Naruto - Lost Island
hrálo se Denně
od: 07. července 2010 20:37 do: 13. května 2011 18:44
Dobrodružství vedl(a) Arkius
| |
 | Děj se odehrává pár let po smrti našich hrdinů. Jediný kdo doposud žije je Naruto, protože jako jediný dokázal naprosto ovládnout svého Bijuu a teď žije v naprostém souladu s ním. Nadále využívá jeho sílu, ale při jejím ovládání si je naprosto vědom co dělá a má nad tělem absolutní kontrolu. Také byl již ve svých 25 letech zvolen jako nový Hokage. Ale zpátky k příběhu. Po celém světě jsou nalézány těla mrtvých nukeninů ( ztracených ninjů ). Ze začátku z toho mají všichni radost, ale později se objeví nějací zvláštní ninjové, kteří vypalují vesničky a zabijí jejich obyvatele. Ovšem používají klasické techniky a občas někomu chováním a vzhledem malinko někoho připomínají. Vše co se zatím zjistilo je to, že jednou za pár měsíců připluje pokaždé z jiného směru zvláštní loď. |
| |
| Toshiro a Ryu Po úspešném absolvování akademie vám dali týden odpočinku. Na konci týdne ke každému z vás přišel muž s poselstvím. Máte se do půl hodiny dostavit k Hokagemu. Poté posel zmisel oblakem kouře. Akki Právě ti skončil trénink a začíná ten každodenní rituál. Spoutají tě a zavřou do pokoje, který hlídají 3 Jouninové a tvůj sensei na tebe mluví skrz okénko ve dveřích. Sensei je špátné slovo, protože se k tobě nechová jako k žákovi ale jako ke stroji. "Tak co Akki ( jméno vyslovil s jasným pohrdáním ) jak pak si si dneska zatrénoval?" optá se ironickým hlasem a rozesměje se. Trénink probíhal tak, že se tě pokoušel naučit techniku, kterou prostě nemůžeš zvládnout a za každé špatné provedení tě bičoval. Po té otázce se kousnul do jazyka, aby mu tekla krev a jazykem si jí rozmazal po celých ústech. V tu chvíli si začal běsnit, protože tě ta krev ohromě láká. Potom co si tvůj Sensei ( jméném Yoshika Sutzumi ) usmyslel, že už tě potrápil dost tak odešel. |
| |
 | Konoha Po úspěšném zakončení akademie se vydám rovnou za Hokagem. Časově to vyjde akorát když nebudu nikam spěchat. Cestou si všímám ostatních lidí a přemejšlým jak se změní můj život potom co jsem se stal NINJOU. Doufám že to nebude nějak radikální změna. Kouknu se na hodinky a zjistim že jsem trochu ve skluzu. Nejspíš budu muset máknou abych to stihnul včas. Nechci se zpozdit hned první den. |
| |
 | Konoha Právě ležím v posteli a pozoruji z okna lidi procházející kolem našeho domu. Když v tom příjde nějaký muž a podá mi zprávu, že se mám dostavit k Hokagemu. Ach jo, týdenní volno zkončilo. A zase přichází "práce" Pousměji se a vztanu z postele. Cestou se ještě stavím do mražáku a vytáhnu nanuk. Ten si hned rozbalím a začnu lízat. Jdu k Hokage tati. Zařvu ještě na tátu a vyrazím. Když dorazím na místo, tak jenom zaťukám a vztoupím |
| |
| Toshiro a Ryu Oba jste přišli ve stejnou chvíli - potkali jste se u dveří Hokage. V místnosti stojí další tři lidé. Jedna dívka a nějací dva Jounini, aspoň tak vypadají. Náhle z tmavého rohu vystoupí Naruto. Protože jste nikdy neměli tu čest ho zahlédnout tudíž dneska je to poprvé tak vás jeho vzhled vás hodně vyvedl z míry. Měl by být starý asi 60 let, ale přitom vypadá na 28.  Po chvíli mlčení vás oslovil: "Vítejte budoucí týme 7. Tak a teď si vás tu postupně představíme. Tohle budou vaši Vedoucí týmu. Protožeje mimořádná situace a máme pro vás misi typu C dáváme vám dva. Samozřejmě máte tři dny čas na nějaký základní trénink a poznávání oslovil vás. Tak a tohle budou vaši žáci. Je to jeden znejlepších týmů Listové, tak si toho važte. Tak a teď rozchod nástup na misi je přesně za 72 hodin. Poté co jste opustili místnost vám vaši Senseiové řekli že pro dnešek nic vymýšlet nebudou, a že zítra máte být na cvičišti v 10:00 kde proběhne seznamování a první trénink. Je vidět, že jednomu z nich teče v těle krev klanu Hyuuga. |
| |
| Kyo Už je to dobrých deset měsíců, co jsi úspešně dokonči Zkoušku Chuuninů. Z toho první dve měsíce si se zotavoval ze zranění z posledního souboji s příslušníkem klanu Nara. Nic moc nového si se nenaučil, až na Shunshin no Jutsu. A tak jednoho dne, když tak ležíš na posteli, přiletí holub se vzkazem, že se máš co nejrychleji k hlavní bráně, protože se jedná o velmi nalehavou misi typu B. Tým už na tebe u brány čeká. |
| |
| Konoha Potom co se dozvíme, že máme hned za pár dní misi typu "C" trošku vyvalím oči. Popravdě nečekal jsem, že budeme mít takhle brzo nějakou větší misi. Možná by někdo řekl, že je docela brzo na nějakou takovou misi, ale já si myslím že by jsme to mohli zvládnout celkem bez problémů pokud na to máme ty dva dny tréningu a nepřihodí se nic neočekávaného. " Rozumím. " S těmito slovy odcházím z kanceláře Hokageho. Vydám se cestou přímou cestou domu. Nemyslel jsem že bude takhle mladý, ale když ho zvolili tak musí být opravdu třída. Stejně by mě ještě zajímalo co se stalo, že máme takovou misi. Normálně by to dali někomu mnohem zkušenějším než jsme my. A nejsem moc rád, že nám dali za Senseie zrovna někoho z Hyuuga klanu. Jenže taky co s tím nadělám, nezbývá mi nic jinýho než ho poslouchat * :( * Příjdu domu a jen pozdravím. Nějak se nevšímám co se děje. Rovnou zamířim do pokoje. Nečekám nějakou oslavu, jenže to jsem se spletl. Za nedlouho do pokoje příjde otec ať jdu dolu. Vypnu telku a jdu se podívat co se děje. Už když jdu dolu tak cítím mé oblíbené jídlo a nějak se mi to nezdá. Sejdu dolu a zeptám se mamky co se děje. Dozvím se že to je za to že jsem udělal maturitu. Alespoň poděkuju a pustím se z chutí do Pizzi, která se obzvlášť povedla a chlebíčky jako zákusek. Tomu se prostě nedá odolat. Bylo to výborné. Oslovil mojí matku, která je mimochodem lékařskou Kunoichy. Teď se ovšem musím jít prospat ať jsem zítra fit a plný Energie. Dobrou Nečekám na odpověď a vydám se směr koupelna a pak rovnou šupky hupky do postýlky. Vzbudím se už v pět ráno. Naspal jsem toho víc než dost. Obléknu si župan a sejdu si dolu udělat něco k jídlu. Jediný co tam najdu jsou housky s šunkou. Postavím si na čaj. Omylel si místo cukru dám sůl do čaje, tak mi nezbývá nic jinýho než ho vylít a udělat si nový. Po snídani a každodenních rutiních záležitostí se vydám rovnou na místo srazu abych tam nepřišel pozdě. |
| |
 | Doma Zrovna si tak nějak tiše vzpomínám na celou chuninskou zkoušku. Ach jo. Už aby mě pustili k nějaké složitější misi. No jo to by mohli, když už jsem ten chunin přemýšlím si tak sám pro sebe.(myšlenky píši kurzívou) Když tu najednou, z ničeho nic zafoká lehký vánek a na jeho neviditelných, avšak přepříliš příjemných vlnkách, se objeví bílý holub. Bože to je krása. Jaká úžasná nádhera. rozímám stále sám pro sebe. Tedy do chvíle, než si všimnu, že je to holub poštovní. Psaníčko je dokonce zapečetěné. Co by to asi mohlo být? Že by mě konečně pustili k další misi? No je pravda, že už jsem delší dobu neměl, co dělat. pomyslím si a na tváři se mi objeví malinký, avšak upřímný úsměv radosti. Zhluboka se nadechnu a čtu: "Vážený.....blablabla.......doufáme......blablabla.....ááááá tady je to..... Prosíme dostavte se ihned před hlavní bránu. Je to velice naléhavé: Úkol typu B...... blablabla..." poté se přestanu smát. Spíše mi vylezly oči z důlku."Takže já se mám ihned sebrat, nachystat a jít k hlavní bráně, protože na mě už někdo čeká? Co to k sakru je? To je super! Páni v životě by mě nenapadlo, že takovou chvíli po té, co se ze mě stane chunin začnu dostávat takové úkoly! Super." spolu s těmito slovy vyletím z postele a začnu po ní samou radostí skákat, až praskne."A ou! No nic! Musím se teď na to vykašlat. Teď musím rychle k Hlavní bráně." křiknu si sám pro sebe, poberu rychle svoje věci s vyběhnu. Sakra a co moje čelenka? Kde jsem nechal svoji čelenku? No jo už vím je v šuplíku..... a kouknu tam.Cože? tam není? Sakra! No tak mysli kde jsi ji naposled nechal?.......Jasně někde poblíž postele. a začnu se hrabat kolem postele."Tak a mámk tě." řeknu radostě, když ji vytáhnu z poza špinavé postele. Tak a teď můžu konečně vyrazit. Hlavní brána Hned když vyběhnu z domu na mě začnou křičet bývalí spolužáci, kam že to vlastně jdu? No a moje odpověď je jasná. Nejsem sice žádný chlubílek, ale maličké naznačení mi neublíží."Promiňte! Rád bych si povídal, ale čeká mě dost důležitá mise! křiknu, když je míjím. Poté se ještě rychle zastavím za dědou, abych se s ním rozloučil. I když mě tam na chvíli zastavil i strýc, který se mnou chtěl zpětně oslavit mé povýšení, doběhl jsem ke hlavní bráně asi 20 minut, poté, co mi přišel vzkaz. |
| |
| Kyo Cesa k bráně probhala klidně. Už když jsi byl na dohled uviděl jsi že už chybíš jen ty, nikdo jiný. Bylo to právě naopak, někdo tam přebýval.Když jsi přišel blíž, uvidíš že k vám přidělili ještě jednoho člena ANBU. Hele konečně se ukázal Rampouch jeden, pozdravil tě tvůj tomový parťák Yoko, který víborně ovládá Siuton, což z vás dělá výbornou dvojci. Kura tě hned také pozdravila, aby nezůstala zahanbená. Vlastnostmi je velmi podobná Sakuře. Dále tu je taky váš sensei Taiaky, ajiž zmiňovaný ANBU, o kterém víš pouze, že je to žena ( podle tetování na pravém rameni ). " No tak konečně tu jsme všichni" oslovil vás Taiaky " a můžeme si říct o naší misi více. Je to mise typu B. Boj je téměř jistý, takže by to měla typu A ale jelokož nepřátelé jsou zhruba vaší úrovně, dali to jako typ B. No ale k věci. Tento dokument, musíme doručit do Skryté Mlžné, a protože je na něm seznam dosud žijících nukeninů, a jejich předpovídaná pozice, určitě po něm půjdou i Grabalové ( označení pro tajemné ninji ). Nějaké dotazy? Ne? tak to je dobře vyrážíme. řekl aniž by vám dal možnost vyslovit otázku. |
| |
| Brána---cesta Tak a konečně jsem tu....pak spustí ten týpek obrovskou spoustu informací. Já jen žasnu, huba pomalu otevřená a No mohy trošku zpomalit. Sakryš tomu to jede jak na běžícím pásu. nežli stihnu dokončit tak kraátký tok myšlenek je u konce všeho a zakončí to otázkou."Ehm. No já...." ale on mě ani nenechal tu otázku poloižit a mlel dál. Tak si to vše v té své hlavě začnu přebírat sám, Úkol typu B..... pche..... já sice chtěl ně zajímavého, ale jistý boj? Ani nevím proti komu bych mohl bojovat. a povzdechnu si Boj! Boj! Boj! Stal jsem se sice ninjou, ale boj moc nemusím. Výsadou mého klanu je hlavně ostatní chránit před bojem, zamezovat boji. Snad aspoň tato mise žádné boje nevyvolá. poté mi do hlavy naběhne zpět chuninská zkouška. Je to jak ta chuninská zkouška. Boj. Všichni v lese útočili na ostatní. A co stačilo nám? Zaujmout obanou linii a počkat až si pro nás někdo přijde. Jenomže jak se říká: Kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá. A tak to platilo i tam tenkrát. V tom lese. Sice my byli ti, co byli napadeni, ale svitek jsme dostali my. tato vzpomínka mi na tváři vykouzlí škodolibý úsměv. No noc snad aspoň mí noví členové týmu budou v poho. Ale to je stejně vlastně jedno. Krom základních věcí s nimi asi moc času trávit nebudu. Bohužel většina lidí mi nerozumí. No a já zas nerozumím jim. a začnu si prohlížet své nově nabyté kolegy jednoho po druhém. To mě ovšem za chvíli omrzí, protože si začnu všímat té nádhery kolem nás. Páne jo. Ty stromy.... ti ptáci.... ta zeleň..... ten potůček....to je ale nádhera. Sotva jsem vyrazil a už se těším až se vrátím zpět domů na své milované místečko. tak si přemýšlím a dívám se kolem sebe, když tu najednou....... |
| |
| U hokageho Než zaklepu, tak cestou potkám nějakého kluka a vstoupíme. Můj pohled spočine na třech ninjích co jsou v místnosti. Jedna holka a dva muži. Zajímavé. Slyšel jsem, že bývají vždy tři v týmu a jeden sensei. A jestli mě zrak neklame, tak tu je akorát ten kluk co přišel se mnou a tři lidi na vyšší úrovni. Ještě se ani nerozhlédnu po hakageho kanceláři a už uvidím ze stínu vyjít Naruta. Zajímavé, takže se chová jako předešlá hokage? Maskuje svůj věk za mladou tváří. Usměji se a vyndám špejli z již dolízaného nanuku z pusy a hodím ji do koše. Pak hokage začne s našim novým úkolem. Po jeho proslovu se otočím na patě a vyrazím z těmi třemi od kterých se dozvím že mám být v 10 hodin na cvičišti. V 10 hodin? to je naprostý luxus. Pousměji se a vyrazím domů. Zajímalo by mne, co je za výjimečnou situaci. A ještě nechápu, že když jsme jenom sami dva, tak proč nám dávají 3 senseie? A hned misi typu C. Je to zvláštní ale co už, alespoň se od nich něco naučím. Doma Když příjdu domů, tak ani nevolám na mého otce ale rovnou si otevřu lednici a pořádně se najím. Máme pár dnů na přípravu. Proto nás asi budou na těch cvičištích drtit, proto si musím doplnit co nejvíce energie. Natáhnu se pro další rohlík a hladově se zakousnu. Po vydatné večeři zalezu na pár minutek do koupelny a zalehnu. Ráno Trrrnnn, Trrrrrrrrrrrrrrrnnn Zazvoní budík, který jsem si nastavil na 9 hodin. Rozlepím si ospalé oči a pomalu vstanu z postele. Trochu se protáhnu a vyrazím zase k ledničce, kde si dám něco lehkého k snědku ať nemám na cvičišti hlad. Poté zmizím v koupelně a začnu se připravovat. Po půlhodině strávené v oně místnosti jsem ze svým vzhledem spokojen. Před cestou si ještě vezmu meč a pár kunayů a šáhnu do mrazničky pro 2 nanuky. Jeden si rozbalím hned za brankou a lížu ho cestou na cvičiště. Když tam dojdu, tak tam spatřím onoho kluka, co jsem ho potkal u hokageho přede dveřmi. Příjdu blíž a oslovím ho. Dobré ráno Podám mu ruku a představím se. Já jsem Toshiro Hitsugaia. Asi teď budeme chvilku spolubojovníci |
| |
| Hibary Ráno jsi se vzbudil nevyspalí, protože tě vzbudil nepříjemný štiplavý pocit. Tvá chatrč je z bezpečnostních důvodů 500 m od vesnice, takže tě ještě nikdy nic nevzbudilo, ale tohle je z vesnice. Chtěl jsi ještě spát, ale zvědavost zvítězila a ty jsi se vydal do vesničky. Když jsi tam přišel, našel jsi ji vypálenou tak že nic nezůstalo stát, a mrtvá těla složená do vzkazu: "Nenašli jsme tě, ale příště už tě najdem. Grabalové" |
| |
 | Vypálená vesnice Dívám se na zpustošenou vesnici a cítím jak to ve mně vyvolává bolestivé vzpomínky na výcvik Krvavá mlha. Teď klid nemysli na to, nejdřív musím zhodnotit situaci:za 1. nejspíš po mě jde nějaká organizace, ale už tu po nich není náznak jejich přítomnosti, za 2. i kdyby nešla po mě brzo sem dorazí nindžové ze skryté mlžné, kde jsem nejspíš na černé listině. To by byly fakta teď činy, takže musím co nejrychleji zmizet. Utíkám do kovárny, kde jsem pracoval skoro rok jako pomocník kováře. Ve spěchu seberu kladivo, kleště, láhve s hořlavou směsí a nějaké peníze po kováři, potom se vracím do své chatrče. Chatrč O pět minut později v chatrči balím věci jak to jen jde: nejdřív zabalím kovářské věci, mezi ně schovám svou čelenku se znakem Mlžné, potom náčrtky se zbraněmi, náhradní oblečení a nakonec všechno jídlo co mám( asi na týden), navléknu si na zápěstí náramky se zabudovaný ostřím, za pásek si dám obě tomfy a do rukávů schovám své poslední kunaie. K odchodu připraven tak vytáhnu mapu a rozhoduji se kam se přemístím do úkrytu. Pár minut bloudím po mapě, než najdu uspokojivou vesničku, která je odsud 2 dny (normální chůzí) cesty na východ, akorát leží mezi na cestě mezi skrytou Listovou a Mlžnou, ale zase mě tam nikdo hledat nebude a navíc si tam určitě seženu nějakou nenápadnou práci a možná zjistím nějaké informace o té organizaci. Cesta O 5 minut později jsem na cestě do nového města. Po cestě se snažím chovat nenápadně, ale pořád sleduji okolí a zkoumám pachy, které jdou přes můj citlivý nos. |
| |
| Dámy a pánové! Jsem zpět po dlouhých 14 dnech v plné síle a s plnou hlavou nápadů ;) |
| |
| Yumi Právě jsi na výpomocné misi ve vesničce poblíž hranic Země Ohně. Práci jste zvládli předčasně a tak vám zbývá den volna. Rozhodla si se ho trávit tím, že si projdeš vesničku a okolí. Při přestávce na malém paloučku, tě však někdo vyrušil. Byla si dobře schovaná, taže on tě vidět nemohl, ale ty na něj vidíš krásně. Je to mladík, skoro celý zakuklený s páskou přes oko. Vypadá, že teď hodně cestoval, protože je ztrhaný a má roztrhané oblečení. Kdyby si ho chtěla vyřídit nekladl by odpor, něco uvnitř tebe ti však říká, aby si ho nezabíjela. Hibary Na cestě si již 14 dní a za celou dobu si nic pořádného nesnědl. Na žádnou vesnici si taky nenarazil. Náhle ucítíš lidský pach. Jelikož si ho už hodně dlouho necítil rozpoznal si ho pozdě, si v pasti kdyby tě chtěl zabít. Jediné co můžeš určit je kde se asi nachází (+- 3m) |
| |
| Cesta Vyrazil jsem před 14 dny, ale žádná vesnice nebo město přede mnou nebyla. Mám potrhané oblečení, zásoby se mi taky tenčí a v noci pořádně nespím, takže nefunguji dvakrát nejlíp. Cestovat nenápadně je hold těžký. Najednou se mi kolem nosu ovane lidská vůně, ale všimnu si jí pozdě, až když je asi 3m ode mě. Ksakru zatracená cesta a teď ještě tohle, pomyslím si a chystám se vzít obraný postoj. Rychle shodím batoh, popadnu svoje tomfy do rukou a postavím se čelem k ní (tedy kterým směrem zhruba je). Vylez a řekni co chceš?, řeknu a dívám se svým levým okem co za člověka vyleze. |
| |
| Kyo Z rozímání tě náhle vyrušil hlas Taiakyho. "Tak co Kyo můžeme vyrazit?" optá se. "Ale nejdřív si vy dva něco vyzkoušíte." Ukáže a tebe a druhého kluka z týmu. Hoko, použij Suiton: Mizu rappa a ty Kyo zmraz předek vlny do ledové špičky. Tím zkuste trefit tento srom. ukázal na asi 10m vzdálený strom. Hoko na tebe kývl, pak utvořil pečetě a z pusy mu vylétla vodní vlna zformovaná do válce. |
| |
 | Neznámý Mise je splněna. Vlastně to ani nebylo tak těžké, vzhledem k tomu, že jsme ninjové, a šlo jenom o to pomoct uhasit nějaký požár. Nakonec jsme to zvládli ještě předčasně, takže máme teď nějakou dobu volno... A já se svůj čas rozhodla věnovat projití si vesničky a jejího okolí. Při cestě se zastavím na jednom malém paloučku a jenom tak mimoděk se schovám do křoví. Najednou se však kdosi objeví přede mnou. Celkem i podivný zjev... "Heh, páni... Zajímalo yb mě, co se mu stalo s tím okem..." Rychle si ho pohlédnu. Ráda bych věděla, co tu dělá, ale na druhou stranu... Myslím, že s ním nemám nic společného, takže bych ho taky mohla nechat být, což se asi zdá být nejlepší možností. Už už se zvedám, abych potichu šla pryč, ale on mě, aniž bych věděla jak to, objeví. "Takže vylezu... Nemá smysl se mu schovávat, stejně by mě našel, a pak... Já tu nedělám nic nepovolaného. Krom toho nemám ani v úmyslu mu ublížit nebo tak něco..." Napřímím se a vylezu z křoví, přičemž zvedám ruce nad hlavu, aby bylo vidět, že jsem neozbrojená. Na čele je jasně viditelná čelenka se znakem Konohy - těžko říct, jestli moje plus či mínus. Záleží na tom, co je on zač. "Jsem kunoichi z Konohagakure no Sato... A jsem tu na misi, kterou jsme před nedávnem splnili, ale vzhledem k tomu, že máme ještě chvíli volno, tak jsem se tu byla projít." Pokrčím rameny. Taky si může myslet že lžu, a že tu čelenku Konohy jsem si udělala pomocí Henge. Těžko říct, uvidím podle otho, co řekne on. |
| |
| Seznámení Takže můj takzvaný nepřítel je kúnoiči z listové, asi bych se měl pořádně vyspat, nebo mě brzo zabijí na nepozornost. Klid tohle je šance si odpočinout a zjistit kde jsem a kudy je nejbližší vesnice. Tomfy si opět dám za pásek, zvednu si svůj batoh a přijdu k ní. Trochu si jí prohlédnu (- dívka s modrými vlasy, věk nejspíš trochu starší než já), taky pokrčím rameny, natáhnu svou ruku jako gesto a řeknu: Ahoj já jsem Hibary, potulný tulák co hledá nějakou vesnici kvůli práci. Omlouvám se jestli jsem tě před chvílí urazil, cestuji už pár dní sám a v noci moc strachem nespím, takže promiň. Řeknu jí zatím tohle, třeba mě dovede do nějaké vesnice a možná zjistím nějaké novinky či informace co potřebuji vědět. |
| |
| Hibary Jen co jsem vyslovila své záměry, celkem se i zklidnil. Zdá se, že proti Konoze nic nemá, a už vůbec ne proti klidným ninjům plnícím své mise. Nejspíš je jenom opatrný. "Ne, v pohodě." Usměju se. "Myslím, že si to i dokážu představit..." Zamyslím se, jestli byc hmu nějak mohla pomoct. Přeci jenom, nevypadá úplně nepřátelsky, hledá práci, a krom toho už teď vypadá dost zbědovaně... "No, tady poblíž je jedna menší vesnička, kam právě mířím, tak můžeš jít se mnou, jestli chceš..." Znovu mu věnuju úsměv a vydám se směrem k vesničce. Sice jsem se chtěla ještě projít, ale tohle mi přijde jako nenásilný a nevlézavý způsob jak někomu nabídnout pomoc. Může se rozhodnout sám, jestli za mnou půjde. "Zajímalo by mě, co tu dělá... Ale asi nemá smysl to z něj nějak páčit..." Zaposlouchám se, jestli se vydal za mnou - počítám, že si nebude dávat zvláštní pozor na to, jestli je slyšet, a tak bych měla jako důkaz toho, že jde se mnou, slyšet nějaký šelest či křupání větviček. Jestliže za mnou nejde, nehodlám se ani tolik obtěžovat jitím do vesnice, prostě dojdu pomalým krokem tak daleko, abych nebyla vidět, a pak odbočím z cesty k vesnici an nějakou menší, abych se mohla ještě projít. Rozhodně se nevracím za ním - mohl by to brát jako nějaký útok nebo tak, a krom toho, krom toho, že jsem ho potkala, s ním nemám vůbec nic společného. Pokud se ale za mnou vydá... Spolehlivě ho dovedu až do vesnice, kde se na jejím začátku zastavím a otočím se, abych se s lehce zamyšleným poheldem podívala, co bude dělat. "Fakt by mě zajímalo, proč je tak nervózní... Asi má trochu trable... Ale to by taky mohlo nějak uškodit Konoze... Nebo zemi Ohně..." Ano, skutečně jsem kunoichi s modrými vlasy. Dále mi dominují zelené oči a poměrně nevýrazný obličej (viz. iko). Čelenku se znakem Konohy mám uvázanou na čele, celé moje oblečení je laděno do modré až tyrkysové. (zde je obrázek) |
| |
| Fukagu Akademii si zvládl na jedničku. Možná také proto tě měli ve třídě za šprta, a kvůli tvému vzrůstu si z tebe dělali srandu, někdy i něco horšího. Odolal si jim však a konečně je z tebe gennin, oficiální ninja. Po pár misích v blízkosti vesnice, vám dali za úkol misi na delší dobu. Měli jste pomáhat v malé vesničce na okraji Země Ohně, kterou zachvátil požár. " Jelikož jsme to zvládli předčasně " promluvil k vám vedoucí týmu " máme den volna. " A než si se nadál, byly ostatní pryč. Nic jiného ti nezbývalo, než se vydat směrem, kudy se vydala Yumi, tu jsi totiž vyděl naposledy. Sám by si se totiž ve vesnici ztratil, kort když teď vypadá všechno stejně ohořele. Po asi půl hodině si jí došel a vidíš jak právě diskutuje s velmi podivně vypadajícím klukem s páskou přes oko. |
| |
 | SHIKO FUKAGU: Blbá mise, blbej den, blbej kluk vodnikud... Ani jsem se nedivil, že mi Yumi zdrhla. Zase...takhle je to vždycky, ale co no...stejně platí, že to nejlepší přichází nakonec, nejdřív hnůj a potom úroda.... Svým pohodovým krokem jsem dokráčel až do míst, kde se Yumi vykecává s nějakou pofidérně vypadajícím klukem s páskou přes oko. Chvíli je z povzdálí pozoruju a pak jim vstoupím s přezíravě-frajerským výrazem ve tváři do zorného pole. Kdo to je Yumi? Řeknu jen a trochu si onoho "hosta" prohlížím. //Vypadám takto: Drobná postava, dlouhé černé vlasy spletené do copu. Dvě jizvy na tváři pod každým okem jedna (jdou šikmo mezi nosem a okem). Oblečený jsem do kožené (frajerské) hnědé bundy, pod kterou má černé triko, dále mám černé rifle s hnědým páskem a černé kožené boty. Tvářím se jako "maxi-frajer", kterýmu je všechno jedno. Ruce mám v kapsách a ve tváři nezájem. |
| |
| Vyrušení Během mé rozmluvy s Hibarym nás najednou vyruší Fugaku, momentálně můj teammate, se kterým plním tuhle misi. "Fugaku-kun?" S překvapeným pohledem vyslovím jeho jméno. Pak se můj výraz ustálí, já pohlédnu na Hibaryho, a pak zase na Fugaka. "Tohle je Hibary-san..." Pohlédnu na Hibaryho. Očekávám, že další informace o sobě podá sám tak jak uzná ze vhodné. Přijde mi blbý mluvit za něj. "Proč za mnou Fugaku šel? A když už, tak proč zrovna za mnou? Krom téhle mise jsme spolu v týmu ještě nebyli, tak se vlastně neznáme... Je to zvláštní." Pohledem sjedu na Hibaryho. "No, ale třeba zjistí něco o Hibarym... Mě samotnou by zajímalo něco víc, ale nenapadá mě žádný diplomatický způsob, jak to udělat..." Mlčím a čekám, co některý z nich na vyvstálou situaci říká. |
| |
| Dostaveníčko na paloučku: Proč na mě zírá tak překvapeně? Podívám se s nezájmem na Yumi. Že bych neměl oblečení v pořádku? Tse...blbost, jsem to kontroloval, ani psí chlup mi na něm neuvízl. Co se děje Yumi-kun?, pokračuju s nezájmem v hlase. Hibary-san......kdo to je?...k čertu s ním... Podívám se na kluka jménem Hibary a řeknu jen: Jsem Shiko Fugatu a tady s Yumim tvoříme tým...co ty jsi zač? Můj hlas je plný nezájmu, přezírání a vůbec všech těch "hezkých" podtónů namyšleného frajera, kterým rozhodně jsem. Budeme tu na sebe jen čumět, nebo někam i půjdeme? |
| |
| Seznámení Takže ta kúnoiči se jmenuje Yumi a nabídla mi pomoc se dostat do vesnice. Bezva to mi vyřeší pár problémů. Už se chystám odpovědět, když se objeví její „namistrovanej“ člen týmu nějakej Fugaku a mluví na mě tónem, ze kterého by se každý jiný naštval nebo mu dal ránu, ale bohužel já jsem byl vždycky co se týče emocí kliďas. Yumi mě představila, ale dala jasně najevo, že by taky chtěla vědět něco o mně, což mně nepřekvapuje. Otočím se tedy, stáhnu si kapuci z hlavy a řeknu: Nazdar mé jméno je Hibary, potulný tulák , zopakuji co jsem řekl Yumi a rozhodnu se jim říct něco o tom co se stalo ve vesnici, před 14 dny vesnici, ve které jsem si zrovna vydělával na obživu jako pomocník kováře, někdo vyvraždil. Raději jsem si rychle zabalil věci a vypadl, ale trochu špatně čtu v mapě, takže jsem zabloudil. Jak jsem řekl sháním práci a tady tvá kámoška mi nabídla, že mně dovede do vesnice. Otočím se na Yumi : Rád tvou nabídku přijmu, děkuji. Zajímá mě jak zareágují, buď mně budou bombardovat otázkami, nebo mi jen ukáží cestu a raději se mně nebudou vyptávat. Nejspíš to první, ale to mi nevadí. Můj popis: Černé vlasy, páska přes pravé oko, druhé oko tmavě modré, potrhané oblečení a velký špinavý baťoh, jinak celý od prachu a hlíny |
| |
| Seznámení: Vyvraždil?... Trochu to se mnou zacloumá, ale přezíravý výraz v mé tváři to moc nenaruší. Hmm...tak jo... Pozoruju nehty na své pravé ruce kterou mám před obličejem s výrazem naprostého nezájmu. ...můžeš jít s náma...teda, pokud za tebou nejdou nějaké potíže. Probodnu jeho oči svým pohledem. Neumí číst v mapě? No to si dělá prdel? Se na to.. každý idiot s íkvé tykve umí číst v mapě a tento mamlas ne... se nedivím, že ho nikdo nezaměstná... ale co, tak půjde no...Yumi si ho pozvala, tse ... holky... Ušklíbnu se a jen kývnu hlavou. Hni se blbě a nadělám z tebe sekanou chlapečku. Pomyslím si pro sebe a dál si s nezájmem ve tváři prohlížím nehty na prstech své pravé ruky. |
| |
| Seznámení, cesta do vesnice "Heh, vyvraždil?" Prohlížím si Hibaryho lehce překvapeně. "Ale pomocník kováře... Takže to znamená, že není ninja?" Zamyšleně si skousnu ret. Takhle se tu jenom tak potuluje, a podle toho, co říká, asi nebude shinobi... To je zvláštní. Asi si dost věří, jestli se neumí aspoň nějak zvláštně bránit a chodí si tu jenom tak. Tedy, vypadá dost zdrchaně, ale stejně... "Jo, tak jdem..." Usměju se, ale pak mi výraz sklouzne ke stále zamyšlenému pohledu a já se pomalým krokem vydám směrem k vesnici, přičemž Hibaryho ani Fugaka si nijak nevšímám, nebo spíš, nesrovnávám s nimi krok - s Hibarym proto, že by mu to prostě mohlo být nepříjemné, krom toho, já ho jenom vedu do té vesnice, nemusím se s ním nutně spřátelit, a s Fugakem zase proto, že stejně bych si s ním asi moc nepopovídala. Po nějaké době dojdeme k vesnici (teda počítám, že tam dojdeme). U prvních domů se zastavím a otočím se na ty dva; šla jsem před nimi, i kdybych kvůli tomu měla zrychlit tempo chůze. Vrhnu tázavý pohled na Hibaryho - zajímalo by mě, co chce dělat teď. Asi nemám žádné právo ho nějak sledovat nebo po něm chtít, aby mi řekl, co tu v té napůl spálené vesnici bude dělat, ale třeba se svěří sám. "No, tak jsme tady..." |
| |
| Cesta do vesnice Skončilo to u té druhé varianty, ale tak trochu cítím, že menší pokec by mi nevadil, dokonce cítím něco jako touhu si s nimi promluvit, ale to bude muset počkat. Vypadají, že je ten můj proslov o vyvražděné vesnici maličko sebral, zvlášť Yumi, ale dělají jakože nic, raději je při tom nechám. Nasadím neutrální výraz, jdu za nimi (moje kroky jsou slyšet, ale nic neříkám) a prohlížím si vesničku: nějaké baráky na popel, nejspíš hasili vesnici jako úkol, pár zraněních a nějaké další věci. Po chvíli se zastaví a řekne, že jsme tady. Doufám, že ten požár je dílo nějakých blbých hrátek dětí s ohněm a ne dílo těch grabalů, to bych se dostal z deště pod okap. Zajímalo by mě, jak ten požár vznikl, podívám se tedy levým okem na Yumi a řeknu: Díky, že jsi mně sem dovedla. Víš co, jestli je tu nějaká restaurace pozvu vás. Počkám chvíli na odpověď, jestli souhlasí či ne, potom co odpoví se zeptám jen tak pro zajímavost. Ten úkol o kterém jsi mi povídala, bylo to pomáhat tady ve vesnici, nebo uhasit požár. Zajímalo by mně jak vůbec vznikl. |
| |
| Yo Jednou tě ve tři ráno vzbudil zvuk cinkaní kovu o kov. Když jsi vyšel ven, viděl jsi jak na Zemi leží matka a před tvýma očima zrovna tvůj otec. Z posledních sil na tebe zakřičel: " Yo! utíkej!!. Poté chytil nepříteli ruku ve které držel Kunai a přilepil mu na výbušný lístek. Nepřítel si ho stačil sundat, kus jeho oděvu však spadl na zem. Je vidět že něco hledají. Zatím si tě nevšimli. |
| |
 | Vesnice- podivní ninjové Spím. Mám krásný sen, ale nevím o čem. Najednou se začnou ozývat zvuky, které připomínají boj. Zvuk kovu o kov. Vím, že ten zvuk není z mého snu. Probudilo mě to, venku je pořád tma. To nevypadá vůbec dobře. Co nejrychleji vstanu, a protože tenhle zvuk rozhodně není obvyklý, tak si pro jistotu vezmu i loutku. To co jsem viděl, jsem asi vidět neměl. Otec i matka už jsou mrtví, a asi většina vesničanů je taky mrtvá, ale to si můžu jen domýšlet. Sakra... sakra, proč, proč ? Měl bych se co nejrychleji uklidnit. Nemůžu utéct. Musím něco udělat. Ale zabili mého otce, budou silní. Já je za to ale dostanu. Rychle, jedním plynulým pohybem rozvážu loutku a postavím jí před sebe. Kdo sakra jste. A co tady sakra děláte. Proč? Z mého hlasu je poznat, že brečím. Slzy mi zabraňují pořádně koukat, ale to je mi teď jedno. Dostanu vás !! Zakřičím hystericky a vyšlu loutku na první obrys postavy, který vidím. Místo rukou jí vyjedou ze zápěstí krátké čepele, samozřejmě plné našeho jedu. |
| |
| Yo Vyslaná loutka zavadila o strom, který jsi v té tmě neviděl, což způsobilo že teď letí na nepřítele s napřaženou jednou rukou a ta druhá je podél těla ( takovej styl Superman ). Náhle někde něco vybouchlo a osvětlilo to okolí a ty jsi poznal ten znak na černém plášti protivníka. Byl to červený obláček. A náhle to došlo. Je tu Akatsuki! V tu chvíli jsi litoval toho, že jsi neutek. Tvá loutka mezitím dorazila skoro k němu. On se ani nehnul, jen dal ruce k sobě, a ze země náhle vylrazil velký křišťál který tvé loutce urazil ruku, která na něj mířila. Náhle se však otočil a odraží kunaie, které na něj lítaj z obou stran. Nepoznal jsi kdo je hází. Tohle je ale tvoje šance útect. Jiná už asi nebude. |
| |
| Vesnice- Útěk Moje loutka nezaútočila, tak jak jsem si představoval, ale zaútočila. Jenže byla chyba útočit. Měl jsem poslechnout otce, ostatně jako vždycky, a utéct pryč, dokud to jen bylo možné. Teď se mi loutka vrátila, ale bez jedné ruky. Ještě že zavadila o ten strom, jinak by byla zničená velá. Ruku nebude těžké nahradit. Moji soupeři jsou teď zaneprázdněni někým jiným a já mám další možnost utéct. Vezmu do ruky obvaz a začnu utíkat, co nejdál budu schopný, bez odpočinku. Potom, když už vím, že mi dochází síly, zaběhnu na co nejbezpečnější místo, které se naskytne. Tam začnu zhluboka dýchat a brečet. Až teď si uvědomuji, co se vlastně stalo. Můj otec, matka, celá moje vesnice. Jsou mrtví. Akatsuki jsou ti co za to můžou. Co ale asi chtěli v naší vesničce. Až to tam skončí. Budu se tam muset vrátit a zjistit toho co nejvíce. Musím je pomstít. Potom nějakou dobu, asi hodinu, jen tak sedím a brečím. Potom jsem se konečně uklidnil. Musím si opravit loutku, ale nářadí mám doma. Aspoň bych měl zjistit, kde to sakra jsem. Uvědomím si a vstanu. Začnu se rozhlížet, jestli to tady neznám a nebo jestli tady někde někdo není. |
| |
| Cesta do vesnice: Bohové tohle je otrava...navíc..., prohlédnu si trochu toho kovářského pomocníka...ty hadry co má na sobě...jestli mě s ním někdo uvidí, tak budu za pěkný pako. Ksó, takhle mě s ním nesmí nikdo vidět... Přemítám co dělat a občas se trochu porozhlédnu kolem, když dorazíme do vesnice a ten trhan nám nabídne pozvání do restaurace, tak se mi udělá pár mžitek před očima: V těch jeho hadrech chce lézt do restaurace? A ještě nás pozvat? A na hlavu nespadl, vždyť budeme za úplné loosery...tak to ne chlapečku. Vykouzlím mírný úsměv a řeknu: Díkec za nabídku, ale bylo by fajn, kdybysme nejdřív zašli ti sehnat nějaký to oblečení, to potřebuješ víc. No jídlo pak dyžtak zaplatím já, abys neřekl...navíc, ty potřebuješ peníze víc jak my. Sebevědomě se usměju - pro někoho možná arogantně, ale holt už jsem takový a opět si začnu s předstíraným nezájmem prohlížet nehty na prstech levé ruky. |
| |
| Vesnice S lehce nechápavým výrazem sjedu pohledem z jednoho na druhého. Obchod s oblečením? Restaurace? Vypadá snad tahle vesnice na to, že tu zbylo něco takhle honosného, co nezapálil požár? No, s trochou štěstí by se možná něco našlo, bude se to chtít porozhlédnout... Ale ohledně té restaurace bych fakt nečekala nic nóbl. "Nemáš za co, ale myslím, že tady se nějaká restaurace už jenom stěží najde." Tak nějak doufám, že z toho vyzní, že podobnou odpověď bych měla i pro Renzana ohledně toho jeho obchodu s oblečením. "Krom toho, pokud jde o oblečení, stačilo by použít Henge..." Po otázce ohledně žháře se můj pohled změní na trochu zamyšlený. "Pokud vím, tak to zapálilo nějaké děcko..." "Proč ho to zajímá? Že by utíkal před nějakými žháři? Ale to by bylo divný, kdyby si myslel, že se sem dostali dřív jak on..." Pokrčím rameny. Pak se otočím směrem k vesnici. "No, ale můžeme se tu zkusit podívat po nějakém tom obchodu..." Lehce pochybovačně si prohlédnu ohořelé zbytky domů. Ale tak proč ne. Třeba něco přežilo. Ohlédnu se na oba dva a pak se vydám ulicemi a rozhlížím se po nějakém tom obchodu s oblečením či aspoň nějaké té restauraci či obchodu s jídlem. Moc ale nečekám, že by se tu něco takového našlo. |
| |
| Vesnice Na moji přátelskou nabídku se Fugaku zachoval jako idiot, když mi naznačil opotřebovanost mého oblečení, a Yumi pochybovačně. Souhlas nečekám nějakou nóbl restauraci, ale aspoň nějaký stánek s jídlem, odpovím Yumi, pak se otočím na Fugaka: moje oblečení sice nevypadá dvakrát k světu, ale pořád jde zašít a to chci udělat později, ale pokud tu je nějaký obchod s oblečením, nemám nic proti tomu si koupit nějaké nové,snad mu sklapne s těma jeho kecama. Na dotaz, kvůli požáru se mi ulevilo, že to bylo jenom nějaký blbý dítě se sirkami, fuj, to se mi ulevilo, ale nejspíš jí došlo, že se neptám jen tak mezi řečí. Před tou holkou si budu muset dávat pozor na jazyk nebo se začne nepříjemně vyptávat. O těch dvou jsem si už udělal základní obrázek: Yumi – trochu citlivá, chytrá dívka a Fugami – frajírek, nejspíš nosí po kapsách hřeben (starej vtip o povinné výbavě frajera), ale jinak nejspíš dobrák co to nedává najevo. Vydám se tedy za Yumi a také pozoruji domy a jen tak pro jistotu zkoumám pachy, nejenom kvůli nepříteli, spíše hledám jídlo. |
| |
| Hibary, Fugaku, Yumi Jak tak kráčíte vesnicí, lidé vás pozorují přátelsky. Dokonce i na Hibaryho, jelikož je ve vašem doprovodu. Žádný obchod s oblečením jste nenašli. Byl tu jediný, ten však kompletně vyhořel. Asi vám zbývá jediná možnost, pokud chcete opravdu vylepšit Hibaryho. vzhled. Hence no Jutsu. Zkušeného ninju to sice neoklame, ale na vesničany by to mělo zabrat. Konečně jste však dostali možnost si prohlídnout vesnici, tak, jak vypadá normálně. Všechny škody jsou už totiž téměř opraveny. Při práci se vám zdála rozhodně mnohem menší. Je to klasická vesnice, ve které není skoro žádný ninja. Asi tak jeden ninja na 50 obyvatel. Vesnice má celkově asi 300 obyvatel.Není nijak bohatá, všude však je čisto a uklizeno. Nikde se neválejí odpadky ani zbytky jídla. Obyvatelé si své vesnice opravdu váží. Lidi jsou zde veselý, když nedávno zde propukl požár. Před požárem byla vesnice velice pestrobarevná, teď je ale očouzená kouřem a místy i ohořelá. Za pár týdnu to však bude jako dřív. Nejsou to nějaké výrazné budovy ani věže. Vesnice je opevněna dřevěnou stěnou a vede jí starosta vesnice který vám, Yumi, Fugaku a zbytku týmu, osobně poděkoval za výpomoc vesnici. Restaurace jste cestou potkali dvě, a zase tak strašný to nebylo. Nebyl to žádný luxus, ale u hygieny by prošli obě dvě. |
| |
| Ve vesnici: Za co? Za co? Proč...ale co, ostatně je to hlavně jeho ostuda, jeho budou považovat za trhana. Jen si pomyslím a dál si ho nijak nevšímám, mám docela hlad, takže když objevíme první hostinec, tak navrhnu, abychom další nehledali a najedli se rovnou tady. Tohle je malá vesnice, stejně tu nic lepšího nenajdeme. Pak vyrazím dovnitř a vyhlédnu si stůl v rohu a místo u stolu, kde budu mít jednu stěnu za zády a druhou po straně, prostě místo odkud se mi do zad nikdo nedostane. Ale dělám to jen tak mimochodem. Až si nás někdo začne všímat (hostinský), tak si aniž bych se díval do jídelního lístku objednám: Dvakrát hovězí steak do krvava a malinovou šťávu, nebo když nebude tak vodu - to je fuk. Prostě maso dokrvava. Řeknu hlasem, ve kterém je stále hodně nezájmu a hostinskému věnuji jen krátký nezaujatý pohled. Doufám, že mu to nepotrvá věky... Až skončí i ostatní s objednávkama tak se znovu podívám na toho kluka a probodnu ho pohledem. Takže já jsem Shiko Fugaku, to jen pro pořádek, protože jsem si uvědomil, že jsem se ještě nepředstavil. No... nevím co ti mám vykládat, do vesnice jsme tě doprovodili, akorát pochybuju, že tě tu někdo zaměstná - je to malá vesnička a beztak by za to nebyly ani žádné pořádné peníze...ale to záleží ostatně stejně na tobě...takže teď je otázka co dál, až dojíme, tak se asi rozloučíme, protože ty si budeš hledat práci a my půjdeme zase po svém. Jídlo za tebe zacvakám, ať si mohu poznamenat, že jsem udělal dobrý skutek...no...takže asi tak no. Mluvím nevzrušeným hlasem, i přes předstíraný nezájem se mi stejně asi nepodaří eliminovat všechny odstíny rozpačitosti, které z té situace a z něj mám. Co mu mám tak asi vykládat? Bohové, už aby tenhle den skončil a mohli jsme dělat něco kloudnýho, stejně tu nic není a ten kluk si půjde po svém...s náma stejně nejspíš zůstat nemůže i když by se možná hodil...pokud teda umí aspoň slušně kopat kolem sebe...syn kováře...ideální průprava pro taijutsu...hmm...uvidíme co se z něj vyklube.... ale pokud je to jen cucák tak ho nechci, jen by byl na obtíž... |
| |
| Toshieo a Ryu Zrovna když se představujete, dorazí k vám dva ANBU s vašimi senseii. Nakonec tedy prý půjdete na misi hned a odděleně. Toshiro půjde se senseiem z klanu Hyuuga, s tou dívkou, a s jedním členem ANBU. Druhý tým bude tvořit Ryu, Taiaky a druhý člen ANBU. Poté co vát to sdělili, vám ani nedali čas, aby vás nechali dokončit představování, vzali Toshira mezi sebe, a už si to s tebou mašírují zpět k Hokagemu. Ryu, ty jsi tam zůstal sám s Taiakym, který na tebe nějakou dobu nepřítomně kouká a po chvíli se tě zeptá: „Tak co Ryu? Připraven na svoji první misi?“ Yo Poté, co jsi se uklidnil, si zjistil, že jsi na paloučku, kde si často trénoval. Po chvíli tě napadne, aby si zašel zpátky do vesnice se porozhlédnout po nějakých podrobnostech a také si sbalit něco na cestu (nepředpokládám že v té vesnici chceš zůstat). Když jsi se tam vrátil, členové Akatsuki byly už pryč, a tak jsi se mohl porozhlédnout po vesnici. Jak tak procházíš vesnicí, vidíš ještě obrysy plamenů, jak dohořívají baráky. Počkat, náhle ti to dojde. Jak to, že ty plameny nevidíš? Jsou to totiž černé plameny. Našel si tu nespočet mrtvých, kteří na sobě neměli stopu násilí. Dále jsi zde našel další lidi, kteří měli na některých místech potrhané oblečení. A v místě kde se jich válelo víc, byl většinou také kruhový kráter v zemi. Dále tu bylo taky nespočet kusů křišťálu, od toho týpka, co ti poškodil loutku. |
| |
| Hongo Jelikož přiřazování do týmů proběhlo hned po zkouškách akademie, nezbylo na tebe žádné místo, protože zkoušky proběhly již před měsícem. A tak ti přidělili senseie, čerstvého Jounina Terashiho. Nic si o něm zatím nezjistil. Víš jen to, že se máte sejít za dvě hodiny před bránou Kumo. |
| |
| Restaurace Poměrně brzy narazíme i na celkem slušnou restauraci. Čekala jsem sice spíš skutečně nějaký ten stánek s jídlem, ale zdá se to být v pohodě. Usadím se k jednomu ze stolů a stejně jako Fugaku si objednám, ale tedy až po něm. "Prosím tři špejle danga se sladkou omáčkou." Usměju se na číšníka a pak pohlédnu na Fugaka, když začne mluvit. Je to od něj trochu neomalené... Ale na druhou stranu je to pravda, co my s ním, zvlášť, pokud se v nejbližší době vydáme zpět do vesnice. Aspoň, že jsem to nemusela nějak vyjádřit já. "No, je to sice nehezky řečeno, ale je to tak..." Bez jakéhokoliv slova stočím pohled na Hibaryho, abych sledovala jeho reakci. Nemyslím, že by mělo smysl k tomu něco dodávat, ať už v dobrém či špatném, pro jakoukoliv stranu. |
| |
| Restaurace Po chvíli hledání se konečně ukazuje restaurace. Sláva konečně se budu moct najíst a s najedeným žaludkem se přemýšlí lépe, zvlášť bojuje. Sice nás Fugaku trochu ztrapnil, když si objednával, ale to je fuk a já si objednávám dvojité sašimi, pár onigiry a vodu. Po naší objednávce mi Fugami dává najevo, že o práci tu je zrovna nouze (s tím jeho „frajerským“ tónem) a Yumin pohled značí podobnou větu. To co mně ovšem zarazilo byl jeho tón spolu s mimikou a rozpačitostí ke konci věty, jakoby přemýšlel co se mnou, něco ve smyslu vzít mně s sebou. Nejspíš dumá jestli stojím za to. Tohle je pro mě trochu šok, zavírám levé oko a přemýšlím co teď, protože mi tohle ještě nikdo nenabídl, tedy pokud to je nabídka a ne můj výmysl. Usměji se, podívám na Fugami a řeknu: Opravdu dík za jídlo i za zájem, i když by mi nevadilo makat jen za stravu a přístřeší. Zaráží mně jenom ten tón, když si domluvil, skoro to vyznělo jako kdyby si váhal jestli stojím za to, abych šel s vámi. Jsem zvědavý co na to řekne, pokud řekne něco v tom stylu jako tak se předveď, tak mu pouze odpovím u té cesty jak jsme se potkaly, po jídle, pokud ne tak poslouchám jeho reakci. |
| |
| Restaurace: Číšník konečně přinesl jídlo. Krvavé steaky...táta je prý nesnášel...tse neví oč přicházel, když ještě žil..., ukrojím si kus a vklidu vychutnávám tu příchuť ne zcela propečeného masa se svou odpovědí si dám na čas. Nelíbí se mi...buď jsem paranoidní, nebo ovládá nějakou oční techniku...pokud ano, tím líp pro něj a tím hůř pro mě...k čertu, měl jsem ho poslat do háje. Ale zase vzato kol a kolem...když zůstane tady, bez rodiny a sám... syn kováře...vyvražděná vesnice... kčertu, nemám ho rád... ani trochu ... ne kecám, je mi to egál.. ne vlastně by se mohl hodit... a navíc ho lit.. ne nelituju... kčertu... co když mi ten bastard sleduje myšlenky? Nakonec tedy promluvím. Nad ničím neváhám. Ohradím se poměrně ostře. Jen mi přijde jako holý nesmysl, aby kluk co nemá kam jít se protloukal světem sám notabene ve vesnici, která má všehovšudy asi 3 stovky lidí a minimální ochranu před vetřelci. Kor v této době. Je to prostě zbytečný hazard. Pokud něco umíš, něco co by bylo zajímavého pro nás - ninji - tak to řekni nám a my tě představíme senseiovi, peníze budeš mít lepší a hlavně budeš mezi lidmi, kteří tě nebudou chtít zneužít nebo zabít. Možná... To poslední už řeknu trochu drsněji.Nevím za co stojíš... a je mi to fuk - ostatně takové měřítko je dost relativní, ale možná máš v sobě něco, co by z tebe mohlo jednou udělat někoho vyjímečného, to ví jen bohové, ne já a jak jsem řekl, je mi to fuk, ostatně je to tvoje věc. Skončím a znovu si ukrojím sousto ze steaku. Shinobi by měl být milosrdný k druhým... kčertu s tím, ani za mák se mi nelíbí a přesto... nevím, něco v něm je... ale co?...když teda nepočítám vnitřnosti...což mi připomíná, že ten steak je fakt dobrej... |
| |
| Restaurace Nechápavě pohlédnu na Fugaka. Co mu to tady nabízí?! Jak to jako myslí? Je fakt, že ho můžeme zkusit vzít do Listové, aby si tam sehnal práci či započal kariéru ninji, pokud by chtěl, ale to je asi tak všechno. Podle otho, co říká Fugaku, jenom stačí ho předvést senseiovi a potom by s námi normálně chodil v týmu. Ale to těžko. Hokage to třeba bude chtít rozdělit sama... Hlavně mi pomalu budeme putovat do Listové, nebo ne? Dám se do jídla a sleduju ty dva. Stále jim do toho nemluví, asi to nemá cenu, a krom toho, můj názor stejně nemůže nic ovlivnit, ale stejně to nechápu. "Fugaku mu nabízí příležitost... Ale zní to spíš jako kdyby mu tu pracovní příležitost mohl dát on a Hibary by mu pak dělal garde nebo by vykonával jiný pracovní úkon. Přitom ho může a nemusí zaměstnat Kage, a nebo někdo ve vesnici... Měl by si to trochu ujasnit." Mlčím a krmím se rýžovým dangem a omáčkou. |
| |
| Ve vesnici --> na útěku Doběhl jsem až na palouček, kde jsem trénoval, když jsem mohl. To místo jsem si oblíbil. A bohužel ho budu muset opustit. Stejně jako celou svoji rodinu a svoji vesnici. Přes slzy nevidím vůbec nic. Snažím se co nejrychleji se uklidnit. Nejde to. Je to příšerné. Sedím tam takhle ještě dlouho, ale nakonec se odhodlám. Vstanu a jdu směrem do vesnice. Tu cestu znám úplně nazpaměť, protože jsem jí šel už mnohokrát. Nemusím na to pořádně vidět, takže pokračuji v brečení. Dorazím až k sobě do pokoje. Úspěšně jsem si nevšímal mrtvol okolo. Jen jsem sledoval, co způsobila ta technika, kterou mi zničil loutku. Je to velice zvláštní. Nic takového jsem ještě neviděl. Našel jsem si ještě zbytky ruky z loutky a sedl si za svůj stůl. Nějakou dobu jsem pracoval na její opravě. Potom jsem si do batohu zbalil všechno, co bych mohl potřeboval. Nějaké náhradní oblečení, trochu jídla, své nářadí na opravu loutek, svůj blok s nákresy, do kterého samozřejmě budu přidávat další a dokonce tam narvu i deku, abych měl pod čím spát. Pořád nevím, co hledali. A ani nevím, jestli to našli. Zajímat se o to radši ani nebudu. Znám je. K tomuhle oni ani nepotřebovali důvod. Pořád v slzách dokončím opravy na loutce a vyrazím z vesnice pryč. Rovnou za nosem, kam mě nohy ponesou. Nechám se vést a třeba něco najdu. Ještě pořád nemůžu přestat myslet na to, co jsem viděl, takže pořádně ani nedokážu uvažovat. Prostě jdu rovně a sleduji, co se předemnou objeví. |
| |
| Restaurace Nejspíš jsem uhodil hřebík na hlavičku, Fugakova reakce stála za, asi mu vadí, že čtu správně z jeho reakcí, i když zase Yumi vypadá překvapeně,kvůli tomu co mi nábídl. Sašimi co jsem si objednal je dobré i omáčka celkem ujde, akorát pohled na Fugaka co se cpe krvavým steakem mi trochu připomíná časy výcviku, kdy jsme museli zabíjet jeden druhého, abychom přežily. Z té vzpomínky se trochu otřesu, ale nedám na sobě nic znát, tohle zatím vědět nemusí. Rozhodnu se ukázat mu co za výcvik jsem byl podroben. Jít s nimi a stát se ninďžou, byť v jiné skryté, nebo jiná práce to stojí za uvážení. U druhé porce sašimi mu tedy odpovím: Jestli opravdu stačí jen to, tak potom pojďte se mnou někam stranou a já vám ukážu co vlastně umím, ale abyste nebyly moc překvapeni nad mojí minulostí, protože od přírody neříkám všechno. Až dojím sašimi, sním onigiry a vodu vypiji jedním hltem. Čekám na jejich odpověď, ale stejnak jsem zvědavý jak zareagují, tak je po očku sleduji. P.S: Když si dávám rybu jdou mi vidět zuby – vypadají velmi ostře, trochu se to podobá žraločím. |
| |
| rozdělení, cesta k hokagemu Ani jsme se nestačili představit, a už se tu objevili ti čtyři. Hned co se oběvili nám oznámili, že se vše mění a že náš ani nevytvořený tým rozdělí. Cože? Tak to vůbec nechápu. Buď se teďkom stalo něco, co to vyžaduje, nebo si s náma Hokage hraje. Ach jo, ale zase být s tou holkou se mi docela zamlouvá. Nevypadá zase tak špatně. A být s tím týpkem s Hyuuga klanu? To je celkem supr. Slyšel jsem že mezi sebou nemají špatného ninju. Tak se alespoň něco přiučím a získám pár zkušeností. Doufám že něco nechají i na mě a nebudou vše řešit oni. Usměji se a vyrazím s nimi k hokage. Co tak najednou další změna? |
| |
 | Kumo Stál jsem uprostřed malého tréninkového prostranství na okraji vesnice a cvičil své dovednosti s mečem. Jednoduché, přesto však velmi rychlé a přesné pohyby se stínovými oponenty, přičemž jsem si byl plně vědom asi čtyř párů očí které na mě upřeně koukají zpod masek ANBU. Hlídali mě, a měli k tomu sakra dobrý důvod. Už je to asi měsíc co mě ta ženská přivedla do Kumo, přičemž předtím nezapomněla se svým týmem vyvraždit všechny mé blízké. Bůh ví proč mě sem přivedla. Možná věděla něco víc o mém zvláštním nadání, možná něco o mém původu a možná jí bylo hloupé zabíjet dítě, i když...dítě v mém případě není zrovna vhodný termín. Jinak řečeno měl jsem spoustu důvodů proč tuhle vesnici nemít rád a jen málo důvodů proč tu zůstávat. Vlastně jediný. Kdybych se pokusil uprchnout nebo jinak dělat nepořádek skončila by má hlava na špalku a to jsem rozhodně nechtěl. Kdybych umřel teď, kdo by pak pomstil mé přátele? Postupně jsem dokončoval trénink a schovával svou katanu, můj největší poklad na kterém jsem vlastně vytvořil svou nejlepší techniku zpět do pouzdra. Když se tak stalo nezapomněl jsem ještě drze zamávat hlídkujícím ANBU a zamířit k bráně Kumo kde jsem se měl setkat se svým novým sensei, u nějž jsem znal jen jméno a to jsem se snažil vyšťourat na něj nějaké informace opravdu důkladně. Pravda moc mi nepomáhalo že mě místní obyvatelé poznávali z teď již zrušených plakátů : „HLEDÁ SE ODMĚNA ZA ŽIVÉHO ČI MRTVÉHO“ ale až takoví neúspěch jsem nečekal. I když sensei...spíš další hlídací pes.. lehce jsem se ušklíbl při představě že mi za zády každý den bude stát „policajt“ co si bude hrát na mého učitele. No právě teď s tím ale nic moc nenadělám...ne teď... s touto myšlenkou jsem přišel na místo a lehce se o bránu opřel, doufaje že sensei nebude mít zpoždění. |
| |
| Restaurace - Hibaryho ukázka: Opět si dám načas s odpovědí. Takže naše velká hádanka jménem Hibary má konečně odpověď. Je to ninja, nebo někdo velice podobný tomu... mělo mě to napadnout mnohem dřív, i když je to vlastně jedno. Tak dobře, rád se podívám na ukázku tvých schopností. S tím ho nechám zatím být a vklidu dojím steaky. Až přijde hostinský, tak za všechny (ano za všechny) zaplatím a ještě nechám nějaké to dýško, peníze mi ostatně nikdy nechyběly, takže tohle je pro mě maličkost. Poté vyjdeme ven, někam do ústraní, kde je dost prostoru, aby se mohl Hibary předvést. Nesmím se nechat zranit, bůhví co je zač a krom těchto blbostí máme taky nějaké povinnosti... Pomyslím si a trochu si lámu hlavu nad tím jak tu předváděčku jeho síly udělat, aby to bylo dostatečné a přitom maximálně bezpečné. Až dorazíme na místo jeho "předvedení se", tak se na něj jen podívám a zeptám se: Takže jak si to předvedení představuješ, upřímně řečeno nerad bychom já a moje fešné oblečení přišli k úrazu. Trochu se ušklíbnu a s nezájmem v očích si prohlížím opět své nehty na levé ruce. |
| |
| Hongo K bráně jsi dorazil dvacet minut před srazem. Terashiho nikde nevidíš. A už tam stojíš asi třicet minut. Dva členové ANBU se teď nezávazně baví a jejich ostražitost polevila. Vždy se podívají směrem k tob a začnou se smát. A celkem hlasitěm, protože to slyšíš i ty a to jsou od tebe pěkný kus. Náhle ti však na ramen dopadne ruka a ozve se nečí hlas za tvými zády: "Nejsi zrovna bystrý, a nebo jím být nechceš a to není dobré. Já jsem Terashi, tvůj nový opatrovník." Zní docela mile ... |
| |
| Yo Několik týdnu jsi bezcílně cestoval v kruhu, až jsi nakonec narazil na patrolu ANBU ze Suny. Nebyl jsi totiž scopen přemýšet nad cestou, a pořád se ti v hlavě honili vzpomínky na rodiče. Byly to hořké chvíle, několikrát jsi šílel tak, že hrozilo, že se z tho zblázníš. Přečal jsi to však nakonec ve zdraví. Teď je to lepší, a s tím hořkým rozsudkem osudu jsi se smířil. Touha po pomstě však nezmizela, ba naopak ještě se znásobila. Teď se však musíš věnovat té patrole. Mohli by tě třeba považovat za koplice útočníků, podezírají teď každého, kdo není ze Suny, a něco ti říká, že by se se měl rychle schovat. Toshiro Takovou rychlostí jako teď, jsi ještě nikdy necestoval. A to neběželi naplno, protže tě nesli. Té holce jak je vidět t tempo vůbec nevadí a zvládá ho s naprostou lehkostí. Tvůj předpoklad, že se vracíte k Hokagemu byl však mylný. Těsně před budovou Hokageho ste uhnuli, a ven z vesnice jste prošli skálou, ve které jsou vytesány obličeje všech Hokage. Poté co jste vyšli z vesnicetak ste si udělali malou přestávku. Náhle k tobě přišla ta holka. "Ahoj, ty budeš určitě Toshiro, já jsem Kurama Uriko, a budeme teď spolu v týmu." Poté se náhle ozval sensei:"Uriko už má hodnost Chuunin, tak aby ses nedivil. Já se jmenuji Kenji Hyuuga, a budu tvým senseiem. Teď je načase aby si nám prozradil něco o sobě ty ..." |
| |
| Restaurace; ukázka Pohledem přejedu z jednoho na druhého. Ukázat nám své schopnosti? Jako proč ne... Ale stejně netuším, proč by to měl předvádět nám, když nám to stejně může být celkem jedno... Nejsme tu žádná odborná porota. Smysl něoc ukazovat by mělo spíš povolanějším osobám, jako je sensei a tak... Ale pokrčím rameny a dojím svoje dango. Potom se s nimi vydám ven; ani nijak moc nezaregistruju, že Fugaku zaplatil za nás za všechny. Jsem moc zamyšlená nad tím, co že to tu vlastně provádíme. Když jsme na místě, pohlédnu na Fugaka po tom, co přednese svoji otázku. "Jestliže některý z vás umí nějaké klonování, šlo by to zkoušet na klony... Myslím, že yb stačili i obyčejní Bunshini." Pokrčím rameny. Chtělo by to těch klonů dost, ale an druhou stranu, je to poměrně bezpečné a i by na tom bylo líp vidět, co to dokáže. Pochopitelně by, pokud používá taijutsu, bylo lepší, kdyby to nebyly obyčejní Bunshini, kteří se učí na Akademii, ale Bunshini nějaké větší úrovně. Já sama ale v tom ohledu nemůžu sloužit. |
| |
| Restaurace – ukázka schopností Fugaku můj návrh přijal, Yumi se tvářila s trochou nezájmu ve tváři, ale nejspíš sama chce vidět co umím. Dojím, poděkuji za jídlo a vydám se za Fugakem na místo, „kde se mám předvést“. Přemýšlím co jim mám ukázat, a jelikož se mi nechce ukazovat moje jediné nidžutsu, co nepatří k základním technikám, rozhodnu se jim ukázat moje taijutsu, kde patřím k expertům. Když Fugami řekne, že nechce přijít k úrazu on ani jeho oblečení, málem se rozesměji. Yumi navrhla použít klony, celkem bezpečné, ale pro mě nevhodné, jednak kvůli tomu,že umím jen základní klony, a jednak pro to, že na moje taijutsu by to nestačilo. Raději mu dám vybrat mezi výpraskem, nebo tím, že mu ukážu své stopovací schopnosti, a nebo je zde ještě nějaká možnost- vystopuji nějakého místní zvíře (divočák, medvěd, vlk, i když toho bych nerad, jelikož jsem s ním tak trochu „spřízněný) a holýma rukama jej umlátím před nimi. Trochu se pousměji, jdu pár metrů od nich (4-5m), potom se otočím na Fugaka:Bohužel pro tebe moje specialita je zatím taijutsu, na to si soustředím čakru do pravé ruky a udeřím s ní do země (vznikne asi 2metrový kráter na šířku a metr na hloubku), takže jestli neumíš nějaké slušnou klonovací techniku a nechceš být od prachu, umím ještě dobře stopovat. Můžeš si vybrat, také ještě můžu najít nějaký zvíře a umlátit ho před váma, volba je jen na tobě. Dívám se na ně svým levým okem a pozoruji jejich reakce. Pro kterou možnost se rozhodnou, nebo vymyslí něco jiného? |
| |
| Hibaryho ukázka: Hmm...přesně jak jsem si myslel...taijutsu. Do háje to bude zlé, buď ho můžu vyřídit po "svém" způsobu, ale pak mi nic nepředvede, protože se ke mě zkrátka nedostane, nebo si nechám dát výprask, protože, když ho nechám k sobě dostat, tak mě zbije....ostatně jako každý z těch machýrků přes taijutsu, bohové jak já tyhle typy nesnáším - svalů to má víc než mozkových buněk....no tak to asi necháme na klonovi, sice ho budu muset párkrát obnovit, ale to nevadí. Podívám se na 2 metrový kráter, pak na Hibaryho, pak znovu na ten kráter a nakonec znovu na něj. Au?, odtuším trochu nezaujatým hlasem a vytáhnu malý zásobník s inkoustem(atramentem). No protože chci vidět tvoje techniky, tak někdo holt výprask dostat musí, naštěstí ovládám poměrně slušnou klonovací techniku..., rozliji atrament, poskládám pečetě a řeknu: Sumi Bunshin no jutsu.... Objeví se můj identický klon, zatímco já vklidu zašroubuju uzávěr od lahvičky s inkoustem. Klon vytáhne a rozloží velký fumaa shuriken a pohlédne na Hibaryho, já trochu poodstoupím a jen řeknu: Tak začni - klon se bude jen bránit fumaa shurikenem, a i když na to nevypadám tak ho nepodceňuj, s touhle "hračkou" zacházet umím a co umím já, umí i klon, takže hurá do něj... ...a slušelo by se dodat: "Prosím nerozmlať klona hned první úderem, protože 10x ho obnovovat fakt nechci." Klon udělá dva kroky vpřed, roztočí fumaa shuriken a vyzívavě se na tebe podívá. Až zaútočíš (tak bez ohledu na tvé taijutsu) bude velmi rychle uhybat tvým ranám a bránit se se fumaa shurikenem, celkově bude velmi rychlý a obratný, nicméně co se týče fyzické síly jako takové, tak nemá nejspíš žádnou šanci - stejně jako Shiko Fugaku je i klon drobnější postavy. Odolnost klonu je velice nízká, při lehčích povrchových škodách se na poškozeném objeví atrament, který znovu zmizí a klon se obnoví, nicméně při velice prudkém úderu, který klon nevykryje projde tvá ruka skrz a klon se "rozteče" na inkoust. Klon se bude snažit tvé údery hlavně odklánět za minimálního využití síly - tedy ne napřímo a také se bude snažit ti znesnadnit k němu přístup pomocí fumaa shurikenu. |
| |
| Ukázka od Hibaryho "Taijutsu? Takže na tom asi bude podobně jako já.. Jenomže vypadá o dost namakaněji. Chm. Musím si dávat bacha, abych se s ním nedostala do souboje.. Ať už by se bojovalo z jakéhokoliv důvodu." Sleduji Fugaka, jak vytvoří klona. Taky dobrá technika. Zdá se, že já nejsem nijak silná, v porovnání s těma dvěma. "Auu!! Měla bych se někde ukrýt a víc trénovat!" Sleduji klona, jak se dívá na Hibaryho, a pak i celý ten souboj. |
| |
 | Kreeeeeev Celý trénink jsem se snažil nevybuchnout vzteky. Jak se mám naučit tu techniku, když mi k tomu ani nic neřekne a ani mě pořádně nenechá vyvolat chakru? A jak to mám zvládnout? Nejsem žádnej golem, kterýmu poručíš a on hned umí. Nakonec Použiji Akki no Chikara, ale stejně to nezvládnu. Bylo to jasné, ale ať to vidí i on. A alespoň ty rány tolik nebolí. Udělám mu tu radost, že si nestěžuji, jen přemýšlím, jak mu kopí vrazit do těla. Jak jen toho kre*éna zabít? Nakonec trénink skončí. Seberou mi kopí, spoutají mě a zavřou do pokoje. Počkají až účinky z Akki no chikara vyprchají a poté se mě sensei zkouší zbavit psychicky. Jeho slova mne nezajímají, když se všk kousne to jazyka, kamžitě upoutá mou pozrnst. Přesně oba víme, co bude následovat. Kreeeeeeeeev! zařvu, už nepřítomen. Soustředím se jen na krev, na nic jiného. Jsem jakási divná hříčka přírody, démon mezi lidmi.  |
| |
| ukázka schopností – boj s klonem Fugaku vytvořil nějakého inkoustového klona, i když říkal, že není slabej, je to pořád jenom klon, při tvrdším úderu udělá něco jako „puf“ a zmizí, a proto musím na něm pracovat hezky pomalu, jako když vlci loví – nejdříve uženou kořist. Klon se vyzývavě postaví, a tak mu odpovím rychlým krokem k němu. Jen co se přiblížím, už roztáčí svůj velký šuriken, takže si musím dávat bacha hlavně na něj. Nejdříve testuji klonovu rychlost, obratnost a pohyby, takže se do něj snažím kopat, mlátit (ale ne mojí plnou rychlostí, kolem 40- 65%) a zároveň uhýbat tomu šurikenu. Po 35 vteřinách shrnuji jeho dovednosti : obratnost se šurikenem je opravdu dobrá, rychlost jeho pohybů také ujde, ale tak 90% rychlost by měla dostačující na překonání té jeho a na závěr jsem si zapamatoval jeho úhybné pohyby, takže teď mám šanci s pravým útokem. Naznačím klamným útokem, že chci zaútočit na jeho levou stranu, v momentě, kdy se připravuje se vyhnou a zablokovat mi cestu šurikenem na pravé ruce, pustím si víc čakry do nohou a přeskočím do leva (jeho ruka se šurikenem by měla být ohlá, loktem blíž ke mně) a chytnu jeho ruku těsně pod loktem. Nejdříve mu s ní trhnu, aby se vykloubila v lokti, potom s ní trhnu směrem vzůru a vykloubím mu rameno. Očekávám rychlý protiútok, tak jej pouštím, udělám pár salt dozadu (4-5m), usměji se na něj a řeknu mu: Jestli se budeš jen bránit, tak mě nedonutíš jít na maximum mích schopností. Na to se postavím do obraného postoje. |
| |
| Takže takhle to teda nepůjde: Otráveně si povzdechnu, když vidím jak to dopadlo. Jen si s tím klonem hraje, takhle neuvidíme vůbec nic...ksó... tohle bude problematické. Klonem nemá cenu na něj útočit... ostatně vůbec se nehodím na souboje jeden na jednoho za rovnocenných podmínek... ksó, ale to se akorát umažu, navíc kdo ví čeho je schopný s těma zubama...ksó.. Podívám se na klona, který i přes lehká poškození stojí a srovnává si ruku, poškození brzy zmizí a je zcela jako nový. Tak dobře - uvidíme jak si poradíš s tímhle. Podívám se na Hibaryho: Moc ses teda nepředal... takže mi nezbývá než..., sepnu ruce a provedu pečetě...Utsunomi no jutsu..., od teď jsem schopný na Hibaryho mluvit z jiných směrů než stojím.Tahle technika hlasové projekce se celkem hodí... Chytej!, řeknu hlasem za jeho zády, jakmile se otočí za hlasem, tak z mé strany následuje Kawarimi čímž vyměním svou pozici s klonem a oba roztočíme fuuma shurikeny. Tak se ukaž..., klon po něm vrhne fuuma shuriken a zatímco se mu snaží Hibary nějak vyhnout, tak shuriken vrhnu i já. Kage Shuriken no jutsu! Teď ode mě na Hibaryho letí dvojíce shurikenů, se kterými se bude muset snažit něco udělat a já tento moment využiju pro vytvoření dalšího atramentového klonu. Takže pokud k ničemu mimořádnému nedojde, tak jsem tam já a 2 klony. |
| |
| ukázka schopností – boj s klonem – pokračování Fugaku se rozhodl připojit do boje a hned mě překvapil s tou cikádí technikou, to bylo poprvé co jsem ji zažil, takže jsem si myslel: Jak se sakra dostal za mně, aniž by ho ucítil můj nos. Jakmile jsem se otočil bylo mi jasné, že mě napálil a teď jsem v pasti ( podruhé mu už na to nenaletím díky citlivému nosu), ale to už po mně hází ty své šurikeny. Prvnímu uhnu, ale těm dvou se asi nevyhnu bez zranění. Fajn dává mi najevo, že to bere vážně, ale jeho styl útoku bude hlavně ve skupině, takže se musím nějak dostat blízko. Mysli, notak mysli, hergot co teď nechat se škrábnout a zaútočit, nebo zablokovat šurikeny kunaiema, ale vzdát se útoku pro tuto možnost. Dívám se na Fugaku jak se připravuje udělat další klon a v tom mě to napadne. On použil kawarimi, aby se vyměnil se svým klonem, tak proč to nemůžu udělat i já? Těsně před dopadem použiji také kawarimi a vyměním se s jeho klonem. Vyšlo to (jeho klon se roztéká) a já se chystám na protiútok, teď už je to jen 2 na 1, ale budu to muset to co nejrychleji skončit. Opět si dám do ruky čakru, tentokrát víc než předtím a bouchnu do země, vytvoří se zase kráter, sice větší (6-7m), ale tentokrát se zvedne i spoustu prachu, takže viditelnost bude na úrovni husté mlhy, bohužel jen na chvíli.Musím sebou mrsknout. Použiji bunshin no Jutsu (2 klony) a pošlu je na odlákání pozornosti, tak, že skočí přímo nad Fugaku a jeho klon (našel jsem je pomocí nosu), potom použiji umění tichého zabíjení (pohybování a zabíjení beze zvuku) a potichu běžím Fugakovy za záda (zase pomocí nosu, jeho klon smrdí po inkoustu), mezitím si vytáhnu pár kunaí z levého rukávu a hodím jej po jeho klonovi. Moji kloni by měli odlákat pozornost, k tomu špatná viditelnost a umění tichého zabíjení a já stojím za Fugakovými zády, tomfou mu šťouchnu do zad a zadýchaně řeknu ( tolik technik za chvilku mně vyčerpalo, takže jsem spotřeboval čtvrtinu své celkové čakry): Doufám, že jako prozatímní test mých schopností to bude stačit. |
| |
| Tak teď už začínám být zlej: Kawarimi? Pomyslím si s mírně pozvednutým obočím, když vidím vlastního klona v mých vlastních fuuma shurikenech. Takže základy má...dobře... Ve chvíli, kdy bouchne do země, tak v důsledku otřesu málem spadnu a trochu nechápavě hledím do zvedajícího se prachu. Co to kčertu je? Jsem docela nemálo překvapen, takže sotva postřehnu ty dva letící Bushiny. Jsem přesvědčen, že jeden z nich je klon. Sakra - je moc blízko - to je špatný! Soustředím chakru do nohou a prudce odskočím na větev nejbližšího stromu mimo dosah prachu a ke svému dalšímu překvapení vidím, že to byli oba kloni. Do háje, to snad není možný, co je zač...? Pak si navíc všimnu dobíhajícího "originálu", místu kde je můj klon, který kunaiema vyřídil oba obyčejný bunshiny, aby se pak po zásahu Hibaryho kunaiem roztekl - to vnímám. Kčertu...on rozezna mě a klona? Sakra! Zůstat tam o pár vteřin déle...tak mě má...měl bych to ukončit...je na mě asi příliš, ale jak budu vypadat? Kurvadrát to se mám nechat porazit "synem kováře"? Dalším parchantem na kontaktní boj...kčertu... je to pořád stejný, ať dělám co dělám, tak se vždycky objeví nějakej nabušenec co se mi dostane na tělo... pořád je to stejný... do háje, do háje..., probleskne mi hlavou ještě pár nepříjemných vzpomínek na léta v akademii. Postavím se na větvi, mám parádní přehled a útok čekám zepředu - od oblaku prachu, sestavím pečetě: Suiton: Mizu rappa!, vykřiknu a spustím na bojiště před sebou "menší" přílivovou vlnou, která by měla smést vše co tam je a hlavně zlepšit viditelnost. Pokud tam pak Hibariho uvidím se zvedat z vody, tak prudce vyskočím z větve a zamířím mu s posledním roztočeným fumaa shurikenem přímo k němu na čelní úder. A teď se uvidí, kdo je chytřejší ty jeden zabijáku! Fumaa shuriken mám v silnější pravé ruce, a když jsem u něj na krátkou vzdálenost (předpokládám, že se mi pokusí postavit čelně) tak na jednu stranu naznačím útok (ne hod) fuuma shurikenem, v ideálním případě mi uskočí před levou ruku a pak už udělám jedinou věc: Suiron no jutsu!, a pokusím se ho zpoutat do vodního vězení. Pokud tam Hibaryho po Mizu rappa neuvidím, tak bleskově změním pozici a přeskočím na nejbližší strom a rozhlédnu se kolem se připraven se bránit fumaa shurikenem. |
| |
| ukázka schopností – Finiš a představení K sakru, to bylo blízko, ale ne on si musí vyskočit na ten blbej strom. No nic zvraty patří k boji jak vlk do smečky. Útok vodní vlnou mně ale překvapí a dostane mně na lopatky. Okamžitě lezu na nohy, když zpozoruji, že pokračuje v útoku, jak jsem ale očekával začíná mít dost(protože mně opláchla voda cítím svým nosem, že se hodně už potí, nejspíš mele z posledního), ale on určitě ví, že na mně v taijutsu nemá, i když má menší výhodu a zranit mně nechce (vážně zranit). Co sakra jen chce udělat? Moment on je uživatel suitonu… V hlavě mi vytrysklo pár vzpomínek z táboru Krvavá mlžná, jeden z učitelů byl napaden někým z žáků, ale protože jej nechtěl zabít použil nějakou techniku vodní koule nebo co, zkrátka uvěznil jej na moment v mase vody. Tuhle techniku nejspíš bude chtít použít, takže mu musím dát příležitost, jelikož mám pořád ukryté své žábry pod oblečením u krku. Na pravé ruce má roztočeném ten jeho šurikeny, takže se mně pokusí (pokud jsem se nezpletl, doufám) uvěznit v té technice levou rukou. Vytáhnu obě tomfy, levou se kreju před před šurikenem, uhnu k jeho levé ruce a úmyslně vydechnu. Jak jsem čekal, tak se stalo. Po uvěznění jsem si zahrál divadélko na utopeného brouka (pod vodou dýchám normálně žábrami, zatímco hraji divadélko) a pravou tomfu úmyslně pouštím. Jakmile mám tomfu posunutou, až na jejím druhém konci(držákem dolů), vzchopím se za jeho údivu a tomfu mu zaseknu o ruku a tím se vytáhnu ven (Fugaku je smáčenej). Venku z vodní koule mu vyrazím levou tomfou ten jeho šurikeny, pravou ho přitáhnu blíž a čelisti mu dám otevřené k hrdlu (soráč za ten nepříjemném pocit). Po chvilce odstoupím od Fugaku, dám si obě tomfy za pás a řeknu: Doufám, že požadavky jsem splnil dostatečně.Nastavím ruku : Děkuji za skvělí souboj, myslím, že teď bych se měl představit víc kompletně, mé celé jméno je Hibary z klanu Kyoya. |
| |
| Nečekaná porážka: Všechno šlo hladce, Hibary se zvedá ze země a já útočím, přesně jak jsem čekal mi skáče přímo do úderu a nastavuje svou zbraň proti Fumaa shurikenu. Následu Suiron no jutsu a mám ho. Ale pak se stane něco... něco nepředstavitelného - on se dostane ven, vyrazí mi shuriken a u svého hrdla cítím jeho "krvelačný" dech. Nemožné! Ještě mě napadné a bůhviproč očekávám, že mi rozsápe krk a zabije mě, v ten moment jsem paralyzovaný hrůzou z toho co přijde. Ta chvíle než ode mě odstoupí se mi zdá nekonečnou a pak promluví. Ani ho nevnímám. On-on... mě dostal...prohrál jsem...jak? Jak to věděl? Rotují mi myšlenky hlavou. Zase...zase, jsem prohrál...proč...to nejde...byl jsem nejlepší z ročníku... tak proč mě každý porazí? Jsem k ničemu... mohl by mě zabít. Namísto toho...mě ponížil! Aniž bych to dal najevo, tak se mnou cloumá vztek, mé oči jsou chladné a tvář skoro mrtvolně bledá. ...nenavidím..ho! Kčertu...měl jsem ho poslat do hajzlu dokud byl čas...kčertu! Až skončí svůj proslov, tak se mezitím trochu vzpamatuju, podívám se na něj tím nejzhnusenějším výrazem s očíma plnýma chladného vzteku, neřeknu nic a odvrátím se od něj zády. Jeho nabídnuté ruky si ani nevšimnu. Otočím se k němu zády a vyrazím si sesbírat své zbraně roztroušené po bojišti. Ujdu asi tak 2 nebo 3 kroky od něj, pak se na něj přes rameno otočím a bezvýrazným hlasem jen řeknu: Porazil jsi mě... Pak zase zvrátím hlavu zpátky a postupně si seberu všechny své zbraně. Prakticky nevnímám nic z okolí a je mi zcela jedno co kdo dělá, co kdo říká, mám mžitky před očima a v očích mám slzy plné vzteku. ...rozdrtil mě jako nic...syn kováře proti nejlepšímu studentu akademie... je to pořád stejné, ať dělám cokoliv... vždycky.. vždycky ... prohraju... i kdybych ho chytnul do toho vězení... tak by byl vítěz, protože bych ho neměl jak porazit a jemu by stačilo počkat, než to odezní, ale alespoň bych si zachoval tvář... ale takhle... Shýbám se zrovna pro jeden z kunaiů co upustil můj atramentový klon a také sbírám atrament zpátky do nádobky, když mi z oka zteče slza plná vzteku z ponížení. ...proč? ... proč do hajzlu já? ... pokaždé! ... ať dělám co dělám... vždycky proti těmhle týpkům prohraju... tenhle je navíc jiný... neměl jsem sebemenší šanci od samého začátku... vyzkoušel jsem skoro všechno... a nic... nic... nefungovalo... Kdybych byl mladší, tak bych brečel, a kdybych se nedokázal ovládat tak řvu vzteky, ale takhle to všechno utopím v sobě, každičkou emoci a neopomenu, ani nenápadně setřít tu jednu slzu. Když skončím se sběrem zbraní a atramentu, tak se vrátím zpět k Yumi a k Hibarymu, ve tváři jsem trochu pobledlý, v očích mám chlad a při každém pohledu na Hibaryho se mi chce zvracet. Nejsem vůbec k ničemu! K ničemu .... ať dělám co dělám, ať se učím jak se učím... vždycky se tu objeví někdo... vždycky... někdo, proti komu nemám ani sebemenší šanci... jeho útoky, pohyby... všechno mimo můj dosah... i chytřejší je víc než já... ve všem mě převyšuje... Jsem sice trochu pobledlý a v očích mám i na mě nezvyklý chlad, ale přesto se dokáži plně ovládat, i když mi to rve duši a nejradši bych řval na celé kolo. Ledovým, ale pevným hlasem řeknu jen k Yumi: Porazil mě, takže ho sensei nejspíš přijme. Co s ním bude dál, není náš problém, je dobrý - myslím, že o něj naši budou mít zájem. Rozhodně větší než o mě... Trochu si rukama opráším od prachu, jsem unavený ... ne, jsem vyřízený ... ...syn kováře...já jsem syn nikoho... ani nevím kdo je můj otec...kčertu jak je tohle příznačné!...můj táta byl nejspíš totální nula, a tohle ... já... jsem jeho dědictví! Kčertu se vším. Pomalu se na oba otočím. Myslím, že bychom měli vyhledat senseie, aby rozhodl co s ním..., řeknu jen chladně a na Hibaryho ani nepohlédnu. Nula...obyčejná nula... nic víc... můžu umět co chci... a stejně... vždycky prohraju...ve školce, na akademii...tady... Ještě se podívám chladným pohledem na ostatní a vyčkám na jejich reakce. Trochu si ještě opráším oblečení, jsem zmáčený, zpocený, vyčerpaný a zničený...ale co lze z toho nedat na sobě znát, to znát na sobě nedám. |
| |
| Konec souboje Celý ten souboj jenom sleduju, protože kdybych se zapojila, byla by ze mě ihned fašírka. Skutečně nevím, co tu s nimi dělám, a proč zrovna já jsem s Fugakem v týmu - sice ho Hibary porazil, ale i tak je oproti mě schopnostně výrazně lepší, takže je zvláštní, že jsme spolu v týmu. Já myslela, že do týmu se dávají podobně silní genini, aby potom, když jsou poslání na nějakou těžší misi, některého omylem nezabili, protože na misi dotyčné úrovně prostě ještě nemá... "Ksó. Já mám, počtově, technik sotva tak čtvrtinově jak oni. Nemám žádnou Kekkei Genkai. Ani čtrvtka mých technik se nevyrovná silou některé z jejich." Musím přiznat, že mi tohle dost srazilo sebevědomí. Musím se na to zeptat senseie, a možná ho požádat, aby mě přeřadili do nějakého slabšího týmu. A nebo do týmu, který se momentálně zaměřuje hlavně na trénink. Nemám šanci nějak prolézat když vedle mě budou borci jako Fugaku a případně Hibary. "Jo, fajn, najdem senseie a Hibary se s ním může domluvit." Nevypadám, že by mě celý ten souboj nějak potěšil, i když jsem nebojovala. Dá se ale snadno odhadnout, že to nevyplývá z toho, že zrovna Fugaku prohrál.. Neřekla bych, že spolu máme bůhvíjak výrazně přátelské vztahy, já ho spíš respektuju a dokážeme spolupracovat. Ale jinak? Netuším, kde bych měla senseie heldat, ale vydám se někudy vesnicí. Doufám, že se bude zdržovat někde ve vesnici, takže ho časem najdeme. Neřeším, jestli se Fugaku a Hibary vydali za mnou.. |
| |
| Akki Poté, co tě sensei nechal spoutaného o samotě ve tvé cele, se ti hlavou začali honit myšlenky. Myšlenky na útěk a pomstu. Chtěl jsi za každou cenu utéci. Toto utrpení už dlouho snášet nemůžeš. Chtějí v tobě probudit tvou pravou sílu, zatím se jim to však nepodařilo, a vypadá to, že ani nepodaří. A poté se ti v hlavě zrodil plán. Zítra by podle tvého tréninkového plánu měl být trénink zaměřen na maskování v lese, kde by si měl být se senseiem osamotě. Tvůj senseii je dobrý shinobi, tebe však hodně podceňuje, a toho by si mohl vyyužít. Příští ráno si se senseiem opravdu vyrazil do lesa poblíž vesnice, kde si trénoval skrývání a maskování. Máš vždy pět minut na to, aby si se shoval v určitém prostoru. A pokud tě sensei do dalších deseti minut nenajde, nedostaneš žádný trest. Pokud tě však najde,Zatrest tě zlinčuje a budeš dva dny o hladu. Když jste došli na místo, sensei ti vymezil prostor a poté začalo tvých osudových pět minut. |
| |
| Hibary, Yumi, Fugaku Hledání senseie zabralo pouhých deset minut. Našli ste ho v té samé restauraci, jako jste jedli vy. Zrovna si pochutnával na dangu, když ste přišli vy. Váš sensei velice připomíná Kakashi Hatakeho. Jak vzhledem, tak chováním. Bojovat ste ho zatím neviděli, ale prý je to výborný shinobi, který byl dříve kapitánem ANBU. Je to totiž jeho vnuk, Sakumo Hatake. Poté, co jste ho vyrušili u jídla, se tázavě podíval na Hibaryho. "Můžete mi vysvětlit, kdo je tohle? A kde je vůbec Rukito (třetí člen týmu)? zeptal se vás a sám pro sebe si řekne Bože bože, člověk jim dá den volna a hned přivedou někoho novýho, a ztratěj někoho známýho... Řekl to však dost nahlas a slyšeli jste to o vy. odkaz |
| |
| Brána Kumo Přišel jsem o pár minut dříve následovaný těma ANBU a čekal až se objeví sensei. S trochou štěstí by to mohl stihnout v čas, nebo jsem v to alespoň doufal. Mé naděje se však ukázaly být poněkud liché, když jsem na toho sklerotika musel čekat celých deset minut, přičemž o kus dál se mi celou dobu pochechtávali ti dva z ANBU. Být silnější, jen o trošku silnější tak jim zakroutím krkem oběma. Po deseti minutách mi pak na rameno dopadla něčí ruka a ozval se mužský hlas. Z výsměšného tónu ani obsahu slov jsem si nedělal vůbec nic, raději jsem zůstal naprosto klidný. Proč? Protože jste stál celou dobu za mnou a já si vás nevšiml sensei? Nebo proto že jsem čekal až se ozvete sám policajt-san? v mém hlase nezněla ani kapka přátelství. Pravda však je že i když jsem se snažil působit tvrdě, neměl jsem o jeho přítomnosti ani tušení a docela dost mě překvapil. |
| |
| Hongo Po tvé odpovědi se za tebou ozve zvuk, jako když mizí klon, a náhle před tebe přiletí Terashi. Vypadá dosti mladě, tak nanejvýš dvacet let. Má delší černé vlasy, a na sobě má bílou rozevlátou košili, a černé kalhoty, které mu na těle drží pásek. Na Jounina opravdu nevypadá. Obě ruce má za zády a mile se na tebe usmívá. "Ve dvou větách si řekl několik nesprávných věcí. Tak například jsem stál celou dobu nad tebou a o mé přítomnosti si také nevěděl." A jako důkazvyndá z poza zad tvou katanu a čelenku se znakem Kumo. "A nebo si prostě rád necháváš brát svoje vlastní věci" dodá po chvíli pobaveně a hodí ti na zpět katanu i s čelenkou. "No nic, náš výcvik by však měl začít. Tak tedy vyrážíme. Teď máš čas na nějaké dotazy, jakmile dorazíme tam, kde chci cvičit, tam už na to čas mít nebudeš. Jo a promiň, že jsem se nepředstavil. Já jsem Terashi Yotochi." Poté co se tí představí ti podá ti ruku a usměje se na tebe. Po chvíli jsi se ohlédl, ale ANBU nikde. Takže teď putujete úplně sami. Klan Yotochi ti nic neříka a nikdy jsi o něm nic neslyšel. |
| |
| Po souboji, představení Vítězství je sice mé, jenomže nálada těch dvou klesla dost nízko – Fugaku nejspíš z porážky a ještě něčeho a Yumi vypadala, že jí vadí její slabost (hádám z toho jak je smutná). Yumi po chvíli ticha řekne pouze: Jo, fajn, najdem senseie a Hibary se s ním může domluvit. Vyrážíme tedy znovu prohledávat vesnici, po cestě však znovu nastane nulová konverzace, ale máme štěstí, jelikož jejich sensei sedí ve stejné restauraci, ve které za nás Fugaku platil oběd. Jen co přistoupíme, už na nás pouští sarkasmus ( ten člověk toho nejspíš hodně zažil, skvěle někdo mě víc podobný zkušenostmi z útrap života) a ptá se co jsem zač. Natáhnu tedy ruku a představím se: Dobrý den, jmenuji se Hibary z klanu Kyoya a rád bych se stal jedním z nindžů v Konoze, tedy pokud mne přijme vaše vesnice. Pokud řekne něco ve smyslu : Proč se chceš do Konohy odpovým chci najít svou komunitu(společenstvý, přátele, místo kterrému mohu říkat domov) nebo : Nejdřív si tě odkouším, povím mu o tom souboji s Fugakem, jenom však, že jme bojovali, o té jeho prohře pomlčím pokud se přímo nezeptá kdo vyhrál. |
| |
| Se senseiem: Vyslechnu si senseie s "kyselým ksichtem" a pak už o poznání méně naštvaněji a více s nezájmem v hlase odpovím: Nemám tucha, někam se vypařil. Ale tady tenhle, je fakt dobrej. Porazil mě v ukázce svých schopností, nikoho nemá a tak jsem se domníval, že by se mohl hodit. Má dobrý základy a nejspíš i celkem dobře vyvinutý čich, navíc se umí pohybovat naprosto neslyšně a má sílu jak pár volů. Aby nedošlo k omylu, po stopě uznání není v mém hlasu, ani stopa. Prohlížím si opět nehty na prstech své levé ruky a v tváři mám chladný výraz plný nezájmu. Celé to vyznívá jako jen konstatování, jako nějaký nezáživný výklad. Ostatně stejně zatím máme houbeles co na práci, a když už se tu tak poflakujeme, tak můžeme přeci vypomoci jednomu sirotkovi, kor když něco umí. Krom toho, když se tu bude poflakovat, tak si ho možná všimnou shinobi z jiné vesnice a zkusí ho získat pro sebe, takže mi přijde jako nanejvýš logické se pokusit ho získat - pokud on bude chtít - na svou stranu. Přeci jen mi krapet zhnusení do toho výkladu plného nezájmu pronikl. Tak a teď bychom mohli vypadnout, abych si mohl vyhlédnout nejbližší strom a na něm se pověsit. Tady chcíp pes. |
| |
| Les Večer se mi v hlavě zrodil plán a také se ho chystám reagovat... musím ho ale provést bleskově a taky rychle zdrhnout. Když piká, běžím na jednu stranu takže, že o mě ví. Tak hlasitě pronesu: Bushin no jutsu! Udělám tři klony, což ostatně délám vždy. Šeptem poté udělám mizu bushin no jutsu. Vydrží toho víc, tak b si mohl chvíli myslet, že to jsem já. Klony vydávají chrozné množství chakry. Všichni najednou uděláme henge. Klony se změní na králíky, mizu bushin na lišku a já na orla. Poté se pokusím provést opak Akki no chkara, aneb utlumit svou chakru tak, že opravdu bude připomínat lesní zvěř. Jen u sebe, nikoliv od konů. Poté roztáhnu křídla a úprkem vyrazím do dáli. |
| |
| Akki Plán ti vyšel. Sensei si jako vždy chtěl trchu pohrát, a tak nejdřív vyřídil Bushiny. Když však vyřadil i Mizu Bushin, řekl že se vzdává. Ty si se však neozval, a tak mu to došlo. Bylo však již pozdě. Ty jsi mezitím byla už na kilometry daleko. Vítr tě však zanesl nad oceán, a tak teď mířiš směr Kumogakure no Sato. Po pár kilometrech nad oceánem, jsi zahlédla loď. Byla tmavá, ne-li černá a na palubě bylo hodně neznámích ninjů. Vypadaly velmi divně. Měli na sobě černé kombinézi, a díky orlímu zraku jsi také viděl, že tam bylo několik ninjů, kteří měli velké levandulové oči bez zornic. Ano ti ninjové ovládali Byakugan, velmi silnou kekkei genkai klanu Hyuuga, teď již známou po celém světě. Zděsil si se. Pár ninjů z Konohy si již viděla, rozhodně ale takhle nevypadali. Možná ovládají také nějakou kekkei genkai z Mlžné ... Kdo ví, teď se ale musíš soustředit na let, protože citíš, že ti pomalu ale jistě mizí chakra. Někde vy tříčtvrtině letu už cítiš, že obsah chakry klesl pod kritickou hranici. Buďto něco rychle uděláš, nebo spadneš a budeš muset doplavat a nevíš, jestli by ti na to stačili síly ... |
| |
| volnost Cítím, že sensei si hraje, vyřídil klony. Cítím to, prtože je nemusím ovládat chakrou. Rychle přidám. Mezitím vyřídil i mizu bushina... no co, snad mne nedožene.. Pak mne ale vítr zanese nad oceán... Snad to zásoba chakry vydrží Jestli se mi to povede, budu dosti znaven, ale epší znaven, než tam být s ním. Nevím, kam půjdu, zběhy ve vesnicích moc nepřijímají. Ale co.. můžu tvrdit, že ninja nejsem... Mé myšlenky se dále rozbíhají směrem volnosti... pak mne ale upoutá divná loď. Co to? Konoha? Ale... to je úplně jiný? Rád bych se zastavil a prozkoumal to, ale i když démon, furt jsem genin. A moje chakra při přeměně mizí. Letím rychle dál, musím tam být co nejdřív. Když ale chakra klesla pod kritickou hranici, slétl jsem nad hladinu, proměnil se zpě a zbytkem udržoval stání na vodě. Sensei už mě nevycítí... Ruce jsem dal do pečetě tygra, silně se soustředil... vyvolal jsem všechno co mám, do jediného momentu. Nevyjde-li to, utopim se... akki no chikara!!!! Povede-li se mi jutsu, část chakry se obnoví. Pokud se tak stane, opět se změním a letím dál. proč jen nemůžu lítat? Ty křídla jsou k ničemu... (myslím ty, jež mám normálně... |
| |
| Úspěšně hledání senseie Netrvá dlouho a sensei je nalezen. Nechám kluky, ať všechno vysvětlí, a sama se tvářím nepříliš zaujatě. Musím si potom se senseiem promluvit o tom přeložení, protože by se fakt mohlo stát, že nás pošlou na misi, která je pro moje kolegy vyhovující, ale pro mě nad moje síly, a já bych nechtěla takovýmhle hloupým nedopatřením zemřít. Kdo ty týmy jako rozděloval?! Víceméně jenom mlčky čekám, až si to sensei celý nějak vyřeší a roztřídí, aby v tom nebyl zmatek. Hlavně čekám, až tihlet idva odejdou, abych si s ním mohla promluvit o samotě. Nemám v plánu hnedla odejít, spíš tu právě chci zůstat. Musím si o tom promluvit. Hlavně nechápu, proč s tím nikdo nic nedělal, že jsem v nesprávném týmu na nesprávném místě. Copak to jde, abych byla víc jak o polovinu slabší než zbytek týmu? I Rukito není žádná slabotka.. Oproti mě. Kruci.. To jsem to zjistila až teď a ne rovnou při rozdělování týmů? Je fakt, že tím by se enormně silný tým vyrovnal, kdyby do něj šoupli někoho, jako jsem já... Ale to je zbytečný riziko. Nechápu, proč tolik chtějí riskovat můj život, jako ti nahoře, jako Hokage a tak. Ksó.. No táák, sensei, musíme si promluvit.. |
| |
| Hibary, Fugaku "Hmmm o tom se pobavíme až s Hokage-sama,teď však musíme najít Rukita, protože bych chtěl co nejdříve vyrazit zpět do Konohy. Fugaku, Hibary, vy běžte najít Rukita - naposledy jsem ho viděl někde poblíž místního tržiště. Aspoň budete mít čas si spolu popovídat. Jo a pokud bude Hibary chtít, může se s námi vydat do Konohy." Hlas senseie zněl vel,mi vážně a naléhavě, a tak jste radši ihned vyrazili. Yumi Poté co chlapci odešli, se sensei otočil k tobě s rázavým pohledem na tváři. "Tak Yumi povídej, co máš na srdci?" Tentokrát jeho hlas zněl uvolněně a příjemně. Nejspíš asi z tvého pohledu usoudil, že by sis chtěla promluvit. Je vidět, že je velmi bystrý. Jako jeo dědeček. Poté co se tě zeptal, se šoupnul na lavici, čimž vedle sebe vytvořil místo a naznačil ti, aby sis sedla pokud chceš ... |
| |
| Hledání Rukita: Loudavým krokem zamířím k tržišti, bez ohledu na to, zda mě Hibary následuje či nikoliv. Proč musí ten spratek chodit furt se mnou? K čertu, to mi udělal sensei naschvál, Hibary ani neví jak Rukito vypadá....ksó, tomuhle říkám den blbec. Procházím se po tržnici a koukám po Rukitovi, ale taky si prohlížím co tu stánkaři prodávají. Ovoce....zelenina....rýže...rýže...zase rýže...no nic moc, tady chcíp pes. Procházím mezi stánky a sám z vlastní iniciativy na Hibaryho nemluvím, není ostatně o čem. No tak Rukito, vylez ven.... ukaž se, nebo budu muset požádat tady tohodle přivandrovalce o pomoc a to už bych asi nevydržel... Jestli ho nenajdu přímo na tržnici, tak se vyskočím na střechu nejvyššího domku asi nějakého dvoupatrového a zkusím ho zahlédnou odtamtud. |
| |
| Rozhovor se senseiem Sensei je neobyčejně vnímavý. Ale nijak mi to nevadí. Vlastně je to možná lepší. Kdyby mě poslal s těma dvěma, nemohla bych odmlouvat a musela bych jít, a to bych si s ním pak nemohla promluvit. Sednu si vedle senseie na lavici a zadívám se kamsi do země. "Eh, sensei, víte.. Fugaku a Hibary spolu svedli cvičný souboj, aby se osvědčily Hibaryho schopnosti, jestli má vůbec cenu ho brát za vámi... Takový souboj... Já se jejich síle vůbec nevyrovnám! A Rukitově nejspíš taky ne. Co vůbec dělám v tomhle týmu? Copak když to rozdělovali nemysleli na to, že jednou by mohli celý náš tým poslat na misi, která by byla pro Fugaka a Rukita v pohodě, ale pro mě by to mohla být vražedná mise? Když bude na mě nepřítel moc silný?" Zatvářím se zkroušeně. "Nemohla bych požádat o přeložení do jiného, slabšího týmu?" Aspoň by v něm nehrozilo, že mě někdo přizabije jenom proto, že moje úroveň ne úroveň mých kolegů nebude stačit.. |
| |
| Hledání Rukita Výborně jejich sensei mi dal šanci, takže už stačí jenom najít Rukita (třetího člena, kterého ovšem vůbec neznám), odejít do Konohy a čekat na „rozsudek“ Hokageho (o něm vím pouze, že je to mocný, nebezpečný shinobi). Odcházím pouze s Fugakem (furt se mnou nemluví, tak jej raději neobtěžuji), Yumi zůstáva s jejich senseiem. To sem tomu dal, ti dva mi pořádně pomohli a já jim za to dám depku. Vidím jasně, že Fugaku hledá Rukita velmi usilovně, aby nemusel být dál vedle mě. Hledám spolu s ním(pátrám po nějakém klukovy s čelenkou Listové), ale držím si od něj trochu odstup, abych nevypadal jako vtěrka. Jinak nemohu zde použít svůj čich moc dobře (ze všech těm pachů je mi trochu šoufl, tak se snažím dýchat hlavně pusou), a tak hledání jde pomalu. Pokud jej nenajdeme v tržnici, počkám na Fugaku pod tou budovou, na kterou vyskočil. |
| |
| Yumi Poté, co jsi vyslovila otázku, se sensei chvíli zamyslel, a poté začal s proslovem: "Něco podobného jsem čekal, i když ne až tak vyhrocené. Už když mi tě Hokage-sama přiděloval s dvěma klukama, z toho jeden velmi nadějný, který už na akademii ovládl Mizu rappa, a druhý s Hyuuga klanu (pokud jsem se o tom zatím nezmínil tak se omlouvám :)), bylo mi to divné, a tak jsem se ho na to zeptal. Odpověděl mi, že věří, že se v tobě skrývá velký potenciál. Protože podle moudrých tvé klanu by tvůj drak měl dorůst výšky rovnoměrné s královnami. Poté už když tě prý viděl jako dítě tak prý věřil, že dokážeš to co nikdo z tvé klanu před tebou. A navíc, jelikož je teď nedostatek ninjů, tak jsou téměř všichni posíláni na všechny mise. A tak už není těžká a lehká. Ale ta ve které de o život a ta ve které méně. A tak by si měla být spíše šťastná za to, že v tomto týmu jsi. A kdyby si chtěla, stejně jsem to měl v plánu, mohl bych tě po našem návratu naučit něco, co by ti pomohlo proniknout" odpověděl ti klidným, nepřekvapeným hlasem. Hibary a Fugaku Po chvilce Fugakova pozorování, jste konečně Rukita objevili někde v postraní uličce, jak tam mlátí dva ožrali kteří ho chtěli ukrást. A vedl si velmi dobře. Jeden už ležel na zemi, a druhý právě padl s uzavřenými Tenketsu. Poté vystouplé žíly u jeho oka zmizeli, a jeho oči byli opět jako dřív. Nikoliv ale normální. Jeho velké duhovky měli levandulovou barvu a byli bez zornic. Klasické znaky klanu Hyuuga. A povídá se, že Rukito zdědil ještě větší talent než známý Neji Hyuuga. Hibary ví o tomto klanu něco málo z doslechu, a Fugaku není o nic moc chytřejší ... |
| |
| Akki Jutsu se ti povedlo, a ty jsi bezpečně přeletěl oceán a teď si to míříš směr Kumo. Pá kilometrů před Kumo ti však došla chakra, a ty jsi náhle upadl do bezvědomí a spadl jsi na zem. Díky své rychlosti si však udělal takové nouzové přistaní. Henge zatím nezmizelo, a když jsi se přestal hýbat a díky bezvědomí si utlumil životní funkce, Henge si už nebere skoro žádnou chakru, a tak tam ležíš a když náhle si s posledních chvil zahlédl, jak se k tobě někdo blíží. Je to nějaký kluk s nějakým dospělým (Hongo, Terashi. Poté jsi tě však mdloby přemohli a ty jsi upadl do hlubokého bezvědomí. Ani nevíš, jestli sitě všimli. Jelikož jsi ale furt přeměnění v orla, šance na tvůj nález se snižuje. |
| |
| Na střeše --> Rukito: Sleduju Rukita, který momentálně předvádí všem co umí na dvou zlodějíčcích. Jsem obklopen samými idioty. Mávnu na Hibaryho a ukážu mu směr, kterým má jít a sám seskočím k Rukitovi dolů ze střechy. Podívám se na něj a pak na ty dva zmlácené. Kde se flákáš? Je po tobě celkem sháňka. Řeknu a počkám až dojde Hibary. Hibary - tohle je Rukito, Rukito tohle je Hibary, doprovodíme ho do Konohy. Představím ty dva čímž si splním společenskou povinnost a pak se ještě podívám na ty dva zmlácené: Hoši, měli jste asi blbej den co? Já taky, tak mě nes*erte a vypadněte. Řeknu dost ledovým hlasem a nechám je běžet. Půjdeme asi zpátky, není chytré tu moc zůstávat, bůhví kolik dalších tento kravál přilákal. A sensei na nás čeká v hospodě. Zamračím se a zamířím zpátky do hospody. Tohle je vážně den blbec, od samýho začátku, už aby jsme vypadli. |
| |
| Hledání Rukita - nalezen Fugaku mi ukáže směr, kde jej viděl, jdu do uličky a vidím jen kluka Fugakova věku spolu s ňákejma zmlácenýma chlápkama. Fugaku nás představuje, ale já se spíš koukám na tu spoušť(tohle nebyly obyčejný fyzický útoky, spíš to vypadá na poškození uvnitř ne navenek) a prohlížím si Rukita (vypadá jak drsňák a ty oči, má určitě oční techniku a ta barva, co to je?) Jak jsem tušil Fugaku má blbou náladu a vylívá si to na těch dvou chlápkách, co se sotva pohnou. Pak už jen zavelí směr sensei a jdeme, ale pořád mám neklid v hlavě z toho chlápka, cítím, že je silný. Abych trochu uvolnil napětí situace, řeknu: Jestli máte na mně nějakou, otázku rád odpovím, tedy pokud nebude až moc osobní. |
| |
| Zpátky k senseiovi: Ano, jednu otázku bych měl - proč jsi mi ksakru musel zkřížit cestu. Už nejsem vzteklý, ale jen nevrlý a vracím se postupně do svého "ignorantského" normálu. Chvíli přemýšlím na co se ho zeptat, zdali vůbec na něco. Chci vůbec vědět odkud je? Skutečně? Ať odpoví cokoliv, určitě mě to zase nepotěší, tak proč se ptát... na druhou stranu, když se ho nezeptám... tak mi možná unikne něco podstatného... Neodolám a zeptám se na něco, na co se měl zeptat už sensei: Z jaké skryté vesnice jsi, kde jsi absolvoval akademii? Řeknu to dost chladně a nahmatám dvojici kunaiů v kapse. Jestli to je špeh, tak mě napadne... možná...snad na něj budeme s Rukitem stačit... |
| |
| Rozhovor mezi šestmi očima Takže se zeptal přímo a rovně, ale čekal jsem, že tato otázka od něj nebo od jejich senseie. Upřímnost a zvědavost jak to jen dokáže potěšit. Vyndávám z batohu svou čelenku a odpovídám: Ohledně vesnice ti mohu pouze říct, že jsem před rokem získal tuhle čelenku, ukazuji znak Mlžné a dívám se na ni očima, ve kterých je vidět vzpomínání na minulost a smutek(asi první lidskost co ukazuji), ale co se týče akademie je to trochu jinak a trochu moc dlouhý, takže to malinko zkrátím a něco vynechám. Úplně cítím jak mě pozorují, i když nevím jestli se zájmem nebo jen z opatrnosti. Když mi byli čtyři odvlekly mně od mého klanu do jednoho výcvikového tábora Krvavá mlha. O rodině jsem neslyšel dodnes. Bohužel co se týče výcviku byl náš opravdu drastický. Tys ses nejspíš učil pár hodin v akademii a pak sis akorát udělal pilnou přípravu na zítřek, ale já se musel učit celý den, všechno co nejlépe a co nejvíc, protože na těch znalostech závisel můj život. Raději vynechám věci jak jsme museli zabíjet ostatní spolužáky a různé další zrůdnosti co tam s námi prováděli, páč bych ho asi přivedl do průšvihu. V deseti po zkouškách mi daly tuhle čelenku a o tři měsíce později nás rozkázali zabít, kvůli bezpečí vesnice nebo čemu. Strhl se útěk a já dokázal utéct. Na to stisknu čelenku a zavřu oči, protože jen vykládat jim ten kousek z mého života bolel, ale trochu se mi ulevilo a já pocítil pocit, jakoby ze mě odpadlo kus nějakého závaží. Jelikož už po mém proslovu vidíme restauraci, schovám čelenku do kapsy, aby nešla vidět, vcházím do restaurace a řeknu Yumi a jejich senseio: Hoj tak už jsme zpátky. |
| |
| Cože? Když mi řeknou, abych zmrazil tu vlnu dost mě to vyvede z míry..... přesněji úplně zamrznu a nevím, co mám dělat, nebo říci. " Emh no víte ja takto zamražovat neumím." povzdechnu si , když ta vodní vlna letí na ten strom. "Já zatím tak daleko s ninjutsu nejsem. Teda ne že bych nechtěl, ale no víte jak bych to tak nějak ......... ono tohle prostě BOHUŽEL zatím nezvládnu...." dodám koktavě, protože je mi opravdu líto, že jsem všechny zklamal. Je mi to natolik líto, že bych se nejraději ani neviděl. A navíc se cítím opravdu trapně. Když se po chvíli seberu, skusím si napravit reputaci malou ukázkou, co svedu a dovedu. " Jestli mám něco zamrazit, tak snad jedině soupeřovy svaly, nebo jeho samotného." sotva dořeknu udělám rychle sérii pečetí a kolem mě se během chvíle objeví 3 klony. " Říkal jste tamten strom sensei?" a ušklíbnu se. Mezitím už moje klony běží přímo proti tomu stromu. Když jsou od něj asi jen půl metru, spojím ruce do pečetě a křiknu: "Thai!!!" a klony se "rozpustí na vodu, která jen tak( ovšem stále velice rychle letí na ten strom). A jakmile se stromu dotknou první kapky změním pečeť a vyřknu: "Khai!!!" a voda, která spočine na kůře stromu ihned zamrzne. Tohle jsem ještě nezkoušel, a už vůbec nikomu neukazoval, ale povedlo se mi to výborně, což na mém obličeji vykouzlí, po tom všem takový sebejistý úsměv. "Vaše přání jsem bohužel splnit nemohl, ale snad bych mohl přispět alespoň takto." a na mých ústech vyroste úsměv ještě větší. |
| |
| Představování a věci tomu podobné Když mě popadnou a začnou se mnou běžet do neznáma, tak se nebráním a rychlou cestu si užívám. Páni, to je rychlost. Snad jednou takové dosáhnu i já. Když si za vesnicí dáme pauzu, a oni se mi začnou představovat, tak se jenom usmívám. Nejdříve se představí ona. Natáhnu k ní ruku a trochu se začervenám. Velmi mě těší Uriko-san. Já jsem Toshiro Hitsugaia. Pak se představí i ten Hyuuga. Tomu jen kývnu hlavou. Prozradil něco o sobe? Tak dobrá no, ale nevím jestli vám to bude stačit. Poté si šáhnu do batohu a z termo sáčku si vytáhnu jeden nanuk. Než ho rozbalím, tak ještě dopovím. Tak mé jméno je Toshiro. Pocházím z klanu Hitsugaia. Moje hodnost je gennin a mám rád nanuky. Nanuk rozbalím a dám ho do pusy. |
| |
| Hádanka jménem Hibary opět poodkryta: S nezájmem v očích poslouchám Hibaryho a o tom čím asi prošel, či musel projít mám poměrně dobrou představu. Legendy o "krvavé Mlžné" dorazily již dávno i do naší vesnice. Tak tak je to tedy...proto je tak silný...teď to dává všecko smysl, tenhle týpek už má pár životů určitě na kontě...proto jsem měl z něj ten divný pocit při ukázce... no jistě... Nedívám se na něj, nechci aby mi viděl do očí, ve kterých teď není nezájem... ale emoce o dosti rozdílnější. Jsem to ale blbec... mě sere, že s ním prohraju... a on.... do hajzlu... asi si budu muset začít zvykat, že nejsem jediný, kdo je "vyjímečný"... i když proti němu, byl můj život klidný... bohové... Pak se na okamžik přestanu chovat jako rozmazlené děcko (čímž jsem) a nabídnu mu ruku s úsměvem ve tváři a tentokrát s nepředstíraným zájmem, snad soucitem, ale také přátelsky řeknu: Prve jsem odmítl si s tebou potřást rukou, neboť jsem si myslel, že nejsi dost dobrý pro mě a porážku jsem bral jako ponížení. Nyní, ale ti nabízím svou ruku já a ptám se jestli jsem dost dobrý pro tebe. A omlouvám se za své chování. Co to melu? Vždyť to zní jak z nějakého filmu? Do háje proč mi tohle nikdy nejde.... |
| |
| Rozmluva se senseiem Můj drak? Oni někdy viděli mého draka? Jaký je? Jak vypadá? Není t okrálovna ale bude stejně velký.. Páni! Já se na něj tak těším!! Pohledem hltám každé senseiovo slovo, pokud mluví o mém budoucím drakovi. Co vím, jaká je velikost královen, tak.. To bude ten drak teda pořádně pořádný macek! Ani nebude potřebovat echniky na to, aby poničil vesnici.. Paráda, takovej kolos.. Mít u sebe někoho takového, skutečně bych sílu těch dvou dohnala. Sama pro sebe se pousměju. Dokážu, dokážu.. To dokáže můj drak, ne já! To jsem se jenom zvládla dobře narodit, že jsem se narodila tak, aby na mě vyšel.. A krom toho, dostanu ho až moc pozdě na to, aby mi to třeba v tuhle chvíli mohlo být co platné... Stále nevypadám moc potěšeně. Mise, která je sebevražedná míň, a která víc.. To jsem právě vědět spíš nepotřebovala. To mě moc neuklidní. A když už, vím, že právě s takovýmhle týmem budu posílaná na mise, které jsou sebevražedné víc. Ale já nechci skončit jenom proto, že jsem byla špatně rozřazená do týmu.. Když se ale zmíní o něčem "novém", zvednu hlavu a podívám se na senseie, vypadám zaujatě. Něco.. Co? Pokud jde o ninjutsu, no, můžeme to zkusit, ale nejsem tolik trénovaná na to, abych byla v ninjutsu zběhlá.. Zachmuřím se, pak se ale pousměju. "Sensei, taková nabídka se přeci neodmítá.." V očích mi zaplanou šibalské ohníčky. Už vypadám celkem uklidněná a že díky otmu, co mi sensei nabídl, jsem se celkem smířila s tím, že zbytek týmu bude nad moje síly. Teď už jenom se senseiem můžeme počkat, až se kluci vrátí.. |
| |
| Návrat Vypadá to, že po mém „příběhu vzpomínek“ Fugaku ukázal svou přátelskou tvář spolu s omluvou. Nejspíš jej uklidnilo, že příčina porážky nebyl on, ale jiný výcvik. To mám radost, protože náš spor nejspíš zmizel i jeho nálada zvýšila svou stupnici. Nabídnutou ruku přijmu s úsměvem (tvůj výstup se mi nezdá moc divný, jelikož jsem jich moc nezažil) a dodám: Tvou omluvu i ruku přijímám, stisk ruky, ale nemysli si, že tě nepovažuji za dost dobrého pro mě, páč si mě při tom souboji donutil jít na maximum, takže dobrej být musíš. Nálada zlepšena, spory uzavřeny( pro teď), teď jenom doufat v Yumiino zlepšení nálady, jelikož na tom byla hůř. Pokračujeme směr restaurace, chci se zeptat Fugaka jak vlastně on vyrůstal nebo jak to vypadalo u něj na akademii(představu jak se učí jinde totiž nemám žádnou), ale jelikož už vidíme restauraci nechám to na jindy. Když vstoupím do místnosti vidím tvář Yumi podobající se veselému sluníčku (její sensei je fakt něco) a tak pouze řeknu: Hoj už jsme zpátky. Chvíly pak počkám než si jejich sensei vyřídí své záležitosti, a pak mu připomenu tu svojí, a že chci jít s nimi do Konohy. |
| |
| Yumi, Hibary a Fugaku Yumi, sensei na tebe mrkl, a hned poté přišli Hibary, Fugaku a Rukito. Hned poté jste vyrazili na cestu. Sensei nasadil velmi ostré tempo. Je vidět, že chce být v Konoze co nejdříve. Nebo to má nějaký jiný důvod? Pár kilometrů za vesničkou Hibary ucítil nějaký dívný pach, ten pach byl podobný tomu, který cítil když našel vypálenou vesnici, kde chvíli žil. Než vás ale stihl upozozornit, Na každého z vás letělí kunaie. Sakumo, Hibary a Rukito to vykrli, Sakumo díky reflexům, Rukito díky Byakuganu, a Hubary díky čichu. Yumi a Fugaku, vy ste to schytali. Yumi to schatal do pravého ramene, a Fugaku do levé nohy. Naštěstí na nich nbyly výbušné lístky. Pár chvil na to se ukázali nepřátele. Je jich pešt. Jsou oděni v černém, a vidíte jim jen oči. |
| |
| Odchod z vesnice a přepadení: Ještě dlouho přemýšlím o Hibarym a Skryté Mlžné, celý ten jeho příběh nutí k zamyšlení nad tím, co vlastně dělám proto, abych byl silnější a co musel dělat on. Jednou ho dostanu a to tak, že to ani nepostřehne. Dávám si takové předsevzetí, když vyrážíme. Už jsem opět zcela "v normálu", tvář plná znuzeného nezájmu a očích jen otrávenost nad dnešním dnem a vůbec asi vším kolem. V hlavě si jen přehrávám dokolečka ten souboj, abych odkryl tajemství jeho síly a některé věci, jsou zřejmé, jiné až tak úplně ne. Čich, má silný čich... to je jasné... a taky ještě něco, ty zuby, ty pohyby ... v tom ještě něco bude... ale ten čich je jasný, stačí být jen po větru od něj a nenajde mě...samozřejmě...pro příště... Ani nepostřehnu letící kunai a uvědomím si, že je něco špatně, až ve chvíli, kdy citím v levém lýtku ostrou bolest a koukám, že mi z něj trčí kunai. Auuuu...., zazní mi jen v hlavě a tvář se mi zkřivý bolestí, bleskově se sehnu, chytnu ten kunai a rychle ho vytáhnu ze své nohy. Je to dost bolestivé a i když se pomalu narovnám, tak cítím, jak mi po noze ztéká k botám krev. Jsem zraněný... kčertu! Podívám se na těch pět útočníků a s mírně pobledlou tváří čekám co udělá sensei. |
| |
| Bůhví kde... Pozor na ANBU Nevím jak dlouho už se takhle bezcílně potuluji po kraji, ale rozhodně to nebude krátká chvíle. Mám pocit, že chodím v jednom kruhu, a asi i chodím. Je mi to ale jedno. Nejsem schopen se vzpamatovat z toho, co se stalo. Pořád to mám před očima. Pořád se to vrací v mých snech. Pořádně nespím a pořádně nejím. Nevím, jak to se mnou bude vypadat za nějakou dobu, ale je jasné, že já vydržím, protože se musím pomstít. A to půjde jedině tak, že zesílím. I když nevím jak, prostě zesílím. V tom se přede mnou objevili dva členové ANBU ze Suny. To rozhodně není bezpečné, protože nejspíš budu hlavní podezřelý z činu, který se stal ve vesnici. I když bych se asi dost snadno obhájil, ztratil bych tak možnost zlepšit se. Proto se co nejrychleji schovám. Je jasné, že kdyby chtěli, najdou mě a já můžu jen doufat, že někam pospíchají a nevšimnou si mě. Potom, až mi zmizí z dohledu, zůstanu ještě nějakou dobu v úkrytu. Jen tak pro jistotu a částečně také kvůli strachu. Potom se dál vydám na nekonečnou cestu pouští a hledám něco, nebo někoho, kdo by mě z toho dokázal zachránit. |
| |
| Odchod z vesnice, přepadení Konečně odcházíme z vesnice vstříc novým dnů( pro mě naděje), pouze se mi nelíbí to tempo co nasadil Sakumo, jako když není všechno v pohodě, utíkáme snad z vesnice před něčím. Co mně asi tak čeká v Konoze, pokud mne hokage přijme, tak to splatím jemu a vesnici jak jen budu moct, také myslím, že si mě Fugaku označil jako motivaci. Budu trénovat ještě více než mi šlo o život, naučím se nové techniky, vylepším staré, rozšířím si znalosti, ukovám či vylepším nové zbraně, prostě budu cvičit jako šílenej šílenec, ale hlavně nejdřív najdu způsob jak ovládat mé druhé já, protože nebudu nikdy tak silný, pokud má mysl nebude „celá“. Ta představa naplňuje moji duši štěstím i přípravnou bolestí. Nelituji však ničeho, teď se blýská na lepší časy a bolest těla jako platba to není špatná cena. Chvíli ještě takhle rozjímám, když v tom mi ovane kolem nosu pach, který mi z nějakého důvody vadí(nejspíš moje zvířecí instinkty), náhle si uvědomím, že ten pach znám, stejně to páchlo ve vesnici, když ji vyvraždily před 14dny. Už otvírám pusu, abych varoval ostatní, jenomže to už na nás letí kunaie. Můj nos mi opět zachránil život, Rukito to zas vykryl pomocí byakuganu a Sakumo díky dlouhé praxi reflexi, bohužel Fugaku a Yumi zas takové štěstí neměli(doufám, že po tomhle budou trénovat víc). Hned po útoku se objeví pět postav v pláštích a kápích, nejspíš to budou ti co tu vesnici vypálil, grabalové myslím. Musím zjistit jejich záměry a něco o nich co nejrychleji, páč při boji je budu muset zabít pokud možno okamžitě. Zeptám se tedy: Kdo jste a co po nás chcete? Pro jistotou už vytahuji levou tomfu, pokud dojde k boji nasadím si svoji čelenku, kterou mám pořád v kapse. Mám z toho opravdu špatnej pocit, určitě to budou cvičení zabijáci jako já, pouze zkušenější a nespíš silnější, to bude masakr. |
| |
| Přepadení Po celou dobu kdy jsme se připravovali an cestu jsem se culila a zářila jak sluníčko. Už se na tu techniku moc těším, ať už to bude cokoliv. Doufám ale, že to bude něco, co mi k něčemu bude platné.. Jestli to bude další technika typu D nebo C, tak se na to asi můžu vykašlat. Z vesnice téměř zdrháme. To už přestanu tak zářit. Nejsem blbá a každýmu druhýmu debilovi by docvaklo, že nejspíš něco není v pořádku. Ale sensei nás na to neupozorní. Dělá si srandu?! Kdybych byla o něco blbější, nenapadlo by mě si dávat pozor, a najednou by odněkud vyletěla kunai, a.." Zaslechnu svistot kunaie a v příštím okamžiku mi bodavá bolest projede ramenem a posléze i celou rukou. K čertu! Zatnu zuby, abych se přinutila nevykřiknout, trochu se třesu potlačovanou bolestí. Mohla jsem to taky schytat někam hůř, třeba do důležitých orgánů, ale to neznemná, že by to nemohlo bolet.. A to teda pořádně bolet. Ksó, ksó! Bolí to jako čert, ale ještě mi to úlně nebrání ve skládání pečetí, proto se připravím. Na vrhání kunaií a vůbec na podobný boj mě teď s tou rukou asi moc neužije, když jsem pravák.. A ke své smůle ani moc ninjutsu neovládám. Ksó! Jo, přesně tohohle jsem se bála! Přinutím se stát v klidu a bez hlesnutí, i když si musím zuby kousat ret až skoro do krve, a čekám na rozkazy senseie. Sice nejsem moc dobrá v boji, ale obeznámená a disciplinovaná jsem dost na to, abych věděla, že pokud náš boj nebude aspoň trochu oraganizovaný, nedopadne to vůbec dobře. Tím spíš, že jich je víc. A kdo jiný než sensei by nás mohl řídit.. |
| |
| Yumi. Hibary, Fugaku Po chvilce mlčení, sesnsei s obrovskou rychlostí utvoří pečetě, a hlesne povel: Doton: Yomi Numa. Poté se pod čtyřmi z pěti protivníků utvoří bažina a oni do ní začnou pomalu zapadat. Náhle však dali ruce do pečetě Tora, a začali splývat s okolím. podle stop bahna vidíte, že vyskočili a pomocí chakry se drží na bažině. Teď jesensei aspoň může vidět. Pak ale pravil vašim směrem. Já se postarám o ty čtyři, a vy si vemte těch zbylých šest za vámi. A opravu, za vámi stálo dalších pět podobných protivníků, a k nim ještě přiskočil pátý z první řady. Než ste se však nadáli, tak už taky začali mizet. Rukito je díky Byakuganu vidí, a Hibary je dokáže lehce cítit. Na absolutní obranu to však nestačí. A pak začaalo peklo. Neviditelní protivníci se na vás hrnuli, a vy jste se sotva bránili, spíš ste jen odvraceli údery na přijatelnější místa. Senseie ste zahlídli, že má podobný problém. JE však na tom líp a taky díky stopám bahna je vidí a lépe se brání.Taijutsu nemají nijak extra, odhadujete je na úroveň Chuunin. To by se dalo zvládnout. Náhle však začali útočit s kunai a vy jste už utržili pár nehezkých zranění. Fugaku O tebe se moc nepřátelé nezajímali, chvíli si s tebou hráli, ale potom přešli na Hibaryho a Yumi. Rukito se mezitím bránil svým dvoum nepřátelům. Náhle vidíš, jak Yumi i Hibary klečí, každý sice jinde ale ve velmi podobné poloze (proč to nechám na vás), jako by čekali na popravu. V tu chvíli si to téměř vzdal, pak se ale něco v tobě změnilo, a ty jsi je chtěl za každou cenu ochránit. Vydal si ze sebe strašlivý výkřik, a pak se to stalo. Úplně se ti změnilo vidění. Svět dostal jiné barvy, nepřítele jsi viděl zřetelně, dokonce si i dokázal předpovídat jeho pohyby. Ano konečně jsi v sobě objevil pokrevní vlastnost předávanou klanem Uchiha, Sharinagan! Zachránit však můžeš jen jednoho, a z nějakého důvodu máš pocit, že se Yumi ubrání sama. A tak jsi se rozhodl zachránit Hibaryho. Vidíš jak ho jeden nija drží a druhý se rozmýšlí kam by mu zabodl kunai. Máš nějvyší čas vyrazit. Yumi Krev už ti zalila celé pravé rameno, včetně mateřského znaménka v podobě draka. Náhle se v tobě něco hnulo, nejspíše vnitřní zranění a začala si kašlat krev. Instinktivně jsi dala ruce před pusu, takže je teď máš celé od krve. Náhle se za tebou objevil protivník a kopnul tě do zad, takže si spadla na všechny čtyři. Jakmile si však dala pravou ruku na zem, objevila se pečeť a objevil se velký kouř. Poté co zmizel, jsi se rozhlédla, a zjistila si, že ležíš na hlavě velkého, šesti metrového modrého draka. |
| |
| Boj - Překváápkoo!! Vy se postarejte o těch šest? Vytřeštím oči. Je fakt, že jsme čtyři, a s Hibaryho, Fugakovou a Rukitovou sílou by to neměl být zas až takový problém, každopádně, některý z nás si musí vzít na starosti dva, a já to rozhodně nebudu - všichni víme proč. Začnou na nás útočit. Neměla bych to snadný, ani kdyby byli vidět, a tím spíš, že vidět nejsou, mám krapet víc problém. Sakra! Zraněné rameno celkem bolí a teče z něj dost krve, ale kunai si z něj nevyndavám, i když to při každém pohybu bolí, protože vím, že to bych té krve ztratila přeci jenom trochu víc. Najednou dostanu zvláštní pocit, nejspíš nějaké vnitřní zranění, a začnu kašlat krev. Instinktivně nastavím ruce před pusu. Celkem mě mate, že to ani tolika nebolí, to vnitřní zranění. Ku**a.. To mi moc nepomáhá, že kašlu krev.. Takhle ztratím moc krve! Přestala jsem být ostražitá, následuje tvrdý kopanec do zad a já padám na zem, ruce nastavím instinktivně pod sebe, abych sebou o tu zem tolika netřískla. Krev zbarví zeminu a když se moje pravá ruka dotkne země.. H-heh? Překvapí mě jak kouř, tak ta pečeť (vždyť jsem nepoužila žádné jutsu!) a tím spíš vytřeštím oči, když si všimnu, že už se neválím po zemi ale kraluju svému okolí z velké hlavy draka, měřícího asi šest metrů do výšky. M-můj drak? Co tu dělá? Zatvářím se zmateně, ale zároveň mám děsnou radost. Měla jsme ho/ji přivolat až při chuuninské zkoušce.. A on/ona je tady teď? Naprosto nevnímám okolní vřavu (protože za mnou na dračí hlavu se asi jenom tak někdo beztrestně nedostane) a s vykulenýma očima si prohlížím šupiny pod sebou. Ale sensei měl pravdu.. Není to královna, a přesto je tak obrovská.. Nebo obrovský? Celkem bych se i kochala tím, že najednou se jakýkoliv boj tolika obrátil v můj prospěch, ale nakonec je mi jasné, že předtím se musí tohle nějak ukončit. Ale jak bych se s ní/ním mohla domluvit? Teda, u nás v klanu říkali, že spolu můžeme mluvit myšlenkami.. Zamyslím se a zkusím se soustředit. "Ehm.. Ty? Můžeš prosím trošku pomoct?" Nevidím sice drakovi do tváře, ale slyším souhlasné zabručení, a drak pode mnou se dá do pohybu. Okamžitě co zjistím, že asi nebude moc snadný se tu udržet, zakotvím na dračí hlavě pomocí chakry. Drak se pohybuje kupředu a příležitostně máchá ocasem (nepřítele nevidí, ale zato vidí ty naše, takže po mém upozornění si dává pozor, aby některého od nás nezasáhl). Počítám, že s tímhletím kolosem to celé i celkem brzy skončí. "Heh, páni.. Dík." Vděčně pohladím dračí hlavu (i když s možná ještě bojuje, každopádně, moje problémy v tuhle chvíli řeší drak). "Není za co.. Přivolala jsi mě, a teď jsem s tebou. Jsem tu od otho, abych ti pomáhala." "Dobře.. To je bezva! Mimochodem, jmenuju se Yumi." "Já jsem Nyoko." Následuje suverénní krosení nepřátel obřím drakem. |
| |
| Nouzovka Po povedeném jutsu se v orlí podobě vádm co nejrychleji k Oblačné. Jejím o stošest, vím že se tak asi dost strhám. Tady to někde bude, už jsem blízko, vím to. Štván myšlenkou cíle už nevnímám množství chakry, dokud mi nedojde. Začínají na mě jít mdloby, což není dobré. Neeee. Takovej kus před cílem a... Jediné, co ješě udělám je, že zamířím k zemi. To už jsem tak vyčerpán, žr se kus nad zemí ani nepřeměním zpět, prostě slítnu. Vidím dvě postavy. Co to? Pak už ale orlovi definitivně klesnou víčka, bohužel přeměnen... |
| |
| Přepadení: Do háje s váma...ksó tohle je vážně tak problematické..., nadávám ve svých myšlenkách, když se snažím vykrývat údery mých dvou soupeřů, kteří si se mnou jenom hrají. Sotva se zvládám bránit svým fumaa shurikenem a krok za krokem ustupuju. Levou nohu mám zalitou krví ze zásahu kunaiem na začátku a obdržím ještě několik menších povrchových zranění. Aniž bych si to uvědomoval, tak začínám pomalu, ale jistě propadat zoufalství. Jsem bledý jak stěna, dílem z krevní ztráty ze zranění, ale hlavně z toho, že jsem vyděšený tak, že je zázrak, že mě můj vlastní strach ještě neochromil. Krucinál...tohle je určitě konec...kdybych aspoň věděl co jsou zač...a proč nás chtějí zabít... Vykryju další úder fuuma shurikenem v pravé ruce, ale kunaiem v levé ruce, už nestihnu vykrýt útok toho druhé. Pocítím ostrou bolest na levé straně hrudníku, naštěstí ten útok byl veden jen malou silou protože se útočník asi chce jen pobavit a nepronikl přes žebra hlouběji, ale přeci jen dost hluboko na to, aby se mi udělali mžitky před očima, když jej navíc ze mě soupeř vytrhl tak, aby způsobil. že rána bude co "nejošklivější" a rozšířil ji, tak klesnu na jedno koleno, zatímco ti dva se očividně baví. Tohle je konec.... Pomalu se rozhlédnu doufajíc, že by mi Yumi nebo Hibary mohli přijít na pomoc, ale namísto toho vidím, že jsou v ještě bezvýchodnější situaci než já. Vidím jak Yumi kašle krev nejspíše z nějakého vnitřního zranění a Hibaryho drží jeden ninja vší silou, zatímco druhý přemýšlí, kam by mu zasadil ránu kunaiem. U mě to taky nevypadá nijak růžově, jsem vyčerpaný a zvládnu vykrývat sotva toho jednoho, ale jsou na mě dva. A pak si uvědomím to jediné co zbývá si uvědomit:My tady umřeme... já tady umřu... já nechci umřít.... ne ještě ne..., trochu se třesu a znovu pohlédnu na Hibaryho, který vypadal jako by čekal na popravu. Tohle je konec...jsme vyřízení...a to jsem ho ani nestihl porazit...nikoho nikdy neporazím...už nikdy... Jsem sice připraven to "zabalit", ale pak se prostě rozhodnu, že když umřít, tak "s muzikou"... těžce se zvednu a prudce svírám oči zavřené tou bolestí...když je otevřu, tak jsou v nich sharingany, ale to si ještě ani neuvědomuju... Nnnee!, téměř zachroptím a "podezřele snadno" vykryji úder soupeře. Řekl jsem ne! Vydám ze sebe nelidský výkřik plný vzteku, strachu a nenávisti na dnešní zatracený den a hodím po jednom ze svých soupeřů kunai tak rychle, že ho ani nestihne vykrýt a už leží na zemi s kunaiem až po rukojeť zaraženým v pravé části hrudi - má prošpikovanou pravou plíci, roztočím fuuma shuriken, vykryju úder toho druhýho útočníka vrhnu shuriken po něm. Kage shuriken no jutsu! Prvnímu se vyhne, ale druhý ho už zasáhne, odhodí a zle doseká. Pak se rozeběhnu s dvěma kunai k Hibarymu, všichni se mi zdají tak pomalí až je to neuvěřitelné. Ve chvíli, kdy už jeden z nich téměř zaraží kunai do Hibaryho těla, tak tam dorazím já a jeden kunai nastrčím na odvrácení úderu proti Hibarymu zatímco druhý vrazím do ramena toho, který Hibaryho drží. Pak pustím oba kunaie, chytnu Hibaryho za rameno a vytáhnu ho k sobě, zatímco těm dvěma dochází co se stalo, tak já už skladám pečetě: Mizu Rappa! a z bezprostřední blízkosti ty dva zásahnu vodní vlnou. Táhněte do hajzlu bastardi..., ještě si stihnu pomyslet, ale pak už jen zavrávorám a padnu na zem, sharingany z mých očí zmizí, takže bůhví jestli si jich Hibary mohl vůbec všimnout. Jsem ještě vyřízenější než při souboji s Hibarym. Na mnoha místech mám menší řezná zranění a dvou (levá noha a levá strana hrudníku) dvě ošklivé bodné rány, mimoto jsem vydal nemálo chakry, takže jsem rád, že jsem rád. Ztratil jsem poměrně dost krve, a i když nekrvácím natolik, aby to ohrozilo život, tak jsem unavený a lehce se mi přivírají oči, ale na nic z toho nemyslím...mé myšlenky patří tátovi... ...tys byl Uchiha...a já...mám sharingan...tati... Oči se mi ještě zalijí slzami, takže vidím jen rozmazaně, zatímco ležím na břiše vedle Hibaryho. |
| |
| Přepadení Takže na konec po nás nešlo jen 6, ale 10 parchantů. Kromě toho ovládají slušnou maskovací techniku, takže s nimi může pořádně bojovat jen Rukito. Po Rukitovi jdou 2, po mně taky a Fugaku s Yumi mají po jednom. Nebýt té zatracené techniky už by bylo po boji. Rukito se bránil zatím beze zranění, já díky čichu odvracím tomfami nejdrsnější rány a seky( od kunaií mám škrábance na rukou a břichu), už ani nevím jak na tom sou Yumi a Fugaku. Bohužel má druhá stránka po vycítění nebezpečí a krve, se probudila a už mě nutila si přehodit pásku na levé oko(pomocí toho ji držím na uzdě). Křičela na mě: Pust mě ven Hibary, takhle nedokážeš bojovat, ale já ano. Konec konců já jsem pravý predátor. No a co, že jsou neviditelní. Vystopuji je, chytím, zabiji a sním. Shahahahhahahahahahaha.[/b]Bohužel nás „rozhovor“ mi zabránil v tom, abych se bránil.Když jsem ucítil dopad na zem, bylo již pozdě (tomfy mi spadly na zem), ale ten zmetek furt ne a ne přestat, takže sem akorát sebou šil jak šílenej(neměl jsem plnou kontrolu nad svým tělem). Síla mého věznitele stačila, aby mne přidržoval a druhý se chystal na smrtící ránu. Sakra tady nemůžu zemřít, začínám novej život, s novejma lidma, tady nesmím umřít odmítám. Trn ze zadku mi nakonec vytáhne Fugaku (bylo to jen na chvíli, ale vidím jeho šaringan (učili nás o něm, jedna z nejnebezpečnějších očních technik, základní schopností bylo, že dokázali vidět nepřítelovy techniky, takže teď je viděl, to teda přišlo vhod), lehce zraní mé věznitele a pak omdlí. Vyschla mu čakra, k tomu zranění a ztráta krve, budu ho muset pak ošetřit. Dívám se na Fugaka, který mi právě zachránil mé naděje i život, ale začíná ve mně vřít něco jiného vztek. Promluvím naprosto chladně: Zranili jste někoho, kdo mi dal naději na nový život. Mé druhé já opět doráží, abych jej pustil, jenomže když se naše oči se střetnou, on se strachem stáhne. Moje tomfy, které leží na zemi vykopnu tak, že je chytím za rukojeť a přiložím vnější stranou k sobě. Všechny vás zabiju, křiknu, ale zároveň vypustím svou krvežíznivost a chuť zabíjet ven. Cítí ji všichni mí soupeři a já zas cítím jejich zděšení (z toho pocitu cítím něco jako co to jako je?). Dívám se po nich (tedy spíš čichám, jelikož jim Fugaku způsobil zranění tak již vím přesně kde jsou), vidím, že Yumi přivolala nějakého draka (její soupeř nejspíš zdrhl, aby to s námi co nejrychleji skoncoval a potom to ve skupině skončily s drakem), to bude ještě zajímavé. Cítím, že ti dva co je Fugaku spláchl se už ke mně blíží. Tak dobrá musím to skoncovat co nejrychleji a pak ošetřit Fugaka, nebo tady chcípne. Uvolnit, white fangs, křiknu a z mých tomf odpadne kryt a odkryjí ostří (to ostří je podobné tomu co měl ten chlap Krenen v hellboy jedničce). Jakmile jsou ti dva dostatečně blízsko, jdu na svou maximální rychlost a useknu jim hlavy. Když padnou k mým jejich nohám ukážu na soupeře co měl Fugaku a řeknu: Ty si další, kterého zabiji. |
| |
| Yumi, Fugaku, Hibary Protivníky se vám nakonec podařilo vyřídit. Jakmile jste se však rozhlédli (Fugaku se samozřejmě probudil), čekala na vás velmi špatná zpráva. Rukito tento boj nepřežil. Zemřel na několika násobné zásahy životně důležitých míst. Normálně by měl padnout hned po prvním zásahu. On však přežil ještě další čtyři, a stačil ještě vyřídit pět Grabalů, kteří přišli jako posili. Teď jste teprve všichni poznali, co to bylo za výjmečného ninju. Už v tomto věku ovládl Hakkeshou Kaiten. Sakumo své protivníky vyřídil pouze pomocí taijutsu, ale byl tím docela zaneprázdněn, takže mu nemohl pomoci. A na léčení už je pozdě. Dostal pět smrtelných ran, ale stejně bojoval, dokud neporazil všechny protivníky. Všichni jste z toho velmi zdrceni, a hlavně Sakumo si to dává za vinu. Poté ho vzal, a vyrazil směr Konoha. Od té doby několik týdnů nepromluvil. Vám nezbývá nic jiného než se vydat za ním. JElikož nese Rukita, tak neběží nijak závratnou rychlostí. (místo pro osobní rozhovory) Yo ANBU si tě nevimli, protože měli velmi důležitý rozhovor: "Nechce se mi to věřit, ale byla to Konoha. Ty černý plameny, to uměj jen Uchihové, jak nám ostatně předvedl Itachi, a vypráví se, že kluk z těch Huygů, nebo jak to je, ovládal techniku, které dělala přesně takovídle krátery. A taky to zasáhlo několik lidí najednou. A taky se řiká, že ta jejich vlastnost, jim umožňuje soupeře zabít jedním úderem, nebo zavřít jeho tenketsu. A ti mrtví nejevili žádné známky násilí, a někteří měli protrhané oblečení na několika místech. Já ti říkám, byla to Konoha." Tohle je celkem vážný. Suna sice vaší vesničku moc nemusela, teď se však bojí o svůj zadek, a to by mohlo vyvolat další válku ninjů. Můžeš tomu zabránit, pokud včas varuješ Konohu, a nebo dáš vysvětlení Suně. Vzhledem k tomu, že Sunu taky nemáš rád, by byla asi lepší ta Konoha. A taky o hodně zajímavjejší. |
| |
| Konec bloudění--> cesta do Konohy ANBU byli, naštěstí pro mě, zabráni do rozhovoru, který je zatěžoval natolik, že si mě ani nevšimly. To je velice dobře, ale ten kus rozhovoru, co jsem slyšel se mi nelíbil ani trochu. Konoha... Suna je naštvaná... neměli nás přece rádi... spíš mají strach než zlost. Nebyla to Konoha, ale Akatsuki, jenže to Suna řešit nebude. Musím to jít rychle vyřídit do Konohy. Rozhodnu se. Jsem možná jediná osoba na světě, která v tuhle chvíli dokáže zastavit hrozící válku. Vyrazím co nejrychleji dokážu směr Konoha. Moje taijutsu nikdy nebylo na vysoké úrovni, protože ho kvůli loutce tolik nepotřebuji, a proto jsem v běhu celkem pomalý. Ještě navíc mám na zádech v obvazech zabalenou loutku a batoh, ve kterém mám oblečení a je to dost těžké. Přesto se snažím běžet co nejrychleji to jde. Chce Akatsuki vyvolat válku. Proč si ale vybrala naší vesnici, když jí Suna nemá v lásce. To byl buď byl blbej plán a nebo záměr. Třeba chtěli něco u nás ve vesnici, ale co asi tak mohli chtít. Nebyli jsme ničím zajímavý. přemýšlím po cestě, abych zahnal nepříjemný pocit z dlouhého a únavného běhu. |
| |
| Napůl při vědomí - napůl mimo: Ležím bezvládně v kaluži vody co zbyla z mého Mizu Rappa a mám přivřené oči. Chce se mi spát, jsem unavený a cítím každé zranění na svém těle, jen ta bolest mě drží při vědomí, jakoby z dálky vnímám co se děje, cítím nějakou bestii (Hibaryho v "druhém já"), ale nemám, ani sílu abych se tím nějak zabýval, ostatně mě to je i jedno...najednou je mi vlastně úplně všechno jedno, protože jsem myšlenkama zcela jinde, z očí mi ztéká pár slz a je to vlastně po dlouhé době co pláču...vlastně si ani nevzpomínám, že bych někdy skutečně plakal - ale ta bolest ze zjištění, že můj otec byl Uchiha...že já jsem vlastně taky Uchiha...je toho zkrátka moc. ...nikdy o něm nemluvila...nikdy se ani slůvkem nezmínila, ani fotku mi neukázala nic...on byl Uchiha...z toho prokletého klanu...kdo z nich byl mým tátou?...Uchiha Sasuke? Kdo? ...bylo jednodušší nevědět, než vědět tohle...proč?...proč já? Teď se všechno změní...všechno...táto....kdo jsi byl? Proč jsi umřel? Jak...je mi 12 let...to už moc Uchihů nezbylo...jen Sasuke, jeho bratr a Madara....všichni vrazi a šílenci...proč já? Ještě víc se mi přivřou oči, ani se nehýbu a snad si i přeju okamžitě zemřít...bolest z poznání toho, že ať je to ten nebo onen, jsem já synem vraha je až příliš veliká a to ponížení už nemůže být snad za dnešek ani větší. Ale krom jediného páru slz, mrtvolného výrazu ve tváři - což se dá interpretovat jakkoliv a toho, že jsem zmáčený, zraněný a tentokrát opravdu zcela vyřízený jak fyzicky tak psychicky se ze mě vyčíst nedá nic jiného. Levou rukou šmátrám bůhví proč v blátě a ležíc na břiše se trochu chvěji vyčerpáním, zármutkem a bolestí. |
| |
| Po boji, umazaný od krve Můj vztek ustal, teprve až poslední útočník zemřel mou rukou. Z mých shirono kiba ztéká krev a nejenom z nich. Nepřítelova krev mi ztéká také z tváře a rukou. Na mně je teda pohled, skoro vypadám jak nějaký masový vrah, co zabil celou rodinu. Rozdíl je jenom v tom, že masový vrah nejsem a nezabil jsem rodinu. No nic po ostatních se podívám později, nejdříve musím dát alespoň první pomoc Fugakovi. Prohlédnu těla (nebo lépe řečeno kousky) nepřátel, jestli nemají nějakou lékárnu, obvazy, či něco jiného. Pokud jsem našel nějaké dokumenty(papíry s rozkazy, dopisy….) strčím je nenápadně do kapsy, stejně tak seberu pouzdra na zbraně(konečně mám zase vlastní). Po sesbírání všeho potřebného rychle běžím k Fugakovi, zapečetím své shirono kiba(bílé tesáky, jsou z nich zase normální tomfy) a pustím se do ohledávání zranění. Fugaku se zdá být trochu při vědomý, ale nejspíš nemá sílu ani cokoliv říct. Jeho oči vypadají mimo(myslím tím, že nad něčím přemýšlí), ale po chvilce ohledávání se změní pohled na „Proč mě osaháváš“. S úsměvem odpovím: Buď v klidu, dělám ti vyšetření. Dokončím prohlídku : Bude to v pohodě. Ta rána na hrudníku není zas tak hluboká, plíce i srdce máš nedotčeny a na stehně ti minul hlavní tepnu, ostatní jsou pouze lehčí škrábance. Na hrudník a stehno dám tlakové obvazy(pokud jsem nenašel u nich lékařské náčiní, tak prostě udělám obvazy z jejich oblečení), ostatní zranění nechám zatím být. Jdu se podívat po ostatních. Promiň budu tě muset vzít s sebou. Na to ho přehodím přes pravé rameno a utíkám směrem k Yumi. |
| |
| U brány Sledoval jsem senseie se silným despektem než jsem si všiml že mi ukradl můj meč. Ty svině... zavrčel jsem sice potichu ale dost na hlas aby mě slyšel. Naštěstí jsem měl dost rozumu abych se ovládl a nevrhl se na něj, ale bylo to tak tak. Sebrat mi můj meč, jak se opovažuješ? Rozhodně jsem neměl v plánu se s tím chlápkem jakkoliv vybavovat, prostě jsem si od něj vzal zpět svou zbraň a následoval ho na to jeho „tajné“ tréninkové místo. Přičemž jsem si nemohl nevšimnout že už mě nepronásledují oni ANBU, i když proč by taky měli? Tenhle Jounin je určitě víc než schopný mě v případě potřeby zpacifikovat, tak proč by se měli obtěžovat ještě oni? |
| |
| Po boji Boj na můj vkus skončil trochu rychle, a to se o to můj drak ani moc nezasloužil. Ale nevadí. Aspoň jsem od toho poraněného ramene a kašlání krve zůstala celkem v bezpečí.. A také od toho surového kopu do zad. "Páni.. Jsi tak obrovská, Nyoko." Teď, když na to je čas, fascinovaně se posadím na dračí hlavě a začnu rukou přejíždět po šupinách (z té výšky je opravdu špatný rozheld a ta hlava je celkem velká, takže já si Rukito ještě nevšimla, ne, že bych ho ignorovala). V mysli mi následuje smích, při kterém mě trochu zabrní kolem žaludku, protože tak velký drak má i poměrně hlučný (ale na tu hlučnost celkem libozvučný!) smích. "A budu tak velká, dokud se ty nenaučíš techniku, abys mě mohla zmenšit." Nyoko je vnímavější než já, a proto si všimne přicházejícího Hibaryho - upozorní mě a hlavu skloní k zemi, abych na Hibaryho celkem slušně viděla. Teď jsem i clekem zapomněla na to, že mi v rameni vězí kunai, když ale vidím, jak je vyřízený Fugaku, palčivá bolest v rameni se mi připomene. "Pojď sem, Hibary - san.." Mávnu, aby za mnou vyskočil na dračí hlavu, na které je dost místa na to, aby tam mohl položit Fugaka. Sama se tvářím sice lehce unaveně, a to rameno bolí, a taky jsem od něj celkem zakrvácená, ale jinak vypadám celkem v pohodě. Dračí hlava je položená na zemi, aby se na ni pohodlně lezlo. Pohlédnu na Fugaka a pak se znepokojeně rozhlédnu kolem. "Kde je vlastně Rukito?" Pokud jde o ten dračí kolos, na kterém stojím, ani se neobtěžuju něco vysvětlovat. |
| |
| Po boji, nesen kamsi...pryč. Když na mě Hibary mluví ještě ho moc nevnímám, když mě přetočí (to musí) na záda tak si teprve uvědomím jeho přítomnost a registruji, že mi ošetřil zranění na hrudi a na noze. V očích mám stále nepřítomný výraz typu "nejsem doma, zkuste to později", ale pomaličku se začínám vzpamatovávat a jakmile mě zvedne a přehodí přes rameno, tak jsem rázem plně při vědomí...chce se mi totiž zvracet, ale naštěstí to byl takový nával a k ničemu nedošlo. Cítím se hrozně slabý, na to, abych se jakkoliv hýbal, je mi zle, mám pocit, jako bych se dusil a nemohl dýchat, ačkoliv v konečném důsledku nijak vážně zraněn nejsem. Jsem asi v šoku z toho všeho, jak mě Hibary nese, ta spatřím kusy...těl? On-on je všechny zabil? Rozsekal? Bleskne mi hlavou a znovu se dostaví nával "chtít" zvracet...z toho co vidím. Zamotá se mi hlava a já opět upadnu do stavu, kdy jsem přítomen jen napůl, hlavu mám prázdnou a jen zírám kolem očima a raději se ani nehýbám. To že jsem od bahna vnímám jen velmi vzdáleně, stejně jako vše ostatní. |
| |
| Po boji, umazaný od krve – nalezení Yumi a Rukita Odcházím hledat Yumi s Fugakem na rameni. Procházím mezi kousky těl a cítím, že se Fugaku trochu víc probral(i když jen na chvíli). Yumi najdu pomocí čichu( tedy spíše jejího draka) a pádím jen tak rychle, aby se nic nestalo Fugakovi. Za chvilku už vidím Yumi i s jejím drakem, který zohýbá hlavu, abychom mohly vylézt. Vylezu tedy nahoru a vidím, že Yumi má nějaké odřeniny, krev u pusy a kunai v rameni. Položím Fugaka, který je pořád napůl v bezvědomí a řeknu Yumi: Ukaž ošetřím ti tu ránu. Jelikož se Yumi určitě ráda zbavý té nové ozdoby v rameni, očekávám, že se nechá šetřit. Prohlížím si to rameno, kunai není zas tak moc hluboko, ale má rozum, že si jej nevytáhla, to už by vykrvácela( za což ji pochválí), jenomže ven musí. Roztrhnu ji trošku drátěnou košili( abych jej mohl vytáhnout a ránu ošetřit), vytáhnu si další tlakové obvazi(ať už z oblečení, či z lékárny) a kus látky, který podám Yumi. Ten kunai ti budu muset vytáhnout pomalu, tak si tohle dej mezi zuby a chyť se mně za rameno. Jakmile ho má mezi zubany a chytí se mě za rameno, tak jej pomalu vytahuji(jestli si mi stiskla rameno, či nějaký jiný znak bolesti nechám na tobě), až jej vyndám zahodím jej, dám ti tlakový obvaz na ránu a pro jistotu tam dám ještě jeden. Pokud má nějaké vnitřní zranění tak jí nemohu pomoct, ani dát první pomoc, a tak ji vyzvu, ať si na chvíli zůstane sedět. Dobrá, teď musím najít Rukitu, tak vylezu na dračí hlavu tak, abych měl dobrý rozhled. Bohužel jej uvidím kousek dál od draka bez pohybu. Nad ničím nepřemýšlím a rychle běžím k němu( zda jde drak za mnou či ne mi je fuk), ale bohužel zjistím tu smutnou pravdu. Je mrtvý spolu se 7 mrtvými nepřáteli, oči má pořád otevřené a jasně na něm vidím 5 smrtelných zásahů- zásah do pravé plíce, přeseknuté tepny na obou stehnech, bodnutí do jater, bodnutí do ledvin. Sednu si k němu, zavřu mu oči, skloním hlavu a pomyslím si: Byl to opravdu pravý nindža. |
| |
| Bojiště: Ležím tam, kde mě zanechal Hibary a pomalu se mi vrací do tváře život, jsem sice strašně zesláblý, ale už jsem plně při vědomí. Pomalu se posadím a rozhlížím se kolem. Hibary právě někam odešel a Yumi je kousek ode mě a má ošetřené rameno. Zatracená práce...to se mi zas Rukito vysměje jak jsem dopadl...a Hibary taky chodí...tak zdá se, že z kluků jsem dopadl nejhůř já. Pak můj pohled zavadí o draka a já nechápavě zírám na tu "potvoru" Cože? Jak? Nemožné... Stočím pohled na Yumi a pak na draka. Páni...jestli se sebou něco neudělám, tak tu za chvilku budu za úplného břídila - Rukito je Hyuuga, Hibary je... no bůhvíco je, ale je silný a Yumi ... drak? Ksó... Zatnu zuby a pomalu se zvednu, jakmile se postavím, tak se mi zamotá hlava, já trochu nejistě zavrávorám a nebýt blízkého stromu, tak jsem asi zase na zemi. Uff...je ti dobře Yumi...jsi..v..po..řádku? Mluvím trochu ztěžka, protože mi je opravdu děsně, ale sotva jsem trochu pookřál vrací se do mé hlasu opět trochu té ignorance a do očí trochu chladu. Musím si pak s Hibarym promluvit o mém doujutsu...sharinganu... tohle nesmí nikdo vědět, byl by z toho průser. Dokud nezjistím víc o svém otci... Nejistými a trochu vrávoravými kroky zamířím k Hibarymu, který se sklání nad tělem Rukita, ani mě nějak nenapadne, že by mohlo být něco v nepořádku, když vidím 7 vyřízených protivníků a tak jen trochu chraplavě křiknu jejich směrem: Tě nějak zmohli co Rukito...dneska jenom 7? Na Hyuugu docela slabé nemyslíš. Pak se však Hibary od něj stáhne a já vidím na celé jeho Rukitovo tělo. Ne...proboha ne... to... ne! Zblednu snad ještě vic a dovrávorám až k jeho tělu. Na levou nohu nemůžu pořádně došlápnout, ale to je mi teď jedno. Ru..ki..to? To... nemůže... být pravda. Částečně šokem, částečně vysílením klesnu na kolena a pak na všechny čtyři...zírám do jeho zavřených očí a třesu se po celém těle. Proč? Ani jsme neměli čas se pořádně poznat... tohle ne... Zatínám zuby, ale tentokrát už to opravdu nejde...je toho tento šíleně moc na mě v tento den. Po tváři mi ztékají slzy a já jen mlčky zírám do jeho obličej se svěšenou hlavou. Proč? Proč? Proč nás napadli...? Proč ho museli zabít... proč do hajzlu proč? Pohlédnu pološíleným výrazem do Hibaryho očí jako bych v nich hledal odpověď, začíná se ve mě totiž pomaličku zformovávat podezření, že tohle všecko není náhoda.... Jestli zjistím, že ti bastardi byli z Mlžné... tak tě zabiju! Řeknu k Hibaru smrtelně chladným hlasem, vlastně je vidět, že už mi z toho všeho asi neslouží rozum jak by měl....zírám jen s pološíleným výrazem na Hibaryho, po tváři mi stékají slzy a celý se třesu bolestí, vztekem, strachem... snad vším. |
| |
| Rukito.. Rukito? Rukitoo!! Pohlédnu na Fugaka. Vypadá dost zřízeně. Ale asi není divu. Mě dost zachránila Nyoko, protože v závěru se jí všichni báli a nechali nás být. Na moji otázku nikdo neodpovídá, protože Hibary mě začne ošetřovat a Fugaku envypadá na to, že by nějak věděl o světě kolem, natož o sobě a o tom, na co jsem se ptala. Kývnu, nechám si roztrhnout síťku na rameni, a potom udělám všechno jak řekl Hibary. Jen co pohne kuanií, sevřu mu rameno jak v železném svěráku a zuby zakousnutými v látce drtím výkřik bolesti. Auu!! Drak jemně zabručí, zřejmě se mnou cítí. Nakonec je hotovo a Hibary mi obváže ránu, načež mám chvíli jenom tak sedět a on se jde rozhlédnout po bojišti. Zeptala bych se znovu, kde je Rukito, ale Fugaku se začal probírat, proto na něj obrátím pohled. "Víc než ty," řeknu s lehkou dávkou srkasmu a zašklebím se. Vnitřní zranění asi není tak vážné, a rameno už mám ošetřené, takže je mi celkem hej. Krom toho tady mám svého obřího dračího přítele.. Sleduji poheldem Fugaka a pak i Hibaryho, jak se nad něčím sklání. Z toho svého sedu uprostřed dračí hlavy mám poněkud špatný rozhled. "Chm.. Zajdu se ta mpodívat, co se děje, jo?" Odpovědí mi je jemné brouknutí. Zvednu se a pomalejším krokem, abych nedráždila případné vnitřní zranění, se vydám k těm dvěma. Ještě netuším, že tam jsou tři. Hibary a Fugaku mi zakrývají výhled. Takže jako první vidím sedm padlých protivníků. Páni.. Kdo to.. Rukito? Zaslechnu Fugakův hlas. Rukito?! I přes jakoukoliv bolest se dám do běhu a zastavím až u Rukitova těla, kde se svezu na bobek. Ne.. To nemůže.. Ani moc neuvažuju o tom, že shinobi nemá brečet. Začnu se třást a z očí mi po tvářích stečou slzy, přičemž vzlykání se snažím potlačit pevným stisknutím rtů k sobě. Nemluvím, protože bych akorát tak riskovala, že začnu vzlykat nahlas, a to nepotřebuju. Nedívám se na Fugaka a nevím, že on je na tom podobně jako já, takže si myslím, že by bylo trochu srabácký začít hodně bulet. Vlastně jsem Rukita ani moc neznala, ale už je to nějaký ten měsíc, co s námi byl v týmu, a vždycky to byl hrdina, a měl tolika potencionálu.. Rukito.. -san.. Zavřu oči. Původně mi z očí vyteklo pár osamocených slz, ale teď se začínají řinout proudem. Já se třesu a snažím se potlačit vzlykání. Svoje okolí vnímám asi natolik, abych věděla, že Fugakovi Rukitova smrt není úplně lhostejná. V mysli se mě snaží uklidnit broukání Nyoko, ale stejně se nemůžu zadržet. Tohle je trochu moc. "Rukito.." |
| |
| Po boji, umazaný od krve – truchlící nad Rukitou Snad jako jediný držím minutu ticha nad Rukitou. Fugaku dorazí jako další(měl raději ještě počkat, není v zrovna dobrém stavu, i když to není vážné), nejdřív neví o co jde, pak brečí nad přítelem(pokud to tak mohu říct) a nakonec na mně ječí s očima někoho, kdo ztratil něco důležitého. Nic na to neříkám, není co. Jednou věcí si ovšem jsem jist, tohle nebyla práce Mlžné, ti by na mně poslaly ojniny(i když mi tihle daly zabrat, ojninové to prostě nejsou, ti nosí masky ne kápě), spíš to je práce těch grabalů, jenomže i kdyby šli po mně, proč po mně poslaly tolik lidí, museli jít i po Fugakovi, Yumi, Rukitovi a jejich senseiovy (on to musel vědět, jinak by tak nespěchal). Po chvilce dorazí Yumi (další co se neměl ještě chvíli hýbat) a má to podobný průběh jako u Fugaka jenom s tím rozdílem, že ona mě neobviňuje. Po té co dokončím tu chvilku ticha řeknu: Půjdu se podívat po Sakumovi, vy tu zůstaňte, ještě by jste se neměli hýbat, když tak prohledejte ty mrtvé. Na to se otočím na toho draka: Můžeš je tu prosím chvíli ohlídat, budu se snažit být co nejdřív zpátky, tak je hlídej ať sebou moc neškubou, ano? Pokud mi drak nějak odpověděl, měl bych mu rozumně, ať už ze zvířecího hlediska, či z gesta. Běžím tedy směrem odkud cítím Sakumu, když jsem z dohledu podívám se na ty dokumenty co měly u sebe(pokud jsem tedy nějaké našel, Fugaku, či Yumi mohou najít u těch mrtvol) a jejich obsah si prozatím nechám pro sebe. Za ani 5minut ne dohoním Sakumu, jak také prohledává mrtvoly nepřátel(vypadá to, že mu dali zabrat jen časově, jaký to děsivý muž). Přijdu tedy k němu a řeknu mu pouze, že jej zavedu za ostatními (pokud mi bude něco chtít říct bude to jen mezi námi). Dovedu jej tedy k ostatním, sednu si kousek od Rukita(2-3m) a čekám jeho reakci. |
| |
| Den "Uberblbec": Mám toho všeho dost, když Hibary mlčky odejde tak se podívám ještě Rukitovo tělo, položím mu dlaň na čelo, zavřu oči a vzpomenu si na vše co o něm vím...a pak vynaložím veškerou svou duševní energii na jednu jedinou věc - abych se s tím vyrovnal po svém, v mysli i hlavě ho pohřbím a vymažu ze svého života. Je mrtvý...já živý...je pryč..já tady...sbohem příteli... Odtáhnu ruku a pomalu se zvednu, náhle už nejsem tak vyřízený jako předtím - "techniku" autosugesce naštěstí ovládám natolik, abych se byl relativně rychle vzpamatovat. Odvrátím zrak od Rukita a vyrazím ohledat ty mrtvé. Na tváři se mi pomalu objeví cynický a zhnusený výraz nad celou tou situací. Slunce svítí tak je všecko v pohodě ne? Ksó...tohle je votrava. Pomyslím si a jsem rád, že jsem konečně nalezl opět rovnováhu, i když tuším, že to nebude trvat dlouho a pak se s tím budu muset vypořádat jako každý jiný člověk - zármutkem. Ale ne teď...teď ne...teď jsem cynickej hajzlík a všechno a všichni jsou mi u řiti, Hibary, Rukito, Yumi, sensei i ti ninjové...co jsou vůbec kčertu zač? Přesvědčuju sebe sama, že je vlastně vše "allright" a začnu prohledávat těla. Posbírám si své zbraně a najdu nějaké kunaie, výbušné lístky. Ostatních si nevšímám. Se smyslem pro cynismus vytáhnu z jednoho těla svůj kunai a ještě do něj tak zlehka šťouchnu - bůhvíproč ale ten druh humoru mě uklidňuje. Všichni jsou mrtví...super...jen kua proč jsem nesejmul taky někoho já, namísto jsem se obtěžoval s tím Hibarym...jen další přítěž, bez něj bychom to zvládli lépe. Přemýšlím tak pro sebe a zvažuju všechny možnosti - je zjevné, že ninjové z Mlžné to nebyli. Tak kdo nebo co jsou zač? Hmm...tak ke komu patříte...řekni mi to, nebo ti vydloubnu oči... Trochu si povzdechnu a sednu na zem mezi ty "nejrozmašírovanější" mrtvoly někde u stromu a začnu si ze sesbíraných lékarniček dělat sám sobě první pomoc. Dělám to klidně, s nezájmem. Vlastně je mi to fuk - teď je mi to všecko jedno. Táákže co uděláme, sebereme se a půjdeme do Konohy, pak zakroutím vlastní matce krkem a zajdu na pohřeb Rukita - doufám, že bude nějaká ta pohřební hostina, nerad bych tam chodil jen tak mýrnixdýrnix. Až si ošetřím všechna zranění, tak ještě spolknu něco tabletek proti bolesti co jsem objevil u těch mrtvých. Pak si otevřu batoh a vyndám si z něj náhradní oblečení, tohle staré zahodím. Trochu se opláchnu, převlíknu se a lehce si přísnu hřívu. Tak a jako ze škatulky. Najím se a pak loudavým krokem dojdu k ostatním. Už jsem starej dobrej Fugaku, nezájem nad nezájem a mírný cynický úšklebek ve tváři - teď už mě nic nerozhodí - aspoň doufám. Nicméně, když vidím senseie zdrblého Rukitovou smrtí a Yumi, tak radši nemluvím, i když si myslím své "cosi o emocionálně nestabilních jedincích", na Rukitovo tělo se ani nepodívám a Hibarymu věnuju jen chladný a přezíravý pohled, nicméně přeci jen řeknu: Měli bychom jít a utábořit se přes noc někde jinde....sensei a Yumi jsou z toho docela v hajzlu. Řeknu hlasem frajírka, který je "na pěst". |
| |
| U Rukita Na Hibaryho prosbu drak jenom znovu souhlasně zabrouká. Nemá, jak by mu mohl jinak odpovědět - mluvit neumí, a myslí umí komunikovat jenom se mnou. Nechám Hibaryho, ať si jde kam chce, to samé pak u Fugaka. Nejprve se stále otřásám pláčem, ale nakonec se to zklidní, až mi z očí jenom tečou pramínky slz, a nakonec i ty vyschnou. Po celou dobu se snažím zůstat bez hlesu. Už to, že brečím, je provinění proti zákonům shinobi. Ještě tak vzlykat, abych svoji slabost přiznala Fugakovi, Hibarymu, Nyoko, sobě, a vlastně i mrtvému Rukitovi. Nakonec se až na pár slz utiším a pohlédnu na Rukita. Má zavřené oči, i když odhaduju, že vzhledem k otmu, jak umřel, mu je někdo zavřel až po smrti. Zavrtím hlavou. Moc jsem Rukita neznala, ale.. Stejně to byl můj kamarád. A kolega. Po pěkných pár měsíců. A měl obrovský talent.. Je ho fakt škoda. Otřu si tváře a stále zůstávám v polosedu-polokleku u Rukita. Fugaku i Hibary obhlíží mrtvoly. K otmu se já přimět nedokážu. Už jenom proto, že mezi mrtvolami tu máme i Rukita. A většina těch ninjů je surově zabitá, takže je to plné krve.. Nakonec se ale rozhodnu a sáhnu do Rukitova pouzdra se zbraněmi. Jeestli tam má něco důležitějšího než kuanie či shurikeny, vytáhnu to a schovám to k sobě. Nemůžu si být jistá, jestli se to ještě nebude hodit. Díky, Rukito.. Za všechno. Natáhnu ruku a konečky prstů přejedu po bledé tváři. Není to nějaký napůl milostný akt, prostě jenom, jako bych zkoušela, jestli náhodou není při vědomí. Ale není. Na to není žádná naděje. Když jsem mu prohlédla pouzdro (snažila jsem se spíš, aby mě nikdo krom Nyoko neregistroval, protože jsme měli prohlížet jenom nepřátele), zvládnu jenom dřepět u Rukita, a sledovat střídavě jeho tvář a Fugaka s Hibarym, případně senseiem, jestli ho odněkud vyštrachají. Jsem naprosto paralyzovaná Rukitovou smrtí, a moje zranění mi taky moc nepřidává, i když ot po ošetření bolí jenom tak napůl, a to tím ramenem ještě musím pohnout. Poměrně uklidňující mi přijde hlas Nyoko, který je v mysli se mnou. Jsem moc ráda, že se objevila. Teď budu mít kamarádku a dost platnou partnerku v boji, která mě nikdy neopustí. To je perfektní.. |
| |
| Po boji, umazaný od krve – tábořiště, otázka za všechny prachy Na Fugakův proslov zareaguji pouze takhle (jeho tónu si nevšímám): Fajn, tak vyrazíme hledat. Yumi, mi vyrazíme napřed najít místo na utáboření, potom nás najděte pomocí toho tvého šupinatého přítele, ano? Na její reakci ani nečekám, naznačím Fugakovi odchod a už běžíme. Za nějaký čas(hádám asi hodinu až dvě, během té doby nemluvím) najdem vhodné místo na přespání. Během cesty jsem pořád přemýšlel nad těmi útočníky. Proč zaútočily zrovna na nás, a co ta vesnice co vypálili před 14 dny, že by šli po mně jedna věc, ale proč zrovna po konoze? Dorazíme na místo a promluvím: Můžeš si vybrat,že buď rozděláš tábor, nebo půjdeš shánět večeři. A ještě něco. Musím se ho zeptat na tu oční techniku, páč mi neřekl, že je z klanu Učíha a taky vím, že poslední kdo měli tyhle oči nebyly zrovna sympaťáci, tak mu řeknu na rovinu: Zajímala by mě ta věc s tvým šaringanem, nepamatuji se žes říkal něco o tom, že si z jejich klanu. Dívám se Fugakovi přímo do očí a čekám jeho odpověď. |
| |
| Cesta z "místa": Jakmile vyrazíme tak mlčím celou cestu. Není co moc vykládat. Jdu pouze s Hibarym a svým ignorantským pohledem "prohledávám" okolí, zatímco pokračujeme dál tak jsem ponořen do svých myšlenek. Měli bychom asi pokračovat přes noc a dosáhnout Konohy co nejdříve, ale kvůli zraněním to není možné...ksó...jestli nás zase napadnou ti parchanti a já jim budu muset ukázat své doujutsu-sharingan, tak se dostanu do pěknýho maléru. Zatím to snad nikdo neví... i když Hibary ho mohl vidět...ksó...jestli nebude držet zobák, tak jsem v pořádným maléru, sharingan je dávno vymizelá technika, a kdyby někdo zjistil, že ho ovládám tak se na mě sesypou všichni grázlové jako vosy... od teď budu muset zabít každého, kdo můj sharingan uvidí...každého nepřítele, který mě donutí ho použít budu muset zabít... Když najdeme vhodné místo k táboření a Hibary mi "dá na výběr", tak ho propíchnu otráveným pohledem typu: "Ksó udělej to sám a neotravuj..." a odpovím: Nemůžu moc chodit na tu nohu, takže bude lepší, když rozbiju tábořiště, než když budu běhat po lese a něco lovit - ostatně na lov jsi tady lépe vybaven ty. Už se od něj s nezájmem otáčím, když vysloví to "a ještě něco" a následuje jeho otázka na mé oči - sharingany. Nepohlédnu na něj a celý můj výraz ve tváři ztuhne, pak jen odpovím: Nejsem Uchiha - k tomu prokletému klanu nepatřím, je mrtvý - zašel na svou vlastní pýchu. A to co mám v očích... to je moje věc a byl bych velmi nerad, kdyby ses o tom, kdekoliv zmiňoval... Trochu se zamračím a začnu připravovat tábořiště. Hibaryho si nevšímám a plně kontroluju své reakce, protože vím, že je nějakým způsobem - nejspíš čichem rozpoznat mé rozpoložení. Kdybych si mohl nařídit "nepotit se" tak si to nařídím...ale to je jen metafora, protože se stejně nepotím. Nejsem nervózní, vlastně jsem jen velice chladný. |
| |
| U Rukita Na Hibaryho slova pokrčím rameny. Chvíli tam ještě jenom tak klečím, pak se ale rozhodnu, že je čas oba kluky následovat. Kývnu na senseie (který je řekla bych už poblíž), a ukážu na Rukita. Tím naznačím, že by ho sensei mohl vzít s sebou. Ten to tak udělá (tak za něj budu trochu hrát, aby jsme se hnuli ^^) a nejspíš se vydá za oběma kluky (co já vím, jestli vám bude pomáhat pak připravovat tábořiště či co). Každopádně nakonec nejspíš dorazí za vámi. Já dojdu k Nyoko, vyjdu jí na hlavu a přišpendlím se tam pomocí chakry, nebo spíš, sednu si a pak se tam pomocí té chakry přichytím. Pak ji jenom ophladím po šupinách a trochu se usměju. Potřebovala bych se teď trochu odreagovat. "Můžeš vzletět? Chtěla bych zkusit, jaký je to pocit.." Je mi jasné, že ať to bude jakýkoliv pocit, bude v tom dostatečná dávka adrenalinu na to, aby mě to bezpečně odreagovalo od Rukitovy smrti. Možná proto jsem se nenabídla, že jeho tělo vezmu s sebou na Nyoko. To by se moc odreagovat nedalo, kdyby na mě čučel jeho mrtvolně bledý obličej. "Samozřejmě, maličká." Dračí hlava se pohne vzhůru, což mi vzhledem k přichycení chakrou nevadí, a pak Nyoko začne máchat křídly. Sleduji, jak tyhle velké plachty rozechvívají vzduch. Pořádně to hýbe i s korunami stromů, i když je Nyoko menší než průměrný strom. Nakonec se Nyoko odrazí.. A letíme. Je to hrozně zvláštní pocit. Možná proto, že je Nyoko tak velká, to ani není tak strašné, to létání, ale stejně se mi při pohledu dolů dělá trošku blbě. Létáme takhle ale dost dlouho, a asi po hodině mi to začne připadat nesmírně uklidňující. Nakonec asi po dvou hodinách letu Nyoko požádám a když uvidíme ze vzduchu tábořiště, nebo místo, které na něj kluci vybrali, Nyoko se tam snese a opatrně přistane, aby zaprvé neponičli už možná přichystané věci, a zadruhé aby všechny moc nevyděsila. Když dosedneme na zem, začnu ji teď už s úsměvem (skutečně se mi podařilo se celkem odvázat od Rukitovy smrti) hladit po šupinách, přičemž se mi vůebc nechce z ní slézt a jít pomoct klukům, případně ji enchat, ať se vrátí do svého světa. Stejně počítám s tím, že do Konohy se vrátím na jejím hřbetu, ať už proto, že jsem zraněná, a bude lepší, když se nebudu moc namáhat, a nebo proto, že rovnou ukážu celému svému klanu, že jsem v něčem v podstatě génius. Jsem jediná, kdo draka přivolal před chuuninskou zkouškou. Mamka bude mít radost. Sleduji veškeré přípravy na tábořiště - Fugaka a Hibaryho neslyším, pokud jde o jejich rozmluvu, s Nyoko jsme pro jistotu přistály celkem daleko. |
| |
| Sežrat nebo být sežrán Jak je vidět Fugaku byl překvapen, že v sobě objevil šaringan, teď se spíš bojí, jestli to nezjistí nějaká špatná osoba, do toho přiletěla Yumi na tom svém dráčkovi. Odpovím mu tedy způsobem, že to pochopí jen on(pro jistotu, aby nerozuměla Yumi či její drak, pokud by mně teď uslyšeli): Jak chceš u mě to máš schovaný, ale pamatuj, čím déle se budeš bát to použít, tím to přijde v nejmíň vhodnou dobu. Raději přemýšlej o tom, jak to použít a přitom to neukázat. Nechám Fugaka přemýšlet nad tím co jsem mu řekl a promluvím k Yumi: Zrovna jdu na lov, takže pokud má tvůj „společník“ hlad měl by si jít něco ulovit, do hodiny přijdu zpět. Potom se rozběhnu do lesa a čichám, co za zvíře ulovím k večeři. Cítím spoustu zvířat – králíky, bažanty, lišky…. a také jednoho medvěda asi 2 kilometry odsud. Měl bych vzít něco co sníme všechno a pokud možno zužitkuji. Chvíli přemýšlím co vzít, když v tom se zase ozve má druhá stránka: Odmítám snášet toho medvěda, tak blízko. Nebudu tu tolerovat dalšího dravce, kromě vlků a kromě mně samotného. Tak to vypadá, že je rozhodnuto, pouze se musím trochu připravit. Opravdu nestojím takhle vzpomínat na starý časy, kdy zabíjení těch potvor nás nutili dělat holýma rukama. Z jednoho stromu utrhnu větev a udělám si z ní oštěp, a potom stačí jenom držet stopu a hon na medvěda začíná. O 10 minut později již vidím medvěda, jak zrovna dojídá nějaké zvíře. Držím se pořád tak, aby mne neviděl nebo neucítil díky jeho citlivému nosu. Tak a teď jak na něj, mám mu zkusit zlomit páteř, když má zrovna nechráněná záda, nebo mu ten oštěp prostě zabodnout do tlamy? Veškeré mé myšlenky, ale skončí, jelikož vítr zprudka změnil směr a medvěd již ucítil můj pach, pach jiného predátora. Otočí se na mě, zařve(nejspíš to uslyší všichni v táboře), vystartuje na mě, když je u mě zvedne se na zadní(má okolo 2 a půl metru) a útočí svými prackami a čelistmi. Rychlost má docela dobrou, ale nestačí na to, aby mne chytil, počkám si tedy, až znovu zaútočí čelistmi a v ten moment mu zarazím oštěp až do mozku. Podařilo se, jenomže musím jej rychle vytáhnout a skočit na stranu, jelikož na mně padá kolem 400 kg těžké zvíře. Fuj to bylo těsně. Bohužel mi je jasný, že nemůžu vzít celého medvěda, tak vezmu kunai a vykuchám jej, zbyde pouze maso, kosti, kůže a nějaký ten tuk pod kůží( zhubl okolo 200kilo). Pořád to ovšem nestačí, tak odstraním ještě míchu( kterou pak koušu po cestě) a pánev(další kila dolů), pak jej svážu do klubíčka a pomalu táhnu do tábora (vykuchání mi zabralo kolem 20 minut). O 45minut později konečně dotáhnu do tábora toho kolose( míchu už jsem ohryzal a vyhodil) zpoceném z té tíhy. Fugaku( po cestě jsem pemýšlel jak skrýt jeho problém a napadlo mě pouze ho skrýt za brýlemi s červeným sklem) nejspíš rozdělal oheň, tak opatrně ořežu maso, abych nepoškodil kůži, dám nějaké opékat nad oheň a zvolám: Večeře bude za 15minut. |
| |
| Táboření: Fugakovi stran jeho "moralizování" jen chladně odpovím: To není tvoje věc, tak se o to nestarej a hleď si svýho... Až odejde tak stvořím dva Sumi Bunshiny (Atramentové klony), které mi pomohou s přípravou "tábořiště" - nanosit dřevo, rozdělat oheň a postavit provizorní "stany" - vlastně jen napnuté plachty přes větev, aby se každý mohl vyspat. Taky rozmístím po okolí tábořiště výbušné lístky, natažené dráty a další pasti (klasická oka, která poté co do nich někdo šlápne vyhodí toho nebožáka do výšky 5m a nechají ho tam viset) načež mé klony provedou vracejícího se Hibaryho a Yumi skrze pasti a stroze jim oznámí "kam nešlapat a kudy nechodit". Pro Rukitovo tělo nachystám plášť, aby jsme ho mohli tím přikrýt a neválel se tam jen tak. Senseie obeznámím s tím, že Hibary šel pro jídlo a než se vrátí, já již mám vše (hlavně díky klonům) připravené a sedím opodál na větvy stromu a naprosto ignoruju dění dole - teď chci být sám. Sharingan...to není dar, ale prokletí...prostě ho nebudu používat...Uchihové jsou mrtví a tím to hasne a s mamkou si hodně promluvím...tohle je docela novinka...akorát netuším s kým se to mohla vyspat, vždyť Uchihové... jsou pryč už pěkně dlouho... 50 let?...ne-li víc...jak se to sakra mohlo dostat až ke mě? Do hajzlu s tím vším... Když Hibary zahaleká to své "Večeře bude za 15minut." tak s sebou trochu trhnu, protože mě to vyruší z myšlenek, chvíli tam ještě jen tak sedím a pak sejdu k ohništi nad kterým se "něco" opéká. Ksó - taky jsem mohl říct rovnou, že nemám hlad..., pomyslím si ještě a nepřítomným pohledem "čučím" do ohně. |
| |
| Tábořiště Nakonec zůstanu Nyoko na halvě a položím se na břicho, přičemž sleduji Fuagaka a Hibaryho, případně senseie. Když Hibary promluví, jenom kývnu, bez jakéhokoliv slova. I když už jsem se trochu uklidnila, stejně mám poněkud depresivní náladu. Skloním pohled a začnu prstem objíždět tvar dračích šupin. "Jestli se chceš najít, můžeš.." "Ne, ani ne.. Jestli tu budete přes noc, myslím, že bdue pro nenápadnost lepší, abych se vrátila domů a pak jsi mě kdyžtak přivolala zítra, když budeš chtít odnést do Konohy.. A já se najím až doma." "Jo." Zabručím. "Ale teď tu ještě zůstaň.." "Neboj." Sleduji Fugaka, jak tam nastraží pasti. Když se vrátí Hibary, s lehkým povzdechem se zvednu na nohy a opatrně slezu Nyoko z halvy. Pak se na ní otočím. "Asi bys už měla jít.." "Já vím. Opatruj se." Zadívám se do jejích měděných očí.. A pak se ozve mohutné pufnutí a po velké dračici zůstane jenom oblak kouře. Dřív, než se rozplyne, se otočím, a pomalu se vydám k ohništi. Prvních pár pastí si pamatuju, kde jsou, takže kolem nich bezpečně projdu, protože jsem na to dávala pozor. Pak ale musím počkat pro jistotu na Fugaka a nechám se zavést k ohništi. Popadnu nejbližší špalek dřeva nebo něco, na co by se dalo sednout, posadím se, a mlčky si užívám tepla ohně mezitím co Hibary chystá večeři. Ani si nejsem jistá, jestli mám hlad. Všechno uvnitř mám takové sevřené.. Tak nějak jsem si všimla, že Fugaku se všech straní, a to takovým jiným způsobem než obvykle. I kdybych ale měla víc náladu na to mu nějak pomoct, stejně si nejsem jistá, jestli by to ocenil. Proto ho nechám být a zamlkle čekám, kdy bude jídlo. |
| |
| Tábořiště, aneb co s nudou Tenhle den pokračuje tedy dost pochmurně. Fugaku zas nad něčím hloubá(tentokrát se však nezajímám o co), Yumi mlčí a Sakuma (který došel chvilku po Yumi) pořád mlčí. Když je maso téměř připravené, řeknu: 2 minuty a můžete si chystat talíře. Na to Sakuma rozdá pár talířů a já rozdávám maso(kdo si řekne hodně tom dám hodně, kdo nechce nic, nic nedostane). Sobě dám hodně masa(pořád mám ještě hlad po svém putování), zvolám dobrou chuť a dám se do jídla. Strčím si do pusy první kousek masa(vítečný, kdyby k tomu byl jenom rajčatový džus bylo by to pro mě dokonalý) a zvolám po třetím soustu(chci nechat místo, pro vaše myšlenky na to maso, než řeknu co je to za maso): Vítečná večeře, opravdu nezaměnitelná chuť medvědího masa. U večeře jsem zabrán do jídla tak, že si nevšímám okolí, pokud má ještě někdo hlad(i já), dám dělat další maso(které odříznu medvědích kostí, nebo je tam dám i s kostmi). Po večeři zbytek masa i s tukem odříznu z kůže( ze kterého si pak udělám přikrývku) a zpracuji, aby mohlo být připraveno i na snídani(sice divný, ale nemám rád moc plýtvání) a zbytek dám do zásob. V hlavě mi pořád trčí ten Fugakův problém, podle mě stačí jenom schovat ty jeho oči, když to používá. Vytáhnu z batohu čistý papír, popadnu tužku a dám se do kreslení(spíš navrhování) brýlí. Brýle se dají koupit skoro všude, ale ne vždy najdeš ty správné a Fugaku potřebuje nějaký speciál. - Skla by měli být červená, pokud možno s neprůhledným sklem z vnější strany(aby nešli vidět oči z jedné strany, ale z druhé nezavazely ve výhledu), dále nějaký dobrý tvar(jednak kvůli designu, hlavně kvůli očím, aby nikde nevyčuhovali) a možná nějaký další doplněk jako mini vysílačka(nad tímhle se už směji trochu nahlas, zní to trochu jako smích od zvířete). Bože nad čím to přemýšlím, už se chovám jak idiot a beztak kdo ví, jestli mu tím jenom akorát nezabarvím výhled, nebo se mi s tím akorát vysměje. V tom se přestanu smát. Moment, třeba bych tuhle metodu mohl použít na zkrocení mého druhého já a bojovat „kompletně“, s oběma očima. Pokračuji tedy v nákresech a moc své okolí nezkoumám. To stojí za vyskoušení. |
| |
| Večeře: Když se začne "podávat" večeře, tak si nechám naložit "normální" porci - vlastně je mi jedno, kolik tam toho bude, chvíli na to "nemastně neslaně" zírám a pak si ukousnu. Vlastně ani nevím čím to - jestli tou krevní ztrátou kvůli, které vnímá všechno okolí "jinak" nebo prostě tím že mám opravdu hlad (i když si myslím něco jiného), ale po pár soustech se mi trochu vrátí barva do tváře a já se uvolním. Hovězí steak dokrvava to sice není...ale...dobrý to je taky. Pak Hibary, že to "medvědí maso je vítečné" přičemž sebou trochu škubnu, protože mi možná ta jeho nálada přijde vzhledem k situaci nemístná. Nebo je to možná jen můj pocit, že všechno je jedno... Ano, je to dobré..., připustím trochu opatrně a ještě dodám: ...děkuji za jídlo. Musím být trochu milejší...i když dneska...ale to je jedno. Pomalu dojím svou porci, nikam nespěchám a snad vypadám, že mi ani nechutná, ale to je jen tím mým nepřítomným výrazem. Dalo by se říci, že jím pomalu a "rozvážně", na nic nemyslím a soustředím se na vnímání každého detailu chuti toho masa. Až dojím svou porci, tak po sobě mlčky uklidím a bezeslova se vypařím pod svůj "stan", kde si lehnu a hledím si svého a trochu zase přemýšlím. Zítra dorazíme do Konohy...pak se zeptám matky na otce...nebo možná raději ne... ani nevím jestli to chci vědět... ještě bude ten pohřeb... Po chvilce posadím a podívám se na zraněnou nohu, trochu na to zranění přes obvaz přitlačím, abych vnímal tu bolest, ta mě na chvíli probere. Ksakru...musím to nějak celé promyslet...hlavně doufám, že Hibary bude držet zobák a už se se mnou o tom nebude bavit. Sharingany jsou mrtvé stejně jako Uchihové a tak to taky zůstane... Zvednu se a dojdu k ohni, do kterého trochu přiložím, abych se prohřál. Stejně to stojí všechno za hovno..., zabručím si tiše pro sebe tak aby to pokud možno nikdo neslyšel a po chvíli se zvednu ještě nastavím dlaně nad oheň a řeknu jen nezúčastněným hlasem: Dobrou noc sensei, dobrou noc Yumi a dobrou noc Hibary..., po těch slovech se zamračím a znovu zalezu do svého provizorního "stanu", kde se přikryji, lehnu si na břicho s rukama pod hlavou a po chvíli "civění" do kmene stromu přes jehož větve je natažená plachtovina usnu z ruky my vyklozne kunai, kterou tam celou tu dobu byl a na "stráži" zůstávají jen dva mé atramentové klony. |
| |
| Večeře a spánek Když dostanu talíř a i jídlo, poděkuju, ačkoliv to nezní moc nadšeně, a pustím se od jídla. Je to opravdu moc dobré, a vzhledem ke svojí povaze bych asi i rychle začala konverzovat, ale ovlivněna událostmi dnešního dne zůstávám lehce zachmuřeně mlčet, i když je naprosto jasné, ež to není nic proti komukoliv tady u ohně. "Jo, taky díky." Pokusím se usmát, a to něco, co se mi vytvoří na tváři, i celkem úsměv připomíná. Jen co jsem najezená, zůstanu u ohně a hledím do něj, přičemž uvažuju nad ítm, že se mi ani moc nechce spát. Dost mě potěšilo, že se mi povedlo přivolat Nyoko. Sice nejsem nijak extra dobrá kunoichi, ale tohle mě v očích klanu pozvedne vysoko, tím spíš, že Nyoko je tak neuvěřitelně velká, i když je jenom modrá. Dosáhla velikosti zlatých královen, což je naprosto úžasné.. A když mě teď taťka s trochou štěstí naučí speciální techniku, pomocí které Nyoko zmenším, protože přeci jenom zvíře s šesti metry v kohoutku není zrovna nejpraktičtější při pohybu v Konoze a na tajných misích, ani by se nemusela moc často vracet do své domoviny a mohla by tu zůstávat se mnou. A zároveň by v boji byla ještě užitečnější.. Přeci jenom, mohlo by víc zůstat v utajení, jak je velká, a pak by to pro protivníka bylo skutečně překvapení. Nyoko.. Zůstanu u ohně a jak se mi nechce spát, ani se mi nechce chodit nikam jinam. Uvažuju tak napůl o dnešním dni, o Nyoko, a o Rukitovi. Ani si neuvědomím, kdy se mi únavou zavřela víčka. Pomalým pohybem se svezu ze sedu do lehu na trávě, hřeje mě oheň, takže mi ani moc nemůže být zima. Ve spánku se stočím do klubíčka a spím. |
| |
| Tábořiště, spánek nejlepší lék, či trýznitel Večeře nejspíš chutnala všem, jenom ji všichni snědly poněkud mlčky, i když jim to nemůžu zazlívat. Smrt zanechá stopu na každém z nás dokonce i tehdy pokud se stane součástí jeho života. Náčrtky brýlí nechám být a dívám se po ostatních: Fugaku udělal klony na hlídání a sám šel chrnět, Yumi zas usnula u ohně a Sakumo pořád pozoruje Rukitovu mrtvolu. Fugaka i Sakumu nechám být, ale Yumi přikryji dekou z jejího „přístřešku“. Sakumo a Fugakovi kloni mají hlídku, a tak jdu také pod „stan“ a přikryji se dekou z medvědí kůže. Usínám jakmile mně dostane teplo medvědího kožichu, bohužel se špatnými sny. Zdá se mi opět o dětech co jsem musel zabít, abych přežil. Pořád a pořád dokola se mi vrací jejich tváře a to je dobře, protože nechci zapomenout na žádného co jsem tam zabil. Já je zabil abych mohl žít, ale chci si je pamatovat, protože musím žít kvůli nim, alespoň jeden z nás musí přežít jako trest těm co nás nutily zabíjet. Tyto sny se mi vracejí často, ale už kvůli nim se nepřevracím, neprobouzím, ani nekřičím ze spaní, pouze se potím jak se otevírají staré rány na mé duši, ale tentokrát cítím i v těch snech něco nového. Yumi, Fugaku, Rukita(tedy spíš jeho duch) a Sakuma jejich přítomnost mně utěšuje, zatím nejlepší spánek v mém životě. Ráno se probudím jako první(Sakumo je pořád na hlídce a Fugakovi kloni vypadají taky v pozoru) a tak se pustím do snídaně, ale nejdřív přidám nějaké dřevo do ohně, který skoro vyhořel a pak znovu připravuji medvědí maso.“ Ta vůně nejspíš probudila některého z vás.“ |
| |
| Druhý den: Měl jsem štěstí a nic se mi nezdálo. Spal jsem poctivým a hlubokým bezesným spánkem, ze kterého mě vzbudila až vůbě pečeného masa. Pomalu otevřu oči a zvednu hlavu, abych viděl co se děje. Hibary je u ohně a opeká to medvědí maso ze včerejška. Malou chvíli ho rozespalým zrakem pozoruju a pak zase položím hlavu na zem a pomalu se přetočím na záda. Chvíli jen tak ležím se zavřenýma očima, ale už neusnu. Vstanu a vylezu ze "stanu" dlouze se protáhnu a neomaleně zívnu, pak trochu ochabnu a rozhlédnu se kolem trochu nepřítomným pohledem, podrbu se na hlavě a dojdu si do batohu pro hygienické potřeby a lékarničku. S tím bezeslova zmizím do lesa k nejbližšímu potůčku nebo tůňce. Ze všeho nejdřív se musím vysrat a vychcat...pak bude všecko O.K. Pomyslím si jen a vykonám tělesné potřeby, pak následuje hygiena atd. Nakonec si najdu pařez a převážu si zranění. Z menších škrábáncům už sundám náplasti, aby mohla zranění "dýchat" a pak už se věnuji levé noze. Jakmile sundám obvaz tak v duchu prokleju Hibaryho a sebe. Kurvadrát...ten blbec zapoměl na desinfekci...do háje...já taky. Ksó Prohlédnu si ránu, která jeví příznaky počátečního zanícení a po chvilce váhání vytáhnu lahvičku s desinfekcí. Tak...a teď si trochu zatancujem... Vezmu kus hadru, který smotám a dám si ho do úst, kde ho stisknu mezi zuby. Pak vytáhnu kunai a proříznu všechny zahnisané otoky. Zuby mám pevně sevřené a krom menšího "kníknutí" při každém "říznutí" ze mě nic nevyjde...nepočítám tu hromádku hnisu. Jakmile skončím tak vyndám hadr z pusy a ztěžka oddechuju. Kurvafix se na to..., kleju v hlavě a vytlačím pomalu všechen hnis ven z rány. Pak si rychle dám opět hadr do pusy, zkousnu a poleju ránu desinfekci. Asi vteřinu na to poskakuju na jedné noze, mlátím hlavou o nejbližší strom a skučím bolestí. Kdybych neměl hadr v puse, tak řvu na celý les. Až to trochu opadne, tak si sednu zase na pařez, vytáhnu jehlu a nit a zranění zašiju, ještě jednou na to vyleju desinfekci, ale teď už to není tak hrozné. Zranění převážu a zbavím se vší krve co mám na zraněné noze. Pak následuje rána na hrudníku, ta se naštěstí nezanítila, takže jí jen chladnokrevně zašiju a přetřu desinfekcí. Nakonec slupnu pár tablet proti bolesti a zamířím zpátky. Dám si pozor abych se zbavil ze sebe vší krve a plně se uklidnil. S touhle nohou dojít do Konohy...to bude problém...sakra za chvíli budu mít z těch prášku proti bolesti žaludeční vředy, pokud to budu žrát jak lentilky. Ksóó... V lese ještě mírně kulhám, ale na mýtinu už vyjdu normálním krokem, i když bych nejradši kulhal taky. Dobré ráno. Pozdravím klidně ostatní a posadím se k ohni. Mírně se pobaveně ušklíbnu na Hibaryho a jen řeknu: Koukám, že sis vyrobil medvědí kůži...dobrá volba do zimy, ale tahat bych se s tím na cestách nechtěl. Pak se podívám na senseie, ale radši nic neříkám, protože bych musel být sarkastický a to nechci. Jestli můžu poprosit, tak já bych si vzal ty méně propečené kusy, bez krve to není ono. Kouknu na Hibaryho a vyčkám na jeho reakci. Zatímco si rukou mírně češu vlasy, tak mi z nich vypadne pár kousků kůry, jak jsem hlavou mlátil o ten strom. Dneska se pořádně nažeru...poránu je nejlepší se nacpat... Naznačím Hibarymu ještě, že dneska toho sním mnohem víc než na večeři a pak už jen čekám sedíc u ohně. |
| |
| Ráno Ráno se probudím v tom okamžiku, kdy Hibary přiloží do ohně, Začne z něj sálat větší teplo, než na které jsem si ve spánku tak nějak zvykla, a to mě okamžitě probudí. Trochu v tom je i ninja reflex (co kdyby mě teď někdo griloval Katonem, že ano), a proto po probuzení vypadám trochu vyjukaně. Rychle pohledem zatěkám od ohniště k Hibarymu, a pak se s lehce nespokojeným zabručením a vzdechnutím zvednu ze země do sedu. Někdo mě přikryl přikrývkou, což je hezké, aspoň jsem nenastydla, ale stále jsem ležela jenom tak na zemi a vlasy mám trochu mokré od vlivu ranní rosy, mimo vlhkost vlasů je mám ještě trochu rozcuchané. Nemám ale zrcátko, takže o tom tak nějak nevím, nebo spíš ani nemám nějak chuť na to si to uvědomit. Na tváři mám otlačený vzorek trávy a pod očima mám sice jenom málo výrazné, ale jsou znatelné, fialové kruhy. Zabalím se do deky a zůstanu sedět o ohniště, přičemž střídavě koukám do ohně a sleduju Hibaryho jak připravuje snídani. Vypadám ještě trochu zamlkle, ale už je znát, že je to tak napůl smutkem a tím, že je ráno, a na tvrdé zemi se jeden moc nevyspí. Fugaka si nějak nevšímám, nebo spíš, nevyhledávám ho pohledem - takže naprosto netuším, že zmizel kamsi do lesa, kde dělá bůhvíco. Zhluboka vdechnu vůni medvědího masa, teď ji vnímám s o poznání výraznějším optimismem než včera, a pak pohlédnu s lehkým úsměvem na Fugaka, který k nám přijde. "Dobré ráno." Odpovím, i když to ode mě vlastně ani nečeká, ale je to tak trochu slušnost, zareagovat na jeho pozdrav taky pozdravem. Teda aspoň podle mě. Vypadám už o poznání líp, teda aspoň psychicky, než včera, a taky se tvářím, že dneska už jsem v klidu přístupná se trochu usmívat a vtipkovat. Nebo aspoň s pochopením reagovat na vtipy a podobné věci od ostatních. Aniž by se mi chtělo cokoliv dělat, s klidem v očích a jemným úsměvem na tváři sleduju oba kluky a čekám, až bude maso hotové. Nenechám si ale naložit o moc víc než včera, i když teď mám v jistém smyslu o poznání větší chuť jíst - sice mám chuť jíst, ale na druhou stranu, nejsem zvyklá se po ránu nacpat půltunou medvědí flákoty. |
| |
| Yumi, Hibary a Fugaku (postavy u sebe neměli vůbec nic, takže ani Hibary nic nenašel - žádný dokumenty) Poté co jste mlčky posnídali, jste se vydali na cestu do Konohy. Od doby, co Sakumo zjistil Rukitovo úmrtí, s vámi nepromluvil. Cesta byla náročná, jelikož Sakumo nasadil velmi ostré tempo. Nestíhali jste si ni povídat. Také celou cestu nesl Rukita v náručí. Když jste dorazili do Konohy, tak jste si to namířili rovnou k Hokagemu. Cestou k němu vás lidé vítali, jakmile si však všimli Rukita tak se ztáhli do ústraní. Proto byla cesta k Hokage-sama volná. Hogake se zrovna rozčiloval, a házel papíry po celé místnosti. Proč to nevíte. Jakmile však uviděl Rukitovo tělo, požádal vás, aby jste šli nachvíli ještě ven. Poté jste jen slyšeli hrozné rány, a z pod dveří se začali míhat oranžové záblasky, připomínající chakru. Po pár minutach, kdy jste dokonce slyšeli praskání zdí k vám přišel Hokage, že prý půjdete do vedlejší kanceláře. Tam se na vás pouze tázavě podíval a čeká na vysvětlení. Je jasné, že mu to Sakumo vysvětlovat nebude a tak to zbývá na vás. |
| |
| Yo Cesta do Konohy proběhla celkem v pohodě, a zvládl jsi ji překvapivě rychle. Tesně u zdí jKonohy tě zadrželi ANBU. Když jsi jim však řekl s čím přicházíš, prohledali tě, sebrali všechny zbraně včetně loutky a vzali tě za Hokage-sama. Cestou na tebe lidé civěli jako na nepřítele. Jejich pohledy byly nesnesitelné. Proč? vždyť je deš přece zachránit a nic si jim nikdy neudělal. Po pěti minutové cestě, která ti připadala neskutečně dlouhá, jste dorazili do budovy Hokage. Když jste vešli do kanceláře, nikoho jste nenašli. Byla úplně rozmlácená, místy popraskané zdi. Bylo to, jako by su bojovalo. ANBU však zůstali úplně klidní a řekli, že budeš muset spolu s nimi počkat na chodbě. Jako vysvětlení ti podali, že si jen Hokage vybíjel vztek. Kdyby se tu prý bojovalo, nezůstalo by to při jedné rozbité budově. Tohle by nebyla bitva na úrovni Hokage. Po několika minutách, nemáš ponětí po kolika si tě Hokage pozval do vedlejší kanceláře. Před tebou z ní vyšlo pět osob, z toho jedna ttěžce poraněná nebo mrtvá. Když jsi dorazil do kanceláře, a ANBU řekli s čím přicházíš, nabídl ti Hokage židli, a naznačil ANBU, aby vás nechali osamotě. "Tak chlapče, řekni mi ještě jednou celý tvůj příběh. Vím že to bude bolestivé, ale je to potřeba. JSi velmi statečný, že jsi došel až sem. TEprve teď sis to uvědomil. To je přece Naruto Uzumaki, syn Třetího, bývalého nejlepší shinobi Konohy, jeho syn ho však předčil. A je to taky ten, který má v sobě jednoho z Byjuu. Mělo by mu být něco mezi šedesáti a sedmdesáti, on však vypadá na dvacetdva. |
| |
| Cesta do Konohy- setkání s Hokagem Cesta uběhla o dost rychleji než jsem očekával. Vždy jsem si myslel, že je Konoha dál a hlavně jsem nikdy neměl zeměpis v malíčku. Před branou Konohy si mě odchytli ANBU, přesně jak jsem očekával. Vysvětlil jsem jim, že potřebuji mluvit s Hokagem, ale o tom, co vím jsem jim moc neřekl. Podle mě je to něco, co musí vědět nejdříve Hokage, aby zabránil panice ve vesnici. Něco jsem jim ale řekl, protože jsem musel, jinak bych se k němu ani nedostal. Nakonec jsem dostal povolení. Byl jsem odzbrojen. Vzali mi i mojí loutku, což není dobré. Nechci aby na ní sahal někdo cizí. A hlavně nevím, jestli se mi vrátí. A hlavně jsem naštvaný že mi to udělali, i přestože vědí, že je jdu varovat. Radši jsem nic nenamítal. Ještě by mě vyhodili. Dostal jsem se do Hokageho kanceláře. Ta byla rozbouraná a zničená. ANBU mi vysvětlili, že se Hokage naštval. Nechtěl bych ho někdy naštvaného potkat. Pomyslím si a ještě jednou se po místnosti rozhédnu. Potom společně s ANBU chvíli čekám na chodbě, než se dostaví Hokage. Nakonec nás ANBU nechají a já jsem s Uzumaki Narutem, jedním z největších ninjů současnosti v jeho kanceláři sám. Mělo by mu být, počítám, okolo sedmdesáti let. Jenže vypadá, mým odhadem, tak na dvacet až pětadvacet let. Je to zvláštní, ale nechám to být. Po výzvě se pustím do vyprávění: Moje vesnice, která je nedaleko Suny byla přepadena. Jsem asi jediný, kdo přežil a vím, kdo to udělal. Byli to Akatsuki. Poznal jsem to podle jejich plášťů. Potom jsem se nějaký čas potloukal po světě a cestou narazil na dva ANBU ze Suny. Zaslechl jsem část jejich rozhovoru. Prý že si v Suně myslí, že jste to udělali vy. Poznali to údajně podle stop, které tam zůstali po boji. Nějaký černý oheň a zvláštní krátery, jestli si dobře pamatuji. Z osobních důvodů nemám Sunu zrovna v lásce a oni naší vesnici taky ne. Proto jsem teď tady a říkám vám to. A mám ještě jednu prosbu. Nemám kde bydlet a nemám žádné peníze. Mohl bych se tady někde ubytovat? Vyprávěl jsem až nad očekávání klidně. Jen občas, když jsem si na tu noc vzpomněl, jsem měl slzy v očích, ale rychle jsem se dokázal znovu ukldinit. |
| |
| U Hokageho: Rány z místnosti a záblesky chakry ignoruju. Ááá...někdo dostává na prdel..., pomyslím si jen. Cesta sem stála za prd, Sakumo nasadil tempo, které jsem sice nakonec zvládl, ale obávám se, že má levá noha je zralá na odřezání. Nebýt nadopovanej práškama proti bolesti, tak asi neujdu ani metr, ale takhle je mi to jedno. Vlastně jsem trochu otupělý, i když to není navenek vidět. Spíš je mi jen kupa věcí jedno. Hokage, Konoha... ne, dneska je mi to jedno. Celá ta mise byla podělaná a teď tu na nás čumí Hokage a chce vysvětlení od 12ti letejch dětí, který nemají ani ahnung co se vlastně děje.Ty už jdi taky do řiti, měl ses zeptat Sakuma...co čekáš, že ti asi řekneme? Mé myšlenky jsou dneska opravdu drzé, mám co dělat, aby mi na tváři nehrál přidrzlý úsměv a abych neposlal Hokageho do míst kde slunce nesvítí. Kouknu na Yumi a na Hibaryho... Hibary tady nemá ani co dělat a Yumi...no...ta asi o tohle ráda přijde...ksó...co mu mám vykládat? Podívám se Hokagemu do očí, trochu polknu - ale nervózní nejsem a začnu: Dorazili jsme do vypálené vesnice, na žádné nepřátele jsme nenarazili. Zato jsme potkali zde stojícího Hibaryho, což je asi nejsilnější genin, kterého jsem kdy potkal, a kterému jsem nabídl možnost přidat se k nám. Jsem přesvědčen, že se nám může hodit, kor s těma schopnostma co má. O tom, že by pocházel z nějaké vesnice pochybuji, zdá se, že ho vyučil nějaký potulný mistr ninjutsu......a doufejme, že Hibary se neprokecne s tím, že je ze Skryté Mlžné...to by opravdu nebylo "vhodné"......po odchodu z vesnice jsme byli přepadeni neznámými útočníky, kterých bylo přibližně 15...Rukito jich sundal 7 a zemřel přitom, Hibary 4 a Kasumo taky 4...já a Yumi jsme se zmohli, pouze na vlastní obranu...bohužel Rukito se držel od nás víc vzadu a na to doplatil, když bojoval proti velké přesile, na druhou stranu díky jeho oběti jsme my ostatní nejspíše přežily, protože těch dalších 7 bychom již asi nezvládli... Na chvíli se odmlčím, přeci jen nechci moc rozmazávat všechno co se v bitvě stalo - Yumin drak, Hibaryho původ... a už vůbec ne moje oči...Ksó... ...jsem sice pouze genin, ale mám tu drzost navrhnou vám Hokage-sama vyznamenat posmrtně Rukita za statečnost v boji a přijmout Hibaryho mezi nás do Konohy, mohu vám osobně zaručit, že na tom naše vesnice jen a pouze vydělá.... Pak konečně přestanu s "proslovem" a odmlčím se, v palici mi probíhají nejrůznější myšlenky: Kurvafix....teď se Hibaryho nezbavím, celou dobu bude šaškovat s náma...do háje, proč jsem to vůbec říkal? Mohl jsem rovnou říct, že je ze Skryté Mlžné a zmínit jeho "zvířecí" povahu....a bylo by to vyřízené hned...ale takhle, do háje jak já ho nesnáším... Ve tváři se mi nepohne ani sval a nejevím ani známky nervozity, jsem klidný a navenek silně nad věcí. |
| |
| Hongo Poté, co jste dorazili na místo tréninku, si Terashi ze země sebral suchý klacek, které tvarem ani nepřipomínal katanu. Slyšel jsem, že prý umíš dobře zacházet s mečem, a že ho máš prý trvale vylepšenou ostrost a průraznost či odolnost, nebo tak nějak. Teď uvidíme, jak je to jutsu dobrý. Zaútoč na mě pomocí tvé vylepšené katany. Tvůj útok katanou tím klackem bez porblému vykryl, a na klacku není ani známka nárazu. A to do něj právě narazila ostrá chakrou vylepšená katana! Buďto to není obyčejnej klacek, nebo ten Jounin ovládá nějaký techniky uplatňující se na zbraních. To zatím ještě nevíš. Jak jsem si myslel, buďto je to jutsu odfláknuté, nebo není tak dobré jak se povídá. Prý zabilo několik naših lidí. Tak buďto si je jen překvapil, a nebo byly nalitý. Tón jeho hlasu zněl úplně normálně, ale bylo v něm trochu toho pohrdání, které je ovšem v jeho případě namístě. |
| |
| U hokageho Prostě nádhera, cestou valíme, atmosféra opět na nule, dojdeme do vesnice a lidi na nás koukají jak z jara. Tak tenhle den se m nelíbí, mohu pouze doufat, že hokage to nějak nezavrší. Můj čich navíc opět nefunguje na 100%, kvůli těm pachům. U hokageho zatím posloucháme komickou scénku vybíjení si vzteku na nábitku. No, každý ventil se musí někdy vypustit, i když to trochu přehání. Můj pohled jasně naznačuje, „co tam furt vyvádí“. Fugaku(jeho staré já se nejspíš vrátilo) jak se zdá vymyslel nějakou historku o mém původu, i když to není špatný nápad, měl to raději nejdřív se mnou probrat, a řekl zbytek příběhu tak nějak v kostce. Cítím jak mně hokage zkoumá pohledem a pocit to není zrovna příjemný. Úplně cítím jeho rentgenový pohled, dokonce i přítomnost lišky a navíc cítím jeho „auru“, tenhle chlap je víc než nebezpečnej, on toho ví hodně o bolesti a hlavně mě nejvíc děsí jak mohl zkrotit toho démona v sobě, aniž by zešílel. Je na mně vidět menší nervozita, ale nejspíš jen hokage si všiml, že je to kvůli jeho osobě a z té situace. Mohu jen doufat, že ten starej lišák nebude mít nic proti mně. Nezbývá mi tedy nic jiného než natáhnou ruku a: Dobrý den hokage-dono, mé jméno je Hibary Kyoya. Snad tahle situace neskončí blbě, mohu jen doufat.
|
| |
| Hokage Cesta do Konohy byla mlčky. Byla celkem náročná, sensei dost spěchal a to i přesto, že nesl Rukita. Byla bych přivolala Nyoko, ale nakonec se rozhodnu, že bude lepší, když to nechám být. Přeci jenom, nemusíme být vidět úplně všude, hlavně kdyby se objevili další chlápci podobní těm včera. I když je zase pravda, že bychom byly letěly dost vysoko na to, aby si nás někdo vůbec mohl všimnout.. Ale pro jistotu běžím po zemi s ostatními. Trochu mě to i zabavuje od toho, abych musela myslet, co bude v Konoze a jak se na Rukita bude tvářit jeho rodina a tak vůbec. Po tom, co celkem v klidu dorazíme k Hokageho kanceláři, maličko zděšeně sleduju chakru a rány, ale není to na mě moc vidět, že mě to trochu vyděsilo, na druhou stranu, ze včerejška jsem ještě trochu apatická. Pak s výchozivším Hokagem zajdeme do vedlejší kanceláře. am mlčky stojím, ani nevím, nechce se mi nic říkat, a proto jenom bez nějakého valného zájmu, nebo spíš bez otho, aby nějak byly najevo dány pocity, zírám na Hokageho a mezitím nechávám mluvit Fugaka. Jsem ráda, ež si to vysvětlení vzal na starost. Pak se přidá ještě Hibary, podle mě ale ne tím zrovna nejchytřejším způsobem, vzhledem k tomu, jak se Hokage nejspíš snadno namíchne. Já k otmu neříkám nic, ruce ám založené na prsou a mlčky sleduju, co Hokage na to. Je jasné, že se vším tím souhlasím a potvrzuju to, ale zároveň si nemyslím, že by bylo potřeba k tomu něco dodat. |
| |
| Naomi Je už to několik měsíců, co jsi zvládla zkoušku chuuninů, sensei tě už dokonce naučil dvě nové bezva techniky. Nepřichází však vůbec žádná mise a tak je doma nuda. Zrovna ve chvíli, když sis myslela že se unudíš k smrti, tak na parapetu přistál poštovní holub se vzkazem od Kage. Máž se prý ihned k němu dostavit, že prý půjdeš na misi typu A. Byl to protebe šok, ale také tam stálo, že se máš dostavit ihned, a tak jsi vyrazila. Cesta proběhla v klidu a rychle. V kanceláři Kage už čekal i tvůj sensei Yotochi Agurama.Na misi jdete prý jen vy dva, jelikož je přísně tajná, a proto utajení je nezbytné. To je hlavní důvod proč jdete jen dva. Máte se infiltrovat na území Mlžné, a zjistit něco o tom, že tam prý připlouvají lodě plné neznámých ninjů. Byla jsi vybraná jelikož nejlepé ladíš se senseiovým Raitonem, a on sám tě také doporučil. Z týmu jsi prý pro tento typ mise nejlepší. Máte sraz za hodinu a půl zde v kanceláři. Máš si prý sbalit jen co nejnutnější věci, a také nějaké ty peníze, protože si budete jídlo spíše kupovat cestou, jestli to půjde. Kumo ti samozřejmě všechny ůhrady zaplatí dodatečně. |
| |
| Yoku Právě jsi na své každodenní procházce pár kilometrů od Suny. Při ní se ti vždy nejlépe přemýšlí, a taky se uklidníš. Toto byla jedna z tvých nejdelších procházek. Zrovna když jsi se rozhodl pro návrat, spatřil jsi před sebou tři ninji. BYli celý zahaleni v černém, že jim bylo vidět jen oči. NA všechny tvoje výzvy neragovali, a pochvíli jeden z nich začal tvořit pečetě obrovskou rychlostí. Vypadá to asi jako jejich šéf. Jakmile dotvořil pečetě vyslovil povel: "Kokuangyou no Jutsu". Poté tě obklopila černočerná tma a ty jsi nic neviděl.O pár sekund později jsi zasebou uslyšel zvuk, jako když někde jde po písku. Instinktivně jsi dal ruku před obličej a tím vykryl první úder. Druhý však přišel záhy z druhé strany, a ten tě omráčil. Když jsi přišel k sobě, vidíš že je noc, a ty ležíš svázaný u ohně. Ti tři tě zajali. Dva spí a jeden drží stráž. Po chvíli se na tebe otočil usmál se a řekl: Konečně vzhůru? Yo Poté co hokage vyslechl tvůj příběh, chvíli přemyšlel a pozto řekl zamyšleným a nezpokojeným hlasem. "To co jsi mi řekl je velmi důležité, ale také velmi smutné. Ne ani tak to, že by se chystala válka se Sunou, v této době máme navrh, ale to že Akatsuki plení tvoji vesnici, našimi bývallími ninji. Netušil jsem, že se nějaký přeživší Uchiha a Hyuuga k nim přidali. Lépe řečeno, ani nevím že zase existují. Je to velmi důležitá zpráva. To se Sunou je teď vedlejší, určitě budou nejdříve žádat vysvětlení proč jsme to teda udělali. A potom nám pomůžeš ty, jediný svědek. Tedy doufám že nám pomůžeš. Zato ti dám nějaké peníze do začátku tady a také volný byt. Teď jdi, a trochu se cdej do pořádku. Zítra v deset hodin se tu u mě hlas, a my vymyslíme co teď s tebou. Poté ti dal klíč, aresu bytu a také pytlík peněz. Svůj byt si nalezl bez problémů a velmi tě překvapil. Byl pěkný čistý velmi dobře zařízený, a v pohodě by se tam vešli tři osoby. Ty tam seš sám a k dispozici máš manželské lůžko pro dva. Když jsi spočítal peníze které jsi dostal, zjistil si, že by z nich vaše rodina mohla žít asi tak tři měsíce velmi pohodlným životem. (omlouvám se za chyby a překlepy, ale mám za sebou náročný den jsem unavenej) |
| |
 | Stále nechápavě se kolem sebe rozhlížím. Kolem jsou stromy, takže je mi jasné, že nejsme nikde v okolí Písečné. Poté, co si uvědomím, že nemám nejmenší ponětí, kde se nacházím, stočím svůj pohled k tomu chlapíkovi, sedícímu u ohně. "Co ode mně chcete?!" vyhrknu a odplivnu si. Namísto odpovědi se však dočkám jen škodolibého úšklebku. Zjevně se se mnou nehodlá vybavovat. Svou pozornost zaměřuji na provazy. Hned však zjišťuji, že jsem svázán téměř dokonale, takže nemám možnost úniku. Navíc mi mí únosci vzali všechny mé zbraně. Skvělé, pomyslím si. Pokusil jsem se utvořit nějaké pečetě, ale ty provazy mi to znemožnily. Snažíš se uniknout? Brzo asi zjistíš, že je to nemožný, na to jsme moc pečliví, zlovolně se zasměje ten u ohně. Vrhnu po něm nenávistný pohled. Nesnáším, že má pravdu. V téhle situaci nemůžu dělat skutečně nic... jen vyčkávat, jestli třeba ti tři něudělají nějakou chybu. |
| |
| Hongo S opravdu jen mírným překvapením jsem sledoval jak klackem odrazil můj meč. Ono na tom není nic zas tak překvapivého. Vzhledem k jeho rychlosti a schopnostem by to mohl zvládnout i něčím podstatně méně určeným k boji než kusem dřeva a to i kdybych měl v rukou nejlepší meč na světě, přeci jen meč je stále jen obyčejný kus oceli bez zkušené ruky která by jím vládla. Možná pokrčil jsem rameny a možná byli prostě hloupí a nechali se zabít, kdo ví...byl mezi nimi někdo z vašich známých? zeptal jsem se se sladce zdvořilým a výsměšným tónem. |
| |
| Hongo Po tvé jízlivé poznámce se Terashi nesmírně rozzuřil. Zatím však neběsní. Jem to v sobě dusí, a brečí. Už si na to nejspíš nevzpomínáš, ale v jedné přepadené vesnici byl malý chlapec, kterého jste umučili k smrti velmi odporným způsobem. Prý jsi většinu vykonával ty. Dostal jsi to prý jako dárek k naozeninám. Ten chlapec, náhle zmizel, ihned se objevil před tebou a vrazil ti obrovskou silou pěst do břicha. Byla to neskutečná bolest a začal si plivat krev byl můj syn. Poté co dokončil větu poodstoupil, nakopl tě dobrady tak, že jsi téměř vyletěl do vzduchu a pak tě velkou silou nakopl přímo do bránice. Odletěl jsi asi dva metry a dopadl jsi na velmi tvrdou zem. Poté k tobě Terashi přišel a řekl: Dej mi jedinej důvod, abych tě nezabil tak, jak si zabil Kasuma. Máš strach, velkej strach, protože vypadá fakt na to, že by tě byl schopen v pohodě umučit k smrti. Do očí se ti začínají dostávat slzy. Už se nedokážeš vzpírat a začínáš brečet. Yoku Muž se nachvíli odmlčí, a potépokračuje: My od tebe chceme, aby si nedělal potíže. Chceme tě totiž dostat k Pánovi. Poté si sundal kuklu a usmál se na tebe. Celou dobu ti jeho hlas někoho připomínal, ale nevíš koho. Teď sis však vzopmněl. Jeho hlas, i jeho vhled se velmi podobá jednomu dobrému shinobi ze Suny. Je to Jounin, který učil malé genníny. Poznáváš ho, Yoku? Zeptal se tě chlap pobveným hlasem. Nejspíš ti to došlo. Je to pouze tělo pídečného ninji, je v něm ale asi někdo jiný. To je jediné vysvětlení, které tě zatím napadá. Je asi jen jediná možnost na záchranu, a to něčí pomoc. |
| |
 | Nuda,Vzkaz a příprava na misi. Chodím po svém bytě a snažím se nějak zabavit,ale pořád nemůžu přijít na něco, čím bych tu nudu odradila.Dojdu do obýváku a plácnu sebou na gauč. Asi se tu vážně unudím k smrti.Tuhle větu si neustále promítám v hlavě.Už by to chtělo nějakou misi.Vzdychnu si a přetočím se na bok. Když začínám usínat probudí mě něco co přistálo na parapetu okna.Otevřu oči a uvydím holuba. Hned na to vyskočím rychle z gauče,na coš se divím,že jsem toho holuba nevylekala a dojdu k němu.Vezmu si od něj vzkaz.Hurá konečně nějaká mise!!!Raduju se.To teda byla doba.Pak mi pohled zavadí na typu mise a zarazím se .Mise typu A....to jsem tedy ani nečekala. Když jsem ho přečetla celý okamžitě jsem vyrazla ke Kage.Celou cestu jsem běžela.Inu ihned je ihned.Když jsem dorazila do kanceláře sensei už tam byl. Přísně tajná mise..jenom my dva....území mlžné,lodě a neznámí ninjové.Tak za to ta nuda stála vytrpět.Už se na to těším.Neznatelně se usměji. Když Kage skončí řeč,běžím si tedy domů sbalit. Chodbu prolítnu,že snad všechno porazím.Doběhnu k sobě do pokoje a ze skříně si vyndam tašku přes rameno.Dávám tam jenom ty nejnutnější věci.Když už mam všechno potřebné zbalené a balení mi zabralo asi hodinu, probleskne mi hlavou.Ještě peníze na jídlo a menší láhev s vodou a moje dvě katany.Vezmu si tedy ještě menší lahev s vodou a peníze, dám si je do tašky a zavřu ji.Katany si připnu na pásek u sukně,každou na jednu stranu tak ,jak je nosím vždy.Tašku si dám na rameno a vyrážím zpět do kanceláře. |
| |
| U ohně Když si ten ninja sundal svou masku, šokovaně jsem vykulil oči. Zprvu jsem naprosto nechápal, nemůže to být protivník! Vždyť tohle je můj bývalý učitel, který mě připravoval na chuuninské zkoušky! Nasucho polknu, když v tom mi to začíná docházet. Poznáváš ho, Yoku? zaptal se výsměšne. No jistě... nemůže to být on, je to pouze jeho tělo. Je tedy možné, že zde mám dočinění s nějakým loutkařem. Pohledem mrknu ke dvoum spícím. Jsou i oni loutky? Zatím jsem nikdy dočinění s loutkařem neměl, nevím, jak proti němu bojovat. Ano, u nás v Suně je mnoho vyjímečných loutkařů, což se ukázalo již v minulosti, kdy se nejslavnější z nich přidal k Akatsuki. Možná by mohlo být nejúčinější použít proti loutkám oheň. Smutně jsem se usmál. Můj osobní živel je země, oheň naprosto nezvládám. A najednou mi něco blýsklo v hlavě. Co že mi to ten muž řekl? Poznáváš ho, Yoku? Jak? ho, Yoku? Yoku? Jak mohl znát jméno mého rodu? To musí přece znamenat, že už jsem se s ním někdy setkal. Ale kdo to je? A zná i mou speciální techniku? Protože pokud ano... vypadá to se mnou bledě. Přeci jenom, kdybych jí mohl nějak nepozorovaně vytvořit, stačil bych utéct, než by zjistili, že mají v rukou jen pouhý klon. Dochází mi, že bez cizí pomoci se z tohohle zřejmě nedostanu. Jediné, co můžu, je doufat, že mě někdo zachrání, ikdyž to naprosto nesnáším. A zatímco rozmrzele a naštvaně sedím a pozoruji kmitající se plamínky, začne pomalu svítat... |
| |
| Hibary a spol Hokage s úsměvem natáhne k Hibarymu pravici. Uzumaki Naruto, šestý Hokage Konohagaruke no Sato. Hibary ty tady teď se mnou chvíli zůstaneš. Vy ostatní běžte domů se umýt, poté do nemocnice vyléčit rány, a poté zase zpátky domů vyspat. Musíme se připravit na pohřeb, a také na rozhovor s Rukitovou rodinou a hlavně s jeho klanem. Sakumo, ty víš co máš dělat. A teď nyní, jděte! Zítra touhle dobou se sejdeme před sídle Hyuuga klanu. Hibary, poté co ostatní odešli, se na tebe Hokage podíval. JEho pohled byl nesnesitelný, jako by tě propaloval. Hibary Kyoya z Kimigaruke no Sato. Experiment mutování zvířat s člověkem. tebe mutovali s vlkem, a žralokem. Bojíš se, že Grabalové šli po tobě, takže kvůli tobě Rukito zemřel. Můžu tě však ujistit, tyhle nešli po tobě, ale po Sakumovi. Je to vyjmečný ninja. O tvé minulosti nic neřeknu, a nic proti ní nenamítám. Tvé úmysly jsou čisté, a upřímné. Fugakův pokus byl dobrý, ale naivní a zbytečný. Od teď tě oficiálně přiřazuji do týmu 13, který vede Hatake Sakumo. Tady máš klíč od bytu. Peníze určitě aspoň nějaké máš. Pokud, něco málo ti mohu dát. Stejně si ale za chvíli našetříš. Hned po pohřbu vás totiž čeká další mise. No, ale to už moc předbíhám. Nedělalo problém byt najít, i když to bylo časově a fyzicky náročné, jelikož leží na druhé straně vesnice. Je to jeden z krajních domů, takže jsi v přírodě, což ti vyhovuje a si na to zvyklý. |
| |
| U Hokageho a pak doma: Když nás Hokage propustí, tak se rozloučím s Yumi a senseiem a zamířím rovnou domů. Pozdravím se s matkou, ke které se chovám stejně jako vždy. O misi ani o ničem dalším jí rovnou neřeknu. Ze všeho nejdřív se osprchuji, převážu si zranění. Poté se obleču do čistých věcí a "vykramařím" batoh. Mamka si vezme věci na vyprání a já si na chvíli lehnu do postele. V hlavě mám spoustu myšlenek, ale nemám pořádně si čas ani nic srovnat, neboť mi mamča připraví jídlo - hovězí rámen. Sedíme spolu u stolu a já po chvilce mlčení jí povím něco o misi, že jsme přišli o týmového kolegu a že jsme bojovali. Zachovávám chladnou tvář, až dojím tak se na ní zkoumavě podívám a řeknu: Poslyš mami - nikdy jsi mi nic neřekla o tátovi. Dlouho jsem o tom přemýšlel a vím jedno - chci vědět kdo to byl. Chci vědět všechno, a nesnaž se mě prosím zase odbýt protože..., aktivuji sharingan a podívám se jí přímo do tváře..., protože o tomhle bych MĚL NĚCO VĚDĚT. Poslední slova už řeknu hodně ledovým hlasem. Chvíli nechám sharingany aktivované, aby si je mohla důkladně prohlédnout a pak je "vypnu". Chci vědět, kdo z Uchihů byl můj táta...když mi to neřekneš tak prolezu celou knihovnu a všechny složky a staré fotografie z akademie, abych se to pokusil zjistit, budu hledat tak dlouho, dokud tomu nepřijdu na kloub...tohle mě totiž...hodně zajímá. Nechám jí čas na reakci a až mi odpoví a ukončíme konverzaci, tak vyrazím do nemocnice. V Nemocnici: Jakmile tam dorazím tak jen požádám, aby se mi podívali na tu nohu. Zranění je stažené obvazem a rána je sešitá. Nicméně je to zranění dost nateklé, což je způsobené tou cestou zpátky do Konohy, asi bych vůbec neměl chodit a pár dní jen ležet, jenže to mě ani nenapadne. Bylo by ideální, kdyby někdo z nich (lékařů) rovnou použil mystickou dlaň a zbavil mě toho. V tom smyslu se taky vyjádřím. Až toto bude hotovo, tak se vrátím domů, navečeřím se. Trochu si promluvím s mamkou na téma "jak se daří atp." a pak zapadnu do postele. Konečně doma, konečně postel...zítra začnu trénovat...musím se zlepšit, nenechám všechnu smetanu sežrat Hibaryho. Pak konečně usnu. |
| |
|
U hokageho, nový domov? Takže ten starej lišák o mně ví víc než by se zdálo(zpozorním, v momentě vyslovení Skryté mlžné), ale nejspíš to mou šanci na přijetí zvýšilo, pouze dostávám menší záchvat drsných vzpomínek na tu operaci, co ze mě udělala ne úplného člověka. Vzpomínky mám živé, bohužel. Nejprve bolestivá operace, za plného vědomí, pak mišmaš v nových pocitech (šílenství se mně dotklo naštěstí pouze jen tak moc, že vytvořila mou druhou osobnost, které jsem zabránil (nebo lépe řečeno umluvil, mě ovládat tím), že mám na pravém oku pásku.) a jak se zdá ví i o Grabalech(potvrzení mojí neviny na Rukitově smrti, pouze Sakumu lituji, bude si to dávat za vinu ještě dlouho, jenom pořád nevím zda po mně jdou nebo ne). Domluvil a já pocítil opravdu štěstí z nového života, vypadám opravdu šťastně(úsměv jak slunce, málem dokonce brečím). Tak odpovím: Děkuji za přijetí i ostatní věci, peníze nějaké mám, a tak bych se vás chtěl zeptat jen na jednu věc. Jak o mne víte tolik věcí? Dám mu čas na odpověď, znovu poděkuji a odcházím s klíčem do nového bytu. Cesta byla úmorná a dlouhá, nakonec však dorazím na místo a chvíli pozoruji byt. Vypadá dobře, hlavně kousek od lesa, dokonalé. Dorazím dovnitř a vidím: Obyčejný byt jako každý jiný, kuchyň, koupelna, pokoj a menší spíš(do které dám zbytek masa a nějakou zeleninu co jsem koupil po cestě). Na jídlo půjdu do nějakého stánku s rámenem, ale nejdřív strávím nějaký čas zašíváním oblečení (hence mne použít napadlo, jenom myslím, že použití tady není moc vhodné). Po hodině zašívání vyskládám baťoh do poličky, medvědí kůži dám místo přikrývky(kůže mi bude víc vyhovovat), čelenku schovám do kapsi a vyrazím do nějakého rámen stánku. Na prvním stánku(co mi nedává moc pochybností o jídle) si poručím: Dobrý den, prosím jeden miso rámen a něco k pití. Po jídle zaplatím, vrátím se domů a dám si menší trénink. Musím se stát silnější, mám novou šanci i důvěru a tu rozhodně nezklamu. Pak zalehnu pod kůži a následuje další klidný spánek. |
| |
| Fugaku Tvá matka nebyla tvým dotazem ani moc překvapená. Čekala jsem, kdy to přijde. Když odhalíš to, kým skutečně jsi. Jednoho dne to muselo přijít, čekala jsem to však později. Na to, že jsi jen poloviční Uchiha si Sharingan ovládl celkem brzo. To je dobře. No ale zpátky k tématu. Tvůj otec se jmenuje Uchiha a po dlouhé napínavé odmlce konečně vysloví jméno tvého otce Itachi. Je to neuvěřitelné, asi musel vymyslet, jak si udržet večné mladí, ale je to tak. Byl to on poznala jsem ho. Byl tak sladký, krásný a silný ... Skutečnost nebyla opravdu tak krasná, jak ji tvá matka znázorňuje. Ale tím tě nechce zatěžovat, a hlavně nechce, aby si svého otce nenáviděl. V nemocnici ti zranění vyléčili mystickou dlaní, i když z tvého přístupu zrovna nadšení nebyli. další rozhovor doma byl nudný, nemastný neslaný. A tak jsi šeldo postele, a přemýšlel jaké jutsu by ses mohl naučit. Jako Uchiha by jsi měl přeci také ovládat Katon. Po chvilce rozjímání jsi usnul tvrdým a bezesným spánkem. Naomi Kage vám v kanceláři popřál pouze hodně štěstí, plus vám dal pár doplňkových informací, jelikož o těch lodích skoro nic neví. Proto tam jdete vy, aby ste toho co nejvíce zjistili. Téměř hned jste vypadli z kanceláře kage a ihned jste se vydali na cestu. Yotochi téměř ihned sešel z cesty a zamířil k pobřeží. Kdyby nás někdo napadl, u vody se mu líp ubráníme, a také možná uvidíme nějakou tu loď. Tak znělo jeho vysvětlení. Jednoduché a pravdivé. Po chvíli běhu se Yotochi zastavil, kousl se do palce, udělal nějaké pečetě a vyslovil povel Kuchiyose no Jutsu! Poté se kolem něj objevila menší smečka vlků. Myslím si, že se nám budou hodit. Můžou zachytit stopu nebo ucítit včas nebezpečí. Naomi, přivolej si svoji smečku. Čím víc čenichů, tím líp. Pamatuješ, také jsem tě to naučil. Jeho hlas zněl příjemně, ale naléhavě. Tohle opatření se ti zdá zbytečné. Ale nejspíš asi furt zapomínáš, že jsi na "Áčkové" misi. |
| |
| Druhý den - doma: Ráno jakmile vstanu, tak provedu všechny ranní úkony a zamířím na snídani. Najím se a mamce jen řeknu: Mami...přemýšlel jsem o tom už cestou zpátky z mise a rozhodl jsem se. Nechci, aby o tom nikdo věděl. Uchihové...sharingan...všecko je to pro mě mrtvá historie a nechci jí znovu otvírat. Nikdy...ale děkuji, žes mi to řekla. Pak se pokusím trochu usmát, ale není to příliš radostný úsměv. Tak tedy Itachi Uchiha...hmm...ale tomu už muselo být strašně moc let, jak by si dokázal udržet věčné mládí? Co když ještě žije? Ne...ne...je to pryč, je to mrtvé a nechci to vědět. Ihned poté zamířím za jedním rodinným známým, který se jmenuje Kamate. Příležitostně se mnou trénoval i v minulosti a ví o mě, že jsem suitonový typ. O to větší překvapení pro něj asi bude, když ho požádám, aby mě naučil katonovskou techniku Velké ohnivé koule. Pokud svolí - tak s ním budu trénovat až do oběda. Poděkuji mu a vrátím se domů najíst. Pak se vystrojím do "černého" a zamířím na Rukitův pohřeb. V mé tváři je moře nezájmu a chladu, abych trochu ztlumil ten dojem, tak si vezmu jednoduché černé brýle (kulaté bez obroučků) a po cestě koupím nějaké ty květiny - sudý počet - to je tak jediné co vím. Když tam dorazím, tak se držím stranou - tady rozhodně mluvit nechci, ostatně není o čem. Jen kývnutím pozdravím Hibaryho, Kasumeho a Yumi až (pokud) dorazí. Na nějaké "upřímné soustrasti" a podobné věci nejsem, takže spíš postávám opodál a teprve po skončení všech "uřvaných scén" položím mezi ostatní květiny tu svou a trochu kývnu hlavou. Tak sbohem...budu se snažit tě pamatovat...ale to ti taky slíbit nemůžu. Tss...vlastně víš co Rukito...zapomeň na to, stejně jsme se moc nebavili. Měj se tam, kde seš fajn a třeba někdy, někde...sbohem... Bez jediného výrazu pak zamířím pryč, nemám "žádnou" náladu - ani smutnou, ani veselou...vlastně jen vnímám, že je to tady "nepříjemné". A jde to silně mimo mě - vlastně jsem spíš v rozpacích z té situace. Já už Rukita v sobě pohřbil, a tohle je jako "déja-vu", nic víc...nic míň...teda možná. |
| |
| Ráno, aneb co na pohřeb Spánek byl osvěžující, i když beze snů. Vstávám, jdu do koupelny „vyřídit“ si ranní potřeby(mezitím se zas ozve mé druhé já tím svým urážlivým tónem-Tak jak ses vyspal?), obleču se do svého sešitého oblečení, dám menší snídani a vydávám se do přírody na ranní trénink. Nejprve kontroluji své okolí a potom si dám rozcvičku. Pokud chci být silnější musím dělat trénink pečlivě, snad se někdy naučím nějakou elementární techniku, tedy pokud budu mít nějakého učitele, který bude ochotný mi předat své techniky. Prvně své pohyby dělám co nejpomaleji a nejpřesněji, po půl hodině je dělám zas co nejrychleji s co největší silou, dále trénink tichého zabíjení(vyžaduje tichost, rychlost, přesnost a sílu) a nakonec kliky(200), dřepy(300) s výskokem a sedlehy(300). Po další hodině(zpocený a trochu udýchaný) si udělám provizorní terče, znovu zkontroluji okolí(během toho 10minut pauza) svým čichem(pokud cítím, že mně někdo pozoruje zeptám se ho: Proč jsi za mnou přišel.) a použiji své jediné nindžutsu co není základní- techniku ukrytí se v mlze. Dělám mlhu hustou tak jak jen to jde a pak použiji výcvik tichého zabíjení na zničení terčů. Toto dělám hodinu, pak se jdu připravit domů na Rukitův pohřeb. Doma se opláchnu, najím(medvědí maso, tentokrát s bramborami), sundám ze sebe všechny zbraně, použiji henge na své oblečení(snad budu mít při dalším pohřbu své vlastní černé oblečení) a přeměním jej na pohřební oblečení(černé kalhoty, triko, bunda a nakonec černý klobouk(podobný mafiánskému), ten klobouk je jen srandička, abych mohl smeknout), dokonce vyčistím svou pásku přes oko(na chvíli si místo ní dám ochranou čelenku, aby moje druhá stránka zůstala v klidu, poté čelenku opět schovám hluboko do kapsi). Poté vyjdu z domu, zamknu, vydám se na pohřeb a po cestě koupím kosatce(3-4). Když dorazím na pohřeb(musel jsem jej opět najít pomocí čichu) Fugaku tam už stál taktéž v černém(škoda, že mně nenapadli ty brýle, ale i tak je ten klobouk dost) a taktéž jej pozdravím kývnutím hlavy(Yumi a Sakumu, mého nynějšího senseie, také tak). Stojím díl za Fugakem, toto je můj první pohřeb vůbec, tak nevím pořádně co dělat. Nakonec to udělám podobně jako Fugaku- položím kosatce ke květinám a myslím k Rukitovi…škoda, že jsme se nemohli víc poznat, určitě by z nás byli přátelé, tedy aspoň doufám, snad teď trochu zaplním to prázdno co zůstalo v týmu a moc tě prosím dávej na nás ze shora pozor, hlavně na toho troubu Fugaka, tedy jestly můžeš. Po té ještě nějakou dobu zůstanu na pohřbu( dokud neodejde můj tým) a odejdu důmu.
|
| |
| Fugaku Kamate byl velmi překvapený, ale nakonec svolil. A byl ještě více překvapený, když se v tobě, probudila Uchiha krev a ty jsi Velkou ohnivou kouli zvládl hned na potřetí. Na pohřbu se nic zvláštního nestalo, až na to, že Yumi a Sakumo nedorazili. Dostalo se ti vysvětlení, že právě teď mají na práci jiné věci, a na pohřeb půjdou společně s rodinou Hyuuga. Poté tě to teprve koplo, on tu není vůbec nikdo z Hyuuga, ale jen ti, co Rukita znali mimo klan. Když jsi dorazil domů, matka ti poblahopřála k zvládnutí Katonu, a poté odešla z domu. Kam, to ti neřekla. Po nějaké době se vrátila s radostí v očích. Dostala totiž místo jako učitel v akademii, teď se vám povede o hodně líp, i když to předtim taky nebylo špatné. Nyní máš ještě volný večer, jak ho strávíš je jen na tobě. Hibary Při tréninku tě nikdo nevyrušil. S potěšením jsi zjistil, že s přibývajícím klidem a ubýváním stresu, se tvá druhá osobnost začíná čím dál více stahovat do sebe. Už oni nemáš téměř žádné tušení. To ale neznamená že tam není. Jen s tvým přibývajícím klidem se klidní i ona. Na chvíli sis dokonce odvážil sundat pásku. Kolem minuty byla v klidu, poté se však začal probouzet, atak sis pásku zase rychle nandal. Je to ale velmi dobrá zpráva. Tohle prostředí ti svědčí, i když jsi zde hodně krátkou dobu. Na pohřbu se nedělo nic zvláštního, až na nepřítomnost Yumi, Sakuma a taky všech Hyuugů. Nic si nejspíš nezkazil. Po pohřbu tě napadlo, že by ses možná mol zeptat Hokageho, na nějakého toho učitele. Nevíš sice jak zareaguje, ale za pokus to stojí. Pokud bude mít čas, mohl by ti poradit. Ale asi bude lepší, když to zkusíš zítra dopoledne. To znamená, že máš teď zbytek dne volný. |
| |
| Yoku Se svítáním se zvedl lehký vánek, a zanesl k tobě nějakou vůni. Později ti došlo, že to bylo moře. Ano jste totiž blízko pobřeží. Ten den jste cestovali pomalu a bezstarostně. JE vidět, že opravdu nemají strach. Nejsou ale zas tak pečlivý, jak si osobě myslí. Vůbec ti totiž provazy nekontrolují, a tobě se už trochu pomocí klacků podařilo sevření povolit. Ještě dva takové dny, a budeš venku. Hlídky příští noc byly zase jen po jednom, to by neměl být problém potichu vyřídit, pokud by sis vybral dobrou chvíli. Další den už jsi povolil provaz o dost značný kus. Zítra by si měl být venku, pokud tě neobjeví. |
| |
| Cesta k pobřeží. Ke Kage jsem dorazila včas,uvnitř kanceláře jsme dostali ještě akorát pár informací a už jsme zase mohli jít.Takže to bude vcelku výzvědná mise.Opustili jsme tedy kancelář a vydali se hned na cestu.Nešli jsme ani moc dlouho a sensei sešel z cesty,ale než jsem stačila otevřít pusu,abych něco řekla, odpověd už přišla dřív.Jo,to dává smysl .Přikývnu souhlasně hlavou nad logickou větou a běžím dál.Ani ne po chvilce běhu se sensei zastavil,zastavila jsem tedy taky.Hned na to tu byla malá smečka senseovích vlků.Po senseiových slovech jenom pokrčim rameny,kousnu se do palce, udělám pečetě a Kuchiyose no Jutsu! .A už tu je moje smečka tvořená sedmi vlky.Hotovo!Zvolám k senseovi.Ale zdá se mi to poněkud zbytečné.Pokrčím opět rameny a už to neřeším,když už jsem je přivolala tak je to jedno. |
| |
| Nový domov- Konoha Hokage si mě v klidu vyslechne a vypadá to, že chvíli přemýšlí. Potom se pustí do řeči. Poslouchám ho. Je vidět, že se Suny nebojí, což mi nepřijde zrovna jako dobrý nápad. Suna je velmi silná, ale Hokage má pravdu. Jsem tu pořád já, jako očitý svědek. Ještěže Akatsuki nosí ty své pláště... Zapřemýšlím, kolik zbytečně mrtvých ninjů by to bylo, kdyby započala válka mezi Konohou a Sunou. Potom dostanu od Hokageho klíče od nového, vlastního bytu. A nějaké peníze. Všechno od něj s poděkováním vezmu. A vyrazím do svého bytu. Ten je více než hezky zařízený. Všeli by se do něj, podle mého odhadu, asi tři lidi. Postel je tu ale jen jedna, zato pořádně veliká. První co udělám je to, že si odložím loutku a vyndám všechny věci, které jsem si s sebou stihl vzít. Své náhradní oblečení dám do skříně, nářadí na opravu loutky společně s blokem na nákresy položím na stůl. Zatím toho více nepotřebuji. Jen mám hlad a neznám to tady. Proto si znovu vezmu loutku na záda a vyrazím ven. Snažím se zapamatovat si cestu, kterou jsem šel. Cestou se samozřejmě zeptám někoho zdejšího, jestli by byl tak laskavý a nevadl mě k nejbližší restauraci. Potom, až se najím, se vrátím do svého bytu, kde se osprchuji a obléknu do čistého oblečení. A potom půjdu se půjdu jen bezcílně procházet po Konoze a snažit si zapamatovat aspoň nějaké důležité body, jako jsou restaurace, obchody, cvičiště a tak dále. |
| |
| Po pohřbu - domů: Nepřítomnost Sakuma a Yumi mě trochu překvapila, ale vykládal jsem si to tak, že prostě Yumi jako holka to snáší těžce a Sakumo má výčitky svědomí a nechce se tady vůbec ukazovat. Tuto mou domněnku však vyvrátila informace, že oba Sakuma i Yumi se budou účastni pohřbu společně s rodinou Hyuugů...trochu jsem se rozhlédl a všimnul si, že tu z klanu Hyuugů není vůbec nikdo, jen ti co znali Rukita mimo klan. No jasně...soukromá party pro vyvolené, tsche a mě tam ani nepozvou. Ksó...to je votrava. Rukito co to máš kčertu za příbuzný? Pomyslím si jen otráveně a pomalu vyrazím domů, po cestě domů se ještě stavím v restauraci a objednám si krvavý hovězí steak. Moc dlouho se tam nezdržuju a rychle zamířím do knihovny Akademie, abych ještě stihl vypůjčit si nějaké složky a svitky. Je toho hodně co nevím...., napadne mě jen, když vejdu a poručím si poměrně arogantním tónem, všechno co mají o Itachim Uchihovi. Kdyby se ptali, tak píšu referát s historickým zaměřením. Ještě si také zapůjčím svitek s popsanou techniku Ninpou: Chouji Giga - to abych měl večer co dělat. Jakmile mi to všechno půjčí, tak zamířím rychle domů, kde se pustím do čtení. Jestli jsi můj táta, tak chci vědět všecko...všecko. Přehrabuju se ve složkách, ve kterých by mělo být první i poslední, hlavně chci vidět taky nějaké fotografie - aspoň bych mohl zjistit, proč mám na tváři ty dvě jizvy. Doma - mamka má novou práci: Když se mamka vrátí, tak vše rychle schovám a jdu se jí věnovat. Už nějak ví, že jsem tu katonovskou techniku zvládl, takže mi nadšeně gratuluje. No...není k čemu...suiton mám radši, tohle byl jen pokus...o...ani nevím o co..., pomyslím si. Pak na mě vysype, že má novou práci, tak to jí pogratuluju - i když si nedovedu představit, jak bude vychovávat a učit děcka, mě vychovat nedokázala ani omylem, ale zase - budou z toho prachy, což je taky fajn. Tak to máš dobrý mami, jsem rád. Doufám, že si tu novou práci užiješ. Ostatně jsem rád, že se mamce daří - po tom všem konečně taky nějaká dobrá zpráva. Po večeři se ještě rozhodnu udělat si menší procházku. Je to jen záminka proto, abych mohl být sám. Klidně zamířím do ulic Konohy a poté k vodopádu, kde si najdu místo s pěkným výhledem a jen mlčky pozoruju vodopád, inkoustem si kreslím na svitek různá zvířata a přemýšlím, jak daleko jsem ještě vzdálen od toho, abych je dokázal oživit. Tato atramentová technika "oživlých velkých zvířat" mě vždycky zajímala a mé povaze společně se suitonem odpovídá mnohem víc, než katon, který je sice velice silný...ale...prostě i když vím, že na to mám talent, tak to není ono. Atrament a suiton - to bylo to co mě vždycky zajímalo...oheň...je pro mě novinka a nevím, zda o něj mám zájem...stejně jako o sharingan. Tyhle dvě věci úplně rozbouraly můj plán učení se technik. Předtím to bylo jednodušší...teď...kruci co s tím mám asi tak dělat. Učit se techniky Uchihů a nebýt Uchihou? Neučit se je radši vůbec? Ale...musím je zvládnout taky, abych byl dobrý ninja...ale nikdy, nikdy...nebudu Uchiha... Trochu si klidně rozmýšlím a dívám se na zvířata na svitku a pak na svitek, na kterém je ta technika Ninpou: Chouji Giga popsaná. Ksó...tohle jsem se měl učit a ne ten blbý katon... Sedím na lavičce a jsem plně zabrán do kreslení, z dálky vnímám šumění vodopádu. |
| |
| Unesen Ta jejich neopatrnost mě docela udivuje. Copak mi vážně nehodlají zkontrolovat provazy? Spokojeně se usmívám, když přijde ráno třetího dne. Jsem svázán již jen na půl, do večera budu volný! A zatímco stále kráčíme někam do neznáma, začínám vymýšlet plán, jak nepřátele zneškodnit. Hlavně musím nechat naživu jejich (nejspíš) vůdce... rád bych si s ním popovídal. Pokud vše půjde hladce, mohu večer opatrně vytvořit alespoň tři mé tajné klony. Poté už jen svážu pomocí zemské techniky ty dva spící. A hned, jak mé klony zaútočí na hlídku, nenápadně se schovám za jeden blízký strom- vždy musím mít volnou cestu úniku. Ale nemyslím si, že by byl ten poslední protivník nějak moc silný, konec konců, nesjpíš to bude pouze loutka, takže i kdyby mé klony neuspěly a on prokouknul mou unikátní techniku, mohu na něj zaútočit ze zálohy. Plahočíme se celý den a zastavujeme jen, když se někdo potřebuje napíš či najíst. Mě dávají jen velmi málo potravy a vody... zjevně se mě snaží udržet co nejslabšího. Slunce pomalu zapadá za vzdálené vrcholky hor a na krajinu, v níž se nacházíme, padá šero. Jako každý večer, dva únosci si jdou lehnout a již brzy slyším jejich hluboké nádechy a výdechy- spí. Také si lehám na zem, zavírám oči a předstírám spánek. A nyní přichází má chvíle.... |
| |
|
Po pohřbu, místo klidu Yumi a Sakuma mají dorazit na pohřeb až s Rukitovou rodinou(nebo klanem, co já vím). No každopádně nejsem pozvaný, tak nebudu obtěžovat. Vracím se tedy domů, ale po cestě se stavím v obchodě s oblečením(konečně) a koupím tam nějaké černé tričko(pokud možno levně, bez rukávů a hlavně nějakým límcem, aby nešly vidět moje žábry). Doma zruším henge a dám si oběd(něco ze spíže). Mezitím vzpomínám na dnešní trénink, ten pocit, když byla páska dole a mé druhé já nevišilovalo(i když jenom chvíli), co to jen bylo? Úplnost, klid, nebo mé skutečné já? Podívám se z okna směrem do přírody. Takže risk sem přijít se zatím vyplácí, to prostředí tady je opravdu skvělé, dál jenom musím sehnat nějakého senseie a učit se nové techniky. Možná by mi mohl pomoct hokage, ale dnes kvůli tomu pohřbu to nejspíš nepůjde. Medvědího masa mám pořád dost, ale chtělo by to i nějaké jiné. Je rozhodnuto půjdu na další trénink a potom ulovím pár ryb, vezmu si tedy jen pár kunaí, metr drát a své staré tričko proměním pomocí henge na vestu s vysokým límcem a bez rukávů. Za půl hodiny dorazím k vodopádu a chvíli jej pozoruji. Perfektní, zajímá mně jaká bude voda. Schovám tedy kunaie a drát, aby mi nezavazeli v plavání pod vodu, rozběhnu se a skočím do vody. Nádherně modrá ta barva má uklidňující účinek na mne. V duchu se podívám na mé druhé já a řeknu: Tobě se tu taky líbí co? Možná, odpoví se zvláštním pohledem. Takhle ji vidím poprvé a tak na chvíli sundávám pásku přes oko. Toto místo má na mě a na něj(druhou osobnost) opravdu dobrý vliv, protože pásku musím opět nasadit až po 2minutách. No nic, teď je čas trénovat. Klesám dost hluboko pod vodu a momentě, kdy mne není vidět ze shora dělám údery, kopy, úhybné pohyby….atd. Po hodině a půl mám 30minutovou pauzu a „oddechuji“(pomocí žáber) pod vodou. Tímto tréninkem si chci vytvořit do nejpružnější svaly(to pomůže jak síle úderu tak jeho rychlosti, i když to zabere mnohem déle času než tvoření normálních). Po přestávce lovím další hodinu(nebo dokud nemám aspoň3 velké) ryby žraločím stylem(napadnout oběť zespodu tiše a velmi rychle), pak vyplavu nad hladinu ryby popíchnu drátem a konce pak zavážu, abych je mohl nést jednou rukou. V tom si všimnu Fugaka sedícího na lavičce na druhé straně, a tak jdu za ním a zeptám se ho veselým tónem: Čau, opět se shledáváme. Potom mu povím kousek z rozhovoru s hokagem(o své mutaci a Grabalech se nezmiňuji) a zeptám se jej: Nevíš proč Yumi se Sakumou šli na ten pohřeb až s rodinou?
Ps: Jak k tobě jdu teče ze mě voda a jdou vidět moje svaly na rukách(trochu větší, ale hodně vytvarovaný), pak si sednu před lavičku, abych trochu oschl. |
| |
| U vodopádu - nečekaná návštěva: Zrovna jsem uprostřed kresby orla a mám pocit, že tomu začínám přicházet na kloub, když mě vyruší Hibary. Kčertu...a zrovna, když jsem myslel, že mám chvíly pro sebe. Takhle se tu techniku oživlých kreseb nikdy nenaučím...ksó.. Pomalu zvednu hlavu a věnuji Hibarymu pohled typu "co zas?". Přátelský pozdrav a jeho následný monolog na téma "jak bylo u Hokageho a na pohřbu" si vyslechnu s kamenou tváří. Musím se ovládat...ten zmetek ve mě čte až příliš dobře..., pomyslím si jen a násilím potlačím všechny emoce a nechám zase rozprostřený svůj totální nezájem, který je hraný jen zčásti - zčásti je to moje přirozenost. Hibary netuší a patrně ani tušit nemůže, že mé hluboké antipatie k němu vycházejí z mého pohrdání a přezírání ke všem "taijutsu borcům" s "uber-cool" tvarovaným tělem a mozečkem o velikosti hrášku. Na druhou stranu si uvědomuji, že tyto emoce nesmí narušit fungování týmu - ale hádám, že ani o tomto mém vnitřním rozporu nic neví. S Rukitem to bylo snazší...to byl Hyuuga...ale tenhle...ksó... Chvíli jen mlčím a pak klidně odpovím: Ano shledáváme...., nadšení by v mém hlasu mohl hledat elektronovým mikroskopem a nenašel by ho. Nebyli tam, protože se budou účastnit až druhého rozloučení s Rukitem, tam budou přítomni i Hyuugové... je to uzavřená společnost. Proč tam byli pozváni i Sakuma a Yumi netuším - možná proto, že ona je holka a on byl jeho sensei, tak udělali vyjímku ze svých pravidel. Jinak jsou Hyuugové dost..., chvíli váhám, které slovo zvolit, protože slova typu: "kreténi, namyšlená hovada, arogantní ubožáčci...", by toho asi Hibarymu moc neřekla. ...oni jen tak mezi sebe někoho nepustí, je to nejváženější klan tady ve vesnici... a taky nejsilnější, takže asi tak. Odpovím neutrálním hlasem, pak znovu namočím štětec, abych pokračoval...ale nějak mě na to v Hibaryho přítomnosti přešla chuť, což ovšem nedám najevo. Pohledem zavadím o Hibaryho ryby a jen se s nezájmem v hlase zeptám ve snaze odvést hovor k jinému tématu: Byl jsi rybařit? |
| |
|
Místo klidu, co na večeři Zřejmě se Fugaku snaží o co největší sebekontrolu, ale stejně při uklidňování jej prozrazuje nepatrná(a pro něj nepostřehnutelná) mimika, jenom mám pak divní pocit, něco jako dívání skrze prsty vůči mé osobě. To však nechám stranou a poslouchám něco o Hyuugách, u kterých to vypadá, že ten klan nebude moc extra společenský vůči ostatním(dobře, že mně nepozvali). Na otázku kvůli rybám odpovím: Jo, chtěl jsem ochutnat zas nějaké jiné maso než medvědí. Sice nebude tak dobré, ale má taky svou chuť, nechceš jednu. Zeptám se veselým hlasem, zda přijme či ne je na něm. A jak se ti podařilo objasnit ten tvůj menší problém? Pravděpodobně mě odbude něčím jako nestarej se, ale počkám na odpověď. No nic, pokud potřebuješ hodit řeč budu…(řeknu adresu). Tak zas někdy parťáku. Odcházím domů a přemýšlím jak udělat ryby. Mám zkusit udělat sašimi nebo jen opéct? Rozhodnu se však pro normální upečení. Po večeři jdu k zrcadlu, sundám vrchní část oblečení a prohlížím své záda. Ty zdobí nějaké jizvy, na krku žábry a pod pravou lopatkou tetování podobné mlze, mlze s barvou krve. Znak tábora Krvavá mlžná, stisknu trochu zuby, když to vidím a k tomu se opět ozve mé druhé já: Copak, vzpomínáš na staré časy? Kašli na to, ty vzpomínky ti nepřinesou nic pozitivního jen bolest. Možná máš pravdu, opravdu ty vzpomínky bolí, ale já nezapomenu, už kvůli nim musím žít, proto nemohu zapomenout. Odpovím svému druhému já a před očima mám jejich tváře jednoho po druhém. V tom si něco uvědomím- pořád se dívám na své druhé já, ale pořád nemá jméno, to ji musí dělat velkou bolest. Zeptám se jí tedy. Jak chceš, abych ti vůbec říkal? Co tak najednou? Jméno ani nevím jestli chci, ani jaké si dát. Chvíli přemýšlím. A jak by se ti líbilo, kdybych ti říkal Sakki?Po chvilce. Dobrá to beru Hibary, ale nemysli si, že si mě tím nějak nakloníš. Na to pouze usměji, obleču se, uběhnu 10 km, udělám večerní hygienu, zalezu pod medvědí kůži a usnu opět beze snů. Zítra se musím stavit u toho starýho lišáka ohledně toho učitele. |
| |
| Večer u vodopádu - odchod domů: Vyslechnu Hibaryho a dávám si setsakra pozor, aby mi neunikla jediná emoce. Tak snadný to se mnou mít nebudeš, já v sobě číst nenechám nikoho... Sleduju pozorně jeho mluvu a nenechám si uniknout jedinou intonační změnu. Nejsem sice příliš dobrý na čtení v ostatních a ani se netvářím, že bych byl, ale vůči Hibarymu mám mnoho důvodů být ostražitý. Nesnáším, když se mi někdo snaží vidět do hlavy a on...to dělá skoro "mimochodem". Ne..děkuji...jídlo mám doma..., odpovím chladně. Chvíli mlčím načež on zmíní "můj problém" a v tu chvíli mnou začne cloumat chladný - ba přímo ledový vztek. Do piči, sem mu přece Xkrát řekl ať to neřeší!!! To si to hovado nedá pokoj nebo co??!! Ve tváři se mi nehne ani sval, sebekontrolu momentálně zvládám na jedničku, protože na tyhle dotazy jsem od Hibaryho už docela připravený. Nicméně i tak mi to v obličeji asi zahraje "všemi barvami a tiky" a já nakonec s mírně rozechvělým hlasem, za kterým je cítit vztek odpovím: Hele... nevím kolikrát to mám opakovat....ale do TOHO TI NIC NENÍ! Osopím se na něj téměř vztekle, sebekontrola už mi příliš nejde a trochu se vzteky třesu. S vypětím všech sil se ovládnu a mnohem tišeji a chladněji pokračuji: Nechci o tom mluvit. Nikdy a s nikým... a už vůbec ne s tebou! Mám toho pokrk - je to moje věc, tak mi dej s tím jednou pro vždy pokoj a nehraj si na spasitele! Tohle je moje věc a já si ji vyřeším po svém! Mysli si o tom co chceš - to je tvoje věc - ale já se odmítám o tom bavit. Dej mi s tím pokoj a věnuj se svým záležitostem. To, že jsem orodoval u Hokageho za tvou účast v týmu neznamená, že bych tě měl rád ... nesnáším tě! Dej mi pokoj! Nejsem žádný tvůj kámoš a ani nebudu, nemám zájem ... jsem jen a pouze s tebou v týmu, nic víc - nic míň! To, že jsme kolegové neznamená, že jsme kámoši - to nejsme! Nepleť si laskavě pojmy s dojmy, já kámoše nemám a ani je nechci! Už vybuchnu vzteky, i když to není žádné řvaní, jen "ledový vztek", plný najevo dané mrazivé nenávisti. Prostě dávám jasně nasrozuměnou, že ho "nemám rád" a chci se od něj držet co nejdál. Možná je v tom něco zoufalství způsobeného tím, že jde Hibary "furt po mě", ale těžko říct. Každopádně teď dávám najevo zcela jasně, že ho "nechci ani vidět". Jakmile Hibary odejde, tak ještě chvíli posedím na lavičce, a ve chvíli kdy jsem si jist, že zmizel tak se začnu trochu třást vzteky. Kretén! Hovado! On toho prostě nenechá! Jsem až neuvěřitelně vytočený a zalykám se vzteky. Ztěžka oddechuju a už se nemůžu soustředit na své kresby, takže vše sbalím a rychlým krokem zamířím domů. Doma se jen zběžně pozdravím s matkou a co nejrychleji zapadnu do postele. Chvíli mi to trvá, ale nakonec usnu bezesným spánkem. |
| |
| Yoku Osud ti nejspíš přeje. Jediná stráž totiž začíná poklimbávat. Je to velmi dobře vidět, jelikož mu vždy tak na deset sekund klesne hlava. Poté se však zase narovná a asi tak pět minut drží. Cítíš to, to je tvá šance. Shodou okolností je na stráži ten jejich vůdce, takže by nemělo být problém vyřídit ho jako prvního a uspat ho jednou pořádnou ránou na o hodně delší dobu, než je pět sekund. Tichá chůze ti totiž nikdy nedělal problém. Hlava mu zase klesla, a ty vyrážíš do akce. Máš deset sekund. Těchto deset sekund může rozhodnout o tvé budoucnosti. Už si skoro u něj, teď už jen zbývá pořádně se napřáhnout a ... Hibary a Fugaku Oba jste se ráno probudili svěží a s čerstvou hlavou. Fugaku ve snu, který se ti zdál tuto noc, se ti zdálo, že jsi konečně ovládl kresby velkých zvířat. Zdálo se ti, že jsi dělal chybu v tom, že jsi vkládal chakru do papíru a ne do inkoustu. Jakto že tě to nikdy nenapadlo? To sám nevíš, ale cítíš se hloupě. Fugaku, ty jsi ráno vyrazil za Hokage-sama, kvůli tomu trenérovi. |
| |
| U hokageho, žádost Spánek byl osvěžující a klidný, tak ráno vstávám s nově nabitou energií, provedu ranní hygienu a menší snídani. Dnes musím jít za tím starým lišákem, kvůli tomu trenérovi. Dá mi vůbec nějakého, a pokud ano jaký bude? Nejspíš nějaký veterán, nebo nudící se učitel co dělá víkendy na akademii. Po snídani vytáhnu všechny zbraně, provedu údržbu(na mých shirono kiba je pořád krev), a pak s nimi chvíli cvičím(10-15minut). Hodím na sebe staré triko, kalhoty a mikinu, potom navléknu náramky se skrytým ostřím(párkrát vyzkouším ještě), připnu pouzdra na pravou nohu a za pás, tomfy klasicky za pásek, schovám čelenku opět do kapsy a vyrazím k budově hokageho. U budovy mně pravděpodobně stopne stráž, co tu dělám, tak odpovím, že potřebuji mluvit s hokagem a jestli by mně za ním mohli dovést(páč nevím jestli jej zas nepopadl amok a nezměnil kancelář). Když jsem u dveří nejdříve zaklepu a na dále vstoupím(podívám se jestli není v ráži). Dobrý den hokage dono, měl bych na vás menší žádost. Tady nejpíš řekne jakou? Ve skryté listové se mi opravdu líbí a opravdu jsem rád, že jste mě přijal do svých řad, nebo jak to mám nazvat. Ale pokud vám i Konoze chci tuto laskavost nějak splatit musím se stát silnějším, víc než teď, takže jsem vás přišel požádat o doporučení k nějakému trenérovi, který by byl ochotný mě cvičit. Řeknu a čekám co odpoví, nebo v nejhorším další jeho záchvat. To je zas situace, vždyť neumím pořádně prosit, ó ať to vyjde.
|
| |
| Další den ráno: Jakmile se probudím, tak si "přehraju" svůj sen...chvíli jen zírám do prázdna a tiše si pro sebe vynadám do pitomců. Pak se zvednu, provedu ranní hygienu a obleču se do svého "frajerského" oblečení. Poté se nasnídám a mamce řeknu, že budu asi celý den pryč - standartně se plánuju poflakovat po Konoze a trochu trénovat a taky si vyškemrám nějaké ty peníze - přeci jen, sice ještě u sebe něco mám, ale trochu mi už "zásoby" prořídly, takže je třeba je doplnit. Až dosnídám - vajíčka a opečené plátky masa - tak si sbalím zásobníky atramentu a zamířím ven. Dneska toho mám strašně moc na práci...musím se naučit základy několika technik, sice to nebude ono, ale to se vypiluje časem, než vyrazíme na další misi, tak to musím zvládnout....a navíc...chci něco vyzkoušet... Pomyslím si a zamířím na nejvzdálenější cvičiště, kde obvykle nikdo nebývá. Po cestě se ještě stavím v knihovně, kam vrátím všechny zapůjčené svitky a složky a půjčím si nové. Vezmu si pár svitků o genjutsu, něco o katonu a samozřejmě také něco o sharinganu, přeci jen bych rád věděl co to vlastně v těch očích mám. Na cvičišti: Nejprve začnu s nácvikem některých jednodušších jutsu, jako je kawarimi. Vytvořím si atramentového klona, který bude po mě bude vrhat kunaie a já jim budu pomocí kawarimi uhýbat. Pak si ještě zopakuju techniku "Úniku", kdy se nechám několikrát na různé způsoby svým klonem svázat a pak se z toho budu dostávat. Oběma technikám jsem v minulosti věnoval doslova "moře" času, takže je to jen "opáčko", kterému věnuju úvodní hodinku. Pak přejdu k tréninku Katonu. Několikrát vytvořím velkou ohnivou kouly a poté se přesunu na strom na kterém se držím "vzhůru nohama" pomocí chakry a sešlu tu kouly několikrát znova. Cíl je nejen zvládnout techniku jako takovou, ale tak přesně ovládat množství chakry do ní vkládané. Tomuto věnuju další hodinku, načež si chvíli odpočinu a pak něco vyzkouším - koncentruji ohnivou chakru v plicích a vyfouknu ven, ale namísto pečetí pro techniku ohnivé koule zkusím ty pečetě trochu změnit (něco si k tomu ještě přečtu ze svitku, co jsem si zapůjčil v knihovně) a dosáhnout toho, kdy namísto jedné velké koule z mých úst půjde jen dlouhý, nijak neusměrňovaný plamen. Pokud se to podaří, tak si tu techniku několikrát zopakuju a nazvu jí: Katon: Yakedo Kouen no jutsu (Živel ohně: Technika pálivého plamene). Ať už se mi to zdaří či nikoliv, se poté budu věnovat po dobu dalších 2 hodin technice genjutsu: Kohoki no jutsu (Technika falešného místa). Je to relativně jednoduché genjutsu a trénink provádím opět přes atramentového klona, který mě má do genjutsu lapit. Chci po něm, aby mě přesvědčil, že kámen přede mnou vypadá jako ropucha. Až s tím skončím, tak je tak kolem 13té hodiny a mám za sebou 5 hodin tréniku, takže vyrazím na oběd. Zamířím do nejbližší restaurace, pořádně se najím krvavých steaků a neopomenu se také pořádně napít, přeci jen po těch katonech to chce něčím spláchnout. Po jídle si udělám menší "zdravotní" procházku, stavím se také v krámku s bojovými pomůckami a nakoupím si nějaké ty plynové bombičky. Nejen kvůli úniky, ale také ... a to si tak zlověstně vzpomenu na Hibaryho čich ... kvůli smradu. Čím smradlavější tím lepší. Také si zakoupím dva nové fuuma shurikeny, nechci však klasické, ale "cinknuté" a k tomu hodně drátu, tak abych je po odhozu mohl mít namotané na ruce a škubnutím dosáhnout jejich rozpadnutí na jednotlivé čepele. Kolem 15té hodiny se vrátím na cvičiště. Nejdřív opět něčím jednodušším a zažitým - Suiron no jutsu, je na to ideální a poté se vrhnu na Techniku oživlých kreseb, kterou se učím až do večera. Ostatně to je to hlavní z dnešního mého plánu. Dám si záležet na jejím úplném zvládnutí a kreslím různé druhy zvířat. Pokud mi zbyde ještě čas, tak se věnují spolu s atramentovým klonem vrhání shurikenů "na drátech", jejich ovládání, bych také docela rád zvládl. Kolem 20té hodiny se rozhodnu vrátit domů. Mám za sebou 10 hodin tréninku a jsem unavený "jak pes". Doma se tiše navečeřím, uložím si nově zakoupené věci ke své výbavě a dám si sprchu. Potom popřeju mamce dobrou noc a zamířím do postele, kam asi padnu a usnu jak zabitý, přeci jen toho bylo dneska opravdu hodně. A bude hůř...jestli bude čas, tak zítra si to dám celé znovu...a pozítří taky... pořád, musím...zesílit... S těmito myšlenkami usínám. |
| |
| soukromá zpráva od Cesta Osudu pro Techniky: Katon: Yakedo Kouen no jutsu - Nápad je to dorbý, a proveditelný. Zatím však na to nemáš dostatek zkušeností s ovládáním chakry. Rozhodně ale ten nápad nezapomeň Kohoki no jutsu - Nic moc, ale povedlo se ti to. Je to však zatím velmi nepřesvědčivý. No tady asi talent nebude, pokud nepoužiješ sharingan. Ten by možná pomohl. Choujuu Giga - Je to jediné jutsu za dnešek, které si zvládl. NEní to však doknalé. Povede se ti v průměru každý druhý pokus. |
| |
| Hibary Mám pro tebe dobrou a špatnou zprávu. Ta špatná je to, žekromě trenérů akademie není nikdo volný, a ti jsou potřeba na nové generace ninjů. Ta dobrá, teda možná dobrá zpráva je ta, že já se teď zrovna nudím, atak bych tě moh naučit celkem obstojné technice. Nebude to však zatím element, na ty se dáme až po další misi, která bude za dva dny. Poté co jste domluvili, a ty jsi nabídku přijal (aspoň to předpokládám), jste vyrazily na cvičiště. Nebo spíš ty sám si vyrazil. Hokage prý ještě musí něco udělat, ale hned tě prý dohoní. Zrovna když už sis myslel, že se tě jen chtěl taktně zbavit a ty byl jsi je pár metrů od cvičiště, za tebou se ozval divný zvuk, pak náhle kouř a Hokage stál přímo za tebou. Tak Hibary, slyšel si někdy o technice čtvrtého? Nazval ji poté se mu u ruky vytvořila modrá koule nesmírně silné rotující chakry. S dostatečnou dávkou chakry může v pohodě člověka zabít. RASENGAN! Dokončil větu, a bez jakékoli pečetě se před ním objevil klon. Hokage se rozeběhl a zasáhl ho přímo tou technikou.Klon se zatočil, letěl několik metrů a poté narazil na zeď. Pak teprve zmizel.Doslova nad tím žasneš. Nejen že tak skvěle naformoval chakru pomocí jedné ruky, ale vytvořit klona bez hnutí ruky do nějaké základní pečetě, a navíc aby byl tak silný, že vydrží náraz rasenganu a zničí ho až zeď, to si ještě neviděl. Tohle bych tě chtěl naučit Hibary. Popravdě, jen sem čekal kdy za mnou kvůli té žádosti přijdeš. Slyšel jsem, že jsi hlavně typ na krátkou vzdálenost, a tak si myslím, že by se ti toto mohlo hodit. No ale není čas, jestli se chceš, tak se ptej teď, máme na to jen dva dny. Na první otázku si se zmohl až teď, a ještě trochu koktáš. |
| |
| Konoha- Konečně zasloužené volno Udělal jsem si krátkou procházku po Konoze. Sice jsem si nezapamatoval moc míst, ale některé, které by se časem mohly hodit určitě. Nakonec jsem se vrátil až do svého bytu. Dělalo mi trochu problém ho najít, ale zvládnul jsem to. Snad budu mít dost času to tady prozkoumat. Je to tady rozhodně mírumilovnější než v Suně nebo dokonce naší vesničce. Potom si vzpomenu na svůj domov, ale rychle ty myšlenky zahodím, protože, když si na to vzpomenu, chce se mi brečet. Vejdu do svého bytu a znovu mě překvapí, že jsem dostal takhle velký byt. Líbí se mi tady. Schválně jak dlouho mě tu nechají. Čím déle, tím líp. Zauvažuji a ještě jednou si vlezu do sprchy. Chodit celé dny po poušti mi neudělalo zrovna dobře. Po sprše si vlezu rovnou do postele. Moc jsem toho po mém nuceném odchodu moc nenaspal a rozhodně ne v takhle příjemně měkké posteli. Okamžitě usnu. Ráno, když se probudím je teprve sedm. Takhle brzy vstávám pokaždé. Jdu se trochu projít ven, jako to dělám pokaždé a trochu popřemýšlím o dnešku. Problém je, že většinou mám aspoň nějaká pojem o tom, co se mnou bude a co budu dělat, jenže dnes je to vše v rukou Hokageho, protože to on mi řekne, jak se mnou naloží a co se stane. Potom zajdu do restaurace, ve které jsem včera večeřel, na snídani. To už je kolem deváté a já se jdu připravit. Vyndám svou loutku z obvazů a opravím na ní všechny chyby, které se během mého toulání vyskytli. To už nastává čas, kdy se mám vypravit k Hokagemu. Dojdu tam těstě před desátou a zaklepu na dveře jeho kanceláře. Počkám, až mě pustí dovnitř. Dobrý den, Hokage- sama. Říkal jste mi, abych se stavil. Tak jsem tady. Řeknu mu, aby si osvěžil paměť a čekám, co mi řekne on. |
| |
| Boj v blízkosti ohně Dva mé klony byli připravené za stromem a má pěst rychle letěla na protivníka, který poklimbával. A ve chvíli, kdy jsem zasáhl jeho obličej, hodili mí "dvojníci" kunaje po těch dvou spících. Na tváři se objevil výraz úspěchu, štěstí... A pak se všechno zvrtlo. Kunaje zajeli to prázdných přikrývek a probodli polštáře pod nimi. Jak jsem si toho nemohl všimnout?! zanadávám ve své hlavě. Má pěst narazí do posledního terče a (jak jsem již očekával) byl to pouhý klon... avšak vytvořený z kamene! Neuvěřitelné, protože jsem opravdu nepříjemně narazil klouby do té tvrdé zeminy a minimálně jeden se mi vykloubil. Do očí mi vhrkly slzy bolesty a hlavně překvapení. JAK?!!! ozývalo se mi stále v hlavě. Pořád jsem nechápal, rychle jsem se rozhlédnul kolem sebe a očekával útok. V záři ohně jsem spatřil postavu, jež pomalu vylézala zpoza stromu a arogantně se šklebila. Poznal jsem, že to je ten, který vypadá jako můj dávný sensei. Nasucho jsem polknul a zaujal bojový postup. Kde jsou mé klony? Proč na něj nezaútočí, když o nich neví? Všechno na mě bylo až moc prapodivné. V hlavě mi též blikala otázka, kam se asi poděli ti dva spící. To sis opravdu myslel, že utečeš tak snadno? zasmál se ten přede mnou. Pořádně jsem se na něj zaměřil. Vím o tvém speciálním jutsu s klony... podotknul ke mě. Zamrazilo mě. Pokud je to pravda, mám jen minimální šanci na úspěch. Tohle jutsu mělo být mou záchranou, né slabinou! Leda že by... mohl bych se pokusit schovat přímo do stromu. To je ovšem trochu složitější a zabere to dost času, jelikož jsem se s takovým talentem nenarodil. A pamatuji si na to vůbec pečetě? No... budu tedy muset bojovat. Hrdě jsem zvedl hlavu. "Řekni mi, co po mě chceš a nechám tě naživu!" zakřičel jsem na něj a doufal jsem, že mi třeba vyhoví. V duchu jsem si však začal odříkávat všechna jutsu, která umím... ikdyž jejich útok je tak slabý.... |
| |
| Naomi Několik dní jste putovali, a se seinseiem jste trochu mluvili, ale ne moc. Jednoho dne však vaši vlci zachytili stopu a vedli vás po ní. Po několika kilometrech stichli a sensei ti naznačil aby si je poslal zpět. Mohli by nás prozradit řekl potichu. Náhle jsi konečně něco zahlédla. Muž (Kaname Yoku) právě vyřídil nějaké tři spící ninji. Podle senseiova popisu by to měli být Grabalové, kteří připlouvají do Mlžné. Byli to však jen kolny. Poté se objevil jeden pravý Grabal, a ten mladík se ho snažil zastrašit či co. Ale marně. Odpovědi se mu sice dostalo, ale s ironii a se smíchem. Náhle se za ním objevila jedna postava, a pak ještě jedna. Měli v úmyslu ho omráčit. Dotyčný jen stíhal natočit hlavu. Ve chvíli, kdy se chystali muže uděřit se mezi nimi objevil třetí muž. Konečně jsi ho poznala. Je to Yotochi, tvůj sensei. Poté se jich obou sotva dotkl a z jeho úst zaznělo sotva slyšitelné Chidori Nagashi. Jeho protivníci oba dostali silný nápor elektřiny a padli na zem paralizováni. Tobě za zády naznačil, aby si zatím zůstala skryta, a zakročila až tě zavolá. Yoku Tvůj pokus dopadl katastrofálně, nejen že jsi vyřídil klony, ale také jsi si vykloubil kloubek na pravé pěsti. Poté vystoupil onen záhadný muž. Na tvou otázku odpověděl pobaveným ironickým tónem. Ó milostivý pane, chceme vás odvézt p Pánovi, vaše klony se nám budou hodit víte? Můžete mě tedy teď nechat žít prosím? Sotva to dopověděl, už se objevili ti dva. NE však před tebou ale hned za tebou. Nestihl si nic udělat, jen se otočit. Už jsi se připravoval na ránu do hlavy, když tu se náhle ozval nepříjemný štěbetající zvuk. Konečně jsi našel odvahu se otočit. Mezi dvěma mrtvými nebo znehybněnými těly stál ninja z Kumo. Hodnost asi Jounin, možná i elitní. Neboj se, jsem přítel řekl s úsměvem a mrkl na tebe. |
| |
| Nový trénink od hokageho, legendární rasengan To snad není pravda, přijdu požádat o nějakého(i druhořadého) trenéra a jako bonus dostanu samotného hlavního šéfa. Tuhle informaci zpracovávám, pomalým dýcháním zklidňuji své tělo a vyslechnu zbytek. Skvělí takže mám na zvládnutí, nebo aspoň pochopení té techniky dva dny, než bude další mise.Bude to těžký(s vysokou pravděpodobností hodně),bolestivý a kdo ví co ještě, ale to mně na kolena nesloží, zvládnu tu techniku, abych zesílil. Odpovím tedy: Vaši nabídku přijímám s potěšením hokage-dono, nebo sensei? Následuje rozhovor o mítě cvičiště, a že mám jít napřed. Tak na cvičišti hokage-dono(nebo sensei, podle toho jak se rozhodl). Odcházím z kanceláře na cvičiště dosti zamyšlený. Co mně asi chce naučit za techniku, říkal, že elementární mně bude učit až po misi, tedy pokud zvládnu tuto. Jaká asi úroveň? Nejspíš béčko nebo áčko, vyšší určitě ne, ale i tak zvládnu tu techniku aspoň pochopit za ty dva dny? To již vidím cvičiště a sensei nikde. Doufám, že mně ten starej lišák nevypekl, to……. To už slyším nějaký zvuk a kouř spolu s hokageho pachem cítím za sebou. Hokage vykládá o té technice, pokud rozumým vytvořil ji Yondaime, pak vytvořil něco jako kouli z čakry a trefil s ní klona(nemám páru jak ho udělal bez pečeti nebo proč měl takovou výdrž). Koukám jak z jara. Co to bylo? Jen ho tím trefil a on odletěl jak panenka, a co to točení. Ta koule čakry, v tom musí být nějaký trik.Pak mi řekne, že jen čekal, až se ozvu. To nechápu, proč si ten starej lišák vybral mně? No co to budu řešit později, nemám čas. Odpovím tedy: Ttt-to by úžasný. Co mám udělat jako první krok, abych to zvládl a proč se tak točil? Tímto naznačuji, že mám velký zájem a ptám se na hlavní princip rasenganu.
|
| |
| soukromá zpráva od Cesta Osudu pro Sharingan: Celkem dobře zvládnutý, nedělá problém. Přepovídání pohybů výborné. Po otci si zdělil veliký talent Kohoki no jutsu: Zvládnuto na 75%. Gennina a chuunina na pár chvil zmate. Choujuu Giga: Zvládnuta na 90%, maximálně ale dvě velká zvířata, a pět malých. Víc zabere hodně času. ( překlad - kresby velkých zvířat ;)) Katon: Yakedo Kouen no jutsu: V knihovně jsi se dozvěděl, že tato technika již existuje a nazívá se Katon: Karyuu-Endan. Úroveň mezi A a B. Řekl sis, že tohle radši zatím nebudeš pokoušet, přeci jenom, sám se naučit Choujuu Giga je taky úspěch. Skonči to tím, že jsi šel druhý den večer spát ... Ráno dostaneš vzkaz :) |
| |
| Následující dva dny: Ani další dva dny se příliš nelišilo od onoho předchozího dne. Strávil jsem prakticky tréninkem všech nových technik a sharinganu. Také jsem neopoměl se soustředit na trénink s fuuma shurikeny a zejména s jejich "cinknutou" verzí. Krom tréninku jsem trochu času také věnoval studiu svitků a knih zaměřených na historii Uchihů a sharingan. Přes odpoledne jsem si vždy zašel na oběd, pak na procházku a nakonec do knihovny. Vzhledem k tomu, že bylo pěkné počasí, tak jsem se nakonec zašel druhý den večer vykoupat a zaplavat si do jezera, kde jsem zůstal až do noci, abych byl sám a měl klid. Také jsem se stavil u Kamateho, se kterým trošku také potrénoval, ale hlavně hodil řeč a tak prostě pokecal o všem možném. Nakonec na druhý den večer zamířím do postele a usnu. S mamkou celé dva dny promluvím je párkrát u snídaně a u večeře, jinak jsem pryč z domu. |
| |
| Hibary Hokage se na tebe usměje a pravý: No, jméno rotující sféra by ti možná mohlo pomoci k dotazu na to točení klonu.Pokud ne, pochopíš to při prvním kroku. Základem rasenganu je totiž práce s chakrou, jako takovou. Musíš jí postupně přesunout do ruky, a ihned jakmile jí vložíš, tak jí začít dávat otáčivý směr. Nejtěžší je to, udržet stále v pohybu přidanou chakru, a ještě otáčet chakrou nově příchozí. První lekce začíná právě teď. Na chytej řekl a hodil ti balónek plněný vodou. Přidej do něj chakru tak, aby v něm pořádně rotovala. Musíš jí však přidat hodně, aby balónek praskl. Balónek praskne rychleji, když se v něm voda a chakra otáčejí a rotují. musíš ten balónek prasknout co nejrychleji. Jo a k tomu oslovení, když budeme samy či s někým na tréninku, oslovuj mě Naruto - sensei. Při zadávání mise a jiných formalitách a oficiálních prohlášeních, pro tebe furt budu Hokage - sama. A nyní, zkoušej cvik s balónkem. Uvidíme, jak ti to půjde. Zdá se to těžké, ale zítra by už si to měl zvládnout. Tímto jutsu můžeš protivníka v pohodě zabít. Ty však s ním maximálně někoho vyřadíš z boje, nebo mu spíš jen zasadíš hodně silnou ránu. Totu jutsu je nejsilnější, když se smíchá s ninjovým elementem. Asi takhle. Poté zase bez použití pečetě udělal Kagebushin. Dali ruce k sobě a Hokage hlesl. Futon: Rase Shuriken. Poté se mu u ruky objevil velký rotojící bílý shuriken s bílou koulí uprostřed. Vydává to ohromný zvuk. Poté to hodil na cvičnou stěnu. Nezbylo po ní ani památky. Hokage se jen pousmál. A to nebyla ani půlka normální síly. No nic, ale teď do práce. Cvičit, cvičit a ještě jednou cvičit. Zkoušej to, a za pár hodin se vrátím, a ty mi ukážeš jak si vedeš. Poté s bílým kouřem zmizel, a ty jsi ho už nějakou dobu neviděl. Nakonec se ti povedlo prasknout balónek asi do dvanácti vteřin. To bylo nejlepší čas, jaký jsi dokázal. Po pěti hodinách neúnavného cvičení se objevil Hokage. Tak co Hibary, jak ti to jde? |
| |
| Neznámí u ohně. Ta cesta trvá snad celou věčnost,a začínají mě trochu bolet nohy.Stěžuji si v duchu a přejdu z běhu do rychlé chůze.Skontroluji zda mám v dohledu senseie a pokračuji tedy chvíli v chůzi.Moji vlci se drží blízko mě,čenichají zda chytí nějakou tu stopu ,ale zatím nic.Občas se někteří odreagují hrou,ale i při hře davájí bacha. Jeden z mých vlků ke mně přiběhne.Zastavím se a podrbu to krásné nepochopené zvíře za uchem.Jen co se narovnam zjistím,že se mi sensei dostal z dohledu.Na nic nečekam a běžím směrem,kterým jsme až do těd běželi.Pokud na něj nenarazím do minuty tak poveřím vlky,aby našli jeho stopu.Už jsem strácela naději,když tu jsem ho zahlédla.Hůrá,teda to jsem se lekla.Nechtěla bych přidělávat vlkům další práci.Doženu tedy svého senseie a už radši nezpomaluji. Běžíme dnem i nocí a začínám být trohu ospalá.Pět a šest dní budiž,ale jestli poběžíme ještě několik dní tak ze mě bude zombie s velkýma kruhama pod očima.Stěžuju si a začínají se mi klížit oči,když tu najednou jeden z vlků začal potichu štekat a ostatní začali také. Stopa,chytili stopu!Bleskne mi hlavou.Na nic nečekáme a vydáváme se po stopě.Po pár kilometrech se sensei zastavil.Sledovala jsem senseiovo gesto.Odvolat?dobrá.Na nic tedy nečekám a odvolávám své vlky.Prozradit?Nechápala jsem dokud jsem nezahlédla neznámého muže,který právě vyřídil další neznámé spící ninji. Nejsem si jistá ,ale docela odpovídají popisu senseie.Měli by to být,no....eto..Grabalové,jo Grabalové!Pozorně jsem tedy sledovala onoho neznámého muže.Ti tři ninjové co zabil,to byly klony, pak tedy kde je ten pravý?.Běží mi v hlavě stále stejná myšlenka a očima se pozorně dívám po okolí.Pak jsem ho zahlédla,vylezl z poza stromu.To musí být ten pravý,ale o co tu jde.Co to tam vyvádí to ho chce zastašit či co?Bože. Začali se za ním objevovat postavy,bylo to tak rychlé.Pak se oběvil ještě jeden muž.Sensei!Jak kdy?Rozhlédnu se kolem sebe a pak zpět na ono dějství.Bylo to tak rychlé sensei se jich sotva dotkl,dostali elektřinou a padali k zemi,jako mouchy.Pozorně sleduji děj a zachytím další senseiovo gesto.Dobrá schovám se tedy dokud mě nezavolá,budu jak se to říká...pojistka.Opatrně a hlavně nepozorovaně se přikrčím,připravena kdykoli zakročit a vyčkám tedy dalších pokynů. |
| |
| Nový trénink od hokageho, legendární rasengan, vodní balónek Rotující sféra? První slova opravdu nechápu, ale ty další dávají smysl, pak jenom nechápavě zírám na balónek s vodou. Co s ním? To mám tu rotaci trénovat na něm?Dost čakry, ale zase né moc, musí prasknout kvůli rotaci, fajn to by šlo, to zvládnu(snad ještě dnes). Potom zas koukám na tu elementární techniku. Zase kloni bez pečetě, ten zvuk byl jako skřípající kov a ta ničivá síla. Toto už nemůže být pouhé „hrubé“ poškození čakrou, jakoby to řezalo na molekuly. S tímto nově nabitým nadšením si prohlížím(spíše trochu hraju) balónek a přemýšlím nad tím principem. Takže mám vyvolat čakru do ruky a s ní pak točit s vodou. Pokud to je jenom tohle musí to být blbost, páč ať s vodou budu točit seberychleji, balónek nepraskne, maximálně jej voda rozřízne. Moment, moment fyzikální vlastnosti vody-nestlačitelnost.To je ono, opravdu s ní musím jen hýbat, ale ve všech směrech. Základní princip chápu, teď to ověřit v praxi. Pouštím čakru do ruky a pomocí čakry točím s vodou ve všech směrech, aby narážela i sama na sebe. Pořád málo čakry,chce to víc. Po necelé minutě balónek praská. Bezva, teď už musím jenom zkrátit interval. Bohužel tady to jde trochu pomaleji, takže můj nejrychlejší čas po pár hodinách byl 12vteřin. Pořád to není dobrý musím přidat víc čakry a větší rychlost. Už se chystám na další, když se objeví Naruto-sensei s tím jeho jak to jde. Odpovím pouze: Dívejte se sensei. Provedu další pokus (kolik vteřin zabral nechám na PJ) a zeptám se senseie: Tak co sensei, jaké dělám pokroky.
|
| |
| soukromá zpráva od Cesta Osudu pro |
| |
| soukromá zpráva od Daburuhāto Yumi pro |
| |
| Hibary Tvůj poslední pokus byl kolem jedenácti sekund. To není špatné, patnáct sekund na první den. Vlastně je celkem dost dobré, že jsi ho vůbec praskl. No, to by pro dnešek stačilo. Ještě máme zítřek na pilování, a pozítří mám pro tebe menší překvapení. a teď jsi dí lehnout, zítra musíš být fit. Doma jsi si dal kus medvědího masa, a šel jsi spát. Druhý den byl úplně stejný, až na to, že jsi už pracoval přímo na technice. Pracoval si dokonce ještě usilovněji, a nakonec si ji s pomocí dvou klonů zvládl. Je to tak akorát na odzbrojení a překvapení protivníka. Nakonec ti Hokage řekl: Hibary, jsi talent, a rád bych v lekcích s tebou pokračoval i po následující misi. Budu už tě však učit elementární techniky. A bude dokonce přítomen Sakumo s Fugakem, a novým členem týmu. Bližší informace ti k tomu však řeknu až zítra. Dostav se sem prosím o hodinu dříve, čili v devět hodin. Fugaku Asi v osm hodin ráno tě vzbudí poštovní holub, který ti přistál na střeše. Nese ti vzkaz od Hokageho: Fugaku, jelikož jsi teď několik dní pilně trénoval, chtěl bych ti oznámit, že bych tě rád viděl dnes v devět hodin na cvičišti č. 13. Hibary taky trochu trénoval, takže si budete moci sdělit, co jste se naučili. Dozvíš se tam také bližší informace k nadcházející misi. Jelikož váš tým opustí Yumi, aspoň dočasně, a bude vám přidělen nový člen týmu. Myslím , že budete velmi zajímavý tým. Uzumaki Naruto, Šestý Hokage Konohagaruke no Sato! [/right] |
| |
| Ráno - dopis od Hokageho: Rozespalý koukám na poštovního holuba a pak na budík. Osm? Co? Jak?...hergot já jsem zaspal!!! Vezmu si od poštovního holuba psaní a přečtu si ho. Cože? Yumi nebude v týmu? A to jako kua proč? Jestli...grr... Náladu mám pod psa od prvního okamžiku. Nejenže mě mamka nevzbudila, když jsem nevstal na šestou, jako vždycky, ale ještě teď tenhle dopis. Rychle se nasnídám, provedu ranní hygienu, obleču se a sbalím veškerou výbavu. Pak zamířím vklidu na cvičiště č. 13. Po cestě si pohrávám se smradlavou bombičkou a sám pro sebe se usmívám. Já ti dám čich...počkej...to bude smrdět na sto honů a jestli máš ten čich fakt tak dobrej....tak se z toho zblázníš. Ušklíbnu se a než přijdu do blízkosti cvičiště, tak své nové vybavení dobře schovám. Taky se přestříkám voňavkou a vyrazím se už přímo na cvičiště. V očích mám černé brýle, začínám mít poměrně dobrou náladu, ale navenek zůstávám velice chladný a plný najevo dávaného nezájmu. Trochu mě sice znervózňuje, že bude přítomen nejspíš i Hokage - když mi poslal ten dopis....tak asi bude. Ta představa se mi vůbec, ani trochu nelíbí, protože to pro mě znamená, že si budu muset dávat hodně pozor na to co dělám s očima. Zatím o mých sharinganech ví jen Hibary a mamka a přitom taky musí zůstat. Nakráčím na cvičiště s výrazem "uber kinga", který voní po nejlepší kolínské a všem věnuji jednoduchý pozdrav: Zdravím..., pokud je tam osoba výše postavená (sensei, hokage), tak použiji i k tomu adekvátní pozdrav. |
| |
|
Nový den, nová mise, nový společník Ráno vstávám v 7, abych byl řádně připravený a už na mně nebyla vidět ospalost. Pořád tomu nemůžu uvěřit, včera jsem zvládl rasengan. Pravda ještě nemá sílu A, ale i tak to je skvělí. Ranní hygiena, snídaně a příprava na trénink. Pravou ruku mám trochu spálenou od čakry, takže je zafačovaná dlaň i s prsty. Obléknu si staré oblečení(po nové misi si koupím nové), navléknu náramky se skrytým ostřím, do rukávů schovám pár kunaií, zapnu pouzdra na zbraně(pravé stehno a za pás), tomfy dám za pásek, přes hlavu hodím kapuci a vyrazím směr cvičiště č.13. Cesta byla celkem klidná, jenom u jednoho obchodu vynášeli odpadky a mě bylo trochu špatně, kvůli nosu(nejspíš tam bylo zkažené maso). Pomocí čakry zablokuji signály z nosu(takže nic necítím i v nejhorším smradu) a vesele pokračuji dál. Po chvilce zase „zapnu“ svůj nos a čichám osoby kolem. Když už jsem skoro u cvičiště málem zase padnu smradem, jelikož dostanu tvrdý zásah Fugakovou kolínskou. Po chvilce mi zas tak nevadí, ale raději dýchám pusou, přijdu k ostatním a pozdravím: Dobré ráno (teď kdo tam je). Pak se otočím na Fugaka a pronesu: Nevěděl jsem, že sem vede cesta kanálem Fugaku, ale raději choď po chodníku. Jeho narážky nevnímám a ignoruji, jen se podívám na Hokageho a čekám na jeho příkazi. |
| |
| Fugaku a Hibary Přišel si jako poslední, už tam všichni byli (Sakumo, Hokage a Hibary). Hokage se na tebe už chvíli soustředěně dívá. Je ti to velmi nepříjemná a mášzlé tušení. To se záhy potvrdilo. Hokage utvořil dvě speciální pečetě a poté vyslovil slovíčko Kai.... Náhle, jako by tě zamrazilo. Nemůžeš se pohnout a najednou se samy od sebe aktivovali tvoje sharingany. Tak jsem si to myslel dobře hles Sakumo. Po pár vteřinách Hokage přestal. Bude to zajímavý souboj. Určitě vám každému došlo, že se zde dneska spolu utkáte, abyste spolu změřili své nově naučené síly. Minule vyhrál Hibary. Nyní si však myslím, že by se karta mohla obrátit. No, to ale záleží jen na vás. Mi dva jsme tu pro případ, kdyby jste se nechali unést a chtěli toho druhého například zranit či zabít. To se pochopitelně nesmí stát. Myslím samozřejmě vážné zrranění - zítra jdete na dlouhou a nebezpečnou misi. Nyní máte minutu na přípravu. Po minutě vás Hokage vyzval: A nyní, začněte! |
| |
| soukromá zpráva od Cesta Osudu pro |
| |
| soukromá zpráva od Daburuhāto Yumi pro |
| |
| Prozrazen: Hokage se na mě soustředěně dívá, a i když mám brýle tak mám chuť se propadnout do země, abych si mohl být jist, že sharingany nevidí. Když pak na mě Hokage provede bez varování to jutsu (či co to je), po kterém se nedokážu ani pohnout a nadto se mi aktivují sharingany, tak jsem zcela šokován. A jsem v prdeli... Proběhne mi asi tak šokovaně hlavou. Navíc to dorazí náš sensei, z něhož de-facto vypadne, že to tušil. Kurvadrát...teď budou vyslýchat mámu, možná jí zavřou...mě zamknou do laboratoře jak pokusnou krysu....sakra, sakra, sakra... Když pak Hokage prohlásí cosi o souboji s Hibarym tak začnu už být opravdu celkem naštvaný, ne že by to bylo tak velké překvapení, ale nejdřív se mi násilím podívají na "oči", aniž by řekli cokoliv a pak nás nutí proti sobě bojovat, jen kvůli nějaké stupidní podívané. Ne, že bych nechtěl Hibarymu nakopat, ale myslel jsem, že si to odbudeme někde sami a v klidu, ale předvádět se před Hokagem...ksó...tohle je tak na houby... Stoupnu si na jeden okraj cvičiště, mám stále nasazené brýle, a neaktivní sharingany, stále se ještě vzpamatovávám z toho šoku, když mi "násilím" ty sharingany aktivovali. Počkám až Hibary zaujme svou pozici a začne. Tentokrát očividně odmítám začít já. Jednu ruku mám v kapse (na smradlavých bombičkách, ale to Hibary snad nemůže tušit ) a v druhé držím malý klacík, který jsem zvednul při cestě na svou pozici. |
| |
| Yo Když si přišel do kanceláře Hokage, byla prázdná, a na stole ležel vzkaz pro tebe. JAkmile si se ho dotknul, pečeť se uvolnila a ty jsi ho mohl přečíst. Shimidzumi Yo, jménem Konohy bych ti chtěl nabídnout možnost, stát se naším obyvatelem. Pokud tuto nabídku přijmeš, v což doufám a budeš chtít pokračovat v karieře ninjy, což je pochopitelné, dostav se prosím okolo půl desáte na cvičiště č. třináct. Zde je mapa, jak se k němu dostaneš. S pozdravem Hokage. Je jen na tobě jak se rozhodneš, zda pomstíš svoji rodinu jménem Honohagaruke no Sato, ve které sice není loutkař který by tě mohl učit, ale mohou tě tu naučit hodně jiných věcí, a také zde budeš mít domov, peníze a možná i přátele. A navíc, ovládání loutek není něco, v čem by ses nemohl zdokonalovat sám. |
| |
| Toshiro Uriko se pouze zasmála. Nanuky, to je dobrý. Jo a říkej mi jako parťákovi, ne jako učiteli nebo Hokage. Teď jsme parťáci a hodnost nehraje roli. Po pár minutách podobného rozhovoru jste se zvedli, a už si to opět mašírujete směrem nevíš kam. Poté tě napadlo se na to zeptat. A odpověď zněla. Ani já pořádně nevím co nás tu čeká. Pouze to, že to nebude mise C ani D. potom už jsi se na nnic neptal, a jen sis ještě chvíli povídal s Uriko. Dozvěděl si se, že pochází z klanu, který je velmi talentovaný na genjutsu. Uriko má dokonce skrytou kekkei genkai svého klanu. Jelikož se objeví jen jednou za několik generací, je to celkem vzácnost. |
| |
| Konoha- Cvičiště 13 Po zaklepání jsem otevřel dveře do Hokageho kanceláře. Ta byla bohužel prázdná, ale na stole ležel dopis. Na obálce bylo napsané moje jméno a tak jsem dopis vzal do rukou. Tím jsem odstranil pečeť, která dopis chránila. Po přečtení dopisu jsem do něj zůstal zírat. Nevěděl jsem, co mám dělat. Čekal jsem od této návštěvy dost, ale tohle určitě ne. Vždyť mě Hokage nezná. Jak ví, že nejsem nějaký špion. To už mě má takhle prokouklého, nebo mi prostě věří? Uvažuji, a radši si přečtu dopis ještě jednou, jestli jsem ho dobře pochopil. A vypadá to, že ano. Tohle je docela složitá otázka. I když, domov žádný nemám. Peníze žádné nemám. Kamarády také nemám. V podstatě je tohle nejlepší možnost, tak proč jí nepřijmout? Zeptám se sám sebe a ještě nějakou dobu zvažuji své možnosti. Nestát se ninjou zde, asi bych musel brzy Konohu opustit a ve světě bych dost brzy přišel o život. Ještě navíc je zde možnost, že najdu dobré kamarády a nebo někoho, kdo také ovládá loutky, i když v Konoze to je dost nepravděpodobné. Stanu se ninjou zde. Kam že to mám jít? Podívám se ještě jednou do dopisu a nechám si ho v ruce, kvůli mapce. Podle ní se řídím a dostanu se tak na určené cvičiště v podstatě bez zabloudění. Vypadá to, že jsem dorazil správně, protože na cvičišti je už z dálky viděl skupinka nějakých lidí, pravděpodobně ninjů. Když dorazím blíž, uvidím, že je tam Hokage a ještě jeden ninja, vypadající zkušeněji než obyčejný genin. Potom jsou tam také dva kluci přibližné mého věku. Že by nový tým? Probleskne mi hlavou a nahlas pozdravím všechny naráz. Potom se podívám na Hokageho. Dorazil jsem, jak nejdříve to šlo. Dopis jsem si přečetl a hodlám se stát ninjou zde v Konoze. Oznámím mu a čekám na to, co se mnou chce provést dál. Po očku si také prohlížím všechny ostatní. Sakra, proč vypadají slinější než já? Je jediné, co mě, při pohledu na ně, napadne. |
| |
| Fugaku a Hibary To že přišel nový příchozí (asi teda nejspíš) ignorujete, a už jen bedlivě čekáte na Hokageho pokyn. Oba dva chcete dostat toho druhého. Cítíte že to není dobré, ale nebráníte se. Touha neprohrát a předvést se je větší. Náhle Hokage zvedne ruku, potom jí rychle dá dolu a hlesne: Začněte!. Poté novému příchozímu pokyne aby vás obešel. A věnuje se chvíli jemu. Yo Ti dva genníni tvůj pozdrav ignorují (a pokud se jim to nelíbí tak maj smůlu :P). Hoakge a Jounin ti ho opětovali a naznačili ti, aby si ty dva obešel a šel za nimi. Poté ti Hokage odpoví: To je výborná zpráva. Věřím ti, jelikož si v očích neměl žádnou lež, a kdyby si náhodou chtěl zradit, jsi v tom nejnebezpečnějším týmu pro tebe. To jen tak aby si to věděl. Já si to však nemyslím, jelikož jsi mi s tím příběhem nelhal. Včera se vrátili naši průzkumní ANBU a tvé tvrzení potvrdili, a tak jsem se rozhodl ti dát tento návrh. Pokud ho tedy přijímáš, je to dobře. Toto je tvůj budoucí sensei. Jeho jméno je Sakumo Hatake. A tamhle to, to jsou tví dva kolegové - Shiko Fugaku a Hibary Kyoya. Když ti každé představil, pouze ti naznačil, aby si sledoval boj mezi nimi. Otázky prý až potom. Takhle jsi to tedy pochopil. (Yo odhalení Fugakova sharinganu neviděl, aby v tom bylo jasno.) |
| |
| soukromá zpráva od Daburuhāto Yumi pro |
| |
| Boj u táboráku Můj pohled spočinul na mrtvých nepřátelích. Oba dva měli na krku velkou krvavou ránu. Čistý řez, pomyslel jsem si. Pak jsem znovu pohlédl na muže, který to způsobil. Podle jeho slov by to měl být spojenec... v mé situaci mi nezbývá nic jiného než mu věřit. Jak dlouho nás asi sledoval? Díky za pomoc, pochybuji, že bych to sám zvládl, poděkoval jsem a otočil se čelem k našemu nepříteli. Ztuhl jsem. V záři ohně jsem nikoho neviděl, musel zmizet, zatímco jsme se vybavovali! Zatraceně! ulevil jsem si a porozhlédl se po své kataně. Jestli mám bojovat, potřebuji svou zbraň. Naneštěstí jsem však tolik času neměl. Cosi pod mýma nohama vybuchlo a všude kolem se rozprostřel neprůhledný černý dým. Kouřová bomba, poz...! vykřikl můj spojenec, ale větu nedořekl. Po své levici jsem uslyšel zařinčení oceli na ocel a pak už jen ticho. Trochu jsem se přikrčil a nehybně vyčkával, až se dým rozplyne. Pak jsem spatřil ležícího ninju s Písečné... z nohy mu kapala krev, nehýbal se. Zaregistroval jsem lehké nádechy a výdechu. Díky bohu, žije... A v tu chvíli jsem uslyšel další jakýsi pohyb za sebou. Zkoprněl jsem. Znamená to, že je útočník přímo za mnou? Pomalu jsem se otočil, připraven čelit nebezpečí tváří v tvář. A přímo za mnou stál můj vlastní klon, držící kunaj u krku nepřítele. V ten samý okamžik seskočil ze stromu i můj druhý klon a chopil se ošetřování zraněného ninji. Že vám to trvalo, zasmál jsem se a otřel si z čela pot. Tak tohle bychom měli... |
| |
| Toshi Už je to pár týdnů po absolvování akademie a furt nic. Pár seznamovacích tréninků s týmem, ale jinak nic. Žádná mise, prostě nic. Tým máš celkem dobrý. Jsi tam ty, Utakaro Hyuuga, vnuk Hinaty Hyuugy, a poté a Shikume Nara. Takže jste ve vašem týmu dva specialisti na krátkou vzdálenost a jeden na střední a dlouhou. Byl vám přiřazen sensei z klanu Hyuuga, aby pomohl Utakarovi rozvinout jeho kekkei genkai. S tou tvoji ti nikdo nepomůže, jelikož se v Konoze vůbec nevyskytuje, až na tebe. Hold si s tím budeš muset poradit sám. Docela tě štve to, že se tváříš z vašeho týmu jako nejslabší článek. Jelikož Shikume tě překonává svou velice vysokou inteligencí a strategickým myšlením, a Utakaro zase svým nadměrně vyvinutým Byakuganem. Říkají že spolu ještě s jedním týmem patříte k elitě Konohy mezi genniny. No ale k čemu to je, když vás k ničemu nepostí? S tím hold nic nenaděláš. Takhle už několik hodin přemýšlíš, když náhle si uvědomíš že dnes je první trénink, ve kterém by jste měli ukázat co umíte. A ty zrovna nejspíš přijdeš pozdě. Mohl by si sice použít kekkei genkai, ale tu si budeš muset šetřit na trénink... |
| |
| Yoku Vypadá to že je po všem. Tvůj protivník se sice pokusil vymanit, ale byl odměně zabodnutým kunaiem z boku do stehna. Téměř hned se mu z něj vyvalila krev. Bylo jí hodně, možná až příliš, náhle však postava zmizela. Je to vůbec možné? Že by znal tvoji techniku a dokázal ji ovládnout? Jsou dvě možnosti. Buďto tu techniku ovládl, a tvé tajemství a úniková cesta je zhacena, a nebo je to pouze, ano to by se hodilo, genjutsu. Je tu víc věcí které ti nesedí, a tak si ho zkusil uvolnit. Na druhý pokus se ti to povedlo. Situace se úplně změnila. Neznámí Jounin bojuje s tvým únoscem, a ty pořád stojíš na svém místě, na kterém si stál předtím. Asi dvě minuty jsi stále na svém místě, na kterém jsi stál předtím. Právě to vypadá tak, že tvůj zachránce leží na zemi, a protivník se ho právě chystá dorazit když tu náhle ... Naomi Celou bitvu s úžasem a zájmem sleduješ. Náhle se tvůj sensei dostal do úzkých. Znamení však žádné nepřichází. Tak co? Budeš věřit senseiovi nebo se budeš řídit vlastním srdcem? Touha zachránit ho nakonec zvítězila, teď se jen musíš rozmyslet jak to uděláš, ale musí to být rychle, vypadá to že se nemůže hýbat. Nepřítel nehodlá použít žádnou techniku, která by mohla selhat, ale hodlá použít klasický dobrý kunai, dobře namířený na srdce. Ten kluk vypadá jak zmražený, jako kdyby byl chycen v genjutsu nebo se z něj vzpamatovával. Na to teď ale není čas - sensei je přednější... |
| |
 | Trénink Ráno probíhalo stejně obvykle jako za poslední týden a také stejně nudně. Když jsem si od Hokageho přebíral čalenku se znakem naší vesnice myslel jsem si, že mi konečně budou svěřovány nějaké pořádné mise ale je to velmi podobné tomu co bylo na akademii. Sice dostáváme mise ale neustále to jsou jen začínající mise pro genniny a to i přesto že náš tým patří mezi nejlepší týmy v Konoze. Právě teď vycházím z dveří našeho rodinného domu a zastavím se před rozcestím do několika ulic. Takže pokud se nemýlím dneska je na programu další trénink s týmem a sensei se také zmiňoval o tom, že by jsme mněli předvést co vlastně umíme. Znuděně si oddychnu a rozhlédnu se po obou poloprázdných ulicích. Moc se mi nechce někam chodit jen kvůli tomu, abych se nechal zesměšnit od svých přátel z týmu. Sice jsem byl na Gennina na dost slušné úrovni ale vždycky se říkalo, že jsem nejslabší článek našeho týmu. Většina lidí to říkala hlavně kvůli Utakarovýmu velice rozvinutému Byakuganu a kvůli strategickému myšlení i celkové inteligenci Shikumi z klanu Nara. Já byl jen někdo, kdo nerad ukazoval co v něm vlastně je a koho všichni označují jako nejslabší článek ale to se dnes změní. Konečně mam šanci ukázat co ve mě vlastně je ..... doufám že nás sensei nechá soupeřit proti sobě. Přestanu se rozmýšlet nad tím co se bude dít na tréninku a raději se ihned rozeběhnu do pravé ulice směrem ke cvičišti. Už když jsem vycházel z domu bylo mi jasné, že jsem zase zaspal ale s tím se nedá nic dělat. Na to abych použil svou Kekkei Genkai je příliš brzy a navíc to bude můj trumf v tréninků. Po několika minutách rychlého sprintování jsem dorazil na cvičiště, kde jsme obvykle mívali sraz a kde už také všichni netrpělivě vyčkávají. Začnu pomalu oddychovat a přitom promluvím na našeho senseie. "Omlouvám se sensei ale nějak jsem se zdržel doma. Příště se to nestane." Moc si ani nevšímám jeho reakce a raději se ohlédnu po dalších členech našeho týmu. Nevím jestli už vědí co se bude dít a tak čekám, že mi to sensei vysvětlí. |
| |
| Sliby z minulosti, Sakki na scéně Ten starej lišák musí mít informací dost na další válku ninjů, když ví o mé minulosti a Fugakovu sharinganu, mrazí mě v zádech z něj, jaký to děsivý muž. To je teď vedlejší, boj s Fugakem. Nechci bojovat, pokud možno s někým z vesnice, natož z vlastního týmu, lišák mizerném. V mé depce si nevšimnu, že Sakki ovládl mou ruku, která směřuje k pravému oku, aby mohl dát pásku přes oko z pravé na levou stranu(na umístění pásky závisí kdo vládne tělu, něco jak dohoda, když je páska na pravém oku tělo řídím já a naopak páska na levém oku znamená, že „velí“ Sakki), to však zjistím, až cítím přesun pásky, jinak řečeno pozdě. Ocitám se v mysli v místnosti co vypadá jako samotka. Rychle se dívám kolem sebe, ale to se již dveře zavírají a já slyším Sakkiho hlas: Páni, někdo tu má depku, že musí zas bojovat. Dělal jsi to 7 a půl roku bez zaváhání, slitování, nebo námitek, tak co to má znamenat? Chápu, že ti to není dvakrát příjemný, ale já se už odmítám dívat na to jak obcházíš ty co na tebe koukají skrz prsty, což cítím právě z něj. Pamatuješ na ten hnusném tábor smrti. Tys přísahal přežít, avšak já složil jinou přísahu. Ostatní se nás báli či koukali z patra, to přestane, nikdo na nás nebude koukat z patra, aniž by byl slabší, nebo o nás nic nevěděl. Sakkiho slova byli zarážející pro mě. O žádné přísaze jsem nevěděl, takže na to nedokážu odpovědět a on náhle promluvil na Fugaka, který již zaznamenal, že se netvářím normálně(úšklebek šílence, páska přes levé oko, lehce vyceněné zuby): Hej Fugaku, doufám, že jsi mnohem lepší, než tehdy při tom boji s Hibarym. Tady očekávám, že nechápe co myslím, nebo co mě přeskočilo. Dávej bacha Fugaku, pokusím se vyčkat na pravou chvíli a převzít zas kontrolu nad tělem, do té doby nezemři. Sakki mezitím vystartoval, čich má pořád vyplí kvůli smradu, Yoa si nevšímáme.
|
| |
| Boj s Hibarym: Chvíli postávám a vyčkávám co Hibary vymyslí, něco se změnilo - netuším sice co, ale mám pocit, že Hibary musel "tak trochu" zešílet, nebo to bere minimálně smrtelně vážně, protože čekal bych od něj ledasco, ale na vyceněné zuby a "zvířecí chování" na něj zvyklý nejsem. Ksó...to se chce tolik předvést před Hokagem? Kčertu s tím... Rozhodím před sebe kouřové bomby vydavájí štiplavý a smradlavý zápach (a docela hodně kouře) a odhodím klacík daleko do lesa za sebe, jakmile klacík dopadne, tak provedu Kawarimi no jutsu a ocitnu se na okraji lesa v křoví. Neváhám ani chvilku a použiju Sumi bunshin no jutsu přičemž vytvořím dva atramentové (inkoustové) klony a hodím pod své nohy a nohy svých klonů kouřové bomby, abychom "smrděli" všichni stejně a nemohl tak Hibary rozlišit klona od originálu. První z klonů použije techniku Chouuju Giga a vytvoří si inkoustového orla, kterým se vznese do vzduchu nad bojiště aby upoutal Hibaryho pozornost. Druhý vyběhne zpátky na bojiště proti Hibarymu s fuuma shurikenem, který vrhne a použije Kage shuriken no jutsu - na Hibaryho tedy poletí dva fuuma shurikeny (druhý ve stínu prvního) vržené druhým klonem, zatímco první klon krouží vysoko nad Hibarym. Akce je sladěná tak, aby první klon upoutal pozornost Hibaryho před útokem druhého klonu. Já se zatím velice potichu a opatrně přesunu (kryt z části kouřem z vržených bomb, které zastírají pohled a omračují čich) trošku do strany a vyčkám na dění na bojišti. Hibary je očividně buď rozzuřený nebo zešílel...netuším, ať tak či onak, nechci se k němu přibližovat. Tak uvidíme, vidíš kulový přes mraky toho kouře, cítíš pouze smrad - takže ti zbývá sluch, hmat a chuť. Se sluchem si poradím, na hmat a to abys mě nevycítil pomocí otřesů půdy si dám bacha a ochutnat ti dám porážku... Napjatě očekávám jak si povedou kloni a jak celý útok dopadne, dřepím v křoví, ani se nehnu a dávám si pozor na sebemenší zvuky či pohyby. Prostě vím (z minulého zápasu), že Hibary má zesílené smysly a chovám se tiše, nepohybuji se a jen pozorně sleduji dění na "bojišti". |
| |
| Sakki, démon z mlhy Fugaku se připravil dobře, jenomže má smůlu, tou jeho akcí s kouřovýma bombami jenom probudil vlčí krev. Ten parchant! Jak chceš, uvidíme kdo je lepší v tichém pohybu. V ten moment uvidí jak Fugaku letí pryč a už,už se chystá něco vykřiknout, když uslyší shurikeny letící na něj. Jak chceš, půjdu do toho na plno. Moment, když bojoval s Hibarym použil shurikeny ukrité ve stínu toho druhého. A kruci tohle bude zlí, navíc si na mně dává bacha, dávej pozor Fugaku, zabíjení pro něj znamená přirozenost. Poté Sakki bouchne pěstí(obohacenou čakrou) do země a vytvoří tak něco jako provizorní štít. Do krytí se zabodnou dva shurikeny Fajn tak to rozjedem. Sakki na první shuriken připevní papírové bomby a hodí na kresbu orla(pod výbuchem se akorát rozteče) a druhý pak hodí zhruba směrem odkud přiletěli, pak se schová do kouře. Ukážu ti pravou techniku uživatele tichého zabíjení. Sakra snad nemyslí…. Technika ukrytí se v mlze. Za chvilku je v okruhu 50 metrů mlha hustá jak smetana(prostě nejde vidět ani na metr před sebe. Potom v absolutní tichosti utíká do lesíka, vyleze na strom a aktivuje čich(smrad by měl být už dostatečně daleko). Cítí, ale dva Fugaky. Mizera, tou bombou nasmradil i klona, jak ho odlišit? Protože oba smrdí od těch bomb, zkouší zjistit i další pachy na nich. V tom ucítí nějaký další smrad od pravého Fugaka(jeho kolínskou) a potichu se přesunuje k němu oklikou. Musím si dát bacha na ty jeho podrazy se smradlavými bombami, ale stejně kvůli tomu smradu jej musím znovu vypnout, jinak s ním nemohu bojovat na blízko. Jediná rána a bude konec. Udělá pár falešnejch klonů(ty který slouží akorát na odlákání pozornosti), jednoho pošle k Fugakovýmu klonu a druhého zezadu k němu, sám pak zaútočí ze shora. Kloni by měli dostatečně odlákat pozornost Fugaka, takže jej Sakki surově položí na zem, klekne mu na ruce, chytí levou rukou pod krkem a chystá se mu dát ránu, ale nastala jeho chybka(až moc se soustředil na Fugaka, že se mi naskytla možnost ovládnou pravou ruku). Ta místo, aby dopadla do Fugakovi tváře dopadne do země 10cm od jeho obličej. Soráč Sakki, budu pamatovat na tvoje slova, ale teď mám velení zase já. A s těmito slovy si rychle přehodím pásku z levého oka na pravé. Hádám, že Fugaku nechápe co se děje, Pouze řeknu :Nás souboj skončil, opravdu jsi se zlepšil, ale bohužel si nebojoval se mnou. Na to slezu z Fugaka, sednu si vedle něj a pokračuji. Víš ten výcvik v tom táboře, byl na každého z nás trochu moc, takže šílenství a sebevraždy byly na denním pořádku. U mě se zas vyskytla jednoho dne bipolarita- rozdvojená osobnost. Takže ten s kým si skutečně teď bojoval byla má druhá stránka, Sakki. Tady hádám, že řekne něco jako Tys ho na mně poslal?, ale i kdyby ne pokračuji: Tahle páska určuje kdo má velení nad tělem a jemu se podařilo ji dát na druhé oko, když jsem byl nepozorný vůči němu. Takže opravdu promiň. Doufám, že mně nebude považovat za blázna, či mně nenávidět. Sakki je ve svém pokoji a mlčí. Chápu, že ti to muselo vadit, ale teď žijeme tady a on je něco jako člen smečky, tak laskavě zůstaň v klidu. Sakki se jen otočí na druhou stranu a nic neříká.
|
| |
| Záchrana senseie. Pozoruji každý krok ,který udělají.Chvíli má navrch můj sensei a pak zase nepřítel.Když tu náhle. Nepřítel srazí mého senseie na zem a chce ho dorazit kunaiem do srdce. Sakryš žadný signál nic!Co těd?Poslechnout nebo zakročit?V duchu panikařím a kouknu na toho kluka,který tam stojí jak přilepený.Nato těd není čas musím zakročit!S odvahou zachránit svého senseie,která se mi objevila v očích provedu pečetě a potichu řeknu Kuchiyose no Jutsu , na coš se za mnou oběví 6 mých vlků. Rychle, jak jen to jde jim dám příkazy a oni se potichu a kradmo připlíží k okraji křoví.Dám jim signál a oni se vrhnout na nepřítele. Dva vlci se mu zakousnou do ruky v které drží kunai,na což mu vypadne z ruky.Další dva se mu ve stejnou chvíli zakousnout do té druhé ruky a zbylí dva každý do jedné nohy. Když je nepřítel paralizovaný vyběhnu z křoví provedu pečetě a Suiton: Seibun Houfutsu! a uvězním nepřítele ve vodní kouly. I když jsem nepřítele chytila ve vodní kouly, nepřestávám být opatrná a s rukama pevně držící katany u pasu jdu rychlím krokem ke svému senseiovi zjistit, jak na tom je.Nejdřiv sensei když je těd nepřítel chycený.Dojdu k senseovi a kontroluji ,jak na tom je,naprosto ignorující toho kluka. |
| |
| Souboj s Hibarym II. - aneb finta FŇ: Sleduju tiše souboj, který se vyvíjí trochu "jinak" než jsem čekal. Nevadí, nevadí, nevadí...dobře zničil klona a druhého přinutil uhnout. Táákže co udělá teď? Mlha? Ksó...jasně, chce se nepozorovaně přiblížit, aniž bych měl šanci ho vidět a zase se mi dostat na tělo...Nic nebude... Klona nechám klonem, stejně se dá předpokládat, že mě ten "neřád" dokáže nějak vystopovat, krom toho efekt oslepení jeho čichu pomocí kouřových bomb již nejspíš odezněl, protože se ten mrak rozplynul. Tak tedy: Sharingan Sundám si brýle a použiju na sebe genjutsu Kohoki no jutsu - technika změněného místa, tak abych změnil své oči pomocí genjutsu opět na normální. Efekt je takový, že sharingany mám aktivované, ale přes genjutsu to vypadá, jako bych je aktivované neměl. Následně na to použiju: Ninpou: Choujuu Giga a vytvořím dva inkoustové hady, kteří zalezou do země. No...a ještě je třeba se zbavit se té mlhy... Vyskočím nahoru a na větev nejbližšího stromu a klon zatím provede: Suiton: Kokku no jutsu načež na cvičiště začne pršet černý déšť a já ze stromu tento déšť zapálím pomocí: Katon: Goukakyuu no Jutsu. Já jsem na větvi stromu a v této chvíli si všímám Hibaryho klonů, nevím zda jsou to či nejsou klony, ale protože, už na mě Hibary tohle minule použil a přeci jen mám sharingan tak po nich vrhnu kunaie. Totéž učiní klon. Na cvičišti je spousta malý požárů a dýmu přičemž pod zemí jsou schovaní dva inkoustoví hadi. |
| |
| Fugaku Všechny tvoje kunaie zasáhli cíl. dva se zabodli jednomu klonovi do zad, a ten třetí sejmul toho druhého klona. Bohužel jsi tím ale pravému Hibarymu ukázal aspoň přibližně svou polohu. Hibary Fugaku sice sejmul oba klony, zato však víš, kde se právě nachází (přibližně). |
| |
| Nečekaný zvrat Když se mi podaří dostat se z genjutsu, omámeně se kolem sebe rozhlídnu. Vidím ninju z písečné, který mi přišel na pomoc, jak bezmocně leží na zemi a útočník mu chce zasadit smrtelnou ránu. Chce se mi zakřičet, rozběhnout se proti němu, jen abych alespoň na chvíli odpoutal jeho pozornost, ale konečetiny ani hlas mě neposlouchají. Že by následek lapení v genjutsu? napadne mě vzápětí a jen bezmocně hledím na to, co se stane, zatímco mé svaly jsou napjaté téměř k prasknutí. A v tom se odkudsi z lesa vynoří šest vlků s rozzuřenými výrazy, kteří protivníka vyruší. V hlavě mám zmatek. Co to má znamenat? A jako na zavolanou seskočí ze stromu mladá dívka s dlouhými zlatými vlasy a něžnám obličejem. Jako první se ve mě probudí touha jí ochránit, varovat jí před nebezpečím. Avšak vzápetí dívka začne tvořit pečetě a než se naděju, uvězní protivníka ve vodní kouli- téměř dokonalém vězení, do kterého jsem se dříve dostal i já. Překvapeně na tu křehkou dívku hledím. Zneškodnila protivníka tak rychle a s ladností útočící šelmy! napadne mě, když vidím, jak se se starostmi v tváři sklání k ninjovi z Písečné, aby ho zachránila. Je možné, že by to byl její sensei? Pokusím se pohnout končetinama a s úlevou zjistím, že mi to začíná jít. Pomalu, ale jistě, začínám své tělo opět pociťovat a ovládat. Smečka vlků si však všimne mých pohybů a s vyceněnými tesáky mě varovně obstoupí. Super, další komplikace, je to první, co se mi prožene hlavou. |
| |
| Neznámí Skláním se u svého senseie a kontroluji vážnost jeho zranění. Nejsem sice lekářka,ale vypadá to na zlomenou nohu,také několikset řezných, středně vážných ran a navíc je v bezvědomí.Kontroluji zranění a dělám alspon základní ošetření.Když skončím sundám si svoji černou mikynu,složím ji a dám ji senseovi pod hlavu.Doufám,že se brzy probudí. Když tu uslyším své vlky vrčet.Otočím se za sebe a teprve těd si všímám kluka,který se teprve teď začíná hýbat.Mí vlci ho varoně obklíčily a pozorně ho sledují. Chvilku neznámého v sedě sleduji a pak si stoupnu.Sensei ho přeci zachránil mám mu tedy důvěřovat? Běží mi v hlavě.Nakonec se alspoň pro něco rozhodnu. Ke mě.Řeknu a mí vlci přestanou vrčet a cenit své tesáky,nato bez žádných odmluv dojdou za mě kde si buť lehnou,nebo sednou ať se jim můj příkaz líbí, nebo ne.Ale i tak davájí pozor kdykoliv zakročit pokud by ten kluk na mě chtěl zaůtočit. Možná.....no nevím mám mu věřit...co když mě třeba napadne.....ale co ,důvěřuji svému senseovi tak to rysknu, kdyžtak tu mám své vlky..Rozhoduji se ,jak se mám k neznámému chovat.Nakonec zvítězila moje pravá,milá osobnost. Těch vlků si nemusíš všímat,nic ti neudělají.Usměji se.Teda pokud mě nenapadneš.Projde mi hlavou a hledím na onoho kluka před sebou a i když to nevydím cítím,jak mí vlci ho očima propalují a mírně ukazují své tesáky. |
| |
|
Sakki, démon z mlhy, lov na vlčí způsob Fugaku buď nějak zjistil, že Sakki poslal klony napřed, nebo mě má plné zuby, jenomže necítíme ve vzduchu žádnou chuť po krvi, takže to musí být ta první možnost. Jak to jenom zjistil, nejspíš použil šaringan(tímto si není jistý), ale smysl to dává, jenomže tady si zmenšil šance na výhru, když to použil, protože Sakki se chová i pohybuje jak šílené zvíře, takže schopnost sharinganu(předpovídání pohybů a kopírování technik) je k ničemu. Fajn teď ukázal, kam se zahrabal. Čas na vykouření krysy. Na to provede mizu bunshin no jutsu, vytvoří 4 vodní klony, ty schová( nenápadně čekají,až bude Fugaku blíže, zatímco Sakki odláká pozornost, snad i od sharinganu) a sám hodí 5 kunaiů s výbušnými lístky do míst přibližně, kde se nachází Fugaku(kostkou pak hodím a dám do diskuze), dál připevní na strom další výbušný lístek(na kawarimi, které použije v hodném momentu), rychle se pak přibližuje k místu výbuchu(pořád kontroluje čichem okolí, pokud ucítí jeho hady půjde k nim a použije kawarimi v momentě, kdy jej spoutají a Fugaku přileze blíž. |
| |
| Kunaie - Hibary + Fugaku Dva z tvých pěti kunaiů se dostali do míst, kde by měl Fugaku být. Jelikož se mi nechce přemýšlet, nechám na něm, zda ho něco zasáhne. Byl bych rád, kdyby byl Fairplay a nějaký zásah si napsal, ale pokud vymyslí něco geniálního, může být i bez zranění. Ty tři zbývající kunaie se zabodli do okolních stromů mimo jeho polohu. |
| |
| Ať žijí nepřehledné situace: Chvíli zírám na dění na bojišti, Hibary vytvořil aniž bych si toho všiml své klony a zatím se snaží upoutat pozornost. Bohužel pro něj se mu to daří, protože jakmile ho zmerčím, tak přikážům svým dvěma inkoustouvým hadům schovaným doposud pod zemí, aby vyrazili ze země a bleskově Hibaryho spoutali tak, že se ani nehne - vím že má ty své tomfy či co to je, takže to spoutání provedu i s ohledem na to. //Nechám na PJ jak to dopadne. // Nicméně než se tak stane, tak Hibary odhodí pětici kunaiů, které málem soustředěný na spoutání Hibaryho ani nepostřehnu. Dva z nich se zabodnou kousek ode mne. No to bylo tak tak..., oddechnu si když v tom spatřím ke svému překvapení a tak trochu i zděšení, že jsou na obou z nich připoutané dohořívající výbušné lístky. Ale do hajzlu! KAWAR...!!!! Stačím či spíše nestačím provést pročež následuje dvojice explozí, které by mě nejspíš na místě zabily, kdybych se odtud ani nepohnul. Rázová vlna se mnou mrští o nedaleký strom načež (protože jsem doposud byl na větvi stromu) si ještě nabiju při pádu na zem. Ksó...bojuje jak hovado parchant jeden..., protože je mi jasné, že teď nejspíš zná mou pozici a navíc netuším jak dopadlo jeho spoutání tak se zvednu a, i když jsem domlácenej a mám dost odřenin tak zatnu zuby a rychle vyskočím opět do korun stromu - udělám ze pět přeskoků, abych úplně změnil pozici. Jakmile to dokončím tak ještě vytáhnu pergamen, namaluju na něj obrázky 5ti myší a pomocí Choujuu Giga je oživým. Tři myši nechám pobíhat kolem sebe, aby mě informovali o případném nebezpečí, zatímco se opírám o kmen stromu mezi větvemi (ve výšce 5 metrů) a zbylé dvě pošlu zjistit co je s Hibarym a určit jeho pozici. Krucinál...proč zrovna já musím narazit na magora co i trénink bere smrtelně vážně....kruci, kruci, kruci...tohle je vážně otrava, Hokage se nejspíš královsky baví.... |
| |
| Hikaru Toshi Přišel jsi jako poslední, ale nebylo to pozdě. Cítíš se sice lehce znavený, ale aspoň jsi přišel včas. Sensei vám prozradil, že budete muset vyřídit jeho klon. Nejdříve všichni na jednou, a potom sólově. Všichni najednou jste to zvládli celkem rychle, jelikož ho Nara skoro ihned spoutala a poté už to nebyl žádný problém. Ten nastal, když jste ho měli vyřídit každý zvlášť. Nara to zvládla, ale asi po sedmi minutách. Hyuuga to zvládl asi za deset minut a teď jdeš na řadu ty. Ti dva požádali senseie o uvolnění, protože se nutně potřebují jít něčeho napít. Takhle vyřízené si je nikdy neviděl. Asi to bude těžké. Poté co odešli se sensei trochu pousmál, a opět vytvořil klon. ten ti naznačil, že ti dává právo prvního útoku. Je jen na tobě, jak zareaguješ. Dochází ti ale, že svou schopnost musíš použít, až když ti nezbude nic jiného, jelikož kdyby si to udělal už teď na začátku a nepovedlo se, byl bys bez šance a nikdy by jsi ho nepřemohl. Alespoň zatím ne. |
| |
| Dívka, jež mě zachránila Překvapeně hledím na vlky kolem sebe a snažím se hýbat co nejmíň- nepotřebuji jim dávat záminku k tomu, aby zaútočili. Pokradmu sleduji dívku, které zběžně provedla na ninjovi základní pomoc. Když skončila, otočila se mým směrem a zavolala si k sobě své vlky. Trochu jsem se nadechl čerstvého vzduchu a děkovně se na ní zadíval, ikdyž pochybuji, že můj pohled zaregistrovala. Ubezpečila mě, že vlci mi nic neudělají, přesto jsem však stále viděl jejich vyceněné tesáky. Nebezpečná holka, blesklo mi hlavou a na chvíli jsem byl rád, že nejsem její nepřítel. "Ahoj," zašeptal jsem, aby to slyšela. "Jmenuji se Kaname, jsem ninja z Písečné. Kdo jsi...?" pozvedl jsem hlas, aby bylo jasné, že se ptám. Samozřejmě jsem jí vděčil za záchranu, ale mohla to být též nepřítelka. Musím se mít na pozoru. Zatímco jsem čekal na odpověď, napadlo mě, kde jsou mé klony. Necítil jsem, že by zemřeli, museli tedy být někde tady! Udělal jsem první krok, dále od smečky psů. Jejich svaly se napjaly a pečlivě mě hlídali, co udělám. Zamířil jsem jen k vedlejšímu stromu, kde jsem cítil slabou chakru a podíval se za něj. Sakra... problesklo mi hlavou, když jsem spatřil oba mé klony, válející se na zemi. Odtékala z nich krev a bylo jasné, že kdybych to byl já, byl bych smrtelně zraněný. Ostražitě jsem se podíval na dívku a doufal jsem, že mé speciální klony nespatřila- okamžitě bych přišel o hlavní výhodu. Rychlým gestem ruky jsem nechal klony rozplynou a s nimi zmizela i krev. Pak jsem znovu pohlédl na dívku, zatímco jsem se opřel o strom. Za zády jsem opatrně vytvářel pečetě pro jedno složitější jutsu- pokud je ta dívka skutečně nepřítel, nechytí mě... Bylo to sice trochu srabácký, bát se holky, ale vzhledem k tomu, že v přímém boji opravdu nejsem nijak moc vyjímečný, vždycky si vytvářím svou únikovou cestu. |
| |
| Představení Sleduji toho kluka, který se mi právě představil.Tak ninja z písečné?Zajímavé. Zatímco jsem byla ponořená do svých myšlenek ,tak se ninja,který se mi představil,jako Kaname přesunul ke stromu.Copak to dělá,že by něco stratil?ne to se mi nezdá.Tak,že by snad něco hledal?Nespouštím z něho oči.Když se na mě otočil,docela jsem se lekla,ale nedala jsem to znát. Tahle atmosféra je tak napjatá,že by se dala krájet.Povzdychnu si a udělám jeden krok vpřed.Tak Kaname?to je hezké jméno.Pronesu a usměji se.Já jsem Naomi,a jsem z Vesnice skryté v mraku.Těší mě.Dořeknu větu a stále se usmívám,žádný předstíraný úsměv,ale opravdický.Nevypadá,že by byl nepřítel.Ale někdy vzhled může klamat.To mi docela někoho připomíná .Nad svou poslední myšlenkou jsem se musela zasmát. Koukla jsem se kolem sebe a vybrala si kousek země na kterou jsem si sedla.Přiměřeně daleko od senseie,kdyby něco.Když jsem se uvelebyla na zemi pohlédla jsem zpět na Kanameho. Tak tedy Kaname,copak se to tu vlastně stalo,tedy proč tě chtěli vůbec zabít?A jestli o tom nechceš mluvit nevadí,jen by mě to cela zajímalo.Jak domluvím pohlédnu na svého senseie.Docela by mě to opravdu hodně zajímalo,když mi takhle zřídil mého senseie. A svůj pohled přesunu zpět,vyčkávající jeho odpovědi. |
| |
| Důvěra Techniku jsem měl připravenou, stačila udělat jen poslední pečeť a byl bych v bezpečí. Avšak ta dívka mě jakýmsi záhadným způsobem zaujala. Když se představila, trochu jsem se zamračil. Ona je z vesnice skryté v mraku... zatímco ten zranění muž má být jounin z mé vesnice. Patřila tedy k němu? Ach jo, další záhada... napadne mě zprvu, ale pak se nepatrně pousměji. Dívka se mě zeptala, proč mě nepřátelé chtěli zabít. Tomuhle jsem se musel zasmát, možná jsem už byl prostě moc přepjatý nebo nevím co. "To je prostý... unesli mě, aby ze mě mohli vytáhnout pečetě na... speciální techniku," pověděl jsem jí. Pomalu ale jistě jsem jí začínal důvěřovat. Z části mi připomínala mou sestru, příjemnou a krásnou již na první pohled. "Říkali něco o tom, že se mnou má jejich Pán své plány," zamračil jsem se při té vzpomínce. Nerad jsem vzpomínal na ty chvíle, kdy jsem byl bezmocně svázaný. Pam mě však něco napadlo. "A co tu vlastně děláš ty? A kdo je ten muž, co mi přišel též na pomoc?" pozvedl jsme obočí. Jedna záhada za druhou... blesklo mi v hlavě. |
| |
| Sakki, démon z mlhy, lov na vlčí způsob II. Ucítili jsme (já a Sakki) pach inkoustu a šli za ním, ukázali se dva hadi a kousek od nich Fugaku, který schytal tlakovou vlnu od výbuchu. No co, kašlu na ty hady. A usekne každému hlavu kunai, schované v rukávech. Bohužel zase nevím, kam zmizela ta krysa, ale zase ho vystopuji a pak zaútočím se všemi klony najednou. A sakra začíná ho chytat záchvat z lovu, možná nebude chvíli dávat pozor a toho mohu využít, ale ještě ne, ještě ne. V tom ucítíme další zápach inkoustu, který se přibližuje (Fugakovi myši). Tichý pohyb a v tom uvidíme jednu z jeho myší, jenomže v té chvíli se na Sakkiho tváři objeví děsivý úsměv. Ani nemusím poslouchat jeho myšlenky, páč mi to je jasné. Proč hledat kořist prohledáváním, když nás klidně může za ním přivést sama. Jak se ukázalo, můj odhad byl děsivě správný. Sakki nejdřív prošel kolem myši, aniž by ukázal, že o ní ví, pak ji potichu sledoval ze stínu a klonům dal povel se rozestavět kolem místa(dost daleko aby je Fugaku, ani jeho myši nezjistily a dost blízko na útok), kde se schovával Fugaku(tady možná pocítí nepříjemný pocit, jako by sledování) a dá povel k útoku. Nejprve několik kunaí s výbušnými lístky od pravého Sakkiho, pak se jej snaží nahnat blíže ke klonů, které pak zaútočí společně, pokud se však Fugaku nenechá zatlačit zpět a půjde spíš do útoku zase s hady nebo klony, použije Sakki ve správný okamžik(pokud se chytí do nějaké pasti a Fugaku bude dost blízko na minimálně další odhození výbuchem) kawarimi s výbušným lístkem. Pokračování příště…..
|
| |
| Schovaný na stromě - Hibary tady, tam ... prostě všude kolem...zasr... Mizu Bunshin :D: Jsem na stromě a skrze myši zaměřuji Hibaryho - daří se mi - mám ho. A on "poslušně" následuje myši, takže ho můžu navést přesně tou cestou k sobě, kterou chci. Teď...teď....tě mám... V očích mi žhnou sharingany a jsem rozhodnut Hibaryho rychle dostat. Podařilo se mu zničit hady...a to poměrně snadno...Pro příště...chce to inkoust co nesmrdí...zdá se, že opět používá čich.... Sleduju ze svého úkrytu Hibaryho ... moje myši zatím nezjistily nikoho dalšího a jsem připraven. Následuje myš přesně do míst, kde ho chci mít. A teď ... Hibary... jsi to ty, kdo je lovná zvěř... Hibary se však rozhodne mi znepříjemnit situaci a odhodí kunaie. Díky sharinganům bez potíží postřehnu jeho výbušné lístky a bleskurychle vymyslím nový plán. Kawarimi no jutsu Přesunu se do strany, aby mě výbuch nezasáhl, myší už si nevšímám - Hibaryho klony O KTERÝCH STÁLE NEVÍM jsou po mé straně dál dozadu. Vytáhnu fuuma shuriken, namotám na něj další smradlavé bombičky a vrhnu shuriken po Hibarym ve chvíli, kdy mě nesleduje. Pomocí Kohoki no jutsu shuriken vypadá, jako by na něm žádné kuličky nebyly - takže Hibary nemůže nijak postřehnout, že na něm jsou. Jakmile shuriken dopadne, tak se v místě dopadu a okolí vytvoří velký oblak smrdutého kouře. V tu chvíli již já útočím - jakmile zmerčím Hibaryho, tak vrhnu další roztočený shuriken. Kage shuriken no jutsu Vím, že Hibary zná tuto moji techniku, takže předpokládám, že se jí vyhne. Buď půjde do stran, dozadu nebo se pokusí proskočit skrz. Tak či onak počkám kam se vydá a přiskočím na krátkou vzdálenost k němu (dostran nebo skrz) a použiju Katon: Goukakyuu no Jutsu, abych ho "sundal". Pokud uskočí dozadu - resp. dál ode mě, tak vyčkám na místě (odkud jsem odhodil Fuuma shuriken a použil techniku Kage shuriken no jutsu) a bedlivě skrze své sharingany Hibaryho sleduji (vím, že jeho pohyby je těžké odhadnout přes sharingan, ale i tak - lepší něco než nic). Vypadám asi takto: Potrhaný oděv, mnoho odředin na těle a to dost ošklivých, i když nic skutečně vážného mi asi není. Jsem trochu (tak na 50%) unavený a asi i zpocený, ale vzhledem k tomu, že jsme od sebe pár metrů, tak Hibaryho čich je to poslední co by mě zajímalo, kdesi daleko za mnou jsou ty jeho klony, o kterých stále nevím. Vypadám soustředěný, ale v krom únavy, soustředění a napětí je v mých očích i určitý chlad... možná nadřazenost. Jako bych Hibaryho nepovažoval za soupeře "mě hodného". Je to kvůli tomu - ale to těžko může Hibary tušit - že mě "štve", že ten souboj bere tak vážně a chová se jako zvíře. To co vidí je jen chlad v očích a "neuznávání ho" za soupeře - může si to vyložit jak chce. |
| |
| Rozhovor
Pozorně posloucham odpověd na mojí otázku.Jo tak to by dávalo smysl. Souhlasně přikyvuji nad svou myšlenkou.A v hlave si rovnám všechno co mi řekl a sem tam mi neujdou nějaké mé představy. Pak pochytím jeho otázku.Co tu dělam já?Zeptám se spíše sama sebe nahlas a ukáži na sebe.No to se má tak,že to je..... Chvilka napětí.Pomyslím si. Tajemství!.Usměji se.Přeci mu nemůžu říct,že tu jsem na přísně tajné misy.A už vůbec co za misy to je. Pak se,ale zamyslím. No,ale na tvou druhou otázku bych odpovědět mohla.Ten muž,je můj sensei.Poté co domluvím schválně sleduji, jaká bude jeho reakce . |
| |
| Rozhovor Tajemství... Zamračím se, při jejích slovech. Samozřejmě plně chápu, že pokud to má nakázáno, nevyzradí to. Přemýšlivě zakloním hlavu do strany a upřu na ní pohled. Je možné, že by ten muž byl její sensei? Ale... jak? Něco mi tu nesedí. Jak jí může vyučovat, když jsou z jiných vesnic? To přeci není normální... Ovšem, svět je plný záhad. "Tvůj sensei mi přiběhl na pomoc... proč? Pochybuji, že by vesnice někoho vyslala, aby mě zachránila, zvlášť někoho takového," podívám se Naomi přímo do očí. Někoho tak zvláštního. dořeknu si v mysli. Ať už se mi to líbí nebo ne, ta holka vypadá důležitě. "Měli... měli bychom tvého senseie odnést někam, kde se zotaví se svých ran," navrhnu. Nepotřebujeme mít přeci další mrtvé. |
| |
| Rozhovor II Samé otázky,jenom pořád otázky, to jsme snad u výslechu?Jo začinám si tak docela připadat.Běží mi hlavou a pozoruji Kanameho. Nad jeho otázkou se musím zamyslet.Když tak nad tím přemýšlím,tak to netuším ani já. Podívám se na něj. Nevím proč tě můj sensei zachránil,i pro mě je to záhada.Až se probere,tak se ho budu muset zeptat.Další část jeho věty,tak nějak ignoruji. Na to se mi,ale podívá zpříma do očí.Neucuknu pohledem,ale podívám se mu také do očí. Vypadá to,že tahle mise je čím dál tim víc zajímavější.Projde mi hlavou myšlenka. Pak zaslechnu jeho další slova. Dobrá to je pravda,ale sama svého senseie neunesu tak bych byla ráda kdybys mi pomohl.Pronesu když tu uslyším vlčí vrčení. Jé já na ně úplně zapoměla.Ohlédnu se za sebe a koukám na své vlky,kteří se na mě asi trochu zlobí.Radši je odvolam,vždycky je přeci můžu povolat zpět.Při své myšlence udělam pečet a odvolam své vlky. Když je doodvolam otočím hlavu zpět a usměji se.Úplně jsem na ně zapoměla.Pronesu a s úměvem si uhrábnu vlasy za ucho. |
| |
| Sledování souboje- jak je možné že jsou tak silní ?? Je až neuvěřitelné, co se mi odehrává před očima. Sleduji své dva nové kolegy. Nevím jestli to tak i zůstane, protože naše úrovně jsou vážně rozdílné. Ani na jednoho z nich bych neměl. Vím to moc dobře. Jsem vypočítavý. S nimi bojovat nebudu. Jenže sensei si moje schopnosti stejně bude muset nějak vyzkoušet. Jenže jak. Když už viděl ty dva, budu před nimi vypadal jako totální looser. Sakra, to se mi vůbec nechce dělat. To mě Hokage asi ani nepřijme. Ale co se dá dělat. Za pokus to stojí. A je jasné, že budu muset ukizat snad víc než umím, abych se aspoň trochu vyrovnal těm dvěma. Ušklíbnu se. Naštěstí se mnoha věcí nebojím, takže tohle mě osobně přijde spíš jako výzva než cokoli jiného. I když se svou povahou moc výzev nepřijímám, tohle je dost velké na to, abych se začal snažit co nejvíce to jde. Sakra, ale to je na tom Konoha tak dobře nebo tohle jsou jenom dva nejlepší? A proč vlastně jejich schopnosti zkouší takovým barbarským způsobem jako je souboj. Snad na mě vymyslí něco lepšího. Přeci jenom tady nemám soupeře. Jestli by se proti mě nepostavil sensei nebo dokonce Hokage, ale o tom hodně pochybuji. Za prvé se ani jeden z nich nebude chtít vytahovat a nebo trochu zašpinit a za druhé by to nebylo zrnovna nejférovější. Uvažuji a pořád pozoruji ty dva bojující přede mnou a snažím se zjistit o jejich bojovém stylu co nejvíce. I když půlku souboje kvůli mlze nevidím a nevím, jestli je to všechno, co umí, nebo se kamarádsky šetří. Ale o té druhé možnosti dost pochybuji. Sleduji co se bude dít dál, jestli budou dále pokračovat nebo jestli sensei vymyslel něco i pro mě. |
| |
|
Sakki, démon z mlhy, návrat do normálu? Fugaku po mně hází ten velký shuriken, Sakki snadno uhýbá(když vybouchnou ty smradlavé bombi má opět vypnutý čich, jelikož musí bojovat s Fugakem na blízko) a pokračuje vpřed na Fugaka, který hází další shuriken. Bez tak určitě použije ten stínový shuriken, ale to je fuk, zablokuji ten vrchní, ten druhej přeskočím a až se bude vracet ten druhý použiji kawarimi s tím výbušným lístkem. Odhodí tě to k mým klonům a sám tě pak dorazím.Tady cítí Fugakovi oči a hodně jej to štve, až tak, že na mně přestává dávat pozor. Máš štěstí Fugaku za chvilku už budu schopný zas ovládnout tohle tělo, soráč za ty rány, které schytáš než se mi to povede. Jak Sakki plánoval tak provedl, nejdříve skočil, aby se vyhnul spodnímu shurikenu, vrchní zablokoval tomfou, utíkal dál, nadechl se, provedl kawarimi s tím výbušným lístkem(v momentě kdy se vracel ten druhej shuriken), a zavyl jak vlk na druhém místě(kde se vyměnil, to zavytí bylo jednak povel k útoku klonů a jednak známka vzrušení z lovu), pak plnou rychlostí míří k Fugakovi.
Mezitím na Fugakovi straně Tlaková vlna tě odhodila jak panenku, slyšíš vytí jak od vlka. Když se zvedáš ucítíš na sobě několik dalších pár rukou, které tě spoutají v sevření a nedovolí udělat žádnou pečeť(nezvládneš ani kawarimi nebo techniku útěku z téhle pozice). Nakonec tě přitlačí na zem, ale stisk nepovoluje. V tom uslyšíš můj(tedy spíš Sakkiho) hlas: Tak tě konečně mám ty lstivá kryso. Tak to teď skončím. Tady cítíš Sakkiho chuť po krvi(když žádná reakce v obličeji máš min. husí kůži z toho), vyskočí na tebe s pěstí mířenou do obličeje. Končíš. V tom se však ozvu já uvnitř hlavy: Spíš ty končíš, protože ses neovládl se svou touhou zabíjet mám zase já otevřená vrátka k tělu. Pravou ruku odchýlím ze směru a místo obličeje se zaboří do země vedle, potom rychle levou rukou přehodím pásku z levého oka na pravé, Sakki se ocitá v pokoji beze mě. Tady si zuř jak chceš. Soráč za mou slabost, příště se ale nejdříve ozvi s názorem a nepřebírej moje tělo. Stoupnu si asi 2 metry od Fugaka a jen tak jakoby nic řeknu: Soráč za ty nepříjemnosti. Zruším klony a pokračuji. Musíš být na mně naštvaný, jenomže teď spíš poslouchej, protože si teď ve skutečnosti nebojoval proti mému pravému já. Tady nejspíš nechápeš o čem to žvaním a na jakékoliv argumenty odpovídám: Vzpomínáš na ten tábor Krvavá mlha, o kterém jsem řekl, že mně tam vycvičili? Ono to tam bylo docela fakt…teď hledám správné slovo, bohužel nenacházím dostatečné tak se k němu otáčím zády nadzdvihávám svršek(jdou mi vidět záda- nějaké jizvi a tetování ve tvaru krvavé mlhy pod pravou lopatkou-, ale nevidí už moje žábry).. dost drsný, dávám svršek (myslím tím část oblečení na trupu) tak jak byl a pokračuji. Po nějakém čase se u mě vytvořila bipolarita- druhá osobnost , které říkám Sakki. Pomocí téhle pásky určuji kdo velí tělu, jenomže než začal nás zápas se mu podařilo přehodit pásku aniž bych si toho všiml a já pak nemohl udělat nic. Snad mně nebude považovat za cvoka, i když normální ani být nemůžu. |
| |
| Fugaku vs. Hibary - ukončení boje: Je pravda, že jsem kawarimi s výbušným lístkem nečekal a proto to dopadlo, tak jak to dopadlo. Mé tělo letí vzduchem a opět (již podruhé za tento souboj) si nehorázně natluču. I kdyby tam Hibary ty své klony neměl, tak by bylo pro mě obtížné mu dále vzdorovat, neboť mě bolí celé tělo a pokouší se o mě bezvědomí. Chytnou mě "čísi" ruce (Hibaryho klony) a já tak nějak cítím, že je konec. Jsem značně otřesený a dění kolem sebe vnímám jakoby z dálky, takže mě Hibary jako takový nevyděsí. Sharingan mi zmizí z očí, a když se Hibary rozmachuje k poslednímu úderu proti mému obličeji, tak už mám jen v očích jistou odevzdanost. Jako by mi to snad bylo jedno, s tímhle se prostě nedá bojovat, snad mohu doufat, že Hokage, či sensei zasáhnout, ale i kdyby ne, tak je to jedno. Prohrál jsem podruhé s Hibarym a zdá se mi, že mezi mnou a ním je nepřekročitelná propast ve schopnost... snad jako by byl z jiného světa, jako bych celý svůj život nic nedělal. Jdi doprdele...vážně...jdi doprdele...aspoň už to skončí... Pomyslím si k sobě samému a předtím než dopadne Hibaryho pěst, která by mě minimálně způsobila otřes mozku, zlámaný nos a možná i čelist, tak ještě zavřu oči, ne vyděšeně, ne pevně - ale klidně a jaksi odevzdaně, jakoby by mi to bylo jedno, protože od jistého momentu jsem tenhle souboj stejně vzdal. Ať udělám co udělám...stejně to nemá cenu...a byla vůbec někdy šance, že se stanu dobrým ninjou? Asi ne...celý život je to stejné, jedna porážka za druhou...nakonec vlastně, k čemu by byl takový shinobi jako já? Beznadějně slabý, bez vůle cokoliv udělat....skonči to Hibary...stejně je to všechno na hovno...Kirigakure no sato může být hrdá...aspoň mají shinobi co za něco stojí... Očekávaje "zatmění" - tedy jeho ránu jen ležím, aniž bych se bránil. Ucítim ještě tlak vzduchu vzniknuvší Hibaryho letící pěstí, ale namísto "hvězdiček" a zatmění, jen zaslechnu ránu do země. Podle všeho mě minul - ale ... stejně ještě chvilku ležím se zavřenýma očima. Hibary mezitím zruší klony a já pomalu otevřu oči, nademnou je Hibary a z nějakého důvodu se už netváří tak krvežníznivě jako doposud. Hibary začne mluvit, já jen zůstávám ve své pozici - dílem z toho že jsem opravdu unavený ze zápasu (ani mě už neudivuje, že on ne...prostě na něj nemám na žádný pád), zraněný (dotlučený od hlavy k patě - podlitiny, škrábance a odřeniny nemá smysl počítat) a bolí mě celé tělo, ale taky dílem z toho, že se jen pomalu vzpamatovávám ze svých "depresivních" myšlenek. Čekal jsem, že mi zlomí nos, čelist a pošle do bezvědomí - nestalo se tak sice, ale přesto (nebo právě proto) se cítím hrozně pokořeně. Ne naštvaně. Tentokrát jen cítím nekonečnou bezmoc z toho, že ať udělám co udělám, tak jeho prostě... prostě, nikdy nemůžu dostat. Nejradši bych se za to, a za tyhle myšlenky propadl do země, ale to dost dobře nejde. Vnímám Hibaryho slova a nakonec s vypětím vší duševní energie se nejprve posadím a poté i postavím. Je mi jedno co z toho co si myslím či z toho jak se chovám Hibary vyvodí...zcela...ale na jedné jediné věci si dám záležet - co nejvíc neutrálním hlasem pronesu: Chápu, to je dobrý. Ostatně...ale to je jedno., nedokončím a jen mávnu rukou a pomalu (přeci jen mám pocit, že mě přejel buldozer a končetiny mě taky právě neposlouchají, tak jak bych si představoval). Ještě se na něj unaveně (ano - jsem opravdu vyčerpaný) se na něj úkosem podívám a dodám: Věděl jsem, že jsi silný...od prvního momentu...proto jsem chtěl, abys šel s náma do Listové...a tvá minulost... abych řekl pravdu...leccos vím z doslechu, ale je mi to fuk. Vlastně mě vůbec nezajímá čím jsi prošel, jediné co mě jako tvého týmového kolegu zajímá je to, jak se k tomu stavíš a čím jseš. Nic víc...každý máme nějakou minulost...ale to není podstatné, jediné na čem záleží je to čím jsme teď... Opřu se vyřízeně o kmen stromu, trochu oddechuju a ještě jen s vypětím všech sil dodám: Ale teď mě omluv...chápu, že tak dobrý shinobi jako ty nemá z boje ani škrábanec, ale já se budu muset dát dohromady... Sotva domluvím, tak mi nohy vypoví službu a já se svezu k zemi do "sedu" zády ke kmenu stromu. Do hááje...tohle tělo fakt nic nevydrží.... Pomalu vytáhnu z kapsy lékárničku a začnu si ošetřovat ta největší zranění. |
| |
| Trénink aneb jak porazit Byakugan ?? Nepřekvapil mě dnešní plán našeho tréninku ale i tak se cítím nervózně. Přeci jen bojovat s naším senseiem není nic lehkého i když co jsem postřehl z předešlých dvou soubojů, tak by mělo jít jen o poražení senseiova klona. Jenže mí dva spolubojovníci vypadali dost vyčerpaně potom, co dokončili souboj a navíc jsem si nebyl jistý senseiovým Byakuganem. Nevím, jestli i jeho klon má stejné schopnosti Byakuganu jako jeho originál a tak mi nezbývá než to nejdříve vyzkoušet. Takže jako nejdříve vyzkoušet jestli u klona funguje jeho Byakugan a pak se ho pokusit nějak zneškodnit...... Jde vlastně jen o to abych ho alespoň trochu zranil a to by mělo stačit aby se klon rozplynul. Ještě si v hlavě proberu svůj plán v souboji a pak pomalým krokem přestoupím před senseie. Sensei s úsměvem ve tváři vytvoří další stínový klon a jedním skokem zmizí z bojiště, na kterém jsem už zůstal jen já a jeho stínový klon. Ufff ....takže začneme zlehka. Po té co mi alespoň přenechá možnost prvního útoku, zareaguji jako obvykle a to krycí technikou. Kirigakure no Jutsu (Technika Skrytí v Mlze) Okolo mě se shromáždí obrovské množství husté mlhy, která téměř všem ostatním zakrývá možnost vidět kde právě teď jsem. Nečekám na reakci klona a ihned složím dalších několik pečetí pro nadcházející jutsu. Mizu Bunshin no Jutsu (Technika Vodního Klonu ) I bez zdroje vody vytvořím pět vodních klonů, kteří jsou naprosto stejní jako jsem já a začnu jednat. Vím kde právě klon je a to hlavně díky tomu že rychlost mezi jednotlivými jutsu které jsem udělal je neuvěřitelně rychlá. Je to hlavně proto, že jsem tohle trénoval odjakživa a vždycky to byl můj začínající krok v souboji. Já a ještě jeden klon si vytáhneme shurikeny a začneme je házet přesně na senseie. Je to něco přes deset shurikenu co se nám povede hodit proti klonu a mezitím se další dva klony rozeběhnou na senseie. Jenže ještě před tím se mí klony navzájem polepily výbušnímy lístky a parádně je zamaskovali, aby je klon senseie nepoznal. To samé udělali i tři zbylý klony a znovu tak aby to sensei nedokázal postřehnout. Následovně se další dva klony rozeběhnou ihned za prvním párem klonů a snaží se senseie obklíčit. Všichni čtyři klony se snaží běžet tichým sprintemy aby je sensei neuslyšel a oni tak měli možnost překvapení. Zbylého klona chytnu za ruce a roztočím se, abych ho mohl pořádně vyhodit do vzduchu. Z otočky ho vyhodím přímo někam nad senseie a to takovou obrovskou rychlosti, neboť vzdušný skok neboli hod dostal díky rotaci vyšší rychlost než normálně. Ve vzduchu vytáhne několik kunaiu a hodí je po senseiovi. Takhle to dělá neustále a snaží se tak upoutat pozornost klona ,ale jakmile uvidí že jsou mí vodní klony dostatečně blízko, rozpustí se. Díky tomu dostanu informaci že ostatní čtyři klony jsou tam kde mají být a já pomocí jednoduché pečeti odpálím výbušné lístky ukryté na klonech. Sežer si tohle, schválně jestli to přežiješ ..... Výbušných lístků je dost na to aby to zranilo klona i když mé vodní klony nebudou na dosah jeho ruky. Plán sebezničujících vodních klonů by měla na toho klona stačit ale pro jistotu se okamžitě po odpálení stáhnu do nejbližší koruny stromů a čekám až se mlha rozplyne. Asi to nebude tak lehké jak očekávám ale tohle byl dobrý plán, teď jen čekat jak to vůbec dopadlo. |
| |
| Zachránci Nevím, proč mi její sensei pomohl... zvláštní. Je tedy možné, že prostě byli poblíž, když spatřili naší bitvu? To je blbost, proč by mi tedy ten muž říkal, že je můj přítel? Nemohl vědět, kdo z nás dvou je zlý! Podezřívavě se na Naomi podívám, ale raději mlčím. Samozřejmě, že ti se senseiem pomohu... vlastně, ty se ho ani nedotýkej, ponesu ho sám, mrknu na ní a vydám se ke zraněnému tělu. Naomi mezitím odvolala své psi- znamená to tedy, že mi již důvěřuje? Opatrnězvednu jejího sensei ze země a přehodím si ho přes rameno- tak, aby jeho váha nebyla na ranách. Tak... kam že to máme namířeno? usměji se povzbudivě. Čím dřív se dostaneme k profesionální pomoci, tím lépe. |
| |
|
Konec souboje, zpátky za hokagem Fugaku má opět depku, jsem tedy dobrej parťák jen co je pravda, ostatní věty, že na minulosti nezáleží páč teď jsme tady, mně celkem potěší. U té jeho věty dobrý shinoby se začnu nahlas smát. Dobrý shinoby? Shinoby se necení podle síly, ale spíš podle jeho skutků a co z toho souvisí se mnou? Instinkt přežít? Oddanost tréninku? Zabíjení ostatních, či snad ta menší práce v kovárně, kde sem se skrýval? Shahahaha. Já nikdy neudělal nic, abych si zasloužil tohle označení, ale (teď už klidným hlasem) to chci změnit, a také to tak udělám. Takto si dobrý shinoby spíš ty než já. Po té ,co Fugaku dokončí obvazování se, příjdu k němu, pomohu mu na nohy a jdeme zpátky za Hokagem(jelikož nemůže Fugaku pořádně sám chodit veškeré námitky zamítám). Když vyjdeme z lesa, všimnu si dalšího kluka vedle Hokageho (Yo). Zavolám: Hokage-sama mi už skončili, kdo je náš host? A tázavě pokukuji po Yoovi. |
| |
| Fugaku, Hibary, Yo Poté co souboj skončil, vás všechny tři Hokage svolal k sobě, nehledě na Fugakova zranění. Boj to byl na genniny skvělý, až moc skvělý. No rozhodně to vypadá, že budete muset pracovat na týmové spolupráci. Každý správný shinobi by tento boj spíše odflákl, když se mu zdělilo, že bude nějaká důležitá mise. Byla to zkouška dvojího typu. Schopností, u kterých jste prošli, a také mentální. Je důležité se umět zklidnit, ovládat své tělo, a osobní spory odložit, když je v sázce něco důležitějšího. Kdyby jste prošli oběma typy zkoušky, nechal by vás Sakumo přihlásit do zkoušky Chuuninů, která probíhá za nedlouho. Jelikož jsme to le správně nepředpokládali, nechal jsem přivést vašeho nového týmového kolegu, který se k vám výborně hodí. Nejenže je to specialista na dlouhou a střední vzdálenost, ale také je klidný, rozvážný a mohl by vás spolu se senseiem vždy zklidnit, protože to vypadá, že to bude potřeba. Umí také vymyslet dobrou taktiku, což se v nepřítomnosti senseie bude hodit. Oficiálně ho jmenuji vedoucím týmu, když bude senseii v nepřítomnosti. U dobrého vůdce se necení schopnosti, ale rozvaha, klid a dobré strategické myšlení, což ty más.Jen budeš muset vypilovat týmovou spolupráci. Poslední věty jsou směřovány k Yoovi. Důvod nového příchozího je ten, že Yumi od teď bude trénovat soukromě. Důvody vám nezdělím, jelikož jsou pro vás postradatelné, a hlavně jsou tajné. Úplně jsem vás zapomněl představit. Fugaku, Hibary, tohle je Yo. Yo, tohle jsou Fugaku a Hibary. Bližší informace si sdělíte osobně. Fugaku, ty se běž ihned dát do pořádku do nemocnice. Mise je posunuta na příští týden. Vy dva se u mě zítra zastavte, pro každého z vás něco mám.(Yo, Hibary) Poté Hokage zmizí, Fugaku odejde (nejspíš teda - promiň pokud ne) a vy dva zbylí jste zůstali se Sakumem sami. Je jasné, že s případnými dotazy se máte obrátit na něj, tak s chutí do toho... Hikaru Toshi Až pozdě sis všiml, že ti toto opatření bylo celé k ničemu. Nevíš jak obyčejný Kage Bushin, ale klan Hyuuga, resp. tvůj sensei vyvinul novou klonovací techniku kterou umožňuje Byakugan. S jeho pomocí přesunou mnohem větší část chakry do klonu, takže je téměř realný, více odolný a také má všechny schopnosti uživatele. A tudíž viděl skrz mlhu, jelikož ani ta Byakugan nezastaví. A tak vidíš na místě pouze kráter od Kaitenu, a kolem jen menší krátery od výbuchů. Nic víc. Než se naděješ, je však sensei přímo zua tebou a jen si uslyšel: Hakke Kuushou. Poté už jen letíš a padáš přímo na holou zem. Síla útoku není dost silná na větši zranění, ale pár pohmožděnin jsi utržil. Je to divné, proti nim přece žádnou techniku nepoužil, a to se dostal stejně blízko, a na tebe používá hned takhle silnou. Máš také podezření, že na ně použil poute jen Kage Bushiny ne-li jen obyčejné Bushiny. Možná to tuší, a chce tě vyzkoušet. Možná si jen myslí, že opravdu ukrýváš něco víc. Co z toho je pravda? Nebo je to úplně o něčem jiném? Kdo ví. Tvá současná pozice není dobrá. Jsi na zemi, sensei (klon) se jen usmívá, a vrhá po tobě čtyři shurikeny. Poté co je hodí nic nedělá a zůstává stát. přichází tvé kolo. |
| |
| Po souboji - už zase do špitálu? Nechám si Hibarym "odvléci" před Hokageho a Sakumu, kde už se však vyprostím z Hibaryho pomoci, která mi sice vyhovovala, ale nemůžu vypadat jak nula před Hokagem, senseiem a ještě někým cizím. Hokage mluví, mluví, mluví a mluví přičemž jeho slova jdou tak trochu skrze mě. Jsem unavený a zraněný a to poslední na co mám chuť je tady poslouchat přednášku o tom, jak "krotit své emoce". No to si snad dělá srandu ne? To jsme spolu měli bojovat jen na oko? Co kčertu chtěl? Tak to měl říct předem, že na to máme jít v rukavičkách a ne se celou dobu jen dívat, jak se mlátíme na ostro...tedy téměř naostro... a pak nám to vytknout. Kdo si myslí, že je? Hokage? No a! Pak se Hokage zmíním o novém přírůstku (Yo) do našeho týmu, kterého rovnou jmenuje velitelem. V tu chvíli dostávám infarkt...tedy ne doslova. No to si snad už vážně dělá prdel ne? Vrhnu na Yoa pohled, který dává jasně na srozuměnou "nemám tě rád". Zapomeň přizdipichu....na to abys velel mě, budeš muset být jinačí frajer. Ne Shimidzumi Yo se mi nelíbí ani za mák a ještě míň se mi líbí představa, že by mi TOHLE mělo vědět a že TOHLE je náhrada za Yumi. Ksó...vážně blbej den... Jakmile Hokage skončí a představí nás tak nehnu ani brvou a nic neřeknu, pokud mi podá ruku (nedejbože), tak kvůli přítomnosti Hokageho mu jí podám taky, ale o to víc se "naseru". Co nejrychleji se seberu a hnán "ohnivou vůlí" zmizet odtud dřív než se dozvím nějakou další jobovku odtud zmizím. Jen úkosem pohlédnu na Hibaryho, kterému řeknu: Čau... pozdějc pokecáme. Tohle řeknu ležérním hlasem, ať si Hokage myslí co si myslí, tak vztah mezi mnou a Hibarym se markantně zlepšil poté co se objevil ten novej co nám má velet. Však si to zkus, jen si to zkus nám velet...Hibary na tebe pustí Sakkiho a pak budeš velet sotva vlastním játrům..., s ostatníma se ani neloučím. Hokage mě naštval s tím jeho odhalováním mého sharinganu - totéž platí pro senseie a Yo... to je kapitola sama pro sebe. Jakmile odtamtud vypadnu, tak zajdu do nemocnice, kde se zdržím je krátce. Přeci jen těch pár oděrek můžu vyležet i doma. Zavřít se v nemocnici na týden ROZHODNĚ NENECHÁM. Jakmile mě zběžně ošetří, tak jim pro tentokrát poděkuju a vrátím se co nejrychleji domů. Oblečení můžu opět (podruhé) odepsat...naštěstí mám bund a triček velkou zásobu (díky mami) a po zběžné očistě (nemůžu se ani osprchovat kvůli obvazům a zraněním) se navečeřím, prohodím pár slov s mamkou, kterou upozorním na to, že Hokage nějak zjistil, že mám sharingan a ať si dává pozor na to co komu, kde řekne. Nechci aby to vědělo moc lidí - čím míň, tím líp. Pak zapadnu do postele a usnu tvrdým spánkem vyčerpaných. |
| |
| Konec souboje, co ten starej lišák zas kuje No takže ten „dvojte test“ jsme neudělali a nepůjdem na ty čunýnský zkoušky. A je to tak dobře, protože si tady pořád zvykám, k tomu můj první tým a žádná mise. Sice mi je líto Fugaka, ten se na to nejspíš těšil, ale zas mám radost, že naše chování vůči sobě už není na bodě mrazu. To nemohu ovšem říct o tom novém. Na Fugakovo rozloučení odpovým jen slbé čau, jelikož mně to zaskočilo. Nejdřív nám ten starej lišák dá dvojí test, který nedokážu zvládnout, páč vždy musím dělat věci pořádně a důsledně, pak nejspíš neví, že tím dal Sakkimu doslova propustku z jeho pokoje a završí to tím klukem, který se zdá být taky novej ve vesnici. Nic proti, ale nehodlám svěřit svůj život někomu, o kom nic nevím, hlavně o jeho schopnostech a kterej neví nic o mně. Zítra do kanceláře k němu, že bych už dostal tu čelenku? No nic zatím zkusím něco vyšťourat z tohohle týpka. Řeknu tedy: Omlouvám se kapitáne Sakumo, ale zatím nemohu svěřit svůj život do rukou tohohle chlapíka, možná po pár dalších misích. Pak se otočím na Yoa a řeknu: Soráč pokud jsem tě urazil, ale já znám cenu svého života až moc na to, abych ho svěřoval na potkání každému, byť by byl z mého týmu. No nic, já jsem Hibary Kyouya pokud na mně máš nějaké otázky počkej s tím na zítřek, musím ten dnešek vstřebat. Prý si umí vymyslet dobrou taktiku, nějakej hráč shogi, tss. Já shogi nehraju, já sem často figurka, figurka co má pěkně blbého hráče.
Doma se uklidním večeří a tréninkem ve vodě pod vodopádem, kde nejen trénuji jak své tělo a zkouším se hýbat bez pásky, ale také zkouším udělat pořádný rasengan. Ve městě seženu nějakej olej a zkouším udělat klona z oleje( aby namočil oběť a Fugami jej pak zapálí). Po tréninku pak provedu večerní hygienu a tvrdě usnu.
Druhý den Vstávám brzo, hygiena, snídaně, obléknout a mažu před budovu Hokageho, kde čekám na Yoa, až příjde řeknu jen: Ahoj, takže jaké máš na mně otázky? Po odpovědích se zas zeptám já – kdo je, odkud a co ho sem přivádí.
|
| |
| Souboj skončil- Hokage znovu překvapuje... Pořád s úžasem sleduji ty dva, jak spolu bojují. Taková síla, nevěřím, že jsou stejně staří a mají stejnou hodnost. Ani jednoho z nich bych neporazil. Hlavně bych s nimi asi nebojoval. Proč, když jsou to týmový kolegové? Uvažuji a sleduji i konec souboje. Moc dobré. Jeden z nich měl prostě smůlu. Jinak bych to asi neřekl. Ale proč mě dali do týmu zrovna s nimi? Cítím se jako nejslabší článek týmu už od začátku a budu se tak cítit, dokud nezesílím. A do jejich úrovně mám vážně daleko. Potom je sleduji, jak se k nám přiblížili a čekám, co ze sebe vypraví Hokage, nebo sensei. Hokage se ale předvedl. To co řekl mě dokonale vyvedlo z míry. Na svém výrazu to ale nedám znát. Pozorně sleduji pohledy obou mých nových kolegů. Ani jeden z nich není tímto nadšený. Já bohužel také ne. Pohledů typu "nesnáším tě a to tě ani neznám" si nevšímám a přehlížím je. Také bych z toho že sem přijde nový floutek a začne nás šéfovat. Co je to za hovadinu. Hokage ze mě udělal totálního nepřátele těch dvou. Můžu mu už jen poděkovat. Potom, co nás Hokage seznámí je oba pozdravím. Podat ruku jim ani jednomu vážně nehodlám. Jeden z nich beze slova odejde. Nedivím se mu. Třeba jednou budeme kamarádi. Třeba také ne. Povzdechnu si a sleduji toho druhého. Dost taktně a jednoznačně mi naznačil, že mi o sobě nic říkat nebude. Dobrá, nedivím se ti. Ani to od tebe nežádám. řeknu naprosto v klidu a nevypadá to, že by mě to vyvedlo z míry. Počkám, až všichni odejdou. Mezitím se ani nehnu. Potom začnu s velmi těžkým tréninkem taijutsu. Trénuji dlouho do noci. Potom dojdu domů a jdu si okamžitě lehnout. Usnu dost brzy, jako vlastně vždy. Druhý den Ráno vstanu, a dám si dlouhou sprchu. Dojdu si na ramen na snídani. Potom se jdu chvíli projít a nakonec skončím před budovou Hokageho, kde už čeká Hibary. Vlastně na tebe nemám žádné velké dotazy. Nemám důvod se ptát. Nechtěl jsem být nějakým velitelem týmu, protože nic takového neuznávám. Jen týmovou spolupráci, kde jsou si všichni rovni, takže uvidíme při naší misi. řeknu a vyslechnu si jeho otázky. Pocházím z malé vesničky kousek od Suny. Před nedávnem jí napadli Akatsuki a bohužel jsem jediný, kdo přežil, takže také vím, jak je život cenný. Do Suny jsem jít nechtěl, protože jsem si jí zrovna neoblíbil a tak jsem skončil tady. Dodám s úsměvem a potom společně s ním nejspíš půjdeme do Hokageho kanceláře. |
| |
| Druhý den po souboji s Hibarym: //Abych to zjednodušil PJ a nemusel mě uvádět do druhého dne, stejně ho mám nejspíš volný... Ráno se probudím až před polednem. To už je ráno? Pomyslím si jen mrzutě a podívám se na hodiny. Ne...už není... Bolí mě po včerejšku ještě celé tělo, hlavně svaly, které mám asi tak trochu všechny natažené a přetažené. Pomalu se zvednu a odpotácím se do kuchyně. Mamka už je dávno v práci a na stole mi jen zanechala pár ryu abych si mohl skočit na jídlo. Zatraceně...co budu dělat? Ani trénovat nemůžu, když mě bolí celé tělo...sáákra... Obléknu se - tentokrát vyjímečně jen do trička s krátkým rukávem a kraťasů (vše v černém). Trochu si převářu obvazy, abych s tím mohl na veřejnost a nevypadalo tak šíleně. Nechám tam jen lehké obvazy, žádné náplasti, aby to mohlo dýchat. Pak si nasadím černé brýle a vyrazím ven. Chvilku se jen pomalu procházím sluncem prohřátými ulicemi Konohy a bezcílně bloumám. Snažím se hlavně trochu rozhýbat, nakonec zajdu tak kolem jedné do restaurace a dám si maso na grilu. Vyjímečně ho nesním nijak moc, vlastně se v tom spíš celou dobu rýpu a nemám náladu absolutně na nic. Až dojím, tak zaplatím a s náladou stále pod psa zajdu do knihovny akademie. Včera mě něco napadlo...mohl bych možná vyzkoušet trénink toho genjutsu... přeci jen Uchihové se na něj specializovali... Vypůjčím si knížky a svitky a zalezu do nejzapadlejšího koutu knihovny a začtu se. Takže to máme technika změněného místa..ano to umím...tedy trochu...teď technika falešného okolí, dvojnásobného falešného okolí, technika smrti ve spáru stromů...hmm...všechno zajímavé...ale ... hele technika narušení mysli...to je úroveň C...mohl bych začít s tím....ále...nejlepší bude si nejdřív udělat poznámky, abych mohl trénovat i v průběhu příští mise. Sedím dělám si poznámky o rozličných genjutsu a jsem v knihovně po celý den až do večera....pokud mě tedy někdo nevyruší. |
| |
|
Zpátky za hokagem, rozhovor s Yo Vyslechnu si toho našeho nového člena a pár věcí beru(tu jeho týmovou práci , a že nechce být velitelem), nad dalšími kroutím hlavou (to jak nemá dotazy na mně) a nakonec ta jeho perlička s Akatsuki (to musím zjistit nějaký info). Prý nemám otázky, není důvod, co to je za vola? Nepůjdu přece s někým riskovat život, aniž bych o něm něco věděl. Velitelem chápu proč nechce a tu týmovou práci jen schvaluji, i když s ní nemám žádnou zkušenost. I když jej možná hokage udělal místo-velitelem, abychom neměli s Fugakem zas spory, no aspoň, že má drobnou zkušenost ze života(jak málem o něj přišel při útoku akatsuki). Stejnak Akatsuki a Grabalové, o Akatsuki mám nějaké informace co dělali v Hokageho době, stejnak možná tam budou informace o Fugakovi fotříkovi. Zeptám se: A pako nejseš? Jdeš s někým pracovat, smát se, riskovat svůj život a ani o něm nechceš žádný informace? Tak řeknu něco já, na ostatní se pak zeptej ty. Narodil jsem se v zemi mlhy, před rokem a půl jsem se začal schovávat a před zhruba týdnem mě Fugaku a jeho parta pozvali sem se stát ninjou. Dále by mne zajímali ti Akatsuki, jestli mi o nich můžeš říct něco víc.
Můj popis: černé oblečení, hodně sešívané, černé vlasy, hnědé oko a přes pravé oko mám černou pásku |
| |
| Rozhovor s Hibarym- Před Hokageho kanceláří Poslouchám Hibaryho, ale nevypadá to, že bych se nechal jeho řeší vyvést z míry. Jsem pořád v klidu a dívám se na něj a chvíli jen mlčím. Ani nevypadám nějak zamyšleně. Prostě si ho chvíli prohlížím. Zajímalo by mě, jestli ta páska přes oko je jenom frajeřina nebo to má i jiný význam... Pomyslím si, ale nechám to být. Nic mi do toho není a já se nerad motám do cizích věcí. A myslíš, že to co jsi mi o sobě řekl mi zachrání život? Řeknu s mírným úsměvem a nechám ho o tom trochu uvažovat. Potom znovu začnu a to o Akatsuki. Moc o nich nevím. Jen to, že dřív bydleli tady. Nic jsem si o nich nezjišťoval. Nenávidím celou jejich organizaci. A kdo to udělal je vlastně vedlejší. A když už se mám ptát, tak se ptám, proč tě ti Akatsuki tolik zajímají? počkám na jeho odpověď a do Hokageho kanceláře asi stále nevstupujeme. |
| |
| Zpátky za hokagem, rozhovor s Yo Vyslechnu si toho našeho nového člena, no nestačím se divit. Tak třeba ti příjde proč jsem tady přijmul místo ninji, třeba mám vážný důvod a mohl by ses dostat do šlamastiky nevědět to a na koho si dávat pozor. Třeba ty, říkal jsi, že na vás zaútočili Akatsuky, třeba musím vědět proč, možná to ohrozí zbytek týmu a pak tu je ještě něco jako důvěra, nemůžeš důvěřovat někomu v tomhle povolání, když si nejsi jistý, jestli po něm jdou a proč se chová tak či onak na nějaký podměty či situace. Taky, mohl si tu mou radu nejdřív nechat rozležet v hlavě. O akatsuki se zajímám jednak z důvodu, jež jsem uvedl a jednak páč nějaká další skupina jménem Grabalové dělají poslední dobou menší rozruch. To jsou všechny tvé otázky? Pokud ano jdem za hokagem, ať to už je za náma. Ten kluk bude nejspíš trochu natvrdlej, to si s Fugakem rozumět asi moc nebude. Stejnak zjistím, že nás nějak ohrožuje s těma jeho tajnostmi a dostanu je z něj, pokud se ukáže, že nás úmyslně ohrozil, buď dostane pořádnou nakládačku ode mne nebo.. si jej mohu podat já, že ano? Jo. To beru, ale stejnak kolem sebe dělá, až moc tajemno, buď ještě nebil s někým v týmu, nebo to je prostě nekolektivní trouba. Uvidí se. Sakki je zatím v klidu, snad na dlouho. |
| |
| Odchod z onoho místa Docela dost se mi uleví, když řekne,že ponese mého senseie. No promě by to byl asi trochu problém,protože bych ho neunesla zas taková svalovkyně nejsen . Pozoruji ,jak si mého senseie přehazuje přez záda.Tak takhle bych ho asi už vůbec neunesla,i když nechtěla bych být škodolibá,ale vypadá jako pytel brambor. Kam no....Chvilku přemýšlím.To tedy nevím vždyt mě tu ved sensei a skoro vůbec to tu neznam,tak jak můžu vědět kde taky je nějaká vesnice. Tak o hold budem muset jít směrem kudu jse měli namířeno se senseiem,ale trošku ho odkloním.Nechtěla bych se statit někde v těhlech lesích.Rozhlédnu se kolem sebe a pak rukou ukáži směr,kterým sme předtím šli se senseiem.Tudy.Řeknu a udělam pár kroků v před. |
| |
| Už vážně jdeme za Hokagem, aneb konec rozhovoru s Hibarym Hibaryho poslouchám, ale jako bych jeho slova nebral moc vážně. Taky že neberu. Nerad se hádám a tak nechci začínat hádku a ještě navíc je to týmový kolega, se kterým jdu teď na misi. Abych byl upřímný, ještě jsem nikdy nikomu sto procentně nevěřil, a nejspíš také nikdy nebudu. řeknu s naprostým klidem a pro jistotu zaklepu na dveře Hokageho kanceláře. Mezitím co čekám na povolení k přístupu, tak se ještě jednou otočím na Hibaryho. Jo a asi tady je jedna věc, kterou bys měl vědět. Nebudeš mě za to mít rád, ale nerad bojuji a tak to odkládám na co nejpozději. To jen kdyby se něco stalo během mise. Dodám a nenechám Hibaryho nijak zareagovat, protože prostě otevřu dveře Hokageho kanceláře a vstoupím dovnitř, i kdybych zevnitř nic neslyšel. |
| |
| Hibary a Yo Hokage byl zrovna uprostřed cvičení nějaké nové techniky, když jste přišli. Měl zavřené oči, plně se soustředil a kolem ruky mu běhal modrý plamen. Různě se přemísťoval, obtáčel a dělal různé vylomeniny. Když vás konečně zaregistroval, přestal se lehce soustředit a plamen zhasl. "Dobře že jdete, už na vás čekám. Yo, nepochybuji o tvých schopnostech, tvůj klan má u mě dobré jméno, ale přesto se prosím dostav na provizorní přezkoušení. Proběhne za hodinku na cvičišti blízko tvého bytu. Ukážeš tvému budoucímu senseiovi tvé schopnosti zacházení s loutkou. Pokud si tu svoji ještě neopravil, můžeš si jednu vypůjčit zde. Mám jich zde asi pšt, některé jsem totiž našel při mích misích a dal jsem je du Suny opravit, takže by měli být funkční. Možná ti to s nimi nepůjde tolik, ale aspoň s nimi pohneš, a to je důležité. Poté co ti řekl kde si jednu můžeš půjčit, ti řekl polohu cvičiště, a poslal tě pryč. Nebyl to zrovna taktní způsob, ale aspoň upřímný. Ty Hibary, si již svoji zkoušku splnil a zde máš svoji odměnu. Čelenka se znakem naší vesnice. Teď jsi oficiální gennin Konohagaruke no Sato. Mám pro tebe jeden návrh, ale nemám čas, tak ti ho sdělím v rychlosti. Vím o Sakkim, a dokázal bych možná zkrotit tak, aby tě poslouchal, alespoň více než doposud. Přemýšlej o tom, jestli to chceš. ale teď už musíš jít. Zítra se sejdeme v osm hodin na cvičišti, kde jste včera soupeřili. |
| |
| Fugaku V knihovně tě nikdo nevyrušil, a tak jsi pohodlně studoval. do hlavy si však nic moc nedostal - ta zranění ještě pracují. Pár dní jsi to zkoušel, a přišel jsi na docela dobrý způsob jak vylepšit genjutsu falešného místa (jak to si vymysli) Po pár dnech se ti zranění zahojila, a ty jsi konečně mohl pohodlně běhat. A to tě přimělo k trénování fyzičky, jelikož v té celkem zaostáváš, a chtělo by jí to vylepšit. Už se nemůžeš dočkat další mise, začíná tu být nuda. Možná by s tebou potrénoval Sakumo, a mohl by ti ukázat nějaké ty Taijutsu cviky, pokud by jsi ho poprosil, a kdyby jsi chtěl ... |
| |
|
Konec rozhovoru, jak na Sakkiho? Vyslechnu Noovi poslední slova a jen se usměji. Konečně upřímnost, no nemám nic proti pokud mi nevěříš a co se týče boje je to tvoje věc, když to bude nutný půjdu do přední linie, ty se však budeš snažit. Poté vstoupíme do Hokageho kanceláře, kde provádí nějakou techniku, nebo spíš vymýšlí. Pak se dozvídám o Yoově přezkoušení. To bude určitě zajímat Fugaka, možná by neškodilo zato se podívat jak ovládá ty své loutky. Loutkař.! Nemám tenhle styl rád, nejspíš proto, že jsem typ na blízko, ale odsuzovat ho za to nemohu, jeho styl není můj. Pak přede mnou dopadne čelenka konohy. Chvíli na ni hledím jak z jara. Konečně patřím opravdu sem, konečně mám něco čemu mohu říkat domov. Pak se hokage vytasí s ovládnutím Sakkiho. Ono to nějak půjde, pokud ano zesílím, protože má mysl a tělo budou mnohem víc v rovnováze a navíc mi nepřinese tolik nepříznivých situací jako posledně s Fugakem, nebo při přepadení Grabali. Dobrá souhlasím, zítra v 8. Ještě jeden dotaz, kde je tady knihovna? Zeptám se rychle, protože potřebuji zas studovat- třeba jak se dostat z genjutsu, nebo jiné techniky, či si otevřu anatomii, chemii, patologii a jiné. Poté co mi odpoví poděkuji, rozloučím se a utíkám do knihovny, pokud zde potkám Fugaka řeknu mu o přeskoušení Yoa i tu jeho historku s Akatsuky. Sakki mlčí, jelikož spí. Co budu studovat nechám na Pj. Večer opět zkouším rasengan, zajdu na ramen, provedu večerní higienu a unavený jdu spát.
Druhý den Vstávám o sedmi, ranní hygiena a snídaně, obléknu se (už se těším na příchod z příští mise, koupím si nějaký nový hadry) a utíkám na cvičiště. |
| |
| Souboj s klonem Než se stačím pořádně podívat, jak vlastně dopadl můj sebevražedný klonový výbuch, uslyším známý zvuk senseiovi techniky a naprosto zhatí celý můj plán. U normálního ninji by to nejspíše vyšlo ale jak přelstít někoho, kdo vidí úplně všude a ještě má ultmátní obranu. Mělo mě to hnedka napadnout že to nebude tak lehké . Trochu se zaseknu nad dalším plánem jak ho porazit a mezitím se sensei probleskne přímo za mě. Je jasné že bych byl normálně právě teď poražen ale sensei mě nějak šetří a použije jen obyčejnou vzdušnou dlaň. Navíc byla nějaká slabší, vím, že umí i silnější ale přesto se zdá že na mě de jinak než na ostatní. Nejdříve to byl klon, který dokáže používat Byakugan a dokonce použil i ninjutsu, což na ostatní zbylé dva členy nepoužil. Proč mě tak nešetří jako ostatní ?? to chce na mě jít s větší silou než na ostatní ?? Jakmile dopadnu na zem, zvednu hlavu a soustředím pohled na senseie. Sakra .. já se tak snadno nevzdám .. přeci musí být způsob jak ho porazit. Nevšímám si úsměvu ve tváři klona a zaměřím se na to,abych se pořádně vyhnul dalšímu útoku klona. Nohama se přehoupnu přes hlavu a ohromnou rychlostí se odrazím rukama od země směrem vzad. Tam kde jsem ještě před chvílí ležel nejspíš dopadli čtyři shurikeny vržený klonem a já se tak úspěšně vyhnul. Nečekám na další útoky od klona a raději začnu skládat stejné pečetě jako předtím. Mizu Bunshin no Jutsu (Technika Vodního Klonu ) Kolem mě se objeví pět vodních klonů, kteří se okamžitě rozeběhnou s kunaiem v ruce na klona. Při běhu se vodní klony rozestoupí tak, že první dva se od sebe hodně rozestoupí a hodlají zaútočit na senseie z boku. Třetí vodní klon útočí zepředu a zbylí dva běží o nějaký kus za ním. Přitom každý z klonu vrhá na senseie kunai a snaží se ho vyprovokovat k tomu, aby použil Kaiten. Taky od toho tu jsou ty první tři klony a proto se zbylí dva drží o nějaký kus vzadu. Čekají, až klon použije Kaiten a zaútočí na senseie teprve až v tu chvíli, kdy se přestane točit. Už z předešlích misích vím, že se u Kaitenu nemůže točit napořád a také vím i o slepém místu jeho Byakuganu. Je asi jasné že vodní kloni proti němu nic nezmůžou, ale v téhle chvíli slouží jako odvedení pozornosti a já tak mam příležitost využít své Kekkei Genkai. Rukama složím jednoduchou pečeť potkana a velmi vysokou rychlostí se přemístím za zády klona. Přesněji tak abych byl ve slepém místě jeho Byakuganu a on mě tak nemohl vidět. V té chvíli vytáhnu čtyři kunaie a vrhnu je do slepého místa, přesněji do malého místa za prvním hrudním obratlem. Jde mi hlavně o přesnost hození, takže si klidně dávám na čas a snažím se zamířit co nejpřesněji. |
| |
| Konoha- zkouška Nakonec jsem do Hokageho kanceláře ani tolik pospíchat nemusel, protože to vypadá, že Hibary toho už více na srdci nemá. A to je asi dobře, protože by mě mohl začít nenávidět ještě více. Jestli je to vůbec možné. Hokahge trénuje nějakou novou techniku. Když vidím způsob jejího tréninku, vlastně ani nechci vědět, o co jde. Jen zírám nad jeho ohromnou silou. Nechám to však být a čekám, až si nás všimne. Počkám si, co nám vlastně chce. To co jsem se dozvěděl já mě ani moc nepřekvapilo. Spíše mě vyvedlo z míry to, že Hokage má nějaké loutky, které posbíral při misích. Zajímalo by mě, jestli je vůbec umí ovládat. No, ale to my vlastně také může být jedno. Pomyslím si, protože o to mi vlastně ani nejde. Já bych nejraději ty loutky viděl. Moje loutka je vlastně v pořádku, ale mám jednu prosbu. Mohl bych vidět ty vaše. Jen se chci nechat inspirovat až budu vyrábět svou vlastní. Jestli mi je ukáže, pořádně si jednu po druhé prohlédnu, jestli ne, nedá se nic dělat. Tak jako tak, se potom rozloučím i s Hokagem a i s Hibarym a vyrazím směrem na cvičiště, kde se bude konat má zkouška. Jestli dorazím před senseiem, počkám na něj. Jestli už tam sensei čeká, tak ho pozdravím a čekám, jakou zkoušku si na mě vymyslel. |
| |
| Kaname a Naomi Snseie ste odnesli na příhodné místo, a začali s ošetřováním zranění. Po chvíli jste však zaslechli, jak se někdo dostal na strom nad vámi. Jsou to ANBU. ANBU z písečné. Tak tady jsi, Kaname, konečně jsme tě našli. Někdo naštestí zahlédl, jak tě ti tři odnášejí. Pak si ale náhle všimli Naomi a jejího senseie. Kdo jsi, a kod je ten muž. Co tu děláte a proč to děláte? Na tyto otázky nám holčičko budeš muset odpovědět, jinak tě odvedeme do Suny. Tenhle mladý muž byl unesen nebezpečnými ninjy, takže potřebujee vědět všechno o každém v okolí. Podle té čelenky vím pouze to, že jsi z Kumogaruke no Sato. To je ale všechno. Takže? Naomi, jsi na tom špatně. Je jasné, že jim budeš muset něco říci. Ale co? Je to tajná mise! Může na ní záviset osud vesnice, ale třeba to nikomu neřekne, a bude v té misy moci pokračovat. KDyž mu to neřekneš, tak se ta mise nepodaří. Je jich tu pět, na vás dva až až, i kdby ti chtěl Kaname pomoci. jediná mžonost je nějak nenápadně vzbudit senseie, aby to vyřešil. Aspoň tobě osobně se do toho nechce, a tak se senseie snažíš různými štípanci a třepáním pobudit. Sama se zatím marně pokoušíš nají smysluplnou odpověď. |
| |
| Hibary Knihovna V knihovně jsi Fugaka nepotkal - v Konoze není jen jedna. Nedalo ti to, a pročetl jsi si co to šlo o různých zapečetěních, pečetích a pečetících technikách. Klanu Uzumaki je prý na tyto druhy technik nejlepší. Budeš tedy v dobrých rukou. Nepodařilo se to idhadnout, jakou pečeť Hokage použije, ale asi nebude moc mocná. V porovnání třeba s Kyuubim je Sakki panenka. O tomto tématu si studoval hodiny, přečetl jsi několik podrobností o několika technikách, jako napřílad vzhled pečetě, příprava různých dalších svitků, prostředí a podobně. Byl jsi uchvácen množstvím a různorodostí těchto technik. Druhý den na cvičiště jsi dorazil na vteřinu přesně. Hokage již na tebe čekal. Zdravím Hibary. ASi na to vletíme co nejrychlej, abychom to měli co nejrychleji za sebou. Bolet to moc nebude, ale může to být pro tebe psyhicky náročné. Přeci jen Sakki je už v tvém pevně zakořeněný a je zvyklý na svobodu. Tohle bude por něj šok, a bude se bránit. Pochybuji ale, že bych ho nedokázal zvládnout. No nic, uděláme to támhle poví a ukáže na betonový výklenek, schovaný pěkně ve stínu. Pár ANBU hlídá okolí, kdby se něco mělo stát. Není to nic důležitého, ale nidky nenechávají Hokageho samotného, při takových to věcech. To se děje od dob smrti čtvrtého. Poté Hokage přvolá něco, co se podobá obětnímu stolu. Je tam pesn vyznačno, kde si máš lehnout. Moc se ti to nelíbí. Všude kolem jsou nějaké neznámé značky a pečetě. Lehni si, a neboj se, už je to připravené. Moc bychom se zdržovali, kdybychom to měli pokaždé kreslit na místě. Nakonec se rozhodneš mu věřit. Hodně se však bojíš. Sakki naštěstí spí. Nevíš proč, ale v době když jsi vyrážel na vičiště tak usnul velmi tvrdým spánkem. Když si konečně lehneš, Hokage začne s přípravou. Asi minutu se soustředí a potom pomalu utváří asi osm, tobě neznámých ručních pečetí. Na teď začnu, tak buď připraven. Chvíli se ještě soustředí a pak začne odpočítávat. A je to tady, začíná se. Tři, dva ... a pak to to náhle přišlo. Hokage rychle přiložil ruku k tvému břichu. Hvězdná Pečeť to jediné si zaslechl, a potm začal souboj se Sakkim. Chvíli jsi bojoval sám, a Sakki měl navrch. Vypadalo to, že nakonec zapečetí tebe do něj, nakonec se ale do souboje vložil Hokage a Sakkiho zapečetil. Bolelo to celkem dost, a psychický šok je strašný. To jak Sakki řval, asliboval ti pomstu aa smrt bylo strašné. NEjvětší je však překvapení, jak rychle se to odehrálo.Hokage ti pý pomohl, jakmile to bylo možné, prý to bylo pár sekund. Tobě se to zdálo jako pár hodin. Je to však dobré. Nevíš ale jak by ses cítil, kdyby to udělal na teď jak slíbil. To si čekal, a byl jsi z toho hodně ve stresu. Teď máš největší šok z překvapení a rychlosti, což není tak strašné. Měl by si mu poděkovat, nemáš však dost sil. Ihned tě poslal s ANBU do nemocnice, že prý tam strávíš zbytek dne. ANBU tě tedy převezmou a odvedou do nemocnice. Hokage jako vždy zmizel, a šel se věnovat tomu hroznému papírování. Zbytek týdne můžeš strávit jak chceš, Hokage se ti už věovat nebude... Nová mise, konečně ... Konečně nastal den, kdy máte vyjít na novou misy. Bude to nový tým, nová zkušenost. Nejspíš to bude něco ehčího, aby se Yo mohl aklimatizovat. Celý týden si ho však nikde neviděl, a tak ě chvilkama napadlo, že to vzdal. Nakonec však k Hokagemu přišel v plné síle. A vypadá silněji než předtím. K Hokagemu se máte dostavit v devět hodin tohot dne. Právě teď je půl sedmé. |
| |
| Anbu Cesta naštěstí proběhla v celku v pohodě, ani já, ani Naomi jsme neměli moc velkou potřebu se vybavovat, takže jsme jen mlčky běželi vedle sebe. Naštěstí jsme k pomoci doběhli včas a muž, kterého jsem nesl, se pomalu, ale jistě uzdravoval. A pak do stanu vkročili anbu z mé vesnice. Podle toho, co říkali, bylo jasné, že mě hledali. Musel jsem se ironicky pousmát- přišli by pozdě. Za svou záchranu jsem vděčný jen a pouze Naomi a jejímu senseiovi. Uvědomil jsem si, že otázky, které anbu Naomi kladou, jí uvádějí do nesnází. Začínalo mi docházet, že mise, na které byla, musí být nějak důležitá. "To snad počká, nemyslíte?" vložím se sám do rozhovoru a nepříjemně se na anbu podívám. "Jako ninja Písečné se za tu dívku zavazuji- neni nijak nebezpečná, stojí na naší straně. To díky ní jsem stále mezi živými. Nechte nás, prosím, chvilku o samotě, alespoň do té doby, než se její sensei uzdraví, ano? Poté si s nimi můžete promluvit" v mém hlase musela být dobře znát neodbytnost. Nelíbilo se mi, jak s Naomi jednali. |
| |
| Týden "volna": Po studiu v knihovně, kde jsem si udělal řadu poznám o nejrozličnějších genjutsu, strávím v knihovně ještě 2 ze zbývajících dní a pořídím si ještě poznámky o dalších technikách, tentokráte z živlu vody a živlu ohně. Nic z toho netrénuji, mám to jen u sebe, abych se k tomu mohl, kdykoliv vrátit a začít trénovat například ve volných chvílích na misi, či později. Jakmile mi to "zdravotní stav" dovolí, tak začnu trochu rozhýbávat tělo. Najdu si to nejodlehlejší cvičiště v Konoze, kde mě nebude nikdo rušit a vytvořím si nejprve jeden atramentový klon, kterým sám na sebe útočím a bojuji s ním. Trénink je zaměřen na rychlost a reflexy. Rád bych trochu přišel na kloub tomu co všechno mi ten sharingan umožňuje a také ho pocvičil - přeci jen jedno tomoe je sice pěkné, ale ne příliš použitelné. Jakmile zvládnu trénink s jedním klonem, tak zvýším obtížnost a vytvořím si dva, pak tři atakdále až kam se dostanu. Snažím se využít co nejvíc volna a trénovat hlavně rychlost, mrštnost, reflexy a sharingan. Zpočátku si dávám pozor, abych to nepřehnal kvůli předchozím zraněním, ale později až si tělo této tréninkové metodě přivykne už na sebe moc ohledy neberu. Poslední den před odchodem na misi, už tohle trénovat nebudu a budu se věnovat genjutsu (Kohoki no jutsu) a kresbám (Choujuu Giga), což jsou techniky, které stále nezvládám na takové úrovni, na jaké bych si je zvládat přál. Po celý týden se snažím být co nejvíce sám a rozhodně nevyhledávám ani nikoho z týmu, ani nikoho dalšího. Na neblahé události z minulé mise se pokouším zapomenout a co nejvíce tyto vzpomínky potlačit - trénink je k tomu ideální příležitost. Stavím se také na hřbitově, kde zanechám květinu na Rukitově hrobě. Ani nevím proč jsem tam šel a co jsem čekal. Když chvíli na postojím s "prázdnem v hlavě" nad jeho hrobem aniž bych cokoliv cítil, krom jakési "díry prázdnoty", která v mém životě po Rukitovi zbyla, tak se odeberu pryč a věnuje se dále svému tréninku. Doma jsem poměrně zamlklý, nemám příliš o čem s mamkou mluvit, i když možná by bylo hodně věcí, na které bych se v hlouby zeptat chtěl. Bylo by toho hodně...Rukito, Hibary, Itachi, sharingan....a co mám vlastně se životem udělat? Karty jsou rozdány tak jak jsou a lze je jen zahodit, nebo s nimi hrát a pokusit se něco "uhrát"...tak či onak nelze vyhrát, ani remizovat a ke všemu nelze ani přestat hrát...ksó... Jakmile ulehnu den před odchodem na misi do postele, tak zjišťuju, že nemůžu pořádně usnout. Ne, že bych se na misi tolik těšil a nedočkavost mi nedovolovala spát, ale spíš se potácím ve svém světě "černých myšlenek" a přemýšlím nad hromadou kravin. Navíc mám - ač nerad to přiznávám - strach. Strach, že se přihodí něco mě, nebo mým týmovým kolegům. Musím dát tomu Yoovi či jak se jmenuje šanci... nebo alespoň ho nesmím poslat k čertu. Minule se to posralo v boji, kvůli tomu, že nefungovala týmová práce...ksó...a Rukito kvůli tomu zemřel, Yumi odešla bůhvíkam - prý trénuje něco tajného...že by toho draka co má?...a zůstal jsem sám...je tu jen Hibary a sensei....jestli zemřou i ti....ne - to se nestane...nesmí, už nikdy se tohle nesmí opakovat, NIKDY!!!! I kdybych měl udělat....cokoliv....jen ne znova tohle...kčertu... Nakonec usnu a naštěstí se mi nic nezdá...druhý den ráno se probudím brzy... Nový den - nová mise: Probudím se v šest a trochu si zacvičím, poté se nasnídám - prohodím pár slov se svou mamkou, všimla si, že jsem se od poslední mise dost uzavřel do sebe, ještě víc než předtím, takže má očividně starost. Pokusím se "falešným úsměvem" rozehnat její obavy a řeknu jí něco v tom smyslu, že "jsem přece trochu Uchiha, tak se neboj..." Nejspíš mě ovšem zrazují mé oči, protože tomu co říkám sám nevěřím. Stejně by mě zajímalo po čem ti .... parchanti tehdá šli... po byakuganu těžko, ten si nevzali, i když by snad mohli... po mě taky ne, Hibary tvrdil, že po něm taky nešli, Yumi? Ne...po ní taky ne...přeci jen...to nevypadá na to, takže kdo zbývá? Sensei? Hmm...ale proč po něm? ... a tak mě napadá, jak mohl vědět o mém sharinganu....ksó...tady mi někdo něco tají, ale....kčertu s tím! Obléknu si své "ubercool" oblečení ála "těžkej rocker", sbalím výbavu, na nos si nasadím své černé brýle a po té co spakuju všechno potřebné (včetně náhradního oblečení atp.) tak vyrazím kolem osmé k budově, kde sídlí Hokage. Moje nálada je mizerná, nejenže mám pocit, že se na téhle misi zase něco podělá - už jen kvůli tomu, že máme nového velitele a nemáme vůbec nacvičenou týmovou práci - ale navíc mám pocit, že je tu kolem mě banda lhářů. Podezírám Hokageho i senseie, že mi něco tají...jak kčertu mohli vědět o mých sharinganech? A jak je mohli jen tak přinutit se, aby se mi ukázaly v očích? Do háje... Než dorazím k budově Hokageho, tak se nenápadně vydýchám, abych se uklidnil a nasadím svůj obvykle chladný "poker face". Ruce si dám ležérně do kapes a vyrazím dovnitř. Jakmile spatřím ostatní, tak je jen kývnutím pozdravím a vyčkám příchodu Hokageho, dále nic neříkám a tvářím se zcela neutrálně až chladně. Oči mám schované pod černými skly mých brýlí. Mám na sobě koženou bundu, černé rifle a černé triko, také samozřejmě "ninja-boty" v černé, kožené úpravě. Mé černé vlasy jsou vzádu stažené do copánku, který končí až pod mými lopatkami. Mám na sobě decentní kolínskou, tentokrát to není užité jako zbraň proti Hibaryho čichu. Vyčkávám Hokageho opřený o zeď a nijak specificky se netvářím, trochu ignorance a chladu - víc nic. |
| |
| Jak na Sakkiho, hvězdná pečeť Ta knihovna byla prostě skvěla bohatá na knihy, tolik knih a přitom žádný brak. Naruto-sensei řekl, že Sakkiho zkrotí, možná to zkusí pečetí, v tom případě něco o nich zjistím. Za hodinu: Ty pečetě vypadají účinně, hlavně to množství, kterou asi použije? Sakki není ani z daleka silný jako bijju, zatím, tak co za pečeť to bude? Najdu tam spoustu různě silných pečetí na různé použití, ale nemám šajnu, která z nich to bude. Takhle pokračuji se studiem, když si uvědomím kolik je hodin, tak rychle utíkám domů. Doma opět zkouším rasengan, zajdu na ramen, provedu večerní hygienu a unavený jdu spát.
Druhý den Naruto-sensei je již připraven a tak jen jdu do toho výklenku, všímám si ANBU, ale z podrazu strach nemám, jelikož tu nejspíš budou jen kvůli opatrnosti, jenom mi naskočila trochu husí kůže. Pro jistotu ještě zkontroluji Sakkiho, který pořád chrápe. Divné, takhle chrápe už od té chvíle co jsem vypadl ven. He, co to? Obětní stůl? A co ty značky všude kolem. Pak na mně promluví Naruto-sensei, i když mně jeho slova vůbec nezklidňují, ani trochu. To si děláš srandu, ale co věřit vám byl můj risk od začátku, tak musím pokračovat.
No super tak ti teď ležím jak nějaký obětní beránek, co dál? Na teď, jo, hlavně pohni. Zavřu oči a jen slyším: Tři…Zatím jsem trochu uvolněný, jenomže tlak vzrůstá. Dva, hvězdná pečeť…A už se ocitám ve svém nitru, kde vidím opravdu naštvaného Sakkiho. Ty jeden.! Prý mi pomůže, no nic musím ho zkusit zvládnout a nenechat jej zapečetit mně. Fajn tak se ukaž. Oba v mém podvědomý používáme jen taijutsu, žádné zbraně či techniky. Chvíli(pro mě) to je vyrovnané, zásah opětujeme zásahem, jenomže pak dostávám za každý můj zásah do Sakkiho dva zásahy od něj. K sakru, kde vězíš ty stará liško. Už, už to se mnou vypadá opravdu bledě, když ten starej lišák konečně zasáhne. Pozdě, co ti tak trvalo sensei? To jak pečetil Sakkiho bolelo, hodně bolelo, ale ne tak jak ty Sakkiho výhružky, ve kterých byla cítit něco jako pocit zrady. Všechny myšlenky se mi míchají jedna přes druhou, chci poděkovat Naruto-senseiovi, bohužel nedokážu únavou otevřít ústa. Pak tak trochu ztrácím vědomí, slyším jeho hlas a cítím ruce co mě vedou do nemocnice, kde mně dají na lůžko odpočinout. Jakmile slyším zavření dveří dopadne na mně divný pocit, pocit samoty a s tímto pocitem usínám. Probouzím se, až v noci za svitu měsíce. Opravdu je Sakki zapečetěný? Zradil jsem ho, pokud ano proč necítím ten pocit a cítím samotu, proč Otče? Vzpomínám na dobu mých čtvrtých narozenin, jedna z posledních vzpomínek na domov a rodinu. Tehdy mne vzal za měsíčku před kovárnu, kde můj klan(tedy lépe řečeno zbytek klanu a mí předci) kovali zbraně pro ninji. Hibary, víš proč má náš klan ve znaku měsíček? Protože pro nás představuje naše pocity při tvorbě zbraní. Naději když vykováme novou zbraň a zároveň zoufalství z toho, jak s ní její majitel naloží. Otče, proč tedy kováme zbraně, když nám způsobují takovou bolest? Otec se tehdy usmál a odpověděl: Stejnou otázku můžeš dát i shinobimu, který se stává nástrojem pro jeho zaměstnavatele, či vesnici, proč. Každý shinoby má svou vlastní cestu ninji a my se takto snažíme také pochopit jejich pocity a pomoct jim dobrými nástroji plnit jejich přání a vůli, aby méně trpěli a my dokázali rozdat také nějaké dobro, chápeš? Promiň otče, nechápu. Nevadí jednou pochopíš. Možná už ta slova trochu chápu otče, v našem klanu byli opravdu skvělí lidé, co používali tu bolest jako důvod vytvářet stále lepší a lepší zbraně. Měsíční svit mě v tuto chvíli uklidňuje, a tak znovu usnu.
Třetí den ráno Ráno se probouzím bez nočních mur a tentokrát trochu víc psychicky v pohodě. Fajn mám s dneškem 4dny na zesílení a naučení se používat alespoň trochu Sakkiho sílu, takže si dám pořádně tvrdý trénink. Obléknu se, jdu se odhlásit, poděkuji za péči a odcházím domů. 4dny, fajn tak první 3 budu trénovat své tělo, techniky, procvičím si ovládání Sakkiho čakry a ten poslední den strávím v knihovně, abych si doplnil vědomosti a nechal odpočinout tělo. Jak si navrhnu tak také udělám, vezmu si s sebou své tomfy, kunaie, shurikeny a obvazy, dál si něco ulovím k snědku a pouštím se do vražedného tréninku někde na vhodném místečku. Posiluji své tělo, trénuji údery pěstmi, hlavou a kopy mlácením do stromu, potom trénuji se zbraněmi, dokonce odpečetím své shirono kiba, procvičuji všechny techniky co znám, zkouším také techniku olejového klona a hlavně rasengan, když mi dochází čakra odhalím pravé oko a nechá Sakkiho čakru pěkně proudit do mě, ale nepřeháním to s vyvoláváním jeho čakry, aby mně neovládla……….
Pátý den večer Ještě jednou rasengan a půjdu spat, tedy pokud neomdlím. Říkám si a rozhlížím se na své okolí – zničené, rozsekané, či rozmlácené- a vytvářím poslední rasengan na lehce popálené ruce, která je obalená v obvazech, až po loket. Rasengan!(tady bych poprosil PJ, jestli si mohu zvíšit výkon mého rasenganu z úrovně C na úroveň B,či A) Po úderu s ním na padám do mdlob. Probouzím se skoro o půlnoci za měsíčku, tak pomaličku se dopajdávám domů.
Šestý den Probouzí mně až budíček v jedenáct, provedu hygienu, vyrážím rovnou na oběd (ramen) a potom do knihovny. Tady až do večera studuji o elementech(a, že toho bylo hodně) a cytologie(věda o buňkách) , jenomže většinu nedočtu, tak si ty knihy (nebo spíše opisy knih) půjčuji a vracím se domů, kde si dám sašimi k večeři a potom koupel. Ruka se mi hojí o něco rychleji díky Sakkiho(od té doby na sebe nemluvíme) zapečetění, ale i tak se bude chvíli hojit(den, dva), takže si dávám po koupeli nové obvazy na ruku a usínám. Musím se pořádně vyspat, zítra mám svou vůbec první misi, i když mi nebude vadit ani hlídání dětí, zatím.
Sedmý den, nová mise Ráno vstávám brzo, abych měl vše nachystané a byl připraven jak fyzicky(dávám si menší rozcvičku) tak psychicky(uklidňuji nedočkavost snídaní a leštěním zbraní). Beru si na misi kromě deky, zbraní a nějakých zásob(pro jistotu), také nějaký hořlavý olej a kovářskou hořlavou( vysoce hořlavou s vysokým stupněm žáru) směs vlastní výroby. Na čelo si uvážu čelenku Listové (svou starou schovám do baťohu), páska klsicky přes pravé oko(vypouštím Sakkiho čakru, když si ji sundám), oblékám své sešívané oblečení a na ruce připevňuji náramky s vysunovacím ostřím. Zamknu byt a vyrážím za hokagem. Konečně mise, dva roky čekání a teď už je to tady. Zajímá mně jak dopadl Yo(i přes tu jeho menší natvrdlost vypadá na chytrého maníka), snad to nezabalil, Fugaku by měl být už taky v pohodě z těch zranění. U hokageho v kanceláři: Dorazím o něco dřív než mám dojít, ale ostatní tu již jsou. Fugami zas smrdí s tou kolínskou, tentokrát to však s ní nepřehání a Yo je zde taky, i když vypadá trochu jinak(víc silně). Pozdravím tedy, zamávám obvázanou rukou a čekám co se bude dít: Hoj, tak jak se všem daří. Tak tenhle den bude určitě zajímavej, i kdyby byla nudná mise.
|
| |
| Anbu Sensei se začal pomalu,ale jistě uzdravovat.Když se objevili ANBU. Podle toho co řekli Kanameho opravdu museli hledat.Pak jsem zachytila jejich pohledy.Najednou na mě začali chrlit otázky,jak když je z rukávu sypou.Nestíhám je ani snad všechny pochytit. Začíná to být čím dál tim více horší a horší a sensei je pořád v bezvědomí co budu dělat....sakryš. Panikařím a kleju ve své mysli a začínám být trochu hodně nervozní.Nepozorovaně ,aby mě nikdo nevyděl,lehce třepu se senseiem v naději,že se probudí.Tohle vypadá špatně co jim mám říct!Já jsem N...a....Naomi a ten muž to je. Uprostřed věty se zarazím.Přeci jim nemůžu říct kdo to je.Je muž,kterého sme našli a je zraněný a potřeboval ošetřit.To mě nemohlo napadnout něco lepšího?!Napomenu se sama sebe. No tak ho tu ošetřujeme a proč,aby přeci neumřel,to dá rozum ne.Opravdu tahle situace je čím dál víc horší.Kdybyste jen tak mohl být sensei už vzhůru vy byste to už nějak zařídil.A skusím zase trochu zatřepat se svým senseiem. |
| |
| Yo Sakumo na tebe již čekal, na cvičišti.Loutky si prý můžeš prohlédnou později, pokud je ta tvá v pořádku. Nejdřív mi ukaž, jak umíš zachízet s loutkou. Můj klon na ní nejdříve zaútočí, a pak mu jeho útok opětuj. A potom bych byl rád, aby jsi mi ukázal nějaké základní ninja ninjutsu. Pokud žádné neumíš, nevadí, ty základní jako Bushiny a Henge tě naučím dnes, to by neměl být problém naučit tě to. Poté se nenápadně k tobě připlížil zezadu jeho klon. Možná si to čekal, možná to byl šestý smysl, a možná jen štěstí že si se právě otočil a stihl jsi uskočit jeho úderu. Poté přišla zkouška loutky, kterou ji bez problémů zvládl. Poté následovali základní ninjutsu. Pokud je umíš, stačí je jen ukázat. Pokud ne, budeš se je muset za tento den naučit (z životopisu si nepamatuji jestli je umíš nebo ne). Každopádně večer, když se vracíš domů si pořádně znavený. Sakumo nezůstal jen u zkoušky, ale procvičoval s tebou ta ninjutsu, takže Bushiny uděláš během jedné vteřiny jen to hvízdne. Je to velmi dobrý učitel. Máš štěstí, takový se hledají málo kdy. Když jsi procházel kolem restaurace, přemohla tě myšlenky dát si něco na zub. V restauraci si sám, ještě s jedním starcem. Vypadá úplně, tak jak každý staroušek vypadá. Má však na obličeji několik jizev značící, že to asi byl ninja, a celkem vytížený ninja. Vaše jídlo vám donesly jednou várkou, takže dojídáte ve stejném čase (přibližně). Když se zvedl, na jeho zádech tě cosi upoutalo.Lépe řečeno na jeho plášti. Je to znak klanu. Znak klanu Shimidzumi, znak tvého klanu. Zaplatil jsi, a rozhodl ses ho ihned následovat. Tak přeci jen někdo přežil, možná bude chtít znát novinky co se stalo. A možná je to taky někdo, kdo nějakého ninju z tvého klanu zabil, a přivlastnil si jeho pěkný plášť. Za pokus to ale stojí. Následuješ ho apřes lidmi úplně zaplněnou lidmi. Jelikož je malý a jde shrbeně, je těžké ho mezi nimi najít. Nakonec ses ale dostal do jeho těsné blízkosti a už ses ho nepustil. Nakonec zamířil do nějaké uličky, a poté do jeho domku. Dveře nechal otevřené. Nejspíš si všiml, že ho někdo sledoval a nebo že by tě sem nalákal schválně? Nakonec ale zvědavost a touha dovědět se něco víc o loutkaření, což jako někdo z tvého klanu možná ovládá, zvítězila, a ty jsi vešel do vnitř. Náhle uslyšíš jeho starý a chraptivý hlas. Takže nejsi jen odvážný, ale jsi i bystrý a rychlý. Říkalo se, že ve vesnici je nový gennin a že vypadá slibně. Přinesl prý také zprávu o vyvraždění klanu Shimidzumi, ale v jedné věci lhal. Nezemřeli úplně všichni, já jsem taky z tohoto klanu. A stejně jako ty jsem loutkař, i když přiznávám že dosti starý loutkař. Za chvíli zemřu, a nechci, aby se mnou odešlo i to, co tvůj klan udělal. Jednou našli lidé velmi pěknou loutku, vyrobenou velmi zvláštní způsobem. Znak na její ruce mluvil za vše. Udělal ji mistr našeho oboru Sasori. Byla však jako stvořená pro schopnost našeho klanu, kterou jsem ovládal a ovládám zatím pouze já. Přežil jsem už tři generace, ale tu další už nepřežiji. A byl bych nerad, kdyby se mnou zemřelo i toto umění. Dnes jsem však už unaven, pokud budeš chtít vědět víc ba co víc, pokud se budeš chtít stát mým učedníkem, přijď zítra ráno v deset hodin opět sem. |
| |
| Konoha- trénink a stařík Hokage mi loutky neukázal, s tím, že se na ně můžu přijít podívat později. Takže na svou zkoušku odcházím jen se svou loutkou a bez dalších poznatků. Na cvičiště jsem se dostal, jak nejrychleji to šlo, ale sensei už tam na mě čekal. Byl jsem zvědavý, jak bude probíhat mé přezkoušení, ale probíhá tak, jak jsem si mohl domýšlet. Nebylo to nic zvlášť těžkého, protože s loutkou jsem už dobře sžitý a umím jí ovládat dobře, ale také proto, že mě sensei ve velkém šetřil, jen chtěl vědět, jestli s tou loutkou umím hýbat a jak rychle je to možné. Nebo mi to tak aspoň přišlo. Potom ale přišla ta horší část tréninku, protože jsem mu měl ukázat základní techniky, které se učí na akademii. Z toho důvodu, že jsem na akademii nechodil, je neumím. Musel jsem to sensieovi přiznat, ale on řekl, že mě je naučí. Byl to, i přestože jsou to základní techniky, docela náročný trénink a sensei mi na něm ještě trochu přidal, asi aby viděl, co vydržím, ale znovu mě docela šetřil, takže to vlastně nebyl problém. Zkouška skončila a já jsem trochu hladový a unavený. Jdu tedy přes Konohu domů, když si všimnu skoro prázdné hospody. Já, protože mám samotu rád, do ní okamžitě vlezu a objednám si jídlo. Nakonec tam nejsem úplně sám, ale je tam ještě jeden stařík. Jen si ho prohlédnu a jinak mu moc nevěnuji pozornost. Jídlo jsme dostali ve stejný čas, ale stařík dojedl o něco dřív. Vstal a dal mi možnost si ho ještě jednou prohlédnout. Moje prohlížení se změnilo v zírání, hned když jsem uviděl znak na jeho klanu. Znak Shimidzumi klanu. Sakra, kdo to je? Je to člen našeho klanu? Nebo si jen ukradl ten plášť, protože se mu líbil? Proč ten plášť vidím poprvé? Proč toho staříka vidím poprvé? Všichni z klanu jsou mrtví. Všichni, které jsem znal. Tak kdo je sakra on. Proč mi o něm nikdy nikdo ani nevyprávěl. Přemýšlím, ale stařík mezitím odchází. Nechám jídlo nedojedené a zaplatím. Vyběhnu ven a potom nenápadně sleduji staříka. No, nenápadně. Jak bych mohl s tou loutkou na zádech být nenápadný? Musel si mě všimnout, i kdyby byl slepý. A měl jsem pravdu, věděl o mě. Když vešel do svého domu, nechal dveře otevřené. Ani jsem se moc nerozmýšlel, což u mě není obvyklý jev, a vešel jsem dovnitř. Stařík mě nenechal ani zeptat se na cokoliv a začal vyprávět. Z jeho vyprávění jsem toho sice pochopil jen to, že brzy umře a že umí něco, co já ne a chce mě to naučit, ale to obojí mi stačilo. Vypadá to, že je vážně z klanu, ale můžu mu věřit? Jak bych mu mohl věřit, když se o něm nikdy nikdo nezmínil a když jsem ho nikdy nikde neviděl? Nejlepší bude zeptat se ho a tak jsem to také udělal: Víte, je tady něco, na co bych se rád zeptal ještě než jsem zítra přijdu. Neznám vás, nikdy jsem vás neviděl, nikdy jsem o vás ani neslyšel. Tak kdo jste? Počkám si na odpověď. Jestli bude pro mě uspokojivá, tak večer si půjdu okamžitě lehnout a další den přesně v deset hodin budu stařikovi klepat na dveře. Jestli ne, svůj volný týden protrénuji sám. |
| |
| Yo Stařík se zachmuří a po chvíli spustí další vyprávění. Víš, já jsem byl kdysi hlavou klanu. Patřil jse k nejsilnějším ninjům, měl jsem nejbystřejší úsudek a hlavně jsem jako jediný mohl uchránit posvátnou techniku loutkařů. Proč, na to se mě neptej, na to si moc malý. No, ale měl jsem bratra. Závistivého, zákeřného a mocichtivého bratra. Nebyl ani z poloviny tak dobrý jako já, ale co se dá dělat, nakonec mě lstí nechal vyhodit z vesnice a sám si nasadil roucho hlavy klanu. Myslel si, že tím získa onu vzácnou techniku, to se však ale spletl. Bylo málo lidí, kteří by v mou vinu věřili, a většina byla na mé straně. Můj vyhazov se sice vzít zpět nedal, ale techniku jsem mohl chránit pořád, a tak jsem i s technikou utekl sem do Konohy, aby jsem to znepříjemnil všem případným zlodějům, co by si techniku chtěli přivlastnit. To je také důvod vyvraždění vesnice. Akatsuki má prý údajně mezi sebou někoho, kdo se prý talentem vyrovná nebo i předčí legendárního Sasoriho. A to není dobrá zpráva. No ale zpátky k té technice. Jr to technika, která uživateli umožní ovládat loutku jen pomocí mysli. Což je dobrá věc, když se potřebuješ bránit, protože můžeš plně využívat své a loutka stále útočí. A pokud umíš i nějaké ty normální techniky na dlouhou vzdálenost, protivník bojuje proti dvou protivníkům naráz, a to není nikdy lehké. Zároveň tím můžeš zvýšit počet ovládaných loutek, jelikož můžeš tímto způsobem ovládat až tři loutky, a máš stále volné ruce pro další. Tak co? Yo, bude ti to jako vysvětlení stačit? Já za chvíli zemřu, a byl bych rád, kdyby si tuto techniku zdědil po mě. Už jen z toho důvodu, že jsme jediní dva loutkaři v Konoze. Ať už se rozhodneš jakkoli, tuto techniku stejně dostaneš do rukou až po jeho smrti, takže se o to zatím nemusíš zajímat. Zbytek týdne je jen v tvé režii. Pokud se zajdeš podívat na ty loutky, rozhodně neprohloupíš. Najdeš tam mnoho zajímavých i známých loutek. Taková sbírka, a ona je ve vesnici, kde není ani jeden rodilý loutkař, to je pro tebe něco strašného. Nejvíc tě ale upoutala loutka salamandra. Ano, je to ta legendární loutka vyrobená Sasorim používaná Kankurem Sanshouou. Začátek mise Je to přesně týden, co jsi sledoval souboj tvých týmových kolegů. Ani jednoho si během týdne nepotkal, asi pilně trénovali. Dokonce jsi během týdne dostal svoji čelenku, jak s ní naložíš je jen na tobě. Každopádně ti dnes ráno přišlo oznámení, že se máš dostavit v tolik a tolik hodin k Hokagem, protože začíná tvá první mise v Konoze. //Napiš v příspěvku, jak si strávil týden a já ti v soukromém příspěvku napíšu tvé výsledky a shrnutí případného tréninku. Až napíšeš, napíšu vám všem dohromady popis mise. |
| |
| Toshi Tvůj plán se rýsoval velmi dobře, ale nakonec ho zhatilo to, že jsi vůbec nepočítal s dalším klonem. Tenklon totiž v mlze udělal další klon který ovládá Byakugan, a velmi dobře ho schoval. Byl jsi poražen, ale sensei se tváří spokojeně. Tak tohl si nám takovou dobu tajil, Toshi. To ale nesmíš, to teď úplně mění týmovou spolupráci při misich na příštím trénnku si to vysvětlíme. Tak tímto končím tento trénink ahoj. Poté se jen rozplynul v obláčcích kouře. Co ho přimělo k takovému rychlému odchodu a ukončení tréninku? Kdo ví, ale je to velmi zvláštní. Lepší stránka je však taková, že už máš celý den volno, to se ti na tom docela líbí. //Já vím, hrozný příspěvek ale čas mě tlačí a chtěl jsem ti aspoň něco málo napsat, aby se smi nenudil :) Ještě jednou se omlouvám. |
| |
| Před Hokageho kanceláří: Byl jsem tam první a měl jsem tak čas na přemýšlení o všem možném. By mě zajímalo co nám dají za misi....sharingan, geneticky modifikovaný člověk a ten Yo...hmm...co z toho asi bude, tak mě napadá, že bych mohl ten sharingan využít ke kopírování cizích technik... shahaha..., ďábelsky se při té představě ušklíbnu. Bůhví, ale jestli to půjde, pořád ten sharingan není dokonalý... a potrvá možná roky, než jej plně aktivuju... ale proč to nezkusit? Namísto dlouhého tréninku, prostě můžu kopírovat techniky druhých a tak v krátké době maximálně zesílit, tuším že krom vyslovených Kekkei genkai a živlů co neovládám bych měl být schopen zkopírovat všechno...dokonce i taijutsu pohyby... shahaha... ještě bych se možná mohl stát mistrem i v tomto oboru...síla sharinganu, kterou nic nepřekoná. Nakonec tyhle oči asi opravdu budou užitečné... téhle síle se nejspíš nic nevyrovná a časem budu natolik silný, že se třeba stanu i Hokagem...ksss... to ne, na to jsem moc líný. Ale na druhou stranu, bych se mohl stát nejsilnější ninjou současnosti, teda když nezhebnu ovšem... shahaha.... ať žije sharingan, všem vám nakonec já Shiko Fugaku nakopu ty vaše zadky! A začnu s Hokagem, ten mě posledně tak vytočil, že mu to vrátím... časem. Na tváři mi pohrává mírný úsměv, když se zjeví Yo a později i Hibary (to se hned tvářím neutrálně až chladně). Hibary nás hlasitě pozdraví a optá se jak se nám daří. Daří? Nedaří? Těžko říct, určitě se mi daří opírat se o zeď a tvářit se chladně... kssss...shahaha ... možná bych mohl zkusit "vlídnost", nebo "nerudnost"...shahaha... ne na to mám nějak podezřele dobrou náladu... Ahoj. Jo jde to. Odpovím docela vlídně. Je vidět, že mám bůhví proč dobrou náladu. Chladný výraz na mé tváři není až tak přesvědčivý (už jen kvůli mírně zvednutému koutku do lehčího úšklebku) a zdám se být ve velmi dobré náladě. A co ty? Co máš s rukou? Zeptám se Hibaryho. To mám tak dobrou náladu, že se zajímám o trable druhých? Shahaha.... dneska je to opravdu nějaké crazy, ale nevadí... chce to čas a Hibaryho a časem i Hokageho předeženu ve schopnostech o mnoho řádů, teď se sharinganem ... brzy... s ním dokážu cokoliv. Musím ještě zjistit, co je třeba udělat pro zisk Mangekyou sharinganu, s ním budu neporazitelný.... a když to tak vezmu, tak jestli jsem jediný žijící vlastník sharinganu... shahaha.... Hokage bude proti mě úplná nula, jen pár let a svět shinobi pozná nového Fugaka a pak se budou divit... jop... budu novým Hokage a budu slavnější než ten starej Lišák co už začíná plesnivět.... Na tváři pohrává mírný úsměv, ale jinak na mě není nic dalšího znát. Skrz brýle věnuju pohled Hibarymu a čekám co (zda) odpoví na mou otázku stran ruky. Kývnutím hlavy jen pozdravím i příchozího Yoa. |
| |
| Konec souboje Už jsem myslel, že se mi podaří porazit senseie mým taktickým útokem ale plán mi zhatil další zvláštní klon. Objevil se přímo za mnou a znovu použil vzdušnou techniku, ale tentokrát byla mnohem silnější než ta předešlá. Letěl jsem nějaký kus vzduchem a pak jsem tvrdě dopadl na hrubou zem, kde jsem udělal pár přemetů a přistál na zadku. Další klon ?? já myslel že bude jen jeden....proti ostatním taky použil pouze jeden ale na mě musí jít takovou silou ...sakra. Sice byl náraz tvrdý ale ještě pořád jsem měl dost sil to zkusit znovu. S menší námahou jsem se pomalu zvedl na nohy a očima se soustředil na senseie. Chtěl jsem znovu zaútočit, ale klon se rozplynul a na tréninkový areal vstoupil pravý sensei. Nejspíš to znamenalo že semnou strávil dost času aby zjistil jaké mam schopnosti a čeho dosáhnu. Byl jsem trochu zklamaný, jelikož jsem předvedl hodně ze svých schopností, ale i tak mu to stačilo. Navíc jsem předvedl svoje Kekkei Genkai a to jsem hodlal použít jen ve finální fázi, která bohužel neskončila vítězstvím. Ach jo ,dneska jsem se moc neukázal a ještě ke všemu jsem prozradil svojí Kekkei Genkai, kterou jsem tady nechtěl použít.....alespoň mi nechal volný týden, takže si klidně mohu trénovat dál. Když sensei odešel, chvíli tam jen tak stojím a přemýšlím, co jsem vlastně dělal při souboji špatně. Není lehké bojovat proti někomu takovému, ale vím, že jednou najdu způsob jak se vyrovnat ostatním členům v týmu. Po chvilce váhání jsem se rozhlídl kolem a když jsem zjistil, že tu nikdo není, začal jsem cvičit svojí Kekkei Genkai. Pche.... příště ho určitě dostanu tímhle esem v rukávů...jen se musím hodně zlepšit abych předčil jeho rychlost. Nedbám na to jestli jsem unavený nebo ne a neustále trénuji pomocí jedné pečetě rychlost svého Kekkei Genkai. Snažím se čím dál víc zvýšit jeho rychlost a zároveň i prodloužit čas, kdy jsem v tomto zrychleném stavu. Teprve až jsem téměř na pokraji sil tak přestanu a odbelhám zpátky domu. Doma mě jako vždycky uvítají rodiče a já si konečně pořádně odpočinu. Celý týden V podstatě se celý týden zabývám jen a jen tréninkem svých schopností, především svého Jintonu. Vždycky to začíná ranním studiem knih a poslouchání příběhu i rad od starších ninju z akademie, kteří se mi snaží dát inspiraci pro trpělivý trénink. Dokonce jsem byl i u jednoho, který se stal jouninem a dříve byl jeho sensei samotný Hokage. Vyprávěl mi o otci Hokageho, který uměl něco podobného jako já až na to že k tomu potřeboval nějakou pečeť pro označkování místa kam se má pomocí té techniky přesunout. Tohle byla moje inspirace na tak drtivý trénink, který jsem od té doby provozoval každý den. Skončil jsem někdy kolem šesté hodiny večer naprosto vyčerpaný a tak není divu, že jsem téměř pokaždé šel hned po večeři spát. Během dalších rán jsem hledal v knihách zmínku o nějakých pečetích a jestli by mi nebyla nějak prospěšná v používání mé schopnosti. Také jsem neváhal a několikrát zašel za nejsilnějšími i nejzkušenějšími jouniny ve vesnici, kteří byli vždycky ochotní mi nějak poradit. Ptal jsem se jich pokaždé na ty pečetě a jestli by mi nemohli nějak v tom poradit. Zašel jsem dokonce i za samotným Hokagem,kterému jsem detailně vysvětlil mou Kekkei Genkai a chtěl jsem po něm jeho názor i pomoc s hledáním nějaké pečetě. Chtěl jsem nějakou pečeť na to abych nemusel pokaždé skládat pečeť,když se chci přemístit a nebo na stejné označkování jako měl jeho otec. Popřípadě alespoň nějakou pečeť, kterou bych poznal na míle daleko a tak zjistil kde je nepřítel ukrytý i kde se právě pohybuje. Ať hledání dopadlo jakkoli, vždycky jsem po obědě zase tvrdě trénoval téměř do vyčerpání několik hodin. Takhle se to opakovalo celý týden, až si mě nakonec zavolal můj sensei na cvičiště a chtěl mi tam něco říci. |
| |
| Volný týden a první mise Hned potom, co domluvím se staříkem, jdu si lehnout. Záměrně neříkám spát, protože tohle vážně nebyl spánek. Celou noc jsem probděl ve své posteli. Přemýšlel jsem. Nevymyslel jsem bohužel nic. Jak je možné, že jsem o tomhle sporu nikdy neslyšel. Přeci to nemůže být tak dávno. Ten stařík snad nemůže být až tak starý... Přemýšlím, ale nakonec mi dojde, že tyhle špatné zprávy ví asi jen málo lidí z klanu. Tak to nechám být a usnu asi na dvě hodiny, což mi moc sil nepřidá, ale už jen to, že se naučím spoustu nových věcí, mě drží vzhůru. Jdu se jako každé ráno na malou procházku po Konoze. Začínám se tady docela vyznávat. Nakonec skončím v malé hospůdce, kde si dám snídani. Potom, když už je čas, zajdu za staříkem, který se mnou začne trénovat. Nechám si od něj říct všechny rady. Přijmu jakkoli těžký trénink. Ne protože bych chtěl, nebo mě to bavilo. Ale hlavně kvůli tomu, abych zesílil. Abych příště dokázal porazit Akatsuki, abych příště nemusel sledovat, jak umírají moji příbuzní a moji nejlepší přátelé. Abych to nemusel sledovat jen jako divák a také abych nemusel utíkat před bojem. To proto podstupuji to, k čemu moje tělo není přizpůsobeno. Dlouhému a náročnému tréninku, který mi dá buď stařík, a nebo, když se mi to nebude zdát dost těžký, tak budu trénovat sám. Celý týden budu sám, už protože tady žádné přátelé nemám, nebo se staříkem, který by mě měl trénovat. Začátek mise Dnes ráno jsem znovu plánoval trénovat. Už jsem se bál, že na mě Konoha zapomněla, ale dnes ráno jsem dostal zprávu, že mám jít na misi. Do obvazů, ve kterých mám loutku, přihodím pár věcí, které by se mi na misi mohli hodit. Vyjdu směrem ke staříkovi, kde se omluvím z dnešního, a možná i dalšího tréninku. Potom vyběhnu směrem k radnici. Svou čelenku mám na levém rameni a natočím jí tak, aby byla vidět. Před kanceláří Hokageho už stojí celý můj tým, až na senseie. Stoupnu si k nim a s úsměvem je oba pozdravím. Víc nic. Nemám jim co říct. Sakra, měli bychom se co nejrychleji sblížit. Jinak by se nám mise nemuseli dařit. |
| |
| Toshi už když jsi se blížil k cvičišti, jsi pochopil, že se senseiem nebudeš sám. Byli tam i dva tví týmoví kolegové. No, proč jsem si vás zavolal? začne sensei jakmile přijdeš k nim. ti dva se nejspíš dozvěděli že jsi jeho klona nedostal, a tak tě ani nepozdravili ani se na tebe nepodívali. Jsou moc namyšlení na to, aby se zahazovali s někým kdo podle nich nedosahuje jejich kvalit. Zavolal jsem si vás, protože dnes vyrážíme na velice důležitou a nebezpečnou misi. Dozvěděl jsem se to před pár minutami. Původně jsem měl jiné plány, ale tohle je mnohem přednější. Co se mi nelíbí je to, že na tuto misi vůbec musíme jít, jelikož je velmi nebezpečná a mi jsme nestihli ještě pořádně potrénovat týmovou práci. Je to úplně jiná mise, než jste plnili kdykoli před tím. Je to mise typu B což znamená, že boj vyhledávat nebudeme ale je velice pravděpodobný. Je veliká pravděpodobnost, že nás někdo přepadne. Při posledním přepadení genninského týmu jeden z genninů zemřel což znamená, že nepřátelé jsou silní. Jdeme totiž velmi podobnou cestou, takže nás nejspíše zase napadnou oni. I když prý všechny vyřídili, myslím si že to nebyli všichni, a že se jich tam ještě hodně skrývá. No ale teď k misi, máme doručit dokument do Kumogaruke no Sato. To co je v tom dokumentu nikdo z nás neví, aby to z nás popřípadě nepřítel nemohl dostat, kdybychom selhali. Dokument je velice nebezpečný, a tak se rozdělil na dvě poloviny. Jednu budu mít já, a tu druhou sensei druhého týmu který půjde s námi. Jedna polovina je nepříteli k ničemu - potřebuje obě. A máme rozkaz, když bude hrozit nebezpečí, že máme dokument zničit. Takže kdybych byl náhodou mimo a vy jste se dostali k mé polovině a dostali jste od druhého Jounina rozkaz zničit ji, tak to ihned udělejte. Proto každému z vás rozdám jeden zapalovač, kterým můžete dokument spálit. Potom každému z vás rozdal zapalovač, a sám zmizel si sbalit. Zbyla po něm pouze obálka, na které stálo: Dostavte se z hodinu k bráně vesnice. Zatím si běžte co nejrychleji sbalit A nezapomeňte, berte jen důležité věci, nechci vidět že berete nějaké kraviny. Ať už si sbalíš cokoliv, za hodinu stojíš u brány. Kromě tebe je tam dalších osm lidí. tví dva kolegové, sensei, členové druhého týmu a Hokage. Hibary, Yo, Fugaku - odedneška vám budu řikat tým 7, aby to bylo kratší. Klidně si to dejte do závorky za jména. Po několika minutách čekání konečně doběhne Sakumo. Místo srazu se změnilo. Máme se urychleně dostavit k hlavní bráně. cestou vám vysvětlím o co v misi půjde. Poté jste se svižným tempem dostali z radnice, začal Sakumo konečně s popisem: Máme doručit dokument do Kumogaruke no Sato. To co je v tom dokumentu nikdo z nás neví, aby to z nás popřípadě nepřítel nemohl dostat, kdybychom selhali. Dokument je velice nebezpečný, a tak se rozdělil na dvě poloviny. Jednu budu mít já, a tu druhou sensei druhého týmu, který půjde s námi. Jedna polovina je nepříteli k ničemu - potřebuje obě. A máme rozkaz, když bude hrozit nebezpečí, že máme dokument zničit. Takže kdybych byl náhodou mimo a vy jste se dostali k mé polovině a dostali jste od druhého Jounina rozkaz zničit ji, tak to ihned udělejte. U brány už čekal Hokage a po chvíli konečně dorazil i druhý tým. Pro oba týmy O co půjde už vám kapitáni určitě vysvětlili takže, MISE KIROKU MŮŽE ZAČÍT! VYRAŽTE! To bylo vše, co jste od Hokageho slyšeli. Čas seznámit se máte během cesty. Bude to však těžké, jelikož Jounini nasadili ostré tempo. |
| |
| Náhlá změna, návrat domů? Už, už se chystám odpovědět Fugakavi, na jehož chování mi přijde něco divného, dokonce se ve mně probouzí ostražitost, ale v tom se přiřítí kapitán(sensei mu neříkám, jelikož nepocházím odsud) Sakumo s tou zatracenou změnou v plánu. Jasně já musím nosit smůlu, nejdřív ten zatracenej tábor, pak vyvražděná vesnice, smrt Rukita a teď tohle. Pak se cestou k bráně dozvídám další novinu, pro mě docela nostalgickou. Cože jdeme zpátky do Mlžné země, copak tam nejsem na černé listině ze dvou stran, jedna ze skryté a potom od těch Grabalů? Dále nejsme jako tým vůbec secvičení a už nás posílají na misi větší obtížnosti. Beztak ten dokument je jak osina v zadku (snad důležitou), naštěstí s tím kapitán nikoho neobtěžuje kromě sebe a druhého týmu, které osobně lituji taktéž. Odpovídám na Fugakovu(mluvím tak, aby mne slyšel jen on) otázku, ještě dříve než doběhneme k hokagemu: Tu ruku mám po trochu přehnaným tréninku, ale poslouchej ten Yo má celkem zajímavý příběh proč je tady. Jeho vesnici přepadla Akatsuky. Na odpověď nereaguji(pokud nějaká je). Jakmile doběhne druhým tým k bráně, trochu zachytávám jejich vůni, abych omylem nezaútočil na nesprávnou osobu v nejhorším a prohlížím jejich zevnějšek a obličeje. Druhej sensei a jeden jeho student vypadají na stejný klan jako ten Rukitův, dál nějakej týpek s nudou ve tváři a nakonec divnej chlapík s maskou na tváři(Hikaru). Co je to za divnej název téhle mise? „Dokument“ možná to jméno i celkem sedí, ale současně je ten název divný. Pokračuji v tempu celkem bez potíží, nejspíš díky výcviku a vlčí stránce, ale stejně trochu zbrdím vedle Fugaka, jelikož nevím co si o druhém týmu mám myslet: Divný co, vracíme se do té všivé země s další partou a žádného tréninku týmové spolupráce. Po skončení tohohle rozhovoru jdu zpět na své místo, čichám možné známky nepřítele, ale nejdřív se zeptám druhého týmu na jejich jména, sám se představím první: Hoj, mé jméno je Hibary Kyouya, jaká jsou vaše jména? Snad tenhle divný den neskončí špatně. Ruka se mi hojí rychle, ale tu techniku teď nejspíš ani nesmím použít, jinak bych si ji mohl pro tuhle misi odrovnat. |
| |
| Mise "Dokument" - třída B, aneb kdo přežije vyhrává jackpot: Sensei doběhne a mě je hned jasné, že tohle nebude "jen tak samo o sobě", že něco není tak úplně v pořádku. Pak začne mluvit, ale to ho už následuje rychlým tempem k hlavní bráně. Ochrana dokumentu? Ale to je přece mise typu B! No tak to je pěkné...vážně pěkné, závěť jsem si ještě nesepsal....kruci, nemůžu se nechat odkráglovat kvůli takové pitomosti, jako je cár papíru...ksó, ksó... Míříme k bráně a dozvídáme, že půjdou dva týmy najednou.. To je přece hloupost!!! Takhle velkou skupinu snadno nepřítel odhalí...proboha, kdo tohle plánoval? Běhají mi hlavou znepokojené myšlenky. Pak dorazíme konečně k bráně, kde je již přítomen druhý tým - je tam dokonce i Hokage. Hibary mě zpraví o Yoově příběhu a o tom, že jeho vesnice napadla Akatsuki. Akatsuki? Hmm... to je organizace jen pro zločince třídy S... nebezpeční, ale hlavně hodně silní. Zajímavé. Jo...díky za informaci. Je moje krátká odpověď Hibarymu. Hokage odstartuje misi jak nějaký dostihový rozhodčí a jounini nasadí velice ostré tempo, já se snažím maximálně přizpůsobit jejich tempu, abych je nezdržoval. Tohle je vážně na houby, mise se jmenuje "Dokument", takže pokud mají nepřátelé nějaké špehy a znají krycí název mise, tak jim je jasné oč v této misi jde a půjdou po nás jako vosy. A pak další - náš tým není secvičený, našim velitelem, nepočítám-li senseie je naprosto neznámý kluk odkudsi...no prostě odněkud. Takže nulová sehranost. Dokonce ani já a Hibary jsme tohle netrénovali...hlavně že jak idioti jsme museli bojovat proti sobě - bych se na to. A nakonec, vždyť nemáme ani zaujatou žádnou sestavu - vzájemně o sobě víme prd a nevypadá to, že by to jouniny nějak vzrušovalo. Kčertu...tohle skončí blbě, ale jestli ano...tak si to někdo pořádně odskáče, už začínám mít toho všeho pokrk. Rukito zemřel úplně zbytečně, nejsme-li si schopní vzít alespoň nějaké ponaučení! Nikdo nám nic neřekne, takže se nabízí otázka, proč a za co tady vlastně máme bojovat? Takhle si představujou jednání? Jasně, jasně - kupa věcí může bejt tajnejch jak chce, ale nějaká základní slušnost by se hodila. Pohledem propíchnu Hibaryho a pár vteřin ho spěchajíc co to dá sleduju. Hibary je na boj na blízko... já na dálku...teda spíš... takže se budu držet u něj. Já budu bojovat na dálku a on mě bude ...ASPOŃ DOUFÁM... krýt... sakra... a támhleten je loutkař že? Dobře, dobře...takže rychle něco vymyslet...ksó...mám to... Za "letu" se ke mě přiblíží Hibary a začne mluvit. Hmm...taky si všiml, docela mu to myslí...jenže teď to musíme hlavně vyřešit. Hele...přesunem se ještě k tomu Yoovi. Myslel jsem na to taky, takže jsem snad přišel na nějakou strategii, se kterou bychom mohli něco ubojovat. Kčertu - kdybysme místo idiotskýho boje proti sobě trénovali týmovou práci, tak jsme nemuseli teď improvizovat, mám z toho blbý pocit... Změním pozici, abych byl u Hibaryho a Yoa a klidně jim za "letu" vysvětlím na co jsem přišel: Hele Yo, jmenovali tě sice velitelem, ale já tady nemíním zatím zařvat, takže jsem si dovolil vymyslet taktiku, jestli ti to nevadí. Ty máš ty svý loutky a Hibary bojuje na blízko. Já jsem spíše na dálku. Oba máte vynikající obranu - Hibary toho dle všeho dost vydrží a ty máš loutky, kterýma se můžeš krýt, kdyby bylo nejhůř. Já nemám nic z toho a narozdíl od Hibaryho mě zabije i obyčejný kunai, když by na to přišlo a nemůžu před sebe hodit ani loutku. Takže se budu držet mezi váma. Hibary bude ode mě na nalevo a ty napravo. Já budu uprostřed a budu vás oba krýt. A ještě něco - může se stát, že v boji dojde k situaci, kdy na někoho z vás použiju vodní techniku, která vás chytí do koule plné vody, to udělám tehdy, pokud budu chtít zabránit, aby vás nepřítel zasáhl, takže se toho neděste. Taky budu používat klony, abych zvýšil svou palebnou sílu - přeci jen, když mohu sesílat jutsu i přes klony, tak je lepší, než když to dělám sám. Osobně mi tady něco dost smrdí - ne Hibary tentokrát ne moje kolínská - a jestli jste si všimli tak je to mise typu B, na které se geninové BĚŽNĚ neposílají. Takže tady půjde o držku - pokud se nenaučíme rychle spolupracovat, tak budeme dost možná mrtví dřív než se nadějeme. Formace je vám doufám jasná. Já uprostřed, vy po stranách, já budu bojovat především na větší vzdálenosti a budu používat klony, vy jste bojovníci nablízko ... teda nevím kam ty loutky doletí, tomuhle nerozumím... tak se držte toho...měli bychom se vzájemně krýt... no to je ode mě vše. Teď vy... Celou dobu mluvím tak, aby mě slyšeli jen oni a až skončím tak jim dám prostor pro reakci. Vypadám asi trošku nervózně, ale současně rozhodně - tady rozhodně nemíním přijít o život jen proto, že Yo, který nám velet o nás nic neví... a nejen kvůli tomu. Celá mise je "divná" a pokud nemákneme na taktice boje, tak jsme v haj... no ano, přesně tam. |
| |
| soukromá zpráva od Cesta Osudu pro Trénink se staříkem byl náročný, ale vyplatil se. Nejen že ti dal pořádně do těla takže jsi odolnější, ale trochu si se zlepšil v ovládání loutky a také v E rank technikách. Kawarimi a bushin no jutsu ovládáš jako lehce nadprůměrný gennin. |
| |
| soukromá zpráva od Cesta Osudu pro |
| |
| Mise začíná- celé se mi to ani trochu nelíbí Hned po mém příchodu pro nás přilétl sensei, který nám řekl o změně. Vyběhl velice rychle k hlavní bráně a já ho sotva stíhám. Jeho vysvětlení mise se mi vůbec nelíbí. A když říkám vůbec, vážně to tak myslím. Co to má být. Nikdy jsem nebyl na žádné misi, kterou mají dělat genninové, ale tohle je na nás přece jenom trochu moc. Všechno zní tak složitě, ten dokument je tak tajný. Je to prostě celé divné. Podle mě je to mise nejméně typu B. Vlastně bych se nemusel divit, kdyby to Ačko. Uvažuji a když doběhneme k hlavní bráně jsem už docela zadýchaný. Tam stojí ještě jeden tým, který nám bude při misi pomáhat a Hokage, který nám toho ale moc neřekne. Jen odstartuje misi. Vypadá to spíš, že odstartoval závod, protože naši senseiové vystartují tak, že je sotva stíhají nejrychlejší z nás. Sakra, neměli by nás senseiové chránit před nebezpečím? Jak nám asi můžou pomoci, když budou kilometr před námi? Nadávám v duchu a snažím se udržet nasazené tempo. Je to na mě velmi rychlé tempo, ale ostatní jsou o něco rychlejší než já. Myslím, že celou naší skupinu uzavírám. Nevypadá to, že by mi to nějak vadilo. Je mi to jedno. Aspoň mám čas na přemýšlení. Vůbec ty dva neznám. Viděl jsem je sice bojovat, ale skoro celý souboj byl skrytý v mlze nebo mimo můj dohled. Hlavně mě to moc nezajímalo. Já měl dávat větší pozor. Jsem hlupák. Snad přijdou se svou taktikou. Tu potom upravíme v boji. Je to sice pozdě, ale lepší, než nikdy. Neměli jsme žádný čas. Pořádně jsem si s nimi ani nepromluvil. Jak sakra mám něco vymyslet. Přemýšlím, ale to se ke mě už dostavil Fugaku i Hibary. Fugaku se chopil slova. A nakonec mě jeho řeč zachránila. Jsem stále klidný a je vidět, že o té taktice přemýšlím. Budu sice docela na ráně, ale co se dá dělat. Přece jenom preferuji když bojuji sám. Nejsem týmový hráč. Pomyslím si, a na Fugakova slova jen pokývám hlavou. Je to dobrá taktika. Nic jiného se asi v tuhle chvíli nic lepšího dělat nedá. V průběhu boje ale budeme moci taktiku trochu pozměnit. Ať už kohokoli z nás napadne cokoli, musíme celou dobu komunikovat. To je základ. Doplním k jeho taktice a pokračuji dále v cestě. |
| |
| Náhlá změna, formace týmu 7 Taktika od Fugaka potřebovala trochu doladit, ale jinak zněla dobře, já sám v taktice nevynikám, spíš v protiúderech a přizpůsobení se špatně se vyvíjejícím situacím. Fajn tu taktiku beru, ale Yo je loutkař, takže bych spíš měl při útoku jít jako váš hlavní štít před vás, pokud to dovolí situace. Myslím, že úloha upozornit na nepřítele bude na mně. Dále se pokusím najít nepřítele než se k nám dostane a varovat nás, udělám pak toto znamení (natáhnu jen prostředníček s prsteníčkem, ostatní prsty držím palcem na dlani) potom kolik jich je, no to je jasný jak to ukážu(normálně číslovky prsty), ale nejsem dokonalý. S komunikací souhlasím, pokud bude stručná a jasná. Dál navrhuji, aby svitek, tedy pokud nás donutí situace vzal Fugaku a v nutnosti spálil, jak zůstává na něm . No, základní taktika by byla,hlavně v nejhorším budeme bojovat každý sám, což mi vyhovuje(nebudu se muset držet zpátky se Sakkiho silou, ani svou chutí zabíjet), jenomže Fugami na to kápnul přesně, tahle mise je na levačku. Co ty svitky ukrývají za informace? Informace patří k nebezpečným zbraním, páč kvůli některým musí ti co mají ty informace umřít, i když někdy zůstávají vyjímky jako ten náš Hokage. ÁÁÁ to je otrava, proč nemůže být má první mise něco jako hlídání dětí, odchyt ztracené kočky, či vytrhávání plevele. Ne to nejde, hold můj život patří do těch hodně pestrých. Teď bychom se ale měli trochu seznámit s nima. Pokývám hlavou na druhý tým. Zajímá mně jaký tip lidí to vlastně je? Pokud s nimi pokecáme, jen se představím, na ostatní věci neodpovídám, pak zaujímám naši novou formaci a čichám okolí na možné nepřátele. |
| |
| MISE "DOKUMENT" II. - sčuchnutí se s druhým týmem? Vyslechnu si poznámky Hibaryho a Yoa k mé strategii a jen kývnu na srozuměnou. Nemám co dodat, podstatné je, že se shodneme na nějakém strategickém rámci a nutnosti vzájemné spolupráce. No...tak uvidíme, uvidíme...ostatně já už jsem se stejně rozhodl, nemůžu si dovolit se nechat odkráglovat... mám toho mnoho na práci, příliš mnoho a Hibary je dostatečně silný aby... uvidíme... Jsem osamocen se svými myšlenkami a sleduju i členy druhého týmu a ty dva jouniny. Ale mohly by být s tím problémy... ksó... budu muset vyčkat, už mě ty zdržovačky nebaví... však si nějak poradíme že? Usměju sám pro sebe a rukou překontroluju trojici svitků, které mám schované v tašce za pasem. Genjutsu, katon a suiton... čeká mě hodně práce a nemůžu si dovolit ztratit ani vteřinu...doufám, že se to nepovleče věčně... Podívám se na Hibaryho a pak i na Yoa. Nakonec se ti dva naučí spolupracovat, předpoklady k tomu mají a strategii jsem jim taky vymyslel... i když oni si jí ještě budou muset časem upravit až... no však uvidíme. Zaslechnu Hibaryho "tužbu" seznamovat se i s druhým týmem. Hmm... tak ty se chceš seznamovat? No nevím... jestli máme na to čas, ale klidně... proč ne, stejně to nevypadá, že by nás nepřítel napadl hned tady... Jen přikývnu a následuji Hibaryho blíže k těm z druhého týmu. Představím se (Shiko - příjmení, FUGAKU - jméno) a jen zběžně si je prohlédnu. |
| |
| Mise Kiroku Po týdnu pilného tréninku a shánění informací si nás sensei svolal na cvičiště, kvůli nějaké důležité zprávě. Trochu mi to zkřížilo plány ale nakonec jsem se tam stejně vídal a společně s ostatními jsem se setkal se senseiem. Ten nám povzbuzujícím hlasem oznámí naší další misi a sdělí nám i další informace, které budeme potřebovat. Mise B a dva genninské týmy, kteří nejsou ani dost zkušení ?? .... Hokage nás tedy opravdu nešetří...možná si chce prověřit jak se budeme chovat v akci ale každopádně tahle mise bude neobvyklá a dost těžká. Nebudu se k tomu nijak vyjadřovat a raději se vydám k hlavní bráně, kde máme sraz s druhým týmem. Při cestě nám sensei ještě něco vysvětluje ale nikdo z mých kolegu ani já se k tomu nevyjadřujeme. Asi jsme ještě trochu v šoku z toho, že nám dali takovouhle misi hned zezačátku. Během několika minut dorazíme k hlavní bráně, kde už čeká Hokage i s druhým týmem. Hokage se s námi přišel dokonce i rozloučit... tohle určitě dopadne špatně a někdo to pěkně schytá.. Ani tentokrát nepromluvím ani slovo a bez dalších zbytečných hloupostí se vydáme na cestu. Při cestě se pohybujeme v houfu a tak bezproblémově uslyším všechno co si druhý tým plánuje. Chvíli je poslouchám až do té doby, než se dva z nich přiblíží k naší skupině a představí se nám. Nijak nevahám a ihned jim odpovím za celý náš tým. "Zdravím, tamhle ten maník s očima je Utakaro Hyuuga a vedle něj je hlava našeho týmu Shikume Nara. Já se jmenuji Hikaru Toshi a jsem spíše ten slabý článek našeho týmu." Trochu se pousměji aby to vypadalo že si dělám jen srandu a následovně potom si všechny tři z druhého týmu prohlédnu. Vypadají celkem silně ale zcela jistě jsou na tom se zkušenostma stejně jako my. "Podle toho co jsem slyšel tak jste na tom podobně jako my. Taky nováčci kteří se sotva poznali a ani nestačily pořádně dopilovat týmovou hru že jo ? " S úsměvem zavrtím hlavou nad šíleným úkolem od Hokageho a dál se věnuji cestování, při kterém poslouchám co ostatní řeknou. |
| |
| Akki Ležel jsi tam přeměněný na orla několik dlouhých hodin. Nakonec tě našla hlídka ANBU. Henge už bylo tak slabé, že jakmile na tebe sáhli, ihned ses proměnil do své normální podoby. To už ale dávno nevnímáš, jelikož jsi v bezvědomí. Do něj jsi upadl s vědomím, že se ti to podařilo. Uprchl jsi. Konečně si volný. Po tolika letech. Když jsi opět přišel k sobě, ležíš v měkké posteli. Máš ošetřená zranění. Jediné co tu chybí je tvé kopí. To ti nejspíše zabavili. Naštvalo tě to, ale nedivíš se jim. jednali správně, přeci jen, jsi takový napůl vetřelec o kterým nic nevědí a k tomu ten tvůj vzhled. Nejspíš můžeš být šťastný, že tě vůbec do vesnice vzali. Ano správně jsi ve vesnice. Ve Vesnici skryté v mracích v Zemi Blesku. Za pár minut tě z rozjímání vyruší vrzající dveře a dovnitř vstoupí dvě jednotky ANBU a mezi nimi jde takoví starý páprda. Vypadá velice podobně jako radní ve tvojí bývalé vesnici. Už ses nám konečně probral. To je dobře. Aspoň nám objasníš pár záhad kolem tebe. Můžeš začít tím, že nám povíš kdo jsi odkud pocházíš a tak dále... |
| |
| Kde to kua? Vesnice?! Volný? Ale... kde? Pomalu jsem otevřel jedno oko. Postel??? Rozhlížím se okolo sebe, přemýšlím, kde jsem. Stále se cítím unaven z vyplácání chakry, ale už to není tak akutní. Volneeeeeej! Sensei mi už nebude překážet! To je pravda. Kdyby mě chytli ninjové z Mlžné, neskončil bych takhle v posteli, ale připoutanej a zbičovanej. Takhle jsem vyléčený (jakž takž). Ale jsou věci, které vyléčit nejdou... jako nenávist k tomu "učitelovi" To, že nemám mé kopí se mi nelíbí, ale snad ho časem získám zpět... Pokud mne teď nebudou chtít zabít též. Kopí je speciální, měl jsem ho vždy... jako by to byla část mne... Poté přijdou ti tři. ,, Já? Není toho moc co říct... Snažili se mne vychovat jako vraha pro Mlžnou vesnici, ale ne efektivním způsobem, navíc mimořádně krutým... Jméno mi nikdo oficiálně nedal, říkám si Akki no Chi (démon krve).. Víc asi není co říct..." Raději hezky popravdě... |
| |
6157.jpg) | Mise Kiroku Takže tohle je ten Hyuuga? Má prý talent který předčí ten Nejiho. To musí být hodně silnej hlápek. Myslím že bych se proti němu musel hodně ohánět. Jeho Byakugan se nám teď hodí. Pokud ho někdo vyřadí, máme tu stejně ještě Hibaryho, který nepřítele ucítí. Myslím že tento tým je ten správný tým na tuto misi, i když hodně nezkušený a mladý. Myslím, že bych jim měl dát pár rad. Zpomalím tempo tak, abych se dostal mezi mé genniny. Rád bych vám řekl něco k taktice. Je velmi pravděpodobné, že na nás zaútočí stejný protivník jako posledně. Nebyli jsme připraveni, a z toho pramenil náš ... neúspěch. Omlouvám se Rukito. Slibuji že tě stonásobně pomstím. Pobili jsme je sice všechny, ale myslím si že tam nejspíš byla ještě aspoň jedna záloha, která měla v případě jejich neúspěchu podat hlášení. Aspoň tak by to udělalo hodně vůdců a budeme z toho vycházet. To znamená, že vědí o našich schopnostech a to znamená - snažte si využít svých nových technik a zkušeností, které oni neznají. Potřebujeme se ubránit, ne je všechny pobít na to nezapomeňte. Jo a ještě něco. Fugaku, tvoje obraná taktika je dobrá, ale uspořádáme ji jinak. Budeme se držet u sebe všichni čtyři, protože mě jsi z toho vynechal. Jelikož máš jak si řekl z vás tří nejhorší obranu, když půjde do tuhého já jsem tvůj štít, a Hibary bude chránit Yoa. Mám sharingan kterým dokážu předpovídat nepřítelovi pohyby, tudíž jsem z vás nejlepší štít pro ten nejslabší článek týmu co se sebeobrany týče. Je tu také další důvod. Kdybych náhodou padl, musíš být blízko aby si stihl spálit ten dokument. Jo a to mi připomíná - držte se dál od toho druhého týmu. Naše šance na uchránění dokumentu se tak zvyšují, protože nepřátele rozdělíme do dvou skupin. V lepším případě půjdou jenom po jedné a ta druhá skupina může utéci. je to všem jasné? |
| |
| Mise Kiroku III. - akční sensei ví jak "nas..": Když se k nám přifaří i sensei jsem trochu rád. Hlavně proto, že konečně mám pocit, že se s náma jedná narovinu, a že je nějaká naděje, že bude fungovat cosi jako týmová práce. No hurá... můj štít? Hmm... na to snad nedojde... Můj chvilkový záblesk radosti a uklidnění, je však brutálně sražen do nejčernější propasti větou: Mám sharingan... V tu chvíli se mi zatmí před očima a jsem opravdu rád, že mám na sobě své černé brýle. Na tváři se nepohne ani sval. Nechám senseie dokončit proslov, na který zareaguji pouhým: Yosh..., které je proneseno chladný a pohřebním tónem. Ale chladný jsem více-méně pořád, takže by to nemuselo nijak upoutat pozornost. Jakmile sensei zase zmlkne a nevěnuje mi pohled, tak s kamennou tváří, ve které se nedá vyčíst vůbec nic pokračuji v cestě. V hlavě mi však momentálně zuří "inferno" vzteku. Naštěstí je to dost chladný vztek - takže opět navenek není nic vidět a dokonce ani Hibary by neměl nic zaznamenat. Takže sharingan... a u klanu Hatake? No jistě... legendární Kakashi... zabít málo! Tak teď mi jasné, proč Hokage věděl, že mám sharingan - sensei si toho musel všimnout - ale proč ksakru nemluvil nejdřív se mnou? Proč tady vím všechno jako poslední... ksó... jak může mít někdo krom Uchihů sharingan? To je přece NAŠE Kekkei Genkai!!! Ksó..! Pokračuju mlčky s kamenným výrazem ve tváři v cestě a držím se dál od druhého týmu. Na nějaký pokec nebyl ani čas, stejně to není ani v zájmu. Jestli nás někdo přepadne, tak jsme jakžtakž připravení...aspoň doufám. Hibary se o sebe postará. Yo taky nevypadá jako nějaká nula, když z něj Hokage udělal velitele nás tří. Snad se jim nic nestane - ostatně čím dřív nás nepřítel napadne, tím lépe. Teď máme plno sil, později můžeme být unavení... takže ano, čím dřív to bude tím líp... Teď je asi na mě trochu vidět, že mě "posedla" válečnická nálada, protože mám na tváři náhle "krvelačný" úšklebek a asi je vidět, že jsem nedočkavý na boj... a nejspíš s kýmkoliv. Stejně nás napadnou při tak idiotsky zvolené trase cesty, nemluvě o tom, že nás snadno vystopují....takže... Náhle vytáhnu za "letu" (skákání ze stromu na strom) lahvičku s atramentem, bleskově provedu: Sumi Bunshin no jutsu a vytvořím atramentového klona, který se zastaví a použije pomocí svého atramentu další techniku: Chouuju Giga přičemž si nakreslí orla, na kterém se vznese do vzduchu, ale ne příliš vysoko (aby nebyl z dálky příliš vidět), ale tak akorát - je to kompromis mezi jeho rozhledem a vlastní viditelností. Atramentový klon na atramentovém ptáku nás následuje a dohlíží na dění v okolí a "kryje" nám záda (vlastně uzavírá naši sestavu). Tak ... to by bylo...teď ještě jedna věc...přeci jen se vyplatí mít pojistku... Podívám se na Hibaryho (který asi jediný dokáže spolehlivě rozlišit klona ode mne samotného), stáhnu trochu brýle a "spiklenecky" na něj mrknu. Doufám, že pochopí, že to co dělám je součást promyšlené taktiky...kéž by... A poté provedu tak aby to ostatní ani nepostřehli ve velké rychlosti: Kawarimi no jutsu a prohodím si pozici s klonem. Takže můj atramentový klon nyní doprovází sestavu "na zemi", zatímco já - originál se krčím na atramentovém ptáku a z výšky sleduju okolí. Tak či onak je toto výhodnější - aspoň se nebudou muset starat o mé bezpečí a já můžu klona použít k trochu odvážnějšímu boji, než bych mohl použít sebe - a dyžtak i jako štít, pokud by bylo nutné. Navíc z této výšky budu mít výhled a pro boj na dálku je to pro mě výhodnější pozici. A nakonec...kdyby se něco vážně moc podělalo - tak můžu z výšky zasáhnout jako jestřáb a sundat nepřítele dřív, než si mě všimne. Ale i tak by to ještě chtělo se pořádně připravit...ještě to chce pořádné zbraně... Zamyslím se a pak letíc na ptáku vytáhnu dva cinknuté fuuma shurikeny a připevním na ně výbušné lístky (4 na každý) a dráty, abych se s tím pak nemusel "mazat", až bude potřeba zasadit pořádný úder ze vzduchu. Také si připravím 2 kunaie s výbušnými lístky (po jednom) a dalších 8 kunaiů, na které připevním kouřové bombičky. Takže pro nutnost drsného úderu mám fuuma shurikeny, které můžu na soupeře vrhnout a před dopadem je ještě rozbít na jednotlivé čepele, přičemž každá bude mít na sobě výbušný lístek - dobrý. Pro případ "menšího" úderu, tu mám ty dva kunaie... a pro případ, že by bylo potřeba vytvořit krycí "mlhu" tu mám kouřové bomby na kunaích. Výborně, výborně.... teď si něco zkuste zmetci. A ještě úplně poslední věc...přeci jen jsem moc viditelný z této pozice...takže to bude chtít něco spešl, abych kryl i svou vlastní pozici, jeden nikdy neví... Zamyslím se a nakonec to udělám ... Henge - Kombinovaná technika proměny a sebe i atramentového ptáka proměním na obyčejného jestřába. Tak - to bychom měli... teď jsem dokonale připraven...klon má polovinu mé chakry, takže bude bojovat "jako lev" ... nemá sice sharingan...ale to je irelevantní... a já... já mám výhodu a to několikanásobnou... jojo, je výhodou být opatrný, léta na akademii nebyla k ničemu...jojo... tohle je dokonalé... tedy to nejdokonalejší co zvládnu... Spokojeně se ušklíbnu a dychtivě očekávám nepřítele, na kterého bych své "kombo" mohl spustit. |
| |
| Akki Ten chlapík docela znervózněl poté, co jsi řekl že jsi z Mlžné. Velmi zajímavé, ale co tedy chceš u nás, když tvůj domov je v Mlžné? jsi snad nukenin? Podle jeho chování lze poznat, že zde Mlžnou nemají zrovna v lásce. Pokud jsi tedy z Mlžné utekl, možná by si nám mohl dát pár informací co se vesnice týče. Jsem si jistý, že by ses nám mohl hodit. Tím by ses jim mohl pomstít za to, co ti dělali. Myslím, že by o byla dobrá pomsta. Jeho řeč v tobě probouzí staré vzpomínky na ten trénink. Ano chtěl by ses jim pomstít, ale že by to bylo zrovna takhle? Ale máš vůbec na vybranou? Nevíš toho zase tolik na to, aby díky tomu mohli vybít celou vesnici. Bohatě by nám stačilo, kdyby jsi nám prozradil, jestli se v poslední době nepotulovali kolem Mlžné nějací divní ninjové nebo jestli se tam prostě neděli nějaké divné věci. Nechceme po tobě nějaké plány nebo tajné vchody. Nemáme v plánu Mlžnou zničit, potřebujeme se jen připravit na případné potíže. Doslova ti spadl kámen ze srdce. Bylo by těžké prozradit něco hlubokého, ale tohle se zdá být docela v pohodě. A navíc stejně toho tolik nevíš, takže to ani nebude veliká rána pro tvou psychiku ... |
| |
| Místnost ,, Nedá se říct, že by to byl můj domov, chovali se ke mně hůř, než k prašivému psovi... Proto jsem utekl. Ale... Nevím, jestli někdo, kdo pořádně není ani gennin může být nukenin..." Jsem já vůbec ten gennin? Tvářím se klidně. Já se nechci pomstít celé vesnici, jen těm, kteří mě měli "trénovat"... Pravdivé... Většina vesničanů neměla ani potuchy, že existuji... ,, Moc toho nevím, abych pravdu řekl... Většinou mne někde drželi a něco jako vycházka se nevedlo... Vesnice je divných ninjů plná... Ale nevím.. ten, kdo si říkal "učitel" mi neříkal, co se venku děje..." Přemítám, co asi tak mohu říct... ,, Ale jak jsem utekl -a že to dalo práci- viděl jsem na moři podivnou loď..." Napadne mě, že mi to možná objasní... |
| |
| Mise začíná- Zatím mi to vyhovuje Taktika už byla domluvena a moji kolegové se snažili jít se seznámit s druhým týmem. Nevypadá to, že bych se k nim chtěl přidat a tak to je. Nepřidal jsem se. Zůstal jsem trochu za ostatními, tak jako vždy. Potom sensei zpomalil a začal k nám promlouvat. Dostal jsem se na doslech. Pořád kousek za ním, ale slyším, což je hlavní. Trochu nám upravil taktiku. Ta jeho mi vyhovuje snad ještě méně než ta předchozí. Sakra, já nejsem ten, kdo by potřeboval štít. Já se snad ubráním, ale když je někdo z našich předemnou, není to pro mě dobré. Nemůžu naplno využít všeho, co umím. Jsem strašně omezený. A ještě navíc je Hibaryho styl založený na taijutsu, narozdíl ode mě. Já jen stojím a hýbu se jen málo. Nemá šanci mi nějak pomoci v mé obraně. A ještě navíc si budou překážet s mojí loutkou. Co je to za taktiku? Sensei by přeci měl vždy vymyslet něco dobrého. Tohle se mi ale fakt moc nelíbí. Je vidět že nás ještě vůbec nezná. Uvažuji, ale neřeknu ani slovo. Hádat se není zrovna můj styl. I když by to mohlo věci spíše prospět, prostě to nechám. Stejně taktika se vždy trochu musí upravit podle soupeře a soupeřovi taktiky. Jinak bychom dostali strašně nařezáno. Potom sleduji Fugaka, jak jeho klon vyletěl do výšky, aby pozoroval okolí. Dobrý tah. Jen jestli to každý aspoň trochu dobrý ninja neodhalí. Mohli by toho potom využít a nám by se to také nemuselo líbit. Přemýšlím, ale dále jen běžím. Stále trochu zaostávám za ostatními, ale to je mi očividně jedno. Prostě jen dávám pozor na cestu, abych byl okamžitě připraven bojovat. |
| |
| Náhlá změna, formace týmu 7 II. Kapitán Sakuma ví, kdy si vybrat správnou chvíli, teda. Domluvili jsme naši první taktiku a on ji hned nabourá a upraví, i když mi ta jeho verze sedí lépe, jelikož dělat štít pro dva lidi zároveň má hrozné načasování. Dále ta pecka se sharinganem, chudák Fugami. Je mi hned jasné, že to pro něj byla podpásovka, zradila ho právě ta kamenná tvář – toto nejde vyslechnout a neprojevit své emoce. Sleduji Fugakova klona(se kterým se vyměnil) a tu létající kresbu. Snad nám tím neuškodíš, ty víš, že poznám ten tvůj klon, podle mě si toho všimnul i Sakuma. To pro mě není problém, ale jak dlouho ti vydrží chakra? Další věc, kterou si možná ani neuvědomuješ, tys to udělal i kvůli menší samotě tam nahoře. Přesouvám se tedy na své místo a všímám si Yoova zamlklého výrazu. A co vadí jemu? Opravdu má talent na vytváření taktik, zatím to moc nedokazuje. No jo vlastně, takový štít jako já se moc loutkáři nehodí v normální situaci, jenomže pokud nás napadnout znova ti šmejdi s tou maskovací technikou nebude schopný se vůbec bránit, ani s jeho loutkou. Zmenším vzdálenost mezi mnou a Yoem. Poslouchej Yo, možná ti tahle taktika připadá trochu neohrabaná, jelikož dělat štít loutkáři znamená omezovat ho, bohužel tohle nebude normální situace. Posledně nás totiž napadlo několik týmů, kteří používali dobrou maskovací techniku, vůbec je nešlo vidět. Dostali jsme se z toho, bohužel jeden člen týmu zemřel. Takže obrana s loutkou ti asi nebude moc proti nim platná, proto budu tvým štítem, pokusím se je nějak trochu zviditelnit a ty je pak dorazíš loutkou, jasný nebo máš nějaký problém, pokud ano řekni ho. Po diskuzi jdu kousek před něj a chytám příchozí pachy. Ááá, začínám nějak moc mluvit, no neva zabíjet budu v nejhorším případě. Tady trochu cítím Sakkiho přítomnost. Buď v klidu, nezabijou nás, nedovolím to. Sakki vůbec nic neříká, jen cítím jeho pohled.
P.S.: když jsem s tebou mluvil, šli mi vidět zuby- ostré podobný Kisameho, jakoby žraločím |
| |
| Mise Kiroku Právě když Hibary dopověděl svůj dodatek k taktice se stala "neočekávána" věc. Ozval se zvuk jako při přivolání, objevil se také stejný kouř a před každým z týmů stojí dva protivníci. Jsou velice podobným Grabalům které viděl tým 7, ale přeci jsou jiní. Vypadají, že jsou asi tak o dvě úrovně výš. Mají na sobě černé oblečení a na zádech jim vlaje bílý plášť s rudými plameny (podobný jako nosil Yondaime aspoň myslím). Do tváře jim vidět není, nosí totiž roušku jako Kakashi. Veškerý byakugan i čich byl zbytečný, tohle je totiž forma teleportační techniky. Teprve teď jste si všimli, že stojí te velkém kruhu, který je na zemi namalován krví. To nejspíše spustilo jejich teleportování. Vy nám ten dokument asi nevydáte co? Já jsem si to myslel. V tom případě si ho vezmeme sami. Poté na sebe dva z nich kývli, přiložili ruce k zemi a fanatickým hlasem zakřičeli: Tsuchi no Doime! Je vidět že shromažďují obrovské množství chakry. Poté náhle ucítíte zachvění země a náhle vás stěny vyrůstající ze země začnou uzavírat v prostoru, který připomíná rozpůlený válec. Jde to celkem pomalu, ale už je to hodně vysoko. obklopuje to i nepřítele takže je jasné, že vás to má pouze udržet na místě. Fugaku je zatím díky jeho obezřetnosti mimo dosah. Pokud se ale nedostane do toho prostoru ve kterém vás nejspíše zavřou. bude tam nahoře úplně na pendrek. Jako jestřáb by se tam měl stihnout doletět úplně v pohodě. Fugakovou výhodou a vaší nevýhodou je to, že čím více se to uzavíra tím více ubývá slunečního světla. Až se to uzavře, bude tam kompletní tma, pokud to tam někdo neosvětlí. Nepřítel to měl dobře naplánováno. Jakmile jste se snažili pohnout zjistili jste, že máte kus země přerostlý přes nohy, a že to prostě nejde. Jakmile byli stěn dost vysoko, zmizelo to. Je vidět že se chtějí pobavit, a ne vás oddělat jako prase na jatkách. Máte ještě čas zaútočit, ale bylo by to krajně nebezpečné. za chvíli se totiž sníží viditelnost na nulu (pro některé). Vaše postavení. Momentálně stojíte v hloučku. Proti každé skupině stojí dva ninjové úrovně odhadem Jounin, možná trochu méně. Rozhodně ale ovládají výborně Doton, a není možno vyloučit KG či nějakou biologickou mutaci. Pomalu ubývá světla, bylo by rozestavit se dokud je vidět. // Doufám že to jsou dostačující soupeři :) |
| |
| Útok - aneb jak se dalo čekat...: Letím spokojeně v podobě jestřába nad naší skupinou a pozoruji okolí. Těším se na boj, který nás "jistojistě" čeká. Ani vlastně nevím co se to se mnou děje, ještě ráno jsem měl strach, ale teď se na boj vyloženě těším. Tak pojďte jestřábovi do spárů... Chvíli je ještě klid, ale pak se k našim dvěma týmům teleportují ninjové v černých oblecích, rouškách a bílých pláštích. Navíc vypadají jako ti, se kterými mám již zkušenost... jen jsou asi silnější a to nejspíš ne o málo. Ale dneska jsem ten připravený já! Vlezli jste mi přímo do rány a to vás bude mrzet..., pomyslím si opravdu nadšeně - ninja by měl ovládat emoce - ale já momentálně jsem tak natěšený na boj s těmi zmetky co zabili Rukita, že mi to "nějak" nejde. Mé nadšení, však o poznání povadne, když zahájí svoji techniku. Cože?! No to snad ne!! Takhle budu úplně k ničemu... do háje, do háje... tak s tímhle jsem vážně nepočítal... tohle je doton...ksakru, takže na suiton můžu zapomenout...ksó... a katon taky není výhra, chtělo by to raiton...kčertu s mými "talenty"..., začínám být celkem naštvaný. Střemhlavým letem se vrhnu dolů a rychlostí padajícího kamene - ne li vyšší - vlétnu dovniř, kde obratně zabrzdím a zruším henge. Sundám si černé brýle a aktivuji sharingany (ve tmě bych měl vidět aspoň chakru našich i nepřátel - sice ani zdaleka ne na takové úrovni jako byakugan, obzvlášť když mé sharingany mají jen po jednom tomoe, ale lepší než nic). Zaujmu místo v naší "sestavě" vedle svého atramentového klonu. Svého atramentového orla taky zatím nechám funkčního - může posloužit v nejhorším jako jednorázový štít - a vytáhnu 4mi výbušnými lístky a dráty omotaný cinknutý fuuma shuriken, který rozvinu a zapíchnu před sebe, abych ho měl připravený po ruce. Pak zaměřím nepřítele pomocí sharinganu a připravím se na boj. Ostatním jen řeknu: Eh..sorry, tohle jsem vážně nečekal a venku bych byl asi k ničemu, hádám že ani silná exploze by to nerozbila. A ještě něco... chtělo by to světlo, já trochu vidím, ale ... no beze světla nám asi týmová spolupráce moc fungovat nebude... Plán: Pokud nepřítel zaútočí na blízko nebo použije fuuton tak použiji rychle techniku Katon: Goukakyouu no jutsu, abych ho smetl. Pokud nepřítel zaútočí z dálky, tak v případě, že se bude jednat o ohnivou techniku či letícími shurikeny, kunai atp., tak odpovím technikou Suiton: Mizzu Rappa, abych jim to spláchnul včas. Pokud zaútočí dotonem či něčím, co bych nedokázal "spláchnout" pomocí Mizu Rappa, tak se pokusím vyhnout (protože jsou to nejspíš primárně dotonáři tak si dávám bacha na útoky "z podzemí") či případně využít fuuma shuriken jako štít, nebo v nejhorším případě použít atramentového ptáka jako jednorázový štít. Můj klon mě bude celou dobu a krýt a po skončení nepřátelského útoku provedeme společný protiútok - klon zaútočí pomocí Katon: Goukakyuu no jutsu, přičemž já hodím fuuma shurikeny za tou koulí, které budu "trochu navádět" (není to ještě na úrovni Sasukeho naváděcí techniky "Sharinganový mlýn shurikenů") pomocí lanek - samozřejmě použiju své oblíbené Kage Shuriken no jutsu, takže na soupeře poletí dva fuuma shurikeny v zákrytu za tou velkou ohnivou koulí co sešle klon. Jakmile soupeři uhnout, tak k nim navedu shurikeny co nejblíž, a pak je nechám "rozpadnout" na jednotlivé čepele (jsou cinknuté) přičemž na každé čepeli je jeden výbušný lístek - to způsobí plošnou ničivou explozi, která by měla mít naprosto zničující účinky na vše v bezprostřední blízkosti - ovšem odhadnu tak, abych nezasáhl své vlastní kolegy. Pokud by taková exploze zasáhla i vlastní, tak namísto těch shurikenů použiju (zatímco klon sešle tu ohnivou kouli) také techniku: Katon: Goukakyuu no jutsu. //Kdyby ta taktika byla pro PJ nepřehledná nechť usoudí dle svého co z toho použije má postava a co ne. Tohle jsou obecné směrnice pro různé případy - samozřejmě bude záležet na situaci. |
| |
| Přepadení, uděláme ohníček? Sotva pokecám s Yoem, tak najednou uslyším „puf“ a ucítím cizí pach přímo před námi, přiliž pozdě na varování. Bezva, ti šmejdi se na nás pěkně připravili, nejraději bych jim rozkousnul obou hrdlo, jenomže mají vyšší třídu než ti poslední. Tss, teď toho mám fakt po krk znovu zaútočit na nás, chcípnete šmejdi. Pomalu rozdejchávám vztek a podaří se mi trochu uklidnit. Klid, teď to chce klid, nebo od nás zase někdo zemře, chudák Rukito. Dále vidím tu techniku dotonu. Vypadá to, že ti šmejdi v tom mají talent, kso.! Prohlížím si tu „novostavbu“. Tak omezený prostor s nízkou, až nulovou viditelností? Mistru ticha, jako já to nevadí, jenomže u ostatních to bude jiné, co teď? Fugakův příchod a proslov mi nasadí úsměv na tváři, protože jsem dostal trochu nebezpečný, ale nutný a dobrý nápad. Máš to mít, ale potřebuji od tebe sirku, jdeme dělat ohníček.! Řeknu s úsměvem na tváři, zatímco vyndávám z batohu hořlavý olej. Sice budeme mít světlo tak na 2-3minuty, ale zmenší nám to zásoby kyslíku a nadýcháme se zplodin z kouře, fajn jdeme na to. Rozlívám olej tak, aby nikoho nepopálil a co nejdál. V hlavě se ozve Sakki s trochu potěšeným hlasem: Takže zábava začíná, shashashasha…. Tohle tedy slyšet nepotřebuji, ale máš pravdu. To, že se náhle Sakki probral, mi je trochu podezřelé a pokouším se nevyvolávat jeho sílu, pokud to dovolí situace.
Taktika boje: jelikož jsem se vzdal obrany kvůli oleji, odhazuji pak láhev od oleje a čekám zásah, který se snažím odklonit nebo dát tomu šmejdovy couter(protiúder), pokud mně nezasáhnou zaujímám obraný postoj(bez tomf, abych mohl dělat pečetě) a sleduji všemi smysly ty dva parchanty. Pokud zaútočí na Yoa, snažím se jej blokovat, zatímco Yo by mně měl podpořit s loutkou, pokud na mně zaútočí v obraném postoji snažím se jej nějak postavit zády kapitánu Sakumovi, aby jej mohl dodělat, osobně držím pouze obranou linii, přesně podle plánu, tedy pokud nemá Fugaku, či Sakumo problémy, pak se jim snažím pomoct, pokud projde kolem mě rovnou na Yoa pak použije kawarimi a vyměním se s ním, dále reaguji podle situace a hlavně dávám pozor na útoky ze země, v nejhorším případě(zranění kolegy) sundávám pásku přes pravé oko a uvolňuji Sakkiho sílu jak jen dokážu zvládnout, pokud to přeženu viz rozhodnutí Pj.
P.S. Je na mně vidět, že jsem připraven zabíjet, jako by to byla rutina (je ze mě cítit krvežíznivost), mám trochu vztek za to přepadení a kvůli Rukitově smrti, ale stále se ovládám
|
| |
| Přepadení! Dobrá tedy, taktika je jasná, kritické místo jsme už minu... Ani jsem si to nestačil domyslet a před námi se objevili čtyři postavy. Nevypadají slabě... Náhle si všimnu toho, že mi silně připomínají ty z minula... Tak jste se přeci jen ukázali. Poté začnou se svojí impozantní Doton technikou a mě strne úsměv na tváři. Tihle jsou opravdu o dvě úrovně výš než ti předtím. Fugakova taktika není vůbec špatná, dokonce zasáhla jednoho protivníka, i když celkem slabě. Výborně Fugaku, bude z tebe dobrý shinobi, takové teď Konoha potřebuje. Teď to však vypadá, jako by ho tím ještě více rozzuří. Ten dotyčný je v obličeji úplně rudý. Z části je to kvůli tomu, že má na tváři popáleniny a z části díky zuřivosti. Fugakova ohnivá koule ho totiž zasáhla celkem přímo, takže mu spálila masku na obličeji. Jeho tvář mi naštěstí není nijak povědomá a jak se zdá tak ostatním taky ne. Ten útok museli vidět a přesto je zasáhl. Buďto udělali nějakou chybu, nepočítali s Katon technikou na dálku a nebo nejsou tak dobří jak se zdají. Mou poslední myšlenku ihned vyvrátily náhlé útoky na nás. Jen tak tak s Fugakem stíháme uhýbat, poté ale přijde jeden útok, kterému by se Fugaku nevyhnu, ale já ho nemám jak zastavit. Napadá mě jen jedna věc. Rychle vytáhnu dva kunaie. Fugaku, rychle!! Vyhodím kunai který držím v pravé ruce přímo do vzduchu. Doufám že pochopil, že má provést Kawarimi. Hned potom vyhodím ten druhý, a sám Kawarimi provedu. Kdyby to náhodou předtím nevěděl co má udělat, doufám že mu to teď došlo a že je teď se mnou ve vzduchu. Máme jen pár sekund, ale ty musíme využít ke společnému útoku. Díky Hibarymu osvětlení a nashim Sharinganům víme aspoň přibližně kde se nacházejí. Fugaku, ohnivá koule společně… začnu dělat pečetě. Počkám až je i Fugaku dokončí a poté zakčím: TEĎ!! Katon: Gokayuu no Jutsu! A poté doufám že nám oboum vylétnou od rtů dvě ohnivé koule. Jelikož na Katon nemám tak úplně talent a Fugaku je dá se říci Uchiha, naše ohnivé koule jsou skoro stejně velké. Tvoří tedy jednu opravdu velkou ohnivou kouli. Už chci kývnout na Hibaryho aby zkusili zaútočit, když si ale všimnu jedné hodně špatné věci. Oba mají co dělat, aby se ubránili dvěma nepřítelovým klonům. Dokonce i Yo s pomocí loutky se dost obstojně brání, vypadá to, že přišel na to že je lepší si ty klony držet od těla dál. A to nejen pro loutkaře. Už jim chci jít na pomoc, ale v tu chvíli je zákeřně zraněn Yo. Špičatý kus země se náhle vnořil za ním, a bodl ho naštěstí pro něj do zad, mimo důležité orgány. Každopádně je to ošklivá rána a pěkně to bolí, z boje ho to nejspíš ještě nevyřadilo, ale každopádně omezilo. |
| |
| Když se daří, tak se daří... Vidím, že se mi daří zasáhnout jednoho soupeře svou ohnivou technikou a jsem spokojen. Konečně něco funguje "jak má". Mé uspokojení však nemá příliš dlouhého trvání, neboť následuje poměrně rychlý protiútok, několikrát se mi podaří bez větších problémů uhnout jejich útoků, ale přijde jen, kterému se vyhnout nedokážu. Kčertu, suiron no jutsu je nepraktické... možná bych se mohl prohodit se svým inkoustovým ptákem nebo klonem...cože? Všimnu si, že sensei Sakumo už má připravený vlastní plán a vidím, že vyhodil do vzduchu dvojici kunaiů. Jak prosté a účinné..., pomyslím si jen a provedu: Kawarimi no jutsu, ocitám se ve vzduchu vedle Sakuma, který vykřikne své "teď" a začne dělat pečetě. Katon? Tak jo ... proč ne..., provedu co nejrychleji taktéž pečetě a provedu: Katon: Goukakyuu no jutusu. Je to vlastně kombinovaná technika, když to provádíme se senseiem společně, takže namísto úrovně C, bych to odhadoval na ohnivý úder na úrovni B. Hmm....zdá se, že v katonu jsme si už skoro rovni... zajímavé. Pomyslím si, když vidím množství ohně jdoucí od Sakumy a soustředím se na provedení techniky. Skončím opět na zemi a trochu se porozhlédnu, zda se, že na Hibaryho a Yo útočí dva kloni, ale nevypadá to na vážnější problémy, dokud ze země nevyjede "cosi" - asi nějaký "dotonový" bodec a nezabodne se Yoovi do zad, čímž ho poměrně ošklivě zraní. A dost - na tohle vážně nemám náladu.... Vezmu oba své fuuma shurineny, na každém jsou 4 výbušné lístky, a jeden hodím svému klonovi. Už mě ta vaše podělaná bouda začíná štvát, prostě do ní udělám díru a přesuneme se ven... no snad nám to nespadne na hlavu... Já i klon roztočíme fuuma shurikeny a vrhneme je proti stěně té bariéry do které nás chytili. Míříme na místo, které jeví největší známky poškození (nejlépe po zásahu předchozí katonovou technikou) a jakmile se výbušné shurikeny zapíchnou do zdi, tak je rovnou škubnutím provázku odpálím. 8 výbušných lístků na jednom místě na stěně té bariéry exploduje a pokud půjde vše dobře, tak tu zatracenou bariéru prorazí. Pokud ne, tak se síla exploze obrátí zpátky dovnitř a nám začne "mejdan". Tak či onak ještě před výbuchem zařvu na ostatní: K zemi...! Samozřejmě se to snažím (sílu exploze, umístění exploze, pozice našich) vybrat tak, aby to bylo pro nás co nejméně riskantní a aby soupeři byli ideálně mezi místem výbuchu a námi. |
| |
| !Exploze! Sakumo Velmi bolestivá zranění. Nejsou vážná, ale bolí jako čert. Odmrštěn hodně daleko jelikož byl zrovna ve vzduchu - hodlal udělat ještě jednu techniku ze vzduchu. Fugaku Stěna byla proražena. Stál si šikovně mezi dvěma tlakovýma vlnama, takže tě to ani neodhodilo, ale zase hůř slyšíš. Stál si v místě kde se ty ozvěny střetávali - spíš odrazy toho zvuku ... Hibary a Yo Vás to odhodilo - Yo se naštěstí ještě více nenabodl, jelikož už ten bodec stáhli zpět- a s ušima jste na tom o trochu lépe než Fugaku. |
| |
| !Exploze! II Nepřítel I Aneb popálená tvář :D Ten stál v těsné blízkosti, ale výbuchu stihl uskočit. Zranění: Ohluchl, těžce zraněn několika kusy země, které vylétly do vzduchu. Nepřítel II Ten je relativně bez zranění, až na sluch. |
| |
| Po výbuchu... Ohlušující exploze otřese celým vnitřkem "hangáru". Jednoho nepřítele téměř zabije, druhý je očividně otřesený. Mí týmoví parťáci trochu "odletěli" a kapitán vypadá, že mě teď asi nemá rád. Žijou, žijou... zranění nic moc... takže na tom nezáleží. Východ máte, jeden soupeř je téměř vyřazený... takže ... sbohem a šáteček... Sice taky slyším kulový, ale to teď není podstatné. Abych to ještě trochu "zkomplikoval" tak kolem sebe rozhodím kouřové bombičky, naskočím na atramentového orla (pokud ho to smetlo, tak vyrobím pomocí Choujuu Giga nového) a vyletím vzniklým východem ven. V kouři zůstane jen můj klon, který se pokusí dostat k tomu "těžce zraněnému" soupeři a zkusí ho zabít pomocí kunaiů s výbušnými lístky (má dva). Bude to sebevražedný útok prostě se k němu dostane a "vyhodí se" spolu s protivníkem do vzduchu. Já jakmile proletím vzniklým otvorem, tak začnu téměř kolmo stoupat vzhůru, dokud se nedostanu do výšky mezi 150-200 metry, tak zamířím co nejdál pryč z místa boje - letím směrem (pokud se nacházíme mezi Listovou a Oblačnou) na západ, abych se dostal co nejdál z trasy Listová-Oblačná (osa sever-jih). Až ve vzduchu mi pomalu dochází co jsem to vlastně udělal a také mne dostihne bolest hlavy, z uší mi teče krev a mám trochu problémy s rovnováhou, takže jen nehnutě ležím na svém ptáku a snažím se "přečkat" následky, které mi výbuch způsobil. Konečně svoboda... a cesta je volná. A teď mohu konečně naplnit svůj osud...osud Uchihy! Nevím jak dlouho letím, ještě se pomalu sbírám z otřesu, a když konečně přistanu někde v lesích daleko na západ od místa boje tak se jen opřu v sedě o strom a snažím se utřídit si všechny myšlenky. Tak...tohle se podařilo... a co dál? |
| |
| soukromá zpráva od Cesta Osudu pro |
| |
| soukromá zpráva od Uchiha Fugaku (Organizace) pro Cesta za svobodou je trnitá...., pomyslím si trochu unaveně, když sedím na stromě uprostřed lesa a přemýšlím "co dál". Obnova klanu - tajný cíl a plán, který se ve mě jako stín uhnízdil ve chvíli, kdy Rukito zemřel a já získal sharingan... Bláznovství! Je mi...kolik 12 nebo 13, to je fuk... a chci obnovit klan. Jak? Žijí vůbec nějací Uchihové? A kde? A i kdyby ano... kdybych tam přišel s tím co mám teď... jen by se mi vysmáli... čekají mě roky tréninku a tvrdé práce. Možná jsem Uchiha, možná mám sharingan... ale ... jestli chci obnovit klan, tak musím být setsakra silný... s atramentem si nevystačím. Budu potřebovat víc, mnohem víc... zvládnout katon i suiton na maximální úrovni, zkusit zvládnout třeba i další element a jejich kombinování... a taky a hlavně... plně zvládnout svůj sharingan a získat přístup k legendárním technikám mangekyou sharinganu... teprve pak...PAK BUDU MOCI NĚCO OBNOVIT... do té doby jsem jen malé děcko co si zamanulo, že obnoví svůj klan. Je mi špatně - ne snad fyzicky, ale jsem duševně vyčerpaný. Dlouho připravované rozhodnutí nakonec bylo jen začátkem dlouhé cesty. Nemám vůbec nic připraveného, buď se budu živit jako námezdní zločinec - nukenin - co bude vraždit, krást a držet se na živu, než zesílí. Nebo najdu někoho... kdo by mě mohl učit. Ale koho? V Listové by to bylo snadné... jenže... tam už Uchihové jednou byli a špatně skončili, tam být nemůžu...nakonec by mě možná preventivně odstranili ti z klanu Hatake, co si přivlastnili naše doujutsu... Ksó... tohle nebude jednoduché... ale aspoň mám u sebe ty svitky s genjutsu, suiton a katon technikami. Není toho moc, a není to nic silného - ale jako základ se to hodí. Jenomže z něčeho musím taky být živ... hmm... Přemýšlím, kde sehnat peníze na živobytí a na to, abych mohl začít s obnovou klanu - co nejdřív. Ale ještě dřív - se musím definitivně vypořádat z minulostí - s matkou. Vytáhnu kus pergamenu a napíšu dopis, který poté změním pomocí Choujuu Giga na ptáka, jehož pošlu k matce do Listové, tam se otiskne na papír a matka tak ode mě dostane dopis. (Dělal to tak Sai.) Obsah dopisu: Drahá matko, rozhodl jsem se vzít život do svých rukou a obnovit Uchiha klan. Je to mé poslání, které jsem sám sobě určil. Nechci se schovávat za jménem Shiko Fugaku - ačkoliv jsem ho měl rád - chci být Uchiha a jako takový mám jisté povinnosti vůči minulosti. Musím obnovit klan - je to moje cesta ninji - obnova klanu a nalezení nového domova. Listová již jím není, ani být nemůže. Stačí se trochu zamyslet a dojde ti to - zničili by nás, Hatakové co mají sharingan by nesnesli konkurenci a rada vesnice s Hokagem včele Uchihy nenávidí. Vždycky to tak bylo... abych mohl obnovit klan, musím být daleko - kam na mě jejich prsty nedosáhnou. Omlouvám se, že tě nechávám spolu s mými předchozími 12ti lety za sebou, ale nemohu jinak. Obnova klanu - je to jediné co mě nyní zajímá. Už se nejspíš nikdy neuvidíme, ani ti já psát nic nebudu - jsi součástí mé minulosti - součástí mého ne-Uchihovského života. Patříš do doby, na kterou musím zapomenout, jestli chci obnovit klan. Mrzí mě to... ale nemám na výběr. Buď sbohem naposledy Shiko Fugaku, tvůj syn |
| |
| soukromá zpráva od Cesta Osudu pro Letíš tak odhdem ke Skryté vodopádové vesnici. Tam se ale jak tuší nedostaneš. Možná by se ale hodilo zabydlet se někde poblíž. Rozhodně je to velmi málo frekventovaná oblast, takže by byla velmi malá šance na tvoje dopadení. Po dlouhém hledání si našel pěknou jeskyni, kde by si mohl přečkat než si všechno v hlavě urovnáš a než se pořádně rozhodneš co dál. Je to asi tak 5 km od skryté vodopádové. JEskyně je skrytá a těžko přístupná. Musí se vynaložit velmi velké množství sil, aby se tam člověk dostal. Ideální místo pro nějaký ten měsíc klidu a pohody. |
| |
 | Cestička v lese, světem mě nese Konečně jsem zase utekl. Už to zase vypadalo nahnutě. Musím uznat, že se sestra hodně zlepšila i když to bude tím, že má o dosti náročnější život než já, ale za to si může sama, kdyby neměla neustálou chuť mě odvléct zpátky do vesnice mohli bychom si oba užívat poklidu. Znovu lehce syknu bolestí a zadívám se na ránu, kterou mám na levé ruce. Rána je převázaná a zrovna na ní působí léčivá mast ženy z vesnice, kde jsem včera přenocoval. Štěstí, že jsem si těch mastí vzal více, pochybuji o tom, že by sestra najednou přestala s pronásledováním. Potichu se vydávám lesem a přitom přemýšlím co bych mohl zase podniknout. Díky pěšině, kterou jsem objevil jdu celkem nehlučně a po čase si všímám pohybu mezi stromy. Nejdříve jsem to připisoval sestře, ale pohyb byl až podezřele pomalý. Zvíře ?? To by začalo spíše utíkat. Pomalu se začnu blížit k místu, kde jsem to viděl. Jdu obloukem, aby jsem si pozorně prohlédl tu dotyčnou věc. Po krátkém přiblížení zjišťuji, že se jedná o shinobiho. Zpozorním, jelikož o to více stoupá podezření, že se jedná o past na mě nastraženou. Opak je ovšem pravdou. Tenhle kluk je z Konohy a nevypadá na tom nejlépe. Vypadá trochu pomláceně a ožehnuté věci napovídají, že se tu někde muselo něco stát. Prapodivné, v okolí jsem nic neslyšel, tudíž tady asi odpočívá z nějakého ošklivého souboje, ale je nějaký mladý a hlavně co by tu dělal genin Konohy. Inu je na čase se zeptat. Pokud to je past, není nic lepšího než do ní nakráčet. Pomocí Shunshinu se přemístím na větev nad Fugakuho. Na větvi sedím a kývám dětinsky nohama ze strany na stranu. Zdravíčko, vypadáš na tom nějak bídně mladej. Ušklíbnu se a koukám se na genina připraven se rychle vyhnout jeho kunaii, pokud by se lekl a zareagoval přehnaně. Jestli něco vrhne nemělo by mi dělat problém se vyhnout a skočit před něj. Pokud nic nevrhá i tak skočím před něj. Omlouvám se, za to polekání, ale když vidím shinobi v nesnázích hned mě zajímá co se děje. Pod mojí rouškou jde vidět, že se usmívám a vyčkávám na odpověď. Popis: Obličej viz. ikonka. Na čele mám černou čelenku, která ovšem nemá značku vesnice místo toho je na ní 海 (moře). Na zádech jde vidět dvě wakizashi. Oblečení viz ikonka, s tím, že kalhoty jsou laděné stejně s tílkem. Na levém rameni mám obvázanou ránu na které jde vidět krvavá stopa. |
| |
| V jeskyni poblíž Takigakure no sato: Nevypadám sice nejlíp, ale v zásadě jsem už v pořádku, slyším normálně a podařilo se mi dostat až do blízkosti Vodopádové vesnice. Našel jsem si i vhodnou jeskyni a konečně se můžu začít věnovat tomu co považuju za to nejpodstatnější pro mě - tréninku. Jsem tam snad pár dní, kdy trénuju techniky ze svitků, které jsem si popsal ještě v Listové - mám tam nějaké to genjutsu, katon a suiton. Trávím dny tréninkem, občas si něco ulovím, ale rozhodně se snažím být co nejméně nápadný. V tréninku kladu velký důraz na rozvíjení sharinganu - to je pro mě prozatím absolutně to nejdůležitější - musím ho rozvinout na tři tomoe, abych mohl pokračovat dál. Po párti dnech neustálého tréninku, jsem docela unavený, navíc živit se sám má svá "úskalí", teprve nyní si uvědomuju, jak jednoduchý život jsem v Listové žil - denně vypráno, vyžehleno, večeře na stole... Teď se o všechno musím postarat sám. Samozřejmě, že začátky jsou těžké, takže po párti dnech vypadám trochu "bídně", ne že bych byl snad podvyživený či špinavý - přeci jen se snažím se o sebe postarat co to dá, ale i tak nevypadám zrovna nejlépe. Navíc pár zranění z tréninku - ožehnutí při sesílání katonu, či pár řezných ran při tréninku s kunai - mi také na vzhledu nepřidává. Nicméně to není něco co by mi vadilo - zkrátka pro mě je základem všeho trénink a nutnost zesílit - a to momentálně za každou cenu. Je to už desátý den co takhle "přežívám" ve svém útočišti, když mě náhle překvapí nějaký shinobi. Nejdřív mě přirozeně napadne, že se jedná o ANBU nebo dokonce Oinina, kterého na mě poslali, ale podle jeho vystupování, mé prvotní podezření rychle opadne. Kčertu s ním ... kdo to je? Na pokec vážně nemám náladu, kdybych měl, tak jsem zůstal v Listové... Nezareaguji nijak zvlášť na jeho "zjevení se" na větvi - nepatří mezi typy co nejprve hážou kunaie a pak se ptají "kdo je?". Pouze na něj vrhnu dost "ošklivý" pohled (NEMÁM AKTIVNÍ SHARINGANY) a mlčky počkám až seskočí dolů. Shinobi v nesnázích? O žádném nevím, nejsem ani shinobi (služebník vesnice) ani v nesnázích..., pomyslím si dost pohrdlivě. O žádném shinobi v nesnázích nevím a vypadám jak vypadám, protože ..., na chvíli se odmlčím... ...prostě tak! Odseknu nakonec. Je vidět, že o jeho přítomnost opravdu nestojím. Nenechám se zdržovat od svého cíle nějakým divným týpkem co se tváří i pod maskou jak idiot..., můj výraz je chladný až nepřátelský, nicméně k "akci" jsem doposud nepřešel. Jestli je to všechno kvůli čemu jsi přišel, tak můžeš zase jít, já o ničí společnost nestojím..., řeknu ještě nevrle. Do háje zase budu muset změnit útočiště, další zdržování a otravování..., pomyslím si nakvašeně, zaujmu obrannou pozici - mírně se přikrčím v kolenech a aktivuju sharingan (má 1 tomoe). |
| |
| Takigakure no sato ?? Až tak jsem si zašel ?? Se zájmem hledím na kluka, který se přede mnou staví do obrané pozice. Hmmm, vypadá vyrušeně. To nebude boj, to by jednal jinak. To musel docela dost trénovat, jestli se takhle zřídil a hlavně proč trénuje tady ?? Děje se tu něco podezřelého. A detektiv Suketo na to přijde. Ano přijít na to je důležitá věc, ale na ní přestanu myslet, když ten kluk ukáže svá očička. Zájem se najednou zvedne, jelikož pověstný rudočerný sharingan mi je známý. Hmm, takže dokonce Uchiha trénuje u Takigakure. O to je to zajímavější. Trochu ho postrašíme a zjistíme copak ten klučina umí. Nasadím zamyšlený výraz a chytnu se za bradu. Už chápu, tak to po tobě šli ti Oinové ve vesnici. A já se lek, že jsem se jim zalíbil já. Docela mě překvapuje, že vyšlou tři na jednoho kluka co mu teče mléko po bradě, ale když vidím, jaká to pěkná očka máš už chápu jejich zájem. No doufej, že tě nenajdou, jelikož jsem tvé stopy objevil i já a to jsem extra špatný stopař. Natočím se k Uchihovi stranou a natáhnu k němu ruku. Doopravdy mě jeho postoj lehce podráždil. Dnešní nukeninové nemají žádnou úctu. Je nutné klučinu vyzkoušet. Pokud se tu chce udržet měl by na tom být lépe. Takhle ho brzo vážně někdo oddělá. Pro příště prcku, si dávej pozor na jazyk, jsou lidé co by tě teďka seškrabovali z podrážek, kdyby jsi na ně byl tak nepříjemný. Protáhnu krk, kde silně zapraskají kosti a prsty natažené ruky mu naznačím, aby zaútočil. Pokud mě tu nechceš budeš mě muset vyprovodit, mě se ve tvé společnosti totiž docela zalíbilo. Tak co ?? Zaútočí nebo ne ?? Potřebuju nějaké rozptýlení, aspoň z řad nukeninů. |
| |
| Je otravný.. a to docela dost: Hmm... takže je to taky nukenin..., bleskne mi hlavou, když zmíní Oininy v Takigakure. Si myslí, že jsem debil? Že by Takigakure dovolila, aby se jí po vsi špacírovali cizí Oininové z Listové? Co si k čertu myslí? Jestli jsem ho považoval za blba, tak nyní již dle mého názoru "povýšil" na stupeň idiot. Lžeš. Oininové by se nemohli promenádovat po Takigakure a krom toho taky nejsi nejchytřejší, když mi říkáš, aniž by sis to uvědomoval, že jsi nukenin. Odpovím dost chladně. Prcku? Kdo je u tebe prcek! Já jsem Uchiha! Vztekle mi proletí hlavou myšlenka a já trochu přimhouřím oči. Ten nukenin mě začíná vážně štvát a už ho mám "plné oči". Ale já na tvou společnost nejsem zvědavěj. Mám vlastní práci a vlastní povinnosti, takže buď tak laskav a seber se a vypadni... začínáš být... otravný. V závěru už jsem ledově chladný v hlase a připravuju se v mysli na boj. Uroveň chunnin a výš... to bude zajímavé, normálně by gennin neměl šanci - ale já nejsem obyčejný gennin a tohle není obyčejná situace. Jestli nevypadne budu ho muset zabít... i když, možná... poskok by se mohl hodit. Teoreticky... bych ho mohl využít. Ale ne na moc dlouho, rozhodně nemám zájem o vytváření nějakých "pout". Chvíli vyčkávám co udělá či neudělá, ale pak se trochu uvolním a řeknu: Nebo dobře... chceš-li tak tu zůstaň, ale moc si neslibuj - nemám zájem o nějaké kamarádíčkování s nikým a nikde - takže nečekej, že bych ti chtěl parťáka nebo tak něco. A ještě něco - jestli mě budeš zdržovat od tréninku, tak tě zabiju...na blbosti nemám čas. Pak vyčkám na jeho reakci. |
| |
| Už to frčí, už to vře Sleduji toho prcka, co vypadá jako by mu patřil celý svět. Vypadá jako jeden z mnoha těch přesvědčených jen o své pravdě a dává mi to najevo reakcí na moji poznámku o jeho nenápadnosti. Jen zakroutím hlavou. Hlupáček si neuvědomuje, že Oininové jsou ti nejlepší z ANBU, ti nepotřebují pozvánku, aby si vyšly za hranice. Jde vidět, že prozatím o něj nikdo nemá zájem. Jinak by začal pomalu vyšilovat. Jeho slova o mé inteligenci mě zase pobaví. Třeba jsem zamýšlel ti říct, že jsem nukenin prcku. Pak se začne vykrucovat a možná by i odešel, ale překvapivě mění názor. Skrček si začíná uvědomovat svojí nedostatečnou sílu, nebo má něco v plánu a mě hrozně zajímá co Můj postoj se uvolní otočím se už na něj normálně, bez nějaké nutnosti obrany se na něj podívám. Já tě taky neplánuji adoptovat mrně, jen jsem myslel, že bychom si na chvíli mohli krýt záda a trochu si pomoci né ?? Já mám třeba zájem se jít podívat do Konohy, tak by jsi mi mohl trochu pomoci, abych se tam vyznal. A já ti na oplátku můžu říct, že trénink sám se sebou je ten nejpomalejší styl, který si můžeš zvolit. A vůbec, radši pojďme někam jinam, mám hlad a tady jsme na očích komukoliv, kdo by byl v širém okolí. Rozhlédnu se a vyjdu za ním s tím, že čekám, že on sám se někam vydá. Pokud nikam nejde vyberu sám nějakou cestu odsud pryč. Už to tu začíná vonět parfémem mé sestry, rychle pryč. |
| |
| Do Konohy? Ses zbláznil...?! Klidně si toho neznámého vyslechnu a v průběhu řeči deaktivuju sharingany. Nelíbíš se mi ani trochu... a jít s tebou do Konohy? To je bláznovství, teď jsem odtamtud uprchl a mám se tam vracet? A kdo ví... třeba mě ten zmetek bude chtít udat... ksó.. Chvíli váhám, jeho návrh má své výhody, ale také své nevýhody - netuším zda se mu dá vůbec věřit. Sakra tohle je pěkně na houby... Nakonec mu odpovím: No... můžeme spolupracovat, ale do Listové se mi vážně nechce, alespoň ne teď a ani v nejbližší budoucnosti, není tam nic, co by mě zajímalo... Jakmile navrhne se jít najíst někam tak si uvědomím, že mám celkem hlad - dneska jsem ještě nebyl na lovu, takže ani nemám v jeskyni nic k jídlu. Jenomže utrácet těch pár ryů co mám zrovna za jídlo mi přijde nepraktické...nakonec jej předsi jen následuji, jakmile vyrazí. Držím se od něj trochu dál - tak 3-5m a jsem neustále připraven zablokovat jeho případný útok. Nedá se mu věřit, ani trochu.... možná chce jít do Listové jen, aby mě tam udal a schrábl prachy... Jdu za ním a ještě mu po cestě řeknu: Mimochodem jmenuju se Fugaku a ty? Myslím, že trocha představování nám neuškodí, upřímně nevím jak moc se ti dá věřit... apropos ... mohu ti popsat Listovou, ale odmítám do ní vstoupit, Listová je pro mě minulost a nehodlám se tam vracet... Následuju ho, až do nějaké restaurace. //Vzhled: Trošku potrhaná černá kožená bunda a černé rifle a kožené "ninja-boty". Čelenku na hlavě NEMÁM. |
| |
| Přepadení Ani jsem nestačil pořádně zareagovat a už jsme byli obklíčeni nepřítelovou zemní technikou, kterou na nás stačily připravit. Takže jsme jim skvěle vlezli do pasti ale po čem vlastně jdou ?? ........už jsem slyšel něco o tom že ve vedlejším týmu, kvůli takovému hle přepadení někdo umřel ale netušil jsem že to hrozí i nám....Nedopustím aby se někomu z mého týmu něco stalo!!!! Když zpozoruji zemní techniku, dojde mi že bych klidně stihnul se dostat ven, ale co zmůžu venku ?? Raději zůstanu ve vnitř, kde mam větší šanci zlikvidovat protivníky než abych utekl ven. Ještě se stihnu rychle přesunou blíže k mému týmu, než nás dočista zaplaví temnota a já tak ztrácím veškerý přehled o nepřátelích. Nemůžu útočit když na ně nevidím ..... jediný co mohu je se bránit a ostatní nechám na Byakuganu. Mizu Bunshin no Jutsu (Technika Vodního Klonů) Okolo mě se objeví tři vodní kloni, kteří se okamžitě rozestaví do smyšlené formace okolo mého týmu. Přesněji si jeden klon stoupne před Shikumiho, jeden přede mě a třetí vedle mě. Všichni tři mají v ruce kunai a chrání toho za ním, aby jsme měli alespoň takovouhle obranu při možném útoků zblízka. Tohle by mělo stačit....teď už nás alespoň nemohou překvapit. Z druhé strany vedle Shikumiho stojí Utakaro a vedle Utakary je i náš sensei. O ně se nijak moc nestarám, jelikož mají Byakugan a měli by nepřátele vidět i ve tmě nebo alespoň jejich chakrový oběh. Vytáhnu si z postranní kapsy kunai a pozorně se rozhlížím do míst, kde ještě před chvílí stály nepřátelé. Spoléhám se hlavně na klony, jelikož útok půjde přes ně a to je moje výhoda. Když je nějaký útok zasáhne, rozplynou se a předají informaci o útoku mě. Já pak zareaguji podle toho co mají nepřátelé v plánů. Pokud se rozhodnou zaútočit na mě nebo na Shikumu,rychle se přesunu na nějaké jiné místo a nebo se jen přikrčím pokud poletí nějaký kunai nebo kus skály.Každopádně ihned po vytvoření vodních klonů, promluvím dostatečně hlasitým hlasem na senseie. "Sensei co kdyby jste nám tu udělal nové střešní okno vaší oblíbenou technikou ?" Je mi jasné že sensei pochopí jakou techniku mam na mysli. Jeho technika Vzdušné Dlaně je dost silná na to, aby udělal v téhle kopce alespoň nějakou díru a nemusel by u toho být zas takový rachot. |
| |
| Přepadení, zabiják z Krvavé mlžné Snažím se bránit Yoa a sebe, jenomže nepřítelovi klony mi to zrovna moc dobře neumožňují, hlavně ty šutry co po nás házejí Tenhle den mi opravdu začíná lézt na nervy, i když uznávám, že soupeři mají úroveň a Yoova obrana není na loutkáře špatná. Fugaku se Sakumou budou v pohodě, díky síle jejich proklatých sharinganů. Bohužel si Yo nejspíš nedával dostatečný pozor na útoky ze země a už má kousek nějakého bodce v sobě, naštěstí nic vážného. Rychle hodím pár kunajů po klonech a za nimi shurikeny, takže na vykrytím prvního útoku se alespoň škrábnou tím druhým, tudíž by měli zmizet. Bohužel nic dalšího již dělat nemůžu díky té tlakové vlně z Fugakových bomb. Ten idiot, být výbuch jen o metr níž tak to schytáme mnohem hůř, hlavně si skoro vyřadil naší hlavní bojovou sílu (Sakumu). Čich teď použít nemohu kvůli prachu a v uších mám šílený pískot, dále vidím Fugakovi klona jak provádí sebevražedný útok- další tlaková vlna. Musím rychle něco udělat, nebo tu zařvem. Neztratím nikoho, koho mohu ochránit tímhle tělem, tímhle tělem co v minulosti jen zabíjelo své spolužáky a divoká zvířata, protože JÁ JSEM VYCVIČENÝ ZABIJÁK Z KRVAVÉ MLHY. Rychle vytvořím klona aby chránil Yoa a sám se přesunu za toho zraněného nepřítele, když Fugakův klon provede ten sebevražedný útok. Nejdřív protivníka svážu pomocí ocelového drátu, pak mu skočím na záda, držím se na něm nohama a snažím se mu podřezat hrdlo. Ať už to vyšlo, či ne běžím rychle k Sakumovi, můj klon bere Yoa, házím kolem sebe kouřové bomby a skáčeme ven z té kupole. Tak a konečně nejsme na jejich písečku, ukaž co umíš tady, tedy pokud nás uvidíš. Venku začnu provádět svou techniku ukrytí se v mlze a pomocí čichu a tichých pohybů odvádím svůj tým potichu pryč. Ksakru, kde je Fugaku? Kapitáne, jeké jsou vaše rozkazy? Šeptám Sakumovi, jelikož nevím, zda je lepší rychle zmizet, či toho parchanta nejdřív zabít a potom zmizet. V každém případě jsem připraven jít okamžitě do ofenzívy nebo si sundat pásku přes pravé oko a vypustit Sakkiho sílu.
P.S.: Mé postavě ty výbuchy a zranění Yoa hodně zabrnkali na nervy, pořád ovšem ovládá svůj vztek, pokud ji však ještě něco víc naštve, sundá si vrchní část oblečení i pásku přes oko, odpečetí své shirono kiba(bílé tesáky), vypustí ven svou touhu zabíjet, tady se nejspíš leknou i společníci a potichu se plíží ke svému nepříteli, aby jej zabil. |
| |
| Fugaku Pár měsíců už tvá spolupráce s Arashim funguje. Projevil se jako velmi užitečný a schopný, přeci jen každý Jounin se vždy hodí. Jelikož vám začínají docházet zásoby rozhodli jste se, že ty vyrazíš koupit ,za těžce ušetřené peníze, něco do blízké vesnice a Arashi zatím naloví co nejvíce masa. V té vesnici jsi se vždy představoval falešným jménem a používal si Henge, i když to bylo zbytečné, nikdo v té vesnici žádné informace z Konohy nevěděl. Ale stejně, co kdyby náhodou? Je potřeba koupit docela dost věcí, ale peníze by ti na to měli stačit. Kdyby se něco dělo, máte jako znamení odhodit jeden kunai a shuriken s falešným výbušným lístek. Každý v nějakém vzdálenosti od sebe, aby nepřítel těžší rozpoznání znamení. Toto se dá lehce přehlédnout, ještě když ten lístek šikovně namotáte. Trénink, který určitě proběhl: Zatím nezvládneš žádná nová jutsu. Zjistil si, že budeš muset zapracovat na ovládání chakry. Poté ožná budeš schopen vyvinout nová ninjutsu. Zlepšila se však tvá rychlost a fyzická kondice. Arashi S Fugakem jsi už několik měsíců. Daří se vám dobře. Nikdo po vás zatí nešel, což je výborné znamení. To znamená že ani jedna skrytá vesnice nemá tušení kde jste a nemůžou se kontaktovat. Potom by vám totiž hrozilo nebezpečí několika ANBU jednotek najednou a to by nebylo dobré. Zdá se to jako nuda, ale tento život si užíváš plnými doušky. Ten klid a pocit bezpečí je nezaměnitelný. Nevydržíš zde věčně, ale pochopil jsi, že ti taková věc jednou za čas prospěje. Nic moc nového jsi nenatrénoval., jen si se hlídal, aby jsi nevyšel z kondice. Právě jsi na cestě na lov, jak jste se s Fugakem dohodli. Máš nachytat co nejvíce masa, které se poté upraví. Také jste si dali znamení, které použijete, když začne souboj. Kdyby jste ho náhodou prohráli, ten druhý to pochopí. //To znamení má Fugaku v příspěvku... :) |
| |
| V Hangáru Fugaku na to jde chytře. Tohle by mělo stačit na pro... Sakra! Boom! Boom! Prásk! Ani nevím co se pořádně stalo. Vím jen, že mám pořádně podrážděný sluh a že ležím zády opřený o stěnu. O protilehlou stěnu? Musel jsem stát přímo proti jedné z tlakových vln... Jau to bolí! Fugaku tolik si nemusel, ale aspoň že to prorazilo. Podíváme se jak na tom jsou nepřátelé. SHARINGAN! Aktivuji opět sharingan, protože jsem ho při výbuchu "vypnul". ASpoň něco si tím dokázal Fugaku. Není vidět chakra druhého protivníka. Jo, támhle je, ale je tak slabá. Asi je už na konci svých sil. Přeci jen uhýbat a dostat se z ohniska takového výbuchu není jen tak. Mají úctyhodnou výdrž. Konečně se zvednu a dojdu zpět na úroveň Hibaryho. Vem si toho na levo. o Yoa bude postaráno. Kage Bushin no Jutsu! Pomocí této techniky udělám dva stínové klony. Jeden jde k a druhý je u mě připraven útočit. Oba vyběhneme vstříc nepříteli. Okusíš moji novou techniku šmejde. Ať tě blesky roztrhaj! // Jakmile k Yoovi doběhl klon, zeptal se ho zda-li je v pohodě. Pokud zazní kladná odpověď, klon si stoupne před tebe a bude tě chránit, dokud se nesebereš a znovu nezachytíš loutku, kterou jsi pustil. Pokud zazní záporná odpověď, klon tě vezme a odskáče s tebou do Hibaryho blízkosti, kde by se měl nacházet slabší nepřítel a tam počkáte. Yo Tvá situace není až tak špatná. jsi sice zranění ale dá se to. Možná by jsi mohl pomoci Hibarymu kdyby si to kousnul. Jak ale odpovíš klonovi zaleží jen na tobě :) |
| |
| Uchiha Fugaku - nákup zásob: Než vyrazím, tak ještě provedu Henge do podoby běžného nenápadného vesničana blíže neurčeného věku bez jakýchkoliv výrazných znaků ve tváři. Snadno přehlédnutelný a ničím zajímavý vesničan s kloboukem přes hlavu. Henge provedu ještě před Arashim, aby mě rozpoznal. No výborně... a teď můžu utratit to málo co máme... ksó, přeci jen... myslel jsem, že to bude trochu jednodušší. Už tu trčím několik měsíců a výsledek je nula celá nula nic, ani na učení technik nemám dost času. Mám poslední dobou špatnou náladu téměř pořád, sice jsem trochu zesílil co se kondice a rychlosti, ale je to docela málo. Jestli nezlepším práci s chakrou tak se můžu jít rovnou zahrabat. Krucifix... Zahloubán do svých nevrlých myšlenek dorazím do vesnice a vyhledám obchody s tím co potřebujeme. Nějaké jídlo - hlavně rýže, té je všude dost a není drahá. Zatímco se pohybuji vesnicí, tak se snažím všimnou čehokoliv atypického - přeci jen jsem missing nin a Arashi také, takže opatrnosti není nikdy dost. Jestlipak už na mě vypsal Hokage odměnu...? No asi za moc ještě nestojím, i když kvůli sharinganu... ksó... Nakoupím vše potřebné a trochu se projdu po vesnici, jednak abych zabil čas a druhak, abych si to tady trochu očíhl. Přeci jen, možná sem ještě párkrát zajdu a bylo dobré si to tady trochu obejít. Taky jsem si mohl zjistit něco o ovládání chakry, pak se na to budu muset zeptat Arashiho, potřebuju trénovat a to opravdu hodně.. akorát tady přežívám jak krysa a nic se mi nedaří... kčertu s tím vším... Sám si pro sebe cosi neartikulovaného zavrčím a dál procházím vesnicí. Pokud se mi "nic nepřihodí", tak se vrátím zpátky a samozřejmě použiju rozpoznávací znamení (odhozený kunai s falešným výbušným lístkem) pro Arashiho. Jakmile dorazím do našeho útočiště, tak uložím zásoby a obrátím se na Arashiho (je na mě vidět, že mám mizernou náladu, která je den o dne horší). Hele... Arashi-san, potřebuju zlepšit ovládání chakry a to tak, že o dost ... a co nejdřív. Je mi jedno kolik hodin denně budu muset trénovat, ale prostě chci co nejrychleji a co nejvíc tohle zvládnout, jinak se nepohnu dál. Doufám, že o tom něco víš, jsi tady přeci jen - krajně nerad připouštím - ten silnější a zkušenější. |
| |
| Akki Tvá odpověď s Kagem opravdu zatřásla. Nechal jednoho člena ANBU, aby se o tebe postral a další jednotku k Mlžné. Ten ANBU se má o tebe postarat. Tak co mi o sobě řekneš? myslím tím co umíš a podobně. Vesnice plánuje, že si tě na chvíli nechá. Nemusíš být veden jako ninja pokud nechceš, ale myslím si že bys to chtěl... |
| |
| Toshi Útočník tě nemile překvapil. Jediné co podle jeho útoku dokážeš vyčíst je to, že v téhle tmě určitě vidí, nebo aspoň ví o vaší poloze a také to, že je velmi zkušený a má nějaké speciální schopnosti. Náhle se totiž zpoza vás začali vylézat ze země velcí hadi. Jsou sice z hlíny a kamene, ale pohybují se velice rychle a obratně. Nepřítel si na tebe nejspíše zasedl, protože se všichni čtyři hadi vrhli na tebe a spoutali tě. Nemohl jsi nic dělat. Vnořili se totiž zpátky do země a vyjeli ti téměř hned kolem nohou a přesunuli se na tělo. Udělali však jednu chybu, a to že ti nechali volné ruce, takže můžeš svoji techniku použít. Sensei nezaváhal, a tvé poutání díky volným rukou ignoroval. Toshi, vy se Shikumi si vemte jednoho, a mi s Utakarem odděláme toho druhého. Nechápeš to, ty jsi spoutaný a ty ani Shikumi nemůžete protivníka vidět. Jak to mohl takhle blbě rozdělit? Vzápětí si samozřejmě dostal odpověď. Oba dva se jako na povel rozeběhli směrem kde nejspíš stáli protivníci. Slyšíš jenom praskání kamene a podobné zvuky. To nejspíš útočí sensei. Náhle se do toho ozvalo "Juuken". Ten hlas patřil Utakarovi. Poté zavládlo hrobové ticho. Je po něm? Nebo ne? Nakonec se ukázalo že ne, protože se ozval senseiův hlas: Hakke Hasangeki! Poté co to vyslovil jsi slyšel velkou ránu a praskot skály. Tělo jednoho protivníka vyletělo ven a dírou která vznikla se osvětlila kopule. Takže takhle to myslel... Protivník není mrtvý, a tak Utakaro ještě se senseiem vyběhli ven. ruhý protivník stojí jako opařený. Nikdy nejspíš nic takového neviděl a také s tím nepočítal. Máte šanci na jeho překvapení, ale musíte jednat rychle Shikumi si toho je vědoma a už se k němu blíží její stín. Jelikož je toho stínu v okolí hodně, je vysoká šance na nepřítelovo zachycení. Jak dlouho ho ale udrží? Bude její technika vůbec stačit? |
| |
| Naomi a Kaname Měli jste nehorázné ale opravdu nehorázné štěstí. Jeden z ANBU totiž poznal vašeho senseie, který byl jeho kamarád z Chuuninských let. Aspoň tak jste to pochopili. Byl to dokonce ninja z části se specializující na lékařské ninjutsu, takže senseie lehko vyléčil. Ten mu poté vylíčl vše podstatné co se zde odehrálo. No Kaname, máš štěstí. Nemuseli jsme tě také nikdy najít. Měl by jsi těmto lidem poděkovat a jít s námi. Máme totiž rozkaz tě přivést zpátky do vesnice. A jako by to nestačilo, dorazila dokonce další jednotka ninjů tentokrát z Kumo se vzkazem od Kageho. Naomi a její sensei se prý mají urychleně vrátit do vesnice. Jejich misi za ně splnili už dva různí lidé. Jeden ninja dávno považovaný za mrtvého a náhodný příchozí. Jejich výpovědi sedí, dokonce jim prý překontrolovali mysl, aby se ujistil o správnosti dat- |
| |
| Konec boje Nečekal jsem, že budou nepřátelé ve tmě tak zkušení a zaútočí takovýmhle způsobem. Jediné co stačím postřehnout jsou kamenní hadi vylézající z podzemí, kteří mě okamžitě spoutají a donutí mě přerušit můj aktuální plán. Zatracení hadi, ještě chvíli v téhle tmě a nevydržíme to.....no tak sensei, už je načase tu udělat trochu světla. Mých nesnází si zcela určitě všimnou oba vodní klony stojící vedle mě a tak není divu že mi okamžitě pomůžou. Já sám jednoho hada odpálkuji a zbylé tři oddělají klony pomocí kunaiu. S naštvaným výrazem ve tváři se vyškrábu zpět na nohy a poslouchám rozkazy od právě mluvícího senseie. Proč já a Shikumi ?? vždyť ona i já oba v téhle tmě vidíme úplný kulový.. Měl jsem chuť protestovat proti tak šílenému rozkazu ale to už sensei začal útočit. Zklidním své pocity a pořádně se soustředím, abych mohl v klidu odhadnout situaci. Podle zvuku bylo jasné že sensei i Utakaro útočí a po několika minutách je konečně napadlo nám tu trochu rozsvítit. Hurááá konečně světlo....teď to těm zas*aným zmetkům pořádně oplatíme.. Jakmile jsem spatřil senseie i Utakara vycházející ven, vzpoměl jsem si na rozkazy a pohledel pátral po druhém nepříteli. Shikumi ho vypátrala daleko dříve než já a dokonce už úspěšně použila svojí stínovou techniku. Raději se moc nespoléhám na její stínovou techniku a proto zvolím tu nejrychlejší cestu jak na chvíli ochromit nepřítele. Složím ruce do obvyklé pečeti pro uvolnění mého Kekkei Genkai a rychle se přesunu přímo k nepříteli chycenému ve stínové technice. Objevím se před nepřítelem, který ještě stále nehybně stojí a to je pro mě jasný důvod použít mojí nejsilnější Taijutsu techniku kterou zvládnu. Pořádně se rozeběhnu, abych získal rychlost a následovně potom, udělám několik serií točitých kopů mířející všude možné po těle. Konoha Daisenpū (Obrovská bouře z Listové) Na konci tohoto comba, vykřiknu název tohoto comba a nepřítel odletí pod náporem této akce. Mezitím se zbylí vodní klony připravují na správnou pozici k zaútočení a teprve až uvidí letícího nepřítele, který byl sražen mojí technikou, vyrazí vpřed. Pokud bude mýt nepřítel ještě odhodlání se hýbat, všichni čtyři klony se na něj sesypou a za každou cenu mu chtějí překazit útoků. Tohle by ti mělo stačit ty zmetku jeden.....to tě naučí zahrávat si s genninem který jednou všechny překoná. |
| |
| Fugaku K Arashimu jsi se nedostal. Ve vesnici tě totiž něco zdrželo. Byl to ninja. To bylo jasné. Ale jaký! Obchodník mu odmítl prodat svůj nejlepší výrobek a tak ho ten týpek jednoduše odrovnal. Ale nikdo mu to nemohl dokázat. Muselo to být buďo velice silné genjutsu nebo nějaká technika zaměřující se mna mysl člověka. Bohužel mu nevidíš do tváře, takže nedokážeš říct co to bylo za týpka. Ostatní si všimli celkem brzo, ale to už byl za rohem a pomocí henge jim v pohodě dokázal zmizet. Nevíš proč, ale ten chlápek tě hrozně láká a zajímá. Ať chceš nebo ne nohy tě neposlouchají a mozek taky ne, a ty se vydáváš za ním. Ať už ses pohyboval jakkoli tiše, stejně se v dostatečné vzdálenosti od vesnice otočil směrem k tvému úkrytu. Jen se pousmál a čekal. Asi za pět sekund ti ke krku někdo přiloží kunai. Dostal si strach a ovládá tě pocit absolutní bezmoci. Kdo jsi a proč si mě sledoval? Važ si toho že tě hned nenechám odpravit jako prase na jatkách a povídej? K té řeči dodal ještě lehký fanatický úsměv a tím tě prostě přinutil mluvit. |
| |
| Sledování: Ten týpek co si prostě vzal co chtěl a ještě zařídil, že se mu nemohl nikdo bránit zkrátka přilákal mou pozornost. To chci taky..., pomyslím si jen a pomalu a opatrně toho chlápka sleduju. Plížím se za ním a snažím se dát si maximálně pozor, přeci jen .. i když mě to k němu táhne - taková síla - tak zase nejsem úplný šílenec... už jsme mimo vesnici a zdá se, že ten týpek nic netuší, zatímco já přemýšlím, jak se k němu dostat... Mám ho nejdřív porazit? Nebo se ho mám prostě zeptat? Kčertu... obé je riskantní, pokud je silnější, tak by mě mohl snadno porazit a pokud se za ním dojdu zeptat, tak by se mi mohl vysmát a pak mě jen tak zabít...ksó.. Jak tak uvažuju tak k mému překvapení se chlápek podívá mým směrem a usměje. Ouch... A náhle mám pod krkem kunai. Tak to bychom měli..., ještě mě napadne, než na mě zpoza mých zad promluví hlas. Trochu se ohlédnu jeho směrem - ale ne moc - přeci jen mám na hrdle kunai... a to.. není zrovna situace ve které je radno dělat "prudké pohyby". Zahlédnu jen jeho fanatický úsměv a krom toho, že jsem docela silně vystrašený, mám ještě navíc pocit, že to vůbec NEBYL DOBRÝ NÁPAD. Já..já.. jsem Fuga..ku. Řeknu vystrašeně, ale pak se přece jen trochu seberu a již o něco vyrovnaněji promluvím. Sledoval jsem tě... protože mě zaujalo tvé genjutsu a vůbec jsi mi přišel... zajímavý. Nasucho polknu, zatímco se snažím vymyslet, jak se dostat z téhle šlamastiky. Kawarimi... ano.. pokud by se to vyhrotilo, tak použiju kawarimi..., uklidním se a ještě dodám: Jak jsi mě dostal? Genjutsu? ... ne spíše klon že? Otázku položím s upřímným zájmem v hlase. |
| |
| Fugaku Ten chlap za tvými zády si dá chvíli na čas, ale nakonec odpoví a ještě něco přidá: Ne, ani jedno hochu. Já nejsem on ukázal na chlapa stojícího dole ani žádný klon. Já jsem skutečný. Jsou úplně stejní. Jediné vysvětlení je -> jednovaječná dvojčata. To tě trklo celkem okamžitě. Je to však celkem problém, jelikož máš teď proti sobě dva potencionální protivníky. Jo a hochu, na to kawarimi vůbec nemysli. Není to dobrý nápad, věř mi. myslím že bychom si měli mi tři popovídat hezky společně, v klidu a bez jakýchkoli podrazů a pokusů o útěk. Nemyslíš? Teprve teď jsi zaregistroval, že se tě dotýká také prstem a to přímo uprostřed zad. Dotyk byl slabý, ale ke konci své řeči přitlačil tak, že už si ho dokázal zaregistrovat. Poté tě vzali oba mezi sebe a dovedli tě někam co vypadá jako jejich tábořiště. Tam jste se všichni posadili. Nevypadají že by tě chtěli zabít, určitě s tím nebudou mít problém pokud utečeš. Byl bys pro ně totiž nebezpečný a mohl by jsi je prozradit. Určitě totiž nechtějí přitahovat pozornost, ať dělají co dělají. Tak, a teď nám všechno v klidu vysvětli. Jediné v čem se liší je tón hlasu. Jinak jsou snad úplně identičtí a ty je prostě nerozeznáš, takže už ani nevíš jestli mluví ten koho jsi sledoval nebo ten co tě překvapil. |
| |
| Tak s tím klonem jsem tak daleko nebyl... ale jak k čertu věděl o tom kawarimi? Že by to byl senzibil? Nebo.. mu na to stačila prostá úvaha, že je to zkrátka to jediné co mohu v dané situaci dělat. Sakra, ale pokud jsou to dvojčata... jediný způsob jak je odlišit je použít... sha... , potlačím teď myšlenky, protože jestli oni umí číst ty moje, bylo by lepší na nic nemyslet. Ano... bylo by to vhodné..., řeknu jen na jeho dotaz a odejdu s nimi k jejich tábořišti, kde se usadím mezi nimi... a teď jim mám říct co a jak. To jim mám říct všechno? A proč? Navíc... kdo ví jestli to nejsou lovci odměn... kčertu, kčertu... ale možná... bych to mohl risknout... možná. Jak jsem řikal už předtím - jmenuji se Fugaku a před několika měsíci jsem opustil vesnici - Listovou. Mám v plánu co nejvíc zesílit, abych mohl uskutečnit svůj sen o nic víc nejde. Zaujali jste mě, protože hledám sílu - nic jiného mě momentálně nezajímá - a pokud mě budete chtít učit potud jsem vám ochoten pomáhat ať děláte cokoliv. Samozřejmě, jakmile už budu silnější než vy - což věřím nebude dlouho trvat - tak si zase půjdu po svém. Pronesu vše chladným hlasem. Asi bude lepší z toho Arashiho vynechat... snad mě nebude moc hledat, pokud bude - jeho smůla, ale říkat jim o něm nebudu. Vyčkávám na to co mi řeknou, to že jsem Uchiha jsem nezmínil schválně, ani to že mám sharingan... zatím mi to přijde nevýhodné, přeci jen to může být "má tajná zbraň" proti nim, kdyby došlo na nejhorší. |
| |
| Na Dovoledé u Watterfall company No musím uznat, že oddych jsem potřeboval. A společnost mého prapodivného společníka mi taky prospěla. Uvědomil jsem si totiž, jak vesnice dělá z mladých kluků jen stroje na pomstu a smrt. Doopravdy Fugakovo ohodlání bylo tak velké, že ho spíše ničilo než, že by mu to pomáhalo. Hlavně byl často přesvědčen, že zkušený nukenin jako já mu není schopný pomoci a tak jsem tu byl spíše jen, aby jsme občas nemuseli jeden z nás dvou lovit. A když já se ve chvíli klidu snažil odpočívat v korunách stromů, slyšel jsem, jak Fugaku pode mnou trénuje. Tenhle kluk asi nikdy nebude mít dost, zajímalo by mě jestli se někdy dostaneme k tomu, kdy mi řekne koho by chtěl porazit. Možná se to dozvím v Konoze. Pomalu v kostech cítím, že přilnutí na tomhle místě mě jaksi vyčerpává a už je čas se zase přemístit jinam. Jako bych cítil sílu vůle mé sestry, která mě určitě zase hledá, pokud nemá Mlžná zase nějaké problémy. Lehce mě při té myšlence přejede mráz po zádech, jelikož i přes odpor k mé vesnici tam stále mám svoji rodinu. Teď se však vraťme do reality a to přesněji do místa kam jsem došel. Možná by se od někoho poslaného na lov čekalo nějaké pozdvižení spojené s lovením zvěře, ale lenoch jako já si práci radši ulehčí a tak jsem se vydal lovit ryby. V téhle zemi prosycené vodou se ryby určitě najdou a nedělalo mi problém po čase najít menší jezírko, kde se občas nějaká ryba mihla. Inu, krásná tůň, ale je na ní nějak moc ryb. Je na čase to trochu pročistit. Stoupnu si na jednu stranu jezírka a začnu skládat pečetě. Raiton: Hoden no Jutsu "Technika Výboje" Vložím do toho trochu více chakry, aby se to dostalo všude a pak jen sleduji paralyzované ryby, jak plavají na hladinu. Přitom se vysvlékám a rozhodnut se trochu vykoupat vlezu do vody. Přitom si vyberu tak pět velkých ryb a ty hodím na břeh ke břehu. Zbytek ryb se začne pomalu probírat a tak se můžu v klidu vykoupat. Po koupeli vylezu a chvíli odpočívám na břehu, jak je mým zvykem dokud neoschnu. Nakonec se obleču a ryby strčím do pytle, který jsem si na to vzal ze skrýše. Dorážím do skrýše překvapivě dříve než Fugaku, ale dá se očekávat, že někde prozatím trénuje, tak tedy vložím ryby více dozadu do jeskyně, kde je větší chlad a jednu si vytáhnu připravit na oheň. Potom co z ní odstraním šupiny, vnitřnosti atd. tak jí hodím nad oheň a odpočívám. Po dobu co jsem spolu strávili si Fugaku mohl všimnout, že pod rouškou schovávám ostré žraločí zuby jaké má třeba Suigetsu nebo Kisame. |
| |
| Fugaku Takže pán nám utekl z Listové jo? Velice zajímavé. Myslím že bychom si tě mohli vzít na pár let pod křídla. Jo a o toho Arashiho se neboj, nějací ANBU které jsme zahlídli v jeho okolí už se o něj postarají. Lehce se pousmál a pokračuje v řeči. No, myslím že bychom se mohli představit. Já jsem Tokaru. Ovládám dobře genjutsu a taky tak trochu ninjutsu A toto je můj bratr Suketu, který ovládá telepatické techniky. Původem jsme z Iwagaruke no Sato, ale poté co nás vyhnali se nás stali tuláci. Nemusíš se bát, ANBU po nás nejdou. Už pochopili, že mi je vždycky objevme dříve než oni nás. Myslím že tý babce konečně došlo, že ztrát několika ANBU jednotek za naše hlavy nestojí. Jo a můžeš nás rozeznat podlé mé náušnice. Všiml sis jí až teď. Je v celku nenápadná, ale když se na ní soustředíš lehce ji zahlédneš. |
| |
| Arashi Užíval sis klídku, ten však ale narušilo prasknutí větvičky. Než si stačil zareagovat, stála na stromě tvá sestra s lišáckým úsměvem na tváři, skládající pečetě. Katon: Karyuu Endan! Jako vždy použila svou oblíbenou techniku a jako vždy se jí podařilo tě rozptýlit. Jakmile si vyskočil abys té technice uhnul (jinak to prostě nešlo), z křoví vyskočil další ANBU a těsně pod tebe použil techniku Suiton: Mizuame Nabara. Hned poté se kolem tebe rozmístili další dva ANBU a sestra seskočila ze stromu. Vypadá to že povýšila na velitele ANBU jednotky. Tvá situace je špatná, jsi obklíčen jednotkou ANBU (čtyři lidé) a ještě k tomu se nemůžeš odlepit z místa. Konečně bráško a teď tě dovedu zpátky do vesnice… |
| |
| Před jeskyní A to to dnes vypadalo na pěkný den. Ohníček krásně praská, rybička začíná vonět a mě se začínají sbíhat sliny. Byl jen jediný člověk co to mohl zkazit a ten to taky zkazil. Příchod mé sestry mi znechutil dnešní jídlo, hlavně když mi tak ohyzdně připekla rybičku. Než jsem se dokonce stačil nějak rozkoukat přišel druhý ANBU a hodil pode mě sirupové pole. Hmm, vyhnout se mu ?? Nevyhnout ?? Uděláme sestřičce radost. Místo, aby koncentroval chakru do chodidela vyhnul se poli do něj úmyslně spadnu. Naštěstí pro mě se stane ta hloupost co jsem očekával a objeví se zbylý dva s pocitem lehkého vítězství. Jupí aspoň sebou vzala tři nové cíle. Pohlédnu na sestru a usměji se. Nějak se nehýbu tedy až na to, že si odstraním ponožku, aby sestra mohla vidět můj úšklebek a opovržlivý pohled nad její přítomností. Zdravím tě sestři, jsem tak rád, že jsi na mě nezapomněla a vzala sebou tyhle poskoky. Konečně ti někoho svěří co ?? Nebo by konečně usoudili, že na mě nestačíš ?? Jak to ohyzdná nedůvěra k někomu, kdo se považuje za jednoho ze sedmi legendárních šermířů co ?? Usměji se a prohlédnu si své zbylé tři protivníky. Vypadají docela nepoužitě, ví vůbec proti čemu čelí ?? Usměji se a upravím si čelenku, přitom se ale kousnu do prstu a započnu přivolávání. Kuchiyose: Chosuichi " Přivolání: Vodní nádrž " Pode mnou nejspíše praskne ropovod, alias jinak by se neustálý tok vody nedokázal jinak pojmenovat. Objevení ohromné vlny, která se z epicentra, kterým jsem já začne šířit do okolí a minimálně donutí mé přátele ustoupit. To mi dává dost času na použití. Suiton: Opun Tappu no Jutsu "Technika otevřeného kohoutku" A s rozprsknutím se přidám k mase vody, která se vlévá do okolí. Pokud se mi to podařilo, tak se kus odsud zhmotním a velice rychle si to mířím pryč směr Konoha. Sorry Fugaku, ale bude lepší, když je odvedu pryč. |
| |
| Seznámení se: Oni vědí o Arashim? Eh..., bleskne mi jen hlavou, ale raději nedám nic znát. Takže taky nukenini... a tentokrát z Iwagakure no sato... no to je ovšem celkem vtipné... Fajn... já umím taky nějaké ty techniky, není to bohužel zatím žádná sláva, ale snažím se co to jde. A stejně nemá smysl to tajit, takže to řeknu narovinu - jsem Uchiha a ovládám... byť zatím mizerně ... sharingan ... pokud by to nevadilo, rád bych s váma strávil nějakou tu dobu, abych mohl co nejvíc zesílit. Trochu se odmlčím a pohodím hlavou do strany. Dokud to bude pro mě výhodné, tak se vás budu držet - výměnou za váš trénink vám budu pomáhat - jak jsem řekl, prakticky s čímkoliv. Odmlčím se a chvíli zírám mlčky do ohně: Tak pro Arashiho si přišli ANBU jo? Hah.. a pak, že kdo tady má problém s ANBU... stejně se mi nelíbil, kčertu - ať si dělá co chce, s těmahle dvěma snad půjde můj trénink rychleji... musím zlepšit ovládání chakry, nebo se nehnu ani o píď dopředu a jestli mám splnit svůj cíl - svůj sen - tak se musím setsakra hodně snažit... Podívám se na tu náušnici a pobaveně se ušklíbnu: Jop a pak si jí jednou prohodíte mezi sebou a budu zas v řiti..., trochu se usměju, ale ne moc. Tak... jaké jsou vaše plány? Myslím, že představování jsme si odbyli, takže bychom mohli pokročit k tomu, co budeme dělat... |
| |
| Toshi Nakonec jste to přeci jen zvládali. Sensei s Utakarem svého protivníka vyřídili, i když je Utakaro zraněn, a ty se Shikume také. Shikume však padla vyčerpáním. Udržet mu minimální pohyblivost jí stálo všechnu chakru. Jakmile sensei překontroloval druhý hangár Byakuganem, vyslal tě na pomoc Hibarymu se slovy Schází mi tam chakra posledního gennina. Obávám se nejhoršího, takže jim běž napomoc. Máš z nás nejvíce chakry. //Je to velmi zkráceně ale nemám na to prostě nervy ... :D Jo a přišel si tam v době kdy Hibary vyráží proti svému protivníkovi. Fugaku Po zmíněný o tvém klanu se lehce udivili, ale nijak víc to s nimi nehnulo. Vypadá t, že nejsou vůbec slabý a že Uchihy nepovažují za nic výjmečneho a nebo si prostě hodně věří. Každopádně to s nimi moc nehnulo. No náš úkol je tak trochu vyšší třídy, takže nám budeš pomáhat s něčím jiným. Budeš náš prostředník mezi vesnicemi, městy nebo nějakými méně důležitými informátory. Myslím že to je dobrý obchod za to, že ti zaručíme bezpečí a dobrý trénink. Více informací ti dáme v úkrytu. Po několika minutách cesty jste se dostali k malému jezírku. Muž s náušnicí tam skočil. Teď ty! popíchl tě druhý. Když jsi konečně skočil poznal jsi, že to byl zvláštní druh genjutsu. Vůbec si nepropadl vodou, ale normálně jsi dopadl na pevné dno a pokračovali jste v chůzi tunelem. Asi po půl hodině jste konečně dorazili do "úkrytu". Dospěl si k názoru že tady je nikdo nemůže najít. Vedli jsem čtyři cesty a každá z nich, byla podle jejich řeči, jinak zabezpečena. Byla tam také místnost, kde se na zemi váleli desítky svitků Po bližším prozkoumání jsi zjistil že jsou to svitky určené k přenosu věcí či osob na různá místa. |
| |
| V úkrytu: Jakmile skočím do jezírka tak se ocitnu v podzemní skrýši. Hmm... tohle mě mělo taky napadnout. Prohlédnu si vnitřek úkrytu a pokusím si toho co nejvíce zapamatovat. Jakmile se "zabydlím", tak dám do společných zásob to jídlo co jsem koupil ve vesnici. A nakonec se tedy za nimi stavím s otázkou stran toho jak to bude v následujících dnech vypadat: Chci se jen zeptat, abych věděl co asi tak čekat, rád bych se přirozeně co nejdříve věnoval tréninku manipulace s chakrou, abych poté mohl přikročit k tréninku jednotlivých technik. A co se týče "misí", které pro mě budete mít, tak se na mě samozřejmě můžete spolehnout. Odmlčím se a vyčkám jejich reakce. Tak doufám, že to tentokráte bude k něčemu... s Arashim to stálo mírně řečeno za prd.... //Omlouvám se příšerně krátký příspěvek, ale vážně mě nic nenapadlo a než psát X-milionů kravin o tom co se mi honí hlavou, tak jsem upřednostnil stručnost. |
| |
| Anbu Skoro bych až začal věřit v nějakou Boží prozřetelnost či co, když šlo všechno hladce. Jeden Anbu poznal Naomina senseie a dokonce ho zvládl i vyléčit. Upřímně jsem byl rád, protože jsem viděl v Naominých očích strach... bálá se o něj. Po rtech mi přejel letmý úsměv, když jsem viděl, jak muž konečně otevřel oči. Všechno ninjům pověděl... ale stále si dával pozor na to, aby neřekl něco víc... Co ti dva skrývají? A všechno bylo ještě zvláštnější, když dorazila jednotka z jejich vesnice. Hm... zvláštní. Též si dávali pozor na to, aby neřekli moc. Něco skrývali. Ale upřímně? Nejspíš by mě to nemělo zajímat, takže jsem to zastrčil dozadu do hlavy a snažil se na to nemyslet. Každý z nás měl jít svou cestou... Nevím proč, ale tak nějak mě zamrzelo, že se s Naomi rozloučím... nějakým svým podivným způsobem se mi zalíbila. Byla zvláštní. "Nu... Naomi... nezbývá mi asi nic jiného než popřát vám hodně štěstí na cestě," úsmál jsem se a kývl hlavou v jejím směru. |
| |
| soukromá zpráva od Cesta Osudu pro Zlepšení ovládání chakry - dokážeš se bez problému udržet na kolmých plochách i vodě. Možná by jsi dokonce zvládl i nějakou tu novou techniku Katonu. Máš na výběr mezi Katon: Housenka no Jutsu/To Jutsu které jsi popisoval na začátku s úrovní C :) Takový to podobný (aspoň podle mě) Karyuu Endan... Kresby velkých zvířat - Zvládneš tři velká zvířata... První zkouška tvých schopností Jednoho dne ráno si tě ti dva zavolali k snídani. Jakmile si přišel, nabídli ti místo i jídlo a poté se pustili do vysvětlování. Máme pro tebe první úkol, Fugaku. Touhle cestou, její polohu ti ukázali na mapě, pojede za pár dní konvoj o dvou vozech. Bude tam stráž o pěti lidech. V jednom tom voze jede náklad určený pro nás. Ten vůz je označený tak, že z něj na obou stranách vyčnívají dvě hnědé tyče. Pomocí genjutsu je to upraveno, takže o nich stráže nevědí. Ty tyče se táhnou po celém voze a jsou připevněn, takže nehrozí odpadnutí. V tom voze je schován balíček. Jeho obsah je dosti důležitý a mi chceme, aby si nám ho přinesl. Jak to uděláš, to je na tobě. Je nám to upřímně jedno. Poté tě poslali, aby jsi šel po svých. Až nadejde čas, tak ti prý řeknou. To se stalo jednoho dne. Dnes má ten konvoj vyjíždět. Kolem zítřka by měl být ve vyznačeném úseku. Tam kde je křížek, tam tě přenese tento svitek. Kde se k nim "připojí" je opravdu jen na tobě. Jediné co po tobě chceme je ten balíček. Klidně jim zaplať, aby ti ho dali, mě je to jedno. Tak, a teď běž. Čím rychleji budeš zpět tím lépe. |
| |
| soukromá zpráva od Uchiha Fugaku (Organizace) pro //Jo je to Karyyu - Endan, ale to je Áčko, takže to zatím vypustím, vezmu si Katon: Housenka no jutsu (do deníku připíši) Konečně mám čas v klidu trénovat a konečně cítím nějaké výsledky, mé ovládání chakry už konečně dosahuje takové úrovně, že mohu pokročit v tréninku technik. Dokonce jsem zlepšil i techniku velkých kreseb do takové míry, že udržím již tři zvířata. Nicméně hlavní je momentálně Katon a sharingan. V prvním případě se mi podařilo naučit se techniku Katon: Housenka no jutsu, v druhém případě se mi nepodařilo dosáhnout postupu a pohled do zrcadla na jedno tomoe mě už začíná celkem "štvát". Musím.. prostě musím... ten sharingan ovládnout - stůj co stůj musím... Také, když už jsem zlepšil ovládání chakry začnu přemýšlet o technice problesknutí a její atramentové obdobě (Technika atramentového problesknutí, kterou mohu doplnit technikou krytí v atramentu). Nicméně v těchto třech případech se nedostanu dál než za prvotní úvahy, protože je mi od mých dvou společníků přidělena první mise. První mise: Jakmile přijde den, kdy mám vyrazit pro ten balíček, tak si vezmu vše potřebné vybavení a nechám se svitkem přenést na místo srazu s karavanou. Ještě předtím než dorazí tak vytvořím atramentový klon, který dostane přesné instrukce, jak jednat, zatímco já sám se schovám opodál. Pokud bude třeba tak trošku upravím místo srazu - třeba ho posunu o něco dál - potřebuju, abych mohl s karavanou "jednat" v místě, kde je cesta z obou stran obklopena porostem - nejlépe husté křoví a nějaké ty stromy. Sám se ukryju na jednom ze stromů tak 20 metrů od místa srazu. A vyčkávám než přijdou, jakmile dorazí klon jim vyjde naproti a prohlásí konverzačním, ale chladným tónem: V jednom z vašich vozů je něco co chci - balíček - jste ochotni mi jej vydat? Já zatím v ústraní aktivuju sharingan a zaměřím se na vyhledání chakrové stopy po genjutsu, které je provedeno na cílovém voze a vyčkávám co se bude dít. |
| |
| soukromá zpráva od Cesta Osudu pro Co se genjutsu týče, je vidět že je dělal pravý mistr. Bez Sharinganu nebo něčeho podobného by bylo k neobjevení. Je několikanásobně propletené, ale jelikož na to místo poslali tebe bude celkem jednoduché - pro tebe zvládnutelné - toto gnjutsu uvolnit. |
| |
| Konec mise Opavdu nevýslovně se mi ulevilo když jeden z Anbu poznal mého senseie.Byl to opravdový zázrak a navíc ještě vyléčil i senseie. Můj sensei jim vysvětlil jen to nejduležitější a bylo hotovo. Chvilku na to dorazila jednotka z mojí vesnice . Vrátit se zpět do vesnice a že naší misi už splnil někdo jiný?no né že by mi to vadilo spíše naopak,ale zase.... Podívala jsem se na Kanameho.Nu docela mi bude chybět nějak jsem si na něj zvykla. Za pochodu svojich myšlenek promluvil Kaname. Děkuji, tobě přeji také štěstí na tvé cestě a dávej si pozor.Mrknu na něj a usměji se. Je čas se vrátit a tak se svým senseiem se vydáváme zpět do naší vesnice. No moc dlouhá mise to nebyla,ale zase zato to bylo docela zajímavé. |
| |
| soukromá zpráva od Uchiha Fugaku (Organizace) pro Klon: Klidným vysvětlujícím hlasem jim odpoví: Tak pokud nebudete ochotní mi vydat balíček, který zde mám vyzvednout tak budu muset zvážit použití násilí, což je něco, čemu bych se rád vyhnul, ale protože ten balíček zkrátka vyzvednout musím... tak nebudu mít jinou šanci. Pak neohrabaně vytáhne kunai, který záměrně drží jako "prase kost" - takže by mě působit i nadále dojmem naprostého budižkničemu a postaví se do útočného postoje, za který by se museli stydět i ti chlápci. Lehce se mu chvěje ruka, což má vzbudit dojem, že se jich i bojí. Já-originál: Zatímco se s nimi klon vykecává, tak já nelením a kreslím jako o závod načež použiju techniku Ninpou: Chouuju Giga a oživím 5 černých hadů (předpokládám, že limit tří zvířat se vztahuje na ty lvi a případně velké ptáky), kteří potichu zamířím k oněm strážím, aby je spoutali. Stráže jsou očividně zaujaté mým klonem, takže by v tom neměl být problém. Pokud se to takto podaří a stráže jsou vyřazeny, tak atramentový klon zamíří do vozu, které je upraveno genjutsu - vyzvedne balíček a přinese mi ho. Poté ho rozpustím a co nejrychleji opustím toto místo (stráže jsou spoutané, ale to jutsu časem odezní). Trochu za sebou pozametám stopy, aby mě nemohli stopovat a vrátím se do našeho úkrytu. POKUD SE TO NEPODAŘÍ - tak budu "monitorovat" situaci a sledovat jak to probíhá (zkrátka budu chtít od PJ vědět co se tam konkrétně děje, abych měl na co reagovat). |
| |
| soukromá zpráva od Cesta Osudu pro |
| |
| soukromá zpráva od Uchiha Fugaku (Organizace) pro //Co dělám v úkrytu (jak mě vidí "asi" oni) - když není mise trénuji - a to tvrdě a bezohledně vůči sobě. Je v tom cítit jakýsi ledový žár - Sasuke měl nenávist, já mám odhodlání - prostě až "nelidská" vůle trénovat celé dny, týdny ... pořád dokola. Vůbec nijak jinak krom tréninku "nežiju" - nějaký odpočinek, či zábava - no way - pouze a jenom trénink. S těma dvěma s moc nebavím a přistupuju k nim chladně až odtažitě - ale nejednám s nimi vysloveně zle. Spíš jde jen cítit - že já mám "svůj svět" a oni zase ten svůj. |
| |
| soukromá zpráva od Cesta Osudu pro |
| |
| soukromá zpráva od Uchiha Fugaku (Organizace) pro Když dorazím na místo vidím meditujícího Tokara, který mě pozdraví. Jsem v připravený, řeknu jen chladně a zchroupu ty odporné bobule. Proč sakra všechno co má někomu pomoci musí chutnat tak hnusně. Mám chuť to okamžitě vydávit, ale spolknu to, aniž bych dal cokoliv najevo. Pak řekne jen "Braň se!" a v mžiku je u mě s oběma kunaii v rukou. Shunshin?, bleskne mi jen hlavou, ale to už se snažím ze všech sil bránit co to jen jde. Kruci..., vůbec ho "zmetka" nestíhám. Sharingan - aktivuju svá "rudá očka" s nadějí, že tak budu moci, aspoň trochu stíhat toho vražedné tempo. Bráním se také dvěma kunaii, a nejspíš dostávám "celkem na frak". Konečně trénink, jen doufám, že mě v té rychlosti neodkrágluje..., o protiútoky se zatím nepokouším, protože to "očividně" nemá cenu. Ale postupně mě tento souboj začíná bavit, znovu cítím to co jsem už necítil hodně dlouho. Ten strach, tu bolest, to vzrušení z boje. Konečně mám trénink "na úrovni" a i když mi srdce divoce buší, protože citím, že na tohoto chlápka fakt nestačím a nemohu vědět jak daleko zajde, tak mám z tohoto "boje" i nemalou radost. Konečně! |
| |
| soukromá zpráva od Cesta Osudu pro |
| |
| soukromá zpráva od Uchiha Fugaku (Organizace) pro |
| |
| soukromá zpráva od Cesta Osudu pro //Omlouvám se, ale toto jsou dvě základní otázky, na které je třeba tvá odpověď :) |
| |
| soukromá zpráva od Uchiha Fugaku (Organizace) pro |
| |
| soukromá zpráva od Cesta Osudu pro Zde jsou techniky, které tě bude učit. Záleží na elementu, který si zvolíš. Katon: Doragon Bibu! (dračí ocas) Ze země za ním se objevíïl vysoký a štíhlý sloup ohně, který švihne těsně vedl tebe. Doton: Numa Tejou (bažinná pouta) Půda pod tvýma nohama se promění v bahno. Ty se propadneš asi dvacet centimetrů do země a poté bahno ztvrdne. Suiton: Seibun Houfutsu (vodní koule) Vytáhne vodu ze země a pak uvězní tě ve vodní kouli. Během několika sekund to zruší. Poté techniku opakuje, dokud se ji nenaučíš alespoň trochu. Poté tě nechá, aby jsi trénoval. U Katonu a Suitonu se ti to povedlo po druhém předvedení. U Dotonu po čtvrtém. //Tento výcvik měl být zaměřen na kopírování technik. Myslím ale, že tyto techniky by jsi využil :) |
| |
| soukromá zpráva od Uchiha Fugaku (Organizace) pro Souhlasně přikývnu a snažím se opravdu co nejvíce soustředit na kopírování každé techniky, kterou na mě Tokaru sešle. Nejde to sice vůbec napoprvé, ale už po druhém pokusu techniku technicky vzato ovládám - u dotonu až na čtvrtý pokus, ale to se dalo čekat, když to není můj přirozený element. Jakmile mám pocit, že jsem si dané techniky dostatečně osvojil, tak je také vyzkouším. //Prosím pj o zaslání ranků těch technik do pošty. Poté co toto skončí, tak asi poprvé a možná i naposled mluvím k Tokarovi o "půl-stupně" vlídněji než doposud (ačkoliv chladný jsem pořád více než dost). Děkuji za trénink, po dlouhé době to bylo něco konečně užitečného. Sám budu přirozeně trénovat tato i vlastní jutsu, abych vytvořil vlastní verze a zcela nová jutsu. A pokud je to tedy pro dnešek vše, což asi soudím je, tak se odeberu k sobě - jakmile budeš mít pro mě nějaký úkol, tak mi dej vědět. A ještě jednou... děkuji. Jakmile domluvím, tak vyčkám na jeho reakci a pokud je to pro dnešek vše, tak odejdu k sobě. Tři nová jutsu za jediný den... kčertu... odedneška budu většinu techniku výhradně kopírovat, je to mnohem rychlejší než cokoliv jiného. A tak mě napadá, umím další element... doton... možná by nebylo od věci si ten element, později až bude čas osvojit o něco více. |
| |
| Druhý hangár Měli jsme docel velké štěstí že nám naše souhra s Shikume vyšla a díky tomu jsme porazily toho druhého nepřátelského ninju. Ale samozřejmě to taky mělo své zápory a to hlavně u Shikume, která padla vyčerpáním. To to na ní bylo tak náročné ?? .......alespoň že se jí podařilo ho udržet. Udělal jsem dva kroky k ní abych jí popřípadě i pomohl ale zastavila mě senseiova slova a následující rozkaz. Sice se mi nechtělo je tam nechat takhle zřízené ale asi jsem byl jediný kdo má ještě dost chakry na boj. Ostatní to nějak přehnali.......doufám že je nebudu muset tahat zpět do Listové. Poslušně kývnu hlavou a odpovím klidným hlasem abych ujistil senseie že udělám vše co je v mých silách. "Hai sensei, pokusím se jim pomoct ale vy se postarejte o Shikume." Na to jsem se rychlým skokem dostal ven z prvního hangáru a ihned jsem zase přeskočil do toho druhého. Viděl jsem senseie druhého týmu, který se právě rozběhl vstříc nepříteli a pak jsem postřehl ještě Hibaryho, který stojí sám proti dalšímu nepříteli. A kde jsou všichno ostatní z jeho týmu sakra ??.........takhle to bude akorát o hubu... Rychlým pohybem se dostanu kus od Hibaryho a uklidňujícím hlasem na sebe upozorním. "Hibary nevím co se tu dělo ale jdu ti pomoct s tímhle týpkem." Vlastně ani nevím na co je Hibary specializovaný a tak čekám na to, že to bude on kdo zaútočí první. Já se pak přidám abych podpořil jeho útok a popřípadě i něco vymyslím. Snad to bude stejně lehký jako předtím ......nerad bych dostal přes hubu. |
| |
| Zabiják z Krvavé mlžné, kde si Fugaku Kapitán Sakuma je celkem v pohodě, Yoa hlídá kapitánův klon a ještě se tu objeví ten chlápek z druhého týmu. Ne, že bych nebyl vděčný, či něco podobného, ale (*menší pocit studu*) já nedokážu spolupracovat v útoku a navíc pokud se mi připlete do souboje, tak jej s vysokou pravděpodobností omylem zraním. Tohle začíná být lepší a lepší, co teď? Fajn pokud mi nemůže pomoct s tím útočníkem, pomůže mi se společníkem v nouzi. Já budu v pohodě, běž se postarat o našeho zraněného, tady bych jenom ohrožoval tvé zdraví(tady si možná Toshi pomyslí, že mu ta zranění způsobí nepřítel a ne já), pokud se tu zdržím jděte napřed beze mě, pak vás doženu. Přichystám si pár shurikenů, hodím je po nepříteli. Tak běž! Musím zapracovat na té zatracené spolupráci, jinak budu fakt k ničemu. Po té co hodím shurikeny utíkám plnou rychlostí k nepříteli, dávám pozor na útoky ze země, případně od něj hozené předměty, pokud se k němu dostanu dost blízko snažím se mu zasáhnout jakoukoliv tepnu, či smrtelný bod, přitom hledám jeho slepé místo(pokud jej najdu udělám klamném útok a zaútočím pomocí tichých pohybů skrz slepé místo na smrtelné body, či nějakou slabinu), dávám však pozor na jeho útoky a snažím se je buď blokovat, či udělat couter(protiúder). Naskytne-li se příležitost (třeba, že se snaží chytnout mou ruku, nebo se má ruku vrací na místo blízko jeho) vysunu své náramky se ostřím a snažíme jej zranit. |
| |
| soukromá zpráva od Cesta Osudu pro TIMESKIP!!! XD |
| |
| soukromá zpráva od Cesta Osudu pro Jednoho dne však k tobě přišli oba tví spolubydlící. Měli na sobě velmi divně vypadající ohoz a tvářili se velmi vážně. Dokonce si i vyndali své čelenky, na kterých není znak žádné vesnice, ale čtyřcípá hvězda a v její středu „cosi“. Poznal si do až po důkladném prohlížení, je to deset malých ocasů. Tak Fugaku, dneska je tvůj velký den. Zesílil jsi, to je pravda, ale na obnovu klanu jako je Uchiha, budeš potřebovat síly mnohem víc. A mi ti nabízíme možnost. Přidej se do Organizace. Tam ti pomohou. Občas sice budeš mít nějaký ten úkol, ale jinak budeš mít absolutní volnost. No a v tom volnu se možná nějaký ten člen obětuje k tomu, aby tě něco naučil. Jo, zapomněl jsem ti říct že to jsou ninjové třídy S. No a taky budeš mít přístup do archivů o jakých se ti ani nesnilo. Žádný filtr od Koniny, ale čistá pravda. Dokonce jsou tam i poklady jako deníky téměř všech Uchihů. Je to tajemství, ale většina Uchihů měla svůj denník, kam všechno zaznamenávala. Byla to taková tajná tradice, která zároveň sloužila hlavě klanu, aby všechny kontroloval. Byli jen dva lidé, kteří své deníky dokázali chránit tak, aby si nemohl nikdo. Uchiha Itachi a Uhiha Madara. Ale i jejich deníky se nám už podařilo otevřít. |
| |
| soukromá zpráva od Uchiha Fugaku (Organizace) pro Sedím na stromě nedaleko našeho úkrytu a trochu přemýšlím: Dva a půl roku... a konečně... konečně mohu říct, že jsem aspoň trochu zesílil... sice to je pořád zoufale málo, ale ... už přeci jen něco dokáži. Bylo správné odejít.. tam bych nikdy nepoznal co je to se o sebe starat sám a nikdy bych nedokázal takhle zesílit. Vždyť tehdy ... mě Uchihu, porazil i Hibary bez jakéhokoliv talentu, bez skutečné síly jakou mají jenom Uchihové. Byl jsem ubohé ubrečené děcko co se bálo a utíkalo před.. jak jsem říkal? Taijutsu borci? Tss... dneska je mé taijutsu na takové úrovni, že bych si to už s nimi vyřídil... a nejspíš i bez sharinganu. Tolik se toho změnilo, sice nejsem ani o píď blíže k obnově klanu, ale už aspoň mohu pomýšlet na to, že to jednou dokážu. Jak se to vůbec stalo? Před třemi lety jsem o ani nevěděl, že jsem Uchiha, utíkal jsem a hrál libového frajera a teď? Teď už neutíkám, nebojím se a mohu hrdě tvrdit, že jsem Uchiha, nebo aspoň dědicem Uchihů... ano, jsem jejich dědicem a leží na mě nesmírná zodpovědnost, aby toto dědictví nepřišlo vniveč. Musím... musím dát Uchihům naději na vlastní budoucnost někde... někde daleko odtud. Jen... ještě chci udělat jednu věc, když o tom tak přemýšlím... tak jí udělat musím. Nejen kvůli sobě, ale i kvůli ní - přeci jen, byla mi matkou, a i když mě pro můj odchod nejspíš zavrhla... má právo vědět, že jsem naživu... chci aby to věděla, bylo ode mě kruté jí takto vymazat ze svého života. Ksó... ještě si teď budu něco vyčítat? Ne! Udělal jsem správně, ale přesto jí musím ještě napsat abych..., z mých myšlenek mě však vyruší příchod mých dvou společníků. Pohlédnu na ně svým typicky chladným a téměř nezaujatým výrazem a okamžitě se zarazím. Ten oděv... ty čelenky... čtyřcípá hvězda a ... co to... deset malých ocasů? To není žádná vesnice! Co to má kčertu znamenat? Než se však stihnu zeptat, či jinak zareagovat, tak spustí Tokaru. Mlčím a ač se snažím ovládat, tak nevycházím z údivu. Organizace? S-rank? Deníky Uchihů? Jak? Cože? No to snad..., ne - tohle nejde zamaskovat, jsem maximálně vyhozený z kolejí. Byl jsem s nimi přes dva roky a nyní z nich vypadne tohle. Nemusím být příliš inteligentní (ač jsem :-D), abych pochopil, že ti dva si mě po celé dva roky nejspíš zkoušeli. Oni mě chtějí přibrat za člena? No... ostatně proč ne... stejně jsem tu byl s nima a pobyt s nimi mi dost prospěl a pokud jde jen o to, že budu nosit čelenku s tou hvězdou, dlouhý plášť a plnit mise někoho jiného... tak klidně, tohle nejde odmítnout - je to pro mě až "podezřele" výhodné... Vezmu si hodnou chvíli na rozmyšlenou, mlčím a teprve až se postupně uklidním a mou tvář zahalí opět chlad a nezájem tak promluvím: Dobrá - vstoupím do té Organizace. Asi nemá cenu příliš zakrývat mé překvapení. Pokud mi to umožní dále zesílit a navíc získat ty informace, o kterých tvrdíte, že je ta Organizace má - tak nejsem proti ani v nejmenším. Odpovím jim a zvednu se, abych si je ještě jednou přeměřil pohledem. Past to nebude... proč by měla být, sharingany mi mohli vzít před 2mi lety, když jsem k nim coby pískle dorazil. A jestli je to jen zpoloviny tak výhodné jak mi tady tvrdí, tak nevidím důvod proč tam nevstoupit... ale načasovali si to dobře - to se musí nechat... zrovna, když jsem myslel, že vyrazím pryč, už bych řekl, že jsem možná i silnější, než oni dva... pokud mi teda zrovnou nečtou myšlenky... |
| |
| Toshi Yoa si našel bez problémů. Hlídal tam Sakumův klon. Jaakmile tě uviděl,přnechal ti místo u Yoa a běžel na pomoc kapitánovi. Nic se nedělo, jen si občas zahlédl záblesky ze směru, kam se vydal klon. Yo je na tom vcelku dobře. Klonovi se podařilo zastavit krvácení. Po chvíli se však stala velmi neočekává věc. Skrz "střechu začalo prosvítat světlo zpočátku se ti to líbilo, ale problém byl v tom, že ty kusy kamení které e uvolňovali začali padat všude kolem vás. Hibary Měl jsi štěstí, protže tvůj protivník už byl mrtev. Neviš proč, ale nevidíš ádné známky smrti. Ty zranění co má by měl přežít. Takže se buďto jednalo o vnitřní zranění nebo je v tom něco víc. Nemáš moc času nad tím přemýšlet, protože na tebe ze shora začali padat obrovské kusy kamene. Jelikož jsi na kraji, mělo by být snadné utéct pryč. //Ještě přijde Sakumův příspěvek který dokreslí situaci. |
| |
| Ukončení |
| |
| Konec přepadení Nemam na vybranou, jelikož se Hibary jasně rozhodl a podle toho co jsem viděl, bych mu stejně jen překážel. Nebylo těžké odhadnout, že je specialista na Taijutsu a ještě ke všemu má takovou divnou chakru, kterou cítím i já. Co je ten týpek vůbec zač ??...........ještě divnější tým než mám já, divný. Chvíli jsem zkoumal Yoa a jeho zranění, ale je jasné že už se o něj jeho sensei postaral. Navíc bych stejně nic nezmohl, nejsem moc zkušený a o první pomoci vím úplný kulový. Chtěl jsem alespoň trochu Hibarymu pomoct ale než se stačím kamkoli hnout, ozve se hlasitý praskot a kopule začala praskat. Začali všude okolo nás padat velké kusy balvanu a to je jasný důkaz toho,že bych měl okamžitě někam zmizet. Tohle jsem teda fakt potřeboval.........teď abych se nějak dostal pryč. Zničehonic se Yo vypaří a místo se tam objeví jejich sensei, který mě okamžitě vyzívá, abych zmizel. Nedělá mi to žádné problémy a tak složím pečeť, přičemž se okamžitě vypařím z daného místa. Pomocí mé vysokorychlostní techniky se přemístím ven před kopuli a za mnou uslyším i přicházejícího mistra vedlejšího týmu. Jsem docela vyčerpaní vzhledem k tomu, že jsem do této rychlé techniky vložil neobvykle moc chakry a tím vyprodukoval obrovskou rychlost při úniku. Z těžka oddechuji a rozhlížím se kolem, přičemž se očima zastavím na jednom místě. Yo nebo alespoň to co z něho zbylo je zavalené obrovským kamenem a pochybuji, že je ještě naživu. Ihned odvrátím oči do země a čekám, jak zareagují ostatní, protože nevím co na tohle říct. Zatraceně.......vždyť sensei použil kawarimi jak se to mohlo stát ...za tohle mě sensei i Hokage seřvou. |
| |
| Konec souboje, další mrtví společník Hikaru Toshi mou žádost přijal a šel se věnovat Yoovi. To by byla jedna překážka vyřešena, zbývají dvě. Ten útočník a otázka co vyvádí Fugaku, jelikož jsem jej tu už od výbuchu neviděl, ani necítil, ale to vyřeším později, nejdřív tenhle maník půjde pod drn. Útočím a útočím, když si všimnu, že je můj protivník mrtvý. Co to má být? Nedal jsem mu jediný smrtelný zásah. Možná mu ta exploze udělala něco vážnějšího. Chci prohlédnout jeho tělo. Měl bych zjistit co se tu děje, možná…. A ucítím jak na mně začínají padat kameny. Si děláš pr**l, musím rychle odsud. Ha, klika, že jsem na kraji, páč strop vždy padá od prostřed nejdřív, takže rychle ven, ostatní by to měli zvládnout taky. Rychle vyskáču ven a hledám ostatní, ale jelikož nic nevidím (kvůli prachu z toho zřícení) musím počkat na usazení prachu. To co však ucítím a uvidím mě opravdu překvapí. Čí je to krev? Počkat, to snad ne.! Yo, jak to, že si mrtví, vždyť se o tebe měl postarat Toshi.! Nezvládl to? Proč vždycky v mé přítomnosti musí někdo zemřít.! Nejdřív v táboře, pak vesnice, Rukito a teď Yo.(Uvnitř mě má Sakki podobné pocity, ale necítím je) Několika skoky se přemístím k Sakumovi a držím chvíli ticha nad ním. Co teď? Jeho tělo vzít nemůžeme, takže bychom ho tu měli spálit a odejít dřív než dorazí další nepřátelé. Vytáhnu znovu láhev s hořlavým olejem a naznačím svůj úmysl Sakumovi, pokud bude souhlasit poleji olejem jeho zbytky těla, pokud ne zeptám se jej co sním. Ale jak jej tam mohl zavalit ten balvan? Rozhlížím se po Fugakovi a ptám se Sakumi: Kapitáne, kde je vůbec Fugaku? |
| |
| soukromá zpráva od Cesta Osudu pro |
| |
| soukromá zpráva od Uchiha Fugaku (Organizace) pro Následuju mé dva společníky a moc nepřemýšlím o tom co je ta Organizace zač. I když mě přece jen napadne myšlenka, při které se trochu musím ušklíbnout: Že by nějaká nová Akatsuki? Tak to by bylo docela drsný... Nicméně po třech hodinách cesty konečně dorazíme na místo a mí společníci zruší ochranné genjutsu, které obklopuje dřevěné stavění na kopci před námi. Hmm... hotová pevnost, ale díky sharinganu bych to prohlédl... pokud bych to tedy ovšem měl zapnutý..., držím se jich dle pokynů dokud nedojdeme dovnitř. Tam je asi 10 osob a jedna z nich vypadá jako jejich vůdce. Jde z něj respekt, to se musí nechat - ale já tu nejsem kvůli tomu... vlastně je mi úplně jedno co ta Organizace dělá nebo nedělá... jediné oč jde... je to, zda mi umožní zesílit či nikoliv. Pokud ano, tak zde zůstanu, pokud ne.. tak adios amigos... na blbosti nemám čas ani náladu. V této době už jsem schopen trénovat i sám..., pomyslím si jen chladně a vyčkám co se bude dít. Náš nový člen příchází..., zaslechnu jeho slova a nehnu ani brvou. Ani nic neřeknu, ostatně co taky říkat - jsem zde ze své vůle, což je zjevné, takže nemá cenu to dále komentovat. V očích ostatních je vůči němu vidět respekt a tu a tam i strach. Zajímavé.. buď jsou oni naprosté nuly, nebo on je hodně silný... uvidíme. Náhle se z rohu místnosti ozve mé jméno pronesené nějakým temným hlasem patřícím postavě, kterou jsem předtím přehlédl. Vážně jsem měl ty sharingany aktivovat..., pomyslím si rozmrzele a postavu obdařím pohledem dvou rudých zářících očí. A má bejt? Je to jediné co řeknu chladným hlasem, ve kterém není ani špetka strachu či respektu. Ale maj celkem slušné oblečení... to se musí nechat... ten plášť si nechám líbit.. i ten klobouk celkem ujde, na copak jsou asi ty rolničky, že by taky znemožňovaly pohlédnout jim do tváře, jako tomu bylo u Akatsuki? Pomyslím si jen, zatímco sleduju svými sharingany tu temnou postavu v rohu. |
| |
| Musíme jít dál Proč? Proč zase já? Proč se takovéhle věci musejí stát zrovna mě? Za co!? Zdrceně přijdu ke kusu temě a zkusím s ním pohnout. Nepohnul se... Tohle nemohl přežít, ani kdyby použil nějakou techniku. Poté vidím že hibary má stejný názor jako já. Naznačím mu, aby ten olej schoval. Může se ještě hodit. Tohle zvládnu sám. Vytáhnu z kapsy jednu zetří chakra pilulek. Dnes ji Hokage dává každému kapitánovi týmu. Jednu z nich rozkousám a poté spolknu. Ucítím náhlý příval energie a chakry. Počkám až všichni poodstoupí, utvořím pečetě, Katon: Doragon Kisoku (Katon: Dračí dech) Poté mi z pusy vylétne velice žhavéplameny, které zpálí kámen i s Yoovým tělem. Když se otočím na genniny, zmrzne mi krev v žilách. Co? Ja.. To není možné! Gennini si toho ještě také nevšimli a když se otočili, ztrnuli. Je to hrozný pohled. Nikdo tu není. Jediné co e zde válí je tělo jednoho z protivníků. Druhý hangár se také sesipal a jak to tak vypadá, oběti byli tři. Prohlédám ještě pro jistotu okolí, ale nic nenacházím. Je mi líto Toshi. Nikde nic. Nám ale nezbývá nic jiného, než jít dál. Misi máme prý dokončit i za cenu ztrráty jedné půlky dokumentu. Můj hlas se zardhává a je velice smutný. Tohle se mnou velice otřáslo. |
| |
| Konec souboje, další mrtví společníci Kapitán Samýma se zdá být hodně v šoku (ani se nedivým, umřel mu další jeho svěřenec), ale způsob „kremace“ Yoa na mě udělal dojem. To jsou plameny, tak odejdi za svou rodinou Yo, pohřeb hodný krále, ale co to snědl pilulku? Kapsle se speciálním obsahem? No, podívám se po Fugakovi a pak musíme pokračovat v misi. Počkat, co to? To, že jeden z mého týmu je mrtvý mnou otřáslo, ale Toshiho tým nejeví žádné známky života pod těmi sutinami, dokonce i Sakuma se zdá zdrcen. Tenhle den musí někdy skončit ne? Dobře, nejdřív musím najít Fugaka, o druhý tým se postará kapitán. Na chvilku zavřu oko(levé, na pravé pořád nosím pásku) a soustředím se na svůj čich. Tak, kde si Fugaku? Najednou se zamrčím, jelikož zjišťuji hroznou věc. Fugakův pach mizí ve vzduchu? to znamená, že jej neunesli ti grabalové, ale dezertoval! Blbost, to by neudělal. V tom se ozve Sakki z mého vnitřku: Pitomče.! Už ve vesnici si z něj cítil něco špatně. Nezapomínej, že to je Uchiha, on má na svých bedrech jejich těžký život. Ale to neznamená, že musel odejít. Vlk co se narodí do smečky s černou barvou srsti ji musí opustit. On zjistil, že má jinou barvu srsti než ostatní, tak musel odejít, toť vše nech ho být. Fajn, ale aspoň nechci aby skončil jako nuiken, aspoň to pro něj mohu udělat.(toto dělám, páč vím jaké to je žít jako nuiken) Sakki utne náš rozhovor, když si uvědomím, že ke mně konečně zas promluvil. To nechám na později, co řeknu Sakumovi? Fajn řeknu, že jsem ztratil jeho stopu, tak aby to vyznělo, že jej buď unesli, nebo se prostě vypařil. Jdu tedy za kapitánem a poslechnu konec jeho projevu. Ten má depku, no co trochu ji ještě prohloubím. Kapitáne.! Nemůžu najít Fugakův pach, jako by se vypařil. Pokračuji v té lži pokud bude mít nějaký další otázky. Teď bychom však měli zmizet, kdo ví jestli to byli jediný v téhle oblasti. |
| |
| Konec souboje Stále klečím na jednom koleni a vzpmatovávám se z tohohle šíleného úniku, když se sensei i Hibary rozhodnou pohřbít Yoa upálením. Neznal jsem ho a ani nevím jestli měl rodinu, i když podle toho jak oba zareagovali my bylo jasné, že žádnou neměl. Normálně by se jeho tělo odvezlo zpět do Konohy ale zřejmě ani není důvod, protože se žádný rodinný pohřeb konat nebude. Neměním svojí pozici a to ani když Sakumo předvede tu katonovou techniku, která je už od pohledu hodně silná. Avšak co mě upoutá je Sakumo,který se otočil na nás a ve tváři má takový divný výraz. Nejdřív jsem nechápal ale když se koukne za nás, pochopím. Rychle se otočím a očima hledám muj tým ale jediné co vidím je velká sutina kamení. Co ?? kde je sensei a ostatní ?? ...vždyť už byli na cestě ven...to není možné. Sensei druhého týmu začne ihned vykládat, že je mu to strašně líto a ještě něco o splnění mise ale to mě nijak nezajímá. Překonám únavu, zvednu se na nohy a rychlým krokem zamířím k sutinám, kde by měli být zapadaný můj tým. Při cestě promluvím nervózním a zdrceným hlasem směrem k Hibarymu ale hlavně k Sakumovi. "Kašlu na vaší misi, dokud nedostanu jasný důkaz, že jsou mrtvý tak se nikam nehnu. " Nevím jak si to oba přeberou ale tohle je moje rozhodnutí, které dodržím za jakoukoli cenu. Rukama odhrnuji velké i malé kusy sutin, dokud nenarazím na nějaké tělo. Jako nejdříve zkontroluji, jestli žije a takhle to povedu u všech třech. Pokud bude alespoň někdo naživu, buď přivolám Sakumu a nebo se pokusím o první pomoc já, ale v tomhle nejsem moc zkušený. Pokud ale budou všichni tři mrtvý, nechám jejich těla na pokoji a chvíli koukám jen tak do země. Proč se to stalo ???.... vždyť byli všichni tři tak silní, nemohli jen tak umřít. I když se z tady toho nikdy nevzpamatuji, přesto se překonám a pokračuji společně se Sakumou i Hibarym ve splnění téhle mise. |
| |
| Hibary a Toshi Podle očekávání, ani jeden z těch tří nepřežil. A tak jste se asi po půl hodině vydali konečně směr Kumo. Po cestě se již nic zvláštního nestalo a proto jste v pohodě dorazili do Kumo. Tamní Kage byl obeznámen s velikostí družiny a když viděl, kolik vás je, nevydal ani hlásku jenom hodil po Sakumovi soucitný pohled. Převzal si od vás půlku dokumentu a hned z ní vytáhl tu další půlku. Jemu to nezabralo ani pár sekund, ale vy jste na to koukali jako na Ježíška. Kombinované zapečetí jste ještě nikdy neviděli. Je to lehká technika, ale odstranit ji můžou pouze ti, kteří před zapečetěním objetují trochu své krve na pečeť. Poté vám Kage dal odměnu rovnou do rukou. Alespoň jedno pozitivum má smrt vašich přátel. Dostanete více peněz. Poté jste ihned vyrazili zpět do Konohy. Sakumo si svůj díl nevzal, ten k podílu Konohy. Poté vám, dvěma rozdělil zbytek. Je to vysoká suma, ale za život přátel to nestojí. No, stejně ale musíte z něčeho žít takže jste to přijali. Poté Vám v Konoze dali pár týdnů volna. V Konoze přiřadili Toshiho k Hibarymu a poté vám dali do týmu ještě jednoho ninju. Na dalších misích už kromě zranění k nějakým incidentům nedošlo. TIMESKIP!! XD |
| |
| soukromá zpráva od Cesta Osudu pro |
| |
| soukromá zpráva od Uchiha Fugaku (Organizace) pro |
| |
| soukromá zpráva od Cesta Osudu pro |
| |
| soukromá zpráva od Uchiha Fugaku (Organizace) pro Takže takhle to je... my si půjdeme pro Ichibi no Shukaku... Ale jak se dá zabít démon? Pokud zemře jinchuuriki tak zemře i démon? Každopádně to bude hodně složité - podle všeho co o tom bijuu vím, ovládá jeho jinchuuriki písek a to proklatě dobře... s ohnivými technikami si asi proti tomu nevystačím... snad vodní techniky a konečně také iluze budou fungovat. Pak předvede svou techniku a já jen chvilku stojím a sleduji fascinovaně ten krystal. To.. je krystalová technika. Páni... myslel jsem, že je to jenom mýtus. Legendární sannin Orochimaru prý měl ve svých řadách někoho kdo jí údajně ovládal... ale takhle naživo... je to impresivní. Jestli dokáže všechno zkrystalizovat, tak se nedivím, že je S-rank. Akorát... musí to být náročné na chakru jak blázen, přeci jen ... proměnit všechno na krystal. Deaktivuju sharingan a chladně mu odpovím: Jak jsem řekl, mé sny a cíle nijak neohrožují plány Organizace a tebe - pokud je cílem zlikvidovat všechna bijuu, nevidím v tom nic, co by stálo proti mým plánům a snům. Ale pokud už mám tedy něco k tomu říct tak jen... mým cílem je získat co největší množství síly, kolik má schránka je schopná unést. Jedno jak a jedno za jakou cenu a až té síly dosáhnu tak se vydám opět svou cestou, nic víc - nic míň. Ale to proč tu sílu chci... to je čistě moje věc, mám určité povinnosti a poslání, které musím dotáhnout do konce. Mimochodem - ta krystalizační technika - myslel jsem, že je to jenom mýtus... takhle zblízka to vypadá dost... impresivně. Na chvíli se odmlčím zatímco po jeho boku pokračujeme jeskyní. Ichibi no Shukaku... přemýšlel jsi už jak s ním budeme bojovat? A vůbec... jak se vlastně jmenuješ, ať na tebe nemusím volat "hej ty, s těma krystalama"..., v závěru se trochu ušklíbnu. |
| |
| Konohagakure no Sato Už je tomu dva a půl roku, co tým číslo sedm potkala razantní a doufejme že poslední změna. Do týmu byl přiřazen Hikaru Toshi a také Hyuuga Michiru. Stal se z vás taijutsu tým Konohy. Jelikož je to nejmocnější zbraň Hibaryho, Michiri a i Toshibo, díky jeho vysokorychlostní technice.Všichni jste nějak trénovali. Hibary objevil svůj element Raiton a zdokonalil svoji vrozenou techniku. Hibary dokončil s Barytovou pomocí rasengan a též objevil element Futon.Michiru se projevila jako velmi nadějná co se léčení týče. Takže nejen že ovládá techniky svého klanu, ale může se též pyšnit dvěma okařskými ninjutsu. Je vám mezi čtrnácti a patnácti let, ale všechny vás štve jedna věc. Říkají o vás, že jste vynikající tým, ale pořád jste genini. Může za to váš kapitán. Už zde bylo několik chuuninských zkoušek, ale ani na jedny vás nepřihlásil. Udělal to ale pro vás. Tyto zkoušky totiž pořádala Konina pouze pro své ninji. Sakumo vám říkal, že tyto zkoušky jsou o ničem. Jsou prý moc lehké a moc zkušeností vám nedají. Konečně se ale v ninja světě uvolnilo trochu času a Konina se rozhodla pořádat chuuninské zkoušky pro všechny Skryté Vesnice. Do těchto jste již přihlášeni. Musíte ale uznat, že Sakumo měl asi pravdu. Jste teď lépe připraveni a také vám zkoušky dají víc, jelikož se setkáte s něčím novým. Týmovou práci jste si procvičili na misích, které jste ty dva roky plnili a poslední půlrok jste se snovali pouze tréninku. Chuuninské zkoušky by jste měli zvládnout. Už teď i podle Hokageho jste na úrovni Chuuninů. Dnes konečně přichází ten osudový den. Bude to první krok k vašemu prvnímu ninja povýšení. První kolo je jako každý rok test. Dnes je ten den s velkým D a vy se máte dostavit v osm hodin do zbrusu nové budovy vybudované právě kvůli těmto zkouškám. S její polohou jste samozřejmě obeznámeni |
| |
| soukromá zpráva od Cesta Osudu pro |
| |
 | Chuuninské zkoušky - První zkouška, test Dnes je ten důležitý den. Už když ráno vstávám, oblékám se a pak snídám, po celou dobu mnou vibruje nadšení a nervozita. Není to mé první povýšení v životě. Už jsem se stala geninem. A také tahle první zkouška je jen začátek. Ale i přesto.. Tohle má být mnohem zajímavější než povýšení na genina. A také, geninem má šanci stát se každý druhý, jenomže chuuninem.. To už je trošičku složitější. Já, respektive já a zbytek mého týmu, se ale nemáme čeho bát. V podstatě bychom už dávno mohli být chuuniny, ale náš sensei si pro nás ty chuuninské zkoušky schovával pěkně dlouho. Trošku mě to štvalo. Samozřejmě, chápu jeho pohnutky, do jisté míry, ale když já jsem tak netrpělivá.. A natěšená, až ze mě bude chuunin. To už budeme, nebo budu, dostávat zajímavější mise. A tyhlety zkoušky by pro nás už měly být celkem v klidu.. Dnešní část zkoušky by měla být primitivní. Prý nějaký test či co, říkali v rodině. Jsem poměrně chytrá, a ačkoliv neležím v knihách, ohledně teorie jsem v klidu. Takže se nemám čeho bát.. A já se vlastně nebojím žádné části zkoušky, akorát těžko říct, jak dopadnu, když dojde na souboje. Přeci jenom, oproti Hibarymu nebo Toshimu ani nejsem nijak extra silná.. Ale v tom ostatním by to měla být hračka. Unikátní Kekkei Genkai klanu Hyuuga, Byakugan, je totiž stvořený k naprosté všestrannosti.. A to mě připravuje na v podstatě jakýkoliv typ druhé zkoušky. Co nejrychleji se připravím, abych tam byla včas. Začíná to v osm. Poměrně brzy, ale zase ne nijak extra. Ale každopádně se nesmím flákat.. Již před osmou stojím tam, kde mám stát, tedy před speciálně vybudovanou budovou. Rozhlížím se po Hibarym a Toshim, abych si k nim kdyžtak stoupla a mohli jsme si trochu povídat, ale teoreticky tu jsem z nich první, a tak si na ně holt musím počkat. A nebo na to, až bude kýžených osm hodin.. |
| |
| Příprava na akci: //Od teď přecházím do "veřejného módu" - nebaví mě tolik psát příspěvky, které si může přečíst pouze PJ X-D Vyslechnu si svého partnera a vezmu si od něj mapu. Dobrá, tak tedy zítra se uvidíme, odpovím mu chladně a zamířím do své ubikace, kde se nejprve ze všeho osprchuju a převléknu se do uniformy Organizace. Boty, uniforma, plášť a nakonec klobouk s rolničkami. Ještě prsten a je to hotová Akatsuki..., ušklíbnu se na svůj odraz v zrcadle a sundám si klobouk, abych viděl na svůj obličej, malou chvíli se zamyšleně pozoruji a nakonec se otočím a vezmu si něco k jídlu z lednice. Koukám, že jsou i dobře zásobení... Najím se a pak se klidně natáhnu na postel a přemýšlím. Hmm... Ichibi no Shukaku. Doufám, že ten jinchuuriki bude aspoň trochu co k čemu, abych tam neusnul nudou. Ostatně pochybuju, že by měl jakkoukoliv šanci proti mým sharinganům, nicméně s tím pískem může způsobit dost problémů - navíc Suna je v poušti. Ksó, to bude pěkně otravné... ale aspoň to bude dobrý test mých schopností a technik, už by bylo načase je pořádně odzkoušet. Přemítám tak na posteli a zbytek dne ještě strávím seznámením se s podobou úkrytu i s ostatními členy Organizace. Neopomenu si také připoutat na čelo novou čelenku. Pokud se ten den již nic zajímavého nestane, tak ve svou obvyklou hodinu půjdu spát. |
| |
| Dva roky pryč, tým 7 vyráží na zkoušky Fajn, to bude pro dnešek stačit. Řeknu a opouštím své trénovaní místo (které opět připomíná poušť, po mém tréninku), zatímco se mi kouří z ruky. Jak je to jen dlouho? Dva roky? To uběhlo tedy rychle a já nezesílil tak jak jsem si představoval, ale zesílil jsem. Tak zítra? Snad se udržím a nic při nich neprovedu. Od doby mého přijetí do konohy uplynuli dva roky a stále jsem pouhý genin. A nejenom já, celý můj tým bude dělat chuninské zkoušky až na pátou šanci. Když se na to podívám z jiného úhlu, tak nám to pouze prospělo: za prvé – lepší připravení týmu, za druhé – máme víc zkušeností a síly a za třetí – těžší obtížnost. Ty poslední čtyři zkoušky byli jenom pro nindži z konohy, takže případné zabití spojence znamená katastrofu, ale teď pouze jako nutná ztráta. Výborně, žádné krocení mé síly, či nátury. Co ty Sakki, těšíš se na zkoušky? Promluvím s mým démonem Sakkim. Shahaahahha.! Se vsaď, už bylo na čase postoupit výš ve smečce, promiň ve společnosti. Se Sakkim už občas mluvíme, nejspíš mi pořád úplně neodpustil ten podraz s jeho zapečetěním, ale nejspíš pochopil moje důvody a přijal je. Dojdu domů a zvolám Jsem doma. A pak se jenom ozve krákání mé vrány Suri(kapsář): Nepřřřeháněj to s trrréninkem, zrrrraníš se.! Suri je vrána, kterou jsem našel zraněnou v lese a pak se jí nějak u mě zalíbilo. Umí trochu mluvit, ale většinou ji rozumím i bez toho, díky té zvířecí části ve mně, bohužel své jméno nedostala bez důvodu. Neboj, dnes to bylo jen tak na procvičenou. A ty věci cos nakradla nech stranou, dám je někdy do ztrát a nálezů. Suri totiž má hroznou chuť okrádat cizí lidi. Dám si menší večeři(sashimi), večerní hygienu, nastavím budíka a jdu spát.
Druhý den Mým tělem přímo proudí energie, takže snídaně (mně i Suri), ranní hygiena a menší rozcvička. Bezva, teď jsem na dnešek připraven. Obléknu se, navléknu pásku přes pravé oko(pořád si nemohu zvyknout chodit bez toho, ani můj tým zatím neví, že to oko tam mám) připnu pouzdra na zbraně, tomfy dám k pasu(dělám to kvůli jistotě a starému zvyku), zavolám na Suri a vyrážím vstříc nové výzvě. Dnes by měl být prostě písemný test, fajn moje vzdělání ze života před a po přijetí do konohy se dnes bude hodit. Dnes začíná konec geninů týmu 7, na jehož konci bude tým 7 specialisti na taijutsu hodnost chunina. V pohodě, Michiru i Toshi mají schopnosti i odhodlání, to že se staneme chuninu nepochybuji, jenom netvrdím, že z toho odejdem bez nějakého zranění. Nejspíš se jako první zraníme, až dostane Michiru zas ten svůj záchvat(celkem nezviklé mít psychický problém u hyugů). Přijdu před budovu asi 5 minut po Michiru. Tak tohle místo dal postavit Naruto-sensei speciálně kvůli zkouškám, jo? Zajímá mně co tam bude. Jo, Suri, teď se drž u mě a nikoho neokrádej, ano? Rrrrróózkaz. Snad mne poslechne, jinak to nejspíš skončí rvačkou. K nosu mi přivane Michirin pach, takže se vydávám přímo k ní. Hoj Michiru, tak jak to dnes vidíš? Chvíli tam s ní klábosím, mezitím čekáme na Toshibo a já hladím Suri, aby mi zůstala na ruce a nikoho neokrádala. |
| |
| Chuuninské zkoušky Konečně je tady ten den....den kdy všem předvedu svojí sílu a zbavím se té otravné hodnosti gennina. Sedím na posteli a chvíli přemýšlím nad tím, jak vlastně budou ty zkoušky vypadat, ale nakonec jsem to vzdal. Nepamatuji se, že bych nějaké Chuuninské zkoušky viděl, tedy když nepočítám závěrečný souboje, ale ty byli vždycky nudné. Pomalu vstanu a během deseti minut jsem připravený vyjít ven. Při cestě se ještě zastavím v kuchyni, kde rychle spořádám něco k jídlu a následovně se vydám ven do ulic. Takže první úkol je písemný jo ?? ...to bude těžká nuda....ale měl bych to bez problému zvládnout.. Bez sebemenší pochybnosti kráčím pomalým krokem ulicemi, které jsou v tuhle dobu plné lidí ale to mě nijak nevadí. Ani se nijak nezabývám časem, jelikož vím přesně že sice dojdu pozdě na sraz s týmem, ale na zkoušky dorazím včas. Když spatřím Hibaryho a Michiru, trochu přidám do kroku a jakmile se k ním přiblížím, promluvím uklidňujícím tónem. "Zdravím, tak jsem tu. Co takhle jít dovnitř než nám někdo sebere ty nejlepší místa k sezení." Trochu se pousměji a čekám, jestli se ostatní rozhodnout jít dovnitř nebo ještě vykecávat venku. Jak asi budou silní ostatní genninové z jiných vesnic....třeba se i něčemu poučím . |
| |
| Před zkouškou Asi pět minut po mě dorazí Hibary. Zahlédnu ho nejspíš dřív jak on mě, protože já se narozdíl od něj rozhlížím po tom, kdy zbytek týmu už konečně dorazí, a když zachytím jeho pohled, dočká se milého úsměvu. Jen co ale vysloví moje jméno jako "Michiru", lehce podrážděně zasyčím. "Hibary - kun.. Jsem Michi." Je mi jasné, že se asi prostě jenom přeřekl, ono taky ta dnešní nervozita.. Protože za ty dva roky jistě už pochopil, že já to oslovení celým křestním jménem prostě nemám ráda. Proč taky? Kdo by rád byl nazýván tak.. Formálně a hrubě, když to jde jinak? "Dneska? Myslím, že dnešní zkouška bude celkem nuda.. Co jsem slyšela tak nějaký test či co.." Ušklíbnu se a znuděně mrknu očima ve stylu "Nara Shikamaru". "Testy jsou neuvěřitelně primitivní záležitost.. Fakt nechápu, co by na tom mělo být těžkého.." Kroutím hlavou a krčím rameny. Každý jiný člověk z klanu Hyuuga by takhle vstřícný a klidný ohledně vyjadřování svých pocitů asi nebyl. Ale já jsem, především mezi lidmi, které znám a o kterých už něco vím - také lidmi, kteří jsou mými přáteli. O druhé části chuuninských zkoušek v podstatě nic nevím. Akorát o té třetí vím, nějaké souboje, protože to potom mohou přijít sledovat lidé z celé Konohy.. Samozřejmě, že i já jsem to párkrát navštívila. Vždycky mě mrzelo, že jsem tam nemohla být.. Ale zase u zkoušek jen pro ninji z naší vesnice bych musela bojovat proti svým kamarádům, což se mi teď snad nestane. Byla by výhoda vědět, co ti ostatní umí, ale jinak by se mi do toho ani nijak nechtělo.. Na příchozího Toshiho se usměju. "Jo, mohli bychom.." Vrhnu tázavý pohled na Hibaryho, ale pak pokrčím rameny a vydám se jako první z týmu směrem dovnitř, kde si zaberu nějaké volné místo. Pokud to tedy ovšem jde - respektive, pokud nás tam pustí. Mimochodem, nezmínila jsem se o svém vzhledu - to je viz. ikonka, fialové vlasy rozpuštěné, ofina sepnutá sponkami, délka asi do půli zad, levandulové oči. Výškou jsem průměrná, spíše než vyloženě hubená s trochou jemných sexy svalů. A na sobě mám přiléhavé pohodlné oblečení, laděné do fialovo-bílé. |
| |
| Tým kompletní, vzhůru na první zkoušku Vskutku mně zahlédla první, ale já ji dřív cítil nosem, pak mně Michi vynadá za to oslovení. Bože měl bych se začít kontrolovat, jinak dnes něco provedu. Jo promiň, z dneška mám trochu víc napětí v těle. Stejnak, pořád mně zajímá jak to že se vyjadřuje tak jinak od ostatních Hyugů. Jo dnes to sice bude nuda, zato vítaná změna a menší odpočinek pro tělo. Když nasadí ten výraz, div že nespadnu na zem smíchy, jelikož takový výraz u holky je fakt k popukání, naštěstí se jenom lehce usměji. Shahahaha. Prosím nemuč mně tím, že musím schovávat svůj smích. Stejnak ten její úsměv mi přináší radost, páč mám rád když ve skupině panuje příjemná nálada. Najednou ucítím Toshibo pach. Kdopak si vzpomněl přijít. Chystám se pozdravit, když mně zastoupí Suri. Jdeš poslední, poslední! No tak klid Suri, hoj Toshi. Na Michin tázavý pohled odpovím jednoduchým kývnutím a pak jdu za ní. Suri, nezapomeň ŽÁDNÉ KRADENÍ. Pro jistotu pořád hladím Suri, která sedí na mé ruce, aby nikam neletěla. Tak co lidi, jste připraveni na začátek konce životů, jakožto geninů? Řeknu a v hlase je cítit jak moc se těším na zkoušky.
Doplněk k mému popisu: Má výška je 177cm, má vrána Suri vám taky něco někdy ukradla, páska přez pravé oko(nevíte zda jej tam mám, či ne a nakonec víte, že moje zuby jsou podobné těm Kisameho(takový žraločí úsměv) |
| |
| Fugaku Druhého dne ráno k tobě přijde tvůj společník. Dobré ráno přeji. Myslím, že bychom mohli vyzkoušet spolupráci. Ta je ve dvoučlenných týmech dost důležitá. A hlavně když se jedná o Jinchuuriki. Jejich síla je tak vysoká, že se jednoduše nedá přebít, ale musí se přelstít. No ale teď dost řečí, jdeme to zkusit v praxi. Pokud jsi se ještě nestihl převléknout, počká potom spolu vyrazíte. Cesta je dlouhá jen asi sto metrů, ale během ní se stihne i představit. Jo a můžeš mi říkat Sui (zkratka ze Suishou - krystal). Po těch sto metrech dojdete do veliké místnosti kopulovitého tvaru. Jakmile tam přijdete složí Sai pečetě a vytvoří deset klonů. Stojí v řadě a mezi sebou mají tři metry rozestup. Slyšel jsem, že prý jsi celkem dobrý v genjutsu. Já jsem dobrý v ofensivních technikách na střední a dlouhé vzdálenosti. To by se dalo spojit v dobrou kombinaci. Krystalové klony je obdoba těch stínových, akorát vydrží více. můžeš tedy na ně použít genjutsu a budou reagovat jako origináli. Já nejsem nic zběhlý v genjutsu, takže by to neměl být takový problém je zachytit. Možná by bylo dobré nějaké genjutsu, kterým by ho paralyzoval. No, ale výběr je na tobě - máme deset pokusů. Dal ti chvíli na rozmyšlenou a poté na tebe kývl Jdeme na to! Poté jen dal ruce do pečetě hada, dal je na zem a z té začali bleskurychle vystupovat krystalové kopí.šli v rozmezí jeden a půl metru přímo proti klonovi. Je jen na tobě, co použiješ na jeho paralyzaci. |
| |
| Konoha Jakmile jste vešli do budovy, uvízli jste v davu genninů a jouninů. Po několika minutách se Jouninům povedlo vás děti nahnat do tříd. Třída má kapacitu padesáti míst a byli tři plně obsazené třídy. Jsou to jedny z největších Chuuninských zkoušek. Poté do třídy vešel zkoušející. Byl to příslušník klanu Hyuuga, dokonce přímý příbuzný Michi, Taka (Sokol). To jméno je opravdu na místě, jelikož jeho Byakugan je nesmírně dobře vyvinutý a vidí do dvojnásobné vzdálenosti než většina ostatních Hyuugů. Vysvětlil vám pravidla testu, rozsadil vás náhodně po třídě a poté rozdal testy samotné. Michin výraz "primitivní záležitost" rozhodně není na místě. Už u druhé otázky většině třídy spadla čelist. V testu bylo celkem deset otázek. Během testu několik lidí vyhodili za podvádění. Bylo to přesněji osmnáct lidí. stačilo totiž, aby byl přistižen jeden z týmu. Na konci jste se dozvěděli skrytou pointu testu (// kterou se mi teď nechce vymýšlet :D). Takže to nakonec nebylo o vědomostech, ale o schopnosti správně se rozhodnout a shromáždit informace. Vy jste patřili mezi ty šťastné, kteří test zvládli. Dostali jste také instrukce ohledně druhého kola. To se koná za dva dny. Sraz všech týmů je před bránou Konohy. // Shrnul jsem to, jelikož by to bylo pro mě velice nezáživné popisovat celý test ;) |
| |
| Trénink: Už po krátce po ránu, sotva jsem se stihl nasnídat, za mnou přijde můj současný partner v rámci Organizace a sdělí mi, že je třeba trochu secvičit vzájemnou spolupráci. To vím taky, že síla člověka se nevyrovná síle Bijuu - to mi nemusíš říkat..., pomyslím si trochu rozmrzele a pouze přikývnu na jeho úvod. Poté jej následuji až do "tréninkové místnosti", během cesty se mi aspoň představí. Takže Sui jo? No dobře, bůhví jestli je to jeho pravé jméno, ale s tím už nic nenadělám ... a vlastně je mi to jedno. Dorazíme do místnosti, kde chce Sui trénovat a tam mi vysvětlí, jak si představuje trénink. Stvoří své krystalové klony a já zatím přemýšlím, zda tento trénink má nějaký význam. Takže - chce po mě, abych spoutal nepřítele pomocí genjutsu a on jej pak mohl zlikvidovat pomocí krystalové techniky. To zní poměrně dobře. Jakmile řekne "jdeme na to", tak aktivuji sharingany a podívám se na klona, proti kterému útočí načež použiji Magen: Kasegui (Démonická iluze: Spoutání kůly)[/b][/i]. Klon by se neměl být schopen ani pohnout. |
| |
| Fugaku Nakonec jste vyřídili všech deset klonů. Výborná práce. Myslel jsem, že to bude horší. No nic, zítra vyrážíme v šest hodin, tak běž brzo na kutě... Poté tě opustí a nechá tě samotného ve veliké jeskyni. Velice tě však upoutalo to, že krystali se sami od sebe začali stahovat do země a různé praskliny a ohořelé části se začali sami čistit a zahlazovat. Ať už jsi zbytek dne strávil jakkoli, ráno přesně v šest za tebou přišel Sui. Vyrážíme, do Suny je cesta dlouhá a musíme tam být co nejdříve. To znamená pět hodin spánku denně, zbytek chůze. Těsně před Sunou si možná budeme moci dovolit luxus sedmi hodin, abychom byli na tu potvoru připravení. Poté jste oba vyrazili cestou do Suny. Sui vybral nejvhodnější východ. Slunce zrovna vychází. Vane příjemný východní vánek, který ti hází a cinká s rolničkou na klobouku. Je to tady, tvá první zkouška síly. Opravdová zkouška. Po pár metrech Sui opět nahodil rozhovor. No, možná by jsi chtěl vědět něco o Organizaci. Fungujeme už sedm let a já jsem jeden ze tří členů, kteří jsou zde od začátku. Naši členové jsou elita světa shinobi. Máme opravdovou sbírku schopností počínaje senzibilem a končeje kartářem. Jediné o kom nic nevíme, jen ten nejdůležitější. Prý mu máme říkat Tsuki (měsíc). To je jediné, co nám o sobě řekl. Už se nám podařilo dostat tři démony. Rokubiho, Sanbiho a Yonbiho. Jde to pomalu, protože démoni jsou silní a vesnice si teď jejich schránek mnohem líp váží. JE ještě něco, co by jsi chtěl vědět? |
| |
| Konec tréninku, cesta do Suny: //Pozn. trénink jsme s PJ dokončili přes poštu, tak jen abyste si nemysleli, že to nijak nenavazuje X-D Kývnu pouze "na srozuměnou" Suiovu při jeho odchodu a ještě pěknou chvíli pozoruju ty krystaly, které se postupně rozpadají. Zajímavé Kekkei Genkai...ale... sharingan je mocnější, každopádně Sui se bude hodit. Ujistím se, že mě nikdo nesleduje a pustím se do vlastního tréninku, trénuji tři techniky (PJ ví které), které sice ovládám už poměrně dlouho, ale stále ne tak, jak bych si představoval. Strávím tím zbytek dne, ale nijak to nepřeženu - přeci jen, čeká nás práce - a jdu poměrně brzy spát. Druhý den: Vzbudím se kolem páté a trochu se rozcvičím, poté si připravím vše potřebné na cestu (standartní výbavu + hodně zbraní a výbušných lístků ve svitcích, k tomu nějaké jídlo atd...) Dříve než se naději, tak je zde opět Sui a mi vyrazíme na cestu. Je poměrně hezké ráno a má bledá tvář je schovaná pod kloboukem s rolničkami. Jdeme pomalu a nezdá se i přes Suiova slova, že bychom někam spěchali. Zajímavé... říká, že musíme spěchat, a přitom pouze jdeme... ale co, asi to patří k stylu, nemusíme být jak shinobi z vesnic co poskakujou po stromech jako opice... Krom toho - tohle vypadá na skutečně ostrý boj, jednoocasý bijuu a jeho jinchuuriki - to bude hodně zajímavé, písek versus krystaly a sharingan... stejně ho porazíme, o tom nepochybuju..., pomyslím si jen pobaveně, ale v tom se Sui rozhovoří o Organizaci. Fungují 7 let? Hmm... a zabili za tu dobu 3 démony, to je jeden démon na 2 roky, to není nijak zvlášť dobrý skóre, ale tak co... pokud jsou tak silní jak se mi snaží namluvit a umožní mi zesílit ještě mnohem a mnohem víc... tak klidně. Možná bych mohl aspoň "trochu" předstírat, že mě zajímá oč jim jde, ale co - na to se můžu vykašlat. Akorát zbytečná námaha, ať jim jde o cokoliv, mě to může být jedno, nejsem na nic vázaný, krom svých skutečných plánů a snů, a ty jejich činnost neohrozí... a pokud ano, tak bude jen dobře, když je trochu poznám, abych věděl koho budu muset zlikvidovat. Počkám až domluví a chvíli mlčím přemýšleje o tom, nač bych se měl zeptat. Prej nejlepší shinobi z celého světa jo? Haha... tak o tom vážně pochybuju - ani jediný z nás není dobrý shinobi, když jsme opustili vesnice, možná jsme tak nanejvýš silní... snad nejsilnější ninjové, ale to je tak asi všechno. Nakonec promluvím: Poslyš... to co umí ostatní o co jde Organizaci mě - tedy co je jejím konečným cílem.. mě naprosto nezajímá. Já jsem tu kvůli síle - kvůli ničemu jinému a pokud bude pro mě práce v té Organizaci výzva a zkouškou mých schopností, potud v ní budu. Myslím, že i ten... Tsuki, tohle ví, ačkoliv jsem s ním neměl tu "čest" mluvit a počítá s tím... snad jediné co by mě asi tak zajímalo je... taková otázka.. až vybijeme všechna bijuu - a na Devítku se vážně těším - tak co bude dál? Je nějaký cíl nebo je to jen tak... prostě vybít bijuu a tím to končí? Mluvím trochu arogantním a sarkastickým tónem, ale jinak opět převažuje chlad. Už abychom byli v Suně... na ten souboj se vážně těším... |
| |
| Chuunin exam - first round finished "Jo, a to už od té doby, co jsme na tyhle zkoušky mohli jít prvně." Zašklebím se v odpověď na Hibaryho otázku. Já chápu, proč to sensei udělal, a do jisté míry mě to těší. Ale do jisté míry mu nemůžu odpustit, že v čtrnácti letech jsem stále gennin, i když na to mám, být chuunin.. Tak nějak si posedáme do tříd. Test nakonec není tak jednoduchý, jak jsem si myslela. Ale i tak se nenechám zviklat. Tím spíše, že naším zkoušejícím je jeden z mých příbuzných (na kterého jsem na začátku testu s širokým úsměvem razantně zamávala, až jsem svému sousedovi málem urazila hlavu). Tedy zodpovím první otázku, to ještě jde.. Druhou taky napůl smyslím.. A pak už se jen snažím tvářit tvrďácky. Podvádět se nemá, ale jsou to chuuninské zkoušky.. Nechci být z těch, co neuspějí. Výjimečně jsem celou dobu zticha. Nechám propisku ležet na lavici, a ruce pomalu přendám pod ní, přičemž se trošku nahrbím, abych se bezpečně skryla za záda toho, kdo sedí přede mnou. Mé prsty se propletou a složí v pečeť. "Byakugan!" Hlesnu téměř neslyšně. Teď mám pohled upřený do země, ale i přesto perfektně můžu vidět cokoliv, co kdokoliv tady z té místnosti má v testu napsáno. Tím lépe pro mě, pokud Taka v rukou svírá správné výsledky.. Za nějakou tu dobu, co test píšeme, shromáždím tolika informací, abych měla celkem dobrý pocit, ohledně toho, že náš tým případně za špatné výsledky jistě nevyhodí kvůli mě. Hbitě deaktivuju Byakugan, když se testy vybírají či něco podobného, aby to nikdo nezahlédl, a pak už se na Taku jenom nevinně culím. Ono kdyby on hodně chtěl, neměl by žádný problém tu kontrolovat všechno podvádění. Ale asi se to musí brát s rezervou. Protože jinak bychom neměli žádnou šanci. Vyslechnu si skrytou pointu testu a jenom přikývnu. Na takovéhle věci jsou Hyuugové stavění. A vůbec i na všechny možné jiné. Byakugan je neuvěřitelně univerzální KG.. Především díky schopnosti vidět chakru. Je to výhodné jak pro taijutsu, tak takovou jakoby univerzálnost, která nepatří nikam (stopování, získávání informací apod.), a stejně tak i pro genjutsu, především na jeho odhalování, a ninjutsu, tam se ale hodí především snazší pochopení, jak se má tedy chakra ovládat, aby to přineslo kýžený výsledek. Prostě ideální na všechno možné. Není divu, že v současné době je to myslím nejmocnější KG v Konoze.. Poslechnu si instrukce, a pak se energicky zvednu - vypadám na to, že se procpu davem, místo toho, abych tu čekala. A ona je to pravda. Ale co si to ulehčit ještě trochu.. O půl minutky později visím na stropě zavěšená hlavou dolů, a pomalým ledabylým krokem si to šinu ke dveřím, přičemž hladce procházím nad všemi těmi hlavami. Přitom mávnu na Hibaryho a Toshiho, s tím, že se nejspíš uvidíme až za ty dva dny, a moje dlouhé vlasy visící dolů, a způsobující, že momentálně nevypadám dvakrát úžasně, kdekoho polechtají na obličeji. Pokud má ale někdo problém, jenom se přidrzle zašklebím a spěchám dál. Obvykle se snažím si hrát na tichou krásku, ale dneska mě to fakt nebaví - vždyť jsem přece udělala první zkoušku! U dveří lidi pod sebou lehce nešetrně odstrčím - respektive si mezi nimi rozevřu cestu - a pak se zářivým úsměvem vyrazím ven. Ušetřila jsem si nejméně dvě minuty čekání. Jak blažené.. Vydám se přímo domů, abych nějak chytře strávila volný čas. At home - training, training, training.. All the time Následující dny především trénuju. Sice ne tolik, abych se vycucla úplně na dno, protože potom bych mohla mít značný problém zvládnout druhou zkoušku - to ne, raději na ni budu odpočatá, ale dost na to, abych ze svého konání po každém dni měla velmi dobrý pocit. Jedná se především o trénink taijutsu, až do úmoru. Vytáhnu na to taťku a den co den se ho snažím nějakým způsobem obelstít. Není to jednoduché, na to ještě nejsem dostatečně silná. A on mě poměrně rád nechá prohrát. Což je problém, protože vždycky když vidím ten jeho povýšený pohled.. Tak mám chuť mu urazit tu kebuli. A to je mi úplně v tu chvíli fuk, že je to můj papá. Vrhnu se na něj vždy mnohem energičtěji, ale o to bezhlavěji, a on mě pak pár rychlými hmaty pošle zpátky na zem.. Ksó.. Pomyslím si, mezitím, co jsem na čtyřech na zemi, a ztěžka oddychuji. Znovu se zvednu. Pomalu, abych nabrala stabilitu. Ale sotva stojím a hned mě čeká další rána dlaní naplocho do hrudníku, až mi to skoro vyrazí dech, a já se znovu pozadu zhroutím na podlahu naší tréninkové místnosti.. Ještě, že chichoya nepoužívá Juuken, alespoň na mě. Já můžu, protože stejnak není velká pravděpodobnost, že ho zasáhnu, a když už, tak abych si to tedy mohla užít. On stěží. To bych tu už taky nemusela být. Ale jeho údery jsou tak silné, klidné a přesné, že to, že nepoužívá hlavní zbraň, respektive hlavní techniku Hyuuga klanu, mu nijak neubírá na síle.. "Už dost.." Zasípám z podlahy. Už jsem dost vyčerpaná na to, aby mě to naštvalo. Teď jsem víceméně tuhá. Oddychuji ještě více stěží než předtím. Ale dokážu se zvednout zase na všechny čtyři, a pak už se zvedám na bobek a do stoje, jako prve. Ale tentokráte jsem připravená, když se přiblíží chichoyova noha, aby mě zase srazila na zem. Je bosá, aby mi to nemohlo nic moc udělat.. Ostatně, bosí jsme oba. Jsme tu jenom v lehkých, tréninkových kimonech, bosí. Ale to ničemu nevadí. Hbitě se za pomocí kotoulu vzad vyhnu, a jen co se moje nohy znovu dotknou země, prudkým skokem vyrazím vpřed, nízko při zemi, přičemž v očích se mi zračí pohled plný divoké radosti a zadostiučinění, naběhnuté žíly zračí Byakugan, a na rukou mi vysvitne chakra v podobě Juukenu. Mám v plánu Juukenem zasáhnout otcovu nohu, na které má momentálně celou váhu; tím pádem by se skácel na zem a tam už by bylo snadné ho dostat. Měla bych ho. Poprvé. A kompletně.. Ale chichioya je jako vždy připravený. Neuvěřitelnou rychlostí položí původně zvednutou nohu na zem, rychle přenese váhu, zvedne nohu, na kterou vedu útok, abych se nestrefila, pochopitelně, a pak mě jí akorát lehce postrčí, takže se v jakési vývrtkovité otočce svalím na stranu na zem, přičemž udělám ještě několik sudů. Ležím teď na zemi, ve tváři rudá vyčerpáním, a tentokrát již supím. Ale zkusím to ještě jednou.. Hbitě se vyšvihnu na nohy (respektive jak nejhbitěji to jde, v případě, kdy už jste poměrně hotoví). Chichoya mě tentokráte nechá. A aniž bych vymýšlela nějaké extrémní úskoky, prostě se na něj vrhnu, pochopitelně s Juukenem. Oba máme aktivovaný Byakugan. Možná právě proto je pro něj tak snadné mě odrážet. Ale já to příliš neřeším. I kdybych chtěla, tak na něj prostě nemám.. Protože tohle je pouze taijutsu, a to ani nemůžu používat všechny své taijutsu techniky, co umím - respektive můžu, ale co bych pak chtěla trénovat? Akorát používám Byakugan, což používám při boji vlastně vždycky, a pak Juuken, což je jenom kvůli tomu, abych se měla o co snažit. Přeci jenom, kdybych už zasáhla, a to jenom tak dlaní, jistě by to nemělo stejný účinek, jako když chichoya takhle zasáhne mě.. Chvíli si vyměňujeme údery; on nespěchá, víceméně neútočí, až na pár i pro mě primitivních útoků, které vykryju jako nic. Takhle pokračujeme ještě chvíli, dokud chichioya nechytne obě moje ruce, aby mi zabránil v dalších útocích. "To by stačilo, Michi." Lehce se usměje, pustí mě, a vydá se pryč z místnosti. Tedy pro dnešek mám s tréninkem s ním útrum.. Ale i teď jsem řádně zbitá. V podobném stylu probíhaly tréninky ty dva dny volna. Možná bych se i snažila naučit nějakou novou techniku, případně sama nějakou vyvinout, ale dva dny jsou na to moc krátká doba. Proto jsem se jenom rozehřála.. Nemůžu vědět, co nás čeká. Chuunin exam - Second round starts Další neurčité ráno. Tentokrát jsem vzrušenější než před první zkouškou. U tohohle nevím, co se bude dít, a to mě naplňuje ještě výrazněji "vibrujícím" pocitem. Pokud vím, tak vždy to bývá něco trošku jiného.. A kdyby mi někdo z rodiny prozradil, o co v zásadě jde, mělo by vůbec nějakou cenu tam chodit? Takže vím o tom naprosto nic. Ale nebojím se. Nemám čeho, aspoň myslím.. Včera ten test byl taky těžký, a nakonec se ukázala skrytá pointa, a já mohla v klidu odejít s tím, že jsme to splnili. Obléknu se, nasnídám, sice lehce, aby mě jídlo netížilo v žaludku, ale kalorií do sebe narvu jak prase - přeci jenom, co já vím, jak dlouho to bude trvat, jak to bude náročné, a kde se to bude odehrávat. Každopádně značně pochybuju, že se tam někde bude nacházet krámek s jídlem. A svačinu do batůžku asi taky není ten nejchytřejší nápad.. Pak si taky sbalím nějaké ty zbraně, včetně "chytrých" věcí jako kouřové bomby či výbušné lístky a drát, které zastrkám do pouzder, a pak do jednoho z nich přidám taky pár věci, které prostě patří k tomu, když v týmu zastáváte úlohu medika - například obvaz, nějakou tu náplast, a krom jakési hojivé masti také něco, co zastavuje krvácení (respektive podpoří srážlivost krve), což je v taové malé lahvičce jako kapky, jak v nějaké pohádce - stačí pár kapek, a po chvíli by se měla krev srazit a vytvořit strup. I když je fakt, že u zranění, jako třeba krvácení tepny, to asi moc nepomůže.. Pak tam ještě přidám pár chakrovch pilulek, které ani nemají sloužit k posílení mojí síly, ale pro zahnání vyčerpání, pokud by to bylo skutečně tak hrozné, a zdá se, že mám sbaleno. U brány jsem z našeho týmu zase první. Tedy postávám někde, abych byla trochu vidět, a vyhlížím Hibaryho s Toshim.. |
| |
| První část- test Cha, škoda, že nemůžu vidět Michin víraz nad těmihle „lehkými otázkami“, se kterýma mám sám problém, ale naštěstí mám pomocnou ruku, tedy pařát. Suri se usadila na stropě a posílala mi správné odpovědi abych tomu rozumněl jen já a tak jsem vypsal 6 z 10 otázek. Nemůžu mít plný počet bodů, to by neprošlo, navíc se mi zdá, že je tu nějaký skrytý test, nebo se mi to jen zdá?. Na konci testu zjistím, že tam byl opět skrytý test, jak má v oblibě Naruto. No, tentokrát jsem byl připraven, máte smůlu. Michi si to šine ke dveřím stylem chci jít důmů co nejdřív, tak jí jenom oplatím zamávání, řeknu Toshiovi, Tak čau, za dva dny pokračujem a zkus nenechat lidi na tebe moc čekat a neznič se tyhle dny, nejspíš tě budeme potřebovat v plné síle.
Doma si nejdříve udělám oběd a potom jdu dát věci co ukradla Suri do ztrát a nálezů, kde jsem pečenej vařenej(někdy, když nemám mise dlouho). Další vysvětlování a další upomínky na tu moji nezbednou Suri. Vychovávat ji nemůžu, nejsem její majitel, pouze její přítel. Zbylé dny i čas se snažím trochu zvýšit svou rychlost a chakru, ale končím s tréninkem v půlce posledního dne, aby si mé tělo odpočinulo. Průběh: Naložím na sebe nějaké závaží, pak běhám po lese, trénuji tiché pohyby, pak všechny techniky, taijutsu a můj čich. (pardon, pokud je to krátký, ale nechtělo se mi to rozepisovat). Tak zítra začíná druhá zkouška, takže dnes už dost a jdou se shánět věci, jen tak pro jistotu. Zkontroluji(také pročistím, když tak dokoupím) veškerou mou výzbroj: kunaie, shurikeny, moje tomfy, pár metrů drátu, výbušný lístky, kouřové bomby, vyživující pilulky a nějaké další věci. Také si zabalím svou starou čelenku skryté mlžné, ani nevím proč, nejspíš proto, že nedokážu přestat na minulost, (dotknu se pásky na pravém oku) a možná proto pořád nosím tuhle pásku, dívám se tím okem na minulost a nedokážu se od ní odpoutat, ale mám nyní přátele a místo, kde žít, dokážu tedy vidět i přítomnost.
Den D Ráno se pořádně nasnídáme (já a Suri), provedu hygienu(něco mi říká, že to bude menší chvíle, co tu nebudu), obleču se(mám na sobě oblek co měl Kiba, před shipudenem), pásku dám na oko, připnu všechny pouzdra na zbraně, pár kunaie si dám do rukávů a tomfy k pasu a společně se Suri vyrážíme. Myslím, že jsem ještě víc napnutý než na prvním testu, co se bude dít?Kolik jich asi zůstalo? Áááá, sakra tak ať to už začne, nebo moje tělo exploduje napětím. Si myslíš, že si jedinej kdo se těší? Těšíme se všichni, mám pocit, že dokonce Suri se těší. Možná máš pravdu, ale i tak se bude držet v bezpečné vzdálenosti od boje, konec konců nemá bojové schopnosti. Suri, jakoby cítila máš vnitřní rozhovor, na protest zakrákala. Nechám ji se trochu proletět a mezitím hledám Michi pomocí čichu, i když to je těžké kvůli množství pachů kolem. Nakonec ji však najdu(ať pomocí mého čichu, či mi pomohla Suri), dojdu k ní a začnem konverzovat( je ze mě cítit moje nadšení a možná totéž cítím z Michi). Hoj Michi, doufám, žes to nepřehnala s tréninkem. Dál čekáme na Toshiho, Suri si pořád létá a my jen tak plkáme. |
| |
| Fugaku Po tvé poznámce o "Devítce" se ze srdce zasmál. To jsem si mohl myslet. Pošetilost mládí a ještě z Konohy. No, tady to bude trochu těžší. Už jenom z toho co víme stoprocentně víme mi naskakuje husí kůže. To, že zničil v šestnácti někoho z rinnenganem je impozantní. A to jeho síla sama o sobě určitě několikanásobně vzrostla. A to nevím o tom, že prý dokázal změnit samotnou podstatu Kyuubiho a že teď žijí v symbióze. Pokud je to pravda, tak se jejich chakra znásobí ještě víc. A to nemluvě o tom, že je to sennin a dědic jednoho ze sanninů. S touto silou z ním nějaké kekkei genkai či speciální schopnosti ani nepohnou. To už je polobožská úroveň. I celá Organizace najednou má malou šanci. No, ale mi to stejně zkusíme. Svět musí zůstat bez Bijuu, i kdybychom se měli všichni obětovat! A co se týče tvého druhého dotazu, Organizace zatím nemá další cíle. Na to je moc brzy. Myslím, že nám toto dá ještě hodně zabrat. |
| |
| Cesta do Suny: Sui se rozhovoří o síle Hokageho a já nedám najevo vůbec nic, jenom až skončí řeknu chladně: Samozřejmě, že je silný - je to Hokage, největší z nich, ale to nic nemění na tom...., na okamžik se odmlčím, načež dodám: ...že jednou zemře. Už nebudu dodávat, že by to za jistých okolností mohlo být i mou rukou - tedy pokud Hokage bude žít tak dlouho, dokud ho v síle nedoženu (což může trvat ještě celá léta). Potom ještě podotknu reagujíc na zmínku o nějakých "kekkei genkai" ... A Sui... nepodceňuj sílu sharinganu, v kombinaci se silnou vůlí je to neporazitelná zbraň - ale záleží samozřejmě na síle a vůli uživatele, to ostatně platí u všeho. Odmlčím se a dál nic neříkám, není ostatně co. Naruto Uzumaki... kdo ví, možná budeme někdy stát proti sobě ... porazil jsi rinnegan i věčný mangekyou sharingan... díky Kyuubimu, možná jsi ještě o dost zesílil. Asi tě budu muset odstranit... přeci jen, něco takového jako jsi ty, by bylo hrozbou pro obnovený klan Uchiha. Ale ještě uvidím - buď to, nebo holt počkám až zemřeš stářím, každý jednou zemře... stačí si počkat. Pomyslím si jen chladně a mlčky pokračuji v cestě vedle svého partnera. |
| |
| První test neboli hodně velké štěstí Sebevědomým krokem vstoupím do budovy ve které se má odehrávat následující první test ale vzhledem k tomu že je celá budova zaplněna různými hodnostmi, se toho moc dít nebude. Teprve až po pěti minutách se to tu začne rozpouštět a my se tak konečně dostaneme do velké třídy. Ve třídě téměř nikoho neznám , tedy až na Hibaryho a Michi ale od těch mě stejně rozesadily. Proč nesmíme sedět v týmech ?........tohle je stejně úchylný a divný test...... Během chvilky se objevil i zkoušející, který je už od prvního pohledu příbuzný s Michi a tak my došlo, že také ovládá Byakugan. Snažil jsem se ho ignorovat ale, když začal vyprávět pravidla a rozdávat testy, věnoval jsem mu malou pozornost. Jakmile jsem dostal test, trvalo mi dohromady hodinu, než jsem tuhle zkoušku dokončil. Přesněji jsem měl jen tři otázky z deseti, ale to nijak nevadilo, jelikož tady o vědomosti vůbec nešlo. Díky bohu......ještě abych skončil hnedka u první zkoušky.....to by byla moc velká ostuda... Vyjdu společně s ostatnímy ven ale ihned se s nimy rozloučím energetickým podravem. "Takže já jdu, mam hodně práce a stejně jsem tady už skončily, zatím." Odcházím s úsměvem ve tváři směrem k mému bytu a přitom přemýšlím nad dalšími dny. Jako by to nemohli udělat všechno najednou........teď abych se celý dva dny nudil ... Doma a vlastně i celé dva dny jsem strávil úplně stejně, ale převážně to bylo trénování a vylepšování dovedností. Nikdy jsem to moc nepřeháněl a stejné to bylo i teď. Den druhé zkoušky V den druhé zkoušky jsem už o několik hodin připravený dříve a tak jsem mezitím zabíjel čas lehkou rozcvičkou. Konečně druhý test...už aby to bylo ale hlavně ne další test......to bych už nezvládl.... Během patnácti minut jsem naprosto připravený a tak ihned vyjdu ven do ulice. Nevšímam si ostatních lidí a rychlejším krokem dojdu k bráně Konohy,kde se má odehrávat další zkouška. Teprve až tam se beze slov připojím k ostatním z týmu a vyčkávám, co nám vlastně chtějí říct . |
| |
| Konoha Před bránou jste byli mezi prvními. Našlo se i pár opozdilců, ale ničemu to nevadilo, protože první osoba jiné hodnosti než gennin se objevila asi čtyřicet pět minut po srazu. Byl to muž středního věku. Měl dlouhé bílé střapaté vlasy a na rameni mu seděla žába. Má modré oči a na sobě tradiční Jouninský oděv. Je však laděn do červeno bílých barev. „Zdravím vás. Jmenuji se Ichibi a budu zkoušející pro toto kolo. Nemám rád dlouhé řeči a tak půjdu rovnou k věci. Jakmile překročíte hranice Konohy, automaticky se dostáváte do zóny vyznačené pro toto kolo. Je přesně vyznačené území, kde se smíte pohybovat. Nemusíte se bát, že by jste ho překročili. Jakmile ho totiž překročíte, zaútočí totiž na vás noniové ze všech vesnic, které se zapojili do této zkoušky. Tito ninjové mají u sebe mají u sebe svitky. Jsou tři druhy svitků. Pokud bude mít tři svitky tejného druhu, máte tři body. Pokud budete mít dva stejné a jeden odlišný, máte pět bodů. Pokud budete mít od každého druhu jeden svitek, máte osm bodů. To je maximum jaké můžete získat. Pro vás není časový limit, do kdy to musíte splnit, ale ti ninjové co jsou tam venku mají za úkol stáhnout se přesně za sedmdesát dva hodin. To je vše, co vám k tomu řeknu. A teď, zkouška ZAČÍNÁ!!!“ Jméno Ichibi (Jednoocasý) dostal podle toho, že jeho dlouhé vlasy tvoří jeden dlouhý ocas. Přesně jako Jiraya. Pokud jste někdy viděli nějaký obrázek Jirayi, dokázali jste uhodnout že to je jeho potomek. Vypadá totiž skoro stejně jako ten legendární sannin. |
| |
| Fugaku Sui se na tebe v klidu otočí. Nejsem sice znalec Sharinganu, ale je ti na nic, že dokážeš vidět do krátké budoucnosti jeho těla, když se tvé tělo té rychlosti stejně nevyrovná. Nevím o žádném genjutsu,které by někdy použil a mezi desítkami klonů je ti také na nic, že znáš toho pravého, když se s jeho silou stejně k tomu pravému nedostaneš. Tedy, pokud bude chtít. Já nepodceňuji sílu Sharinganu, ale také nepodceňuji sílu přírodní energie a devítiocasého démona. No, ale toto je ještě daleko. Myslím že zatím nemá cenu se kvůli tomu hádat. Poté zvedl hlavu a zadíval se na nebe. Nad vámi zrovna prolétávalo hejno divokých kachen. Sui napřáhl dlaň směrem na hejno. Chvíli to vypadalo jako by mířil a poté mu od ruky vyletěla salva malých ostrých krystalů. Nakonec dolů spadli tři kachny. Už mám hlad jako vlk... pronesl a pousmál se. Myslím, že bychom se tu mohli na pár hodin utábořit, odpočinout si a opéct ty kachny. Několik dní se potom nebudeme muset zdržovat. Chvíli se rozhížel a poté pronesl: Jo, tamhle to půjde... a ukázal na palouček mezi stromy. Pod jedním z nich začal Sui rozdělávat oheň a posléze opékat kachny. |
| |
| Kempování při cestě do Suny: Blá blá blá... pořád samej "super-uber" Naruto... vážně mě už štve, je to normální sráč bez původu, co by bez lišky byl pěkně v hajzlu! Pomyslím si trochu namíchnutě, ale snažím se nedat najevo nic a jeho proslov už ponechám bez odpovědi. Je ale vidět, že si o tom myslím své. Ani já Hokageho nepodceňuju, ale není to žádný bůh... možná je silný díky démonovi - protože sám by nic z toho nedokázal - ale to je asi tak vše. Jasně jasně, umí ještě čerpat přírodní chakru - fajn, měl štěstí na učitele co ho to učili. Nic víc - štěstí a démon... já mít démona, tak se taky můžu předvádět před celým světem bůhvíjak nejsem dobrý... sám o sobě není nic. Nevím ani proč, ale pomyšlení na Hokageho mi zvedá krevní tlak. Ta osoba je mi dost odporná - už jen to co se z ní dělá za bůhvíjakého poloboha. Nesnáším ho a upřímně řečeno doufám, že co nejdřív pojde, protože něco takového jako je on, ty principy co ztělesňuje - je to odporné. Ubožák, který měl jen štěstí... nic víc ten Rokudaime Hokage není... ale to je jedno, dosti o něm ... pokud mi nebude stát v cestě, tak mi je jeho existence ukradená. Suiovi už neodpovím, ani nezapředu diskuzi na jiné téma a teprve až sestřelí ty kachny a rozhodne se tábořit, tak trochu zareaguji: Jak chceš, můžeme si odpočinout... nevidím v tom problém. Odpovím mu jen chladně a sleduji jeho přípravy večeře. Sám nehnu ani prstem, leda by si o pomoc řekl, nemám ve zvyku se někomu vnucovat. Až připraví jídlo, tak s ním povečeřím a pokud nebude chtít zase o něčem mluvit, či se něco nestane, tak půjdu spát. |
| |
| Chuunin exam - Second round Na Hibaryho otázku se jenom zašklebím. "Ne, ani ne.." Tohle ale jsou poněkud nejednoznačná slova. Každopádně ale nevypadám nějak hodně zmláceně.. Ovšem to, že bych byla, a malinkato možná jsem, unavená, se na mě ale takhle na první pohled pozná jen stěží. Následujících čtyřicet minut spolu klábosíme jenom tak, o zkoušce, a tak vůbec, s Hibarym a Toshim. Z mojí strany do toho taky zaznívá nelibost nad tím, jak jsou ti zadavatelé zkoušek nedochvilné. Nakonec se ale dočkáme. Otočím se na toho chlápka a všechno si to vyposlechnu. Zdá se, že tohle je zkouška, kde se konečně uplatní různorodost našeho týmu. Tedy, všichni jsme víceméně taijutsu typy, ale tady, během těch celkem tří dnů a tuhých bojů, by se mohly dost hodit třeba moje schopnosti mimo boj.. Jo, tohle vypadá na úkol, kde se silně projeví výhoda mít v týmu medika. Když Ichibi skončí, jenom kývnu, a pohlédnu na Hibaryho a Toshiho, přičmež hlavou kývnu na blízké místo, kde by nás ale nemusel už nikdo slyšet. Doufám, že to pochopili, a vydám se tím směrem. Už to začalo, ale ostatní na nás nemají proč útočit do té doby, než budeme mít aspoň nějaký svitek, což zatím nemáme. Takže prostě počkám, až se bude zdát, že nás nikdo nemůže slyšet, Byakuganem se ale pochopitelně nejistím, a pak, protože u nás těžko stanovit, kdo má tu nejvíce vůdčí povahu, ačkoliv to nejspíše bude Hibary, promluvím. "Zdá se tedy, že svitky můžeme získat dvojím způsobem, vzhledem k nedostatku pravidel.. Od těch ninjů a od ostatních týmů. Oproti ninjům máme silovou nevýhodu, oproti jiným týmům mimo jiné i početní, takže já osobně navrhuju se před ostatními týmy spíš stahovat a krýt a vzít si svitky od ninjů." Pokrčím rameny po vyslovení své úvahy. Neočekávám nijak extra výrazné odpovědi. "V podstatě na to máme sedmdesát dva hodin. To je dost dlouhá doba na to, abychom museli šetřit svojí chakrou. Mám nějaké chakra pilulky, ale nejsou moc stavěné na zesílení, spíš na zeslabení vyčerpání. Tedy máme několik možností.. Myslím, že buď se můžeme před těmi, co nám budou připadat jako příliš silní skrývat, a cíleně s minimem využité chakry napadat jen určité týmy a lidi, a nebo do otho jít hnedka plnou silou, a pak se někdo schovat i se všemi třemi svitky a obklopit se pastmi a tak, aby nám je nikdo nevzal.. A krom toho v každém případě si tu někde budeme muset sehnat vodu a jídlo, což taky bude vyžadovat trochu času a přípravy, eventuálně klid." Hrubě načrtnu nějaký ten plán a úvahu. Nejsem moc vůdce, ale tak hlavu mám, a proto jsem něco navrhla. Nemáme stanoveného nějaké "velitele" mezi námi, který by měl konečné slovo, takže se prostě dohodneme. Ale věřím, že zrovna u nás to půjde. Nikdo z nás není nějak výrazně sebestředný a sobecký, aby nebral ohled na úvahy a plány ostatnách. Očekávám nějakou odpověď, případně jiné zjednodušené a zhruba popsané plány s taktikou na následující tři dny. |
| |
| Druhá část- svitky I.část Michi to sice kryje dobře, ale mé zvířecí instinkty neoklameš, zvířata vždy poznají je-li jejich nepřítel unavený, či ne. Paličatá holka, doufám, že si ten luxus můžem dovolit. Pak poslouchá toho opozdilce Ichibiho Si děláte srandu, ne? V klidu vyposlechnu Ichibiho a rychle si uspořádávám myšlenky. Takže po nás půjdou ze začátku jen nějací nindžové a v průběhu i ostatní týmy, jak lákavá představa. Navíc, teď je otázky na ty body. Máme se spokojit jen se třemi body a hned zmizet, nebo získat raději víc? Bude tu hodně hrát roli štěstí, jelikož nikdo z týmů nebude chtít přinést pouhé 3body. Beztak tenhle test bude mít nějaký další skrytý. Všimnu si pokynu Michi, tak jdu i Toshim směrem k ní a poslouchám její názor a návrch, mezitím se mi vrátí zpět na rameno Suri a poslouchá se mnou. No celkem dobře shrnuto, ale potřebuje ten plán trochu upravit, a hlavně že tam zdůrazňuješ to šetření. Pro jistotu jen tak letmo zkontroluji, zda nás někdo neposlouchá. S tou silou zas tak úplně nesouhlasím. Nemůžeme vědět zda máme, či nemáme silovou nevýhodu, či nějakou další, protože oni jsou v naprosto stejný situaci a nejspíš vytvoří podobné plány jako my, ani nejpíš nepoznáme zda má protivník velkou sílu, či je to slaboch, páč to se zjistí až při boji. Dál nevíme jestli si budem moct vybírat mezi svitky týmů a ostatních nindžů, ale pokud to půjde zbytečným bojům bychom se měli vyhnout. Odpovím na její návrh(i návrh, či vyjádření Toshibo), poslechnu druhou část a pokračuji. My nemáme sedmdesát dva hodin, ten čas jen označuje dobu, kdy už zbývají jen bitky mezi týmy, dál podle mě nebude chtít žádný tým pouhé tři body, tedy pokud nepůjdou rozeznat, já osobně se taky nespokojím s pouhýma třema, takže navrhuji získat těch pět bodů, pak si lehce doplnit energii a vrátit se sem. Ale myslím, že nejlepší způsob na to získání, alespoň jednoho je si najít dobrej flek, rozmístit tam pasti a počkat než nás najde nepřítel a pak jej zneškodnit pomocí pastí a útoku ze zálohy. Ostatní bychom získali nejpíš od ostatních týmů, ty ale budem muset nejspíš vystopovat a dávat pozor na jejich pasti. S tím nám může pomoct Suri, tedy pokud se neprokecne, jo a první svitek by měl nést podle mě Toshi a pak se střídat po získání dalších. Co myslíš ty Toshi? Tak tohle je můj návrch, s čím pak asi přijde Toshi? Tyhle ty zkoušky nebudou snadný, ale o to víc mně to napíná. Doufám, že se shodneme na něčem uděláme tenhle úkol co nejdřív. No co hold bude lov. Ale mně hlavně vadí kolik je tu neznámých nindžů a hlavně, že neznáme jejich sílu. |
| |
| Plánování Na Hibaryho první odpověď trochu protáhnu obličej. Rozhovor mezi námi tak letí, že Toshi, který i když se nebojí mluvit, podle mého zase není tak výrazně extravertní jako třeba já, si prozatím ani neškrtl. Ale já jsem zaprvé lehce netaktní, a zadruhé prostě teď mluvím, tak "nemám" čas čekat. "Jako ano, ale myslím, že větší šanci máme proti nějakému jouninovi. Sice si silově ani neškrtneme, ale na druhou stranu, tři prcci najednou a v chytré strategické kombinaci útoků ho jistě můžou dostat.. Krom toho to ne vždy musí být jouninové, a potom už by ot nebylo tak těžké. Oproti normálním týmům je to horší - mají podobně silné schopnosti jako my a ke všemu je jich stejný počet, takže tím výhodu nezískáme. Jako máme šanci vyhrát, ale myslím, ež bychom se tím zbytečně oslabili." Pokrčím rameny. Mohla jsem si to odpustit, ale nechtělo se mi. Na druhou část jeho odpovědi už zamyšleně pokývu hlavou. To už ej nějaký plán. To s těma sedmdesáti dvěma hodinama už nekomentuju. "V podstatě to chce si prostě nějak rozvrhnout taktiku.. Já nás díky Byakuganu můžu hlídat před pastmi a podobně, což je koneckoncců možná trochu spolehlivější než Suri - ale neber si to osobně," otočím se s lehce omluvným pohledem k vráně a pak pokračuju, "jenomže na druhou stranu pak není vzhledem k tomu, že Byakugan spotřebovává chakru pravděpodobné, že bych byla schopná se potom nějak aktivně zapojit do boje, tedy kdybych ho měla mít aktivovaný po většinu času. Dejme tomu, že chakru na případné vyléčení bych asi měla i tak, ale na boj jen stěží. Můžu fungovat tak jako tak. Záleží na tom, jestli jsme ochotní riskovat to, že v případném boji nás bude o jednoho míň - maximálně můžu taijutsu, teoreticky. Na druhou stranu, absolutní "ochrana", tedy to, že uvidím každou past, případně bezprostředně zachytím každého a každé jutsu, kterým by nás kdo chtěl napadnout, se taky hodí, respektive se hodně moc hodí." Pokrčím rameny. Ani mi nepřijde divné, že sama sebe nabízím jako nějakou věc. Tak ono to tak prostě je. Je jasné, že Toshi určitě bude bojovou složkou, a Hibary vlastně taky, i když ten by za pomocí čichu taky určitě mohl do jisté míry zastat úlohu mého Byakuganu.. Protože všechny nepřátele by ucítil. Tedy bych nás asi hlídala jen před pastmi a hledala protivníky. Ale i tak jsem poměrně všestrannější než oni dva. Krom toho, když budu bojovat, taky mi nemusí zbýt chakra na "potřebnější" věci, jako je léčení a tak.. Podle mě je tohle taky nutnou součástí taktiky - respektive, abych měla přehled o tom, co si v boji můžu dovolit, tedy kolik síly můžu použít. |
| |
| Druhá zkouška Pozoruji právě přicházející osobu, která už od prvního pohled vypadá velmi zkušeně a inteligentně. Jeho hodnost zcela určitě není gennin a dokonce si i troufám říct, že bude něco víc než chunnin. Pane jo....takovýhle ho týpka jsem ještě neviděl....a co ta jeho žába?? to je mazlíček nebo jen dekorace ?? Stručně nám vysvětlil o co v téhle druhé zkoušce vlastně jde a pak nám zkoušku odstartoval. Po celou tu dobu se tvářím klidně a snažím se před ostatními ninji udržet chladnou hlavu, ale ve skutečnosti jsem plný nejistoty. To je na nic, vrháme se do nějaké podělané zkoušky bez informací o nepřátelích a do bůh ví jakého terénu. Sice znám okolí Konohy jako své boty ale nikdy nemůžu vědět, co si na nás ostatní připravily za past. Tedy přesněji to já nemohu vědět ale Michi by to zvládnout měla. Chvíli takhle potichu přemýšlím a přitom koukám do země, abych se trochu uklidnil. Když Hikaru i Michi začínají se svými nápady na taktiku, jen pozorně poslouchám a teprve až jako poslední řeknu svůj názor. "Víte, že na taktizování moc nejsem ale, pokud chcete znát můj názor, budiž. Neřešil bych kdo jak je silný a raději bych se zaměřil na hledání těch svitků. Určitě bude lepší, když získáme co nejvíce bodu a ve zjištění, kdo jaký má svitek nám pomůže Michi s Byakuganem. Jakmile dojde na boj, já a Hibary se pokusíme získat svitek, zatímco Mihi bude někde v pozadí. Sice vím, že jsi silná Michi ale tady je naše největší plus tvůj Byakugan a to že dokážeš rozeznat pasti, týmy a svitky. V boji si budeme muset s Hikarym nějak poradit a tebe šetřit na průzkum okolí popřípadě využití jako medika." Jakmile to dořeknu, nevinně se usměji a pokrčím rameny. Určitě musíte vědět že na nějaké taktizování jsem nikdy nebyl a proto raději řeším situace co nejsnadněji. Chvíli mlčím, ale pak pohledem uhnu na Hibayho a okomentuji jeho nápad s nošením svitku. "To není špatný nápad, první si vezmu svitek já a pokud náhodou při boji dojde k té kritické části, zmizím pryč, abych svitek ukryl. Samozřejmě se pak vrátím, jelikož jsem z vás nejrychlejší, měla by to trvat pouze chvilinku. Jinak co se týče boje, můžeme využít mé techniky krytí v mlze. Ty se bez problému orientuješ podle čichu, já mam na pohyb v mlze dostatečný trénink a pokud by něco hrozilo, tak má Michi Byakugan." Pořád mam ve tváři nevinný úsměv a tentokrát si pro posilnění sebevědomý prohrábnu vlasy. Dělám to celkem často a vlastně ani nevím proč, ale většinou mi to zvedne náladu. Trochu si i protáhnu paže a čekám, jestli se Michi či Hibary konečně rozhodnou jít do akce. Moc to řeší......prostě bych vyrazil a bůh ví na koho narazíme....hlavně na to nemáme dost času... |
| |
| Kemping Fugaku xD Při opékání masa si Sui začal pobrukovat. Zachytíš vždy pouze dvě tobě známá slova. Ichi, bibu a deddo (Jedna, ocas a smrt). Ostatní slova jsou ti neznámá. Nejspíš je ti nějaká šifrovaná řeč nebo jazyk hodně starý. Náhle ho však z jeho zpěvu něco vytrhlo. Jdu nasbírat něco na okořenění. Bez toho by to nebylo ono… dodal a odešel. Po pár minutách se vrátil se zvláštními fialovými bobulemi. Ty poté rozmačkal a potřeb s nimi kachní maso. Tu nejpropečenenější kachnu poté dal pryč z ohně a naporcoval. Nabídl ti a sám si také vzal. Kousl do toho jako první, kdyby tě náhodou napadlo, že tě chce otrávit. Pokud si maso sněd, bylo dobré. Na to, že bylo bez krve dost dobré a koření tomu přidalo výtečnou pikantní chuť. Když jste dojedli, Sui chtěl nejspíše navést rozhovor. Z jeho úst však vyšlo pouze: Tak… Jeho řeč přeruší křupnutí klacíku. Vzápětí zjistíte, že to křupnutí bylo úmyslné. Na stromu naproti vám stojí vysoký muž v ANBU uniformě. Jeho maska je červeno šedá a znázorňuje orla. Washi… odtušil Sui. Je spíše překvapený tím koho vidí než tím, co ten dotyčný umí. Dobrá zpráva ale je, že ho zná. Takže nejspíš bude vědět, co od něj očekávat.Správně! Copak, myslel jsi že už mě nikdy neuvidíš co?Ale to si se zpletl. Nikdy ti neodpustím to co jsi udělal. A taky to pomstím. Zabiju tě Shugyoku! Poté si konečně všiml tebe. Trochu se uklidnil a pokračuje. Co to máš za usmrkance? To si klesl tak hluboko? A ten vohoz. To deš na maškarní?! Po svém "vtipu" se začal fanaticky, téměř sadisticky smát. Je vidět že Suie hlodá svědomí. Dokonce je vidět v jeho očích strach. Strach z toho, že ho bude muset zabít… |
| |
| Fugaku - kemping: Pobrukování mého partnera mě nechává chladným a sám se snažím trochu relaxovat a vyčkávám na jídlo. Sleduji přivřenýma očima jak Sui upravuje kachnu a myšlenkami jsem dost daleko odtud. Musím najít způsob jak získat Mangekyou sharingan.... , úkosem pohlédnu na Suie. ...ano.. to by bylo taky řešení, spřátelit se a pak..., pomyslím si jen chladně. Znám ho sotva pár dní, ale mé myšlenky už se točí kolem možnosti si z něj vytvořit přítele, abych ho pak mohl zabít kvůli Mangekyou sharinganu. Pokud ne jeho - tak zbývají ještě matka a možná Hibary... i když kdoví. Když mi nabídne jídlo, tak se zkusím trochu "vděčně" pousmát a pustím se pomalu do jídla - nikam nespěchám, ostatně není kam. Je to dobré... děkuji, řeknu o pár stupňu teplejším hlasem než je mé obvyklé chladné rozpoložení. Zdá se, že Sui by si rád o něčem promluvil, ale v tom nás přeruší křupnutí klacíku a následně přítomnost ANBU s maskou orla. Do hajzlu..., vyvinu neobyčejnou rychlost, abych se dostal na nohy a otřel si mastné ruce (od kachny) do pláště (skládat pečetě mastnýma rukama by bylo nejspíš dost održku). Doprdele tohle se musí stát zrovna teď ... koho to po mě Hokage poslal...., pomyslím si nervózně než mi dojde, že tenhle ANBU jde po Suiovi. Ááá.. Sui má návštěvu... podívejme. ANBU chvilku mele cosi o pomstě a pak mi sdělí, že jsem usmrkanec. Hmm... a ty jsi debil. Sharingan!, aktivuji skoro bezděky svou hlavní zbraň a zeptám se Suie. Takže "parťáku" - tohle vyřídím já, o emoční záležitosti tu nestojím. Co je ten sráč zač? Sleduji chlápka v ANBU masce a zabrousím svými sharingany také trochu do okolí jestli nenajdu nějaku další chakru, která by prozrazovala přítomnost dalších lidí. |
| |
| Chuunin exam - second round Poslechnu si i Toshiho a kývnu. Asi nejrozumnější. Mrzí mě, že se nebudu moct zapojit do bojování, ale na druhou stranu je to to nejlepší, co můžeme udělat, když máme spolupracovat jako tým, repsektive si mě šetřit jako podpůrnou sílu na dobu, až to bude sktuečně potřeba. Protože jestli nám nějaký souboj nevyjde, v klidu se může stát, že moje lékařské techniky budou více než potřebné.. Přeci jenom, užitečnější je, když to úplně vléčím, než kdybychom třeba zlomeninu mohli jenom zpevnit a obvázat s tím, že by to dotyčného neuvěřitelně oslabilo. "Toshi má pravdu, prostě půjdeme, a uvidíme." Zazubím se a pokrčím rameny. Nemělo by to vyznít, jako že se Hibaryho snažím přesvědčit, aby Toshiho poslechl, ale prostě že to uznávám, a že už mě taky celkem nudí tohle tlachání, což naznačuje lehce znuděný výraz v očích. "Já budu sloužit jako podpůrná síla na všechno ostatní krom boje, vy jako bojová síla, první svitek má Toshi.. A ostatní podle situace." Pouhými dvěma větami to shrnu a znovu se zazubím. Pak se rozhlédnu kolem. Ani se neobtěžuju aktivovat Byakugan - krom těch ninjů, kteří ještě budou nejspíš daleko, na nás nemá kdo proč útočit; ovšem taktikou taky může být prostě nás rozmáznout a pak by pro ěn bylo o soupeře míň. "Nejdřív bych zjistila, kde jsou teda ty hranice.." Kývnu hlavou kamsi do lesa. Navrhuju tam dojít - sice to můžu prozkoumat Byakuganem, ale ono se pak blbě popisuje "je to tady a tady". Chvíli počkám na odpověď, ale pak zakroutím hlavou, protože se mi už nechce čekat, a prostě skočím na nejbližší větev, kde se zastavím a otočím. "Tak jdete?" Jestliže jdou, zazubím se, a společně s nimi to vezmu v korunách stromů nějakým neurčitým směrem. Jestliže ne.. Počkám na ně, tak zbrklá nejsem, ale tvářím se nadmíru otráveně. |
| |
| Konoha Ať už jste dělali cokoli (normálního), nikoho jste nepotkali. Dlouho jste bezmezně bloudili známou krajinou a nejednou vás napadlo, že jste nejspíš už přešli hranice a že vás přehlédli. Téměř současně zachytila Michi pomocí svého Byakuganu čtyři různé chakry a Hibary čtyři různé pachy. Michi také může vidět, e jedna z těch chaker je větší a silnější. Není pochyb o tom, že je tam jeden tým jeden silnější ninja. Podle chakry něco mezi Chuuninem a Jouninem. Michi také může vidět známky boje. Chakra jim ubývá a když se pořádně rozhlédne, uvidí kunaie a menší krátery od výbušných lístků. Tak co? Zajdete se tam podívat? Nebo budete dál zkoušet najít hranice? Fugaku Sui se na tebe překvapeně podíval, ale k tvé nechuti odpověděl: „Na něj by jsi sám nestačil. Možná by jsi ho dostal, ale rozhodně by jsi nebyl schopen hned pokračovat v cestě. No, ale můžu ti o něm něco říct. Je to ANBU, teď už možná kapitán ANBU, ze Skryté Travnaté. Specializuje se na ninjutsu a taijutsu. Když jsem odcházel z vesnice tak ovládal Fuuton a klanový element Konton. Element listů. Je to mocné kekkei genkai, je však velmi těžké ho ovládnout. Uměl sice jen pár technik, ale i to z něj dělalo úctyhodného ninju. Spíše ale spoléhal na Fuuton. Jeho útoky jsou silné, velmi rychlé a přímé…“ poslední popis útoku byl pro tebe nejdůležitější a Sui to odbře ví. Čím víc je útok přímý, tím lépe se dá předvídat. „Ovládá také slušné taijutsu techniky…“ Na taijutsu sice nejsi, ale určitě by se ti hodilo zkopírovat nějaký dobrý taijutsu útok. |
| |
| Nepřítel č.1: //Předpokládám tedy, že jsem žádnou chakru dalších osob nezachytil. Tak fuuton jo? No tak to má chlapec blbý, listí mu spálím a fuutonem mi akorát pomůže.. ale jsou tu dvě neznámé. Zaprvé bude dost silný a orientovaný na taijutsu... což znamená, že bude lepší si zpočátku držet odstup. A zadruhé... bůhví co se mezi ním a Suiem stalo, takže bude lepší být opatrný... navíc je to ANBU a ti nikdy nechodí sami, takže zábava tady ještě bude... ksakru ani najíst člověka v klidu nenechají. Fajn...takže, když se vy dva tak znáte tak to Sui nechám na tobě a budu ti krýt záda. Složím jednoduchou pečeť a provedu: Kage Bunshin no jutsu, přičemž vytvořím čtyři klony. Klony mají v rukou dva kunaie, já jako originál v rukou nemám nic a připravuju se "přečíst" jeho pohyby pokud by na mě zaútočil přes taijutsu. Pokud proti mě použije fuuton, tak budu kontrovat katonovskou technikou Velké ohnivé koule což mu dost "zkomplikuje" život. Iluze si zatím nechám v záloze, leda by mi Sui dal signál, že chce použít nacvičenou taktiku. Úkolem klonů je mě krýt (prozatím) a monitorovat okolí, kdyby se někde objevili další nepřátelé. //Je to kratší, bo je to boj, tak ať to nějak moc nepopřeskakujeme. :D |
| |
| Fugaku „Zesílil jsem Shugyoku! Není radno mě podceňovat a ty to víš! Tak proč to děláš? Aha ty jsi vlastně ten suprovej ninja Ale to se pleteš, teď už nejsi nic!“ Hned poté složil pečetě a zařval: Konoha Bushin no Jutsu! Na to se vedle něj objeví pět klonů, kteří se rozeběhnou rovnou na Suie. Po pár krocích však kloni zmizeli a objevili se kolem Suie. „Koukáš co! Trochu jsem to vylepšil!“ Kloni se na Suie vrhli. Jako vždy se ho ani nedotkli, protože zasáhli krystaly. Kloni se rozpadli na desítky možná i stovky lístků. Ale Washi se pořád škodolibě usmívá. Asi za sekundu to přešlo ve fanatický smích. Složil pečeť tygra a opět, jako na lesy, zařval: Konoha Shuriken! Lístky vedle Suie ani nespadli na zem a už se zase zvedají a krouží kolem něj velikou rychlostí. „Tak co? Proč mě jednu nevrazíš? Rychlej si na to dost. Á já zapomněl. Ty přeci nemůžeš. Rozsekal by si se na kousky! Ha! Mám tě Shugyoku!“ Ruce z pečetě tygra přelož na pečeť hada. „Chcípni!!!“ To už na Suie letí všechny ty lístky které kolem něj kroužili. Sui se ani ne hne. Lístky k němu vysokou rychlostí letí, ale jakmile se dotknou pláště, odpadnou na zem. „Co t… Ale to není možné.. Jak si to…“ Washi je z toho na větvi. Koktá, zadrhává se a hlavně je dost naštvanej. To je však všechno co z toho souboje vidíš, jelikož za sebou slyší praskot země. Stačí jen natočit hlavu a uvidíš, jak se tvůj klon propadá do země a z ní vylétá další ANBU skládající pečetě. Jakmile je asi tak v půlce, tam, kde před chvíli bylo před tebou, slyšíš další praskot země. Tam je ANBU tentokrát rychlejší a běží směrem k tobě. Ten první už mezitím dokončil pečetě. Doton: Ookii Hebi (Doton: Technika Velkého Hada)! Tvé zbylé dva klony okamžitě omotali dva velcí hadi a zakously se jim do krku. Ozvalo se jenom Pff… Poté se hadi plazí směrem k tobě. Ten Anbu, který k tobě právě běží, mezitím rozpřáhl ruce a hlesl: Raishou! (Blesková Dlaň) a řití na tebe s bleskovou chakry v dlaních. Zásah tě určitě paralyzuje. Ten ANBU co udělal ty hady je pořád ve vzduchu a připravil si do ruky kunai. |
| |
| Parťák za všechny prachy... Sleduji souboj těch dvou a raději nic nekomentuji, musel bych poslat Suie s tímto přístupem někam. Namísto toho, aby se to snažil co nejdřív zkoncovat, tak nic nedělá a pouze se brání. Sice to svou obranou dokonale rozhodil toho machýrka z ANBU co si asi myslel, že Suie bleskově vyřídí, ale to je tak asi vše. Krucinál... Sui mu něco vyvedl a teď má výčitky z toho a nechce toho z ANBU zabít.. achichouvej, jak já tohle nesnáším..., pomyslím si a procedím skrze zuby k Suiovi: Jestli máš problém ho sejmout, tak to rychle skoncuj a zajmi ho... já mu pak sharinganem vymažu vzpomínky na nás dva a než ho z toho v Kusagakure dostanou, tak už budem v trapu..., ještě bych řekl něco dalšího, ale v tom už mám společnost zase pro změnu já. Takže pod zemí jste se schovávali jo... no to je k nevíře. Pokusím se sharinganem okopírovat onu techniku "velkého hada" a zabít (kousnout do krku) jednoho z těch útočících ANBU - toho prvního, ne toho druhého. Pokud to vyjde toho druhého co běží rovnou ke mě s tou bleskovou dlaní či cotoje zkusím chytit do genjutsu: Magen: Kori Schinchuu. Použitím démonické iluze pro narušení mysli se mu pokusím vsugerovat, že jsem o kousek vedle, než ve skutečnosti jsem a následně, jakmile do toho prostoru vběhne (se svou velkou rychlostí), tak mu uštědřím kolenem ránu z boku do hrudě a následně ho složím na zem a přiložím mu ke krku kunai. Pokud nevyjde ten trik se zkopírováním té dotonovské techniky, tak zvolím jinou strategii, prvního útočníka si nevšímám a po druhém mrštím trojici kunaiů s výbušnými lístky, ideálně tak, aby měl co nejmenší prostor pro úhyb a poté uskočím prvnímu a jeho pokusu o útok kunaiem a použiju proti němu: Katon: Gouukakyou no jutsu - Živel Ohně: Velká ohnivá koule. |
| |
| Druhá část- svitky II.část Fajn tak je dohodnuto, vyrašme tedy nachytat pár bodů a zkopat pár chlápků. Pronesu trochu sarkasticky a utnu konverzaci, která zřejmě už nudí všechny, jelikož Michi má svůj názor (Suri její narážku přejde, ale trochu cítím, že se urazila) já svůj, ale naštěstí nás rozetne Toshi(se kterým souhlasím kývnutím). Fajn konec keců, jdem do akce, zřejmě bude o dost víc boje, když musí Michi zůstat vzadu, kvůli povinnostem medika a byakuganu. Doujutsu, jak užitečná věc, doufám že nikdy nebudu stát proti Michi na opačných stranách, asi bych neměl to srdce na ni jít naplno, či bych to přehnal………
Po startu Po pár hodinách běhu na nás nikdo nezaútočil, Suri nad náma létá, ale nikoho neviděla Tss, běžíme snad hodiny a nikde nikdo, dokoce ani Suri nikoho neviděla, co to má být za vtip? Co myslíš ty Sakki, podle mně jsme si nějak proklestili cestu přes hranici a nějak nás přehlídli. Jo souhlas, cha prý „neboj te se neminou vás“, hold zase lidská chyba, kterou odneseme my. Po rozmluvě se Sakkim se náhle zastavím, počkám na ostatní a řeknu svůj názor: Možná bychom se měli vrátit. Zřejmě nás nějak nezaregistrovali hlídky. Vidím, že ostatní napadlo totéž. Cestou zpátky najednou zachytím čtyři pachy, podívám se na Michi, u které vidím podle výrazu, že je zachytila tím svým byakuganem, takže dám echo Toshimu, aby zastavil, Suri nechám lítat ve vzduchu.Co teď?Podle pachu tam teď bojují. Tohle rozhodně musíme využít, třeba pak získáme s trochou štěstí dva svitky, i když to je trochu nefér, ale taky co má být fér ve světě shinobi. Toshi kousek od nás zrovna bojuje jeden tým s jedním nindžem z hranic. Michi, jak to tam vypadá? Čekám na její odpověď. Vypadá to na kvalitní řež. Podle mě bychom se měli přiblížit, počkat až dobojují a pak s trochou štěstí získat víc než jeden svitek. Toto platí, pokud ostatní souhlasí s útokem, případně bych nějaké dovětky vyřešil v diskuzi. Toshi já na ně pak vyběhnu první a ty by si mně pak kryl, nebo je překvapil ze zálohy, nebo tě mám krýt já, pak by tam jeden z nás hodil kouřové bomby a rychle je zneschopnili? Michi, no ty víš co máš dělat, mělo by to být lehčí, když se unaví, takže můžeš zůstat v zadu a šetřit si chakru. Pokud půjdem k nim, tak Suri pošlu alespoň 200metrů od místa boje. A v klidu vyčkám na svou šanci, pak zaútočím, snažím se zbytečně nezabíjet(takže hodně používám taijutsu a hodím tam pár kouřových bomb, tedy záleží zda se na tom dohodem s Toshim kdo je hodí o, či já) a upoutat na sebe pozornost(pokud vybíhám první). Dále reaguji podle situace. Pokud jdem dál a nevšímáme si jich, hold dám trochu víc chakry do svého nosu a pátrám po novém nepříteli(Suri létá ve vzduchu a také hledá nepřátele). |
| |
| Fugaku Protivníka se ti sice podařilo do genjutsu chytit, techniku zkopírovat, ale ve všem byl problém. Toto jutsu funguje pouze na protivníky stojící na zemi. Hadi nemohou nijak vyskočit (možná to nebylo z minulého příspěvku poznat, ale on letí). Nakonec i to genjutsu zrušili a teď, když stojíte tváří v tvář, si teprve všimli tvých oček. Oba jsou velmi překvapeni. Slyšíš jejich nevěřícné mumlání. Nakonec se jeden z nich ozval. „Uchiha? Ty jsi Uchiha? Uchiha ve službách těch hajzlů?“ Jak si to mohl udělat! Takhle ponížit svůj klan a přidat se k nim! K těm co chtějí jen ničit! Si ostuda shinobi světa! Někdo jako ty se nikdy neměl narodit! Ty! Ty! ÁÁÁÁ“ Je vidět že je úplně na větvi z toho, že se někdo s sharinganem přidal k Organizaci. Ten druhý očividně zkusil uvolnit genjutsu, ale když to nepomohlo, jen nevěřícně koukají… „Takže proto použil tu techniku… On ji neuměl, ale zkopíroval ji…“ pokračuje klidněji ten druhý. Mezitím, co se bavili, jsi měl čas poohlídnout se po Suiovi. Zatím vypadá dobře. Rozhodně lépe než jeho protivník, ale teď je ještě brzo na předsudky… //Omlouvám se za krátkost, ale dalo mi to dost práce se vůbec přinutit to napsat podruhé xD |
| |
| Chuunin exam - second round Nakonec jaksi chodíme a běháme tak dlouho, že ačkoliv jsem se zezačátku neobtěžovala aktivovat Byakugan, nakonec to udělám, abych se ujistila, že jdeme správným směrem. Protože potřebuji dohlédnout dál jak pouhých padesát metrů absolutního rozhledu,soustředím se a prohlížím okolí střídavě na různých stranách, přičemž se snažím nepřerazit, což se mi zatím úspěšně daří. Když se Hibary zastaví, napodobím ho, a koukám směrem k němu, tedy to tak aspoň vypadá a poslouchám ho, mezitím co očima ve skutečnosti rejdím pěkných pár set metrů opodál. "Jo, jo, jasně.." Vydáme se zpátky, ale po chviličce zachytím nějakou chakru. Aniž bych stačila cokoliv říct, zachytím Hibaryho pohled, který to nejspíše ucítil, a hnedka upozorní Toshiho. Zastavíme. "Máš pravdu, kolem jsou kunaie a zjevně používají výbušné lístky.. Asi nechtějí plýtvat chakrou. Ten ninja z hranic je po stránce chakry něco mezi.. Chuuninem a jouninem." Prohlásím a pár stručnými větami tím zhodnotím dotyčnou situaci, aby Toshi s Hibarym měli stručný přehled. Na Hibaryho návrh zvolna přikývnu, mezitím co je ale znát, že očima sleduji ten boj místo toho, abych byla vnímáním naprosto a beze zbytku přítomná tady. "Přinejmenším snadno získáme aspoň jeden svitek." Lehce sep ousměju - jindy bych se zazubila, ale poměrně se soustředím na to, co vidím, tak se nemůžu moc rušit od svého konání výrazy obličeje a tak. Rozhodně tím dávám najevo souhlas, abychom se aspoň přiblížili, a pokud za pomocí Byakuganu zjistím, že je to "bezpečné" kluci by pomocí "rychlé akce" mohli nějaký ten svitek uzmout. I kdyby Toshi nesouhlasil, už jsme dva na jednoho, takže jsme ho víceméně přehlasovali, a proto si poslechnu Hibaryho plán. Jenom přikývnu - já mám pevně stanovené místo, a to držet se vzadu, a to mi přijde v pohodě, jeslti se něco na té taktice nelíbí Toshimu, ať si to s Hibarym vyřeší sám. V závěru se ale asi vydáme poblíž. Opatrně nás zastavím v dostatečné vzdálenosti, aby nejspíš bylo i něco slyšet, ale nemohlo se stát, že nás náhodou objeví, či že nás omylem zasáhne nějaké jutsu, použité v boji. Hibary sice používá svoji Suri, ale můj Byakugan je přeci jenom trochu spolehlivější.. Každopádně, když usoudím, že je vhodný čas, řeknu toHibarymu a Toshimu, a je to jen na nich, jestli už půjdou. Ve chvíli, kdy se vydají, aby zasáhli, pomalu se vydám za nimi, přičemž se kryju za nějakým ze stromů. Díky Byakuganu ani nemusímmít dobrý výhled, takže dávám přednost dobré schovce. Během toho sleduju průběh boje, a jestli třeba není potřeba pomoci. |
| |
| Boj se dvěma ANBU: Hmm... tohle bylo snadné, až příliš... i když to nevyšlo přesně dle plánu, každopádně ta technika je zajímavá, na živel země mám poslední dobou štěstí..., pomyslím si trochu spokojeně a podívám se znovu na ty dva ANBU co jsou spoutáni v mém genjutsu. Jeden z nich mě začne urážet což přejdu bez poznámky, i když není zrovna nejchytřejší urážet protivníka, který má momentálně převahu. Pokud to nejsou kloni ovšem že? No uvidíme. Sui ... mohl bys sakra něco dělat a ne jen čumět na soupeře! Správně, tu techniku jsem neuměl, a zkopíroval jsem jí. Řeknu je chladně a rovnou tu techniku proti nim použiju, teď když jsou na zemi navíc znehybnění v genjutsu, tak by to neměl být vůbec problém. Doton: Ookii Hebi (Doton: Technika Velkého Hada) Spoutám je hady dost pevně na to, aby mi nemohli nikam uniknout, ale zatím je nemám v plánu zabít, zatím. Ano jsem Uchiha a vám dvěma bych doporučil si to slovo vůbec nebrat do huby, jinak... vás zabiju. A do toho, ke komu jsem se přidal či nepřidal je vám s prominutím hovno, takže si ušetřete své ubohé a trapné komentáře. Teď jste v loji a já mám převahu, takže držte zobáky a možná vás nechám naživu. Řeknu jim mrazivým hlavem přičemž propátrám očima ještě okolí jestli nenarazím na stopy další chakry. Oba jsou teď spoutaní, jak v genjutsu, tak tou dotonovskou technikou, což si myslím by mělo stačit. Podívám se směrem k Suiovi. Já jsem hotov, teda aspoň to tak vypadá... co ty? Budeš konečně bojovat, nebo chceš pomoct? Nemáme na tohle dostaveníčko celý den. Pronesu trochu netrpělivě a vyčkám jeho reakce mezitím bedlivě hlídám své dva "zajatce". Uvrhnu je do genjutsu a promažu jim paměť.. až bude po boji, to by mělo stačit, mezitím se jim ztratíme. |
| |
| Fugaku Ti dva už tě neohrozí, dva velcí hadi a genjutsu je v pohodě udrží. Musíš na to ale vynaložit celkem dost soustředění, takže Suiovi nemůžeš pomoci. Sledovat souboj ale můžeš. Chvíli na sebe ti dva jen tak koukali, jao by si něco ujasňovali pomocí myšlenek, a poté to začlo. Nejdříve následovala prvotříní přehlídka taijutsu. V té měl navrch Sui, jelikož ho kombinoval s krystaly. Washi se ale prokázal jako velice mrštný a rychlý protivník. Washi ale využil Suiova zaváhání a dostal se z jeho zorného pole. Konoha Shuriken! Zařval, udělal úder plochou dlaní směrem k Suiovi a od dlaně se rozletělo malé tornádo listových shurikenů. Ty shurikeny mohl ve vzduchu pomocí jednoduché Futon techniky ovládat. Takže se nakonec k Suiovi dostali. Mám tě! Konoha Bakuya! Těsně před výbuchem, který následoval, se lístky rozlétly skoro kolem celého Suie. Zbyla mu tam malinkatá škvíra pro únik, ale Sui ji nevyužil. Udělal dobře. Washi už totiž skládal pečetě. Jakmile je dodělal, dal ruce do X a kolem nich se mu nashromáždila větrná chakra. Futon: Haigai! (Fuuton: Technika rychlé kosy) poté rukama rychle švihnul a přímo do kruhu, právě vybuchujících, lístků se vehnali dvě rychlé větrné břitvy. Kouř na několik sekund úplně vymazal viditelnost v místech, kde před výbuchem stál Sui. Ještě před tím, než se kouř rozplynul jsi však uslyšel jeho hlas. Ty si opravdu myslíš, že mě vyřídíš tímhle? Copak si myslíš, že si zesílil pouze ty co Washi? Jsi ubožák! Když se konečně rozplyne kouř, vidíš Suie obklopeného zvláštním krystalovým útvarem. Na mě Áčka neplatěj! Neplatěj! Dobře! Tak když na tebe neplatěj Áčka, tak tedy uvidíme! Ukážu ti ultimátní techniku mého klanu! Vidíš ty stromy kolem nás?! Ano je jich tu hodně! A představ si, že teď vybuchne na každý z nich! Takovou explozi ještě nikdo neviděl! Není nic, co by jí odolalo! Tyhle exploze jsou dvakrát silnější než výbušné lístky. Divíš se proč ti to vysvětluju? Nemůžeš uniknout! Tohle je celoplošný výbuch! I kdybys teď začal utíkat, nestihl by jsi to! Konton: Kyodai Bakuha! (Technika gigantického výbuchu) Už-už Washi splácával ruce k sobě, ale v poslední chvíli se zastavil. Víš Washi, já už teď můžu na krystal přeměnit cokoli a ne jenom chakru… A taky si zapomněl, jak je krystal ostrý. Zbytky z mého šítu jsem podzemí přesunul přímo pod tebe. Ano! Právě teď máš v sobě asi dvacet úlomku krystalu. Neboj se, nezasáhl jsem žádné smrtelné místo. Přežiješ to.Až se tyhle proberou, myslím že tě dokážou vyléčit… Fugaku, nějak ty dva zaměstnej, alespoň tak na půl hodiny a mizíme! |
| |
| Finále souboje s "listovým maníkem": Sleduju souboj mezi Suiem a mezi tím jeho známým. Tráva versus krystaly? Myslím, že je to jasné... Sui může nechat všechny jeho techniky založené na listech zkrystalizovat a pak otočit proti němu jediný důvod proč to ještě neudělal je, že si chce svého známého asi otipovat. A taky to vypadá na to, že prostě náš drahý Sui nemá na to ho zabít... doufám, že neudělá nějakou hovadinu. Pomyslím si zatímco sleduju jejich souboj a po očku mrknu na ty dva ANBU, ale nevypadá to, že by měli vůbec šanci se z toho dostat. Jak je možné, že jsou tak slabí? Podivím se a trochu zpozorním, když souboj mezi Suiem a tím druhým začne gradovat. Fuuton: Haigai? Hmm... příště si to rozdám s tebou, tahle technika se mi líbí. Pobaveně se ušklíbnu, když vidím, že opět neuspěl. Tupče, promění ti na krystaly každý tvůj list! Achjo... někteří lidé jsou vážně hloupí..., skoro mám chuť tomu druhému dát nápovědu, ale mé pobavení zmizí ve chvíli, kdy začne mluvit o celoplošném výbuchu. To chce zabít i své partnery? No na to zapomeň..., "zaměřím" ho sharinganem a připravím se na problesknutí, když v tom je po všem. Tohle bylo o fous...naštěstí je Sui přeci jen aspoň trochu užitečný. Opět se uvolním a pouze ti dva spoutaní ANBU si mohli snad všimnout, že jsem na okamžik vypadal "extrémně soustředěně". Sui si neodpustí závěrečnou řeč a mě je zase mdlo. Použil zbytky svého štítu, které poslal pod zemí ... no jistě ... mohl ho nechat zkrystalizovat celého... ale protože na to zkrátka nemá, tak to udělal takhle. Ale... to potom znamená, že ovládá také doton. Což by znamenalo, že Shouton je odvozený od nějaké přírodní rekombinace dotonu a ještě něčeho další... ale čeho? Se suitonem tvoří legendární mokuton, s fuutonem pak jinton (prachový element), s katonem pak Yoton (lávový element), takže zbývá raiton. Pokud je teda Shouton tvořený Raitonem a Dotonem ... tak bude Sui možná ovládat i nějaké ty bleskové techniky... výborně. Raiton taky neovládám, bude se hodit. Neměj péči ... zařídím to. Řeknu trochu otráveně čímž dávám najevo, že jsem z jeho způsobu boje dost znechucený. Pak se podívám na ty dva ANBU a zašklebím se. Takže... dnes je váš šťastný den. Můj úšklebek se změní v ďábelský škleb, když nakročím jednou honou v před a pruce zvednu svou pravou ruku ohnutou v lokti. Snad to chvíli vypadalo, jako bych se je chystal zabít kunaiem, ale ten v ruce nemám. Namísto toho mám zvednutý ukazováček a prostředníček do jednoruční pečetě Magen: Baku! (Démonická iluze: Požírač snů). Načež jim tak trochu udělám "bordel" v hlavě. Mé úžasné "malé Tsukyomi" je dostane do stavu, kdy budou minimálně půlhodiny, ne-li déle "mimo-provoz" (a to to ještě tlumím, mohl bych jim taky z mozku nadělat salát). Pak jen kývnu na Suie, že jsem opět hotov a přijdu ještě k tomu třetímu nebožákovi co bojoval se Suiem a mrazivým hlasem (tak aby to Sui slyšel). Pokud se nás pokusíte pronásledovat a budeme spolu bojovat, tak už živí nevyváznete a budeš stát proti mě. Já narozdíl od Suie nebudu mít problém s tvou likvidací. Ber to jako varování. Sleduji ho mrazivýma očima, a když se otočím na Suie, tak z mého pohledu pochopí, že tohle myslím smrtelně vážně a příště už Suiovi nedovolím bojovat takovýmto způsobem. Jdeme. Řeknu jen stroze hlasem hluboko pod bodem mrazu zatímco si upravím klobouk na hlavě. Poté vyrazím a sharingany ponechám aktivní a zůstávám ostražitý (z velké části kvůli Suiovi). |
| |
| Druhá zkouška Postupujeme v klidu lesem, když mě Hibary zastaví a společně s Michi mi vysvětlí situaci. Zdá se, že jsem narazily na tým bojující s někým silnějším o svitek a tak se začneme všichni domlouvat co a jak. No přesněji se domlouvaly Hibary s Michi a jelikož mě pak přehlasovali, souhlasil jsem s nimy, ale ještě jsem k tomu pár slov dodal. "Dobře tedy, ale doufám že nebudete proti když trochu pozměním plán . Zaútočíme podle situace, ale nejdřív nás budu krýt technikou skrytí v mlze. Hibary se může orientovat podle čichu, Michi má Byakugan a já mam na to speciální výcvik. Pak už uvidíme podle situace." Nevím, jestli budou souhlasit nebo ne ale pořád je lepší když budeme krytí mlhou než aby jsme zaútočily jen tak spřímá. Každopádně nemáme čas na domlouvání, takže to beru tak že nikdo neměl nic proti. Potichu se přiblížíme k místu bojiště a teprve až Michi , tak vyrazíme. Ještě než Hikaru vyběhne, složím potřebnou pečeť a okolo bojiště se rozplyne hustá mlha, která zaslepuje nepřátelům zrak. Kirigakure no Jutsu (Technika Skrytí v Mlze) Počítám že Hikaru si už poradí sám, takže vyběhnu z úkrytu a zaútočím na nejbližšího nepřítele. Můj zrak v mlze velmi dobrý ale stejně tak je na tom i Hibary , pouze u Michi vím určitě že má daleko lepší zrak než my dva. Zaútočím na prvního nepřítele, kterého uvidím a to silnou Taijutsu technikou, která už je několik let tradičným kombem v Listové. Konoha Senpū (Tornádo z Listové) |
| |
| Fugaku Zneškodnění nepřátel nejspíše dopadlo úspěšně. Teď už jste ale každou noc spali pod Siuovým krystalovým štítem. „Už nechci žádné podobné překvapení...“ odpověděl vždy, když si se ho pokusil přemluvit o zrušení, Pod štítem totiž bylo nehorázné teplo a dusno. Spal si vždy půlku noci a také tě pěkně bolej záda z převalování. Úplný mor však začal, když jste vstoupili do pouště. Sice se ti ho třetí noc v poušti podařilo přesvědčit, ale ty tři noci byli neskutečné. V poušti jsou noci chladné, ale jelikož jste se vždy utábořili před ochlazením, pod štítem zůstával vždy stejný vzduch. Písek si také shledal velmi otravným co se týče noci. Po jedné noci ho máš všude a nemůžeš se ho zbavit. Je to klasický jemný pouštní písek, takže ti zaleze až do... no prostě všude. |
| |
| Písek v prdeli a vedro jak v prd... taky: Cesta je děs a běs, v duchu proklínám Suie za tu jeho proklatou opatrnost. V poušti se nás snaží systematicky uvařit a teprve třetí den tedy noc, ho donutím, aby zapoměl na ten svůj krystalový štít. Kategoricky se přesunu mimo něj, ať si pod ním chrápe sám. Do tohoto já už nevlezu. Pak, když už jsme nedaleko Suny, tak se však rozhodnu promluvit se Suiem o trošku podstatnějších věcech, než je to zda spát či nespát pod tím jeho štítem. A sice o boji s Ichibim: Hele Sui, trochu jsem přemýšlel. Může se stát, že Ichibi někoho z nás dostane do pasti. Slyšel jsem cosi o tom, že Gaara uměl rozdrtit pískem člověka napadrť a nedalo se z toho jeho "Pouštního pohřbu" či jak se tomu říkalo zmizet ani problesknutím. Tak mě napadlo, že by se dalo použít Kuchiyose. Normální i reverzní. Uděláme na sobě Kuchiyose značky a pak v případě nouze může jeden toho druhého přivolat k sobě, či se přivolat k němu - kdyby byla potřeba rychlého zásahu. Na krátké vzdálenosti to bude sotva účinější než problesknutí, ale vzhledem k tomu, že je to časoprostorová technika, tak by nám to mohlo zachránit tu a tam krk. Je to rozumné a proto to uděláme, nechci o tom diskutovat a doufám, že přínosnost toho chápeš. Celou dobu jsem mluvil chladně a dávám najevo, že o "tomto" diskutovat nehodlám. |
| |
| Druhá zkouška Postupujeme v klidu lesem, když mě Hibary zastaví a společně s Michi mi vysvětlí situaci. Zdá se, že jsem narazily na tým bojující s někým silnějším o svitek a tak se začneme všichni domlouvat co a jak. No přesněji se domlouvaly Hibary s Michi a jelikož mě pak přehlasovali, souhlasil jsem s nimy, ale ještě jsem k tomu pár slov dodal. "Dobře tedy, ale doufám že nebudete proti když trochu pozměním plán . Zaútočíme podle situace, ale nejdřív nás budu krýt technikou skrytí v mlze. Hibary se může orientovat podle čichu, Michi má Byakugan a já mam na to speciální výcvik. Pak už uvidíme podle situace." Nevím, jestli budou souhlasit nebo ne ale pořád je lepší když budeme krytí mlhou než aby jsme zaútočily jen tak spřímá. Každopádně nemáme čas na domlouvání, takže to beru tak že nikdo neměl nic proti. Potichu se přiblížíme k místu bojiště a sleduji co se tam vlastně děje. Zatím na ně neútočím ale sleduji jak kdo je silný a jak si vedou v boji proti tomu silnějšímu. Doufám že jsem nenarazily na ty nejsilnější maníky z celé zkoušky.....chci si šetřit síly na těžší soupeře. |
| |
| Chuuunin Exam Dnes vám štěstí přeje. Podle toho. Co jste slyšeli, jste narazili na tým, který má u sebe jeden svitek a právě jde po druhým. Je to tým z Kirigakure no Sato. Odhadujete je asi tak na patnáct let v průměru. Předvedli pár slušných technik, ale není to nic moc extra. Museli mít štěstí, nebo narazili na svého přítele, který jim svitek „daroval“. Dva z nich ovládají Suiton a jeden pouze taijutsu. Ale jejich protivník také není nic extra, takže to je vcelku vyrovnaný boj.Jejich spolupráce není na vysoké úrovni. Útočí velmi přímočaře a většinou odhalují svůj plán hned. Zkušenější oko ho dokáže rozpoznat během několika okamžiků. Nakonec se jim ale podaří ninju přelstít, seberou mu svitek a on pomalu odchází zpět hlídat hranice. Ten tým je velmi zadýchaný a vyřízený. Nemají už moc sil, a tak se přímo na místě boje usadili a začali se radit. Je jen na vás, v jakém momentu mého příspěvku zaútočíte či nikoli (jestli vůbec). Samozřejmě se ale události po útok odvíjejí jinak. Z technik které předvedli: Mizu Bushin no jutsu, Mizu Rappa, Mizu Shinme (vodní střela – z pusy vyprskne proud vody, který může odhodit protivníka). |
| |
| Připravit, do útoku Souhlasím s Toshim na vytvoření mlhy jako krytí místo bomb, jdu na své místo a pozoruji boj. No, mají pár slušných technik, i když nic moc i jejich soupeř má spíš převahu spíše v chakře. Takže nindžové z mé bývalé vesnice, nejspíš už vesnice přestala s těmi pokusi a nelidským výcvikem, no nic dva chlápci co ovládají vodní element a jeden taijutsu chlápek, jejich týmová spolupráce je spíše začátečnická až lehounce pokročilá, útoči a nejspíš i jednají přímočaře a nemají očividně smysl pro udržení svého plánu v tajnosti. Ha, takže mají už jeden svitek? To má být vtip? Určitě měli jenom kliku na soupeře, který byl z jejich vesnice a dal jim bez boje svitek. Opravdu Skrytá mlžná upadá až pláči. Tse, nejspíš těm chlápkům dám pocítit naši morálku, morálku toho co přežil výcvik v Krvavé mlžné, i když bych správně měl být rád, že už nedělají takové hnusárny jako dřív. Naštěstí se uklidníme (já i Sakki) a sledujeme bitvu až do konce. Osobně jsem sázel na toho chlápka z hranic, ale tohle nám prospěje víc. Souhlas, navíc máme nejspíše trochu kliku, že jim očividně došel plyn a že si ti blbci dávají odpočinek zrovna tady, fajn můžeme to spustit. Počkám ještě chvíli(až se ten pohraniční nindžů dostatečně vzdálí), dám signál Toshiovi, počkám na mlhu a pěkně potichu vyrazím směrem k nim, pěkně ukrytý v mlze. Musím si dát pozor, i když jim došla štáva, jsou ze skryté mlžné, takže možná mají nějaké zkušenosti v boji v mlze. Nejdříve se snažím vyřídit toho, který podle mě má nejvíc energie, nebo pokud si nejsem jistý zaútočím na toho nejsilnějšího (hádám, že je to ten co použil Mizu Shinme) pak toho taijutsu chlapíka, orientuji se pomocí čichu a svého výcviku- tudíž na 100% bych neměl omylem zaútočit na Toshiho a on by mne zas neměl zaútočit omylem na mně (konec konců mně nikdy neporazil v tichých pohybech). Pokud ucítím, že na můj cíl chce zaútočit Toshi tak mu jej nechávám a útočím na druhého. Útočím jenom taijutsu, hlavně na body kde je rychle omráčím(hlava a mícha), dál reaguji podle situace, v nejhorším případě použiji Futon: Ookikaze (velký vítr), ale jenom pokud není v dosahu Toshi, dál reaguji dle situace. |
| |
| Fugaku Sui se na tebe pobaveně ohlédl. „Čekal jsem, kdy přijdeš s něčím zajímavým. A myslím že je to výborný nápad...“ asi tak pět sekund přemýšlel a potom se mu obličej rozzářil. „Mám plán...“ Udělal pečetě a provedl „Kuchyiose no Jutsu!“ „Tato technika bude dosti náročná – člověk se tuším těžko přivolává. Navíc si ani nepamatuji jak vypadá taková smlouva... Bude to spíše takový experiment, ale pokud vyjde, vysokorychlostní technika je na světě.“ Když si se koukl, co přivolal, uvidíš lahvičku s inkoustem, štětec, zvláštní papír a také knihu. „Posaď se, toto bude na dlouho...“ a nabídne ti místo vedle něj na krystalové podlaze. Je to dobrý nápad, jelikož je krystal studený. Poté začne pracovat. Roztáhne zvláštní papír a během pár minut na něj načmárá zvláštní znaky. Poté se kousne do prstu tak, aby začala téct krev. Tou potom napsal svoje jméno na volné místo. „Teď ty...!“ vybídl tě a ukazuje ti místo, kam by jsi se měl podepsat. ( Myslím že tu techniku chceš, takže to beru tak, že jsi to podepsal) „Pokud se nepletu, používáš kresby velkých zvířat, takže by jsi měl mít při ruce štětec že? Musíš si teď někam nakreslit pečeť, jako potvrzení smlouvy. Vždy když na té pečeti bude tvá krev, smlouva se zaktivuje a můžeš tu techniku použít. Když to uděláš tímto způsobem, přivoláš mě k sobě. Hele, pokud jsi těm dvěma nelhal, nemáš podepsanou žádnou smlouvu ne? Protože pokud ne, tak ta technika může fungovat i obráceně. Přivoláš se ty ke mě. To uděláš tak, že jednoduše použiješ Kuchyiose, aniž by jsi krví aktivoval smlouvu...“ ( na případné dotazy ti odpovím poštou, abychom to nezdržovali...) Sui ti odmítal svůj plán sdělit, prý ho ještě musí domyslet. --- Už jsou to dva dny, co jste sepsali smlouvu. Cestování bylo i poté jednotvárné a nepohodlné.Ale dnes je to konečně tu. Vyrazili jste časně ráno a už při východu slunce jste z dálky spatřili hradby Suny (myslím, že to je taková ta velká skála :D). „ no nic, konečně jsem domyslel ten plán. Jelikož mám k tomu démonovi osobní vztah a v Suně mě už znají, mohou předpokládat, že přijdu sám z osobních důvodů. Myslím si, že ten Jinchuuriki vyzvu přijme a pokusí se ubránit vesnici. Pokusím se ho vylákat někam do okrajové části vesnice. Nebudou ho moc podporovat – mohli by si ho tím sami zabít. Znají moji sílu a on nebude chtít riskovat, aby se ke mě někdo přiblížil, kromě jeho. Po mé minulé návštěvě no... hodně lidí nedopadlo dobře. On ale ví, jak se proti mé hlavní technice bránit, takže ho budeme muset dostat jednoduchým způsobem. Dostat se dovnitř by neměl být problém...“ //Je dosti možné, že to co jsem napsal nesedí k "zákonům" Naruta. Ale teď se mi opravdu nechce hledat, jak by to mělo opravdu fungovat, takto prosím berte tak, že to takhle je (co se týče přivolání lidí). |
| |
| Do Suny Mého návrhu se s vervou zhostil Sui, což mi vyhovuje. Sice bych to dokázal taky, ale proč se namáhat, když to Sui "tak rád" udělá. Podepíšeme kontrakt spolu, načež si namaluju na levé zápěstí (zespoda, tam kde si sebevrazi obvykle podřezávají žíly) příslušnou pečeť, kterou natrvalo připevním ke kůži pomocí chakry, tak aby se nerozpila, či nesetřela. Odstranit již půjde jen pomocí chakry. Ne - kontrakt se zvěří ještě nemám, ale to by na to nemělo vliv. Každé provedení kuchiyose se vztahuje na tu smlouvu, kterou v případě použití techniky užíváš. A platí to i pro reverzní kuchiyose - stačí jen rukou klepnout na pečeť kterou užíváš - bez krve samozřejmě, a přivoláš se. Domluvím a sbalím si své "malířské" náčiní. Asi bych, kdybych měl chuť ještě Suie opravil v tom, že se nejedná o vysokorychlostní, nýbrž časoprostorovou techniku s velmi omezeným použití. Následovaly ještě dva dny jednotvárného cestování a pak se konečně ocitneme u Suny, kde mi Sui popíše svůj plán. Chvíli mlčím a snažím se trochu promyslet to co navrhuje, ale nakonec jen kývnu a řeknu:Fajn... jak chceš, hlavně mě nenechej moc dlouho čekat a jakmile začneš boj, tak mě neprodleně přivolej. Poté užijeme naši nacvičenou taktiku a co nejrychleji to vyřídíme. Alespoň máme tu výhodu, že ho nemusíme zajmout, ale musíme ho rovnou zabít. To vyřeší většinu problémů a aspoň nebudou mít tolik důvodů nás pronásledovat, jako kdybychom ho zajali. Poté následuji Suie až k branám Suny a aktivuju sharingany, abych se připravil na případný souboj u brány. |
| |
| Fugaku Heh... zabít ho sice můžeme, ale jeho tělo máme stejně přinést. Tak já jdu. Za pár minut tě přivolám. Buď připraven... dodal a potom se rozpad na velké množství malých krystalů, které se zaryly do písku. (o pět minut později) Náhle se ozve Pffff... , objevil se kouř někde, co připomíná náměstí, akorát je to obklopeno fialovo-růžovým krystalem. Podlle předpokladu vidíš Suie a proti němu stojí asi osmnáctiletý kluk. Je vysoký, má bledou pleť, červené vlasy a obrovské kruhy pod očima. Sabaku no Sasori... představí ho Sui. // Je to sice malé, ale dnes ještě nejspíše stihnu odepsat ;) |
| |
| Sabaku no Sasori - představení: Sui mi sdělí ještě to, že máme přinést tělo toho jinchuurikiho, což mě učiní v tu ránu "rozmrzelým". Ksó... taková otrava, to nás bude nahánět půlka Suny jen proto, že ho budou chtít aspoň pohřbít... proč jim to tělo sakra nemůžeme nechat? Kčertu - to bude zbytečná komplikace... Pomyslím si nakvašeně, ale nedám nic znát. Fajn..., odpovím chladně těsně předtím než Sui zmizí a připravím se duševně na souboj. Doufám, že ten jinchuuriki bude aspoň co k čemu... potřebuju soupeře na úrovni... (o pět minut později) S hlasitým Pfff se objevím vedle Suie v místě, kde je asi "normálně" náměstí, ale momentálně je tam velká růžová bariéra z krystalu //snad jsem to pochopil správně// uvnitř které jsem já, Sui a... ten jinchuuriki. Vypadá skoro jako Yondaime Kazekage za mlada..., vzpomenu si matně na podobiznu Gaary, kterou jsem kdysi viděl v knihovně při studiu. Sabaku no Sasori? Hmm...., nehnu ani brvou a podívám se na mladíka pročež se představím též: Uchiha Fugaku. Své jméno pronesu chladným hlasem, trochu si pohrávám s myšlenkou rovnou zkusit uvrhnout toho jinchuurikiho do genjutsu, ale protože tomuhle souboji (už zase) velí Sui, díky tomu, že se s tím Sasorim znám, tak si to odpustím a vyčkávám. Tak fajn... už jsme se představili, teď přijde na řadu výměna názorů a nakonec ho zabijeme a jeho tělo odsud odtáhneme jak krkavci... to je fakt ubohé. V duchu si zhnuseně odfrknu, nemám problém s tím ho zabít, co mi vadí je představa, že soupeře, který dle všeho bude silný a respektuhodný budeme pak vláčet přes půl kontinentu a neprokážeme mu ani ten elementární tím, že mu neumožníme být pohřben doma. Nevím... tohle se mi na tom nelíbí, ale samozřejmě jsem pořád moc malý pán na to abych to řešil. Ubohé... vážně ubohé, pokud má rodinu, měla by za něj držet smutek. Navíc je jinchuuriki a určitě v tomto věku už má respekt vesnice. Tím, že zdrhneme i s jeho tělem... nebudou ho moci pohřbít a půjdou po nás jak slepice po flusu. Zbytečné další ponížení soupeře... no... ale co se dá dělat? Nic. Ne že bych měl nějak vytříbený morální kodex, ale přeci jen soupeře, kteří za to stojí a tohle vypadá na prvního takového, respektuji - i když to nemění nic na tom, že ho zabiju - a myslím si, že by měl být "nějaký ten" respekt prokázán i navenek. Navíc ... jeho tělo patří i duše patří vesnici a jeho rodině. Je mi ta představa brát jeho tělo... zkrátka nějak odporná, přijde mi to (narozdíl od toho, že ho zabijeme) nějak nemorální a odpudivé. |
| |
| Příprava na bitvu Potichu sedím přikrčený na velmi dobře ukrytém místě, odkud pozoruji genninský tým bojující s nějakým chunninem. Nevím proč, ale připadalo mi, že ten tým je o hodně slabší i mladší než jsme my a právě to by mohla být naše výhoda. Jsou celkem nesehraní a unavení po prvním boji, takže by to neměl být zas tak velký problém ukořistit nějaký dva obyčejné svitky. To nebude tak těžké......krytí mlhou je dobrý nápad, kord když oba dva zvládáme se v té mlze pohybovat ale otázka je, jestli to dokážou i oni ??. Samozřejmě mě napadlo že geniny ze Skryté Mlžné dostávají automaticky výcvik pohybování se v mlze, ale v duchu se modlím aby jsem se mýlil. Ta mlha má být naše výhoda, která by nám měla rapidně zvýšit šanci k získání svitku, ale to záleží jen na tom, co nepřátelský tým umí. V pokleku sedím schovaný v křoví a teprve až mi dá Hibary signál, složím pečeť na mé krycí jutsu. Kirigakure no Jutsu (Technika Skrytí v Mlze) Jakmile složím pečeť všude okolo nás a také i okolo nepřátel se rozprostře hustá mlha, která normálnímu člověku zhoršuje zrak. V tu chvíli jsem uslyšel rychlý pohyb vedle mě a bylo mi jasné že Hibary vyrazil vpřed. Já jsem vyběhl chvíli po něm ale šel jsem na úplně jiného protivníka a pokud se nemýlím tak to byl ten s vodnímu technikami (ten druhý). Jdu jeho směrem a jakmile jsem dost blízko, vyskočím do vzduchu a provedu své známé Taijutsu kombo. Konoha Daisenpū (Obrovská bouře z Listové) V podstatě jde o techniku, která kombinuje tři rychlé kopy a posílá tak nepřítele do vzduchu. První kop provedu z otočky mířející někam na nohy za účelem podražení nohou a to by se mělo i povést, jelikož kop díky otočce nabere velikou sílu. I kdyby to nevyšlo, stejně provedu druhý kop, který je ještě rychlejší a ten mířím na břicho. No a zakončím to třetím úderovým kopem, mířející někam na hlavu nebo ke krku tak abych nepřítele omráčil či mu alespoň způsobil co nejvíce škod. Samozřejmě nejsem tak silný abych mu způsobil nějaké smrtelné zranění či ochromení a tak se nemusím bát, že by se něco takového stalo. |
| |
| Chuunin Exam Těm třem jste dali úplně v pohodě na prdel. Nakonec jste z nich ten svitek vymlátili a teď leží na zemi jako beránci. Možná se rozmýšlíte co s nimi, ale ať děláte co děláte, náhle se ozve to posvátné „Pffff“ Pokud se otočíte tím směrem, uvidíte tam mladého muže s fanatickým úsměvem ( odkaz ). „Nemůžu ověřit, že mám takové štěssstí. Rovnou dva svitky a ještě u takových lůzrů jako jssste vy...“ Pokud se mu zadíváte na čelenku, je tam znak Kirigakure no Sato. „To jssste opravdu tak naivní, že si myslíte, že nevím, kde je holka? Vylesss, pokud se nebojíš...“ Pokud Michi nevyleze, vyjedou ze země dva hadi a kompletně tě znehybní. Přesněji ti obmotají ruce, nohy a hlavu jednoho z nich máš pořád výhružně před obličejem. //Omlouvám se za délku. Jsem unavený, ale něco jsem vám slíbil a tak to chci dodržet. |
| |
| Chuunin exam - We won! And we fell down from the top.. V klidu to celé sleduju. Mám se na ně jenom dívat, maximálně v případě, že by byly problémy, tak bych pomohla. Ale probíhá to v klidu, nejenom v klidu, vlastně velmi dobře. Možná to bude už tím, že tenhle útok je trochu zákeřný, když oni před chvílí bojovali, a teď se kolem ještě rozprostřela mlha díky Toshimu. Kluci si vystačí v klidu za pomocí taijutsu (čemuž akorát za pomocí Byakuganu zpoza stromu přihlížím) a v závěru ti tři leží na zemi, lehce vytuhlí. Hehe, no jo, o tom to je, tahle zkouška - bylo to krutý, ale měli ste dávat pozor.. Zazubím se a pomalu se šinu zpoza stromu (protože není kam spěchat, že) když v tom se ozve pufnutí, což mi nepřijde jako moc "dobrý" zvuk, a já se rychle schovám tam, odkud jsem před chvíli lezla, tedy za strom. Toho chlápka díky svému rozhledu uvidím okamžitě po tom, co se objeví. Trošku se otřesu, jak mi přejede mráz po zádech, když uvidím jeho obličej. Brr. Nechutnej slizoun. A ty mastný vlasy.. Kirigakure? A z kterého je týmu? Zjevně si dost věří, když mluví o těch svitcích - jako jo, asi bude dost silnej, ale že by si myslel, že když je na stejné úrovni jako my (teda měl by být), a když my jsme oproti němu tři.. Jak o mě ví? Trošku se zarazím. Ale na druhou stranu, možná to tak udivující není. Třeba já mám Byakugan, a taky ho vidím, tak co já vím, jestli existuje i něco podobného.. Buď to jenom odhaduje, a nebo mě fakt vidí. No, každopádně, já se svými jutsu nemám moc šanci na útok ze zálohy - jsem typ na blízko, takže jestli o mě fakt ví, tak asi nemá cenu se schovávat.. Stále z něj nemám nějaký velký strach. Prostě si asi jen trochu věří, to je otho. My jsme tři a víceméně už nad rámec genninů, co by se tu měli nacházet. On by na tom mohl být podobně, ale tak od toho my chodíme pospolu.. Kde vůbec nechal svůj tým? Toshi a Hibary by mě za to možná nejradši proflakovali, ale trvá jen chvilku, než zpoza stromu vykoukne moje fialová hlava a já se pomalým krokem vydám k nim - ovšem Byakugan mám aktivovaný a hlídám si sebemenší změnu v chakře toho chlápka, protože to by znamenalo, že bude používat jutsu. A v takovém případě bych nahlas vykřikla.. "Soráč, hoši," omluvně se pousměju a mávnu rukou směrem k Toshimu a Hibarymu. Vzhledem k naběhlým žílám u očí může můj úsměv vypadat.. No.. Poněkud zvláštně, řekněme. I když jsem šla k nim, zastavím se asi deset metrů od kluků (ať už jsou u sebe či ne) a pohlédnu na toho chlápka. Teď se ukáže, jak moc jsem přímá. Sice jsem nedůvěřivá.. Ale obvykle se to nezdá. "A ty seš jako kdo, že si takhle věříš?" Ukážu na něj prstem a upoutám na sebe pozornost. S mým padesáti metrovým absolutním rozhledem (až an ten jeden bod, no) bych se měla v klidu vyhnout libovolnému jeho útoku, především v taijutsu, ale i v ninjutsu (ovšem pokud by použil ty hady ze země, bylo by to na mě asi přeci jenom moc rychlé, na rozdíl od Toshiho nejsem takový rychlík). |
| |
| Nový boj, tvrdý soupeř Ti maníci z Kirikagure odpadli po pár dobře mířených ranách (což mně trochu naštvala, jak jsou dnešní nováčci ze skryté mlžné hrozní) a my s Toshim už jenom hledáme svitky(hádám, že máme mezi sebou tak 2-3 metry rozestup). Tse, tohle má být nějaká kvalita skryté mlžné? Je to jasný další idioti co spoléhají akorát na štěstí. No, zabíjet je kvůli tomu nebudu, i když bych byl možná v právu. Svitky, co jsme našli si vezme oba Toshi, jak jsme se již dohodli předem, když v tom uslyšíme oba „Pfff“ a objeví se nějaký další maník z Kirikagure(tentokrát o poznání mnohem silnější), co má trochu namyšlený keci (možná úměrný jeho síle). Trochu mám starost o Michi, ale ta naštěstí (chvíli před tím ji ucítím nosem, možná cítím ty hady, ale nejspíš je považuji jen za lesní zvěř)se po chvilce objeví. A kde se tady objevil on? Má trochu namachrovaný řeči, ale nejspíš nebude jen tak plácat do větru. Má sílu i zkušenosti, ale to mně aspoň trochu zbavilo vzteku(tedy do chvíle než uslyším tu část s Michi, pak zas mám menší, kontrolovatelný vztek) na ty předchozí tři. Doufám, že Michi nic, jinak si to slízneš šmejde! Áá, ještě že tak, ale stejnak si to udělala moc unáhleně. Seš moc zbrklá. Pak řeknu trochu šeptem. Kolik jich tu je? Možná jsem rád, že ti nic není, ale nemůžem vědět kolik jich tu je, ale to jsi celá ty. Moc dobrá otázka, jak pak se jmenuješ šmejde? Nejpíš čekám na jeho jméno, pokud jej řekne sám se představím, Mé jméno je Hibary Kyoya“ a rychle po něm hodím šest shurikenů (tři z každé ruky) a pak rychle ještě pravou rukou hodím tři kunaie, pokud své jméno neřekne(třeba se začne chechtat) tak je stejnak hodím, ale stejnak čekám, že tomu uhne nebo to vykryje. Fajn, pěkně si tě prostuduji, nejspíš tomu uhneš, nebo odrazíš, ale pak ti zbude jen obrana, avšak mezi tím ti Toshi udělá menší uvítání. Toshi, sejmi ho.! Dál dělám Toshimu krytím, posílám jej dopředu, jelikož je z nás nejrychlejší a měl by být schopný se od tamtu dostat, i kdyby to byla past. Pokud se bude muset Toshi stáhnout vytáhnu svoje tomfy a kryji jej, pokud ucítím pomocí svého nosu jeho hady hodím po nich pár kunaií, avšak se snažím pozorovat nepřítelovi pohyby a pěkně je prostudovat, dál reaguji podle situace a nejpíš používám i ninjutsu(jaké je na Pj).
|
| |
| Fugaku Sasori se na tebe pobaveně podívá. „Uchiha? Jo, to jsou ti chlapíci s červenejma očima... Slyšel jsem o tom, že jste dosti nadějní na Genjutsu. No, to si tady moc nepobavíš. Pokud chceš přežít, budeš muset předvést něco více, než jen iluze. Ty na mě neplatěj...“ Poté si prohrábl delší rudé vlasy. Vylétlo z nich velmi moc malých zrníček písku, které teď poletuji před jeho očima. Náhle však Sasori vyvalí oči. Všechno se seběhne během desetiny sekundy. Vůbec nevíš co to, ale najednou si ucítil malou pichlavou bolest v okolí srdce. Téměř v tu samou chvíli se objevíš asi o dva metry vedla před Suiem. „Sakra, podcenil sem ho...“ ujede mu mezi zuby. Je slyšet jeho překvapení. „Tak co krystaláku. Od tvé poslední návštěvy jsem trochu zesílil. Ale s tím si přeci musel počítat. Dneska zaplatíš za to, co jsi udělal mejm rodičům! SVINĚ!!! “zařve a dá dlaně k sobě, až to pleskne. „Sakra, připrav se Fugaku..“ procedí opět Sui. Vypadá to, že není ve světe zrovna populární. Nejdřív ten listovej ninja teď Jinchuuriki Ichibiho. Mezitím co možná uhýbáš, možná útočíš, se rozevlají Sasorimu vlasy a kolem něj ze začne zvedat písek. Po asi třech sekundách po vás začnou lítat hromady písku a pískových shurikenů. O proti tomu zákeřnému útoku před tím je to však docela slabé. Něco ti říká, že se asi na něco připravuje. V jeho očích je vidět nenávist a touha po pomstě... |
| |
| Boj s jinchuurikim Ichibiho - zahájení: Sleduju výstup Sasoriho i rozpačitou reakci Suie. Tak genjutsu na tebe neplatí jo? No však to si ještě ověřím. Na jeho ostatní poznámky nereaguju nijak, ale nevím proč jsem asi na vteřinu polevil v pozornosti a výsledkem byl útok Sasoriho na mě. Menší píchnutí v okolí srdce a následné Suiovo Kuchyiose na mě říkají jen tolik, že jsem to dost podělal. Krucifix do hajzlu s tím pískem! Bleskne mi vztekle hlavou a od teď platí, že sharingan používám hlavně na sledování toku Sasoriho chakry, takže bych prakticky měl vědět o každém jeho útoku s jistým náskokem. Sasori začne řvát na Suie a já už si tu začínám připadat opravdu jako páté kolo u vozu: Koukám Sui, že jsi populární jak osina v prdeli. Asi si taky budu muset udělat jméno. Zajímalo by mě, kolika silným ninjům jsi už zavraždil rodiče? Nejdřív ten z Kusagakure a teď tenhle jinchuuriki. Ksó... Sasori spustí své písečné představení, ale tentokrát už jsem připravený a rozhodně nemám v úmyslu se jen nechat odstřelovat jeho technikami. Tak ti trochu zchladíme hlavu a hlavně ten tvůj písek... Složím pečetě a z úst proti Sasorimu a jeho útoku vypustím techniku Suiton: Mizu Rappa (Voda: Vodní vlna). Jakmile písek přijde do kontaktu s vodou (vycházím z pojetí písečných technik u Gaary), tak se stává pro Sasoriho neovladatelný a jeho technika pozbývá jakýkoliv význam. Ihned po Mizu Rappa složím pečeť a provedu: Kage Bunshin no jutsu (Technika stínového klonu) a stvořím čtyři klony, kterými povedu soustředěný úder na jinchuurikiho. Nejprve dva kloni vyskočí do vzduchu a zeshora, aby zasáhli Sasoriho a blízké okolí co nejvíce oba provedou zároveň Suiton: Mizu Rappa (Voda: Vodní vlna) - tím chci vyřadit veškerý písek, který má na sobě a kolem sebe. Následně zbylé dva klony na zemi složí pečetě a provedou techniku (2x): Katon: Gouukakyou no jutsu (Oheň: Technika velké ohnivé koule). Tento útok má Sasoriho, který by v daný moment neměl být schopen použít písek ze svého okolí (nepočítám tykev, kam se asi voda nedostala), hlavně zaměstnat. Teprve já poté, kryt dvěma ohnivýma technika (přes něž mě nevidí) provedu finální útok: Katon: Bibu no Doragon (Oheň: Dračí Ocas). Za Sasorim (jehož pohyb sleduji sharinganem a dávám si pozor, aby se mi neztratil) se objeví mohutný ohnivý "dračí ocas", který na něj následně spadne a poté exploduje v mohutném ohnivém výbuchu. Jakmile se tak stane tak zruším klony (abych získal zpátky jejich chakru a získal zkušenosti) a počkám až se rozplyne dým. S naprosto "chladným ksichtem" (ten typ co tak vytáčel Deidaru) čekám na to co uvidím a soustředím se hlavně na tok chakry Sasoriho. Tohle je nepříjemné, nemůžu provádět takové útoky neustále, protože tenhle soupeř bude mít hodně chakry. Navíc... až se zjeví... pokud se tak stane Shukaku, tak to začne pořádně lítat. Pokud se tu Shukaku objeví, mohl by docela poničit Sunu, přeci jen... jsme na okraji vesnice. Sui... ty blbče, takhle se vybírá bojiště? Ksó... Jsem nespokojený se situací, ale navenek jsem chladný jak kus ledu, který ani pouštní vedro nerozpustí. |
| |
| Nový soupeř Moje taktika s mhou celkem působivě vyšla a tak není divu, že jsem nepřítele bez problému vyřídily. Prohledáme vyřízené ninji ze Skryté Mlžné a oba dva svitky si vezmu k sobě. Zastrčím si oba svitky do dvou tajných kapsy po obou stranách, které jsou zadělány zipem. Ještě jednou zkontroluji kapsy a pak se pohledem obrátím k vyřízenému nepřátelskému týmu. Možná by nebylo špatné je nějak svázat......ale stejně bych se na ně jednoduše vyprdl a jednoduše bych šel po dalším týmu s posledním svitkem. Zrovna jsem se obrátil na Hibaryho a chtěl se zeptat, co budeme dělat s těmi poraženými, když jsem odněkud uslyšel známý zvuk. Otočil jsem se a spatřil nějakého slizouna z Kirigakure, který ihned začal s blbými keci. A tohle má být jako co ?? ......kde má zbytek týmu a co tu vůbec dělá ??......a jak to že ho Michi neviděla Byakuganem ?? Nehnutě stojím a přitom si ho očima prohlížím, jako kdyby byl nějaký obyčejný gennin ale to zcela určitě není. Už od prvního pohledu jde vidět, že je silný a proto ho nesmíme brát na lehkou váhu. Ani nemusím mluvit, jelikož dvě zásadní otázky už moji společníci položili a teď už jen čekat na odpovědi. Mezitím se ale bude určitě ještě něco dít a v tu chvíli kdy po něm Hibary hodí několik kunaiu, jsem vycítil tu správnou situaci. Dokonce i Hibary mě upozornil že právě teď je ta nejlepší šance jak toho slizouna přivítat a proto jsem se rozhodl, že jí plně využiji. Rychlým pohybem ruky složím jednoduchou pečeť pro uvolnění své vysokorychlostní techniky a potom se "přemístím" přímo k němu. V tu chvíli se sehnu a následně udělám rychlé i silné kombo, které vypadá velmi zvláštně. Jagujī senpū (Výřivé tornádo) V podstatě je to podobné kombu, díky kterému vyšvihnul Gaaru do vzduchu a díky kterému použil Omote Renge. Až na to že to jsou pouze tři tvrdé kopy, takže to nepůsobí takovou zátěž jako normálně. (Omlouvám se, ale popisovat se mi to nechce, tak se dyž tak podívejte na anime Naruto 48). Všechny tyhle tři kopy jsou provedeny ve vysokorychlostní technice, takže by to mělo být celkem rychlé a špatně odhadnutelné. Navíc pokud nepřítel nezná naše pohyby a moje schopnosti, měl by být celkem překvapený, že dokáži vyvinout až takovou rychlost. |
| |
| Fugaku Technika dračího ocasu se ti nepovedla na sto procent, ale i tak to byla pořádná šlupka. Písek je najednou všude. Pokud si rychle nezakryješ oči, můžeš na několik sekund oslepnout. Jakmile oblak kouře přejde, zjistíš dvě věci. Nikde nevidíš Suie a ani Sasoriho. Tam kde stál předtím je jen hromádka písku. Do dálky moc nevidíš, protože písek ještě pořádně neslehl a místy ještě poletuje. Ano, výbuch se odrazil od stěn křišťálu a tlaková vlna teprve teď doznívá. Už teď ale slyšíš smích Jinchuurikiho. „Hahaha… To nic víc opravdu neumíš? Taková ubohost! UCHIHA FUGA…“ Náhle ztichne. Konečně se písek usadí. „Kde je? Kde je sakra ten krystalák?“ mluví si sám pro sebe a očividně hledá Suie. „Tady ještě před chvílí byl! Ksó KDE SI TY SRABE? VYLEZ TY ZASRANEJ ŠVÁBE!“ Na někoho s červenými vlasy a hubou plnou písku umí pěkně řvát. // Upřesnění pozice Jinchuurikiho: Vznáší se na písku patnáct metrů nad zemí. Chuunin Exam Ten divnej chlápek se začne smát. A to je jedna z nejhorších věcí, které jste zažili Tentokrát to byl hnusný, slizký a morbidní fanatický smích, až vám z něj naskočila husí kůže. Udělá asi pět centimetrů dlouhý krok do strany, čímž se dostane přesně do prostoru mezi hozenými zbraněmi. Toshibo rychlost ho překvapila, dokonce dostal první zásah, ale potom už Toshibo čekal blok, sevření a hodil ho zpět vedle Michi. Takže teď je Michi mezi vámi. Prohrábne si své černé vlasy a pokračuje svým hrozným jazykem: „Na vásss není potřeba sssi věřit ssspratkové…! Vásss si podám levou zadní a potom sssi vemu vaše sssvitky. Jenom mi, staronov… eee nejlepší generace ninjů z Kirigakure no Sato máme právo stát se Chuuniny!“ Potom dal ruce do pečetě hada. Z rukou mu potom vylezou dva hodně dlouhý bílí hadi a velkou rychlostí útočí na Hibaryho a Toshibo. Těm nezbývá nic jiného, než se odloučit od Michi, na kterou zaútočí jinou technikou. Jeho krk se hrozně prodlouží a jeho hlava letí přímo proti Michi. |
| |
| Boj se Sasorim - kapitola II: Požírač snů Hmm? Mám přivřené oči a levou rukou si kryji obličej. Všude kolem je písek a já vidím úplné kulové sharingan, nesharingan. Výbuch doznívá a prach zvolna usedá a před sebou ... trochu nahoře slyším hysterický smích toho jinchuurikiho. Ta poslední technika nebyla úplně stoprocentní, asi ... takže... Podívám se na Sasoriho, který teď zuří z toho, že nemůže najít Suie. Co máš za lubem krystaláku? Jsi dotonář, takže jsi se schoval pod zem... ale tady je všude písek, jaktože tedy o tobě Sasori neví? Hm... možná jsi ho kolem sebe taky zkrystalizoval a tak tě necítí. No dobře... ale proč jsi se schoval? Chceš ho překvapit, ale někdo musí odvést jeho pozornost.... jistě. Říkal cosi o tom, že na něj genjutsu nepůsobí... takže je načase se to prověřit. Jakmile Sasori skončí se svým výlevem, tak na něj zpříma pohlédnu a jen chladně řeknu: Neřvi tady jak nějakej přizdisráč. Tady jde panáčku o krk především tobě, takže buď tak laskav a začni to brát vážně. Myslel jsem, že někdo tvé síly a postavení už umí ovládat emoce jako správný shinobi... ale ty ne co? No vlastně bych tě neměl zklidňovat, když svým vztekem probudíš Shukaka, tak se aspoň pobavíme a věřím, že vesničané též... Po celou dobu mu koukám do očí a vyberu vhodný moment, kdy se náš zrak setká napřímo - je očividně rozzuřený, a narážka na vesničany by ho mohla zarazit... a přesně v ten moment aniž bych se jakkoliv hnul (narozdíl od poslední bitky s Washim) provedu svou genjutsu techniku: Magen: Baku! (Démonická iluze: Požírač snů) Ani by neměl postřehnout seslání techniky protože neudělám žádnou pečeť ani nějaký výraznější pohyb. Poté vyberu dostatečně silné "děsy" z jeho vlastní mysli (aspoň i já konečně zjistím co mu Sui udělal) a donutím ho si ty děsy znovu prožít. Součástí tohoto souboje je fakt, že mu Sui zabil rodiče, takže ho budu týrat touto vzpomínkou. A v případě, že použije genjutsu Kai, tak iluzi sešlu okamžitě znovu a tentotkrát mu zobrazím jeho vlastní bezmocnost před okolním světem, vlastní bezmocnost zabránit Suiovi zabít jeho rodiče atd. Někdo tak horkokrevný a emočně nestabilní by neměl být schopen se účinně bránit. A Sui bude mít příležitost zaútočit. Pokud bude má iluze bude "úspěšná", tak jí využiji i krátkému rozhovoru uvnitř genjutsu se Sasorim. V momentě, kdy on uvidí, jak Sui vraždí jeho rodiče tak se jejich těla změní na mě a pronesu: Vím o tvé bolesti. Vím o tom co je v tobě, to jak jsi přišel o rodiče.... nesnesitelná bolest. To monstrum, které ti způsobilo tolik bolesti - Ichibi no Shukaku - to monstrum zprovodím dnes ze světa. Už nebudou žádní jinchuuriki, už nebude žádná bolest a všechna tvá trápení zmizí ve věčném zapomění a ty se opět setkáš se svými rodiči... Vím o tom malém chlapci uvnitř tvé nenávistné masky, vím o tom jak se sám sebe ptáš za co vlastně stojíš a proč jsi musel trpět. Všechy rány budou vypáleny, Shukaku bude zničen a ty vysvobozen ... Genjutsu se snažím udržet tak dlouho co to půjde, abych dal Suiovi to rychle skoncovat. Uvnitř genjutsu je mým cílem nejprve Sasoriho vykolejit, prožít znovu bolest a probudit jeho nenávist, a poté jakmile bude vygradována jí zchladit vlastním promítnutím se do této tak realisticky vypadající iluze. Sám se ještě před zahájením působení techniky připravím na to, že to co uvnitř té iluze uvidím (život jinchuurikiho není nic o co bych stál) rozhodně nebude nic příjemného, abych pak neměl problém se sebekontrolou a nerozhodil mě žádný výjev, který tam stejně jako Sasori uvidím. Obzvláště se obrním proti té části se Suiem, protože to je můj týmový kolega a pokud se tam objeví něco odporného ve spojení s ním, tak chci být na to připraven. Pokud se Sasori dokáže z genjutsu dostat, tak případnému písečnému útoku se bráním buď technikou Mizu Rappa (pokud půjde o nějaký čelní útok), nebo technikou Suiron no jutsu, které sešlu na sebe a uzavřu se tak v kouly plné vody, aby na mě jeho písek (např. Sabaku Kyuu) nemohl. Nicméně především doufám, že v průběhu genjutsu či krátce po něm Sui zaútočí. A konečně, kdybys snad zaútočil přes nějaké ultra-rychlé taijutsu či jiným "čas a prostor nedávájícím útokem", tak použiju problesknutí, aby mě nedostal. |
| |
| Nový boj, tvrdý soupeř, začíná jít do tuhého Sleduji jak se ten maník lehce vyhnul mému útoku a pak zablokoval Toshiho druhej kop. Tenhle chlap je víc než nebezpečném, ale co to žvaní za bláboly? Jakoby se na chvíli přeřekl a málem vyzradil něco hodně tajného. Co to má bejt ta „nejlepší generace nindžů“? Najednou se mi v hlavě ozve nečekaně Sakki: To je fuk, ale dávej bacha, tenhle chlápek je možná silnější než my dva dohromady a nejpíš umí i o hodně víc technik. Jo, to mi taky došlo, takže budeme muset útočit pokud možno ze všech stran, abychom jej porazili. Pořád zůstává otázka, kde má ostatní členy týmu, že by šli každém pro jeden svitek? Raději buď připraveném, nejspíš budu potřebovat tvou sílu a hodně. Dávej bacha, ještě ji neumíš používat všechnu na pohodu, ale teď pozor posílá na nás nějaký hady. Zatímco tak plkám se Sakkim, tak ten mizera zaútočí na všechny z nás, což se mi vůbec nelíbí. Šmejd, ten mně chce fakt vytočit jak útočí na moje přátele, tak se ukaž. Před jeho hadem ustupuji, jeho jed je určitě jedovatý, pořád zůstává otázka jak bude fungovat na můj organismus, ale raději to nehodlám zjišťovat. Ten had je hodně rychlej a ta jeho natahovací hlava už bude u Michi, jenomže jeho tělo je furt na místě, to znamená- mezera v obraně. Házím několik kunaie s výbušnými lístky na jeho tělo co zůstává bez pohybu, nebo by alespoň neměl vidět ty moje útoky. Pokud útoky zasáhnou, měli by mít ostatní možnost k útoku, hadi by měli taky zmizet, ale podle mě to ten šmejd přežije a bude dost naštvaném. Pokud jsem se zbavil toho hada, utíkám k němu a snažím se použít svou techniku Futon: Ookikaze (velký vítr), tak, aby odletěl blízko na Toshiův útok, pokud se něco zvrtne, nebo se mu mně podaří chytit(tomu hadovi omotat kolem mně) tak vyvolám Sakkiho sílu- měla by se mi zvednout chakra, síla i rychlost, o kolik(záleží kolik jí taky vyvolám) nechám na Pj. Dál reaguji podle situace. |
| |
| Fugaku Jak se ukázalo, schopností Magen: Baku je také to, že vidíš uživateli do hlavy, četeš mu myšlenky. Jakmile chytíš Sasoriho do genjutsu, automaticky se ti začne jeho hlas ozívat v hlavě. Takže od to přece zkusil… No nic, myslím že mu nechám chvíli falešnou naději a poté… Jeho myšlenkový tok se náhle zastaví. Je to ve chvíli, kdy se začala Sasorimu ukazovat vražda jeho rodičů. *** Popis vraždy*** Je noc. Sasorimu může být kolem třinácti a zrovna jde spát. Jeho rodiče si spokojeně povídají nad skleničkou Saké, když tu náhle začnou zvonit poplašné zvony. Otec se jde podívat ven. Tam je velký zamet. Všichni pobíhají sem a tam. Ženy vybíhají hledat své děti, které se ještě toulají po venku a muži vycházejí z obydlí v uniformách Suny. Ve tvém genjutsu má svět čtyři barvy (černá, bílá, šedivá a taková červeno oranžová), ale obloha teď není zbarvena ani jednou ze těchto barev. Není to obloha, ale je to nějaká strukturovaná látka velice podobná krystalu. Nejspíše je to přímo krystal, ale genjutsu lehce zkresluje. Náhle si však uprostřed vesnice všimneš čehosi. Je to obří stavba celá z krystalu. Je asi třicet metrů nad zemí a má tvar kopule, kterou ve vzduchu tvoří obří sloupy. Uvnitř je vidět tři osoby. Je to bývalí Jinchuuriki Ichibiho a dvě postavy v pláštích. Mezi tím Sasoriho rodiče vyráží v ninja uniformách přímo k té kopuly. Když k ní dorazí, bitva tam nahoře vrcholí a ti dva muži v pláštích jsou poraženi. Jeden z nich je mrtvý a ten druhý zraněn pomocí krystalu ODLÉTÁ… Náhle se ale stalo něco, co nikdo nechtěl. Ta nádherná stavba se začala bortit a padat přímo na ninjy pod ní. Takto ten muž pohřbil desítky ninjů, včetně Sasoriho rodičů. ****** Během genjutsu slyšíš toto: Co to? Musim to přešuriši… Ne to zvony NÉÉÉ! KSÓÓÓ! Dej to pryč ty hajzle ne Mámi, Tati Nechoďte tam! ZABIJE VÁS TO! Nééé! Nesmíte tam jít. Je tam ten hajzl co chce Shukaka! Ne chuuu pořád je to jenom iluze… Musim ji zničit… Soustředit ohromné množství chakry, a teď uvlo… Né! Zakřičí zrovna když začne padat konstrukce krystalu. Jakmile na něj začneš promlouvat, začne se vytáčet o nekonečnech rozměrů. Ty hajzle! Drž už skara hubu! Počkej až se z toho dostanu! Ti i s krystalkem, tim hnusnym švábem, natrhnu prdel! ZMRDÉ! Být jinchuuriki je pocta! Můj děda byl ten největší děda byl ten největší Jinchuuriki Ichibiho a všichni ho měli rádi a věřili v něj! To samé bude i u mě! To ti řikám na rovinu. Dnes Zemřeš!... Ksó, proč to nemůžu uvolnit!? Zas tak silný to přece není! Ne od toho parchanta!... Na tuto otázku mu zase můžeš odpovědět ty. V čím horším je oběť psychickém rozpoložení, tím hůře se z tvého genjutsu dostává. Je zvláštní, že ti genjutsu ukázalo všechno z pohledu pozorovatele. Sasovi to nejspíš všechno musel sledovat nebo je to vlastnost sharinganu? |
| |
| Boj se Sasorim III - ti dám, že na tebe genjutsu neplatí, Baku rulezz! A prej, že na tebe genjutsu neplatí..., pomyslím si pobaveně. I pro mě je trochu překvapení co toto genjutsu dokáže a kdo ví, jestli to nebude možné rozvinout ještě dál. Možná by se z toho časem mohlo stát genjutsu na úrovni Tsukiomy ... a to bez Mangekyou sharinganu. Itachi byl opravdu talent, že něco takového dokázal vymyslet, musím to aspoň co nejvíc zdokonalit... určitě je v této technice skryt obrovský potenciál. Napadá mě asi 100 000 možností jak tuto techniku dále upravit a jak zní vytvářet techniky nové, ale hlavně přemýšlím spíš o tom, jak tu techniku ještě zdokonalit. Kdyby nebyl tak rozrušenej, tak by se z té iluze dostal poměrně snadno... co to? Trochu se zarazím, když zjistím, že nejenže vnímám jeho vzpomínky s plastickou přesností, ale současně slyším jeho vlastní myšlenky. Aha... proto byl tolik přesvědčený, že na něj iluze působit nebudou, stačí mu nashromáždit dostatečné množství chakry z bijuu a následně pomocí této chakry iluzi rozrušit a rozbít. To je zajímavé, nicméně... v tomto stavu neuvolní vůbec nic. Prohlížím si s chladným výrazem ve tváři co, že se to "tehdy" stalo a nemohu říct, že by mě to nějak zvlášť překvapovalo. Jistě - čekal jsem spíš, že mu Sui rodiče chladnokrevně zabil, zrovna "nehoda" mě nenapadla. Jistě, padli v boji, když Sui usiloval o Shukaka ... sice nevidím jestli zahynul i předchozí jinchuuriki Shukaka, ale dá se to předpokládat. Spadlo to na všechn - těžko mohli mít menší naději na přežití. Což mi připomíná... že jsem taky pod kopulí. Hmm... doufejme, že mi to Sui hodí na hlavu, to bych byl vážně rozmrzelý. Ačkoliv mi hlavou rotuje mnoho myšlenek, tak se snažím hlavně soustředit na ono genjutsu. Je jasné, že pokud se Sasorimu podaří dostatečně zkoncentrovat, tak iluzi se svou zásobou chakry rozptýlý snadno a rychle. Naštěstí se nezdá, že by mu to šlo, do hlavy mu vidím naprosto dokonale a vzhledem k jeho rozrušení to nevypadá na to, že by se byl schopen soustředit dostatečně brzy. Jakmile skončí se svým vzrušeným výlevem, tak ho rozhodím ještě víc: Hmm... čekal jsem něco víc od jinchuurikiho, ale ty seš tak bezmezně slabý, až to skoro bolí. Mimochodem, je ti doufám jasné, že zatímco se tu bavíme, tak můj partner připravuje finální úder? Zkrátka a jednoduše jsme tě dostali a jediný, kdo dnes zemře budeš ty. Musím přiznat, že jsem nečekal, že naše taktika zabere tak snadno, doufal jsem, že se na tobě trochu procvičím, ale vypadá to, že z toho asi nic nebude. Škoda, asi mi zase nezbyde nic jiného, než požádat o trénink Suie, přeci jen je o dost silnější než ty..., ačkoliv mluvím poměrně chladným hlasem, tak je asi jasné, že je tohle směřované k tomu, abych ho vytočil skrze výsměch ještě víc. Organizace mi slíbila, že mi dá sílu a postaví mě před pořádné výzvy... hmm, tak tomuhle se říká "zrada", zatím je to naprostá nuda, asi to přeci jen trošku zdramatizujeme, ať tu není taková nuda. Sice by mě Sui asi chtěl zabít, kdyby to zjistil, ale ... tohle se stejně nedozví, pochybuju, že by mu to ten Sasori vykládal... tak jdeme na to. Do stávajícího genjutsu vložím další: Magen: Kasegui (Démonická iluze: Spoutání kůly) a v iluzi přistoupím až úplně k Sasorimu. Teď jsi spoutaný, takže nesložíš jedinou pečeť, dokonce ani obyčejné spojení dlaní na provedení techniky pro uvolnění genjutsu ti nepomůže. Tohle jak sis mohl všimnout je druhé genjutsu, vložené do toho prvního. Jedním ti vyvolávám z mysli ty nejhorší vzpomínky a druhým, tě spoutám, aby jsi se na to musel dívat a nemohl se ani hnout. Přejdu do více učitelského tónu, skoro milého senseie ... jen kdybych ho nechtěl zabít a jen kdybych nemluvil tak chladně: Takže, abys neřekl, že jsem "zlej", tak ti dám šanci. Samozřejmě nepovolím ani to předchozí ani to přidané genjutsu, takže si přehrajeme další úseky tvého života, které tě tolik mučí a žerou. Nicméně dám ti nápovědu - ano, máš pravdu v tom, že když uvolníš chakru bijuu tak genjutsu poměrně snadno rozptýlíš, jenomže aby to fungovalo, tak bys musel ignorovat vše co se ti děje v iluzi a soustředit se plně na to. Jsem tvůj nepřítel takže samozřejmě používám všechny zbraně - včetně tvé vlastní mysli - které mám, a které mi ty sám dáš k dispozici. Pokud dokážeš všechno co zde uvidíš ignorovat natolik, že se zvládneš soustředit na uvolnění chakry svého bijuu, tak se ti to podaří. A ano... dokážu dokonce číst tvé myšlenky, takže bych ti radil na nic nemyslet a soustředit se jen a pouze na uvolnění toho genjutsu. Ber to tak, že ti tímto dávám šanci na to s námi prohrát trochu důstojnější formou, než tou, že tě já spoutám iluzemi a Sui tě v reálném světě promění na krystal, můžeš to považovat za takovou druhou šanci, kterou ti ze svého rozmaru dávám, protože bych si rád přeci jen trošku zabojoval a ne se nudil až k smrti. Po tobě přirozeně žádnou takovou šanci nechci, stejně je zřejmé, že na nás nestačíš a nedokážeš mě ani škrábnout na téhle čelence. Pak skoro vlídně (asi jako Itachi) usměji a znovu spustím naplno "dům hrůzy" zvaný Sasoriho černé vzpomínky. Smrt rodičů teď vynechám, protože přeci je opakovaný "vtip" není "vtipem" a možná by to už na Sasoriho nemělo požadovaný efekt. Nebo možná ano, ale přeci jen chci dát tomu klučinovi šanci, aby to nebyla taková nuda. Takže momentálně se zasoustředím na vzpomínky spojené s fyzickou bolestí (pečetění Shukaka, kterého podle všeho má v sobě relativně krátce, takže si to bude "dobře pamatovat"), případně nějaká ta ponižující bitka a ještě to zkusím propojit se situacemi, které v jeho životě mu způsobily stres (odmítnutí dívkou, hádka s rodiči či s někým jemu blízkým, nějaké to ponížení ... prostě více méně denní chleba, který bude účinný jen proto, že je to proložené vzpomínkami na fyzickou bolest, kterou by měl "reálně" cítit). Já v "realitě" zvýším o pár stupňů obezřetnost, protože jsem si jist, že tentokrát by se mohl z iluzí dostat, je sice spoutaný ve světě nočních můr... ale nápovědu dostal maximální, takže se dá čekat, že uspěje. Sorry Sui, ale příležitost na doražení jsi dostal, a já bych se nerad unudil k smrti. Tohoto Sasoriho, stejně nejspíš zvládnu zcela sám... možná. |
| |
| Chuunin exam - still second round Kolik jich tu je? "Ééé, že by jeden?" Odpovím napůl zmateně a napůl ironicky Hibarymu. Sice uznávám, že moje rozhodnutí se ukázat možná nebylo z těch nejlepších, ale to stále neznamená, že klidně přijmu označení "zbrklá". Když se ten chlápek začne smát, přejede mi mráz po zádech. Nejsem žádná sralbotka, ale přeci jenom.. Tohle je to nejděsivější, co jsem kdy slyšela, a to se jenom směje. Co teprve, kdyby řval.. A nebo brečel..? Na rozdíl od kluků nic nedělám, koneckonců to mám za úkol, akorát sleduju jak se mění jako chakra oběh (kdy bude používat techniky) a jestli náhodou nepoužívá skrytý útok. Měla by to být na pohodu v dosahu padesáti metrů, což je prostor absolutního vidění každého Hyuugy, a kdyby se cokoliv výrazněji pohlo, přesně o tom vím, zvláště pokud to bude mít chakru. Ani mě neudiví, že se vyhne těm zbraním. To bych zvládla i já. Ale já bych je asi spíš srazila na zem. A když zaútočí Toshi.. Při prvním zásahu v duchu zajásám, ale jen co je druhý pokus bloknut a Toshi si to razí vzduchem směrem k nám, lehce zklamaně protáhnu obličej. "V poho?" Zeptám se Toshiho, aniž bych se na něj otočila - musí přece vědět, že ho stejně vidím. Pochybuju, že by se mu něco stalo. Na tohle už jsme zvyklí, jedno hloupé spadnutí.. Ale co já vím, co se událo, co jsem nepostřehla? Ale bylo by hodně divný, kdyby to Byakugan nepostřehl.. Levou zadní?! Přimhouřím oči. On si fakt věří.Toshiho vyblokoval slušně, to je pravda.. Ale stejnak jsme tři! Vidím ty dva hady, co jsou po Toshim a Hibarym. Vidím i Hibaryho obranu. Ale nic s tím nedělám. Protože já sama mám problém.. Z jakého důvodu se nehýbu? Uvědomím si. Ne, že by mi něco bylo, nebo že by za to nějak mohl ten had, ale.. Nějak jsem se zamyslela, a.. "Áááá!" Stačím akorát zařvat a hlava už je u mě. Nestačím vůbec nic udělat, pokud nepočítáme, že to všechno vidím.. A je fakt, že ten prodlužovací krk mě taky dost překvapil. |
| |
| Slizký hajzlík útočí Čekal jsem že to trochu schytá ale vůbec jsem nepředpokládal s tím že mi vykryje obě zbylé rány a dokonce mě stihne ještě odhodit několik metrů zpět. Tvrdě jsem dopadl vedle Michi ale překonal jsem bolest a ihned vstal. Vlastně to ani nebyla bolest, spíš zklamaní z toho že můj útok nevyšel a především to že tenhle hajzlík je na vyšší úrovni než my. Chce to vymyslet nějakou pořádnou taktiku, která by toho zmetka alespoň na chvíli zastavila.....ale vypadá to že je docela silnější než my. Zatvářím se trochu naštvaně a rychle řeknu něco tomu slizounovi abych si pořádně ulevil od vzteku. "Tak ukaž co v tobě je ty zasranej sssslizoune." Schválně napodobím jeho styl mluvení jen proto, abych ho také nějak naštval a také abych se trochu odreagoval od stresu. Překvapeně to celkem funguje a tak bez problému stačím postřehnout jeho útok hadem. Co ?? on né že vypadá jako slizoun ...ale dokonce má i vlastnosti hada...to je hnus.. Pokud Hibaryho útok nezastaví ty podivné bílé hady blížíce se k nám, zareaguji velm rychle a instinktivně. Složím pečeť pro svojí vysokorychlostní techniku a rychlými pohyby se přesunu k tělu toho hajzlíka. Při svojí rychlosti bych se měl vyhnout případnému přepadení hadem, až budu běžet směrem k tělu, ale měl bych se mu bez problému vyhnout. Pokud se mi to opravdu nepodaří, obejdu ho po vnější straně a tentokrát se přesunu do zadu k tělu. On o mě nemůže vědět nebo by alespoň neměl, jelikož hlava je právě teď zaneprázdněna útokem na Michi a pochybuji že by byli ti hadi tak inteligentní aby se vrátily zpět za mnou. Teď dostaneš co si zasloužíš ty obludno šeredná. V rychlosti těsně před ním vyskočím a zaútočím kopy do jeho horní části těla. Konoha Daisenpū (Obrovská bouře z Listové) Jelikož má ruce i hlavu zaneprázdněné, jediné s čím by se mohl bráni jsou nohy a proto útočím na horní polovinu těla. Samozřejmě si dávám pozor i na hada, který mě měl chytit a popřípadě nouze se stáhnu zpět k ostatním. |
| |
| Michi Hlava tě nakonec o kousek mine. Je o zrovna ve chvíli, kdy jeho tělo uhýbá výbušným lístkům. Je to ale špatné. Ihned se totiž jeho hlava začala stahovat zpět k tvému krku. Nemůžeš se ani pohnout. Nevíš proč, ale jeho dosti negativní, chcete-li s opačným účinkem, charisma ti nedovolí se pohnout. Slyšíš jeho dech a zdá se ti že i tlukot jeho srdce. Není to žádné genjutsu. Tahle stvůra je skutečná. Dokonce cítíš i tu jeho lačnou touhu po krvi. Náhle se však něco změnilo. Jeho pomyslné sevření lehce povolilo a on zrychlil. Pokud máš aktivovaný Byakugan mohla jsi zahlédnout, jak ho Toshi zasáhl svými kopy. Instinktivně jsi uhnula hlavou, ale nebylo to dost rychlé a jeho zuby se ti zakously do přibližné oblasti levého trapézového svalu. Cítíš velký žár, kde se orientačně rozlézá do tří spirál. Jelikož to částečně mate oblečení, dotýkající se tvého těla v blízkosti rány, a tvůj strach, nemůžeš přesně určit, co to je za tvar. Tedy, pokud nemáš aktivovaný Byakugan. Pokud ano, vidíš tam černý spirálovitý obrazec. A Byukugan také může chvíli pře jeho úplným zformování veliké množství chakry. "Ksssó, tohle není jed! Co je tohle za tělo... ujede tomu slizounovi od huby. Poté už ho ale zaměstnávají (//alespoň to předpokládám) Hibary a Toshi, takže se kompletně stáhne. To místo tě dosti bolí a pálí. Jediné v čem sis jistá, není to otrávené a také to díky oblečení není vidět. Nebylo by dobré ty dva stresovat... Hibary Těm třem kunaiům se slizoun kdoví jak vyhnul. Prostě a jednoduše je přeskočil a jeho tělo se silou krku začalo přitahovat k hlavě. Hada si se zbavil vcelku snadno. Stačilo pořádná rána pěstí či kunaiem. Nejsou to moc odvážní společníci. Inu hadi... Tím, jak se ale přitahuje ke své hlavě si pěkně odkryl tělo, takže si neměl problém s jeho odhozením směrem k Toshimu.Tvá technika se podařilo a možná dosti lituješ, že jsi to nedokončil Rasenganem. Toshimu se ho podařilo třikrát zasáhnout, než se stáhl. Pokud si se koukal na michi, víš pouze to, že byla zasažena. Toshi Tentokrát to bylo lepší. Had se už chtěl zakousnout, ale ty jsi mu zmizel přímo před ksichtem. Narval to přímo do stromu a rozpadl se. Několika velice rychlými skoky jsi se dostal k letícímu tělo toho maníka, které odpálil Hibary. Už tím utržil alespoň vyražený dech a ty jsi také pěkně naložil. Tentokrát jsi ho totiž zasáhl třikrát. Naražené žebro, neslyšel jsi že by křuplo ani že by ho to výrazně bolelo. Kdyby to bylo zlomené, řval by jinak. Tvůj čtvrtý kop však vykryl uvolněnou rukou, hlava mu konečně dosedla na původní místo. Chuunin Exam - "Mr. Sssnake" Všici ;) Ssslizoun od vás odskočí asi na pět metrů. Nejssste zassse tak špatní, jak jssste vypadali. Ssspratkové. To však nic nemění na tom, že tu zemřete. Kuchiyossse no Jutsssu: Sssakae no Buntai (Tým slávy) Po složení pečetě Hitsuji a položil ruce před sebe. Ozvalo se známe Pfff a před ním se objevilo šest zvířat. Ropucha s mečem Ropucha s mečem, had, slimák, lev, jednorožec a vlk. Předssstavuji vám se přátele: Gamabunta, Manda, Katsssuyu, Enkou, Yari a Koori. |
| |
| Dodatek: Ty summony jsou v lidské velikosti - prostě stejně vysocí jako ten slizoun. To by byl jinak Hardcore a hlavně by to bylo nenápadný xD |
| |
| Fugaku Sasori se kupodivu pouze usměje. „Hlupáku, myslíš si jak nejsi chytrý. Kdyby si ty voči aspoň používal pořádně! Já jsem na chakru bijuu ještě nešáh! Ty bys raději neměl nikomu dávar rady. Všichni by pak pomřeli! Ksóóó!“ V tu chvíli se nehorázně zaškelbí, a jeho tvář se před tvýma očima změní na tvář písečného démona. Jeho vlasy se "postaví" a jeho oči se zbarví to čistě rudé barvy. „Teď ti ukážu to, co jsi ještě nikdy neviděl! KAI!!“ Poté následuje uvolnění obrovského množství chakry a Sasori je venku. Během vašeho rozhovoru si se velice upnul na Sasoriho, takže si moc nevěnoval pozornost okolí. To ale vůbec nevadí, jelikož se nic nezměnilo. Sui pořád nikde. Možná tě to pěkně žere, možná je ti to jedno, ale teď na to každopádně není čas. Sasori se totiž rozhodl postoupit o pár úrovní výš. Sice dokážeš bez problému předpovídat to, co udělá, ale i tak je to tak trochu "o kejhák". Sasori útočí jako divý. Nenechává ti vůbec žádný čas na oddech. Jakimle se vyhneš jednomu útoku, nasleduje druhý. Začíná ti to dokonce stěžovat. Občas se mu totiž povede dělat takový útok, aby ti to na sekundu vyřadilo sharingan – postě máš před sebou písek a nic nevidíš. To se ukázalo jako velice nebezpečné.také máš pocit, že ten písek vytváří, protože není vidět jediné zrnko, které by bylo ze země pod vámi či z jeho zásobárny na zádech. |
| |
| Komplikace, Hibary versus lvíček, chlupáč a žabosamurajem Tomu jak uhnul těm kunaiům mně hodně překvapilo, ale vztek z toho jsem si vylil na tom hadovi, který se odlétl po jedné dobře mířené tečce mezi oči, bohužel jsem díky tomu pouze postřehl jak odtáhl svou hlavu po kousnutí od Michi. Ksakru už s tou jeho ohebností, teď pěkně zaplatíš za jak si napadl Michi. Máš slabinu v obraně tumáš Futon: Ookikaze (velký vítr). Po této technice se přesunu k Michi a dívám se jak válí Toshi s jeho kombem. Nice kombo Toshi, ale škoda, že jsem nemohl stihnout udělat rasengan už by ležel na zemi mrtvej. Michi v pohodě? Zeptám se jí, ale odpověď už nevnímám, jelikož slizoun zas promluví. Si myslel co šmejd, takhle napadnout náš tým sám a čekat, že se na nic nezmůžem, nebo co? Cože kuchiyossse a tolik zvířat na jednou?Takže to máme nějaká žába, had, slimák, lev jednorožec, no po tom, co jsem viděl Yumeninýho draka, mně už žádná mystika nepřekvapí a VLK.! V momentě kdy mé oko spatří a nos ucítí vlka ve mně začne Sakki doslova běsnit, já sám mám zlost a vztek, jelikož mi tohle připomnělo starý časy v táboře Krvavá mlžná. Vlk?! V žádném případě, tady jsi na našem teritoriu a ty se tu jen tak promenáduješ. Co říkáš Hibary nedáme mu menší lekci, nemá tu co dělat. Můžeš být zticha?! Chápu jak tě to rozčiluje a trochu i souhlasím, jenomže jich tu je šest zvířat a k tomu ten slizák, my jsme jenom tři. Budeme si muset trochu zavzpomínat na trénink, ale jak dál? Fajn já si vezmu tu přerostlou kočku, chlupáče a žabosamuraje, o ty ostatní čtyři se budou muset postarat Toshi s Michi než skončím s těma třema. Jsi si jistej, tohle bude i tak dost o hubu a to i s mou pomocí. Nejde to jinak, ale stejnak proč sakra spolupracují tak rozdílné druhy a co ta žába? Ta by měla být jedna od Naruta senseie. Budu do toho muset jít se vším všudy, tedy i se svou touhou zabíjet a pravím okem, stejně jako predátor. Po této rozmluvě na chvilku zavřu levé oko, sundám si z pravého oko pásku(nevěděli jste, že tam mám oko), vydechnu trochu páry a s otevřením obou očí vypustím i všechnu svou touhu zabíjet, přitom cením zuby(připomínám mám je podobné těm Kisameho) a vychází ze mě vrčení jak od vlka. Takto mně Michi i Toshi vidí poprvé, nejspíš se i leknou mé vražedné aury, zvířata(konkrétně lev a vlk jakožto predátoři) by měli hodně zpozornět a nejspíš i na mně vrčet zpátky. Fajn, takhle přilákám aspoň ty dva, tu žábu budu muset nějak vyprovokovat, nebo otevřeně vyzvat s těma dvěma a odejít kousek dál, Toshi by si měl vzít dva ze zbytku, aby šetřil Michi chakru a pak můžou jít spolu potom slizákovi. Honem ve stručnosti vysvětlím strategii těm dvěma: Já si vezmu ty dva chlupáče a tu žábu, půjdu s nimi pryč a vyřídím to s nimi, nejpíš bude jenom na vás se postarat o ty zbylé, takže Toshi ty si vem dvě ta zvířata na starost a Michi dávej pozor na toho šmejde, skoro to vypadá, že jsi jeho cíl. Na protesty nenechám místo a hned hážu pár shurikenů po mích cílem, samožejmně nečekám, že je zraním a pak na ně křiknu: Hoj vy dva chundeláči a ty žabosamuraji, s váma třema si to rozdám, jelikož jste mně vytočili nejvíc, vy chundeláči, že si nešlapete po svém území a ty žabosamuraji, že máš smlouvu s takovým slizounem, úroveň žab klesá, asi už i zapomínáte na Naruto-sama co? V těchto narážkách(Pj si může domyslet jaký) pokračuji dokud proti mně nepůjdou, pak se přesunu o asi 200-300 metrů dál, po cestě po nich hážu kunaie, shurikeny i bomby .Sakki v mé mysli k nim posílá jednu vraženou myšlenku za druhou. Až budu dostatečně daleko zastavím se a připravím na obranu se svýma černýma tomfama v rukou, stínové klony používám jen pokud chci udělat rasengan, nebo trochu pomoct s přesilou, jinak používám všechny techniky včetně Sakkiho síli a klidně i odpečetím mé Kurono kiba(černý tesák).. |
| |
| Boje se Sasorim IV. - tak a jedem doopravdy: Hmm... je vidět, že tu schopnost bude třeba ještě trénovat..., pomyslím si, když si uvědomím, že jsem zaměnil Sasoriho vlastní chakru za chakru bijuu. Každopádně Sasori se z toho dostane a začne "opět" řádit, tentokrát však o pár stupňů vyšší silou a rychlostí. Hm? Dá se řici, že jsem svým způsobem spokojen, je to sice dost "o držku", ale konečně je to boj na úrovni a ne nuda. Sui stále nikde a na okamžik dostanu nápad si ho přivolat "násilím", ale pak to zavrhnu s tím, že tohle zvládnu. Ovšem Sasori mrcha mi asi na vteřinu vyřadí sharingan a jen díky problesknutí vzad z toho nebylo nic horší. Wow... chlapec se nám teda rozjel..., pomyslím si jen trochu pobaveně, ale nedám na sobě nic znát a maximálně se soustředím na Sasoriho, tohle je trochu jiné tempo souboje, než bylo předtím, takže na nějaké dlouhé úvahy není čas. Jediné co mě trochu zaráží je fakt, že mám pocit, že nepoužívá písek ze země .. ani tykev nemá ... a přesto po mě vrhá "jednu tunu písku za druhou", jako by si ho sám vyráběl. Tohle ani Gaara nedělal... nebo to aspoň není známo..., prožene se mi jen hlavou faktografická poznámka a rozhodnu se trochu "změnit pravidla". No chlapče, to by stačilo, když dovolíš, tak si zase pohrajeme "dle mého"..., rozstříknu kolem sebe do vzduchu inkoust a provedu techniku: Sumigasumi no Jutsu (Technika atramentové mlhy), kterou provážu s technikou: Shunshin no jutsu (Technika problesknutí těla) a kryt atramentovou mlhou problesknu mimo zorné pole Sasoriho. Tak, to bychom měli... Následně provedu Kage Bunshin no jutsu (Technika stínového klonu) přičemž vytvořím 1 klon a zahájím protiútok. Klon zaútočí na Sasoriho, technikou: Doton: Numa Tejou (Živel země: Bažinná pouta), což by mělo Sasoriho dočasně přilepit na jednom místě a já zatím vyskočím do vzduchu, pořádně se zasoustředím, protože tahle technika je přeci jen na dost vysoké úrovni, poskládám pečetě a provedu: Katon: Hōenka (Živel ohně: Tři Ohnivé Květy). Sotva dokončím techniku, tak vyplivnu z úst tři gigantické ohnivé střely (o dost větší a silnější, než je obyčejná Technika Velké Ohnivé Koule) rovnou na Sasoriho, který by měl být upoutaný na jedno místo. Jakmile koule dopadnou, tak se ozve při každém dopadu ohlušující exploze a zvedne se plno prachu a kouře. Také teplota uvnitř krystalové kopule asi značně stoupne. Já mezitím dosednu zpět na zem a odvolám klona (kvůli chakře a zkušenostem) a připravím se na případný Sasoriho výpad - buď to odrazím pomocí Mizu Rappa, nebo když to bude větší, tak odproblesknu z dosahu. Tak Sui... mohl bys zvolna dojíst štrůdl a objevit se tu... ne nikam nespěchej, ale tak chápeš, pomaličku by jsi sem mohl dojít...., pomyslím si napůl sarkasticky a dávám hlavně pozor na Sasoriho a jeho činnost. |
| |
| Fugaku Tvé kombo bylo působiví, velice působivé. Náhle se ozval jeden zvuk, který tě možná potěšil i nehorázně nasral zároveň. Sasori udiveně hvízdl na obdiv. To ale také znamená, že je pořad na živu. Na jeho kůži je vidět, že je spálený, ale je to jenom vidět. Nijak ho to nebolí ani si toho nevšímá. Když se podrobněji podíváš, zjistíš, že je pouze „povrchové“ zranění. Prostě je to spálené, ale ani milimetr do hloubky. Asi po pěti sekundách to kompletně zmizelo. „Koukáš co?! Tak tohle je pravá síla Jinchuuriki Shukaka! Jeho věčné brnění. Tohle je ti k dispozici, jakmile kompletně ovládneš jeho sílu. Ještě jsi neviděl ani zlomek toho, co umím!“ Náhle zjistíš, že je něco špatně. Jeho úsměv, nevidíš absolutně žádný pohyb chakry. Vlastně nevidíš žádnou chakru. Než se však naděješ, ucítíš kolem sebe velmi pevné sevření. Přesněji sevření kolem rukou nahou pasu a krku. „Mezitím co si tady povídáme, jsem ti na různé části pláště umísťoval jedno zrnko písku za druhým. Vlastně během celého souboje. Ten hajzl krystaláckej zdrhnul, už zase, takže to setřás… Ale ty ne! Tak podrobnej není ani sharingan! Je na to potřeba asi miliardtina mé chakry! No a jakmile jich tam bylo dostatek, jednoduše jsem je pomocí techniky naklonoval. Jo a na ty očka ani nemysli…“ už ti písek vletí do očí a ty jsi nucen je zavřít. Aby se pojistil, umístil ti tam také vrstvy písku. „Mohl bych tě zabít, ale proč? Ještě si chvíli pohrajeme…“ Už to začalo. Cítíš, jak se ztvrdlý písek zformovaný do špice provrtává kůží. Bolí to jako čert. Sasori musí znát anatomii lidského těla, protože se bravurně vyhýbá nebezpečným místům, ale bolestivé také bravurně trefuje. „Tak a teď nám "Fugaku" budeš muset říci pápá…“ náhle se však ozvalo: „Pffff… Kuchiyose no Jutsu… Pfff… Ne, nebude muset říct pápá. To ty!“ Máš štěstí. Ten hlas poznáváš. Je to Sui! Pomocí shoutonu zkrystalizuje písek na tvých očích a ten se následně rozpadne. Pokud se otočíš, uvidíš, do čeho si byl chycen. Je to obrovská písečná stonožka a ty jsi měl všechny končetiny, krk a pas uchyceny mezi párem nohou. „Ty? Ty ses vrátil?! No nevadí, oddělám vás OBA!“ a Sasori nám zase začíná chytat hysterický záchvat. „Zase špatně… Já oddělám tebe!“ Poté spácl ruce k sobě a vyslovil známe: „Shouton“. Kolem vás se vytvořil krystal, který je i pod vámi, takže na vás nemůže Sasori nijak útočit. „Vysvětlím ti to později…“ ujelo mu od úst. Hned poté začne skládat, tobě neznámé, pečetě. Je jich celkem deset. Také slyšíš, jak si přitom šeptá: Ichi, Ni, San, Yon, Go, Roku, Nini, Hachi, Kyuu, Juu.“ Konečně otevře oči a velice hrdě vysloví název techniky: „Shouton: Juugokuin no Ichidou (Krystal: Technika chrámu deseti pečetí)“. Poté se před vaším krytem objeví desetiúhelník a každým úhlem je jedna pečeť. Přes krystal však nemůžeš přečíst co znamená, zda by si to vůbec dokázal, a ani jak vypadá. Sui se na velice překvapeného Sasoriho podívá a hlesne: „Shouton“. Hned potom ze země pod Sasorim vyrazí dvě ruce, které mu sevřou kotníky. "Tohle tě na chvíli udrží, je v nich pečeť, která pohlcuje chakru. Takže se ani nemusíš snažit…“ Sasori tomu sice neuvěřil, ale po pár pokusech stejně přestal. „Zabil si mi rodiče teď chceš dokončit práci co? HAJZLÉ!“. „To by stačilo“ utnul to Sui. „Mám pro to své důvody a do těch ti NIC není! A teď udělej pápá. Tahle technika totiž projde vším, ano i tvým brněním a pohltí duši. Není proti ní obrany. Nejsi jediný, kdo tu má eso v rukávu. Sasori…" Poté se všechny pečetě rozzářili a paprsky z nich se střetli ve středu desetiúhelníku. Poté se ozval zasyčení a paprsek obrovsky vyrazil přímo proti Sasoriho tělu. Když na něj narazil, z růžové barvy se stala modrá barva paprsku, Sasori se uvolnil a spadl na zem a paprsek zase „odletěl“ zpět do úhelníku, kde se zapečetil do jedné větší pečetě, která se poté skrz krystal přesunula Suiovi do těla. |
| |
| Chuunin exam - Second round Hlava mě mine a já mám spoustu času se pohnout, a přesto zůstanu stát ztuhle jak tvrdý Y, ačkoliv to všechno nejen vidím, a normálně bych se vyhla. Působí tak na mě nejspíš jeho charisma, a to i když mám aktivovaný Byakugan, nevím, nevím.. Ve chvíli, kdy ho Toshi zasáhne svými kopy, to pomyslné sevření jeho vůle povolí, a já rychle ucuknu hlavou, ale ne dostatečně rychle. Jeho zuby se mi zaboří kamsi za ramenem.. Ten žár je neuvěřitelně nepříjemný. Ale zvládnu nezařvat. Byakugan mám aktivovaný zatím stále, takže jasně vidím ten obrazec, a i to množství chakry. Co to sakra..?! Ještěvíc mě zmate ta slizounova poznámka o jedu či čem. Takže ani on tohle neplánoval? Pekelně to pálí, ovšem rukou hýbat můžu, s trochou sebezapření. Slizoun se ale už stáhl. Přesně jsem Byakuganem viděla, co kdo udělal. Ale to neřeším. V tuhle chvíli fakt ne.. Co to je? Proč to..? Ale on v tom zjevně taky neměl jasno.. Co to má umět? Případně - může mi to ublížit? No, každopádně to není vidět, až na ty dvě dírky od zubů.. Vrhnu pohled po Hibarym a Toshim. Nevypadá to, že by bylo vhodné je stresovat neznámým znaménkem. To počká. Nejspíš až po zkouškách, po tomhle kole.. Zatnu zuby, a sleduju slizouna. Na Hibaryho dotaz se trochu seberu, aby z mého hlasu nebylo znát nic negativního, a pak odpovím: "Jasný, v poho.." Ale nejradši bych si na to pálící znaménko přitiskla ruku. Ne, že by to mohlo pomoct, ale to je reflex.. Vydrž. Kluci musí teď být připravení bojovat, protože othle nebude lehké, a žádné tvoje záhadné znaménko jim fakt nepomůže. Vytřeštím oči na šest zvířátek, které slizoun přivolá. To není sranda. Nejspíš to zvládnem, ale.. Proč musej být tak velcí? Rozhodně taky budu muset bojovat.. Na Hibaryho se sice nedívám, ale můj Byakugan to jasně zachytí. Lehce se leknu, ale znaménko příliš pálí na to, aby mě to vynervovalo přespříliš. Prostě nějaký upgrade, no. "Dobře," kývnu na Hibaryho návrh. Takže si mám vybrat mezi jednorožcem, slimákem a hadem? No, jednorožec má nebezpečný roh, a jinak se chci pomstít tomu slizounovi, co vypadá jako had, takže had bude nejlepší volba.. "Mando, jsi můj!" Řeknu polohlasem, ale hadík mě asi slyšet nebude. Rozhodnu se pro rychlý styl boje, ale ten slizoun by mohl oxidovat, kdybych si to s tím hadem rozdávala přímo před ním, takže si ho musím dostat pryč.. Znovu přemůžu to pálení a bolení. Konoha Kage Buyou! Vykopnu si hadíka vzhůru, tedy pryč. Shishi rendan! Pokud se mi povede zasáhnout, hadík se teď válí na zemi kus od slizouna, značně přituhlej, a já stojím kus od něj. Čekám, nakolik se mi to tedy povedlo, a nakolik se hadík zvládne zvednout.. |
| |
| Boj se Sasorim V. - konec: Sice jsem měl snahu, ale je zjevné, že zranění, které ode mě Sasori utrpěl nešlo dost hluboko a bylo zachyceno je písečným brněním. No to je ovšem trapné..., pomyslím si sarkasticky ale v tom Sasori rozhovoří se o svém "bravurním plánu" na to jak mě zabít. Opět mi vyřadí oči a pak mi začne písek zavrtávat pod kůži a je zjevné, že si dává záležet, aby mě to bolelo jak čert. Do háje, tady už je jen možnost, prostě na sebe sešlu "vodní vězení" a ten písek spláchnu vodou, navíc budu mokrý a Sasori nemůže ovládat vlhký písek... tedy dle toho co vím..., pomyslím si a chystám se svůj problém s "dotěrným" pískem vyřešit: Suiton: Suiron no..., nestihnu ani složit pečetě a už to není potřeba. Objeví se Sui, který zlikviduje zrnka písku tím, že zkrystalizuje a následně se začnou se Sasorim přetahovat v tom, kdo koho zabije. Vás asi zabiju oba jestli bude v tomhle ještě chvíli pokračovat..., pomyslím si jen nevrle a snažím se "rozdýchat" onen nepříjemný bolestivý zážitek s pískem. Chystám se Suiovi pomoci se Sasorim, ale zjišťuju, že je to zbytečné, protože Sui všechno vyřeší jednou jedinou technikou během několika málo desítek vteřin. Sasori nestihne udělat vůbec nic, dokonce se nestihne ani vylekat. Já jen zkoumavým pohledem skrze sharingan sleduji probíhající techniku a přemýšlím: Takže tohle je Suiovo eso jo? Technika, která zapečetí duši oběti do těla uživatele techniky? Zajímavé, tohle je opravdu silná technika... Sasori je zjevně mrtev a jeho tělo se sveze na zem, chladně pohlédnu na Suie a pak na Sasoriho tělo. Tak to bychom měli..., beze slova dojdu k Sasorimu tělu a vytáhnu svitek. Říkal jsem ti, že zemřeš..., pomyslím si mrazivě, zavřu Sasoriho oči a následně jeho tělo zapečetím do svitku, který schovám pod plášť a zamířím k Suiovi a stále mrazivým hlasem jen řeknu: Měli bychom vypadnout, vezmeme to podzemím, nebo máš nějaký lepší nápad? Sharingany nechávám stále aktivní a v mé tváři je zcela nečitelný výraz, přes který Sui, nemá sebemenší šanci zjistit, jak moc jsem "rozmrzelý" z toho, že ten souboj tak rychle utnul - přeci jen, zrovna to začínalo být zajímavé. |
| |
| FUGAKU Tvoje zapečetí Sasoriho Sui nekomentuje jediným slovem. „No, můžeme jít v podzemí, ale je to více riskantní. Já bych radši letěl… Shouton!“ Z vaše krytu se začnou odlupovat kusy krystalu. Jakmile se to rozloupe celé, začne se z toho sestavovat pták. Velký pták. „Doufám že souhlasíš, že by bylo nebezpečné na tom jen tak stát či sedět, takže jsem to poupravil…“ následně se otevře něco, nazval bych to jako krystalový sarkofág. „Nastup si, ale také ti můžu udělat krystalový krumpáč a můžeš si vykopat tunel…“ Pokud se rozhodneš letět se Suiem a nekopat si cestičku, sarkofágy se po opuštění Suny rozevřou a zacelí, tedy jestli vylezeš. „Omlouvám se, ale byl jsem povolán na radu Organizace. Zavolali bychom tě také, ale někdo musel zabavit Sasoriho. Tuto práci jsi ale zvládl skvěle a já jsem si vydupal, abys se konečně stal našim oficiálním členem. Takže ti mám jménem vůdce předat toto…“ poté z kapsy vytáhne prsten. „Díky tomu tě bude moct vůdce kdykoli přivolat či kontaktovat. Myslím, že bych to dokázal i já…“ Pokud se na prsten podíváš, je tam napsáno: Nidoragon (Červený drak)... |
| |
| "Odlet" ze Suny: Přistoupím na možnost "letět" se Suiem, vlastně mi to nějak vypadlo, že to umí, přestože jsem to před chvílí viděl v Sasoriho mysli. Sui vytvoří sarkofágy a přesune "kamsi" daleko od Suny, jakmile přistaneme a Sui zruší sarkofág, tak se opřu o nejbližší šutr a svezu se na zadek na zem. Po celém těle mám odřeniny a rány, které jsou důsledkem toho posledního Sasoriho útoku. Ksó... ten písek mám v těle... musím ho dostat ven... Podívám se na Suie a řeknu: Mám v těle písek, zkrystalizuj ho a vytáhni ho - ohledy na mě neber, hlavně ať je to rychle všechno venku. Sui tak učiní a já si projdu "neskutečnou nirvánou bolesti", rány se sice v důsledku toho ještě zvětší, takže teď "pěkně" krvácím - podstatné však je, že v mém těle už není ani zrnko písku. Případnou Suiovu snahu o pomoc mi s dalším ošetřením rázně odmítnu (Sharingany mám stále aktivní.) a pustím se do ošetření všech zranění. Vydezinfikuju je, kde je potřeba to zašít, tak to zašiju a nakonec si zranění převážu. Po celou dobu mám naprosto ztuhlý výraz ve tváři a jen občasný záškub mimických svalů prozrazuje, že si momentálně fyzické bolesti "užívám" víc než dost. Ještě než s tím skončím, tak Sui začne vysvětlovat kam, že se to vypařil. Poslouchám ho zdánlivě "na půl ucha" (věnuju se ošetření svých ran), ale samozřejmě, že si pamatuju vše slovo od slova. Podaný prsten si jen zběžně prohlédnu a poté si ho nasadím na prsteníček (vedle malíčku) na pravé ruce. Rudý drak jo? Hmm..., bleskne mi jen pobaveně hlavou. Jakmile skončím s ošetřením tak se zvednu, prášky proti bolesti si nevezmu, protože bůhví jestli ještě nebude nějaký boj a nechci být otupený. Ze svitku vytáhnu čistý plášť, nový klobouk atd - prostě se převléknu, abych nevypadal jak "trhan", staré a krví zamazané oblečení spálím. Až jsem se vším hotov, tak se jen podívám na Suie (stále mám aktivní sharignany) a zeptám se: Fajn - Ichibi no Shukaku je vyřízen - co dál? Očividně ignoruju vše co mi předtím řekl a když mluvil o tom, že jsem si "vedl skvěle", tak jsem to z jeho úhlu pohledu nejspíš ani nevzal na vědomí - lichotky či uznání mě absolutně nezajímá. Jsem hrozně slabý ... kčertu, Sui toho jinchuurikiho mohl vyřešit klidně sám... jsem tu jenom do počtu. Ale... to nebude dlouho trvat, musím ... se setkat se svou matkou. Co nejdřív, pak ... budu silnější. |
| |
| Útok v lese - zvěřinec Nepřekvapilo mě, že se bez problému vyhnu rychlému útoku od hada a že se mi dokonce podaří nepozorovaně přiblížit až k tomu slizounovi, ale že se mi podaří ho i zasáhnoutl, to jsem opravdu nečekal. Nejsem bůh ví jak silný ale i tak ho to musí celkem dost bolet. To tě naučí si zahrávat s někým jako jsme my.....podceňovat nás byla velká chyba.. Teprve až u čtvrté rány se mu povede kryt a ihned potom od nás odskočí několik metrů daleko. To samé mam v plánu i já a proto se dlouhým skokem dostanu až vedle Michi a Hibaryho. Vůbec jsem si nevšiml, že by byla Michi zraněná a to ani potom co jsem se přidal k vám. Neustále jsem byl v útoku, takže možná proto jsem si vůbec nevšiml co se s vámi dvěma vlastně stalo. Jediné na co se plně soustřeďuji je nepřítel a jeho pohyby, které začínají být čím dál víc nebezpečnější. Po té co jsem mu doslova nakopal zadek se už přesvědčil že nejsme zas tak slabý a proto proti nám vytáhne nějaké své posily. Nevím, jaké to vlastně skládá pečetě ale potom co vysloví techniku přivolání, mi to dojde. Takže další jeho kamarád na pomoc jo ?? ....stejně ti to nepomůže... Pozoruji hustý dým, který se tu objevil po použití přivolávací techniky a čekám až se rozplyne. Teprve až po chvilce se dým rozplyne a v tu chvíli se překvapeně zarazím. Není tam jeden summon ale nejmíň šest a podle toho jak vypadají to nebudou snadní nepřátelé, Hajzlík jeden....je čím dál víc nepředvídatelnější ....musíme se ho co nejdříve zbavit. Dříve než stačím promluvit na ostatní, ozve se Hibary se svým plánem ve který plně věří. Popravdě i mě to ihned zaujme a tak proti tomu nemam nejmenší námitky. To si vážně chce nabrat tolik zvířat ??? .. k tomu to jsou ještě ty nejtěžší ze všech.....je to blázen ale něco na tom bude. " Dobře tedy, jen dávejte bacha. Tenhle maník je na vyšší úrovni než my tři.." Jakmile domluvím , Hibary promluví na zvířata aby na sebe upoutal jejich pozornost a odtáhl si je trochu bokem. Počkám, až se mu to povede a teprve pak se do akce vrhnu i já. Složím jednu pečeť, pomocí níž si vytvořím hustou mlhu a kterou se také hodlám krýt. Kirigakure no Jutsu (Technika Skrytí v Mlze) Na mě zbyli už jen slimák a jednorožec, který zřejmě patří mezi nejslabší. I když nejsem bůh ví jak inteligentní, došli mi že na mě zbyli schválně ty nejslabší abych se mohl co nejrychleji dostat k slizounovi a nějak ho zabavit než nepřijdou oni. Takže jednorožec...určitě bude mít něco se svým rohem, tomu bych se měl především vyhnout.....a slimák ?? vůbec mě nenapadá co by mohl být zač.. Proto jsem se rozhodl, že ty zvířátka nebudu nijak šetřit a zaútočím na ně plnýma silami.Kage Bunshin no Jutsu (Technika Stínového klonu) Složím pečeť pro nadcházející ninjutsu a plně se soustředím na vytvoření tří stínových klonů. První z klonů se okamžitě rozeběhne vstříc místu, kde ještě před chvíli byli nepřátelé a snaží se upoutat jednorožcovu pozornost. Je mi jasné že jakmile ho uvidí, bude se snažit na mě co nejdříve zaútočit a to je také dobře. Ostatní dva klony běží o nějaký kus dál a především bokem od prvního, který slouží jako návnada. Jakmile jednorožec zaútočí na prvního klona, bude se snažit vyhnout se jeho rohu a zaútočit na dolní partii jednorožce. V tu chvíli vyběhnou i skrytí dva klony, kteří zaútočí z boku, tak aby se jednorožec nemohl bránit. Jeden z nich útočí první a to jednoduchým kopem z výskoku, který jsem už jednou použil. Konoha Senpū (Tornádo z Listové) Dokonce u toho i vykřikne jméno toho komba a to proto, aby si originál uvědomil, že je jednorožec zabavený. Druhý klon se řídí podle toho, jak jednorožec zareaguje a teprve až uhne nebo schytá ránu od prvního, zaútočí tvrdou ránou. Pokud to vyjde a ještě mi zbydou ještě nějací klony, snaží se jednorožce co nejvíce zabavit nebo ho i rovnou dostat. Mezitím vším čeká můj originál v bezpečném úkrytě, kam se přesunul ihned po vyvolání mlhy a vyčkává na znamení od klona. Po té co vyvolá jméno mého rychlého útoku, začnu rychle a instinktivně jednat . Co nejrychleji složím pečeť pro uvolnění mé vysokorychlostní techniky a přemístím se k slimákovi. Ihned na něj zaútočím stejným kombem jako na toho slizáka ve snaze slimákovi uštědřit pořádnou ránu. Konoha Daisenpū (Obrovská bouře z Listové) Tohle kombo znovu dělám ve vysokorychlostní technice, takže by to slimák neměl postřehnout, ale stát se může cokoli. Pokud to opravdu nevyjde, zaútočím ještě několika silnými ránami a pak se trošičku stáhnu. Také si všímám stínových klonů, které by se po zasáhnu, měli rozplynout a předat mi jejich zkušenosti i informace o pohybu hráčů. |
| |
| Hibary Tvůj výběr nebyl zrovna šťastný. Všichni tři jsou dosti dobří v útoku na střední a dlouhou vzdálenost. A pokud se k nim dostaneš, všichni mají pěknou sílu a jejich rány jsou nebezpečné (u ropuchy díky meči). To by celkově ještě díky Sakkimu šlo, ale tady je ještě něco horšího. Oni své útoky mohou kombinovat, jak se ti právě chystají ukázat. Gamabunta dal, přední končetiny k sobě a tím jeho chraplavým žabím hlasem vyslovil povel: Kawazu Bushin no Jutsu! (Technika žabího klonu) a hned na to se vedle něj objevil úplně stejný Gamabunta. Tem pravý se postavil blíže k vlkovi, který na tebe zatím plival malé ohnivé koule, aby tě udržel mimo dosah. To samé se dělo u vlka, jen to byli větší rampouchy. Ano, ten vlk ovládá ledový element. Ten slizoun nelhal v tom, že se jedná o slavný tým. Ten nepravý Gamabunta se potom postavil k tomu vlkovi. Jejich útoky přestali. Pravý Gamabunta s vlkem totiž začali s kombinovanou technikou,a to s Katon: Gamayu Endan (to co dělá Jyraia s Gamabuntem). Neztratilo to ani trochu ze své síly. Této ráně si se mohl vyhnout pouze úskokem. Nic jiného při té ničivosti a rychlosti nepřipadalo v úvahu. I kdyby si ale uhnul, už se nedokážeš vyhnout dalšímu útoku který přihází. Nepravý Gamabunta dělá Suiton: Teppōdama (Suiton: Výstřel), takže vyplivne z pusy velkou vodní kouli a vlk je pomocí hyotonu zmrazí. Tím pádem tě zasáhne těžká, naštěstí tupá, ledová koule. Náraz byl každopádně tvrdý a bolestivý. Máš štěstí, vyvázl si pouze s pohmožděninami. V hlavě ti možná bublá vztek, možná se ti tam míhají myšlenky a nemožné výhře. Pomalu nemůžeš vstát. Slyšíš jenom zvuk Gamabuntova taseného meče. Náhle však cítí nový příval energie. Je to síla a dost velká síla. A není to Sakki, protože ten už je také uvolněný na plno. Co je to? Necháš tu sílu sebou prostoupit? může to být tvá poslední šance... //Omlouvám se, ale ostatní nejspíš zítra... Hibary napsal první, takže to také jako první dostává. |
| |
| Věci ne tak podle plánu, Hibaryho porážka, či nová síla? Jak je mým zvykem opět jsem si vytáhl černého Petra, tedy tři černé Petry a soupeři mi je zatím nechávají, bohužel můj i Sakkiho vztek stoupá jak rtuť v teploměru, když jej hodíte do ohně, otázka zůstává kdy to bouchne. Ksakru co to má být? Pojďte a bojujte pěkně z blízka vy šmejdi! Jo, jenom pojďte pěkně vás roztrháme na kusy. S mojí pomocí bys je na sto procent dal v boji na blízko, musíme se k nim nějak přiblížit!Fakt?! Řekni mi něco co nevím, raději mi pomoz s nějakým plánem. Na tyhle můžu házet co chci, ale stejnak uhnou a já nemám dost munice ani. Tak je budeme likvidovat po jednou, začneme s tou přerostlou, oheň plivající, kočkou, která se zdá nejmíň pohyblivá, i když má dost silnou pracku. Fajn, budu ji muset zabít na několik prvních úderů, jinak mně čeká útok do zad. Pěkně mně naštval jejich způsob boje a hlavně to, že se k nim nemůžu přiblížit na dost dlouhou dobu. Ten lev má pěkně silné údery tlapou, vlk zas je zas pěkně rychlej a ten šmejd žabosamuraj po mně tím mečem hlavně bodá ve velké rychlosti, abych nemohl vykrýt na dost dlouhou dobu její sek, ale nejvíc mně štvou to jejich ninjutsu, jak se schválně vyhýbají k přímému boji se mnou na blízko. Óoo, ksakru už ta přerostlá kočka po mně plive oheň, vlk zas ovládá hyoton a posílá na mně nějaký přerostlý rampouchy, musím uznat, že opravdu jsou silní opravdu slavný tým. To je fuk, musím to tu rychle zkoncovat, ať se děje co se děje, páč se bojím, že ten slizou s těma třema budou o něco silnější než tihle tři dohromady. Co to teď dělá zas ta žába? Klonovaní technika? Počkej, nechystají se snad ty útoky zkombinovat, že ne! Bacha, budou útočit. A v tom na mně pošle ta žába se lvem Katon: Gamayu Endan (název má být myslím ohnivé ropuší bomby) s obrovskou silou. Kruci musím uskočit. Nahoru? Ne, do strany jinak by mě dostali horké výpary a nedostatek kyslíku. Nahromadím rychle chakru do nohou a uskočím stranou, bohužel pak nastal kontakt s druhým útokem. Fajn, to bylo..! *Srážka s koulí.* Ughghghghááá., šmejdi zatracení! Ledové koule si všimnu těsně před dopadem, takže jsem stihl jen kousek posunou své tomfy, abych si chránil tělo, bohužel, jelikož jsem byl ve vzduchu jsem to nedokázal pořádně zablokovat a síla toho úderu mně odhodila a já odletěl pár metrů dál, kde jsem stihl udělat ještě několik otáček než jsem se zastavil(tomfy dopadly asi metr od mé hlavy a já ležím tváří k zemi), pak ale cítím všechny ty pohmožděniny na mém těle a únavu mého těla. Sakki ve mně doslova vyje zlostí a ječí na mně abych vstal, ale bohužel jej nevnímám pořádně, páč mám dost starostí se svýma myšlenkami, kde se mísí vztek, zlost i strach. Ksóóó! To jsem slabý?To celý ten výcvik v tom pekle přijde v niveč? Všichni ty spolužáci, které jsem zabil, budou zapomenuti? Přežijí beze mě Michi a Toshi?! Mám tu moc věcí, co musím ochránit, moc nesplacených dluhů, mám svůj sen čím se chci stát, osobou chránící svou zem i její obyvatele, osobou chránicí své blízké. Podívám se na své tomfy a pomalu k nim začínám natahovat ruku, trochu se mi začíná mlžit před očima, zatímco slyším meč toho žabosamuraje. JÁ CHCI SÍLU BOJOVAT, tak se koukej hnout zatracený tělo. A v tom cítím nějakou sílu, obrovskou sílu, jež nepoznávám a jak do mě proudí, dokonce i Sakki neví kde se vzala. Co je ta síla? Odkud se vzala, Sakki mi dal myslím už maximum své, chagana, vždyť to je jedno. Jen pojď je fuk zda mi tu sílu poslal bůh či démon, použiji ji, abych zabil tyhle šmejdy a pak půjdu pomoct těm dvou, jen počkejte Michi, Toshi půjdu vám pomoct, přísahám. Nechám sebou prostupovat onu sílu a ……………. |
| |
| Návrat na základnu a další dva dny: //Napsáno po dohodě s PJ přes ICQ// Vracíme se na zakládnu a já stále častěji a častěji držím sharingany aktivované i v době, kdy se "nic" neděje. Začíná to být takový můj zvyk a jistý druh tréninku, který mi umožňuje déle udržovat sharingan aktivní. Jakmile dorazíme na základnu, tak se stavím u jednoho z členů Organizace, kterému předvedu Sasoriho tělo a požádám je, aby zajistil, že nebude podléhat rozkladu, na případné otázky odpovím pouze v tom smyslu, že chci "něco" zkusit a zeptám se na možnost "oživit" toto tělo, ve smyslu oživení jeho životních funkcí (vůli to mít samozřejmě nebude a i když v tom těle možná zůstanou nějaké vzpomínky či otisk Sasoriho osobnosti, tak to rozhodně vůli mít nebude). Pokud to půjde, tak ho o to též požádám. Co se tréninku týče tak celé dva dny trávím tréninkem dvou schopností sharinganu, které bych rád rozvinul, vím že tyto schopnosti sharingan má, ačkoliv já jsem je ještě neovládl. První z nich je čtení myšlenek - pokud to šlo v genjutsu, musí to jít i "v reálu" a druhou je ovládání mysli. Pro trénink těchto schopností se stavím za svými bývalými dvěma instruktory (z doby před vstupem do Organizace) a požádám je o vydání deníků Uchihy Shisuie (který ovládal podobnou schopnost) a Uchihy Itachiho (mistr na genjutsu a taky můj... však víme kdo). Oba deníky (pokud je dostanu) důkladně prolistuju a prostuduju každou zmínku o jejich schopnostech - u Shisuie mi jde právě o onu schopnost ovládání mysli a u Itachiho pak o obecné schopnosti jeho sharinganu a jeho mangekyou sharinganu. Určitě by tam mohli být věci, které by mi mohli hodně pomoci. Obě techniky (čtení i ovládání mysli) trénuju na vlastních klonech. Za úspěch v případě ovládání mysli, už mohu považovat i to, že dokážu klonu vnutit svou vůli. Samozřejmě, klony mají mysl - otisk mojí mysli - takže trénink je velmi náročný, neboť se mi jejich vůle brání. |
| |
| Michi Díky Kage Buyou si sice Mandu dostala d vzduchu, ale jakmile si se snažila použít úder na jeho uzemnění, omotá ti příslušnou končetinu a potom i zbytek těla. „To ty spadneš!“ Potom už jen nastalo ocelové sevření, které povolilo těsně před zemí a ty jsi pěkně tvrdě, naštěstí na bok dopadla. Naštěstí to Manda také trochu dostal, takže si měla čas se zvednout.„Tak co? Zkusíš to znova, má drahá? Ssssss!“ S tímto pro hada „netradičním“ zvukem se po tobě opět vrhnul. Zkouší po tobě chňapnout tlamou a následně mrsknout ocasem. Bylo ale celkem dobře čitelné, takže nebyl problém se vyhnout. Vypadá to, že Manda v této zmenšenině není bůh ví jak silný. Pouze umí dobře využívat vlastnosti svého těla. Náhle se však všechno změní. Jeho pohled… Jeho pohled se stal nesnesitelným. Nemůžeš se pohnout. Ze strachu… Zdá se ti, jako by to byl jeho dech, co tě mrazí na zádech… Náhle se ozve strašný zvuk a ty sedíš opřena o strom. Na tvé bývalé pozici je Manda a pěkně se na tebe kouká… |
| |
| Toshi To, co na tebe zbylo byla nejspíš nejlepší kombinace, tedy, pro ně dva. Jakmile si uštědřil ránu tomu slimákovi, tak se rozpad na desítky malých a rozlezl se všude možně. Jednorožcům roh je zatím v klidu. Ne tvé klony mu stačili kopyta a jedna Doton technika, a to technika Doton: Yomi no Yari (Doton: ppí podsvětí), potom už tvé kolny probodli bodáky, které se vynořili ze země. To vše ses dozvěděl po zmizení klonů. Jakmile si se stáhnul, mlha zmizela. Něco ji muselo absorbovat, ale co? To je ti záhadou. Jednorožec na tebe zkusil pár Doton technik, ale nic, čemu by se bylo těžké vyhnout. Je vidět, že tě zkouší, ale také zdržují. Vědí, že tvoji přátelé nemají moc šancí, kvůli kombinacím, které si vybrali. Budeš to muset rychle vyřídit… Fugaku Tělo Sasoriho ti bylo odebráno se slovy: „Za tři dny si pro něj přijď…“ Když si žádal o ty deníky, ti dva se jen pousmáli. „Už jsme se báli, že si pro o nepřijdeš…“ Z deníku Uchihy Shisuie se toho moc vyčíst nedalo. Hodně stránek bylo namočeno krví a jiné byli zase namočené jinou kapalinou. Něco málo si se ale dozvěděl, co se té techniky týče. Je speciální vlastnost jeho sharinganu, která se prý objevila poprvé. Alespoň o nikom jiném nevěděl. Dokázal číst myšlenky uživatele jen trhaně, pokud se mu nedíval do očí. To jsi z toho deníku schopen vyčíst. Dále pak ještě něco málo o jejím fungování. Z deníku Itachiho si se dozvěděl, ž ovládal celkem tři MS techniky: Tsukuyomi, Susanoo a Amaterasu. Dále tam byl jejich stručný popis. Dozvěděl ses o ztrátě jeho MS. To tam bylo podrobně sepsáno (// Pokud to chceš, napiš a já ti to doplním). Byl skoro mrtvý, ale bohové se ho za to, co kvůli bráškovi udělal, rozhodli ušetřit a odebrali mu MS a hodně oslabili normální sharingan. Ale i přesto dokázal vyvinout to genjutsu, které si proti Sasorimu použil. Výsledky Tréninku: Klonovi ses do mysli dokázal nabourat na pět sekund a dost tě to vyčerpalo. Také si málem přišel o rozum, jelikož tvé myšlenky málem uvízly v klonově hlavě… (platí pro obojí, ale při čtení si se tolik nevyčerpal a nehrozilo nebezpečí…) |
| |
| Tři dny uběhly jako voda a? Houby z toho :D... Četba deníků byla spíše zklamáním, Shisuův byl v takovém stavu, že se z něj dalo vyčíst jen minimum a z toho minima zase bylo zjevné, že jeho schopnost byla natolik unikátní, že je pro mě nemožné se jí naučit v té podobě, jako jí ovládal on. Zjevné tedy je, že pokud to vůbec půjde, tak budu muset vyvinou zcela jednoznačně vlastní techniku což může trvat s běžným sharinganem celá léta. Itachiho deník byl sice neporušený, ale z větší části obsahoval jen ty informace, které pro mě nejsou žádným tajemnstvím. Amaterasu, Tsukiomy a Susanoo... to je známé..., pomyslím si jen nabručeně a nalistuju o kousek dál. Teprve tam začne "zábava", informace, že se Itachi setkal s bohy, kteří výměnou za odejmutí MS jej oživili... to už je celkem síla. Celkem bez dechu si tyhle pasáže přečtu několikrát. Spatřit Bohy... to je... neuvěřitelné! Mám chuť téměř obdivně hvízdnout, tahle pasáž mě opravdu hodně rozrušila. Také tam byla popsána jeho tajná technika, kterou sám Itachi nikdy nepojmenoval, ale která mě je známá pod pojmem Baku - Požírač Snů, Itachim vynalezená a mnou pojmenovaná technika. Hmm... tak mě napadá, že bych si také mohl vést deník... pomyslím si a ze skladu si vezmu opravdu tlustou nepopsanou knihu, kterou nadepíši jako: "Deník Uchihy Fugaka, syna Uchihy Itachiho a Shiko Hitary" Chvíli si prohlížím nadpis a poté na několik úvodních stránek popíšu svůj dosavadní život a všechny techniky, které ovládám. Jakmile s tím skončím, tak nadepíšu první kapitolu, ve které popíšu dopodrobna boj se Sasorim a použití (zejména to) techniky "Baku", neopemonu tam učinit hodně poznámek, které obsahují mé domněnky o dalších možnostech této techniky - ovládání a čtení v mysli a další, v té samé kapitole také zaznamenám své pokusy na klonech, které skončily s dost nevalným výsledkem. Také zmíním své pravé záměry, které mám se Sasoriho tělem, doslova tam napíšu mezi jiným toto: ...pokud schopností rinneganu bylo, dle toho co jest mi známo, ovládání mrtvých těl, tak schopností sharinganu je ovládání těl živých, samozřejmě vůle ostatních vytváří velmi silný odpor, kvůli kterému je jakékoliv ovládání živé bytosti časově omezené a velmi náročné, ale pokud by bylo možné nějakým způsobem odstranit duši, vůli a mysl, která řídí tělo a uchovat jen tělo, jeho schopnosti a vzpomínky, tak by bylo možné uvažovat o dokonalé kontrole takto "vygumovaného" těla skrze sharingan a disponovat tak všemi technikami, schopnostmi a dalšími věcmi, které původní vlastník tohoto těla ovládal... Samozřejmě je to delší, ale tohle z toho považuji za nejpodstatnější. Po třech dnech tréninku, který pořádně nikam nevede se stavím pro Sasoriho tělo, které je nyní upravené tak, aby nepodléhalo rozkladu a zapečetím jej do běžného svitku. Do jiného svitku také zapečetím svůj i ostatní deníky (Shisui a Itachi) a prozatím si je ponechám u sebe. Brzy nás vyšlou na misi, ale... ještě předtím bych rád vyřešil jednu věc... Zajdu za tím nejvýše postaveným členem Organizace, který bude k "mání" a požádám ho o krátký rozhovor. Pokud přijme, tak řeknu tohle: "Potřeboval bych s jednou věcí poněkud pomoci. Ovládám sice už leccos, ale doposud nemám žádného summona a ani nejsem obeznámen s možností jejich získávání atakdále. Zkrátka cítím, že by bylo vhodné, abych si nějakého pořídil, neboť je to výborná podpůrná záležitost. Mohl byste mi poradit či mě aspoň "nasměrovat"?" |
| |
| Boj s Mandou Úspěšně si ho dostanu do vzduchu. Připravím se na další část mého komba, a tudíž Shishi Rendan. Ale ouha. Hadík mi rychle obmotá nohu, abych se nemohla ani pohnout. "C-co?" Ksó! Solidně sebou třísknu o zem. Naštěstí na bok, takže krom nějakých těch modřin, pohmožděnin, a toho, že to bolí téměř srovnatelně s tím divným znamínkem na rameni, to není nic, co by stálo za zmínku. A ani nic, proč bych se hodlala léčit. Dokud se zvládnu v klidu pohybovat, mám za úkol si šetřit chakru pro Toshiho a Hibaryho, kteří na tom ve výsledku můžou být o dost hůř jak já.. I když o tom by se dalo pochybovat. Tak taky je rozdíl v síle, co mám "povoleno" použít. Musím si šetřit chakru na jiné příležitosti.. Je zvláštní, že Byakugan mi práci nijak neusnadňuje. Manda si natloukl taky, takže stačím vyskočit na nohy a postavím se hadovi tváří v tvář, mezi tím, co se postavím do bojového Hyuuga postoje, s připravenými dlaněmi. Tady musí zasáhnout Juuken. Moje dlaně se rozzáří modrou září, chakrou. Na poznámku nijak nereaguju, úderu se pohodově vyhnu a pokud se strefím, obratem ho Juukenem majznu po hlavě. Pokud se nepovedlo.. Tak se holt nepovedlo. Nedělám z toho vědu. Krásnou chvilku to vypadá, že jsem narazila na soupeře, který sice perfektně využívá svých výhod v taijutsu, ale na ninjutsu a tak ho moc neužije.. Ale ta chvilka byla skutečně jenom "chvilka". Jeho pohled mě paralyzuje. Jako předtím to, co udělal ten bledej chlápek, nejspíš, i když tam se o to zasloužilo hlavně jeho charisma, tohle by mohla, respektive spíš musela, být nějaká technika, protože přeci jenom had je jenom had, ať už je jakkoliv velký. Strachem mě polije studený pot. Ale stále mám zapnutý Byakugan. A tak se ze všech sil snažím zjistit, co se děje.. I když, popravdě řečeno, tipovala bych to na genjutsu, a to i ve chvíli, kdy mám uvažování lehce ztuhlé těžko říct čím vyvolaným děsem. |
| |
| Fugaku (h) Tvá otázka jednoho z členů překvapila. On ti zrovna pomoci nemůže, ale odkázal tě na chlapíka jménem Tenshi. Hledání ti zabralo hodně času, ale nakonec si ho našel. Možná ho budeš chvíli pozorovat, možná hned promluvíš, ale jakmile otevřeš ústa ozve se jeho hlas. „Jsi to ty? Uchiha Fugaku? Ano jsi… Pojď blíž chlapče. Mé jméno je Tenshi. Tvé jméno znám, dokonce vím z jakého klanu jsi. U nás se mu říká Bachiatari, prokletý. Uchihové se kvůli síle zabíjeli navzájem. To nebyl úděl, který jim sennin šesti cest dal. Sami se zničili pro sílu… No ale teď mi něco pověz ty o sobě. Mimochodem já pocházím z klanu, který se specializuje na přivolání. Ostatně, kvůli tomu si asi tady že? Slyšel jsem o tvém zdařilém vymýtání Ichibiho. Gratuluji ti.Máš štěstí na parťáka. Dříve jsem byl se Suiem já, ale kvůli tobě mě postavili mimo službu. Ale nedělej si s tím starosti, já stejně musím vyvinout nový typ přivolání. Bez něj je má síla hrozně malá…" |
| |
| Rozhovor s pablbem co má kecy na Uchihy - už je na deadlistu: Když jsem položil otázku stran přivolávacích technik jednomu z členů Organizace, tak se tvářil jako že neví, která bije, ale nakonec mě přeci jen poslal za někým kompetentním jehož ovšem pro změnu nebylo vůbec snadné nalézt. Ksó ... na tohle nemám čas..., pak jsem ho však nalezl a dřív než jsem byl schopen přednést svou žádost, tak začal mluvit on. Ve chvíli, kdy začal rozebírat Uchihy, tak jsem okamžitě aktivoval sharingan a věnoval mu skrze ně mrazivý pohled, který kdyby mohl, tak by možná i zabíjel. Kecy... někdo jako on nemá vůbec co právo o klanu Uchiha vůbec mluvit..., pomyslím si jen mrazivě a pohrávám si s možností demonstrovat mu názorně sílu sharinganu, ale nakonec to neudělám, protože momentálně od něj něco potřebuju a také nemám zájem ukazovat všem své schopnosti. Jakmile skončí tak ho sjedu pohledem (sharingan stále aktivní) a odpovím mu: Činí mne velmi rozmrzelým, když lidé, kteří nejsou Uchihy, mluví o mém klanu tak jako ty teď. Přijde den, kdy tato slova budu oplácet smrtí, ale dnes zde nejsem kvůli tomu. A nejsem tu ani kvůli tomu, abych ti něco o sobě vyprávěl. Do mého života je ti stejně tak málo, jako mě do tvého. Nezajímají mě příběhy členů této Organizace a nemám potřebu se zde někomu svěřovat. Jsem zde kvůli síle a kvůli ničemu jinému - víc vědět nepotřebuješ. Dnes jsem zde proto, že potřebuju zvládnout techniku přivolání zvířete a ty jsi mi byl doporučen jako odborník. Předpokládám tedy, že už budeš vědět co dál. Nemám příliš mnoho času, protože již zítra bych měl vyrazit na další misi, takže doufám, že to nebude příliš dlouho trvat. Dokončím svůj "proslov" vedený chladným až "pohřebním" hlasem bez známky jediné emoce a stále toho Tenshiho probodávám pohledem svých sharinganů, ale samozřejmě prozatím neučíním žádný pokus na něj zaútočit pomocí genjutsu. Zatím. Doufám, že nebude zase blbě žvanit. Na tohle nemám čas, ani náladu a ani nervy. |
| |
| Souboj se zvěřincem Po něúspěšném zásahu na slimáka jsem se rychlým skokem stáhnul zpět a vstřebal informace od ostatních klonů. Kupodivu byli úplně stejně neúspěšný jako já a tak musím vymyslet něco jiného. Takže ten slimák se dokáže rozdělit na několik menších verzí a tím se dokáže vyhnout útoků ....zatímco ten jednorožec používá Doton a zřejmě nějak dokáže zrušit mé ninjutsu....to jsem si nevybral moc dobře....Asi budu muset použít mé nejsilnější techniky abych ty zvířata dostal.. Mizu Bunshin no Jutsu (Technika Vodního Klonu) Udělám pečetě a vytvořím šest vodních klonů, kteří se shromáždí blízko jednorožce. V tu chvíli se dva klony okamžitě rozeběhnou vstříc jednorožci a snaží se odlákat pozornost. Zbylí čtyři klony se rozdělí do dvojic a rozdělí se tak aby každá dvojice stála čelem k boku jednorožce. Jakmile jednorožec zaútočí nějakou Doton technikou na první dva klony, kteří běží přímo na něj, zaútočí i dvojice po jeho stranách. Ale místo toho aby zaútočily z blízka, se snaží zaútočit rychlou kombinací z dálky. Jeden vodní klon chytne druhého za ruce, roztočí ho a vrhne ho přímo na jednorožce (Pro upřesněni: Naruto to použil v poslední vydaném filmu na Gaaru ale bohužel nevím jeho název :D) To samé provede i druhá dvojice a také se snaží to provést vše co nejrychleji i v pravý čas. Obě dvojice to provedou ve chvíli, kdy jednorožec vytváří ninjutsu a tak nebude mýt čas na nějaké úhyby či úskoky. Mezitím já složím pečet pro uvolnění vysokorychlostní techniky a přemístím se doprostřed skupinky, která tvoří malé rozdělené kopie slimáka. Jakmile se tam rychlým skokem dostanu, už mam vše připraveno pro mé jutsu a jen klepnu oběma rukama o zem. Kaminari Nagashi (Hromový Proud) V tu chvíli se přes mé rukavice probije neobyčejně velké množství blesků, které se šíří po zemi a rozléhají celkem velký prostor. Snažím se o velmi rychlou akci, aby slimák nestihl zareagovat a chytla ho tak vlna blesku. Pokud se ho opravdu dotkne, počítám s tím, že ho tahle technika dostane. Tohle už je lepší plán než ten předtím....teď jen aby se to povedlo.....a pak odrovnám toho slizáka. |
| |
| Fugaku - trénink přivoláníTenshi se na tebe rozmrzele podíval svýma modrýma očima. Jako by říkali: Ale ty víš že to tak je, a že mám pravdu. Tak si to přiznej… „Takže Uchiha by se chtěl naučit přivolávat…. Hmmm… zajímavé. Tvůj klan na to nemá moc velké předpoklady, takže s ničím extra nepočítej. Alespoň, ty osobně na to talent nemáš.No, co se techniky přivolání týče, ta není nijak těžká. Tu by ses měl naučit během pár minut. Horší je trénink se samotným zvířetem, no tedy řekl bych spíš tvorem. Nemusí to být za každou cenu zvíře. Jde spíše o výběr pomocníka. Hodně záleží, na co ho chceš používat. Je to snad kombinování útoků? Výzvědy? Samostatný boj? Pokud ano tak na blízkou, střední nebo dlouhou vzdálenost? Nebo snad genjutsu typ? Nebo něco podpůrného, co se například léčení týče? Možností je opravdu hodně, chce to si uvědomit, co člověk chce…“ Na chvíli se odmlčel a potom a vtáhl si zpod pláště sedm svitků. „Tak co? Jaký druh sis vybral? Jako, s více druhy ani pomocníky nepočítej, s tebou to bude za tento den úspěch i s jedním pomocníkem…“ |
| |
| Trénink přivolání: Poslouchám Tenshiho a sharingany jej stále "probodávám" až do morku kostí, zachovávám chladný až mrazivý výraz a ve tváři se mi nehne ani sval. Jeho názor na Uchihy mě nechává chladným. Když skončí, tak rovnou odpovím. Chci se naučit přivolávat vrány, čím víc - tím líp. Bude to ještě nějaký čas trvat, ale... již brzy dosáhnu k síle, která překoná vše ostatní a pak... pak konečně obnovím Uchiha klan. Pomyslím si jen chladně a vyčkám na Tenshiho reakci. |
| |
| FugakuTenshi se pousměje. „Bylo by lží říct, že jsem to nečekal. Takže tedy vrány. Je vidět že jsi Itachiho… Takže tedy vrány… Průzkumná zvířata. S tvým nadáním do vidím na takových sedm až devět vran. Nijak si to nevyčítej, Itachi je prostě Itachi. Dám ti na výběr. V mém repertoáru mám pět druhů vran, z toho by se ti mohli hodit tři. Jeden z nich si vyber. Takže za prvé jsou to vrány jako dělané na výzvědy. Existuje jednoduchá technika, díky které můžeš vidět jejich očima. Ten druhý typ je ten, který myslím používal Itachi. Můžeš přes něj dělat pár ninjutsu a s pomocí sharinganu také genjutsu. Nevím o tom, že by to šlo bez něj. No a ten třetí typ jsou veliké vrány, které by ses naučil tak dvě až tři. Tyto vrány ovládají Futon a jsou dobré jak na kombinování s Katonem tak na samostatný boj… Takže co to bude?“ |
| |
| Vybrání si summona: I nadále s kamennou tváří poslouchám Tenshiho a jeho poznámky o tom, že jsem "Itachiho" a další poznámky o "Itachim" přejdu bez komentáře či i bez jakéhokoliv náznaku jakékoliv emoce. Jakmile skončí tak si nechám chvíli na čas s odpovědí, jako bych snad přemýšlel o tom co si vybrat, i když už dávno jsem rozhodnutý. Odpovím tedy: Ten druh, který stačil mému otci, bude stačit i mě. A mylíš se ... svého otce hodlám překonat ve všech ohledech a nejen jeho, ale všechny Uchihy, co kdy žili... Možná si zase myslíš, něco o pošetilosti hledání síly za každou cenu, ale já zkrátka nemám na výběr. Je to jen otázka času, než dosáhnu veškeré myslitelné síly, které lze dosáhnout s těmato očima. Ať tomu věříš nebo ne, ať si myslíš o tom co chceš... síle sharinganu nic a nikdo neodolá. Můj otec udělal ve svém životě jednu jedinou chybu, kterou já opakovat nehodlám - zasvětil svůj život ochraně vesnice a posílení svého mladšího bratra Sasukeho - mého strýce. Tato dvě pouta - vesnice a mladší bratr - jej oslabily a zničily, mohl být největším Uchihou všech dob a namísto toho, zemřel jako zrádce klanu nenáviděný všemi. Jeho příkladu následovat nehodlám, hodlám jej překonat a být zcela novým příkladem. A dosáhnu toho skrze absolutní sílu sharinganu a za každou cenu. Ale dost žvanění, myslím že nejlepší bude rovnou začít s tréninkem. Domluvím mrazivým hlasem a vyčkám na jeho reakci. Doufám, že už to konečně sfouknem, nemíním tady ztrácet víc času než je třeba. |
| |
| Hibary Jakmile si tu sílu nechal popustit, celým tělem ti začne proudit horko. Cítíš bolest, vzrušení, adrenalin, sílu… No prostě královskej pocit. Tahle chvíle je hrozná, ale zároveň nehorázné opojení. Ještě si nikdy nic takového necítil. Po pár sekundách začneš cítit, jak se ti ochlupení po celém těle začne prodlužovat a také růst nové. Po pár chvilkách už máš porostlé celé tělo chlupy. A každou chvíli rostou. Nakonec dorostou do pěkné vlčí srsti. Samozřejmě mají černou barvu. Ale nejdůležitější je to, co se ti děje v hlavě. Nedokážeš se vůbec ovládat a i Sakki dostává solidně zabrat,možná i víc než ty. Bolí tě hlava, oči ti skoro vypadnou z důlků. Tvý nepřátelé jsou tak vyvedení z míry, že tě jenom pozorují. velice nechápavě pozorují. „Co… co to je?“ ujeden nahlas Gamabuntovi. Ve tvé hlavě mezitím pořád vládne chaos. Je to jako mysl zvířete. Chvíli se cítíš jako za plexisklem, prostě to nejsi ty, kdo tvé tělo ovládá. Je to zvíře. Přesně řečeno vlk. Cítíš jeho krvelačnost a sílu. Náhle se pustí do útoku. Je to nehorázně rychlé a silné. Nebo, tak se ti to alespoň zdá. Ve skutečnosti je to jen zuřivé a těžko čitelné. Samozřejmě rychlejší, ale ne o tolik, jako se ti zdá. Nakonec, pokud budeš bojovat svou myslí, se ti své tělo podaří ovládnout. Jakmile budeš mít stoprocentní kontrolu, zjistíš, že tvé oči vidí něco víc. Na tělech protivníků jsou vidět jsou vidět ruzé čáry a různé tvary. Po chvíli ti došlo, že to jsou tepny, žíly a smrtelně zranitelná místa na jejich těle. |
| |
| Je mi horko, proč mám chlupy? Co, co je to? Tahle bolest, tahle síla a tohle vzrušení, pocit jako kdyby do mě lili drogy po kanistrech, co to jenom je? Tohle jsem necítil ani po těch drogách v Krvavé Mlžné, je to vůbec droga? Pomalu se začínám zvedat, šílený úsměv na tváři, ale najednou mi je trochu těsno a neuvěřitelně horko, jak mi začínají růst chlupy po celém těle. T..ěsný a je mi hrozný horko, áááhaáhaá.. Horkýýýý! Vydám ze sebe a pak už jenom reflexivně začnu ze sebe trhat oblečení, až mi zbudou jen kalhoty a boty, moje záda jsou už porostlá srstí. Ani nevím co se děje, vidím nějak rudě, moje hlava bolí, jakoby mi něco rostlo z lebky ven a moje oči dostávají také pořádnou nakládačku, bolest je tak intenzivní, že z ní ani nedokážu omdlít. Ááá, co ta bolest má znamenat? Křičí v mé mysli Sakki, jenomže jej nedokáži vnímat ani jeho, ani okolí. Když už dosáhnu plné přeměny odkaz vydám ze sebe nějaké šílené zavytí vlka, ale já pořád nevím která bije. Co to je? Bolest? Instinkt? Nebezpečí? Zabít? Tyto pocity cítím jak mnou proudí, ale také cítím jak se mé tělo pohybuje bez mé vůle. Tyhle pocity, čí jsou a kdo ovládá mé tělo. Je tohle mysl vlčí krve ve mně? Taková síla a krvelačnost, je to opravdu mé tělo? Uslyším tu ropuchu a mé tělo se začne pohybovat směrem k němu s úmyslem zabít. Co to je za pohyby a ta rychlost, s tou by měl problém i Toshiho nejrychlejší technika. Má vlčí podobizna útočí nejdříve na Gamabuntu a pak na jeho klona(oba získají nejspíš min. pár škrábanců, což znamená, že jeho klon zmizí). Útočí jak šílenec, šílené zvíře co uhýbá díky svým instinktům, ale i tak je neuvěřitelně silný. Musím získat kontrolu, jinak tu zemřu já, a pak nejspíš i Toshi s Michi, i přes jeho pomoc. Dobře nejdřív proniknout do mysli, uklidnit se, začít kontrolovat jednotlivé části těla a nakonec se ovládnout celý. Tak do toho. Mezitím co pořád mé tělo útočí jak zvíře(nejspíš přežili s nějakýma škrábancem, já nejspíš také schytal nějaké ty škrábance) já získávám kontrolu nad svým tělem, nakonec zavřu na chvíli oči a jakmile je otevřu tak mám kontrolu nad svým tělem. Bezva, tak začneme, nejdříve menší odstup. Odskočím pár metrů od nich, když si uvědomím, že to už ovládám skoro na 100%. Á vypadá to, že si zvykám na tohle tělo rychle, fajn jde se zabít pár zvířátek. Vytvořím dva stínové klony, z nichž si jeden bere do rukou moje tomfy, já si to mířím proti lvovi, klony si berou na starost vlka a tu ropuchu(ten s tomfami). Nejdřív musím vyřídit toho lva, páč mám vůči němu slabý element a tu ropuchu, bez ní nejspíš nebudou schopni kombinovat své útoky, zas na mně střílíš ty ohnivé koule? Vyhýbám se zjevnému ohnivému útoku od lva, když na něm najednou vidím pomocí mích očí různé čáry a tvary. Co to je, že by to byly tepny a žíli? A ty zvláštní tvary, no jasně jeho slabá místa. Ale jak to, že to vidím? Moje oči? Získal jsem snad nějakou oční techniku? No to budu řešit později, nejdřív vás vyřídím vy přerostlá zvířata. Dál se vyhýbám jeho ohnivým útokům pomocí svých očí, vlčího instinktu a rychlosti svého těla. U lva počkám, až s po mně ožene tou svou prackou, pak vyhledám která z čar je tepna a pomocí mých drápů po nich seknu, jakmile bude zraněný využiji mezeru v obraně a snažím se mu zlomit vaz tím, že otáčím jeho hlavu proti směru hodinových ručiček pomocí váhy celého mého těla(nejdřív mu vyskočím na hlavu a pak jednoduše zhoupnu, jelikož vytvářím ten tlak jen na jeho hlavu neměl by být schopný použít své svalnaté tělo k zastavení té síly = protočená hlava a zlomený vaz). Fajn, jeden pryč, zbývají dva. Pokud mé klony přežili pošlu je oba na vlka a jdu po ropuše sám. |
| |
| Michi Hledáš jakoukoli stopu po genjutsu, ale nenacházíš. tohle není genjutsu, ale technika využívající tvůj strach. Strach ze smrti, který má každé dítě i většina dospělých. Manda tě svým ocasem trefil bravurně, takže si letěla pár metrů a pak si narazila do stromu. Dost to bolí... Vy z Konohy ste tak slabí... Bejvaly ste mnohem lepší... Před mnoha lety ... Ano ten souboj si pamatuju. Bojovali dva a později jenom jeden. A přesto se nám trochu vyrovnávali. A dokonce přežili souboj. ano, byli to čerství gennini a byli lepší než vy! Jste slabí, hrozně slabí a to bude vaše smrt! Sssssssss! Potom se hlavou zabořil do země a během půl vteřiny po něm není ani stopa. Tedy až na tu díru, která po něm zbyla. Byakugan ho sice našel, ale ež ti došlo, co asi chce udělat, už se země pod tebou chvěla a potom z ní vyrazila jeho hlava. Naštěstí nestihl otevřít tlamu, takže tě nemohl kousnout, ale na vyhození do vzduchu to stačilo. Potom si už jen počkal až budeš těsně u země a přidrtil te vým ocasem, který ještě pomohl k rychlosti pádu a nárazu o zem. Je to takové Hebi Rendan... Nemůžeš se pořádně pohnout a cítíš, že už ani tvoje končetiny pořádně nefungují. Pokud se ale vzepřeš a pokusíš se ještě bojovat, ucítíš v místě, kde tě předtím kousl, žár a také příval nové síly a chakry. Jsi teď ještě silnější než normálně. Kdyby se tohle aktivovalo už na začátku, Manda by měl po srandě... Fugaku Tenshi se jen pousměje. Dobrý výběr, to ostatní by jsi tolik nevyužil... Je vidět že víš, co chceš. No, samotná technika je velice primitivní, myslím že s její výukou nebude problém s tvým očky. No, myslím že začneme smlouvou. To ale určitě víš, že musíš mít se svými pomocníky smlouvu že? určitě ano... Takže... Kuchiyose no Jutsu! jen tak hlesl nakonec a položil ruku na zem. Kolem něj se náhle objevilo přes padesát vran. Poté vytáhl prázdný svitek, něco tam předkreslil speciálním inkoustem a potom ti to ukázal. Tak, tady to podepiš a od teď je budeš schopnej přivolat. Myslím, že by jim nemělo vadit, že je přivolává Uchiha... nechal ti čas na podpis a ten svitek ti přirozeně nechal. Tak a teď se vrhneme na výuku samotné techniky. Doufám že ovládáš svůj sharingan tak, že ji dokážeš zkopírovat. Protože jestli ne, bude to o hodně delší. Takže pokud se tu techniku rozhodneš zkopírovat, Tenshi ti jednoduše ukáže pečetě a přivolá dané vrány. Pokud mu úroveň svého sharinganu zatajíš, budeš se to muset naučit klasickým způsobem. |
| |
| Podpis smlouvy s vránama: Podepíšu svou krví smlouvu s vránama a poté odkoukám skrze sharingan pečetě na Kuchiyose. Sharingan mi v tomto případě pomůže jen lépe si zapamatovat pořadí pečetí, protože jinak na této technice není nic co by bylo složitého. Během pár okamžiků tuto techniku bezvadně zvládnu. Kdyby nekecal, tak už jsme to mohli mít za sebou..., pomyslím si otráveně a chladně. Jakmile techniku tedy zvládnu tak se otočím a bez jediného slova odejdu zpátky k sobě do pokoje. Samozřejmě se trochu najím a zbytek večera strávím studiem dalších deníků Uchihů, tentokrát si vezmu deník Uchihy Madary. A samozřejmě ve stanovený čas si vyzvednu Sasoriho tělo, které zapečetím do svitku. Už aby byla další mise... tvrdnout tady je ztráta času... |
| |
| Boj s Mandou Můj Byakugan nezaznamenal žádné genjutsu. Prostě jsem akorát paralyzovaná strachem. Ale v tom případě své podvědomí/vědomí nesnáším. Nejsem ani víc zmlácená - tzn., na nějakou smrt či tak to zatím nevypadá, a už se děsím co by kdyby? Nikdy jsem se nepovažovala za paranoika.. Ale možná skoro můžu. Na to fláknutí ocasem můžu tak akorát vytřeštit oči a o chvilku později se moje záda setkají se stromem. Kruci.. Jedna věc je strach ze smrti, vím, že se jí bojím, ale tohle je slabošství.. Vždyť mi nic pořádně neudělal! Teda zatím.. Jestli něco neudělám, tak ten strach aspoň bude opodstatněný! A to jsem vždycky myslela, že nemám přímo fobii ze smrti.. To by se to snad už projevilo, když jsem byla jako genin na těžkých misích, ne? Na jeho slova akorát vzdorně přimhouřím oči. Já sama nevím, co se to se mnou děje. Tohle trochu přesahuje moje chápání, že jsem tak vyděšená. Stejně tvrdě by mohl probíhat trénink, a.. A krom toho si musím šetřit sílu! Tedy, já ninjutsu stejnak neumím, takže to si moc nepomůžu, ale pokud jde o taijutsu, určitě bych zkusila nějaký hmat, abych to rychle skončila, kdybych mohla hlídat, kdežto já si schovávám chakru.. Jenže pokud mě zabije, taky klukům moc nepomůžu. Když se zaboří hlavou do země, akorát překvapeně zírám. Můj Byakugan ho téměř okamžitě nejde, jenomže na to, abych rovnou zdrhala, jsem moc paralyzovaná strachem, o kterém ani nevím, kde se ve mně bere, protože je naprosto neopodstatněný, a na to, abych zdrhala proto, abych se vyhla otmu, co chce udělat.. Mi to dojde moc pozdě. Hebi Rendan.. Bleskne mi hlavou, když se bezmocně proletím vzduchem a pak jsem přiražená na zem. Sotva se můžu pohnout, a teď už se to může i tělesná bezchopnost. Teď bych se tak zhruba měla začít bát, předtím to bylo moc brzo.. Chvíli bezvládně ležím. Co bych jako mohla dělat proti strachu a zneschopněnému tělu zároveň, že? Trvá jen chvíli, než si uvědomím, že strach už opadl. Takže nějaká technika? Pokusím se pohnout. Počátku to moc nejde, ale pak.. "A-aa.." Vydám něco mezi zachroptěním a potlačeným zasténáním, když ucítím ten žár. Ale v zápětí přijde příval nové síly. Jsem zraněná, ale v pohodě se můžu zvednout. Naprosto v pohodě. Tedy to udělám. Co to? Ta pečeť? Nejradši bych se na ni napůl překvapeně, napůl vystrašeně koukla, ale usoudím, že teď bych to měla spíš rychle vyřídit. Tedy se postavím do obranně-útočného postoje, který se učí v rodině Hyuugů. Je silný. Musím se víc snažit. Nějaký hmat, například. Rychle se k Mandovi rozeběhnu, a při běhu mi na dlaních zazáří Juuken. Znovu se do něj pustím taijutsu, mnohem zuřivěji, ale udržuju si odstup, a hlavně dávám pozor na možnost, že by mě zase jakkoliv rychle dostal. Ve chvíli, kdy vycítím příležitost, se k němu vrhnu rychlým skokem. "Juukenhou Hakke Sanjuuni Shou!" Je to jiné než u člověka, zasáhnout hada, ale tenketsu vidím tak jako tak, takže by neměl být problém. Jestli se povede, poslední úderem Mandu odhodím kus od sebe a obličej si jakoby zakryju rukama - což ale mému Byakuganu nevadí. Tak co ty na to? |
| |
| Toshi Použití bleskové techniky jednorožce dosti překvapilo. Zkusil pár dotonových technik, ale ty proti Raitonu neměli šanci. Technika není natolik silná, aby zabila bytosti jejich úrovně, ale slimáka paralyzovala a jednorožci to dalo pěknou pecku. Možná si se připravoval na další útok, možná na další obranu, ale nic z toho zatím není potřeba. Oba totiž ustoupili a poklonili se ti. „Co to kurva děláte?! Co to sssakra je?!“ ozval se náhle Slizákův hlas. Je zjevné, že toto nebylo jeho vůlí. Nemá ty zvířata úplně pod kontrolou, lépe řečeno nejsou jeho summony dobrovolně. To ti možná i může dojít. „Jsi dobrý bojovník. Jednou to někam dotáhneš. A teď nás omluv, už musíme jít. Omlouváme se za nepříjemnosti, které jsme ti způsobili.“ Poté se oba jednoduše odpfffnou. „ÁÁ zbabělci zasssraný“ ozve se opět slizákův hlas. Hibary Tvůj výsledek je velice podobný, jako ten Toshiho. Párkrát si také dostal zásah, ale jakmile si nějaké z těch zvířat zasáhl, samozřejmě trochu hůře, odpffli se. Zjisti si, že ti tvé tělo také dává lepší obratnost. Michi Jakmile si začala útočit, stalo se něco velice zvláštního. Chakra kolem tvých rukou zčernala a výrazně zesílila. Také si cítila žár po celém svém těle. Vlastně ne úplně po celém, ale v tenkých proužcích, které byli rozlezlé po celém těle. Tvé údery jsou silnější, ničivější. Je to opravdu síla. Mandu si zasáhla hodně krát a posledním úderem si ho odhodila několik metrů. „Ssss co to ten debil udělal? To je fakt kretén za to ho asi sssežeru... Sss“ okomentuje Manda tvůj útok. „Sssakra co to do něj dali za individuum?! Vždyť to omylem spouští věci jako je prokletá pečeť sss... Sssi sssilná Hyuugo, ale já sssem sssilnější... Dnes ještě ne, ale jednou tě zabiju. Pamatuj sssi to!“ dodá a také se odpffne. Všichni tři Jakmile jste porazili zvířata, nejspíše jste se vydali hledat ostatní. Sešli jste se na místě, kde vás Slizák oddělil. „Sssakra jssste docela dobří... Asssi sssem vásss podcenil... To ssse příště nessstane... Zabiju vásss osobně!“ Potom se na vás vrhne. Střídá vás jako ponožky a velice rychlým taijutsu občas doplněným hadími útoky je dost nebezpečný. Reakce na Michi: Být vámi, asi bych reagoval na vzhled Michi. Jelikož má po těle černé čáry, které občas oranžově zasvítí, když namáhá svoji chakru.. |
| |
| Fugaku Tvůj trénink Kuchiyose dopadl dobře. naučil ses přivolat pár vran. Zatím ti však nemohou moc sloužit, protože pár minut po dokončení tréninku přišel nějaký divný chlápek s malinkými mečíky připevněnými na zádech. Oproti legendární Sahamedě nebo Kubukiri jsou to párátka. Má delší bíle vlasy a hodně světlou kůži. K tomu mu ještě svítí jeho azurové oči. Vypadá velmi zvláštně. „Zdravím... Ty jsi Uchiha Fugaku že? Máme společný úkol. Tvůj parťák se teď zdravotně zotavuje z boje proti Ichibimu, takže jsi byl přiřazen ke mě a Tenshimu. Mělo by to být rychlé, jedná se pouze o feudálního pána a jeho doprovod. Pár jednotek ANBU, nic zvláštního. Vyrážíme za dvě hodiny, tak se připrav a setkáme se za dvě hodiny tady. Bude se jednat o feudálního pána země ohně.“ poté ten záhadný muž odešel a vy jste zůstali s Tenshim sami. „No tak já se tedy půjdu připravit. Sakra proč tam chce i mě? Zvládli by jste to sami a já teď musím přerušit trénink sakra...“ stěžuje si pro sebe Tenshi, když odchází do svého pokoje. |
| |
| Další mise - Tenshi, mečou a operace "zabít feudálního pána": Trénink přivolání je konečně k mé spokojenosti dokončen. Sice nemám čas si to ještě procvičit, ale to mi moc nevadí, hlavně, že se už bude konečně něco dít. Ten chlápek s meči, který se ani neobtěžoval představit, zatímco mé jméno zná mi začal vysvětlovat oč půjde. To tam půjdu s tím debilem? Pomyslím si nespokojeně při zmínce o tom, že půjde i Tenshi. Co je sakra se Suiem, vždyť nevypadal na to, že by mu něco bylo... všechno jsem tam odřel já... nebo, že by ta jeho technika vysátí duše byla "nějak" riziková? Tomu "mečákovi" jen chladně odpovím: "Já mohu vyrazit okamžitě." On však odejde a mě zůstane jen "hudrující" Tenshi. "Fajn, tak se pak sejdem venku, nejsem z toho taky nadšený, nejraději bych šel se Suiem, se kterým jsem secvičený." Seberu se a "vypadnu" do svého pokoje. Vezmu si to nejnutnější, trochu se najím a sbalím si jídlo na cestu, načež vyrazím na místo srazu před odchodem na misi. Doufám, že tohle bude stát za to. |
| |
| Fugaku Na místo srazu jsi se dostavil jako poslední. Tenshi i ten druhej chlápek už tam sedí. když tě uslyší, vytrhne se z přemýšlení a otočí se k tobě. „Dobrá tedy, můžeme konečně vyrazit. Jo a zapomněl jsem se představit. Ne že bych rád řikal svoje jméno, ale nechci, aby si mi řikal hej ty s těma mečema... Jmenuji se Hachiro. No a teď k plánu... Jsou dvě možnosti. Asi za tři dny bude náš cíl cestovat k Feudálnímu Pánu do země Větru. Můžeme ho teda? dostat při cestě, kde bude sice více hlídán on, ale zase bude méně nepřátel všude kolem A také nebudeme muset spěchat. Pokud ho chcete dostat u něho doma, budeme si muset pospíšit. A také to bude nebezpečnější, co se cesty zpět týče. Já osobně jsem pro to, dostat ho při cestování a co vy?“ začal, když jsi konečně dorazil k nim. „Já jsem také pro... Nechce se mi nějak spěchat. Radši bych vybral příhodné místo pro tvůj plán, jistě už nějaký máš, a pro moje techniky. V městě bych je nemohl pořádně využít, protože by to možná upoutalo pozornost a infiltrace je také tak nudná...“ souhlasil s Hachirem Tenshi. Tím pádem tě přehlasovali. Takže i kdyby jsi byl proti, nejspíš nic nezmůžeš. Ale můžeš zkusit bojovat... „Ano plán už mám...“ začal Hachiro s vysvětlováním svého plánu „... Ty Tenshi přivoláš něco, co našeho Fugaka vynese nad náš cíl. Mělo by tam být dvacet ninjů na úrovni Chuunin a čtyři ninjové na úrovni Jounina. Ale ani jeden z nich nejspíše nikdy neviděl Skrytou vesnici ani jinou misi než chránit převoz, takže jim chybí zkušenosti. Jelikož náš CUhiha ovládá podle informací, které se mi dostaly Katon, určitě bude umět nějakou ničivější techniku. Tu vypustí ze shora na náš cíl. To bude spíš takové uvítání. Já už tam mezi tím budu a vynasnažím se zaměstnat co nejvíce ochránců tak, aby neměli možnost uhnout. Ty Tenshi dále vyvoláš něco, aby jsi mohl zajistit celé okolí tak, aby nikdo nemohl uprchnout. Na tom závisí úspěch celé akce. Nikdo nesmí podat hlášení. No a potom by tady Fugaku mohl laskavě slétnout dolů a trochu mi to tam pomoci zpacifikovat. Ty se Tenshi vlož do boje dle libosti, ale tvůj hlavní úkol je jasně daný... Nějaké otázky?“ |
| |
| Boj Změna barvy mé chakry mě překvapí, ale přestanu se na to soustředit ve chvíli, kdy zjistím, že údery za pomocí této černé chakry jsou mnohem silnější než moje klasika. Mnohem.. Tím spíše, že je to Juuken, a potom Hmat. Hyuugové jsou obvykle zaměřeni spíš na rychlost a přesný zásah než na sílu, ale tohle by tu nevýhodu mohlo bleskově dorovnat. Páni. Na svém těle cítím nějaký žár - ale už není takový jako byl v případě začátku. Krom toho vnímám, že ho mám jen na některých částech kůže, a konkrétně je to v takových proužcích. Ale zatím si to stále neprohlížím. Podstatnější je porazit Mandu.. Mandu zaberu do záběru, a pak už se v průběhu Hmatu v podstatě nemá jak vyhnout, protože ho paralyzuje uzavírání jednotlivých tenketsu. Poslední úder o odhodí o několik metrů, na což se lehce samolibě ušklíbnu. Je asi jasné, že v případě té pečeti či čeho jde o něco nečistého, nebo tak, ale na druhou strani, takovéhle síla mi dává tolik možností, že bych se s tím i skoro smířila.. Ale tak kdo ne. Manda mění náladu jak na obrtlíku. Teď uznává, že jsem silná; což mi popravdě řečeno zalichotí, jakkoliv byl způsob kterým to myslel trošku jiný než bych si měla brát, aby mi z toho vyšla lichotka. Jeho slova mi nedávají smysl ani za mák, ale rozhodnu se to nějak neluštit. Ale určitě si povšimnu jména Prokletá pečeť. Takže to je ten znak? No, když vím jméno, mohla bych se i někde nenápadně informovat.. Třeba v knihovně, až tahle část zkoušky skončí..? A celé to zjevně bylo neplánované.. Výhružka se zabitím mi.. Připadá zvláštní. Jako jo, ten ninja si ho přivolal, a on se mnou bojoval, ostatně jako už musel bojovat se spoustou lidí.. Ale že by pomstu a smrt sliboval na potkání? A nebo právě speciálně mě? Ale co jsem právě udělala tak zvláštního, že mi ji přislíbil? Jako tu pečeť.. Ale za to přece nemůžu já, a v podstatě nejspíš ani ten chlápek, takže.. Divný. Každopádně, mám pocit, že summoni oproti ninjům nijak výrazně nesílí - tudíž se nemusím bát, že bys mě příště překvapil. Zesílím. A pak zmizí. Juuken mi zmizí z rukou - přeci ho nebudu mít aktivovaný jenom tak. Toshiho a Hibaryho nehledám, ale dojdu k nim - přeci jenom, můj Byakugan je měl i po celou dobu boje v merku, i když tak trochu okrajově, ale jejich poloha je mi přesně známá. Všichni se srazíme u slizouna. Už už se chystám něco říct, ale ten bledý chlap s určitě mastnými černými vlasy začne mluvit, tudíž se na něj jenom otočím. Další výhružka se zabitím..? A pořád se jedná o osobní zabití, jako by to byla pomsta za něco.. Jen co se na nás vrhne, znovu aktivuju Juuken - přeci nebudu bojovat jenom tak. I když jsem teď získala novou rychlostí, stejně soudím, že nějak výrazněji ho zasáhnout bude úkol pro Toshiho; a nebo by taky šlo ho nějak zastavit, abych ho mohla zasáhnout já a zamezit mu trošku přívod chakry, a pak bychom od něj měli stoprocentní pokoj s tím, že by mohl být vyslechnut. Taky bych skoro uvažovala, jestli ho nemám dotáhnout do vesnice. Přeci jenom, je sám, má takovéhle kecy, a dal mi tu pečeť - to nevypadá na genina, který by tady akorát bojoval o své právo stát se chuuninem.. "Když ho trochu znehybníte, můžu ho zkusit zasáhnout Juukenem," prohlásím. Slizoun nás musel slyšet, ale jestli se na něj spiknem, stejnak nemá jinou možnost než buď zdrhnout nebo se námi nechat chytit. Každopádně, svým novým černým Juukenem se netajím. Trošku není proč. A to zářivě pulsující znamení které mám na těle si neuvědomuju. Akorát čekám, jestli kluci usoudí, že můj požadavek není tak úplně hloupý a pokusí se ho vyplnit - potom se na slizouna rychle vrhnu a zasadím mu pár krutých ran Juukenem na kritická místa, jako srdce, žaludek a jiné vnitřní orgány; neodpustím si ani ránu naplocho pěstí do obličeje. V případě, že to kluci ale neudělají, setrvávám akorát v obranné pozici - už jsem se dala do boje a používám chakru, ačkoliv byc hsi ji měla schovávat, což je špatně, ale tak aspoň se nemusím zapojovat plnou silou co to půjde.. |
| |
| Odchod na II. misi pro Organizaci: Sešli jsme se a náš "milý mečoun" se konečně představil. Hachiro? To znamená, že má zaprvé rodiče s nedostatkem fantazie a zadruhé to, že má minimálně 7 sourozenců... jmenovat se "osmý syn"... ne.. to bych nemohl. Pomyslím si jen a mlčky poslouchám jeho plán, nemám potřebu oponovat. Ať tak či onak, bude se v této misi bojovat a tedy budu moci kopírovat cizí techniky a zkoušet ty vlastní, abych zesílil. Ostatně o nic jiného mi ani nejde. Opět mě štve, že o mě toho ví víc než se mi zamlouvá, ale to nedám nijak najevo. Ostatně není důvod se nijak znervózňovat. Každopádně mám jednu vlastní ambici, kterou tentokrát hodlám dotáhnout do konce a proto řeknu: Je mi jedno jaký je plán, přizpůsobím se každé situaci, ale ... feudálního pána zabiji já ... pokud se ho pokusíte vyřídit sami, tak vás zabiju. Dodám ten závěr mrazivě. Ne - nežertuji (a mám aktivní sharingany, kdyby něco zkusili), já jsem z Listové, já jsem Ohnivé země, takže ho zabiji já i kdybych měl ty dva rozmlátit na kaši. Doufám, že tuhle misi vyřídíme rychle ... pak ... zamířím rovnou do Konohy a získám MANGEKYOU SHARINGAN! A potom... už nebudou existovat žádná omezení a žádné patetické vazby a zbytečná pouta. Pak... už bude všechno jasné a jednoduché. //Beru to tak, že jsme vyrazili - doufám, že nemusím to explicitně psát. :-) |
| |
| Trio poraženo, co teď slizoune? První můj útok vyšel, ale ke druhému jsem se již nedostal, páč ten srab lev zdrhnul, u ostatních podobně. Ááá, vy jedny zatracený zbabělí mrchy, doufám, že se fám dostane do té rány sněť a chcípnete na ni, ale teď se musím podívat trochu na mně. Vytáhnu jeden a dívám se na svůj lesklý odraz svého, spatřím toto(samozřejmě kromě všech těch chlupů na mém těle) odkaz skoro nevěřím vlastním očím. Co to sakra? Fajn, takže jsem nějak získal oční techniku, ale proč se změnilo i mé tělo? Nechceš se nejdřív vrátit do normálu, víš jak mi to dává zabrat? Jo promiň. Přeruším svou doujutsu techniku, opět menší bolest a hlavně ze mě opadávají chlupy-hnus. Podle mě to bude ještě nějaká další vývojová náhoda, stejná jako když jsem ten experiment nakonec přežil jenom já s tebou. Snad nemyslíš ten pokus… Jo přesně ten, křížení s vlčí a žraločí DNA. Ale proč nejsi víc do žraloka a proč teď? Zahledím se na své tomfy a vzpomínám na ten pocit. Tehdy jsem měl pouze svůj vlastní život, teď mám i další stejně důležité, možná důležitější věci. Možná, že ta vlčí krev byla svým způsobem silnější, pokud vím byla z nějakého obřího bílého vlka. Proč teď? Možná to bude mít něco společného i s tebou. Co tím myslíš? Tehdy jsi se ty a já o vládu nad tělem střídali, vzpomínáš, ale už dva roky ne. Pohladím si holé břicho, kde byla ukryta Hvězdná pečeť. Rychle začnu sbírat své zbraně a tomfy si dám opět za pásek. Co to děláš, nejdřív mně zaskočíš svým dedukováním a nakonec začneš dělat něco jiného? Musíme za ostatními, mám nějaký zlí pocit. Co tvoje síla? Coby, už nějakou chvíli ji nepoužíváš, musel jsem si ji vzít zpátky, když jsi byl v rauši, má to na mně nějaký jiný vliv než na tebe, možná proto, že jsem vzniknul právě z téhle skryté síly. No budem se muset poradit s Naruto senseiem, ale teď mně čekají ještě dvě těžké věci. První je sejmout toho hadího šmejda a ta druhá bude vysvětlování tohohle. Ukazuji na své záda, nasaji pachy a pak běžím směrem kde se nacházejí ostatní. Opravdu nezávidím, shahahaha…
Na místě shledání si všímám tří věcí : slizáka co opět prudí, Toshi je v pohodě a Michi má trochu divnou barvu. Ty pořád musíš jen kecat, musí to být těžký mít tak velký ego, co? Řeknu trochu naštvaně, páč mi dojde že vzhled Michi musí mít něco společného s ním. Šmejd, co jí sakra udělal? Každopádně to vypadá, že se jí to trochu hodí, ale nejspíš to má nějaký vliv i na psychiku, koneckonců takhle mně ještě neviděla. Za to zaplatíš vlastníma játrama! Jeho útoky blokuji pomocí svých tomf a když tak uhýbám a snažím se o protiútok. Rychlej aspoň že má nějaký schopnosti k těm jeho kecům. He, trochu znehybnit, tak fajn jak si přeješ. Dám signál Toshiovi aby mu zútočil na vrchní polovinu těla, já mezitím zaútočím na dolní = pokud to vyšlo měl by mu Toshi dát první ránu v oblasti kolem hlavy a já pak mu tvrdě podkopnout nohy a měl by tak trochu padat směrem k Michi, s pořádnou mezerou v obraně, když tak ještě mu zkusím chytnout zezadu ruce a přidržet ho svou silou. Dávám pozor na jeho techniky, hlavně, aby se mu z rukou zas nevysunuli hadi.
P.S. Můj vzhled:Nemám vrchní část oblečení, nějaké chlupy z „mé srsti“, je vidět, že v oblasti mezi krkem a rameny mám žábry, dál nějaké ty jizvy a hlavně tetování vypadajíc jak krvavá mlha pod pravou lopatku. |
| |
| Boj Na tváři se mi objeví úsměv potom, co jsem úspěšně omráčil obě zvířata mojí bleskovou technikou a už jsem byl i připraven je dorazit normálním způsobem ale z ničeho nic jsem se sekl. Bylo to hlavně tím, že se obě zvířata stáhla a zároveň i uklonila. Přestože jsem se zastavil mam stále složené ruce v obvyklé pečeti pro uvolnění vysokorychlostní techniky, ale zatím jí nepoužívám. Trochu nechápavě koukám na obě zvířata, která mi složily poklonu a ihned potom mi naznačily, že tu nejsou dobrovolně. Následně na to zmizí a já se znechuceným pohledem podívám na toho slizouna. Nutí bojovat zvířata která u něho nejsou dobrovolně ?? to si snad dělá srandu.. Možná někdy v tu dobu kdy ostatní přicházejí, ukážu prstem na toho slizouna a promluvím chladným hlasem. "To ty jsi zbabělec , odpornej sráči. Nedobrovolně svolávat zvířata a nutit je bojovat proti ostatním, tohle ti nedovolím. " Domluvím a začnu si prokřupávat klouby na rukou. Sice to vypadá jako silácké gesto ale takhle zneužívat sílu ostatních se mi opravdu nezamlouvá. To už ale přiběhnou oba kamarádi nebo alespoň to co je hodně připomínalo. Michi s podivnými proužky i divnou chakrou a Hibary s úplně jiným vzhledem a dokonce se i jinak pohyboval. Co to s váma sakra je ,proč se všichni tak podivně změnily ?? . Velice mě zaujalo to, jak oba dva vypadají, ale teď na to není čas a proto se raději obrátím zpět k tomu slizounovi. Podle jeho řečí jsem odhadl, že se pokusí zaútočit osobně a tak jen vyčkávám, co udělá. Když na nás zaútočí, stoupnu si tak aby mě mohl zasáhnout jen kopem, a čekám na správnou příležitost. Kōsa Hō (Blokovací metoda) V tu chvíli kdy na mě zaútočí kopem, tvrdě skřípnu jeho nohu mezi mé koleno a loket. Jsou to takové kleště a díky tomu že přidám trochu síly má tato blokovací metoda velmi bolestné účinky. Silou se mu snažím zlomit nebo alespoň pochroumá nohu natolik, aby byl oslabený a pomalejší. Také se mi podaří postřehnout Hibaryho a tak společně s ním zaútočím. Konoha Senpū (Tornádo z Listové) Vyskočím a zaútočím kopem z otočky tak aby můj kop směroval někam do oblasti krku. Pokud se mu nějak vyhne, ihned složím pečeť pro stínové klony a vytvořím minimálně dva klony. Ty se okamžitě pokusí chytit nepřítele tak aby se nemohl hýbat a zároveň i pomůžou Hibarymu. Já se o trochu stáhnu a pozoruji, jak dopadne tenhle náš kombinační útok. Co je vlastně zač ?? hadí techniky, téměř sedm sumonnu a navíc tak zkušený v Taijutsu. On určitě nebude jen obyčejný gennin a nebo podstoupil mnohem tvrdší trénink než my. |
| |
| Fugaku Konec tvé řeči je hodně pobavil. Jakmile si řekl, že je zabiješ jestli šáhnou na feudálního pána, Hachiro se normálně na férovku rozesmál. Nebylo to od něj pěkné, ale rozhodně si myslí, že by si ho zabít nedokázal. Je to pravda? Má snad na to porazit Sharingan? Kdo ví... Každopádně jste vyrazili na cestu. Teda vyrazili... Tenshi vyvolal tři velké orly a každý z vás teď na jednom letí. Cesta ubíhá v pohodě, nikdo vás neruší. Jak by vlastně mohl... Konečně je na čase. Pár dní jste cestovali a konečně jste narazili na cestu, kudy by měl cestovat feudální pán spolu se svoji ochrankou. Hachiro se nakonec ještě rozhodl plán zopakovat: „Takže, Tenshi tě vynese nahoru a jakmile mě uvidíš mezi těma ninjama, zaútoč ze shora nejničivější technikou kterou máš. Tenshi, ty hlavně zabezpeč okolí aby NIKDO neutekl. No a já mám svoji úlohu jasnou... Teď už jen počkáme a až dorazej...“ Asi po hodince čekání lze zahlédnout první členy ochranky. Hachiro naznačil Teshimu a ten začal s prací. Nejdříve vyvolal orla pro tebe. Potom vyvolal deset velkých černých panterů, kteří se rozlezli všude po okolí a dovršil to dvěma ještěry, kteří mají v rukou dvě katany. Konečně jsou na vaší úrovni. Hachiro vytáhl meče a naznačil ti, aby jsi vzlétl vzhůru. Nemusel si nic říkat, orel se vznesl sám od sebe. Stihl si zahlédnout, jak Hachiro zabodl do země oba meče, udělal pár pečetí a potom hlesl. „Goken no Odori (Tanec pěti čepelí)“. Co ihned následovalo jsi neviděl, protože jsi vlétl do korun stromů. Když jste je ale proletěli, vidíš jak mezi ochránci feudálního pána řádí pět čepelí, které vyjíždějí a zase zajíždějí do země. Samozřejmě také mění velikost a tvar, jako by byli z gumy. Takto se Hachirovi podařilo sejmout sedm členů ochranky. Náhle však čepele zmizeli a mezi ochránci se ocitl sám Hachiro a jeho dva „gumové“ meče začali řádit. |
| |
| Operace "Ohnivý feudální pán": Po celou dobu cesty zachovávám mlčení a chladný výraz v tváři. Plánu, který je navržen se bez jakýchkoliv námitek podřídím. Tenshi mě vynese na orlu do vzduchu a já jen sleduju dění na zemi. Hmm... Hachiro vypadá celkem schopně, že by nějaká reinkarnace jednoho z Legendárních šermířských pánů ze Skryté Mlžné? Zajímavé..., pomyslím si jen klidně a jakmile dosáhne dostatečné výšky tak se na orlovi postavím, dám znamení Tenshimu "jako že teď to přijde" a poskládám bleskově pečetě: Oheň: Ohnivé květy (Katon: Hōenka). Od mých úst dolů rovnou na karavanu vyletí trojice obrovských ohnivých střel, z nichž každá je o dost ničivější než běžná "ohnivá koule" (Goukakyou no jutsu). Poté zaktivuju okamžitě sharingany a rozhlédnu se po okolí, protože tímto útokem jsem prozradil svou pozici "víc než dost" a nemám v úmyslu se nechat nachytat na švestkách jakéhokoliv druhu. Zatím to vypadá dost jednoduše, ale... věci se obvykle mívají tendenci velmi rychle kazit. Navíc... jestli to bude až TAKHLE jednoduché, tak jsem tady zcela zbytečně. |
| |
| Tým 7 Nakonec se vám to podařilo. Toshimu se ho podařilo zablokovat a to dalo šanci Michi, kteá Slizouna oddělal Juukenem. Stačili tři rány a odletěl několik metrů. JEho vnitřní orgány jsou namaděru. Michin Juuken nabil ohromně na síle... Ale proč? Každopádně je teď Slizoun mrtvej a to je důležité. Pkud ho prohledáte, najdete skumavky se zvláštními látkami, několik svitků, ve kterých jsou zapečetěné různé věci, jeden přivolávací svitek a také dva svitky, které se mají sbírat v tomto kole. Vaše situace je velmi příznivá. Máte tři různé svitky a ještě jeden stejný navíc. A to ve velmi krátkém čase. Nakonec jste se rozhodli opustit herní plochu, jelikož čím déle zde budete, tím větši nebezpečí. Díky Byakuganu Michi a Hibaryho nosu jste nakonec vyvázli bez boje. Hokage na vás přijemně pobaveně hledí. JE tam také Sakumo. Oba dva vám pogratulují ke krásnému výsledku. Jste tu jako třetí a zatím s nejlepší skóre. Svěříte se, co jste viděli nebo spíše zažili? Zkusíte zjistit vlastnosti látek? Nebo možná přivolat něco z toho svitku? Nebo se možná prohrabete v těch obyčejných svitcích? Je to jen na vás... Máte odhadem ještě dva dny do dokončení tohoto kola... (Teď máte hlavně prostor pro konverzaci mezi seblou, vysvětlení co se s vámi stalo a podobně... Případně dostanete odpověď od Sakuma, když se ho budete ptát.. Jak dlouho si teď vystačíte je na vás... :)) //Píšu to rychle ve škole, tak omluvte případné hrubky či překlepy, ale jsem opravdu v časové tísni tady ve škole... :D |
| |
| Fugaku Tvá technika mezi ochrankou rozpoutala nejen chaos, ale tzaké způsobila (pro ně) nepříjemné ztráty. Ti, co byli nejblíže k Hachirovi to schytali naplno. Těm už není pomoci. Hodně jich má alespoň popáleniny. Z těch dvaceti ninjů je pět mrtvých a sedm popáených či jinak zraněných. To je slušný výsledek. Možná tě zajímá, co se stalo Hachirovi, který byl přímo v ohniky výbuchu. Je to jednoduché. Obalil se svým mečitak, že na něj exploze neměla žádný vliv. Meče nejsspíše nebudou z obyčejné oceli. Není na nich ani škrábnutí, stopy po výbuchu prostě nic. Velký orel tě dost rychle snesl dolů a potom zmizel. Hachiro se osvobidl od svých mečů a zase začal řádit. Možná mu pomůžeš, ale během prá minut jste s Tenhiho pomocí bez problémů těch dvacet ninjů pobili. Ale je tu jedna věc. Poprvé si se cítil stejně potřebný jako ostatní. S Hachirem vám to sedí, jelikož dokážeš předpovídat pohyby jeho mečů a tak můžeš bezpečně odstranit toho, kterému by se náhodou podařilo ubránit se smrtonostným mečům. Dobrá práce... pochválil tě Hachiro, když jste těch dvaet ninjů oddělali. Teď ale začne horší práce... dodá a z toto "kočáru", ve kterém feudální pán jeden vystoupilo pět ninjů, velice zvláštního vzhledu. |
| |
| Bitva pokračuje: S přimhouřenýma očima sleduju destrukci, kterou se mi podařilo napáchat. Hmm... na to jak ta technika náročná na chakru... to není ještě ono... chtělo by to něco... víc, mnohem víc. Orel mě snese dolů a já mohu shlédnout, že Hachirou je naprosto v pořádku. Zajímavé, zdá se být velmi schopným..., pomyslím si jen klidně. Rozhoří se boj. My tři versus zbytek té ochranky. Jde to jednoduše. Tenshi nás podporuje, Hachiro je vybíjí a já tu a tam zásahnu, když by se snad někomu za nich podařilo dostat se Hachirouovi na kobylku. Je fajn, že i přes to, že Hachirouovo šermířské umění je na vysoké úrovni jsem schopen předvídat bez problému jeho pohyby což mi umožňuje ho vhodně doplňovat. Moc se s tím "nepářu" - Na tohle jsou techniky zbytečné... - používám pouze kunaie a techniku problesknutí čímž vždy zaplňuji případné mezery v bojové strategii Hachiroua. A slaví to úspěch, protože za chvíli je všech 20 strážců mrtvých. Já si jen otřu do kapesníku zakrvácený kunai a sleduju nových pět nepřátel, kteří se před nás staví. Na Hachirouovu pochvalu se jen mírně pousměji, nebo spíš jen povytáhnu jeden koutek svých úst o něco výše. ...ale jo... ušlo to..., pomyslím si a pohlednu na těch pět nepřátel. Nech mě hádat... tělesná stráž? Zeptám se poměrně neutrálním hlasem a probodnu těch pět pohledem svých sharinganů. Takže II. a poslední kolo? Hmm... stejně pochybuju, že budou za něco stát. Okamžik přemýšlím a pak si vyberu jednoho z těch pěti (nejvíce nalevo) a použiju na něj oční techniku: Magen: Kasegui (Démonická iluze: Spoutání kůly) Poté po něm okamžitě vrhnu kunai (mířím rovnou mezi jeho oči). Pokud nedokáže uhnout, tak by ho to mělo zabít. |
| |
| Konec boje Byla to celkem povedená spolupráce celého týmu a díky tomu jsem, dokázali sejmout i tak těžkého soupeře jako byl on. Hibary odvedl jeho pozornost, já jsem úspěšně zablokoval jeho nohu a Michi ho pak dodělala svojí neobvykle silnou technikou. Už jsem tuhle techniku hodně krát zažil, ale ještě jsem u Michi neviděl, že by byla až tak silná. Stačily tři rány a ten slizoun byl dočista vyřízený. S trochu nejistým pohledem se podívám na Michi a pak i na Hibaryho, na kterém je také spousta viditelných změn. Co se to tady sakra děje ?? ....nejdříve nějací sumonny kteří jsou přinuceni proti nám bojovat, pak nějak podivně zmutovaný Hibary a teď Michi s neobvyklou silou.... to jsem tu jedinej normální ?? .. Rychlým pohybem přistoupím k nepříteli a zjistím, jestli je ještě při vědomí. Naštěstí jsme ho dostali a to tak hodně že je naprosto tuhej. Kleknu si k němu a místo prohledávání věcí se obrátím na oba dva mé společníky. "Teď asi není ten pravý čas na pokec takže sebereme věci a mizíme, než se tu objeví další tým. " K sobě si vezmu nejméně dva potřebné svitky a také i nějaké ty ostatní věci. Nakonec to máme každý nějak rozdělený a vydáme se dál po naší trase. Kupodivu už máme všechny svitky, takže se dalšími boji nijak netrápíme a raději se jim pomocí Byakuganu i speciálnímu Hibaryho čichu vyhneme. Když dorazíme do našeho cílu, už na nás čeká Hokage i sensei a ihned nás přivítají. To že jsme tu třetí a máme nejlepší skóre, je mi celkem fuk, spíš mě zajímají jiné věci. Proto se celou tu dobu držím někde v pozadí a teprve až dostaneme nějakou chvilku pro sebe, využiji volného času. Odtáhnu Michi i Hibaryho někam mimo, kde nás nikdo neslyší a pak na ně promluvím. "To byl Divnej maník co ?? .....ale teď je možná ten pravý čas aby, jste mi oba vysvětlily co to s vámi sakra je ?? Hibary, ty jsi vypadal jako kdyby jsi byl zkřížený s několika zvířaty najednou a zároveň byl i člověk. Zato Michi ty jsi měla při souboji nějaký zvláštní tetování a příšerně silné techniky. Ještě k tomu jste oba dva měli naprosto jinou chakru a vzhled než normálně, tak co to s vámi sakra je lidi ?? " Celé to řeknu až neobvykle rychle ale i přesto to je dostatečně srozumitelné. Jde jasně vidět, že jsem naprosto rozhozený a zmatený z toho co oni dva v souboji předvedli. Možná proto čekám na nějaké vysvětlení a to ať je jakékoli. Ihned potom co mi odpoví, vyndám několik věcí které patřily tomu slizounovi a čekám, že ostatní udělají to samé. Postupně si je prohlížíme a po nějaké chvilce zkoumání znovu promluvím. "Nevím co to je za věci ale co kdyby, jsme postupně vyvolali všechny svitky co tu má ?? Možná by se nám něco z toho hodilo a také musíme nějak zjistit co to je vlastně za látky. " Při tomhle rozhovoru si vzpomenu na toho slizouna a na fakt, že to nebyl jen tak obyčejný gennin. Nevím, jaký mají u toho slizouna trénink ale na gennina byl dost silný a to se mi nějak nechce líbit. Rozhodně bude lepší když to řekneme Hokagemu nebo alespoň Sakumovi.....ten už snad bude vědět co bylo na něm divného.. Ostatním se svěřím se svým plánem říct Sakumovi o tom slizounovi a vlastně i o celém souboji, který byl v hodně věcech velmi zvláštní. Postupně čekám na jejich odpovědi, připomínky i na nějaké výsledky, pokud se rozhodneme zjistit co je v těch svitcích. |
| |
| Konec boje, dáme u mě pokec? Nakonec se ukázalo, že ten slizoun je možná silnej, ale proti nám třem nemá šanci. Můj perfektní klamný útok s příměsí touhy zabíjet(útoky se pak zdají pravé) udělal dostatečnou mezeru v obraně a toho využil Toshi se svou blokovací technikou a Michi jej doděla pomocí své tradiční techniky, i když z nějakého důvodu mnohem silnější. Tak to by bylo, ale co ty černý pruhy na Michinině těle, tohle jistojistě neměla před hodinou. Že by to mělo něco spojeného s tím chlápkem. Sakra raději odtuď vypadnem dřív než nás tu najdou ostatní týmy, ale nejdřív… Dojdu k Michi, zatím Toshi vyráží zkontrolovat toho šmejda, mě i Michi je jasné, že natách brka, ona díky byakuganu a já cítím, že již zemřel díky svým zvířecím instinktům, a dám ji ruku na rameno. Fajn, je to v pohodě, můžeš se uklidnit a prosím nějak vrátit svou podobu do normálu? Pak dojdu k tomu šmejdovi a odpovím na Toshibo názor. Fajn, ale chvilku počkej, Michi mohla by jsi mi hodit nějakou mast na rány a kysličník? Ukážu na těch pár škrábanců co jsem schytal od těch zvířátek, vyčistím si rány, nanesu si mast na rány a našeho drahého mrtvého přítele začínám okrádat o jeho svršek(trochu nepohodlné, ale neztěžuji si, ani si nevšímám pohledů Michi a Toshiho) a pak mu prohledám všechny kapsy a ukazuji nalezené předměty, mezitím mi slítne na rameno Suri a křičí na nás něco ve smyslu to vám trvalo, ale mně je jasné, že se o nás bála a viděla i mojí proměnu. Noho zajímavé, koukněte na ty svitky a věci co má u sebe. Na Michi, tady máš dva bodovací svitky, já k sobě vezmu ty jeho ostatní věci, než zjistíme o nich víc. Sbalím všechny jeho věci k sobě, bodovací svitky hodím Michi, nasadím si opět pásku přes pravé oko a nastražím past k tělu mrtvého, tak, že pokud se někdo přiblíží na dva metry k němu vybouchne se všema jeho výbušnýma lístkama co měl u sebe. Pak pokračujeme beze slova až k Naruto-senseiovi, po cestě používám svůj čich a Michi zase svůj byakugan, takže se vyhnem všem týmům i bojům, Suri nad náma krouží, tentokrát o něco blíž. Nějak je tu ticho mezi náma, nejspíš mlčí kvůli mým žábrám, té pásce a podobě Michi. Výborně, nejspíš jim pak budu muset říct něco víc o mé minulosti. Ksakru neptejte se, neptejte se! Ale zajímavé, že se s tou páskou nějak cítím klidnější. Chápu, když ji mám dole první co vidím nebo si vzpomenu je minulost, má bolestná krvavá minulost. Ksó, nemysli na to, nejdřív doneseme ty svitky Naruto-senseivi, pak s ním musím projednat tu mojí přeměnu.
U hokageho mně potěší náš výsledek, ale dřív než odejdem dám najevo Hokagemu, že s ním potřebuji mluvit o samotě mimo kancelář. Když odcházíme zavleče nás Toshi stranou a vychrlí na nás ty svoje dotazy. Fajn, řeknu vám to, ale bude to krapet dlouhý, co kdybychom šli ke mně domů a prodiskutovali to tam. Pokud ani jeden z nich nic nenamítá(což čekám) tak je dovedu ke mně domů, po cestě nic neříkám, uvedu je do domu, věci od slizouna mám pořád schované sebe, dám nějaké zrní Suri, přinesu si svou starou čelenku skryté mlžné, sednu si a pustím se do svého příběhu, zatímco bolestivě se dívám na čelenku, vyvolávající ty vzpomínky. Tak, kde začít? Můj klan Kyoya byl klanem ve skryté mlžné, po celé generace, ale když mi byly čtyři, náš klan spíš vymíral, zbylo nás pokud vím jenom něco kolem deseti, z čehož jsem byl já jediné dítě. Ten rok k nám přišli nějací shinoby koumini z mlžné a celý můj klan odvedli údajně pro nějaké využití naší zemi. Bláboly, dodnes jsem neviděl ostatní a já sám byl dán do jakéhosi výcvikového tábora Krvavá mlžná, to tetování na zádech je něco jako symbol toho tábora. Cvičili v ninžu nejenom mně, ale i ostatní děti z vymírajících klanů, a že jich bylo hodně, sám nevím kolik přesně. Výcvik byl*klesnutí hlasu*opravdu tvrdý, učili nás jak zabíjet a přežít, hlavně tím, že nás postavili proti sobě a my museli zabít ty druhé z nás nebo nějaké divoké šelmi, jinak bychom sami zemřeli, nebo nedostali najíst. Jindy zas trénovali naše ovládnutí strachu tím, že jsme museli skočit do vody, ve které byl žralok a donést nějaký předmět ze dna, dřív než nás sežral. A ty žábry. S těmi jsem se nenarodil, dělali tam i na nás pokusy, křížení DNA zvířat s námi, většinou jenom s jedním zvířetem, posílení imunity a regenerace, skoro všichni nakonec buď zešíleli nebo spáchali sebevraždu. Já byl však taková výjimka. Mně nekřížili jenom s jedním zvířetem, ale rovnou s vlčí a žraločí DNA spolu s pěti mými „spolužáky“, ze kterých jsme přežili samotný zákrok pouze tři, ale dalších dnů jsem se dožil pouze já, jeden spáchal sebevraždu a druhého zabili při pokusu o vraždu „lékařů“*. to slovo jsem řekl víc než s jasným odporem*.Tehdy se u mě objevila bipolarita – dvojí osobnost, nosil jsem tuhle pásku, abych určil kdo bude velet tělu, teď to zvládám i bez pásky, ale bez ní vždycky vidím kousek minulosti. V deseti jsem dostal tuhle čelenku a o půl roku později nás dali příkazem zabít, prý nevydařený experiment, ale já utekl a teď jsem tady. To byl můj příběh z dětství. Hádám, že nastane menší ticho, které přeruším po nějaké té minutě dotazem na Michi Fajn, tak Michi, co se ti to tam dnes stalo? To byla síla, takhle to ze sebe vyklopit. Doufám, že se na mně nebudou koukat v horším světle. To doufáš až teď? Buď v klidu, určitě nebudou, máš bezva společníky.Dík |
| |
| Konec boje, pokec Kluci mě nakonec naštěstí poslechnou. Společnými silami slizouna chytí, a já mu pak svým černým Juukenemzasadím několik ran, přesněji řečeno tři, protože to stačilo. Tenhle nový černý Juuken má neuvěřitelnou sílu. Slizoun odletěl několik metrů daleko a můj Byakugan vidí, jak jeho vnitřní orgány nemají ani zlomek původního uspořádání. Seš tuhej, kámo. Zhnuseně se ušklíbnu, což s těmi naběhnutými žílami od Byakuganu vypadá zvláštně. Nejradši bych po něm i plivla. Pravda, díky němu mám tuhle sílu, ale nevěřím, že by to nemělo nějaký protipól.. Respektive v takové štěstí nedoufám. Na rameni mi přistane něčí ruka - tedy, díky stále aktivovanému Byakuganu jsem přesně věděla o tom, že se ke mně Hibary vůbec přiblížil, tedy mě to nijak nepřekvapí. Juuken z mých rukou zmizel již před chvilkou - když nebojuji, nemá smysl na něj plýtvat chakrou. Jak mu kruci říct, že naprosto nevím, jak to, že se to vůbec aktivovalo, a o nějakém vracení do normálu ani nemluvě? Byakuganem si prohlížím svoje tělo, ty černé proužky tvořené miniaturními kopiemi toho znaku, co mi ten slizoun přidělal na rameno. Nevím, o co jde. Každopádně, ta síla, co jsem díky tomu získala, je neuvěřitelná, ale co to vůbec je? "Zkusím to," odpovím Hibarymu na jeho žádost, a snažím se, aby z toho tak úplně nevyznělo, že naprosto nemám tucha, jak to vrátit, jestli to vůbec jde. Přeci jenom, teď jsme v druhém kole chuuninské zkoušky a nemá smysl, abych někoho otravovala s něčím jako je podivné znaménko, které mi mimo jiné až na to pálení, hlavně zezačátku, nijak extra neškodí.. To je zbytečné,v tuto chvíli. Na Toshiho návrh i Hibaryho další žádost jenom přikývnu a sáhnu do pouzdra s vybavením, kde mám i malou lékárničku, a vytáhnu Hibarym požadované věci. "Tady," podám mu to. Až teď si všimnu změny jeho těla. Ne, že bych to předtím neviděla, na to mi Byakugan poskytuje dostatečný rozhled, ale vzhledem k tomu, s jakým rozsahem díky němu vidím, není úplně nejjednodušší vnímat vše kolem sebe s takovými detaily, hlavně když mě matou oproti tělu mnohem výraznější proudy chakry.. Co to je? Aniž bych na Hibaryho blbě zírala, spíš se rozhlížím kolem, většinovidoucím Byakuganem si ale prohlížím Hibaryho změny. Vypadá jak člověk kříženej s vlkem a žralokem.. Upřímně řečeno, oproti tomu já se svými proužky vypadám celkem normálně. Jen co je Hibary hotový, vezmu si od něj mast a dezinfekci zpět. Sice bych se měla taky asi vydezinfikovat, pomlácená jsem taky pořádně, ale díky tomu divnému znaménku to najednou nějak nevnímám, i kdyby ty proužky zmizely a já najednou zase měla málo chakry. Ani nehnu brvou v obličeji, když si vezme z té mrtvoly nějaké oblečení. Je to nechutný, ale tak dokud to nemusím dělat já osobně, jako nosit na sobě věci, co patřily někomu mrtvému.. No, ať si dělá co chce, nemám mu do otho co kecat. Pohotově chytím hozené svitky, se svým rozhledem si všimnu hned jak Hibary v mém směru trochu pohne rukou. Schovám si je do pouzder a zkontroluju, jestli je tam mám řádně dané, aby mi náhodou po cestě nevypadly - to by jako byla fakt smůla. Tedy, lépe řečeno, moje blbost. Slovně nijak nereaguju, nevím, v tuhle chvíli nějak postrádám svůj optimismus a nemám k tomu co říct. Akorát přikývnu a za pomocí Byakuganu zkoordinovaného s Hibaryho čichem nás naviguji - na vyhnutí na delší vzdálenost stačí Hibaryho čich, ale Byakugan se hodí v jakoukoliv chvíli, kdy máme někoho kousek od sebe, ale chceme ho nějak inteligentně obejít tak, abychom nemuseli moc obcházet, ale zároveň jsme se s ním nesrazili. Zdá se, že máme dost dobré skóre. Dorazili jsme třetí, a zatím máme nejvíce bodů, což značí, že když už, tak bychom určo neměli vypadnout ze zkoušky, tudíž to je tak zhruba všechno, co jsme od tohohle mohli chtít, a je to v klidu. Jen co překročíme hranice vytyčeného území, deaktivuju Byakugan (pečeť se už asi stáhla) a mile se usměju na Kageho a senseie, kteří nám blahopřejí. "Arigato, arigato." Tlemím se jak měsíček na hnoji a přidám k tomu pár drobných úklonek, prostě šaškuju - ale tak kdo by ne, když může být pochválen od Kageho. Pak mě ale Toshi i s Hibarym odtáhne stranou, čímž mi přeruší moje slunění se na výsluní krátkodobé slávy, na což zareaguju přimhouřenýma očima naznačujícíma nelibost, jen co se ale dozvím, o co jde, můj pohled se vyjasní. Hezké, první příležitost se svěřit.. Ale já fakt nevím, co ta značka znamená. Skoro by bylo příhodnější, abych to nejdřív probrala se senseiem.. Hibary je ale zjevně celý žhavý nám povědět svůj příběh, tak se nevzpouzím a kývnutím přijmu jeho návrh zajít na to k němu domů. Jsme i s Toshim uvedeni dovnitř. Vyberu si nějaké slušnější místo k sezení, a protože to vypadá na delší příběh, nakonec pokrčím rameny, vytáhnu si dezinfekci a mast, a začnu si obstarávat svoje zranění, převážně lehká, i když těch škrábanců a modřin mám nejspíš trošku víc než Hibary, protože se mnou bylo o dost více zametáno. I tak je ale znát, že ten příběh poslouchám pozorně, a taky jsem na začátku vrhla rychlý pohled k té čelence. Ten příběh je nejméně zajímavý. Některé části jsem věděla už dřív, co nám Hibary tak nějak pověděl, ale většina z nich byla úplně nových a nečekaných. Celé to dětství.. Asi nebyla žádná sranda, ale já si to každopádně se svým - oproti tomu - blahobytem nicc takového nedokážu představit. Ale zase by to vysvětlovalo jeho bojové schopnosti, jestli byl tak tvrdě trénován už odmalička. Možná proto jsou třeba mezi námi dvěma takové rozdíly v síle. Holt na to, že jsem děvče, se nemůžu vymlouvat, není jak. Pokusy s DNA? To by leccos vysvětlovalo. Ale zajímalo by mě, kdy to na nich zhruba tak dělali.. Protože aby se to projevilo, tak by to museli udělat někdy v mládí, ne? Aby se ty buňky mohly zařadit mezi jeho normální, DNA se mohla prokombinovat.. Kdyby to podle té úspěšnsti neznělo tak nebezpečně, brala bych to za celkem zajímavý lékařský experiment a někdy bych to ráda zkusila. Chmm. A nebo se taky můžu zkusit zlepšit v léčení, což stejně budu muset, a pak si vymyslet nějaký šetrnější a bezpečnější způsob, který bych zkoušela nejprve na něčem jiném, než jsou lidi.. A s nimi potom jenom pokud by chtěli. Hibary ani nemůže tušit, jaký nápad do mé hlavy tímhle příběhem zasadil. Ale asi se mu s tím nesvěřím, ani do budoucna, nevím, co by na to řekl, když to udělali jemu a dopadlo to s jeho "spolužáky" takhle, i když já bych se snažila to vymyslet co nejbezpečnější. Chvíli je ticho. Ani nevím. Nějak se nemůžu přinutit k tomu, aby mi ten příběh znechutil kamaráda, se kterým už nějaký ten pátek spolupracuji. Prostě další tajemství, ať už je jakkoliv děsivé. Přeci jenom, on za to nemůže.. A krom toho mi vnukl tak zajímavý nápad.. Během ticha si stále mažu rány, tudíž si nepřipadám tak blbě, že bych jenom mlčela a koukala někam do zdi/stropu. Zvednu pohled, když na mě Hibary promluví. A co teď? Popravdě řečeno, nevím, co bych moc měla říct.. Každopádně, nemám co skrývat, takže asi jenom můžu říct všechno, co vím.. Přestanu s mazáním ran a dám se do řeči. "Popravdě řečeno, nemám ani tušení, o co ohledně toho divného tetování jde. Zjevně mi ho omylem daroval ten slizoun - kousnul mě do ramene, ale pak k tomu řekl něco o jedu, a že to určitě bylo omylem.. Což potvrdil pak i Manda, že to nebylo záměrně." Odmlčím se, zvednu ruku, a zajedu ní pod mikinu, na rameno, kde si promnu místo, na kterém se to znamení nachází. "Po tom kousnutí se mi na rameni objevilo takové divné znamení - Byakuganem jsem viděla, že tam byla dost koncentrována chakra. Vypadalo to asi jako teď, a vůbec nic to nedělalo. Ale pak jsem se při boji s Mandou dostala trochu do krize. A ve chvíli, kdy jsem už měla značný problém, to začalo hrozně pálit, tetování se orzmnožilo v ty černé proužky, a já znovu dostala svou chakru, skoro ještě větší množství než normálně. Když jsem použila Juuken, tak zčernal, a i zesílil, což jste ostatně viděli.. Ale upřímně řečeno, nemám o nic víc než vy tušení, o co jde." Je jasné, že jsem skončila. Nic dál neříkám, aspoň chvíli. "Jo, jinak, takhle to vypadá.." Odhrnu si z toho místa mikinu a na mém rameni je prokletá pečeť jasně vidět, zvláště, pokud se podíváte více zblízka, což vás klidně nechám. Když vidím, že už není zájem se na to podívat, pokrčím rameny a zase nechám mikinu vrátit se na stejné místo. Vrátím se k mazání ran, ale už jsem skoro hotová, takže trvá jen chvilku, než krabičku s mastí zavřu a schovám do svého pouzdra. "Každopádně, vy asi nebudete o moc líp jak já tušit, o co jde, no, takže to hodlám v nejbližší chvíli říct Sakumovi - sensei." Zůstanu mlčky sedět. |
| |
| Pokec Potom co jsme se všichni společně přesunuli k Hibarymu do bytu si konečně po dlouhé době sednu a trpělivě vyčkávám na to co nám Hibary vlastně řekne. Ať má jakékoli důvody tak mě dost zajímají už jenom kvůli tomu, že nám to celou dobu tajil. Přestože jsem část jeho příběhu už znal, stejně tam byli části, které mě docela dost překvapily. Takže výcvikový zábor ve kterém cvičili zabijáky a následovně potom experimenty s krví .....tohle jsem opravdu nečekal a už vůbec ne že by to dokázal takhle překonat....působivé.. Po chvilce přemýšlení mi zmizí překvapený výraz z tváře a promluvím směrem k ostatním. "Zatracená Mlžná oni si nikdy nedají pokoj co. Každopádně tvoje minulost nic mezi námi nemění, stále zůstáváš člen týmu 7 a náš kámoš." Trochu se pousměji a kývnu na Hibaryho hlavou abych mu dal najevo, že mu pořád důvěřuji. Nejspíš by mě to před několika lety docela rozhodilo ale po tom co m umřel celý bývalý tým se právě Hibary a Michi stali těmi nejbližšími lidmi co v životě mam. Kvůli nim jsem schopný riskovat i život a to bez sebemenšího zaváhání. To že je cvičený zabiják nebo experiment Mlžné nezmění fakt, že patří mezi mé přátelé a stejně to vidím i u Michi. I když to její povídání o tajemné síle, která se ukáže vždy na poslední chvíli, mě docela upoutalo. Jak bych byl asi silný já ?? ... třeba bych byl rychlejší než Hokage ....hezká myšlenka ale ještě musím hodně makat abych ho dohnal. Celou dobu tam stále jen sedím a teprve až Michi úplně domluví, energeticky vstanu. Zase on...jednou jsem ho potkal a už ho definitivně nesnáším....doufám že toho parchanta už neuvidíme.. Jednu ruku stisknu v pěst a praštím s ní o dlaň druhé ruky, tak aby tohle gesto naznačovalo nenávist k tomu slizounovi. "Ani po smrti nám tenhle parchant nedá pokoj . " Jakmile dopovím tuto větu, ruce v klidu stáhnu zpět k tělu a zareaguji na poslední větu Michi. "Myslím že by jsme mu měli říct vše co se při zkoušce stalo ale uděláme to až pak. Teď by jsme se mohli podívat na ty věci od toho slizejše, třeba tam bude něco užitečného. " Pokud nemají nic proti tak přejdeme někam ven do volného prostoru a rozebereme si ty věci mezi sebe. Já si ten přivolávací svitek a maximálně ještě nějaké svitky, které nevíme, k čemu slouží. Každopádně ty neznámé látky nechám na někom jiném a to hlavně proto, že já takovéhle experimenty s neznámými látky opravdu nesnáším. Ať je to co je to, já to rozhodně nechci....to se raději budu piplat s neznámými svitky než s něčím takovým. Pečlivě si svitky prohlédnu, a pokud na nich není nic zvláštního tak je všechny postupně odpečetím. |
| |
| Věci Slizouna...: Přivolávací svitek – Kusanagi no Tsurugi (odkaz) Látka – Zdvojnásobí chakru... Látka – pohlcující chakru Látka – potlačující chakru -Chakra se zastaví, přestane proudit. Pro Byakugan je hůře viditelná – pro sharingan téměř neviditelná. MS ho objeví tak na deset – dvacet metrů a 1-3 tomoe pod pět metrů… Svitek – Velká zásoba kunaiů a shurikenů… Svitek – Výborná lékárnička: Základní vybavení; Tablety podporující srážlivost krve, zmírňující prášky (člověk necítí bolest, lehtání…), energetické tablety (dodají energii – nečekaně).. Svitek – další svitky xD // Nebudu vám nic jiného psát. JE jen na vás, jak se teď zachováte... |
| |
| Fugaku Jakmile si seslal genjutsu na toho „ninju“ stojícího na kraji, ozve se ninja stojící přímo uprostřed: „Hmm Uchiha… Slušná technika, už jsem se s ní setkal. Jsi docela talent, na to jak jsi mladý. Tady pro těm loutkám sis vedl dost dobře. No, i když největší zásluhu má stejně Hachiri…“ dosti zvláštním, možná i trochu překvapeným hlasem. „No a samozřejmě Tensi… Tam, kde je Hachiri přeci nesmí chybět Tensho že?“ pokračuje nyní dětinským hlasem. Ninja chycený v genjutsu se ani nehne. Nemůže nic dělat, ale nepanikaří. Jenom čeká na správnou příležitost. No, možná je spíš znuděný… „No, ale asi je trochu neslušné tady nahlas říkat vaše jména a sám se nepředstavit. Takže, abychom to zkrátili, jsme vrchní stráže Feudálního pána. To jest oficiální název. Spíš nás ale můžete znát jako Pány elementů…“ Jeho hlas zní velice hrdě, namyšleně a neporazitelně. Jako by to byly páni světa. „No ale dost bylo tlachání... ZAČNEME!“ zařval najednou ten uprostřed. Druhý z leva vtáhl kunai a zabořil ho tomu, co je v genjutsu do ruky. Genjutsu bolestí povolilo a oba ninjové, kteří jsou po krajích náhle zmizeli. Ti díky sharinganu víš, že oba útočí na Hachira? Nebo Hachiria? Ten už ale tasí meče. Přesně jak tvé oči řekli neobjevili pře ním, ale jejich ruce s kunai byli spoutány meči. Hachiri kývl na Tenshiho. Pochopil si to i ty. Já se postarám o tyhle dva. Vy sejmete táhle ty tři. Meče jejich ruce sevřeli ještě pevněji a Hachiri s nimi odskočil několik metrů za vás. Slyšeli jste jasně, jak s nimi mrštil o zem. A že to mohlo bolet. Vás ale teď čeká jiná starost. Stojí proti vám dva ninjové a jejich očividný vůdce. Teď, když se na ně díváš, můžeš si uvědomit, že proti vám stojí vládce Suitou, Dotonu a Katonu. Tedy pokud s tím jménem nekecali. Každý z nich má totiž jinou barvu velkého opasku. Proti vám je červená, hnědá a světle modrá. Tak to je asi jasné. Očividně to už došlo i Tenshimu. „Ty si vem toho uprostřed. Já se postarám o ty dva po stranách… Kuchiyose no Jutsu!“ zařval nakonec před ním stojí tři summoni (odkaz; odkaz; odkaz). Poté spolu s těmito summony zaútočil na ninjy po krajích a úspešně je odvedl asi dvacet metrů stranou. „Takže jsme zůstali jenom mi dva… Jak smutné… Ale pro tebe!“ Jeho hlas opět nakonec přešel v křik. V tu samou chvíli začal obrovskou rychlostí skládat pečetě, tobě neznámé pečetě. Ani jedna z nich nebyla z dvanácti základních. Párkrát dokonce složil dvě pečetě najednou. Na každé ruce jednu. Během několika vteřin cítíš, jak se země začala chvět a začali se objevovat podivné černé praskliny. Jakmile pukly více do hloubky, začali ještě lehce fialově svítit. Výsledkem je velice zvláštní, kruhová, pečeť. Už jen stát v ní nahání husí kůži (odkaz – vy stojíte v tom trojúhelníku, každý z jedné strany toho kola uprostřed…) „Kuroshouheki: Yomi no Fuuin! (Temná bariéra: Pečeť Podsvětí!)“ |
| |
| Bitka s namachrovanou stráží feudálního pána: Jednoho z těch pěti jsem do iluze chytl bez větších potíží a hodil bych po něm rovnou kunai, kdyby... kdybych nedošel k závěru, že prozatím mi stačí, když vím, že proti genjutsu imunní nejsou. Poslouchám jejich představování aniž bych dal na sobě cokoliv znát. Proč vždycky musím narazit na idiota, co namísto boje má tyhle velkohubé žvásty? Stejně jediné oč nakonec jde, je to, kdo zůstane stát jako poslední na nohách... Trochu mě překvapí jak pohrdlivě mluví o těch 20ti, které jsme zabili, přeci jen by jeden (asi naivně) čekal, že o svých lidech budou mluvit trochu jinak a ne jako o bezcenném šrotu, který nechali bez hnutí brvy zemřít naší rukou. Tak to jste klesli docela dost hluboko... Sabaku no Sasori si respekt soupeře zasloužil a ten Washi z Kusagakure... více méně taky... ale vy... smrt je pro vás ještě příliš milosrdné řešení... Ano, je mi z nich na nic. Možná jsem členem zločinecké organizace a možná dělám a hodlám dělat spoustu "nehezkých" věcí, ale pohrdat vlastními lidmi... ne ... tak daleko ještě ani zdaleka nejsem. Rozdělíme si soupeře a na mě zbyde ten s dotonem - tedy pokud ovšem nekecali a opravdu těm elementům vládnou. Škoda, že nemám raiton... no, k tomu se dostanu časem a takhle to bude zajímavější... Můj soupeř začne skládat pečetě a já nezaváhám ani vteřinu a celou jeho techniku zkopíruju: Kuroshouheki: Yomi no Fuuin (Temná bariéra: Pečeť podsvětí) Nemám sice sebemenší tušení co ta technika dělá, ale vzhledem k tomu obrazci, ve kterém jsme "lapení" si nedělám iluze, že bych se byl schopen z toho jednoduše dostat a protože mě nic jiného nenapadá, tak je pro mě nejjednodušší tuto techniku zkopírovat. Podle názvu a toho co se tu děje bych hádal, že se máme propadnout do země, kde nás rozdrtí tlak kamení, nebo tak něco... uvidíme, každopádně pokud nebudu muset, tak žádné své techniky prozatím neukážu, bude to takto jednodušší... navíc... tenhle soupeř vypadá, že mnoho inteligence přes svou sílu a nejspíš i bojové zkušenosti nepobral, takže... není důvod se znepokojovat, nakonec... síle sharinganu stejně nedokáže odolat... Prozatím neřeknu ani popel a sleduji ho s naprosto chladným a nezaujatým výrazem ve tváři, jsem připraven reagovat dle toho jak ta technika bude pokračovat podle potřeby, ale prozatím se soustředím na pochopení a kopírování této techniky. |
| |
| Konec pokecu, copak je ve svitcích? Jak je vidět ( a slyšet) mí drazí společníci na mně nechtějí změnit názor, za což cítím neskutečné teplo na hrudi, které pak přebije vztek na toho mrtvého slizouna, když nám Michi řekne co se jí stalo. Jak je vidět tak Toshi o některých aktivitách mlžné věděl, ale raději se k tomu nevrací stejně jako já. Cože ti udělal? Myslím, že jsme toho parchanta nezabili dost bolestivě, kromě toho buď opatrná. Síla co nyní máš není dar od boha, ale od ďábla. Každopádně, bychom to ještě dnes měli říct kapitánu Sakumovi. Kdo ví co z toho budou ještě za problém, ti dva to nejspíš berou jako nějaký dar, ale já sám nejlíp vím, že něco takového není jen tak bez následků. Navíc dar od bohů je za předešlé skutky, které pak doprovázejí zkoušky, ale za dar od ďábla platíš po zbytek života, stejně jako já. A vzpomenu si na svou novou sílu, ostatní nejspíš poznají, že nemluvím jen tak do větru a možná mluvím ze svých zkušeností, ale nemohou to naprosto určit. Pak Toshi připomene ty věci od našeho drahého mrtvého. Fajn, tak nejdřív ty věci od toho mrtvého mizery. Začneme s těmi látkami, Michi pomůžeš mi prosím, kousek odtud je menší laboratoř, tam bychom to měli v pohodě zjistit k čemu se hodí, svitky zjistíme potom, páč to zabere méně času. Uklidím zpět svou starou čelenku a míříme rovnou do oné laboratoře. V laboratoři zjišťuje látky spolu se mnou Michi, která má ohledně testování na živé tkáni větší zkušenosti i znalosti, ale je vidět, že i já mám potřebné znalosti někdy i větší než Michi. Páni, jaké tu je jenom tcho, dokonce se mi takhle líbí být vedle Michi v laborce, i když je tu menší nuda. Chudák Toshi musí sedět a jenom nás pozorovat, zatímco my zjišťujem onu povahu. Po půl až hodině máme výsledky hotové a já je říkám ostatním. Dobře, takže tato lahvička(ukazuji lahvičku co označím červenou páskou) obsahuje látku, co dokáže až zdvojnásobit množství chakry. Záleží ovšem na kapacitu onoho jedince, který si jí dá. Například Mně na zdvojnásobení chakry stačilo možná půlka lahvičky, ale kdyby si chtěl chakru zdvojnásobit Hokage-sama musel by jí vypít aspoň sud, ale jinak nemá žádné nedostatky ani vedlejší účinky, tedy o nich zatím nevíme. Druhá(mávám lahvičkou s modrou páskou) obsahuje zase látku pohlcující chakru, prakticky pravý opak té první s docela podobným příkladem akorát stačí spíše látkou zasáhnout kůži nepřítele a jeho chakra ubívá, jedinec, který nemá dostatek chakry na poměr látky v nejlepším případě zkolabuje, v horším umře. A nakonec tato látka(lahvička s tmavě zelenou páskou) tato látka zastavuje tok chakry, tedy spíše ji trochu znevyditelňuje pro oční techniku, funguje tedy trochu jako maskovací technika, ale není úplně dokonalá. Zde nechám prostor pro vysvětlení od Michi, pak si rozeberem látky, já si beru tu s červenou páskou, páč se ke mně nejspíš nejvíc hodí, u ostatních nevím proč si to tak vybrali, i když mně napadne, že pokud Toshi použije tu látku proti Fugakovu sharinganu, nebo proti některému z Hugovi tak jim jejich drahocenná oční technika bude nejspíš k ničemu, nebo spíš přítěž. Ale kde k tomu ten mizera přišel? Možná vede mlžná nějakou další tajnou laboratoř, či výzkumné středisko, tss. Poté co vyjdeme z laboratoře jdem někam kde spolu cvičíme, jenom náš tým a otevíráme svitky. Nejdřív bychom měli otevřít ty menší svitky a ten přivolávající svitek nechat až na konec, abychom se připravili co na nás čeká. Řeknu trochu ze srandy, je vidět, že mám dobrou náladu. Já otevřu svitek s ukládacími svitky, celkem zklamání, ale Michi se poštěstí na celkem slušnou lékárnu(hádám, že nasadí štastný výraz, kterému se málem začnu smát na hlas, nejspíš s tím má problém i Toshi, ale oba se ovládneme pouze na trochu dementní úsměv) a Toshi zase s menší zbrojnicí kunaiů a shurikenů. Fajn, ty se pak rozdělí do těch skladovacích svitků a každý si vezme, tak a teď hlavní chod. Dám mezi nás přivolávací svitek přivolám daný předmět, trocha kouře a pak jej spatřím. Nejdřív ten meč mi přijde jako každý jiný(ostatní si nejspíš říkají to je všechno), ale po chvilce poznám legendární meč Kusanagi. Pokud se ostatní dívaj pouze na ten meč, tak nespíš nepostřehnou jak vypadám šokovaný, ale po chvilce po něm doslova drapnu a prohlížím okem zkušeného kováře. No to snad, kde k němu přišel? Legendární meč co údajně používal Osmiocasí démon a jediným švihem bez jakékoliv chakry rozseknout diamanty? O tomhle musí snít nejspíš každý ninja kovář. Jak jsem jenom rád, že mně učili snad se všemi zbraněmi. Protože ostatní nejspíš nevědí co je to za meč zvednu se a cvičně s ním přeseknu větev nejbližšího stromu, skoro ani necítím odpor. Toto je meč Kusanagi, údajně jeden z deseti nejlepších mečů na světě, schopný přeseknout samotný diamant bez přidání chakry, což je také jeden důvodů proč nemá pochvu. Toho chlapa jsme možná neměli zabíjet, moc by mně zajímalo, kde k těmhle věcičkám přišel. Pak si poslechnu názor ostatních, pokud nějaké budou a hned se vrátím k tématu, kdo si jej vezme, nakonec svými argumenty zvítězím já. Dobře, tenhle meč může mít jenom jeden z nás. Bohužel vy dva jste specialisté na boj beze zbraní, ani jste nejspíš nikdy v ruce meč nedrželi, Michi je navíc zdravotník a ty Toshi by jsi měl potíže se svou rychlostí, výrazně by tě zpomaloval, takže si jej zatím vezmu já, ano? Fajn, takže teď bychom měli jít za Sakumem. Navíc mám nějaký divný pocit, pokud potkáme jeho parťáky z týmu, tak nejpíš půjdou nejvíc po tomhle meči. Poté ještě rozdělím kunaie a shurikeny rovnoměrně do svitků, dám jim je, svůj si uložím do brašny i se svitkem s Kusanagi a vyrážíme ke kapitánovi, kde mu řeknem o našem mrtvém i o Michině znamení. |
| |
| Pokec, slizejšovy věci, sensei Zdá se, že jak Toshi, tak Hibary, nejsou nijak nadšeni z toho mého tetování, či co to je. Popravdě řečeno, nevím, ve mně se ohledně otho tvoří neurčitá směsice nadšení a vzrušení tou novou silou, kterou jsem nedávno pocítila, až skoro posedlost, klidně bych to zkusila znovu, jo, to fakt jo.. Ale na druhou stranu, jak Hibary říká, sváří se ve mně společně s tím i pochybnost. Kdo ví, o co v případě té pečeti jde, že? Co třeba nějaké vedlejší účinky? Nějaké to asi má, když to dává takovou sílu.. Sice jsem medik, ale tolik to nepoznám, leda že bych se zkusila zhlédnout Byakuganem, jestli to třeba nějak nenarušilo chakrovody či co já vím, co by to mohlo umět. I když lepší by asi bylo nechat se prohlédnout od nějakého odborníka. Sakumovi - sensei to říct určitě musíme.. Co já vím, třeba bude vědět, o co jde.. Akorát na jejich názor, že to uděláme později, přikývnu, aby bylo jasné, že souhlasím. "Jo jasně, není problém." Ihned se vydáme do laborky. Já se ve zkoušení látek pohybuji poměrně sebejistě, zvláště když v případě nejistoty mohu zapojit Byakugan, ovšem jak si všímám, ani Hibary nemá zanedbatelné znalosti a ve chvílích, kdy pro jistotu aktivuji Byakugan, abych se přesvědčila, jestli to, co dělám, je správně, předčí mě naprosto sebejistým oznámením co si myslí on, a bývá to pravdivé. Ta jeho všestrannost je neuvěřitelná.. Nevím, co si o tom mám myslet, skoro mě to až deptá.. V duchu zakroutím hlavou. Vysvětlování, co lahvičky dělají, nechám na Hibarym, když se toho tak ochotně ujme. Koneckonců, stejnak jde akorát o to to vysvětlit Toshimu. Cítím ale, že to poslední vysvětlení je trošičku nedostačující, tudíž dodám: "Nedokonalost spočívá v tom, že ji mohou objevit oční techniky. Můj Byakugan ji po soustředění objeví celkem v pohodě - chakra cíle potlačená touto látkou není tak zřetelná, jako normální chakra, ale dá se objevit i na delší vzdálenost, akorát že pokud jen neurčitě prohledávám okolí, a nevím, co přesně hledám, snadno to přehlédnu. Nevím, jak si s tím poradí jiné doujutsu, ale považuji Byakugan za nejdokonalejší doujutsu co znám co se vidění chakry týče, tudíž před ostatními to uživatele asi maskuje poměrně dokonale." Usměju se a pokrčím rameny. Lahvičky si rovnou rozebereme. Jsou tak akorát tři. Hibary, zase suverénní a akční jako vždy, se ihned chopí znásobující lahvičky. Pak si můžu vybrat já a Toshi. Chvíli se zamyslím, ale pak se pousměju a sáhnu po té s modrou páskou. Pohlcuje chakru. Té látky je tam sice málo, ale dostala jsem nápad. Kdybych ji podrobně zkoumala, přišla na nápad jak jí víc vyrobit a potom jakým způsobem se vyrábí, následně vynalezla techniku kdy bych ji vyráběla přímo (třeba ji plivala z úst či by mi tryskala z rukou).. To by byla pěkně silná technika. Zabralo by to spoustu času, ale já myslím, že pro něco takového ten čas klidně obětuju.. Pak jdeme na další místo. Tam se odpečetí svitky. Ukládací svitky mě tolik nezaujmou, pochopitelně, ale tak můžou se hodit. Potom je tam lékárnička, na což mi v očích zajiskří šťastné jiskřičky a na tváři se mi objeví široký úsměv. Ihned po ní chmátnu. Nepochybuju, že tohleto bude pro mě - v ostatních svitcích určitě bude něco jiného, co je taky zaujme, a Hibary ať jde v tomhle případě se svojí všestranností někam. Na poznámku ohledně zbrojnice akorát přikývnu. Bude se taky hodit. Jsem hlavně pro boj na blízko, medik, a jestli mě na dálku podpoří něco jako svitky, místo toho, abych se štvala s elementárními jutsu či co, tím líp. Napjatě čekám, co bude to poslední, protože už jenom ten svitek naznačuje, že othle bude fakt hlavní vchod, ale zároveň po tom, co jsem si zabrala lékárničku, nepočítám s tím, že by to mohlo být moje. Na meč, který se objeví v obláčku kouře, zírám s povytaženým obočím. No tak co, je to meč, no. Já se v tom nevyznám, takže mi to přijde jako úplně normální zbraň a na rozdíl od Hibaryho na první pohled neocením jeho cenu, takže jsem celkem ráda za svoji lékárničku, protože s mečem stejnak neumím, tak co bych se s ním tahala. Ovšem ve chvíli, kdy k němu Hibary chtivě přiskočí, mě napadne, že to nebude tak úplně obyčejná zbraň. On snad umí fakt všechno! Ani nevím, jestli mě to těší či ne, každopádně s nechápavým vrtěním hlavy sleduji, jak to zkušeně obhlíží. Na přeseknutí větve přimhouřím oči. Takže o to tu kráčí? Nějaké speciální ostří? Každopádně to asi bude známý meč, když Hibary hned věděl co s ním zkusit udělat.. Poslechnu si vyprávění. Jeden z deseti nejlepších mečů na světě? Znovu zakroutím hlavou, jak rychle Hibary našel nějaké argumenty, proč by si měl meč přivlastnit. Ale u mě má pravdu. Stejně by pro mě znamenal spíš jen překážející klacek, leda, že ybch se ho chtěla do budoucna naučit používat.. To počká. Nejdřív zkusím vymyslet techniku s tou látkou a začneme pokusy na zvířatech s křížení DNA, jestli to nějak půjde. To mě přeci jenom zajímá o trochu víc. U zabití toho chlápka byl holt trochu problém. Já ho ani nechtěla zabít, spíš jsemčekala, že ho můj Juuken jako vždy oslabí, nebo tak něco. Ale ten černý Juuken to do něj holt byl schopný naprat s takovou silou, že mu to rozmašírovalo vnitřní část těla.. Vezmu si svůj nový zbraňový svitek a i se svitkem s lékárničkou si ho uložím do pouzdra. Teď se to stalo součástí mé klasické výbavy. A hned se vydáme směrem za senseiem, abychom mu to všechno vypověděli, tudíž tak nějak společně se zmíníme jak o našem mrtvém slizounkovi, tak o mém znamení. Nechávám mluvit hlavně Hibaryho, protože jak se zdá, nijak mu nevadí, když má mluvit - vložím se do toho akorát párkrát ve chvíli, kdy třeba mluví o detailnějším popisu situace, o které já logicky musím vědět víc (třeba jak to "označkování" proběhlo apod.). Ani se nijak neštítím poodhrnout mikinu a tu pečeť případně ukázat. |
| |
| Bitka s namachrovanou stráží feudálního pána Okopírování techniky se ti nakonec povedlo. Ozval se drtivý zvuk a pod tou jeho pečetí se objevila další vrstvy temné chakry (bez sharinganu by jsi to nezahlédl). Když tvé „oči“ opět spočinuli na tvém protivníkovi. Rty se mu zkřivili do zlomyslného úsměvu. Po pár okamžicích přešel jeho úsměv v hlasitý smích. „Myslíš si jak si chytrý, že? Není vždy dobré kopírovat techniku někoho jiného. Nejen, že nemůžeš vyvinout její maximální sílu, pokud ji tvůj protivník maximálně trénoval, ale také není dobré něco kopírovat, když nevíš, co to dělá. A ty to očividně nevíš...“ dodal a opět se zasmál. I když se směje, je vidět (díky sharinganu), že zůstává pohotový a jeho mysl chladná, připravená řešit problém. „Takže já ti to teď vysvětlím. Tahle technika je kombinace bariéry a pečetě. Hlavní funkci zde má pečeť. Jo a pozapomněl jsem se zmínit, že je velmi náročná na chakru...“ dodal náhle. A má pravdu. Hned jakmile si techniku seslal, ucítil si znatelný pokles. Hodně znatelný. „Dále tato technika má dva účinky. Tedy pečeť. Od chvíle, kdy jsme ji seslali nám zbývá určitý čas, než zemře druhý z nás. Jelikož jsme o seslali oba. Já jsem ale zvýhodněn svým tréninkem. Tobě zbývá pouze půl hodiny a mě hodina. Tato technika se přeruší se smrtí toho, kdo ji seslal takž tento bod mě neohrozí. Dále ti pečeť umožňuje k tvé ochraně používat lidi, která jsi zabil. No a jelikož žiješ pouze krátce, v tomto ohledu si také velice znevýhodněn. A nejhorší pro tebe je, že z mé bariéry nemůžeš utýct. To je ale smutný osud co? Svoji největší schopností, legendární kekkei genkai, Sharinganem, se sám Uchiha zahubí, protože je nenasytný a všechno musí kopírovat!...“ dokončí přednášku posměšným tónem a opět propukne smích. „Začínáme ...“ promluvil opět po pár okamžicích. tentokrát byl jeho hlas vážný a je v něm slyšet to obrovské soustředění. Dal ruce do pečetě hada a zařval jméno prvního ninjy, který se proti tobě postaví. „Kaemone, jounine skryté Písečné, povstaň z hlubin a pomoz mi v mém poslání a ochraně!“ Na to se pár metrů před ním začal ze země vynořovat postava Mladého muže s čelenkou Suny v Jouninské uniformě. „Tak co? Koho si na pomoc přivoláš ty? Nějakýho gennna ze zkoušek Chuuninů, co?!“ opět smích... |
| |
| Aniž bych hnul brvou, tak poslouchám, co mi můj soupeř říká - ostatně tak jako vždy, navenek chladný jak led. Ta technika je opravdu náročná, ale vzhledem k tomu, že jsem z ní stejně nemohl uniknout, tak její okopírování se nezdá být chybou, aspoň ne tou hlavní. Každopádně, pokud mluví pravdu, tak jsem se ocitl poměrně v nepříjemné situaci, ze které se mohu dostat jen za předpokladu, že ho donutím udělat chybu... vážnou chybu. Co se mrtvých, které jsem zabil týče, tak mohu povolat pouze dva nebo tři lidi, se kterými jsem bojoval ještě společně s Rukitem, Hibarym a dalšími... nicméně... nejsem si jist, zda by to vyřešilo situaci. Jejich bojové schopnosti ani zdaleka nedosahovaly toho co bych potřeboval zde použít. Ačkoliv... mohl bych povolat jednoho... člověka, aby to za mě vyřešil... ale nemohu si dovolit ho povolat dříve, než vyčerpám všechny ostatní možnosti, pochybuju, že by Organizace něco takového příliš schvalovala a navíc bych odkryl fakt, že nejsem ani zdaleka tak silní, jako ostatní a to... to si nemohu dovolit, alespoň ne dokud to nezkusím vyřešit sám. Pohlédnu na soupeře a velice klidně a chladně mu odpovím: Musím přiznat, že tvá logika je velice impozantní, stejně jako tato technika. Udělal jsem velmi dobře, že jsem jí okopíroval. Ostatně přesně odpovídá mému zaměření, je podobná v jedné věci sharinganu. Abych ti vysvětlil oč jde - sharingan mi umožňuje kopírovat nepřátelské techniky a tak sílit s každým soubojem mnohem rychleji než mí soupeři. Tato technika umožňuje zjevně vyvolat protivníky, které jsem již zabil což znovu zvyšuje mou sílu a schopnost vytěžit z každého předešlého souboje co nejvíc. Ne již jen okopírované techniky, ale také rovnou mrtvé nepřátele. Jak říkám... velmi se mi tato technika zamlouvá a věřím, že se ještě mnohokrát uvidíme, až tě skrze ní v následujících bojích povolám. Říkáš, že jsem v nevýhodě, kvůli svému věku a kvůli tomu, že ty jsi lepší v této technice. Část tvé premisy je pravdivá, opravdu jsem mladší - za což jsem rád a opravdu tuto techniku neznám, takže jsem v tomto ohledu v nevýhodě... jenomže v některých ohledech se mýlíš. Zaprvé vůbec netušíš co ovládám za techniky a zadruhé... já nejsem jenom člověk, ale jsem Uchiha - to někdo jako ty - nula bez původu, nemůže pochopit. Jakmile vyvolá Kaemona, jounina ze skryté písečné a začne se mě výsměšně ptát, koho asi tak povolám, tak si pomyslím toto: Koho? Hmm... když nám zabili Rukita, tak tam jsem jednoho těžce zranil, ale dorážel ho Hibary. A když nás přepadli podruhé... tehdy jsem tam dva nebo tři zranil, ale protože jsem zrovna utíkal z Konohy, tak nevím, kdo je dorazil... a pak... pak jsem bojoval až se Sabaku no Sasorim... a toho zabil Sui... hm... až vlastně dneska poprvé jsem zabil... pět těch bojovníků z těch dvaceti co tu byli na začátku... možná bych mohl povolat je... vlastně proč ne... Omlouvám se, ale se zabíjením jsem začal až dneska, takže jediné, které mohu povolat jsou ti, které jsem dnes odpravil... tedy POVSTAŇTE... Ze země se vynoří těch pět z ochranky feudálního pána, které pošlu bojovat s tím písečným... moc si od toho neslibuji, takže jejich útok "lehce" podpořím: Katon: Ryuubi (Živel ohně: Dračí ocas) Ze země za mým hlavním protivníkem se vynoří velký dračí ocas, který dopadne rovnou na mého soupeře přičemž v tu chvíli exploduje v drtivém výbuchu. |
| |
| Věci a debata se senseiem Když jsem se vyříkali snad všechny věci které jsem před sebou skrývali, pomalým tempem se odebereme do laboratoře. Popravdě se mi tam vůbec nechtělo ale Hibary i Michi trvali na tom aby jsme se tam ihned vydali. Zřejmě chtějí zjistit, co jsou zač ty látky v lahvičkách a tak mi nezbývá nic jiného než souhlasit. Nééééé to bude zase samá nuda .......lahvička sem...lahvička tam...pár výbuchu a ostatní prkotiny. Celou tu dobu co se Hibary i Michi zabývají tím nudným zkoumáním, jen bezmyšlenkově sedím na volné židli a pozoruji jejich pokusy. Odjakživa mě takovéhle věci nezajímali a ani teď to nechci nijak měnit. Sem tam se udiveně zahledím do nějakého jejich experimentů ale stejně to většinou bylo jen nudné blbosti, které jsem naprosto nechápal. Až po nějaké době konečně dodělali tu náročnou analízu látek a postupně se to snaží vysvětlit. Přesněji se to snaží vysvětlit pouze mě, jelikož oba dva už věcí o co se jedná. Nejsem až zas takový hňup abych to nepochopil a proto ihned pochopím, stejně jako ostatní. Hibary si ihned vzal tu látku na zdvojnásobení chakry a tak tam zbyli už pouhé dvě látky. Látka potlačující chakru nebo látka která chakru pohlcuje...zajímavé blbosti....ta látka na pohlcení chakry nemusí být špatná, zvlášť když s ní namočíš své zbraně ....jenže já stejně žádné nepoužívám....no ale za to ta potlačující látka zní o hodně líp..sice s ní nemam na takový kalibr jako je Michi ale na senzibily a jiné Dojutsu to fungovat bude...určitě se to bude hodit... Jako druhý si vybírám já a tak ihned sáhnu po lahvičce, která pohlcuje chakru. Zastrčím si jí do zadního pouzdra a dál se věnuji zkoumání ostatních věcí. Po odpečetění svitku se nestačím divit co tam Hibary najde, ale stejně nepromluvím ani slovo. Ten jeho meč vypadá velmi zajímavě, ale není vhodný pro můj styl boje a tak o něj ani nemam zájem. Michi objeví nějakou výbavu pro medika a tu si také nechá. Na mě tam zbyl jen nějaký svitek se zbraněmi a, i když ho skoro vůbec nepotřebuji, přesto jsem si ho schoval do postranní kapsy u kalhot. Dál už to neřeším a společně s ostatními se přesunu k Sakumovi,kde mu všechno postupně převyprávíme. To mě zajímá co on na to řekne......jen ať tam nezabaví ty jeho věci...přeci jen se můžou hodit. |
| |
| Konoha – TEAM 7 Dnes je tak krásně... Ano, cloumá se mnou dobrá nálada. Můj tým zvládl první kolo zkoušek bez zranění, teda větších zranění, a skoro s nejlepším výsledkem. Podle toho, co říkal Hokage se do závěrečného kola dostalo osm genninů. Jeden tým z Mlžné, ten s nejlepšími výsledky, který ztratil jednoho svého člena s během zkoušek. Nejspíš se rozdělili, to byla jejich chyba. Můj tým a potom ještě jeden ze Suny. Jeden z nich prý dokáže ovládat písek... Zajímavé... to by moh... vyruší mě náhle z přemýšlení můj tým. Našli mě, jak se s pokrčenýma a opřenýma nohama sluním na jednom ze stromů v„parku“. „Zdravím vás, co že to máte na srdci?“ optám se a oni mi poví celý příběh.Takže oni dostali jednoho z nich... Počkat? Divné oči? Jao by hadí? Něco fialový pod nimi? Hadí techniky? Nějaké ... tetování!? TO snad ne! „Počkejte tady, hned se vrátím“ oznámím a pfff stylem zmizím a zamířím do kartotéky. Ano, zde vytáhnu kartu Orochimara. Poté se i se všemi možnými spisy o něm vrátím k týmu. Doufám, že tam pořád budou, nejsem pryč déle než pár minut. „Tak tady to máme... Vypadal ten muž nějak takhle?“ zeptám se a ukážu jim fotku. (Předpokládám že odpovíte po pravdě... :)) Na té Fotce je snad ještě divočejší a více připomíná hada. Už jen z té fotky vám jde mráz po zádech. Opravdu tamten vypadal trochu lidštěji, ale jinak všechno sedí. Už několikrát se zde objevili tací, co tvrdili, že jsou Orochimaru. Ale žádný z nich neovládal ještě jeho trechniky natož... Ach Michi... „Takže, nevím co se to tu děje ale nejspíše jste potkali jednoho z legendárních Sanninů. Už z toho jména lze poznat, že byli tři. Jyraia, žabí poustevník. Tsunade, Godaime Hokage, největší léčitelka, která kdy žila. A potom Orochimaru. Had, který zradil vesnici. Jeho snem bylo o, že ovládne všechny, naprosto všechny techniky, které existují. Na to však potřeboval žít věčně, a tak si pomocí technik zaručoval nesmrtelnost. Vkládal svoji duši do jiných těl, kterým potom dal svůj původní vzhled. Takže jsou dvě možnosti. Stále byl naživu a vybral si nějaké špatně tělo nebo...“ pokračování vypustím do vzduchu. Tohle není nic pro genniny. Asi bude lepší změnit téma. „Takže, před finálým kolem, kterého se zúčastní osm genninů máte měsíc na trénink. každému z Vás jsem zařídil to nejlepší, co jsem po Konoze sehnal. Hibary, tebe bude zítra v sedm ráno čekat tvůj učitel na cvičišti číslo šest. Michi, týden se tebou budu já a zbytek budeš trénovat s příslušníkem tvého klanu. Toshi, ty se dostav zítra ráno v půl osmé na cvičiště dvanáct. Čeká tě tam tvůj sensei. Michi, mi se sejdeme zítra zde, pod tímto stromem," dodám a zmizím stylem černá šmouha... |
| |
| Záhada slizejše pokračuje, jsem zrůda Naruto-sensei? Kapitán Sakumo se po našem příběhu začal chovat divně a pak zmizel, takhle jsem jej snad ještě neviděl. Plyne z toho, že je něco opravdu špatně. Co to sakra znamená? Tohle vůbec není v pohodě. Navíc co mělo sakra znamenat, to jak ovládal toho jednorožce se slimákem? Co jsi tam sakra viděl Toshi? Poslechnu si názory ostatních a raději čekám zda li se Sakumo vrátí, což také po chvilce udělá spolu s nějakými starými fotkami, ze kterých mi jde ani nevím proč mráz po zádech. Ten chlap vypadá podobně, jakoby starší verze toho, co jsme potkali. A proč mi jde sakra mráz po zádech, mně ten co zažil opravdu nelidské zacházení i samotné peklo v tom táboře. Nejspíš mně varují mé zvířecí instinkty před nebezpečím a sakra velkým. Ale jestli se takhle cítím ohrožený já, co potom Michi a Toshi. Tohle vypadá jako jeho starší verze, i když stejně děsivá. Kdo to je kapitáne? A co udělal Michi? Poslouchám co odpoví, odpověď mně tak překvapí, že si až později uvědomím, že mi neodpověděl na otázku. To si děláš srandu Sakumo! Co tady má dělat nějaký šílený Sanin, toužící po nesmrtelnosti. To je víc než divné, chcete říct, že jsme tohohle nechvalně proslulého nindžu tak „jednoduše zabili? A co má být ta druhá možnost sakra, to jej naklonovali nebo co? Pak si vyslechnu jeho tréninkový plán. Celkem zajímavý, ale já si nejdřív musím vyřídit svou záležitost. Po té co tak nezdvořile zmizí se zeptám ostatních. To je sakra divný, opravdu jsme zabili tu legendu tak jednoduše a prakticky nezranění? A co ta jeho zvířata? Tenhle měsíc budeme muset opravdu cvičit jak šílenci, a kromě toho si dávat bacha hlavně ty Michi. Navíc nevíme co umí ti jeho zatracení společníci, ani jestli vědí, že máme jeho smrt na triku. Zatím ahoj, musím si jít ještě něco soukromého zjistit. Pokud se mne zeptáte co jsi jdu zjišťovat odpovím pouze: To jak velký kříž si vlastně nesu. Pak se vydám směr hokageho kancelář(Suri mně následuje ze vzduchu), ale cestou pro jistotu kličkuji a dávám pozor zda mně někdo nesleduje. No Sakumo nejspíš šel rovnou za hokagem, takže mu řekne o naší diskuzi a navíc určitě budou sami, tedy pokud jej tam ještě stihnu. O té mojí nové síle musím někomu říct, ale jenom osobě, které bezmezně důvěřuji a vím, že jí tím neohrozím. Michi a Toshimu to zatím neřeknu, už tak jsem na ně vyvalil své dětství a takhle by se o mně začali bát. Ale to neznamená, že se to nedozví troubo, stejnak jak naši minulost. Já vím, ale i tak jim to chci říct co nejpozději. To už je tvá volba. Dojdu ke kanceláři a zaklepu. Po vyzvání vejdu do kanceláře, pokud tam má nějakou jinou návštevu než Samýma počkám než odejde, jinak zavřu dveře a přijdu před něj. Pokud začne s tím naším příběhem,že jej už slyšel, odpovím mu jenom: Ano to jsem čekal, ale já přišel kvůli jedné věci, kterou jsem neřekl zatím nikomu. Něco co se mi tam stalo. Když jsem tam bojoval s těma jeho zvířatama, složili mně na zem, najednou jsem cítil při vzteku nějakou sílu jak do mě teče a já se proměnil v nějakou nestvůru, či co. Po celém těle mi narostli chlupy a mé oči pak viděli a vypadaly úplně jinak jak při nějaké doujutsu technice, ani jsem se sám chvíli neovládal, cítil jsem se jak v v mysli nějakého zvířete. Prosím řekněte mi, co se to se mnou stalo. To už vůbec nejsem člověk? Řeknu mudo detailu co jsem cítil a co jsem viděl a tentokrát jde poznat v mém hlase strach, což je u mě velice nezvyklé, Suri mi klidně sedí na rameni a poslouchá. |
| |
| Rozmluva se Sakumou, Sannin Po té co jsem se celý tým zase po nějaké době sešli, jsem nějakou chvíli rozmlouvali mezi sebou a nakonec jsme celou naší druhou zkoušku odvyprávěli senseiovi. Sem tam jsem do toho něco řekl a pak jsem i odvyprávěl svůj souboj. Sleduji Sakumovu reakci a po té co nám přinese obrázek sannina, jen vytřeštím oči a chvíli přemýšlím. Takže to jsme porazily legendárního sannina , který byl v jiném těle ??.........paráda....ale stejně určitě nebojoval plnými silami.....a kde vzal ty zvířata ?? jak je vůbec ovládl ?? .....sakra odpovědí bych chtěl ale nikdo na ně odpovědět nedokáže... Následně potom už jen tiše poslouchám senseie i ostatní členy co si vzájemně řeknou. Stejně se většinou zamýšlím nad tím, proč by ten sannin chtěl na chuuninské zkoušky . Vždyť tam jsou jen samý slaboši a navíc hrozí, že mi tedy vypátral Hokage. Docela bych mu to i přál...hokage by ho zadupal do země a bylo by.. Svůj výraz ve tváři změním teprve až ke konci rozhovoru kdy nám sensei oznámí o měsíční pauze a nových trénincích. Všechny rozdělí do samostatných skupin a mě přiřadí nějakého senseie. Nic víc o něm neřekne a to dokonce, i když se ho na tohle zeptám. Doufám že nedostanu nějakou pomalou lemru....potřebuji co nejvíce zesílit ....už tak Hibary i Michi jsou pomalu silnější než já...to nesmím dopustit... S úctou odkývám Sakumovi jeho snahu a po rozloučení se s ostatnímy, odcházím do svého bytu si konečně po náročném dnu odpočinout. Cesta domu probíhá celkem v klidu, ale sem tam jsem slyšel vesničany, jak si vyprávějí o Chuuninských zkouškách. Dokonce jsem i zaslechl o našem týmu, ale byli to jen malé drobnosti. Přeci jen byli tyto zkoušky utajovány ale před vesnickými drbni se nikde nic neschová. Kupodivu je doma úplně stejný nepořádek jako ráno ale já ho stejně neřeším a raději se ihned odbelhám ulehnout do postele. Jakmile si lehnu do postele, zavřu oči a po několika minutách usnu. Ráno Noc proběhla celkem v pořádku a dokonce jsem se i výborně vyspal. Nevím proč, ale stačí mi hrozně málo času a dokáži nabrat zpět svoje vyčerpané síly. Sice mam sem tam odřeniny a škrábance ale s těma jsem si už poradil po druhé zkoušce. Probudím se v čilé a velmi dobré náladě, kterou jsem získal hlavně z myšlenky, že jsme porazily sannina. Ať to byl jakýkoli genin měl podobné dovednosti jako Orochimaru a to mi stačilo až až. Přestanu se odreagovávat takovýmahle věcma a postupně se začnu připravovávat do nového dne. Obléknu si podobné oblečení, jaké jsem měl včera až na to že je čisté a vyprané. K snídani si vezmu něco z lednice a pomalým krokem se vydám na místo, kde mam sraz se svým novým senseiem. Tak to jsem zvědaví co to bude za lemru....snad se od něho naučím něco víc.. |
| |
| Rozmluva se senseiem Nějak společně nakonec senseiovi vypovíme celou "pohádku". Ještě chybí dodat "dobrou noc" a věnovat si vzájemné líbnutí na tvář. Jenomže ve chvíli, kdy se sensei zatváří.. No, vyděšeně asi ne, na to se umí dost uhlídat, ale to, že z toho nemá úplně dobrý pocit, vyčtu aspoň z jeho očí. Na Hibaryho poznámku, když se najednou vypaří, že bude za chvíli zpátky, zakroutím hlavou. "Jo, vypadá to tak.. Ale přinejmenším sensei zjevně na něco přišel, tudíž to můžem nějak začít řešit." Pokrčím rameny. Což je dobře, třeba přišel na to, co je to to divné znamení.. A nebo aspoň na způsob jak to zjistit, případně kde to zjistit.. Za chvíli je sensei zpět i s nějakými fotkami. Stačí mi na ni rychlý pohled, abych si byla jistá, a víc jak jednou si ty fotky neprohlížím. Mrazí mě z toho v zátylku stejně účinně, jako by to zvládla ledová vichřice. Prostě je to on. A tam vypadá mnohem hůř. Viděla jsem ho jako slizskýho, to jo, ale slizounství pořád není něco takovéhohle, vzbuzujícího u někoho jako jsem já, genin - děvče, spíš trochu hrůzy pouhým zjevem.. Teď zas sensei vypráví "pohádku" nám. Legendární sannin, který zjevně měl být již dávno po smrti. Jenomže najednou nějak obživl a máme ho tu znovu, pravděpodobně i s jeho technikami, tudíž se možná celou dobu jen skrýval. Ale v takovém případě jsou hlavně Mandovy poznámky trošku zvláštní a nemístné.. Proč by proboha legendární sannin měl místo jedu omylem uvolnit podobnou techniku, jako se mu to povedlo u mě, i kdyby si měl vybrat nějaké špatné tělo, či co? Vždyť už musí žít hrozně dlouho, taková profesionalita, to přece nemůže být možný.. Leda by tu byla nějaká ta druhá možnost.. Nakonec sensei odvede téma rozhovoru, což v závěru moc neřeším. Možná jsem i radši. Osm geninů? To není moc.. To není moc velká konkurence.. Lehce se ušklíbnu. My jsme prý už na úrovni chuuninů, akorát jde o to, abychom složili zkoušky. Jako proti některým to asi bude složitější hlavně pro mě, protože jako převážný medik to v boji jeden na jednoho nemám úplně nejsnazší.. Ale zase když uvážíme, že jsem od členů rodiny zaslechla, že to, aby jeden vyhrál, není úplně tím nejdůležitějším bodem, a že se hodnotí i jiné věci, jsem o něco klidnější. To by byla hanba, nestat se chuuninkou, kdyby to Hibary a Toshi zvládli.. Sensei nám zařídil trénink? Páni, sensei, vy se fakt nezdáte.. Ale je to příjemné překvápko. "S vámi, sensei?" Zamumlám lehce překvapeně. Ale nevadí mi to. Akorát to, že to bude jenom na týden, naznačuje, že asi úplně nepůjde o trénink nějaké techniky, to by mi fakt věřil.. Že by šlo o to divné znamení? Nakonec sensei trochu nezdvořile zmizí. Pohlédnu na Hibaryho, který začne mluvit. Jo no, to je fakt záhada.. "Ale možná se zbytek jeho týmu nedostal do toho závěrečného kola, takže není tolik třeba se jich obávat.. A nebo naopak je to ten neúplný tým.." Tu druhou větu řeknu lehce nezřetelně. To je ta trochu horší možnost. Nakonec se rozejdeme, aniž bych se Hibaryho dotěrně a vlezle vyptávala. Doma is hlavně úlevně popovídám se zbytkem rodiny, zmíním se o tom znamení, protože oni by to měli vidět, to vyvolá spoustu dohadů + prohlížení Byakuganem, no prostě celý den až do večera jsem zaměstnána "administrativou" - možná i proto, že jsem z hlavního rodu, tak si mě poměrně cení, i když nejsem ani zdaleka jediná a nejsem tou, která by měla klan v budoucnu vést. Taťku naštěstí uklidním tím, že zítra se mám sejít se senseiem, tudíž se to asi bude nějak řešit. Spát jdu i celkem unavená. Příštího dne ráno se probudím. Docela vtipné je, že na rozdíl od kluků mi sensei nesdělil, kdy se pod tím stromem sejdeme. Nevadí. Já to vždycky můžu zkontrolovat Byakuganem, abych tam zbytečně nečekala.. Umyju se, nasnídám se, obléknu, a dříve, než se vydám na cvičiště, ujistím se, že tam sensei je - jesltiže není, pěkně si počkám, až ho tam zahlédnu, leda v případě, že by se to protáhlo až do desíti, lehce otráveně se tam dostavím sama. Čekám, co se tedy bude dít. |
| |
| Fugaku Těch pět bojovníku, které si podpořil ohnivou techniku, si nevede zase tak špatně. I když se protivník zdá býti velice silný, přeci jen je na něj pětinásobná přesila. Kaemon ovládá písek, pískový element. A pro ten písek ani nepotřebuje zdroj, prostě se zformuje ze vzduchu. Možná by to fungovalo dokonce i ve vodě. Ani jedna ze stran protivníků nebojuje za vlastní přesvědčení – musíte je nutit, aby bojovali, takže to není tak efektivní. Tvůj protivník, hlavní protivník vypadá velice soustředěně. Ruce drží u sebe a něco odříkává. Jako na pokyn však zaútočil Kaemon. Vypadá ale ... jinak. Hodně jinak. Za tu dobu, co jsi se zadíval na namachrovaného strážného feudálního pána“ musel provést nějakou techniku. Jeho útokům dokážeš uhýbat pouze díky sharinganu. Vypadá to jako forma písečného brnění. Jeho tělo však pokrývá opravdový písek. Občas se zformuje to ruky či nohy a zachytí či podrazí co se dá. Je to velice nebezpečné. Maximálně může mít teď osm končetin (4 pískové a 4 vlastní). Jeho oči svítí tmavě rudou barvou a zvětšil o několik centimetrů. Je silný, mnohem rychlejší a předvídavý. Vypadá to jako taková písková forma slavného brnění Raikagehho, bratra jednoho z nejznámějších Jinchuuriki Killerbeeho. |
| |
| HibariHokage dlouho poté, co jsi mu sdělil svůj problém, tedy „problém“, přemýšlel. Chvíli se díval do nějakých záznamů, potom zase na výsledky některých pokusů z laboratoří. Všechno to byli dokumenty hodně starého data. Po dvaceti minutách si uvědomil, jak byl nezdvořilý. Ihned udělal Kage Bushin, který ti přinesl židli, nějaké občerstvení. Nakonec s tebou zašel na střechu a pověděl ti, co si o tom Hokage myslí. Tedy, co si myslel než ho vytvořil: „Je to velice zvláštní, to co se ti stalo. O tom žádná. Nejvíce pravděpodobné je, že se v tobě probudilo velice zvláštně zmutované vlčí DNA. Nejspíše ho do tebe vložili ve výcvikovém táboře. Podle toho, co si tam řekl to však vypadá, že by jsi se to mohl naučit ovládat. Nevím jestli spouštět, ale byla by to vynikající tajná zbraň a poslední šance. Je jasné, že to, co to spustilo, byla fyzická vyčerpanost, vztek nebo podobné pocity, a akutní velice akutní nedostatek chakry. A právě to je většinou pozice, ve které se nachází poražený v souboji, když má posledních pár minut života. Když ale chvíli vydržíme, dozvíme se víc…“ Nakonec si se ani více nedozvěděl. To co říkal klon bude tedy nejspíše pravda a taky, komu jiném věřit než-li Hokagemu? Možná nějakému elitnímu vědci, ale ten jaksi není k dispozici… Výsledek tréninku: Za celý měsíc si zdokonalil svoji fyzickou kondici a hlavně si se naučil ovládat to, co s v tobě projevilo. Tvůj učitel se ukázal být mistr pečetících technik. Jakmile mu Hokage sdělil podrobnosti, vypracoval tréninkový plán. Vždy ti pomocí nějakých pečetí vysál všechnu chakru a dostal tě do tlaku, který byl velice podobný jako ten při boji se summony. Poté už jen čekal a měl připravenou pečeť, kterou by tě „zklidnil“. Michi[/h1] |
| |
| Písečňák toho očividně umí dost... Není to tak hrozné..., pomyslím si, když vidím jak si vede těch mých 5 povolanců. Sice je zjevné, že ten písečňák toho umí víc, ale i tak předčí mé očekávání. Nemůžu to moc dlouho protahovat... stejně budu muset předvést také svůj trumf... ale ještě chvilku budu hrát jeho hru... Písečňák - Kaemon - začne vytvářet nové končetiny čímž dalece zvýší svou útočnou sílu a mě začíná být jasné, že na "mrtvoly" nebudu moci vyhrát. Tenhle jeden porazí těch mých jako nic... takže.... kašlu na to, na to udělám to po svém. Pomocí krátkodosahových problesknutí v rámci oblasti pečetící bariéry se pokusím vyhnout všem jeho útokům přičemž se soustředím na čtení pohybů končetin toho písečného Kaemona. Poté použiji jednu ze svých klasických technik: Suiton: Mizu Rappa! Vodní vlnu vrhnu proti Kaemonovi, což by ho mělo na chvíli zdržet a poté jen chladně oznámím mému soupeři: Tak dobře - dost hraní - povolám si taky něco lepšího..., záludně se usměji, kousnu se do prstu a složím pečetě: Kuchiyose no Jutsu: Sui! Jakmile se z obláčku kouře vynoří Sui, tak mu rychle vysvětlím: Promiň, ale jinak to nešlo - vyřaď je a já je zabiji, doufám, že ti nepůsobím moc komplikací, ale jak říkám, jinak to nešlo. Jakmile Sui pochopí oč jde, tak je taktika jasná, on je krystalama bude paralyzovat a je je oba zkusím prostě zabít kunaiem případně, pokud by to nebylo "vhodné" tak použiju techniku: Katon: Goukakyou no Jutsu a to už by mělo stačit. |
| |
| Fugaku Sui je viditelně naštvaný, ale ne na tebe. Je naštvaný na ty dva, že tě nechali o samotě. „Já to vyřeším...“ prohodil pouze a dal ruce k sobě. „Shouton“ hles a celé písečné brnění Kaemona se proměnilo v krystal. „Nechám ho zatím takhle. Dýchat může a vše ostatní také. Později ho budeš moci zabít...“ poznamenal Sui už zcela znuděným hlasem. Nejspíše si ho vytrhl z odpoledního šlofíka, jelikož je rozespalý a tudíž také rozmrzelý... Sui teprve teď pohlédne na zem a potom na tebe: „Tak tuhle techniku už jsem viděl... vskutku impozantní, na jaké úrovni ji ovládáš,pokud tebou ovládaná těla mají skutečnou moc jako tento ninja. Když jsem ji viděl naposledy, ten dotyčný ovládal těla z poloviny a i tak to bylo velice silné. Fugaku máš štěstí, že jsi přežil. Kdyby tušili, že mě přivoláš, nejspíše bychom zemřeli oba. Ale takhle...“ dodal a otočil se na „zlouna“, který se právě snažil oživit další tělo. „Fugaku vyskoč!“ zařval a aniž by se na tebe podíval, opět dal ruce k sobě. Úplně se spoléhá na tvůj mozeek. Doufá, že ti došlo, že to není joke. Hned jak se dotkli jeho ruce, opět hlesl to posvátné: „Shouton!“ Výsledkem jeho techniky je to, že celá plocha toho kruhu je pokryta krystalem. „Zloun“, který Suiův záměr včas nepochopil a dále oživoval tělo, zůstal na zemi a teď má nohy „přikrystalizované“ k zemi. Povstávající tělo má skoro celý trup na světě, ale nohy, zápěstí rukou a několik centimetrů nad pasem má znehybněné. Může maximálně mluvit. „Nemůže se hejbat z místa, ani přivolat další těla.. Je tvůj...“ oznámil ti Sui a na férovku si jde do rohu dát šlofíka. Těsně před sebou si udělal títi, kdyby něco... Zlounek se teď zmáhá pouze na svislou dolní čelist a vyděšený výraz. Tak silný... To není obyčejný člověk... Tohle mu problesklo hlavou a díky sharinganu to můžeš „slyšet“ |
| |
| Sui prostě rulezz tak moc až je to k vzteku: Díky..., řeknu jen klidně a pozoruju Suie. On je polovina mé cesty, až se dostanu na úroveň Suie... budu v polovině své cesty... Když mi dá povel, abych skočíl, tak samozřejmě skočím. Sui to všechno samozřejmě bez obtíží vyřídí a já si vezmu kunai a zabiju bez jediného slova ty dva co si povolal "zloun", prostě jim podříznu obě hrdlo. Poté zvolna zamířím ke "zlounovi". Já čtu jeho myšlenky? ... že by to byla schopnost mého sharinganu?... Postavím se před něj a jen klidně řeknu: To sis vážně myslel, že bych dokázal dojít tam, kde jsem pouze díky sharinganu? Možná ještě odpoví, ale pak ho podříznu taky, jakmile bude mrtvý, tak uvolním tu techniku a podívám se na Suie: Vynasnažím se, aby tohle se už nikdy neopakovalo, ale nechtěl jsem nic riskovat, tahle technika je opravdu impozantní, díky ní... se stanu o dost silnějším... Jakmile jutsu skončí, tak se rozhlédnu kolem, abych viděl jak probíhá boj těch ostatních a pokud bude možnost, tak zamířím k vozu s feudálním pánem. Je na čase s tím skoncovat... |
| |
| Konoha Sedíte v jedné místnosti. Všichni tři, Naruto a Sakumo. Ti dva jsou zde ze dvou účelů. ZA prvé vám přišli poblahopřát a sdělit výsledek zkoušky. To vás pochopitelně potěšilo, ale každému bylo jasné, že je za tím něco víc. Naruto už se část dozvěděl od Hibary a zbytek od Sakuma. Poslední detaily mu prozradili testy a pitva. Opravdu se jednalo o chlapíka, kterého vám ukazoval Sakumo. Pověděli vám jeho příběh, tedy to co bylo známo. A jelikož Jyraia vyprávěl Narutovi o Orochimarovi vše co věděl, bylo toho hodně. Přišli jste jenom o „TOP SECRET“ informace. Z povídání však Naruta vyrušilo zaklepání. „Dále...“ křikl nevrle. Dveře se otvírají a dovnitř vstoupí žena. Všichni ji poznáte hned v první chvíli. Vždyť jste ji ještě před hodinou viděli. Její jméno je Hitara Shiko. „Co máš na srdci, Hitaro?“ zeptal se Naruto mnohem vlídněji. Hitařinou přítomností viditelně pookřál. Hitara si smutně povzdechla. „Chtěla bych vás o něco požádat Hokage-sama, a i vás...“ začala a pokynula na vás. Potom se ale rozbrečela. Viditelně ji ta informace, nebo spíše prosba velice tíží. „Najděte mého syna a přiveďte ho zpět!“ zařvala náhle hystericky. Jedině Hibarimu teď došlo, o kom to asi mluví. Tehdy, když se mu Fugaku představoval... Ano, představil se jako Fugaku Shiko. Toto musí být jeho matka! Ostatní ho znají pouze jako Uchihu. |
| |
| FUGAKU Když jsi ty tři podříznul jako prase, zamířil jsi k feudálnímu pánovi. Krčil se ve svém „vozíku“ a normálně si slyšel, jak drkotá zubany. Muselo to být hrozné, slyšet, jak za něj zbytečně umírají lidé. Byl si jist, že by nedokázal utéci. A tak tu radši zůstal a vůbec se o to nepokusil. Strach mu v tom prostě zabránil… Po dlouhé cestě zpět jste opět dorazili na „základnu“. Ihned jste byli všichni čtyři povoláni k šéfovi. Ano, i Sui, který tam jenom zaskočil. Možná sis uvědomil, jak si mohl ohrozit Organizaci. Nejspíše ti to je upřímně jedno, ale šéfovi ne. „Slyšel jsem, že jste uspěli. Aby tajé ne, poslal jsem tam to nejlepší, co zrovna bylo na skladě. Každopádně vám gratuluji. Vy dva…“ ukázal na Tenshiho a Hachira „Můžete jít. Fugami a Sui zde zůstanou….“ Dodal a ti dva odcházejí ke dveřím. „Takže, možná už tušíte, co po vás budu chtít. Co se to sakra stalo a jak se Sui dostal k tobě, Fugaku?“ zeptal se, jakmile odešli. „Přivolal mě…“ odpověděl Sui dříve, než si stihl zareagovat. „Máme na sobě smlouvy a tak se můžeme navzájem přivolávat. Bylo to hlavně opatření proti Sabaku no Sasorimu, ale jak vidíte, je to vhodné i v jiných případech…“ dodal zdráhavě. „Zajímavé… Dobrá, můžete jít…“ odpověděl šéf k Suiově velkému překvapení. Po několika hodinách jste byli všichni povoláni k Tenshimu, který po všech členech Organizace bez výjimky rozmístil přivolávací pečetě pro všechny ostatní členy. Budou se navzájem využívat mezi týmovými partnery. Tyto pečetě se dají aktivovat a deaktivovat, takže dostanete vždy před misí instrukce, koho budete moci přivolat a koho ne. Je vždy potřeba, aby měli oba dva členové navzájem aktivované pečetě. Ty jsi dostal naštěstí volno a jako záchrana jsi zatím nedostal důvěru = 100% volného času… |
| |
| Zdárné splnění mise a odpočinek: Vstoupím do vozu feudálního pána s kunaiem v ruce a pohlédnu do očí nejmocnějšího muže Ohnivé Země a ... je mi z něj zle. Jak ubohé, krčí se tu jak krysa, zatímco jeho lidé za něj zemřeli. Nemá ani tolik cti, aby nedal najevo strach před nepřítelem... ubohé. Pomyslím si jen pohrdlivě a jediné co mu řeknu, než mu kunai vrazím hluboko do srdce bude toto: Tvá vláda je u konce... Jakmile s ním skončím tak jen nechám ostatní ověřit jeho smrt a po zběžném rozhlédnutí se po bojišti dojdu k závěru, že mise je u konce. Pořád nejsem dost silný... ksó ... doufám, že ta nová technika mi přinese aspoň trochu síly, které potřebuje. Navíc... představuje schůdnější alternativu, k tomu co jsem původně plánoval... myslím, že tělo Sabaku no Sasoriho již potřebovat nebudu... Cestou zpátky nemluvím a po podání hlášení "Vůdci", kde také mlčím se rozloučím mírným kývnutím se Suiem a zamířím do vlastních "komnat". V průběhu následujících dní si udělám menší výlet do okolí, při kterém pohřbím tělo Sabaku no Sasoriho a následně se věnuji tréninku. Nemalou část tréninku strávím u okopírovaných technik, přeci jen jejich ovládnutí je pro mě otázkou prestiže - nejsem dost mocný na to, abych si mohl dovolit ovládat nějakou techniku jen tak "napůl". Také si nostalgicky opráším své atramentové techniky, které jsem už celé měsíce nepoužil a dále se věnuji těm několika málo novinkám, které si plánuji osvojit. //Dohodnuto s PJ - nezmíním je ani je zde nepopíšu z důvodu toho, že trvám na jejich utajení před ostatními hráči.// V době kdy odpočívám po tréninku se věnuji pročítání deníků Uchihů a to zejména deníku Uchihy Madary, ze kterého se toho asi dovím vůbec nejvíc o historii a technikách našeho klanu. Stejně to byl blb... nedokázal porazit jediného Hokageho, kterému se postavil... a navíc... jeho podíl na zničení klanu Uchiha je víc než patrný. Postarám se, aby se o něm nikdo z nového klanu Uchiha, který stvořím nikdy nedozvěděl. Uchiha Madara zůstane navždy v propadlišti dějin, kam také po právu náleží... ale... jeho síla. Pořád jsem tak slabý... ksó... s Mangekyo sharinganem by bylo všechno jednodušší, ale pak bych se nedokázal asi vyhnout slepotě, navíc nemám žádné sourozence, abych mohl stvořit věčný Mangekyo sharingan... to je nanic. A koho bych musel zabít abych vůbec Mangekyo sharingan získal? Napadá mě jen jedna osoba... kčertu... kdyby tak existoval jiný způsob jak se dostat ke zdroji skutečné síly, všechno co umím ... je podřadné, zoufale podřadné. Stále jsem jen průměr... musí být nějaké řešení... a tvrdý trénink to nebude... ten absolvuji neustále. Stát se Bohem mezi Shinobi ... to je jediný dostatečně vysoký cíl, ke kterému musím mířit, chci-li obnovit klan - nic menšího nepřipadá v úvahu... mít bijuu v těle, bylo by to hned jednodušší... Uzumaki Naruto by byl taky jen průměrný, kdyby neměl Kyuubiho... majetek Uchihů! Je to k vzteku, ale současně výzva... jenomže potrvá ještě celé věky, než budu moci stanout proti Hokagemu... ale až tam budu... až ta chvíle přijde... tak ho rozdrtím jako veš! Potřebuju jen čas... to je celé. Po vcelku depresivních úvahách o tom "jak získat další sílu" většinou usínám, prakticky neustále usínám s myšlenkou na získání větší síly... ano začínám být tím do značné míry niterně posedlý, ale co jiného ostatně mi zbývá, když chci obnovit klan. Klan, který nenávidí celý svět, může obnovit pouze někdo s mocí celý svět zničit nebo alespoň zastrašit natolik, aby klan mohl přežít. Uchiha s průměrnýma očima nemůže klan obnovit... potřebuji věčný Mangekyo sharingan... musím ho nějak získat... |
| |
| Konoha; neidentifikovatelná místnost – Co je to za ženskou? Společně se zbytkem svého týmu, svými týmovými partnery, jsem pohodlně usazená v jedné z místností, které si Hokage může kdykoliv zabrat pro sebe; což je ostatně v podstatě jakákoliv místnost, až na asi nemocnici a věznici, předpokládám. Ono ve vesnicích je Hokage natolik uznáván, že takovéhle věci si prostě dovolit může.. Ale tak předpokládejme, že tuhle místnost získal „legálně“. První z věcí, které se dozvíme, je výsledek zkoušky. Radostně se usměji. Tak svým způsobem to bylo téměř samozřejmé, naše úroveň je prostě výš než nějakých geninů támhle od vedle, a i když třeba mě se potom závěrečný boj nepovedl tak, jak bych chtěla, stejně to údajně bylo impozantní. Tak svým způsobem ano; holt medik si na čistě bitevním poli souboje jeden na jednoho, a to ještě tak mladý jako já, bez většího tréninku, stěží poradí. Ale nevadí, budu víc trénovat, teď bych trošku mohla nechat lékařské techniky a zaměřit se na taijutsu.. I když, stále tu máme ty látky od slizouna, pravda, to skoro prozkoumám radši, třeba se na tom nalezne něco fakt zajímavého, musím zjistit podrobné složení, a.. Heh, rozhodně to zní zajímavěji než mlácení se v prachu a potu. Ale akce zase musí být, přílišné koukání do mikroskopu je nuda.. Teda.. Nuda pro ty, co tomu nerozumí. Pro mě je to neuvěřitelně zajímavá práce.. V duchu odbíhám myšlenkami seč to jde. Jsem už prostě taková. Pak přijde na řadu téma „Slizoun“. Což je podle mého v podstatě jediným důvodem, proč tu s námi sedí Hokage, protože kvůli tomu, aby nám se senseiem sdělil, jak jsme byli úžasní, to dozajista nebude. Na formálnější příležitosti možná, ale teď těžko. Takže fakt nějakej ten maník, Orochimaru.. „Slizoun“ není tak daleko od pravda, vždyť hadi jsou slizcí, nebo ne, hihi? Éh, teda, vlastně, oni nejsou slizcí, plazi nejsou slizcí, to jsou obojživelníci.. Hmmh.. Proč se potom říká něco jako „kluzký jako had“, když had vlastně vůbec není kluzký? Na to, že je to téma, co nám Hokage rozvádí, velmi zajímavé po jiné stránce, mým mozkem se stále honí trochu blbosti. Ale tak to víte. Nemůžete stále myslet k tématu. A to rozvleklé povídání je svým způsobem nudné – tedy je dobře, že se zvládám i celkem normálně tvářit, krom toho, co si myslím.. Ale to, co mi udělal, to tetování.. Prý nějaká zapomenutá technika, pravděpodobně ji i vymyslel.. Páni.. To je celkem obdivuhodné. Ale ten popis sedí na nějaké kinjutsu, taková síla.. Ten druhý stupeň mi sice asi nebude slušet, ale jestli ho dosáhnu, ta síla, a to i když jsem sama o sobě celkem slabá, pokud jde o boj.. A pokud se pokusím nějakým způsobem zlepšit.. To vůbec nezní špatně. Ale nikdo se nezmínil o záporných účincích toho kinjutsu – to to žádné nemá? Ta síla mohla být třeba při zkouškách nebezpečná, a kvůli naprosté sebekontrole bylo podstatné, abych se to naučila ovládat, ale pokud je to v souvislosti s tím, že to asi bude zakázané, protože proč by se to potom nenaučil používat někdo jiný.. Jako ten slizoun to mohl skrývat, ale pochybuju pochybuju, podle toho, jak si cvičil učedníky by se podle mě nějakému vybranému jedinci svěřil.. Přibližně v tomto bodě mých myšlenek se ale ozve rušivé zaklepání. Tázavě se otočím na dveře. Trošku mě to znervózňuje, že nevím, co je za těmi dveřmi, když normálně při boji používám Byakugan, co vším prohlédne.. Ale tak kvůli takovým blbostem ho aktivovat nebudu. Ovšem do budoucna bych se trošku mohla zabývat tím, jak zařídit, aby bral jen minimum chakry, skutečné minimum, a příslušníci klanu ho mohli používat vždy a všude.. Asi to nebude úplně nemožné, vzhledem k tomu, co dokázal vytvořit slizoun. Je Hokagem pozvaná dovnitř (jeho zjevnou nevrlost ignoruju a nevšímám si jí) a vejde. Tak tuhle znám. Viděla jsem ji naposled asi před hodinou, a už je tady zase. Ačkoliv Hokage zjevně pookřál, já nenápadně protočím oči v sloup. To otravuje pořád, i když tu máme takovou důležitou poradu? Povytáhnu obočí a moje jemně levandulové oči se opticky zvětší, když se náhle rozbrečí a pak hystericky zařve. Jakého syna, kde a proč? Souvisí to s nějakou misí? A jak to probůh souvisí s námi? Tohle skoro zní na těžší misi než na misi pro čerstvé chuuniny.. A podle toho, jak to prezentovala ho spíš někdo unesl, či co já vím. A jak je ten její syn asi starý, co? Jak to vůbec souvisí se mnou, shannaro? Ačkoliv ona si tu vylévá srdíčko, já akorát povytáhla obočí a mlčím. Není moc co říct – já se k téhle věci asi nemám jak vyjádřit; jestli to má být nějaká mise, záleží na Hokagem, ohledně obtížnosti přidělené mise se mu prostě důvěřuje, tak nemám důvod to neudělat. Krom toho, Hokage jako osoba s nejvyšším postavením má stejně první slovo.. |
| |
| Fugaku Týden jsi strávil pilným tréninkem. Bylo to náročné, ale přineslo to vytoužené ovoce. Občas tě přišel navštívit šéf, ale nikdy nic neříkal, pouze se koukal. Pomocí sharinganu se ti také podařilo zachytit jeho chakru. Teda, nebylo to nic těžkého. Byla obrovská! A zvláštní nebyla jenom svoji velikostí a sílou, ale také barvou. Sharingan rozeznává chakru podle barev. Ale ta jeho skoro žádnou neměla. Tedy občas. Jako by se pořád hýbala. Díky svému objemu z něj přímo sálala a byla i mimo jeho tělo. Byla taková šedivá, místy černá, místy průhledná, místy stříbrná. Opravdu zvláštní. Když uplynul tvůj poslední trénink, počkal na tebe na chodbě. „Děláš obdivuhodné pokroky.. NA to, že jsi jen poloviční Uchiha máš výtečný sharingan...“ začal. Co tě však překvapilo, tedy nejspíše, že umí odhadnout sílu tvého sharinganu, který si při tréninku používal. Nebo že by ji dokonce viděl? Kdo ví... „Jsem rád, že jsi se přidal k nám. Ale k věci. Mám pro tebe úkol. Pro tebe a Suie pochopitelně. Ta nepěkná část je ta, že budete muset vlézt do Konohy. Ty, jakožto jediný bývalý ninja z Konohy jsi pro tuto misi jako stvořený. Ale musím tě předem upozornit. HOKAGEMU SE VYHÝBEJTE OBLOUKEM! Za to, co jsi udělal už nebude váhat tě zabít. A věř mi, že by to bez problémů dokázal. Ale teď k samotnému úkolu. Donesly se ke mě zprávy, že se údajně během Chuuninských zkoušek přihodila zvláštní věc. Došlo, dle mého zdroje, k ožvení jednoho z legendárních sanninů a nasadili ho na zkoušky chuuninů jako ninju Skryté mlžné. JEstli se to opravdu stalo, bude to vážný problém. Vaším úkolem bude, převléknout se do normálního oblečení vesničanů a zjistit o tom co nejvíce...“ dokončil své povídaná. Poté se otočil „na podpatku“ a odkráčel pryč. |
| |
| Směr Konoha: Trénuji - prakticky od rána do večera a návštěvy šéfa ignoruju. Nemám mu co říct a on mě nejspíš taky ne. Nejsem sice nadšený, že sleduje můj trénink a může se tak leccos o mě dozvědět, ale to nedám nikdy najevo. Ostatně já o něm zjistil pár věcí taky... tedy zejména o jeho chakře. Ale nechává mě to mrazivě chladným, on ani cíle Organizace mě nikdy nezajímali a jsem tam z jednoho jediného důvodu - a tím důvodem je síla. Nic víc, nic míň. Dokud mi bude Organizace dávat sílu, budu pro ní pracovat, jakmile to přestane, či jakmile Organizace završí své cíle, tak jí stejně opustím - mé cíle jsou jinde. Po posledním tréninku však na mě šéf promluví a to se už jaksi nedá dost dobře ignorovat. Nicméně prakticky už první větou mě vytočí do běla, ačkoliv zachovám navenek naprostý klid. Poloviční Uchiha... asi udělám polovičku z tebe ty zmrde! Pomyslím ledově, ale jak říkám, navenek jsem kus ledu. Dál mluví o nové misi jejímž cílem je Konoha, tedy přesněji zjistit něco o Orochimarovi - legendárním sanninovi. No - dá se říct, že díky četbě Itachiho a Madarova deníku o něm leccos vím. Orochimaru? To by mohl být ten správný zdroj síly... ovládnutí techniky Edo Tensei a dalších jeho technik by mi garantovalo úplně novou sílu... Pomyslím si chladně a pouze přikývnu na srozuměnou. Jediné co řeknu je toto: Hokagemu se samozřejmě vyhýbat budeme, ale pochybuju, že by věděl něco o tom co zde dělám. Ani v Suně, ani při poslední misi nezůstal naživu nikdo, kdo popsat co jsem udělal, nebo neudělal, takže si myslím, že vědí s prominutím hovno. Řeknu to chladně a relativně arogantně, ne vůči šéfovi, ale vůči nepřátelům či spíše případným nepřátelům je má arogance mířená. Škoda, že nejsem silnější ... Kyuubi je majetek Uchihů a nebylo by od věci se jej pokusit získat pro sebe... ale to až časem..., pomyslím si a po odchodu šéfa si sbalím vše potřebné na misi - tentokrát naberu navíc kouřové bomby, flash bomby, poměrně hodně výbušných lístků, lana a navíjecí struny a samozřejmě kvanta zbraní - vše do svitků. Ještě si také připravím speciální svitek, do kterého zapečetím vodní a ohnivé koule (zmenšené verze Mizu Rappa a Goukakyo no Jutsu) což se může hodit. Od každého 10x na dvou svitcích po pěti od každé techniky. Samozřejmě jsou to o něco slabší verze originálů, ale kdo ví, co se kdy bude hodit. Po všech přípravách na cestu vyrazím za Suiem a poté vzhůru na Konohu. |
| |
| Na pokec u Naruta, sakra máma brečí Sedím s ostatními, hladíc Suri, která se musela dívat na naše boje a poslouchám chválu od Naruto senseie a kapitána Sakumi, ale mně pořád vadí dvě věci. První, že prohrál s tím slizounovým a ani mu nezpůsobil nějaké vážné problémi a druhá, že jsem musel bojovat proti Michi. Opravdu úžasný, možná konečně mám titul chunina, což mi přináší jistou hrdost, ale mlátit kvůli tomu mou parťačku bylo hrozné. Navíc se zdá, že jsem toho mizeru co mně tak spráskal, ani nedonutil použít nějakou ze svých tajných technik, ani nezjistil pořádně co jsou zač. Alespoň mohu být trochu vděčný, že mohu kontrolovat tu novou sílu, i když mi to je na nic páč použít to někde veřejně by způsobilo mně i ostatním víc problémů než je zdrávo. Kromě toho se necítím i tak dost silný na ochranu těchle dvou, musím zesílit ještě víc! To je fuk, určitě nám chcete říct i něco dalšího, že sensei?Ta do toho! Jak se dalo čekat, začali nám poodhalovat další zajímavosti o našem mrtvém „příteli“. Co nám pověděl mi skoro naskakovala husí kůže a to nám neřekl ty tajné, což mně štve a těší zároveň, páč by tím následovali další problémy pro nás. Fajn shrňme si to. Jeden šílený a mocný sannin, údajně už dlouho mrtví, se nám objevil přímo před nosem a my jej zabili opravdu snadno. Do háje, co to má být, děláte si srandu nebo nám říkáte, že jsme odhalili nějakou špatnou zprávu? Co si z toho mám vybrat, navíc tohle bude mít určitě dohru. Navíc může si hokage vůbec dovolit říct nám takové, byť veřejně a lehce soukromně známé, informace. Nejspíš nám to říkáte, protože musíte a chcete. Navíc co znamená ta pitevní zpráva? Doufám, že se nechystáte říct něco ve smyslu, že skrytá mlžná opět provádí nějaké tajné pokusy? Beztak to bude něco podobného, zatracený svině jeden jediný důkaz či jméno a omlátím to velícímu toho projektu o jeho mrtvou hlavu! Z výkladu nás vyruší zaklepání. Sakra co teď!? He, tu jsem dneska viděl dneska u zkoušky, jak se jmenovala? A co s ní máte sensei, že tak sluníte? Mezitím poslouchám co má na srdci, je mi divné, že i kúnoiči má něco tak co ji tíží s takovou bolestí. A pak to řekne, slova, která mnou skoro i viditelně otřesou(je možná vidět, že mám dost zaujatý výraz a nutím se k mlčení. Moment její jméno je Hitaru Shika, takže to znamená…(flashback) Jsem Shiko Fugaku a taky s Yumi tvoříme tým… co ty jsi zač?... Takže tohle je Fugakovi máma! A ksakru, tohle není dobrý, pokud zjistí tu věc s Fugakovým údajným zmizením dopadne to špatně. Pro mě, že jsem to tak dlouho tajil a defakto mu pomohl a pro jeho matku, že utekl z vlastní vůle. Každopádně, najít jej musíme nebo nakonec udělá nějakou hodně špatnou věc, či bude mít vážnější problém se kterým odmítne přijmout jakoukoli pomoc kvůli své hrdosti(což je pro Uchihy typické). Dál je tu věc s Toshiho mrtvým týmem, on rád nebude a tohle mi nejspíš jen tak neodpustí, že jsem jemu i ostatním celou dobu lhal. No musím to řešit jedno po druhém, nejdřív najít toho troubu a hodit s ním řeč co má a nemá říct, tedy kromě toho aby si udělal nějakou obranu proti Yamanakům, ale on je Uchiha, takže by to měl nějak zvládnout. Dál čekám co se bude dít, pokud hokage zavelí misi odejdu na ni bez jakékoliv protestu, či komentáře, ale celou dobu dávám pozor na Toshibo, jelikož až mu to dojde nebude mít zrovna radost. |
| |
| Neznámá místnost V klidu sedím na jedné z židlí a znuděně poslouchám Hokageho, který nám vysvětluje podrobnosti o tom slizounovi ze zkoušek. Na blahopřání od Hokageho a Sakumi jsem jen skromně přijal a sem tam jsem hodil nějaký ten úsměv. Snažil jsem se dělat šťastného, ale popravdě jsem byl zklamaný. Chtěl jsem se dostat až do úplného finále a bojovat proti Hibarymu i Michi ale bohužel jsem přecenil své schopnosti. Nevím, jestli jsem jednal unáhleně a, nebo jsem prostě slabý ale přesto mi to celou dobu vrtalo hlavou. Jsem jeden z nejrychlejší shinobi z Konohy a přesto jsem tak slabý že mě porazí ninja z jiné vesnice....příště nebudu jednat tak zbrkle....možná to byla moje chyba... Ještě chvíli nad tím přemýšlím, ale pak se stejně vrátím k Hokagemu a jeho povídání o legendárním sanninovi z Listové. Nějaký nesmrtelný sannin který jako jediný přežil .... jestli má stejné techniky jako dříve tak to bude hodně tvrdý oříšek....tohle celé je zamotaný....proč se tu vůbec objevil ??....a proč označil zrovna Michi ?? .. Jen klidně čekám až si to Hokage dopoví se Sakumou, když v tom do místnosti vtrhne instruktorka z Chuuninských zkoušek a po malé scéně nás poprosí o záchranu syna. Vůbec jsem nechápal, o co tady jde a už vůbec nevím, kdo by měl být ten její syn. Proč máme hledat nějakého spratka....kolik mu vůbec je ?? ....to mi připadá jako genninská mise hledat nějakého kluka, který se ztratil matce." Neřeším to že by to mělo být právě Hokage, kdo první promluví a tak se bez ostychu vyjádřím první. "A kdo vůbec je váš syn ?? " Promluvím tichým a zamlklým hlasem, který mam už od zkoušek. Nedá se říct, že bych trucoval, ale jsem jen zklamaný z toho jak to vše dopadlo. Každopádně teď to mohu odčinit a tak doufám, že se co nejdříve vydáme na nějakou misi. |
| |
| Konoha Po Toshiho poznámce se v místnosti rozhostilo hrobové ticho. Hokage s nervózně ošívá, Sakumo svěsil hlavu a t ženě září oči… nadějí. Jak Hokage tak Sakumo k tomu otěži mají určitě nějaký vztah, když takhle zareagovali. Nakonec ticho protne Hoakge vysvětlení: „Všichni ho znáte. Ale ne všichni pod tímto jménem. Známější je spíš… Uchiha Fugaku.“ „Já půjdu…“ ozval se náhle Sakumo. „Nemůžu nikoho nutit, jelikož je to mise dost osobní a navíc nebezpečná. Donesli se nám totiž zprávy, že Fugaku spolu s nějakým ninjou, který ovládá legendární Shouton, napadl Sunu a unesl tamního Jinchuurikiho. Nejen že to znamená, že máme na krku něco na styl Akatsuki, ale hlavně Fugaku musel hodně zesílit. Ale více se bojím ninjy, který bojoval po jeho boku. Toho se opravdu bojím více. Nakonec to prý byl on, kdo boj ukončil. A také je tato organizace podezírána z vraždy feudálního pána… Jak říkám, nemohu do tohoto úkolu nikoho nutit. Jestli mi ale někdo chce pomoci, tak vyrážím už dnes po západu slunce od brány. Vím že je to narychlo, takže se nebudete moci zotavit, pokud se rozhodnete jít, ale proto také a večer…“ domluvil Sakumo a odešel s místnosti. Fugakovu matku vzal s sebou. Hokage je po chvíli následoval klasickým „Pfff“. V hlase senseie ste všichni slyšeli zoufalství, smutek a prosbu o pomoc. //Fugaku dostane příspěvek, až se vrátím se psem. Jinak bych velice ocenil, kdyby jste napsali během dneška – stačí v krátkosti: Vaše rozhodnutí, případné vybavení (co nenapíšete nemáte) + jak jste strávili den (v kostce..) |
| |
| Fugaku Venku už na tebe čekal Sui. Tváří se vesele a uvolněně. Jako by jste šli na procházka. Jako by si vůbec neuvědomoval, že lezete přímo do jámy lvové. Ale tak tomu určitě není. Na to Sui zabil moc lidí a na to má moc zkušeností. Leda že by byl zfetovanej, ale to by mu zase vyčinil šéf. Ne, pouze nemá strach. Ano, to je správný pojem. Nebojí se, což se u tebe možná říci nedá. Někde hluboko uvnitř cítíš, že se možná setkáš s matkou, bývalým týmem, nebo nedej bože nějakým elitním ninjou. Jelikož je na tebe nejspíše vydán „zatykač“, půjdou po tobě bez váhání, pokud tě odhalí. Bude to těžké a šance na smrt je vysoká. Ale to byla vždy. Uvnitř, někde velice hluboka, se však rodí zárodek strachu z moci, kterou má Hokage. Je sice pouze díky Kyuubimu a dobrému učiteli, ale je! „No Fugaku, po dlouhý době zase vyrážíme spolu. Nevypadá to, že by jsi byl bůhvíjak nadšenej… No to je jedno. Každopádně máš nad čím přemýšlet. Jelikož si se v Konoze narodil a znáš to tam, budeš muset vymyslet za prvé: jak se tam nejlépe dostat? Za druhé: Kde se ukrýt, abychom byli v bezpečí déle než týden a za třetí: Jak získat co nejvíce informací? Já navrhuji někoho chytit, uvrhnout o genjutsu a následně vymazat paměť. Ale šéf tě určil mozkem této akce, také o tom musíš přemýšlet ty…“ dokončil pozdrav a zároveň rozkaz. Nebo spíše dobré doporučení, to je lepší pojem. |
| |
| Směr Konoha: Vyrazíme. Nejsem zrovna nadšený, že musím jít do Konohy. Ne, že bych měl strach, nebo tak něco, ale spíš je to v tom, že jsem se nikdy neplánoval vracet a vůbec... Konoha a vše na ní napojené je spojené s mým "starým" životem a ten nemám v úmyslu oživovat. Kdyby nás raději poslali na dalšího jinchuurikiho..., pomyslím si otráveně. Na druhou stranu mě zajímá onen legendární sannin Orochimaru, získat přístup k jeho technikám by znamenalo markantní nárůst mé síly. A pak je tu ještě jedno dilema..., pomyslím si chladně, když si vzpomenu na vlastní matku. "Pro získání Mangekyo sharinganu je třeba obětovat někoho blízkého"..., zopakuju si větu z deníku Uchihy Madary a zachmuřím se. Jak daleko mám zajít pro sílu? Ksó..., upřímě řečeno váhám nad tím, že bych odpravil sobě jedinou blízkou osobu, na jedné straně je všechen můj "starý život" a "šťastná léta" s matkou. Předtím bylo všechno jednoduché... teď jí mohu použít jako oběť pro vzkříšení klanu Uchiha... Na druhé straně stojí mé "nové já", pro které je síla středobodem veškerých snah, za jakoukoliv cenu získat sílu - to je ta část, která je rozhodnuta získat sílu třebas i těmi nejhoršími prostředky. Co je správené? Morálně ospravedlnitelné.... na jedné straně klan Uchiha a nutnost mít Mangekyo sharingan potřebný pro jeho vzkříšení a na druhé straně... má matka a můj osobní egoismus a neschopnost něco obětovat.... ksó... pokud mám vzkřísit klan Uchiha... musím to udělat. Prostě musím, není cesty zpět, bez Mangekyo sharinganu vzkříšení Uchihů nedosáhnu, tohle je jediná možnost. I kdyby mě to mělo rozervat srdce, tak tohle je jediná možnost a bylo by naivní si myslet, že to tak není...., začínám pozvolna chápat smysl té oběti a nabízí se mi pouze jen jediná otázka: Jsem dostatečně silný to podstoupit? Zašel jsem už dost daleko, stal se nukeninem, spojil se se zločinci, zabil feudálního pána... jsem schopen zajít ještě dál? Nakonec se rozhodnu, až to přijde, tak to přijde a v tu chvíli budu vědět, jak se rozhodnout. Sui mě vytrhne z myšlenek svou řečí, chvíli přemýšlím a pak jen odpovím: Musíme chytit nějakou stráž na vnějším obranném perimetru. Použiju sharingan na to, abych z něj dostal přístupová hesla a přehled tajných vstupů, abychom se vyhnuli detekci skrze obrannou bariéru. Celá Konoha je chráněná zvláštní bariérou, která detekuje každého příchozí a to jak ze země, vzduchu i z podzemí. Na zemi je množství jednotek ANBU, kteří kontrolují všechny příchozí. Slabinou této obrany jsou menší izolované hlídky, které lze snadno přemoci a získat přístupové kódy k vedlejším vchodům užívaným pouze ANBU. To co jsi navrhl - odchyt, genjutsu, výslech a výmaz paměti je optimální řešení. Sice časem při kontrolách členů ANBU zjistí, že byl daný člen v genjutsu a že mu byla vymazána paměť, ale to v mírovém stavu potrvá dny, ne-li týdny. I při maximální mobilizaci by to trvalo desítky hodin. Skončím a klidně se zamyslím nad praktickými problémy, poté pokračuji: Jakmile se dostaneme dovnitř, můžeme použít běžný převlek, rozhodně ne Henge, s ohledem na klany Hyuuga a Hatake a s ohledem na senzibily mezi ninji v Konoze by to bylo neúnosně riskantní, obyčejný převlek za nějakého civila bohatě postačí, ostatně - jakmile se dostaneme dovnitř, tak už nás nikdo zastavovat nebude, stačí být nenápadný. Co se úkrytu týče, tak doporučuju se ubytovat v nějakém z hotelů, byť bude třeba použít opět sharingan a genjutsu na recepční, kvůli údajům v návštěvní knize. |
| |
| Nečekaná mise Trochu jsem znervózněl, když se po mé poznámce v místnosti rozhostilo hrobové ticho, ale naštěstí to byla jen chvilková situace. Oddechnu si, když uslyším hlas Hokageho ale to netrvá dlouho, jelikož uslyším pravé jméno toho jejího syna. Uchiha Fugaku ?? to byl ten blbeček který utekl když se měl postarat o svůj tým.....nebýt jeho, nemusel bych místo něho zasahovat a klidně bych mohl pomoct mému týmu....nebýt jeho určitě by ještě žili...za tohle toho parchanta nesnáším.. Nejspíš si toho nikdo nevšimne ale při vyslovení toho jméne stisku ruku v pěst a zakoukám se do blba. Nejsem nějaký blázen honící se po pomstě ale to co provedl je neodpustitelné. Kdyby nezdrhl jako srab a nenechal své kamarády ve štyku, nikdy by to takhle nemuselo dopadnout. Po tom co Sakuma dokončí svou řeč, zmizí a společně s ním i Hokage. Beze slova vstanu a opustím místnost bez jediného slova nebo pohledu na mé společníky. Je jasně vidět že i kdyby byli oni proti, já jsem na tuhle misi připravený a jdu společně se Sakumou. Cestou domu jen přemýšlím, jak bych se měl zachovat a především jak by se zachoval můj předešlí sensei. Vždycky to byl kliďas a nejspíš by se zachoval rozumě ale já takový nejsem. Odrovnám toho zmetka a dotáhnu ho do Konohy, i kdybych musel použít nasilí... bude se zodpovídat za své činy a pokud ne, vyřídím si to s ním sám. Doma jsem hnedka sbalený a tak není divu, že mi to trvalo tak krátký čas. Jako obvykle jsem si sbalil baťoh s potřebními věci k přespání, několik kunaiu, výbušných lístků i kunaiu do zálohy. Co se týká mého vzhledu, tak jde hned na první pohled vidět moje změna image. Přestal, jsme nosit vestu i tričko, které jsem nosíval předtím a místo toho jsem si nechal ušít speciální oblečení přímo pro mě. Tepláky mam poměrně stejně ale ostatní je úplně jiné. Triko mam černé s krátkými rukávy, na kterých jsou vyznačeny modré ornamenty ve stylu blesků. Téměř po celé paži mam speciálně vytvořené rukavice, které na pohled vypadají úplně stejně jako ty co nosívají Anbu. Jsou neuvěřitelně lehké, ale přesto jsou velmi tvrdé a odolné. Přes triko mam přehozený černý plášť, který je udělaný na způsobu jako má Hokage ale samozřejmě s menšími změnami. odkaz Místo plamene má rozmístěné elegantní ornamenty modrého blesku a na zádech má modrým japonským písmem napsané 青い稲妻(Modrý Blesk). U nohou má připevněnou kapsu s přivolávajícím svitkem, ve kterým jsou uloženy několik shurikenu,Fuuma shurikenu, navíjejících drátů, kunaie s výbušnými lístky a lahvičku s látkou kerá potlačuje chakru. Také mam u kapsy několik kunaiu i shurikenu, které používám jen v nejtěžších situacích. Jakmile jsem připravený, vydám se pomalým krokem k bráně a místo toho abych čekal někde u brány, tak jdu o něco dál. Přesněji si vlezu na větev jednoho stromu před Konohou a čekám na ostatní jestli se tam objeví. Teprve až když tam bude Sakuma, vyskočím z větve a upozorním na sebe. "Já jsem připravený , Sakumo-sensei" Tohle bude ještě zajímavý.. |
| |
| Konoha Já k tomu nic neřeknu, akorát povytáhnu obočí. Hibary akorát čeká, ale když vrhnu rychlý a nenápadný pohled směrem k němu, abych zkontrolovala, jestli se mu náhodou na tváři nezračí nějaké podstatné myšlenky – co já vím, jestli toho kluka nezná? – a mám štěstí, i když výraz krotí, v očích je možno vidět trošku zaujetí. Takže ho asi zná.. Ale kdo to sakra může být? Někdo nebezpečný? A jako kolegové jsme s Toshim neměli právo se to dozvědět? Tak pravda, asi ne, ale když už trochu mluvil o sobě, tak je zvláštní, že by vynechal nějakého takovéhohle kluka, jako že to asi nebude běžný kluk.. Ale až Toshi je tím, který se přímo zeptá. Je zamlklý. Od zkoušek. No, svým způsobem to asi dostal nás všechny, že nikdo z nás nevyhrál. Ale Hokageho odpověď je mnohem zajímavější než dumat nad tím, co už bylo. Uchiha? Aa-ale.. Jako jo, někde jsem o něm slyšela, ale moc o něm nevím, jestli jsem ho viděla, tak jenom náhodou na ulici nebo na akademii, nebo tak nějak.. Ale vůebc nic o něm nevím! A proč zdrhnul? Nezdá se, že by byl o moc starší jak my, a nejmíň Hibary o něm asi něco ví.. A to samé i Sakumo.. A Hokage – sama.. A co já vím, třeba i Toshi.. Asi jsem jediná, kdo nemá ani tucha, o koho jde. A ke všemu mi to zjevně nehodlá nikdo vysvětlovat. Ani ty další zprávy nejsou moc povzbuzující. Jestli unesl jinchuurikiho, určitě to s ním nebude snadné.. A Uchiha.. Má Sharingan? Protiklad Byakuganu, tak to je problém.. O kolik je Byakugan všestrannější, o to je Sharingan prostě silnější. Byakugan stačí na útok, na obranu, na průzkum, poslouží medikovi.. Ale Sharingan.. Jestli jsem o tom slyšela správné věci, je zaměřen PŘEDEVŠÍM na boj. Tudíž úplně něco jiného, než můj Byakugan. Řekla bych, že Byakugan se projeví jako slabší. Svraštím čelo a skloním pohled k zemi. A jeho síla se asi dost zvětšila, pokud je to ve stylu Akatsuki. To nezní pozitivně. A ještě chlápek s Shoutonem. Není to krystalový element? Techniky neznám, ale prý je pěkně vzácný.. A pěkně silný. A my jsme teprv čerství chuuninové.. Jasně, až na Sakumu – senseie a pokud počítáme, že Hibary si s sebou z té vesnice přinesl lecjaká tajemství, a to pěkně silná, a kdo ví, jestli ještě nějaké neschovává.. A Toshi je prostě génius.. Dobrovolná mise, jo? Mám asi nejtěžší rozhodování. Nemusím do toho jít. K tomu Fugakovi mě nepoutá nic osobního, a pro někoho s mou silou, i když s tou divnou pečetí, která mi posledně dost zvýšila sílu, a ještě to má druhý stupeň, je to spíš sebevražda; copak se chuunin někdy může postavit někomu, kdo s grácií porazil jinchuurikiho? Ať už myslím jeho, nebo toho společníka.. Ale Sakumo – sensei jde. A Toshi taky. Vidím mu to na očích. Hibary taky půjde. Zjevně toho týpka zná, a pro něj je to stejně osobní. Ale co já? Tohle není přemýšlení, jestli budu za sraba či ne, pokud nepůjdu; stejnak jsem jenom děvče a silou se jim nevyrovnám, tak jsem v té misi spíš méně podstatná. Pokud nepočítáme to, že v takovém boji se medik prostě může hodit. Docela dost určitě. Bude to masakr. Ale zase půjdu do toho jenom proto, že bych teoreticky MOHLA být užitečná? Co když to nějak blbě skončí? Nebudu mít koho zachraňovat, protože budou dřív mrtví? Co pak? Tuším, že senseiova prosba o pomoc, která čišela z jeho hlasu, nemůže být úplně mířená na mě. Budu spíš překážet. Budou se o mě muset starat, jestli budu odstraněná nějakým primitivním zásahem. Kdybych aspoň vynikala v taijutsu a bylo velmi pravděpodobné, že se budu úspěšně vyhýbat.. Ale to není! Stačí jediná nešťastná náhoda a budu přítěží, místo toho, abych jim jako medik pomáhala. A krom toho nechci jaksi „omylem“ zemřít. Pomalu a zamyšleně se zvednu. Ale můj odchod je jiný, než tichý a odhodlaný odchod Toshiho. Trochu skláním hlavu, a je jasné, že ani omylem nejsem rozhodnutá. Pomalejším krokem se vydám domů. Mám do toho jít? Bude to mít smysl leda v případě, že budu užitečná. A to mi nikdo nezaručí. Nebudu moct být užitečná, pokud budu bojovat, protože s největší pravděpodobností to hned na začátku koupím, jak jinak, a nakonec ještě budou muset zachraňovat mě. Osvědčím se akorát jako medik. Akorát. Odkdy je ze mě pesimistka? Plácnu se dlaní do obličeje a protočím oči v sloup. Chjoo. Jako, asi bych měla jít, i když toho týpka neznám, ale prostě jsem s nimi v týmu. Jenomže budu moct být problémem. Přítěží. A to chci ještě míň, než tam nebýt. Sensei byl předtím zoufalý z toho Fugaka. Já jsem teď zoufalá z toho, co mám dělat. Zůstanu tady, oni přijdou; buď vyhrají a budu za hlupáka, že jsem nešla, a nebo přijdou zmlácení, možná to nedopadne špatně po zdravotní stránce, a pak si to budu vyčítat, že jsem to aspoň nezkusila, jít s nimi. Půjdu s nimi; budu mít štěstí, nekoupím to, a budu cennou pomocí, ale vzhledem k té menší pravděpodobnosti.. To schytám a budu přítěž. A nebo mě nebude potřeba a budu zbytečná. Tři možnosti z pěti naznačují, že bych do toho měla jít. Ale nedokážu se přesvědčit. Nedokážu.. Doma se s misí ani nesvěřím, akorát lehce odrovnaná a s náladou pod psa zapadnu do pokoje. Tak co dělat? Protože si nejsem jistá, prostě automaticky popadnu batoh a začnu si balit, aniž bych řešila, jestli ho vůbec budu potřebovat. Každopádně mě to zaměstná. Mám jít? Zabalím věci potřebné k přespání – nějakou tu deku a tak, + baterku. Když nepůjdu, v každém případě budu za blbce, a nebo za nekolegiální typ.. Ale zase mi to do jisté míry nemohou vyčítat.. Když nabídli druhou možnost. Ale budu jako zbabělec, přinejmenším. Přidám jídlo a pití. Lékárničku od slizouna. Pár „externích“ chakra pilulek a pilulek na utlumení bolesti. Ale zase – chci jim být přítěží? Chci se nechat přizabít či zabít? S mými schopnostmi to není tak složité.. A chci být za hlupáka, že jsem do toho vůbec šla? Je jen malá pravděpodobnost, že k něčemu budu.. Medici vypadají jako drsní, protože léčí, ale od toho jich polovina neléčí na bojišti ale v nemocnici, protože v ničem jiném než v léčení se prakticky nevyznají. Přidám nějaké zbraně. Kunaie, shurikeny, výbušné lístky, drátky, kouřové bomby, látku pohlcující chakru od slizejše.. Kdo ví, co bude potřeba. Jenomže půjdu vůbec? Vlastně na té misi nemám prakticky žádný zájem.. Ale já nejsem zbabělý králík, jen.. Přestávám v balení a schovám tvář do dlaní. Nebrečím, ale tlačím si pevně na tvář a víčka, až mi před očima zajiskří hvězdičky, když zase vzhlédnu. Trošičku se kolébám zepředu dozadu na nohou; sedím na posteli. Já nevím, já nevím! Nechci si hrát na hrdinu, pokud to bude mít špatný konec! Pokud budu překážet! Pokud kvůli mě nevyhrajou! Ale nechci být zbabělec.. Jenže není to skoro lepší, než aby prohráli jenom kvůli tomu, že budou muset chránit moje tělo, až mě něco zasáhne a budu v bezvědomí? Jak malá šance, že mě nezasáhne nic, že se na mě nebude útočit, nebo že se vyhnu, a budu pomáhat až kam, a budu užitečná, opravdu užitečná.. Rozhodnu se. Už mám prakticky sbaleno, z rozmaru přidám ještě trochu náhradního oblečení a věci na rozdělání ohně, zbytek dne strávím procházkou po Konoze, jenom tak, v kimonu, s lehce bezduchým výrazem. Asi do konce života budu za zbabělce. A možná jsem zbabělá. Ale já jim nechci překážet. Chci být užitečná. Ale budu přítěž. Prostě to vím. Musím počkat na jinou příležitost. Někdy užitečná snad budu, ale teď to prostě nejde. A jen málokdo pochopí, proč to celé.. Přidám se ke všem těm sebelítostným lidem, kteří se ve svých očích obětují, ačkoliv ostatní po nich jen hází kameny? A přitom to nemusí být žádná oběť! Třeba to jen tak vidím, abych si to ve svých očích nějak odůvodnila, abych sama sebe před sebou omluvila.. Po tváři mi steče slza. Nestírám ji, akorát zatnu veškerou vůli a zapracuju na tom, aby byla jedinou slzou, která vyteče. Podaří se. Jsem rozhodnutá, i když je to možná špatné a zbabělé. Ale já to do konce svého života budu brát jako oběť. Nebudu překážet! Když nastane západ slunce, nestojím u brány, ale na vyhlídce se zábradlím, co je postavena nad tvářemi Hokagů a hledím na krvavě rudé červánky s lehce melancholickým leskem v levandulových očích. Na sobě jen kimono a sandály. Vlasy ani nemám sepnuté sponkou, aby mi nepadaly do obličeje, prostě volně dané. Sbalený batoh jsem nakonec nechala být. Ale zůstane bez užitku. Zítra ráno ho vybalím. Cítím, jako bych v krku měla jakýsi knedlík, takovou svým způsobem obdobu k plakání, ke kterému se nesnížím. Nemám proč se litovat. Jestliže hodlám věřit, že jim tím prokazuju službu, není proč brečet, mám se tváři důstojně a v klidu. A vlastně jediné nač čekám je.. Až na obzoru, tam, kde vidím cestu vinoucí se z Konohy, po které počítám že odejdou, když se scházejí u té brány, uvidím obrysy tří postav rýsující se proti slunci. |
| |
| Přípravy Na Toshibo otázku chvíli nikdo nereaguje, ale pak se ujme vysvětlování Sakumo, včetně i osvětlování věcí o kterých jsem nevěděl. Sakra ten blbec vyvádí pěkný věci, to si vybral ten nešťastnej osud Uchihů nebo co? Ó a teď ještě cítím jak se na mně Michi dívá. Výborně opravdu z jedné blbé situace do druhé. Sakumo pro něj rozhodně chce jít, já také, Toshi nejspíš půjde spíš mu dát potlamě, ale hodit se stejnak bude, když víme jakého má parťáka, ale u Michi si nejsem jistý páč nemá vlastně důvod s námi chodit, když jej zná akorát z doslechu.. Co to vlastně je ten Shouton? Nějaký pohádkový kekei genkai? Jak je vidět, tohle bude možná náročnější než chudinské zkoušky, hold já si nezasloužím poklidný život, proč taky jsem pouhý vrah svých spolužáků. Bože kapitáne jak jenom vypadáte sklesle, dokonce hůř než já. Fajn vezmu si všechny potřebný věci a najdeme je! Rozloučím se a odcházím do svého bytu, myšlenky mám tentokrát na nule, proč taky teď nad tím přemýšlet, když mně to trápilo celé dva roky. Doma si sbalím do baťohu jídlo(i nějaké pro Suri), nějaké ty vyživující pilulky, spacák, peníze, pár lahví normálního hořlavého oleje a dvě flašky své speciální hořlavé směsi a svitky se zbraněmi. Na sebe si navléknu drátěnou košili, na to staré oblečení(to které jsem měl před dvěma roky – černé gatě, triko i mikina s kapucí, na všem jde vidět spousta použité nitě na sešití), takže vypadám jak nějaký sešívaný bezďák(v tomhle oblečení mně viděl Toshi jenom jednou, víme který den), dál si upevním náramky s vysunovacím ostřím, do rukávů schovám pár kunaie, na nohu si upevním pouzdro na shurikeny, do menšího batůžku na bedrech si dám pár metrů drátu, další kunaie + výbušné lístky, svitek mečem(který předtím vyndám a obalím obvazy), svou starou čelenku a látku zdvojnásobující chakru, za pás si dám tradičně svoje tomfy. Přípravy mi trvají celkem dlouho, ale zjišťuji že mám pořád dost času, takže si vezmu všechny připravené věci a udělám ještě procházku Konohou, kde si ještě dokoupím nějaké potraviny a olej na zbraně. Svou procházku končím asi půl hodiny před srazem u pomníků hokagů, když si všimnu(ucítím její vůni) Michi stojící na jejich vrcholu. Zajímalo by mně na co se z tama dívá, možná bych měl jít za ní a zjistit, jestli tedy jde nebo ne. K Michi se přiblížím klasicky zezadu a potichu jak myš, ale tak aby poznala, že jdu k ní. Suri Letěla rovnou počkat na místo srazu, aby se na mně když tak počkalo, pokud bych náhodou přišel pozdě. Už když k ní jdu poznám, že s námi nepůjde díky tomu roztomilému (a k ní neobvyklému) kimonu. Čau Michi, na co se odtud díváš? ……..Tady nejspíš mluvíme o tom, že s námi nepůjde, proč a já říkám něco ve smyslu, že mně to nevadí a ostatním nejspíš také ne, páč Fugaka ani nezná. Pokud mi položí otázku, nebo na ni uvidím, že jí zajímá na můj vztah k němu odpovím: Před dvěma lety jsem se ještě ukrýval před Oinyny ze skryté mlžné, když jsem náhodou potkal Fugakův tým a ti zjistili, že mám výcvik nindži. Nějak mi prostě nabídl, že mohu zkusit štěstí tady v listové a já přijal, hokage mně uvítal do svých řad a šli jsme na první společnou misi, tam jsem poprvé potkal Toshiho, byl ve druhém týmu no a nějak po cestě nás napadli nepřátelé, Fugaku se ztratil, jeden člen mého týmu a všichni členové Toshiho týmu až na něj zemřeli. Proto spolu máme někdy rozepře, on dává za vinu Fugakovi, že umřeli a já jej zas hájím, páč on je pro mě osoba, díky níž zde mohu být. No nic už budu muset jít, ty se o nás neboj, vrátíme se v jednom kuse, ano? A neumři tu bez nás nudou, a ani nám nedělej starosti. Jinak to kimono ti opravdu sluší, vypadáš v něm KONEČNĚ jako nějaká šlechtična, měj se. A skoro od ní uteču se smíchem, kdyby si to vyložila jako provokaci aby mi mohla dát pěstí, místo komplimentu. Na místo dorazím jako poslední prakticky na poslední chvíli, pak jenom čekám na rozkaz od Samýma, Suri bude při cestě klasicky dávat pozor ze shora. Páni jsem zvědav jak ta mise bude probíhat. Á, bez Michi tu bude smutno, už teď mi chybí. Copak začínáš stárnout, že tak mluvíš? Ozve se v mé hlavě Sakki a jeho hlas zní nějak moc pobaveně. Ty laskavě mlč, ano nikdy…….
P.S. : Pokud budeš chtít ten rozhovor nějak rozvést, klidně mi napiš do pošty. |
| |
| soukromá zpráva od Hibary Kyoya (tým 7) pro Hledím na Michi, tedy spíš na kus její tváře a vlasy, sám nevím proč se na mně nepodívá. Na její otázky odpovídám s klidem, jako bych se jí svěřoval. Nad tímhle jsem přemýšlel celé dva roky, ale zatím nemám strach, že jej chce Toshi zabít, spíš zmlátit do bezvědomí, takže pro dobro obou se jej budu snažit zastavit, páč teď opravdu nevím kdo by vyhrál. Já osobně k němu necítím zášť, ale co udělám či ne bude záležet hlavně na Fugakovi. Slyšela jsi jak si dělá špatnou pověst a já doufám, že se nestal nepřítelem Konohy. Pokud se jím však stal musíme jej zastavit, ale doufám, že beze smrti, nechci jej zabít. Páni, cítím se tak klidně a dobře v její společnosti, ale ona má teď nějakou depku, dokonce i popotáhla. Sednu si vedle ní zádama opřenýma o zábradlí a dívám se na ni. Pak začnu vysvětlovat i proč má Sakuma takový zájem na této misi. Víš tahle mise je pro kapitána Sakumu možná nejdůležitější. Za tu dobu co jsem nimi viděl mrtvoly dvou svých geninů a Fugaku se navíc ztratil během té mise, takže my tuhle misi rozhodně i Toshi berem jako najít a přivést. Ale teď mi prosím řekni proč se cítíš tak špatně? Tentokrát se dívám přímo na ni, pokud se otočí tak přímo do jejich očí. Nechci odsud odejít s tím, že zrovna tebe tu takto necháme. |
| |
| soukromá zpráva od Hibary Kyoya (tým 7) pro Rozhovor mezi čtyřma očima Jak se zdá Michi to konečně všechno sype ven, pozorně poslouchám, i když se nestačím divit co říká nebo vyvádí. Tak Hibary san? Co to mělo být? Navíc se mi vůbec nelíbí jak se podceňuje, i když mě celkem těší jaké má o mně dobré mínění, skoro si jej nezasloužím. Michi říkáš, že jsi prakticky jen přítěž, a že prakticky nejsi k ničemu kromě léčení. Za prvé nemáš pravdu, ty nám jsi nejenom náš léčitel, ale i naše opora, my jsme rádi ve tvé přítomnosti, dokonce mně tvá přítomnost i uklidňuje a za druhé podívej se na mně líp já mám podobný problém jako ty akorát druhého konce pohledu. Ty umíš POUZE léčit, ale já umím pouze zabíjet. Proto nemám rád cvičné boje proti sobě, já se neumím držet zpátky, když nevynechám nějakou schopnost a já se učil v boji pouze jak porážet zabíjením. Opravdu jsem rád, že mi důvěřuješ, ani netušíš jak ta slova pro mě znamenají a doufám, že tě nezklamu, i když tě nemohu zastoupit. Tentokrát si stoupnu a jdu trochu blíž k ní. Říkáš, že si stejně neodpustíš žes nešla? Pamatuj si prosím to co ti teď řeknu! Ať uděláš cokoliv nikdy neříkej že tvé rozhodnutí bylo špatné, pokud si to udělala podle svého svědomí není rozhodnutí špatné, pouze činy jsou to čeho máš litovat, ne žes to udělala, ale co se při nich stalo. Já nikdy nevěřil, že mé rozhodnutí zabíjet ostatní kvůli přežití bylo špatné, dokonce ani mé činy, ale nikdy jsem si neodpustil, že jsem to udělal právě já kdo jim vzal život. Dokonce se sám bojím zda dojdu kvůli tomu odpuštění, ale i tak nelituji ničeho. Říká se mysli na budoucnost a vzpomínej na minulost, já žiji v přítomnosti, ale myslím na minulost, budoucnost si mně najde sama. Věř mi, nemáš si co odpouštět, co se stalo, stalo se a my musíme žít dál. Bože, odkdy se ze mě stal filozof? Ta Konoha a její obyvatelé mají nějakou divnou moc. Ale jedno mi řekni, fakt si myslíš, že jsem tak všestranej? Její odpověď. Hahahahaha, já se pouze učil věci, co byly nutné k přežití v boji, či získávání informací. Dokonce ani nevím zda bych byl tak společenský nebýt té vlčí krve ve mně, nebo přežil tu samotu bez žraločí krve. Dokážeš si představit, kolik všedních věcí neumím? Vezmi si třeba, když hrajeme shogi, poprvé jsem zjistil jak se hrajou až od tebe, dál nevím dokonce jak se správně houpat na houpačce, ani jsem na ní nikdy nebyl. Spoustu všedních věci jsem se naučil až po útěku z toho tábora, když jsem se ukrýval jako kovářský pomocník. Jo a jestli nemáš kapesník klidně ti jeden dám, to kimono je moc pěkný, takže jej nemusíš takto znesvěcovat. Řeknu s jasným náznakem humoru v hlase. Vlastně toho i tak o mně moc nevíš, nemyslím jenom o mé minulosti, ale o mém klanu a co vlastně dělám o volnu. Klidně se ptej, nějak se mi začíná líbit si s tebou povídat, a neboj mám ještě něco kolem půl hodiny a Suri mi stejnak drží fleka na srazu. Nebo se můžu i ptát já, takže jaké máš vlastně záliby kromě tréninku a porážení mně v shogi? Je na mně vidět, že mám z tvé přítomnosti dobrou náladu.
P.S. :doufám, že jsem nenapsal něco nevhodně či bláboli |
| |
| soukromá zpráva od Hyuuga Michiru pro Já to věděla. Nedá mu to, a i kdybych říkala naprostou pravdu, bude se mě snažit přemluvit o opaku. S lehkým pocitem zadostiučinění pozvednu koutky úst k úsměvu. Ale tak není to, co jsi chtěla, Michi? Aby tě někdo vyslechl, přesvědčoval, že to není tak, jak si myslíš.. Jaký jsi, oh, chudáček, že si tohleto všechno myslíš.. Ale to není pravda! Jsem blbá, ve skrytu duše se momentálně dost dobře možná snažím akorát o to, aby mluvil, a aby mluvil tímhle stylem. Proč to dělám?! Hibary – kun, ani nevíš, jak stejně to cítím, tvoje společnost je.. Nejméně uklidňující. „Ale tuším..“ Už přestávám mít náběh k pláči, tenhle rozhovor je dosti, dosti uklidňující.. Ale i když se usmívám, není to úplně ten radostný zázub. „Pro mě taky moc znamená, co říkáš. Sice se to možná nezdá, že bych to brala tak vážně jako ty, ale..“ Zakroutím hlavou. „Prostě věř tomu nebo ne, ale pro mě taky moc znamená, když někdo takhle mluví, a vím, že mluví upřímně.“ Stoupne si a jde blíž ke mně, a já, ačkoliv to nebyl záměr, zrovna otočím hlavu směrem k němu, takže mu teď z poměrné blízkosti koukám přímo do očí. V těch mých se už nezračí slzy. Ale upřímnost určitě. Možná jsem trochu naivní, a nezažila jsem to, co ostatní, ale to tím spíš znamená, že když takhle důvěrně s někým mluvím.. Ne, nedokázala bych to kamuflovat. A věřím tomu, že on by to tak neudělal. Je bezva mít takovéhle kolegy.. Páni, Hibary, připisuješ si spoustu bodů, za chvíli v mém žebříčku slávy budeš víš než Toshi.. Teda.. Hups, ty jsi tam už dávno. Sice jsi trochu podivín, ale za to může to, cos prožil.. A i když jsi možná stvořen zabíjet, jsi neuvěřitelný idealista jsi upřímný. Prostě pro mě neuvěřitelně, neuvěřitelně sympatický. Už od začátku. A on mluví dál. Víte, je neuvěřitelně snadné a příjemné nechat se přesvědčovat. A ještě ke všemu někým, jehož společnost je uklidňující sama o sobě.. Podle svého svědomí? Ale to je to, co mě trápí.. Moje svědomí se nedá oblafnout, to prostě nezbaští, když se na ně v podstatě vykvajznu a nechám je v tom samotné, když půjdou beze mě. Jestli nebude medik.. Je to špatný, pokud se bude hodit, měla jsem tam být. Ale kdybych tam byla, bylo by moc hezké, že bych dělala psychickou oporu, ale ve chvíli, kdy by svou milou fyzickou oporu museli bránit.. No, nevím, Hibary – kun, snažíš se, ale nepřesvědčils mě. Moc dobře vím, nakolik dobře to myslíš. Že se prostě snažíš mi pomoct. Ale já tomu nevěřím, že dělám správnou věc, protože všechna má rozhodnutí budou mít svá proti. Nezabývám se minulostí, to nemá smysl. Dělám si ale starost s budoucností. To je to jediné, co mi zbyde, pokud tu zůstanu. Nějaký.. Filozof by řekl, že jsem prozíravá, i když možná pošetilá. Lehce se pousměju. Ale svůj účel jsi do jisté míry splnil. Uklidnils' mě. Pohledem přejedu po jeho tváři, když už se na sebe tak zblízka díváme. Z mého výrazu je jasné, že to celé považuji nejméně za milé, ale více za příjemné, a že si toho opravdu vážím. „Ano, jsi.“ Řeknu důrazně s lehkým úsměvem. Následuje jeho odpověď. „A jestli tvrdíš, že neumíš spoustu všedních věcí, nejméně se rychle učíš. Všestrannost nutně neznamená, že už to všechno umíš. Ale jestli to chceš specifikovat, máš všestranný talent.“ V mém pohledu a úsměvu je znát trochu škádlivosti. „Já taky neuměla hrát shougi, dokud mě to nenaučil taťka. Jestli ti přijde, že ses to naučil moc pozdě – co znamená pozdě? Dítě taky neví, jak se houpat na houpačce, dokud to neodkouká, a to, že mělo možnost se to naučit dřív jak ty, ještě neznamená, že nejsi všestranný.“ V očích mi lehce zajiskří. Zdá se, že jsme se od mého přesvědčování přenesli do normálního, klidného hovoru, moje depka se zvolna vytrácí, a vrací se ta rozesmátá Michi. Božínku, jak je to uklidňující a příjemný si s ním povídat! Zkoumavě se zahledím na rukáv a pak na Hibaryho, když mi nabídl kapesník, jako bych nad něčím přemýšlela. „No, už se stalo, stejně je špinavé; chceš vidět důkaz, jestli si nevymýšlím?“ Zazubím se a pozvednu rukáv – je jasné, že mu z legrace nabízím, aby zkontroloval, jestli už na něm utkvěl nějaký pěkný, hutný holub. Začíná líbit si se mnou povídat? Heh, mě se to líbí už od začátku.. A když je to mezi čtyřma očima, je to o to příjemnější. Lehce zrůžovím. Počkat, proč vlastně? Na co já vůbec myslím? Ksó, sama to nedokážu říct.. Ale těžko říct, co růžovějící rozpaky mohou znamenat. Usměju se a sklopím pohled k zemi; poprvé za bůhvíjak dlouhou dobu se chovám stydlivě? „Mě taky baví si povídat.. A víš, děkuju.“ Vzhlédnu, ale o to víc se ruměnec na tváři změní v lehké zrudnutí, a tak radši hnedka sklopím pohled k zemi. Jsem rozpačitá? Odkdy? Ksó! „Ale jinak – moje záliby? Tak asi bych se nestala medikem, kdybych se nezajímala o anatomii živočichů..“ Snad ani nemusím dodávat, že k tomu i patří, že čas od času si na paškál – rozpitvání – vezmu nějakou tu žížalu. „Ale rozhodně mě nejvíc baví být se svým týmem, přáteli, dělat nějakou společnou činnost, povídat si.. A taky trénovat. Tréninky mám doma sice pěkně tvrdé, ale musím přiznat, že mě to baví.“ Usměju se. „Ono se to sice, jak jsem medik, nezdá, ale v klanu se soudí, že mám víc jak slušný talent.. Akorát bych se musela víc zaměřit na boj, aby to bylo pořádně vidět.“ „A co ty?“ Optám se, usmívám se, trošku se rýpu špičkou nohy v zemi (a je mi fuk, že mám nevhodné sandále), na tváři stále lehký ruměnec. Vypadám trošku nervózní. Nebo rozpačitá?.. „Co baví tebe? A co si přeješ v životě vlastně dokázat? Krom toho, že budeš takovým tím hrdinským supermanem, který všechny zachrání, na což si ani nemusíš hrát..“ S znovu lehce škádlivým úsměvem hledím do země, ale naprosto z toho vyzní lichotka a mé upřímné přesvědčení. Žádná přetvářka. |
| |
| soukromá zpráva od Hibary Kyoya (tým 7) pro Rozhovor mezi čtyřma očima To jsem pravdu rád, že to pro tebe taky hodně znamená. No sám nevím jestli jsem ji přesvědčil, aby si to nevyčítala nebo má pořád z toho depku a obviňuje se, ale jedno je jisté, vrací se jí její staré usměvavé já. Hold to je vidět, já nejsem filozof ale zabiják, jak bolestivě smutné*krátká vnitřní skleslost*. Opravdu z takové blízkosti vypadá tak upřímně a roz… proč si to vlastně myslím? Všestranný talent je možná trochu přeceňování, spíš bych to nazval chuť se učit. Páni, jak jenom dlouho už tenhle rozhovor trvá? Doufám, že jenom chvilka a můžu s ní mluvit dál. He, a nad čím přemýšlíš teď?*díváš se zrovna na ten rukáv* Dobrý, to je v pohodě, ten pohled si nechám ujít, i když přijdu o ZAJÍMAVÝ zážitek. Vtipálek jeden, opravdu se z toho stává normální rozhovor, i když mezi čtyřma očima jsme ještě takovíhle nevedli. Dívám se jak začíná měnit barvu svého obličeje na růžovou. Úplně mně to šokuje a když na mně otočí a promluví sám musím otočit hlavu na druhou stranu a cítím jak se červenám. Ne-nemusíš za co děkovat, to spíš já tobě. Nejenom, že cítím jak runu, dokonce začínám cítit intenzivněji náš pot.Co se to se mnou děje, takto se cítím poprvé. Co je to za pocit? Klid, hlavně ji teď musíš poslouchat, když už máte rozhovor. Poslouchám její záliby, celkem zajímavé a k ní i typické. Docela by mně zajímalo jak vypadá, když trénuje s rodinou nebo pitvá zvířata. Celkem zábavná představa. Já? Všímám si jejího rumělce i to jak je trochu nesvá, celkem roztomilé, sám ale zase trochu zrudnu a na chvíli z ní sklopím zrak, abych dokázal přemýšlet nad tou její odpovědí. Něco se, se mnou děje a ani se proti tomu nechci bránit. Ááá, co je to za pocit? No mně baví vlastně všechno, co dělám s vámi, ale taky rád studuji přírodní vědy, rád se toulám v divočině, také rybařím, tedy na můj způsob. Chytám je pouze za pomoci svých zubů, ale tyhle dvě mně baví nejspíš díky té zvířecí krvi. No má nejoblíbenější činnost je vlastně kování, pocházím totiž z klanu co vyráběl ty nejlepší zbraně pro nindžů. Opravdu doufám, že jednou se tu můj klan obnoví, páč to byli dobří lidé, až moc dobří pro vodní zemi. Moje cíle? Hhehehehe, s tím supermanem si mně docela odhadla. Opravdu chci chránit pokud možno všechny co jsou mi drazí, i tuhle zemi, ale zrovna teď mám ještě jedno přání. *můj hlas trochu posmutní a zvážní* A tím je dosáhnout pocitu odpuštění, za všechny co jsem zabil. Sám nevím pořádně jak toho dosáhnout, ale stále doufám, že ta možnost tu je a ze mě budou smyty ty činy. No vlastně ještě možná jeden cíl by tu byl. Můj klan začal údajně kovat zbraně pro nindžů, aby zjistili jak se má na ně nahlížet, či jak u nich vypadá jejich cesta životem. Tady asi nepochopíš proč zrovna zbraně. Pořád někde někdo tvrdí, že my nindžové jsme akorát zbraně a nemáme mít vlastní cit, či osobnost a právě samotné zbraně jako takové jsou v tomto pohledu k nám nejblíže. No údajně to mí předci a otec zjistili a stali se z nich ještě lepší lidé a kováři zbraní. No to byli mé cíle, i když trochu jsou přitažené za vlasy, jaké jsou tvoje. Otočím se na ní a opět trochu zrudnu, tentokrát však neodvracím zrak a dívám se jí přímo do jejích krásných očí. Tedy pokud bys byla tak laskavá a podělila se o ně. Co asi má za plány? Stát se novou Tsunade, či slavnou členkou Hyuga klanu? Bože, v tom kimonu a rozpuštěnými vlasy vypadá tak roztomile. A je to tu – nedokážu od ní odtrhnout oči. Když jsem u toho, vlastně toho ani moc nevím o tvé rodině jako takové. |
| |
| soukromá zpráva od Hyuuga Michiru pro Chuť se učit? Ale tak to já vlastně myslím taky.. Jenom tím chci podotknout, že některým lidem nepomáhá ani ta chuť, a spíš by potřebovali kouska talentu, aby se naučili všechno co chtějí. Protože je strašný problém se naučit všechno, co bych ráda, pokud nemám talent. Jako že ho taky nemám na všechno. Nejsem tak všestranná. „Když myslíš,“ usměji se. „Ale já tvrdím, že máš prostě talent. A všestranný.“ Lehce vlivem svých myšlenek zrůžovím. Ale svým způsobem mě nepřekvapí, když zčervená i Hibary. Maximálně v tom smyslu, že dřív bych si nedovedla představit, že se takovýhle kluk dokáže červenat. Tím spíš, jak to asi tak může vypadat. Když já vlastně ani dřív pořádně neuvažovala, že někdo, kdo toho tolik zažil, vlastně může i normálně cítit.. Čím je tahle chvíle tak zvláštní, že najednou na něj kompletně měním názor? Tenhle pocit vůbec neznám.. Jsem zmatená. Ale zároveň naprosto šťastná. Jak to že to tak najednou..? Vždycky byla jeho společnost příjemná, jako týmového kolegy, ale teď je ještě skoro víc než uklidňující. Hřejivá. Jako by kolem sebe vysílal nějaké hřejivé teplo. Nějakou auru. A já byla snad jediný člověk na celém světě, co jí tak hmatatelně cítil. A chtěl se přiblížit k jejímu „středu“, zabalit se do toho hřejivého teplíčka jak do peřinky, dot -.. Cože? Kdybych teď měla řeč já, stoprocentně bych se zakoktala. Ještě, že mluví Hibary. Ale počkat, on se taky zakoktal? Má stejný pocit? Může být stejně zmatený jako já? No, podle stejného rudnutí.. Zatraceně, proč jsme tak rozpačití? Na co se vůbec snažím myslet? Co mě to napadá za myšlenky? A proč jsem zatraceně tak zmatená, rozpačitá, koktající a najednou stydlivá? Co to do mě vjelo? Během toho, co mluví, oba tak nějak klopíme oči k zemi, a ačkoliv jsem předtím byla jen trochu růžová, začínám rudnout, až to úplně cítím na tvářích, to teplo, a teď se ke všemu stydím za to, co nedokážu ovlivnit – skoro vypadám, jako by mi najednou hořel celý obličej, v tak ostrém kontrastu je ta červená s levandulovýma očima. Každopádně jsem dospěla snad do nejvyššího stádia rudnutí, jaké je vůbec možné, protože připomínám rajče; a ke všemu cítím, že mi rudnou i uši. Moje rozpaky jsou více než zjevné. Co bych měla udělat? Vím, co bych chtěla, chtěla bych -.. Ehm, ale proč najednou? Tak najednou? Předtím to byla jen náklonnost, najednou.. Ani nemám takový strach se o něco pokusit. Spíš – co na to Hibary asi řekne? Jestli to jeho rudnutí znamená něco jiného než to moje, tak.. Si to kompletně podělám.. A bůhvíproč mi najednou hrozně záleží na tom, co si myslí.. Respektive, co si myslí o mně.. Ksó, jsem tak zmatená! Nevím, jestli se mám prostě chovat impulsivně a zkusit aspoň částečku z toho všeho, co mi teď vyskakuje v hlavě, takové nenadálé.. A trošku více překvapující nápady. A nebo to nechat být? Pro jistotu? Protože se bojím, že to zkazím? Vztahy jsou tak složitá věc.. Hlavně když se můžou takhle najednou převrátit vzhůru nohama, hlavně pocity.. Ale stačím i vnímat to, co vypráví. Stejně jako možná mé koníčky nebyly tak překvapující, vzhledem k tomu, o co se snažím, mě nepřekvapí přírodní vědy, a pravděpodobně ani rybaření, i když ho před námi možná tak určitě neprováděl pouze za pomocí zubů, spíš rukami, ale s největší pravděpodobností jsem ho to za ty dva roky někdy viděla dělat. Ale kování? To mě překvapilo. To je naprosto něco nového, co o něm vím. A je to taky moc sympatické, něco tak vlastně i poctivého, a ten jejich klan.. Áááá, Michi, ani se nesnaž, ať pomyslíš na cokoliv, bude ti to připadat jako ta nejúžasnější a nejsympatičtější věc pod sluncem.. A nemá smysl tomu vzdorovat.. Když ani nechci.. Ne, nechci! Je to strašně, strašně příjemné, ať ten pocit znamená cokoliv! Teda, snaží se mě přinutit k takovým věcem, co by mě.. Nenapadly, hlavně pokud jde o Hibaryho – kun, ale.. Možná právě proto to tak je. Prostě proto, že to není tak zjevné. Asi to fakt vychází z hlubin mojí duše, jestli jsem doteď nic netušila. A o to to bude hlubší. Na jeho otázku vzhlédnu. Lehce ve mě hrkne, když zjistím že si teď vlastně hledíme naprosto přímo do očí, ale není to úplně nervózní, vyděšené hrknutí; spíš takový zvláštní, vznosný pocit v žaludku, jako když jedete autem a ve chvíli, kdy přejíždíte kopec a špatně zařadíte, pocítíte jakýsi stav beztíže. A tenhle je ke všemu jakýsi opojný a příjemný. Jako když křídla stovky malých motýlků šimrají někde na bříšku. Jestli jeho zaujaly mé oči, což je koneckonců na mém obličeji jednoznačně přednost, právě proto, jak jsou neobvyklé, já si nedokážu vybrat nějaký bod, na který bych se na něm upnula. Spíš pohledem přejíždím v rámci jeho obličeje, a všímám si všeho možného, co mě doteď nenapadlo, že by bylo fajn si všimnout – třeba pořádně tvar nosu, úst, brady, jak to celé zapadá do kontextu se zbytkem obličeje.. A nakonec se, stejně jako on, zastavím na očích, protože není nic lepšího, než když si s někým hledíte přímo z očí do očí, a ke všemu je vám ten pocit který vás přitom zaplavuje tak příjemný, tak moc příjemný.. A lehce bohužel vás taky ale nabádá k tomu, abyste nezůstali jen u toho, a tvrdí, že ačkoliv já o tom prozatím nemám žádné ponětí, existují i zajímavější věci než důvěrné hledění si z očí do očí. A příjemnější, a přitom jsem o nich prozatím jen slyšela. Nebylo kdy to zkusit, a s kým.. Ale že by teď bylo? Stále barvou připomínám rajské jablíčko, ale už to tak nevnímám, a to, že podobný ruměnec zalil Hibaryho tváře beru spíš jako neuvěřitelně roztomilou skutečnost a i dost ráda se na to dívám. Prostě se mi to líbí. Líbí? JENOM líbí? No tak, Michi, nebuď srab, přiznej, že to najednou naprosto zbožňuješ.. „Nooo..“ Lehce se zaseknu, když mám vyprávět své cíle a o své rodině. Zkoumání hlubin těch tmavých očí mě příliš zaměstnává, takže můj jazyk není tak hbitý, jako obvykle. Člověk by od někoho mého charakteru čekal spíš trošku sebevědomí, a lehce zkoumavého podtónu, ale já se chovám spíš lehce stydlivě – i když to se s tím, že podle červené v obličeji a celkového pohledu vycítím, že Hibary taky lehce znervózněl, celkem srovnává, takže mluví, spíš lehce zpomaleně, a pohledem pečlivě zkoumám jeho oči, přičemž je – no jo! – nedokážu odtrhnout. „Můj cíl je naprosto obyčejný.. Nechci vedoucí pozici, ty ať si nechají jiní, ale ráda bych byla uznávaná.. Elita. Něco jako byli sanninové. Každý ve vesnici je znal aspoň z doslechu o jejich činech, a přesto nemuseli pro vesnici plnit každou blbou misi, nebo hnedka dělat kapitána..“ Lehce se pousměju, ale jinak je celé tělo stále ztuhlé, jakoby mě něco v Hibaryho obličeji neuvěřitelně fascinovalo; jako kdyby mě měl ve své moci, jako se to říká o hadech, že umí hypnotizovat. „Moje rodina? Nevím, nakolik jsi informovaný, víš.. Klan Hyuuga je dělený na dvě větve – hlavní a vedlejší, přičemž hlavní je vládnoucí a ta vedlejší má prostě funkci „sluhů“, víceméně. Já jsem v té výhodnější pozici – jsem z hlavní větve. Moje sestra, až vyroste, se má stát vůdcem klanu – je starší, tak to připadlo na ni, a já jí to i docela přeju, neuměla bych si poradit s vedením celého klanu, hlavně takového, jako je Hyuuga. Ovšem taťkovi připadám talentovanější a zjevně ke mně víc tíhne, s tím taky souvisí to větší množství tréninků, než je ochotný kdy věnovat mé ségře.. Ale moc ho nepotěšilo, když jsem se stala medikem.“ Usměju se, ale těžko říct, jestli si všimne, pokud mi kouká do očí.. A co teď? Mohla bych pokračovat v rozhovoru.. Ale já nechci, radši bych.. Mohla bych...? Ale co by na to Hibary řekl? Vadilo by mu to? Respektive – cítí to podobně jako já? Nebo to dělá schválně? Ale to ne, to on.. Božínku, jak já bych.. Můj pohled se změní na lehce naléhavý, jako bych se nedokázala vymáčknout, ale chtěla něco podstatného. Ale tak nemůžu přece čekat.. No.. Co se stane, když to nevyjde, jestli jsem se spletla? Bude to něco podstatného? Asi ne, leda že pak si o Hibarym budu moct nechat jenom zdát.. Eh, vypadá tak super, když je oblečený a nachystaný na těžkou misi, do boje.. Na to bych se vydržela dívat až kam. Rozbuší se mi srdce. Hrozně bych si na něj chtěla aspoň sáhnout! Ale ne jako když se jenom tak mimochodem dotknou dva parťáci, spíš.. Já to neumím pojmenovat! Prostě.. Trošku jinak.. Nakonec se rozhoupu. Prostě to zkus, Michi, nebuď tak hrr, a uvidíš. Znovu se utvrdím v rudé barvě, ale pozvednu ruku. A moje prsty pomalým, šikmým pohybem odspoda, zamíří k Hibaryho obličeji. Neuhýbám pohledem z jeho očí – kdybych jakkoliv poznala, že jsem se spletla, a vadilo by to, okamžitě ruku stáhnu, a sen jako by zmizel. Ale jestli nepoznám nic víc, než možné rozpaky, žádné odmítnutí či odpor.. Pomalu pokračuji, až se bříšky prstů konečně dotknu jeho obličeje, a více rozevřu oči, jako by mě něco příjemně překvapilo. Proč se skoro nemůžu nadechnout? Jako by mě to.. Dusilo.. Ale tak příjemně! Jestliže jsem nepoznala ani teď nějaký problém – tak pravděpodobně by asi prostě ucukl, že – nenechám dotek dotekem, ale jemnou rukou mu přejedu po tváři. Nevím, to celé mě překvapuje.. Co to vůbec dělám? Jak mě to.. Napadlo? Ale přijde mi to neuvěřitelně příjemné a z mého obličeje se začíná vytrácet červená, ale neusmívám se, akorát okouzleně a fascinovaně hledím do jeho tmavých očí, stále. Další krok nechávám na něm, ať už reakce byla kladná, či záporná. Musím to nejdřív vstřebat. |
| |
| Konoha- Návrat do ANBU let... Poté co opustím svůj tým zajdu ihned domů a zasednu k mapě kontinentu. Mám tam přesně zmapováno, kde se stalo něco podezřelého, kde se staly věci, ve kterých by mohl mít Fugami nebo ti jeho společníci prsty a také potencionální místa jejich úkrytů. Zvědové různých vesnicí nám toho moc neřekli, ale alespoň vytipovali místa. Je jich mnoho, ale díky některým informacím lze mnoho vyloučit. Podle směru, který popsal ANBU ze skryté travnaté, musí být jejich úkryt někde tady… pomyslím si a zvýrazním na mapě oblast potencionálního úkrytu tmavě rudou fixou. Tady to budeme muset prohled metr po metru, než najdeme skrýš. Také se musí vyslat zpráva všem vesnicím, aby velice dobře chránili své Jinchuuriki. Ale to udělá někdo jiný… Nad plánováním jsem strávil většinu dne. Teď je čas si sbalit. Takže… Do svitků si zabalím navíjecí struny, shurikeny a kunaie, fuuma shurikeny („cinklé“…), flash bomby, kouřové bomby a výbušné lístky. Do dalšího svitku si zabalím vše potřebné pro první pomoc (desinfekce, obvazy, nit a jehla, něco na umrtvení a zklidnění…). Na záda si také připnu mého přítele z dob, kdy jsem sloužil u ANBU. Je to katana, ale dost zvláštní. Dostal jsem ji od mistra kováře, toho nejlepšího z konohy, protože jsem mu spolu s mým týmem zachránil dcerku. Ostří je skoro rovné, dost úzké, ale velice dlouhé. A také není až tak obyčejné. Výborně vede bleskovou chakru a uprostřed oceli vede tenká modrá linka. Nevím, z jakého je materiálu, ale jakmile se do meče vloží chakra, tato linka se rozzáří. NA sebe si také nevezmu typickou Jouninskou uniformu, ale své staré dobré oblečení. Prostě a jednoduše celé černé. Krátké rukávy a potom návleky na předloktí a rukavice a také rouška zahalující půlku obličeje. Poté už se vydám k bráně. Tam na mě čeká Hibary a Toshi. Popravdě jsem tak trochu čekal, že Michi nepůjde. Nemá proč. Tohle je dost osobní a také riskantní. Doufám, že si uvědomili, že toto je vlastně S-rank mise. „Takže, vyrážíme…“ dodám pouze a vyrazíme branou směr, kde by měl být potencionální úkryt té organizace. |
| |
| Fugaku Když začneš vykládat plán, Sui se spokojene pousměje. „Věděl jse, ž se na tebe mohu spolehnout...“ odsouhlasí nápad, když domluvíš.„Dnes se ubytujeme v malé vesničce asi dvacet kilometrů na sever odtud. A zítra budeme pokračovat v cestě. V té vesnici také dokoupíme zásoby. A já tam mám také nevyřízené účty, takže tě nechám na chvíli o samotě...“ Navečer jste došli do vesnice. Má asi sto obyvatel. Je tam jediný, chudší hotel, ale zato ho vlastní poctiví lidé, kteří žádají uměřenou cenu. Sui jim dal o pár ryo navíc a oni z toho byli úplně na větvi. Ostatní lide zde nejsou nejspíše moc štědří. Poté, co jste se obytovali (do jednoho pokoje), se Sui vydal do města. Pohledem z okna ti dojde, že jde do baru. Samozřejmě jste použili henge na své oblečení, takže vypadáte normálně neninjovsky. Ty máš nejspíše volný večer. Třeba by se zde dalo něco... přivlastnit nebo si potrénovat na pouličních bitkařích... |
| |
| soukromá zpráva od Hibary Kyoya (tým 7) pro Rozhovor mezi čtyřmi oči, aneb prosím zastav se čase Úplně to cítím, její vůni která sílí víc a víc, až mně úplně omamuje. Zase rudnu, proboha a mám úplně touhu něco udělat, ale co? To je divné ani mi to nevadí tenhle pocit. Takové příjemná záře, jakoby sama zářila vše ostatní díky tomu světlalo. Proboha zase zrudla a úplně cítím jak se i mé zbarvení stupňuje. Co se to s náma děje? Opět cítím touhu něco udělat, přiblížit se k těm paprskům a dotknout se jejich zdroje, přímo jej vzít do….. Co se to děje? Úplně cítím, jak se má tělesná teplota zvyšuje a není to zapříčiněno nadměrných zrudnutím obličeje, ale nejenom já, Michi rudne víc a víc a její omamná vůně se také stupňuje, jakoby ani neměla hranici. Naštěstí se držím zábradlí a dost silně(možná dokonce zanechám menší otisk na něm), jinak by se moje ruce při nejmenším třásli a v druhém případě bych je asi ovinul kolem Michi. Její rozpaky mně uvádějí dokonce až na hranice mých. Jedna věc je moje divné chování, ale Michi jak se zdá úplně srší myšlenkami. Myslí na totéž co já? Cítí to stejné co já?Nebo jí je jen trapně v mé společnosti? Uklidni se, neodbíhej do světa fantazií, žiješ v realitě a čel realitě. Dobře, musíš teď dávat pozor na to co říká a udělá. Tyto fakta nebudou lhát a naznačí ti to na rovinu. Co když ale necítí totéž, budem pak mít problém spolu spolupracovat? Bude to konec týmu 7, nebo naopak cítí totéž, či mnohem víc?Dokážu odpovědět na její city, nebo selžu a nějak spolu dokážem dál pracovat a mluvit? Sakra musíš se uklidnit a udělat přesně to co sis řekl! Dívám se tedy jak reaguje na moje „záliby“ a přání do budoucna. Ze začátku se zdá, že něco podobného u mně už viděla, či tušila, ale jakmile vyslovím svou kovářskou činnost a svůj klan, je na ní vidět překvapení a zřejmě ji podle jejího výrazu tato činnost spíše zamlouvá než nelíbí. Výborně, zřejmě jí moje záliby zaujaly. To myslím znamená dobré znamení výborně, výborně. Tak teď si poslechnu něco o ní, páč vlastně ani nevím co je její sen. Vlastně toho o její rodině jako takové taky nic nevím, její klan snad nejde neznat, když jste nindžou v konoze. Á teď nedokáži od ní odtrhnout oči, ani vlastně nechci a ona si mne také prohlíží. Jakoby se dokonce samotný čas zpomaloval. Každá její křivka, narůžovělé rty, ladný, trochu menší nos, rovné linky obočí a fialové vlasy dokonale doplňují její světle fialové oči, které málem září jak dva měsíčky nebo dvě levandule. Náš vzájemný pohled je pro mně víc než příjemný, dokonce i to považuji teď za slabý výraz. Já se snad cítím šťastně! Jiný výraz nejsem chopen najít a navíc můj pocit štěstí vrůstá. Když začne mluvit, tak ji skoro nepoznávám, ale o to víc vypadá roztomileji, což mně trochu znervózní, ale nejvíc mně snad překvapí jak ani jeden z nás neuhýbá pohledu toho druhého a pořád si navzájem hledíme do očí. Poslouchám ji velice dobře, až málem nevnímám ostatní zvuky. Její sny mi zní opravdu velkolepě a částečně jsem měl i pravdu, že chce být jako nová Tsunade. Takže se staneš jakoby novou Tsunade? To zní zajímavě, ale doufám,že budeš lepší než ona a já i Toshi budeme lepší trio než oni. Páni, takže ona se stane novou Tsunade a všichni tři budem jak novodobí sanninové, ale zaráží mně jedna věc. Kdo z nás dvou(Toshi a já) bude novodobí Orochimaru? Opravdu úděsná představa. Navíc se teď na mně dívá Michi jak na nějakého hypnotizéra. No, ne že by nebyl ten její pohled příjemný, ale činí ji to víc a víc roztomilejší a jak bych to řekl, přitažlivou? Nebo ještě jinak řečeno sexi? Dál poslouchám o její rodině a na začátku se i trochu pousměji, když řekne že ta druhá má funkci jakoby sluhů. Její rodina jak se zdá má něco jako hierarchii a má ji i nejspíš i smysl pro nutná pravidla a pořádek, ale hahahahaha, z toho také vyplívá, že jsi něco jako šlechtična, princezna? Poslouchám dál a musím jenom v duchu souhlasit, že Michi má potenciál, ale její laskavost je spíše vhodná pro mediky než pro válečníky a ani si nedokáži představit Michi jako vůdce tak slavného klanu, protože bych řekl že by nejspíš vládla dobře, ale nevím zda na takovou šlechtičku okázale. Jejího úsměvu si nevšimnu očima, ale jako bych jej cítil sám nevím proč. Páni, to jsem nevěděl, že jsi něco jako šlechtična nebo mám raději říct princezna vaše výsosti? Máš zjevně dobrý klan, i když nemůžu soudit jeho členy, když je zas tak dobře neznám. No další téma máme ukončené, mám nahodit nějaké další, ukončit rozhovor nebo udělat něco jiného. Rozhodně se mi tento rozhovor ještě končit nechce, koneckonců takoví rozhovor je první v mém životě a kdo ví kdy skončí ta mise s hledáním Fugaku a kdy ji znovu spatřím, natož promluvím. Navíc ani nevím zda budem mít příležitost navázat na náš rozhovor, takže jej zatím rozhodně nesmím za žádných naléhavostí teď rušit, i když času mám ještě dost. Už vím co chci, moje tělo to ví také dotknout se jí, její tváře a možná i něco víc, pokud by to cítila podobně, nebo by se proti tomu nebránila. Mám to udělat, nebo spíš ještě chvilku počkat? Zvuk mého zrychleného srdce cítím až v uších, navíc zesiluje díky tomu, že mně Michi ušetřila rozhodování. Díváme se stále do očí toho druhého a pak cítím její hebkou, teplou ručku, dokonce se jí začíná vracet normální barva do obličeje. Zpomalí se mi dech, skoro se mi zdá, že nedýchám, rozhodnutí udělám ve vteřině a mé tělo mně naštěstí vede, teď nebo nikdy. Jednou rukou se dotknu její ruky na mé tváři a druhou se dotýkám jejího obličeje, přitom se k ní nakláním víc a víc, dokud naše rty nesplynou. Cítím se šťastný a přeji si aby se čas zastavil. Ani nevím kolik vteřin, minut či hodin uběhlo, kdy jsme se museli nadechnout. Michi, j-jjá t-tě miluji! A políbím ji znova, doufám ,že se nedočkám odmítnutí.
P.S.: Dej si pozor na ostré zuby |
| |
| soukromá zpráva od Hyuuga Michiru pro "Když jsem byla menší, nešlo úplně o tu Tsunade, prostě nastoupit na místo původních sanninů, svou známostí.. Ale když už jsem si vybrala medik zaměření, asi bych se mohla pokusit překonat právě ji. Myslím, tedy doufám, že to půjde. Krom toho, mě zvýhodňuje Byakugan, díky němu mám mnohem větší potenciál, snadněji se mi odhadují zranění, a pokud ho vylepším. Mohla bych sledovat leccos - co třeba dohlédnout i na neurony?" Usměju se. "Jo, to bychom mohli, společně jako tým se stát novou trojkou sanninů.. Překonat je. Ale naštěstí to neznamená vydat se jejich cestou, nemusíme je překonat úplně ve všem." Samotné se mi moc nelíbila možnost, že by jeden z nich musel jít cestou slizouna. Který teda nebyl moc "hodný", podle toho, co nám bylo dnes vyprávěno. A co kdyby se na tu cestu vydal zrovna Hibary? Nesmí se tak zkazit! Nemohla bych ho následovat, vesnici nezradím.. Ale najednou chci být s ním. Šlechtična? To je hezké.. Hnedka mě bere jako "tu váženou". Páni, od něj bych to mohla poslouchat hodně dlouho, a to by si mohl jenom vymýšlet; lichotky se líbí každému, hezká slovíčka.. A mě se líbí se i zaposlouchat do jeho hlasu. Nikdy dřív jsem si nevšimla toho, jak pěkně ten tón zní. Krom toho už to není nějaký dětský hlásek, jako před nějakým tím rokem, tohle už je mnohem zvučnější.. "Dejme tomu, že v rámci rodu bych se vlastně za šlechtičnu mohla považovat.. Záleží na tom, pokud celý rok Hyuuga bereme jako rod s možností šlechtického stavu. Ale jako jo, narodila jsem se s velmi dobrým původem. Kvůli Byakuganu a velikosti bude klan Hyuuga podle mě nejváženějším v Konoze, jako celek." Usměju se. A když se nedívám jenom na obličej.. Černé vlasy.. Sice krátké, ale čemu to vadí? O to líp by se v nich prohráblo rukou.. Hledíme si do očí. A nakonec se rozhoupu a jemně se pokusím dotknout jeho obličeje. Opatrně, jako když se dotýkáte nějakého přeludu, jako když se bojíte, aby ta představa nezmizela. Trošičku i uvažuju o tom, že je možné, že mi prostě uhne, že rudl z úplně jiného důvodu než já. O to opojnější ale je, když se mi podaří se ho dotknout a pohladit po tváři. Nikdy jsem se ho ještě nedotýkala.. Zrovna na tváři myslím ne. A i kdyby, nikdy to nebyl pohyb, při kterém jsem cítila jakési teplo, jako bych se konečně dotkla středu té hřejivé aury.. Ale celé moje já si žádá víc. Pokračovat. Na rozdíl od Hibaryho neslyším tak jasně zvuky, takže neslyším, že jemu se téměř zastavil dech, stejně jako mě. Ani nedýchám, aby se něco nezkazilo. Nemám žádnou zkušenost, ale nechávám se vést instinktem. Nevím, jak je to s ním. Každopádně instinktivně si leccos představuji, a jeho reakce naprosto potěšila mé podvědomí. Dotkne se mé ruky na jeho tváři, druhou se dotkne mého obličeje. Dech se téměř zastaví, ale srdce neuvěřitelně rozbuší. Nevím, co dělat, ale vede mě Hibary, i když jeho možná jen jeho instinkt, a zároveň můj vlastní instinkt. Člověk by nevěřil, na co všechno tělo myslelo a na co všechno se kdy připravilo, co všichni vědí jenom tak sami od sebe, jak pokračovat, aby nemuseli zůstat jen u koukání z očí do očí, a zároveň to nemuseli nějak výrazně odkoukávat od někoho jiného, nebo se vyptávat. Dělá to za nás naše genetika. Nikdy, nikdy jsem nečekala, že to je takhle neuvěřitelný, tak příjemný, a to je to jenom polibek. Vůbec se nebráním prvnímu splynutí rtů, akorát zezačátku k tomu přistoupím lehce neohrabaně, protože není zkušenost a nejsem si jistá, ale můj instinkt mě hnedka navede na správnou stranu. Ale nechám to akorát zvolna doznít. Zůstaneme jen zvolna, zvolna propojení. Ale i tak je to neuvěřitelně příjemné. Cítím se neuvěřitelně šťastně, až euforicky opojená - příjemný je ten pocit sám o sobě, líbat někoho, příjemná je ta zvláštní opojenost, co mi napověděla, co bych měla udělat, a co vlastně očekávám, že se stane.. A taky mě neuvěřitelně těší, že tu stojím právě s ním, a s nikým jiným. Ještě ráno mi nepřišel bůhvíjak rozdílný od Toshiho, ale asi jsem se před tím prostě uzavírala, což byla naprostá hloupost; mohla jsem si ušetřit pár dní bez té příjemné a naprosto jednoduché radosti. Je to tak snadné. Stačilo, aby sem přišel, chvíli mluvil, uklidnil mě, a nakonec jsem roztála, v soukromí, a v romantickém prostředí západu slunce, všechno mi to doplo, a teď, tu neurčitou dobu, která trvá hodiny, a zároveň unikne v jedné vteřině, mám pocit, jako by se mi vyplnily naprosto všechny mé sny. Ta slova mě nejprve lehce vyděsí; zní tak vážně! Ale o chvíli pozdějc naprosto zbožňuju, jak to Hibary dokázal říct tak snadno.. Protože o chviličku, chviličku později si uvědomuju, že to cítím úplně stejně. Tomuhle pocitu.. Se říká láska? Nestačím odpovědět, ale o to naléhavější a šťastnější mu věnuji pohled a následující polibek je o to vřelejší; rozhodně, rozhodně neodmítám. Naopak rty radostně přímám. Snažím se ten pocit štěstí tentokrát prodloužit víc (ale nezapojuju jazyk, pokud mě Hibary nevede, to mě ještě nenapadlo). Rukou z jeho tváře přejedu přes ucho na zátylek, kde zajedu do krátkých černých vlasů a začnu ho jemně hladit na hlavě. Udělám nenápadný krok blíž, abych ve svém kimonu stála trochu blíže. Ve chvíli, kdy je třeba se znovu odpojit, pomalu, ale snažím se aby příjemně, ho hladím po hlavě, ve vlasech, jednou rukou, očima stále zírám do těch jeho, a druhou rukou ho jemně uchopím za rameno. Nakloním se blízko, téměř se dotýkáme nosy, ale o nic se nepokusím, protože chci něco říct. "Taky tě miluju, Hibary - chan!" Moje oči neumí lhát. A já nelžu. Všechno je naprosto, naprosto upřímné. Zní to tak nevuěřitelně, jenom tak to vysvětlit a pojmenovat.. Příponu změním naprosto automaticky. -Chan se sice používá pro oslovení mladších dívek, ale i pro oslovení blízkýchosob. Bude mu vadit, když mu tak budu říkat před všemi ostatními, kýmkoliv? Senseiem, Toshim? Usměju se a jemně se svým nosem otřu o ten jeho. Vychutnávám si jakýkoliv dotek, hlavně obličeje, ať už já dotýkám jeho nebo on mého. Usmívám se. Rumělec z mých tváří naprosto vyprchal. A je jasné, že to myslím naprosto vážně. Miluju ho, miluju.. Nakloním hlavu správným směrem a dotknu se svým čelem toho jeho, takže si bezprostředně hledím do očí. Už vypadám sebevědoměji. Ale ohledně svých pocitů si stejně nejsem moc jistá a kdykoliv udělám nový pohyb, trošku ve mně hrkne. Nakonec zase skloním hlavu tak, aby ústa byla ve vhodné pozici, vtisknu mu na ta jeho lehký a jemný polibek, pak dalši na tvář, a nakonec poslední až téměř k uchu. Nakonec si opřu hlavu o jeho rameno a hlavou se spokojeně přitisknu k němu; rukama se kolem něj obtočím a ať je mu to či není příjemné, držím ho v pevném objetí. A zrovna teď mi musí odejít na tu misi, která.. Bude nejmíň hodně těžká. "Miluju tě, miluju.." Jakoby uklidňujícně a potvrzujícně klidným hlasem téměř zašeptám do Hibaryho ouška. Vím, že bude muset na tu misi, ale čas rozhodně neřeším, nejradši bych, aby tu teď byl nejmíň pár dní se mnou, abychom si sebe navzájem pořádně mohli vychutnat, když jsme se tak nově našli. |
| |
| Na cestě ke Konoze: Sui je spokojený s mým plánem což v duchu kvituju, nerad bych vymýšlel něco nového, navíc mi to přijde dostatečné. Poté se dozvím o jeho plánu se ubytovat v blízké vesnici na což jen pokrčím rameny - je mi to úplně jedno. Když zmíní, že si "musí něco vyřídit", tak jen nakrčím obočí a pomyslím si: Doufejme, že z toho nebudou žádné větší komplikace. Nerad bych se zbytečně zdržoval v bojích, které nemají, žádný smysl... Před vesnici provedu Henge a po ubytování se Sui rozhodne odejít si "to vyřídit", vidím, že jde do nějakého baru, já mám očividně volný večer, takže musím vymyslet co budu dělat. Nejprve se rozhodnu nakoupit zásoby do plných stavů, abychom se pak již nemuseli zdržovat, také se trochu porozhlédnu po vesnici. Napadají mě různé možnosti co dělat, od kratochvílí typu "vyprovokuj bitku a potrénuj se v taijutsu" po úvahy o tom, jestli by se tu nedalo něco zajímavého přivlastnit. Prozatím obé zavrhnu a rozhodnu se, že si vesnici pořádně projdu, jestli se tu neobjeví nějaká zajímavá situace či věc a pak teprve uvidím co z toho "vykřešu". //Sorry za stručnost, ale nějak mě nenapadlo co víc k tomu napsat. |
| |
| soukromá zpráva od Hibary Kyoya (tým 7) pro Přání nevyslyšeno, čas se šmejd nestopl, musím odejít má lásko Polibek s Michi je prakticky ta nejšťastnější činnost, co jsem v mém životě udělal. Cítím se opravdu šťastný a myslím, ne cítím, že ona to tak cítí také. Kolik jenom uběhlo vteřin, minut, hodin kdy naše rty splynuli? Sám nevím zda líbám dobře, či špatně páč se líbám poprvé, ale nejspíš i Michi na tom je stejně a vůbec to ničemu nevadí. Opravdu nevím zda tento den je špatný či dobrý. Ještě dopoledne jsme proti sobě stáli na chuuninských zkouškách a teď tu na sobě jsme prakticky přilepení. Nikdy bych nepomyslel, že se budu líbat tady s tou roztomilou holkou, kterou jsem většinou spíše krotil při jejích záchvatech nebo se od ní nechal léčit a kryl jí záda. Ale všechna naše společná minulost je teď pasé, teď záleží jenom a jenom na přítomnosti. Řeknu své miluji tě, ona se zdá být překvapená, ale při dalším polibku jasně cítím, že mé city přijímá(jazykem vedu zvolna a opatrně, páč si uvědomuji nepraktičnost mých zubů v tohle případě). Cítím další zdroj jejího tepla z její ruky jak směřuje ze tváře na moje vlasy, a pak jak mně po nich hladí. Opětuji její „laskavost tím, že přesunu jednu ruku kolem jejích ramen a druhou kolem beder a pomalu ji přitahuji k sobě a cítím jak se přibližuje víc a víc. V momentě přerušení cítím jednu její ruku jak mně hladí po tváři a druhou si položí na má ramena, já zase si hraju jednou rukou s jejími vlasy(ať jakékoliv pro mě jak pavoučí vlákno, až tak hebké :D) a druhou dělám menší kruhy po jejích zádech. Dívám se pořád do jejích krásných levandulových očí a nechám se jimi pozorovat, pořád se přibližujeme až najednou se dotýkáme nosy a Michi mi řekne tu větu, kterou jsem chtěl slyšet, akorát při vyslovení přípony –chan trochu změním barvu na lehce načervenalou. Cítím to z ní, tohle je opravdu realita a ona mi nelže, vše tomu nasvědčuje, akorát co má být sakra ta přípona chan? Ne, že by mi to nějak vadilo s mým jménem, akorát to je trochu trapné. No, pokud mi tak chceš říkat dobře, ale prosím dovol ať si na to nejdřív zvyknu, i když to vůbec ničemu nevadí. Pokud se mne optá, zda mi vadí, když mně tak bude oslovovat před ostatními, odpovím něco ve smyslu nevadí, akorát bychom s tím měli počkat až se vrátíme z té mise, ať si můžem vychutnat ten jejich zmatený pohled, té představě se i upřímně zasměji. Chvilku se jen pozorujeme a lehce dotýkáme, já sám s ní jednám jak s křehkou panenkou, jakmile zas je její hlava ve vhodné poloze oplatím jí její polibek a na rozdíl od ní další polibky směřuji směrem na krk, kde si hraji jednou rukou s jejími vlasy a inhaluji její vůni, která je teď opravdu intenzivní, vše je zakončeno vzájemných objetím, i když já do toho nevkládám takovou sílu jak Michi. Je mi jasné, proč mně tak pevně drží a opakuje jak mně miluje, ví že musím odejít, ale i tak teď chce být se mnou, cítím to stejně, bohužel však již na mně čekají, nejenom kapitán a Toshi, ale hlavně moje já, které chce vše vyřešit. Michi, také tě miluji a hrozně bych tu s tebou chtěl zůstat, ale (jde slyšet jak jsem teď skřípl zuby, důkaz mého přemáhání tu nezůstat) bohužel teď musím jít najít a přivést toho idiota, ať může jeho matka zase klidně spát a konina měla jednu ztracenou duši zpět. Pokud sevření povolilo, tak se pohnu hlavou z jejího ramena na místo před její obličej, pokud nepovolilo pokračuji s výkladem na jejím rameni. Slibuji, že dám pozor na sebe i na ostatní, tak se o nás neboj a zatím tu na nás počkej, ano? Nejspíš na mně jde vidět, jak moc tu chci s ní zůstat, ale povinnost volá a víme to oba.Ještě jednou na rozloučenou ji políbím a pomalu se od ní vzdaluji. Tak na viděnou má milovaná princezno, možná ti donesu suvenýr, ale nejsem moc dobrý ve vybírání. Chvíli na ni ještě koukám a pak imaginárně smeknu klobouk a tryskem vyrazím na místo, kde na mně již všichni čekají. Však se neboj, já se vrátím a to možná co nejrychleji. Á, na mých rtech je pořád chuť jejích rtů a na sobě stále cítím její vůni. Tak tělo teď se chvíli nepoť, ať to na mně vydrží co nejdéle. |
| |
| Fugaku Vesnice je poklidné místo, kde lišky dávají dobrou noc. Hlavní obživou je zde hospodářství všeho druhu. To je vidět na první pohled. Je zde také několik řemeslnických dílen a dokonce jedna dílna kováře. Přesněji kováře zbraní. A to se v takové vesnici vidí málo kdy. Před vchodem do dílny, která je zároveň jeho domovem, má vystaveno několik pěkných kousků. Jsou to většinou speciální zbraně dělané pouze po jednom kuse, nic „sériového“. JE také zvláštní, že je má vystavené na stole, ale nic je nechrání. Žádný řetěz, nic. Pokud máš „zapnuté“ sharingany, můžeš vidět chakru okolo každého meče. Dokonce je tam lehká příměs bleskové chakry. Málo na to, aby to někomu něco „upajclo“ nebo to někoho zabilo. Ale na lehkou popáleninku a nepříjemný pocit to bohatě postačí. Tento kovář rozhodně nebude obyčejný vesničan. Za sebou, můžeš slyšet hluk a když se velice dobře zadíváš, vidíš, jak se budova otřásá. Aby taky ne, když se dovtípíš, že je to bar, do kterého šel Sui. Nejspíše tam bude opravdu veselo a nebylo by odvěci tam nahlédnout. Takže co dnes vlastně zvítězí? Zábava či možný zisk nějaké zbraně? |
| |
| Cesta Jak se zdá tak nakonec poslední je kapitán Samýma, což mi trochu vadí, páč jsem se musel nutit sem vůbec dojít. Toshi i já jen mlčky čekáme než dojde, akorát po mně Suri pořád chce hladit a žvaní všemožný blbosti. Jasný Suri, vidíš hladím tě, tak prosím přestaň žvanit ty blbosti. Kde je vůbec kapitán Sakuma, to si ještě balí kufr s oblečením? Je na mne vidět, že mám dobrou náladu, proč vám ani neřeknu, když se zeptáte. Hned mně však upoutá kapitánova katana, po které hned hodím z dálky oko zkušeného kováře a zkoumám ji, bohužel nemůžu pořádně posoudit její kvality takhle z dálky, dál mně překvapí to oblečení, tak trochu v něm vypadá jak člen ANBU. Takhle ho myslím vidím poprvé, což znamená, že na téhle misi bude víc než vážný, i když mně je vlastně nějaký rank ukradený. Tohle dělám z osobního důvodu, což se doufám nedozvíte, ale jedno je jasný, tohle bude hodně těžká mise. No doufám, že Toshi do toho ty svoje pocity nebude moc tahat. Navíc pokud se dostaneme do nějakého střetu a on nebude dávat pozor, tak jej nejspíš zraní a to bych se nemohl dlouho podívat Michi do očí, páč jí nechci říkat, že se někdo zranil, když tu ona nebyla. Máš nějak moc starostí o ni, ne? Ozve se mi uvnitř hlavi Sakki s dost provokačním hláskem. Jenom mlč, tohle se tě netýká a nech si svoje poznámky na tohle téma zatím pro sebe, ano? Na jaképak téma? A opět se ozve s pěkně rozčilujícím hláskem, přímo provokačním. Nehraj si přede mnou na blbce, jasný? Jo dobře, stejně nemůžu nic nikomu říct kromě tebe. Shahahahaha…. Seš hlučnej, tak už laskavě zmlkni. Fajn, tak jdeme, kolik dnů nám vlastně bude trvat se tam dostat? Odpovím na jeho povel a poslušně vyrazím za ním, přičemž doufám v co nejnižší možné číslo. Kapitáne, co to vlastně máte za katanu? Podle mě nevypadá vůbec obyčejně a navíc v tohle ohozu vás asi vidíme poprvé. Znamená to tedy, že čekáte hodně velké potíže? Při cestě dávám pozor co řeknou ostatní, ale hlavně se dívám po okolí a klasicky kontroluji pachy skrz můj citlivý nos. |
| |
| Ale helemese, voni tu maj meče? Procházím klidnou vesnicí a nic moc mě nezaujme, tedy přesněji řečeno nic - po dokoupení zásob tu není co dělat, nakonec se dostanu do uličky, kde je kovárna a kousek od ní je hospoda. Nejprve si prohlédnu ony meče... jsou to opravdu hezké kousky a pak se podívám směrem k hospodě, ze které jdou samé "zajímavé zvuky". Co to tam ten Sui sakra vyvádí? Možná bych se tam měl... ale co, on si poradí a dyžtak může použít Kuchiyose..., pomyslím si a stočím pohled k mečům. Jen na krátkou chvíli aktivuji sharingan a zjistím, že meče jsou chráněné slabou (ale účinnou) raiton-bariérou znemožňující jejich ukradení. Že by ten kovář uměl používat chakru? Zajímavé... možná bych se mohl přeptat ... tedy... potřebuju nějakou zbraň a je tu jedna, která by se mi líbila, otázka je zda-li by jí dokázal vykovat... a to rychle ... vlastně na počkání, když se to tak vezme..., zadumám chvíli hledím na ony meče, sice nejsem bůhvíjaký šermíř - s katanou jsem prodělal jen úplně nejzákladnější výcvik - ale meče mě přeci jen momentálně lákají natolik - tedy ne meče, jako spíš JEDEN MEČ, který by ovšem musel kovář ukovat a já bůhvíproč doufám, že by to šlo. Počkám až si mě všimne a jakmile mě osloví řeknu jen: Chtěl bych zhotovit v co nejkratší době repliku jednoho meče v pokud možno co nejvyšší - respektive totožné kvalitě - v jaké byl zhotoven originál. Originál patřil mému strýci a bohužel se ztratil před mnoha v průběhu IV. války shinobi..., vytáhnu pergamen, ze kterého vypečetím deník svého strýce - Uchihy Sasukeho, nalistuju příslušnou stránku, na které si strýc před mnoha a mnoha lety namaloval velmi přesnou kresbu meče i s popsanými parametry (ono, když se maluje za pomocí sharinganu tak vznikají dokonalé kopie předlohy). ... s penězmi si nedělejte starost..., řeknu jen chladně zatímco mu ukazuju obrázek Kusanagi no Tsurugi (sasukeho verze) a čekám na jeho reakci. |
| |
| Kovář – odhalená identita; mistr svého oboru: Kovář, který seděl na své židli pár metrů od stolu se k tobě otočil, jakmile si ho oslovil. Vypadá to, že je slepý, ale to pouze pro nezkušené oko. Ty, se zrakem ninjy, vidíš v jeho očích zvědavost a touho po možném zisku. Celou dobu, co sis objednával, mlčel a pořádně si prohlížel meč. Vypadá to, že mu nic neříká. Neurčitě na něj hledí s jistým zájmem, ale spíše to vypadá jako touha poznat něco nového. Náhle se však něco změní: „Ano, ten meč jsem znal. Z vyprávění...“ dodal rychle. „Dokonalá kopie bude přes noc hotova, ale pokud to budete chtít i s kompletními účinky, a to velice kvalitní vedení chakry, bude to trvat o jeden den déle. Klidně mi to můžete přinést a já ho dokážu upravit. JE to sice obtížné, ale tento meč má sám o sobě vysokou cenu, takže nebudu požadovat doplatek...“ //Sry za stručnost, ale dělá se mi nějak šoufl a chci to mít z krku... OBJEVÍM SE ZDE AŽ ZÍTRA ODP. TAK DOUFÁM, ŽE UŽ TU BUDE MÍT VLČÁK PŘÍSPĚVEK! :D |
| |
| Když kopii, tak dokonalou: Vyslechnu si co říká ten kovář a jen trochu přimhouřím oči, když si vzpomene na Kusanagi z "vyprávění". Tenhle není obyčejný... ne... tenhle "kovář" vypadá na skutečného mistra... to je dobře... Jakmile skončí tak se jen nakrátko zamyslím: O jeden den více, nebo méně... to nehraje v tuto chvíli dobu... Dobrá, vydržím tedy dva dny, pozítří si přijdu pro dokonalou kopii meče mého strýce. Chci maximální kvalitu, peníze pro mě nehrajou naprosto žádnou roli. Jedná se o rodový majetek a ačkoliv byl originál zdá-se nenávratně ztracen, chci slávu tohoto meče vzkřísit... a konečně, potřebuju zbraň na opravdové úrovni má-li mi být co k čemu. Řekněme, že jsem člověk, kterému záleží na kvalitě - na ničem jiném. Pokud chcete zálohu, zaplatím vám 1/3 cenu předem - to by mělo pokrýt výdaje spojené s materiálem a zbytek... až nakonec. Kresbu vám tady nechám...., vezmu deník, položím ho na pult a skloním hlavu, tak aby mi nebylo vidět do očí. Poté aktivuji sharingan a na kousek svitku překreslím dokonale kresbu meče ze Sasukeho deníku a samozřejmě to opět opatřím všemi parametry. Deaktivuji sharingan a znovu zvednu hlavu. Tohle by mělo stačit jako předloha, jsou tam uvedené veškeré parametry, délka, šířka čepele i rukojeti. Vše potřebné. Sasukeho deník zapečetím zpět do svitku a v případě, že bude chtít zálohu tak jí dostane "na dřevo" tak říkajíc. Mimochodem... spoléhám na vaši diskrétnost, byl bych velmi "rozmrzelý", kdybyste se o této záležitosti komukoliv zmiňoval po dobu co budu zde ve vesnici - nestojím o pozornost. Pozítří nashledanou. Řeknu jen klidným a vyrovnaným hlasem a zamířím zpět do hotelu. Kusanagi no Tsurugi... škoda, že nemůžu mít originál. Zatracenej Sasuke ho musel ztratit, kdo ví... třeba pořád leží někde u "mostu samurajů" v zemi Železa... kdo ví, snad někdy se tam budu mít čas a chuť vypravit... Jakmile se vrátím na pokoj, tak si objednám nějaké slušné jídlo pro dva (volím podle ceny - takže zkrátka to nejdražší ať je to cokoliv) a pak vyčkám návratu Suie, kterého informuji o "menší změně plánu". Našel jsem zde zajímavého člověka, který pro mě udělá takovou menší věc, takže se tu zdržíme do pozítří. Nemyslím si, že jeden den něco znamená a nenechám si ujít takovou příležitost, jaká se mi zde naskytla. Řeknu jen a jen a pouze pokud se bude nějak více vyptávat, tak mu řeknu, že jsem si nechal udělat meč na zakázku (jaký to mu však neřeknu). |
| |
| Kovář... Kovář přikývl a poté si začal prohlížet nákres podrobněji. Na tváři mu hraje spokojený úsměv. Když vycházíšz jeho dílny, tvůj zrak náhle upoutá nákres meče. Neviděl si hi pořádně, ale to co si viděl se ti vrylo od paměti. Byl to Meč. Jedem z Mečů, který je známý pod názvem Kubikiri. Alespoň tak se ti to zdálo. Sui s tím, co jsi řekl neměl. Problém. Dokonce se lišácky zakřenil. To je u něj dost nevídané. Nejspíše se dnes velice dobře bavil. (pokud se budeš chtít na něco zepta... klidně. Odpovím v dalším příspěvku) Druhý den se ve vesnici nedělo nic zajímavého. Ráno jsi slyšel, jak se ožralové jeden po druhém vracejí domů z baru. A někteří nevzdychali jenom námahou, ale díky jejich zraněním. Bylo jich hodně s obvázanou hlavou, rukou. Zranění byla opravdu rozmanitá. Občas si zaslechl nadávání některé nespokojené manželky. Nejen že díky alkoholu zapomněli téměř všechno co se dělo, ale i kdyby si to pamatovali, všichni to přisoudí hospodské rvačce. A není pochyb, že hostinský si všechno hodně dobře rozmyslí, než něco řekne. Třetí den ráno, když jste měli sbaleno, si se vydal ke kováři. Po zaklepání se ozvalo: „Dále...“ a ty jsi vstoupil. „Á to jste vy! Už na vás čekám. Tady máte meč přesně jak jste chtěl, i se všemi jeho vlastnostmi...“ uvítal tě a podává ti meč. Na spodní části jílce jsou rudé třásně (tak jak to občas bývá u samuraiských mečů) a na pochvě je... LOGO UCHIHA KLANU! Tohle nebude ani neobyčejný kovář... |
| |
| Vesnice a Kovář: Suiovo chování je nezvykle uvolněné, takže po jeho slovech se jen ušklíbnu a řeknu: Vidím, že jsi se bavil v hospodě... no popravdě jsem se tam chtěl jít podívat, ale nakonec jsem si řekl, že bude lepší, když tě nebudu o zábavu připravovat. Poté mu nechám čas na reakci a odeberu se do postele. Další den strávím tréninkem taijutsu mimo vesnici na nějaké louce a den následující je dnem odchodu z vesnice, ale též dnem, kdy si zajdu vyzvednout i s penězi ke kováři jeho výrobek. Hotov? Zeptám se jen chladně a ve chvíli, kdy mi ukáže ten meč tak ho uchopím do ruky. Chvíli si prohlížím ostří a poté s ním zkusmo párkrát švihnu. Odvedl jste svou práci přesně tak jak jsem si představoval..., zhodnotím to jen chladně bez jediné emoce a pak položím prst bez hnutí brvy na ono logo klanu Uchiha. Tohle na mém nákresu nebylo, jak jste věděl, že to tam patří? Zeptám se tentokrát s mrazivým chladem aniž bych dal na sobě znát cokoliv. Může být nebezpečný? Možná... Ale určitě toho ví dost o mém klanu, zvládl vytvořit dokonalou kopii Kusanagi, která patřila Sasukemu Uchihovi a navíc... Co víte o klanu Uchiha? Zeptám se ještě o pár stupňů mrazivějším hlasem. |
| |
| Šokující odhalení – legenda Kovář se chladně pousměje a ať se to zdá nemožné, spustí ještě chladnějším hlasem než ty: „Opravdu chceš slyšet přednášku o klanu Uchiha? Pokud ano, stačí říci, ale myslím, že když o nich víš ty, tak to dělat nemusím. O tom logu vím... No takhle. Ten popis byl tak přesný, že ani já bych nedokázal udělat lepší. To se musel dělat nějak speciálně, než pouhou rukou. S nějakou pomocí. No a to by zvládl jenom Uchiha, majitel původního originálu. Uchiha Sasuke. A pokud mluvíš pravdu, tak bratr tvého otce, Itachiho Uchihy. A vím, že to tam patří, jelikož já sám jsem vykoval originál. Byla to speciální dodávka pro Orochimara. Ten mě naučil jeho techniku přemístění duše, nebo jak se to jmenuje, abych mu mohl kovat ty zbraně dále. Byl jsem jeho otrokem a z celého srdce jsem ho nesnášel. Byl jsem vděčný tvému strýci, že ho zabil a tím mě osvobodil. Chtěl jsem mu to nějak oplatit, ale nestihl jsem to. Někam odcestoval a už jsem ho neviděl. Normálně bych ti tu kopii neudělal, ale když už ten dluh nemohu splatit Sasukemu, tak alespoň tobě. jsem si jistý, že jsi kompletně informován o tom, co ten meč umí, takže nepotřebuješ přednášku...“ |
| |
| Cesta Ještě nějakou tu chvíli sedím na větvi opřený zády k stromů a vyhlížím společníky nebo alespoň senseie. Vlastně si ani nejsem jistý, kdo všechno tam půjde, ale já si možnost dobrovolné mise na takové úrovni nenechám ujít. Bylo mi hnedka jasné, že to bude nějaká velice těžká mise a to už když se zmínilo jméno Akatsuki. Akatsuki ?? jestli pak jsou doopravdy tak silní.....každopádně někdo s krystalovou technikou nebo sharinganem je dost kvalitní protivník. Navíc tomu spratkovi z Uchiha klanu stále něco dlůžím a jen tak být to opravdu nenechám. Nevím, jestli toho zmetka unesli nebo ho nějak donutily odejít ale podle toho kde je dnes a co už dokázal mi celkem rychle došlo že v minulosti prostě zdrhnul. Zdrhnul od svého týmu a tím ho oslabil natolik, že jsem jim musel přijít na pomoc. Při té myšlence na minulost se mi vybaví smrt mých přátel a to mě rozzuří natolik, že stisknu ruku v pěst. Pomalu se zvednu a nějakou chvíli jen tak civím dolu, přesněji někam do blba. Jak by to všechno dopadlo nebýt toho blbečka který ani nedokáže ctít své přátelé...opustit někoho v boji a nechat ho napospas nepříteli...to je neodpustitelné.. Když tak koukám dolu, zahlédnu u brány pohyb a po pozornější prohlídce jsem uviděl Hibaryho. Tak trochu jsem to očekával, ale neskrývám své překvapení. V podstatě on jediný z našeho týmu zná toho Uchihu déle než já a možná to by mohla být naše výhoda. Snad bude rozumný a nebude se mi plést do cesty....ten Uchiha je marnej....tak mu dám alespoň trochu přes držku.. Prozatím nemam Hibarovi co říct a proto oba dva mlčky čekáme na Sakumi, který se samozřejmě dostaví až po několika minutovém zpoždění. Ihned si všimnu jeho nové image a to mě nutí se trochu pousmát. On má taky nové oblečení .....jaká náhoda.. Dalších věcí si nijak nevšímám a tak mi nezbývá nic jiného než následovat senseie. Je to divné ale právě teď jsem se rozhodl že budu v pozadí obou, a proto se držím za nimi . I když jsem za nimi, přesto uslyším Hikarovi otázky ale nebudu se na ně nijak vyjadřovat. Když budu v zadu mam šanci že si mě málo lidí všimne a já tak mohu z pozadí zaútočit.. |
| |
| Orochimarův kovář? Poslouchám tohoto muže a můj údiv a úžas stále rostou. Tenhle muž pracoval pro legendárního sannina? Vždyť ten je mrtvý více než 80 let! Ale... jestli ho Orochimaru naučil techniku reinkarnační techniku přenosu mysli... tak to znamená... že přede mnou stojí muž co vytvořil Kusanagi no Tsurugi! Hotová legenda! A nejen Kusanagi, ale též Totsuku - sesterský meč Kusanagi! I přes svůj chladný pohled a kamennou tvář je jasné, že jistému viditelnému údivu se nemohu ubránit. Chvíli poté co domluví zůstanu mlčet a teprve po několika dlouhých vteřinách promluvím: Pokud jste ten, za koho vás považuji, tak jste legendární kovář, který stvořil Kusanagi no Tsurugi a Totsuka no Tsurugi, nejsilnější meče v celé historii světa... hah... dává to smysl. Můj otec - Uchiha Itachi používal meč Totsuka, který umístil do techniky Susaana a Uchiha Sasuke - můj strýc používal Kusanagi... chm... a nakonec oba meče skončili u mého strýce, který o Kusanagi přišel v době boje s mužem jménem Danzo a Totsuku při souboji s Šestým Hokagem poté co zemřel. Mohu jen hádat, že s ohledem na to, že meč byl používán jako součást oční techniky, že je i tento meč tak natrvalo ztracený... A teď po více než 80ti letech vás zcela náhodou objevím v jedné zapadlé vesnici... náhoda? Osud? Chmm... každopádně nevidíme se naposled, hodlám si u vás opatřit i ten druhý meč - kopii - Totsuku, ale to až časem. Doufám, že dokážete zopakovat svůj výkon a stvoříte opět dokonalý pečetící meč. Samozřejmě vás královsky zaplatím. Mimochodem víte, že Totsuka - ta původní co používal Itachi - se stala definitivní zkázou Orochimara? Itachi ho navěky zapečetil do genjutsu uvnitř Totsuky. Musím přiznat, že mi bylo ctí vás poznat osobně a pokusím se k vaším výtvorům chovat o něco lépe než můj strýc. Nyní se však budeme muset rozloučit. Peníze jsou zde, můžete si to přepočítat. Řeknu jen a poté až zareaguje (či si přepočítá peníze), tak se rozloučím a zamířím k odchodu. Neuvěřitelná náhoda... sem se ještě vrátím. Kdo ví, možná tento člověk vykoval i 7 legendární mečů pro šermířské pány... neuvěřitelné, konečně se na mě usmálo štěstí... S mnohem lepší náladou se vrátím do hotelu, kde udělám "menší" úpravu na svém oblečení. Seženu si pořádný opasek s držákem pro pouzdro Kusanagi, které do něj uložím. (Nosím ho prakticky stejně jako Sasuke, tak abych ho mohl vytáhnout pravou rukou.) Poté ještě chvilku strávím menším tréninkem s tímto dokonalým mečem, abych si aspoň v základních švizích přivykl na jeho rozměry a váhu a poté se již i se Suiem odebereme k odchodu z vesnice. To by mě zajímalo co je zač ten "Orochimaru", kterého chytli v Konoze... dokonalý zdroj dalších technik a vylepšení. A taky je tu jedna otázka... jak je možné, že je naživu? Vždyť pokud byl zapečetěn do Susaana nemělo by být vůbec možné jej oživit... ledaže..., do hlavy mi vstoupí pochmurná myšlenka na to, co asi mohlo oživit Orochimara. Ostatně už dlouho mi vrtá hlavou ještě jedna věc. Vlastně o tom přemýšlím už 3 roky od doby, kdy jsem zjistil čí jsem syn. Mému otci bylo v době smrti 21 let ... teď by mu bylo 101 let, mě je 15, takže i kdyby nějak přežil, tak by mu bylo 85-86 v době kdy mě počal... to je nemožné... navíc moje matka říkala, že byl "mladý" a "sladký"... uff... buď je máma perverzní gerontofilka, nebo... nebo Orochimarovo oživení a oživení mého otce spolu nějak souvisejí... možná stejná technika, která oživila jeho, oživila i Orochimara... a pokud ano, tak je kde můj otec teď? Sakra... Konoha, ani Organizace mi na tohle nejspíš neodpoví i když... když si uvědomím co je šéf téhle Organizace zač... ksó, tohle bude ještě komplikované... Pomyslím si to jen pochmurně a poté vypustím několik vran, které nechám zkoumat okolí před námi. Přeci jen - pomalu se blížíme ke Konoze a nemám rozhodně v úmyslu se nechat jakkoliv zaskočit. Vrány mají instrukci oznámit přítomnost JAKÉHOKOLIV člověka, tak že jakmile ho spatří, tak přiletí ke mě a já pomocí sharinganu nahlédnu do jejich mysli, abych měl představu oč jde. |
| |
| Fugaku Tvá cesta ubíhá celkem pokojně. Vrány nic nehlásí, tudíž nic v dohledu. Podle toho, co jsi se dočetl o Rinnenganu, je škoda, že ho nemáš. Mohl by jsi svým zrakem sledovat prostřednictvím vran celé okolí osobně. Normálně by jsi to bez Rinnenganu dělat nemohl, ale Tenshi se činil, jelikož ti nabídl, a ty sis je vybral, vrány, jejichž očima můžeš pozorovat okolí. Pěkná věcička. Náhle se však něco změní. Vrány něco zpozorují a ihned to dají vědět. Poté se rozletí blíž a pokusí se zjistit, o koho jde. Když přiletěli blíž, oznámili ti (vlastně tvé oči to oznámili mozku :D): Jde tam Hibary. Toho jsi poznal na první pohled. Dále je tam nějaký kluk s divnými vlasy v plášti na styl Hokageho. Samozřejmě to není Hokage plášť, ale asi si na něj rád hraje. No a třetí osobu, kterou poznáváš, je... TVOJE MATKA! Ta čtvrtá má zahalenou tvář, bíle vlasy a je dosti vysoká. Docela ti připomíná Sakuma, tvého bývalého senseie. ale těžko soudit. A po chvilce přemýšlení ti dojde, že ten kluk, co si hraje na Kageho, byl s vámi na misi, při které jsi dezertoval. //Hibary nic nezjistil, jelikož vrány i ti dva jsou po větru... |
| |
| Enemy spooted: Cesta ubíhá klidně a já mohu ocenit konečně jak dobrý "vynález" jsou ty vrány, které jsem si vybral. Je to "skoro" jako s Rinneganem vidím z mnoha "očí" a to i docela na dálku. Jedinou "nevýhodou", která mi však nevadí je nutnost mít permanentně aktivovaný sharingan. Po párti kilometrech mé vrány zaměří 4 osoby, při přiblížení se rozeznám i o koho jde. Shinobi z Listové? Hmm... ale ale ale... to je přece Hibary... pak nějaký pako v plášti na styl Hokage, boha jeho nechápu proč se ti idioti furt v něm shlíží a ... mami? Vau... no tak tomu říkám jackpot a kdo je ten čtvrtý? Připomíná Sakuma a jestli stále existuje můj bývalý tým... tak by jím i mohl být... ale co tam dělá ten kluk v tom debilním pláštíku? Není to ten... jasně... jeden z členů toho týmu co byl s námi na mé poslední misi... zajímavé. Pomocí vran určím směr těch čtyřech a jediné co je jasné je to, že si jdeme naproti. Stáhnu vrány mimo jeji zorný dosah a tam je odvolám. Suiovi jen řeknu: Čtyři osoby, shinobi z Konohy. Dva mladší, dva starší - z toho jedna žena. Ten chlápek s bílými vlasy je možná můj bývalý sensei - pokud ano tak ovládá sharingan, katon a kage bunshin. Je tvůj - o konfrontaci s takovým looserem nemám zájem. Ti zbylí tři - ta žena ovládá suiton a genjutsu, a ti mladší shinobi - o tom v plášti nevím nic, ten druhý pochází z Mlžné a má poměrně zajímavou historii a dobrý čich, kterým je schopný leccos rozeznat o soupeři, naštěstí máme výhodu, že vítr jde od nich, je dost silný na taijutsu a umí... no... řekněme umí popadnout takový zvláštní zvířecí amok. Celkově nejsou ti ostatní tři nijak nebezpeční, takže je vyřídím, toho čtvrtého - nejspíš mého bývalého senseie si vem ty. Pokud je to on, tak je to člen klanu Hatake, nemyslím že by měl být pro tebe problém. A ještě něco - za žádných okolností nezabíjej tu ženskou... to vyřídím sám. Oznámím pouze fakta o nepříteli (i jejich vzdálenost atd.) Suiovi a nevzrušeně pokračuji dál. Jsem přesvědčen, že mám situaci pevně v rukou, takže ani nějaká zvláštní opatření dělat nebudu. Měli bychom z nich dostat přístupová hesla skrze konožskou bariéru... ta ženská je ví a ten starší chlap, pokud je to můj bývalý sensei, tak taky. Dodám ještě a pokračuji s kamenným výrazem dál. Tak fajn... někdy se věci dějí rychleji než bychom chtěli... ale v tomto případě to není vůbec na škodu. |
| |
| Fugaku Sui jenom nepřítomně kývl. „Takže první problém na cestě... Jo a kdyby něco, tak si protiřečíš. Sám jsi říkal,že síla Sharinganu porazí vše. A on ho ovládá. to se rovná problém...“ opraví tě Sui a ještě chvíli přemýšlí. „Nemá smysl podnikat něco tajného. Jestli má ten kluk tak dobrej čuch a on Sharingan, bylo by to hovno platné. Myslím, že nejlepší bude tam naběhnout a začít konat. Odlákat toho chlapíka nebude problém. Kdyby něco, máme Kuchiyose. Takže, já jdu...“ dodal a velikou rychlostí se rozběhl naproti Shinobim z Listové. |
| |
| ČÁST PRO VŠECHNY Hibarymu odpovím na jeho otázky jedinou odpovědí, která mu musí stačit: „Tyhle věci jsem nosil, když jsem sloužil u ANBU. No, byla to trchu specifická jednotka...“ dodám a potom hned vyrazíme. Chci to mít co nejdříve za sebou. Jeho otázku o délce putování přejdu, jelikož se bojím toho remcání: To je to tak daleko? Achjóóó... A to, že s námi jde Fugakova matka mě štve ze všeho nejvíce. Může to celé zkazit. ale s tím holt nic nenadělám... Po několikadenní cestě se konečně jakž-takž přiblížíme mnou vyčleněnému objekt. Ještě pár dní a budeme na jeho hranici. Ostatní mohou poznat moji nervozitu, jelikož jsem o hodně zrychlil tempo a intervaly mezi přestávkami jsou delší. Náhle uslyším kroky. Velice tiché a vzdálené, ale jelikož mezi námi v tuto chvíli panuje ticho, jsou slyšet. V tu dobu si ho také nejspíše všiml Hibary. Možná o pár chvil dříve. Přeci je... běžíme proti větru, takže jeho čich je velice oslaben. Náhle se ten muž probleskne pár metrů před nás a začne skládat ruční pečetě. jeho oděv je šitý podle původních Akatsuki plášťů, akorát má jiné výšivky. Po seskládání pečetí od jeho rukou vystřelí několik větších kusů krystalu. „Pozor!“ vykřiknu, čímž varuji ostatní, a toho, kdo je nejblíže, odstrčím, jelikož jsou ty střely mířené výhradně na mě. Já se jim vyhnu tak, že vyskočím hodně do vzduchu. Na to ten útočník odpoví dalším krystalem, který vyjede ze země pode mnou. To už ale čekám, jelikož mám aktivovaný sharingan. A tak vytvořím stínový klon, který mě čapne a odhodí mě daleko mimo krystal. Letmo se pousměji nad svým zjištění.Podle prasklin kolem krystalu v zemi je jasné, že krystal vyjel ze země. Tudíž ten ninja kombinuje Doton a neznámí element a vzniká Shouton. Yosh! To je dobrý začátek... pomyslím si, ale na více není čas, jelikož už po mě letí kunaie s výbušnými lístky a já uhýbám stejným způsobem, jako tomu minulému útoku. MH: Každý z vás si jistě v tomto příspěvku najde to, co je pro něj podstatné. Sui a Sakumo jsou teď odhadem asi deset či patnáct metrů od vás a zatím se pouze oťukávají. Ale každým momentem se vzdalují. Pohyby Fugaka jsem nepopisoval, jelikož nevím, co jako hráč chce hrát, takže v tom mu nechávám volnost a také možnost prvního příspěvku. Vždy, když někdo z vás napíšu útok proti jinému hráči, tak ten bránící se hráč nejdříve napíše pohyb či techniku, kterou se brání a já to následně vyhodnotím. PRvní příspěvek má Fugaku. |
| |
| Setkání: Jakmile Sui odběhne tak se pro sebe trochu ušklíbnu. Ať je ten maník, kdo chce, tak proti Suiovi nemá šanci, sharingan není schopen kopírovat Kekkei Genkai... Vyvolám znovu vrány a rozmístím je po okolí tak, abych měl na celé bojiště pohodlný výhled. Vrány se drží vysoko ve vzduchu, aby byly jistojistě mimo dosah nepřítele - 50 metrů je ideální výška. Jejích úkol je znemožnit soupeři mě jakkoliv zaskočit nějakým útokem pomocí klonů ze strany a zajišťovat mi stálý přehled o dění na bojišti. Já pokračuji volným tempem a dorazím na "bojiště" ve chvíli, kdy si Sui a ten chlápek již spolu perou naplno a vzdalují se od ostatních. Rozdělení jejich "týmu" tedy vyšlo... nyní se do toho vložím já... Zastavím se asi na vzdálenosti 20 metrů od nich a sundám si klobouk s rolničkami. Tak fajn ... cíl je jasný, sundat ty dva a vyřídit jí..., pomyslím si. Poté konečně věnuji plný pohled těm třem. Vzdejte se konožští shinobi a vaše životy budou ušetřeny..., řeknu jen chladným a nesmlouvavým hlasem. ...možná... Sharingany sleduji pohyby chakry v okolí a nemusím dodávat, že jsem je měl "zaplé" celou dobu. Doufám, že si matka odpustí trapné scény... rád bych to s ní skoncoval rychle. Dávám si ovšem setsakra velký pozor, aby můj pohled neulpěl ani na jednom o něco déle než na ostatních. Stejně tak ovládám nyní na maximální možné úrovni své emoce, odmítám riskovat, že neznámá jménem Hibary zase bude opakovat svoje "vidím ti do hlavy" pokusy. Jsem klidný jako pes, a chladný jako kus ledu, tak jako vždycky. |
| |
| Setkání po dvou letech Ho, takže památka z dob jeho služeb v ANBU? Docela by mně zajímalo na co ta jeho skupinka byla specializovaná, když byla tak speciální. Bohužel nemohu nic namítat proti tomu, že jde Fugakovi máma, nebo lépe řečeno nemám právo k tomu cokoliv říct, jelikož jsem to byl já kdo před dvěma lety zakryl Fugaka. Proč se k nim vůbec přidal, proč opustil Konohu, jak se zachová Toshi nebo já až jej uvidíme, a jak je teď silný? Tyhle otázky mi celou dobu cesty vrtaj v hlavě.
Po pár dnech jsme se k cíli opravdu přiblížili natolik, že nám stačí prakticky jen několik dní k jeho dosažení, bohužel napětí ve skupině pořád roste a netrpělivý není jen Sakuma, ale i já, Fugakovi máma a nejspíš i Toshi. Najednou uslyším prakticky současně s kapitánem kroky, zatímco Suri klasicky letí nad náma. Ksakru, zatracenej vítr a jeho směr, nebýt toho tak jej cítím aspoň o kilometr rychleji. Sakra je rychlej a útočí na…. Po varování od Sakumi okamžitě odskočím na stranu. Ten chlap na nás zaútočil nějakým krystalem a je i celkem dobrej, nejspíš to je ten chlap co cestuje s Fugakem, což znamená…. Dívám se na postavu v tom pošahaným klobouku a úmyslně si stoupnu před Toshiho tak, aby nemohl na něj vystartovat, bez toho aniž bych jej nechytil, či blokoval jeho rychlost, i když se to spíš zdá jako manévr aby mohl Toshi připravit nějakej útok. Tenhle den máme buď kliku, nebo k***vskou smůlu, navíc proč nad námi krouží vrány v takové blízkosti, to jejich krákání a mávání křídli mně opravdu štve. To se nad náma mračí osud či co? To je fuk, zdá se, že s náma chce ještě mluvit, či říct jenom pár slov. Tak se máme vzdát? Vypadá to, že si pořád skoro stejný namyšlený trouba jako tehdy, nebo tentokrát máš i sílu k doložení těch svých keců Fugaku? Shiko Fugaku, promiň ale sám určitě víš, že se nevdáme jenom kvůli tvým slovům. Máme za úkol tě přivést zpátky do Konohy, jelikož jsi už asi dva roky veden jako pohřešovaný a konečně jsme tak nějak zjistili tvou polohu. Zajímá mně teď však jenom jedna věc, co máš za cíl, že jsi se nevrátil zpátky do Konohy? Mluvím schválně tak aby pochopil, že si nevymýšlím a navíc mně opravdu zajímá ten jeho důvod opuštění Konohy. Mezitím co mluvím jenom sjedu rukama ke svým tomfám, abych je měl v případě obrany okamžitě po ruce. Pokud Suri zjistí náhodou(velice malá šance) nějakou zvláštnost na těch nách tak mi to přiletí říct, pokud ne tak se stáhne do dostatečné vzdálenosti jako vždy. |
| |
| Pokec před bojem: Bláblábláblá... ach jo, zase ohraná písnička všech těch pitomejch parodií na svět shinobi, zrovna když jsem doufal, že někdo jako Hibary, bude trošku... trošičku víc nad věcí... hmm... ale co pak? On se nám zajímá o důvody? ... hmm... možná bych o tom neměl mluvit, ostatně není proto důvod a jen to o mě leccos prozradí... ale co... jen ať to ví, jen ať to všichni vědí... Jakmile skončím, tak ho propíchnu pohledem sharinganů a promluvím chladným hlasem: Když už, tak jsem UCHIHA Fugaku..., řeknu jen klidně a poté pokračuji: Sice ti je hovno do toho co a proč dělám, ale budiž - vysvětlení se ti dostane. Vlastně mi chvíli trvalo, než jsem si sám ujasnil co chci a co nechci dělat. Na jedné straně krev Uchihů, na druhé straně život co by nicka se jménem Shiko. Měl jsem na výběr. Žit jako bezejmenný Shiko Fugaku, který nedosáhne ničeho jiného, než to že s nějakým patetickým pokřikem padne za Konohu, nebo v lepším případě dožije jako nicka důchodu a nebo... A nebo rozhodnout se stát se NĚKÝM - Uchihou. Přesněji řečeno - Obnovitelem klanu Uchiha. Můj cíl je... obnovit klan Uchiha a to samozřejmě mimo Konohu, která s ohledem na svou historii a vztah k našemu klanu nemá právo požadovat, abych zavázal svou přísahu jí. Konoze věrnost přísahal ostatně nějaký Shiko Fugaku, ne UCHIHA Fugaku, takže - jak to jen říct - Konoha dle mého názoru nemá žádné právo mě chtít "zpátky". A proč jsem odešel? No... ve vesnici žádná síla není, skutečná síla leží jinde a já si pro tu skutečnou sílu šel a musím říct, že jsem byl již zčásti velmi úspěšný... a již brzy své snažení korunuji ziskem ještě větší síly a moci. Mým cílem je stát se nejsilnějším ninjou - ne shinobim, služebníkem nějaké patetické vesnice - na světě. Ne kvůli slávě, ale kvůli tomu, aby se již nikdo nikdy nepokusil vztáhnout ruku na můj klan - lidově řečeno - zabiji každého, kdo bude pro mě a můj cíl představovat hrozbu. Chápeš? ...ne nechápeš, ty vlastně nevíš co je to mít odpovědnost ke svým předkům a ke své historii. Nemáš... původ. A to nemyslím teď jako urážku - ale původ, není jen privilegium, ale také soubor povinností. A mezi mé povinnosti - pokud jsem Uchiha - patří obnova klanu a to se vším co k tomu patří. Teoreticky bych měl ještě zajít do Konohy odkráglovat Hokageho, abych pomstil smrt mého strýce, ale obávám se, že dřív než se stihnu dostat na jeho úroveň, tak zemře na sešlost věkem... což... je taky dobré. Takže toliko k mému plánu... ještě nějaké otázky? Po celou dobu o matku nezavadím ani pohledem a mluvím více-méně klidně s jistým nádechem chladu v hlase. |
| |
| Střet Bez jakýkoli otázek a slov pokračuji za senseiem i Hibarym k naší aktuální misi, když v tom se najednou sensei zastaví. Já ani Hibary jsme si uvědomily co se děje teprve až ve chvíli, kdy nás sensei varoval. Cože ??.....kdo by nás chtěl napadnout právě tady ??...zatraceně... Kupodivu mi stačí, když udělám jen několik rychlých skoků stranou a tím jsem se vyhnul letícím krystalům. Hitaro se zachránila především díky Senseiovi, který jí ihned odstrčil stranou a sám odskočil někam pryč. Postřehl jsem senseie který se rozhodl bojovat proti tomu z krystalama a nás nechal s tím druhým, který si právě sundal klobouk. Díky Hibarymu jsem na něj vůbec neviděl ale teprve až když ho osloví jeho jménem, uvědomím si že je to ten Uchiha co ho hledáme. Haa...ani jsme nemuseli běžet tak daleko....takže Uchiha jo ??.... v tom případě .... Nehybně stojím za Hibarym a čekám až si to mezi sebou domluví ale stejně dlouho nevydržím stát stranou. Po té co promluví i Fugaku, se jen škodolibě zasměju a pomalým krokem se přesunu vedle Hibaryho. "Tomu ty říkáš povinnost klanu ?? Tvůj klan se zničil sám a to díky tomu, že jim nestačilo postavení vojenské policie v Konoze. Kdyby ti pošetilý blázni nebyli tak pyšní a spokojily se s tím, co mají nikdy by nevyvolali vzpouru, která je nakonec zničila. V minulosti tvůj klan i Konoha vykonala spoustu chyb s kterých by ses měl poučit ale i přesto následuješ cestu jak tvého otce, tak i cestu Sasukeho Uchihy. To akorát dokazuje, že jsi stejně hloupý a zaslepený silou jako oni. Je tolik způsobu jak vzkřísit Uchihy aniž by došlo k takovýmhle problémům, ale ty sis raději zvolil opakovat chyby druhých. Proto jsi ty i ten tvůj Uchiha klan k smíchu a pokud se nechceš dobrovolně vrátit do Konohy, budeme tě muset přinutit." Už když jsem říkal poslední dvě věty se mi ve tváři znovu objevil škodobylí úsměv a koukám Fugakovím směrem. Co si ale každý nejspíš všimne je že jsem se nikdy nekoukl Fugakovi do očí. Díky dlouhodobému dřívějšímu tréninku jak se senseiem tak i s Maito Gaiem, jsem okoukal metodu jak bojovat s Uchihy. Nestojím o to, abych byl chycen do nějakého Genjutsu a proto jsem připravený reagovat na jeho pohyby. Zatím co tam tak stojím a pozoruji Fugakovi pohyby, vzpomenu si na minulost i na Hibaryho řeč. Pokud si dobře vzpomínám, říkal, že byl Fugaku unesen a néé že utekl. To mi vážně lhal ....takže nám pořád jen a jen lže...to si s ním ještě vyřídím....každopádně za to stejně může Fugaku....má to na svědomí především on a jeho neschopnost.. |
| |
| Reakce na Toshiho: Sotva domluvím, tak skrček v plášti se začne smát a promluví. Poslouchám ho aniž bych hnul brvou. Jak si může někdo takový vůbec myslet, že něčemu z toho rozumí? A, ano... propaganda, vymyté mozky z Konohy, nic víc... Pomyslím si chladně, pokud bylo jeho cílem mě vytočit, tak se zmýlil, tohle mě vytáčí jindy a jiným způsobem, rozhodně ne ve chvíli, kdy se musím soustředit na boj. Neunikne mi, že narozdíl od Hibaryho se vyhýbá se mnou očnímu kontaktu jak čert kříží což ve mě vyvolá menší zlomyslný úšklebek. Jak ubohé, to si vážně myslí, že spoléhám na nějaké trapné triky mého sharinganu...? Jakmile skončí s proslovem tak mu jen chladně odpovím: Jsem ti směšný? Já i můj klan? Budiž - o důvod víc nebýt v Konoze. A aby bylo jasno - tak pravidla dnešního boje jsou jednoduchá. Vy mě nikam neodvlečete, protože já raději zemřu vlastní rukou než bych se nechal odvést do Konohy. Je-li mým osudem selhat ve svém cíli - pak zemřu. Nic víc, nic míň. Ale... tak mě napadá, že vy dva nemáte na to, abyste mě porazili. Jaká škoda, to bude jistě ponižující být poražen od někoho, kdo je ti k smíchu že? Pobaveně se ušklíbnu, ale nepolevuji v ostražitosti. |
| |
| Konec pokecu? Poslouchám Fugaka a potvrdí se mi dvě věci- první nejspíš opravdu zesílil a druhá pořád to je ten samý idiot. Je moc pěkný jak chce obnovit svůj klan ale z toho jakým způsobem to tu vykládá a co zamýšlí ten klan upřímně lituji, páč s takovou zas skončí špatně, možná ještě hůře. Chci mu na to odpovědět, ale jaksi Toshi pokazí náladu tím svým proslovem. Výborně, tak koho bych měl praštit prvního, Fugaka, Toshiho nebo sebe? Opravdu ten dnešní den je pořád horší a horší, to prožívám dežaví? Toshibu určitě docvaklo, že jsem mu zas v něčem lhal, ale to si se mnou nejspíš bude chtít vyřídit později, doufám. No bezva, tak teď aby se přidala do téhle komedie ještě Fugakova máma a opravdu se můžem převlíknout a hrát v nějakém divadle. Fajn Fugami teď ti něco řeknu a doufám, že tím skončí tenhle rozhovor, i když to pak bude horší. Fugaku ty říkáš, že nechápu takovou věc jako odpovědnost k mým předkům. Máš pravdu nechápu to páč podle mě nemá smysl dělat povyk kvůli dávno mrtvým, ale nemysli si že já necítím potřebu obnovit můj klan, který není bezvýznamný, byl to klan co vyráběl ty nejlepší zbraně na světě a kterého zajímal jaký je vlastně osud a pravá cesta nindži. Každý klan je podle mě si sobě roven, protože v každém jsou jiní lidé, pravidla a cíle. Pravda můj klan se by nejspíš nevyrovnal tomu tvému v přímém boji, což ale neznamená, že by dokázal ten tvůj porazit ten můj v naší specializaci, dokonce byste ani nedokázali naši činnost pořádně zkopírovat, páč mi do ní dávali celou svou duši. Já svůj klan chci obnovit, ale uvědom si jednu věc, klan vzejde z jeho zakladatele, či znovuzakladatele a bude nést právě úmysly, činy a vůli jejího tvořitele. Já zatím nejsem někdo kdo má právo založit takový klan, proto nerozhlašuji takové věci, protože chci svůj klan vybudovat do takové podoby za kterou se nemusím stydět. Navíc pokud obnovíš svůj klan do původní sláva bude to akorát další tragédie. A co se týče hokageho, podle mě je to úžasný člověk, který trpí ztrátou jednoho člena tvého klanu a na jeho úroveň se možná dostaneš možná až budeš tak z půlky starý jak on, i když si Uchiha. No to je už ale fuk, je to tvé rozhodnutí a já tě za něj soudit nehodlám, bohužel za co tě musím soudit je smrt jednoho našeho člena před dvěma lety. Vzpomínáš na Yoa, tehdy zemřel, za to tě mám právo a povinnost soudit. Uznávám nejspíš si zesílil za ty dva roky, ale já také již nejsem stejně silný jako tehdy, kromě toho, že máme početní převahu a ty tu dnes rozhodně nezemřeš, páč utéct před svými činy je nanejvýš zbabělé a navíc si mluvil něco o povinnosti vůči předků, ne? Od toho utečeš taky svou smrtí? Tímto končím náš rozhovor, jenom doufám, že Fugakova máma nám spíš pomůže jej chytit a nebude se plést do cesty. Sakki, připrav se páč asi budu potřebovat tvou pomoc. Jak myslíš, prostě mi dej pak signál. Vyndám své tomfy a zaujmu postoj, ze kterého mohu jít jak do obrany tak do útoku, ale spíše čekám, že udělá první krok někdo jiný, pak buď bráním, či útočím. Všechny smysli mám aktivované, ale dávám si pozor na čich, ještě teď mám v paměti ty jeho smradlavé bomby, pokud mne uvrhne do genjustsu, snažím se jej na chvíli zdržet abych dal šanci ostatním jej dostat a pak se z ní dostanu Sakkiho pomocí. |
| |
| Pokec Znuděně poslouchám Fugaka a přitom si ho prohlížím pohrdavým pohledem. Sem tam se kouknu na jeho divné Sharingany ale většinou stejně jen koukám jeho směrem a snažím se postřehnout jakoukoli zvláštnost. Prosím...prosím... dej mi záminku tě zabít....nebudu ani chviličky váhat... Už ani nevěnuji pozornost Hibarymu, protože se mi hodně odcizil tím, co udělal a především tím že se mi o tom ani nesvěřil. Myslel jsem, že jsme přátele, ale něco takového si přátelé nedělají a kord když právě pro toho kluka jdeme. Zatraceně ....Hibary....ty pošahanej blázne.....měl si mi o tom říct...už dávno bych vyrazil pryč z Konohy abych tohohle bastarda zabil a zabránil mu zesílit....teď aby, jsme se s ním utkali.. Chvíli si tam povídají mezi sebou ale jen do té doby, než mě přejde trpělivost a provokativním tónem promluvím na Fugaka. "Na někoho kdo o nás neví skoro nic, si dost věříš Uchiho. Tal dost keců a pojď nám ukázat tvojí sílu. Nebo jediný co umíš je stěžovat si na ostatní a mrkat očky." Provokativním gestem naznačím aby šel na mě plnou silou a potom se připravím do bojové pozice. Sleduji jeho ruce ale i nohy a snažím se reagovat přesně podle jeho pohybů, takže ačkoli půjde kamkoli já bych se měl vykrýt. Bla bla bla....toho šmejda nepřemluvíme tak do toho .... |
| |
| Boj začíná - mami těš se! X-D Vyslechnu bez hnutí brvou Hibaryho a pak též Toshiho. To jsou zase žvásty... Ušklíbnu se a odpovím Hibarymu: Pokud nebudu vás dva porazit, tak nejsem hoden toho obnovit klan, pak je lepší smrt. A krom toho - do vesnice, která vyhladila můj klan se nevrátím. Hokage je senilní kretén, který doufám brzo chcípne! A co se týče posledního - nezajímá mě kdo zemřel či nezemřel kvůli mému odchodu, kvůli Sakumovi Hatakemu zemřel Rukito Hyuuga! Jak si takoví zmetkové bez původu troufají soudit mě? He?! Ale dost keců... chcete smrt - dostane se vám jí, servítky si brát nehodlám, ani s váma dvěma, ani se svou matkou, ZABIJU VÁS VŠECHNY! Ten závěr pronesu s vykříkem a poskládám pečetě: Doton: Ookii Hebi Ze země pod Hibarym, Toshim a mou matkou vyrostou pokaždé dva kamenní hadi, kteří se je pokusí omotat a tím znehybnit. Sbohem Hibary, sbohem matko! Zkoncentruji chakru do nohou a vyskočím prudce do vzduchu, za letu poskládám pečetě a provedu: Katon: Hoenka Vypálím z úst tři velké ohnivé koule (každá je silnější než běžná Katon: Goukakyu no jutsu) na každého jednu. Jelikož by měli být spoutaní (omotaní) kamennými hady, tak by je to mělo zasáhnout a spálit. Samozřejmě si ověřuju stále jejich pozici ze zorných úhlů mých vran a pokud se z toho některý z nich dostane a pokusí se o protiútok, tak provedu Kawarimi a pokusím se získat dostatečnou vzdálenost pro další kole boje. |
| |
| Uchiha Fugaku - vyhodnocení (Hitaro Shiko) Doton: Ooki Hebi; Katon: Hoenka: Podařilo se ti ji spoutat , ale had ji pořádně neobepnul, takže se z něho rychle dostala ještě před tím, než dopadl ohnivý útok (54%;29%) Tvůj útok se jí také částečně podařilo oslabit pomocí techniky: Suiton: Mizurappa //Ostatní ještě napíšou typ své obrany (jak reagovali, když je hadi spoutali, jako že spoutali, a já to potom vyhodnotím). |
| |
| Konečně boj Poslouchám Fugaka který zřejmě odpovídá jak mě tak i Hibarymu a při poslední větě se usměju. Pochopitelně se mi zdá ta představa o porážce komická, když jsme v přesile, ale především jsem potěšení, že se nám ho podařilo alespoň trochu rozčílit. Jen ať se ten blbeček pořádně nasere....ztratí koncentraci a pak ho vyřídím...v tom mě nezastaví ani Hibary.. Mezitím se nás Fugaku pokusil znehybnit a na to reaguji celkem instinktivně. Rychlým úskokem se snažím zbavit jak hadů, tak i ohnivého útoků od Fugaka. Pokud by se mi to náhodou nepodařilo, použiji Mizu Kawarimi ale jelikož jsem asi nejrychlejší ze skupiny, měl bych se oběma útokům vyhnout. Sbohem matko ?? sbohem Hibary ?? ....a mě žádné sbohem nebude jo? ....asi mě dost podceňuje...to je dobře... Tak i tak se z obou útoků vymotám celkem snadno a hned po té co tak udělám, hodím po Fugakovi několik shurikenů. Nehodlám zjišťovat, jestli jsem ho strefil ale podle dýmu a zvuku využil techniku Kawarimi. To je pro mě jasné znamení že mam na nějakou chvíli čas a tak složím pečeť na mojí techniku. Kirigakure no Jutsu (Technika Skrytí v Mlze) Je mi jasné že jediný kdo se v téhle mlze umí pohybovat jsem já i Hibary a proto se jediným skokem přesunu k Shiko. "Shiko-san zatím se do boje nezapojujte, ta mlha může být naše výhoda." Promluvím na Shiko tichým hlasem tak aby to slyšela jen mě, a hned potom promluvím o trochu hlasitěji. "Hibary, vyřiď toho zmetka a nehraj si tady na velkého kámoše zatraceně." Z mého tónu jde jasně vyčíst, že už mam toho zachraňování nějakého spratka až až. Když o to nestojí tak ať si trhne nohou, zmlátíme ho a dovezeme do Konohy násilím. Nejspíš mě Shiko poslechne, jelikož je velmi malá pravděpodobnost že se dokáže pohybovat v takové mlze. Právě teď spoléhám na Hibaryho a na jeho smysly, který mu poskytují značnou výhodu v identifikování pozice nepřítele. Tak už pohni tím zadkem a něco dělej Hibary......on tě šetřit nebude....proč to tedy děláš ty ?? |
| |
| soukromá zpráva od Hyuuga Michiru pro I když se občas chovám jako slabá dívka, mám poměrně silný charakter. K pláči mě dohání akorát moje přílišná schopnost přemýšlet do hloubky, jinak se i celkem zvládnu ovládat. A proto Hibaryho pustím, když připomene, že by měl jít. Znovu mu pohlédnu do obličeje a poslouchám i zbytek toho, co říká. "Tak dobře, ty hrdino, ale hlavně na sebe dej opravdu pozor, ať tě nemůžu nařknout, že planě slibuješ." V očích mi pobaveně zajiskří a usměju se. Svým způsobem ten polibek čekám, takže akorát jenom přivřu oči a i se usmívám. Možná se chová trochu lehkomyslně, nebo tak nějak.. Nevím, povzneseně. To se mi na tom líbí, že on není žádný slaboch, a i když nejsem ráda, že odchází, tak se nám nemůže stát, abychom tu měli zas až takový doják, brečení při loučení a tak. Mám za to, že mnohem zábavnější pro oba bude, když to bude jiskřit. Když v tom vztahu bude energie, což je krom zábavy dle mého i přijatelnější. Romantika je fajn věc, ale musí být v rozumné míře, protože pokud se přehání, prostě zmizí. Lidi nevydrží donekonečna zasněné hledění si do očí. Takové chvilky jsou fajn.. Ale radši budu za vzájemné škádlení, pokud jde o rozhovor, a v podstatě chování jako mezi normálními přáteli.. Až na zvýšenou vzájemnou starost a možné milé něžnosti, polibky, sem tam nějaké romantické oslovení.. "Hlavně asi nebudeš moc mít na výběr, ohledně těch suvenýrů.. Předem upozorňuji, že Fugakova hlava mě neuspokojí, nejsem princezna doslova, a on není drak, aby mě to uctilo," rozesměju se, když se nakonec Hibary vzdálí a pak ještě imaginárně smekne klobouk, přičemž trošku zakroutím hlavou, s úsměvem na rtech. Asi to nebude znít libě, když řeknu, že mi připadá trošku potrhlý.. Ale divné bude, pokud řeknu, že právě to je možná to, co mě přitahuje. Prostě ho to dělá zajímavým, mě to přijde zábavné, a o to snad jde, bavit se! Přece vztah není jenom o tom aby to všechno zařizovaly lidské pocity, které mě náhle přesvědčily o tom, co doopravdy chci.. Zůstanu stát na místě, u zábradlí, a sleduji místo, kde očekávám, že se ti tři objeví. Stále se o ně bojím, o Hibaryho nejvíce. Ale uklidnil mě a už to cítím trochu povzneseněji. On to přece nemůže nezvládnout, je to on, Hibary - chan, a je skvělý! Páni, bylo to super. Nikdy dřív by mě nenapadlo, že.. Ale v tu chvíli, co byl tak blízko, vypadal tak úžasně sexy! Spokojeně se usměji, když vidím tři obrysy rýsující se na pozadí zapadajícího slunce. Oni to zvládnou. A vrátí se, ať už udělají to, co chtějí, či ne. |
| |
| Boj, moje součást života Fugaku naše „moudra“ jak se nepřímá a pořád si drží na uších tu svou najivitu, tedy tu svou blbost. Opravdu nad ním jsem měl snad zlomil hůl s přesvědčováním hned na začátku. Tak Yoova smrt tě nezajímá a pak nám tu omýváš jak zemřel Rukito? Opravdu ty jsi furt sobec a idiot, takže jak to vypadá tak ti budu muset ten rozum vmlátit do hlavy. A to rozhodně bude bolet. Jinak ale doufám, že jej Toshi naštval tím správným směrem a udělá nějakou zásadní chybu, pak mu vrazím touhle pěstí pořádně na solar, až nám ukážě co celý den jedl. No to snad, zase hadi?! Jakmile mně ti hadi začnou omotávat tak pustím nějakou chakru do tomf a rozdrolím jejich hlavy pomocí nich na prášek, takže by mně měli přestat omotávat, když to nevyjde provedu rychle kawarimi nebo se je pokusím zničit mou hrubou silou. Jakmile se dostanu z jejich sevření před ohnivým útokem použiji jako únik kawarimi, abych se dostal do bodu, kdy mi můj čich bude k užitku a ukryji se mezi stromy. Taky, co má bejt tyhle útoky? Jak je vidět, tak si ten svůj sharingan trénoval opravdu tvrdě a zkopírovals určitě dost technik, ale jak jsem ti řekl duši v technice zkopírovat nemůžeš, a proto tvoje útoky nikdy nepřekonají originál. He?Toshi dělá mlhu a podle jeho pachu se pohybuje směrem k Fugakově mámě. Tahle mlha nám bude k užitku jen chvilku, páč ten mizera ví jak ji přerušit, už to udělal v minulosti (viz Fugaku vs Sakki). Fajn, myslím, že asi udělám to co si Toshi přeje, půjdu na něj naplno i se všemi podrazy a technikami, jenom prosím nikdo z vás se mi nepřipleťte do cesty. Mezitím co panuje ticho díky mlze nastražím pár pastí s výbušnými lístky a nějaké dráty. Snažím se toho nastražit co nejvíc, dokud neucítím Fugaka, nebo on nějak nezrušil mlhu. Pak po něm na uvítanou hodím pár kunaí s výbušnými lístky(pokud ale bude moc blízko ostatním, či bych je mohl nimi trefit, použiji bez lístků, či falešné lístky), pak udělám tři obyčejný bunshiny, jednoho nechám se skrýt v zadu(aby si myslel, že toto je originál) a s ostatními útočím přímo na Fugaka. Moc si nemysli, zabránit vzniku tvého klanu se dá i jinak než smrtí(ruční kastrace), a pokud mně dnes opravdu naštveš, tak ten způsob použiji. Tehdy jsem tě kryl, páč tys mi pomohl k lepšímu životu, dokonce jsem lhal i lidem kteří mi jsou nejdražší, ale teď máme vůči sobě čisté skóre. Tak se ukaž.! |
| |
| Boj - kolo druhé: Po použití kawarimi jsem opět na zemi a mám dostatečný odstup od nepřítele. Všimnu si, že te ten v tom plášti použil techniku Kirigakure na což nijak nereaguji. Má tvář je chladná a teprve, když mě zakryje mlha, tak si neodpustím malý úšklebek. Takže se snažíte dostat se mi na tělo? Jaká je asi jejich strategie? Tuhle techniku prohlédne jen a pouze byakugan takže pokud budu předpokládat, že ten v tom plášti není Hyuuga, tak ta technika omezuje i jeho. Nejspíš plánuje použít Hibaryho čich a další zostřené smysly, aby se mi v mlze dostali na tělo a poté mě vyřídili pomocí taijutsu, nebo něčeho takového. Hmm... jsou tak neoriginální, každý hlupák co ví něco o sharinganu by použil právě tuto techniku a jen hlupák se sharingan by nevěděl co s tím dělat. V minulosti jsem se naučil tuto techniku rušit, ale... tentokrát to neudělám, ba právě naopak - otočím jejich vlastní strategii proti nim, teď to začne být zajímavé. Provedu Kage Bunshin no Jutsu a stvořím jednoho stínového klona, který dostane 1/5 mé vlastní chakry. Já sám ještě v téměř tu samou chvíli použiji Moguragakure no Jutsu a zmizím v zemi mimo dosah všech jejich smyslů. Tak dobře prckové - teď se uvidíte kolik sraček máte v hlavě! Stínový Klon: Zůstane nehnutě na mé pozici a použije techniku: Ninpo: Chouuju Giga přičemž urychleně vytvoří 20 kreseb malých myší, které rozmístí kolem sebe kvůli detekci nepřítele. Myši fungují jako jeho prodloužené smysly a jejich cílem je včas informovat klon o pozici blížícího se nepřítele. 14 myší vytváří "detekční pásmo" kolem klonu a 6 myší různými cestami zamíří k pozici (poslední známé) mé matky, kterou se pokusí vyhledat a jakmile se tak stane, tak jí budu "nenápadně" sledovat - její chakrovou stopu. A také udělá ještě jednu věc: Sumi Bunshin no Jutsu - vytvoří dvojici atramentových klonů, které jej mají bránit. Záměr je jednoduchý. Už dávno vím, že Hibary dokáže identifikovat mé atramentové klony a rozeznat je od originálu, ale ani v nejmenším nemůže rozeznat od originálu Kage Bunshin (ten je zcela identický včetně všech pachů atakdále) takže mým záměrem je, aby byl přesvědčený, že Kage Bunshin je originál, který je bráněn dvěmi atramentovými klony, kteří jej budou bránit proti taijutsu útokům a to buď klasicky, nebo je použije jako "živý štít". Kage Bunshin je sám o sobě nejdůležitější, protože představuje návnadu nastrčenou Hibarymu - respektive každému, kdo se pokusí jej napadnou nablízko. (O Toshiho útocích nic nevím, takže předpokládám, že nablízko půjde Hibary.) Nejprve s útočníkem svedou boj atramentové klony a jakmile je překoná (či případně oba překonají) a dostanou se na vzdálenost 0-2m od stínového klonu, tak ten namísto jakékoliv obrany jen složí pečeť a provede techniku Bunshin Bakuha díky které exploduje v silné (A-rank) explozi. Na krátkou vzdálenost je schopná tahle technika bez obtíží zabít člověka (viz anime 80-81) a i když třeba stihne soupeř se stáhnout ze vzdálenosti 0-2 metry (což je "deadly" vzdálenost) tak utrpí těžká zranění explozí. Originál - já: Já se zatím podhrabávám pod zemí ve směru mé poslední známe pozice matky a vyčkám na zničení stínového klonu a tím pádem deaktivaci všech atramentových technik - jakmile se na mě přenese veškerá zkušenost stínového klonu (i všeho co ovládal) tak se vyhrabu za zády své matky (a pokud je tam i Toshi) a Toshiho a použiji neprodleně: Kuroshouheki: Yomi no Fuuin Sebe, matku (a možná) i Toshiho uzamknu do bariéry do které se nedá zvenčí na žádný pád dostat a skrze, kterou neprojde žádná technika. Uvnitř bariéry zruším mlhu pomocí techniky: Katon: Ryuubi Tato technika vyvolá za matkou (či pokud tam je Toshi) či mezi matkou a Toshim obrovský ohnivý dračí ocas a následným pádem (ocasu) a explozí (B-rank ohnivá exploze) rozptýlý mlhu a možná i mé soupeře uvnitř bariéry. Já se jen ušklíbnu a z podzemí vyvolám Kaemona a jako krytí mu vyvolám onoho strážce feudálního pána co používal doton. Prozatím nezaútočím a jen řeknu (nevím zda v bariéře je chycen i Toshi či nikoliv, tohle je prostě univerzální, pokud tam není chycen - řekne PJ - tak samozřejmě poznámky adresované jemu nejsou proneseny): Zdravím matko. Musím ti poděkovat, že jsi přišla - ačkoliv jsem doufal, že budeme mít soukromí - chci udělat jednu věc... teda nechci, ale musím... která mi zajistí sílu dostačující na obnovu klanu. Jak sama vidíš ovládl jsem mocnou techniku, která mi umožňuje vyvolávat otisky těch, které jsem již vlastní rukou zabil a použít je uvnitř této bariéry k boji. Vím, že jsi suitonový typ, takže tady s joninem z Písečné - s Kaemonem - to nebudeš mít až tak hrozně těžké. Naopak tady s tím druhým maníkem nejspíš ano. Podívám se na Toshiho (pokud tam je) a řeknu jen chladně: Říkal jsi, že jsem ti k smíchu - já i můj klan. Budiž... ale dovol abych tě seznámil s jedním faktem. Já věřím v obnovu svého klanu natolik, že zabiju teď a tady vlastní matku - jedinou osobu, kterou hluboce miluji - abych získal další sílu. Nemáš ani ponětí jak mi tahle věc rve srdce, ale... co bych byl za obnovitele, kdybych nepřinesl žádnou oběť? Musím mít sílu Mangekyo sharinganu - další úrovně sharinganu, kterou ovládali v minulosti jen čtyři lidé - Izuna Uchiha, Madara Uchiha, Itachi Uchiha - můj otec a Sasuke Uchiha - můj strýc - je to úroveň, která je již natolik vysoká, že mi zajistí sílu pomocí, které dokáži bojovat na úrovni Kagů - výměnou za život mé matky a můj vlastní pocit ztráty. Je to směšné? Možná pro někoho jako jsi ty... ale pro mě ani v nejmenším. Otočím se zpátky k mámě a jen chladně řeknu: Mami... dala jsi mi život... a nyní mi dáš i jeho smysl... jen se silou Mangekyo sharinganu mohu obnovit klan... bez ní jsem nic, a kdybych nebyl schopen přinést tuto oběť ... zůstal bych bezejmenným Shikem a nestal bych se Uchihou... tohle je má závěrečná zkouška na cestě na kterou jsem nastoupil. Pokud tě dokáži zabít... již nebudou existovat žádné limity a klan Uchiha dostane skutečně šanci na vzkříšení... odpusť mi to jestli můžeš... Jakmile skončím, tak jen přikáži Kaemonovi a onomu "dotonovému" strážci feudálního pána, aby zaútočili na mou matku a (pokud je uvnitř bariéry) Toshiho. |
| |
| Fugaku Do bariéry se ti podařilo chytit pouze matku. Toshi byl moc daleko od ní a ona je přednější. Tvůj proslov přetrpí se slzami v očích. „Stal se z tebe zrůda!“ zařvala, když jsi skončil, tak, že tě to na chvíli ochromilo a ti dva vyvolanci se přestali hýbat. „Tvůj původ ti zastřel mysl, Fugaku! Dobrá, jestli máš pocit, že ti moje vražda zajistí legendární Mangakyou Sharingan, budiž. Ale zadarmo ho nezískáš! Nejsem tak slabá, jak si myslíš. Mohla bych tě i zabít! ale na to nemám srdce. Nemám srdce na to, zabít jedinou osobu, kterou na světě miluji Na to opravdu, na rozdíl od někoho, nemám žaludek. Ale, když si opravdu myslíš, že jsi ten, kdo Uchihy obnoví... budiž. Ale zadarmo sílu nezískáš...“ na chvíli se odmlčí a vytáhne dva kuanie, akorát jejich rukojeť je o dost širší. „Fugaku... ne synu! Tento okamžik si dobře zapamatuj. Vzpomeň si na něj, až budeš prožívat radost, až budeš prožívat smutek, až budeš umírat. Teprve po těchto situacích poznáš, zda si udělal správnou věc. Budu ti z nebes držet palce...“ dodá ještě a se slzami v očích po tobě ty dva kunaie vrhne. Těsně než k tobě dorazí uvidíš, že kolem nich jsou omotané svitky. Mezi tím má tvoje matka pod sebou rozložený další svitek. Složí dvě pečetě a dupne. Ze svitků, všech tří, se najednou vyhrne obrovské množství vody. Jelikož skrz bariéru nic neprojde, během pár sekund stojíte všichni na hladině malého jezera. Má hloubku pět metrů. Hitaro zatím čeká s rukama připravenýma. |
| |
| Bariéra - s matkou: Mamka brečí a mě z toho není vůbec do skoku, asi tak se to dalo popsat. Její proslov mnou dost otřese - jak by taky ne - klesl jsem sice "dost hluboko", ale pořád ne dost na to, abych ztratil emoce a přerval všechna pouta. Ona si snad myslí, že je to jednoduché... Potom, řekne, že by mě i "zvládla zabít", to mě trochu "pobaví": Tak o tom dost pochybuju..., pomyslím si na okamžik zase arogantně, ale to už po mě vrhá kunaie, na kterých jsou nějaké svitky a v nich je. Voda? Chvíli mi to trvá pobrat, protože vím, že matka by mohla snadno tady vytvořit hodně vody tak, že by jí zkrátka "vyzvracela" z úst (Kisameho technika). Šetří si chakru... zdá se, že to bere hodně vážně..., pomyslím si klidně a ustabilizuju svou polohu na povrchu vody, kde jsem já i Kaemon a ten dotonovej strážce feudálního pána. Sleduji matku s chladným výrazem, ale i přes onu kamennou masku a ledový výraz v očích mě prozradí slzy, které mi stečou po tváři, už se neudržím a začnu na ní křičet: Sklapni sakra! To si myslíš, že je to tak jednoduchý??! To si myslíš, že jsem tě sem přišel chladnokrevně zabít?! Sakra! Mangekyo sharingan vyžaduje oběť! Musíš zabít někoho kdo je ti blízký, někoho koho miluješ aby to mělo význám! Jen tak... když přerveš citové pouto a budeš mít na rukou krev toho, koho jsi měla ráda... jen tak můžeš získat Mangekyo sharingan! Hlas se mi zlomí, já brečím a moje slzy kapou na hladinu jezera. Ksó! Sakra proč je to tak těžký?! Do háje proč?! Snažím se získat zpátky ztracenou kontrolu, ostatně i tak se musím soustředit na bariérovou techniku a zvolna mi ubývá chakra - takže nemůžu tohle protahovat donekonečna. Narovnám se a pohlédnu jí do očí, stále mi stékají slzy a trochu se třesu, když začnu ne zcela vyrovnaným hlasem pokračovat: Musím obnovit klan... je to moje povinnost... Konoha Uchihy vyhladila... mého otce na to zneužili a mého strýce zavraždil Hokage... to si myslíš, že je to sranda?! Rokřiknu se zase: To si myslíš, že je to moje sobeckost, že si chci sehnat Mangekyo sharingan a bezúčelná touha po síle?! NIKDY! Bylo mi tisíckrát líp, když jsem nebyl Uchiha, možná i milionkrát... ale... neměnil bych ani za nic... tohle je OSUD, můj OSUD a já musím obnovit klan. Musel jsem odejít z vesnice a žiju mezi zkurvenými kriminálníky a dělám věci, které nejsou ani trochu fajn - jsem sám a navěky sám budu - dokud neobnovím klan! A teď ... teď musím zabít tebe... a žít jako vyhnanec přičemž si celý život budu tvou smrt vyčítat! A taky... Mangekyo sharingan mi sice poskytne sílu dostačující k obnově klanu, ale dřív než se dožiju padesátky tak budu úplně slepý, protože ty oči se sami zničí! Získám jen dočasně dost moci, abych mohl obnovit klan a chránit ho, dokud neodroste nová generace...! Tohle jsou fakta, musel jsem, musím a budu muset celý svůj život přinášet oběti, abych mohl obnovit klan a dát mu naději na budoucnost! Abych obnovil to co mí předkové zničili! Copak to nechápeš?! Pro mě to není sranda sakra! A už vůbec to není lehké ... a... ani nevím zda to dokážu...! Zabít tebe..., hlas se mi na chvíli zase zlomí a já jen zvolna sbírám síly, abych to mohl dokončit, když se znovu ovládnu, tak jen tiše řeknu: Ani nevím, zda tě dokážu zabít... jsem si jist, že jsem silnější, a že kdybych byl bezcitný a ty jsi nebyla má matka, tak to vyřídím během pěti minut... ale takhle... nevím zda to dokážu dokud se o to nepokusím... Dokončím a konečně se definitivně ovládnu přičemž si setřu z tváře slzy. Dnes jeden z nás dvou zemře... buď ty... a nebo já, tahle technika stejně nic jiného nedovoluje... a nedá se odvolat... |
| |
| Boj s klony Naštěstí jsem měl dost času abych si všechno připravil, pár pastí s výbušnými lístky, které mohu použít i jako kawarimi, dál jsem si připravil pár kunaií s výbušnými lístky a pár kunaií spojenými drátem(asi jeden metr dlouhý). Situaci pak zkontroluji čichem a zjistím, že Fugaku zas otravuje s těma jeho omalovánkami. Určitě víš, že tě i bez toho poznám mezi nimi, ale mám tu celkem sedmnáct pachů. Jeden patří originálu, dva velké asi klony a co těch zbylých čtrnáct malých? Sharingan je slabý proti téhle technice, takže nejspíš vymyslel jak se proti ní pojistit, moment tehdy když bojoval se Sakkim použil k vystopování mně ty myši. Velikost jejich pachu i souhlasí s myší, takže to budou nejspíš ony, ale tehdy si Sakki myslel, že musí se vrátit k němu aby podali hlášení, ale on jej stejně našel jako prvního, takže je s nimi nějakým způsobem spojen. No nic se nedá dělat, budu jej muset vyřídit z téhle vzdálenosti. Nejdříve udělám obyčejného bunshina, kterého pošlu jako návnadu napřed a když bude dost blízko u jeho klonů, tak využiji toho, že mi dělá slepé místo a hodím mu do zad dva kunaie s výbušnými lístky, další výbušné lístky dopadnou k myším. Pokud mi to vyšlo a Fugakův stínový klon byl dost blízko těm ostatním, tak ztratím jeho pachovou stopu a mně dojde, že to byl jenom stínový klon, pokud jsem s výbušnými lístky uspěl aspoň tak, že jsem zrušil ty dva klony, nebo neuspěl vůbec, tak rychle skočím co nejblíž k němu s již připraveným kawarimi(jako náhradu použiji jednu ze svých výbušných pastí) a v dostatečné blízkosti jej použiji(tak klidně dva až tři metry by měli stačit). Uvidím pak ze svého úkrytu nejspíš trochu větší explozi(hádám že Fugakůch klon použije tu výbušnou techniku a mně až teď dojde, že to byla past se stínovým klonem(jiný by nevytvořil pach). Pokud mi nic z toho nevyjde, pokračuji v boji s jeho klony, ale díky těm výbuchům se rozestoupila mlha a já vidím, kde opravdový stojí a nejspíš i něco zaslechnu něco z jejich proslovu. Pokud mi vyjde, že zničím jeho klony, tak utíkám směrem k nim(Fugaku, Toshi a Fugakova máma) a zkouším zda něco projde tou bariérou dovnitř, bohužel neúspěšně a také vyposlechnu i větší kus jejich rozhovoru. Sakra, co to je bariéru? Opravdu plánuješ zabít svou matku kvůli síle? Proboha jaký debil se z tebe za ty roky stal? K čertu s tím tvým snem, ty nejsi záchrana toho tvého namyšleného zbožňovaného klanu, ty jsi jen počátek z dalších jejich ostud a utrpení. Je jedno, kde se ten klan usadí, nakonec je zas stihne stejný, ne-li horší osud. Křičím na Fugaku, ale pak se obrátím na Toshiho(který jistě někde stojí. Nevím co je zač tahle bariéra, ale pokud ji nějak zrušíme, tak můžem zachránit paní Shiko, páč ona toho idiota nezabije a možná ani neporazí. Toshibo názor. Hele, vyříkáme si to později, ano, ale máš pravdu, že jsem to neměl tajit a teď nevíme vůbec jak tuhle bariéru zrušit. Nějakými pokusy se akorát oslabíme, takže potřebujeme někoho se zkušenostmi Sakumu! Tvoje techniky vůbec nezná, tak ho tu hlídej než přivedu kapitána, fajn? Po té se rozběhnu k místu, kde zmizel kapitán s tím krytalákem a stopuji jej(ať už čichem či známkami boje), po té co je uvidím nejdříve zanalizuji jak to vypadá, ale stejnak se snažím aby mně ani jeden z nich neviděl, nebo maximálně Sakuma. |
| |
| Fugaku Tvá matka se chvíli drží ale nakonec se jí do očí dostanou slzy. „Fugaku, miluji tě...“ hlesne a vytáhne dva kunaie, které po tobě hodí. Každý z jedné strany. Poté složí pečetě a provede techniku „Mizu Bushin“ a udělá tři své kolyn, kteří se zrodí z vody a obklopí ji. „Dám ti ještě jednu radu. Nepodceňuj zkušenosti, které ty ještě nemáš. Nezáleží na síle protivníků, ale na počtu soubojů...“ zakřičí k tobě a tři kloni vyrazí proti tobě. Matka mezi tím poskládá pečetě a provede techniku: „Kirigakure no Jutsu“. Klony za pár sekund zahalí mlha i s tvojí matkou. Ale mlha ještě není silná, takže klony zpozoruješ asi tři metry před tím, než se k tobě dostanou. Hlavní díky shrainganu. Kloni útočí agresivně a rychle ta, aby tě nedali šanci složit nějaké pečetě. Popravdě se museli nejspíše problesknou až k tobě, protože tu mlhu proběhli neuvěřitelně rychle. Ale k čemu jim je rychlost, když ty všechno vidíš dříve že? Hibari Sakumo a jeho protivník spolu bojují asi sto metrů od Fugaka a matky. Tedy bojují... Sakumo jenom uskakuje a lehkými útoky dráždí protivníka. Ten je naštvaný a jeho útoky jsou silnější a silnější. Je to k nim ještě takových třicet metrů, když v tom zpozoruješ něco strašného. Sakomu po delší době přistane na zemi. Ihned proti němu letí další útok, ale on není schopen z nějakého důvodu uhnout. Krystal mu proletí tělem a pokračuje dál, dokud se nezarazí o strom. Vyjel z ruky protivníka a teď je jím Sakumo prošpikovaný. Jediné co víš, je toto: Nemá šanci přežít. Ještě sice žije, ale rozhodně ne dlouho. A pokud ten chlápek dostal Sakuma, tak dostane i tebe. Strach se ti začíná rozlézat po těle jako jed a za chvíli strneš v pohybu a jsi schopen pouze přihlížet. „Konečně. Máš tuhý kořínek, to se musí nechat. Ale sad si nemyslel, že budeš moci porazit mne. Shouton nic nepřekoná! Je to ten nejsilnější element. I když jsem kvůli té zasrané kombinéze nemohl proměnit rovnou tebe, stejně jsem tě dokázal porazit a to máš sharingan...“ začne na něj posměšně řvát ten chlápek. Sakumo svěsí hlav, pustí katanu z ruky a opře se o krystal, který ho proťal. Vypadá to že ho chce zlomit. „Blázníš? To nezlomíš pouhou silou! To je Shouton!“ zařve Sui. „Blázne! Myslíš že to chci zlomit? Mám v plánu něco lepšího... zasýpá Sakumo a v ruce se mu objeví svitek. Z posledních sil ho velice rychle, musí mít nehoráznou výdrž, omotá kolem krystalu a položí na něj ruku. “Chcípni..." zazní jeho poseldní slova a potom už se ozve hrozný zvuk elektrického proudu. Velice silného. Šíří se ze svitku a projíždí celým krystalem až k ruce jeho protivníka. Ten řve, ale nezmůže nic. Projíždí jím elektřina a tak se nemůže pohnout. Konečně to přestane. Sakumo to schytal taky. Kouří se z něj a je... mrtví. Toto nemohl přežít. No a jeho protivník, ten to sice přežil, ale také ho to ošklivě poranilo. Přišel a velkou část pravé ruky. |
| |
| Tak jo - pojďme to ukončit... Zpoza vnímám ještě Hibaryho křik adresovaný mé osobě, ale nevěnuju se tomu. Nemám v úmyslu se nechat vyrušit uprostřed souboje. Jako by mohl cokoliv z toho pochopit... chmm... po tomhle se mě už aspoň nebudou snažit přivést zpátky a přestanou mít své... trapné řeči. Jediné co lze dělat ... je bojovat! Jakmile to skončím s matkou tak odtud vypadneme i se Suiem... na boj s nimi... nemám chuť... do Konohy se dostaneme jinudy... Já tebe taky..., pomyslím si jen zničeně a uhnu těm dvěma vrženým kunaiům. Následně matka použije mlhu a klony. Problesknutí..., pomyslím si jen chladně a postavím klonům do cesty Kaemona a toho člověka z feudální stráže. Je na čase to skoncovat..., bleskne mi hlavou a vyrazím pomocí problesknutí k místu, kde se nacházela má matka naposledy, po cestě tasím Kusanagi. Jakmile jí zmerčím, tak se na ní vrhnu a snažím se jí zabít pomocí Kusanagi. Pokud na mě nastraží nějakou past (např. vodní vězení) tak použiju rychle Kawarimi. Navíc abych skutečně nic nepodcenil snažím se zopakovat (tentokrát cíleně) mou zkušenost z boje s feudálními strážemi, kdy jsem byl schopen číst myšlenky nepřítele pomocí sharinganu. Takto se snažím zjistit co můj nepřítel - matka - chce udělat či jaké chce použít techniky s dostatečným předstihem, abych měl možnost to snáze odrazit pomocí vlastních technik. Musím to co nejrychleji skoncovat... prostě musím... |
| |
| Kusanagi, meč co přetne i diamant Najít kapitána Sakumu a jeho protivníka nebylo vůbec těžké, jelikož tentokrát byli po větru oni a navíc jsem i slyšel ten jejich boj. Docela mně však překvapí jak kapitán jenom ustupuje, takže se snažím dostat se co nejblíže, abych mu mohl pomoc. Kapitán se snad ani nesaží útočit toho krystalového maníka, že by ho jen provokoval nebo vymýšlí nějakou strategii? Každopádně si musím pohnout a také mně nesmí vidět, tedy pokud možno maximálně kapitán a v tom momentě mu probodnu srdce či useknu hlavu dřív než si uvědomí mou přítomnost. Vypadá to, že se tomu krystalákovi nelíbí jak mu kapitán furt uhejbá a útočí čím dál útočí silněji. Paráda, takhle se unaví a udělá nějakou vážnou chybu, jen vydržte kapitáne, už tam budu. Běžím pořád tiše, schován ve stínu a přibližuji se asi tak na třicet metrů, když uvidím jak to kapitán schytal. Sakra, jak se to mohlo stát, proč neuhnul? Vždyť před chvílí se tomu vyhýbal a jen dopadne na zem, tak hned to tak vážně schytá? Co je to sakra za soupeře, když porazil i kapitána Sakumu jednoho z nejsilnějších joninů v Konoze? Takové zranění nepřežije, nejpíš mu probodl játra, plíce a nejpíš i nějaký další orgán zároveň z tohohle pohledu. To nezvládnu, sice jsem už konečně chuunin, ale tenhle chlápek je na úrovni tak speciálních joninů, nebo možná i výš. To tu sakra zemřu????????? Hm kapitáne, co to děláte?To ten krystal chcete zlomit holýma rukama a bojovat dál? Co vám vůbec dává sílu se ještě hýbat? Poslouchám poslední kapitánova slova, pozoruji nehnutě co dělá a pak se ke mně jenom donese zvuk jak od blesku a pach spáleného masa, lidského spáleného masa. Kapitána pak uvidím jak se z něj kouří, jasně mrtvého a ten chlápek, co právě řve bolestí jak nejvíc může, jak se zdá přišel o část ruky a nejspíš mu ten elektrický proud poškodil i srdce, tedy jeho srdeční rytmus a já cítím, že situace se trochu změnila. Kapitáne, určitě jste nechtěl abychom proti němu čelili v jeho plné síle bez vás, tak jste se jej snažil vzít sebou. Opravdu vy jste někdo pod kým jsem rád pracoval, později vaše tělo donesem do Konohy, ale nejdřív musím zabít tady toho šmejda. Předtím žvanil něco o tom, že používá shouton, dobrá ta tedy použiji meč, který rozsekne i diamant a udělám z tebe sašimi. Rychle udělám jeden stínový klon, který má tak 1/6 mé vlastní chakry a pošlu jej napřed odlákat pozornost, až budu dostatečně blízko u toho šmejda v jeho slepém místě. Mezitím, co se přesouvám(přesouvám se hlavně ve stínech stromů a po stromech, páč mi přišlo divný, že jej dostal až když se dotkl země) vyvolám ze svitku meč Kusanagi, který nechám stále obalený v obvazech, aby nešel vidět nějaký nežádoucí odlesk, jakmile jsem co nejblíž v jeho blízkosti, můj klon začne házet po něm kunaie, shurikeny a nakonec proti němu běží s tomfami v ruce. Já mezitím použiji co nejrychlejší tiché pohyby a nejdřív se mu snažím useknout buď hlavu nebo zdravou ruku. |
| |
| Hibary Vše zatím vypadá dobře. ty se pohybuješ tiše a nepozorovaně směrem k němu. Tvůj klon ho zaměstnává natolik, že se pořád dívá pouze na něj. A ostatními smysly tě prostě odhalit nedokáže. Dokonce to vypadá, že s klonem má problémy. Ten totiž chytře zaútočí kunaiem na stranu, na které nemá ruku, rána se mu podivuhodně rychle zacelila, a on byl nucen ruku s kunaiem chytnout tou zdravou. V další chvíli však přišla rána pěstí klonovou pravou rukou a on upadl na zem. Klon si mezi tím začal vytahovat další várku shurikenů a kunaiů. toho času však nepřítel využil k vytvoření zbraně z křišťálu (viz Guren). Je modrá a je napojena na jeho zdravou ruku. Klon se však nedá zastrašit a hrdinně pokračuje v útocích dál. Nyní je to ale vyrovnanější, jelikož nepřátel se může bráni. Tři metrů. Taková vzdálenost tě od něj dělí a on tě ještě nezpozoroval.Tvůj klon zrovna odskakuje a vrhá várku kunaiů. Ty jsi ale udělal chybu. A velkou chybu. Pohyboval jsi se ve slepém bodě beze zvuku. Ale to, co ti bylo před chvíli spojencem se teď stalo nepřítelem. Stín. Ano, tvůj vlastní stín tě prozradil, jelikož dopadl do jeho zorného pole. Okamžitě reaguje. Celá zbraň se roztříští a všechno úlomky vyrazí směrem, kde je klon. Nejen že úlomky srazí zbraně ale ještě zasáhnou a zruší klona. Získáš zkušenosti ze stylu jeho boje, ale to ti moc nepomůže. Je velice pestrý a exotický, určitě nepochází z Konohy a učil se od mnoha učitelů. Rozhodně to není nic jednotvárného, čeho by se dalo využít. Dokonce i bez ruky nemá problém se ti vyrovnat ba tě i překonat. Jediné slabší místo, které klon objevil je strana kde mu chybí ruka. Ale jelikož je pořád schopný používat krystalový element, tato výhoda také není zas tak slavná. Toto uvažování je však teď trochu předčasné. Útok na klona mu také zabral trochu času a teď jde o setiny sekundy. Stihneš to nebo ne? Vypadá to že ano. On se teprve otáčí a tvoje rána už míří někam do dolní oblasti krku. I kdyby se chtěl sehnout, není na to čas. On však neuhne. I přesto, jak je úder rychlý, vymrští svoji zdravou ruku, která se opře o plochou část meče a nadzvedne ho na dlahu. Rázem se z výhody stává nevýhoda. A tato nevýhoda se nazývá setrvačnost. Byla to veliká rychlost, takže není možné se ihned zastavit a on toho jaksi využil. Tvoji ruku chytil, ale nezastavil ji. Pouze ji rychle posunul tak, aby tě to donutila více se natočit. Poté se na levé noze otočil a pravou nohou tě nakopl do zad. A ty jsi se pěkně proletěl. O pár metrů dále ležíš „držkou v prachu“ a on se jenom směje. „Takže jsi konečně vylez jo? Děsně nenápadný, jak se ten klon snažil jenom upoutat pozornost a nic víc. No nic, ale teď na tebe nemám čas. Musím se jít nechat vyšetřit. Takže, Aloha! Ale ještě předtím Tě pošlu za tvým senseiem! Shouton!“ zařve a krystal, který propíchl Sakumu se náhle rozpadne na tisíce kousků. „Shouton: Akaniwa no Jutsu! (Shouton: Technika rudé zahrady!)“ Potom už na tebe všech těch tisíc kousků letí ze všech směrů. nejen že jsou rychlé, ale zhoršují vidění tím, že odrážejí sluneční světlo. Vypadá o, že teď už ti může pomoci pouze jedno... |
| |
| Fugaku (může reagovat i Toshi) Boj je nakonec těžší, než se zdá. Tvůj psychický stav ani cit k matce ti nedovoluje bojovat naplno ani pokusit se zasáhnout nekrytou část a že k tomu bylo dost příležitostí. Nikdy to není tak rychlé jak je potřeba. Oba bojujete se slzami v očích. Oba dva jako by jste nebojovali proti sobě fyzicky, ale sami proti sobě uvnitř vašeho těla. Je to spíše souboj vůle. Kdo se dříve zhroutí, ten vyhrál. Kdo ví, zda by se v případě tvého zhroucení v matce převážila na pomyslných vahách láska k vesnici nebo láska k tobě. Ale nejspíše bude dobré to nezjišťovat. Jak je již psáno, váš souboj je jako z jiného světa. Nepřítomné pohledy, pramalá soustředěnost a slzy v očích. Vzpomínky na společně strávené chvíle, radosti i strasti. Trochu to připomíná Leeho taijutsu ve spánku, ale toto je více podpořeno emocemi. Mnohem více. Kameon se strážcem feudálního pána nečině přihlížejí. Došlo jim, co se děje. Ty nemáš srdce na to, aby jsi je použil a vrazil vlastní matce kudlu do zad. To nedokáže ani taková kostka ledu jako ty. Když už ji máš zabít, tak se ctí a důstojně tak, jak by měl zemřít pravý a dobrý Shinobi, čímž ona určitě je. A i když se o vražení kudly do zad pokusíš, alespoň na chvíli, ucítíš odpor a naprostou vůli nic nedělat od těch dvou. Vědí o co tu jde a naprosto i když jsou tebou ovládáni odmítají poslušnost. Nakonec se však ukáže, kdo má silnější vůli. No a sharingan také dělal své. Nakonec se matce nepodaří přímo uhnout a tak sebejistě postaví do cesty Kusanagi svůj kunai. To je to poslední, co udělá. Tedy poslední chyba. Kusanagi ji usekne pravou ruku od zápěstí a projede pravou půlkou těla odshora dolů. Tvá matka padne na vodní hladinu. Stále má sílu na soustředění chakry tak, aby se nepotopila. „Fuka...“ zakašle a vyletí krev. „Fugaku... obětovala jsem se pro tvůj sen. Nenech ho zemřít. Ne teď. Ne potom co jsi udělal. Fugaku, miluji tě. Nezapomeň na mě. Pohřbi mě někde, kde za mnou budeš moci...“ opět kašlání krve, „chodit. Nezapomeň na mě...“ dokončila svá poslední slova a v očích se jí objevil nepřítomný pohled. Zemřela. Její srdce přestalo být. Přestala dýchat. Ale její duše žije pořád! Teď už se nesmíš vzdát. Ne, když už jsi zašel tak daleko. Ne, kvůli ní. //Omlouvám se, tohle jsem trochu popsal i tvoje pocity apod., ale prostě tady mi to nedalo. Doufám že to chápeš a odpustíš mi. |
| |
| Útok selhal, nemysli si já nezemřu Všechno jde jak na drátkách, tichý pohyb, ani neví že jsem tady a chystám se mu useknout tu jeho hlavu. Vidím, že má nějaké problémy s klonem, čemuž se divím, když jsem viděl jak před chvílí zmasakroval mého kapitána. To je divný, jakože má takové problémy, to ho tak ta ztráta jedné ruky? Moment co má být ta vysoká regenerace? Ou, to muselo bolet, i když to je jenom můj klon. No a co to má být teď? Nějaká divná modrá čepel z krystalu, celkem zajímavej nápad jak vylepšit některý moje zbraně, ale tímhle můj klon nevyděsíš. Už jenom kousek a jsi můj. Pohybuji se posledních pár metrů co nejrychleji a nejtišeji z jeho slepého místa, ale jednu jedinou chybu si uvědomím až když zničí můj klon. Ksakru nedal jsem si bacha na stín, hold raději útočím za tmy, no to je fuk ohni si tomuhle.! Hm smířeném s osuden?Tak chcípni. Přímo zuřivě mu seknu po tom jeho nechráněném krku. Klon zjistil dost věcí, ale celkem nic co by mi pomohlo- tenhle styl nebude z Konohy a nejspíš to bude nějaká kombinace a rozhodně ty pohyby trénuje každý den, sice má vyřazenou ruku, ale má zas ten jeho zatracenej element, kromě toho sám nevím co ještě skrývá za esa v rukávu. Ne to si děláš srandu, jak to mohl odrazit tímhle způsobem holou rukou, to má vyšší rychlost než Toshi? Ne, spíš má jenom rychlejší ruce, jinak by se mému klonu tak špatně nebránil. A hergot tohle bude bolet. Pak už jenom odletím pár metrů po tom jeho kopu z otočky či co to bylo a polykám prach(obrazně řečeno), ale ty jeho kecy mně opravdu začínají štvát. Tak Fugaku ti něco o mně řekl, jo? Chceš jít s tou rukou k nějakému vašemu doktorovi, jo?Pošleš mně za Sakumem? Jdi s tou tvou arogancí do háje! Jakmile se ten jeho krystal rozloží na nějaký střepy, je mi jasný, že je to víc než vážné a žádné omezení proti němu použít nemůžu. Rychle zaseknu meč na levou stranu a začnu se měnit, má srst by mohla posloužit jako dostatečné brnění, alespoň abych nezkapal. Ty zatracenej šmejde, vytrhnu ti ty tvoje vnitřnosti a rozhážu po lese, páč si zabil našeho kapitána(záleží jak moc i mně) a já slíbil někomu kdo je dražší než všechno na světě, že se vrátíme v pořádku, navíc už takhle si vyčítá, že s náma nešla. Ty za to rozhodně zaplatíš! Sakki připrav se mi dát všechnu sílu co budeš moct, tohle bude dost drsný a tomu chlápkovi dáme ochutnat sílu divočiny. Copak, snad tě moc nenaštval, ale neboj u mě si taky vybral trpělivost. ČAS LOVU A ZABÍJENÍ. Tak jdem na to. Rukama si kryji své nejmíň chráněné místa viz oči, uši a prakticky celou hlavu, takže se prakticky schoulím do takového klubíčka.
Jak mně ty střepy bolely či ne nechám na PJ, když tak můžu odpovědět na něco poštou(pokud budeš potřebovat co budu dělat po tom) |
| |
| MS získán, mise splněna: |
| |
| Boj Celou tu dobu kdy byla Hitari v té bariéře, jen netrpělivě postávám blízko bariéry a pozoruji co se v ní děje. V tu chvíli kdy ten šmejd povolal další ninji jsem stiskl ruku v pěst a jen tak tak držel nervy na uzdě. Bojovat v přesile a ještě k tomu odtrhnutý od pomoci.....není nic jiného než zbabělec...on si nezaslouží mít takovouhle matku... Bohužel jsem nic jiného nemohl dělat a tak beznadějně pozoruji situaci, která se odehrává přímo před mýma očima. To co jeho matka předvedla mi připadalo dost divné ale říkat jí něco už nemělo cenu. Nechápal jsem jak se někdo může obětovat tak snadno a nechat zesílit někoho, kdo svou sílu používá jen k zabíjení. Co to sakra dělá ?? .....opravdu se obětovala ?? .....tohle nechápu... Nevěnuji pozornost tomu co se děje kolem ale soustředím se jen na Fugaka a jeho pohyby. Nenechám tě něco udělat….a už vůbec nepotřebuji nic slyšet…..zemřeš za to co jsi provedl.. Jakmile zruší bariéru, nenechám na sebe dlouho čekat a okamžitě složím pečeť pro uvolnění vysokorychlostní techniky. Nenechám ho promluvit ani zareagovat nebo cokoli jiného, prostě se pomocí KG přesunu do jeho zad a okamžitě začnu skládat pečeť pro mojí bleskovou techniku. Kaminari ude (Hromová paže) Je to pouze jedná technika, kterou složím stále ve vysokorychlostním "módů" a pak zaútočím co nejtvrdším úderem do zad Fugaka. To všechno během jedné chvilinky a to především pomocí mého KG.Pokud tohle všechno vyjde, ihned začnu jednat dalšími kroky. Tato technika dokáže způsobit vážnější zranění, ale především na nějakou dobu paralyzuje nepřítele a to je moje výhoda. Poskládám pečeť pro stínové klony a v mžiku se okolo Fugaka objeví čtyři identický klony. V tom oba dva klony zaútočí tak že použijí Taijutsu techniku Konoha Daisenpū (Obrovská bouře z Listové) a zbylí klon prostě jednoduše začne jakkoli mlátit do Fugaka. Já stojím blízko bojiště a ruce mam složené pro pečeť na mé KG. Pokud se Fugaku ještě zvedne a jakkoli zaútočí, uvolním vysokorychlostní techniku a přesunu se někam dál od něho. |
| |
| Fugaku & Toshi „Stav Toshiho – nerozhodovali kostky:“ Odpočatý (téměř vůbec zatím nebojoval) – 100% (rádoby kostka) Naštvaný, pln nenávisti – -15% k účinnosti technik (= 2x hozeno 85%) Stav chakry – 90% „Stav Fugaka – kvůli souboji předtím rozhodovali kostky:“ Vyčerpaný (souboj) – jako následek zde rozhodli kostky Vůle nenechat matčinu oběť marnou – bonus k odolnosti a vůli Hody kostkou: 1) (házeno na schopnost používat MS naplno – i s technikami) 11% = neúspěšné, fatální chyba, nemožnost používání. 2) (házeno na schopnost uhnout protivníkovi – blesková paže a daisenpuu) 9% = neúspěšné, fatální chyba, bit jak žito :DDD Fugaku leží na zemi, normálně by se sotva hýbal. Jeho však popohání vůle nenechat zmařenou matčinu oběť a tak je sto i vstát, Toshi pomocí KG uskočil a klony se chystali Fugaka dodělat, když v tom se objevil Sui (pro Thshiho partner Fugaka). „Pane jo, dostal si solidně na prdel...“ okomentuje stav Fugaka. NA zastavení klonů mu stačí pohled. Jeden klon se nakonec osmělí a zkusí zaútočit, ale zastaví ho ruka nepřítele. Ruka fialová tvořená křišťálem. Nohu mu rozdrtí a klon se odpffne. „Tady jde o kejhák. Mizíme...“ dodá ještě a pomoc Shunshinu odnese Fukaga pryč. Jelikož v blízkosti není Hibary, Toshi nemá jak je vystopovat. |
| |
| Hibary (hozeno 11% na kostce) Proměna plus Sakki, tato rovnice má příznivou pravou stranu. Příznivou pro tebe. Je to chakra, která se velikostí vyrovná Kisamemu a síla Maita Gaie bez jakékoli techniky. Ale i tak je to působivé, někoho kopnout a pokácet s ním strom. Nevýhodou je, že jsi jako v cele. Dvojnásobné cele, protože ji uzavřel jak vlk tak Sakki. Absolutně své tělo neovládáš. Jediné co cítíš, je bolest, která ti tělem proběhla skrz stovky malých úlomků krystalu. Nebýt Vlka na povrchu a Sakkiho uvnitř, nepřežil by jsi. Takhle jsi přežil, dokonce ještě můžeš bojovat. I když jsi spálil polovinu veškeré chakry. Ale jaksi zjišťuješ, že není proti komu. Protivník nejspíše doufal ve tvoji smrt a tak pláchl. Ale ani tato skutečnost ti nepomohla dostat se z vězení a tvé tělo dále ovládají dvě šelmy, které teď ryjí do země, mlátí do stromů a kamení, prostě si vybíjejí vztek a hledají nepřítele. Jeho pach na pár chvil zachytili u Toshiho, ale potom zmizel a to tak daleko ho v současné situaci necítí. Trvá ještě několik minut, než se ti podaří dostat se z vězení vlastní mysli a opět „zarvat“ Sakkiho do pečetě a vlka odvolat pryč z tvého těla. A co tvůj stav? Žádná chakra, krvácení z mnoha malých ranek, dva krystaly pod kůží, mžitky před očima. Poslední síly jsi reflexivně vložil do výkřiku o pomoc směrovanému Toshimu, kolem kterého nebyli žádné cizí pachy. Ti dva pláchli. A Hitaro vzali sebou... Teď se ale musíš postarat, aby se Toshimu podařilo vyndat oba z těch krystalů a zastavit krvácení. |
| |
| Útěk Zbabělce Jakmile jsem zasáhl Uchihu pomocí své bleskové techniky, usmál jsem se a s nenávistným pohledem pozoroval, jak letí, padá dolů. Kdyby ho zasáhli i mé klony, nejspíš bych ho úplně dodělal, ale bohužel se tu objevil ten jeho divný parťák a pomocí problesknutí se přemístily někam pryč. Pomalým krokem přejdu doprostřed bojiště a podívám se na krev, která tu zbyla ještě po Hirari. Zatracený šmejdi......takhle zdrhnout z bojiště....no tak tohle byla katastrofální mise...a navíc další úmrtí.. Zrovna jsem se chtěl porozhlédnout po Hibarym když v tom v dálce uslyším jeho hlas. Ihned rozpoznám volání o pomoc a proto se okamžitě rozeběhnu na místo kde jsem slyšel Hibaryho hlas. Při cestě složím pečeť pro uvolnění vysokorychlostní techniky a tak není divu že tam jsem během velmi krátké chviličky. Rozhlížím se kolem, ale ihned zamířím k Hibarymu , který tam leží a zřejmě má i bolesti. „Ale ale , ty jsi ale dostal na frak. Čekej, pokusím se ti pomoct.“ Prohlížím si jeho rány a žádná z nich nevypadá zas tak vážně ale teprve až když mě Hibary nasměruje k těm vážnějším, pochopím jeho bolest. Nevím jak je to možné ale má nějaké krystaly přímo pod kůží a já vůbec nevím jak je z něho dostat. „Zatraceně kámo tohle bude asi bolet.“ Vytáhnu svojí zadní kapsu kde mam pár lékařských potřeb a také vytáhnu nějaký čistý kunai. Nahmatám ty krystalky a u nich rozříznu kůži tak abych je mohl bez problému vyndat ven. Jakmile se mi podaří je vyndat, pokusím se vyčisti ránu nějakou látku , tedy pokud nějakou mam :D . Potom podstoupím různé ošetření abych utlumil krvácení a obvázal mu ty nejhorší rány. Pokud už bude mimo ohrožení života, zvednu se a podívám se, jak je na tom Sakuma. Nevím, jestli je mrtví nebo ne ale, pokud nebude, pokusím se mu jakkoli pomoct. Pokud je mrtvý, zapečetím jeho věci i tělo do svého svitku a bezpečně uložím. Pak se vrátím k Hibarymu a pokud je schopen chodit, vydáme se směrem ke Konoze. |
| |
| Odchod z mise - tak trochu neslavný konec: Ale do hajzlu, ten je rychlý! Bleskne mi hlavou, když na mě zahájí svůj útok. Je to prakticky jednostranné, protože jsem už tak dost fyzicky i psychicky unavený, takže mu netrvá příliš dlouho mě srazit na zem. Bolest už ani neměřím a rány nepočítám, jsem zbitý jako pes a je dost možné, že mám i pár vnitřních zranění středně vážného charakteru. No do hajzlu, je tohle vůbec možné? Sice ho dokážu vidět, ale nedokážu mu uhnout... ale... musím to skončit... pokud chce tolik chcípnout... prosím, zabiju ho! Nemůžu si dovolit se nechat porazit takovým šmejdem, ne teď, ne potom všem! Vyškrábu se na nohy. Crčí ze mě krev (rozbitý ret atp.) a sotva stojím. Takovou nakládačku jsem dostal jen kvůli tomu, že jsem už unavený z jednoho boje... svinská Konoha, vždycky musej chodit v tolika lidech... v boji jeden na jednoho bych ho zadupal do země, ale teď... kruci! Měl jsem ovšem štěstí, že můj soupeř je blbec a poté co mě viděl se zvednout se vzdálil, kdyby to neudělal, tak mě mohl možná opravdu zabít i když... nějaká ty esa z rukávu bych ještě vytáhnout mohl. Chci bojovat a chci ho zabít, ale nedostanu příležitost, protože se objeví Sui a rozhodne se to skončit. Taky nevypadá bůhvíjak dobře, v podstatě je na tom hůř než já, protože přišel téměř o ruku. Vrhnu ještě zlý pohled po Toshim poté mě již chytne Sui a probleskne se mnou pryč - daleko odtud. Já zatím deaktivuji sharingan a odvolám vrány a jakmile se objevíme na novém místě, tak se odpotácím k nejbližšímu stromu a svezu se na zem. Dostal jsem tu ženskou, a toho sráče bych sundal taky... co ty? Vyřídil jsi je oba? Vypadáš dost hrozně... Otřu si krev z tváře a chvíli jen nehnutě sedím opřen o strom a sbírám síly. Celé tělo mě dost bolí a tuším za tím i nějaké zlomené žebro. Takhle se nechat zřídit.... od takovýho šmejda. No jen počkej až se potkáme příště ty sráči, to z tebe udělám ravioly, co ravioly - GULÁŠ! Pomyslím si jen vztekle a stisknu zuby. |
| |
| Dva mrtvý, jeden zraněný a mise se nezdařila, opravdu totální neúspěch Jak se zdá, vyvolání vlčí formy a Sakkiho chakra má trochu špatný efekt, tedy ten že se pak neovládám, ale pokud se to naučím kombinovat i přes tenhle efekt stane se z toho sakra děsivá kombinace. To bylo první co jsem si uvědomoval, to druhé byl pocit hrozného vězení, ale ne obyčejného, jako bych byl najednou v cizím těle a zároveň i v kleci. A pak přijde bolest, přičemž málem upadnu do bezvědomí a ti dva se ještě víc rozčílí. Krucinál už, měl jsem za to, že jsem ji už ovládl a teď tohle z vnější strany ta moje vlčí stránka a ze vnitř zase Sakki vidíc cestu jak získat tohle tělo. Áááághghhghg… ty hnusnej z**de, taky nebýt těch dvou tak tu ležím jak nějakej lesklej ježek, ale i s nimi je skoro k údivu, že jsem schopný se ještě pohybovat. No když zaútočíme na toho šmejda tak možná i budem jistým způsobem spolupracovat, tak kde si? KDE JSI?! Bohužel jej necítím což vlka ještě víc rozzuří. Mé tělo ovládáno těmi dvěma mlátí, seká a ničí do všeho kolem sebe. Dokonce ji ani nezmírní, že toho chlápka na chvíli ucítím u Toshiho. Krucaj Sakki, koukej už padat do tvé místnosti! Donuť mně! Po pár minutách se mi konečně podaří jej doslova narvat do té jeho cely, ale stojí mně to spoustu duševní síli, no a pak je na řadě ta vlčí stránka, kterou naštěstí bez Sakkiho zásahů již zvládám díky tréninku. Bohužel ač se mi podaří ty dva zahnat, okamžitě na mně dopadá můj zdravotní stav. Prakticky žádná chakra, krvácím snad odevšad, i když jen z drobných ranek, nějaký dva krystaly cítím zaseknutý pod kůží(i když lehce vyčuhují ven), dál mám mžitky před očima, ale zas nemám zraněné nějaké moc důležité místo, verdikt přežiju to, ale musí mi Toshi pomoct, navíc se zdá, že je to poslední přeživší a tělo Fugakovi mámy si vzal Fugaku sebou. To..Toshi, potřebuji hned pomoc. Sakra jak se tohle mohlo stát? Takovéhle fiasko jsem nezažil ani před dvěma lety když Fugaku dezertoval. Sakra ten klan Uchiha nese jenom problémy a s takovou bude mít zase blbej konec. Toshi naštěstí doslova přiběhne jak blesk na pomoc, i když si tu sarkastickou poznámku myslí jen ze srandy, mně to připomene jednu věc- jsem pořád slabý na ochranu těch co mám rád. Si dělej srandu, ten chlap je snad na úrovni kage, nebýt mé houževnatosti, tak tu jsem rozsekaný jak nudle do rámenu. Poslouchej, mám na těle spoustu drobných ran od těch jeho krystalů ale dva mi uvízli pod kůží. Jak to vůbec vypadalo na tví straně? Chvíli poslouchám co dělá a říká(Hitaro mi je upřímně líto), pak trochu otočím hlavou a zamžourám očima. A biftek bys ze mě nechtěl? Poslouchej ta tvoje lékárna by měla mít pinzetu, dál si připrav mast na rány a dva tlakové obvazy, to jsou ty s tlustou vrstvou a ten kunai ještě polij alkoholem, to je ta láhev s nálepkou hořlavé a na ostatní normální obvazy s těmi náplastěmi, ránu vyčistíš obyčejnou vodou. Fajn kolem těch dvou ran nejdřív nalej taky alkohol, nesmíš se však dotknout rány, pak kůži na bocích toho výčnělku lehce nařízni a pinzetou pomalu vytáhni, pokud škubneš můžeš mi zas něco udělat, ty ostatní rány normálně vyčisti, dej tam mast a na to obvaz. Až vytáhneš ty krystaly tak na ty rány dej ten tlakový obvaz, mělo by to i zastavit případné krvácení. Pak jak mi vytahuje ty dva krystali a já jen zatínám zuby do sebe, páč bych si tma musel mezi ně dát nějakou ocelovou tyčku, kterou bych hned nerozkousl. Po té co skončí chvíli (krystaly si nechám) odpočívám a teprve pak se podívám co dělá. Řeknu mu kde najde Sakumu a i ji co se stalo, co jsem viděl. Pak se doplazím k meči, který dám znova do svitku a ty dva krystaly si uložím do pouzdra, Toshi mezitím přijde zpátky se Salámem uloženým ve svitku. Chodit můžu ale jen s něčí pomocí, takže se mu zaháknu kolem ramena a vydáme se směr Konoha. Výš, juksem tehdy Fugaka kryl kvůli tomu, že jsem mu něco dlužil a já nechtěl aby žil jako nuiken. Tehdy ten člověk co mi nabídl, že mohu s nimi do Konohy byl Fugaku, dokonce se snažil u mě lhát před hokagem o mém původu, ale ten dluh je již splacen teď je z něj pouze nepřítel, kterého lituji a opovrhuji zároveň, myslím že ani neví co jsem pro něj udělal. Soráč za tu lež, ale přísahám, že to byla jediná co jsem vám říkal, ty ostatní jsem prostě jen nechtěl říct. Doufám, že se mi většina zranění uzdraví než dojdem do Konohy, jinak si bude Michi vyčítat, že nešla s námi ještě víc. Ten krystal dám technikům z laborek aby našli jeho slabinu, hold máš smůlu chlape, žes mně nedodělal a ještě mi po sobě nechal takový pěkný suvenýr. Jenomže teď mně nejvíc trápí dvě věci. Má síla, kterou potřebuji co nejvíc zvětšit a pak má proměna, nějak se mi nezdá, že je kompletní a k její kompletaci budu potřebovat něco co v Konoze asi není- strávit nějaký čas s opravdovými vlčími bestiemi. Ale jak? Musím se zeptat Naruto- senseie, jestli neví o nějakém způsobu jak toho docílit. |
| |
| Příchod do vesnice S Hibaryho pomocí dostanu ty růžové krystaly ven z pod kůže a pak ho ošetřím podle jeho instrukcí. Jelikož se vůbec nezajímám o léčitelství tak se v tom logicky vyzná mnohem víc než já a proto poslouchám jeho postup. Přesně podle toho jsem to taky vše udělal a tak se můžeme po nějaké době rozpohybovat směrem ke Konoze. To bude ale přivítání....sensei mrtýv...hibary zmlácený a já jsem akorát uštědřil jednu ránu domu Uchihovi....mohl jsem udělat víc než jen postávat a čumět... Při chůzi se Hibary vyjádří k jeho chování tam na bojišti a já po menší odmlce odpovím. "Alespoň doufám, že ti konečně došlo co je vlastně zač. Teď zabil svojí matku, jen aby zachránil už dávno vymřelý klan, a slouží té zatracené organizaci. Už dávno není ten kluk, kterého jsi považoval za kamaráda, ale stal se z něho nukenin. Je to odpad, který musí být chycen, jinak bude dál ubližovat nevinným lidem a to já nedopustím." Tentokrát jsem naprosto změnil tón svého hlasu a to zřejmě k lepšímu. Od té zkoušky jsem byl zamlklejší a především ze mě vyzařovalo zklamání i slabost ale teď je to přesný opak. Ten souboj mi dodal nový cíl a novou sebedůvěru ve své dovednosti. Znovu ve mě vzplanula ta pochodeň která mě hnala dál a, která mi dodávala ohnivou vůli. Jde jasně vidět, že je ze mě nový člověk. Člověk, který má za cíl ochránit jak své přátelé tak i svou vesnici a ostatní lidi . Tohle je jen začátek....zesílím tak že příště už nebude moct nijak utéct....ani jeho sharingan mi nebude stačit... Těsně před Konohou se na chvíli zastavím a vytvořím si tři identické klony. Jeden z nich se pomocí Henge přemění na nosítka a já rozpečetím Sakumovo tělo ze svitku. Položím ho na nosítka a celého ho zakryju dekou z mého baťohu. Nosítek se chopí oba dva zbylí klony a pomalu postupujou vpřed. Mi s Hibarym jdeme ihned vedle něho a příležitostně promluvím na Hibaryho. "To je to jediné co mohu udělat. Zemřel jako pravý Shinobi a zaslouží si úctu od lidí i od Hokageho." Zatracená mise....kdyby jsme věděli že tahle mise bude tak těžká....mohli jsme Sakumu i Hitaro zachránit ale místo toho jsme je podcenily...zatracení Akatsuki... Takhle postupujeme až k vesnici, kde upozorním prvního strážného kterého uvidím. "Okamžitě sdělte Hokagemu že se vrátil tým.7 a aby přišel k hlavní bráně. Taky se zastavte v nemocnici a vyřiďte jim aby se připravily na raněného. " Na víc jsem se stejně nezmohl a tak jen čekám na Hokageho až se sem přemístí. Jakmile se sem dostaví, všechno mu stručně řeknu a očekávám jeho rozkazy. Teď ať nám dá alespoň na měsíc pokoj.....znovu mi umřel sensei ......to mi stačí až až.....jako bych nosil smůlu nebo co... |
| |
| Mise končí; Fugaku Sui se nad tvojí poznámkou pousměje, jako by mu vůůůbec nevadilo, že právě přišel o ruku. „Jo, ten jejich sensei byl silný, hodně silný. Ale tak co, na takovýhle okamžik jsem připravenej už hodně dlouho. Správný ninja má vždy očekávat to nejhorší, a to většinou není smrt. Bez ruky bych téměř, až na nějaké primitivní techniky, nemohl využívat element. A tak jsem se pojistil...“ odpoví a z rukávu vyjede krystalová ruka. Jsou v ní vidět malá dutá místa, jako by žilky, které projíždějí celou tou rukou. „To je takové no... místo pro chakrový oběh. Když mi usekl ruku, přerušil ho, ale mě se ho podařilo znovu obnovit i do této krystalové ruky, takže mi teď hýbání s ní nežere žádnou chakru, protože v ní chakra neustále proudí. Jinak bych skoro nic nevydržel...“ Zbytek cesty jste na žádné problémy nenarazili. Bylo to poklidné, žádní ANBU na dohled, nic. Nejspíše si to rozmyslí, než příště zaútočí. Ostatně, máš docela štěstí. Konoha ti matku dala rovnou pod nos. Rozhodně ji bylo lepší zabít takto, než potichu posteli. Takové svědomí opravdu nemáš, aby jsi zabil svoji SPÍCÍ matku. Šéf vás v úkrytu.. ale ano, uvítá. Zpráva že jste zabili dva Jouniny z Konohy je dobrá, a to, že jeden z nich byl vlastník sharinganu a jeden z elitních ninjů, to je ještě. „Dobrá, vy máte teď volno. Do Konohy pošlu jiný tým, není to problém. Ostatně, Sui se potřebuje pořádně uzdravit, ty ostatně taky ještě nejsi v nejlepší kondici a klidně můžeš potrénovat. Není vůbec vyloučeno, že teď ví o přibližné poloze našeho úkrytu a každý z nás musí být schopen sejmout alespoň jeden ANBU tým. Myslm, že to nerad uslyšíš, ale jste jen dva, co by to zatím nezvládli. Nebo, měli by problémy...“ neví o MS, jinak by mluvil jinak „ a tak trénuj, co to dá. Pokud budeš něco potřebovat, řekni si a já ti půjčím někoho, kdo ti v dané oblasti bude moci pomoci. Tedy, kromě jedné...“ dodá a zadívá se ti do očí. Poté vyčká na nějaké otázky, které případně zodpoví (další příspěvek) a potom tě nechá samotného. Jinak to, kde se nachází „lékař“ Oragnizace samozřejmě víš... |
| |
| Po misi "u nás doma": Vyslechnu si Suie a na okamžik se ponořím do vlastních myšlenek: Takže Sakuma je mrtev... Hibary naživu a ten šmejd taky... no... nevadí, myslím, že už se nepotkáme, co jsem potřeboval mám a teď je načase tento dar proměnit ve skutečnou sílu, sílu která bude záštitou pro vzkříšení klanu Uchiha... děkuji mami..., trochu si povzdechnu což se dá však ze Suiova hlediska připsat mým doposud neošetřeným zraněním a únavě. Než se vydáme na cestu, tak si svá zranění aspoň trochu ošetřím, ta povrchová mě ani tak neznepokojují, ale nejsem si jist, jestli jsem neutržil i nějaké vnitřní zranění. Přeci jen... jeho rány a rychlost by žebra dokázala zpřerážet... ale... zdá se, že jsem měl aspoň v tomto ohledu štěstí... Ten tvůj Shouton je vážně dobrej... já si toho Sakuma pamatuju spíše jako břídila, byl ostudou každého nositele sharinganu, ale... možná to bylo tím, že neměl v žilách krev Uchihů, používání sharinganu jej muselo značně vyčerpat. No nic... půjdeme, nemá smysl teď chodit do Konohy, bylo by to příliš riskantní a navíc jsme oba docela zřízení... však se pro jednou nic nestane, hádám že ten Orochimaru se jistě ještě ukáže, dle toho co vím, ho není tak snadné zabít, snažili se o to i členové klanu Uchiha... a zjevně neuspěli..., pak vyrazíme. Cesta je klidná až nudná, což momentálně vyhovuje - nakonec to nedopadlo tak špatně - Sui sice vypadá dost zřízeně, ale má zranění naštěstí nijak vážná nejsou, takže dokážu dojít bez obtíží. Vlastně bych měl Konoze poděkovat, že mi umožnila tohle setkání... nevím jestli bych dokázal... ne nedokázal... zavraždit jí ve spánku v Konoze. Ostatně... její smrt dá život mému klanu, klanu Uchiha! A její jméno nebude nikdy zapomenuto..., pomyslím si odhodlaně po cestě. Jakmile dorazíme do sídla Organizace tak podáme hlášení, které vzbudí spíše pozitivní reakce. Mise sice nebyla splněna, ale likvidace dvou joninů je dostačující "náplastí" a velmi pozitivní zprávou pro ostatní členy Organizace. Šéf má opět jeden ze svých proslovů při kterém raději mlčím - jeho hodnocení mé síly je naprosto mylné, ale to nemůže tušit, takže to nemá smysl řešit. Poté co zmíní, že mi dá někoho na trénink, tak řeknu pouze jedinou větu: Taijutsu a kenjutsu zbytek zvládnu sám..., poté se odeberu na ošetřovnu, kde si nechám ošetřit zranění a následné volno strávím chvilkovou rekonvalescencí a poté tréninkem sharinganu, který je "soukromý" a dám si hodně velký pozor na to, abych se ujistil, že mě nikdo při něm nesleduje. Potřebuju aktivovat sílu Mangekyo sharinganu a také musím konečně naplno zvládnout onu schopnost číst cizí myšlenky. Tohle je lepší než Shisuova schopnost ovládání mysli... rozhodně... aspoň nevyčerpává tolik sharingan a dá se používat běžně... Na ošetřovně si také vyzvednu několik lístků, ve kterých je zapečetěna lékařská chakra, zdůvodním to potřebou mít pro případ "nouze" nějakou krabičku poslední pomoci. Tyto lístky však používám zcela jinak - vždy po tréninku s Mangekyo sharinganem si dám takový lístek přes oči a uvolním lékařskou chakru, netuším jestli to bude mít nějaký efekt, ale podle toho co jsem četl se dá o Mangekyo sharingan nějakým způsobem starat, aby vydržel co nejdéle bez oslepnutí. Přeci jen Itachi Uchiha ho měl 10 let a sensei mého strýce - Hatake Kakashi dokonce skoro celý život a o zrak nepřišel... tedy aspoň ne v době, kdy Sasuke Uchiha žil... a toho už měl taky pěkně dlouho. A mě musí vydržet aspoň 40 až 50 let. Pokud budu mít děti ve 20ti letech, tak než odroste první generace a dosáhne síly, tak mi bude 40... samozřejmě je donutím se oženit a mít děti co nejdříve, abych až mi bude 60 viděl i II. silnou generaci a snad při troše štěstí spatřím i zrození III. generace, než přijdu o zrak..., teď s MS začínám uvažovat jinak. Plán na vzkříšení klanu Uchiha dostává konkrétní podobu "jízdního řádu", který si začínám systematicky plánovat. Do 20ti let budu sílit a najdu vhodné místo pro svůj klan a pak už jen plodit děti v co největším množství. Snad budou aspoň ony mít snazší život, než Uchihové před nimi a než já... budu muset vytvořit historii klanu Uchiha, aby se mé potomstvo dozvědělo pravdu takovou, která jim pomůže v další cestě. Nemůžu si dovolit zatížit klan starými věcmi... takže Madaru vynechám, svůj poloviční původ také... a rozhodně musím najít místo, kde se bude moci klan tak 1 ne-li 2 století moci vyvíjet izolovaně bez kontaktů na vnější svět, aby mohl vykvést do síly a teprve poté se ukázat v celé své nádheře... škoda, že tohle už neuvidím... ale to není podstatné, podstatné je trénovat... a sílit... pokud mi MS dá sílu jakou potřebuji nebude už mé setrvání v Organizaci tolik důležité pro mě... a buď mi Organizace nabídne něco pořádného a nebo... prostě odejdu jinam... teď už nebudou existovat limity pro mou sílu..., trochu se pousměji a poté se vrhnu na trénink taijutsu a kenjutsu pod vedením toho, kterého mi Šéf přidělil. Trénuju tvrdě a chladně jako vždy. Metodicky a systematicky a samozřejmě si vypomáhám kopírováním pohybů svého protějšku. Krom toho také posiluji a cvičím co mi tělo umožní, abych zesílil a mohl se učit náročnější taijutsu techniky. Genjutsu řeší sharingan, ninjutsu mám zatím dostatečně silné a připočtu-li sílu budoucích MS technik, tak není třeba se strachovat - navíc, kdykoliv mohu prakticky cokoliv zkopírovat, takže zbývá taijutsu... zde si vypomůžu kopírováním též... ale jen pokud budu mít dost silné tělo, to k něčemu bude... |
| |
| Zpět v Konoze Po cestě Toshiovi už neodpovím, pouze přikývnu a pokračujeme dál, Suri se k nám připojila o chvilku později, ale hodně se o mně bála, páč takhle mně snad ještě ani neviděla. No jak jsem řekl, mezi mnou a Fugakem už nic není, teď je to jen nepřítel Konohy takže nějak hrotit to nebudu, páč můj dluh vůči němu byl splacen v momentě kdy jsem ty dva roky lhal a on se nechtěl s námi vrátit po dobrém. Šmejd jeden, jenom kvůli nějaké zatracené povinnosti zabít svou vlastní matku. Bohužel moje zrnění budou potřebovat menší pobyt v nemocnici na doléčení, i když jsem si jistý že můj organismus se s tím vypořádá s většinou zranění dostatečně. Po pár dnech dorazíme ke konoze, má zranění se zatáhli do té míry, že pokud nebudu dělat nějaká prudké pohyby tak se mi neotevřou a můžu i chodit sám. K tělu Sakumi se postavým z pravé strany, dokonce si i posadím Suri na rameno, aby teď nelétala a pokračujem směrem k bráně. Tohle je možná vše, ale i tak by to pro něj nejspíš hodně znamenalo. Co ho znám mu při misi zabili dva geniny, jednu poslali na tajnou misi a doteď jsem o ní neslyšel a z jednoho se stal nuiken. Myslím, že tentokrát by byl rád, že jsme my dva přežili a on za nás mohl položit svůj život, ale já říkám že zemřít bys měl bez výčitek a ne kvůli tomu abys je neměl. On si však zaslouží jméno shinoby. Tolik mrtvých ode dne co jsem jej potkal, omlouvám se kapitáne, na ty dva rozhodně dohlédnu a Fugaku buď přivedu sem do žaláře nebo jej připravím o tu jeho sílu. Klan vzešlí z takového smutku nemůže být v budoucnu nějak uznávaný a jelikož je to uchiha klan budou jej všichni spíše vidět jako hrozbu. Neříkej to laskavě jako bych tam nebyl schopný dojít sám. Dál jen čekám na hokageho. Opravdu cítím se nějak slabý když to takhle řekne, co vůbec hokage řekne? Pomůže nějak ten kousek krystalu nějak pro analýzu slabiny toho chlápka? A pomůžemi s mým problémemnebo mně dá zavřít do celi, že jsem tehdy lhal? Sakra tohle je o nervi. |
| |
| Michi Už je tomu přes týden, co kluci odešli. Měla jsi volno, volné volno. Pěkně relaxační. Pomohlo ti to zahnat výčitky svědomí a chmurné myšlenky na to, jak se asi vrátí. Pravda, práce by také pomohla, ale lázně jsou příjemnější a výsledek je stejný. Tak proč ne? Občas si zašla na výpomoc do nemocnice, kterou vede žena kolem třicítky. Má růžové vlasy,na krátko střižené a podle „zlobivých“ pacošů má páru jak lokomotiva. Ale to je všechno. Opravdu volno jak se patří. Možná jsi se trochu bála, že by ti někdo mohl vyčítat odmítnutí mise, ale to se nestalo. Ti, co o tom vědí nic neříkali a pokud k tobě chovají negativní pocity, není to na nich vidět. Zrovna jsi na vestě z nákupu. Otec tě poslal pro suroviny k vaření večeře. Už jsi skoro v části města, kde přebývá tvůj klan, když tu se před tebou objeví člověk v ANBU uniformě. „Dobré odpoledne přeji. Váš tým se vrací. Říkal jsem si, že by jste je chtěla osobně uvítat. Právě prošli branou. Pokud je ale chcete potkat na bližší vzdálenost než na pět metrů, běžte k Hokagemu do kanceláře. Tam se ihned bezesporu vypraví. Jenom se ANBU jednotka rozloučí s bývalým kapitánem..“ podá dobrovolné hlášení a opět zmizí. Ale kdo to může být, bývalý kapitán? Hitaro? Nebo snad... Hibary, Toshi Právě jste došli na hranici příjemného chládku, který je pod vstupem do Vesnice Skryté v Listí, když tu se před vámi objeví.. stovky lidí. Stoky lidí v jedné dlouhé řadě v ANBU uniformách. A přímo uprostřed té řady kráčí šest postav. Hibary může cítit šest identických pachů Hokageho. Když se dostanete blíže, je vidět, že je to Hokage s radními (pro Hibaryho Hokage a jeho pět klonů). Každý, kolem kterého projdete se Sakumem na nosítkách, kžadý si sundal masku a pronesl tiché: „Teichou“ či „Senpai“. Je to uctívání památky těch, kteří někdy, nezáleží na tom kdy, veleli celé ANBU jednotce. Tato tradice se zavedla potom, co ve válce proti Akatsuki a Madarovi padl tehdejší velitel ANBU. Hibary toto vidí vůbec poprvé, nebo spíše něco podobného. Krvavá mlžná se moc velkým soucitem nevyznačuje. Toshi ví o co jde, tudíž mu dojde, kdo byl Sakumo v minulosti. Pět radních si, jakmile přišli až k vám, Sakuma převzali a ihned se s jeho tělem přenesli někam pryč. Je asi jasné proč. Hokage vás dva sjel pohledem. Velice zvláštním pohledem.Není to vyčítavý, ale ani soucitný pohled. „Vše mi povíte v kanceláři...“ |
| |
| Fugaku Už je to pět dní, co jsi se vydal do země ohně splnit úkol, který ti vůdce zadal. Máš se postarat o nějakou malinkou ninja vesničku. Několik z nich přepadlo a zavraždilo výborný zdroj informací. To šéfa dost naštvalo a tak nařídil zabít ty, kdo ho zabili. A jelikož máš sharingan a jsi schopen zabíjet bez rozruchu, připadl úkol tobě. Právě se nacházíš na malé lesní cestě uprostřed menších bažin. Všude se náchází mnoho zvířat milující vodu a mokřiny. Hlavně komáři. Těch je tu jak... hovínek. Všude mračna komáru, občas nějací ptáci či žabky. Náhle proti sobě pomocí sharinganů zaregistruješ chodce. Má velkou, opravdu velkou chakru. A velice mocnou. Nutno dodat, že se s tím nijak netají. Kdo to je, si všimneš o pár desítek metrů později. Ani se svoji identitou se netají. Je to Hokage Uzumaki Naruto. Nic se nezměnilo od doby, co jsi ho sharinganem spatřil naposled (násilná aktivace). Po lišce ani stopy, nejspíše se mu ji podařilo nějak zakrýt. NA sobě má plášť s rukávy, stejně jako to nosil jeho otec, Minato Yamikaze. To je jedna z informací, kterou jsi se o něm dozvěděl z deníku Uchihy Madary. //Fugaku již prošel timeskipem, během kterého si osvojil asi 4 techniky... (počítaje MS Techniky) |
| |
| Mise a nečekané shledání: Uběhla již řada měsíců od poslední bitvy s Konohou a já mezitím zesílil jako nikdy předtím a navíc jsem stihl oslavit své 16té narozeniny. Mé rozpoložení se ustálilo na "teplotě chladné" a po smrti mé matky už neexistuje žádné pouto, ani žádné pojítko k čemukoliv jinému než k mému budoucímu klanu Uchiha. Už jsem napevno rozhodnutý svou sílu přetavit ve skutečné výsledky. Během těch párti měsíců jsem "dospěl" - dá-li se to tak říct. Všechny pochyby, všechny slabosti a všechny city, které se nehodí k mému cíly byly odplaveny novou silou, kterou mi oběť matky - Mangekyo sharingan - dal. Naučil jsem se s ním zacházet a naučil jsem se o své oči co nejvíce starat, abych minimalizoval škody způsobené mému zraku používáním Mangekyo sharinganu. Nyní jsem však na vyhlazovací misi pro zájmy Organizace. Můj cíl je jednoduchý - zabít ty, kteří si dovolili vztáhnout ruku na informační zdroj Organizace. Tohle bude jen otravná šaškárna - rychle tam a rychle ven... žádné nepříjemnosti snad nebudou..., myslím si o své misi, netuše že se "poněkud" pletu. Zrovna kráčím po cestě, která vede skrze močály, takže o žáby a zejména komáry tu není nouze. Báječné... vážně báječné... tohle je opravdu nádhera... kdybych netajil MS před Organizací, tak se na tuhle cestu vážně vykašlu..., pomyslím si rozmrzele, když díky svým aktivovaným (mám je aktivované téměř furt - cvičí to chakru) sharinganům zahlédnu obří zdroj chakry přímo proti sobě blížící se ke mě. Hm? Pozvednu udiveně jedno obočí, ale nijak nezměním svůj krok ani směr. Brzy je mi jasné, kdo že se mi to vydal v ústrety. Jakpak mě asi našel? Žáby? Že by? Ale jak vůbec věděl, že do téhle vesnice zamířím... možná to celé byla past na jakéhokoliv člena Organizace a jen náhodou jsem to já, koho zde "chytí" do své pasti... Zastavím se a chvíli onu postavu sleduji. Bojovat s ním? Teď a tady... ostatně, tím že se tady objevil, tak již rozkazy Organizace neplatí s ohledem na Vůdcův rozkaz týkající se střetu s touto personou. S Uzumakim Narutem nebojujte, zadupal by vás během párti vteřin do země..., vzpomenu si na jeho slova a trochu se ušklíbnu. Na druhou stranu... tady nemá smysl utíkat, pokud nechci použít "TU" techniku, takže mu jí tak jako tak prozradím, ať již budu bojovat či nikoliv... a navíc... tohle je ideální příležitost k tréninku, navíc druhým jutsu jsem ho schopen zlikvidovat i já... ani Naruto Uzumaki není nesmrtelný..., pomyslím si a položím pravou ruku na jílec svého meče, zatímco zaktivuji Mangekyo sharingan. To jsem tolik stoupnul na ceně, že se o mě zajímá někdo jako vy? Chm... když jsme se viděli naposledy, tak jsem byl ještě pískle, kterému jste mohl násilím zaktivovat sharingan a hrát si s ním jako se svou hračkou... ale dnes... dnes to tak lehké mít nebudete. Ale neodpustím si jednu otázku předtím než se mi dostane té "cti" utkat se samotným Shinobi no Kami (Bohem mezi Shinobi), Rokudaimem Hokagem Uzumaki Narutem... jak jste mě našel? Mým tipem jsou žáby... a mimochodem... co se týče pláště, tak nemáte vůbec žádnou fantazii, plášť Čtvrtého Hokage... chmm... člověk by čekal, že někdo jako vy bude víc... originální. Mluvím poměrně klidným, mírně uštěpačným hlasem, ale zůstávám maximálně ostražitý. Tohle bude zábavné... až vražedně zábavné, zkopíruju každou jeho techniku, kterou předvede..., pomyslím si jen chladně. |
| |
| Shinobi no Kami Zkopíruješ každou moji techniku... Chlapče, tak daleko jsi opravdu nedošel... I přes to, že máš Mangekyou Sharingan... omyslí si Hokage na jeho povahu dost chladně. „Jak hračku říkáš... No dobrá, ale byla to hračka, které jsem si vážil a kterou jsem chtěl chránit, dokud nebude schopna se postavit na vlastní nohy... Nevíš, jaká zodpovědnost a cennost seš, kvůli sharinganu. Ale jak je vidět, ty jsi se již na vlastní nohy postavil... I když tě stále musí podpírat Organizace... Takže mi nic nebrání jít do tebe jako do sobě rovného...“ začne. Sakra ten kluk se tak změnil. Teď z něj ten chlad přímo sálá, i když je soustředěný a bere mě vážně. Alespoň že je inteligentní... „Já jsem nechtěl být originální. Já jsem chtěl být věcný. Můj otec před mnoha lety ochránil vesnici před Uchihou Madarou i Kyuubim zároveň. A já teď pomstím svého přítele, kterého tvůj partner zavraždil, a také ženu, kterou jsem miloval! A nebyl jsem sám...“ |
| |
| Pokec s Hokagem: Vidím, že čtení v myslích funguje oboustranně. Tohle bude souboj těžký pro nás oba, když budeme dopředu vědět co se ten druhý chystá udělat. Že Hokage? Probodávám ho svým pohledem přičemž jemu teď dojde, že mu do hlavy vidím také. Tady jsou slova zbytečná. Ale přesto zatím zůstanu u nich. Na předvídání vašich pohybů, akcí a dalšího bude ještě čas v průběhu souboje..., řeknu jen a pak dodám. Takže jste si přišel pro pomstu... hmm... čekal bych tedy dost víc. Kvůli pomstě se zabíjí nejlépe, že? Každopádně vás zklamu... já se nemohu nechat zabít protože jsem přísahal své matce, že její oběť nenechám upadnout v prach. Možná jste jí miloval jako Hokage své vesničany, možná něco víc... ale pro mě to byla matka a musel jsem jí zabít, nechtěl, ale musel. Mé oči jsou toho důkazem. Nemohu si dovolit být slabý, protože slaboši jsou v tomto světě ničeni a smýkáni prachem. Protože jako slabý bych nikdy nedokázal vzkřísit a ochránit klan Uchiha, své ještě nenarozené děti. Volil jsem mezi matkou - to jest minulostí a mezi klanem Uchiha - to jest budoucností. A zvolil jsem budoucnost. Byla to nejtěžší volba, kterou jsem kdy musel udělat a souboj s vámi bude ničím v náročnosti, ve srovnání se soubojem, který jsem absolvoval s ní..., odmlčím se a trochu svraštím obočí. Možná bych měl taky naokamžit obrátit svůj zrak k minulosti a k pomstě jako vy. I já se totiž mám teoreticky za co mstít na vás a na Konoze. Na vyhlazeném klanu, obětovaném otci a strýci - Sasukem - kterému jste vy a vaše vesnice udělali ze života peklo. Taky prahnul po pomstě, stejně jako teď po ní prahnete vy, ale co je vaše pomsta? Jen sebeukájení, nic víc. Organizace mě vybavila mnohem lépe, než jsem čekal, když jsem do ní vstupoval. Nejen silou... ale především věděním. Vědomím toho, že Uchihové do Konohy nepatří a nikdy nepatřili. Vědomím toho, že vesnice, kde žije klan Hatake se stejným dojutsu, které ukradl Uchihům a klany navázená na ohnivou vůli klanu Senju - nejhoršího nepřítele Uchihů - nemůže být domovem Uchihů. Nikdy... čekalo by nás to samé co v minulosti. Masová vražda. Byl bych sebevrahem, kdybych před 3mi lety neodešel. Minulost by se zopakovala a Uchihové by znovu museli trpět pod nadvládou vesnice, která si jich nikdy nevážila. Žádný Uchiha nikdy nebyl Hokage... jen Senju a jejich věrní psi - Sarutobi a Uzumaki... všechnu moc jste ukradli pro sebe a z Uchihů jste si udělali ochočeného psa, kterého jste pak zamkli do kotce na mráz a když začal štěkat, protože na zimě trpěl, tak jste ho vy - Konoha - utratili. To je minulost... a to jsou důvody, pro které bych se mohl mstít já. Jste směšný! Vy se chcete pomstít kvůli jedné ženě, která obětovala život pro můj sen a kterou já jsem miloval mnohem víc než vy si vůbec dokážete představit. Znovu se odmlčím. Tak on miloval mou matku ... ale miloval jí jako Hokage, nebo jako ... ? Jak jsem řekl, Organizace mě vybavila znalostmi. Měl jsem možnost prostudovat veškeré vědění, které klan Uchiha za svou existenci shromáždil. Četl jsem deníky Madary, Izuny, Shisuie, svého otce Itachiho... a ... Sasukeho Uchihy... četl jsem vše a pochopil. Není žádného porozumění mezi námi a Konohou. Je jen nenávist, které se lze bránit jen tak, že obrátím zrak k budoucnosti a vykašlu se na vše co bylo a obnovím klan Uchiha tam, kam špinavé pracky Konohy nikdy nedosáhnou. Věřím, že na světě je místo, kde náš klan nalezne klid a čas pro svou obnovu. A já to místo najdu a učiním z něj domov všech Uchihů a postarám se, aby o nás Konoha už nikdy nic neslyšela. Uchihové budou navždy odříznuti od vesnice, která jim způsobila tolik utrpení a budou moci žít jako normální lidé. To je můj sen - chci stvořit klan, který nalezne své místo a bude žít tak jako všechny ostatní. V míru... a v pokoji! A toho snu, snu pro který zemřela má matka, snu pro který já obětuji cokoliv, třebas i svůj zrak a život... toho snu se já FUGAKU UCHIHA NIKDY NEVZDÁM! A nikdy nedovolím, aby mě zabili, protože kdybych zemřel, tak by matčina krev byla prolita nadarmo. Musím ještě žít dobrých 40-50 let, abych zajistil Uchihům budoucnost. Celý svůj život věnuji jim... budoucím generacím. Můj život je jinak sám o sobě bezcenný, ale ve chvíli, kdy naplním osud, který jsem si zvolil, získá můj život cenu pro budoucí generace Uchihů. Já budu možná souzen za to, že jsem zabil vlastní mámu... vámi, sám sebou i Bohem... to co jsem udělal je neodpustitelné, ale... to už je můj vlastní problém. Ne vy, ale já budu žít s vědomím, že jsem jí zabil. A toto vědomí mě bude jen pohánět k tomu, abych dosáhl svého cíle. Za každou cenu a všemi prostředky, a budu-li vás muset zabít, abych mohl obnovit klan. Tak to udělám! Možná jste nejsilnější ninja na světě - tedy - ne možná, ale určitě - ale to nic nemění na tom, že já tady a teď ztělesňuji ideu. Ideu na vzkříšení klanu Uchihu. A ideu... nelze tak snadno zabít. A nemějte obavy, nebudu učit své potomtvo, aby vyhladilo Konohu, tak jak to chtěl udělat Sasuke, protože šílel z té bolesti, do kterého ho Konoha uvrhla ... ne... já po pomstě za dávno mrtvé Uchihy netoužím. Nemohu si totiž dovolit zemřít pro nějaké své ubohé emoce a city... já mohu zemřít jen a pouze pro svůj klan a to tehdy až ho obnovím. Dřív ne. Takže Šestý Hokage... vážně si myslíte, že někoho jako jsem já dokážete vůbec porazit? Někoho, kdo přináší oběti pro to v co věří? Chmm... o tom silně pochybuju... ale nepochybuju o tom, že už jsem skončil s touto přednáškou, která pro vás nejspíš byla nudná a otravná, protože jediné co chcete je mít mou krev na svých rukou..., dokončím svou řeč. Vážně bych se měl naučit říkat věci v menším počtu slov... musí to působit hrozně, ale co... to není můj problém, chtěl to slyšet? Možná... stejně to nic nezmění. Pokud mi nedá na výběr... zabiju... a protože tenhle Hokage se ještě nikdy ničeho nevzdal tak... je to jasné. On mi neporozumí a pro mě jsou jeho ideje, sny a cíle ničím... on je Konoha a já jsem Uchiha..., pomyslím si chladně zatímco ho nespouštím z očí a sleduji každý byť sebemenší výkyv v jeho chakře. |
| |
| Další prezentace na téma Uchiha klan: „Abych řekl pravdu, jediný člen Uchiha klanu, který byl opravdový muž byl Uchiha Itachi. ZAbil sice nejlepšího přítele, ale kvůli tomu, aby zabránil válce. Válce a dalšímu krveprolití, které chtěli UCHIHOVÉ. Vždy hleděli jen na vlastní moc, na vlastní klan, na vlastní pohodlí. Chtěli převrat v Konoze, aby ONI měli moc. Ne Senju, kteří se na vzniku vesnice podíleli více. Prostě oni Uchihové! Jako by byli něco víc.Jediný Itachi a možná pár dalších byli normální, ale jinak to byli vždycky namyšlení šmejdi s egem větší než celá vesnice. Žádný Uchiha nikdy nebyl Hokage a je to dobře. Uchihové se vždy starali pouze o sebe, neprojevili nejmenší zájem pomáhat ostatním. Ten Hoakge by přinesl vesnici zkázu, protože by upřednostňoval pouze svůj klan a to by ostatní nesnesli. Uchihové jsou prostě zkáza Shinobi světa. Když jsem byl ve tvém věku, pošetile jsem se snažil přivést zpět do vesnice tvého strýce. Stále jsem ho chránil, přinášelo mi to pouze utrpení, ale já věřil. Byl to můj přítel a já bláhově věřil, že mu bude stačit zabít Itachiho, který předtím vyvraždil klan Uchiha. Ale on byl posedlý nenávist a chtěl zničit celou vesnici. Přidal se k Madarovi, dalšímu šílenci z toho vašeho klanu a zabil mnoho lidí. Dlouho jsem litoval, že zemřel moji rukou, ale dneska ne. Dnes už vím, že to bylo nutné. A že jsem udělal dobře, když jsem svět zbavil někoho jako byl on. To samé bylo s Madarou. Madara byl bůh a Sasuke měl v srdci takovou nenávist, že i v Bijuu uvnitř mě se ho bál. Dokázal jsem je zabít a zbavit svět jejichteroru a existence. Jejich moc a nenávist byla oproti tvé idee nic! Věř mi. On si prožil takových hrůzných okamžiků, že tvá idea a obe´t matky je proti tomuto jako blecha. Uchihové jsou zkáza sama o sobě. Vraždí vlastní přátele a příbuzné, aby získali moc a byli silní. To nejsou lidé, ale zvířata. Ty sám si zabil svoji matku. Ženu, která ti dal život. Byla u tvých prvních slov a kroků. Ženu, kterou jsem nemiloval pouze jako Hokage někoho z vesnice. Ty jsi ji zabil a proč? Aby se zrodil další Madara s touhou ovládnout svět! To proto si zabil vlastní matku. Opravdu chceš, aby její smrt byla vstupenkou pro nového Madaru, Sasukeho a další? A ještě něco ti řeknu. Klan Hatake je přímou ukázkou toho, jak by se měli Uchihové chovat. To, že teď mají velice silnou Kekkei genkai je nijak nezměnilo. Jsou věrní vesnici a Hokage jim důvěřuje, protože si to zaslouží. A mám pro tebe možná další novinku. Uchiha Obito ten sharingan Kakashimu daroval. On mu ho neukradl. Takže se těm ptám Fugaku, opravdu chceš, aby smrt tvé matky byla začátkem vzestupu klanu, který celému Shinobi světu i sobě samému přinesl jen utrpení?! A jestli ano, nezbývá mi, než tě zabít. Protože já nedovolím, aby někdo jako Uchihové podkopali mír, který už je teď docela vratký, jenom pro to, aby byli opět silní!“„ A věř mi Fugaku, že to takto dopadne. Ty aníi nevíš, jaký je pravý Uchiha. Jsi jen poloviční a nevíš co dokáží. Ale věř, že ti to za dalších pár generací někdo předvede a ty,se na to budeš ze shora.. teda ze zdola dívat. Budeš se dívat, jak tvůj potomek vraždí nevinné lidi jenom kvůli síle. Opravdu to chceš?!“ |
| |
| Zaslepený Hokage, nebo zaslepený já... jistěže Hokage: Poslouchám bez hnutí brvou to co mi tu Hokage vykládá a snažím se nejen nedat nic najevo, ale raději ani na nic nemyslet. Ale moc mi to nejde, odpor k tomuto člověku ve mě roste s každým jeho slovem, ale namísto nenávisti to má za následek jen neskutečnou míru opovržení z někoho, kdo má být nejsilnějším shinobim světa. Chmm... jak může být takový zaslepenec Hokage? Tsche... tohle není hodno ani hodnosti gennina, natož Kageho... ubožák, ve kterého tisíce věřili, že přinese mír, a poté co ve všem selhal má tu drzost moralizovat. Nedokázal vůbec nic změnit, války jsou a budou ať již s ním či bez něj a samozřejmě všechna svinstva světa hází na Madaru a Uchihy... jasně jak typické a ubohé. Jestli já jsem podle něj zaslepený svým klan, tak on je zaslepený tím svým a vesnicí. Když mě nazve polovičním Uchihou, tak jen přimhouřím oči. A ty jsi zase parodie na Hokageho! Nechám ho v klidu dokončit, ale je mi jasné, že s ohledem na to, že vnímal mé myšlenky stejně jako já mohu číst ty jeho mu nemám moc co říct víc, ale přeci jen - pár poznámek si neodpustím: Říkate, že nevím jaký je pravý Uchiha... chm... mýlíte se, jak jsem řekl, znalosti mám - četl jsem jejich deníky a studoval každičké slovo - nejen kvůli moci, ale hlavně kvůli vědění. Madara byl jen zahořklý sráč, který zradil klan Uchiha a má stejnou míru viny na vyhlazení klanu jako vaše vesnice. Ale od něj se to čeká, on byl zlo... zatímco od Konohy by to málokdo čekal. Ano - Uchihové chtěli povstat, ale až poté co je 6let šikanovalo vedení vesnice kvůli totální neschopnosti Třetího Hokage. Tenhle senilní stařec zodpovědný za Orochimara nedokázal udělat vůbec nic proto, aby se situace řešila mírovou cestou. Zhola nic. Vy tady viníte Uchihy, že jsou "ti zlí" a kdesi cosi - možná nejsme nejlepší ve všech ohledech, to připouštím, ale co vy a ta vaše Konoha. II. světová válka shinobi byla vaše práce, za všechny zločiny Danza a Orochimara nesete jako Konoha taky zodpovědnost. Žvaníte o tom jak ostatní jsou "ti špatní" zatímco sami nejste o nic lepší a ještě máte tu drzost se vydávat za "mírotvorce". A co Senju? Ha? Viníte nás, že zabíjíme své blízké kvůli moci, ale Nidaime Hokage dělal mnohem horší věci, zabíjel lidi, aby do nich mohl přivolávat duše, které následně nutil mu sloužit. Když to samé dělali Orochimaru a ten Kabuto, tak jste to považovali za "nejčernější a nejzlejší techniku na světě jejíž použití nemůže být prominuto", ale když to dělal Tobirama, tak to nikomu nevadilo že? Jste pokrytci! To jste - vy a celá vaše Konoha. Vzdali jste se svých ideálů a teď štěkáte na mě, protože já ideál mám. Vy jste ztroskotal - vy osobně - přesně tak jak Madara předpověděl! Nepřinesl jste žádný mír ač jste to sliboval. Kdy jste se toho vzdal? Ha? Jste troska bez idejí, která je zaslepená službou své vesnici. Vy nemáte vůbec žádné právo tvrdit, že jste lepší než Uchihové či já osobně. Protože já narozdíl od vás ještě ideály mám - nejsou tak vysoké jako ty vaše kdysi, světový mír přinést neplánuju, protože na to zkrátka nemám - ale chci vzkřísit svůj klan, byť jsem třebas poloviční Uchiha, ale je to součást mé duše. A vy? Chm... celý váš život je jedno obrovské selhání, každý den kdy žijete, každý váš nádech a výdech je jedno veleobří selhání. Nedokázal jste vůbec nic na to jakou máte sílu! A troufáte si soudit Uchihy. Ano zabil jsem mámu a vím co to pro mě osobně znamená a jsem na to připraven. Nechť má duše shoří třeba v nejtemnější jámě pekla, ale svůj život obětuji pro klan Uchiha. To je moje cesta ninji, pokud to mám říct takhle pateticky. A jediné nač mi záleží. Kdybych neměl ještě povinnosti vůči svému klanu, tak se klidně nechám zabít, ale takhle... ani v nejmenším neplánuju zemřít. Ani v nejmenším. Nakonec - já proti Konoze nic moc osobně nemám, dokud jsem nebyl Uchiha, bylo to fajn tam žít a můj život byl mnohem šťastnější než dnes, ale nyní jsem Uchiha ne kvůli genům či sharinganu, ale kvůli mé volbě. A vím, že Uchihové do Konohy nepatří, takže jediné oč mi jde je vytvořit klan tam, kde na něj Konoha nebude moci. Netoužím ani po pomstě ani po budoucí válce s Konohou, jen s ní nechci mít nic společného. A jestli jsem kvůli tomu nukenin? Chm... věrnost vesnici přísahal Fugaku Shiko, ne Fugaku Uchiha a jsem připraven si založit vesnici třeba vlastní pokud to bude jediná cesta k tomu jak získat uznání! Můžete mnou pohrdat, můžete mě nenávidět - klidně - to je vaše volba, ale nehrajte si na něco víc, protože nic víc nejste. Konoha dodnes nepotrestala ani morálně ty, kteří spáchali nejhrůznější genocidu v dějinách světa shinobi. I kdyby bylo z hlediska Konohy racionálně správné Uchihy vyhladit, tak to nikdy nebude spravedlivé ani morálně ospravedlnitelné. Máte na rukou krev nevinných lidí, ne Uchihů, ale sotva narozených dětí, které s ničím neměly nic společného. Tak laskavě přestaňte moralizovat. Pokud chcete mě zastavit. Tak to zkuste, nic jiného totiž v této situaci dělat nemůžeme. Mě nedostanete, nejsem pošetilec co se nechá zabít. Mě v tomto souboji o nic nejde, takže ho můžu kdykoliv opustit aniž bych byl zbabělec, protože já vás zabít nechci, vy mě ovšem ano. Tak to tedy zkuste... nic jiného dělat stejně nelze. Dokončím konečně svou odpověď a připravím se na úhyb pomocí problesknutí. Sleduju každý jeho pohyb v chakře a soustředím se na jeho myšlenky, abych byl schopen odhadnout jeho další kroky. Tohle bude naprosto zbytečný souboj... nemám na něm sebemenšího zájmu, ale tenhle pitomec prostě chce pomstu, fajn... ale pak ať neříká, že je lepší. Je stejný jako Madara - nepřítel Uchihů, nic víc, nic míň. |
| |
| Hold tobě sempai, co to je? Tělo kapitána Sakumi nesem směrem, kterým nám pověděli, když najednou před námi je doslova armáda ANBU. Pak zpozoruji přicházet dalších šest postav v čele s hokagem. Tedy v čele, okamžitě ucítím jeho šest stejných pachů, proč to ale dělá mi nejde do hlavy, stejně tak když převezmou jeho tělo a všichni ANBU kolem něho si začnou sundávat masky a zvolávat „Teichou“ či „Senpai“, ani hokagův pohled mi nic neříká a moje tvář jasně ukazuje, že nevím co se tu děje. Dnes vůbec nerozumím, vzpomínám na minulost a na slovo lidské city a vše kolem toho, ale čím víc přemýšlím čím mně toho míň napadá. A tohle jako má být co? Co tu dělá ten dav z ANBU? Á teď přichází Naruto-sensei…ale proč přeměnil své stínové klony na členy rady? Co se tu děje, že by chtěl Naruto-sensei na chvíli utajit smrt jednoho z elitních joninu? A co mají znamenat ty výkřiky a sundávání masek, vždyť tím porušují základní pravidla ANBU zůstat utajen se svou identitou V krvavé mlžné jsem něco takového nikdy neviděl, zabíjení bylo na denním pořádku a na něco takového se ani nebrali ohledy. Proč to vůbec dělají, když je svět shinoby plný smrti? Co to znamená? Sensei, co to je za pohled, to není smutek ani nás neviníte, tak co to znamená? Ať se teď podívám kam se podívám nerozumím ničemu. Je tohle součást lidských citů? Měl jsem za to že jsou něco jako reakce pocitů, či své vlastní lidské osobnosti. Je to podobné jako když jsme si řekli s Michi miluji tě, ale tehdy jsem byl šťastný, tak co znamená tenhle pocit? Hai, hokage-sama, jak žádáte. Hned se tam vydáme. Počkám na Toshibo celý zmatený a pak se vydáme do jeho kanceláře. Hej Toshi, co to teď vlastně bylo, něco takového jsem viděl poprvé a ani nerozumím pořádně svým pocitům. |
| |
| Starej lišák: On mě nechce zabít? Myslel jsem, že si mě bude chtít odstranit z cesty... Myslel jsem, že bude chtít zničit naši vesnici.Myslel jsem, to je ten problém. A Hitaro pro něj šla dobrovolně. Věděla, že když neuspěje, zemře. Ale přesto šla. Obětovala se. Sakra, proč jsem byl tak zatvrzelý?! Ten kluk má z části pravdu. Konoha, respektive radní a Danzou mají na svých rukou krev nenarozených dětí. Konoha zmařila Uchihům život, ale... Ksó! Jsem zavrzelej starej dědek! Jak jsem mohl být takový... ne, nemám slov. Pro takové chování výraz nenajdu. Hitaro se pro něj obětovala, zemřela pro něj. Ne, nesmím zmařit její oběť... Celé jeho myšlenky slyšíš a jakmile se dostane řeč na matku, můžeš si všimnout, že u jeho pravého oka se cosi zatřpytí. Slza. Pomalu mu stéká po tváři a nechává za sebou morkou a slanou cestičku. Nakonec dojede na konec brady spadne dolu. Za chvíli se celé jeho oči třpytí. Ať jsi jaký chceš, tenhle muž ji opravdu Miloval. A ne jako Hokage občana vesnice. „Fugaku, tovje matka ti právě podruhé zachránila život. Kdyby si ji zabil chladnokrevně , ledově a bez úcty, zadupal bych tě na místě do země. Ale takhle... už si to jednou řekl. Oběť tvé matky by byla zbytečná. A to si opravdu nezaslouží. Ne člověk, jako byla ona. Takže tě požádám o dvě věci Fugaku a budeš moci jít. Ne, nebudu tě chtít zabít. Chtěl jsem tě pomstít, ale ty jsi mi otevřel oči. Hitaro by určitě nechtěla, aby to takhle dopadlo,“ při těchto slovech cítíš, jak se ti do očí derou slzy. „Fugaku, prosím slib mi, že tvůj klan nebude žádat pomstu po vesnici. Nejspíše pro to nenajdu ospravedlnění, vesnice se Uchihů bála kvůli jejich síle a... Danzou byl zmetek co chtěl jenom sílu. Ale on i Uchiha Madara, tito dva měli největší zásluhy na vyhlazení tvého klanu, jsou mrtví. Jednoho jsem zabil já a druhého tvůj strýc. Fugkau prosím, zataj pravdu o minulém vyhlazení Uchiha klanu. A také tě prosím, zataj cokoli o Mangekyou Sharinganu. Jeho tajemství svěř pouze tomu, kdo bude tvým nástupcem a bude chránit Uchihy. Tomu jedinému svěř tajemství MS. Nejlepší by bylo, kdyby se dědil. Určitě víš jak to myslím. Neber to tak, že ti chci něco přikazovat, ale bez těchto opatření nebude nikdy tvůj klan žít v míru. Buďto vytáhne na Konohu nebo se povraždíte mezi sebou. Právě díky Mangekyou Sharinganu byl Itachi schopný udělat to, co dělal. Nedovol, aby to mohl zopakovat ještě někdo jiný.“ Prosím, nedovol, aby tvůj klan opět narušil svět shinobi tak, jak to udělal minule. Dobře, uznávám, Konoha na tom měla také veliký podíl, ale... To, co Madara dokázal s Mangekyou Sharinganem nebyla vina Konohy... |
| |
| Takže bez boje? Vyslechnu si Naruta bez jediné projevené emoce a snažím se absolutně na nic nemyslet, ale tu a tam nějaká ta myšlenka přeci jen probleskne. Neuvěřitelné... i v tolika letech a po mé matce... nevím zda zvracet, nebo se to pokusit pochopit... ani jedno ani druhé, prostě půjdu svou cestou... tohle je už stejně irelevantní. Když začne mluvit o mé matce, tak mám co dělat, abych dokázal potlačit všechny vnější projevy mých emocí. Ne - ani slza mi narozdíl od Naruta neukápne, ale stálo mě to dost sebekontroly. A proto nemohu zemřít... dala mi život a sílu... a bez ohledu na vše ostatní, já jsem ztělesnění její víry ve mě... a nemohu si dovolit selhat... nikdy. Nechám ho dokončit a v průběhu jeho řeči deaktivuju Mangekyo sharingan a zůstanu jen u "obyčejného" sharinganu. Nemá smysl si namáhat oči více než je nutné. Když skončí tak se na chvíli odmlčím a poté s vynaložením veškeré zbývající sebekontroly (přeci jen, ovládat se v takových chvílích stojí dost námahy) začnu odpovídat chladným hlasem Narutovi: Není mým zájmem, aby se Uchihové vzájemně vraždili kvůli síle a není mým zájmem, aby vypukla válka mezi Uchihy a Konohou. Ani jedno, ani druhé. Snad dokážu obé zatajit. I když je proti mým zásadám skrývat pravdu, ale snad tohle dokážu. No..., odmlčím se a pustím rukojeť meče Kusanagi, který zajede zpět celý do pochvy. ...je čas abych šel. Jako důkaz mé dobré vůle vám sdělím oč Organizace usiluje. Nemám k ní žádný vztah a nikdy jsem neměl. Šel jsem si tam jen pro sílu a tu jsem již dávno získal, takže v dohledné době její řady opustím. Nevím přesně co je konečným cílem Organizace a abych pravdu řekl, tak mě to ani nezajímá, ale to oč usilují je zničení všech bijuu. Narozdíl od Akatsuki je nezapečeťují, ani si je nijak jinak nepřivlastňují. Organizace chce sprovodit ze světa všechny démony... ať jsou její skutečné úmysly jakékoliv, tak tohle je fakt... a ještě úplně poslední..., vytáhnu z pod pláště svitek se zapečetěným matčiným tělem. Jedno z jejích posledních přání bylo, abych jí pohřbil tam, kde za ní budu moci navštěvovat a další to, abych na ní nezapoměl. Vzhledem k tomu, že se svou silou mohu na světě kamkoliv, tak nevidím jediný problém, abych vám její tělo nevydal. Byla konožskou shinobi... takže jí pohřběte v Konoze. Miloval jste jí, tak vám tuto laskavost udělám, protože vím, že tam u vás budou lidé, kteří budou její hrob navštěvovat a budou na ní vzpomínat. Ona patří do Konohy. Položím svitek na zem (ani na okamžik nespustím zrak z Naruta, natolik mu zase nevěřím) a odstoupím pozpátku několik kroků. Už se nejspíš - v což doufám - neuvidíme. A nemějte obavy, dohlédnu na to, aby se potomkům Posledního Uchihy - tedy mě - dostalo řádné výchovy, aby žádný Madara znovu nespatřil světlo světa. Mohu jen doufat, že na straně Konohy nevyrostou noví Danzouové či Orochimarové, to už je vaše starost. Skončím svou řeč, a i když jsem "nalomený emocemi", tak si dávám hodně velký pozor abych si udržel kontrolu a vyčkám na reakci Naruta. Pokud žádná nepřijde (předpokládám, že nějaká ještě bude) tak použiju Kuchiyose bez krevní oběti a přivolám se k někomu o kom vím, že by nyní měl být na centrále Organizace. |
| |
| Vesnice Beze slova kráčím vedle Hibaryho a těla Sakumy, které stále drží mé klony, když v tom se před námi shromáždí stovka Anbu i ostatních ninju. Očekával jsem nějakou takovou reakci, ale netušil jsem, že to bude tak velké. Tolik lidí mu přišlo vzdát hold ??.....v tom případě to ale vůbec nebyl tak neznámí shinobi jak o sobě povídal....určitě velel několika jednotkám Anbu a bůh ví, jestli nebyl i něco víc....takže tohle byl ten tajemný život Hatakeho Sakumy ... Jakmile jsem viděl tolik lidí, nechal jsem kráčet klony s tělem ve předu a my s Hibarym jsem, šli až po něm. Jediné na co jsem se zmohl, bylo jen pozorovat tucet lidí, jak vzdávají hold Sakumovi a to jakýmkoli způsobem. Teprve až když k nám přijde Hokage , zareaguji na jeho výzvu kývnutím hlavy a společně s Hibarym se vydáme k jeho kanceláři. Moji klony se rozprsknou ale až na toho, který pomocí Henge dělá nosítka. Ten se rozprskne teprve až když Sakumovo tělo převezmou někam jinam a lehátka odloží stranou. Při cestě do kanceláře se mě Hibary nečekaně na něco zeptá a já jsem jeho otázkou trochu zaskočení. Teprve až po chvíli mi došlo, že je původně ze Skryté Mlžné a možná proto neví nic o takovýhle zvycích. Ani se na něho nepodívám a se sklopenou hlavou odpovídám na většinu jeho otázek. "Nejspíš Sakuma skrýval celkem dost ze své minulosti, protože byl víc než jen obyčejný jounin. Určitě velel několika jednotkám Anbu a je dokonce i možné že byl i něco víc, proto se tam shromáždilo tolik lidí. Všichni mu přišli projevit svojí úctu a to i přesto že to jsou Anbu. Díky Hokageho vlivu už nejsou city Shinobi tak potlačovány a proto mu nevadí to, že většina Anbu právě odhalila svojí identitu. Nevím jak ti to říct ale každý správný shinobi zasluhuje úctu a tu mu právě teď vyjadřují všichni jeho přátelé i podřízení s kterýma se v životě setkal." Na chvíli se odmlčím a uvažuji nad tím, jestli jsem mu to vysvětlil správně, ale snad to pochopí. Horší je vymyslet odpověď na tu jeho druhou otázku. Jak mam vědět co cítí.....tohle je trochu těžký vysvětlit ale budiž.. "To jak se cítíš, musíš vědět ty sám. Já v tuhle chvíli cítím soucit a mrzí mě, že jsem neudělal víc pro záchranu Hitaro i Sakumy. " Snad jsem mu dal jasnou odpověď a možná by dokonce i mohl pochopit, že se o něčem takovém nechci bavit. V téhle šílené misi jsem to byl právě já ten, kdo vůbec nic neudělal a nechal zemřít dva členy z týmu. Jediné na co jsem se zmohl je jedná raná tomu pitomečkovi s Sharinganem a ještě k tomu jsem ho nechal utéct. Tohle už se příště nestane....nenechám někoho umřít zbytečné jen proto, že moje síla není dost silná...tohle změním.. Pokud nás už nikdo nezastaví, pokračuji až do Hokageho kanceláře a tam mu všechno vysvětlíme. |
| |
| When I've been relaxed Ačkoliv mě Hibary před odchodem dosti uklidnil ohledně toho, že ačkoliv zůstávám, z mnoha hledisek to není jistě špatné, stále si nemůžu odpustit nějaké ty chmurné myšlenky, od kterých se nakonec rozhodnu odehnat za pomocí relaxace. Práce by pomohla podobně, ale nakonec zakroutím hlavou a odejdu se vyhřívat do lázní. Přeci jenom, momentálně bych naprosto ideálně k opravdové práci měla po ruce kohokoliv z týmu, místo toho, abych se mučila úplně sama. A na trénink mám příliš neklidné myšlenky. Naš sakra trénovat, když to senseiovi a klukům stejnak momentálně nepomůže? Akorát bych z toho byla o to frustrovanější, kdybych zjišťovala, že důvod, proč jsem se od celé té věci distancovala, a to, že by mě pak akorát v závěru museli chránit, nebo by se aspoň z větší části dle mého názoru snažili, byl velmi, velmi pravdivý, a velice pádný. A do jisté míry to byl i způsob, jak se zašít před ostatními lidmi. Nikdo mi sice neřekl že by s mým rozhodnutím nesouhlasil, a na nikom nic takového nebylo znát, ale stejně jsem si ve společnosti ostatních vždy připadala trošku moc nápadná, a to tím horším způsobem. Stále mám pocit, že svým způsobem jsem udělala něco špatného. I když, po tom, co se už po několikáté vyhřívám v lázních, a upomínám se na Hibaryho slova, přesvědčuji, že místo představování si, jak špatně to dopadne, bych jim měla prostě věřit, což jsem si z toho rozhovoru tak nějak i odnesla, je to i celkem lepší. Tak prostě je to tak. Ostatně, proč jim nevěřit? Ten Fugaku či kdo je možná silný, ale oni jsou taky silní, a půjdou tři.. I když stále je tu ta myšlenka "ALE co když....". Nakonec i trošku vypomůžu v nemocnici. Představuju si, že se roztrénovávám, abych mohla být první, kdo ošetří ty drobné bolístky, které mí parťáci utržili, když se vítězně vrátí. Větší zranění si nepřipouštím. Akorát by mě zase přepadla depka. Jestli ta zranění totiž budou větší, bude moje chyba, že jsem tam nebyla, když potřebovaly ošetřit dřív, než se oni dostali zpět do Konohy, a i když by mi to nikdo nevyčítal, nemohla bych si to odpustit. Kdyby se jim rány řádně otevřely dřív, než by došli, a tím pádem by i vykrváceli, i když Hibary zná první pomoc a pravděpodobně má s sebou nějaký ten obvaz či tak něco.. Co když zrovna on bude ten zraněný a nebude moct ostatní ošetřit či navigovat? Ta myšlenka mě stále děsí. They are back.. And their return is so sad Razím si to ulicemi, zas lehce zamyšlené, kam asi mé parťáky vedly jejich kroky a co teď asi dělají, a především, jak se mají, v rukou svírám papírové pytlíky s nákupem na večeři, na sobě zase jen kimono, a ani moc nedávám pozor na své okolí. Možná právě proto překvapením upustím sáčky s jídlem na ulici, až se vysypají, ale nesbírám je. Vidím, kdo ten člověk je. ANBU. Elita. A jestli se mnou chce mluvit elita, pravděpodobně půjde o něco naléhavého a stejnak nemá smysl ty věci sbírat a to hned z několika důvodů. A můj předpoklad je skoro i více než správný. Náš tým se vrací? Aniž bych poděkovala za zprávu, nechám jídlo jídlem a vrhnu se směrem ulicemi. Využiju toho, co ANBU říkal a beru to rovnou ke kanclu. Kupodivu mě ani nenapadne použít chakru a vzít to po střechách, takže se hrnu jen po zemi, co nejrychlejším tempem. Jsou zpátky? Jestli můžou jít do kanclu, místo rovnou do nemocnice, tak to znamená, že jsou víceméně v pořádku.. Díky bohu! Ale co to bylo za poznámku o kapitánovi? Ta Hitaro.. Asi to byla kunoichi, ale kapitán..? Počkat, to, že nemuseli do nemocnice, neznamená, že.. Sensei? Sensei! Vybičovaná náhlým děsem, co se tak asi mohlo stát, urazím tu vzdálenost dřív, než to pořádně začnu vnímat. Takže jsem fakt udělala chybu, že jsem nikam nešla? Protože jestli sensei.. Uvidím je ještě dříve, než bychom se setkali v kanclu, před radnicí. Je tam jen Hibary a Toshi. Žádný sensei. Žádná Hitaro. Sensei? Hitaro - san? Nikdo nic o nemocnici neříkal! Takže, takže.. Pár rychlými skoky se v záplavě fialového proudu vlasů vrhnu k nim a Hibarymu kolem krku, ale zvládnu ho nesrazit na zem; nevšimla jsem si těch jeho zranění, protože oči mám plné slz. Můj instinkt je jasný, nikdo mi nemusel potvrdit mé myšlenky, ti dva se taky netváří právě nejlépe, a pochybuji, že by mířili k Hokagemu, kdyby jejich mise byla do jisté míry úspěšná; to by si je spíš i s malými zraněními vzali do nemocnice a Kage je navštívil tam. Sensei.. Sensei.. Já.. Nikdy ani ten vztah sensei - žák nebyl zas až tolik vřelý.. Ale vždycky jste byl po ruce s nějakou chytrou radou, vtipným tréninkem či dobrou taktikou.. A teď.. Aniž bych se tím tajila, objímám možná lehce zkoprnělého Hibaryho, slzy mi kapou na jeho oblečení a slabě se otřásám vzlyky. Pravda, v pravidlech shinobiho stojí, že by si měl své city nechat pro sebe. Ale mě nevadí, že teď vypadám jako slaboch. Myslím, že se sluší projevit lítost. A hlavně, KDYBYCH tam byla, tak bych třeba mohla něco udělat, tak bych třeba mohla.. A co Shiko - san? To samé! Taky bych ji třeba mohla zachránit.. Její ztráta, se kterou tedy svým způsobem taky počítám, pro mě není tak bolestná jako senseiova. Jen z toho hlediska, že se to stalo jen kvůli tomu, že jsem nebyla statečná a odmítla tu misi. Nééé! "S - sensei.. J - je.." Snažím se ze sebe vymáčknout v záplavě vzlyků. Snažím se nesmutnit moc nahlas, jako řvát. Ale nedá se to přehlédnout, co tím míním. "N - ne.. S - sensei.. T - to.. A - a j - já.." Svírám Hibaryho možná až přespříliš pevně, Toshiho si momentálně zdá se nevšímám, a nezdá se, že bych se hodlala utišit, i když na nás může leckdo zírat. Jsem poměrně silná a odolná, abych se s lecčíms vyrovnala. Ale ne tolik. Tohle se mi ještě nestalo. Aby někdo z mých blízkých zemřel jen kvůli mé zbabělosti! Možná bych nemohla nic udělat, možná bych ho nedokázala vyléčit. Ale pokud ano.. Je to moje vina, že jsem tam nebyla. Zoufale se k Hibarymu tisknu, hlavu položenou na jeho rameni, vzlykajíc, jako bych hledala nějakou útěchu, jako že to tak celé vůbec není. |
| |
| Únik ?? Ať Hibary řekne cokoli už nic jiného říkat nebudu jelikož zrovna v tu chvíli se odněkud přiřítí Michi a okamžitě obejme Hibaryho. Nepřekvapuje mě taková reakce a ani mě to popravdě vůbec nezajímá, ale přesto se cítím nějak divně. Neodvážím se podívat Michi do tváře a tak jediné co udělám je, že je přejdu a pak se ohlednu na Hibaryho. "Počkám nahoře. " Hibary jistě pochopí že právě v tuhle chvíli je nechci rušit a hlavně potřebuje nějaký čas aby uklidnil Michi. Před Hokagem nemůže takhle vyvádět a hlavně by to bylo nevhodné. Hokage bude určitě naštvaní.....měli jsme jít v silnějším počtu a hlavně udělat vše pro jejich záchranu....zklamal jsem.. Pak se otočím a bez dalších zbytečných slov odejdu do radnice. Pomalým krokem pokračuji až k Hokageho kanceláři ale zastavím se v půli cesty a opřu se o zeď. V tu chvíli přemýšlím o minulosti, o tom koho jsem ztratil a i to koho ztratím. Další osoba kterou jsem ztratil....nejdřív můj první tým....pak další a teď i sensei....kdybych nebyl taková bačkorá a měl na to se vypořádat s oběma nikdy by se nic takového nestalo...on věděl že tahle mise přinese následky a přesto tam šel..tohle jsem nikdy neměli dopustit.....pomstím svůj tým i sensei a už nikdy nedovolím aby mi někdo vzal mé přátelé. Vše jsem znovu prožíval od znovu a to jsem prostě nedokázal jen tak přečkat. Ve tváři se mi objeví vzteklý výraz, který jsem za poslední čtyř roky ještě neměl a zuřivě začnu mlátit do zdi. Je mi jedno jestli to Hokage uslyší nebo jestli mi v tom někdo bude chtít zamezit, ale potřebuji nějak vybít vztek. Sensei se obětoval dobrovolně ale kdyby jsem mu pomohl zatímco jsem tam čekal na Uchihu, nikdy to nemuselo takhle dopadnout..už nikdy.. Teprve až ve zdi je ohromný kráter a až když mam ruce od krve, přestanu. Kouknu se na ruce a jen obyčejným máchnutím shodím většinu krve na zem. Nedá se říct, že by mě to uklidnilo ale alespoň se tak od téhle chvíle tvářím. Je to přetvářka kterou použiji mezitím co vyprávím Hokagemu o naší misi i o tom co se stalo. |
| |
| Konec setkání, krev nakonec netekla: Narutovi se po tvé odpovědi opravdu ulevilo. Žádná reakce již nepřichází. Jakmile položíš svitek na zem a poodejdeš pár kroků dozadu, přijde pro svitek a zvedne ho. Děkuji... poděkuje ti v myšlenkách, za vše... Slibuji že Konoha se nedozví o poloze tvého klanu ani o jeho existenci, dokud nebude dost silný, aby se sám ukázal na povrchu. Tyto generace již dávno nevědí, kdo to Uchihové byli, osobně jsem překontroloval každého ninju ve vesnici, a že to dalo práci, aby se v jejich paměti náhodou neukrývala skrytá nenávist. A neboj, další Danzou ani Orochimaru už nevroste. Tedy, žádný nový... dodá ještě. Ta poslední věta byla docela zajímavá, ale jak si jí vysvětlit? To už je záhada. Možná legendární Edo Tensei, možná něco jiného. A třeba ten stařec už blázní, i když zatím nic takového nepředvedl. --To, co nevidíš. Je to tu jen proto, aby jsi jako hráč věděl, co se stalo.-- Mezi tím, co se tam vykecáváte, se pod zemí prohrabuje žabka. Je ti v zádech a stle se blíž. Nulová šance na jakékoli odhalení. Když už skoro končíte, potichu se vyhrabe na povrch a ne botu ti umístí malou pečeť pro Hiraishin. --Konec-- A když už skládáš pečetě a provádíš Kuchiyose, poslední co vidíš je to, jak se ten stařec rozpadl na obláček. Kage Bushin... Poté si se objevil u Suie. Ten se zrovna sprchoval. „Áááá!“zařval a nadskočil asi půl metru nad zem. Poté se konečně vzpamatoval a otočil se. Mezi nohama se mu houpe... kladivo, kterým by dokázal zničit celou Konohu. Ani tobě to není příjemné, když na tebe sprcha valí horkou vodu a ty jsi plně oblečen. „Fuj to sem se lek... Hele nechtěl by jsi... no vypadnout? Nechci bejt hnusnej, ale tohle je pěkně... úchylný.“ Sui má pravdu a pokud chceš opravdu obnovit klan Uchiha jak se patří, rozhodně sprchu opustíš – se Suiem ho neobnovíš. Když konečně vyjdeš ven, promočen až na kost, zamíříš si to ihned k vůdci. Podle jeho rozkazů máte vždy po misi zajít za ním a ta tvá již skončila. Naruto tě určitě nenašel náhodou a o té misi musel mít alespoň tušení. Když jsi vůdci řekl, co jsi to potkal, trochu zvážněl. Ještě víc, než obvykle. „Opravdu jsi potkal...“ větu ale nedokončí jelikož se náhle za tvými zády objevil Naruto. Ta chakra je nezapomenutelná. „Ano, potkal Uzumakiho Naruta...“ dodal. A na to se vedle něj objevil další Uzumaki NAruto. Tento má ale mnohonásobně větší chakru,. To první je tedy pouze klon, který je hned odvolán. Byl tu pro to, aby schytal případné reflexivní útoky.Celkem chytré. Ale u někoho jako je on je to samozřejmost. Šéf ihend vstal a na něco praštil. o vteřinu později již kolem Naruta a tebe stojí v kruhu šest členů Organizae včetně šéfa. „Zrádče!“ zařve někdo, ale NAruto rázně zarazí jeho pokračování. „On vás nezradil. To já ho využil a umístil na něj svoji pečeť. A kdybych chtěl má ji teď na sobě každý z vás...“ Je vidět, že několik lidí se chystá k útoku. Ten první už dokonce vykročil, ale ihned se zastavil. Můžeš totiž vidět, jak se kolem Naruta náhle objevila obrovské množství zvláštní chakry. A není jen vidět sharinganem, ale každý cítí její tlak a sílu, která sálá kolem Naruta. „Nepřišel jsem bojovat, ale pokud to chcete, do toho! Já si přišel promluvit,. Myslím, že vás to dost překvapí. A proto si chci nejdříve promluvit s vaším vůdcem. O samotě! Uchiha Fugaku může zůstat, stejně by nám mohl odezírt ze rtů nebo se to dozvědět nějak jinak. Sharingan má určitě mnoho možností...“ Šéf se chvíl rozmýšlel a potom kývl na souhlas. Jak s tvojí přítomností tak s tím, že se tedy bude mluvit a ne bojovat. Poté, ať už s tebou nebo bez tebe se vydají do jedné z jeskyň, kde se bude rozmlouvat. „nečekaně“ začne Naruto. „Našemu větu hrozí nová hrozba a vy, to nejste. Podle všeho chce Organizace odstranit démony pro to, aby zavládl mír. S tím tak trochu souhlasím, i když postup je trochu drsný. Ale vy ta hrozba nejste. Mlžná začíná nějaké své experimetny a daří se ji oživovat legendy minulých dob! Už se ji podařilo oživit Orochimara a podle nedoložených svědectví i ostatní dva sanniny. Dále pak Sakuru Haruno, největší léčitelku. Spolu s Tsunade dokáží v jejich službách mnohé! Několik členů z Akatsuki a obáváme se i nejhoršího. Ale divé je, že to není Edo Tensei, jediná známá oživovací technika. Ta technika vkládá duše spolu s DNA to děl živých lidí. Jejich experiment funguje přesně obrceně. Tedy podle všeho, jelikož ty oživení jsou naprosto v jejich službách, jsou jim věrní. Zabíjejí děti jejich přátel, dokonce i své vlastní potomky. A není tam jediný náznak lítosti nebo tak něco. Ani se nechovají tak, jak to co žili. Jejich experimentování nejspíše vyvinulo techniku, která vloží do mrtvého děla živou duši a nějak ho celkově nahodí. Je o tedy přesný opak Edo Tensei a ve výsledku mnohem hrozivější. A já se vás ptám. Pomůžete nám to zastavit? Myslete na svůj vlastní cíl. Fungovali by jste jako svobodná jednotka, která by podléhala pouze mě. Neomezoval bych vás ve svobodě, jenom bych vám po tuto dobu zabránil vraždit Bijuu. Teď budou potřeba jako ještě nikdy před tím. Slibuji vám, že po zažehnání nebezpečí by jste byli propuštěni a během vaší služby se vám nic nestane. Dosud nevídaná situace potřebuje dosud nevídané řešení. Tak co? Jdete do toho? Je to i ve vašem zájmu míru. Ten totiž nikdy nebude, pokud toto prohrajeme a Mlžná bude v tomto pokračovat. Právě se teď se připravuje invaze do této vesnice a já bych byl rád, kdyby jste se účastnili už tohoto kroku. Mlžná zatím podle všeho o prozrazení neví...“ |
| |
| Naruto a Organizace: Žádný "nový" Orochimaru? Takže přeci jen je pravda, že se mu podařilo nějakým způsobem vrátit... kčertu, a zrovna když jsem si začal myslet, že věci se budou dařit lépe... nu což, pokud se o toho hada nedokáže postarat Konoha, tak se o něj postarám osobně..., pomyslím si jen a poté aniž bych již dále cokoliv říkal, či si myslel zmizím pomocí Kuchiyose. Ještě si všimnu, že "Naruto" odpuffnul, takže to byl klon. Jednal se mnou skrze klona? Po teleportaci následuje "kulturní šok" stojím před zcela, ale zcela nahým Suiem, který leknutím nadskočí. Na mě teče horká voda, takže se nedobrovolně sprchuju, můj zrak také na okamžik spočine na "kladivu" mezi Suiovýma nohama. Hotový nástroj zkázy..., pomyslím si trochu pobaveně, ale to už začínám couvat ven. Eeh... promiň, ale... jasně, jasně... už padám..., vylezu promočený na kost ze sprchy a trochu si oddechnu. Zdá se, že tato technika má taky své... stinné stránky... chmm..., pomyslím si a zanechávaje za sebou mokrou stopu si to zamířím rovnou k Vůdci. Jak zmoklá slepice... Jakmile dorazím k Vůdci, tak ho informuji o svém setkání s Narutem a vyjádřím podezření, že má mise byla dopředu prozrazena. (Jak jinak by se tam mohl objevit že?) Bohužel nemám příliš času na další konverzaci, protože se za mnou objeví Uzumaki Naruto osobně. Jak? Vždyť... no do hajzlu! Bleskově tasím, oženu se po něm Kusanagim a jakmile klon odpuffne tak uskočím pomocí Shunshin no jutsu dál od něj. Ten zkurvysyn! Musel na mě umístit pečeť pro Hiraishin nebo pro Kuchiyose... spíš Hiraishin řekl bych. Ale kam jí na mě umístil? A sakra jak? Jakmile se tu objeví další členové Organizace, tak nespouštěje oči (sharingany) z Naruta je křiknu na ostatní: Ten parchant umí číst vaše myšlenky, takže si dávejte bacha... Jsem naštvaný a to docela dost, nejen na něj, ale hlavně na sebe, že jsem mu na tohle celé skočil. Někde na těle mám pečeť což je nepříjemné, ale pokud použiji Susaano, tak by se neměl být schopen dostat ke mě... ale nemůžu si tím být jist. Tu pečeť mi musel umístit někam, kde jsem ho neměl šanci postřehnout... takže buď na záda, nebo zadní stranu nohou... Naruto však začne tvrdit, že nepřišel bojovat, a že si chce jen pokecat s Vůdcem. Mé rozčilení trochu povadne zatímco horečně přemýšlím, kde mám asi tu pečeť. Musel to udělat nějak hodně nenápadně... nemohl použít klon... možná žábu... a ten klon co se mnou mluvil o ní nevěděl... takže ano, žábu, kterou neviděl ani ten klon, jinak by na to hned pomyslel... to znamená, že mám tu pečeť na nohou. Na botách? Možná... Zatímco Vůdce a Naruto jdou chodbou, tak já se držím za nimi. Zkontroluju si obě boty a jakmile odhalím pečeť tak se jí okamžitě zbavím a zničím jí pomocí Katonu. To by bylo... mohu jen doufat, že na mě umístil jen jednu značku. Jakmile máme soukromí, tak začne Naruto mluvit. Já se sharinganem soustředím na jeho chakru a na jeho myšlenky, abych minimálně byl schopen ověřit zda mluví pravdu a myslí to tak, jak to říká. Nicméně s tím jak se postupně uklidňuji, tak se začínám věnovat významu toho co říká a nemohu popřít, že mě jeho řeč trochu zaujala, hlavně jedna věc mě dost znepokojila. Mlžná oživuje shinobi z minulosti? Všechny tři sanniny? ... ale pak..., trochu mě zamrazí. Vždycky mě udivovalo, jak mohl můj otec přežít svou smrt a v takto vysokém věku zplodit mě... že bych i já byl jen výsledkem nějakého experimentu Mlžné? To snad... ksó... ksó..., rázem mě přepadne nemalý nával deprese. Vždycky mi trochu vadilo, že jsem jen poloviční Uchiha, ale pořád jsem měl důvod věřit, že jsem dědic Uchihů, a že mám osud ve vlastních rukou... ale teď, když začínám tušit, že jsem vlastně syn Hitary Shiko a nějaké oživené zombie. Do hajzlu proč? Proč zrovna já? Tohle..., začínám být dost naštvaný a cítím se neuvěřitelně ponížený. Naruto mezitím dokončí řeč a stav mé psychiky aktuálně odpovídá větě: "Prosím zastřelte mě někdo." Ne... tohle už nemůže být horší. Kdybych tohle věděl dřív... proč mi to neřekla? Proč? Kdybych to věděl, tak bych nikdy... ksó... Vlastně mám pocit, že celý můj dosavadní život byl lží... notnou dobu mlčím a pak bez ohledu na rozhodnutí Vůdce řeknu jen ponurým hlasem: Já do toho půjdu... musím si něco ověřit a věřím, že odpovědi naleznu právě tam... |
| |
| !TIME-SKIP! Rozhodl jsem se tu nudou část plnou breku a emocí vynechat :DD Už uběhlo mnoho měsíců od doby, co jste se vrátili z neúspěšné mise. Pohřeb senseie se konal několik dní poté. Jeho tělo bylo v rakvi. Nebylo však možno do ní nahlédnout a vzdát mu poslední hold z „očí do očí“ a naposledy se podívat na jeho tvář. Celý pohřeb hlídali všudypřítomní ANBU. A všichni vědí proč. Jeho shraingan je velikým lákadlem pro mnoho lidí a tak se muselo zavést hodně opatření. Pohřbu se zúčastnil celý klan Hatake, který teď čítá asi padesát členů a vyniká v Raiton technikách. Pouze dva členové tohoto klanu neovládají tento element, zato ovládají velice dobře genjutsu. Hned po Hyuuga klanuje to ten nejmocnější klan v Konoze, i když je jich žalostně málo. Po těchto událostech vám dal Hokage několik měsíců volna, aby jste mohli pořádně trénovat a zlepšit se. Osobně se věnoval hlavně Hibarymu. Michi přiděli svého vnuka, který ovládá Byakugan a také Fuuinjutsu. Bezesporu došlo ke spojení klanů Uzumaki a Hyuuga. Právě tento muž naučil Michi ovládat techniky Hakke Rokujūyon Shō a Shugohakke Rokujūyon Shō. Dále ji pomocí pečetě trochu oslabil její prokletou pečeť tak, aby mohla Michi ovládat i její druhý stupeň. Osobně jste ho kromě Michi nikdo neviděl. Radši ho neukazuje, pokud nemusí, jelikož v něm nevypadá zrovna hezky. Hibary dále pokračuje v tréninku svého vlčího já a Toshimu byl přidělet sensei, který zlepšil jeho technikun bleskové paže a také jeho rychlostní techniku. Zdá se, že v ní odboural zábrany a Toshimu se otevřela nová technika. Technika, která ho umí přemístit do okolí sta emtrů kam si zamane. Je to slabší časoprostorová technika, ale ta ho nyní s vylepšením bleskových paží vyšvihla na první místo ve vašem týmu. Ano, Toshi se stal nejlepším z vás. I když nikdo z vás jste neviděli všechny nové schopnosti těch druhých. Rozhodli se vás trénovat odděleně, aby jste se zároveň nerušili, a na misích, které jste před tím dostali stačilo používat taijutsu.I tak je vidět, jak jste všichni zesílili.A také dospěli. Ve vašich očích už není ta dětská radost ze života, ale porozumění kruté realitě Shinobi světa. Dnešek má být ale něčím vyjmečným. Celá vesnice je na nohou a není ulice, kde by nepobíhal nějaký ninja. I vám třem brzy přijde zpráva, že se máte dostavit na velitelství ANBU. Ale proč tam? Tam se přece mise nerozdávají. Buďto je tomu přímo u Hokageho nebo ve speciální místnosti. Nikdy ne ve velitelství ANBU. Stejně je ale jedno jisté. Brzy se vše dozvíte. |
| |
| Fugaku Ještě nikdy jsi šéfa neviděl tak zamyšleného jako teď. Na hlavě mu pulzuje snad milion žilek. Takhle to trvá několik minut. Když domluvíš ty, Naruto se na tebe podívá. Z jeho očí nejde vůbec nic vyčíst. On ti přeci čte myšlenky! Takže teď ví o tvém podezření, že tvůj otec je vlastně schránka Uchihy, jinak duše nějakého prohnilého chcípáka z Mlžné. Chvíli se na tebe jen upřeně dívá a potom… kývne hlavou na souhlas! Ano, máme podezření na to, že tvůj otec byl právě takto oživen a navíc… Nejen tvůj otec. Ano, Organizace se k vám připojí. Máš pravdu, že naše snažení by přišlo v niveč. Takže nám dejte přesné instrukce, kam se dostavit. My tam dorazíme do několika dní. Musíme se ještě poradit. Ale jak jsme se domluvili… budeme ucelená jednotka, nikoho k nám nepřidáte a budeme podléhat jedině „vám“… To vám bylo vysloveno takovým tónem, že mělo vlastně znamenat: Ty nám přikážeš – Ničte! A tím tvoje pravomoc končí. Dobrá… odpoví naruto a hodí na stůl svitek. A následně je fuč… Tak a máme o zábavu postaráno… Takže, ty budeš tvořit tým s Bachorem a Suiem. Naše jednotka se ve vesnici rozdělí, vaším úkolem bude ničit důležité a strategické body uvnitř vesnice. A samozřejmě zabíjet důležité lidi. Čím rychlejší to bude, tím rychleji se dostaneme k „cenným“ informacím. Z tohohle bychom mohli hodně vytěžit, takže musíme to tajemství techniky dostat dříve než Konoha. Ty jsi teď běž odpočinout, já zatím vymyslím s bývalým obyvatelem Kiri strategii. Tensi poletí na před a pak nás tam všechny přivolá. Tak buď připravenej. Mělo by to být tak za tři dny… Poté tě propustí a s tvým odchodem se za dveřmi ozve „Pfff“ a objeví se postava. Poté se již zavřou dveře. Takže nakonec jsi z toho muže viděl pouze obrys. Zajímavé je, že i přesto, jak si zde dlouho, neviděl si všechny členy organizace. Všechyn hlavní znáš, ale podle toho, co šéf říká, má Organizace další tuny pomocníků a informátorů, který k ní vlastně také patří. Tato Organizace je mnohem propracovanější než bývalá Akatsuki, která měla pouze Zetsu. I když je fakt, že Zetsu byl výborný člen, ale stále byl jen… dva. Jasně, mohl udělat klony, hodně klonů, ale stále to nebylo ono. // Není tam na moc co reagovat, ale prosím, zkus to. Popiš těch pár dní, jak asi vypadali a tak. Klidně můžeš zajít, kam se ti zachce, prostě absolutní volnost. |
| |
| Spojenectví z rozumu - Organizace a Konoha: Má deprese je potvrzena myšlenkami Hokageho což mě na náladě rozhodně nepřidá. Vůdce Organizace se nakonec rozhodne, že aliance mezi Organizací a Konohou bude vytvořena, byť je zjevné, že to bude jen dočasná záležitost omezená na dobu likvidace hrozby, kterou Mlžná představuje. Naruto zmizí a následně na to mi vůdce udělí rozkazy - respektive mi popíše jak si představuje mou činnost v Kirigakure načež mi nařídí, abych si šel odpočinout. Odpočinek potřebuju jako sůl. Nejprve ze sebe ovšem shodím mokré svršky a převléknu se. Následně se odeberu k spánku, protože spánek prý léčí. Předtím než usnu si však dám přes oči opět lístek s lékařskou chakrou, to ostatně dělám po každé aktivaci Mangekyo... nevím, zda to k něčemu bude, ale doufám, že to aspoň dokáže zpomalit ztrátu zraku natolik, aby mi zrak vydržel dobrých dalších 20-25 let... Následujících několik dní strávím tréninkem sharinganu - přesněji řečeno schopnosti číst myšlenky druhým a současně se snažím přijít na to, jak zabránit, aby někdo četl myšlenky mě. Tohle trénuju přes Kage Bunshin. Krom tohoto tréninku se také věnuji všeobecně taijutsu a procvičím si též lehce všechny své stávající techniky abych až vyrazím do Mlžné byl kompletně připraven. Nové techniky nevyvíjím - stejně jich mám dost - a Mangekyo sharingan necvičím - vše potřebné jsem již probudil a derivovat další MS techniky z těch stávajících budu "až za pochodu". Samozřejmě už jsem si ujasnil co to bude - nesmírně mě láká možnost zvládnout použít na oběť téměř současně Tsukuyomi a Amaterasu - prostě vypustit z každého oka jednu techniku a propojit soupeřovu bolest v genjutsu se skutečnou bolestí v realitě. Samozřejmě jemná práce s Amaterasu bude nutností, abych soupeře rovnou neusmažil - vůbec mě zajímá jak vylepšit Amaterasu - hlavně snížit množství černých plamenů na minimum a zvládnout ho tak dokonale ovládat. Samozřejmě i o možnosti upravit Tsukuyomi tak, aby Amaterasu použil pouze jako iluzi uvnitř Tsukuyomi jsem už přemýšlel, ale tohle nemá zkrátka cenu trénovat. Jednak bych tím zbytečně namáhal oči a druhak stejně nejlepší bude si tohle nechat až na skutečný boj. |
| |
| Den D, aneb co přijde za problémy Konečně, dnes je konečně zas den kdy máme mise. Dnes konečně uvidím po asi měsíci Michi, když nepočítám ty krátké mise, kdy jsme toho moc nenamluvili. Třeba konečně dostanu odpověď proč nemá vůbec čas. Zatím podezírám její rodinu, že jí nějak brání ve styku se mnou, ale je to pouze má domněnka. Ale stejnak ty schůzky a procházky přírodou, co jsme měli předtím spolu nesmažou, milovat je hold někdy náročný a vyžaduje trpělivost. Ráno dělám rychlou rozcvičku a nasnídám se, prostě začíná jako každý normální den, i když jsem to měl při tréninkách poslední dobou fakt těžký, ale přineslo to své ovoce, akorát by mně opravdu zajímalo jak moc zesílili a jaký podstoupili trénink Toshi a Michi. Stejnak v Toshiho přítomnosti se poslední dobou cítím nějak divně, Sakki něco ví, ale stále mi nechce říct proč a je z nějakého důvodu na mně naštvaný. Zajímalo by mně co se v té jeho zatracené vlčí hlavě honí, konec konců já jsem jakoby vůdce naší smečky tak nevím co šílí. Fajn Suri, připrav se za chvíli odcházíme, navíc dnešek vypadá zajímavě. Obléknu se(starý obleček Kiby), ozbrojím se(kunaie, shurikeny, tomfy, drátěná košile, Kusanagi jako obvykle ve svitku, nějakou lékárnu, náramky se skrytým ostřím, výbušné lístky), nasnídám se, vezmu si do kapsy ještě jeden z těch krystalů co mi Toshi vyndal z těla a nandám na sebe čelenku. Pásku přes oko si už nějakou dobu neberu, nikdo nevíte proč. Ksakru taky, kdybych aspoň dokázal zjistit nějakou slabinu toho zatraceného elementu, jediný co jsem zvládl zjistit je, že se skládá z raitonu a dotonu, navíc je má extrémní tvrdost. Prakticky jsem tedy zjistil, že pokud použije raiton techniky mám nad ním výhodu, jinak nic. Kompletně připravený odcházím z domova, který ještě zamknu a se Suri na rameni pochoduji do hokageho kanceláře. Zastaví mně však zpráva, že se máme dostavit na velitelství ANBU, takže akorát změna směru a pochoduji. Zastavím se však asi tak 100metrů od dané budovi a čekám na ostatní, celou dobu ve mně myšlenky jenom víří. Co se sakra děje, jen vydju ven a hned mi dojde zpráva, že se mám dostavit sem a navíc jsem měl po cestě co dělat abych nevrazil do nějakého nindži. Dnešek nebude jentak nějaký speciál, tohle přímo zavání průšvihem a akcí dosti vo hubu. Navíc tenhle vzkaz dostali i ostatní a nejen z mého týmu, a co nindžové, celá vesnice je na nohou. Tohle přesně vypadá jak nějaký přípravy na nějakej masakr, heheh už se těším. Vypadá to tak, ale já pouze pokud chci a musím, navíc teď mohu i chránit ne jako dřív, kdy jsem nic jiného nezvládl než chladnokrevné vraždy. Nějak měkneš, ta holka s tebou dělá divy, škoda že nejsi jenom díky tomu mnohem silnější. A tím chceš říct jako co, náhodou díky tomu jsem opravdu zesílil a nemysli si, že se mně zas pokusíš nějak ovládnou, páč při tomhle jednak vůbec nebude čas ani správná příležitost. Ti říkám, zkusíš to teď v boji a zaručeně zkapem. Blablabla. Říkej si co chceš.
Dál čekám na ostatní, pokud je nějak moc dlouho neuvidím ani neucítím, tak vejdu dovnitř. |
| |
| Zase s týmem Po několika měsících konečně nastal den, kdy se vrátím zpět do svého týmu a znovu se začnu věnovat povinnostem Chuunina. Sice jsem ocenil Hokageho rozhodnutí o měsíční pauze ale strávit několik měsíců mimo přátel je fakt otravné. Naštěstí jsem celé ty měsíce nepromrhal náhodou a díky mému přidělenému senseiovi jsem se velmi zlepšil. Neučil jsem se nic nového, ale pokoušel jsem se především zlepšit to, co už umím a to se mi dokonale podařilo. Teď už jsem dost silný...až příště potkám toho očaře nebo krystala tak je svojí plnou silou vyřídím.... Celý svůj trénink jsem strávil mimo Konohu a to především proto, aby mé nové techniky nikdo neviděl. Jediný kdo ví o mých nových dovednostech je přidělený sensei a Hokage, kterému jsem to osobně řekl. Dokonce ani Hibary či Michi vůbec netuší, co jsem během těch měsíců dokázal a v nejbližší době ani nezjistí. Své nově nabité síly budu používat až v té nejkritičtější situaci a ta snad v nejbližší době nenastane. Procházím ulicemi Konohy a pomalým sebejistým krokem postupuji až k radnici. Ulice jsou nějak neobvykle plné, ale toho jsem si všiml už při vstupu do Konohy a proto tomu nevěnuji moc pozornost. Lidi, kteří mě znají si můžou všimnout ZNOVU změněné image, které jsem si od posledního střetu trochu poupravil. Né že by mě to bavilo, ale posledně jsem si zničil celý svůj plášť a na tréninku si to staré oblečení úplně dodělal. Proto jsem se rozhodl vzít na sebe barvy, na které jsem přišel po malé rozmluvě od Hokageho.odkaz. Moc dobře si vzpomínám na Hokageho, který mi zdůrazňoval, ať se snažím a nevzdávám se. Také mě povzbuzoval tím, že se mohu v budoucnosti stát třetím bleskem z Listové a také že mohu být hodně slavní. Vše jsem to bral velmi kladně a to, i když jsem tak trochu nevěřil, že dosáhnu takovéhle ho cíle. Sem tam se ohlédnu za sebe, abych zkontroloval situaci ale, když se nic nepokazí tak za několik minut dorazím k radnici. Takže jsem tu...kde pak asi je Hibary a Michi...určitě zase někde spolu...ale snad si pospíší... Kupodivu jsem se při pohledu k radnici mýlil a to hlavně v tom že Hibary je s Michi. Zdá se, že byl taky oddělený od přátel, a proto tam teď stojí sám. Bez ostychu přejdu až k němu a pozdravím ho dostatečně hlasitým hlasem. "Ahoj, takže konečně zase spolu co....kde pak je asi Michi ?? neslyšel si o ní něco ??" Na uklidnění situace se trochu pousměji a společně s Hibarym vejdu do radnice. Michi nás určitě dožene a pokud ne, tak jí to můžeme později vysvětlit. Proč tu vlastně není ??...to ona tu byla vždycky první...zvláštní.. |
| |
| Fugaku „Pfff“ ozvalo se náhle. Chvíli jsi zahalen v bílém kouři, ale po pár sekundách se ten kouř rozplyne. Naskytne se ti pohled ne velikou, hodně velikou armádu složenou z ninjů Konohy a Kumo. Armáda je dobře ukryta v lesích a na jejich okrajích jsou všude rozmístěni ninjové se senzorskými schopnostmi či členové klanu Hyuuga a Uzumaki, kteří ovládají toto Dojutsu. Opravdu je armáda dobře organizována. Celá Organizace stojí v řadě a před vámi je Tensi, který vás přivolal. Nikdo nechybí. Lidé kolem vás se na vás netváří zrovna hezky, nejspíše je všechny seznámili s tím, kdo bude jejich spojenec. Po pár minutách čekání se k vám dostaví Hokage s Raikagem. Naruto je oproti Raikagem záprdek i párátko. Raikage má určitě dva metry výšky a ruce jako kladiva. Na předloktí má také zvláštní ocelové chrániče. Je oblečen do oblečení, tedy spíše trika z jednoduché a jedno barevné látky. Zakrývá mu pouze boky a záda, hrudník, břicho a ruce nechává odkryté. Rozhodně na první pohled bez sharinganu působí nebezpečněji než Hokage. „Jste tu brzy,“ poznamená Hokage. Raikage si ho při té poznámce, ve které nebyla ani špetka nenávist, zlostně změřil. A pak se do toho vložil i on. „Ani vás ani nenapadne něco zkoušet, nebo vám zakroutím krkem. Všem,“ oznámí a zase odejde. „Vždy byl do všeho moc hr, jako jeho děd,“ shrne to Naruto. „Ale v jednom měl pravdu, opovažte se něco zkusit. Jo a tady je plán toho, co musí Organizace splnit. Jak, to je mi šumák. Ale kdy, to vám povím. Přesně za dvanáct hodin, v pět hodin ráno, pronikne celá Oraginzace do Kiri. Vesnice je odsud vzdálena dvacet kilometrů, takže by jste měli kolem čtvrté vyrazit.“ Poté se otočí a s obláčkem zmizí. Šéf, který převzal sviek s instrukcemi, daný svitek otevře a začne číst tak, aby jste to slyšeli vy, ale nikdo jiný. „Zaprvé, rychlá infiltrace do vesnice a zničení maxima hlídek. Vše co možno nejrychleji a nejtišeji. Jo, to půjde, na tento bod máme Hachira a Tenshiho. Za druhé, alespoň tři z vás se musí dostat k výzkumnému centru a zde pobít všechny ninjy, kteří se objeví. Jsou to ti nejlepší, co vesnice má. Výzkumné centrum by se mělo nacházet v severozápadní oblasti vesnice. Za třetí, vniknout do zbrojnic a skladů zbraní a potravin. Všechno zničit… Fuj, to uděláme téměř půlku práce za ně. Takže, plán je takový. Tensi vnikne do vesnice a všechny nás tam přivolá. Následně se Hachiro s Ikazuchim,“podle toho, co jsi o něm zjistil, sílu mysli tak, že klan Yamanaka je prd. „Ostatní nejdříve vniknou do těch skladů a poté přijdou do toho centra. Většina skaldů je zde zakreslena. Konoha má dobré informace. Já se do toho centa vydám hned. Nezapomeňte, naším cílem je uchvátit tu techniku pro sebe a pak se zdechnout...“ |
| |
 | Už je to pěknou dobu od pohřbu senseie, ale časem mé provinilé myšlenky nezmenšily... právě naopak. Kdo jiný to mohl ovlivnit než já? Nejsem ani silná ani nebojácná, ale mé schopnosti medika mohly změnit vše. Toshi a Hibary se možná cítí taky provinile, ale nemají proč... dělali, co mohli. Rázně jsem vstanula z postele, ve které už dobrých třicet minut jen ležím a utápím se v melancholických myšlenkách. Nemá to cenu, kajícnými myšlenkami ani sebelítostí nic nezměním. Převlékla jsem se a vyšla na tréninkový prostor trochu rozcvičit a ,,zahnat" to nejhorší fyzickou námahou. Při tom jsem si vzpomněla na Hibariho. Co asi teď dělá? Stýská se mi po něm, stýská se mi po něm jako blázen, ale nejde to... Nátlak rodiny po tom, co zjístili náš vzah se stal skoro neúnosným. Začali mě hlídat jako malou... to by se ještě dalo obejít, ale jak bych se mu mohla po tom všem podívat do očí? Zájmy rodiny jsou jedna věc, které využívám pro sebe samotnou jako výmluvu, ale je to ve skutečnosti jinak. Nevím, co mu mám říct... jak je mi to líto? Jak bych to všechno chtěla vrátit zpět? Kdyby bylo všechno mezi námi jako dřív věřím, že bych se neutápěla skoro každý den v takových myšlenkách, ale jeho stálá nepřítomnost... Skončila jsem s rozcvičkou aniž bych se jen zadýchala. Za ty měsíce ve snaze zapomenout jsem trénovala, jak jsem mohla a hlavně po fyzické stránce jsem o něco zesílila. Pak samozřejmě prokletá pečeť... nelíbí se mi používat tu sílu a taky jsem jí aktivovala jen když mi to můj nový sensei řekl. Kontroluju se při jejím spuštění dobře, ale ta síla je ,,nesprávná". Vyšla jsem na ulici a vydala se k nejbližšímu obchodu, abych nakoupila potraviny na přípravu oběda, když v tom se ke mě ta zpráva dostala. Velitelství Anbu? Co se to děje... doufám, že vesnice nebyla napadena nebo nedošlo k dalším úmrtím. Okamžitě jsem se rozběhla směrem k budově a automaticky jsem se začala rozhlížet po známých tvářích, ale po Toshim a Hibarym ani stopa. Snad to nemá nis polečného s Toshim. Hibariho jsem nedávno viděla, ale... Dost! okřikla jsem se v duchu. Zase až takový pesimista jsem nikdy nebyla... Vrazila jsem do budovy a s úlevou zjístila, že oba dva tam jsou a v pořádku. |
| |
| U Hokageho: Toshi ani nestihne doříct otázku mířenou na Hibaryho a už se objeví Michi. Oběma z vás se zdá že je nějaká menší. Aby ne, vy stále rostete a hodně. Ona už tolik ne a tak je teď absolutně nejmenší z týmu. Hned za ní je Hibary a všechny přerůstá Toshi. Máte Asi pět sekund na pozdrav, než se rozevřou dveře a vykoukne Hokage. „Všichni? Dobře, tak pojďte,“ pozve vás a zavře dveře. Chvíli sedí a tváří se zachmuřeně. Náhle však rozevře oči a pousměje se. „Vše je v pořádku, nikdo v okolí není. Takže, začneme s vysvětlováním mise. Už se plánuje hodně dlouho, ale teprve dnes se začíná realizovat. Byla celou dobu přísně, ale opravdu přísně tajena. Vědělo o ní pět lidí, kteří to vše naplánova,li. To z naší vesnice. Této mise se bude účastnit i Kumogakure no Sato. A naším posledním spojencem bude Organizace, ve které teď působí Uchiha Fugaku. Vím že se vám to nebude líbit, ale poslouchejte mě! Nemáme na vybranou, představují mocného spojence a já tímto zabiju tři mouchy jednou ranou. Obstarám dobrého spojence, budu je mít pod dohledem v době, kdy by bylo možno zaútočit na nechráněnou Konohu a navíc tam bude šance ke jejich konečné eliminaci. Oni nám moc dobře poslouží. Takže, vím že to bude těžké, ale budete to muset přetrpět. Naší misí bude útok na Kirigakrue a její ovládnutí.“ Dále vám Hokage vysvětlil, že vaší úlohou bude jít s kapitánem vašeho týmu, který bude přidělen na místě, Hokagem a Raikagem a jeho týmem přímo do centra dění. Najít výzkumné centrum a dostat tam tu techniku. Dále vám, Hokage vysvětlil, jak funguje technika a vše co o ní ví (předposlední příspěvek pro postavu Uchiha Fugaku). „Takže, já vás teď spolu se mnou přenesu do našeho tábora. Jelikož jsem se obával vaší přehnané reakce na tu Organizaci, přijdete tam se mnou pod dohledem a později. Organizace už tam je. Vlastně je tam už většina ninjů...“ poté složil jednoruční pečeť. Viditelně se mu ulevilo a můžete cítit, jak najednou zesílil. Hlavně co se chakry týče. Teď je to opět Hokage jak ho znáte. Pokud se někdo díval ven, uviděl, jak se po celé vesnici rozpustilo opravdu veliké množství klonů. „Tak, jde se na to,“ varoval vás Hokage. Na každého z vás upevnil lístek s pečetí a náhle.... stojíte v armádním táboře. Všude hrozně moc lidí. Stany, občasné dřevěné chajdy a na okraji toho všeho se radí a přebývá Organizace. „Takže máte hodinu na to, aby jste v táboře našli svého senseie. Nebo spíš kapitána týmu, je to můj vnuk. Učil Michiru, tak ví kdo to je. Jmenuje se Uzumaki Jin. Měl by se nacházet ve velitelském sektoru tam,“ ukázal na stranu přesně opačnou té, kde jsou všichni od Organizace. „A ať vás ani NENAPADNE VYŘIZOVAT si nějaké účty. Jinak se budu hoodně zlobit. Je to jasné? Dobře tak já jdu...“ Poté co Hokage odešel, je na čase si uvědomit, jak těžké do bude. Jsou tu tisíce ninjů a vy máte najít jednoho. Jen Michi ví jak vypadá a vy všichni jen víte jak se jmenuje a že je to Hokageho vnuk. To bude msie na úrovni B-rank... Skoro. |
| |
| Útok na Kiri - operace začíná: Já i zbytek Organizace jsme přeneseni do oblasti nedaleko Kiri. Prakticky okamžitě k nám zamíří Raikage i Hokage a oba pronesou svoje. Já jim věnuji jen jediný chladný pohled a nijak na ně nereaguju. Jakmile tohle skončí, tak odtud vypadnu... ale předtím musím zjistit pravdu o svém otci... to prostě musím! Pomyslím si AŽ Naruto odejde, rozhodně nemám v úmyslu ho zase nechat číst svoje myšlenky. Následně se náš "Vůdce" pustí do vysvětlování mise a začne nám zadávat úkoly ostatně z mého hlediska je to jednoduché, vyčkám prostě než akci zahájí a povolají mě do akce, následně mám jít ničit sklady a následně vniknout do výzkumného centra. O sklady se mohou postarat ostatní, odpověď kterou hledám je v tom centru a tam se musím dostat co nejdřív... a pak... pak se uvidí. Pomyslím si jen chladně a nepatrně kývnu hlavou. Následně se oddělím trochu od naší skupiny a sednu si do stínu nějakého stromu zatímco zachmuřeně přemýšlím o všem možném. Můj čas v Organizaci se chýlí ke konci... jakmile to tady vyřidím tak musím vypadnout... a to hodně daleko. Konoha, ale i Organizace představují neúnosné riziko pro můj plán. Klan mohu obnovit jen někde mimo tenhle svět shinobi... jiná možnost není. Navíc musím šetřit svou oční sílu na horší časy a na chvíle, kdy bude bezvýhradně potřeba, rozhodně jí nemohu plýtvat zde v bezvýznamných potyčkách. Uvidíme jestli Hokage své slovo bude držet, ale není to jen on... chmm... je toho mnohem víc... Jsem zamlklý a většinu doby stravím mimo ostatních členů Organizace. Rozhodně však nemám v úmyslu jít "na vycházku" do tábora ostatních shinobi, tak naivní zase nejsem a ačkoliv mě nemůže v praxi ohrozit nikdo z nich tak nemám v úmyslu na sebe jakkoliv upozorňovat. Večer pak zalezu do baráku Organizace a už zůstanu tam. |
| |
| Nová mise Než mi stačí kdokoli odpovědět, už se u nás objevila Michi a rychle jsem jí pozdravil příjemným úsměvem. Už když přicházela jsem si všiml že je celkem malá a i Hibary je nějak menší. Zatraceně to se všichni tak scvrkávají ....i když spíš to bude tím že já rostu...no nevadí... Nestačíme mezi sebou prohodit ani pár slov a už nás Hokage zve do své kanceláře. Jako vždycky počkám, až vstoupí nejdříve oba členové mého týmu a teprvé až pak vstoupím já. Je to jasná známka toho že mam stále stejné zvyky i charakter a tak co mě znají tak to o mě vědí. U hokageho se postavím hned vedle Michi a poslouchám Hokageho, který nám začal vysvětlovat naší misi. Už v tu chvíli kdy promluví o spojenectví s organizací, okamžitě na sebe upozorním tím, že na Hokageho zvýším hlas. "To snad nemůžete myslet vážně ?? vždyť to oni dělají jen problémy!! Měli jsme je vyřídit hned, když jsme měli šanci..." Chtěl jsem mluvit dál ale Hokage mě zadržel jednoduchým gestem ruky. Nejspíš očekával mé reakce ale i přesto tohle nechci jen tak přijmout. Nebudu spolupracovat s takovou bandou tupcu...organizace je nebezpečná a je hloupost se s ní spojit...nebudu spolupracovat s někým kdo může za smrt mého týmu a za smrt Sakumi... Stichnutím uposlechnu Hokageho a to i když mam nezkutečný vztek. Hibary i Michi si toho nejspíš všimnou ale já se momentálně jejich názory nzabívám a raději se věnuji zase Hokagemu. Rozhodl jsem se už nijak nereagovat, a proto ho ve všem uposlechnu. Dokonce si i dobrovolně upevním lístek s pečetí a po Hokageho přemisťující technice se rozhlédnu kolem. Wauu...Hokageho technika je daleko lepší než ta moje...snad se časem dopracuji na jeho úroveň...určitě to bude zajímavé si jen tak prosvišťovat světem... Po tom co Hokage odejde se trochu uklidním a obrátím se směrem k ostatním. "To si opravdu myslí, že budu spolupracovat s někým z té organizace, tsss. Jak já nesnáším rozkazy a už vůbec né tak stupidní, ale dejme se do díla. Michi podle všeho jediná ty dokážeš toho senseie rozpoznat a proto ho zkus Byakugam najít. Ať to máme z krku.." Jako vždy se vyjádřím svým hyperaktivním hlasem a přitom si prohlížím ostatní ninji. Nevím, co bych dělal kdyby se tu objevil Uchiha nebo ten z krystaly ale určitě by to nebylo nic dobrého. |
| |
| Tábor: První, co jsem zaregistrovala na těch dvou byla jejich výška. Jak může člověk za pár měsíců o tolik vyrůst? Hibariho jsem raz za čas alespoň z dálky viděla, takže mi to ani nepříjde, ale Toshi mě teď dalece převyšoval, navíc já jsem pořád stejná. Na oba jsem se usmála a pozdravila je, ale tak trochu jsem se vyhla pohledu na Toshiho a vešla do dveří za Hokagem jako první, aniž bych se zdržovala. To je po dlouhé době poprvé, co budeme pracovat opět spolu... alespoň myslím... Hokageho řeč jsem v tichosti vyslechla. Toshi měl pravdu, spojit se s někým takovým není milé, ale Hokage by nic takového neudělal pokud by to nebylo nutné. Doufám, že osobně nepotkáme toho hajzla... Po rychlém přemístění jsem jen zmateně zírala na ruch kolem. Stíhat rychlosti Hokageho není lehké... Rozhlížela jsem se kolem po pobíhajících ninjích. Mistr bude našim kapitánem? Učil mě jen krátkou dobu, ale byla jsem za to docela ráda. Bezděčně jsem si šáhla na rameno, kde jsem měla velkou pečeť, která zadržovala velkou část síly prokleté pečetě. Nikomu jsem ji ještě neukázala, jsem za ni ráda, ale je vážně ošklivá. Z vážným výrazem jsem kývla na Toshiho stížkost. Částečně měl opravdu pravdu, ale rozkaz je rozkaz, doufám, že se nenechá unést... Dobře. Aktivovala jsem byakugan a soustředila se na směr, který nám Hokage poradil. Chvíli mě trvalo než jsem se dokázala zorientovat ve velké mase pohybujících se lidí, ale objevila jsem chakru, která se mistrově dost podobala... Brzy uvidíme. Našla jsem stan velitelů, a pokud se nepletu, tak mistr je tam taky. Rozpoznat chakru Jina by byla hračka, kdyby se tady nemísila s ostatními... |
| |
| Jdeme do války, tedy ke mně domů Toshi se jak se zdá vyrost trochu víc do výšky, ale nejsem si jistý zda psychicky a tělesně, akorát se pěkně vytáh a je tak o pět možná sedm cm vyšší než já. Michi zas neroste vůbec, tedy do výšky, zato krásou jen vzkvétá. Jak jsem jenom rád že jsme zas pohromadě, i když být sám s Michi by taky nevadilo. Sotva stačím pozdravit a už je zde hokage a organizuje. Když nám vysvětlí o co jde, tak začnem svým způsobem všichni odporovat, Toshi otevřeně nadává, na Michi jde také poznat že s tím není zrovna dvakrát na větvi a já jenom skřípu zuby, páč jsem se doslechl pro mně něco víc rozčilujícího než spolčení s organizací, tam vidím akorát výhody s porovnání s tou oživovací technikou, dokonce i Sakki najednou ztichl v hněvu. Cože, oživují nějaké dávno mrtvé ninji?! Ta zatracená Kiri si nedá pokoj, moment, co když ty pokusy co dělali na nás měli i něco s dočiněním s tou technikou. No tak teď mi je fuk jestli na tom s námi dělá ta organizace, určitě jich dost při tom zařve, pomůžou nám a taky mi usnadní práci s hledáním toho krystalového šmejda Hokage pak hokage složil nějakou pečeť a já cítil jak zmizelo spoustu pachů jeho klonů, zas při síle a dává nám nějaký lístek pro přepravu. Dám si jej na sebe, ale před tím nechám Suri ať mi přistane na rameni, dám si lístek na sebe a puf transportujem se na ono místo, opravdu raději bych šel pěšky. Všude kolem vidím opravdu pečlivé příprava spíše na válku než na nějaký útok, ale tak to má být. Hokage nás ještě poučuje a dá nám za úkol najít jeho vnuka, našeho nového velitele. Toshi se pak ujme znovu nadávek(aspoň s tím pak nebude tolik otravovat později) a Michi se pouští do hledání toho Jina. Asi si všimnou až později když s nimi jdu, že moje čelist ještě pořád nepovolila stisk a nevypadám zrovna dvakrát klidně, spíše jako někdo kdo v sobě ukládá všechen vztek a vzpomínky. A s tímhle mám těch lidí z Kiri opravdu dost, je mi jedno jakej mi dají úkol, nebudu spokojenej a ani se nezastavím, dokud bude ještě nějakej vědec z Kiri dejchat. Snažil jsem se zapomenout na minulost a jít dál, ale ne oni furt musí něco dělat. Jo, dneska poteče hodně krve, chehehehehe podíváme se jim co maj v hlavě, co říkáš? Díky ne, to se ani nemusím dívat, prostě jim ty hlavy rozbijeme, co říkáš? Jasná věc, už se těším. Grrrrrrr. Pokud mně nezeptáte, co se mi děje v hlavě(páč se obličej stahuje do dost děsivý grimasy) tak vás začne otravovat Suri s tím abyste se mně zeptali, nebo se mnou něco udělali. |
| |
| Tábor Jsem rád, že nikdo není proti a všichni souhlasí s mými nadávkami, tedy alespoň to tak vypadalo. Ovšem rázem mi vše vyprchalo z hlavy, když jsem pozoroval Michi a její hledání. Hmmm Byakugan,vždycky jsem věděl, že tyhle oči jsou unikátní. A navíc Michi je fakt ...hezká. Sakra že jsem si toho nikdy nevšiml...a .. Po téhle myšlence rychle zatřesu hlavou abych vyhnal tyhle divné myšlenky a začnu se věnovat našemu úkolů. Rychlejším tempem pokračujeme až k velitelskému stanu a přitom se rozhlížím všude kolem. V duchu si přeju, abych potkal alespoň jednoho z těch mizerných Akatsuki a tím mi tak dát možnost se vynervovat. Jediné co jsem pozorním rozhlížení postřehl, byl Hibaryho divný výraz a to mě trochu vyvedlo z míry. Takhle se nikdy netvářil a to ani, když byl naštvaní. Co mu asi je ?? tohle nikdy nedělal...že by se to týkalo Mlžné ? nebo Michi ?? .. Ještě než dojdeme k velitelskému stanu promluvím směrem k Hibarymu ale zřejmě to uslyší i Michi. "Hibary, co se děje ?? vypadáš jak kdyby si měl každou chvíli rozpoutat konec světa.." Z mého hlasu jde jasně vyčíst, že vůbec nevím co mu je a že mě to celkem znepokojuje. Ono se není ani čemu divit, protože by se tak zachoval každý v mé roli. |
| |
| Hibaryho vztek, stará minulost a vzpomínky Pěkně si to pochodujem směrem ke vnukovi hokageho a já mám pořád tu vražednou masku, čehož si však ostatní všimli a Toshi raději hned vystartoval s otázkou plnou obav. Povolím čelist, vydechnu trochu páry a odpovím jim, tak aby to slyšeli jen oni. Co se děje? No jak to říct, dnes mám opravdu parádní den, dozvěděl jsem se, že Kiri pořád pokračuje v těch svých zatracených pokusech a my na ni útočíme. Další věc je klidně možné, že ta technika mohla vzniknou v pokračování těch testů co byli na mně a mých spolužácích provedeny, no nemám být kvůli tomu rád? Mluvím a je vidět, že mi nabíhají žíly na krku a rukách od vzteku, také jasně cítíte moji touhu po krvi. To že s náma spolupracuje ta všivá organizace mi je v porovnáním s tímhle prakticky fuk. Vlastně na tom vidím jen pozitiva, pomohou nám, oslabí se a usnadní mi práci s jejich hledáním, až to tu skončí tak si najdu toho krystalového šmejda a ukousnu mu hlavu. Schválně kolik myslíte, že těch vědců mně pozná až jim budu kroutit krkem? Nebo koho proti nám pošlou, opravdu jak uklidňující. Mluvím dál, ale všimnete si, že teď o sobě mluvím v množném čísle. Možná si vzpomenete na to jak jsem vám říkal o tom proč jsem nosil pásku, o mojí dvojité osobnosti Dneska je nám jedno, co nám dají za úkol. To co pořád dělají je neodpustitelné, možná jsme je měli zlikvidovat mnohem dřív. Nezastavím se dokud bude jedinej z těch tak zvanejch vědců naživu, nebo ta technika zničena. Tohle nemůže odpustit žádná naše část, ať lidská, vlčí nebo žraločí. Dnes osobně svrhneme trest na Kiri, můj rodný domov. Vypadám rozhodně naštvaně a zničeně, ale je vidět že vaše přítomnost je jediné co mně ještě uklidňuje před tím tam vpadnout sám. Pokud se mne budete uklidňovat, tak můj vztek poleví, nejvíc mně však uklidníte když zmíníte, že mohu najít něco o mé rodině, kterou jsem tak dlouho neviděl. |
| |
| Soustředila jsem se pouze na hledání mistra, dokud mě nevyrušila otázka Toshiho. Otočila jsem se a hned uviděla, proč se jinak docela chladný Toshi zajímal o Hibaryho. Bezděčně jsem se zastavila a šokovaně zírala do jeho obličeje. Takhle rozladěného jsem ho nikdy neviděla... Vím, proč je tam naštvaný, obávala jsem se toho celou dobu, ale co bych teď měla dělat? Nebude se ještě víc zlobit, když ho obejmu, jak bych nejraději udělala? Dřív bych ani neváhala, ale ta bázeň, která se mě za posledních několik měsíců chytla, ne a ne, spustit mou melancholickou mysl. Pořád si myslím, že mě nikdy nepříjme zpátky..., aby bylo všechno jako dřív. Bojím se tolik, že raději si držím odstup... Střelila jsem očima po Toshim. Snad jsem doufala, že se do toho nějak vloží a my půjdeme dál, ale z jeho výrazu se nedalo nic vyčíst a to je hodně špatné. Hibary, budeš mít ještě příležitost oplatit jim vše, co ti kdy provedli, ale teď mysli na svou rodinu. Můžeme o nich společně najít nějaké informace a poté je najdeme... Ale musíme udržet chladnou hlavu a splnit misi, kterou nám Hokage dal. Tohle byly přesně ty rozumné argumenty, které na Hibaryho platí. Zkousla jsem si jazyk a čekala, že tohle alespoň trochu zmírní jeho vztek a my půjdeme dál. Čas běží... |
| |
| Hibaryho pochybnosti V tu chvíli kdy se Hibaryho zeptám, okamžitě na mě vyválí všechny jeho pochybnosti i myšlenky a mě nezbývá nic jiného než to všechno pobrat. Chvílema jsem opravdu zmatený, ale nakonec to stihnu všechno nasoukat do hlavy a tím to i pochopím. Takže má opět pochybnosti a navíc vztek...to je špatná kombinace na tak důležité misi a navíc vzhledem k jeho vzteku se bojím faktu že by mohl ublížit nevinným lidem...to se nesmí stát. Zrovna v tu dobu promluví i Michi a já instinktivně uhnu pohledem k ní. Už od prvního pohledu poznám, že je tak trochu vystrašená Hibaryho chováním a to mě docela štve. Mam z to chutí jí obejmout , nebo alespoň utišit ale teď se raději věnuji Hibarymu. "Michi má pravdu a navíc se nesmíš tak poddávat své zvířecí stránce. Vím že máš určitě zlepšené ovládání zvířecích polovin ale hlavně nepřestávej v ostražitosti a nenech se poddat touze po krvi. Uvědom si, že v Kiri i nevinní lidé a tím ublížit nesmíme. Navíc se musíme soustředit na misi tak se seber. My tu jsme s tebou. " Ve snaze uklidnit Hibaryho se usměji a pomalým krokem procházím okolo většího stanu. Teprve až teď jsme došli k hlavním stanu a u něj se jen zastavím, abych se ujistil, že jsme v poho. |
| |
| Hibaryho vztek, stará minulost a vzpomínky II. Jak se zdá můj kamarád a má přítelkyně se o mně opravdu bojí a povzbuzují mně, což mi opravdu pomáhá se uklidnit a znovu se zamyslet. Moje rodina? Ano, rozhodně bych mohl získat nějaké informace. Žijí ještě vůbec, přibyl mi nějaký sourozenec? Tohle musím zjistit a Toshi má pravdu, nemůžu zabíjet všechny na potkání, určitě někteří trpěli díky té zatracené vesnici. Navíc Michi vypadá, opravdu vyděšeně, tohle musím napravit. Takže co teď uděláme pane klidný? Co by, tohle má větší důležitost a my se musíme konečně odpoutat od té zatracené vesnice. Takže? Je to jednoduché, prostě budem zabíjet jako vždy, jen ty co si to zaslouží a navíc i hledat zprávy o naší rodině a budeme přesně dodržovat naší misi, nějaké námitky? Jak chceš, když budeš zabíjet tak na tom nezáleží, kromě toho i já sám mám povinnost najít naší rodinu. Díky vy dva. Vydechnu a pomalu se vracím do svého starého klidného já.Na Toshiho jenom kývnu havou a také se usměji, ale jakmile se Toshi ujme vedení, přikradu se k Michi a obejmu ji. Jak je to jen dlouho, co jsem ji takhle držel? Měsíc, díky tomu, že nám její otec zakázal se stýkat, což se mi nikdy neodvážila říct. Pak ji zašeptám do ouška, aby to slyšela jen ona. Kdyby nás viděl její otec, tak by rzhodně řádil. Díky a promiň že jsem tě tak vystrašil. Já vím že to otec zakázal se semnou stýkat a já tě z toho neviním. Pak pokračujem směr hlavní stan, kde se na Toshiho klasicky usměji svým žraločím úsměvem. Ano zas jsem to já v plné osobnosti. |
| |
| Aliance Konokumo; Konožský spolek: Pokračujíc v rozhovoru, tedy nejspíš, jste došli až ke stanu velitelů. Je to velký stan, kde by se nejspíše měla rozebírat taktika a plány útoku. Ale ono ne. Velitelé si popíjejí kafíčko, nožičky na stole a nic nedělají. Jak Michi správně konstatovala, je zde i váš sensei. Jakmile vás zahlédne, téměř spadne ze židle. Vypadá to opravdu komicky. Snaží se dát co nejrychleji nohy ze stolu na zem a polknout, zjevně hodně horké, kafčo. Přeci jen. takový to pohled na senseie by vás mohl „morálně poškodit“. Když konečně vstane ze židle, všimnete si jeho podoby. Podoby s legendárním Žlutým bleskem z listové, Yondaimem Hokagem. Opravdu, jako by mu z oka vypadl. Stejně žluté vlasy, oblečen do podobného pláště, který je téměř totožný s pláštěm Hokageho, který nosil Yondaime. Jediný rozdíl je v barvě, tento je černý a všechny znaky a plameny jsou bílé. Jak Michi ví, ovládá i Byakugan, to ze strany babičky, Hyuugy Hinaty. Oči však má normální, jeho Byakugan není moc silný. Techniky, které tě naučil jsou jeho maximum a dost ho vyčerpávají. Spíše ho používá k senzorským činnostem. „Ach, tak jste konečně tady! Já jsem Uzumaki Jin a budu vaším kapitánem podobu útoku. Já s Michi se již znám, ale o vás ostatních toho moc nevím. Takže bychom si teď mohli někde sednout a trochu popovídat, ne?“ Našli jste si místo, kde je klid a nikdo vás neruší. Nejprve se rozpovídal Jin: „Takže, jak jste asi poznali, od svého dědy se dost liším. Dalo by se vlastně říci, že Uzumaki klan se rozdělil na dvě větve. Jedna dědí masivní chakru, talent pro Rasengan, Kage Bushin a také Senjutsu. Druhá, ke které defakto patřím já, dědí Byakugan, talent na fuuinjutsu a schopnost používat Hiraishin. Chakru máme také velikou, ale rozhodně ne tak, jako původní Uzumaki a první větev. Všechny tyhle tři dědičné schopnosti jsou různě silné u každého z nás, na úkor těch ostatních. Já se specializuji na Fuuinjutsu a Hiraishin. Byakugan ovládám také, dosti dobře, ale já za to platím velikým vyčerpáním. Ty techniky spotřebují třikrát více chakry, než kdyby je dělal Hyuuga. Takže, to je o tom, co ode mě můžete čekat asi vše. Jo, jenom poznámka: Tisíce Kage Bushinů nečekejte. No, a teď si vyslechnu něco o vás dvou...“ Následně vás dva, Hibaryho a Toshiho, vybídl, aby jste mu řekli něco o tom, co umíte. „Prosím, řekněte mi vše. Může na tom záviste život nás všech tady. Navíc jste tým, takže nemá cenu nějaké schopnosti skrývat...“ Uběhlo již mnoho hodin, co jste se představili Jinovi. Ten vám poté dal zbytek dne volno. Je jen na vás, jestli jste trochu potrénovali, například týmovou spolupráci, a nebo třeba otravováním Organizace. Ta je po celou dobu uzavřena ve svém vlastním, vyhrazeném prostoru a okolí si nevšímá. Druhý den ráno se vstávalo brzy. hodně brzy. Už ve čtyři hodiny ráno byl celý tábor na nohou. Organizace již zde není, ale všichni se tváří klidně. Asi je to plánované. Potichu se celá armáda, se senzory v popředí posunuje kupředu. Narazilo se na hodně hlídek, ale všechny se podařilo potichu vyřadit. Zastavili jste se asi pět kilometrů od Kirigakure. Všichni čtyři stojíte v nejzaším koutu celé armády. Jste úplně vzadu. Vaším úkolem je co nejrychleji najít Hokageo a speciální tým ANBU, kteří jdou ihned k výzkumnému centru. To vše si odporuje. Jste úplně vzadu, než překonáte všechny ty ninjy, bude poledne. Ani nevíte, co je signálem k útoku. Ten však přijde z nenadání a je jisté, že toto je signál. Signál, který proráží opevnění Kiri. Ve vzduchu se objeví velká žába, těžko říct zda živá či mrtvá. Vůbec se nehýbe, ale silná je očividně i tak. Ozve se ničivá rána, až se zem trochu otřese. V tu chvíli se celá armáda dala do pohybu. Ninjové běhají po zemi, skáčou po stromech. Kiri je obklíčená ze tří stran ninjy. Tuto stranu prorazil nějaký Uzumaki, o ostatní tři se zjevně postará někdo jiný. Je docela deprimující, jak málo informací máte. Asi po pěti minutách běhu se Jin zastavil a dal vám pokyn udělat totéž. „Takže,“ vytáhne z vesty tři lístky s pečetěmi a podá vám je. „Tohle držte, přenesu nás k Hokagemu a zbytku našeho velkého týmu.“ To bylo vše, co řekl. Všichni držíte lístek a náhle stojíte v ... bitevním poli! Všude se bojuje, ale je vidět, kdo zde má převahu. Ninjové z Kiri jsou dobří, ale je jich málo a také byli nepřipravení. Hodně z nich je již unaveno a to teprve boj začal. Občas se ozve vzdálený výbuch nebo se otřese zem. Proti vám je skupinka sedmi lidí. Jsou tam dva ANBU týmy a Hokage. Zjevně čekají na vás. Jakmile k nim doběhnete, vysvětlí vám Hokage naposeldy plán. „Takže, my se teď budeme muset prokousat téměř půlkou vesnice a poté najít to centrum. Už teď se hledá pomocí Byakuganu, a jeho přibližnou polohu víme již déle. Takže, držte se nás a buďe připraveni na cokoli! Vím, že se vše dozvídáte tak narychlo, ale nemohli jsme riskovat odhalení. Kdokoli mohl být v táboře špion z Kiri...“ Následně se Hokage otočil a rozběhl se směrem do centra vesnice. |
| |
| Aliance Konokumo; Konožský spolek - Náš sensei je pako I když stojíme před hlavním stanem velitelů, přesto tam prozatím ještě nevstupujeme a věnujeme se diskuzi. Zdá se že Hibary to konečně pochopil a prozatím se nenechá ovládnout svými zvířecími stránkami. To by bylo hodně špatné. Nejdříve by se obrátil proti nepřítel, pak proti nám a bůh ví jaké neštěstí by mohl vyvést...a to se nesmí stát.. Už jsem konečně doufal v to, že vejdeme do stanu a seznámíme se s novým velitelem, ale stihl jsem ještě postřehnout Hibaryho love story. Nevěnuji tomu moc velkou pozornost, ale uvnitř jsem se cítil divně, velice divně. Sakra co to semnou je..proč zrovna teď...jako bych byl úplně vedle a navíc ten pocit...ksó. Unaveně i zmateně zavřu oči a snažím se vyčistit si hlavu. Může to vypadat trochu blbě, ale jediný kdo to může postřehnout je jen Michi. Hibary stojí zádama ke mě a tak se nemusím bát že by postřehl mé "pochybnosti". Naštěstí jsem se uklidnil rychleji, než oni dokončili svůj rozhovor, a proto jsem bez jakéhokoli souhlasu vešel do stanu jako první. Chvíli se jen tak rozhlížím, až očima zajedu k nějakému chlápkovi podobnému Hokagemu. Dokonce i pláštěm a řečí se hodně podobal Hokagemu, možná proto nebyl problém ho identifikovat. Pomalým krokem přejdu k němu, a jakmile mě Hibary i Michi doženou, s klidným výrazem ve tvář poslouchám jeho úvodní řeč. Bez jakýkoli námitek přejdeme do vedlejšího prázdného stanu a tam se společně usadíme. Je strašně upovídaný ale chápu ho, přeci jen je to první možnost k seznámení, a jestli máme jako tým fungovat, musíme o sobě vědět víc. Hiraishin ?? on ovládá techniku letajícího boha hromu ?? pane jo... s ním bych si chtěl jednou zatrénovat. Třeba mě něčemu přiučí. Celou dobu jeho mluvení jsem ho pečlivě poslouchal a proto i vím, kdy začít mluvit. Hibary se zřejmě necítí na první krok a tak začnu jako první já. " Takže já se jmenuji Hikaru Toshi a původem pocházím ze země Vody. Do Listové jsem se přestěhoval, když jsem byl malí a dodnest tu žiji. Jsem Taijutsu typ a taky využívám hodně svého Kekkei Genkai. Mé KG je tzv. Rychlostní element, díky kterému dokáži zrychlit své tělo na maximální obrátky. Obyčejní člověk tu rychlost nedokáže postřehnout a proto je to v boji zblízka má výhoda. Povedlo se mi vytvořit časoprostorovou techniku, která je lepší a možná i rychlejší než Hiraishin. Také slušně ovládám bleskové ninjutsu a nintaijutsu. Zvládnu i pár vodních technik ale ty mi moc nejdou. To je asi vše. " Nevinně se usměji směrem k senseiovi a čekám na ostatní, až se vyjádří i oni. Až řeknou cokoli, zřejmě mě to už nepřekvapí a tak se po seznamovací schůzce rozpustíme. Zbytek času strávím především se svými přáteli a připravováním na nadcházející bitvu. V den bitvy se sejdu s ostatními a společně vyrazíme za Hokagem. Celou tu divnou cestu do vesnice, jen tiše stojím a na slovo poslouchám Hokageho rozkazy. Přeci jen je tohle celkem velká válka a proto si nemohu dovolit polevit v ostražitosti. Jakmile nás pomocí jeho techniky dostane až do vesnice, kráčím v Hokageho skupince a postupně postupujeme dál. Své oči mam na šťopkách a kdyby se náhodou někteří z ninju dostal až ke mě, okamžitě ho zlikviduji nějakým Taijutsu chmatem. Takže takhle vypadá pravá válka...nechtěl jsem jí poznat, ale teď nemam na vybranou. Důležité je splnit misi a ochránit své přatelé.. |
| |
| Organizace útočí; Uchiha Fugaku: Zbytek dne jsi strávil v prostoru, který byl Organizaci vyhrazen. Podle toho, co Sui říkal, se ani jemu nechce ničit sklady, když se někde bojuje o takovou techniku, kterou Kiri údajně vládne. Takže jste se dohodli, že po zničení dvou třech skladišť se přesunete k výzkumnému centru a ten úkol přenecháte ostatním. Ačkoli, stejně by jste se tam podle pokynů šéfa měli přesunout. A jeden dva sklady Kiri bitvu nevyhrají a Konoze mohou pomoct. Sui ti také prozradil, že chce vidět šéfa v boji. Ačkoli v Organizaci slouží dlouho, podle jeho slov již tři roky, nikdy neviděl šéfa bojovat. Neví co umí, neví v čem vyniká. Neví nic. Ví jen, že jeho chakra se stejná silná jako chakra Bijuu. Rozhodně ne tak veliká, ale silou a mocí ta jeho chakra přesahuje všechny Bijuu vyjma Kyuubiho. Pro všechny je jejich šéf velikým tajemstvím. Ještě jednou téhož dne se u vás zastavil Hokage a dal šéfovi poslední instrukce. Ten z nich vyloženě nadšený nebyl, ale nakonec kývl. Svůj sharingan si měl téměř pořád aktivovaný, sám šéf tě o to požádal. Zvláštní bylo, že při tvém rozhovoru s ním jsi v jeho hlavě nezastihl žádnou myšlenku. Jeho hlava nebyla nijak chráněna, dostal si se mu do ní jako každému jinému, ale nenašel jsi žádné myšlenky. Opravdu zvláštní osoba. Ten večer jste šli všichni brzy do vašich stanů. Podle pokynů máte vyrazit již v noci a všichni jste se chtěli dobře vyspat na následující den. Tudíž, je zde možnost nějakého průzkumu tábora či jiných, někomu možná nepříjemných akcí. Dokonce jsi v táboru zahlédl Hibaryho, Toshibo a s nimi ještě jednu holku a Koumina, který byl nápadně podobný slavnému Minutu Yamikazemu. O něm a jeho technice Hiraishin si se hodně dozvěděl z deníku Uchihy Madary. (//Pokud chceš tedy nějakou akci podniknout, popiš to do příspěvku a na ICQ to dořešíme, pokud se nebude jednat o kontakt s hráči, který by asi nedpadl dobře :-D//) Druhý den vás opravdu probudili uprostřed noci, spíše velice, ale velice brzy ráno. Je tma, odhaduješ tak na třetí hodinu ranní, protože opravdu nevidíš ani dva metry před sebe, dokud si tvé oči nepřivyknou nebo neaktivuješ sharingan. Celá armáda ještě spí, vyjma hlídek, které jsou zatím přesně tam, kde byli celý minulý den. Vyrážíte asi půl hodiny n a to vybaveni vším, o co jste si řekli. Zbraně, zásoby, svitky s informacemi… Prostě všechno. Do vesnice vás dostal Tensi, který se pomocí svého summona rychle dostal do jedné z krajích uliček a všechny vás k sobě přivolal. Hachiro s Tenshim se ihned vydali zlikvidovat stráže. Podle mapky je vám přidělené skladiště asi o dvacet ulic severně. Vám dvěma nezbývalo nic jiného, než tuto vzdálenost přeběhnout. Cestou jste narazili na jednu pochůzkovou hlídku, ale jedno tvé genjutsu ji naprosto vyřadilo a Sui ji poté znehybnil a někam „uklidil“. Ačkoli se zatím jeví jako nelítostný, nerad zabíjí nevinné lidi, kteří ho neohrožují a ani nemaří jeho cíly nebo cíly Organizace. Hlídku u skladiště už bylo nutno zabít. Zde se osvědčil tvůj meč, protože překvapené hlídky automaticky nastavovali kunai jako kryt a neměli vůbec páru, co je to za meč. Dle pokynů jste doplnili zásoby vašich zbraní a poté přilepili výbušniny na všechny nosné zdi a na všechny věci, které vybuchnou. Spouštěcí mechanismus mají Raikage a Hokage, kteří ho spustí v daný okamžik. Do té doby musíte stihnout rozmístit výbušniny, tedy, alespoň nějaké, než se vydáte do výzkumného centra. U druhého skladu již nastalo menší zdržení. Zde již byly hlídky posíleny o Jouniny a byly organizované a připravené na boj. Hachirovi se nejspíše nepodařilo sejmout všechny klíčové hlídky a tak se zpráva o útoku již roznesla. Přesto se vám těch pět můžu podařilo překonat a rozmístit výbušniny. „Tak a teď si pospíšíme k tomu centru za šéfem,“ řekl Sui, když v tom se za vámi ozval známí zvuk. Po odplynutí obláčku se objevili tři postavy. Jedna se velmi podobá tvému bývalému učiteli. Stejné vlasy, stejný výraz v očích. Vidíš tu podobu i přes to, že má polovinu obličeje zakrytou. Ano, je to on. Hatake Kakashi. Druhý ninja je oblečen v zelém obleku, který je strašný. Má na nohou oranžové návleky. Obočí větší než hradby Konohy a vlasy střižené podle misky. Ano, je to Kakashiho přítel a rival, Maito Gai. O obou jsi již slyšel, Gai byl taijutsu specialista. Ostatně nic jiného ani neuměl, kromě přivolání. To bylo snad jediné ninjutsu, které uměl. Hatake Kakashi byl zase zván kopírovací ninja z listové, syn legendárního bílého tesáka. Díky sharinganu údajně okopíroval techniky od svých protivníků. Prý uměl přes tisíc technik a dokonce ovládl i MS. „Ajéje, konečně se dostavili nějaký zombie… Tak, řekni si koho chceš, mě je to úplně jedno. Musíme to s nima skončit co nejrychleji,“ zeptal se „zdvořile“ Sui. |
| |
| Hibaryho vztek a útok na Kirigakure: S vděčným výrazem jsem pohlédla na Toshiho. Opravdu jsem mu byla vděčná, že to řekl. Teď jsme po dlouhé době byli opět opravdový tým. S úlevou jsem pozorovala, jak se Hibaryho výraz pomalu začíná vracet do normálu. Pořád jsem z toho byla trochu v šoku, ale následné obejmutí tomu dalo korunu. Nebýt uprostřed mise, a kolem mě neběhaly stovky lidí, rozbrečím se, jak malá holka. Bylo to přesně jako dřív, jako by se mezi náma nic nestalo. Obejmutí jsem mu oplatila. To nic. Jsem ráda, že se na mě nezlobíš... Že ví část mého důvodu mě překvapilo. Napadlo mě, že nic jiného v tom ani nevidí, což mě naprosto dostalo. Jak dlouho už jsem ho vlastně neobejmula? Raději nevědet, ale jsem ráda, že nás na tuhle misi poslali společně. Najednou jsem nechápala všechno to nemožné chování za poslední měsíce. Proč jsem to všechno tak komplikovala, když je to tak jednoduché? Já miluju Hitoryho a nechala jsem nás čekat, jen kvůli vlastní slabosti a sobeckosti. Musím se konečně dát dohromady a neubližovat mu dál, tak jako jsem to teď dělala... Myslí si, že je to jen kvůli tomu, že mi to rodiče zakázali, a já jakkoliv jsem vyměklá, bojím se přiznat skutečnou příčinu, už jen proto, že by se mu mohlo všechno opět vybavit a jeho zvířečí instinkty by opět vypluly na povrh. Chápe, že jsem to "dělala" kvůli rodině, ale i tak si mohl myslet, že je pro mě méně důležitější než prospěch rodiny. Celému Hyuuga klanu jsem neskutečně vděčná a miluji své příbuzné, ale nikdy bych se jen kvůli pověsti nevzdala Hitoryho. Nepatrně jsem stočila hlavu na bok, abych se podívala po Toshim a stihla jsem jen mizící záda do stanu. Měli bychom dokončit to, kvůli čemu tu vlastně jsme, zašeptala jsem rozpůleným hlasem. I když bych si nepřála nic jiného než zůstat tak, nepatrně jsem se odtáhla. Všechno ostatní si řekneme až později. Ačkoliv se to nechce zdát, je to tak... Zajimavé, jak rychle jsem dokázala získat zpět všechno to ztracené sebevědomí. Viděla jsem to teď všechno o dost reálnější než se mi zdálo ještě před pěti minutama. Jsem zase ta stará, dobrá Michi. Usmála jsem se Toshiho a ještě dlouhou chvíli ho pozorovala. Jak jsem to vůbec mohla tak dlouho vydržet? To už je teď jedno... Je to jako kdybych si zbytečně odpírala něco tak přirozeného, příjemného a teprve teď si opět uvědomila, že jinak to ani nejde..., že bez toho už to nikam nedotáhnu. S obličejem plného života jsem vešla do stanu. Najednou jsem byla rozhodnutá tuhle misi, co nejrychleji vykonat a potom dohnat, napravit všechno změškané. Mistr byl jako vždycky naprosto přirozený. Mezi Hyuugy nevynikám zdrženlivostí, ale i tak mi výchova hodně dala, takže mě ze začátku jeho chování dost šokovalo, ale za tu krátkou dobu jsem si ho velmi oblíbila. O svých schopnostech jsme samozřejmě navzájem věděli, ale zatímco se navzájem seznamovali sedla jsem si na židli a všechno pozorovala z lehkým úsměvem na rtech. |
| |
| Jde se do války, schopnosti Díky Michi jsem se naprosto skvěle uklidnil a vrátil do svého starého, Toshiho jsem si vůbec nevšiml ať dělal cokoliv. Nakonec Michi naše objetí rozpustí a my se musíme věnovat našemu úkolu s novou morálkou i chutí. Fajn, tak si jdem pro úkol. Odpovím s úsměvem Vstoupíme po Toshib do stanu, kde najdeme náš cíl vnuka hokageho. Ten nás pobídne sednout a začne nám povídat o svých schopnostech, no minimálně zajímavé. Pak se předvádění ujme Toshi, mám tak trochu pocit, že mně přehoupl na druhé místo v našem týmu, což by vysvětlovalo i Sakkiho náladu, ten pouze zavrčel na souhlas. No tak to je skvělí, ten chlápek musí patřit mezi nejsilnější ninji konohy a povídá tu o sobě jako o nějakém „zmetkovi“, ale ten Toshi, pokud opravdu ovládl všechno co právě řekl, tak já jsem za ním v síle jako ve výšce. No bezva, musím rozhodně zesílit, rozvinu ty svoje nový schopnosti, udělám z nich pár parádních technik a budu to zas já ten hlavní ochránce v týmu. Fajn, teď je čas se vyšvihnout, ale raději ji jim nebudu říkat o té hvězdné pečeti, co mám na Sakkiho. Případné eso v rukávu přede všemi se vždycky hodí, navíc ani není ta správná příležitost, už stačí s tou mojí vlčí proměnou. Fajn, takže já jsem Hibary z klanu Kyoya, narodil jsem se a vyrostl tady v Kirikagure, ale celou dobu jsem od čtyř byl v tajném táboře Krvavá Mlžná, kde mně vycvičili a také kromě jiných pokusů trochu geneticky pomíchali s vlkem a žralokem. Díky tomu jsem mistr tichého zabíjení a mám velmi citlivý nos a to i pod vodou, kde mohu dýchat pomocí žaber a kousat žraločími zubi, navíc jsem velice odolný vůči spoustě vážných nemocí a jedů. Jsem specialista hlavně na Taijutsu, pak ovládám čtyři fuuton techniky, jednu z nich kombinuji s Taijutsu, techniku ukrití se v mlze, pak umím Stínové klony, i když ne zrovna velký počet a vodní klony, dále umím rasengan, ale neumím jej pouze jednou rukou, no a nakonec jsem před nějakým časem získal oční techniku, umožňujeme se proměnit do jakési „vlkodlačí“ podoby, vidět tepny, žíli a orgány, také odolávat genjutsu, pochopit nepřítelovi schopnosti a vymyslet pomocí ní vhodný protiútok. Kromě toho mám pár ukrytých zbraní vlastní výroby, na zápěstí a v tomfách. Je vidět, že mluvení o mých schopnostech a tajemstvích pro mě nebyla žádná hračka, no prostě tajemný jako vždy. Dál poslouchám zda se rozmluví i Michi o svých schopnostech o kterých nevíme. Zbytek dne strávíme spíše lehkým procvičování a ukazováním schopností, a jelikož je Toshi furt s námi tak na sebe s Michi nemáme čas. Možná jsem náhodou zavětřil Fugaka a toho druhého, ale raději sem nic neříkal.
Další den již táhnem směr Kirikagure, akorát mně trochu matou naše úkoly, jelikož jsou úplně na hlavu, což se mi vyjasní jakmile je zahájen útok v plném proudu a Jin nám rozdá lístky k teleportaci. No bitka je to víc než slušná ale spíše jednostranná díky našemu přepadení. Jakmile nám hokage povysvětlí náš úkol tak hledám případné nás ohrožující nepřátele jak to jen jde. Pokud se dostanem do náhodného křížku snažím se je buď rychle zabít pomocí tichých pohybů nebo je pouze omráčit. Tak se ukažte, Vlk z krvavé mlžné se vrátil a rozhodně vám dá co pro to. Do bojééééééé!! Křiknem v duchu svorně se Sakkim. |
| |
| Útok začíná: |
| |
| Hibary, Toshi, Michi – Zábava začíná: Vaše skupina opravdu budí respekt. Několikrát jste již zpozorovali skupiny nepřátel. Jakmile vás zahlédli, ihned změnili směr běhu, aby se vám vyhnuli. Díky Byakuganu a Hibarymu se vždy prokázalo, že se nejednalo o léčku. Ten respekt nejspíše budí Hokage. Ale proč? O jeho síle se básní, ale přece nemůže být tak silný? Je to přeci jenom člověk! Nebo ne? NA otázku se vám mělo brzy dostat odpověď... Jedna skupina ninuů se vám totiž nevyhnula. Jsou tři. A podle toho, co drží v ruce je jasné, kdo je to. Tři z jednotky Sedmi Legendárních Šermířů. Jeden z nich drží legendární Samehadu, druhý má meč zvaný Flek a ten poslední má v rukou meč Himarekarei. „Tak, tady vaše cesta končí, pánové,“ poví hodně povýšeně ten se Samehadou. „A dámo,“ dodá. „Podle Samehady jste hodní rozdrcení!“ Rozkřikne se. A to je asi také to poslední. Hokage už totiž stojí před ním. Byla to opravdu neuvěřitelná rychlost, dokonce rychlejší než Toshiho, když používá svoji vysokorychlostní techniku. Michi může kolem Hokageho vidět velice zvláštní chakru. Vidí ji poprvé v životě, ale přesto je jasně vidět, jak je mocná. Z Hokageho vypadlo pouhé: „Myslíš?“ Poté sevřel ruku v pěst a udeřil do šermíře. Tedy. On ho neudeřil. těsně před ním se ruka zastavila a rozevřela se dlaň. Ihned na to začal šermíř létat. Síla té chakry ho odmrštila asi deset metrů a zavrtala ho do stěny domu. Je stále živý, ale nehýbe se. Jisté ale je, že pokud by ho pěst zasáhla, je po něm. Než stačili zbývající nepřátelé zareagovat, už u nich byli dva ANBU a jednou ranou je omráčili. Pohled na Hokageho je absolutně zamrazil a na zem popadali jako shnilé hrušky. Tak, teď už víte, proč se Rokudaime Hokagemu, Uzumaki Narutovi, přezdívá Shinobi no Kami. Ticho ukončilo Hokageho: „Jdeme dál.“ Celou další cestu se vám podařilo vyhnout se potížím. Tedy, potíže se vyhýbaly vám. Konečně jste dorazili do čtvrti, kde by se údajně mělo nacházet výzkumné centrum. Zabralo to sice chvíli, ale nakonec jste to našli. A to jenom díky tomu, že se tam už bojovalo, takže Byakugan nakonec vykonal své. Dosah Hibaryho čichu na toto nestačil. Je tam dost lidí. Bojuje tam jedna jednotka z Kumo a také jedna neznámá osoba. Její chakra je velice zvláštní. Nedá se nijak popsat, je tajemná, ale každopádně mocná. „Takže teď se rozdělíme. Jin a jeho tým to vezmou zezadu a pokusí se uchvátit techniku. My tam z toho uděláme třísky, abychom je zaměstnali.“ Po těchto slovech se od vás ANBU a Hokage odpojili. Podle Byakuganů je vaše cesta asi dvakrát delší než kdyby jste šli předním vchodem. Cesta vede zadními uličkami, do kterých se vejdou sotva dva lidé vedle sebe. Strážní zadního vchodu se již přesunuli dopředu, kde řádí Hokage a Kumo jednotka. Náhle ale Byakugan i Hiabryho čich zachytí jinou chakru. Opravdu mocnou chakru.Běží, hodně rychle, uličkami k vám a během dvou vteřin stojí před vámi. Chvíli vám trvá, než jeho tvář poznáte. Výsledek je šokující. Je to druhý z legendárních sanninů, Jiraiya. Tsunade na sebe, bohužel nenechá dlouho čekat a její chakru zachytí Michi, Jin a Hibary na střeše sousedního domu. Pokud někdo zvedne oči k ní, uvidí ji tam stát shlížející na vás s pohrdavým úsměvem na rtech. „Poslouchejte. Podle našich informací byl ten Orochiamru, kterého jste proazili, jejich první výtvor. První výtvor, u kterého zkoušely obnovit celou sílu a ten se jaksi nepovedl. Ty první, které oživili byli údajně o polovinu slabší než za jejich normálního života. Proto jste ho tak lehko porazili. Tohle bude jiné kafe, i když už jste silnější. Jiraiy ovládá to, co vám před pár minutami předvedl Hokage. I když v jiném měřítku. A rána pěstí Tsuande vás může také instatně zabít. Opravdu, dávejte si pozor. Mají výhodu, protože nás mají v pasti a navíc je tu omezený prostor k pohybu...“ MH: Nechávám vám iniciativu prvního útoku... |
| |
| Fugaku – Sharingan no Kakashi: Jakmile si na něj začal útočit, ihned aktivoval sharingan. Jeho taijutsu je lepší, ale jelikož jsi převzal rychle iniciativu, vypadá souboj celkem vyrovnaně. Tvojí zbraň nejspíše rozpoznal, protože se jí buď vyhýbá, nebo blokuje tvojí ruku. Teprve asi po minutě promluví: „Ne, já sem nebyl jeho sensei. To jen tohle tělo ho učilo. Já rozhodně. Já mám jen jeho tělo, který tě zničí!“ Na tvůj další útok pomocí Kusanagi reagoval jinak. Aktivoval Mangekyou sharigan a začal zaměřovat kamui. Ne na tebe. Ale na Kusanagi! Díky sharinganu se ti podařilo sklonit Kusanagi tak, aby nebylo v dosahu Kamuie. Tím sis ale otevřel celou pravou stranu. Následoval Rychlý kop, kterému se dalo vyhnout pouze úskokem zpět. Opět pouze díky sharinganu. Kakashi však neváhá a rychle udělá pečetě. Tedy, opravdu hrozivě rychle. Bylo jich mnoho a pak z jeho úst vypadlo: „Suiton: Suiryuudan no Jutsu!“ Vedle něj se zhmotnil velký drak z vody, který ihned zaútočil na tebe. Opravdu dokáže Kakashi udělat takto silnou techniku bez jakéhokoli zdroje vody. Opravdu silný ninja. A to ji zkopíroval jen pomocí sharinganu, tedy pokud jsou záznamy správné. Jeho jedinou originální technikou by mělo být Chidori a Raikiri. Bohužel neútočí jen drak, ale pokud se mu vyhneš, musíš čelit dalšímu přívalu vody, který má sílu na to, aby tě strhl sebou. |
| |
| Souboj s "Kakashim": |
| |
| Boj se sanniny Celou tu dobu, kdy jsem se držel na kraji skupiny, jsem nenarazil ani na jednoho ninju z Mlžné a dokonce ani na žádný útok. Je to velice divné ale jako by představa že budou bojovat s Hokagem všechny vystrašila a odehnala. Zezačátku jsem myslel, že je to jen tím kolik nás je a jak vypadáme, ale po té předvedené sceně od Hokageho, my to bylo ihned jasné. On je tak neuvěřitelně rychlý a možná ještě víc silnější. Vůbec jsem to nedokázal pochopit ale zřejmě proto je právě on aktuální Hokage. Ta jeho rychlost.. moje technika na to vůbec nestačí...musím se ještě hodně zlepšit abych dosáhl takové úrovně jako je on. Na tvářích mých společníků jsem viděl stejné překvapení při předvedení Hokageho síly, ale to se dalo očekávat. Nikdo nečekal takovou strašnou sílu a navíc jeho techniky jsou vážně cool. Každopádně jsem o tom časem přestal přemýšlet a věnoval se cestě za technikou. Po několika metrech jsme se rozdělily do dvou skupin a tím náš tým byl konečně zase spolu. Teď máme my tu nejdůležitější misi a to získat co nejdříve zakázanou techniku, aniž by jsme přišli o život. Ještě aby jsme o něj přišli..nehodlám ještě umřít. Mam spoustu věcí a cílu, kterých chci dosáhnout. Proto se nehodlám vzdát. Když jsme zašli do nějaké úzké uličky, oběvili se tu nějací dva ninjové a evidentně nás chtějí zastavit. Až po chvíli mi došlo že to jsou dva z legendárních Sanninů z Listové a to žabí sennin Jiraiya i Godaime Hokage Tsunade. Takže oživily i tyhle hrdiny...jaká škoda bojovat zrovna proti legendárním sanninům. Kapitán nás ihned informuje nějakými věcmi a já netrpělivě sevřu ruku v pěst. Je mi jasné že tenhle boj bude těžký ale důležitý je být natolik rychlý aby se nás ani jeden nedotkl. Obrátím se na Jina a ihned mu potichu řeknu svůj nápad. „Jin-sama nebylo by lepší se rozdělit na dvojice a bojovat po dvou ? Důležité je aby nás nezasáhli a jelikož jsme tu jediný my dva s velikou rychlostí tak navrhuji toto. Já a Hibary půjdeme na Jiraiyu a vy s Michi si vezmete Tsunade.Počítám že to vyřešíte co nejrychleji a pak nám popřípadě pomůžete s Jiraiyou, co myslíte ?“ Není to tak špatný nápad ale pokud má někdo lepší, rád si ho poslechnu. Momentálně jsme tu jen dva, kteří jsou schopní uhýbat útokům z blízka jak od sannina tak i od Godaime a proto jsem navrhl právě tohle. Podle mě je Jiraiya nebezpečnějí než Tsunade a hlavně Tsunade nepoužívá moc silné techniky. Tedy alespoň podle toho co nám říkali v akademii. To budu muset použít většinu svých sil už teď ?? ale co pak budu dělat u techniky. Určitě jí bude někdo hlídat... |
| |
| Sharingan vs Sharingans: Kakashi se nad tvým řešením obrany pousmál. Jeho pohled jasně říká: není to zas takový břídil, jak vypadá. Vodní sprška vás oba příjemně ochladila a nyní vyrážíš do útoku ty. Tebou vytvořená mlha sice zhoršuje fungování jeho sharingan na minimum, ale to samé platí i pro tebe. Ještě než se mlha kompletně zformovala, provedl jsi spoutávací techniku a vytvořil Kage Bushin. Když jsi obíhal Kakashiho, vyřítil ze z mlhy proti tobě kunai. Podařilo se ti reflexivně uhnout a jakmile si dorazil ke Kakashimu, je jasné, že klon někde zůstal. Pokud ho odvoláš, zjistíš, že Kakahsimu se podařilo okopírovat techniku kterou jsi mu spoutal nohy. Nemohl ji hned použít na tebe, ale alespoň zastavil klona. Tebe se mu zastavit nepdoařilo. Do rány Kusnagi nastavil kunai a když už to vypadalo, že máš vyhráno, ejhle! „Kawarimi no Jutsu!“ Když zrušíš mlhu, uvidíš, že Kakashi stojí na místě, kam před tím dopadl vržený kunai. Ozve se pobavený smích. „Ty si opravdu myslíš, že někoho, jako je Sharingan no Kakashi můžeš porazit Béčkovýma technikama? Naivko... Tak sakra ukaž, co v tobě doopravdy je, ať se trochu pobavim, než chcípneš...“Náhle se pod tvýma nohama něco pohnulo. Objeví se ruka, která tě za jednu nohu chytí a začne tě stahovat k zemi. To co mluvilo byl klon! A ten ještě k tomu vyráží proti tobě a aktivuje „Raiiri!“, kterým jasně míří na tebe, když padáš do země. |
| |
| Souboj s "Kakashim" II. díl: |
| |
| Tým 7 vs dva sannini Náš postup zatím postupuje hladce, ale to bude nejspíše zásluhou hokage-sama, a i když já s Michi prokázali, že nindžové co se nám právě vyhli nechystají léčku pořád mi je divné, že z něj mají až takový respekt. Po nějaké době se nám konečně někdo postaví a naneštěstí to jsou tři z jednotky Sedmi Legendárních Šermířů spolu se třemi jejich slavnými meči. Naštěstí však hokake-sama vše vyřeší prakticky ve vteřině, ta rychlost, síla a míra chakry v takovém obyčejném útoku. Meče pak okamžitě sbalí ti dva jeho strážci z ANBU, což mně tak trochu přivádí na nápad vytvořit něco jako novou jednotku šermířů přímo v konoze a možná i dále. Neuvěřitelný, prostě paráda, rozhodně chci být jednou takhle silný, ale co s těmi meči? Možná bych mohl buď nastřádat nebo vyrobit nové a založit jednotku šermířů v konoze nebo možná po alianci. To vůbec nevypadá zle, skupina která má členy různě po alianci a díku tomu si může předávat různé informace či tajně postupovat proti zločinenským organizacím aby se neopakovala Akatsuky. Fajn o tomhle si zkusím promluvit s Naruto-senseiem hned po týhle zatracený válce. Nakonec bez nějakých dalších zdržení jsme se dostali do našeho cíle, kde nám hokage rozdá úkoly zatímco on půjde udělat pořádný randál. Jednoduchý a prostý- najdi a znič. Bohužel můj dosah čichu na toto nestačí takže náš hlavní navigátor je Byakugan. Náhle však ucítím nepřítele a hodně silného. Po chvilce jeho tvář poznávám legendární sannin Jiraiya a pak ucítím i dalšího nepřítele bohužel posledního ze sanninů Tsunade, která se na nás pohrdavě směje. Kapitán nám pak řekne pár znepokojivých zpráv a Toshi hned navrhne celkem dobrý plán, takže schovám tomfy zpět za pásek a připravuji se na rychlí přesun spolu s pár kunai s výbušnými lístky. Kruci, další z těch legend a navíc podle kapitána tihle jsou na jiné úrovni, bezva. Sám nevím zda bych toho parchanta dal teďka a navíc on měl pár vylepšení, které nejspíš ten jeho originál neuměl, musíme dát bacham, ale zas na druhou stranu nemají jejich zkušenosti, takže nejspíš udělaj nějakou chybu.. Hm dobrej nápad Toshi, ty dva musíme vyřídit co nejrychleji. Jak jim však zabránit aby nespolupracovali? Sakra moc přemejšlím, hold si to zařídím osobně, ostatním tím snad dám šanci pro útok. Navíc musíme Jiraiu pokud možno udržet pořád v pohybu, aby nemohl provést Sage-mod. Fajn oddělím je tím že švihnu pořádně do země mezi ně a pak hodím po obou pár výbušnejch kunaií, pak se schovám pěkně do neviditelného světa stínů a prachu a pokud Toshimu nevyjde ten překvapující úder napadnu jej zezadu já s mýma drápama. Fajn, to by šlo. Poslouchejte teď je rozdělím, tak prosím využijte toho že vám dělám volavku na jejich zabití nebo ze sebe taky udělejte volavku pro toho druhého. |
| |
| Boj se Sanniny: Útok na Kirigakure probíhal naprosto hladce. To se samozřejmě musí přisuzovat hlavně Hokagemu, který naše nepřátelé likvidoval jednoho po druhém. Soustředila jsem se především na byakugan a vyhledávala nepřátele. Lehce překvapeně jsem sledovala, jak se skupinky nepřátel vyhýbaly střetu. Pochybuju, že za tím stojíme my tři. I když jsem se soustředila na boj kolem sebe, nemohla jsem si odpustit občasné studování Hokageho stylu boje. Množství chakry, kterou vlastnil bylo neuvěřitelné a to ještě zdaleka neukázal vše. Poté, co se před námi objevili tři legendární šermíři a Hokage je vyrazil zneškodnit, mě upoutal jeho tok chakry. Jako by už tak obrovské množství jeho vlastní chakry, najednou přemohl tok druhé chakry, která se postupně obalila kolem celého těla. Bylo to, jako by ani nepocházela z něho. Úplně jiný druh... Snad každý slyšel o tom, jak je Hokage neporazitelný, ale nikdy bych si nepomyslela, že se tyhle fámy tak moc blíží pravdě. ... Rozhodně bych nikdy nechtěla mít tohoto muže za protivníka. Po bleskovém poražení šermířů jsme vyrazili dál. Díky byakuganu jsem zahlédla naše další protivníky o pár vteřin rychleji než ostatní. Snad to není... ?! Před námi stál sám Jiaryia a Tsunade. Takže před námi stojí sanninové, kteří se stali snad největšími legendami v Listové vůbec. Pozorně jsem vyslechla plány ostatních. Přikývla jsem. Můžu kontrolovat chakru Tsunade a tak se lehce vyhýbat jejím smrtícím ranám. Pokud vím, nemá moc silné techniky, takže její největší zbraní je její síla a s tou se dokážeme vypořádat. Hibary se rozběhl vpřed a pokusil se ty dva dostat od sebe. Mezitím jsem se přesunula dál na stranu a stejně jako Hibary jsem využila prach na ukrytí, jelikož byakugan ho lehce prohlédne. První útok patří mě. Musím zaměstnat Tsunade a dostat jí do takové pozice, aby jí mohl mistr označit pro svůj Hiraishin. Díky prachu můj útok Tsunade spozorovala na poslední chvíli. Odrazila jsem se ze svého místa a vybrala si její pravou ruku, jako první cíl útoku. Pokud je její největší silou chakra, kterou dokáže nahromadit do ruky a najednou vypustit, je nejlepší celý oběhový systém narušit a tak ji stížit nebo zabránit, užívat brutální sílu. Vrhla jsem se na ní a zamířila rukou na jeden z chakrových otvorů. Pokud se vyhne ihned zaútočím technikou Juukenhou Hakke Sanjuuni Shou. Ikdyž útočím naplno, mým jediným cílem je dát mistrovi šanci na umístění pečetě čímž bude Tsunadina porážka jistá. |
| |
| Setkání s otcem-Uchiha Fugaku: Kakashiho sharingan je v bezpečí zajištěn. Místo, ke soupeří Sui s Maitem je vidět na kilometry daleko. Doslova létaly kusy krystalů i kamení. Dorazil si zrovna ve chvíli, když Sui proklál soupeřovo břicho krystalem. Následně složil jedoruční pečeť a vyslovil: „Kai.“ Ozval se tříštivý zvuk a Maito Gai naposledy zakřičel. Krystaly projely celým jeho tělem. Nicméně i Sui dostal pořádně zabrat. Sharinganem v jeho těle již nemůžeš zachytit žádnou chakru, stejně jako tomu bylo i Maita než zemřel. Zřejmě se ti dva bili takovým způsobem, že přežil ten s větším obsahem chakry. A jestli se Suiovi pdoařilo přežít Maitův Hachimon, který mu nmejen poničil tělo ale i sebral hrozně moc chakry, stal se z něj favorit. Okolí jejich souboje připomíná výbuch micro atomové bomby. Deset metrů okolo není nic. Absolutně nic kromě prachu a místy nějakých výčnělků bývalých budov. Nikde není vidět žádný Siův krystal, zřejmě se rozpadly, když mu došla chakra. „Běž beze mě,“ dodal, jakmile tě uviděl a provedl Kuchiyose, či spíše obrácené Kuchiyose, aby se dostal pryč. Možná tě trklo, že pokud se chceš dostat do centra dění, nejspíše bude nejednoduší přivolat se k šéfovi, který k centru vyrazil hned po začátku útoku. Mohlo by se stát, že to také nenajdeš. Jakmile se objevíš (přvoláním či po svých) u šéfa, naskytne se ti ohromující pohled. Po jeho pravici stojí Hokage, ty po jeho levici. Proti vám pak stojí tři ninjové. ZA nimi stále zuří boj ANBU obou vesnici, ale to je teď vedlejší. Proti vám totiž stojí asi to nejhorší, co mohli oživit. Uchiha Madara, Uchiha Itachi a Uchiha Sasuke. Ano, tito tři Uchihové, keří jako jediní získali Mangekyou Sharingan, tedy ještě s Izunou Uchihou, který ho dal Madarovi, teď stojí proti vám. Neměl by to sice být problém pro někoho s MAngekyou, Shinobi no Kami a vůdce Organizace přesahující kvality Akatsuki. Ale stejně dto není hezký pocit. „Já si beru Madaru,“ Prohlásil šéf a náhle on i Madara zmizeli. Nejspíše nějaká časoprostorová technika. „Myslím, že tady je jasné, kdo proti komu bude bojovat. Nedovolím, aby proti Sasukemu bojoval někdo jiný a myslím, že i ty k tomuto řešení máš své důvody.“ Hokage mluví klidně a rozhodnutě. Prostě on to rozhodl, jako by tvé slovo mělo nulovou váhu. „Tak oni si nás tady rozdělují jako brambory. Tak to v žádným případě...“ ozval se Sasuke. Itachi ho však zadržel. „Klid, přistoupíme na jejich hru, Já si chci s tim nalevo taky popovídat.“ Na to Sasuke i Naruto odběhli stranou, aby jste se náhodou nepozabíjeli navzájem. A tys nyní stojíš tváří v tvář, tomu, kdo ti dal život. Svému otci! MH: ostatní bohužel až zítra... |
| |
| Na střeše; Michi: Tvůj útok nebyl tak úspěšný, jak sis asi představovala. Tsunade, tedy její tělo, se pohybuje hodně rychle a včas se jí podařilo dostat do bezpečnější vzdálenosti, kam tvé údery dosáhli až za delší dobu, takže měla se je správným způsobem vykrýt. Její velká a nepochybně i těžká prsa se po celou dobu úniku houpala ze stranu na stranu. Být tam chlap, nejspíše by se na nic jiného nesoustředil. I přesto tvůj útok slavil úspěch. Když jsi byla odhadem v polovině úderů, objevil se napravo od Tsunade, asi deset metrů vzdálený, Jin. Vytáhl kunai zvláštního tvaru, na jehož rukojeti byly pečetě. Okamžitě ho hodil směrem k Tsuande. Poté provedl pár pečetí a vyslovil: „Kunai Kage Bushin!“ Z toho jednoho kunaie jich je náhle deset. Následně vytvořil Jin dva Kage Bushiny, kteří se rozeběhli za kunai. Jakmile byly všechny kunaie tak, že obklopovali Tsunade ze všech stran, vytáhli kloni ocelový řetěz. A pak to začalo. Pomocí Hiraishinu během půl sekundy se objevili u všech kunaiů a mezi sebou si navzájem několikrát vyměnili konce řetězů. Během této půl sekundy je Tsunade spoutána řetězem. Ostatní kunaie zmizí a zase zbude jen originál, ke kterému se přesune Jin. Chytne ho a opět o hodí tak, že se zabodne do střechy domu, který je odsud vzdálen asi dvacet metrů. Pak rychle složí pečetě a dotkne se řetězu: „Fuuinjutsu: Techniky vysátí chakry!“ Náhle se na řetězu objeví oranžově žhnoucí pečetě. Můžeš vidět, jak chakra z těla Tsunade pomalu, ale jistě putuje pryč do těch pečetí. Práce je během pěti sekund dokonána. Tsunade asi nemá moc chakry, tedy, ne víc než průměr. „Je konec. Teď ji svážeme a necháme ji tady, dokud si pro ni nikdo nepřijde. Bez chakry nic nezmůže. Dobrá práce Michi...“ Nechval den před večerem. To by se teď mělo říci Jinovi. Tsunade totiž ještě před svázáním stihla složit ruce do pečetí. „Hmmm docela si věříš. Myslíš, že dokážeš legendárního sannina přemoci jedním útokem? Si ještě moc mladej chlapečku, chybí ty zkušenosti. Nejsi jediný, kdo zde ovládá nějakou pečetící techniku. Infūin: Kai!“ Náhle se na jejím čele objeví nějaký fialový znak namísto toho kosočtverce. Do její těla se ihned začne pumpovat veliké, ale opravdu veliké množství chakry. Nejspíše ji měla již dlouho zapečetěnou pro takovéto případy. „Ksó!“ zařval Jin a ihned se pokusil znovu obnovit techniku na řetězu. „Pozdě mladej!“ zasmála se Tsuande. Soustřdila chakru do rukou a pak ji uvolnila, když vší možnou silou, co ji řetěz povolil, dotkla řetězu. Ten se doslova na místě rozpadl na několik menších řetězů. Kloni ihned zkusili zaútočit, ale neměli proti připravené Tsunade moc šancí. „Teď sem na řadě já!“ zakřičela pobaveně a opět soustředila chakru do rukou. Její následný úder do střechy rozklepal celou budovu a povrch střechy rozpraskal. Prasklina se k tobě hodně rychle blíží. Jin má únikovou cestu připravenou v podobě kunaie, ale co ty? Když nadskočíš a poté dopadneš na prasklinu, střecha se pod tvoji váhou zřítí. |
| |
| Shledání s otcem... Souboj s "Kakashim" skončil přesně dle mých očekávání, trochu se vydýchám, protože aktivace technik MS je vždycky náročná a vyčerpavájící a poté vyrazím za Suiem. Ten právě skončil souboj s "Maitem Gaiem" a je prakticky vyřízený. Fajn..., odpovím jen na jeho "běž beze mě" a přesunu se k našemu šéfovi, který stojí v čele našeho útoku. Vedle šéfa stojí Naruto, což mi na náladě nijak nepřidá a proti nám. No.... teda..., pomyslím si jen když vidím trojku Uchihů, kterou bych nechtěl potkat ani v nejmenším v době jejich největší slávy ani jednotlivě, natož spojeně. Šéf si vezme "Madaru" a Naruto prohlásí, že si bere Sasukeho. Nechám ho přitom, jeho chování mě příliš nezajímá, já a on jsme se již nedávno dohodli a on - stejně jako já pro něj - je pro mě již nezajímavým. On odběhne se "Sasukem" a já zůstanu stát proti svému otci, proti "Itachimu". Mám aktivovaný sharingan a chladně si ho prohlížím, jsem plně připraven mu číst myšlenky... Co teď?..., zeptám se sám sebe v duchu a trochu zatnu zuby, pak nakonec promluvím. Když jsem byl malý... myslel jsem si, že můj otec by nějaký ninja, který zemřel při misi a byl jsem na něj tajně hrdý... Když se mi později podařilo aktivovat sharingan... máma mi řekla, že mým otcem je Itachi Uchiha a já na sebe postupně vzal roli obnovit klan Uchiha. Kvůli této roli jsem opustil vesnici, přidal se k Organizaci a zabil vlastní mámu, abych získal Mangekyo sharingan. Abych... abych mohl svůj klan, který hodlám obnovit chránit silou těchto cennou krví zaplacených očí. Když jsem jí zabíjel, tak mi bylo mizerně tak, jako nikdy předtím a nikdy potom. A neulehčí mi to ani fakt, že ona to pochopila a nejenže mi odpustila, ale dokonce posvětila můj úmysl... ale to je tobě vlastně jedno. Ty totiž nejsi Itachi... vždycky mi vrtalo hlavou jak by Itachi, kterému by bylo přes 90 mít dost sil na to, aby mě zplodil... jak by mohl vůbec tak dlouho žít že? Ale říkal jsem si, že to byla třeba nějaká technika díky které žil tak dlouho. Ale... ale i tohle byla lež. První co jsem se dozvěděl bylo to, že Kirigakure oživila nějaké mrtvé shinobi a učinila z nich své nástroje. Myslel jsem si, že jsem synem nějaké zombie či oživlé mrtvoly... to mi bylo opravdu zle... a proto jsem sem přišel, abych zničil tuhle techniku a pohřbil definitivně všechny oživené mrtvoly... jenomže ani to dokonce není pravda... Nakonec je pravda taková, že ty jsi shinobi Kirigakure no sato v oživeném - živém - těle Itachiho Uchihy. Pro mé ego je to tak o fous lepší - aspoň nejsem synem nějakého monstra... ale ne o moc. Upřímně řečeno kladl jsem si otázku, jak se s touto skutečností vyrovnám a došel jsem k jednoduchému závěru. Já jsem Uchiha... jsem synem toho těla ne synem toho co ho ovládá a matku nemám... Bez ohledu na to jak to zní... rozhodl jsem se, že se budu považovat jen a pouze za Uchihu a neslevím ani o píď ze svého cíle. Mí potomci o mé matce i otci budou vědět jen to, že to byli taky Uchihové. Abych mohl dosáhnout svého, tak tuhle pravdu pohřbím, protože obnovitel klanu nemůže být nikdo jiný než Uchiha. Stoprocentní a ničím jiným neovlivněný. A ne... neutíkám tím před pravdou, tu znám... pouze nemohu dopustit, aby se klan Uchiha zrodil z něčeho takového... jako je tahle technika. Vymažu tě tedy z historie, stejně jako jsem vymazal svou mámu a až tě zabiju, tak tě pohřbím spolu s ní a budu si tebe i jí pamatovat... ale to je to jediné co mohu udělat. Já jsem vůdcem nového klanu Uchiha a nemohu připustit, aby TOHLE...., ukážu na jeho tělo. ...bylo součástí nového klanu Uchiha. Položím ruku na jílec meče a na chvíli se odmlčím načež pokračuji: Když jsem zabil jí... bylo mi zle, zle ze sebe sama a ptal jsem se, zda jsem dělal správně. Mé srdce bylo plné pochbyností... protože jsem jí miloval... k tobě nic necítím... neznám tě, vím jen že tvůj duch obývá tělo Itachiho Uchihy. Obýváš tělo člověka, kterého jsem považoval mylně za svého otce. Kdybych byl synem Itachiho, byl bych hrdý... strašlivě hrdý na to, že jsem jeho syn. Bohužel... to tak není, ty nejsi on a já o tobě prakticky nic nevím. Ale faktem je... že kdybych dopředu věděl kdo je mým otcem, jak jsem se narodil a co vlastně jsem, tak bych nikdy nic z toho neudělal a nejspíš bych sharingan nikdy nepoužíval, a nikdy bych se neprohlásil za Uchihu... díky tobě... celý můj život byla jedna velká lež..., skončím a vytáhnu meč, načež mu pohlédnu zpříma do očí. Rysy v mé tváři jsou doslova kamenné a v mých očích je nemálo vzteku. Skončím to rychle..., pomyslím si jen odhodlaně. |
| |
| Boj Jsem rád že se všichni shodli na plánu, který jsem navrhoval ale stejně se ve mě probouzí pochybnosti. Jak někdo jako my máme šanci proti legendárním sanninum a kord když už nemají ani vlastní pocity. Jediná šance je ho dostat plnou silou . V tu chvíli kdy všichni odsouhlasí náš plán, Hibary vyrazí jako první a pokusí se odlákat na sebe pozornost. Toho já naprosto využiji a okamžitě začnu skládat pečetě na moje techniky. Kaminari ude (Hromová paže) Okolo obou paží se mi objeví viditelná modrá blesková chakra, která je velice podobná té co používá Raikae u jeho brnění. V podstatě ta technika funguje na stejný princip až na to že je několikrát zesílená díky chakrově vystuženým kovovým rukavicím. Potřebuji ho několikrát zasáhnout touhle technikou a končí, ale jde jen o rychlost. V tu chvíli kdy se aktivuje má blesková technika, začnu skládat další pečeť a tentokrát předvetu to nejlepší co umim. Izumashin (Bůh Modrého blesku) V tu chvíli kdy složím druhou pečeť, zmizím všem z dohledu a objevím se přímo za Jiraiyu. Jediné co dokážete postřehnout je modrý záblesk a v tu chvíli vám dojde, proč jsem tak pojmenoval svojí techniku. Vzhledem k tomu že byl Jiraiya zaneprázdnění Hibarym ,tak bych měl mít na své straně moment překvapení. Ovšem ten nehodlám jen tak promrhat a tak okamžitě složím další pečeť, kterou tentokrát uvolním své rychlostní KG. Díky tomu se mé pohyby velice zrychlí a já okamžitě zaútočím několika údery najednou. První úder vedu zezadu kopnutí nohou do jeho lýtka tak abych ho přinutil, spadnou na kolena. Vzhledem k tomu že mam na své straně moment překvapení a svojí rychlostní techniku, tak nepochybuji o tom, že ho donutím si kleknout. To mi zase nahrává do karet tak, že teď bude velmi těžké mi utéct nebo použít nějakou techniku. Každopádně už při prvním úderu zahajuji další ráno a tentokrát rovnou svojí rukou, posilněno o bleskové nintaijutsu. Pokusím se o co nejsilnější ránu a je mi poměrně jedno do jaké části břicha tuhle ránu zasadím. Důležité je mu zasadit vážnější ránu a popřípadě ho rovnou oddělat. Pokud se mi ta rána povede, okamžitě začnu druhou rukou mířit také na hrudník a takhle to několikrát za sebou opakuji. Ti co se na to dívají z dálky mohou vidět jen modré záblesky a to dokonce i kdyby měli sebevíc dobrý vnímání. Ovšem jakmile mé KG vyprchá nebo začne Jiraiya reagovat nějakou technikou, odskočím od něj co nejdál a čekám až na mě bude reagovat. Jakmile na mě zareaguje, čekám, že se buď Hikaru nebo někdo jiný pokusí využít moment překvapení a zaútočit mu znovu do slepého bodu. |
| |
| Gamasennin: Hibary & Toshi Toshimu se podařilo téměř nepozorovaně dostat za Jiraiyu, který zrovna vedl proti útok na Hibaryho. Ihned ho zasypal svými údery. Tohle Jiraiya neměl šanci přežít. Tolik extrémně rychlých ran nabitých silným bleskem nemůže přežít žádný člověk. Avšak místo chrčení a krve se objevil jenom obláček bílého kouře. Kage Bushin. Takže to přece jenom nebude tak lehký. „Pff“ ozvalo se a z uličky za vámi. Když zmizel kouř, objevila se Jiraiyova postava. Bohužel pro vás trochu změněna. Půlka jeho obličeje je zarvena do červena a ce¨lý jeho obličej je napuchlý a posázený bradavicemi. Tedy hlavně nos. Už jste o tom slyšeli a Jin vás na to také upozorňoval. Nedokonalý, ale přesto, sennin mód. S tím Narutovým se nemůže měřit, ale stále vás jeho úder může vyřadit z boje ne-li zabít. A to nemluvě o jeho nynější zásobě chakry, síle Ninjutsu a rychlosti. Jiraiya je na čtyřech a i jeho nohy a ruce vypadjí dost zvláštně... „Doufám, že jste si nemysleli, že někoho, jako je legendární Sannin z Listové Jiraiya, porazíte tak snadno! Baka! Za svoji bláznivost zaplatíte! Katon: Dai Endan!“ Po provedení jeho techniky zavalí celou ulici oheň tak rychle, že není jiného úniku než vyskočit nahoru. Takže pokud nechce být steakem, nic jiného vám nezbývá. jakmile jste se dostali nad plameny, dsotzal se do vašeho zorného pole letící Jiraiya s napřaženou pěstí. Tedy, dva letící Jiraiyové. Každý na jednoho z vás. Uchiha Itachi Uchiha Fugaku Itachi se na tebe celou dobu tvého proslovu díval úplně klidně, místy až znechuceně. „Můžeš už přestat žvanit?“ zeptal se pár sekund po tom, co jsi ksončil. „pardon že je tvůj život takový peklom ale já za to nemůžu. Já to nijak neplánoval. Chtěl jsem si jen užít, a že tvá matka byla zadarmo povolná. Myslíš si snad, že jsem ji znásilnil, Jestli ti to nakecala, tak ji nevěř. Škemrala o to! Škemrala o to být v posteli s legendárním Uchihou Itachim!“ Ano, je to pravda. Nyní už nejsou žádné pochyby o tom, že je to pouze TIachiho tělo. Takhle by se nikdy, alespoň podle dostupných informací, Itachi nezachoval. Itachi byl vždy klidný a ne takovýhle... hulvát. „No nic, ale dost žvástů „synu“,“ poslední slova bylo přitom proneseno s velkou dávkou ironie a posměchu. „Myslel sem, že to, co ze mě vzešlo, bude alespoň k něčemu. Ale ono to je úplná nula. To máš určitě po matce. Být po mě, nikdy by si tady takhle přede mnou nebrečel a nestěžoval si. Ale jak jsem řekl, dost žvástů.“ Na to se u jeho rukou objevili shurikeny. Byla to obrovská rychlost, dost špatně viditelná i Sharinganem. Ihned je po tobě mrštil. Následně zformoval pečetě a provel tehniku: „Kage Bushin no Jutsu!“ Klon jím vytvořený se rozběhl ihned k tobě a začal tě zasypávat údery kunai. V jednu chvíli, kdy budeš vykrývat jeho útok začne klon explodovat. Zjevně byla požita technika: „Bushin Daibakuha no Jutsu!“ Není však nijak těžké tomuto útoku uhnout. No, těžké to vlastně je, ale ne pro někoho s trénovaný sharinganem. Takže pokud neprovedeš nějaký anévr do podzemí nebo pokud se ti nepodaří přečkat jeho techniku bez úhybu. zaútočí na tebe ještě technikou: „Katon:Housenka no Jutsu!“ |
| |
| Boj s "Itachim": Aniž bych hnul brvou vyslechnu si s chladným pohledem a kamennou tváří jeho slova. Jak jsem si myslel, otec je pěkně na hovno... každopádně... za ty kecy to s ním neskončím tak rychle jak jsem původně plánoval, on nemá co žvanit, je to jen nějakej ubožáček co získal díky té šílené technice dost silné tělo. Sám silný nejspíš vůbec není... a to je jeho slabina. Budu mu muset nějak zabránit použít Mangekyo sharingan... nebo aspoň Susanoo, jednak by se proti tomu blbě bojovalo a druhak jeho oči mají cenu jen tehdy, pokud nebudou zcela zničené. Takže ho musím porazit aniž bych použil vlastní Mangekyo, protože to by on aktivoval ihned svá vlastní. Navíc jeho i mé MS techniky jsou totožné... není jiná možnost, než ho vyčerpat natolik, aby použití MS pro něj bylo extrémně náročné a Susanoo pak zařídilo jeho vlastní smrt... každopádně tohle jsou jen mé domněnky, klíčové bude číst jeho myšlenky a vědět o každém jeho kroku s dostatečným náskokem. Dokončím svou úvahu zatímco co on již útočí. Shurikenům se vyhnu úskokem do strany a proti jeho klonu vystartuji s Kusanagi no Tsurugi v ruce. Co se týče jeho katonu, tak na ten odpovím suitonem: Suiton: Suiryuudan no Jutsu, kterým se nejen bráním, ale současně útočím na svého otce (originál) Kunaie klonu, který na mě útočí pak rozsekám Kusanagim na nepoužitelné železo což však vyústí v to, že on klon odpálí, aby mě dostal explozí. Reaguji bleskově: Shunshin no Jutsu a problesknu z dosahu výbuchu. Zajímavé... máme toho společného víc, než je zdrávo... Pohlédnu na něj a mírně se ušklíbnu. Používáním klonů vyplýtvá svou chakru rychleji, navíc Itachi nevynikal v množství chakry, byl spíše slabší. Má chakra je naproti tomu o něco vyšší díky tomu, že jsem taky "trochu po matce"... Promluvím: Mylně považuješ má slova za "fňukání" a stěžování si. Už jsem jednoho z vašich vyřídil a vyřídím i tebe, jsem mnohem silnější než ty a mám výhodu - znám každou Itachiho techniku, kterou můžeš použít... a mohu ti garantovat, že jsem na ně připravený, takže nemáš vůbec žádnou šanci mě porazit... sotva mě dokážeš škrábnout "otče"..., do posledního slova vložím nemálo ironie a vytáhnu svitek, na který začnu zuřivě kreslit ptáky. Ninpou: Chojuu Giga, aktivuji svou techniku a ze svitku vzlétne pětice inkoustových ptáků vybavených pěticí (každý z nich) výbušných lístků. Ptáci zamíří k mému otci a já je je vždy odpálím ve chvíli, kdy otec začne uhybat tak, aby jej aspoň zasáhla část tlakové vlny. Vůbec mi nejde o přímý zásah, ale spíše o ty nepřímé a potřebuju též, aby musel svou pozornost upínat na oněch pět útočících ptáků, abych já mohl zahájit svůj hlavní útok. Složím rychle pečetě a provedu techniku Doton: Ookii Hebi, ze země v blízkosti mého otce vyrostou dva mohutní hlinění hadi, kteří jej omotají a pevně sevřou, následuje útok posledního z ptáků, který je tentokrát cílen pro přímý zásah. Ptáka odpálím (tedy výbušné lístky na něm) tak 1-2 metry před dopadem. Mou snahou je otce zabít tlakovou vlnou, nikoliv ho roztrhat na kusy (tomu ostatně účinně zabrání i ti hadi, kteří jej omotali, neboť teď funguji vlastně jako štít proti plnému zásahu výbuchem). Je to udělané tak, aby výbuch byl dost silný na to, aby ho zabil či aspoň omráčil, ale ne tolik silný, aby ho roztrhal na kusy (nechce mi sbírat jeho oči ze stromu :D). |
| |
| Tvrdohlavá Tsunade:[/u] Tsunade ukázala, že se opravdu tak lehce nevzdá a mému útoku se lehce vyhla. Teď byl na řadě Jin a mezitím se musím já nachystat na útok, pokud se jeho zákrok nepovede. Ksó, je rychlejší než jsem myslela..., ale jakmile bude označena je s ní konec. Zachytila jsem pohyb mistra a během jeho pečlivě chystaného útoku se držela stranou. Ulevilo se mi, když všechno klaplo. Nikdy bych nechtěla skončit v jeho technice. Člověk má jen málo možností, jak uniknout, když začne. Celý náš útok netrval ani minutu a Tsunade byla svázaná řetězy a její chakra byla pryč. Překvapilo mě jak malým množstvím chakry oplývá. Její lékařské techniky musely být opravdu úchvatné, když se tak proslavila... v boji je horší, než bych očekávala. Dobrá práce? Ne, že bych něco udělala. Přestože jsem se snažila ze všech sil, v mém hlasu zaznělo trochu rozmrzelosti. Samozřejmě, že je nejdůležitější její porážka, ale kromě prvního útoku, který jen napomohl mistrovi, jsem si ani neškrtla. Dobře, půjde- Najednou mou pozornost upoutal malý záblesk Tsunadiny "neexistující?" chakry a následně uvolnila celou pečeť. Už jsem konečně pochopila, jak se mohla tahle žena stát tak slavnou. Její současná chakra byla minimálně třikrát větší než na začátku. Viděla jsem, jak část té obrovské masy energie vložila do ruky a udeřila do střechy obrovskou silou, která celou budovu rozklepala v základech. Nějak jsem ani nepřemýšlela nad tím, jak se odtud dostat, nýbrž skutečný problém předtavuje další série útoků. Je moudré útočit na blízku, když stačí jedna rána a je po nás? Byakugan je určený pro boj na blízku a i Jinovy techniky jsou spíše určeny na střední až blízkou vzdálenost. Nezbývá nám nic jiného... Rozhodla jsem se hned přejít do útoku a nečekat na mistra, který se hned přemístil z zřítící se budovy. Vyskočila jsem do vzduchu a stihla poslední kouse pevné půdy pro odraz, ve vzduchu se otočila, tak abych stála nad stojící Tsunade a složila potřebné pečetě. Rozhodla pro toto - budu útočit pomocí Juukenu. Jediný zásah do chakrovému oběhu ho vykolejí natolik, že používání "brutální síly" je zmemožněno. Pokud to nepůjde jinak, jsem ochotná použít i prokletou pečeť, ale to pouze v tom případě, že nebude jiná možnost útoku. I samotná Tsunade přece musí opustit padající stěny a já jí v tom takhle můžu zabránit a nachytat ji nepřipravenou. Technika mistra už byla použita a teď ví oč jde... musíme na to jít jinak. Nachystala jsem se na použití Kawarimi no jutsu, které je sice snadné, ale o to účinější. V nejhorším případě jsem ochotná použít i prokletou pečeť, ale pouze na obranu, v útoku jí zatím nepoužiju. |
| |
| Omlouvám se vám, ale musím tuto jeskyni ukončit. Je to v důsledku mé únavy (poslední dobou mi přinášela více starostí než radost) a také toho, že se jeskyně odkláněla již dlouhou dobu od prvotního záměru. Myslel sjem, že to dokáži vrátit zpět, ale nedokáži. Nejspíš také byla chyba, že jsem založil Clan Wars dříve než toto skončí (soustřeďuji se jen na CW a tady na tu prostě chybí chuť a koncentrace). Takže se ještě jednou omlouvám. P.S.: Do Clan Wars jste všichni srdečně zváni. |
Created by Martin Ami Čechura © 2003 - 2004
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR