Nekromancer - Doba temna
hrálo se Denně
od: 26. května 2008 21:10 do: 12. ledna 2009 21:12
Dobrodružství vedl(a) Valkalis
| |
 | Svět jak ho známe může brzo skončit. Z chrámu světla ve městě Goddar, rozsáhlého města plného překrásných staveb, plných obchodů a měšců, a plného zločinu, byla ukradena Kniha temnot. Nejstarší kniha všech věků, která kdyby se dostala do nepravých a schopných rukou, dokáže zničit svět. Jsou v ní obsaženy všechny druhy temné magie. Avšak to nejstrašnější co v té knize je obsaženo, je povolání tří pánů temnot. Mephisto – pán chaosu, přivolá na svět pohromy všeho druhu. Ball – pán smrti, mrtví začnou vstávat z hrobů a po světě se rozprostřou smrtelné nemoci. Diablo – pán ničení, otevře bránu pekel a na svět začnou vstupovat démoni z podsvětí. Když se tak stane, celí svět zanikne. A tak král nechal poslat pro skupinu žoldáků sestavenou z odlišných, neznajících se lidí. A tak je osud lidstva ve vašich rukou…… |
| |
| Stojíš nad obrovským městem Goddar, a v ruce žmouláš dopis. Je v něm napsáno že se máš dostavit na panství krále Daedrotha. Nachází se uprostřed města, poznáte ho podle bílě věže která ční nad městem. U vstupní brány do panství musíte předložit dopis, poté vás vpustí a budou vám podány další informace…. |
| |
 | Cesta k panství krále Daedrotha Pozoruji ten dopis, který jsem dostal od nějakého malého chlapce dnes ráno. Co to má být? Tohle není zakáazka chrámu. Přemýšlím a čtu si jej pořád dokola a hledám tam něco víc, než tam ve skutečnosti je. Když nad tím přemýšlím, tak chrám mi už dlouho práco nedal. A když po mě něco chce král, tak z toho budou peníze, veliké peníze. Přehodím se přes záda plášť a kápi si stáhnu do obličeje. Koneckonců, nezabíjel bych pro šlechtu poprvé. Vadám se na cestu k bráně skrz město. U brány jen předložím dopis, nic neříkám, jen čekám co bude dál. |
| |
 | Takže mě sem zve sám král...na jméno už si nepamatuju. Prostě nějaký král. Zvláštní, zve sem mě, orka... Po dlouhém a únavném hledání najdu bílou věž a nakonec i panství... U vstupní brány jen předložím dopis a čekám. |
| |
 | Mlčky naposledy přečtu dopis a pokračuji dál. Cestou jím koupené krásně zelené jablko, jelikož jsme mág vím že byla ukradena kniha a myslím si že proto jsem předvolán před krále. Docela pocta když se to tak vezme. Škoda že tu není Dallen, byla by zábava. Vezmu to nejkradší cestou a dorazím ke vstupní bráně právě zahlídnu nějakýho zamaskovanýho muže a orka jak předložily dopis. Hmm super assasina bych bral, ten je alespoň rozumnej ale ork když uvidí kouzla tak bere nehy na ramena. Poté dojdu k bráně a také předložím dopis. |
| |
| Když dojdete k bráně města, strážný na vás hledí s rukama u mečů. Když jim však předáváte dopis, ihned začnou reagovat přátelštěji. Bežte dál do města, za tou býlou věží. Tam ukažte ten dopis strážcům u panství. Avšak král je zrovna na honu takže vás nemůže uvítat. Jestli máte hlad či žízeň, tak si skočte do nějáké hospůdky. Král se vrátí asi kolem poledne. A nedělejte problémy. Po dořčení těch slov si vás zase přestává všímat a kontroluje kolem jdoucí..... |
| |
 | K panství Je den. Nic zvláštního. Stojím na nedalekém kopci a vidím skoro celé město. Na sobě mám černý plášť s kápí, která je stáhnutá hluboko do obličeje. Moc dlouho se tím pohledem nekochám a vyrážím k bráně. Proč asi král potřebuje někoho jako já? A jak se o mě vůbec doslechl? Budu s ho na to muset zeptat pomyslím si a za nedlouho už stojím před strážnými spolu s dalšími třemi lidmi. Všichni předkládáme dopis. Koukám, že nás je víc... prolétne mi hlavou a koutkem oka si všechny prohlédnu. Nakonec nás strážný vpustí dovnitř. Trochu se zdržím a jdu za těmi třemi. Ještě pořád si nejsem jistá jestli s nimi budu muset plnit to co nám král uloží. |
| |
 | Kápi mám staženou, zbraně pro jistotu schované. Hlavou se mi honí, co zrovna po mě může král chtít. Asi má problém s nějakou hnusnou potvorou. Ale proč by pro mě posílal až na druhý konec říše? Radši o tom dál neuvažuji, za chvíli bych se to stejně měla dozvědět. Když dojíždím k městu všímám si čtyř lidí kteří předkládají strážnému nějaký papír. Přicházím jen chvíli po nich, nejspíš si mě nevšimli. Podezřívavý pohled strážného přecházím bez povšimnutí a podávám mu dopis. Nad jeho poznámkou o potížích se jen trochu ušklíbnu a pokračuji do města. |
| |
| město Goddar - dopoledne Všimnu si zbytku lidí, co projdou za mnou. Zajímavé, všichni ve stejný čas, to mě překvapuje. Nezdržím se, abych se s nimi uvítal a hned za první zatáčkou zmizím z dohledu. Celé dopoledne se potloukám kolem panství a prohlížím si jej. Je to už rutina, že kontroluji kudy chodí stáže, případně kdy se střídají. Cesty dovnitř a ven. Blíží se k poledni, tak sejdu k místu, kudy se král bude vracet, nejspíš. Lidé mi říkali, že cestou z lovu vždy jede tudy, proč by tudy nejel i tentokrát? Vlezu si na střechu nebo na strom, záleží co tam stojí. Sedím, odpočívám a čekám na krále. Dneska je krásně, skoro bych někoho zabil, už mi to chybí. Říkám si pro sebe zkroušeně. |
| |
| Ve městě Jen projdem bránou všimnu si za námi někoho dalšího taky předkládá dopis. Hmm...zvláštní. Vypadá to, že náš bude skutečně víc. pomyslím si. Pak se jeden z těch přede mnou ztratí z dohledu. Nejdu za ním, nemám proč, už ani nesleduju skupinku přede mnou. Vlastně se koukám po okolí. Na stráže, jak jsou ozbrojeni, na hradby, jak jsou pevné, vše pro případ, že bych musela zmizet. Ono se vždy hodí porozhlídnout se kolem. pomyslím si a tak zahnu do uličky vlevo. Je tam o něco volněji. Je tam méně lidí a tak se pohybuji lépe. Po chvíli chůze dojdu až k nějakým zahradám. Prohlédnu si je a spatřím široký dub. Skvěle tam můžu počkat do oběda. pošeptám si pro sebe. Přejdu ke stromu a sednu si tak abych se zády opřela o jeho kmen a pozoruji okolní lidi. |
| |
| Je něco kousek po poledni. Náhle se městem rozezní famfáry, usuzujete že znamenají příjezd krále.... nejspíš. Lidé už to ani nevnímají, asi jsou zviklí. Slišíte dupot koní. Earwin chvíli po famfárách vidíš skupinu lidí jedoucích na koních. Tři obrnění rytíři ve předu, za nimy král který má po stranách další dva rytíře a další třy za ním. Za tímto předvojem de skupina lidí nesoucí spoustu mrtvích zvířat z honu. Po chvíli celí konvoj projíždí kolem tebe, nikdo tě nespatril. V duchu tě napadne že to je možná dobře protože kdyby viděli zahalence na střeše tak by si možná mohli myslet že jsi najatý zabiják na krále... |
| |
| Ve městě Když uslyším famfáry tak si domyslím, že to bude velectěný vládce těchto lidí. Ha. Tak král se nám vrátil s obědem. Jak pěkné. pomyslím si a usměju se. Pak se zvednu a jdu směrem k bílé věži. I odsud je pořád vidět. Po chvíli chůze, dojdu až ke strážným, kterým ukážu dopis a čekám jak se zachovají tito. Jestli stejně jako ti u brány do města a nebo jinak. |
| |
| město Goddar - Příjezd krále Jen se pousměju nad nepozorností strážných. Sundám si masku a plášť si dám naruby, takže je teď krásně červený. Kápi si taky sundám a seskočím, až když projede král, ovšem stále je na doslech. Zapískám a v ruce držím rozvinutý pergamen se vzkazem. Snad budou nejdřív koukat, pak teprve ůtočit. Pak se pousměji a radši ještě zavolám. Nemáte moc dobré stráže, projeli jste podemnou a nezahlédli mě, být vrah... větu nedokončím. |
| |
| Earwin Bohužel přez fanfáry te král neslišel, ani jeho eskorta. Ale zato tě zpatřili stráže a zaslelchly něco o vrahovi.... ihned se na tebe vrhly. Srazili te k zemi. Jeden z nich sebral dopis a precetl si ho.... nastesti. Pusťte ho, je to jeden z nich nechte ho bejt! okřikne stráže, a poté jen dodá Velice se omlouváme, už jsme nečekali že přídete. Běžte za tamhle tím mužem u těch velkejch vrat a ještě jednou příjměte mou omluvu. Poté ti ukáže směr na dveře a vrací se na svá stanoviště.... Andariel Když přijdeš ke strážím a podáž jim dopis tak jen jeden z nich pronese. Dva v jeden den? to je dobré znamení. Čím dříve se vydáte na cestu tím lépe. Běžte za támhle tím mužem ten vás předvede před krále. ukáže ti směr... Poté si všimnež že kousek před tebou jde ten muž co byl u brány ráno. Je sice jinak převlečený ale poznáváš ho. De setjným směrem jako ty. |
| |
| Pomalu bloumám městem, koně vedu za uzdu za sebou. Nenápadně si prohlížím okolní stavby, tváře lidí, pevnost zdí, kanály. Že se mi všichni uhýbají v cestě i pohledem za dlouhá léta již nevnímám. Když mám v hlavě zmapovanou podstatnou část města přesouvám se k paláci, k bráně, kterou by se měl vracet král. Na náměstí, přímo před bránou do zámku si všimnu hospody, uvážu koně ve stáji opodál, hodím minci podkonímu a vlézám dovnitř. Když vejdu, rozprostře se lokálem ticho. Pomalými kroky docházím k prázdnému stolu u okna a upřu pohled ven. Sklenici, kterou přede mě hostinský postavil ignoruji, lidé v hostinci si mě přestaly všímat a pokračovali v hovoru tam, kde začali. Když uslyším fanfáry a uvidím rytíře vyjdu ven, nezaujatě sleduji průvod a postavu skrytou na střeše. Nemá v ruce zbraň ani nevypadá, že by chtěla zaútočit. Pro jistotu se natahuji pro šíp a do ruky beru luk. Když vidím že se celkem nic neděje a stráže navíc křikne „je to jeden z nich“, poznávám jednoho z lidí co byly ráno u brány. Protlačím se davem směrem ke strážím a cestou vytahuji dopis. |
| |
| Devriel Kdiž jsi došla ke strážcům a předala jim dopis ten člověk ze střechy už byl na pul cesty k panství a hned za ním nejáká další žena. Strážce ti už skoro znuďeně ukázal směr protože už se po třetí opakuje. Bežte tam.... ukáže ti... |
| |
 | Procházím ulicemi plnými lidí a směřuji směrem k věžím paláce. Král mi poslal dopis se žádostí o návštěvu. Nějak mě to nepřekvapuje. Jako velitel králových paladinů jsem často pověřován úkoly určené pro svaté bojovníky. Stejně jako ostatní jsem rád, když můžu splnit věc pověřenou králem, proto občas sám řeším úkoly a jsem tak v kontaktu s ostatními. Přestože jsem velitel, rád dělám věci jako ostatní. Práce v kasárnách mi nevadí a aspoň se odreaguju od toho papírování pro radu. Procházím ulicí a jen tak si prohlížím lidi. Všichni mě sice zdraví, ale osobně je to ukradené. Jsem rád, když můžu ostatním pomáhat. Nic víc. Nic míň. Se svojí paladinskou zbrojí v barvě stříbra jsem poněkud vyčnívající mezi ostatními občany. Né však mezi svými. Směřuji k hradu, když uslyším fanfáry hlásící příjezd krále. Vidím, že lidé uhýbají na strany a tak se k nim přidám a čekám na královskou družinu. Tři vojáci vepředu, za nimi dva vedle krále, a skupinku uzavírají další tři jezdci. Skupinku pozdravím vojenským gestem a koukám, jak mizí v palácové bráně. Jdu tedy za skupinkou s úlovkem a u brány potkávám stráže. Zdravím vás, jdu sem na královo přání. Mám i dopis pokud chcete, ale myslím, že nebude potřeba. Čekám, až mi stráž dovolí projít. Beru to jako samozřejmost. |
| |
| Příjezd krále Když mě srazí k zemi, tak můj reflex je rychlejší než mozek. Bohužel jednoho z těch stážců bodnu, není to úmyslné, ale zavadí mi o zbraň. Kretén! Pomyslím si, vstanu a opráším se. Při tom se koukám po těch, co mě srazili na zem, snažím se zapamatovat co nejlíp jejich obličeje. Asi bude tenhle potřebovat pomoct, ukážu na muže, který má bodnou ránu ve stehně. Není to nic nevyléčitelného, jen se nebude moc chvíli hýbat. Omlouvám se, pokrčím rameny, ale on se na mě vrhl a naběhl mi na dýku, já to nechtěl. Říkám, ale myslím si opak, měl se zapíchnout. Budu chtít hodně peněz za tu práci, můj oblíbený oblek a je špinavý. |
| |
| Takže mě pustili. Zvláštní, tyhle třasořitky obvykle něco proti nám orkům maj... Když mě pustí, projdu a pak, když zaslechnu ty fanfáry, si jen stoupnu někam stranou a pozoruju... |
| |
| Earwin No jelikož ste jeden z nich tak vás necháme ale jinak by ste šel rovnou na provaz řekne jeden ze strážných bežte tam jak jsem vám ukázal král už je v paláci..... Yarnod No i když jste paladin tak vás bez dopisu nepustíme řekne ti strážný když si přečte dopis tak jen dopoví Promiňte za obtěžování ale je to nutnost... pokračujte běžte za támhletěma lidma. ukáže na už početnější skupinku jdoucí kousek po sobě, a jen si pomyslí jak je zvláštní že jste všichni přišli takhle ve stejnou chvíli... |
| |
| Cesta ke králi Na pokyn strážce se vydám k jinému strážnému. Před sebou rozeznám muže, který se mnou vcházel do města. Vydám se k němu a jak se přibližuji tak odhaduji, že se tu něco stalo. Je tu jen chvíli a už potyčka...To byde ale šídlo pomyslím si a usměju se zpod svojí kápě. Dojdu k němu a promluvím k němu Zdravím. Koukám, že se tu něco stalo. Ale bohužel není čas na to to řešit. Takže myslím, že se vydáme za králem. Já a tady můj společník. řeknu mužům a odvedu toho neznámého směrem k druhému strážnému. Nevim co si tam proved ale vypadali celkem dopáleně. řeknu mu po chvíli chůze a můj hlas je podbarvený pobavením. Pak přejdem k druhému strážnému. Dobrý den. Bylo by možné nás předvést před Jeho Veličenstvo? zeptám se a dopis již nevyndavám, protože předpokládám, že když už jsme se dostali tak daleko tak jim dojde, že asi budem pozvaní. |
| |
| Cesta ke králi Nemyslím si, že bych se dostal až k pověšení. říkám si pro sebe a vykročím k hradu, za chvíli se ke mě přidá jakási žena. Přitažlívá žena, nikdy jsem neměl přítelkyni, nedovedu milovat, nikdy sem ten pocit nezažil. Spal jsem sice pravidelně s děvkama, ale to nebylo ono. Krásná, stála by za noc. Usměji se na ní a ona hned na mě promluví. Budou teprve vypadat dopáleně, budou... říkám si a pokračuji až ke králi, bez jakéhokoliv slova. |
| |
| Cesta ke králi Pokračuji dál, dopis nechávám v ruce, kůň za mnou pomalu kluše. Ti dva co jdou přede mnou, muž a žena, se o něčem začali bavit. Nezajímá mě to a s kápí přes obličej jdu pevným krokem směrem, který mi ukázal strážný. Před bránou se zastavím a čekám co mi kdo řekne. Všímám si, že za mnou jde další člověk, podle brnění nejspíš paladin. |
| |
| Jelikož jsem nic nedělal tak jsme pořád u stráží. Když uvidím jak ostatní jdou k nějakému jinému strážnému beze slova jdu za nima. Když k nim dojdu pronesu: Já jdu taky |
| |
| Cesta ke krali U dveří mě zastaví další stráž. Na otázku zda chci počkat jen pokrčím rameny. Je mi to jedno, kldině počkám, klidně půjdu. Otočím se, kdo vůbec za náma jde. Pěkná sebranka, i když ta žena vedle mě jě nejhezčí ze všech asi. Přátelsky se usměji a otočím na ni. Já jsem Tanin a Ty? zeptám se. |
| |
| Earwin, Andariel Muž u velkých dřevěných dveří se před vás postavý a ukloní se. Poté se jen zeptá.. Mám vás předvést před krále?? Nebo chcete počkat ještě na ty za váma? Devriel, Ardaren Když přicházíš k velkým dřevěným dveřím do hradu tak jen zaslechnes poslední část věty ....za váma?. Pak se postavíš k ostatním. Sluha u dveří na tebe pohlídne a řekne... Dobrý den přeji. Támhle de ještě jeden. Počkáme na něj? Ukáže na paladina a odmlčí se.... |
| |
| Cesta ke králi Dojdem až ke stráži. Tam nás zastaví a pozeptá se jestli nepočkáme na ostatní. Proč ne. Aspoň vám ušetříme práci. odpovím vojákovi mile. Pak se mi představí muž vedle mě. Usměji se na něj a odpovím mu Já se jmenuji Andariel. Teší mě. řeknu mu a kouknu se kdo jde za námi. Zajímavý lidi...uvidíme co se z nich vyklube až je poznám. A jak mě zkušenost vyučila bude nejlepší je nejdřív poznat co nejlíp. při této myšlence si vzpomenu na to co se stalo a trochu sklopím hlavu. Hned to ale napravím a narovnám se čekajíc na ostatní... |
| |
| Jdu za skupinkou postav stojících u vchodu do paláce. Vidím že stráž je pouští a někteří ještě zůstávají u brány. Když dojdu blíž, pozdravím. Jsem Yarnod, paladin našeho krále k vaším službám. Trochu se předkloním na pozdrav a otočím se na stráž. Zdravím, tady je dopis od krále. Dofám že nás brzo přijme. Podám mu dopis a podívám se na postavy stojící přede mnou. Zajímavé. |
| |
| Stojím u brány a mlčky si prohlížím ostatní. Ten člověk ze střechy se mi už od pohledu nelíbí. Pozornost obracím k nově příchozím. Ten co jde vzadu vypadá jako mág, můj pohled spíše upoutá postava v brnění paladina. Stříbrná zbroj, tvrdý pohled. Je zvyklý udávat příkazy. Jsem Devriel, zaklínačka. S velmi lehkou poklonou oplatím příchozímu jeho pozdrav. |
| |
| Když se ostatní začnou představovat sám se představím: Jsem Ardaren kouzelník ohně těsně před podstoupením titulu mága. Pokynu hlavou ostatním. Před vámi stojí 20letý muž, jenom ti nejbystřejší si všimnou že má na tváři vyrytý vrásky a pro ně vypadám tak na 25. Jsem 187 cm vysoký. Mam rudý vlasy, sytě modré oči a nakonec jsem celí bledý(pokožka). Na sobě mam koženou zbroj pod tím červené roucho a jako zbraň mam okovanou hůl z dubového dřeva. |
| |
 | Když spatřím město, pohled na něj mě nechává chladným. Pokračuji k bráně, tam po mě žádají dopis. Zašátrám v kapse a předám jej. Poté mě pošlou do města. Je něco po poledni tak se vydávám rovnou k hradu. Když po mě u vstupní brány znovu chtějí dopis, tak ho znuděně znovu vytáhnu. Koukám se po okolí, sleduju lidi. Poté muj zrak spočine na skupince lidí stojících u vstupní brány do hradu. Stráže mě pošlou k nim, tak se mlčky rozejdu a du směrem k nim. Když dojdu jen mlčky stojím a čekám co se bude dít. |
| |
| Earwin Tvé bystré smysli zaznamenali nově příchozího, který se k vám blíží. Když prochází kolem stromu který na něj vrhnul stín tak se ti na okamžik zdálo jako by zmizel a zase se oběvil. A pokračuje dál k vám. Všichni u brány do hradu Přišla k vám další osoba. Je poměrně vysoká a zahalená v černém plášti s kapucí staženou do obličeje, tak že je vidět jen stříbrně žhnoucí oči. Z pod kapuce lezou býlé vlasy a lehce je vydět ostře rýsovaný obličej. Postava má na zádech do kříže dva meče, z temné oceli a tak zvláštně tvarované, jejich jílce mu lezou přez ramena. Mlčky podala dopis sluhovi u brány a jen vás jednoho po druhém sleduje. Yarnod, Andariel Z toho nově příchozího cítíte tak nějak něco zvláštního. Tak jako z Yarnoda sálá dobro už od pohledu, a jako z Andariel de trošičku strach i když nevite proč, tak z tohoto divně vypadajícího elfa vám trošku běhá mráz po zádech... |
| |
| Když uvidím nově příchozího, ucítím nepřátelství proti té bytosti. Je to jen vrozená intuice. Kdybychom se nesetkali zde, u paláce, tak bych nejspíše s tou osobou bojoval. Ovládl jsem se a ignoroval pocity k té bytosti. Začínám přemýšlet, co proboha chce král po takových lidech. Ještě v životě jsem pro něj neplnil úkol s tak podivnou skupinou. Všichni jsou nejspíš něčím výjimeční. Jestli se toho budu účastnit tak to bude dost o nervy. |
| |
| Všichni u brány do hradu Když příde poslední od hradeb u hradu sluha se na něj podívá a hned nervózně ucukne pohledem na vás Ještě na někoho čekáme? Nebo vás mám předvést před krále? zeptá se a čeká na vaše reakce při čemž si vás prohlíží... |
| |
| Ke králi Jak tak pozoruji naši lehce nabývající skupinku objeví se u nás ještě někdo. Je zvláštní, zpod kapuce mu žhnou stříbrné oči a vykukují bílé vlasy. Vůbec nevím čím to je ale na chvíli mi po zádeh přejede mráz. Ty asi budeš nebezpečnej jak mi tak můj 6 smysl říká... pomyslím si a přejedu nově příchozího ještě jednou zkoumavým pohledem. Pak se ale obrátím ke sluhovi, který je zjevně nervózní a řeknu mu Ne myslím, že už ne. Ale jestli se přece jen někdo objeví tak nás dožene. Takže nás klidně před krále předvěďte. promluvím k sluhovi a otočím se na lidi okolo sebe jestli mají nějaké námitky. |
| |
 | NĚKDE V LESE Humpry být v lese a odpočívat a pak přijít někdo - s takovým papír. Humpry neumět číst a tak říct, aby ten člověk řek, co na tom papír. Tak ten člověk řekl, že Humpry jít ke králi. Humpry vědět, co je to král. To takový člověk, co mít moc vojáků a lidí kolem sebe a na hlava mít zlato. Humpry vědět, že král mít taky peníze nebo zajímavá věc pro Humpry. Humpry jít ke král. Ty jít říct, že Humpry přijít. A tak Humpry přijít. Já vidět moc a moc města. A tak já nebát tolik lidí. Humpry přijít k bráně a dát tomu člověku ten papír. Takový voják pak Humpry pustit sem a já tady. |
| |
| někde ve městě u skupiny dobrodruhů Humpry kouká, že tady není sám. Je tady vic dobrodruhů. Humpry nikoho neznat, tak Humpry postaví k ostatním a povídá:Já, krol, Humpry! Humpry jít ke král! |
| |
| U brány do hradu Když doráží k bráně i poslední příchozí, otáčím se s kamennou tváří na sluhu. Tak co kdyby jste nás konečně odvedl ke králi? Jestli ještě někdo dorazí, přijde za námi. Nebo nás tu chcete nechat čekat? |
| |
| Sluha otevřel vrata do hradu, a vešel do dlouhé jemně tesané kamené chotby. Prosím poďte za mnou. Král vás očekává. Poté vás vede po velkách točitých schodech a dále přes velký sál. Pak vás vede do jídelny. Je to obrovská místnost s velkým stolem a u jeho konce sedí král. Sluha přejde ke králi a hluboce se ukloní. Jsou tu vaše veličenstvo. Poté se znovu ukloní a odejde.... Král se na vás podívá a jen řekne Vítejte. Jsem velice rád že jste přišli. Prosím sedněte si. Bude se podávat oběd. Když se usadíte na svá místa tak král spustí.. Nejspíše se ptáte proč jsem vás přizval. Je to tak že z našeho chrámu světla byla ukradena velice vzácná kniha která by ve špatných rukách mohl zničit svět. Mý mágové vás vybrali jako skupinu která má tento svět zachránit. Musíte získat tu knihu než ji ten co ji ukradl použije. Pokud se tak stane, pokud selžete, tento svět bude zničen. Když uspějete zahrnu vás zlatem a každému splním co si bude přát..... Když domluví tak jen kouká jak budete reagovat..... |
| |
| Cesta ke králi-->U krále Nakonec se sluha rozhoupe a vede nás ke králi tesanou chodbou a pak po točitých schodech. Ze zvyku si vše prohlídnu abych věděla co a jak, kdyby bylo třeba zmizet. Pak nás dovede do velké místnosti. Vypadá jako jídelna a to proto, že tam je velký stůl v jehož čele sedí král. Vyzve nás ať si sednem. Dojdu na levou stranu stolu a sednu si na druhou židli od krále. Přece si nevezmu čestný místo když mi ho nenabíd... pomyslím si a pohodlně se usadím. Pak nám král začne vysvětlovat proč nás sem pozval. Mě stejně nemůžeš splnit to co si přeju....To bohužel nemůže nikdo... pomyslím si a chladně se zahledím před sebe. Pak si ze slušnosti sundám kápi a vy můžete vidět dlouhé, kudrnaté, černé vlasy, temně modré oči, plné rty a ženské rysy. Zadívám se na krále a zeptám se jej Vaše Veličenstvo a byl by jste tak laskav a sdělil nám kdo ji ukradl? Tedy pokud víte jeho jméno. vyřknu svou otázku a kouknu se vládci do očí. Třeba bych si vzpomněla na něco z našich knihoven. Ostatně trávila jsem tam tehdy dost času... pomyslím si a čekám co mi král řekne. |
| |
| Na hradě Vedou nás snad celým hradem do velké místnosti s dlouhým stolem kde nás uvítá král. Při vstupu si sundavám kápi a odhaluji delší, téměř bílé vlasy. Na pokyn si sedám na židli poblíž krále a poslouchám co nám chce říct. Záležitost s ukradenou knihou a zničení světa mě zaujme. Promiňte Veličenstvo. Jak je možné že byla tak důležitá kniha vůbec odcizena? Zeptám se, když král dohovoří. |
| |
| na hradě Humpry jde chodbou a taky ostatní. Všichni spolu. Humpry už slyšel o hradu, tak Humpry nic nediví. Pak Humpry uvidět král: hmmmm, nějakej malej. Ale když Humpry dostat jídlo, zlato a co si bude přát.... Posadil sem se a koukal kde jídlo. Král povídat o zlato a co kdo chtít. Humpry moc líbit ty slovo. Ale já chtít potvrdit. Někdo se na něco ptát, ale Humpry postavit a svým sila hlas zeptal: Ty král! Ty říct, že Humpry lkdyž přinese kniha tak všecko splnila! To pro krola závazek. Jestli král nesplnit co slíbit, Humpry král zabít!!! Humpry sednout a koukat kde jídlo. |
| |
| Poslouchám krále a jen přemýšlím. Pokud se jedná o důležitou knihu, položím za ní třeba život. Možná proto tak podivná skupina, doufám jen, že se dokážeme nějak respektovat. Čas nás spojí nebo zničí. Nečekám co ostatní řeknou a pravím ke králi. Moje odpověď je jasná. Slibuji na svojí víru a čest, že udělám cokoliv, abych tu knihu získal a donesl vám ji. |
| |
| Když nás sluha pouští dál tak všechny jen mlčky následuji. Projdeme velkou halo, na konec se dostaneme do jídelny. Ten král je ale divnej že vybral takovou skupinu. To by musel být hodně důležitý úkol.... Když však konečně řekne o co de, tak mě to tršku docvakne... Každý je něčím víjmečný.... když tak na to mylsím jsme celkem silná skupina. Připraveni na cokoli.... Když nakonec začne mluvit o odměně tak jen přemejšlím proč nabízí tolik.... asi se nás z té výpravi moc nevrátí.... Celou dobu mlčky sedím dokuď nepřinesou jídlo, do kterého se s chutí pustím, už dlouho sem se pořádně nenajedl, a občas pokouknu na tu ženu..... je celkem pěkná a hlavně je něčím zajímavá ale nevím čím.... Oni však také nevědí co sem já zač a pousměji se na ni... |
| |
| Když král dokončí vyprávění přikývnu a také promluvím: Potřeboval bych mluvit s těmi mágami či velemágy nebo jaký tady máte tituly. Prostě s někoho kdo s tou knihou trávil dost času a zná její magickou stopu. Dívám se na něj chladýma očima ve kterých je vepsána zloba, ne zloba proti němu samotnému, ale proti všem bytostem který chtějí zničit svět a nebo mu ublížit ještě víc. Jen ti pozornější si všimnou že za zlobou je hluboká bolest. |
| |
| Král na vás hledí a začne odpovídat na vaše dotazy. Otočí se na Andariel s Devriel.. Nevíme kdo ji ukradl, naši mágové však tuší, že jse jedná o velmi mocného Nekromancera a také tuší, že je ukryta někde v zemi Stínů. Poslaly bychom tam své lidi ale bohužel, nemáme tak schopné. A čím menší skupina, tím menší bude přitahovat pozornost. A jak byla ukradena?? K mému překvapení velice lehce. Z ničeho nic na naše město byl veden útok nemrtvích. Z toho soudíme že to je dílo Nekromancera. A naši mágové, kteří zjistili, že byla ukradena, cítili v místnosti velmy mocnou energii, která byla přesunuta až do země Stínu, usuzují že to byl port. Avšak obyčejný mág by se takovou dálku jentka nezvlád portovat... Poté se koukne na Humpryho.... Neboj Humpra, za záchranu světa ti splním co bude v mích silách Když Yarnod pronese svá slova král se na něj usměje.. Od vás sem ani jinou odpověď nečekal pane Yarnode. Ste vždy oddaný své vlasti a svým lidem. a na Ardarenuv dotaz odpoví Jistě, po obědě vše proberete s hlavním mistrem magie. Ten vám vysvětli co máte dělat a odpoví na vaše dotazy, pokud je nebudu vědět já.. Pote vejde sluha s ručníčkem v ruce a řekne vám že se podává oběd Na stůl vám poté začnou podávat ruzná jídla. Je tam krásně propečené prase, i husa. Nějáké ryby, mořské plody, zeleninové taci. Je tu spoustu jídla, a před vás postaví číše s vinem... |
| |
| na hradě Humpry se postavit a říct: Humpry slyšet krále a říká. Humpry a ostatní přinést knihu a král dodržet slovo. To dobrý pro Humpry i král. Pak Humpry sednout a počkat na jídlo. Jídlo dobrý, ale pak pro Humpry přinýst kyselý pití. Humpry vyplivnout a říct: Humpry chtít voda na pití! Humpry nechtít kyselý jed! Donýst pro Humpry voda! když oni donýst voda, tak Humpry najíst a napít a počkat, co bude ostatní dělat dál. |
| |
| U krále Spokojím se s královou odpovědí. Počkám až nám donesou jídlo. Rozhlédnu se po obložených mísách, mořských plodech, rybách a dalších lahůdkách. Všechno vypadá nádherně. Něco si nandám a začnu jíst. Jak se dalo předpokládat jídlo je vynikající a víno jak by smet. Očima ale stále nenápadně přeletuji skupinku, se kterou se za nedlouho vydám na cestu. Kolik z nás se asi vrátí zpět? Kolik jich přežije? Mají vůbec co ztratit? pomyslím si a upiju vína. Na dále se ale těmito otázkami nezabývám. Času na ně bude habaděj a tak jen dál jím a čekám zdali někdo ještě něco pronese. |
| |
| Přemýšlím jak dlouho budem cestovat. Budeme potřebovat koně, jídlo, pití a nějaké peníze. Bude to dlouhá a náročná cesta, měli by jsme se připravit. Kouknu na ostatní a čekám co řeknou. Pak se najím a odcházím se připravit. |
| |
| Když král začne odpovídat na otázky, zarazím se u jedné části Že kniha byla ukradena a odnesena do země Stínů?? Moje rodná zem? Můj domov bude centrem zničení světa?? Tak to ne. To nedovolím, zase vše házet na nás. Jestli se mě ten co tu knihu ukrd dostane do ruky, tak..... Poté přinesou jídlo, vemu si kus prasete a kuřete a trochu zeleniny. Poté vipiju víno a žádám o přidání. Dále jen sleduji co ostatní dělají. |
| |
| Nevěřícně se podívám na ostatní: Takže lidi tady máme co dělat buďto s více lidmi nebo s jedním velice mocným člověkem který je Arcimág, lich, klaveren, a nejspíš i temný mág a arcivzývač no a taky možná mystik jelikož kniha asi nebyla bez magických ochran. neveřícně zavrním hlavou Tady jde už fakt o kůži, to nebude normální zabití draka. jestli ho budeme chtít zabít budeme muset asi mít nějaký artefakty. Povzdechnu si a zeptam se ještě krále Jsou ve městě nějaký artefakty? nebo někde na světě? Jo a já jíst nebudu potřebuji okamžitě vidět místo kde byla kniha ukradená. |
| |
| U krále Podívám se na kouzelníka a řeknu mu Díky za tvé upozornění Ardarene ale myslím, že nám všem došlo, že zde jde o holý život. Ale přeci jen proč to neříct nahlas. řeknu mu a usměji se pak odložím příbor, nechám sluhu aby odnesl talíř i se zbytky a opřu se o opěradlo své židle. Pak se ale zpět otočím na Ardarena A jaké máš na mysli artefakty? zeptám se jej a čekám na jeho odpověď. |
| |
| Když donesou jídlo dám si nějaké maso, ovoce a popíjím víno. Pozorně poslouchám rozhovor ostatních a přemýšlím, jak asi budeme nenápadní, takováhle podivná skupinka a jak se dostaneme do země Stínů živí. Při zmínce o artefaktech vzhlédnu a zvědavě vyčkávám na mágovu odpověď. |
| |
| na hradě Humpr jen poslouchat ostatní. Hmmmmm, asi ta cesta dlouhá. Bude to moc dlouhý hodně bojovat. To bude pro Humpry dobrý. Humpry vyzvat nový nepřítel na boj o život. Humpry vybojovat velký vítěz a pak od král dostat, co Humpry chtít. ...... Hmmmmm .... kouzelník.........čáry a kouzlo ........Humpry musí být chytrý bojovník. Když nepřítel bojovat kouzlo - to není dobrý boj, Humpry taky nebojovat dopbř. Humpry schovat a najednou nepříteldostat od Humpry velká rána kyjem. ...... Tak Humpry přemýšlet, co čeká na cestě. Humpry jen poslouchá ostatní a nic s nima nemluvit. Ostatní mluvit, co Humpry moc nevědět. |
| |
| Povzdechnu si: Možná jste někdy slyšely nejlepší obrana je útok, o zlu to zase tolik neplatí jelikož je obrana a útok opak. Proti zlu je nejlepší ještě silnější zlo. Ty artefakty se jmenují šedé artefakty je to 5 svitků a vyvolají jednoho mocného démona, tak mocného že ten nepřítel je podle mě nicka oproti němu. Ovšem má to jeden háček uposlechne jenom jeden rozkas pak se vrátí zpět do své sféry. Smutně se usměji: A poté možná jsou zde další artefakty, ale ty nejsou tak mocné aby ho mohli porazit. Zase jelikož ty svitky ještě nikdo nikdy nevyzkoušel je možný že je to fáma, nebo že se démon obrátí proti nám, ale musíme to zkusit. |
| |
| U krále Všechno poslouchám, rozhlížím se po ostatních a hodnotím je. Nikdo se netají kým nebo čím je, až na ty dva. Pousměji se při zmínce o nekromancerech. S nekromancery je několik potíží, jedna z nich je, že všichni pracují jen pro jednu stranu, tudíž nepřítel nikdy neví jak oni pracují, myslí, co chtějí. Druhá je ta, že maj hnusnou chuť vyhýbat se smrti. Myšlenky mi kolují někde jinde, tak moc neposlouchám co kdo říká. Možná to někdo říkal, ale co kdybychom šli tam, kde to bylo ukradeno? Třeba tam něco zůstalo co by nám mohlo říct víc a taky by se hodilo vědět, kdy byla ukradena. Jestli se to už říkalo tak promiňte, myslel jsem jen trošku dopředu. Tenhle úkol musím splnit, i kdybych nechtěl, kodex bohyně zakazuje vyhýbání se smrti a ten nekromance určitě má chuť se smrti vyhnout. |
| |
| Král na vás pohlédne, a řekne Ohledně toho artefaktu. Jednu část svitku tu máme. A v knihách v naší knihovně by se možná dalo zjistit kde jsou zbylé čtyři části. Příjde mě to jako celkem dobrý nápad, ale pokud jse to zvrtne a démon přestane poslouchat, bude to pro vás nejspíše špatné. Jinak kniha byla ukradena zhruba před měsícem. A na jejím místě nebyla ani stopa, tudíš je zbytečné chodit tam. A však na stejném místě je ukryta i ta část svitku, tudíš tam stejnak musíme. Takže až doobědváte a odpočinete si tak tam zajdeme. Vaše pokoje jsou již připraveny, pokud chcete na pokoj společnost stačí říct... na závěr věty se jen odmlčí a usměje se na vás... |
| |
| Bouchnu pěstí do stolu a vyšším hlasem říkám: A to jste nás zavolal až teď kolik podle vás máme času 14 dní? Jistě vyvolávání může trvat měsíce, můj mistr sám vyvolávám půl roku, ale tohleto je hodně schopný mág, ten to vyvolá docela rychle. Doháje připrate nám zásoby, nějaký zbraně, koně, ale rychle musíme vyrazit tedka už je každá sekunda drahá. jsem rozlobenej a omylem jsem vyčaroval ohnivou kouli. Když si jí všimnu nechám jí vyhasnout. Donutím se uklidnit, čekám. Proč já Veldene proč já? mě už je to jedno jestli umřu nebo ne. zatím |
| |
| Měsíc? To je trochu dlouhá doba. Chápu sice že doručení zpráv a příjezd sem nebyl pro všechny rychlá záležitost, ale i tak my to přijde jako pěkně dlouhá doba. Trochu zamračím a přemýšlím nad knihou. Říkal jste že ta kniha je velice mocná a že v nesprávných rukou může ohrozit celý svět. Chtěl bych tedy vědět, co se může stát když ten nekromancer dokončí kouzlo. Chci vědět co mi hrozí a na co se mám v nejhorším připravit? Aby jste chápaly. Já se nebojím smrti. Jen chci vedět, že když umřu, tak umřu za něco důležitého |
| |
| Zaměji se a odpovím místo krále: Když to vezmeme zjednodušeně ta apokalipsu. Ten jež vyvolá tu hrůzu, jí podle mě nebude ovládat to by poté ten můž nemusel krást tu knihu, ale zničil by svět pouhým pohnutím své ruky. Podle jí vypustí a zdrhne. Abych se vrátil nazpátek vyvolá 3 velmi mocné bytosti, z nihž každá ovládá jeden aspekt chaosu: pokus is dobře vzpomínám tak to byl choas, večný život a otevíraní bran. Touhletou dobou už bude vyvolávat, i když to vyvolávání většinou má nějaký specifický požadavky když jeden kamarád vyvolával nějakou sférickou bytost světla, potřeboval něco temného. Možná to ještě nebude mít. Obrátím se na krále: Ukradl ten nekromancer ještě něco? |
| |
| u krále V klidu se najím a zatím přemýšlím. Proč mě, na tohle asi nebudu ta správná osoba. Popíjím si pití a občas přejedu pohledem po skupince. By mě zajímalo, jak nás vybral, hodil si korunou? Odložím kus masa co mám zrovna v ruce a dopiji pití. Myslím, že bychom mohli vyrazit, čekat asi nemá cenu. Ale ještě než kamkoliv odjedem, budu muset k sobě, pro nějaké věci. Pro hodně věcí. A ne všechny jsou hezké. Dodám pro sebe. |
| |
| U krále Poslouchám Ardarenovu přednášku o artefaktech. Šedý artefakty...Proč se s nima musim vždycky setkat? pomyslím si a pak jen poslouchám co říkají dál. Dostanou se až k vyvolávání a v mysli se mi vybaví text, který jsem kdysi četla. Srozumitelně ho zformuluji a řeknu jej ostatním. K vyšším vyvoláváním je třeba oběti. A jelikož tohle je vyšší vyvolávání ten, kdo ukradl tu knihu nezačal, protože nemá koho obětovat. Chce oběť. Oběť, která je přesně určena k jeho obřadu. To je co si myslím já. řeknu ostatním a čekám jak zareagují. |
| |
| Polknu a řeknu na Andarielinu poznámku váhavě: To je dost možný, ale obávám se že se oběti již dostalo. Ten útok musel zabít hodně vojáků, obávám se že vyvolávání už začalo tady. |
| |
| Jestli vyvolávání začalo už tady, tak nemáme moc času. Měsíc je pro tak silného nekromancera možná dost dlouhá doba aby byl dostatečně daleko s vyvoláváním. Otočím se na krále: Ví někdo co stojí v té knize? |
| |
| Tehdy dost zřetelně zaváhám, ale také na tuto otázku odpovím: Jestli si dobře pamatuju tak kniha samotná se dělí na 4 kapitoly. Každá o 100 stránkách. První kapitola jsou varování. Druhá kapitola je to co kouzelník chce vyvolat a její příčinu. Třetí kapitola je jak ovládnout ty démony, ale to podle mého stejně nebude fungovat a poslední kapitola je samotné vyvolávání ta jediná nemá 100 stránek, ale kolem 1000 stránek. |
| |
| Tak to možná s tím časem nebude až tak zlý. Ale i měsíc je dost na přečtení tak obsáhlé knihy. Je tu ještě něco, co bysme měli vědět? |
| |
| U krále No jo. Vojáčci hlupáčci... pomyslím si a rty se mi zkroutí v lehký úsměv. Opět chvíli poslouchám ostatní. Pak mi to ale nedá a musím vyslovit svojí další pochybnost. A nebude náhodou takhle mocná kniha psaná runami či starým písmem a v hádankách? Pro nekromancera by pak bylo těžší knihu rozluštit a doba vyvolávání by se zkrátila. Tak to totiž většinou bývá. Tedy aspoň u nás to tak bylo... řeknu a čekám co mi na to náš kouzelník řekne. Nebo to taky mohlo být napsaný jako půlnoční pohádka pro děti... pomyslím si a pohlédnu čaroději do očí. |
| |
| u krále Ten čaryfuk toho ví nějak moc o té knize... Pozoruji stále okolí a ty řeči co vedou mi už začínají připadat zbytečné. Nechci nic říkat, ale k čemu nám bude, když budeme vědět jak kniha vypadá a jak se s ní pracuje, když nevím kdo s ní pracuje. Myslím, že nám všem by stačil jen zevní popis knihy a jestli na ní jsou uložena nějaká stálá ochranná kouzla. Myslím, že to by nám bohatě stačilo. Zvednu se a přejedu pohledem všechny v okolí. Zkusil bych už vyrazit, než tady říkat věci, zcela zbytečné. |
| |
| U krále Ještě než mi stačí kouzelník odpovědět ozve se Tanin. Vzhlédnu k němu a řeknu Máš pravdu Tanine. Ale je taky dobré vědět jak dlouho asi už ten nekromancer vyvolává. Bohužel to nejde jinak než aspoň povrchově odhalit tajemství té knihy. Jako je třeba jakým jazykem je psána. povím mu a úsměv mi přetrvává. |
| |
| Zatvářím se smutně a zkřížím ruce na tělu, po obličeji mi skane slza usuším jí a řeknu: Bohužel nevím jakým písmem je psaná, Earwin má pravdu musíme vyrazit už Myslí zalétnu do minulosti a pomyslím: Tohle je moje pomsta, moje. Samozřejmě že vím jakým písmem je psaná, ale nechci tu vyvolávat ještě větší paniku. |
| |
| U krále Dobrá tedy. Pak už neni důvodu se tu zdržovat. Měli by jsme se vydat na cestu. Podle toho co tady padlo za názor tak závěrečné vyvolání se blíží. řeknu a v poklidu se zvednu. Otočím se na krále a řeknu Vaše Veličenstvo nejspíš už nemá cenu se tady zdržovat. Jelikož jste nás zavolal později než bylo zdrávo tak by jsme se asi co nejrychleji měli vydat na cestu. Stačí nám koně, zásoby jídla a pití a potom něco navíc co si každý bude přát. Tedy pokud to dovolíte. pronesu směrem k králi a ve stoje čekám co kdo udělá či řekne. |
| |
| Král se na vás podívá jak se tu přetahujete o slovo a řekne... Kniha je celá černá se stříbrnou lebkou v hořícím pentagramu. Je psaná prvním jazykem všech věků. Je velmi těžké ho přečíst. Je to nejspíše první kniha světa. Někteří říkají že jí psal sám pán temnot. Je velmi velká a velmi obsáhlá. Nelze ji zničit. Ani nějak poškodit. Vyvolávíní může trvat měsíce nebo třeba roky, podle toho jak je uživatel zkušený. Tudíš nás jeden den nevytrhne. Dnes tu ještě přespýte, a zítra vyrazíte. Vaše koně budou už připraveny, se zásobamy jídla a pytí. Já se odeberu do knihovny, a pokusím se zjistit, kde lze najít zbylé 4 části svitku. Niní se s vámi loučím. Uvidíme se zítra ráno. za chvíli sem příde mistr Khazven, arcimág, nejvišši mág této země. On odpoví na další otázky. Dojezte jídlo a počkejte jeho příchodu. Děkuji za společnost při obědě a zítra nashle... poté vstane, ukloní se a odejde někam chodbou.... |
| |
| U krále Výborně, stačilo říct tohle a bylo by vše vyřízeno rychleji. Kouknu se za králem jak odchází, pak na něj trochu neslušně zavolám. Potřebuju zálohu, musím, musím si sehnat nějaké věci, co by se nám mohli hodit. Chvíli váhám. A pak ještě budu potřebovat jít k sobě, vzít si nějaké věci. |
| |
| zatím u krále Humpry jen tak sedět a poslouchat. Sem tam Humpry něco sníst a koukat na společnopst, podle toho jak oni mluvit. Humpry dívat chvíli na jeden a pak na druhy. Hmmmmmm ...............Humpry poslouchat .............. nechápat, co tak moc ostatní mluvit a mluvit. ..............................Humpry by už někam jít .............................. ale nevědět kam. ...................................Humpry tady i ostatní, ale oni nějak moc mluvit a Humpry to nelíbit. .......................Když oni mluvit a nic nedělat, tak jak Humpry najít kniha a jak Humpry dostat od král odměna?.................... Humpry potěšit, jak král hodně řekl a ostatní taky řekl, půjdeme už. Humpry hned zvedat. Pak král řekl, že tady ještě spát. Humpry tak myslet, že se teď pořádně nabaštit a pak jít spát. Humpry pořádně naládovat jidlo do břicha, pořádně pít a pak Humpry dívat, kde Humpry spát. |
| |
| U krále Do řeči se vloží král. Pohlédnu na něj a naslouchám popisu knihy. Černá vazba, stříbrná lebka, hořící pentagram, nedá se zničit ani poškodit, psaná prvním jazykem...No to zní jako kdyby to byla kniha od samotnýho Satana...ale ten kdo ji získal bude mít sakra práci ji přečíst...jedině dobře pro nás pomyslím si a koukám za králem jak odchází. Pak se ozve Tanin. Zálohu? Na co... pomyslím si a přimhouřím oči. Pak ale usoudím, že to není moje věc a přestanu s tím. Ne žo by se mi chtělo čekat na arcimága to se říct nedá. Ale co nadělám... řeknu si spíš pro sebe, přejdu k jednomu z oken a zadívám se ven čekajíc na toho nejvýššího koumáka země. |
| |
| U krále Bezva, takže trochu času bychom ještě mohli mít. Snad to není nekromancer z počátku věků. Když dojím a dopiji vstávám a prohlížím si obrazy na stěnách. V hlavě mi však probíhá setkání s démonem. Nevědomky se zachvěji a přinutím se myslet na něco jiného. Zdánlivě klidně vyčkávám příchodu arcimága. |
| |
| U krále Jestli mě omluvíte, tak bych se šel připravit na cestu do kasáren. Stejně mám všechny věci tam. Musím ještě určit zástupce na dobu mé nepřítomnosti. Poté se zvednu a hlavní bránou odcházím směrem do kasáren. |
| |
| Čekáte na mága který jak řekl král má přijít každou chvíli. Nahle se u stolu z ničeho nic oběví muž v modro-býlé róbě, a oslový vás... Dobrá den. Jmenuji se Intarus. Jsem nejvišší mág řádu světla. Těší mě že konečně poznávám naši naději na záchranu.. Poté se odmlčí a prohlédne si vás.... Ten paladin Yarnod šel do kasaren že? Nu což povězte mu poté co sme tu probrali. Ale dost Zbytečného mluvení. Vysvětlím vám váš úkol. Vaším úkolem je zajistit knihu temnot a když to pude, zabít toho Nekromancera. Avšak dávejte si pozor. Je velmi mocný. Tady Tarok vás zavede do země Stínů. Avšak než se vydáte za nekromantem, musýte shromáždit čtyři části toho artefaktu o němž sme tu mluvili. Jednu máme zde na hradě. Tu vám dám zítra těsně před odjezdem. Dále k tomu co se stane. Holé vyvolávání bude trvat nejméně měsíc, což znamená že máte ještě dost času. Pozici nekromanta poznáte podle knihy..... to my věřte. Uvydíte něsco co vás všechny přesvědčí o tom že tam ta kniha je. Toť z mé strany asi vše. Pokud se chcete na něco zeptat mluvte.... dořekne a kouká na vás.... |
| |
| V jídelně s mágem Jsem zrovna lokty opřena o parapet a koukám ven z okna když se za mnou ozve cizí hlas. Otočím se a uvidím tam člověka oblečeného v modro-bílé róbě. Ha tak to asi bude ten Khazven. pomyslím si ale čaroděj se představí pod jiným jménem a pak nám začne vysvětlovat co a jak. Bedlivě ho poslouchám. Když skončí tak ještě chvíli mlčím. Takže abych si ujasnila, že jsem to pochopila správně. Než se vydáme na cestu potřebujem skompletovat ty artefakty a pak teprve můžem jít hledat nekromancera. A až ho budem hledat tak poznáme, že kniha je u něj podle něčeho. No jo. Jenže podle čeho...To nám nehodláte říct? řeknu směrem k mágovi a čekám co mi řekne. Stejně by mě ale zajímalo, kde je Khazven... pomyslím si čekajíc na Intarusovu reakci. |
| |
| V jídelně Ze zamyšlení mě vytrhne náhlé zjevení mága. Při jeho vyprávění se trochu podezřívavě kouknu po elfovi ale nic neříkám, jenom stojím pár metrů od stolu a čekám, co Intarus odpoví na otázku Andariel. |
| |
| Koukám na sošku znázorňující boha. Cos to pro nás nachystal? Copak má snad svět zaniknout? Proč teď a tady? Copak jsem nesloužil dlouho a věrně? Takové a další otázky mi prolítavají hlavou. Po tolika letech kdy se snažím, aby bylo v království bezpečno, se stane taková katastrofa. Budu ho muset zastavit. Ten nekromancer nesmí vyvolat démony. Zbroj, meč, štít a další věci mám nachystané na posteli. Všechno vyřízeno a můj nástupce zvolen. Teď už jen jít do paláce. Naposledy se rozhlédnu po místnosti a prohlížím si svoje věci. Pak ale zahlédnu na pracovním stole malý kámen s červeným znakem. Runy. Jak jsem na ně mohl zapomenout? Rychle přijdu ke stolu a prohlížím si kámen. Malý oválný kámen přesně sedící do ruky. Paladinovo světlo. Tato runa paladinů je ze všech možných nejsilnější. Božské energie spojená se sílou jeho bojovníků. Nemrtví a temní nemají šanci. Trochu přemýšlím a nakonec se rozhodnu. Zajdu za mágy ať mi vydají nějaké runy na cestu. Runy paladinů stačit nebudou. Rychle přejdu k věcem na posteli a všechny kromě zbroje a meče si hodím do pytle. Pak si obleču zbroj, přehodím štít přes záda a meč zasunu do pochvy zavěšené u pasu. Poté opouštím kasárny a jdu do věže mágů. |
| |
| Ježiš to bude otrava tahnout tydle lidi do moji rodne země, mě se tam ani nechce. Ale co nadělám. Když je tam nedovedu a nepomůžu jim tak nejspíš zanikne svět. Ale vůbec se mě nelíbý jak na mě furt kouká ten paladin..... za to se mi ale líbý ta zvláštní žena, tuším že se jmenovala Andariel. Něčím mě přitahuje, ale nevím čím.... Zase se na ni lehce usměju. Když položí Andariel dotaz, docela mě to zajímá. Avšak umísťení knihy je jasné zřetelně na dálku. Něco jsem o tom četl. Temná energie působý na okolí. Poté náhle po prvé za celou dobu co jsem s toudle skupinou promluvim.. A co když se ten démon obrátí proti nám? Toho taky máme zabít? usměju se při představě že by jsme měli bojovat s pekelným démonem..... |
| |
| S mágem Mezitím než mi kouzelník odpoví tak se zamyslím nad jednou částí co říkal. Tak Tarok nás zavede do země Stínů....zajímavý....mapa by možná stačila. Ale pokud to s ním bude rychlejší... pomyslím si a zadívám se na něj. Nejspíš máme něco společného. Ani jeden z nás zatím neřekl, kdo skutečně je. Já to dělám abych neupoutala pozornost a nevyvolala spousty zbytečných otázek a nešířila strach. A proč on? přemýšlím mezitím co ho pozoruji. Když se na mě usměje tak mu úsměv přívětivě opětuji a pak asi poprvé za celou tu dobu co je s náma promluví. Jeho dotaz je trefný a tak začnu čekat nejen jak zareaguje na moji otázku ale i na Tarokovu. |
| |
| rozhovor Když král odejde a ani mi neodpoví, tak mě to docela naštve. On chce něco po mě a ani mi neodpoví. Moje uvažování přeruší příchod mága. Ruka mi sjede k dýce v botě, ale hned jí zase stáhnu. Blbec, takovéhle příchody.... Rád ukazuje svou moc. jen zakroutím hlavou a kouknu se na něj. Když to nevyšlo na krále, zkusíme mága. Potřebuju zálohu, musím si koupit nějaké věci, byl bych rád, kdyby mi královská pokladna dala nějaké peníze už teď. |
| |
| Mag se otočí na Andariel a řekne... Ano musíte zkompletovat pět částí artefaktu, jeden jak už sem říkal vám dám ráno i s popisem, kde by měli být ostatní čtyři. A polohu knihy opravdu poznáte to my věřte. Pokud už začal vivolávání tak to pravdu poznáte. poté jen dodá... Jinak Khazven jsem já. Mé cele jméno je Khazven Siral Intarus. Nemusíš se obávat že jsem nějáky podvodník. celkem ti docvaklo jak ti mohl odpovědět na tvoji myšlenu, nejspíře je umí číst. Poté se otočí na Taroka... No pokud jse tak stane, tak nevím co by ste měli dělat. Asi nebudete tak mocní aby ste přemohli démona nejvišší sféry. Avšak kdo ví co ve vás je. řekne a dále reaguje na Earwina... No pokud mě chceš nazívat blbcem, tak mi tak říkej. Avšak neukazuji svou moc. Byl jsem na přednášce mladých učňů mágů. Sem sem se přenesl jen proto aby ste nemuseli čekat než přejdu celé město. Jinak ohledně zálohy. Není třeba. Jakoukoli věc si můžeš vzít z královské zbronice... |
| |
| S mágem Pět částí artefaktu. Bože to bude práce... pomyslím si a na mágovu odpověď jen kývnu hlavou. Pak poslouchám jak odpovídá Tarokovi. Haha...další pozitivum... pomyslím si ironicky nakonec se vyjádří k Taninově žádosti o záloze. Před tím jak mi odpověděl na moje nevyřčené myšlenky tak mi došlo, že je nejspíš umí číst a tak mě jeho reakcí na jeho titulování blbcem vykouzlilo na tváři pobavený úsměv. Pak už jen čekám na otázky dalších společníků a mezitím se otočím zpět k oknu a opět se zadívám ven nyní trochu k obloze. Je bez mráčků...hezký počasí... pomyslím si pro sebe a stále vyčkávám. |
| |
| Nad poznámkou o blbci se jen lehce pousměji ale jinak dál stojím u stolu, čekám co bude dál a radši ani na nic nemyslím. "Máte pro nás ještě nějaké cenné informace? Ráda bych si totiž opatřila nějaké věci." |
| |
| S mágem Pohrdavě si odfrknu. Měním názor, je to ubohej blbec, lést lidem do hlavy, to dělaj jen ti, co neví jak jednat s lidmi. Kouknu se na něj. Výborně, v tom případě jsi du pro peníze, nevím co by jste mi ještě řekl, udělám co bude třeba, abych ho zabil, ale čekám odměnu. Dopiju číší vína a vyrazím ke dveřím. budu tu brzy k ránu, nějaké věci si musím zařídit i mimo město, zatím se postarejte o koně, výstroj si vezmu svoji, naposled se podívám na mága, než se úplně otočím k odchodu. Jo a seš pěkně hnusnej Pak se jen usměji a odejdu pryč, pokud mě ještě někdo nezastaví. |
| |
| v místnosti s mágem Hmmm............ furt se na něco ptaj............ šak co. Humpry se pořádně nají ..............Humpry bude slyšet, jak ostatní ptát a kouzelník mluvit............Humpry všechno pamatovat...........Prostě my někam jít.......... ale jídlo má král dobrý......... a Humpry už má i vodu na pití......... Hrome, oni se ptaj a Humpry už nevědět, co všechno kouzelník povědět........... To je jedno.......Humpry jet hledat s ostatní všechny věci ............pak Humpry zabít všechny nepřítel a přinést knihu. Humpry dostat odměna....... Humpry počkat jak oni na všechno zeptat............. hehe, kouzelník říct, že my můžem všechno vybrat. To Humpry podívat, jestli najít nějaká dobrý kyj nebo jiná zbraň. Nebo taky nějaká helma. Možná tady taky nějaký talisman?............ Humpry musí zeptat, kdy Humpry může podívat na věci, co on chtít. Humpry se postavit od stůl a povědět na kouzelník, když ostatní na chvíli nepovídat s kouzelník: Humpry slyšet, jak ty povídat, že tady všechno. Humpry podívat na zbraň a amulet do boj. Ty kouzelník říct, kdy Humpry podívat. Teď jít nebo ráno jít? stále Humpry stát a čekat na kouzelník odpověď. Jak Humpry dostat odpověď, tak posadit, jíst a pak jít spát. Nebo Humpry jít hned podívat na amulet a zbraň. |
| |
| Toť asi vše z mé strany, pokud budete ještě něco chtít vědět, zeptejte se mě na cokoli, budu se snažit odpovědět na všechny vaše otázky....... řekne mág a zvedá se.... Pojďte se mnou, zavedu vás do zbrojovny. Tam si vyberete co budete chtít. A nějáký magický amulet se tu také najde...... dořekne a podívá se na Humpryho. Pote odcházý od stolu ke dveřím a odvádí vas do zbrojovny. Když otevře masivní dveře, které hlídají dva strážci, rozlehne se před vámi obrovská místnost plná zbraní a různých dalších věcí..... Vyberte si co chcete, ale radím vám neberte si toho moc, pojedete hodně daleko tak ať vás to netíží.... dořekne a čeká co si vyberete.... |
| |
| Když Khazven řekne že pokud se ten démon obrátí proti nám, tak že nemáme šanci, tak se jen zamračím při představě že na svět vypustíme ještě další zlo. Ale bohužel to je jediná možnost a času málo. Poté nás Khazven veme do zbrojnice. Koukám na předměty co tam jsou a pak přijdu k mágovi a řeknu Já si nechám svoji výbavu. Jsem na ni zvyklí takže pujdu jen s tim co mám. dále jen stojím u něj a čekám co si ostatní vyberou. |
| |
| Yarnod Přišel si do věže mágů. Jako vždy tě fascinovala ta světle modrá obrovská koule něčeko vznášející se nad ostrými cípi věže. když jsi se zeptal hlavního mistra akademie na runy, řekl ti že tu mají jen tři. Runu povolání armády elementý, kterou ti nemohou dát protože je na obranu města, a dále jen runu vskříšení a runu léčení. Tyto dvě ti podává a slovy.... Pokud se vrátíš, tak mi je po té prosimtě vrať. A opatrně s tou runou vskříšení. Pokud ji budeš používat často, může tě zabít. Sice cíli život vrátí, ale tvůj si veme. Toho se však nemusíš bát pokud ji nebudeš používat moc často. A zlom vaz na té výpravě... dořekne a usměje se na tebe. Poté se otočí a odchází za svými žáky...... |
| |
| Prohlédnu si runy v rukách a přemýšlím nad jejich použitím. Ještě než mág odejde, poděkuji mu a rozloučím se s ním. Trochu sebevědomě odcházím z věže a jdu do paláce. Možná se zatim něco událo. Trochu se usměji a zrychlím krok. Obě runy si přidávám k té paladinské. |
| |
| Když si prohlédnu věci ve zbrojnici odcházím, vše co potřebuji mám u sebe. Lehkou úklonou se loučím s přítomnými a jdu zpět do stájí. Pohladím koně po nozdrách, kontroluji věci uzamknuté znamením a z vaku u sedla si beru váček s penězi a brašnu na byliny, koření a různé lahvičky. Poté se procházím po městě a hledám nějaký zapadlý, sušenými bylinami a kořením vonící obchůdek, kde se hodně často nachází netušené bohatství. |
| |
| Ve zbrojnici Když se mág zvedne otočím se od okna a jdu s ostatními za ním. Dovede nás až do místnosti, která byla uzavřena za velkými dveřmi a hlídána vojáky. Je tu plno zbraní všeho druhu. Pozorně jsem si prohlídla všechny až mi do oka padly dvě postříbřené dýky. Jsou asi 25-30 cm dlouhé a jejich čepel je úzká. Čímž se liší od normálních. Z toho co vím si vzpomenu, že těmhle dýkám se říká Sai. Dva Saie navíc mě nezabijou. pomyslím si s úsměvem a vezmu si je. Pak přejdu k mágovi a řeknu mu Tak já mám vybráno... a ukážu mu zbraně, které jsem si vybrala. Pak poodejdu stranou, kde si zandám dýky do bot (je v nich už místo na dýky). Na chvíli byly boty i vidět. Byly vysoké až ke kolenům a nejspíš z černé kůže. Pak se narovnám a čekám co si vyberou ostatní. |
| |
| Město - doupě Dostanu se z hradu bez problému, jdu co nejkratší cestou k sobě do chrámu a pak do mého domu. Zajímavé, možná bych se měl pomodlit v chrámu a dát nějakou lidskou oběť pro zdar mise a nebo bych mohl dát jen modlidbu a pak jít do mého oblíbeného bordelu... v takových to myšlenkách se dostanu až do chrámu, rozhodnu se nakonec, že se spokojí jen s pouhou modlidbou. Na oltáří nechám vzkaz, vím, že ho najde ten kdo má a vím, že to pochopí. Jdu k sobě do komnaty, vezmu si pár věcí co by se mi mohli hodit, otevřu baťoh a začnu do něj ukládat vše potřebné. Jedy, flusačka, šípky, dýky... náhle se zarazím. Kam jsme jen dal tu krabičku? ptám se do prázdna a hledám ji. Sakra já jsem to už vyčerpal, je na čase navštívit jeden obchod, přehodím si nový černý plášť přes ramena a vyrazím do města, věci mám již sebou. Po chvíli dojdu k jednomu obchodu, rozhlédnu se a zabouchám znamení na dveře. Dveře se otevřou a uvnitř stojí starý známý. Pojď dál, vyzve mě a já vkročím dovnitř. Asi za půl hodiny vylezu ven, otočím se na něj, zamávám mu a vydám se zpátky k hradu. |
| |
| soukromá zpráva od Earwin Messiah pro Ahoj Bengy, řeknu mu, když jsem uvnitř. Potřeboval byhc několik věcí, vesměs to co obvykle, tady mám seznam, vytáhnu z rukávu pergamen. Obchodník, mág a alchymista v jednom si ho vezme. Na pergamenu je tento seznam: Bomby s uspávacím kouřem Po přečtení se na mě koukne a já doufám, že má jako vždy vše. Mimochodem, nemáš něco navíc ještě? Něco nového? Peníze nehrají roli. Hodilo by se něco proti magii, nejlíp proti nekromancii. vím, že se nebude ptát na co to chci, nikdy se neptá. Vysvětlení: Bomby si snad pochopil co jsou. Pilulky mi zvýší na 2-3 hodiny sílu, vylepší smysly, zvýší rychlost, obratnost a potlačí spánek, ovšem když to vyprchá, jsem několik hodin velice vyčerpán. Sérum pravdy by se hodilo v případě chycení zajatců co nechtěj říct pravdu, je to lektvar. Alchymistický oheň, je to taková voda, hodí se do ohně a ten začne hodně hořet, hoří 3x větším plamenem než jiné věci a vydává i větší žár. |
| |
| ve zbrojnici Humpry jít jako ostatní do sálu, kde zbraně. Jak kouzelník otevřít dveře, Humpry zůstat chvíli stát, protože tady mnoho a mnoho věcí, ty by Humpry chtít. Humpry hned vejít do sálu a kouká na věci. Humpry hodně věcí - zbraně znát. Nějakou i používat, a nějakou bojovat Humpryho nepřítel. Humpry všechny nepřítel porazit. Humpry mít svůj velká kyj a takový klacek a řetěz a kouli. To mít Humpry rád a tak Humpry koukat, jestli nevidět takový dobrý a ještě dobrý kyj a klacek s řetěz a koulí. Humpry taky koukat jestli najde dobrá oblek - na něho. Ne těžký, ne železný, to pak Humpry moc pomalý. Humpry hledat silný a lehky, aby Humpry moh utíkat za jídlo - prase, jelen, medvěd... Pak Humpry jít za kouzelník a zeptat kouzelník: Ty kouzelník, Humpry nevědět, co amulet. Humpry poslouchat svůj otec a ten říkat. Humpry silný, ale nemít amulet. Amulet dělat kouzla. Jeden amulet vyléčit. Jeden amulet dělat moc síla. Jeden amulet dělat, že kouzlo na Humpry nic nedělat. Humpry ještě amulet neznat. Ty kouzelník, ty znát amulet. Ty dát amulet, co Humpry potřebovat. Humpry pak amulet hlídat a amulet hlídat Humpry. Uf........to dlouha řeča na Humpry. Humpry celý moc moc dýchat a koukat na kouzelník, co on povědět. Jestli kouzelník najít pro Humpry amulet. Když Humpry najít věci pro boj a dostat amulet, pak jít spát. Humpry už jíst, Humpry už pít, Humpry už mít věci, co on potřebovat. Ráno Humpry sejít k společníci a vydat hledat kniha. |
| |
| soukromá zpráva od Humpry pro Jinak doufám, že jsem tě zatím nezklamal svým hraním. |
| |
| Chvíli si prohlížím zbrojnici a jenom koukám na železné nástroje, když tu najednou vydím co potřebuji magickou hůl a jeden amulet. Rychle je vezmu a poté se vrátím k ostatním: Já jsem připraven. |
| |
| ve zbrojnici Humpry rád. Humpry dostat amulet a hned si ho nasadit. Silný!!!!!!! Humpry moc silný!!!!!!! zařvu jen tak, protože Humpry teď opravdu moc silný. Pak Humpry najít klacek s řetěz a s koulí. Agrrrrrr....!!!! Humpry opět zařvat svůj bojový výkřik: HRRRRRRR MÁÁÁJJJJJ !!!!!!!!! Humpry máchnout klacek na jednu stranu i na druhou stranu. Dobrá klacek, dobrá v ruka, .... Humpry ani nedýchat moc. Klacek lehká. Humpry do něčeho bouchnout! Humpry rozhlídne kolem, jestli tam něco, co může Humpry bouchnout. Když Humpry něco najde - Humpry a klacek - buch a buch a ještě jednou buch. A když nikde nic tady není, tak Humpry klacek vyzkouší zítra venku. Teď Humpry dobře spát a zítra Humpry půjde hledat kniha. |
| |
| Rychlým krokem procházím město, sem tam něco koupím, někam se podívám a přemýšlím o úkolu jež nás čeká a kolik si nás vrátí zpátky. Když mám vše potřebně vracím se do stájí a beru si malý, pečlivě zabalený balíček. Poté se vracím zpět do hradu. |
| |
| Ve zbrojnici Jo to by sme mohli Intarusi. řeknu souhlasně k mágovi a opřu se o nedalekou zeď a čekám na to co řeknou či udělají ostatní. Pár z nás už si šlo po svých a tak je tu jen část naší skupiny. |
| |
| No humrpy jeden amulet by tu pro tebe asi byl. Ten amulet ti když budeš chtít ohromě zvíší sílu. Kde jen byl....... řekne mág a vrhne se mezi všechny ty věci. Poté se vrátí a dá ti bronzovi strašně zanedbaně vipadající řetízek..... Vyskoušej si ho. Jestli ti bude. Když si ho nasadíš a pomyslíš na to že chceš být silný, náhle příde obrovská záplava energie a ty máš pocit jako bys mohl kácet stromy a bořit skáli. Pak ti padne do oka obrovský řemdyh na černém řetězu s ostnatou koulí velikosti dětské hlavi. Když ho zvedneš připadá ti strašně lehký, díky tomu amuletu. Mág se na tebe koukne a usmějese se slovi Správná volba. Andariel si nalsa mezi věcma dvě zvláštní stříbrné dýky. A zbytek tu buď není nebo nic nechtel. Mág furt pozoruje Taroka a Andariel. Jako by ho na nich něco zajímalo. Hlavně Tarok, vždycky když se někomu z vás zahledí do očí, zamrazí vás v zádech. Ty jeho zářivě stříbrné oči jsou celkem děsivé. Yarnod Opět vcházíš do paláce. Tentokrát ti jen strážný uhnou. Když vejdeš do jídelny nikdo tam už není. Jen sluha co odnáší poslední kusi jídla tě nasměruje směrem ke zbrojnici. Když přijdeš ke zbrojnici ostatní už mají skoro vybrané věci. Chceš si také něco vybrat? Jinak já sem Intarus. Těší mě že tě poznávám khazvene. řekne ti mág stojící u dveří. Všichni hotovi? Tak asi budeme moct vyrazit k vašim pokojům. vede vás všechny mnoha chodbamy. Pak zastaví u dlouhé chodby s mnoha dveřmi. Zde jsou vaše pokoje, sou všechny na chlup stejné takže se nemusíte hádat kdo který bude mít. Nyní mě omluvte du do královny pracovny pomáhat mu s nálezem artrefaktů. Mužete být kde chcete, avšak pozor, pokud pudete do hospody tak ráno chvilku před svítáním buďte v jídelně. A taky pozor na ulici je v noci nebezpečná. Těšilo mě uvidíme se zítra. řekne mách a spěšným krokem odejde někam pryč..... |
| |
| Ne nic nepotřebuji. Poté se otáčím a jdu s ostatními za mágem. Když přijdeme do chodby s pokoji, prohlížím si jeden za druhým až dojdu na konec chodby. Vejdu do jednoho pokoje vypadajícího stejně jak ostatní. Zavřu dveře a postupně si ze sebe sundám štít, meč, zbroj a další. Odložím vše k posteli a pomodlím se u sošky boha. Pak si lehám do postele. Trocha spánku před odjezdem neuškodí. Možná poslední noc s postelí pod sebou. zamračím se a zavřu oči |
| |
| U pokojů Nakonec jsme všichni s vybíráním skončili a mág nás dovedl k pokojům. Je to dlouhá chodba s mnoha dveřmi. Otočím se na své budoucí společníky a řeknu jím. Tak myslím, že když mě teď omluvíte tak si zalezu do jednoho z těch pokojů a dám si dvacet. Uvidíme se ráno bando. řeknu jim, každého obdaruju úsměvem a pak mířím k náhodným dveřím. Ty otevřu a vejdu do svého dočasného pokoje. Je tu postel, psací stůl s židlí, okna, a ve vedlejším pokoji odhaduju koupelnu. Přejdu k oknu a otevřu jej. Do pokoje se vžene čerstvý vzduch z venku. Zhluboka se nadechnu a zadívám se na obzor, kde se obloha setkává s okoloní krajinou. Chvíli tam tak koukám pak se ale otočím a dojdu ke stolu, vezmu kus papíru a psací brk a začnu na papír psát jednu báseň, na kterou jsem si vzpomněla, a která se přesně hodí k tomu co se před pár měsíci stalo. |
| |
| u pokojů Humpry už pokoje vidět. Humpry sice rád spát venku, ale v pokoji velká a měkká postel. Humpry už spát na postel. Tak Humpry protože se najed a napil a dostal amulet s klacek a koulí, Humpry jít na pokoj a jít spát. Humpry těšit na hledání knihy zítra. Humpry jít spát. Humpry říct ostatním a Humpry taky jít do pokoj a když Humpry na pokoj, tak Humpry dát věc vedle sebe, Humpry svalit na postel a Humpry spát. |
| |
| Když se vrátím zpět do hradu, ptám se nejbližšího sloužícího na cestu k pokojům. Po cestě spletitými chodbami se dostanu do jedné dlouhé s dveřmi po obou stranách. Bezmyšlenkovitě vstoupím do jednoho u kterého vím že je prázdný, sedám si na zem, rozbaluji balíček a dávám se do přípravy nejjednodušších lektvarů které by se mohly po cestě hodit. na ty složitější a tudíž i účinnější není čas, ale některé z nich mám ještě u sebe. |
| |
| Zpátky do hradu Mám svoji výbavu a vyrazím do hradu, cestou kontroluji, zda mě někdo nesleduje. Zvyk. Dloho jsem už nezabíjel, už mi to chybí, říkám si v duchu a pokračuji až k hradu, dá-li má bohyně, dojdu tam nerušen. Pokusím se poptat na cestu ke svým pokojům, použiju předvolací dopis jako propustku. Možná, možná bych měl jít zabít ty hlupáky, u brány nebo ne? chvilku nad tím přemýšlím. Dnes ne, třeba zítra, uvidíme, jak se to vyvine, usoudím a začnu si pískat jakousi veselou melodii. |
| |
| Ráno vás po jednom vzbudí sluha a říká vám ať se oblíknete a dete do jídelny. Venku je ještě tma, je brzo ráno. Když přijdete do jídelny u stolu sedí král a vedle něj sedí Khazven. Král se na vás podívá unavenýma očima a řekne...... Našel jsem místa kde jsou ukryty zbytky svitku vyvolání démona. Jednu vám dá tady Khazven. Měli jsem ji ukrytou v chrámu Světla. Další dvě jsou ukryty v zemy elementů, v chrámu Ohně a Vody, a v chrámu Země a Vzduchu. Jsou to naši sousedé, takže s mý doporučením vám je vydají. Další je ukryta v Nebeském chrámu v zemy Rovnováhy. To však už nejsou naši přátelé, takže tam si budete muset poradit sami, ale nejsou to ani nepřátelé. A poslední část je bohužel i bohudík pro vás ukryta v zemi Stínů. Nachází se v Kobkách Arasati. Je to největší labirint na celé zemi. Nevím co tam můžete potkat. Všechna místa jsem vám vyznačil na tédle mapě. A zde jsou doporučené dopisi pro zemi Elementů. Jste připraveni na cestu, já se vám omlouvám ale jsem velmi unaven. Pujdu si lehnout, Khazven vám pomůže se zbytkem. Hodně štěstí. Král se zvedne ukloní se a odchází pryč. Na stole leží mapa na které jsou vyznačeny místa kam se máte dostat. Vedle mapy leží dva dopisi s pečetí a vedle kus ohořelého papíru. Není to však obyčejný papír, když na něj chvíli hledíte tak vydíte jako by z něj šlo tak nějak černé světlo. Jako kdyby s něho svítila tma. Usuzujewte že to je svitek pro vyvolání. Khazven se na vás podívá a řekne. Sluhové hned přinesou snídani, pak za mnou přijďte ke stájím. Až dosnídáte tak vás tam sluha dovede. Pak jen popřeje dobrou chuť a de pryč. Když dosnídáte sluhové odnesou jídlo. na stole je stále všechen ten papír. Někdo z vás by ho měl vzít sebou ke stájím, napadne vás. Pak jen příde sluha a poprosí vás aby ste ho následovali. U stájí stojí Khazven a vedle něj je asi deset koní. Ani sy nemusíte vybýrat, všichni jsou rychlý a vydrží. Váš úkol je jasný. Kdyby jste měli nějáké otázky, ptejte se. Až odjedete bude pozdě. Khazven na vás chvilku kouká a pak se podívá na nebe. Najednou si všimnete že je stále tma i když už by být neměla. |
| |
| Hrad--->počátek cesty Když ke mě do pokoje příjde sluha tak mě nenajde ležící v postely ale sedící na parapetu okna ve svém plášti a koukající na hvězdy. Po několika slovech na utišení toho sluhy a jeho starostí mě konečně odvede do jídelny. Je tam král a Khazven. Král je dosti unaven. Dá nám jeden ze svitků a mapu. Pak se zvedá a odchází. Mezitím se usadíme my a začneme jíst. Dám si jen něco málo k jídlu. Když dojíme tak si všimnu, že nějak nikdo se ke svitkům ani k papíru nemá a tak to prozatím beru k sobě. Poté pro nás přichází sluha a odvádí nás ke stájím, kde je opět Khazven. Koně tam mají pěkné. Poté mág zvedá hlavu a kouká k obloze. Instinktivně udělám to samé a vidím noc, která už měla dávno ustoupit paprskům slunce. No to asi není dobré... pronesu jako by do větru. Pak se otočím na ostatní a vzpomenu si že mám ty papíry u sebe. Vyndám je a chvíli se koukám z papíru na své společníky a zvažuju, co kterému by bylo nejlepší dát. Takže jelikož svitky vyvolávání patří kouzelníkům tak se tenhle bude nejlíp mít u tebe uvažuju nahlas a podám svitek Ardarenovi. Počkám až si ho vezme a pak pokračuju v přemýšlení komu dát mapu. Kdo z vás asi cestoval nejvíc...no asi ty Yarnode...na...mapa bude u tebe prohlásím a následně podávám mapu našemu paladinovi. Zbývají dopisy. Teď se ale opravdu zamračím tím jak přemýšlím komu je dát. Nakonec si je strčím k sobě do kapsy u pláště No a dopisy budou u mě. Pokud ale někomu z vás moje rozdělení vadí jen se přihlaště a řekněte svůj názor. řeknu jim po rozdělení listin a čekám na reakci každého z nich. |
| |
| Než přijde sluha stihnu dodělat vše co jsem měla v plánu. Na hodinu si sednu na zem a začínám meditovat. Když se ozve zaklepání probírám se a se sluhou odcházím do jídelny kde nás čeká král. Po vydatné snídani se odebereme ke stájím kde nás už Intarus čeká i s koňmi na cestu. To, že by už měl pomalu začínat den ale noc ještě nechce ustoupit mě znepokojuje a s otázkou se tedy otáčím na čaroděje. Znamená to, že je tma že už vyvolávání začalo? Jestli ano tak to pro nás nevypadá dobře. |
| |
| u stájí Humpry se vyspal. Pak Humpry šel jíst a zase viděl král. Humpry už všechno slyšel. Taky Humpry viděl jak ta ženská vzít ty papíry. Humpry nechtít papíry. Humpry nepotřebovat papíry. Humpry mít velký klacek s koule a svůj kyj. Humpry pak dívat na kůň, co Humpry pojede. To muset být silný kůň, aby Humpry dobře jel. HUmpry koně najít. Humpry nic neříkat, jen kývnout hlavou jako zdravit na Khazven a Humpry nasednout a čekat až pojedou ostatní. Humpry se na nic nemusit ptát. Ostatní Humpry zavédou, kde potřeba, Humpry zabít nepřítel a pak se vrátit s kniha za král a Humpry všechno dostat, jak říct král. Humpry už těšit na boj a odměna. |
| |
| Ráno Ráno se dostanu na místo ke koním se všemi věcmi. Krádné ráno, krásná tma, jindy bych jí uvítal pro svou práci, ale teď se mi moc nelíbí, říkám si a dívám se na oblohu. Při rozdělování věcí se jen pousměji. Takže někdo, kdo rád velí nebo k tomu má skolny, dobře, budeme hrát hloupého, povzbudivě se na ní usměji a nasednu na koně. Nedělám nic, rozhodtnutíco dál nechávám na ostatních. |
| |
| Příběh začíná Vstanu na zabušení sluhy a obleču se do cestovního oděvu, zabalím pár knížek a jdu na snídani. Poté kdy Andariel sebere svitky a dopis se trochu ušklíbnu, ale nijak do toho nezasahuju. Jsem jen rádce né náčelník. Když vyjdeme ven vzhlédnu ke slunci a zase skloním hlavu jako nějakou modlitbu. Jako všichni ostatní také nasedám na koně. |
| |
| Ráno se mě snaží vzbudit sluha ale já nespím, místo toho mu jen tak z reakce položím meč na krk. Rozklepaně mě říká ať přijdu do jídelny. Seberu si věci a du tam, sedí tam král a u něj je Khazven. Předloží nějáký papíry. Moc se o ně nestarám. Bere si je Andariel. Když nás dovedou ke stájím, beru si toho krásně černého koně. Že je stále tma mě moc neznepokojuje pač ji mám rád. Urovnávám si své vybavení, a čekám na ostatní. Žádné otázky nemám, úkol je jasný. Čekám až budeme moct vyrazit. |
| |
| Než mi Khazven odpoví mlasknu na koně, který je na to znamení zvyklý a nasedám. Papíry mě moc nezajímají, stačí když svitky splní svoji úlohu. Čekáme ještě na něco nebo můžeme vyrazit? Zeptám se po chvíli. |
| |
| Sluha mě vytáhl ráno z postele jako by se nic nedělo. Jsem trochu rozmrzelý a sám sobě si říkám. Poslední noc ve městě, možná poslední pohodlný spánek v mém životě. Jen dělej možná je to tvůj poslední úkol. Stáří se hlásí a tak dokaž svou víru. Rychle se pomodlím, obleču do zbroje a nachystám na cestu. V hale s ostatními vyslechnu krále. To bude trvat déle než pár týdnů. Snídani do sebe hodím co nejrychleji a jdu za Khazvenem ven. Když mi podá Andariel mapu jen se usměju. Nebojte, v mapách se vyznám brilantně a pro jistotu jsem si vzal pár svých. Ukážu na vak, který táhnu. Poté si beru z Andarieliních rukou mapu. Podívám se na kresbu mapy. Kromě bodů označujících místa kde jsou svitky, na ní není nic zajímavého. Některá místa jsou prázdná nebo špatně zakreslená. Za ty roky práce mám docela dobrý přehled a vím, co se nalézá v nevyplněných místech, co se skrývá a žije v hlubokých, temných lesích, vysokých horách čí zarostlých planin. Tolik let jsem sloužil, tolik let jsem věřil a kolik jich ještě žít budu? Nevím. Můj čas se krátí a věštba se připomíná. Trochu zesmutním nad neodvratným osudem a vyplňováním dávné věštby. |
| |
| Khazven se podívá na Devriel a řekne.... Ano znamená to že vyvolávání už začalo, nejspíš. Nyní pokud jste připraveni tak můžete vyrazit. A hodně štěstí. ukloní se před vámy a pozoruje, jak myzíte v dálce. Jedete podle mapy, nejblyžší místo další části svytku je chrám Ohně a vody v zemi elementů. Celou dobu co jedete se neděje nic zvláštního. Akorád pár rolníku pracujících na poli se střídavě dívá na vás a na nebe. Nejspíše jim připadá divné že je stále tma, i když by už pomalu měl být oběd. Pár z vás už začíná hlady kručet v břiše. Náhle spatříte místečko kde by jste se mohly na chvíli zastavit a najíst se. V tom si však všimnete něčeho zajímavého, mezi černou oblohou prosvítá pár slunečních paprsků. To se však protrhá úplně a vysvitne slunce v celé své kráse. Celá černá obloha zmizí jako by tam nikdy nebyla, je to velmi prapodivné........ |
| |
| Na cestě Ve stájích sem si vzal jednoho statného hnědáka. Doufám, že mi budeš dobře sloužit pošeptám mu a pohladím ho po hřívě. Pak naskakuju na koně a vyrážím za ostatními. Celé dopoledne jen jedeme krajinou, míjíme osady, pole s rolníkama a občas pocestný. To že Khazven říkal že vyvolávání už začalo mě nějak nerozhodilo. Spíš mě překvapilo rychlé vysvytnutí slůnce. Asi se něco stalo. Hele lidi nevím jak vy, ale já bych tady zastavil. Můžeme se alespoň najíst a nechat trochu odpočinout koně. Poté zastavuju a slézám z koně. Jo ještě, jestli by nevadilo chtěl bych vědět s kým mám tu čest jet na tak nebezpečnou výpravu. Jak jste si určitě všimli, jsem paladin. Jmenuju se Yarnod. Chvilku čekám, jestli se ostatní taky představí. Pak se otáčím a vytahuju z vaku jídlo a mapu. Zastavím se nad mapou a ostatním sdělím. Jestli pojedeme tímto tempem bez mnoha zastávek tak jsme za dva dny na hranicích našeho království. Pak do sousedního království elementů pro svitky, to nám bude trvat tak týden. Dál bych toho moc neplánoval nevíme co nás potká. Pak se pustím do jídla. |
| |
| na cestě Humpry nemluvit. Humpry nasednout na kůň a jet za společníky. Humpry nejet vepředu. Humpry jet spíše nakonci. Nikam se nehnat, když ne boj, tak Humpry sedící hora svalů. Když všichni jet, Humpry jet. Když všichni jíst, Humpry taky jíst. Humpry sám nemluvit. Humpry pozorovat krajina, koukat na ostatní společníky. |
| |
| Cesta Když si každý vezme to co jsem každému dala jen se usměju. Pak si vyberu náhodného koně. Je to hnědák. Tak pojď. Čeká nás dlouhá cesta. pošeptám mu a vyskočím do sedla. Ještě než vyjedu za ostatními tak se starostlivě kouknu na nebe. To nevypadá dobře. pomyslím si a vydám se za ostatními. Dojedu až k Humprymu usměju se na něj a nasadím si kápi, posléze popojedu dopředu. Vyjedem z města a cestou potkáme pár sedláků a rolníku. Mají udivený pohled ale pracují tak jak mají. Náhle zkrze tmu prosvitne slunce což je pozoruhodné. Zastavíme se na jednom místě akorát tak příhodné pro oběd. Sesednu z koně a odpovím Yarnodovi Jmenuji se Andariel a moje povolání? Tak od každého trochu. Původ? nachci být tajemná ale myslím, že jednou to uvidíte sami. řeknu s kápí stále na hlavě. Pak už jen poslouchám Yarnodovi instrukce. Pak z jednoho z vaku vyndám kus chleba a ukousnu si. Mezitím se rozhlídnu po ostatních. |
| |
| Ráno se mě snaží probudit sluha, avšak nepodaří se mu to. Už jsem vzhůru, a když ve tmě zahlédne mé stříbrně žhnoucí, skoro doslova svítící oči, celkem dost polekaně mi jen řekne že mám přijít do jídelny, a uteče. Jen se nad tím pousměji a jdu se oblíknout. Divné že je ještě tma. Už má dávno hřát slunce. Pomyslím si ale moc mě to nevadí, tmu mám rád. Když jsem oblečený, du do jídelny. Tam sedí král a Khazven. Povídají naám o našem ůkolu a o překážkách které nás čekají. Poté na stůl dá pár papírů, mapu s vyznačenýmy body, část svitku vyvolání toho démona a doporučení pro zemi elementů na vydání nám jejich částí svitku. Poté král odejde a nám přinesou snídani. S chutí se pouštím do jídla s myšlenkou na možná poslední pořádné jídlo v mém životě, při takhle nebezpečném úkolu. Andariel se ujímá iniciativi a rozděluje papíry co jsme dostali. Jsem rád že jsem žádný nedostal, jsem bojovník, né papíronosič. Po snídani deme do stájí, tam už je jen Khazven. Ještě jednou nám vysvětluje náš úkol a pak řekne že si máme vybrat koně a jet. Vemu si toho co se mě nejvíc líbý. Černý statný hřebec, nasednu a odjíždíme. Rolníci jsou udiveni tou nekončící tmou. Mě ani tak nevadí ale slunce bych vyděl rád. Alespoň by mě dodalo pocit, že je vše ještě normální. Pak náhle se mé prosby vyplnili. Slunce prosvitlo zkrs temnou dlící na neby. Yarnod našel místo na oběd. Slejzám z koně a du se najíst taky. Zaujme mě Andariel jak všechny pozoruje. Pousměju se na ni a jim dál. Něčím mě zajímá, něčím mě přitahuje. Ona není normální smrtelník jako ostatní. Ona je jako já. Od ostatních se lišíme. Zajímalo by mě co je zač..... pomyslím si a když se Yarnod začne ptát na nás, jen odpovým Já jsem Tarok. odpovím mu. a co jsem zač říkat nebudu, stejnak by jse to nepochopili. pomyslím si nakonec a zase jím..... |
| |
| Cestujeme. Nic zvláštního. Jen je stále tma, ale ta mi nevadí. Ráda cestuji potmě. Na polích pracují rolníci. Podle počínajícího kručení v břiše soudím, že je něco kolem poledne. Ve chvíli kdy dojíždíme k celkem vhodnému místu pro odpočinek mezi mraky prosvitne slunce a tma je najednou úplně pryč. Celkem mě to překvapí ale nedávám na sobě nic znát, jen s mírným úsměvem v zachmuřeném obličeji vítám dnešní první paprsky. Na pro nás tak příhodném místě slézám z koně a dávám mu hrst obilí z vaku. Pak vytahuji jídlo pro sebe a sedám na placatý kámen opodál. Jmenuji se Devriel. Jsem zaklínačka. Všeobecně se představím. A jím dál. Na Yarnodův návrh ohledně další cesty jen kývnu a dál se věnuji jídlu. Zdá se mi že slyším zurčení vody tak vstávám a jdu prohlédnout okolní porost, aby se mohli napojit i koně. |
| |
| Jo těší mě. Zatím to vypadá na dlouhou a nebezpečnou cestu a nikdo z nás asi nečeká že se vrátí. Teda aspoň já. Nevím sice, jak jste hovorní, ale rád bych věděl, jak jste se vůbec dostali ke královi. Jak jste se poznali apod... Nechci otravovat, a jestli to někomu vadí tak ať neodpovídá, jen mě to zajímá, poněvadž jsem vás nikdy neviděl v královském paláci a to už tam sloužím přes dvacet let. Dojedl jsem jídlo a tak jsem se natáhl na zem a poslouchal ostatní. |
| |
| Cesta Pomalu dojidam a posloucham co rikaji ostatni. Mezitim si vsimnu, ze me pozoruje Tarok. Co je asi tenhle zac. Ostatni z nej asi citi strach a maji z nej hruzu ale me to ani nijak neprijde. Moznost s nim promluvit... z meho zamusleni me vytrhne dalsi Yarondova otazka. Pousmeji se a spustim. Jak sem se dostala ke krali? No uprimne receno me to dost prekvapuje jelikoz o nekom meho druhu se vi hodne malo a spis existujeme v bajich a tak a jen malo z nas se vubec pohybuje na zemi. Ale jednou jsem proste u sebe nasla dopis od krale a bylo to. Sla jsem k nemu. Stejne me ale zarazi, kde na me prisel.reknu a trochu svarstim oboci, protoze me vazne udivuje jak na me mohl prijit. Pak ale odlozim zbytek jidla do brasny a sednu si do travy. Potom si sundam kapi a lehnu si tak aby me na tvari hralo slunicko a zavru oci. Mezitim posloucham co o sobe reknou ostatni. Jestli vubec neco. |
| |
| cesta Humpry kouká na cesta a jede na koni. Pak ostatní zastavit a jíst a Humpry taky zastavit a jíst. Někdo jenom jíst a někdo taky mluvit. Humpry nemluvit. Humpry nemít co mluvit. Humpry nechtít mluvit. Humpry chvíli poslouchat a protože něco nerozumět, tak Humpry ani moc neposlouchat. Humpry koukat kolem sebe a cvičit Humpry sluch. Humpry slyšet co kolem dít. Humpry slyšet zvířata a kdyby někdo přijít, Humpry hned slyšet. Když Humpry nic zvláštní neslyšet, tak Humpry jen mlčet a čekat až ostatní sní jídlo a pak Humpry sednout na kůň a jet dál za kniha. |
| |
| Cesta Otočím hlavu na Andariel. Jo… jo… jak se zdá asi jsi něčím vyjimečná, asi jsme tady všichni něčím výjimeční. Jen by mě zajímalo proč král vybral takovouto skupinu. Proč vybral zrovna nás. No jo no. Možná na to jednou přijdu. Pak se zvedám a koukám na ostatní. No… asi by jsme měli vyrazit né? Ať stihneme do setmění ještě kus cesty. Pak nasedám na koně a čekám co ostatní. |
| |
| Já mám velice podobný příběh jako tady Andariel, taky nevím jak se ke mě dostal král, avšak dopis mě byl předán.¨ odpovím Yarnodovi na jeho otázku a pokračuju v jídle. Když dojím, slunce mě už trošku vadí tak si du sednout do stínu pod nedaleký strom. Pozoruji ostatní a hlavně Andariel. Co může být zač? Není normální smrtelník to je jasný. Sama to přece naznačila. Ja o sobě radši říchat nebudu že nejsem obyčejný elf, i když na to časem přijdou. pomyslím si a pak už jen relaxuji. Když vidím jak se ostatní připravují k odjezdu tak se zvedám du ke svím věcem a dám je na koně. Pak už jen čekám až budou všichni připraveni k odjezdu a následuji je. |
| |
| Cesta Kouknu na Yaronda a nad jeho poznamkou se usmeju Ano mas pravdu Yaronde kazdy je necim vyjimecny. reknu a kouknu po vsech. Nakonec se rozhodne, ze se pojede dal. A tak se zvednu a nasadim si kapi. Vezmu si veci a pripevnim je ke konskemu sedlu. Jeste nez do sedla vyskocim tak si neceho vsimnu. Hej! Nechybi nam nekdo? ale kdo.... reknu a zacnu vsechny pocitat a prerikavat si jmena. Je to Devriel....Ta tu neni. reknu na konec a vyskocim na kone a jeste jednou se rozhlidnu po ostatnich. Pujdem ji hledat? Nebo se spolehnem na jeji zaklinacske schopnosti a vydame se na cestu bez ni? Zeptam se a vsem venuju zvedavy pohled, ktery ale neni videt. Vsichni jsme tak odlisni ale preto nas neco spojuje. Mozna je to nas ukol, mozna neco jineho. Kdo vi. pomyslim si a bedlive si kazdeho prohlednu. Mezitim cekam na to jestli budem pokracovat bez Dev a nebo ji budem hledat. |
| |
| Jo... Před chvilkou někam šla, asi hledat vodu pro koně. Nevím, jestli čekat, ale myslím si, že se k nám přidá hned, jak skončí. Teď bych navrhoval dojet do nejbližšího města. Je to přibližně 70 mil na sever. Měli by jsme to stihnout to západu slunce. Vyspíme se tam a necháme odpočinout koně. Zítra budeme pokračovat na severo-západ. Pozítří přejedeme do sousedního království. Má někdo nějaké otázky? Doufám, že to nikomu nevadí. Budeme si muset zvyknout na cestování v koňském hřbetě. |
| |
| Cesta Kouknu na Yaronda a kyvnu Dobra tedy. Je cas aby sme vyrazili. Co vy na to... reknu vsem a vyhoupnu se do sedla. Pak se kouknu po ostatnich jestli jsou pripraveni. Kdyz konecne vsichni nasedli tak se pro sebe usmeje. Tak jo mame pred sebou dlouhou cestu pratele. Doufam, ze se vam sedi lip v konskem sedle nez me. prohodim jen tak abych trochu zvedla vsem naladu. Pak otocim kone a vydam se smerem ktery nas paladin urcil. Krizek krazem projdi svet a pak vstoupit tak budes smet......ha presne to se ted hodi... pomyslim si kdyz si prerikam jednu cast basne, kterou jsem tu noc psala. Vzpominky nekdy boli ale aspon je videt, ze i ta nejcistsi stvoreni dovedou byt kruta. |
| |
| Devriel šla napojit koně k nedalekému potůčku. řeknu a když vydím že i přes to se všichni zbýrají a odjíždějí tak taky nasedám a vyrážím za nima. Jedu za Andariel. Občas muj pohled sjede na Humpryho, při myšlenkách na to že tak velkou bytost jsem ještě neviděl, ale i přes to mě nejvíce zajíma Andariel. Kdybych alespoň našel náznak toho co je. Vypadá normálně, ale normální není. pomyslím si a pak si uvědomým že kdykoli je v mé blízkosti tak se na ní skoro pořád koukám. To bych měl omezit, vypadá to asi blbě. pousměju se pro sebe a jedu dál... |
| |
| Nasedám na koně a jedu s ostatními na sever. Město Si´area zavírá brány po západu slunce. Měli by jsme to stihnout včas. Cestování v koňském hřbetě je doopravdy únavné. Koukám na společníky. Zdá se že všichni jsou na tom stejně jako já. Jízda krajinou jde rychle. Většina putování nás bude vést přes lesy a hory, ale teď ještě ne. Teď jsme v nížině, v údolí květů. |
| |
| Je kolem páté hodiny odpolední, projíždíte celou dobu kolem úrodných polí, malích lesíkú a luk. Asi tak za dvě hodiny by jste měli být v Si´aree. Náhle se však z oblohy stratí slunce v temnotě stejnou rychlostí jako se kolem oběda objevilo. Je to podivné, nevšímate si toho moc a cečstujete dál. Asi tak za dvě a půl hodiny dorážíte do města. Cesta se trošku spozdila kvůli tmě. Nemohli jste jet rychle. Vrátný u brány už měl bránu skoro zavřenou když jste dojeli. Ale udělal víjimku a pustil vás dál. Projíždíte městečkem a vydíte spousty dřevěných domečků s rozsvícenými okýnky. Když dojedete na asi náměstíčko spatříte radnici a jednu malebnou hospůdku, postavenou asi jako jedinou v celém městě z kamene. Jmenuje se u Prázdného měšce. V hlavě vám probýhají dvě myšlenky. Buď ten název znamená že tam moc neutratíte nebo že vám nic nezbyde. Ale je to přece jen pouhý název..... |
| |
| Cesta--> mesto Jedeme dost dlouhou dobu a za celou cestu jsem nekolikrat mela pocit jako by me nekdo pozoroval. Byla jsem ale na tolik lina se otocit abych zjistila kdo. Je asi pet hodin a blizi se vecer kdyz tu najednou oblohu zase zakryje tma jako rano. To neni dobry. Vyvolavani asi zase zacalo. pomyslim si a jedu dal. K brane dojedem asi za dve a pul hodiny a nastesti tam byl hodny vratny a vpustil nas. Dreveny domy? Neni spatny misto pro zalozeni pozaru. Moc jim nezavidim az je nekdo napadne... pomyslim si pri pohledu na ty domecky. Nakonec se objevime na necem co vypada jako namesti jemuz vevodi dve stavby. Radnice a hospoda. Radnice nam ted asi moc nepomuze. Tak co se jit ubytovat do ty hospody. Rada bych slezla z toho kone a sla se natahnout. reknu ostatnim a prejedu k tomu staveni. Tam slezlu z kone a uvazu ho. Stojim ale venku a cekam, kdo dalsi pujde do hospudky se mnou a i kdyby nikdo nesel tak tam vlezu. |
| |
| Na poslední chvíli projedeme bránou Si´aree a projíždíme ulicemi. Někde dřevěné stavby, někde kamenné, ale všechny tvoří jednotnou masu střech. Město je docela rozsáhle takže nevidíme mnoho, jen to nejblíže. Když dojedeme na náměstíčko spatřím jako už několikrát, starou radnici. Vidím Andariel jak jde k hospodě „U Prázdneho měšce“ pousměji se. Jestli chcete utratit všechny peníze už teď, tak si poslušte. Já bych radši šel kousek dál, do nějaké levnější. Znám jednu ucházející ve které jsem už párkrát přebýval. Pak ale vidím jak jde dovnitř. Hmm... Nechci se ale rozdělovat. Takže seskočím z koně odvedu koně ke stájím a jdu za Andariel utratit nehorázné peníze. |
| |
| Ja du teda s tebou nenechat te tam prece jit samotnou. Jen odvedu okne do stají. Vezmu i tvého ano? Hned za vámy přijdu. mrknu na Andariel a odvádím koně s jejím souhlasem do stájí. Když je tam uvážu, naliju jim do džberu vodu a odcházím zpátky do hospody za ostatníma. |
| |
| Malý potůček s vodopádem byl dál než jsem si myslela a než jsem se vrátila zpět, byli všichni pryč. Naštěstí odjeli teprve před chvílí tak mi to ani moc nevadilo. Raději cestuji sama. S koněm a svými myšlenkami. Pobídnu koně do klusu a povolím mu uzdu. Cesta je rovná, nikde nikdo, užívám rychlejší jízdu když najdenou zase nastane tma. uklidním poplašeného koně a rychlým cvalem doháním zbytek družiny už jen kousek přede mnou. Pár metrů před branou dojíždím ke skupině. Omlouvám se za spoždění. Řeknu na pozdrav a společně projíždíme branou. Když vidím že Andariel vlezla do hospody jen si povzdechnu. Kdysi jsem tady byla, změnilo se toho tady hodně ale název hospody a ceny v ní asi ne. Také však slézám z koně kterého odvádím do stájí a vstupuji do hospody. |
| |
| město Humpry jet dohromady se všema. Po cesta nic nestát a tak Humpry nic nedělat. To dobrá. Nikdo nic ptát a Humpry nemuset mluvit. Humpry těžko mluvit a Humpry špatně rozumět, když někdo moc mluvit. Chvíli svítit slunce, potom tma. Humpry tma nevadit. Humpry umí vidět - slyšet cesta. Pak ostatní jít do hospoda. Humpry nemít rád hospoda. Tam lidi, co chtít bojovat s Humpry a Humpry pak zabíjet lidi a muset rychle jet pryč z města aby ostatní lidi nezabít Humpry. Humpry nebát člověk, ale moc člověk nebezpečí pro Humpry a Humpry chtít kniha pro král. Humpry vzít koně a vést koně kde ostatní koně. Společníci jít do hospody, ale Humpry zůstat u svůj kůň. Humpry napít voda a jestli někde kůrka chleba nebo i pytel s obilí, Humpry jíst. Pak Humpry sednout ke kůň, opřít o zeď a čekat na společníky nebo spát. Ale Humpry spát malo. Když něco slyšet, Humpry hned vzhuru. Humpry kyj hned u ruka. |
| |
| Hospoda Usměju se na Taroka když se nabídne, že mi odvede koně. Pak uslyším Yaronda. Víš kamaráde už sem celkem utahaná a kdo ví třeba se mi pokusí hospodskýho ukecat.řeknu směrem k němu ale i k ostatním a až poté se otočím a vejdu do hospody. Vevnitř vypadá jako každá jiná. Pár štamgastů okolo stolů a za barovým pultem hospodský leštící sklenice. Všude je to stejný. Oplzlý hospodský s ještě oplzlejšími zakazníky. pomyslím si když pohledem přejedu místnost. Pak rozhodným krokem dojdu k pultu. Cestou si sundám kápi. Když tam dorazím tak kouknu na pravděpodobného majitele Zdravím. Nemáte náhodou pár volných pokojů pro pocestné? zeptám se ho jednoduše a čekám na jeho odpověď. Tak co? Budeš lehce zvládnutelný nebo budu muset přidat....pomyslím si pro sebe v mezidobí. |
| |
| Když se všichni kromě Hupryho vrátíte do hospody, Andariel zrovna mluví s výčepním. Ten se na ní podívá a řekne Dobrý den madam. Máme poslední tři pokoje po čtyřech lůžkách. Chete nějáké rezervovat? kouká na vás a s ním i všichni ostatní co tu sedí. Dříve to tu bylá nóbl restourace ale nyní to je hospoda podobná všem ostatním. Štamgasti sedící u svého korbelu piva koukající na vás udiveně,se otočí, a pokračují ve své předešlé aktivitě. Hospodský jen čeká s úsměvem na rtech na vaši odpověď..... |
| |
| Hospoda Poslouchám hospodského a pak jen spěšně spočítám kolik nás je. Myslím, že nám budou stačit 2 pokoje. Co vy na to? otočím se k ostatním a čekám co na to řeknou. No jo Humpry nám zůstal venku. Asi se mu tam líbí víc. pomyslím si když tu neuvidím ještě jednoho člena. Mezitím se k nám vrátila Devriel, usměju se na ni, protože jsem si toho před tím nevšimla. Pak ale stále čekám co řeknou ostatní. |
| |
| Kejvnu hlavou na souhlas ze nám dva pokoje budou stačit, hodím hostinskému na bar pár zlatých za pokoje a beru si jedny klíče a du nahoru. Odemknu dveře a sednu si na postel. Je mi jedno jaká a kde je. Vybalím si pár věcí a na chvíli si lehnu. |
| |
| Hospoda Když to Tarok zaplatí a odejde nahoru tak seotočím na ostatní. No a je to. řeknu a doplním nevinným úsměvem, pak pokračuju.Myslím, že bude nejlepší když pánové budou spolu v pokoji a my dámy spolu. Podle mě to tak vychází. Humpry zůstal venku takže se tam nasoukáte. A já a Dev půjdem do našeho pokoje. Tak dobrou noc pánové a sladké sny dokončím a široce se na ně usměju. Hned na to beru druhé klíče a jdu k našemu pokoji. Cestou nahoru projdu okolo otevřených dveří a v pokoji tam uvidím Taroka. Dobrou noc Taroku a hezké sny. Pokoj budeš sdílet s ostatníma chlapama. Měj se. řeknu a usměju se. Pak pokračuji k našemu pokoji. Ten odemknu a zavřu dveře za sebou. Hned na to si du sednout na postel, která je dál od okna. Tak a jsme tu. 7 rozlišných lidí v jedný hospodě se stejným cílem. pomyslím si a zadívám se z toho okna přede mnou. |
| |
| Když kolem pokoje projde Andariel také se na ni usměju a popřeju ji dobrou noc. Dále jen urovnám své věci a čekám až přijdou ostatní. Pánové co takhle zajít dolů a dát si něco k pití, noc je ještě mladá.... pokud se jim moc nebude chtít, stejnak pudu klidně sám. Ještě se ze slušnosti zeptám dam ve vedlejším pokoji. Tam dělám to samé nejdou li tak du dolů sám. Sedám si k nějákému prázdnému stolu a objednám si korbel piva... |
| |
| Vidím jak Tarok platí dva pokoje a pak se odebírá do pokoje. Andariel jde chvilku po něm. Nejsem ještě unaven a tak si u hospodskýho objednám pivo a něco k jídlu. Sednu si k prázdnému stolu a čekám až mi to hospodský donese. Vytáhnu stříbrnou minci z váčku u pasu a hodím jí na stůl. To by mělo zatím stačit. |
| |
| Po vstupu do hospody oplatím úsměv An a čekám co bude. Pokoje už vyřizují jiní tak se jim do toho nebudu míchat. Když uslyším zdrobnělinu svého jména na chvíli ztuhnu a sevřu víčka. Tak mi naposledy řekl bratr. Vybaví se mi vzpomínky na dětství i naše poslední setkání. Rychle je zaženu a sundavám si kápi na kterou jsem zapomněla. Teprve potom si všímám že Andariel už šla nahoru a vydávám se po schodech za ní. Když vejdu do pokoje vidím ji sedět na posteli a koukat z okna. sedám si na protější postel a sundavám plášť. Za pár okamžiků přichází Tarok. Stejně jsem chtěla jít dolů tak aspoň nepůjdu sama. Trochu se pousměji. Jo, šla bych. Deš taky An? Dole si sedám za Yarnodem a objednávám si pivo a jídlo které cítí z kuchyně. Přece jen už mám trochu hlad. Když přede mě postaví tuplák s pivem kývnu ostatním na zdraví a zhluboka se napiju. Pivo není moc dobré ale žízeň zažene. |
| |
| Hospoda Když vstoupí Dev do pokoje tak se opět jen usměju. Než stačím něco říct příjde Tarok a nabídne nám jestli nepůjdem dolů. Jasně, že bych šla. odpovím jak Tarokovi tak i své společnici. Zvednu se ale dýl po tom co oba odejdou. Sundat si tak ten zatracený plášť. pomyslím si a odolávám nutkání strhnout ho. Nakonec to zvládnu a jdu dolů pořád s pláštěm na těle. V hlavní místnosti se posadím k ostatním a objednám si čistou vodu. Když na mě hostinský chvíli podezřívavě kouká tak se na něj utrhnu No co...zrovna teď nemám chuť. sdělím jednoduše a rezervovaně. Pak jen koukám, jak odchází pro mojí vodu. Kurňa zklidni se Andariel. Klid...nemusíš být takhle podrážděná. Není důvod. Nebo je? snažím se uklidnit sebe samu. Když mi hostinský přinese moji vodu tak se napiju jedním velkým douškem. Tak přátelé a kamarádi. Zatím jsme se os sobě dozvěděli jen kdo je kdo a co nejspíš jsme. Co takhle načnout otázku odkud každý z nás pochází... nadhodím ostatním. Pak je jen pozoruji a čekám co každý z nich odpoví. |
| |
| V hospodě Někdo tu chybí a ani sem nevkročil. Ale kdo? Chvíli trápím paměť ale za okamžik si vzpomenu. Humpry. Omluvte mě, za chvíli se vrátím. Zapoměla jsem na Humpryho. Do hospody nevešel ale nejspíš bude mít hlad. Dodám na vysvětlenou aby to nevypadalo, že nechci odpovědět. Od krčmáře si vezmu kus masa, chleba a velkou sklenici vody. Pak vycházím z hospody a jdu směrem ke stájím kam náš společník odešel. Pokud se cestou nic nestane zavolám na něj. Humpry, nesu jídlo. Chceš? Ve tmě osvětlené hořícími loučemi se cítím dobře, ani se mi moc nechce zpět do hospody ale co se dá dělat. Nemůžu být pořád sama.... |
| |
| ve stáji Humpry nějak napil voda a něco jedl. Uklidil místo na spánek, trochu schoval vak, co mít, a nachystal kyj.Pak přijít ta člověk - žena, co jít k vodopád, a nýst pro Humpry jídlo a voda. Hmmm, Humpry mít radost, že někdo myslet na Humpry. Humpry děkovat. Humpry neumět říct tvoje jméno, ale Humpry pamatovat, že ty starat o Humpry. To Humpry říct ženě - člověk a vzít od ní jídlo a voda. Humpry zase sednout a opřít o zeď a jíst. To jídlo lepší než jídlo pro kůň. Humpry všechno sníst a koukat na žena společník. Když ona odejít, tak Humpry chvíli sedět a poslouchat svůj sluch krola a když nic důležitý neslyšet, tak Humpry dát lehká spánek. Ale furt připravená na boj! Nebo lupič! |
| |
| Můžeš mi říkat Dev. Je to kratší. Usměju se na něj a podávám mu jídlo. Málokdy se stává že by někdo ocenil to, co dělám jinak než penězi. Původně jsem se ho chtěla ještě zeptat jestli si nechce lehnout na postel, že máme dvě volné, ale vypadá, že se tady cítí o mnoho líp a alespoň bude někdo hlídat koně. Dobrou noc. Loučím se se společníkem a vracím se zpět. Uprostřed cesty se však zastavím, zeširoka se usměju a rozpustím si lehce vlnité šedobílé vlasy. Z pochvy vytáhnu meč, našlápnu a jen tak cvičně a pro radost udělám pár hodně rychlých salt, otoček a výpadů proti imaginárním nepřátelům. Celé to netrvá dýl než deset vteřin ale aspoň něco. I kdyby mě někdo pozoroval, musel by mít zrak lepší než elf aby spatřil víc než rychle se pohybující stín. Raději se však jestě rozhlédnu a teprve pak zasunuji meč zpět a vcházím do hospody. |
| |
| Když vejdu do hospody a sednu si zpět ke stolu všímám si, že řeč tak trochu vázne nebo se ještě nikomu nechtělo začít. S trochu spravenou náladou se napiju piva a rozhlédnu se po ostatních, jestli někdo přece jen nezačne. |
| |
| Hospoda Když vidím, že nikdo neodpovídá tak jen pokývnu hlavou. posledním douškem vypiju sklenici vody. Dobrá. Tak vidím, že se nikdo z vás nemá do začátku. No ode mě ho též nečekejte. řeknu tak trohu unaveně, pak se rozhlídnu po hospodě. Když po další chvíli nikdo nic neřekne Tak dám na stůl pár mincí, zvednu se a otočím se k ostatním. Když mě teď omluvíte dámo a pánové tak půjdu ven. Přeci jen mi právě v tuto chvíi příjde, že i noční ptácijsou upovídanější jak vy. řeknu trochu mimo náladu ale pořád s úsměvem na rtech. Otočím se a vyjdu ven. Je chladná noc a hvězdy svítí a to mi trochu přidá na náladě. Všimnu si Humpryho jak sedí a polospí ve stájích. Aspoň, že ty jsi šťastný kamaráde. řeknu si pro sebe a vydám se jednou z ulic od hospody. Malá procházka mi neuškodí. Stejně je jedno jestli budu zticha mezi pěti lidma a nebo o samotě. pomyslím si a dál pokračuji v chůzi. |
| |
| To to hezky začíná. Povzdechnu si. Andralielin odchod mě trošičku rozladí. Dopíjím pivo a vstávám od stolu. Dobrou noc hoši. Kdybych ráno nevstala tak mě vzbuďte prosím. Usměju se, snad poprvé od našeho setkání upřímně a odcházím do pokoje. Jen co zavřu dveře, vyzuji boty, povolím zbroj a lehnu si na postel přemůže mě spánek, který by měl trvat až do rozbřesku, pokud nějaký bude. |
| |
| Hostinec V hostinci se ke mně přidaly někteří společníci a někteří k nich šli spat. Já jsem se najedl, vypil pivo a nijak se neměl ke konverzaci a ani k Andarieliním otázkám. Neměl jsem co říct. Zůstal jsem tam už jen já a Tarok. Vypadá že jsme na tom asi tak na stejno s náladou. Zvedám se od stolu a loučím se s ním. Nechce se mi jít ještě spát a tak následuju Andarielinina příkladu a jdu se ven provětrat. Třeba zajdu navštívit nějaký stará známe, není zas až tak pozdě. Vyjdu ven a cítím ve vlasech chladný noční vzduch. Povzdechnu si nad vířícími vzpomínkami v hlavě. Vydávám se úzkými uličkami k obchodní čtvrti. Většina společníků si myslí že je toto město malé, ale ve skutečnosti viděly jen málo z krás města a už vůbec si nedokážou představit jak rozsáhlé je město nad zemí i “v podzemí“. |
| |
| Procházka ve městě Chladný vzduch se mi otírá o tváře a já dál kráčím v uličce, kde nikde nikdo není. Na chvíli se zastavím a opřu se o stěnu jednoho domu. Obloha je hvězdnatá jen sem tam se někdy prožene mrak. Měsíc má těsně před úplňkem. Asi se teď koukáš a říkáš si kam jsem se to dostala, viď? Musím ti ale říct, že jsem spokojená. Spokojenější než kdysi. Bez tebe a ostatních. Tak na mě už tak neciv a vrať se ke svým věcem. řeknu nahoru k obloze jako by tak někdo byl. Hlas mi překypoval hořkostí a lehkým hněvem. Nakonec beznadějně zakroutím hlavou. Tak si teda koukej když tě to tak baví. povzdychnu. Pro toho kdo by mě zaslechl by si o mě nejspíš pomyslel, že jsem cvok a povídám si pro sebe. Že trpím samomluvou. Já vím ale svý a na ostatní nedbám. Otočím se a jdu směrem zpátky k hospodě, kde jsme ubytovaný. Jak to tam asi teď vypadá? Pořád ta samá Rada? Nebo, že by konečně tomu arogantnímu blbečkovi ukázali, kde je jeho místo? No asi jsem tupá já když si to myslím. Vždyť on je ten druhý nejvyšší. Vždyť on je....totální, natvrdlej, zmanipulovanej, egocentrickej šmejd. rozzuřím se opět a vztek tentokrát neudržím a vyleju si ho na kousek ode mě ležícím kamínku. Sice mi to moc nepomůže ale aspoň trochu mě to uvolní. Nakonec dojdu na to malé pro mě trochu známé náměstí. Humpry stále leží ve stájích a spí. Aspoň tak vypadá. Vejdu do hostince. U stolu sedí Tarok. Už je tam jen on. Jak to tak vypadá Yarond i Devriel odešli. Tak já mizím do pokoje. Dobrou noc a uvidíme se zítra ráno. rozloučím se s ním a popřeju mu dobrou noc. Následně už mířím k pokoji. Když otevřu dveře je tam tma. Na jedné z postelí vidím obrys postavy. Koukám Devriel už přemohl spánek. prolétne mi hlavou a pousměju se. Přejdu k oknu a otevřu ho. Příjde mi, že je v pokoji lehce teplo. Možná je to ještě tím, že jsem byla naštvaná, možná je to něčím jiným. Přejdu ke svojí posteli, která je na druhé straně pokoje ale naproti oknu. Sundám si boty a sednu si na postel. Nohy si přitáhnu k hrudi a opřu si bradu o kolena. Z ničeho nic si začnu pobrukovat jednu melodii. Snažím se pobrukovat tak abych nevzbudila Devriel. |
| |
| Dopíjím svůj korbel piva a ještě chvíli pozoruji okolí. Poslouchám jak si lidé povídají a tak dál. Pak se vrací Andariel, která mě pozdraví. Pozdrav jí opětuji s úsměvem na tváři, a též ji přeju dobrou noc. Popíjím dále, obědnám si ještě jedno. Za chvíli to však zaplatím, dopiju a pudu se tzrošku prospat. Zejtra nás čeká další dlouhý den. A po něm další a další...... Bude to náročná výprava a celkem nebezpečná. Stínová země je sama o sobě už dost nebezpečná. Když dopiju svoje pivo zaplatím, a ještě se pudu mrknout na Humpryho jestli je v pořádku. Hned poté pudu do pokoje a spát. |
| |
| Procházím obchodní čtvrtí a sleduju poslední kupce, jak schovávají svoje zboží a zalézají do nejbližších hospod. Míjím prázdné stánky a občasné měšťany. Asi po hodině pobytu na čerstvém vzduchu se vracím zpět do hospody. Uvnitř už nezůstal nikdo kromě ospalýho hospodskýho. Jdu tedy do pokoje kde spí Tarok(alespoň si to myslím). Pak si sundám zbroj, meč, štít, pomodlím se a lehnu do postele. Zítra nás čeká dlouhá cesta. |
| |
| pokoj Dojdu do svého pokoje, jsem unaven, nevím proč, ale od té doby co jsem byl u krále až do teď mi vše připadá "rozmazané", jako bych byl jen člověk co jde za ostatními a vůbec nepřemýšlí. Asi toho je na mě moc, měl bych se jít taky jednou konečně vyspat, usměji se a vyrazím směrem do pokoje, pomalu otevřu dveře a prohlédnu si jej. Když shledám, že v něm nikdo neni, že mi nic nehrozí a že jsou všechna okna zavřena, sednu si na postel. Dveře samozřejmě zamknu. Sundám si své oblečení s výbavou a lehnu si, dýku si dám pod polštář. Co kdyby náhodou? Usnu. |
| |
| Je chladná tichá noc. město už jse uléhá ke spánku včetně většiny z vás. Už vás pár spí. Jen andariel sedi u okna a pozoruje oblohu a Tarok a Yarnod se teprv připravují. Tarok se jse ještě kouknout do stájí a těsně se mine s Yarnodem. Tarok Když vejdeš do stájí, vidíš Humpryho v klidu podřimovat. Vidíš že mu nic neschází. Když se vracíš spátky v té nejtemnější časti u hospody se před tebe postaví tři muži s vytasenými meči. Dej nám všechny peníze co máš jinak zemřeš..... řekne jeden z nich. Všichni mají kápě na hlavách a vypadají odhodlaně tě okrást nebo zabít. Andariel Koukáš z otevřeného okna když v tom uslišíš jak někdo za rohem baráku někomu vyhrožuje smrtí. Lehce tě to popudí, o skoku dolu na pomoc moc přemíšlet nemůže jsi v druhém patře avšak je tam někdo v ohrožení a lehce tě to znervozňuje. Yarnod Ještě než usneš, slišíš venku hlasy nevíš o co se jedná, nejspíš pár opilců odcházejících z hospody možná nic zajímavého. |
| |
| Noc v hostinci Přestanu s pobrukováním zrovna když uslyším jak někdo někomu vyhrožuje smrtí. No prosím. Tady to teda žije. pomyslím si a trochu se z okna nahnu. Bohužel toho moc nevidím. Tak smrtí vyhrožujete. Uvidíme teda jak jste dobří. pomyslím si, nazuju si boty a jdu ven. Se zbraněmi se nezatěžuju, stějně je nikdy nesundavám. Projdu hospodou, kde hostinský pochrupuje na pultu, jinak je lokál prázdný. Potichu otevřu dveře a kouknu se směrem, kde jsem slyšela hlasy. Cože? pomyslím si a seč můžu se bráním tomu abych nevyprskla smíchy. To jste si ale vybrali špatnou dobu, špatné místo a špatného člověka na okradení. řeknu těm mužům když se uklidním a jelikož ke mě stáli zády tak si nemohli všimnout odkud jsem přišla, protože v tu dobu kdy jsem k nim promluvila byly dveře hospody zavřené a já si v poklidu kráčela směrem k nim. Kápi nenataženou ale plášť na sobě mám. |
| |
| Pomalu usínám dokud neuslyším hlasy z venku a kroky na chodbě. Nevím, co se děje a tak se na chvíli posadím a zaposlouchám. Slyším zvuky z venku a asi dveře od hospod, pak nějaký hlas. Nerozumím slovům, ale hlas je mi povědomí. Asi Andariel. Nevím co tam řeší a tak to nechávám být a zpátky ulehám. Nemůžu ale usnout a tak podřimuju. |
| |
| Když jse předemne postaví tři muži s meči a mumlají něco o okradení, jen se hluboce zasměju Tak vy si chcete hrát pánové? No prosím je to vaše volba. a vytáhnu si trochu kápi tak abych se na ně mohl pořádně podívat. Je vydět že se lekli mých očí které stříbrně žhnou pod kápí. Teď v noci se dá říct že dokonce světélkují. Hned poté vytáhnu oba své meče co mám zasunuté za zády do kříže. Když se připravuju abych je trošku polechtal vydím Andariel. když prozní její věta jen se znovu lehce zasměju. Taky si myslím že si vybrali špatně, navíc když tu jsi ještě ty. zasměju se ještě víc a pokračiju ve věťe, avšak stále připraven k obraně Co tě sem přivádí An. Nějáká předtucha? Nebo si nás slišela? Kdyžtak jestli chtějí bojovat tak se do toho míchat nemusíš ať si s nima nešpiníš ruce. dořeknu a mrknu na Andariel s úsměvem. Pak se zadívám na ty chlápky a kývnutím hlavy je pobýdnu co bude dál. |
| |
| Ze spaní mě vzbudí nějaký rozruch dole. Rozmrzele vstávám a kouknu se z okna co se děje. Ve tmě vidím dobře, ale ne tak abych viděla moc podrobností, tak si všímám party nějakých výtržníků kteří nejspíše chtěli přepadnout Taroka. To mě celkem pobaví a tak se zájmem sleduji, co bude dál. Nemyslím si, že by zrovna on potřeboval moji pomoc. Stejně by bylo po všem než bych doběhla dolů... |
| |
| Před hostincem Kouknu na Taroka a odpovím mu též s lehkým úsměvem. Tak byly jste dost hluční abych vás slyšela ale ne tolik hluční abyste probudili okolí. A špinit si ruce? Prosim tě já už si je zašpinila až dost, že tihle tři mi na mém listu vadit nebudou. odpovím mu a zastavím se kousek od nich. Na tváři mi pohrává jakýsi úsměv lovce, který je připraven ulovit svou kořist. Stále ale nevyndavám žádnou zbraň. Tak co pánové? Ještě vás nepřešli myšlenky na zabíjení? popíchnu chlápky přede mnou. |
| |
| Miži na vás nevěřícne zírají a hned co domluvíte tak z útočného postoje se najednou dostanou do obraného. Připadá vám to komické. Jednomu se strašlivě klepe ruka, po chvíli odhodí zbraň a začne utíka. Druzí dva vás stále sledují. Zbabělče vrať se. 3ak mi vám ukážeme i ve dvou. řekne hrubým hlasem jeden z nich a pevně sevře meč. Vypadá to jako by chtěl zaútočit avšak útok né a né přijít. Pak však najednou jeden vystartuje po Tarokovi. Mohutně se rozpřáhne a útočí. Druhý dále bez útoku kouká na Andariel a nic nedělá. |
| |
| Když vidím jednoho utíkat hluboce se začnu smát nevím jeslti právě to vyprovokovalo jednoho z nich ale útočí na mě. Avšak je velmi pomalí jen než by se napřáhl mohl bych mu zarazit meč třikrát do břicha a tak jen na jeho meč nastavím svůj a necham ho sklouznout muž vyvedeny z rovnováhy pokračuje za mím tělem dál a tak ho plácnu druhým mečem plochou stranou po hlavě. Když spadne na zem tak se zase začnu smát Tak co? další část lekce? Budem pokračovat ve výuce? Nebo chceš uš jít rovnou na tvrdo? |
| |
| Venku Zasměju se jak jeden vezme nohy na ramena. Vy jste ale hrdinové. řeknu sarkasticky a koukám na zbylé dva. Pak jeden vystartuje po Tarokovi nechám ho a zaměřím se na toho přede mnou. Stojí tam a kouká. Copak chlapečku? Přece by si se mě nebál? Já tě nekousnu. povím nevinně a usměje se. |
| |
| Ten druhý užuž vypadal že taky vystartuje po Andariel pak ale uslišel jak někdo spadl když viděl že jeho druh leží na zemi jen se podíval na Taroka pak na Andariel a začal utíkat taky. Ležící muž ne zemi se chytil za hlavu pak se překulil na záda podíval se na vás a pak začal taky utíkat. Nemohli jste se udržet smíchy a smáli jste se. Chlapík se jen ohlídl a utíkal dál do temných uliček města. Noc už začíná být chladná. Měsíc pomalu vychází z podmraku a osvětluje okolí. Je to celkem pěkná noc..... |
| |
| Venku Uslyším jak někdo padnul na zem. Kouknu se po směru a vidím, že muž co útočil na Taroka leží na zemi jak široký tak dlouhý. Chlápek přede mnou je rozklepaný jak ratlík a po chvíli začne utíkat. Jeho kamarád následuje jeho příkladu. Nejde to ale musím se zasmát. Škoda. A já si myslela, že si užiju trochu srandy. řeknu na oko zklamaně. Citím jak se vzduch jaksi ochladil. Měsíc si konečně našel cestu zpod mraku ven a noc se zdá být ještě hezčí než předtím. Dneska je vážně hezká noc. Předtím jsem si toho ani nevšimla. řeknu, kouknu na oblohu a po tváři se mi rozlije mírumilovný úsměv. |
| |
| Tak a je to. Stateční rekové se vracejí tam kam patří. zasměju se a zasunu si meče zpátky. Pak se otočím na Andariel hluboce se na ni podívám a usměju. Pak jse kouknu na měsíc a pak zas na Andariel. Co takhle zajít na sklenku něčeho dobrého před spaním? Dostal sem an něco chuť. Samozřejmě tě zvu. řeknu a znovu se usměju. Poslední dobou se usmívám nějak moc často. To je divné to ke mě vůbec nesedí. Pomislím si a čekám na Andarielinu reakci. |
| |
| Venku Kouknu na Taroka a chvíli přemýšlím nad jeho nabídkou. Tak jedna sklenka mi neublíží a navíc se mi ani nechtělo spát. Tak proč ne? odpovím mu a úsměv mu opětuju. |
| |
| Tiše se směju tomu představení dole. Ti tři si asi příště rozmyslí na koho půjdou, jestli vůbec. Ale co mi do nich je? Otáčím se od okna a znovu lehám na postel. Ospalost už mě úplně přešla ale co se dá dělat. Jednou za čas si odpočinout musím a kdy se příštích pár dnů naskytne taková příležitost. Tiše si pobrukuju nějakou melodii a přemýšlím o minulosti než mě přepadne spánek. |
| |
| ve stáji Nevím, Zda Humpry slyšel, co děje venku. Pokud ne - spím. Pokud ano - Humpry hned vzhuru a poslouchat krolí sluch. Když slyšet, že jen tři zlí a víc společník - Humpry uklidnil a jen sedět a poslouchat. Hmmm, proč oni tak mluvit a nebojovat. To nuda. pomyslet si Humpry. Pak boj dopadnout tak, jak dopadnout a Humpry opět podřimovat dál. |
| |
| V pokoji Něco jsem zaslechl, možná zvuk oceli. To už se začnu zvedat a šahat pro meč když najednou uslyším… smích. Poznal jsem v tom Taroka a Andariel. Do háje. To si to nemohou nechat na jindy. Lezu zpátky do postele a opět nemůžu usnout. Zítra bude dlouhej den a já nebudu vyspanej. Za ta dlouhá léta v královských službách jsem si zvykl na pravidelný spánek a i při výpravách jsem většinou býval sám a nerušen. Teď budu muset jet s pěti lidmi a každý z nich vypadá o 20 let mladší než já. Sakra už s tím stářím. |
| |
| Dobrá tak pojďme. Výběr nechám na tobě. řeknu An a deme do hospody. Posadím se na židli. Počkám co An vybere a čekám až donesou pití. Chvíli si zkracuji s komunikací s An. Odkaď vlastně pocházíš? A co jsi vlastně zač? Nepřipadáš mi obyčejná. Se něco nadpřirozeného že? Pokud nechceš odpovídat nemusíš já jen tak aby řeč nestála. |
| |
| Hospoda Následuju Taroka do hospody, kde si sednem k jednomu stolu. Usadím se naproti němu a objednám pivo. Pak poslouchám Tarokovi otázky a jen se lehce usměju a sklopím hlavu. Ty teda moc dlouho nechodíš okolo horký kaše. řeknu mu abych si získala nějaký čas na rozmyšlenou. Odpovědět ti můžu. Ale smiř se s tím, že moje odpovědí budou vyhýbavé, a že se toho asi moc nedozvíš. varuju ho ještě, zvednu hlacu a když vidím, že nijak nic nenamítá tak pokračuju. Jsem z místa, kde většina stvoření jako já jsou bájná. A ano jsem něco nadpřirozeného. odpovím mu a znovu se usměju. Ještě nikdo z vás nepotřebuje vědět kdo skutečně jsem. obhájím svoje stanovisko ohledně mlčenlivosti o svém původu. A jak je to s tebou? Myslím, že čaroděj nám řekl, že nás dovedeš do země Stínů. Takže odhaduju, že jsi ze země Stínů. zeptám se ho naoplátku já. |
| |
| Poslouchám An a připadá mě to zajímavé. Škoda že neřekne víc, rád bych ji víc poznal. No se mnou to je taky nějak tak jako s tebou. Dá se říct že jsem taky nadpřirozená bytost. Jinak taky moc nerad o sobě vyprávím a jestli to samé děláš ze stejného důvodu jako já tak předpokládám že asi nebudeš jedna z těch jakoby hodných bytostí. Lidé si o mě myslí že jsem zlí hned jak se dozvědí co jsem zač. Avšak zapomínají na to že každý tvor má svou výlu. Tudíž i když jsem stvoření zla, neznamená to že jsem zlí. lehce se pousměju a pokračuji dál Ze zemně stínů sice pocházím avšak né tak zcela ůplně. Byl sem zrozen někde jinde. V zemi stínú mě jen vychovávali mí pěstouňi. Měli býr něco jako oje rodina. Já sem se neměl dozvědět co jsem avšak už od začátku mě to bylo jasný že nejsem jako ostatní. Asi sem toho pověděl víc jak ty ale neva. Kdybys mou upřímnost chtěla třeba někdy oplatit a říct mi o sobě víc tak sem jedno velké ucho. usměju se zas a pozvednu korbel piva Na zdraví..... |
| |
| V hospodě Nyní poslouchám já Taroka. Asi jsem stejní Taroku. Možná, že máme něco společného. pomyslím si během jeho vyprávění. Na zdraví. opětuju s úsměvem a napiju se. Máš pravdu. Ani já nejsem ta z těch hodných bytostí. Ale kdysi jsem jí bývala. Proč o sobě víc neříkám? Je to proto, že lidé se buďto začnou bát nebo mnou začnou opovrhovat a nebo na mě pořádají hony. Různí se to. Jiný kraj, jiný mrav. Možná, že ti o sobě jednou řeknu víc. Zatím ale k nikomu z naší družiny nemám takovou důvěru abych se mu mohla svěřit. řeknu s omluvným úsměvem a opět se napiju piva. Takže ty jsi vyrůstal v zemi Stínů u svých pěstounů. A víš kdo jsou tví rodiče? zeptám se a kouknu se na Taroka pořádně jako bych se snažila příjit na to odkud skutečně je. |
| |
| Pozorně poslouchám a jen přikyvuji. vše co říka je pravda a to samé se dělo i mě. Na její otázku odpovím Víš já nemam rodíče dá se říct. Já vzniknul ze samé temnoty stínů. Kdysi nás bylo velmi mnoho ale teď se obávám že jsem možná poslední svého druhu. Jsme potomci samotného Ragnarose, pána stínů. pověst praví že jsme vznikly při jeho zániku, když se mu postavila armáda nebes, a že dokud bude biť jetiný z nás živ, hrozí že se navrátí zpět na zem a rozprostře po celé zemi temnotu. A proto jsem možná poslední svého druhu, pobyli všechny mé bratry a sestry. Niní jsem ti řekl své velké tajemství, doufám že ti můžu věřit a nikomu to nepovíš. Jsi jedna z mála co to vědí. dořeknu a hluboce se napiju. Pak se na ni podívám a sklopím hlavu ke stolu. pak tichým hlasem pronesu. Ty jsi padlí anděl že? vyzařuje z tebe zloba avšak i špetka dobroty. Jak si říkala že jsi byla kdysi dobrá tak mě to docvaklo. Je to pravda? zvednu hlavu od stolu a podívám se na An. |
| |
| soukromá zpráva od Gabriel pro Můj korbel s pivem se zastaví na půli cesty k mým ústům. Nebeská vojska. Ragnaros. Děti temnoty. A do prčic. pomyslím si a dál poslouchám co Tarok říká. Položím pivo zpátky na stůl a sevřu ho prsty. Koukám, že máš v hlavě něco z tvého pána. řeknu a sevřu pivo ještě víc až mi zbělají klouby. Kouknu se Tarokovi do očí a je v nich vidět ta zloba, která se ve mě vře avšak je tam i beznaděj nad tím co jsem. Skloním hlavu. Nechci aby to viděl. Ano jsem padlý anděl. Ten jenž byl vyhoštěn za "zradu". Jenže já jsem sakra nic neprovedla! odpovím mu a můj hlas je ke konci o něco víc zabarven záští, hořkostí a vztekem. Zhluboka se nadechnu a vydechnu. Nemysli na to! Michael je blb. řeknu si pro sebe a pevně zavřu oči. V tomhle stavu, se skloněnou hlavou, pevně zavřenými víčky a prsty jenž svírají korbel piva tak, že zbělali, jsem ještě asi minutu. Pak se najednou uvolním a omluvně vzhlédnu na Taroka. Promiň. Nikomu to prosím neříkej. Já....nechtěla jsem takhle vyjet. Jenže.... hlesnu a zavrtím hlavou. |
| |
| Hospoda Vrtím hlavou a napiju se piva tak, že ho vypiju. No myslím Taroku, že je na čase abych šla. Přeci jen zítra nás čeká dlouhý den a já bych se ráda prospala. řeknu mu s úsměvem a snažím se zakrýt všechno co mnou zmítá. Položím korbel zpátky na stůl a ještě jednou se na Taroka omluvně usměju. Díky za pozvání. Dobrou noc Taroku. Načež se zvedám a miřím k pokoji. Když tam příjdu slyším jak si Devriel pobrukuje. Vejdu dovnitř a usměju se na ní. Hned na to si sundavám boty a ulehám do postele. Dobrou noc Dev. Hezký sny. Jinak hezky si pobrukuješ zkus to převést do zpěvu. Třeba umíš zpívat jako anděl. řeknu a otočím se ke zdi odkud nevidím na okno. Možná jsem se otočila ke zdi proto, že nechci aby Devriel viděla slzu, která mi unikla z očí. Nebo to snad byla kapička potu, protože je mi v tom plášti takové teplo. |
| |
| Docela me prekvapy jeji podrazdena reakce avsak kdys vysvetli svuj problem tak to celkem chapu. Doufam ze nejsi jako ostatni a neodsoudis me jen proto co jsem zac. To ze se predpoklada ze bych mel bejt zlej, neznamena ze jsem. když mě popřeje dobrou noc, popřeju jí taky a dopiju své pivo a jdu chvilku za ní. Vejdu do pokoje a sedám si na postel. Sundám botky svlíknu oblecení a lehnu si. Chvilku premíšlím a pak skusím usnout. Treba se me to dneska podaří, už dlouho jsem nespal. Velmi dlouho..... |
| |
| Po dlouhém večeru všichni uleháte, pár z vás však ani neusne. Za svítání vás probouzí zpěv ptákú. Hospoda už je v raním porvozu. Začíná svítit slunce. Po tmě která byla minulí den jako by se slehla zem. Začíná další část vaší cesty za záchranou světa.... |
| |
| Z polospánku mě probírá příchod An. Jen co jí popřeju dobrou noc znovu usínám. Brzo ráno mě probouzí svítání a zpěv ptáků. Při tom už neusnu ani za nic. Vstávám a oblékám se. Kouknu se jestli už An vstala, kdyžtak jí popřeju dobré ráno. V pokoji se pak poohlídnu po nějaké vodě ve které bych si mohla opláchnout obličej a co nejtišeji odcházím dát si něco k snídani a protáhnout nohy procházkou po městě. |
| |
| Hostinec Kupodivu se mi podaří usnout a probudím se až když slyším jak někdo zavírá dveře. Usnula jsem v plášti a bez bot. Bože. To je snad poprvý, kdy jsem spala přes noc a takhle dlouho. pomyslím si když se na posteli otočím a kouknu z okna. Posadím si a rozhlédnu se po pokoji. Tak Devriel už šla. Možná, že to byl ten zvuk těch dveří. řeknu si a zvednu se z postele. Ze svojí brašny vyndám hřeben a pročísnu si vlasy. Pak přejdu k vodě, kde si umyju obličej, v neposlední řadě si nazuju boty. Sbalím si věci a sejdu dolů do hostince, kde si sednu ke stolu u kterého sedí Devriel. Dobré ráno Dev. Tak jak se ti spalo? Jinak se chci omluvit za svoje včerejší chování, kdy jsem vstala a odešla od stolu. Byla jsem nějak mimo náladu. řeknu jí s omluvným úsměvem a u hostinského si objednám kus chleba se sýrem a čistou vodu. |
| |
| Sedím v hostinci a pojídám snídani. Chvíli o něčem přemýšlím když An sejde ze schodů a posadí se vedle. (chleba s masem a čerstvé mlíko) Dobrý ráno. Celkem dobře, děkuji. Promiň jestli jsem tě vzbudila... Za včerejšek se neomlouvej. Asi se prostě nikomu nechtělo o sobě moc říct. Co se to dělo v noci? Viděla jsem nějaký stíny z okna a slyšela smích... S úsměvem ji přivítám. Po chvíli se ještě zeptám: Nechtěla by ses po snídani projít venku než se ostatní vzbudí? |
| |
| Hostinec Jím svojí snídani když se mě Devriel ptá. Polknu sousto a odpovím. Včera Tarok narazil na tři výtržníky, který mu vyhrožovali. Já to slyšela z okna a byla jsem zvědavá jak to dopadne a tak jsem sešla dolů. Jeden z nich utek. Další pak zaútočil na Taroka a poslední se nějak neměl k tomu zaútočit na mě. No a na konec stejně i oni dva zdrhli a tak jsme se s Tarokem srdečně zasmáli. dopovím s úsměvem a napiju se vody. Jasně proč ne. Každý město je jiný v noci a jiný i ve dne. řeknu souhlasně a kousnu do chleba. |
| |
| ve stáji A zas den pomyslí Humpry, když se slunce ukáže.Dobrá noc! Humpry společník asi taky dobrý. V noci muž a žena bránit proti třem. Hmmmm, Humpry jede s dobrý společníci. Škoda, že Humpry nevidět, jak oni bojovat. Třeba by Humpry naučil něco. Humpry poslouchat, jak Šaman říkat. Humpry koukat kolem a dívat jak ostatní bojovat. Humpry pozná jak bojovat a bude VELKÝ, VELKÝ. Hmmm, Humpry musí příště podívat na boj společníci. Humpry tak přemýšlet a když něco na jídlo vedle Humpry, tak Humpry najíst a napít, třeba voda a jídlo pro kůň. Když Humpry slyšet, jak otevřít dveře hospody, Humpry poslouchat, kdo jít ven. Když Humpry uslyšet, že ven jde jedna a jedna žena, tak Humpry vstát, protáhnout, vzít kyj a trochu z dálky jít za žena a žena. Humpry zvědavý a taky když něco stát se, Humpry pomoc žena, co mu dala v noci jídlo. |
| |
| Zase sem nespal......... už se ani nedivým. Jako bych to nepotřeboval nebo co nevím o co de....... pomyslím si a kouknu na vylézající slunce. Slyším zpěv ptáků přes který se po chodbě pornese zvuk dvou lidí, kteří šli dolu do hospody. Jen tak ještě chvíli ležím a přemýšlím. Pak vstanu, oblíknu se a du i s věcma dolu do hospody tak, abych nevzbudil ostatní. Když sejdu dolu tak nevidím nikoho známého a tak si sedám ke stolu a objednávám si pivo a chleba se slaninkou. Jen tak si snídám a nikam nespěchám. |
| |
| Ve městě Sedíme s An u stolu, já už jsem po jídle tak na ni čekám abysme se mohly projít. Jdeme kam nás nohy vedou. Město je větší než si ho pamatuju tak se trochu rozhlížím kolem a hlavně si užívám slunečné ráno. V zemi Stínů jich tolik nebude. Už když jsme vyšly z hospody, všimla jsem si, že za námi jde Humpry. Nevím co má za lubem ale určitě nic co by nám uškodilo. Co si myslíš o celé této výpravě? Otáčím se kousek za hospodou na An s otázkou. |
| |
| Ve městě Když dojím tak se usměju na Dev. Tak a můžem vyrazit. řeknu, zvednu se a jdu za ní. Vyjdem z hospody a hned za rohem se mě Devriel zeptá. Pro mě je to něco jako další výprava, ve který je možný, že položím svůj život za záchranu někoho jinýho. I když musím uznat, že tahle se něčím liší. Zatím nevím čím přesně ale něčím určitě. A co si o tom myslíš ty? zeptám se Dev i já. Co si vůbec myslíš o členech naší družinky? doplním a ohlédnu se přes rameno, kde uvidím Humpryho. Jdeš nás chránit? Díky. řeknu si v duchu a usměju se pro sebe. |
| |
| Ráno mě ze spánku probudí bouchnutí dveří a kroky. Unaveně se převalím na posteli a všímám si že je Tarok pryč. Obleču se, hodím na záda štít, meč do pochvy a jdu dolů do hospody. U stolu sedí sám Tarok. Asi jsme první kdo vstaly. Přisednu si k Tarokovy a objednám u hospodskýho pivo a jídlo. Podívám se na Taroka a ptám se ho. Co se včera v noci dělo? Jsem vás se Andariel slyšel smát. Pokud to teda není něco soukromýho Nevydržím to a nahlas si zívnu. V noci jsem se moc nevyspal. |
| |
| Popravdě, je to pro mě další práce. Sice pro zaklínače trochu netypická, ale práce. Ostatně, když se nám to nepovede, tak bude jedno jestli nám za to někdo zaplatí. A skupinka jsme opravdu různorodá. Zatím nikoho neznám tak, abych ho mohla posuzovat. Ale asi si s většinou z nás moc často nepopovídáš. O tobě vím akorát že nejsi člověk. Dokonce ani nic s čím jsem se kdy setkala. Nevadí mi to aaa vlastně je mi to i jedno. Každý má svoje tajemství. Při poslední větě se dívám spíš do země a tvářím se ne zrovna vesele. Kráčíme dál probouzejícím se městem akorát že už mi není tak dobře jako před chvílí. Tak. Můj názor znáš. Co si o nás myslíš ty? |
| |
| Město Vidím, že se Devriel netváří zrovna vesele. Promiň jestli jsem ti něčím zkazila náladu. Rozhodně jsem to neměla v plánu. omluvím se jí a kouknu se kolem dokola. Lidé už proudí kolem a nevšímají si nás. Možná jsi už slyšela proč o sobě moc neříkám. Myslím si, že jednou přijde chvíli, kdy seto dozvíš. Je možná, že to příjde hodně brzy. řeknu a koukám před sebe. Pak se rozmýšlím nad tím jak odpovědět na to co si myslím o naší skupině. Tak rozhdně jsme byly podle něčeho vybraní. Každý z nás má v sobě něco vyjímečného. třeba ty. Zabíjíš nestvůry jako zaklínač. A to není hned každý druhý. Nebo Yarond. Královský paladin, nejvěrnější poddaný krále. Určitě má taky něco za sebou čím nám pomůže. Každý z nás něčím přispěje. I když je tu jisá různorodost jak jsi říkala. Může se ale stát, že právě ta nás stmelí a my se staneme přáteli. řeknu stále hledíc dopředu. Ani nevnímám co se přede mnou děje. Přátelství? Odkdy já myslím na přátelství? Jediný přítel mě zradil a kdo ví jestli oni neudělají to samé? Pravidlo číslo čtyři: Na nikoo se citově nevaž. Bude pak jednoduší dotyčného opustit. pomyslím si a kráčím dál. |
| |
| To je v pohodě Usměju se. Za to nemůžeš. Vzpomíky.... Ne, neslyšela. Ale je tvoje věc kolik toho o sobě řekneš. Mrknu na ní s úsměvem. Ano, král si nás určitě nevybral jen tak pro nic. Zatím nás pojí společná cesta. Jak moc se spřátelíme, to ukáže až čas. Osud je často hodně nevyzpytatelný. Odněkud ke mě zavanula vůně čerstvého koláče. Někde tady bude asi pekárna. Navrhnu An jestli by si dala se mnou, popřípadě bysme mohli několik vzít ostatním na cestu. |
| |
| Město No jo vzpomínky. Ač se snažíme sebe víc vždycky si najdou cestu jak nám znepříjemnit život. pomyslím si a taky ucítím ve vzduchu čerstvé koláče. Jasně proč ne. Uděláme jim menší překvapení. řeknu s úsměvem a následuju Dev. |
| |
| Stojím nad čerstvou zásilkou právě přivezených koláčů s nejrůznějším ovocem a cukrovou posypkou. Chvíli se rozmýšlím na který mám chuť. Nakonec vyhrává starý dobrý borůvkový. Jestli není cena příliš velká, koupím každému jeden. Jsou ještě horké tak si ho ještě chvilku foukám než se zakousnu. Je výborný. Něco takového jsem už dloouho nejedla. Budu mít od borůvek vše čeho se to dotkne, ale co. Jednou za čas... mhhmm božská chuť. Rozplývám se nad pochoutkou a usmívám se. Sníme si to po cestě nebo si na chvíli někam sednem? Aby na nás všichni nečekali. |
| |
| Město Následuju Devriel až ke stánku s čerstvými koláči. To tak nádherně voní. pomyslím si a uvidím koláč s jahodama. Tak ty seš můj kamaráde. řeknu a zaplatím za něj. Zároveň přispěju Dev nějaké peníze na koupi koláčků pro ostatní. Zakousnu se do svého. Pane bože to je výborný. pronesu a vychutnávám si tu chuť. Tak můžem si jít někam sednout. Pokud chceš. Podle mě ještě všichni nebudou vzhůru tak máme čas. řeknu s úsměvem a opět si uhryznu kousek. |
| |
| město Tož tak, Humpry jít za dvě ženy společník. Humpry jít ne blízko a ne daleko. Humpry neslyšet, co oni říkat, ale to Humpry nevadí. Humpry kouká, co všechno kolem. Kouká na lidi, obchody, a jiný věci. Nic nekupovat. Humpry mít peníz, ale Humpry potřebovat pořádná zbraň a zbroj a taky amulet proti koulo. Humpry peníz šetřit, aby moh koupit tohle všechno. Když žena a žena spllečník kupovat jídlo, Humpry zastavit a koukat. Pak Humpry jít za společník k hospodě, ale dovnitř nejít. Humpry sednout před hospoda někam do kouta a čekat až společníci pojedou s Humpry dále. |
| |
| OK. Na náměstí jsme ještě nebyly že? Pokud vím, byla tam kašna. Navrhnu možnost další cesty, zazubím se na An a začnu se nahlas smát. Borůvky, svině jedny barvivý. Musím teda vypadat strašně zajímavě. Hadí oči, jizva přes oko a teď ještě modrý rty. |
| |
| Město Začnu se smát s Devriel. Teda hlavně nad jejím výjevem. Víš, že vypadáš docela zajímavě Dev? řeknu a ukážu jí na ústa. Pak se rozhlídnu okolo. Jo ke kašně můžem řeknu s úsměvem a vydám se tam. Cestou zakusuju koláč. Myslíš, že by jsi mi o sobě mohla něco říct? zeptám se najednou a koutkem oka se na Devriel kouknu. Pak už jen čekám co udělá. |
| |
| Pořád se usmívám když Andariel odpovím. Tu otázku jsem čekala. Dobře, ale ty mi o sobě taky něco řekneš. Co uznáš za vhodné. Spiklenecky na ni mrknu a chvilinku se zamyslím kde začít. Včera jsi se ptala, odkud kdo je. Na to mám jednoduchou odpověď. Cestuji už tak dlouho že jsem odnikud. Dýl než rok jsem se zdržela jenom doma a potom co jsem utekla ve "škole". Žiju už dýl než bys řekla takže už nikdo z mých příbuzných nežije. Rodiče už museli umřít žalem nebo stářím no a bratr...ten už, je taky mrtvý.:-( Zvykla jsem si být sama, ale je fajn být občas s někým na cestách. Teď ty. :-) Při zmínce o Damianovi se na chvilinku zatvářím smutně ale hned to přejde a zase se usměju. |
| |
| Jen tak si v klidu snídám a popíjím když v tom ze schodů schází Yarnod. To že si sedne ke mě sem celkem čekal a tak ho pozdravím kývnutím hlavi. Ale neějásí tři chlápci mě chtěli okrást a vyhrožovali mě smrtí. Nic zajímavého ale bylo to vtipné. zasměju se při odpovědi na jeho otázku. Pak se na něj podívám Nedáme si trošku něčeho tvrdšího na zahřátí na cetu? pokud bude souhlasit pozvu ho pokud ne dám si sám. Obědnám medovinu, ta nikdy nikomu nevadila. Co takhle se trošku poznat když už sme spolu. Pověz mi něco o sobě. |
| |
| Město To je fér. řeknu s úsměvem a poslouchám co mi o sobě říká. Když skončí dojde mi, že je řada na mě. Koukám, že taky ztratila všechno jako já. pomysíl si a na chvíli se zamyslím, kousnu si do koláče abych získala ještě trochu času navíc. Tak jo. Pocházím z místa, kde čas nemá hranice, kde budoucnost je přítomností a minulost ztrácí význam. Jsem někdo, kdo žije už hodně, hodně dlouho. Nejspíš dýl jak ty. Zažila jsem většinu velkých bitev. Pár z nich jsem se i účastnila. Rodinu jsem ale nikdy neměla. A jestli ano tak o ní nic nevím. Jediný, kdo pro mě byl jako můj bratr byl můj nejlepší přítel. Bohužel mě zradil a kvůli němu jsem to co jsem. Vyhnanec, kořist vyšších, adept pekla. Ten, kdo je odsouzen žít v zatracení a nemá právo se vrátit. řeknu a na chvíli se odmlčím a zvažuji jestli mám říct ještě něco. Asi ti tu plácám hlouposti co? řeknu Dev a omluvně se na ní zatvářím. Kousnu ještě jednou do koláče což je moje poslední sousto. Trochu si oblíznu prsty a dál kráčím vedle Devriel. |
| |
| Pomalu ujídám z chladnoucího koláče a pozorně poslouchám, co mi společnice říká. Pomalu docházíme na náměstí a sedáme ke kašně. Chvilku přemýšlím co by mohla být, ale je to její věc. Do soukromí se nikomu neleze. Ne, moc neplácáš. Občas se stane že k nám zabloudí nebo se nějak dostanou bytosti z jiných sfér. Popřípadě odněkud jinud. Starší než já jsi. Bitvu jsem zažila jednu, ale to jsem byla malá a k nám se naštěstí válka nepřesunula. I když se ti někdy může zdát že nemáš možnost se vrátit, určitě se časem nějaká najde. Může to být za hodně dlouho ale ty myslím tu možnost čekání máš. Povzbudivě se na ni usměju a sedám na okraj kašny. Na svůj odraz ve vodě se ušklíbnu a vodou si pořádně propláchnu ústa a rty. Když už je všechno jakž takž v normále sesedám z kašny a otáčím se směrem kterým jsme přišly. Asi bude nejvyšší čas jít. Nebo ty koláče budou studený |
| |
| Město Tak ráda bych ti věřila Dev, že mám možnost se vrátit. Jenže ty neznáš Michaela. pomyslím si a nakonec dojdem ke kašně. Nahnu se přes okraj a ve vodě vidím svůj obraz. Kolik mi vlastně je? Myslí na mě Gabriel nebo mě z mysli už vypudil? Jak já bych na něj chtěla zapomenout. Tak moc. pomyslím si a dívám se svému odrazu do očí. Nic mi neřekneš. Mlčíš stejně jako hvězdy včera v noci. Bojíš se? Nebo stydíš? promlouvám ke svému odrazu v duchu. Nakonec jen zavrtím hlavou a otočím se na Devriel, která si čistí místa, kde byla špinavá od borůvek. Díky Devriel. Za to, že se mi snažíš vrátit ztracenou naději. řeknu jí s upřímným úsměvem. Pak se otočím a koukám se na lidi okolo. Všichni vypadají tak bezstarostně. Děti pobíhající sem a tam. Teda není jich moc ale pár se jich tu najde. Sedláci jdoucí pracovat spolu se svými příteli. Svět je někdy až moc veselí. Pak se Devriel otočí ke mě. Jo máš pravdu. Půjdem zpátky a když budem mít štěstí tak narazíme na nějaké vzbuzené spáče z družiny. řeknu jí a zašklebím se. Vydám se směrem zpátky k hospodě. Chvíli kráčím bez toho abych něco řekla až se nakonec ozvu. Stejně jsem zvědavá kolik z nás přežije a vrátí se ke králi. řeknu jako by do vzduchu a dál směřuji k hospodě. |
| |
| Celkem mě překvapí, že mi An děkuje. To se mi tak často nestává. Jen se na ni usměju a pokračuju v očistě. Cestou zpátky jdeme až na jednu filozofickou otázku o budoucnosti mlčky. Před hospodou sedí Humpry tak za ním jdu s celým balíčkem. Ahoj. Něco pro tebe máme. Za to žes nás ve městě hlídal, si můžeš vybrat jaký chceš. Doufám že ti bude chutnat. S přívětivým výrazem mu dávám vybrat jeden ze tří druhů koláčů - borůvkový, jahodový a tvarohový. |
| |
| před hospodou Humpry sledovat ženy společnice, jak se vrátit z města. Pak přijít žena, co Humpry pamatovat a dát Humpry jídlo. Hmmmm, vonět jídlo pěkně. Humpry říct žena společník. Humpry dobře pamatovat žena a jídlo pro Humpry. Humpry rád dobrá jídlo. Humpry na žena pamatovat a dát pozor i v boj.Ty jen mluvit, aby Humpry rozumět. Co je vybrat? Humpry koukat na žena. |
| |
| V hospodě No… pozváni neodmítnu. Když donese hospodský medovinu, pokývnu Tarokovy hlavou a zvednu číši. Na zdraví a na úspěšné splnění poslání. Nahlas se usměju a pokračuju. S těma chlápkama to asi nedopadlo zrovna nejlíp, když jste se smály. No a o mě… Jsem paladin v královských službách... Moje práce se už dávno stala nudnou a monotonií... Kromě pár úkolů jsem stále zahrabaný v papírování. Pomalu na mě doléhá stáří a klouby už nechtějí poslouchat tolik co dřív. No... a jsem stále spjat se svou přísahou a svým osudem. Možná konečně přijde má chvíle. Napiju se opět medoviny a pokračuju. Obraťme stránku, co ty? Taky mi můžeš říct něco o sobě? |
| |
| Připiji si s Yarnodem a pozorne poslouchám, co je zač. Asi nic záživného. Papírování to bych radši skočil z okna pousměju se rpo sebe. no ohledně těch chlápků, nechtěl jsem si dělat problémi a tak sem je nezabil. jen jim ukázal že nemají šanci. No a pokud de o mě nevím jestli by to dělalo dobře kdybys věděl co jsem zač. Časem na to určitě přijdež aspoň přibližně co jsem zač ale kdybys to zjistil najednou tak by taky byla jistá šance že by si se ke mě choval tak jak nechci. Ale slib my něco až zjistíš co jsem zač nekoukej na to co jsem ale jaký jsem doopravdy. Nebuď jako spousta ostatních lidí. Dáme další kolo? řeknu a objednávám další. |
| |
| V hospodě Probudím se již za plného světla. Sednu si na postel a protáhnu se. Ráno, řeknu si jen pro sebe, když vykouknu z okna. Obléknu se a sbalím si věci, moc jich není, a odevřu dveře, cestou do lokálu si ještě zkontroluju, zda mám všechno. Porozhlédnu se po místnosti a pohledem spočinu na společnících. Rozejdu se k nim a cestou kontroluji všechny přítomné, jejich zbraně, jak daleko to je k nějakému východu atp. Kontroluji vše jako vždy. Zastavím se u stolu a pokusím se o úsměv. Dobré ráno, kde jsou ostatní? ptám se a sedám si na volné místo. |
| |
| V hospodě Ne promiň. Měli by jsme se nachystat na odjezd. Nemám v plánu tu dlouho zůstávat a máme před sebou dlouhou cestu. Poté dojím jídlo, zapiju pivem a chystám se k odchodu když přijde Earwin. No, to nevím. Asi ještě spí, ale šel bych se už nachystat. Čeká nás dlouhá cesta. K večeru by jsme měli dojet k hranicím království. |
| |
| Před hospodou Vybrat znamená že když máš něčeho víc, tak si vezmeš jenom jeden kus a ostatní necháš. Jako tady. Mám tři koláče. Každý jiný. Ty si vezmeš ten co se ti zdá nejlepší. Co máš raději. Už víš? Trpělivě a s přívětivým výrazem vysvětluji Humprymu co je to vybrat a ukazuji mu všechny koláče. Je to trochu složitý protože nejsou zrovna malý. |
| |
| před hospodou AAAAAAHA, Humprý vzít jeden koláč, ostatní nechat pro jiná společník. Humpry už vědět, co je vybrat. Tak Humpry vzít jídlo, co nahoře. Humpry vzít jeden koláč a kousnout do něho. Dobrá jídla ty nosit Humpry a Humpry pamatovat. Když ty potřebovat, říct Humpry. Humpry hodně kousat, aby jídlo rychle v puse, pak Humprey otočit a jít ke kůň, aby mohl zbalit všechny věci. Když Humpry všechno zbalit, čekat na ostatní. A pak jet dál za kniha. Humpry jet někde pozadu, Humpry není moc dobrá jezdec. |
| |
| Když budu pořebovat, zavolám. Dobrou chuť. Usměju se na Humpryho a vcházím do hospody. Poslední dobou se nějak moc usmívám. Vevnitř sedí tři z naší skupinky. Dobré ráno. Fajn že už jste vzůru. Něco tu pro vás s An máme. Všeobecně pozdravím a na stůl dávám sáček s koláči. Měli bysme co nejdřív vyrazit jestli chcete dojet ještě dnes k hranicím. Přejedu je pohledem a docházím nahoru dobalit si věci a pak nachystat na cestu koně. |
| |
| Kývnu hlavou na pozdrav Earwinovi a vypíjím si sám další obědnanou rundu. Věci už mam u sebe tak mě balení nějak netrápí. Vlastně sem si ani nevybaloval. Poté do hospody přijde An s Dev a něco nesou. Já nechci ale díky. Vemte si někdo za mě. odmítám nabídku na koláč a dojídám poslední zbytky snídaně a dopíjím pivo. Poté kouknu na hospodského a zvednu ruku. Zaplatím útratu a čekám na ostatní. |
| |
| Venku-->hospoda Koukám jak Devriel vysvětluje Humprymu co to znamená vybrat. Usmívám se přitom. Ne posměšně ale napůl smutně. Alexi. Jak jsi asi vyrostl... pomyslím si načež se Dev obrací a kráčí do hospody. Tam jí následuju a cestou ze sebe setřesu všechny negativní pocity tudíž dovnitř vcházím s přátelským úsměvem. Dev už ostatním předkládá koláče a odchází do pokoje. Kouknu se po společnících a usměju se když ve vzduchu ucítím ještě zbytky medoviny. Koukám pánové vy nezahálíte. Hlavně se tu neopijte tak aby jste nespadli z koně. A teď mě omluvte jdu si pro věci. řeknu s úsměvem a odcházím za Dev do pokoje. Tam vidím jak si balí. Svoje věci mám zbalené už z rána a tak jen popadnu vak a dojdu ke dveřím. Budu tě čekat s ostatníma. odpovím jí mezitím co zavírám dveře. Opět se vrátím do hospody a sednu si k ostatním. Chvíli kmitám pohledem z jednoho na druhého. Tak jak jste se vyspali pánové? zeptám se a čekám jestli někdo něco odpoví. |
| |
| Podívám se na Devriel a pak na buchty. Vezmu si rád, děkuju... Vyberu si jeden koláč a ochutnávám. Hmm. Borůvka. Jak dojím jdu se nachystat a ve stájích osedlat koně. Pak si nasednu a čekám na ostatní. |
| |
| Sbalená jsem za chvíli, večer jsem si jen trochu poházela lahvičky když jsem si sendavala plášť. Na An jenom kývnu a chvilku po ní odcházím z pokoje osedlat koně. |
| |
| Nespal jsem vubec. A co ty? odpovím An na její otázku. Pak odejde Yarnod ke stájím. sedím tam stále s An a čekám až ostatní pudou ke knoním. Nikam nespěchám. Pak se jen vezu za ostatníma směrem k hranicím. |
| |
| Hospoda Když Yarond odejde tak se obrním trpělivostí. Buďto se se mnou nikdo nechce bavit. Nebo je každej zatrpklej a mlčenlivej nebo nevím... pomyslím si načež se ozve Tarok. Aspoň někdo slyší moje otázky... prolétne mi hlavou. To já jsem kupodivu usnula. Po dlouhý době. řeknu s úsměvem pak se rozhlídnu po lokále. Asi by jsme měli jít do stájí pro naše koně. řeknu a zvednu se berouc si svůj vak vyjdu ven ze dveří, kde zamířím ke stájím. Tam si vezmu svého koně, osedlám ho, vak přidělám na sedlo a jen čekám až se vydáme na cestu. Spěšně zkontroluju kapsu pláště jestli tam mám dopisy. Naštěstí ano. |
| |
| Hospoda Trochu se usměji nad otázkou Andariel Já pokut jste si všimli jenom malý zlomeček mé duše ovládal mé tělo, ostatní se snažilo něco zjisti, bohužel bez úspěchu. Před chvíli sem se probral a jsem značně překvapen kde jsme. Rozhlédnu se kolem a chystám se vstát když tu mi zakručí dosti hlasitě v břiše. Zašklebím se a zase si sednu: Nemůže mi prosím ještě rychle někdo donést něco k jídlu a pití, nejedl jsem hodně dlouho od té doby co jsme vyjeli z města. Poté už jen čekám na nějakou odpověď. |
| |
| Když se všichni porbudíte tak děláte různé činnosti. Někteří jí, někteří jsou na procházce a tak. Když už máte všichni sbaleno konečně se probere Ardaren po dlouhé meditaci a má hlad. Vrchní mu přinese chleba se šěunkou. Když dojí jste už všichni připraveni na cestu. Stojíte u stájí, pár z vás už na koni a všichni ste připraveni. Když vyrazíte už je dopoledne. Cesta probýhá v klidu, nic zajímavého jen zase pole a rolníci. Projíždíte zelené loky a kolem polí. Pár lesíků a vše se blíží k počátku léta. Okolí je krásné. Po pár hodinách cesty vám některým začne kručet v břiše a poblíž se naskytla hezká mýtinka s potůčkem pro napojení koní. Překrásné místo na odpočinek..... |
| |
| Na cestě Když vyjíždíme, cítím se skvěle, ale po pár hodinách v sedle mě už nesnesitelně bolí zadek. Když uvidím mýtinu s úlevou si vydechnu. Měli by jsme si na chvíli odpočinout, alespoň se můžeme najíst. Poté sesedám s koně a uvazuju ho ke stromku u břehu říčky. Trochu si protáhnu nohy a ve stoje se pustím do jídla. |
| |
| Cesta Když vidím, že je i Ardaren připraven, nasednu na koně a stáhnu si kápu do čela. Čas zakrýt svůj vzhled. pomyslím si a pobídnu koně aby jsem se vydala za ostatními. Jedu někde ke konci skupinky a přemýšlím nad svými věcmi. Sem tam někdo něco prohodí, moc tomu ale pozrnost nevěnuju. Nakonec nejspíš každý z nás začne mít hlad a štěstí nám přeje. Jelikož se ocitneme u jedné mýtinky s potůčkem. Výborně. Aspoň se koně napojí. pomyslím si a z koně sesednu, zadek už mám přesezený takže jsem jedině ráda, že se toho koně na chvíli zbavím. Dovedu ho k potůčku a tam ho nechám napít. Nijak se neobtěžuju s tím ho přivazovat. Jsem totiž až moc hladová. Tak tedy jen vytáhnu z vaku, co mám přivázaný u sedla, něco k jídlu. Sluníčko začíná hřát, až moc hřát. Vždyť se blíží poledne. Kouknu se po nějakém příhodném stromu, který by naskytoval pořádný stín a po chvíli pátrání jeden takový najdu. Je na kraji potůčka. Dojdu k němu a sednu si pod něj. Naposled přelétnu společníky pohledem než svůj zrak upnu k proudění vody v potoku. Přičemž přikusuju svoje jídlo. |
| |
| unavený, polomrtví hlady, ale živý, zdraví a na cestě Hladově sním chleba když mi ho číšník přinese. Přesto mi to nestačí, ale neprotestuji už jsem si vytrpěl svoje kdysi a jsem na to zvyklí. Na koni už je to horší cítím jak můj žaludek se požírá navzájem, tak ho trochu nakrmím magií, byt jenom trošičku, na chvíli to stačí. To už Yarnod najde místo k odpočinku. Bůh žehnej paladinům. Ušklíbnu se nad tou ironií a svalím se z koně. Vyndám z ruksaku nějaký jídlo a hladově se do něj zakousnu. Poté se svalím na zem a už jenom jím a žvýkám. |
| |
| Cesta Vyrazím na cestu, ovšem jedu jako poslední asi tak čtvrt míle za všema, jen pro jistotu, co kdyby někde něco náhodou bylo. Nuda, nuda, měl jsem zůstat v chrámu, je tu nuda, za jízdy vytáhnu jednu z dýk a hraju si s ní, měl jsem zůstat v chrámu, tam byla sranda a když né sranda, tak práce, usměji se. Třeba nakonec z tohohle sranda bude, dojedu ke skupince, která si řekla, že si odpočinou. Přestávka? zeptám se pro jistotu do placu, i když to je evidentní. Sesednu a koně uvážu ke stromu, rozhlížím se po okolí, zda nehrozí nějaké nebezpečí. člověk nikdy neví, lepší je být vždy připraven, pro jistotu se rozhodnu, že obejdu tábor v okolí pár stovek metrů. Soustřdím své smysly na cokoliv divného, pokud nic nenajdu vrátím se a najím. |
| |
| cesta a odpočinek Humpry jede se společníky. Humpry si hledí svýho. Nemluví a kouká kolem. Pak ostatní udělat odpočinek a Humpry taky slíst s kůň. humpry podívat kolem a trochu zaposlouchat svůj krolí sluch. Když Humpry myslí, že všechno dobrý, tak Humpry zajde napít vody. Humpry pořádně napít. Pak Humpry posadit někam kousek bokem a dívat na ostatní. Humpry nic nemyslet. Humpry dívat a poslouchat. |
| |
| Celou dobu cesty jen jedu a mlčím. S nikým se nebaví pač se mě nikdo neptá. Když dojedem na palouček jen slezu z koně, uvážu ho u potoka a du jíst. Okolí už prohlédl Earwin tak nám snad nic nehrozí. Vtáhnu chlepa a sušené maso. Když dojím tak při čekání na ostatní vytáhnu své meče a začnu je leštit. Nejsou to obyčejné meče. Za celou dobu bojů na nich není ani jeden škrábaneček, ani jedno naštíplé místo. Občas se mi zdá jako by žhnuli temnotou. I když je tma tak se mě zdá že jsou temnější než ta tma. Mylím že v nich něco je ale za celou dobu co je mám, takřka od mého raného mladí, jsem to z nich nikdy nedostal. Nikdy jsem nezjistil jejich pravou sílu, pokud nějáká je. |
| |
| Jedu mlčky někde vpředu. Občas slezu z koně a protáhnu si nohy. Nic zvláštního se neděje. Občas si pro ukrácení chvíle něco pobrukuju. Kolem poledne dojedeme k malé mýtině u vody. Je to celkem vhodné místo na odpočinek. Sesedám z koně a uvazuji ho u vody ať se napojí. Začínám mít hlad tak vytahuju trochu jídla a sedám si k potoku. Když dojím, sundám si boty a chladím si nohy v potoce. Až se ostatní rozhodnou jet vyrazíme. |
| |
| Už asi deset minut si máchám nohy ve studené vodě a čekám až se někdo ozve s tím, že bysme už mohli vyrazit. Chápu, že ne každý dobře snáší jízdu na koni ale s takovouhle nikam nedojedeme ani za půl roku. A to chtěli dnes dojet k hranicím. Obouvám si prohřáté boty a ohlížím se po ostatních, jestli už by byli schopní další cesty. |
| |
| odpočinek Humpry sedět a pozorovat kolem sebe a taky společníky. Dlouho se nic nedít a pak postavit žena, co Humprymu dávat jídlo. Hmmmm, asi ona chtít jet. To dobré. Humpry už nudit. Ostatní by taky měli jet. Humpry pomyslet tak a nahlas říst. Humpry být odpočat! Humpry jet dál. Ostatní taky jet dál! Humpry nasednout na kůň a čekat, až někdo ukázat, kudy jet dál. |
| |
| Vidím nedočkavou zaklínačku a humpryho jak nasedá na koně. Rychle se tedy zvedám. Jo měli by jsme už jet. Naskočím na koně a ukazuju na severo-východ. Pojedeme po kupecké stezce, k večeru by jsme měli dojet k hranicím. Čekám na ostatní a pak vyjíždím po cestě dál. |
| |
| Cesta Chvíli pozoruji potok, když za nedlouho uslyším hlas Humpra a vidím, že on i Dev už nasedají na koně. Yarnod se k nim za chvíli připojuje. Ve stínu je mi krásně a tak se mi nechce moc zvedat. Když ale vidím, že už se vydali na cestu tak se s povzdechnutím zvednu, přejdu ke koni, na kterého se švihem vysadím načež vyjíždím za ostatními. Sakra už zase na hřbetu koně. pomyslím si a v sedlese zavrtím. Dál jen následuji skupinku dokud někam opět nedojedem. |
| |
| Konec odpočinku, začátek cesty Slyším nějaký hrubý hlas, tak ospale zvednu víčka a vidím ostatní jak se připravují na další cestu: Doháje asi jsem usnul na chvíli. Promnu si oči a projedu si rukou moje rudé vlasy. Podívám se na naší "novou" členku. Přitom si vzpomenu na jinou dívku a smutně se usměju: Je mrtvá Ardarene, nekromanceři jí našli. Nedá se už nic dělat maximálně tak pomsta, zamiluješ se do jiné určitě někdy. Pomalu vstanu a jdu ke koni, utáhnu baťoh a vyskočím na koně. Popojedu k Devriel: Ani jsem se nepředstavil, jsem Ardaren nejspíš jediný mág této skupiny i když u jistých lidí si nejsem jistý. Pohledem se zatoulám k Andariel a poté se opět stočí zpět a čekám nějakou reakci. |
| |
| Rozhovor, který Ardaren začal a to, že se se mnou vůbec začal bavit mě překvapí a tak mi chvíli trvá než odpovím. Těší mě. Jsem Devriel ale to asi víš. Lehce se usměji a poprvé si ho pořádně prohlédnu. Nevím jestli ostatní ovládají magii ale u Taroka a An je to hodně pravděpodobné. Já magii pokud možno nepoužívám. Není to zrovna můj obor. S trpkým výrazem si vzpomenu na můj poslední pokus s magií, který mě málem stál život. Na jaký druh magie se orientuješ? Oheň? Hádám s pohledem na barvu vlasů a pláště. |
| |
| Usměji se protože se mi hned zalíbila a oslovím jí jako starou známou: Má milá já vím že ovládají magii, ale Tarok ani Yarnod neovládají magii čarodějů myslím a pokut jde o Andariel tak já ve svích společnících se nehrabu jako to dělají ostatní mágové. Na druhou otázku ti musím odpovědět že ovládám všechny směry i když nejvíce magii ohně. Jestli tě to udivuje tak se nediv studoval jsem dvě školy magie Ohně a Vody a oheň má stejně daleko jako voda k větru hodně blízko. Všimnu si jejího pohledu a odpovím: Oheň ovládám dobře jelikož mi ho vtloukali do hlavi od nějakých tří let možná i míň proto taky ten plášť a barva vlasů, snad mi nevyrostou i takový vousy. Trochu se zasměji a pokračuju. Naštěstí ovládám všechny elementy ne jenom známé čtyry elementy. Celkově je osm elementů. První základní elementy oheň, vodu, vzduch a zemi ovládám jako každý jiný kouzelník, ovšem poté jsou další typi elementů a to jsou hlavní neboli Chaos a Řád jistě víš co znamenají. A poslední skoro neznámé elementy hlavní elementy Luna a Čas podle některých teorií to oni hmmm splodily ostatní elementy. Já ovládám celkem dobře všechny až na Lunu a Chaos jsem mág Řádu. |
| |
| Když mě osloví "má milá" jen se v duchu zasměju. Kdyby jen věděl... Máš můj obdiv. Je těžké se naučit ovládat víc než jeden živel. Když mi něco o sobě říká, tak se i překvapeně tvářím a snad i proto začne vysvětlovat. Poznámka o vousech mi nepříjde moc vtipná, jen se pousměju a poslouchám ho dál. Celkem zajímavé téma. Ano, Chaos a Řád opravu znám. Nebo spíš to, co z chaosu většinou vychází. V některých starých spisech které jsem kdysi, tak před čtyřiceti lety četla, se něco o Luně a Času psalo, ale bylo to psané hodně starým jazykem a nevěnovala jsem tomu pozornost. Nebylo to součástí zkoušek. Vzpomínám na léta ve "škole" a nehledě na ostatní kteří nás doženou se vydávám na cestu. Nemohl bys mi poradit, jakým způsobem bych měla uvolňovat Sílu aby mě příliš nevyčerpávala? Snažili se mě to naučit ale bezvýsledně. Nahodím společné téma které by mi mohlo pomoct zdokonalit se v něčem, co jsem už dlouho nepoužívala. |
| |
| Pokývám hlavou na větu že ovládnout víc než jeden element je težké a dále poslouchám co říká, trochu se usměji když řekne že ví co z chaosu vychází: Další bojovnice za Dobro. Trochu zesmutním když se řekne svojí otázku chvíli takto přemýšlím a přitom mám zavřený oči takže to vypadá jako bych usnul, ale nakonec řeknu: Je tu takový malí problém. Jistě dokázal bych ti poradit, ale to mi musíš říct jakou sílu chceš vypustit, jaký element. Knězové či paladinové mají jinou magii než mágové vzlášť s těmi magickými sílami totéž i se Šamanama ty mají nejzajímavější magii, ale to snad jindy. |
| |
| Jsem ráda že si můžu s někým popovídat o tom, co mě zajímá. Když mi Ardaren delší chvíli neodpovídá, kouknu se na něj a protože se mi zdá že usnul, neruším ho. Mágové jsou stejní podivíni jako kdokoliv z nás. Z myšlenek mě probere jeho náhlá odpověď. Tak přece jen nespal. Chvíli vzpomínám, co že jsem se to vlastně snažila naučit. Vzduch, nejblíž jsem vždy měla ke vzduchu. Ale i naše magie je jiná než tvoje. Ale přece jen, něco se naučit když k tomu máš vlohy není nikdy na škodu. Usměju se na něj a přemýšlím, kdy mi byl nějaký muž třeba jen sympatický. Doposud asi žádný. |
| |
| Lusknu prsty a řeknu: Vzduch ach ano měl jsem si vyvodit že máš nejblíže vzduchu. Trochu se zamyslím a poté pokračuji: Nebo ohni v tomto směru jsou oba dva velmi podobný, nevázaný, divoký pokut jsou pánové, ochotný a klidný pokut jsou sluhové. Tedy většinou. Zasměji se když si vzpomenu na bitvu mága a jednoho nekromancera z toho města nezbylo vážně nic. A ještě potřebuji jednu věc zjistit jak čerpáš svojí sílu? Jako druid, mág, šaman či kněz? Snad jsem nikoho nevynechal. Upřu na ní pátraví pohled, ale ovládnu se a svojí magii ihned stáhnu nechci jí prošacovat mysl. |
| |
| Začnu se nahlas smát a odpovím mu: Jedno jsi určitě vynechal. Jsem zaklínač. Nakloním se k němu a zorničku v modrých očích smrštím do tenké čárky. Snad se moc nevyděsí. Nevím kdo čerpá Sílu stejně jako my. Nejsem z "obyčejné" školy. Máme jiná specifika, především ta, že jako ženy proděláváme jiný druh mutace a máme jiný způsob ovládání magie než muži. Sílu čerpám prostě. Tam, kde se protínají určité žíly, v zemi nebo vzduchu, se dá načerpat kolik je třeba. Když nikde není, máme smůlu. Alespoň trochu objasňuji mágovi podrobnosti, které by mu mohli něco napovědět. |
| |
| Na cestě Jedu trochu napřed když slyším debatu Devriel a Andarena. Trochu se zamyslím a dřív než Andaren něco řekne na poslední slova Devriel, promluvím. Kdysi jsem pracoval s jedním zaklínačem, byl to zvláštní vztah. Dlouho jsme spolu bojovali bok po boku a mnohému jsem se naučil. Co se týče magie zjistil jsem par věcí. Ten zaklínač ovládal stejně jako já intuitivně magii. Já sám přesně nevím, kde se ve mně bere, ale za těch par desítek let jsem jí dokázal ovládnout. Zaklínači pokud vím ovládli magii díky cvičení a zvláštních gest. Já ale bohužel poznal jak vytváří znamení Ard(vzduch) a Igni(oheň). Nevím co se pak stalo se zaklínačem po našem rozchodu. Říkalo se že ho zabil jakýsi vydlák z vesnice. Ale to už je hodně dávno. Všiml jsem si že to asi nebylo zrovna nejpříjemnější vmísení do konverzace a tak jsem se za to ještě rychle omluvil. |
| |
| Do našeho rozhovoru se vmísil Yarnod s celkem dobrým postřehem a pousměju se. Vím o čem mluvíš. To jsou Znamení. Ty ovládají snad všichni zaklínači bez výjimky. Na to žádnou magii nepotřebuješ. Účinek použitého znamení souvisí s psychickým stavem toho, kdo je vyvolává a především na jeho vůli. Jak jsi říkal, je to intuitivní záležitost spojená s gestem. To, o čem se bavíme tady s Ardarenem je trochu jiná záležitost. A nevím jestli u mužů neovlivňuje to o čem se bavíme jejich mutace. Mimochodem, pamatuješ si, jak se ten zaklínač jmenoval? Možná máme společného známého. Nebyl to náhodou Damien? Ujistím paladina že nás neruší a čekám, jestli mi odpoví. Možná znal mého bratra... |
| |
| Jen tak sedím kousek od potoka a koukám na nebe. Je překrásné odpoledne. když vydím že se pár lidí zvedá tak ještě chvíli odpočívám a po odjezdu posledního se také spakuju a vyrážím. Jedu kousek za ostatníma. vydím že se ve předu baví tři z naší skupiny. Už se to tu začíná seskupovat. pomyslím si a jedu dál. Po chvíli jízdy něco před náma ucítím. Není to žádný pach ani není nic vydět jen tam něco cítím. Coto sakra je? ihned se rozjedu a co nejrychleji porjedu kolem všech a jedu na před..... |
| |
| Nebyl. Jmenoval se Eskel a měl zjizvenou tvář, nejspíš popálenou i když to nemůžu říct jistě. Byl už hodně starý. Zaklínači žiji dlouho díky mutagenům ale Eskel musel mít za sebou už velice dlouhý život, protože na něm bylo vidět stáří. Nedokážu sice říct jak dlouho žiji zaklínači poněvadž většinu z nich zabije nějaká bestie, ale Eskel mohl mít 100 a nebo klidně 200 let, podle mě není živé duše, která by mohla vědět jak dlouho dokážou žít. Většina se nedožije ani padesátky, ale abych pravdu řekl není to moc velký rozdíl od nás paladinů i když my bojujeme za víru a né za peníze. Možná proto sem se stal velitelem, protože už sem dávno přesáhl padesát. Smutně se usměju ale už nepokračuju, všímám si Tarokovy jízdy jako by po něčem pátral. Nevím proč, ale potichu se pomodlím a připravuju se na boj. |
| |
| Tak toho neznám. Oddechnu si, aspoň se mě nemusí ptát na okolnosti bratrovy smrti. Když mluví o věku kterého se dožíváme, jen souhlasně pokývám hlavou. Když je někdo šikovný a má štěstí tak se dožívá opravdu úctyhodného věku. Nemyslím si, že by ses stal velitelem jen pro svůj věk. Důležitější než stáří jsou zkušenosti a schopnost vést. Najednou kolem nás znenadání projede Tarok. Pobídnu koně a snažím se ho mít alespoň na očích. |
| |
| Cesta Jedu si na koni a všimnu si, že jako poslední odjel Tarok. Nějak se ale neotáčím abych s někým zapředla řeč jako ti přede mnou. Jedu si v poklidu sama, vzadu, mlčky. Pak mnou ale projede pocit jako by něco bylo v naší cestě načež se Tarok vyřítí a projede kolem mě a jede dál. Co to sakra může bejt? Co tam je? ptám se sama sebe a zpomalím koně. Nepouštím se za Tarokem jako Dev. Pozoruji prostor před sebou a všechny moje smysly se zaktivují naplno. Plášť se mi podivně zavlní a oči získají chladný výraz čekajícího bojovníka. Sedím na koni a vyčkávám co se bude dít. Kápě stažená do čela aby mi nebylo vidět do obličeje, ruka připravena na to vtáhnout meč, který je připevněn na zádech a mysl klidná jako hladina jezera při bezvětří. |
| |
| Cesta probýhá celkem v klidu, svítí sluníčko a je bezvětří. Ptáci spívají a cvrčci cvrkají. Pár z vás si spolu povídá a zbytek jede mlčky sám včetně Taroka který jede úplně vzadu. Náhle však něco ucítí, dostane špatný pocit a rozjede se sám dopředu. Většina ho jen sleduje ale Devriel se ho snaží dojet, je však neskutečně rychlí jako by ho něco popohánělo. Zdá se vám jako by za ním vlál stín nebo mráček slaboučce celkem nevyděně. Nestíháš ho a za chvíli se ti stratí z obzoru. Andariel Máš napjaté smysli a tak po pár minutách ti projede myslí představa smrti. Jako by tam někde ve předu někdo umíral. Ale né jedna osoba ale víc. Slišíš křik žen i dětí. Po chvíli vše ustalo. V hlavě tí prolítavají obrázky mrtvích těl roztrhaných na kusy. Vyvražděná vesnice. Vydíš před sebou nějáké stvoření které ti připomínají tvé pradávné nepřátele. Pak jen cítíš přítomnost dítěte temnot. Je to Tarok avšak né tak jak ho znáš. Oči mu už nežhnou stříbrně ale má je celé černé vyzařuje z něho něco...... jiného. Vydíš jak tasí meče kolem kterých rotuje jakási aura stínů. Dále jen vydíš jak de směrem k démonům a dál...... nic. Už jen cítíš další smrt. Nic jiného už nevidíš. Devriel pouštíš se do pronásledování Taroka, avšak ujede ti jako nic. Přišlo ti to až nereálné jak byl rychlí. Po chvíli pronásledování se ti stratil z dohledu. Před sebou někde v dáli však něco ucítíš. Lovením monster sis vyvinula jisté smysli. Cítíš před sebou ......... démony. Bestie z temnot. |
| |
| na cestě Humpry si jede někde uprostřed skupiny. Humpry je klidný a pozoruju, co kolem děje. Hmmm, to dobrý. společník mluví spolu. Třeba budou spolu i bojovat. Pak projede kolem ten tmyvý muž. Nechce aby Humpry jel taky, tak Humpry jede klidně dál. |
| |
| Do háje. Jak je to možný? Nemůžu uvěřit svým očím když se mi Tarok neskutečně rychle ztratí. Pak však něco ucítím a dech se mi na chvíli zastaví. Démoni. Ještě než pobídnu koně do trysku zavolám na ostatní ať spěchají a vytahuji stříbrný meč. Vzpomínám si, a doufám že dobře, že by na tyto démony neměl platit oheň ale stříbro nesnáší. Ještě v lese, kus od vesnice, slézám z koně kterého uklidňuji znamením aby neutekl a rozbíhám se. |
| |
| Když se ke mě Devriel přiblíží ucítím její pot to by mi ani tolik nevadilo, jako spíš to že mi řekla že je zaklínačka. Trochu se zamračím a vzpomenu si na svého bratrance Dallena: Kde toho jsem naposledy vyděl v Mangelu či v Ardenfallu? Ani už nevím je to dávno. Tu promluví náš paladin o zaklínačcské magii něco vím takže se usměji jak paladin plácá o znameních a říká že je to magie. Otočím se k němu a řeknu: Zabloudím očima k Humprymu Teda skoro každý abych to řekl takto u vás paladinů je něco jiného vaše runy a vaše magie.Tu magii máš v sobě předpokládám že jenom ti silnější z řádů ovládají kouzla bez run. No Devriel dokázal bych ti pomoct(MH: hodil jsem na 6hrace 6 takže...)Ovšem bude to stát dost pí. V tu chvíli se kolem nás prožene Tarok a naše společnice se za ním pustí. Rozhlédnu se a vydím jak paladin se připravuje na boj a Humpry jede klidně dál, stejně tak jako Earwin. Popojedu k Yarnodovi a tiše řeknu: Jedeme za nima, tady ty dva se o sebe postarají, ale koukám že skoro všichni vycítily nějaký nebezpečí. Poté chci už vyject když ještě řeknu paladinovy: Prosím chraň mě nemám žádnou zbraň u sebe a než bych si povolal hůl trvalo by to dlouhou chvíli. Poté se rozjedu za holkama a Tarokem. |
| |
| Cesta Ksakru! je jediné co mi pro letí hlavou načež pobízím koně do trysku i když nás Dev pobídla. Za pár minut jsem u vesnice. Probíhá tam nehorázná řež a mezi nimi je uvidím. Děti temnoty. Zabíjející, vraždící, chladnokrevní. Stejní jako když jsem je potkala poprvé. Vzedme se ve mě hněv. Zuřím. Slezu z koně, kterého plácnutím pošlu pryč. Už jednou jsem se vám postavila. Už jednou jsem vás zahnala. Udělám to i teď! myslím si rozčileně. Kdyby mohl pohled zabíjet všichni už by leželi mrtví. Já se ale uklidním. Je čas lovu. pomyslím si a pomalým pohybem vytáhnu svůj meč. Pro vás jeví jako, že je dělán z nějakého temného kovu. Já však vím, že byl vytvořen mistrem z modrého zlata. Pomalým soustředěným, jistým krokem mířím k bojujícím hordám. Už nejsi jednou z nás. ozve se mi v hlavě slabý hlásek. Sklapni Gabrieli! Nejsi dost silný aby jsi sem poslal svoje vojska tak laskavě mlč a nech mě dělat mojí práci i když už si jí někomu předal. odseknu a můj meč útočí na prvního z temných. Nevím, kde je Tarok a ostatní ale ten na koho teď útočím je mým nepřítelem. Smrt je tak blízko, že se jí ani nebojíš?znova ten hlásek. Pro tebe, pro vás už jsem dávno mrtvá. zní moje chladná odpověď načež nevnímám co se mi v hlavě dál ozývá. Jsem ve svém živlu. Opět dělám to k čemu jsem byla trénována a učena. Cítím jak se mnou rozlévá síla, odhodlání. Odhodlání zabít je všechny. |
| |
| Když přijedete k vesnici, vydite jen mrtvá těla rozsápaných lidí od démonu. Děti, ženy i muže ve zbraních. Před vámi stojí 4 démoni kteří si vás všimli a rozeběhli se směrem k vám. Sou ohromní, červení s velkými spári a zuby od kterých jim kamou zelené sliny. Vy jste také čtyři takže takže to je jeden na jednoho. Doběhli k vám a započal boj. Nění to moc lehký boj máte s nima celkem problémi. (MH. popis boje napište vy.) Nikdo ze skupyny však nebyl zraněn až na Yarnoda kterého lehce škrábl přes stehno když padal na zem mrtví. Když je pobyjete tak spadne jeden dům jako by v něm něco bouchlo. A další. Najednou vydíte Taroka. K Andarielinýmu překvapení nebojuje s démonama asle proti nim. Vydíte kolem něj těla mrtvích démonů. Je jich tam asi třicet, nemůžete je spočítat tak rychle a ještě dalších sedm na něj útočí. Tarok najednou zmizí, vidíte jen jak se něco zarývá do těl žijících démonů kteří padají k zemy, vše probýha velmi rychle. Když čtyři spadnou k zemi mrtvý Tarok se zase oběví a zaměří se na zbylé tři. Vydíte jak zabodne jeden ze svích mečů a jen napřáhne ruku směrem k nim. Pak z démonu vylítne jakýsí obláček či co který není skoro vydět a zalítne Tarokovy do ruky a projede mu to tělem. Poslední tři démoni spadli mrtvý k zemi. Před vámy leží čtyři mrtví démoni ze kterých se řine zeleně zbartvená krev, u Tarokových nohou jich je něco kolem čtyřiceti. Kdyš si vás Traok všimne de k vám. Vydíte jeho temně černé oči které se v půlce cesty změnili zas na jeho žhnouce stříbrnou. V tu chvíli se mu podlomili kolena a zůstal na nich opřený o své meče. Pak se jen svalil na bok a zůstal nehnutě ležet....... |
| |
| Cesta Jel jsem s Andarenem za Devriel. Na jeho prosbu jsem jen pokýval hlavou, stejně je to moje poslání. Když jsem uviděl co se ve vesnici stalo, pomalu jsem přestal rozmunmě přemýšlet. Pak jsem ale seskočil z koně a postavil se proti bestiim které ne mě a Andarena zaútočila. Postavil jsem se tak aby se nedostaly k Andarenovy a kryl se svým štítem. Boj byl náročný, protože protivníci byly rychlý a dokázaly odrážet mé výpady. Po chvíli jsem snad náhodou dokázal proseknou jedné hrdlo, jenže se jí ještě povedlo mě seknout přes stehno. Nebylo to hluboko, ale podlomila se mi noha. Když jsem skončil v podřepu, kryl jsem se štítem a čekal útok druhé, ale nic nepřicházelo. Když jsem se rozhlédl, spatřil jsem že útočníci jsou všichni mrtví na zemi. Stoupl jsem si na nohu a uvědomil jsem si že to je jen škrábnutí, nechápal jsem ale proč to ne mě mělo takový účinek. Strach, stáří a nebo mě opustila víra?. Byl jsem nejistý. Náhle jsem spatřil padající budovy a Taroka jak rozdává smrtelné rány, nevěřil jsem svým očím jak se rychle pohyboval a jak byly jeho rány přesné, i když jsem viděl zaklínače jak bojuje, jaké má reakce a jak je chladnokrevný tak toto bylo něco jiného. Nechtěl bych mít proti sobě takového nepřítele. Pak boj ustal a nezůstal nikdo kdo by mohl zaútočit a Tarok ten pad na zem opřen o svuj meč. Na nic jsem nečekal a přiběhl jsem k němu. Konečně ke mě přišla síla a já zas cítil magii v rukou, nevěděl jsem co může dítěti temnoty způsobit aura paladina a jeho magie, ale pokusil jsem se alespon vytvořit kolem něj auru, ať dokáže lépe snášet vyčerpání. |
| |
| Když dojedeme celkem elegantně seskočím z koně: Ať si nemyslí že jsem jeden z těch čarodějů který pořád tráví v knihovnách, já mam radši praxi než teorii. A hned mávnu rukou načež vítr udeří do dvou démonů který šli na nás, rozhlédnu se a když vidím že se na mě nikdo nesoustředí koncentruji svojí moc a začnu si drmolit z čehož Yarnod poznává nějaký slova Řádu(dobra). Náhle se kolem mě objeví malá ohnivá koule a v zápětí zhasne, tu zafičí vítr který opět zhasne, objevím se koule ledu která roztaje, na chviličku se kolem mě zpomalí čas a hned na to zakřičí orel a nakonec se rozvítí světlo které už nezasne. Dodrmolím a vzhlédnu zrovna ve chvíli když Yarnod padá k zemi: Nee Hned vypustím kouzlo, kouzlo které má za následek ničení dosti démonu. Zbylo pár posledních které dodělávají ostatní, ale to mě nezajímá kleknu k paladinovy protože se obávám nejhoršího: Co ti je? dokážeš si to vyléčit sám nebo ne? MH: prosím o jednu čtvrtinu many pryč |
| |
| Boj S démon, který se na mě řítil jsem provedla krátký proces. Byl rychlý ale ne dost rychlý aby mi unikl. Kouknu se po ostatních. Vypadá to, že jsou v pořádku. pomyslím si úlevně. Pak uslyším řachu a jeden dům se zbortí. Vyjde z něj Tarok a dál usmrcuje zbylé démony. Když skončí ta zkolabuje. To už se k němu ale dojde Yarnod a snaží se mu pomoct. Stejný jako kdysy. Rychlí ale při přečerpání svojí síly ztratí vědomí. pomyslím si a dojdu k nim. Nekleknu si na zem jen na ně shlížím dolů a čekám jak Tarok zareaguje na paladinovu pomoc. |
| |
| Před sebou uvidím čtyři démony a začínám být hodně naštvaná. Z pochvy vytahuji i druhý meč, černý se stříbrnými runami. Těsně před střetem s jedním z nich si vzpomenu na lahvičky s lektvary které jsem nechala v plášti na koni. No nic. Pár metrů před démonem měním směr, snažím se ho zasáhnout z boku. Stihnu mu zasadit pár ran než se znovu otočí a zaútočí. Bránit se a uhýbat jeho rychlým a silným úderům mi dělá potíže. Po další sérii úderů se mi podaří srazit démona na zem a useknout mu hlavu. Bili jsme se trochu dál od ostatních tak nevím jak na tom jsou ostatní. Udýchaně se rozhlédnu kolem. Vidím Yarnoda na zemi a ostatní jsou zřejmě v pořádku. Po chvíli jakoby něco bouchlo a dva domy letí k zemi. Poprvé vidím bojovat Taroka. Teda, nemůžu říct že ho vidím úplně, spíš jen jeho stín a démony padající k zemi. Během pár úderů srdce je po všem a Tarok jde k nám. Jeho oči ale nejsou stříbrné jako obvykle ale černé. Po pár krocích se zhroutí na zem a zůstává ležet. |
| |
| Tarok nejspíš nereaguje na auru, docela pochopitelné řekl bych ale jsem zticha, čekám co bude dál. Nechci se pokoušel léčit nebo nechat instinktivně působit magii a tak se radši zvedám a otáčím se k ostatním. Promiňte, s tímhle nepomůžu. Nejsem si jistí jak by Tarok zareagoval na mojí magii. Nechci mu ještě uškodit. Podívám se na ležící postavu a cítím se bezmocně. Opět pokleknu, ale tentokrát abych si prohléhl krvácející ránu na noze. Cítím v sobě energii a vidím jak rána zbělá a zacelí se. Instinktivně? že by. Pokusím se trochu utřít čímž docílím toho že si krev ještě víc rozetřu po noze. Sedám vedle Taroka a čekám co se bude dít. PJ: MH: Vem mi část magie. Stejně ti ještě budu muset napsat |
| |
| Vesnice Vidím jak Yarnodův pokus neuspěl. Načež si zaceluje svojí ránu. Ještě chvíli nad nimi stojím než vedle něj pokleknu. Nikdy bych si nepomyslela, že budu zachraňovat někoho jako on. řeknu si pro sebe a otočím Taroka na záda. Světlý k světlému. Obrátíme to. Temný k temnému. pomyslím si jednu poučku od svého mistra. Položím svoje ruce na Tarokovu hruď. Načež použiju jedno kouzel, které jsem kdysi uměla. A jak jsem předpokládala je to tvořené temnotou jakou jsem já. Jedná se o kouzlo kdy předávám něco ze své energie do druhého. Podmínkou ale je být stejní. Takže dobrý dobrému, špatný špatnému. Cítím jak mi rukama prolouvájí provazce energie a vpíjí se do Tarokova těla. Ať opět povstanou ti jež měli být zapomenuti. vzpomenu si na recitaci a bezděky ji pronesu abych sama sebe podpořila. |
| |
| Vidím že se Andariel pokouší pomoct Tarokovy. Alespoň někdo může. Nevím co si o ženě přede mnou myslet, ale jsem zticha. Dívám se na to, co se mezi dvojici děje pomoci provazců energie. Ti dva mají k sobě blíž než si sami uvědomují, řeknu si a dál je sleduji. |
| |
| U Taroka ležícího na zemi nejdřív klečí Yarnod, ale zdá se, že mu nedokáže pomoct. Ani já nemůžu. Není člověk a nevím, co by mu mohl jakýkoli můj zásah udělat. Po neúspěšném pokusu se nad elfem sklání An. Něco říká a zároveň s tím začínám cítit nějakou cizí sílu. Když skončí, písknu na koně stále ještě omámeného znamením a očekávám, že co nejrychleji přikluše. Sundavám z koně deku a pokládám ji na zem. Měli bysme ho odnést a hlavně hlídat. I když je to nepravděpodobné, mohla mu některá z těch potvor cokoli udělat s myšlením nebo i duší. Už jsem to zažila. Dodávám na vysvětlení a pokouším se dostat Tarokovo tělo opatrně na deku. |
| |
| Mlčím nad Devrielinim konstatováním a pomáhám ji s Tarokem. Snad bude v pořádku Poté se se jdu podívat ke zříceným budovám. Vidím rozsekané těla vesničanů a bestií. Všímám si odporných detailů těch potvor. Jejich odporná těla páchnou už po takové chvíli, ale nevidím žádnýho brouka, žádnou muchu jako by všechno v okolí těch mrtvol taky zemřelo. Vidím i kusy těl roztrhaných a roztahaných po celé ploše. Nedokážu si představit jak to tady muselo vypadat. Chce se mi zvracet. Otačím se a odcházím s tama, nedokážu to vydržet. |
| |
| Chvíli se dívám na ostatní jak se pokouší léčit Taroka a když vydím Andariel přijdu k ní a položím jí ruku na rameno. Jenom ona cití jak do ní přelívám svojí moc, nijak neposkvrněnou ohněm, vodou, řádem, chaosem, .... Citím jako by se trhal kus mě. Je konec Ardarene tohleto jsi přehnal čistá magie je jenom částeček magie, ale dost mocný částeček aby tvořil základ. Zachroptím a pokusím se sundat ruku z Andariel, k mé hrůze to nejde. Spadnu na kolena a škubnu rukou. Konečně to jde, ovšem cítím se prázný. Není to konec, ale kdo vyplní mojí duši? Poslední věc než usnu vyčerpáním(poznáte že jsem usnul) je že oči stočím k Devriel. |
| |
| Cítím jak se mě do žil vlévá opět energie, temná energie, nejspíše An. Byla to velmi náročná bytva. Vyčerpal sem se skoro k smrti hlavně to ovládnutí duší těch posledních démonů, to mělo ničiví spád na moje síli. Sliším hlasy. Když trochu pootevřu oči vidím jak nademnou je An a u ní Yarnod s Dev. Sou všichni? Nezapomněl jsem na nějáké? Bohužel sjem přišel pozdě všichni lidé už byli mrtví, nebyli ani připravení a těch pár rolníků co mělo v ruce zbraň proti nim nemělo šanci, ani kdyby byl ten démon jen jeden. Jinak děkuji An byl jsem velmi vyčerpaný, zabil jsem jich hodně. snažím se zvednout ale de to ztěžka. Totální vyčerpání. Ale žiju a oni ne což byl důvod proč jsem sem jel. Udělal jsem dobře že jsem ostatní nevystavyl nebezpečí. Bylo jich hodně. Ale musím uznat že jsem měl na mále. Už při třiceti me pomalu docházeli síli. Měl bych se naučit pořádně koncentrovat svou energii, vypouštím jí v ohromném množství. Možná mě poradí An zeptám se jí při cestě. Ikdyž nevím jestli mě pomůže přece jen mě moc nebude mít ráda byla od těch světlejch. kouknu letmo po ostatních a stále se snažím zvednout ale po chvíli to vzdám. Musím si chvíli odpočinout. Kde jsou sotatní? |
| |
| Proudění sil je se tu už celkem kříží ale i tak se mi zdálo, že se do všech energií přimíchala ještě jedna. Fajn, aspoň že se probral. Pomyslím si když Tarok pootevře oči a dá se do řeči. Snad ve stejné chvíli kdy se Tarok probírá padá Ardaren na kolena. Otáčím se k němu a nějak nechápu co se s ním děje. Těsně předtím než se svalí na zem a usne se na mě podívá. Pohled mu opětuji a rychle se přesouvám k němu zjistit, co se vlastně děje. Naštěstí se zdá být celkem v pořádku. Jen se mi zdá, jako by teď vypadal trochu jinak. Jako by mu něco chybělo. Nějaká aura kterou jsem kolem něj podvědomě cítila. Tak nevím kam se dnes ještě dostanem. Dva vyčerpaní. To to tu dobře začíná. Taroku, jak jsi na tom? kolik budeš potřebovat času aby ses dal dohromady natolik abys mohl jet dál? Jestli ne dnes tak řekni. Nejsi sám kdo si potřebuje oddechnout. Stočím pohled na elfa a zase zpět. |
| |
| Sleduju probouzejícího se Taroka a usínajícího Andarena. Kdybych byl svině tak bych se tomu zasmál, místo toho jsem rychle přišel ke kouzelníkovy. Devriel už u něj byla a vypadala jako by se nic nedělo. Něco mi nesedělo hlavně jeho rychly pád, otočil jsem se k Andariel. Co se stalo? Andaren se tě držel než se takhle svalil a usnul. |
| |
| Vesnice Klečím u Taroka a předávám mu svojí energii. Pak cítím jak mi někdo pokládá ruku na rameno a vlévá do mě svojí sílu. Mojí tělo se jí brání. Krutě brání ale vstřebává. Což není dobře. Pak dlaň z mého ramene zmizí a Tarok se probere. Nevnímám co mi říká. Nevnímám co ostatní říkají. Jen mám dokořán otevřené oči. V jejich výrazu se mísí strach, úlek. Sedím tam strnule bez hnutí jen mělce nadechuji. Chci něco říct, chci odpovědět Yarnodovi ale slova se mi zadrhnou v ústech. Nechtějí ven. Hlupáku hloupá! Jak tě napadlo! Jak si mohl!!! myslím si rozčileně. Z jednoho oka mi ukápne slza. Skloním hlavu, odněkud vytáhnu dýku a vrazím jí do země, která se jemně rozkřupne. Na tomhle nyní uvolňuji svůj vztek. Nechci nikomu z nich ublížit. Pohledem hodím po kouzelníkovi, který leží na zemi a vypadá, že spí. V mých očích se nyní zračí vztek. Nehorázný vztek. Kouzelník! Ty nejsi kouzelník! Jak můžeš mísit čisté živly s temnotou?! Hlupáku!!! dál v duchu zuřím. Ztěžka oddechuju a zírám na bezvládné tělo. |
| |
| Zničená vesnice Vidím že Andariel na mě nemám moc náladu. Vůbec to nechápu a připadám si jako páté kolo u vozu. Uvědomuju si, že tady nejspíš zůstaneme a tak jdu k rozpadlým barákům a vytahuju kusy nábytku a dřeva. Všechno začínám skládat uprostřed města a házet na sebe. Ostatní to asi nechápou a tak se k nim otočím. Nemůžeme zatím jet dál, je už pozdě a my by jsme zůstali někde v divočině. Takže se chci alespoň postarat o ty vesničany. Začnu tahat první kusy těl(pouze lidí) a házet to na hromadu dřeva. Potom přidávám další dřevo a kusy těl. Zapaluju to všechno křesadlem a pokračuju v práci. Oheň se rozhořel díky suchému nalakovanému dřevu a větru foukajícího z jihu. K nebi stoupají ohnivé jazyky a černé sloupce dýmu. Oblud si nevšímám a nechávám je na zemi. |
| |
| Vesnice Chvíli pozoruji Ardarena který tak náhle usnul když můj pohled upoutá něco jiného. Andariel. Vzteká se, s pohledem na Ardarena ležícího na zemi. An! Andariel!! Snažím se ji přimět aby se na mě aspoň podívala. Nevím co se stalo ale určitě to neudělal schválně. An, slyšíš mě? Kolem je spousta těl. Jestli můžeš, vybij si zlost na nich. Jeho pak můžeš seřvat. A to hodně. An? Radši se jí nesnažím dotýkat. Naštvaný mág nebo kdokoli ovládající magii si může nekontrolovatelně vybít zlost na první bytosti která se ho dotkne. |
| |
| Vesnice Chvíli tak sedím na zemi oči upřené na ležící tělo. Když uslyším Devriel jak se mě snaží uklidnit tak v tu dobu se mnou rozlévá jistá klidnost. Vztek je zatlačován do ústraní a nahrazuje ho chladnost. Kouknu se Devriel do očí. Až se probudí? Devriel, ten se neprobudí. řeknu jí bez servítek a vstanu. Hlas mám lehce ochraptělý od toho jak jsem celou dobu mlčela. Pohledem jednou kmitnu mezi Ardarenem a Devriel než se očima zastavím na ní. Smísil svoje čisté živly s mojí temnotou. Dal mi kus své duše. Proč mu jí nevrátím? Temnota ve mě se jí zmocnila a nechce jí pustit. Já sama nevím jak ji přimět. Nevím jak mu vrátit jeho kus. On se nevzbudí. Ne pokud mu nevrátím jeho duši a taky se nemusí vzbudit když jí moje magie požere a zničí. řeknu klidným, vyrovnaným hlasem dívajíc se Devriel do očí. Plašť se mi zavlní. Cítím, že energie, kterou jsem dala Tarokovi mě oslabila a ztenčila můj plášť. Je mi to líto Dev. řeknu stále stejným hlasem. Rozhlídnu se po okolí. Vidím, že Yarnod mezitím zapálil všechna mrtvá těla lidí. Vidíš At. Já ti říkal, že smrt je blízko a ty jsi mi nevěřila. ozve se smutný hlásek. Já vím Gabrieli. Já vím. odpovím mu rezignovaně. |
| |
| Když vydím že Arederen šahá na An ucítím příval energije, jiné než má An. Moje tělo ji bez porblémů odsekne, kdyby se do mě vlila čistá energie, mohla by mě velice oslabyt. pak se Ardaren svalí k zemi. An se začne vstekat a říká že mu jí nemůže vrátit že jí tělo pohltilo. Já bych to dokázal. Můžu jí z tebe vyrvat a vrátit jí jemu ale né teď jsem moc vyčerpaný. když se budu soustředit tak vemu jen Ardarenovu sílu ale pokud do toho vložím moc své síli tak se múže stát že tvá duše bude rozervána, čehož se bojím takže bych musel velmi opatrně. Výš An já mám porblémi s tím že svou sílu nedokážu usměrňovat v malích množstvích při rychlé akci, vždycky vypustím ohromné množství, proto sem se tak vysílil teď, ale kdybych se soustředil asi bych to dokázal. S dužema umím manipulovat dobře. Tak až se trošku zocelím a odpočinu si, můžu to zařídit. řeknu chladným hlasem a kouknu opět na Ardarena. jen doufám že ji tvá energie zatím nepohltí. Nebo se nespojí s tvojí. Snaž se svou sílu udržet, aby ji nevstřebala, pokud se tak stane mohlo by tě to oslabit. a pokouším se znovu vstát. už si dokážu sednout a trošku se udržet. Ale jízdu na koni asi nezvládnu.... |
| |
| Vesnice Kouknu na Taroka, který se do toho vložil. Pokud tedy nedokážeš usměrňovat svojí sílu pak je tu větší riziko, že tu mojí duši rozthneš na víc než dva kusy. Jestli moje magie nepohltí jeho duši? Já se snažím Taroku. Jenže...potřebovala bych si jít sednout někam stranout a provést něco jako meditaci abych to dokázala aspoň nějak lépe ovládnout. řeknu nahlas a rozhlídnu se kolem. Vidím, že jedno stavení je ještě v jaksi zachovalém stavu. Myslím, že jsem si to svoje místečko našla. řeknu s úlevným úsměvem a vydám se k domu. Kdyby mě někdo hledal tak budu uvnitř. řeknu jim a vejdu. Najdu si místnost, která má ještě všechny čtyři stěny. Tak. Konečně to tu budu moci provést. pomyslím si. Plášť mizí a já si sedám na zem. Mám zavřené oči, začínám se soustředit na boj uvnitř mě. Okolí se pro mě ztrácí. Nyní existuje jenom moje duše soupeřící s, pro ní, prazitem. |
| |
| Kývnu na souhlas An ze de meditovat a snžím si odpočinout. Vezmu kus jídla a doplňuji energii. Za chvíli sem celkem zregenerovaný. du por An že jsem připraven. Já můžu co ty? nepohltila si ji? na to bych si už netrouf mohl bych te rozervat na kousky. Jestli bude moct tak du s An k Arderenovu telu a započnu přemisťování. Natáhnu ruku směrem k An a vytrhnu jí opatrně Ardarenovu duši, ketrá mě zústane v ruce. Vypadá to jako by z An vyjel nějáky stín který mě rotuje v ruce. Povedlo se mam jen Ardarena... pak přídu k Ardarenovy a položí mu ruku na hruď. duže se vstřebá do jeho těla. Pak se otočím na An. Možná ti teď bude trochu nevolno. Není to zrovna příjemná záležitost. dořerknu a opět si sednu. Je to velice vyčerpávající věc. A nebyl sme v plné síle. Ale sem v pohodě |
| |
| Mezitím co An odejde meditovat rozdělám oheň a na deku na níž leší Tarok přenáším Ardarena a snažím se ho udržet v teple. Nic víc dělat nemůžu. Yarnod se postaral o těla chudáků vesničanů, zůstávají tam jen smrdutí démoni. O ty se začnu starat já. Složím ruce do znamení Aard a vyšlu první, trochu silnější vlnu směrem od nás a vesnice. Menší kousky mrtvé hmoty démonů by měly odletět dál od nás. Moc mě to nevysiluje, ale po pár minutách jsem zadýchaná a radši přestávám. |
| |
| Rozhlédnu se, vypadá to tu divně, vesnice tu je, ale jsem v bledším světě. Tu spatřím vesničany kteří si na mě ukazují. Sem v šoku. V reálném světě se to ukazuje tak že mam zrychlený tep a sem celí napjatý a přitom se třesu. To přece nemůže být pravda, já nemlžu být. Dál už nedokážu myslet zhroutím se na zem. V reálném světě to vypadá že se náhle uvolním a přitom se podivně zkroutím. Náhle mi někdo pomáhá vstávat, vzhlédnu a je to nějaký vesničan, a mlčky mi něco ukazuje na obloze. Vzhlédnu a vidím nějaký divný útvar podobný mraku pořád a docela rychle se k nám přibližuje. Ostatní vesničané se stahují až na pár zjevně těch co se byly za své blízké který naopak mě obklopují. Připravuji se a koncentruji svojí sílu i když jí moc nemám. Rozhazuji rukama že nic nezmůžu a ukazuji vesničanům aby prchali. Oblak se smršťuje a obklopuje mě. Dusím se, dusím, klesám na kolena, když tu náhle procitnu. Kašlu, dávím se a přitom ještě blinkám. Přežil jsi Ardarene přežil jsi to je nyní to hlavní a tvůj vděk jim bude k užitku určitě někdy. Pokut mi někdo pomůže padám do velmi neklidného spánku. |
| |
| Vesnice Hořící mohyla vysílá husté oblaka do vzduchu a oheň ozařuje stmívající se oblohu. Slunce se rychle sklání k obzoru a vše vypadá jako by hořelo, jako připomínka masakru. Cítím se stejně jako před patnácti lety, když sem byl u hořících mohyl vojáku. Ta jedna mohyla mi připomněla tisícovky mrtvých, hořící planinu a všudy přítomnou smrt. Pracoval jsem bez ustání, špinavý od krve, černý od sazí a modrý od slz tekoucích z očí. Nikdo si neuvědomoval, co jsem všechno zažil a já opět cítil to před čím jsem utekl a proč jsem už tak dlouho naživu. Když sem skončil, bezmocně jsem si sedl před mohylu a pozoroval oheň pohlcující zbytky těl. Po chvíli jsem nikým neviděn šel hledat potok. Nebe se zčernalo a já vnímal záři v zádech. Po chvíli se mi doopravdy podařilo najít tekoucí potůček a tak jsem začal sundávat části zbroje a umívat se v ledové vodě. Vzpomínky přicházeli čím dál víc a já už víc nevydržel, zkroutil jsem se na zemi pocitem viny a nedokázal udržet slzy. Tak jsem zůstal nikým neviděn, nikým neslyšen a sám… |
| |
| Vesnice Medituji, nevnímám. Avšak přesto když Tarok vejde do polorozpadlého domu tak otevřu oči a beze slova kývnu. Dosti sil jsem spotřebovala na to abych udržela vlastní magii na uzdě a tak už nemám sílu na to vytvořit si plášť. Vstanu a následuji Taroka. Vidím, že Devriel i Ardaren jsou u ohně. Avšak Yarnod tam není. Nejspíš někam odešel prolétne mi hlavou a nadále mířím k nim jdoucí za Tarokem. Z dálky se vám jeví jako by za temným elfem kráčelo nějaké zvláštní stvoření. Když se ale přiblížíme uvidíte ženu s kudrnatými černými vlasy po lopatky. oblečenou v černé rozevláté sukni po kolena. Na těle majíc triko bez rukávu se zvednutým límečem, přes hruď a břicho sepnutou sponami. Ruce mi kryjí dlouhé rukavice po lokty ale jsou bez prsté. Na nohou majíc kožené boty po kolena. To by nebylo ani tak zvláštní kdyby mi zpoza zad nevyčnívali dvě ohromná temně černá křídla, která jsou schopna pod sebe schovat čtyři dospělé lidi. Přijdu k vám a pokleknu k Ardarenovi. Nechám Taroka ať vezme jeho duši. Když tak činí mám oči zavřené. Ještě před Tarokovým varováním se mi zamotá hlava, tak že se musím opřít dlaněmi o zem před sebou. Trochu se otřesu. Tohle už nechci nikdy podstoupit. pomyslím si a zavrtím hlavou. Pak se pro sebe usměju když mi dojde co se stalo. Na co jsem zapomněla. Na co jsem neměla sílu. Tak a teď víte, kdo ve skutečnosti jsem. Proč mě sžírá zášť a vztek. řeknu a sedíc na zemi zvednu hlavu a kouknu se všem do očí ani nevím proč. |
| |
| Vidím přicházet Taroka a za ním nějaké stvoření. Tvář a tělo Anariel, ale navíc má křídla. Nemůžu uvěřit svým očím. Tušila jsem, že není z tohoto světa, ale že by byla padlý anděl mě opravdu nenapadlo. Když příjdou, vezme Tarok něco z jejího těla a položí dlaně na Ardarena. Nemůžu spustit oči z An ale prvotní šok střídá jisté pochopení. Když se mi koukne do očí jen s bezvýraznou tváří kývnu. Pak se Ardaren začne třást, než něco stihnu udělat uvolní se, ale vzápětí hned zase zkroutí. Nakonec se převrátí a začne dávit. Položím ho tak, jak nás to učili, aby si něco neudělal a přiložím na oheň. Teď už by mohl být v pořádku. Zatím je hezky. Odpočiňte si, dojdu ještě pro dřevo a pokusím se najít koně. Oznámím těm dvěma a odcházím směrem k cestě kterou jsme přišli. |
| |
| Po chvíli neklidného spánku, začnu zhluboka dýchat a poté otevírám oči. Cítím se jako znovuzrozený. Vlastně já jsem skoro znovuzrozený. chraplavě se zasměji a uvědomím si že s tím jak jsem se ´´znovu´´ narodil vypadám mladší Nebo se alepson cítím mladší sice je mi pořád dvacet let, ale na kolik asi vypadám? Budu potřebovat zrcadlo někdy. Pomalu se posadím abych si trochu protáhl svaly a bojím se velké bolesti, ale ta nepřichází já nejsem unaven jsem plný síly. Vydím pouze jak Devriel odchází chci na ní zavolat, ale usta mi vypověděla poslušnosti. Poté se rozhlédnu a vydím ostatní, přitom se setkám s očima Andariel: Nevím jestli to vědí ostatní, ale já vím co jsi když jsem ti předávám energii, dala jsi mi za to nějaký informace. Neboj u mě jsou v bezpečí holka. Nevím jestli to slyší, je to možný. Teprve poté si všimnu křídel a trpce se usměji je to tedy pravda. Pomalu vstanu a dojdu k ní: Promin že jsem to přehnal, ale takový odval energie sem v životě nezažiil vždycky ho kontorluji až u tebe to nešlo a asi vím čím to je. |
| |
| Vesnice Humpry jede dál. Vtom kolem rychle projedou další společníci. Humpry divit, ale nic nedělat. Proč všichni rychle jet a Humpry nic neříkat? Humpry zarazit kůň a udiveně koukat, jak ostatní rychle jet dopředu. Proč oni Humpry nic neříct?... Pak rychle jet i Ta žena - Devriel - Humpry smutno, že ani ona nic Humpry neříct. Když ostatní nic neříct Humpry, tak to není důležité pro Humpry. Humpry pomyslet. Ale co má Humpry dělat? Humpry přemýšlet. ...Když společník chtít pomoc od Humpry, tak Humpry říct. Když společník nechtít pomoc Humpry, tak Humpry nic nevědět. Společníci nechtít Humpry pomoc, tak Humpry jet dál za společník. Až Humpry dojet společník, pak podívat co děje. Jen aby společník nechtít Humpry vzít kniha a ujet. Humpry bude muset být pozorný. Ostatní společník nechtít Humpry, ale Humpry najmout od král a Humpry nenechat společník vzít kniha. Tak Humpry dlouho myslet a pak Humpry pobídnou kůň, aby kůň jet dopředu za společník. Nevfím, jak dlouho, než Humpry dojet společník, ale Humpry vidět, jak hromada a hromada mrtvol lidí a nestvůra, nestvůra, nestvůra. Humpry divit, proč společník nevzít Humpry do boj, ale nic společník neříkat. Společník nic neříkat Humpry, Humpry nic neříkat společník. Humpry nejdřív dívat kolem a pozorně koukat, co děje. Vidět oheň hromada a lidi a unavená společník. Humpry pomyslet Dnes asi nikdo nejet dál. Humpry sesednout z kůň, kůň přivázat a Humpry kouknout kolem, jestli něco nehodit pro Humpry. |
| |
| soukromá zpráva od Humpry pro Mimochodem, nemám u sebe v deníků tebou darovaný řemdich a další vymoženost. Mám to brát tak, že to mám? Fajn, budu s tím počítat. Jen taková drobnost, nemůžeš něco udělat z Vaší češtinou? U některých příspěvků mě napadají fantastické dvoj a více smysly. |
| |
| Koukám na Ardarena a kdis vydím že je v pohodě otočím se na An. To že je padlí měš nezaráží vým to už od hospody. Pomúžu jí se postavit. Je to nepříjemné viď? Omlouvám se ale šetrnějc to nešlo. kouknu na Ardarena Jsi v pohodě? Jinak todle příště nedělej. Ta tvoje energie je uplně jiná než An natož než moje. Mohlo by nás to oslabyt možná i zabít. pak se opět otočím na An A od tebe bych potřeboval pomoct. Potřebuji se naučit usměrňovat svou energii, vypouštím ohromné množství. Většina se vstřebává do okolí... |
| |
| Vesnice Sedím u ohně když se Tarok ozve. Poslouchám jeho prosbu o tom jestli bych mu nepomohla s usměrňováním energie. Usměju se. Ne, že bych se ráda vracela do minulosti ale připomělo mi to proč většina vašich řad ve Válce o Nadvládu padla tak rychle. Ale ano pomůžu ti. Jen mě nech prosím načerpat síly ať se dokážu soustředit a pořádně ti pomoci. odpovím mu a koukám do plamenů, které se mi odráží v očích. Nebe potemnělo. Tak brzo? podivím se ale dál tomu pozornost nevěnuji. Ještě trochu se přisunu k ohni. |
| |
| Ve vesnici Asi půl hodiny se procházím po okolí hledajíc dřevo na oheň. Hraju si s delším provázkem kterým hodlám svázat dřevo a přemýšlím o všem možným. Když mám dřeva dost, vracím se zpět k ohni. Zdá se mi, že se trochu setmělo, ale jinak se zatím nic neděje. Vidím, že Ardaren už se probral. S úsměvem si sedám zpět k ohni, dřevo dávám na hromadu. Jak se všichni cítíte? Zeptám se těch tří. Andariel a to, jak vypadá beru za samozřejmost. Z dálky vidím siluetu Humpryho jak prohledává okolí. Je divné že jsem si ho před chvílí nevšimla. |
| |
| Když Tarok na mě řekne svojí otázku otočím se a odpovím: Přesun byl trochu divný, myslel jsem že jsem. Nedokážu to doříct a skloním hlavu. Po čase pokračuji. Ovšem nyní je mi mnohem lépe. Tím odpovídám i na otázku Devriel což mi připomene můj slib jí že jí naučím kontrolovat síly, zamířím ke koním a brzy se vrátím s knihou kde začnu číst. |
| |
| Vesnice Je mi celkem dobře Dev. řeknu, usměji se na ní načež pohled opět obracím k ohni. Na chvíli zavřu oči a křídla jemně stáhnu dopředu. Hlavou mi probíhají různé myšlenky dokud neuslyším jak Ardaren předčítá z nějaké knihy což mi připomene, že i já bych měla Tarokovi pomoci s usměrňováním jeho síly. Chvíli se tak rozmýšlím jak než mě něco napadne. Taroku? Zvedni prosím tě tenhle kamínek do úrovně mých očí. Ráda bych se na něj koukla ale nemám zatím dost síly se pro něj natáhnout. řeknu mu a k nohám se mu bez cizí pomoci přisune kamínek velikosti nehtu na palci. Až nyní se otočím na Taroka s milým úsměvem, pohled upřený na řeč jeho těla a čekám co a jak provede. Jestli svojí sílu vážně nezvládá tak jak by chtěl tak kamínek odletí nahoru a nezastaví se mi před očima. pomyslím si čekajíc na Tarokovo počínání. |
| |
| jakmile slyším, že už je všem o dost líp, v duchu si oddechnu a na An se usměju. Když Ardaren příjde s knihou a začne něco číst, co nejpozorněji ho poslouchám. Pak se ale začne bavit i An s Tarokem a moje pozornost trochu vázne. Když se do toho přidá ještě magie, jsem s pozorností v háji. Ne že by to "posouvání" kamínku bylo nějak zvlášť rušivé, ale má to na mě rušivý vliv. Nesedneme si někam dál? Když se tu bavíme víceméně o tom stejném, nemůžu se soustředit. Podívám se na mága a čekám na jeho odpověď. |
| |
| Posunu rukou a stránka knihy se sama přetočí. Jenom tak na půl ucha slyším co Devriel říká a chvíli nereaguji, poté zvednu hlavu a vyhrknu: Co? Jo to je dobrý nápad. Přesunu se o dům dál do kterého zalezu a čekám až Devriel přijde poté říkám: Počkej prosím chvíli asi sem něco našel ještě k tomu. Chvíli si čtu a konečně zaklepu prstem na stránku: Ano tady to je. Hmmm tak dobá začneme říkala jsi vzduch? Hmm dobře zkus poručit větru aby na mě zafoukal. Jelikož vím co říkala o prudkosti svých sil rychle zašeptám pás slabik a kolem mě se vytvoří štít proti magickým vlivům. |
| |
| Po přesunutí do jednoho domu a vyslechnutí prvního "úkolu" se trochu zarazím. Chvíli vzpomínám, jak na magii a pak se koncentruji. Dýchám pomalu, pravidelně. Když cítím že Síly mám dost, snažím se jí vypustit jen velmi málo. Naučeně ke kouzlu přidám pohyb ruky, směrem k Ardarenovi. Pár vteřin se nic neděje tak pouštím trochu víc. Jako vždy se mi nepodaří pouštět Sílu stejnoměrně a najednou jí uvolním víc než je třeba. Cítím že to nezvládám, ruku radši strhnu jiným směrem a padám na kolena. Pár vteřin zrychleně dýchám než zvednu hlavu a kouknu se, co jsem vlastně v malém prostoru udělala. |
| |
| Štít bez problému vydrží i když jsem trochu zaskočen její silou, pokývám hlavou a vstanu. Pohybem ruky zruším štít a druhým gestem přivolám vodu od koní. Následně si sedám před Devriel a podávám jí vodu: Mám pár teorií, ovšm to bude asi i znamenat se trochu dloubat v tvém minulém životě. Nemyslím před hmm zkouškou jedů, ale už jako zaklínačka. Máš na někoho pořád zlost? Jak je to dlouho co jsi zjistila že ovládáš nižší magii? Měla jsi nějakýho mistra pokut ano jakého řádu a jméno. Sepnu špičky před svíma očima a dívám se jí přímo do očí. |
| |
| Vděčně přijímám vodu, ale než se napiju, chvíli oddechuju a dívám se Ardarenovi do očí. Když jsem jakž takž v pohodě, snažím se mu odpovědět, ale nevím jak. Odvracím od něj pohled a odejdu k oknu, zády k němu. Ano, zlost mám. Už hodně dlouho. Na sebe. Protože můžu za smrt toho, kdo byl v mém životě nejdůležitější. Na víc se mě prosím neptej. Odpovím mu tiše na první otázku se skloněnou hlavou. Nižší magii jsem ovládala už na škole, tam jsme se všechny učily hlavně léčit. Nikdo z mistrů neuměl plně odvládat magii. Naučili mě pouze, jak čerpat energii a léčit. Když jsme chtěly vědět víc, musely jsme si to dohledat samy. V knihách kterých bylo málo. A viděl jsi už někdy mistra magie který by jen tak učit zalkínače tomu co umí? Kromě tebe samozřejmě. Vracím se zpět do středu místnosti a sedám si zpět. Se smutným výrazem. |
| |
| Výš u mě je asi ten porblém, teda co si myslím, že jsem jak natlakovaná nádoba. Mam v sobě tý energie tolik že když se pokouším vypustit trošku, vyletí jí výc. Například ten barák, jen jsem dal trochu síli do meče abych dal výc démonů jednou ranou a sundal jsem dva domy. Jo skusím to s tím kamínkem. Kývnu na dev na souhlas a soustředím se na kamínek, který amm zvednout do úrovně Andarieliných očí. Jen malinko síli, jen malinko. Neplítvej zbytečně. dívám se na kamínek a jen silou vůle dám trošku energie do nadzvednutí. kamínek však náhle vyletí ohromnou rychlostí a po metru letu se rozdrtí na prach. Sakra. Sakra. Musím se víc soustředit. Nějaký jiný nápad? doufám že se mnou nestratíš trpělivost. usměju se na An a mrknu na dík že mě vlastně pomáhá. |
| |
| Pokývám, a odpovím: Mistra? Ano vyděl jsem i když jen jednou zaklínači a čarodějové se nemají moc rádi až na vyjímky. Ovšem všeobecně platí že souboje většinou čarodějové vyhrávají. Nic proti zaklínačům. Poté si sundám z krku náhrdelník ve který na konci má stříbro ve tvaru větvičky s malými listy. trochu se zamračím, možná si Devriel všimne že se mi zrychlil tep možná ne, jelikož jsem si vzpomněl na den před svatbou. Měl jsem dosti podobný problém jako ty, nevím jestli jsi tu bytost milovala nebo ti vzaly dosti blízkou věc a nechci to vědět, ale i já si s tím nevěděl rady byl jsem vyčerpán během pár sekund a přede mnou neleželo z armády skoro nic možná tak malí prach, tak jsem se vydal hledat pomoc a tam mi řekli že hmmm zlost musíš vystrčit a prázdnotu musíš zaplnit něčím jiným buďto jinou bytostí Pohlédnu Devriel do očí. a nebo jinou věcí. V mém případě touto drobností jelikož to jediný mi zbylo po Aren jelikož mi nikda zatím nepřišla do cesty jako ona. Usměji se a čekám. Až do těď. |
| |
| Poslouchám co mi Ardaren říká a tvářím se ještě hůř než před chvílí. Všímám si nějakého náhrdelníku který si sundavá z krku ale moc tomu nevěnuji pozornost. Je, o něco lehčí se vyrovnat s tím, když za smrt někoho blízkého nemůžeš. Ale já ho zabila. Tenkrát, tenkrát to jinak nešlo. Kdybych věděla co vím teď mohl by ještě žít. Během řeči skloním hlavu a z oka mi skápne jedna jediná slza jež se vpije do podlahy. Přes třicet let se pokouším zapomenout, ale místo staršího bratra mi nikdo a nic nahradit nemůže. S poněkud zvlhlýma očina se na něj znovu podívám. Nevím jak zareaguje, ještě jsem to nikomu neřekla. |
| |
| Vesnice Usměju se nad Tarokovým sebe hodnocením ohledně jeho síly. Pak už ale bedlivě sleduji jak se snaží zvednout kamínek. Jak jsem si myslela. prolétne mi hlavou, chvíli přemýšlím a koukám se do země. Po pár sekundách vzhlédnu k Tarokovi. Neboj. Trpělivost neztratím. Ale jak to udělat s tou tvojí energií... pronesu a opět se zamyslím přičemž se koukám Tarokovi do očí jako bych se tam snažila vyčíst odpověď. Co u něj zkusit to co učili mě? napadne mě po chvíli nad čímž se usměji. Vstanu a otřepu křídla. Ve stoje se mi vykládá lépe. Takže napadlo mě, že by jsi mohl zkusit svojí energii rozdělit pomyslnou čárou na dvě části. Jednu z nich si uschovat do pomyslné nádoby tam uvnitře tebe a tu druhou polovinu nechat volně plout ve tvém nitru. Podobně to mám i já. Myslíš, že by jsi to nějak zvládnul? Nebo chceš nějak pomoc i když tedy nevím jak. podám mu na vysvětlenou. Než mi Tarok odpoví tak přejdu k ohni a přihodím pár polínek aby více hořel a hřál načež se otáčím zpět ke svému "učenci". |
| |
| Zatvářím se smutně když se zmíní o svém bratrovi: To je mi líto. Pouze špitnu a zvednu ruku kterou jí utřu slzy. A hořce velmi hořce se usměji: Já že jsem nemohl zabránit smrti Aren, mohl jsem, ale neuděl jsem skoro nic, měl jsem to předvídat. Ovšem s porovnání s tebou to není nic, už chápu proč neudržuješ svojí magii, musíš krotit svůj vztek, stejně jako já. Je to. Zamyslím se mávnu rukou a kolem nás se rozlehne iluze, jsme v kasárnách a jeden starší muž 20-30 se obléká do kožené zbroje a u něj se obléká do železné zbroje viditelně nováček který se zeptá: Máš strach? Muž chvíli mlčí zatím si dopne brnění a nandá meč teprve poté odpoví: Kdo by neměl strach, každý bojovník by měl mít strach co když se naposledy vyděl se svojí ženou, co když v té bitvě zemře či přijde o nohy? Mam strach, ale dokážu ho překonat v tom je ta podstata překonat strach, ale nechávat si jiskřičku pro boj. Muž položí ruku na rameno nováčkovy podívá se mu do očí a odejde. Iluze se rozplyne a já chvíli mlčím ztracený ve svých vzpomínkách. Poté promluvím: Je to tak jak to říkal Dernesis ten voják. Musíš vztek překonat něčím, ale musíš si nechat jiskřičku na boj. Náhle si všimnu že Devriel má ještě trochu vlhké oči tak vytáhnu čistý kapesník a podám jí ho. |
| |
| jeho reakce mě překvapí. Že mi utře slzy ještě víc. Kolem nás probíhá iluze. Chápu podstatu toho, co se mi tím snaží říct. A konečně se trochu pousměju. Bude to trvat dlouho, ale doposud jsem něměla nikoho, kdo by mi s potlačením mého vzteku mohl pomoct. Usměju se na něj a přijímám kapesník s nímž si utírám oči. |
| |
| Mělce se usměji a pronesu: Přísahám ti Devriel že se ti budu snažit pomoct vztek potlačit a usměrnit. První je zapomenout na bolest, hmm třeba tímhle. Vyjdu ven a hned se vrátím se suchou větvičkou obtočím kolem ní prsty zamumlám pár slov poté prsty pustil a náhle je z větvičky tulipán. Podám jí ho a usměji se. Ta je pro tebe, musíš zapomenout, i když bych to mohl udělat násilně nechci jelikož ty by ses přes bariéry mohla dostat a měla by jsi o to větší vztek. |
| |
| Vesnice, noc Uběhlo pár hodin a já jsem se konečné uklidnil. Pořadně jsem se umyl a šel zpátky do tábora. Všímal jsem si dvou postav u ohně(nepoznal jsem je). Pak už jen Humpryho jak něco dělá u koně. Šel jsem k němu. Kdes byl celou dobu? Čekám co odpoví a mezitím si vytáhnu jídlo a rozdělám malý oheň. Pomalu si peču sušené maso na ohni a koukám do hořícího dřeva. Nevím proč, ale společnost „barbara“ je pro mě příjemnější než ostatních. Nemá otázky, nedíví se a není upovídaný. Trochu se nad tím usměju. |
| |
| vesnice, noc, u koně a Yarnoda Humpry chvíli hledal po vesnici, jestli něco dobrý pro Humpry, ale nic nenajít. To trvalo dlouho, dlouho a pak pomalu přijít noc. Humpry jít ke kůň pro věci. Tam přijít Yarnod a ptát Humpry. Humpry jet na kůň.... Všichni jet rychle, ale nikdo Humpry neříct, aby jet taky rychle......... Humpry jet pomalu až sem....... Tady Humpry najít samá mrtvola a Humpry moc smutný........................ Humpry mít rád boj a společníci Humpry nevzít do boj......... Humpry pak koukat kolem ......a ...a ... a ....Humpry jít teď spát. Tak Humpry říct Yarnod.... Pak Humpry sundat z kůň věci, kůň dát na provaz a dát kůň pít. Humpry najít místo, kde dobře vidět kolem. Humpry sednout a vzít jídlo z Humprytaška. Nakonec Humpry jako včera spát když sedět. Humpry spát jen trochu a když spát, tak poslouchat kolem. |
| |
| Kouknu na An a hluboce se jí zadívám do očí. Tak jak říkáš už to mám. Snažil jsem se svou moc uskladnit do pomyslé nádoby. Udělal jsem kolem ní zábrany. Udělal jsem to asi tak desetkrát. Akorád pokaždé kdyš to udělám tak se ten prázdný prostor opět zaplní. Čím víc uskladňuji svou energii, tím výc se cítím jak už jsem říkal, natlakovaný mocí. Nevím co by se stalo kdybych ty zábrany kolem mé energie porlomil ale vlila by se do mě ohromná síla kterou tak skladuju. Kdysi to bylo ještě horší, ale časem jsem se naučil lépe soustředit a koncentrovat. Abcych pravdu řekl tak jsem jediný z mého bývalého nárůdku dětí temnot, který měl takový rozsah moci. Možná jen proto jsem přežil do dnes. Ale nevím jestli je to požehnání nebo prokletí. vypouštím svou energii v takových dávkách které by asi jen tak někdo nepřežil. Doufám že společně najdem nějáké řešení... dořeknu a zatvářím se smutně. Pohled upřu opět do zemně. Když mám udělat něco na co potřebuju hodně své síli tak to není problém ale když de o nějakou maličkost, jako třeba ten kamínek, vypouštím prostě moc síli. a opět se kouknu na An. |
| |
| Ještě než si Humpry lehl pokusil jsem se mu vysvětlit, že má jezdit s námy a že i když mu neřeknem a něco se děje tak ať nás následuje. Pak jsem snědl maso lehl jsem si k ohni a zakryl dekou. Snad bude vše v pořádku |
| |
| večer na tábořišti Hmmmm..... Yarnod říkal Humpry hodně věcí....... Jak má Humpry pamatovat, co Yarnod říkat?!?!?!?! .......Humpry jen nevědět........Teď Humpry vědět. Když skupina jet pomalu, Humpry jet pomalu. Když skupina jet rychle, Humpry jet rychle. ............ Humpry jen nevědět, co má dělat potom.......Třeba někdo Humpry povědět, co má Humpry dělat. Tak Humpry myslet než jít spát. Potom Humpry sednout a poslouchat a spát. |
| |
| Vesnice Poněkud překvapeně přijímám tulipán a až po chvíli, trochu stydlivě mu děkuji. S úsměvem si ho dávám za ucho. Vím že to vypadá poněkud divně ale nevadí mi to. Když pak povídá, že by mi mohl pomoci i násilně, jen se usměji. Ani by to nešlo. Žádná mentální bariera by u mě nevydržela moc dlouho. Ani kdybych chtěla. Teprve až když Ardaren otevře dveře, uvědomím si, že se pomalu smráká. Zeptám se ho, jestli bychom nemohli pokračovat zítra nebo aspoň v teple u ohně. Společně můžeme odcházet zpět k ohni kde by ještě měli sedět An s Tarokem. Chtěla jsem se ještě umýt, ale protože už se sešeřilo, nechávám to na ráno. Až když si sedám na deku k ohni, uvědomím si, jak moc mě to jedno "cvičení" vyčerpalo. Dívám se do ohně jehož teplo a pohyb mě pomalu uspává. Pokud nikdo nic neříká, lehám si k ohni a zabalím se do deky. |
| |
| Vesnice Poslouchám Tarokovu řeč a pocelou dobu se mu též dívám do očí, ve kterých je vidět porozumění. Když skončí tak k nám akorát přijde Devriel. Usměju se na ní. Vypadáš utahaně holka. pronesu a vrátím se k Tarokovi. Možná by jsme se měli poodsunout stranou, protože jak to tak vypadá Dve půjde asi vrzo do hajan. Nechtěla bych jí vzbudit. povím s úsměvem a poodejdu stranou kam už záře plamene dosahuje jen maličko a mísí se s paprsky měsíce. Takže vždycky když rozdělíš svojí energii tak znovu doroste? ujišťuji se v tom jestli jsem to správně pochopila. Divný. Pokud to tak je...jak to napravit? |
| |
| Usměji se když mi Devriel poděkuje a poté stávám pomáhám jí na nohy a otevírám dveře. Samozřejmě že budeme pokračovat jsme jenom na začátku konce tvé zlosti. Když odejde chvíli se jí dívám na záda, poté zavřu dveře a zhroutím se na podlahu. Její útok vzduchem mě vyčerpal víc než jsem si byl ochoten přiznat a když jsem začaroval iluzy a přeměnu vyčerpalo mě to ještě víc, ale co se dá dělat. Chvíli sedím a snažím se načerpat sil poté konečně vstanu a mávnu rukou a kolem mě se rozlije příjemné světlo. Jsem v krásném mírném lese a před sebou vidím sebe jak stojím před dvěma banditami, chvěji se zlostí(mé hmotné já) a vzápětí z banditů nezbude skoro ani popel. Trochu se zamračím tyhle ty dny si zrovna moc nepamatuji a takovou reakci jsem nečekal ani já. Mávnu rukou a světlo zahalí oblaka ze kterých se spustí déšť. Opět vidím sám sebe jak jdu ke věži a uvědomím si: Sedmí den po unesení Aren, konečně jsem si uvědomil co jsem napáchal a chci to napravit či alespoň přestat s tím. Zabuším na dveře který se mi následně otevírají a vstupuji do nich. Vstoupím také a vidím klasickou pracovnu mága, chvíli já(hmotné) a mág hovoří něčím mě naštve, ozve se výbuch a série záblesku. Po chvíli vše se vrací k normálům až na to že ležím na zemi já a né mág. Podává mi ruku a něco mi říká. Mávnu rukou. A vidím sebe asi po dvouch dnech jak se klidně bavím mágem. Ten mi něco naznačuje a mává rukou a já se ocitám v další iluzi. je to v krásném lese a on chvíli něco kouzli a po asi 10 minutách už se spolu vesele bavíme a jíme nějaký jídlo jako na pikniku. Sám mávnu rukou a ocitnu se opět v domě, unaveně si zamnu bradu a pokývám hlavou: Iluze mi zachárnily život tak proč je nepoužít taky tady? Unaveně vyjdu ze dvěří a zamířím si to k ohni, je už dávno noc v iluzích jsem strávil tak půl hodiny. Nevidím nikoho u ohně až na spící Devriel. Trochu jí upravím deku aby byla ještě ve větším teple. Vyndám nějaký zásoby a najím se. Poté se převléknu, jelikož nemám čas kouzlem si vyčistím ruky a trochu se opláchnu u řeky. Nakonec ulehám vedle Devriel také s dekou a usínám. |
| |
| Když přijde Dev chvilku ji pozoruji. Pak však zas obrátím svou pozornost na An. Když řekne o přemístění dál od ohně, jen ji následuji. Divný sotatní už šli spát. Já už si ani nepamatuju kdy sem naposledy spal...... vlastně ani nevím, jestli jsem vůbec někdy spal. dořeknu a lehce se por sebe usměju. Na Andarielininu otazku jen kladně odpovím a dál jen čekám co jí napadne. |
| |
| Vesnice Tak to jsme dva. I když mě se to včera povedlo. Kupodivu. řeknu a naoko zděšeně se pro sebe zatvařím načež se lehce zasměju. Když vidím, že Tarok přikyvuje. To je sakra divný. pomyslím si, zamračím se a zkousnu si spodní ret tím jak přemýšlím. Projíždím všechny monžnosti proč to tak je. Napadnou mě i totální absurdity, které ihned zavrhnu. Nakonec se uchýlím k jedné z nich, která mi příjde jakž takž pravdě podobná. Je možný, že uvolňuješ tolik energie když jsi naštvanej. S těma démonama jsi rozmlátil ty dva domy, protože jsi měl vztek, předpokládám. řeknu mu na vysvětlenou. Kouknu k ohni, kde už leží i někdo další. Nerozpoznám, kdo to je, protože jsem místo přelétla jen pohledem. Otázkou teda je, jak ti pomoct aby až budeš zase naštvanej tak jsi uvolnil té energie méně. pronesu napůl řečnickou otázku a opřu se o zbytek stěny jednoho domu, ruce složím na hrudi načež se snažím přijít na způsob jak tohle vyřešit. |
| |
| Z domu odcházím sama, i když jsem zevnitř zaslechla nějaký šramot, nevracím se. U ohně se jen unaveně usměju na An a uléhám na deku. Během několika okamžiků usínám. Jako vždy do polospánku. Ardarenovy kroky mě probouzí, ale nedávám to na sobě znát, jen se jakoby ze spánku pousměju když mi upraví deku. Ráno s východem slunce se probouzím a potichu vstávám. Nevím, jestli dnes úplně vysvitne slunce ale ani případná tma mi příliš nevadí. Dekou, kterou už teď potřebovat nebudu, přikrývám vedle mě ležícího mága. Z věcí, jež jsem během včerejšího incidentu s duší sundala z koně, si beru náhradní oblečení a jednu větší lahvičku. V některém z domů jsem tu viděla ohniště a necky, ve kterých by se dalo celkem pohodlně vykoupat. Ze studny si nanosím vodu, na plotně v jednom domě rozdělám oheň a čekám, až se voda ohřeje. Užívám si teplou vodu a koupání mi i s mytím vlasů zabírá asi hodinu. Takže voda už je téměř studená a to jsem si ještě chtěla vyprat. Praní nechávám na někdy příště a oblékám se do čisté košile, kožené zbroje kalhot. Věci ze včerejší bitvy si alespoň přemáchnu. Vracím se zpět k našemu nocležišti a jestli už mě někdo nepředběhl a nerozdělal oheň, učiním tak já a mokré věci si rozložím kolem. |
| |
| Humpry se zdá zaujat tím co mu říkam, ale nezdá se že všechno chápe. Humpry, jestli se bude něco dít tak to poznáš a stačí se nás držet. Když se bude bojovat, bojuj s námy, když se bude utíkat utíkej s námy, chápeš to? Nevím proč si tě král vybral, ale počítám že díky umění v boji a dalším přednostem, proto chraň mága a ostatní co se nemůžou bránit. Nic víc od tebe nežádáme. Dal už nemám co víc říct a tak mu popřeju dobrou noc a ulehnu. |
| |
| před spánkem Ještě než Humpry jít spát, Yarnor vysvětlovat Humpry, co dělat. To dobrá, Humpry pochopit. Humpry prostě dělat svůj práce. Humpry zabíjet. Y...nod, Humpry to pochopit. Kdo útočit na mág, tak Humpry zabít. Humpry pamatovat. A s tím vědomím jde Humpry spát. |
| |
| Unaveně otevřu oči, a první co vidím je celkem dost zatažená obloha: To nám to teda začíná dost pěkně. Nechci ještě moc vstát proto se zachumlám trochu do dek: Počkat jaktože mam dvě deky? Bral jsem si jenom jednu. podívám se tam kde ležela Devriel a zjistím že už je vzhůru. Tím si domyslím že deku mi dala ona. Usměji se a jak ležím ještě se protáhnu, načež hned vstanu. Nikde nikoho nevidím, tak rozdělám oheň a dám vařit vodu do kterého následně nasypu pár listů z čaje. Chvíli čekám, piji čaj a přikládám na oheň když tu se objevím zaklínačka. Dobré ráno Devriel, jak ses vyspala? Pomůžu jí s rozkládáním věcí aby uschly poté se posadím a nabídnu jí čaj. |
| |
| Vracím se zpět k ohni. Během mé koupele se vzbudil Ardaren a rozdělal oheň, dokonce na něm něco vaří. Usměju se na něj a beru si horký čaj. Dobré ráno. Děkuji, dobře. Doufám že jsem tě nevzbudila když jsem vstávala. Odpovídám s úsměvem. Sedám si vedle něj a snažím se co nejvíc ohřát. Asi jsem to s tou vodou přehnala a nechci se nachladit. Balím se do deky a snažím se rozčesat vlasy vonící šípkem. Máš hlad? Udělala bych snídani. |
| |
| Napiji se čaje a pokývám hlavou: Přiznávám i když jsem žil v přírodě a měl přítelkyni hraničářku vařit jsem se moc nenaučil, byl bych ti moc vděčný kdyby jsi udělala nějakou snídani prosím. Trochu se usměji a pokračuji: Jinak přemýšlel jsem o našich cvičení a už vím jak budou probíhat, ovšem to bude překvapení. Mno, ale chtěl bych něco malého na oplátku, chtěl bych se naučit bojovat s holý prosím, potřebuji to když selže magie a všichni mě ochraňovat pořád nemůžou. Když vidím že Devriel je zima trochu uvolním magie velmi maličko aby ohen plápolal trochu víc, poté vstávám a pomáhám s Devriel se snídaní. |
| |
| Jen co rychle vypiji horký čaj, je mi trochu líp. Tak cvičení bude překvapení jo? Zasměju se nad jeho nápadem a pokývám hlavou, jakou že s bojovým výcvikem souhlasím. Dobře, něco za něco. To beru. Stále se usmívám a chvíli se mu dívám do očí. Pak ale uhnu pohledem a vstávám. V domě kde jsem se koupala jsem viděla pootevřenou spíž a v ní nějaké potraviny. Dojdu tedy pro nějaká vajíčka, sůl a chleba. Možná se to někomu může zdát nevhodné, ale je to lepší, než aby se úplně všechno zkazilo. Po nějaké chvíli je na pánvičce připravená pořádná porce právě dosmažených vajíček. Dobrou chuť. Popřeju mágovi a dávám se do jídla. S tím překvapením si to nerozmyslíš? Jsem hrozně netrpělivý člověk. S jiskřičkou v oku se na něj mezi sousty opět podívám. |
| |
| Celkem stále se usmívám a když ucítím vůni vajíček zazubím se. Ani já moc nevím proč prostě mam hrozně dobrou náladu. Dobrou chuť. Popřeji také a začnu jíst. Vajíčka jsou vynikající. Poté se zaklínačka zeptá na otázku a já spolknu sousto a hned na to zavrtím hlavou: Neřeknu ti to překvapení, ale snad se ti bude líbit, na oplátku když už jsme u toho tak ti my také můžeš při cvičení dělat překvapení. Opět se zazubím a spolknu dalších pár soust načeš pochválím jídlo: Ty vajíčka jsou výborný, ty co dělám já se dají jíst, ale jsou nevím vůbec proč hrizně tuhý. Za chvíli jsem dojedl a podívám se okolo nikdo moc tu není tak se zasměji a řeknu: Mno asi všichni ještě spí tak můžeme začít s tím překvapením. Chvíli se zamyslím a. Mávnu rukou. Obloha se náhle vyjasní, jsem na kopci kde krásně svítí sluníčko a cvrlikají ptáci, Obloha je bez mráčku a pod kopcem vidíme malou vesnici. Ukážu za nás kde je piknikový ubrus a nějaký jídlo všeho možného druhu: Doufám že ses nenajedla hodně. Zasměji se a jdu k ubrusu na který se posadím a čekám na Devirel než si ke mě přisedne tehdy jí podám modrý tulipán a usmívám se, hned poté jí podávám jídlo ani se nepodívám co to je dívám se pouze na Devriel. |
| |
| Usmívám se na něj a dojídám vajíčka. Porci mám snědenou jen chvíli po něm. Zazubím se a čekám, co za překvapení to bude. To, co udělal mi vyrazilo dech. Chvíli stojím neschopná pohybu a nevěřícně se dívám kolem. Vím, že je to iluze, ale stejně to na mě udělalo dojem. Pak se začnu smát. Tak takové překvapení ode mě teda nečekej. Tohle je nádhera. Projevím svou radost i slovy a přicházím ke stolu. Když si sedám, podává mi krásný tulipán který si dávám do vlasů. Pak mi Ardaren podává nějaké jídlo. Podle chuti ovoce, ale pořádně nevím co. Opětuji mu pohled a zas jednou po dlouhé době je mi hezky. Dávám mu kousnout do nějakého zvláštního ovoce a nějak nevím co říct. Tak takový cvičení si nechám líbit. Jak dlouho jsi schopný tohle udržet? Zeptám se ho po nějaké chvíli. Dobrá nálada je snad nakažlivá a nějak se nemůžu přestat usmívat. |
| |
| Ukousnu ovoce z její ruky který mi nabízela a trocha šťávy mi steče po bradě. Se smíchem si jí utřu a lehnu si, ale tak abych na ní viděl: Věř mi že jsem schopnej tento pohled udržet hodně dlouho pokut nebudeme scházet dolů nebo na druhou stanu, kdyby jsi tam tedka šla narazila by jsi na stěnu před kterou by jsi nemohla jít jelkož na druhý straně jsem v životě nebyl. Zase se posadím a nabídnu jí pohár červeného vína až si ho vezme se posadím za ní a začnu jí masírovat. Ke všemu ještě přistane nějaký krásný ptáček na nohu Devriel a nechá se klidně hladit. Krásný to den. Kéž by toto nikdy neskončilo, kéž bych se nemusel vrátit zpátky. Ardarene nebuď blbec sem se s ní můžeš někdy vrátit přece toto místo existuje a ty to víš. A masíruji maladou zaklínačku dál. |
| |
| Na Andarielininu větu ohledně naštvanosti jen přikývnu a řeknu To je pravda, byl jsem naštvaný. Vlastně jsem naštvaný pořád. Kdo by v mé situaci nebyl, když ho lidi odsuzují por to co je a ne jaký je. jednou jsem přišel do městečka, a tam poznali kdo jsem. Nejdříve jsem byl vyděšený ale kdž se mě snažili zabýt tak se mě setmělo před očima a pak si jen pamatuju rozbořené baráky a všude mrtvá těla vesničanů. Od té doby nechodím po větších městečkách a když tak řádně zabalený ve své kápi, aby mě nebylo poznat. pak je poslouchám An a stále přikyvuju na čež se začnu lehce usmívat. Je zajíma. Velice zajímavá něco se mě na ní líbý. No to teda opravdu nevím jak to udělat abych až budu zas naštvaný se dokázal ovládnout a skrotit svou sílu. řeknu a poslouchám co vymyslí. |
| |
| Vesnice Naslouchám Tarokovým slovům. Když skončí chvíli mlčím. Pohledem zabloudím k ohni. Jeho plameny se mi odrážejí v očích. Očima od něj neuhýbám ani když promlouvám k Tarokovi. To, že se tě lidé snažili zabít...bylo samozřejmé, že tě to naštve. Jak předpokládám od téhlé doby v tobě ten vztek neutichl. Pořád nenávídíš lidi když tě odsuzují za to co jsi. Pořád k nim plane nenávist za to, že se tě snaží zabít. Po pravdě řečeno tě chápu Taroku. Ať přemýšlím jakkoli nenapadá mě nic jiného než aby jsi se pokusil nějak toho vzteku zbavit. Třeba přestaň smíšlet o lidech jako o někom, kdo se tě snaží zabít i když to tak je. Když už se tě někdo z lidské rasy pokusí zabít tak si zachovej chladnou hlavu, potlač nenávist a vztek do ústraní. Vrať sám sobě ten klid, který jsi měl před tím. říkám hlavu stále otočenou k ohni. Všimnu si tam dvou ležících těl a o kus dál dalšího hořícího ohýnku. Když tam vidím ohromnou Humpryho siluety vedle níž je ještě jedna silueta. Pánové si ustlali stranou. pomyslím si a lehce se usměju. |
| |
| Poslouchám Ardarena a užívám si hezkého počasí, i když je jen tady. Přijímám od pohár vína a trochu upiju. Když se mě dotkne trhnu sebou a část vína vyliju. Promiň, reflex. Budu si muset zvyknout. Omlouvám se, sundavám si koženou kazajku a sedám si pohodlněji. Teprve pak si nechám masírovat záda a několik vteřin trvá než se uvolním. Z míst, kde se mě dotýká cítím zvláštní, celkem příjemné mravenčení způsobené magií. Že mi na nohu sedl malý ptáček jsem si všimla až po chvíli. Nahlas se zasměju a hladím zvířátko po hebkém peří. Tady jsi někdy byl nebo to je tvoje vysněná krajina? Zeptám se ho během masáže a nepřemýšlím, jestli mu tím nepřipomenu nějaké nepříjemné myšlenky. |
| |
| Na to že vylila víno nic neříkám pouze za zády pohnu rukou a už ho má zase plný. Dál masíruji. když se mě ovšem zeptá na to jestli jsme tu někdy byl přestanu a mlčím. Za chvíli zase začnu masírovat a s tím i pomalu mluvit: Byl jsem tu, ano byl jsem tu. Ovšem byl jsem tu vše špatný čas a ještě ke všemu na špatném místě Devriel. Stala se tu špatná věc. Během toho co jsem mluvil se trochu setmělo a slunce přikryli mraky. Chvíli zase mlčím ovšem když ptáček vyskočí Devriel na hlavu neudržím se a zase se zasměji. Tu slunce opět silně vysvitne a mraky zmizí v dáli. trochu se skloním a opřu si hlavu o její rameno ruce přesunu k bokům které také masíruji. A zašeptám jí do ouška Promiň vzpomněl jsem si na špatnou událost už je to pryč nyní se zase budeme radovat A dál masíruju. |
| |
| Poslouchám An. Zní to zajímavě. je na tom určitě něco pravdy. Mohu to skusit ale nic neslibuju. Prostě se neudržím a nejde jen o lidi. Teď jsem se naštval tady na ty démony a vydíš jak to dopadlo. Možná že ten můj vztek enní až zas tak špatná věc. Už nejednou mě zachránil život ale chce ho to trochu ovládnout. Je to sice dobrý sluha ale špatný pán. řeknu a usměju se na An jak okukuje ostatní. Kde jsou a tak. |
| |
| Promiň, jestli jsem.... Začnu se potichu omlouvat když si uvědomím že jsem mu tím asi něco připomněla. Pak ale znovu mluví, ale zatáhlo se. Tuším co to znamená a je mi smutno z toho, že jsem nejspíš pokazila tu hezkou chvíli. Situaci naštěstí zachraňuje malý ptáček který mi nečekaně vyskočí na hlavu. A oba nás rozesměje. Užívám si blízkost jiného člověka a radši mlčím, abych zase něco nepokazila. Jestli bude pokračovat, začnu se bránit. Umíním si když mi přesune ruce na boky a položí hlavu na rameno. Ale nevím jak moc budu schopná se účinně bránit, protože to mravenčení začíná být pořád příjemnější. Místo jakékoli negativní reakce se k němu přisunu blíž a opřu si hlavu dozadu o jeho rameno. |
| |
| Vesnice Stejně jako s ohněm a city.prolétne mi hlavou a kouknu se na Taroka. Jde o chladnou hlavu. Nevím jak ti to vysvětlit. Jak ti říct aby jsi svůj vztek ovládl, protože i já sama s tím mám někdy potíž. řeknu s pousmáním a připadám si bezradná. Nevím jak mu vysvětlit jakým způsobem si zachovat chladnou hlavu. Povzdechnu si. Vidíš to Taroku. Slíbila jsem ti, že ti pomůžu a teď si nevím rady, když už jsme našli pravděpodobné řešení, jak to dokončit. řeknu omluvně a skloním hlavu načež. Zvláštní. Připadám si poraženě. K čemu byla studia v Knihovně když mi nedala radu na tuhle otázku? K čemu bylo školení na to jak pomáhat když si nevím rady? pomyslím si. |
| |
| Trochu zvednu hlavu a přitom otřu rty i její ucho a část obličeje rozhlédnu se a položím si hlavu zpět: Až tohle všechno skončí Devirel, přivedu tě sem sice je to skoro přes celí světadíl, ale přivedu tě sem. Jemně že to skoro nepostřehne jí políbím na zadní část tváře. Jednou rukou pořád pokračuji masírování jedné části druhá ruka jí začne masírovat krk. Přivedu, přivedu tě sem a ukážu ti okolní krajinu mam tu i nějaký známí mí milá. |
| |
| ráno Humpry ráno probudit. Humpry ještě nehýbat. Humpry zjistit, jestli ne nebezpečí. Humpry jen ležet a poslouchat. Poslouchat kolem. Někdy Humpry rozumět a někdy nerozumět. Pak HUmpry ucítit jídlo. Humpry mít hlad. Humpry vstát a myslet: Tolik jídla, kde oni vzít? ...... Hmmm ...... Oni najít jidlo...... Humpry taky najít jídlo. Humpry rozhlídne a jde pro jídlo. Dyť Humpry ve vesnici, kde všichni mrtví. Oni už nepotřebovat jídlo. Humpry potřebovat jídlo. Humpry nepotřebovat oheň. Co Humpry najít, to Humpry sníst. Humpry hodně najíst a napít. Pak Humpry podívat na kůň. Kůň taky hodně jíst a pít, aby Humpry mohl jet daleko, daleko. Humpry dojíst a když ostaní ještě jíst, tak Humpry zkoušet svůj nový zbraň. Svůj klacek s koulí. To dobrá zbraň. Klacek dobrý v ruka. ...... Dobrý, že druhá ruka nemusí klacek držet. Humpry může držet ještě jiná zbraň nebo chránit Humpry. Tak Humpry myslet, když Humpry bojovat se stín. Humpry slyšet jak ostatní mluvit že Humpry trénovat. Humpry trénovat, aby Humpry dobře umět s klacek a koulí. Až ostatní jet dál, tak Humpry sednout na kůň a taky jet dál. Do té doby Humpry trénovat. |
| |
| Lehce se odtáhnu když se o mě otře, ale zatím nic nedělám. Pak mě lehce políbí a to už téměř nevydržím. Jsem příliš dlouho sama a téměř se neznáme abysme v tom mohli pokračovat. Dělám, že jsem si toho letmého polibku nevšimla a napůl si lehnu, napůl se mu opřu o prsa. Když mluví o tom, že mě sem přivede, jen se smutně pousměji, ale ležím s obličejem odvráceným na jednu stranu tak mě nevidí. Jestli se někdy vrátíme, tak s tebou půjdu. Pomyslím si smutně a lehám mu do náruče. |
| |
| Když si lehne na mě trochu mě Devriel a překvapí a když odvrátí obličej překvapí mě ještě víc a zděšeně si uvědomuji: Jsi idiot Ardarene, proč jsi tolik spěchal to mělo bejt relax a ty to obrátíš úplně vzhůru nohama. Sakra když je tak neodolatelná. To je jedno! Nech jí už být. Nech to na někdy jindy, až se víc poznáte Ardarene Dariene. Smutně se usměji a pohladím jí po tváři, z mého těla je vycítit že nechci nic uspěchat a že radši počkám. Klid Devriel, klid. Šeptám a po chvíli začnu zpívat: Arnu fal shan´do. Thor faláh nor dora. Anaduna falore, iszera duna bantallas. Bandu thoribaaras, dorei. Endu´di riffa, quel shan tel talah. Chvíli poté mlčím a vychutnávám si vítr ve vlasech, křik ptáků a svit sluníčka s Devriel v náručí, přitom jí pořád hladím po vlasech. Až budeš něco chtít Devriel řekni. Říkám to i když asi vím odpověď na svojí větu. |
| |
| Vycítím změnu nálady a postoje Ardarena a otáčím se na něj. Nevím proč mě uklidňuje tak se na něj jen povzbudivě usměju, že se nic neděje. Pak začne zpívat. Zajímavá melodie a zvláštní text, ale hlavně jeho hlas mě uspává. Já ale nechci usnout. sedám si proto trochu jinak, rukama mu obejmu pas a hlavu opřu o rameno. Jen tady buď. Projevím své jediné přání a víc se k němu přitisknu, zavřu oči a vychutnávám všechny možné pocity jež ve mě vyvolává Ardarenova přítomnost. |
| |
| Pohladím jí po vlasech a řeknu: Neboj Devriel, já už tě neopustím budeme kráčet další dobrodružství stále spolu bok po boku. Když se ke mě přitiskne zatvářím se potěšeně a políbím jí na okraj úst i když jsem chtěl na celá, trhla sebou. Také jí pevně obejmu a dám jí obličej do vlasů kde vdechuji její vůni. Kdybych jí teďka vyzval aby na mě něco seslala nemusel bych se bát že to přežene, ovšem jenom na chvíli chce to tyhle ty chvíli opakovat než na to zapomene, ach Devriel. Pomalu jí hladím po zádech a druhou rukou jí k sobě také tisknu a obličej mám pořád zabořený v jejích vlasech. Ach ta vůně. |
| |
| "Budu tu pro tebe vždycky." To nemůže myslet vážně. Pomyslím si trochu jako ve snu a pokouším se neutápět pohledem v jeho očích. Zrovna když chci uhnout hlavou mě políbí. Trošku se leknu ale neuhnu. Jen strnu a téměř neznatelně mu polibek opětuji a přeji si, aby ten pocit nezmizel. Jen s hodně, opravdu hodně velkým úsilím od něj odtáhnu rty a snažím se sklidnit dech a za žádnou cenu se mu nedívat do očí. Teprve pak se mu trochu neklidně zavrtám do ramene ale už nemám jedinou šanci na spánek nebo absolutně ničím nerušený odpočinek. Že znovu přiletí ten ptáček už ani nevnímám, jen se zavřenýma očima horečně přemýšlím, jak z téhle situace ven. |
| |
| Trochu se zachvěji když mě políbí: Konečně, konečně si sem jistý, konečně jí miluji. Vnímám každý její nádech, každé vydechnutí. Devriel zaklínačka a přece pro mě anděl. Cítím na rtech její příchuť. Je tak sladká, chutná po jahodách. Ne ta mě už neopustí, má milá mě už snad neopustí, znova. Vzdechnu spolu s myšlenkou a usměji se, mám zavřené oči a tam vidím jak chodím s Devriel po Souostroví Mangelu, Ardefallu, dvouch kontinentech který znám velmi důvěrně na jednom jsem se narodil já na druhém Dallen. Ach Devriel. Devriel! Ta vůně! |
| |
| Ležím Ardarenovi v náručí a skoro neznatelně se chvěji, ne však zimou. Jsme tam spolu na dece monžá hodinu, možná dvě, tři. Čas tady nehraje roli. Nicméně čím dál víc začínám přemýšlet o tom, že bych ho mohla ještě políbit. Je tedy nejvyšší čas jít zpět. Pomalu si sedám a ruce mu nechávám na ramenech. Z ne zrovna velké vzdálenosti se mu dívám do očí a rozhoduji se mezi první a druhou možností. Po pár vteřinách zavírám oči a rezignovaně svěsím hlavu. Pokud něco do té doby neudělá, zeptám se, jestli bysme už nemohli jít. |
| |
| Když vyslechnu větu a vidím jak rezignovaně An svěsí hlavu, položím jí ruku na rameno a řeknu To nevadí alespoň jsme nejspíš přišli an to proč, možná časem přijdeme i na to jak. Pokud teda budeš chtít pokračiovat. dořeknu a usměju se. Pak se rozhlédnu po okolí. Nikoho nevidím. Pak se opět otočím na An a s úsměvem řeknu Takže co teď? Asi není co dělat, nějaké nápady? |
| |
| Vesnice Když ucítím Tarokovu ruku na rameni tak k němu vzhlédnu. Jeho odhodlání se přesně z části i na mě, opětuji mu úsměv a už trochu veseleji řeknu. Nápady? Tak nejspíš se ani jednomu zatím nechce spát, co takhle menší procházka okolo? nadhodím a přestanu se opírat o stěnu domu. Taky se kouknu po okolí a vidím, že už všichni šli nejspíš spát. Ostatní stejně už spí a do rána se určitě vrátíme. řeknu, stále se usmívajíc čekám na Tarokovu odpověď. |
| |
| Když vidím že se An zvedla nálada, sundám ruku z ramene a s úsměvem řeknu. Procházka? To zní zajímavě. To si nechám líbit. a u konci věty mrknu. Pak je kráčím vedle An a koukám kam mě zavede. Řekni mě o sobě něco víc. Celkem mě to zajímá. Pkud tedy chceš. snažím se navázat konverzaci a furt koukám an An. Ve tmě mě stříbrně žhnou oči z podkápě jako dvě hvězdy. |
| |
| Procházka Jdu vedle Taroka ani sama nevím kam. Nějakou chvíli jdeme mlčky než se mě Tarok pobídne abych mu o sobě něco řekla. Nějakou dobu mlčím až to vypadá, že mu neodpovím. Celou tu dobu jsem myslela co mu říct a co ne. Ono je vlastně jedno kolik a co mu řeknu. pomyslím si a vzhlédnu k němu. Dvě stříbrně žhnoucí oči se jeví jako neuhasínající hvězdy. Vzpomínky se začínají drásat napovrch, otočím hlavu zpátky dopředu a začnu mluvit. Kdysi jsem byla světlým andělem. Moje jméno bylo Atherlian. Nevím jak jsem se narodila. Ale nejspíš jsem byla stvořena Pánem. Do péče si mě vzal Gabriel. Jeden z archandělů. Začal mě učit a cvičit v boji jelikož sám je andělem Zvěstování, Smrti, Pomsty. Za ta léta co mě učil se stal mým nejlepším přítelem. Díky němu jsem se dostala do čela Andělských vojsk, neboli Sarančat. Vedla jsem je do mnoha bitev a většinu z nich jsem vyhrála. Bohužel ne každý archanděl byl tak milý a hodný jako Gabriel. Jeden z nich byl a je Michael. Nejvyšší z archandělů. Nabubřelej pitomec a sobec. Jenže kvůli němu nejsem to co jsem. Zavinil to Ezekiel. Jeden z Demiurgů. To jsou ti co tvoří světy. Nikdy jsem s ním nepadla do noty. Nenáviděli jsme se tak moc, že kdyby jsme mohli zabili by jsme se navzájem. Ta chvíli jednou přišla. Jenže on byl vítěz. Jeden den si mě rada archandělů předvolala před sebe jelikož jsem měla návrh jak zlepšit výkonnost našich armád. Předsedal jim Michael s Gabrielem, jako vždy. A právě proto, že tam byl Gabriel jsem se Ezekiela neobávala. Naopak byla jsem schopna se mu slovně postavit. Průběh jednání byl dobrý dokud nepovstal tento Demiurg a nepronesl svůj záporný názor. Vmetl mi do tváře, že jsem tu techniku zavedla už párkrát před tím, že během jednoho z těch cvičení umřel jeden oddíl. Byla to pravda. Ale ten malej slizák zacházel až moc daleko. Naštvala jsem se a praštila ho. Úder ho odhodil až před lavici Nejvyšších. Tehdy jsem se odvolala na Gabriela. On se mnou byl když se ta nehoda při výcviku stala. Teď však mlčel. Neřekl nic na mojí obhajobu. Nic ani když Michael rozkázal ať mě odvedou k Propasti. On šel s ním. Gabriel šel s ním a ani jednou neřekl slovíčko na mojí obhajobu. Nic. Došli jsme až k Propasti, kde mi na rameno vypálili znamení padlých andělů. Tři vodorovné čáry značící tři věci. Smrt, zradu a osamělost a dali mi jméno Andariel. Čekala jsem až mě Michael strčí a já spadnu přes okraj do té hluboké jámy. Jenže náš ten mrzák to poručil Gabrielovi. Prý "Je to tvoje žákyně, tudíž i tvoje ostuda. Strč jí Gabrieli." A ani tehdy se mu nevzepřel. Jeho poslední slovo než mě strčil bylo "Promiň" pak už si jen pamatuju ukrutnou bolest. Já nebyla ta co zradila. Gabriel mě podrazil a přidal se k těm zbabělcům tam nahoře. Padala jsem dolů do černé temnoty dokud jsem neztratila vědomí. Když jsem otevřela oči byla jsem na nějaké mýtině. Jako trest mi Michael udělil, že si budu pamatovat vše ze své minulosti. Naopak mi ale nadělil moc Temnoty. Dal ošacení a nechal mi můj meč, který se během letu též proměnil. Mockrát jsem se snažila nějak jim vyjít vstříc abych se vrátila na nebesa. Jenže u nich už jsem dávno byla mrtvá. U nich i toho jenž říkal, že je můj přítel. během svého vyprávění mi postupně začali kanout slzy po tvářích. Na konci už jsem svoje vzlyky nemohla zadržet. Zastavila jsem se a přikryla si tvář rukama. Proč to tak bolí? Proč tak bolí vždy když si uvědomím, že můj jediný přítel se ke mě obrátil zády? ptám se sama sebe bolestně, stále vzlykajíc. |
| |
| Celou dobu poslouchám An. Pozorně, bez jediného silnějšího zvuku. vylejvá si své srdce. Jsme na tom podobně i já byl jednou podražen. Celá moje rodina byla podražena jedním z našich řad. Když vydím jak začíná brečet, přijdu k ní blíž a obejmu ji. Jen se vyplač. Lepší než to v sobě dusit, budeš se pak cítit lépe. Je mi líto co se talo........ opravdu. Jen se vyplač. A stále jí držím v obětí dokaď nepřestane brečet. |
| |
| Procházka Stulím se Tarkovi do náruče a stále brečím. Rány, které jsem považovala za zacelené se otevřeli a silně krvácí. Mám hlavu opřenou o Tarkovu hruď. po nějaké chvíli už ustávám ve štkaní a jen stojím. Nijak se nehrnu z jeho obětí. Vzali mi i možnost létat. pronesu šeptem po chvíli. Stojím tak opřená stranou hlavy o jeho hruď pozorujíc jednu stranu od nás když mi dojde co se stalo. Usměju se pro sebe. Víš, že jsi po dosti dlouhé době první, komu jsem tohle všechno řekla Taroku? řeknu, nyní si opřu bradu o jeho hruď a kouknu mu do obličeje. Možná k sobě máme daleko blíž než si oba myslíme. prolétne mi hlavou když se mu koukám do tváře. |
| |
| když se vyplaká a je furt u mě celkem se divím. Ze začátku ke mě měla malí odpor kterí však byl prolomen. A tak ji držím dál. Možná mě konečně někto začal brát porto jaký sem to je celkem potěšující. První člověk který ke mě necítí odpor. je my ctí že jsem to právě já komu si to řekla. A je mi to líto, létání musí být nádherné. Bý volný od všeho tady dole. od všeho toho zla i když jsem jeho součástí. a koukám se jí do očí. je vydět že nelze rozdělovat věci na dobro a zlo, jak vydíš v tvém případě. To co má být vzorem dobra je jen přetvářka. Ty tam anhoře sou jen ty, co si an dobro hrají. |
| |
| Procházka Létání je nádherné. Když ti vítr fouká okolo hlavy. Když můžeš letět kam chceš. zasním se na chvíli ale pak se jen sama sobě zasměju. Snění není pro tebe An. Snila jsi dost před tím. řeknu si pro sebe. Pak poslouchám co mi Tarok dál říká. Uznale pokynu hlavou. Vesměs máš pravdu Taroku. Taky jsem na to přišla. Ale kdo ví. Třeba tam jsou i ti, kteří jsou dobří. povím mu hledíc mu do očí. Jsme už daleko od ohně a tak nám tady osvětlení dělá jen měsíc s pomocí hvězd. |
| |
| Koukáme si s An do očí a sme u sebe přitisklí. Celkem se mě to líbý. Už dlouho jsem se s nikým neobjal. Už dlouho jsem neměl rád....... Snad máš pravdu ale zase nemůže být život jen dobrý, musí být v rovnováze. Jednou řekl jeden moudrý muž "Život začíná i končí v temnotě, a řád je jen následkem chaosu. poté se kouknu na hvězdy a zas na An na které muj pohled zústane. Pak ji pohladím po tváři načež ji utřu vlhké tváře od slz. |
| |
| Když Devriel se zvedne čekám co udělá, ale rozhodně nečekám že rezignovaně svěsí hlavu. Mojí ruku jí dám na bradu a jemně zatáhnu nahoru aby se dívala na mě a poté mýlím hlasem pronesu: Copak se stalo Devriel? Něco se ti nelíbí? Odendám ruku z brady a přesunu jí na její krásné vlasy které jemně pohladím. Tak blízko meč a magie, tak blízko a stejně můžou fungovat, bylo by to krásné kdyby řekla ano, bylo by to krásné kdybych jí mohl ukázat Ardarfall nebo Mangel. Ať už řekne Devriel cokoli poté jí už neskrývaně dlouze políbím. |
| |
| Procházka Usměji se když Tarok uslyším onu větu, kterou jsem jednou někde četla. Znám ji. Ale už ani nevím odkud. řeknu s úsměvem. Poté cítím jak mi otírá zbytky slz z tváří. Věnuji mu úsměv. Jsme si tak blízko. Tak moc... nastále myšlenky mi vženou mravenčení do okolí hrudi a břicha. Zkousnu si spodní ret. Skloním hlavou a ještě o něco víc se k Tarokovi přitisknu. Už nikdy nechci nikoho ztratit. Ne když jsem znovu našla. uklouzne mi ale nedbám toho. On si to Tarok nějak přebere. |
| |
| Když se ke mě opět přitiskne obejmu ji a lehce přimáčknu k sobě. začnu ji něžně hladit po vlasech. Neboj nestratíš. řeknu na jeji větu. Nevím jestli to myslí na mě. Doufám že to myslí na mě, je to po dlouhé době další žena, která je pro mě přitažlivá. Je podobná mě. dál jen stojím s an v obětí a hladím jí po vlasech. |
| |
| Procházka Cítím jak mě hladí po vlasech. Další vlna mravenčení v oněch oblastech. To doufám Taroku. pomyslím si s úsměvem a najednou se otřesu. Dala se do mě zima. Trochu se odtáhnu o kouknu kolem. Je snad větší tma než před tím. Též mi těžknou víčka. Je mi zima a začínám být unavená. Kupodivu. Co se vrátit k ostatním? navrhnu a znovu kouknu Tarokovi do obličeje. Lehce přitáhnu křídla k sobě abych se mi zima tolik nedostávala na kůži. Bohužel na plášť tolik síly ještě nemám. |
| |
| Skloním hlavu a snažím se sklidnit dech. Ardaren mi však jemně zvedne hlavu a já se znovu utápím v jeho očích. Chvíli trvá než odpovím. Nevím jak mu říct, že mi je s ním až moc dobře. Než stihnu cokoli říct, políbí mě. Dlouze, vášnivě a mě se hrozně rozbuší srdce. Polibek mu opětuji a opět se k němu tisknu. Když se od sebe odtáhneme, široce se na něj usměju, a pokud nic nenamítá, opět ho políbím. Počáteční nesmělost je pryč. Hladím ho rukou po zádech a užívám si jeho přítomnost. |
| |
| Když mi opětuje polibek jsem ztracen v jejích očích, jejích rtech, jejím obličeji a těle. Poté mě opět políbí a já jí polibek opětuji a poté vydechnu: Miluji tě Devriel. Přitisknu se opět k ní a musí slyšet jak mi tluče srdce stejně jako cítím já její. Zajedu jí rukou pod hlavu a opět jí políbím. Poté zase vdechuji tu její vůni. Ach jak jí miluji. Nechci tě ztratit Devriel. Nechi tě znovu ztratil lásko moje. Ach ta vůně. |
| |
| Opět se dlouze líbáme když mi vyjeví svou lásku. Překvapí mě, ale v žádném případě neodradí od dalšího polibku. Ardarene. Stihnu jen vydechnout než mě zase políbí. Ani nevím jak, ocitáme se polo leže na zemi. Vnímám jen jeho. Všechno ostatní jde stranou. Ardarene. Vydechnu znovu a utápím se ve víru příjemných pocitů. |
| |
| soukromá zpráva od Ardaren Darien pro Jak já jí miluji, ach ta krása a dokonalost. Obdivuji tvoje tělo a poté se opět k tobě přivinu. Dám jí jednu dlaň na záda a malími kroužky tě masíruji do toho vysílám malé dávky magie. Miluji tě. Políbím tě na krk. Devriel Nadechnu se a vidíš jak mi hoří tváře. Znovu tě políbím ale zrovna dvakrát se dál nemám Zjevně čekám snad na nějaké svolení. |
| |
| soukromá zpráva od Zrzka pro Ležíme, líbáme se, všechno je nádherné, dokud mi nezačneš do zad pomalu vysílat magii. Zpočátku to nevadí, ale postupně té síly ve mě přibývá. Široce otevřu oči a strnu. Nejspíš sis toho nevšiml a pokračuješ v činnosti. Ne, magii ne! Přidušeně vykřiknu a prudce se ti vytrhnu z náručí. Malátně se pokouším vstát ale zamotá se mi hlava a padám zpět na zem. Dýchám rychle i na člověka a začíná mi stoupat teplota. Možná jsem i chvíli v bezvědomí. Vodu. A už to prosím nedělej. Zašeptám už trochu klidněji když se proberu a začínám se uvolňovat po počátečním šoku. |
| |
| soukromá zpráva od Ardaren Darien pro Promiň Devriel, prosím tě promiň mi, neuvědomil jsem si, prosím promiň mi to lásko. Hladím tě po tváři a snažím se tě uklidnit a uvolnit opět masírováním, tentokrát si ovšem na magii dávám velký pozor že ze mě skoro nemůžeš vycítit jako by ten pramen vyschl. |
| |
| soukromá zpráva od Zrzka pro Už je to lepší. Jen si musím pár minut odpočinout. Alespoň vím, že už to nikdy neuděláš. Unaveně se na něj usměju. Zavírám oči a odpočívám. Pak si ještě na něco vzpomenu. Jen pro informaci. Jak dobře snášíš lektvary s příměsí magie? Kdyby se ti někdy něco stalo, ať vím co můžu a co ne. |
| |
| soukromá zpráva od Ardaren Darien pro Neudělám, vážně to už neudělám. Z mého hlasu je jasně slyšet že jsm ještě trochu vyděšený. Lektvray snáším dobře, na této výpravě jich pár mam, i s tou magií snáším dobře možná i líp než normální zdravotnictví jelikož ta magie zapne mojí magii která mi moje rány uzavře rychleji. A ty nesnáší předpokládám magické léčení takže jak seš na tom s lektvarama? Při povídání ti pořád hladím vlasy a mám tě obejmutou na břichu, hlavu zase zabořenou ve tvých vlasech. |
| |
| Mužeme jít no. řeknu a přitisknu An blíže k sobě protože jí je zima. Chytnu jí kolem ramen a překjeju ji svím pláštěm. Doufám že se mě podaří zahřát lehce. Celou cestu se na ní dívám. |
| |
| Vesnice Přijmu Tarokův plášť a abych se do něj mohla pořádně zabalit přitisknu křídla úplně k tělu. Tarok mi ještě nabídne teplo svého těla. Neodmítám jej. Cítím jak na mě upírá svůj pohled. Kouknu se na něj a usměju se. Jeho plášť a obětí spolu s mými křídly mě aspoň trochu zahřálo. Když dorazíme k ohništi tak plamen plápolá jen malinko. Sehnu se pro pár polínek a přihodím je do ohně. Ohěň se po chvíli opět rozhoří. Ustelu si kousek od něj abych se zahřála. Ještě než ulehnu se otočím k Tarokovi. Dobrou noc Taroku. řeknu s úsměvem, stoupnu si na špičky a letmo mu dám pusu na tvář načež ulehám na zem, tváří otočenou k ohni. Zavřu oči. Cítím ale, že mi chvíli potrvá než usnu. Pokud vůbec. |
| |
| Dem s An k ohništi. Když dorazíme už moc nehoří, tak An přihazuje. Pak se připravuje že ulehne celou dobu ji sleduji. Poté se ke mě otočí a dá mi pusu na tvář. zahřeje mě to u srdce, u mého tak ledového srdce. City. už dlouho byli potlačovány v mém těle, už moc dlouho. An díky tobě mam zase city, děkuji ti. usměju se na ni. Dobrou An sladké sny. a polibek ji opětuji. Sedám si vedle ní k ohni a koukám do ohně. Začnu ji hlatit po vlasech a dál upřeně koukám po vlasech. |
| |
| Vesnice Když mi Tarok děkuje za probuzení jeho citů jen se usměji. Nejsi sám. pomyslím si načež ucítím jak mě též políbil na tvář. O chvíli později mě hladí po vlasech. Žár ohně, který se mi opírá do tváří a Tarokova přítomnost mě dokonale ukolébá. Usínám doufajíc, že až se ráno probudím tak ho uvidím u sebe. |
| |
| soukromá zpráva od Zrzka pro No. Léčení jsem kdysi zvládala dobře. Do doby, než.....než jsem se utkala s Damienem. Málem jsem to nepřežila. Lehce se otřesu když si na tu událost vzpomenu. Jizva, kterou vidíš je jen jedna z šesti a naštěstí mělká. Ostatní jsou hlubší. Způsobené zaklínačským mečem v rukou démona. Všechny do jedné pohlcují veškerá léčivá kouzla. Na lektvary naštěstí vliv nemají. I když je v nich magie. Smutně se na tebe kouknu a usměju. Mohli bysme už jít? |
| |
| Jistě pokut si přeješ. Naposledy Devriel políbím, pohladím po vlasech a mávnu rukou. Náhle se zhluboka nadechnu a otevřu oči, jsem u ohniště a předenou je nádobí po jídlu. Rozhlídnu se a vidím jak zaklínačka se právě také probouzí. Přijdu k ní jestli nepotřebuje pomoct, já když jsem byl poprvé v složitější iluzi sem se skácel a chvíli mi bylo blbě. Cestou beru vodu a sedám si k ní. Seš v pořádku? Pohladím jí po vlasech. |
| |
| Jsme zpátky. Uvědomím si těsně předtím, než se mi zamotá hlava a udělá špatně. Sedím s hlavou skloněnou, opřená o ruce a zhluboka dýchám. Vděčně přijímám vodu. Tohle je normální že? Ujišťuju se a po pár vteřinách si sedám normálně. Pak se Ardarenovi kouknu do očí, obejmu ho a dám mu pusu. Děkuju. Zašeptám mu do ucha. Než odjedeme, ráda bych začala alespoň trochu s tvým výcvikem. Hlavně potřebuju vědět, jak je ta tvoje hůl vysoká. |
| |
| Pokývám: Ano je to normální, ty máš ještě štěstí, já do složitější iluze byl přiveden když mi bylo 6 poté jsem byl dva dny v bezvědomí. Zjevně se nějak srovnává tlak či co nevím. Poté mi dá pusu a já se usměji. Když zašeptá že by chtěla vědět mojí hůl přikývnu a sedám si do tureckého sedu. Rozpřáhnu ruce a začnu mumlat nějaký slova. V rukách se mi objevím světelné koule které se později spojí a vytvoří tak asi 180 centimetrů dlouhou čáru a asi 5 centimetrů širokou.dám ruce dolů a chvíli čekám. Poté opět zvednu ruku červeně se zableskne a ´´čára´´ se převrátí svisle takže už není vodorovně. Nakonec zmizí a moje dubová hůl se zabodne do země. Zvednu se a opřu se o ní. Zadívám se na Devriel a podávám jí hůl přitom říkám: Je z dubového dřeva, magicky chráněná před zlomením, uvnitř sebe má podivný kov zvaný Kvarium, je to kov který nevadí mágům při vyšší koncentraci jako ostatní kovy, dále Kvarium v sobě uskladňuje magickou moc. Hmm co by jsi ještě měla vědět o holi, ach ano, krystal který je nahoře je to diamant, pomáhá kouzlit. |
| |
| S nakloněnou hlavou sleduji přivolávání hole. Usmívám se a poslouchám, co mi říká. Když domluví, pokývám hlavou a vracím mu hůl. Dobře. Máš jednu nevýhodu. Čím je bojová zbraň delší, tím hůř se ovládá a navíc je větší nebezpečí, že ohrozíš někoho vedle sebe. A taky budeš potřebovat víc síly. Pojď mi pomoct najít nějaké hrábě. Hůl zatím potřebovat nebudeš. |
| |
| An už usnula ale stále jí hladím po vlasech. Přez noc sem tam přiložím aby nevyhořel oheň. Koukám na nebe a pozoruji okolí. Samota, nevadí mě už jsem si zviknul. kouknu se na spící An a stále jí hladím. Pořád ji pozoruji. Je tak krásná a tak tajemná. Nádherná kombinace. Líbý se mi moc, připomíná mě..... Takhle si přemíšlím až do doby kdy se začne rozednívat. |
| |
| Přikývnu a zvednu se zajdu do téhož domu jako Devriel pro jídlo a vezmu si tam hrábě které jsem tam taky vyděl když jsme si braly jídlo. Zjevně farmář. Opět přijdu k zaklínačce a promluví: Problém mágů je že s železnými zbraněmi nemůžou sesílat větší kouzla. Proto jsme zůstaly u holí, Jistě vyděl jsem meče celé z Kvariumu, byli lehké, ale těchto mečů na celém Mangelu je tak pět. Opřu se o hrábě a čekám co Devriel udělá či řekne. |
| |
| Ráno Probudí mě svěží raní vzduch spolu s ospalými paprsky slunce, které se snaží dostat pod moje víčka. Jen líně a neochotně je otevřu. Vidím, že oheň ještě stále plápolá. Též cítím jak mě někdo pozoruje. Otočím se na záda a moje oči se setkají s Tarokovými. Usměju se na něj. Dobré ráno. Hádám, že jsi byl vzhůru celou noc, že? řeknu, stále se usmívám. Jen co mi odpoví tak se posadím vedle něj a kouknu se okolo. Dev i Ardaren jsou opět někde pryč. Yarnod spolu s Humprym jsou na svém místě jako byly v noci. Nic se nezměnilo. Tedy skoro nic. |
| |
| Když vydím že se An probouzí, usměju se a lehce ji políbím a usměju se. Dobré ráno, ano nespal jsem celou noc jako skoro vždy usměju se zas. A koukám se jí do očí. Dáme si snídani. Mam hlad. a sahám por batoh. |
| |
| Vesnice Proč ne? Taky začínám míte nějak hlad. řeknu s úsměvem a čekám co z batohu vytáhne. Přes noc se mi síly obnovili a tak sundám Tarokův plášť a vytvořím si vlastní, kteří přikryje křídla tak, že nyní vypadám jako člověk. Na dotek se ten plášť jeví jako každý jiný. Trochu mezitím prošťouchnu oheň aby neuhasl načež si rukou prohrábnu vlasy abych si je trochu urovnala. |
| |
| Z batohu vyndám mouku a dojdu k potoku rpo vodu. Pak vemu kotlik a udelám v něm těsto. Vytáhnu nějáke koření a bylinky. Ochutím těsto a dávám ho chviličku dostát mezitim vytáhnu sušené maso a namočím jej ve vodě aby chytlo šťavnatost, poté když kyne těsto, tojdu pro nejaký kus rovného plechu a očistím ho. plech položím na oheň a z těsta začnu dělat placičky. Když jsou placyčky hotové zamotám do nich kousky masa. Všechno pak dám na rozpáleny plech lehce poliju vodou a zasibu dalším kořením. Pak jen rolky peču a usmívám se na An. Je to asi to nejlepší co z tohodle co mám v báglu umím ukuchtit. Doufám že ti bude chutnat. řeknu a dlouze se na ni podívám. poté ji pohladím jedním prstem po tvaří a zase se soustředím na vaření. Už se cítíš lépe? Po včerejšku? |
| |
| Vesnice Složím Tarokův plášť a podám mu ho. Díky za půjčení. V noci mě zahřál. řeknu s úsměvem pak jen přihlížím jak připravuje snídani. Když to položí na plech a začne se to péct donese se k mému nosu libá vůně. Voní to nádherně. Jsem si jistá, že mi bude chutnat. odpovím mu s úsměvem. Díky za optání. Cítím se o něco líp. Síly už se mi obnovily. Zajímalo by mě ale proč ti démoni napadli vesnici? řeknu a pohledem přejedu polorozpadlou vesničku. |
| |
| Dál peču rolky tak aby byly porpečené ale ne spálené. Pak An pochválí vůni Děkuju za pochvalu. usměju se naní a začnu sundávat první hotové kusy z plechu. Jeden opatrně podám An Vem si. Ale pozor ještě jsou horké. Nevím porč zaútočili na bezbranou vesnici, myslím si že to jsou první přiznaky vyvolávání pánů temnot. Náhodně otevřená brána do jiné sféry. takže shrnuto na tudle vesnici byl útok náhodný. je mi jich líto. vezmu do ruky jeden kus a začnu jíst. Povedli se mě Těsto je propečené a křupave s maso uvnitř je prohřáté i se šťávičkou.Pak se kouknu směrem k Yarnodovi a Humprymu. Udělal jsem por všechny možná ještě zbyde i když Humpry toho do sebe nahází asi dost. dořeknu a zasměju se. Pak je celou dobu při jídle koukám na An |
| |
| Vesnice Přijmu jednu rolku od Taroka a zakousnu se. V ústech se mi rozline chuť šťavnatého masa. Sousto koušu dlouho abych si ho pořádně vychutnala. Máš to výborný Taroku. Vážně moc dobrý. pronesu když polknu načež se znovu zakousnu do svojí snídaně. Během jídla poslouchám Tarokovu teorii o tom, proč byl na vesnici veden útok. Nejspíš máš pravdu. Kdyby nás král zavolal dřív nemuselo by se tohle stát. Nikdo z téhle vesnice by dnes nebyl po smrti. řeknu a před očima se mi objeví včerejší obraz všude ležících mrtvých těl. Zatřesu hlavou abych se ho zbavila. Budou určitě rádi. přisvědčím. |
| |
| Odcházím s Ardarenem, protože jedny hrábě, nebo jakákoli delší tyč nebudou stačit. Za jedním domem naštěstí nacházím velikostně odpovídající hrábě. S mágem se potkáváme mezi dvěma domy. Usměju se na něj a z obou hrábí odseknu přebytečný konec. Tohle by zatím mělo stačit. Už ses někdy bránil jenom holí? Zeptám se ho a podávám mu jednu tyč. Čekám, jak se postaví, jaký bude mít postoj |
| |
| Ano, už jsem s holý trochu bojoval. Odpovím pouze a postavím se klasicky. Pravá noha vysunutá vpřed, levou mam za trochu za tělem a špičkou doleva abych udržoval rovnováhu, hůl mam skoro vodorovně levá část ukazuje trochu k Devriel a je mírně nahoru pravá naopak ukazuje mírně ke mě a je trochu dolů. Nedívám se jí do očí i když mě to hodně láká, ale na meč a vzpomínám si na Dallenovi instrukce. Sám čekám na Devrielin pohyb či útok hned poté využívám sílu útoku a sám útočím druhým koncem. Pokut nic neříká a rovnou útočí. |
| |
| ráno u ohně Humpry jen ležet a nehýbat. Humpry poslouchat, jak ostatní mluví. Humpry myslet o slovech od Y...noda, když Tarok poví jméno Humpry. Humpry hned vstát a podívat na Tarok. Co Tarok chtít od Humpry? Proč Tarok říct jméno Humpry? Co má Humpry házet do sebe? ptá Humpry Tarok. Hmmmm. Humpry Tarok nic neudělat a nic po Tarok nechtít. Třeba Tarok chtít něco po Humpry. Tarok Humpry moc nelíbit, ale když Y..nod řekl Humpry, aby udělal jako ostatní, Humpry musí dělat jako ostatní. |
| |
| Vesnice Vzhlédnu k Humprymu, který mě tím jak se vymrštil lehce vylekal. Hlupačko! Zatím se tu rozplíváš v ráji a sama nedáváš pozor na možné nebezpečí! vynadám si ihned a na Humpryho se usměju. Vezmu jednu z rolek a přejdu k němu. Nic jen tady Tarok udělal každýmu snídani. I pro tebe. Na, vem si a sněz to. Je to vážně dobrý. řeknu mu mile s přátelským úsměvem načež mu do ruky dávám masovou rolku. |
| |
| Pozorně se dívám co dělá. A musím uznat, že alespoň pózu má dobrou. Tak teď si tě vyzkouším Pomyslím si s úsměvem ale raději ho ještě varuji: Bezva. Základ umíš. Předem tě alemusím upozornit. Většinou bojuji hodně rychle a bude mi dělat problémy zpomalit pohyb tak, abys stihl dobře zareagovat a něco se naučit. Hned jak domluvím chytnu tyč do obou ruk, vyšším koncem naznačím útok ale úder vedu zdola. Nesnažím se zasáhnout, jen testuji postřeh a rychlost. Další údery vedu zprava, zdola, zvrchu dokud nevyzkouším asi deset různých zákroků. Pak se zastavím, lehce opřu tyč o zem, na délku paže před sebe, a vyzvu Ardarena, ať zaútočí. Tyč pořád držím v obou rukách. Tohle je jedinečná pozice ze které se dá účinně bránit. Pokud teda protivník nezná pár užitečných fint. |
| |
| Zvednu levý konec tyče aby když Devriel zaútočí zezhora sklouzla. Ovšem když zaútočí zezdola zakroužím tyčí o 180 stupňů. A útok zezdola těsně odvrátím. Oddechnu si. Ovšem to už na mě jde další útok, který zase jen tak tak chytnu, na další jsem už připraven a odrazím ho, ovšem čtvrtý útok už nestihnu a tyč mě málem udeří. Když nic neucítím zatvářím se překvapeně, ovšem to už jde na mě další útok zakroužím tyčí a o dva kroky ustoupím, opět zakroužím tyčí a chytnu další útok, hned na to zabodnu tyč do země a tak vykryji další útok. Chvíli to takhle pokračuje a já dostanu dva nebo tři teoretické zásahy. Poté mě Devriel vyzve abych zaútočil. Ona ví jaká je výhoda tyče naznačování útoku, a útočení druhou stranou. Opět zaujmu klasickou pózu a poté zaútočím z mého pohledu vpravo nahoře, asi v půlce úderu zpomalím tyč aby to vypadalo že chci zaútočit druhou stranou, ovšem místo toho opět zrychlím. Hned poté útočím druhou stranou ještě mírně zvednutou takže skoro vodorovně zaútočím, hned na to zatočím tyčí a seknu na nohy. Také se nesnažím plně útočit pokut něco náhodou projde její obranou snažím se úder zpomalit i když to úplně nepůjde. |
| |
| u ohně Humpry zmaten. Proč Tarok nic neříkat, když předtím říkat? Proč ta žena dává Humpry jídlo, který dělal Tarok? Hmmmm..... Ale když Y..nod řekl,.....dělej jako ostatní .... Humpry si vzít jídlo a nacpat si ho rychle do úst.Co kdyby ta žena chtít jídlo zpět .... Humpry polknout a koukat na Tarok a žena An..., jestli se ještě něco bude dít. |
| |
| Tréning mezi domy Pár úderů Ardaren nevykryje, ale s tím jsem počítala. Pak se bráním. Usměju se, když se mě pokouší zmást a oba počáteční údery vykryju. Postavení a celková řeč těla je dostatečně čitelná. Snaží se. To musím uznat. Pár týdnů cviku a několik teoretických znalostí by na účinné bránění prozatím mohlo stačit. Asi deset minut se nechám oťukávat, dokud nevidím, že je Ardaren zadýchaný. To přejdu z obrany do útoku, tyč mu několika rychlými údery zablokuji. Prozatím můžeme skončit. Musíme urazit ještě několik kilometrů a nechci abys padal únavou z koně. Povzbudivě se na nějusměju. Pro začátek to nebylo špatné. Máš celkem ucházející postřeh, a hlavně víš, jak máš hůl držet. Teď zbývá se ještě naučit jak a kdy pohnout s tím kterým koncem a kam mířit. Na to bude stačit tréning. Taky bys měl posilovat. Ne že bys neměl svaly, ale tohle je dřevo, tvoje hůl je přece jen o trochu těžší a opravdový boj bude o hodně náročnější. Ještě něco. Nezpomaluj úder. Vím že je to těžký, nechceš mě zasáhnout. Uvědom si ale, že nejsem úplně člověk a tohle mi neublíží. Podívám se na něj během řeči, zatímco jdeme zpět k ohni. Jak vidím, všichni už jsou vzhůru. Když přijdeme blíž popřeju jim dobré ráno a sedám si na deku. |
| |
| Podívám se na Taroka, který mi nabízí rolku. Hmm... zvláštní, celou dobu jsem vás neviděl, až do teď. Jinak vezmu si rád. Ochutnám rolku, chutná dobře nad čím se udivím.Je výborná Pak uvidím Humpryho reakci na jídlo. Zasměji se a promluvim na něj. Neboj se toho. Jen se k tobě chováme přívětivě. Vztahy jak se zdá se zlepšují. |
| |
| To jak Devriel mě rychle vyřadí ze souboje mě trochu zarazí, ale ne na dlouho. Je to zaklínačka nediv se a ty jsi ubohej kouzelník. Nemůžu se vynadívat na Devriel, tak krásná. Ano, nejsem tak silný jak bych měl být, ale kdo to čeká od čarodějů? Usměji se. a Dám jí rychlí polibek a poslouchám dál. Je to těžký tě zasáhnout a ty víš proč, ale dobrá pokut to chceš příště nebudu údery zpomalovat. Přicházíme k ohni a sedám si vedle Devriel, zároveň si všimnu že Andariel už má schovaný křídla tak přikývnu uznáním. |
| |
| Ardarenův pozorný pohled mě trochu uvádí do rozpaků. Když mě políbí, lehce se zakoktám a začnu se červenat. Na jeho poznámky neodpovídám, jen se na něj usměju a přikývnu. U ohně popřeju k dobrému ránu i dobrou chuť. To co ostatní jedí hezky voní, ale hlad už nemám. Kdy budeme moct všichni vyrazit? Zeptám se jakmile všichni dojedí. A na každého z nich se podívám. |
| |
| Pokrčím rameny: Abych pravdu řekl, mě je to celkem jedno jsem sice trochu zadýchaný, ale v nejhoším usnu v sedle nebylo by to poprvé ani naposledy určitě Cítím se vážně zase Šťastný, ovšem víc mě nyní zajímá blaho světa. Sakra Ardarene jak je ta definice čím blíž nebo čím dál? Když se něco vyvolává jsou následky koncem blíž takže logicky by mělo být tamto dál, ale co když je to že to začíná nejdále a ostatní jde blíž a blíž? Jak to jenom může být? Je vidět docela že mam starosti, ale o ničem nemluvím a přemýšlím dál. |
| |
| Vesnice --> Cesta Sedím u ohně, kde zůstali už jen dvě rolky. Přidají sek nám ještě Ardaren s Devriel. Nad Ardarenovým přikývnutím se jen mile usměju. Načeý vstanu a přejdu k nim Dáte si? Jsou to masový rolky. řeknu jim s úsměvem podávajíc jím poslední dvě. Pokud si vezmou, vezmou. Když ne tak zbylé zabalím a uložím do vaku načež přejdu ke koni, kte kterému vak připevním. Slunce už se vyklubalo nad obzor, zahldím se do něj. Měli by jsme vyrazit pokud chceme ještě dneska dorazit na hranice. řeknu jim po chvíli co se od slunce otočím. Se svými slovy se vyhoupnu na koně hledíc na své společníky s mírným úsměvem. |
| |
| Rolkou nepohrdnu a poděkuji. Sním jí už za cesty ke svému koni. Pokut nás něco nepotká snad dorazíme, už jsme se ale trochu opozdily takže budeme muset jet svižněji. Vyhoupnu se na svého bělouše(pokut jsem měl jiného koně omlouvám se hold nyní se mi líbí bělouši:D) a dívám se po ostatních. Podívám se na oblohu kde je pořád zataženo: Nejspíš bude pršet to taky není zrovna dvakrát nejlepší, ale co se dá dělat. |
| |
| ráno u ohně Humpry najeden. Humpry dostal jídlo a je spokojen. Humpry rád, že společníci dávaj Humpry jídlo. Humpry mít úsměv na tváři. Pak ale Humpry už netrpělivý, Humpry jít hledat kniha. Humpry nejdřív kontrolovat kůň. Humpry to vidět ve městě a u společníků. Humpry obejít kůň kolem dokola a koukat na kůň. Pak Humpry popleskat kůň na obličej. Humpry nakonec zatahat za všechny řemeny. Pak teprve Humpry naskočit na kůň a čeká, kterým směrem se pojede dál. Humpry taky pozorovat, že jeho řeč stále zlepšovat. Když společníci tolik mluvit, to dělá dobře Humpry Humpry poslouchat a učit řeč. |
| |
| Od Andariel si s úsměvem beru masovou rolku. A musím uznat že jsou stejně chutné jako vonící. Sním ji po cestě ke koni a než nasednu, vytáhnu z batohu malý kožený váček který zčásti naplním pískem, štěrkem, hlínou nebo čímkoliv jiným co je zrovna po ruce. Vyhoupnu se na koně a při čekání na ostatní, nebo i při cestě, si hraju s poloplným váčkem a delší šňůrkou. Jet za ostatními a dělat něco rukama mi problémy nedělá. Trvá mi pár minut než z koženého čehosi udělám celkem ucházející kuličku. Ohlídnu se kolem sebe a vyhledám Ardarena na kterého se usměji a dojedu ho, popřípadě na něj počkám. Chceš trénovat intenzivně nebo po kouskách? Zeptám se ho s úsměvem. Mezitím než mi odpoví si házím s kuličkou z jedné ruky do druhé bez toho, abych se na ni podívala. Uzdu mám namotanou na ruce, aby se mi kůň nerozjel tak, jak bych nechtěla. |
| |
| Jedu s hlavou skloněnou a stále přemýšlím občas mi mezi rukama probleskuje takové světlo, a ze zamyšlení mě probere Devrielin hlas. Sevřu ruce do sebe a světlo zmizí. Nakonec si promnu čelo a odpovím: Dosti záleží na tobě, nevím přesně jak probíhají takové cvičení. Konečně vzhlédnu a když uvidím kouli povytáhnu jedno obočí, ale otázku nevyslovím, místo toho ještě řeknu jednu věc: Vím že nyní trochu odbočuji, ale naše cvičení kde tě já cvičím, budou pokračovat celkem jednou denně plus mínus, řekněme že to cvičen co bylo ráno bylo za včerejšek. A mam už i vybraný další místo snad se ti bude líbit. |
| |
| Pozoruji Ardarena, zdá se mi nějaký ustaraný, ale na nic se neptám. Díl si jen pohazuji koulí. Opravdový výcvik probíhá za úplně jiných podmínek. Můžu se pokoušet jenom improvizovat. Ale snad to půjde. Trochu se ušklíbnu při první větě, při poslední se zase usměju. Když mluví o tom jeho cvičení, trochu skloním hlavu a snažím se moc nečervenat. Nějak mi nejde do hlavy kolik toho má to, co se dělo ráno společného s magií? |
| |
| Opravdoví? Tohleto nebyl opravdoví výcvik? Jak tedy vypadá asi opravdoví výcvik? Když řekne ovšem Devriel druhou větu mam co dělat abych se nezačal zubit, poté se nadechnu a chci něco říct přitom se trochu červenám. Chvíli takhle jedeme až nakonec řeknu: Eeeee. Ano bylo to cvičení hmm mělo to jak bych to řekl ach ano. Mělo to aby jsi neměla v hlouby duše vztek čímž nechci říct že jsem všechno měl naplánovaný a hmm a prostě to mělo hodně společného s magií. Usměji se na konec. |
| |
| Trochu přimhouřím oči když přemáhá smích, ale to jeho červenání stačí na to, abych se zase tvářila relativně normálně. Chvíli je ticho než odpoví, nespěchám na něj. Házím si s koulí a uvědomím si, co jsem s ní vlastně zamýšlela. Pak odpoví a já mu musím dát zapravdu. S potlačením vzteku a zapomínáním mi opravdu pomáhá. Usměji se na něj a chytnu kouli do jedné ruky. Tohle váží zhruba čtvrt kila. Padne to celkem dobře do ruky takže bys velký problém s chytáním mít neměl. zazubím se a podávám mu kouli. Prostě si s tím házej. Z ruky do ruky. Zezačátku opatrně, abys nespadl. Koně ti můžu víst já. A nepřepínej se. Ono aji čtvrt kila se po půl hodině nasčítá. Zatím jde jen o postřeh. Až nebudeš moct, přestaň. Dál se na něj usmívám a čekám jak vezme takový úkol. Jestli odmítne, mám aspoň na část cesty postaráno o zábavu. |
| |
| Přikývnu a vezmu si kouli přitom Devriel pohladím po ruce a usměji se na ní. Ruka mi malinko poklesne. Druhou rukou Devriel podám otěže a stáhnu jí zpět. Vyhodím kouli do vzduchu a chytnu, ruka mi opět poklesne. Opět vyhodím, ovšem tentokrát nechytnu. Zatočím rukou a koule se vznese do vzduchu kde jí vezmu a opět vyhodím, snažím se koncentrovat a opět vyhodím. Po asi deseti minutách jsem už unaven a odpočinu si. Celkem mi to spadlo asi devětkrát tenhle ten trik na mě už zkoušel Dallen takže jsem o něco víc připravenější. Myslím že si nyní trochu odpočinu. |
| |
| Vesnice Vidím že Humpry je nedočkavý s odjezdem. Mám stejný pocit a nechci se ve vesnici déle zdržovat. Sednu si teda na koně a kouknu na Taroka a Andariel. Musíme jet. Máme nejvyšší čas. Ztratili jsme už půl dne. Možná to nakonec rozhodne. Poté řeknu Humprymu ať jede za mnou. Máme před sebou cestu na sever. Hranice přejedeme za půl dne. Pak ještě dva dny do sídelního města pro ty svitky. A pak pro další. |
| |
| Vesnice --> cesta Kývnu na Yarnoda načež se vyhoupnu na koně. Shlédnu dolů na Taroka. Vážně už by jsme měli vyjet. řeknu mu a nasadím si kápi. Ještě se ujistím, že mám v plášti ty dopisy. Když se přesvědčím, že ano en se usměju a vydám se na cestu za ostatníma. |
| |
| Podávám Ardarenovi kouli. Rychle zamrkám a podívám se mu do očí když mě pohladí po ruce. Reakce na jeho magii, kterou už tak moc nekontroluje, je trochu jiná než v iluzi a mě to trochu překvapí. Jakmile ruku odtáhne, vzpamatuju se a věnuji se cestě. Jen občas se na něj podívám co dělá a jak mu to jde. Asi po deseti minutách oznámí že si odpočine. Jenom s úsměvem přikývnu. Nic neříkám. Ani mi moc do řeči není. Jen se občas rzhlédnu po okolí. |
| |
| Chvíli jedu za Devriel, ale jak mlčí a tváří se mi moc radosti nepřidávají. Dojedu jí a starostlivě se jí podívám do očí poté se otáži: Co je Devriel? Něco se ti nelíbí? Zvednu ruku že jí chci pohladit, ale nakonec jí nechám opět klesnout dolů. Nechci o ní přijít, prosím Veldene nechci. Mam o ní starost a můj obličej mi značí smutný úsměv. |
| |
| Jedeme v klidu dál, po chvíli mě Ardaren dožene. Udiveně pozvednu obočí nad jeho výrazem, po otázce nakrčím čelo. Nejde mi na rozum, proč se to dělá. Co by mělo být? Že mlčím? Žila jsem dlouho sama, jen já a příroda. Zvykla jsem si na ticho. Usměju se na něj když vidím že se o mě bojí. Neboj. Kdyby se mi něco nelíbilo nebo bych se necítila dobře, chovala bych se úplně jinak. Pohladím ho po ruce a usměji se. |
| |
| Pouze přikývnu a také ze zaposlouchám do přírody, ovšem jsem už tak trochu unaven, a proto se klimbám v sedle možná i na chvíli usnu, ovšem za chvíli se opět proberu: Mam spát nemam spát? Co když se něco stane? Tak budeš nepoužitelnej a budeš přítěž. Hmm asi máš pravdu. Nandám si kápi a modlím se aby můj kůň následoval ostatní, poté se choulím ke spánku a na to brzo usínám. |
| |
| Jedem v klidu po cestě, je sice trochu pod mrakem, ale to ničemu nevadí. Před chvílí jsem domluvila s Ardarenem tak mě chvilku trvá než se zase kouknu kolem sebe. Když to udělám, všímám si, že mág jedoucí za mnou usnul. S úsměvem na něj počkám. Chytím mu uzdu a kontroluji, jestli nepadá. Takhle jedeme vedle sebe celkem dlouhý kus cesty. Po pár hodinách dostávám trochu hlad. Víc pozoruji les kolem a snažím se odhadnout, kde by bylo dobré místo na zastavení. Pár set metrů dál prosvítá mezi stromy tráva. Vypadá to na malou mýtinu. Nezastavíme na chvíli? Zavolám na ostatní když zpomalím koně a otočím se. Když budou souhlasit, budím Ardarena a slézám z koně. |
| |
| Když zastavíme trochu zabručím ze spánku jak chci ještě spát zní to asi takto: Já chci ještě spát lásko. Ovšem poté mě probudí Devrielin hlas a hned jí bezmyšlenkově políbím. Teprve poté si uvědomím že nejsme v mém pokoji v Souostroví, ale někde v přírodě a proto se trochu víc probudím a trochu hlasitěji zamumlám: Kde to jsme Dev? A proč zastavujeme? Pomalu jak mam ztuhlí svaly slézám z koně a čekám na odpověď a na ostatní. |
| |
| Někde u hranic Zastavuji koně. Ardaren vedle mě cosi zabručí, ale moc mu nerozumím. Pak se ho pokouším vzbudit. Že mě políbí absolutně nečekám takže se trochu leknu. Nicméně polibek mu opětuji. Jakmile se odtáhne, usměju se na něj. Chvíli se vzpamatovávám z jeho náhlého probuzení tak mi chvíli trvá než odpovím. Co jsem to... jo. Jsme pořád ještě na cestě. Jestli jsme už přejeli hranice nevím, ale kousek odtud je místo kde bysme se mohli na chvíli zastavit a odpočinout si. Říkám mu s úsměvem a slézám z koně. Doufám, že ostatní budou s přestávkou souhlasit, nevšimla jsem si jejich reakce. Jdu trochu napřed, obhlídnout okolí. Mýtina je dost velká ale nikde nevidím ani neslyším vodu. No nevadí. Koně se můžou aspoň napást. |
| |
| Zastávka Vidím, že Dev zastavuje. Jen na ní kývnu a též z koně slezu. Koně nechávám bez uvázání někde. Z brašny vytáhnu kousek chleba a pomalu ho jím. Spolu se svým jídlem se procházím po mýtině, střídavě koukám po obloze a po okolí. Nakonec jsem dosti protažená, proto přejdu k jednomu ze stromů, o který se opřu zády s tím, že chodidlo jedné nohy taky. Polknu poslední sousto, moje oči se stočí k ostatním co dělají. Ardaren a Dev vypadají hodně šťastně. Polibek sem, polibek tam. prolétne mi hlavou nenadále až se nad jejím zněním musím zasmát. |
| |
| Velmi příjemně probuzenej, ovšem pořád celkem unavenej neboli Zastávka Usměji se na zaklínačku a pohladím jí po tváři. Trochu ještě zamžourám do slunce a chvíli takto stojím že to vypadá že se modlím ke slunci. Ovšem pohled je pravda doopravdy se modlím. Poté se konečně posadím a najednou slyším smích, otočím se po zdroji a vidím Andariel, trochu zvednu obočí a přejdu k ní. Jakmile přijdu jemně se zeptám: Je tady něco vtipného Andariel? Rád bych se taky zasmál. |
| |
| U stromu Upřu pohled na Ardarena když ke mě příjde a následně se mě zeptá. K smíchu Ardarene? Ale nic. Jen jsem si na něco vzpomněla to je vše. odpovím mu s úsměvem, který jasně nazančuje, že asi víc nepovím. Načež si sednu na zem zády stále opřená o kmen stromu. Vypadáš nějak unaveně mágu. Dokonce i na koni jsi usnul. Pořád vysílen z vrácení tvé duše zpět do tvého těla? pronesu po chvíli hlavu zvrácenou abych čarodějovi viděla do obličeje. |
| |
| Usměji se když vidím že nehodlá už nic víc říct, ale co se dá dělat. Ovšem nad tou formalitou málem dám oči v sloup: Unaven? Nedůležité nyní, i když možná malinko ano. Vysílen z vrácení těla? Ne jsem i z jiných věcí vysílen. Usměji se nad vzpomínkami rána, a odcházím opět k Devriel. Pokut něco připravila k jídlu zatím, tak si vezmu(pokut je minimálně pro dva), pokut nic nepřipravila sám připravím chleba se sýrem.Před tím než vložím na chleba sýr vyčaruji malou ohnivou koulí(nezávadnou) a nechám sýr trochu roztéct poté totéž zopakuju když už je na chlebu. |
| |
| zastávka Humpry jet na koni a za chvíli zase stát. Ostatní říají "zastávka". Humpry nemít rád zastávka. Humpry by rád splnil úkol rychle a dostat od krále odměna. Ale Humpry nevědět, kam jet. Tak HUmpry zastavit jako ostatní, sesednout z koně, posadit se e strom, našpicovat kro uši a sedět a poslouchat. Humpry tak sedět a až ostatní jetdál tak Humpry taky jet dál. |
| |
| Zastávka Chvíli se procházím, protahuji tělo. Procházku končím u koně a z torny vytahuji první, co mi padne pod ruku - chleba a nějaký sýr. Moc nespěchám, rozložím pod sebe plášť, nakrájím několik krajíců chleba a začnu krájet i sýr když přijde Ardaren. Usměji se na něj a poprosím ho, aby mi pomohl. Udělala jsem toho trochu víc, jako vždy když vařím pro víc lidí. Dva krajíce tedy beru a odnáším Humprymu sedícímu opodál. Jediný nevypadá, že by se chystal občerstvit, ale možná nemá hlad. Pak se vracím zpátky a sedám si na plášť, blízko Ardarena. Pomalu jím chleba a na tváři mi hraje lehký úsměv. Když dojím, a Ardaren taky, sednu si za mága a přiměji ho, aby si lehl a odpočíval. Ruce mu dávám na spánky a lehce masíruju. Nevím, možná se mu to nebude líbit, mě to většinou pomáhá se uvolnit. Nic neříkám, poslouchám ticho kolem nás. |
| |
| Vsichni zastavují na hranicích království... Chvilu si odpočinu najím se a zpátky nasedám. Měly by jsme jet dál |
| |
| Zastávka Slastně odpočívám, a Devrielino masírování mě uvádí do příjemného rozpoložení při čemž už zase málem usínám, ovšem mě vyruší Yarnodovo zvolání a zvednu hlavu: Škoda že tu nemůžeme moc dlouho zůstat je tu krásně, ovšem Yarnod má pravdu, bohužel musíme si trochu pospíšit i proto protože nám docházejí zásoby. Vstanu políbím Devriel a poděkuji za velmi příjemně strávenou chvíli, poté se odebírám ke koni, kde čekám na ostatní. |
| |
| Zastávka Bezmyšlenkovitě masíruju mágovi spánky a rozhoduji se, jestli by nebylo lepší vyrazit dokud je světlo a dohnat ztracený čas. Na jednu stranu se mi nechce, ale na druhou... Mé dilema vyřeší Yarnod. Usměju se, opětuji polibek Ardarena a jdu ke koni, cestou si oblékám plášť. Nasednu a čekám na ostatní. Než vyjedeme, vezmu si od Ardarena zpět koženou kouli a jednou rukou si s ní házím. Celkem mě to baví, tak s tím pokračuji i po cestě. Občas si kouli hodím i za záda a zase tou stejnou rukou chytím. Pozoruji přitom spíš okolí než kouli. Jednou za čas se kouknu na Ardarena jestli zase neusnul. |
| |
| Pardon že píšu sem, ale jinak si toho asi PJ nevšimne. Valkalisi napiš prosím tě, alespoň že tu nebudeš nebo nějak, ze začátku to byla velmi skvělá jeskyně, ale najednou jsi všeho nechal bez důvodu, vysvětlení. Proto tě žádám jako Pje máš odpovědnost a proto napiš. Jsem si jistý že když se tato jeskyně zase chytne Humpry by určitě zůstal(pokut ne tak se omlouvám že za tebe rozhoduji). Řekni cokoli, aby jsi nám dal najevo že na tuto jeskyni nekašleš. Díky Ardaren |
| |
| omlouvám se všem za mé sklamání ale bohužel nastali nějáké komplikace v mém životě a tudíš nemám čas. Teď je na vás jestli jeskyni pojedete bez PJ jako do ted nebo ji opustíte. Opravdu se všem omlouvám, ale jinak to nejde :-( |
| |
| Co se dá dělat, můžeš alespoň říct kdy budeš mít čas? |
| |
| Cesta nebezpečným hvozdem Usnu, jsem unaven, ovšem naštěstí už ne tolik co předtím. Zdají se mi podivný sny, pád vzducholodi na ostrov v Souostroví Mangelu, cesta bílím portálem. Poté se ovšem obraz promění, je tam černočerné černo, ovšem i to černo se hýbalo a z nich vylezli démoní nestvůry. Vyděsil jsem se tak že jsem se probudil plně zpocen, ovšem i tady cítím démony, koutkem oka zahlédnu stít za stromem. Zastavím koně a chcvíli kouzlím, to co objevím mě vyděsí další nemrtví ovšem tyhlety jsou už silnější, ostatní je zřejmě neobjevily. Už otvírám ústa: Lidí bacha jsou t... Víc nedořeknu když mě tmavá koule smete ze sedla. Rychle se zvednu a začnu kouzlit, snad mě mezitím někdo uchrání, celá tma se zvedne pod mým světlem, na nás se asi řítí dvacet démonů z toho nějaký černokněžníci. Rychle zakroužím rukama a objeví se bariéra do který démoni z jedné strany narazí, ovšem na nás se hrnou ze všech stran a i z tý jedné strany jich pár proniklo. začínám být vyčerpaný, kouknu na ostatní a zvednu opět ruce, přede mnou je démon toho odstřelí světelná koule ovšem hrnou se na mě další: Pomoc, už nemůžu. Prosím nehlasně. A chystám další kouzlo, když tu mě něco zezadu strhne a praští do hlavy, zatemní se mi přd očima a padám k zemi. |
| |
| Cesta nebezpečným hvozdem Humpry jken chvíli odpočaůl a zase jede dál. Najednou co to? .... Já jedu a jedu a teď už ne pole a louka ..... teď hvozd. Humpry vůbec nechápat. To kouzla. Někdo si s Humpry pořádně hrát. Ale Humpry mu ukáže, zač je Pardubsfjordu krolperník. Jen co najdu toho zloducha. Koukám na les kolem a vůbec mě není dobře. Napínám sluch a Humpry jako by čekat nebezpečí. A najednou ono tu. Kolem plno nepřítel. Humpry jen vytrhnout řemdich z opasku a kouknout se na amulet a potom jenom bojovat a bojovat. Humpry máchat řemdichem kolem sebe a schválně hledat nepřítel který kouzlí, toho nepřítel chtít Humpry zabít rychle, rychle. Ten nepřítel HUmpry vůbec nelíbit. |
| |
| Boj Nějakou chvíli jedem než na nás zaútočí další banda démonů. Do háje pomyslím si když po mě jeden z těch démonů skočí a strhne mě na zem. Ihned mu ale uštědřím ránu nožem, která tvora zraní. S tím hbitě vstávám a vytahuji svůj meč. Načež se začínám bránit před všemi možnými útoky. |
| |
| Boj Klid ze začátku dne se najednou změnil v noční můru. Pomalu ani nestihnu vytáhnout zbraň a už se musím bránit. Ardarenovo varování mě vytrhlo ze zamyšlení, musím se ještě trochu rozkoukat. No bezva. Nesnáším démony. Při jednom úhybu seskakuju z koně a vytahuju oba meče. Rozdávám nenáviděným tvorům jednu ránu za druhou, bráním se. Je jich tu nějak moc. |
| |
| Hvozd Zasténám a zvednu hlavu, probudil jsem se zrovna když společníci zahnaly démony na útěk. Znovu zasténám a obrátím se na záda, jelikož jsem dopadl na břicho. Nakonec se zvednu jelikož mi nic jinýho nezbyde, i když ležet mělo své kouzlo, zvednu se z louže a zakymácím se. Přiložím si ruce ke spánkům: Na tohleto už jsem vážně starej. Usmeji se a narovnám se, cítím je, cítím jak zlo opět přichází. mávnu rukou, ovšem nic se vyditelného nestane. Poté rázným krokem směřuji ke koním, a pokynu ostatním aby také šli. Musíme co nejrychleji pryč, zlo se blíží. Poté se vyšvihnu na koně a počkám dokut ostatní nevyjedou po cestě. Naposledy se rozhlédnu a i já kopnu koně do slabin. Jedu co nejrychleji a neustále pobýzím jak koně tak ostatní. Konečně se dostaneme na dohled městečka s kamenými hradbami. Tady si odpočineme. Před bránou jsou stráže a nevypadá že by nás chtěly pustit. |
| |
| Prosím o vyřazení, nikoliv o zabití postavy. |
| |
| Jo hej taky bych prosil o vyřazení.... bez PJ to nestoji za nic... |
| |
| Jinak zvu vás všechny opět do jeskyně Souostroví Mangelu, jsem ochoten přijmou i ty co byly mrtví. Děkuji |
Created by Martin Ami Čechura © 2003 - 2004
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR