Naruto New kontinent
hrálo se Denně
od: 01. května 2010 10:49 do: 15. ledna 2011 19:39
Dobrodružství vedl(a) Jichou
| |
 | Nacházíme se v klasickém světě Naruta v den, kdy se tento hyperaktivní chlapec s devítiocasou liškou v těle vrací do své rodné vesnice jménem Konoha. Tato událost ale není jedinou, která pozmění běh tohoto místa. Téměř ve stejnou dobu, kdy totiž tento chlapec z rodu Uzumaki přišel, několik ANBU zjistilo závratný fakt. Byl objeven nový kontinent, s nevídanými bijuu zajímavými pro Akatsuki, nevídanými technikami pro Orochimara a v neposlední řadě velkým bohatstvím pro skryté vesnice. Nastává tedy bláznivý závod o utržení co největšího kousku kvalit těchto zemí. Jste připraveni bojovat za blaho své skryté vesnice? Přihlašte se do této jeskyně a zjistěte to sami. Postavy nemusí být nutně jako v anime či manze, takže Itachi mohl zůstat v Konoze a 4. hokage zůstat naživu. Prosím ale o jednu maličkost, žádné supermany typu sennina šesti cest nebo chlápka se Sharinganem a Byakuganem zároveň. Tato jeskyně se bude hrát klasickou formou RP, akorát se občas hodí kostkami. Více informací lze zjistit v co nejbližší době na homepage. |
| |
| Sabaku no Gaara Ve tvé pracovně Zrovna pročítáš nějaké papíry ohledně mise tvého syna Draina v Konoze, když k tobě bez zaklepání vtrhne Baki, je vidět, že je velice rozrušený. Promiň že ruším Gaaro, ale musíme rychle na schůzku s radou, nejspíš se stalo něco významného, řekne udýchaně. Pochopitelně jdeš za ním. Schůzka Pomalu dojdeš do velké místnosti, kde jsou již všichni členové vesnické rady. Usednete tedy a ty si všimneš skupinky chuninů se strhaným výrazem ve tváři. Nakonec začne jeden z lidí kolem tebe číst z hlášení: Zde postavený tým osm hlásí, že při misi ochrany jedné obchodnické lodi se dostal do silné bouře, která jej zanesla na dosud neobjevené území. Údajně jsou jediní kdo přežili. Zpět se dostali pomocí přivolaných ninja ptáků. Všichni kdo o tom dosud nevěděli sebou při zmínce o neobjeveném území trhli. Tsuki Ayame Odpoledne-trénink Zrovna odpočíváš ve svém pokoji, když za tebou přijde matka. Něco tu pro tebe mám May, řekne a podá ti podlouhlý balíček. Když jej rozbalíž, spatříš nádhernou katanu s jílcem prokládaným nefrity. Je podivné, že ti ji matka dala teď zničehonic. Sabaku no Drain Dobrá, myslím že už můžeme zpátky do Suny, řekne vám váš sensei jménem Akadou Shibi. Je to opravdový mistr umění boje s velkým obouručním mečem, který má pověšený na zádech. No konečně, zamumlá Tekakokikota, další člen tvého týmu a jeden z těch lidí, co se specialují na boj se zbraněmi. Už bylo načase, řekne Akiko, další tvá ,,spolupracovnice" a usměje se. Tahle mise ochrany obchodníka s exotickým ovocem byla totiž hrozně nudná, takže se už všichni těšíte domů. Dobrá, zbalte si věci a sejdeme se za půl hodiny před hlavní bránou Konohy, řekne sensei a vydá se pryč. Konan Zrovna odpočíváš ve svém ,,pokoji", když Pein zaklepe na dveře. Když vejde, řekne ti s kamenným výrazem: Musíš vyrazit do skryté písečné. Několik našich špehů totiž hlásí, že se tam přišlo na něco tak drastického, že by nám to mohlo velmi ulehčit naši práci. Nechci ale kvůli tomu povolávat někoho z Akatsuki a ty se na to navíc hodíš nejlépe. Ani se na něj nemusíš podívat, aby jsi snadno poznala, že ostatním nevěří natolik, aby jim něco takového svěřil. Vyraž co nejdříve, budu tu čekat na zprávy, řekne a odkráčí někam pryč. Naruku Ariko Zrovna ležíš ve svém pokoji, když za tebou přijde jeden z poslíčků se správou, že máš jít k Orochimarovi. Vydáš se tedy za ním. U Orochimara Jakmile vejdeš, spatříš kageho zvučné vesnice-Orochimara jak sedí na něčem trochu připomínajícím trůn. Pojď dál, mám tu misi, která se hodí přesně na tvůj typ schopností, řekne a usadí se pohodlněji. Potřebuji, aby se někdo vplížil do Suny a zjistil tam nějaké informace o údajném objevení nového území. Pokud je to totiž pravda, možná by se tam našlo i několik technik pro mě dobrých. Jdi si okamžitě sbalit a vyraž co nejdříve. Itachi Uchiha Zrovna trénuješ výbušné klony, když si tě náhle zavolá hokage. Pracovna Máme tady pro tebe úřísně utajenou misi. Jde o předání tohoto svitku kazekagemu, ale pravděpodobně budeš velmi často pod útokem. Jedná se o dokument nejvyšší důležitosti a taková bude proto i odměna. A mimochodem, budeš v týmu s Koru Mitsuko. Měla by přijít co nejdřív. Kōru Mitsuko Zrovna odpočíváš ve svém pokoji, když si tě náhle zavolá hokage. Měla by sis pospíšit, hokage není radno nechat čekat. |
| |
 | Schůze Vstanu od papírování. Zasunu židli. Přišel jsi akorát včas. To papírování mě jednou zabije. Promluvim a rozejdu se za ním. Co může být tak důležitého ? Dal jsem jim rozkaz, aby mě nerušili když dělám papíry. Jelikož pak to věčně nestíhám. Usednu do židle a poslouchám co se děje. ... Když se dozvím, že objevili nový kontinent, tak ve mě hrkne, ale nedám to nijak najevo. Říkáte že jste jediný co přežili, že ? Vyšlete tam zatím tři jednotky ANBU. Ať obhlédnou situaci a podaj zprávu. Pošlete s nimi ty ptáky. Cestu si určitě budou pamatovat. Mezitím mi zavolejte Temari a Kankura. ROZCHOD Začíná to být zajímavé. Nečekal bych , že se ještě najde něco nového jako je kontinent. Půjdu zpět do své pracovny, kde než oni dorazí tak mezitím udělám papíry. |
| |
 | Trénink Zadívám se do dáli, povzdechnu si, na chvíli se ponořím do říše snů. sem rychlý, silný, nespoutaný. Vychutnávám si chladivé doteky vzduchu na svých dlouhých, úzkých křídlech, s požitkem mu dovolím, ať mi rozverně čechrá stříbřité chmýří na hrudi a krátkém krku. Zrak mám ostrý jako záblesk slunce na ledovém střípku. Stačí jeden pohyb hlavou a pohledem obsáhnu svět od obzoru k obzoru- skvrnami luk a mýtin přerušovaný les přímo pode mnou, zlatem se vlnící pláně na jihu i ponurou masu hor na půlnoční straně. Ba dokonce dohlédnu až k zářivé stuze řeky na východě, horskému hřbetu na opačném břehu i velikánskému hradišti na jeho úpatí. K mému cíly je to ještě daleko, ale mám pocit že stačí třikrát mávnout křídly, jsem bůh ovzduší. Opájím se světlem, barvami a mocí. Najednou mé pátravé oči zachytí vyplašený pohyb. Všechnu svou pozornost upřu na něj, doprostřed louky u husté dubiny. Je hluboko, přehluboko pode mnou, ale mému zraku nic neunikne. V trávě se mihnou dlouhé uši a hnědavý kožíšek. Bez zaváhání ořirazím křídla k tělu a bleskurychlým, střemhlavým letem zaútočím. Čerstvý ranní vzduch sviští v šedivém peří. Mocné spáry jsou připraveny, zaseknou se do kořisti. Zahnutý zobák, jako kovaný z oceli, už brzy zasadí smrtící úder .... Vykřiknu radostí Zatřepu hlavou celkem zmateně. Hai. Kývnu na senseie, zmizím v Konoze, v nenápadném obchůdku nakoupím potraviny a znovu se vydám k bráně kde si počkám. |
| |
| Sabaku no Gaara Ehm ,ale je zde jeden problém kazekage-sama. Během toho letu jsme prostřídali mnoho druhů a cesta nám navíc trvala týden, řekne jeden z chuninů. Sabaku no Drain Jako druhá přijde Akiko s malým ranečkem svých věcí. Ahoj, je to super že už jdeme domů co? řekne. Vypadá to, že se ostatní trochu zdrží, tak proč si nepopovídat? |
| |
 | Konohagakure no Sato- kancelář Kage, Itachi Ležím na břiše na posteli ve svém pokoji. Očima v barvě hnědé silně zkombinované se žlutou se rozhlédnu po pokoji. Mám to tu hezké, a ne že ne- zdi vymalované do jemné světlé fialové jasně značí moji zálibu v této barvě. Dveře pochopitelně posuvné, jak už to u japonských domů bývá, jedny vedou do domu, a druhé ven, na zahradu. Ty na zahradu nemůžu nijak zamknout, což je možná nevýhoda, kdokoliv sem může nepozorovaně třeba v noci přijít, ale zase, kdo by sem chodil? V době míru je to vlastně celkem jedno, a i tak, neznám moc lidí, co by mě chtěli navštěvovat... To Kiyomi je na tom líp, za ní mladíci neustále dolízaj... Lehce si odfrknu. Nudím se. Vlastně, ani nevím, proč se povaluju po posteli a radši netrávím čas venku s kamarády, ani by to nemusel být trénink. Možná nějaký popud? Už delší dobu jsem nebyla na misi... A na další misi chci být odpočatá... Že by to za to mohlo? Ale je to dost dobře možné... Prostě si chci mermomocí odpočinout, i moje podvědomí mě k tomu nutí... Lehce se pousměju. To je zvláštní, co takové podvědomí může dokázat. Ani bych to do něj neřekla... A zrovna ve chvíli, kdy pomyslím na to, že jsem už dlouho nebyla na misi a náhodně pohlédnu ke dveřím na zahradu, všimnu si, že za nimi se zdvořilým výrazem stojí nějaký prcek, zřejmě lehce vylekaný genin, nejistý, co by měl dělat. Za sklem mě vidí, ale kdyby zaklepal, možná vyklepal všechno sklo ze dveří... Vejít by tak neměl, tohle je moje soukromá místnost... Vidím mu na očích, že je možná trochu nervózní. Vstanu a dojdu ke dveřím, načež mu otevřu. Už cestou se přemůžu, abych měla lehce blahosklonný a milý výraz, i když mi do smíchu právě není- nudu ráda nemám a taky bych se ráda bavila se svými přáteli... Jenže to jenom tak nepůjde. Protože se chvíli nemůže dokopat k tomu, aby promluvil, skutečně je nějaký malý, lehce povytáhnu obočí, ale jinak s klidem čekám. Nechci ho zase nějak vystrašit, nebo tak něco... Po chvilce ze sebe vymáčkne, že se mám dostavit ka Kage. Přinutím se pousmát a s poděkováním ho odešlu pryč. Zavřu za sebou dveře a lehce si povzdechnu. Nevím, chtěla jsem nějaké vyrušení z nudy, ale přeci jenom, mise byla to poslední, co by mi teď scházelo. Rychle si vezmu klasické zbraně jako kunaie a shurikeny, i když vlastně nevím, co po mě bude Hokage chtít, a s tím si vezmu i pár chakra pilulek. Zbytek nechám doma- jestli to bude mise, jakože kvůli ničemu jinému by mě asi nevolala, zřejmě si pro ostatní důležité věci budu mít čas dojít. Teď bude lepší si pospíšit. Hokage nerada čeká a krom toho je pěkně rázná... Už jsem viděla, jak umí prosadit svou. Naštěstí jsem to nepocítila sama na sobě. Vyjdu dveřmi do domu a otci, který je právě doma, nemá žádnou misi ani nic, ohlásím, že jdu k Hokage. On se jenom pousměje a nechá mě ať jdu, už jsem celkem velká na to, aby mi říkal takové ty "uklidňující" věci... I přesto jdu po ulici normálním tempem, ale cestu si zkrácuju všemožnými možnými i nemožnými zkratkami, a nakonec, když se mi nechce obcházet jeden blok domů, jednoduše vyskočím na jejich střechy a přejdu je, až se dostanu do další ulice. Takhle tak nějak pokračuju a proto i když jdu krokem se celkem brzy octnu u radnice... Dojdu ke dveřím, vejdu, a projdu známými chodbami a přes několikery schody. Vím už moc dobře kudy, je to spíš tak nějak bezmyšlenkovité. Kolikrát už jsem šla tuhletu cestu... Bylo to hodněkrát. Bylo by nemožné, kdybych si ji nepamatovala nazpaměť... Zastavím se u dveří kanceláře Hokage, nadechnu se, zaklepu, a vejdu. "Konnichiwa, Hokage-sama. Kōru Mitsuko se hlásí." Stoupnu si přímo naproti Hokage, Itachiho ignoruju. Tohle "Mitsuko se hlásí", jsem odkoukala od otce. Vždycky před Kage musí dělat něco podobného... Bez nějakého výrazu s valným zájmem čekám, co se z toho vyklube, i když moc dobře tuším, že z toho bude nějaká mise, a ani nemusí být lehká. |
| |
 | U Orochimara Ležím a plánuju, jak utéct Orochimarovi, když si mě zavolá. Předstírám radost, že mu posloužím, ale ve skutečnosti jsem ráda, že od něj vypadnu. Rychle doběhnu do svého pokoje a sbalím si. Poté co nejrychleji zdrhnu ze Zvučný. To tak, sehnat mu jutsu. Nené, já mu zdrhnu... Cestou k Suně, do které se plánuju na čas ukrýt přemýšlím, jak si zajistit, aby mne nepronásledoval. Cesta je dlouhá a do Suny daleko, nesmím se strhat. Zpomalím a seskočím z větví stromů na cestu. |
| |
 | Ve Vesnici ukryté v dešti Poté, co Pein odejde, se dávám okamžitě do přípravy na cestu. Z příkazu svého partnera jsem trochu překvapená. Je pravda, že se necítím příliš dobře, mám-li Peina na delší dobu opustit, ale to mi nebrání v tom, abych vykonala, cokoli si žádá. S myšlenkami na nadcházející cestu si vezmu jen to nejnutnější. Větrná země sousedí s Deštnou, cesta tedy nepotrvá příliš dlouho. Naposledy se rozhlédnu po pokoji, na malou chvíli se můj pohled zastaví na dveřích, kterými před chvíli Pein prošel. Přivřu pomalu oči, za okamžik mé tělo exploduje do stovek poletujícich listů papírů. Vydávám se na cestu... |
| |
| Zrada Zrovna když už se zvedám ze židle, když v tom promluví jeden Chunnin. Řekne nemilou zprávu. AAAH tak to ovšem mění situaci. No nic zatím oznamte všem týmům, které jsou ve vesnici že můžou být kdykoliv povoláni na misi než rozhodnu co se bude dít dál. Svolejte mi sourozence okamžitě. Vstanu a přesunu se do své kanceláře. Usednu za stůl. Schodím papíry na zem. Opřu se obouma rukama o stůl opřu do nich hlavu a budu muset něco vymyslet. To znamená že když letěli několika ptákama tak to musí být hodně daleko. Dojdu do knihovny a vytáhnu mapu ceelého světa. Rozložim si jí na stůl. Ta mapa krásně do sebe zapadá. Musí to být něco jako jiná dimenze. Křiknu na jednoho z ninjů kolem (spíše sluhů xD) Zavolejte mi ty lidi, kteří byli na té lodi. Okamžitě Je to nějaké podezřelé. Není možné že by to bylo jen prostorové genjutsu. Jestli to bylo od nějakého profíka tak si toho vůbec nemuseli všimnout. |
| |
| U brány Otočím pohled na partnerku. Ano, dlouho jsem neviděl Sunu, chybí mi poušť. Kývnu. |
| |
 | V pokoji Před několika minutami jsem se vrátila z tréninku. Už asi týden jsme nedostali žádnou misi, což mě, samozřejmě, štve. Strašně se nudím, a kvůli tomu jsem začala trénovat. Já vím, těžko se dá trénovat s tím, co umím. Proto je to takové spíš cvičení na výdrž. K tomu, abych si promluvila se senseiem o efektivnosti mého možného tréninku, se nějak nemůžu přimět. A nejen z důvodu, že tu sensei není. Pořád to není zas tak moc dlouho. A to je to pouze aktivované, bez použití čehokoli jiného. To je beznadějné! Ne, ne, určitě se stanu jouninem. Musím se stát jouninem mé myšlenky se dají přirovnat ke stádu zdivočelých koní. Dělají si, co chtějí a kdy chtějí. Jeden kůň předbíhá druhého a ujímá se vedení. Když nejsem na misi, tak dokážu být dost nepozorná a nesoustředěná. Je to chyba, já vím. Ale stává se mi to vlastně docela často. Dveře se otevřou. Ani nemusím hádat, kdo to je. Okamžitě se napřímím, teď už se na posteli neválím, ale sedím až nepřirozeně vzpřímeně. Nikdy by se nedalo říct, že bychom si s matkou nějak zvlášť rozuměly. Byl to vztah bez hádek, ale také bez lásky. Starala se o mě svým vlastním způsobem, který možná nebyl nejlepší, ale správný byl. Spíš by se to dalo přirovnat k profesionálnímu vztahu než vztahu v rodině. Ale nevadilo mi to. Nezazlívala jsem jí to; byla prostě příliš mladá na to, aby zahodila svojí nadějnou kariéru kunoichi. Bez toho, kdy se vzepřela vlastnímu klanu, bych nevyrůstala tady v Konoze. A to mi za tenhle vztah stálo. Její věta mě překvapí. Na dárky si nikdy nepotrpěla. Nerada je dostávala a nerada je dávala. Přeci jen máme něco společného. Opatrně převezmu balíček a položím ho před sebe. Napřed jen prstem přejedu po jemném papíru. Pak najdu konce a pomalu, rozvážně papír sundám. To, co balíček obsahoval, mi vyrazí dech. Je to katana. Samozřejmě, že ne jen nějaká katana. Její jílec je prokládaný nefrity, které se lehce třpytí, jak na ně dopadá světlo z otevřeného okna. Je dlouhá tak akorát, aby se mi s ní dobře bojovalo a nebyla zároveň moc těžká. Není jen nádherná. Je perfektní, dokonalá. ,,Okaasan… Je nádherná, dokonalá. Moc děkuji! Mohu se zeptat, proč mi ji dáváš…?“ Ptám se opatrně. Odtrhnu oči od katany a podívám se matce do očí, čekající na vysvětlení. Jak ráda bych věděla, odkud je. Moje mysl se okamžitě přesune k otázkám, které jsem nikdy nevyslovila. Těch o mém klanu. Je to možná bláhové, myslet si, že na ně dostanu odpověď, ale naděje umírá poslední. |
| |
 | Kancelář kage úkol. Bez sebemenšího mrknutí hledím na svitek a potom pouze pokývnu hlavou. ,, Dobře. Svitek přímo pro kazekageho. Mohu vědět o co se konkrétně jedná? ´´ Počkám na odpověď a poděkuju. Když se přiřítí další děvče. Ignoruje mě a nezvyklým způsobem se hlásí Kage. Jenom se pousměju a čekám na instrukce bližšího charakteru třeba o odměně nebo tak. I když mě to zajímá jen málo. Pro vesnici položím život.... |
| |
| Kōru Mitsuko a Uchiha Itachi Pracovna Hokage pozdraví Mitsuko a předá jí detaily mise jako předtím Itachimu. Pak na Itachiho poznámku malinko zkrabatí obočí: Jedná se o velice tajný a důležitý dokument, jehož obsah by vám neměl být znám. Pravděpodobně se dostanete pod mnoho útoků a tak doporučuji, ať se připravíte. Toto je mise typu S, a tomu bude i náležet odměna 20 000 ryo. Nyní máte rozchod, vyražte do půl hodiny, řekne a pošle vás pryč. Naruku Ariko Putuješ už celkem dlouho a začínáš být unavená. Možná by nebylo špatné si na chvílí dát pohov a odpočinout si, jsi už přece docela daleko od zvučné. Konan Do písečné dorazíš kolem poledne a je vidět, že ve vesnici panuje shon. Čas sbírat informace, ale nejdříve by to chtělo vědět, kde začít. Sabaku no Gaara Za chvíli přiběhnou Kankuro a Temari, spolu s těmi chuniny co byli na poradě. Co se děje Gaaro? řeknou oba dva téměř najednou. Chunini klopí oči k zemi a něco zamumlají. Sabaku no Drain Za chvíli přijde i sensei s Tekakokikotou v závěsu. Dobrá, myslím že už můžeme vyrazit, řekne a rozeběhne se-směr Sunagakure no sato. Kitsune Ayame Matka se trochu odvrátí: Musím na měsíc do skryté oblačné a sama. Tohle jsem ti chtěla dát připomínku na sebe, řekne a oči se jí zalijí slzami. Ona a brečet? Tady se něco děje. |
| |
| Plán Když příjdou všichni co měli dorazit. Dobrá než začneme. Chtěl bych vás tři o něco poprosit. Koukejte na mě a zopakujte co jste řekli. Já vám hlavu neutrhnu. Počkám na odpověď No dobrá a teď ke všem. Díky vám třem, kteří jste objevily nový kontinent. Můžeme tam začít těžit suroviny a dělat další věci pro naší vesnici. Jenže je tu problém že už se tam znovu jentak nedokážeme dostat. Mám na vás objevitele ještě pár dotazů. Takže první. Kolik ptáků jste byli nuceni použít, aby jste se dostali zpět? Necítili jste v té bouři čakru nebo něco takového jako že by ji někdo ovládal? A poslední. Neviděli jste tam nějaké domorodce? Táhle je vedle mapy fixa chci aby někdo z vás šel a vyznačil místo kde vás ta bouře chytla. Mezitím co bude vyznačovat místo. A po vás bych chtěl aby jste mi pomohli najít způsob jak se tam dostat. Jelikož vy budete velit týmům, které sem se tam rozhodl poslat. Vyhlásil jsem pohotovost všem týmům, jelikož nevíme nic podrobnějšího. Nevíme jestli se tam budem moci setkat s odporem. Než začnem řešit věci dál nechcete neěkdo něco k jídlu nebo k pití pár hodim tady nad tím strávíme. |
| |
| V pokoji Nemohla jsem být překvapenější. Jako upomínka? Moje máma často bývala pryč, mimo Konohu, a nikdy mi nedávala žádnou upomínku. Často jen tak zmizela, nechala pouze na stole lístek s tím, že je pryč, a neví, kdy se vrátí. Většinou i dodala, kde jsou peníze a co je případně třeba zařídit. Takhle se nikdy neloučila. Něco se muselo stát. Oblačná? O té jsem toho moc neslyšela. A proč tam jde, do cizí země? Jsem trochu mimo. Vlastně trochu víc mimo. Je mi jasné, že se něco děje, ale netuším co. Možná to ani nechci vědět. Ne, chci to vědět. Postavím se. Sice nejsem o moc vyšší, než když jsem seděla, ale cítím se jistěji. Napřímím se a vyhledám její oči. ,,Co se stalo? Proč jdeš do Oblačné?" Zeptám se jí. Mluvím tím samým, nekompromisním hlasem jako vždy ona. Všimnu si, že má oči plné slz. To jsem u ní ještě nezažila. Jako by se mi zhroutila minimálně půlka mého světa, když se tváří takhle. Nemám z toho dobrý pocit. ,,Mami... Mně to můžeš říct," podotknu tiše. Takhle by měla mluvit matka s dcerou, ne naopak. Natáhnu k ní ruku a v podstatě jí nasměruji k tomu, aby si sedla na postel, druhou rukou dám katanu pryč, aby tam nezavázela. Cítím, jak mám rozšířené oči, i jak se mi rty otevřely do tvaru "O". Nic s tím nedělám, jen čekám, až se svěří. |
| |
| V Písečné vesnici Dostat se přímo dovnitř Písečné vesnice, aniž by si mě kdokoli všiml, pro mě není problém. Zdá se, že se tu nikdo o poletující kusy papíru nezajímá a to je jen dobře. Nepřišla jsem bojovat, ale získávat informace, aspoň prozatím. Nelze přehlédnout, že ve vesnici panuje čilý ruch. Vše nasvědčuje tomu, že informace našich špehů o tom, že se něco děje, jsou bezpochyby pravdivé. Teď už jen zjistit, o co přesně se jedná, a dát o tom vědět Peinovi. Jak z výšky vidím různé shinobi pobíhat o samotě či v menších skupinkách sem a tam, rozhodnu se přimotat jako drobný papírový motýl k jedné z dvojic. Obezřetně je následuji a snažím se pochytit, o čem hovoří, aniž by si mě mohli doopravdy všimnout. |
| |
| Kancelář Kage-- brána Počkám si na takový ten nejzákladnější popis mise. Jen co se dozvím jméno týmového parťáka, lehce zúžím oči. "Uchiha? O těch jsem i něco slyšela... Silný klan..." Teprve až teď si pohlédnu toho černovlasého co tu stojí a rázem je mi jasné, kdo to je. To musí být můj nový kolega, kdo jiný by tady jen tak okouněl... Přejedu ho pohledem. Ne, nevypadá nijak slabě, a je mi naprosto jasné, že nejen že je starší než já, ale určitě má i vyšší hodnost, nehledě na to, že klidně může být ANBU. "Huh? A to na misi kam je potřeba někdo jako on posílají mě- chuunina?" Pohlédnu na Hokage a vyslechnu si její věty směřované zřejmě právě Itachimu. Sice jsem tu nebyla, když jeho poznámka padla, a proto lehce nechápu souvislost, v zásadě to ale ničemu nevadí. "Mise třídy S?" Překvapeně přimhouřím oči. Na takové misi jsem byla jen jednou, ale šlo nás mnohem víc... Mise byla dost těžká, ale vzhledem k tomu, kolik nás bylo, a jaká různost hodností, celkem se to i dalo vyvážit... Koneckonců, občas nezáleží na úrovni ale prostě jen na specializaci, ať už je jakkoliv vhodná či nevhodná k boji. "Ale stejně... Posílá nás jenom dva? Není to šílenství? Na ochranu svitku... Jistě, ale jestli máme být často pod útokem... Tedy, věřím, že Itachi-san je dobrý bojovník, a já sama už taky nejsem úplné tintítko, ale i tak... Není snad te nsvitek tak důležitý, že by se vyplatilo nás pro jistotu poslat více, i kdyby to bylo zbytečné? Myslím, že žádý čas pohotovosti není, takže bychom si to mohli jako vesnice dovolit... A 20 000 ryo je odměna, a kterou není radno přijít..." Nahlas se k tomu ale nijak nevyjádřím, pouze přikývnu. "Hay, Hokage-sama." Vyjdu ven z kanceláře, pěkně dveřmi, a počkám, až vyjde i Itachi, načež si ho prohlédnu a letmě se usměju. "Tak za půl hodiny u hlavní brány, Itachi-san?" Počkám na odpověď, i když očekávám cosi jako ano, protože lepší nápad může sotva mít, a pak jenom přikývnu a vydám se zase ke mě domů, tedy k mému klanu. Doma rychle dojdu do svého pokoje, sbalím si více zbraní, přidám výbušné lístky, dýmovnice, kunaie s výbušnými lístky a více a silnějších chakra pilulek. Vezmu si deku použitelnou jako spacák a baterku, pití a nějaké to jídlo... Už jsem v tom zkušená takž to pohodlně zabalím do malého batůžku. Stavím se ještě v kuchyni a v rychlosti otci vysvětlím oč jde. Dostane se mi přání dobré cesty a šťastně splněné mise, a už je tak akorát čas, abych stihle doběhnout k bráně... U brány jsem ještě tři minuty před uběhnutím dohodnuté půlhodiny. Proto se opřu o nejbližší zeď a čekám, až se dostaví i Itachi... Jsem dívka na její věk průměrného vzrůstu. Fialové vlasy, hnědožluté oči, oblečení lazeno do fialovo-růžové. Věk se dá odhadnout asi na něco víc než čtrnáct a něco míň než sedmnáct, podle vzheldu. Vlasy jsou dlouhé, svázané do dvou dlouhých tenkých culíků visí přes záda. Oblečení je pohodlné přímo na tělo, žádné sukně ani podobně, či kimona. Žádná viditelná zbraň, pokud se nepočítají pouzdra s kunaiemi a vším podobným. Na zádech batoh. |
| |
| Sabaku no Gaara Ehm, tým osm se hlásí kazekage-sama, zopakují chunini trochu hlasitěji. Asi sedm ptáků pro každého kazekage-sama. Žádnou chakru jsme v bouři necítili, ale po ztroskotání jsme v lese poblíž cítili mnoho chakrových zdrojů odpovídajících velkému počtu lidí, takže se tam pravděpodobně nějací lidé nacházet budou. Navíc jsme viděli mnoho sloupků dýmu. Následně jeden z nich přistoupí a vezme si fixu, pomocí které označí na mapě místo asi 3 cm od kraje mapy. Následně udělá šipku ve směru pryč z mapy. Bouře nás odnášela tímto směrem, objasní to a ustoupí zpět do řady. Nevíme o žádném způsobu, dostali jsme se odtamtud jen díky tomu, že jeden z nás může přivolávat ptáky, řekl ten co označoval na mapě. Kankuro a Temari se zatím rozvalí do židlí a nabídku na jídlo s pitím přijmou. Chunini se vymluví na to, že jsou ve službě. Kitsune Ayame To je tajemství, řekne a vyběhne z pokoje. Cestou ještě chytí batoh a pomocí shinsunu zmizí. Za chvíli si tě zavolá hokage. Konan Z rozmluvy zjištíš, že ve vesnici se skutečně něco děje. Zdejší kazekage údajně totiž vyvolal stav pohovotosti ale zatím neobjasnil proč. Víc už toho chunini neví a začnou si povídat o tom, jak je bolí záda kvůli něčemu a tak. Od těhle chlápků se toho asi víc nedozvíš. |
| |
| V pokoji, cesta ke Kage Víte, ani mě tak nepřekvapuje, že má moje máma tajemství. Občas mi spíš připadá, že je jimi posedlá. Pro mě je tajemstvím, kdo se z poloviny účastnil mého početí, jestli mám nějaké příbuzné či něco víc o mém klanu. Má samá tajemství. Mnohem víc mě překvapí, jak vyběhne z pokoje. Jako malá holka, která hraje nějakou bláznivou hru, kterou zná jen ona. Maličko protáhnu obličej, ale jen na pár sekund. Fajn. Pokud chce mít tajemství, tak ať. Znovu se zadívám na katanu. Nejsem z ní skoro zhypnotizovaná jen proto, že je krásná, ale hlavně proto, že jsem jí dostala od matky. To je na ní asi to nejhezčí. Lehce se dotknu chladného ostří. Je samozřejmě jako každé jiné, ale připadá mi tajemné. Rozhodně by mi katanu nedala jen tak. Ale dnes se již pravděpodobně nedozvím, co se stalo. Vezmu katanu za jílec a vyměním jí za svou obvyklou, která spočívá v pochvě na zádech. Tu, kterou jsem vyndala, položím na stolek pod okno. Budu pro ní muset najít nějaké místo, stejně jako pro spoustu dalších věcí, co se mi válejí v pokojíku. Nikdy jsem nebyla ten typ, který by měl naklizený, čistý pokoj. Stůl se mi úplně prohýbá pod tou zátěží, po zemi se dá stěží chodit. Ale mně to tak vyhovuje. Vím přesně, kde co mám, rozhodně lépe, než když je to uklizené. Vyjdu z pokoje a zamířím do kuchyni. Neřekli byste, jak jsem po rozhovoru s matkou vždy žíznivá. Do sklenice si napustím obyčejnou vodu z kohoutku. Je ledová, ale toho si nevšímám. Spíš pozoruji genina, který stojí před domem a nervózně přešlapuje. Taky jsem byla taková. Akorát trochu odvážnější, nebála jsem se mluvit s lidmi jako on. Schválně, jak dlouho tam bude stát..? Napadne mě trochu poťouchlá myšlenka, ale po ani ne minutě se ustrnu a dojdu ke dveřím, abych zjistila, co potřebuje. Když celý rudý vykoktá, že mám jít k Hokage, jen přikývnu a užasle zírám, jak rychle zmizel. Vrátím se do pokoje, abych nabrala obvyklou výbavu. Přeci jen dostanu po tom týdnu nějakou misi. Bylo na čase; mohla jsem se ukousat nudou. Nezdržuji se procházením dveřmi, v podstatě vyskočím z okna na nízkou střechu protějšího domu. Neprohne se, ani se pode mnou nepropadne. Sousedi už jsou zvyklí, že se občas ozve ze střechy hluk a nestěžují si. Přeběhnu střechu a seskočím na zem. Cestu k Hokage znám dobře, dorazila bych tam i o půlnoci, ačkoli bych ještě napůl spala. Vybírám spíš prázdnější uličky, nemám zrovna potřebu prodírat se davem lidí. Před pracovnou Kage se na chvíli zarazím a vydýchám se, teprve pak vstoupím s úsměvem dovnitř. ,,Konichiwa. Volala jste mě, Tsunade-sama?" zeptám se ženy za stolem. Vím, že jí je už něco kolem padesáti, ale co si budeme povídat, vůbec na to nevypadá. Typovala bych jí tak něco kolem dvaceti pěti, jestli vůbec tolik. |
| |
| Plánování pokračuje Nevymluvejte se a radši se zatím posaďte. Jak sem říkal bude to dlouhé jelikož máme málo informací. Hej Kankuro spočítej jak daleko to bylo, jestli sedí délka na mapě a kolik použili ptátků. Když vezmu v propočtu jejich váhu a že každý den změnily ptáka, tak to nejspíš uletěleli asi 400 kilometrů. Doju k mapě a zvolám na toho ninju co je sem volal ať nám přinese nějakou bábovku a nějaké pití k tomu. Popojdu k oknu. Zhluboka se nadechnu a začnu znovu mluvit. Vypadá to že zatím o tom kontinentu víme jenom my. Prosím nikde o tom nemluvte nechci aby se o tom dozvěděl někdo jiný. Nez toho zrovna moc dobrý pocit. Nejlepší by bylo kyby na to kontinentě nebyli ninjové a byli tam pouze nějací domorodci. S tím ovšem počítat nemůžem. Jak pak se má asi můj syn na misi. Snad je vše v pořádku. S tím co jsem ho naučil by snad měl být v pohodě. Ještě k tomu ho má na starosti Aladou Shibi. Z rozjímání mě probere až ninja s bábovkou a pitím. Děkuji. A vy se neostýchejte a berte si. Kankuro doufám že to zase nesežeřeš celý sám. Jako minule když tu byly ty chlebíčky. No dobře tak žačneme. Jestli máte někdo nějaký nápad jak se tam dostat tak neváhejte a řekněte to. Já mezitím nechat prozkoumat oblast jednotkami ANBU. Pošlu ptáka aby svolali 2 jednotky ANBU. Potom co jednotky dorazí. Je tu důležitá mie. Neměla by být obtížná, ale radši si dejte pozor. Chci aby jste prozkoumali touto oblast. Dojdu pro mapu a ukážu jim vyznačenou část. Našel se zde nový kontinent. To by nebylo nic na co bych potřeboval ANBU. Jenže objevile tam odnesla bouře. Mám pocit že to byla časoprostorová technika vytvořená přírodou. Ikdyž spíše než než technika bych to nazval dírou. Kdyby se objevil problém okamžitě se vraťte. Teď jděte Sednu zpět na moji židli za velký dubový stůl a čekám na nápady. |
| |
| Unavená Během dne se velmi rychle unavím. Sednu si proto někam na zem a uvelebím se. nesmím se chovat nápadně, kdybych zdrhla až moc rychle, mohl by mě prokouknout. Snažím se přijít na to, jak rychle utéct a zároveň se nestrhat. Vzpomenu si na své přivolávání. Na velkým netoýrovi už jsem přece jednou cestovala... jenže... sama ho nevyvolám. Nemám dostatek chakry bez prokleté pečetě a tu se mi zrovna aktivovat nechce.. Sednu si do polohy lotosového květu a začnu meditovat. Doufám, že tak obnovím co nejvíce chakry. |
| |
| Získávání informací Je chvilka po poledni a jako malý modrý motýl následuji dva chuniny, abych vyslechla, co přesně má na svědomí všechen ten rozruch v Písečné. Poletuji za nimi tak dlouho, abych se dozvěděla, že Kazekage vyhlásil stav pohotovosti, ačkoli doposud není jasné proč. Když se ninjové začnou bavit o nedůležitých věcech, přestanu je pronásledovat a snažím se přijít na to, co dál podniknu. Abych měla chvilku klidu, vyhlédnu si opuštěnou boční uličku, kde se zhmotním do své lidské podoby. Kazekage vyhlašuje pohotovost, neuvádí však veřejnosti důvod...O něčem tak tajném se Pein musí dovědět. Někdo přece musí vědět víc...Ale kdo? uvažuju v duchu, ale mé rozjímání je přerušeno něčími kroky. Nenechávám věci náhodě a rychle zabíhám za další roh, aby mě příchozí, ať je to kdokoli, neviděl. Naštěstí je i tahle ulice prázdná, ale raději si pospíším. Proměňuju se znovu na listy papíru a rozhoduju se jen velmi opatrně zkusit své štěstí rovnou v paláci Kazekageho, který se tyčí výš než všechny ostatní budovy ve vesnici. |
| |
| Mise tým Prohlédnu si svou novou kolegyni a nakonec pokývnu když odchází. Sám ale ještě zůstanu a optám se. ,, Nikdo jiný do týmu? není to trochu riskantní pouze ve dvou? ´´ Když se dozvím odpověď ukloním se a odcházím do sídla. Cestou se nenávistně měřím s jedním členem klanu Hyuuga který na mě civí jako by mě chtěl zabít v mysli mi při tom probíhá. Do toho... Když dojdu domů oznámím rodičům misi a jdu se balit. Posbírám kunaie, shurikeny, nitky a lístky.Nezapomenu ani svou katanu co si schovávám od doby služby v anbu. Nakonec se v čas přemístím k hlavní bráně. Čekám na tu holčinu. ,, dává si načas... ´´ |
| |
| U brány K bráně jsem se dostala ještě tři minuty před dohodnutou půlhodinou. Nakonec, krátce po mě se dostaví i Itachi, což znamená, zdá se, že můžeme vyrazit. Lehce pokývnu hlavou, míním, že by měl něco říct on, přeci jenom je nejen starší ale i vyšší hodnosti takže má automaticky velení mise, ale zdá se být nějaký mlčenlivý... Proto se toho s lehkým povzdechem v duchu ale milým úsměvem navenek ujmu. "Můžeme vyrazit, Itachi-san?" Cestu k Suně už celkem dobře znám, hlavně proto, že přinejmenším na hranice, dokud se člověk nedostane do pouště, k ní vede dobře sledovatelná a široká cesta, která se prostě nedá splést, pokud je člověk zasvěcený. Zamyslím se, jestli si chceme pospíšit nebo cestovat v klidu. Obojí má určitá rizika- když si pospíšíme, budeme tam dříve a snížíme riziko napadnutí od možných nepřátel, ale zase tím, díky stopám, vzbudíme nežádoucí pozornost... Kdybychom cestovali v klidu, ještě by se dalo věřit, že nejsme zrovna ti s tím svitkem. "No, ale Itachi-san stejně má ochrannou čelenku, takže je naprosto jasné, kdo jsme a dá se domyslet, co tu i chceme..." Lehce si povzdechnu a přikývnu, jako bych byla s něčím srozuměna. Počkám si na odpověď, která zase může být víceméně jen ano, a pak se rychle během vydám směrem k Suně. Pro jistotu skočím na nejbližší strom a při cestě lesem sleduji cestu do Suny- v lese se cítím o něco bezpečněji. "Třeba budeme mít štěstí a nechají nás na pokoji, nepřátelé..." Itachi nevypadá na typ, který by se rád vybavoval, proto ho nechám být. |
| |
| Mise Povzdechnu si, znovu. Dobře, jdeme. Kývnu a rozběhnu se za týmem. |
| |
| Kitsune Ayame Ano, máme tu pro váš tým jednoduchou misi, ale raději s tím počkám na zbytek týmu, nechce se mi to vysvětlovat dvakrát, řekne hokage. Po chvíli do místnosti vejde tvůj sensei Inuzuka Ryuu, muž střední výšky, černých vlasů a se strniště vousů. Často nosí cestovní pláště s kápí a má velice pronikavý pohled. Na zádech má jako vždy připásanou svoji cestovní hůl se zeleným kamenem na vrchu. Pamatuješ si, že je to jonin a často používá techniky fuutonu. Za ním vchází do místnosti další člen vašeho týmu-Rokushou Kurotsuchi. Je to vaše hlavní specialistka na výbušniny a používání dotonu. Má krátké černé rozčepýřené vlasy, které má leteckými brýlemi. Na sobě má cestovní plášť s kamonem její rodiny- kovovou kouli ze které tryskají plameny. Často se chová spíše jako kluk než holka. Hokage už pomalu začíná docházet trpělivost, když do místnosti vběhne poslední člen vašeho týmu-Asama Hayate. Je to velmi talentovaný blonďák, za kterým se otáčí většina Konožských dívek. Navíc má nedaleko k povýšení na jonina, ovládá již tři chakrové podstaty a jeho genjutsu také vůbec není k zahození. Podle toho jak je udýchaný jej nejspíše našli uprostřed tréninku. Dobrá, už bylo načase, řekne hokage s mírnou jiskřičkou pobavení v hlase. Pak se ale otočí na senseie: Mám pro vás misi typu B, je to ochrana obchodnické lodi plující do Suny. Jak ale všichni víme, na cestě do ní se momentálně nachází nebezpečná základna pirátských nukeninů, pod jejichž útok se můžete dostat. Odměna za tuto misi je 5 000 ryo, váš zaměstnavatel na vás bude čekat v Nairajském přistavu zítra v poledne. Jeho loď se jmenuje úsvit, podle mě by jste to měli najít docela rychle, řekne hokage a propustí vás. Pokud víte, zmíněný přístav leží půl dne chůze jihozápadním směrem. Rozumíme hokage-sama. Týme, sejdeme se u jihozápadní brány do půl hodiny. řekne sensei a vyjde pryč. U dveří do budovy na něj čeká jeho pes Akanii, se kterým se rozběhne směrem k sídle Inuzuka klanu. |
| |
| Sabaku no Gaara Kankuro si povzdychne a začne počítat. Na poznámku chunini zavrtí hlavou: Pane, z té chakry jsme jasně vycítili, že je často používaná. Rozdíl mezi normálním člověkem a ninjou jde snadno poznat a my jsme si jistí, že se tam nachází mnoho ninjů. Jakmile domluvíš o chlebíčcích, Kankuro ti dá papír s výpočty. Všechno to zhruba sedí, problém je, že to území vychází z konce mapy. ANBU si poslechnou zadání mise pak se zeptají na docela pochopitelnou otázku: Ehm, kazekage-sama. Je to hrozná dálka, takže bychom se standartními plavidly byli zpět asi za půl roku. Máme použít nějaký specifický způsob dopravy? Naruku Ariko Pomalu cítíš, jak tě naplňuje chakra až na tvé maximum. Podle tebe to už na Kuchyose stačí. Konan Podařilo se ti najít kazekageho přesně ve chvíli, kdy dává ANBU instrukce o novém kontinentu. Momentálně se ti v podobě papírku podařilo zůstat poblíž parapetu, o který se teď opřel. Sabaku no Drain Jste na cestě již celkem dlouho, když se náhle pod senseiem podlomí větev, ty zakopneš o nastražený drát a ostatní zezadu chytí ninjové. Ani se nenaděješ a už po tobě letí kunaie s výbušnými lístky. Mitsuko a Itachi V pořádku cestujete do Suny, když náhle spatříte boj mezi dvěma skupinkami ninjů. Itachi svým Sharinganem zjistí, že je to boj mezi ninji písečné a zvučné. Se zvučnou momentálně Konoha nemá dobré styky a Suně máte předat ten svitek. Co by řekli na to, že jste je nechali na holičkách? (ano, je to boj Draina a spol.) Anžeka Haruno Zrovna jsi u sebe v pokoji, když si tě zavolá hokage. Pracovna hokage Mám pro tebe misi, řekne hokage aniž by vzhlédla. Budeš jako skrytý podpůrný tým pro Uchihu Itachiho a Köru Mitsuko. Jejich fotky jsou zde, pokračuje a dá ti do rukou složku. Jsou na cestě do Suny kvůli ochraně svitku. Tebe posílám jako skrytou zálohu pro případ přepadení. Není to moc dlouho co vyrazili, takže by nemělo být těžké je sledovat. Očekávám na ně nějaký útok takže buď ostražitá. Toto je mise typu A, odměna je 10 000 ryo. |
| |
![8vc[1]6165.jpg](8vc[1]6165.jpg) | Pracovna hokage Sedím ve svým pokoji dlouho jsem nedostala misi a proto trávím volný čas nemocnici nebo se setrou. Jak tak sedím všimnu si ptáka ,který je promě.Rychle na sebe hodím Anbu oblek ,ale bez masky nevím co po mě může chít hokage. Ve jdu do pracovny a hokage mi řekne ,že mám misi. Jistě!!řeknu a podívám se na fotky těch dvou. Děkuji hned se do toho pustím!!řeknu a odházím domů pro katanu.Doma nikdo není takže napíši vzkaz ,že jsem šla na misi.Pak se vydávám sledovat Itachiho a Köru.Stopování mi jde takže netrvá dolouho než je najdu |
| |
| Anžeka Haruno Po chvíli je spatříš, jak pozorují boj dvou skupinek ninjů. V jednu chvíli spatříš, jak se jednomu z ninjů na čele zaleskla čelenka písečné. Chtělo by to najít si novou pozici, tahle by k obraně nebyla dobrá. |
| |
| Mise Po vjvíli je spatřím jak pozorují boj dvou skupyn ninjů.Pak spatřím členku jedno z ninjů se znakem Suny.Rázem vím ,že bojuje Suna,ale proti komu to nevím.Jsem stále schovaná mezi stromy moc to není dobrý místo na obranu.Proto se rozlížím po okolí.Vyskočím na větěv od kud budu moci v případě nouze zautočit a budu taky dobřě krytá větvema |
| |
| Cesta Nezdá se mi zrovna jako nešika, i když tohle by mi mohlo vyvrátit mínění. Sensei spadl, ale dokonce i já, zachytí mě v letu písek. Ksó ! Zařvu nasupeně, vztáhnu ruce a z "dýně" vyletí písek. Vytvořím z nich malé proudy, pomocí těch chytnu kunaie za "kruh" na konci, otočím o polovic o vypustím zpět. Co chcete ! Křiknu, snažím se nabrat čas, stlačuju zem pod sebou. |
| |
| U Kage, po Konoze až k Bráně Trapnou chvíli ticha čekáme na ostatní. Jako první dorazí náš sensei. Akaniiho nikde nevidím, tudíž si domyslím, že čeká před budovou. Dokážu si představit, že se už zase pár dnů nekoupal - nemá to rád, ale bahno přímo zbožňuje - a tak se z něj line nelichotivý zápach. Po senseiovi dorazí Kurotsuchi-san. Přátelsky se na ní zazubím. Vzhledem i povahou připomíná spíš kluka, proto není podivem, že náš tým má poněkud netypické složení dvě dívky - jeden kluk. S Kurotsuchi-san si celkem rozumíme, ačkoli máme poněkud odlišné zájmy a každá úplně jinou specializaci. Ona bojuje na dlouhé vzdálenosti, já většinou spíš na střední. Ona se zbraněmi, já používám své kekkei genkai a ninjutsu. Možná právě kvůli tomu spolu tak často mluvíme, když je během mise čas. Jako poslední dorazí Hayate-kun. Sympaťák na pohled, navíc nemá daleko k tomu, aby se stal jouninem. Stejně jako na Kurotsuchi-san se na něj přátelsky usměju, načež se obrátím k Hokage, která nám sdělí, co nás vlastně čeká za misi. Pečlivě si vtisknu každý detail ohledně mise do paměti. Ještě to budu potřebovat. Pět tisíc ryo není k zahození, navíc se zdá, že to nebude až tak obtížné. S piráty si snadno poradíme. Ne nadarmo jsme nejvyváženější tým nejspíš v celé Konoze, a po těch pár letech se výborně doplňujeme. Ryuu-sensei dodá poslední instrukce, načež vyběhne z místnosti. Hayate-kun i Kurotsuchi-san ho následují. Já chvíli počkám. ,,Hokage-sama? Vím, že to není zcela korektní, ale mohla byste mi, prosím, říct, co za misi dostala Okaasan?" Zeptám se Tsunade-sama. Dívám se jí přímo do očí. Vím, neměla bych se ptát, ale něco mi říká, že prostě musím. Já musím vědět, co se stalo. Počkám na odpověď, podle které se zařídím. Na to, abych se dostavila k hlavní bráně, mám necelou půl hodinku. Nemám toho moc co zařizovat. Doma zanechám lísteček ve stylu matky, že jsem pryč. Nevím, která z nás se dostane domů dřív. Doplním si zásoby vybuchujících lístků, kunaiů a shurikenů. Samozřejmě zkontroluji, zda mám vše v pořádku, jestli se oblečení někde nepáře. Jako poslední popadnu čelenku se znakem Konohy a zavážu si jí na levou ruku, kousek pod rameno. Zčásti ji zakrývají vlasy, ale to vážně neřeším. Fajn, k Bráně dorazím během pěti minut... Takže bych měla vyrazit propočítávám. Rychle si ještě loknu vody a pak vyrazím k hlavní bráně do Konohy. Jsem tam s menším předstihem, takže počkám na ostatní z týmu. |
| |
| Plán No to by mohl být problém. Půl roku čekat nemůžeme. * Zamyslím se* Nejspíš by tu byla možnost, ale s tou dálkou je to hodně riskantní a s tim mořem taky. Ne to nepůjde. Budu muset vymyslet něco lepšího. Ptáky nemůžeme riskovat. Ty můžeme použít jen techdy když jsme opravdu bezradní. Temari vystačí ti čakra na cestu. Asi ne co. Možná že bych se na to šel kouknout osobně ? Vesnice se teprve dostala nedávno do relativního klidu a míru s ostaníma skrytýma vesnicema. A vesnici by to moc neprospělo kdyby zase přišli o kazekageho. Prosím omluvte mě na okamžik musím si něco zjistit. Odejdu ven z místnosti a zajdu se kouknout na Sochy předešlích Kazekágů. Sundám si před nimi klobouk. Co byste asi dělali vy ? Asi mi moc neporadíte co ? Podařilo se mi stabilizovat vesnici. Jenže teď máme před sebou mnohem větší problém. Nasadím si klobouk a vrátím se zpět do pracovny. Zjistím že tam už není ani kousek bábovky. Kankuro ty prase! Neříkal jsem ti snad něco. No nic to mi může být ukradený. Dojdu si alespoň nalít hrnek čaje. Je to ovocný a voní úžasně. Možná že už jsem na něm tak trochu závislák. Dojdu ke stolu položím si hrnek na stůl. Složím mapu auložím ji do jedné poliček ve stole. Prozatím si vy tři vemte volno. A vy dva mi taky trochu pomozte ne. Nezavolal jsem vás jen aby jste si tu hezky zdřímly, napapali se a znovu zdřímly. Tak honem vymejšlejte. Nemáme na to dvacet let |
| |
| Sabaku no Drain Ninja tvému útoku v pohodě uskočí a zasyčí: Ten svitek pro Kazekageho!!! Sensei v pohodě zvládá tři nepřátele a ostatní si taky nevedou špatně. Anžeka Haruno Jeden z Drainem odražených kunjaiů letí na tebe, ale v pohodě mu můžeš uhnout. Kitsune Ayame Ahoj May, uslyšíš nad sebou trochu pobavený Hayatův hlas. Pořádně sebou trhneš a spatříš, jak se nad tebou pomalu zjevuje tvůj ,,kolega". V očích se mu lišácky blýská a je jasné, že to byl jenom malý žertík. Když jde vidět úplně, tak doslova sedí na zdi a v ruce má knížku, jejíž název nevidíš. Sabaku no Gaara Když chuniny odešleš pryč, jeden z nich se ještě zastaví. Ehm, promiňte kazekage-sama, ale možná by šlo využít těch nových prototypů strojů pro létání. Moje sestra je ve výzkumném týmu který to tvořil a jsem si jistý, že by jste to měl mít hlášeních. |
| |
| Doplněk k Ayame: Eh, mise? Tvá matka si u mě vyprosila měsíc a půl volna. Teď už jdi, můžeme si o tom promluvit později, řekne Tsunade. |
| |
| Napnutá Cítím, že moje chakra je na maxinum. Jestli to nedám, tak budu muset jít pešky. nebo použít pečeť... Ačkoliv Orochimara nesnáším, zatím je na něm moje síla závislá. ,, Kychiyose no jutsu!" zakřičím a soustředím se na jediného tvora, kterého chci přivolat. Obrovského netopýra Kuraie. Vím, že mě unese. Stounu mu na záda a stojím, on mě unese. Vím to jistě, už jsem to zkoušela. Čekám, až se kouř rozptýlí... |
| |
| Mise Pod jejich vůdcem se zjeví písek, obmotá mu kotníky a sváže ruce, velmi pomaloučku ho váže do ppsečné rakve, bez možnosti pohybu. |
| |
| Plán OOh ano děkuji. To je to hlášení z dnešního rána. Ještě jsem se k němu nedostal. Prosím ještě tu chvíli zůstaň. Bude nejrychlejší když jí to vyřídíš ty. Dojdu k těm papírům co jsem schodil na zem a začnu hledat to hlášení. Po několika minutovém hledání v desítkách hlášení, to konečně najdu. Jo to vypadá zajímavě. Doufám že máte aspoň dvanáct modelů. Víc snad potřebovat nebudem. Tak teď jdi a zavolej mi prosím vedoucí výzkumu. |
| |
| Cesta do Suny- boj; Drain, Itachi, v pozadí Anžeko Nakonec tedy vyrazíme. Cesta probíhá celkem v klidu, dokud nenarazíme na dvě bojující skupiny ninjů. Zvuky boje jsou postřehnutelné už zdálky, brzy to vidíme i na vlastní oči. Rychle pátravě pohlédnu na Itachiho a počkám, až mi po prohlédnutí Sharinganem řekne, že bojují shinobi Suny proti shinobi ze Zvučné. Lehce se zamračím. "Nemáme s nimi co dělat, vůbec to nepatří k naší misi, ale... S Otogakure nemáme moc dobré vztahy a do Suny máme doručit ten svitek... A zdá se, že malá pomoc by se jim hodila..." Pohlédnu na Itachiho, co on na to. "Asi bychom jim měli pomoct, i když bychom se mohli nenápadně vypařit a nikdo by o nás ani nevěděl... Ale na druhou stranu, vypadá to jenom na menší boj..." Svitek nese Itachi (sice za něj teď hraju, ale je starší a zkušenější, takže je něco tak důležitého automaticky svěřeno jemu), což znamená, že já klidně můžu jít do boje, pokud by se mi něco stalo, svitek nedostanou, ať už jdou po čemkoliv. "Itachi-san? Jdu jim trochu pomoct..." Řeknu polohlasem, abych na sebe neupozornila bojující lidi, na odpověď nečekám, prostě jdu na to. Vzhledem k tomu, že i ten červenovlasý malý kluk (Drain) si s nimi celkem dovede poradit, neměl by to být nějak složitý boj... Prozatím se mi nechce používat žádné techniky, krom toho, čím míň toho na sebe prozradím, tím líp. "Koneckonců, taijutsu je moje silná stránka..." Pousměju se, v taijutsu mě skutečně předčí jenom lidé, kteří se věnují speciálně jemu, ostatním se víceméně rovnám. Proto ani moc neváhám, a vrhnu se k jednomu z těch dvou ostatních prcků. Červenovlasý kluk si vede dobře, takže ten pomoc nepotřebuje, a kdybych pomáhala jejich senseiovi, možná by to bral jako urážku... Pokusím se využít momentu překvapení a zaútočím rychlým kopem do břicha. Rychlost kterou jsem se sem dostala je vysoká díky tréninku a skok jsem ještě podpořila chakrou, takže by mohl být onen protivník skutečně překvapený. Jestliže zasáhnu, rychle přidám ránu pěstí do žaludku a pak rychlou ránu do spánku, abych ho omráčila. Sílu celkem i mám. Jestli se nepodaří, ani omylem se nezvládám a velmi rychle se s ním pustím do taijutsu souboje, snažím se být stále u něj a na udělání pečetí nedávám žádný čas. |
| |
| Mise Jsem v pazadí a pororuji boj.Snažím se být nenápadná,ale stějně asi budu muset ukázat aspoň Itachimu.Stojím na větvy když na mě letí odražený kunjai.Rychle se mu vychnu a seskočím k Itachimu.Podívám se na jeho partnerku a jen jí vidím jak jde bojovat.Podívám se na Itachiho a čekám na jeho reakci.Zatím pororuji boj. |
| |
| Pracovna Kazekageho Poté, co doletím k pálaci Kazekageho a podaří se nepozorovaně proklouznout přímo dovnitř jeho pracovny, kde se s největší pravděpodobností právě o něčem jedná, přistanu ve vhodný okamžik na parapet hned u okna a předstírám, že jsem jen obyčejný kus papíru, který zde někdo nechal ledabyle ležet. Prohlédnu si dobře celou místnost a lidi v ní, pak se soustředím na samotný hovor. Mohlo by jít o ten utajovaný důvod pohotovosti, o něco, co by Peina zajímalo. Zarazím se, když slyším Kazekageho pokyny jednotkám Anbu. Opravdu hovoří o novém kontinentu. To by bylo něco...tak závratného pro Peina...pro celou Akatsuki! Pein se o tom musí dozvědět co nejdříve. Ještě chvíli poslouchám, o čem se jedná, a vše si pečlivě ukládám do paměti. Jakmile se ujistím, že mě nikdo nemá možnost vidět, rychle se vracím stejnou cestou, kterou jsem se do místnosti dostala. Vydávám se zpět do spleti uliček, abych si našla klidné místo a mohla zformulovat zprávu pro Peina. |
| |
| Boj cestou do suny Běžíme směrem k písečné, když zachytím sharinganem používanou čakru, několik ninjů dvou vesnic. Písečná a Zvučná. Bojují docela dobře a písečná vypadá ve výhodě, přesto by bylo neslušné nechat je na holičkách. Chvíli přemítám co a jak. Mám svitek a když o něj nedopatřením příjdu nebude to dobré. Nakonec ta kunoichi co ji se mnou vyslali na misi rozhodne že půjde bojovat s nimi. Připojí se k písečné. Pokrčím rameny a nechám jí ať si běží bezhlavě do boje. Po chvíli soustředěného myšlení konečně začnu předvádět své vystoupení. Skryt za stromy a křovisky rychle sestavím pečetě a vyřknu. ,, Karasu Bunshin. ´´ Vedle mě se objeví dva klony které se okamžitě rozloží na vrány a odletí na bojiště. Sestavím pečetě ještě trochu jinak a vyřknu pro změnu. ,, Kage bunshin ´´ pošlu čtyři na bojiště a dva nechám jako svoji tělesnou stráž. sleduji vše ze skrytu připraven nechat bouchnout kage bunshiny když by bylo třeba. Oni ať jednají podle situace. Zatím všichni zapojili tai jutsu styl. zatím jsem ostražitý sleduji co se bude dít. Když bude možnost zkusím je lapit do genjutsu. |
| |
| Brána Během té chviličky, co stojím u brány, přemýšlím o tom, co mi Tsunade řekla. Že si vzala volno. To si nevzala nikdy, co pamatuju. Proč si vzala volno? Proč na měsíc a půl? A vůbec, co chce v Oblačné dělat? Kdybych nedostala misi, vydala bych se za ní. Tady totiž něco smrdí. A to ne zrovna málo zamračím se. Trochu mě svrbí nohy, jak jsem v pokušení vyběhnout za ní. Ale neudělám to; mám své povinnosti a taky závazky vůči Listové. Hlas, který mě vytrhne z úvah, mě samozřejmě vyděsí. Ne že bych se bála, spíš se jen leknu. Nevyjeknu, nic takového, takovou radost bych Hayatovi neudělala, přesto maličko nadskočím. ,,To se dělá, takhle strašit lidi?" naoko se na něj zamračím. V hlase přesto zcela neutajím pobavení. Už jen kvůli tomu, že ta věta zní, jako bych hubovala štěně. Vyhoupnu se na zeď vedle něj a nakloním se, abych viděla název knížky. Velice nešikovně na něm drží ruku. ,,Netušila jsem, že máš tak tlustou ruku. Co je to za knížku?" Malinko si z něj utahuji, ale protože se známe dlouho, tak vím, že to pochopí. Tentokrát si dávám o něco větší pozor, jestli už někdo jde. Uvidíme, kdy se z té mise vrátím. Pak bych do té Oblačné mohla zkusit jít... přemýšlím dál nad problémem s mámou. |
| |
| Naruku Ariko Jakmile se kouř rozptýlí spatříš Kuraie, jak čeká na instrukce. Sabaku no Drain Písek se sevře na prázdno, byl to kage bushin. Zezadu na tebe někdo poslal vodní střelu. Tu se ti ještě podařilo vykrýt, ale pak dostal tvrdý zásah nohou zespodu. Letíš do vzduchu a spatříš toho ninju, jak mizí pomocí jutsu lovce. Náhle se objevil za tebou ale jeho vrchem vedený kop byl zablokován krytem Itachiho. Ty zatím padáš z celkem slušné výšky. Kōru Mitsuko Tvá ukázka taijutsu byla velice účinná, a tak se ninja pouze kácí k zemi. Otočíš se na zbylé tři nepřátele, ale dva najdeš se šurikeny a kunaii v tělech a toho posledního právě ta holka oddělala nějakou bleskovou technikou. Oba dva se okamžitě rozeběhnou na pomoc ostatním, když se kolem vás náhle objeví kruh dvanácti ninjů ze zvučné. Přiběhne vám na pomoc Itachi, ale i tak je to přesila. Kluk vytáhl obří svitek ze kterého vyvolal tři tyče spojené speciálním provazem, neboli druh sansekutonu. Na konci jedné z nich je ostrá kovová špička jaká bývá na oštěpech. Holka soustřeďuje chakru. Uchiha Itachi Kage bushiny běžely na pomoc Drainovi a Mitsuko.Ten chlápek s obouručním mečem právě dodělal své protivníky a běží na pomoc Mitsuko a spol. Najednou se u tebe zjeví Anžela. Sabaku no Gaara V hlášení je uvedeno, že se výzkumným pracovníkům podařilo sestrojit provozu schopný stroj pro létání vzduchem. Rychle přelétneš těch pár technických údajů jako: 1) Nosnost stroje je třicet lidí. 2) Je poháněn větrnou chakrou, která se nachází v přístroji, který ji používá k rychlé rotaci několika vrtulí. 3) Na provoz tohoto stroje jsou poitřeba min. tři ninjové s větrnou podstatou. 4) Nachází se v podzemní výzkumné laboratoři. 5) Má dohromady deset místností. Dále je ještě přiložen nákres. Stroj vypadá jako klasická vzducholoď, ovšem s velkými turbínami. Po chvíli přiběhne žena s brýlemi na hlavě a bílým pláštěm. Její podoba s jedním z chuninů se nedá zapřít. Volal jste mne Kazekage-sama? Konan Po chvíli najdeš stinnou uličku vně centra Suny. Tady by nikdo normální pravděpodobně nevkročil, takže je to ideální místo. Kitsune Ayame Hayate udělá psí pohled: Ale vždyť já jsem jenom slušně pozdravil, řekne ale pak se už neudrží a zazubí se. Na otázku o názvu knihy pouze uhne rukou a ty spatříš: Poutník Jiraya Příběh hrdinného ninji Na obálce je vyznačený obrázek blonďatého ninji trochu připomínajícího Yondaimeho, jak s kunaiem v ruce bojuje proti několika nepřátelům. Je to jeho první kniha, a zároveň poslední dobrá, řekne se smutným úsměvem. Pak ale zbystří a prudce se vymrští na střechu, kde se postaví na její okraj a zazubí se: No Kurotsuchi, co se děje, že se tady zuřivě přehrabuješ v torně? |
| |
| Mise Ksó ! Proletí mi hlavou myšlenka, v dalším okamžiku písek blokuje vodní střelu, já se ihned poté rozpadám na písek. (Píšeš moc dopředu, dávej možnost k obraně) V dalších dvou sekundách se zjevím o deset metrů dál, kolem mě se zjeví písečná koule. |
| |
| Sabaku no Drain V kouli toho moc nevidíš, ale jasně cítíš žár útočící na jednu stranu koule. Zatím to nic nedělá, ale kdyby to takhle pokračovalo dlouho, mohl by propálit písek. |
| |
| Mise Z koule vyletí ostny přesně na stranu odkud vychází žár, útočím na slepo, ale není jiná možnost. |
| |
| Překvapená, že to opravdu šlo To, že se mi to povede bez prokleté pečetě mě docela překvapí. ,, Dlouho jsme se neviděli, já vím... Hele, potřebovala bych se opatrně dostat do Suny, aby si mě nikdo nevšiml, mohl by jsi mě vzít?" řeknu. Kurai přikývne. Umí mluvit, ale nemluví nijak často. Vyškrábu se mu na hřbet a letím. |
| |
| Sabaku no Drain Plameny na chvíli ustanou a následně se pod tebou objeví ruka lepící na zem výbušný lístek. Následně Pofne jako to dělají kage bushiny a zůstane po ní díra v zemi. Lístek se začíná aktivovat, ale stále máš ještě čas utéct. I když ho není moc. |
| |
| Naruku Ariko Po nějaké době se s Kuraiem dostanete na dohled Suny. Dál letět na obřím netopýrovi by už bylo nebezpečné. |
| |
| Mise Ksó ! Zařvu, zbytkový písek se rozleze kolem výbušného lístku ve velmi silné vrstvě, já sám se rozpadnu na písek, ale nenechám velkou kouli kolem mě rozpadnout. |
| |
| Vzduch ,,Děkuji ti Kuraii, ale už raději slezu..." nechám Kuraie přistát a poté zmizet. Tak, a teď se tam nějak dostat. Přemýšlím, jak se vyhnout strážím. Navíc, kdyby na mě zaútočili, tak nemám chakru... A kekei genkai zrovna moc účinný při přímém útoku není... nakonec pomalu vyrazím pouští, schovávaje schou čelenku Zvučné, aby mě nepoznali. |
| |
| Sabaku no Drain Koule z písku se akorát roztáhne ale jinak výbuch udrží. Po chvíli se z díry po ruce vyhrabe nějaký ninja, který zakleje při pohledu na prázdnou kouli a rozpadne se způsobem kage bushinů. |
| |
| Naruku Ariko Chvíli jen tak jdeš, ale pak se před tebou náhle objeví několik ninjů s čelenkami písečné a standartními vestami Suny. Prokažte svou totožnost a řekněte důvod návštěvy vesnice!žekne jeden z nich. Při pohledu na tvůj vyčerpaný výraz (jsi přece bez chakry) mu ale poklesnou ramena a přijde k tobě. Tady, napij se, řekne a dá ti termosku s osvěžující ledovou vodou, což je tady v poušti něco úžasného. |
| |
| U brány Hayate-kun dokáže lidi rozesmát, i když se na to moc nezdá. Minimálně podle toho, co o něm slyšíte. Že je to génius a tak. Což je vlastně pravda. Ovládat už tři chakrové podstaty v jeho věku je něco neslýchaného. Sem tam mi ho máma předhazuje, ale to pro mě neznamená, že jsem na něj naštvaná, jak to většinou bývá. On už je prostě takový. A navíc má naprosto skvělá genjutsu. Nejsem si moc jistá, zda bych ho porazila; už jen proto, že zná moje techniky. No, zkoušet to raději nebudu. Nerada prohrávám. ,,Tomu říkáš pozdrav? Leda tak ze záhrobí," zašklebím se na něj. Rychle přejedu pohledem název, víc mě zaujme obrázek. Ke čtení mám neutrální vztah; nečtu nijak zvlášť často, ale taky se proti tomu vůbec nestavím. Hayate-kun pořád něco čte. Občas si z něj utahuji, že je to blázen. Páááni. Ten ninja vypadá jako Čtvrtý. A taky se trochu podobá Narutovi. Divný nakrčím nos. Ale tak je trochu podobný i Hayate-kunovi. Oni jsou si ti blonďáci vůbec nějak podobní, když mají ten jejich "nedbalý" účes. Ale co si budeme povídat, vypadá to dobře. ,,Tak to se nemá moc co chlubit. Není Jiraya jeden z těch legendárních sanninů?" Ujišťuji se. Pokud vím, tak Tsunade-sama mezi ně taky patří, i Orochimaru, který zabil Třetího. No, rozhodně o sobě dávají znát. Když se najednou vymrští až na střechu, jen zakloním halvu. Spatřím jeho i Kurotsuchi-san, která se přehrabuje v brašně. A že ne zrovna opatrně. ,,Ohayou, Kurotsuchi-san. Copak hledáš?" Zeptám se, vzápětí stojím vedle nich. Nerada se ocitám mimo dění, byť sebemenší. |
| |
| Pracovna Mám na tebe několik otázek. První je: Opravdu to funguje ? A druhá: Vydržíte to dokud jim nedojde čakra, že ? Nechtěl bych přijít o pár lidí. Už takhle je ve vesnici méňe nindžů, než bych si představoval. Vím že vesnice neprosperuje jen z ninjů. Promin tebe to asi moc nezajímá co ? Čekám na odpověď poněkud s zvláštím výrazem ve tváři. |
| |
| Chladivá voda Napiju se trochu vody a v tom mě něco napadne. Předstírám mdloby. Dělám, že jsem se zhroutila. Snad mi na to skočí Jsem při vědomí, ale dělám, že nejsem. Doufám, že se takhle dostanu nepozorovaně do vesnice. Snad nezjistí, že jsem ze Zvučný... |
| |
| Opuštěná ulička Vyhlídnu si prázdnou ulici mimo centrum Písečné, a aniž bych jen trochu polevila v ostražitosti, se v ní zhmotním. Ze svých zad si ovšem ponechám kousek papíru, na který hodlám napsat zprávu pro Peina a poslat mu ji, takže teď mám na zádech v místě pravé lopatky jen bílé nic, ovšem plášť vše dokonale kryje. Zamyšlená nad tím, jak budu formulovat svou zprávu, začnu jen tak mimochodem hledat nějaké pisátko, které bych mohla při psaní použít. Ovšem když prohledám dvě z vnitřních kapes pláště, aniž bych cokoli našla, konečně mě to vytrhne z rozjímání a plně se soustředím na hledání. Je možné, že jsem ho někde cestou vytratila? Nebo snad úplně zapomněla? Přeci jen je pravda, že mě odloučení od Peina trochu vyvedlo z míry ostatně jako vždy. Opravdu se nemohu rozpomenout, zda jsem si ho brala nebo ne. Nevzdávám se naděje, že v některé z dalších kapes nakonec bude, a pokračuju v co nejrychlejším pročesávání kapes. |
| |
| Boj se Zvučnou- Drain, v pozadí Itachi a Anžeka Můj výpad se povedl dokonale- zasažený se skácí k zemi. S jemným úsměvem si ho rychle prohlédnu a pak rychle přidám kop posílený chakrou, který by ho měl odmrštit na nejbližší strom, aby kromě ztraceného vědomí měl aspoň nějaký problém, který by mu znesnadnil další bojování, kdyby se stačil probudit. To vše se odehraje v krátké sekundě. Rychle se rozhlédnu po těch ostatních. Všichni jsou už mrtví... Lehce se pousměju, napůl ušklíbnu, ale v tu chvíli nás najednou obklíčí celý hlouček ninjů ze Zvučné- plus mínus dvanáct, nepočítám to, jenom hádám. Počítání by bylo zdržení. Vrhnu rychlý pohled na toho červenovlasého. Nevede se mu nejlíp, ale jde to- rozhodně není nutné se jeho životem zabývat. Koneckonců, některá zranění vadí hodně, jiná míň... "Takže já vím, že se můžu nechat zranit, ale nesmí to být příliš vážně zranění. S těmi míň vážnými si zvládnu poradit, pokud si nechám nějakou chakru..." Pohlédnu na ty dva prcky. Jeden z nich si připravil zbraň, holka soustřeďuje chakru. "Asi chce nějakou větší techniku." Rychle se zamyslím. Tento boj se dá ukončit různými způsoby, a to, že jsme obklíčeni nemusí znamenat vůbec nic, ale vzheldem k tomu, že určitě potkáme trochu víc lidí, než jsou tito, nebylo by chytré zanechat v tomhle boji většinu své chakry... "I když je zase pravda, že rozkazy od Hokage nebyly úplně přesné. Neřekla, jak rychle máme ten svitek do Suny dostat... Což znamená, že bychom si teoreticky pak mohli udělat nějakou přestávku." Trochu se pousměju. "Kdyby šlo jen o mě, v pohodě se do Suny nepozorovaně dsotanu- jenže s jakýmkoliv dalším pasažérem je to problém." Zkoumavě si všechny prohlédnu. "No, i když s jedním dalším pasažérem by to ještě šlo..." Teď je nanejvýš důležité si rozmyslet, co udělám. Můžu buďto už přivolat jednoho ze svých přátel a nebo ještě počkat a zkusit to dodělat pomocí taijutsu a nějaké té skromnější techniky, kterou ovládám... Nakonec se ale rozhodnu. Pokud to půjde udělat jednodušeji, pokusím se o to, proto prozatím pokusím pouze taijutsu a technikami. Ten kroužek kolem nás se mi ani za mák nelíbí. "Musím ho trochu rozrušit, ať to stůj co to stůj..." Chvíli se rozmýšlím, jakoby, a pak se mi najednou ruce rozjedou v rychlých pečetích. "Katon: Goukakyuu no jutsu!" Oheň "vychrlím" na jednu ze stran kolečka, kam jsem právě otočená, je mi celkem jedno, která strana to bude. Tedy, snažím se směřovat útok pryč od té napůl dřevěné zbraně, i když je možné, že není obyčejná a vydrží víc. Ninjové se pochopitelně musí uhnout či bránit, a jen co mezi nimi vznikne nějaká mezera, rychle se odrazím a proniknu pryč. Ne, že bych nechtěla bojovat, ale bojovat v obklíčení je blbost... Cestou vzduchem ale dostanu nápad, a proto jen co dopadnu, odrazím se zpátky k nejbližšímu shinobimu a pokusím se využít setrvačnosti k silnému kopu, spíš na žaludek než než na hlavu či hruď, aby mě náhodou neoblafl nějakým jednoduchým úhybem a já se nerozflákala na zemi. Jestli se nepovede, jenom se divoce ušklíbnu a rychle se s ním pustím do taijutsu, přičemž usoudím, že bude třeba přitvrdit, takže vytáhnu kunai a pomáhám si i jím- krom toho, jeslti spolu budeme takhle bojovat, on taky nejspíš bude mít zbraň. |
| |
| Kitsune Ayame Objevíš se vedle Kurotsuchi přesně ve chvíli, kdy s vítězným: Ha! vytahuje z batohu několik koulí o velikosti dlaně. Pak vám je pyšně podává se slovy: S tímhle mi pomáhal táta. Je v tom tlak tak vysoký, že odrazí i ninju s chakrou v nohách. Jestli potkáme piráty, stačí to hodit na stěnu lodě a máte díru o velikosti fuuma shurikenu! Stačí jenom takhle posunout obě dvě půlky a hodit do vzduchu. Všechno názorně ukazuje a pak hodí uvolněnou kouli vysoko do vzduchu. I když je to velmi vysoko, koule exploduje a tlakovou vlnu je téměř vidět. Následně vám vlasy rozčechrá ohromně silný vítr. Paráda co? zeptá se Kurotsuchi s pyšným výrazem ve tváři. |
| |
| Sabaku no Gaara Samozřejmě že to vystačí kazekage-sama. Mysleli jsme i na tento problém a proto jsme nainstalovali něco jako zásobník chakry pro dobu vyčerpání. Momentálně je tolik chakry, že by to stačilo na cestu do Konohy, řekne výzkumnice. Následně pokračuje: Zkoušeli jsme několik menších prototypů a všechny splnili očekávané výsledky. Navíc jelikož má naše vesnice spolu s oblačnou nejvíce ninjů s větrnou podstatou, neměla by být problémem ani dlouhá cesta. Kdyby to bylo nutné, svěřila bych tomu stroji svůj život. |
| |
| soukromá zpráva od Rádce osudu pro Další příspěvky ti budu psát soukromě, aby bylo těžší tě odhalit a zároveň pro větší realističnost hry. |
| |
| soukromá zpráva od Rádce osudu pro Další příspěvky ti budu psát soukromě, aby bylo těžší tě odhalit a zároveň pro větší realističnost hry. |
| |
| Kōru Mitsuko Přesně jak jsi očekávala ninjové rozpustí část kruhu a ty pronikneš ven. Tvůj taijutsu útok už ale nemá tak skvělý účinek, jelikož tento protivník toho o taijutsu ví také dost. Jednoduše se kotoulem dostane z jeho dosahu a vytáhne kunai, následně se pomocí Shinsunu objevil za tebou další dva ninjové kolem tebe. Jsi tedy uzavřena v jakémsi trojúhelníku, jehož základna je před tebou. Jeden z nijů vytáhl velkou obouruční katanu a připravil si ji do střehu. Ten zbylý zatím začal dělat ruční pečetě, poznáš že používá pečetě pro Suiton. Zvuky bitvy naznačují, že kluk se sansekutonem si nevede vůbec špatně. Koutkem oka vidíš, jak jste byli rozděleni a kolem každého z vás je stejná formace. U holky se nic neděje, pouze vzpřímeně stojí a má složenou ruční pečeť. Chlápci kolem ní stojí na místě jako solné sloupy a mají doširoka rozevřené oči. |
| |
| Na střeše Kurotsuchi-san už našla to, co hledala. Já bych se v tom zmatku nevyznala vůbec. Má tam nejenom různé vyvolávací svitky, ale hlavě výbušné zbraně. Vždycky mě bavilo koukat, jak to používá - je to efektivní - ale nikdy jsem nevěděla, jak se s těmi věcmi pracuje. Párkrát nám to ukazovala, ale nikdy mi to moc nedošlo. Raději mám staré dobré ninjutsu. A opravdu nám ukáže, jak koule, které jsou podobně veliké jako moje ruka, používají. Napřed to vysvětlí, k čemu to vůbec je, a pak, jak se to používá. Řeknu vám popravdě, podle popisu bych to nespustila ani za několik let. Ale zní to dobře. Odhodit ninju s chakrou v nohách? Tak to je něco úžasnýho. Kurotsuchi-san to navíc dělala vlastně sama, jen jí trochu pomáhal táta. Je vážně dobrá uvažuji, zatímco sleduji, jak to spouští a pak vyhodí vysoko do vzduchu. Koule vybuchne a pořádně mi načechrá vlasy. Vypadá to ještě efektivněji, než jak to zní. ,,T-to je naprosto úžasný! Jsi super, že dokážeš něco takovýho vyrobit!" dostanu ze sebe nadšeně a zazubím se na ní. Vždyť jsem už říkala, že náš tým je nejlepší! ,,Ta mise už je v podstatě splněná," zazubím se oba, Kurotsuchi-san i Hayate-kuna. Nojo. Sensei zase říká, ať tu jsme včas, ale on je ten, co jde pozdě. Ách jo.. postěžuji si sama sobě v hlavě. Nejraději bych se už vrátila zpátky sem, do Listové, abych se mohla vydat po stopách Okaasan. |
| |
| Kitsune Ayame Na střeše Hmm, to je celkem šikovná mašinka, ozve se za tebou a ty spatříš senseie, jak si to sám mašíruje po střechách k vám. Akanii se zatím zezadu příblížil k Hayatovi a dal mu tlapy na ramena. Ten si pouze ,,dramaticky" povzdechl a se slovy: No dobrá no, hodil psovi kostičku z buvolí kosti. Tak, jestli je to všechno, tak bychom už měli vyrazit, řekne sensei poté, co vám všem Kurotsuchi rozdala balíček s těmi výbušninami. V každém z nich se nachází pět těchto ,,hračiček". Hayate pouze přikývl a Kurotsuchi si hodila batoh na záda. Akanii see posadil na zadek a zamával ocasem jako největší mistr světa, s kostí zaklíněnou mezi zadními zuby tak, že to připomíná legrační úsměv, což vyvolalo všeobecný smích. Akanii pouze zvědavě naklonil hlavu do strany, což vypadá ještě smešněji. Nakonec to už sensei nevydržel a usmál se také. Pak ukáže psovi vztyčený ukazováček, kterým udělal několik malých kroužků. Byl to jeden z tichých povelů, které spolu vypilovali. Následně seskočil ze střechy dokonalým dvojitým saltem. Akanii vyrazil za ním a Hayate nemeškal, okamžitě vyskočil vysoko do vzduchu a najednou se pomocí Shinsunu objevil vedle senseie. Tak na co čekáte? zavolal na vás s úsměvem. |
| |
| Střecha a pak zase na zemi Tak jsem se trochu sekla, jelikož sensei již také přichází. Akanii se zřejmě snaží povalit Hayate-kuna, ale ten se nenechá vyvést z míry a jen mu hodí kost s trpitelským povzdechem, jako by se to stejně nehodlal udělat. Obrátím oči v sloup. ,,Hérečko," zašklebím se na něj. Kurotsuchi-san nám už rozdává ty tlakové koule. Chvíli na ně koukám, a pak je opravdu velice opatrně uložím do brašny, abych náhodou žádnou z nich neaktivovala. To by totiž určitě bolelo. Doufám, že se od nás ti piráti budou držet dál, nechtěla bych to zažít zblízka pomyslím si a trochu se otřesu. Akanii drží kost tak, že se prostě musíte zasmát. Vypadá, jako by se smál, což vyvolalo výbuch smíchu - no dobře, až tak směšné to zrovna není, ale to nám nezabrání se smát. Jeho následné pootočení hlavou, jako by se ptal, čemu se smějeme, nás rozesměje ještě víc. Ten pes je občas trochu přitroublý, ale lepšího byste těžko hledali. Sensei mu ve vzduchu načrtne pár kroužků. Vždy jsem obdivovala, že ho dokázal takhle vycvičit, aby reagoval i na ty nejnepatrnější pohyby. Občas je provádí tak, abychom je viděli, ale jindy si ani nevšimnete, že něco udělal. Je to vlastně docela úžasné. Hayate Akaniiho napodobí, až na to, že použije Shunshin. Také tuto poměrně jednoduchou techniku ovládám, ale nehodlám se opičit. Napnu nohy a vymrštím se vysoko do vzduchu. Vypadá to rovně, ale je to něco kolem 80°. Stočím se do klubíčka a v bodu, kdy už zase klesám, provedu dvojité salto a akorát načas dopadnu vedle nich na napnuté špičky nohou. Nohy mám lehce pokrčené, ruce rozpažené. ,,Myslím, že už můžeme vyrazit," podotknu, když se narovnám. Zvolím tón hlasu, který jako by se ptal: "A kdo je nejlepší teď?" a taky ho doprovodím vítězným pohledem a rozesmátou pusou. O Kurotsuchi-san se nebojím, protože mi je jasné, že se na rozdíl od nás tolik nepředváděla a už tu je. |
| |
| soukromá zpráva od Naruku Ariko pro Předtírajíce bezvědomí jen ležím a čekám, co se mnou udělají. Budu dělat ztrátu paměti, alespoň budu moct říkat, že já vážně nic nevím. Třeba tu můžu začít nový život. Bez toho slizáka. Možná se mi i podaří lépe ovládnout svou moc. |
| |
| soukromá zpráva od Rádce osudu pro |
| |
| Kitsune Ayame Jakmile proneseš svoji poznámku, Hayate zmizí pomocí Shinsunu a objeví se za branami Konohy. Kurotsuchi vloží chakru do nohou a přeskočí ze střechy k Haytame, zatímco sensei udělá několik ručních pečetí a spolu s Akamarem zmizí. Je to standartní formace vašeho týmu. Vy tři cestujete normálně jako ninjové, zatímco sensei a Akanii prohledávají možné známky nebezpečí. Hayate s Kurotsuchi se na sebe šibalsky podívají a následně se pomocí Shinsunu objeví zase o kousek dál. Následně se rozběhnou k vašemu cíli. |
| |
| soukromá zpráva od Naruku Ariko pro Já fakt usla, to není možný.. Vezmu si vodu a pomalinku se napiju. Poté chvíli koukám na odraz svých očí ve vodě. ,,Můžu se zeptat, kdo jsem a kde jsem?" řeknu a dále koukám na svůj odraz, jako bych mluvila na něj. |
| |
| soukromá zpráva od Rádce osudu pro řekne sestra a vypadá trochu překvapeně. |
| |
| Těch tisíc mil, těch tisíc mil, má jeden směr a jeden cíl... A to loď Úsvit Oba dva se brzy dostanou za Konožskou bránu, sensei se i s Akaniim vypaří jak pára nad hrncem. Počkám ještě chviličku, sehnu se, aby to vypadalo, že si vyklepávám kamínek z boty. Pozorně sleduji Hayate-kuna i Kurotsuchi-san. Strašně ráda s nimi závodím. Je to dětinské a hloupé, ale baví mě to a nevidím důvod, proč si trochu nezazávodit. Počkám, dokud normálně neběží. Zhruba odhadnu vzdálenost a pak udělám to, co asi tak trochu čekají. To neznamená, že to nemůžu použít, že. ,,Shunshin no Jutsu!" vyřknu a vzápětí se ocitnu asi deset metrů před běžícím párem. Neodolám a vypláznu na ně jazyk. Otočím se tím směrem, kam běžíme, a pomalu se rozeběhnu. Počkám, dokud se neocitnou přibližně na mé úrovni a zrychlím do jejich tempa. ,,A to jste mi tam jako ukazovali co? Že se umíte přemístit o nějaké dva metry?" Utahuji si z nich, ale nemyslím to zle. To samozřejmě vědí, protože podobné poznámky si jednoduše nemůžu odpustit. ,,A o čem že je ta knížka, Hayate-kune?" Lehce pootočím hlavu k jednomu ze spolucestujících. Vím, že je náš sensei někde kolem, ale nevyhledávám ho; nemá to cenu. Jak daleko je asi tak ten přístav? Nechci zas běžet do půlnoci maličko nakrčím nos. Často cestujeme i v noci, a to mi věřte, není to zrovna procházka růžovým sadem. Zvlášť, pokud cestujeme v lese. Nic není zákeřnější než větev, která není v hlubokých stínech vidět. |
| |
| soukromá zpráva od Naruku Ariko pro Škubnu s sebou, jako bych o ní nevěděla. Mírně se poliju vodou. ,,Ale já to nevím... Su-jak jen to bylo- no sato je zas co?" Prosím, ať mi to vyjde... |
| |
| Plán Jo děkuji, to bude všechno c jsem chtěl. Tak a teď můžeš jít. Kouknu na Kankura s Temari. Tak a teď už to je jen na vás. Každej si vyberte 4 členy do týmu. Jediná podmínka je aby alespoň dva z vašeho týmu měli větrnou čakru. Jak jste slyšeli je to důležité. Až poskládáte svoje týmy, zajděte přímo do výzkumního centra, kde si vyzvednete ty létajíci věci. Vaší misí bude jen prozkoumat to místo. Nechci abyste tam zbytečně bojovali. No tak můžete jít, ať už je tu klid. Potom co odejdou. Vyhodím nohy na stůl a čekám co se bude dít dál, snad se nic nestane. |
| |
| soukromá zpráva od Rádce osudu pro řekne sestřička Po chvíli přijde starý muž v lékařském obleku. Ahoj, pozdraví a usměje. |
| |
| soukromá zpráva od Naruku Ariko pro ,,D-dobrý den? Kdo jste? A kdo jsem já?" dále pokračuju v komedii. Co budu dělat, pokud na mě přijdou? Spánkem se mi nějaké chakra obnovila, ale moje schopnosti nejsou nic moc ani s chakrou. Leda s pečetí, kterou nechci použít... |
| |
| Boj se Zvučnou Účinek Katonu proběhl přesně podle očekávání, což na mojí tváři vyloudí menší úsměv. Rychle se odrazím, abych provedla umíněný kop, ale protivník se stačí vyhnout. Zřejmě o taijutsu ví taky dost- v tuhle chvíli jsem skutečně ráda, že jsem díky rychlému úsudku vedla kop nízko, takže stačím skok v pohodě vyrovnat a dopadnu oběma nohama na zem. Kolem mě se shromáždí tři shinobi- to je podle mého tak zhruba akorát protivníků na to, aby byli mezi nás spravedlivě rozděleni. Rychle si je prohlédnu. Jeden má kunai, další katanu, poslední připravuje pečetě v nichž díky praxi matně poznávám pečetě na Suiton. "Tak fajn, na tohle už sama nestačím. Budu muset někoho přivolat... Ale co se bude nejvíc hodit? Ohněm toho proti vodě asi moc nezmůžu, takže to ne... Vodou proti vodě asi taky moc ne... Zbývá led a blesk. No, led se taky moc nehodí vzhledem k mému Katonu... Blesk bude to pravé! On používá Suiton a ti dva mají železné zbraně... Hlupáci. Teď se jim to vymstí." Vím, že si musím pospíšit, ale na druhou stranu, tyhle pečetě znám už jako svoje boty. "Kuchiyose no jutsu: Rittoru" Jutsu pouze zamumlám, nemusí vědět, o co jde- jen co ale připlácnu jednu z dlaní na zem, musí to dojít každému, kdo to někdy viděl, že je to Kuchiyose. V obláčku kouře se zjeví tvor podobný sněžnému leopardovi s modrýma očima odkaz. Zavrčí a probodne ninji pohledem, mezitím co já nemeškám a už skládám další pečetě. "Kifu chakra no jutsu" Teď jsem s Rittorem propojená. On to také cítí- slastně přivře oči. "Bezva..." Rittora zbožňuju mimo jiné právě taky proto, že jemu člověk nemusí říkat, o co jde. Stačí, aby věděl, koho má zabít, a on to udělá... A tady je ten vztah přítel-nepřítel poměrně jasný, vzheldem k tomu, jak kolem nás ti lidé stojí. Proto ho nechám být, bez bližších pokynů, jenom stojím ve střehu, abych se případně mohla vyhýbat útokům či bránit Rittora. Nebojím se, že bude plýtvat mojí chakrou- on je prostě bojovník, a je dobře vycvičený. Moc dobře se známe... Rittoru se rychle rozhlédne a jen co vidí toho, co skládá pečetě, a tady mu přijde nejnebezpečnější, ocas zasvítí, kolem jeho těla se ve spirále rozvíří elektřina, a v podobě blesku vylétne na nepřítele. "Furasshusuragu" Těžko říct, nakolik dobře je to načasované- nejlépe kdyby se to strefilo přímo do vodního útoku, potom by protivník dostal zesílenou verzi. Rittoru neváhá ani chvilku a stejným útokem počastuje i druhé dva ninji- jestli se budou bránit železem, schytají to ještě více. Jenom tak se uhnout je velmi těžké- blesk je pochopitelně úžasně rychlý. Dalo by se chránit leda nějakým jutsu nebo něčím, co nepropustí elektřinu... "Ale jen málo lidí něco takového zná či má." Pousměju se, mezitím co cítím lehčí úbytek chakry, což ale není nic špatného. Prozatím. Vždycky mě můžou zachránit účinné chakrové pilulky... |
| |
| Nenadálá situace. Sleduji co se to děje můj sharingan to vytuší dřív než se to stane. Stejně stačím sotva uskočit když se u mě náhle objeví jistá kunoichi. Vidím čakru. Po chvíli se uklidním a začnu hodnotit situaci. ,, Co tu chceš...? Jeden bunshin jí zastoupí cestu a já jsem připraven kdykoliv zasáhnout genjutsu. Rychle přejedu pohledem okolí a pohlédnu i k bojující zvučné a písečné. |
| |
| Kitsune Ayame Cestujete až do soumraku a najednou po dlouhé době spatříte mýtinu dokonalou k přenocování. Sensei se objeví před vámi, ukazuje na mýtinu. Hayate a Kurotsuchi automaticky doskakují na mýtinu a ještě než doběhnou, prosviští kolem nich Akanii. Ani ty nezůstáváš pozadu a na zem dopadnete víceméně stejně. Dobrá, tohle je konečně po dlouhé době dobré místo na táboření a další takové už se nemusí objevit. Od přístavu jsme zhruba půl dne chůze, takže bychom tam měli být naším tempem někdy kolem jedenácté. Teď rozbalíme tábor, vyrážíme zítra hodinu po úsvitu, řekne sensei a shodí si ze zad tornu. Následně si sundá kápi z čela a usedne do meditační polohy známe jako pololotusový sed. Ze zkušenosti víte, že takhle vydrží sedět celé hodiny. Hayate se vydá pro dříví, zatímco ty pomáháš Kurotsuchi zvelebit tábořiště. Po chvíli se už po lese line příjemná vůně cestovního ramenu z Hayatových zásob. Jeho dědeček byl ninja-kuchař, takže ramen chutná jako domácí. Hayate využívá posledních zapadajících paprsků světla k tomu, aby si ještě přečetl pár stran té knížky, jejíž děj je o nikdy se nevzdávajícím ninjovi. Kurotsuchi se zatím natáhla a začala se vrtat v těch svých výbušninách, kterými je ona a zbytek jejího klanu známý. Akanii se smutně a hladově kouká na kotlík s vařícím ramenem, následně k tobě vyšle prosebný pohled. Od senseie víš, že psi ramen nesmějí, jsou v něm pro ně jedovaté látky, Akanii se zatím po tobě hladově dívá. Sabaku no Gaara Najednou za tebou přijde nějaká geninka, že našli vyčerpanou holku poblíž vchodu do Suny. Kōru Mitsuko První technika byla naneštěstí špatně načasovaná a vodní střela vypuštěná ninjou útok odklonila pryč. Zbylí dva ninjové to dostanou zesíleně a jsou vyřazení z boje. Vzduchem se line zápach spáleného masa. Ninja vytahuje kunai a vrhá se proti tobě bočním sekem, je ale vždy připraven jej upustit, kdyby byl cílem dalšího útoku. Použít stejnou techniku by už mohlo být nebezpečné, jste příliš blízko sebe. |
| |
| soukromá zpráva od Rádce osudu pro Co tím kdo jsi myslíš? zeptá se. |
| |
| Boj se Zvučnou- Drain, Itachi, Anžeka První Rittorem použitá technika se nepovedla tak jak se měla. Nebyla jsem dostatečně rychlá- ale ono není divu, dalo se to stihnout jen stěží. "No co, teď jsem chuuninka, až budu jouninka, bude to lepší. Aspoň vím, na co si dát pozor." Ostatní dva jsou zneškodněni dokonale. "Výborně, Rittoru!" Řeknu nahlas a odpovědí je zabručení. Jak je vidno, Rittoru neumí mluvit, narozdíl od většiny přivolávaných zvířat. Vidím zřetelně toho chlapíka, jak se ke mně vrhá s kunaiem a snaží se zaútočit bočním sekem. Nenápadně si v obraně připravím kunai, kterou držím v ruce, ale počítám s tím, že vše bdue trochu jinak. A taky že ano. Ozve se zavrčení a Rittoru vyskočí, ne do výšky, jenom do dálky, a chytne se drápy i zuby nepřítelovy nohy, načež ji začne drásat (pokud se nepřítel nějak cyhtře neuhne). Já sama na to chvíli hledím, Rittoru, bere to chytře, je u země, takže je jednoduché vzít kunai a hodit ho ninjovi přímo do srdce, jak také učiním. Nebylo by jednoduché vyřadit ho z boje tak, abych ho pouze vyřadila a on přežil, proto, i když nemám ráda zabíjení, skoncuju to takhle (pokud se ovšem podaří). Jestli se vše povedlo, Rittoru ho pustí a společně se rozhlížíme, kdo by asi nejvíce potřeboval nějakou pomoc. Jestli se nepovedlo, zařídím se podle toho, jakým způsobem protivník reagoval. |
| |
| Cesta k přístavu Cesta je jako vždy, dlouhá a po chvíli i tak trochu nudná. Už asi po hodině nás přestane bavit blbnout a předhánět se, takže cestujeme mlčky, jen občas něco prohodíme na téma počasí či toho, že je moc velké ticho. Ale jinak se nikdo ani neozve, což mi leze na nervy. Čas k přemýšlení, dalo by se tomu říkat. Jenže já bych snad ani raději nepřemýšlela. Protože bych mohla udělat něco zbrklého a nerozumného. Třeba vyrazit do Oblačné. K večeru najdeme mýtinu, tak akorát vhodnou k přespání. Sensei se poprvé od Listové ukáže a gestem nás odkáže právě na ni. Jako na tu mýtinu. Všichni tak nějak zároveň skočíme na zem, znaveni během a hlavně tichem. A samozřejmě přemýšlením. Sensei rozdá další strohé příkazy a začne odpočívat tím, že si sedne do meditační polohy. Hayate-kun začne sbírat dříví a já s Kurotsuchi-san se pustíme do předělání mýtinky na něco obytnějšího. Nakonec to vypadá, jako že se i dobře najíme. Ačkoliv jsme v týmu dvě holky, jídlo tak nějak obstarává Hayate-kun. Jeho dědeček byl kuchař a Hayate-kun po něm zjevně zdědil nadání a něco se přiučil. Rozhodně mi to nevadí. Než se ramen připraví, pustí se Hayate-kun do čtení té knihy, kterou měl už v Listové, a Kurotsuchi-san si začne hrát s výbušninami. Nenápadně si od ní kousek odsednu, kdyby to náhodou vybouchlo. Mám v ní sice plnou důvěru, ale v ty přístroje moc ne. Akanii má zjevně taky hlad, a vysílá hladové pohledy na mě, tak na kotlík. Vím, že ramen nesmí, ale slituji se nad ním a začnu prohledávat svoje věci, jestli mu najdu něco dobrého. Tohle ne, tohle taky ne, shurikeny už vůbec... Hm hm.. To by snad šlo povídám si v mysli, zatímco ne moc systematicky prohledávám brašnu. Nakonec najdu nějaké sušené maso, o kterém už ani nevím, proč ho s sebou mám. ,,Ale chytni to, Akanii," upozorním psa a už mu hážu kousek masa. To vyletí obloukem do vzduchu a následně do jeho připravené tlamy. Tak. A teď.. myšlenku dokončím činem. Vytáhnu katanu, kterou jsem dnes dostala. Nechci se jen pokochat pohledem, spíš hledám nějaký nápis, který na podobných zbraních většinou bývá. |
| |
| Itachi a já Jsem váš záložný tým.opdovím a sleduji boj.Pochvilce udělám klon a pustím se do boje.Když mířím k bojujicí skupince tak stále pozoruji Itachiho |
| |
| Nenadálá změna... karta se obrací. Když se dozvím že Anžela přišla jako záložní tým jenom chvíli stojím a pak mi hlavou probleskne myšlenka. Tak se do toho pustíme naplno... Vytáhnu katanu a zatím co sleduji boj skládám stále s katanou mezi míhajícími se prsty pečetě. ,, KATON GOKAKYUU NO JUTSU! ´´ Povel k jutsu dávám nahlas. Jsem pověstný svým monstrózním vlivem s ohněm a tak se všichni stahují co jim síly stačí. Já sám nahromadím nevídané množství čakry a přes dva prsty vypustím ohnivou kouli. Síla a žhavost se vyrovná endanu prosviští kolem přátel a zaplaví zvučné ninji. Ti jen řvou pod návalem horka... Dávám pozor abych nezasáhl vlastní lidi, Sharinganem se to částečně ovlivnit. Všechno vidím o pár vteřin dopředu a tak můžu předvídat reakce. Zahrnu do počtu všechno... následně vystřelím Shinshun no jutsu na zbylé nepřátele, dost jich už je zaměstnáno ale stejně zasahuju.... |
| |
| Boj Vidím jak se doboje zapojuje i Itachi.Neváhám a uděřím pěstím do zemmě.Zem začne praskat a pár lidí psadne do praskliny.Pak jen uskočím na strom abych nepřekážela Itachimu v útoku |
| |
| soukromá zpráva od Naruku Ariko pro No... kdo jsem? Já to nevím... Chvíli koukám do prázdna, aby to bylo co nepřesvědčivější. Nevím, nevím nic |
| |
| Kancelář Rozumím. Co je ta dívka zač, odkud je, jak vypadá, prostě všechno co o ní víme. Později se na ní půjdu podívat a zjistím něco víc. Doufám, že už se dneska nic nestane. Mám toho všeho nad hlavu. Za chvíli se vrátí a pak se půjdu podívat na tu holku a tím to dneska hasne. Fakt doufám, že už se nic nestane. Až se ta holka probere dejte mi vědět. Nechci aby tu byl ninja, který není od nás nebo tu nemá misi byl dýl než musí. |
| |
| soukromá zpráva od Rádce osudu pro zeptá se stařík udiveně. |
| |
| Boj se zvučnou Poté, co se Itachiho ohnivá koule rozptýlila, spatříte obří hliněnou kouli, která zbylé ninji zakryla (Mitsuko se útok zdařil a sensei Draina zatím oddělal své protivníky). Koule se po chvíli rozpadne a vy kromě ninjů spatříte ještě zvučnou pětku. He, a to nás mělo rozhodit nebo co? řekne posměšným hlasem Jiroubou. |
| |
| Kitsune Ayame Akanii vyskočil vysoko do vzduchu, kde se přetočil. Následně děkovně štěkl, chytaje plátek do pusy. Na jílci pouze najdeš nějaké povědomé znaky. Můžeš ale rozluštit několik slov: absorbace, chakra, vložení a čerpání. Zbytek znaků je ti povědomý, ale nepamatuješ si jejich původ či význam. Víc už toho na první pohled nespatříš. |
| |
| Odpočinek Na Akaniiho se jen zazubím a už se jdu opravdu věnovat té kataně. Na čepeli nic nenajdu, je dokonalá, bez sebemenšího škrábnutí. To se až tak často nevidí, ačkoli není tolik těžké něco chakrou opravit. Párkrát jsem to zkoušela. Na jílci ovšem najdu nějaké znaky. Pouze čtyři z nich rozluštím, zbytek je mi jen povědomý. Takhle podobně jsou nadepsané některé spisy v pracovně matky. Že by to s tím mělo něco společného? Hm, ne, spíš je to jen ze stejné oblasti. Ale co může znamenat tohle? Absorbace, chakra, vložení a čerpání? Skoro to zní, jako by se do toho měla vložit chakra. Ta katana by jí pohltila a pak by se.. No, mohla by se zvýšit účinnost zbraně. Ale vzhledem k tomu, že tu je čerpání, bych spíš tipovala, že se to prostě bude dát nějak čerpat. Můžu to zkusit. Ostatně, mám teď čas, protože budu v noci odpočívat, a když tam zkusím dát jen trochu chakry, snadno se mi během noci obnoví.. Zamračím se a chvíli se jen ta nečinně dívám na katanu. Po několika vteřinách si povzdychnu a dám nad ní ruku, kterou jsem se až doteď opírala o zem. Soustředím chakru do levé ruky, tedy do té, která je nad katanou. Když v ní nashromáždím množství natolik malé, aby mi její úbytek nezpůsobil žádné obtíže a zároveň natolik velké, aby se to vůbec dalo použít, tak ji uvolním a směřuji do jílce, přesněji do smaragdů, zvědavá, co se bude dít. |
| |
| Kitsune Ayame K tvému údivu cítíš úbytek chakry a kameny zesvětlají. Čím více chakry tam vkládáš, tím více světlají. |
| |
| soukromá zpráva od Naruku Ariko pro ,,Ne... Nebo spíš.. ano nepamatuji... Kdo teda jsem?" Začnu nervózně prácházet po místnosti, jako bych byla šíleně rozrušená. |
| |
| Odpočinek Kameny začínají světlat. Zdá se, že má teorie byla správná. O něčem takovém jsem nikdy neslyšela. Nemůžu si tam ale dovolit vložit moc chakry. Navíc ani nevím, jak jí zase odčerpat pryč. Takže napřed zjistím to a pak, až budu někdy v klidu, jí tam budu dávat. Bude stačit po troškách. Tohle se totiž rozhodně hodí.. Zastavím příval chakry do smaragdů. Jsou jen o něco světlejší než předtím. Vezmu si katanu do ruky, samozřejmě za jílec. Snažím se přemýšlet logicky. Určitě se to dá používat v boji, jinak by to k ničemu nebylo. A pokud se to používá k boji, musí se to nějak snadno a efektivně odčerpávat. Ale jak? Znovu se zamračím. Chvíli se snažím chakru nasát, jako když třeba dýchám, ale pak mě napadne něco inteligentnějšího a snad i efektivního. Prsty se dotknu jednoho ze smaragdů a čekám, zda začnou smaragdy tmavnout a já naberu nějakou chakru či ne; v tom případě začnu zkoušet něco jiného. |
| |
| Boj Itachiho koule se rozplinula.Pak jsme uviděly obří hliněnou kouly.Překvapilo mě to.Překvapímě také ,že vidím zvučnou pětku. He, a to nás mělo rozhodit nebo co? řekne Jiroubou. Tak se připrva na pořádní boj řeknu a začnu dělat pečetě |
| |
| Sabaku no Gaara Vlasy hnědé až purpurové barvy. Je oblečená celá v černém. Prý se probudila teprve nedávno. Zkolabovala totiž u hranic vesnice, řekne genin a odejde, pokud už po něm nebudeš nic chtít. Kitsune Ayame Jakmile se prsty dotkneš smaragdu, ucítíš v nich malé mravenčení. Také na nich ucítíš tlak způsobený chakrou. Že by se do tebe ale vlévala, to ne. Anžela Haruno Jakmile začneš dělat pečetě, objeví se za tebou Kiminimaro a zaútočí na tebe obloukovým kopem vedeným na játra. |
| |
| soukromá zpráva od Rádce osudu pro Hmm, tohle je divné, říká si potichu. |
| |
| soukromá zpráva od Naruku Ariko pro Baterka mě na chvíli osloní. Když poodstoupí, začnu si mnou oči. ,,Em, můžu se zeptat, co je divné??" Ajé |
| |
| soukromá zpráva od Rádce osudu pro řekne stařík a má se k odchodu. |
| |
| Nemocnice ,,Někdo přijde??" Stejně si raději lehnu, ikdyž nemám důvod... |
| |
| Boj.. nečekaný zvrat Koule ohně se rozplyne a já spatřím hliněnou kouli. Když se rozpadne uvidím zvučnou pětku, a zbylé ninji co přežili... Vidím náhle jak Kimimaro útočí na Anželu. Ihned se Shunshinem přemístím za ní...a vykryju jeho pokus zasáhnout ji do jater. Následně ho zkusím lapit do genjutsu pomíjivosti.Zkusím ho tím zneschopnit a ihned se věnuji dalším... |
| |
| soukromá zpráva od Rádce osudu pro Jdi za kazekagem-samou a řekni mu o té dívce, řekne mu. Následně odešel někam pryč. |
| |
| soukromá zpráva od Naruku Ariko pro Zvednu se. Tak, co teď? Tohle byl blbý nápad... nepustí mě odtud jentak. Skončím někdo v... kam dávají chabomyslné? Pokračuji v chůzi sem tam, sem tam... Co jen budu dělat? pak si uvědomím, že jsem slyšela něco o kazekagem... On ho sem pošle a jsem v pr... |
| |
| Odpočinek V prstech ucítím lehké mravenčení, ale chakra ne a ne proudit ze smaragdů do mých prstů. Již potřetí za večer se zamračím a lehce našpulím pusu. Štve mě, že jsem to zatím nevyřešila. Zvláštní.. Ale myslím, že jsem na dobré cestě, jak jinak bych to cítila? Ale co dál? Snažím se znovu rozluštit znaky na jílci, i když už teď vím, že se mi to nepovede. Vím, kdo by to poznal, ale nehodlám se ptát Hayate-kuna na něco takového. Už jen proto, že to chci zjistit sama, jak se ta chakra dá získat zpátky. Musí to nějak jít. Rychle, protože se to určitě používá v boji. Ještě, že jsem do těch kamenů nedala moc chakry, když jí nedokážu uvolnit.. Počkat.. Uvolnit? ,,Kai," zamumlám, nejspíš v marném pokusu. Prsty mi stále obepínají jeden ze smaragdů a já čekám, zda se chakra uvolní či ne - myslím si, že spíš ne, ale jeden nikdy neví, co za zázrak se může stát. |
| |
| Boj se zvučnou Kiminimaro zaúpí a rozpadne se jako to dělají kage bushiny. Náhle se objeví za Jiroubem se svým kostěným mečem. Jiroubou se rozeběhne k vám, dělaje ruční pečetě. Kidoumaru skočí na stromy a snaží se vás oběhnout. Sakon s Ukonem jsou přímo proti vám, konkrétně zaútočit na Mitsuko. Tayua jde za vás stranou opačnou té Kidoumarově a Kiminimaro vyráží proti Drainovi. |
| |
| Kitsune Ayame Náhle ucítíš, jak tebou začne proudit chakra. Překvapeně sebou trhneš přesně ve chvíli, kdy Hayate zavřel knížku a začal nalévat ramen do misek. Děje se něco? zeptá se při trhnutí. |
| |
| Boj se Zvučnou Můj a Rittorův kombinovaný útok se povede a já zajásám, když v tu chvíli mě zastihne obrovský žár Itachiho Katonu. Znepokojeně se po něm otočím. Dával si pozor a nebyla jsem zasažená, proto se ani neobtěžuju uhýbat, ale trošičku mě to vyvedlo z míry... Sotva se kouř z útoku trochu rozplyne, uvidím velkou kouli, která skryla zbytek ninjů. Rozpadne se a krom ninjů je tam i Zvučná pětka. Něco jsem o nich už slyšela... Přinejmenším podle obličejů. Schopnosti si ale bůhvíjak nepamatuju. "Zdá se, že to bude těžší, než jsem myslela..." V duchu lehce zasténám. Než stačím pořádně něco udělat, stane se několik věcí téměř najednou. Itachiho s Anžekou postřehnu jenom tak mimosmyslově, nevěnuji jim pozornost. Spíš mě víc zaujme pohyb Zvučné pětky. Zdá se, že ostatní shinobi to nechávají na nich. Možná trochu špatné pro nás- mohlo by se snadno stát, že se nám náhodou dostanou do zad. Jeden z nich, tuším že se jmenuje Kimimaro, byl pouze klon. Celkem vychytralé. No, já nic takového udělat nemůžu- klonování neovládám. Jiroubou se vydá tak nějak k nám všem, Tayuya a Kidoumaru nás chtějí oběhnout, Kimimaro jde proti tomu červenovlasému mladíkovi... A proti mě jdou Sakon a Ukon...! V hlavě mi zazovní alarm a já se pokusím uskočit stranou, mezitím co po nich Rittoru vyšle další blesk, stejný jako byly ty předchozí. Já sama mezitím uskakuju směrem, kde by neměl nikdo stát, Rittoru mě napodobí, a já se v duchu snažím sebrat informace, které o nich vím. "Hmmm... Rychlost?" Zavrtím hlavou. Nevím, nevzpomínám si, pokud jsem o nich vůbec kdy něco četla nebo tak. "Nevadí... Já mám jednoho, červenovlasý sympaťák druhého, a Itachi s tou neznámou určitě zvládnou dva. Věřím, že Itachi nás i ochrání před tím třetím." Pohlédnu na Jirouboua. "Ale stejně nebude na škodu si dávat mimořádně bacha..." Počkám, co s nimi Rittorův blesk udělal a podle toho se zařídím, nakolik silnější či slabší bude třeba nasadit kalibr. |
| |
| Odpočinek Ačkoli jsem si myslela, že Kai bude k ničemu, opak je pravdou. Překvapeně zamrkám a lehce sebou trhnu, když do mě začne proudit chakra ze smaragdu. Pak na okamžik ztuhnu, pohled upřený na katanu. Kameny zase ztmavly. Tohle je dobrý. Moc dobrý... Páni! Já to zvládla sama! Neubráním se spokojenému zazubení. Vzhlédnu, když na mě Hayate-kun promluví. ,,Vlastně nic," odpovím a lehce pokrčím rameny. Jakoby ledabyle vrátím katanu zpět do pochvy. V hlavě si přidám k seznamu věcí, co musím udělat po návratu do Listové i to, abych zjistila význam ostatních symbolů. Radši si to zatím nechám pro sebe. Určitě to není nic obvyklého u zbraně... Vezmu si jednu z již naplněných misek ramenu a pustím se do jídla. Možná bych tam měla pak vložit trochu chakry, kdybych jí k něčemu potřebovala. Nikdy nevím, v jakém boji se ocitnu, a trochu zásob se mi může hodit.. |
| |
| Opuštěná ulice v Suně - psaní vzkazu S úlevou nakonec nahmatám v pravé kapse pláště černé psací pero, do levé ruky uchopím dostatečně velký kus papíru, stvořený přímo z mého těla. K podepření při psaní použiju zadní stěnu jednoho z domů. Chvilku trvá než pero rozepíšu, ale nakonec se mi podaří vytvořit vcelku obstojné hlášení o tom, že lidé z Písečné objevili úplně nový, podle jejich slov nejspíš neprozkoumaný kontinent a hodlají tam vyslat průzkumnou skupinu. Jelikož už svého partnera znám, připojím do vzkazu, že dokud mě sám neodvolá, zůstanu ve vesnici a budu sledovat další kroky Písečné nebo cokoli neobvyklého, co se semele. To by snad mělo být vše... Zastrčím pero zpět do kapsy, z papíru vytvořím malého ptáčka a fouknutím ho vyšlu do vzduchu. Jakmile dorazí k Peinovi, měl by se ke mě zpět navrátit v lepším případě i s odpovědí. Ale to může trvat delší dobu, proto vyrazím do centra vesnice - samozřejmě zase v podobě drobných papírových motýlků - zjistit, jestli se neděje něco zajímavého. |
| |
| Kōru Mitsuko Tvojemu útoku se ti dva vyhnou úplně v pořádku, následně se pomocí Shinsunu přesune za tebe. Ukon se tě snaží chytit aby mohl použít svou parazitickou techniku. Kitsune Ayame Jakmile (mimochodem vynikající) ramen dojíš, odejde Hayate umýt nádobí, jelikož je dnes řada na něm. Obvykle sice vaří, ale v úklidu se střídate. Sensei se zatím ,,znormalizuje" a pochválí Hayatův ramen slovy, že by občas mohl přijít uvařit do Inuzuka klanu. Pak si ukáže na nos, čímž dá Akaniimu povel, okamžitě všechny zburcovat při zachycení neznámého lidského pachu. Pak klasicky ulehne ke spánku jako první. Konan Na náměstí slyšíš jenom drby a to, že nějaká holka zkolabovala. Najednou se vedle tebe objeví Madara. Vyřiď úkrytu poblíž kazekageho paláce, že budou hostit všech jedenáct členů Akatuski, řekne a zmizí stejně rychle jako přišel. |
| |
| Suna Informace o zkolabované holce ve mně vzbudí trochu pozornosti. Kdyby šlo o někoho bezvýznamného, nejspíš by se o tom nevykládalo. Ale můj zájem o nějaké dítě rychle ututlá příchozí Madara. Objeví se jako by nic a poví mi o chystaném setkání všech členů naší organizace. A vzápětí je zase pryč, nemám ani čas dát najevo, že doopravdy jsem tím, za koho mě správně považuje. Dávám si takovou práci, abych tady byla nepozorovaně…a Madara - ten se ani neobtěžuje ujišťovat, zda jsem to já. Sice zná některé mé techniky a taktiku mého slídění, ale aspoň nějaký problém by mu to dělat mohlo. Jistě, kdo vůbec jsem, že se s ním srovnávám? Jen doufám, že mě neprokoukne i někdo další… Své roztrpčení dám najevo maximálně tak, že okamžitě vyrazím k úkrytu, o kterém Madara mluvil a kde se máme všichni sejít. Je to nedaleko paláce Kazekageho a měla by tam být aspoň malá skupina našich špehů, strážící to místo. Vydám se tedy přibližným směrem, v tomto úkrytu jsem nikdy nebyla a nevím přesně, v jakém místě se vchod nachází. Pozorně si prohlížím okolí a hledám známky, které mi napoví, že se jedná o naši skrýš. |
| |
| Boj se Zvučnou Dělám pečetě.Když si všimnu útoku mířícím na mě Kiminimaro.Itachi je rychlejší než já.Pochvilce uslyším známé ,,Puf" to zmizel klon Kiminimaro.Postavým se vedle Itachiho a připravým si katanu. Teď půjde do tuhýhoje mojo mylenka. Podívám se Kōru Mitsuko a vídím jak odnás ustupuje dál.Hned za ní jde Rittorův.Nevěnujim další pozornost.Podívám se na Itachi a pak uhodím do země.Nechám do ní proudit čakru |
| |
| Konan Po chvíli spatříš na dveřích jedné z budov v odlehlé uličce červený mrak na černém pozadí. Jasně cítíš, že kolem těch dveří je nějaká bariéra. Anžela Země začne praskat a Jiroubou vyskočí, do vzduchu, následně po tobě vystřelí několik zemních oštěpů. Robin Zrovna jsi se od jednoho obchodníka doslechl, že Redi i Reece jsou v Suně. Nastal čas se pomstít. |
| |
 | Procházím krajinou poblíž Konohy a donese se mi správa že oba bratři jsou nyní v písečné. *Hmm že tam bude Reese mi je jasné ale i Redi... Střetnou se se dvěma naráz by bylo dost neuvážené a riskantní rozhodnutí.* Projede mi hlavou myšlenka a pomalu se zastavím. *Bratr má očí na vyší úrovní než já tak bych moc nevydržel.* Znova mi prjede hlavou a stále uvažuji zda jít nebo ne. |
| |
| Hyori Toshi Na tréninku Zrovna trénuješ, když se nad tebou objeví pták povolávající tě k raiagemu. Raikagova pracovna Mám pro tebe nový úkol. Naši špehové zjistili že v Suně se děje něco důležitého, nemohou však zjistit co. Tvým úkolem je to zjistit. V celé písečné ale panuje stav pohotovosti, takže buď opatrný. Odměna za tuto misi je 7 500 ryo. S těmi slovy tě pokud nebudeš mít další otázky propustí. |
| |
| Robin Ghuuci Procházíš krajinou a všude panuje klid a mír. Čas se rozhodnout teď, než stopa zase vychladne. |
| |
| Odpočinek Večeře proběhne v klidu a tichu. Jsem na to zvyklá, a tak mi to ani moc nevadí. Stejně pořád musím přemýšlet nad katanou a její.. Zvláštní mocí, dalo by se říci. Přemýšlím nad znaky, nad tím, jak se do ní dá ukládat chakra i to, jak to lze vytáhnout. Je to zvláštní. ,,Ale no tak, sensei, nechcete snad říct, že neumíte vařit?" Utahuji si se smíchem z vážného ninjy. I Akanii má raději zábavu, než sensei. Možná to dělá jen kvůli opatrnosti, ale co je to potom za život? Jak lze čekat, sensei je první, kdo jde spát. My čtyři - počítám i Akaniiho - zůstaneme vzhůru o něco déle, jako vždy. ,,Lidi? Nedávno jsem něco slyšela o zbraních, do kterých se dá ukládat chakra. Myslíte, že je to vůbec možné?" Zeptám se a lehce nadzvednu obočí. Zároveň se zatvářím tak, že to vypadá, že já tomu tedy moc nevěřím. To, že mám jeden takový důkaz na zádech, je vedlejší. Snad se chytnou. Hayate-kun by mohl, přečetl snad všechny knihy, co jsou.. A možná i Kurotsuchi-san, ona se dost zajímá o zbraně.. Snad budou něco vědět |
| |
| *Mám nemám mám nemám mám...* Opakuji si dvě nerozhodná rozhdnutí v hlavě až se na konec zastavím a ppohldnu na ruce. *Nejdu tam, nejsem připraven a souboj s bratry by dopadl dost špatně... Musím najít další, kdo mi pomůže udělat soukromí mě a mému bratrovy... Ale kde takové lidi hledat? V bingo knize a ty mají ve skrytých vesnicích...* Začnu uvažovat do jaké vesnice se vydat pro bingo knihu. |
| |
| Před úkrytem Konečně narazím na dveře označené typickým rudým mrakem. Když k nim dojdu blíže, poznám, že je kolem bariéra. Není to nic nečekaného, Pein se vždy raději pojistí víckrát, aby měl opravdu jistotu, že se do našich úkrytů nedostane nikdo, kdo tam nemá co pohledávat. Zhmotním se, abych nashromáždila dost chakry a mohla bariéru odstranit. Dotknu se jí a vysílám do ní proudy chakry, které by ji měly zničit. |
| |
| Boj se Zvučnou Země začne praskat.Já se narovná.Mezitím Jiroubou vyskočí a žačne dělat pečetě.Vím co jsou to za pečetě proto začu dělat i já pečetě jenže jak se ukáže dosti pozdě. Všimnu si jak ně mě letí pár zemních oštěpů.Uskočím,ale jednem mě zasháne do ramene. To je zlý a hodně zlýříkám si v duchu.Rychle vytáhnu oštěp a z rány mi začne tíc krev.Nevnímám to a začnu zase dělat pečetě. Msuím získat čas aby jsem si mochla ošetřit zranění. |
| |
| Boj se Zvučnou- Sakon a Ukon Rittorovu útoku se oba v pohodě vyhnuli. "Takže hodně velká rychlost." Smířeně kývnu, ale zároveň jsem celkem překvapená- kolik znáte lidí, co se vyhnou přesně mířenému elektrickému výboji, podobnému blesku? Náhle se přesunou za mě, nejspíše pomocí techniky Shunshin. Celkem mě i zamrzí, že já sama ji neovládám... "Měla bych na to zapracovat." Zdá se, že se chtějí dostat až ke mně, na což zareaguju tím, že Rittoru po nich vyšle další výboj, stejný jaky byly ty předchozí, sama pro jistotu uskočím do strany. Měli by se aspoň pokusit se vyhnout, jestli to neudělají... Jejich smůla. Rittoru se potom rychle stáhne ke mně, já vytáhnu několik shurikenů a mrštím je v širokém rozptylu proti Sakonovi a Ukonovi, RIttoru za nimi pošle další blesk, který je propojí v oslnivém řetězci. S trochou štěstí by se aspoň jeden z pokusů o zásah mohl povést... Pokud se nepovede, nastražím smysly a snažím se ji vyhnout. |
| |
| Suna Zanedlouho potom co odejde ta dívka si vezmu klobouk a jdu se na tu holku podívat. Klobouk slouží jako dokolá ochrana před písečnou bouří, která tu občas bývá. V nemocnici se dozvím kde leží. Vyjdu si ty patra až konečně dorazím před její dveře. Teď musim vypadat jako drsňák. Aby si získala už při prvním okamžiku nějaký respekt. Otevřu dveře a začnu mluvit. Jsem současný Kazekage. Pověz mi něco o sobě. Potom co domluvím zasednu na první židli, která je v pokoji a čekám o mi o sobě tam dívka poví. |
| |
| Nemocniční pokoj Když kazekage vlítne do dveří, předstírám, jak hrozně jsem se ho lekla a prudce odskočím na druhou stranu místnosti. ,,Já-já nevím...." Asi jsem v průšvihu |
| |
| Nemocniční pokoj Co to děláš. Mazej si lehnout. A nedělej že nevíš kdo jsi a odkud jsi. Jinak poputuješ na výslech a pak hezky do vězení. Nebo mi můžeš říct co jsi zač a může se to vyřešit normálně, ale musíš spolupracovat. |
| |
| Pokoj Uklidním se. Ok, konec... Přejdu ke dveřím a prudkým pohybem je zavřu, už nedělám nervózní. Kápnu božskou, nebo to ještě schytám Sundám si šál, jež jsem měla okolo krku, takže jde vidět prokletá pečeť... ,,Potřebuju zdrhnou slizkýmu hadovi...." Věřím, že pochopí pojem slizký had. |
| |
| Procházím se po Konoze směrem k vodní. Bez cílu zesláblý a poháněn vztekem. |
| |
| Nemocnice Skvělí takže máme na krku Orochimara. Mohl bych ti možná pomoct, ale chybí ti vychování. |
| |
 | Ve Skryté Oblačné Právě stojím na cvičišti někde ve vesnici a okolo mě leží tři vysílení ninjové nižších hodností, kteří se mnou ještě před chvíli trénovali. Vždycky si rád zacvičím s mladšími ninji Oblačné a naučím je pár chvatů,i když já sám patřím mezi nejmladší talenty vesnice. Chtěl jsem je povzbudit k dalšímu útoků ale přeruší nás naléhavá zpráva od Raikageho,kterou nemohu igonorovat. Odejdu ze cvičiště a jakmile se dostavím do pracovny Raikageho, pokleknu a vyslechnu si mojí novou misi. Takže do suny jo ?? tam jsem už dlouho nebyl, snad s tím nebudou problémy. Kývnu hlavou a poslušným hlasem promluvím. "Rozumím Raikage-sama, ihned vyrážím. " Kývnu hlavou na znamení úcty a rychlým problesknutím se vypařím pryč z pracovny. Ihned zamířím do mého domu, kde se připravím na cestu a během několika minut vyrážím pryč směr Suna. |
| |
| Pokoj Em... Vychování? ,,Vychování ve Zvučné je asi velmi rozdílné od chování v Suně... Jsem Naruku... Ariko Naruku, poslední z klanu Ariko... těší mě, že vás poznávám..." řeknu a vysmeknu poklonu, kterou jsem dříve zdravila vyšší z mého klanu. |
| |
| Pokoj No vidíš a ani to nebolelo. Možná že by jsme ti mohli dát nějakou pomoc. Ještě předtím mi řekni proč utíkáš Orochimarem ? Podle toho ti můžem pomoct. Kouknu se na ní vážneji, aby zjistila že to myslím vážně. A že když bude spolupracovat všechno bude v pořádku ať už se bude dít cokoliv. |
| |
| Pokoj ,,Jsem jeho pokusný králík a nelíbí se mi to? Je to dostatečnej důvod? Teď mne chvíli hledat nebude, protože mne poslal na misi špehovat do Suny. Ale já jsem nešla špehovat, já mu chci utéct..." Snad to bude stačit... |
| |
| Kitsune Ayame Kurotsuchi neví nic o zbraních, jenom něco o tom, že některé výbušniny se mohou pomocí chakry aktivovat. Zato Hayate si vzpoměl na legendu o jisté skupině mečů, které mohly pohltit část chakry svého uživatele a pak ji buď vrátit, nebo sesílat jutsu nějakého živlu. Některé prý uměly i přivolávat. Na přesný počet ani na nic bližšího si nevzpomíná. Konan Bariéíra se zruší a ty cítíš používanou chakru hned za dveřmi, jako by si někdo připravoval jutsu. Anžela Haruno Jiroubou se už na tebe vrhá, když mu v tom zabrání Drainův sensei se svým obřím obouručním mečem. Teď máš trochu času. Kōru Mitsuko Prvnímu výboji se vyhnuli, a když na ně letí řetěžec, Ukon ze Sakona vyskočí, strhávaje ho dolů. Oba dopadnou tvrdě na zem. To je tvá chvíle. Robin Ghuuci Za nedlouho se vedle tebe objeví genin, který ti oznámí, že máš jít za hokage. Hyori Toshi Probíháš vesnicí a následně krajinou kolem ní. Právě se blížíš k jednomu z hraničních postů. Raikage-sama říkal, že tato mise je přísně tajná, takže by bylo dobré, kdyby o tobě nevěděli, nebo aby jsi začal vymýšlet nějakou výmluvu. |
| |
| Boj se zvučnou Jiroubou se na mě zaútočí.Jeho útok zablokuje Drainův sensei se svým mečem.Seberu se a začnu si léčit ránu.Starila jsem mnoho krve,ale to teď není důležité.Postavým se vedle Drainovi sensei |
| |
| Anžela Haruno Ránu se ti podaří naplno vyléčit a pak spatříš, jak po Drainově senseiovi letí balvan rozměrů dvoupatrového domu. |
| |
| Boj se zvučnou Zranění jsem si úplně vyléčila.Viděla jsem jak Drainově senseiovi letí balvan.Neváhám a odstřím Drainovy sensei.Pak uhodím do balvanu a při tom použiji čakru. |
| |
| Anžela Haruno Drainova senseie se ti odstrčít nepodařilo, naopak odhodil on tebe. Následně široce máchl mečem, z něhož vystřelil velký bílý paprsek, který kámen rozpůlil. Najednou se k němu připojí ta holka a kluk, co byli s Mitsuko obklíčeni. Kolem nich se objeví skupinka ninjů ze zvučné. |
| |
| Boj se zvučnou Místo abych já odstrčila Drainova senseie tak on mě odstrčil.Vypadáto,že mi nevěří.Jednou široce máchl mečem.Zněj vystřelil velký bílý paprsek a ten rozpůlil kámen.Pak se k němu přidaly holka a kluk.A okolo nich se obejvý skupinka ninju ze zvučné.Postavým se a čekám co se bude dít.Mezitím se střštnu pohledem Drainova senseie |
| |
| Pokoj No dobrá. Možná ti budem moci pomoct. Tak zatím zůstaneš tady než ti něco najdem ve vesnici. Otočím se a odcházím pryč z pokoje. Ve dveřích se zastavým. Budeš mít ještě nějaký speciální požadavky? |
| |
| Les v Konoze chlapec si vyslechl genina, který mu vyřídil že se má za nedlouho hlásit u hokage. Není mu jisté co po něm chce nebo o co ho chce požádat. Pomalým skoro až loudavým krokem se vydá k hokagemu, na čemž projde přes bránu, u které hlídat dvojce z Konohy se svým psem. Prochází celou vesnici až se nakonec dostane k domu, kde sídlí nejen rada ale i sám hokage. Pomalu jde do patra, kde má hokage pracovnu a kde se má hlásit. Zaklepe na dveře a čeká až ho hokage pozve dál. Jakmile ho pozve, vejde dveřmi, které za sebou zavře. |
| |
| Boj se Zvučnou - Sakon a Ukon Prvnímu výboji se v pohodě uhnou. Jejich rychlost je skutečně skvělá a neotřesitelná. Ale stále si myslím, že kdyybch s nimi bojovala taijutsu, mohla bych jim stačit. Jenomže oni určitě mají v taijutsu i jiné zbraně než jen tělo a kunaie... Vyšleme za nimi s Rittorem řetězec a já se všemi předchozími Rittorovými útoky začínám být zadýchaná až lehce unavená. Bůhvíjak slabý útok to zase není, takže mě to i docela dostává... Najednou z toho jednoho vyskočí druhý a strhne je oba k zemi. Výboji se sice vyhnou, ale teď se plácají na zemi. "To je naše šance!" Aniž bych cokoliv řekla, Rittoru je odhodlaný jim to nandat. Je pravda, že když se on mým prostřednictvím rozhodne někoho zlikvidovat, prostě to udělá, a nezáleží na tom, že to třeba bude těžké či netaktické. Rychle se ale zamyslím. Měla bych teoreticky zvolit silnější útok, abychom je spolehlivě zlikvidovali, ale na druhou stranu, co když je to léčka a já zbytečně budu mrhat chakrou? S tím, že úplně bude stačit ochromení a popáleniny, v takovém případě zasažení se poté snadno nepřítele dále zbavuje, když se nemůže hýbat, se rozhodnu a kývnu na Rittora, který použije stejný útok jako předtím, jako už celkem dostkrát za tenhle boj. Mělo by je to teoreticky zasáhnout, ale vždy je nějak "ale", a proto pro jistotu nepoužívám tolika chakry. Pro jistotu se připravím, kdyby to skutečně byla past, do obranného postoje a rychle vytáhnu kunai, kterou teď držím v ruce před sebou v obraně. Rittoru zavrčí a postaví se vedle mě taky připravený se bránit, spíše ale bránit mě - na něj jako na zvíře obvykle protivníci neútočí, protože tuší, že by to bylo zbytečné a že chakra na útoky musí pocházet ode mě. |
| |
| Pokoj ,,Ne, není nic, o co bych měla nějak speciálně žádat... Jediné, co potřebuju je ochrana před Orochimarem..." Po jeho odchodu si lehnu, koukám znuděná do stropu... Co teď? |
| |
| Před úkrytem Akatsuki Trochu se pousměju, jakmile bariéra pod mýma rukama zmizne. V tom, abych se dostala dovnitř, mi nyní už nic nebrání, jen zavřené dveře. Přesto se ale zarazím... Cítím, jak někdo vevnitř uvolňuje svou chakru. Co se to děje? Obezřetně vytvořím svůj papírový klon a místo sebe pošlu dovnitř jeho. Já sama se přitisknu ke stěně vedle dveří a čekám, co se bude dít. |
| |
| Anžela Kluk se sansekutonem (trojdílnou tyčí dá se říct) se postaví zády ke svým dvěma společníkům, roztáčeje jej. Holka udělá znamení pro shromažďovážní chakry, Drainův sensei si připraví meč k obraně. Robin Jakmile vejdeš, Tsunade se ještě chvilku probírá hromadami lejster, až nakonec vzhlédne. Vím, že jsi ztratil paměť a máš jisté nadání na to, být ninjou, takže jsem se rozhodla ti pomoct. Půjdeš v doprovodu několika ninjů, kteří tam mají misi, do skryté písečné. Je tam lékař zabývající se problémy typu ztráty paměti, kterou jak jsi nám řekl máš. Měl by ti pomoct. Máš půl hodiny na zbalení, pak na tebe doprovd bude čekat před bránou. To je vše, řekne a propustí tě. Mitsuko Sakon ještě stihl uskočit, ale Ukon to dostal pravé paže, kterou má nyní ochromenou (poznáš to podle toho, jak si ji zkouší rozhýbat, daří se mu s ní ale jenom několikrát zaškubat). Sakon se k němu rozběhl zpátky. Ariko Začínáš se nudit a po chvíli usínáš. Ležíš na nemocničním lůžku a kolem tebe procházejí muži v oranžových tunikách a bílými rouškami. Jeden z nich zrovna vzal skalpel a blíží se k tobě. Všechno je nepřirozeně tiché, navíc, jako bys ztratila hmat. Konan Těsně kolem klonu prolétne ven blesk, jak se někdo na poslední chvíli pokusil odklonit techniku. Ve dveřích spatříš vyděšeného muže v černém kabátě, jak se sklání do úklony a horečnatě se omlouvá. |
| |
| Ticho Proč je tu takový ticho? Vidím, jak se ke mne blíží ten muž. Kdo to je? Co mi chce? vidím skalpel On mne chce zabít.. Kouknu se, jestli v tom snu mám nějaký zbraně, abych se mohla bránit.. |
| |
| Úkryt Akatsuki Mírně si vydechnu, když zjistím, že za dveřmi není opravdový nepřítel. Pouze pokývám hlavou, že jeho omluvu beru na vědomí, a projdu kolem něj dovnitř úkrytu. Svého klona odvolám. Bude se zde konat setkání všech členů Akatsuki, takže vše patřičně připravte. Oznámím strážci, zatímco si prohlížím vnitřek skrýše. |
| |
| Ariko Zjišťuješ, že jsi beze zbraní. Muž se k tobě stále blíží se soucitným výrazem ve tváři. Všude je stále ticho. Konan Jakmile vejdeš, ocitáš se v tmavé chodbě slabě osvětlené svícny. Přesně ve stylu Peina. Jakmile dořekneš informaci o setkánní Akatsuki, sluha pouze vyvalí oči, ale pak se vzpamatuje. H-hai Konan-sama. Okamžitě se do toho dáme. Přejete si vidět svůj pokoj, nebo pro vás mohu udělat něco jiného? zeptá se. |
| |
| U Hokage Postavím se před stůl hokageho a vyslechnu si co po mě chce. Když zjistím že mám jít k medikovy který se zabýva ztrátou paměti, mírně mě to znepokojuje. *Takže medik co se zabývá ztrátou paměti? Co provede až zjistí že jsem paměť neztratil? musím to sehrát něják důvěryhodně.* Prožene se mi hlavou a na oko se pousměje, čímž dávam najevo že mám radost. "Rozumím, půlhodinka mi bude stačit. Aááá moc děkuji." Poděkuji Hokage a než odejdu ukloním se. Je to přeci hokage a poklona kterou jí náleží je důkaz mého respektu k ní. U mě doma Když jsem po chvilce došel domů, začal jsem si do batohu balit zásoby jídla, spacák a do kapsy jsem si dal nějáke peníze. Můj dům... Neboli byt je skromný, jelikož žiju sám a dostal jsem ho od vedení vesnice, obsahuje malou kuchiňku, do které se tak tak vleze jeden člově a jeden malý pokoj. V pokoji je malá skříňka na věci, stůl dvě židle a postel. Na stěně je pověšený na okrasu katana, kterou si vemu a dám si jí do pochvy na zádech. Jelikož pochvu skrývá bunda, z celého meče jde vidět jen rudo černá rukojeť. Brána Po chvilce už přicházím k bráně, nemám u sebe kapsičku s kunaiemy, shurikeny a různýmy bombiček. Považuji tuto výbavu za zbytečnou a jediné co mám u sebe za chladnou sečnou zbraň je katana na mých zádech. Pomalu dojdu k členum skupiny, kteří na mě čekají u brány. "Zdravím Hokage mě posílá s váma." Pozdravím členy skupiny, se kterýmy nejspíš půjdu do písečné. "Jinak říkají mi Robin." Představím se a zvědav na jejich reakci je pozoruji zvědav za jak dlouho vyjdeme. |
| |
| Ticho Proč se tváří, jako by mne chtěl zbavit utrpení? Zvednu se a pokusím utéct, protože použití chakry mi v tom tichu nevyhovuje... |
| |
| Úkryt Akatsuki Ano, ráda bych viděla svůj pokoj. Prohlásím, protože jak tak sleduju chodbu, která se táhne na obě strany, získávám dojem, že bych neměla jinak ponětí, kam se sama vydat. Rozhodně nemám chuť někde bloudit. Kdyby aspoň Madara řekl, kdy přijdou ostatní...Takhle nevím, jak dlouho zde budu muset čekat. Zabouchnu za sebou dveře do skrýše a očekávám, že mě sluha zavede, kam žádám. |
| |
| Robin Dojdeš k velké skuoince ninjů, obklopující nějakého blonďáka. Většina s ním živě hovoří, ale najde se i pár co postávají opodál. Jsou to například Hinata a Neji z klanu Hyuuga, nebo Sai. Když promluvíš, všichni stichnou. Jsou tam: Naruto, Sskura, Sai, Kakashi, Hinata, Kiba, Shino, Rock Lee, TenTen, Neji, Maito Gai, Ino, Choji, Shikamaru a pár geninů. Nikoho z nich neznáš. Naruku Ariko Ostatní tě přidrží na lůžku, muž se skalpelem je skoro u tebe. Konan Sluha se pokloní a zavede tě do posledních dveří napravo, kde je nad zámkem malý obrázek jeřába z origami. Když vejdeš, spatříš dobře osvětlenou místnost s výhledem na Sunu. Další dveře vedou do koupelny a do pracovny, kde je mnoho svitků. |
| |
| Ticho - průšvih Na chvíli znehybním, poté se prudkým pohybem zkusím vykroutit. Pokud se mi to nepovede, zkusím ještě vykopnout muži skalpel... |
| |
| Jakmile všichni stichnou, strnu a ani se nepohnu. Páni je tu tolik lidí, to budeme v písečné bojovat?*Prožene se mi hlavou a nakukuju kolik se jich tady sešlo. Někteří mi ani podle vzhledu nepadnou do oka a jiní mě nezajímají. "Hmmm jdeme?" prohodím do ticha, jelikož mě to celkem znervózňuje a taky nemám rád když se na mě upíra až tak velká pozornost. |
| |
| Boj se Zvučnou - Sakon a Ukon Jeden z nich ještě stačil uskočit, ale ten druhý to dostal. Je znát, že se mi podařilo mu ochromit paži - nedaří se mu ji rozhýbat. Ten druhý se chystá doběhnout zpátky k němu. "Tak to ne. Musím mu v tom zabránit. Jsem si jistá, že mi pomůže, když je rozdělím. Těžo říct, jak využívajítoho, že jsou spolu... Ale zjevně je to pro ně důležité." Rychle složím pečetě. "Katon:Housenka no jutsu" Vyšlu z pusy několik ohnivých koulí a zároveň se dám do pohybu - vyběhnu směrem k tomu s ochromenou rukou. Koule mají za úkol zdržet běžícího, abych se k tomu ochromenému dostala včas a ještě s rezervou. Rittoru se také dá do pohybu, ale postaví se proti běžícímu, aby ho případně zastavil - pouze za použití svého těla. Já rychle doběhnu k ochromenému, nejlépe z té strany, kde má ochromenou ruku a kde se nemůže bránit, a jak mám v ruce kunai, rychle mu ho bodnu do hrudi - snažím se strefit srdce, nejsem žádný sadista, takže když ho musím zabít, tak nechci, aby zbytečně trpěl. Jestli se povede, otočím se k tomu druhému se vzpurným pohledem. Rittoru stojí přede mnou, chrání mě. "Co uděláš teď?" Jestliže se nepovedlo, budu muset vymyslet alternativu podle toho, jak se tomu ubránil. |
| |
| Boj se zvučnou Jden kluk s sansekutonem se postavý zády a žačne tyč roztáčet.Hokla začne dělať pečetě na shromažďovážní chakry a Drainův si připravý meč.Slebuji to.Nikdy jsem nebyla vyšachovaná z boje jen tak.Proto jsem si stoupla k nim s připravenou katanou. |
| |
| Ariko Najednou vše zmizí a ty jsi vzhůru v nemocničním pokoji. Alespoň to tak vypadá. Robin Hmm, proč ne? zamumlá chlápek s maskou na tváři, čelenkou listové přes levé oko a podivným sestřihem (Kakashi). Následně k vám ještě přiběhne několik chuninů a geninů se svými senseii. Pak už pomalu vyrážíte po stromech pryč. Mitsuko Najednou tě zezadu chytí za nohu kage bushin, další se objeví u toho zraněného. Oba následně zmizí v zemi, všichni na povrchu se rozplynou. Anžela Ninjové se nehýbou, čekají na váš první krok. |
| |
| Boj se Zvučnou Stojíme vedle sebe nikdo nic nedělá.Všichni čekáme na prvný útok,ale ten nepřihází.Když se podívám po zvočních ninjiů stojí nechnutě a čekají co uděláme.Nevím kdo zaútočí jako prvný,ale já to nechodlám být prvný,ale ikdyž to nikdo neudělá budu to muset udělat já nebo nikdo z týmu písku. |
| |
| Probuzení ze sna Probudím se na lůžku... Jsem... živá? nebo to byl jen sen? Stoupnu si a protáhnu si nohy. Tady je nuda... |
| |
| Cesta k písečné Vydám se hned za ostatnímy z konohy a rozhlížím se kolik nás je. "Naco vás tam jde tolik? To bude nějáka válka?" Optám se zvědavě a rozhlédnu se kolem sebe. Rači je ani nepočítám a dál jdu po stromech mlčky. |
| |
| Mýtinka ,,Aha," přikývnu jen. Nechci nic dál rozvíjet, aby ti dva nepojali podezření, že o tom něco vím. Něco, co jim nechci nijak zvlášť říct. Raději bych vše zjistila sama. Určitě o tom budeme něco doma mít. Ale proč byla máma úplně mimo? To u ní není normální. Většinou je to přímo ledová královna, nebere ohled téměř na nikoho. Dělá, co jí buď nařídí Hokage, nebo co ona sama uzná v situaci za vhodné. A proč uznala za vhodné jít do Oblačné? Maličko se zamračím, ale nic jim neřeknu. Sama nevím proč; nepřijde mi to úplně správné, jako bych na to měla přijít sama. ,,Já už půjdu spát," oznámím. Jdu kousek dál od ostatních, kde si ustelu. Usnu na boku, obličejem směrem k lesu, k nebezpečí. I doma vždy usínám zády ke zdi, protože tam je to v podstatě bezpečnější. Alespoň mi to tak přijde. |
| |
| Omlouvám se všem hráčům, ale obávám se, že musím skončit s Andorem, takže jsou zde dvě varianty. Buď mi někdo z vás do příští soboty napíše a já převedu jeskyni na něj, nebo ji ukončím. S pozdravy váš zarmoucenný Rádce osudu. |
| |
| Takže... Jsem schopná pokračovat v příběhu, kde jsme skončili. Jediné, co je problém je to, kde jste jako která postava je v boji proti komu a u které vesnice. Já moc nevím, vím jen, že Robin stojí u brány do Listový a chystá se vyrazit a že já (Naruku Ariko) sedím v nemocnici a čekám... Proto mi to prosím napiště do dizkuze nebo pošty Děkuji, Kuraookami, Nový PJ |
| |
| Robin ,, Nic není předem vyloučeno. Ale jde nás více, protože se okolo hlavních dopravních cest začali množit banditi..." Odpoví ti chlapec s dlouhými hnědými vlasy a bílýma očima. Anžela Z nebe se snáší malá bílá peříčka, vám se pomalu klíčí víčka. Je to iluze. Ještě není pozdě to zrušit, pokud si to uvědomíte okamžitě a provedete uvolnění (Kai). Otázka, jestli si to uvědomíte... May Z těžkou hlavou usínáš, což se projevuje i na tvém snu, lépe noční můře. Bloudíš v ohromném zrcadlovém bludišti. Máš hlad a žízeň... Ariko Dovnitř vejde sestřička s podnosem, na kterém je voda ve sklence a ovoce v košíku. ,, Přinesla jsem ti něco k jídlu. kdyby ti něco bylo, řekni. Neboj, nic se ti nestane, bude to dobré..." řekne ti tónem, jakým se obvykle mluví na pětileté dítě... Konan Chvíli se koukáš z okna na Sunu, až uslyšíš gong, značící, že bude večeře... Hyori Toshi Přibližuješ se k pohraniční hlídce. Ucítíš ale známky iluzí. Stráže strnule hledá po prázdna, jeden se okolo sebe rozmachuje kunaiem jak šílenej.. Někdo tu musí používat iluzi. Rozmachující se stráže se pomalu přibližuje k těm dvou. Hrozí, že je zabije... Gaara Od dveří pokoje tě vyhodí doktor. Opřeš se tedy o zeď na druhém konci chodby. Chvíli tam je ticho, poté krátký výkřik. Poté tam vleze sestřička... |
| |
| Genzu Koukneš se do tvého chladicího... jámy? Převisu? A zjistíš, že už nemámzásoby jídla. Čas pro ně vyrazit do suny,, aneb nákupy. |
| |
| Robin se podívá skoro po celé Konoze, která se tam nahromadila. "A kdy vyrazíme? Co to je za misi?" Začnu se ptát a v žaludku nemám moc dobrý pocit z nastávající cesty. |
| |
| Robin Muž s čelenkou přes oko bezeslova skočí do korun stromů. Ostatní ho následují. Vyrážíte... |
| |
| Jako dítěti Sestřička se ke mě chová jako k malému děcku. Vezmu si něco k jídlu, Přičuchnu, jestli tam není žádnej jed, protože od ní by se to i dalo čekat, Nic neucítím, takže to zkusím. |
| |
| Ariko Nic se neděje, otrávené to není. Sestřička odejde. Poté tam vejde kdosi... (Taiaky) Taiaky Zrovna jsi na misi výpomoc Suně, zaměstnán v nemocnici. Přijde k tobě sestřička, pošle tě do jednoho pokoje. Přijdeš tak a uvidít zmatenou dívku (Ariko) |
| |
 | Rozhlédnu se po pokoji, ale nikoho jiného nevidím. Na lůžku ůeží dívka, která právě jí jídlo co jí přinesla sestřička. Nepotřebuješ něco? zeptám se. |
| |
| Další ,,Kdo jsi? Co chceš?" čekám, co řekne. Doufám, že bude milejší než ta sestřička. |
| |
| Pokoj Jsem Taiaky Senju z Konohy a jsem tu na výpomocné misi a ta "milá" sestřička mě poslala k tobě řeknu vlídným tónem a snažím se oběvit dívčina zraněnía tak se ptám jestli něco nepotřebuješ. dopovím opět vlídným tónem. |
| |
| Pokoj Není mi nic viditelného, jsem zběh z Otogakure no Sato a zde čekám, až mi kazekage pomůže, v nemocnici si myslí, že jsem ztratila pamě´t, ale jen to hraju a krom kazekageho to nikdo neví. ,, Nudím se." |
| |
| Pokoj "Tak to mi můžeš říct co se ti stalo, protože nejspíš máme dost času" řeknu a posadím se na židli poblíž dveří. Zajímalo by mě co tu mám dělat jinýho, než ji pobavit a rozveselit. |
| |
| Pokoj ,, Já nevím..." Dost se nudím... |
| |
| Pokoj "Neboj se já to nikomu neřeknu pokud to budeš chtít a když mi to řekneš aspoň ti nějaký čas uběhne... " Když se mi z ní podaří dostat proč tu je a co se jí stalo možná se dozvím co u ní mám dělat já ... |
| |
| Váhy osudu Přemítám, jestli mu můžu věřit. Vypadá docela důvěryhodně, ale... Stejně už to ví kazekage... ,,Vážně?" |
| |
| Pokoj "No nic tak tady budeme sedět a oba se nudit dokud někdo nepřijde..." Sakra s tou holkou je otrava, ale jestli mi to tak zarputile nechce říct tak to bude nejspíš hodně choulostivého a nebo tajné a nebezpečného. Náhle mě napadne, že bych nejdřív o sobě moh něco říct ja a třeba jí to rozváže jazyk." A tak co kdybych ti nejdříve řekl něco o sobě já?" nabídnu jí. |
| |
| Znuděná ,, Třeba... nanejvýš mě uspíš..." řeknu vážně... a poté se rozesměju, |
| |
| Otrávený "Dobře tak nic no..." řeknu a tvářím se uraženě, ale uražený nejsem protože vím že měla ta holka pravdu, můj dosavadní život byl se točil pouze kolem jedné činnosti a tou byl trénink. A tak prostě sedím mlčím a čekám dokud se nezačne něco dít a pokud mě nevyzve tak nepromluvím. |
| |
| Nuda v Suně ,, Já ke svému životu nemám co říct..." Dál koukám na něj. |
| |
| Tak už mi to řekni! "Jo a proto tu ležíš v Suně na nemocničním lůžku a čekáš na kazekageho" odpovím a zavřu oči. Ostatní smysly mám však pořád v pohotovosti. |
| |
| Proč? ,, Pravda je taková, že jsem sem utekla před Orochimarem... Ale nikdo seto nedoví, jasné? Oni si myslí, že jsem ztratila paměť..." |
| |
| Konečně... Aha ... to jsem netušil promiň asi to pro tebe není lehký to rezebírat odpovím omluvným hlasem. Takže už je mi to jasné ... sem tu abych ji hlídal, ještě ale nevím jestli před někým, nebo aby neutekla. |
| |
| Pokoj ,, Není to nic zajímavého. Jsem slabá, ale kvůli rodině o mě Orochimaru stojí..." |
| |
| Začíná to být zajímavé "Nepodceňuj se, Orochimaru nikdy nestojí a někoho slabého nebo o někoho kdo slabým vždy zůstane" odpovím. "Vím bude to znít divně ale jednu věc ti závidí... aspoň si se v životě nenudila tak jako já, téměř nikdy sem nebyl na pořádné misi jen ze mě dělali stroj kvůli mému klanu. |
| |
| Pokoj ,, Můj klan už nemá nikoho jinýho než mne a Orochimaru stojí o schopnosti mého klanu. Ale já je použít neumím..." |
| |
| Možná se dozvím něco víc o téměř vymřelém klanu! "Aha no tak to se to určitě brzy naučíš a jaké by měli být ty schopnosti tvého klanu pokud je mohu znát? zeptal sem se a pomyslel na to, že musím být připraven nacokoliv |
| |
| nepříjemné vzpomínky na klan Vyvolává ve mě vzpomínky na můj klan. Moc se mi to nelíbí. Ale ukážu mu něco... Natáhnu před see ruku, ale tak, e se ho nedotýkám. Pevně zavřu oči a začnu se soustředit na jeho čakru. Trochu mu ji uberu, pokud je slabší ninja, mohl by si toho všimnout. Chakru držím v natažené ruce. Je to malé množství a já jí dále použít neumím. Ani pro sebe, ani pro nic... Proto ji jen nechám vrátit se zpět. Ale je to slabé... ,,Víc neumím" |
| |
| Úžas Po mé otázce byla dívka chvíli zamyšlená a vypadala dost smutně, náhle ale ke mě natáhla ruku, křečovitě zavřela oči a náhle v ruce drží chakru a něco mi říká, že to její chakra nebude. "To je moje chakra?" zeptám se užasle. |
| |
| soustředění Nechám tvou chakru vrátit se zpět... ,, Jo..." |
| |
| Ohromující zjištění Pomyšlení, že nejlepší členové její klanu mohli několika lidem vysát Chakru a následně ji použít proti nim samotným mnou otřáslo. Ale další zjištní bylo ještě horší, protože sem ihned co vyslovila to prokleté "jo" začal přemýšlet nad tím, jak by se tito lidé dali zabít. Podařilo se jim teda nakonec ze mě přece jen udělat stroj na ochranu a zabíjení? Doufám že ne... |
| |
| Sen - nebo skutečnost? Nakonec, aniž bych sama věděla jak, usnu. Dokážu si představit, jak se již po chvíli začínám převalovat, protože sen, který mě navštívil, vůbec není pěkný. Vrážím do zrcadla. Všude jsou jen samá zrcadla a já již ani nevím, co se jen odráží, a co je pravdou. Vlasy mi poletují kolem obličeje a lepí se na zpocené tváře. Mám strach. A hlad a žízeň. Hrdlo mám stažené, ani křičet nedokážu. Žaludek mě bolel tak, že už si ani nestěžoval; jen bolel. Chtěla jsem brečet, ale nedostávalo se mi slz. Pak jsem se najednou zarazila. Bylo to tu příliš zlé na to, abych jen donekonečna bloudila. Ne... ,,Fuuton: Kamikaze," zašeptala jsem. Tornádo, které se vytvořilo, jsem poslala na nejbližší část zrcadel. Slyšela jsem, jak se směju, ale vůbec jsem si to neuvědomovala. Pohánělo mě šílenství, strach a žízeň. Bez jídla bych vydržela. Ale bez vody? Ne. |
| |
| Pokoj ,, Nejsem schopná tý chakry vysát moc a už vůbec ji použít... ale asi chápeš, že kdyby tu techniku ovládl Orochimaru..." |
| |
| Pokoj "Jo to chápu je dobře že si utekla" odpovím. Super takže teď budu mít možná na krku dokonce Orochimara. Sakra!!. "Nevíš o někom kdoby tě sledoval?" optám se co nejklidnějším hlasem. |
| |
| Pokoj ,, Ne, zatím je to dobré... on mě sem totiž i vyslal. Doufám, že když se nevrátím, bude si myslet, že jsem zemřela.." |
| |
| Rozhovor pokračuje "Tak vidím, že nám oboum náš původ komplikuje život.." vyslovím po dlouhé odmlce. I když je fakt, že jí de přitom to mě ZATÍM nehrozilo. Náhle mě však napadla celkem zajímavá věc ... Musím se jí na to zeptat řekl jsem si. "Myslíš, že by si dokázala vstřebat na ruka rasengan nebo chidorii a následně to proti někomu použít?" zeptám se aniž bych jí dal šanci zareagovat na minulou větu. |
| |
| Pokoj ,, Já bych to nedokázala... možná kdyby žil někdo z klanu... někdo zkušenější.." na chvíli se zarazím. Na povrch vyplujou hnusné vzpomínky na mého otce... ,, Tak ten by to možná dokázal.." |
| |
| Zásadní otázka! "Co hodláš dělat, až tě Kazekage vyslechne, jestli se můžu zeptat" optám se vážným hlasem. Doufám, že s ní budu moct chvíli zůstat vypadá to velmi zajímevě. |
| |
| Pokoj ,, Nevím... doufám, že mi nabídne pomoc... pokud ne, nevím, co udělám..." |
| |
| Pokoj "Aha" To sem se toho od ní zase dozvěděl ... No nic myslím, že Kazekage by tu měl být každou chvíli ... řeknu, nasadím si masku ANBU z listové a uvelebím se pohodlněji na židli. Vypadá to, že z ní víc nedostanu ... |
| |
| Pokoj "Počkat .. z jaké vlastně pocházíš vesnice? pokud se můžu zeptat" zeptám se po dlouhé odmlce a čekám na odpověď |
| |
| Pokoj Jeho otázka mě zaskočí, protože odpověď je celkem logická. U Orochimara jsem odmala, ke klanu jsem jakoby jezdila na dovolenou, dokud i oni nezemřeli. ,, Ze Zvučné..." řeknu potichu... |
| |
| Pokoj "Aha" odpovím s jasný pohrdáním a nenávistí v hlase. Ještě, že mám na sobě masku jinak by mohla vidět jak se mi v očích zablesklo, když jsem slyšel odpověď. |
| |
| Pokoj *Za kašlu* (Abych upoutal pozornost). No dobrá v tom žádný problém nevidím. Za 3 hodiny se stav u mě v kanceláři. Dostaneš zatím nějaký byt. Nic velkého ale pro jednoho to stačí bohatě. Pak se domluvíme na ostatních věcech. Mezitím si můžeš projít vesnici aby jsi zbytečně nebloudila. Najdeš mě v kanceláři. Neboj tam trefíš. Odejdu z pokoje. Ve dveřích se zastavím. Kouknu na člena ANBU z listové. Ty pojď rovnou se mnou. Mám na tebe pár otázek. |
| |
| Pokoj Náhle do pokoje vešel Kazekage a oslovil mě ... "Ty pojď rovnou se mnou. Mám na tebe pár otázek." To mě celkem zaskočilo. Čekal jsem, že mě pošle za sestrou abych něco uklidil ale tohle? Jak si přejete Kazekage-sama odpovím a následuji ho o jeho kanceláře. |
| |
| Kancl Co dělá člen ANBU v nemocnici ? Byla to vlastně jen jedna otázka ale co. Dám ti jinou misi než aby jsi uklízel zvratky na pokojích. Nemyslím si že je dobrý nápad se s ní vybavovat když jsi ve službě. No nic je to tvoje věc. Tvoje mise je jí sledovat aby neudělala nějakou hloupost a dávat na ní pozor aby se jí něco nestalo. To by mělo být všechno. Kdyby se něco stalo okamžitě mě o tom informuj. Jestli máš nějaký dotaz, ptej se. |
| |
| U Kazekageho "Jenom jeden Kazekage-sama, a to co mám dělat, až zamíří sem k Vám nebo kdy se mám za Vámi zase zastavit. Jo a mohl bych Vás poprosit o nějaké zdejší klasické oblečení? Počkám na odpověď a vyjdu za dveře udělám pečetě a vyslovím povel "Henge no Jutsu" a proměním se v našeho souseda z Listový, který nikdy nebyl dál než 10 km od vesnice. Toho snad znát nebude ... a vydám se za tou holkou |
| |
| Kancelář *Kývnu a podám mu věci* Tady to máš. A až půjde sem tak počkáš venku. Ve vnitř se jí určitě nic nestane. No to je snad vše. zajímalo by mě kde by asi mohl být můj syn. Už se měl vrátit. Snad se nestalo nic vážnýho. |
| |
| Pokoj Všimnu si pohrdání v jeho hlase. Jako bych za to mohla, že jsem byla vězněna Orochimarem a tudíž vyučena ve Zvučné. Je to logické, dojít mu to mohlo. Poté promluví kazekage. Až za tři hodiny? To umřu nudou... ,, Hai, kazekage-sama" Poté i s tím klukem odejde a já se začnu nudit... |
| |
| May Vítr chvíli na zrcadlu nemá viditelný účinek. Po chvíli se ale zrcadlo roztříští. Střepy vlétnou na tebe, celou tě pořežou. Ikimono Chystáš se ve svém bytě na malou výpravu do Suny. Po chvíli zkoukneš budík a zjistíš, že už jsi dávno měla být na místě srazu. Urychleně vyrazíš. Doběhneš tam akorát, když vyrážejí. Robin Vyrážíte, když tam najednou doběhne další člověk... |
| |
| Před nemocnicí když jsem bez potíží dorazil k nemocnici, od sestřiček jsem se dozvěděl, že ta dívka ještě neodešla a tak si stoupnu do nějaké boční uličky a čekám až vyjde. |
| |
| Ariko Seedíš na posteli a nudíš se. Najednou ucítíš prudkou bolest v místě, kde máš prokletou pečeť. Stejnou bolest, jakou cítíš, když se na tebe Orochimaru hněvá. Bolest se zvyžuje. pečeť tě pomalu pokrývá, nepřípomíná to ale 1. fázi. Spíše něco mezi 1. a 2. fází. Ze zad ti vyrostou blanitá a potrhaná křídla, uši se ti prodloučí a zešpičatí. Vlasy se ti dost prodouží. Pečeť je rudá, drží se v něčem připomínající tetování...  Taiaky Ucítíš prudkou chakru vycházející z pokoje. Vtrhneš tak a uvidíš přeměněnou Ariko. Ariko Všude okolo tebe proudí fialová chakra. Nakonec se odkudsi, jakoby z tebe, ale pusou nehýbeš, ozve hlas. Tak málá Ariko chce utéct? Dále cítíš hroznou bolest. Koutkem oka zaznamenáš, že tam kdo si vešel. Taiaky I ty uslyšíš ten hlas, připomínající syčení hada... |
| |
| Bludiště Nakonec se zrcadlo přeci jen roztříští, ale rozhodně ne tak, jak bych si představovala. Střepy mě pořežou a já teď tedy navíc ještě krvácím. Jako by toho nebylo dost. Z úst se mi vyhrne několik ne zrovna líbivých slov. Musím se odtud dostat, jinak zemřu! Ale... Jak? Zamračím se a znovu se podívám na zrcadla. Nejraději bych je všechna rozmlátila, ale je mi jasné, že bych si tím moc nepomohla. Akorát bych se znovu pořezala. Rozbít ne, obejít ne... Co mi ještě zbývá? Zoufale se rozhlížím kolem, ve snaze najít alespoň nějaké východisko. Kdybych uměla přivolávání, tak by to bylo snadné. Ale to pořád ne, teprve až budeš jounin, teď bys ještě nezvládla. No to určitě... Nakonec vstanu a víceméně se dobelhám. Dál hledám východ pěšky. |
| |
| Pokoj Náhle jsem ucítíl obrovský proud chakry vycházející z pokoje té holky, a tak jsem se tam vydal za ní. Když jsem vešel do pokoje, uviděl jsem jak jí porustá tetování z Prokleté pečetě kterou používá Orochimaru. Byla uplně jiná, narostla jí křídla, vlasy, vyrostly uši. Už jsem o tom slyšel, ten kdo jí pustí ze řetězu hrozně zesilí a dostane také mnoho chakry. Je také někdy jako pomatený. Musím jí nějak izolovat, kdyby náhodou si na mě usmyslela zaútočit. Taky se musím držet dál aby mi nevysála chakru teď když je silnější. pomyslím si Sakra nevím jestli se ovládá nebo jestli jí ovládá Orochimaru... A náhle uslyšim ten hadí hlas. Tak málá Ariko chce utéct? řekl. Sakra tak teď už vůbec nevím co mám dělat jediné co můžu udělat je tohle. Rychle vyskočím mimo pokoj, za letu udělám pečetě a vyslovím povel "Raiton: Kaminari Shibari" udělám tohle vězení. Potom zařvu na sestru ať co nejrychleji přivede Kazekageho. |
| |
| Gaara Přijde za tebou sestřička z nemocnice a říká, že tam máš jít. Když se přibližujrš, cítíš chakru z PP Taiaky Prudkej náraz Orochimarovy chakry zruší lehce vězení. |
| |
| Pokoj Náhle vidím jak se moje spoutání rozpadá. Jediné co jsem v tok šoku mohl dělat bylo Kagebushin no Jutsu. Udělám tři klony aby zavřeli a drželi dveře. Já se postavím mimo dveře, vytasím ninjaken a sleduji co se děje dál. |
| |
 | Vrátil jsem se z větší jeskyně, ve které přebývám při tréninku. Sedl jsem si na pohovku z listí a větví. Rukou jsem si podepřel hlavu a uvelebil se. Když tu mi najednou zakručelo v břiše. Zvedl jsem se a šel se podívat hlouběji do nitra skály, ve které jsem přebýval. Jaké ale bylo moje překvapení, když jsem zjistil, že je ,,sklípek‘‘ skoro prázdný. Asi jsem v zápalu tréninku posledních dnů zapomněl na kontrolování zásob. Nu, je to moje chyba. Čas na vypravení se pro zásoby Vzal jsem si látkovou tašku a několik ryo. Nekoupím toho nijak moc, protože momentálně nemám výrobky, jež vyměňuju za peníze nebo jídlo. Povzdechnu si a vydám se na cestu do společnosti ninjů. Nemám to moc rád. Dříve jsem byl známý silný ninja z Listové, ale z důvodů, které ví jen mí nejbližší a hokage jsem musel odejít. Někteří z Listové mne možná znají, to nechám na vás. Pokud mne znáte, víte, že nejsem hledán žádnou vesnicí. Pokud mě neznáte, tak si možná budete myslet, že jsem uprchlík z Konohy. Není to tak, odešel jsem s dovolením Hokageho a s dovolením Kazekageho bydlím kus od Suny. Vyrazil jsem z jeskyně u úpatí hory, směr Sunagakure no Sato. V poušti mi bylo nepříjemné vedro, protože v jeskyni bývá mnohem chladněji. Pomalu jsem se vlekl v tom hnusném slunci. Nakonec jsem spatřil nejsevernější body vesnice. Přidal jsem do kroku. Nakonec mě uviděly hlídkující stráže na ochodu zdi obepínající Sunu. Uviděly vysokého muže s rudými vlasy spadajícími do obličeje a přes jedno rudé oko. Druhé oko bylo taky rudé. Není to sharingan, nic. Jsou to jen rudé oči. Přes nos a pusu mám obvazy zakrývající mou tvář. Už ani pořádně nevím, co jsem tehdy chtěl zakrýt, ale neřeším to a obvazy si ponechávám. Stráže nejdřív zneklidněly, ale když jsem byl blíže, poznaly mě a zase se uklidnily. Několik hlídačů mi pokynulo na pozdrav. Vrátil jsem jim to. Bránou mě normálně pustili. Ví, že tu takhle čas od času chodím. Ve vesnici mě přivítal čilý ruch obyvatel. Jak klasické pro větší vesnice. Několik matek svolalo své děti blíže k sobě. Je pravda, že můj vzhled není nejpřátelštější. Vešel jsem do krámu. ,, Jako obvykle… “ |
| |
| Nemocnice Příjdu před dveře nemocničního pokoje a ucítím nepříjemnou čakru, okamžitě mi dojde že je to čakra z prokleté pečeti. Musím reagovat rychle snad už nejdu pozdě. Zkusím otevřít dveře ale jsou zablokované. Neváhám a okamžitě pískem rozrážím dveře. Koukám co se děje. Vidím jak se začíná měnit. To nevypadá moc dobře. Doufám že to stačím udělat včas. A kde je to ANBU když ho člověk potřebuje ?! Rozhlédnu se jestli neni nekde schovanej. Uvidím ho v rohu mstnosti. Už bych měl mít na to dost čakry. Potřebuju abys mi jí udržel od těla a aby se moc nehýbala. Neříkám že to bude jednoduchý, ale nic jinýho nám bohužel nezbývá. Zakřičím na něj. Pokud to nevyjde už mi zůstane čakra jen na obranu. Musí to vyjít. |
| |
| Nemocnice V tomhle úkolu zrovna nejsem nejlepší, ale tak co se dá dělat. Pokud nevyjde tohle tak už opravdu nevím ... Už jsem to párkrat uspěšně udělal tak doufám, že se to povede i teď. JDE SE NA TO! pomyslím si. Soustředím velké množství chakry, udělám pečetě a vyslovím povel Suiton: Mizuame Nabara. Ještě předtím než položím ruku na zem zavolám na Kazekageho, aby se uchytil na stěně, pak položím ruku na zem a sám na stěnu taky vyskočím. O pár chvil později zaplní pokoj asi 3cm vrstva lepkavého pole, které by jí na nějakou chvíli mělo udržet na uzdě. |
| |
| Skrýš Akatsuki - pokoj Sluha mě dovedl do mého pokoje a nechal mě o samotě. Chvilku bloumám po místnosti, nakonec si stoupnu nenápadně k oknu a pozoruji dění ve vesnici. Zatímco vidím, jak nespočet lidí prochází ulicí, přemítám o minulosti, ale taky o poslání Akatsuki. To, co děláme, je nezbytné, abychom mohli vytvořit lepší svět, nehledě na to, kolik obětí bude nutno podstoupit. Pein-sama... Uprostřed myšlenky mě vyruší gong, který svolává lidi v úkrytu na večeři. Odtrhnu se od okna a vyrazím spletitými chodbami, abych našla jídelnu. Je možné, že už dorazili i ostatní členové organizace? Doufám, že ano, nebaví mě čekat...nebaví mě být daleko od Peina. Snažím se najít v rozestavění chodeb nějaký řád, ale nejsem si jista, jestli jdu správnou cestou. Snad dorazím tam, kam mám... |
| |
 | Konoha - příprava na cestu do Suny Zrovna jsem se chystala na výpravu do Suny, když mě napadlo se kouknout na budík. Normálně se mi nestává, že bych přišla pozdě, či něco podobného, dávám si pozor, ale... "Měla bych si pospíšit." Spěšně sklidím do batohu ještě pár věcí - už jsem v tom celkem zkušená, takže to netrvá nijak dlouho, hlavně proto, že z větší části už mám připraveno. Pak si rychle nasadím na obličej ANBU masku s modrým vzorem a rychle vyrazím z bytu. Ještě za sebou zamknu a už si to metelím co nejvyšší rychlostí po střechách Konohy k místu srazu... Na dotyčné místo dorazím tak akorát včas. Snesu se tam z nejbližší střechy, kus od všech ostatních - zdá se, že na mě chvíli čekali, když vyrážejí až teď. "Sumimasen. Nedávala jsem pozor na čas." Naštěstí pro mě se ani nemusím snažit nijak tvářit, díky masce, co mám na obličeji, krom toho, já mám v povaze se moc netvářit v jakékoliv situaci, takže tahle maska mi to celkem zjednodušuje. Občas mě uklidňuje, že mám "v popisu práce" ji nosit. Jestliže z toho nebudou dělat moc velkou vědu, v což doufám, prostě bez dalšího slova vyrazím za nimi. |
| |
| Ikimono Junin Kakashi přikývne. ,, Můžeš bejt ráda, že se čekalo na něj" utrousí někdo ze skupinky. Je pravda, že nebýt čekání na Kakashiho, už by byli v trapu... Poté už ale opravdu vyrazíte všichni směr Suna... Konan Do jídelny trefíš na druhej pokus (při prvním jsi došla do kuchyně, která je hned vedle). Lidí je tam pomálu, většina tu buď není, nebo už odchází. K jídlu je sushi z kdovíjaké ryby, snad ne z Kisameho. May Jdeš dále a najednou... Nic, jsi v nějakém pohřebišti. Ležíš v rakvi. S výkřikem běžíš z rakve, všude jsou další rakve. Najednou se zem otřese. Všimneš si, že zranění ze zrcadel jsou oteřené rány, ale nekrvácí. V hrobů vstávají další mrtví, někteří ti jsou podobní... Jako by to byl zbytek klanu... mrtvý zbytek klanu... Genzu Prodavač přikývne a po chvíli ti dá velký balík toho, co ti dává vždy (asi ak na 14 dní). Jdeš zpátky okolo nemocnice, když ucítíš chakru z prokleté pečeti... Běžíš tam... ArikoGaaraTaiaky Taiakyho lep vydrží pod nápore Orochimarovy chakry minutu. Sotva. Blázni bláhoví, chcete mě zastavit? Najednou se alemístností prolítne černý oheň, ve držích kdo stojí. Ariko ho nezná. Taiaky ho možná zná z vyprávění jako velmi silného jounina, který se vzdal společnosti (má to schváleno Hokagem, takže není hledaný) z báchorek a Gaara ho zná, protože on k nich chodí nakupovat (v míru). Černý oheň ovládá on... |
| |
| Neznámá pomoc Můj lepkavý sirup vydržel sotva minutu. Sakra, tak tohle bude tvrdej oříšek... Když náhle do místnosti vlétnou černé plameny. Co to je? Nevypadá to jako Amaterasu a navíc, nikdo kdo to umí tady není. Počkat to je ono, to je ten slavnej Kurai Katon. PRý ho ovládal jeden ninja z Konohy, ta schopnost mu však prý škodila, a tak mu dal Hokage svolení, a tak odešel z Konohy. Říká se, že bydlí někde v okolí Suny. Jak jen znělo jeho jméno .. jo to je ono nějaký Genzu. Jak se jmenuje dál, to už si ale nepamatuju. PRý to byl ale vyjmečný shinobi, který by nám teď mohl dost pomoct. |
| |
| soukromá zpráva od Genzu Shikage pro Mezitím, co prodavač dává doromady moje zboží, rozhlížím se po vesnici. Taková společnost lidí. Ale Kohona byla větší. Všichni v pohodě mohou být ve společnici, v přervané vesnici, jen já ne. Tohle mne vcelku rozesmutní, oči dostanou skelný pohled. Jak rád bych přebýval v Konoze, nebo alespoň zde, v Suně dále. Ale prostě to nejde. Jak nefér... Tiše sleduji, jak prochází okolo hlídka, stráže. Silou by se mi nevyrovnal ani jeden, ale já bych se bez kurai katonu asi i obešel. Bylo by to lepší, ale nejde to... Kurai katon je moje síla. Síla, která mne psychicky ničí, jsem-li ve společnosti. Proto jsem odešel... Byl jsem jako neléčený schizofrenik, samá halucinace, hlasy a podezřívání. Nyní můj hlas mluví spíše při tréninku, ale jinak už jsem vcelku v pořádku. Návrat na delší dobu by mne ale zničil. Opět... Prodavač konečně přinese mé zásoby. Poděkuji mu a dám peníze spolu s malou vyřezávanou postavičkou pěti ocasého démona. ve volném čase, kterého mám opravdu dostatek, vyřezávám a podobně něco vytvářím, abych měl co prodat. Tu figurku jsem mu slíbil už před nějakou dobou, jen mi trvalo ztvárnění. ,,Děkuji" řekneme oba naráz a já se s letmým úsměvm na rtech, který on nemůže vidět vytrácím okolo nemocnice zpět k bráně. Jdu si pomalým krokem, však nikam nespěchám. Někteří lidé mi mávnou na pozdrav, někteří mě otázale ignorují. U nemocnice mě ale nálada (ať už to bylo cokoliv) přejde. Prokletá pečeť! Tady. To není dobré. Co se to děje? Proč hned u ní cítím kazekageho chakru? Zadívám se, jesli v některém okně něco uvidím. Vytypuji si pokoj a pomalu zamířím k zadnímu vchodu. Zde zanechám tašky a běžím rychle za chakrou. cestou ještě pouvolním svou chakru, aby mi to netrvalo příliš dlouho. Skrze vyražené dveře vidím, co se děje. kazekage něco sesílá, někdo tam ještě používá lep, který zrovna nepomohl. Využiji toho, že si mě nikdo nevšiml a tudíž i neví. ,,Kuraikaton: Goukakyuu no jutsu!" Vteřinu přemnou vrhnu kouli z černého plamene, mířenou přímo na to s pečetí. Můj plán byl zabít t, ale poté si to prohlídnu. Vždyť je to malá holka, kdo ví odkud. Nebylo by správné zabít ji, ať je kdokoliv, klidně Orochimarův špeh. Nejdřív ji vyslechnu. ,, Kuraikaton: Kyuu" Je to obdoba písečné rakve, jen z planemů a trvanlivější. Soustředím se na to, abych ji udržel. Kývnu na ty dva, ať ji nějak uklidní, nebo vyslechnou, nebo jak. Já ji jen držím, připraven kdykoliv pohřít.... Nezabiješ jí a ona poté někdy zabije tebe. Zab jí! Druhý já se mi ozval v mysli. To není dobré. Ne, nezabiju jí, dokud někdo nedá podmět. Tvářím se zachmuřeně, značí tím, že v tomhle se mnu legace nebude.... |
| |
| Obchod prve, nemocnice poté Mezitím, co prodavač dává doromady moje zboží, rozhlížím se po vesnici. Taková společnost lidí. Ale Kohona byla větší. Všichni v pohodě mohou být ve společnici, v přervané vesnici, jen já ne. Tohle mne vcelku rozesmutní, oči dostanou skelný pohled. Jak rád bych přebýval v Konoze, nebo alespoň zde, v Suně dále. Ale prostě to nejde. Jak nefér... Tiše sleduji, jak prochází okolo hlídka, stráže. Silou by se mi nevyrovnal ani jeden, ale já bych se bez kurai katonu asi i obešel. Bylo by to lepší, ale nejde to... Kurai katon je moje síla. Síla, která mne psychicky ničí, jsem-li ve společnosti. Proto jsem odešel... Byl jsem jako neléčený schizofrenik, samá halucinace, hlasy a podezřívání. Nyní můj hlas mluví spíše při tréninku, ale jinak už jsem vcelku v pořádku. Návrat na delší dobu by mne ale zničil. Opět... Prodavač konečně přinese mé zásoby. Poděkuji mu a dám peníze spolu s malou vyřezávanou postavičkou pěti ocasého démona. ve volném čase, kterého mám opravdu dostatek, vyřezávám a podobně něco vytvářím, abych měl co prodat. Tu figurku jsem mu slíbil už před nějakou dobou, jen mi trvalo ztvárnění. ,,Děkuji" řekneme oba naráz a já se s letmým úsměvm na rtech, který on nemůže vidět vytrácím okolo nemocnice zpět k bráně. Jdu si pomalým krokem, však nikam nespěchám. Někteří lidé mi mávnou na pozdrav, někteří mě otázale ignorují. U nemocnice mě ale nálada (ať už to bylo cokoliv) přejde. Prokletá pečeť! Tady. To není dobré. Co se to děje? Proč hned u ní cítím kazekageho chakru? Zadívám se, jesli v některém okně něco uvidím. Vytypuji si pokoj a pomalu zamířím k zadnímu vchodu. Zde zanechám tašky a běžím rychle za chakrou. cestou ještě pouvolním svou chakru, aby mi to netrvalo příliš dlouho. Skrze vyražené dveře vidím, co se děje. kazekage něco sesílá, někdo tam ještě používá lep, který zrovna nepomohl. Využiji toho, že si mě nikdo nevšiml a tudíž i neví. ,,Kuraikaton: Goukakyuu no jutsu!" Vteřinu přemnou vrhnu kouli z černého plamene, mířenou přímo na to s pečetí. Můj plán byl zabít t, ale poté si to prohlídnu. Vždyť je to malá holka, kdo ví odkud. Nebylo by správné zabít ji, ať je kdokoliv, klidně Orochimarův špeh. Nejdřív ji vyslechnu. ,, Kuraikaton: Kyuu" Je to obdoba písečné rakve, jen z planemů a trvanlivější. Soustředím se na to, abych ji udržel. Kývnu na ty dva, ať ji nějak uklidní, nebo vyslechnou, nebo jak. Já ji jen držím, připraven kdykoliv pohřbít.... Nezabiješ jí a ona poté někdy zabije tebe. Zab jí! Druhý já se mi ozval v mysli. To není dobré. Ne, nezabiju jí, dokud někdo nedá podmět. Tvářím se zachmuřeně, značí tím, že v tomhle se mnu legace nebude.... |
| |
| Pokoj Teď už není pochyb, je to Genzu. Díky bohu, že přišel. Poté Genzu vytvořil něco jako rakev z ohně. Nepochybuju o jeho síle ale ...zrušl i moje bleskové vězení. Jo to je ono ještě to radši pojistim. Spotřebuje to sice celou moji chakru ale tak co, sou tu lepší ninjové než já. Ti by měli hlavně bojovat. Poté, co Genzu vytvořil Kyuu, použiju většinu své chakru na jediné jutsu. Soustředím chakru, udělám pečetě, vyslovím povel: "Raiton: Kaminari Shibari" a kolem Genzovi rakve udělám ještě bleskové vězení. Tak to by ho snad mělo udržet. Teď už jen musíme počkat, až zmizí účinky Prokleté pečetě. "Tohle by ho mělo zadržet" prohodím směrem, kde je Genzu. Doufám, že tu nestrávíme týden, než účinky opadnou a Orochimaru se stáhne. Tak teď pryč s tím slizounem. "Ariko? si v pohodě? Ariko uklidni se, mysli na něco hezkého, hlavně se uklidni, nic se neděje. JEn se nepokoušej za žádnou cenu prorazit zábrany. Slyšíš mě Ariko?" Takhle pokračuji do té doby, dokud se Ariko nezačne uklidňovat. Poté by měl Orochimaru zmizet. |
| |
| Vězení Vnímám, co se děje, ale nejsem schopna ovládat své tělo. vidím, jak sem vlítlo cosi dalšího rudovlasýho. Slet červenvlasých. Chvíli vůbec nevnímám. Pak vidím, že jsem naprosto spoutaná. To je dobře, alespoň Orochimaru nic nemůže dělat. Někdo na mě mluví, skrze Orochimara to však nevnímám. Poté si to uvědomím. Já ale nejsem schopná cokoliv říct. Mluví na mě, ne na něj. Usínám, napossto vyčerpaná z mentálního boje z Orochimarem, nevím, kdy odejde |
| |
| Cesta do Suny Nevlídného přístupu všech okolo mě si nevšímám. Jsem nad takové věci povznesená, a kdyby mě chtěli naštvat.. Nepovede se jim to. Na to jsem moc klidná. Ještě nikdo mě neviděl naštvanou. Jinak vím, že jsem udělala chybu, ale tak, proč byc htaky jednou nemohla přijít pozdě třeba já, místo Kakashiho? Ten už tu pověst má vypracovanou.. A hlavně, na něj, jednoho z nejsilnějších shinobi Konohy, se počkat může, ale na mě? Jeho schopnosti se sotva vyrovnají čtvrtině těch jeho.. Trochu nesouhalsně zakroutím hlavou. Vydáme se na cestu. Já jsem v klidu a potichu, nijak se neprojevuju. |
| |
| Ariko Gaara Taiaky Genzu Ariko se chvíli snaží uniknout, orochimarova chakra tryská všude, i když se nemůže hnout. Vidíte, že Aiko je unavená, mezitím co Orochimaru vůbec. Nakonec i jemu dojde nálada a s chakrou zmizí. Aiko je stále přeměněná do té polofáze, ale spí, neschopna pohybu. Už vypadá i klidně, asi by se ovládla. Ikimono Jdete, až se blíží soumrak. Utáboříte se, rozděláte oheň, všechno. Poté jdou všichni spát a tobě řeknou, že držíš hlídku. Okolo půlnoci se ozývá vytí vlka poblíž tábořiště... |
| |
| Sairento Poslední dobou nemáš štěstí a tak jsi si musel udělat menší příbyteček v lese, poblíž tvého bývalého domova, Deštné. Všude ticho... až příliš... (pokud možno, zůstaň chvíli na místě) Saiko Pozdě večer si tě zavolá k sobě Amekage. Říká ti cosi o hledaném ninjovi, který se podle některých zpráv příblížil k vesnici. Dá ti jeho staý ninjí průkaz a řekne ti, ať neprodleně vyrazíš. |
| |
 | Nedaleko Deštné: Posledních pár dní trávím v lesích poblíž Skryté deštné vesnice, kde to dobře znám. Protože se mi poslední dobou nedařilo, chtěl jsem jít někam, kde budu sám a kde to dostatečně dobře znám, aby mohl popřemýšlet o tom co podniknu dále. Je tu ticho...konečně ticho... V okolí svého dočasného příbytku si nasbírám nějaké ty houby, které si opražím nad ohněm. Cítím se v bezpečí, vlastně si ani moc neuvědomuju, že jsem se možná až příliš přiblížil k místu, kde mě zrovna dvakrát rádi nemají. Tady stejně vždycky rostly ty nejlepší houby... Jakmile se najím, tak jen nalehko vyrazím k nejbližšímu prameni potoka, kde si naberu nějakou vodu a trochu se opláchnu v obličeji. Čím to je, že voda v těchto lesích chutnala vždycky lépe než jinde... Naberu vodu do dlaní a hltavě jí vypiji, pak se zase zvendu k pokleku, opraším se a vyrazím rychlými skoky zpátky k příbytku. Musím vymyslet co dál, poslední dobou to zrovna nejlépe nešlo... ale ono se něco najde, vlastně bych mohl vyrazit do nějakého města, tam je práce vždycky dost... Pozor nijak zvlášť nedávám, ostatně taky proč že? Vrátím se do příbytku, natáhnu se, vytáhnu z baťohu notový sešit a začnu si tam zapisovat akordy písničky co mě právě napadla. Konečně veselá písnička... mohlo by se to jmenovat "Tanec v lese"... |
| |
 | Nová mise Když zjistím, že se mnou chce mluvit kage, udiví mne to. Jasně, párkrát už mne vyzvídal, co jsem vlastně zač, ale nikdy mimo přijímací hodiny. Zkontruluji si, mám-li svou katanu a rozeběhnu se směrem k amekageho věži, Stráže mne bez problémů pustí dovnitř, však jsem pozvaná. V amekageho pracovně mi sdělí, že mám jít na sólo misi, což je vlastně poprvé. Stále totiž neví, jestli mi opravdu mohou tak moct důvěřovat, vždyť jsem kdoví odkud a vychovali mne všelijací pobudové v jeskyni. Je to divné. Asi nebude zrovna silný protivník, nebo alespoň není nebezpečný pro vesnici. Ale je to missing nin a missing nin se zabíjí. Poté mne už propustí, ať mohu co nejdříve vypadnout. Neprosestuji, nemohu se dočkat, až sama vyrazím z vesnice. Sbalím si potraviny na pár dní. Přes pásku Deštné si dám masku ninja lovců. Poté vyrazím k bráně... |
| |
| Sairento Vymýšlíš písničku, jde ti to pěkně od ruky. Najednou se za tebou ozve šustění listů. Ohlídneš se a spatříš malé vlčí štěnátko, které se hrne přímo ke tvým houbám, přesněji syrovým zbytkům. Saiko Stráže si tě prohlídnou, když ale poznají, kdo je pod maskou, pustí tě ven. Venku je tma. Kdesi v dáli slyšíš potůček, jinde vodopád, jinde slabé cinkání. Kdysi ti o té pověsti někdo řekl, prý to jsou jakési víly, které přišly z jiného kontinentu. Co je na tom pravdy nevíš... |
| |
| Malé vlče: Zrovna jsem byl ponořen do psaní nové písničky, když "kde se vzalo, tu se vzalo" vlče, které se vrhlo na zbytky mého jídla. Musí být hladové a zoufalé, že přišlo až sem... lidem se obvykle vyhýbají...ale je li tady vlče, mohla by tu být i jeho matka... Nechám ho jíst, snad bych měl i chuť ho vzít, ale vím, že to se nesmí, neboť by ho pak jeho vlastní matka nepoznala a ono by bylo odsouzené k záhubě. Trochu se rozhlédnu po okolí, jestli tu nejsou i další vlci, zatímco to štěně žere ty houby. Co teď? Je to pěkné vlčátko, vlastně jsem vždycky chtěl nějaké zvíře... ale při mém stylu života...zvládl bych to vůbec...? Chvíli váhám, ale nakonec se rozhodnu. Sáhnu pomalu do batohu a vytáhnu ze sáčku kousek sušeného masa, které rozříznu kunaiem na menší části. Pomalu si dřepnu a kouknu na vlče. Jeho matka už asi nepřijde... nejspíš žádná ani není..., pomyslím si trochu smutně a potlačím své vlastní vzpomínky. Vezmu opatrně kousek sušeného masa do ruky a velice pomalu z něj ukousnu tak aby to vlče vidělo, pak tentýž kousek podám vlčeti před čumák. Vem si...tohle ti bude chutnat víc než houby..., promluvím velice klidně a dávám si opravdu záležet, abych ho nevyplašil. Taky sirotek co? No vidíš, tak to jsme dva ... Možná bych si ho mohl ochočit pomocí hudby... zvířata hudbě rozumějí líp jak lidé...uvidíme, třeba to nakonec udělám... |
| |
| Sairento Vlče je nejdřív nedůveřivé, ale po chvíli si maso přece jen vezme. Můžeš si všimnout, že je dosti pohublé... Po chvíli se u tebe dožaduje dalšho kousku, zřejmě má hlad... |
| |
| Malé vlče II.: Tohle je už dlouho samotné..., pomyslím si, když si všimnu vyhublých štěněte. Tu máš - jen si dej..., nařežu mu kunaiem všechno sušené maso. Já to stejně nepotřebuju... Klidně mu podávám maso až do tlamičky a opatrně ho druhou rukou podrbkám za ouškem. S tím, jak z něj opadá nedůvěra, tak prohlubuju postupně kontakt mezi námi, nejprve jen nesmělé podrbkání, pak pohlazení po zádech atd. atd. až ho držím v náručí. A seš můj..., krmím štěně v náručí a je mi tak nějak líp. Bůhví, že jsem už trochu společnosti potřeboval. Musím ti dát nějaké jméno...budu ti říkat Raikou /blesk/...to by se ti mohlo líbit ne? Bůhviproč jsem možná okamžik doufal, že mi štěně odpoví.. Vlk jménem Raikou... jo.. zní to.. dobře... snad... Počkám až se dosyta nakrmí a pak mu do nějaké misky naleju trochu vody a pustím ho. Tak co? Zůstaneš se mnou, nebo zase půjdeš? Záleží na tobě..., odmlčím se protože "rozhovor" se štěnětem není asi známka dobré duševní kondice, i když tady v lese je to úplně jedno a vyčkám, zda štěně zůstane, nebo zase zmizí v lese. |
| |
| Sairento Vlče vypadá, že se tě už vůbec nebojí, nadšeně se s tebou tulí. Možná mu připomínáš mámu a rodinu, možná ne. Když ho postavíš na zem, vypadá dost nejistě, jako by nevědělo, co dál. Poté se vydá pár kroků k lesíku, otočí se a kouká. V jeho očích vidíš pevnou jistotu orůvodce životem, nikoliv mainké vlče. Z jeho pohledu je jasné, že chce, ať jdeš za ním, že ví, kam jít. Nezvedneš-li se a nepůjdeš za ním, jemně tě zatáhne za nohavici, ať už jdeš... |
| |
| Vlčí průvodce: Když mi přijde, že vlče chce abych ho následoval, tak rychle poklidím a zamaskuju svůj příbytek a následuji ho. Copak jsi to našel Raikou? Jsem trochu nervózní, jestli mě zavede ke smečce tak... pevně sevřu v ruce flétnu a raději na to ani nemyslím. Třeba to tak hrozné nebude, bůhví sice kam mě vede...ale krom zvěře v těchto lesích nic není..aspoň doufám. S flétnou v ruce následuju vlče a svým jediným okem se rozhlížím porostem zda-li nezahlédnu něco podezřelého. |
| |
| Sairento Jdeš za vlčkem, který tě vede směrem, který vede kus od vesnice, ale ne zase tak daleko. Možná vycítíš, že u nejsi sám, že v tom lese ještě někdo je (Saiko). Poté uslyšíš jemňoukné cinkání. Pak si ale uvědomíš, že přímo před tebou někdo stojí. Zarazíš se tak tam před katanou. Saiko Uslyšíš, že se k tobě někdo blíží, rychle vytasíš katanu a málem ti na ní neznámý i dojde... |
| |
| Les a kdosi blízko Stojím, přemýšlím, zda se vydat za cinkáním, které může být jen pověšená zvonkohra v průvanu. Ale nakonec, když se už rozhodnu vydat za cinkáním, se začne někdo přibližovat. Nevím, kdo to je, ale automatickým pohybem vytasím katanu a dám před sebe. Pak na ní málem vejde kdosi. Cosi. Ono! Není to on, koho mám zabít? Jestli jo, tak je fakt blbej. Ale vybral si tu nejhorší chvíli. Zrovna, když se chci někam vydat... ,,Kdo jsi?" vypravím ze sebe. Vidíš dívčí, asi 18-ti letou postavu, na sobě mám uniformu lovecké jednotky. Kompletní, včeně masky na obličeji. Díky ní naprosto není vidět, jak se tvářím. Co by tě mohlo upoutat jsou vlasy. Vypadají natuženě, silně nakřivo. (Kakashi účes (jen hustější), to je rodinný). Katanu držím připravenou k útoku... |
| |
| Skoro s krkem na čísi kataně: Následuji Raika a jak jsem roztržitý, tak málem "vejdu" na katanu, která se mi "zčistajasna" špičkou přímo před mou hrudí. Eh? Když pak spatřím osobu v uniformě stíhacích jednotek Deštné vesnice, tak "velice rychle" pochopím oč tu běží. Pitomec, pitomec, jsem to ale pitomec! Chvíli na ní překvapeně zírám a pak se mě, kdo že to jsem. Ona to neví? Uffff... Snažím se na sobě nedat nic znát, ale právě mám pocit, že jsem se znovu narodil, z takhle blbé pozice bych se dostával těžko... ...ani do očí ji nevidím...to je zlé... Já jsem potulný muzikant...a ty? Odpovím poněkud neurčitě a doufám, že mi o sobě něco poví. Ostatně čas hraje pro mě a má genjutsu. |
| |
| Cíl nalezen Jeho odpovědí jen potvrdí mou myšlenku, že on je právě ten, koho hledám. Vím, měla bych ho zabít, ale... Zabít, či nezabít, toť otázka. Může bet nebezpečný, když takhle rozhodil svou obranu kvůli... štěněti? Katanu stál držím u jeho hrudi, jde vidět, že váhám. Chci ho zabít, ale ta touha zjistit, co to je za báchorku a kolik je na ní pravdy. ,, Když jsi tedy muzikant, určitě víš, co tu hraje..." Vypravím ze sebe nakonec. Hlavu mám mírně pootočenou po cinkotu, ale stále jsem ve střehu vůči neznámému. |
| |
| Cíli je celkem nevolno: Sakryš...tak přece jen to ví...., znovu se mě zmocní nával paniky. Hlavně klid...pořád žiju ne? Podívám se na ní trochu posmutněle - ale ne nijak vyděšeně, jen prostě smutně. Ano...vím..., řeknu jen a v duchu už si skládám pečetě na můj útěk. Musí bodnout, mě se stačí prohnout v zádech, poskládat pečetě a ztratit se z dosahu jejího meče... Trochu se chvěju, nejen strachem, ale hlavně tím, že se soustředím na případné "zmizení". Cinkání rolniček si zatím nevšímám, jaksi na to nemám při tom všem pomyšlení. |
| |
| Cíl neřeším ,, Jo? A co potom tedy?" řeknu a chvíli opět sleduji jeho. Nevím, co dokáže moc s velku určitostí, tu kartu jsem zatím pořádně nečetla. Plánovala jsem později, opravdu jsem nečekala, že sám přijde. Pomalým pohybem zandám katanu do pouzdra na zádech. Poté dělám, že si protahuji ruce, nenápadně přitom ale udělám pár pečetí. Napadne-li mne, z mého rukávu vylezí pět rudých blesků, které jsou v téhle blízkosti dosti přesné pro to, aby zabíjely. Chovám se ale uvolněněji, než by mohl kdokoliv čekat. Vždy existuje plán útěk a plán zabij. ,, A kdo přesněji jsi? Každý máme své jméno. I ti, co jsou bez informací o sé rodině, jméno si najde každý..." Já třeba nevím, kdo je má rodina, jen s pamatuji, že mé příjmění je Hatake. Saiko Hatake, přezdívaná Kaceuki. |
| |
| Cíl si uvědomil že nemá "ahnung" co to cinká: Ehm...nejspíš rolničky... nebo zvonečky..., odpovím neurčitě a jsem přeci jen rád, že tu katanu dala pryč. Možná mě nechá na pokoji...když zjistím co tam cinká..., napadne mě asi dosti naivní myšlenka. Její uvolněné chování, ale mi dává určitý pocit jistoty, že mě přeci jen nezabije, i když je z Deštné. Pomalu zvednu štěně do náruče a podívám se za zvukem rolniček, pak jí odpovím: Sairento Onsei ... ostatně hádám, že tě poslali pro mě. Trochu si povzdechnu a i se štěnětem v náručí si držím ruce tak, abych mohl složit pečetě pro únik a zmizet, kdyby náhodou zase vytáhla katanu. Tebe zajímá co tam cinká? |
| |
| Zatím ho nechám Sleduji, co vyvádí. Při zmínce o jménu se zarazím. Tak v klidu řekne svoje jméno? Když ví, že ho hledám? Co to je za amatéra? Ale aspoň mi nechce ublížit, myslím... ,, Jo, poslali mě najít tě a .... Ale teď mne spíše zajímá, co to cinká, než jak tě vykuchat..." řeknu. Dřív než ale stihne cokoliv říct a udělat, promluvím znova. ,, Ale jestli zaútočíš, bude to poslední věc, kterou uděláš... Mimovhoem, jmenuji se Saiko Hatake, řečená Kaceuki." Vypadám uvolněněji, nicméně jutsu Pětice je stále připraveno k rychlému použití. Poté se opět otočé po směru, odkud zní cinkání. |
| |
| Představení: Kaceuki? Saiko? Hatake?...ouch... Hezké jméno, takové melodické. No tak pokud tě to zajímá a jsi ochotná počkat s mou popravou, tak se tam můžeme podívat, ostatně mě to také zajímá. Řeknu až překvapivě beztarostným hlasem, položím Raikoua na zem a vyrazím aniž bych na ní čekal či se na ní ohlížel za zvukem cinkání. Flétnu mám teď za pasem a ruce už nemám připravené na pečetě. Jsem si trošku nervózní, ale nevypadá na to, že by mě tu chtěl oddělat hned na místě. Není až tak chytrá... určitě ani neví co umím, kdyby to věděla.... ehm.. naštěstí to neví. |
| |
| Sairento Saiko Vydáte se tedy na cestu. Pomalu se blížíte, cinkání je nyní jasně slyšitelné. Také slyšíte i vysoké hlásky, ale zatím jim nerozumíte. Vidíte, že jste skoro na kraji lesa. Dále je mýtinka. Z jejího druhého konce vidíte malá světýlka. možná by jste ale svůj postup měli zváčit, chcete-li opravdu jít dál. Možná by se i hodila strategie, kdyby byly víly útočné... |
| |
| Mýtinka: Jakmile spatřím světýlka tak se zastavím a sleduju dění na druhé straně. Proč mám takové tušení, že ona ví něco co já ne? Světýlka, zvuky... o co tady jde? Podívám se tázavě na Saiko a pak zase zpátky na mýtinku, pomalu vytáhnu flétnu, abych jí měl připravenou, kdyby něco. Možná bych je mohl nalákat na hudbu..ať je to co je to, jestli je to zvíře, tak to ovládnu, jestli ne... tak to přilákám...ale co pak? No...z nás dvou jsi tady velitelka teď ty... takže nějaké návrhy? Zcela klidně se zeptám a druhou rukou drbu Raika na krku. Napíšu o tobě nějakou písničku...vlčák Raikou... tak mě napadá, že bych mohl udělat nějaké písničky, abych tě mohl pak trošku ovládat v boji... a aktivoval tvou chakru... čeká nás velká budoucnost, teda pokud neskončím s hlavou na špalku.. |
| |
| Kus od mýtinky Celou chůzi jsem si bedlivě dávala pozor, aby mi něco nevrazil do zad. Opatrnosti není nikdy nazbyt. Zvlášť, když lovím missing nin. Když spatřím světlýlka, stejně jako on se zarazím. Že by to byla pravda? ,, Nevím. nevím, co nás tam může čekat a jestli máme šanci uspět. Co vůbec umíš?" Změřím si ho pohledem, nezdá se mi. Nevěřím mu. Je to missing nin. Nepřítel. Ale teď ho nezabiji. Počkám si. ,,Chce to plán..." |
| |
| U mýtinky: Oprava - není hloupá a to je špatné... ptá se... Chvilku přemýšlím co odpovědět. Určitě má mou starou ninja kartu... tam je leccos, i když ne všechno... Podívám se na mýtinku a pak na ní. No..akorát genjutsu..., řeknu nejnevinnějším hlasem jakého jsem schopen. O co tady jde? Ty víš co jsou ta světýlka zač? Protože já to netuším a pak asi těžko něco vymyslím, když nevím co to je... navíc, já bych tam prostě došel a pozdravil...a pak by se vidělo. Řeknu klidně, ať si mě považuje za idiota, ale vymýšlet i "plán" na setkání se někým/něčím mi už přijde silně... no... divné. |
| |
| Cíl = debil Akorát genjutsu? Kecá? A jaký síly? Probodávám ho pohledem, ale to přes masku není moc vidět. Pak začne mektat ještě větší kraviny. Co to je za blba? Přijít tak a říct ahoj? Dělá si snad p*del? ,, Znám jen mýtus, že to jsou víly... Ale nevím, jestli zrovna přátelské...A ten tvůj plán? Co děláš, když zaútočí? Hm?!" Tentokrát viditelně udělám pár pečetí. Jednou rukou, protože druhou mám furt nabitu Pěticí. Je to pro aktvování štítu rudých blesků. Něco, jako Gaarúv písečný štít, jen rychlejší, ale musí se aktivovat, není přirozený. Pan muzikant neví, co jsem udělala, jen by mu mohlo být divné, že jsem pečetě dělala jednou rukou a druhou rukou, ve který jsem předtím držela katanu skoro nehýbu. |
| |
| Cíl není debil, cíl jen může kdykoliv zmizet: Zcela klidně jí odpovím: Vidíš to mě ani nenapadlo, no asi to bude tím, že mi vlastně může být jedno jestli na mě "možná" zautočí víly z legendy, nebo mě jistojistě potom zabiješ ty... no ale jestli chceš plán... tak tam půjdu jenom já a ty se budeš držet dál, já už si nějak poradím... a když ne... tak máš o práci míň. Řeknu naprosto klidně, dokonce se mile usměji, zvednu se a vyrazím z flétnou v ruce na mýtinku. To by mě zajímalo jestli mě teď střelí do zad...v tý jedný ruce něco má...ale co? No určitě to nebude nic pěkného. Raikou jde vedle mě a já si dám flétnu k ústům, když dojdu tak na půl cesty od kraje lesa k těm "vílám", tak začnu hrát nějakou klidnou tklivou melodii...a teď se uvidí... |
| |
| Tak aby cíl nezemřel Jestli to bere takhle, alespoń si nemusím špinit ruce. S flétnou v ruce vyrazí. Jeho schopnosti určitě nějak s tou flétnou souvisí. Musí. Ale jak? Když vyrazím, pomalu skrytě se plížím za ním, jutsu připravené. On o mne asi ví. No co, jsem taky zvědavá. Maximálně mne zabijou taky, alespoň nemusím řešit, jestli ho mám poté pustit. Ale pokud zaútočí... mám ho chránit? Mám perfekní pozici pro krytí, zálohu. No co. Asi mu pomůžu, kdyžtak zrdhnu. Já narozdíl od něj mám štít a Pětici v rukávu. Plížím se dál zvědavá, co se stane... |
| |
| Saiko Sairento Pomalu se blížíte, až uvidíte, že světýlka jsou malé, víličky, asi 10 cm. Něco si zpívají a teď už jim rozumíte. Tam v dáli kde obzor končí Tam se vám známé ukončí Ale jest tam v dáli ukryt Kontinent tam je pro vás skryt Kontinent odkud jsme přišly A tohle místo si našly Jenom draci cestu ví, Tihle strážci věčně bdí Když vás ale víly spatří, rozlétnou se všude okolo. Cinkání už neslyšíte, ani zpět. Jediné, co svítí je měsíc... |
| |
| Víly utekly: Přestanu hrát na flétnu, text jejich písničky jsem si bez problému zapamatoval, protože hudbě rozumím jak nikdo, flétnu si nechávám u úst a pomalu se otočím na Saiko. Jsou pryč. Co chceš teď dělat? Pronesu sice milým hlasem, nicméně je z něj cítit, že to "Co chceš teď dělat?" není jen konverzační otázka, a že ani příliš nesouvisí s těmi vílami. Spíš se mnou a s její misí. Co teď ... je trošku dál než předtím, takže mám šanci rychleji zareagovat, možná by bylo rozumější jí vyřadit z boje dřív než vůbec začne... ona mě chce zabít... když jí nechám první tah, tak to bude zlé, ale když zaútočím první já, tak mám slušnou šanci jí dostat do genjtsu dřív než se pohne a pak prostě odejdu... Chvíli přemýšlím zatímco mám prsty na flétně poskládané na "iluzorní hudbu". Ještě ne. Rozhodnu se a ještě se zeptám jednou: Takže? |
| |
| A jsou v prde... háji To je krásné Míhá se mi hlavou, když sleduji maličká stvoření. Poté nás ale spatří a rozprchnout se. Jaká škoda... Byly hezký... ,, Myslíš, že existujou draci?" řeknu jako odpověď, na jeho otázku. Ruka s Pěticí mne začíná nepříjemně svrbět. Neudržím to dlouho jen tak v rukávu. Zvednu tu ruku na hlavu, pět rudých blesků a švišťivého zvuku vylétne do mraků. Potřebovala jsem se jich zbavit. Neříkám nic, ale hlavně se vůbec nechystám k boji. |
| |
| Víly pryč, blesky pryč... Když spatřím jak zvedá ruku, tak dám mimoděk ústa na flétnu, ale než ztichnu vyloudit jediný tón tak vidím, že tu ruku nezvedá proti mě, ale kamsi vzhůru, následuje nepříjemný rudý záblesk jak odpálila ty své rudé blesky. Takže tímto jsi mě chtěla zabít? Její otázka mě trochu zarazí, protože vůbec nesouvisí s tématem rozhovoru, ani nezapadá do dané situace. Draci? Nevím... nepřemýšlel jsem o tom. Odpovím bezelstně. Nevypadá, že by chtěla bojovat...ale stejně... bude se muset rozhodnout, bez mého těla se do vesnice vráti nemůže... Vrátím se ještě myšlenkama k těm vílám a flétnu dám za pa opasek. Tys těm vílám něco chtěla? |
| |
| Mýtinka Co ty víly říkaly o dracích? ,,Já taky ne, ale říkaly, že drak ví cestu. Zajímalo by mne, jaké to tam je. Tam, odkud přišly. Však... Nebylo by dobré být někde, kde nejsou vesnice?" Ta vraždící nálada mne už zcela přešla. jsem už jen ostražitá, kdyby zaútočil on, ale já útok nechystám. Spíš by mne zajímalo, jestli by jsme se tam nemohli nějak dostat... |
| |
| Víly, draci...všecko pěkné, ale: Poškrábu na hlavě a řeknu: Poslyš... mě to možná taky zajímá...ale jedna věc, než s tím cokoliv uděláme...musíme si vyjasnit tu "naši věc". Protože se mi nemyslí na draky a víly zrovna nejlíp, když je tu někdo, kdo má rozkaz mě vykuchat. Takže bych byl rád, kdybychom si tohle nejprve ujasnili. Bez mýho těla se do vesnice vrátit nemůžeš a druhá alternativa je zvolit si totéž co kdysi já - tedy být nunekinem... to není přesvědčování, to je jen logika... jestli máme něco dělat společně... tak prostě se musíš vzdát své mise... Mluvím trochu smutně, protože jsem si poměrně jistý co bude následovat... i když mě to může být jedno, protože já už jsem si jistý, že jí uteču, kdyby něco. Nebo, že by taky chtěla utéct? Hmm... to by byl teda dobrý zvrat... |
| |
| Váhy ,, No... lov chvíli trvat určitě musí, tak pár dní by jsme mohli... Ale potom..." Já nevím. Já vůbec nevím. Kdys jsem s nimi žila, tvrdili že nejsou zlí. Ale stejně tak jsem kdysi žila v Konoze. Kdysi. Je to dávno. Všude byli celkem milí... Nevím, já nevím... Lehnu si do trávy, sundám si masku, hledím na lunu. V té tmě toho z mojí tváře bude vidět velký kulový. Na tváři mám starý, ne zrovna hezký tetování, černé. Tvářím je smutně, nerozhodně. Co teď? |
| |
| Že by váhala? Poslechnu si co říká, sednu si do trávy kousek od místa kam si ona lehla a do klína si vezmu štěně, které drbkám na hřbetě. No...sice nevím jestli tě to zajímá, ale já s Deštný odešel před rokem kvůli tomu, že... no to se blbě vysvětluje někomu jako ty, ale prostě já nesnáším násilí, zabíjení atak no... prostě jsem byl mizerný ninja, a než si na něco hrát, tak jsem se sebral a šel pryč... abych si mohl žít tak jak chci... dokonce mě ani nějak nenapadlo, že by se o mě někdo z nich chtěl po roce zajímat... Pokrčím rameny což asi ona ani nevidí, trošku si povzdechnu a pak ještě pokračuju: Vlastně bych ani s tebou bojovat nemohl, protože já lidi nezabíjím... tak... to se prostě nedělá...zní to děsně pitomě já vím, ale prostě si to myslím... a ostatně každý si může myslet co chce... Pak zmlknu. Stejně to asi nepochopí... jsou všichni vychovaní zabíjet... |
| |
| Váhy ,, Já jsem vlastně z Konohy..." řeknu po chvíli trapného ticha. ,, Ale to jsem byla ještě hodně malá" Přemítám, jestli je vhodné. Chvíli si jen tak hraji s maskou, čekám, jestli něco řekne a přemýšlím, kdo vlastně jsem a odkud vlastně jsem. Nic neříkám. |
| |
| Váhy.. Z Konohy? No teda... Umm...no tak záleží na tom co chceš dělat...já teda vím, já si najdu ty draky a ty mě tam vezmou... na to místo a bude..., řeknu s trochou "dětského" odhodlání v hlase. Než se nechat furt někým honit a riskovat, že mi někdo zpřeráží flétnu, nebo ublíží tady Raikouvi, tak se seberu a vypadnu... jo to přesně udělám......natáhnu se do trávy a koukám na měsíc, zatímco pes leží na mě. |
| |
| Váhy ,,Co máš vůbec s tebou flétnou? To je něco extra" řeknu, dál koukám do nebe. jeho plán je hezký ale... Kde asi tak máme hledat bájné tvory, kteří se mají za to, že nejsou vyhynulí? Třeba ty víly ani nebyly, třeba to jen byla něčí.....iluze ,, Hele, nebyly ty víly jen nějaká iluze? Kdyby to bylo tak jednoduchý najít je, proč je nikdo silný nevyhledal a neřekl o tom někomu? Vždyť hlídka vesnice se kolikrát prochází v okolí vesnice. A já to zaslechla kousek od hlavní brány..." Koukám se na něj, čekám, na jeho odpověď... |
| |
| Pokoj Po několika minutách se Ariko konečně uklidní. Vypadá, že se už ovládá. Stejně radši ještě pět minut držím spoutání. Poté ho povolím, a z poslední sve chakry udělám Kage Bushin, aby se o ní postaral. Já to usím jít vydejchat na vzduch, protože tohle bylo i na mě moc. Orochimaru, je to pekně tvrdej chlapík. Myslím že s ním bude víc problémů. Teď však potřebuju hlavně odpočinek. A tak si sednu na nejbližší stoličku, a čekám, co se bude dít. Po pár minutách vypnu, a přestanu vnímat okolí a po asi dalších deseti minutách na tvrdo usnu. Já už tu nechci zůstat... chci někam pryč, tady de o kejhák. I když to pujde všude, ale tady víc. Ne že bych byl srab, ale Orochimara radši přenechám někomu jako je GEnzu nebo Kazekage |
| |
| Spím, v rakvi z čehosi Spím, nevnímám příliš okolí. Nedá se říct, že by to bylo pohodlné, ale v rámci toho, že mne černota okolo mne může kdykoliv rozdrtit, vcelku dobře. Po chvíli se začnu probouzet. Stále se nemohu hnout ale už to není Orochimarova práce. Očima se rozhlédnu, co s děje... ,,Kde to jsem?" To, že jsem v nějaký polofázi mezi I a II přeměnou prokleté pečetě teď neřeším. |
| |
| Váhy: Jak jsem říkal, jsem muzikan a jak jsem ti říkal též, tak dělám genjutsu...a tohle je Mateki - démonická flétna...dá se na ní zahrát hodně "zajímavých" melodií... Odvětím v klidu a pak se zamyslím a v duchu si přehrávám celou tu vílí říkanku znovu a znovu. Draci, víly... nový kontinent...hmm...tam kde obzor končí... to bude někde na pobřeží...ale kde? Chvíli ještě dumám, zatímco Saiko mluví a pak přeci jen odpovím: "Nevím třeba jsme měli štěstí, každopádně jsme si jich všimli. Nemyslím si, že to bylo genjutsu... toho bych si všiml... pravděpodobně." |
| |
| Váhy Tak démonická flétna? Hm... zajímavé... Hledím na měsíc, přemýšlím o vílách a ztracené rodině. Možná žije někdo, možná ne. nvím, nikdy mne nehledali. V boji bych neměla zábrany, i kdybych je potkala. Ale zajímalo by mne, zda stejně jako já ovládají rudé blesky. ,, Takže myslíš, že jsou opravdové? Pak by mhli být i praví draci... Možná by mohlo být dobré najít je. Třeba nás dostanou na ten kontinent... " řeknu poté, vcelku se nudím, ono to sledování měsíce po čase omrzí. |
| |
| Váhy: Možná ano, možné ne - kdo ví, ale kdybychom všechno věděli, hned na začátku, tak by to nebylo zajímavé... No pokud by ti to nevadilo, rád bych se vrátil do svého příbytku v lese, mám tam nějaké věci a než někam vyrazíme, pokud ovšem vyrazíme, tak bych si je rád vzal. Řeknu celkem přátelsky a zvednu se, Raikou mě následuje. |
| |
| Sairento Jdeš zpátky, lesem ke svému příbytku. Kus od něj si uvědomíš, jaké v v tomto čase a místě ticho. Nezvyklé, teď by to tu mělo žít nočním životem. Čím více se blížíš, tím podezřelejší to je. Jako by tu nikde nikdo nebyl, ale přece tu je. Najednou si všimneš mihnout uniformu lovce. Není to ale Saiko, uvědomíš si. Přišli tu asi další, ne tak přátelští... Saiko Poté, co Sairento odejde, všimneš si stínů na konci mýtinky, kteří se k tobě blíží. Po chvíli i poznáš, že to jsou jiní lovci. Je jich pět, obestoupí tě. Některé znáš. Jsou to chunninové. ,,Ták... Saiko se nám spřátelila... ale za zradu tě čeká trest. Oba zhynete..." |
| |
| Tanec s lovci v lese: Jakmile postřehnu, že se "něco" děje, tak vytáhnu flétnu a nastražím všechny své smysly. Když pak zahlédnu dalšího lovce a dojde mi, že se nejedná o Saiko, tak provedu pečetě a jen řeknu: Kawarimi sakura genjutsu!, mé tělo se rozpadne na okvětní lístky (z pohledu soupeře), já zatím popadnu Raikou a vyšvihnu se na nějakou výše položenou větev, odkud mám dobrý přehled. V této tmě nemohu použít oční genjutsu techniky...jak nemilé... Přiložím flétnu k ústům a začnu hrát. Mateki: Mugen Onsai - má melodie by je měla dostat všechny (co jí slyší) do genjutsu - nakonec budou jen klečet s roztaženýma rukama a ani se nehnou. |
| |
| Bouřlivá mýtinka Když spatřím stíny, vstanu do dřepu. Doufám, že to nejsou další lovci. Mé nejhořší obavy se potvrdí. Lovci. A jdou najisto. Beztak nás sledují celou dobu. Co všechno už ví? Poté, co promluví, je mi vše trapné. ,, Říká vám něco strategie? Spřátelit a oddělat?" Řeknu vážným tónem, jsem velmi ostražitá. Však aby ne, když jich tu je pět... Že já blbá nevydržela s pěticí ještě chvíli. Hlavně jsem jim tim označil, kde přesněji jsem. Jak já jsem to blbá. |
| |
| Sairento Když se vyšvihneš na větev, zjistíš, že jsou pouze dva. Ve dvou se na missing nin nechodí. Zbytek může být poblíž, možná si našlo jinej cíl... Do iluze je polapíš, stojí, neví, co dělat. Jsou to holka a kluk. Můžou bejt silní, co ty víš. Saiko Jeden zezadu bez varování zaútočí jehlicovýma deštníka, jeden se vrhne z boku. Můžeš mluvit pravdu nebo ne, ale oni by ti nevěřili. Není jiná cesta než boj. Poté si vzpomeneš, že na missing nin se chodí v sedmi... |
| |
| Tanec pokračuje: Koukám na ně, oni na mě. Když je nechám v iluzi, tak potrvá hodiny než se z ní dostanou... ..i když bůhví jak jsou dobří...a kolik jich tu vůbec je...i když tihle...očividně neví co dělat..., hlavně musím zjisti víc... Seskočím k jednomu z nich (té holce) a podívám se jí do očí (případně jí chytnu za bradu, aby se podívala ona sama do mého oka a pak využiju svou techniku "Nahlédnutí do duše a mysli" a měl bych vidět nejen její myšlenky a vzpomínky, ale i emoce (city) - zda-li má strach či ne... hlavně se soustředím na to, zjistit kolik jich tu je atp. Ale v tom krátkém okamžiku mi to nedá, abych se jí trochu nepodíval "hlouběji" do duše... jen tak pro zajímavost. |
| |
| Boj Útok jsem očekávala, štít z rudých blesků by ho měl zachytit. Je jich tu moc, jak to mám zvládnout? Sama? Rychlým pohybem vytasím katanu. Je mi jedno, jestli se mi magický útok její část ovede nebo ne. 30% šance na útok je málo, ale i samotná katana není špatná.Vyskočí do salta a při dopadu rozseknu nejbližšího. Kus popoběhnu, abych je měla v jedné ráně. ,,Rudý blesk: Koule tisíce blesků! " vyšlu, abych se dostala z jejich dosahu. Poté se pokusím sejmout je katanou. |
| |
| Sairento Dívka je velmi sebejistá, chvíli zkouší vzdorovat. Ale je t marné. Nakonec vše uvidíš. Vzpomínka na poslední rozkazy. Kus od mýtinky, kde zůstala Saiko stálo 7 postav, 7 lovců. ,, Vás pět jděte pro tu zrádkyni, my dva půjdeme pro ho muzikanta." ten, kterej jim zjevně velí se otočí na dívku. Těch pět zmizí. Oni se spolu vydají. Dále jsou její pocity veskrze jisté. Pokud se jí tedy budeš vrtat v soukromý, zjistíš, že ten velitel je její kluk, má ho ráda... Kluk se má brzy stát jouninem. Zbytek bandy jsou chunnini. Ale vyškolení lovci. Saiko Nerozsekneš ho vejpůl, protože se pokusí bránit katanou. Vylétne mu z ruky, ale tvoje už není přesně namířená. Pouze ho omráčíš svým dopadem. Zbytek přibližně vychází, jen blesková koule není úplně ideálně namířena a nestrefíš se úplně... Nikoho nezabuješ jen jeden má vážné popáleniny, zbytek mírné a jeden je stále omráčen. |
| |
| Tanec v lese, dokončení: Přeruším oční kontakt a usměji se: Takže jste tu sami...to jsem potřeboval vědět a těch pět jde po té co mě měla ulovit jako první. Zvláštní... Takže je vás celkem 7, měl bych vás zabít, ale protože to nemám ve zvyku tak vás nechám být... třeba jednou pochopíte, že zabíjení druhých není správné... a třeba taky ne... ostatně jsou to vaše životy a já vám je brát nebudu... Podívám se znovu na tu holčinu a pomocí hypnózy jí nechám upadnout do spánku, pak přiskočím k tomu chlapci co se má stát jouninem a je jejich velitelem. A hypnózou jej uspím též. Ještě předtím však ho nechám zaslechnout mé myšlenky (skrze hypnózu): Budu se snažit těm 5ti chunninům pomoci, obávám se, že Saiko není tak milosrdná jako já...a mimochodem ta dívka je opravdu pěkná, trochu ti závidím...dobrou noc. A nakonec rychle vyrazím za Saiko (i s Raikouem) na mýtinku, kde se na okraji zastavím, abych měl přehled o situaci. Po cestě už dávám pozor, abych nepadl do nějaké pasti. |
| |
| Boj Dále už pokračuji katanou, čas od času z nebe slítne rudý blesk do protivníků. Není detailně co popisovat. Snažím se je zabít všechny, nebo zhynout. Už není cesty zpět do vesnice. Jsou proti mě a budou. Nepřijmou mne zde a myslím, že mne vyhlásí jao silného missing nin. Oni ví, že já jsem silná. Už jen podle přezdívky kaceuki (krev). Zemřou ni nebo já? Jak přežiju sama? Snažím se přežít... Nic jiného... |
| |
| Saiko Kosení ti vcelku jde, už na nohou stojí jen poslední. Nevíš, jestli žijí, nebo jsou mrtví. A ani tě to teď nezajímá. Poslední ti prudce zaútočí na oči. Stihneš jen taktak uhnout, ale schytá to tvá ochranná ninjí čelenka. Přes znak uprostřed se táhne dlouhá rýha, stejně, jako bývá u nukeninů. Prudce vyrazíš katanou v před, až ho prodobneš. Byl to jeden ze šťastných bleskových zásahů (v boji jich tedy už pár byo, spolu s tvým jutsu tam lítal jeden rudý blesk za druhým). Zásah do srdce a ještě blesk. Tenhle na 100% nežije. Během boje si utržila jen pár povrchovách zranění, většinu schytala tvá uniforma lovců. ,,Máte už dost?!" zařvěš. Sairento Když doražíš na mýtinku, uvidíš poslední část. Saiko probodávající posleedního stojícího. Vše osvítí rudý blesk z jejího meče. Zbytek se nehýbe. Nevíš, jestli jsou mrví nebo ne. Uslyšíš, jak Saiko zařvala. Ona se s nimi opravdu nepárala. Ve svitu měsíce vidíš to krveprolití, u spoušť. |
| |
| Jatka na mýtince: Vyjdu na mýtinku a trochu smutně si prohlížím "rozdováděnou" Saiko. Myslím, že to stačilo... Řeknu klidně a použiju na Saiko Démonickou iluzi - smrt ve spárech stromů. Spoutá jí strom, ale já nezaútočím. Věděl jsem, že bude takto bojovat...ale až tak krutě? Na druhou stranu jich bylo pět a ona sama, navíc se svými jutsu nemá na výběr... a ninja musí být připraven zabíjet a umírat pro svou vesnici... ještě, že už nejsem ninja. Podívám se na Saiko spoutanou ve stromu a pak na těch pět na zemi, zjístím, kdo z nich ještě žije, nebo má šanci, když použiju svou hudební techniku "Hudby života" se z toho vylízat. |
| |
| Sairento Po ohledání zjistíš, že dva už nic nevyléčíš - jeden měl u sebe až moc kunaiů a jinýho kovových předmětů. Jejich přítomnost zvyšuje riziko zásahu bleskem. Byl naprosto popálený. Druhej mrtvý byl ten poslední. Jeden je omráčenej a má vykloubenou ruku (ten první, na kterého Saiko skočila) jeden má useklou ruku a slabé popáleniny, jeden je dost popálen, ale jinak téměř nic. Nevíš, jestli to ten odně popálený přežije sám, ale ti dva určitě. |
| |
| Konec bitky Boj nakonec nečekaně dopadne až překvapivě dobře. ,, Tak co?! Už máte dost?" zařvu nakonec. Pak mě ale spoutá strom. Uvidím stát někoho jiného - toho hajzla muzikanta. Kvůli němu na mne zaútočili. Kvůli němu se nemůžu vrátit. To všechno on... ,, Okamžitě mě pusť ty kreténe. To je všechno kvůli tobě. Kdybych tě zabila, nestalo by se to. OKAMŽITĚ MĚ PUSŤ, ty hajzle." Tohle beru jako podraz. Kvůli němu obětuji svou pověst. A on ani není vděčnej! |
| |
| Na mýtince - po bitce: Dvěma není pomoci, jeden je na tom špatně a další to přežijí bez problému. Saiko řve jak divá, ale to se dalo od někoho s její náturou poměrně dobře čekat. Věnuji jí klidný pohled a pak jen řeknu: Neřvi...rušíš lesní zvěř, krom toho spoutal jsem tě jen proto, aby ses uklidnila...a teď buď tak laskavá a mlč ať můžu pracovat. Přikročím k tomu s useklou rukou a pomocí šátku jí stáhnu tak, abych zastavil krvácení. Z těch tří vyndám všechny kunaie a další věci, které je zasáhly (těch dvou mrtvých si nevšímám) - pokud je někdo z nich při vědomí, tak ho pošlu hypnózou do říše snů, nakonec se tam posadím, přiložím si k ústům flétnu a začnu hrát "Hudbu života" ... všechna zranění by se měla začít u všech co jí slyší (a nemusí přitom být při vědomí) začít hojit a také by se měla zrychlit regenerace chakry. Krom toho by ta hudba měla i zklidnit Saiko a samozřejmě též zhojit její zranění. Až skončím, uvolním iluzi ve které je chycená Saiko a ty tři svážu a ujistím se že spí. Nakonec se otočím na Saiko a řeknu: "Pro ty dva už nic udělat nemohu." Kývnu k těm mrtvým. "A myslím, že bychom se měli odsud vypařit, nejdřív zajdeme do mého příbytku pro mé věci a pak zamířime pryč. Třeba nás něco napadne. A odpusť tu iluzi, ale ty bys je pozabíjela všechny a to já nestrpím." //sorry blbne mi tučné písmo, nemůžu ho mít 2x v textu |
| |
| Saiko Sairento Většina ran (všechny až na useklou ruku ale ta přestane krvácet) se zacelí, Saiko se trochu zklidní. Jinak se už nic nestane. |
| |
| Strom Co si o sobě ten arogantní fracek myslí? Pak ale začne působit uklidňování. Zklidní mě, ale furt bych radši, kdyby byli ninjové mrtví. ,, Pomáháš nepříteli? To se ti jednou nevyplatí." Jestli to bude ak dělat furt, více se mi vypltí jít hledat draky vlasní cestou. Na tu jeho mírnou povahu nemám moc nervy. Když se koukám, jak je nechá žít, protočím oči. ,, Jestli jdou po tobě ninjové, mohl by ses naučit, že ne každý přežije. Zvlášť ne ti, co mě napadnou. Zvykni si, určitě to nebudu první mrtví, ti dva. Jen dva. Měli být mrtví všichni." Pronesu po jeho proslovu |
| |
| Mýtinka - taky umím být nepříjemný: Jak jsem řekl, já nikoho nezabíjím a tečka. O tom odmítám diskutovat, je to má cesta ninji chceš-li ačkoliv se za ninju nepovažuju. Samozřejmě, že vím, že mrtví budou, ale ne mou rukou jak ostatně vidno zde. Zabíjení ničí duši a promiň, jestli je něco cennějšího než život, tak pak je to duše a tu já si zničit nenechám, i kdybych se kvůli tomu měl vzdát života a pokud si myslíš, že jsem pitomec, tak nebudeš ani první ani poslední, nikdo tě nenutí se mnou zůstávat. Já se - ačkoliv to tak možná nevypadá - dokáži o sebe postarat sám a společnost až tak akutně nepotřebuji, čímž netvrdím, že jí nechci. Je to jen na tobě, jestli chceš můžeš se mnou cestovat, jestli ne - rád jsem tě poznal a sbohem - já si jdu teď pro své věci a taky se musím postarat o štěně, takže buď můžeš jít se mnou nebo svou cestou - je to jen na tobě. Mluvil jsem zcela chladně a bez emocí, dal jsem jí taky pocítit, že i já nejsem žádné malé dítě, a že mám v některých věcech jasno mnohem víc než by se mohlo zdát. Také si mohla všimnout, že zatímco ona byla zraněná, já neměl ani škrábanec - takže taková nula za jakou mě považuje asi nebudu. Až zareaguje, tak vyrazím i s Raikou v náručí pro své věci do příbytku. |
| |
| Dusno na mýtince ,, Nevím, odkud jsi vzal ty kecy, že zabíjení ničí duši a i kdyby něco. Moje duše je už dávno zničená, od dob dětství.Je to moje cesta ninji je orámována krví. Je mi jedno, co on si o mě myslí. Moje nindo, můj ninjí způsob nemění. Stejně jako já má i on svůj. A jestli se chodlá každýho jen uspat, tk nemá cenu s ním jít. ,, Ninjí život je krutej a buď si jistej, že ninjů přijde dost. Minimálně po mě půjdou. V současné době jsem byl jedním z nejsilnějších jouninů a proto po mě půjdou." Popojdu pár kroků jiným směrem. ,, Jestli se hodláš každého, koho zraním uzdravovat, tak jdu. Rozhodni se." Poté udělám něco neočekávaného. Rozbrečím se. Stojím k němu otočená zády a fňukám. |
| |
| Tak přeci pochybuje: Klidně si vyslechnu její řeč a je mi tak nějak jasné, že tahle spolupráce fungovat nemůže, pak se však rozbrečí a mě to uvede trochu do rozpaků. Ona brečí? Co? Proč?...na tohle moc dobrej nejsem...i když bych možná mohl zahrát něco co by jí rozveselilo...ne tohle, není to co to chce... Proč pláčeš? Zeptám se trochu konějšívým hlasem a vyčkám na reakci, protože bych nerad šlápl vedle. |
| |
| Brečí, ne pochybuje ,, Všechno je to kvůli tobě. Kdybych se nepachtila za vílami...Ok, to je asi moje chyba, ale i tak tvoje. Kdybych tě zabila, mohla bych si v klidu sedět ve vesnici, mít dobrý pocit ze splněné mise a nebyli by tu ani ty mrtvoly! Konenčně jsem získala domov... a je zase po něm. Nebo spíše jinej domov než tu jeskyni, kde jsme žili s... to je jedno s kým. Víš jaké to je, zase přijít o domov? Už potolikátý? Řekla jsem si, že budu lovit nukeniny. A teď sama jedním jsem. Víš, jakej to je pocit?" Chvíli křičím, chvíli při řeči fňukám. Zase bez domova... |
| |
| Hmm...co s tím? Kvůli mě? Tys mě nechtěla zabít, když jsi to mohla udělat. Zvolila sis a teď ti asi nezbude nic jiného než si za svým rozhodnutím stát, protože já se neplánuju nechat zabít ani tebou, ani nikým jiným. Je mi líto co se ti stalo, ale zase ti to dává možnost začít žít jinak. Co je to za domov, kde když nesplníš jednu věc tak tě hned vyženou a pošlou na tebe lovce? Je to vážně domov? Proto nejsem ninja, přesně proto...protože je v tom vašem světě všechno falešné, nic není opravdové a upřímné. Všechno jen závisí na tom, zda je bezvýhradně posloucháš nebo ne... to není domov Saiko... to je vězení. Řeknu asi příliš odvážnou myšlenku, ale nechce se mi moc dlouho utěšovat brečící 18ti letou ninja-vražedkyni...rád bych už odsuď vypadl, ať už s ní nebo bez ní. Ona si musí zvolit, může mě zkusit zabít a vrátit se z přeživšími ninji zpátky do Deštné...třeba by jí odpustili, kdo ví. Nebo se může rozhodnout zůstat se mnou a začít žít jinak. Mě mít ráda nikdy nebude - to je jisté, ale někdy si člověk holt nevybere s kým chce či nechce sdílet svůj čas. |
| |
| Mýtinka ,, Ale...." Brečím, z očí mi tečou slzy proudem. Mírně se zachvěji, protože mokré mi je zima. Hlavou mi létají vzpomínky. Z dob kdy jsem byla malá v Konoze si už nepamatuji nic, snad jen, že mi tam bylo dobře. Pak ta jeskyně a ti milí ninjové. A pak trakoliště krve, milí ninjové v kalužích krve a lovecká jednotka z Deštné... Dám už radši vzpomínání nechám. Dál se chvěji, zoufalstvím a zimou. Kolena se mi rozklepou, až vypoví sluýbu a já skončím na kolenou v trávě. Po chvíli do rávy položím i obličej, úplně mokrý od slz. Jsem na dně. |
| |
| Ehm: Tohle je blbý...ale tak je to vždycky...vlastně jsou ninjové tak slabí až se mi chce z nich smát... nevyrovnané existence plné násilí, bolesti a smutku... a nakonec se sesypou, když jim něco rozkope životní plány, které jsou tak pošetilé jako oni sami...vlastně mi jich...nejen jí... líto...nakonec jsem to já, kdo je tady silnější a to nemá s technikama nic společného... je slabá, hrozně slabá...stejně jako ostatní, kteří obětují vlastní svobodu za pocit imaginární jistoty plnění rozkazů...kdo ví jestli tohle není odpověď na otázku po smyslu života? Žít svobodně a sám za sebe a nežít jako otrok příkazů, které dávají pocit bezpečí. Žít život zodpovědně a cenit si ho stejně jako všechno co člověk udělá, a ne jako ninjové... kteří o zodpovědnosti za své skutky nikdy neslyšela... ona-Saika za to ani nemůže, narodila se do světa násilí, ze kterého jsem já odešel...ale...dokáže odejít? Posadím se na nejbližší kámen, Raikoua pohladím na hřbetě a začnu hrát na flétnu. Je to taková tklivá melodie plná smutku, bolesti, ale i naděje ... vůbec celkově taková klidná, smutná a pomalá melodie, do které promítám své vlastní myšlenky a pocity z této situace... svým způsobem to je jistá forma genjutsu... ale to už záleží na posluchačích, neboť já do toho chakru nedávám. |
| |
| Písnička Zaposlouchám se do písničky, představuji si, co by se za tóny mohlo skrývat. Po chvíli sse přistihnu, že skoro spím a písnička už končí. Pomalu, klidněji se zvednu. Zabývat se tím, co se stalo nemá cenu, protože tím nic nezměním... Rozhlédnu se po mýtince. Zrak mi padne na ty tři. ,, Měli by jsme vyrazit... Umíš se držet někoho, kdo jede na koni? " řeknu poté. Oči mám stále vlhké. A ten výraz... Raději si nasadím masku. Je mi tak trochu k ničemu, ale můj výraz tak nelze postřehnout... Čěkám na odpověď... |
| |
| Jdeme? Nejdřív si musím zajít pro všechny své věci támhle do lesa. A co se týče koní...nevím..mám tady štěně, které asi moc běhat nemůže...ale vyražme už... Vezmu Raikoua zamířím ke svému příbytku, ještě proběhnu nad těma dvěma uspanýma co jsem nechal v lese a jen pohledem zkontrolujou zda spí a pak dorazím do příbytku, zbalím si všechno co tam mám a jsem připraven vyrazit. |
| |
| Hypodrom Když je připraven vyrazit, řeknu mu ať ode mne kus odstoupí. Udělám několik pečetí a pak povolím ruku na zem. ,, Přivolání: Kůň z rudých oblak" Před námi se zjeví něco, co připomíná koně. Jeho srst má barvu krve, jeho hříva a ocas jsou tvořeny z rudých blesků. Z nozder mu stoupá rudý dým, jeho oční důlky jsou prázdné. Je to vcelku děsivé stvoření. V mé ruce se objeví ohlávka posázena rudými drahokamy, která je dost dlouhá. ,, Budeš sedět předemnou a držet se hřívy, nebo za mnou a budeš se držet mě? Štěně si vem na klín." |
| |
| Hypodrom: Tak představou jízdy na koni dvakrát nadšený nejsem, a zrovna ne na koni jako je tenhle, ale přeci jen se odhodlám. Radši se budu držet vepředu...stejně mě na něj budeš muset asi vysadit...koně..no to není zrovna moje specializace..., řeknu trochu rozpačitě s nevinným úsměvem. Doufám, že nespadnu... |
| |
| Koník Natáhnu koni rychlým pohybem ohlávku. Poté pomohu Sairentovi vylézt na hřbet koně. Ohlávka je z obou stran okolo něj, takže jestli chce padat, nebude to tak jednoduché. Podám mu věci a vyškrábu se na hřbet taky, za něj. Vezmu si ohlávku. Benělo by to být naopak a on pomáhat nahoru mi? Řeknu si, abych se přivedla na lepší myšlenky. Na tváři má stále masku. Nechci, aby se koukal, jak se tvářím. Poté pobídnu koně, ale než se sihne nejprve vzepřít na zadní, jak má ve zvyku, pobídnu ho, ať na to zapomene a běží, dokud je vše v temnotě... |
| |
| Sairento Saiko Vyrazíte rychlým klusem k zemi řek. Není zde mnoho ninjů, možná nějaká slabá vesnička, která ani není na mapě (patří k výbavě lovce). Svět okolo vás splynul v barevné šmouhy. Jedete opravdu dost rychle. Ani jeden jste neslítli. V dáli začínají probleskovat prvé sluneční paprsky. Jsou asi čtyři ráno, vyrazili jste po půlnoci. Kůň zpomalil, asi je unaven. Jste ne půli cesty mezi Ame a hranicí do River country... I vy jste unavení, celou noc jste nespali... |
| |
| Perfektní jízda Koníček jede fakt rychle, což se mi líbí. Zatím ani nikdo neslítl ani neohodil zvratkama... No jo, většinou se zvrací, až když se zastaví. Když začne probleskovat slunce, pomalu zastavím a vytáhnu mapu. Mi se blbě neudělalo. Snažím se zjistit, jak dlouho ještě pojedeme. Dost. ,, Dáme si pauzu?" řeknu a zívnu. |
| |
| Pauza: Jo budu ti vděčný. Vezmu Raikoua, aby se taky konečně vyvenčil a prospal sám zatím vytáhnu z batohu nějakou další porci sušeného masa, které nakrájím vlčáčkovi a něco málo sním i já. Raikou mi vyleze až na hruď zatímco ležím v travě a usne. Nakonec i já zavřu své jediné zdravé oko a beztarostně usnu, vlastně nečekám nic nepříjemného, teď když jsme tak daleko a pochybuju, že by nás ti z Deštné potom všem sledovali - či zvládali stíhat. |
| |
| Pauza Koukám se, jak si porcují jídlo. Taky mám hlad, ale neozvu ve. Malou tornu z výbavou z vezmu do klína a chvilku hledám jídlo. Moc tam toho není. Nějaká sušina čehosi a tvrdé pečivo. No co, potom si něco seženu. Poté, co se najím, prohlédnu si tábořiště, je-li bezpečné. Jsem unavená, ale musím nejdřív prohledat terén. Nikdy nevím, co tu může být. Masku mám stále přes obličej. Snažím se neusnout. Vím, že nejsem nic extra, že i já musím spát, ale nesmím zde, ne, prostě nesmím. Stejně mě to zmůže a usnu. |
| |
| Saiko Sairento Obou se vám zdá stejný sem, jste v něm spolu. To, co řekne jeden, uslyší i druhý. Ve snu na vás útočí ninjové, kteří mají místo tváře znaky vesnic. Jinak v ní nebylo nic. Bylo jich tam opravdu hodně, pár i z málo známých (pro vás asi neznámých vesnic, třeba sněžná). Stále útočí. Vaše pocoty v tom snu jsou prohozené, chápete, jak myslí ten druhý... |
| |
| Sen nebo genjutsu?: Když se ocitnu v tom snu tak nejprve mě se snažím s nimi bojovat , ale něco se mi nezdá...je tu i Saiko...navíc cítím přesně její myšlenky...její styl uvažování...všechno v tu chvíli mi to celé přijde hrozně divné, ale nechávám to ještě chvíli být, abych viděl co se bude dít. Myslím, že mám tak trochu problém Saiko. Jen řeknu, zatímco se snažím krýt kunaiema. Něco mi tu hrozně nesedí. Takže nakonec zahodím kunaie, přiložím k sobě dlaně a udělám GENJUTSU KAI! |
| |
| Hlídka Vydáme se na cestu. Když se začne smrákat, jeden z vedoucích jouninů nás zastaví a utáboříme se. Nevypadá to na nijak špatné počasí, takže si nestavím žádný přístřešek nebo tak ěnco a rozhodnu se spokojit s teplou dekou, kterou se na noc přikryju. Rozděláme oheň a tak podobně, a já si dám i něco k jídlu... Pak jdou všichni spát, a já úplnou náhodou dostanu hlídku. Nedostanou ze mě ani posměšný úšklebek. Je napůl téměř jasné, že to bude nějaká hloupá pomsta za to, že jsem přišla pozdě a i pak jsem se chovala dost suverénně. Dost dětinské. ALe nevadí. Někdo tu hlídku prostě držet musí.. Zabalím se do deky, opřu se o blízký strom, a zadívám se do ohně. Pořádně ani nevím, co je othle za misi, ale stačí dávat pozor jenom tak zpola. Nikdo neříkal nic o tom, že by byla velká šance, že by nás někdo mohl napadnout. V jednu část noci, odhaduju tak kolem půlnoci, zaslechnu výt vlka. Donutí mě to otočit poheld pryč od ohně, ale jina ks tím nic nedělám. Tady je spíš pravděpodobnější, že je to normální vlk, než že by to byl nějaký nepřátelský ninja. A jestliže je to normální vlk, snadno ho odežene zapálený oheň.. Přihodím do ohně nějakou tu větev, ale pro jistotu se rozhodnu zpozornět, kdyby to přeci jenom nebyl obyčejný vlk. |
| |
| Sairento Nic se nestane, ninjové útočí dál. Cítíš, že je chceš zabít. Zabít za to, že útočí. Ikimono Z poza jednoho stromu se vynoří velký bílý vlk s duhovýma očima. Vypadá moudře a neútočne... |
| |
| Sen? Útočí na nás ninjové a já nemám chuť zabít je. Nechat je žít. V klidu uspat a odejít. co to? Proč to? Co se to? Dál se mi je nechce zabít. Co to? ,, Co se to děje?" |
| |
| Vlk Pohled na vlka mě celkem překvapí. I když se na mě nikdo nedívá, stejně na mě ale překvapení příliš znát, akorát povytáhnu obočí, masku ANBU jsem si už dávno stáhla z tváře. "Co tu hledáš?" Zašeptám. Je zvláštní, že tomu vlkovi zjevně nevadí oheň, do kteérho jsem před chvílí ještě přiložila, aby se pořádně rozhořel. Krom otho, bílá barva taky není zrovna obvyklá, a to, že by se takhle krotce vydal k lidem taky ne.. Ale i přesto z něj nemám nějak moc strach. Vypadá jako občejné zvíře. Takové, které ninja dokáže v klidu několika pohyby vyřídit a ani nemusí používat ninjutsu, proto není čeho se bát. Čekám, co mi odpoví, jako by mi mohl pořádně rozumět a odpovědět mi. |
| |
| Takže sen - a pěkně pitomej: Já přece nechci zabíjet...zabít...chci je zabít...nesmysl..proč? Já nechci...musím..nechci...chci..nes..chci.. V tom snu se na ně vrhnu, začnu se šíleně chechtat a zabíjet je. Očividně mě to baví a jsem celý od jejich krve. Zabíjím vším co je po ruce i jejich vlastníma zbraněma. Sekám je na kusy a náramně se tím bavím. Chcípněte sráči! Zabiju vás všechny! Roztrhám vás na kusy!!! Křičím na ně se směsicí vzteku a radosti. |
| |
| Saiko Sairento Chvíli ještě pokračuje sen, pak se ale již probudíte. Nikde nikdo, všude divné ticho. Vaše pocity jsou už normální. Ikimono ,, V dáli se skrývá pro vás neznámo, draci řeknou více" řekne vlk a rozplyne se, jako pára nad hrncem. Vidíš, že pomalu začíná probleskovat slunce, jako by během setkání s vlkem uběhla šíleně dlouhá doba,,, |
| |
| Po snu ,, Co to bylo za mizernej sen?" řeknu spíše do větru. Stále není vidě, jak se tvářím, protože masku lovce jsem si nechala. A asi ani nesundám. Provrtávím muzikanta pohledem. ,, Řekneš mi tedy něco o svých schopnostech? Něco jíce než jsou to iluze?" řeknu po chvíli. Přímo, bez všelijakýho okecávání. Chci vědět, na čem jsme. Nechce-li zabíjet, bude útočit on. |
| |
| Probuzenej: Sen? Jenom sen?...ufff...myslel jsem, že...jsem se pomátl...ne..to nebylo moje chování...to bylo její, byli jsme nějak propojeni...ale jak..? Z těchto úvah mě vyruší až otázka mé "kolegyně" na mé schopnosti...chvíli váhám (viditelně) s odpovědí. Přeci jen nevím zda je moudré jí důvěřovat...zase tak dlouho se neznáme a já jsem pro ní jen ten co jí rozbil její život. Nicméně pak se rozhodnu: Tak...mám démonickou flétnu...na ní se dá zahrát leccos, zatím umím 5 melodií, díky jedné se budeš jen klečet a nebudeš moci se hnout, druhou tě přinutím se uškrtit, třetí ovládnu zvěř v okolí a pošlu jí na nepřítele, čtvrtá kácí stromy za zvuku hromů a pátou jsi viděla sama - léčí zranění a zrychluje obnovu chakry. Momentálně mám v plánu vytvořit nové melodie - jednu pro Raikoua - mého vlčka, abych ho mohl ovládat jako zbraň a jednu, která přinutí všechny co jí uslyší usnout. Krom flétny ovládám standartní genjutsu - je toho víc, ale můžu třeba vytvořit absolutní tmu, zmizet ti - proto jsem se tě nebál, protože jsem mohl kdykoliv zmizet a pak mám ještě oko...a o tom zatím pomlčím, protože o tobě nic nevím a to oko dokáže mnohé vidět ... víc než si myslíš, ale ještě jsem nevyvinul mnoho technik pro něj. Dokončím výklad, pohladím Raikoua a začnu psát v klidu notový zápis pro budoucí skladbu "Vlčí Tanec", která mi jednoho dne umožní z Raikoua udělat nejen svého přítele ale i pomocníka v boji. |
| |
| Prozatímní tábor ,, Hm...." stručná odpověd k jeho řeči o schopnostech. Bez vyzvání o svých mluvit nebudu, bude to pak vyada, jako bych se chlubila. Takže vlastně můžu bejt celou dobu v pitomý iluzi? Ale ne tak dlouh by to neydržel ani on. Sleduji ho jak tvoří. ,, Je ti jasné, že pokud se chceš vyhnout zabíjení, budeš nás chránit ty?" |
| |
| Táboření: No, když myslíš - tak klidně, myslím, že nemám problém. Klidně když ti to nebude vadit, obstarám boje já ... což znamená tolik, že se bojovat moc nebude... Trochu se usměju. Mimochodem, nemáš hlad? Nějaký jídlo ještě mám a pak se někde stavíme, abychom nakoupili zásoby...k moři to je ještě kousek, takže to stejně budeme muset udělat. |
| |
| Tábor ,, Ale pokud se ke mě nepřítel přiblíží příliš blízko, bude mi jedno, jestli jsi někde nebo ne. Nedělá mi problém zabíjet, jak sis všiml. " Nudím se. Nejradši bych spala dál, ale jednu ten sen stačil. ,, Nemám hlad, najedla jsem se ze svých zásob." |
| |
| Táboření: Fajn...ale stejně nemusíš bojovat nutně tak abys soupeře zabila...ale nebudu tě přesvědčovat, je to tvůj život a tvé rozhodnutí. Povíme si v záhrobí kdo měl pravdu..., zasměju se beztarostně a hladím Raikoua zatímco druhou rukou "čárám" do sešitu další a další noty. Raikou...však na něco přijdem...musím se naladit na tvou chakru...a pak už to bude jednoduché... |
| |
| Tábor ,, Ono někomu s mýma schopnostma se blbě nezabíjí, i když se člověk snaží. " Sleduji, co si tam čmárá. To nedopadne dobře... Vytáhnu katanu a brousek. Brousím, čs od času do mne z meče vlítne rudý blesk. Při broušení ale nejsou zrovna silné, takže to zvládám bez jakýchkoliv problémů. |
| |
| Hlídka Vyuklím na vlka svoje bledě modré oči. Draci? Kontinent? A co já jako s tím? Kdyby se zjevil Kagemu, chápala bych to, protože pro něj to může být podstatná informace.. Ale on mohl být jenom genjutsu, slyšela a viděla jsem ho jenom já, a sama jenom tak neodejdu, abych prozkoumala, co je pravdy na řečích jednoho pochybného vlka. Zakroutím halvou, když se rozplyne. Sice je tohle poměrěn zvláštní událost, ale nenechávám se tím moc znepokojovat, i když se už rozednívá. Tím spíš by jeden čekal, že jsem byla chycená v nějakém genjutsu, a už proto není na místě věřit tomu, co jsme viděla slyšela. Krom toho, i kdybych uvěřila já.. Kdo další by se přidal? V klidu čekám stále na hlídce, ani nejsem bůhvíproč moc unavená, a čekám, až se probudí zybttek týmu. |
| |
| Ikimono Ráno se jako prní vzbudí Kakashi. Je ješě dost brzo a zbytek ještě nechceš budit. Kakashi k obě přijde. ,, Chceš pomoct na hlídce?" |
| |
| Táboření: Dopíšu notový zápis pro můj "Vlčí Tanec", pohladím Raikoua a rozhlédnu se trochu kolem. Chvíli nad něčím přemýšlím a pak jen řeknu: Možná bychom mohli pokračovat, stejně bych tady nerad nocoval...nějak se mi tohle místo nelíbí a o další sen takového rázu nestojím...co myslíš, nevyrazíme dál? Podívám se na Saiko zatímco probírám Raikouovi chlupy. Je chudáček tak vychrtlý, ale to spravíme, v nejbližší vesnici nakoupíme zásoby a pak se pořádně nacpeš chlupáči. A až se dáš do kupy, tak s tebou něco vyvedeme....vycvičím si tě... |
| |
| Hlídka s Kakashim Jako první se vzbudí Kakashi. Ostatní se mi ještě budit nechce, a vlastně nevím, jestli je to vůbec nějak extra potřeba. Stejně nechápu, proč nás jde tolik, když je to nejspíš tak nevýznamná mise, že se mi nikdo neobtěžoval o ní říct nějaké podrobnosti. Lehce se na Kakashiho usměju. "Ne, to bude dobr, Kakashi-san." Koneckonců, tvrdnu na hlídce celou noc, a už je v podstatě ráno, co by pár minut, kdy bych se mohla ulejt, změnilo na průběhu celé hlídky? Tak nějak čekám, že si půjde zase lehnout, nebo si něco zařídit, ale najednou dostanu nápad. Ten vlk byl divnej, to je pravda, a mohlo to být genjutsu, ale právě proto se o tom zmíním jenom jedné jediné osobě, i když nevím, nakolik je Kakashi spolehlivý, aby mi nějak pomohl to vyřešit. Krom toho, jestli to bylo genjutsu, asi by byla třeba se znepokojovat.. "Erhm.. Kakashi-san.. Dneska v noci na hlídce jsem viděla zvláštního bílého vlka.. Promluvil, a tvrdil, že "V dálce se skrývá neznámo, draci řeknou více".. A pak zničehonic zmizel.." Pokrčí mrameny, čímž jasně dávám prostor k jeho názorům. Myslím, že se od něj dočkám něčeho konstruktivního, což je dobře. |
| |
| Noční můra Zrcadla zmizí a já si oddechnu - alespoň na chvíli. Než zjistím, že je v rakvi. Ačkoli netrpím klaustrofobií, přijde mi, jako by se mě najednou zmocnila. Pěstmi bouchám do dřeva, než se mi podaří rakev otevřít a rychle z ní vylézt. Sedřené kůže na kloubech si nevšímám. ,,Ááááááááá!" Slyším křik kolem. Chvíli mi trvá, než zjistím, že křičím já. Okamžitě přestanu. Všude, kam pohlédnu, leží jen další rakve. Zběsile se otáčím, oči mám rozšířené strachem a nervózně se koušu do spodního rtu. Nehty chvílemi zarývám do dlaní, nevšímajíc si prudké bolesti, když protrhnu kůži. Ty rakve mi nahánějí hrůzu, kterou nedokážu vysvětlit. Prostě to tak je. Klid, klid, uklidni se! Pomalu se začínám zklidňovat. Alespoň do doby, než si všimnu, že rány ze zrcadel jsou otevřené - ale nekrvácí. Kolena mi poklesnou a já se ocitám na zemi. Jak mohly zmizet?! ,,Co, co se tu děje?" Šeptám si sama pro sebe. V nějaké části mozku nejspíš tuším, že tohle není skutečnost, ale jako by ta část nebyla vůbec brána v potaz. Zaznamenám pohyb. Pomalu, bojácně zvednu oči. Z rakví vylézají mrtví. Nejhorší na tom je, že většina žen je mi podobná - modré vlasy, ač často v jiných odstínech, popelavá kůže, lehce zamžené oči. Muži jsou statní, často černovlasí. Proč jsou mi tak podobní? Ještě než v mysli zformuluji otázku, znám odpověď. Jsou z mého klanu. Cítím, jak mi po tváři začínají stékat slzy. Zakloním hlavu. ,,Nééééééééééééééééééééééééééééééééééééééé!" |
| |
| Ikimono ,, Hm... Zajímavé.." řekne Kakashi. Poté si od tebe nechá ukázat, kdy přesně vlk byl. Chvíli tam něco sleduje a poté se vrátí k tobě. ,,V trávě jsou patrné stopy obrvského psa, nebo vlka... Takže iluze to asi nebyla..." May S výkřikem "Nééééé" se probudíš, zjistíš, že jsi tam, kde jsi si ustala... Shouten Kairai Procházíš se po vesnici, znuděn tím, že se nic neděje, když najednou z jednoho místa, nemocnice, konkrétněji, ucítíš chakru Orochimara, nebo lépe jeho prokleté pečetě. Když dojdeš na místo, je tam kazekage Gaara, před vchodem nějaký ANBu z Listové (Taiaky) a Genzu, jeden chlápek, který žije poblíž vesnice. Víš o něm pouze, že byl silný shinobi z Listové, ale odešel a žije jako poustevník kus od Písečné. Poté spatříš i původce PP. Malou holku kdoví odkud, která už pomalu přichází k sobě. Jde vidět, že Orochimaru už nad ní nemá moc. Vypadá dost zmateně, možná by se jí hodilo, kdyby chvíli s někým mluvila. |
| |
| Mýtina Zprudka otevřu oči a zjistím, že vůbec nejsem mezi rakvemi, ale na menší mýtině. Během chvilky si na vše vzpomenu. Jen sen, byl to jen sen. Zhluboka dýchám a pomalu zklidňuji zběsilý tep, který slyším až moc hlasitě. Posadím se. Nechci už znovu usnout. S mým štěstím by sen pokračoval tam, kde skončil. Přesněji řečeno noční můra, ne sen. Vylezu z provizorní postele a tiše dojdu k nejbližšímu stromu. Vyhoupnu se do jeho větví a najdu trochu silnější větev, na kterou si sednu tak, abych se mohla opřít o kmen. Nemám nejmenší tušení, kolik je hodin a můžu jen přemítat, kdy se vzbudí ostatní, abychom pokračovali směrem k lodi a pak do Suny. Vlastně ani do Písečné nechci. Je tam moc horko... Trochu se zamračím a podívám se na oblohu. Pozoruji hvězdy. Poslední zbytky špatného pocitu ze snu pomalu mizí v dáli. |
| |
| Pein Jsi v sídle Akatsuki, které je blízko Suny. Z některých oken jde i do Suny vidět. Konan se vrátila z výzvědů, ale právě je rozezní gong, který značí, že začíná večeře. |
| |
 | Sídlo Akatsuki Zvednu se a půjdu k oknu, ze kterého jde vidět na Sunu. Suna se z téhle dálky zdálá být opuštěná. Můj Rinnegan, jako by zářil ve svitu zapadajícího slunce. Vtom ke mně přijde Konan s večeří. Otočím se na ní. ,,Možná by bylo dobrý, kdybys to jídlo odnesla mně jako Nagatovi. Dále by mě spíš zajímalo co jsi zjistila v Sunagakure.'' Otočím se zpět k oknu. |
| |
| Pein Konan na chvíli zmizí odnést jídlo Nagatovi, když se vrátí, posadí se. ,, Zvědové ze Suny si šeptají něco o novém kontinentu..." |
| |
| Sídlo Akatsuki ,,Novém kontinentu? Víš o tom něco víc?'' odstoupím od okna a posadím se na nejbližsí sedátko. ,,A co Ichibi? Je ve vescnici nebo někde mimo? zeptám se výzvědným tónem. |
| |
| Pein Konan sklopí zrak. ,, Nevím" |
| |
| Sídlo Akatsuki ,,Ty jsi byla na výzvědách a zjistila jsi jen tohle?'' zeptám se jí a odkráčím z místnosti do temné místnosti s ostatnímy těly. V této místnosti bylo šest prosklených rakví. Další Peini. Jedna z nich byla prázdná. Přistoupím tedy k té prázdné rakvi, která se otevřela. Pomalu do ní vstoupím a lehnu si tam. Prosklenný poklop se opět uzavře. Zavírám oči. V protější rakvi ležel Pein s dlouhými oranžovými vlasy, které byly vzadu stažené gumičkou. Pře obličej má pramen vlasů. Pomalu otevřu oči. Poklop od prosklenné rakve se otevře. Jako dlouhovlasý Pein, z rakve vystoupím a vrátím se do místnosti s Konan. Rakev se za mnou zavře. |
| |
| S Kakashim Na jeho odpověď pokrčím rameny. Aspoň vím, že ot nebyla iluze, a že nejsem blázen, že jsem si ho nevysnila. Ale klidně jsem si mohla vysnít všechno, co on říkal. "To co říkal bylo zajímavé a přišlo mi to důležité, ale myslím, že nikoho krom mě to asi nezaujme.. Hokage by si myslel, že jsem blázen, a já sama nevím, jestli jsem si to nevysnila." Lehce se pousměju. Víc k tomu asi netřeba dodávat. Sice jsem mu o tom řekla, ale myslím, že tím ta záležitost s vlkem končí. Přeci jenom, kdo ví, jestli on vůbec něco mohl říct.. Sice je svět ninjů oproti světu normálních lidí poněkud nadstandardní, ale stejně by tohle muselo být spíš něco jak kouzlo, a pokud to bylo jutsu, tím spíš bych měla usoudit, že to nebylo nic důležitého. Ono kdyby toho vlka někdo pomocí jutsu nějak přivolal či vytvořil a pak ho poslal, aby ke mně promluvil.. Tím spíš bych otmu, co říkal, neměla věřit. Krom toho, kde by se tu vzali draci, že? I když vzheldem k mým jednorožcům.. |
| |
| Klid, broušení a nuda Tiše brousím svou katanu, myšlenky volně plynou. Převážně přemýšlím nad tím, jaký mám teď průšvih. Konečně mi amekage věřil. A já zklamala. Vrhli se na mne dřív, než bych jich to pořádně vysvětlila, byla bych mrtvá. Sebeobrana byla jediná možnost. ,, nevím, raději bych přespala, jsem vcelku unavená." |
| |
| Yami Tvé toulky za mocí tě zavedly od na půli cesty mezi Deštnou vesnici a hranicí s řícní zemí. Zjistil jsi, že nejsi sám. Kus odtud bylo tábořiště dvou ninjů. |
| |
 | Na pomezí mezi Deštnou a říční Pomalu jsem kráčel krajinou a pátral po neznámých technikách a schopnostech které bych se mohl naučit. Směřoval jsem z říční země, kde se mi podařilo najít zajímavou větrnou techniku do deštné. Místa o kterém se povídalo že je domovem několika zajímavých technik a dokonce prý i Kekkei genkai. Byl už večer, když jsem přecházel hranici a všiml si opodál hořícího ohně. Unavený jsem sice nebyl, otázka je jestli se unavit můžu, ale i tak jsem se rozhodl k nim přijít. Už dlouho jsem cestoval sám a společnost mi udělá jen dobře. Zdravím přátelé zavolal jsem na ně z dáli aby měli čas si mě všimnout a nelekli se. Jako vy jsem poutník co míří do daleka. Myslíte že bych v tuto chladnou noc mohl přisednout k vašemu ohni? vypadám naprosto totožně jako Kakuzu, jen nemám plášť Akatsuki a místo něj dlouhou, volnou košili. |
| |
| Někdo nový K nově příchozímu jsem otočená zády, připravená zaútočit. Taky si pamatuji na dohodu se Sairentem. Takže spíše připravená bránit se. Zezadu vypadám trochu jako Kakashi. Oblečená jsem v klasickém jouninském obleku deštné. ,, Mi to je jedno." |
| |
| Fakt hovorní... Díky odpověděl jsem poměrně nahlas a nespouštěl přitom z dotyčné/ho oči. No páni tak tomuhle říkám komunikace na úrovni. To už rovnou mohla být potichu... povzdechl jsem si když jsem překonal těch pár metrů co mě oddělovalo od ohniště a posadil se. Já jsem Yami Kenran a vy? zeptal jsem se a pokusil se na tváři vykouzlit něco jako úsměv. |
| |
| Nový příchozí Prohlédnu ho pohledem dvou rudých očí s trvale roztaženou zorničkou. ,,Jmenuji se Saiko." řeknu poté. Přes část obličeje (a zad, což není vidět) mám tetování připomínající prokletou pečeť. ne, není to prokletá pečeť, je to jen tetování. Brousím katanu, že které čas od času vylítne rudý blesk, většinou mne bouchne do prstu a tím končím. Jsem holka a vcelku to jde vidět... Další otrava, doufám, že ne další pacifista... |
| |
| May Z tvého rozjímání tě vyruší sensei. ,, Asi už vyrazíme, jdi vzbudit ostatní" Lekneš se ho. Sensei sedí za tebou, sleduje tě. |
| |
| Na mýtince Z přemýšlení mě vytrhne hlas - přesněji řečeno hlas mého senseie. Leknu se, samozřejmě, ale následně si vše vyčtu - za prvé jsem si ho nevšimla, což je základní chyba, které jsem se jednoznačně neměla dopustit. A za druhé, na lekání není čas. Bez přemýšlení jsem měla vytáhnou zbraň - i kdyby jen shuriken - a na neznámého zaútočit či se alespoň bránit. Uvědomím si, že po mě sensei něco chtěl a přikývnu. Bezhlučně, no, alespoň já se neslyším, seskočím z větve a přejdu ke Kurotsuchi-san. Skloním se k ní a lehce se dotknu jejího ramene, což je v podstatě náš způsob, jak ostatní vzbudit - funguje to především, když se drží hlídky. ,,Vstávej, vyrážíme," řeknu polohlasně, a aniž bych čekala na nějakou reakci, překročím její spacák a dojdu těch pár kroků k Hayate-kunovi, u něhož proceduru buzení zopakuji. Poté přejdu ke svým věcem a sbalím si. Doufám, že se do přístavu dostaneme včas... Je to ještě celkem daleko. A také, že ta mise uběhne rychle. Musím si zjistit více o té kataně.. A o tom, proč matka odešla do Oblačné. |
| |
| Sasuke Ležíš ve svém pokoji. Přemítáš, co právě dělat, když tak přijde, očividně rozlobený, Orochimaru. Natáhne k tobě ruku, jako by tě chtěl pohladit, ale, z asi ne příliš nadšeného výrazu tvé tváře, se zarazí. ,, Co bys řekl na menší misi? Malá Ariko selhala. Při první lepší příležitosti utekla. Najdi ji a přiveď zpět, nachází se někde u kazekageho. Stačí jí trochu pohrozit, když se Gaara nebude koukat. Poté spolu dokončete misi. Zjistěte, co Suna plánuje a alou zpět sem, do Zvučné." Počká, jestli máš další otázky, jestli ne, tak odejde. May Členové týmu vstanou. Poté si všichni uvědomíte, jak váš žaludek proti okamžitému pochodu protestuje. Zřejmě se budete muset nejíst... |
| |
| Nově příchozí u ohníčku: Zrovna hladím Raika (štěně vlka), tak se k nám přiblíží nějaký muž, který se představí jako pocestný, nechám ho domluvit, a pak se jen trochu pousměji a odpovím: Klidně můžeš přespat tady u ohně, nemám nic proti. Jo... a jméno mé je Sairento Onsei... a tohle je Raikou...., přičemž ukážu na štěně. No to by mě zajímalo co se z tohodle vyvine, možná bychom měli být opatrnější...ale ostatně proč že? Stejně se nám nic nemůže stát a hádám, že ten poutník není nebezpečný... Po chvilce přemýšlení založím notový sešit zpátky do batohu a natáhnu se u ohně a koukám mlčky do plamenů, chce se mi celkem spát. |
| |
 | Když mohla Ariko, tak proč ne i já? Můj ,,pokoj" Zrovna ležím ve svém pokoji a docela se i nudím, když vejde Orochimaru. Evidentně mne chtěl pohladit, ale když si všimne mého vzpurného výrazu, nechá toho. Následně mi řekne, že pro mne má misi. Hai Orochimaru...sama, řeknu, přičemž zdvořilostní oslovení ,,sama" řeknu s velkým znechucením. Už tři roky jsem tu držen proti své vůli, a on ještě dělá jako by mi věřil! Sám dobře ví, že já vím o tom, že za mnou vždy posílá ty svoje poskoky, aby pohlídal, že mu nezdrhnu. Už jsem to párkrát zkusil, jsou to dost bolestivé vzpomínky. Naposledy jsem to zkusil před půl rokem, od té doby jsem se skoro vůbec nemohl vzdálit od Zvučné. Dnes mám ale šanci. Když se povedlo zdrhnout Ariko, tak proč ne i mi? Vstanu, seberu meč, přidělám si jej za obi a vyjdu ven. Venku Kuchyose no jutsu! zvolám, přičemž přitisknu dlaň k zemi. Jakmile se kouř rozptýlí, spatřím Kansetsua, mého jediného přítele. Co na tom, že to je jestřáb? Potřebuji se rychle dostat do Suny, řeknu, přičemž nasedám do prohlubně mezi křídly. Mimochodem, potřebuji abys letěl co nejrychleji, musím se zbavit svého ,,doprovodu" oznámím mu, zatímco stoupáme. Jsem si jistý, že Orochimaru mne nenechá jít samotného. Někde za vesnicí je určitě zvučné čtyřka nebo někdo další. No, to už je stejně jedno, mám Kansetsua a odhodlání už konečně zdrhnout. Co by se mohlo pokazit? |
| |
| Mýtina Nakonec se ale přeci jenom pozdržíme - jídlo je důležité a v našem tempu přímo nezbytné. Snídaně však proběhne v tichu, každý se zaobírá vlastními problémy. Já už minimálně po sté přemýšlím, proč se má matka chovala tak, jak se chovala. Nemůžu tomu přijít na kloub, ať se děje cokoli. Už toho nechej, May. Na nic jsi zatím nepřišla... A asi ani nepřijdeš. Dokud neskončí tahle mise, nemůžeš nic udělat. Snad jen se pokusit nabýt tu katanu, aby jsi měla chakru do zásoby. To kekkei genkai tě vyčerpává a bylo by hloupé nevyužít téhle možnosti... Jakmile dojím, vezmu katanu a zopakuji rituál - tedy že nashromáždím chakru do ruky a tu pak směřuji do smaragdů. Samozřejmě, že chakry nepoužiji moc, nejsem přeci blázen, abych cestovala bez chakry, v podstatě své zbraně, protože s tai-jutsu bych se moc dlouho neubránila. |
| |
| U Ohýnku Těší mě přikývl jsem a lehce se opřel. Ten kluk s tím psem vypadal mnohem přívětivěji a méně bojechtivě než ta holka, i když ta byla buďme upřímní podstatně přitažlivější už jen kvůli svému pohlaví, a tak jsem konverzaci směřoval k němu. Pokud můžu mluvit otevřeně, vypadáte dost jako ninjové, tak by mě zajímalo co děláte v tomto pohraničním území. Neblíží se snad nějaké válka, nebo ano? zeptal jsem se a do oné otázky vložil pečlivě nacvičený ustrašený podtón obyčejného člověka. |
| |
| Pffff ,, Kéž by byla válka, alespoň by byla zábava..." odfrknu si spíše pro sebe. Jinak do jejich debaty nic zatím neříkám. Kdo ví, co je on... Prohlížím příchozího reakci. |
| |
| Sasuke Chvíli po tobě opravdu vyjde ven i jakýsi zahalený ninja. Nevidíš ho přesně, ale víš, že tam je. Když se vzneseš, pokusí se tě sledovat po stromech, ale dlouho to nevydrží. K večeru spatříš příznaky začínající pouště. May Vše se vydaří. Chvíli poté dá sensei signál k odchodu z tábořiště směr přístav. |
| |
| Začátek pouště i svobody. Ve vzduchu Pěkně jsme mu zdrhli, nemyslíš Kansetsu? řeknu a poplácám jestřába po krku. Dobrá, už se utáboříme, chápu že bys takhle dokázal letět celý den, ale není důvod aby ses přepínal. Co takhle přistát tady na konci lesa? Na zemi Dobrý, už můžeš jít, díky za pomoc, oznámím Kansetsuovi. Počkám, dokud nezmizí v oblaku bílého kouře. Fajn, teď už jenom zařídit, aby mě nepotkalo nějaké nepříjemné překvapení. Promnu si ruce a obejdu oblast v ruhu zhruba 50m od místa přistání, přičemž na větve umisťuji výbušné lístky. Kdyby tudy někdo zkoušel projít, zaručeně by vybuchly, zranili nepřítele a zvukem mne varovaly. Tak, hotovo, takže teď už jenom klidný, nerušený spánek, pomyslím si, zatímco vylezu na jednu větví velkého statného stromu. Téměř okamžitě poté, co se pohodlně uvelebím usnu. |
| |
| Sasuke Když se ráno probudíš, zjistíš, že jeden lístek usmažil veverku, takže by se z toho dala i udělat snídaně... Chudák veverka... |
| |
| Čím dál blíž svobodě. Ráno Když na tváři ucítím jemné teplo vycházející z letních paprsků, posadím se a zamrkám. No, musím říct že existuje určitě mnoho lepších míst ke spaní, pomyslím si, zatímco si protahuji ztuhlé svaly. Náhle se však zarazím. To je... vůně pečínky? Okamžitě vyrazím do větví, přičemž dávám pozor abych si všiml, kde jsem dal výbušné lístky. Pak spatřím chudáka veverku. No, pro ni už asi moc udělat nezvládnu. Sice mám docela hlad, ale do písečné bych mohl dorazit ještě dnes odpoledne, tam dostanu najíst určitě. Nakonec ještě uvolním lístky, takže se z nich vyvalí trocha dýmu. Následně se začnu rozhlížet. To by mohlo stačit, říkám si, zatímco pokládám veverku do díry uprostřed jednoho z kmenů. Fajn, čas vyrazit. Trochu se kousnu do palce, abych si krví potřel dlaň. Ruce se okamžitě začnou formovat do pečetí: Kuchyose no jutsu! zvolám, přičemž dlaň přitisknu k zemi. Ahoj Kansetsu, řeknu, přičemž se usměji. Čas vyrazit, myslíš že to stihneme do Suny před obědem? S těmi slovy nasedám, odpovědi ani moc nevěnuji pozornost, hlavně ať tam jsme co nejdřív. |
| |
| Znovu na cestě Přípravy proběhnou rychle a my se znovu rozběhneme směrem k přístavu. Běh už je pro mě něco zcela automatického, co vnímám jako druhou přirozenost. Jinak by to snad ani nešlo. Doufám, že to stihneme... Jinak by to mohl být problém. Trochu se zamračím a nepatrně přidám na tempu. Zařadím se vedle Hayate-kuna. ,,Víš, co je zvláštní? Jak jsi neuvěřitelně podobný Čtvrtému," zamyslím se a krátce se na něj podívám. Napadlo mne to už několikrát, samozřejmě, ale nikdy jsem mu to neřekla. Ačkoli to asi slýchá celkem často, protože to je opravdu neuvěřitelná podobnost. Skoro jako by byli příbuzní. Tu myšlenku ale zase hned zavrhnu. |
| |
| Sídlo Akatsuki ,,Možná by bylo dobrý se tam jít podívat.'' řeknu a přistoupím k oknu, odkud je vidět na Sunu. ,,Kuchiyose no Jutsu!!'' položím ruku na zem a vyvolám tři malé brouky s Rinneganem. ,,Běžte a najděte Ichibiho Jinchuuriki. Jakmile ho najdete, okamžitě to chci vědět.'' řeknu jim a otočím se na Konan. ,,Svolej ostatní členy Akatsuki.'' řeknu jí a opět se otočím na okno. |
| |
| U ohně Eh? Válka? A k čemu by to bylo dobré? Vojáci by zase zabavovali věci které jim nepatří a spousta dobrých mužů by umřela bez jakéhokoliv důvodu zakroutil jsem hlavou. Válka je zlo mladá dámo, věřte mi já jednu zažil a nepotřebuji si tu zkušenost zopakovat... otřásl jsem se odporem. |
| |
| Pein Brouci zmizí. Konan se chopí ohromné palice, vyběhne na chodbu. O pár vteřin později se ozve zvuk, kterým by se dali oživovat mrtvý, jak hlasitý byl. Znamená to schůzi Akatsuki ve Velké hale. May ,, Eh.. jo, jasně..." Hayate se tváří otráveně. Sasuke Kansetsu jen cosi nevrzrušeně zamumlá. Okolo poledne i začneš vidět obrysy Suny. ,, Nevím, jestli je dobrý nápad dál letět." Písek vás dráždí v očích. Okolo Suny je, jak nečekaně, písečná bouře. |
| |
| Oheň, tábor Super. Další pacifista. Tohle mi tak sházelo... ,, Myslím, že vy dva si budete dobře rozumět..." pronesu směrem k Sairentovi. Příchozího probodnu pohledem. Další, co mi tu nevyhovuje. A zase nevím nic o jeho síle. To, že furt nic nevím mi začíná lézt na nervy. |
| |
| Oheň, tábor: Hmm..., zabručím jen zatímco nadále ležím a sleduju plameny. No jestli chceme někam vyrazit, tak bychom se měli řádně vyspat...stejně nic zííív... nevymyslíme, dokud se odsud nepohneme dál..., řeknu poměrně ospalým hlasem a přemýšlím co se tak asi dá dělat. Ten novej vypadá zajímavě, ale kdo ví co je zač. Každopádně už zvolna usínám. |
| |
| Sídlo Akatsuki Vejdu do hlavní haly a postavím se před ostatní členy Akatsuki. ,,Jak jste na tom s chytánim Jinchuuriki?'' zeptám se jich a otočím se na Konan. ,,Běž se připravit na invazi do Suny a hlavně mi pomoz s mým pravým já.'' řeknu jí a vrátim pohled ostatním členům. Budu čekat na jejich odpovědi. |
| |
| Cesta Trochu se zamračím, ale nehodlám se tím nijak rozhodit. Ale popravdě, tohle mi k Hayate-kunovi moc neodpovídá. Je znám pro svou věčně dobrou náladu. Zažila jsem jen párkrát, že zvážil nebo se naštval. A nikdy to nebylo jen tak. ,,Co je ti? Špatně ses vyspal?" Zeptám se o něco tišeji a hloubavě se na něj zadívám, jako bych doufala, že pod mým pohledem povolí a odvypráví mi vše, co ho trápí. Možná se i trošičku sesype. Ne, že bych mu to snad přála, ale bylo by zajímavé to vidět. Jestli bude takovýhle celou misi, tak to potěš pánbůh. Trpělivě čekám na jeho odpověď, ačkoli moc nevěřím, že mi odpoví podle pravdy. |
| |
| Nenávidím písek! Ve vzduchu Máš pravdu, vidíš někde vhodné místo na přistání? zeptám se, přičemž si vytírám písek z očí. Už mi to začíná lézt na nervy! pomyslím si a hledám nějaké údolíčko. Pokud ho najdu, odvolám Kansetsua se slovy: Díky, teď už bych to měl zvládnout sám. Tak fajn, snad to bude fungovat. Udělám několik pečetí, potom položím ruce na stěnu údolíčka, přičemž se snažím dovnitř vpravit co nejhlouběji malé množství chakry. Raiton: Hiraishin! zvolám, přičemž použiji na chakru co nejsilnější bleskovou podstatu, jestli do vyjde, měl by se vytvořit otvor dost velký na to, aby mne uchránil před hlavním náporem větru. |
| |
| Táborák Slečna jako vy by neměla mluvit takovýmto způsobem upozornil jsem války chtivou dívku a v duchu jí připsal velký kladný bod. Pěkně ona, byl by z ní dobrý spojenec kdybych o nějakého stál. |
| |
| Sasuke Díra se ti povede. Vlezeš tak a sleduješ, jestli se bouře zlepší. Po několika hodinách ti to možná opravdu přijde trochu lepší. Pokusíš-li se vzlétnout a letět, opět se bouře rozzuří. Pokud půjdeš pěšky, brzo uvidíš bránu do píšečné vesnice. Několik strážců si tě všimne a běží k tobě, několik dalších jich zůstává u brány. May Hayate-kun si povzdychne. ,, Nemohl jsem spát..." utrousí potom. Pein Při otázce o chytání jinchiruki všichni mlčí. Konan zmizí se slovy ,,Hai... ale... jen to dobrý nápad?" |
| |
| Táborák Sleduji nově příchozího, když mě něco napadne... ,, Odkud jsi a co jsi zač?" řeknu přímo, nemám ráda okecávání. Mimoděk sevřu pevněji rukojeť katany. Sleduji každý jeho náznak, jestli bude lhát. Tak schválně |
| |
| Sídlo Akatsuki ,,Samozřejmě počkám až se vrátí moji zvědi, co hledají Ichibiho.'' řeknu Konan a věnuji pohled ostatním z Akatsuki. ,,Je mi to jasný. Konan mi sdělila jistou zprávu o nějakém kontinentu. Víte o tom něco?'' zeptám se jich. Jednoho po druhém přejedu pohledem. |
| |
| Konečně v Suně. Písečná bouře Písek, písek a už zase písek, je v téhle zemi vůbec něco jiného? pomyslím si, přičemž se ukrývám ve svém ne moc dobře chránícím úkrytu. Po nějaké době Co to... musel jsem usnout, pomyslím si překvapeně, přičemž ze sebe shazuji nános písku. Bouře už trochu polevila, ale přesto to na let ještě není, takže jdu pěšky. Stejně to už víc jak pár kilometrů být nemůže. Poblíž Suny Konečně, konečně bude... voda, řeknu si s nadějí, přičemž klopýtám k ninjům. Když ale jsou jen pár desítek kolena se mi podlomí a já z důvodu, že jsem dost dlouho v poušti nepil, omdlévám. |
| |
| U táboráku Pod maskou jsem se lehce ušklíbl když se mě zeptala na jméno a přitom opravdu „nenápadně“ sevřela jílec katany. Jako by jí proti mně mohl pomoci ubohý meč. Docela nepříjemná otázka zamručel jsem trošku znechuceně ale nakonec jsem se rozhodl jí odpovědět. Jsem Yami Kenran, Missing nin z Vodopádové řekl jsem po pravdě. Pokud se alespoň trošku orientují v situaci kolem mé vesnice nebo v hledaných osobách mohlo by jim dojít že jsem chlápek co osobně povraždil většinu tamních ANBU a všechny vysoké představitele vesnické rady předtím než uprchl. Navíc jsem prý ukradl nějakou tamní zbraň nebo co. |
| |
| Missing nin????? ,, Holt někomu je zas nepříjemné něco jiného..." Zahučím nejprve. ,, Takže missing nin, jo? Zajímavé..." Další nukenin? Já mám dneska fáááákt štěstí. Při lovu jednoho mě vesnice považuje za nukenina a rozhodne se mě odstranit, cestuji s ním nakonec a ještě přijde další... Fakt štestí tyve... ,, Super. Tak to jsme na tom stejně. Mě vyslali na lov tohodle individua" Ukáži na spícího Sairenta. ,, A před bojem jsme se zakecali. Ti zasraní parchanti z vesnice mě přitom sledovali a poté i pokusili zabít... Takže jsem tu skončila s ním a utíkám z vesnice...." Pokud se orientuje v dění okolo deštné, přesněji nejnovější zprávy, tak ví, že jsem je tam chtěla pozabíjet dojednoho. |
| |
| Pein ,, Ne." ozve se sborem. Kromě jednoho chlápka. Je tu nový, jmenuje se Ninken. Gaara Ariko Taiaky Genzu Strážci vesnice tam přinesou dalšího ninju. Taiakymu a Genzuovi by mohl být povědomý, Ariko ho zná a Gaara asi ne. Položí ho na postel, kde byla předtím Ariko. Mezitím jste zrušili úplně všechna jutsu, co jste použili. Sasuke Vzbudíš se v nemocnici. Je tam Ariko (hned vedle postele), Gaara (někde u zdi), Genzu (ve dveřích) a za dveřmi stojí jestě někdo. |
| |
| Sídlo Akatsuki Přistoupím k Ninkenovi Ty víš něco o tom kontinentu? zeptám se ho a udělám pár kroků zpět. Nebo něco Sunagakuře? Vypadá to, že špehové ještě Ichibiho Jinchuuriki nenašli. řeknu si pro sebe a budu bedlivě pozorvat toho Ninkena (z jaké je vůbec vesnice?) |
| |
| Pein Ninken, původně z Mlžné, se nejistě zachvěje. ,, Ne tak přímo. Jen jsem slyšel, že nějaké víly cosi o novém kontinentu vyzpěvují..." |
| |
| Sídlo Akatsuki Pochytej ty víly. Použij jakýkoliv způsob, jakékoliv Jutsu na to, abys ty víly chytil. řeknu vážným tónem. O tom kontinentu chci vědět vše. otočím se na Itachiho a Kisameho Itachi, Kisame, běžte do Listové. Použijte Itachiho tajné kódy pro vstup a zkontrolujte Kyuubiho. pohled nyní budu věnovat Hidanovi a Kakuzovi. Kakuzu, Hidane, vy pozabíjejte všechny průzkumné týmy z Listové. Všechny. Zetsu, vyhledej všechny průzkumné týmy z Písečné a jejich polohu pak nahlaš Deidarovi a Sasorimu |
| |
| Ikazuchi Přijde k tobě několik špehů, které jsi nedávno vyslal na misi. Prý se někde něco šušká o vílách, které cosi něco říkají o novém kontinentu. Mohlo by tam být ukryto ohromné bohatství... |
| |
 | Skrytá bouřková vesnice - den první:  TŘÍSK! A váza za 10 000 ryů se roztřískla o podlahu. Všichni v místnosti bezděky uskočili a kousek zpátky a trochu nesví se podívali na 18ti letého mladíka, sedícího na bohatě zdobeném trůně, který začal křičet: Řekl jsem, že chci být KAGE, tak budu KAGE! V místnosti zavládla hodně nervózní atmosféra, oním mladíkem nebyl nikdo jiný, než sato-osa (hlava vesnice) a feudální pán v jednom - Izakuschi Arashi. Ale vaše lordstvo... titul kage... jen pět shinobi národů má právo mít ten titul, když se za něj prohlásíte... možná nám vyhlásí válku... Poněkud "opatrně" zaprotestoval radní Haido a pohlédl na Arashiho, který vypadal, že každou chvíli dostane jeden ze svých pověstných záchvatů vzteku. JÁÁ CHCIII BEJT KAGÉÉÉ!!!!, zařval Arashi hlasem dítěte, kterému berou jeho oblíbenou hračku a v mžiku poskládal pečetě a nakvašeně křiknul: Fuuton: Tatsumaki!. V následujícím okamžiku se místností prohnalo tornádo, které všechny přítomné až přirozeně na Arashiho rozházelo jako panenky po místnosti. Pak Arashi vstal, sebral další vázu a mrštil jí o protější zeď až se úplně roztříštila. Zatímco se radní a další zvedali ze země a vzájemnými pohledy se navzájem "varovali", aby kdokoliv dále odporoval Arashimu, tak do místnosti vstoupila dvojice vesnických ANBU, kteří se nejprve rozhlédli po zdemolované místnosti a pak zamířili k Arashimu, který stál již u okna a nasupeně zíral na vesnici. Blbá vesnice! Proč nemůžu šéfovat třeba Konoze... tam bych byl Kage a byl by pokoj...do háje to je tak nefér... jsem super mocný ninja, feudální pán - LORD!, sato-osa a nesmím bejt KAGE!! Já chci bejt Kage!!! Zatimco Arashiho pravá ruka vztekle svírala závěs u okna a hrozila ho, kdykoliv strhnout v dalším návalu vzteku, tak oba členové ANBU vyčkávali, než si jich Arashi všimne. Ten se konečně otočil a koukl na ně: Co chcete? A kdo vůbec jste... sundejte si ty idiotské masky... ANBU se na sebe podívali, chvíli váhali, zatímco zbytek osazenstva rychle opouštěl místnosti až zůstal jen Arashi, radní Haido a ti dva z ANBU. Nakonec si masky sundali podívali se na Arashiho, kterému na tváři probleskával menší samolibý úšklebek. Jsem sato-osa... musej poslouchat, jsem feudální pán - moje LORDSTVO... a taky budu KAGÉÉÉ! Tak spusťte, doufám, že jste se neflákali... stejně tady nikdo nic nedělá pořádně.., zavrčel Arashi. Oběma ANBU došlo poměrně hned, že Arashi si už nejspíš ani nepamatuje, že je před nějakým tím časem vyslal na průzkum do severní části kontinentu, aby se podívali po nějakých zajímavých informacích - zajímavá informace je v podání Arashiho ta, která vede k nějakému pokladu, super silnému jutsu, exotickému zboží, nebo prostě k nějakému uměleckému artefaktu (který může být následně rozmlácen o zeď). Eh...pan..VAŠE LORDSTVO.., opravil se "ihned" hovořící ANBU, když zahlédl záblesk v Arashiho očích po oslovení "pane". Podařilo se nám zjistit, že kolují zvěsti o vílách... ehm... které prý mají informace o nějakém novém kontinentu, mohlo by tam být velké bohatství.... Arashiho pohled, který při slově "víla" říkal: "No to si děláte prdel?", se po slově "bohatství" okamžitě změnil na: "Bohatství? Kde? Já ho chci. HNED TEĎ!!!" ANBU ještě chvíli mlčeli, ale pak ten první dodal: Ale možná jsou to jen povídačky... přijde mi dost nepravděpodobné, že by... Větu raději nedokončil, neboť pohled v Arashiho očích napovídal, že je okamžitě schopen dostát svému jménu (Arashi = Bouře). Poté Arashi poslal oba ANBU pryč a podíval se na radního Haida. Já to chci! CHÁPETE - JE TO DŮLEŽITÉ - JÁ TO PROSTĚ CHCI!!! Haido jen mlčky přikývl, neboť ať již chce Arashi cokoliv... je lepší to získat dříve, než později... protože později, už by nemuselo nastat. Haido opustil místnost a Arashi ve zdemolované kanceláři osaměl. Pohlédl znovu na vesnici, uchopil nejbližší vázu a už už by ji rozflákal o zemi, kdyby ho nezaujaly ornamenty, které na ní byly vymalované. Ne... dneska to už stačilo... Pak Arashiho rozbolel zub moudrosti, který ho trápil poslední tři roky, stejně jako nervy... O něco později téhož dne: Arashi seděl na svém bohatě zdobeném trůnu a přítomným oznámil útrpným a nekompromisním hlasem: Zub mě bolí! Následovalo tíživé ticho, v jiné zemi, či v jiné vesnici by se možná Naruto či někdo mu podobný zeptal "No a co jako?", ale tady a teď ... ne to by si nikdo nedovolil. Arashi byl možná rozmazlené děcko... ale to děcko mělo sílu, která mohla srovnat celou vesnici ... možná i celou Oblačnou zemi ... se zemí. A to... ne to, by nikdo neriskoval. Vaše Lordstvo...seženu vám nejlepšího dentistu a ten vám ten zub vytrh..., pohled Arashiho i po Haidovi letící váza, byly jasnou odpovědí. Nechci zubaře, chci poklady!!! Prohlásil trucovitě Arashi, a jen dobrý pozorovatel by postřehl v jeho očích náznak strachu, který se v nich objevil při slově "dentista". Pošlete ... 10 jouninů, 20 tokubetsu jouninů a 70 chunninů sbírat informace o tom novém kontinentu a vílách... , prohlásil rezolutně Arashi a bezděky si pohladil pravou stranu tváře, kde ho bolel zub. Ale pane... to oslabí vesnici..., chtěl nejprve protestovat radní Haido, když si uvědomil, že je "bezpečnější" oslabit vesnici, než jí vydat na pospas Arashiho hněvu... Zařídíme to vaše lordstvo... samozřejmě..., poté všichni odešli. Haido jako radní a zkušený velitel ještě rozdělil jednotky do 10ti skupinek po 1 jouninovi, 2 tokubetsu jouninech a 7 chunninech, které vyslal všechny na severovýchod a východ k pobřeží. Pokud totiž nový kontinent v jehož existenci se Haido nyní usilovně modlil existuje, tak bude za mořem... Arashi seděl sám v trůnním sále a nevrle sledoval tu jedinou vázu, kterou dneska ušetřil. Celá pravá strana tváře už byla nateklá a zub ho pořádně bolel... a taky hlava. Nemusel být doktor na to, aby sám sobě diagnostikoval pocuchané nervy a bolavý zub moudrosti. Bylo to pořád stejné... záchvaty vzteku, bolesti zubů a hlavy... Do háje s nima... do háje... milion ryů dám tomu co mě tohohle svinstva zbaví... a další milion tomu, co ze mě udělá Kageho! Sakra! Arashi se zvedl a zamířil do psince, na chodbách se mu buď všichni hluboce klaněli vědouce, že mírný úklon může být Arashim chápán jako projev neúcty s ... drsnými následky ... nebo se mu vyhýbali co to šlo. Nakonec Arashi dorazil do psince, kde našel klec se svým psem - Yagem - velkou hnědou dobráckou chlupatou koulí, která patřila ještě jeho otci. Arashi ho chvíli hladil po zádech a nakonec si v kleci "ustlal" a v objímajíc psa usnul. A běda tomu, kdo by nachytal jeho Lordstvo - Arashiho Izakushiho - chrápat vedle svého psa, jediného tvora v celé vesnici, který nebyl nikdy terčem Arashiho hněvu. |
| |
| Cestou Probohy, jednou nemohl spát a už je nepříjemnej? Nechci vidět, co by dělal, kdyby nespal třeba týden... Lehce zavrtím hlavou a jen tak tak vyrovnám rovnováhu, když špatně došlápnu. Nejradši bych už v Písečné byla. Sice jí nemám ráda, ale při představě, že se budu kdovíjak dlouho plavit na lodi a bránit ji proti pirátům... No, řekněme, že do toho se mi zrovna dvakrát nechce. Obvykle totiž v našem týmu působím jako pastička. Většina nepřátel si myslí, že jsem nejzranitelnější část týmu. Popravdě, taky na to vypadám. Malá, útlá postava, až nezdravě bledá pleť, oči, které působí vyděšeně nebo až moc mile - na zabijáka. Právě proto zůstávám při boji vzadu a víceméně čekám, než na mě někdo zaútočí. Pak použiju své kekkei genkai... A nepřítel je chycen v té nejhorší pasti, jaká může být. Sice jsem pak nepříliš použitelná pro boj, ale skvěle se to osvědčilo při chytání nunekinů. Sleduji slunce. Do poledne nám ještě nějaký čas zbývá. Nejsem si jistá, co je lepší - být na lodi nebo k té lodi spěchat... |
| |
| Co to?! Sen Co to sakra, to jsem já? Ano, asi ano, ale proč vypadám takhle? Vždyť jsem neaktivoval prokletou pečeť, pomyslím si, nacházeje se v zlaté záři. Jsem v normální podobě, avšak proti mně jsem také já v druhém stupni prokleté pečetě. Co to má znamenat? prohlásím, avšak mé druhé já zaútočí. Následující boj je dlouhý, nakonec ale prohrávám. Nepřítel se chystá ukončit můj život, když náhle... Nemocnice Uááá zařvu a s křikem se posadím. |
| |
| Pokoj... Po chvíli všichni zruší tu hromadu jutsu. Konečně se můžu pohnout. Začnu zvolna přecházet sem a tam, přičemž se pomalu začínám nudit. Ten divný týpek opřený ve dveřích se mi nelíbí a co si nalhávat, to, že tu je ještě stále kazekage se mi též nelíbí. Teď zase budu muset vysvětlovat kde co a proč... Nakonec ale jdou všichni spát. Ráno ale opět přijdou, do skoro stejné pozice... Než se ale začne někdo vyptávat, vejdou tam stráže a položí někoho na postel. Nejprve mu nevidím do obličeje, tak to neřeším. Když mu ale pohlédnu do obličeje, zarazím se. Doufám, že sem nejde po mně. Vypadá, že se sem hnal asi tak stejně rychle. Sasuke chvíli spí a pak začne ječet. ,,Neječ" hodím po něm letmý pohled. |
| |
| Ikazuchi Vzbudil jsi se, až když se začalo stmívat a dost se ochladilo. Buď tě nikdo nenašel, nebo se tě nikdo neodvážil vzbudit... |
| |
| Po probuzení: Proberu se vedle svého psa Yaga, hlava ani zuby už mě nebolí. Yago (pes) má na mě bůhvíproč blahodárné - až snad léčivé účinky. Podrbu ho za ušima a trochu se na něj usměju, rozhlédnu se po psinci. Nikde nikdo... fajn. Zvednu se a vyrazím zpátky do paláce, na tváři se mi už usadí opět nevrlý výraz, po cestě seřvu nějakého poskoka, aby okamžitě nakrmil mého psa a ustlal mu jeho pelíšek. Všichni se tu jenom flákaj..., pomyslím si téměř vztekle a zamířím do trůnního sálu. Tam už čeká Haido a další úředníci s nějakými papíry. Zase úředničina..., napadne mě otráveně, a mám chuť se otočit na podpatku a zmizet. Nicméně se usadím do křesla. Vaše lordstvo, máme tady několik věcí, které musíte rozhodnout. Poprvé - ta věc s Akatsuki - sbírají démony a dělají problémy po celém světě, jaký bude náš přístup vůči nim? Zeptá se Haido a pod nos mi podstrčí pár papírů, zběžně je prohlédnu - jsou to nějaké povrchní informace o Akatsuki... chvíli na to otráveně zírám a pak odpovím: Za hranicema mé země ať si dělaj co chtěj, ale pokud se vlezou, tak je zničím..., zatvářím se vrcholně otráveně. Akatsuki? Beztak jen další banda otravných kreténů... nic víc. Haido pokračuje: Podruhé - Tentugakure a Kesshougakure - naši spojenci - projevili zájem na vytvoření společných ozbrojených složek - jakýchsi společných ANBU a také společných programů výcviku shinobi atd. Vaše stanovisko? Haido se na mě jen tázavě podívá a neopováží se mi nic podsunovat, ví až moc dobře, že nesnáším, když mi někdo kecá do vládnutí. Jo - s tím souhlasím - ale společné ozbrojené síly nebudou tvořit více než 1/3 našich vlastních ozbrojených sil. Zkrátka pouze každý 3tí náš shinobi může v takové armádě sloužit... a taky zařiďte společné velení.. a tak dále, s tím ostatním souhlasím. Odpovím rozmrzele a přemýšlím jak nejrychleji vypadnout. A potřetí - chtěl bych vám navrhnout možnost uplatit nějaké nukeniny či jiné skupiny, které by nám pomáhaly s hledáním onoho nového kontinentu..., ještě než domluví viditelně ožiji. Hmm... to chci, JÁ TO CHCI! Na tom kontinentě bude obrovské bohatství a těch pár pěšáků co si najmeme nám ty poklady přinese... joo. Podívám se na Haida a odpovím: Ano, ano, ano - souhlasím, najměte nějaké žoldáky, uprchlé ninji, klidně i piráty... je to fuk, ať nám s tím pomůžou. Nechte vstoupit ve známost, že najímáme nukeniny - samozřejmě neříkejte na co - to jim řeknete, až je najmete..., odpovím a konečně se zvednu. Drapnu zbytek papírů co mi přinesl Haido a dám se do podepisování. Nová nemocnice? Jasně. Zvýšit příspěvky sirotčinci? Jasně. Dát peníze na stavbu divadla? Jasně. Zvýšit daně? Jas... hmm ... zarazím se u této položky a chvíli na to zírám... peníze teď potřebujeme.... ale... NE. Podívám se na Haida a řeknu: Kdyby byl problém s penězma vesnice či země - přeci jen teď máme dost výdajů, tak dejte vědět a já něco dám z vlastního majetku. Všechno - dneska končím. Seberu se a vypadnu. Pitomá úředničina... já chci bejt kagééé! Zamířím do horkých pramenů, jako sato-osa tam mám vyhrazený vlastní prostor, kam mi nikdo neleze. Zatracené nervy..., teď mě pro změnu rozbolely záda. To je z toho chladu co je v tom psinci, úplně mi ztuhly svaly... Kčertu, moje záda..., jakmile dorazím do horkých pramenů, tak se svléknu a až po hlavu zmizím pod horkou vodou. Rázem je mi hned o mnoho lépe. Už se těším až mi z toho nového kontinentu něco přivezou..., i když ... možná bych se tam mohl vypravit sám. Už dlouho jsem neměl dovolenou. Přivřu oči a představuji si, jak asi ten kontinent bude vypadat. Draci, víly... obrovské poklady.. chci to a až to budu mít... budu KAGE! Pomyslím si spokojeně a vychutnávám si teplou bublající vodu. |
| |
| Pein Většina se pomalu rozejde, až tam zbudou dva, tedy jeden tým. Ninken a jeho parťák. najednou si uvědomíš, že toho o něm moc nevíš, vlastně vůbec nic. Ninken chvíli přemýšlí nad tím, co všechno slyšel... Když... Já nevím, kde je najdu řekně tiše parťákovi, ale slyšíš to. |
| |
| Ikazuchi Koupel v horkých lázní je příjemná. Po celou dobu tě kupodivu nikdo neruší. Po dvou hodinách už jsi vcelku uvolněný a cítíš, že už je čas vylézt. Najednou někdo zaťuká na dveře do tvého prostoru. Prý se tebou chce někdo mluvit... |
| |
| V lázních: Áááh... to je úleva..., pomyslím si zatímco si nechávám prohřívat své tělo a postupně cítím jak se mi ztuhlé svaly uvolňují je mi dokonce tak příjemně, že na chvíli i usnu a dokonce se mi i nic nezdá, což je v mém případě dobré znaméní. Když se proberu je mi ještě lépe a tak se trochu v té vodě projdu a protáhnu. Už bych mohl i vylézt..., pomyslím si a vylezu ven z vody. Otřu se ručníkem a jsem zrovna uprostřed oblékání, když někdo zaklepe. Uff... no tak snad ještě minutku ne? Křiknu jen: Čekat! Za chvíli jsem tam! Dokončím oblékání, nijak nespěchám - vím, že by si nikdo nedovolil na mě nejprve zaklepat a potom "drze" odejít. Když jsem konečně hotov, tak se ještě učešu a uvážu si čelenku a nasadím si hrudní plát, který pevně utáhnu ke svému tělo. Lehce na něj zabubnuju prsty a po pohledu do zrcadla mi proběhne na tváři mírný úsměv. Jsem pěkná hlava vesnice... jen co je pravda..., trochu pobaveně se sám pro sebe ušklíbnu a vyrazím ke dveřím. Po cestě se pokusím nasadit co nejneutrálnější výraz a otevřu prudce dveře. No? Co se děje? Snad nehoří. Podívám se pohledem na toho (či ty) co tam na mě čeká a vyčkám na to co mi řekne. Jestli je to nějaká kravina, tak tě shodím z nejbližší střechy... tak pohni..., pomyslím si poněkud nakvašeně - přeci jen... rušit hlavu vesnice při oblékání, to se nedělá! |
| |
| Ikazuchi Před tebou stojí postava v černém rouchu z tváří zahalenou kápí. Z pod kápě vykukují jen dvě ledově modré oči a přísná, úzká ústa. ,, Takže ty hledáš kontinent Zázraku???? |
| |
| Otevřu dveře a podívám se na tu ženu co tam stojí, jakmile promluví mám sto chutí začít řvát. Zaprvé jí neznám, zadruhé se mi nelíbí, zatřetí tady nemá co dělat a za čtvrtý... no však ono se něco najde... Nicméně se ovládnu a jakmile skončí, tak odvětím trochu naštvaným hlasem: Jo hledám... víš snad kudy se tam jde? Jestli jo - tak sem s tím a já tě zasypu zlatem... nebo něčím takovým.... Vyčkávám co mi řekne a přemýšlím o tom, jak je možné, že někdo KDO TU VŮBEC NEMÁ CO DĚLAT se sem mohl tak snadno dostat. Já ty stráže zmlátím do bezvědomí... jen počkejte - brát prachy na to je užije, ale hlídat si svou hlavu vesnice... to ne! Kčertu! |
| |
 | soukromá zpráva od Ainoke Hyuuga pro Libilo by se mi kdyby moje postava dokázala časem vytvářet hmatatelné iluze bez toho abych musel někoho chytit do genjutsu a aby nebyly prokouknuty obyčejným (kai) - styl: prostě něco vytvoří př. divoké zvíře, které vidí úplne všichni, všichni na to reagují a já mezitím udělám svoji akci, ale schopnosti doujutsu nechávám na rádci osudu a jsem zvědav co moje postava zjistila a případně zjistí. Pokud mi vyjdete s tímhle vstříc tak moje postava opustí tenketsy a krome nejrůznějších iluzí se zaměří i na své vlastní techniky elementu vítr (hlavní) a oheň (slabší). Děkuji za přijetí do hry. |
| |
| Ikazuchi Postava se tajemně usměje. ,,jestli budeš drzý, neřeknu ti nic..." Pokud po ní něco hodíš nebo po ní někdo půjde, zjistíš, že to jí jen proletí. Ainoke Jsi doma, když dostaneš od poslat zprávu, že se máš dostavit za hokagem. |
| |
| Doma Sedím v pokoji a s velikým zaujetím pozoruji nejasný stín, který se mi zase nějak podařilo vytvořit. Snažím se rozlišit tvar, abych konečně zjistil, co to je. Zdálo se mi ... ne, určitě, stín se pomalu zaostřoval. Snažil jsem se udržet koncentraci. když se náhle ozvalo zaklepání na dveře. Prudce mě to mrštilo zpět do reality a chvíli jsem nevěděl, co se děje. Když jsem se zorientoval, rychle jsem se podíval zpět na stín, ale ten mezitím zmizel. Ksó, pomyslím si a podívám se Ge´neiganem za dveře. Když tam uvidím jakousi osobu, vzpomenu si na jednoho určitého genina s velice propracovaným a urážlivým přednesem, který naštěstí nebyl dokončen.Povzdechnu si a napadne mě, proč nepřišel o pět minut později. Posel mi řekne, že se mám dostavit k hokagemu. Tato zpráva mě překvapila. Nechápal jsem, proč chce hokage mluvit zrovna se mnou, nečistokrevným Hyuugou. Nevyplatí se však za vůdcem vesnice přijít pozdě, tak jsem si vzal nejnutnější věci a přívěsek s malým rubínem a neznámými slovy od matky, který je jediná pro mě známá památka na ni. Dorazím a ohlásím se:,,Konichiwa. Volala jste mě, Tsunade-sama?" |
| |
| Co si kčertu o sobě myslí? Já jsem hlava vesnice! Jestli mě bude ještě chvíli sejřit, tak zní nadělám ravioly... co ravioly GULÁŠ! Pomyslím si naštvaně a s vypětím všech sil odolám pokušení jí namístě zadupat do země. Taková drzost, nakráčet mi sem, rušit mě a ještě se chovat tak arogantně... VŮČI MĚ! Ne - nedokážu příliš zastírat emoce, takže je asi na mě vidět, že se jí celkem podařilo mě vytočit, nicméně aspoň v mluvě se ovládnu natolik, abych jí rovnou neinzultoval - přeci jen jestli má užitečné informace. Řekni co chceš a pokud to bude užitečné, tak tě odměním. Pronesu s maximálním sebezapřením. Protože nejraději bych řekl, něco ve smyslu: "Jestli budeš ještě chvíli blbě kecat ty krávo blbá, tak tě zadupu do země vší silou co mám, a že jí mám! Nicméně to si pouze a jenom pomyslím, s ledovým výrazem, za kterým ve mě narůstá vztek čekám na její odpověď. |
| |
| //Omlouvám se ale byl jsem mimo internet.. Nyní jsem zpět ve zlatém městě, kde mám přístup ke všemu. Od 25prosince mi rodiče chcou dát pod stromek internet domu takže budu tady online furt... |
| |
| Ainoke Tsunade papíruje. Když přijdeš, jen se na tebe zadívá nad papírem. Dostali jsme prosbu o pomoc od Skryté deštné vesnice. Jeden z jejich nejsilnějších ninjů utekl s nukeninem, kterého měl zabít. Tady máš dokument, který předáš amekagemu. Řekne ti další instrukce. Buď za hodinu u hlavní brány... Ikazuchi Postava se na tebe podívá, očividně jí tvé reakce a pokusy zakrýt se co chceš pobavilo. Zatím řeknu, že jednu z cest hlídá drak... Je jasné, že to není všechno, možná čeká na reakci. |
| |
| Nová mise! U Tsunade si vyslechnu instrukce. Hai Tsunade-sama, řeknu a odejdu si zabalit pár věcí na cestu. Tak copak potřebuji s sebou? Hm... Nějaké kunaie, shurikeny, zápalné lístky, náhradní oblečení... a hlavně můj přívěsek. Cestou přemýšlím, proč by se ninja spojil s nunekinem, kterého má zajmout? Však on se asi nějaký důvod najde, i když ho neznám, ale to není moje věc. Než odejdu, tak zajdu za otcem. Moc se mnou nemluví, ale zase mě vyloženě neodsuzuje kvůli krvi mé matky. Přece jenom já nemůžu za jeho flirt. Řeknu mu, kam vyrážím a rozloučím se. Do doby, kdy se mám ohlásit u brány, ještě zbývá čas. Proto zamířím do tělocvičny trénovat své dovednosti a zkusit opět vytvořit ten stín. Já prostě musím zjistit, co to je. Třeba, když to identifikuju, tak to dokážu snadněji ovládat. Když nastane čas, tak se vydám k bráně. Dorazím tam s předstihem a pokud tam ještě nikdo nebude, tak použiji techniky maskování. Takto schován čekám na příchozí, abych viděl s kým budu spolupracovat. |
| |
| Jednu cestu hlídá drak a mě z tebe trefí šlak! Napadne mě sarkastický rým a z OPRAVDU POSLEDNÍCH SIL SE OVLÁDNU a odolám neuvěřitelné touze jí vyhodit oknem. Drak jo? A to znamená co? Zeptám se poměrně chladně hlasem značícím "ticho před bouří". Ti dám takového draka, až z toho proletíš támhletou a taky tamtou zdí! Jsem už opravdu, ale opravdu rozzuřen a jestli se nestane zázrak... tak vybuchnu. Normálně si ze mě dělá prdel a ještě se tím baví... taková drzost! |
| |
| Ainoke U brány zatím nikdo není, po chvíli tam ale přijdou tři týpci, od pohledu asi bratři...  ,,Tak kde se fláká to, co jde v námi?" (ten nejvíce vpravo) ,,Třeba si to rozmyslel" (ten vlevo) ,,Nebo přijde pozdě..." (ten uprostřed) Ikazuchi Postava si z tvého hněvu starosti nedělá. Jen se ušklíbne. Odvěký strážce - drak. Je těžké ho porazit. Opravdu hodně... Každý drak má nějaké zaměření... |
| |
| Sasori Itachi, Kisame, běžte do Listové. Použijte Itachiho tajné kódy pro vstup a zkontrolujte Kyuubiho. Kakuzu, Hidane, vy pozabíjejte všechny průzkumné týmy z Listové. Všechny. Zetsu, vyhledej všechny průzkumné týmy z Písečné a jejich polohu pak nahlaš Deidarovi a Sasorimu Pein opět rozkazuje. Už tak ti přijde šílený, že věří nějaké povídačce o vílách, ale tohle? Jsi rád, že tebe neposlal pochytat ty víly, jako ty dva neznámý maníky. Odejdeš do svého pokoje. \co budeš dělat dál? Chiryu, Nina Nina říkala, že ten člověk nebude bandita. Chiruy si to myslela, tak zaútočila. On to ale byl vysoce postavený ninja z Oblačné. Nevíte, co se stalo, víte jen, že jste se probraly ne vězení... |
| |
 | Jakmile příjdu do pokoje začnu silně uvažovat o tom jakej to bude opruz poslouchat Deidarovy trapné řeči po celou tu dobu naši mise. Po několika hodinách přichází chvíle, kdy by se měl ozvat Zetsu s pozicemi písečných průzkumných týmů. Tedy nastává chvíle, kdy bych se měl začít chystat. Vytáhnu si můj plášť ve kterém mimochodem vypadám super a klobouk ke kterému jsem si přídal zbrusu novou rolničku. Před zrcadlem se obléknu a nasadím vražedný výraz, který tak děsí Deidaru a mé soupeře. Poté zajdu dolů po schodech do mé dílny, kde si doladím všechny loutky, aby se nestal nějakej průser a já nevypadal trapně. Dosrkávám si svůj odpolední čaj a v tu ránu klepe Deidara ke mněna dveře. Pozvu ho dál a spolu čekáme nedočkavě na zatím nepřicházející informace od Zetsu ... přece jen nesnáším ČEKÁNÍ ! |
| |
 | Vězení Sedím na tom čemu tady říkají postel a koukám na mříže. Přejedu pohledem k Chiryu, a pak se zase vrátím k mřížím, pak zase Chiryu, mříže, Chiryu, mříže Chiryu... "Hele mám ten pocit, že jsem říkala že ten muž NENÍ bandita" řeknu s důrazem na slovo není. Vstanu z ne moc pohodlné postele, to už je lepší zem v lese. "A měla jsem pravdu, nebo snad ne?" Rozhlédnu se po cele "Tohle opravdu není místo pro mě, na tohle nejsem stavěná, zvládla jsem chrám, svatyni, ale vězení? Tohle se mi opravdu nelíbí" říkám a poslouchám co se děje kolem. "Mimochodem co to bylo za chlapa, takhle sprostě zaútočit na bezbrannou, ubohou dívku jako jsem já?" Mrknu na Chiryu a mírně se usměju. "No ale den volna nám neuškodí, takže co budeme dělat?" zeptám se jí když se protahuji. Přijdu k ní a beze slova ji do ruky dám malý nůž, jen se lehce usměju. Hned na to se dám do prohlížení téhle místnosti. |
| |
 | Vězení Sedím tiše v koutě a pozoruji Ninu. Byl to bandida. stále trvám na svém. Jenže nás při tom viděli ninjové a proto jsme tady. Zákon a to co děláme moc dohromady nejde. vstanu a přejdu k mříži. Štve mě, že jsem tady, a moc dlouho tu nebudu. Připadám si zde jako zločinec... Mě se tu také nelíbí. Je to tu odporné. Nemám se kde umýt a naprosto žádné soukromí. poukážu na fakt, že skrz mříže je vidět. Vždyť jsem to už řekla, byl to bandida. A tím, že se tě dotkli, to vážně přehnali. Na Nininu poznámku o tom, že máme den volna jen něco zabručím. Pak mi do ruky vtiskne nůž a věnuje mi úsměv. V tu chvíli už vím, co udělám. Schovám si nůž na bezpečné místo a začnu zkoumat, jak je mříž upevněná. Je zasazená do zdi i do země, ale dveře jsou vysouvací a drží jen v několika bodech, asi aby se s nimi dalo pohybovat. Ukotvení těch dveří je dost silné na to, aby vydrželo jakýkoliv pokus od normálně silné osoby. Ale výrobci nepočítali a nemohli počítat se sílou mojí ruky. Ušklíbnu se, odstoupím dva metry od mříže, natáhnu ruku na potřebnou délku, uchopím mříž na místě, které jsem si předtím určila jako nejslabší. Párkrát se zhluboka nadechnu a pak plnou silou zatlačím ven. Dveře by měli vypadnou, a stejně tak bych měla vyrvat i celou tu mříž ze zdi. |
| |
| Začátek mise Čekal bych různé osoby, ale tyhle tři bratry ne. Teda alespoň vypadají jako bratři, vědět to nemůžu. Brzy nato jsem zaslechl jejich rozhovor. Docela mě naštvalo, že o mě mluví ve středním rodu, ale samozřejmě na sobě nedám nic znát. A i kdybych nechal, tak jsem pořád maskovaný. Po jejich příchodu zruším maskování a postavím se jim čelem. Vážně nejsem typ, který se zjevuje za zády. Zdravím. Vy jste taky v týmu, který má donést svitek k amekagemu? Zeptám se jich a pečlivě si je prohlédnu. Hm. Ten v pravo nevypadá jako někdo, kdo by byl ze společné mise nadšený, ale zatím si o nich nemohu udělat obrázek. |
| |
 | Ashi - nahoře Teru - uprostřed Noru - dole Mise To, že nejdeme na misi sami je pro Norua velice urážlivé. Nesnáší spolupráci s někým jiným, než se svými bratry - Teruem a Ashim. To o tom, kde se fláká řekl schválně nahlas - my spolu sdílíme myšlenky, takže mezi sebou nemusíme mluvit. Když se Hyuuga rozhodně ukázat, Noru ho sjede nehezkým pohledem. Fakt nás mohli poslat samotný. Tohlento se mi nelíbí. Uklidni se konečně. Ježišmarja, tak nás s někým poslali, no. A neurážej ho. My ti naříkáme, že vypadáš jak debil. Jenže já nevypadám jako debil. Když myslíš... Teru se na příchozího usměje. Ano, asi jdeme spolu... Přičemž šlápne Noruovi na nohu, aby neměl jízlivé komentáře. |
| |
| Mise Podivné. Chvíli stojí a podle očí to vypadá, jako by spolu nějak komunikovali. Asi to budou vážně bratři, nebo minimálně příbuzní, jestli mají svůj vlastní způsob předávání informací. Nakonec se jeden usměje a potvrdí mou domněnku. Jeho dupnutí na nohu druhého člena skupiny si nevšímám. Hm. ta jejich schopnost, pokud ji vážně mají je dost užitečná. Naprosto ignoruji Nora s jeho pohledem a obrátím se na Tera. Dobře. Já jsem Ainoke. Můžu znát i vaše jména, abychom na sebe nemuseli pokřikovat slovy "to"? Teprve při poslední větě se obrátím na Nora a vrátím mu jeho pohled. /Asi jste pochopili, že jméno Ainoke znamená míšenec a hned jste si všimli, že nemám byakugan, ale celkem normální slabě rudé oči. Vydedukovat si z toho můžete co chcete./ |
| |
| Ashi Teru Noru Mise Pfff. Jména? To si tohleto "kdovíco" hned myslí, že se přátelíčkujeme a povíme si jména? Ashi vrazí facku Norimu. Uklidni se laskavě. Asi tak nějak. To jména nám řekl proto, abychom ho neoslovovali "kdovíco". Myslím, že ani tobě by se to nelíbilo. ,,Já jsem Ashi" ,,Já Teru a on je Noru" Moje jméno jsi říkat nemusel... Drž už hubu. I myšlenky... Víš, že to, e si čteme myšlenky umí být někdy fakt otravný?! Však jo. lle zase si nemůžeš myslet, co chceš... |
| |
| Chiryu, Nina Dveře sice byly udělány úplně jinak, takže to trochu trvalo, než byly venku. Tak či tak ti dveře skončily v ruce a uádělalo to hrozný kravál. Což přivolá několik ninjů. Tři anbu a jeden jounin. O jejich síle nic nevíte, ani nevíte, jestli byl dobrý nápad riskovat boj. |
| |
| Kisame Itachi, Kisame, běžte do Listové. Použijte Itachiho tajné kódy pro vstup a zkontrolujte Kyuubiho. Kakuzu, Hidane, vy pozabíjejte všechny průzkumné týmy z Listové. Všechny. Zetsu, vyhledej všechny průzkumné týmy z Písečné a jejich polohu pak nahlaš Deidarovi a Sasorimu Pein opět rozkazuje. Už tak ti přijde šílený, že věří nějaké povídačce o vílách, ale tohle? Jsi rád, že tebe neposlal pochytat ty víly, jako ty dva neznámý maníky. Odejdeš do svého pokoje. Co budeš dělat dál? |
| |
| Sasori Zetsuovi to trvá dost dlouho, ale nakonec ti pozice několika týmů dá. Jeden je kus odtud, další je na stejné straně a hodně daleko, třetí je na úplně druhé straně. Deidara si znuděně hraje s jílem. Nevybuchuje ho, jen tvaruje. Takže... Na který zaútočíme první? |
| |
| Nemocnice Ta malá holka se po chvíli uklidní, ale stále nechávám svá jutsu v pohotovosti, může to být pouze zrádný trik. Už tak je dost zrádné, že taková malá holka zde vyvolává prokletou pečeť. myslel jsem, že Suna je proti Orochimarovým poskokům chráněna. Ale asi jsem se spletl.Chvíli ji ještě sleduji, ale poté už začíná být dost pozdě. Spolu s kazekagem se odebereme do jeho pracovny, kde mi vyloží, jak se dívka dostala do vesnice. Celkem chytrá... Otázka zůstává, jestli si to nevycucala a není jen špeh... Tohle řeknu i kagemu, ten si z toho pravděpodobně nic nedělá. Rozhodnu se, že si jí ještě pohlídám. S tím souhlasí, protože následujícího rána tam jdeme opět. nechám se unášet svými myšlenkami, jen tiše sleduji tu holku, co dělá. Přechází po místnosti. Poté ale přinesou ještě někoho jiného. Přijde mi povědomý... Ale odkud ho jen znám? Byl z Konohy? Je z Konohy? Ještě chvíli se snažím vzpomenout, ale poté toho raději nechám. Vím, že by se druhý mohl opět ozvat. Nebylo by to moc příbuzné, pokud by se probudil opět. Vlastně kvůli němu jsem zahodil svou kariéru. Nechám tedy myšlenky unášet se pouze ve snech a představách. Dokud mne z nich nevytrhne jekot. Škubnu sebou, kunai v ruce sevřu pevněji. Kluka si prohlédnu, mírně zlým pohledem. Ále, dobré ráno, pán se probral... Možná by nám mohl i něco povědět, ne? Asi mě znáš. Byl jsem jeden z dobrých ninjů z Konohy, ale poté jsem odešel ze soukromých důvodů. Hokage mi to schválil, hledán nejsem. Je to už nějaký čas. |
| |
| Takže.... Jeskyně se chýlí ke konci hraní, protože klesla aktivita. Bude založena náhrada - soukromá jeskyně. Máte čas do pondělního večera, aby jste mi dali poštou (nebo důležitými v dizkusi) vědět, jestli budete chtít do té soukromé nebo ne. Náhrada bude mít jiný děj, zatím neřeknu jaký. Vás PJ, Kuraookami |
Created by Martin Ami Čechura © 2003 - 2004
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR