Nová povinnost "Výborně, vtom případě se mohu porozhlédnout po vesnici... Nikdy jsem tu nebyl a zajímá mě," odpoví Takashi, jen si vybalí několik věcí. Zanechá v pokoji většinu zbraní, ováže šátek proti písku kolem úst a mlčky opustí pokoj, dveře za sebou zavřít nezapomene. Takže ti tu nechal jasnou povinnost, hlídat dveře Hokageho. Především, aby ho nikdo bezdůvodně nerušil než, že by ho měl někdo ohrožovat na životě... Časem to začíná být únavné a celkové ticho a příjemné teplo tě téměř uspí. Už se setmělo a Takashi se stále nevrátil. Venku vše utichlo a do toho ticha... PRÁSK! Ve vedlejší místnosti se ozve silná exploze. Síla exploze vyrazí dveře a do místnosti vnikne dým, prach a trosky. V Hokageho pokoje hoří oheň ve stěně je velká díra. Zahlédneš pouze pohyb jak někdo prchá pryč z místa činu, ale nic víc nevidíš. Slyšíš však vzdálený křik panikařících lidí a toho se ozývá i bolestné hekání Hokageho, takže je živý. "Co se stalo?! Kde je?! Žijete všichni?!" slyšíš Takashiho, jak začíná chrlit otázky ještě chodbě a připraven k boji vniká do pokoje.

Oheň života - 08. března 2015 21:22

Tým Konohamaru Farmář zavrtí hlavou: "Máte moc bujnou fantazii, ten pes je sice velkej, ale není to divočák. Plot neprorazí a takové velké hovado ho ani nepřeskočí... Proto ho opravuju, dřív mi bylo jedno jestli je v něm díra, ovce se do lesa nehrnou," vysvětlí vám a tím trochu sníží démonizaci stvoření, proti němuž stojíte. Najednou se to zvíře zdá být obyčejnější než kdy dřív, "a než aby jste tady rozházeli pasti, to mi radši pomůžete. To je mi nápad, rozházet pasti. Pak na nějakou z nich zapomenete, zůstane tam půl roku a nakonec se do ní chytnu já nebo někdo z rodiny, to určitě." vymluví vám i druhou možnost a projde kolem. "Pokud chcete dostat večeři, tak mi pojďte pomoc...." mávne na vás a vede. Nejdřív ukáže na bednu s nářadím a hřebíky. Tím chce říct "vemte to někdo" následně vstoupí do kůlny v niž je na hromadě složeno spoustu prken a několik tlustých a těžkých kůlů. "Ty mi pomůžeš s kůly," ukáže velitelsky na Itachiho, "holky, vy zatím budete nosit ty prkna na místo, kam vám ukážu... Tak, hej rub!" S Itachiho pomocí vezme farmář najednou tři kůly ze všech šesti. Jsou dost těžké a rychle se pronesou. S prkny je to obdobné, takže buď budete lítat sem a tam s každým z nich nebo trochu zatnete zuby a vezmete jich víc najednou... ***** Práce vám jde docela dobře od ruky, i když z nošení těžkých kusů dřeva, kopání děr pro kůly a následné zatloukání hřebíků vám způsobí pěknou únavu a způsobí vám dokonce i hlad. A k tomu všemu víte, že Konohamaru-sensei vás odněkud pozoruje, ale nehodlá přiložit ruku k dílu. Z farmáře se vyklube ne zrovna příjemný společník, jak se staví plot vás moc často neučili, ale i tak schytáte při každé chybičce několik prupovídek o neschopnosti mladých pracovat... Prostě klasika. Když slunce zapadne, je vše hotovo a opraveno. Při návratu do stavení vás už vábí vůně teplého jídla: "Kdyby jste mi nepomohli, stavěl bych ten zatracenej plot ještě zítra... Takže pokud neodmítnete, pozvu vás na večeři a nabídnu nocleh... Ten pes sem nechodí každou noc, možná budete muset pár dní číhat, ale alespoň mi pomůžete i s dalším... Třeba zítra bude potřeba uklidit ta kůlna z niž jsme brali dřevo, takže pokud by jste nestihli úkol splnit dneska, určitě to vadit nebude..." řekne farmář a vstoupí do domu, nechá dveře otevřené...

Uchiha Itachi - 09. března 2015 10:51

Lopota Bedlivě si přeměřím pohledem farmáře a složím si ruce na prsou. Můj výraz je docela netečný. Nemám rád, když si se mnou lidi hraji. "V tom případě jste nám měl dát všechny informace ohledně toho psa hned a ne to na nás vybalit jen tak mimoděk v meziřeči o něčem jiném. A nepodceňujte laskavě stále Shinobi uvědomte si, že to vy chcete pomoc od nás." Zamračím se a pak kouknu na své společnice a kývnu, že mu teda nakonec pomůžeme ač z toho nejsem nadšený. Bednu s nářadím vezmu já a následuji farmáře. Vyklubalo se z něj pěkné kvítko a zdá se, že nás bude chtít zneužít, jak to jen půjde, ale tak co čekat, že? Takže zbytek dne jsem strávil nošením kůlů s farmářem, které se fakt dobře pronášejí zvláště, když je člověk menší, než farmář a tedy je to převážené více na něj. Pak se kopaly díry, zabíjely kůly, natloukaly prkna. No prostě plot jedna báseň jen, by bylo lepší kdyby nás bylo jednou tolik, ale což. Taky se občasně ostražitě rozhlédnu v myšlence zdali uvidím Konohamara, nebo onoho psa. Ale až do večera nic, takže, když konečně skončíme vydechnu si a opráším ruce. Ohledně večeře jen pokývnu a dál se k tomu nevyjadřuji, přece jen slíbil nám to, takže což a k práci v dalších dnech? Snad misi dokončíme dřív.