Naruto 4. světová válka
hrálo se Denně
od: 15. prosince 2009 19:47 do: 26. března 2010 12:31
Dobrodružství vedl(a) Nernam
| |
 | Děj se odehrává zhruba půl roku po manze 475. Minulost Ve vzájemném souboji mezi Tobim, Sasukem a Danzem se Danzovi podařilo Tobiho zabít. Sasuke přežil jen díky velkému štěstí a pomoci Karin. Po této porážce vyhledal Itachiho tělo a vzal si jeho oči aby tak získal EMS. S touto novou silou se postavil do čela zbytku Akatsuki, které se pod jeho vedením opět rozrostlo o nové členy hlavně z malích vesnic, které již nebavilo být utlačováni ze stran vesnic velkých. Zatímco Sasuke obnovoval Akatsuki, Danzo se vrátil do Konohy, která jej spolu s ostatními zeměmi poté co se dozvěděli o jeho hrdinském činu přijala za Hokageho a přestože se ukázal jako tvrdý a nesmlouvaví vůdce, lid jej obdivoval. Současnost V současnosti uplynulo od událostí v manze 475 půl roku, půl roku jež znamenal relativní klid, jakési ticho před bouří. Půl roku míru, který teď když jsou Akatsuki opět v plné síle a Sasukemu se podařilo ovládnout moc všech jejich Bijuu ukonce. |
| |
 | Úkryt (Sraz všech členů) Stojím ve skromě osvětleném podzemním sále, který nám slouží jako úkryt. Z rohu "místnosti", který je zahalen neprostupným stínem, sleduju shromažďující se členy. Když už jsou všichni "nastoupeni", tak promluvím. "Dobrá...", řeknu chladným hlasem a pomalu vystoupím ze stínů. Dojdu až k ostatním a všechny si s kamenným výrazem ve tváři prohlédnu. "Jsem rád, že jste se všichni dostavili... Jsme tu z různých důvodů, ale všichni máme stejný cíl... Pomstít se...", řeknu a přes obličej mi přejede náznak hněv. "Půl roku jsme byli víceméně neaktivní a nabírali nové síly... Nyní potřebujeme vědět co se děje ve světě, abychom mohli podniknout další kroky, které povedou k našemu nevyhnutelnému vítězství... ", vylíčím jim stručně své plány a pak na chvíli zmlknu a zamyslím se. "Vydáme se do jednotlivých vesnic a pokusíme se získat co nejvíce informací... Urufu a Mashin se vydají do Konohy a zjistí co Danzo během toho půlroku dělal a co dělá Kyuubiho Jinchuuriki, pokud se vám to podaří, tak by nebylo na škodu zjistit stav jejich jednotek... Sansou a já se vydáme do Suny za stejným účelem... , vydám rozkazy a pak dodám. "Teď ještě nemůžeme otevřeně bojovat, tak buďte opatrní a nenechte se odhalit..." Chvíli počkám, abych dal prostor na jejich dotazy. Pokud žádné nebudou, tak řeknu: "To je vše... Můžete jít, máte své rozkazy.." |
| |
 | Úkryt Konečně nějaký pohyb po těch šesti měsících ... A žádný zabíjení? Kvůli tomu jsem do Akatsuki vstoupil. Zavrčením dám najevo nelibost. "Sasuke-sama ... půlroku jsme hnili v úkrytech a teď, když konečně můžeme vylézt ven máme jen sbírat informace? Vážně už nemá naše organizace žádný špehy co by tohle udělali za nás?" Nervózně sevřením prstů imituji úchop jílce meče. Pak ale znovu získám klid a promnu si přes klapku pravé oko. "Omlouvám se ... Ale rád bych znal váš současný plán. Jedním z našich cílů je bezpochyby získání Kyuubiho ... ale co dál ... a předtím? Posbíráme nějakou armádu a otevřeně vystoupíme proti Danzouvi? Pochopte, jsem jedním ze šermířů Mlžné a zažil jsem válku. Chci znát naší strategii." |
| |
 | Úkryt (Sraz všech členů) Náš aktuální velitel nám přednese svoje plány. Na můj vkus poměrně naivní, ale.... Zase lepší mít nějaký plán než žádný, jako jsem měl posledních pár měsíců sám. Pak představí mého spolupracovníka. Zamračím se. "Mlžný šermíř." Třeba se aspoň bude o sebe umět postarat. Pak se začne ptát. Já se neptám. Nejsem v postavení, kdy bych se mohl ptát a můj rozum, zkušenosti i rozpoložení mi radí, abych mlčel. Ptát se můžu až na to bude čas. Popis: Nejsem extra vzrostlí. Většina lidí by řekla, že na mě není extra vlastně nic pořádného. Což je jedna z mých předností. Černé vlasy trčí do všech stran. Tahle černá je malinko divná. Jakoby se do ní nenápadně vmísila tmavě modrá, která jim dává kobaltovou modř. Oči jsou.. No těžko říct. Většina lidí by řekla, že jsou hodně podobné očím uchihů, tj. velmi velmi tmavě modré. Můj oblek akatsuki je poměrně volný a nezaplí. Proto je vidět modrozelené oblečení pod ním. Také je vidět hlava krátké wakizashi. Způsob uložení napovídá, že jsem levákem. Na malíčku pravé ruky mi sedí akatsuki prsten. Na indigovém pozadí je skoro nenápadný znak pro démona. Což charakterizuje moje jméno, pod kterým jsem známý: Temný ďábel. Celkově působím poměrně netečně. |
| |
| Horoy Byl to den jako každý jiný. Zrovna začalo svítat když tě probudilo silné zabušení na dveře. Nechtělo se ti moc vstávat, včerejší noc jsi strávil v nedaleké nálevně a bolela tě hlava. Kryž se zabušení ozvalo po druhé, otevřel jsi oči. Byl jsi ve svém malém, levném bytečku a doufal jsi že to není majitel, protože peníze na nájem jsi po všerejšku neměl. Po třetím a opravdu důkladném zabušení na dveře jsi nakonec vstal a přešel ke dveřím, které jsi s nechutí otevřel. Za dveřmi stál jeden z ANBU Hokageho. Jeho úředně strohý hlas tě okamžitě vrátil do reality. Hokage-sama vás žádá aby jste se okamžitě dostavil přímo k němu Horoy-san. oznámil ti, načež s pomocí Shunshin no jutsu zmizel. Asi by sis měl posloužit. Danzou neposílal ANBU jako poslíčky jen tak pro srandu a pokud je poslal znamenalo to že ať se dělo cokoliv, spěchalo to a hodně. |
| |
| Akatsuki Těsně poté co Sasuke zavelel rozchod a v okamžiku kdy jste se pomalu vydávali na cestu se v sále něco změnilo. Teplota vzduchu zde z ničeho nic výrazně poklesla a přestože jste stáli v uzavřené místnosti, prohnal se jí ledoví vítr. Ehm, vy jste Uchiha Sasuke-sama? Prohnal se místností lehce chraplaví a hodně nepříjemný hlas. Všichni jste instinktivně uskočili a otočili se na jeho zdroj. Tím byla postava celá zahalená v šedivém potrhaném plášti s kápí, jenž byl složený spíše než z látky z velkého množství záplat a špíny. Do tváře mu vydět nebylo, přesto se podle vyhublé a vrásčité paže vykukující z rukávu a držící jednoduchou dubovou hůl o kterou se stařec opíral dalo poznat že je opravdu hodně starý. Nejsem nepřítel, chtěl bych si s vámi jen promluvit zvolal rychle když Suigetsu sáhl po meči na svém zádech. |
| |
 | můj byt stěží sem se probral a už mi začal rušný den zavřu dveře a jdu se obléct no tak zase budu se snažit přežit rušný den vezmu si vystroj (shurikeny atd.) eště před odchodem se proplesknu abych se úplně proudil a jdu za Hokagem cesta za Hokagen jdu ulici a vidím jak se na mě lidi dívají no je to tak futr ve mě vidí zrádce cestou se stavuj v bufetu a vezmu si něco male k jídlu na cestu no a zase utrácím a to sem na to špatně.No co nadělám mam hlad sním to a jdu dal co si namlouvám sem na mizině v málem bytě tak to ma asi bejt. o něco díl kancelář Hokageho zaklepu a vejdu dobry den a čekám co bude dal |
| |
| Úkryt Jen co domluvím, tak Urufu začne s reptáním. "Sice špehy máme, ale ti se začínají bát... Věřím pouze vám... Proto vás tam posílám...", objasním mu situaci a na pár vteřin se odmlčím. "Strategie?? Myslím, že tvůj odhad se sestavením armády a veřejnému vystoupení proti Danzovi je vcelku přesný... Prořád jsou lidé, kteří ho nenávidí, a kteří nás podpoří...", odpovím na druhou část otázky, ale v tom se zde ochladí a ozve se něčí hlas. Instinktivně uskočím dozadu a pohlédnu tím směrem. Spatřím starce oděného v šedém potrhaném plášti, opírajícího se o dubovou hůl. Co je sakra zač?!, zeptám se sám sebe v duchu a také sevřu jílec své katany. "Ano, to jsem já... Smím vědět kdo jsi, jak jsi se dozvěděl o tomhle místě a co chceš??", zeptám se klidným chladným hlasem. Oči, ve kterých zrovna vzplanul sharingan pořád upírám na postavu v šedém. Pro případ nenadálého útoku dávám pozor i na okolí. Sakra!! Asi budeme muset přestěhovat úkryt..., pomyslím si hořce a rozepnu si svůj černý plášť s rudými mraky. |
| |
| Úkryt Poslouchám Sasukeho odpověď. "Bude to chtít znát jména v Konoze, na koho se obrátit." Pak se prožene závan automaticky udělám krok od zdroje. Moje oči zčernaj a zornice se roztáhne do zlatavé svislice. Momentálně jsem zamotal sensorům asi hlavu, neboť jsem jim zmizel z hledáčku, přestože mne vidí. Ruce se spustí volně k tělu. Nejednodušší postoj na moje pečeťě. Pomocí svého Hanshou Bushi začnu návštěvníka zkoumat. "Pokud je tenhle úkryt tak nápadný, měl bych lepší nápad." Hořce se v hlavě pousměji nad mým bývalým bydlištěm. |
| |
| Horoy Do Hokageho kanceláře jsi vztoupil za malí moment a uvítal tě vzkutku nevšední pohled. Naštvaný Danzo probodával vražedným pohledem svého jednoho zdravého oka věkem špatně odhadnutelnou dívčinu sedící na židli naproti jeho stolu. Dívčina vypadala tak na dvacet, poměrně štíhlou leč na některých místech dobře zakulacenou postavu měla "ukrytou" v něčem co byla patrně nejnovější móda na léto. Neuvěřitelně upnuté kraťasy a tričko, tedy spíše pás látky kolem ňader. Po ramena dlouhé hnědé vlasy měla volně rozpuštěné. Když jsi vstoupil, otočila se na tebe a z úsměvu, který ti ta překrásná tvář věnovala se ti málem podlomila kolena. Opovaž se to tu poslintat vrátil tě opět do reality Danzou. Když jsi zjistil že tě jeho oko provrtává s výrazem slibující velice bolestivou smrti, došlo ti že začínat si něco s tou dívkou by nemusel být zrovna zdraví prospěšný nápad. Nechal jsem si tě zavolat, z velice závažného důvodu. Do naší vesnice přijel na návštěvu tento...diplomatický host z mlžné. Tvá mise, která má A-rank bude postarat se o ni během celého týdeního pobytu. Chápu že se ti zdá že je to velice jednoduché, ale věř mi tak jednoduché to... zarazil se když mu dívka vpadla do řeči. Ale notak tati neděs ho chudáčka vždyť se celí klepe skutečně ses klepal do teď z představy týdne s touhle kráskou, teď zděšením když si zjistil kdo to vlastně je. Buď tak hodná a nepřerušuj mě Hachi zarazil ji a opět se začal věnovat tobě. Tvá mise je velice prostá. Postaráš se o všechny její potřeby, budeš ji chránit i s nasazením vlastního života a co je nejdůležitější, postaráš se aby byla co možná nejdál od všech nežádoucích elementů mužského pohlaví, jasné? Po této větě se do něj zabodl pronikaví pohled dvou oříškovích očí. |
| |
 | Normální den-- centrále ANBU Dnes je den jako každý jiný. Nacházím se v hlavním sídle našeho klanu. Vlastně, v jediném sídle našeho klanu. Zas až tolik jsme se ještě nerozrostli, aby jsme měli více sídel... Jsem ve svém pokoji, odpočívám. Z mise jsem se vrátila už před dvěma týdny, ale vzhledem k tomu, že to byla svým způsobem složitá mise a já musela použít ninjutsu, které spotřebovává docela dost hodně energie, zotavení trvalo dlouho... Vlastně stále ještě nabírám energii, ale momentálně už jsem na tom téměř lépe než dobře... Setrvávám v tichosti. Mám ráda ticho. Je praktické, člověk se při něm může navymýšlet do sytosti... A já celkem i mám o čem přemýšlet, řekla bych... Chvíli jen tak tiše sedím, přemýšlím si o tom, co mě zrovna napadne. Člověk by řekl, že jsem se z toho ticha už dávno musela zbláznit, ale mě to nevadí... Ještě chvilku si tam jen tak sedím na posteli, nejsem přikrytá, v posteli jsem jen proto, že je to to nejpříjemnější místo k odpočinku... A pak, zničehonic, mě vyruší tiché pufnutí. Téměř okamžitě pohlédnu tím směrem, není to ale to prudké trhnutí hlavou, které je jen díky vašim přirozeným reakcím, tohle je prostě skvělá rychlost mé reakce z vlastní vůle... A měla jsem pravdu, když jsem tušila, že to nebude jen tak. V obláčku kouře se objeví jeden z ANBU, z ROOTu, a s tichým pokývnutím mi na noční stolek položí svitek. Pak s dalším lehkým pokývnutím zmizí. Udělal to relativně rychle a nacvičeně, až tak, že jsem pomalu začala pochybovat, zda-li mi vůbec pohlédl do očí... V době jeho přítomnosti setrvávám nehybně a v tichosti. Jen co ale zmizí, pokývnu hlavou. Je to jasné jak slunce na nebi, už zase po mě něco chtějí, mise... Povzdechnu si, shodím nohy z postele, takže se na ní posadím, a sáhnu po svitku. Rozbalím ho, a rychlý pohledem přejedu, co po mě chtějí... Nepíše se tam přímo o zadání mise, pouze o tom, že mám přijít na velitelství... Nejspíše něco složitějšího na vysvětlování... Znovu lehký povzdech, svitek nechám ležet na stolku. Nohy si hned obuji do praktických ninjovských sandálí a vydám se přes pokoj ke skříňce, dke už mám připravené vše vybavení, které budu potřebovat... Skládá se z toho nejzákladnějšího, žádné speciální zbraně si neberu... Pak vezmu masku ANBU, uchopím ji, a vydám se domem, směrem k pokoji onii-chan. Zastavím se u dveří, nakouknu, a řeknu: "Mám misi, jdu na ni, dewamata, onii-chan..." Pokývnu hlavou, bez úsměvu, jak je pro mě typické, a rychlým krokem se vydám k východu. To, že onii-chan také dostal povel k nějaké misi mě příliš nezajímá, musel by si mě zastavit... Ještě než vyjdu na ulici, stačím si nasadit masku. Postuupně jsem zrychlovala tempo, takže v závěru, kdy jsem se objevila na ulici, jsem už běžela... Rychlým tempem se ubírám ku velitelství. Tam zpomalím a projdu několika chodbami. Zastavím před dveřmi kanceláře velitele, kde zdvořile zaklepám a vejdu s pozdravem, případně počkám a pak vejdu... Pozdravím a čekám na rozkazy. |
| |
| Uchiha Sasuke Stařec se na vás jen pobaveně podíval. To byl signál pro Suigetsua který se na něj vrhl s mečem přichystaným k úderu, než se však dostal na dosah své ohromné zbraně ke starci, nějaká neviděná síla jej udeřila do žaludku a vrhla proti protější stěně. Byla to takové síla, že se rozstříkl po okolí ve formě kapek vody. Klid, klid já nejsem váš nepřítel. oznámil a dal před sebe obě ruce ve smířlivém gestu. Právě naopak. Přišel jsem vám poskytnout informace, které vám mohou pomoci vyhrát válku kterou chystáte. na moment se tajemně odmlčel. Musíte to vidět sami. Aliance vesnic je silná a Danzo je podstatně silnější než kdokoliv z vás. Sami nevyhrajete potřebujete pomoc, pomoc kterou jsem vám ochoten poskytnout. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro |
| |
 | Klanové sídlo -- Centrála ANBU Jsem doma a odpočívám, po náročné misi. Ležím na posteli a při tom jím jablko... Jablka jsou na dřevěným tácu, který je na nočním stolku hned vedle postele. Ten tác jsem si asi před deseti minutama přines, abych měl co jíst v tu dobu, když budu odpočívat... Každé jablíčko bylo šťavnaté a já jsem si to velmi vychutnával... Šahám po posledním jablku a najednou slyším: "Puff!". Kouknu se na to místo a ani neočekávám útok, kvůli tomu, že jsem to už celkem znal... Stál tam člen ANBU ROOTu a předal my vzak, že se mám okamžitě stavit na velitelství ROOTu... To znamenalo novou misi. Pokýval jsem hlavou, ale on si toho pravděpodobně ani nevšímal... Vstal jsem rychle z postele a začal si brát věci, ale to na mě volé onee-chan, že má misi... "Onee-chan! Já taky nějakou mám." ale to nejspíš onee-chan už neposlouchá... Rychle jsem si zbalil věci, nandal ANBU masku, ale brnění si neberu, protože se v něm špatně bojuje a pak jsem vyběhl z pokoje... Ještě jsem náhodou pozdravil matku, která šla kolem... Když jsem vyběhl na ulici, tak jsem okamžitě vyskočil na střechu protějšího baráku a uháněl k centrále ROOTu... Když jsem běžel, nad těma ulicema, tak jsem si vzpomínal na léta, kdy jsem ještě plnil mise s onee-chan. Je to už rok či dva... Uviděl jsem centrálu ROOTu a vběhl jsem do ní. Potom jsem se s nikým nebavil a šel rovnou do kanceláře, kde jsem oznámil svůj příchod... Uviděl jsem onee-chan a pozdravil jsem jí pokývnutím hlavy... |
| |
| Úkryt S rozkoší jsem přes obvazy nasál ledový vzduch. Hmmm ... To mi připomíná naší smečku ... úplně jako v horách. V této chladnější atmosféře se napřímým v celé své výši a uvolním se, na první pohled je jasné, že ten chládek mi dělá dobře. Ani děda, který se objevil chvíli po snížení teploty mi nenarušuje dobrou náladu, protože on je původcem chladu a navíc - *čich, čich* - nesmrdí jako nepřítel. Pobavený výraz mě sice trochu znervóznil, ale po Suigetsovu rozplácnutí mi zase koutky úst vyskočili nahoru. Dědovi za to věnuji uznalí pohled. Heh ... to toho blbečka naučí ... stejně nechápu, jak může říkat, že se chce stát jedním z Šermířů. Podle toho co sem slyšel je slabej ... Ne, tohle děcko se nedostane mezi shinobi-katana ... A tenhle stařík ... Hmmm ... Je asi dost silnej ... nehnul ani brvou a Suigetsu to pěkne zchytal. Přecijen po chvíli se do mého chování vmísí ostražitost, prokřupu si klouby a s respektem sleduji staříka. "Ohayo ..." syknu potichu směrem k němu. Nakonec vlastnoručně uplácaný obrázek pro přiblížení vzhledu a zkažení vašich představ odkaz |
| |
| Bratr a sestra Chvíli po sobě jste přišli na ústředí ROOTu, kde vás k vašemu překvapení okamžitě zavedli k veliteli. Tedy to jste si alespoň mysleli, místo velitele vás však v nepříliš velké a velice skromě zařízené pracovně čekal jeden z nejproslulejších ninjů Konohy, sharingan Hatake Kakashi. Stál k vám zády čelem k oknu ukazující na bývalé sídlo klanu Uchiha. Nevypadalo to že by si vás všiml, smůla pro vás neboť protokol vyžadoval aby jste si tu před ním klekli, takže jste na studené kamené dlažbě museli vydržet pár minut než se k vám začal věnovat. Takeo a Kameyo je tak? zeptal se vás zvláště zastřeným hlasem a důkladně se vám zadíval na tváře, skoro jako by dokázal prohlédnout masku. Váš velitel je momentálně na misi a Hokage-sama má práci, proto jsem byl požádán abych vás instruoval já. na moment se odmlčel a opět se zahleděl k oknu. Nejspíš o tom nevíte, ale nedávno se v Konoze přihodilo pár zvláštních věcí, které mohou a nemusí souviset s narůstající aktivitou Akatsuki a blížící se válkou. Každopádně se vedení vesnice dostala do rukou důležitá informace, která by mohla zvrátit průběh války v náš prospěch. Bohužel... sáhl za sebe a vytáhl velkou tlustou složku. Tato informace je z neověřeného zdroje a proto netušíme jeslti se náhodou nejedná o past nepřítele. Bylo nám řečeno, že v takzvané Lesa (právě sem si ji vymyslel)... rozbalil mapu a ukázal vám na mapě maličkou oblast na hranicích země Ohně o které jste si mysleli že k ní patří je ukryta jistá zbraň a to zbraň nedozírné ceny a hlavně síly. Bohužel o moc přesnější informace nemáme. Vaše mise, mise S třídy je tedy takováto. Vypravíte se společně do té země a pokusíte se pokud možno nenápadně ověřit informace a pokud to půjde tu zbraň najít. Bohužel, země Lesa nám není příznivě nakloněna. Založili ji malé klany Listové nesouhlasící s politikou Hokage-sama a veřejně se hlásí na stranu Akatsuki, proto si musíte dát záležet aby vás nepoznali. Pokud se tak stane, jste v tom sami. Listová si nemůže dovolit bojovat s nimi zrovna teď, kyž je naděje na jejich znovu připojení. Vaše mise končí v okamžiku kdy buďto potrvdíte existenci zbraně, nebo ji vyloučíte jasné? |
| |
| Úkryt S kamenným výrazem ve tváři sleduji, jak stařec bezproblémů odrazí útočícího Suigetsua. V duchu se usměju a deaktivuju svůj sharingan. "Hmmmpf...", arogantně si odfrknu a "okřiknu" Suigetsua: "Uklidni se a nech našeho hosta ať mluví, Suigetsu..." S těmito slovy otočím hlavu ke starci a s mírným zájmem v hlase promluvím: "Tak tedy do toho... Povězte nám své informace..." Doufám, že to stojí za to..., pomyslím si a oslovím Karin. "Karin, zkontroluj okolí, jestli se někdo neblíží k našemu úkrytu... A pokud ano, tak mě ihned informuj...", řeknu a pokynu starci, aby už začal mluvit. |
| |
 | ÚKRYT Po velmi dlouhé době se máme sejít v úkrytu, abychom začali jednat. Jsem zvědavý, kolik nových schopných členů Sasuke sehnal. Když se dostavím do úkrytu, tak už tam nějací členové jsou, ale ne zdaleka všichni. Když dorazí i poslední člen, tak Sasuke začne. Upřu na něj pohled a čekám. Chytrý je a není zbrklý. To se mi na něm líbí. Pak se v mísnosti zjeví nějaký starší pán. Na tváři se mi objeví překvapený výraz. Podívám se po všech v sále, a všimnu si, že někteří couvli. Já se ani nehnu. Pak na něj Suigetsu vystartuje a skončí rozprskl na zdi. To je blázen. Možná se silný, jinak by tu asi nebyl, ale chytrosti moc nenabral. Je logické že to nebude nějaký sebevrah. Určitě je dost silný, aby se v případě nebezpečí odtud dostal, ale proč tu je? Můj pohled sjede opět na Sasukeho a opět na toho starého muže. Stejně to není na mě, ale já bych si ho vyslechl. Stojím dál na svém místě a čekám co se bude dít. |
| |
| Úkryt Karin poslechla Sasukeho instrukci a chvíli se soustředila, načež zděšeně vykřikla a bezvládně se zhroutila k zemi, ve tváři vyděšený výraz, zdá se že je naživu. Ale, ale musí být opravdu nadaná když se jí podařilo zachytit kousek mé chakry. poznamenal stařec, načež se opět obrátil na Sasukeho, jako by Karin vůbec neomdlela. Budu stručný přátelé neboť se zdá že má přítomnost není prospěšná vašemu zdraví kývl na Karin a Suigetsuho, který se dohromady skládal až podezřele pomalu. Přišel jsem abych vám členům Akatsuki nabýdl moc. Opravdu velkou moc přesahující hranici možností lidského těla. Podobnou sílu jako mám já. Výměnou za to po vás pak chci jediné. Chci aby jste dokončili své plány a zabili Hokageho Danza. |
| |
| Úkryt Karin poslechla mé rozkazy a začala se soustředit na prozkoumávání okolí. Netrvalo ani pět sekund a Karin zakřičela a bezvládně se shroutila k zemi. Překvapeně se na ní podívám, ale pak s mírným respektem pohlédnu na toho staříka. Jeho moc mne začíná zajímat čím dál tím víc...., pomyslím si a krutě se pousměju. V tom nám stařec dá jistou nabídku. Nabídne nám stejnou moc jako má on sám. A na oplátku chce jen jedinou věc - abychom zabili Danza. Na tváři se mi objeví krutý úsměv, ale po chvilce ho vystřídá výraz čiré nedůvěry. "Myslím, že tak jednoduché to nebude, nebo se mýlím??", zeptám se a přesunu se mezi něj a své muže. Chvíli mlčím a samolibě se usmívám. "Než se rozhodnu jestli přistoupím na tvou nabídku, tak budu chtít vědět vše... Co nás to bude stát, jak nás to změní, jakou mocí budeme disponovat, prostě vše... ", řeknu chladně a tím prolomím ticho, které tady nějakou chvíli vládlo. |
| |
| Úkryt Stařík se mi nelíbí čím dál víc. "Nevidím ho. Nevidím ho. Kdo to je." Mračím se a mám nutkání zesílit svojí techniku. Nakonec mě z toho vyvede výkřik Karin. Můj pohled od muže sjede k ní. Je nás tu málo sensorů a já sám jsem slabej. To znamená, že stařík bude něco jiného než se vydává. Pak stařík udělá nabídku. Nesmyslnou nabídku. Tedy aspoň pro mne. Zavrtím hlavou v nesouhlasu a volně složené ruce překřížím na prsou. "Mým úkolem není stát se bohem, ale vykonat pomstu za příkoří, které způsobil Danzo a lidi zaslepený jeho mocí a příkazy." Můj hlas zní jako chrastot starého suchého listí. Trošu to vypadá, jakoby mluvil za mne někdo jiný, neboť moje rty se skoro nepohnou. |
| |
| Úkryt Cože? Další moc? Ale to nebude jen tak. Slyšel jsem jak tělo ničí prokletá pečeť a tohle je ještě o dost silnější. Do toho nepůjdu, já jsem se svou silou spokojen. Otočím se na muže a poloím mu jednoduchou otázku. A proč ho se svou silou nezabijete sám? Proč kvůli toho jdete za náma? Řeknu a poškrábu se na hlavě. |
| |
| Úkryt Stařec se pod kápí usmíval, nezdálo se že by ho vaše otázky překvapili právě naopak. S dovolením, odpovím vám v obráceném pořadí otočil se na Kaie. Měl jsem moc. To co mám je jen její zlomek, jsem příliš starý na to abych bojoval v opravdové bitvě. Pravda nějakého cucáka ještě po zdi rozmáznout dokážu, ale mé tělo už mě neposlouchá tak jak by mělo. otočil se ke Kurovi. Nenabízím vám božsví, to ani v nejmenším, jen sílu moc která vám umožní dosáhnout vaších cílů otočil se k Sasukemu a to je celé. Nechci nic než aby jste vyplnili můj sen a na oplátku zabili Danza. To je vše co vás to bude stát. Není to prokletá pečeť ani nic podobného, jen čistá a koncentrovaná moc. V ten moment naplnila sál strašlivá a silná chakra kterou cítili úplně všichni. Mnohem silnější a temnější než Sasukeho Susanoo. Trvalo to jen chvíli a hned to zmyzelo, přesto však nikdo nemohl pochybovat o tom že zdrojem je ten stařec. Samozřejmě nikoho nemůžu nutit přijmout. |
| |
| Úkryt Temnota kolem mne prosviští. Je sice temná, ale celkem dobře se může posadit vedle mojí temnoty, která mi byla dána do vínku. Tato temnota však postrádá život. Moje obsahuje světlo. "Časy kouzelných anonymních dědečků skončily." Můj úsměv pohasne a v očích se mi mihne na černém pozadí ještě temější stín. Chvilku si pohrávám s myšlenkou přijmout tuhle temnotu, abych zabránil ostatním, aby je zkorumpovala. Jestli je to pravda, co se v našem rodu říká... Měl by stařík problém dát mi cokoliv, co by ve mě nebylo. "Vítězství, které není dosaženo vlastníma silama, je poddanství a prohra." Vytvořím úsměv, opět falešný jak stín svíčky. "Není moudré přijímat něco od někoho, kdo se nepředstaví." Zachraptím a pak pokračuji. "Ani z anonymních důvodů." Pokračuji chraplavě a o krok ustoupím ke stínům. |
| |
| Úkryt Mlčky si vyslechnu odpovědi na otázky, které staříkovi položili mí podřízení a nakonec i odpovědi na mé otázky. Úplně mě to ale neuspokojilo. "Hmm... Nemohu tvrdit, že ti úplně věřím... Ale pokud tvá nabídka nemá žádný háček a ani žádný vedlejší efekt, tak ji milerád přijmu... Proti Danzovi bude zapotřebí vše...", řeknu pevným hlasem a přistoupím o krok blíže k zahalené, tajemné postavě. Dej mi svou moc!! Dej mi jí a já Danza odpravím... A s ním i ty dva starochy!!", říkám si v duchu zatímco se přiblížím ještě o krok blíže ke staříkovi. Pokud se nezmíní o žádných vedlejších úmyslech, či účincích tak se postavím z příma před něj, na pár sekund se zapřemýšlím a poté odhodlaně řeknu: "V tom případě, tedy musím oznámit, že tvou nabídku přijímám... Co mám tedy udělat??" |
| |
| Úkryt Moc bohů? Ta se jen tak nerozdává jako dango na krámech ... "Staříku, ne že bych měl o tvojí nabídku zájem, ale ... jak rychle pak zdegenerujeme na tvůj stav? A co přesně ta moc bohů zahrnuje? Nesmrtelnost? Křídla? Kýchnutím srovnat město se zemí?" Ohrnu nos a zavrčím. Prohánět se až do konce věčnosti po sněhových pláních ... až do posledního lovu ... zajímavé ... ale i tenhle dědek, ač je jeho síla značná, ztratil tu, kterou měl. Očekávám odpověď, ale dávám viditelně najevo, že o tohle chytlavou záležitost nemám nejmenší zájem. I když uvnitř mě stále hlodají pochybnosti co se týče nesmrtelnosti ... |
| |
| Akatsuki Stařec se jen usmál. Jak jsem řekl nikoho z vás do toho nutit nebudu. Neudělám z vás bohy, jen tak budete připadat obyčejným lidem. A když vás budou znát, ani v nejmenším je nenapadne nazvát vás Anonimním kouzelným dědečkem zadíval se na Mashina. Ona tři slova vyslovil s nezvyklím důrazem, který se dotyčnému zabodl hluboko do mozku jako nůž. Neudržel se na nohou a padl na kolena s hlasitým bolestným vyjeknutím. Jak už jsem řekl, nemá to žádný vedlejší efekt a neztráví to vaše těla. Jediné co je v ohrožení je vaše duše. Může se stát že pokud nejste dost silní moc ovládne vás a ne naopak, což u někoho jako jste vy nehrozí. otočil se na Urufu. Mladíku je mi přez sto let, mám už právo být starý a zesláblí. Ohledně vaší moci, nemohu soudit. Patrně to posílí vaše přirozené schopnosti a přidá nové, odpovídající vaší síle. |
| |
| Konan Probudila jsi se do nádherného, sluncem ozářeného dne, ve svém menším, zato však pěkně zařízeném a útulném domku ve vesnici na hanici Deštné a Ohnivé země. Žiješ tu už přez půl roku, od doby kdy jsi po Nagatově smrti odešla z Akatsuki těměř nerušena. Snad jediné zvláštní události, které rušili tvůj klidný život byli občasné návštěvi Zetsua který se tě snažil přivést zpět k Akatsuki. Dozvěděla ses tak spoustu zajímavích inforamcí třeba o tom že Madara padl a jeho místo převzal Sasuke. Zatím jsi jej vždy odmítla a on nenaléhal. Nezkoušel s tebou bojovat a protože na tvé dveře neklepal žádný vrah očividně ani neřekl Sasukemu kde se skrýváš. Každopádně, dost už bylo lenošení v posteli. Měla by jsi vstát a jít něco dělat, abys nepřidala olej do ohně, neboť místní tě zrovna v oblibě nemají. Považují tě za milenku, nebo levobočka nějakého bohatého šlechtice, či kupce a jako takovou osobu která do jejich kolektivu nepatří. |
| |
| Úkryt Ten stařík pořád jen mluví, ale skutek utek. Začínám být velice netrpělivý a jde to na mě už i trochu vidět. Přestaň už kecat a začni jednat dědo... Už mě to čekání a ty řeči začínají opravdu, ale opravdu srát..., řeknu si v duchu a založím si ruce na prsou. Netrpělivě začnu podupávat nohou. Zprvu slabě, tak ať to nikdo neslyší, ale poté už mi to nedá a začnu trochu hlasitěji, tak, aby si toho stařík všiml. "Myslím, že je čas přejít od slov k činům, nemyslíš?? Nechci vyznít netrpělivě, ale čím dřív Danzo padne, tím líp... ", řeknu a mírně se pousměju. Už na první pohled jde vidět, že jsem nedočkavý. Nikdo překvapený není, protože všichni o mne ví, že jsem posedlý po nové síle. Po síle, která triumfuje nad Danzem a všemi, kteří ho budou chránit, a kteří nám budou stát v cestě. Ví o mne, že jsem schopen čehokoliv, abych dosáhl svého cíle. No tak... Začni už!!!, opakuju si stále v duchu a při tom si představuju Danzovu zmrzačenou mrtvolu. |
| |
| Ustředí ROOTu O chvíli později už jsem byla na ústředí ROOTu. Onii-chan kupodivu dorazil také... To, jak říkal, že má misi, jsem totiž neslyšela, a docela mě potěšilo, když nás oba dva společně okamžitě vedli k veliteli, což znamenalo, že máme společnou misi, nejspíše... Vlastně jsem ani nečekala, že místo obvyklé tváře či masky velitele uvidím něco tak nečekaného... "Sharingan Kakashi..." Překvapeně a s obdivem na něj zazírám. V některých smyslech je to opravdu klenot Konohy, dle mého názoru, a já vlastně celkem obdivuji jeho styl... Pokud jsem se ale ovšem bála, že se na něj nebudu moct dostatečně vynadívat, byla jsem na omylu. Jak velí protokol, mám pokleknout před vrchními veliteli, či podobnými lidmi, takže se okamžitě skloním na jedno koleno, hlavu lehce skloněnou, to mi ale nebrání v tom, abych ho přes masku sledovala. Onii-chan mě napodobí... Dlažba je studená a tvrdá, jak si uvědomím v následujících pár minutách relativně realtisticky, když musím dle protokolu čekat na zemi, dokud se nám velitel nezačne věnovat... Na druhou stranu se ale opravdu na něj můžu vynadívat, co mám chuť. Sleduji ho, jeho účes nahoru, masku, tak trochu i chování. Zapřemýšlím, z jakého důvodu má vlastně ty šedé vlasy... Nevyrůstala jsem v Narutově generaci, aby mi bylo jasné, že to má odjakživa, a proto to přirovnám k šedinám... Po nějaké době se nám konečně začne věnovat. "Hai, pane..." Odpovím na jeho otázku, která byla zřejmě spíše řečnická, není ale na škodu si tu odpověď neodpustit, dle mého... Když je taková krátká... Jeho hlas je spíše zastřený. Usoudím, že to bude tou maskou... "Je to vůbec příjemné mít na obličeji neustále takovouhle masku? A jak se s tím jí?" Chvíli se tím zabývám v myšlenkách, dokud neusoudím, že přemýšlím opravdu nad blbostmi. Povytáhnu obočí. "Velitel-sama má misi? To je zajímavé... To to musí být dost náročná mise, když tam vyslali jeho... Zdá se, že se začíná dít něco horšího, než jen obyčejný život s občasnými souboji..." Vrhnu letmo znepokojený pohled na onii-chan, ale to není vidět, protože neotáčím hlavu, aby to nebylo jasněji zřejmě... Pozorně poslouchám. "Narůstající aktivita Akatsuki? Válka? Chmmm, taky nám nějaké to info mohli dát dřív... Tohle je teď dost na nic..." Poslouchám ale dále. "Tajná zbraň... A jsou si tím opravdu jistí? Co by dle jejich názoru měla umět taková zbraň, aby nám byla něco platná?" Zamyslím se, to už ale Kakashi pomalu končí s řečí, na konci já lehce pokývnu. "Wakarimashta, pane..." Pohlédnu na onii-chan, tentokrát zřetelně i s maskou, lehce se pokloním, a pokud to je zřejmě všechno, vyjdu ven z kanceláře. Počkám na onii-chan, a poodejdu s ním kousek dál, hlavně dál ven z velitelství, abychom se mohli lépe domluvit na misi. |
| |
 | na rozhraní deště a ohně Ještě se mi nechtějí otvírat oči. Poslouchám zpěv ptáků kteří krouží kolem mého domku a snaží se mě vylákat ven abych jim dala něco k snědku. Rozvrzaný starý strom se otírá o mou střechu a tak přemýšlím jestli dřív spadne a nebo ho dřív odstraním. Před tím jsem byla vězněna pod vůlí klamné lásky. Vlastně celý život a teď je tu náhlá svoboda a já nevím co sní. nechce se mi odtud odcházet, křičí jedna má část, druhá by zase šla a ráda....Ale kam? Jsem jediná co bude rozhodovat o své budoucnosti a najednou nevím co s tím. Otvírám oči a sleduji hru stínů tančící uvnitř domku. Když jsem byla bohyní pro ostatní, byla jsem jí i sama...a teď..se cítím tak zranitelná...Nerozhodná....Kde je stará Konan? Umřela....Umřela s Nagatem. Jsem to právě já co z nás přežila.... zvedám se a ze skříně vyndám pracovní oděv. I když vím že nikdy nebudu žít normálně, tohle měl být půlroční pokus... Prohrábnu nůši plnou skládaných papírů, od jednoduchých zvířat až po ty složitá...Jejich prodej mi moc nevychází....Protože i když to nevidí, cítí že jsem jiná. -O pár minut později se sekera poprvé zakousne do toho starého stromu. Mohla bych ho odklonit a ani se při tom nezapotit, ale to prostě neudělám. Provazy pojistím, aby padal správným směrem. Aspoň budu mít dřevo na dodělání té maličké dílny.... -Pak zamířím k vesnici, aby nikdo nenabral podezření a věnuji se běžné práci- prodávání skládaných papírů.... třeba potkám ty zvědavá mrňata jako včera.... trochu se usměji při vzpomínce na jejich rozjařené tváře, když jsem jim vysvětlovala principy skládání papírů... |
| |
| Pokec s kouzelným dědečkem Klesnu na kolena s bolestí v hlavě. Popravdě s bolestí přijdou i vzpomínky, které potlačuju. Vtrhnou mi do hlavy jako nevítaní hosté. Vzpomínky na život, který mě opustil a který se mi nepodařilo najít zpět. "Dost." Zavelím bolesti ve své hlavě. Začnu se zvedat ze země. "Dost! Jestli nejsou schopní se vypořádat se svojí silou, k čemu jim bude cizí." Zvednu se ze země. V očích mi září zkřížené žluté zornice. Fakt, který vidělo málo lidí. Udělám další krok do stínu. |
| |
| Akatsuki Klid Uchiho Sasuke, trpělivost je největší zbraň bojovníka věnoval ti stařec úsměv. Ale máš pravdu měli bychom s tím pohnout. Takže..na sever odsud v Ledovích horách (za Kamennou) se nachází prastarý chrám, místo odkud tato síla pochází. Pakliže to místo ty a ti co půjdou s tebou dokážete najít síla je tvá. Když ne...nejspíš zemřete cestou. starcův úsměv se ještě více rozšířil. Upřímě doufám že uspějete. Kuro Nemůžeš se ani hnout. |
| |
| Konan Poté co ses konečně probudila a oblékla se jsi nejprve zkácela bez pomoci svích technik strom, jenž překážel tvému domu, načež jsi po malé a prosté snídani zamířila do vesnice za svím každodením prodejem origami. Když jsi procházela vesnicí, všímala sis zamračených pohledů které ti věnovali dospělí vesničané. Mohla sis povšimnout že míra nenávisti v nich se stupňovala s rostoucím věkem. Starousedlící prostě nedokázali přenést tvou přítomnost přez srdce. Když jsi dorazila ke svému stánku, čekalo tě nepříjemné překvapení. Místo dětí které tu byli včera tu stál opravdu zvláštní člověk. Na pohled mladý, příjemně vypadající muž, střední postavy, s na krátko ostříhanými černými vlasy a pohlednou tváří. Oblečený byl podobně jako místní vesničané, v plátěných kalhotách hnědé barvy a bílé košili bez rukávů, díky čemuž sis mohla prohlédnotut jeho tetování. Na pravém rameni měl znak pro železo, na levém pro krev. Přestože vzhledově moc nevyčníval, cítila jsi při pohledu na něj jistý strach. Nacházela se kolem něj totiž zvláštní, nepopsatelná aura smrti a strachu. Šestý smysl tě před ním varoval. Přestože nebyl ozbrojený cítila jsi že je smrtelně nebezpečný. Podobný pocit patrně sdíleli i vesničané, kteří se od něj drželi co možná nejdál. Tak nějak nejistě jis postávala na ulici a měřila si ho pohledem. Nedokázala jsi ho nikam zařadit. Nepatřil k zabijákům Akatsuki, ani jiné organizace, kterou jsi znala, přesto... udělala jsi několik váhavých kroků směrem k němu, a když se ani nepohnul a očividně o tebe nejevil zájem, trošku uklidněná jsi přišla ke svému stánku a rozkládala tam své zboží. Zaměstnána každodení rutinou, málem sis ani nevšimla ža na pult tvého stánku padl stím ve tvaru lidské postavy. Zvedla jsi oči a poděšeně odskočila. Onen muž se nějak dokázal přeusnout oněch deset metrů co jej od tvého stánku dělili až k tobě aniž bys ho jakkoliv zaznamenala. Eh, omlouvám se že jsem vás polekal věnoval ti úsměv omluvný úsměv, který vypadal dokonce i skutečně. Všimla sis že má poměrně příjemný, melodický hlas. Já jen, procházel jsem vesnicí a zaslechl že tu žije překrásná žena prodávající úžasné origami, tak jsem se chtěl přesvědčit na vlastní oči... |
| |
| Úkryt Poslechnu si všechny rozhovory, co proběhly a otočím se na Sasukeho. Zajímavé. Neničí tělo, ale může to schytat duše. Tak to bych řekl, že je to nebezpečnější než jsem si myslel. Přijít o tělo jeětě není zase takový problém jak jsem zaslechl, co prováděl Orochimaru. Ale neva. Zkusit se má všechno. Třeba na mě poletí více holek než doposud. Tak jak se změnily naše plány? Předpokládám, že už nepudem tam, kde jsme měli namířeno. Poté si sáhnu do kapsy, ze které vytáhnu rohlík. Prohlídnu si ho a pak se dám hladově do jídla. |
| |
| mezi ohněm a deštěm ve vzduchu nebylo cítit, že by dnešní den měl být nějak výjimečný, ale při příchodu k mému stánku to bylo zřejmé. Je těžké na sobě nedát znát strach. Po tolika letech po boku někoho tak mocného jsem zapomněla, že něco jako strach vůbec existuje. Jdu ke svému stánku- když už rozladěná vnitřně, zachovám si aspoň svou nic neříkající masku. Která ale nemá dlouhé trvání. Když na mě !bafne' tak se jen zamračím, protože jsem část origami (vážně se tomu tak říká?) vysypala mimo pultík. Jako omluvu by jste mi to mohl i podat už jen z toho že se omluvil usuzuji že není tak strašlivý jako jeho síla. Je to žádost, né příkaz. lichotka? překrásná žena prodávající úžasné origami? To jste se musel splést. Nikdo takový tu není. Jediná co tu prodává origami jsem tu já, pokud vím a usměji se tohle mu nemohl říct nikdo zdejší, nikdo zdejší by mi nelichotil. máte nějaké speciální přání, pane? |
| |
| Ústředí ROOTu Když jsem se dostal do kanceláře, tak tam uvidím onee-chan, poznám ji podle masky. Uvidím taky Kakashiho, kterého jsem ještě nikdy neviděl, akorát jsem věděl, že je to skvělí ninja... Koukal se na okno a já jsem ho pozoroval, jestli promluví... Najednou jsem si vzpomněl, že si mám kleknout, jak to vyžadoval protokol. Země byla velmi studená a já jsem musel vydržet, dokud Kakashi nepromluví... Koukal jsem se na něho, ale moc my to nepomohlo, protože vypadal, jako každý druhý ninja, akorát měl na obličeji masku... Tak todle je Sharingan Kakashi? Čekal jsem, že bude aspoň trochu zvláštní, ale vzhled často klame... Čekám na tý zemi a pomalu si myslím, že to dělá schválně, ale najednou promluví... Myslím si, že mě tím pohlede, kterým se na mě dívá, spálí... Velitel má misi? To musí být hodně zlé... Poslouchám, co to bude za misi a dozvídám se zajímavé věci... Zbraň neuvěřitelné síli? To bude určitě past, ani nad tím nemusím přemýšlet, ale když to ti nahoře chtějí, tak to budu muset přece jenom udělat... Když skončí, tak řeknu akorát: "Hai pane" a odejdu... Po chvilce dojdu s onee-chan ven... "To zase bude mise." řeknu... "V podstatě, to bude jednoduché, akorát se zbavit před vesnicí ANBU masky a něco udělat s výbavou, abychom nevypadali nebezpečně a bude to hotové. Akorát získat nějaké ty informace, bude složitější, ale stejně si myslím, že to bude jednoduché." Kouknu se na onee-chan, co na to řekne... Sice nevím, jak z někoho vimámíme chakru bez boje, ale to se nějak podaří. Potom ho bude moc onee-san vyslechnout... |
| |
| Venku, někde v Konoze Společně s onii-chan vyjdu ven z budovy. Pomocí několika rychlých skoků zamířím někam na nejmenované klidné místečko, kde by nás neměl nikdo odposlouchávat a zároveň tam nebudeme působit "nepatřičně"... Aniž bych stačila cokoliv říct, začne mluvit onii-chan. Klidně ho nechám, koneckonců, velení nemá ani jeden z nás, takže se musíme holt prostě pozorně poslouchat... To ale neznamená žádný problém, jsme zvyklí, a rozumíme si... Jako bratr se sestrou, jako dvojčata. Pokývnu hlavou. Nemá špatné myšlenky, ale takhle jednoduché to není... "Ano, v podstatě, tvé shrnutí je správné, onii-chan. Co se toho ale týče, ANBU masek se můžeme zbavit klidně i dříve... Pravda je, že Henge nemá cenu používat, tím bychom jim akorát dali popud k akci, možná obraně... Kromě toho nás tam nikdo nezná... Takže si jednoduše sundáme masky a můžeme tam jít. Viditelné znaky příslušnictví ke Konoze nejsou, takže to není problémem... Ano, v tom máš celkem pravdu." Kývnu, jako že to uznávám. "Ale co se týče toho sběru informací... To možná není nejchytřejší nápad. Jistě, nějak to z nich dostat musíme, ale dle mého názoru bude užitečnější místo vyslíchání napřed prostě jen poslouchat a pozorovat... Měli bychom se chovat jako obyčejní, mno vlastně prozatím dejme tomu amatérští shinobi. Možná svým zjevem lehce způsobujeme podezření, ale to není nic, co by se nedalo přehlédnout..." Zamyšleně se podívám někam do dáli. "Takže nejspíše přijdeme do té země, nejlépe pěkně pomalu po svých, každý, kdo zjevně využívá chakru upadá do podezření. Pak se tam můžeme jen lehce porozhlédnout, vlastně, dle mého názoru bychom měli zamířit do hlavního města, ačkoliv ta zbraň nemusí být zrovna tam, dozvíme se tam spoustu drbů, které by mohly být užitečné..." Odmlčím se. "Až nám některá informace bude připadat věrohodnější, vydáme se jí ověřit. Jen ověřit. Nemáme tu zbraň získat... Na to možná vyšlou ninji více specializované na takové věci.. Jen zjistit informace. Ale pravdivé informace. Z toho důvodu mi nepřipadá vhodné získat vědomosti od nějakého jejich člověka.. Zaprvé je to tajná mise, a zadruhé, ani ten člověk, tkerý se nám dostane do rukou, nemusí znát pravdu... Taková stupidní selhání není možné připustit." Tvrdě pohlédnu na onii-chan. "Tak, to by mohlo být shrnutí toho, co bychom tak nějak měli udělat..." Odmlčím se a vyčkám na reakci, koneckonců, celé to zní relativně složitě... Ale pro mě jsou takovéhle supertajné situace celkem výhodné, v některých věcech... Vlastně se ani moc nevyznám v takových těch "megalomanských" způsobech útoku... |
| |
| Konan Samozřejmě stále s úsměvem který se skoro ani nezdál hraný přikývl muž, načež ti ze země sezbíral rozsipané origami (fakt se to tak jmenuje) a podal ti je. Zadíval se na tebe. Nebyl to jen obyčejný zkoumaví pohled, bylo v tom něco víc. Hmmmm, neřekl bych že se dotyčný spletl, spíše bych řekl že vás podcenil. úsměv se rozšířil, teď už sis byla jistá že není hraný. A co se mého zjevení zde týče, jak bych tak řekl...někoho tu hledám odmlčel se a zadíval se ti do očí. Přítele který mi vrazil nůž do zad...doslova jeho úsměv se změnil, teď ti spíše než přátelského člověka připomínal vlka. Začala ses ho trošku bát. Ale, to není něco čím by jste si měla trápit svou krásnou hlavinku... zadíval se na skládačky na pultu. Co myslíte, která z nich by se ke mě nejvíc hodila? z tónu jeho hlasu je poznat že to není obyčejná otázka. Je v tom ukrytá past, možná i víc než jedna. |
| |
| Konan nemůžu se nechat ovládat každou emocí sama na sebe jsem naštvaná kvůli svému strachu. je to přirozené samozřejmě, ale vkládá mi to do jazyka naprosto jiná slova. Jednám s ním stále stejně. Ukaž vlkovi strach a on ti ukáže ostrost zubů. Pokud toho přítele popíšete jsem schopná vám poradit- pokud ho vůbec znám. Na druhou stranu, nevím jestli mám důvod k tomu vám radit....Konec konců, jsem obchodnice zní to jako bych snad za to chtěla něco na oplátku. Když pronáší to o krásné hlavince, podívám se mu z příma do očí. mě hned tak strach nenaženeš mizero každopádně jsem z jeho hry zmatená. Ale sama si umím taky dobře hrát. Chvilku rozmýšlím která by mu seděla. Asi očekává že vyndám nějaké zvíře, ale místo toho vyndám shobi. Lehce rozvinutou i se stonkem a ostny. A ty ostny jsou opravdu ostré. Čekám zda-li jsem jednala podle jeho očekávání.... takové zákazníky tu nemívám každý den |
| |
| Konan Zadíval se na růži. Nevím, nevím...jsem nebezpečný to ano, ale na rozdíl od vás nemám krásný zevnějšek poznamenal , načež růži jen tak chytil a podal ji tobě. Myslím že ta se spíše hodí k vám. A prosím netvrďte že jste jen obyčejná prodavačka Origami, můj nos poklepal si najmenovaný smysloví orgán můj nos neoklamete. Ať jste kdo jste máte opravdu úžasnou charku, takovou kterou nemají obyčejné prodavačky. |
| |
| Konan samozřejmě že tuhle reakci jsem neočekávala usměji se Krása nemusí být jenom vnější. Chtěl jste abych vám vybrala origami co vás bude podle mě vystihovat neříkám to uraženě či tak nějak Neříkám že jsem obyčejná prodavačka, ale i neobyčejná prodavačka by se ráda stala obyčejnou. tohle by mohl být ten bod změny. nakloním se k němu blíž. Takhle by jsme si tu mohly hrát do nekonečna. Co kdyby jste mi řekl co po mě opravdu chcete? tu růži jsem mu prostě dala. Pokud jí nepřijal později jí najde ve své kapse. Peine, kdybys tu byl ty, už by byl roztrhaný na kousky |
| |
| Konan V tom případě vám děkuji přijal od tebe růži a ruku která mu ji podala políbil. A nemyslíte že by byla škoda zahodit svou neobyčejnost? opět to znělo upřímě. Na tvá poslední slova nereagoval, jen sklonil oči k origami. Důvod mé návštěvi? Náhodě asi neuvěříte že? Inu...chtěl jsem vás přesvědčit o vaši neobyčejnosti. Chtěl jsem se přesvědčit sebe i vás že jste výjimečná, ale když tak trváte na průměru pokrčil rameny a sáhl do kapsi, odkud vylovil peníze. zhruba tolik co by stáli všechny tvé origami, položil je na pult. To je za růži od vás. Jen tak mimochodem, se smrtí Boha svět nekončí, prostě si najde jiného. Máte vlastní sílu, ne jen tu co zmizela se smrtí Peina na to by jste měla myslet. s tím se otočil a zamířil pryč. |
| |
| mezi ohněm a vodou ti neobyčejní si myslí že mají tu moc změnit svět....ale to nedokáží. A obyčejní věří právě v ně. Když obyčejný dokáže neobyčejné je to hrdina, od neobyčejných se to očekává náhoda? Všechno je předurčeno.... když ho tam poslouchám přemýšlím že tohle je asi opravdu ten bod. nedává mi mnoho prostoru k odpovědí. Jsem ráda že neprokoukl mé touhy, ale má naděje najednou odchází. Vím že má pravdu, nebo spíš vím že jí může mít. Nemusel jste mi dávat ty peníze. Jsem přece obchodnice a obchodnice pozná výhodný obchod říkám když se otáčí. I výhodnou nabídku což je jaká si nepřímá odpověď toho, že chci být zase neobyčejná. |
| |
| Konan Jestli jste vážně toková...obchodnice, můžete mě následovat. nezastavoval se, stále kráčel vesnici neozbrojen a vesničané kteří ho přečíslovali snad padesátkrát mu zděšeně uskakovali z cesty. Jestli už vás nudí obyčejnost a plánujete pro sebe něco víc, pojďte se mnou, myslím že těmhle lidem vy ani vaše origami chybět nebudete, zato mě...mě by jste chyběla. zněl vážně upřímě, i když kdo ví. Stojí k tobě zády a obličej může říkat něco zcela jiného než přesvědčiví hlas. |
| |
| Úkryt Pozorně si vyslechnu všechna starcova slova a dávám pozor, aby mi ani jedno neušlo. Bohužel to co nám sdělil mě moc neuspokojilo, protože mi nedal moc konkrétní informace. Když domluví, tak si nespokojeně odfrknu a zahledím se na starce. "Hmm... Docela rád bych věděl... víc... Nějaké konkrétnější informace, které nám pomohou najít ten chrám...", řeknu nespokojeně a přiblížím se ještě o krok. Nyní už jsem od starce jen několik málo metrů. Začnu si ho zvědavě prohlížet. "Taky bych chtěl něco vědět o tom chrámu... Jak vypadá, kdo ho střeží, jak z něj získáme tu sílu, a tak dále...", dodám po chvíli a přejdu ke Karin, abych zjistil jak na tom je. Jakmile zjistím Karinin stav, tak se ještě zeptám: "Mimochodem... Proč chceš, abychom Danza zabili?? Proč ti na tom tak záleží?? Odkud ho znáš??" |
| |
| mezi ohněm a vodou své origami nechávám na místě. Opravdu tu nemám co ztratit. Dům je zamčený a krom drobných zásob není nic co by mi odsud mohli vzít. Pravda, tady jim asi chybět nebudu. pán má jistě svá temná tajemství. ale já ho asi taky překvapím až mu rychle zmizím z očí. V případě že by se mi jeho nabídka nelíbila usměji se každopádně to má dobře pojištěné. podle všeho asi cítí chakru. Musela bych utéct hodně daleko aby už mě nenašel... přemítám o svých možnostech a při tom jdu přímo za ním. Co já bych asi tak mohla tímto činem ztratit? Však vám jdu v patách pane, ale nevím jak si mám vaše slova vyložit. Pokud snad jde o něco jiného, vězte že nejdu zcela slepá čímž mu jasně říkám že jsem připravená na možnou zradu. bez ohledu na to jak je on silný. ale není to výhružka |
| |
| Summit s kouzelným dědečkem "Tak. A mám toho dost." Naštvaně sejmu čepel ze zad a zaseknu jí do země. "Nemáme času nazbyt, vyklop to staříku. Ty možná jsi zvyklý na uslintané slabochy co se před tebou klaněli, ale my jsme elita mezi elitou. Jestli máš pro nás ještě tipy a rady tak dělej. Čas se krátí a lov se blíží. Když necháš krvácející kořist si rány olízat, zacelí se jí a příště už bude obezřetná." Zavrčím a propnu hřbet, snažím se budit zdání že jsem větší. Vlasy a všechno ochlupení mi začíná houstou a dolní končetiny se mírně vypínají. Sakra, musím někoho zabít. To nicnedělání a tenhle stařec mě už pěkně štve. Mimoděk složím pečeť. "Kirigakure no Jutsu (Technika krytí mlhou)" Zamumlám a nechám vodní páru naplnit celou jeskyni. Je mi opět lépe, stejně jako když ten stařec přivolal mrazivý vítr. Vytrhnu čepel ze země a nechám v neurální poloze. "Sasuke, vydej rozkazy. Máme pokračovat v našich výzvědných misích nebo tě doprovodit k tomu chrámu. Omluv drzost, ale rád bych tě doprovodil. Bůhví co tě tam čeká." Třeba konečně dostanu příležitost zabít nějakou pěknou stvůru nebo silného strážce hodného zabití. |
| |
| Konan Několik desítek minut jste kráčeli v naprosté tichosti. Na jazyku tě možná pálilo pár otázek, ale říct ses je neodvážila. Z nenadání jste zastavili, na malé mýtince v ochraném kruhu stromů, uprostřed se pak nacházel podivný kamený "stůl" sestávající z jednoho polochého kamene položeného napříč dvěma dalšími. Nebyl by to až tak zvláštní úkaz, nebýt docela novích řetězů které byli zapuštěny u kamene do země a jasných stop krve na kameni samotném.Pokud se pokusíš vzpomenout si na cestu sem nevybaví se ti vůbec nic. Jsme na místě ozval se tvůj společník, ještě se ale neotočil tvím směrem. |
| |
| Venku, někde v Konoze Dojdeme s onee-chan na místo, kde by jsme si mohli bez rušení promluvit... Když dorazíme, tak jsem řekl, co jsem myslel, ale onee-chan, měla jasné důvody proč to neudělat... Měl jsem nad tím více přemýšlet... Máš pravdu onee-chan. řeknu a zvednu se... Teď vlastně můžem vyrazit, teda pokud si nepotřebuješ něco připravit. a kouknu se na one-chan. Myslím, že nechce a proto vyrazím směrem k zemi Lesa... Cestou jdu klidně a přemýšlím, jestli tadle mise, má vlastně cenu, protože, jenom vyzvědět je málo... Co si myslíš o tédle misi, onee-chan? zeptám se a čekám na odpověď... |
| |
| Úkryt Urufu už ztratil trpělivost a zasekl svou čepel do země. Následovaly jeho naštvané kecy. Posléze použije techniku krytí mlhou a vyzve mě k vydání rozkazů. "Ihned zruš svou techniku... Přece nechceme, aby si náš ctěný host myslel, že ho chceme nějak ohrozit....", řeknu trochu výhružně a počkám až svou techniku zruší. Jakmile se tak stane, tak neutrálním hlasem řeknu: "Dobrá... Nejdříve si poslechneme ještě nějaké informace o tom chrámu... Pak tam vyrazím... Kdo bude chtít jít se mnou, může... Kdo ne, tak ten půjde zjistit nějaké informace do Konohy... O jaké informace půjde vám řeknu až budu vědět kdo se mnou půjde a kdo ne..." Pak přejdu do stínu a ještě zády k ostatním řeknu: "Nějaké otázky?! Ne?? Výborně!!" Nedal jsem jim vůbec žádnou příležitost k další otázce. Hned na to jsem se otočil čelem ke starci a pobídl ho, aby spustil a řekl nám víc o tom chrámu. "Teď mi prosím odpověz na mé předchozí otázky..." |
| |
| mezi ohněm a vodou ušklíbnu se a za ta léta jsem doufala že mám nějaký odhad lidí, ale tohle moc nadějně nevypadá oddělím od sebe několik origami- tak aby to pokud možno neviděl, ale asi to stejně vycítí z mé chakry. Zkusím si udržet směr kterým sem jdu. Není v tom žádné jutsu ani genjutsu- to bych snad poznala, je v tom...něco co nedokážu popsat. Jsem ztracená. Obětní kámen, spousta krve, možná jeho chakra požírá chakru ostatních, ale to jde přece i bez krve. I kdybych chtěla, nemám kam couvnout a tak zůstávám na místě. Jestli si opravdu myslí že se jen tak nechám, tak mu ukážu že neumím dělat jen dobrá origami, ale umím i dobře bojovat... Z mé tváře nelze nic vyčíst. Jsem nepřístupná citům. |
| |
| Úkryt Situace se mi nelíbí. Nejen, že jsem byl znehybněn, ale Dědula zjevně myslí svojí nabídku vážně a ti blázni se zjevně chtějí přidat. Neodpovídá to mojí fylozofii a zjevně se mi to nelíbí. Naštěstí pro mne přijde záchranná mlha, která mi poskytne účinnou informaci. V rychlosti udělám nenápadné pečetě na Ai: Kage Otoshiana (Indigová past) a sám se spustím hlouběji do tmy stínů, kde se rozplynu (Ai: Hyoushi Naito (Indigový tep noci)). Akce je celkem rychlá a nikdo, kdo se na mne vysloveně nesoustředil, by neměl poznat, že se něco změnilo. Prostě se zvedám ze země. Reálné já: Přesunu se přes stíny poměrně nedaleko, aby jsem byl schopen v případě reálných problémů dorazit zpět. Na takovéto věci bude stačit můj klon, kterého jsem tam nechal. Sám mezitím vylazu ze stínu jednoho kamene v nejrozumějším lese. "Co je tohle za dědka?" Nadávám si sám sobě. Podle jeho popisu bych měl být schopný se přesunout do chrámu, ale popravdě k čemu by mi to bylo. Popravdě si nejsem jist, že by to celkově k něčemu bylo. Pokud nejsou chopni se vypořádat s Danzem sami... Bude jejich pomsta o ničem. Popravdě spíš čekám na echo od mého klona, jak to dopadlo a promýšlím, co dělat dál. Indigo klon uvnitř úkrytu Zvedám se ze země. Zjevně mi to jde ztuha. Přes mlhu září jen dva kříže v podobě mých zornic. Tvářím se celkem nerozhodně. Je to prostě věc, která se mi nelíbí a je pro přesto existenčně důležité, abych věděl jak to všechno dopadne. Když se Sasuke zeptá na otázky, zavrtím hlavou, že otázky nemám. Stejně mě zajímají odpovědi. |
| |
| Kancelář vyslechnu podrobnosti a pak se kouknu jakoby ke stropu Bože nevím jestli ti mam děkovat nebo si stěžovat pak to dopoví Jistě udělám co budu moct pak se podívám na ni Slečno můžeme jit ? |
| |
| Akatsuki Vašeho ctěného hosta nijak zvláště neurazila ani mlha ani to co Urufu vyřvával. V pořádku, já se neurazím Uchiho Sasuke. Někteří lidé prostě na to aby získali moc nemají dost psychycké síly, to je celé věnoval úsměv jak Urufovi tak Mashinovi. Co se vaší otázky týče, samotné nalezení chrámu je zkouška. Zkouška toho jste li oné moci hoden. Nesmím vám o něm prozradit nic víc než že existuje a kde je zhruba umístěn, jinak bych porušil pravidla jenž jsem přísahal dodržovat. To co říkal znělo tak nějak omluvně, jako by si přál říct vám více ale opravdu nemůže. Já bych mu nevěřil ani omilem, je to podle mě past zamručel Suigetsu který se už konečně dal dohromady. Se podívejte co ten zmetek udělal Karin... |
| |
| Konan Muž se k tobě otočil a na tváři se mu usadil naprosto nechápaví výraz. Očividně nechápe proč se chystáš k boji. Eh, co se děje? zeptal se a o krok od tebe ustoupil. Myslím že jsme se dohodli že budeme spolupracovat ne že se pokusíme navzájem se zabít... teprve teď mu to došlo, poznala jsi to podle změny výrazu, která v jeho tváři nastala. Smarja slečno momentíšek to je nedorozumění, tohle místo...já vás neplánuju obětovat nebo tak něco, jeno je to tady chráněný nějakou iluzí tak jsem vás sem dovedl aby nás nikdo neodposlouchával... zní poměrně upřímně. |
| |
| Kancelář Jmenovaná slečna se zvedla tak přehnaně ladně že se ti zatočila hlava. Ale jistě pane Shinobi s tím zamířila k tobě, uprostřed kroku se ale ještě otočila na Danza a věnovala mu "přátelský úsměv" Neboj tati však já ti tvého vojáčka nezkazím s tím už došla k tobě, elegantně se do tebe zavěsila a věnovala ti tak svůdný pohled že jsi málem vážně podlehl. Veďte mě shinobi-san |
| |
| Konan na čele se mi objeví jedna hněvivá poměrně i roztomilá žilka. v žádném případě ale neplánuju se uvolnit. zase tak blbá nejsem Je lepší být přiravená, a nebojte se, pokud nebudu mít důvod, k souboji mezi námi nedojde je jasné že to asi ještě mělo pokračovat slovem zatím, ale to už nechám jeho představivosti. Každopádně čekám co pěkného mi chce říct. mezi tím mi vykrádají můj krámek s origami, kdyby mi řekl o co vlastně jde...no jo, ale to bych se ho asi na to nejdřív musela zeptat zacuká mi koutek poslouchám |
| |
| Konan Muž jen pokrčil rameny, načež ti zmizel z očí (doslova zmizel) a než ses rozhlédla usadil se na onom kameni. Mohla by jste jít blíž ať na vás nemusím křičet poznamenal s úsměvem, ať už jsi blíž přišla nebo ne pokračoval v mluvě. Je to jednoduché. Abych to tak nějak řekl hledám svého bratra, slyšel jsem že nedávno zemřel a tak...no chtěl bych se poklonit jeho hrobu, bohužel nemám tušení kde je pochovaný, jediné co jsem se dozvěděl je že s jeho tělem zmizela jeho přítelkyně z Akatsuki Konan no a tak jsem vás hledal a našel. řekl očividně hodně zkrácenou verzi příběhu, ty mu ale nevěříš ani slovo. Přecijen Nagatova rodina byla vyvražděna do jednoho, navíc mu ten chlap není podobný ani trošku. |
| |
| Konan to že má nade mnou tolik navrch se mi ani trošku nelíbí. Ale opětovně to na sobě nedávám znát. Mé 'části' poletují neslyšně kolem schované za stromy, připravené k smrtícímu útoku. kdybych chtěla, můžu okamžitě zmizet....ale....něco mi na tomhle nesedí...Co může chtít? Najít jeho hrob? To je moc ubohé. Byla jsem s ním celý život krom nás neměl nikoho...Je tu snad možnost že by chtěl jeho oči? blíž k němu nejdu. Slyším ho dost dobře i z místa kde právě stojím. Nejste jediný co prahne po jeho moci, nejste mu ani podobný aby jste se mohl vydávat za jeho bratra, já jsem ta co střeží jeho spánek a nemám jediný důvod ho rušit čímž mu chci říct že ta krátká verze co mi řekl rozhodně nestačí. zatím si mi ten důvod totiž nedal... |
| |
| Konan Muž se rozesmál. Vy jste mě ale nepochopila drahá, já nechci jeho moc, já sám jsem silnější než byl můj malej bráška... s tím zavřel oči a když je znovu otevřel pohlédl na tebe. V jeho očích byl Rinnegan o tom nebyl pochyb a to Rinnegan ze kterého vyzařovalo mnohem víc síly a moci než z Nagatova. Jak jsem řekl, chci se poklonit hrobu svého malého brášky. Když už jsem ho nemohl zachránit, tenkrát ani dnes chci navštívit alespoň místo jeho posledního odpočinku to je celé. Rinnegan opět zmizel. |
| |
| Úkryt Stařík nám omluvně řekne, že nám nemůže prozradit nic konkrétnějšího. To mě dost naštve, ale přejdu to jen zabručením. "Dobrá tedy... Víc se od tebe asi nedozvíme...", řeknu trochu zklamaně a otočím se k ostatním. "Jistě jste už pochopili, že já se vydám na sever, abych nalezl ten chrám, o kterém nám tady řekl tento dobrý muž. Tudíž se ptám. Kdo se na sever vydá se mnou?", zeptám se významě a všechny si změřím chladným pohledem. Čím víc nás půjde, tím větší šanci na nalezení chrámu máme, řeknu si v duchu a na tváři se mi objeví krutý úsměv. |
| |
| mezi ohněm a vodou tohle bylo opravdu zarážejicí. Zachmuřím se. Rinnegan se objevil dvakrát v historii. Tohle je opravdu velmi divné... vybavím si co jsem o něm sama věděla. Ale je jasné že proti němu nic nezmůžu. Samozřejmě můžu odmítnout. Vyhlídka na to, že si vezme moje tělo se mi ale vůbec nelíbí. Ale neodkývnu. začnu hrát na jinou stranu Proč jste se neobjevil když vás váš bratr potřeboval? A teď když je mrtvý.... zavrtím hlavou. vůbec tomu nerozumím věděl o vás vůbec? nechám tu otázku vyset ve vzduchu dokud neodpoví a pak pokračuji Mám vám ještě hodně co říct, hlavně vám vynadat, ani nevíte kolik odporu a ran jste ve mě zase probudil.... ztěžka polknu. opět vidím že se se ztrátou Nagata hned tak nevyrovnám. Možná se s tím nechci vyrovnat Pojďte, ať už to mám za sebou Nagatův hrob vedu jej na hranici ohnivé země. očima bloudím k místu kde je ukryt (a to je ejště hodně daleko), ale tak aby to on neviděl. Vím o každém zvířeti co nad ním projde, o každém ninjovi co náhodou proskáče kolem. Ale krom mě, o tom místě neví nikdo....Vlastně tu někdo takový je.... Naruto kdo vám o mě řekl? tahle otázka rozhodne o tom jestli budu porkačovat |
| |
| Místo někde v Konoze-- výraz na cestu Můj bratr reaguje kupodivu až moc "klidně" na někoho jeho rázu... Poušklíbnu se, když zjistím, že teď mluvím víc já než on. Začínám si kazit svoji dobrou pověst, co se týče toho, že jsem spíše nemluvná... Chvíli se rozmýšlím s odpovědí na otázku, jestli ještě něco nepotřebuju, pak si ale sáhnuza hlavu a přetáhnu si přes ni gumičku od masky ANBU, kterou jsem si teď sundala z obličeje. "Ne, už nic nepotřebuju." Věnuju mu úsměv, lehce utrápený nad tím, co se teď bude dít... Nemám z toho úplně ten nejlepší pocit... Vyrazíme na cestu, počítám s tím, že Takeo si masku taky sundá bez toho abych něco řekla... Čím míň lidí bude vědět, že zrovna my jsme ANBU, tím líp. Protože vidím, že onii-chan ani nechce v cestě spěchat, a stejně cestování po stezce bude bezpečnější než někde lesem v tom smyslu, že určitě nezabloudíme, srovnám s ním krok, a pomalu mu kráčím po boku... Jsem více méně zticha, ale když bratříček promluví, nedá se dělat nic jiného, než odpovědět. Lehce otráveně se na něj otočím. Člověk by od něj spíš čekal, že mi nejprve před touhle otázkou pěkně vypovídá, co si o tom myslí sám... Nějaké novoty... Ani se neobtěžuju se trochu zašklebit, abych mu dala najevo, že bych radši mlčela, a nadechnu se, abych mu teda dala odpověď... "Mno, já nevím... Určitě je to důležité, co se týče toho, že by tam opravdu mohla být ta zbraň, ale zjevně v nás jako ANBU moc nedůvěřují, když nás posílají jen zkontrolovat zvěsti," pokrčím rameny. "Každopádně, i kdybychom ji viděli na vlastní oči, myslím, že bychom tam tu zbraň prostě měli nechat a vrátit se podle rozkazů... Pokud to chtěli, mají to mít." Znovu pokrčím rameny a dále mlčím, pokud zase nebude nějaká otázka. Cesta celkem příjemně ubíhá, i když jdeme normálně pěšky... Sama mám pocit, že tím nic neztratíme. |
| |
| Konan Na tvou otázku ti muž odpověděl nepříjemným úsměvem. Ovšem že o mě věděl. Naposledy když jsme se viděli přísahal že při příštím setkání mě zabije. nelhal, proč by taky měl. Přez to co ti řekl jste se vydali na cestu k hranici země Ohně. Po cestě vás nepotkalo nic zvláštního ani nebezpečného. Naprosto normální a klidná cesta. Ani on si tě moc nevšímal, očividně byl ztracen ve svích myšlenkách a něco plánoval. Otázka je jestli je to pro tebe dobré znamení. Když jste se na moment zastavili a ty jsi položila svou další otázku zatvářil se lehce nejistě, jako by netušil jak na jeho odpověď zareaguješ. No, abych pravdu řekl tak netuším kdo to byl. Vypadal jak velká masožravá kytka a obličej měl rozdělený na dvě poloviny, bílou a černou. Vypadalo to jako by měl dvě osobnosti, rozdělený stejně jako obličej...jméno mi ale neřekl. |
| |
| Nagatův hrob pozvednu obočí. a ještě mi dává další důvod abych ho k němu nedovedla udělám jeden krok kupředu, ale opět zastavím. Nechám vás u něho pět minut. Slibte mi že pak sám odejdete. Nepokoušejte se pak jeho hrob znovu hledat Zetsu....až ho uvidím rozdělím ho na dva kousky...Nebo spíš na čtyři. Zavřu ho do tý jeho kytky a vyčuhující kousky budu pěkně vytrhávat. Pak si rozmyslí co má a nemá říkat. A to jsem doufala že krom jeho květnatých zelených návštěv mě nic jiného otravovat nebude...podrazák....Ale nechápu proč? Pevně scvaknu zuby. Dobrá...Odpusť Nagato. Už dál nejdu. je to odtud dobře vidět. To co se tvářilo jako přírodní kámen a malý keřík se náhle změnilo v papíry, tisíce, miliony papírů vlající v lehkém větru. Několik se jich oddělí a tak lze rozpoznat dřevěnou rakev, zahrabanou na půl zemi a na půl listy. (část hlíny odkryly i papíry) Pět minut |
| |
| Úkryt - má záložní kopie Když Sasuke navrhne tuto cestu, nevypadám překvapen. O tom, že se tam vydá jsem byl přesvědčen ještě dřív než jsem se naklonoval. Začíná ve mě boj. Popravdě mi začíná připadat jako malé dítě, které chce ještě větší lízátko, než je schopen narvat do pusy. Mám trochu obavy o to, aby se nezadusil. Zamračím se, jak přemýšlím. "Pokud nepůjde tenhle s náma, jsem ochoten jít. Jinak půjdu po svých úkolech." Nechám to na rozhodnutí mého dosavadního velitele. Mé originální já Sedím rozepřený a dělám kalkulace. Vím, co je v sázce a popravdě, jelikož ke mě nedošli ještě zprávy od mého klona, vypadá to, že se stále jedná. "Co když to bude past. Jedinec, který dokáže položit takové množsví jedinců bez toho, aby se zapotil určitě naši pomoc nepotřebuje." Zapřu se o kámen a začnu pozorovat větve. "Určitě by našel desítky lepších hlupáků, aby je postavil proti Danzovi." Přeposednu si. Není to nic hezkého, co mne napadá. "Když je tam nechám jít s klonem, můžou to odhalit. Minimálně mi to dá čas." Usměji se v hlavě nad jedním nápadem. "Možná by nebylo od věci najít jednu zapomenutou osobu, o kterou nikdo nestál." |
| |
| Konan Pět minut mi stačí. zamručel, načež tě následoval až k němu. Když jsi odstranila krytí, zlehka otevřel rakev a jen přikývl. Načež se k tělu v ní zohnul a lehce se ho dotkl oběma rukama tam kde jsi tušila hlavu. V ten moment začal roztávat. Jeho tělo průhlednělo a vytrácelo se, zatímco Nagatovo se z rozkládající měnilo v tělo nepoškozené, co víc získával i zprávnou barvu a mezi kůži a kostmy se začalo utvářet i svalstvo. Dokonce i jeho zmrzačené nohy se zdáli vracet do pořádku. Naprosto jsi nechápala co se tu děje. V okamžiku kdy onen muž zmizel Nagato zprudka otevřel oči a nadechl se. Byl živí a tečka. Život který obětoval pro záchranu jiných se mu vrátil. Po jeho bratrovi nebylo ani památky. K...Konan? zeptal se tě poněkud nejistě. Viděla jsi jen jak mžourá tvím směrem a snaží se zaostřit, což mu díky slnci za tvími zády i přez Rinnegan v očích šlo dost mizerně. Jsi to ty? |
| |
| Nagatův hrob Ty hajzle! to že otevře rakev jsem nepředpokládala. Pečeť co byla na víku by ho měla roztrhat na kousky a tak jsem šokovaná že se nic takového nestane. Zírám opravdu užasle. první věc co mě napadne je: Zapomněla jsem hlídat těch pět minut nemám slov. A nic rozumného by ze mě taky asi nevypadlo. Rozbuší se mi srdce. Mrkám a milionkrát vykřikuji Kai, drásám si zápěstí abych se z té iluze uvolnila. A proto je pro mě ještě více šokující to, že o iluzi nejde. To přece není možné! Zbláznila jsem se! ne, netroufám se se k němu přiblížit. Stahuji veškeré listy zpět. jen jediný zůstává. Připlouvá k němu a nejistě dosedne na jeho rameno. Nagato? bylo to něco mezi sípáním a šeptem. Rozklepu se jako vyděšené štěně. Spolknu smutek zármutek a šok najednou. Chvilku to trvá a málem mě z toho trefí. Jdu blíž. krůček po krůčku. za tou živou iluzí která nemůže býti živá, za svým živým mrtvým přítelem z dětství... Já....to nechápu... nevím jestli mám řvát radostí či brečet. Vítězí však zmatená tvář a tiché nesrozumitelné věty |
| |
 | Můj hrob "Co... Co se stalo?" Tvářím se zmateně. Moje hlava mi říká, že bych tu neměl stát, ale skutečnost mluví za své. "Vždyť jsem umřel. Dal jsem jim život." Pak mi to dojde. "Ty jsi také umřela? Takové to je, když na tebe někdo čeká po smrti?" Můj hlas nezní zdaleka jistě a ani zdaleka klidně. Představa, že i Konan, poslední živá z naší trojice, je mrtvá... Není to úplně dobrá myšlenka. Přál jsem jí šťastný život a tohle vypadá, že nebyl ani šťastný a ani dlouhý. Přeci jen jsem tu techniku... Zarazím se. "Jakou vlastně techniku." Lovím v hlavě, ale mám místo valné části svého života... existence, víc než okno. |
| |
| Nagatův hrob zakreji si oči. prostě tomu nechci uvěřit. Smiřovala jsem se s tím tak dlouho a teď...a teď... bude to dobré Konan. Dáš ruce pryč a on tam nebude Pomalu rozevírám prsty. A mezerou mezi nimi ho opět vidím. Popadá mě vztek a lítost. Lomcuje se mnou tolik citů o kterých jsem ani nevěděla... Nagato s obavami opět vyslovuji to jméno a jdu blíž. Kleknu si před tvým hrobem a natáhnu ke tvé tváři ruku. Jako by to byl můj bůh. V očích mě začínají štípat slzy. Ruka se opatrně dotkne tvé tváře a hned s ní ucuknu. Snad ze strachu že se mi rozpustíš před očima. NAGATO! neudržím se na uzdě a udělám něco co se od tiché téměř bezcitné Konan neočekává. Pevně tě obejmu. nečekám na tebe po smrti! Čekám na tebe v životě a ty ses vrátil! další slova se ztrácejí v slzách. Nedokážu odolat svým citům. Zase můžu žít! zase mám pro co žít! Nikdy jsem si to neuvědomila, ale oni byli důvod mého žití! vzdálím se a naznačím gestem abys utišil své otázky Tady nemůžeme zůstat. Můžeš vstát? pokud se o to pokusíš, pomůžu ti, bez ohledu na to jestli stojíš o mou pomoc či nikoliv |
| |
| Můj hrob Slova Konan mi nedávají moc smysl. "Vždyť jsem všechny vrátil!" Odporuju tomu být živý. Navíc mi to narušuje moje chápání světa, jelikož to zpochybňuje většinu mých činů. To, že jsem živí mi připomene spontální objetí, které prostě nemůžu ignorovat. V oku se mi objeví rozpačitá slza. Pak se zmíní o tom, že tu nesmím zůstat. Pokusím se dostat na nohy. V hlavě mi moje díry na chvilku ustoupí. Můj pohyb je naprosto vrávoraví, jakobych neuměl pořádně chodit. "Co, co se stalo?" Nenechám se utěšit, přeci jen něco nemohlo vyjít a to tak že moc. |
| |
| Nagatův hrob musím ho odstranit počkej chvíli opřu tě o strom a i když se k tobě nechci otáčet zády, vím že by nebylo dobré nechat to tu takhle. zvlášť tu rakev. Přivřu oči a natáhnu před sebe ruce. shiroi tsumujikadzez rukou mi vyletí vlaštovky a zabodají se hluboko do rakve. V takovém počtu jí doslova roztrhají na třísky. Pak se rychle vrátím. Opři se o mě je...zdravý....jenom to tělo ještě neumí používat. je to opravdu on? bušící srdce jasně hlásí že ano. Když přijde otázka, tak zavrtím hlavou. teď se ještě neptej. Sama přesně nevím když se dostatečně vzdálíme znovu se zastavím a opět tě opřu o strom. Vyskáču na strom a rozhlédnu se. Támhle to místo je dokonalé přesně si zapamatuji jeho polohu a vrátím se zase zpět. Pevně se mě chyť. já tebe sevřu téměř medvědí silou. Dřív než stihneš cokoliv říct vidíš jak se oba měníme v kousky papíru. Tohle jsi asi nevěděl.... V té formě necítíš téměř nic. Jako bys byl krátce neucelený a nebyl schopný se dát dohromady. Opatrně...opatrně objevíme se na malém paloučku. viditelně si oddechnu. tohle je naposledy. je to moc nebezpečné. z vyhlídnutého prostorného stromu udělám naše nynější útočiště. Provrtám do něho prostor tak veliký, kolik stabilita stromu vydrží. Pak nás uzavřu před světem. |
| |
| Můj hrob a přesun Nechám Konan pracovat. Přeci jen se většinu času starala o to, aby se mi nic nestalo. Aspoň tyhle vzpomínky mi zůstaly. Pak předvede svůj papírový transport. Je mi z něho špatně. Popravdě je mi špatně tak nějak ze všeho. Na jednu stranu jsem rád, že je Konan živá, ale na druhou stranu... Podle mne se někde něco porouchalo. Přehrávám si poslední okamřik mojí existence. "Ne nic tam není. Měl jsem být mrtev." Mračím se v duchu stále víc. Když vykutá novou skrýš a vezme mě dovnitř, poděkuji. Většinu svého života jsem strávil ve svém stroji a tak že nohy slouží k chození mi pomalu ani nepřijde. Proto uvítám možnost si sednout. "Co se tedy stalo?" Podle drobných nesrovnalostí v hlavě (délka vlasů Konan) usuzuji, že jsem musel být mimo nějaký ten čas. "Nebo spíš, před jakou dobou se to stalo?" Nahotu jsem si zjevně ještě neuvědomil. |
| |
| strom tohle nechápu, nechápu to chvíli trvám než se zmůžu odpovědi. mezi tím se to tu snažím udělat trochu útulné. Užívám si to, že se můžu o někoho starat. pak se zastavím a chvilku na Nagatovi visím očima (nebo spíš po očku očkem) je stejně zmatený jako já? Což mě nepřekvapuje nádech výdech. Posadím se proti tobě. Je to půl roku. Půl roku co jsi zemřel a pár minut co ses probral. Nevím co přesně se stalo...přišel za mnou člověk, silný...řekl mu o mě zetsu. Chtěl navštívit tvůj hrob. Měl...rinegan...a tvrdil že je to tvůj bratr....Když jsem mu ukázala tvůj hrob, otevřel jej a hledám správná slova mezi tím co mi mizel před očima ty jsi se znovu objevoval... půl roku bez jídla Prosímtě nikam nechoď, dojdu pro něco k jídlu, lékárničku, mám i pár tvých věcí...ani nevím proč.... snažím se ujistit že opravdu neodejdeš. Ztratit tě znovu...to už bych nemusela přežít. Čekám jestli ještě nemáš nějakou akutní otázku. pak se za tebou ještě jednou otočím a rozplynu se |
| |
| Summit s kouzelným dědečkem Na starochovu reakci se jen táhle štěkavě zasměju. Hehehe ... tyhle trapný řeči jsou už ohraný. Rád se tomu dědkovi vysmál do očí, ale pro Sasukeho je zřejmě důležitý. Nechci se předem pouštět do sporu, ve kterém proti mě bude stát vůdce. Navíc takový, jaký je Sasuke. Proto jen směrem k Sasukemu podřazeně sklopím hlavu a dál přejíždím ukazovákem po ostří Hitsume. Staříkovi vševědoucí kecy už mě upřímně se*ou, ale i tak, když se Sasuke optá na doprovod předstoupím ze svého původního stanoviště. "Já s tebou bůjdu, Sasuke-sama." zavrčím a kleknu na koleno, Hitsume chytnu oběma rukama a lehce jí zabodnu do země před sebou. Suigetsa a Karin jsem nikdy neměl rád, ale teď mu musím dát za pravdu. Ostatně nebylo to nic jiného, než co si od začtku myslím. Jenže ambice jsou ambice a účel světí prostředky. Po chvíli se zvednu a přejdu vedle něj. |
| |
| Strom Mračím se na odpovědi Konan. "Rinnegan? Jen já jsem měl rinnegan." Pokouší se mi hlava o protest. Pomalu mi podle chladu, který je ve stromu začíná docházet, že jsem opravdu živí a..... a nahý. Zjevně jsem se postupně ztratil v myšlenkách. "Jo přines je, děkuji." Nepamatuji si, že bych někdy měl možnost děkovat víckrát než jednou za pár týdnů, ale vše se změnilo a já měl být mrtev. Snažím se pustit do vzpomínek a vyplňovat prázdná místa. Začínám od konce od rozhovoru s Narutem, kdy jsem dal šanci míru. "Něco se muselo zvrhnout. Naprosto děsně zvrhnout." Docházím neustále ke stejnému závěru. |
| |
| Úkryt "Dobrá.... Takže to vypadá, že tam půjdeme všichni.... Proto se můžete jít všichni připravit... Za dvě hodiny vyrazíme, tak přijďte včas!!!", pronesu když se všichni vyjádří a mávnu rukou, čímž jinými slovy zavelím k rozchodu. Otočím se na starce a krutě se na něj usměju. "Doufám, že to není žádná past.... Pokud ano, tak vás najdu a jakýmikoliv prostředky vás zabiju... Na druhou stranu, pokud to past není a pokud nám doopravdy pomáháte, tak vás najdu a odměním se vám...", řeknu zprvu chladně a výhružně, ale poté to říkám spíše vděčně. "Nyní, pokud už nám nemáte co říct, tak nás prosím omluvte a odejděte z našeho úkrytu...", "rozloučím" se se starcem a pokud znovu nezačne kecat, tak přejdu k Suigetsovi, Karin a Juugovi. "Suigetsu běž připravit zásoby a teplé oblečení... Juugo, ty postav Karin na nohy, budeme jí potřebovat...", řeknu směrem k mým nejvěrnějším společníkům a jdu si sbalit své věci. |
| |
| můj domek a strom on mi poděkoval? uvědomím si pár metrů od stromu. Ne, tohle Nagato nikdy neudělal nikdy skousnu si spodní ret a otočím se k tomu stromu. Pak zavrtím hlavou. -opatrně vkročím do svého skromného příbytku. Očekávám že tu možná někoho najdu. Třeba takový Zetsu.... udělám z něj čtyři osminy ponořím se do skříně a následně zapečetěné truhly. Když je past deaktivována otevřu truhlu. Oblečení, chakrové vysílače pro dvě těla, zápisník.... mé prsty se zastaví u Nagatovi soukromé krabičky. Nikdy jsem jí neotvírala, nikdy mi neřekl co je uvnitř a já se ani neptala. Může to být zbytečná vzpomínka na rodinu a nebo něco cenného... -Každopádně všechny nálezy beru sebou a dále i deku, nějakou rohožku (jako způsobu tatami) pár mých skromných zásob a v tomto kole toho asi o moc víc nepoberu. Každopádně za okamžik jsem zpět. Rozprostřu tatami aby od země nebylo tolik chladno a pomůžu ti se na ní přesunout. Bez jakéhokoliv varování tě začnu oblíkat. Když už máš na sobě víc než svou kůži (je to nějaké tvé oblečení co jsi dřív nosíval- a není vetché či smradlavé. Zdá se čerstvě vyprané) začnu se věnovat přípravě jídla(jop a ještě tě přikreji dekou). Mezi tím co se voda ohřívá nad hbitě, ale opatrně rozdělaným ohníčkem už máš před sebou misku se skromným sušeným jídlem (nějaká rýže, maso -nic extra, ale hladový žaludek to zaplní) |
| |
| Akatsuki Stařík jen pokývl hlavou. Chápu Uchiha-san, v tomto případě mi dovolte abych vás opustil. s tím se bez jakýchkoliv caviků rozplynul ve vzduchu. Ve stejný okamžik se pak probrala i Karin, zmatená a vyděšená. Saskuke já...on! vykřikla, v zápětí se ale uklidnila a jen zakroutila hlavou. Omlouvám se nevím co to se to se mnou děje... Suigetsu ji lehce popadl za ruku a postavil na nohy čímž si vysloužil facku. Hmmm, stejně bych mu nevěřil Sasuke, ovšem šéf si ty... s tím si zamířil sbalit věci. Karin po tobě jen střelila láskyplným pohledem a následovala jeho příkladu. |
| |
| Sourozenci Vaše cesta probýhala v naprostém pořádku a nikým popřípadě ničím nerušena. Protože jste ale cestovali jako normální lidé, dorazili jste k zemi Lesa až za několik dní. Samozřejmě než jste se přiblízili, ukryli jste všechny znaky své hodnosti a příslušenství a zamaskovali se patřičným jutsu. Takto připraveni jste se blížili k hranici nové země. Nejspíše jste čekali že pokud vůbec někdo, bude vás na hranici kontrolovat jeden dva shinobi, avšak pečlivost místních bezpečnostních sil vás vyvedla lehci z míry. Bylo jich pět, přičemž dva z nich byli chuunini a dva jounini. Stát ozval se jounin, vysoký ramenatý pořez zhruba dvacetiletý, s nakrátko ostříhanými černými vlasy. Právě jste na hranici Země Lesa, identifikujte se. |
| |
| Hidan Ležíš tu už neuvěřitelně dlouho. Přestože na povruchu uplynul sotva půl rok, tobě se zdá jako by ses tu nacházel už staletí. Sám, bez kontaktu s okolním světem a v naprosté tmě. Tmě do které tě uvrhl ten zpratek, Nara Shikamaru, jak dlouho jsi to jméno proklínal, stejně jako jsi proklínal svého parťáka Kakuzu, který tě tu nechal hnít i když sám už je musel porazit dávno. Nejspíš ale na tebe zapoměl protože si šel vyzvednout odměnu za Kakashiho. Bastard. Dokonce ani tvůj velectěný Jashin který tě až doteď chránil a s tvou pomocí drtil své nepřátele se neozvíal a tak jsi to pomalu vzdával a propadal beznaději. Přesto se něco dělo, skoro sedm měsíců po tvém uvěznění, slyšel jsi že se kolem tebe něco hýbe. Nebyli to červi, ti se k tobě báli třeba jen přiblížit, alespoň za to jsi mohl děkovat Jashinovu zásahu, byl to někdo...něco jiného. Aaaa, tak tady je hlava, už jsem se bál že tě nenajdu. hlas, v temnotě jsi zaslechl něčí hlas a také jsi ho poznal, masožravka kanibal Zetsu, bílá hlava. Taky ses nemohl nechat pohřbít na přístupnějším místě co? to byla zase ta černá. V zápětí tě něco uchopilo a vyneslo na dení světlo. Byl jsi na tom místě kde tě ten spratek pohřbil, tvé tělo neobratně sešité patrně Zetsuem samotným a tvá hlava, kterou se právě dotyčný snažil k tělu přišít. |
| |
 | Les Vzbudil jsem se.. Vlastně jediné co můžu dělat je : Spánek, probuzení hodina nadávek, hodina kdy přemýšlím jak konečně budu moct někoho zabít. ALe úplně nejhorší byly dvouhodiny nic nedělání... čas plynul... První století... Druhé století... třetí století... Prostě pořád ta samá votrava... a za všechno může jen jedinej spratek... Shikamaru Nara... Už jsem si pomalu i začínal pomýšlet že Jashin na mě i zapomněl, ovšem nezapomněl... Mezi kameny prosvicovalo světlo a potom mě nějáká ruka vytáhla na světlo... Bylo to vážně nepříjemné... Sakra co to děláš ty kreténe! Se mě snažíš oslepit bo co? pomalu si zvykám na světlo a vidím toho parchanta Zetsu. rozhlížím se kolem a nakonec spočívá můj zrak i na mém těle. Sakra zetsu ty taky žiješ stovky let Nebo co ty přerostlej kaktuse! Okamžitě mi řekni kde je ten Kakuzu kterej mě tu nechal shnít přes ty roky a kde je sakra má Kosa! A kde je můj můj znak Jashina? Odpověz, proč to tak moc trvalo? Noooo?! já čekám! řvu na něj přes celý les naštvaným a hlavně šíleným hlasem, což se dá ovšem čekat, když jsem byl několik let bez dalších lidí se kterými bych mohl mluvit.... Moje tělíčko... Budu muset najít nějákýho zasranýho medika , který to semele dohromady... a potom ho stejně obětuju! |
| |
| Úkryt A je konečně rozhodnuto. Jde se na sever. Z zoho nudného stání a poslouchání mě už bolely nohy. Se mnou můžeš taky počítat. Víse síly se může kdykoliv hodit. Pak když už ten dědula zmizí Sasuke rozdá rozkazy. Takže všechno má sehnat Suigetsu? Nevím jestli to je dobrý nápad chová se jak deb.l. Ale budeme mu věřit. Takže po nás nic nepotřebuješ Sasuke? Věci mám sebou, tak v tom případě jsem připraven vyrazit. |
| |
| Úkryt Sanso mne ještě zastaví a optá se mne jestli už nic nepotřebuju. "Kdybych něco potřeboval, tak řeknu!!! Teď pokud nemáš co na práci, tak si běž odpočinout!!!", odpovím chladně Sansovi a projdu okolo Suigetsa a ostatních. Karinina slova úplně ignoruju, ale když promluví Suigetsu, tak se zastavím a vrhnu na něj vražedný pohled. "Pokud nás poslal do pasti, tak toho starce zabiju... Teď splň rozkaz!!", zavrčím na Suigetsa a vyjdu ven ze sálu. Připravím si své věci a vyjdu ven z úkrytu, kde si vyhlídnu nějaké měkké místo pod stromem a sednu si do stínu. Moc, která nám dopomůže Danza zabít... Nemohu se dočkat!! Konečně bude pomsta moje!!, říkám si v duchu a při tom se usmívám. |
| |
| Já a Takeo- na hranici země Lesa Cesta nám nakonec uběhla celkem příjemně, dá se říct. Cestovali jsme jako normální lidé, a protože je fakt, že sami o sobě zas až tak velkou pozornost vzbudit nemůžeme, nestalo se nic příliš zvláštního, to, že jsme cestovali obyčejně tomu ještě napomáhalo... Před hranicí na sebe nepoužiju žádné Henge, mám za to, že používání chakry by na nás jenom upoutávalo pozornost. Takhle, pokud svoji chakru trochu potlačíme, můžeme tvrdit, že jsme pocestní, a nebo spíše, protože nejsou úplně blbí a neobyčejný vzhled jim asi neunikne, spíše že jsme obyčejní potulní shinobi, kteří plní mise, pokud je potřeba, spíše za odměnu. To mi přijde jako dobrý způsob co můžeme dělat, nebo spíše, nebudeme tak vypadat nějak moc podezřele... Nápadně možná, ale ne podezřele. Už z dálky jde vidět, že na hranicích je hlídka. Poznám, že jich je mnohem více než obvykle, ale už se nedá nic dělat, protože jsme se jim už ukázali, takže náhlým zmizením z cesty bychom víc než jen na něco poukázali... Pohlédnu na Takea, co o tom soudí, a plně doufám, že nechá především mluvit mě. Zatím naprosto netuším, co jim řeknu, ale... Přeci jenom se považuji za poněkud většího diplomatického talenta. Dojdeme k nim. Už na první pohled v nich vidím dva chuuniny a dva jounniny. Ale kdo může být ten třetí? O to zkoumavěji si ho prohlédnu, a po tom, co ho podrobím téhle prohlídce, která se zdá být nenápadná, se otočím na jounnina, který na nás promluvil. Snažím se vypadat tak, jak působím stále, pevně a nepřístupně. "Wakarimashta. Jsme dva shinobi, kteří nepatří k žádné vesnici, plníme mise na zakázku, za patřičné odměny..." Ani omylem na mě není poznat, že lžu. Na to můj obličej prostě není... Pevně se mu dívám svýma chladně modrýma očima do těch jeho, přičemž asi zjistím jejich barvu. Na sto procent vypadám profesionálně, což by Takeo měl také, u něj zase vzbuzují takový ten pocit "neobyčejnosti" jeho červené oči... A potom tetování, které oba máme na obličeji... Čekám, jaký na to bude mít názor. Nesnažím se ale vypadat nijak nebezpečně, ale ani mile, prostě tak neutrálně. |
| |
| Strašení ve stromě Vrtám se ve svých temných dírách a hledám jakoukoliv zapomenutou vzpomínku na svojí rodinu. Ty jsou překvapivě celkem čisté a jasné. Přesto... Přesto žádná vzpomínka na kohokoliv v rodině, kdo by přežil ten nájezd. Trhnu sebnou, když se vrátí Konan s věcma. Spěšně se obléknu. Moc mi to nesedí. Byl jsem přeci jen o něco víc hubenější, když jsem umřel. Zní to pro mne divně: Když jsem umřel.. Stále se nějak nemůžu srovnat s faktem, že mám být mrtví. Ochutnám trochu jídla. Není toho mnoho. Hlad nemám. Upřu zamyšlený pohled na Konan. "Nevzpomínám si, že bych měl bratra." Pronesu zamyšleným a definitvním tonem. Pak jí stále pozoruji. Na oživenou mrtvolu mám skoro stále strnulý pohled, pronikající někam jinam. "Co ostatní z Aktsuki? Přežil někdo jiný než Zetsu a ty?" Zeptám se opět zamyšleným tonem. Není to má zvědavost, ale je dobré vědět, kdo by po mne mohl pátrat, abych se případně připravil. Budu potřebovat hodně času než doplním prázdná místa v mojí hlavě. |
| |
| Aktasuki - odchod (klon) Rozkazy nijak nekomentuji. Místo toho přejdu do svého osobního prostoru, kde zapnu malou vysílačku a naladím sám sebe na druhém konci. Nechce se mi rušit klonovou techniku dokud to nebude nejnutnější. Nakonec si zabalím těčh pár maličkostí, které tvoří můj majetek. Není jich mnoho, ale zase jsou pro mne o to cennější. Je to víceméně důvod, proč jsem zde. Nakonec se zase vrátím na místo setkání a čekám na ostatní. Moje originální já - klídek a pohoda na skalce Poslouchám moje hlášení od klona. Zase jednou mám důvod nadávat, že jsem se nenaučil normální Kage Bushin, ale tohle má svoje výhody. "Takže na sever." Začnu uvažovat. Umístění sochy, která je v mém zájmu znám. Netrpělivě zabubnuju do kamene. "Neznám způsob, jak nějakého dostat do sebe, ale znám způsob, jak nějakého dostat ze sochy. Tedy všechny a naráz." Zase netrpělivě zabubnuji do kamene. Je to pro mne risk, ale zase by bylo možno na tom zabít dvě mouchy jednou ranou. |
| |
| Cesta -- Hranice Cesta nám hezky ubíhá a já se, rozhlížím po krajině... Jdeme cestou, bez pomoci Chakry a jutsu. Mě to začíná, trochu unavovat, až když se začneme blížit k hranicím, tak vypadám trochu víc nadšeně... Zase další S mise. Mělo by to být v pohodě, ale já si doopravdy myslím, že to že mají nějakou zbraň je blábol... Když jsem byli kousek od hranicí, tak uvidíme pět lidí. Dva chounninové a dva Jounninové. Čekal jsem jich o hodně míň, ale co se dá dělat... Toho posledního se pokouším bez použití Chakry identifikovat... Přijdem k nim a oni chtějí, aby jsme se identifikovali... Chtěl jsem něco říci, ale onee-chan promluvila první a asi to tak bylo dobré... Poslechnu si onee-chan a bohužel, ktomu není co dodat, kvůli misi, jinak bych se nejspíš trochu rozpovídal... Kdo, to může být? Čekám na jejich reakci a doufám, že bude kladná, protože pouštět se do boje se mi moc nechce... |
| |
| strom za chvilku připravím i něco teplejšího a více poživatelného. (prostě něco) Když vidím že ti to oblečení nesedí, kleknu si k tobě a začnu ho opatrně upravovat mezi tím co jíš (či třeba piješ čaj). Přišívám látku podobné barvy a materiálu - při tom dávám pozor, abych se nedotkla tvého nového těla. O tomhle jsi mluvil jen v dětství, neumím si vysvětlit co to bylo... všechnu hořkost, radost i smutek jsem spolkla s prvním vítáním. Nyní jsem zase ta stará Konan. Když přijde otázka na Akatsuki a Zetsua parchant....ale, to on ho sem poslal. Tušil že se tohle stane? Ale jak by to mol tušit?...A Ppokud to tuší....řekne to Saskemu? Nikdy jsem se v něm nevyznala Žijeme už jen my a Zetsu, vůdcem se stal Saske a ta jeho partička. Vede Akatsuki pro svou věc... vím že jeho otázka nebyla tolik na členy jako na to jestli by nás mohli ohrozit. Zítra se musíme přesunout někam dál. oznámím, což znamená že mám jisté podezření na to, že by tohle časem mohli zjistit Pak čekám- jestli mě chceš u sebe, či chceš být sám, stačí mi pohled a všechno vyplním. měla bych hlídat okolí a tak pošlu papírové hlídače... |
| |
| kancelář Slečno já sem pouze doprovod a ochrana to je na vas předpokládám že jdem k ven tak to bude mnohem těší než sem myslel doufám sám že nenastanou potíže |
| |
| Úkryt - po dvou hodinách Se sbalenými věcmi vejdu do sálu, kde je domluven sraz a postavím se do stínu, kde počkám než se všichni sejdou. Jakmile se všichni dostaví, tak pevným velitelským hlasem promluvím. "Dobrá, takže se vypravíme na sever, abychom nalezli onen zmiňovaný chrám a získali tu pozoruhodnou moc...", shrnu plán a pomalu vystoupím ze stínů, aby na mě viděli. "Asi si říkáte co bude následovat až se vrátíme, že??", zeptám se, ale na odpověď nečekám, neboť to byla pouze řečnická otázka. "Je to prosté... Až získáme stejnou sílu jako měl ten stařec, tak lapíme zbývající bijuu... Jejich moc vám pak daruji... Pak budeme mít dostatek síly zničit naše hlavní cíle...", pronesu pevným velitelským hlasem a výhružně se na ně podívám. Aktivuji svůj sharingan, čímž dám sým dalším slovům větší vážnost a chladně zasyčím: "Ale pokud mne někdo zradí, tak ho osobně zabiju!! Jasné?!" Chvíli počkám, abych jim dal čas na vstřebaní informací, ale pak oslovím Suigetsua: "Byli nějaké problémy se zásobami nebo s teplým oblečením??" Počkám si na jeho odpověď a pokud bude vše v pořádku, tak ostatním pokynu, aby se vybavili. Pokud byl nějaký problém, tak řeknu: "Nevadí... Vše seženeme cestou..." Když už jsou všichni připraveni, tak zavelím. "Vyrazíme!!", řeknu a vyrazím z úkrytu, načež nasměruji své kroky na sever. |
| |
| Kancelář Jmenované slečna ti věnovala velice smutný pohled. Víte, já jsem v Konoze poprvé takže se tu vůbec nevyznám... postěžovala si. Ale slyšela jsem že tu mají velice pěkné lázně. Nechtěl by jste mě dovést tam? Jsem si jistá že horká voda mi po té dlouhé cestě sem udělá jenom dobře. |
| |
| Takeo, Kameyo Samozřejmě přikývl jounin ale moc přesvědčeně to neznělo. Pátý člen jejich skupiny je mladá dívka bez jakýchkoliv odznaků hodností nebo příslušnosti k vesnici. Prohlíží si vás posmutnělíma očima a mlčí. Pokud je to pravda nemůžeme vás nechat projít. Toto je území země Lesa a dovnitř smí jen naši shinobi nebo ti co se jimi chtějí stát. znělo to rozhodně, vypadá to že tenhle se přesvědčit ani uplatit nenechá. Zatímco s ním mluvíte, jeho společníci s kromě dívky se začnou rozestavovat kolem vás aby v případě potřeby mohli zaútočit a nezranit své společníky, zároveň vám tak brání v případném ústupu. Je vidět že kromě strážení hranice mají na starost i verbování. |
| |
| Úkryt - Klon č. 1 "Blá blá blá..!" Povzdechnu si, když začne vyprávět, že ti co ho zradí budou zabiti. Ne, že by na většinu neměl, ale v mém aktuálním umístění je mi to... No víc než jedno. Přesto si víceméně zanechám klidnou tvář. Zjevně u sebe žádné výrazné zásoby nemám, krom mého obvyklého vybavení. Zjevně jsem také připraven na cestu. Jen jsem o něco více zamlklejší než obvykle. Originální já a klon č. 2 Na mém hezkém stanovišti mne to už nebaví. V halvě jsem dodělal ne jen jeden plán, ale hned dva. Přesto se rozhodnu udělat jen jeden z nich. Prostě se mi nechce pomáhat Konoze a Suna... Ta nikdy nepředstavovala nebezpečí. Natož, abych se vracel do vodopádové. Na to nemám ani moc žaludek. Udělám další Ai: Kage Otoshiana (Indigová past). "Takže já půjdu za nima, aby na ty děcka někdo dohlédl." Povzdechnu si, ale dělat plány uvnitř plánů něco stojí. Tentokráte je to možnost prezence na několika místech na ráz. Počkám až 100% vyrazí a dám jim několik minut nástup. Klon č. 1 celkem bez potíží by měl dělat správný druh stop a popravdě, takovou hordu shinobi vystopovat nebude těžké. Zvláště, jestli použijí postup: Po nás potopa. Klon č. 2 - Cesta k Dešťové Klon č. 2 se rozejde směrem k dešťové, neboť tam byl poslední úkryt poslendího rozumnýho člena Akatsuki, který měl aspoň nějaký plán a ne touho po bezbřehém ničení. Vím, že to bude náročné hledání. Přesto doufám, že žena takovéhoto kalibru se jen tak neschová. |
| |
| Hidan (zeleně dobrá půlka červeně zlá půlka) Uklidni se laskavě dalo nám fakt zabrat tě tu vůbec najít a ne nežiju sto let byl jsi pod zemí jenom půl roku...co se Kakuzu týče je mrtvej, stejně jako zbytek Akatsuki, z původních sme zůstali jenom mi dva s tím ti přišil hlavu zpět k tělu a na krk ti dal tvůj znak Jashina. A noví členové jsou banda neschopných smrkáčů pod vedením Uchiha Sasukeho, jejich jedinej cíl je pomstít se všem a za všechno, to je něco s čím nemůžu souhlasit. Proto jsme tě vytáhli, abys nám pomohl. |
| |
| Úkryt ve stromě Nechám se poupravovat od Konan. Celkem rychlá změna na vděčnou osobnost se začne utápět ve vzpomínkách a myšlenkách. Trochu mne znechutí zprávy o Akatsuki. Není to nic, co by potěšilo. My jsme měli cíl a on.. On má jen svou destrukční pomstu. Postupně se v probírání mých věcí dostanu i na malou krabičku, kterou se Konan neodvážila otevřít. Zamračím se na ní. Nevzpomínám si na nějaké věci a tohle je jedna z nich. Položím jí vedle sebe a podívám se na dva chakra ovládače. S pohledem v očích je zvednu. "Co to sakra je?" Tohel je výraz, který je celkem dobře čitelný. Nakonec je po chvilce zkoumání zase odložím stranou vezmu do ruky krabičku. Konan se zmíní, že by jsme měli jít zítra dál. To jí musím odsouhlasit. Jestli se Zetsu postavil proti nám, tak může být na cestě k nám naprosto kdokoliv. Pomalu krabičku otevřu. |
| |
| Hranice země Lesa Když jsem jen nenápadným pohledem skoukla i pátého člena téhle hlídky, vyklubala se z něj mladá dívka bez jakýchkoliv znaků příslušenství k nějaké vesnici, znaky hodnosti také chyběly. "To že je mladá ani tak nevadí, ostatně, to jsem já s Takeem také, ale že by žádná příslušnost? Na druhou stranu, my ji momentálně také nemáme... Ale co potom dělá tady?" Pohled mi k ní ale nijak příliš nezabloudí, aby to nepřestalo být nenápadné. Jen co ten jounin vysloví "samozřejmě", ať už je přesvědčené jakkoliv, poddansky přikývnu. Pohlédnu na něj, a on dodá tu druhou část. "Mimořádná bezpečnost a mimořádná snaha o udržení řádných kšeftů... Naverbovat se k zemi lesa? Hmmm... Koneckonců, já i onii-chan bychom měli být schopní utéct, díky našim jutsu..." Chvíli se zamyslím, a po celou dobu jouninovi hledím do očí, zjevně si nic nedělám z toho, že se kolem nás rozestavují. "Ale ano, když budeme považovaní za jejich, snadno prozkoumáme jejich državy... A pak se vypaříme... Horší bude jen jakékoliv další setkání s nimi. To už nás sem na misi ale snad nevyšlou..." Pokývnu hlavou, jako bych se rozmyslela. "Pak se tedy chceme stát shinobi země Lesa. Vypadá celkem příhodně a hojně, takové podmínky jsme už dlouho mohli potřebovat..." Můj hlas zní stejně jako předtím, nepříliš zbytečně pevně, ale rozhodně, že to tak myslím doopravdy vážně. "Taky bychom se jich mohli prostě zbavit... Ale je jich přesila a hlavně bychom vzbudili podezření... Vem to čert." Zašklebím se v duchu, dívám se na toho jounina bez jakéhokoliv zjevného strachu, a doufám, že onii-chan nebude vypadat překvapeně, což yb nás jasně prozradilo. |
| |
| zetsu Když jsem konečně se svým tělem tak se pořádně protáhnu Pche... Takže pein už zemřel jo? No konečně... Stejně to byl slaboch... říkám mu Tsss... Sasuke je? Neměl ho náhodou tak Itachi zabít aby otestaval bůh ví co? To mě stačí můj Jashin! do ruky si beru náhrdleník aby věděl že o něm mluvím jen v dobrém Dobrááá.... Dobrááá... A co tvý plány Zetsu? máš něco? Akatsuki vlastn ěuž neexistuje, přece si mužu dělat co chci ne? |
| |
| Horoy Slečna ti věnovala naprosto nechápaví pohled. Obávám se že tak to není příteli, nejste jen doprovod ale i bodyguard a vážně nechtějte vědět co by vám táta udělal kdyby se mi něco stalo. následoval úsměv který se ti ani nelíbil, načež rychlím krokem vykročila směrem k nejbližším lázním, patrně se snažíc ztratit se ti v davu. |
| |
| Akatsuki Vzhledem k tomu že většina z vás je fanaticky oddána svému vůdci a nezmohla se proti jeho slovům ani na náznak námitky nebo připomínky, zanedlouho jste vyrazili. Bez jakéhokoliv ladu a skladu tak jak jste byli velká grupa shinobi patřící k světové elitě. Jak jste při své cestě procházeli krajinou všímáte si tu a tam poděšených tváří a prchajících lidí kteří se snaží zmizet tak rychle jak to jen jde a je jedno kam, hlavně co nejdále od vás. Jedna vesnice kterou jste na cestě potakli se dokonce stačila celá vylidnit než jste se k ní vůbec odstali takže s obstaráním proviantu nebyl žádný problém. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Zatímco tvé klony měli co dělat aby neumřeli smíchy při pohledu na podívanou kterou Akatsuki způsobily ty jsi zamířil k Mlžné, poslednímu známému sídlu někoho z Akatsuki. Po cestě jsis ale uvědomil že by to nemusel být zase tak dobrý nápad, přecijen teď tam vládla Godaime Mizukage a ta vedla silnou proti Akatsuki politiku. Můžeš jen doufat že o tvém členství se neroznesly zprávy nebo že se tam dostaneš nepozorován, ovšem to co bys dokázal ty by Konan nejspíš nezvládla, přecijen jako Peinův partner získala značnou proslulost a co víc Mizukage byla známá tím že vedle sebe žádnou další pěknou ženu nesnese, navíc ještě k tomu silnou. |
| |
| Hidan Ne, Akatsuki existuje zakroutil Zetsu hlavou. Jsem já, ty a někde žije ještě Konan. To že jsme přežili z nás dělá nejsilnější z Akatsuki...to my jsme Akatsuki ne ten slaboch Sasuke Uchiha, a proto dokončíme Madarův sen. věnoval ti úsměv. Tohle byl třetí hlas, hlas který jsi v něm ještě nikdy neslyšel. A ať tě ani nenapadne se z toho vyvléct Hidane, nezapomeň že mi něco málo dlužíš. |
| |
| Úkryt ve stromě Otevřu krabičku a vytáhnu z ní staré foto. Podívám se na něj. Přivane spoustu starých vzpomínek, které se skrývali dlouho pod povrchem. Na mé tváři se objeví celkem bolestivý výraz, který se změní v neutrální. "Ano, budeme muset odejít." Pronesu bezvýrazným hlasaem, zatím co fotku vracím do krabičky, aniž bych umožnil Konana se na ní kouknout. "Teď se vyspi. Budu hlídat. Myslím, že jsem spal už moc dlouho." Nakonec pronesu tichým a bezvýrazným hlasem. |
| |
| úkryt ve stromě nezajímá mě co je na té fotce. Nagatův pohled- tedy výraz po tom co fotku viděl je však skoro hmatatelný. nikdy jsem ho neviděla se takhle tvářit... znovu udeří několik pochybností o tom jestli je skutečný. A jeho další slova na mě skoro křičí: tohle by on nikdy neřekl. Za život co jsme byla po jeho boku jsem si zvykla na to být mu služkou. konec konců náš cíl byl stejný, má vůle žádná...Ale tohle. je to pár let co jsem žila sama. pokud je on skutečný musí vědět že ani já nejsem ta stará Konan...kdyby tu byl byla bych jí stále A tak se poprvé vzepřu. Nemůžeš nás hlídat v tomto stavu. odpočívej. Ráno tě vzbudím přesně asi nevíš jestli jsem tím myslela to že nemůžeš chodit, či jsi moc zmatený nebo něco mezi tím vším a mnohým dalším.....Abys nestihl nic namítat rychle jsem strom opustila. |
| |
| Zetsu Dívám se na něj jako vyoraná myš. Vůbec nemám páru vo čem to ten mamlas kecá a už vůbec kdo je ten jeho "madara" o kterém mluví jako kdyby to mohla být konkurence pro Jashina. Co to tady kecáš? Jakej sen? Jakej Madara? Dyt plány žádnýho Madary jsem nikdy neposlouchal, tak vo co tady jako jde? Říkám poměrně nasraně, je sice fajn že mě vykopal, ale je to k ničemu, když ani nevím vo čem to tady ten magor vůbec žvaní. A navíc... Jen tak se k tobě nepřipojím... Nejdříve ze všeho potřebuji svou kosu a také nějáký důkaz od jashina, že se k tobě můžu přidat... Jinak ode mě nic nečekej! Ruce jsem si založil na prsou a čekal co mi na toto odpoví... Tss... kretén, fakt že se k němu budu připojovat... nic takovýho nebude! |
| |
| Vylidněná vesnice Společně s ostatními jsme vstoupili do jedné vesničky za účelem obstarání proviantu. Bohužel všichni před námi utekli, takže je tu liduprázdno. Štestí nám ale i tak přálo. Lidé si s sebou téměř nic nevzali. "Nejsme tlupa barbarů... Když vezmete nějaké jídlo, tak na tom místě nechte nějaké peníze...", řeknu ostatním a sám se vydám obstarat nějaký trvanlivý proviant. To, že jsme vstoupili na toto místo byla možná chyba... Ti lidé by mohli informovat konohu, že jsme opustili zemi...", řeknu si ale pak mírně zatřesu hlavou. Klid!! Ti lidé jsou připosraní a budou rádi, že jim to tu nezničíme..., povzbudím se a vyrazím dál. |
| |
 | Mizugakure: Každý deň vstávam za úsvitu slnka. Každý deň je tomu tak. A dnešok nebol výnimkou. Zdá sa to už dávno, čo nie som genin a predsa je to len pár rokov. Je to už dvanásť rokov, čo sa musím spoliehať sama na seba. Nik mi nenavarí, neoperie nepôjde sa za mňa ospravdĺniť za moje chyby. Preto som sa veľmi skoro odnaučila, robiť chyby. Chyby sú luxus. To bola prvá vec, ktorú ma Teta a starý rodičia naučili. A ja ten luxus nemám. Ako som rástla, naučila som sa veriť len sebe. Teta mi dala párkrát pocítiť, prečo tomu nesmie byť inak. Ani jej, ani nikomu inému. Som tu len ja a svet vôkol. Svet je nepriateľ. Prešľap som spravila len raz a oľutovala ho. So spomienok na minulosť sa oslobodím v kúpeľni rannou hygiénou a po tom sa idem najesť. Zjem len pár ryžových koláčov a vezmem si úhľadne pripravené veci na ranný tréning. Ten mám vždy, keď nie som na misii. A dnes na žiadnej nie som. Pomaly dôjdem na svoj obľúbené miesto. Je to lúka, dosť ďaleko od dediny. Nechcem, aby som dáko zavarila Tete. Začnem svoj tréning a o dve a pol hodiny, teda o ôsmej ráno, ma vyruší ANBU. "Dostav sa ku Mizukage." Poslúchnem a zamierim na radnicu. Čo asi tak teta môže chcieť? Zaklepem jej na dvere. |
| |
| Hidan Zetsu jenom zakroutil hlavou. Já zapoměl, pro tebe byl šéf vždycky Pein a Madarova odhalení ses nedočkal uvědomil si náhle. No, prozatím ti může stačit to že Madara byl praví vůdce Akatsuki a...vážně nevím jestli toto považuješ za vhodné místo na jednání, nechceš se raději přesunout? Nedaleko odsud je malá hospoda kde ani já nebudím moc velký rozruch uchechtl se a k nohám ti pustil tvou kosu. Numa Mio Tvá drahá tetička sedí ve své kanceláři stočená ve svém až příliš pohodlném křesle jako kočka a přečítá si nějaký důležitě vypadající formulář. Vzhledem k tomu jak se tváří se nezdá že by z toho byla nějak nadšená, navíc je do své práce tak zabraná že si tvého příchodu ani nevšimla, takže jsis musela nenápadně odkašlat abys na sebe upozornila. Co? A to jsi ty zamumlala a položila papír. Takže, zavolala jsem si tě sem kvůli naléhavé situaci začala s vysvětlováním přičemž ti před obličejem mávala oním papírem. Je to zpráva od Hokageho s žádostí o spolupráci při likvidaci Akatsuki. Je to poměrně kvalitní plán. Hodlá sestavit několik speciálních týmů z každé vesnice pro boj s nimi a...já jsem se rozhodla nominovat za naši vesnici právě tebe. |
| |
| Vesnice - klon Zjevně nemám důvod se sápat do domů a brakovat. Můj batůžek slibuje celkem hodně. Minimálně, že je v něm dost zásob. Čekám na ostatní na druhé straně vesnice. Zjevně ověnčený svým bohorožským klidem. Nakonec, když se ostatní shromáždí, doprovodím je pohledem: "Musí to být?" Načež čekám, až se dáme dál k pochodu. |
| |
| Mizugakure: Teta je dosť začítaná do papiera. Usmejem sa. Chvíľu čakám. Nemienim ju rušiť. až po dlhšej chvíli si odkašlem. "Dobré ráno, obasan. Chcela ste so mnou hovoriť?" pozorne počúvam, čo vraví a navonok nedám najavo, čo si myslím. Lov na Akatsuki. Konečne. Nominovala ma? Nie je to trocha odvážne? Mám už na to dostatočnú kvalifikáciu? "Hay, Mizukage-sama. Splním vaše rozkazy." Ukloním sa. "Je to všetko? Kedy a kam mám vyraziť?" Je si tak istá. Nesmiem ju sklamať. |
| |
| soukromá zpráva od Kuro Mashin pro Moc se mi na toto území nechce. Radji bych posla svého klona, ale aktuálně má lepší zábavu a to doprovázet mého budoucího bývalýho zemřelýho šéfa za jeho mamonem síly a moci. Já pečlivě sundám svůj plášť se znaky Akatsuki. Ten nepotřebuji a nemíním ani riskovat, že by ho někdo našel. Bez potížího polju malou lahvičkou saké a zapálím. Koukám na to, jak oheň požírá celý plášť. Cítím se o něco lehčí. Popravdě se cítím podvně náhle bez přímých závazků a pánem svého osudu. Nakonec, když z pláště zbude jen popel a dým, sundám z ruky akatsuki prsten a pověsím ho na řetízek kolem krku, který zmizí pod vrstvama mého oblečení. Přetáhnu si přes hlavu mojí kapuci a vyrazím ke svému cíly. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro S mírnou nostalgií jsi sledoval hořící plášť když sis jich všiml. Tři ANBU kteří podle masek patřili ke Konoze stáli na stromech kolem tebe. Byli dobří, přijít si je neslyšel. Taaaak, co to tu máme, dezertujícího člena Akatsuki začal jeden z nich, podle hlasu jsi typoval na ženu. Nebo Akatsuki který se maskuje a chystá nenápadně se vetřít do jedné z vesnic? dokončil za dívku mužský hlas. Jak už jsem řekl, jsou tři, stojí kolem tebe v nějaké trojúhelníkové formaci, v jejímž jsi středu, na větvích kolem rostoucích stromů. Od každého z nich tě dělí dobré tři metry. |
| |
| Sasuke Tví společníci se rozlezli po vesnici, načež se po pár minutách vrátili se slušnou zásobou potravin a dalších užitečných věcí použitelných při vaší cestě. Obyvatelstvo je kdo ví kde. Můžete jen hádat jestli se ukrývají někde poblíž, nebo utíkali varovat nějakou z velkých vesnic, popřípadě všechny. Možná je každá z variant, proto by jste se tu neměli zdržovat nikterak dlouho a vydat se na cestu, neboť s každou chvílí kterou tu otálíte se zvyšuje šance že se tu objeví ninjové z některé z vesnica další zdržení je přesně to co teď nepotřebujete. |
| |
| soukromá zpráva od Kuro Mashin pro Povzdechnu si a podívám se na zbytek doudtnajícího popelu. "A tak krásný den to byl." Nasadím uvolněný výraz, lehké konverzace. "Ani jedno. Pouze tento plášť pozbyl hodnotu." Překřížím ruce na prsou a oddechnu si. Nemám v plánu útočit. Moje cesta není pokrytá krví, jako u ostatních Akatsuki. Na to jsem tam moc krátce a navíc ještě nejsem dost šílený. "Pakliže si chcete popovídat, nemám nic proti. Jinak si běžte po své práci." Pokračuji klidným hlasem. Vnitřně jsem také relativně klidný. Nemyslím, že by byli schopni mě zabít, ale nechci zabít já je. Přeci jen dělají těžkou a odpornou práci. |
| |
 | Konoha Už je to několik týdnu, co jsem byl naposledy na nějaké pořádné misi. Naposledy jsem musel předat důležitý balíček jedné odlehlé vesnici nedaleko Suny a předání i cesta proběhla v pořádku. Naštěstí jsem nenarazil na žádné komplikace a za několik dnů jsem byl zpět. Od té doby jsem dostal jen neustálé nudné hlídky a obchůzky kolem Konohy. Jako vždycky.....někdy je to fakt nuda pracovat jako ANBU. Procházím se po hradbách, které chrání Konohu před nepřáteli a zároveň kontroluji ostatní hlídky na stanovištích. Zkontroluji téměř všechny stanoviště když mě zničehonic zastaví jeden z ANBU. Vyřídil my vzkaz , abych se ihned dostavil do kanceláře hokage a on dokončí mou kontrolu stanovišť. Kývnu na souhlas a beze slov odskočím z hradeb na protější budovu. Pak pokračuji rychlejším krokem ke kanceláře hokage, kde nejspíše dostanu nějaký úkol. Konečně ....alespoň nebudu trčet na hradbách ale vydám se někam ven. Po několika minutách dorazím do budovy a ihned se vydám kde dveřím hokage. Jakmile k nim dojdu, zaklepu a po souhlasu od hokage, vejdu do kanceláře. Pořád stejná kancelář .........jako vždy .. Přejdu doprostřed místnosti, přímo před stůl a kleknu si na jedno koleno. "Volala jste mě Hokage-sama "?? Zeptám se klidným hlasem a pohlédnu na šestého Hokage. |
| |
| Sourozenci Jounin si vás měří ne zrovna nepřátelským ale přívětíví pohled to taky není. Dejme tomu zamumlal. Ale budete pro nás výhodou či zbytečnou zátěží? To jest důležitá otázka poznamenal a kývl na dalšího jounina, který s úsměvem skočil směrem k vám. Tady Raiu otestuje vaše schopnosti a nezapomeńte je to jen přátelský souboj tak se nesnašte zabít se navzájem. Druhý jounin s maskou na obličeji nebyl zrovna vysokí, spíše pomenší podstaditý chlapík s dlouhými hnědými vlasy. V naprostém klidu skočil k vám a naznačil že máte zaútočit. |
| |
| Numa Mio Mizukage přikývla. Vyrazit pokud možno okamžitě do Konohy. Celou akci zorganizoval ten starej plesnivej mizera Danzou a samozřejmě to chce taky rozehrát na své půdě zdálose ti to nebo jsi tam opravdu zaslechla stísněný podtón? Dám ti radu drahá...dávej si na toho chlapa pozor. Už jednou všechny podrazil a nebýt toho že zabil Madaru...dávno by nebyl Hokage a valstně ani naživu. Posílám tě tam protože věřím že si dovedeš zachovat chladnou hlavu a jasnou mysl. Kdyby se dělo cokoliv, cokoliv co ti přijde zvláštní okamžitě mi o tom podáš zprávu jasné? tím ti nenápadně naznačila že budeš také špehem skupiny. |
| |
| Takeshi Ryu V kanceláři tě čekal kdo jiný než samotný Hokage Danzou, ve své ukrutné vlastní podobě. Věnovat se ti nezačal hned. Nejprve vypsal jakýsi formulář, čímž tě nechal několik minut klečet, než k tobě obrátil svůj zrak. Takeshi Ryu je tak? zeptal se, čímž ti nenápadně naznačil že příště by ses měl při vstupu ohlásit. Patrně netušíš proč jsem tě sem zavolal mám pravdu? odmlčel se. Jistě víš, že Akatsuki narušitelé míru v tomto světě začali být opět aktivní jenže...většina jejich opravdu silných členů jsou mrtví a místo Madary je vede ten zelenáš Sasuke. Proto jsem se rozhodl že nebudeme čekat až získají sílu. Nebudeme čekat až zaútočí ale uděláme první krok my. Rozhodl jsem se za tímto účelem založit tým shinobi ve kterém bude jeden ninja z každé vesnice s úkolem lovit Akatsuki a od nás, od nás to budeš ty. |
| |
| Mizukage: Konoha a Danzo. To samo o sebe je nebezpečnejšie než desať Akatsuki. "Rozumiem ma´am. Nemusíte sa obávať. Dva razy na to sté nenaletím. Sama ste ma učili, že nemám nikomu veriť. V prípade takejto misie to platí ešte viac. Spovedám sa len Vám a nie tomu Hokagemu." Povzbudivo sa na tetu usmejem. Nesmiem ju sklamať. Ide tu o meno dedinya o vymícení Akatsuki. Danzo príde na radu neskôr. "Ešte dáke pokyny, ma´am? Kedy mám vyraziť?" |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro ANBU si tě drobet něvěřícně prohlížel. Tím chceš říct že jsi dezertoval jo? zeptal se překvapeně. V tom případě dovol abychom ti nabýdli ochranu a doprovod? tentokrát už místo překvapení zněl poměrně vesele. Mohly bychom ti dělat eskortu až k nám a chránit tě před vším zlím...no a ty bys nám naoplátku pak u nás pověděl všechno co o té organizaci které jak říkáš klesla na dno víš co ty na to? |
| |
| Vesnice -> Cesta na sever Netrvalo to moc dlouho a všichni jsme se sešli na druhém konci vesnice. "Pokud všichni máte co potřebujete, tak vyrazíme...", řeknu a počkám jestli někdo něco nebude namítat. Když nikdo nebude mít nic proti tak vyrazím za svým cílem - na sever. Jelikož nechci, aby nás tady objevili a taky proto, že jsem nedočkavý, jsem nasadil opravdu rychlé tempo. "Karin, ty dávej pozor a řekni mi kdyby byl někdo poblíž!!", zavelím během cesty a ještě přidám. Kéž bychom se tam dostali aniž bychom na někoho narazili..., řeknu si v duchu a ohlédnu se na ostatní. |
| |
| Konan a Nagato Bohužel vaše naděje na odpočinek vzala velice rychle za své a to díky malé potvůrce, skoro vyhynulému druhu který se z ničeho nic dostal do vaší skrýše. Kitsune. Legendární liščí duch ze kterého se věřilo že pochází i Bijuu Kyuubi než se zjistilo že je odštěpkem Juubiho. Zhruba metr padesát dlouhá liška se dvěma ocasi, řadící ji do druhé nejnižší kasty jejího národa i když vzhledem k tomu kolik jich na světě je je možné že je vládcem. Otázka je, patří k Yoko čili těm ne zrovna přátelským, nebo je to milejší druch Kitsune? Podle překvapeného, skoro až lidského pohledu toho stvoření který na vás upírá se to nedá odhadnout. Jídlo? zeptala se. Jste jídlo? |
| |
| U hranic Země Lesa Kladou si i podmínky. Pokývnu hlavou a pak ji nakloním na stranu. Napadlo mě, že bych ještě někam měla dodat, že se k zemi Lesa přidáme, pokud skutečně bude "tak příhodná", jak se snažím vypadat, že si myslím, ale možná bych to pro jistotu měla nechat otevřené a pak by se vidělo... Maximálně si to můžu jenom tak zamumlat pro sebe. Předvedou před nás toho muže, nebo spíše, on se před nás předvede. Zkouška. Pohlédnu rychle na ty ostatní. Zdá se, že pokud vyhrajeme až přílišně, budou nás považovat za hrozbu... "Tedy, hlavně neukázat plný rozsah svých schopností. Udolat ho, to ano, a vyhrát, to ano, ale nesmíme vypadat až přílišně nebezpečně... Hlavně je hloupé, že jsme dva na jednoho." Jemně povytáhnu obočí, a pak vrhnu rychlý pohled na onii-chan. Zrovna v tuhle chvíli mě docela uklidní, že umím jutsu, se kterým mu můžu v klidu dát i nonverbálně vědět, co chystám, a aby mi to nezkazil... Což se může ukázat jako pořádná výhoda. "Měla bych v tomhle boji využít nějakou zbraň či jutsu, se kterým umím tak dobře, abych ho porazila, a zároveň je přesvědčila, že je to moje specializace... Zbytek bych si co nejvíc měla nechat pro sebe. Nemusí vědět, že já i onii-chan jsme poměrně všestranní shinobi, a že mimo jiné jsem specializovaná i na medik ninjutsu..." Rychle se rozmýšlím. "Nevím, mám se ukázat jako specializace na taijutsu nebo spíše na takové to ostatní? S taijutsu by to asi šlo nejlíp, ale patří k tomu taky několik mých vrcholnějších jutsu, a pak, pokud je v taijutsu lepší ne já, byla by to hloupost... Chtělo by to si ho vyzkoušet." Po chvilce už tak nějak vím. Nevím přesně, co budu dělat já, ale vím, jak to uděláme oba dohromady, a to je důležitější... Aniž bych cokoliv řekla, pečeť udělám nepozorovaně, použiji jutsu, pomocí něhož dám Takeovi vědět, co jsem vymyslela. "Kakushigoto ikkakujuu ben" (Tajná mluva jednorožce) Teď už můžu onii-chanovi vše říct, aniž by se o tom dozvěděli ti přde námi. "Onii-chan? Myslím, že bude dobré, když se domluvíme na spolupráci a co přesněji tak budeme dělat... Navrhuji ukázat specializaci jen na nějaké odvětví toho, co umíme. Myslím, že protože máš dobré taijutsu techniky, měl bys to zvládnout i sám, můžeš se o to prosím pomocí taijutsu technik postarat? Já budu stát vzadu a uvidím, která část mých schopností bude třeba... Pokud budeš zraněný, nejspíše se budu muset osvědčit jako medik ninja... Každopádně vyjdeme jako sehraná dvojice, protože k taijutsu se dá připojit téměř jakákoliv specializace, aby dva společníci bojující spolu byli silnou bojovou dvojicí..." Doufám, že pochopil, odpovědět mi nemůže. Udělám velký skok dozadu, abych byla z dosahu toho Lesního shinobiho, a tam se postavím, sice stojím v pozoru a víceméně v obranné pozici, ve které můžu stejně rychle udělat pečetě jako začít jen taijutsu, ale nic jiného nedělám. Pokud onii-chan pochopil, to, že se klidím z cesty, je to jasnou pobídkou k tomu, aby se dal do práce, tedy do boje. Chvíli to celé sleduji. "Hmmm, taky se budu muset projevit, nebo za schopného uznají jenom onii-chan, což by mohlo být problémem... Ale na druhou stranu, infiltrace mi také není zcela neznámá. Počká to, uvidíme, jak se onii-chanovi bude dařit..." Jenom je oba sleduji, sice připravená k obraně, ale prozatím jen sleduji. |
| |
| úkryt nevzdávám se. /nava na mě začíná pomalu dorážet, ale znám mnoho způsobů jak vydržet nespat hodně dlouhou dobu. Pravda, za tu dobu co jsem žila ve vesnici jsem zlenivěla, ale okolnosti si žádají abych si to velmi rychle připomněla. Dřív než se nám oranžový vetřelec nacpe do skrýše už stojím ochranitelsky řed vchodem. tak tohle bych neočekávala mračím se a jsem připravena jí zlikvidovat tak rychle, aby Nagata nevzbudila. I když pochybuji že je vůbec možné aby necítil její přítomnost. Ne, nejsme jídlo, né takové co by ti chutnalo její dotaz mě skoro rozesmál. A to že vůbec vykazuje takové známky inteligence, místo toho aby mi rovnou skočila po krku je velmi zvláštní. Snížím se a navážu s ní oční kontakt. V okolí je ale spousta dobrého jídla..... Čím jsme tě přilákaly? |
| |
| soukromá zpráva od Kuro Mashin pro Stále klidně a volně stojím. "Bohužel, o dezerci jsem se nezmínil. Prostě není kde být." Pokračuji v rozhovoru. Opatrně nahmátnu pod pláštěm svitek na psaní. "Mohu vám pro Mizukage předat dopis, který popíše poslední akci Akatsuki." Vytáhnu prázdný svitek. "Děkuji za nabídku doprovodu, ale je zde ještě jedna věc, kterou musím udělat, než se kdekoliv nahlásím." Nahmátnu druhou rukou pozdro s perem. Stále uvolněný přesto pozoruji pohyby ANBU, je mi jasné, že toto divadélko nemůžu hrát věčně, ale je mi také jasné, že proto, aby zmírnili Sasukeho bude potřeba co nejvíce síly. Proto jsem ochoten spolupracovat. Navíc, pokud budou vesnice oslabené, mohlo by se mi dostat lépe do míst, kam potřebuji. |
| |
| Vesnice - klon č. 1 Zjevně jsem z vesnice nic nevzal. Což není u mne žádné divné chování. V klidu zařadím tempo v pochodu. "Nemyslíte, že to bude past?" Zeptám se mimochodným tonem. Někdo musí dělat ošklivý hlas rozumu. Přeci jen ho nechci obětovat tak snadno. "Kdyby raději myslel na to, jak využít potenciál lidí a ne takhle riskovat jiné." Povzdechnu si v hlavě. |
| |
| Úkryt Z mého zamyšlení mne probere hluk u vchodu. Stočím tam pohled. Vidím, že se Konan s někým, něčím, baví. "..." Věnuju pohled konaniným zádům a nahmátnu Kunai. Moje černé díry nabírají na komplexnosti a nejsem si sám jist, kdo nebo co může být na mé straně. "Jídlo? Něco chce jídlo?" V hlavě mi naskočí vzpomínka na moje dětství. Jedny z mála komplexnějších vzpomínek, které mám. Na to jak jsem sám málem umřel, kdyby se mne neujali... a i teď po tolika letech.... Stále se o mne stará. Zamračím se. Nahmátnu druhou rukou kousek chleba, zbylého z našeho jídla. Zvednu se na nohy a přejdu k východu. Chleba strčím Konan do ruky. Jsem mlčky. |
| |
| Konan a Nagato Vy ne jídlo? zeptala se liška a znělo to docela plačtivě. Vy ne jídlo? zopakovala a popošla ke Konan trošku blíž aby si ji mohla prohlédnout. Agresivně ale nevypadala. Štouchla do Konan čumákem. Ale vonět jako jídlo postěžovala si obvyňujícím tónem malého dítěte. V mírně lidských očích se zaleskla slza. A já mám hlad...když vy ne jídlo tak kdo? |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Celá skupina vytáhla krátké meče které měli připevněné na zádech. Vy jste nás asi špatně pochopil příteli opět s tebou komunikoval ten samí mluvčí skupiny. Máte možnost s námi jít po dobrém nebo svázaný do kozelce ale jinak to asi nepůjde snažil se, opravdu se snažil aby zněl smutně a do hlasu se mu nedostal pobavený tón leč se snažil marně. |
| |
 | Shrnutí děje V úkrytu jsem se nějak aktivně neprojevovala. Pouze jsem sledovala starce, který rozhodně nevypadal na nějakého polomrtvého dědečka na konci sil. Když dostal Suigetsua a následně i Karin pouze jsem se pousmála. Karin vážně nemusím, už jen kvůli jejímu podlejzání Uchihovy. Přesto, že mám podobné schopnosti nijak je neuplatňuji, jelikož od toho tu nejsem. Začíná mi připadat, jako by jí tu měl jen díky těmhle chabým schopnostem. Uznávám, že její léčení je užitečné, ale člen nepoužitelný v boji je docela smutný případ. Stejně tak kroutím nad nerozvážností jiných, kteří si ani neuvědomili s kým mají tu čest. Mě stačil jen vycítit jeho chakru a chuť s ním bojovat se vytratila. Vždyť by se z ní dalo možná i těžit čiré zlo. Zajímalo by mě jaké by mělo účinky. Olíznu se a čekám. Jeho návrh na to, že by jsme mohli dostat stejně velkou sílu přijímám bez větších problémů. Jsem ráda, že je mi umožněno ovládat to co mám a něco navíc by ze mě udělalo nebezpečného protivníka i pro takového Hachibiho nebo i samotného Raikageho, který je cílem mé pomsty. Naštěstí mi bylo slíbeno, že po Listové je Oblačná hned na řadě. Samozřejmě když se Uchiha zeptá, kdo jde s ním zvedám ruku a když se dozvím, že jdeme všichni jen nepříjemně zavrčím. Čím více hlupáku se, kterými se budu dělit tím méně pro mně. Při cestě se držím víc vzadu a stejně jako Karin kontroluji okolí. Když dorážíme do vesnice. Tak rozchod využiji k tomu, abych si to tam prohlédla. S rukama v kapsách se procházím po městě a hledám něco vhodného co by se dalo uplatnit jako zásoby. Uchihovo nařízení ignoruji peněz není moc nazbyt a tak si beru co chci. Vezmu nějaké jídlo na cestu a v jednom z domů objevím pěkný černý zimní kabátek, který mi překvapivě padne. Prozatím ho schovám nepotřebuji ho hned používat. Občas zkontroluji stavy chakry jestli se v našem okolí nenachází ještě někdo jiný než jsme my. Potom nakonec dorazím z5 a vydávám se dál s Uchihou na cestu. |
| |
 | Vesnice Když můj pán, Sasuke, řekne to co má v plánu jen se usměji. Když za něčím jde, opravdu ho nic nezastaví, čímž si získal můj respekt. Pod dlouhým rukávem Akatsuki, cítím runy ,jenž byl vyryty do mého těla jako kletba. Cítím v nich svou charku, jak pulzuje a soustřeďuje se. Příjemné mravenčení po chvíli přestane a já se opět soustředím. Sever. To znamená země ohně. Doufám, že Sasuke zváží návštěvu zemi písku. Moc rád bych tam pár lidem vytrhl vnitřnosti z těl. Jakkékoliv zvýšené hlasy, jako vždy ignoruji. Mé oči, jsou však jako vždy bdělé a pozorné. Jejich žlutá barva, už vyděsila pár lidí. Když mně označili jako démona, ukázal jsem jim, že nejsem........ Kusy jejich těl hledaly tři dny. Zaženu přicházející myšlenku na mou osobní pomstu, a dál přemýšlím co jsem se právě dozvěděl. Sasuke rázně prošel a přikázal. Já jsem mezitím meditoval, na jednom kameni opodál. Postavil jsem se, a oprášil jsem svůj černý oděv. Červené skrvrny, jenž ho zdobí se mi vždy velmi líbili. Protáhnu se, a když je podán rozkaz, abychom šli, jen kývnu hlavou. Bandáže a obvazy, kterými mám omotanou tvářm, krk i ramena, mně opět začínají svědit. Já však vím, že se nesmím poškrábat, což je dostatečně otravné. Založím si ruce tak, aby se mi rukávy spojili. Vypadám trochu jako mnich. Přistoupím k ostatním a čekám. U opasku mám zavěšenou knihu s modlitbami, a malý batoh s jídlem. Čutora s pitím je rovněž přivázaná k opasku. Zkontroluji ještě tři kunai, jenž mám v kapse na stehně. Pod pláštěm, jenž nosím mám ještě oblečení, svého klanu. Ovšem znak, jsem rozerval, a přišil tam jen nějaký cár látky, co jsem našel. Chvíli se rozhlížím, nakonec požádám Sasukeho, o povolení sehnat si kabát, nebo něco co by mně chránilo před případnou zimou. Když dostanu povolení zmizím na 15 minut. Po té době se vracím s dlouhým kabátcem, který i když je tenký, překvapivě krásně hřeje. Pak se jen ukloním a následuji Sasukeho. Přitom mám hlavu plnou run, v mém těle, jenž se naplnily chakrou. Připraven, jako vždy. |
| |
| Cestou na sever Chvíli poté, co jsme znovu všichni vyrazili mne oslovil Mashin. "Pevně doufám, že ne... Ale pokud ano, tak budeme připraveni...", odpovím mu s ledovým klidem a podívám se na Karin, které jsem před chvílí dal rozkaz hlídat okolí. Ten Samareu je podivný... Když nad tím tak přemýšlím, tak o něm vím jen opravdu minimum...", pomyslím si a synchronizuju krok/skok s Samareuem. "Jen pro přehled... Na co se vlastně specializuješ??", zeptám se toho podivného zafačovaného mužíčka, který běží vedle mě. Počkám si na odpověď a zase se dostanu do čela skupiny. |
| |
| Cesta na sever Běžím s ostatními, a soustřeďuji se jen na okolí. Když tu velitel trochu zpomalí, a příblíží se ke mně. Že by pro mně mněl úkol ? Zeptám se sám, ale po chvíli to zavrhnu, jako hloupost. Pohlédnu na něj, a mé žluté oči, nevyzařují nic jiného než oddanost. Techniky Tai, blesk a země. Řeknu stroze, a přesně. Sevřu ruku v pěst. Pochybuje snad o mé síle ? No to je už jedno. Běžím dál, a čkeám na Sasukeho slova. |
| |
| Na hranicích Jsme na hranicích země Lesa... Onee-chan se snáží nějak přemluvit ty strážně, abychom mohli jít dál a bohužel se tam budeme muset dostat, jako nováčci... Jeden z nich si zamumlá pár slov a hned potom se ná "zeptal", jestli pro ně budeme zátěží, nebo výhodou... Já bych typoval tu výhodu... Potom uvidím, že jeden z nich vystupuje z jejich řad... Oni to chtějí pořešit bojem... A neodolám povytáhnutí obočí a malému úsměvu... Nebudu se tě snažit zabít, ale nevím jestli to neudělám... Najednou onee-chan začne dělat svoji techniku, která mi prozradí, že bych měl ukázat jen jednu specializaci, tedy pro mě to bude nejspíš taijutsu... Nesmím se ukázat, ale v plné síle taijutsu, jinak by nás nepustili, kvůli tomu, že jsme moc silní a tím nejspíše nepřátelský shinobi... Když je onee-chan vzadu, tak já použiju: Kasokudo no jutsu (Technika zrychlení). Najednou si přijdu ohodně rychlejší a moje pohyby sou těžce vyditelné... Potom použiju ještě dvě techniky, první je: Nendai shakudo (C, Krytí šupinami) a ta druhá: Doku Tsume (D, Jedovaté drápy)... Najednou mě začnou obalovat šupiny a nakonci prstů se mi objeví drápy, které jsou naplněné jedem... Mám použít něco dalšího? Asi ne, ještě bych nás mohl prozradit... Potom už jen vyběhnu na svého soupeře připraven zaůtočit... |
| |
| my ne jídlo opravdu mě její chování rozesmívá. Zacukají mi koutky. Pokud do mě nebude hryzat, nechám se aby mě očichala. skoro jako zatoulané lišče nevadí mi že jsem se svou otázkou nepochodila. Otočím se ke skrýši, ale Nagato byl rychlejší. Chleba? To si asi moc nepochutná chleba od tebe nevezmu, zkussi sám jestli jí bude šmakovat. Zalovím v narychlo přinesených zásobách po sušeném masu. Buď toto podám jí kus masa a nebo toto v okolí bude určitě nějaké zvědavé zvíře, tak ho pomocí papírového shurikenu usmrtím a dám jí i tuto porci masa. Sleduji jí. je to příjemné rozptýlení. A doufám že příjemným i zůstane. |
| |
| Akatsuki Vaše cesta probýhala relativně v klidu. Buďto se vesničané na zkontaktování shinobi vesnic nezmohly, nebo ty ještě nedokázali dát dohromady tým schopný vám konkurovat. Ono taky porazit tolik S-rank shinobi není žádná hračka pro nikoho. Přesto jste se však celou cestu nemohli zbavit neklidu Nejistotky která vás provázela, vycházejíc z pocitu že vás někdo sleduje na každém vašem kroku. Ovšem i když provedete pátrání nenarazíte na nic a nikoho podezřelého. Můžete si jen domýšlet o co se jedná. Později k večeru jste dorazili k menšímu městu. Obyčejné město kterých je na světě jako máku. Je na vás jestli jej budete obcházet nebo se rozhodnete že přicházející noc ztrávíte v pohodlí. Je možné že místní o vás ani neslyšeli. |
| |
| Poblíž vesnice K večeru jsme dorazili k malému městu, ve kterém bychom mohli přenocovat. Po zralé úvaze jsem předstoupil před ostatní. "Na noc zde zastavíme a odpočineme si...", řeknu chladným nicneříkajícím hlasem. "Mashine, Kaori... Pro vás mám úkol... Sundáte si pláště a půjdete do města, kde zjistíte novinky... ", řeknu směrem k těm dvěma, které jsem pověřil úkolem. "A ty, Samareu... Porozhlédni se po okolí a najdi nějaké vhodné místo pro táboření...", zaúkoluju i toho zafačovaného podivína. |
| |
| Poblíž vesnice Když jsme celý den běželi, trochu mi vyhládlo, a snědl jsem jeden suchar, co jsem mněl v brašně. Rychle jsem jej rozžvýkal, a běžel dál. V noci jsme dorazili k vesnici. Jako u každé vesnice, na mně i tato působí svou vnitřní krásou. Založím si ruce, až mi splývají v spojují se rukávy. Chvíli hledím na vesnici, a pak se obrátím zase k ostatním. Když vidím, že ostatní sedí nebo postávají, rozhodnu se sednou si na kámen, kde zkřížím nohy, a chvíli medituji. Potom se ozve Sasuke a začne rozdávat úkoly. Když obdržím vlastní úkol, jen se postavím a kývnu hlavou. V tu samou chvíli zmizím, a začnu hledat v lese okolo města. Od města se držím dále. V lese, najdu jen několik jeskynní, už prázdných a pár mýtin, kde by se dalo přenocovat. Rád bych se podíval do města, ale mám úkol, hledat mimo město. Pokud ostatní něco najdou určitě to nahlásí. Běžím dál, a skáču z jedné větve na druhou. Některé pod mou vahou zafňukají námahou. Skáču dál, ale nic jiného jsem nenašel. No to asi nebudou moc potěšeni. Od mého odchodu uběhlo 25 minut. Objevím se mezi ostatními, stejně jako když jsem zmizel. Našel jsem dvě opuštěné jeskyně, a mýtinu, kde by se dalo přenocovat. Více už neřeknu, a mlčím. |
| |
 | soukromá zpráva od Hatake Kakashi pro |
| |
| Akatsuki - klon č. 1 Sasuke navrhne odložit naše převleky, aby jsme to tama šli prohrabat, tedy obhlédnout. To bude u mne trochu problém, ale zjevně se rozhodnu to neřešit nijak výrazně. Pomocí Henge no Jutsu si upravím vzhled, abych vypadal jako normální Shinobi. Podívám se na Kaori a až bude připravena, vyrazím. Kousek před vesnicí jen pošeptám. "Možná by jsme se měli chovat jako pár na svatební cestě, co ty na to? Aspoň nebudeme vypadat nápadně." Pošeptám návrh na naše inkognito. |
| |
| soukromá zpráva od Kuro Mashin pro "To myslím nebude zapotřebí." Utrousím celkem přáátelským tonem, když ANBU začnou tahat mečíky. Místo toho rozvinu svitek a napíšu plánovaný postup trasy, kterou se Akatsuki chtěli odebírat a plus hodím popisy členů. Psaní je rychlé, energetické a během chvilky je svitek zabalený, připravený k odeslání. V případě akrtivního pokusu o mé zajmutí jsem připraven použít Shado-Taisan (Rozpad stínů), abych se zpakoval. Svitek jim tam nechám rozepsaný. Moje chování je celkově klidné a přáteolské v tváří tvář případného ohrožení. |
| |
| Akatsuki Uběhlo už několik desítek minut co Regtan, Mashin a Hana odešli na výzvědy zatím se ale nikdo nevrací. Zatímco u druhých dvou je to pochopitelné, tak prnvímu by nemělo činit takové potíže najít místo vhodné k přespání nebo snad ano? Kdo ví možná je to strašný louda, kochá se přírodní krásou nebo se prostě ztratil. Tak či tak je dost silný aby nebyl důvod k panice jenže...v okolí je ticho. Podezřelé ticho. Regtan Samareu Zhruba po deseti minutách tvého pátrání když jsi se už lesem vracel zpět tě tvůj šestý smysl varoval že něco není v pořádku, proto ses zastavil a rozhlédl se což ti zachránilo život neboť se do stromu před tebou zabodl kunai. Ale, ale se podívejme Akatsuki, na tebe asi nebude malá odměna co? ozval se veselí dobře posazený mužský hlas z pozra stromů opodál. Majitele hlasu zatím ale nevidíš. |
| |
| Les - milé překvapení Kunai, který se zabodl před mým nosem, mně trochu vyvedl z míry, ale rychlej sem se uklidnil a začal zvažovat situaci. Rychlým pohledem sem přejel okolí, ale ten kdo kunai hodil jsem neobjevil. Jelikož jsem krom očí, kompletně zahalený pod oblečením, či obvazy, nepozná nepřítel, jak se má kůže pomalu mění v černou vrstvu. A jelikož jsem druhou kůži kolem očí nepoužil, neměl by to vůbec poznat. Očima dál hledám, ale zatím mlčím, a ruce mám sevřené do tvaru drápu. O bože, lovci hlav, tohle mi chybělo. Řeknu si v mysli, a opět začnu hledat v listoví stromů a v okolí. Stále stojím opodál a zvažuju rychle své možnosti. Když tu uvolním svou sílu naplno, přivábím pozornost, a to si nemohu dovolit. Tentokrát se rozkročím a pravačku si dám za záda. Pokud někoho najdu, bleskovým pohybem se k němu dostanu, a použiji schopnost Tai - Garoga (dvojité škrábnutí vlka). Když mně cestou zkusí zastavit dalšími kunai, srazím je paží. Pokud někdo zaútočí zpříma v boji nablízko, použiji Garoga (dvojité škrábnutí vlka). |
| |
| Sourozenci Onen shinobi stál v naprostém klidu s rukama v kapsách a ledoval vaše počínání. He? Co ty seš zač? Nějaká stupidní ještěrka nebo co? vybafl na Takeo který se pokrytý šupinami a s drápy k němu blížil připraven zaútočit. Vlastně sis ani nevšiml kdy se to stalo, ale najednou prudce zvedl nohu a Takeo se v plné rychlosti vyřítil vzduchem zpět ke své sestře s otiskem jeho boty na tváři. Nebýt šupin které jej chrání nejspíš by se mu nos rýsoval na druhé straně hlavy. A tohle má být všechno? smál se ten chlápek. Všechno co proti mě můžete použít? Ste směšní šmejdi s takovouhle vás nevezmem. Amatéři jako vy nás nezajímaj. |
| |
| Numa Mio Tvá tetička jen zakroutila hlavou. To je vše, běž se připravit na cestu. kývla a znovu se pohroužila do papírů. Mimochodem u brány na tebe bude čekat skupina ANBU kteří tě až do Konohy doprovodí. V dnešních časech nemůžeme riskovat že by jsi na Akatsuki narazila sama. s tím tě pohledem vyprovodila ze své kanceláře. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro ANBU velitel kývl na jendoho ze sívch podřízených který k tobě seskočil a přebral od tebe svitek který jis popsal. Chvíli jsej studoval načež kývl na velitele. Fajn můžeš jít ale doufám že v blískosti naší vesnice tě neuvidímě. S tím převzal svitek od svého podřízeného a zmizel spolu se svím týmem stejně rychle jako se objevili. Nechávajíc tě tak v lese samotného. |
| |
| cesta Jooo jo jasný.... nějákej záhadnej Madara, kterej ovládal akatsuki místo Peina... jo jo jasný... mávnu nad tím rukou, raději si zůstanu u toho co vím a tamto budu probbírat až se hodím znovu do klidu.... Jééé!!! radostně se dívám kosu od Jashina, kterou jsem už tak dlouho neviděl a která mi tak chyběla... Jediná kamarádka, která při mě pořád stála a pomáhala mi... Okamžitě jí beru k sobě a začnu čistit hedvabným kapesníčkem. a poslušně jdu za Zetsu, což už i tak je velmi zvláštní. ... Copak to po mě jenom může chtít? Hmmmm.... mno uvidíme o co vůbec půjde... a taky jak se mohl změnit svět... Kurva dyt to je několik měsíců, a že se nic nezměnilo? T oje docela hloupé myyslet si to... Mno co tak uvidíme co se z něj sesype... A co se vlastně stalo s peinem? |
| |
| Konan a Nagato Na nabýdku podaného masa liška reagovala nadšeným vypísknutím a v zápětí onen kousek zmizel v její "tlamičce" poté ještě důkladně očistila jazýčkem Konaninu ruku než zjistila že venku papírové Shurikeny zabili menší srnku. Nadšeně vyběhla ze "stromu" a dala se do hostiny. Ani ne za deset minut se vrátila tlamu celou od krve ale s úsměvem zračícím se v téměř lidských očích. Vy ne jídlo zamumlala stočila se do klubíčka na podlaze veašeho úkrytu, hlavu si podložila jedním z ocasů a usnula. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro |
| |
| Mizukage: "Hay, ma´am." Otočím sa na odchod, keď ma prepustí, no po tom ešte spomenie ANBU. "Rozumiem. Takže do Konohy pôjdem s doprovodom. Za koľko a kde sa s nimi mám stretnúť?" Nahodím tvrdý profesionálny výraz. Tete vďačím za veľa. Nesmiem pokaziť túto misiu. Aj jej, aj dedine na nej záleží. Hlave si musím dať poor na Danza. |
| |
| s Nagatem a liškou nechám se. Snažim se na ní působit způsobem stejným jako to celou dobu pociťuji. Ochranitelsky a přátelsky. Když se u nás 'ubytuje' váhavě kouknu na Nagata. Pokud mu to nijak viditelně nevadí a pokud ano nestihnu to zareagovat (nezkoumám ho moc důkladně) Usměji se a lištičku pohladím. mohla by být zajímavým pozdvyžením. Musím přiznat že je hodně roztomilá. |
| |
| Boj s jouninem Sleduji onii-chana, jak se na něj vrhne. Věřím mu, má dobrý taijutsu styl... Ale zdá se, že ten chlápek je ještě lepší. Aniž by onii-chan mohl něco dělat, kopne ho do obličeje a on odletí směrem ke mně. Rychle si vypočítám vzdálenost, rychlým skokem se odrazím, a zachytím ho, než dopadne na zem. "V pořádku, onii-chan?" Odskočím s ním dál od nepřítele a počkám, jak to bude vypadat s jeho zdravím. Neprohmatávám ho, čekám, že si řekne sám... Každopádně s tím můžu něco udělat. Pak pohlédnu zase na toho jounina. Ani se mi nechce, abych zrovna já šla do útoku, pokud jde o jeho řeči... Nic, co by zrovna mě vyvedlo z míry, nejsem horkokrevná. Stoupnu si před něj a nakloním hlavu lehce na stranu. "Používáš taijutsu, nejspíše, na dost vysoké úrovni... Ale potom ses nejspíše specializoval hlavně na taijutsu... Takže bych tě mohla dostat nějakou jinou technikou...? Ale genjutsu bych prozatím nedávala, přeci jenom, je to jounin, jistě ho pozná, to ani není zas až tolik těžké..." Prohlížím si ho. Pokud neútočí a zase čeká na nás, tím líp pro nás, to rozhodně. Pohlédnu na onii-chan, kterého jsem nějakým způsobem vyléčila, pokud bylo potřeba, pomocí techniky Shousen no jutsu. Teď už bychom oba zase měli být schopní boje... "Zdá se, že nemá cenu na něj chodit po jednom... Ale možná by na něj platily živelné útoky, když jsou na dálku... Hm?" Zamyslím se. "No, každopádně, kdybych s ním do přímého taijutsu šla já, byla bych asi blázen..." Rozhodnu se, že by nebylo špatné vyzkoušet na něj nějaký živelný útok. Použiji pro komunikaci s onii-chan stejnou techniku jako prve. "Onii-chan? Myslím, že nemá cenu chodit s ním do taijutsu boje... Myslím, že teď by bylo dobré na něj vyzkoušet nějaké živelné útoky. Použiji vodní vlnu, přidej do ní prosím nějaké své Raiton jutsu... Mám naplánovaný i další útok, půjdu nějakým způsobem dopředu, k němu, a pokusím se ho uvěznit... Klidně můžeš také jít dopředu, pojistka se bude hodit..." Chvíli počkám, aby skutečně bylo jasné, že mě pochopil, a pak kývnu hlavou a pohlédnu na jounina. Rukama začnu velkou rychlostí skládat pečetě. "Suiton: Mizu rappa!" (Vodní vlna) Ani to nevyslovím nahlas, není čas, musím složit pečetě a pak už si přiložím ruku k ústům a z pusy vypustím větší množství vody, které se začne valit na jounina. Neměl by pro něj být takový problém vyhnout se vodě samotné, spíše čekám, že hned jak to já vypustím, přidá do toho onii-chan nějaký ten blesk... Rozhodnu se na to jít trošičku tvrději, vytvořím si šest klonů pomocí techniky Ikkakujuu hokori bunshin no jutsu a hned jak vlna přestane být zmítána bleskem, klony se vrhnou do vlny, nejlépe, aby je skryla, a snaží se nalézt jounina, na kterého by použily Suirou no Jutsu. Já sama nejdu dopředu, viděla jsem jeho taijutsu, a krom toho, on také mohl využít vlny jako zakrývací možnosti... Pokud se to opdaří, tenhle boj by měl být dobojován. I přesto počítám s tím, že když mě onii-chan uvidí, také využije příležitosti a nějakým způsobem půjde za mnou, aby to mohl jistit, kdyby se mi to nepovedlo. Sama čekám, jak to dopadne. |
| |
| Městečko Když dorazíme k městečku čekám na rozkazy z vyšších míst. Šéfík mě ihned vyšle do vesnice na průzkumy a přidělí mi k sobě i dalšího. Jen s krajním odporem si prohlížím Mashina. Na to, že bychom si měnili změnit oblečení reaguji stejně jako můj kolega, ale místo toho si upravím pouze šaty. Následně na to vyrážíme do městečka, kde se mi můj kolegáček vznese návrh. Podívám se na něj a potom jen zakroutím hlavou. Ani nápad ty pokračuj a já vejdu do města z druhé strany.ů Bude lepší, když budeme informace hledat každej jinde a jinak. S tím ho přátelsky poplácám po rameni a zamířím si to do kolem vesnice, abych tam přišla z opačného směru. Než se ještě vzdálím od Masashiho otočím se a zavolám na něj. A nezapomeň, že jsi jenom klon tak se nám nezapleť do nějakýho maléru. Mrknu na něj a zmizím v lese. Objevím se až před vesnicí, kde začnu sbírat informace. |
| |
| soukromá zpráva od Hatake Kakashi pro |
| |
| soukromá zpráva od Kuro Mashin pro Jsem konsternován, když Mlžní zmizí. Tohle jsem opravdu nečekal. Dám si chvliku paff stavu a pak se proberu. "Sakra prober se. Třeba jim došlo, že jim nechceš ublížit!" Vynadám sám sobě. Pak se rozhlédnu, kterým směrem se vydat. "Přímo do mlžné nepůjdu. Musím začít z většího koridoru." Skoro si povzdechnu a zalituju, že jsem klona poslal s Uchihou. Teď musí být tak napůl cesty v problémech. Pokrčím rameny. "No a až si dočtou dopis v Mlžné, budou tam až po krk." Usměji se. Nezradil jsem je. Když bude opravdu npotřeba příjdu, ale otázkou je, na které straně budu stát. Opráším si pomyslné smítka z rukávů a vyrazím. |
| |
| Městečko - klon č. 1 Pošlu za Kaori žlutý pohled mého zamřovacího kříže očí. "Ty bestie, tak tohle schytáš." Kdyby pohled mohl zabíjet... Ruce se mi pohnou k pečetím na KuroKasai: Puchi Mari no Jutsu (Temný oheň: Technika malé koule), ale nechám toho. Mám být nenápadný a tohle by asi vzbudilo alarmy všem na několik kilometrů daleko. Opráším ze sebe ještě trochu prachu. V praxi to vypadá, že se jen přesune a vypadá, že jdu opravdu z daleka a dlouho. Nasadím mírně unavený a příjemný výraz, který podporuje moje představa, co provedu Kaori. Nikdo mi neřekl, že nemůžu trápit ostatní ze skupiny a ona dozajista ocení klid temné kobky. |
| |
| s Konan a liškou S mírným zájmem v očích sleduji Konan, jak se zaobírá liškou. Není to sice nic pro mne, ale je lepší ji mít pod dozorem, aby náhodu "nevykecala", že jsme byli zde. Místo toho si zalezu zpátky do stromu a snažím si vyplnit temnotu mé mysly... Nejde to. Začínám pozvolna propadat panice. Většina mého života je jen černou dírou. Většina věcí, o co mi šlo, asi také. Tohle je už moc. Moje mysl mi zabloudí k dětství, které bylo aspoň z části bezstarostné. Otevřu oči a sleduji Konan, jak se stará o liškoida. "Ženy v jejím věku by měli mít rodinu a ne se tady po nocích schovávat." Sám nevím, kde se ve mne tyhle myšlenky berou. Většinu mého života jsem se zaobíral pomstou a prací. Teď... Teď když nevím kam dál, se začnou tyto vzpomínky vynořovat. "Měla bys vědět, že si nepamatuji žádnou z mých technik, které jsem uměl. Vím, že jsem je dělal, ale prostě místo nich mám v paměti černou díru." Pronesu zamyšleným hlasem. "Popravdě jsem pro tebe spíš přítěží, protože sám nevím, kde začít znovu svůj život." Není v hlase plačtivost spíše holé konstatování. Ton, který jsem věty pronesl, zná z dřívějška, ale obsah vět... Asi by jí to mohlo viděsit. |
| |
| Konoha cesta k lázním jak mile si všimnu že se mi strácí v davu tak zrychlím krok abych ji dohnal pak sem ji uviděl a šel k ní No mohla si na mě alespoň počkat ne? a jdeme dal k lázním o něco později -lázně když jsme tam přišly takže jděte si užívat lázně a já tu zatím na vás počkám pak si tam všimnu lavičky a jdu si sednout |
| |
| Horoy Chválihodná snaha ale poněkud marná. Dívka tě při tvém útěku na lavičku chytla za ruku a ukázala na nápis nad lázněmi. Smíšené lázně Přečetla nahlas. Vybrala jsem je schválně abyste mě mohl chránit i při koupeli Shinobi-san mrkla na tebe a začala tě velice důrazně tahat směrem ke vchodu. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Cesta ti příjemně a poklidně ubýhala pod nohama, snad jen jsi měl neustále pocit že tě někdo sleduje ale ať ses snažil jakkoliv a používal k vypátrání kteroukoliv techniku nebyl jsi dotyčného schopen objevit. Začínal jsi mít podezření že ti to ti ANBU z Mlžné přecijen nesežrali a stále tě sledují jenže důkaz chyběl. Co se cesty týče vedla liduprázdnými místy a krajinou takříkajíc bez civilizace.. Teprve po několika hodinách chůze jsi narazil na malou vylidněnou vesničku. Kromě ohořelích a pobořených domů tu nebylo v podstatě vůbec nic. Patrně je to sídlo některého z klanů které byli během krátké války zničeny silnou Mlžnou vesnicí. |
| |
| Hidan Když Zetsu zjistil že ho následuješ otočil se na podpatku a zamířil směrem k onomu podniku o kterém mluvil. Na tvou otázku ohledně Peina neodpověděl hned. Musel jsi čekat skoro tři minuty než se ozvala bílá půlka jeho já. Pein je mrtvej. zdálo se že je to to jediné co je ochoten ti sdělit ale po další minutě si ozvala i černá polovina s doplněným. Zaútočil na Konohu a porazil ho Kyuubiho Jinchuuriky Uzumaki Naruto od té doby nás vedl Uchiha Madara. |
| |
| Numa Mio Mizukage už se zase věnovala svím papírům když ses jí zeptala na podrobnější informace. Kdy....kdy... podívala se na hodiny vedle svého stolu. Před třemi minutami oznámila s naprostým klidem jako by to byla její vina že přijdeš na setkání s nimi pozdě. Vzhledem k tomu že už teď máš spozdění měla by sis opravdu máknout a posbírat výstroj co možná nejrychleji, přecijen pokud něco ANBU nesnáší je to čekání. |
| |
| Mizugakure: "Hay, ma´am!" Aj ona sama musela postrehnúť hnev v mojom hlase. V zápätí už trielim dedinou domou a nedbám na to, či pri tom niekoho zrazím. Na to nie je čas. Rýchlo vbehnem do bytu a schmatnem ruksak. Nie je to prvý raz, čo mi to spravila a tak mám vždy jeden zbalený... Pre istotu. Spolu s ruksakom bežím na miesto stretnutia. Ak ma chce teraz niekto zastaviť, si skončí v nemocnici a z "tej" kómy sa preberie, až keď sa ja vrátim z misie. O chvíľu som na mieste. "Gomen nasai. Mio desu. Mizukage mi to oznámila len pred pár minútami. Som pripravená." Teta je už povestná svojou "skorosťou". |
| |
| lázně ÁÁÁÁ sakra to bude problém,ale já vidím tak jen pro mě No tebe asi nepřemluvím co? No mě se tam nechce , ale co tak hold jo tak sem se šel i když ne moc dobrovolně připravit a šel sem tam a snažím se nevšímat určitých partii a dávám pozor jako pravéj bodyguard To budou problémy na můj učet ach jo a snažím se tam vydržet do doby odchodu |
| |
| Nagato a Liška prty nořím do její zrzavé srsti s lehkým úsměvem na rtech. Když Nagato promluví je to jako pohřební píseň. Pomalu se otočím a opustím lišku tak abych jí nevzbudila. Kleknu si před tebe a zhluboka se ti zadívám do očí a poslouchám Víš skláním halvu, jako bych se ta slova snažila najít na zemi a pak jí zase zvednu po celou tu dobu co jsi byl pryč jsem se snažila žít jako ostatní. Potíž je v tom že já nejsem jako ostatní. Takže si na to můžu akorát tak hrát. Tím že jsi odešel odešla i část mě a teď jsem zase pohromadě dám ti prst pod bradu a zvednu ti jí. To že ses vrátil jistě nebude prospěšné jenom pro mě, věřím že tohle všechno má nějaký důvod. A společně ho objevíme..... od začátku i když je jeho tělo silné, jeho vůle je tak slabá mé prsty se zlehka dotknou tvé ruky. po tváři mi přeběhne kradmí úsměv. Pak se zvednu a zamířím zpět strážit tvůj odpočinek. |
| |
| Horoy Co čert nechtěl, ty se možná snažíš nevšímat si ale děvčátko je celkem přítulné a poté co lehce vyprskla smíchy při pohledu na jisté partie se tě držela jako klíště a odmítala tě kamkoliv pustit samotného. Lidé v lázních, převážně ti starší protože omladina sem má přístup zakázán a dospělí teď pracují na vás nevrle zírali...kdo ví proč právě na tebe, přecijen to ona si o tebe opírala ne naopak. |
| |
| soukromá zpráva od Hatake Kakashi pro |
| |
| Kancelář Hokage Docela mě překvapilo že Hokage-sama vybral zrovna mě. Klidně si troufám žíci že z mého né moc známého klanu jsem nejsilnější, ale rozhodně jsou v Konoze lepší kandidáti na tak důležitou misi. Snad vybral správně.......nerad bych se vrátil do Konohy jako nějaký nemehlo. Na souhlas kývnu hlavou a tichým hlasem se zeptám na další podrobnosti ohledně přidělené mise. "Rozumím Hokage-sama, určitě vás nezklamu. Co nejdříve si sbalím věci a vydám se na cestu. Kde se mam setkat s dalšími vybranými ninji z ostatních vesnic ??" Určitě bych rád věděl kam vlastně mám namířeno ale je to čistě na Hokage, co všechno my hodlá říct. Jakmile domluví, znovu skloním hlavu k zemi na souhlas a rychlým pohybem se dostanu dveřmi pryč z kanceláře. Takže lovec Akatsuki jo ?? ....to bude ještě hodně zajímavý. Pokračuji do našeho klanového domu, který je na dům celkem dost veliký. Bydlí v něm několik rodin, členů ANBU nebo i obyčejní Chuuninové a Geninové. Je to takový hromadný nocleh pro všechny z klanu. Já mam pokoj v nejvyšších patrech který jsem zdědil po svém otci a tam také zamířím. Pokoj je celkem poloprázdný, ale možná to bylo tím, že nemam rád moc velký luxus. Přejdu ke staré skříni v levé časti pokoje a vyndám z ní pár věcí na cestu. Jako první vyndám svou katanu a připevním si jí na záda. Baťoh s věcmi na přespání, kunaie, výbušné lístky a ostatní potřebné věci si vezmu samozřejmě také. Po deseti minutách jsem připravený vyrazit a jelikož je to tak důležitá mise, ihned vyrazím. Dostanu se ven z pokoje a pokračuji směrem k hlavní bráně Konohy. Tak tady to zase začíná.....snad Konohu ještě uvidím, nerad bych dostal na frak od Akatsuki. Ihned potom se vydám na cestu přímo ke zmiňovanému místu, kde se mam sejít s ostatními vybranými ninji z hlavních vesnic. |
Created by Martin Ami Čechura © 2003 - 2004
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR