Andor.cz - online Dračí doupě

Jeskyně pro ty co mají rádi Naruto, ale nechtějí být svázáni seriálem nebo mangou... Děj si budeme utvářet sami. Bez složitých zákonů a požadavků. Jediné co je třeba... bude rozum a chuť se bavit... těším se na vás Vaše Taro.

Historie

Vesnice skrytá v listí

Konoha se nalézá v Ohnivé zemi. Malé zelené údolí ohraničené horami s kulisou monumentu Hokagů. Je to celkem mírumilovná vesnice, i když v dobách válek znamenala velký potenciál. Odkaz Ohnivé vůle udržel všechny v dobách zlých i dobrých. Nynější třetí hokage Sarutobi vládne pevnou rukou, ale patří mu uznání celé vesnice. Od útoku devítiocasé lišky už uplynula nějaká doba... A Naruto zatím nic neví.
Co se však změnilo je klan Uchiha, který v této dimenzi vyvražděn nebyl a tak jediné co bouří vesnicí je rivalita Sharinghamu a Buykuganu.

Vy jste na akademii nějakou dobu, prošli jste výukou základů ninja praxe, a boje se zbraněmi... zůstává už jen výuka jutsu, na kterou vás bude mít sensei Iruka.

Verze 1 a

Prosím

Co se týče psaní... Byla bych ráda, aby jste vynechali barvičky...

Pro ulehčení mé orientace v příspěvcích budete psát Nadpis místa kde jste, nebo situace,případně označení teamu .

... myšlenky... kurzíva
,, Přímá řeč. ,, tučně s uvozovkama nebo čárkama dole
Stalo se děj běžným textem

Délka příspěvku, bych byla ráda tak minimálně na délku vaší ico... a né sloh :)

Pod příspěvek může přijít 1 řádka formátu
P.S.: do kterého smíte napsat nějákou důležitou poznámku k vašemu příspěvku či spoluhráči...

co se netýče hry Diskuze
omluvy na nepřítomnost sem

Děkuji

Kakashi... Kapitola I. Východ slunce

Sarutobi mlčel, ruce měl za zády a vyhlížel z okna k východu, když jsi vstoupil do místnosti.
Měl na sobě svou róbu a klobouk, otočil se a usmál...
,, Vítej Kakashi, opět tě zase rád vidím,,... Mávl rukou a pobídl tě tak k posezení... sám však stále postával.
,, Slyšel jsem, že tvá předešlá mise dopadla více než dobře,,. Pokračoval...
,, Mám trochu trápení ohledně těch neshod, které panují v Listové... chápeš ...,,. Zdůraznil svoji obavu pomlkou a opět se otočil k oknu.
,, Iruka a ostatní učitelé se snaží nové žáky krotit, ale co je to platné... jsou mladí, plní ideálů a sil...,, Pousmál se a podíval na tebe.
,, Také jsme tací bývali,,. Jeho tvář plnou vrásek ozdobila známka dobré nálady.
,, Abych nezapoměl, k důvodu proč jsem si tě zavolal... nedostatek vhodných lidí mne nutí tě poslat na další misi.,, Známka úsměvu byla ta tam. Rudý závěs povlával a z čaje na stolečku stoupal příjemný tón jasmínu.

,, K nám míří karavana z pouště, během tří dní by měla dorazit na naše hranice. S ní jde i muž jménem Tawo, chci aby jsi od něj převzal dopis..., ale to diskrétně... je ti to jasné ?,,Zadívá se na tebe.

Akademie - Jutsu

Bylo jasné nebe bez mráčku, raní rosa se ještě místy pokoušela udržet na stéblech trávy a ulice byly téměř prázdné. Jen pár lidí ve vesnici, co vlastnilo krámky už připravovalo své zboží na další nový den. V uličkách panoval ospalý klid a jen pár z vás se mohlo potkat na cestě do Akademie.
Všichni jste se mohli těšit. Učitel Iruka vaší třídě slíbil, že ode dneška vás začne učit umění jutsu...
Jako jediná třída jste tak zatím byla po zadu za jinými.
Třída byla členěná na stůl učitele v dolní části s tabulí. Proti němu byly tři řady terasovitých stolů s židlemi.

Misia

Ako obvykle, idem trochu neskoro. Možno až príliš. No Hokagemu to zrejme nevadí.
Potom, ako si vypočujem nejaké jeho bláboly o mladých študentoch konečne prejde k veci. Nová misia. Prevziať akýsi dopis od karavány z púšte.
To zas bude práce. Rozlúčim sa s Hokagem a pomaly sa vydám domov. Potrebujem sa pred cestou najesť a taktiež doplniť zásoby čo sa týka shurikenov a kunaiov.
Keďže sa bude pravdepodobne jednať o dlhšiu cestu, zoberem si zo sebou aj batoh, do ktorého dám najme veľa fliaš s vodou a nejaké jedlo.

Potom sa môžem vydať na cestu. V Konohe si ešte objednám rámen. Potom opustím dedinu a vydám sa smerom k hraniciam púšte.

Ranní cesta na Akademii

Probudil jsem se dřív než obvykle. Zamyšleně jsem ležel v posteli a koukal do stropu, přemítajíc nad snem, který se mi zdál a na jehož obsah si už teď moc nevzpomínám. Pamatuji si však na osoby ze sna. Na tváři se mi rozlil mírný úsměv.

No, bylo to sice krásné, ale byl to jen sen. Ty můžeš pouze doufat, že o tebe někdy projeví zájem.

Mluvil jsem sám k sobě a pomalu vstal. Hlad jsem neměl, takže jsem provedl ranní hygienu, pak jsem se rychle převlékl, upravil se a vyrazil ven.

Docela hezké počasí. Aspoň nebudu muset po škole jít rovnou domů.

Zamkl jsem a vyrazil k Akademii. Když už jsem byl na půli cesty, tak jsem se zastavil a ohlédl jsem se.

Chjo. Co si to nalhávám? ... Ne, žádný takový - za pokus nic nedám.

Vyrazil jsem zpátky, ale po pár ulicích jsem zabočil jinam - k domu mé spolužačky Ino. Nervózně jsem si sedl na lavičku kus od domu a čekal jsem až vyjde. Poslouchal jsem jak zpívají ptáci a ač jsem se toho bál, tak jsem se čím dál víc těšil, až Ino vyjde ven...

Ráno

Dnešní ráno se za prvé neliší od těch ostatních rán.. Musím do školy.. Otrava.. Ale za druhé se liší až moc! Sice jdu do školy, cž je stereotyp jak.. Představte si synonymum pro nějaký hodně velký zvíře.. Ale konečně se začneme učit jutsu, což znamená, že nejenom, že konečně dostaneme šanci dohnat ostatní třídy, ale taky pak po základu ovládání chakry budu prý zasvěcená do klanových jutsu!
Budí mě budík. Taťka je na misi, mamka v květinářství - jo, naše rodina, rodina Yamanaka, vlastní rodinné květinářství. Takže to podle toho vypadá. Momentálně se doma nenachází nikdo. Ale to nevadí. Protože jak to tak tuším, snídaně na mě už čeká..
A když vylezu z postele a vydám se prozatím jenom v noční košilce s obrázkem zajíčka na hrudi do kuchyně, zjistím, že mám pravdu, jak jinak. Čekají tam na mě sendviče s nutelou a už vychladlý čaj. Trochu se zašklebím. Jo, vypiju ho, i když studený je to na nic, ale bohužel mi v mysli stále bude zářit obrázek toho mandarinkového džusu, který se nám chladí v lednici, a který bys si nejradši dala místo toho.. Uch. Tomu se říká pech. Nejradši bych ten čaj nechala být, jenomže vím, že mamka to myslí dobře, a bylo by mi líto ho třeba vylít, proto usednu ke stolu, a společně s těmi sendviči ho zbaštím. V závěru snídaně mám "lehce" oblemclou pusu čokoládou. Lehce víc. Ale tak co, ještě hodlám jít do koupelny, a tam je zrcadlo, takže neva, že to nezjistím hnedka..
Sice nejsem už úplně malinká, ale přesto dám talíř s hrnkem do dřezu s tím, že to "někdo umeje". Pak následuje návštěva koupelny. Zjištění těch nutelou pomatlaných tvářiček, umytí jich, vyčištění zubů, učesání a upravení vlasů plus sponka.. A v závěru vítězné zazubení do zrcadla. Potom už jenom šup do pokoje, kde si obléknu oranžové tílko na ramínka a tmavomodré kraťoučké šortky. Následovně boty. Není to pravda nějaké oblečení, co by nosil ninja, nebo tak něco, ale to je prostě důsledek toho, že ninjou ještě nejsem. Je fakt, že na to mám v obchodě už vyhlédnutý speciální outfit.. A taťka slíbil, že mi ho k maturitě koupí!
Už jsem hotová. Znovu se prohlédnu v zrcadle, uhladím si tílko. A můžu jít ven.
Protože bydlíme hned nad naším květinářstvím, sejdu dolů, dovnitř, a tam potkám mamku. Stejně blonďatou a modrookou jak já - význačný rys Yamanka rodiny. Ale tak co. Třeba všici Hyuugové jsou černovlasí a běloooci/levanduloocí. A takových příkladů by tu bylo víc..
Dostanu pusu na tvář, já ji líbnu taky, a jenom tak, pro nic za nic, si uzmu malou kytku, malilinkatý narcis. Fakt jenom malilinkatý. Mamka se na mě usměje a trochu zahrozí prstem, ale vím, že to je v pohodě, a tak se zazubím, a akorát si žlutou kytku zastrčím za pravé ucho, takže teď mám na jedné straně vlasů sponku a na druhé kytku. Ani nekontroluju, jak to vypadá a vyjdu ven.
Původně mám v plánu se zastavit za Sakurou, protože to mám po cestě (teď trochu mlžím), ale pak si všimnu červených vlasů. Gaara. Huh? Netuším o co jde, a jsem celkem přímé povahy, ale nakonec usoudím, že pokud chce něco speciálně po mě, a jenom se tam neposadil, dožene mě, a tak po něm vrhnu jenom rychlý, neznatelný boční pohled, a pokračuju v chůzi, jako bych si ho nevšimla.

Ráno
Ráno bylo jako každé jiné.Akamaru mě vzbudil dvě hodiny před začátkem školy a já jsem se se slovy :“no jo, už vstávám Akamaru“ vyhrabal z postele,provedl ranní hygienu, oblékl se a vyšel s ním na menší procházku po vesnici.Když jsem skončil s procházkou a vydal jsem se do školy.Ale toto ráno nebylo přece tak stejné jako každé jiné.Například nám dnes Iruka slíbil že nás bude dneška bude učit umění jutsu.Ale ještě divnější bylo že když jsem procházel kolem domu kde bydlí Ino čekal tam na ní Gaara a já jsem se s otázkami typu:“co spolu asi mají“ jsem se zabíval až do začátku vyučování.

Ino

Nevím, jak dlouho jsem seděl na té lavičce. Možná deset minut, ale možná taky hodinu. Koukal jsem se na nebe a dodával jsem si odvahu. A poté vyšla. Hned jsem si všiml toho drobného kvítku, který měla za uchem.

Moc jí to sluší - ale to vždycky.

Vstanu a rychle jí doběhnu. Ještě si trochu dodám odvahu.

"Ahoj Ino. Ehm... Můžu tě doprovodit do školy?"

Tiše doufám, že mně nebude ignorovat. Chvilkama po ní pokukuju, ale ne tak často, aby si myslela, že jsem úchyl. Nepatrně se na ní usměju a ukážu na kvítek.

"Sluší ti to - copak je to za květinu?"

Trochu zrdunu, protože se v kytkách moc nevyznám - ale pokud se chci Ino zalíbit, tak se je budu muset naučit. A budu toho nejspíš muset udělat víc...

Ráno

,, Sakuuroooo,,. Zavolala maminka a já odpověděla nevrlým zakňouráním, polštář jsem si položila na hlavu v naději, že mne to ochrání od budíčku v podobě mé přecitlivělé matky.
,, Nééé,,. Zavrčím když mi začne stahovat deku, okamžitě jsem vystřelila a rukama objala svoje kolena.
,,Zimaaa, tys to okno otevřela schválně ,,. Postěžuju si ublíženě.
,,Čerstvý vzduch tě děvče nezabije a šup vstávej,,. maminčin veselý tón byl maskováním rozkazu. S nechutí jsem vstala a svlékla si tričko na spaní. Kalhotky letěli na postel a já okamžitě proběhla přes chodbu do koupelny. Ručník byl na věšáku jako každé ráno, vděčila jsem za to mamince. Jen po tátovy tu jako obvykle bylo vody jak po kachně na rybníku. Mýdlo lákalo svojí vůní a voda teplou náručí kapek.
Rychle se usušit a rozčesat vlásky... hodit na sebe nějáké to prádlo. V dnešním případě dneška to bylo krátké červené tričko a černé tříčtvrťáky, venku bylo teplo tak jsem obuv vyřešila sandály.

Snídaně byla tichá. Mléko a pečivo se šunkou a zeleninou, dokonce mi mamka udělala vajíčko na tvrdo. trošku jsem se v tom ponimrala a šla nahoru.

Vlasy suché jsem si stáhla šátkem, vyčistila zoubky a ještě si je, alespoň třikrát zkontrolovala. Udělat si linky, když vám je zima a někdo zevluje okolo byl děs, ale to tátovy nedocházelo... Jen se usmál, takovým tím pohledem otce co neschvaluje čančání své dvanáctileté dcery...

Dole jsem si od mamky vzala batoh se sváčou a věcmi a vyrazila ven.

...Dnes nás Iruka naučí nějáké jutsu... Sakuro teď se ukáže tvá síla... Haruno ty seš úžasná...
To jsem si říkala při čekání na Ino. Měla tu být každou chvilkou.
...Asi ji něco zdrželo...
Tak jsem si sedla na zídku a hrála si s vlasy.

Gaara

Takže fakt si tam jenom tak neseděl a nedíval se na oblohu. Porpavdě řečeno, pečlivě dávám všemi svými smysly pozor, jestli se zvedne apod., takže ani nejsem moc překvapená, když zaslechnu rudovláskovy kroky. Co asi může chtít?
Otočím se po zvuku jeho hlasu. Usměju se. "Ohayo, Gaaro - kun.. Jasně." Energicky přikývnu na doprovod do školy a nezdá se, že bych to jenom hrála. Mám sice ještě po cestě vyzvednout Sakuru, ale tak to mu snad nebude vadit.. Možná to rovnou řeknu. "Ale musím ještě vyzvednout Saky - chan, tak doufám, že to neva." Zazubím se a mrknu, a bezděky si upravím kytku ve vlasech. Možná je na mě moc žluté (vlasy, kytka, oranžové tričko, což sice není žluté, ale podobná barva), ale nemyslím si, že by to něčemu vadilo. I když, kdybych sehnala modrou kytku, asi by to sedělo víc. Musím se po ní doma podívat.
A o chviličku později na tu kytku přijde otázka. Nejsem žádný "profesůrek", a ani si na něj obvykle nehraju, ale stejně si neodpustím lehce "přeinteligentnělý" výraz, když odpovídám. "Tohle," vytáhnu květ z vlasů a ukážu ho Gaarovi víc zblízka, "je narcis žlutý, poměrně běžná a oblíbená kytka. I když v žebříčku oblíbenosti stále vedou růže a karafiáty.." Zamyslím se při svém kraťoučkém výkladu, ale pak rychle zatřepu hlavou, znovu se usměju, a narcis si znovu zastrčím do vlasů. Měli bychom pohnout, Sak už určitě čeká.. No jo, jsem louda, asi se na to vymluvím..
"A jak se ty vůbec těšíš na to, až se dneska začneme učit ovládání chakry a jutsu?" Načnu rozhovor, což mi jde narozdíl od něj od pusy samo (ale možná to bude tím, že nějak nevidím důvod proč mít trému, tím spíš, že těžko říct, jestli zrovna já někdy můžu mít trému). Přitom nenápadně zrychlím. Nechci Sakuru nechat zbytečně čekat.

"Hurá" do Akademie:

Po ránu se samozřejmě osprchuji, obléknu do svého běžného oblečení a trochu posnídám. Dnes musím být fit, Iruka-san bude učit základní ninjutsu, takže bude zapotřebí maximální dávky opatrnosti. Pomyslím si při pomyšlení na to, že mě čeká asi to nejsložitější, co mě mohlo potkat. Předstírat, že jsem úplný blb na ninjutsu i ve svých 19ti letech. Hmm... no nic, to zvládnu. Aspoň, že letos můžu konečně odmaturovat, dělat ze sebe naprostého idiota po šesté bych už asi nezvládl. Mírně se pousměji a upravím si brýle. Vezmu si vše potřebné do školy, hlavně hodně psacího náčiní a svitků. Můj perfekcionismus se nezapře, takže mám vzorně ořezané tužky, pastelky (od každé barvy dvě) a nalinkované sešity. Tak dobře... vše je připraveno, myslím že mohu vyrazit... oh ne... ještě jedna věc. Vytáhnu jemný hadřík a přeleštím si brýle. Teď je to perfektní. Uvážu si čelenku a vyrazím do Akademie. Je neuvěřitelné, že jsem to vydržel 6 let, 6 dlouhých, otravných let mezi bandou otravných děcek bez jediného talentu, 6 let na Akademii, kde učí takové nuly jako Iruka-san. Odpad celé Konohy učí budoucí generace, neuvěřitelné... není tam jeden jediný kompetentní jounin a přitom jich má Konoha veletucet a do Akademie, kde si vychovává svou budoucí generaci ninjů strčí podprůměrné chunniny. Neuvěritelná hloupost. Zauvažuju si trochu po cestě a konečně dojdu do akademie. Vstoupím do třídy a vyberu si místo v jedné z prostředních řad blíže ke zdi. Ani ne moc nahoře, ani ne moc dole, doufejme, že si přede mne sedne někdo dostatečně výrazný, aby mi dělal kryt, přeci jen bych dneska nerad odpovídal nějaké dotazy. O ninjutsu toho vím tolik, že bych si musel dávat opravdu extrémní pozor, abych se neprozradil. Navíc, ve třídě je i sharingan a byakugan, které by mohly snadno odsledovat pohyby mé chakry a mou práci s ní. I těmhle fakanům by snadno došlo, že jsem na úrovni, o které si oni mohou nechat zdát a pak by přišly otázky... a otázky nejsou dobré. Ušklíbnu se sám pro sebe a usednu na mnou vyvolené místo. Uspořádám si věci na stole, vše dokonale umístím, aby to bylo po ruce. Obzvlášť si dám pozor na to aby na sebe navrstvené sešity nepřečnívaly a tužky byly řádně seřazené. Perfektní...

Ino a cesta za Sakurou

Jistě - počítal jsem s tím, že se bude chtít stavit za Sakutou. Jsou to přece dobré kamarádky. Proto se jen usměju a kývnu, že mi to vůbec nevadí. Ono to možná bude lepší. Vcelku se mi zamlouvá, jak je Ino pěkně barevně sladěná.

No jo no. Je vidět, že se vyzná.

Na chvilku se rozhlídnu kolem, protože si úplně přesně nepamatuju, jak se k Sakuře distat - tedy, ne že bych to nevěděl, ale od Ino jsem tam nikdy nešel. Vyposlechnu si o narcisu a pokývám hlavou.

"Aha. A jakou barvu růže máš nejraději?"

Usměju se na ní - je vidět, že mně zajímá. Zrychlím, abych s Ino držel krok. Když se zmíní o Jutsu, tak spokojeně kývnu.

"Jo, to bude fajn. Konečně doženeme ostatní třídy. Zajímalo by mě, jak nám to půjde. Co myslíš? Půjde ti to?"

Pokračujeme k Sakuře a vzhledem k mé nejistotě čekám, kam Ino zatočí, abychom kvůli mě Sakuru neminuli...

Ráno

Probouzím se doma a hned si vzpomenu, co je za den. Dnes nás Iruka sensei konečně začne učit ovládání chakry. Pod jeho vedením třeba konečne pochopím svou míšeneckou schopnost. Obléknu se a jdu se dolů nasnídat. Jenom se podívám na svého otce a v tichosti jím. Můj otec Hari mě sice neodsuzuje kvůli mé míšené krvi, ale moc se mnou nemluví a jako rodina moc nefungujeme. Ale já přece nemůžu za jeho flirt!
Hned po snídani vyrazím do Akademie. Mám typickou postavu klanu Hyuuga, ale mám jiné oči. Narozdíl od své rodiny je nemám bílé, ale normálně hnědé. Možná trochu zabarvené do červena, ale ne rudé. Cestou se snažím chovat co nejvíce nenápadně. Klan Uchiha se nemá rád s mým klanem. A můj klan nemá rád mě.
Jdu ulicí, když potkám Ino s Gaarou. Přátelsky je pozdravím, ale rozhovor nenavazuji. Pouze jdu s nimi směrem k Akademii.

S Gaarou.. A taky s Ainokem a Sakurou

Pohlédnu na Gaaru a znovu se zamyslím. "Nevím, některý lidi rozdělují růže podle barvy podle otho, k jakým se hodí příležitostem, a to mě právě hrozně mate.. Nejspíš žlutá, jenomže ta podle své barvy vyjadřuje, když někoho nemáš rád a chceš mu to dát najevo za pomocí květiny.. Stejně jako rudá vyjadřuje vášnivou zamilovanost." Pokrčím lehce bezradně rameny. Zjevně se v tom vyznám, a možná právě to je v některých případech chyba. "Ale kdyby byla, tak modrá růže by byla fajn, bych si mohla vymyslet, co vyjadřuje." Usměju se na něj. Buď mi nedochází, že se o mě zajímá poměrně dost, a nebo to neberu v potaz. Ale mě to dochází. Jenomže to neřeším. Copak to mám řešit tím, že budu rudnout a co já vím co dalšího, když o mě Gaara projevil zájem? Ne, že by mi to vadilo, zatím nemám nic vůbec s žádným klukem, a nemám žádnou tajnou dětskou lásku, pokud nepočítáme tu slabost pro Sasukehože můj idol by měl vykazovat přinejmenším jeho cool vzhled. Ale ani to není nejdůležitější. Na druhou stranu, na takové ty podstatné vlastnosti, jako jestli bude hodný a tak, ve svém věku nejedu..
"Nevím, jak mi to půjde. Ale pro naše klanové techniky se asi budu muset pořádně naučit ovládat chakru. Protože kdyby se něco pokazilo.." Nijak nevysvětluju. Netuším, jestli Gaara ví, že techniky našeho klanu souvisí s přenosem mysli a tak podobně, ale jestliže ne, nevysvětluju mu to. Každopádně, byl by fakt průšvih, kdybych přenesla svoji mysl, a potom se něco pokonilo. To je snad jasné. "Ale doufám, že to půjde - sice mám dost ráda taijutsu, ale je dost dobře možný, že ninjutsu taky bude fajn.. Teda, určitě bude fajn, dělat takový nadpřirozený věci, je to skoro jako kouzla." Usměju se. "Co se chceš vůbec učit za techniky?"
Cestou se k nám mlčky přidá Ainoke. "Ohayo." Pozdravím s úsměvem, ale jde znát, že moje hlavní pozornost momentálně patří Gaarovi. Naštěstí se zdá, že mu to nijak extra nevadí. No jo no, holt Ainoke.
Trošičku spěchám. Přejdeme ještě jeden dva rohy (jdu sebevědomě, a nezajímá mě, jestli třeba Ainoke chce jít jinudy - kdyby jo, prostě ho pozdravím a nechám jít), a už jsme v ulici, kde bydlí Sakura. Už z dálky vidím její růžovou hlavu. Otočím se na Gaaru, omluvně se zazubím, a rozběhnu se směrem ke svojí kamarádce. "Gomen že jdu pozdě," zabrzdím před ní trochu krkolomně, ale skončím na obou dvou nohách, a zazubím se. "Trošku jsem se zdržela.." Ať už Gaara běžel se mnou, nebo k nám teď dochází, musí být jasné, že jde se mnou, to samé Ainoke. Připadám si jak živý magnet na lidi. Ale nevadí mi to. "Měli bychom si pospíšit.." Vrhnu úsměv na všechny, a aniž bych čekala na nějakou reakci, rychlejším tempem se rozběhnu k akademii. Ani nevím, jestli je to proto, že bychom fakt nestíhali (což těžko) a nebo proto, že se mi chce. Schválně, kdo poběží se mnou.
V akademii si sednu na svoje obvyklé místo (lavice u okna, prostřední řada) a nedočkavě čekám, kdy přijde Iruka, případně pozdravím Kabuta, Kibu a všechny ostatní, co už tam jsou, a vedu lehký nezávazný rozhovor.

Tak se nám to schází - a je konec ranní procházky s Ino

Bedlivě poslouchám a umíním si, že modrou růži budu muset najít nebo udělat - prostě musím. Je mi jasné, že tu hned tak nepůjde, ale nějak to někdy půjde.

Červená znamená lásku. Žlutá se jí líbí. Modrou by chtěla

Opakuju si pro sebe. Opět se kouknu na Ino - je moc hezká, hodná, chytrá a energická. Pro mně prostě neodolatelná. Pohled mi zklouzne na její ruku. Měl bych jí za ní chytit?

Ne, radši ne. Navíc se blíží Ainoke, takže je po krásné procházce ve dvou.

Trochu mně to zamrzí, ale ne moc. Není totiž všem dnům konec. Kývnu směrem k nově příchozímu a pokračuji v konverzaci s Ino.

"Určitě budeš skvělá. Už takhle jsi skoro kouzelnice."

Usměju se na ní - je pravda, že jí stačí málo, aby udělala lidi šťastnými a lidé se kolem ní shromažďují - nebo to je jen náhoda?

"Techniky? No, nejspíš nějaké, které by mi pomohli rozvinout práci s pískem. A ty?"

Když zabočíme za roh, tak je už vidět Sakuřina zářivě růžová hlava. Když se k ní Ino rozběhne, nečekám a běžím taky - ne s takovým nadšením, ale je vidět, že má veselou náladu. Kývnu jí na pozdrav.

"Gomen Sakura-chan - to zdržení je moje vina."

Pokud k tomu bude mít nějaký připomínky, tak je budu ignorovat. Poté se rozběhnu do Akademie za Ino,. Vejdu do třídy a sednu si před Ino - znám se, vím, že kdybych si sednu za ní, tak jak jsem chtěl tak bych se na ní stále koukal a nic bych se nenaučil, opřu se o zeď a otočím hlavu na Ino.

"Nezašla bys po škole na zmrzlinu?"

Usměju se na ní a tiše doufám...

Ráno, jutsu čeká...

... Tenhle mohl být trochu lepší...
Otáčela jsem rukou proti světlu a kontrolovala si nehty. Z dlouhé chvilky mi přišlo, že nejsou stejnavě oblé.
Čas se vlekl...
... Takhle nestihnem hodinu a mistr Iruka se bude zlobit...
Jen co jsem ji spatřila, bylo mi vše jasné. Klasický rituál obejmutí se všemi svými pravidly a zvyky...
,, Ohajó Ino,,. Přejedu její doprovod pohledem a pošeptám. ,, Tak to chápu, že ses zdržela ,,. A nahodím takový ten vše říkající pohled rozpustilé dívky, co očekává detaily jen jak to bude možné...
,, Nevadí Gaara - kun, Ohajó Ainoke - kun,,. Obdařím oba milým pohledem a vydám se s nimi směr akademie.
... To jsem mohla čekat...
Rozběhnu se za Ino a vesele s ní soupeřím, ve dveřích učebny do sebe ještě drcnem a už se řítím na své místo v první řadě hned pod Ino.
,, Ohajó Kiba - kun,, Zamávám Kibovy a vřele se usměji i na Kabuta.
Vytáhnu si věci z batohu... a už se nemůžu dočkat příchodu učitele Iruky.

Kakashi - mise

Cesta tě povede po hlavní komunikaci mezi Listovou a Písečnou... Měl tě čekat dlouhý les, most přes řeku hluboko v roklině, pak pár zalesněných vršků, průchod soutěskou a pak už jen travnaté pláně před dunami. Problém byl, že se začínalo zatahovat od západu, to se asi hnal silný déšť a jak si věděl, na cestě už žádné obydlí ve, kterém by ses mohl schovat nebude. Bylo všude klidno a jedinou kulisou snad byl zpěv ptactva. Měl si na vybranou, zůstat v lese a přečkat blížící se déšť, nebo zkusit za deště projít soutěskou, ale to za takového počasí nebylo snadné ani pro tebe a jistě by tě to stálo přinejmenším mnoho sil. Malé zdržení sis mohl dovolit.

// Oprava tak kde je volno

Ještě cesta s Gaarou a Sakurou, pak třída

Zazubím se na ty poklony. Ani se nečervenám, ale zjevně ani nijak nenafukuju. I když vrhnu na Gaaru pohled, ve kterém je znát lehké udivení, takové jakoby zavrtění hlavou s udiveným výrazem skryté v jednom jediném krátkém pohledu. Pak už se zase jenom usmívám. Práci s pískem? No jo, vlastně, Gaara se jmenuje "Sabaku", poušť.. Tak to by potom sedělo. Usměju se. "Ani nevím, asi klanové techniky, pro začátek - taťka sice něco mlel o takové jakoby druhé cestě, techniky s elementární chakrou, ale ňák tomu nerozumím, a stejně nevím, co mám za element." Pokrčím rameny, ale jde vidět, že mě to zas až tolik netrápí. "Ale před klanovými jutsu bych se asi měla dostat k něčemu jednoduššímu.. Takový ten základ. Mamka tvrdí, že klanová jutsu jsou už poměrně složitá, takže myslím, že bych měla začít s něčím co nebude tak těžký, potom mi to líp půjde." Usměju se. "Ale rozhodně nevynechám taijutsu, popravdě řečeno je to asi můj nejoblíbenější styl boje, a to ani nevím, jaké je to bojovat ninjutsu." Jde vidět, že genjutsu mě moc neláká. A taky že jsem ukecná až kam. Ale to mi může být spíš k dobru.
Se Sakurou si vyměním takovou tu "klasiku" včetně obejmutí, nehledě na to, že nás sleduje jak Gaara, tak Ainoke. No co, je to moje kamarádka, a komu se to nelíbí, ať.. Jde někam.
Lehce spiklenecky přimhouřím oči v odpověď na Sakuřin pohled a nechám to bez odpovědi. Však jasně, že jí o tom hned poreferuju, ovšem ale až bude Gaara a vůbe všichni ostatní v dostatečné vzdálenosti. Saky by si taky mohla někoho najít. Ale ideální by bylo, kdyby to nebyla ona, co bude hledat a snažit se jak blbá o něčí přízeň. Trošku se zamyslím, mezi tím, co vyvolám poměrně hromadný (záleží na tom, jestli se dá strhnout i Ainoke) běh k akademii. Tak každopádně, já Gaaru nehodlám vodit za nos. Zatím je to v pohodě, on vypadá v pohodě, a možná s ním bude i legrace. Ale hodlám být naprosto upřímná, pokud mi něco nebude sedět. Možná to nebude nejohleduplnější, ale určitě se přinejmenším já budu cítit líp. A počítám, že i on bude radši, než kdybych se statisíckrát přetvařovala.
S úsměvem, ve kterém je ale znát trocha soutěživosti, se vrhnu se Sakurou směrem k akademii, Gaara běží až za námi. Já si na taijutsu dávám poměrně záležet, ale těžko říct, kdo je rychlejší - a i kdyby, mám pocit, že budeme obě naschvál udržovat takové tempo, aby stíhala i ta druhá. Na chodbě do sebe ještě drcnem, což ale zahájím až po pohledu "dávej pozor ať se nevymlátíš", takže je to vzájemně poměrně ohleduplné drcnutí. A pak už jenom proběhneme dveřmi a vyřítíme se na svá místa.
Lehce udýchaně nedočkavě modrýma očima sleduju tabuli, ale pak mi pohled sklouzne na Gaaru, který se posadil přede mnou, a otočí se ke mně, načež začne mluvit. Hííh, a ani pro to nemusím nic dělat! Kdybychom se Sak nebyly nej kámošky, mohla by se klidně vzteknout.. V odpověď se zazubím. "Jasně, ale musím přiznat, že nanuk bude lepší." Rovnou to formuluju ne jako "nanuk BY BYL lepší" ale "nanuk BUDE lepší". Protože to první by znělo jako bych se v něm snažila vzbudit pocit, že něco řekl blbě či co, ale já chci akorát upozornit na to, že pokud by mě radši uctil víc než míň, nanuky mám prostě radši. "Vím, že potom by ses asi radši prošel nebo tak něco, ale co menší trénink?" Navrhnu. Ne, že by nebylo bezva o něčem tlachat, ale zase procházka Konohou, kde to znám, mě dneska nějak neláká. Ani nevím proč.

U Uchihů doma

Ahoj Itachi! Že dneska budem trénovat nějakou silnou techniku? Dnes se cítím připravenej... přivítám staršího bratra v kuchyni.
Dneska to nejde Sasuke, musíš do akademie. Dnes je to obzvlášť důležité. Začíná vám výuka technik. Máš na to talent a tyto základy jsou důležité. Užij si to, já musím na velitelství. Poté se Itachi odebere někam pryč a já se nasnídám. Jako vždycky mě nic nenaučí. Už umím dobře házet shurikeny, už dokážu slušně uzvednout fuuma shurikem a bránit se s ním, ale pořád to není ono! Chci se stát silným! Musím se stát silným a vyrovnat se bráškovi! To je můj cíl!
Poté následuje oblékání a cesta do akademie. Projdu bez obtíží čtvrtí Uchihů a zamířím do akademie. Dojdu tam jak se říká za minutu dvanáct, takže si rychle a mlčky sednu na volné místo a čekám na Iruku-senseie.

// Velice se omlouvám za kvalitu obsahu a také kvantitu, ale nestíhám :D

odkaz Tady máte trošku hudby na atmosféru=)

Ve třídě
Ve třídě jsem jeden z prvních a to mě docela překvapuje.Ale co se dá dělat,usadím se do druhé lavice napravo,Akamaru postavím na stůl a já si začnu spokojeně pochrupávat na lavici a ani nesleduji kdo příjde.Když, ale uslyším mé jméno porozhlídnu se kdo že mě to zdraví.
Ach!To je sakura!
Ohajó Sakura-chan!
Mile odvětím dívce s růžovími vlasy a prohlídnu si její oblečení.Když zjistím že má to samé jako každý den, mile se na ní usměji přičemž si zase začnu zblízka všímat desky lavice.

Ino a škola

Pěkně se na mně usmívá a v odpověď jí je můj rozzářený výraz. Nijak se neznepokojuji ostatními - znám je a v tuhle chvíli nemám potřebu se s nimi bavit.

"Dobrá, tak nanuk."

Je jen dobře, že se ozve, když má něco raději - aspoň se nebojí za svoje názory postavit a to je jedna z věcí, které se mi na ní líbí. Oči mi na chvilku sklouznou ke dveřím, jestli nepřišel Iruka-sensei, ale když vidí, že ne otočím se zpátky.

"Tréning? No, proč ne. Docela rád."

Překvapeně se usměju. Další úžasná věc na Ino je to, že mně často překvapuje. Mírně se na židli zkoupnu, tak, že se opřu opěradlem židle o zeď. Očima se opět zaměřím na kvítek, který má za uchem a na chvíli zapřemýšlím, jak to, že jí nevypadl, když tak utíkala.

Ale, je dobře, že nevypadl - moc jí to takhle sluší.

Opatrně položím ruku na její lavici a opět se kouknu, jestli už sensei nepřišel...

Akademie

Jdu spolu s Ino a Gaarou směrem k akademii. Ino jde očividně naproti Sakuře, protože použila trochu jinou trasu. Ale to je mi jedno. Já jsem hlavně rád, že hned nedali najevo, že je jim moje přítomnost nepříjemná a nevyhodili mě.
Přátelsky pozdravím Sakuru, ale rozhovor pořád nenavazuji. Poté si Ino usmyslela, že zahájí závod, kdo bude ve třídě první a ostatní se přidali.
Já vážně nejsem na nějaké hromadné akce typu běhy do tříd, ale kdybych jako jediný pouze šel, tak bych si připadal trapně. Proto také zrychlím, abych s nimi udržel krok, ale rozhodně do toho nedávám duši. Pokud se na mě behem běhu podívají, tak uvidí, že se tvářím velice smutně, je to proto, že myslím na svou rodinu.
Proč jenom já musím být míšenec? Proč nemůžu být čistokrevný i když z vedlejší rodiny? Proč se to takhle stalo?
Takto uvažuji a téměř si nevšimnu, že jsme dorazili k akademii. Do reality se vrátím až ve dveřích. Chvíli vypadám zmateně, ale pak se vzpamatuji a vejdu to třídy.
Takováhle zatmění mívám často a jsou velice hluboká, protože je to můj způsob, jak na chvíli vypnout.
Uvnitř pozdravím všechny spolužáky, které znám a poté neslyšně usednu na svou židli. Sedím v prostřední lavici v prostřední řadě. Je dost daleko abych mohl experimentovat se svým zrakem a zároveň dost blízko abych dobře viděl a slyšel, kdyby se nic nedělo. Což se asi na nějakou dobu stane.
Po nějaké chvíli příjde nejmladší dědic rodu Uchiha. Já jsem nenápadný, tichý a přátelský typ, ale pokud nějakou osobu nemám rád, tak Sasukeho.
Mnohokrát jsem zažil jeho urážky kvůli tomu, že jsem Hyuuga a k tomu ani ne čístokrevný. A i když to většínou říkal v dětském hněvu, protože ho naštvalo něco jiného, tak jeho společnost je mi nepříjemná.
Vážně se bojím, co udělají moji rodiče, až zjistí, že pravděpodobně neovládnu juuken.
Asi nic. Protože víc už je zklamat nemohu, kvůli mé matce, kterou ani neznám.

Prostě sedím na svém místě, přemýšlím o svém životě a dokud mě někdo nevyruší, nebo nepříjde Iruka sensei, tak jsem duševně mimo.

Misia

//Sorry že je to také krátke ale fakt sa nemám o čom rozpísať...

Začína búrka. Mali by sme sa schovať... pošekpám si potichu pre seba. To určite! Slaboch! Však čo je to troška dažda? A to si vravíš Shinobi? okamžite sa ozve hlas v mojej hlave. Buď ticho, teraz na teba nemám náladu... Ó, naozaj? Tak prepáč že som ťa vyrušoval. Prestaň s tým... A prečo by som mal? Keď ti mi nedopraješ ani trochu zábavy, musím ťa aspoň buzerovať aby som neskapal od nudy! Dosť už! Na chvíľu sa mi podarí hlas v mojej hlave umlčať. Pokračujem ďalej v ceste cez les, ale trochu spomalím, aby som sa moc nevysílil.

Iruka

Náhle se pohnou dveře a do vnitř vstoupí sensei Iruka. Charakterizovala jej zelená vesta a vodorovná jizva přes nos. Pomalu kráčel před svůj stůl, posadil se na něj a založil si ruce na břiše. Vlasy měl v zádu stažené do podivného ohonu.
Po všech přejel pohledem.
,, Tak třído dnes jak jsem slíbil konečně začneme probírat jutsu..., dříve než to uděláme však...,,. Začal cosi kreslit křídou na tabuli.
Byla to postavička...
,, Chakra, je přítomná formou energie v našich tělech, a to v každé buňce, zároveň ji lze získávat i duševním soustředěním. Bude to od vás vyžadovat klid a trpělivost se soustředit. Dělíme ji do několika druhů, to také, abych nezapomněl bude vaším úkolem zjistit.,, Pousmál se...
,, Jakmile se tyto energie smísí, začnou proudit chakrovou oběhovou soustavou, která je podobná krevní oběhové soustavě. Touto soustavou se chakra rozvádí do všech 361 chakrových bodů v těle. S chakrou se dá manipulovat pomocí různých metod a dosáhnout tak potřebného účinku, kterého by se jiným způsobem nedosáhlo.Nejvíce používanou z těchto metod jsou ruční pečetě.,, Pak vám každou obratně předvede.
,, V učebnicích, které jsem vám dal by jste je měli mít a jistě jste už pilně cvičili. ,, Prohodí a opět se posadí na stůl.
,,V závislosti na poměru, ve kterém je fyzická a duchovní energie smíchaná, lze vytvořit různé druhy chakry. Živelná chakra je nejběžnější a používá se na vykonávaní základních jutsu. Základními přírodními živly jsou země, oheň, blesk, voda, a vítr. Ninja má vždy blízký vztah k jednomu typu chakry, ale může vytvořit živelnou chakru nehledě na jeho vztah k ní. Každý živel je silnější i slabší než další živly. Pořadí je oheň, vítr, blesk, země a voda, kde každý živel je slabší než předchozí, ale je silnější než následující. Je to kruhová závislost, proto je voda slabší než země, ale je silnější než oheň.,, Dokončil proslov a udělal sestavu tří pečetí.
,,Henge!,, Vyřkl a z dýmu vás pozoroval třetí hokage Sarutobi. Další opar a opět to byl Iruka...
,, Toto je Henge no jutsu a vaším úkolem bude se za prvé naučit ovládat svou chakru... a za druhé dokázat se takto přeměnit na mou kopii,,. Stále v klidu stál a usmíval se.
,, Věřím, že jste schopni to dokázat... začněte s chakrou a pak proměnou, při té se musíte pečlivě soustředit na vzhled oběktu, jinak z toho bude jen strašák vran,,. Posadil se na židli a natáhl si nohy na stůl.
,, Takže teď si položte papír na stůl zkuste pomocí své chakry papírzvednout, bez toho aby jste jej drželi, nebo jakkoli zvedli prsty... Do toho.. ,, Mávl rukama a předved to na svém stole.

Kakashy - Mise

Vše jde v pohodě než začne vysloveně lejt a cesta se promění v jednu velkou louži. Aby to nebylo vše zjistíš, že se ti něco nezdá. Nebyla to ta bouřka ani kluzké bahno... jen jakoby vše okolo bylo zlověstně tiché...
Tvé vnitřní já tě varuje... něco špatného se děje... Soutěska už byla před tebou, zdálo se ti, že z ní přichází divné kvílení a hučení.
Tvoje smysly se bouřily...

Iruka:

Pozorně jsem poslouchala a dosazovala si to do svých dosavadních vědomostí... nikdo jiný se k tomu asi neměl a já nechtěla ztrácet čas. Už dřív jsem sama zkoušela pracovat s chakrou a věděla jsem, že při troše soustředění to zvládnu.

... Sakuro!!! teď se předveď a ukaž co v tobě je!!...

Položila jsem list papíru na stůl a jednou rukou nad něj roztáhla prsty. Došlo mi, že je to jedna z technik, kterou používají loutkáři... Pečlivě jsem se začala soustředit a směřovat chakru do prstů...
...Co ...?
Něšlo to, snažila jsem se a přesto nic, celá opocená jsem sledovala senseie a koukala jak se houpe na židli.
... To je ono ... Usmála jsem se a svou chakru jsem nyní zkoušela rozprostřít na papír a přitáhnout jako magnet ke své tělesné, mezi prsty a papírem začala sálat malá modravá světélka a záblesky...
Bylo to těžší než jsem si myslela... když tu se pohnul střed papíru a já na sobě rázem cítila něčí pohled. Stránka zase dolehla na stůl.
... Haruno ty to dokážeš...!
Promnula jsem si prsty a vše zopakovala, stránka se začala pomalu líně zvedat od středu ke krajům.
... soustředit se...
Papír se odlepil a přilepil na mé prsty...

,, Sakura Haruno...,, Ozvala jsem se a list znova spadl na stůl...
... O lééé, teď teprve ukážeš co v tobě je ...

Gaara a trénink chakry

Na ten jeho výraz se zazubím ještě o to víc. Mám ráda energické a impulzivní lidi. A čím víc je bude připomínat, tím víc se mi to bude líbit. Přeci jenom, nějací chlaďáci, co se tvářej, jako by je na noc zavřeli do lednice.. A nebo naopak nějací tiší, co se bojej vystrčit jenom nos, aby se o ně náhodou někdo neotřel (slovně). Na druhou stranu nemám ráda ani moc ukecaný lidi.. Ale to asi nebude úplně tím, že by mi nebyli sympatičtí, spíš prostě vnitřně nechci, aby mi "lezli do rajónu". No co. Každý musí mít i nějakou temnou stránku. Krom toho, já nejsem ta "věčně milá". Mě by vyjadřovala spíš slova "věčně optimistická a energická až hyperaktivní". Tudíž mám většinu čas udobrou náladu, ale neznamená to, že všechno toleruju.
"Ty máš radši nanuky nebo zmrzlinu?" Nadhodím, ale to jenom spíš tak bokem, protože nemám ráda, když řeč stojí, nebo je tišší, než by mohla být, což je zbytečné. Koneckonců, hlavní mojí otázkou bylo to ohledně tréninku..
"Tak fajn," usměju se, když souhlasí. Ono ani kdyby nesouhlasil nebyla bych naštvaná nebo tak něco. Akorát bych pak očekávala, že další návrh podá on; a nesmělo by to být to procházení se. Jako velmi aktivní člověk prostě asi tolik nemám ráda tyhlety romantické záležitosti, nebo jak to nazvat. "Tak po škole můžem jít spolu rovnou na cvičák, jestli teda ještě něco nemáš, mamka po mě sice chtěla pomoct v květinářství, ale to můžu udělat zítra." Pousměju se a naznčím mávnutí rukou, jako že o nic přece nejde.
Květ ve vlasech si mimoděk upravím, aniž bych pořádně věděla, že se na něj Gaara momentálně dívá. Ne, nevypadl. Mám ho zastrčený za uchem, kde drží celkem pevně. Takže se při pohybu nemám čeho bát..
Pohlédnu na ruku, která se objeví na lavici, a zvednu jeden koutek v úsměvu, k čemuž přidám lehce přimhouřené oči, trošku takový výraz, jako když se kořist sama nabídne lovci, a on trošku šibalsky zkoumá, co by se stalo, kdyby. To, jestli je sensei poblíž, nekontroluju. Ten je mi ukradenej. Iruka mi totiž vždycky přišel v pohodě, a nemám pocit, že by nás musel nějak extra ztrapnit za to, že tady spolu nejen kecáme.
Pomalinku zvednu svojí ruku, přičemž zvednu pohled na Gaarův obličej, jako bych chtěla vidět hnedka jeho první reakci, aby mi neutekla, a stále se malilinkato usmívám, přičemž můj výraz spíš vypadá, jako bych se trochu soustředila (ale to jenom na Gaary obličej). Ruka chvíli putuje vzduchem.. A pak se moje štíhlé prsty dotknout těch jeho, jak svoji ruku položím na tu Gaarovu. Lehce se pousměju a čekám na reakci. Ale počítám, že se nemůže stát, že by ho to nějak vyděsilo. Chtěla bych vidět, jak tu ruku pokládá na lavici bez postranních úmyslů.
V tu chvíli ale vejde do třídy Iruka. Nestane se mi, že bych rukou rychle ucukla, jako že se tak akorát bojím, aby nás nikdo neviděl, ale akorát se omluvně usměju a ruku zvolna stáhnu. Akorát chci dát najevo, že bychom se radši měli soustředit na hodinu, i když tohle je nadmíru zajímavé.
Soustředěně Iruku poslouchám. To všechno už jsem sice četla v učebnici, ale poslechnout si to znamená něco úplně jiného než číst nudné a zbytečně obsáhlé texty. To samé s ručními pečetěmi. Ale ty už mám celkem v malíku. Jednu dobu jsem trénovala jenom ty. Zkusmo si pod lavicí, aniž bych se na to soustředila, všech dvanáct složím, a potom taky postavím prsty do postavení, s jakým potom Yamanakové používají svoje techniky. Spokojeně se usměju. Ještě stále si to pamatuju. Tím se to trošku zjednodušuje.
To s tou živelnou chakrou už je novinka. Nebo si aspoň nevzpomínám, že by to v učebnici bylo. V duchu si rychle načrtnu ten kruhový diagram pěti elementů. Hmm. Tak to by mě zajímalo, ke kterému mám blízko já. A Sak. A k jakému tak může mít blízko Gaara? Čekala bych, že to jeho ovládání písku taky bude souviset s tímhle, jenomže Iruka - sensei o žádném písku nemluvil.. A nebo to možná bude tím, že Gaara chce písek jenom OVLÁDAT a ne ho TVOŘIT a podobné věci? Zamyslím se. To je trochu divný. A jaký element tak může mít Ainoke? A Kiba? A Kabuto? Ale ten můj a Sakuřin mě zajímá nejvíc. Lehce se pousměju. No jo no, Gaara je sice v pohodě, ale přece ho nebudu řadit do žebříčku nejvyšší oblíbenosti hned po deseti minutách.
Úplně na židli ztuhnu a doslova očima visím Irukovi na rukou, když složí pečetě. Přesně si je pamatuju. Pes, prase, tygr. Pes, prase, tygr. Oblak kouře a rázem je z něj Hokage. A pak puf a znovu Iruka. Takže přeměna? Lehce se pousměju. Záleží na tom, na co se pak člověk může měnit. Jestli jenom na lidi.. No, stejně je to užitečný. Tím by se dal leckdo poškádlit.
Ačkoliv nám hned na to Iruka sdělí, že tohle ještě trénovat nebudeme, že nejdřív musíme zvládnout něco jednoduššího, stejně se ty pečetě snažím nezapomenout, což se mi povede dost snadntomu, jak snadno si zapamatovávám názvy kytek, jak je pěstovat, jejich obvyklé barvy, ale taky cenu apod. Nemůžu říct, že by mě to lehce nezklamalo, že do toho ještě nepůjdem, ale uznávám, že je rozumný nápad si to nejdřív zkusit trošičku jinak a jednodušeji.
Položím si papír na stůl a rozhlédnu se po třídě. Vidím Sakuru, jak se snaží. Vím, že ovládání chakry či její množství je dáno spíš dědičně či geny, tudíž jestli to jedné z nás půjde líp, ta druhá ji asi bez pořádného tréninku nepředčí, ale právě proto by mě zajímalo, jak jsem na tom já. Na druhou stranu, jestli budu ztrácet v kontrole, nejspíše zase té chakry budu mít víc.
Yosh, jdi na to, Ino! Dodám si trochu odvahy, zhluboka se nadechnu, dám ruku nad papír, a doširoka roztáhnu prsty. Hodnou chvíli mi trvá, než vůbec chakru "najdu", což musím udělat předtím, než ji budu moct někam směřovat. Ještě nikdy jsem s ní nepracovala, tak ani nevím jaké to pořádně je si ji v těle uvědomit. O chvíli později už ji mám. Koluje mým tělem. Ale jednodušší bude si ji představit jako jeden jediný bod, malý modrý plamínek za čelem..
Úporně se soustředím, oči mě skoro začnou pálit, jak papír hypnotizuju pohledem, jako bych do něj chtěla vypálit ďuznu. Ale nejde to a nejde - a na to, že se papír čas od času zachvěje, jako by zafoukal jemný vánek. Ve chvíli, kdy mám pocit, že mi to celkem jde, a papír se lehce zvedne, na jedné straně, se ozve Sakuřin hlas. He? Ztratím nit soustředění a vrhnu po ní pohled. Podle jejího výrazu hádám, že už je hotová. No páni. Ale přeju jí to, což dám najevo úsměvem, kdyby se na mě náhodou podívala. Ani jí to nezávidím. Ale probudilo to ve mně trochu soutěživosti.. Ino, to dáš!
Znovu se otočím na papír. Takže, krok jedna: najít chakru. Soustředím se na ni, představím si ji jako malý modrý plamínek. Soustředit se na ni, začít ji zvolna směrovat. Představím si jak se z plamínku line záře postupně až do mé ruky. Po chvíli, kdy se tam modrá záře, kterou si představím, zvolna došine, cítím na prstech cosi jako jemnou vibraci, něco, co jsem ještě necítila - chakra. A teď ji pomalu nasměrovat k papíru.. Nechat chakru "vystoupit" z mé ruky je poněkud těžší úkol. Ale po chvíli se povede i to a v mé mysli se modrá záře začne blížit k papíru. A teď jemně, jako bych jí chtěla dát hubičku, malinkou pusinku.. A znovu ztratím nit; lehce zrudnu a pohled upřu před sebe do zdi. Zatra. Moc myslím. Teď jsem si vzpomněla na Gaaru. A vůbec, co já si to jako představuju? To, že mě pozve na zmrzlinu/nanuk ještě neznamená, že.. Hlavně se Ino prosím tě nezačni červenat. Nejsem žádná stydlivka, ale tady se neubráním. Jako poměrně malá jsem vlastně ještě s nikým nic moc neměla, krom nějakého kamarádství.. A představovat si, jak dám někomu pusu, je něco trošku jiného než se s ním jenom bavit, případně se dotknout jeho ruky, chytit se za ruce.. Zatraceně. Malinko znepokojeně nad svými pocity sklouznu poheldem na Gaarovu hlavu, záplavu krátkých červených vlasů, co na ní má. Ino, tak se sakra soustřeď!
Lehce zrudlá, což pro mě není vůbec typické, se znovu soustředím na papír. Zaměřit chakru, soustředit ji, vyslat k papíru, dotknout se jí papíru.. Ještě jsem nepřemýšlela, jak to teď chci s tou chakrou udělat - jestli si ji představit jako ruku, co papír uchopí a zvedne, a nebo něco docela jiného. Ale je to jednodušší, než se zdá. V mé mysli současně s tím, co ucítím, se chakra přilepí k papíru jak vteřiňákem. Fajn, a teď papír zvednout, pomalu, pomalinku.. A papír se skutečně lehce zachvěje, a pak zvolna začne zvedat. Zvolna. Velmi zvolna. V tu chvíli ale bůhvíproč zase klesne. Jenomže já se nevzdám. Znova. Zkusím to ještě párkrát, ale nakonec papír zvednu tak, že se přilepí k mým prstům - dokonce ho tam zvládnu chvíli podržet, protože to zkouším podstatně delší dobu jak někteří, třeba Sakura. "Yamanaka Ino, hotovo!" Zahlásím nahlas a s úsměvem - rudá už nejsem ani trochu a pochybuju, že si toho někdo všiml. Papír spolu s mými slovy znovu klesne na stůl.
Co teď? Ještě jednou? Vrhnu pohled kolem sebe. A pak na Gaaru, jak mu to jde, ale je fakt, že přes něj moc nevidím na jeho papír, který má na stole. Pak pohledem vyhledám Sakuru a zazubím se na ni. Zjevně má lepší schopnost ovládat chakru. Ale to nevadí. S trochou štěstí to zvládnu dohnat kvantitou chakry..

Výuka Henge, aneb hrajeme si na blbečky:

Henge no jutsu? Tak dobrá... taky jsem kdysi začínal, stačí si vzpomenout, kde se obvykle dělají chyby a je to bez problému... tedy... jak pro koho..., není třeba dodávat, že já bych tam z toho papíru dokázal poskládat i vlaštovku s originálním designem, nebo nějaké velesložité origami pouze pomocí chakry, ale mám být za blbce, tak holt budu za blbce. Hlavně na sebe moc neupozornit, ani moc nevyniknout, ani moc nepropadnout, takže ..., si dělám precizně poznámky (vlastně pořídím kompletní záznam Irukovi řeči) a jakmile skončí tak obřadně před sebe položím jeden papír a tvářím se jako bych jej hypnotizoval, načež na něj položím dlaň. Nepoužiju chakru, takže samozřejmě, když dlaň zvednu, tak papír zůstane ležet. Fajn... potud to jde. Zatvářím se na papír skepticky trochu zatnu pěst a znovu položím dlaň na papír. No táák..., zamumlám polohlasně a svraštím obočí. Opět do toho nedám chakru, takže papír zůstane ležet. Věnuji mu výraz maximálního zklamání, který by odpovídal asi myšlenkám: "Tak teď jsi mě vážně zklamal papíre a já do tebe vkládal takové naděje", kdyby mé skutečné myšlenky nebyly: Hmm... bez chakry to "překvapivě" nejde... tak dobře, kolikrát by mi to asi nemělo vyjít, než bych měl dosáhnout prvního úspěchu. 5x? 50x? 500x? ... ne 500x ne... to už je moc... myslím 20 je pěkné číslo... takže to vidím na 23 neúspěchů, 21 částečný úspěchů a nakonec 2 úspěchy proložené 5ti částečnými a 2 úplnými neúspěchy, než to začnu zvedat jako nic... to je řekněme 53 pokusů před úplným naučením.. ideální číslovka. Přesně dle toho plánu postupuji a při 24tém pokusu dám do ruky nepatrné množství chakry, aby se papír trošičku nadzvedl, než mi sklouzne z dlaně a dopadne na hlavu studenta přede mnou. Sumimasen, jsem to ale nešika. Řeknu s úsměvem omluvně onomu dítěti přede mnou, které má na hlavě můj papír a vezmu si ho zpět. Poté už pokračuji, aniž bych na sebe nijak upozornil a jakmile nasimuluju, že už tohle dostatečně ovládám, tak přejdu k části dvě - Henge no jutsu. Nejprve nahlédnu do poznámek a ještě si na menší útržek papíru vypíšu VELKÝM PÍSMEM POŘADÍ PEČETÍ a začnu je bez chakry skládat. Skládám je sice precizně a přesně, ale pomalu a zatím bez chakry, takže mé polohlasné: Henge no jutsu!, má nulový výsledek. Upoutat pozornost nebo ne? Když budu moc nenápadný, tak to bude podezřelé, možná bych měl udělat nějaký "kiks", aby to bylo přesvědčivé. V duchu se ušklíbnu, zatímco navenek mám zkřivenou grimasu soustředěním a skoro zařvu: HENGE! Výsledek je přesně dle mých představ - zčásti jsem to já, zčásti Sarutobi a dohromady to vypadá komicky. Podle smíchu okolních spolužáků poznám, že to vzbudilo náležitý ohlas, tak to zruším. Pitomí fakani, musí se smát tak hloupě..., napadne mě a přitom se jen poškrábu na hlavě, nasadím omluvný výraz na všechny strany a řeknu: Gomenasaj, tohle se mi vážně nepovedlo, jsem to ale nešika... Tvářím se napůl rozpačitě a napůl mile (až skoro roztomile nešikovně). Poté pokračuji a Henge nechám prozatím nezvládnuté (tak napůl zvládnuté), abych moc nevyčníval. Doufám, že jsem to moc neuspěchal, ale v i kdyby, je mi přece jen 19, tak by vypadalo asi i podezřele, kdybych na tom byl hůř než ostatní.

Chakrové cvičení

Příchod mistra Iruky mě vyrušil z mého zamyšlení. S tím jsem však počítal a hned jsem věnoval jeho výkladu plnou pozornost. Všechno, co řekl, dává smysl. Sice zatím nevím, jak mám s tím papírem pohnout, ale já určitě na něco příjdu.
Jako černá ovce rodiny (a k tomu z vedlejší rodiny) jsem musel dřít mnohem více, než normální členové a proto jsem si vytvořil svůj vlastní druh meditace, při které se dokážu odevšeho úplně odpoutat a věnovat se pouze problému, nebo cvičení.
O chakře už něco vím od rodiny, ale ještě jsem s ní sám vědomě nemanipuloval.
Přemýšlím, jestli jsem už někdy použil chakru vědomě. Hm. Možná jo. Pokud ten genin nedelal divadlo a já jsem opravdu něco vytvořil, tak to asi bylo s použitím chakry. To znamená, že u úplných nováčků má chakra větší šanci se projevit při silných emocích.
Takže možná uvolním lépe chakru, když budu myslet na Sasukeho. To je osoba, ke které mám nejhorší vztah.
Obět navodím svůj tranz a věnuji se pouze papíru a chakře. Snažím se ji soustředit a nasměrovat do paže, do ruky, do prstů.
Bohužel chakra zůstala pouze u paže. Ksó. Ovládání chakry je mnohem težší, než se zdá. Změním taktiku a místo na Sasukeho myslím na svou rodinu. Na ten hněv, který je mezi mnou a většinou rodiny (hlavně z hlavního rodu, když nepočítám Hinatu). Myslím na to, jak mnou opovrhují kvůli mé matce, jak chtějí abych vůbec nebyl. Tyto myšlenky jsou jedny z mála věcí, které mě dokážou opravdu naštvat a já místo abych hněv skryl, jak to dělám vždy, ho zkusím uvolnit ve formě chakry.
Cítím chakru, jak mnou proudí, cítím ji, ale špatně se pod hněvem ovládá a navíc úplně cítím, jak mi je manipulace s chakrou pod vedením hněvu proti srsti.
Místo hněvu najdu svě klidné místo v duši. To mi jde moc dobře, protože jsem to mnohokrát nacvičoval. Ihned poznám, že tahle cesta je ta správná. Cítím ten plamen ve svém nitru, který nikdy nezhasne a bude pouze růst.
Ještě prohloubím své soustředění.
Jdu na to. Vsunu ruku pod papír dlaní vzhůru a soustředím do ní chakru. Poté ji zkusím pomalu uvolňovat mimo ruku.
Nic se nedělo a tak jsem začal uvolňovat větší množství. Dosáhl jsem pouze toho, že se papír prohnul směrem vzhůru a pak opět klesnul.
I tento slabý úspěch mě ale potěšil. Radost jsem však hned potlačil a věnoval jsem se zase pouze cvičení. Mezitím Sakura skončila, ale já to neslyšel. Tento druh tranzu je specializován, abych se nevrátil do reality, dokud úkol nesplním, nebo to nevzdám, což obvykle nedělám. V tomto stupni bych si nevšiml ani cizích ninjů, kteří by útočili na mé spolužáky, ale asi bych se vrátil, kdyby napadli mě. Narozdíl od tranzu, který jsem si navodil před hodinou a který pominul hned, jak se ozvalo něco, co bylo namířené na mě, nebo na všechy kolem mě.
Tentokrát jsem na úkol použil mnohem více chakry a snažil jsem se ji udržovat.
Papír se vznesl. Chvíli visel ve vzduchu a pak mi opět klesl do dlaně.
Dokázal jsem to, pomyslím si a uvědomím si, jak mě to celé vyčerpalo.
Přibližně ve stejné době dokončí tento úkol i Ino a já jsem rád, že se zatím většině daří.

Ino a ovládání chakry

Vesele se na Ino usmívám , pohodlně opřen židlí o zeď.

"Já? No, asi radši nanuky. Hlavně, když jsou politý čokoládou. Ale myslel jsem, že ty radši zmrzlinu - proto jsem tě zval na ní."

Na chvilku si představím nanuk - vanilkový s čokoládou a už se mi začínají sbíhat sliny. To na sobě ale radši nedávám znát. Poté se ale zmíní a tom, že měla udělat nějakou práci v květinářství.

"Dobrá, půjdeme hned po škole - ale zítra ti pomůžu v květinářství, protože kvůli mě to nemůžeš udělat dneska. Souhlas?"

Spokojeně se na ní usmívá a koukám na její reakci, když jsem položil ruku na lavici. Je to trochu komické, ale mnohem víc roztomilé. Vypadá při tom tak trochu nadpozemsky, étericky. Poté se mně dotkne a já se na ní vděčně usměju a ruku pod ní otočím tak, abychom měli dlaně u sebe. Něžně jí ruku stisknu, ale to už přijde Iruka-sensei. Pomaličku Ino pustím a otočím se směrem k tabuli. Chvilku poslouchám, ale pak to poslouchám spíš jako zvukovou kulisu pro své myšlenky.

Po škole. Už aby bylo po škole. Doufám, že Ino nebude chvátat domů - rád bych s ní byl venku dlouho. Jakej nanuk si asi dá? A jak dlouho bude chtít trénovat?

Na chvilku se vrátím do reality abych si vyposlechl povídání o elementární magii, která v učebnici není, ale moc mně to nezaujme - až to uvidím v praxi, tak možná, ale pro teď je to nepotřebné.Pak, ale začne Iruka předvádět Henge. Konečně praxe. Zbystřím a pečlivě ko pozoruju.Zadaná práce mi zpočátku přijde jednoduchá - ale soustředit se po dnešním ránu je velký problém. Natáhnu ruku nad papír a začnu se soustředit - poměrně dobře vím, co dělat - Kankuro mi to párkrát vysvětloval, ale nikdy jsem to nezkoušel. Nahromadit chakru v prstech...

Jak to asi jde Ino?

... soustředit se a pokusit se spojit chakru s papírem ...

Určitě jí to jde.

... aa je mi to stejně k ničemu. Myslím na Ino. Nedokážu se soustředit, protože pokaždé, když se soustředím na ruku, tak si vzpomenu, že před chvilkou jsem se držel za ruku s ní. A to je o moc lepší, než nějakej papír. Poté však uslyším Sakuru. No, nesmím se nechat zahanbit. Musím to dokázat. Musím na chvilku Ino dostat z hlavy.

Soustřeď se, sakra. Přece před Ino nechceš vypadat jako hlupák, kterej nic neumí. Kankuro tě to učil.

Rychle zopakuju předchozí kroky a s nadlidským vypětím papír nadnesu. Je to jen pár okamžiků po té, co se to zjevně povedlo Ino, protože jsem počkal až dořekne a spustil jsem já.

"Sabaku no Gaara - taká splněno."

Poté se opět otočím na Ino a usměju se na ní. Povedlo se mi to...

OPRAVA JUTSU
Takže změna, každý si vybere jutsu,které již existuje podle přiřazené třídy, které se bude během nadcházejících dní po úvodu ve hře učit.
Kiba a taijutsu charaktery si vyberete třídu D 2jutsu
Živelní C 1jutsu
Genjutsu C 1 jutsu

Důvod: Kontaktní jutsu pro D jsou dobré, ale živelní by si prostě nevybrali, maj silnější rank, ale kontaktní mají výběr dvou, aby se to vyvážilo.

Stále platí, zapsat do životopisu, přidat video, a nechat si to ode mne schválit.

Misia

Je to nejaké divné... Áno... cítiš to? To nie je normálne... Počujem podivné zvuky, podomnou je kopa rozvodneného bahna. A okrem toho, je podivne ticho. I cez tie divné hlasy je všade ticho. "Gen... Genjutsu?" Pravdepodobne. Vieš čo treba urobiť? Počkaj... musí sa to dať aj nejak inak... Tak a dosť, srabáku. Pusti ma k tomu! Nie! Počka... Cvak. Ahh, konečne. Zase raz mám kontrolu nad týmto telom. Tááákže, a teraz to Genjutsu... ovládaný svojou druhou osobnosťou bez váhania vyberem Kunai a porežem sa na malíčku. Ak by to bolo nejaké Genjutsu, bolesť by ho mala zrušiť.

Kakashi - Mise
Genjutsu to zjevně není, zvuk náhle zesílil a proti tobě se vyřítila přívalová vlna bahna, vody a kamení. během chvilky tě téměř smetla, ale ty jsi se dokázal vyhnout, když jsi se dostal na nejbližší skalní výběžek.
Nakonec jak rychle záplava přišla, tak odešla... Mohlo to být třebas jen počasím, ale to jsi nemohl vědět na jisto. Soutěska zlověstně pokračovala v tom hrozivém kvílení...
Vše bylo mokré a kluzké od bláta, cesta byla nebezpečná. nedaleko si zahlédl převis v závětří a to asi bylo to jediné co ti pro dnešní večer zůstalo.

//Pochvala za podezíravost vůči Genjutsu... jen tak dál...

Henge

Iruka si spokojeně promnul prsty a zatvářil se tak, že vypadal jako malé děcko, zřejmě byl se všemi spokojen, snad mimo Kabuta na, kterého vrhal přímo vražedně bodavý pohled.
,, Sakuro... nepřekvapila si mne, tvé schopnosti ovládání chakry jsou opravdu úžasné, ale to je tak všechno... netvař se jako když ti patří svět,,. Usmál se.
Postavil se ke dveřím.
Teď přejdeme na něco těžšího...
,, Henge no jutsu... se zdá být jednoduché a k ničemu, ale může posloužit v obraně i ke zmatení soupeře,,. Mluvil pomalu, jako by čekal.
,, Pokročilí jej používají v kombinaci s klony,,. Dodal.
,, Co musíte udělat je soustředit se na to, v co se chcete transformovat.. tedy mne... postavte se zde do řady a každý se zkuste předvést.Pořadí Sakura, Ino, Sasuke, Kabuto, Gaara, Ainoke, Kiba, Nanao,,.

//Takže víte co máte dělat každý si hodí na rozmezí 1% - 100% Ino hodí dvakrát, druhé bude

Henge

... teď zaválíš Sakuro a ukážeš jim co v tobě je za skvělou kunoichi ...

Cítila jsem se jistá sama sebou, postavila jsem se před Iruku plná myšlenek na jistý a jednoduchý úkol. Začala jsem se soustředit. Složila prsty před sebou a pronesla. ,, Henge,,.

V zápětí jsem asi strčila do Sasukeho a Ino jsem snad i povalila. Irukova tvář vypadala naprosto strašně...
Měla jsem nejmíň metrák, prsa se mi táhly ke kolenům a přez neforemné rty se ani nedalo mluvit.
... Haruno ty jsi nula... posrala si to...

Zrušila jsem henge a šla se smutně posadit.
Složila jsem si ruce pod hlavu a dívala se do okna... v ten den jsem ztratila sebevědomí, které jsem před tím mohla rozdávat.
... Jak chceš bojovat s nepřáteli, když nezvládneš ani pitomé henge...

Vzpomněla jsem si na naděje, které do mne rodiče vkládali, na soupeření s Ino... vše bylo během chvilky ztracené...

Třída, Iruka, jaj tohle je tak primitivní…

Ve třídě se posadím do volné lavice a pár okamžiků po mě dorazí Iruka. Páni, doufám že nás bude učit něco novýho a hlavně něco silnýho! Musim se vyrovnat bráškovi! No táááák…. Iruka-sensei do toho! Ukažte nám tu bezva techniku! Táák to je ono…! Mé očekávání však Iruka utne vykládáním o tom, co je to chakra. Svěsím hlavu dolů a hlavou mi projede: Trapné… To je opravdu tak trapné… To už mě dávno učil Itachi… To tam opravdu nemáte něco… lepšího? Poté začne Iruka vykládat o elementech a praštim hlavou o lavici. Tohle už mi dávno vysvětloval Itachi. Ze začátku jsem to moc nechápal, ale nakonec jsem ho tolik otravoval, že mi to pořádně vysvětlil. No, ale pokouším se dávat pozor, třeba se dozvím něco nového. No… nic se nedozvím. Sem měl radši trénovat s Itachim. Ten by mě určitě naučil něco mnohem lepšího než základy jako například co to je chakra… Hle? Začíná praktická část?
Ano, nepletu se. Iruka nám všem položí papír na lavici a my ho máme pomocí chakry zvednout. Tohle mi ukáže, že teorie je hezká věc, ale praxe je mnohem těžší. Sakra Sasuke! To přece zvládneš! Je to primitviní… věc. Následuje první pokus… nic. Druhý pokus… nic. Třetí pokus a ano! Papír se konečně začne pohybovat a na poslední pokus se mi to konečně povede.
„Uchiha sasuke, to s chakrou hotovo…“ povím svým chladným hlasem. Pokud si to Iruka půjde zkontrolovat, počkám. Pokud ne, nechám papír dopadnout a poslouchám co dál. Je na čase Henge. No, to by měla být celkem brnkačka. Na takoví třetí pokus už to bude stoprocentní.
Počkám až na mě přijde řada. Tak poď Sasuke! To zvládneš! Alespoň z části. Mělo by to být lehký… Při nejhorším to dopiluju doma… A je to tady. Přichází na mě řada. Soustředím se a udělám vše tak, jak říkal Iruka. A výsledek je: Celkem zdařilé henge, ale k dokonalosti tomu chybí hodně. Je to podobné Irukovi, ale někdo by musel být slepej, aby mě v tom nepoznal. Aspoň trochu…
Ksó… Tohle sem pěkně posral… Ale do příští hodiny to budu umět! Potom se odeberu zpět do lavice a sleduji pokusy ostatních.

Misia

Toto nie je normálne. Tá vlna bahna... tie hlasy. Ale Genjutsu to nie je. Tak čo potom? Ledva som uskočil vlne bahna, čo sa zdvihla. Musím postupovať opatrne. A preto... Nadvihnem svoju čelenku, ktorú obyčajne nosím spustenú cez moje jedno oko. Sharingan!

Pomaly prehľadávam pomocou Sharinganu okolie, či nespozorujem niečo neobvyklé.

Henge!

Gaarův hlas se ozve jenom chvilku po mě. Potom se na mě otočí. Úplně první pohled jsem věnovala Sakuře, i když se na mě stejnak nepodívala, ale druhý pohled patří jemu. On se usmívá, já se taky usměju - oběma se nám to povedlo, a dokonce v podobnou dobu, takže nás nemůže rozdělovat nějaká soupeřivá soutěživost. Stejnak si potrpím víc na taijutsu..
Mám chuť něco říct, znovu se ho dotknout, jako když jsme si před začátkem hodiny podali ruce, ale zase nás přeruší Iruka, takže znovu následuje můj omluvný úsměv a zase se soustředím na senseie. Pes, prase, tygr. Připomenu si. Jo, to jsou pečetě. Ještě si je párkrát zkusím složit pod lavicí, než se musíme všichni zvednout a vytvořit řadu. Postavím se přímo za Sakuru, tak jak mám stát.
Vidím, že moje kamarádka je naprosto sebejistá, takže se na ni akorát zazubím, ačkoliv mě nejspíš nevidí. Nepochybuju, že se jí to povede - koneckonců, jak říkal Iruka, nejspíš má na ovládání chakry faktyš talent, takže nějaké Henge, i když napoprvé, by nejspíš neměl být problém. Tak, Sak - chan, ukaž dokonalé Henge, ať aspoň vím, jak to má vypadat! Zazubím se a čekám.
O vteřinu později se ale válím na zemi, na tváři naprosto dezorientovaný výraz. Sakura řekla Henge; a pak jsem byla na zemi, protože do mě něco narazilo. O setinu vteřiny později zjistím, že Sakura si buď chtěla udělat ze senseie maximální legraci, a nebo se jí to maximálně nepovedlo. No páni.. Vzhledem k tomu, že se právě nacházím na zemi, a že Sakura je moje kamarádka, nemám ani moc chuť se tomu telit, akorát se zvednu, na tváři překvapený a možná lehce zmatený výraz. Sak - chan, co to bylo? No, každopádně, karikatura je to slušná.. Musím se přeci jenom trochu pousmát, ale to fakt jenom tomu vzhledu, ne, že bych se jí posmívala, vždyť přece vidím, jak se tváří, to jí nemůžu udělat, smát se jí. Musím Sak podpořit.. Ale nejdřív musím ukázat to svoje Henge.
Nechám Sakuru odejít a postavím se na místo, kde původně stála. Trochu nervózně polknu. Když se to takhle megalomálně nepovedlo mojí kamarádce, která ještě před chvílí byla za úplného experta v ovládání chakry, jak se to asi může povést mě? No tak, Ino, neboj! Zavřu oči a chvíli soustředím chakru. Pak je otevřu a udělám pečetě. "Henge!" Vyslovím nahlas a zřetelně, a čekám, co se stane. Sama na sebe nevidím. Z Irukova výrazu ale čtu, že to zdaleka není nijak extra špatné. A když se podívám na přeměněné ruce, dokonce to vypadá jako člověk. Břicho a nohy taky poměrně normální velikost. Huh? Se mi to nějak povedlo.. Dokonce na sobě mám i stejné oblečení jako sensei. Problém je ale trošku v obličeji. Já sama na to nevidím, ale nepovedlo se mi vylepšit barvu vlasů, takže teď na všechny zírá Iruka - blondýn a krom toho rozcuchanými vlasy a trošičku šíleným poheldem připomíná spíš Frankensteina než svůj originál. Ale až na tohleto se to poměrně blíží originálu - tělesné proporce správné, oblečení též, obličej taky Irukův, akorát že s poněkud zvláštním výrazem, a vlasy jsou taky v pohodě, ve stylu "ananas", akorát že blond a trošku víc rozcuchané - pár pramenů trčí jenom tak do všech stran. Prostě jako kdyby se sensei špatně vyspal a ještě mu trošku přes noc šplouchlo na maják. Těžko říct, nakolik to ostatním přijde vtipné, každopádně přeměna je to už poměrně zdařilá. Hlavně vzhledem k tomu, že to je napoprvé..
Nejistě se rozhlédnu kolem sebe. Nemám tucha, jak to vypadá, hlavně ten obličej. Žádné zrcadlo tu není, abych se zkontrolovala. Ale kvůli tomu pohlédnu na Iruku. Možná je zděšen nad blonďatými vlasy a tak podobně, ale aspoň ví, že se nemá nechat přebarvit a má se ráno řádně česat a upravovat, že ano. A tak nějak vidím, že je s tím i docela psokojený, a že napoprvé to nebylo špatné..
Zruším přeměnu a s obláčkem kouře se změním zpět, přičemž se vesele zazubím. Yosh! Povedlo se! A na první pokus celkem dobře! Vrhnu pohled na senseie, a odkráčím směrem k lavicím.
Nejdu si ale sednout hned na své místo. Můj pohled okamžitě vyhledá Sakuru. Nějak se nezajímám o to, jak to půjde Sasukemu, který jde po mně. Kamarádka je důležitější. Ale skoro si až připadám trošku trapně, že oproti ní jsem měla docela úspěch. No, snad mě nevyžene pryč. Ale moc nad tím neuvažuju. Proč se zbytečně stresovat?
Dojdu až k ní (ale tak, abych jí nezacláněla výhled od okna) a jemně se k ní skloním. "Sak - chan? Jsi v pořádku?" Pro jistotu se přeci jenom nejdřív ujistím, že ode mě vůbec chce "pomoct", abych ji vyslechla a tak podobně.

Henge

Usměju se na Ino, je mi jasné, že teď nemáme čas si jen tak povídat nebo něco víc. Právě nás volá Iruka, abychom si vyzkoušeli přeměnu. Přijde mi to poměrně narychlo - sotva jse se naučili ovládt chakru a teď hned Jutsu - copak neviděl, jakej s tím měli někteří problém? Ale co - musíme se to naučit a čím dřív tím líp. Vstanu a jdu si stoupnout do řady za ostatními. Sakura si evidentně věří. Chakru prý zvládá skvěle, takže to pro ní asi nebude problém. Proto jí zase nevěnuji tolik pozornosti aa spíš se koukám na Ino.

Ino, věř si - určitě to zvládneš. Jsi úžasná.

Z mých myšlenek mně vytrhne to, když Ino najednou spadne na zem. Dokonale mně ro ochromí a pohledem sjedu na Sakuru - nebo spíš to "něco" v co se Sakura přeměnila. Nemám důvod se tomu smát - prostě na to evidentně nejsme připravení. Pomalu se rozejdu k ležící Ino, ale ta se zvedne sama, takže se zase zařadím zpátky do řady. To už je na řadě Ino.

Musí to zvládnout - zvládne to. Určitě jo.

Udělá pečetě a promění se. Najednou tam místo ní stojí Iruka - akorát blonďatý. Ano - zvládla to. Sice ne dokonale, ale určitě líp, než se to komukoliv povede. Pak se změní zpátky. Jde utěšil Sakuru.

No jo no - chudák Sakura... Tohle pro ní byla asi rána... Myslela si, že zazáří a teď tohle... A do toho to její kamarádka zvládla úplně skvěle... Snad nebude žárlit...

Přemýšlím a najednou už koukám, že jsem na řadě. Byl jsem poslední a už jsem na řadě? To mi to nějak uteklo. Na chvilku zadoufám, že nedopadnu jako Sakura a složí pečetě. Soustředím se na chakru.

"Henge."

Přes bílí oblak zprvu nic moc nevidím, ale je mi jasný, že jsem vyšší. Oblak se rozplyne a já vidím, že na sobě mám oblečení našeho Senseie. Poměr rukou a nohou k tělu je normální. Ale jsem o pár centimetrů menší než Iruka. Zkusím si šáhnout na obličej a necítím ani Irukovu jizvu. A (což nevidím) oči mi zůstaly moje. Já sám to považuji za úspěch a Iruka uznale pokývá hlavou - není to sice tak dobré, jako Ino, ale jsem jen o něco málo horší - a nebo jsme na tom stejně? Ne, to pochybuju. Zruším přeměnu a úsěvem se vrátím do své lavice a pokukuju po Ino. Taky zkontroluju hodiny, protože se nemůžu dočkat, až skončí výuka a budeme mít volno...

Ovládání chakry a henge
Když Iruka sensei vejde do třídy ani si ho nevšimnu.Ostatně ani si vůbec nevšimnu že nám povídal něco o ovládání chakry.Z mých „myšlenek“ mě teprve vyvede výkřik Sakury která vypadá že dokázala něco velkého.Než se stihnu rozkoukat vykřiknou i ostatní a Iruka zase začne něco mluvit.Tentokrát jsem, ale dával větší pozor takže vím že budeme dělat henge.
Když nám Iruka řekne že se máme seřadit rychle si od ostatních zjistím co jsme dělali předtím.
Hmm,takže jsme se měli naučit ovládat chakru.To by nemělo být tak těžké.
Pomyslím si,semknu ruce k sobě a zavřu oči.
Notáák.Najdi v sobě ten modrej oheň!
Bádám v nitru po své chamre a když si myslím že jí mám dám ruce nad papír co nám dal Iruka a začnu se soustředit na svou ruku jak skrz ní proudí chakra do papíru který by se mi měl přilepit na ruku.První pokusy jsou docela špatné,papírku se sotva ohýbají rohy a to je vše.Když se začne papírek chvět docela se zaraduji,ale to netrvá dlouho protože mě z mého soustředění vyvede Ino která se začala strašně nahlas smát.Podívám se čemu se tak hrozně smála a uvidím v co se proměnila Sakura.Pokusím se tomu nesmát a docela se mi to podaří udržet v sobě takže je na mě vidět pouze malý úšklebek.Ale v tu chvíli mi dojde že jsem za chvíli na řadě a tak se zařadím do řady a čekám až to budu muset také udělat.Když nastane ta osudná chvíle postavím se před senseje a složím pečetě které jsem okoukal od ostatních.
Henge!
Vykřiknu a kolem mě se objeví kouř a já se ještě pořádně nevidím.Když konečně trochu ustoupí zavřu oči a ještě chvíli počkám než zmizí úplně.
Tak!A teď se uvidí jak jsem dobrý s chakrou.
Pomalu začnu otevírat oči a prohlídnu si ruce.Když zjistím že jsou o polovinu delší než ty Irukovi začnu si sahat na obličej a zjistím že nemám nos a obličej je celkově jako polorozteklé máslo.
Kibo,tohle se ti opravdu nepovedlo.
Když si sám sebe v Irukově zohaveném těle doprohlédnu zruším přeměnu a kouknu na Iruku
který na mě kouká pohledem typu „tohle si hodně zkazil kibo!“.A tak se rozhodnu dlouho tam nestát a radši se příjdu kouknout na Sakuru u které je už Ino a mile jí řeknu:.
Však to nebylo tak špatné Sakuro.Vždyť to dnes děláme poprvé a většina z nás taky pohořela.
Sednu si na lavici a s Ino počkám jestli se s náma začne Sakura bavit nebo ne.Když ne prostě vezmu akamaru a odejdu si sednout na svoje místo.

Henge

Jsem rád, že jsem to ovládáni chakry zvládnul, ale dodat jí přímo do techniky bude určitě mnohem težší. Příjde mi, že na to jdeme nějak rychle.
Dneska poprvé zkoušíme manipulovat s chakrou a za deset minut jdeme rovnou na přeměnu. Ale co. Postavím se s ostatními do řady a počkám, až na mě příjde řada.
Všeobecně doufám, že to všem půjde. Kromě Sasukeho. Tomu to nepřeji a doufám, že budu lepší, než on. Pokusy lidí přede mnou dopadají různě. Sakura dopadla špatně a Ino dobře. Kiba dopadl špatně a Gaara dobře ...
Když jsem na řadě, tak se snažím uvolnit. Opakuji si:
Najdi své klidné místo a nebude to tak zlé. Poté soustředím chakru a složím potřebné pečetě.
Henge, pronesu, nikoli zakřičím.
Kolem mě se objeví oblak bílého kouře a já pomalu otvírám oči. Teď uvidím, jak to dopadlo. I kdyby to dopadlo špatně, doma se mnou stejně nikdo nemluví a tak budu mít čas trénovat.
Začnu se prohlížet.
Není to tak zlé, i když se to moc mistru Irukovi nepodobá. Dopadl jsem podobně jako Sasuke, ale všimnu si, že moje přeměna je přece jen o trochu zdařilejší.
Je mi líto Sakury a Kibi, že se jim to moc nepovedlo, ale já nejsem typ, který hned za každým jde a utěšuje ho. Kdybych byl, tak bych tu už možná nebyl.
Umíním si, že to doma určitě dopiluju, koneckonců čas na to mám.

Kakashi - Misia

Vše okolo se zdálo zprvu normální, ale pak tvůj pohled spatřil stopy po výbušných kunaiích a stopy chakry okolo značily, že nešlo o nehodu.

,, Netušil jsem, že pošlou zrovna tebe Kopírovací ninjo,,! Ozval se sebejistý hlas o dost víš na jedné z říms. Přes intenzivní déšť jsi dle vzhledu a ochranné čelenky usoudil, že jde o ninju ze Skryté mlžné.
Nevypadal dvakrát výrazně, na sobě šedé přiléhavé oblečení uzpůsobené k pohybu a dvě katany na zádech nasvědčovali spíše, na taijutsu typ. To by jsi však nesměl mít Sharinghan, který odhalil že jde a jednu z technik a to co je před tebou je zřejmě vodní klon.

Nebyl čas, jeho pozice byla dobrá a další výbušné kunaie opustili jeho ruce...
Tohle nebyl začátečník, šlo o boj rovný s rovným, jenže kde byl originál.

//Co budu chtít... podrobné vysvětlení pohybu a technik... nečekej, snadný boj... =)

Misia

Čo? Nečakal že pošlú mňa? Čo to má znamenať? Som v údive pri slovách ktoré prenesie môj protivník. Pravdepodobne niekto z mlžnej. Ale... čo tu on robí? Môj protivník mi zrejme nechce dať dostatok času na rozmýšlanie. Z jeho rúk vyletí ďalších pár výbušných kunaiov.

Okamžite ako reakciu spravím bleskurýchle niekoľko pečatí. Shunshin no Jutsu! Zmiznem a objavím sa asi o 15 metrov vzadu. Vyhnem sa tak explósii a navyše som mierne prekvapil svojho súpera, i keď za cenu mierneho množstva Chakry. Vďaka Sharinganu vidím, že to nie je pravý ninja, ale iba jeho klon.

Dobre... túto hru môžme hrať obaja! Kagebushin No Jutsu! Okolo mňa sa vo vlne prachu vytvorí 9 klonov. Ja spolu s ďalšími 4mi klonami vyskočím a odídem trochu ďalej od klona môjho protivníka, zatiaľ čo zostávajúci 5 klonovia vytiahnu kunaie a hodia zopár hviezdic na klona môjho protivníka. Potom sa doňho pustia kunaimi.

Ostatný traja klonovia budú pokračovať asi ešte 4 minúty v behu preč od tohto miesta a potom sa rozplynú. Ja sám si zatiaľ kusnem do palca, prevediem pár pečatí a dotknem sa rukou zeme.

Kuchiyose no Jutsu! Pod mojou rukou sa na pár sekúnd zjavia podivné značky usporiadané do akéhosi kruhu, potom to "vybuchne", čím sa vytvorí dymová clona. Až ju vietor rozfúka, na mieste kde som predtým stál ja tam teraz so mnou bude aj 8 špeciálne trénovaných psov.

Paku sa na mňa začudovane pozrie a spýta sa: "Tak čo to bude tentokrát?" Odpovedám mu stručne a rýchlo:"Bojujem s kýmsi z mlžnej. Zatiaľ som však videl iba jeho klona. Nájdite mi ho." "Rozkaz!" psi odpovedia a rozbehnú sa hľadať môjho nepriateľa.

No len počkaj, mojim ninja psom sa neschováš. Čakám, kým mi moji psi príjdu ohlásiť, či ho našli.

Hodina jutsu s Irukou:

Předchozí neúspěch mne odrovnal. byla jsem z toho celá nesvá, třásla se a měla slzy na krajíčku. Tížila mne vzpomínka na rodiče, kteří mi věřili i na Ino , před kterou jsem se vždy snažila být silná.
,, Jsem v pořádku,,. Zavzlykám a podívám se na ni i na Kibu smutně.
... Sakuro... ty nicko, kurva koukej se zvednout a zkusit to znovu... fňukáš tu jako nějáká malá slepice ...
... Ale já se snažila moc... nechápu proč to nešlo, soustředila jsem se a dala do toho maximum...
... To bylo maximálně tak nechutný...
... Ale...
... ko... ko ... kokodák.... Sakurko...
,, Já to dokážu ,,! Odhodlaně jsem se začala soustředit, pohyby jsem zklidnila a chakru pečlivě začala vnímat v celém těle. Soustředila jsem pohled i pozornost na Iruku a dodala si odvahy...
,, Henge,,! Pronesla jsem a drobný dým se opět rozlil okolo v malých táhlých mráčkách, a rychle se vytrácel. Pohled Ino i Kiby mi řekl vše, i když jsem už tušila jak to dopadlo.
Možná to bylo lepší a nevypadalo to jako já, ale spíše naprosto dementní Sensei Iruka co ho popadl šílený záchvat slintavky a nějáké ropuší vyrážky...

... Nedokážu to...

Vzteky jsem sevřela ruce v pěst.
,, Šhán - Náró,,!!!! A praštila jsem do lavice vší silou. Ta se rozletěla do stran. Pár kousků minulo překvapeného Iruku a další větší proletěl kolem Kabuta. Přísahala bych, že měl trefit, Ale Kabuta nějákou šťastnou náhodou minul a proletěl oknem. Zvedla jsem svou ručku z podlahy a sledovala praskliny v podlaze. Vztek se proměnil v pláč a já vyběhla ven.

Běžela jsem dlouho, a ani jsem nevěděla jak, ale zkončila jsem na mostku co pod ním tekla říčka protékající okrajem Listové. Posadila jsem se na zábradlí a svěsila hlavu. Slzy jedna po druhé kapaly do vody...

Kabuto - HENGE:

Když na mě přišla řada, tak jsem si stoupl před Iruku, podíval jsem se "nervózně" na obrázek Hokage a přemýšlel jsem, jak moc to zkazit. Složil jsem pečetě, soustředil jsem se na to, aby to bylo tak na půl a v tom "BÁC HO" Sakura mě vyrušila z mého poklidného "kažení" Henge a já ho v tu chvíli provedl a ještě stihl tak tak uhnout letícímu kusu "čehosi - asi lavice". Henge! Iruka na mě nejspíš kouká jako na zjevení, protože před ním stojím v dokonalé přeměně na Sarutobiho. No výborně..., pomyslím si sarkasticky, zruším Henge a podívám se omluvně na Iruku: Gomenasaj... asi to nebylo ještě ono..., no co... z jejich pohledu, který vypadá šokovaně můžu zkoušet usuzovat i toto, ale sám moc dobře vím, co se právě stalo. Viděli mě, jak jsem uhýbajíc letícímu kusu čehosi zvládl provést současně naprosto dokonalé Henge. No ... ale... ta holka má opravdu brutální sílu... skoro jako legendární Tsunade.. možná by z ní mohlo i něco být, kdyby zlepšila svou práci s chakrou..., pomyslím si a pokusím se vzdálit (nenápadně) zpátky na své místo.

Kakashi - situace

...

Co se dým rozplynul, zdálo se že nastal klid... Pakun a ostatní našli svůj cíl a vrhli se na nepřítele, ten se přikrčil a další klon udělal znamení.
,,Suiton: Kaihoudan ,,. Ozvalo se ozvěnou. A prudký tubus vody srazil ninja psi a nesl je až k tobě kde s nimi praštil o skálu. Technika selhala a všude se rozlila voda. Ty jsi jen spatřil to co se stalo s Pakunem a ostatními. Nepřítel zdá se vládl vodními jutsu a obratně vybíral své útoky. První bylo několik vodních klonů, posléze útočné jutsu... tohle ginin nebyl...
,, Suiton: Suikoudan no jutsu,,. Ozvalo se za tebou a monotóně i před tebou se oběvil další znakující klon. Od obou vystřelili proudy vody, které nabyly tvaru žraloka. Oba predátoři se na tebe řítili, před tebou klon, za tebou asi také, stál jsi ve vodě a něco ti říkalo, že to není vše. Na skále kus od tebe se zjevil další ... tentokrát originální ninja, který vrhl kunaie s výbušnými lístky...
Aby to nebylo vše, zdálo se ti, že třetí klon ze zálohy nechává do vody téci svoji chakru a tak ti znemožňoval rychlí pohyb...

Sak - chan

Kromě mě se do "uklidňovací čety" přidá ještě Kiba. Já ho ale moc neberu v potaz. Akorát klidným a starostlivým pohledem zkoumám obličej své kamarádky. Vidím, že ji to fakt dost zlomilo. Kdyby jí nešel rovnou ten papír, možná by jí to tolik nesrazilo sebevědomí. A nebo kdyby jako já měla ráda spíš taijutsu, taky by asi byla víc v pohodě. Třeba já, kdybych to pokazila, řekla bych si, že pořád mám svůj boj tělo na tělo, který je akční a dost mě baví. No táák, Sak - chan.. Tohle není žádná velká prohra.. Dělali jsme to poprvé, za to tě nikdo nesoudí! Sakuroo..
Zatvářím se lehce překvapeně, když Sak odhodlaně prohlásí, že to dokáže, ale pak se usměju. Tak že by ji to přece tolik nezlomilo? A zatra. Nesměju se, na mém obličeji je spíš vidět překvapený a možná lehce zděšený výraz nad tím, co Sak udělá. Moc dobře vím, jak je výbušná.. Já sice po většinu času nejsem tak milá jako ona, ale zase takové výbuchy vzteku jdou mimo mě a lehce mě děsí.
Rychle uskočím, když uvidím Sakuřinu pěst letící k lavici. Moc dobře vím, kolik má moje kamarádka síly. Prolétne kolem mě stejně jako kolem většiny lidí, co stojí poblíž, několik kousků dřeva, ale naštěstí jsem uskočila dost pohotově, a.. Prostě mám štěstí, nedotkly se mě. "Hej, Sak!" Křiknu, když moje kamarádka s pláčem vyběhne ze dveří. Někdo za ní musí jít.. Sak je teď hrozně zmatená a zdrcená, nemůžu ji v tom nechat.. Vrhnu jenom velmi rychlý pohled na Gaaru, a zračí se v něm trochu omluvy, a pak, aniž bych se dovolila Iruky, rychle vyběhnu ze třídy za ní.
Sakura si získala náskok, ale jak je ona silnější, já jsem rychlejší (koneckonců, na taijutsu si docela zakládám), takže ji zvládám neztratit z očí. "Sak, počkej!" Zařvu na ní, ale protože se nesetkám s odezvou, jenom zatnu zuby a přidám na tempu. Nedoženu ji ale, natolik velký rozdíl mezi námi není, ale úspěšně ji sleduju a v závěru, když se zastaví na mostku a začne brečet. "Sak.."
Poslední kroky k ní trošku zvolním z trysku, a s hlubokým výdechem svoji kamarádku obejmu - ale pochopitelně tak, abych ji neshodila ze zábradlí dolů. "Sak - chan, to bude dobrý.." Konejšivě ji objímám, hlavu položenou na jejích zádech, protože díky tomu zábradlí je poněkud vyšší než já. "To vůbec nevadí, žes to nezvládla! Takových tu bylo víc, a já měla akorát štěstí a povedlo se mi to, vždyť přece víš, jak mi šlo to s tím papírkem." Usměju se. "Prostě máš jenom smolný den, tak přestaň brečet, nesluší ti to, to víš.." Uvolním objetí a nakloním se tak, aby mi Sakura koukala na obličej, přičemž se mile usměju. Přinejmenším je jasné, že to myslím dobře, ale na druhou stranu, nejsem úplně nejlepším typem empatika co kdy po zemi chodil.

Konec hodiny:

Po zmizení Sakury a Ino se zjevil ještě další problém... do učebny vběhl jeden z učitelů a vykřikl...
,, Iruko, Naruto Uzumaki je zase pryč, nemůžeme ho najít...,,! Zařval. Všichni starší ninjové věděli jak to s Narutem je a tak Iruka ukončil hodinu a rozběhl se pryč, hledajíc Naruta.
V třídě jste zůstali samy.

Jediné co vám v hlavě zůstalo, byla Irukova slova.
,, A to je konec hodiny, nyní procvičujte, zítra bude opakování a další jutsu ,,. Usmál se hraně.

Na mostku s Ino a útěk.

Příchod přítelkyně mi moc nepomohl. Chtěla jsem být sama. Beze slova jsem se zvedla a začala kráčet k lesu.
,, Chci být sama,,. Řekla jsem smutně a ztratila se mezi stromy.

Les byl tichý a kontrastoval s obrovským zmatkem, který se mne chopil pevným drtivým stiskem nejistoty a utrpení z vlastní méněcennosti. Každý krok se stával těžším a těžším.
... Tvá slaboduchá naivita... Sakuro, Sakuro... lituju tě... ha ha haa...
Padla jsem na kolena pod jedním z velkých stromů a schoulila se do klubíčka.
Mou mysl sužoval boj.
... Tohle je konec ... skonči to ... bolest, slzy... vše bude v pořádku... jen tichý odchod...
Smích v mé mysli neustával, držela jsem se za hlavu a řvala bolestí, která mne pálila do spánků.

Sám

Sakura se po dalším pokusu henge sesypala a utekla. Chápu, že za ní Ino musela běžet - jsou to nejlepší kamarádky. V tuhle chvíli musí být asi spolu, takže když Iruka ukončí hodinu, tak se odeberu před školu.

Tak, teď jsme mohli být s Ino spolu. Ale, vzhledem k tomu, že jsem měl štěstí ve škole, tak už jsem si ho asi vypotřeboval.

Chvilku přemýšlím, co dělat a vydám se na cvičiště, kde vytáhnu papír a tužkou na něj napíšu.

Pro INO
Pokud tenhle papír najdeš, tak
na tebe čekám před školou
Ahoj, tvůj Gaara.

Přečtu si po sobě text a s úsměvem ho napíchnu na větvičku jednoho stromu s tím, aby ho ten kdo přijde viděl. Je mi jasné, že to může najít prakticky kdokoliv, ale nemám jinou možnost - leda doufat, že Ino půjde rovnou před školu. Já se vrátím zpátky před školu, kde si sednu na lavičku a koukám do země,. A to jsem myslel, že dnešek bude úžasnej...

Kabuto - odchod z hodiny --> směr můstek:

Uzumaki Naruto...Kyuubi jinchuriki nám utekl? Ale podívejme se... osud jinchuuriki je vždy pochmurný..., pomyslím si jen chladně a sbalím své věci abych vyrazil ven. Ta růžovlasá holka... možná by mohla... být "užitečná"... mám se přece dívat po talentech, že Orochimaru-sama? Napadne mě ještě pobaveně. Blížím se pomalu k mostku a jakmile spatřím Sakuru a Ino, tak se trochu ukryji (opřu se o strom, tak abych byl ve stínu a nebyl na první pohled nápadný). Počkám až Ino odejde a poté zamířím k Sakuře vycházkovým tempem s neproniknutelným úsměvem na tváři. Když jí míjím (jako bych si jí nevšímal) jen pronesu: Brekem se Henge nenaučíš... navíc řekl bych, že bys mohla být velmi užitečnou kunoichi, kdybys trochu zlepšila práci s chakrou... Pokračuji velmi pozvolným krokem a pokud se nechytne (a nezareguje), tak pokračuju pryč. Pokud bude stát o komunikaci, tak se na ní přes rameno otočím, se záhadným výrazem ve tváři si poupravím brýle a mírně se pousměji (přátelsky) a vyslechnu si jí.

Kabuto

,, To mi říkáš ty?,, Zařvala jsem na něj. ,, Sotva zvládne Henge a něják povyrostl,,. Vzteky jsem supěla.
... Ale noták slepičko... tose necháš takhle provokovat od toho neschopnýho šmejda...
V očích mi blískne. Třes ustane a já se pomalu zvednu zapírajíc se o strom.
,, A s výukou začnu hned u tebe!!,, zařvala jsem a vyběhla proti němu.
Všechnu svojí chakru co jsem měla jsem soustředila do své paže. Jako by ona byla moje mysl a myšlenka, ona byla hrotem jehly... Já i pěst jsme proletěli vzduchem.
,, Šán - Naró,, . Zařvala jsem vzteky a dodala si sil.

Jaké bylo mé překvapení, když uhnul mému útoku tak rychle. Těžce jsem oddechovala a měřila jsem si ho pohledem.
,, Ty nejsi takovej hlupák co? ,, Zahulákala jsem na něj pohrdavě, snažíc se získat čas na zmobilizování sil.

Sakura, před školou

Lehce zklamaně protáhnu obličej, když sleduju odchod svojí kamarádky. A jo - popravdě mě tohle poněkud urazilo, jestli se to tak dá říct. Vím, že jestli mě chtěla nějak odmítnout, stěží to mohla udělat jinak a šetrnějc.. Ale snažila jsem se pomoct a takhle to dopadlo? Být o něco frackovitější, tak se teď začnu vztekat a trucovat. Tak to zase já ne. Ale štve mě to, i když vím, že za to Sakura nemůže. A krom toho to ve mně, ani nevím jak, způsobuje pocit nějaké viny. To jsem tak špatná kamarádka, že mě Sak nakonec musí odmítnout? Špatně jsem jí to podala, a nebo jsem za ní vůbec neměla jít, protože teď si připadá ještě hůř a o mě si myslí bůhvíco? Ale zase nejít za ní bych si neodpustila..
No, pronásledovat ji už nebudu. Sice se tvářila fakt hrozně, ale po tom, co jsem se jí nabídla i po tom, co utekla, a ona odmítla, bych čekala, že to odmítnutí už nebylo v takovém tom do sebe uzavírajícím afektu, tudíž že už tím věděla co chce. A že další následování by byla vlezlost, a to já teda zásadně nekonám. Tudíž teď se rozhodnu vrátit do akademie. Vždyť jsem přece zdrhla z vyučování, no ne? Iruka - sensei mě zabije..
Pomalejším krokem se vydám přímo k akademii. To odmítnutí mi docela zkazilo náladu. Ale na svoji kamarádku se nezlobím, protože nemám proč. Vlastně - ani nevím, na koho se jako zlobím. Možná na sebe, že jsem byla tak neodbytná, až mě Sakura musela odbýt.. Ksó! Trošku štěstím je, že nejsem ten pravý člověk, kterého by měly trápit všemožné myšlenky. Štěstím pro mě. Dokážu si snadno zachovat klidnou mysl. Tudíž po chvíli cesty se už cítím celkem v pohodě. Celkem jsem se už uklidnila - i když se neusmívám.
Už z dálky si všimnu čehosi červeného před školou. Lehký pocit nedoceněnosti náhle odezní a zavibruje mnou vzrušené nadšení. Gaara - kun? Trošku zrychlím a na tváři mi zas naskočí naprosto přirozený úsměv. Nevím, proč jsem si toho nikdy předtím nevšimla.. Ale teď, když ho vidím, se prostě musím usmívat!
Dojdu až k němu, stále se usmívám, a pak se posadím na lavičku vedle něj. "Co se stalo, že nejsi ve škole, Gaaro - kun?" Jestliže se ke mně otočí, koukám mu přímo do očí. Páni.. Já.. Jsem tak nadšená, a vůbec nevím proč!

Nezamýšlený trénink taijutsu se Sakurou:

To nebylo špatný..., pomyslím si o Sakuřině útoku, kterému se sice hravě vyhnu, ale přeci jen jsem musel ocenit, že ta holka zvládá koncentrovat chakru do končetiny čímž prozatím jen velmi mírně zvyšuje sílu svých útoků. Skoro jako žabí princeznička v malém...., pomyslím si pobaveně a jen odpovím na její vztekle-pohrdavý hlas zcela klidně: Nemusím být dvakrát chytrý na to, abych se dokázal vyhnout tak špatně provedenému útoku... i když, tvé soustředění chakry do jedné z končetin mi připomíná jednoho z legendárních sanninů..., mírně si poupravím brýle a pokračuji. Možná bych ti mohl trochu vylepšit tvou práci s chakrou, kdyby ses ovšem přestala chovat jako rozmazlený fracek, který brečí hnedka když mu něco nejde..., dokončím nekompromisně chladným hlasem. Ukážu ti, jak vypadá dobře zvládnutá práce s chakrou..., řeknu a aktivuji na své levé ruce Chakrový skalpel (C-rank), kterým letmým pohybem ruky odesknu nejbližší asi 20 cm tlustou větev stromu. Ta s rachotem spadne a já jen s mírným úsměvem skalpel deaktivuji. Otázka ovšem je... jestli dokážeš dostatečně tvrdě pracovat. Opět se mírně pousměji a upravím si brýle. Pokud jí bude vrtat hlavou, proč jsem tak dobrý, tak jí prostě, řeknu, že pracuji jako tajný vzdělávací dozor, který má dohlížet na učitele na Akademii. Myslím, že někdo jako ona ... to zhltne celé a jako přílohu si dá naviják. Pomyslím si sebejistě a s mírným úsměvem na rtech vyčkávám na její reakci.

Ino

Kupodivu nečekám nijak dlouho, když na mně někdo promluví - a překvapivě to je ta, na kterou jsem čekal. Rychle se na ní usměju a rozzářím se štěstím.

" Jé, už jsem myslel, že se se nevrátíš. Ale jsem rád, že jsi se sem vrátila."

Vstanu a kouknu se jí do očí.

"Ale, Naruto dělá problémy, takže je pro dnešek konec. Chceš si jít teda zatrénovat? Nebo nejdřív ten nanuk?"

Nabídnu jí ruku a usměju se na ní. Ano, mám jí rád. Ale je mi jasné, že se něco stalo. Sakura by se takhle neuklidnila a kdyby jo, tak by se vrátila společně s Ino. A Ino by se bez ní nevrátila, kdyby bylo všechno správně. Něco se tam stalo - a to něco určitě nebylo k Ino fér.

Copak ti asi Sakura udělala?

Nedávám na sob znát svoje myšlenky a rychle je vypudím z hlavy - teď jsem s Ino a nic víc nechci...

Kabuto:

Skoro jsem se zadusila jak jsem špatně polkla, když jsem viděla co provedl s technikou Chakrového skalpelu.
... To není možné, tohle je jutsu vyších stupňů...
... výborně Sakuro... on je silnější... vzdej to...
... Nikdy...
,, Ty mne nemáš co naučit !,, Zařvala jsem vzteky bez sebe.
... Pusť mě... dám si ho jak malinu...
,, Teď ti ukážu,,. Zaprskala sem.
Pěstmi jsem uhodila do sebe a všechnu svoji chakru opět soustředila do své pravé ruky. Po druhé už to šlo dokonce tak něják snáž..., ale teď to bylo jiné... cítila jsem v ruce sílu, tlak jako bych držela něco strašně těžkého.
,, Sežer si tohle!,, Odplivla jsem si a vyběhla proti němu vší svou rychlostí... netušila jsem jak to udělám, ale věděla jsem, že uhne. V běhu se mi zrychlil tep máchla jsem pravačkou v půkruhu a rázem levačkou ve, které se chakra držela niní. prudce jsem začala střídat útoky a snažila se s každou ránou přesunout chakru do druhé ruky.
...Neuvěřitelné on mi uniká...
Nohou jsem se mu pokusila podkopnout nohy, ale jen abych skryla další úder ze spoda rovnou na čelist.
Opět uhnul, ale o fous, druhou rukou jsem, na prázdno udeřila tam kde dřív byl jeho žaludek a strom za ním zaduněl a zanaříkal, když do něj má pěst narazila.
Byla jsem vyčerpaná, padla jsem na kolena a zapřela se o strom.
,, Ty nejsi student, ani žádnej genin ! ,,... Odplivla jsem si do mechu.

Taijutsu se Sakurou: Mrně si chce hrát...

Vážně je stejná jako Tsunade.. tedy podle toho jak jí popisoval Orochimaru-sama..., pomyslím si pobaveně a aniž bych se nějak vážně zapotil uhybám jejím úderům. Uhnout není problém, ale v případě, že by mě zasáhla, by mě možná dokázala trochu pocuchat fasádu, nebo spíš rozbít brýle... síla jí rozhodně nechybí... opravdu zajímavý exemplář. Jakmile konečně skončí, tak jí zůstanu jen pobaveně sledovat a upravím si brýle na nose. Jsem i nejsem, jak se to vezme. Ale ... řekněme, že jsem něco jako dohlížitel. Vybírám talenty - samozřejmě o mě neví ani učitelé, je sice trochu únavné se už po šesté učit Henge a tak, ale ... na druhou stranu, se mi tato práce zamlouvá, přeci jen, kdysi jsem také býval student..., dopovím a znovu aktivuji chakrový skalpel. Podívej se na to proudění chakry kolem dlaně, vše naprosto dokonale uspořádané. Když něco takového zvládneš, můžeš s tím dělat různé věci. Buď si nakrájíš večeři, nebo nepřítele... ale tohle slouží především k lékařským účelům. Opět to deaktivuji a pokračuji: Upřímně řečeno, v úrovni taijutsu se mi zatím nemůžeš vyrovnat... ale za nějaký čas, by jsi mohla s tou pěstí rozbíjet kameny, vlastně bys měla v boji výhodu, stačil by ti jeden zásah do nepřítele a ten by byl vyřízený... nebo rovnou mrtvý. Usměji se a ještě dodám: Mimochodem, už jsem ti řekl, že jsi mě zaujala svým talentem? Pochvalte je a jsou vaše... děti..., napadne mě jen poučka z jedné z knížek o výchově a pobaveně se usměji.

Kabuto:

,, To umíš jen to soje ostří ...,, Ucedila jsem mezi zuby... ,, To musí bejt otrava celé ty roky trénovat jen řezání zeleniny,,. Vyprskla jsem na něj. Praštila bych ho, ale už jsem nemohla, byla jsem vyčerpaná.
,, Co mi můžeš nabídnout ?,, Polkla jsem knedlík v krku.
... Ano to by mne zajímalo...

,, Když přijmu? Co mi můžeš nabídnout ? ,, ... Zeptala jsem se o poznání klidněji. Červík druhého ega hlodat nepřestal.
Ať už byl Kabuto co chtěl, zajímalo mne to...

Ono to má zájem, ale helemese: :D

Tak přeci se chytla... no uvidíme, sice jsem nikdy nikoho neučil, ale pokud je mou konkurencí Iruka-san... tak bych měl být v pohodě... Usměji se a založím si ruce přes prsa. Nabídnout? Existuje mnoho technik, které bych tě mohl naučit, řekněme.. 20? A teď nemyslím, ty základní. Z nich se stejně akorát oplatí Henge a Kawarimi, Bunshin co se požaduje u maturity je relativně k ničemu - tedy stačí obvykle na oklamání neninjů - protože sharingan i byakugan jej prohlédnou. To už jsou lepší stínové nebo živlové klony. Tak můžu tě naučit chodit pro začátek po vodě a po stromech. Osobně si myslím, že začít ovládáním chakry bude pro tebe nejlepší. Teprve později bychom přešli k technikám. Tam bychom asi začali tím, čemu říkáš kráječ zeleniny... a možná lékařské ninjutsu, to značně vylepší tvou práci s chakrou, a když zvládneš tu... tak vše ostatní už bude mnohem jednodušší. Když se budeš učit jenom ve škole, tak se naučíš Bunshin, Henge a Kawarimi... možná nějaké ty dětské hračky jako je maskovací plášť nebo technika "jak se dostat z lan" ... a to je vše. Když budeš navíc trénovat se mnou, tak dřív než se z tebe stane chunnin tě naučím navíc 5-10 dalších technik na úrovních C-A. Tak co ... zdá se ti to jako... dostačující? Záhadně se usměji. Tohle učitelování bude dobrým tréninkem i pro mě. Přeci jen chci si ještě osvojit nějaké ty démonické iluze a genjutsu, a pokud ta holka bude mít dobrý talent... možná bych jí mohl naučit i přivolávat hady... tedy pokud se jich nebojí... ale to až později.

Gaara

Zazubím se. Jo, vrátila jsem se. Sice ne úplně z toho důvodu, ze kterého bych chtěla, ale tohleto setkání mi to bohatě vynahrazuje. S Gaarou na pohodu zapomenu na tu rádoby křivdu, která od Sakury přišla (aneb já si to tak vykládám)..
"Konec školy? Kdybychom nezačali dělat s chakrou, řekla bych, že je to bezva," zasměju se. Kdo by se nechtěl ulít ze školy, když může, že? Na druhou stranu, ve chvíli, kdy to dneska přestala být převážně teorie (i když taijutsu bylo fajn!) mi to přijde skoro jako škoda že pro dnešek se už nic nenaučíme.. A to se zdá to učení jutsu tak lehké, když se mi to téměř výborně povedlo hnedka na první pokus! Jestli se jutsu dají učit s takovou lehkostí a grácií všechny.. Tak se divím že ti silní ninjové mají tak málo technik.
"Nejdřív bych dala trénink, nanuk potom bodne jako osvěžení," usměju se a lehce mrknu, přičemž si upravím kytku za uchem. Málem jsem na ni za celý den zapomněla. Ale ona tam stále je.
Naprosto nenuceně se postavím vedle Gaary a svojí rukou vklouznu do té jeho, přičemž jemně stisknu, usměju se, a pohlédnu mu do očí. Cítím, že je to příjemné nám oběma. A mě osobně je to nanejvýše příjemné. "Tak pojď, vyberem nějaké cvičiště.." Jemným tahem ruky nás oba dva vedu mezi domy a potom na oblast, kde se nachází cvičiště. Po chvíli rozmýšlení vyberu jedno úplně klasické - prostě trávník, žádná les, řeka/voda, žádná strategicky výhodná místa. Po celou cestu moc nemluvím, spíš si vychutnávám ten pocit, že je u mě Gaara tak blízko.
"Tak co? Zkusíme si znovu Henge? Nebo lehké otestování se v taijutsu?" Usměju se na Gaaru energicky. Je jasné, že se nechci při tom taijutsu nějak extra mlátit. Ale na druhou stranu si nemyslím, že by bylo na místě se vzájemně šetřit, když to má být trénink, a to i přesto, že je nám vzájemně spolu tak dobře.

Ino A tréning

Je mi dobře - bylo by skvěle, kdybych věděl, že jí Sakura nějak neukřivdila. Když se ale chytneme za ruce, tak jako by se všechny nepříjemný pocity, všechny problémy, veškerý trable a cokoliv špatnýho začne mizet a je jen ona - nic kromě Ino jako by neexistovalo. Jdu s ní na cvičiště - nemusíme ani moc mluvit - jen se na sebe koukáme a držíme se za ruce.

Takže, nanuk až po tréningu.

Nelituji, že škola skončila dřív - sice jsem poprvé probírali něco zajímavého, ale za cenu, že můžu být s Ino déle mi to stojí. Vesele se na ní usmívám a skoro si ani nevšimnu, že jsme dorazili na cvičiště. Je to shodou okolností to cvičiště, kde jsem nechal vzkaz, takže si ho vezu k sobě a pak se usměju na Ino, postaví se k ní čele a chytnu jí i za druhou ruku.

"Myslím, že taijutsu bude asi lepší - přece jen tě taijustu zajímá asi víc, takže je to asi jasná volba."

Koukám se jí do očí - vím, že tréning nebude totéž, co souboj na život a na smrt, ale přesto si yslím, že na Ino nebudu scopen pořádně zaútočit. A nebo jo?...

Konec hodiny

Sleduji ostatní při pokusu o přeměnu. Je mi líto Sakury, že nemohla unést neúspěch.
Vždyť to byl náš první pokus o jutsu. Vzhledem k tomu, že ji začne utěšovat hned několik lidí a moc jí to nepomáhá, dokonce uteče z hodiny, tak chce být očividně sama.
Moc dobře vím, jak se cítí. Já si připadám méněcený půlku svého života, ale musel jsem se s tím naučit žít. Snad se s tím Sakura vyrovná.
Poté Iruka sensei vyrazí honit Naruta.
Hm. Naruta moc neznám. Pouze od vidění, ale je to pěkný rošťák, který nevydrží v klidu. Proč ho všichni hledají? Zase něco provedl? Ale proč šli zrovna za mistrem Irukou?
Ale vždyť to není moje věc.
Je konec hodiny a já ten čas hodlám využít k procvičování kontroly chakry.
Pokud se mnou někdo nenaváže rozmluvu, tak asi vyrazím domů. Cestou pozdravím Gaaru a Ino, pokud už příšla.
Doma krátce shrnu svůj první den s manipulací chakry otci, ale ten nevypadá, že moc poslouchá. A pak mi řekne něco ve smyslu:
To je dobře, tak studuj, ať se za tebe nemusím stydět.
On se stydí už za to, že existuji, pomyslím si rozhořčeně, ale nic na sobě nedám znát a zamířím na naše osobní cvičiště.
Tam nejdříve procvičuji meditaci a taijutsu. A pak zamířím k sobě do pokoje, kde procvičuji pohyb s papírem a henge.
Hm. Tak co nás hodlá učit zítra? Doufám, že něco užitečného.
Po nějaké době cvičení si dám pauzu se studiem teorie ze svitku.
Asi po hodině za mnou příjde můj otec.
Dost mě to překvapí. To nikdy předtím nedělal. Co asi chce?
Hari si sedne na postel a vážně se na mě podívá. Potom mi řekne:
Už jsem se smířil s tím, že nejsi čistokrevný Hyuuga a nikdy neovládněš schopnosti našeho klanu, ale já ti alespoň mohu pomoci s výukou.
Jeho tón mě zarazí. Možná se s otcem přece jen sblížíme.

Kabuto

... Šán - Naró ... vytřem všem zrak, proč do toho nejít ... nechceš ,aby se z tebe stala nicka ... neváhej! ... Dokážeme co v nás je a když už, tak nám k něčemu tenhle pitomec alespoň bude...
,, Dobře, Sensei ...,,. Prohodila jsem a postavila se mu čelem, vzdorně jsem zvedla bradu.
,, Ale jednou si mi dva změříme síli ,,. Ukázala sem ukazováčkem na sebe a na něj a vyplázla drze jazyk. ,, A co z toho budeš mít ty? ,, Vyhrkla jsem.
... Dobrá otázka Saku ... ta jeho ochota je nějáká podezřelá...
... Kurva proč se ty do toho sereš. Co si pro ní udělala, jen si dokázala jak z ní udělat slepici ...
... ,ale ... ... Kušuj ko, ko koko dák...
,, Stejně jseš mi podezřelej ,,. Prohodila jsem trochu trucovitě a prohlédla si ho.
,, Několikrát si neodmaturoval, to sice sedne s tvou verzí, ale má to nedostatky...,, Dala jsem ruce v bok.
,, Techniky C až A . To je hezký... , ale Ačko bys musel mít mistra senseie Kakashiho, Asumu nebo Ankho ... kdo tě teda učil...,, Podezřele jsem pozvedla obočí.
,, Čekala bych cokoli, né lékařského specialistu,,. Otočila jsem se na špičkách a udělala pár kroků okolo něj. ,, Tvoje rychlost svědčí o zkušenostech z boje a na to by si tě moc vážil i Sarutobi, takže...?,, Měla jsem talent na chakru, to měl pravdu, i když to okolo mi moc nešlo..., ale jako chakru jsem ovládala i svůj postřeh ohledně lží, přetvářky a genjutsu.

Po škole
Když skončí hodina zabalím si svých pár fidlátek a pomalu se vydám ze školy.Když, ale uvidím že Ainoke jde domů taky sám,rychle ho doženu a navážu s ním rozhovor:.
Ohajó Ainoke.Nechtěl by si jít teď na cvičiště?Potřebuji někoho s kým bych si mohl zabojovat a natrénovat si henge.
Poté si s ním srovnám krok a doufám že odpoví kladně protože bych jinak musel trénovat hence sám a to se mi moc nechce.

Trénink s Kibou?

Namířil jsem si to směrem domů, když mě dohnal Kiba a nabídl mi společný trénink.
Jsem sice samotář, ale je jasné, že nové a nezvládnuté věci se radši nemají zkoušet samostatně.
Pokud by se během pokusů chakra vymkla kontrole, tak tam nejsme sami a společník nám může pomoct případně někoho přivést.
Podívám se na Kibu a pak se usměju.
Můžeme si dát trénink. Také by mi prospělo, když si zacvičím ve dvojici taijutsi, protože jdyž člověk trénuje sám, tak nevidí tolik svoje chyby. A u té kontroly chakry si můžeme radit a pomáhat.
Asi teda půjdem na nějaké cvičiště. Jsem rád, že nebudu cvičit doma, protože tam je jakákoli zábava a omyl nepřípustná.
Když mluvím o své rodině, tak cítíš v mém hlase smutek.
Vyrazím ke cvičišti.
Tak tohle bude zajímavý trénink. Člověk, který se učí styl lámání kostí a člověk, který se snaží ovládnout styl vznešené pěsti. Sice zatím oba ovládáme pouze obyčejná bojová umění, ale je vidět, k jakým směrům se přikláníme a hodláme se jim věnovat.
Já nevím, že neovládnu byakugan a tak zatím doufám, že se rodině v jejich schopnostech vyrovnám.

PS: To, co jsem psal v minulém příspěvku se prostě odehraje po návratu domů.

Ráno
Probudím se jako každý den.Protáhnu se a vydám se do koupelny.Vezmu si na sebe oblěčení a udělám ze sebe člověka.
Pak jdu do kuchyně kde babi dělá snídani.
,,Ahoj Babi řeknu když si sednu.


Posnídani se vydám do školy.Cesta do školy mi netrvá moc dlouho,ale dneska jdu pomalu.
Iruka nás dneska bude učit nějaký jutsu.Těšila jsem se.Pomalu jsem prošla kalanem Nara.
Snažila jsem se abych nikoho nepotkala neměla jsem náladu se s nikým bavit.
Dorazila jsem ke škole a sedla si na lavičku a čekala až zazvoní.S prvním zvoněním jsem vešla do školy a sedla jsem si na svím místo.

-škola
Do třídy vejdu jako první sednu si na svoje místo uplně v zadu.Položím si hlavu do rukou a zavřu oči.Nespím jen přemíšlím.Táta mě učil částečně ovládat čakru takže by to neměl být problém.Nevším mám si příhozích.Moc je neznám.Vlastně neznám nikoho tede krom Shikamara.

Z přemíšlený mě vytrhne příhod Iruki.Jen zvednu hlavu a začnu poslouhat co nám vykládá.
Něco vím o táty,ale něco se dozvídám nově.Podívám se z okna a pozoruji ptáky.

Když domluví Iruka položím list papíru na stůl.

To zvládneš!! Pozbuzuji se.

Chvýly koukám po ostatních.Pak se podívám na svůj papír.Položím nad něj prsty a do nich jsem začla soutředit čakru jak mě to učil táta když ještě žil.
Chvylku trvalo než jsem se začla soutředit.Moje myšlenky zabloudily k rodičům.


Když jsem končně uklidnila myšlenky začla jsem se soutředit na danou věc.Soutředila jsem čakru do pstů.Samořejmě se papír ani nehnul.
Snažila jsem se dál.

Pomalu jsem začínala svoji svoji čakru dávat na papír.
Nic se nedělo.
To není pravda!!To snad né!! Ty to nedokážeš!!! křičala jsem na sebe.
Z dvou násobila jsem svoje usílí.Pak se teprve papír pohnul,ale nezvednul se.Zkoušela jsem dál.Paprí se zase jen trošičku nahnul.
Podívala jsem na Sakuru tí se to povedlo.
Nanao no tak taky to dokážeš!!!
Soutředila jsem se a papír se konečně pohnul k mím prstům.

Henge

Vstala jsme a šla s ostatníma.Stála jsem jako posledný.
Předomnou byla spousta lidí.Koukal jsem kolem sebe.
Skoro všem přede mnou se to povedlo.

Jako poslední jsem zůstala stát.Postavyla jsem se před Iruku.
Podívala jsem se po všech ve třídě.
Hengepronesla jsem.Moje proměna nebyla dokonalá.
Vypadala jsem jak Iruka,ale pár věcí mi chybělo k jeho dokonalé podobě.
Sakryš!!Křiknu a vrátím se do své podoby.Podívála jsem na Iruku a třídu a šla si sednout.
Sedla jsem si do lavice a položila jsem si zase hlavu na ruce.Přestala jsem vnímat o kolí.Chtěla jsem být sama.

Konec hodiny
Zpátky do reaity mě vrátí příhod jednoho učitele.
Narutokřiknu na hlas,ale nikdo mi nevěnuje pozornost.Iruka ukončí hodinu.Všichni se vydávájí pryč ze třídy.Já se pomalu taky vydávám pryč ze třídy.

Vydávám se do květinářstvý.Proházím o kolo Sakury a Ino,ale nevěnujim pozornost proč taky.
V květinářství koupím bílé růže a vydám se k pomníku padlých.
Položím tam květyny a pohladím jména svých rodičů.Pár slz mi steče.

Mamí,Tatí!! Křiknu a pořádně se rozbrečím.
Když se uklidním podívám se na nebe.Je modré a bez mráčků.
Rozhodnu se vydat nikam trénovat.Kam?S kím?

Jít do sídla Nara a poprosit Shikamara aby mi strénikem pomochl?Ne!!
Proházela jsem Konohou.Rozodla jsem se jít na cvičistě.Bohužel k mímu překvapení tam byl Kiba s Ainoke Hyuuga.

Koukala jsem na ně jak trénují.
Pak jsem se vydala k nim.
Ahoj může se k vám přidat? zeptala jsem se s usměvem

Se zvědavou Sakurou:

"Ano, někdy si zabojujeme, o tom nepochybuji, je to nejlepší metoda tréninku, pouze vyžaduje, aby oba soupeři, byli aspoň přibližně na stejné úrovni v trénových dovednostech." Odpovím, aniž bych hnul brvou na její "vypláznutí" jazyku. Pak začne klást otázky, což mě přivede k myšlence, že to možná nebyl až tak dobrý nápad jí chtít trénovat, ale s menším pousmáním to zaženu. Přirozeně inteligentní, silná a s chakrou dobře pracující ... to je dobrý materiál, velmi dobrý. Jsem spokojen se svým výběrem. Jistě mohl jsem vybrat někoho z Uchihů, ale s těmi jsou jen a jen problémy, navíc jejich hrdost a arogance mě dost odpuzuje. Myslí si, že když ovládají sharingan - jistě silný nástroj ninji, který jednou zahrnu do svého výzkumu - tak jsou bůhví co.

"Vše se dozvíš až přijde čas. První pravidlo každého shinobi je neříkat o sobě víc než je nezbytně nutné. Navíc by ti ty informace byly stejně k ničemu. Osobně si myslím, že bude lepší se zabývat tím, co ti k něčemu bude. Tedy manipulací s chakrou." Upravím si brýle a přistoupím k jednomu stromu. "Začneme s tímhle, je to zdaleka nejjednodušší, ačkoliv to bude vypadat možná zpočátku trochu náročněji." Soustředím chakru do nohou a "vyjdu" po stromě procházkovým tempem na prostřední větev, kde stojím hlavou dolů k zemi. "Je to jednoduchá záležitost. Soustředíš chakru do nohou, ani ne moc, ani ne málo a poté se pomocí této chakry přilepíš k pevnému materiálu. Pro začátek bude lepší, když to budeš trénovat s rozběhem. Dělej si vždy zářez do místa, kam jsi vystoupala nejvýše, a až dosáhneš plného zvládnutí a vystoupáš na strom, tak mě informuj a přejdeme k II. fázy tréninku ovládání chakry." Seskočím elegantně na zem a narovnám se, abych ještě dodal: "Samozřejmě ocením, pokud o tom, že se mnou trénuješ nebudeš nikomu říkat. Ostatní děti by ti to mohly závidět a znáš to, pak by jsi s toho mohla mít problém v kolektivu." Usměji se a chystám se k odchodu.

Kabuto:

Pozorně si ho poslechnu a shlédnu jeho představení...
... Si s tebe s nad dělá srandu nebo co ...
Podívala jsem se na něj a pak na strom. Tentokrát jsem udělala opak, chakru jsem přesunula do chodidel, z předešlého úderu do stromu jsem odhadla množství chakry a rozběhla jsem se.
... Na malou ukázku bych chakru ještě mít mohla...
... Tak do toho...
... Šán - Naró Sakura...
Při prvním dopadu chodidla jsem ucítila drobné zanaříkání dřeva a tak k mému štěstí jsem na dalších pár kroků spotřebovala méně chakry. Do půli kmene jsem doběhla a pak už o něco pomaleji došla na větev jako on a postavila se také hlavou vzhůru.
,, Asi takhle? ,, Usmála jsem se, vydržela jsem chvilku a byla jsem ráda, když jsem sešla dolů, protože odhadnuté množství chakry na udržení se hlavou dolů bylo poněkud větší.
Těžce jsem oddechovala a prohlásila s úsměvem...
,, Víc už, ale dnes nesvedu, jsem unavená,,. Jen jsem to dořekla, zatmělo se mi před očima a padla jsem obličejem do trávy.
... Asi jsem...

S Gaarou

Celé tělo mi zavibruje blahem a slastí, když mě Gaara chytne i za druhou ruku. Zadívám se mu přímo do očí, a trošku ztuhnu, s pootevřenou pusou, jako bych tam našla něco nadmíru zajímavého. Oba máme modré oči! Je pravda, že Gaara je má poněkud zředenější, a možná lehce smíchané se zelenou, ale základ u obou by byl modrý.. Není to střelený? Se stále pootevřenou pusou se jeden z mých koutků zvedne výše. Jo, je to trhlý.
Když Gaara promluví, zrychleně zamrkám a trošičku uhnu pohledem, kterým hned ale zase střelím směrem ke Gaarovi - jako by mě probral z nějakého tranzu či stavu vytržení. O necelé dvě vteřiny později mám ale na tváři milý úsměv. "Dobře, tak taijutsu.. Samozřejmě, že mě zajímá víc než ninjutsu, ale na druhou stranu, dneska jsme ho trénovali poprvé, tak by možná nebylo od věci si to Henge ještě zkusit.." Pokrčím rameny. Je mi to jedno. Ale dobře, teď máme to taijutsu..
Tak krásně se držíme za ruce. V těch filmech, co všichni možní lidé tvoří, by se teď stalo něco nadmíru romantického. Vlastně, prvních pár vteřin mám chuť to udělat. Ale pak se mi na tváři objeví úsměv šelmy, která si uvědomila, že lapila svou kořist.
Aniž bych Gaaru nějak upozornila, pustím jeho ruku/vytrhnu svoji pravou ruku ze sevření a současně pořádně stisknu svoji levačkou Gaarovu pravou ruku. Přenesení váhy z nohy na nohu trvá sotva vteřinu, a už moje druhá noha vyletí nízko při zemi, aby Gaarovi podrazila nohy - přesně proto si ho držím, aby mi nemohl nějak snadno uskočit. Jestli se povedlo, Gaara sebou švihnul na zem; i kdyby se to ale nepovedlo, pustím ho, a pár kroků ukročím, přičemž se postavím do obranného postavení - váhu přenesu na nohu kterou mám dál od Gaary a uce zvednu před hrudník, abych si ho mohla snadno chránit.
Nešetřila jsem ho, dopad mohl být trochu tvrdý. Ale na druhou stranu, tenhle chvat nebyl nic bolestivého. Lehce se na červenovláska pousměju, ale napůl je to úšklebek, a přimhouřím oči, jako kočka, když si chce hrát se svojí kořistí. "Jsi na tahu."

Tréning s Ino

Je to bláznivé. Krásně se držíme za ruce a koukáme si do očí. Vím, že Ino je chytrá a proto mně její chvat moc nepřekvapí. Ale je dost účinný na to, aby mně shodila na zem. Naštěstí reaguji dost rychle a stačím svůj pád zbrzdit rukama. Rychle udělám kotoul vzad a kolem mně začnou poletovat zrníčka písku. Nechci být moc ve výhodě, ale písek je hlavně to, co se potřebuji naučit ovládat. Líbí se mi Inin výraz hladové šelmy. Protáhnu se a postavím do obranné pozice. Připravuji se na to, co Ino může provést za útok. Pozorně jí sleduji a snažím se na ní nekoukat jako na dívku, kterou mám rád, ale aspoň jako na osobu, která se mnou trénuje, protože dívat se na ní jako na soupeře nedokážu.

"Chvilku útoč ty - chtěl bych si nejdřív potrénovat obranu."

Usměju se na ní a písku trochu přibude.Rozhodně jí nechci ublížit, ale bránit se rozhodně budu. Naznačím jí, aby zaútočila a pokusím se jí rozptylovat tím, že s ní budu mluvit.

"Jakej nanuk si dáš?"

Doufám, že jí to aspoň trochu znervózní...

Trénink s Gaarou

Jak jsem zamýšlela, Gaara skončil na zemi. Ale zjevně se nezlobí, naštěstí - koneckonců, on je taky dost rychlý, takže bleskově zbrzdil svůj pád a poměrně elegantním kotoulem se vyšvihne na nohy. Na to se lehce usměju. Je dobře, že chlapec, který se mi líbí, nen nějaký neschopa. Ne, že by mě to mohlo moc ovlivnit, teda snad, ale potěší, když bude hodně šikovný.. Když budeme šikovní oba. Potom můžeme tvořit zajímavá duo zajímavá komba. I když jsem ještě nevymyslela, jak by se dalo zkombinovat taijutsu (což zamýšlím jako svůj hlavní obor) s ninjutsu, což počítám že bude Gaarův zájem, tím spíše ninjutsu s pískem. Maximálně, že bych odlákávala pozornost a písek mezitím soupeře zákeřně dostal. Ale to se mi nelíbí. Chci akční souboj, kde se budu pořádně angažovat. Přesně proto jsem si taijutsu vybrala, ne proto, abych jenom někomu kryla zadek nebo dělala "štít".
"Dobře," usměju se. Krom toho, já útok radši. Ale podle shlukujícího se písku předpokládám, že pro Gaaru to bude spíš ninjutsu trénink.. Nevadí, až se naučí s tím nějaký útok, potom bude trénovat mě v uhýbání.
Otázka mě zjevně nijak neznervózní. Jsem poměrně sebejistý typ. A krom toho, taijutsu trénuju natolik usilovně, že se tolik soustředit nemusím. "No, nevím.." Řeknu řemýšlivě, mezi tím, co se k němu vrhnu a vyzkouším několik primitivních úděrů pěstmi na hlavu a trup, a potom také kopů. Jestli to blokuje pískem, mám to aspoň místo mlácení do figurín. Tím líp. "Asi vanilkovej.. A nebo nějakej ovocnej." Lehce se pousměju. Dostala jsem nápad.
Ještě vykonám pár úderů (přidám pár otoček pro efektivitu) a najednou, úplně bez jakékliv předehry, se vrhnu na zem do kotoulu, prolétnu Gaarovi asi spíš kolem nohou než mezi nimi, rychle se za ním zabrzdím rukama o zem, vyhodím nohy do vzduchu a kopnu ho do zad (nebo směrem na záda). Tedy udělám jeden a zhruba čtvrt kotoulu, vymrštím tělo a nohy do vzduchu, a zasáhnu Gaaru kopem - to všechno během pár sekund. Pak nohy zase rychle přitáhnu k tělu, nechám je setrvačností proletět kolem rukou, o které se opírám, a vyšvihnu se do stoje. Rychle se ke Gaarovi otočím, abych zjistila, jestli se trik povedl.

Vida to je mi překvapení, ona už umí chodit po stromech a kolmých plochách..., pomyslím si klidně byť trochu uznale a po jejím "svalení se na zem" si k ní přidřepnu. Vidím, že jsi přeci jen trochu trénovala - problém tedy v případě Henge nebude v manipulaci s chakrou, ale s nedostatečným zvládnutím pečetí, což se dá naštěstí naučit za večer. Mimochodem... vem si tohle..., podám jí chakra-piluli, která by jí měla dát "dopořádku" - tedy do takového stavu, aby nebyla moc vyčerpaná. Když zvládáš tohle, tak můžeš odzítřka rovnou začít s chozením po vodě. Je to to samé, pouze na vyšším stupni. Jakmile to zvládneš, tak se začneme věnovat nějakým technikám. Řeknu a narovnám se. Poté si ještě narovnám brýle a rozloučím: Tak tedy se měj a až zvládneš chození po vodě, tak mi dej vědět. Tak zítra ve škole. Dodám trochu úsměvně a vyrazím domů.

Zvedla jsem se...

... a postavila vedle stromu. Kabuto zmizel. Nepochybovala jsem, že má nějáké tajemství, to už jsem si byla jistá. Jen jsem nevěděla přesně co, ale přínos, který mi mohl nabídnout mohl být cenný. Ta pilulka fakt zabrala a já se cítila svěží a plná sil, jenže to bylo zřejmě dočasné.. tak jsem se vlekla na zpět do Listové...

První co mne zajímalo byla postel, a pak snad i sprcha... né nutně v tomto pořadí...
Všechno okolo bylo tak něják živé. Kluci si mě cestou prohlíželi a já jsem nepochybovala, že by se některý odhodlal mne třeba někam pozvat. Jenže většinou se to omezovalo na slintání...

I když spousta kluků o mne stála, tak to většinou stálo za nic... buď byly moc hrr, nebo zase moc ostýchavý a já byla prostě náladová...

Zahlédla jsem trénující spolužáky a jen jim zamávala. Na další trénink jsem se necítila a pilulka asi ztrácela na účinku.

Trénink s Ainokem
Když Ainoke kývne v mém nitru se zaraduji a vyrazím s ním na nejbližší cvičiště.Když tam dorazíme stoupnu si před něj a spustím.
Tak čím začneme?Já bych začal Henge.
Řeknu, ale poté k nám přijde Nanao a zeptá se jestli si může zacvičit s námi.
Ale jistě.Čím víc nás bude tím lepší bude trénink.
Pronesu k ní s úsměvem a poté se začnu soustředit na Ainoke.
Tak já to zkusím první.
Začnu se na Ainoke soustředit ještě více a začnu v sobě hledat zase modrý plamen.Když ho najdu složím potřebné pečetě a pronesu:.
Henge!
Když se kouř rozestoupí, kouknu na Ainoke a na Nanao a z jejich pohledu zjistím že to nebude nic moc, ale rozhodně to bude o něco lepší než minule.
Poté si začnu sahat na obličej a zjistím že vlasy se mi vůbec nezměnili a poté se kouknu do odrazu ve skle a uvidím že mám stále stejné oči a své špičáky mám také pořád.Když se změním do své původní podoby kouknu na Ainoke a na Nanao a pronesu k nim:.
Tak, a teď vy.
Pronesu a koukám kdo se rozhodne to zkusit jako druhý.

Ino a její taijutsu

Takže jak jsem se přesvědčil, tak Ino určitě využije nějaké speciální pohyby, které nebudu čekat, takže musím být připraven. Když se na mně Ino vrhne, tak se písek seskupí kkolem mých rukou a funguje jako chrániče, takže Ino může útočit na plno a mně to nijak zvlášť nevadí.Usměju se, když vidím, že jí moje slova nerozhodí.

Je dokonale soustředěná. Pečlivě se věnuje tomu aby splnila to co si vytyčí. Asi budu muset použít něco jiného abych jí rozhodil.

Jak přemýšlím, tak chvilku nedávám pozor a dostanu pár ran do hrudníku. Pak se zase rychle vzpomatuju a chvilku se bráním, když v tom se mi onu prosmekne kolem nohy. Na to jsem čekal.. Všechen písek se rychle přemístí na záda a já zůstanu ušetřen rány. Pak se rychle otočím (v době kdy Ino dokončuje kotoul) a během doby, kdy se na mně otáčí po ní skočím. Akorát jí tak maximálně obejmu a povalím na zem (pokud se to povede). Náš pád se snažím zmírnit pískem, aby se Ino nic nestalo. Pokud nůj "útok" bude úspěšný, tak se na Ino vesele usměju...

Další den - Pá

Včerejší den utekl jak voda a dnešní ráno vás čekal, šok v podobě ukrutného vedra jaké se dalo v takových to letních měsících očekávat dost. Žár ranního slunce už tak byl dost silný a to nebylo poledne.
Při příchodu do třídy už na vás čekal Iruka...
,, Dnes si opět zkusíme Henge a pak vyrazíme ven, je moc krásně na válení ve škole, že? usmál se a hodil si ručník přes rameno. Zavedl vás do klidné bystřiny kus po po proudu říčky, ke byla malá pláž s jemnými oblými kamínky. Malá louka byla chráněná hradbou stromů do tvaru podkovy. Přes říčku se táhla kláda.
,, Tak každý bude chodit po kládě,,. Usmál se a svlékl se do plaveckého, kládu dost namočil aby byla kluzká a ztížil tak přechod přes ni.
,, První půjde Kiba pak Ino, Sakura a tak dál...,,. Postavil se na kluzkou kládu a rozesmál se, předvedl ukázkový přechod.
,, Žádné podvody, jen balanc, jasný?... pokáral vás preventivně.

Misia

Ohromnou rýchlosťou sa na mňa rútia dve vlny v podobe žralokov. Okrem toho nemôžem poriadne hýbať nohamy. Čo teraz?!... Počkať, mám to! V poslednej chvíli prenesiem niekoľko pečatí. Zrazu sa prepadnem pod zem. Počujem, ako sa nadomnou o seba vzájomne rozbijú obe vlny a výbuch kunaiov s explodujúcimi lístkami.

Rýchlo prejdem pár metrov pod zemou a potom sa vynorím. To ma mohlo hneď napadnúť. Doton: Shinjuu Zanshu no Jutsu fungoval perfektne.

Nachádzam sa asi 10 metrov za nepriateľovim chrbtom. Tak a teraz budeme bojovať ohňom proti ohňu.
Najskôr použijem na nepriateľa, ktorý na mňa nedáva pozor Magen: Narakumi no Jutsu, ktoré spôsobí ilúzie. A potom, keďže sa mi vďaka Sharinganu podarilo okopírovať jeho techniku použijem i Suiton: Suikoudan no Jutsu - opäť sa zdvihne obria vlna nadobúdajúca tvar žraloka, tentokrát však letiaca smerom k môjmu nepriateľovia jeho klonom.

Shindo - mise

Východ slunce byl nádherný a ty ses probudil do dalšího krásného letního dne, sice trochu vedra nemohlo tvou náladu zkazit, ale i tak bylo nepříjemné a to již ráno. V lese se nesl vlhký zapařený vzduch a ty jsi už několik dní stopoval svůj cíl.

Byl jím špeh, kterého nedávno zahlédla skupina ANBU a on se jim vytratil. Zatím se zdržoval v okolí listové a tys jej sledoval, jenže jak tě objevil, změnil plány a začal se rychle přesouvat. Tvůj úkol byl jasný, vypátrat jej, zjistit vše potřebné a odstranit ho.

Z pozorování výš. Muž kolem 193 cm, robustní a velmi silný, nevyniká v pohyblivosti, ale to jistě nahrazuje svoji silou. Neměl znak jiné vesnice a nosil jen suknici a kovem opatřené rukavice. Hlavu mu zdobil hřebínek ze vztyčených vlasů a na břichu rudé tetování draka.

Kakashi-

Podařilo se... klony se ti podařilo vyřadit..., ale útok na sebe se podařilo nepříteli odrazit jakým si vodním štítem. Onen štít, technika jakou jsi nikdy předtím neviděl... byl velice brilantní a působil jako ochranná koule okolo majitele. Nešel však zkopírovat... zřejmě to byla jeho keken...Nyní jste oba stáli proti sobě, těžce oddychoval. Voda všude byla téměř pryč, jeho chakra už byla jen minimální. Ale ani ta tvá nebyla v nejlepším pořádku, oční technika a neuvážené klony s přemisťováním tě stály příliš mnoho sil po nedávném těžkém zranění to byla přeci jen velká námaha a rána se ozývala.
,, Seš dobrej, to se musí uznat... ale já jsem jen plnil svůj úkol a splnil,,. Usmál se.
,, Píseční jsou už teď jistě mrtvý a já tě měl jen zdržet.,, Rozesmál se ještě víc.
,, Dříve než to skončíš, buď si jist, že mne mistr pomstí protože já jsem jen žák,,. Úsměv náhle opustil jeho rty a ty se následně otevřely a on vykašlal krev. Jeho štít bez chakry neměl velkou účinnost. Padl na kolena a cosi zaklel. Pak jen pohřbil svůj obličej do bláta.

Bylo to zarážející... stál jsi proti geninovy, který si zasloužil úctu... bojoval dobře, ačkoli to byl nepřítel... jen to co říkal poněkud nedávalo smysl, proč by měl někdo zájem napadnout kupce...

pak ti to došlo... ta zpráva má jistě svoji cenu i pro jiné, než je stařík Sarutobi.

Trénink s Gaarou, nanuk a další den

Překvapí mě, jak Gaara už umí umně využívat písek, ale je to jenom dobře. Protože takhle do něj můžu mlátit vší silou co to dá, když si vytvořil kolem rukou jakési chrániče - kdyby to neudělal, v tomhle smyslu bych se asi trochu krotila, takhle tu ale mám živou mlátící figurínu, což ujde, protože nejsem namáhaná jenom silově. Podaří se mi Gaarovi uštědřit pár ran do hrudníku, ale jenom ta první je prudká, protože si neuvědomím co dělám, ty ostatní jsou spíš taková zjemněná odstrčení pěstmi, i když klouby to stejně mohlo trochu bolet.
A pak se vrhnu na svůj útok. Rychle se stočím do kotoulu a jako blesk se prosmýknu kolem Gaarových nohou, abych se následně mohla rukama zastavit, nohami odrazit od země a kopnout Gaaru do zad, ale jeho písek je moc rychlý. Ovšem kdyby bojoval jenom taijutsu, třeba by to vyšlo. Takhle ale zablokoval můj úder soustředěním písku na svá záda. Nenechám se znervóznit a následně dokončím kotoul - rovnou se odrazím od země, abych vyskočila do stoje. Sotva se stačím otočit a už ležím na zemi, jak po mě Gaara skočil a v objetí mě srazil na zem. Trošku náš pád zmírnil svým pískem, a jak nejsem moc vysoká, nepadala jsem z bůhvíjaké výšky, takže se mi nic výrazného nestane. Akorát opětuju jeho úsměv tím svým, možná ještě krapet víc rozjařenějším. "Páni, dostal jsi mě.." Chvíli se nechám objímat, protože je to moc příjemné, ale pak se jemně z objetí vymaním a vyskočím na nohy. Otočím se na Gaaru a nabídnu mu ruku, abych ho švihnutím svého těla vytáhla do stoje. "Víš co? Navrhuju pro dnešek skončit, nebo si ještě ublížíme," narážím s vypláznutím jazyka a úsměvem na to objetí a následný pád na zem. "Ale šla bych na ten nanuk.."
Popadnu Gaaru za ruku, aniž bych nad tím přemýšlela - konečně zase trošku spontánně a ne tak nejistě a přemýšlivě jako při prvním podání ruky - přičemž mě zalije vlna radosti, ale hnedka následně na to táhnu Gaaru za sebou směrem k mému oblíbenému obchodu (sámošce), kde se nanuky prodávají. Sebejistě zamířím k mrazáku, kde se tedy nachází náš momentální výběr nanuků. "Hmm, takže.." Prohlížím si obaly, a pak vrhnu rychlý pohled na Gaaru, jestli už si vybral. Následně se usměju, otevřu mrazák a vytáhnu pro sebe zelený Twister (nevím, jaký nanuky prodávají v Narutu, tak dejme otmu, že přinejhorším si vezmu něco tomu podobné) a nechám mrazák otevřený, aby si mohl vzít i Gaara. Pak se vydáme k pokladně, kde to položím na pultík, a usměju se na Gaaru, čímž naznačím, že může zaplatit. "Příště platím já," řeknu a prostě se usměju, sice obvykle platí kluci za holky, ale na druhou stranu, kdyby to měl Gaara dělat vždycky, tak mu zruinuju peněženku.. Takže mi přijde jako dobrý nápad se střídat. Ale momentálně s sebou nemám peníze, takže první tah bych nechala na něm.
Pak vyjdeme ven. Zatáhnu Gaaru k nějaké lavičce v parku, oba lízáme nanuk, a tlacháme o nedůležitých věcech - jako o tom, co se asi budem učit na akademii zítra, a tak podobně. Tedy, já o tom alespoň tak mluvím. Jinému rozhovoru se nebráním, ale pro dnešek bych ponechala jednoduchou konverzaci, takže se od "těžších" témat snažím rychle osvobodit. Nakonec jsou oba nanuky snězeny, pořádně popovídáno, a skoro čas na to, abychom se oba vydali domů.
Zvednu se z lavičky a usměju se na Gaaru. Tahle lavička stojí mezi našimi domy tak akorát, aby každý musel jít jinou cestou a ani jeden to neměl po cestě. Ale to mi tolik nevadí. Mám to blízko. Jen pár ulic. Pohlédnu do Gaarových očí. Znovu si uvědomím, že oba je máme modré barvy. "Tak zítra v akademii, Gaaro - kun.. Ale můžeš mě přijít vyzvednout.." Moje lehká narážka na vyzvednutí ale zní spíš jako prosba, že si přeju, aby to udělal. Chvíli na něj jenom mlčky zírám, s úsměvem. A pak se k němu nakloním a líbnu ho na tvář, načež se odkloním a zazubím se. Nechci to nějak uspěchat, koneckonců, už tohle je za první den dost úspěch. "Tak se zítra stav, jo?" Dodám pro konečný smysl mého požadavku/nepožadavku, mávnu, a vydám se k nám domů.
Doma pozdravím mamku, taťka je zase bůhvíkde - dám si připravenou večeři, napustím si teplou vanu, kde spolu s pořádnou vrstvou voňavé modré pěny chvíli poležím, a pak následuje spánek.

Ráno se vzbudím příjemně vyspaná, asi tak, čemu někteří říkají "vyspaná dorůžova". Otevřu modré oči, ztyčím se na posteli, zívnu, řádně protáhnu prohnutím zad, a pak vstanu. Roztáhnu závěsy u oken, v koupelně se učešu a vyčistím si zuby, následně dojdu na snídani, která užna mě zase čeká připravená, a u ní vzkaz.

Ino, dnes si nic neplánuj, potřebuji abys mi pomohla v květinářství. Hned po škole sem přijď, pomůžeš s prodejem, budu potřebovat odejít.

Mamka

Jenom pokyvuju hlavou, ačkoliv to stejnak nikdo neviděl, jako že rozumí, mezi tím, co se cpu jídlem. Naštěstí by mi to moje hrátky s Gaarou utnout nemělo - přece říkal, ež mi chce v květinářství pomoct.. Bychom se mohli zabavit i tam.
Snídani zaliju sklenicí džusu, ještě vyběhnu do koupelny si rychle přeject zuby, aby mi z pusy příjemně vonělo po mentolové pastě, a pak se obléknu - tentokrát si na sebe vezmu místo oranžového tílka tílko černé, ačkoliv se mi na něj bude dost chytat teplo od sluníčka, když už teď ráno tak paří, a na nohy zase kraťasy, tentokrát ale hodně krátké, abych se potila co nejmíň. A nakonec, protože jak znám senseie, dal by se ukecat k tomu, aby nás místo výuky vzal plavat, si vezmu tašku přes rameno a hodím do ní dvojdílné plavky a ručník + sluneční brýle a kšiltovku, uvidím podle toho, co se bude nejvíc hodit. Nakonec si ještě obuju sandály, a přes květinářství (kde si dneska nevezmu květinu) se vydám ven.
Zamžourám do sluníčka a okamžitě vyndám brýle, které si nasadím. Pak se rozhlédnu kolem sebe a poheldem hledám Gaaru. Doufám, že přijde..

Trénik s Kibou a Ainoke
Kiba mě přijal s radostí.Hned za čal s Henge.
Moc se mu to nepovedlo.Aniž by jsem já a Ainoke musely dávat něco najevo.Poznal ,že se mu to nepovedlo.
Tak já to zkusímřeknu a začnu skádat pečetě.Přitom se soutředím na co bych se chtěla proměnit.
Henge řeknu a přeměním se na Kibu.
Nic jinýho mě nenapadlo.
Moje proměněna nebyla dokonalá.Neměla jsem Kibovy vlasy,ale svoje.Oči jsem měl svý. I postavě jsem si byla podobná.Jidné co se změnilo bylo oblečení
Nepovedlo se Pronesu skalmaně.
Trénik probíhal až do večera.Odházala jsem jako první.
Tak kluci zítra ve škole ahoj

Doma na mě čekala babička s večeří.Jen jsem sedla ke stolu a pustila jsem se do jídla.Ani jedna z nás nemluvyla.Po večeři jsem si ještě trénovala henge.

Další den
Ráno mě probudí slunšční paprsky.Vstanu a protáhnu se.Roztáhnu zalužije a podívám se ven.Je tam krásně a příjemné teplo.Dojdu do šatníku a vytáhnu si tílko a sukni.Dojdu do koupelni kde se umyji a udělám ze sebe člověka.
Pak jako každý den jdu do kuchyně.K mí mu překvapení tady babička není.
Přejdu k lince a vezmu si kousek jabka. Na stole vezmu papír a tužku a napíši babi zkaz ,že jsem šla do školy. Pak se vydám do školy.Je větší teplo než jsem čekala.Do školy samořejmě běžím chci být co nejdřívě ve stínu.Ve třídě už je pár studentů.Jen se na ně podívám a pak si sednu na své místo.

Třída se začně plnit studenti.Iruka přijde se zvoněním.
Všichni se zase řadí do řady.Jako včera jdu poslední.
Soutředím se a dělám pečetě.
Hengepronesu a proměním se v Iruku.Můj trénik s Kibou se vypatil.
Pak se vydáváme ven.Iruka nás odvádí k vodě.
Bože voda!!!! Křičím v duchu.Buhežel jsem na to ráno zapoměla ,tekže nemám palvky.Vlastně vůbec nic k vodě.

Cože hodit po kládě?Vykřinu moc nahlas než jsem chtěla.
Podívala jsem se po ostatních.

Noc a příští ráno:

Dosta se domů nebyl problém, ale dostat se do postele byl..., takže jsem zcela vyčerpaná padla do peřin a usla tvrdým spánkem. Noc byla strašná, horká a nepříjemně dlouhá, budila jsem se a doufala, že vyjde slunce.

Ranní probuzení a následoval šok. Oblečení nasáklo potem a vůně to zrovna nebyla. Cítila jsem se jak ve skleníku s exotickými rostlinami. Okamžitě jsem vypadla z pokoje a nahrnula se do sprchy. Tátu jsem vyhodila bez jediného slova a zamkla se. Následovala dlouhá sprcha, plná vůně jasmínu z mýdla co jsem kdysi dostala od Ino. Pečlivě jsem si promyla vlásky a smyla pot a špínu. Pak hupsla do ručníku a vysušila si vlasy. Nezbytné zkrášlení následovalo po dlouhém rozčesávání zacuchaných vlasů.
... Potřebovala bych zastřihnout konečky...

Obléci se nebylo zas tak těžké, nebylo na výběr, krátká sukně, rudé krajkované spodní prádlo a bílá košile s krátkými rukávy. Do vlasů rudý šátek.

Dnes jsem do akademie pospíchala a nechala Ino u dveří vzkaz.
Ve škole už byly někteří spolužáci a já je jen pozdravila. Vše se opakovalo. Opět jsem stála na svém místě a pronesla to strašné slovo.

...Soustředění, pozornost a hlavně rozvaha... Opakovala jsem si.

,, Henge,,. Kupodivu jsem se podivila, když mi spolužáci kývli a Iruka také. Povedlo se... sice né nejlépe, měl ještě růžové vlasy, ale i tak to byl úspěch. Ino pronesla něco jako. ,, Sensei měl by jste se obarvit, seklo by vám to. ,, S tim se všichni zasmály a já si už nepřipadala jako taková nána.
Držela jsem palečky ostatním...

Procházka venku byla příjemným zpestřením... Sledovala jsem Kabuta...
,, Ino moc se omlouvám, za své chování.... já, tě mám moc ráda a nechci aby ses na mě zlobila,,. Pousmála jsem se. Trošku mi vadilo, že se Gaarovy tak moc věnuje..., ale nechtěla jsem si to připouštět.
Teprve, když jsme stály u vody, a já slyšela její zurčení, viděla mistra Iruku v plavkách, propadla jsem zoufalství a zčervenala. Okamžitě jsem začala šlehat po všech pohledem.
,, Ale mistře,,? Začala jsem se bát a připravovala se, že použiji trochu praxe ze včerejšího poučení s Kabutem, jenže poznal by to Iruka?.


Zmínka o vodě mne vyděsila.

Mise zachraňte Vikingy

Nádherný den, jen kdyby mě ráno neprobudilo místo ranních paprsků zobání do prstů na ruce. Proberu se a podívám se kolem, abych si utřídil myšlenky. Ještě stále jsem na misi. Pronásleduji toho blázna co se snažil špehovat poblíž naší vesnice. Bohužel si postupem času začínám uvědomovat, že to nebyl nejmoudřejší nápad vzhledem k tomu, že tenhle dotyčný vypadá na někoho, kdo by tu se mnou pokácel pár hektarů lesa.
Otočím se ke svým společníkům, kteří mě probudili. Jsou to tři menší výři, kteří za mě celou noc hlídali a já jsem jim za to zavázán. Taky za to každý dostal po jedné velké macaté kryse.
Zrovna když dosnídám já všimnu si východu slunce.
Nádhera, jen to nějakým způsobem zachytit... budu muset něco složit.
Po snídani se pořádně protáhnu a započnu s pokračováním pronásledování. Vytáhnu velký svitek, který rozbalím je na něm hned několik velkých pečetí a nad každým z nich je něco napsáno Krysy a Potkani, Psi, Kočky, Ptáci, Dravci, Šelmy. Kousnu se do prstu a potřu s ním dlaň druhé ruky, kterou položím na pečeť s ptáky. Ta se otevře a ze svitku jakoby vyletí hejno asi tak 15 vrabců.
Rozletí se na stromy kolem mě a já svitek schovám. Pak vytáhnu něco jiného mnohem menšího. Tenká příčná flétna mi spočine v prstech a já na ní začnu hrát. Jemná melodie jako by ptáky uhranula. začnou slétávat ze stromů a seskupují se přede mnou. Všichni na mě hledí, jak nadšené publikum. V tu chvíli se melodie změní. z jemné melodie přejde na vážnější motiv. Ptáci začnou tikat pohledy a nakonec se rozlétnout do okolí.
To jsem jim za pomocí své techniky...
Rattofuruto: Ongaku no Shutoku „Krysařova flétna: Ovládnutí hudbou“
... přikázal najít toho muže. Potom co se ptáci rozlétli přestanu vyhrávat s hudbou a místo toho se sbalím. Když mám všechny věci sbaleny otevřu zase ranku na prstu, ale tentokrát vyvolávám bez svitku.
Kuchiyose no Jutsu "Technika Přivolání"
Přede mnou se objeví velký stříbrný výr. Nakloní lehce hlavu na stranu a roztáhne křídla, pak je, ale skloní a nastaví mi hřbet, na který vylezu.
Výborně Hansene, takže pokračujeme jako minule. Doufám, že dnes budeme mít větší šanci a konečně ho dohoníme.
Hansen jen přikývne a vzlétne. Vydávám se tedy pronásledovat toho škůdce. Přitom pomocí své flétny kontroluji své vrabce jestli už něco neobjevili.

Jeden den končí, druhý začíná

Můj trik vyšel, chvilku Ino akorát objímám, ale pak se zvedneme. Na Inin návrh skončit kývnu. Chvilku se jí jen koukám do očí a pak promluvím.

"Dobrá. Ale kdybych bojoval čistě taijutsu, tak bys vyhrála."

Ino mně chytne za ruku a rychle mně někam táhne. Rozlije se mnou štěstí. Ino mně vede ... no, já ani nevím kam, ale je mi to jedno - hlavně, že jdeme spolu. Opřu se o mrazák a koukám jak si Ino vybírá.

Ja krásná. Moc krásná.

Chvilku jsem zmatený a kouknu na nanuk, jakej nanuk si Ino vybrala a pak se natáhnu pro ten stejný. Přesuneme se k pokladně se k pokladně, kde zaplatím a poté se kouknuuna Ino a usměju se.

"Příště se nějak domluvíme."

Pomalu se loudáme směrem k nějaké lavičce, kde se posadíme a během rozhovoru slížeme nanuky. Už se začíná stmívat a nechci, aby měla Ino problémy, takže se akorát chvilku držíme za ruce a když už si myslím, že Ino chce odejít, tak udělá něco naprosto nečekaného. Dá mi pusu na tvář. Najednou se se mnou všechno zatočí a já se začnu zamilovaně usmívat. Poté mi dojde, že na mně mluví. Ještě jsem se z té pusy úplně nevzpamatoval, ale přinutím se kývnout.

"Určitě přijdu."

Ještě notnou chvíli stojím u lavičky a koukám se za Ino. Stále tomuhle skvělému dnu nemůžu věřit. Poalu se začnu loudat domů - nekoukám na cestu. Vím, kudy se dostanu domů - v myšlenkách jsem ale stále u lavičky, kde mi Ino zas a znovu dává pusu. Vím, že to není skutečné, ale takhle silný emotivní zážitek si člověk připomíná stále. Pomalu vejdu do domu.Najím se a vykoupu a jdu si lehnout.

Ráno

Probudím se už někdy v noci. Koukám se do stropu - nejsem ospalý. Po notné chvíli vstanu - dám si rychlou snídani, znovu se vykoupu, stejně jako večer. Vyčistím si zuby a obleču se (černé třičtvrťáky a triko bez růkávů, které má tmavě červenou barvu). Vyrazím k Ino - ale je ještě moc brzo. Proto si lehnu na lavičku a zavřu oči. Najednou slyším, jak se otevřely dveče od domu Ino, trochu natočím hlavu a když se přesvědčím, že to je ona, tak se usměju, ale chvilku budu dělat, že spím...

Mise- Shindo

Dnes si měl asi opravdu podivný den, hromotluk si zřejmě přispal a na místo jeho odpočinku tě nasměroval už jen velmi slabý dým, který zřejmě nepříjemně rušil ptactvo. jak ses dostal na dohled, spatříš...

Drobnou loučku ohraničenou lesem kol dokola. Hustý porost zřejmě v noci clonil světlo. Byl tam i on.

Muž ležel vedle dohořívajícího ohně. Najednou ti vítr zanesl vůni, tentokráte velmi známou... místní keř Gada ( Tichá noc ), dětem se kdysi dávalo trochu do lamp před spaním, když nemohly usnout, při hoření vznikal plyn, který ve velké koncentraci způsoboval silnou chuť spát... Množství jaké se doneslo k tobě, takový účinek nemohlo mít, ale v blízkosti ohně se tak stát mohlo a muž se svou neznalostí mohl dostat do trablí.

Byla zde šance na naprosto klidné splnění mise, uspaný hromotluk byl ideální cíl, ale...

nebyl až příliš ideálním cílem?

Mise pokračuje=> Past jménem " Spím jako dudek "

Mé pátrání se zdařilo. Vypadá to, že náš společník se zapomněl naučit něco o místní flóře. Dým a podivná vůně poukazují na to, že se ten chlápek jen tak neprobudí. Každopádně to mě neopravňuje usnout na vavřínech.
Může to být jen klon a tenhle chlápek ví moc dobře co tu roste a jak to narafičit, aby to vypadalo, že spí, nebo že on je ten kdo tam leží.
Nakloním se ke své sově a řeknu, že by bylo dobré kousek odsud slétnout dolů. Hansen tedy poodletí a přistane tak 200 metrů od ohniště. Já vytáhnu zase svitek tentokrát ovšem vyberu pečeť s nápisem šelmy. Po kousacím rituálu nakonec přivolám medvěda. Je to menší hnědý medvěd, který jistý čas traumatizoval jednu vesnici, když vybíral jejich úly. Každopádně je on přesně to co potřebuji. Rychle vyskočím na Hansena a ten se vznese kus nad zem. Použiji zase své techniky, abych ho získal do své moc a nakonec na něj použiji
Rattofuruto: Shinto Kankaku „Krysařova flétna: Proniknutí smysly“
Můj zrak se na chvíli zatemní, ale pak vidím pohledem naší čtyřnohé loutky. Díky melodii začnu udávat tempo a medvěd si to zamíří k ohništi. Jde pomalu, aby nadělal co nejméně hluku. Když dojde k ohništi, tak ho tlapou rozhrábne, aby eliminoval možnost, že by tu usnul ještě on. Pak se přiblíží k tělu a jedním úderem tlapy udeří našeho spáče do hlavy.
Ránu mířím tak, aby jsme ho spíše omráčili než zabili. Pokud se rozplyne nebo jiným způsobem poukáže, že to je klon okamžitě přestávám s touto technikou. Pokud ovšem tělo zůstává na místě, tak medvěda pošlu kus dál a pak upustím od jeho ovládání. Nechám ho jít, přece jenom je to dost daleko od místa, kde jsem ho objevil a tady tolik škody nenapáchá. já mezitím začnu přistávat u ohniště.

Shindo-

Vše jde podle plánu, medvěd udeří a...
,, Ppfuff ,,. Nepřítel se rozpadne na desítky úlomků, jako by byl z hlíny.
Jak si uvolnil svoji techniku a vracel své vědomí do svého těla...
,, Doton: Shinjuu...,, . Nepřítelova ruka stáhla sebou pod zem medvěda jako nic. Technika okamžitě selhala.
V brzké chvilce po přesunu jsi zahlédl malý černý bod mířící k tobě... prvně kulička korálku, pak ostří kunaie... ta rychlost byla strašlivá. pokusil jsi se v obraně se sovou manévrovat, těsně vedle pravého křídla proletěl oštěp... další kus v levo a další...
Tvůj přítel dostal zásah a než bys řekl švec řítil jsi se dolů mezi stromy. Oštěpy stále prolétaly okolo, jaká síla dokázala vrhnout takový projektil na takovou dálku...?

Pád byl krušný... soví přítel narazil o strom a několikrát se v dudech přetočil než se zabořil do malého vršku. Tebe zachránil první náraz, který tě vymrštil a prohodil mezi stromy až do roští.

Měl jsi desítky drobných zranění... a zřejmě zlomenou nohu. Proti tobě stál zdálo se zemní typ a ty ses nemohl pořádně hýbat...
Bylo jasné, že teď jde o život...
,, Doton :Retsudo Tenshou !,, Ozve se hromový hlas a směrem k tobě začneza ohlušujícího praskání dřeva a země mířit desítky trhlin. Doprovázených pukající zemí a krátery.

,, Drž se! ,, Ozve se a někdo s tebou hne, zvedne tvé zmrzačené tělo a uskočí smrtelnému nebezpečí.
Ocitneš se na planině a pohlédneš na svého zachránce, který tě podpírá ... Záblesk jeho úsměvu ti doslova oslepí oči. hustota obočí vyrazí dech a lesk vlasů svědčí o skvlé úpravě.
,, Jsem tu, dřív jsem to opravdu stihnout nemohl,,. Omluvil se a už věnoval pozornost lesu.

Boj... nebo spíše jdeme se podívat, jak to božský Gai zvládne

Má úvaha dopadla dobře. Nepřítel neusnul, to by to byl až moc velký hlupák. Místo toho to odnesl medvěd, kterého už asi neuvidím. Každopádně se tu objevil úplně jiný problém a to oštěpy. První dva měli nejspíše jen odlákat pozornost od třetího, který proletěl Hansenovým křídlem div nesundal mě. Ve chvíli, kdy jsem viděl hrot kopí jen jsem nasucho polkl. Pár řízených pádů jsem S Hansenem pro jistotu zkoušeli, ale tohle ?? To je přece jenom něco jiného. Řítíme se dolů a těsně nad korunami stromů Hansena odvolám.
Promiň, ale v Sovinci se o tebe postarají.
Pak už se jen připravuji na pád do korun větví. Pro někoho jako já velice nepříjemná zábava. O jednu větev jsem si při pádu nejspíše zlomil nohu. Překvapivě jsem, ale nedopadl na zem, ale někdo mě zachytil. Podívám se do tváře svého zachránce. husté obočí mi už samo prozradilo o koho se jedná. Gaiův úsměv mě probral.
Cože ?? Já ?? V jeho náručí ?? To zas bude ostuda.
Ve stejnou chvíli Maito uskočí, když na nás míří nějaká zemní technika. Po dopadu na zem se snažím dostat z náručí a pokusím se stoupnout si na nohu. Zasyčím bolestí a skácím se na všechny čtyři když ucítím tupou bolest v noze.
Právě včas, lépe jsi si to naplánovat nemohl. Teď bych totiž docela potřeboval vystřídat.
Jsem velice rád, že si Hokage ujasnil, že není dobré posílat odborníka na genjutsu proti někomu takovému samotného.
Nějak nemám slov, přece jenom jsem spadnul z několika desítek metrů. Zrovna by to chtělo nějakou lítostivou náctiletou holčinu co by se o takového chudáka chtěla postarat. Plán nechávám každopádně na Gaiovi i když předem vím, že žádný nemá.
Ten chlápek vypadá jako Taijutsu týpek co si bude dopomáhat Dotonem, každopádně je tohle asi tvůj šálek kávy.
Dopovím a vytáhnu zpoza pásku na zádech další flétnu, jelikož jsem tu první někde při pádu zapomněl.

Boj :

,, Neboj já tě zachráním, to slibuji ,,. Před obličejem ti zastaví pěst a zvedne palec na horů. Opětovná záře jeho úsměvu.
Z lesa pomalu vyjde hromotluk a usmívá se.
,, Takže druhej ňouma ,,. Vychrlil ze sebe ve smíchu až se zdálo, že je ten drak na jeho hrudi živý.
,, Teď poznáš, že sis s listovou neměl co začínat. ,, Zařval Gai a máchnul výhružně rukou.
,, Do toho vy dvě nicky,,! Zaburácel nepřítelův hlas.

... A jsme v háji ... Pomyslel si Naruto a kmitl pohledem na senseie Shida ...
,, Sensei co mám dělat? ,, ozval se gai trochu podivným tónem.
,, To jsem já Naruto ,, Polkl a sledoval soupeře, který byl zjevně příchodem dalšího ninji překvapen.

V tuhle chvíli bylo jisté, že jste v háji... Naruto přeměnu dlouho neudrží ..., to ale také znamená, že zase utekl z vyučování....

Trénink,domov,další den
Trénuji s Ainokem a Nanao dlouho.Když se začne stmívat kouknu na Akamaru a z jeho pohledu zjistím že je už dost utahaný.
No nic.Já už budu muset jít.Akamaru i já jsme už hodně utahaný.
Řeknu Nanoa a Ainokemu s mírným úsměvem a pomalu se vydám směr domov.
Když přijdu domů dám Akamaru nějaké granule do misky a sám si vezmu jablko.Poté se vydám nahoru do svého pokoje, kde si sundám věci až na trenky a vydám se do sprchy.
Když se pořádně umeju,vezmu si ručník a vydám se do svého pokoje.Tam už Akamaru leží na posteli a já si lehnu vedle něj a začnu jíst jablíčko.Když ho sním vezmu si věci na spaní,sednu si na postel do tureckého sedu a začnu cvičit hledání chakry.Když se mi jí podaří najít docela rychle lehnu si a pokusím se usnout.Ale vzhledem k tomu vedru to nejde takže spím polospánkem a jen doufám že už vysvitne slunce.Když se konečně objeví první paprsky slunce vstanu a jako první si to nakráčím do koupelny.Tam si pořádně vyčistím zuby a pro jistotu se ještě jednou umeju.Poté se vrátím zpátky do pokoje kde si obléknu ryflové kraťasy a bílé tílko.Poté se vydám dolů do kuchyně kde zase nasypu Akamaru granule a pro sebe si udělám míchaná vajíčka s jablečným džusem.Když oba pojíme nandám si boty a vyjdu se proběhnout s Akamaru na louku.Po menším blbnutí se rozhodnu vydat se do školy.Když procházím ulicemi, vidím jak se někteří obchodníci připravují na tento den a vybírají si místo v největším stínu.Když jako obvykle procházím kolem domu Yamanaků, všimnu si že se na lavičce válí Gaara a tak na něj hvízdnu a menším pohybem ruky ho pozdravím.Když konečně dojdu do třídy všimnu si že jsem mezi posledními.Když si sednu do lavice přijde mistr Iruka a řekne nám že zase vyzkoušíme Henge a poté půjdeme ven.Když dojdu na řadu udělám zase pečetě a poté se proměním.Stále to není ono.Jsem o trochu menší a oblečení mám taky své.Poté zruším Henge a čekám až vyjdeme ven.Procházka byla pěkná.A když jsme došli ke kládě a Iruka řekl mé jméno trochu jsem se zarazil.Po krátké chvíli jsem vyšel ke kládě a sundal si tílko.Kláda byla sice mokrá, ale lezl jsem už po horších.A tak mi to nedělalo žádné problémy.Když jsem byl v půlce, zastavil jsem se a otočil jsem se směrem k vodě.Věděl jsem že z toho nebude Iruka nadšený, ale já jsem to díky tomu vedru musel udělat.Skočil jsem salto do vody a všechny kteří byly poblíž vodě jsem pocákal.Když jsem vylezl z vody Iruka na mě přísně koukl a poté mi už naštěstí nevěnoval pozornost.A já jsem konečně mohl podniknout něco dalšího.A tak jsem se trochu neodhodlaným krokem vydal k Sakuře.Když jsem stál u ní, usmál jsem se a začal mluvit:.
Ohajó Sak-chan.Chtěl jsem se tě zeptat co dnes děláš po škole.
Při této otázce jsem se trochu začervenal.
Teda chtěl jsem se tě zeptat jestli by si se mnou nešla na zmrzlinu nebo něco.
Mile se na ní usměji a čekám na odpověď.

Boj

Inu, jak se říká, tak dlouho choť se džbánem pro vodu až se ucho utrhne a tady se neutrhlo ucho, ale Naruto. Ve chvíli, kdy jsem to zjistil to vypadalo, že se asi rozpláču.
Jsem sám, umřu opuštěný a jediný, kdo o tom bude vědět je ten ňouma co nic neumí... tohle jsem si vážně nezasloužil.
Dřív než se nepřítel vzpamatuje začnu hrát na flétnu. Pokud mě sledoval nejspíše bude vnímat hudbu jako něco čím chci ovládnout nějaké zvíře, ale kdyby tato píseň fungovala jen na zvířata, tak bych tu asi nebyl zrovna já.
je na čase ukázat proč používá flétnu zrovna člen klanu Yamanaka.
Shintenshin no Jutsu „ Technika Přenosu Mysli“
Neskládám žádné pečetě jen prudce změním tóninu a vtělím se do nepřítele. Doufám ,že mi to vyjde, jelikož okamžitě dám ruce od sebe, aby v nějakém momentě, kdy mé síly povolí nemohl dát kai.
Když jsem v soupeřově těle mé tělo se skácí k zemi a přestane hrát a já se podívám na Naruta.
Naruto teď mě dobře poslouchej, to jsem já Shindo v těle toho mamlase. Ihned se dostaň k mému pravému tělu a vyndej od tamtaď provaz. Dělej a pojď mě svázat.
Přitom se začnu prohledávat a házet vyhazovat ze svého vybavení všechny možné zbraně.
Pokud mi to nevyjde a do těla se nepřesunu, jelikož půjde o dalšího klona, tak změním znovu tóninu a použiji.
Rattofuruto: Kyoku no Hama Tomi „Krysařova flétna: Uvěznění v Melodii“
Uvězním, do genjutsu, jak Naruta tak doufám, že i to pravé já toho hromotluka. Pokud mě oba sledují, tak bych se měl rozpadnout na asi deset malých sov a odlétnout pryč.Samozřejmě jim zastíním sluchy, aby nepoznali, že hudba stále hraje. Předtím mi ovšem z úst vyjdou ještě poslední slova.
Díky Gaii, že ho vyřídíš za mě.
Samozřejmě jde o Iluzi a já jsem stále na místě a jen čekám jestli Naruto jako návnada zabere nebo ne.

Naruto:

Ve chvíli, kdy henge skončí se Naruto opět promění do své podoby a s úsměvem se drbe na hlavě
,, Hhhmmm...teď už se z toho asi nevyvlíknu ,,. Usmál se trochu hraně, aby zakryl svůj strach.
,, Sensei... co mám.?,,. Náhle začal nepřítel mluvit a odzbrojovat se. Naruto máchal hlavou sem a tam.
,, Na tohle ti nenaletim, takovej trapnej fór...,,! Zařval a snažil se předstírat odhodlání.
,, Mistře co je s vámi? ,, Ztrácel Naruto čas, který se ti dost krátil. Chakra ti ubývala, mysl nepřítele byla jistě silná v odhodlání vás oba zabít... nezbývalo moc času a ten blbec Naruto tvůj útok zjevně nepochopil....

Boj proti nepříteli a spojenci

Výborně jsem tu
První myšlenka, která mi prolétla hlavou, když jsem viděl své tělo, jak se skácelo na zemi. Horší na tom bylo to, že ten malej kluk ví úplný prd.
Já ho asi zničím... kdyby se jednou pořádně učil.
Naruto poslouchej mě jako nadřízeného Yamanaka Shinda. A koukej mě svázat. Dělej tohle tělo déle neudržím a pak nás tenhle hajzl rozkrájí na kousíčky pač kvůli tobě přijdu o všechnu chakru! Mé tělo je v pořádku nevšímej si ho a koukej mě svázat. Jestli chceš důkaz, tak vím ,že jsi Uzumaki Naruto, záškolák, který nejvíce času tráví ničením veřejných prostor a pojídáním ramenu.
Můj hlas i když je tohohle muže začíná znít lehce nezvykle, jelikož přeskakuje nervozitou. Tenhle hromotluk má totiž co do sebe a dělá problémy i mě. Do toho začínám cítit lehké cuky v konečcích prstů což ukazuje jeho značný odpor.
Jestli kvůli tomuhle umřu tak toho kluka budu strašit ve spaní.
Přestanu se chvíli soustředit na Naruta, ale na toho muže kterému jsem sebral tělo. Snažím se ho zkrotit a oslabit jeho odpor.
Kéž bych uměl to co můj bratr. Kdybych mu nahlédl do mysli a zjistil co chce možná bych ho ani nemusel zabíjet, kdybych zjistil, že nic neví.

Kláda a odhodlání se nenamočit:

... plánovala jsem trénink na vodě... jak jsem mu to měla říci...
,, Sakuro nezdržuj! ,, Ozval se Iruka a já se vyděsila... udělala jsem pár kroků ke kládě a podívala se zoufale na senseie.
,, Mistře, ale co když spadnu ? ,, Vyděšeně jsem kňourala...
Pohled na kluky byl jasnej... těšili se, že se vyráchám a udělám jim představení miss mokré tričko.
... Sakuro, ale notak...ko ko kokodák...
Vylezla jsem bez bot opatrně na kluzkou kládu a začala ťapkat na druhou stranu. Ohlédla jsem se na Kabuta a soustředila malé množství chakry do chodidel.
,, Sakuro!,, Zalomosil Iruka... jen co jsem přestala udržovat sílu v chodidlech začalo to strašně klouzat.... byla jsem v půlce... voda pode mnou se leskla a nepříjemně hrozila svou poměrně studenou náručí. Přecházela jsem pomalu, ale na konec jsem došla na druhou stranu.

Vítězně jsem si povyskočila...
... Nevím, chci trénovat, ale ráda bych si vyšla ... na Kybu kývnu.. pokynula jsem mu na souhlas hlavou a čekala na Ino...
,, Ino ty to dáš,,! Hulákala jsem.

Úsvit- Shindo a Naruto

,, To není možné, vy jste opravdu sensei Shindo...To je naprosto úžasné,,. Radoval se, ale ty jsi pořád měl méně a méně času. Nakonec zvedl lano z tvého těla a doběhl k hromotlukovy. myslíte, že ho to udrží. Sledoval ty ohromné svaly a jeho mohutnou postavu, byl snad poloviční.

Ke svázání ses musel přidat i ty, pač jemu to s takovým obrem moc nešlo, když to dokončil...
,, Mistře snad to bude držet, mistr Iruka říkal, že sem na uzly levej,, Další uklidňující zpráva dne. Musel sis přiznat, že tvůj kolega ze školy měl svatou trpělivost, když vydržel učit takového budižkničemu a pako.

S Gaarou, později ve škole a u klády

Jen co vyjdu ven, nasadím si sluneční brýle a rozhlédnu se, všimnu si Gaary, který se válí na lavičce, a zjevně spí. Víš o tom, Gaaro - kun, že takhle to vypadá, jako by sis celou noc hrál na houmlesáka? Lehce nakrčím nos ale zároveň se na mém obličeji objeví cosi mezi úšklebkem a úsměvem zároveň. Nemyslím to zle. Jenom si s ním svým způsobem pouze ve své mysli pohrávám.
Dojdu až k němu. Chvíli zírám na ten obličej. Prvních pár chvil přemýšlím, jestli ho mám zase líbnout na tvář, ale nakonec jenom lehce zakroutím hlavou, natáhnu ruku, a jemně ho cvrnknu do nosu. "Dobré ráno, Gaaro - kun, spalo se ti tu hezky?" Lehce přidrzle se zakřením. Moje černé tílko a tmavé elegantní sluneční brýle spolu skvěle ladí. Jak ale vidím díky sklům trochu temněji, odstín Gaarových vlasů tolik nevynikne.Škoda, měli by vynalézt sluneční brýle, které by nekazily barvy.
Stejně jako včera ho popadnu za ruku a nenásilně táhnu k akademii - vůbec mi nevadí ujímat se vedení, a když on je spíš zdrženlivější, samo se to nabízí. Nakonec pravděpodobně srovnáme spolu krok, takže jdem vedle sebe, a i když ho nechám jít vlastním tempem, moje lehce a nenásilně táhnoucí ruka naznačuje, jaké tempo by měl Gaara nasadit.
Ve třídě už na nás čeká Iruka s Henge. Pustím Gaarovu ruku, protočím oči v sloup na to, co máme dělat, a hodím očkem po své růžovovlasé kamarádce. Vzkaz který nechala doma jsem četla, ale moje a Gaarovo tempo sem do školy to nijak nesrazilo.
Nejprve Henge dělá Nanao. Té se to celkem povede, na což uznale pokývu hlavou, ale bůhvíjak mě to nezaujme - nijak speciálně nad zbytkem třídy nevytyčuje, hlavně ne povahově, tudíž pro mě není moc zajímavá, a mám ji spíš za spolužačku ke které mám neutrální vztah, než kamarádku. Pak přijde na řadu Sakura. Už to vypadá dobře. Ale stejně jako já předtím předvedla Iruku blondýna, tentokrát ona Iruku růžovovláska.
Protože tuším, že tentokrát to moji kamarádku neurazí, vyprsknu smíchy a zazubím se na Iruku: "Vidíte sensei, jak je Sak - chan o módě informovaná? Právě vám doporučila na jakou barvu si máte obarvit vlasy. Ale že by vám to seklo.." Všichni se zasmějí a já vrhnu rozzářený poheld na Sak. Je jasné, že tohle jí zvedlo náladu.
Pak přijde na řadu Kiba, kterému se to povede slušně, a pak se do toho dám já. Složím pečeť. "Henge!" Znovu vypadám jako Iruka - to už jsem zvládla, ale vlasy jsou stále moc světlé a taky jsem vynechala gumičku, co mu je drží v culíku, takže vlasy spadnou kolem obličeje a ze senseie je provizorní holčička. Hups.. Otočím se na spolužáky a případně se zasměju společně s nima. To musí vypadat..
Vydáme se ven. Gaaru za ruku tentokrát nevezmu a zapojím se tak, abych šla vedle Sakury, ale pohledem mu naznačím, že vůbec neva, jestli půjde vedle mě. Přitom se otočím na svoji kamarádku, když promluví. "To je v pohodě, Sak - chan, já vím, žes to nemyslela zle." Usměju se na ni. A taky to vím, jak to myslela. Na to ji přece znám už dostatečně dlouho..
Udělala jsem dobře, že jsem si vzala plavky, protože se zastavíme u vody, ale není moc kde se převléct a odbíhat se mi nechce, tak se rozhodnu, že pokud z té klády spadnu, holt budu mokrá celá jako všichni ostatní. Akorát, pravda, mám výhodu, protože v mojí tašce krom plavek leží ještě osuška.
Chození po kládě mě nevystraší. Jestli to nezvládnu, holt budu mokrá - všichni se zasmějem a co? Krom toho, balanc je důležitá součást taijutsu.. Jestli ho nebudu mít, na půlku věcí, co se chci v taijutsu naučit, se můžu klidně vybodnout.
Někteří lidé jsou ale naopak vyděšení. Nanao vykřikne nahlas, Sakura trošičku rudne a každopádně je vidět, že z toho nemá tak úplně radost, Kiba to úplně neřeší. Já taky ne. Pokrčím rameny, stáhnu si přes hlavu tašku, sundám si brýle a strčím je do kapsy tašky. Mezi tím sleduju Kibu, jak se vydá na to, bez zjevné nervozity. Mezi tím popadnu černou kšiltovku, nasadím si ji na hlavu, i když jestli si ji zmáčím, nepomůžu si, a přejdu blíž tak akorát na to, aby mě Kiba stejně jak ovšechny ostatní poblíž zlil vodou. Zašklebím se a rozesměju se. "Kibo - kun, ty se nám cíleně snažíš překazit abychom mohli mít radost z toho, až do tý vody žuchnem jak ty a pěkně se ochladíme!" Zakroutím hlavou.
Přejdu blíž ke kládě. Teď jsem měla být na řadě já - jenomže Iruka si asi poplete pořadí či co a nejdřív pošle moji kamarádku, které se do toho zjevně nechce. Tak pokrčím rameny a nechám ji jít. Když už se odhodlala, přeci ji nebudu nutit aby tu chvilku počkala, než tam dojdu já.. "Výborně, Sak - chan!" Zahulákám když vidím, jak jí to jde, a podpořím ji dalším výkřikem, když jí to trošku začne klouzat. Nakonec je šťastně na druhé straně. Teď povzbuzuje ona mě. Já se naštěstí cítím sebevědomě a to, že se nebojím, jí dám najevo zazubením se a vztyčeným palcem.
Přejdu ke kládě a nadechnu se. Aby to vypadalo drsnějc, popadnu kšiltovku a otočím ji kšiltem dozadu, jako bych nechtěla, aby mi překážel. A pak, tak jak jsem, v tílku a kraťasech, vstoupím na kládu - ovšem nejdřív si zuju boty, bude se mi líp balancovat, a svým způsobem je to taky těžší, protože nohy nemají protiskluzovou podrážku. Ale moje sebevědomí mě nechá se v klidu soustředi, upažím, kladu nohu před nohu a propínám je jako baletka, a nakonec tímhle způsobem bez zaváhání (alespoň zjevného - vždycky to maskuju nějakým dalším pohybem, jako by to byl záměr) dojdu na druhou stranu. Znovu pružně propnu chodidlo, odrazím se, a skočím k Sakuře, přičemž jí padnu do náruče a kamarádsky ji obejmu. "Zvládly jsme to!" Zazubím se na ni, nechám ji jednu ruku položenou na ramenou a jak stojím vedle ní, otočím se zase směrem k těm, co ještě nepřešli. "Do toho!" Povzbudím je souhrnně výkřikem, přičemž počítám s tím, že když jsme to se Sak teď zvládly, tak budeme dělat skandovací duo a schválně se pokusíme si vyřvat hlasivky. Vždyť je to legrace, ne?
Ve chvíli, kdy vyjde Gaara, zazubím se na něj, a potom zuřivě skanduju, dokud se nedočkám výsledku jeho snažení. Jestliže úspěšně dojde na druhou stranu, sundám Sak ruku z ramen a vykouzlím pózu alá Gai i s jeho blýštivým úsměvem, což v mém podání vypadá dementně. Následně se ale začnu tlemit a skoro nemůžu přestat.

Naruto se mi lepí na paty... radši ho vyměním za smůlu

Konečně mě ten prcek pochopil. Sledoval jsem jeho počínání a div jsem neplakal.
Doopravdy se modlím, že s tím bude mít ten hromotluk aspoň chvíli problém. Potřebuji na něj použít jen tu blbou vibrační techniku.
Jakmile mě Naruto sváže tak na něj kývnu.
Výborně teď posaď mé tělo dej mi flétnu do ruky a schovej se za něj a zacpi si pořádně uši.
Jakmile to udělá, tak se svázaný začnu naklánět tak, abych padal na obličej. Když se tak stane ihned se přesunu do svého těla a ve svém těle uchopím ihned flétnu do ruky.
Tak tohle by ho mělo dodělat, pokud né měl by minimálně přijít o sluch co ž by mi mohlo pomoci. Jestli to nezabere... doufám že umíš utíkat Naruto.
Poslední chakru vložím do své techniky.
Fukurou Higi: Shindo Buren no Jutsu „Tajná soví technika: Vibrační čepel
Ze svých úst vydám ohavný křik který začne ohýbat i samotné větve a některé z nich to přesekne. Našeho soupeře by to mělo o to více dostat do stavu bezvědomí a ošklivě posekat. Naruto to asi odnese na sluchu a chvíli asi tak den mu bude v uších nepříjemně pískat, ovšem pokud si uši zacpal, tak by to měl vydržet

Druhý den - aneb Henge a ...wtf to jako mám chodit po kládě??:

Druhý den mě probudí děsné vedro, takže si dám rovnou sprchu a poté jen zlehka posnídám. Potřeboval bych si udělat trochu času pro sebe..., pomyslím si, když zavadím pohledem o své poznámky ohledně technik, které mám v dohledné době v plánu se naučit. No nic... dneska odpoledne snad bude čas. I počasí vybízí k tomu, začít trénovat Suiton... Sbalím svitek se svými poznámkami o technice "Kirigakure no jutsu" a vyrazím na akademii. Iruka nám vysvětlí oč půjde a já jen mlčky přejdu fakt, že chození po kládě je už "hodně mimo mě". Provedu běžné henge. Dovolím si pár drobných chybiček, které jsou na první pohled přehlédnutelné, ale na druhý už ne. Následuje odchod k řece. Iruka je opravdu kuriózní případ, ale je to docela pochopitelné to jeho chování. Vlastně se snaží kompenzovat vlastní nedostatek v rodině, kterou mu zabil Kyuubi tím, že se věnuje studentům. Dalo by se říci, že jde o ukázkovou psychologii "substituce", neboli náhražky. Přemýšlím klidně a sleduju bezvýrazným pohledem kládu. Když jde na ní Sakura a hned se vytasí technikou "chození po stromech", tak mě "málem omejou" protože je mi jasné, že něco takového Iruka snadno prohlédne. Mělo mě napadnout, že se bude chtít předvádět... nicméně..., nestihnu domyslet, protože na mě přijde řada.

Tak fajn, je to jenom obyčejná kláda... mokrá, setsakramentsky kluzká kláda... tak mě napadá, že tohle by mohl být pro mě problém, protože už jsem si tak navykl používat chakru, že bych to nemusel "vybalancovat". Podívám se na rozjařeného Iruku a pak znovu si zkoumavě přeměřím onu kládu: Ne... koupat se opravdu nechci... navíc co by si o mě pomyslela Sakur.. eh cože mě to najednou zajímá... hmm... zajímavé, zdá se, že se ve mě probouzí jakési učitelské nadání a vazba studentka-učitel ... to je nepříjemné... no nic, jdeme na to. Vkročím na kládu a po dvou krocích mi "uklouzne" jako by náhodou noha a já téměř spadnu do vody, ale podaří se mi zachytit včas pád a momentálně rukama a i nohama visíc zespoda na kládě tuto kládu objímám jak klíště. Zesměšnit ano, vykoupat ne..., bleskne mi hlavou a zahájím styl "píďálky jablečné" a více méně se proplazím po kládě až na druhý břeh. Hups... budu muset více trénovat..., řeknu jen mile a poupravím si brýle.

Nový den

Tréniji s Kibou, ale pak se k nám přidá Nanao.
Nějak se k nám přidávají lidi. Možná jsem přeci jen měl trénovat doma.
Během přemýšlení sleduji Kybův pokus o přeměnu. Moc se mu nepovedl, ale určitě byl lepší, než ve škole.
Po kibovi to zkusí Nanao a přemění se na Kibu. Také to není úplný úspěch, ale přece jenom to tady trénijeme.
Nakonec to zkusím já.
Henge, zašeptám a přeměním se v příbuzného Neje. Doufal jsem, že když to je můj příbuzný, tak mi půjde přeměna lépe. A nemýlil jsem se.
Nebylo to na sto procent, ale bylo mu to docela podobné.
Trénujeme společně až do večera a vy dva jste si všimli, že jsem po celou dobu velice zamlklý, ale to je u mě normální.
Večer se rozloučíme a já vyrazím domů.
(Doma se odehrálo to, co jsem psal dříve)

Ráno se probudím, provedu obvyklé věci a ještě si trochu zatrénuji.
Příjdu do třídy a znovu zkusím před mistrem Irukou henge. Je to lepší, než minule, ale pořád to není ono.
Pak nás Iruka odvede ven k vodě.
Hm. Takže máme chodit po mokré kládě. To nebude moc velký problém díky mému soustředění, ale pokud na mě budou křičet, tak ...
Sleduji pokusy ostatních. Zatím to všichni, až na Kibu úspěšně přešli.
Když jsem na řadě, tak se hluboce soustředím a jistě jdu.
Přešel bych to bez problémů, kdyby nebylo velice hlasitého povzbuzování od Ino a (Sakury, pokud se přidala).
Takhle jsem měl soustředění narušené, ale po částečném obrnění mé mysli jsem kládu úspěšně zdolal.
Ječn co jsem stanul na druhém břehu jsem si oddechl.
Kdyby Ino a Sakura povzbuzovaly ještě hlasitěji, tak bych se seznámil s vodou jako Kiba.

Návrat smůly ... raději bych viděl Naruta:

Technika nabírala na síle, vše se dařilo dokud se nevymkla tvé kontrole. Bylo to prvně co jsi Vibrační čepel použil. Nezkušenost způsobila, že jsi dost dobře neodhadl, kdy přestat a jaké množství chakry použít. Zkoušet to někde na terčích bylo něco jiného.

Situace se stávala nesnesitelnou. Naruto zakvílel bolestí, i ty si cítil bolest, ale né uší, byl to krk a jazyk, který neunesl zátěž a techniky po chvilce selhala. Rázem tě popadla strašná bolest. Krev vyletěla z tvého hrdla a srážela se před očima. Teprve pak jsi si protřel oči a spatřil ničivý účinek své techniky.

Vějíř šedesáti pěti stupňů utržil nejznatelnější škody. Louka byla zbrázděná vytrhanými kusy drnů trávy, větve polámané a stromy holé. Nepřítel klečel na kolenou zborcen krví, která byla všude okolo roznesená tou strašnou silou.
Už teď ti mohlo být jasné co se sním mohlo stát. Do toho Naruto pořád kvílel.

Ryuu s mistrem -

Ráno jako každé z těch mnoha co jsi na Větrné hoře strávil, malý zapadlý klášter bujel životem mnichů. Po ránu by ti ten zurčivý zvuk vody nevadil, ale mnichové nadělaly takového rámusu, že se v tom prostě nedalo spát. Přesto jsi musel být vděčný, že tobě a tvému mistrovy poskytli přístřeší na několik měsíců výměnou za pomoc, různého druhu. Dnes si měl nanosit vodu ke květinám do zahrady, což zas tak zlé nebylo. Né kvůli práci , jako spíše kvůli drobounké dívce, která se o květiny starala. Tajemná dívka ti sem tam nedávala klidně spát.
Tohle ráno bylo jiné, pod klášterem se válela peřina z mlhy z níž vykukovalo jen pár ostrých hrotů několika nejbližších hor.

Tvůj mistr, seděl u kašny a zrovna hrál na loutnu.

Ráno ... ti mnichové nikdy nespí ?

Ráno jako každé jiné. Zvuk potoku mi proniká do skromného pokoje tak uklidňujícím tónem že bych tady snad dokázal být i několik let a při tom se dozvídat stále nové věci. To by bylo vše v pořádku. Ano, bylo. Kdyby tady neustále nepobíhali ti mnichové, při jedno obzvlášť hlasitém se s trhnutím probudím s kiunaiem v ruce připravený se bránit. Tiše si povzdechnu když zjistím že je to pouze zavalitý mnich který se snaží zvednout pár listů. Schovám zbraň a přehodím přes sebe kimono bílé barvy lemované na rukávech černou. Líně vstanu se slabým zastonáním. Budu muset trochu oživit dnešek po perný trénink. Dobré ráno. Popřeju zavalitému mnichovi a vydám se rovnou ven.
Dnes bych ji mohl znovu vidět ... možná. Kdo ví, třeba se k ní dostanu blíž a budu si s ní moct promluvit. Kdo ví kdo to vlastně je. Možná dcera někoho vlivného, nebo pouze vykázaná z klanu. Zajímavý zvyk se ukrývat v zapadlých klášterech... ... ...
Tyhle myšlenky mi plujou myslí sem a tam než konečně vylezu ven. Je krásný den, není přílišné horko a dokonce je i ta krásná mlha. Mé rozjímání však zastaví po velmi malé chvíli velmi líbezný zvuk mistrovy loutny. Vydám se pomalým krokem jeho směrem. Když jej spatřím, velmi tiše se přiblížím a sednu si ke kašně do tureckého sedu. Zavřu oči a pustím se do meditace, při čemž jen sensei ví že plně vnímám své okolí.

Řekl bych vám, jak je mi špatně.. kdybych zvládl mluvit

Asi se někde stala chyba a počátky by se dali dohledat asi i v Matrixu. Každopádně se obávám, že můj zpěv ať už byl sebehorší opět utrpí na kvalitě. Dost na tom, že se mi do hrdla hrne krve, že by to utopilo i vola, ale neustálý řev Naruta způsobuje, že ho asi zabiju pro pocit útěchy. Tahle technika bohužel doopravdy byla asi poslední řešení, jelikož pohled na soupeře poukazuje na to, že z něho asi informace nedostanu. Vyplivnu nebo spíše vyzvracím krev a otočím se k Narutovi, kterého i má technika dosti poznamenala.
Měl jsi se držet ve škole. Teď budeš mít výhodu, že si chvíli poležíš v nemocnici.
Odtrhnu mu ruce, kterými si drží uši a přiložím tam své. Za pomoci
Shousen no Jutsu " Technika Mystické Dlaně"
se snažím zmírnit bolest. Bohužel mu to zahojit nedokážu kvůli ubývající chakře, ale pokusit se můžu. Bohužel cítím, že mě síly opouštějí. Bolest v hrdle a v noze je sice velká, ale útěcha v podobě vítězství mě potěšila. Pokud Naruto přestane křičet a trocha chakry mi zůstane pokusím se spravit si ještě hrdlo, jelikož o nohu se můžu postarat dlahou.

Irukův spokojený obličej:

... vaše první kroky k cestě stát se ninjou ...

Iruka se usmál. ,, Výborně, Kibo a ty prosím příště nešaškuj... Kabuto ty bys měl cvičit. ,,
Ukázal vám na trávník kus od říčky, ležel tam padlý strom a všichni jste se tam posadily.
,, Myslím si, že jste dobří... Ovládání chakry vám brzy nebude dělat takové potíže a když si ji takto budete cvičit,třeba technikou jako je Henge, získáte brzy dovednosti v práci s ní. Třída mého kolegy je sice napřed a už trénuje Bunshin, ale já věřím ... že to si můžeme nechat na později... Dnes jsem si vás sem pozval proto, že začnete pracovat na svém zaměření a to každý zvlášť... Vyhledejte tedy své klanové zástupce a poproste je, o to, aby vás začaly učit klanové techniky jaké jsou například u rodiny Nara... Jistě se někdo najde. Ti kdo mají zájem trénovat jiné techniky budou docházet po škole za mnou a já je velice rád naučím co budu moci, nebo se vám pokusím, alespoň pomoci.,, Popošel a zadíval se do očí každému z vás.
,, Mám ve vás důvěru, nyní určím trojice, které spolu budou do konce roku pracovat.,, Vytáhl si poznámkový bloček a tužku.
,,Yamanaka Ino se přidá ke Gaarovy, a k nim přibude i Ainoke, jasné ?,, Podíval se na vás tři.
,, Kiba, Kabuto a Sakura ... jasné?,, Zahleděl se i na vás.
,, Nanao... ty budeš zatím trénovat se mnou, dokud ti nenajdu vhodné společníky,,. Omluvil se.
,, Tak to je snad vše, co jsem vám dnes chtěl říci, nechám vám prostor, zbytek výuky můžete strávit zde. Další žádosti prosím až zítra. ,, Mávl rukou usmál se a odebral se pryč. Spěch s jakým se vás zbavil nasvědčoval, že má jiné starosti.

Konec tréninku a rozdělení do trojic

Iruka se na nás usmíval.Nakoce i já jsem zvládna přehod přes kládu bez větších problémů.
Ukázal na spadlí kmem.Všichni jsme se tam vydaly a posadily.Pár lidí pokáral,ale jinak všichni Chválil.Poslouchala jsem ho.
Hm bezva kdo se mnou bude trénovat?položila jsem si otázku sama sobě.
Pak nás rozdělil do trojic.
Překvapilo mě ,že si mě vzal na starost.
Všichni se na sebe podívaly.
Podívala jsem se pospolužácích a postavyla jsem se.

Iruko-sensej mochla bych odejít pokuď mě tu už nebute potřebovat? zeptám se a nevadí mi ,že mu skáči do řeči.

Potřebuji odejít.Potřebuji být sama.Chci jít na svíma rodiči.Tak nemám ráda tu devítiocasou lišku,že jsem o chotná pro její zabytí udělat do koliv.To jsem si myslala před pár dny.Než jsem přišla na to ,že ta liška je v nikom ze studentů.Vím to od babi,ktrá to říkala nějaký paní.

Od tý doby se moc se studentama nebavím.

Jen se podívám na všechni a bez souhlasu Irkuky odházím.

Proházím Konohou,ale k pomínku padlí ve válce nejdu.Jdu do lesa.Ani nevím jak daleko jsem.
Dojdu na skalnaté výběžky.Sednu si do trávy a pozoruji marky.Ani jsem si nevšimla,že jsem opustila hranice Konohy.

Ryuu-

Když mistr dohrál svoji překrásnou baladu...

,, Koukej nosit vodu a uč se pokoře! ,, Hodil po tobě svoji pantofly a opět si líbezně začal brnkat... Musel jsi se zvednout, znal jsi mistra a věděl, že neposlechnout by znamenalo trest a ty nikdy nebyly zrovna moc příjemné. Nedávno když tě nutil stát na jedné noze a na koleni druhé ti nechal šálek saké, který jsi nesměl rozlít. Jeho způsoby byly poněkud zvláštní, ale tvé tělo se otužilo a navyklo bolesti... Pokud jsi si něčím mohl být jist, tak tím, že existuje další originální způsob trestu.

Klášterní zahrada, byl kousek ráje na převisu okolo kláštera... Pár metrů umě položených dlaždic, trávníku věčně lesknoucího se stříbrem kapek raní rosy, zakrslých borovic a keřů, fontánky, ve které už netekla voda, ale hlavně malého jezírka ze kterého se celí ráj zavlažoval. Bůh ví proč se to dělalo zrovna takto. Diť by bylo jednoduší vodu svést z potoka, ale to mniši nechtěli... Takhle jsi pravidelně nosil dva okovy s vodou a počítal svých padesát cest.

Vždy by to bylo utrpení, nebýt drobné dívky, která vždy v pravidelný čas přišla a roznášela vodu po zahradě. Její zlatavé vlasy, hrály líbezným tónem a oči poutali jasně modrou barvou, čisté horské vody. Vždy v lehkém bílém kimonu, nepromluvila jediné slovo. Přesto jsi ji pozoroval každý den, který jsi zde trávil.

Shyndo-těžký úděl

Narutova bolest odezněla, a on se zklidnil, bohužel chakra na tvé ošetření nestačila, zastavil jsi krvácení, ale namožené svalstvo a bolestivá tkáň zůstaly. Přišel jsi o hlas, i pouhý pokus o řeč, způsoboval nezměrnou bolest.
,, Sensei jste v pohodě ,,. Usmál se od ucha k uchu a podrbal se na hlavě. bylo úchvatné jak rychle se zotavoval. Věděl jsi o Devítiocasé lišce v jeho nitru, každý starší to věděl, spousta bolesti zanechala jizvu v mysli každého, ten den kdy démon zaútočil zemřelo mnoho dobrých ninjů. Proč čtvrtý zavřel démona do vlastního dítěte bylo všem záhadou. Snad jen Sarutobi mohl znát vše, ale ten mlčel.

V úsměvu toho chlapce byla naděje na lepší zítřek, naděje, že za každým zlem je něco dobré, co nás bude stát mnoho bolesti...
,, Vy jste mu to, ale nandal Sensei, naučíte mne to, taky chi být jednou tak dobrý. Stanu se Hokagem,,. Usmál se znovu o mnoho šťastněji a podepřel tě, po tom co jsi si přitáhl dlahu.
Co by jsi teď dal, za lékařského ninju.

Chvilka nepříčetnosti

,, Do to hó. ,,

Řvala jsem z plných plic a s úsměvem tak řádila po boku Ino. Byla to sranda...,ale sensei Kabuto, tomu dodal třešničku, celá jsem otráveně splihla...
... to je ale pako...

... Ale notákkkk snažil se na sebe neupoutat pozornost to je jasný ...

... v tom případě omluva, tý píďalky se nevšiml jistě nikdo...
Na Irukovu žádost vyhovím a sednu si. Když spustí o chvále a tak , rezervovaně do Kabuta šťouchnu...
,, Kiba, Kabuto a Sakura ,,. Ozvalo se a já máchla rukama.
... Šán naró, Sakuro... mi dvě to spolu dotáhnem určitě daleko...
... Skvělé budu s Kabutem a Kibou ...

... Haruno máš štěstí ... Kiba je spíš na boj tělo na tělo, skvělý výběr toho pitomce Iruky ... Když se daří...

Usmála jsem se na oba.
,, Jsem ráda Kibo - kun, Kabuto - kun. ,, Objala jsem oba dva. ,, Tak kdy se do toho dáme? ,, Usmála jsem se a oběma samým štěstím vrazila hubičku na tvář. Akamarův štěkot jistě znamenal spokojení...

Klášter

Ihned otevřu oči když dohraje. Tohle znamenalo jen to že se objevil někdo nezvaný, nebo to že prostě písnička skončila. Pantofli následoval hluboký povzdech a mrsknutí jí zpět.
Už jdu, sensei. Hned jsem pryč...
S úšklebkem se otočím a vydám se pryč. Opravdu nemám náladu na to abych celý den stál na slunku bez pohybu. I když jsem se pořádně uvolnil a když se sensei nedíval tak dokonce i ulokl saké, ale to je vedlejší. Dnes jí možná uvidím a třeba se mi s ní podaří i promluvit, možná...
Nic jiného mi nezbývá než se pustit do práce, té úmorné dřiny která mi devastuje ramena. Vždyť tady nemůžu použít pro zjednodušení ani jednu svou techniku.Co by tomu ti mnichové řekli kdyby se jim tady potuloval žlutooký ještěr se ocasem. Ještě by mě obvinil z nečistých technik démonů a to by mi tak scházelo. Prostě to není dobrý nápad. Takže co jiného mi zbývá než chytnout tu otravnou dřevěnou tyč se dvěma vědry a vykročit práci vstříc. I když je tohle úmorné a nudné, aspoň si tím trochu posílím svaly a nezakrním, ale i tak se neustále dívám na polohu slunce, čekám kdy už přijde.

Ino, tréning na kládě a rozdělení do skupin

Usměju se, když mně Ino cvrnkne do nuósu. Posadím se a vzhlédnu k ní, ušklíbnu se na její otázku.

"Docela i jo."

Rozesměju se a než se naděju, tak mně táhne k akademii - sice mně prvních pár kroků táhne, ale pak jdu vedle Ino .Cestou si povídáme, takže nám cesta rychle uteče. Když přijdeme na akademii, tak nám Iruka řekne, že si vyzkoušíme Henge a pak půjdeme ven. Nesleduju, komu se to jak daří, akorát jak kouknu, tak Sakura se už zlepšila a Ino už to zvládá skoro dokonale. Mě už se to taky skoro podaří, ale stále mi některé detaily unikají. Poté jdeme ven - Ino jde vedle Sakury, takže se do jejich rozhovoru raději moc nezapojuji, protože by to Sakuře mohlo vadit. Přesto jdu vedle nich a koukám, kam jdeme. Šplouchající voda je překážka, přes kterou musíme přejít po kluzké kládě. Když se dostanu na řadu, tak kládu opatrně přejdu. Jde to obtížně a pomalu, ale jde to. Seskočím k Ino a usměju se, když udělá pózu. Pak si nás Iruka zavolá k sobě a rozdělí nás do skupin. Mám štěstí a jsem ve skupině s Ino. Budoucnost hned vypadala líp...

Přidělení "týmových kolegů":

Sakura a ten Izunuka? Hmm... to bude... věru zajímavé..., pomyslím si, když Iruka rozdělí týmy a upravím si brýle. Následně na to mě Sakura vlepí pusu na tvář, což mě "trochu" vyvede z rovnováhy a mírně se začervenám. Sakura-chan? Vydechnu trochu překvapeně. No paráda, začíná se opravdu "zdárně" vyvíjet... Trochu si prohrábnu vlasy a promluvím: Začněme hned... myslím, že nám to neuškodí. Nevím jak vás, ale chození přes kládu... tedy v mém případě plazení se přes kládu... mě nijak zvlášť nebaví. Co kdybychom zkusili přijít na to, kam Iruka-san tolik spěchal? Sledování nepřítele patří k základním dovednostem shinobi a s Akamarovým a Kibovým nosem by neměl být problém Iruku-sana snadno vystopovat. Co říkáte? Trochu... dobrodružství... Upravím si brýle a mírně se pousměji. Jestli mě mé instinkty neklamou, tak tohle bude mít něco společného s tím Narutem... Kyuubi-jinchuuriki. Jestli ho ještě nenašli... bylo by to velmi, velmi nepříjemné pro vesnici. Navíc... Orochimaru-sama by to mohlo dozajista zajímat. A nakonec... těmhle dvěma bude stopování a skrývání se mnohem užitečnější než nějaké jiné blbiny. Vytáhnu svitek, ze kterého vytáhnu tři maskovací pláště. Myslím, že to znáte ... univerzální maskovací plášť - základní výbava ninji - tyhle jsem před časem vyrobil. Jsou dělané do lesního terénu z jedné strany a z druhé do městského prostředí... řekl bych... že se mi celkem povedli..., trochu rozpačitě se pousměji a vyčkám na jejich reakci.