Návarat Zla-Soukromá
hrálo se Denně
od: 28. února 2010 11:57 do: 23. května 2010 21:53
Dobrodružství vedl(a) Isolda
| |
 | Před dvaceti lety, existoval temný pán Sauron. Měl mocný prsten, se kterým by dokázal zníčit veškeré živé bytosti co by se mu postavili do cesty, ale objevila se skupinka odvážných a prsten byl zničen. Temný pán Sauron byl poražen, a nastal klid a mír. Na Gondorský trůn nastoupil Aragorn se svojí ženou Rishel. Nyní mají syna Eldara, ktrerému je již dvacet let a brzy bude muset, nahradit své rodiče a usednout na trůn jako král. U elfů se narodila holčička, které je nyní šestnáct roků, jmenuje se Veronika. Sára a Michael, usedli na trůn už před dvěma lety. Zároveň však musí Michael dávat pozor na jeho mladou sestru, ktéré je 16 let. Sáře je 23 a Michaelovi je 25. Michaelovo rodiče, už jsou příliš staří, na to aby mohli vládnout. Dyran a Mia, vychovali svého syna. Mimochodem Mia, stále odmítá nosit zbroj a učit se s mečem. Jejich synovi je také 16 let. Totéž platí u dcery Aliry a Arista, té je také 16. Arist má však sestřičky, které většinu času tráví v Minas Thirith s Eldarem, tedy kromě starší Lily, která ještě s Mladší Lily a Alirou tráví většinu času v kovárně a učí se Aliřinýmu řemeslu. Díky bohu, dítě Arista a Aliry, nemá nešikovnost po otci. Ten stále pracuje jako osobní stráž královny a vlastně jejich velitel. (Osobních stráží) Ještě tu však máme Rose a Sirdanase. Ti spolu mládě nemají, ale mají se hodně rádi. Žijí spolu v horách. Ale občas se zaletí podívat do Roklinky. Elfové Sirdanasovi udělal dračí zbroj. Opravdu nádhernou.  Ozve s eohlušující rána, směrem z Mordoru a začne odtamtud stoupat černý dým. Je to vidět, až do Roklinky a slyšet také. Elfové a draci pocítí něco opravdu, moc zlého. Jakoby se vrátil on...jako by se vrátilo Zlo. |
| |
| Všichni Když se ozve výbuh a uvidíte kouř z mordoru, je zrovna ráno. A není to příjmený budíček. Navíc Veronika cítí to zlo mnohem intenivněji, než Elendyl a Katarina. |
| |
 | Ráno ještě spím, když mě probudí ten hrozný hluk a uvidím někde v dáli dým odněkud stoupající. Ozve se krátkodob, ale silná bolest hlavy. Je to tím, že cítím příliš velké zlo, které vzniklo s ránou a kouřem. Vyjeknu bolestí a chytím se za hjlavu. Spím v pokoji, který je vdle pokoje mýchj rodičů takže ten jekot museli slyšet. Držím se za hlavu a z očí mi tečou slzy. |
| |
 | Samzřejmě, že mě také orobudila ta rána a když s ekouknu po hluku tak uvidím stoupající dým s Mordoru. Ucitím, zlo, ale ne tak hrozně jako Veronika...ale pro mě stejně tohle mnohem horší. Rozšíří se mi zorničky strachem. Odehraje se mi před očíma ten den co mě držel Sauron...a na to jak mě mučili. Nakonec csse však vzpamatuju a po vyjeknutí Veroniky vběhnu do jejího pokoje. Ona se drží za hlavu a brečí. Dojdu k ní a obejmu ji. "Notak...klid." šeptnu jí do ucha. |
| |
 | Škubnu sebou a posadím se. Takové zlo. Někdo nový to musí být Sauron je mrtev, pomyslím si a vyběhnu taky za Veronikou. Položím ji ruku na rameno. |
| |
 | škubnu sebou když uslyším ránu. Zvednu se a obleču se. Jdu za otcem a matkou dozvědět se co si o tom myslí. |
| |
| "Elendyle...měli bychom jet do Minas Thirrith. Tohle je vážný." řeknu ustraně. V očích je mi znát starost. |
| |
| "To zlo...je oborvské...." šeptnu a celá se třesu. Je to na mě příliš. Nejsem na to zvyklá, obzvlášť když jsem vyrůstala v dobru a míru. "Můžu jet s Vámi prosím, že jo...že mě tu nenecháte.." zeptám se a kouknu na oba rodiče. |
| |
| Leonidas Vidíš je oba koukat směrem k mOrdoru. Párkrát si tenpříběh slyšel. "Myslím, že přišlo zlo, ale není to jisté neboj se." řekne tvoje matka a pohladí Tě po vlasech, "Stejně s tím nic dělat nemůžeme. Musíme jen čekat co se z toho vyvine." šeptne ještě a pousměje se. "Půjdeme na snídani." řekne a všichni jdete na snídani. |
| |
| Ano vyrazíme a Vezmeme sebou i Veroniku, řeknu a kývnu. |
| |
| "POjedeme hned. Najíme se v sedlech." řeknu. Pošlu jednoho elfa aby nám připravil koně. Já si vezmu svoje zbraně a nádhernou koženou zbroj. Kůže je však ze zvířat, která zemřela přirozenou cestou a nebyla zabita. Přejedu si po pochvě svého meče a pozdechnu si. "Už dlouho sem ho neměla v ruce." šeptnu. POhlédnu na Elendyla. Veronika je u sebe v poko a připravuje se na cestu. "Bojím se o ní...." řeknu nešťastně. |
| |
| Já si pro jistotu také vezmu své zbraně, což jsou luk, meč a dýka. Dostala jsem je od rodičů, když mi bylo patnáct. Do té doby mě však učil otec s nimi zacházet. Když se mě někdo pokusil učit šít, byla sem vzteklá, potivná a často sem utíkala do lesa. Tak to vzdali. Vezmu si na sebe kalhoty místo šatů, tuniku a plášť. |
| |
| Vyzbrojím se a sejdu taky dolu. |
| |
| Elendyl, Katarina a Veronika Vyrazíte na cestu do Minas Thirith. Jelikož se tam potřebujete dostat co nejrychleji tak na jídlo nezastavujete a ani an pití ani na spánek. Zastvít jen aby se napojili jete dál. Jedete i přes noc. Koně cestu znají. Na druhý den v poledne máte konečeně mohutné hradby inas Thirith na dohled. Veronika na to udiveně zírá. Nikdy nic tak obrovského neviděla. |
| |
| Koukám na to s otevvřenou pusou. Nevěřím svým očím. "Tohle dokázali postavit lidé?" zeptám se udiveně. |
| |
| "Ano. Postavili to lidé. Už si tu byla, ale když ti bylo pět. Tady žije tvůj strýc." řeknu a pokračujeme k branám. |
| |
| Sakra už zase musím vstoupit na to mrtvé místo, Povzdychnu si. Oproti Katarině jenž vlastně ani původně není elf já tohle místo přímo nesnáším. |
| |
| "Elendyle....nic jiného se nedá dělat." šeptnu nešťastně. Vjedeme do města a lidé ná překvapeně pozorují. Když koukám do uliček, vidím, že se něco změnilo. SOu tu stromy. "Elendyle, mám halucinace nebo tu sou stromy, sem tam?" zeptám se. (Halucinace nemám) |
| |
| Pár jich tu je, řeknu jelikož cítím jejich přítomnost ale nijak moc jich zase není. |
| |
| Leonidas Další den ráno si vyrazil se svým otcem na obhlídku stráží. Když se vracíte z poslední oblhídky, vidíte elfy. Jedou směrem k hradu. Tvůj otec ti o nich vyprávěl. Je to krásná žena, muž a dívka, může jí být nanejvýš 16 let. Oba ta dospělá žena má hnědé vlasy a ten muž má vlasy črné. Dívka je má blonďaté. Její oči jsou hnědé. Tvůj tec je zastaví. "Ale co vy tady?" zeptá se Elendyla. Elendyl a spol Cestou nahoru potkáte Dyrana a 16ti letého chlapce, Dyranovi podobného. Je ajsné, že je to jeho sin Leonidas. Dyran se Vás zeptá co tu děláte. |
| |
| Zadívám se na toho chlapce. Mám pocit, že už sem ho někdy viděla. Zamyšleně ho pozoruji. Moje oči ho sjedou zkoumavým pohledem. Lehce se na něj pousměji. Pak se kouknu na toho muže co oslovil rodiče. Toho taky jako bych znala. |
| |
| Zlo se vrátilo, řeknu Dyranovy. Jeho syn se mírně pokloní všem kteří přijíždějí. |
| |
| Leonidas, Elendyl, Katarina a Veronika "Jedete za Aragornem, že?" zeptá se, ale nečeká na odpověď. "Pak se stavte za námi. Mia Vás určitě ráda uvidí." řekne Dyran ještě. Pak se obrátí na Leonida. "To byli Katarina, Elendyl a Veronika. Veronika je dcera Elendyla a Katariny. Když Vám bylo oběma pět a byli tu tak ste si spolu hráli. Ale asi si nevzpomínáš." řekne ti otec. |
| |
| Kývnu a pokračujeme v cestě. |
| |
| Nepamatuji si to, Odpovím mu a kývnu na souhlas. Ještě se jednou podívám za tou dívkou a pak pomalu pokračujeme v cestě. |
| |
| Kat a Elendyl Dojedete k hradu a vidíte jak dal Arist nějakému vojákovi takovou pěstí, že voják se skácel na zem. "Ty idiote! Si ve službě tak se nemáš co opíjet!" zakřičí Arist. Od doby co stge ho viděly naposledy, výrazně zesílil. Má svalnatěší hrudník, rameny, ruce, i nohy. "Teď vypadni a dnes mi už nelez na oči. Večer si to z tebou ještě vyřídím." vyštěkne na něj nabručeně Aristy. Voják se ledabyle odloudá pryč. Taky se zdá, že je mnohem rozumnější. Arist Vás zahlédne a vřele se usměje pozdraví vás a jde do hradních kaáren, kde jsou osobní strážci. Pjáka na místo tamtoho. "Běda Vám, jak někoho uvidém chlastat." zavrčí a vstyčí výghružně prst. Pak vejde doovnitř do hradu, před Vámi a postaví k vchodu z ložnic do trůního sálu. Na trůně sedí dvaceti letý mladíék. Eldar. |
| |
| Pozdravim krále a čekám. |
| |
| "Kde je Aragorn a Rishel?" zeptám se Eldara a vyčkávám na odpověď. |
| |
| Katarina a Elendyl Eldar posmutní a pohlédne na Vás. Pozdraví. "Sou na tom špatně. Oba jsou velmi vážně nemocní. Lékaři sou u nich každý den...Bojím se, že už bude brzy konec." řekne smutně. Elendyl si může všimnout, že Katarina naprosto ztuhla. |
| |
| Vezmu ji mírně kolem ramen. Stáří, řeknu potichu. Přišli jsme protože se v Mordoru probudilo nějaké nové zlo, řeknu mu. |
| |
| Elendyl a Kat Eldar se zamračí. "To je zlé...hodně zlé. Mi bychom dát vědět Michaelovi a Sáře." podrbe s ena hlavě zamyšleně. Postaví se a nechá si zavolat posla. Řeknu mu co má vzkázat a nechá ho odjet, pak přijde felčar a něco Eldarovi pošeptá a ten náhle jako by dostal ránu pěstí. Zatvářil se hrozn ě bolestně a svezl se na trůn. Felčar odejde. |
| |
| Než se stihnu vzpamatovat, Eldar se sveze do křsla. Arist se zamřačí. "Eldare co se stalo?" zeptám se opatrně a předem lituji té otázky, bojím se toho co se dozvím. |
| |
| Pozoruji Eldarovu tvář. Zadívám se mu do očí, je z nich znát smutek, neštěstí...zoufalství. Rozpoznávat emoce jen z pohledu do tváře mě naučil otec a jeto moc dobrá věc. "je smutný, nešťastný a zoufalý." šeptnu otci tak aby to slyšel jen on. |
| |
| Kývnu. Sám jsem si vědom a i znám odpověď. Oba nebo jeden z nich zemřel. Jinak by to nepřišel říct doktor. Obejmu Kat. |
| |
| Kat a Elendyl "Rodič právě teď zemřeli..." šeptne. Všimnete si Arista, který sundal přilbu a sklopil mlčky hlavu. Vlsy mu spadly do obličeje. |
| |
| Toho jsem se bála...přesně téhle odpovědi. Mám pocit, že s ezachvolku skácím. Přivinuse k Elendylovi a rozpláču se mu na rameni. |
| |
| Jen mlčky sklopím hlavu. I já jsem nešťastná. Utěšování matky nechám na otci. Matku to musí příšerně bolet....protože král byl její bratr. "Neměli by se z oken vyvěsit černé prapory jako znak držení smutku za smrt krále a královny?" zeptám se potichu a opatrně. |
| |
| Hladím Kat po vlasech a kývnu na souhlas. Podívám se na nového krále jak rozhodne. |
| |
| Elendyl a Kat Podívá se na Vás pohledem raněného zvířete. "Ano máte pravdu a to budu must, nechat připravit pořádný pohřeb, nezapomenutelný. A pak přijde ještě jedna část a to korunovace....navíc ani nemám ženu...mám rád Aristovy sewstry obě, ale pokud si vyberu jednu z nich tu druhou raním...je to složité." řekne Eldar. Něco řekne jednomu sluhovi a ten odejde. Pohlédne na Arista. "Ariste...odjeď domů...a vyřiď to Aliře...chci abyste byly na jejich pohřbu." řekne mu. "A vy si jděte odpočinout...předpokládám, že budte spát v polovině Dyronově." šeptne. |
| |
| Kývnu a odvedu Kat k Dyranovy. |
| |
| Jen jdu smutně s nimi. Ten muž, tuším, že Arist, jen mlčky odešel ven. Na něco bych se zeptala, ale radějí to teď nechám být. Nehci matku, ještě víc rozplakat. Rána je příliš čerstvá. |
| |
| Leonidas Tvoje matka je zrovna mimo Minas Thirith. Už od rána, je na projížďce. Vy jste se dozvěděli, mezitím, že zemřeli král a královna. Služebnictvo, vyvěšuuje smuteční prapory. POdle toho co víš, Aragorn byl bratr Katariny. Zaslechneš kroky a pláč. Když se koukneš, vidíš Elendyla,Katarinu a Veroniku. Pláč je pochází od Katariny. |
| |
| Brečím celou cestu. Sluha nás zavede na volný pokoj a Veronice ukáže její pokoj. Já i sednu na postel a klepu se. Do toho všeho pláču. |
| |
| Veronika a Leonidas Na nádvoří venku je nějaký rozruch. Vy dva ho slyšíte ste jediný kdo jste mimo pokoje. Když setam jdete podívat...je tam kůň Mii je vyčervapný prudce oddechuje a hrozně se mu rozšiřují nozdry, j vyděšený a přibíhají felčaři. Je tam i budoucí král. On pošle sluhy ať se postarají o koně. |
| |
| Obejmu Kat. |
| |
| TAky jsem trochu smutný neboď jsem starého krále i královnu znal. Když je rozruch tak se vydáme na náměstí. Co se tu děje? Zeptám se. |
| |
| "Vaše matka je ošklivě poraněná. A dost vážně. Někdo jí postřelil šípy." odpoví Leonidovi muž kterého se zeptal. Proto přibíhají felčaři. |
| |
| Ladně se propletu davem a kleknu k Mie. Vyženu felčary a sama jí vyndám opatrně šípy. Ona je v bezvědomí. Musela ztratit dost krve. Šípů v sobě měla 5, ale naštěstí je neměla v místech kde by jí to způsobilo okamžitou smrt. Když jsou šípy vyndané. Jdenu ruku jí dám na tvář,. Druhou se zamřu o zem(Klečím). Pak zavřu oči. Rány se zacelují, až po nich neni ani stopa, jen krvavé fleky na oblečení. Pak klesnu vyčerpáním na zem a upadnu z nedostatku sil do bezvědomí. Miu sem zachránila, ale bude si muset odpočinout a já o to víc. |
| |
| Když to zaslechnu tak si pročistím cestu k matce. Lidi mi dělají ještě rádi cestu neboď mám po otci přirozenou autoritu a jsem už teď známý. Dorazím tam když Veronika začne léčit. Když upadne do bezvědomí rychle ji zachytím. Odneste matku k nám určitě bude otec rád, řeknu a sám vezmu Veroniku a nesu ji tam. |
| |
| Leonidas Nejbližší muž jí opatrně vezme do náručí a nese ji k tvému otci do pokoje. Ty neseš Veroniku do jejího pokoje. Měl by si to říct jejím rodičům... |
| |
| Lehnu si na postel a brečím, stále brečím, ale po chvíli konečně usnu a když usnu tak spím většinou dost dlouho. |
| |
| Když jsme v jejím pokoji tak ji sundám boty a uložím ji do postele. Opatrně ji přikreji. Pak se vydám to oznámit jejím rodičům. |
| |
| Uložím ji do postele. |
| |
| Elendyl a Leonidas Leonidas přijde a řekne co se stalo. Takže Elendyl se dozví, že Mia a Veronika jsou obě v bezvědomí, že Veronika Miu vyléčila, protože v sobě měla 5 šípů. |
| |
| Zamračím se a nechám ho jít. Jdu za Veronikou. |
| |
| Elendyl Veronika, leží na postely přikrytá a u postele jsou její boty. Po chvíli by se měla na několik minut probudit a pak zase usnout, vždy to tak je. |
| |
| Zachmuřeně se posadím k její postely. Jsem naštvaný že i přes všechno moje nabádání použila magii. |
| |
| Probudím, se a vidím u postele naštvaného otce. Ale ne...Leonidas mu to řekl... pomyslím si. Slabě pootočím hlavu a pohlédnu na otce. |
| |
| KOlikrát ti mám říkat že nemáš používat magii? Zeptám se jí naštvaně. |
| |
| "Ona by jinak zemřela...nedokázali by ji vyléčit." šeptnu slabým hlasem. "Musela jsem jí pomoci...dnes už zemřelo, až příliš lidí." dodám slaboučkým hlasem. |
| |
| Oni ne ale mi ano. Nauč se raději bylinky pokud chceš zachraňovat životy. Když už magie tak jenom ty nejtěžší zranění jinak ne, řeknu. |
| |
| "Nebyl, čas, pro Vás běžet. Zemřela by...promiň tati, já nemohla jinak." špitnu. |
| |
| Ty to taky umýš vyléčit a když už magií tak jen trochu, odpovím ji. |
| |
| Na hádky s otcem, momentálně nemám dost sil. Zavřou se mi víčka a já usnu tvrdým spánkem. Teď mě jen tak někdo nevzbud. Navíc až se vyspím budu hladová a žíznivá. |
| |
| Chvíli přemýšlím že ji vzbudím ale pak ji nechám spát a jdu do mého pokoje,. |
| |
| Večer--->Ráno Den přejde a slunce si jde odpočinou, místo něj se na obloze objeví měsíc. Brzy bude úplněk. Když skončí noc a měsíc se uloží ke spánku, slunce se probudí a na Minas Thirith dopadají první sluneční paprsky. Katarina krchní jak zařeaná, stejně jako Veornika a Mia.  |
| |
| Ráno se probudím několik minut po rozbřesku a jdu se hned najíst. Mám hlad a žízeň. Co když mě nějak otec potrestá...přci jne jsem ho neuposlchla. pomyslím si smutně. Ale přesto nelituji svého činu. Sním toho hodně a vypiju. Přijde sem Dyran, neboť vstává vždy brzo. POzdravím ho. On mi poděkuje, za záchranu jeho ženy. "Není za co děkovat." šeptnu a vřele se pousměji. Pak když sem najedená a napitá vydám se ven. Dojdu dolů až na nejníže postavené hradby a vylezu na ně. Vítr si hraje s mými vlasy a já koukám do dáli. |
| |
| Ráno vstanu a jdu na hradby. Stoupnu si vedle ní. Děkuji ti za matku, řeknu a usměji se na ni. |
| |
| Pohlédnu na Leonidase a vřele se pousměji. "Není zač. Nehctěla jsem aby zemřel někdo další. A na lidi to bylo moc těžké nevyléčili by to." řeknu. "Nastanou zlé časy." šeptnu. Opjet ucítím zlo. Ale hrozně dlouho a silně, nechce to odejít. Vyjeknu, klesnuna kolena a pak spadnu na záda. Začnu se tam svíjet a křičet bolestí. Držím se za hlavu a brečím. |
| |
| Rychle ji zachytím a znehybním aby se o něco nezranila. |
| |
| Elendyl Ty slabounce pocítíš, že se zlo opět hnulo a tohle trvá dýl. Neslyšíš křik Veroniky z vedlejšího pokoje. Je to divné. Ona to musí cítit příšerně silně. Možná, že je někde venku. |
| |
| Zvednu se a jdu se po ní po oblečení podívat. |
| |
| Elendyl Hledáš Veroniku když tvůj elfí zrak z hradeb zalédne dole na nejníže postavench hradbách záblesk žlutých vlasů. Jakmile se začneš dolů přibližovat zaslechneš bolestivý křik protkaný bolestným pláčem. |
| |
| Rychle se tam vydám. |
| |
| Elendyl Pořád cítíš zlo. Když doběhneš k Veronice, Leonidas jí drží aby si neublížila, ona se svíjí a kříčí a pláče bolestí. Musí to pro ni být příšerné. |
| |
| Vytvořím kolem její mysly bariéru. |
| |
| Elendyl Vypadá to, že se to trochu sklidnilo, ale pořád křičí a brečí bolestí. Nakonec se to uklidní a i ty cítíš, že se to zase utišilo. Ona ještě pláče. Semkne se do klubíčka a brečí bolestí. "Já nchci...už nechci." mluví mezi pláčem. Ještš odeznívá ta bolest. |
| |
| Pohladím ji po vlasech. |
| |
| Instinktivně se přivinu k otci a brečím. Celá se chvěju a brečím. Občas zsténám bolestí. |
| |
| Hladím ji. Leonidas nás nechá a odejde. |
| |
| Skusím se zvednout, ale podlomí se mi kolena. "To zlo je hrozné...já nechci...už ne..." šeptnu uplakaně. |
| |
| Pomohu ji na nohy. Myslím že to nepřestane, řeknu. |
| |
| "Proč to cítím tak silně a ty skoro vůbec?" zeptám se a pomalu jdeme zpátky k hradu. Sem z toho ještě rozechvělá a na tváři mám slzy. |
| |
| Kdo ví. Jsi mladší, silnější nebo možná prostě nejsi zvyklá neboď jsi vyrostla v míru, pokrčím rameny. |
| |
| "Promiň za ten včerejšek. Opravdu to jinak nešlo. Zemřela by..." šeptnu smutně. Vypadám, že s ekaždou chvilkou skácím na zem. |
| |
| Šlo stačilo vyléčit pouze smrtelná zranění a zbytek nechat na přírodě, Napomenu ji. Vedu ji do jejího pokoje. |
| |
| "Ale znáš mě, když něco začnu tak to dokončím." řeknu a sklopím zrak. |
| |
| Ano to je ta chyba, řeknu. |
| |
| "Ale já za to nemohu, už taková jsem." šeptnu a pohlédnu na otce, jstli s ezlobíá nebo ne. |
| |
| To by s tím chtělo něco dělat, řeknu jí. Už se tolik nezlobím jako včera ale pořád ještě trochu jo. |
| |
| "Ale co? Potrestáš mne?" zeptám se smutně. |
| |
| POtrestala jsi se už sama, řeknu. |
| |
| Tázavě pohlédnu na otce. Přemýšlím jak jsem sama sebe potrestala. |
| |
| Neodpoovím jí a dovedu ji do pokoje kde ji uložím aby si odpočinula. |
| |
| Sednu si na postel. Ani nijak nechci odpočívat. |
| |
| Nechám ji a jdu zkontrolovat Kat. |
| |
| Všimnu si že Elendyl odešel tak přijdu ke dveřím a zaklepu. Počkám na vyzvání avstoupím dovnitř. Jak se cítíš? Zeptám se jí. |
| |
| "Dále." řeknu. Vstoupí Leonidas. Pousměji se. "Už je to lepší." řeknu. |
| |
| Probudí mě otevření dveří. Podívám s ekdo to je. Je to Elendyl. Normálně byh se na něj usmála, ale teď ne...ne po tom včerejšku. Rána je příliš čerstvá. |
| |
| To jsem rád co tě bolelo? Zeptám se jí. |
| |
| Obejmu ji a pohladím ji po vlasech. pak ji jemně políbím. |
| |
| "Všechno mě bolelo. A pak když to přešlo tak už jen hlava a to hodně." šeptnu. |
| |
| A to proč? Zeptám se. Nechápu co to bylo za záchvat. |
| |
| "No to je složitěší. Nikdo nechápe proč to na mě působí tak silně. Ale než sme vyrazili sem do Minas Thirith tak to ráno sem pocítila zlo. A elfové také, ale já nejvíc. Příšerně mě rozbolela hlava, ale bylo to jen krátkodobé a dneska...se zlo opět pocítila, ale to už bylo horší, bolestivější a delší." odpovím. |
| |
| Divný máš asi nějak ostřejší smysli než ostatní elfové, Prohodím a pokrčím rameny. Chceš přinést něco k jídlu nebo chceš doprovodit na snídani? Zeptám se jí. |
| |
| "Už jsem jedla." odpovím. "Spíš bych se šla projet." řeknu. |
| |
| Dobře tak pojď, usměji se na ni. Po cestě se ještě zeptáme jejich rodičů. elendyl není proti. Počkám na Kat. |
| |
| "Dobře, ale vemte si sebou stráže, venku to může být nebezpečné." šeptnu smutně. Je vidět, že sem hodně nešťastná. |
| |
| Kývnu a doprovodím Veroniku ke stájím nechám připravit koně a mezitím vyberu dva strážníky na doprovod. Sám se taky ozbrojím. Zdělím to ještě v krátkosti otci a matce a dojdu zase ke stájím kde jsem nechal Veroniku se stráží. |
| |
| Nasedneme an koně a vyrazíme ven. "Matka je na tom špatně od včerejška. Král byl její bratr, není se co divit." šeptnu smutně. |
| |
| Kývnu na souhlas a vedu ji na prohlídku okolí. |
| |
| Dojedeme k řece a chvíli jedeme podédl řeky. Asi tak za další hodinu polevíme a zastavíme u vody. Já sesednu a pohladím svojí klisnu po šíji. "Hodná holka, teď si odpočiň." šeptnu jí a sundám jí sedlo a uzdu aby se mohla voně napít a aby jí sedlo netížilo. Sama se posadím na zem. Ona chodí kolem pase se a občas se jde napít. |
| |
| Taky se postarám o koně a pustím ho. Posadím se na kámen o kousek dál. |
| |
| Usměji se na Leonidase a zahledím se mu do jeho smaragdově zelených oči. Dlouho trvá, než vůbec dokáži odtrhnout pohled. Pak sklopím zrak. "Promiň...jen sem se zamyslela." ž´řeknu dost chabou výmluvu a zadívám se do vody. |
| |
| Taky se dost dlouho koukám do jejich očí. V pořádku, řeknu a taky skloním pohled. |
| |
| Nevím proč to dělám...ani ho pořádně neznám....navíc on je člověk a já elfka, ale přesto sednu si na kámen vedle něj. Položím mu ruku na tvář. Zavřu oči a opatrně ho políbím na rty. Jemně a něžně. Pak oči otevřu, rychle si přesednu než se stihne vzpamatovat a sklopím hlavu. |
| |
| Nechápavě se na ni koukám. Pak vstanu a pomalu dojdu k ní. Sednu si vedle ní a polibek ji vrátím. |
| |
| Pohlédnu na něj. "Tohle bychom neměli. Otec by nejspíš nebyl moc rád...." šeptnu. POhlédnu na dva strážníky, kteří mezi sebou mluví. "Vy dva ani slovo." pohrozím jim. "Nikomu nic neřeknete." dodám. Pak osedlám koně a nauzdím. Nasednu a čekám na Leonidase. Pak vyrazíme na cestu zpátky. mlčím celou cestu zpět. Je vidět, že sem zamyšlená. |
| |
| Zamyšleně kývnu. Vím že člověk a elf k sobě nepatří už jen kvůli rozdílu věku. Zamračím se na strážníky a může jim být jasný co je čeká pokud jim něco po pivě ujede. Nasednu na koně a vracíme se zpět. |
| |
| Dojedeme zpátky a jdeme na oběd. Duek od Leonidase aby nic nebylo nápadné. |
| |
| "Půjdeme na oběd?" zeptám se tiše když je čas oběda. |
| |
| Kývnu na souhlas a pomohu ji se zvednout. Spolu s ní se vydám do jídelny. |
| |
| Jídelna Sjdete set am všichni ve stejnou chvíli. přijde i Mia a Dyran. Mia se otočí na Veroniku a poděkuje jí. Vypadá trochu zesláble. Ale jinak je v pořádku. |
| |
| Vlezu tam po boku svých rodičů až potom co se všichni pozdravíme. Ke stolu si sednu vedle otce a pustím se mlčky do jídla. Trošku se usmívám. |
| |
| "Jaká byla projížďka?" zeptám se a začnu pomalu jíst. V mých očích je znát celkem velký smutek. |
| |
| Všichni se usadíme a pustíme se do jídla. Sice si všimnu úsměvu Veroniky ale nevěnuji tomu moc pozornost. Nějaká dětská krávovina nebo ji ukázal nějaký pěkný výhled. |
| |
| Bylo příjemné se projet mimo město, Odpovím ji klidně. Nedělá mi problém udržet si kamený výraz. Pustím se do jídla. |
| |
| "Ano to bylo." řeknu při jídle. "Někdy si to můžeme zopakovat a můžeš mi ukázat další hezké výhledy tady v okolí." navrhnu Leonidasovi. |
| |
| "Sem ráda, že jste oba spokojení." šeptnu. "Měli bychom se jít zeptat Eldara, kdy bude pohřeb." šeptnu Elendylovi když dojím. Moc sem toho nesnědl. Jindy jím i víc. |
| |
| Ano pujdeme ale nejdřív se pořádně najíš, Napomenu ji a nakrmím ji. Teprve pak ji dovolím vstát od stolu a jdeme za Eldarem. |
| |
| Ano můžeme, přikývnu na souhlas a dojím. Pak se s otcem vydám na obhlídku stráží jako vždy po jídle. |
| |
| Nenechám se nakrmit. "Já jíst nechci." zavrčím rozzlobeně a pak jdu za Eldarem klidně sama. |
| |
| "Nebude vadit, když se k nim připojím?" zeptám se rodičů mých a pak i Leonidase. |
| |
| Nakonec jí to nechám. Na Veroniku kývnu a Leonidas taky že mu to nevadí takže záleží na Dyranovy. My jdeme za Eldarem. |
| |
| Dyran taky souhlasí. Jdu po boku Leonidase. Miluji ho, ale nemoh to dávat veřejně najevo. Otec by z toho určitě nadšený nebyl...matka taky ne, a Leonidovi rodiče určitě taky ne. Sem z toho nešťastná. Proč sou lidé tak krátkověcí? pomyslím si. |
| |
| Jdu zamračeně a podrážděně vedle Elendyla. |
| |
| Kat a Elendyl Vstoupíte do trůního sálu. Vidíte tam Aliru, Arista, Aristovo sestry a jeho dceru. Zaslechnete kopyta koní a vidíte přijíždět kočár. Zastaví u dveří do hradu a z něj vyleze 5 lidí. 3 ženy a dva muži. No jedna je spíše dívka je jí tak 16. Jeden muž a žena už jsou stař. Mají bílé vlasy a vrásky. A druhý pár, je mladší. Poznáte Sáru a Michaela. Ta dívenka je Michaelovo sestřička a ti starci jsou jeho rodiče. Vstoupí do trůního sálu. Ze Sáry vyrostla krásná žena. Všichni jsou v černém. I koně mají černé chocholy. Všechnyv sále pozdraví. POdle korun na hlavách pochopíte, že Michjael a Sára jsou nyní král a královna. Všichni jsou smutní. |
| |
| Všichni se pozdravíme. |
| |
| Leonidas Zkontrolujete všechny stráže. Veronika se celou dobu drží u tvého boku. Víš, že to co k sobě cítíte nesmí vyjít na povrch. Ne hned. |
| |
| Minas Thirith trůní sál Eldar Vás všechny pozdraví. "Pohřeb se bude konat zítra za rozbřesku. Asi před týdnem mi matka řekla, že pokud zemře, chce aby bylo její tělo spáleno a rozprášeno v elfských lesích, kde vyrůstala." řekne a odmlčí se. Pohlédne na Elendyla. "Až pojedete zpět. Dám Vám na starosti jejich urnu a uděláte to pro ně. Obě jejich těla budou spálena aby mohli být rozprášeni na stejném místě. A aby byly spolu navždy?" zeptá se Eldar lendyla a Kat. Všechny zraky se k nim stočí. |
| |
| Na okamžik se zamyslím. Nevidím v tom problém, řeknu po chvíli a kývnu. |
| |
| Kývnu. "Ráda to pro oba udělám." šeptnu a chvěje se mi hlas. Je jasné, že na mě de pláč. |
| |
| Obejmu jednou rukou Kat. |
| |
| "Dobře....já potřebuji si pořádně odpočinout, nebo se jakkoliv odreagovat." šeptnu a v hlasu mám náznak pláče. V očích mám slzy. POmalu odcházím trůního sálu. Všechno mi ho tu připomíná...a hlavně jeho syn, je mu hrozně podobný. |
| |
| Vezmu Kat ven do parku aby se uklidnila. |
| |
| "Nezajdeme na cvičiště? Umím to s mečem." usměji se na Leonidase. |
| |
| Dobře po prohlídce stráží tam můžeme zajet, řeknu jí a kývnu. počkám jestli otec není proti. |
| |
| "Nevyjedeme si? Já tu nemohu být...leze mi to na mozek. Já ho vidím uplně všude. Všechno mi ho tu připomíná." eknu úzkostným hlasem. |
| |
| Dobře, souhlasím a nechám připravit naše koně. Pak se vydáme ven. |
| |
| Vracíme se zpátky a vidíme otce s matkou jet dolů ven. Asi si matka chtěla vyjet. "Je mi jí líto." šeptnu smutně |
| |
| Kývnu na souhlas. Vydáme se na cvičiště. |
| |
| Dojdeme na cvičiště. Jde tam s námi i Leonidův otec, zřejmě aby se podíval jak nám to půjde. |
| |
| Vyjedememe z města. Cestou potákáme ty tři. Jen je pozdravíme a jedeme ven. Sem ráda že jsme mimo město. "Vrátíme se až večer?" zeptám se. |
| |
| Kývnu na souhlas a doprovázím ji. |
| |
| Dorazíme na cvičiště. Vezmu cičební meče a jeden nabídnu Ver. |
| |
| "Dobrý mám svůj." usměji se a vytasím svůj meč. Mám chvíli zavřené oči a po meči přejede světlo. "Je tupý šáhni." řeknu když otevř oči. |
| |
| Zamračím se a sáhnu si. Já nechám svuj meč v pochvě a vezmu si dřevěný. Je vystužený ve středu olovem aby byl stejně těžký jako normální meč. |
| |
| Je jasně cítit že meč je tupý. |
| |
| Jedu po boku Elendyla a držím ho za ruku. Je vidět úleva v mých očích. |
| |
| Leonidas Tvůj otec také zkontroluje jestli je meč tupý. "Tak se připravte. Tři, dva, jedna začněte." řekne a odstoupí. |
| |
| Elendyl a Katarina Jedete v klidu podél řeky, když zaslechnet nebezpečné vrčení. Přímo za vašima zadkama. Otočíte se a tam stojí obrovské dvounohé potvory. Stavbou těla připomínající draka....s talamou plnou ostrých zubů a velkých zubů. Kouká se to přímo na Vás. Vypadá to velice hladově. |
| |
| Co jste vy zač? Zeptám se jich obecnou řečí. |
| |
| Dám si meč do pohotovostní polohy a čekám. |
| |
| Všimnu si jeho polohy a pochopím z ní, že po mě chce abych zaútočila. Pozoruji ho. Vnímám jeho ruce, nohy, prostě všechno a každý jeho pohyb těla. Zaútočím zezhora, ale těsně předtím než by se naše meče střetly stočím úder na bok. |
| |
| El a Kat Nevypadá to, že by to umělo mluvit, nebo by to rozumělo. Zařve to a oně se splaší. Katriny s epostaví na zadní a schodí ji na zem. Pak utíká pryč...směrem k městu. Elendylův kůň uhání za koněm Katariny, ale s elendylem na hřbetě. Ty potvory se dívají na Katrinu. Ona se zvedne bere do ruky luk a šípy, zorvna vre chvíli kdy ji jedna potvora praští ocasem. ona se proletí dost velký kus a doletí až do řeky. Kde se ozve velké šplouchnutí.. POtovry s tm rozeběhnou.(Ste od města hodně daleko) Příšery koukají do vody a pak běží někam pryč do hor. |
| |
| V boji jsem už dost zkušenej. prohlédnu její útok a zablokuji ji. Nezaútočím jen ji vyhou těla odstrčím stranou a čekám na další útok. |
| |
| Skočím salto s koně a vystřelím do oka nejbližší potvory. Pak začnou utíkat. Dám stranou luk aby mi nenavlhla tetiva a jdu rychle vylovit Kat z vody. |
| |
| Začnu na nět útočit z různých strana hodně rychle. Sem elfka, takže to zvládám hodně rychle a dávám si pozor na jeho výpady. |
| |
| Nespustím z jejího meče oči a pořád odrážím její údery. Neseknu po ni však ani jednou jen stojím na jednom místě a odvracím rány. |
| |
| Snažím se udržet nad vodou, a snažím se dostat ke břehu, jenomže v řece je příliš prudký proud. Vyčerpává mě to. Začínám lokat vodu. Pak už jen omdlím a voda mě unáší. |
| |
| Zachytím ji a vytáhnu ji z vody ven. POložím ji na břech. |
| |
| Přidám sílu na úderech. PO několika dalších úderech, silných a rychlých mu vyrazím meč z ruky. POdrazím mu nohy, shodím ho na zem. KLeknu si nad něj a přiložím mu meč ke krku. Usměji se. "Tak co? Jaká jsem?" zeptám se s úsměvem a vstanu. Meči vrátím ostrost a schovám ho do pochvy. |
| |
| Elendyl Chvíli trvá než najdeš dobré místo kde ji vylovíš. Nakonec se ti to podaří. Ona je v bezvědomí a nejspíš se dost nalokala vody. Navíc bude pořádně prochladlá. Voda je pěkně ledová. |
| |
| Zavrtím hlavou a zabalím ji do svého pláště. Obrátím ji břichem dolu a podepřu ji. |
| |
| Ne špatná, Usměji se na ni. Celou dobu ani když zvyšovala sílu a rychlost jsem se nesnažil ji trefit pouze jsem zablokával útoky. |
| |
| Elendyl Insitnktivně vykašle vodu, když ji obrátíš na břicho. Ale stále je mimo. Zaslehneš dusot a řechtání koní. Sou to vaši koně. Vrátili se. |
| |
| "Nehceš mi ukázat zbytek Minas Thirith?" zeptám se a tím mu nenápadně naznačím, že bychom mohli být samy spolu. |
| |
| No už bylo na čase, řeknu na koně a vysadím ji do sedla. Sám se vyhoupnu za ní a druhého koně vedu. Vydáme se k městu. |
| |
| Kývnu a rozloučím se s otcem a vedu Veroniku na moje oblíbené místo. |
| |
| "V Roklince, nemohu být sama, protože pořád dolejzá jeden elf a usiluje omne. není ošklivý, je dobře vychovaný ostatně jako všichni elfové. nosí mi květiny...ale já ho nechci, nemiluji ho. Snažila jsem se mu to vysvětlit, ale nedal si říct." řeknu nešťastně. |
| |
| Stává se šak mu to časem dojde, řeknu a usměji se na ni. |
| |
| "Ano dojde. Až ho praštím." řeknu. Dojdeme na Leonidovo oblíbené místo, i když nevím kde to je. |
| |
| Je to osamocená věž z dobrým výhledem. Nikdo sem nechodí takže tu je klid. Posadím se na jednu z židlý jenž jsem si sem nechal přinýst a nabídnu Veronice druhou. |
| |
| Sednu si k Leonidasovi an klín a usměji se na něj. "Nevadí ti to?" zeptám se. |
| |
| Ne nevadí, Kývnu na ni a usměji se. |
| |
| "Ach jo...proč lidé jsou tak krátkověcí? Proč elfové žijí tak dlouho? Proč nemůžeou žít lidé dlouho nebo elfové krátce? Je to enspravdlivé. Vlastně celý svět je nespravedlivý." šeptnu. "Myslím, že také souhlsíš, abychom naše city projevovali pouze o samotě." zeptám se Leonida. |
| |
| Kývnu zamyšleně. Elfové a lidé se k sobě nehodí, řeknu potichu. |
| |
| "Já vím...ale já tě miluji....a nehodlám se tě vzdát, jen proto, že já jsem elf a ty člověk." šeptnu a políbím ho. |
| |
| Pro tebe to bude krátký, šeptnu potichu. Jemně ji políbím. |
| |
| "Ženeme se do pekel. Ale to je jedno...stejně...když už se řítit do pekel, tak aspoň ať z toho něco máme." šeptnu. Políbím ho opět. "Rodiče, by chtěli, abych si naašla elfa....jenomže....jejich přání nesplním. Neopustím Tě." dodám tiše. |
| |
| Řekni mi jak dlouho ještě budeš na lidská měřítka mladá? Sto let? To už nebudu, šeptnu a znovu ji políbím. |
| |
| "Ty tu budeš...prostě....budeme spolu. A já anjdu způsob, jak udělat to aby si byl stejně dlouhověký jako já. Nepřežila bych bez tebe." řeknu odhodlaně. Koukám se do dáli, když do bran Minas Thirith vjíždí otec. Za sebou vede matčina koně a matku veze před sebou. "Musím jít rychle dolů. Něco není v pořádku." řeknu a rychle běžím dolu z věže a utíkám na proti otci. DOběhnu ho v půli cesty. "Tati co se stalo? Co je mamince? Je v pořádku?" zeptám se starostlivě. Je vidět, že mám o ní strach. Ona je stále v bezvědomí. |
| |
| Běžím dva kroky za ní. |
| |
| Nějací tvorové ji odhodili ranou do řeky vezmi si ji na starost, řeknu jí a předám ji jednoho koně i s Kat. Já se rychle vydám zpět a po stopách. |
| |
| "Tati ne!" vypísknu. "Co když ti něco udělají? Kdo ti pomůže? Kdo tě najde?" řeknu vyděšeně. |
| |
| Elendyl už je pryč. Položím Veronice ruku na rameno aby nešla za ním. On si poradí, šeptnu potichu a pomohu ji s Kat. |
| |
| "Odnes ji prosím do pokoje. Já se postarám o koně." řeknu a odvedu koně do stáje. Tam se o něj postarám a pak jdu za Leonidasem. |
| |
| Kývnu a odnesu ji do pokoje. ještě k ní zavolám lékaře. |
| |
| Dojdu do pokoje a pozoruji lékaře jak ošetřuje matku. Je vidět, že mám strach. |
| |
| Rád bych ji utěšil ale nemohu. Přihlížím jejich práci. |
| |
| Elendyl Stopy Tě vedou směerem k horám. Víš, že tam někde žije Rose a Sirdanas. Vjedeš do hor. Náhle zaslehneš řev, dvojtý řev. jeden bolestný a durhý výhružný. Najednou se ozve rána, jako když něco dopadlo na zem. Když ještě kus jedeš tak uvidíš y dvě potvory v kaluži krve a u nich Rose a Sirdanase. Tyhle dva už si docela dlouho neviděl. Rose vypadá, že pěkně přibrala. Zrovna se pustila do jedné z těch potvor a Suirdanas do té druhé. |
| |
| "Je v pořádku, jen má na břiše ošklivou modřinu. Jen si potřebuje odpočinout." řeknou a odejdou. rozbrečím se. Bojím se o otce. |
| |
| Tady se toho asi už moc nedozvím že? Přivítám se s nimi. |
| |
| Elendyl Rose polkne sousto a pohlédne překvapeně na tebe. "Ahoj." pozdraví Tě. Sirdanas ten kývne hlavou na pozdrav. "Kde ty se tu bereš?" zeptá se Rose. |
| |
| Honím tyhle potvory, řeknu jim a ukážu na ty dvě na zemi. |
| |
| Lehce položím Veronice ruku na předloktí. |
| |
| Elendyl "Ehm...neměl by si být v Roklince se svojí rodinou?" zeptá se Rose a mezitím pokračuje v jídle. |
| |
| Zlo se probudilo jsme v MInas Thirit a starý Aragorn i s Rishel jsou mrtví, řeknu jim. |
| |
| Elendyl Rose polkne sousto. "To vííme o tom zlu..ale o králi a královně ne..." šeptne s svěsí smutně hlavu. "POletíme s tebou Mužeme, dyštak přespat před Minas Thirith." dodá Rose a dojí tu jednu potvoru Sirdaruhou. Pak Rose vzletí a Sirdanas za ní. Čakjí až vyrazíš. Oba letí nad tebou. Když vidíš Rose ze zdola. Rozhodně přibrala a to dost. |
| |
| Vydám se na cestu do Minas Thirit. |
| |
| Elendyl Do Minas Thirith dojedeteš zorvna když se smráká. Lidé překvapeně zírají na draky. Ti přisanou nahoře před trůním sálem. Král překvapeně vyjde. Pokloní se jim Pak řekne. "Díky, že jste zde. Je pro mne ctí, že budete na pohřbu mých rodičů." řekne a nechá sluhy přinést maso. Hodně masa. Rose se bez námitek do masa pustí. |
| |
| Nějak jsi připrala, Ohodnotím ji. |
| |
| Elendyl Rose se na tabe zamračeně podívá a odfrkne si. Pak pokračuje v žrádle. |
| |
| Venku je nějaký rozruchrch Vyděšeně vyběhnu ven Tam stojí dva draci, král, otec a davy lidí. Vyděšeně skočím otci kolem krku. Ještě sem nepřestala plakat. Je jasné, že sem se o něj bála. |
| |
| Neblázní, Napomenu ji mírně a pohladím ji po vlasech. |
| |
| "Já sem se o tebe bála..." šeptnu a uklidním se. "Ahoj Rose, ahoj Sirdanasy." pozdravím je s mírnou úklonou. "Rose, nějak si přibrala." poznamenám, když vidím její břicho. |
| |
| Leonidas Vyjdete se ven podívat co se to děje a ty nestačíč koukat....sou zde dva draci, teda jedná obrovská dračice, červená a pěkně tlustá. A zlatý drak. Který je tak normální. Je zde i král, Elendyl a spousty lidí. Přišel i tvůj otec a s draky se pozdravil, jako by je znal bůhví jak dlouho. I Veronika je zná. Oslovla je jmény. |
| |
| Jdu za Veronikou a najednou skoprním. Stojí tu dva ohromní draci. Koukám že je tu všichni znaj, pomyslím si s mísrným úsměvem a čekám až mi je třeba otec představí. |
| |
| "Leonidasy, tohle je Rose a tohle je Sirdanas. Jak vidíš, sou to draci. Rose Sirdanasi tohle je Leonidas. Syn Dyrana." ředstavím je. Rose se na něj podívá. "Jo tenhle prcek to je a já přemýšlela kam ho zařadit." řekne a skloník Leonidovi hlavu. "I když od doy co sem ho viděla naposledy vyrostl." dodá a azse zvedne hlavu. "Jinak těší mě." zazubí se na něj. Já se usměji. |
| |
| Mírně se drakům pokloním. Potěšení je na mé straně, odpoovím jim frází klidně. |
| |
| ELendyl a všichni Rose trošku bolestnězavrčí a celá se nachvilku napne. Sirdanas je v klidu. Ten ví oč jde. Rose vstane. "No nic letme před hrad tam se bude spát lépe." řekne a vzletí. Doletí před hradby a tam si lehne. Sird si lehne vedle ní. |
| |
| Rpzloučím se s nimi. "O půlnoci an věži." šeptnu leonidasovi tak aby to slyšel jen on. A pak se zasměju, jako, že sem mu šeptla něco vtipného. "Já si půjdu lehnout. Sem unavená." řeknu otci Dámmu pusu na tvář jako na dobrou noc a odcházím do svého pokoje. |
| |
| Nechám ji jít. Jejich šeptání neřeším. Nevypadá nikdy moc nadšeně z toho elfa co se do ní zamiloval. Možná bych si s ním měl promluvit než si ublíží, pomyslím si a koukám se za ní. Leonidas taky odejde spát a tak se vydám za Kat. |
| |
| Leonidas Nastane půlnoc a je čas jít na věž. Kolem tvého pokoje někdo hlučně projde. Nejspíš to byl strážný. |
| |
| Elendyl Katarina dost hluboce spí, určitě se do rána neprobere. |
| |
| S přehledem potichu vyklouznu s pokoje a jako duch se protáhnu až na věž. |
| |
| Já už sedím na židly na věži když přijde Leonidas. Usměji se na něj a políbím ho. |
| |
| Usměji se na ni a taky ji políbím. Posadím se a usadím si ji na klíně. Obejmu ji. |
| |
| Políbím ho trochu vášnivěji. Usměji se. Pak ho začnu líbat. |
| |
| S úsměvem ji polibky vracím. |
| |
| Líbám ho čím dál tím vášnivěji. Nějak se přestvám ovládat. Roukou ho hladím pod trikem na hrudi. |
| |
| Polibky ji vracím pořád vášnivjeji taky. Hladím ji po zádech. |
| |
| Nevím proč, ale začnu mu slíkat horní část oblečení a dávám mu polibky od úst po pas a azse zpátky. |
| |
| Taky ji vysvleču horní část a líbám ji po celé hodní části a na krku i na ústech. |
| |
| soukromá zpráva od Veronika dcera Elendyla pro Jedna moj ruka s emu začne drát do kalhot. Nakonec mu je stáhnu a haldím ho po něm.Když se mu postaví začnu ho dělat rukou. |
| |
| soukromá zpráva od Leonidas pro |
| |
| soukromá zpráva od Veronika dcera Elendyla pro |
| |
| soukromá zpráva od Leonidas pro |
| |
| Přinu se k němu políbím ho a usnu. |
| |
| Já neusnu. Obleču ji a zabalím pak se obleču já. Potichu ji přenesu do jejího pokoje do postele a převleču ji do spacího a uložím. Já se vrátím k sobě do pokoje a usnu. |
| |
| Všichni Pomalu přijde ráno. Katarina ta bude spát nejmíň do dopoledne. |
| |
| Probudím se a usměji se když si vzpomenu na noc. Obleču se a vydám se na snídani s tím že tam možná uvidím Veroniku. Elendyl se tam vydal taky. |
| |
| Já příjdu na snídani dost opožděně trošku sem si přispala. Zasednu ke stolu a začnu jíst. Všechny pozdravím. "Leonidasy vyjedeme si?" zeptám se. |
| |
| Kývnu na souhlas a dojím. Počkám až taky dojí a pak jdu s ní. |
| |
| "Zatím ahoj." rozloučím se se všemi a jdu s Leonidasem. usmívám se. Těším se na projížďku. |
| |
| Nechám připravit koně a vyjedeme si ven. |
| |
| Opět sme si sebou vzali stráže. Já sama sem to chtěla, kuli tomu včerejšku. Venku nás pozdraví Rose a Sirdanas. My pokračujeme k řece. |
| |
| Jedu vedle Veroniky. |
| |
| "Měla bych to otci říct..." šeptnu. "Nemám ráda, když mu musím zapírat." dodám smutně |
| |
| Nezapíráš jen mu to neříkáš, řeknu potichu ale kývnu. |
| |
| "Hm...ono to vyjde na stejno." řeknu. Sou to zas tamti dva strážní, jako včera. "Noc byla pěkná." šeptnu aby to slyšel pouze on. |
| |
| Mírně kývnu a usměji se na ni. |
| |
| "Jeje to by nás táta hnal kdyby na to přišel." zase šeptnu jen jemu. "Kdo bude dřív u řeky vyhrál!" usměji se. "Tři, dva, jedna...TEĎ!" řeknu a pobídnu koně do trysku a řítím se k řece. |
| |
| Usměji se a pobídnu koně. |
| |
| Závod vyhraje Leonidas. Umí s tím koněm skvěle pracovat. To ho naučila jistě jeho matka. Dojedeme k řece já opět nechám koně na volno. Políbím Lonidase, dřív než dorazej ty dva slimáci. |
| |
| Usměji se a posadíme se k břehu. |
| |
| Já se natáhnu na zem a dám mu hlavu do klína. |
| |
| Pohladím ji po vlasech. |
| |
| Usměji se na něj. Zavřu oči a nechám s hladit po vlasech. Ta tváři mám úsměv. "Až se vrátíme, půjdu si promluvit s otcem a ty by si toměl vašim také šetrně oznámit." šeptnu. |
| |
| Těm to tak vadit nebude, řeknu jí, |
| |
| Jen mlčky přikývnu. Zaslechnu dusot kopyt, ale nezvedám se. "Na oběd bychom měli být zpátky." řeknu. |
| |
| Já taky kývnu. |
| |
| Když je čas abychom se vrátili, tak osedláme koně a vydáme se zptáky. Jedu těsně vedle Leonidase. |
| |
| Jedu s Veronikou. Jsem tak trochu zvědavý na reakci jejích rodičů. |
| |
| Leonidas a Ver POmalu dorazíte do Minas Thirith. ěsně předčasem na oběd. |
| |
| Necháme sluhy postarat se o koně a jdeme na oběd. Matka ta ještě chrní. Pustím se do jídla. |
| |
| Dojdeme do jídelny a usadíme se ke stolu. Je tu už i Elendyl. Pustíme se do jídla. |
| |
| Když je po obědě pohlédnu an otce. "Tati...mohl by si nachvilku...já chtěla bych s tebou mluvit." řeknu. |
| |
| Kývnu zamyšleně. Leonidas požádá rodiče o totéž. |
| |
| Zajdeme do mého pokoje. "Tari, prosím, halvně se nezlob. Totiž....já...miluju Leonidase...a on mě...Já vím, je to člověk a já elf, byl by si raději kdybych milovala nějakého elfa...ale bohuel to se nestane." šeptnu a sklopím hlavu. |
| |
| Zamračím se. On časem zemře ale ty zůstaneš stejná, řeknu jí. |
| |
| Zkráceně zdělím rodičům že miluji Veroniku. |
| |
| "Tati....prosím nemrač...se" řeknu a v očích mám slzy. |
| |
| Leonidas Oba na tebe překvpeně koukají. "A Ona miluje tebe?" zeptám se. |
| |
| Kývnu hlavou. |
| |
| Jsi si toho vědomá? On zestárne a zemře ty ne, řeknu jí. |
| |
| "Já vím." řeknu s brekem. "Ale já.." nedořeknu to a zamyslím se. "Tati....mtaka taky kdysi byla člověk, že jo?" zeptám se a zamračím se. |
| |
| Ano byla, řeknu jí a kývnu. |
| |
| "Jaktože není a proč si mi to neřekl dřív?" zeptám se ho. Hlas se mi klepe od pláče. |
| |
| Elrond ji nějak proměnil. A nepotřebovala jsi to vědět, Odpovím ji. |
| |
| "Tajili ste mi to ou dobu...ste mi to tajili..." řeknu a to se mi už neklepe jen hlas ale klepu se celá a pláču. |
| |
| Netajili jen jsme ti to neřekly, Odpovím ji. |
| |
| "To je totéž." řeknu. "Já Leonidase neopustím....na toho moc miluji..." řeknu s brekem. |
| |
| Mě se na přeměnu neptej já tam nebyl, Odpovím ji a odejdu do pokoje k Kat. |
| |
| Brečím a kokám za otcem. Schoulím se do klubíčka na postely. Cítím bolest...sklamání...z toho, co mi rodiče neřekli. |
| |
| Leonidas "Dobrá...tedy....nebudeme ti ten vztah zakazovat. Njespíš si šťastný...ale bojjím se toho co přijde za ěkolik desítek let...." šeptne smutně. Tím samozřejmě naraží na rozdíl věků. tvoje maka. "No nic. já jedu vyhnat koně na pastvu." řekne tvoje matka a otec jde skontrolovat stráže. |
| |
| Vím, řeknu a vydám se za Veronikou. |
| |
| Leonidas Zrovna vidíš z jejího pokoje odcházet Elendyla, když vstoupíš dovnitř ona je v klubíčku a brečí. |
| |
| Jemně ji obejmu. Copak? Zeptám se jí. |
| |
| "Rodiče mi doteď tajili, nebo jak řekl otec neřekli, že matka byla kdysi člověk...prý sem to nepotřebovala vědět." řeknu s brekem. Přivinu se k Leonidovi. "Bolí to..." šeptnu. |
| |
| Hladím ji po vlasech. Nejspíš tě tím nechtěli zatěžovat a celkem měli pravdu nemyslíš? K čemu by ti ta informace byla? Zeptám se jí a jemně ji políbím. |
| |
| "Tady nejde o to, jestli mi to k něčemu je nebo ne, de o to, že prostě mi to neřekli....že sem, žila domění, že moje matka je elfka. A že z člověka nejde udělat dlouhověkého tvora..." řpokračuji a celá se třesu. |
| |
| Nevíš jestli to jde, Třeba to bylo něco vyjímečného, řeknu jí a políbím ji. |
| |
| Chci něco říct, ale místo toho pocítím oborvské sotupnutí síly zla a začnu vát na celý hrad. Házím sebou. Moje celé tělo je křečovitě napnuté. A křečovitě se držím za hlavu. Otec to jistě také pocítil, silnějinnež jindy a matku to probudilo a vyděšeně kolem sebe kouká. |
| |
| Pevně ji obejmu aby si neublížila a držím ji. |
| |
| Dám ruku Kat na rameno aby se uklidnila. Zamyšleně se podívám k Mordoru. |
| |
| Po chvilce se uklidním a zase si lehnu a usnu. |
| |
| Elendyl KAt je asi hodně unavená, protože normálně by nepřeslechla ten řev z pokoje Veroniky. |
| |
| Pohladím KAt a rychle se vydám do pokoje Ver. Pokusím se jí pomoct izolováním její mysli aby se k ní ten pocit nedostal. |
| |
| Elendyl Nepomůže to. Zlo působí příliš silně a ona má vůči zlu příliš slabou mysl. Přestane řvát, až po dlouhé chcíli. Teď už jen sténá, pláče a je v pevném klubíčku.Stále se drží za hlavu. |
| |
| Leonidas ji hladí po vlasech a já ho nechám. Vidím že ji opravdu miluje. Položím ji ruku na rameno. |
| |
| Vyjeknu zděšením, když se ruka dotkne mého ramen. Tohle nebyla jen bolest...viděla sem to. Viděla sem ty ohavnosti...bála jsem se a bojím se ještě teď. "Ne nechte mě prosím...neubližujte mi..." mluvím a sem strachem bez sebe. |
| |
| Klid Veroniko, šeptnu jí. POdívám se na Elendyla ale ten zavrtí hlavou že nic udělat nemůže. |
| |
| Celá se třesu. Přivinu se k Leonidovi a pláču. Bolestí, strachem... "Obři....odporní skřeti....Zmutovaní draci....on...temný pán...já nechci...nehci...nechci k němu...." mumlám a pláču. |
| |
| Neboj nepujdeš k němu. SAuron se už nevrátí nikdy. Byl zničen celá jeho duše byla zničena nemůže se vrátit, šeptám ji do ucha a hladím ji. |
| |
| "Tohle není Sauron...to je Morolis.....je ´ho moc...to zlo...stopá....brzy dosáhne vrcholu...přijde si pro ě já nechci..." mumlám a stále brečím. |
| |
| Proč by chodil pro tebe. Buď v klidu, šeptnu jí do ucha a hladím ji. |
| |
| "Che...ze mě udělat temnou paní...jeho ženu. No spíše otroka....já nechci...prosím." škemrám. Klepu se čí dál víc. |
| |
| Ani o tobě neví klid, šeptnu. |
| |
| "Ví....on...ví...kde sem..." šeptnu. Ale už se začínám uklidňovat. Uklidňuje mě Leonidova společnost. Jeho náruč. Posadím se na postel a už nepláču, jen doznívají otřesy. Ale vypadám pořád trochu vyděšeně. |
| |
| Hladím ji dál po vlasech. |
| |
| Zasůechnete jak přistály draci a jeden z nich bolestně vrčí a sténá. Typujete Rose. |
| |
| Všichni se vydáme ven. |
| |
| Elendyl Opravdu je to Rose. Ale nevidíš, nikde, žádná zranění. Ona sténá bolestí a leží na boku na zemi. |
| |
| Vrhnu krátce tázavý pohled k Sirdiasovy. |
| |
| Elendyl On se na tebe podívá. Je klidný, lehne si k Rose pozoruje ji. Nejspíš se jí nic nestalo...a souvisí to s jejím pupkem. Občas bolestí zařve a vidíš jak se jí občas napnou svaly na břiše. |
| |
| Vyjdu také ven, ale třesou se mi kolena. POzoruji rose. Sleduji její svaly na břiše. Opatrně si kleknu k její hlavě a pohladím po čumáku. "No tak holka...ššš to, přejde..Jen zaber a pořádně..." nabádám jí. Ale mluvím tak tiše, že to slyší jen ona. Hladím jí po čumáku, po hlavě a krku. |
| |
| Bude rodit, pomyslím si a sleduji ji taky jako Sirdias. Nechám to na Veronice. Zastavím leonidase který tam už chtěl jít. |
| |
| "Připrav se na pořádný záběr....zvládneš to. Už brzy bude po všem." šeptám stále tak tiše aby to slyšela jen ona. Ona náhle bolestivě zařve a to hodně hlasitě. celé břicho se jí stáhne a po delší době konečně přijde na svět malé dráče, které je zlao červené. Hladím ji po čumáku a usměji se. "Šikovná si...zvládla jsi to." usměji se. Postavím se. "Měla by dostat, opravdu hromady masa a mládě také." řeknu. To okmažitě se k tulí k své matce a poskakuje kolem ní. Dožaduje se jídl dojdu k Leonidovi. Otec ví, že jsem pomohla porodit, spoustě zvířatům |
| |
| Dobrá práce, ocením Veroniku a nechám poslat pro spoustu masa. |
| |
| "Já za nic nemůžu to ona. Jen sem jí dodala, torchu víc sebedůvěry." řeknu. Zdá se, že thle mě rozptýlilo natolik, že hsem úplně zapoměla na to co se předchvilkou stalo. Sluhové přinvezou kopce masa. To malé se do toho hned pustí. A Rose ta unaveně taky. Vděčně na mě pohlédne. "A já sem dostala taky hlad." řeknu a vydáme se na jídlo. |
| |
| Usměji se a vezmu ji za ruku. Jdu s ní na jídlo. Elendyl někam zmizel nejspíš za Kat. |
| |
| Proberu se chvíli po tom co se stalo venku. Bolí mě břicho. Posadím se a syčim bolestí. Pomalu vstanu. Nohy mě udrží ale raději se zas posadím. "Mám hlad..." šeptnu. |
| |
| Hladově se do jídla pustím. Mám příšerný hlad. |
| |
| Vejdu dovnitř a všimnu si Kat. Obejmu ji a pohladím ji po vlasech. Jak se cítíš? Zeptám se jí. |
| |
| "De to, ale mám hlad." řeknu. Vezmu na sebe oblečení a postavím se na nohy. |
| |
| Podepřu ji a vedu ji do jídelny. Po cestě jí zkráceně řeknu co se stalo i s tím že Veronika miluje Leonidase. |
| |
| POvzdechnu si. "No jo..je to její volba...bemůžeme jí v tom bránit. Dyť já byla také člověk." řeknu. |
| |
| Zamyšleně kývnu. |
| |
| Dojdeme do jídelny a tam se Veronika celkem hladově cpe. POzdravím všechny v místnotsti a usadím s ke stolu. Začnu jíst. |
| |
| Taky se posadím a taky se pustím do jídla. |
| |
| Při každém polknutí, zkřivím tvář bolestí. Škrábe mě v krku a to docela dost. Taky když sem nalokala, ledovou vodu, není se čemu divit. Napiji se horkého čaje, který si nechám připravit. |
| |
| rozloučím s epo jídle s rodiči a vyjdeme s Leonidem ven. Vydáme se na věž. |
| |
| Jdu s Veronikou. |
| |
| Na věži s eumsěji na Leonidase. "Nezopakujeme včerejší noc dneska?" usměji se. "Že bychom s etu v noci zase sešli:" šeptnu a políbím ho. |
| |
| KLidně, usměji se na ni a políbím ji. |
| |
| Náhle azslechnete troubení na poplach. Venku začne být hluk. Když s ejdete podívat, vidíte tam běht vojáky, většina běží dolů k bráně. Leonidas a Veronika z věže vidí nějaké mohutné tvory, co vypadají jako mutace draků a vlků...a následují je skřetoi. Veronika se skácí a začne se třást. "Sou tu pro mě.." vypískne. |
| |
| Nech toho, varuji ji a nechám si donést meč. Vidím jak Elendyl dole vyběhl na hradby aby se taky podíval. |
| |
| Je vidět že mám oborvský strach. Koukám na to jak vypukl boj. |
| |
| Obejmu ji. |
| |
| Vyběhnu na hradby a všimnu si řad nepřátel pod námi. A ti tu dělají co? POmyslím si. Zavedu Kat do jejího pokoje a já se vydám s lukem na hradby a začnu je odstřelovat. |
| |
| Boj Najednou se jedna ta mutace draka odlepí od země a letí k osmaocené věži. Vyletěla tak vysoko, že na ní ani elf nedostřelí. Přistane na věži kde je Leonidas a Veronika. |
| |
| Zamyšleně ji sleduji. Jsme zatím mimo dosah. Vezmu Veroniku a zavedu ji rychle z věže dolu kam se velký drak nedostane aniž by se dostal na dostřel. |
| |
| Veronika a Leonidas Když chcete sejít dolů mutace dra praští leonidase ocasem a ten skončí na jedné stěně věže a uadá do bezvědomí. Pak drak popadne Veroniku, a letí s ní směr Mordor. Ostatní Slyšíte jekot Veroniky, ale na mutaci draka nedostřelíte. |
| |
| Vůbec nestihneme někam vlézt já chvíli ani nepostřehnu co se děje. Potvora mě popadne a letí s emnou pryč. "TATIIIII POMOC!" ječím a brečím zároveň. Jen vidím, jak se Minas Thirith vzdaluje. Pláču.... Leonidasy....já zklalmala, porušila jsem slib, že tě neopustím. poymslím si když tu náhle mě ta potvora pustí a já skončím na hřbetě Rose. Vidím jak se s tou potvoru pere Sirdanas a přemáhá ji. Nakonec ji zabije.Já sem celá vyděšená a třesu se. |
| |
| Elendyl PObijete všechny dole a vdíš jak ti ta povora unáší dceru, ale to se jí nepovede, protože jí zastavěj Rose a Sirdanas, Rose Přiletí k tobě, kam se momentálně pmládě a poskakuje to mládě kolem. Rose si lehne a vVeronika se sveze na zem. Je úplně mimo strachem. |
| |
| Doběhnu k Veronice a obejmu ji. |
| |
| Celá s eklepu a brečím. Ne a ne s euklidnit. Automaticky s k otci přivinu. |
| |
| Leonidas Ty s epo nějaké chvíli probouzíš u tebe v pokoji s šílenou bolestí hlavy a vlastně celého těla. U tebe sedí naprosto vyděšená tvoje matka. |
| |
| Co se stalo? VYhrknu a prudce se zvednu. |
| |
| Leonidas Prudce s eposadíš, ale to si neměl dělat, protože pocítíš příšernou bolest. Tvoje maka tě opatrně obejme, aby ti neublížila. "Všechno je v pořádku....zaútočili nějaké potvory, jedna se dokonce pokusila unést Veroniku, ale draci ji zastavili." řekne a je zjevně ráda, že si se probral. Je na ní vidět úleva. |
| |
| Oddechnu si. |
| |
| Když sem si jistá, že je po všem vyběhnu ven a vyhledám Elendyla. Vidím jak konejší Veroniku. "Co se jí stalo?" zeptám se. Rose přistane u svého mláděte a Sirdanas u Rose. |
| |
| V krátkosti ji to řeknu a hladím ji po vlasech. |
| |
| "Jde po mě...bude ě chtít dostat....on...zaútočí znova..." řeknu a rozbrečím se. "Já chci pryč...s Leoniasem..." řeknu a třese se mi hlas. |
| |
| Bezpečnější budeš jen u Elronda, prohodím zamyšleně. |
| |
| "Po pohřbu odjedeme do té doby by tě měli hlídat stráže..." šeptnu. "Odneseme ji do pokoje, bude si potřebovat odpočinout, až se uklidní." řeknu. |
| |
| Kývnu a vezmu ji do jejího pokoje. |
| |
| Křečovitě se chytím kolem otcova krku a pláču. CHvěji se. Je vidět, že mám hrozně velký strach. "Leonidas...kde je?" zeptám se. |
| |
| Je v bezvědomí, řeknu jí. |
| |
| Vyděšeně vyjeknu. Rozbrečím s eještě víc. "Je to kuli mě,..." řeknu a rozpláču se. |
| |
| Nech toho, napomenu ji. Donesu ji do jejího pokoje a nechám ho hlídat. Elfy rozestavím na místech kolem oken aby měli dobrý dostřel. |
| |
| Držím se táty jako klíště. Nehodlám s epustit. Chci být u něj když tu není Leonidas. |
| |
| Zavrtím hlavou ale zůstanu u ní. |
| |
| Klepu se stále, a brečím. Držím se u otce.Cítím s eu něj v bezpečí. |
| |
| Hladím ji po vlasech. |
| |
| Moje sevření se uvolní až teprve když usnu. Ruce mi klednou an břicho a celá se uvolním. |
| |
| Uložím ji a jdu se podívat jak je na tom Leonidas. |
| |
| Elendyl Vidíš, že už je probráný. U něj sedí jeho matka. Zrovna se chystá k odchodu. Vypadá, že je v pořádku. |
| |
| Chci s tebou a s Dyranem mluvit potom, řeknu jí když je na odchodu a nechám ji odejít. Leondilovy v krátkosti řeknu že po pohřu pojede s Veronikou a pak jdu za Dyranem. |
| |
| Elendyl Už na tebe oba čekají. |
| |
| Já se zajdu podívat sama za Leonidasem. "Jak se cítíš?" zeptám se. |
| |
| Pokud byste nebyly přorti tak chci poslat Leonidase s Veronikou k Elrondovy. Budou tam ve větším bezpečím, navrhnu jim. |
| |
| Jak kdyby přeze mě přeběhl kůň. Jak je na tom Veronika? Zeptám se jí. |
| |
| echám si přinést horkou vodu a dám do ní nějaké bylinky. Rozmíchám je a pak je dám ven. Přeleji to do prázdného měchu a podám Leonidasovi. "Nic chutného ale uleví se ti. Veronika...je hrozně vyděšná. kdyby neusla nenechala by Elendyla od ní odejít držela se ho jako klíště, ale díky bohu teď spí. Ale až se vyspí, bude tě chtít určitě vidět." šeptnu. |
| |
| Elendyl Mia an tebe pohlédne a povzdechne si. "Kdybychom mu to nedovolily, byl by nešťastný a jistě by se za ní vydal sám. Takže já nejsem proti." řekne a pohlédne na Dyrana a čeká co on poví. |
| |
| Vypiju to ani to nevnímám. To je dobře, šeptnu a pohodlněji si lehnu. |
| |
| Dyran taky kývne. Kývnu a jdu za Eldarem se ho zeptat na pohřeb. |
| |
| Elendyl Dojdeš do trůního sálu. Eldar tam zrovna mluvil s Aristem, který nakonec odešel z místnosti. "Ahoj Elendyle..jak je na tom Veronika?" zeptám se. |
| |
| Je v šoku. na kdy plánuješ pohřeb? Zeptám se ho. |
| |
| "Zachvilku by ti mělo být už dobře. Prosím jdi pak za Veronikou a dohlédni na ni. Já jsem nějaká unavená, jdu si lehnout." řeknu a tím se rozloučím. Dojdu do pokoje, lehnu si a usnu. |
| |
| Kývnu a čekám až to zabere. |
| |
| Elendyl "Zítra za soumraku." řekne ti. "Není něco jak bych jí mohl pomoci?" zeptá se. Zdá se, že vinu za to co se tuudálo hází na sebe, neoť on je král Gondoru...teda bude. |
| |
| Ne v pořádku, řeknu mu a jdu si taky lehnout jsem trochu unavený. |
| |
| Leonidas Opravdu náhle cítíš obrovskou úlevu. Bolest odstoupí a cítíš, i to, že máš víc energie. |
| |
| POkusím se zvednout a pokud se mi to podaří tak se vydám za Veronikou. |
| |
| Leonidas Zvedneš se a v klidu dojdeš za Veronikou, jako by se ti nic nestalo. Ona je zachumlaná do deky. |
| |
| Sednu si na okraj její postele a opatrně abych ji kdyžtak nevzbudil ji pohladím po vlasech. |
| |
| Usměji se když přijde Elendyl. POlíbím ho a rukou ho haldím po hrudníku. |
| |
| Políbím ji. |
| |
| soukromá zpráva od Katarina pro Usměji se. Dlouze ho olíbím. Svleču se úplně do naha a jeho také. Hladím ho po jeho povrchu. POlíbím ho na něj a začnu ho dělat pusou. |
| |
| soukromá zpráva od Elendyl pro |
| |
| soukromá zpráva od Katarina pro |
| |
| soukromá zpráva od Elendyl pro |
| |
| soukromá zpráva od Katarina pro |
| |
| soukromá zpráva od Elendyl pro |
| |
| soukromá zpráva od Katarina pro |
| |
| soukromá zpráva od Elendyl pro |
| |
| soukromá zpráva od Katarina pro |
| |
| Nějak instinktivně, když mě pohladí ho za tu ruku chytnu. Obrátím se k němu a přitáhnu siho k sobě. Obějmu ho, ale spím. |
| |
| Usměji se a jemně ji hladím po vlasech. |
| |
| Přivinu se k Elendylovi, přikreju nás a usnu. |
| |
| Proberu se až pozdě večer, ale okamžitě se schoulím do klubíčka, roztřesu se a rozpláču. |
| |
| HLadím ji dál po vlasech. |
| |
| Uklidním se až po dlouhé chvíli. Tulím se k Leonidasovi. "Já říkala, že jde po mě...." řeknu s třesoucí se hlasem. |
| |
| Nesýčkuj, řeknu ji a jemně ji políbím. |
| |
| Polibek mu oplatím. Držíím se u něj jako klíště. |
| |
| POhladím ji po vlasech. |
| |
| Políbím ho hluboce a trošku vášnivě na rty a usměji se. |
| |
| Mírně se usměji a taky ji políbím. |
| |
| soukromá zpráva od Veronika dcera Elendyla pro |
| |
| soukromá zpráva od Leonidas pro |
| |
| soukromá zpráva od Veronika dcera Elendyla pro |
| |
| soukromá zpráva od Leonidas pro |
| |
| soukromá zpráva od Veronika dcera Elendyla pro |
| |
| soukromá zpráva od Leonidas pro |
| |
| soukromá zpráva od Veronika dcera Elendyla pro |
| |
| soukromá zpráva od Leonidas pro |
| |
| soukromá zpráva od Veronika dcera Elendyla pro |
| |
| soukromá zpráva od Leonidas pro |
| |
| Probudím s eo půlnoci a mám hlad. Potichu abych Elendyla neprobudila vylezu z postele a jdu se najíst. Cestou potkám Veroniku, ktrá také vylezla tak aby Leonida neprobrala. Pro nás to nen problém, sme elfky, sice Elendyl taky, ale to je jedno. Usměji se. Společně jdeme na půlnoční jídlo. Sedneme si ke stolu a pustíme se do jídla. |
| |
| Elendyl Probudí Tě Rose, když dovnitř strčí hlavu oknem. Všimneš si, že vedle tebe není Kat. "Elendyle...poletíme s Vámi k elfům. Moje malá tam bude v bezpečí víc než tady, nebude to vadit?" zetptá se Tě. |
| |
| Ne nevadí mi to klidně můžete letět nad námi, kývnu na souhlas a vydám se do jídelny. |
| |
| Elendyl Rose kývne a vystrčí hlavu. Dojdeš dojídelny, a tam je Katarina i Veronika..no jo, jaká matka taková dcera. Obě papají a povídají si. |
| |
| POvídám si u jídla s Veornikou, když se otevřou dveře a vstoupí elendyl. Usměji se. Dojdu k němu a políbím ho. "Taky hlad?" zeptám se ho. |
| |
| Ne jen jsem tě hledal a tak jsem šel do jídelny, odpovím ji s úsměvem a políbím ji. Pak pozdravím i Veroniku. |
| |
| "A proč zrovna sem." řeknu a usměji se. Pak dám Veronice dobrou noc a jdu si lehnout. Obejmu Elendyla kolem pasu a jdeme do pokoje. |
| |
| Protože tě znám, odpovím ji. |
| |
| Všichni Nakonec všichni zase usnete a spíte až do rána. Den proběhne v klidu a přijde sounmrak a pohřeb krále a královny. |
| |
| Všichni se před soumrakem připravíme a upravím e a pak jdeme na místo pohřbu. Na nádvoří u hradu už jsou připraveny kupy dříví a polité petrolejí. Eldar si zkontroluje zda tu jsou všichni a pak promluví. Já mám skloněnou hlavu...v očích slzy. "Před dvěma dny, přišel čas kterého jsme se všichni báli...nadešel smutný den, kdy král s kríálovnou podlehli těžké nemoci. Matka mi týden, před jejich smrtí řekla, že by byla ráda až umře spálena a její prach aby byl rozprášen v elfskch lesích. Rozhodl jsem se tedy spálit je oba a oba je rozprášit na stejném místě aby spolu byly navždy." řekne úvodní část. V jeho očích sou znát také slzy. Nesnaží se to skrývat. "Král, byl statečný a spravedlivý muž...nikdy se ničho nebál, a i když mi dál, občas fár facek, tak sem si je zasloužil...ale nejdůležitější je....že to byl můj slvělý otec, který když něco začal tak to i dokončil. Královna...ona byla také statčná a spravedlivá, ale byla někdy dost bláznivá...a ráda přitahovala problémy, ale přesto jsem ji měl moc rád jako matku, i jako královnu. Jsem si jist...že si oba zaslouží náš dík..." šeptne a slzy mus tékají po tvářích. Pak stočí Eldar pohled ke mě. "Katarino...prosím, řekla by si také pár slov?" požádá mne. Já strnu a na sucho polknu. Zvednu pohled a koukám na ostatní oni koukají na mne. |
| |
| POslouchám proslov. Na jeho konci vybídne kat aby taky něco řekla. POvzbudivě se na ni usměji se do provodím ji k Eldarovy. Já ale zůstanu kousek stranou. |
| |
| Předstoupím před lid. Všichni ke mě stáčejí své pohledy, jak lidé tak draci. "Rishel...nevím co o ní víc říct. Snad, jen, že to byla milující žena, která by za svého syna položila život, jen aby on mohl žít dál. Jako o královně, není co dodat. Eldar to vystihl přesně..." začnu. Hlas se mi třese. "Aragorna...jsme pozanla, když mi bylo pouhých 13 let. Tenkrát byla opravdu zlá doba. V té době žil Sauron a Rishel nesla prsten. Vzala všechno to břímě na sebe a mlj bratr ji chránil, jak to jen šlo, ale on chránil i mne a to jsme se skoro neznali. Já ho brala spíše jako cizího muže, ale postupem času se to změnilo. Začala sem ho mít ráda jako bratra a byla jsem za něj vděčná. Z Roklinky jsem s nimi necestovala moc dlouho, jelikož sem byla šikovná a spadla jsem do řeky. Setkali jsme se opět v Rohanu, kde už byl i Elendyl. Pak vypukla o Edoras obrovská bitva. Vyhráli jsme ji, ale rozdělili jsme se...mě zajal Sauron, ani nevím jak se to stalo....ovládl mne a donutil mě ukrást prsten...a když jsem byla zase volná a našel mě elendyl. Donesl mě do Minas Thirith...já bála jsem se, že mě Aragorn bude považova za zrádce a všichni ostatní také...ale nestalo se tak. Staral se o mě. Skoro pořád jak jen měl čas u mě seděl. Nikdy jsem si neuvědomovala jak moc mě měl rád...hrozně mi chybí...ale přesto, že zemřel. V mém srdci a doufám, že i ve Vašich srdcích zlůstane tak dlouho dokud jen bude bušit v hrudích Vás všech..." šeptnu a tímto ukončím proslov a celá se třesu a pláču. Přivinu se k Elendylovi a dám mu hlavu an rameno...hrozně moc brečím. |
| |
| Obejmu ji a pohladím ji po vlasech nechám ji brečet. Eldarovy naznačím že nic říct nechci neboď vše podstatný již bylo řečeno. Odvedu Kat zpět na naše místo. |
| |
| POhřeb Eldar jen kývne na Elendyla, že to bere v potaz a pak pokne rukou. 2 strážní nesou Rishel a dva Aragorna na nosítkách. Obě těla položej na stohy větví. Eldar vezme pochodeň. "Nechť jejich duše v klidu spočinou a nechť jsou navždy spolu." řekne ještě a zapálí větvě. Větvě zaplanou. Rose se postaví na zadní. Vznešeně zvedne krk a trošku roztáhne křídla. Totéž udělá Sirdanas a jejich malá se snaží opičit, ale přepadne na záda a chvílijí trvá než se postaví zase na nohy. Pakuž to znovu nezkouší. PO pohřbu se všichni rozejdou a popel co zbyl se se nasype do dvou uren. Eldar dojde k Elendylovi a Kat, kerá stále pláče. "MOhu Vás tedy poprosit, o službu? Rozprášíte jejich popel před roklinkou v lesích?" zeptá se tichým hlasem. |
| |
| Ano vezmu si to na starost, řeknu Eldarovy. Pak od něj převezmu obě urny a vydáme se připravovat na cestu. Leonidas se odešel taky připravit. |
| |
| "Vyrazíme až ráno?" zeptám se klepajícím se hlasem. Veronika odešla s Leonidasem. |
| |
| Dobře, řeknu a nechám řáct zbytku že odjíždíme až ráno ale zabalit si mohou hned. Dovedu Kat do pokoje a do svojí tašky si dám obě urny. |
| |
| Já si sednu na postel a pak se tam skácím i zbytkem těla, jen nohy mi zůstaly mimo postel a sem v normálním oblečení. Nepřestávám plakat. |
| |
| Lehnu si k ní a obejmu ji. Dám ji nohy taky na postel jen ji zuji. POlíbím ji a hladím ji po vlasech. |
| |
| Tulím se k Elendylovi a brečím tak dlouho dokud mě to neunaví a neusnu. |
| |
| Další den Přijde ráno a je čas vyrazi. Rose, Sird a jejich malá, kteoru nese Rose letí nad Vámi. |
| |
| Ráno s emi vůbec nechce vstávat, ale nakonec vstanu, obleču se a vyrazíme. Jíst můžeme v sedlech. Já jedu veedle Leonidase a roiče jedou před námi. to se nelíbí moc Leonidovu koni. Rád by byl vepředu. "Moc se mu nelíbí, že musí být jako druhý." poznamenám. |
| |
| Pevným stiskem mu přitáhnu uzdu a uklidním ho. Zvykne si, odpovím a políbím Veroniku. |
| |
| POkračujete v cestě směrem k lesu..když zaslechnete řev. POhlédnete na oblohu a vidíte, jak se na váss řítí 8 těchj lítacívh potvor co chtěli unést veroniku. Rose dá malou do Elendylva náručí. "Jeďte, rychle. Zdržíme je!" řekne a společně se Sirdem se na ty potvory vrhnou. |
| |
| Kývnu a dám malé dráče Kat. vytáhnu luk a šíp. Pobídneme koně a napnu luk. Jsem připravenej kdyby se dostali na dostřel. Koně řídím jen nohama. |
| |
| Cesta Náhle zaslechnete dvojnásobný bolestný řev...Jeden patří Rose a druhý Sirdův. ti co enkoukají a ohlédnou se uvidí, jak oba padají k zemi. Potvoy ktré z 8 zbyly 3 letí přímo na vás. |
| |
| POškám si až budou na dostřel a začnu jim přesnými šípy střílet po očích. |
| |
| Pomůžu otci tak, že jedný potvoře zamířím na křídla a koulem jí je svížu. On se sřítí na zem a já ji střelím do očí a pak už k ní jen doběhnu a probodnu jí srdce. Otci se povedlo zneškodnit ty dvě zbylé. Já se pak rozeběhnu k Rose a Sirdovi. |
| |
| Všichni se vydáme co nejrychleji k drakům. |
| |
| Skupinka Dojedete k nim. Sid má skoro urvanou hlavu a nežije. Rose ta umírá. Má naprosto servané křídlo, a na krku má od zubů smrtelné rány. "Elendyle, Katarino, Veroniko a Leonidasy...prosím...postrejte se o ní, zajistěte ať je v bezpečí." řekne z posledních sil a zemře. |
| |
| Seskočím z koně. "Rose....Rose!" křičím a třesu s ní...ale nic se neděje. "Rose...né!" vykřiknu a vezmu její hlavu a dám si jí do klína. Hladím ji po tlamě, kterou má ve tvaru zobáku a pláču. Skusím jít o vyléčit, jestli se neprobere...ale nestane se vůbec nic. Jen se jí zacelej rány, ale ona dál nehybně leží... |
| |
| Já taky nabírám na pláč.... Vychovali sme ji..ona byla jako Veroniky nevlastní sestra...starali jsme s eo ni jak jen to šlo... pomyslím si a také se rozbrečím. |
| |
 | Zahryznu se Katarině do ruky aby mě pustila a seskočím na zem. Doběhnu k mamince a začnu do ní čumákem strkat. Maminko...maminko...prober se...maminko... mluvím na ni v myšlenkách...ale její mysl...je černá jako noc...a prázdná... Začínám si nějak uvědoovat, že už se nejspíš neprobere. Schoulím se jí mezi krkem a předníma nohama do klubíčka a nešťastně sténám. Pak přeběhnu k tatínkovi s nadějí, že on se probudí. Ale jeho mysl, taky nereaguje...vlastně mysl matky ani otce vůbec nemohu nahmatat. Lehnu si mezi mrtvá těla rodičů a odmítám někam jít...nebo cokoliv dělat. Pořád nešťastně sténám. |
| |
| PO tváři mi steče pár slz. Setřu je a obějmu Kat abych ji trochu uklidnil. Hladím ji po vlasech. To je zbytečný maličká. Nech je jít už se nemohou vrátit, řeknu dráčkovy v myšlenkách. Neměl jsem je nechat bylo jasný že je nemohou všechny porazit. Měl jsem tu zůstat taky s nimi. Měli by aspoň šanci přežít, pomyslím si sám pro sebe smutně. zachmuřeně sleduji obě těla. |
| |
| Slezu z koně a obejmu Veroniku. Přestože jsem je dlouho neznal tak i já jsem smutný. POhladím ji po vlasech. Všimnu si dráčka jak se snaží volat svoje rodiče. Myslí komunikovat neumím tak k němu dojdu a opatrně ho pohladím po hlavičce. |
| |
| Polekaně se koukám kolem sebe Přemýšlím kdo to na mě mluvil v myšlenkách. Pak pochopím, že to byl ten elf. Přijde ke mě nějaký chlapec a pohladí mě po hlavičce. Přitulím se k němu. |
| |
| Všichni Náhle obě těla zazáří zlatavým světlem a zmizí...světlo zůstalo a odchází pomalu k nebi...tam vám zmizí z dohledu...ale je Vám jasné, že jejich duše odešli do "dračícho nebe". Nezemřeli zbytečně..chtěli ochránit svoje mládě a hlavně Vás...vy byste však měli pokračovat v cestě... |
| |
| Pujdeme, řeknu po chvíli a pokračujeme v cestě. Malé dráče si k sobě vzal Leonidas a stejně tak pomohl i Veronice. |
| |
| Skupinka Večer vjedete do lesa. Už je dost tma a vy před sebou vidíte malý palouček, dobře krytý stromy. |
| |
| Dojedeme na palouček. Tady se utáboříme a zítra budeme pokračovat, řeknu všem a elfové začnou dělat táborák. Pokud vše pujde dobře tak zítra večer dorazíme do Roklinky, pomyslím si sám pro sebe. |
| |
| Celou cestu sem u toho kluka v klidu. Jen nešťastně sténám. Oči se mi esknou, až by skoro ěnkdo řekl, že pláču. Než dojedeme do lesa tak já usnu. |
| |
| Sesedneme z koní. Já svého odsedlám, a sundám mu uzdu. Sednu si k ohni a smutně koukám do jeho plamenů. Povzdechnu si. |
| |
| Celá cesta probíhá v tichosti a v žalu...na koni se držím jen tak tak. Ona opravdu byla jako moje sestra a žal nad její ztrátou je obrovský a neutichající. V tábořišti se svezu z koně a klsnu na kolena. Nemám už sílu ani na to abych moji klisničku odsedlala a sundala jí uzdu. |
| |
| Sesdnu a uložím dráče nedaleko ohně aby se vyspalo. Pak odsedlám svého i Veroniky koně. Elendyl po tom co se postaral o koně si šel sednout k Kat. Vezmu do náruče Veroniku a odnesu ji taky k ohni kde ji posadím a sednu si vedle ní. |
| |
| Natáhnu se u ohně na zem a halvu dám Leonidovi do klína. Pak začnu zpívat, jednu, žalostnou píseň. Bají o poslením drakovi, který zemřel. Moje matka se přidá a elfové co nás doprovazí zpátky co nás doprovázely do Minas Thirith, se také přidají. |
| |
| Začnu ji hladit po vlasech a zaposlouchám se do písničky. I když ji vůbec nerozumím je jasně cítit její smutný náboj. Elendyl se k písničce přidá taky spolu s ostatními elfy. |
| |
| Když píseň skončí já chvíli potom usnu. |
| |
| Proberu se po skončení písničky a protáhnu se. Dojdu k Leonidasovi a sednu si k němu. hladově na něj koukám. Vezmu do tlamičky jeho vak s věcmi a jídlem a přitáhnu ho k němu. |
| |
| Natáhnu se na zem a usnu. Držím Elendyla za ruku. |
| |
| Usměji se když mi dráče přitáhne vak s jídlem. Ty máš hlad jo? Zeptám se jí s úsměvem a dám ji maso. |
| |
| Hladově se pustím do masa. Po jídle se ještě jednou protáhnu. Pak se schoulím u Leonidase do klubíčka a usnu. |
| |
| Les Noc přejde v klidu a ráno po snídani s eopět vydáte na cestu. V poklidu jedete a počítáte s tím, že nejpozději večer dorazíte do Roklinky. Jedete po cestědocela rychle, když vám tam vběhne tak 10 letá lidská dívenka. Je ušmudlaná, vyděšená a ošklivě poraněná na ruce. Zakopne o kámen a spadne na zem. Vy máte co dělat abyste zastavili koně. Jednu nohu má takovou zvláštně zakřivenou. Stěží a s boelstnými výkřiky vyleze na nohy a snaží s eodběhnout pryč, ale zlomená noha jí to nedovolí. V tu chvíli z lesa vyběhne smečka loveckých psů a za nimi jeden chlápek s bičem. Dívka je dost pohublá, asi tak jako tenkrát Sára. Chlap se na Vás jen podívá a dojde k dívce. Čapne ji za vlasy a táhne ji pryč. Ona ječí a pláče. Všimnete si, že má na zádech rány, čerstvé od biče. |
| |
| Zamračím se a strhnu ze zad luk. Vzduchem zasviští pár šípů a lovečtí psy padnou mrtví s elfími sípy v sobě. Zastav se, pobídnu chlápka aby si vůbec stihl všimnout mrtvích psů a namířím na něj šíp. |
| |
| Elendyl Chlap se zastaví a zamračeně na tebe kouká. |
| |
| Seskočím z koně a tasím meč. Přibližuji se k tomu chlapoci. "Pusť ji!" zavrčím na něj. On ji pstí, ale tak, že s ní hodí o zem. Přikleknu, ale dávám pozor na toho chlpa. I když na něj Elendyl míří šípem. Nikdy nevím co udělá. "Pojď ke mě malá." šeptnu an ní vřele. Ona se ke mě doplazí. Vezmunji opatrně do náruče a donesu ji ke koním. Tam ji posadím. Počkám až jak ztrestá toho chlapa. |
| |
| Zamračeně sleduji chlapa přes peří šípu. Ulomená noha, pronesu a proženu mu šíp nohou tak aby mu přerazil kost. Založím a napnu druhý šíp. |
| |
| "Leonidasy, máš víno? Vyčistím jí ty rány." řeknu a kouknu na Leonidase. Zaslechnu toho chlapa řvát. Na té noze se neudrží a spadne. Ignoruji ho. "Neboj se malá. Ten už se tě nikdy nedotkne." šeptnu jí do ucha. |
| |
| Vysvtřelím mu ještě druhou nohu a pak ho nechám se odplazit. Podám Kat svoje víno. Na máme zastavit? Zeptám se jí. |
| |
| "Raději ano. Ona si potřebuje odpočinout." kývnu. Opatrně ji ošetřím všechny kvácející a zanečištěné rány. Tu ruku jí obvážu. "Teď to bude bolet. skusím ti narovnat tu nohu, tak aby byly zlomené kosti u takm kde mají být.y" varuji ji. A udělám jak říkám. Ona křičí bolestí. Jinak to Ale nejde. "Je tu někde nějaký rovný klacek? Dám jí ho tam jako zabránu aby nemohla s tou nohou pohybovat." zeptám se tak všeobecně a koukám kolem sebe. |
| |
| Kývnu a nechám připravit pár metrů od tud na mítině tábořiště. První najde nějaký klacek Leonidas a podá ho Kat. Elfové rozdělají oheň a rychle připraví jídlo. |
| |
 | Vyděšeně ozoruji všechno co se kolem děje. Ta paní se špičatýma ušima mi ošetří všechny rány. Štípe to, ale je to prd oproti tomu jak mi narovnala kosti. To sem křičela hodně. Pak mi k noze přiloží klacek a zaváže to. S tou nohou nemoh pohybovat. Stále jsem vyděšená. |
| |
| Opatrně ji přenesu k ohni. "Neboj neublížíme Ti." skusím holčiu utěšit když vidím jak je vystrašená. Když je jídlo hotové. Nandám větší porci té malé a já si vemu porci menší, ale pro ěm je to normální porce. Já víc nesním. |
| |
| Slezu z koně a všechny je odsedlám a sundám jim uzdy ať mají volný pohyb. Pak si sednu k ohni a vezmu i jednu porci jídla. Sedím vedle Leonidase. |
| |
| Všichni si vezmeme svoji porci jídla a najíme se. Já jdám nějaké maso dráčeti. Pak obejmu Veroniku. Spolu s ní sleduji tu novou. |
| |
| Když dostanu maso hned se do něj pustím. Pak pozoruji tu holčičku. Vycítím, že je to mládě jako já. Pomalu se k holčině přibližuji. Nechci ji vyděsit. |
| |
| Zdravou rukou si opatrně vezmu misku se zeleninovou polévkou a dám si ji na kámen před sebou. Celá se vyděšeně třesu. Sním 5 lžic polévky a pak už nemohu. Koukám na všechny ty postay. Jediného Leonidase si neprohlížím překvapeně. POznám, že je to člověk. Stále mlčím. Nevím co sou zač ti s těma špičatýma ušima. Je vidět, že jich s ebojím nejvíc. Ke mě se začne přibližovat nějaký zvláštní tvoreček. Jde pomalu. Ale přesto vyděšeně couvnu. V očích mám slzy. |
| |
| Nemusíš se tady nikoho bát nikdo ti tu neublíží, řeknu holčičce když si všimnu že jen mě si viděšeně neprohlíží. Je mi celkem jasný proč tomu tak je. Tohle je dráče bohužel zatím nemá jméno o kterém bych věděl a ti ostatní jsou elfové nemusíš se jich bát, vysvětlím ji. |
| |
| Když přede mnou dívka couvne vrátím se zpět k Leonidasovi a sednu si k němu. |
| |
| "Kde je maminka?" zeptám se a bojím se toho co se stane....když sem s ena tohle zeptala otce, začal mě bít a taky proto sem před ním utíkala. |
| |
| Nevíme nic o tvé mamince, odpovím ji. Pohladím dráčka po hlavě když ke mě zase přišel se posadit neboď se jí Elira lekla. |
| |
| "Kde je on?" zeptám se a koukám vyděšeně kolem. Hledám otce, jestli tu někde na mě nevystartuje. |
| |
| Poslouchám rozhovor mezi dívkou a Leonidasem. Neboj se ten se pro tebe už nevrátí, usměji se na ni. Na má moc velkej problém udržet se na nohou, pomyslím si s mírným úsměvem. |
| |
| POlekaně kouknu na toho...hm...jak to říkal? Elfa? "Opravdu?" zeptám se. Je na mě znát, že jsem v mluvení nejistá. Nejsem zvyklá se někoho an něco ptát nebo někomu něco svobodně říkat. On otec mi musel dovolit se zeptet, nebo mluvit...jinak sem dostala výprask. |
| |
| "Leonidasy, nechceš napsat tvému otci aby si toho chlapa tady v tom lese vyzvedly? Myslím, že tenhle trest je pro něj moc mírný. Ta dívka trpěla jistě víc než on. Soudě z toho jak vypadá a jak se chová." šeptnu Leonidovi. |
| |
| Není zase tak špatný nápad. Otec nemá zrovna v lásce tyhle typy lidí, kývnu napíši otce podrobnou zprávu co se až do teďka stalo a nakonec mu popíši jak jsme teď a aby si vyzvedl toho chlapa. Zapečetím to a pošlu po poštovním ptáku zpět do Minas Thirit. |
| |
| Sem smutná z toho, že se mě bojí, a je to na mě vidět. Něco zašustí v blízkem křoví. Zvednu se na nohy a skočím tam. Draci kolikrát museli už v mém věku lovit samy. Jejich amtky je totiž opuštějí. Já mám také lovcké instinkty. Po skoku do koví se ozvě zapískání zajíce a já ho za kůži na krku z křoví přinesu. Lehnu si s ním k Leonidasovi a začnu ho jíst. Nejdříve si zněj však srhám kůži. Ta není dobrá. Je tam moc chlupů. |
| |
| POlíbím Leonidase na rty. "Sem zvědavá an reakci toho elfa co mě miluje..." prohodím a zamyslím se. |
| |
| Já ne pokusí se mi dát přez hubu a to si zase tolik nevěřím že bych porazil nějakého elfa. Na to bych potřeboval víc zkušeností, řeknu zamyšleně. Taky ji políbím. Podívám se na tu novou dívku. Ano a jak se vůbec jmenuješ? Zeptám se jí. |
| |
| "Já mu to nedovolím." řeknu a zamračím se. Pak pohlédnu na dívku a čekám co z ní vyleze. |
| |
| "E...Elira." vykoktám a sklopím zrak. |
| |
| Pěkné jméno, usměji se na ni. Ani nedojíš? Zeptám se jí když si všimnu jak málo toho snědla. Nejspíš má dost zmenšenej žalůdek ale měla by něco sníst aby nabrala sílu. |
| |
| "Já už nemohu..." odpovím. |
| |
| Dobře tak si dáš později, Usměji se na ni. Nemusíš to do sebe cpát na sílu až budeš mít hlad tak si zase dáš že? Řeknu ji s úsměvem. |
| |
| Jen kývnu. Opatrně se přiblížím, zase blíže k ohni. Stále mám ale strach. Jen ne už takový. |
| |
| "Eliro, nevadí, když vyrazíme? Je to nebzpečnější než dřív." zeptám se jí vřele. Ona jen mlčky kývne. "Tak vyrazíme. V Roklince si může odpočinout líp než tady na tvrdé zemi." řeknu a osedlám naše koně. Opatrně i vysadím malou před sebe a elfové zbalí tábor. Misku s její polévkou jsem zabalila do nepropustné kůže a upenila abych jí to mohla převést, kdyby si chtěla po cestě dát. Pak čekám na ostatní. Když jsme připraveni pokračujeme do Roklinky. |
| |
| Všichni se připravíme k odchodu. Vezmu si dráče zase k sobě a pak vyrazíme na cestu do roklinky. Konečně ji uvidím město elfů a domov elronda přítele našeho bívalého krále a mého otce, pomyslím si. |
| |
| Příjezd k Roklince Odpoledne jte u Roklinky a slyšíte, žalozpěvy o dracích. Je jasné, že se k nim doneslo co s epo cestě stalo. Nikde však elfy nevidíte. Vjedete dovnitř. Leonidas Město je naprosto nádheené a úplně jiné než MT, je plné života...všude rostou stromy.  na Katarině i Veronice zahlédneš úlevu. A u Eliry vidíš překvapený vraz. Má otevřenou pusu a kouká vyjevěně kolem sebe. |
| |
| S úsměvem se rozhlížím po pěkném městě. Nádherné město, pomyslím si. Nerozumím o čem elfové spívají ale nejspíš to bude o dracích. (Cestou potkáme gandalfa.) |
| |
| "POstaráš se o koně? Já odnesu zatím maloou do pokoje. Dyštak Veroniko trochu tu proveď Leonidase a hlavně, žádný voloviny." řeknu. O postarání se o koně sem požádala Elendyla. Malou odnesu do Veroniky pokoje. Tam ji oaptrně uložím na postel. ůneboj se. Si v bezpečí. Já budu vele kdyby si něco chtěla." řeknu a polévku jí dám na noční stolek a dám jí tam i lžíci kdyb dostala hlad. |
| |
| Po nějaké době konečně dorazíme do Roklinky. (Při vstupu potkáme veverku) Kývnu když mě Kat požádá o postarání o koně a taky to udělám. POtom co se o ně postarám zamířím rovnou k Elrondovy aby dal hlídat Veroniku podle jeho uvážení. Mírně se mu pokloním a pak mu vysvětlím vše co se stalo. |
| |
| Vyrazíme na prohlídku Roklinky. Držím Leonidase za ruku a usmívám se. Když sme u mého oblíbeného místa, zakročí nám cestu ten elf co mě miluje. POvzdechnu si. Co tu cheš? zeptám se ho v elfštině. Pche...elfa nechceš a místo toho se taháš s nějakým lidským ubožákem... řekne a zhnuseně si prohlédne Leonidase. Já už Ti jednou řekla, že Tě nechci tak mě přestaň otravovat a neopovažuj se o Leonidasovy mluvit jako o ubožákovi. zavrčím rozladěně. Nebo co? Zabiješ mě? Pche....já si mohu říkat co chci on tu nemá co pohledávat... odpoví mi posměšeně a ještě jednou se pohrdavě koukne na Leonidase. S takovou courou jako si ty nemá smysl se vůbec zaobírat. řekne pohrdavě a chystá se odejít. Já stojím jak opařená. Vzpamatuju se. otočím ho k sobě a nakopnu ho silně do koulí. On se tu skácí v bolestném sténání na zem a já spláčem utíkám pryč a Leonidase beru sebpu. Držím ho za ruku. |
| |
| Zaposlouchám se do rozhovoru těch dvou v elfštině. Ovládám pouze pár slov které do mě Dyran nahustil ale i to mi stačí abych si dobře domyslel o čem je řeč. Párkrát se na mě elf nenávistně podívá. Pohled mu oplatím s kameně klidným obličejem. I když bych ho možná lehce neporazil kdyby už došlo na boj pravděpodobně bych mu byl rovnoceným soupeřem. Zamračím se když zaslechnu pár hadlivích slov a sáhnu po meči ale Veronika je rychlejší a nakopne ho do koulí. Běžím s ní a čekám kam mě dovede. |
| |
| Mě sebou vzala Katarina a udělala mi pelíšek u jejich postele. Dala mi misku s masem a vodou. Mám docela žízeń tak se do vody pustím a vysuším misku. Pak zhltnu i maso. |
| |
| Doběhenem do našeho domu, kde je matka a překvapeně na nás kouká. Já si sednu na jejich postel a pláču dál. |
| |
| Překvapeně pozoruji Veroniku a Leonidase. Ale víc překvapená jsem Veorniky chováním. "Co se stalo?" zeptám se Leonidse, jelikož z Veroniky nejspíš nedostanu kloudnou odpověď. |
| |
| Elendyl Dojdeš za Elrondem. On je dostzachmuřený. "Jak je na tom to děvče?" zeptá se když náhle dovnitř vstoupí ten elf co chtěl Veroniku, jde trochu zvláštně..jako by ho něco bolelo. Zamračeně se podívá na Elendyla i na Elronda. "Jeho dcera(Kývne k Elendylovi) mě nakopla..." zavrčí. |
| |
| Doběhneme do pokoje k Kat a tam se Veronika zhroutí na postel a rozbrečí se. Moc jsem nerozuměl ale nepohodla se s nějakým elfem, odpovím ji a sednu si vedle ní. Obejmu ji a pohladím ji po vlasech. Držím ji v náruči. |
| |
| No... Chci odpovědět když mi do řeči vskočí elf jenž byl zamilovaný do Veroniky. Veronika jo? Cos řekl? Zeptám se ho ledově přísným hlasem a obrátím se k němu. Už jen z hlasu musí být znád že nesnesu sebemenší lež a pokud bude že ji tvrdě potrestám. |
| |
| "Kde je táta..chci to říct jemu..." odpovím s brekem. Matka mi řekne, že je u Elronda. Kývnu na Leonidase a jdeme k Elrondovi. Vejdeme tam ve stejnou chvíli jako tamten pitomec. V očích má slzy a koukám na elfa. Celá se klepu a vypadám, že se zhroutím. Ten elf začne postupně říkat co mi řekl. A nakonec se zasekne před tím, jak mě označil díky, čemuž sem s nervama v háji. "Když to nechceš říct ty tak já to řeknu. Nazval mě courou..." odpovím a div se tu nesesypu. Elrond mě posadí do jěho křesla a dá mi uklidňující čaj. |
| |
| Nechám je bez dalších otázek odejít. Tenhle náš dům má 3 místnosti, vlastně pokoje. Jenda jednolůžkováá a dvě dvoulůžkové. Jednolůžková zůstane Eliře a ta druhá dvoulůžková bude pro Veroniku a Leonidase. |
| |
| Vyslechnu si co říkal. Jeho rozhovor se mi vůbec nelíbí a rozhodně to dávám najevo. Ještě je to však pořád v únosné mezi. Mezitím co mluví přijde Veronika. Když skončí tak přemýšlím a už se jí chci zeptat když dořekne co vynechal. Na místě stuhnu a je jasný že pomyslnou čáru překročil. Je mi jasný že Veronika nelže. Pojď sem, šeptnu k mladému elfovy a ukáži před sebe. |
| |
| Elendyl Elf přestoupí. Ví že by si si pro něj klidně došel. |
| |
| Sotva se přiblíží dám mu bez jakývkoliv náznaků pěstí a pošlu ho přes celou místnost vzduchem. Doufám že ti ta modřina bude dlouho připomínat kam smíš zajít a kam už ne. Být tebou si dávám pozor na jazyk a když už pak za to dostaneš tak nechoď brečet jinak dostaneš další. Kdyby tvoji rodiče měli něco proti tak je za mnou pošli a já si s nimi promluvím oba je velmi dlouho znám, řeknu tomu elfovy temně. To že bude mít modřinu dlouho nepochybuji jelikož jsem se v síle úderu vůbec nekrotil. |
| |
| Je na mě znát, že z tohodle se budu vzapamatovávat minimáloně do večera. Klepe se mi ruka s čajem pomalu upíjím. Ten elf na mě naštvaně pohlédne a pak odejde. Sem ráda, že odešel. |
| |
| Jemně ji obejmu a vezmu ji šálek aby ho nevilila a raději jí ho přikládám ke rtům sám. |
| |
| Elendyl Elrond nechá Veroniku a Leonidase být. Ví že se Leonidas úpostará o to aby do sebe Veronika ten čej nalila. "Tak co..jak je na tom to děvče a proč jí vůbec její otec zmlátila a proč utekla?" zeptá se. Nabídne ti bylinkový čaj. Víš, že Elrond vaří vynikající čaje. Ten čajje matóvý s houbami a krásně voní. |
| |
| Ještě pořád jsem naštvaný a tak se napiji čaje. Není na tom moc dobře, řeknu mu a pak mu ve zkrácenosti řeknu vše co o ní vím. |
| |
| Elendyl Elrond si povzdechne. "Měli byst vědět, jaký důvod měla utéct. Ach jo, nechápu co v dnešní době dokážou lidé za zvěrstva. teda někteří lié." řekne. |
| |
| S pomocí Leonidase čaj vypiji. POmůžemi a já se trochu uklidním. Opřu se o Leonidovo rameno a usnu. |
| |
| Odnesu ji do postele, řeknu jim a vezmu Veroniku opatrně do náruče. elendyl čeká na nějaké doporučení ohledně tý dívky a já odnesu Veroniku do jejího pokoje a uložím ji. |
| |
| Nenápadně se vypařím z místnosti. Kat si mě ani nevšimla. Začnu se potulovat venku a všechno prozkoumávám. Nějak se mi povedlo se vyhnout Leonidovi a Veronice. Prošmejdím všechno co de. Nahnu se přes okraj přebu řeky a koukám do vody, jenomže s enahnu příliš a skončím ve vodě. Ještě neumím plavat a začnu se topit. Někdo pro mě skočí a vytáhne mě. Je to nějaký elf. On je celý mokrý a já také. Navíc sem unavená a vyděšená. |
| |
| Elendyl "Musíte si u ní vybudovat důvěru. Ale na to neznám, žádnou pomoc. Zatím jdi..zkusím zjistit něco o tom co se děje a nechám Váš dům a Veroniku střežit." řekne a nechá Tě jít. Je vidět, že mu to dělá starosti, to všechnoco se děje. |
| |
| Kývnu a jdu se podívat za KAt. |
| |
| Po cestě do pokoje usnu. |
| |
| V pokoji Elendyl vidí, že Kat si lehla a usla. Malá je nejspíš vedle v pokojia dráče není nikde k nalezení. Ani u Veroniky a Leonidase, ani v pokoji Eliry a ani tady. Náhle potichu na dveře někdo zaklepe. |
| |
| Kam zase mohlo zmizet? Pomyslím si. Najednou někdo zaklepe. Zamyšleně otevřu a podívám se kdo po mě teď co chce. |
| |
| Elendyl Je to nějakýž elf a v náruči má maličkou. Je celá zmáčená a on také. "Měli byste na ní dávat větší pozor. Spadal do řeky, tak sem pro ni skočil." řekne v elfštině. |
| |
| Děkuji ti že jsi pro ni skočil pojď dovnitř se ohřát ale potichu, varuji ho. Odnesu dráče na jeho místo a dám mu vodu i maso. Pak udělám čaj pro toho elfa. |
| |
| Elf kývne a potichounku vstoupí do místnosti. Vůbec si neslyšel jeho kroky ani zaírání dveří, ale jsou zavřené a on sedí na židly. Nepřekvapuje Tě to. Je to elf...co se dalo čekat. |
| |
| Napiju se a nažeru. Pak se oklepu přímo u Elendyla a vyskočím na postel ke Kat. Schoulím se u jjího břicha do klubíčka a usnu, mimochodem namočila sem tím postel. |
| |
| Zavrtím hlavou a krátkým kouzlem všechno usuším. Dráče přenesu na její místo když spí. A elfovy podám čaj. |
| |
| Když mě přenáší tak se probudím a zahryznu se mu do ruky a stsknu co nejvíc dokážu. Proseknu mu kůžu a držím se. |
| |
| "Pěkně neposedná, potvůrka." špitne ten elf a seš si jist, že to nikoho emkohlo vzbudit. |
| |
| Zamračím se na ni. Jemně ji vypáčím tlamičku abych ji donutil mě pustit. Pak ji uložím na její postel. Zůstaň tady nebo tě přiváži kouzlem, varuji ji a ošetřím si ruku. Až moc, kývnu. |
| |
| Zavrčím na Elendyla a otočím se k němu zády. Sem uražená. |
| |
| Opatrně se narovnám a opřu s eo zeď. Vezmu si misku s polévkou a sním dalších 5 lžic a pak ji odložím na stolek. Lžící zakleou na stolek aby někdo přišel. Mám žízeň. |
| |
| Všimnu si zaklepání. Vydám se podívat za Elirou. |
| |
| Chvilku přemýšlím a je vidět, že se bojím. "Já....já...mám žízeň." šeptnu nesměle. |
| |
| Usměji se na ni. Nemusíš se bát říct pokud ti bude něco chybět, řeknu jí a skočím ji pro pití. Rovnou se rozloučím s elfem který už dopil a ještě jednou mu poděkuji. Pak donesu pití Eliře. Proč jsi před nim vůbec utíkala? Zeptám se jí a s mírným úsměvem ji podám pití. |
| |
| Vezmu si od něj nádobu s pitím a celou ji vypiji najednou. Pak nasucho polknu. "POuze sem se zeptala...kde je moje maminka a on...mě začal mlátit, tak sem se rozhodla utéct. Nikdy sem nemohla nic říct ani se na nic zeptat, dokud mi to nedovolil." odpovím nešťastně. |
| |
| Neboj to už se nebude opakovat, usměji se na ni a přinesu ji další pití. |
| |
| I to do sebe kopnu jak nic. Mám celkem velikou žízeň. "Děkuji." šeptnu unaveně a zase se opatrně položím. Přikreji se a usnu. |
| |
| Přinesu ji ještě jednu sklenku kdyby se probudila. Pak napíši dopis DYranovy aby se pokusil s toho chlapa dostat co udělal s matkou té malé. Odešlu dopis a unaveně se taky natáhnu na postel vedle Kat a taky usnu. |
| |
| Všichni Přijde další den a Leonidas s Veronikou když se ráno probuděj anjdou u nich ležet maličkou(dráče). Leží přímo mezi nima a chrupe. |
| |
| Usměji se na tu malou potvůrku a pohladím ji po vlasech. pak vstanu a počkám na Veroniku. |
| |
| Probudí mě když někdo vstává. Je to Leonidas a Veronika. Rychle vstanu s nima a běhám kolem Leonidase. Vezmu svoji misku na jídlo a donsu ji Leonidasovi. |
| |
| Usměji se adám dráčkovy jídlo a vodu. pak začnu dělat jídlo nám ale jelikož znám elfy tak se vyhýbám všem receptům které umým s masem. |
| |
| Hned se hltavě pusítm do jídla a pak do pití. Nakouknu do pokoje Eliry. Ona je vzhůru a zrovna pokračuje v jídle zeleninové polévky. Ale sní opět jen 5 lžic. Napije se pití co tam má. Ona se na mně podívá. Už se nelekne a lehce se pusměje. Vlezu tam do pokoje celá a vyskočím k ní na postel. Schoulím se u ní a dám jí hlavičku na břicho. Ona mě zdravou rukou hladí po hlavičce. Moc s emi to líbí a sem ráda, že s mě už nebojí. |
| |
| Já sem stále tak trochu ještě otřesená z toho co mi včera ten elf řekl. Je to na mě dost poznat. |
| |
| Obejmu Veroniku a políbím ji. Pak nakouknu do pokoje eliry. Nechceš něco přinést teplé jídlo nebo pití? Zeptám se jí. |
| |
| Pohlédnu an toho kluka a zavrtím halvou, že ne. |
| |
| Kdybys cokoliv potřebovala stačí zavolat. A tuhle studenou polívku už vyhodím zvířátkům až dostaneš hlad zavolej si přinesu ti teplou, usměji se na ni a odnesu polívku. Zbytek jídla co jsem uvařil nechám v kotly a pod ním malý oheň aby nevystidlo. |
| |
| Ráno se probudím a do nosu mě uhodí krásná vůně. Vstanu a dojdu do kuchyně. "Tady to ale voní. Kdo vařil?" usměji se a zeptám se. |
| |
| Veronika, usměji se a dám ji pusu. Naschvál jsem neřekl že já, Elendyl vstal s úsměvem taky. |
| |
| "Ne Leonidas." odpovím a zamračím se. Nemám zrovna náladu. |
| |
| Neměla jsi jim to říkat, usměji se na ni a lehce ji políbím. |
| |
| "Promiň, ale já jsem naučená říkat pravdu." řeknu mu. Dneska sem docela protivná. A je tojen díky tomu pitomci co mi řekl to hanlivé a ponižující slovo. |
| |
| Seskočím z postele a du se podívat co se to dějě. Všimnu si Elendyla tak na něj zavrčím a zase si vlezu k Eliře na postel. Pořád sem na Elendyla uražená. |
| |
| "Veroniko laskavě mi vysvětli, proč si tak protivná. já nevím co se stalo." řeknu zachmuřeně. |
| |
| Toje v pořádku, řeknu jim. Docela chápu jak se cítí. Asi ho bere jako dobrého kamaráda, pomyslím si klidně a obejmu ji. Elendyl to zkráceně vysvětlí Kat. |
| |
| Zachvěji se když si na to vzpomenu....a ještě ten jeho pohradvý tón . "Prostě namyšlenej pitomec.ů řeknu a odejdu z místnosti. Sice to otec řekl, jen zkrácen, ale stejně to znova nemohu slyšet. Vyšla jsem ven z domu a koukám na vodopád. |
| |
| "Doufám..že mu ta modřina zůstane aspoň měsíc a ta mezi nohama taky...zasloužil si ten kopanec i tu pěstí." řeknu a povdechnu si, |
| |
| Vydám se za ní a obejmu ji. Promiň mi, šeptnu k ní. |
| |
| "Ty za nic nemůžeš." zabručím. |
| |
| Slezu z postele a dojdu k Elendylovi. Sednu si mu k nohám a drknu do něj čumákem. Kývnu směrem k pokoji kde je Elira. |
| |
| Taky na tom mám svoji vinu měl jsem mu dát ránu hned jak otevřel pusu, řeknu jí a jemně ji pohladím po vlasech. |
| |
| Zamyšleně se koukám za Veronikou. Však ji to přejde, pomyslím si. Najednou do mě strčí maličká. Taky dofoum že mu ta modřina dlouho vydrží, odpovím Kat a vydám se s Maličkou do vedlejšího pokoje. |
| |
| "Já mám hlad a žízeň. A vymyslela jsem jí méno. Je po mé mamince. Isolda." řeknu. Už nejsem tak nesmělá, ale pořád je tam trochu nesmělost slyšet. Maličká si ke mě vyskoč na postel a dá mi hlavu zase na bříško. Hldím ji po hlavičce. Ona vítězoslavně pozoruje Elendyla. |
| |
| Otočím se k němu a přivinu se. "Ne nedávej si to za vinu." šeptnu mu. |
| |
| Usměji se na Eliru. Dobře. A pěkný jméno, pochválím ji a skočím ji pro jídlo a pití. Dráče už má jméno Isolda vymyslela ho Elira, řeknu Kat a políbím ji pak jídlo i pití donesu Eliře a rovnou tam vezmu jídlo a pití i pro Isoldu kdyby dostala hlad. To jídlo vařil Leonidas to je ten kluk. Docela dobře umí vařit tak doufám že si pochutnáš, řeknu jí. |
| |
| Musím když se na mě zlobíš, šeptnu potichu a pevněji ji obejmu. Jemně ji políbím na rty. |
| |
| Opřu se Elendylovi o ruku, když nese jídlo. Očuchám to jídlo, pro liru a odfrknu si, přinese rovnou i maso. Já se hend po tom začnu sápat. Sem jak moje maminka, opna když byla v mém věku taky věčně jedla. |
| |
| "Já se nezlobím na tebe, ale na toho pitomce, so dostal na tlamu." šeptnu. |
| |
| Ale tak si to na mě vybíjíš, řeknu ji potichu a znovu ji políbím. |
| |
| "Já...promiň..." šeptnu smutně a dlouze ho políbím. |
| |
| V pořádku, usmějis e na ni a polibek ji oplatím. |
| |
| "Půjdu se projít a pak půjdeš ty, někdo musí hlídat ty dvě." řeknu Elendylovi a políbím ho. |
| |
| Kývnu na souhlas a nechám ji jít. Hlídám kdyby něco potřebovali. |
| |
| "Neprojedeme se?" zeptám se s úsměvem. |
| |
| Dobře, kývnu na ni a vydám se spolu s ní. |
| |
| Vyjdu ven a jdu na své oblíbené místo. Na místo kde začíná vodopád. Sedím tam a pozoruji Roklinku. |
| |
| Vyrazíme spolu ven. Leonidasovi, ukazuji, krásy lesů kolem Roklinky. Jedou s námi ozbrojení elfové, jako mí strážní. |
| |
| S úsměvem sleduji krásy lesů. |
| |
| Leonidas Když ste celkem daleko od Roklinky, obklopí Vás všechny obrovská skupina obrů...Elfové se na ně vrhnou, i když vědí, že nemají šanci. Během několika minut sou eflové mrtví. Veronika se snaží bránit, ale jeden z nich ji popadne a nese ji pryč. Tebe jeden jako nic pěstí shodí z koně a ty upadneš do bezvědomí. Pak bežej pryč. |
| |
| Elendyl Kat se vrátí, takže můžeš jít ven ty. Vyjdeš ven a zaslechneš dusot kopyt. Leonidův kůň, Veroniky kůN, i koně těch elfů co hlídají veroniku se vrátěj, ale bez majitelů. KOně elfů jsou celý od elfské krve. |
| |
| Rychle svolám elfy a vyjedeme po stopách. |
| |
| Veronika a ZÁSTUPCE PJ Tebe cestou taky praštili, aby si se přestala vrtět. Probíráš se až na celkem měkké postely, si však svázaná a máš v ústech roušku. Kolem je tma a slyšíš něčí kroky v mísnosti. Záhlédneš dvě planoucí oči. "Byla si moc zlobivá...utéct jsi mi chtěla, ale já Tě stejně mám zde. Takže vítej." řekne ten muž a rozsvítí svíčky. Ty vidí mladého, krásného muže...teda až na ty oči. Má hnědé oči. "No jako můj předchudce nejsem.." ušklíbne e. Dojde k tobě a pohladí Tě po tváři. |
| |
 | soukromá zpráva od ¨Zástupce pj pro |
| |
| soukromá zpráva od Veronika dcera Elendyla pro |
| |
| soukromá zpráva od ¨Zástupce pj pro |
| |
| Elendyl Jedete po stopách, když dost hodný kus od Roklinky, narazíte na Leonidase. Je celkem vážně poraněný a sou tu i ti mrtví elfové. Mají naprosto rozdrcené lebky. |
| |
| soukromá zpráva od Veronika dcera Elendyla pro Snažím se ho kopnout. Z očí mi teče čím dál víc slz. |
| |
| soukromá zpráva od ¨Zástupce pj pro Pohladí tě po prsech a sáhne ti mezi nohy. Schoval jsem tvého poklada tak aby ho nikdo nenašel a on tam s těmi zraněními pomalu zemřel, ušklíbnu se na ni. |
| |
| soukromá zpráva od Veronika dcera Elendyla pro |
| |
| soukromá zpráva od ¨Zástupce pj pro |
| |
| Pošlu s ním dva elfy do vesnice k Elrondovy a my se vydáme po stopách. |
| |
| soukromá zpráva od Veronika dcera Elendyla pro |
| |
| Elendyl Tu cestu znáš moc dobře...vede přímo do Mordoru... |
| |
| Obrátíme se a vracíme se do Roklinky na tohle je potřeba armáda. |
| |
| soukromá zpráva od ¨Zástupce pj pro |
| |
| soukromá zpráva od Veronika dcera Elendyla pro pomyslím si s brekem. Tati...mami...Leonidasy...Eliro...maličká....kdokoliv pomoc... šeptnu nešťastně. |
| |
| Zaslechnu klapot kopyt. Když se podívám ven uvidím, dva elfy, jeden veze těžce poraněného Leonida a o nějakou dobu později zaslechnu klapot kopyt znova a to se vrací Elendyl. Zamračeně ho pozoruji. Isolda i Elira usnuly, tak zavřu dveře domu a jdu k Elendylovi. "Co se stalo...kde je Veronika?" zeptám se ustaraně a obávám se odpovědi. |
| |
| soukromá zpráva od ¨Zástupce pj pro Mezitím už bude ten tvuj človíček sněden vlky, dodám a zrychlím pohyby prstů. |
| |
| soukromá zpráva od Veronika dcera Elendyla pro SNažím se schovat svoje myšlenky, ale nejde to. Ne...on...žije...nevěřím tomu, že je mrtvý... napadne mě. |
| |
| soukromá zpráva od ¨Zástupce pj pro |
| |
| Rychle Kat řeknu co jsme zjistili a jdu rychle za Elrondem kterému to taky vysvětlím. |
| |
| soukromá zpráva od Veronika dcera Elendyla pro TATI!!!POMOC! vyšlu k němu myšleku, ale nějaká magická bariéra ji odrazí.... |
| |
| Musím se opřít o zeď abych to vůbec rozdýchala. Ale i přes opírání se o zeď se svezu na zem. Já řeknujednomu elfovi ať ty dvě hlídá a ksu se podívat za Leonidasem. |
| |
| Elendyl Elrond zřejmě o tom už ví, protože jednomu elfovi řekl, ať seskupoí armádu. "Elendyle, pošli zprávu Eldarovi. Budeme potřebovat jeho posily, já pošlu posla do Edorasu a do Lotriénu." řeken Ti. Vidíš, že se připravuje na boj. "A mimochodem povedeš jednu skupinu vojáků a mezi nimi bude on. Che se tím omluvit tobě, Veronice...prostě všem za to jak se choval k Veronice a co jí řekl." řekne a ty si všimneš toho mladého elfa co si mu dal pěstí. Má pořádného moncla a hezky barevného. Je plně vyzbrojen. |
| |
| soukromá zpráva od ¨Zástupce pj pro |
| |
| Kývnu a rychle vyšlu zprávu a pak se připravím k boji taky. |
| |
| soukromá zpráva od Veronika dcera Elendyla pro S TEBOU NIKDY! křiknu v mysli. Vím, že mě mmoc dobře slyší. |
| |
| Leonidas Probíráš se celý bolavý v bílé místnosti, na měkké postely. Cítíš ostrou bolest hlavy, ruky a nohy...Když se rohlédneš, zjistíš že tě elfové ošetřují a sedí tu celá šokovaná Katarina. |
| |
| soukromá zpráva od ¨Zástupce pj pro |
| |
| Kde je Veronika? Zeptám se rychle. |
| |
| soukromá zpráva od Veronika dcera Elendyla pro |
| |
| soukromá zpráva od ¨Zástupce pj pro |
| |
| Opatrně to Leonidovi vyvsvětlím. "Ta poranění sou jakoby magicky zapečetěná...nejde je kozly zahojit...." řeknu a vypadám, že každou chvilkou ze stresu omdlím. Jeden elf mě popadne a položí mne na postel. "Měla byste odpočívat." řekne mi. Je to na mě příliš velký psychycký nátlak. |
| |
| soukromá zpráva od Veronika dcera Elendyla pro |
| |
| soukromá zpráva od ¨Zástupce pj pro |
| |
| soukromá zpráva od Veronika dcera Elendyla pro |
| |
| soukromá zpráva od ¨Zástupce pj pro |
| |
| Pujdu taky, řeknu azačnu se zvedat. |
| |
| Sotva se začneš zvedat elf je donutí si lehnout, naví při zvedání si ucítil ostrou bolest v ruce, ve které držíš meč...což o to dalo by se bojovat i stou druhou, ale nemohl by si se postavit na zem. "Nikam nepůjdeš. Budeš tady ležet a zotavovat se a bez keců." varuje Tě a zamračí se na tebe. POdá ti nějaký čaj. "Sou v tom bylinky aby se Vám to lépe hojilo, ale nikam nepůjdete!" řekne ještě jednou. |
| |
| Jak dlouho? Zeptám se a hodím do sebe čaj najednou. |
| |
| Leonidas "Minimáílně týden." odpoví ti stručně přinese ti jídlo. Je to zeleninová polévka a k n í dva krajíce chleba. Kat vypadá, že buď omdlela nebo usla. Elf k ní přijde a zatřese s ní. Ona se probudí, opravdu usla. Ona se jen koukne kolem, pak si zase lehne a usne. |
| |
| soukromá zpráva od Veronika dcera Elendyla pro |
| |
| soukromá zpráva od ¨Zástupce pj pro |
| |
| soukromá zpráva od Veronika dcera Elendyla pro |
| |
| soukromá zpráva od ¨Zástupce pj pro |
| |
| soukromá zpráva od Veronika dcera Elendyla pro |
| |
| soukromá zpráva od ¨Zástupce pj pro |
| |
| soukromá zpráva od Veronika dcera Elendyla pro |
| |
| soukromá zpráva od ¨Zástupce pj pro |
| |
| Do týdne budou na nohou a pujdu za ní, ¨šeptnu a pomalu usnu. |
| |
| soukromá zpráva od Veronika dcera Elendyla pro |
| |
| soukromá zpráva od ¨Zástupce pj pro |
| |
| soukromá zpráva od Veronika dcera Elendyla pro |
| |
| soukromá zpráva od ¨Zástupce pj pro |
| |
| soukromá zpráva od Veronika dcera Elendyla pro |
| |
| soukromá zpráva od ¨Zástupce pj pro |
| |
| soukromá zpráva od Veronika dcera Elendyla pro "Miláčku...já mám hlad." promluvím a pohlédnu na temného pána. Mého miláčka. |
| |
| soukromá zpráva od ¨Zástupce pj pro |
| |
| soukromá zpráva od Veronika dcera Elendyla pro |
| |
| soukromá zpráva od ¨Zástupce pj pro |
| |
| soukromá zpráva od Veronika dcera Elendyla pro |
| |
| Elendyl Když jste všichni připraveni vyrazíte na cestu. Elf co si ho praštil si od tebe drží značný odstup. |
| |
| soukromá zpráva od ¨Zástupce pj pro |
| |
| Držím své lidi na jejich místě. Zrychlíme do klusu a vydáme se směr k Mordoru. Zprávy k lidem a trpaslíkům by měli dorazit brzy. |
| |
| soukromá zpráva od Veronika dcera Elendyla pro |
| |
| soukromá zpráva od ¨Zástupce pj pro |
| |
| soukromá zpráva od Veronika dcera Elendyla pro "Pane...elfové, lidé a trpaslíci přijíždějí a přicházejí." řekne. Já se jen ušklíbnu. "Tak na to se pudu podívat." řeknu a společně s miláčkem se vydáme nahoru na věž odkud uvidíme. |
| |
| Elendyl Ještě dnes dorazíte k Mordoru. Vidíš tam, že přijíždějí lidé a přicházejí trpaslíci. V čele Gondoru jede Eldar, Arist a Dyran. A v čele Rohanu jede nějaký mladý muž. Nejspíše potomek Theodena. |
| |
| Zavolejte skřety boj začne, Ušklíbnu se a jdu se na to podívat taky. |
| |
| POzdravíme přijíždějící lidi. Prohlížím si obranu Mordoru nebezpečnou černou bránu a hledám slabiny. čekám na rozhodnutí Elronda. |
| |
| Elrond hledí někam nahoru na obovskouvěž. Je zamračený. "Ovládl ji odpornou temnou magií...bude proti nám." řeken Elrond. Když pohlédneš směrem kterým on, zahlédneš dvě postavy na vrcholku věže. Jeden je muž a hledí přímo an Vás, Vycítíš z něj silnou, temnou magii a postava vedle něj má blonďaté vlasy i na tu dálku ji poznáš, je to Veronika, ale není tak silná, přesto z ní cítíš temnotu. "Budeme ji muset nějak odchytit, počítám s tím, že přijde sem dolů a bude také bojovat. Pokud ji chytíme, musíme ji svázat a hlavně musíme zabít jeho." promluví Elrond a pak na tebe pohlédne, když se ozve rachot a brána se začne otevírat. Lidé i trpaslíci dorazí sem. Mimochodem...vedle Arista zahlédneš Aliru a Arist má pěkného monokla na pravém oku. "Jaký je plán?" zeptá se Eldar. Sotva to dořekne brána je celá do kořán a z ní začínají vybíhat skřeti a mezi nimi sou zlobři. |
| |
| Zamračeně kývnu na slova Elronda. Plán je zničit jeho armády aby musel přijít bojovat sám. Pak ho pár bojovníků zaměstná natolik aby ho mohl elrond napadnout Magií a pokud možno zničit. Mezitím musí pár elfů zneškondnit opatrně Veroniku, vysvětlím zkráceně plán ale to už jsou skřeti hodně blízko. Vyrazíme ji naproti. Zaběhu střílím smrtonosné šípy jako všichni elfové. Když se ještě přiblížíme první řady elfů včetně mě tasí meče ale zadní je nadále zasypávají šípy. |
| |
| Boj Elrond, řekne skupince elfů aby pak opatrně odchytily Veroniku. Pak už začne boj. Skřeti padají jak tráva, když se seká kosou. Pomalu drtíte armády, kdy se ozve řev a vidíte přilétat ty zrůdy co zabily Rose a Sirdanase. Je jich aspoň 50. Ne li víc. |
| |
| Jen pozoruji boj. Ušklíbnu se. "Pche....Slaboši..." zabručím a políbím dlouze Miláčka. |
| |
| Hladkým pohybem strhnu ze zad luk. Všichni elfové se trochustáhnou a sáhnou po lucích boj na blízko necháváme lidem a trpaslíkům. Naše dokonala přesnost je teď potřeba jinde. Jakmile se dostanou na dostřel vznese se proti nim zeď šípů. |
| |
| Elfové ty lítací potvory rozstřílejí běhm pár minut. Vidím v oích mého miláčka zlost i já však zuřím. Oba nás přenese dolů a mě nechá přičarovat meč. Pouštíme se do boje. Prosekávám se elfy, jako nic. Do cesty se mi postaví mladej a já s nim začnu šermovat, jenomže nád obklopí elfové a dva mě chytnou za ruce a jeden mi vyškubne meč a zahodí ho. Mladej mě sváže magickými provazy a odnese mě z bojiště ke koním. Mrskám se a nadávám...hodně sprostě. |
| |
| Koutkem oka si všimnu veroniky, ale nevěnuji ji pozornost. Mám plné ruce práce s tím zaměstnat toho hlavního. Prvně jsem po něm vystřelil šíp a hned na to jsem k němu přiskočil a sekl po něm mečem. Doufám že si Elrond pospíší. Pár z nás se ho snaží zabavit. |
| |
| Elendyl Ten zmetek je dost vytrvalej. Ať na něj Elrond používá cokoliv on odolává. Je hrozně silnej. Zneškodnit se Vám ho podaří až po 2 hodinách. Elrond je vyčerpaný a vy také. Veronika azčne histericky řvát, že ste jí zabily miláčka atd.... "Bude několik dnů trvat než se z toho dostane." šeptne vyčerpaně Elrond. 5ady lidí a trpaslíků celkem dost prořídly. Eldar je ošklivě poraněný an břiše, ale zdá se, že se o to moc nezajímá. KOntroluje své lidi zda sou v pořádku. Arist k němu přisotgupí a posadí ho na zem. Začne mu ošetřovat z too co je k dispozici tu ránu na břiše. Eldar se brání, že je v pohodě, ale Arist ignoruje. Alira drží Eldara na zemi aby se nevysmkl a neublížil si ještě víc. |
| |
| Unaveně sleduji zbytek unikajících skřetů. |
| |
| "Vy hajzlové! Zabili jste mi Miláčka!!!!!! Pusťte mě...vy parchanti..." křičím a sprostě nadávám. |
| |
| Elendyl Když Eldara Arist ošetří, pomůže mu nasednou an koně a všichni si jedou zpět a trpaslíci jdou. Vy byste taky měli. |
| |
| Vyrazíme na cestu zpět do roklinky. |
| |
| Elendyl Veroniku před sebou pevně drží mladej. Držíji tak aby se nevysmekla, ale tak aby jí neublížil. |
| |
| Spoutám ji kouzlem a i ji kouzlem umlčím. Pokračujeme v cestě. |
| |
| Elendyl Někdy o půlnoci dorazíte do Roklinky. Veronika sebou celou cestu mrskala, ale nevysmekla se maldýmu. On seskočí z koně a vezem ji do náruče. "Kam ji mám odnést?" zeptá se. Drží jí v nárui tak aby se nemohla moc pohybovat. |
| |
| Ten elf mě přenesl zpátky do mého domu do pokoje a uložil mě. Probudí sw v době kdy se Elendyl a ostatní vrátí. Zaslechnu tam slabý hluk a jdu se podívat co ho způsobilo, vidím, že mladej má v náruči Veroniku,ona je hrozně divoká. Snaží se kopnout Elendyla. "Co se stalo?" zeptá se. |
| |
| Převezmu ji, řeknu mu a vezmu ji aby se nemohla hýbat. Donesu ji domu a přiváži ji k její postely aby se nemohla hnout. Čekám na Elronda co nám doporučí. |
| |
| Elendyl "Měli byste být s ní a skoušet na ní mluvit. A hlavně by to chtělo toho chlapce co miluje. Leonidase. Domluvím se s elfem, který ho ošetřuje aby ho přenesl sem, s tím, že by ho pravidelně chodil kontrolovat a převazovat mu nohu. A taky to dráče k ní skusit dát...měla by mít u sebe všechny, která má ráda. Sice se teď zdá, že nás nenávidí...ale není to tak." řekne Elrond a odejde. nejspíš se šel domluvit s tím elfem. |
| |
| Rozzuřeně je všechny pozoruji. Vztekle funím. |
| |
| Probudí mě hluk tak seskočím z postele. Elira spí. Dveře jsoupootevřené. Projdu jimi a jdu se podívatco se děje. Všichni sou v pokoji Veroniky. Nakouknu tam a vejdu. Otřu se Elendylovi o nohy a pozoruji rozzuřenou Veroniku. Co? zeptám se Elendyla a pokývu hlavičkou směrem k Veronice. |
| |
| Ovládla ji zlá síla, vysvětlím Isoldě. |
| |
| Smutně na Veroniku koukám. Začnu do ní čumáčkem drkat. Vyskočím na postel a lehnu si jí k boku. Dám jí hlavičku na břicho a koukám jí do očí. Opatrně jí ořelezu k obličeji a začnu jí jemně ě šťouchat. Pak ji párkrát olíznu, jako bych si myslela, že se vzpamatuje.Nakonec u Veroniky usnu. Nemůže mi nic udělat, jelikož je svázaná, ale dost hnusně na mě kouká, jenomže to mi je ejdno jelikož spím. |
| |
| čekáme na Elronda. |
| |
| elrond je tu během chvilky a za ním jde elf v náruči s Leonidasem, který spí. je to manželská postel, opatrn tam Leonidase vedle Veroniky položí a odejde. Elrond přinesl nějaký čaj. Nejspíš na to aby ji uklidnil. "Donuťte ji to vypít, a nejspíš se bude pořádně vzpírat. Ten čaj ji sklidní a měla by po něm usnout, to potřebuje a Elendyle...poojď se mnou prosím ven..." řekne. |
| |
| Nechám to na elfech a já jdu za Elrondem co mi chce říct. I když se mi to nejspíš nebude líbit. |
| |
| Elendyl "Elendyle...Veronika...s ním čeká dítě. Za dny porodí...ale nedoporučoval bych jí toho zbavovat...protože by jí to mohlo dost ublížit na psychyce...a nejen tam..." řekne Elrond zachmuřeně. |
| |
| Kývnu a čekám na návrhy. |
| |
| "Měli byste se pokusit, to vychovat tak aby to dítě nebylo zlé...a o to horší bude, že to bude napůl démon." řekne ti. |
| |
| Nemělo by se odstranit aby nebylo po otci? Zeptám se ho, |
| |
| "Veronika se ho nebude chtít vzdát..." šeptne Elrond. |
| |
| NEchám rozhodnutí na ní a na Leonidasovy až se oba dají do pořádku. Řeknu mu. |
| |
| "Dobře...já si jdu lehnout." řekne, kývne a odchází pryč. Zaslechneš křik z Eliřina pokoje. Je to její křik. Vykřikuje ze spaní, volá maminku a volá o pomoc. |
| |
| RYchle se tam rozběhnu a pohladím malou po vlasech. |
| |
| Já a ten elf se snažíme do Veroniky nacpat čaj, ale ona se vzpírá jako blázen. POřád hááže lavou. 4apnu ji za bradu abych jí otevřela pusu a aby nemohla cuknout hlavou a čaj do ní naliju, instinktivně ho polkne. |
| |
| Probudím se a prudce se posadím, tak až mě zabolí ruka i noha. Zasyčim bolestí a rozpláču se. Přivinu se k Elendylovi. Celá se třesu. |
| |
| Leonidas Probudí tě nečí hlasy, když otevřeš oči vudíš přivázanou Veroniu k postely, narsto divokou. Kat a jeden elf do ní zrovna nalily, čaj. Elf pak odejde. Veronika se uklidní a usne. Kat si Tě všimne. Vše ti vysvětlí tak jak jí to bylo řečeno od Elendyla. |
| |
| POhladím ji po vláskách. Neboj se nic se neděje. Neházej sebou tolik ublížíš si, řeknu ji mile,. |
| |
| Jen mlčky kývnu. Pak se zase natáhnu a usnu. |
| |
| Smutně se na Veroniku podívám. Pak ji jemně obejmu a pohladím ji po vlasech. |
| |
| POhladím ji po vláskách a jdu zkontrolovat i Veroniku. |
| |
| "Bude nás teď všechny potřebovat a hlavně tebe." šeptnu nešťastně. Vstoupí Elendyl. Smutně ho chytnu za ruku. "Jdeme si lehnout. A Leonidasy kdyby něco houkni na nás." řeknu a odcházíme do naší ložnice. Lehnu si na postel Pak pomalu usnu. |
| |
| Jdu s KAt a pak taky pomalu usnu. |
| |
| Podívám se na Leonidase. Já ležím z Veroniky druhé strany. Přejdu k němu a přivinu se k němu. Pošlu mu řes mysl svoje pocity, je to žal a úzkost. Je jasné, že chci Veroniku zpátky. |
| |
| Pohladím po hlavičce Isoldu. Bude zpět neboj, šeptnu. |
| |
| Přivinutá k Leonidovy a k Veronice zároveň pomalu usnu. |
| |
| Leonidas a spol Všichni usnete až přijde ráno, sotva vyleze slunce Veronika, už se vzteká a háže sebou, jak jen jí to její přivázání dovolí. To samozřejmě probere celej dům...včetně Eliry. Isolda a ta do ní hned jemně strká čumáčkem. Elendyl pocítí teepatii mezi ní a Veronikou. |
| |
| POhladím veroniku po vlasech. |
| |
| Ráno, hned jak Veronika se začne vztekat a začne sebou házet já jí začnu do msly posílat pocity, mého žalua úzkosti a snažíms e ho udržet co nejdýl. Když Leonidas pohladí Veroniku po vlasech ona se ožene hlavou a mě praští. Bolestně zasténám, ale nevzdávám to, že jí uklidním. Vylezu jí na hrudní a pevně sye zachytím do jejího oblečení drápkama. Koukám jí přímo do jejích tmavých očí. Ona se začíná uklidňovat a přestává nadávat. To...nejsi ty...BOJUJ! vyšlu na ní v mysly. |
| |
| Jemně ji vezmu. |
| |
| Když se Veronika uklidní já seskočím na zem a nechám Leonidase ať je s ní sám. Běžím do pokoje Eliry a do pokoje Elendyla donesu prázdnou misku od masa a čekám. |
| |
| Zamnračeně pozoruji Leonidase. Moje oči jen slabě zesvětlaly, ale pořád to není ta modrá jako dřív. Něco nesrozumitelného zabručím, ale mělo to být něco jako nech mě být. |
| |
| Koukám se jí přímo do očí. |
| |
| Zamyšleně dám najíst Dráčeti a pak přinesu jídlo i eliře. Pak připravím jídlo i pro tamty dva a donesu jim ho. Nakonec připravím pro mě a pro Kat. |
| |
| Opatrně se posadím a vezmu si talíř s jídlem do klína. POmali začnu jíst. Nesním skoro nic, ale přesto je to pro mě hodně. |
| |
| Vyčistím misku. A zrovna když Kat přijde do kuchyně a sedne si ke stolu, tak jí Elendyl dá jídlo. Já k němu přistrčím misku a chci přídávek. Kouká mi to z očí. Pošlu mu můj obrovský hlad skrz mysl. |
| |
| Zavrtím hlavou a přidám jí. |
| |
| Zhltnu jak nic. Pak si misku odnesu k Eliře a vyskočím k ní na postel. Dám jí hlavu na břicho a odpočívám. Olizuji se. |
| |
| Jemně nakrmím Veroniku. Dívám se jí do očí a hledám v nich její skutečné pocity. |
| |
| Snažím se tomu bránit, když mě chce nakrmit. Cukám hlavou, ale mám takový hlad, že se nechám. Ale když mi hledí do očí škubnu hlavou a vražedně na něj pohlédnu. |
| |
| "Odneseš to zpátky prosím?" zeptám se Isoldy. Ona se zazubí a čapne talíř skoro se vším co mi bylo doneseno, do zubů a nese jej zpět tak aby to nevyklopila. |
| |
| s talířem dojdu k Elendylovi a postavím se na zadní. Opřu s eo jeho nohu a chci aby si ho vzal. Mám...ti to....dát. oznámím mu. skoro nic nesnědla. |
| |
| Zavrtím hlavou nad tím že nic nesnědla. Odložím to a vydám se k ní. Ty nemáš hlad? Zeptám se malinký. |
| |
| Jemně ji nakrmím a pak ji hladím po vlasech. |
| |
| "Já už nemohu." odpovím porpavdě. Taky není divu..když sem dostvala občas tak jednou za dva týdny kousek chleba a každý den nějakou hnusnou vodu. |
| |
| Když mě pohladí škubnu prudce hlavou, pokusím se ho praštit hlavou. "Ty máš být někde sežranej od vlků v jeskyni...!" zavrčím vztekle. |
| |
| To ti namluvil aby se dostal k tvojí mysli miláčku. Ve zkutečnosti mi jen přivodil lehký otřes mozku, vysvětlím ji a jemně ji vezmu hlavu do rukou aby si neublížila. |
| |
| Usměji se na ni a přisednu k ní. Podívám se ti na ruku a na nohu jo? Zeptám se jí a potom co odpoví ji opatrně sundám obvazy a nechám si od Kat přinést nějaké bylinky a rovné klacky pro pořádnou dlahu. |
| |
| Jen mlčky kývnu, když se mne zeptá. Katarina, jak jsem pochopila přinese dlouhý klacek na dlahu k mojí noze. Ruka mi ošklivě kvácí a hrozně to bolí. Skoro s ní nemohu hnout. Štípe to. Kat přinese i bylinky rovnou a nějaký vbylinkový čaj. "Na pomalu ho vypij, není moc dobrý, ale pomáhá proti bolesti. Osladila sem t ho trochu, aby měl lepší chuť." řekne mi Kat. Já si jej vezmu do zdravé ruky a usrknu. Sice je sladký, ale pro mě odporný...nejsem na nic takového zvyklá, hrozně se zašklebím, ale pomalu ho vypiju. |
| |
| Trhnu z hlavou, aby sem se mu vcysmekla. ůněříkej mi miláčku." vyštěknu na něj. |
| |
| Počkám až začne účinkovat nápoj z bylynek a pak opatrně umyji obě končetiny a zkontroluji jestli kosti dobře sedí a dobře srůstají aby nekulhala až jí to sroste. Pak vytvořím z bylinek léčivou mast kterou ji pomažu nohu aby se lépe zahojila a obváži ji jemnou elfí látkou. Pak přiloužím dlahu a opatrně ji látkou stáhnu končetiny. Zraněnou ruku ji ještě přiváži k tělu aby s ní hýbala minimálně. Nohu nechávám volně ale o to víc ji zafixuji. Dávám si pozor aby ji to nebylo nepříjmný. |
| |
| Miláčku, zvopakuji a políbím ji. |
| |
| Ani jednou sem nepípla, protože se měla v sobě čaj, který mi pomohl od bolesti. Isolda tu s emnou byla celou dobu. Kosti mi šlo zkontorolovat dobře, protože sem tak hubená, že jdou vidět. Je na mě skoro jen kůže. |
| |
| Vypadá to dobře když budeš hodně jíst tak by mělo všechno být v pořádku. Řeknu a skočím ji udělat výživnou ale ne sytou polívku a tu ji donutím sníst. |
| |
| Když mě políbí tak na něj plivnu. Odvrátím hlavu. Prohraješ ten souboj..jen tam hezky zůstaň! Ne...nenechám se zatlačovat od někoho kdo nenávidí, všechny, která já mám ráda. Odejdi pryč. bojuji sama se sebou. Začínám sebou házet a křičt, to ení plánovaně. Náhle sebou prudce trhnu a ze mě vyletí zlýá duch a zmízí v nenávatnu. Já otevřu oči, které sou zase moje normální...bohužel pro mě si vše pamatuji. Rozbrečím se. |
| |
| Utřu si obličej a jemně obejmu Veroniku která je už nejspíš zase při sobě. |
| |
| Když zaslechnu křik dojdu s epodívat co se děje. Když tam dojdu už e po vše a Veronika se vrátila k sobě. PLáče a Leonidas ji objíma. Rozvážu ji a ona se semkne do klubíčka. Smutně ji pozoruji. Dojdu zpátky za Elirou a Elendylem, který ji nutí jíst polévku...to se jí vůbec nelíbí, vypadá vyděšeně. "Eliro. Neboj...musíš sníst aspoň tu misku aby si trochu zesílila, a aby si se brzy uzdravila." řeknu jí mile a usměji se na ni. Ona zavrtí hlavou. "Mě je špatně já už nemohu..." řekne úzkostlivě. |
| |
| Povzdychnu si a nechám toho. Položím ji polívku vedle postele. |
| |
| "Omlouvám, se ale opravdu nemohu." řeknu nešťastně. Sklopím hlavu, je vidět, že mám teď strach. |
| |
| Hned jak mě matka rozváže semknu se do pevného klubíčka a rozbrečím se ještě víc. Celá se klepu. Já šla proti svjí rodině...nadávala jsem jim...byla se zlá a zabila sem elfy... přemýšlím a pláču čím dál tím víc a čím dál víc se klepu. |
| |
| V pořádku sníš to až ti trochu slehne, odpovím ji. Usměji se na ni. |
| |
| Objímám ji ahladím ji po vlasech. Klid lásko, šeptnu a jemně ji políbím. |
| |
| "Co ti Elrond včera večer chtěl?" zeptám se Elendyla, odejdeme z místosti. |
| |
| Nnechám se políbím, sem v evném klubíčku, takže se mi ani nedostane ke rtům. |
| |
| Notak poklade, šeptnu smutně. |
| |
| Veronika má dítě, řeknu jí potichu. |
| |
| Posmutním. "Měli bychom to oznámit Leonidasovi..." šeptnu s povzdechem. "A Veronice dáít obří porci jídla...už je při sobě, akorát teď hrozně brečí, a Leonidas se jí snaí sklidnit." šeptnu. |
| |
| Brečím, nedokážu snést to co sem provedla. "Nech...mě.....jít...prosím...já chci umřít..." řeknu s pláčem a třesu se mnohem víc než předtím. |
| |
| Pak mě ale budeš mít na svědomí protože zemřu s tebou, řeknu jí potichu a obejmu ji. |
| |
| Brečím a nejsem schopná se vzpamatovat. |
| |
| Hladím ji po vlasech. Elendyl a KAt přinesou hodně jídla pro Veroniku. |
| |
| Pootočím hlavu, abych se podívala co se děje a uvidím otce s matkou. "Já....to,...ne....já nechci....prosím..." řeknu a ani nevím co vlastně chci říct, melu jedno přes druhý. Bojím, se že mě třeba zase přivážou, i když to bych si nejspíš zasloužila. "Ne...prosm...nechci..to on....já ne...prosím...." nedokážu říct souvislou větu z toho jak mám nervy na dranc...sem to já, ale po psychycké stránce sem na tom dost zle. POřád brečím a celá se klepu. |
| |
| Hladím ji po vlase. Elendyl ji taky pohladí a mírně se na ní usměje. Je těhotná, řekne směrem ke mě a já se zarazím. Tohle jsem nečekal. Po chvíli se tázavě podívám na Veroniku. |
| |
| Když nakonec řekne, že to dojím, až mi slehne, uleví se mi. Natáhnu se, opatrně na postel a usnu. |
| |
| Zaječím když to otec vysloví. "Ne...ne...ne....já nechtěla....já...nešlo se bránit...." začnu koktat snad ještě víc než předtím. Je jasné, že mu srozumitelnou odpověď nedám. I když trošku se přestávám třást, jen stále brečím. |
| |
| Přiisednu si k nim. "Veroniko, klid..neboj se. My víme, že ty za nic nemůžeš...ale on už je mrtvý. A ty si svobodná. No tak ššt..." šeptnu k ní a kouknu se jí do oči. Jemně ji pohladím po tváři. "Maličká neboli Isolda má o tebe docela strach. Skoro celou dobu co v tobě bylo to zlo u tebe byla a hlídala tě. Stejně tak Leonidas." šeptnu jí a usměji se. POlíbím ji an čelo a odejdu z místnosti. |
| |
| Když Elira usne, seskočím z postele a jdu se podívat na Veroniku. Všimnu si, jejích očí a je mi jasné, že je to zase ona. Rozeběhnu se a skočím na postel. Začnu se na ní po dračím smát a posílám všem pocity radosti, kromě Eliry abych ji neprobudila. Začnu se k Veronice lísat a olizuji ji. Vidím, že pláče, a právě proto, pořád se k ní lísám, tulím a olizuji jí. A pořád všem vměšuji svoje pocity radosti. |
| |
| Zavrtím hlavou a pohladím Maličkou Isoldu. Usměji se na Veroniku a obejmu ji. |
| |
| Vůbec to co Isolda dělá, nempomáhá, ja se chovám poříád stejně. Začnu kokktat jedno přes druhý. Mluvím o všem co se stalo. I co ten blbec říkal. (I to, že mu ten (Leonias) ubožák sebral první vniknutí....neuvědomuji si...že si z toho něco otec vyvodí...z toho co už bylo mezi mnou a Leonidasem... |
| |
| Zavrtím hlavou ale nechám to být. Teď už stejně nezáleží na tom že s ní byl. |
| |
| POvzdechnu si a odejdu do kuchyně. Umyju nadobí a sednu si ke stolu- POhlédnu z okna. |
| |
| Nechám ji tam s Leonidasem a já jdu za Kat. Usměji se na ni a obejmu ji. |
| |
| "Mám o ni strach." šeptnu mu a políbím ho. |
| |
| Mám hglad, ale nejsem schopná se najíst sama. pořád něco blábolím, jedno přes druhé, jeět ke všemu to enní ani v souvislých větách. Celá se třesu. |
| |
| Já taky ale bude v pořádku, řeknu ji a obejmu ji. |
| |
| Smutně pohlédnu na Veroniku a seskočím z postele. Odejdu k Elendyloi a Kat. Drknu do Elendyla čenichem a vyskočím na jeho klín. Ta, se uvelebím. |
| |
| Začnu ji opatrně krmit. |
| |
| Nechám se nakrmit. Sním, všechno co přinesly. Pak se svezu zpět celá na postela zachumlám se do deky. Usnu. |
| |
| Usměji se na Isoldu. "Neboj se, bude v pořádku, jen jen dost v šoku, a já se jí ani nedivím..." šeptnu, když si vzpomenu na tu dobu kdy byl ještě Sauron, jak mě on držel.... "A já vím o čem mluvím." šeptnu nešťstně a v očích mám slzy, Vyjdu mlčky ven a jdu se projít. Elendyl ví, že když je řeč na to co bylo tenkrát, nebo je o tom jen zmínka já potřebuji být sama. |
| |
| Nechám Kat jít aby se uklidnila. Pohladím Isoldu po hlavičce a přinesu ji jídlo. |
| |
| Puistím se do jídla, ale ne s takovou vervou jako vždycky. Pak zaslechnu křičet Eliru ze spaní a rozběhnu se k ní do pokoje. Vyskočím na postel a přivinu se k ní. Drkám do ní abych ji probudila, protože se tím i uklidní. |
| |
| Dojdu tam taky a sednu si pohladím malou po vlasech. Kdyby sebou chtěla trhnout tak ji přidržím aby si zase nenamohla ruku a nohu. |
| |
| Chtěla sem sebou trhnout, ale zabránil mi v tom elendyl, jelikož mě přidržel- Celá se třesu a brečím. POhladím Isoldu a pak se přitulím k Elendylovy. "Já nechci...zlé sny..." řeknu nešťastně. |
| |
| Kývnu a dojdu pro nějaké bylinky. Udělám z nich nápoj na bezesný spánek. Když tohle vypiješ usneš tvrdě a nebude se ti nic zdát. Vypij to celý, řeknu jí a podám ji sklenku. |
| |
| Třesoucí se rukou to vezmu a začnu to pít. Vypadám, že první doušek vyprsknu jak je to hnusné, ale nakonec to vypiju až do do dna. Pak se mi začnou klížit víčka opřu se o Elendyla a tvrdě usnu. |
| |
| POmalu ji uložím do postele a skleničku zase odnesu. Nechám ji spát. |
| |
| Vrátím se až po dlouhé uklidňovací procházce. Dojdu do ložnice a lehnu si na postel koukám do blba. |
| |
| Leonidas Tebe přijde zase zkontrolovat ten elf, a dá ti čaj na hojení a pakopět potichu odejde. Potichu přišell a potichu odešel. |
| |
| Vypiji čaj a odložím ho stranou. Obejmu Veroniku a taky pomalu usnu. |
| |
| Dojdu k Kat a jemně ji obejmu. Usměji se na ni a políbím ji. Bude v pořádku neboj, šeptnu mírně. |
| |
| "Já vím." šeptnu a dlouze a vášnivě ho políbím. |
| |
| Jemně ji polibek oplatím. |
| |
| Pokračuji v polibcích čím dál vášnivěji. |
| |
| Polibky ji vracím a objímám ji. |
| |
| soukromá zpráva od Katarina pro |
| |
| soukromá zpráva od Elendyl pro |
| |
| soukromá zpráva od Katarina pro |
| |
| soukromá zpráva od Elendyl pro |
| |
| soukromá zpráva od Katarina pro |
| |
| Probudím se, ale nezačnu plakat. Místo toho vyůzeu z postele abych neprobrala Leonidase a vyjdu ven...sylším co se děje v pokoji rodičů, ale ignoruji to. Vyjdu ven...mimochodem mám jen košilku v kteréspím. Mířím rovnou do lesa a na skálu...dojdu tam a postavím se na okraj. |
| |
| Zaselchnu kroky. Seskočím z postele a pronásleduji Veroniku tak aby si mě nevšimla. Na skálu za ní nelezu jen na ní koukám...vím o co se pokouší. Rychle...pomoc...chce skočit... ze skály... pošlu myšlenku Leonidovi....pak se rychle vyškrábu na utést a chytnunji za košily a tahám ji od krje. Ona odmítá...ale snažím se jí zdržet. Kousek ji popotáhnu a na kraj si stoupnu já a vrčím na Veroniku...dokud nepřijde nějaká pomoc... Jestli skočíš...musíš sebou vzít mě.... řeknu jí. |
| |
| Rychle sebou škubnu když ke mě dorazí myšlenka Isoldy. Vyskočím z postele a běžím podle její mysly. |
| |
| soukromá zpráva od Elendyl pro |
| |
| Leonidas Spíš pajdáš než běžíš, ale když dopajdáš ke skále tak tam vidíš malou jak vrčí na Veroniku, která ji vždycky dá na stranu, ale ona si Tam Isolda před ní vždy vleze znova...je ti jasné, že ji drží od toho kraje. |
| |
| soukromá zpráva od Katarina pro |
| |
| Dopajdám k Veronice a pevně ji chytnu a celou vahou strhnu k zemi. Siknu bolestí. |
| |
| Zaječím, když mě někdo stáhne k zem. Sem celkem překvapená, když vidím Leonidase. Isolda si sedne k němu. Roztřesu se a rozbrečím. "Proč mě nenecháš zemřít..nic jiného si za to co sem provedla nezasloužím..." řeknu a pláču dál. |
| |
| Já myslel že to víš. To proto že tě miluji a nic z toho jsi neudělala ty, šeptnu k ní. |
| |
| "Ale ano udělala..." řeknua brečím dál. |
| |
| Půjdeme? zeptám se Leonidase. Veronice musí bý chladno. |
| |
| Neudělala to ten duch co tě ovládal, kývnu na Isoldu a optrně se začnu zvedat. Přitom pořád držím Veroniku. |
| |
| "Ale ano udělala...." řeknu a prozměnu odmítám vstát. |
| |
| Jak nejlépe dokáži v ymšlence popíšu Elendylovi a Kat co se stalo, a že Veronika odmítá vstát. |
| |
| Oblečeme se a vydáme se hned tam. Vezmu Veroniku do náruče a nechám Leonidase aby se o mě opřel. Dost těch řečí o smrti! Nedělej si z nás srandu všichni se o tebe bojí a ty si chceš skočit. Ještě jednou se o něco takového pokusíš tak tě střískám jako malého fracka kterým jsi!!! Zařvu na Veroniku je na mě poznat že jsem hodně naštvanej. Ani Leonidas se neodváží nic říct. |
| |
| Rozbrečím se ještě víc, a roztřesu. Po tom všem co sem si zažila ještě křik...je to na mě moc. Mlčím, ale celá se klepu a brečím...hrozně moc. |
| |
| Zamračím se na Elendyla, když na Veroniku zařve. "Řvát si na ni nemusel..." poznamenám a pomáhám Leonidasovi aby nemusel šlapat na tu zlomenou nohu. |
| |
| Neodpovím a donesu ji do postele. Uložím ji tam a pomohu Leonidasovy. Zamračím se a vydám se beze slova do kuchyně. |
| |
| Jdu za Elendylem a dojdu k němu. Isolda ta raději zůstala v kuchyni na svém pelechu, je naprosto vyděšená. "Proč si an ní tak křičel." zeptám se a posadím se. |
| |
| Protože je jak malá, zavrčím potichu. koukám se z okna. |
| |
| V postely se schoulím do klubíčka...všechno mi přijde hrozně nefér....brečím...třesu se. "Já...nechci..ne chtěla sem...." vykoktám. "Promiň." omluvím se Leonidasovy, ale pláču dál. |
| |
| V pořádku. Neber si to tak on to tak nemyslel. Jen se o tebe hodně bojí a ty si chceš vzít život. Nejspíš ho to naštvalo. Neboj uklidní se, řeknu Veronice a obejmu ji. Jsem celkem dost rád že zase konečně ležím. Nohy mě bolí teď mnohem víc. |
| |
| "Ano, ale uvědom si, co prožila, a že si všechno co jí ten grázl provedl pamatuje...já se jí nedivím, že se chtěla zabít. Já bych chtěla také. Uvědom si, že nevyrůstala ve zlua tohle pro ní muselo být něco příšerného...a tím křikem si to ještě skoušel a na mě vrčet nemuíš." řeknu a odejdu pryč. |
| |
| "On neví...co sem zažila...neví...jak se cítím..." řeknu s pláčem a zase se můj třes a pláč zhoršuje. |
| |
| Ani se nehnu jen se dál koukám z okna. Přemýšlím nad tím co jsem řekl ale ani toho moc nelituji. Sice vyrůstala v míru ale nikdy jsem ji nevychovával aby byla měká nebo zhíčkaná. |
| |
| Pomalu se připlížím k Elendylovi a vyskočím mu na klín. Vyděšeně pozoruji Elendyla. Bojím se že mě třeba shodí nebo na mě zakřičí... |
| |
| Vejdu do lesa a sednu si smutně k jezeru. Ani já nevím zas tak dobře jak se musí cítit...a to sem si zažila něco podobného...Elendyl, nic takového nezažil...neví jaké to je navíc...nechce o Veroniku přijít, ale....řvát na ni nemusel a na mě nemusel vrčet... pomyslím si. Koukám na hladinu jezera a přemýšlím. Natáhnu se na zem a usnu. |
| |
| "Je mi zle." šeptnu a překulím se na bok. Halvou k podlaze a začnu zvracet. Je mi hrozně blbě.... |
| |
| Elendyl nejspíš zaslechne pleskavé zvuky tak přijde a přinese veronice kýbl. Aby měla kam blít. Pak uklidí podlahu. Na chvíli zmizí a pak přinese Kat a tu odnese do jejího pokoje. Pak nám udělá jídlo a potom co nám ho přinese jde zkontrolovat Eliru. (dráče jemně posadil na židly kde předtím seděl když se zvedne.) |
| |
| Začnu zvracet do kýble...zdá se že je pořád naštaný. |
| |
| Já sppím, působí na mne ten lektvar co mi dal. Isolda přiběhne a lehne si ke mě. |
| |
| Když mi je líp natáhnu se na postel. a utřu si pusu. Stále brečím. "Je naštvaný..." šeptnu nešťastně a přitulím se k Leonidasovi. |
| |
| Neboj už není tolik naštvaný. Řeknu ji mírně a jemně ji políbím. Kusem hadru ji otřu pusu a pak ji pomohu najíst pokud bude chtít. |
| |
| Když mě položí na postel tak se probudím Vstanu a dojdu do kuchyně naberu si pořádnou porci jídla a začnu se cpát., přímo u kotle a ještě si přidávám. |
| |
| Sleduji jak se Kat cpe. Když dojí tak ji přidám. |
| |
| ¨Když uvaří další kotel, mlčky pokračuji v jídle a vyjím i tenhle až pak se posadím a koukám z okna. Mlčím...odmítám něco říkat, dokud se mi neomluví za to jak na mě vrčel. |
| |
| Najím se. Pak vstanu a vezmu nádobí, které odnesu do kuchyně. Stále však brečím a sem nešťastná. Elf moc dobře pozná, že se mi bíško lehce zakulatillo, ale člověk to pozná jen podle hmatu. Začnu nádobí umývat. Chci si tím usmíit otce...vím že sem udělala hovadinu. Matka ke mě přijde a vyžene mě do postele. Já se nenechám a nádobí umyji a uklidím pak si odejdu mlčky lehnou..s.tále v očích slzy a třesu se. |
| |
| Zamyšleně sleduji Veroniku když přijde. Běž si lehnout, napomenu ji klidným hlasem. Pak když odejde se obrátím ke Kat. Promiň že jsem na tebe vrčel, řeknu a pohladím ji. |
| |
| Pohlédnu na Elendyla "Nic se enděje..." řeknu a pohlédnu z okna. |
| |
| Přijdu k ní a obejmu ji. Taky se koukám z okna jako ona. |
| |
| "Chtěla se s teboiu usmířit..." řeknu mu...Ví moc dobře koho myslím. |
| |
| Kývnu hlavou že jsem si všiml. Dál se zamyšleně koukám z okna. |
| |
| Ustelu si a obleču se do normálních věcí. Políbím Leonidase. Rozváži mu tu nohu a kouknu se jak mu růstají kosti. "Hm...proč ti na to nedal hojivou mast. jistě se to s učinky čaje a masti bde hojit rychleji." zamumlám si pro sebe. "Počkej dojdu udělat tu mast..." šeptnu mu. dojdu do kuchyně. "Tati, kde máš léčivé bylinky na masti?" zeptám se ho a pohlédnu na něj. Mám oči červené od pláče, ale už sem se uklidnila. |
| |
| Jako vždy, odpovím ji a ukáží na skřínku kde mám všechny léčivé pomůcky aby byly po ruce. Zvednu se a jdu zkontrolovat Eliru jak na tom je. |
| |
| "Děkuju." řeknu mu tiše, skoro neslyšně. Pak začnu připarovat hojiovu mast nejlépe se hodící na zlomeniny. Pak to otci ukážu. Dnes se mi podařila nejlepé co jsem zatím dokázala. |
| |
| Kývnu a mírně se na ni usměji. Pomalu se zlepšuješ tahle je asi nejlepší co se ti zatím povedla. Je pro Leonidase vid? Kdyžtak převaž prosím i Eliru, řeknu jí. |
| |
| Kývnu. "Já jen, že ten elf, mu vůbec mast nedal." řeknu. Nejprve převáží spící Eliru a pak dojdu za Leonidasem. Jemně, tak aby ho to nebolelo, mu na nohu namažu mast a pak mu dám čistý obvaz. Totéž udělám u ruky. |
| |
| Nechám Veroniku aby mi převázala nohu. Děkuji, usměji se na ni. |
| |
| "Není za co." řeknu a zachmuřím se. |
| |
| Ale je, usměji se na ni. |
| |
| Probudím se někdy k večeru. Hezky odpočatá. Vezmu si polévku a stéží jí do sebe nacpu celou. Mám pocit, že se pozvacím. Ale nestane se tak. Zvednu se a pokrčím poraněnou nohu,a bych na ní nedošlápla. Pak vezmu misku a po jedné nozue doskáči do kuchyně kde odložím misku. Skákání je dost slyšet. Pak zase doskáču do své postele. Natáhnu se a koukám do stropu. Hladím Isoldu. |
| |
| Měla bys ležet, napomenu Eliru a pomohu ji do postele. Chceš něco k pití? Zeptám se jí. |
| |
| "Ano prosím, čaj." poprosím. |
| |
| Usměji se na ni a jdu jí udělat čaj pak jí ho přinesu. |
| |
| Ležím u Eliry a tvrdě spím. |
| |
| "Děkuju." šeptnu. |
| |
| Elendyl Venku zaslechneš klapot kopyt a hlasy. Jasně poznáš že tam mluv Kat...a ten druhý hlas je Dyran a Mia. |
| |
| V pořádku, usměji se na ni a vydám se podívat na Dyrana a Miu. |
| |
| Usměji se na elendyla. Oni ho pozdraví. "Přijeli se zeptat na Veroniku, na Leonidase a na Eliru, a taky nám Dyran nese zprávy ohledně Eliřuna otce." řeknu mu. "Jinak já si jdu zajít za felčarem necítím se moc dobře, tak se du ujistit, že to je pouze stresem za poslední dva dny." oznámím jim. POlíbím Elendyla a jdu. |
| |
| Kývnu na Kat a pozvu ty dva dovnitř. udělám jim čaj a usadíme si. Tak co je nového? Zeptám se jich.- |
| |
| Elendyl "Nic zajímavého....ten chlap svoji ženu zbičoval....a nechal ji v lese zemřít....nejspíš ji roztrhala nějaká zvířata....Je to hnu." řekne Dyran a odfrkne si. "A jak je na tom ta malá a co Veronika?" zeptá se. |
| |
| Zotavuje se bude lepší když nebude vědět co se stalo s jejím otcem. Hlavní je aby se už nikdy nesetkali a dostane se z toho, odpovím mu. Veronika se už z toho taky docela dostala a teď se stará o Leonidase. Má pár zlomenin a lehčí otřes mozku ale jinak už se uzdravuje. |
| |
| Elendyl "Ten skončil po drnem..už se s ní nikdy nesetká..." řekne Dyran. " A kde je Rose a Sirdanas?" zeptá se Mia. (Nikdo kromě Vás a elfů a Elronda o jejich smrti neví) |
| |
| Jsou mrtvý, odpovím jim. |
| |
| Elendyl Mia vypadá, že se tu skácí na zem. Dyrna ji obejme a políbí do vlasů. Sám si povzdechne a posmutní. |
| |
| Zaslechnu z kuchyně hlasy. Dooetřím Leonidasovi ruku a pak to jdu umýt, to nádobí co sem zašpinila. Dojdu do kuchyně a tam je mlj otec a Leonidasovi rodiče. Překvapeně na ně koukám. Zaraženě je pozdravím a pak du umýt to nádobí auklidím ho zpět tam kam patří. |
| |
| Cestou od felčera se dost loudám...sem dost zaražená. Dojdu domů...po dost dlouhé době..teda po delší než bylo nutno. Dojdu si pro ěmch s vínem a naliji si pohár a kopnu ho do sebe...i když neměla bych. vypadám zaraženě. |
| |
| Všimnu si Kat. Obejmu ji. Copak se děje? Zeptám se jí. |
| |
| Nakloním se k Elendylovi k jeho uchu. "Já...sem těhotná." šeptnu mu tak aby to slyšel jen on a koukám do blba. |
| |
| Usměji se na ni. Proč tak smutně? Zeptám se jí potichu. |
| |
| ůJá nejsem smutná...jen překvapená." odpovím. "Půjdu si odpočinout." oznámím šem. Veronika an ěm nechápavě kouká. Odjdu do pokoje. Tam si lehnu a usnu. |
| |
| Jak je na tom Leonidas? Určitě se na něj dyran s Miou budou chtít podívat, zeptám se Veroniky a počkám na její odpověď. |
| |
| "Je na tom dobře." odpovím, když se proberu. Pak jdu do pokoje kde Leonidas je. "Máš tu rodiče...." řeknu mu. |
| |
| To bude zase něco, ušklíbnu se s úsměvem. řekl jsem to se srandou. Obejmu Veroniku a jemně ji políbím. |
| |
| Leonidas Veornika vypadá smutně, Lhne si na postel a kouká do stropu. Do poje vstoupí tvoje matkai otec. "TO si na sebe nemohl dávat trochu pozor?" zeptá se Tě tvoje matka a usměje se na tebe. Veroniky si lehne na bok, a dělá, že spí. Má zavřené oči. |
| |
| Všimnu si divného chování Veroniky. Nedám na sebe nic znát a přivítám se s matkou a s otcem. |
| |
| Leonidas "CO si vyváděl?" zeptá se tě matka šeptem. |
| |
| Trochu jsem si zatancoval s obrem jinak nic, odpovím ji taky šeptem. |
| |
| Já se zachumlám do deky a opravdu usnu. Ani sem s tím nepočítala. |
| |
| "To na sebe nemůžeš dávat pozor?" pokárá tě potichu tvoje matka. |
| |
| Elendyl Dyran se jen s Leonidasem pozdravil a nechal s ním Miu o samotě a s Veronikou. "Eldar pořádá řitířská klání nechcete se přijet podívat? myslím, že by byl rád. A Veronika se aspoň odreaguje." zeptá se tě Dyran. |
| |
| Nevím uvidí se, odpovím mu klidně. Nechci nic slybovat neboď nevím jak na to bude reagovat. |
| |
| Dávám ale odtud po tud, mírně se usměji. Jsem naživu zatím, dodám. |
| |
| Leonidas "Běda ti jak jednou zemřeš, a já budu ještě žít." řekne tvoje matka potichu a pohrozí ti rukou. |
| |
| Náhle zaječím snad an celou roklinku, prudce se posadím. Sem celá zpcená. Oči mi div strachy nevypadnou z důlků. Prudce oddechuji a srdce mi buší jako o závod. Třesu se...a jednou rukou se chytnu za břiko a siknu bolestí a pak se rozpláču. |
| |
| Nezemřu neboj, odpovím ji ale pak zakřičí Veronika a zvedne se. rychle ji obejmu a pohladím ji po vlasech. V pořádku to byl jen sen, šeptnu k ní. |
| |
| "Ne nebyl....on....žije.." řeknu pištivím halsem a sem úplně mimo... |
| |
| Hladím ji po vlasech a houpám ji v náruči dokud se neuklidní. |
| |
| Elendyl Je ti divné, že Kat nevyběhla z pokoje a nešla za Veronikou....Bylo to slyšet přes celou Roklinku...probudilo by ji to ať by spala sebetvrději. Kat i ZPJ Probere tě jekot Veroniky, chystáš se tam běžet, ale před tbou s eobjeví muž s planoucíma očima, pevně Tě chytne a kouzlem ti zabrání ječet. Pak se přemístíte....donese Tě v nějakém hradu...vůbec nepoznává krajinu, ale je ošklivá a mrtvá...nikde není známky přírody. nese Tě dolů do kobek. Tam tě přiváže na nějaký kříž, aby si měla roztažené nohy i ruce. Srthne z tebe oblečení. |
| |
| Zdvyhnu se a vyjdu z pokoje. zkontroluji Veroniku jestli je v pořádku. Když zjistím že je u ní Leonidas a Mia tak se uklidním. Vydám se do pokoje kde by měla být Kat. Přijde mi divný že neběžela zjistit co se děje. |
| |
| soukromá zpráva od Katarina pro Nemůžu křičet...němohu se hýbat...drží mě příliš pevně. Objevíme se v mrtvé krajině...nikde nejsou stopy přírody, či života....Pak ěm odnese tam dolů...připoutá mě a strhne ze mě oblečení. Ne...to ne....jako by to nestačilo tenkrát a pak ještě u Veroniky. pomyslím si nešťasně. |
| |
| Elendyl Vstoupíš do pokoje Kat....ale...strneš...koukáš na prázdnou postel...nikde ji nevidíš. Okno je zavřené a dveře byly taky..kdyby odešla...převlékla by se...má tu svoje obyčejné oblečení...někdo ji musel unét. Ale kdo? A proč? |
| |
| soukromá zpráva od ¨Zástupce pj pro Přiblíží se k tobě a pohladí tě po kůži. Cítíš jeho dotyk mnohem víc než normálně. Hladí tě po břiše. Pak tě pohladí po bradavkách a jednou rukou zklouhne dolu a hladí tě s úsměvem po povrchu. |
| |
| Rychle se otočím a rozběhnu se za elrondem. |
| |
| soukromá zpráva od Katarina pro pomyslím si...Na sucho polknu..nesnažím se vzdychyzadržovat..emělo by to smysl...vzdychám tiše a chvěji se. |
| |
| Elendyl Elrond na tebe zamračeně pohlédne. "Co se děje?" zeptá se... "Veronika rodí?" zeptá se znova a čeká. |
| |
| soukromá zpráva od ¨Zástupce pj pro |
| |
| soukromá zpráva od Katarina pro Začnu hkasitěji a hlasitěji vzdychat. |
| |
| Ne Kat zmizela, vyhrknu na něj a zrychleně oddechuji neboď jsem přes celou roklinku skoro letěl. |
| |
| soukromá zpráva od ¨Zástupce pj pro |
| |
| U Elronda Vyskočí ze židle... "Cože?" vyhrkne. Vyběhne ven a několika elfům zadá úkol ji najít. |
| |
| Brečím skoro histericky. Mě se snaží utěšit i Leonidova matka. "De po mamince.... a po dítěti..." řeknu. Mia se překvapeně podíá na Leonidase, dkyž se zmíním o dítěti. |
| |
| soukromá zpráva od Katarina pro Z očí mi tečou slzy. |
| |
| naznačím ji ať se neptá. Je mrtvý nemusíš se ho bát, řeknu ji a hladím ji po vlasech. |
| |
| soukromá zpráva od ¨Zástupce pj pro copak snažíš se odporovat? To tě přejde, ušklíbne se na tebe. |
| |
| soukromá zpráva od Katarina pro pomyslím si a začnu křičet a chvět se. Z očí se mi řinou slzy. |
| |
| soukromá zpráva od ¨Zástupce pj pro Vidím že už tě měl muj předchůdce, ušklíbne se na tebe a zrychlí. |
| |
| soukromá zpráva od Katarina pro Pořád lepší já ne Veronika, nebo nedej bože Elira.... pomyslím si. Vlastně doslova řvu. V očí je mi znát děs a hrůza... Ne...dítě..moje dítě to ne....prosím...nech ho...prosím... přemýšlím...jen v mysli škemrám aby ho nehcal..nechci o něj přijít.. |
| |
| soukromá zpráva od ¨Zástupce pj pro Pak vezme cejcha vypálí ti doprostřed čela cejch. Vezme bič a začne tě šlehat po stehnech a rukách. Naskakují ti tam dlouhé červené pruhy a příšerně to štípe. Pak tě silně několikrát praští do břicha. Nastrká do tebe dost do červena rozpálených ocelových tyčí a nechá je v tobě. jde někam pryč z podzemí a tebe tam nechá trpět. |
| |
| soukromá zpráva od Katarina pro Z očí se mi řinou slzy. |
| |
| "Není...kde je táta? Kde je...já mu to musím říct.." řeknu se slzami v očích. |
| |
| Elendyl Sedíš u Elronda a čekáte na elfy. Ti se vrátěj až pozdě večer. "Nikde nic...žádné stopy...nic...nikde..." odpoví jeden z nich. |
| |
| Co budeme dělat? Zeptám se elronda. |
| |
| Netuším jaksi tu nemohu běhat a shánět všechny a ty tu taky zůstaneš, řeknu ji a obejmu ji trochu pevněji. |
| |
| Leonidas "Já ho skusím najít." řekne Dyran. Vydá se hledat Elendyla. Elendyl Je ti jasné, že v tomhle případě je Elrond bezmocný... "Skuste malé dráče aby se s ní skrz mysl spojilo..." ještě by něco řekl, ale dovnitř vstoupí Dyran. Elrondovi se mírně pokloní. "Elendyle...eronika je mimo a shání tě..." řekne Dyran a hledí na Elendyla. |
| |
| DAlší kdo je mimo, povzdechnu si. Obrátím se k Elrondovy. Pokud je to on tak nám drak nepomůže, řeknu a předpokládám že vím o kom mluvím. Vydám se za Veronikou. |
| |
| U Elronda Erond kývne... "Nějak ji anjít musíme a musíme vyzkoušet vše... i kdybychom mu měli dá Veroniky a jeho dítě. O to mu půjde...možná že až se narodí bychom mu ho mohli nabídnout vyměnou za Kat..." řekne elrond a nechá vás odejít. |
| |
| Když přijde táta, hned se k němu úřitulím. Brečím. "On...žije...chce maminkua dítě..." řeknu mu s pláčem a celá se třesu. |
| |
| Pochybuji že Veronika dítě vydá, pomyslím si když jdu k ní. Jakmile tam přijdu tak se mi hned vrhne kolem krku. Neboj je mrtví. Nemůže ti ublížit, odpovím ji. Rozhodnu se ji to neříct jen by zbytečně zmatkovala. |
| |
| "Mě ne, ale mamince ano...." řeknu s brekem... "Chce hlavně dítě...." dodám a celá se klepu. |
| |
| Sám jsem ho s Elrondem zabil. Neboj se udělali jsme to důkladně a teď si odpočiň, řeknu jí a uložím ji vedle Leonidase který ji obejme. Vyjdu s Jeho rodiči ven. Jak dlouho se zdržíte? zeptáms e jich. |
| |
| Elendyl "Dokud se to nevyřeší." odpoví Dyran a Mia jen kývne. Pak přijde Elrond "Elendyle...počkáme do narození dítěte Veroniky, do té doby bychom měli najít místo kde přežívá...." šeptne lrond, nechce aby ho Veronika slyšela. |
| |
| "Já nemůžu spát...noční můry...on...je způsobuje..." řeknu s brekem a přitulím se k Leonidovi. |
| |
| Tak dobře tak pojď ke mě, Usměji se na ni mírně a obejmu ji. hladím ji po vlasech a občas ji políbím. |
| |
| Přistoupím k nim blíž. rozmístím elfy tak aby pořád viděli dovnitř kde je Veronika a mohly dobře střílet. Mio mohla bys jim jít nenápadně otevřít okna? maj tam docela vedro a vydýcháno, šeptnu potichu. Po tom co odpoví se vydám rozmístit elfy tak aby nebyly vidět. |
| |
| Mia jen kývne. Leonidas a Veronika Do místnosti vstoupí Mia a usměje se. "Máte tu vydáýcháno a docela vedro...Otevřu Vám okna." usměje se a otevře okna. "Chcete čaj?" zeptá se Vás. Veronika neníá schopna odpovědi. |
| |
| Isolda je už vzhůru. Já také a mám poměrně hlad. "Isoldo...já mám hlad...řekne to prosím...hm..Elendylovi?" poprosím ji. |
| |
| Jen kývn v odpověď a skočím z postele. Protáhnu se. Dojdu do kuchyně. Běžím k Elendylovi. Sednu si a drknu do něj čumákem aby o mě věděl. "El...lira hlad." řeknu první dvě slova normálním jazykem a ne telepatií. I když je to trochu trhavé. |
| |
| Podívám se na Veroniku která není schopná odpovědět. Ano prosím tě o dva čaje, řeknu matce. |
| |
| Dobře. Učíš se rychle, pochválím dráče a pohladím ho po hlavičce. Pak se rychle vydám zase domu a připravím jídlo. na to jsem tak trochu zapoměl. nejdřív odnesu Eliře i s pitím. Pak připravím pro Miu a pro Dyrana a pak odnesu i Leonidasovy a Veronice. Leonidas ji nakrmí. |
| |
| Leonidas Tvoje matka kývne a usměje se. Elendyl Vám přinese jídloa tvoje matka přinese čaje. Paknoba odejdou. Mimochodem pocítíš, že se Veroniky bříško zvětšilo. Jen o malinko, ale zvětšilo. Jelikož je to elfka tak to není moc vidět. Ale i člověk by si toho všimnul na pohled. |
| |
| POděkuji když mi přinese jídlo a pití. Vezmu si talíř s jídlem Sním půlku. Druhou si nechám až mi trochu slehne a zapiji to. |
| |
| Všem dá sic jídlo ale mě ne. Zase do něj drknu. "Papů..." řeknu mu normálně. Je jasné, že mám hlad. |
| |
| Promiň na tebe jsem zapoměl, řeknu dráčeti a dám ji taky jídlo. Co zmizela Kat tak jsem trochu těkavej. no celkem dost doufám že je v pořádku. |
| |
| Nakrmím Veroniku a donutím ji jak něco sníst tak se i napít. Teprve pak se najím sám. |
| |
| soukromá zpráva od ¨Zástupce pj pro |
| |
| soukromá zpráva od Katarina pro V očích mám slzy. V mysli mi víří tisíce nepřehledných myšlenek...Nic se z nich nedá vyčíst...moje mysl je zmatená... |
| |
| soukromá zpráva od ¨Zástupce pj pro |
| |
| soukromá zpráva od Katarina pro |
| |
| soukromá zpráva od ¨Zástupce pj pro Cítíš to že. líbí se ti to, ušklíbne se na ni. Jsi hrozná děvka, dodá s úšklebkem. |
| |
| soukromá zpráva od Katarina pro NEJSEM ŽÁDNÁ DĚVKA!!!!! zakřičím v mysli a do křiku se ještě rozbrečím. |
| |
| soukromá zpráva od ¨Zástupce pj pro |
| |
| soukromá zpráva od Katarina pro ELENDYLE! sksuím ho zavolat...ale moje myšlenka se odrazí od jakési bariéry... |
| |
| soukromá zpráva od ¨Zástupce pj pro Pak tě natáhne na skřipec a chvíli tě natahuje. opět tě přiváže a vnikne do tebe. jezdí v tobě tak dlouho dkud se neudělá mezitím se stihneš ty udělat několikrát. Vypálí ti na prso další cejch. |
| |
| soukromá zpráva od Katarina pro |
| |
| soukromá zpráva od ¨Zástupce pj pro Užij si to, ušklíbne se na tebe. |
| |
| soukromá zpráva od Katarina pro |
| |
| Elendyl Elrond odešel a teď už zas přišel. "Elendyle...my dva se vydáme hledaj jeho království, abychom mohli vzít armádu a zaútočit." řekne ti. ¨"Koně čekají." dodá. |
| |
| Kývnu a připravím se. Pak vyrazím spolu s Elrondem. |
| |
| soukromá zpráva od ¨Zástupce pj pro |
| |
| soukromá zpráva od Katarina pro Celá se třesu. |
| |
| soukromá zpráva od ¨Zástupce pj pro |
| |
| soukromá zpráva od Katarina pro |
| |
| Elendyl Je docela tma, ale jelikož ste elfové vidíte ve tmě relativně dobře. Avšak nikde nejsou známky toho, že by byl někdo on nebo Katarina. Elrond nejprve zamíří k Mordoru. |
| |
| Tulím se k němu a nakonec usnu. Jneomže asi o půlnoci mě probudí příšerná bolest v bříše. Začnu křičet bolestí a celá se začínám potit. |
| |
| Leonidas Do pokoje po křiku Veroniky vběhne Dyran a Mia. Mia k ní přístoupí. "Dyrane rychle, doběhni pro nějakou elfku...Veronika rodí..." řekne Mia a přinese kýbl se studenou vodou a hadřík. "Leonidasy, otírej jí čelo a snaž se jí uklidnit. Musí se uvolnit a hlavně musí zhluboka dýchat." řken ti matka. |
| |
| Kývnu a šeptám ji do ucha uklidňující slova. otírám ji čelo. |
| |
| soukromá zpráva od ¨Zástupce pj pro |
| |
| soukromá zpráva od Katarina pro |
| |
| soukromá zpráva od ¨Zástupce pj pro |
| |
| soukromá zpráva od Katarina pro |
| |
| Porod Mia + ještě nějaká elfka Veronice pomohu s porodem. Narodil se kluk. Leonidovi dají nůž aby přeřízl pupeční šňůru. Pak dítě umyjí a zabalí doprostěradla. Dají ho Veronice do náruče, Je na ní vidět vyčerpání. Mia se usměje. "Je po svojí matce." usměje se. Veronice tečou slzy...není rozeznat jak se cítí. "Měl by si dítě nakrmit a odpočinout si...moc dobře vím jak je to vyčerpávající...obzvlášť když nosíš někoho kdo tě v jednom kuse kope do žeber...a komu se nechce ven." dodá Mia a pohlédne an Leonidase. pak odejde a přinese ještě dva čaje a něco míálo k jídlu. |
| |
| Kývnu a usměji se na Veroniku. Obejmu ji a políbím ji. Opravdu se ti podobá, usměji se na ni. |
| |
| soukromá zpráva od ¨Zástupce pj pro |
| |
| soukromá zpráva od Katarina pro |
| |
| POkusím se usmát, ale nejde to. Nakrmím dítě. Pak ho položím mezi mne a Leonidase a usnu. |
| |
| soukromá zpráva od ¨Zástupce pj pro |
| |
| Dávám na oba pozor. |
| |
| Zařvu bolestí. Teče mi z pusy krve jak z vola...Pak po chvilce pod sebou pocítím chladnou zem...kamenitou zem.,..Celkově je tu zima. Navíc sem nahá a spoutaná...z pus mi stále teče krev. Navíc nic nevidím... Isoldo..Isoldo...pomoc... pošlu jí myšlenku...de to..do ničeho nenarazila. |
| |
| Elendyl Jedete k mordoru, ale tam je to stále stejné...ta věž co tu stála je zborcená...Pak tdy pokračujete na sever. Leonidas V kuchyni zaslechneš klapot Isoldiných drápků, který pak utichne. Asi se šla napít nebo jen se protáhnout a pak azse zalezla. |
| |
| Náhle se mi ozve v hlavě Katarina...Elira spí tak seskočím z postele a projdu přes kuchyň...vyjdu ven a běžím do stájí. Najdu Katarinina koně a skrz myšlenky s ním mluvím. Otevřu mu. On si lehne a já mu vylezu na hřbet. On vyběhne ven z roklinky ven a běžíme. Kat s emou udržuje stálý kontakt...abych ji mohla podle vláken mysly najít. Uvelebím s e na koňském hřbetě. |
| |
| Pokračujeme v cestě. |
| |
| Elendyl a Elrond POkračujete dva a půl dne a stále nic když v dálce uvidíte temnou pevnost...cítíte, že tam mrrtvo...kolem sou mrtvé stromy... Kat a Is Is tam dojede také za dva dny. Ale dojede pro Kat. |
| |
| Sem tu řeknu Kat. Její kůň si lehne k ní. Já jí přehryžu provazy an rukou i na nohou a jdu ruku ji dostrkám na koňs šíji, ona se tam vysouká, i kdžy tam visí jak pytel brambor. Uvelebím se na zadku koně a ona se rozjede zptáky k Roklince. |
| |
| Leonidas Mia a Dyran se ráno probudí a přinesou vám jíldo a pití. Veronika ještě spí. Pak jdou za Elirou...Mia se zaraženě vrátí zpátky k Vám. "Není tu to malé dráče?" zeptá se. "Nikde jinde není." dodá... |
| |
| Není tu. Slyšel jsem ji někam jít ale myslel jsem že se šla jen napít, řeknu jí. |
| |
| Leonidas "No třeba se šla jen proběhnout...a vrátí se, jestli se nevrátío odpoledne musím ji začít hledat." řekne Mia ustaraně. |
| |
| Ona se vrátí. Kdyžtak najdi nějakého elfa který umí komunikovat myšlenkami a může se s ní zkusit spojit, poradím ji. |
| |
| Leonidas Tvoje matka kývne. Do oběda se nevrátila a Isolda do své mysli nevpustila žádného elfa. Tak kolem oběda jeden elf vyjel ven ji hledat...večer se vrátil a nic...tahle to pokračovalo další 4 dny...Isolda stále nikde..víše že Elira je z toho nervózní... Elendyl Dva dny se vracíte do Roklinky. Takže cetsa Vám ttrvala 4 dny dohromady. Už víte kde ten hajzl žije. Dojdeš domů a tam sedí nešťastná Mia a Dyran ji objímá. |
| |
| Co se děje? Zeptám se jich rychle a podívám se jestli tu Veronika pořád je. Myslím si že tu byl pro dítě. |
| |
| Elendyl "Všichni kromě Isoldy a Katarinina koně tu jsou...elfové je hledaly v lese...ale v takhle pozdě už nic nenajdou...je dost tma..budou pokračovat zítra a ani je nevpustí do své..." nedořekne to Mia když venku zaslechnete klapot kopy. Jakmile se vyběhneš podívat ven vidíš koně Katariny, an něm je Kat jak pytel brambor a na jeho zadku je uvelebená Isolda a spí. Kat je nahá...navíc kolem nich je smečka vlků Asi je celou cestu chrániůl. Vlci pak doběhnou pryč. |
| |
| Nechám vlky odběhnou jen jim poděkuji. Rychle se vydám k koni a sundám dolu Kat. Jemně ji pohladím po vláskách. Vezmu ji rychle domu abych ji ošetřil zranění. |
| |
| Mám zavřená oční víčka....Nechci aby tu hrůzu viděl..cítím jeho doteky. Mám na sobě dlouhé modřiny a dva cejchy. Kolem ní mám zaschlou krev a na ústech také. Začnu se dotýkat jho tváře. POdle doteků poznám, že je to Elendyl. Mám hroznou žízeň. Pokusím se něco říct, ale nejde to. Elendyl uvidí, že nemám jazyk neboď sem otevřela pusu. |
| |
| Zatmí se mi na okamžik před očima když vidím co všechno ji udělal. Podle toho že mi osahala tvář jsem usoudil že ji oslepil. Přinesu ji vodu a dám ji napít. Přitom ji opatrně podepírám. nechám poslat pro Elronda. |
| |
| Nakonec oční víčka otevřu. Oči tam sice jsou ale jsou nadobro spálené... Skoro se nehýbu. Jen se třesu zimou a vzlykám. |
| |
| Elendyl Elrond přijde hodě rychle a kdyžuvidí v jakém je Katarina stavu málem omdlí. Víš že ji považuje za svou dceru. Klekne k ní a nechá ji ať mu ohmatá tvář, aby věděla o koho se jedná. "tady sem bezmocný i já....už nikdy neuvdí ani nebude moci mluvit, pouze v myšlenkách..." řekne nešťastně. Jekot steslyšeli. Do pokoje vthrne Mia z Dyranem,ale pozdě. Leonidas U Vás se náhle objeví..on....Veronika k sobě přitiskne vyděšeně dítě a zaječtí. Dovnitř oknem vtrhnou elfové a hned začnou bojovat, zabije je jako nic a tebe hodí přes celou místnost. Chytne Veroniku pod krkem ona omdlí a vezme jí dítě pak zmizí... Sotva po tom co on zmizí z dítětem sem vtrhne Dyran a Mia. Mia ti pomůže do postele. Veronika je ejště stále mimo vnímání...bude jí hrozně až zjistí, že....je dítě pryč. |
| |
| Podívám se na Elronda. Pomalu začínám ztrácet s tímhle mordorským náfukou nervy (ten čaroděj.) je na čase svolat armádu, řeknu potichu. POhladím Kat po vlasech a zabalím ji do peřiny. |
| |
| Obejmu Veroniku potom co si lehnu. řekni to Elendylovy a Elrondovy jsou vedle viděl jsem je, řeknu matce. |
| |
| Leonidas a Elendyl Tvoje matka jen mlčky kývne, vypadá rozhozeně... "Přišel si pro něj.....vzal si ho..." šeptne Mia a vypadá, že se tu složí. Dyran ji usadí na židly. je ti jasné, že je t na Miu hrozně velký nátlak. "Odvezuji do Minas Thirith. Svolám armádu a přijdeme Vám na pomoc." řekne Dyran a pak si povzdechne... "V poslední době je hrozně přecitlivělá....Leonidas bude mít totiž sourozence..." dodá tiše Dyran a políbí Miu. snaží se ji uklidnit. |
| |
| Dobře vyražte, my taky svoláme elfy a vyrazíme do útoku sejdeme se u jeho hradu, řeknu mu a kývnu. Pohladím Kat jemně po vlasech. |
| |
| Začnu vzlykat. A vrtím hlavou. Nechci tu zůstat, když tu nebude Elendyl...ješě ke všemu když nic nevidím a nemohu nic říct. |
| |
| Probudím se až ve stáji v Roklince. Nechápavě pozoruji ostatní koně. Ten Katarinin se na mě tázavě podívá. Já nějak přes jeho hlavu vylazu ven a běžím rychle domů...Doběhnu tam a začnu vítat Elendyla. Prootže největší zásluhy na tom, že sem Kat vůbec dorazila mám já...protože kdo jí našel...JÁ. |
| |
| Pohladím malou a dám ji jídlo. Pak se obrtím zase k kat. Neboj se budeš tady s leonidasem a Veronikou ani jeden z nich nemá na to aby se udržel v sedle. Leonidasovy se ještě neuzdravila ta noha a veronika je na tom špatně psychycky sebral ji dítě, řeknu Kat v mysli a políbím ji. |
| |
| Hrozně křečovitě se ho chytím....nechci aby mne opustil...nechci tu být bez něj. Naví kdo se postará o Eliru? Já těžko...Leonidas taky a Veronika bude mít co dělat aby se vypořádala se ztrátou dítěte...takže zbývá jedině nějaká elfka, která by se o n zatím starala. A taky se někdo musí postarat o mě...Nikdo z nich to nezvládne... |
| |
| Elendyl Dyran odvede Miu ke koním a pak se ještě vrátí. "Co kdybychom, pro ty co tu zůstanou poslaly kočár, že by zůstaly zatím v Minas Thirith? Tam se o ně jednak, může postarat Mia, a nebo bych mohl požádat Eldara. " navrhne Dyran. |
| |
| Dobře to není špatný nápad budou mýt kolem sebe někoho koho znají, kývnu na souhlas. Upřímně jsem rád že tam do toho hnusného města nemusím ale nic neříkám. |
| |
| Dyran kývne. "Dobrá pošlu pro ně." řekne a pak odejde. Po chvilce slyšíš klapot kopyt, jak Dyran a Mia odjíždějí. |
| |
| sežeru první porci, ale 4 dny sem nejedla a mám příšerný hlad. Sednu si k Elendylovi a drknu do něj. "Hlad, veliký..." řeknu mu. |
| |
| Usměji se a dám ji celou srnku. To by ji mohlo stačit. Vrátím se k Kat aby nebyla sama. Hladím ji po vlasech a občas ji políbím. |
| |
| Začnu se cpát srnkou. |
| |
| POdle mého výrazu ve tváři sem nervózní. Také mi sebral dítě... pošlu myšlenku Elendylovi |
| |
| Po chvilce se proberu a vyjeknu. Hledám dítě. "Kde je? To ne...on...vzal ho...proč? Já ho chci spátky..." řeknu a začínám propadat panice. |
| |
| Jemně ji obejmu. Hladím ji po vlasech. |
| |
| Obejmu veroniku aby nemohla vyzkočit. Neboj se vědí kde je jeho hrad přivezou ti ho zpět, šeptnu ji a políbím ji. |
| |
| Je jasné, že pláču...chvěju se a vzlykám. Křečovitě se Elendyla držím. Je jasné, že nechci ay kamkoliv chodil, ale vím, že bude muset převázat Eliře nohu a Leonidovi také... |
| |
| Vyběhla bych z postele kdyby mě Leonidas nechytl a nejspíš bych se vydala ho hledat. "Já ho chci zpátky...on z něj vychová zrůdu....stejnou jako je on...to nejde...nemůže..." mluvím přerývaně a už panikařím. |
| |
| Veroniku klid, řeknu ji přísně a donutím ji aby se mi podívala do očí. |
| |
| Jemně Kat políbím a slíbím ji že se hned vrátím. vydám se převázat Eliru a přinést ji jídlo. Pak jdu k Veronice a Leonidasovy. Pohladím veroniku a převáži leonidasovy nohu. |
| |
| "Ty o dítě nechceš?" zeptám se ho s obavami v hlase. Leknu e kdy mě někdo pohladí a všimnu si, že je to otec. "Prosím najděte ho...prosím....." začnu škemrat. |
| |
| Sice slíbil, že bu hned zpět, ale pro mě už to začíná být hrozně dlouá doba. Začínám panikařit. Je slyšet můj panický křik. Vstanu z postele a hlesám po hmatu svoje oblečení. Nabourám do stěny a zasyčím bolestí. Jdu podél stěny a vše ohmatávám. Najednou anrazím na svoji poličku s věcmi a po hmatu nadu triko a kalhoty...Pak si sednu s tim na zem a začnu se po hmatu oblékat. Pak vstanu a hledám dveře. Vydám se podel stěny do pokoje Eliry...vím, že s v kuchyni. Praštím se do hlavy o skříňku s talíři. Praštila sem se roh a začíná mi téci z menší ranky krev. Vyjeknu bolestí. Chytnu sza hlavu a ztratím rovnováhu, je to kuli tomu, že nevidím. Budu se muset naučit chodit aniž bych se potřebobala opíra. Začnu se kácet k zem, nanešzttěstí je tam židle takže spadnu a ještě než mi dopadne i hlava tak sepraštím o židly. Posadím se a držím se za hlavu. Brečím a panicky křičím. |
| |
| Neboj najdeme ho, slíbím Veronice a ošetřím nohu Kat. Pak uslyším rány a křik Kat. Vyběhnu do kuchyně zrovna když se skácí na židly. Doběhnu k ní a obejmu ji. Klid to nemůžeš chvilku vydržet? Zeptám se jí a ošetřím ji ranky které si způsobyla. Odnesu ji zpět do postele. |
| |
| Ale chci. Neboj se bude to v pořádku, řeknu ji a políbím ji. Ani když mi převazuje nohu tak ji nepustím. Pak zaslechneme rachot a Elendyl tam běží. Asi Katarina nebo Elira, řeknu zamyšleně. |
| |
| Zavrtím hlavou, že ne. POtřebji ho mít u sebe. Pevně se ho chytnu...najdu si jeho rty a rukou, ale pusou už se tam netrefím a políbím ho na nos. |
| |
| Dojdu k Eliře do pokoje a přivtám se s ní. Ona mě vesele pozdraví a pohladí po hlavičce. Odrazím se od postele a pokusím se leět, jenomže si nabi tlamu o stěnu. Bolestně zasténám, zbůsobilo to rambajs. |
| |
| Dnes tu každý dělá hluk, pomyslím si když zaslechnu další ránu. Políbím Kat a na okamžik se skočím kouknout co se děje. Když si všimnu že to je jen Isolda tak se vrátím k Kat a obejmu ji. |
| |
| "Isoldo..myslím, že tady není dobrý nápad zkoušet létat..." poznamenám když vidím jak si dala na kokos. |
| |
| Když odešel schoulila sem se do pevného klubíčka a začala se třást. |
| |
| Jen kývnu a vyšplhám se k Eliře na postel. Uvelebím se a usnu. |
| |
| "Ach jo...já už chi zase chodit...jenomže to nejde...ne se zlomenou nohou..." povzdechnu si Isoldě. Smutně se kouknu ven...ví, že je to tu krásné a už bych se tu chtěla moc moc projít.... |
| |
| Pohlédnu na Eliru. Seskočím z postele a běžím do pokoje Elendyla a Kat. Procpu se škvírkou mezi dveřím a vyskočím k nim na postel. Elira...je smutná...prý chtěla chodit. Nešlo by to nějak? zeptám se. |
| |
| Obejmu zase Kat a hladím ji. Po chvíli přijde Isolda. Pochybuji s tou nohou ještě pár týdnů chodit nebude. Jedině kdybys ukecala nějakého elfa aby ji odnesl ven třeba do háje, odpovím ji v mysli. |
| |
| A co trocha magie? zeptám se ho. Smutně na něj koukám. |
| |
| Ne ta noha se hojí dobře tak jak má, odpovím ji. |
| |
| Skočím z postele. Smutně se podívám za Elendylem. Pak se svěšenou hlavou jdu za Elirou. |
| |
| Sem schoulená do klubíčka. Narovnám se až po chvilce. Uškubnu si kus rukávu a udělám si z něho šátek. Snažím se si to zavázat kolem očí aby když náhodou otevřu víčka, abych nikoho nevyděsila. |
| |
| Isolda přijde a je smutná. Vyskočí ke mě na postel a usne. Kolem mého okna jde nějaký elf s monoklem, docela mladý. Nakoukne jen tak mimoděk zastaví se a usměje se na mě. Úsměv mu oplatím. PO chvilce slyším klepaní na dveře celého domu. |
| |
| Elendyl Zaslechneš tiché klepání na domovské dveře. |
| |
| Zavrtím hlavou a vezmu jí ho. Jemně jí ho uváži kolem očí jak chtěla. Pak zaslechnu klepání. Zase někdo otravuje, pomyslím si podrážděne a jdu otevřít. |
| |
| Elendyl Otevřeš dveře a v nich stojí mladej....pokloní se Ti. "Omluvte ě, že otravuji, ale viděl jsem tam v pokoji skrz okno to malé děvče, chtěl jsem se zeptat, jestli bych ji mohl vzít ven a ukázat jí nejkrásnějšíí místo v Roklince." zeptá se Tě. |
| |
| JO můžeš ale běda ti jak ji někde ztratíš nebo se jí něco stane. Vymlátím z tebe duši, varuji ho a nechám ho vejít. Ukáži mu kde je a zkráceně ji řeknu že ji tenhle elf vynese ven aby se taky podívala na roklinku. Já jdu zase za Kat. |
| |
| On mě vezme jemně do náruče. Isoldu to probere. Koukne se na nás a seskočí z postele. Nese mě tak abych měla pohodlí. Dává pozor aby mi neublížil. Usměji se. On se na mne také usěje. Donese mě na klidné místo, kde je malé jezírko a je tu několik stromů a spu tu nádherné květiny. Nestačím zírat. On si sedne a mě si opatrně posadí na klín. Tak abych měla nohy natažené. Opře se o strom. "Páni...tady je to krásné..." vydechnu a on se jen usmívá. Isolda začne řádit v jezírku. |
| |
| Kdo? zeptám se ho přes mysl. Tohle jedno slovo slyší zřetelněji než když sem se mu pokoušela říct, že mi ten hnusák z mordoru sebral dítě. |
| |
| Ten elf co měl původně zálusk na Veroniku. Vzal Eliru ven aby se trochu pokochala přírodou, řeknu jí a jemně ji obejmu. |
| |
| Najdou se moje celé tělo uvolní a jáusnu, je slyšet moje pravidelné oddechování. |
| |
| Nechám ji spát. Jen ji pohladím po vlasech. |
| |
| Když mě pohladí po vlasech cuknu sebou a prudce se posadím. Probudilo mne to..mám hrozně slabý spánek. |
| |
| "Maminka co je s ní? Kde je? Co se stalo..." ptám se a zase začínám panikařit. |
| |
| Neboj. Je tady našli ji, odpovím ji. Raději vynechám v jakém stavu. |
| |
| Promiň nechtěl jsem tě vzbudit, řeknu potichu a políbím ji. |
| |
| Potřebuji si ohmata jeho obličej abych si aspoň vybavila jeho tvář. Ohmatávám, každý rys jeho tváře, nos, oči, ale opatrně, uši..i rty...pak si zase lehnu. Chytnu ho za ruku. POtřebuji vědět, že tu je...že žije, že je se mnou...pak zase usnu. |
| |
| "Jak je na tom? Co jí udělal? Jak jí je?" ptám se. Mám o ni strach...moc dobře vím, že je schopný všeho. Prostřednictvím snů a prostřednictvím toho, že ublížil matce ubližuje i mě...on je hajzl, on ví čm mi nejvíc ublíží.... |
| |
| Neboj je v pořádku jen trochu unavená dostane se z toho stejně jako ty, řeknu jí a políbím ji. Z mojí tváře nejde poznat že lžu. Mám ovládání svalů na oblyčeji po otci. U něj člověk taky nikdy neví na co myslí. |
| |
| "Já jí chci vidět..." řeknu a azčnu lézt z postele. |
| |
| Chytnu ji a nepustím ji od sebe. Zůstaň tady. Nejsi na tom tak dobře abys někam chodila sama a já s tebou jít nemohu. Mimochodem myslím že spí přece ji nechceš budit. |
| |
| Začnu s emu vzpírat. "Já sama můžu jít..." protestuji a snažím se vysmeknout |
| |
| Když je čas oběda tak mě ten elf vezme do náruče a vezme mě k nim na oběd. Je to zelenina, chléb, ovoce a sýr. Mě dá pořádný hrnek mléka. Opatrně mne posadí na židly. "Měla by si jíst víc aby si trochu přibrala, pak budeš nádherná." usměje se na mne elf. Já se pustím do jídla. Sním skoro všechno co mi jeho matka nandala. Vypiju hrnek mléka. On mi utře pusu a pak mě vezmě ven. "Chceš se podívat do stájí?" zeptá se mě. Já jen s úsměvem kývnu. On mě opatně nese do stájí. Tam mne posadí na lavičku a na ohlávce přivede malé hříbě, ale které už nepotřebje matku aby se uživilo. "Ježiši, to je roztomilé." (Mimochodem Isolda u nich dostala maso a pořád chodí všude s námi.) začnu se rozplývat nad krásou hříběte. Pohladím ho po hlavičce. "Je tvoje." oznamí mi s úsměvem elf. Já an něj zírám s otevřenou pusou. Je celé bílé jako sníh. Jen na boku má černý flek. "Je to klisnička." řekne ještě elf. "Bude to vločka." řeknu zvesela a pohladím Isoldu která je u mě. Pak posmutním. "Já ale na koni neumím jezdit." šeptnu. "To vůbec nevadí. Mohu tě to naučit, nebo tě to naučí pán Elendyl." řekne mi a pohladí mne po vlasech. Pak Vločku odvede zpátky do jejího boxu a mě opatrně vezme. "Raději se vrátím, než mě přetrhnounjak hada." poznamená a vracíme se ke mě domů. Já mu cestou v náruči usnu. On zaklepe na dveře a čeká. |
| |
| Ne nemůžeš, odpovím ji rozhodně. Nepustím ji. |
| |
| Ozve se klepání na dveře. Dojdu otevřít a vidím elfa s malou. Dovedu je do pokoje a prohlédnu malou jestli se někde nezranila. Pak se rozloučím s elfem a když odejde tak se vrátím k Kat. |
| |
| Sem naprosto v pořádku. Elf mě uloží do postele, pak se rozloučí a odejdet. Isolda si lehne ke mě. Já ji rukou obejmu a spím. |
| |
| Já sem se instinktivně zachumlám do deky a překulím se na bok. Spím zády do místnosti. |
| |
| "Můžu...nejsem zas tak neschopná..." řeknu a rozbrečím se. Přivinu se k Leonidovi a klepu se. |
| |
| Všichni Uplnyeou asi 4 dny, po tu dobu vždy mladý elf přišel pro Eliru a bral ji ven. Te je ráno a vy slyšíte přijíždět kočár, do domu vejde Mia. "Tak šup...všichni do kočáru." houkne na všechny Mia. |
| |
| Vezmu kat do náruče a houknu na Veroniku. Pomož Leonidasovy nasednou cestujete všichni do Minas Thirit, oznámím ji a odněsu Kat do kočáru. Pak tam donesu i Eliru. S Elirou pošlu i Isoldu. |
| |
| Když mě Elendyl chce pustit v kočáru, já ho pevně držím, nechci nikam bez něj...ale nakonec ho pustím. |
| |
| Podepřu Leonidase...v náruči bych ho neunesla. Sem nešťastná. POmohu mu do kočáru, pak uvidím matku a vyjeknu...je i jasné, proč má šátek. V očích mám slzy. Sednu si vedle Leonidase a odvrátím tvář od matky. Co jí to provedl... pomyslím si nešťastně. |
| |
| Vyškrábu se do kočáru a sednu si k Eliře. |
| |
| Kouknu z okýnka na mé straně a zamávám tomu elfovi, on mi také zamává a usměje se. Ještě sem přijde. "Neboj, Vločka i já tu budeme až se vrátíš. Jel bych také, ale pojedu do bitvy. Bude tam nejspíše potřeba každá ruka. Tady vem si tento dárek. Je pro štěstí." šeptne mi a dá mi rubín vytesaný do písmene E. "E jako Elira." šeptneme mi s úsměvem. Pak se mi ukloní a odchází pryč. Já se opřu a smutně koukám do země. |
| |
| Elendyl Ty si toho elfa všimneš. Pak jen vidíš jak odchází, nejspíš se de připravi do bitvy. Víš, že jede s Vámi. Mia k tobě dojde. "Neboj dáme na ně pozor. vy byste hlavně měli přivézt dítě...nebo se Veronika zblázní. A vraťe se co nedříve, už jen Kuli Katarině." řekne Mia. Pak nasedne do kočáru, sedí vedle Leonidase a Veroniky. Elira, Isolda a Kat sedí naproti. Mia houkne na kočího. "Jedeme!" kočr se rozjede. Ty vidíš jak má Isolda vystrčenou hlavu z okýnka a kouká se na tebe. Ty stojíš a koukáš dokud se kočár neztratí. Elrond za tebou dojde. "Elendyle, připrav se a vyrazíme." šeptne ti. |
| |
| Nechám si od Veroniky pomoct do kočáru. Pak si sedne vedle mě. Jistě si všimla co jí provedl. Obejmu ji a políbím. |
| |
| Dlouho se koukám za odjíždějícím kočárem. Když zmizí z dohledu tak ke mě dojde Elrond. Dobře, kývnu a vydám se do domu. Navleču se do zbroje a plně vyzbrojím. Tentokrát jedu do boje docela dost naštvaný. Jsem rozhodnutý že pro jeho zničení použiji klidně i magii. Vylezu ven a vyskočím na svého koně. Jedu na místo srazu armády elfů. |
| |
| Sedím a pořád sebou šiju. Sem nervózní a hlavně se snažím udržet, jelikož tu není Elendyl. Elira si toho všimne a jemně mě chytne za ruku. Já její ruku lehce stisknu. Je jasné, že jsme také nervózní kuli tomu, že nevidím. Nevím co se kolem děje. |
| |
| Elendyl Dorazíš tam a vidíš armádu v plné zbroji. Elrond na tebe kývne a vyrážíte. Musíte ho zníčit jednou pro vždy. |
| |
| Leonidas Tvoje matka se na tebe tajuplně usměje, Veronika usnula a Kat vypadá, že také. "Budeš mít sestřičku nebo bratříčka." šeptne Ti. Elira ta nevnímá a kouká zasněně z okna. Isolda ta doslova a do písmene chrápe. |
| |
| Usměji se a kývnu. Hladím celou dobu veroniku po vlasech. |
| |
| Elendyl Za dva dny dorazíte k branám jeho hradu a dorazí sem i Dyran s jeho armádnou. Vidíš tu jen Dyrana a Arista, Eldar tu není a to je král. "Eldara sme málem museli přivázat k postely, chtěl jet také a to má poranění an břiše, ankonec tedy nejel, a neboj, všichni už dorazily." řene Ti Dyran. Ostatní Dorazíte k hradu. Mia pomůže nejprve Katarině z kočáru. Vede ji optrně za ruku a navádí ji. Odvede ji do pokoje. Leonidovi pomůže Veronika. Isolda vyskočí sama a Mia se pak ještě vrátí pro Eliru. "Víte kde máte pokoj, že?" zeptá se Mia Leonidase a Veroniky a nese malou do tří lůžkového pokoje. Bude tam spát s ní a ještě s Kat. |
| |
| Tak tedy začneme, řeknu a sundám ze zad luk. |
| |
| Kývnu a enchám se od Veroniky dovést do pokoje. |
| |
| Elendyl "Vítám Vás tu, čekal jsem Vás..." ozve se něčí hlas a nahoře na věži uvidíte postavu. "Podcenily jste mě...sice ste mě zabily...ale nezničil jste tento amulet, který byl ukryt zde." promluví znova a vy uvidíte mohutný amulet. Je ve tvaru hlavy ďábla. "Mimochodem, tvoje dcera i manželka, krásně křičely...." ušklíbne se. Náhle něco začne s amuletem dělat, vyletí do vzduchu a začne hořet rudým plamenem. Pak s ez něj stane odporný démon,(Nahatý mimochodem) Vypadá jako Balrok, akorát 10x větší. Má křídla a vznáší se ve vzduchu. Řítí se přímo na vás. |
| |
| Plynulým pohybem strhnu ze zád luk a napnu první šíp. Pošlu ho přímo proti démonovy. Druhý letí hned za ním a obě míří na oči. Natáhnu pak před sebe ruku a po krátké chvíli po něm vyšlu blesk. |
| |
| Elendyl Jediným mávnutím ruky je srazí k zemi a všemu se vyhne. Pustí do řad elfů, kteří po něm střílejí gejzír plamenů a spálí je na uhel...tohle bude těžký boj. Přistaně a tasí mohutný meč a de po Vás. |
| |
| Uskočím stranou a vyšlu po něm další dva šípy. Navedu koně aby ho obíhal a střílím po něm když je otočený na ostatní kteří ho taky obklopily a střílejí po něm. Když je ke mě zády tak mu přímo doprostřed zad pošlu další blesk. |
| |
| Elendyl Trvíá hooodně dlouho než ho zabijete, je to minimálně 1 den a půl. Jeho plameny uhasnou...a jeho tělo se rozpadne na popel. Amulet se rozbil nadobro. Když se rozhlédneš kolem všimneš si hrozně prořídlých řad...nikde však nevidíš Elronda, ne mezi živými... |
| |
| Po dlouhém boji jsem úplně vyčerpaný. Rukou nemohu vládnout asi jsem si ji někde zchromil. možná taky zlomil. Nad jedním okem mám dlouhou řeznou ránu ale naštěstí je to jen povrchový a jediný co mi vadilo bylo že jsem přez krev moc neviděl. Luk jsem někde ztratil a teď jsem rychle zastrčil meč abych ho taky někde neztratil. Rozhlédnu se po bojišti a sleduji naše značně prořídlé řady. Nebyl tak slabý. Aspoň že už je pryč. Možná by se konečně mohl objevit Gandalf nevím kde se fláká od poslední velké války, pomyslím si. Jsem vyčerpaný i psychycky neboď jak pokračoval boj tak jsem používal kouzla stále víc. Sice kouzla umím a umím je hodně dobře ale nerad je používám. Mnohé jsem dokonce odmítl naučit veroniku a naučil jsem ji pouze základy léčitelských kouzel. Hledám elronda ale nikde ho nevidím. Pozbírejte mrtvé a připravte kousek od bojiště tábořiště kde se ošetří zranění, poručím přeživším a narovnám se v sedle. Vydám se do hradu se podívat po malém. |
| |
| Elendyl Jak se koukáš kolem, nikde Elronda nevidíš, možná, že jel do hradu. Vydá se tam bay si se podíval po dítěti. Projedeš celý hrad a nakonec vejdeš do poslední komnaty kde najdeš v postýlce malé dítě jak pláče. Jenomže Elronda si nikde nenašel...buď skončil ajko hromádka prachu nebo se jen někam zatoulal. |
| |
| vezmu malé dítě a vydám se do tábora taky se nechat ošetřit. |
| |
| Elendyl Dorazíš do tábora a všichni jsou seskupeni kolem koho si, dkyž se podíváš kdo to je...uvidíš Elronda, má hlavu oddělenou do těla. Elfové začnouzpívat smuteční píseň a lidé jen naslouchají. Dyran vypadá nešťastně a Arist také. Oba mají sem tam něakou sečnou ranku, ale nic závažného...někde vidíš i lidi bez ruky, nebo i elfy... |
| |
| Potichu se přidám k písni. Jsem smutný. Dítě dám zatím aby se o něj postarala nějaká přeživší elfka a potom co se ošetřím sám pomohu ošetřovat ostatní elfy. |
| |
| Elendyl Elfové dozpívají a pak začnou ošetřovat raněné. Když jsou všichni ošetřeni tři elfové zabalí tělo i hlavu do bílých látek. Sedíte u ohně...nekoukáš se na armádu, ale na pouhé trosky co z armády zbyly. Musíte si všichni odpočinout...tento boj byl příiš náročný. |
| |
| Všichni spát. Ráno vyrážíme do roklinky, zdělím jim a po rozdělení hlídek jdu spát. |
| |
| Elendyl Všichni si jdou lehnout a ti zdraví mají hlídky. Přijde ráno. Venku slyšíš, elfy jak se připravují an odjezd, ale i lidé odjížždějí, ti však se vracejí do Minas Thirith. |
| |
| Vstanu taky a řeknu Dyranovy ať mi pošle do roklinky ty co byly odvezeni. Já si vezmu do sedla malého udělal jsem mu speciální košík. Převezmu velení nad elfy a vedu je zpět do Roklinky. |
| |
| Elendyl Ty a zbytky elfů pomalu jedete do roklinky, jeden veze ostatky Elronda... |
| |
| Elendyl Cesta do Roklinky Vám trvá 2 dny. Víš, že ti rodina také dorazí až za dva dny. Pro Veroniku a hlavně pro Kat to bude šok, že zemřel Elrond...Elfové začnou připravovat pohřeb. A mladej de k sobě domů. ten má jen pár škrábanců. V té bitvě ti hrozně pomohl. Klikrát toho parchanta na lákal na sebe aby ty si měl volný prostor ke střelbě a k boji. Ostatní v MT Za 3 a půl dne se Dyran a ostatní konečně vrátí. Dyran dojde do pokoje Leonidase. "Zdravím, malé je v pořádku a Elendyl také. Připravíme kočár a vyrazíte nazpět do Roklinky." řekne jim. Všimneóu si škrábanců a pár sečných ranek, je na něm znát, že je hrozně vyčerpán. Pak to jde ozbnámit Mie, Kat a Eliře s Isoldou. |
| |
| Nechám elfy připravovat pohřby všech padlých. Já si jdu odpočinout. Ruku ještě pořád neovládám ale než přijednou z MInas thirit bude v pořádku. |
| |
| Kývnu na souhlas a pomohu Veronice se připravit na cestu. |
| |
| Chtěla bych něco vykřiknut, ale nejde to...nedokážu říct nic...vůbec nic. Mia mě obej,me a uklidní mne. |
| |
| Leonidas atd.. Opět ti Veronika pomůže do kočáru. Isolda se tam vydrápe sama, i když už poměrně veliká tak se sem stále vejde. Eliře a Kat pomůže Mia. Ještě do kočáru nastoupí Dyran. "Král pojede také akorát v jiném kočáře." řekne Dyran. Opravdu přijde ještě jeden kočár, do něhož pomůže Arist nastoupit Eldarovi. Pak tam sám nastoupí a s ním i Alira a všechny holky, aristovy sestry a jeho dcera. Pak vyrazíte na cestu. Elendyl O dva dny později sou ohřby připraveny a ty uslyšíš klapot koňských kopyt. Vidíš jedn kočár a za ním hned druhý. Přijde mladej a vede na ohlávce malé bílé hříbě na pravém boku s černým flekem.Nejspíše čeká na Eliru. Ruku už máš v pořádku. |
| |
| Pozdravím lidi přijíéždějící v kočáru a převezmu Kat. Dovedu ji do kuchyně a usadím ji. |
| |
| Než mě odvede musím si ohmatat jeho tvář. Pak se teprve nechám odvést. |
| |
| Vyskočím z kočáru a protáhnu se. Sem teď velká asi jako Dospělý dalmatin. Přivítám Elendyla a běžím do kuchyně mám po té cestě nehorázný hlad. |
| |
| Já pomohu Leonidasovi do pokoje a uložím ho. Pak jdu za otcem. "Kde je dítě?" zeptám se starostlivě. |
| |
| Mě z kočáru chce pomoci Mia, ale přijd ten elf a vede vločku. "Dovolíte? Já ji převezmu." řekne s úsměvem a ukloní se. Mia kývne a ustopí. On ustí Vločku a vytáhne mne opatrně z kočáru. Pak ještě jednou rukou vezme vločku. " Večer Vám ji vrátím..." řekne Elendylovi a nese mě na naše oblíbené místo a vede sebou Vločku. |
| |
| Je v pořádku, řeknu a pošlu pro něj k elfce která se o něj starala zatímco tu nebyla Veronika. |
| |
| Když elfka přinese dítě, převezmu jej a dojdu do pokje. Tam si sednu a nakrmím malého. Je vidět, že sem teď, když je zpátky, uvolněnější. |
| |
| Najdu si prstem Elendylovi rty a políbím ho. Zakručí mi v žaludku. Mám docela hlad. Ale je pro ně hrozně nepříjemné jíst když nemám jazyk. |
| |
| Nakrmím Kat. udělal jsem ji polívku aby nemusela nic kousat i když kousat může. nakrmím ji a pak donesu jídlo i všem co dorazili. |
| |
| Usmějis e na veroniku. Říkal jsem ti že bude v pořádku, řeknu ji a políbím ji. |
| |
| Bráním se tomu aby mi dal najíst. Vím, že to bude nepříjemné. Lehce vzlykám ale nakonec ho nechám ať mě nakrmí. |
| |
| Opatrně ji nakrmím. Pak ji lehce políbím když ji nakrmím jako odměnu. |
| |
| Moje rty se bolestně zkřivují. Pořád mě to hrozně bolí. Neboť, všechno jídlo jde přes jazyk...teda přes ten zbytek. |
| |
| Smutně se pousměji a sednu si na postel. Dítě mám v náruči. "Je mi matky hrozně líto...." šeptnu nešťastně. |
| |
| Hladím ji. Vím že časem to bolet přestane. Pomalu ji dokrmím a znovu ji políbím. |
| |
| Kývnu na souhlas. A Elronda, dodám neboď jsem už slyšel. |
| |
| Vyjeknu. "COže?" zeptám se a koukám na něj s otevřenou pusou. |
| |
| Sním půlku a víc už nechi, bráním se...je to pro mě utrpení. |
| |
| POtichu ji všechno řeknu. Stejně yb se to dozvěděla. |
| |
| Dál ji už nenutím. |
| |
| Moje ústa jsou zkřivena bolestí a bolestně sténám. |
| |
| Obejmu ji a hladím ji po vlasech. |
| |
| Rozbrečím se. |
| |
| Přivinu se k němu. A pláči bez slz. |
| |
| Hldím ji po vlasech a konejším ji. |
| |
| Obejmu Veroniku a políbím ji. Jak to vypadá s mou nohou? zeptám se jí abych ji odvedl na jiné myšlenky. |
| |
| "Nevím..." šeptnu pouze a dítě dám do postýlky, kterou elfové pro mě připravily. Schoulím se do klubíčka a nepřestávám brečet. |
| |
| Smutně ji obejmu a hladím ji po vlasech. |
| |
| "Jak se to mohlo stát..." šeptnu nechápavě. |
| |
| Bojoval stejně jako všichni ostatní co padli proti tomu démonovy, řeknu jí. Sice jsem chtěl dodat aby zachránili její dítě ale to jsem skousnul. Nevzala by to nejlíp i když já to špatně nemyslel. |
| |
| PO chvíli se uklidním. "Dojdu pro jídlo a pak ti převáži nohu." šeptnu a jdu do kuchyně vezmu dva talíře a naložím jídlo. Vezmu lžíce a nesu to do pokoje. Je na mě vidět, že sem brečela. Jednu misku podám Leonidasovi a druhou sním já. |
| |
| Najím a po jídle dlouze Veroniku políbím. Obejmu ji. |
| |
| Brečím ještě dlouho, pak se uklidím a usnu. |
| |
| Opatrně ji odnesu do pokoje a uložím ji ke spaní. Pak u ní ještě chvíli sedím. Pak se vydám pomoct s přípravou pohřbu. |
| |
| Vidět, mluvit.... pošlu Elendylovi a rozpláču se ještě víc. |
| |
| Rychle se vrátím k Kat která se nejspíš probudila. Usadím se k ní a políbím ji. |
| |
| Vytvořím tu mastičku a dojdu k Leonidasovi. Opatrně mu sundám obvaz. "Já myslím, že už je to v pořádku. POčkej dojdu za otcem a řejbzu mu ať se na to podívá." řeknu leonidasovi a políbím ho. Pak jdu do pokoje kde je i matka. Vidím, že ji utěšuje. "Tati...myslím, že Leonidas má tu nohu v pořádku. Zajdeš se na nj podívat? Já tu s maminkou počkám." zeptám se. |
| |
| Dobře počkej tu s ní, kývnu na veroniku a jdu se podívat na Leonidasovu nohu. Pak mu opatrně pomohu stát neboď si taky myslím že už je uzdravená a podepírám ho aby si nohu mohl rozhýbat. ještě pár dní bude na tu nohu došlapoval opatrně a bude trochu pobolívat ale jinak už je v pořádku. vrátím se a řeknu to Veronice. |
| |
| Maminka mezitím usla tak jsem ji pikryla a sedím nešťastně u ní. Slyším kroky otce a tak vejdu do kuchyně a ukáži mu prdtem ať je potichu. "Tati kde je Elira?" zeptám se šeptem. |
| |
| Kývnu a potichu ji řeknu jak je na tom Leonidas. bude s tím elfem jak jsi ho nakopla. |
| |
| "Tak a du ho nakopnout znova..." zabručím potichu. A odejdu za Lonidasem. Políbím ho. |
| |
| Nejdeš budeš dávat pozor na leonidase aby nikde neběhal zatím, řeknu jí. |
| |
| Usadím se k Leonidasovi na postel. "Jesli jí ublíží, zaručuji mu, že mu rozkopu rozkrok..." zabručím potichu a políbím Leonidase. |
| |
| Copak se stalo? Zeptám se jí opatrně a polibek ji vrátím. |
| |
| "Ten co sme ho nakopla, a co mě chtěl je teď s Elirou a jestli jí něco udělá...ať si mě nepřeje." řeknu zaraženě. |
| |
| Netroufne si neboj se, usměji se na ni. |
| |
| Všichni Všechno se nakonec uklidní, pohřeb skončí, všechno se rozejde domů, a rozjede....a začnou plynout dny, týdny, měsíce.....Katarina však ještě není skoro vůbec v klidu. Nakonec uteče 5 let. Elira hodně času tráví s elfem. Kat už si zvykla chodit po slepu, a naučila se mluvit v myšlenkách. Avšak, občas má chvíle kdy je dost hysterická. Synovi Veroniky je nyní 5 let, avšak vypadá spíše na 10. |
| |
| Ráno se proberu a jdu připravit snídani. Už sem samostatná, za těch pět let sem si zvykla a už do ničeho nebourám. Postavím každému snídani na stůl a pak na všechny houknu, že je snídaně. Sama si opatrně sednu ke stolu a pomalu začnu jíst. |
| |
| Vylezu z postele a obleču se. Ustelu si postel a učešu se. Opáchnu obličej a koukám se na sebe do zrcadla. |
| |
| Ráno když an nás houkne Kat tak jemně probudím Veroniku a až se oblečeme tak se vydáme do kuchyně. Ořichází i Elendyl. |
| |
| Vyklouznu z pokoje a pokusím se proklouznout ven bez snídaně. |
| |
| Dojdeme na snídani a já malého usadím na židly vedle mě po levici. Po pravici sedí Leonidas. Pustím se do jídla. Malý se do toho také pustí. |
| |
| Nikam nejdeš, chytnu eliru zezadu za oblečení a posadím ji ke stolu. Nejdřív se najíš, řeknu jí. |
| |
| Zaseknu se když mě někdo chytne za oblečení. Je mi jasné, že je to Elendyl. POsadí mě ke stolu tak do sebe rychle naházím jídlo a znovu se chystám jít ven. |
| |
| Já si snídani ulovím sama. Pak odletím na tu skálu kde se tenkrát chtěla Veronika zabít. Lehnu si tam. Je tam totiž jeskyně. Sem trochu smutná. Dnes ani nemám náladu letět do Roklinky... |
| |
| Ještě nevypila čaj. řeknu Elendylovi a otočím hlavu směrem k Eliře. |
| |
| Zase Eliru zastavím. Zapoměla jsi na čaj. Kam dnes tak zpěcháš? Zeptám se jí. Já vpodstatě ještě ani nezačal s jídlem a ona je už po něm. |
| |
| "Za Alnafem." odpovím stručně a kopnu do sebe čaj. Kouknu na něj zoufale. "Bude mne dnes učit jezdit na koni." dodám. "Můžu už jít?" zeptám se. Kat přede mě šoupne ještě jednu porci a všem pošle myšlenku že musím být pořádně silná tak dostanu dvojtou dávku. A to začnu litovat, že sem vůbec říkala, že se budu učit jezdit na koni. |
| |
| S úsměvem kývnu k jídlu. Až to sníš tak můžeš, řeknu jí a vrátím se ke svému jídlu. |
| |
| Zoufale an ně pohlédnu a rychle zhltnu druhou porci. Pak se rozloučím a vyběhnu ven. |
| |
| To je divné Isolda tu ještě není...touhle dobou tu bývá. Veroniko, Leonidasy, jděte se po ní podívat. Jestli je v pořádku. poprosím je a otročím hlavu jejich směrem. |
| |
| Alnaf Čekáš na Eliru ve stájích. Máš připravené sedlo a uzdu, pro její Vločku. Ona přibehne celá zadýchaná. |
| |
| Kývnu a spolu s Veronikou se vydáme na horu kde má jeskyni. |
| |
 | Pozdravím ji s úsměvem. Co jsi se tak zadýchala? Zeptám se jí s úsměvem. |
| |
| Pozdravím ho. "Ale...donutili mě sníst dvě porce jídla a ještě vypít čaj....jinak bych tu byla dřív." odpovím. |
| |
| Nespěchej není kam, Usměji se na ni a osedlám svého koně i jejího. Pomohu ji do sedla a vyvedu ji ven. Začnu ji opatrně provádět. |
| |
| "Těšila sem se na tebe." šeptnu s úsměvem. Nechám si pomoci do sedla. Je to celkem nepohodlné. Šiju sebou abych našla tu správnou polohu, která bude pohodlnější. |
| |
| Usměji se a radím ji jak sedět a jak řídit koně. |
| |
| Začátky nejsou zas tak těžké, takže se to naučím celkem rychle. |
| |
| Když se to trochu naučí tak taky nasednu a vyjedu si vedle ní. jedeme pomalu. |
| |
| Všimnu si Leonidase, Veroniky a jejich malého. Zvednu se a zalezu do jeskyně. |
| |
| Ještě mi to moc nejde, ale poamličku se to zlepšuje. |
| |
| Zamračím se když vidím Isoldu jak vstane a zaleze do jeskyně. "Něco s ní není v pořádku." řeknu Leonidasovi a dojdeme k jeskyni. |
| |
| Všichni se rozejdou a je tu tichu, slyším jen Elendyla jak jí. Opatrn sklidím ze stolu a začnu nádobí umývat. Pak ho uklidím a usadím se na židly vedle Elendyla. Jak je venku? Svítí slunce nebo je zataženo? zeptám se Elendyla a otočím se na něj. (Svítí slunce) |
| |
| Venku svítí, řeknu ji a obejmu ji. mezitím jsem dojedl. Opatrně ji políbím. |
| |
| Co jí asi je? zeptám se sám pro sebe. Vydám se dovnitř za ní. |
| |
| "Já tu zatím počkám s malým." řeknu mu a políbím ho. |
| |
| Podel stěny pustím plameny aby Leonidas nešel po tmě. |
| |
| Usměji se a políbím ho také. Vstanu a sednu si mu na klín a obejmu ho kolem krku. Hlavu mu uložím na rameno. |
| |
| Copak se děje? Zeptám se jí a dojdu až k ní. Položím ji ruku na bok a tázavě se na ni podívám. |
| |
| "Sem sama..." odpovím mu potichu. Smutně ho pozoruji. |
| |
| Jsme tu s tebou všichni, řeknu jí a pohladím ji po boku. Sleduji ji. Už vyrostla docela dost. |
| |
| Zavrtím hlavou. "Tak to nemyslím." šeptnu a složímn hlavu na přední pařáty. |
| |
| Však já vím, řeknu ji a pohladím ji po hlavě. |
| |
| "Ještě dnes večer odletím pryč...daleko za moře..." řeknu a pohlédnu jedním okem na Leonidase. |
| |
| Proč odlétáš? Zeptám se jí a trochu posmutním. Všichni jsme si ji oblíbili. Pohladím ji po čumáku. |
| |
| "Leonidasy....ty máš rodinu...a to si si Vewroniku ještě nevzal...Elendyl má Katarinu....všichni někoho mají a já sem příliš osamocená. Předtím, než odletím, se přiletím rozloučit...cci mít také rodinu..." šeptnu mu. "Já nemám ani rodiče...ti jsou mrtví..." dodám. |
| |
| Máš nás, šeptnu ji. |
| |
| Povzdechnu si. "Pořád nechápeš...to, že já potřebuju mít svojí vlastní rodinu....je to utrpení být tu jako jediný drak a koukat se na Vás....chápeš? Všechny Vás mám ráda...ale...to mi nestačí..." šeptnu mu a doufám, ž pochopí co tím myslím. |
| |
| Kývnu a potichu se vydám ven. Tam řeknu Veronice proč nepřišla. |
| |
| Posmutním a v očích se mi objeví slzy. "Vrátíme se a necháme ji o samotě. Třeba si to rozmyslí..." šeptnu a vrátíme se domů. Sem hrozně skleslá. Prcek však kolem ná vesele pobíhá. POsadím se na židly a koukám do stolu. Všechno řeknu.... |
| |
| Sednu si k Veronice a obejmu ji. Elendyl trochu smutně a zamyšleně kývne když mu to veronika řekne. |
| |
| I na mě je znát smutek. Stejně tak to bylo i s Rose tenkrát, takébbyla nešťastná, že je sama. řeknu. |
| |
| "Skusíme něco rychlejšího?" zaškemrám. |
| |
| Dobře, usměji se a pobídnu koně do rychlejšího cvalu. |
| |
| Koukám na Alnafa, jak pobídl koně až do rychlejšího cvalu. POlknu. Nejdřív ho pobídnu do klusu a pak také do rychlejšího cvalu jenomže je to na mě zatím moc rychlé. Neudržím se a sletím z koně a ještě ke všemu se praštím o strom do hlavy....Vločka se zastaví a rychle ke mě přiběhne. Je to příšerná bolest. Držím se za hlavu a pláču. Dělá se mi lehce zle. Neni se čemu divit...byl to ošklivý pád a mám docela štěstí že žiju. |
| |
| Vylezu ven z jeskyně a sednu si na kraj skály. Koukám se do dáli...pozoruji lesy...Roklinku...bude i to tu chybět...nevím kam pletím, nevím kdy se sem vrátím, ani nevím...jestli se sem vrátím. |
| |
| Rychle seskočím z koně a rychle ji zkontroluji. Promiň mi, šeptnu ji a jemně ji vezmu do náruče. Odnesu ji ke stromu a použiji trochu svojí magie abych ji ošetřil všechny i ty nejdrobnější škrábance. |
| |
| "Je mi zle..." šeptnu. Třesu se. |
| |
| Neboj se hned ti bude líp. Jen to odezní. Všechno už jsem vyléčil a za chvilku už nebudeš ani vědět o tom že jsi spadla, řeknu ji a položím si její hlavu do klína. |
| |
| V obličeji sem celá bledá. "Dnes toho..už necháme..." šeptnu. |
| |
| Kývnu a hladím ji po vlasech. Promiň že jsem začal tak rychle. Jsem zvyklí na elfy ne na lidi. elfové se učí mnohem rychleji promiň, řeknu jí. |
| |
| Zavrtím hlavou. "To ne...ty za to nemůlžeš...já tě donutila..." šeptnu. Vločka ke mě přijde a začne mě olizovat jako by říkala promiň. |
| |
| Pobídnu vločku ať jde stranou a dál hladím Eliru než ji přestane bolet hlava. |
| |
| Začíná se mi vracet barva do obličje a je mi už lépe. Ani hlava už nebolí. "Tak se vrátíme, stejně bude zachvilku oběd." šeptnu. |
| |
| Ještě si chvilku odpočiň, řeknu jí a nedovolím ji aby se posadila. |
| |
| Tak tedy ještě chvilku odpočíván. Usměji se na něj. Nevím, proč, ale pohladím ho po tvář. Usměj se ještě víc. |
| |
| Pustím se do vaření oběda. |
| |
| Taky se na ni mírně pousměji a po chvíli ji pomohu na nohy. Vysadím ji na jejího koně a vedu oba koně do stáje. |
| |
| Dojdeme do stájí. Já sesednu a počká až Alnaf odsedlá koně. Pak se vydáme ke mě domů. "Zeptám se Elendyla, jestli byjsi u nás mohl zůstat na oběd." navrhnu. |
| |
| Obstarám koně a pak se vydám s Elirou. Zavrtím hlavou že ne. To není nejlepší nápad, řeknu. |
| |
| Smutně se podívám do země. "Ale no tak...vždyť, aspoň by se vaše vztahy zlepšily....prosím, nech mě to zkusit..." šeptnu. |
| |
| Nevím jestli to je dobrý nápad Veronika mě pořád nesnáší a navíc bude naštvaná že jsi spadla z koně mojí vinou, řeknu jí. |
| |
| "Tak se jí omluv." řeknu mu přísně. |
| |
| Pokusím se, řeknu jí. |
| |
| Dojdeme k domu. "Počkej tu." řeknu a vstoupím dovnitř. "Ahoj." pozdravím je. Dojdu do kuchyně. Všichni, krom Kat uvidí moje lehce potrhané oblečení. "Elendyle...mohl by tu být dnes Alnaf na oběd prosím..." zaškemrám. |
| |
| Prvně mi řekni co se ti stalo. Kde jsi zase co prolézala? Zeptám se jí když si všimnu potrhaného oblečení. |
| |
| "No...spadla sem z koně. Donutila sem Alnafa jet rychleji a neudržela sem se." odpovím popravdě a pokrčím rameny. "A prosím, nezlob se na něj. On za to nemůže." dodám. |
| |
| Kývnu na souhlas. |
| |
| "Takže může?" zeptám se. V očích mám radostné hvězdičky. Ještě omluvně pohlédnu na Veroniku, která se zatvářila trochu nevraživě. |
| |
| Ano může, kývnu a ještě se podívám na Kat jestli nic nemá proti a zeptám se jí v mysli. |
| |
| Jen mlčky kývnu, že může. Připravím stůl. Dám jídlo na stůl. Je to zeleninová polévka a k ní je chléb. |
| |
| Vyběhnu ven. "Můžeš." řeknu s úsměvem. |
| |
| Kývnu a vydám se za ní. |
| |
| Vedu ho za ruku. Usadím ho na volné místo, které je vedle mě. Usadím se vedle něj. mě samozřejmě Ka musela dát nějvětší porci. Veronika Alnafa zamračeně sleduje. pak se však pustí do jídla. "To neni fér...proč já mám zase nejvíc?" zeptám se. |
| |
| Sednu si na místo které mi ukáže. i když o Veronice vím tak si ji nevšímám. Elira si začne stěžovat že má zase nejvíc. Jen se usměji ale mlčím. |
| |
| Protože se učíš a na to potřebuješ hodně energie, řeknu jí místo Kat. |
| |
| Chci něco namítnout ale raději mlčím a pustím se do jídla. Sním to všechno, protože mám pomrně hlad. K tomu si dám krajíc chleba. Dala bych si zase jednou maso... pomyslím si. Ale u elfů těžko... doomyslím si nakonec. Zaslechneme venku kočár. Zbystřím a ohlédnu se. Je to pět let co se tu naposledy nějaký ozval. Tázavě se podívám na Elendyla. |
| |
| Pokrčím rameny. Taky se tu už dlouho nikdo z světa lidí neobjevil takže nemáme vůbec žádné informace. Zvednu se a jdu se podívat z okna co se to děje. |
| |
| Elendyl Uvidíš kočár z Minas Thirith. Z něj vystoupí Dyran, a hned po něm Mia, která drží 5 letou holčičku. |
| |
| Výtejte v roklince. Dlouho jste se neukázali, Usměji se na něj a pozvu je dovnitř. POšlu Kat myšlenku kdo to přijel. |
| |
| Vstanu a jdu je přivítat. |
| |
| Všichni v místnosti Dovnitř vstoupí Dyran, Mia a ta má na ruce malou 5ti letou holčičku. Pustí ji na zem a ta se rozeběhne k Leonidasovi. "Leonidasi, tvoje sestřička. Rishel sme jí pojmenovali.." řekne Mia a usměje se. |
| |
| Po pěti letech ji vidím prvně, usměji se na ni a vezmu si ji na klín. Usměji se. Pěkný jméno, pochválím ho. |
| |
| POzdravím je a s Alnafem se vypaříme ven. |
| |
| vydáme se spolu na její oblýbený místo. když tam dorazíme tak se posadíme pod strom a odpočívám. |
| |
| Všicky POmalu se blíži večer. |
| |
| Když se přiblíží večer sletím ze skály a přistanu v Roklince. Dojdu k domu Elendyla. Pochn čumákem do dveří/(Elira se rozloučila s Alnafem a odešla domů. Čekám aš všichni vyjdou ven. |
| |
| Všichni vyjdeme ven abychom zjistili co chce. |
| |
| "Chci se s Vámi rozloučit....odlétám pryč...nevím jak dlouho a ani nevím jestli se někdy vrátím..." šeptnu. |
| |
| Nerozmyslíš si to? Zeptám se jí ještě ale předem znám odpověď. Rozloučíme se s ní. |
| |
| "Ne, Elendyle...já už dál nesnesu se koukat na Vás...všichni máte rodinu...já ....víš..no však víš ajk to myslím..." šeptnu. Skloním hlavu a jemně se k němu přitulím jako ke každému z nich. |
| |
| Dej na sebe pozor a šťastnou cestu. řeknu jí a pohladím ji po čenichu. Pak zaslechnu její šum křídel a prudký závan větru...vznesla se a letí pryč. |
| |
| Vezmu Kat, kolem ramen. Vydáme se zpět do domu. |
| |
| POvzdechnu si a připravím večeři. Napapám se a jdu si lehnout do postele. Tam pomalu usnu. |
| |
| lehnu si spolu s Kat a taky usnu. |
| |
| Když přijde ráno, rychloe se převleču a vypařím se z pokoje a z domu. Jdu čekat do stáje. Sem učesaná, ale nenasnídaná. |
| |
| Ráno se probudím s vykřikem a prudce se usadím. Sem celá zlitá potem. Chvilku oddechuji a pak se uklidním. Vstanu obleču se učešu podle hmatu a jduudělat snídani. Myšlenkou na všechny houknu. Dyran a Mia s malou dostali svůj dům pro krátkodobé hosty. Udělám i čaj a sednu si ke stolu. Začnu jíst |
| |
| Všichni až na Eliru se sejdeme v kuchyni tam zjistíme že už se vypařila. Zavrtím hlavou a pustím se do jídla. |
| |
| Já jí dám, že nebude jíst. řeknu Elendylovi. Je na m poznat, že se mračím, je to poznat na mém obočí a zkřivení pusy. |
| |
| Dorazím do stáje a jsem docela překvapený že tu je tak brzy. Tys utekla? Ty se budou zlobit, poznamenám a zavrtím hlavou. Posadím se k ní. Tak využijeme aspoň času abych ti vysvětlil jak se na koni pohybovat abys nesletěla. Praktické cvičení zdá se není nejlepší nápad. Řeknu ji a začnu ji učit. |
| |
| "Když Katarina mě hrozně přecpává." řeknu a nechám se učit. |
| |
| Máš pravdu, řeknu Kat taky v mysli. Leonidas s Veronikou se po jídle vytratili taky ven. |
| |
| Tak pojď mám pro tebe překvapení. pojeď, řeknu ji a dovedu k ní osedlané koně. Nasednu na svého a počkám na Eliru. Pak se vydáme do lesa. Jedeme pomaleji. Dost daleko od roklinky se zastavíme je tu rozdělaný oheň. Seskočím a sundám z kamenů maso. (Kamenů okolo ohniště na kterým se peklo.) Chceš? Myslel jsem ti že by ti přišlo vhod, nabídnu ji a vytáhnu k tomu elfský chléb. |
| |
| "Jéééé." řeknu a vezmu si největší kus masa. Hned se do něj pustím, ale bez chleba. |
| |
| S úsměvem ji sleduji jak se cpe. chleba ji nevnucuji. |
| |
| Sním všechny kusy masa co tam jsou. Pak se natáhnu do trávy. |
| |
| S úsměvem si sednu k ní. Musíš nám odpustit my jsme elfové ne lidé. mi zvířata nezabíjíme ani nejíme. Tahle srna zemřela sama tak jsem se rozhodl že ti udělám trochu masa a zbytek nechám mrchožroutům jak to má být. Řeknu ji. |
| |
| Kývnu. Pak vstanu a vyhoupnu se na koně. "Asi bych se měla radši vrátit." řeknu. |
| |
| Do oběda je ještě času dost, řeknu jí a vyhoupnu se taky na koně ale až potom co uhasím oheň. |
| |
| Vytratíme se po jídle i s prckem ven. Jdeme k jezeru. |
| |
| Jen mlčky kývnu hlavou. Musím si připravit nějakou výmluvu... pomyslím si. |
| |
| Na oheň dám péct zeleninu zapečenou se sýrem. Bude se to péct tak dvě hodinky. Vydám se do ložnice kde si hajnu a. Budeš hlídat oběd? zeptám se Elendyla. |
| |
| Usměji se a vydám se spolu s ní do stájí. |
| |
| Dobře pohlídám ho odpočiň si, řeknu jí v ymsli ajdu si sednou k ohni na kterém se připravuje oheň. |
| |
| Já pomalu usnu. |
| |
| Dojedeme do stájí a já mu pomohu odstrojit a postarat se o koně. "Dneska se raději ptát nebudu..." šeptnu a dám mu pusu na tvář. "Zatím ahoj.." rozloučím se s ním a vydám se domů. |
| |
| Elendyl Slyšíš otevírání dveří. Kroky jsou tiché. Víš že je to Elira a snaží se prolplížit do pokoje. |
| |
| klidně se postavím za dveře tak aby mě nebylo vidět a až jimi projde tak ji chytnu zezadu za krk aby nemohla utéct. Jdeš někam? Zeptám se jí pevným hlasem a se zamračenou tváří. |
| |
| Hrozně vyjeknu když mě chytí za krk. Je to nečekané...a po tom co sem si zažila dost nepříjemnéa děsivé. Zaslechnu Elendyla. Celá se rozklepu. Nejsem schopná odpovdět. |
| |
| Kdes byla když jsi měla být na snídani? Zeptám se jí přísně. |
| |
| Jeho hlas se mi vůbec nelíbí. Děsí mě. V očích mám slzy a třesu se ještě víc. "Já...šla sem se projít.....a zapoměla sem na snídani, ale Alnaf mi najíst dal..." řeknu po pravdě. Hrozně se mi chvěje hlas. Je z něj slyšet panika. |
| |
| Aspoň že někdo má trochu rozumu posaď se tady, řeknu ji přísně a usadím ji na židly v jídelně. Zase si sednu k obědu a dodělávám ho. Ještě předtím však naložím Eliře hromadu jídla se slovy že to má místo snídaně a že se nehne z místa dokud to nesní. |
| |
| Koukám na to jídlo a odvrátím hlavu. Teď mi přijde jako můj otec....i kdyžten mi nedával skoro nic...a přesto...když sem nechtěla jíst zmlátil mě kolikrát do krve. Všechno se zase rací....Klpu se a začínám plakat. |
| |
| Pomalu se uklidním a sleduji jak jí. co ti Alnaf uvařil dobrého? zeptám se jí už klidným a zase mírným hlasem. |
| |
| Nesnědla sem ani kousek. Mlčím....vůbec nemám chuť k jídlu. POze sem schoulená na židly a brečím. |
| |
| Dojdu k ní a mírně ji pohladím po vlasech. Klid neboj se, řeknu ji mírně. |
| |
| Zprvu se leknu, když mě pohladí po vlasech, ale pak se lehce sklidním, ale ne uplně. POřád brečím a trošku se klepu. "Já nechci...." šeptnu třesoucím se hlasem. |
| |
| Dobře ale už nám to nedělej. Když se ráno vypaříš tak nikdo neví co s tebou je. Už takhle zmizelo spoustu lidí. , řeknu ji a sklidím ze stolu jídlo. Stejně si myslím že nejvíc jsi naštvala KAt. Vypadá to pak jako by ti nechutnalo její jídlo. U ní to budeš mít nejtěžší si to vyžehlit. Už takhle ti nejspíš dá dvojtou porci, řeknu jí mírně. |
| |
| Zatvařím se dost zoufale.... "Tak to není...mě to moc chutná....ale....nemuselo by toho být takové množství." šeptnu a už sem skoro v klidu, jen mnou projíždí mírný třas. "Alnaf mi upekl maso....z nějaké zemřelé srny..." odpovím dodatečně na jeho otázku. |
| |
| Usměji se. Už pomalu zapomínám že jsi člověk. Promiň řeknu Kat ať ti do jídla občas přidá trochu masa, řeknu ji. Já vím že to tak není a pravděpodobně to ví i Kat ale stejně si ji musíš usmířit sama., řeknu jí a sundám jídlo z ohně. Zavolám an všechny že oběd je už připravený. Když se sebehnou tak všem naložím. |
| |
| Probudím mě Elendyl s tím, že už je jídlo. Vydám se ke stolu tam se usadím a čekám až Elendyl nandá. Je tu Elira? zeptám se ho. |
| |
| Ano je, odpovím Kat. |
| |
| Najdu si myšlenkou Eliru. Jak si dovoluješ jít pryč bez snídaně??!!! Zítra dostaneš dvojnásobou porci. řkenu njí prudce v myšlenkách. Pak se pustím do jídla. Elira jen sklopí hlavu a pustí se do své porce. |
| |
| Smutně sklopím hlavu. Jím svojí porci. když dojím tak si přidám abych Kat uděllala radost a přidám si hodně. |
| |
| J ena mě znát, že sem dost zachmuřená, i přesto, že si Elira přidala. |
| |
| Přejedu pohledem přes mamku a Eliru, ale raději se do toho nemíchám. |
| |
| "Katarino, prosím, odpusť mi...já se Ti omlouvám...a přísáhám, že už nic takového nudělám a po obědě ti pomůžu tu uklidit..." řeknu a v mém hlase je znát provinilost a to dost. |
| |
| Dojdu k KAt a položím ji ruku na rameno. Nevytrestalas ji ještě dost? Myslím že už by to mohlo stačit, řeknu jí v mysli. |
| |
| Mlčky kývnu směrem k Eliře. Dobře...ale běda ti jak se to bude znovu opakovat. řeknu jí. moje koutky se zvednou zase v úsměv. Když všichni dojedí, pustím se s Elirou do společného úklidu. |
| |
| Veronika s Leonidasem zase odejdou vem. já zůstávám a pomohu holkám. |
| |
| Když se vším pomohu. Obratím se na Kat. "Mohu jít ven?" zeptám s jí. Ona kývne a pak se s tou samou otázkou obrátím na Elendyla. |
| |
| Na večeři přijď v čas, řeknu ji a nechám ji jít. Obejmu Kat a jemně ji políbím. |
| |
| Povzdechnu si. Bojím se o Isoldu.... řeknu Elendylovi a oplatím mu polibek |
| |
| Nejsi sama, řeknu jí. Posadím se a Kat si usadím na klíně. |
| |
| Vydu ven a vydáms e do stájí. Doufám, že už tam bude Alnaf a když ne tak si sednui k Vločce do boxu opřu se o stěnu a odpčívám. |
| |
| Já dorazím do stáje chvilku před Elirou. Když tam dorazí tak se na ni usměji. Nebyly moc naštvaní že jsi jim utekla?, zeptám se jí. |
| |
| "Ani ne kupodivu." řeknu. "I když ....no...nebyly rádi." dodám. "Projedeme se ?" zeptám se ho. |
| |
| Kývnu na souhlas. Ale pomalu, řeknu ji a vysadím ji na koně hned co je připravím. vysednu i na svého a vyjedeme si. |
| |
| Pomalu jedeme lesem. Usmívám se. Jedu těsně vedle Alnafa. |
| |
| Dojdeme k jezeru a tam si sednemme. Dlouze Leonidase políbím. Prcek pobíhá kolem. "Vezmeš si mě, že jo?" zeptám se Leonidase. |
| |
| Lehnu si u jezera k Veronice a polibek ji oplatím. Samozřejmně že si tě vezmu miláčku, odpovím ji a znovu ji dlouze políbím. |
| |
| "A kdy?" zeptám se ho s úsměvem. |
| |
| Kdy budeš chtít, usměji se na ni. |
| |
| "Zítra? Dokud sou tu tvoji rodiče." navrhnu s úsměvem. |
| |
| Tak dobře ale měli bychom jim to říct už teď, řeknu jí s úsměvem a kývnu na souhlas. Dlouze ji políbím. |
| |
| Snad dá aspoň vědět, že je v pořádku. řeknu a nechám se usadit na klín. POlíbím Elendyla. |
| |
| Odsouhlasím jí to. dlouze ji políbím a držím ji v obětí. |
| |
| Večer Nakonec přijde večer a je na čase jít na večeři. |
| |
| Když se přiblíží večer začneme se pomalu vracet. "Musím na včeři, slíbila jsem, že přijdu včas." řeknu. Dojedeme do stájí a já sesednu. Pomohu mu obstarat koně. Pak ho dlouze políbím na rty řeknu mu ahoj a utíkám domů. Co sem to udělala? pomyslím si. Vběhnu do domu a zavřu se u sebe v pokoji. Koukám do zdi....čekám až bude večeře. |
| |
| Večer se začneme vracet domů. Jdeme pomalu. Já nikam hnát nechci. Usmívám se. |
| |
| Když nastane večer začnu připravovat večeři. |
| |
| Letím na jih, směrem k moři. Koukám po známé krajině. Je mi líto ji opustit. Na první noc usednu u nějakéjeskyně, kde si lehnu a usnu. Probere mne však hluk.....zvednu hlavu a kouiknu se kolem. Stojí kolem mě, obrovští tcorové, menšíé než já o kus a větší než elf, či člověk.....Hoděj na mě řetězy. Můži se jim bránit jak chci, ale nepomůže to....Svážou mi tlamu a pak mě táhnou někam pryč, raději du dobrovolně. Nemám proti nim šanci, je jichpřevaha. Dovedou mě do nějaké temné pevnosi......všude sou zde stejně velcí tvorové...a ta pevnost je mohutná. Zvařou mě do nějaké klece a přivážou mš tak abych se nemohla ani hnout. Ráno mě vyvlečou ven a na kořeny křídel mi anlijí nějakou kyselinu či co to je. Hned mi to začne škvařit křidla, hrozně to bolí. Já mám však svázanou tlamu takže řvu jen tlumeně. Když mi křídla odpadly zapřáhly mě a celý den bez přestávky se musela vléci spousty šutrů a těžkých i pro draka. Večer mě zase zavřely do klece, ale daly mi nažrat a už mě nesvázaly...kouknu se kolem a zahlédnu v další kleci černého draka, zhruba stejně starého jako já. Ale většího než sem já. (Milášku drášek pro mě :-*) |
| |
| Pomáhám ji s večeří. |
| |
| Pomalu se vracíme zpět. Vezmu Veroniku kolem pasu. dohlížím ještě na malou aby běžela s námi. |
| |
| Spolu s Elirou se postaráme o koně a já ji naučím jak je vyhřebelcovat a podobně. Pak když se máme loučit mě políbí na rty a odběhne. Dlouho se za ní koukám a mám v hlavě tak nějak prázdno. Asi bych se měl probrat jinak přijdu na večeři pozdě já, pomyslím si a vydám se na cestu domů. |
| |
| Sirdanas Tebe přemístili, už do místnosti, dost prostorné ale dost pevné aby si ji nedokázal rozbořit navíc ještě obehnanné magíí, vešlo by se sem více draků. Náhle zaslechneš otevírání vrat a táhnou sem červenou dračici, která má zlaté krční šupiny. Ale...je bez křídel. Na místech kde byla křídla vidíš jen vyškvařená místa. Ona se dost vzpírá ale je jí to houby platné. Pak odejdou a zavřou. Isolda Náhle k tobě přijdou a vlečou tě někam jinam. Dolečou rtě do prostorné místnosti, je to vystlané slámou, je to jako "stáj pro draky". Zahlédneš tu mohutného zlatého draka. Ten má však křídla. Nejspíš ho používají an něco jiného než tebe. |
| |
| Dojdeme domů tak akorát včas na večeři. POsadím malého ke stolua sama se usadím. Kdybych mohla tak zářím štěstím, takhle je to vidět v mých očích a na mých rtech. |
| |
| Sedím na postely opírajíce se o stěnu. Přemýšlím nad tím co se stalo. Začnou se mi klížit víčka. Nakonec usnu. Moje tělo se sveze na postel. jen nohy mám dolů z postele. Spím tvrdě a to tak, že mě ani neprobudí atariny myšlenka, že je večeře. |
| |
| Všimnu si úsměvu Veroniky a když se zeptám co se stalo tak nám Leondil řekne že by se rádi zítra vzali. Kývnu s úsměvem na souhlas a pošlu tázavou myšlenku Kat co ona na to. Jdu se podívat za elirou do pokoje když nepřichází. |
| |
 | Podívám se jka áhnou dračici do cely kde jsem nyní i já. Zamyšleně se podívám na ty co ji táhnou. Já jsem volný ale stejně bych ej asi neporazil. TAk zůstanu v klidu a když zavřou tak si zamyšleně prohlížím dračici. |
| |
| Naštvaně s epokusím vrazit do dveří, ale je mi to prd platné. Akorát si přivodím polest hlavy a rozbitej čumák. Zlostně zavrčíma lehnu si ke dveřím. |
| |
| Elendyl Když nakoukeš do jejího pokoje vidíš, že tvrdě spí. Jedna polovina těla je na postely a druhá na zemi. |
| |
| Kat s úsměvem kývne a nalije víno sobě, mě Leonidasovi a Elendylovi. |
| |
| Usměji se a položím Eliru na postel pořádně. Pak se vrátím k ostatním. elira usnula schovej ji večeři na potom jo? Napůl se zeptám napůl zdělím Kat. |
| |
| Dám jí to na noční stolek a až se vzbudí tak se nají. řeknu a položím jí její porci an stoleček a dám jí k tomu pohár s jablečnou šťávou. |
| |
| Kývnu když se vrátí tak si připijeme. |
| |
| Zbytečně se namáhá tohle nerozbije, pomyslím si a taky si lehnu. |
| |
| Nechci Vás rušit, ale mohli byste mi pomoct? pošlu myšlenku a to dost naléhavou Elendylovi a povede se.... Vstanu a protáhnu se. Supr...vyšlo to... pomyslím si a lehnu si dál ode dveří. Koukám na toho zlatého draka. V tu chvíli se mi vybaví mé mládí...pamatuji si rodiče i když sem byla ještě novorzeně......připomíná mi mého otce...také byl zlatý... Z čenichu mi teče krev jako.zakloním hlavu a chvíli tak držím a pak ji zase narovná a to pomůže. Krev zůstala tam kde má být a už neteče. Složím hlavu na pařáty a povzdechnu si. Snad přijdou a zachrání nás... pomyslím. |
| |
| Když se najíme a připijeme si já uložím malého a sama sebe. Usnu. |
| |
| Uprostřed jídla se zarazím dorazila ke mě myšlenka Isoldy. Kde jsi?, zeptám se jí v mysli. vim už že potřebuje pomoct. |
| |
| Popíši mu to vmyšlenkách jak nejlíp dovedu. Nesem tu jen já...sou tu minimálně další dva draci.../i> řeknu mu. "Přijde pomoc." řeknu a pohlédnu na zlatého draka. |
| |
| Vycítím, že se zarazil. Co se děje? zeptám se. |
| |
| Svadba bude muset počkat, řeknu jim a všechno jim řeknu. Pak se vydám za Arwen. |
| |
| Nešťastně pohlédnu na Leonidase...pojede jistě také... |
| |
| najednou si uvědomím že sem bez křídel, smutně kouknu na zlatého draka, který je drak se vším všudy...já sem jen pouhá přerostlá ještěrka chrlící oheň....no prostě zrůda. Kouknu se jinam. Držím se od draka co nejdál, jako bych se bála, sem v koutě místnosti, nejen jako bych sebála, ale snad i styděla... |
| |
| Políbím Veroniku. Pohlídej svoji matku, řeknu jí a vyběhnu za Elendylem. |
| |
| Je mi tý dračice líto. Příšla o možnost létat. Ale snad se to s trochou dračí magie pujde napravit až se odtud dostane. Dojdu k ní a dotknu se jí hlavou. To je dobrý všechno bude v pořádku, řeknu jí. |
| |
| Leknu se kdyz se ke mě drak začne blížit. Ale nic mi neudelá. "Nebude je ze mě jen přerostlá ještěrka...chrlící oheň...prostě zrůda." řeknu nešťastně. |
| |
| Zatím, řeknu. |
| |
| Kouknu na prázdná místa po křídlech. "Hrozně to pálí..." šeptnu. |
| |
| Kývnu a opatrně ji zahalým svym křídlem. |
| |
| Sirdanas Víš, že vždycky k tobě šouply dračici a vždy byla bez křídel. Nikdy k tobě nešouply draka. Moc dobře víš o co jim de. Aby si s nimy udělal potomky...jenomže ony se jim pak začaly při práci vzpírat a byly umláceny k smrti. Přinesou Vám žrádlo. Není ho mnoho pro dva draky, ale lepší než nic. |
| |
| Než stihnu cokoliv říct už je pryč. Sednu si matkou do kuchyně a koukám do země. Malého mám na klíně. |
| |
| Leonidas a Elendyl Doběhnete k Arwen a ta na Vás překvapeně kouká. Nechápe co se děje. "Co potřebujete?" zeptá se elfštinou. Rozumí tomu i Leonidas. Veronika ho lefštinu učila. |
| |
| Chvilku přemýšlím že se na ně vrhnu, ale to nakonec vzdám. Zvednu se a vezmu si pár kousků masa a zbytek nechám Sirdanasovi...vůbec nemám chuť k jídlu. Zase si lehnu do kouta. "Připomínáš mi mého otce. Také byl zlatý. Jeho jméno bylo Sirdanas. A matka byla červená dračice, ale při mé ochraně a ochraně mých elfích a lidských přátel zahynula. I otec zahynul s ní...." šeptnu a podívám se do země. V očích mám mohutné dračí slzy. |
| |
| Taky se tak jmenuji. Ale tvuj otec nejsem, řeknu jí a vezmu si trochu masa zbytek přisunu k ní. |
| |
| Všechno ji vysvětlím. |
| |
| Schovám hlavu a dám jasně najevo, že já nechci. |
| |
| Sněz to bude ti líp. A budeš to potřebovat, řeknu jí. |
| |
| Zavrtím hlavou. "Nechci." odpovím. Schoulím se do klubíčka a usnu. |
| |
| Elendyl Arwen na tebe překvapeně kouká. "Nechám svolat elfy...a dám vědět lidem. Bude pořeba jejich pomoc. Ale já s Vámi nemohu jet, musím bránit Roklinku. V lesích se objevují upíři...podle informací co mi donesly elfové." řekne nešťastně...od doby co zemřel její otec všechny povinosti spadly na ní. Navíc nemá nikoho kdo by jí s tim pomohl. |
| |
| Sird a Isolda Náhle přijdou oni je jich hodně asi 20. Jeden odvede Sirda od Isoldy kus dála ji probuděj. Uvedou ji doprostřed místnosti. Z podlahy vytáhnou jaké si okovy a zapnou jí je kolem nohou. Nejspíš se jim nelíbí...že si z žádnou dobrovolně nic nesplodil. Pevně ji svážou a ohnou jí ocas úplně stranou. Pak tě pustěj a zamračeně tě pozorují. Je ti jasné co po tobě chtějí. Dveře jsou zavřené...Isolda sebou vrtí a snaží se vyprostit, ale nejde to. Naví jí jede škunbne s řetězem který má kolem tlamy. Ona má nakonec sklopenou hlavu a jen čeká. Je na ní vidět, že je nešťastná. |
| |
| Temně zavrčím a postavím se pevně na zem. Trochu se pokrčím. Čekám jestli si nějaký z nich troufne blíž. |
| |
| Stejně bys nejela. A my se jdeme připravit, řeknu Leonidasovy a jdeme se připravit. |
| |
| Udělej to.... řeknu mu a zoufale se na něj podívám. |
| |
| Sesype se jich an tebe zbylých osmnáct. Nechápeš to...ale sou příliš silní....začnou tě kopat a mláti. Na tlamu ti hodí řetěz a pevně ji svážou. Isoldin ocas přivážou k řetězu kterým je připevněna k zemi. Tobě řetěz z tlamy sundaj a odejdou. Isoldu nechají tak jak je. |
| |
| Dojdu k Isoldě a podívám se na řetězy jestli bych je nedokázal dát pryč. |
| |
| Sirdanas Nemáš šanci je dát pryč. Víš, že je dělají anti dračí. Navíc sou magicky chráněny proti poškození. |
| |
| Udělej to...rpsoím...chci to... řeknu mu a koukám na něj. Je dost něpříjemné že nemohu nic... Slibuju že si pak dám to maso... dodám. Můj pohůed je zoufalý. Je mi jasné, že dokud to neudělá já tu skejsnu. |
| |
| soukromá zpráva od Sirdanas pro V duchu si povzdechnu. Tak dobře, řeknu jí. dojdu k ní a opatrně do ní vniknu. Začnu postupně zrychlovat. |
| |
| soukromá zpráva od Isolda pro |
| |
| soukromá zpráva od Sirdanas pro |
| |
| Sird a Is O hodinu později se vrátěj. Jedej jí přejde po ní a kývne. Rozvážou ji a přivezou kopu masa. Odnesou řetězy a ty okovy zas schovají do země. Pak odejdou a do obrovského žlabu se zpustí voda. Když je plný tak voda přestane téct. |
| |
| Když sem volná a přivezou maso hend se do něj dám. Mám dost hlad. Sním toa dojím i zbytek tamtoho a pak začnu pít vodu. Vypiju jí polovinu a lehnu si do kouta. Povzdechnu si a odpočívám. |
| |
| Zamyšleně sleduji démony. Pak se jdu napít. |
| |
| "Už aby tu byli mí přátelé a pomohli nám." řeknu smutně. "A vlastně...jmenuji se Isolda." dodám. |
| |
| Pěkný jméno. Já už jsem to sice říkal, ale jmenuji se Sirdanas, řeknu jí. |
| |
| "Vymyslelo mi ho lidské mládě, které ztratilo matku a Isolda se menovala její maminka." řeknu. Lžím ve svém koutě. Lehce se chvěju. "Odletěla sem od nich abych si mohla založit rodinu a to se mi jaksi vymstilo." šeptnu. |
| |
| Měla jsi tam zůstat, řeknu akývnu na souhlas. |
| |
| "Když oni mají rodinu a já se cítím osamělá když je vidím....Když vidím leonidase-člověka Elfku Veroniku a jejich syna....je mi smutno...Chápeš co tím myslím?" zeptám se ho. |
| |
| Probudí mne hlad. takd o sebe nahazím jídlo které tu mám připravené a anpiji se šťávy. Pak to odnesu do kuchyně. Tam sedí sklesle Veronika i Kat a Leonidas s Elendylem se připravují do boje. "Co se děje?" zeptám se. Je mi jasné, že když se připravují tak pojede i Alnaf... |
| |
| Všechno jí co nejšetrněji vysvětlím |
| |
| Koukám na Veroniku jak socha. V očíchj mám slzy. Chudák Isolda..ale...co když se někomu něco stane? Třeba Elendylovi?Leonidasovi...nebo Alnafovi.... pomyslím si a vyběhnu z domu a řítím se k domu Alnafa je už dost pozdě v noci. zabuším u nich na dveře. |
| |
| Ano chápu, řeknu jí. |
| |
| Uprostřed příprav na cestu někdo zaklepe docela akutně na dveře. Kdo to může být tak pozdě? možná další posel od Arwen? POmyslím si a jdu otevřít. |
| |
| Když otevře padnu mu kolem krku a brečím a celá se klepu. "Já...ty nemůžeš odjet...to nejde..." řeknu a sem naprosto mimo. |
| |
| "Eliro!" vykřiknu když uteče ven. Vyběhnu ze dveří a vidím jen jak zabíhá za roh domu. POvzdechnu si. Za Alnafem beží. pomyslím si rozhořčeně a zalezu zpátky do domu. |
| |
| Zachvěji se a můj výraz je nešťastný. "Ne...nemohou mě takto vidět...to nejde...." začnu povídat blbosti... "Způspbím ostudu všem drakům...a dračicím..." dodám. |
| |
| Sird Zase vejdou dovnitř s pracovníma postrojema. jeden je pro tebe a druhý pro Isoldu. Ona vstane a enchá si ho nasadit a de dobrovolně. Nesnaží se bránit akorát by si tím přihoršila. Pak postroje nasadí i tobě. Pak Vás oba vyvedou. ty jdeš pracovat ve vzduchu a Isolda de tahat na zemi. Všechny ostatní co k tobě se bránily, ale ona je jiná tak nějak celkově. |
| |
| Vztekle zavrčím když mi dávají postroj. Pak letíme pracovat. |
| |
| Překvapeně se na ni koukám. Pak se mísrně usměji a zavřu dveře zůstaneme venku. Vezmu ji do náruče a nesu ji na naše oblíbené místo v háji. Tam se posadíme. Musím Eliro, řeknu ji mírně. |
| |
| "To nejde...já...omlouvám se za to ve stájích...ale nemůžeš mě opustit..." řeknu s pláčem. |
| |
| Není za co se omlouvat. A musím, řeknu ji a jemně ji políbím. |
| |
| "V tom případě chci jet také a dohlédnout, že budeš v pořádku..." řeknu mu s brekem. "Já....se tu zblázním bez tebe." dodám... |
| |
| ne ty zůstaneš tady. Stejně bys tam nic nezmohla. Dokonce i Katarina s Veronikou tady zůstanou, řeknu jí. |
| |
| Celá se roztřesu. "Co...co když se Vám měco stane?" zeptám se roztřeseným hlasem. |
| |
| Pokud se nám něco stane tak se o tom nedovíš nežs e někdo vrátí. A to je taky jenom dobře že nezačneš šílet hned na místo. KLid stejně by ses tam jenom pletla, řeknu ji mírně a pohladím ji po tváři. |
| |
| Jenomže já se nedokážu uklidnit...představa...že o někoho z nich přijdu...je příšerná. |
| |
| HLadím ji po vlasech dokud se neuklidní. |
| |
| Usnu mu v náruči. |
| |
| Opatrně ji vezmu do náruče a odnesu ji k Elendylovu domu. TAm ji předám tomu kdo mi přijde otevřít a jdu se dopřipravit na raní výpravu. |
| |
| Všichni Uprostřed noci všichni jdete spát. Probouzíte se brzo ráno. Kat připravila snídani aby se najedly než vyrazej. Sird a Isolda K ránu Vás zase odvedli zpátky do "stáje". Přinesly vám kmopu jídla a napustily Vám vodu. Teď zase několik hodin budete mít odpočinek. |
| |
| Já vstávám, stejně brzy jako celý dům. Dojdu ke stolu, ale v jídle se jen nimrám. Vůbec nemám hlad. Sem tam něco sezobnu, ale je toho málo. Je na vidět, že sem nešťastná a mám kousek do breku. |
| |
| Najím se a napiji. Pak si lehnu a usnu. |
| |
| Všichni se najíme a dopřipravíme na cestu. Pak se všichni elfové kteří jsou vybraní schromáždí u stájí a obstaráme si koně abychom mohly vyrazit. |
| |
| Když se vydají Leonidas a Elendyl ke stájím jdeme s nimi, abychom se ještě mohli rozloučit. Počkám až si Alnaf vyvede svého koně. Smutně na něj koukám. Sem nervózní....ale nakonec to nevydržím. Doběhnu k němu a dlouze ho políbím an rty. Je mi jedno, že to všichni vidí...koneckonců je to jen normální cit. Který není třeba skrývat. "Vrať se mi...prosím živý." šeptnu mu a pak ještě obejmu Elendyla a Leonidase na rozloučenou a du si stoupnout mimo. V očích mám slzy. |
| |
| Zatím co se Elira loučí s Anafem já objímám Elendyla a jemně ho políbím na rty. Vraťte se brzy.... řeknu mu a pak čekám ještě na Veroniku a Eliru. |
| |
| Malej se nechce Leonidase pustit, ale nakonec ho donutím. Sama ho objemu a dlouze políbím. "Dejte na sebe pozor...ať se Vám nic nestane...." šeptnu a zamračeně s epodívám, směrem k Eliře a Alnafovi. Je jasné, že se mi jejich vztah moc nelíbí. Teda vůbec ne. Elira se pak ještě rozloučí s Leonidasem a Elendylem a stoupne si k nám. POčkáme než úplně odjedou....a pak se vracíme domů. "Ty dojíš snídani." řeknu Eliře přísně. Smutná být může, ale bude pořádně jíst. |
| |
| Všichni elfové se rozloučí pak nasedneme na koně a vyrazíme kupředu. |
| |
| Elendyl Vyrazíte na cestu když dorazíe k oné jeskyni kde byla Isolda chycena už tam čekají i lidé v čele s Eldarem. Kývne na tebe a pokračujjete v cestě. (Cesta k té jeskyni trvala den) Když pokračujete (s přstávkou) další den tak v dálce zahlédnete mohutné hradby a mohutnou pevnost. Vidíte ve vzduchu jakési démony doprovázející celkem malého černého draka(Ne Sirdanase) Isoldu nikde nevidíte. Isolda a Sird Pořád pracujete z přestávkami několika hodin na jídlo pití a odpočinek. Když náhle Isolda zbystří. |
| |
| POřád pracujeme s přestávkami. Zrovna odpočíváme po jídle a pití, když já zbystřím. Začnu ve vzduchu větřit. (Je tu mini okénko.) K Sirdovy ten pach zatím nedorazil. Elendyl.... pomyslím si šťastně. Cítím koně...a lidi s elfy... "Sou tady...oni nás přijely zachránit, jak lidé tak elfové je jich obrovská armáda" řeknu a je na mě vidět, že sem mnohem veselejší než před pár minutami. Lehnu si k Sirdovi a čekám. Konečně...ste dorazily... řkenu Elendylovi skrz mysl. Ale pak se zarazím...a posmutním.... "Ne to nejde...nemohou mě takhle vidět...vždyť....dělám drakům ostudu...." řeknu nešťastně. Odfrknu si. |
| |
| TAk k mé moci přidej tu svou, řeknu ji a dorknu se čumákem co zbylo z jejích křídel. K vytvoření nových by měl stačit jeden drak ale nechci se moc vyčerpat. |
| |
| Počkáme si na nestřezený okamžik a vyrazíme do útoku na démony. Máme slušnou šanci je docela pročistit než jim vůbec dojde co se tu děje. |
| |
| Isolda a Sird I když do toho oba vložíte svou energii, nepovede se to. Venku slyšíte bojovou vřavu. Elendyl Pustíte se do boje s těmi démony když v dálce zhalédnete bílého koně a na něm bílého jezdce je to Gandalf a pomáhá vám s bojem když dorazí k Vám. Během 1 hodiny jsou všichni mrtví, teď jen najít Isoldu. tem malý černý drak uletěl pryč. |
| |
| Zatvářím se zoufale když to nevyjde. "Já...nemůžu...to nejde...nemohou mě takhle vidět..." řkenu nešťastně |
| |
| Dal jsi si načas Gandalfe jako vždy, pozdravím ho když je po boji. Pak jdeme hledat Isoldu. |
| |
| Elendyl Společně hledáte Isoldu kde by mohla být. Vejdete do pevnosti. Je docela primitivně postavená. Najdete nějaká obří vrata kam by se vešel drak. Ani nejsou nijak zabezpečena.... "Byla cráněna magicky, dokud žil jejich hlavní mág...nyní se dají otevřít normálně." řekne Gandlaf. |
| |
| "Už sou tu...schovej mne prosím...já nechci aby mě takhle viděly...." řeknu nešťastně a potichu. Cítím je zza dveřmi. Vstanu a propálím si díru skrz kovovou stěnu a vylezu ven. Utíkám pryč. Běžím do nejbližšího úkrytu kerý najdu. Je to nějaká jeskyně tak akorát pro mě. Schoulím se tam. |
| |
| Vejdeme dovnitř a najdeme tam velkého zlatého draka. Než se ho však stihnu zeptat tak ukáže k jeskyni. Ale jděte opatrně, varuje nás tajemně. Vydáme se tam. |
| |
| Vycítím je. Cítím je před jeskyní. "Nechoďte sem...." řeknu jim. |
| |
| POvzdechnu se a opatrně vejdu dovnitř. Co se děje Isoldo? |
| |
| V té jeskyni je tma i když Elendyl to asi uvidí díky jeho elfímu zraku. Uvidíš sám. řeknu mu sklesle. Sylším jeho kroky. |
| |
| Jdu se za ní podívat co ji trápí. |
| |
| Když sem dojde uvidí mne schoulenou do klubíčka. Zdám se v pořádku...jen an mě něco chybí a tím něčím jsou křídla. Sem zrůda....ubohá ještěrka chrlící oheň... řeknu mu. Hrozně to pálí. Ještě pořád. |
| |
| Dojdu k ní a pohladím ji po krku. Neboj se nikdo se ti smát nebude pokud se bojíš toho, řeknu ji mírně. |
| |
| "Dělám ostudu všem drakům..." šeptnu smutně. "Ani Sirdanas to nedokázal vyléčit." řeknu...po chvilce přemýšlení se ale zvednu a po boku Elendyla se vydám ven. Mám sklopenou hlavu. |
| |
| Hladím ji po boku a vyjdeme ven kde nás už čekají ostatní i s drakem. Tázavě se kouknu na Gandalfa. |
| |
| Elendyl Gandalf na to místo položil opatrně ruku a jen lehce, že se toho nemohl skoro dotýkat, ale ty přesto vidíš, jak s ejí stáhly svaly. Musí jí to hrozně bolet. "Tohle nepůjde....už nikdy nebude létat." řekne Gandalf a jeho hlase je znát lítost. "Až dorazíte do Roklinky měla by na to dostat studené zábaly a nějaké byliny aby se jí to zahojlo a také to má hrozně rozpálené." řekne Gandalf. |
| |
| Když se dotkne toho poranění, stáhnou se mi všechny svaly v těle bolestí. "Sirdanasy...poletíš s námi?" zeptám se ho a hledím na něj. |
| |
| Dobře, řeknu. Potom co drak odpoví se vydáme na cestu domu. |
| |
| Ano pujdu s vámi, řeknu jí na odpověď. Pak se všichni vydáme na cestu. |
| |
| Já jdu se svěšenou hlavou za nimi. Dost se loudám. Gandalf si jel svým vlastním směrem. A lidé se také rozjely, kromě Leonidase samozřejmě. |
| |
| Další dva dny Vám trvá cesta z pátky. Isolda se za Vámi pllouží. Dorazíte do Roklinky ráno. |
| |
| Celé 4 dny se budím hrozně brzo a s výkřiky...mám noční můry ani dnes tomu není jinak. Dojdu do kuchyně a udělám si snídani. najím se a pořádně se napiji. pak se převleču, opláchnu si obličej a učešu se. Pak se vydám ven. |
| |
| Stojím na okraji roklinky a rozhlížím se po okolí. |
| |
| Vydám se s Leonidasem hned domu abychom se převlékly. a Alnaf taky odešel se převléct a vykoupat. |
| |
| Sdém u Alnafova domu. Tam sedávám, každý den...po snídani do oběda a pak po obědě do večeře..Zaslechnu kroky a zvednu hlavu. Uvidím Alnafa. Přemýšlím jestli nespím...ale ne nespím...je to on. Rozěběhnu se k němu a kočím mu kolem krku. |
| |
| Vím, že Elira už snídala. Tak tedy připravím pro mě a pro Veroniku s jejím malým snídani a usadíme se ke stolu. Začeneme jíst. |
| |
| Usměji se a obejmu ji. Krev jsem už smyl po cestě sem. Usměji se na ni a políbím ji. Z tohohle boje jsem vyvázl celkem dobře kromě menšího zranění na rameni jsem nezraněný. Na rameni mám obvaz ale není vidět neboď na sobě mám i zbroj. |
| |
| Zaslechnu venku kroky. Kouknu ke dveřím. Dojdu tam a otevřu je. A kdo v nich nestojí otec a Leonidas. Oba je vesele obejmu. Leonidase však dlouze políbím. |
| |
| POzdravím Veroniku a jdu obejmout Kat. Lehce ji políbím na rty. |
| |
| S úsměvem ji dlouze políbím. |
| |
| Otočím halvu ke dveřím když uslyším že tam Veronika jde. Vstanu a to už ke mě přijde Elendyl obejme mne a políbím. Usměji se a polibek mu oplatím. Elira snídala a už je venku... řeknu Elendylovi. |
| |
| Bude u Alnafa nejspíš, řeknu jí a znovu ji políbím. Pak jdu mě a Leonidasovy udělat jídlo. |
| |
| Dlouho ho objímám. Pak ho ještě jednou dlouze políbím. |
| |
| Usměji se a vezmu eliru ke mě domu. usadím ji ke stolu a udělám ji čaj. Já si udělám jídlo neboď jsem ještě nejedl. Chceš taky? Zeptám se jí. |
| |
| Zavrtím hlavou. "Už sem jedla." odpovím mu. |
| |
| Dodju před dům Elendyla a lehnu si tam. Je vidět, že sem smutná. |
| |
| Kývnu a najím se já. Pak si k ní sednu a posadím si ji na klín. Dlouze ji políbím a s úsměvem ji probírám vlasy. |
| |
| Lehnu si kousek od Isoldy a sleduji jak ji elfky dávají na křídla obklady. |
| |
| Vždycky sebou cuknu když mi na místa kde byla křídla položej chladné obklady. Ale pak si úlevně odfrknu je to příjemně chladivé. "Zítra ti to tu ukážu..dnes nemám náladu..." šeptnu mu. |
| |
| Dobře, odpovím ji klidně. |
| |
| Polibek mu oplátím, jen trošku hlouběji než on mi ho dal. |
| |
| Mírně se usměji a polibek ji vrátím ještě o trochu vášnivěji než ona mě. |
| |
| Nakonec se do polibků úplně ponořáím a začnu ho hrozně vášnivě líbat. |
| |
| Přestanu ji probírat ve vlasech a polibky ji vracím. Opatrně ji obejmu kolem pasu a zasypávám ji taky polibky. |
| |
| Neustále mu polibky vrácím.... |
| |
| soukromá zpráva od Alnaf pro Stejně opatrně ji zajedu rukou pod blůzu a hladím ji po kůži. |
| |
| soukromá zpráva od Elira pro |
| |
| soukromá zpráva od Alnaf pro |
| |
| soukromá zpráva od Elira pro |
| |
| soukromá zpráva od Alnaf pro Vezmu ji do náruče a opatrně ji přenesu na postel. Sundám ji taky oblečení a zůstanu jen v tom základním oblečení. Opatrně Eliru úplně vysvleču a hladím ji jednou rukou zatím jen po stehnech. Dávám pozor jestli ji to nevadí. |
| |
| soukromá zpráva od Elira pro |
| |
| soukromá zpráva od Alnaf pro |
| |
| soukromá zpráva od Elira pro |
| |
| soukromá zpráva od Alnaf pro |
| |
| soukromá zpráva od Elira pro |
| |
| soukromá zpráva od Alnaf pro |
| |
| soukromá zpráva od Elira pro |
| |
| soukromá zpráva od Alnaf pro |
| |
| soukromá zpráva od Elira pro POlibek mu oplatím. |
| |
| soukromá zpráva od Alnaf pro |
| |
| soukromá zpráva od Elira pro |
| |
| soukromá zpráva od Alnaf pro |
| |
| soukromá zpráva od Elira pro |
| |
| soukromá zpráva od Alnaf pro |
| |
| Zrychleně oddechuji a zachumlám se do deky.Usmívám se. |
| |
| soukromá zpráva od Alnaf pro |
| |
| Usnu skoro hned. |
| |
| Alnaf POmalu přijde čas oběda a Elira spí jak zabitá. |
| |
| Isolda a Sirdanas dorazí k Vám Gandalf ještě s pár mágy. "Přišel se na poslední naději jak ti navrátit křídla." řekne Isoldě a pak zaklepe na dveře Elendylova domu. Čeká až mu někdo otevře. |
| |
| Obleču se a začnu připravovat něco k jídlu. Pošlu myšlenkou zprávu Elendylovy jestli mu nevadí že elira zůstane na oběd. Odpověděl mi skoro hned že ne. |
| |
| Porbere mě vůně oběda. Vstanu zabalená v dece a dojdu do kuchyně. Usměji se na Alnafa.Jdu bosa a jen zabalená do deky. |
| |
| Když zaslechnu klepání vstanu a chci jít otevřít, jenže si neuvědomím, že je tam židle v cestě. Nabourám do ní ztratím rovnouváhu a s jekotem se skácím na zem. |
| |
| "Jdu otevřít." řeknu když vidím že se mamka skácela na zem. Vím, že se o ni otec postará. Tak dojdu ke dveřím a otevřu. S překvaúením zjistím, že je to Gandalf. Pozvu ho dovnitř. on vejde, ale ostatní mágové čekají venku. "Vítej Gandalfe, co tě k nám přivádí?" zeptám se a hned připravím čaj. |
| |
| Když řekne Gandalf ta slova, mám mocit, že omdlím...konečně něco pozitivního co mi kdo řekl...Koukám za ním, s díkem v očích. Srdce mi divoce buší. |
| |
| Rychle ji vezmu do náruče a opatrně ji zvednu. Jsi v pořádku? Mimochodem Elira zůstane na oběd u Alnafa právě se mě zeptal jestli by to nevadilo nevadí ti to? Zeptám se jí v mysli a posadím ji opatrně na židly. Tázavě se podívám na gandalfa co chce. |
| |
| Ano jsem, a ne nevadí. Však už dostal rozum... řeknu mu a nechám se posadit. Veroniko prosím uvař mi také čaj, děkuji. požádám ji. |
| |
| Usměji se a políbím ji na rty. Je teplý den tak se na ni nezlobím že jde bosa. Posadím ji ke stolu a naložím ji jídlo které je už hotové. |
| |
| "Usměji se" přistoupím blíž k Esoldě. Gratuluji, řeknu jí. |
| |
| Elendyl Gandalf se usadí, a nechá si udělat čaj. "No jde o Isoldu....našel jsem způsob, který by ji mohl navrátit křídla." řekne Gandalf. Půjde o velmi staré a náročné kouzlo, proto se mnou přišlo několik dalších mágů, ale budu potřebovat tvou pomoc a i pomoc Veroniky a toho zlatého draka. Jinak se to nezdaří. dodá a čeká co vy na to. Ještě dojde ke Kat jemně ji chytne za brad a opatrně jí otevře pusu. KOukne s ena její kořen a zbytek jazyka a zavře oči. Něco tiše mumlá. kat začnekřičet bolestí, což za chvíli přestane, Gandalf se usmějse. Otevře oči a zase se usasdí a začne popíjet čaj. |
| |
| "Já tu chci s tebou bydlet." oznámím mu. Pak se pustím do jídla. |
| |
| To ti musí dovolit Elendyl a Kat. Sice nejsou tvoji rodiče, ale v podstatě tě za svojí vzali, řeknu jí a taky se pustím do jídla. |
| |
| Zamyšleně se na něj podívám. Nemám rád magii. Po chvíli kývnu na souhlas. Pak se zvedne a něco zakouzlí na Kat. Začne křičet bolestí tak ji rychle zachytnu aby si nic neudělala. Tázavě se podívám na gandalfa a sáhnu po dýce kterou mám u opasku. |
| |
| Gamdalf na mě začne používat nějakou magii, po chvíli mě hrozně začne bolet jazyk...a vlastně celou pusu mám jako v ohni, ale zase po chvilce to přestane...A já mám v puse nějak plněji. Vezmu čaj který mi podala Veronika. Uskrnu si a najednou to pocítím....poznám chuť toho čaje. Je houbový. Nechápu to. Chci něco říct...ale ztratila sem řeč....nevím co říct....bojím se toho...že je to jen sen. Ale nakonec vyslovím ono slovo... "Děkuji." ono to de. Slyšela sem se. elendyl může cítít celkem silný a rychlý tlukot mého srdce. Na tváři se mi rozlije úsměv. |
| |
| Najím se a pak se jdu obléci a obout. Dojdu do kuchyně. Sem dost rozcuhaná tak si vlasy trochu upravím rukou. Pak se jdeme projít. |
| |
| Nechápavě se podívám na Kat. Nůž už mám skoro vytažený. Chvilku zůstanu nehybný a pak ho zase zastrčím. Jak se cítíš? Zeptám se Kat. |
| |
| Je to nezvyk zase moci mluvit...normálně mluvit. "Zvláštně....je to...divné zase mluvit mimo myšlenky." odpovím mu. |
| |
| Usměji se a políbím ji. Pak se podívám na gandalfa. Kdy chceš provést to kouzlo? zeptám se ho a po chvíli dodám. Veroniky se ale zeptej sám jestli ti pomůže, je jasný že muj názor je jasný ne. Kdyby bylo po mém tak bych ji to nedovolil. |
| |
| Vezmu ji kolem pasu a vedu ji do lesa. je tu už dlouho a ukázal jsem ji každý kout lesa takže se v něm vyzná. Na nabádání Arwen jsme však pouze na přímém území roklinky. |
| |
| "Pro Isoldu to udělám." řeknu jasně a rozhodně. "Dnes o půlnoci u jezera." řekne. |
| |
| "Večer budu spát doma a skusím Elendyla poprosit." řeknu mu a usměji se. Sedneme si k jezírku a já se natáhnu do měkoučkého mechu. |
| |
| Dobře. S timhle ti nepomůžu leda slíbím že se o tebe postarám což klidně slíbím, usměji se na ni a usadím se k ní. Vezmu ji kolem pasu a políbím ji. |
| |
| Tak dobře, řeknu a kývnu. |
| |
| Vezmu ho kolem pasu a začnu ho líbat, |
| |
| Jemně ji polibky vracím. |
| |
| Nakonec se vysvleču a vlezu si do příjemně chladné vody. |
| |
| S úsměvem ji sleduji a po chvíli se taky svleču a vlezu do vody za Elirou. |
| |
| Pomalu přijde večer. Čas na véču. |
| |
| Občas sem vylezla na souš abych se ohřála. Až nakonec veče vylezu na souš a obleču se. Vlasy mám mokré, ale to je mi jedno. Pomalu se vracíme domů. Před naším doměm políbím Alnafa. "Dobrou noc miláčku." šeptnu mu a ještě jendou ho jemně políbím. Otevřu dveře domů a vstoupím. (Gandalf mezitím odešel.) "Ahoj." pozdravím je zveseka a dojdu do kuchyně. Usměji se na ně. Mám promáčené vlasy a i oblečení, jelikož sem si ho oblékla na mokré tělo. |
| |
| doprovodím ji k ní domu. Jemně ji políbím na rozloučenou. Tak zbohem miláčku, řeknu ji a vydám se rychlejším krokem domu. |
| |
| Co jste dělali celý den? Zeptám se jí a podívám se na její mokré oblečení. |
| |
| Hrkne ve mě když se mne zeptá. Kruci. pomyslím si. "No, do oběda sme byli u něj a povídaly si a pak jsme šli k jezeru a koupaly jsme se." odpovím. V té první části zalžu a zrudnu jak ředkvička. Nehce se mi o tom co jsme dělali mluvit. |
| |
| Kývnu. Byl tu Gandalf v moci pujdeme přikouzlit zpět Isoldě křídla ale ty budeš spát. A Kat může zase mluvit, řeknu ji novinky od nás. |
| |
| Kývnu odejdu do pokoje. "Pak bych ti chtšla něco říct po večeři." řeknu ještě a b pooji se převleču. Musí mu být jasné, že něco tajím o čem se mi nechce mluvit. |
| |
| Zamyšleně se za ní koukám, ale kývnu. |
| |
| Když sem upravená dodjdu na večeři a usadím se ke stolu. Pak když mi kat nandá začnu jíst. |
| |
| Všichni se sejdeme a pustíme se do jídla. |
| |
| PO večeři se vydám do svého pokoje. Tam si sednu na postel a koukám dobzdi. Přemýšlím jak to zformulovat. |
| |
| Dojím a vydám se za elirou abych se dozvěděla co mi chce říct. Posadím se naproti ní a čekám co z ní vypadne že zase provedla. |
| |
| Kouknu na něj. "Já bych chtěla...u Alnafa žít..." řeknu mu. "Můžu?" zeptám se. |
| |
| Zamyšleně se na ni podívám. Jsi si jistá? Zeptám se jí. |
| |
| "Ano...dnes se odpoledne, před obědem stalo něco...co nás snad ještě utužilo v naší lásce....Seděla jsem u něj na klíně....pak přišly polibky...on mě přenesl do postele a bylo to...." čepntu a sklopím hlavu ve strachu, že se na mě bude zlobit. |
| |
| Zavrtím jen nad nimi hlavou. Nebude moc šťastný. Elira zestárne a zemře. Alnaf nikoli, pomyslím si. Zeptej se matky. |
| |
| Pohlédnu na něj a zvednu se. Vydám se za Kat. Veronika s Leonidasem se šly ještě projít. Sem za to vděčná....Veronika by byla dost naštvaná. "Katarino....mohla bych žít s Alnafem?" zeptám se. Ona na mne otočí hlavu a je dost překvapená. "No....pokud se o tebe postará...a nebudemu to vadit pak ano..." odpovím. |
| |
| Vejdu za elirou a kývnu na souhlas. Kdy k němu chceš? zeptáms e jí. |
| |
| "Ráno." odpovím mu. |
| |
| Dobře ale doufám že se na nás taky někdy přijdeš podívat, řeknu jí. |
| |
| Dojdz do svého pokoje a zbalím si věci. "Dobrou noc." řeknu Elendylovi a Kat a jdu si lehnout. |
| |
| Dobrou, řeknu jí a jdu se připravit na ten obřad. |
| |
| "Obřad" Všichni co se toho mají zůčastnit se sejdou o půlnoci u jezera. Gandalf a všichni ostatní začnou kolem Isoldy tvořit kruh. |
| |
| Sleduji jak se Všichni rozmístili kolem ní. Přímo před ní je Gandalf a vedle něj stojí Siradanas. Ne moc nadšeně vstoupím do kruhu jako poslední a uzavřu ho. |
| |
| Gandalf začne něco mumlat a kolem Isoldy se začne obejvovat zlatavá záře. Ostatní se přidávají. Slova jsou zřetelně slyšet. |
| |
| Zamračím se a rozhlédnu se po okolí. Nedokáži pochopit že jsem se nechal ukecat k použití magie. Pak se začnu soustředit a přidám se k zaříkávání. |
| |
| Elendyl a spol Cítíte prudký úbytek energie. Když to náhle přestane. Cítíte se vyčerpaní a to dost. Veronika se musí usadit na zem jinak by spadla. Kolem Isoldy pohasne záře a má opět křídla. |
| |
| Sirdanas přijde k Isoldě a jemně se ji dotkne čumákem. Dojdu k Veronice ale už je u ní Leonidas jenž se nedal odbít a musel tu být taky. |
| |
| Roztáhnu křídla abych si je protáhla. a koukám na ně. pak pohlédnu na Gandalfa. "Díky." řeknu mus a jemně se mu ukloním. |
| |
| Přivinu se k Leonidasovi a usnu mu v náruči. Stálo mě to hodně sil. |
| |
| Jemně ji obejmu a odnesu ji domu a uložím ji,. Elendyl jsi jde taky unaveně lehnout. |
| |
| Já si lehnu k jezeru a hltavě se z něj napiju. Pak se schoulím do klubíčka a usnu. |
| |
| Dojdu k Isoldě a lehnu si k ní. Přikreji ji svym křídlem a taky pomalu usnu. |
| |
| Všichni Všichni detre nakonec spát. Když přijde ráno, Gandalf už je dávno pryč. Elira sedí v kuchyni a jí. Jídlo si připravila sama. |
| |
| se nějak rychle vypařil, pomyslím si a jdu připravit snídani i pro zbytek. |
| |
| POzdravím Elendyla. Vypadám dost nevyspale. |
| |
| Ja vypadám, že budu spát ještě hodně dlouho po té půlnoci. |
| |
| Vstanu a Elendyl už je dávno vzhlru a dělá snídani. Vylezu z postele a dojdu do kuchyně a usadím se ke stolu. |
| |
| Zůstávám s Veronikou a hlídám její spánek aby se jí dobře spalo. |
| |
| Pozdravím Eliru. Pak políbím Kat a dám jí jídlo. |
Created by Martin Ami Čechura © 2003 - 2004
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR