Jsme několik století po boji Naruta a Sasukeho. Shippuden nebyl a neexistoval.

Za těch pár století vzniklo pár nových klanů, pár klanů zaniklo (např. KG Kimmimara a Kidoumarua už nenajdete). Klan Uchiha byl částečně obnoven ve dvou liniích. První z dětí Karin a Sasukeho - klan žijící ve Zvučné, druhý z dětí Itachiho a Konan - klan žijící v Deštné. Uzumaki klan ovládá ohnivou chakru, ale není moc rozšířený, jen známý. Hyuuga klan se nečekaně rozmohl, kromě původního jsou dvě odvětví. První - kombinace klanu Inuzuka a Hyuuga, zvířecí chakrové taijutsu (pozn. vznikli od Hanabi, nikoliv od Hinaty) a kombinace klanu Yamanaka a Hyuuga (od Nejiho)- velice účinná kombinace. V Písečné zase žije klan kombinující stínové techniky s větrnými. A tak dále...

Bohužel, rozmnožili se i Bijuu mezi sebou. Většinou sice nepřesahují úroveň dvouocasého, ale i tak páchají velké škody. Nedají se uzavřít do někoho pečetícími technikami, musí se v boji jedině porazit - zabít. Existují sice případy, kdy se slabší “Animarubi”, jak se tito tvorové nazývají, spřátelili s nějakými ninjy, ale nikdy se nenechají plně ochočit. Vesnice jsou ale stále v obranném stavu, protože neví, kdy se Animaru rozhodnou zaútočit. Poté se ale vysoce postaveným lidem začnou stávat smrtelné nehody. Nikdo nemůže zjistit, kdo za tím stojí... Nebo co?

Stavy vesnic:
Konohagakure no sato (Listová)
Bez dlouhého uvažování se dá nazvat nejsilnější vesnicí. za těch pár století se ještě více rozmohla, převážně díky Hyuuga klanu a jejich odvětvích. Mezi špatné věci, které se zde rozmohly je kurevská čtvrť. (Dost prostitutek má velké čelo a umí základy léčení, hádejte, kdo s tradicí začal...) Juugohokage (15.) je Namiru Hyuuga-Inuzuka, 40 let. Mohument hokage končí u Tsunade, více se tam prostě nevešlo.

Sunagakure no sato (Písečná)
Písečná zůstala téměř nezměněna, písečná bouře okolo ní stále zvládá zahánět vetřelce. Pár Animarubi ji sice už napadlo, ale byli rychle zahnáni. Obrana této vesnice je u jiných vesnic pověstná. Juujonkazekage je Mikeru Rike (nemá nic společného se známými klany) 52 let.

Kirigakure no sato (Mlžná)
Odřízla se od okolního světa a nevypouští informace, proto se toho moc neví.

Kumogakure no sato (Oblačná)
Vesnici hrozí dvě věci - pád vesnice pod útokem Animarubi nebo bankrot, protože vesnice už nemá prachy, musí neustále opravovat hradby. Animarubi na té vesnici asi něco láká, útočí furt. Raikage Omimaru Sei (39 let) to pomalu začíná nezvládat.

Takigakure, Amegakure, Kusagakure (Vodopádová, Deštná, Travnatá)
Tyto vesnice jsou silnými spojenci, udržují hodně silné diplomatické styky a pomáhají si. Společně útoku Animarubi vcelku odolávají.

Iwagakure no sato (Kamenná)
Podobně jako Mlžná.

Otogakure no sato (Zvučná)
Trošku zesílila, hlavně díky krvi Uchihů. Kromě nich tu jsou ještě potomci Tanyuyi a Kabuta. Poté ještě pár ninjů bez určitých klanů. Juuotokage je Iwaki Yakushi.

Úryvek novin “Denního shinobi”, hlavní strana

Sato-osa z Kusagakure mrtev!

Dnes v noci ve dvě ráno nalezla skupina ninjů vracejících se z mise tělo ležící kus od hradeb Kusagakure no sato. Tělo pravděpodobně spadlo z nejvyšší části hradeb a nebylo už příliš poznat. Ninjové ale nepřestávali doufat, že osoba žije a donesli ho k medikům. Ti po chvíli mohli tělo, které už nešlo zachránit, identifikovat. Byl to sato osa no kusagakure sato, 45-ti letý Ikura Nerumaru.

Lze s určitostí říci, že Ikura byl z hradeb schozen neznámým útočníkem. Než bych schozen, pravděpodobně se prali, Ikurovi s hrsti uvízl cíp utržené černé látky. Odřené prsty značí, že se pokoušel hradeb chytit. Takigakure a Amegakure přislíbily Kusagakure pomoc do té doby, než si zvolí nového sato osa.


Uchiha Sousuke
Je ráno, přibližně osm hodin. V deset se máš dostavit ke kagemu ohledně mise. Vstaneš, uděláš si snídani a všimneš si, že už přišly noviny. Na hlavní stránce je asi jediný užitečný článek, zbytek jsou blbiny jako “ztratil se pejsek” atd... V deset se dostavíš k Otokagemu.

Ten se na tebe zadívá.
,,Kus odtud je menší jeskyňka. Je velká pravděpodobnost, že se tam zabydlí nějaká zvěř nebo Animarubi. Je malá na silnější Animarubi, takže tam můžete jít ve dvou. Jdi spolu s Takeyou Eneri.”
řekne poté. Takeya Eneri je chunnin z klanu Eneri smíchaného s krví Tayuyi. Všimneš si, že přišla během monologu.
,, Pokud tam něco bude, zbavte se toho, poté jeskyni zavalte nebo strhněte”
Vyhodí vás ze své kanceláře.

Ibuki
Ráno brzo vstáváš, protože jdeš na ranní hlídku na hradbách. Vstáváš asi v šest ráno, během snídaně přijdou noviny. Nemáš ale mnoho času, tak si přečteš jen první stránku. Poté už vyrazíš na hlídku. Asi v poledne si všimneš tmavého obrysu kus od brány. Netušíš, co to je, písečná bouře mírně kazí výhled. Někdo jiný vyhlásí poplach. Chvíli po vyhlášení se u hradby objeví jouninka Tareo Nara ve vzduchu na vějíři.

Tarea udělá několik ručních pečetí, bouře se mírně uklidní alespoň natolik, že vidíte útočníka.

,,Zpátky!”
Zavelí Tareo a sama se rozlétne naproti lišce. Obě je zahalí písčitý větrný vír, takže průběh souboje nikdo nevidí. Když se asi po deseti minutách vír rozptýlí, uvidíte stojící lidskou postavu nad mrtvou hromadou chlupů. Postava popojde pár kroků, když se náhle zhroutí to písku. Je kousek od tebe, takže vidíš pár hlubokých kousanců. Jestli tu zůstane takhle ležet, umře...


Niban Yuki
Jsi v blízkosti Amekagure. Přespával jsi v lese pod převisem. Vzbudil tě lidský hlas a zaržání koně. Poté se chvíli do ztracena ozývá dusot koně. Je vcelku dost brzo, ale jdeš omrknout tu cestu, po které musel ten kůň jet. Na cestě se válí několik výtisků či stránek z novin. Všimneš si velkého nápisu, což byla asi hlavní stránka, a článku na ní. Chvilku si prohlížíš i jiné stránky (nic zajímavého). Nakonec noviny odložíš a jdeš lovit k snídani. Chvíli ti to trvá, ale nakonec se to podaří shurikenem sejmout veverku. Začneš ji připravovat do jedlého stavu, když uslyšíš šustění listí za tebou. prudce se otočíš, ale nikde nikdo není. Otočíš se zase zpět. Chvíli je ticho a poté se ozve strašidelný řev. Lesní ptáci polekaně vzlétnou... co uděláš?

Keitai Henkan
Ráno se brzy vzbudíš, protože víš, že máš vyrazit na misi s nějakým jouninem. Je to jakási mise do přírody, máte ověřit, jestli se v dané lokalizaci opravdu vyskytuje nějaký Animarubi nebo jestli to je jen zdivočelý pes. Pokud možno, nemáte se pouštět do bitvy. Na misi s tebou jde jeden z vážených ninjů. Říká si Crow a o jeho schopnostech se toho moc neví. Chystáš se už vyrazit na sraz u brány z vesnice, když ti poštovní poslíček hodí do schránky noviny. Ve spěchu přelétneš očima hlavní stránku a část si přečteš. Poté už vyrazíš k bráně. Crow už tam čeká, opírá se o bránu a čte si noviny. Má dlouhé černé vlasy, bledou pleť a světlounce modré oči, vcelku vysoká postava. Oblečený je v kimonu.

Osore Satsu
Pro dnešek máš volno. Ráno si vstaneš v kolik chceš, máš klidnou snídani. Po snídani si v klidu přečteš noviny a vydáš se ven. Rozhodneš se pro procházku po vesnici. V okolí restauracích voní jídlo, krámy jsou plné mladých děvčat. Ve vesnici prostě panuje takový příjemný ruch. Párkrát zahneš a najednou jakoby ruch nebyl, slyšíš ho jen velmi vzdáleně. Chvíli pokračuješ dál, dokud si neuvědomíš, že jsi se ztratil. Chvíli přemýšlíš, kudy jsi šel, ale nemůžeš si vzpomenou, kde jsi jak zahnul. Pokračuješ tedy ulicí dále doufaje, že najdeš místo, které znáš. Domy okolo jsou vysoké, takže nevidíš orientační body. Poté si ale všimneš malého kamenného průčelí a výlohy za ním. Výloha je z velké části plná těžkého sametového rudého závěsu, místy jsou vidět různé neznámé symboly. Všimneš si světla z pod závěsů. Najdeš i dveře do onoho krámu.
”Věštírna, aneb co vás čeká”
Hlásá nápis. Možná je uvnitř někdo, kdo by ti mohl poradit...

Zadání mise - lov Animarubi či čehosi:

Ráno se probudím jako vždy u sebe doma během velice krátkého času jsem kompletně oblečen a připraven. Po ránu jsem vždy čilý - žádné dlouhé vstávání, žádné zbytečné lelkování. Po ranní hygieně následuje jednoduchá snídaně složená z několika topinek s vajíčkovou pomazánkou. Snídám vždy hodně - vlastně je to v mém případě největší jídlo dne. V novinách není nic moc zajímavého, takže se zkrátka po snídani jen vydám na trénink. Dnes se mám na desátou dostavit k hlavě vesnice, takže mám ještě dobrou hodinku, která se dá strávit tréninkem problesknutí a kenjutsu. Jsem zvědav s čím se dnes sato-osa vytasí..., pomyslím si jen chladně a zamířím na desátou do paláce sato-osa a vyčkám než mě přijme. Vyslechnu si bez hnutí brvou zadání mise a postřehnu jen, že se dostavila Takeya Eneri.No výborně, dává mi sebou chunnina, doufám, že je ta holka aspoň trochu schopná, nerad bych tam měl za zadkem jen obtížnou a neschopnou kunoichi... Pomyslím si a odpovím sato-ose: Hai, tvor bude zabit a jeskyně zničena. Poté se po "vojensku" otočím a odkráčím z kanceláře rovnou směr zbrojnice, kde se důsledně vybavím. Doplním zásoby všech zbraní, které používám a přibalím extra balení výbušných lístků. Doufejme, že nebudou žádné větší problémy, ani s tím Animaruby, a ani s tou holkou... Jakmile jsem připraven, tak jen vyčkám na Takeyu Eneri a přísným a chladným hlasem jen řeknu: Sato-osa sice nepověřil ani jednoho z nás velením mise, ale vzhledem k tomu, že jsem jonin a ty chunnin se domnívám, že je zcela jasné, kdo tady bude velet. Naším úkolem je toho tvora či tvory zabít a jeskyni vyhodit do vzduchu - a to taky splníme. Vyrážíme! Řeknu jen velitelským hlasem a vyrazím směrem k místu, kde se podle sato-osa nachází ona jeskyně. (Samozřejmě jsem si vzal mapu a označil jeskyni na ní, abych nešel někam nazdařbůh.) Té chunninky co mě doprovází si moc nevšímám, pro mě je to jen podřízená, u které očekávám, že bude plnit rozkazy a nebude dělat potíže.

Stojím na louce a vidím rodinu psům podobných Animarubů.
Vypadají tak mirumilovně a přátelsky, že se k nim vydám, abych je blíže poznal.
Sotva dva kroky od nich se ten největší zvedne a vypustí na mě jakýsi mohutný útok na bázi katonu.
Útok nabral podobu mohutného víru a uzavřel mě uvnitř.
Že bych se mýlil? bleskne mi hlavou. Opravdu to jsou pouze tvorové zla?
Mezi plameny vidím moudré psí oči, ale já najednou nevím co si o nich myslet.

Zpocený se probudím v posteli, ale v hlavě ještě chvíli vidím onen sen.
Ne, tohle není zkutečnost, to je pouze můj stres, protože jsem o nich ještě moc nezjistil a proto chodím do lesů, abych je poznal.
Chvíli se dávám dohromady a pak si vzpomenu, proč jsem se na tenhle den tak těšil.
Mám se ještě s jedním jouninen vydat na průzkum okolí, jestli tu někde nejsou Animarubové.
Já z toho mám obzvlášť radost, protože takhle na průzkum nemusím tajně a také se nemusím bát nějakých bitek, protože se jim máme pokud možno vyhnout.
Už jsem skoro připraven vyrazit, když mi poslíček doručí noviny.
Normálně bych si je prohlédl až po misi, ale v poslední době hledám jakékoli zprávy o útocích těch našich velice mocných potomků démonů.
Po jejich prohlídnutí se vydám na sraz s Crowem, který tam už čeká.
Konichiwa, pozdravím. Mám jít s vámi na průzkum oblasti.
Prohlížím si ho a čekám, jestli mi řekne nějaké podrobnosti o stylu pohybu v oblasti, kde se mohou vyskytovat ta "roztomilá" zvířátka.
Sice nechápu proč na takovýhle průzkum neposlali někoho s byakuganem, ale na tom nezáleží, protože já jsem rád, že mám možnost se o nich něco dozvědět.

Proč jsou okolo mne samí arogantní pitomci?
staví se u mne bratránec a oznámí mi, že jdu na misi. Spala jsem. Přišel, shodil mě z postele, oznámil mi, že půjdu na misi a ať se připravím a přijdu za ním.
Tohle fakt nesnáším...
Taky tě mám ráda ty debile?
Možná nebyl nejlepší nápad provokovat kageho. Chytl mi hlavu a bouchl mě s ní o zeď. A pořádně. V hlavě mi zadunělo.
Neodmlouvej mi ty za*raná děvko.
Zasyčel mi naštvaně do ucha a poté mi plivl do obličeje.
Ty hnusnej smradlavej arogantní kr-
Nestihla jsem to doříct. Zvedl mne a mrštil se mnou o zem. Stál na mne a já cítila, že se pomalu začínám dusit. pokudsila jsem se vzepřít. Iwaki ze mě slezl a párkrát mě kopnul. Poté odešel.
V deset u mě...
řekl a poté se ozvala rána, jak třískl dveřmi. Převalila jsem se na záda. Motal se se mnou celý svět.
Tak tohle po*ral...
Nakonec zjistím, že jsem na tom vcelku dobře, nemám nic zlomeného, jen mám šílený bolehlav. Iwaki asi přeci jen počítal s tím, že jdu na misi a že musím být ve stavu být schopná tam dojít. Nic nejím, jen se napiji čisté vody.

Když dorazím, chvíli po desáté, stojím opřená o dveře a poslouchám. Když bratránek řekne mé jméno, vejdu tiše dovnitř. Moc to nemělo cenu, protože mne záhy vyrazil. Ten Uchiha se pasuje na velitele.
Arogantní jako všichni...
Pokrčím rameny.
Rozkazy od nikoho nepřijímám. Jsem donucena jít s tebou, ale nebudu tě poslouchat.
Poté jen vyrazím směr jeskyně za ním. Pokud nic neřekne, já budu zticha.

Protože jsi pako:

Vyslechnu si odpověď té chunninky a poněkud mi ztvrdne tvář. Takže vzpoura? Chunnin se vzpouzí proti joninovi? Tahle slečna asi ještě nebyla poučena o vojenských hodnostech a subordinaci... hmm... tedy mi nezbývá než zjednat pořádek. Zastavím se a otočím se na ní, změřím si jí ledovým pohledem a tvrdým hlasem jí řeknu: Takže, aby bylo jasno. Ty jsi chunnin, já jsem jonin, podle pravidel jsem velitel této mise já - kdyby to bylo naopak, tak se podřídím tobě bez otázek. To co děláš momentálně ty je ukázkový příklad vzpoury proti nadřízenému, takže mi nezbývá nic jiného než tě donutit začít akceptovat mé rozkazy. Pokud budeš neústupná, nezbyde mi nic jiného než tě neprodleně popravit za vzpouru. Dokončím svou řeč, kterou jsem pronášel chladným, formálním tónem. Jde znát, že z mé strany v tom není nic osobního, ale prostě pravidla, řády a zákony jsou pro mě svaté a nedopustím sebemenší odchylku od nich. Uchopím jílec meče a mírně ho povytáhnu z pochvy: Nuže? Hodláš i nadále pokračovat ve svém protizákonném jednání? Zeptám se chladně a pohlednu jí pevně do očí. Není na mě znát ani sebemenší známka nejistoty, či jakékoliv jiné emoce.

Mise? Proč zrovna za dne?
Sedím na noční hlídce na ochozu hrabed a zhlížím na vesnici pode mnou. Stále jsem si na vesnici příliš nezvykl. Jsem sice brán jako vážený ninja, ale v této vesnici jsem stále cizincem. pocházím z Kumogakure a nestydím se za to. Přes tvář mám masku Ninja-lovců se znakem Oblačné vesnice. Zde v Konoze jakési příbuzné z kdovíkolikátého kolena, ale já sám sem nepatřím. Nemám to tu rád a nebýt toho, že Kumo se rozpadá, nebyl bych tu.

Noc je krásná...

Za svítání se objeví jeden z mnoha slaboučkých poslíčků. Nervózně mi předá dopis a zmizí. Je zajímavé, jak lidi maska lovců z Kumo. Otevřu dopis, kde stojí napsáno, že mám jít na misi. Nad inteligencí tohoto vzkazu fakt není co řešit. Mám v noci hlídku a poté mne pošlou na misi. Fakt by mne zajímalo, co bylo v tom dopisem Hokagemu od Raikageho, že si mě tu nechal a ještě mne úkoluje...

Ne, že by mi tohle v Kumo nedělali taky, ale alespoň mi dali pár hodin k dobru na spánek....

Usoudím, že jít teď spát nemá cenu. Chvíli zde počkám, dokud mne nevystřídá ranní hlídka a poté jen odejdu do svého bytu - ano, některý kage mi sehnal byt (ale asi Raikage). Zde se osprchuji a obléknu tmavěmodré kimono. Masku si nejprve sundám a poté si ji stáhnu na temeno, mírně šikmo. Za obi u kimona si dám Černého ochránce, mou katanu. Vypadá normálně až na to, že čepel je z černého kovu. S ní mohu použít pár speciálních jutsu mého klanu. Poté vyjdu ven, protože čas se mi krátí. Zapískám. Nad hlavou se ozve zakrákaní. Všichni čtyři tam jsou. Dvě vrány a dva havrani. Poté už vyrazím k bráně. Jsem tam o chvíli dřív. Opírám se o zeď. Masku mám stále sundanou, jdu si dost nalehko. Na předloktích a holeních mám chrániče, ale není to vidět. Za pasem katanu. Víc toho s sebou nemám. Není to lehkomyslnost, je to jistota.

Už jen chvíli počkat...

Brzy se tam objeví ten druhý, který má jít se mnou. Možná si všimneš těch čtyřech ptáků, což je dosti neobvyklé v těchto místech.
Konnichiwa.
Roztáhnu mapu, která byla přiložena ke vzkazu a ukážu mu ji.
Tadytu oblast
Ukážu prstem na čmáranec na mapě.
Bohužel nic netuším o tvých schopnostech, takže asi půjdeme zatím normálně. Já sice preferuji pohled zeshora, ale co se dá dělat... Nebo máš nějaký nápad?
máme prozkoumat. Bohužel netuším, jak tam je terén.

Nejsem pako, nenechám si s*át na hlavu
Arogantní Uchiha si snaží hrát na drsňáka. Začne jakýsi sáhodlouhý proslov, který mne naprosto nebaví.
Pché. No a? Nikdo se mě neptal, jestli chci být ninjou. Jen jsem chtěla trumfnpout bratránka... Ale tento cíl jsem dávno vzdala a dál jsem nefungovala jako shinobi. Žila jsem si svůj normální divoký život bez těch zbytečných pravidel. A poslední dva měsíce mi bratránek jen přikazuje. Mise tamto, mise semto...
Když skončí s tím jeho proslovem, odfrknu si.
Ninjou jsem byla kdysi dávno. Poté jsem byla normální občan, jenže přišel ten za*ranej blb a dělá si ze mě sluhu. Já se stále ovšem za ninju nepovažuji. A jestli se mě pokusíš zabít, budu se bránit.
Během hovoru se zastavím. Popravdě mě bolí hlava a už jsem déle nepoužívala chakru. Nejsem zrovna připravena bojovat. Uchiha by si mohl všimnout mírně bolestného výrazu v očích a že celkově jsem nešla zrovna nejjistejš. Z toho by mohl vyvodit, že jsem v dost mizerném stavu.
Doufám, že stihnu uhnout alespoň první ráně

Prostě pako...

Poslechnu si její proslov a na mé kamenné tváři se nehne ani sval. Ufňukané děcko... a tím zasraným blbem myslí Otokage-sama? Je mi z ní "na zvracení" a chladný výraz v mých očích přejde zvolna v opovržení. Je mi jedno co chceš, nebo nechceš dělat či čím chceš být to si nech pro někoho jiného. Ale nyní jsi voják nasazený do akce a já jsem tvůj nadřízený, takže dokud z tvých úst neuslyším: "Pane, rozumím pane." Tak ti budu dávat lekce slušného chování. Lekce první - Otokage je tvůj PÁN a ty nemáš ty hromado sraček co si ho brát do úst..., následuje z mé strany problesknutí v průběhu, kterého aktivuji sharingan, abych viděl její chakru a také tasení meče. Čepel nastavím hrotem proti jejímu rameni, tomuto útoku se pravděpodobně bude chtít vyhnout - tedy pokud vůbec dokáže postřehnout rychlost mého problesknutí - takže já zareaguji tím, že jí napadnu hned dalším problesknutím, které využívám k tomu, abych se jí dostal na tělo. Meč používám jako bodnou zbrań a blok proti jejím výpadům - mým cílem jí není způsobit nějaké fatalní zranění. Meč držím v jedné ruce a druhou rukou a tu a tam i nohou se jí snažím uštědřit co nejvíce ran a lidově řečeno ji chci zbít jako psa.

Ať pako nebo ne, jsem v prde... háji
Upřímně mi je jedno, co si o mě myslí. Změnu v jeho očích neřeším. Poté opět začne proslovovat. Je mi jedno, že mi nadává kvůli tomu, jak oslovuji bratránka. Ale jeho útok už mi nikdo není. Za tu chvilinku jsem se nestihla připravit, ani použít kekkei genkai. Jen pozvednu ruku zaroveň s použitím své chakry v menším obranném štítu. Ránu tím více méně odrazím, ale dala jsem do toho více chakry, než bylo potřeba. Ruka mně na chvíli zabrní. Než stihnu cokoliv udělat, zaútočí Uchiha znova.
Situace je blbá... 1. Bolí mě hlava, což mi ztěžuje použití většina jutsu 2. Dlouho jsem nic nepoužila, takže nezvládám odhadnout množství chakry... 3. Sakra, je moc rychlej 4.Nestíhám vytáhnout zbraň
Míhá se mi hlavou mezitím co se bráním odrážením útokům stále stejně. Sharinganem si všimneš, že to je čistá chakra, nikoliv jutsu. Já to ale vcelku nestíhám, navíc nestíhám vracet chakru zpět. více méně si volně poletuje v okolí mě. Obranný mechanismus vytvářím rukou, kterou vyšlu chakru. Více méně se musím otáčet a bránit se rukou. Nestíhám to. Nejsem rozcvičená, ani v dobrém tělesném stavu. Možná si nějakým kopancem do žeber z tvé strany všimneš, že jsem kost a kůže. Pokud alespoň na chvíli polevíš, chakru okolo opět povolám k sobě, což je opravdu chvilinka.

Slabé jelito co si jenom vyskakovalo:

Ona to odráží? ... to ale není technika... to je... čístá chakra?! Zajímavé, asi budu jí muset brát trošičku na větší váhu - takže ... , využívám stále své rychlosti a mým cílem je jí dostat za každou cenu do stavu, kdy se nebude schopná nadále bránit - tedy klást odpor. V průběhu boje si povšimnu, že nějaká vyhublá, ale to momentálně neřeším - maximálně přehodnotím její váhu vůči mě - neboť mi to dává další výhodu v boji. V momentu, kdy se mi naskytne příležitost využít mezery v její obraně (jakmile si oťukám její pohyby) tak po ní seknu mečem tak, aby to byla schopná odrazit - respektive. ABY TO MUSELA ODRAZIT a v moment, kdy to udělám tak proti ní napřáhnu druhou ruku (tu ve které nedržím meč) a jen použiju: Sen'eijashu . Z rukávu mi vystřelí čtveřice hadů, kterými se jí pokusím omotat a přirazit k nebližšímu stromu. Pokud to vyjde, tak jí jeden z hadů kousne a vpustí jí do těla jed, který by jí měl na pár minut ochromit pohybové svaly. Já sám jí zatím příložím špičku katany ke krku pod bradu a jen chladně řeknu: Takže hodláš i nadále klást odpor, nebo se podřídíš mému velení? Sleduji jí bez jediného pohnutí svalů na své tváři a je zcela jasné, že při "špatné odpovědi" nebudu s její exekucí otálet ani vteřinu. Sice o mě ví jen málo, ale minimálně jí už mohlo docvaknout to, že jsem fanatik co se týče zákonů, vojenských řádů a pravidel, a že jakoukoliv urážku Otokageho nestrpím, stejně jako vzpurné chování a že rozhodně nebudu váhat ani vteřinu v její likvidaci.

To nebyl dobrý nápad...
Uchiha mě přirazí ke stromu. Znám tu techniku, jen se ušklíbnu. Popravdě mě též napadla. Možná to vypadá nepříznivě, jsem u stromu a ona na mne míří katanou, ale je to asi nejlehčí část boje. Ten zopakuje to, že ho mám poslouchat.
Chvilku...
šeptnu. Jsem unavená. Možná si všimneš, že se ani nepokouším osvobodit. Místo toho unaveně zavřu oči, nebo to tak vypadá. Ve skutečnosti se soustředím na tvou chakru. Poté začnu praktikovat nejzáludnější schopnost našeho klanu. Cítíš, že tvá chakra ti pomalinku ubývá a vidíš, že se přesouvá ke mně. Ne. Nepřesouvá. Stává se mou chakrou. Já se víceméně ani nehnu. Počkám, dokud té chakry nebude přijatelné množství, což mi chvíli trvá. Poté "tvou" chakru (stále jde rozeznat má původní a přijatá) smísím s mojí a vypustím. je to čistý chakrový štít, který zaplane (téměř doslova, nebo to tak vypadá) okolo mne, což by mělo jutsu hadů ustoupit, minimálně ode mne. Jed ale stále působí. Štít též dlouho nevydrží. Zaplál a zmizel. Poté vyšlu zbytek syrové chakry na útok - trochu to vypadá jako chidori, ale jen vzdáleně. Tím ale vyplácám zbytky převzaté chakry. Pomalu se sesunu. Tobě zbylo chakry ještě vcelku dost, mi už mnohem méně. Nedostatek tréninku a mizerný stav způsobily, že chakry mi ubylo více, než jsem chtěla. Otevřu oči.
Kde jsme to skončili?
řeknu tiše. Jsem unavená a oslavená. Teoreticky jsem teď ani neodmlouvala. nedá se popřít, že to, co jsem provedla bylo dosti zajímavé a neobvyklé...

Na to v jaké je to prdeli si to moc vyskakuje:

Nebrání se což je poměrně dobré znamení. Uposlechni nebo zemři..., pomyslím si jen chladně a sleduju jí. Vezme si chvilku "na rozmyšlenou" a já jí velkoryse ponechám. Pak začne "něco" dělat s mou chakrou. Jak je slabá tak je ještě blbá! Měl bych jí na místě zabít... ale... tohle vypadá poměrně zajímavě a pokud jí nechám naživu, tak by se tato zkušenost hodila... ostatně čím víc budu o svých podřízených vědět, tím silnější vůči nim budu... Nechám, aby její technika proběhla. Odsála mi nějakým zvláštním způsobem kolem 10% mé chakry a následně jí prudce otočila proti mě. Nejprve štít a následně útok surovou chakrou. Kráva blbá! Bleskne mi jen hlavou, když prudce odskočím od ní odskočím z dosahu jejího útoku. Chvíli jí sleduju a poté, když si díky sharinganu prohlédnu jak je na tom s chakrou, tak se jen ušklíbnu a seskočím dolů.

Dobrý pokus, ale..., ale zase je má čepel nebezpečně blízko jejího těla, tentokrát špicí mířím přímo na střed její hrudě - hrot meče je tak centimetr-dva od její kůže. ... ještě jednou a zabiju tě. Tentokrát jsem tě nechal naživu jen proto, že mě tvá schopnost - domýšlím, že jde o Kekkei Genkai zaujala a je z vojenského hlediska cenná. Takže se znovu zeptám a ptám se naposledy: Podřídíš se bezpodmínečně mému velení? Správná odpověď zní: "Pane, ano pane." Za špatnou odpověď je smrt. Tedy? Mluvím chladně, není to pronášené nějakým povýšeným hlasem, ale spíš je to něco jako odměřené sdělování faktů. Nic víc, nic víc. Husa pitomá ... jsem zvědav jak bude schopná pokračovat v cestě v tomto stavu ... prostě "bude muset"...

I ohnivá vůle lze zlomit...
Věděla jsem, že ten útok ho moc nezabrání, možná jsem si tu chakru mohla šetřit. Pozdě. Už není co udělat a on mi míří mečem na hruď. Možná si všiml, že jsem nedala do boje moc útoků - nevytáhla jsem zbraň a ani nepoužila žádné jutsu. To na konci by se též dalo vzít jako zoufalá obrana než útok.
Bastard jeden arogantní. Určitě je domluvený s Iwakim a cílem toho bylo mě zmlátit... Jeskyně byla jen záminka... Ale co teď?
Odpověď mi znova chvíli trvá, tentokrát se už o nic nepokouším.
Jeho meč je příliš blízko na to, abych nějak zaútočila... Navíc netuším, o co mu šlo. Na tu misi jsem s ním šla a kdyby to byly logické rozkazy, možná bych se ani tolik nevzpouzela. A to s tím, že Iwaki je blb... On ho nezná...
Doufám, že mě neodpraví, když mi to chvíli trvá - vidí, že tentokrát se o nic nepokouším, že jsem utahaná.
Proč jsem v tak pitomé situaci, že nemůžu nic dělat?
Nic jiného mi nezbývá... pane...
Musela jsem se hodně ovládat, aby pane neznělo pohrdlivě. Za takovou scénu u mne hodně klesl jakožto povahou.Snažím se neupadnout do bezvědomí.

No vidíš jak to jde puso.. X-D:

Nehnutě vyčkávám na její odpověď, je mi celkem jedno jak dlouho jí to bude trvat než odpoví - samozřejmě do večera tu tvrdnout nehodlám - a pokud se o nich nepouší, tak nemám důvod jí zlikvidovat. Poté co odpoví, tak jen bezeslova schovám zbraň zpátky do pochvy a jen chladně řeknu: Takže to bychom měli, jakmile ten jed přestane působit což bude brzy, tak budeme pokračovat v cestě. Dnes však Animarubi nenapadneme, protože nejsi ve stavu, kdy by to bylo možné - pouze se přiblížíme k jeskyni na 10 km, přenocujeme a poté druhý den udeříme a tu potvoru zabijeme přesně dle rozkazu a jeskyni zničíme. Všechno jasné? Natočím k ní hlavu a v mém výrazu je znát, že odpověď "pane, ano pane" je opět správnou volbou. Nemohu pochopit, kde Otogakure dělá chybu, že se musí potýkat s takovými lidmi. Nemá vůbec žádnou disciplínu, chybí jí smysl pro povinnost a zjevně nechápe co to znamená vztah nadřízeného a podřízeného. A navíc... nevím proč mi Otokage dal s sebou podvyživenou chunninku do takovéto akce? Chm... radší se nebudu ani ptát, ostatně - tohle není můj problém, tohle její problém - pokud se mi nebude plést pod nohy a pokud se nebude vzpouzet mému velení - tak tuhle celou věc vyřídím sám... ostatně s tímhle materiálem mi stejně nic nezbyde. Kdybych nedostal tuhle ženskou s sebou, tak by to bylo jednodušší - je úplně bezcenná a zbytečná, kdyby neměla to zajímavé Kekkei Genkai, tak už jsem jí zabil... Chvíli počkám než přestane účinkovat ten jed a pak - bez jakéhokoliv ohledu k jejímu stavu - jen stroze řeknu: Jdeme! Načež se otočím a rychlým tempem vyrazím směrem kupředu, moc si nevšímám zda stíhá či nikoliv, takže pokud stíhat je to její problém. Pokud snad omdlí, tak s výrazem největšího zhnusení si jí přehodím přes rameno a pokračuji dál.

S arogentním debilem
Když dá meč pryč, oddechnu si. On zase začne proslov tím jeho chladným tónem, který mě doslova irituje.
Je dost ubohý. Myslí si, že je něco extra. Je posedlý mocí a rozkazovačností jako ostatní silní ninjové.
Hai.
Jediné, co řeknu na jeho řeč. I tohle poslouchání mne irituje. Než jed odezní, sednu si do tureckého sedu a medituji. chakra se uvolní a já ji použiji jako lékařské jutsu. Vyléčím si většinu ran, ty nejhorší částečně. Chakry už mi mnoho nezbyde. Zjistím, že Uchiha už vyrazil a zřejmě mu je jedno, že já ne. Je kus předemnou, ale stále na dohled. Napiji se vody z čutory a dám se do klusu, abych ho dohnala. Adrenalin z boje a léčitelské jutsu mi dost ulevily od bolesti v hlavě. až ho doženu, zvolním tempo a jdu za ním.
Proč musí být tak chladný a nevrlý?
Povzdechnu si v mysli.

Uchiha Sousuke, Takeya Eneri
Jdete mlčky ještě notný kus cesty. Teprve když se začne stmívat, jste přibližně deset km od jeskyně. Najdete hezky závětrné místo u skalky, na postavení tábora ideální. Poté se vydáte na menší průzkum okolí, aby vás nic nepřekvapilo během spánku. Okolo je vcelku hustý zvěř, slyšíte ale hukot vody. Vydáte se tím směrem a najdete překrásný vodopád.

Poslední sluneční paprsky se odráží ve vodách vodopádu. A tříští se dopadem. Pomalu jich i ubývá. Vrátíte se. Mezitím vysvitne měsíc jako stříbrný kulatý reflektor (ano, myslím tím úplněk). Vrátíte se na místo určené k tábořišti a rozbalíte zde jednoduchý tábor pomocí stanu z celty. Oheň raději nezapalujete, aby nepřilákal cosi, co nechcete. Najíte se. Sousuke se chystá ulehnout, Takeya odejde pročistit si hlavu někam do přírody.

Ráno je zamračené a vypadá na déšť. Takeya vstává dřív, ale z toho důvodu, že když se otočila ve spánku, bouchla se o strom. A vzhledem k tomu, že už není tma to nemá cenu.

Cesta:

Po zbytek dne se už nic zvláštního nestane a my dorazíme na místo vzdálené přibližně 10km od našeho cíle - jeskyně s animarubi. Následně ještě provedeme průzkum v průběhu, které objevíme vodopád. Já přejdu zrakem jen okolí, ale nemíním se na místě příliš dlouho zdržet a jen co ulovím několik ryb v řece pod vodopádem se co nejdřív se vrátím k místu našeho "tábořiště", kde připravím pro oba dva jídlo. Jakmile je to hotové, tak jen přikážu Takeye: Jez. Je to strohý chladný příkaz, za kterým není cítit nic jiného. Já se sám najím "tak akorát" a následně se odeberu rovnou spát.

Ráno se vzbudím jako druhý a ihned zamířím k onomu vodopádu, kde se vykoupu pod masou padající vody. Potřebuju se hlavně pořádně probrat a k tomu je tato chladná voda nejlepší. Doufám, že to půjde hladce... musím přijít s nějakou strategii, která bude účinná, pokud bych aspoň o tom tvorovi něco věděl... bylo by to jednodušší, ale takhle... hmm... Po "koupeli" se vrátím zpět, upravím si plášť na sobě a dojím zbytek od včerejší večeře. Následně zahladím stopy po ohništi a pouze kývnu směrem k mé podřízené: Je čas. Čeká nás práce. Řeknu jen chladně a následně vyrazím ve směru "jeskyně Animarubi". S tím jak se k ní blížíme, tak zvednu levou ruku složenou do poloviční pečeti hada a aktivuji Kagura Shingan - své vnitřní oko Kagury, které do naší větve, kdysi dávno přivedla legendární Karin. Tato schopnost mi umožňuje vidět chakru stejně dobře jako sharingan a ještě ke všemu jí dokážu cítit na kilometry daleko (akční rádius - poloměr - je 10 km). Pomocí této schopnosti se tedy snažím za běhu (hopsání po stromech) zaměřit ono animarubi, abych si udělal představu o jeho velikosti, množství chakry a samozřejmě také jeho pozici.

Tábor, vodopád, Uchiha
Cesta trvá ještě dlouho a pan "budeš mě poslouchat nebo tě zabiji" jde dost ostrým tempem. Mlčky jdu pár kroků za ním, nahlas si nestěžuji. Ale vadí mi a dost. Jenže já nemám jak mu v rozkazování zabránit. Všimne si, pokud udělám něco s chakrou. Kvůli těm ledovým rudých očím.
Jak může být tak chladný a upjatý? Tohle je horší než Iwaki. Poslal ho se mnou schválně z určitého důvodu? Ale proč? Chce tím něco naznačit? Co?
Uchiha se nakonec rozhodne pro místo na přespání uprostřed hustých lesů. Už mě bolí nohy, takže raději neprotestuji. On ale ještě musí obhlédnout okolí. K naštvání. Poté ale dojdeme k vodopádu.
To je... to je úžasné..
Sleduji vodopád, zatímco Uchiha loví ryby. Nechce se mi mu s tím pomáhat a on si o pomoc nepožádal. Poté se s dím navrátím na místo, kde se prve rozhodl utábořit. Mi se to tu nelíbí. Nelíbí se mi ten hustý les. Není to zas tak daleko od místa, kde jsme trénovali s bratránkem, než se z něj stala mocichtivá zrůda.
Když tak přemýšlím... co se vlastně tehdy stalo?
Večeře už je hotová, tak se s tímhle nechci a nemohu zabývat. Ten Uchiha si asi myslí, že mi bude přikazovat, kdy mám jíst. Odfrknu si, ale protože mám hlad, pustím se do jídla. po jídle usoudím, že bych si měla jít 'pročistit hlavu'.
,,Jdu se na chvíli projít" oznámím 'veliteli' a protože nemá důvod mi to zakázat, odejdu.

Dojdu zpět k vodopádu. Zde se svléknu a vstoupím do chladných vod. Všimnu si, že ráno, nejspíše ze zvyku, dala na krku píšťalku. Je z orlí křídelní kosti. Neřeším to, nechám si ji na krku. Plavu si v jezírku ve vodě, která díky měsíci vypadá jako tekuté stříbro. Přemýšlím, co se tedy tehdy stalo
Nesnáším tuhle Iwakiho vychytralost. Ááá, já na to snad nepřijdu, to je hrozný...
Nakonec si na břehu vyprázdním hlavu meditací a poté se obléknu. S prázdnější hlavou dojdu na tábořiště, kde Uchiha už spí.
Pfff. Mohl si to tu lépe zabezpečit, kdybych byla nepřátelský ninja, už by ses nemusel probudit.
Pomyslím si znechuceně. Udělá takovou scénu a ani na noc se nezabezpečí. Já jsem ale už dost ospalá, takže i přes nechráněnost přístřešku se uložím ke spánku kus od Uchihy a blízko stromu.
Sen. S Iwakim jsme ještě malí, mi je pět a jemu třináct. Iwaki stál kus ode mě a kdykoliv jsem se přiblížit, on zmizel a objevil se se smutným výrazem o kus dál.
Jako by jsi mi chtěl něco říci ale nemohl...
Uvědomím si ve snu.. V reálu jsem se otočila, čímž jsem se bouchla o strom.
Možná nebyl dobrý nápad usínat u toho stromu.
Vstala jsem a opřela se o kus dál o kmen jiného stromu. Už svítalo, takže jsem neviděla důvod spát dál. O chvíli později se vzbudí i Uchiha.
No, možná to je lepší než kdyby mne budit on.
Uchiha někam odejde, já se mezitím protáhnu a rozcvičím. K snídani si najdu nějaké lesní plody, což mi vcelku stačí. Nasbírám je do šátku a vrátím se do tábora, kde Uchiha právě dojídá zbytky včerejší večeře. Usadím se a začnu jíst ty plody. Poté něco nabídnu i jemi. Možná si všimne té píšťalky, včera nebyla vidět, protože byla pod oblečením.

Uchiha se rozhodl vyrazit, já za ním přeskakuji po stromech.
,,chtělo by to nějakou strategii"
Zamumlám směrem k němu. On však ale udělá nějaké jutsu.
,,Mimochodem, víte, že chakra po menší úpravičce snadno vybuchuje?"
Dodám jen tak nevinně, aby věděl, že nemusí bojovat sám.

Sousuke Uchiha
Ucítíš dva zdroje chakry kromě vás dvou. Jeden připomíná člověka a je dosti vzdálený. Má dost chakry. Přibližně ze směru, kterým jste původně přišli. Druhý leží před vámi, zvíře mající v kohoutku asi dva metry a velikánskou zásobu chakry. Poloha druhého zdroje odpovídá přibližně místě, kde má být jeskyně, takže by to mohl být ten Animarubi. Kdo je ale ten druhý netušíte.

Druhý den - někdo nás ruší:

Když mi ráno Takeya nabídne nějaké lesní plody tak je jen chladně, ale v rámci mezí slušně odmítnu. Ani se nesnaž..., pomyslím si jen. Později, když se snažím detekovat okolní chakru zaměřím hned dva cíle. Prvním je bezpochyby Animarubi. V kohoutku má 2 metry... to nevypadá nejhůř... ale ta chakra je opravdu enormní... Ovšem poté detekuji i druhý cíl: Člověk - nejspíš shinobi a jde v našich stopách? Vyslanec Otokageho? Nepřítel? Blbě načasované..., pomyslím si nevrle a zastavím. V tu chvíli Takeya poznamená, že by to chtělo "vyvinout strategii". To vím taky..., bleskne mi otráveně hlavou. V tom však ještě dodá to o té výbušné chakře. To dokáže pozměnit chakru tak, aby vybuchla? Zajímavé... Věnuji jí jen chladný pohled a řeknu: Beru na vědomí, teď ale máme jiný problém... někdo jde za námi. Zůstaň vzadu a já to vyřídím, pokud je to nepřítel - nepleť se do boje. Pokud mě zabije znič mé tělo a zmiz. Udělím jen formálním hlasem instrukce a vyrazím naproti onomu neznámému od Takeye se vzdálím tak, aby byla mimo dosah boje, ale současně, aby jej mohla sledovat. Zamaskuju se a vyčkám na to, až se mi ten cizinec dostane na dosah - poté se vynořím zpoza stromu a skočím mu do cesty (tak 20 metrů před něj). Stůj a identifikuj se! Prohlásím stroze a zaktivuji sharingan, abych viděl chakru soupeře. Současně také držím aktivní své vnitřní Oko Kagury, aby chakru nejen viděl, ale i cítil.

Sousuke Uchiha, Takeya Eneri
Cizinec se tě lekne, zřejmě netušil, že tam jsi. Má tmavě rudé oči a fialové vlasy, oblečen je v tmavém červeném cestovním plášti.

Vypadá mírně ospale, ale nikoliv útočně.
,,Cože? Uhm... jak?"
Zmateně se rozhlédne kolem. Ruce má schované pod pláštěm, ale podle chakry to vypadá, že nic nedělá.
,,Jmenuje se Bakare."
Řekne poté. Vypadá, že stále netuším, kdo jsi a co chceš.

Neznámá:

Je to žena a natolik nepozorná - zdá se - že jsem jí mohl ze zálohy zlikvidovat. Jmenuji se Sousuke Uchiha a mám zde misi. Pokud nepatříš k Otogakure no sato, tak se otoč a odejdi. V opačném případě tě k tomu budu muset donutit násilím. Řeknu jí jen stroze a vyčkávám než odpoví. Ostražitě - ne však bojácně - jí sleduju a zejméne se soustředím na její chakru. Prozatím nejeví nepřátelské úmysly, což je dobré, nerad bych absolvoval dnes boj - pokud by byla silnější než se jeví, tak by to pozdrželo plán na likvidaci Animarubi opět minimálně o den. Pomyslím si jen chladně a vyčkávám co mi ona dotyčná neznámá dívka odpoví. Trochu mě mate, že nemá nikde viditelnou čelenku, takže bude problém si jí zařadit. Doufám, že bude rozumná...

Sousuke Uchiha, Takeya Eneri
Neznámý KLUK se na tebe podívá.
A-ale j-já tu musím projít...
řekne polekaně.
M-mistr mě t-tam pro něco poslal. Netušil jsem, že tu budou ninjové...
dodá ještě.

Neznámý kluk? Mužatka!

Měřím si onoha CHLAPCE pohledem, a když dokončí řeč, tak se jen zamračím. Pro co tě tvůj mistr poslal? Není to náhodou tvor jménem Animarubi? Zeptám se chladně. Proč se vlastně ptám, co jiného by tu dělal. Zkrátíme to - pokud to je ten tvor, tak se můžeš otočit a jít zpátky, protože toho tvora ti nevydáme. Bude zlikvidován. Dokončím ještě chladněji. Pokud se o něco pokusí budu muset být rychlejší. Tenhle cízinec nevypadá na shinobiho, takže jeho likvidace by neměla být problematická.

Uchiha Sousuke, Takeya Eneri
Chlapec se zděsí.
T-to jsou ty hnusný zvířata, že? Ono tam snad něco takového je?!?!
Chlapec se zděsí a pak zesmutní.
M-mistr se mě asi chtěl jen zbavit. On ví o všem, co tu je. P-poslal mě najít jeskyňku a za ní je malý potůček. Prý v něm je cosi extra... Mám jen klíč k tomu... ať je to cokoliv...
ztiší hlas.
Mohl bych se přidat k vám???
už opět normální hlasitost. A takové dětské nadšení. Musíš uznat že chakry má dost a kdyby se ji naučil ještě používat - protože to pravděpodobně neumí - mohl by být ve vesnici užitečný.

Cizinec... nový spojenec?

Vyslechnu ho, aniž bych hnul brvou ve tváři a pak jen řeknu: Ty máš klíč jo? Hmm... tak to nám odemkneš, já tu věc zlikviduju a pak pokud budeš chtít s námi zůstat, tak tě vezmu do Otogakure no sato, kde rozhodne Otokage-sama o tom co s tebou bude. A měj na paměti, pokus se mě zradit a zabiju tě. Řeknu jen věcně, jeho "nadšení" jde zcela mimo mě, sice si ho všimnu, ale nijak mě tím nezaujme. Teoreticky by mohl být užitečnější, pokud svou chakru umí trochu ovládat, tak bude určitě užitečnější než Takeya... vzít ho ale na tuhle misi... může to být riskantní, pokud se pokusí mě podrazit... dám si na něj pozor.

Uchiha Sousuke, Takeya Eneri
Tvůj výraz ho mírně zarazí.
N-neuděláte mi nic, že ne?
Poté odpoví na to ostatní.
N-no, mám takový klíček. Asi k něčemu patří, vypadá dost staře... Ne, neboj, nezradím tě. Nevím, co mám děláááát...
poslední slovo bylo dost zoufalým tónem.

Ach jo... mateřská školka:

Sleduju ho stále nehnutým výrazem a pak jen řeknu: Nemám v úmyslu tě zabít bezdůvodně. Dej mi však důvod a zabiju tě. Pokud však nemáš v plánu mě zradit, nemáš se čeho bát. A nyní půjdeme, mám zde jednu kolegyni. Poté se od něj otočím (současně se budu víc soustředit na vnímání chakry) a vyrazím za Takeyou. Možná z něj bude užitečná posila a možná jen další přítěž, ale vedle Takeyi... ne ... nemůže být snad horší. Dorazím k Takeyi, kde nechám mladíka aby se představil a poté zemíříme na dohled jeskyně. Pořád nám chybí plán... začneme tím, že si prohlédneme vstup do jeskyně...

Sousuke Uchiha, Takeya Eneri
Když se k němu otočíš zády, nic nepodnikne, jen jde za tebou. Když ho necháš aby se představil, pokrčí rameny.
,,Jmenuji se Bakare. Není co více říci... Nejsem ninja."
K jeskyni jdete pomalým tempem, protože přeskakování ze stromů Bakaremu naprosto nejde. Jeskyně je osvícena slunečním svitem, protože jen na mýtince. Na kameni u ní se vyhřívá ohromné, ale roztomilé stvoření.

Vypadá že spí, ale možná jenom leží a chce vás na lákat.
To je roztomilýýý
šeptne potichu nadšeně Bakare.

Roztomilé to možná je, ale my to jdeme zabít:

Dorazili jsme dohled onomu tvoru, kterého si mohu poměrně dobře prohlédnout. Takže... válí se tu venku, to je dobře, lepší než boj v jeskyni... nejspíš nás chce vylákat k sobě, pokud o nás ví..., chvíli to jen pozoruji, když Bakare prohlásí, že je to roztomilé, tak se trochu zamračím. Roztomilé? Možná... ale především je to cíl..., pomyslím si a jen tiše řeknu: Zůstaňte zatím tady, nalákám to na sebe a vy poté zaútočíte ze zálohy snažte se mezi sebou zkoordinovat a pamatujte - tohle musíme zabít, ne se s tím dát do řeči - rozkaz je jednoznačný. Poté vyjdu na palouk s katanou v ruce a zvolna kráčím k tomu tvoru a aktivními sharingany i vnitřním okem sleduju pohyby jeho chakry. Tohle bude "veselé"..., pomyslím si trochu sarkasticky a vyčkám až mě tvor zaregistruje. Mezitím si také nakoncentruji chakru do chodidel, aby mohl použít co nejlépe Shunshin a pokud to na mě zaútočí, tak se jeho útoku pokusím vyhnout (Shunshin) a pak se mu dostat na záda (Shunshin), vrazit do něj čepel (nejlépe do krku) a poté zase Shunshinem problesknu do "bezpečné vzdálenosti". Pokud na mě nezaútočí, tak to provedu já výše zmíněným způsobem.

Uchiha Sousuke, Takeya Eneri
Když vejdeš s katanou na palouk, zvíře otevře oči a mírně zavrčí jako varování, že se máš držet dál. Jakmile se více přiblížíš, zvíře se zvedne na všechny čtyři. Je dost velký, ale vzhledem připomíná spíše kotě. může to znamenat dvě dobré věci. 1. má něco společného s Nekomatou, která přecijen není moc silná a 2. ještě to možná je mládě. Zaujme stabilní postoj a zavrčí. Jakmile se za něj probleskneš, ožene se po tobě tlapou takže ho spíše jen škrábneš na tlapě než probodneš krk. Otočí se na tebe, vypadá dost naštvaně. Okolo plane jeho chakra. Všimneš si, že se dost malá část oproti celku zachová jinak. Zavíří blízko hřívy čičiny a bouchne. Není po moc velká exploze, ale splnila svůj účel menšího odvedení pozornosti i s bonusem, aneb chytla hříva. Zvíře se začne válet, aby udusilo oheň.

Ono to umí být i užitečné jo?

Tak můj pokus vyjde i nevyjde... rozhodně jsem "to" zaujal, ale současně se mi nepodařilo "tomu" způsobit nic víc, než jen menší škrábanec. Hmm... to bude zajímavé... pokud je to kočka, tak by to mohlo být něco z Nekomaty... a ta není příliš silná... ale taky to může bejt prostě jen mládě, tím líp pro mě... dokud se neobjeví "rodiče"... Nasral jsem "to" a "ono" to začíná soustředit chakru, ale v tu chvíli se část chakry zachová jinak a exploduje. Takeya..., pomyslím si chladně a zatímco se zvíře válí rozhodnu se to rychle ukončit. Skončím to jedním úderem! A pak aktivuji prokletou pečeť rovnou na druhý stupeň (vzhled ála Sasuke), následuje přiskočení pomocí Shunshinu a rychle použiju techniku: Jagei Jubaku (Kouzlo hadí autority), načež z pod mých rukávů vyletí dva velcí bílí hadi, kterými si tu "micinu" přidržím na místě - resp. její přední končetiny. Následně využiji svou zvýšenou sílu (díky prokleté pečeti) a vrazím až po jílec té potvoře katanu hluboko do krku a poté škubnu do strany, abych jí ten krk kompletně rozerval. Pokud to vyjde, tak odskočím z dosahu jejich smrtelných křečí a vyčkám než "to" zemře, pokud to tedy vyjde.

Sousuke Uchiha, Takeya Eneri
Tentokrát ti to vyjde tak, jak má. Všimneš si, že během smrtelných křečí nějaká chakra Animarubi zmizí, ale není jasné, jestli to byl pokus o jutsu ze strany zvířete nebo ji ukradla Takeya. Každopádně zvíře sebou cuká ještě notnou chvíli, ale poté už zemře. V jeskyni už nic živého není. Možná tam bude poklad, kdoví. Potůček, o kterým mluvil Bakareho mistr tu není, jen prázdná suchá strouha.

Bakare pomalu a neopatrně vejde na mýtinku, prohlédnout si z blízka už mrtvé a nehybné zvíře. Takeya mýtinku sleduje z větve stromu.

Úryvek novin “Denního shinobi”, hlavní strana

Sato-osa z Kusagakure mrtev!

Dnes v noci ve dvě ráno nalezla skupina ninjů vracejících se z mise tělo ležící kus od hradeb Kusagakure no sato. Tělo pravděpodobně spadlo z nejvyšší části hradeb a nebylo už příliš poznat. Ninjové ale nepřestávali doufat, že osoba žije a donesli ho k medikům. Ti po chvíli mohli tělo, které už nešlo zachránit, identifikovat. Byl to sato osa no kusagakure sato, 45-ti letý Ikura Nerumaru.

Lze s určitostí říci, že Ikura byl z hradeb schozen neznámým útočníkem. Než bych schozen, pravděpodobně se prali, Ikurovi s hrsti uvízl cíp utržené černé látky. Odřené prsty značí, že se pokoušel hradeb chytit. Takigakure a Amegakure přislíbily Kusagakure pomoc do té doby, než si zvolí nového sato osa.

Uchiha Gin
Hodně brzy ráno si tě zavolá sato-osa z Amegakure. Velitelem vesnice (neoficiálně Amekage) je teprve chvíli. Jmenuje se Waaurufu Arai, má zlý pohled a rozevláté vlasy.

Sedí ve své pracovně, nohy má na stole. Když přijdeš. Zvedne ze stolu papír a podá ti ho. Je to ústřižek z dnešních novin pojednávající o vražedně sato-osa z pro vás spojenecké vesnice.
,, V Kusagakure teď mají plno práce a nemají nikoho, kdo by jim tam ohlídal zadní vchod. Ven si sebou dva lidi z tvé ANBU skupiny a pomož jim to uhlídat. Vyraž co nejdříve.”
(V příspěvku popiš tvé dva ANBU, budu je hrát já.)

Oura Kitsune
Ráno tě budí zpěv ptáků. Vypadá to na den jako každý jiný až na to, že když se pokusíš vyjít z úkrytu, zjištíš, že přímo dole je jeden z těch mocných zvířat.

Válí se dole přímo pod stromem, takže se blbě poleze dolů. Navíc asi není dobrý nápad lézt přímo k němu. Kdo ví?

Nová Mise

Jakmile jsem si vyslechnu Amekageho a přečetl dnešní noviny, odpovím Amekagemu.
"Jistě Amekage, zjistíme co se tam děje"
Skloněním hlavy naznačím poslušnost vůdci a pak se pomocí problesknutí dostanu pryč z pracovny.
Takže dva ninji jo....nejspíš si vyberu Izukiho a Reika, s nimi byla vždycky dobrá spolupráce....navíc to jsou jediný ninjové kteří se dokážou infiltrovat do davu...
Obvykle vysokými skoky přeskakuji z jednoho pilíře na druhý až se dostavím blízko domu kde bydlí Izuki. Místo toho abych zaťukal nebo na sebe upozornil, jen skočím do jeho okna a pomocí něho vejdu dovnitř. Je to zvláštní ale zrovna on ho má i při dešti otevřený a tak to není žádný problém. On už instinktivně o mě ví a tak není divu, že se ihned potkáme.
"Izuki, máme společnou misi. Připrav si věci a za dvacet minut u hlavní brány. "
Inuzuki je už od pohledu starší a zkušenější chlapík než já. odkaz Jeho specialita jsou vodní jutsu, které ovládá velmi dobře a je to bojovník na střední i malou vzdálenost. Navíc je senzibil a to jeden z nejlepších, takže se nám velmi hodí. Zato druhý chlapík, který bydlí nedaleko od něj je úplně něco jiného. Reika je trochu horkokrevný a nesmírně aktivní chlapík, který je ale naprosto lojální jak vesnici tak i mě. odkaz Bravůlně ovládá Kenjutsu dvěma meči ale obstojně zvládá i Blesková jutsu. S Izukim se náramně doplňují a především on nás chrání od fyzických zápasů. I jemu oznámím novou misi a tak se společně za dvacet minut shromáždíme u hlavní brány. Sice jsem se doma zastavil ještě pro nějaké věci ale je to jen obvyklá výbava Shinobi.
S úsměvem ve tváři si prohlédnu mojí menší skupinu a spokojeně kývnu hlavou.
"Takže chlapi máme misi v Kusagakure a týká se to vraždy vůdce vesnice. Při cestě vám řeknu co a jak ale každopádně buďte na vše připraveni."
Jakmile mi každý odkývá, že rozumí, společně vyrazíme ke Kusagakure a při cestě jim vysvětluji situaci. Izuki kontroluje okolí pomocí své schopnosti senzibila a tak se vyhýbáme nepříjemný problémům.

Mise splněna:

Sleduji umírající zvíře a neunikne mi, že nějaká chakra ze zvířete unikla. Pohlédnu jen na okamžik k Takeye, ale pak zase sleduju jak zvíře dodělává. Mezitím také uvolním opět prokletou pečeť - přeci jen, nechci jí udržovat déle než je nezbytně nutné. Jakmile je zvíře bezpečně mrtvé, tak je schovám meč a deaktivuju sharingan. Mise splněna. Řeknu je stroze a poté se podívám na Bakareho. Říkal jsi, že máš nějaký klíč... v jeskyni už nic živého není, takže jí prozkoumáme. Pokud je v té jeskyni něco od čeho máš klíč, tak to vyzvedneme a následně odtud vypadneme.... Takeyo - ty zatím sežeň dost dřeva a oblož s ním to zvíře, jeho tělo spálíme. Přikážu jí klidně a následně kývnu na Bakera a zamířím spolu s ním k jeskyni, kterou hodlám celou prozkoumat. Nakonec to nebylo tak náročné.

Normální den uprostřed houštin

Brzy ráno mě probudí ptačí zpěv.
Hm, to už je zase ráno? Zřejmě ano, takže co jsem chtěl dnes dělat?
Aha, chtěl jsem pozorovat jednoho Ora to dobutsu, kterého jsem si včera všimnul, usměji se, když si na něj vzpomenu.
Byl nádherný, vypadal přibližně jako veliký pes se sněhové bílou srstí s několika černými fleky.
Musím ho najít a nakreslit si ho, rozhodnu se a vezmu kus čisté kůry a přírodní barviva.
Chystám se vylézt z úkrytu, když si všimnu, že hned dole u jeho kořenů se válí jiné z oněch podivných, ale fascinujících zvířat.
Co to je za tvora? Má ptačí hlavu, křídla, ale zároveň čtyři nohy a podivný ocas...
Tohohle si taky musím nakreslit, pomyslím si a pustím se do toho.
Brzy ho zaznamenám a jsem tam, kde jsem byl, musím se dostat z úkrytu.
Mohl bych použít svojí podivnou auru, ale nevím jestli to je dobrý nápad.
Sice jsem ji už snad ovládl, ale kdo ví.
No, asi nemám na vybranou, pomyslím si a začnu onu podivnou sílu, kterou mám ve svém nitru, koncentrovat.
Ze všeho nejdříve se pokusím o zvláštní spojení ducha a hledám toho Ora to dobutsu psího tvaru.
Hned potom se začnu starat o to, abych se dostal dolů.
Snažím se napojit na les, na strom vedle mého úkrytu, na jednu jeho větev.
Onen strom se zatřese a jedna jeho větev zesílí a natáhne se ke mně.
Já na ní rychle přeběhnu a totéž z opakuju s dalšími dvěma stromy, přece jenom ještě nejsem tak daleko, abych si toho tvora poplácal.
V dostatečné vzdálenosti slezu na zem a vydám se směrem ke hledanému Ora to dobutsu.
Cestou si dávám pozoro na jakékoli varování ze strany zvířat i rostlin, kdyby se objevilo nějaké nebezpečí.

Začátek mise

Pozorně si prohlédnu mapu a přemýšlím.
Už jsem prozkoumal skoro celé okolí, ale zrovna tohle místo je trochu nepřístupné.
No, zrovna tahle oblast je docela nepříjemná. Na okrajích jsou různé močály a podobné věci, řeknu Crowovi.
Ale asi to budeme muset projít, protože já nic na pohled zeshora nemám.
Technicky, můj děda si dokázal vyrobit křídla díky naší kekkei genkai, ale já se zaměřuji na jiný typ zvířete.
Během svého uvažování si všimnu, že ti čtyři ptáci, kteří sedí nad jeho hlavou, se ani nehnuli.
Hezké, nejenže tu jsou v okolí hned čtyři neobvyklí ptáci, ale zrovna náhodou se drží tady u Crowa, to bude ještě zajímavé.
No je načase, abych i já zavolal svého přítele.
Vydám podivný zvířecí zvuk, neco mezi předením a zavrčením.
Během chvíle se z houští lesa objeví rys.
Ahoj Tatsuji, jak ses měl, podrbu ho na hřbetě.
Tatsujin něco odpoví zavrčením, čemuž já očividně rozumím a pokývám hlavou.
Hm, chápu, že ses po chvíli nudil, ale vedl sis dobře.
Následně si vyschlechnu informace o jednom Animarubim, kterýho Tatsujin pozoroval.

Náhle si vzpomenu, že tu nejsem sám a vrátím pozornost Crowovi.
Jak říkám, já bohužel neovládám nic bezpečného na létání a proto budu muset zůstat na zemi.

Konoha má akutní nedostatek létajících ninjů
Ne, že bych očekával, že někomu docvakne, že by se teoreticky dalo použít i samotné henge no jutsu. Sice to vyčerpává, ale dá se to.
Henge sice na tohle není určené, ale pokud umíš ve správném intervalu mávat křídly, není to o nic horší než Jissei Kakko (pravá forma), jen tam nejdou použít ty vylepšováky z Kekkei genkai.
Pokrčím rameny.
Chápu.
Tvářím se dosti bezvýrazně, kamenně. Let je rychlejší a na průzkum nenápadnější. Je škoda, že musím jít pěšky. Kluk zavrčí a objeví se tu rys.
Pch. Rys sotva bude lítat, to je pravda.
Jakmile vyjdeme z vesnice, masku si dám na obličej. Moje vrány a havrani mne automaticky následují následují. Letí nademnou a kus za mnou.
Chápu, že se boji máme pokud možno vyhnout, ale na cestách bývají různé překážky, například banditi. Proto bychom měli vymyslet nějakou... strategii...
Něco aby přežil. O sebe se už nebojím.
Je pravda, že asi nechápeš, proč mám přes obličej masku ninja lovců že skryté Oblačné, ale značí to, že nejsem zrovna slabý. Lovci loví missing-nin a ti jsou často dost silní.

Uchiha Gin
Oba ti to odkývou a vyrazíte tedy. Chvíli jdete, když Izuki oznámí, že v okolí je ještě nějaký ninja. je ještě dosti daleko, ale směrem kterým jdete. Nevíte, o koho se jedná, nevíte jestli to je spojenec nebo ne, nevíte, jestli nebude chcít zaútočit a nevíte ani jeho sílu. Oba dva se na tebe obrátí.
Co dál, šéfe?
řekne Reika. Z jeho výrazu lze usoudit, že by to rád vzal útokem a přímo.

Uchiha Sousuke, Takeya Eneri
Bakare přikývne jakože rozumí a Takeya s otráveným výrazem zmizí v lese. Jdete do jeskyně. Je vcelku malá, zvíře se sem vešlo na výšku jen taktak. Stěny a podlaha jsou obloženy suchým zeleným, takže je zde vcelku teplo. Na délku je vcelku dlouhá a mírně se svažuje dolů. na konci se válí lidská kostra, která na hrudníku "svírá" truhlu. Kosti jsou mírně ohořelé. Truhla je ze železa. Nevíš, co všechno se může otevřením stát. A bakareho komentář:
,,To je jak Pandořina truhla!"
Není zrovna uklidňující...

V jeskyni s truhlicí:

Takeya otráveně odejde (doufám, že proto dřevo) a já nakráčím s Bakarem do jeskyně. Všude to páchne tou chakrou démona... navíc - tahle jeskyně je docela malá... Dorazíme až nakonec jeskyně a tam je nějaká pěkně stará kostra, která v rukou drží truhlici od níž má pravděpodobně Bakare klíč. Tak pandořina skříňka jo... tsche..., dívám se na truhlicí svým sharinganem a neunikne mi, že z ní jde cítit chakra... ale ta je ostatně tady cítit všude. Do háje s tím..., pomyslím si otráveně a vezmu si od Bakareho klíč. Odstup od toho, kdo ví co je uvnitř..., řeknu jen chladně a připraven na "nejhorší" otočím klíčem v zámku. Velmi pozorně sleduji sharinganem tok chakry v okolí truhlice, abych případně stihl reagovat na cokoliv co by se mohlo stát.

Uchiha Sousuke
Bakare ti podá klíč a ustoupí o dost dozadu, stále asi věří v Pandořinu skřínku.

Skloníš se k truhle.

Bakare zase o kus dál odstoupí. Otočíš klíčem v zámku. Poslední, čeho si všimneš je, že víko odlétlo ohromnou rychlostí. Poté...
Výbuch!
Odskočíš dost dozadu a Bakare se přikrčí na zemi. Možná budeš mít menší spáleninu, ale odskočil jsi dost včas. Dým z výbuchu vám chvíli dráždí dech v krku, ale nakonec pomalu odproudí ven. Vidíš otevřenou truhlu a v ní, natěsno, draze vypadající meč.

Bakare se stále krčí na zemi.
C-co to bylo?!

Truhla plná pokladů...

Odemknu truhlici a následuje výbuch, naštěstí díky sharinganu stíhám reagovat a bleskurychle odskočím. Nicméně i přesto mě ované horký vzduch a trochu mi připeče vlasy a popálí tvář. Sakra! Pomyslím si zatímco si kryju jednou rukou oči, abych je ochránil před ohněm. Když je po všem tak se narovnám a vykročím zpátky k truhle. Rukou si zlehka přejedu po spálené tváři - naštěstí to není nic vážného, ale docela to bolí. Au! Přistoupím k truhle a pohlédnu do ní. Trochu si okašlu, protože dým vzešlý z výbuchu mi dráždí krk. Meč? Zajímavé..., pomyslím si jen chladně a natáhnu se pro něj. Zkusmo s ním párkrát máchnu a pak jej zapečetím do svitku, totéž provedu s truhlou a klíčem. Na Bakareho otázku se jen ušklíbnu a řeknu: Zdá se, že součástí otvíracího mechanismu byla menší past, která měla zabít každého, kdo by nedokázal včas uskočit... zajímavé..., poté zamířím k východu z jeskyně, po cestě ještě k Bakaremu řeknu. Nyní se vrátíme do Otogakure, kde předložím Otokagemu tento nález. A poté nám řekneš, kde se nachází tvůj mistr a vyslechneme ho stran truhlice a jejího obsahu. Poté venku přistoupím k mrtvému animarubi a hromadě dřeva, kterou snad již Takeya připravila. Tak jo - skončíme to. Složím pečetě a provedu: Katon: Goukakyou no Jutsu Velká ohnivá koule dopadne přesně na mrtvé tělo tvora a zapálí ho, chvíli sleduji jak plameny pohlcují jeho tělo a pak jen zavelím k odchodu. Odcházíme! Následně na to vyrazím kupředu na cestu zpátky. Cesta sem trvala 2 dny, ale zpátky bychom to mohli stihnout na jeden zátah.. Takeya ani Bakare snad nebudou dělat problémy...

V Konoze

Jak vždycky říkám není nad krásně volný den. Stručně řečeno, neměl jsem co dělat a tak jsem se flákal a procházel tak nějak bezcílně po vesnici. Po cestě jsem sledoval vesnický ruch s lehkým úsměvem na tváři. Asi bych trošku lhal kdybych tvrdil že se mi v téhle vesnici nelíbí, i když pravda že bych ji nějak miloval to jsem říct rozhodně nemohl. Hlavně jsem se v ní stále ještě nedokázal plně orientovat a to i přesto, že v ní žiji už několik let. To se mi potvrdilo i dnes, když jsem asi po hodině chůze vesnicí přestal poznávat své okolí a při snaze se najít jsem se dokonale ztratil.
No skvělý
mračil jsem se na své okolí a tak nějak nerozhodně se rozhlížel kolem sebe, že bych se snad někoho zeptal na cestu, jenže nikdo kolem mě nestál a jediný použitelný dům v okolí byla nějaká věštírna. Upřímně, těmhle věcem já moc nedám jenže...potřeboval jsem se zorientovat a tak jsem vešel.

Střet s neznámým

Postupujeme téměř bez problému ale až do té doby než se ozve Izuki a poví nám, co cítí. Na chvíli se zastavím a popřemýšlím, kdo to vlastně může být.
Nikdo z vesnice to být nemůže...koukal jsem se na rozpis misí a nikdo neměl žádnou misi v okolí.....možná je to doprovod z Kusagakure....ale ty by neměli vědět kudy jdeme...zvláštní...
„Půjdeme to prozkoumat, ale buďte ve střehu a Izuki ty mě informuj, kdyby se něco změnilo.“
To je jasný rozkaz který oba dva bez námitek respektují a tak se vydáme vpřed. Jakmile dosáhneme setkání s tím neznámým, jediný kdo vystoupí ze stínu jsem já a Reizo. Iruko zůstane skrytí v pozadí a pomocí své dovednosti senzibila, hlídá, aby se nic nezvrtlo. Pokud se odváží zaútočit, Iruko mezi nás vpálí množství vody, které by nás v případě nouze ochránilo. Ale pokud bude vše probíhat v klidu, tak se společně s Reizem objevíme před ním a já promluvím.
„Stůj, kdo jsi a co tu děláš ? “
Reizo má ruce na jílcích svého meče, který má ovšem stále schovaný v pouzdře a je připravený jakkoli se bránit. Já jsem téměř bez ochrany a tak pokud na mě někdo zaútočí, je to čistě na mě.
Nechci žádné problémy ale co tu dělá někdo jako je on?? ....kéž by to byl doprovod z vesnice..

Sousuke Uchiha
Venku se na tebe Takeya podívá.
Co se tam stalo?
Hromada dřeva už je dostatečná, jenom je z čerstvého dřeva, na kterém je ještě jehličí, takže to bude smrdět. Nikomu se ale nechce zdržovat s jeho oškubáváním, takže to neřešíte. Bakaremu se to moc nelíbí.
Co když podpálíte les?
řekne zděšeně
A proč to vlastně spalujete?

Menší odklad odchodu:

Takeye nejspíš neunikla má mírně narudlá tvář na levé straně (popálenina) a také slyšela určitě onen výbuch, takže se začala zajímat o tom co se stalo v jeskyni. Nic zvláštního, jen menší past..., odpovím chladně a zamířím k odchodu, když mě tentokrát zastaví druhý "spolucestující" a to ten Bakare. Jeho dotaz je tak stupidní, že si nezasluhuje ani odpovědi, ale přesto se mu jí ode mne dostane: Tak shoří. Odpovím zcela vážně, bez náznaku jediné emoce. Hm, jméno odpovídá charakteru... blbec to byl už od narození..., pomyslím si chladně. Jeho druhá otázka taky zrovna nejvyšší inteligencí neoplývá, ale má trpělivost a sebeovládání je na takové úrovni, že tohle snadno zvládnu. Likvidace důkazů... a teď už opravdu jdeme. Řeknu a vyrazím na cestu. Tenhle animarubi nakonec nebyl nijak zvlášť silný... ale přesto, musel jsem aktivovat druhý stupeň prokleté pečetě... Tvář mě trochu pálí, takže soustředím lékařskou chakru do své pravé dlaně a vytvořím techniku: Shosen no Jutsu (Technika mystické dlaně) Pomocí této techniky zlikviduju rychle popáleninu na mé tváři.

Osore Satsu
Do nosu tě udeří štiplavý kouř. Smrdí po jakýchsi bylinkách. Je zde přítmí a těžký vzduch. Na druhém konci místnosti obložené všelijakým krámy a předměty, sedí v hromadě polštářů žena.

Vedle ní je veliká lucarna, ve které hoří oheň. Ženská otevře dvířka lucerny a přihodí hrst sušených lístků do ohně.
Tys přišel zjistit, co tě čeká? Jaký je tvůj osud? Nebo chceš zjistit úspěchy v lásce či kariéře?
Prohlásí, když si tě všimne.

Uchiha Gin
Ninja je vcelku mladík, vypadá, že jsi ho nepřekvapil. Na rameni má přerušenou čelenku ze skryté Listové po příkladu missing-nin.

Pohlédne na vás dva.
Tolik nevrlosti už po ránu. Hele vy jste dva a já jeden. Máte zapotřebí hned zaútočit, nebo mě tu v klidu necháte? Opravdu se nemíním nechat zabít, ale vy mi asi nedáte na vybranou, buď zemřít nebo zabít vás, co?
Přes rameno má mohutný obouručák, ale netváří se útočně.

Uchiha Sousuke, Takeya Eneri
Poté, co si vyléčíš obličej, Bakare se zarazí.
Jak jsi to udělal? Co to? Jéé, já to chci umět taky.
Takeya, ke které je Bakare otočen zády si zaťuká na čelo, jakože to je idiot. S tímhle se opravdu musí souhlasit.
To bylo úžasnýýýý
Pokračuje Bakare.

Imbecil:

Vnímám chladivou úlevu na své tváři, ve chvíli kdy si jí léčím a jakmile skončím tak je vše zahojeno. Pouze o pár vlasů jsem přišel, ale to není až tak hrozné, hlavně to není vidět. Ne že bych byl nějak pyšný na svou tvář či vlasy, ale tak nebudu zastírat, že rád vypadám "na úrovni". Zrovna bych UŽ KONEČNĚ vyrazil, když začne Bakare se svým komentářem k mé technice. Hmm... tohle už může být jenom horší..., pomyslím si chladně a vrhnu po něm "zlý výraz" přičemž ho probodnu pohledem svých černo-černých očí. To je ninjutsu a víc vědět nepotřebuješ, a nedělej tolik hluku, nikdy nevíš zda tě někdo nesleduje. Řeknu jen chladně a poté už vyrazím na cestu. To jak si Takeya zaťukala na čelo přejdu bez komentáře, protože ona v mých očích taky není bůhvíco, obzvláště poté co předváděla na počátku mise.

Uchiha Sousuke, Takeya Eneri
Cesta do vesnice nějaký čas trvá, protože Bakare pořád zdržuje. Dostanete se tam někdy okolo půlnoci. V Kage věži se ale svítí. Dovnitř se dostanete, ale pobíhá tam hromada ANBU. Řeknou vám (na Bakareho nedůvěřivě koukají), že kage je přímo na vrcholu. Vyjdete na vrchol, kde je takový balkon Kage tam stojí a netrpělivě shlíží dolu na vesnici. Je tu vcelku vítr, jeho kimono zuřivě vlaje.
Co je?
Řekne, aniž by se k vám otočil, takže asi netuší, že máte sebou Bakareho.

U Kageho na balkóně:

Podařilo se nám nakonec dorazit do Otogakure až o půlnoci, což je sice dílem Bakareho práce - neustálé zdržování - ale mě to nějak nevadí. Podstatné je pro mě především splnění mise. Vyjdeme do Kageho věže, kde nalezneme Kageho až vrcholku, jak je na balkóně a shlíží na vesnici. Jakmile vstoupíme, tak se jen zeptá "Co je" načež já okamžitě reaguji:

Tým pod vedením Uchihy Sōsukeho s rozkazem zlikvidovat neznámé animaruby v jeskyni den cesty odtud se vrátil. Dovolte mi jako veliteli tohoto týmu podat hlášení. V době kdy říkám tyto věty jsem na kolenou (vlastně na všech čtyřech) a hlavu mám až u země. Jakmile Kage svolí, tak se zvednu, postavím do pozoru a odvykládám "po vojensku" přesně: Cíl mise byl zlikvidován. Na likvidaci Animarubi jsem pracoval já a chunninka Takeya. Po zabití animarubi bylo jeho tělo spáleno. V jeskyni jsem zajistil truhlici s blíže neurčeným mečem. Dále jsme přivedli zajatce jménem Bakare, který po celou dobu cesty spolupracoval a nejevil žádné známky odporu. Jeho mistr jej údajně poslal do oné jeskyně pro onu truhlici a meč, od které měl dotyčný Bakare klíč. Během mise došlo k jedné mimořádné události: chunninka Takeya se pokusila o vzpouru proti nadřízenému, vše bylo na místě vyřešeno přinucením dotyčné k uznání subordinace silou a dále pak již nejevila žádné známky odporu. Jakmile dokončím toto předpisové hlášení, tak Kagemu podám svitek, ve kterém je zapečetěn klíč, truhlice i meč. Jakmile jej předám tak zůstanu stát před Kagem v očekávání dalších rozkazů. Po celou dobu jednám přísně vojensky a v mém hlasu není žádná emoce.

Sousuke Uchiha, Takeya Eneri
Poté, co Sousuke podá prohlášení, kage si povzdechne.
Co jiného se dá od té Eneri čubky čekat, že?
Svitek si převezme.
Tak se na to podíváme...
Vyvolá věci z něj a potěžká meč.
vypadá draze, hezky vyvážený a snad i magický. Určitě někde o něčem takovém budou zmínky.
Poté bez varování sekne proti Takeye. Ta sice uhne meči, ale omráčí ji přesně mířená kageho pěst na spánku. Iwaki chladně sleduje, jak se sesune k zemi. Poté se otočí k Sousukemu a protestujícímu Bakaremu.
Tohle odveď - ukáže na Bakareho - do žaláře, přísná ochrana. Žalářníci stejně nemají nic na práci. Poté jdi okamžitě do knihovny.

U Kageho --> žalář --> knihovna:

Sleduju celé vystoupení, aniž bych hnul brvou. Eneri? Přemýšlím o jméně, které zmínil Otokage v souvislosti s Takeyou, ale nijak to neřeším. Když pak vydá rozkaz uvrhnout Bakareho do žaláře, tak jen odpovím: Hai, Otokage-dono. Načež se hluboce ukloním a následně popadnu Bakareho za oblečení a začnu ho vléci směrem vězení. Pokud budeš klást odpor, tak si situaci jen zhoršíš. Poznamenám po cestě a "dotáhnu ho" až do žaláře, kde ho zamknu do samostatné cely. Strážné ještě upozorním: Tento vězeň ještě nebyl podroben výslechu, takže jeho likvidace je silně nežádoucí. Je to vězeň na rozkaz Otokage-dono, takže ho hlídejte jak nejlépe zvládnete. Poté věnuji Bakaremu jeden chladný pohled a zamířím do knihovny. Možná by bylo lepší Bakareho rovnou vyslechnout stran jeho mistr, pokud ho jeho mistr poslal pro tento meč, bude o tom meči nejspíš něco vědět. Nicméně záleží na rozhodnutí Otokage-dono. Pomyslím si zatímco nakráčím do knihovny.

Uchiha Sousuke
V žaláři nebyl problém, ale žalářníci pobíhají sem tam stejně jako ti ninjové v kageho věži. Začíná to být vcelku divné. V knihovně je pusto, v jednom oddělení najdeš kageho a Takeyu. Než vstoupíš. slyšíš jejich hlasy, na něčem se tlumeně dohadují. Když vstoupíš, utichnou. Takeya má svázané ruce na zády a kage si o ní opírá nohy.
Takže...
Ujme se slova kage
Usoudil jsem, že nějaká zmínka o tomto meči bude určitě v soupisu ztracených cenností. Ten je někde tééémhle...ty tři knihy...
Kage ukáže až nahoru ke třem tlustým knihám. Problém je, že je to tak vysoko, že tam člověk nedosáhne a a jediné židli sedí kage.

V knihovně:

Vypadá to, že se tu něco děje... možná jen nějaké cvičení... každopádně to teď není moje starost, Otokage-dono mi vše jistě řekne, pokud uzná za vhodné, abych to věděl. Všímám si, že je tu nějak "rušno", ale s ohledem na své rozkazy to nijak neřeším. V knihovně se mi naskytne pohled na svázanou Takeyu. Nejprve se ukloním a řeknu: Dovolte mi podat hlášení Otokage-dono. Vyčkám na kladnou reakci a poté již více chladným a formálním hlasem pokračuji: Vězeň Bakare byl umístěn dle vašeho rozkazu do cely a je možné jej kdykoliv vyslechnout. Poté jsem zpraven Otokagem o knihách, ve kterých by to vše mělo být popsané. Bohužel jsou poněkud vysoko a není možné žádat Otokageho, aby se zvedal ze židle, takže mi nezbyde nic jiného než: Sen'eijashu Namířím ruku na knihy a zpod rukávu vyletí trojice hadů z nichž každy "zakousne" opatrně jednu z knih a poté mi je podají do mé vlastní ruky. Jakmile ty tři knihy mám, tak vyčkám dalšího rozkazu. Pokud dostanu za úkol ty knihy prostudovat, tak se odeberu do čítárny (či nějaké místnosti vyhrazené studiu knih z knihovny) a okamžitě se pustím do čtení.

Uchiha Sousuke, Takeya Eneri
Kage si vezme dvě z knih a nechá ti tu třetí.
Najdi zmínku o Zeleném meči nebo o něčem odpovídajícího popisu.
Meč se válí vedle židle z kagem, takže vidíš, jak vypadá. Oba hledáte dost dlouho, když se už začíná rozednívat. Nic nenajdete.
Nepochybuji, že meč má jakousi neznámou sílu. Jdi na cvičiště a do poledne máš čas na zjišťování co to umí. Pokud na nic nepřijdeš, přijde v poledne do vězení, kde vyslechneme vězně. Pokud na něco přijdeš, přijď okamžitě. Takeyu Eneri můžeš použít jako terč, ale pokus se ji nezabít. Jinak s ní dělej co chceš. na těch poutech je speciální kámen - opovaž se ho nějak zničit.
Kage se zvedne a položí knihy na tu židli. Poté zvedne meč a ještě jakýsi řetěz. vydá se k tobě a všimneš si, že řetěz je připoutám k Takeye. Kage ti podá meč a konec řetězu, poté se rázně vydá pryč. Spoutání je pomocí tří řetězů, které končí v červeno-žlutém kameni. Jeden je volný - jeho konec máš v ruce- a zbylýma dvěma je provedeno důkladné spoutání rukou.

Hezký...

Vyslechnu si Otokageho a odpovím jen slovem: Hai! Jakmile mi předá meč a konec řetězu tak se opět hluboce ukloním a v úklonu zůstanu do té doby než zmizí z dohledu. Zatáhnu za konec řetězu (předtím ještě meč opět schovám do svitku) a řeknu jen chladně: Jdeme. Nevláčím jí nijak drsně, ale jdu svým tempem a nemíním z něj slevit jen tak pro nic za nic, i kdybych jí měl za sebou táhnout po zemi. Jdu středně rychlým tempem, ale pořád to není nic nesnesitelného rovnou k cvičišti. Tam uvážu konec provazu ke kůlu a sám odejdu stran a otevřu si knížku. Takeyu ignoruju, dokud neprojdu důkladně onu knihu (nějakou tu hodinu to dost možná potrvá), vezmu si také bojovou tabletu, abych se udržel při vědomí a mohl se věnovat četbě. Jsme na čerstvém vzduchu a zatímco ona je uvázaná tak já si čtu dokud to nedočtu do konce. Dění ve vesnici ignoruju, jsme zalezlí na okrajovém cvičišti, aby mě nic nerušilo. Jakmile dokončím prostudování (tak už je asi ráno), tak lehce posnídám ze své nouzové rezervy a vzbudím Takeyu. Dám jí nějaké jídlo a vodu a jakmile je posnídáno, tak vytáhnu ze svitku opět ten meč, stoupnu si naproti Takeye a připravím se na výpad. Dívám se na Takeyu zcela chladnýma očima člověka rozhodnutého plnit rozkazy, i kdyby bůhvíco. Z knihy jsem snad o meči něco vyčetl, takže to hodlám zohlednit. Takeye jsem dal kunai, aby se měl čím "bránit". V první fázy budu útočit na ten kunai, abychom zjistili jak se ten meč chová. V druhé fázy pak budu útočit na tebe. Je možné, že meč má nějaké speciální vlastnosti, které působí horší zranění - a ty bude třeba odhalit. Jsem lékařský ninja, takže si dám záležet na tom, abys nezemřela. Braň se. Řeknu jen a švihnu po jejím kunai.

Potupa
Probudit se v chvíli, kdy vás někdo svaluje není příjemné. Jakýsi základ svázání za zády už je, takže nemá cenu cosi provádět. Podrážděně na bratránka zavrčím. On odpoví utažením řetězu. Dost to bolí. Doufám, že takto nezůstanu dost dlouho, nebo budu mít problém poté s rukama něco dělat. Když bratránek dokončí svazování, vezme mne přes rameno a někam se rozeběhne. Nakonec skončíme v knihovně, kde si na mne položí nohy.
Dej si ty hnáty pryč, bastarde... zašeptám
Drž hubu děvko.
A už ty nadávky jely jedna za druhou. Poté si všimnu, že se někdo blíží. Ztichnu. Dovnitř vejde Uchiha. začnou studovat jakési knihy a mne pomalu přestává cit v rukou.
Sakrááá
Nakonec se mi ale podaří usnout. Vzbudí mě až bratránkův hlas o tom, že mě má Uchiha použít jako terč. Následně mě bratránek na provazu dotáhne k Uchihovi, kde mu předá hezký meč a konec řetězu. Zvednu se na nohy, ať mě nevláčí venku. Následně jdu s Uchihou. Nebráním se, protože vím, že řetězy sama nesundám. Je mi to hrozná potupa. Uchiha do sebe hodí tabletku a mě nakrmí. Taky to je potupné, ale mám hlad. Poté mi Uchiha oznámí, že ne mě bude útočit.
Héééj tohle je hnusné. Mi tu dřevění ruce a ještě na mě útočíš...
řeknu.
První rána (na nohy) nic extra neudělá. Možná to chce něco víc, ale já budu jen ráda, pokud mi to neudělá nic vážného. Vědomí, že je medik mě nijak neuklidňuje.
Co když to bude něco, co mě zabije jednou ranou?

Testování meče:

Po první ráně do nohy vedené nadto naplocho může mít tak maximálně podlitinu, ale nyní přijdou na řadu seky a bodnutí. Bude lepší, když se nebudeš hýbat, abych byl schopen minout kritická místa. Řeknu je chladně a připravím se na bodnutí. Ne - tahle práce mi radost nepřináší, prijde mi taková... eh... jetá? Na druhou stranu, rozkaz je rozkaz, takže příliš neváhám a bodnu Takeyu, tak aby jí probodl břícho (a vyšel na druhé straně ven). Ránu směřuji více-méně na střední část břícha s tím, že nechci trefit klíčové tepny žíly (za to střevům se nevyhnu). Poté meč vytáhnu z jejího těla (ona se asi mezitím složí) a začnu jí okamžitě hojit zranění. Mám stále aktivovaný sharingan, abych mohl sledovat výkyvy u chakry meče.

Uchiha Sousuke, Takeya Eneri
Vyzkoušíš ještě hodně druhů útoku, ale žádný se nezdá účinný. Poledne už je na spadnutí, takže se chystáš oznámit kagemu, že jsi na nic nepřišel. Rozhodneš se ale ještě pro jeden útok, který ale půjde mimo Takeyu. Vyskočíš vysoko a zaútočíš prudkým švihem dolů, přičemž se ti část chakry, které měla jít do výskoku připlete k útočení, takže zkombinuješ svoji chakru a meč.
Prásk!
Z meče vylétnul zelený blesk a šel těsně vedle Takeyi. Udělal dost slušný kráter který je po okrajích zamrzlý. Jako by to bylo kombinace ledu a blesku...

Kdo si hraje nezlobí, nebo zlobí velmi velmi moc:

Zkouším různý bodnutí, seky a další útoky proti Takeyinu tělu. Byla by už dávno mrtvá, kdybych neléčil každé vážnější zranění. Sám jsem z toho už velice unavený a i přesto, že jsem si vzal další bojovou tabletu, tak už citím, že jsem hodně vyčerpaný (přece jen tolik chakry na léčení jsem nevydal už léta + žádný spánek). O tom jakou bolest si Takeya musí prožívat, které pro ní toto mučení - "zkoušení zbraně" - znamená mám poměrně dobrou představu z jejích reakcí na každý úder. Jestli z toho nebude mít trauma, tak se svět zbláznil. Pomyslím se špetkou účasti, ale neváhám. Dostal jsem rozkaz a rozkaz je prostě třeba splnit. Navíc se mi to splnění nedaří, což mě začíná dost žrát. Zkouším všechno možné, a teprve, když se mi vinou únavy dostane do meče má vlastní chakra (nechtěné nachanelování zbraně) tak to udělá "bum". Dopadnu na zem a chvíli nehnutě zírám na "výsledek" v podobě místa ožehnuté jakýmsi ledovým bleskem. Suiton, Fuuton a Raiton v jednom? Nebo Hyoton doplněný raitonem? Nebo naopak? Já raiton přece neovládám, má přírodní chakra je ohnivá, ale... náš klan založil Sasuke Uchiha a ten raiton údajně ovládal mistrovsky, takže ... že bych takto nechtěně odhalil svůj druhý element? Ale co ten led? To je vlastnost meče? Hmm... no každopádně pro dnešek jsme skončili. Podívám se na Takeyu a chladným hlasem, ve kterém je však už cítit citelná únava (momentálně jsem na to nejspíš hůř než ona... i když, kdyby do mě někdo celý den bodal mečem... ): Rozkaz splněn, takže to vypadá, že to mohu ukončit. Jdeme za Otokagem. Odvážu ji a silou vůle se přinutím vyvinout opět svůj obvyklý seběvědomý styl chůze a veškerou únavu zamaskuju pod nehybně kamennou tváří. Zamířím k Otokagemu a tam podám kompletní hlášení.

Sousuke Uchiha, Takeya Eneri
Takeya jde vcelku volně, tváří se mírně otřeseně. Kdoví, jestli to je způsobovanou bolestí nebo úlekem z kráteru. Je pravda, že kdyby Sousuke mířil, mohl by ji tím zabít. Kage je na menším náměstíčku, kde organizuje odnos nějakých rozsekaných mrtvol. Když si vás všimne, pokyne vám, abyste šli za ním. Dojdete to místnosti, kde je několik pohodlných křesel. Sousukemu pokyne, ať si sedne a převezme řetěz od Takeyi. Mezitím, co mu Sousuke vypráví účinky meče, rozvazuje ji. Poté, co to dovypráví, koukne se na vás dva (Takeya se složila na zemi, nedošla ani do křesla).
Dobře... Tak si tu trochu odpočiňte, za soumraku přijdu. Do té doby tu zůstejte... předpokládám, že budete spát, ale klidně můžete jít na cvičiště tamtěmi padacími dvířky.
Ukáže ke koutu místnosti, kde jsou menší padací dvířka.
Meč zatím nepoužívejte.
Poté odejde. Usnete...

Když se Sousuke vzbudí, je Takeya vzhůru a procvičuje si ruce. Do soumraku zbývá zhruba hodina a půl, takže i hodit řeč nebo nějaký trénink.

Trocha odpočinku:

Po vyřízení záležitostí u Otokageho, který rozváže Takeyu a ponechá mi zatím meč se odeberu do říše snů. Jsem děsivě unavený a vzhledem k tomu, že při vědomí mě drželi dvě bojové tablety tuším, že se mohu těšit na další den, kdy si tělo vybere svou daň za přemáhání. Nemám chuť ani sílu na to, abych uvažoval o tom co se dělo ve vesnici - hromady mrtvol jsem si všiml též - protože jsem prostě příliš unavený. Když se probudím, tak je již Takeya vzhůru. Potřebuju sprchu a čisté oblečení..., pomyslím si a jen se slovy: Za chvíli jsem zpět. Vyhledám cokoliv co lze použít jako sprchu a opláchnu se od hlavy k patě, jednak musím ze sebe smýt špínu a pot a druhak potřebuju probrat. Jakmile jsem hotov, tak ze svitku vytáhnu čisté oblečení, seženu něco k jídlu a vrátím se do místnosti. Jídlo dám na stůl a Takeye jen chladně řeknu: Jez. Sám se najím abych doplnil energii, na trénink teď nemám ještě ani pomyšlení, snad zítra po dalším kole spánku a potřebu sám začínat rozhovor nemám. Není důvod, ostatně - já krom lidí ze svého klanu a rodiny s nikým nekomunikuji, tedy pokud zrovna nejednám v rámci rozkazů či vztahů podřízenost-nadřízenost. Ten meč je zajímavý, ten kdo jej bude vlastnit bude schopen používat velice mocné útoky..., pomyslím si jen aniž by mě napadlo si ten meč přivlastnit - o tom takhle neuvažuju, prostě jak řekne "šéf", tak bude.

Prožité hrůzy
Spletla jsem se... kdyby Iwaki něco chtěl, přece by neudělal tohle.
Ruce už necítím, ale neustálá bolest z toho, jak mě Uchiha propichuje a uzdravuje je příšerná. Nervy jsou v čudu. tohle je vyloženě ohavné. Čas od času mi steče slza po tváři. Nějak ani nedokážu odhadnout, jestli to toho Uchihu baví nebo ne. Jestli to je bezcitná svině.
Tohle už nezvládám... Chci pryč.
Nakonec Uchiha vyskočí a chce mě rozpůlit (já nevěděla, že to má jít vedle). Skloním hlavu a čekám na smrt. Místo toho se zablýskne a ozve se veliká rána. Kouknu se tím směrem a tam je dost slušný kráter. Mohu jenom domýšlet, co by se stalo, kdyby se trefil.
Myslím, že už bych tu nebyla...

Bezmyšlenkovitě se nechám odvést. Z rozhovoru Iwakiho a Uchihy je většinu neslyšela. Jen cítím, že se pomalu blížím k volnosti, ale nevím, jestli budu dlouho při vědomí. Nakonec se asi v půlce rozvazování složím.

Když se probudím, stále jsem na zemi a v rukou cítím hodně silné až bolestivé mravenčení. Pohnout s ní alespoň o centimetr bylo hrozné namáhání. Dost dlouho mi trvá, než se mi podaří s nimi hýbat vcelku normálně. Někdy tou dobou se vzbudí Uchiha. Někam odejde a vrátí se až po chvíli s jídlem. Unaveně se pousměji a dám se do jídla. Po jídle se vydám tím stejným směrem jako Uchiha, kde najdu sprchu. Druhý problém je ale oblečení. Musím sehnat nové, tohle je děravé a od krve. Barák mi je povědomý, takže si jen vzpomenout, kde sehnat oblečení. Nakonec si to i uvědomím. Je to sídlo klanu Yakushi. Já osobně jsem sice byla raději v sídlu Eneri, ale tak příbuzní jako příbuzní. Obalená ručníkem se vydám hledat oblečení, když se dostanu do nějakého pokoje. Je to luxusně zařízený pokoj někoho z klanu, možná dokonce Iwakiho. Neřeším to. Sice by tu měl někdo být, ale nikdo tu není.
Je to tu divně tiché...
Kimona v šatníku jsou chlapecká a jsou mi trochu větší. To taky odpovídá Iwakimu. Nakonec se do jednoho kimona rudé, žlutě vyšívané obléknu. Je mi trošku větší a na zádech je znak klanu Eneri. Kimono vypadá nevyužívaně. Nemusí být nutně Iwakiho, je nás z linie Yakushi - Eneri více. Ale všechno nasvědčuje tomu, že je jeho. Vrátím se do místnosti v křesly, kde jsem spala. Sednu si do křesla a nehnutě sleduji Uchihu pohledem plným smutku a bolesti. Ani se nehnu...

Odpočinek - čekání na soumrak:

Nevšímám si toho co zatím Takeya dělá a v klidu jím to málo co jsem si vzal k jídlu. Budu potřebovat ještě víc odpočinku, ale zdá se, že teď na to nebude čas. Takeya se mezítím vrátí, zatímco já dojím a svalí se do křesla načež to "nejlepší" co jí napadne je to, že mě začne pozorovat "smutný pohledem plným bolesti a smutku". Nějakou chvíli to ignoruju, ale nějak mě tenhle pohled vadí a postupně stále víc jsem z něj nesvůj. Sakra to na mě musí pořád vejrat? Nakonec už mě to přestane bavit a prostě zareaguju: Nech si své ublížené pohledy pro někoho jiného. Já plním rozkazy, a ty bys měla taky. Je jen tvojí chybou, že jsi dopadla, jak jsi dopadla, když se nesnažíš být Otokage-sama užitečtná. S tím se zvednu a odejdu k oknu, je mi nějak na nic. Nejraději bych už byl doma mezi svými a vůbec se tady nezahazoval s touhle husou, která to má "možná" těžké (kdo by neměl, když je do něj celej den bodáno mečem), ale která s tím vůbec nedělá. Už mě štve... požádám Otokage-sama, aby mě jí zbavil. Lepší bude, když budu pracovat sám.

Sousuke Uchiha, Takeya Eneri
Soumrak se už pomalu blíží. Najednou ale uslyšíš ženský křik a zvuky boje. následně dveřmi ven prolétne jedna z jouninek patřící k obraně vesnice. Už ji zranili a umírala, ale ten průlet dveřmi (momentálně rozmlácenými) ji zabil docela. Už jí není pomoci. Vybaví se ti, že je teta kageho. Dřív než ovšem stihneš zareagovat, ozve se něčekaný výkřik ze směru Takeya
Neeeeeeeeeee!
Teď ti možná docvakne, že to je zároveň Takeyi matka. Oknem vzápětí prolétne kunai a dovnitř proskočí kage (ten kunai byl jeho, aby to sklo vypadlo) skloní se nad mrtvolou.
To není dobrý... Asi tu techniku budeme muset zkusit... (Kage)
Normálně bych ti odporovala a tvrdila že ne, že ta technika nepůjde... Ale ti zmrdi musí být zabiti. (Takeya)
Jestli jsi zaktivoval sharingan, vidíš, jak oba uvolní veliké množství chakry, která se spojí do jednoho dost velikého (přecijen kage je kage) proudu. Do dveří se mezitím nahrnou čtyři zakuklenci. Kage i Takeya udělaní stejný sled pečetí.
Dvojčecí technika proudu smrti! (Oba)
Společná zásoba chakry se v hodně silném a prudkém proudu rozlétne proti ninjům. Vzhledově to má stejný effect jako pořádný oheň či kyselina, zůstanou po nich jen kosti. Takeya se vyčerpáním sveze na zem, kage se zachytí křesla.
Myslím, že tihle byli poslední...

Menší "bitka":

Soumrak se zvolna blíží a s tím se blíží i vyhlídka na další práci pro Otokageho, když v tom k nám do místnosti přileží ženská, či spíše již jen její tělo neboť je na 100% mrtvá. Co to? Bleskne mi jen hlavou, ale to už stojím na nohou a v ruce držím vlastní meč (ne ten s těmi spec. schopnostmi). To je příbuzná Otokageho... teta..., tedy byla..., pomyslím si poněkud udiveně a vyhlížím co se bude dít dál. A děje se toho celkem dost - Takeya chytne záchvat a já aktivuji sharingan, aby mohl případně pohotově reagovat, kdyby se zde objevil nějaký další nepřítel. Ta žena byla Takeyina matka? To znamená ovšem... že Takeya je Otokageho sestřenice... tím se leccos vysvětluje.... Ozve se řinčení skla a už je zde Otokage, který přišel oknem. Poté se zde objeví 4 neznámí ninjové. Vetřelci... Jsem připraven proti nim zasáhnout, ale není třeba, Takeya a Otokage použijí nějakou vlastní kombinovanou techniky a v mžiku jsou z nepřátel je hromádky kostí. Tohle bylo silné jutsu..., zhodnotím jen výsledek, ale neunikne mi, že toto jutsu je extrémně náročné na chakru, což se ihned projeví na obou, kteří jej seslali. Otokage se opírá o křeslo a Takeya se prakticky zhroutila. Mohli ho použít jen v případě, že nečekají další soupeře. Já stojím kousek od nich a za celou dobu jsem se prakticky ani nehnul - očividně o mou pomoc ani nestáli, takže nebyl důvod. Vypadá to, že vesnice byla napadena... mohu vědět kdo a proč jí napadl Otokage-dono? Zeptám se jen s respektem k Otokagemu, zatímco schovám katanu zpět do pochvy.

Mami? Tak tohle je "větší" bitka a bude to osobní
Uchihův proslov o užitečnosti více méně ignoruji, jen se natáhnu na gauči a ležím.
všechen ten život shinobi je k ničemu. K ničemu mi to není... Proč jen jsem tehdy začínala?
Vybaví se mi živé vzpomínky na den, kdy mi má matka ukazovala základ našeho kekkei genkai a vysvětlila mi, co to umí a že budu ninjou... Tehdy jsem byla nadšená...
Ok, zlákalo mne to...
Co je ale nečekané je má matka, které proletí a zároveň vyrazí dveře. Skloním se k ní. je mrtvá a už jí není pomoci. Zcela nekontrolovaně zaječím a klesnu na kolena. V zápětí se roztřískne sklo a prolétne sem Iwaki. Stačí mu pohled na mou mrtvou matku k tomu, aby pochopil, která bije, nevěděl-li to předtím. Skloní se nad mrtvolou a poté na mne pohlédne. Řekne, že tu techniku musíme zkusit...
Nemůže to vyjít... Je to dvojčecí technika... Sice se už párkrát povedla sourozencům ale... my nejsme ani sourozenci.
Zároveň ale ve mne vzkypí vztek.
Normálně bych ti odporovala a tvrdila že ne, že ta technika nepůjde... Ale ti zmrdi musí být zabiti.
řeknu mu a postavím se k němu, uvolňujíc chakru. Uděláme několik pečetí a s maximálním soustředěním se nám ta technika povede.
Šlo to... ale... blbě...
Neudržím se na dvou nohách, musím klesnout na všechny čtyři. Bratránek prohlásí že byli poslední.
Poslední? Poslední kdo?
Zezačátku to vypadalo na malý útok, ale poté jich přišlo více. Boj trval skoro tři dny... už jsou všichni mrtví... a netuším, kdo to je... Nejsou z žádné vesnice...
Prohlásí Iwaki. Já se mezitím pomalu s pomocí křesla zvedám, ale nakonec slítnul zpět, přímo na Iwakiho. Ten je momentálně hezky zapřený, takže mu jen zůstanu ležet v náruči. Vím, že to je muž, kterého slušně nesnáším... Ale taky to je bratránek Iwaki...
P-povedlo se nám to, Iwaki...
Zamumlám, ale asi to bylo rozumět i k Uchihovi. Ležím kagemu v náruči a oslovuji ho jménem. A ještě k tomu jsem v jeho kimonu, ale to asi nepozná.
Měli bychom zmizet.. je tu podzemní chodba...
řekne na Uchihu a mne postaví a vede k chodbě. Napůl jdu, napůl se jím nechávám táhnout. Iwaki nás vezme na to dolní cvičiště, ale tam pod rohožkou otevře další průchod dolů, tentokrát do černé temnoty.

Ráno raníčko pana vstala... Né, vlastně na hlídce...

"Uáááh!"
Snad už po desátý si zívnu. Nemám rád tyhle nudné hlídky. Většiou se nic neděje a když už se náhodou děje, tak je mi do toho zakázáno zasáhnout.
"Možná, kdybych sezačal učit hrát na nějaký hudební nástroj, utíkalo by to rychleji."
Opíjím se ve svých myšlenkách úvahami o svém sebezlepšení. Proto skoro přehlédnu temnous skvrnu na obzoru. Zamračím se a zaostřím do bouře.
"Tohle vypadá blbě."
Máloco je schopno přežít průchod bouří kolem Suny. Přesto tohle se v ní pohybuje a je to zjevně schopno.
Už už sahám po kunai, aby jsem ohlásil potíže, když se objeví Tareo a s elegancí sobě vlastní se rozhodne situaci řešit na vlastní pěst.
Povzdechnu si. Mohla být zábava, ale takhle... Kunai nechám vytažený pro případ, že by byl potřeba, ale moc tomu něvěřím.
"A jak jsem tušil!"
Písek se rozptýlí a naše slavná Tareo z klanu Nara stojí vítězně nad tvorem. Skoro mě to nutí zívnout, dokud neudělá pár kroků a neřízne s sebou do písku.
"A sakra!"
Hodím kunai do jednoho ze signalizačních zvonů a bržděn chakrou se rozeběhnu po hradbách směrem k Tareo.
Moje snaha je jasná, odtáhnout jí z nebezpečí měnící se bouře zpět.

Věštírna

Nikdy jsem nebyl z těch co by se drželi zpět a předstírali že jim něco nesmrdí, proto jsem dal své pocity dost jasně najevo hned při vstupu.
Ehm, zdravím mohl bych se...
chtěl jsem se zeptat kde to vlastně jsem, ale ona začala bohužel pro mě mluvit mnohem dřív.
Jo, jo chápu
odmávl jsem ji.
Upřímně mě má budoucnost vůbec nezajímá, spíš bych se soustředil na přítomnost. Nemohla by jste mi říct, kde to kruci jsem?

Kamsi do podzemí:

Po celou dobu boje zůstávám ve střehu, ale zdá si, že si Otokage a jeho příbuzná Takeya poradí sami. To, že se náhle mezi nimi trochu změnil vztah a Otokage jí dokonce drží v náručí mě nechává chladným - to je jejich věc. Vypadá to, že tohle celé bude ještě dost problematické, snad se neobjeví víc problémů, Otokage i Takeya jsou po své technice docela vyčerpaní, takže případný boj by zůstal na mě a já bych se taky ještě potřeboval vyspat. Poté co Otokage vysvětlí oč zde šlo - tedy naznačí, že absolutně nemá páru oč zde jde, tak se jen trochu zamračím. Útok neznámých ninjů, kteří nejsou spojeni z žádnou vesnicí? To je dost podivné. Jakmile se rozhodnou odejít kamsi do podzemí, tak je následuji. Sharingan mám zaktivovaný pro případ, že by se ještě mohli objevit další nepřátelé.

Ibuki
Tareo má hodně hlubokých ran, ve kterých se už usadil nějaký písek. Je napůl při vědomí, ale asi tak dlouho nevydrží. Všimneš si, že část ninjů, kteří se tu objevili při vyhlášení poplachu už někam narychlo zmizela, zůstalo zde jen pár čumilů a jeden jounin sledující mrtvou Animarubi a zjišťuje, jestli je opravdu mrtvá.

Uslyšíš i poplašný zvon z druhé části vesnice. Vypadá to, že se něco děje i tam. Jounin k tobě přijde ve chvíli, kdy Tareo omdlí.
Tohle vypadá zle...
Nikde nikdo z mediků....

Osore Satsu
Ženská se zamračí a asi i urazí.
Když tě nazajímá budoucnost, proč jsi lezl do nejlepší věštírny široko daleko?
No, možná i jediné.
Jdi doprava, doleva, doprava, rovně, přelez plot, rovně, podél modrého baráku a skončíš u hospody Mísa hojnosti.
Vypálí rychle. Mísa Hojnosti je známý sídlo prostitutek, ale kde přesně leží se taky moc neví. Možná se tam dá dále něco dozvědět.
Opravdu nechceš vědět, co tě čeká?

Sousuke Uchiha, Takeya Eneri
Otokage vypadá, že se už vcelku vzchopil, Takeya je ale stále dost vyřízená. V té černé chodbě je tma. Chvíli se ozývá šustění že strany, kde je přibližně kage. Poté škrtnutí sirky a chodby zalije mihotavé světlo od zapálené louče.
Nic lepšího k dispozici není...
Pokrčí kage rameny a vydá se chodbou, Takeya se vláčí za ním. Asi po půl kilometru až kilometru dojdete do menší místnosti, jejíž stěny jsou osvětleny. Zde je asi 12 lidí. Někteří jsou v kimonech podobných tomu, co má Takeya. Pár z nich znáš jako ninji, všichni z klanu Yakushi či Eneri (ono se to prolíná).
Jouninka Giruya Eneri byla zabita při obraně vesnice,
řekne kage.
ale útok byl pravděpodobně úplně zahnán.

Sousuke Uchiha, Takeya Eneri
Jste tak asi tak dvě hodiny, než se objeví pár strážných z vesnice, kteří oznámili kagemu, že je vzduch čistý. Vyšli jste ven všichni kromě jedné ženě, která tam zůstane. Venku se ve vesnici válí pár mrtvých těl z obou stran - zakuklení i shinobi ze Zvučné. Kage vám dá tři dny volno - na zotavení.

+ 3 dny
Ty tři dny jste se navzájem neviděli, trávili jste volný čas svým způsobem. Nakonec ale dostanete předvolání ke kagemu. Ten zamračený sedí za stolem. Dnes byl pohřeb Giruyi Eneri (jestli tam Spousuke byl, tak možná zahlédl Takeyu). Sousuke tam asi minutu čeká, než ho kage přijme - cosi tlumeně řešil za dveřmi s Takeyou.
Takže... Neninjí vesnička v okolí byla ještě před útokem na tuhle vesnici vypálena. Neví se, jestli ti, kteří uprchli do lesů přežili. Máte za útok najít co nejvíce přeživších a dopravit je sem. Mrtvoly zničte.
Na mapě vám ukáže polohu vesnice.
Nějaké otázky? Jestli ne, připravte se a jděte. Čím dříve, tím lépe.

Tři dny příprav, další mise:

Po skončení ukrývání se dostanu 3 dny volna. Tyto tři dny využiji pro trénink s oním mečem. Na základě předchozí zkušenosti se začnu učit techniku "Chanelování chakry" (B-rank) pomocí, které budu svou vlastní ohnivou chakru vpouštět do meče (samozřejmě na cvičišti). Snažím se odhalit co nejvíc schopností toho meče a je to prakticky jediná věc, kterou momentálně cvičím.

Po třech dnech obdržím od Otokageho novou misi, bohužel opět s Takeyou, kterou nemůžu ani vystát. Zase se mi bude akorát plést po nohy. Nedám ovšem nic najevo a pouze odpovím mechanicky: Hai Otokage-sama. Poté se "na podpatku" otočím a bez ohledu na to zda mě Takeya stíhá nebo ne vyrazím na misi.

Další mise a zase s tím debilním Uchihou...
Iwaki se rozhodne, že bude pár dní volno. Strávím je v dojo sídla klanu Yakushi v tréninku. Musím se naučit používat opět tu chakru. A o ovládání živlu nemluvě...
Sakra, jak ty pečetě byly?
Ale trénovat elementy v podzemním dojo zrovna dobře nejde. Jeden den strávím mimo dojo, kus od vesnice. Chci provázat element s kekkei genkai - ovládání vůlí bez pečetí, ale nejde mi to... Pohnout s ním bez mého pohybu je chakrově šíleně náročné.
Musí to jít... Mělo by to být to samé jako Zakázaná cesta... Ale nemělo by to být zakázané...
No... pár století v klanu Zakázanou cestu nikdo neovládl. Možná kvůli zakázanosti, ale spíše proto, že je náročná... Klanové schopnosti časem slábnou...
Asi se budu muset spokojit s ručními pečetěmi... Na čas... Ale naučit se to ovládat...
Bylo to vyčerpávající a k ničemu to nevedlo... Jen jsem se naučila lépe soustředit chakru do určitého momentu.

Nakonec ovšem zase přijde mise (a pohřeb, o ten stojím tiše poblíž rakve). Debatuji s Iwakim o způsobu, jakým se provádí Zakázaná cesta a jaký je rozdíl mezi ní a elementem... Musí to nějak jít. O Dvojčecí technice se ani jeden nezmiňujeme. Je nepravděpodobné, že bychom to bez řádného tréninku mohli často používat... Pošle mě na misi opět s tím Uchihou. Nechápu, co tím sleduje. Uchiha se otočí a vyrazí.
He- eeeeej. To je blbec.. Říká mu něco řádná taktika a důsledná příprava? Ne!
Vyrazím stejně rychlým krokem za ním, připravena dokázat, že nejsem tak hrozná, jak si myslí.

Sousuke Uchiha, Takeya Eneri
Cesta probíhá relativně mlčky a svižně. Nakonec dojdete na místo, kde stála vesnice. Okolo malého náměstíčka se zničenou fontánkou je asi dvacet zbytků baráčků, opálené zdi se zuhelnatělými zbytky trámů střech. Je pravdědobné, že pár lidí uhořelo v domech. Okolo jsou husté lesy.. Co je v nich?

Vypálená vesnička:

//Poprosím PJjku, aby mi SHRNULA trénink s tím mečem a chakra chanelováním - to je docela podstatná věc.

Dorazíme do vesničky, která očividně vypadá... no nevypadá. Oheň..., že by katon? Nebo jen prostě požáry? Trochu se porozhlédnu (aktivuji sharingan) a pokud mě nic nezaujme, tak jen řeknu Takeye: Ty prohledáš domy na východní straně, já na západní. Všechna těla musí být zničena - dokonale zničena - takže je nanosíme se k té rozbořené kašně a já je potom spálím. Já mezitím prověřím, zda v okruhu 10ti kilometrů je nějaky živý člověk - pokud nebude, vrátíme se zpátky, pokud bude... tak zjistíme, zda-li to nejsou přeživší a pokud budou, tak je přivedeme zpátky. S tím se otočím a věnuji se své - západní polovině vesnice. Projdu jí dům od domů a všechna těla zajistím (zapečetím do svitků), jakmile budu hotov, tak je umístím na hromadu u kašny a počkám až přinese všechna těla i Takeya. Jakmile je hromada mrtvol navršena, tak použiji Katon a podpálím to tak, aby to pokud možno kompletně shořelo. Zatímco to bude hořet, tak použiji techniku: Kagura Shingan, kterou nyní hodlám využít maximálně, takže bude poutat veškerou mou pozornost. Je to vlastně takový dálkodosahový senzor veškeré chakry s dosahem 10ti kilometrů. Pokud detekuji nějakou chakru patřící živým lidem, tak se tam vydáme (jakmile kompletně zničíme ta těla - ohořelé kosti může zničit snad Takeya pomocí své výbušné chakry či co to je), pokud nic nenajdu, tak se vrátíme zpět do Otogakure no sato.

Sousuke Uchiha, Takeya Eneri
Sharingan ti nic neodhalí, takže jdete kupit těla. Najdete jich 7 (5 zařízlých, 2 uhořelé) , což je na tolik domů dost málo, takže mrtvoly budou možná i v lesích. Taky najdete tři mrtvé psy a uhořelou kočku. Jinak je vesnice podezřele prázdná, nenajdete nikde žádné peníze.

Mrtvoly hoří dobře, už jsou vysušené a pár dní staré, jen tu jsou cítit spálené vlasy a po chvíli i pečeně. Nakonec však ani ta už není cítit, jen je všude dým a smrad. Kosti se už rozpadají a ubělat z nich pomocí Takeyi kekkei genkaie prach už je malý problém - poznatek - zuhelnatělé kosti snadno explodují.

Kagura však odhalí mnoho zajímavého. Pět lidských zdrojů chakry - žádní ninjové, obyčejní lidé. Tři zbytky chakry po lidech, kteří nedávno zemřeli (následky zranění?). A poté jeden ohromný chuchel několika - z té dálky neidentifikovaných - zdrojů, který je odtud trochu více, než 10 km, skoro 11.

Ohníček a průzkum lesa:

Likvidace těl se daří a díky svému "radaru" zjistím jak to vypadá v lese. Takeye sdělím, kde jsem koho zaměřil a pak jí pošlu ohledat ty tři mrtvoly, sám zamířím k těm pěti stopám živých lidí a jakmile tam dorazím, tak jim vysvětlím, že jsem z Otogakure a mám je evakuovat (pokud budou vypadat jako vesničani). Samozřejmě mám celou dobu aktivovaný sharingan a pohyb všeho v lese (včetně Takeyi) sleduji skrze svůj radar (tu a tam, ne furt). K těm pěti se přiblížím trochu nenápadněji, aby mě hned neodhalili - kdo ví, můžou to být klidně ti, kteří to tu vyhladili. Snad to půjde rychle a bez komplikací, vůbec se mi to tady nelíbí.

Začátek mise

Vyrazíme z vesnice. Tatsuin běží vedle mě a jeho smysly, stejně jako moje, jsou v pohotovosti.
Takže na cestě, doufám, že dostanu nějaké informace o dalším Animarubovi.
Během mého zamyšlení Crow pronese poznámku o tom, že bychom si měli vytvořit strategii.
Pravda, normální lupiče, lapky, ninji a podobné delikventy bych měl vycítit díky své pozměněné nervové soustavě, ale pokud by jich bylo víc, tak bych je asi neodhalil všechny. Když už přemýšlím o potulných ninjích, proč má Crow vlastně masku z Vesnice ukryté v oblacích? No, ono to určitě nějaký důvod má, ale není na mě, abych to řešil, protože ho lidé v Konoze znají a vedení mu věří.
Já bych se normálně pohyboval ve stromech, kamenech a tak podobně, stejně jako byste vy letěl.
Osobně bych měl být schopný většinu nebezpečí vycítit a pokud bych ho nezpozoroval, tak by si ho určitě všiml Tatsuin, ukážu na rysa.
Pokud máte na mysli nějakou strategii pro konkrétní situaci, tak si myslím, že na to neznáme ani jeden dost dobře schopnosti toho druhého, nechám ho upřesnit, jestli myslel něco konkrétního.
Ta výprava bude zajímavá. Chlap, který má nad hlavou havrany a vrány a kluk, kterému po boku běží rys.

Uchiha Sousuke
Uprvních čtyř se daří, jsou veskrze nezranění (pár škrábanců), pátý je ovšem v dost mizerném stavu. Na sobě má rozdrásané zbytky oblečení a přes hruď tři hluboké škrábance, které se zanítily. V obličeji má napůl nepřítomný výraz.

Ty... jsi s nimi! Přišel jsi mě zabít, když to požár nedokázal...
Chvíli ti to trvá, ale nakonec tě neobviňuje a popíše ti útočníka a jeho poskoka. Popis poskoka až mrazivě sedí na Bakareho, toho blba z lesíka...

Rys a vrána je divná kombinace, nemyslíte?
Tohle bude trapas... Jsem zvyklý pracovat na misích sám, kdy nejsem omezen dopravou toho druhého...
Hokage má asi divný smysl pro humor... Nebo mu to Raikage zapomněl napsat v tom dopise... Chlapec nad něčím asi přemýšlí. Já mlčky jdu, schován za maskou.
Hokage mi i dost věří, vždyť mu často hlídám hradby...
Nakonec chlapec promluví. Nechám ho domluvit a ještě chvíli nic neříkám, přemýšlím..
Jsme nápadní...
Rozlet!!
Jednoduchý myšlenkový signál k mým ptákům spojené s gestem rozmáchnutí ruky. Ten myšlenkový signál by opravdu neměl zaregistrovat nikdo jiný. Ptáci se rozlétnou, jsou dále ode mne a od sebe, jsou méně nápadní. Stále ale připraveni zaútočit.
No... I když ho člověk vycítí, někteří missing-nin bývají i dost rychlí a silní. Proto by to chtělo nějakou strategii... Třeba když mě uvidíš zmizet a zůstane pár peříček, tak se tak pravděpodobně ještě objevím...

Nepříjemné zjištění:

Když dorazím k těm pěti, tak velmi rychle zjistím, že 4 z nich jsou na tom poměrně dobře, zatímco jeden už tolik ne. Navíc mě chvíli obviňuje z účasti na útoku na což reaguji klidným, ale chladným vysvětlením situace. Nakonec mi aspoň popíše útočníka a jeho poskoka. Bakare? Že by to pako..., ale vždyť je ve vězení..., nebo to bylo předtím, než jsem ho přivedl do vesnice? Ksó... Podívám se úkosem na toho více zraněného. Rány se již zanítily... budu ho muset vyléčit, aby byl sto dojít do Otogakure po svých. Položím nad něj svou dlaň a použiji: Shosen no Jutsu (Technika mystické dlaně). Slibuji si od toho zhojení jeho ran a minimální doplnění jeho životní energie, tak aby byl schopen chodit. Jakmile skončím, tak jen chladně rozkážu: Jsem vyslán Otokagem s rozkazem vás dopravit neprodleně do Otogakure no Sato. Takže se zvedněte a vyražte na cestu, já ještě posbírám zbytek přeživších a poté vás doženu. Běžte.

Následně na to od nich odskočím a maximální možnou rychlostí mířím k té druhé skupince, kde zopakuju stejný scénář a po vyzvednutí Takeye a sesbírání všech přeživších nechám Takeyu, aby je doprovodila do vesnice, zatímco já vyrazím bez dalšího vysvětlování co nejvyšším tempem zpátky do Otogakure no sato a to rovnou do vězení za Bakarem, kterého hodlám vyslechnout. Nemá smysl se ho na nic ptát, pokud je to zkušený shinobi a dokázal mě oblbnout svým předstíráním blbosti, tak by to byla jen ztráta času. Prostě použiji sharingan a ty informace z něj vypáčím násilím. Rozhodující je teď rychlost.

Uchiha Sousuke
Léčení se podaří, takže přeživší vyrazí pomalu s Takeyou, zatímco ty to vezmeš dost rychle.Bakare si ve vězení znuděně hraje piškvorky sám se sebou v prachu na zemi.
Jééé... Víš jaká tu je nuda??? Proč tu jseeeem?
Začne jakmile si tě všimne. Po dlouhé chvíli - asi to je opravdu debil - se nervově sesype.
Mistr... nutil mě... já nechtěl...
Ohledně vesnice. Možná ti řekne i víc věcí, které by se mohly hodit...

S Bakarem:

S naprosto chladným výrazem si vyslechnu Bakareho a pak ještě mrazivěji odpovím: Za podíl na vraždách vesničanů budeš odsouzen k smrti. A neměj obavy, bude dlouhá a bolestivá - taková jakou zažívají pokusná morčata lékařských výzkumníků klanu Yakushi. Jsem naprosto zhnusený z něj a stojí mě dost přemáhání ho neodpravit rovnou, vymlouvá se na mistra, tváří se jak pablb a vraždí lidi - nic proti tomu, kdyby to dostal jako rozkaz z jiné vesnice - jako misi v rámci války - tak bych ho prostě zabil v boji, ale tohle mě vytáčí mnohem víc. Nemám zájem se s tebou vůbec bavit, takže tě vyslechnu po svém způsobu a postarám se, abys byl co nejrychleji zlikvidován. Otokagemu zabili maskovaní týpci před párti dny příbuznou a já mám důvod si myslet, že k nim patříš. Myslím, že Otokage vůbec nebude váhat s tvou exekucí. Napřáhnu k němu ruku a: Sen'eijashu Bakareho obmotají hadi a poté mu do těla vstříknou jed, který otupuje vůli a zastírá mysl jakmile jed zabere, tak aktivuji Sharingan a nahlédnu do jeho "mysli" načež hodlám zjistit naprosto vše o jeho mistrovi a jeho činnosti. Hledám též jakoukoliv spojitost s Animarubi či s útokem na naší vesnici. Pracuju rychle a tvrdě. Jakmile jed vyprchá, tak skončím s vyslechem, Bakareho surově hodím na zem a "jakoby náhodou" mu prudkým dupnutím zlomím zápěstí. Teď se aspoň nebudeš nudit..., pronesu mrazivě a zamířím z cely směrem k Otokagemu.

Cesta k bráně

Na spánku mi naskočila lehká žíla vzteku.
Asi proto, že je tohle jedinej krám v okolí, kde jsem se mohl zeptat na cestu?
vyštěkl jsem lehce kousavě, ale vzápětí toho zalitoval po její naprosto nesrozumitelné a nejednoznačné odpovědi.
No tos mi toho řekla, nemám tušení jak bych se odtamtud dostal někam kde to znám..
povzdechl jsem si, když mi začalo docházet že prostě nemám na výběr nic jiného než přistoupit na tu její šáhlou hru.
Tak fajn, vím že toho budu litovat ale řekni mi co mě čeká...

Uchiha Sousuke
Zmatené útržky myšlenek: (pohled třetí osoby)
Zahalená postava mlátící Bakareho.
Bakare s železným "obojkem" okolo krku a zavázanýma oči s pochodní v ruce
Pochodeň podpalující vesnici.
Zahalená postava s klíčem (ten zlatý od truhly).
Ty a vybuchující truhla, meč.
Lesy, jeskyně (jiná), zahalená postava.
Setkání s Otokagem na věži (předávání meče).
Vězení.
Malý Bakare na houpačce v lesíku.


Ať se snažíš jak chceš, nemůžeš najít spojitost s útokem na vesnici a těmi ninjy... Co dál?

První kolo výslechu Bakareho:

Budu muset víc trénovat sharingan, s takovouhle úspěšností se můžu jít zahrabat..., uvolním Bakareho z genjutsu a přisunu mu židli. Sednout. Řeknu je stroze a počkám až se posadí, pokud bude potřeba ho popohnat, tak dostane kopanec do žeber. Takže, teď budu chvíli milý a bude jen záležet na tom jak budeš odpovídat. Můj sharingan vidí tvou chakru a ta se při každé lži nepatrně změní, za každou lež budeš potrestán. Zaprvé - kdo nebo co je tvůj mistr? Zadruhé - proč jsi pro něj pracoval, když tě zjevně zneužíval. Zatřetí - ten obojek, k čemu slouží? Začtvrté - věděl jsi, že nás potkáš, když jsi šel do jeskyně, kde byl ten Animarubi nebo ne? A pokud ano, jaké byly tvé záměry. A zapáté - jak je možné, že někomu tak prostoduchému svěřuje tvůj mistr takové úkoly? Nakonec tě ještě upozorním na pár věcí: Za A - o tom zda přežiješ či ne rozhodne Otokage na základě toho co mu řeknu, takže pokud nechceš skončit jako potrava pro krysy, tak by ses měl snažit. Za B - mám širokou škálu prostředků, některé humánnější jiné méně, kterými z tebe můžu stejně vše potřebné dostat, od sharinganu, přes jedy a séra pravdy až po prosté násilí, jako lékařský ninja samozřejmě vím, jak tě udržet naživu dost dlouho na to, abych z tebe vše potřebné získal - pokud však zajdu tak daleko, nemohu vyloučit nějaké trvalé následky. Minimálně noční pomočování, maximálně těžké poškození mozku spojené s totální demencí... což by ovšem v tvém případě zas tak velká změna nebyla. Rozuměls? Ano. Výborně - tak začni mluvit, nemám na to celý den. Skončí chladně svůj proslov a propíchnu ho pohledem, nyní sleduji jeho chakru a snažím se zaregistrovat každý nepřirozený tok signalizující lež či jiné abnormality - odchylky od normy. Zatím to bohužel vypadá na malou rybu, nejspíš bude po výslechu propuštěn... ale kdo ví, hlavně bude záležet na tom, jak bude spolupracovat.

Uchiha Sousuke
Mistr? On je... já nevím! Je krutý... jako.. jako démon! Ale... to přeci nejde, ne?
Odpověď na první otázku
Nevím! Vždycky to tak bylo, vyrůstal jsem u něj! Měl jídlo....
Odpověď na druhou otázku
Pouta... Asi nebyl nic jiného...
Třetí
Mistr mě poslal pro truhlu v potůčku, nevěděl jsem, že tam je to zvíře... ani vy...
Čtvrtá
P-počkat? Prostoduchý? Co to znamená?
Pátá.

Je hodně nervózní, ale zřejmě to byla pravda. Celé.

Ōra Kitsune
Ōra no doubutsu jsi tehdy našel a nakreslil vcelku snadno a rychle. dalších pár dní utíkalo v podobném - až nudném - duchu. Čtvrtý den se vydáš hledat jiné magické zvíře. Víš, že kus odtud jsou močály, takže by se možná tam mohlo cosi skrývat. Jsou mírně nepřístupné, ale pro tebe to není problém. Všimneš si ovšem dalšího člověka poblíž. Taky to ale nevypadá na banditu.

Nové problémy

Sleduji blonďatého chlapíka v naprostém klidu poslouchám i jeho znuděnou řeč. Je mi jasné že je to nukennin ze Skryté Listové ale právě teď se to docela nehodí. Jenže pokud se mi ho podaří chytit, mohl bych tím rapidně zlepši postavení mezi Deštnou a Konohou a to se v těchhle časech velmi hodí. Ať udělám cokoli, nesmím tady toho nukennina nechat jen tak pobíhat a proto se rozhodnu ho chytit.
Jen ať není přílíš silný....určitě ten svůj obouručák nemá jen tak pro nic za nic...nesmíme ho podceňovat..
"Nevím, co jsi zač, ale nenechám tě tu jen tak pobíhat. Jsi příliš daleko od své země, a proto ti doporučuji se okamžitě vzdát. Nemusíme tu prolévat krev, vzdej se a já ti zaručím, že po důkladné diskuzi s Listovou budeš mít řádný soud, ať si provedl cokoli. "
Je mi jasné že to nejspíš nepřijme, ale považuji to za nutné mu nabídnout bezpečnější cestu a tím se tak vyhnout masakru. Pokud to opravdu nepřijme, zavřu oči a jakmile je otevřu, aktivuji svůj Sharingan. Okamžitě na něj zaútočím pomocí mé Sharingan techniky a jelikož on ani nejspíš neví, kdo jsem, tak by pro mě neměl být problém ho do ní chytnout.
Magen: Kaseguj (Démonická iluze: Spoutání kůly)
Pokud se mi ho podaří chytnout do iluze, věnuji se jen tomu ho v ní udržet a to je jasný znamení pro mé dva členy aby se postarali o jeho uvěznění. Pokud se ale nechytne, jsem připravený se jakkoli bránit a Sharinganem sleduji jeho ruce i pohyby.
Nenechám tě utéct ať to stojí co to stojí....nemohu zklamat svojí vesnici...

Výslech Bakareho - konec:

Moc jsem se toho tedy nedozvěděl... hmm... ale to prozatím stačí. Vyslechnu si jeho odpovědi a při poslední se trochu ušklíbnu: ... to znamená hloupý, nebo ... spíše blb. Každopádně..., dodám svému hlasu trochu "tepla", takže už není tak chladný jako led a dokončím: ...informuji Otokageho o všem co jsem zjistil. Nejspíš tě ještě někdo vyslechne, aby doplnil to co jsi mi doposud řekl. Co se tvého podílu na těch zločinech týče... tak sdělím Otokagemu, že s ohledem na získané informace nejsi za své činy zodpovědný, neboť jsi k nim byl přinucen. Ale je tu ještě jedna maličkost, kterou chci vědět. Když jsem nahlížel do tvých vzpomínek, tak jsem si všiml jisté vzpomínky z tvého dětství. Ty, houpačka a lesík ... chci jen vědět odkud pocházíš, kde je tvá rodina a jak jsi se dostal k tomu mistrovi. Mohlo by to trochu usnadnit naše pátrání po něm, ostatně - potřebuju také vědět, a to již není maličkost, kde se tvůj mistr nachází, protože ho půjdu zabít za zločiny, které spáchal. Dokončím a přivolám stráž, aby přinesla nějaké jídlo a vodu vězni. K čemu by někdo potřeboval takového bl... prosťáčka? Bakare je jen přerostlé děcko, které zdá se navíc nic moc neumí... a přesto mu někdo svěřil klíč k truhle od meče, který umí transformovat uživatelovu chakru na hyoton a raiton...

Uchiha Gin
Ne, opravdu netoužím po soudu v té zkorumpované vesnici. A opravdu chceš bojovat?
Jakmile se proti němu vhrneš zjistíš, že provedl okamžitou náhradu. A to opravdu rychle, když jsi se ho snažil chytnout, ještě byl pravý. Je rychlejší než ty. Iluze na kládu jaksi nepůsobí. Něco tě škrábne na tváři. Otočíš se. Chlápek s byukaganem v očích právě odskakuje za provádění pečetí.
Jutsu větrné břitvy
sešle to tvojím směrem, zatímco se objeví přímo před Reikou
65 úderů vznešenou pěstí
První 64 jsou klasické podle té hyuuga techniky, poslední je na spánek, takže ho na pár minut vyřídí. Izuki zatím zůstává schovaný, asi něco připravuje.
Hele, mi se nechce bojovat... opravdu ti to za to stojí?
Obouručák zatím nepoužil...

Uchiha Sousuke
Já nejsem blb!
Typický tón naštvaného dítěte. Jak povídáš o tom, co vyřídíš Otokagemu, rozšíří se mu oči.
A... co se stalo?
Při zmínce o houpačce se zarazí.
Já... nevím... vždycky jsem byl v lese s mistrem.... Nikdy jsem nepotkal nikoho jiného na dvou nohách kromě mě a mistra, dokud jsem nepotkal vás. Mistr mi říkal, že jiní lidé existují, ale že se od nich mám držet dále.
Na chvíli se odmlčí, v očích se mu zalesknou slzy.
Mistr... bydlíme v lesích a často se stěhujeme... Umím ho najít pomocí čehosi a on mne umí přivolat, ale nevím, jestli i vy ho najdete jako já...
(To čehosi je chakra, může ti to dojít)

Osore Satsu
Ženská vypadá spokojeně, že dosáhla svého. Oznámí ti, že bude číst z dlaně, tak napřáhneš ruku.
Vidím dlouhou čáru života, určitě se dožiješ vysokého věku...
poté pustí tvou ruku a odkudsi vytáhne křišťálovou kouli.
Tak se podívejme, co tě čeká.
povídá, zatímco leští povrch kusem látky.
Vidím boj, krev a násilí. Bude veliká válka a přijdou tvorové bez srdce. Temní, zabijí vše. Kromě tebe a pár jiných shinobi. A vy obnovíte shinobi svět jejich vyhlazení.
Prohlásí naprosto nepřítomně. V kouli naprosto nic není vidět z tvého pohledu. Nakonec se vrátí na příjem. Vypadá zaskočeně z toho, co řekla.
Takže... Vytáhne tě ven z věštírny a ukáže ti malou uličku.
Tamtím směrem je pár baráčků... když je odejdeš, dojdeš k bráně z vesnice... tam je dost lidí a dá se tam zeptat na cestu.
Zabouchne za sebou krám.

Nečekané problémy

Očekával jsem tuhle odpověď, ale vůbec jsem nečekal to, že se naprosto vyhne mému Genjutsu. Popravdě nedokážu pochopit, jak dokázal rozeznat to, že na něj chci použít Genjutsu a ještě u toho provést náhradu.
Aha...tak už vím proč byl v té Bingo knize....určitě bude dost silný...snad na něj budeme stačit..
Hledám kam se pomocí Kawarimi přemístil, když v tom mě něco škrábne přes tvář a já se instiktivně otočím. Už mam od minula aktivní Sharingan a tak není divu, že jeho techniku vidím ještě před tím, než jí pořádně zamíří. Technice se jednoduše vyhnu pomocí velkého skoku nebo problesknutí a dál se věnuji nepříteli. Ten okamžitě zaútočil na Reika a tak nějak ho dostal. Všiml jsem si že ten chlápek má Byakugan a navíc použil techniku, která dočasně zastavila tok Reizovi chakry. Ovšem už od pohledu je tahle technika příliš slabá na to aby ho zastavila. Očekávám, že se po chvilce probere a pomůže mi s tím chlápkem z Konohy.
Takže Byakugan a útok zblízka....to není moc dobré...dokáže rozpoznat mé Genjutsu...takže musím využít svých jiných předností..
Ovšem místo toho aby mě napadl se znovu ptá jestli chci bojovat a na to mu pohotově odpovím.
"Potloukáš se bez povolení po naší zemi, co očekáváš že se stane ? Deštná nenechá nukenina jen tak pobíhat kolem a je moje poviností ti v tom zabránit. "
Pokud nezmění názor a nehodlá opustit tuhle zem, pokračuji v boji. Tentokrát zaútočím jako první já a proto okamžitě vytvořím můj první útok bez použití pečetí.
Kuro Karasu no Jutsu (Technika černých vran)
Bez jakéhokoli náznaků či promluvení vytvořím velké hejno vran a to se okamžitě rozlétnou proti tomu chlápkovi s Byakuganem. Nejspíš mu nějaký ten čas zabere se vran zbavit a toho hodlám využít. Okamžitě složím pečeť a vytvořím nejméně čtyři klony, do kterých rovnoměrně rozmístím svojí chakru.
Karasu Bunshin no Jutsu (Technika Vranního klonů)
Jediné co může postřehnout je, že vytvořím několik klonů, kteří jsou naprosto identické jako já a díky stejnoměrném rozmístění chakry, nedokáže rozeznat kdo je kdo. Pro jistotu jeden z mých klonů začne skládat pečetě a zaútočí další technikou.
Katon: Goukakyuu no Jutsu (Živel Oheň: Technika Velké Ohnivé koule)
Vyšle proti chlápkovi s Byakuganem ohnivou kouli a pak se okamžitě rozeběhne proti nepříteli. Ostatní klony se zamíchají mezi mě a následovně se rozdělí do dvojic. Dvojice se drží vedle sebe a obě stojí ve stínu vysokého stromu. Já sleduji jeho pohyby sharinganem a pokud někam uhne, ať problesknutím či pomocí jiné techniky, tak na jeho pohyby reaguji. Vím, že bojuje na blízko a on nic neví o mých technikách, proto se rozhodu pro následující taktiku. Pokud se rozhodne zaútočit na jakéhokoli mého klona zblízka, okamžitě využiji jeho útoků a odpálím můj klon pomocí techniky Zařícího Nebe. Využívám svůj sharingan, díky kterému předvídám jeho pohyby a tudíž dokáži odpálit techniku neuvěřitelně přesně. Pokud znovu zaútočí pomocí Juukenu, tak ho tahle technika zasáhne a způsobí mu velké škody. Mezitím Izuki se schovává ve stromech a i když ví, že ho nejspíš nukenin vidí, přesto prozatím nic nedělá. On hlavně nukenin nemá vůbec žádný čas se věnovat někomu jinému, jelikož ho dost zabavím jen já.
Složitý plán ale pomocí mého Sharinganu to musí vyjít..

Bakare - výslech:

Poslouchám Bakareho svým typickým "kamenným ksichtem" přičemž si uvědomím jeden "detail". Jeho mistr ho může povolávat? Kuchiyose? To se musí rychle zlikvidovat! Áha, takže o svých rodičích nevíš a jediný člověk, kterého znáš, je ten tvůj "mistr"... dobře. Takže tu počkáš, já zařídím, aby tě už mistr nemohl přivolat a poté někdo lépe vybavený, než já dokončí tvůj výslech. Co se týče těch vražd v nedaleké vesnici, tak... myslím, že nebudeš za to souzen, ale bude záležet na rozhodnutí Otokage. Následně se rozloučím a zamířím rovnou k Otokagemu, kterému podám kompletní hlášení o Bakarem i o vesnici, ve které jsme byli, také doporučím nějakým způsobem odstranit z Bakareho kuchiyose či to, pomocí čehož ho mistr přivolává (nejspíš bude mít Bakare na těle nějakou přivolávací značku) a provést komplexní a podrobný výslech. Můžeme jen doufat, že máme někoho s technikou, kterou používají Yamanakové z Konohy. Následně také dodám, že Bakare ač se zločinů účastnil, tak se jeví jako nevinný už jen proto, že je dost prostoduchý, sám nejspíš techniky žádné neovládá a ke všemu byl donucen svým "mistrem". Také zmíním fakt, že Bakare ovládá nějakou techniku pomocí, které svého mistra dokáže vystopovat, což by se mohlo použít.

Uchiha Gin
Promiń, ale nesnesl bych návrat zpět...
Odpoví ti. Na vrány chvíli kouká, nechá je přilétnou dost blízko, když udělá prudkou otočku a všude vzplane chakra.
Kaiten!
Většinu vran to zlikviduje, ale stejně chvíli trvá, než zmizí všechny, takže máš krásnej klídek na připravení klonů. Poté si je jen prohlédne a jak zjistí, že tě od nich nepozná, zamračí se. Na zemi je menší kráter.
Tohle je ten klan Uchiha, který byl kdysi v Listové? Bóže... Jste tu na mě tři a ještě si přivolává klony... Jak hluboko tento klan klesl?
Povzdechne si, zatímco uhne klidně ohnivé kouli. V tu chvíli si všimneš Izukiho, který se objevil za nukeninem.
Suiton: Daibakufu no jutsu.
v to chvíli je v kráteru menší jezírko.
Suirou no jutsu
Nukenin zároveň zkusit nějakou techniku, ale nestihl to.
Shintenshi - co to je?
Brzy mu dojde, že je v mizerné situaci.
Heeeej! Co to! Super. Jak trapné...
V očích mu uvidíš smutek (byakugan zůstává).
Když už nic jiného, tak mě zabij. Nemohu předstoupit před bratra po naší hádce, ne... Nedokázal jsem přežít zde... tak mě zabij...

Konec boje ?

Přesně jak jsem očekával nukenin použil svojí Hyuuga techniku a díky tomu se vyhnul mým vranám. Očekával jsem to díky informacím, které o Hyuuga klanu máme a to ještě z dob zakladatele Uchiha klanu v Deštné. Jeho hloupé řeči v klidu přehlídnu a prozatím na ně vůbec nereaguji. Dokonce mě nepřekvapí ani jeho pohotová reakce na ohnivou kouli ale co mě nejvíce překvapí je reakce Izukiho. Neuvěřitelnou rychlostí získal navrch a uzavřel nukenina do vodního vězení zrovna v tu dobu kdy se pokoušel vytvořit nějaké jutsu.
Tak to by, jsme měli....teď z něho dostat co nejvíce informací a zjisti co tu vlastně chce..
Pomalu přistoupím blíže k nukeninovi a přitom promluvím směrem k oběma parťákům.
"Výborně Ikuki, Reiko. Izuki prozatím udrž vodní vězení a Reiko ty se připrav použít bleskové jutsu. Pokud ti dám povel, vypálíš do vězení omračující výboj a vůbec ho nešetři."
Pak se otočím směrem k nukeninovi a podívám se na něj svým Sharinganem. Ostatní dva klony obestoupí vodní vězení tak, aby v případě problémů mohli zasáhnout nebo alespoň zranit pomocí výbuchu. Třetí i čtvrtý klon se okamžitě vydá na průzkum okolí a to hlavně kvůli bezpečí. Ještě než cokoli řeknu, použiji na nukenina genjutsu spoutání kůly a tím mu zamezím se jakkoli pohybovat. Vzhledem k tomu že na Kai potřebuje složit pečeť, tak se mému Genjutsu nevyhne a proto mam jasně na vrh.
Takže ...okolí zajištěné a teď přejdeme k výslechu..
Konečně po dlouhé chvíli promluvím a okamžitě se ho začnu ptát.
"Nebudu nikoho zabíjet a tobě bych doporučil spolupracovat. Nechci žádné problémy ale, pokud budeš klást odpor, zasáhnu a násilím tě odvedu k vůdci Deštné.
Takže abychom začli, nejdříve mi řekni své jméno a důvod proč jsi tu. Taky bych rád věděl co si v Konoze udělal, že tě označili za nukenina a ostatní informace."
Pokud se nějak dostane z mého Genjutsu a já postřehnu Sharinganem sebemenší náznak odporu, okamžitě dám znamení zotaveném Reizovi. Ten do vodního vězení vpálí tak silný proud že nukenina okamžitě omráčí a nám tak usnadní práci.

Uchiha Sousuke
Otokage překvapeně sleduje to, co říkáš.
No... Zní to hodně divně, ale jak tvrdíš. V tom případě jdi najít toho mistra, blba použij, abys ho našel.
Napíše pár poznámek na pár listů před ním.
Máš-li potřebu vzít někoho sebou, udělej tak. Toho mistra převeď živého, aby mohl být podroben výslechu.
S tímto tě propustí.

Uchiha Gin
Tentokrát se ti to vydaří, nukenin se chytne.
Jmenuji se Jisei Hyuuga-Yamanaka, ale po smrti mých rodičů mne adoptovali druzí Hyuugové z klanu Hyuuga-Inuzuka.
Tady se na chvíli odmlčí a pravděpodobně zapracuje tvá logika. Namiru Hyuuga-Inuzuka je hokage, takže by měl být i nepřímo (jenom jako Hyuuga) i přímo (jako adoptovaný) příbuzný s hokagem.
Proč tu jsem? Procházel jsem tudy pryč z území ninjů. A asi se mi to moc nepovedlo...
Zavře oči. Tahle iluze pro někoho s dohledem jako je byakugan umí být dost nepříjemná.
Kvůli blbé sázce. Kdo vydrží déle, jestli já jako nukenin nebo bratr jako hokage. A také kdo více zesílí. Ale poté byl nějaký převrat a já byl označen za skutečného zrádce, i když jsem si balil věci na odchod. A v tom skutečném opravdu nemám prsty!
Možná ses doslechl, že byl před pěti lety v Konoze pokus o převrat a viník chycen, ale jestli to je ten samý převrat a ten kluk je pět let jako nukenin, tak je ve velmi dobré stavu.

Výslech

Poslouchám toho nukenina a jakmile domluví, udělám další nutná opatření.
On patří do tří nejlepších Konožských klanů ??...zřejmě jsme trochu pozadu s informacemi....nevěděl jsem že se spojili ale každopádně díky tomu vytvořili daleko nebezpečnější kombinaci....zatraceně...a pokud je Inuzuka, neměl by mýt někde i psa...raději prozkoumám okolí..
Pokud se moji klony, kteří šli prozkoumat nejbližší okolí vrátí, dám jim povel a oni se rozpadnou na spoustu černých vran. Je to docela velké hejno a pomocí malého kývnutí se vrány rozletí do všech možných stran. Prolítávají nad lesem, občas i lesem i všude možně a to jen aby prozkoumali větší množství okolí. Po té se zase začnu věnovat uvězňenému Hyuugovi a jeho problémům.
Působivé míchání klanu ale dost komplikované. Vaše vesnice musí mýt velmi špatné vztahy mezi sebou, když se vaše klany takhle míchají, ale to není moje věc. Vrátíme se tedy k tobě a tvému problému. Podle toho co říkáš se snažíš dostat někam za hranice ninja zemí a, nebo jen do zemí, kde žádní ninjové nejsou. Pochybuji, že by tě v takových zemích nechávali, jelikož tam Shinobi nemají moc v lásce a už vůbec né ty hledané."
Na nějakou chvíli se odmlčím a stále na něj koukám svým Sharinganem.
"Co se týče tvého problému s Konohou tak jak ti můžeme věřit že nejsi do takové věci zapletený ?? Máš nějaké důkazy o své nevinně ?? Budu k tobě upřímní, nezajímám se o vašem problému v Konoze ale jsi hledaní nukenin. Navíc vzhledem k tomu že máš Byakugan,Yamanak techniky a nějaké informace o Konoze tak jsi i velmi cenný nukenin. Klidně by tě Deštná mohla využít ke sběru informací a, nebo vyjednat s Konohou nějaký obchod, pomocí kterého by, jsme si udobřili vztahy mezi našimi vesnicemi. Takže mi dej nějaký dobrý důvod, proč bych tě neměl nahlásit Deštné a, nebo tě pustit ?"
Vím, že je to velmi troufalé pustit nukenina jen tak na svobodu ale tohle je problém Konohy. To oni si ho znepřátelily a podle toho co před chvílí předvedl tak není ani nijak agresivní. Nejraději bych ho podrobil u nás ve vesnici pečlivému výslechu, ale bojím se, že by ho už nepustily. Svojí vesnici respektuji ale samozřejmě tu jsou nějaká pravidla s kterýma nesouhlasím a proto dodržuji především ty má. O své dva společníky se ani moc nebojím, jelikož už jsme se s takovýhlema situacema hodně krát setkal a oni mi jsou na 100% věrní. Přitom všem čekám, až se mé vrány vrátí a oznámí mi, co viděli. Popravdě je to tak že oni se v mé blízkosti znovu přemění na použitelnou chakru, pomocí které okamžitě zjistím jestl i viděli něco podezřelého. Funguje to podobně jako techniky senzibila.
Takže co nám povíš ??.....nebudu si hrát na hodného ale ani na zlého...rozhodnu se podle toho co říká...

Uchiha Gin
Tohle není zmatené míchání klanů, ale účelná sňatková politika, která vznikla už před dosti lety, někdy za dob Godiame hokage...
Odfrkne.
No tam by mě ti lidé zabili... No a?
Když se ho zeptáš na důvody, mírně se zarazí.
Nemám ve zvyku lhát. Ne, nemám žádný důkaz. Hokage ví, jak to bylo, protože byl tehdy se mnou... Bohužel, někdo narafičil stopy opravdu fikaně, takže to přesvědčilo vesnickou radu... No a tak přinutila kageho mne vyhnat...
Vrány žádného psa nenašly.
Jo tak moje informace tě zajímají... ano, mám dost informací a nepochybuji o tom, že by se hodně shinobim hodily... Ovšem nemám důvod ti to říct. Udělej co musíš. Zabij mě, když ti to udělá radost.

Rozhodnutí

Pozoruji Hyuuga Sharinganem a přemýšlím nad jeho odpověďmi. Nechce se mi nějak plést do záležitosti v Konoze ale tohle by mohla být výhodná výměna.
Sňatková politika říkáš....hloupost...každý klan by si měl zachovat svojí originalitu..takhle bude brzo celý Shinobi svět klanově propojený...hnus..
Znuděně si oddychnu a odpovím uvězněnému chlápkovi na jeho některé řeči.
"Tyhle politické svatby jsou k ničemu a právě teď mě ani moc nezajímají. Důležitější je co s tebou provedeme. Jelikož nechceš spolupracovat zbývá mi jen jedna možnost a tou je tě přesunout do vesnice kde už se rozhodne, co s tebou uděláme. Ještě ti dám ale možnost jak z tohohle vyklouznout. Jseš Nukenin a na to že už jsi takovou dobu z vesnice vypadáš až neobvykle dobře. Takže prozraď, kde jsi byl tak dlouho ??"
Tímhle jsem dal jasně najevo, že už dál nestojím o diskuzi ohledně klanů a tudíž je jeho jediná možnost ke svobodě mi pomoct. Pokud odpoví něco užitečného, nechám ho dál mluvit ale, pokud už opravdu nemá co říct, dám povel Reizovi a ten ho okamžitě omráčí. Pošle do něj vcelku velmi silný proud, který ho omráčil na několik dní a to jen díky síle jutsu i vodě. Svážu jeho tělo, prohledám ho a všechny jeho věci zapečetím do svitku, který si schovám. Následovně pošlu Reizu aby ho dopravil zpět do vesnice s tím, že je to nukenin. Ještě před tím pošlu zprávu po vráně, ve které líčím vůdci veškeré mé kroky a i mojí radu ohledně jednání s Konohou. Mohli by být vcelku slušnými spojenci a přeci jen je tenhle nukenin velmi důležitý.

Uchiha Gin
Nukenin se na tebe zadívá (byakugan má stále aktivovaný).
Byl jsem v jedné takové vesničce a shinobi tudy procházeli málo. Hodně jsem tam trénoval dosah Byakuganu, takže jsem o nich vždy věděl a ukryl se.
Všimneš si, že Izuki něco ucítil (někdo se blíží).
Někdo sem jde...
řekne nukenin
A sakramentsky rychle...
Dodá Izuki.

Komplikace ?
Stále pečlivě pozoruji Hyuugu a přitom ho držím spoutaného pomocí genjutsu. I když je ve vězení tak stále používá Byakugan a to mi pořád připadá až moc podezřele.
Buď má někde nějakého komplice a, nebo ho někdo pronásleduje...ale kde jsou že je ani moje vrány neodhalily ? ..
Přistoupím blíže k nukeninovi a dám mu poslední šanci jak se z tady té situace dostat.
"Nemam čas na hrátky a proto se tě zeptám rovnou. Víš něco o vraždě Sato Osa v Kusagakure ?? Pokud ano řekni nám, co víš a jestli budou tvé informace užitečné, pustím tě. Pod podmínkou že se okamžitě ztratíš z naší země, tak mluv."
Nejsem nijak milosrdný ale má mise je ta v Kusagakure a ne nějaký nukenin Listové.
.. Pokud si to Listová nedokáže vyřídit sama tak je to jejich problém a né ten náš.... Navíc situace v Kusagakure je daleko důležitější než tato a proto by se mi nějaké informace hodily....
Počkám jak mi nukenin odpoví, ale v tu chvíli se ozve Izuki a obeznámí mě se situací. Okamžitě automaticky pošlu jednoho z vytvořených klonů vstříc té osobě a očekávám nějaké informace. Nejspíš osoba klon zasáhne, ale mě jde jen o to, abych zpozoroval kdo to vlastně je. Pokud to je nějaký nukenin, okamžitě dám povel Reizovi a ten pomocí bleskového jutsu omráčí chlápka s Byakuganem. Pokud je to nikdo z jiné vesnice, počkám, až bude na dohled a pak počkám, co vlastně chce. Každopádně má priorita je hlídat toho nukenina aby se nedostal z vodního vězení, jelikož by nám pak mohl způsobit dost problémů.

Uchiha Gin
Osob je asi deset a mají čelenky ninjů z mlžné. Klona si nevšímají a jdou k vám pravým. Zde vylezou k vám na menší mýtinku s kráterem a jezírkem.
Ninjové z amegakure... to nevypadá špatně jako zajatci, šéfe.
Prohlásí jeden. Ostatní přikývnou.
No.. a nukenin... můžeme ho vzít sebou...
Jeden po tobě zaútočí (brzy zjistíš sharinganem, že to je klon). Nukenin cosi řekne.
Hele... Dokud mě tamten (myšleno Izuki) drží v tom vodním vězení, tak nemůže bojovat... a dva proti deseti je relativně... nevyrovnané... co takhle mě pustit a já bych vám pomohl a vy mě potom nechali jít?

Boj

Sebevědomě čekám na ty neznámé osoby a přitom si pomocí SHaringanu prohlížím okolí. Zdá se že ty ninjové úplně ignorovali mého klona a rovnou překročili až ke mě.
To jsou takový zoufalci, že naprosto ignorovali jednoho z mých klonů ?? .....si snad dělají srandu..
I přesto že odhalili svojí totožnost a dokonce i když nám prozradí jejich plány, stále tam jen tak sebevědomě stojím. Nechci bojovat s cizími ninji ale je jasné že tu nejsou jen tak pro okrasu a proto musím nějak zasáhnout. Stoupnu si před své klony i společníky a tím se ihned uvedu jako velitel.
"Ninjové z Mlžné, tady nemáte co dělat. Dávám vám poslední možnost odejít, pokud nebudete souhlasit budeme to muset vyřešit soubojem."
Založím si ruce a Sharinganem pozoruji je i jejich začínající útoky. Dokonce se tak tvářím, i když na mě jeden z nich pošle klona a to je pro mě jasné znamení. Jeden z mých klonů, kteří stáli u vodního vězení se rozeběhl vstříc útočejícímu klonů a pokusí se ho vyřadit ze hry. Nejspíš se ho podaří zranit a tak počítám s tím, že se zničí jak můj klon tak i jeho.
Ten nukenin má pravdu...ale zase přijít o takovou drahocennou možnost jak získat informace....zatraceně....kašlu na Listovou..
Ani se neotáčím a pouze gestem ruky naznačím Izukovi aby ho pustil.
"Pokud po tomhle souboji zmizíš ze země Deště tak tě nechám jít, ale pokud nás zradíš tak tě šetřit nebudu. "
Dál už se o nukenina nestarám a raději se začnu věnovat ninjum z Mlžné. Mé zbylé tři klony a klon, kterého přehlédli při jejich příchodu se na ně okamžitě rozeběhli. Pomocí problesknutí se všichni dostaví přímo k nepřátelům a okamžitě je odpálím pomocí mé techniky.
Bunshin Bahuka(Zařící Nebe)
Výbuch by některé z nich měl v klidu vyřídit, ale pro jistotu čekám, až spadne kouř a pak začnu jednat dál.

Uchiha Gin
Možná ti po boji i něco řeknu a pak už raději zmizí...
Pousměje se puštěný nukenin, zatímco k němu běží jeden útčník. Nikenin je k němu zády, ale asi nepočítal s Byakugayem. Všimneš si, že to je další klon, ale tentokrát není chakra vyrovnaná, takže to jde lehce poznat i pro Hyuugu. Když je útočníkovo klon dost blízko, nukenin se rozkročí a prudkým pohybem přeřízne klona na dvě půlky, zůstane sprška bláta. Všude se začínají objevovat další blátěnní kloni, až jich je opravdu dost okolo.
Hm... Tímhle tempem jim brzy dojde chakra...
Řekne Hyuuga, který sleduje ty pravé. Všimneš si blesku a dvou mečů (Reika), vodní potopy (Izuki) a větrných břitev (Hyuuga)... asi tu chybí oheň, ne?

Boj

Vypadá to, že pustit nukenina byl dobrý nápad ale stejně by jsme to nejspíš zvládli samy. Oni vytvářejí jen pouhé bahenní klony a ty nám v podstatě nedokážou ani ublížit. Každopádně je vytvořili v docela velkém množství a to mi nahání menší pochybnosti.
Museli vidět můj Sharingan a navíc i Byakugan toho Hyuugy, tak proč tedy takhle zbytečně plýtvají svojí chakrou ??....určitě nás chtějí jen rozptýlit a pak zaútočí něčím velkým....je čas tenhle souboj ukončit..
Ještě zničím posledního klona jedním přesně vrženým kunaiem a ihned potom se rychlým skokem stáhnu.
"Dobrá práce Iruki, Reiko. Stále pokračujte a já půjdu omrknout ty pravé ninji."
Iruki i Reiko vědí, co chci udělat a tak se mě na nic neptají. Je mi jasné že ten nukenin mojí "speciální techniku" nejspíš postřehne ale budemu to prd platný, jelikož se na téhle technice moc vyčíst nedá.
Znovu odskočím až do stínu nejbližšího stromu a pak složím několik naprosto neznámých pečetí. Ihned potom využiji svojí techniky temného stínu a vypařím se všem z dohledu. Dokonce ani Byakugan v tu chvíli nedokáže odhadnout kde jsem a proto je tato technika tak dobrá.
Takže musím zaútočit zezadu ale hlavně musím být rychlý.... Nechci to od nich schytat...
Objevím se teprve až v zádech nepřítele a okamžitě se tam "objevím". Sharinganem rozeznám originální ninji a okamžitě na ně zaútočím.
Katon: Goukakyuu no Jutsu (Živel Oheň: Technika Velké Ohnivé koule)
Takhle to několikrát rychle za sebou z opakuji a pošlu je na první nepřátelé které uvidím.

Věštírna

Povytáhl jsem obočí.
Co to je za mizernou věštbu? To nedostanu krásnou princeznu za tu snahu o obnovení světa?
zeptal jsem se vesele...ne vážně jsem ji nebral vážně, ale byl jsem jí poměrně vděčný za to, že mi ukázala cestu. Tak jsem ji předtím než stihla zabouchnout strčil do ruky menší finanční částku a vydal se k dle její rady k bráně. Jenom jsem doufal že si ze mě nedělala srandu za to že jsem pohrdal jejím věštěním. Vážně strašně nerad bych v téhle pitomé vesnici bloudil déle enž je nezbytně nutné.

Cesta do bažin

Jsem na sebe hrdý, v posledních třech dnech jsem se zase dozvěděl něco o životě onech tajuplných stvoření, ale už bych zase chtěl nějaké vidět a zaznamenat.
Je sice potřeba ty tvory pozorovat hlavně přez jejich stopy, dopady aury a jiná znamení, ale musím je i vidět přímo a pozorovat jejich přirozené chování.
Vzhledem k tomu, že zdejší okolí mám už dobře prozkoumané, tak bych se mohl vydat i na jiné místo.
Možná bych se mohl vydat do jedné oblasti, kde jsem ještě nebyl.
Moc o ní vlastně nevím, jenom to, že leží tímhle směrem, ukážu si rukou a je tam tolik vody v zemi, že se stala krapet nestabilní.
Schrnu si pro a proti.
Na jedné straně mě zdejší tvorové přinejmenším znají a nepovažují mě ani za hrozbu, ani za kořist a pokud bych tam šel, tak by na mě mohli zaútočit.
Na druhou, pokud tam půjdu, tak je šance, že najdu úplně nový druh těchto zvířat, kteří dokážou ovládat svou auru. Takže rozhodnuto, jdeme na výlet.
Než vyrazím, tak požádám rostliny svou aurou, aby zavřeli můj příbytek a ochránily ho.
Po několika mílích jsem podle chování několika zvířat zjistil, že se se v okolí pohybuje nějaký tvor, který běhá pouze po zadních.
Člověk? pomyslím si a rozhodnu se, že musím zjistit, co je zač a jestli umí také ovládat svou auru.
Poodejdu do bezpečné vzdálenosti a zkusím se zase napojit na okolní život.
Předtím, než se plně otevřu přírodě, tak požádám les, aby mě chránil.
Poté se stanu lesem a převelice jemně se pokusím něco zjistit o tom poutníkovi.
Jestli zjistím, že mě odhalil, nebo pojmu nějaké podezření, tak okamžitě ukončím spojení a schovám se ve stromě.
Sice pořád úplně nechápu, jak dokážu vlézt do úplně zdravého stromu, ale někdy se to hodí. Stejně jako tenkrát, když jsem tu schopnost použil poprvé během prvního setkání s Ōra to dōbutsem.

Uchiha Gin
Praví ninjové byli rozprostření dost daleko od sebe. Vydáš se tedy tam, kde jich je nejvíc na malém prostoru, tedy tři, kteří jdou sejmou jednou ranou. Všimneš si, že Hyuuga, se objevil mezi dvěma na druhé straně (ninjové jsou více méně v linii, ale široké, ty jsi šel z jednoho kraje, on v druhého). Ty pomocí chakrového taijutsu lehce zneškodní, oba postupujete směrem doprostřed a to dost rychle. Těžko určil, kdo zabil toho uprostřed, jestli tvůj kunai, který podřízl krk nebo chakra Hyuugy, která prostřelila přes srdce. Všimneš si, že Hyuuga ne všechny zabil, možná pro pozdější výslech by se dali zajmout. Celkově jich bylo devět. Všimneš si, že desátý leží u Reikových nohou.
V okolí už nejsou...
Prohlásí Hyuuga. Izuki přikývne.

Osore Satsu
K bráně opravdu dojdeš, takže ti zřejmě nelhala. Všimneš si, že tu je jen málo strážných a ti, co tu zbyli jsou nervózní.
Na Severní bránu zaútočil Animarubi!
Zařve na tebe jeden, jakmile si tě všimne. Pravděpodobně to znamená, že tam máš jít. K Severní bráně trefíš (možná se stavíš doma, to nechám na tobě). Tam právě umírá cosi připomínající ptáka,

Ale je tam i dost zraněných shinobi.

Ōra Kitsune
Soustředěním zjistíš zajímavou věc...
Po menší úpravě aury byl člověk vrána (klon). Kus od klona sedí vrána, okolo které cítíš lidskou a velmi silnou vránu (zvláštní přeměna).
Hej! Vylez, vím, že tu jsi.
Pronese klon.
A pokud nejsi bandita či missing nin, nemám důvody tě zabíjet!
Člověk (v podobě vrány) si sedne na strom, ve které se schováváš...
Vylez!
Prohlásí znova klon.

Konec Boje

Přesně jak jsem očekával má technika byla neprůstřelná a díky tomu jsem se lehce dostal do zad nepřátel. Okamžitě jsem několik odzbrojil svojí technikou ohnivého koule a o zbytek se postaral ten Hyuuga. Kupodivu je velmi schopný a do Skryté Deštné by se velmi hodil. Hlavně by jsme přibili na síle ale on se chce zřejmě držet mimo bojů a navíc pochybuji, že by ho náš vůdce Deštné přijal.
Zasranej zmetek...jak ho znám tak by toho Hyuugu nejdříve vyslýchal a pak si vzal jeho oči...tohle nemam zapotřebí, takže ho raději pustím...až budu vůdce já tohle všechno změním !!..
Jakmile je všechny vyřídíme, podívám se své společníky a okamžitě jim začnu rozkazovat.
"Izuki, Reiko postarejte se o ty živé shinobi a nějak je uvězněte, aby se nemohli hýbat. Živé vezmeme zpět do Deštné a tam se uvidí co s nimy. "
Ještě jednou si projedu Sharinganem okolí a teprve až po nějaké chvilce obrátím svůj pohled na Hyuugu.
"Co se týče tebe Hyuugo, své slovo dodržím. Můžeš jít ale, pokud tě ještě někdy nachytám na území Deštné, nebudu mít slitování. Mimochodem, když ses tak potloukal světem víš něco o nedávné vraždě v Kusagakure ? "
Ať ví nebo neví, každopádně ho nechám jít a čekám, že okamžitě zmizí. Ihned potom promítnu svojí chakru do jedné vrány, ke které připevním vzkaz, a vrána se ihned potom rozlítne pryč. Vrána letí k Deštné a ve vzkazu je jasné info o tom že nás napadli lidi z Mlžné i aby poslali někoho, kdo je převezme. O Hyuugovi se vůbec nezmiňuji a ani nikdo, z mých společníku se o ničem takovém nezmíní.
Určitě bych měl jít napřed, Reiko to tady v pohodě dokáže udržet...přeci jen na nás Kusagakure čeká...
Reiko znehybní pomocí Raitonu ostatní živé ninji a Izuki je všechny prohledá. Ať najdeme cokoli, každopádně se já i Izuki vydáme do Kusagakure s tím že Reiko zůstane tu a počká na lidi z Deštné. On dokáže bez problému ninji udržet a to hlavně díky jeho omračujícímu Raitonu, díky kterému dokáže udržet nepřítele několik dní v klidu omráčené.

Uchiha Gin

Pak se na tebe otočí.
Po cestě pár mil odtud projel podivný povoz tažený vlky... A byl jaksi zapečetěný, můj Byaukugan ho nemohl prohlédnout, což je to zařážející. Projel tudy ráno a rychle se vzdaloval od Travnaté...
Poté ti pov, kde přesně se nachází ona cesta. Vůz byl velký a pravděpodobně v něm byli ninjové. Víc toho neví.Nukenin chvíli sleduje odlétající chakrovou vránu.
Hm... zajímavé... Možná se ještě někdy potkáme, Uchiho... za... lepších okolností...
na to se otočí a zmizí v křovích. Izuki ti potvrdí, že se rychle vzdaluje.

Pokračujem v misi

Vyslechnu si toho Hyuugu a pak se s ním rozloučím jednoduchým přikývnutím směrem k němu. Přitom se okamžitě rozeběhne pryč a mě tak nezbývá než dořešit tuhle věc s vězni.
Takže nějaký zapečetěný vůz...to musíme prověřit. Jen doufám že v Oblačné ještě nějakou chvíli vydrží, možná že jsem na správné stopě.
Po té co mi Izuki řekl o tom, jak se vzdaluje, jsem na chvíli zaváhal, ale ihned jsem se vrátil zpět do role velitele. Složil jsem pečeť pro stínové klony a vytvořím rovnou dva. Oba se pomocí Henge přemění na vrány a vyrazí do vzduchu. Jedna z vran následuje Hyuugu a sleduje ho až k hranicím naší země. Jakmile opustí hranici, rozprskne se a zbylá chakra se navratí zpět ke mě. Pokud se ale hyuuga rozhodne vránu zničit, zjistím to a podle toho začnu také reagovat. Druhá vrána se rozletí směrem ke Kusagakure a těsně u vesnice, se přemění zpět na Gina. Přejde k nejbližšímu ninjovi, ukáže mu značku své čalenky a jakmile se tu objeví někdo důvěryhodní s vyšší pozicí, promluví.
Omlouvám se za zdržení, ale napadla nás skupinka ninju z Mlžné. Už jsou vyřízený, ale po jejich výslechu jsme se dozvěděli o nějakém karavanu, který se pohybuje směrem od vás. Navíc byl zapečetěný a obklopení ninji, tak to půjdeme prozkoumat. Budu vás nadále informovat..."
Pak se okamžitě rozprskne a vyřídí mi možnou odpověď od ninju z Kusagakure. Já a Izuki pokračujeme podle plánu a jdeme po stopě toho podivného vozu. Reiko čeká na posili z Deštné až se ujmou vězňů a pak se vydá v našich stopách.

U brány

Směrem k bráně mě potkal nějaký Shinobi co mi vydal něco na způsob rozkazu, abych se okamžitě dostavil k severní bráně. Inu, proč ne, stejně jsem tam mířil ale rozhodně jsem se nenechal nějakým útokem rozhodit, takže jsem kráčel poměrně laxně, až bych řekl znuděně k místu odkud jsem slyšel nářek raněných a také podivné pískavé chrčení umírajícího ptáka.
No to se podívejme, že bych si zase jednou zahrál na doktora?
Usmál jsem se hodně nepříjemným způsobem, při pohledu na zraněné, načež jsem se vydal k tomu, který na tom byl nejhůř a mírným kopnutím odstrčil jako kamaráda co se mu snažil neuměle pomoct.
Uhni, já jsem doktor
požádal jsem ho „slušně“ a začal s vyšetřením pacienta.