Neo tempus – čas odplaty
hrálo se Denně
od: 14. listopadu 2010 19:00 do: 08. září 2011 21:55
Dobrodružství vedl(a) pirotes
| |
7435.jpg) | „Mnoho rokov nad Zemou vládli tvory ľudského vzhľadu, ktoré proti sebe bojovali v tisícich vojnách. Ich preliata krv vytvorila rieky, ktoré horeli čiernym plameňoch z výkrikov mŕtvych. Drali si svoje cesty cez hory i lesy a poškvrnili celý svet nenávisťou, bolesťou, závisťou i strachom. Spolu sa vliali do oceána a sfarbili azúrovú vodu do farby najvzácnejšieho rubína. Pobrežie lemované belasými lebkami padlých sa stalo útočiskom temných duchov čo prahli po živote. Boje i tak neutíchali a mystické tvory, kedysi považované za božstvá sa už viac nedokázali dívať na temnotu čo sa šírila svetom a pútala chladnými reťazami nevinné srdcia k bránam pekla. Nastal čas aby sa vrátili na miesto odkiaľ prišli pred miliónmi rokov. Nastal čas vrátiť sa do ich domoviny za oceánom. Čo chceli, však osud inak zariadil. Pred tým než sa kmene dostali k odchodu, boli vyzabíjané ľuďmi, čo si márne namýšľali, že sily týchto tajuplných tvorov získajú keď ich zabijú. Najväčší masaker v dejinách celej planéty nastal v noc, keď mesiac držal svoju stráž vo svojej plnej kráse. Kmene vlkov, líšok, havranov, drakov i ostatných mystických zvierat zmizli z povrch zeme v jednu smutnú noc. Na ďalší deň nad krajom, potriesniným krvou magických vládcov už ani slnko nevyšlo. Telá nadprirodzených tvorov sa zmenili v čiernu hmlu, ktorá oddelila kraj od zvyšku sveta. Svetadiel obklopený rubínovo červeným oceánom končí temnou hmlou, cez ktorú sa nikto už viac nedostane von. „Duše padlých nikdy viac nenájdu pokoja, kým naša smrť nebude pomstená.“ Slová Matky, ktoré vyriekla s posledným nádychom než sa jej telo rozplynulo na hmlu. “ Legenda a vzniku pekla na zemi sa rozpráva po celom svetadiely už jeden tisíc rokov. A čo sa za ten dlhý čas zmenilo? Boje trochu utíchli, ale neprestali. Napriek prekliatiu, ktoré postihlo zem sa ľudia nedokázali zmeniť. Chamtivosť ich ženie do ďalších krutých bojov. A smrť mystickej zveri ešte stále nebola pomstená. Nastane niekedy zmena? Neo tempus – čas odplaty Vaša úloha je žiť váš život vo svete kde nič než smrť a zlo neexistuje, ale ako tam žiť? To záleží na vás. Rozhodnite sa či budete bojovať alebo žiť naďalej v tieni ľudstva. Zničíte ľudí za to čo spravili vaším predkom, alebo odídete na miesto kam chceli oni odísť? Alebo snáď zostanete a budete len prizerať ako hnije zem po ktorej kráčate? |
| |
| soukromá zpráva od Strážca času pro Letíš si po temnej oblohe, tvoje krídla jemne hľadia kvapky vody, ktoré sa zachytávajú na nebesiach a tvoria čierne oblaky. Osviežujúce kvapôčky však občasne zaštípu na tvojej dračej koži keď ti udrú na telo spolu s ľadovým vetrom, ktorý bičuje každého kto ide proti nemu. V hlave ti hučí len krik ľudí, čo bojujú stovky metrov pod tebou, v krvilačnom boji o územie. Opäť vypaľujú dedinu, ktorá bola plná deti. Ich nárek dráždi tvoje srdce. Pripomína nárek tvojich vlastných. Tvoj pohľad len na okamih padol na dedinu no keď si ho opäť zdvihla miesto známeho pohľadu na čiernu hmlovinu si mala pred očami niečo svetlo modré. Nestihla si sa tomu vyhnúť a ono sa ti to prichytilo na hlavu, prikrylo obe oči a ty nevidíš kam letíš. Cítiš, že je to drobné, veľmi mäkké a v tomto nadmerne malom telíčku rýchlo pulzuje jeho krvička v žilách. Čo asi ma v pláne? píš mne |
| |
| soukromá zpráva od Strážca času pro Zahalený vo svojom plášti sleduješ ľudí v hostinci. Sedíš na drevenej lavici v kúte pri stole, ktorý už zažil nejednu opileckú bitku a možno i nejaké iné. Pred tebou je na tanieri kus opečeného kuraťa vedľa neho napol zhnitý chlieb a v ruke máš pohár s vodou. Hostinec je plný dymu z fajok, ktorý štípe tvoj citlivý nos. Rovnako cítiš i puch rozkladajúcich sa ľudských tiel zakaždým keď sa dvere do hostinca otvoria či už kvôli úbytku alebo príchodu hostí do tohto bohom zabudnutého hostinca na konci mesta. Táto drobná drevená stavba bola už mnoho krát opravovaná a ako sám dokážeš posúdiť nebol to žiaden majster kto opravy previedol. Všetci hostia sa držia vo svojich skupinkách. Nikto sa nerozpráva z iným ak ho nepozná. Hostinský, je vychudnutý starík, s dlhou bielou bradou, ktorá mu slúži asi ako pýcha namiesto vlasov, keďže tie mu jak si bohovia nedopriali. Hostinský i pri svojom vysokom veku chodí s elánom a každého za okamih obslúži no viac si ho nevšíma. Dvere do hostinca sa opäť otvoria a ty už si myslíš, že prievan k tebe opäť priženie hnilobnú vôňu tiel z bočných uličiek mesta. No tento krát to tak nebolo. Ticho v hostinci roztrhal krik a nárek ľudí. Pach, čo sa ti zavŕtal do nosa si nikdy ešte necítil. Je to pach čistej smrti, ktorá sa pomaly blíži k hostinci. Cítiš ľudskú krv, mnoho ľudskej krvi. Píš mne. |
| |
 | soukromá zpráva od Laire pro Cítím,cítim je ty krásné osvěžující kapky vody,které mi dopadají na mé tělo.Letám si proti studenému větru na temné obloze. Zamávám trochu křídly,nakloním se a letím směrem trošku do prava,abych se vyhla nepříjemným kapičkám vody,které spolu s větrem mě občas nepříjemně zaštípou. Letím a i když koukám před sebe slyším je,slyším ten křik.Slyším ten boj co se odehrává stovky metrů pode mnou. Boj,zase bojují,plení a vypalují.Tolik životů,které ukončí jenom kvůli územi.Tolik nevinných dětí. Bolí mě srdce ,když je slyším.Když slyším jejich nářek a pláč. Připomíná mi nářek mých vlastních. Zesmutním a jen na malí okamžik pohlédnu dolů,dolů na zem.Svůj pohled zase vrátím před sebe.Ale něco se mi nezdálo místo é známé černé mlhoviny jsem zahlédla cosi světle modrého. Copak to asi je.Pomyslím si a upnu na to zrak.Blížilo se to opravdu rychle a já se tomu nestačila vyhnout.Přichytilo se mi to na hlavě přes oči.Co to je nic nevidím,nevidím ani kam letím.Drží se mi to na hlavě a já se snaším alspoň trochu vyrovnat i když nic nevidím,abych nespadla.Je to drobné,měkké velmi měkké.Cítím jak mu v žilách pulzuje jeho krev,ale co má v plánu a co tu vlastně dělá? Otevřu tlamu a promluvím.Kdo jsi?A o co ti jde?Mohl by jsi mi slézt z očí nic nevidím. |
| |
 | soukromá zpráva od Stín měsíce pro Swdím si u svého stolu a pojídám kuře. Jsem celkem vděčný, že si mne nikdo nevšímá. I já se snažím držet svého. Hledím do si svého talíře a snaží se nevnímat okolí. Můj citlivý nos mne ovšem bombarduje tisícem pachů. Chuť na teplé jídlo překonala mou obavu z lidí a davu. Neustále si opakuji, že kolem mne je jen pár lidí. Pokaždé, když se otevřou dveře skřivím obličej zhnusením. Stařík, jenž je hospodský, je mi simpatický. Trochu mi připomíná otce. Už méně se mi líbí jeho hostinec. Čekám, že mi každou chvíli spadne na hlavu. Celkově jsem velmi nervózní. Svou nervozitu maskuji nevrlostí. Dlouhý plášť maskuje moje nelidské risy a luk opřený o stůl jasně prezentuje, že nestojím o společnost. Když se znovu otevřou dveře ucitím štiplaví pach lidské krve. Cuknu sebou, jako by mne něco kouslo. Zapomenu okamžitě na kuře a vodu. Nechám na stole minci za jídlo. Vstanu na záda pověsím luk. "Bohové vás ochraňujte." pronesu a s rukou na jílci meče odcházím s hospody. Jdu do míst odkud cítím krev. Případně ještě větřím jestli neucítím oheň. V jedné s temných uliček tasím meč. Rychle kráčím za pachem. Meč držím za záštitu, tak že mi čepel směřuje dolů k lokti. Probouzí se ve mně moje pudy lovce. Musím se nutit k tomu, abych nezrychlov s chůze do běhu. ps. chtěl bych s tebou probrat mou zvláštní schopnnost |
| |
| soukromá zpráva od Strážca času pro Ešte ani nestihneš dohovoriť a priamo vletíš spolu s tým stvorením na hlave do kŕdľa divých hus. Aj keď sa ti snažili vyhnúť nepodarilo sa im to a ty spolu s tým stvorením začnete rýchlo klesať k zemi- padáte a už sa ti nepodarí nič viac než núdzové pristátie medzi stromami. Dopadli ste presne do stredu ihličnatého lesa. Tvoja dračia koža našťastie nebola zranená jemnými vetvičkami stromov. Ako si dopadla na zem malé stvorenie sa odlepilo od tvojej tváre a prudko dopadlo na tvrdú zem. Chvíľu to na dvoch zadných labkách krúžilo na zemi a snažilo sa to asi i s menším otrasom mozgu z orientovať. Len čo sa konečne zastavilo točiť padlo na zadok a poškrabalo sa na hlave. Potom sa začalo obhliadať a keď si všimlo teba okamžite sa to rozbehlo do najbližšej diery, ktorú uvidelo. Diera sa nachádza pod starým stromom. Nanešťastie bola diera menšia než toto asi 40 centimetrové stvorenie. Zostal mu trčať z diery zadoček i s chvostíkom a zadnými veľmi drobnými labkami. K tomu sa ti zdá, že sa tam úplne zasekol, lebo sa dosť hmýri a zadnými labkami sa zaprel a tlačí na koreň stromu no nedarí sa mu dostať hlavu z diery. ako toto celé pozoruješ započuješ zvuk prichádzajúci zo stredu stromu. Neubližuj mi. Nezjedz ma, chutím zle! Dúfam. Keď sa pozrieš bližšie na strom vidíš v ňom dieru, zdá sa že je celý dutý.  píš Reine |
| |
| soukromá zpráva od Strážca času pro Vyjdeš z hostinca a pomaly sa blížiš k zdroju toho hnusného pachu. Miesta kde je toľko krvi až sa ti z toho obracia tvoja večera, ktorú si ani nedojedol. Kamenistá zem pod tvojimi nohami sa zrazu zmení na temne červenú mláku krvi. Kam dovidíš je len krv a kusy ľudských tiel. Na jednom kuse dedinčana vidíš, že neboli zabití zbraňami, ale roztrhaní pazúrmi a tesákmi. Na stenách domov je krv a otlačky labiek. Pôjdeš ďalej? |
| |
| soukromá zpráva od Laire pro Ani né v polovině mých slov,která ani nestihnu dále dopovědět do něčeho vletím spolu stím stvořením na mé hlavě.Pravděpodobně to byli husy.Přemýšlím zatím co stím stvořením na mé hlavě rychle padáme dolů.Stále nic nevidím co těd?Nezbývá mi nic jiného než nouzové přistání.Rychle vyhodnotím situaci a začnu tak konat. Těsně před dopadem na zem jsem na své dračí kůži cítila jehličí,s největší pravděpodobností jehličnatý les. Otevřela jsem oči a opravdu jsem vyděla jehličnatý les.Kam se poděl ten maličký? Můj pohled spadl dolů na zem přede mě.Je tam,přesně přede mnou a snaží se zorientovat. Ten je ve větším šoku než já z toho pádu.Pomyslím si a v duchu se zasměji. Když přestalo kroužit spadlo to na zadek a začlo se to škrábat na hlavě.Se zájmem ho sleduji vypadáto na srandovního tvorečka.Začlo se dívat po okolí a hned jako mě spatřilo rozeběhlo se pryč.To je teda rychlost.A sleduji kam prchlo. Zamířilo ke stromové díře.Skočilo do té díry a zadeček mu zůstal trčet ven.Koukám jak se vrtí a snačí dostat hlavu z onoho stromového vězení,které jak si myslel se mu mělo stát úkrytem. Jak ho tak pozoruji zaslechnu hlas vycházející ze stromu. Doufáš?Promluvím a přejdu blíže ke stromu.Zjistím že je celý dutý. Tak ty doufáš že chutnáš špatně? Řeknu schválně strašidelně ale nemám v úmyslu ho sníst.Nejsem krutá a už vůbec nebudu jíst bezbrané,ale za to jak mi zastínil oči ho trochu vylekat můžu. No vypadáš lahodně, na někoho kdo se zaseknul v té díře.Sednu si a zasměji se.Zvednu svojí přední nohu a lehce ho štouchnu jedním mým drápem do jeho zadečku.Ale jenom lehce pro pobavení opravdu nemám v úmyslu mu ublížit. Vypadáš náramně lahodně.A ještě jednou ho štouchnu. |
| |
 | soukromá zpráva od Reine pro Počúvam veľkého okrídleného tvora a v očiach mám slzy pri pomyslení, že by som mohla skončiť ako je predjedlo. Ospravedlňujem sa, ale ešte som nemala tu česť a okoštovať sa. A popravde ani ma to moc neláka. stále sa snažím dostať prednú polku telíčka z diery, do ktorej som vbehla. Koho to bol nápad sem liezť? Ach áno môj! Ja blbec! Hlupák! nadávam si keď ma šťuchne niečo do zadočku. V tom momente zamrzne celý strom. Hold čím väčší mám strach tým lepšiu mám kontrol nad svojimi schopnosťami. Len čo do mňa šťuchne i druhý krát podarí sa mi roztrieštiť zamrznutý konár stromu a som na slobode. Slobodáá! skríknem radostne a už letím čo najrýchlejšie preč. No nanešťastie som zabudla skontrolovať čo je predo mnou a napálila som si to do stromu v plnej rýchlosti. Stromy tu nie sú moc kvalitné to musím uznať. pomyslím si keď mi hlavička trčí z jednej strany úzkeho stromu a zadoček z druhej strany. Smutne si vzdychnem a rozplačem sa. Ja necu byť zjedenaaaa. Prosiiim nejedz ma. ďalej plačem a môj plač je celkom hlasitý na to aký malý tvor som. |
| |
| soukromá zpráva od Laire pro Nad tím co pronesl jsem se musela v duchu opět usmát.Takový legrační malý tvoreček. Když jsem do něj prvně štouchla všimla jsem si, že strom zamrzl.Když jsem do toho malého tvorečka štouchla, ale podruhé strom se rozpadl a ta malá potvůrka se rozeběhla nehledě kam a napálila si to do dalšího stromu. Tentokrát jí hlava a zadeček koukaly každý na jiné straně stromu.Nešika.Pomyslím si. Najednou se to malé stvoření rozbrečelo tak,že to muselo být slyšet ještě hodně daleko. Na to jaký je to prcek má strašně silný hlas.Rve mi to uši. Chudinka asi jsem to ale trochu přehnala.Dívám se na to malé zaklíněné stvoření. Klid, já tě tedy nesním.Ale přestaň brečet rve mi to uši. Kouknu na to mrně a přistoupím blíže ke stromu ve kterém je uvězněno. A na důkaz ,že to myslím vážně ti pomůžu z toho stromu co řikáš? A než mi odpoví zkoumám,jak toho malého dostat ven aniž bych mu ublížila. |
| |
| soukromá zpráva od Stín měsíce pro Můj nos mne neumilně zavede k místu krveproletí. Čím jsem blíž tím více mi povolují nervy. Pach krve mi krade rozum a dráždí vnitřnosti. Nikdy jsem si na pach krve nezvikl. Proto když už si musím ulovit něco k jídlu, snažím se aby moje kořist co nejméně trpěla a krvácela. S toho důvodu jsem si oblíbil luk. Ikdyž jím zasadím smrtící úder do tepny nikdy mne nepostříká krev. Zahledím se na dlažbu a jen stěžka ovládnu přeměnu na vlka. Musím zůstat v lidské podobě. Pokut by mne zde našli ve vlčí podobě nikdo by mi neuvěřil, že jsem tu krev neprolil já. Soustředěně se zadívám na otisky na zdi a přemýšlím, jaké zvíře mohlo tyhle stopy zanechat. "Jako by to nebylo jedno?!" pronesu naštvaně. Schovám meč do pochvy, sundám si rukavice a na několik okamžiků zavřu oči. Přeměním si ruce na spáry, podaří se mi ovšem nechat si chápavou ruku. Rukavice hodím do vaku a mimochodem si všimnu, že se mi prodloužila tvář. Rychle se vyšplhám na střechu domů a rozběhnu se po stopách útočníka ať už je to kdokoliv.Tohle mu nesmí projít. Musím svého příbuzného najít a zastavit už na sebe přitáhl dost pozornosti. běžím po střeše a viužívám schopnosti člověka a vlka, abych snadněji překonal jakoukoliv překážku. |
| |
| soukromá zpráva od Reine pro Sľubuješ? na chvíľu prestanem kričať a nariekať a potichúčku sa opýtam. S veľkými očami plnými sĺz sa pozriem na veľkého okrídleného tvora. Nemôžeš ten strom roztrhnúť? Zdáš sa mi byť dosť veľký..alebo veľká? začnem sebou hmýriť no to je priam nemožné, som v strome zaseknutá až moooc tesne. Mimochodom ja som Reine a ty? Hlások sa mi trasie strachom lebo si vážne nie som istá či sa dostanem niekedy von ani či má vážne nezožerie. Ja cu von. Už to začína bolieť....neplač! neplač! neplač! napomínam sa kežde mám opäť na krajíčku. Nebudem plakať. poviem trochu hlasnejšie. |
| |
| soukromá zpráva od Strážca času pro Ako bežíš na miesto ku ktorému ťa vedie tvoj nos, je pach krvi čoraz intenzívnejší. na kamenných chodníkoch je viac a viac tiel roztrhaných na drobné kúsky. Muži, ženy i deti sa stali obeťami útočníkov. Skočíš zo strechy na strechu a do uší sa ti dostane zvuk reťazí. Rinčanie je s každým skokom hlasitejšie. Zrazu počuješ i krik ľudí, ktorý strieda zvuk trhania a drvenia mŕtvych tiel. Započuješ vlčie zavytie. V tom okamihu uvidíš sedem metrov od teba na veľkom námestí s fontánou tri veľké psy.  odlišujú sa len tým, že časti ich tiel majú odlišné sfarbenie. Jeden je červený, druhý modrý a tretí zelený. Námestie je plné ľudí, ešte živých, ktorí sa snažia utiecť ale zakaždým na nich skočí jeden zo psov keď sa im podarí vzdialiť od fontány. Psy sa však zastavili len čo započuli zavytie. Spozorneli a hlavy natočili do stredu cesty kde vidíš vlka asi veľkosti koňa.  Pomalým krokom sa blíži k ľuďom, reťaze na jeho labách rinčia s každým krokom. Z papule mu visí ľudské telo, ktoré rozhryzne na dve časti keď sa dostane k fontáne. Odhodí časť tela, čo mu zostala v papuli a ta sa roztriešti o stenu a zanechá krvavú škvrnu. píš kuronue |
| |
 | soukromá zpráva od Kuronue pro Kam sa tak ponáhľate? Snáď už nechce ísť? Veď sme len začali. postupujem bližšie k tým bezvýznamným tvorom aby som videla strach v ich očiach. Rovnaký strach ako mali moji bratia keď ich zabili, keď sťali ľudské netvory mojej matke hlavu a pýšili sa s ňou ako s výhrou. Matky čo ochraňujú deti, prosia o ich život. Aké úbohé! Prečo by som im mala nechať život? Nechali ho oni nám, keď sme prosili? Rozbehnem sa k najbližšej žene čo drží svoje asi päť ročné dieťa v náruči a vytrhnem jej ho z rúk. Držiac ho v zakrvavenej papuli pretnem svojimi ostrými tesákmi jeho drobný kŕčok. Jej výkrik bolesti keď hľadela na to ako jej hlavička jej dieťaťa padá na zem oddelené od zvyšku teľa je ten najlahodnejší zvuk pre moje uši. Jej nárek a krik, otázky prečo. Prečo? Hmmm... lebo vy si život nezaslúžite vy červy! odpoviem žene a obídem ju. Svojim psom dám ale príkaz aby ju roztrhali. Okamžite sa na ňu vrhli. Utekajte červy! Utekajte os voj život! Nech je väčšia zábava. nechám ich aby sa rozutekali ja si zatiaľ sadnem na zem a pozorujem temne čiernu oblohu ako moje srdce. |
| |
| soukromá zpráva od Strážca času pro Dedinčania sa opäť rozutekali. Dvadsiati bežia do rôznych strán ale tri deti spolu z ich matkou sa krčia za sudmi s ovocím dúfajúc, že si ich nevšimnete. |
| |
| soukromá zpráva od Strážca času pro Dedinčania sa opäť rozutekali. Dvadsiati bežia do rôznych strán ale tri deti spolu z ich matkou sa krčia za sudmi s ovocím dúfajúc, že si ich nevšimnete. |
| |
| soukromá zpráva od Stín měsíce pro Lehce najdu útočníky lomoz a pach smrti mne k nim neomilně zavede. Snažím se nedívat na zmasakrovaná tělíčka dětí rostrhaná na kusy. Změním se do plně lidské podoby a aniž bych spomalil svůj běh po střechách znovu tasím meč. Pomstychtivě se udměji a odhalím tak své tesáky. Teď tom uvražděním udělám přítrž. Právě se chystám seskočit na náměstí, když zaslechnu vlčí vytí. Strnu uprostřed pohybu. Ten masakr spáchal můj příbuzný?! Co si sakra myslí že dělá? Plný nejistot seskočím na na náměstí a plášť se mi sveze s hlavy. Pořádně si prohlédnu vlka, jenž té krvavé zábavě zdá se velí. "To by mohlo stačit! Ty a tvý společníci jste už prolili dost krve neviných. Nehodlám přihlížet masakru! Odejděte nerd bych proléval krev vlastního klanu !" mluvím tiše, ale důrazně. Během slov se změním na vlka. Náměstím se rozléhá chrastění, jak ze mne odpadává zbroj a následně i zbraně. Zůstanu stát ve stínu budov, abych zabránil mím protivníkům obklíčit mne. S člověk v kožené zbroji s mečem v ruce a lukem na rameni jsem se změnil na středně vysokého vlka. Mám černý kožich, jen na bpřichu a hrdle mám bílí pruh. Kmenové tetování mne označuje za člena klanu vlka, kdyby o tom snad někdo chtěl pochybovat.  |
| |
| soukromá zpráva od Kuronue pro Nevinný? Kde? Môj milý brat, tých čo chrániš pred troma dňami spravili lov na vlčí klan kmeňu vody. Zabili všetkých i šteňatá, ktoré ešte neotvorili ani oči. Chladnokrvne im zaživa odrezali hlavy, drobným tvorom, ktoré len pár hodín boli na tomto svete. Nedostali ani šancu radovať sa zo života a už oňho prišli. Kože ich matiek stiahli zaživa a zavesili ich doma na steny. Zavyjem nahlas a najbližšie dvere hneď oproti vlkovi, čo sa tak bezvýznamne skrýva v tieni, ktorý mi je matkou sa rozletia dokorán. Naskytne sa mu pohľad na modrú vlčiu kožu, ktorá je skutočne rozprestrená a zavesená na stene. Vedľa nej je sedem malých. Chrániš tých čo zabili ti rodinu? Chrániš vrahov čo zabíjajú sa navzájom? Chrániš tie červy! Skríknem zúrivo a vstanem. Tieň okolo mňa sa pomaly začne dvíhať a až kým sa z neho nevytvorí temný plameň. Opäť zavyjem a plamene okolo mňa pohltia všetkých ľudí. No nespália tie bezvýznamné telá ale roztrhajú na kusy. Choď mi z cesty ak ti je život drahý. Poď so mnou ak ti je drahý život tvojich bratov! Alebo skap pod čepeľami tých beštií čo chrániš pred pomstou padlých. Predomnou. No predtým než tak vykonáš prezraď mi meno zradcu nášho rodu. Prezraď mi kto sa stavia z môjho kmeňa na stranu ľudí a zavrhol vlastnú krv ak však mieniš kráčať v mojich stopách mlč a pomsti tých čo nedostali ani šancu bojovať za seba. |
| |
| soukromá zpráva od Strážca času pro Keď sa zdvihli plamene cítil si, že medzi tebou a čiernym vlkom je rozdiel, veľký rozdiel v sile i nenávisti. Temné plamene ako ostré pazúre roztrhali ľudí čo sa rozutekali a nevynechali ani matku čo sa s deťmi skrývala za sudmi. Jedine ty, psy a čierny vlk stojíte na námestí. Vidíš okolo seba len ľudské tela a v dome kožu vlka, ktorého výzor ti je známi. Je to vlčica, z kmeňa vody, ktorý ťa pohostili vo svojej jaskyni pred šiestimi dňami. Vtedy sa chystala vlčica spolu so sestrami na pôrod. Boli priateľský kmeň plný radosti zo života a mierumilovných sŕdc. |
| |
| soukromá zpráva od Stín měsíce pro Slova vlčice mne zasáhnou víc než rán mečem a konternovaně se zadívám do její nenávistí překypujících očí. Nelže pach říká, že mluví pravdu. Já tomu ovšem odmítám uvěřit. Rozhlédnu se kolem sebe, jako bych hledal podporu u lidí, kteří stejně našemu jazyku nerozumí. Můj pohled se zadrhne na hrumadě kůží. To snad ne!! Zavřu oči a snaží si nepředstavovat, jak se ta kůže dostla na stěnu. Otevřu oči a nezračí se v nich žádné smylování, ale taky vůbec nic jiného jsou prázné, jako oči do nicoty. "Chápu, vrahy je třeba potrestat. Proč jsi zabila, ty jenž se na tom nepodíleli? Jejich děti jsou stejně neviné stejně, jako naše." změním se spět do lidské podoby . Jako bych to nevěděl. Ze msty. Soustředím se na oblékání zbroje a vybavení. "Nazíváš mne zrádcem krve. Podívej se na sebe. Já sice chodím oblékán, jako člověk, ale snažím se vrátit tomuhle světu řád. Jak ty se lišíš od těch, jenž vyvraždily naše příbuzné, tím , že nemáš dům kam si pověsíš kůže? Uvažuj nad tím až se příště setkáme, ano." s tím se změním na stín a prosáknu do domu za mnou a pokračuji dál na druhou stranu. Na druhé straně domu se změním spět na člověka a zamířím ven z města. |
| |
| soukromá zpráva od Kuronue pro Hlúpe dieťa. Netuší čo bolo vyrieknuté našou Matkou. Aká kliatba postihla túto zem. Pozorujem ako mizne v tieni. Tak ľahko ťa nenechám odísť. Pomaly prejdem k tieňu veľkého domu a vojdem do neho. Vyjdem z tieňa nejakej zrúcaniny a ľahnem si na strechu nejakého hostinca. Z láb mi ešte kvapká krv na zem a pozorujem ako si vĺča kráča preč. Kam sa tak ponáhľaš šteňa? Snáď si sa už nedal na odchod? To sa predsa nepatrí, odísť než skončí rozhovor. Pýtaš sa prečo zabíjam i deti. Lebo z detí vyrastú vrahovia. Ich kultúra leží zapečatená v ich krvi a tú neprestanem prelievať kým nezmizne posledný z povrchu tohto prekliateho kontinentu. Skočím pred neho ale na zem dopadnem bez toho aby som vydala nejaký čo i len najjemnejší zvuk. Vieš čo je slnko šteňa? Vieš čo je svetlo? Ja áno a už vyše tisíc rokov trpím v tme. Moje telo pohlcujú tiene i keď polovica mojej duše patrí svetlu. Nikdy im neodpustím za to čo mi spravili. Nikdy neodpustím ľuďom za to, že zabili mojich bratov, moje matky, moju rodinu. Nikdy im neopustím, že vzali svetlo tomuto svetu. Obídem dva krát a zozadu sa k nemu nakloním. A teraz mi prezraď ty šteňa, prečo i keď si vlkom neplníš rozkaz Matky? Alebo ti snáď rodičia nepovedali? Nič ti nepovedali o Matke klanu? Ó, tak to bude. Nič nevieš. Si len hlúpe šteňa. výsmešne prejdem pred neho. Keď to zistíš. Keď zistíš minulosť nášho klanu uvidíme sa zas. Potom mi ty zodpovedz moju otázku. Prečo by si ľudia mali zaslúžiť život? |
| |
| soukromá zpráva od Laire pro Maličký přestane plakat a očičkama plných slz se na mě podívá.Slibuju.Pronesu a stoupnu si na všechny čtyři. Ano dokážu ho roztrhnout a zdá se mi to taky, jako nejlepší možnost.Podivám se na tvorečka. Zas tak velká nejsem. Maličká se mi představí.Tak Reine,pěkné jméno. Já jsem Laire a těd pokud se bojíš zavři očička jdu zkoncovat stím stromem. Hlásek se jí uplně třese.Pomyslím si a dojdu těsně ke stromu. Všechnu svojí váhu přenáším do svých zadních noh.Když už zaujmu dobrou pozici zapřu se drápama na zadních nohách do země. Předníma nohama chytnu strom. Lehce,abych věděla jak na tom ten strom je s kořena ho zkusím posunout dopředu.Strom se hodně pohne. No tak ten už je uplně dutej.Ale musím být opatrná.Přejde mi myšlenka zatímco stím stromem kývu na jednu stranu a pak na druhou.Jak tam sním tak kývu, strom vydává praskavé strašidelné zvuky,to jak praská v místě okolo tvorečka. Přestanu sním kývat.Svoje dračí křídla,která jsem měla složená u těla napnu do vzduchu. Tak pozor už to bude.Promluvím a prudce celou svojí vahou zatlačím na strom,který se přesně u tvorečka rozlomí vejpůl a zbytek stromu spadne vedle. Stojím na zadních nohách a dívám se jak se mi to povedlo krásně roztrhnou.Když se vynadívám dojdu kus dál,složím křídla a sednu si. Tak co v pořádku?už můžeš ven cestu máš volnou.Pronesu na třesoucího tvorečka. |
| |
| soukromá zpráva od Reine pro Asi budem zvracať. prebehne mi hlavou kým Laire kýva zo stromom. Do pusy sa mi už hrnie moja včerajšia večera keď našťastie prestane. Konečne. prejde mi hlavičkou keď s tým vrtením skončí. Keď ma k tomu dostane zo stromu som najšťastnejší tvoreček na svete. Rozletím sa k nej a prichytím sa jej na dlhom krku. Pevne ju od radosti objímem. Vďaka, vďaka,vďaka. nadšene opakujem a nepúšťam ju. Po chvíli sa však odlepím a vzlietnem vyššie aby som bola v rovnakej výške ako je jej hlava. Teraz ešte raz a správne. . Postavím sa na najbližší konár, ktorý vyzerá, že ma udrží. Na zadných dvoch labkách spravím úklon. Moje meno je Reine Ciel Renarde. Z klanu líšok, z kmeňa ľadu. Je mi cťou spoznať vás mademoiselle Laire. Veľmi vám ďakujem za svoju záchranu a dúfam, že prijmete moje ospravedlnenie za problémy mnou spôsobené. Môj hlas bol trochu hrubší ako doteraz Opäť sa narovnám a vzlietnem. Skutočne sa strašne ospravedlňujem za to stretnutie na oblohe ale pokúšal sa ma zožrať nejaký veľký vták. Myslím, že to bol orol. opäť mám tenkší hlások s veselým tónom. Dúfam, že sa nehneváte. Nikdy som si nemyslela, že to tu bude také nebezpečné. V mojej zemi to vyzerá úplne inak. A hlavne tam nemáme tvory ako vás. Preto sa ospravedlňujem za otázku, ale čo ste za zviera? |
| |
| soukromá zpráva od Laire pro Když se posadím Reine se mi přichytí na mém krku a radostně mi děkuji. Nemáš zač. Odpovím ji zatímco mě pořád drží okolo krku a vypadáto že snad ani nepustí.Nakonec mi přeci jenom pustí krk vzlétne do výžky mých očí a posadí se na nejbližší stromek. Docela žasnu na to jak formální a výrečný ten malí tvoreček je. Moc mě těší Reine Ciel Renarde z klanu lišek a kmene ledu.Já jsem Laire,z klanu draků a kmene vody.Nemusíš mi děkovat.A chtěla bych se omluvit za to,že jsem tě zlobyla tím že tě sním.Ale omluvu za to nedorozumění nahoře v oblacích přijímám. Zase vzlétne. Orlové tu jsou poměrně málo vidět,musela jsi mít hold velkou smůlu,že jsi na něho narazilaPro mě je orel pískle,ale pro tebe to musí být obr. Usměji se. Nezlobím se.Oblaka taky jsou nebezpečná zvlášt pro někoho tvého růstu.Opravdu a jak tedy vypadá tvoja země? Vyslechnu její otázku.Ona nezná draky?Zajímavé. Projde mi hlavou. Já jsem tedy jak už jsem řekla, Dračice.Neboli velký létací ještěr. U vás takový tvorové,jako já opravdu nejsou? Zeptám se trochu s údivem. |
| |
| soukromá zpráva od Reine pro Nie, jašteričky nám po oblohe nelietajú. Odpoviem na otázku a opäť preletím k vetvičke a posadím sa na ňu. Tam kde žijem nie sú ani takéto stromy. Je tam len sneh a ľad. Poznáš horu War? Aspoň tak ju voláme my, neviem či i tu máte pre ňu rovnaké pomenovanie. Chvíľu sa otáčam kým objavím čo hľadám. PO chvíli sa mi podarí nájsť v diaľke vysokú horu, ktorá prevyšuje všetky ostatné. Tam ta veľká hora. Vidíš ju? Jej vrchol je v tej tme preto nie je celá vidieť. V tej tme, úplne na vrchole žije môj kmeň. Tvory ako ty tam nelietajú. Okrem mňa tam popravde nikto nelietal. Je to moc nebezpečné. Vietor je mooc silný. Taký silný, že ma odfúkol preč. do očí sa mi nahrnú slzy. Teraz neviem ako späť. Cez tu hmlu sa nedá prejsť. po tváričke mi začnú stekať kvapky, ktoré pred dopadom na zem zamrznú. Ľadové kvapky sa pri dopade na zem roztrieštia a malé črepinky a tie sa okamžite na horúcej zemi rozpustia. Teraz nemám kam ísť a furt sa ma tu pokúša niečo zjesť alebo zabiť. Hlavne tie divné tvory s tými ostrými vecami. Strielali po mne nejaké ostré konariky. Potom po mne hádzali lesklé...niečo. Ledva som utiekla a potom sa na mňa vyrútil ten orol. Orol to volali aspoň tie divné tvory na dvoch nohách. Utriem si ňufáčik i očička, ale stále mám smutný výraz. |
| |
| soukromá zpráva od Laire pro Hora War to mi něco říká.Už jsem to jméno slyšela. Jen led a sních zajímavá to krajina. Chvilku se Reine otáčí a pak packou ukáže směrem na velkou horu. Vidím ji.Promluvím a podívám se na ni.Chuděrka malá,je mi jí líto. Chudáčku.Být odvanuta pryč z domova je strašné. Začne plakat ledové slzičky.Poslouchá každé její slovo o tom co se jí stalo. To pro tebe opravdu nebylo snadné. Přestala brečet,ale stále na ní bylo vidět,jak hrozně moc je smutná. Zvednu svůj bílí chundelatý ocas a jemně ho sním pohladím to malé nebožátko. Pro někoho tak malého je to opravdu težké.Nachvilku se odmlčím. Ale víš ty co..když se tě pořád něco pokouší zabít tak proč chvilku nezůstaneš se mnou.Na mě si orlové netroufnou.A pokud by tě chtělo něco sežrat,tak bych mu dala za vyučenou. Ztichnu. Tak co řikáš?Zůstaneš se mnou na chvilku než najdeš cestu domů? Povzbudivě se usměji a dál hladím svým ocasem Reine po hlavičce. |
| |
| soukromá zpráva od Stín měsíce pro Zadívám se na vlčici, sedící na střeše. Pach krve je sice silný, ale pach Kuronue se mi vryl do paměti, jako do žuly. Pocítím touhu se jí vyhnout, ale rozhodnu se to neudělat. Zdá se, že nejsem jediný, kdo umí procházet stíny, ale to nevadí. Přece ji nebudu obcházet. Stejně by se znovu přesunula stíny. Tak jdu nejkratší cestou ven z města, procházím kolem hostince na jehož střeše vlčice leží. Ovládnou tuhu odpovědět drze. Je starší a zaslouží si trochu úcty, ikdyž je pomýlena. Místo toho se začnu šíleně smát, až se musím opřít o zítku. Během několika okamžiků se dám dohromady natolik, že můžu jít rovně. Otřu si slzy s očí a zadívám se do očí vlčice, veselí je v mích očí pramálo. Vlčice seskočí přede mne, aniž bych se zastavil odpověděl, prostě ji obejdu a pokračuji v cestě. Nerozhodí mne ani, když mi šeptá do ucha. Když se znovu zastaví přede mnou, tak už mne její slova vytáčí na nejvyšší možnou míru. "Co o mne víš?! Že si zde hraješ na mé svědomí. Tak já ti to řeknu nevíš nic, neznáš ani mé jméno, rodiče, nevíš jestli mám příbuzné. jako vždy, když sem vzteklí , tak se začnu měnit do vlčí podoby. Další zaslepený vlk. "Odvoláváš na rozkaz. Víš ty sama jak vůbec zněl? Ona určitě řekla zabij každého živého muže, ženu a dítě, že? Jsi jen přežitek z minulosti, který neustále hledí do minulosti a přeje si aby se vrátila. K tvé otázce. Nevím, co je to sluneční den. Pokut se zadívám na oblohu, neuvidím zářící kruh. Pamatuji si svou rodinu a plním rozkazy svého otce a matky.“ zhluboka se nadechnu a prudce pokračuji v chystám pokračovat dál. ”Ještě ti řeknu něco než se vydám svou cestu. Buď na sebe hrdá. Zabili jsi několik desítek lidí. Jejich příbuzní zatvrdí svá srdce, půjdou a zabijí další vlky a nebo jiné magické tvory. Samozřejmě se nejdříve naučí bojovat a stanou se lovci. Vyhlásí že jsou po tobě. Jenže i oni v duchu budou vědět, že tě neporazí a tak si vyberou někoho, kdo se nemůže bránit. Možná že ta krev co ti kape s tlamy je krev kmenu vody, protože ti lovci šli po tobě. Já budu bránit kohokoliv, kdo bude slabší. ” založím ruce, jenž už se přeměnili na vlčí spáry na hrudi. " Teď mi jdi s cesty. Odcházím s tohle hřbitova. Jo a abych nezapomněl jsem Stín měsíce, když tak o mé jméno stojíš. s tím pokračuji směrem z města. |
| |
| soukromá zpráva od Reine pro Môžem zostať s tebou? Vážne? prekvapene i nadšene zakričím a nechám ju aby ma hladila chvostom. PO chvíľke však vzlietnem a sadnem jej na hlavičku, tento krát však tak aby som jej nesedela presne vo výhľade na cestu. Pekne som si bruškom na spod ľahla na jej veľkú dračiu hlavu. Môžem zostať tu? Možem, možem? Pýtam sa a už sa uvelebím bez toho aby som dostala odpoveď. Prosííím zaprosíkam ešte raz a potichu čakám na odpoveď. Uvidím svet. Nič ma pri tom nespapá! Juhuuuu. Laire, aký je tento svet dole? napadne ma kedže nič o tomto kraji neviem. Skutočne je to pre mňa ako odlišný, neznámi svet. |
| |
| soukromá zpráva od Laire pro Vážně.Odpovím a přitom ji hladím ocasem po hlavičce. Vypadá překvapěně ,ale i štastně. Pomyslím si při pohledu na její tvářičku. Po chvilce vzlétla a chtěla si mi sednout na hlavu. To snad ne,hlavně ne na oči! Vystřelí mi myšlenka při pohledu na Reine,jak se mi chce sednout na hlavu.Naštěstí se mi uvelebyla na hlavě dost daleko od očí. Tak dobrá mužeš mi ležet na hlavě,ale pozor at mi zas nespadneš do očí. Zasměji se. Jaký je? no... Bolí mě srdce,když na to myslím.Vždy ty bolestné výkřiky,které slyším v mé hlavě snad nikdy neutichnou. Tento svět je pohlcem válkou.Lidé pořád bojují a prolévají nevinou krev.Vypalují,ničí vše a zraždí ženy,děti vše živé.A to jen pro zemi či bohatství. Ty bolestné výkřiky obětí...slyším je,vždy je slyším ve své hlavě. Zesmutním při pomyslění na to. |
| |
| soukromá zpráva od Kuronue pro Pokojne počúvam naivné slova malého vĺčaťa, ktorému čas ešte nedal šancu dozrieť. Šteňa, čo nič nepozná a predsa si myslí, že narodilo sa už s múdrosťou svojich predkov. Len čo dohovorí pozorujem ho ako odchádza. Keď ho už nevidím začnem vyť. Moje zavýjanie však znie ako spev. Pieseň sa nesie krajom do diaľky. Matka, čo strážiš naše neisté kroky života. Matka, čo milovala si všetko živé. Matka, čo zrodila si nás z ničoho. Posledné slová si vyriekla, než svoje telo v temnotu sa premenila, že neskončí tma kým nepadneme všetci. Slnko vyjde zas nad naše hlavy, keď vydýchne každý člen ľudskej rasy. Zem očistí sa až keď zastaví sa čas pokolenia človeka. Ľudské tváre obrátené tvárou na zem. Telá bez dychu, telá prázdne na spálenej tráve. Skončím so zavíjaním a dám sa na odchod. Mnohé sa dozvieš na svojej ceste mladé vĺča. Mnohé ťa sklame, pri tvojich predstavách o živote. Nie ja šteňa, nie ja som začala ten spor. Ja nepreliala prvá ich krv, to oni prekliali túto zem. A neboj sa mláďa, ich hlúposť a pých poženie ich hnev proti mne. Ich nenásytnosť a túžba po moci ich však zavedie k takým ako si ty, k tým čo odmietajú pravdu, čo nevedia čo je smrť a čo život...a čo je povinnosť nášho rodu. Kráčam si mŕtvym mestom a za mnou moje poslušné psy čo dávno dobehli za mnou. Ešte sa stretneme šteňa a nanešťastie ako protivníci, keďže si sa rozhodol položiť život za nich. Kedže si sa rozhodol ísť proti Matke. |
| |
| Kraj Celým krajom sa nesie vlčie zavýjanie čo znie ako smutná pieseň. Zarýva sa do srdci zvierat a jej slová znejú v ich ušiach a duši. Matka, čo strážiš naše neisté kroky života. Matka, čo milovala si všetko živé. Matka, čo zrodila si nás z ničoho. Posledné slová si vyriekla, než svoje telo v temnotu premenila, že neskončí tma kým nepadneme všetci. Slnko vyjde zas nad naše hlavy, keď vydýchne každý člen ľudskej rasy. Zem očistí sa až keď zastaví sa čas pokolenia človeka. Ľudské tváre obrátené tvárou na zem. Telá bez dychu, telá prázdne na spálenej tráve. Utíchne vlčí spev a avšak pochmúrna nálada vyvolaná melódiou sa nesie tmou. |
| |
| soukromá zpráva od Strážca času pro Vlčica ťa nechala odísť bez jediného problému. Ako si kráčal mestom, zívalo prázdnotou. Zdá sa ako keby zničené budovy už desiatky rokov neboli domovmi žiadnych tvorov. Avšak dobre vieš, že pred pár minútami bolo toto mesto plné trosiek a smrti živým miestom, v ktorom si i v tento večer jedol svoju večeru v hostinci plnom ľudí. Z mesta vedú tri cesty. Všetky sú zablatené po včerajšom daždi. Na mnohých miestach sú ešte stále kaluže vody, ktorej tmavo hnedá farba prechádzajúca až do červených tónov pripomína rubínovú krv, v meste, ktorej pach sa stále linie k tebe a neprerazí ho zatiaľ ani vôňa bukového ihličia stromov z neďalekého lesa. Všetky tri cesty vedú do lesa, netušíš však kam ťa ktorá zavedie. Vyber si jednu z ciest. Pravá, ľavá alebo stredná. Na pravej sú otlačky kopýt, od minimálne dvadsiatich koní. Pri strednej ceste nájdeš v kope ďatelín štvorlístok, ktorý si objavil len náhodou. Na ľavej vidíš stopy psov, podľa tvojho odhadu ich zanechali asi tri jedince, stopy smerujú do dediny. Na všetkých sa nachádzajú i stopy ľudí, dažďom však zničené a preto sa nedá rozoznať kedy boli spravené ani akým množstvom. píš mne. |
| |
| soukromá zpráva od Strážca času pro kým ste sa rozprávali započuli ste pieseň. Naďalej píšeš len Reine |
| |
| soukromá zpráva od Laire pro Po svýh slovech jsem trochu sklonila hlavu k zemi. Lidské boje snad nikdy neskončí. Moje uši však něco zachytily.Zvednu hlavu k nebesům,ale dávám pozor na Reine,aby mi nespadla z hlavy. Zavřu oči a snažím se zachytit onen zvuk.Uslyším vlčí vytí. Zní, jako smutná píseň. Posloucham každé slovo oné smutné písně,které se nese krajem.Když utichne vlčí vytí,vyvolaná pochmurná nálada v mé duši nezmizí. Nelíbí se mi,alspoň z poloviny.Další zabíjení?Nezáleží čí zabíjení i někteří lidé mají právo žít. Reine? Promluvím na svou malou společnici,která mi leží na hlavě.Posunu svoje oči směrem k ní,abych na ní vyděla. Slyšela jsi tu píseň? Zeptám se i když už znám odpověd.Musela ji slyšet. |
| |
| soukromá zpráva od Reine pro Počúvam smutnú pieseň, ktorej melódia sa mi vryla do môjho drobnučkého srdiečka už v skorom veku. Spievali sme ju i my doma aby sme nemali strach v v čiernej, ľadovej noci. Avšak slová boli iné. Zatvorím očká a začnem spievať len čo skončí vlčie vytie. Matka, čo strážiš naše neisté kroky života. Matka, čo miluješ všetko živé. Matka, čo zrodila si nás z ničoho. Zrodila si troch potomkov, čo boli ti nádejou. Prvému otcom je zemský prach. Druhému otcom je nebeský dych. Tretiemu otcom je ohnivý popol. A ty si kvapka rosy čo omyje naše telá od temnoty. Láska tvoja je nám oporou na našej kľukatej ceste životom. Strážiš nás dňom i nocou svoju nádej do nás vkladáš. Mi nesklameme tvoje srdce. Deti tvoje sme a pýchou ti budeme. Skončím a hľadím na nebesia. Prečo je tak odlišná? Poznáš ju i ty? opýtam sa Laire. |
| |
| soukromá zpráva od Laire pro Potom co skončilo vlčí vytí má malá společnice najednou začla zpívat.Uplně tu samou písničku.Melodie zůstala,avšak slova byla jiná.Slova její písničky ve mě probouzejí pocit,který je opakem vlčí písně. Proč je tak odlišná? Nevim,avšak Reiniňu písničku neznám melodie je povědomá. Maličká pohlédne na nebese a já zase na ni. Nevím,nevím proč je tak odlišná. Poznám ji,tu melodii. Její písnička z mé duši odehnala chmurnou náladu.Usměji se a na chvilku zavřu své oči. Děkuji ti Reine. Nějak mi po tom všem vyhládlo a můj žaludek,který jsem nevnímala mi to dal najevo velkým zakručením. Takový trapas a navíc v nevhodné chvíli. |
| |
| soukromá zpráva od Stín měsíce pro Zamyšleně se zadívám na vlčici. Ona tomu věří. Takže není šance ji přesvědčit o jejím omylu. Vždyť mne ani neposlouchá, nebo možná poslouchá. Nevím, co je horší. Jestli mne ignoruje a jde slepě za svým, nebo jestli mne poslouchá a nedokáže pochopit co říkám? vyslechnu, co mi chce říct a pak pokračuji v cestě. "Budu se těšit na naše příští setkání. Uvidíme, kdo má pravdu. Zajisté se potkáme v boji, ale není zřejmé na jaké straně budeme bojovat." mírně ukloním se odcházející vlčici, projevím tak úctu jejímu staří. Cestou procházím kdysi živím městem a jen nevěřícně vrtím hlavou, co dokáže dostatečně odhodlaný vlk. Živoucí město je ruina, kterou obývají mrtví. Co, když uspěje? Co zabrání,nějaké dosti zoufale matce nevyřknout podobnou kletbu? Slunce vyjde, ale stojí za všechnu tu prolitou krev? Než se doberu odpovědi dojdu na rozcestí. Prohlédnu si cesty. Jsem zvyklí prohledat cestu, kterou se plánuji vydat. Normálně bych se nevydal po stopách dvaceti koní. Koně používají jen movití a to jsou většinou šlechtici, žoldnéři, lovci. Teď ve mne vře touha po pomstě. Pro jistotu prohledám ostatní cesty, kdybych na nich našel stopy kožešiny. Najdu několik jiných věcí. Mimo jiné i stopy, ukazující odkud do vesnice přišli vlci.na téhle cestě najdu jen smrt a zkázu. Na prostřední cestě najdu čtyřlístek. Neobvyklé množství štěstí. Čtyřlístek, jak je to dlouho, kdy jsem viděl poslední? Že by značka bohů? Co dál vydat se po stopách vrahů a nebo cestou, kterou mi označuje čtyřlístek? Nakonec se vydám po prostřední cestě. Než vyrazím, změním se do mé nejlepší lidské podoby, natáhnu luk, utáhnu si zbroj a upravím plášť. Na cestu se vydám rychlím klusem, plně změněn na člověka. Nechci budit pozornost , proto běžím úvozem u cesty. Užívám si vůni lesa a snažím se zapomenout na pach krve a smrti s které se mi chce zvracet. |
| |
| soukromá zpráva od Strážca času pro Pol dňa kráčaš hustým lesom. Koruny stromov nesú tmavo zelené až čierne listy. Na niektorých rastie i ovocie temných farieb a kyselej chuti. Zem po ktorej kráčaš je bahnitá, na niektorých miestach sú kaluže vody. Cesta ti však ubieha rýchlo, za celú dobu si nestretol ani jediného ľudského tvora. Ako tak kráčaš lesom započuješ z diaľky hlasy. Počuješ, že reč nie je ľudská ale zvieracia. Nejaké mystické zvieratá sa rozprávajú, podľa tvojho odhadu 20-30 metrov od teba. Mali by byť nalľavo od teba v lese. Nevidíš, že mi na miesto odkiaľ prichádzajú hlasy viedla nejaká cesta ale medzi stromami sa dá bez problémov chodiť. Les je už riedši ako na začiatku. Budeeš pokračovať v ceste alebo pôjdeš za hlasmi? stále píšeš mne. |
| |
| soukromá zpráva od Strážca času pro Kým sa rozprávate z noci sa stane deň. Aj keď nevychádza slnko krajina je predsa len cez deň o niečo svetlejšia. Rozpoznávať deň a noc ste sa za roky vášho života už naučili. |
| |
| soukromá zpráva od Stín měsíce pro Rychle zmizím ve stínech stromů až ve známém prostředí si oddychnu uvolním se. Několik minut stojím opřený pod stromem a snažím se dát dohromady. KOnečně ze sebe setřesu prožité zážitky. Je to minulost a tu musím nechat spát. Jak to říkal otec? Včerejšek je ten tam. Zítře nám není znám, Ale dnešek je dar. S tím es vydám do utrob lesa a snažím se zanechávat co nejméně stop, proto se vyhýbám kalužím a nejhoršímu bahnu. To ovšem dělám výceméně podvědomě a já se místo rozhlížím po okolí. Jako každý lovec vím, že pokut mne nepřítel uvidí první budu ve velké nevýhodě. Přesto si najdu čas, abych se zadíval na stromy a oblohu. Co, je to slunce? Zkutečně bylo to krásné? ptám se sám sebe, až pochvíli si uvědomím, že se mi do mysli vetřeli slova vlčice. Do reality mně rychle vrátí cizí hůasy. RYchle se doslova vsáknu do stínu. Po několika okamžicích se zněj znovu vinořím, to když poznám hlasy jiných mystických zvířat. Pomalu a opatrně zamířím za hlasy. Mírně se změním do vlčí podoby a sundám si kápy, abych jasně prezentoval, kdo jsem. Aniž bych si to uvědomil znou splynu ze stíny, snažím se totiž jít co nejtišeji. Ruku podvědomě založím na jílci meče. Doufám, že to není ta pomýlená vlčie. Ve stínu se doplížím na dohled a tam se zastavím a chvíli pozoruji mluvící. |
| |
| soukromá zpráva od Strážca času pro Ako si šiel bližšie a bližšie k hlasom uvidel si pred sebou spadnutý strom. Pozrieš sa zaňho a naskytne sa ti pohľad na stredne veľkého draka.  Zdá sa ti ako keby sa rozprával sám so sebou. Nič pri ňom nevidíš avšak počuješ i druhý hlas. Keď sa dostaneš o niečo bližšie vidíš ako mu na hlave sedí ďalší tvor. Presne nevieš určiť z akého klanu je.  Toto stvorenie je veľké len asi 40 centimetrov. Zvláštny sa ti však nezdá len jeho vzhľad ale i smer kam hľadí. Zdá sa, že ťa už spozoroval. Tvor začne cúvať po dračej hlave až kým neskĺzne po krku a chrbte draka až na zem. Pomaličky prekračuje z jednej labky na druhú a blíži sa k tebe. Zrazu zrýchli a skočí do kríku a zmizne ti z dohľadu. Cítiš však ako sa jeho pach blíži stále bližšie a bližšie k tebe. Keď sa otočíš aby si sa dostal z miesta kde si stál zahľadíš sa do dvoch veľkých modrých očí. Vo výške tvojej hlavy sa vznáša drobné stvorenie a hľadí na teba. |
| |
| soukromá zpráva od Strážca času pro Ako sa rozprávaš s Reine zrazu ti len skĺzne po hlave, krku a chrbte až na zem. Pomalým krokom si vykračuje preč a ignoruje všetko čo hovoríš. Skočí do najbližšieho kríka a vynorí sa až niekde o pár metrov ďalej. Všimneš si, že hľadí na akéhosi vlka. Uprene mu hľadí do oí a pritom sa vznáša vo výške jeho hlavy. Čaká čo spraví a teba naďalej ignoruje.  |
| |
| soukromá zpráva od Strážca času pro už píšete verejne |
| |
| překvapivé setkání Zadívám se na draka a můj mozek první minutu odmítá můj mozek přijmout to co vidí. Až několik okamžiků později mi jiná část mého podvědomí zdělí, že drak netrpí samomluvou, ale baví se s nějakým stvořením. Zhruba několik okamžiků mi lovecká část m mysli zdělí, že jsem spozorován. Teprve v ten okamžik si uvědomím, že stále stojím ve stínu. Sakra, co teď? Měl bych vystoupit, nebo mám počkat až mne pozvou? No, raději zůstanu, kde jsem. moji nerozhodnosti využije maličké zvířátko, které zmizí v křoví. Zůstanu na místě a vyčkávám. Spoléhám na svůj lovecký cit. V okamžiku, kdy cítím, jak se mi ježí chlupy na zátilku. Klidně se otočím. Vynořím se ze stínu a ukloním se nejdříve zvířátku a následně dračici. "Buďte zdrávi jsem Stín Měsíce a taky nejsem člověk." očekávám reakci dračice. |
| |
| Setkání Reine mi zklouzne z hlavy na zem,jde pryč a naprosto mě ignoruje. Copak jen dělá? Přemýšlím zatímco Reine skočí do křoví a objeví se o kus dál.Zaostřím svůj zrak před ní a snažím se zjistit co jí tak upoutalo. Konečně to spatřím ,je tam nějaký vlk a upřeně na něj kouká.Čeká co udělá a nezpouští ho z očí. Začíná tu být poněkud živo.Dnes je zvláštní den. Vlk se vynoří ze stínu a ukloní se,jak Reine tak mě a představí se. Že bych si zněj udělala srandu jako u Reine? Projde mi hlavou zábavná myšlenka,jak jsem ji chtěla sníst.Pohlédnu na maličkou a pak přejdu nedůvěřivým pohledem na vlka.Stoupnu si na všechny čtyři pro případ,že by něco podnikl. Buď zdráv i ty,avšak poslouchat cizí rozhovory není slušné že? Dojde mi,že tam musel poslouchat docela dlouhou dobu a Reine ho spatřila.Odfrknu si. |
| |
| Setkání Zářivě se usměji a pustím ruku s jílce, načež je zaloužím na hrudi. "Ne, nezdvořilost, je se nepředstavit. Nasloucchat cizím rozhovorům, je v dnešních dobách nutnost. Někteří zde neumí plivat oheň ani létat. Já is s nebezpečím musím poradit konvečnějšími prostředky." Trochu se zamračím na draka. Jak se zdá mám dnes kliku na zvláštní příbuzné. No, co se dá dělat. "No, pochybuji, že míříte do města. Přesto by jsme se všichni tři pohnout dál. Moje příbuzná se svými třemi společníky vyvraždila jednu vesničku." kývnutím naznačím směr, ze kterého jsem přišel. "Jsem rád, že jsem vás potkal. Očekával jsem spíše lidské lovce. Ti jediní přežili. Opustili vesnici těsně před útokem." pohled mi stvrdl na ocel. Změním se do své nejlidštějš podoby. Upravím si šupinovou zbroj. Pohodím ramenem, upravím si tak toulec s lukem pověšený na zádech. Vypadám téměř, jako člověk, jen poněkud ostřejší zuby a uši, prozaruzují, že nejsem člověk. Samozřejmě moje oči neuklamou vůbec nikoho. |
| |
| V lese Takže tam predsa len niečo bolo.Hmpf Počúvam potichúčku Laire a Stín. Zvláštne meno, zvláštny jazyk tu dole.Huhuh Naďalej sa vznášam pred jeho tvárou a len si obzerám tvora. Keď sa však premení v skoro ľudského tvora tak ma premena upúta, že sa neovládnem a svojimi prednými, drobnučkými labkami mu začnem ohmatávať celú tvár. Mám až toľko drzosti, že mu otvorím pusu aby som videla i zuby. Moje labky sú chladné ako ľad takže moc príjemný pocit to nie je keď sa niekoho dotýkam, avšak sú prijemne hebké. Len čo doprezerám tvora menom Stín měsíce celá vesela začne vo vzduchu robiť piruety a pri tom sa chichotať. Po chvíľke s tým však prestanem a opäť sa vznesiem do výšky jeho tváre. Nadstavím labku dopredu aby som mu ju podala. Ja som Reine Ciel Renarde, ale stačí ak mi budeš hovoriť Reine. opäť sa zachichocem a čakám kým mi potrasie labkou ako sa patrí. Ak tak spraví začnem sa pýtať na veci, ktoré nechápem z toho čo hovoril. Prečo vyvraždila dedinu? Vesnička je dedina, že? Opýtam sa kedže jeho reč je o niečo odlišnejšia než moja. |
| |
| V lese Celkem pobaveně sleduji zvířátko, jenž kolem mne poletuje. Už mne méně mne pobaví, oťapkávání mé tváře. Je snad slepá? V okamžiku, kdy mi otevře ústa a odhalí mé zuby, prudce pohnu hlavou sklapnu čelisti, abych dal najevo, že mne přestalo bavit dělat panáka. Je ovšem zřejmé, že kdybych chtěl Reine kousnout zřejmě bych jetšě zrychlil. Nepouštím ovšem draka s dohledu. "Těší mne Raine. Byl bych ti vděčný, kdybys mne neosáhaval." neříkám to sice zle, ale obdnažené zuby jasně říkají, že to myslím vážně. Podezřívavě sleduji ve vzduch skotačicí Raine. Trochu mne překvapí nabídka tlapky. Potřást tou tlapkou nebo, ne? Nakonec se rozhodnu tlapk příjmouta opatrně potřesu s tlapkou. Dávám pozor, abych svou velkou rukou v pobíjené rukavici, nerozrtil maličkou tlapku. "Měla k tomu dobrý důvod. Vesničané pozabíjeli několik rodin vlků s vodního kmenu. Lidé i vlci neušetřeli ani mladé. Dědina je to samé co vesnička. " prohlásím a dávám najevo, že nesouhlásím s chováním jedněch ani druhých. |
| |
| V lese Nezdvořilost,že je tedy se nepředstavit?Řeknu ironicky. V tom případě.Já jsem Laire. Představím se a dojdu blíže k Stínu měsíce. To tu někde poblíž běhají lovci?No to není moc dobré kdyby mě tu uviděli. Chtěla jsem ještě něco říct,ale přerušil mě pohled na Reine,jak packama ohmatává Stína. Nad tím jsem se musela hlasitě zasmát. Když Stín prudce pohnul hlavou byla jsem připavená zasáhnout,ale jak se zdálo nechtěl Reine ublížit. Mě by to taky vadilo. Usoudím protože kdyby mi takhle někdo otevíral tlamu,taky by se mi to nelíbilo. Usměji se když mu Reine podá tlapku. Já ti packu nepodám,abych ti neublížila. Zvednu jednu svoji packu do vzduchu a zamávám sní ve vzduchu a usměji se. Mám hold velké tlapy.Nelíbí se mi vraždění.Ať už byl důvod jakýkoli. Ano dědina je to same co vesnička Reine. Sednu si,protože mě docela bolí nohy a dám si ocas podél těla. |
| |
| V lese Smutne sa zatvárim na okamih, keď pochopím čo sa stalo v dedine a s vlkmi. Podľa starých legiend je to veľmi dávno čo sme zabudli chápať jeden druhého a začali sme prelievať krv. dodám smutným hláskom a v vzduchu spravím salto dozadu. Pritom dopadnem na zem a v podobe napol ľudskej.  Zostávam kľačať na zemi. Tá vlčica, to ona spievala tú pieseň? spýtam sa a zahľadím sa so smutnými očami na Tieň, pritom vstanem a jemne sa dotknem stromu v mojej blízkosti. Okolo mojej malej dlane zamrzne kôra stromu. Nechápem to, prečo je jej pieseň tak iná ako tá čo učili nás naši najstarší? Moji predkovia. My líšky poznáme ju inak. |
| |
| V lese Tvář mi pomalu mrzne v masku, jak tak vzpomínám na vesnici a ne roztrhaná těla. Znovu cítím nasládlou vůni krve. Proč? Sakra proč? "Na staré legendy se můžeš zeptat té vlčice. tvrdí, že má tisíc lidských let." promluvím a v mém hlase zní trpkost. Ta stará vykopávka vraždí lidi. Místo, aby ji trápilo svědomí, tak jí chválí. ponořím se do temných myšlenek a zároveň se začnu měnit na stín. Ze stínu mne vytáhne, když se Raine změní do lidské podoby. Prohlídnu si ji od hlavy k patě. "Tímto lidi neoklameš ani na chvíli." prohlásím pobaveně. Otázka na vlčici mi znovu zkazí den. "Ano, byla to ona." prohlásím a má tvář znovu ztrácí výraz. Nakloním hlavu na stranu a pozoruju, jak pod Raininým dotekem mrzne kůra stromu. Jak jsem si myslel, tahle malá lyška je s kmene ledu. "Prosím, nespojuj tu vlčici s celým mým klanem. Moje rodiče, věřili že není třeba zabíjet lidi. Proto procházím lidskými zeměmi v lidské podobě a ozbrojen, abych nepřitahoval pozornost. Nepopírám, že jsem zabil pár lidi, ale všichni byli schopni se mi postavit v boji a zaútočili první." oči mi zaplanou odhodláním. |
| |
| V lese Oklamať ľudí? Prečo? Sme snáď menej cenný, len preto, že sme zvery? Smutne a nechápavo sa zahľadím na Stín. Prejdem pár krokov bližšie k nemu a zahľadím sa mu do očí. Som dosť nízka i v ľudskej podobe. Mám len úbohých 154 centimetrov, bez uší. Prečo si myslíš, že ťa dávam do jedného vreca s ňou? Ako to môžem spraviť? Nepoznám ťa ani ju. Neviem aký si ani ona. Ja vravím, že každý z nás, či človek či líška, vlk, kôň, slávik prelial krv z nejakého či žiadneho dôvodu. Nikto v tomto boji nie je nevinný. ustúpim pár krokov dozadu a stojím tam kde som stále pred tým, pri napol zamrznutom strome. Začnem sa prehrabávať v malom kožušinkovom vačku, ktorý splýva s mojou srsťou na pravom boku. Začnem z tade vyťahovať retiazku až kým ju celučičkú nevytiahnem. Na jej konci sa nachádzajú drobné hodinky. Na jednej strane je líška a na druhej strane snehová vločka. Položím si ich do dlane a otvorím. Drobné vreckové hodinky začnú prehrávať melódiu. Melódia je tá istá ako piesne čo spievala vlčica. Poznáte ju? pozriem sa na Laire i na Tieň. Tu pieseň sa učíme od mala, ale slová sú iné ako jej. Chcem vedieť prečo. Zatvorím hodinky a odložím ich. Len čo ich mám vo vačku premením sa späť do líščej podoby. Tam je, že áno? opýtam sa a drobnou labkou ukážem smer, ktorý označil Tieň ako cestu do dediny. Nečakám ani na odpoveď a preletím okolo neho a letí m smerom do dediny v ktorej sa mal odohrať masaker. |
| |
| V lese Reine sa oddelila od skupiny a letela preč. Laire a Stín měsíce zanechala bez rozmyslenia v lese. Ak sa nerozhodnete ju následovať píše Stín Laire a naopak. Reine píše mne |
| |
| V lese Trochu se zastydím nad svou poněkud prudší reakcí. Zdá se, že dnešek mne poznamenal víc než jsem si uvědomil? Zřejmě ano, ale co to se mnou udělá? Opětuji pohled Raine chladnýma očima. "Ne, protože jsme zvěř mi, ale zvěř jsou oni. Nejsou ochotni přijmout odlišnost. Nestojím o to čelit vyděšeným a nebo nenávistným pohledům pokaždé, když narazím na člověka. To, že nejsem člověk poznáte stejně rychle, jako já. " Sleduji, jak Raine něco hledá ve váčku u boku. Hodinky hrají, melodii. Snažím se nevybavovat si krvavou lázeň. Vzpomínám na šťastné chvíle s rodinu. Jsem až překvapený jak moc emocí vyvolává, tato prostá melodie. Na otázku Raine jestli tu melodii poznáváme, nejsem schopen odpovědět a tak jen přikývnu. Já si vybavuji jen melodii, bohužel už si nevybuji slova. Sleduji hodinky, jako by mne očarovali. "Ano, je tam tím směrem....... Počkej, tam nesmíš!!" proberu se rychle s tranzu. "Musíme za ní! Teď se ta vesnice bude doslova hemžit lovci!" otočím se na Laire zděšeně. Aniž bych čekla na její reakci rozběhnu se plnou rychlostí mého lidského těla do vesnice. Když mi Raine začne mizet začnu se čím dál víc přeměňovat. Těsně než ztratím svou výbavu zabrzdím a shodím ze sebe všechny lidské šaty a rychle je schovám mezi kořeny stromů a zaházím listy. Poté se přeměním do mé plné vlčí podoby a zrychlím na maximální rychlost. Doslova letím lesem. Ani nevím, co mne žene. Jestli strach, odhodlání a nebo co, ale prostě běžím. |
| |
| Les Predtým než sa Reine dostane do dediny ju Stín dobehne. Ste ale na konci lesa a pred vami začína voľné priestranstvo a vidíte ako do dediny vstupuje skupina lovcov(30). |
| |
| Les Chcela som vletieť do dediny ale tá veľká kopa ľudí ma predsa len od toho odradila. Prečo je tá pieseň tak odlišná? Chcem to vedieť, musím to vedieť! už už chcem letieť vpred keď ma dobehne Stín. Prečo si tu? spýtam sa nechápajúco. Prečo je tu? Chce ísť tiež? Znesiem sa nižšie a pravou labkou mu jemne ťuknem do nosa. Prečo sa premienaš keď tak to si lepší? Menej nahánaš strach. Usmejem sa a prstanem na zemi aby som mu dala možnosť odpovedať a taktiež si rozmyslela ako sa dostanem bližšie k mestu bez toho aby si ma niekto všimol. |
| |
| Okraj lesa Les je vlkův přítel, říká moudro mého klanu. Já si to právě dokazuji, doháním totiž Reine bez ohledu na fakt, že ona letí a já běžím. Těžím s toho, že jsem tudy už šel. Bez vědomosti, co mne čeká za dalším stromem bych nikdy nemohl běžet tak rychle. Pokut by mne teď někdo viděl myslel by si, že se ženu za kořistí. Vlci mé rodiny málokdy běží rychle s jiných důvodů než lov a nebo útěk před lovci. Cestou přemýšlím, co mne tak žene vpřed. Tělo běží v podstatě samo a mysl má tak čas přemýšlet. No, myslím, že už jsem přišel na to proč tak spěchám. Nechci vidět další kůži na stěně. Potažmo další krvavé cáry s lidský chtěl. Reine dohoním ještě v lese. " Sakla zastav a nebo spomal..." zasyčím lidsky zuby mi brání správně vyslovovat. Na okraji lesa se zastavím a podvědomě vstoupím do stínu. Odtamtud pozoruji skupinu lovců, vstupující do vesnice."Tak tohle je průšvih. Musíme se okamžitě ztratit! Jestli si nás všimnou budou potíže." šeptám a spoléhám na to, že lišky mají skvělý sluch. To, co ji neřekne sluch jí určitě dodá nos. Já se totiž lovců docela dost bojím. V počítání nejsem zrovna dobrý, ale jasně vidím, že je jich víc, než s kolika bych si poradil v jakékoliv podobě. Zadívám se na Reine, jenž se snese blíž a šťouchne mne do čenichu. "Zabrańuji ti dělat hloupost." odpovídám na první otázku. "Měním se, abych neděsil lid. Lidem v této podobě naháním strach víc." odpovídám na druhou otázku. "Znovu opakuji pojďme pryč. Ta vlčice odešla. Už je víc, jak půl dne pryč. Věř mi zkutečně nechceš vidět, co je v té dědině" trvám na svém odhodlaně. |
| |
| Pred dedinou Čo tam je? Prečo sa ich tak bojíš? vidím mu v očiach strach a nechápem, tam kde som žila ja ľudia nežijú. Je tam príliš veľký chlad aby tam mohli prežiť. Čo také strašné robia? Hovor! vstanem na zadné labky a prednými sa opieram o Stín. Neviem prečo ale mám zlý pocit z tých tvorov nazývaných ľudia. Prečo sa ich boja? veď sme silnejší než oni, alebo snáď nie? Otočím sa a chvíľu hľadím na dedinu. Dobre teda nech je po tvojom, ale cestou mi všetko vysvetlíš, dobre? smutne sa otočím keď sa dozviem, že tá vlčica je preč. Tak veľmi som sa jej chcela spýtať na tú pieseň. Opäť vzlietnem a vraciam sa na miesto kde som opustila Laire. |
| |
| Okraj lesa Při prvních otázkách zavřu oči. To si ze mne dělá legraci?? Několik okamžiků se snažím vytěsnit pohled, jenž jsem viděl z hlavy a až pak otevřu oči. "Ti lidé tam loví mytické tvory. " odpovídám a nutím se ke klidu. Při druhé otázce se doslova otřesu. Tak téhle otázky jsem se bál. "Oni se k nám chovají, jako nemyslícím zvířatům. Někteří vystavují naše kožešiny na svých zdech a nebo je nosí, jako ozdoby. Já jsem schopný přemoci pět lovců ve vlčí podobě a deset v té druhé. Jich je ovšem příliš mnoho. Jsme sice silnější, ale za každého zabitého lovce nastoupí dva další." odpovídám na nevyřčenou otázku, jako bych Reine četl myšlenky. Když Rine podmiňuje svůj odchod vysvětlením ochotně souhlasím. Vracíme se tedy lesem. "Co víš o lidech?" cestou směřuji k místu, kde jsem nechal vybavení. |
| |
| Les Pri otázke Stína sa zastavím. Začnem rozmýšlať, ale jediné čo o nich viem je čo mi práve povedal, ale netuším ako to povedať bez toho aby si o mne niečo nezačal myslieť. Predsa len netuší, že nepochádzam z týchto končín. Nič. odpoviem lebo keby som klamala tak sa nič nedzoviem takže pravda bude najlepšia a najjednoduchšie i keď očakávam, že bude chcieť vedieť dôvod prečo to tak je. Opäť začnem kráčať až kým po chvíľke nevzlietnem nad Stín. Držím sa ale len o trošku vyššie, že sa mi neraz podarí prejsť mu labkou po uchu. Čo ma začne i celkom baviť a z občasného sa stane hranie. raz jednou labkou a potom druhou mu jemne buchnem do ucha ako keby to bola loptička ale pritom počúvam čo mi hovorí. |
| |
| Les Kráčím lesem a starost mi dělají vlčí stopy, jenž jsem zanechal, když jsem běžel za Reine. Ty stopy jsou příliš zřejmé, než abych je mohl skrýt. Teď musím jen omezit stopy, jenž zanechávám. Snažím se jít jen po pevných površích, abych zanechal co nejméně stop, jenž by mohli lovci stopovat. Z přemýšlení, jak skrýt stopy mne vytrhne má společnice. Nic? Tak to je zajímavé. "Tak to máš štěstí. Nebudu se ptát kde to bylo. " pohodím hlavou, když se mi otře tlapkou o ucho. " Takže lidi. Mají se tendenci spojovat se do velkých skupin. Staví si trvalá obydlí s dřeva pokácených stromů, s vypálené hlíny a nebo kamenů. Obecně čím víc lidí někde je. Tím víc jsou nebezpečnější jsou. S lidmi na osamělých samotách se dá domluvit. Lidé ve vesnice se už jsou schopni spojit v dav a nebo spíše tupé stádo. V takovém případě stačí dva lidé, s vrozenou záští k nám, aby neprojevili žádné slitování a ušlapali tě." znovu si představím její lidskou podobu. "Pokut se tvářím ,jako jeden z nich opovrhují mnou a dívají se na mně, jako na stvůru, ale je menší šance, že mně zabijí. Pokut by tě někdy chytili změň do své lidské podoby. Nevím proč, ale většina z lidí nerada zabíjí své mladé a ty vypadáš jako dítě." během mého výkladu si Reine hraje s míma ušima. Já jí to trpím po chvíli dorazíme do míst, kde jsem si schoval věci a já se změním do lidské podoby a obléknu si zbroj a vezmu zbraně. Sakra jak já nesnáším, tuhle chladnou ocel. "Tohle je meč. nemají spáry a tak si je dělají s kovů. " ukáži ostrou čepel. "nemají přílišné nadání na magii a tak vyvinuli luk a šípy ty jim umožňují zabíjet na dálku." ukážu na toulec na zádech. Dopnu řemínky a pokračuji v chůzi. |
| |
| V lese Reine se vrhla směrem k vesnici tak rychle ,že jsem ani nestačila reagovat.V tom se na mě Stín otočí se zděšením výrazem ve tváři.Něž stačím cokoliv udělat,nebo jen promluvit,ve své lidské podobě vyrazí za Reine. Nechci, aby ani jedech znich umřel v chladné ruce lovce a krev by pak zase tekla proudem.Znovu ne,znovu už to nechci zažít! Se strachem o své přátele,tedy jestli je tak mohu nazvat, vyrážím za nima.Své dračí křídla složím těsně k tělu.Zvednu se a běžím za nima.Na čtyrech noháh a už vůbec na zemi nejsem moc rychlá, ale nechci ryskovat ,že mě zahlédnou lovci ,navíc s mojí výžkou bych byla vydět a to dost.A do své lidské podoby se měním jen v případě nouze. Auvajs. Zakřiknu v duchu ,když mě do očí šlehne větvička stromu.Otevřu oko ,které bylo právě napadeno větvičkou a spatřím je, Stína a Reine.Nevím zda mě můžou vidět,jsem poměrně ještě dost daleko,ale já vidím ,že jsou oba v pořádku.Uklidním se a z běhu přejdu do normální chůze. Za chvilku budu u vás. Oddychnu jsi. |
| |
| Les prezerám si veci, ktoré mi ukázal Stín a pre istotu veľmi podrobne potom čo som počula načo ich používajú. A prečo nás lovia? Spravili sme im niečo? Podľa starých legiend u nás doba sme v dávnych časoch spolunažívali, tak čo sa stalo? opýtam sa smutne a sadnem si na zem. Ešte vstrebávam čo mi povedal a nové poznatky o ľuďoch ma vôbec netešia. Dozvedela som sa veci, ktoré som si nikdy nemyslela, že sú možné a prešla ma i chuť hľadať vlka aby som sa jej pýtala na pieseň. Asi preto odišli do hôr. chceli byť od tých ľudí ďaleko. A vieš prečo je tu stále tma? spomenula som si na ďalšie legendy u nás doma, ktoré hovorili o tom čo sa stalo, ale dostalo som pocit, že pravdy v sebe asi budú mať len veľmi málo, kedže ľudia sú strašné kreatúry a tak nám ich straší nikdy neopisovali. |
| |
| V lese "Proč nás loví? Nemám tušení. Zatím jsem nenašel nikoho, kdo by mi vysvětlil proč nás začali lovit. Nutno podotknout, že bojují i mezi sebou. Můj otec myslel, že to má něco společného s tím, že žijí tak krátce. " pokrčím rameny. Zadívám se na svou smutnou společnici. Přistoupím k ní a posadím si ji na rameno. "Ještě jsem se nezmínil, že lidé naslouchají svému srdci. Vše prožívají naplno. Jejich mladí by se ti líbili, dost se ti podobají. Předpokládám, že je v nich i dobro. Já jsem vlk a většinou potkávám jen zlé lidi." usměji se a zamávám na Laire. Nos a sluch mne na ni upozorňuje z dálky. Proč jde po zemi copak neumí létat? Stalo se něco? "Zdravím tě. Nakonec jsem Reine dohnal před vesnicí, ale měli bychom vypadnout. Je otázkou čas než se po našich stopách vydají lovci." |
| |
| soukromá zpráva od Strážca času pro Po dvoch dňoch cesty si sa dostal z lesa a pred sebou vidíš cestu vedúcu do veľkej dediny, ktorá by sa snáď dala nazývať už i mestom. Pomaly sa blížiš k ochranným stenám dediny, pretože ako to už bývam zvykom, v týchto krajoch je príliš nebezpečné byť nechránený keď nikdy nikto nevie z kade by mohla prísť ďalšia beštia, ktorá chce smrť ľudí. Dostaneš sa až k bráne, ktorá je na tvoje prekvapenie vyrazená. Vojdeš a jediné čo pred sebou vidíš sú kaluže krvi, v ktorých ležia mŕtve telá mužov, žien a na tvoje zdesenie i detí. Na mnohých miestach vidíš otlačky vlčích láb, ktorí prešli krvou. Jedny sú však asi raz tak veľké ako ostatné. Ďalej od brány telá len pribúdajú a spôsob smrti je čím Ďalej tým brutálnejší. Dostaneš sa až na námestie kde je fontána plná detských telíčok a okolo krv, ale žiadne telá. V krvi je len popol a nejaký ten napol roztavený šperk. Dvere do domov sú vyrazené, a vidíš ako boli zariadené. Zdá sa, že ľudia v dedine si žili celkom dobre. Vzácne drevené stoly, a stoličky, i keď teraz už rozlámané na kusy, skrine plné kožušín a na stenách nejedná kožušina magických zverov, hlavne mláďat, ktoré sú ešte v mnohom podobné obyčajným vlkom, len kde tu sa vyskytne drobné tetovanie či zvláštne sfarbenie. Do dediny vbehne asi 30 mužov opačnou bránou ako ty. Pribehnú až k tebe na námestie a plný zdesenia a hnevu túžia po odplate za svoje rodiny. Prekliaty potvory! Ako sa opovážili! kričí nejeden z mužov. Veď ešte za to zaplatia! Ztiahneme ich z kože! Zaživa! kričia ďalší, jeden cez druhého. Zaživa? Ztiahnúť z kože?Hmmm.. Prečo nie, keď potom tak túžite. započuješ zvláštny hlas. Slovám rozumieš, ale vieš nie sú ľudskej reči. Vyzdvihneš zrak na strechu blízkej budovy a vidíš tam obrovského čiernobieleho vlka, ležiac a smejúc sa. Z papule mu ešte stále kvapká krv. Lovci si ho všimnú a už by chceli svoje vyhrážky vyplniť keď z uličiek vyjdu traja čierny vlci, odlišný len vo farbách ich tetovaní(červená, modrá, žlta). Okamžite sa vrhnú do davu a začnú ľuďom trhať kožu z mäsa. Nejeden lovec stojaci blízko svojich priateľov sa proti vlkom zaženie, mečom i oštep prebodne ich telá, ale vlkov to nezastaví a trhajú ďalej. Hahaha...bojujte, bráňte sa i tak vám to nepomôže. Všetko sa vám vráti čo ste spravili vy nám. Pykajte za svoje hriechy!Hahaha... smeje sa vlk na streche a pozoruje čo sa deje na námestí. píšeš Kuronue |
| |
| V lese Všimnu si,že na mě Stín zamával. Ten má tedy,ale dobrý sluch. Zasměji se a kráčím k nim dále.Po pár minutách,dá se říct, že tak po dvou až tří,stojím už vedle nich. Omlouvám se,že jdu tak nějak později.Není moc dobré,abych letěla mohly by mě lovci uvidět a letět v lese taky není dobrý nápad. Usměji se a podívám se na ně. Jsem ráda,že ste v pořádku oba. Jsem opravdu ráda,že jsou v pořádku a jak se zdá Stín je spíše rád ve své lidské podobě.A to jak mu Reine sedí na rameni je legrační. To je dobrý nápad,lovci dokáží být docela velmi rychlí, když jde o kořist. |
| |
 | soukromá zpráva od Verbiol pro Procházím spáleninami dětských tělíček a těl jejich matek. Krev a spálenina již přivykla mému čichu, ale na ten pohled si zvyknout nelze. Když hledím do okolních domů, začíná mi být čím dál tím víc jasné, o co tady jde. ,,Krev za krev" to i ta svoření znají. Mistr mi vždy říkával, že pomsta je cesta vedoucí přes pole krve a jak jde vidět, měl v tom pravdu. Ale těžko se dýchá člověku, jehož srce tíží duše otce a mistra, který viděl padnout rukou čirého zla. Možná že to co cítím není chuť po pomstě, tu jsem zhasil první ztaženou kůží, ale je pravděpodobné, že mě táhne touha po pořádku, přeci jen jsem muž stojící za svou vlastí a za svým světem celkově. Ty tvorové jsou stvoření nepřitozená, vzniklá hrubou magií... Mé rozímání přeruší teprve až muži, kteří přišli druhou branou než já. Nestačím se na nic zeptat a rozhostí se vřava. Vlci, stinní vlci. Sundám z ramene luk a rozzářím první šíp přívalem energie. Cítím jak mi tětiva lehce vybruje na prstech a vše ustane prvním výstřelem do nejbližšího vlka. Mířím přímo mezi oči a hned jak uvidím letící šíp, vyskočím na nejbližší střechu. Poté se otočím na vlka, který předtím mluvil. Šíp se mi v rukou jasně rozzáří a cíl je přesně zamířen. Jestli chceš žít, seber své bratry a odejdi hodně daleko. Od konce svého učené jsem ještě neminul a věz, že než byste mě dokázeli zabít, zemřelo by mnoho z vás. řeknu vílí řečí, které zajiste rozumí... |
| |
| soukromá zpráva od Kuronue pro Bavím sa na masakry podo mnou. Prekvapí ma však keď uvidím letieť šíp na jedného z mojich bratov. Šíp sa mu zabodne do lebky a v to m okamihu sa Fenrir zmení na paru a zhmotní o pár metrov ďalej. Už už sa chce rozbehnúť po onom človekovi čo mu prerušil zábavu, ale než tak spraví kývnutím hlavy mu naznačím, že sa má venovať lovcom. Ľudské mláďa, zlož svoj luk ak sa chceš dožiť rána. Krv mojich bratov nepotečie, rovnako nepotečie ani moja lebo v žilách nekoluje mi tá vzácna tekutina. Ležiac pozriem na človeka čo sa opovážil na mňa namieriť. Zmizni z tadeto ak chceš žiť. Nechám ťa odísť, nie si odtialto. Ich hriechy, nie sú tvoje. Nepykaj za ne, mláďa. pokojne ležím na streche a pozorujem masaker, ktorý neprerušil ani šíp, ani rozhovor. Dnes ma budú snáď všetci len vyrušovať. zívnem si a pokojne hľadím na človeka. |
| |
| V lese Stín ma položí na svoje rameno a ja tam pokojne zostanem. Ničomu nechápem a popravde ani nechcem chápať takým veciam. Keď sa k nám opäť pridá Laire len sa nasilu usmejem a ďalej sedím na rameni. A kam pôjdeme? To sa musíme stále skrývať? spýtam sa po chvíli a v očiach sa mi objavia drobné kvapôčky jedna mi vytečie z očka a okamžite zamrzne. Len čo dopadne na zem roztriešti sa a na horúcej zemi sa roztopí. Ja chcem ísť domov. pri tejto vetičke sa rozplačem a každá jedna slzička sa zmení na ľadovú kvapôčku. Ja tu nechcem zostať! Nechcem!. ďalej plačem. |
| |
| soukromá zpráva od Verbiol pro Poslochám vlkova slova, a při nich mi nabíhá krev do celého těla. Citím jak se mi zlostí zrychluje tepa a cuká mi sval nad pravým okem. Jak vůbec toto můžeš vypustit z úst!!! Jste zlá a nepřirozená stvoření, dělá se mi z vás špatně. Moji dva nejbližší zemřeli rukou vaší rasy a ty mi tady dáváš rady o tom, abych se nešpinil lidskou špínou. Nebudeš první bestie, která zemře mojí rukou. V tu chvíli vyměním luk za nádherný chodecký meč. Mávnutím ruky se promění jeho povrch v slitinu několika posvátných kovů, především zlata a stříbra. Možná za jejich hříchy nemám pikat, ale nemám ani pomyšlení nechat tě nepotrestaného. Malé děti a ženy také za nic nemohli, na to si zjevně nemyslel Přeskočím o něco blíž pravděpodobnému vůdci vlků, ale stále né úplně k němu, jsem zvědavý, co řekne. |
| |
| soukromá zpráva od Kuronue pro Ako sa opovažuješ urážať nás! My sme tu boli skôr než na zem vkročila ľudská noha! Boli sme tu keď sa zrodili vaši prvý predkovia! Boli sme tu od začiatku! To by si mal vedieť! Alebo ťa tvoji rodičia nič nenaučili! Jeden z nich bol z rodu víl. Z víl, ktoré si vážia nás najstaršiu rasu! plná hnevu vyskočím na nohy. Cerlá moja srsť sa zježí a začnem na človeka vrčať. Nazývaš ma beštiou no tento nekonečný boj sme nezačali my! To ľudia preliali krv, kvôli svojej nenásytnosti! To oni zničili túto zem a ničia ju naďalej! Beštie na dvoch nohách, ktoré nikdy nemali byť stvorené! Hlúposť, bludy a chamtivosť vedú ich meče! My sme žili v mieri kým nevytasili meče na naše deti! To oni ztiahli z kože vlčí klan, vody. Mierumilovné tvory, ktoré nikdy nič nespravili! Zabili ich mláďatá a kože zavesili na svoje steny! Pýšili sa svojimi činmi, brutálnejšími než boli moje. Ja deti zabila rýchlo oni tie drobné tvory sťahovali z kože kým na nich hľadeli ich rodičia! Počúvali ich bolestivé zavýjanie a smiali sa! Radovali sa a oslavovali to! Dlho som pozorovala tú skazu! Príliš dlho aby som nechala svojich bratov trpieť! Ukrývať sa! Žiť v strachu! Nastal čas keď opäť budeme slobodný! Ale na to musia všetci ľudia zmiznúť! Nikdy neodpustím ľuďom ich hriechy! Nikdy im neodpustím vraždenie mojej rasy len kvôli poviedkam, ktoré nenesú štipku pravdy! Okolo mňa sa začnú zdvíhať temné plamene, ktoré pohlcujú všetko navôkol. Lovci, ktorý ešte žili pomaly horia v čiernom ohni, ktorý je čím ďalej väčší. Myslíš si, že ma zabiješ? Na to, mláďa, si musíš počkať ešte pár stoviek rokov! Moje telo zmizne v plameňoch a objavím sa za človekom. Nič nevieš o tomto svete! Si rovnako slepý ako ľudia, rovnako hlúpy a nepomohla ti ani krv víl! Priviedol si hanbu na svoj rod! Opovážil si sa otočiť svoju zbraň na nás tvory zrodené z čistej duše Zeme! Plamene nie sú horúce ale plné temnej energie, ktorá človeka trhá z vnútra. |
| |
| soukromá zpráva od Verbiol pro Poslouchám slova té vlčice a nedokáži pochopit, zda mluví pravdu či ne. Jsem lovec bestií, ale co když to není ta správná cesta, co když lovim z nesprávného ideálu. Z mého přemýšlení mě vytrhne silné pálení a škubání v mém srdci. Je mi jesné, že to dělají to plameny. Sakra, vždyť je to v podstatě jen vlk. Nic víc než vlk obdařený schopnostmi. Mávnu rukou se znamením větru a z ní mi vyšlehne modrý paprsek odhazujíc vlka. Odskočím ještě dál, kdyby mělo znamení menší účinek než jsem čekal a povolám duchy pradávných zvířat. Jestli je to pravda, nemá smysl vést náš souboj, já již krev pomsty prolil. Povězte mocní duchové, jež nademnou bdíte, mluví ten tvor slovo čisté? Přeci jen mě vychovával můj mistr, mistr jenž mě učil dbát na pravdu a řešit pochybnosti zase jen pravdou. |
| |
| soukromá zpráva od Strážca času pro Paprsok trafil vlka do tváre ale nič mu nespravil. Teba však vlčica nechala odskočiť ale ešte stále vrčí a pomalým krokom sa blíži k tebe. Medzi tým sa na strechu znesie strieborný, priehľadný havran. Jeho perie sa leskne a žiari ako naňho dopadá svetlo vytvorené čiernymi plameňmi. Srdce vlčice temnota zožiera, avšak lež sa v jej slovách neskrýva. zakráka havran a rozplynie sa. |
| |
| soukromá zpráva od Verbiol pro Překvapuje mě vlčí síla. Jsem téměř na nejvyžší možné úrovni, které může jak v kouzlech, tak v boji chodec dosáhnout, a i přesto tak silné kouzlo vlčici nic neudělá, zatímco já se ještě třesu po kraťoulinké chvíli vystaven jejímu černému plameni. Opravdu musí existovat bod, který je mezi člověkem a něčím víc, protože takovéto síle se zjevně nedokáži vyrovnat. Z meče najednou zmizí vrstva magických kovů a schovám ho zpět do pochvy. Je mi pouhých dvacet tři let, takže nemohu jít proti tak mohrému stvoření jako je duch, zvláště když jsem ho sám volal. Nebudu s tebou tedy bojovat, ale žádám tě, ušetři ty muže, možná nejsou zodpovědni. Jsem chodec, mám se starat o pořádek a životy lidí, jenomže na tomto světě nejsou jen lidé, já sám jsem tomu příkladem. Ale také jsem ukázkovým příkladem pro tebe. Lidé mohou mít čisté srdce, jak jinak by si mohla víla vybrat člověka za druha? Vydechnu a stisknu ruce pevně v pěst. Je to pro mě těžká situace, mám strach, touhu msty a povinnosti zároveň. Opravdu nepříjemná kombinace pocitů... Navíc, také k lidem necitím nenávist, a to mě již párkrát hnali kvůli mému původu. |
| |
| soukromá zpráva od Kuronue pro Upokojím sa rovnako rýchlo ako som sa rozhnevala. Mláďa, ja narozdiel od teba cítim krv svojich druhov na rukách ich vrahov. Tí čo preliali krv mojich druhov, čo oslavovali ich smrť budú pykať v mojich temných plameňoch, v ktorých sú pochované ich hriechy, avšak tí čo prejavia ľútosť, vyronia slzu za moju rasu, tých čaká i v mojich očiach odpustenie. Srdce tvoje zvierali moje plamene, čo znamená, že prelial si krv magických zvierat, ale cítim dieťa, že viedla ťa pomsta, že skrýva sa v tebe i dobro, kedže žiješ i potom čo si bol tak blízko plameňom. No ver, že mi jedno kto si a aká je tvoja úloha, lebo i ja som tu aby som chránila, tých čo sa už viac brániť nemôžu, nebeský pokoj hľadajú, o ktorých ich pripravila ľudská zloba. Plamene nechám rozplynúť, ale potom čo zmiznú nežije žiaden lovec. Stačí jediný dotyk plameňa a smrť ti podá ruku, avšak zabijú ťa vlastné hriechy čo skrývajú sa hlboko v duši. zoskočím zo strechy na ktorej som viedla rozhovor a dám sa na odchod. Za mnou pribehnú i traja menší vlci, ktorým plamene nezkrivili ani jeden chĺpok na tele. Teraz ťa nechám žiť, ale ak zistím, že tvojou rukou padlo viac nevinných tvorov, roztrhám ťa na kusy vlastnými tesákmi. zavrčím ešte než opustím mesto bránou ktorou pribehli lovci. |
| |
| soukromá zpráva od Verbiol pro Vlastní hříchy? Vždyť tomu jí mohu také podrobit. Rychle doběhnu za vlčicí a stoupnu jí do cesty, ještě než stačí pláchnout. Udělejme domluvu. Já se pokusim lidem ukázat, že nejste tak zlí, jak vypadáte, ale dej mi čas. Na druhou stranu, uvědomil jsem si, že tvůj oheň funguje obdobně jak jedno chodecké kouzlo. Chodec je totiž nejen válečních, ale i léčitel, ochránce a soudce, možná i něco dalšího. Ovšem, to kouzlo bude účinkovat i na tebe, takže jestli ještě jednou zabiječ nevinné dítě, či matku, vystavím tě tomu. A to, že tě to nezabije je už druhá věc, přeci jen zbláznit se a zemřít je podobné. Poté jí odstoupím z cesty a hledím, co se bude dít dál. |
| |
| soukromá zpráva od Kuronue pro Rozosmejem sa pri slovách ľudského mláďaťa. Podídem k nemu a nakloním sa aby som mu videla do tváre. Si blázon ak si myslíš, že nás zabíjajú kvôli vzhľadu. Myslíš si, že len preto vyvraždili klan sŕn, alebo škovránky rodu zeme? Čím tie vyzerajú nebezpečne! Odpovedz! Smiech sa zmení na vrčanie. Nie oni nás nezabíjajú zo strachu, ale z nenásytnosti. Túžia po moci s ktorou sme sa narodili, pretože u nich je len výnimočným darovaná. Keby však mali srdce ako v starých dobách boli by rovnaký ako mi. Veď v časoch slnka ste kráčali po našom boku! Boli ste nám rovný! Ale vaše zhnité srdcia vás o tú moc obrali! O dar čo nám všetkým dala Matka!Nestačilo vám čo ste mali, chceli ste viac a tá chamtivosť vás pripravila i o to s čím ste sa rodili! Opäť sa rozosmejem a ustúpim. Nezabíjate nás zo strachu ale z chamtivosti! A to tvoje kúzlo si môžeš vyskúšať hneď. V jednom si mal pravdu je to podobný princíp, ale funguje to len keď nejaký hriech mám. A tie môžu mať len živý. rozosmejem sa ešte hlasnejšie. A mne je smrť otcom rovnako ako mojim trom bratom a vy ľudia ste nám matkou, lebo vy ste nás pripravili o životy. |
| |
| Les Na Lairyny slova jen přikývnu a protáhnu krok směrem od vesnice. Zdá se, že dračice má s lovci už svou zkušenost. To je důležitá informace."Nic se neděje." Rychle se vrátím k Reine. "Bohužel nevím proč je tu tma. Respektive předpokládám, že je to součást kletby, jenž vyřkla umírající matka." pokrčím rameny. Než stačím pořádně cuknout vzpomenu si, že malá liška sedí na rameni a tak to dávám pozor. "Já se skrývám ve stínech už dlouho. Vždy je kam dál jít. Procházím méně obydlenou krajinou." odpovídám a obezřetně pozoruji les. Najednou mi do nárameníku mi začne bubnovat malé krupobití. Otočím se zpět na Raine a když vidím, že pláče, trochu mne bodne u srdce. "Pokut můžete tak se domů vrať. Já tě doprovodím, kam až budu moci." opatrně ji hladím. Ignoruji chlad, jenž se mi prodírá přes rukavice. |
| |
| Les Svým pohledem zklouznu na Reine,která stále sedí Stínovy na rameni. Alspoň už my nesedí na hlavě.Oddychnu si. Kledba Zamračím se už jen při tom slovu,které vyšlo ze Stínových úst. "Já se skrývám už docela dlouho."Promluvím."V noci si létam nad mraky či v hustých lesích.A jsem uplně sama." Reine začne plakat.Malé zmrzlé kapky dopadají na zem.Je mi jí tak líto.Zvednu svůj dračí chundelatý ocas a ťuknu jím lehce Reine do čela. "Jak už jsem ti jednou řekla,můžeš se mnou zůstat dokud nenajdeš cestu domů.Což také znamená,že ji budu hledat stebou." Doširoka se usměji. |
| |
| soukromá zpráva od Verbiol pro Co ovlivňuje svět je živé! Pardon, říkal jsem, že co ovlivňuje okolí je živé. I oživlý kostlivec je živý, jen na jiné bázi, a má kouzla na něj většinou účinkují. Důležitější než život je rozum... A počkej, neodcházej ještě. Řekla jsi mi de facto, že můj život doteď byla lež. Řekni mi víc, přeci chceš mír. Navíc taková bestie je stroj na vraždění. Co nespálí ten zvláštní oheň, to routrhají její čelisti. Hlavně si zachovej nadhled, shromaždi informace a udělej si vlastní názor. Při čekání na Kuroninu reakci se mi hlavnou honí myšlenky. Jak je možné, že se dříve neobjevili a proč přišli až s tou tmou? |
| |
| Les Reine vám povie o mieste z kade pochádza je to hora War, o ktorej ste ešte nepočuli, avšak keď ukáže na najvyššiu horu, ktorej vrch sa skrýva v temných oblakoch zistíte, že hovori o hore, ktorá sa u vás vola Lagre. K hore je pomerne ľahká cesta podľa toho čo ste počuli. 7 dní letom, 22 dni chôdzou cez lesy. cestou viete, že je 12 menších dedín a dve mestá. aby ste sa dostali k Lagre musíte sa však dostať na opačnú stranu ako idete teraz. Čo znamená, že musíte ísť okolo dediny, ktorej ste sa chceli vyhnúť. |
| |
| soukromá zpráva od Kuronue pro Nebudem ťa učiť históriu tohto sveta. Tú si zisti sám. Ak ju chceš vedieť vyber sa do mesta pod LaGre. Tam vyhľadaj líšku menom Laqvere. Tá jediná ti bude ochotná niečo povedať. Tá vie všetko o tomto svete. Pravda najskôr sa musíš dostať do mesta, a na to musíš prežiť rozhovor so strážou mesta, potom budeš môcť za ňou. Ale pochybujem že ťa pustia dnu aj keď si človek len z polky. odchádzam a je mi jedno či ešte niečo bude odo mňa chcieť nezastavím sa už. |
| |
| soukromá zpráva od Strážca času pro Kuronue spravila ešte pár krokov a okolo nej vznikla čierna hmla, ktorá ju pohltila rovnako ako aj jej spoločníkov. Keď sa po chvíľke hmla rozplynula bol si v meste sám, aspoň si si to myslel. Ticho, ktoré nastalo roztrhalo tiché kňučanie prichádzajúce z blízkeho domu po tvojej pravici. dvere domu sú vyrazené ako u ostatných ale i tak nevidíš čo by mohlo vydávať ten zvuk. Všimneš si však, že jedna z väčších skriniek je poškodená, ale dvere nie sú úplne otvorené lebo ich dohromady drží reťaz aj so zámkom. Medzi dvierkami vznikla drobná medzera, keď sa lepšie zadívaš nič nevidíš až z razu sa do diery napchá drobný ňufák a opäť sa ozve kňučanie. Odhaduješ že tvor nie je väčší ako 20 až 30 centimetrov. |
| |
| soukromá zpráva od Verbiol pro Vstřebám info, které mi Kuronue podá a poté jen koukám, jak zmizí s černočernou mlhou. Chvíli tam stojím jako přimražený, když najednou se ozve kňučení. V druhou chvili mám již taseno a pídím se po zdroji toho zvuku a vyjdu za nim. Vidím tam zamčeného ve skřini tvora, pravděpodobně mládě. Položím meč na zem před skříň a vytáhnu dýku. Poté z vaku ještě vyndám balíček s jídlem na cesty. Najdu šunku a kousek odříznu. Poté ho vezmu do ruky a zvednu meč ze země. Meč roztočím nad hlavou a jedno bleskové seknutí padne do řetězu. (dále v případě, že řetěz byl obyčejný, tudíš jsem ho přesekl) Stále držim meč v ruce, připraven seknout, a druhou rukou nabídnu tvorovi kus šunky. V tom mi hlavě prolítne podivná myšlenka, co když je to hrátka osudu. Co když já, lovec, získám místo obyčejného psa magické zvíře... Zatřesu hlavou a věnuji se tvorovi ze skříně. |
| |
| soukromá zpráva od Strážca času pro Reťaz sa ti podarilo ľahko zničiť a dvierka skrinky sa jemne pootvorili. Aj keď čakáš že niečo vyjde nedeje sa tak. Aj kňučanie ustalo keď si vošiel do domu. Dlhú dobu sa nič nedeje keď zo skulinky medzi dvierkami vyjde drobný ňufačik a oňuchá šunku. Potom sa do nej zahryzne a kúsok odtrhne a zalezie do skrinky. Jediné čo si rozoznal, že tvor je malý a jeho pysk krátky, takže to nebude žiaden vlk ani pes. |
| |
| soukromá zpráva od Verbiol pro Co to sakra je? sundám si rukavici a pootevřu dvířka skříně ještě o něco víc. Stále připraven se bránit navídnu tvorovi zbytek šunky na dlani, a nabídnu mu ruku o očichání. Vies de las pronesu a kůže mi začne lehce zářit. To je však jen vedlejší projev, který mi nyní přijde vhod, abych si mohl tvora prohlédnout. Dej matko, ať mi to neukousne celou ruku |
| |
| soukromá zpráva od Strážca času pro Len čo osvietiš skrinku uvidíš v strede ležať kúsok šunky ale nič viac. Keď sa lepšie pozrieš vidíš ako sa niečo trasie v rohu. Keď dáš bližšie ruku natiahne sa k nej drobná labka a šťuchne ťa do nej a pritom ťa škrabne drobnými pazúrikmi. Labka sa okamžite stiahne a opäť vidíš len drobné chlpaté klbko. Mama, Mama započuješ tichý nárek skoro nezapočutelný. |
| |
| soukromá zpráva od Verbiol pro Co to je, nějaká kočka? Neboj se maličká, postarám se o tebe Asi to neni nebezpečné, pomyslím si, a zandám meč zpět do pochvy. Poté odkrojim ještě kus šunky a k tomu ještě utrhnu pár kousíčků chleba. Dám si vše na ruku a přiblížím jí ke dnu skříňky, avšak na druhou stranu od klubíčka. Vais agree zašeptám ještě a má ruka začne vydávat pach, který zvýřata přijímají jako přátelský. |
| |
| soukromá zpráva od Strážca času pro ma ma... ma ma... ma... mama počuješ ako si otvor opakuje a jeho srsť sa pritom rozžiari, svetlo ťa na okamih oslepí. Započuješ nejaký rachot za sebou a keď znovu vidíš šunka aj chlpaté klbko sú preč. Keď sa otočíš vidíš ako pri stole, ktorý bol zhodený na zem sedí nejaký tvor. Zdá sa že do stola narazil keď sa snažil utiecť. Nevieš čo je to za zviera ale počul si, že v krajoch okolo LaGre žijú rôzne zvláštne druhy zvierat. Drobný tvor si prednými labkami prechádza po čele a pritom narieka a ďalej opakuje. mama ma... ma ma ma... ma... ma ma |
| |
| soukromá zpráva od Verbiol pro Kotě... To je zvláštní druh, který jsem ještě neviděl. Takoví by mohli žít u LaGre. Možná by mi mohli říct jak se dostat do města. Hledím na koťátko, které je v šoku z nárazu, musela to být pořádná šlupka. Vezmu tě domu prcku. pojď... řeknu mu a chytím ho do náruče. Poté mu dám ruku na hlavu a prinesu: Léčit. s tím slovem se mi zahřejí ruce a provedou lehké léčení po celém těle toho koťátka. Poté mu dám ještě trochu šunky, zbalím a vyrazím směrem, kde má ležet město LaGre... |
| |
| soukromá zpráva od Strážca času pro Mačiatko sa upokojí a keď mu povieš že ho vezmeš domov tak sa pousmeje aspoň sa ti to zdá. Mama mama mama mama začne radostne hovoriť. Zdá sa že viac slov ešte neovláda, moc staré teda nebude. Šunku zje a potom okamžite zaspí. Chceš ísť k hore LaGre ale nevieš ako k nej. No uvedomíš si že o tej hore si ešte nepočul. |
| |
| soukromá zpráva od Verbiol pro Vyrazím na svou cestu a asi po dvou minutách chůze si uvědomím, že to není pochod po hranicích, ale cesta k cíli. A kde že vlastně to město leží? Vytáhnu mapu, ale město, které hledám tam najít nedokážu Nejjednoudužší způsob je zeptat se... Ale koho, v okolí po tom nájezdu nebude živáčka... Jediná možnost je znovu vyvolat moudré, snad se na mě nenaštvou, že je ruším podruhé. Nedá se nic dělat a po chvilce již pronáším vyvolávací slova ve vílím jazyce, abych zvedl sílu kouzla a vydrželi tu demnou déle než v té vesnici. |
| |
| soukromá zpráva od Strážca času pro Nič sa nestane. |
| |
| soukromá zpráva od Verbiol pro Hmmm, tak nic. vždyhcnu si, a verazím dále po cestě. Půjdu tak daleko, dokud se nedostanu k lesu. Poté sejdu z cesty a vydám se hlouběji do lesa. Když už budu dostatečně hluboko, postavím ohniště a utabořím se. Pozdějí, když už se bude stmívat, začnu povolávat duchy lesa a prát se ji, jak se na horu LaGre dostanu, a jestli budou ochotni, řeknu si o rady... |
| |
| soukromá zpráva od Strážca času pro Večer sa stále nič nedeje ani pri tvojej veľkej snahe. Až kým ti nad hlavou nepreletí havran. Posadí sa na blízky strom a sleduje ťa. Cítiš že to nie je duch. Vyzerá ako úplne obyčajný havran. |
| |
| soukromá zpráva od Verbiol pro A co ty, nevíš kudy k hoře LaGre? řeknu, aniž bych čekal odpověď. Poté ještě pohladím koťátko a zalehnu k spánku. Ráno vstanu, uvařím snídani a poté vyrazím dál, hledajíc cokoliv, co by mě mohlo přivést ke správnému směru, nebo stopy kouzelných zvířat... |
| |
| soukromá zpráva od Strážca času pro Pri svojom hľadaní si našiel sedem jedlých hríbov, pár byliniek ktorých šťava po rozmačkaní desinfikuje rany, a nejaké lesné bobule, ktoré ako sa zdá mačičke moc nechutili. Došiel si až k prameňu z ktorého tečie čistá voda. Všimol si si však, že vždy keď sa zastavíš na nejakom blízkom strome sedí havran. Zdá sa že je to ten istý ale nemôžeš si byť moc istý predsa len jeden vyzerá ako druhý a na ňom nie je nič čo by ho od ostatných členov jeho druhu odlišovalo. |
| |
| soukromá zpráva od Verbiol pro Jdu dlouhou dobu a stále pozoruji toho havrana. ASi je to ten samý a tak mě napadne jak jinak, než nápad... Přijdu ke stromu, kde sedí a vnořím ruku do jeho jmene. Jakmile začnu cítit jeho obrovské tělo, nechám ho produkovat mízu na místě, kde sedí havran. Udělám si tedy jakousi značku na jeho noze, abych ho příště poznal... Poté si naberu do vaku vodu a vyrazím dál. |
| |
| soukromá zpráva od Strážca času pro Ako ideš ďalej lesom havrana nikde nevidíš. Obzeráš sa, pozeráš do každej koruny ale nikdy žiaden havran. Obzrieš sa pred seba a tam je. Je to skutočne ten istý havran ako na strome. Sedí na kmeni spadnutého stromu, ktorý zahradil cestu ďalej. Sleduje ťa. |
| |
| soukromá zpráva od Verbiol pro Co odemě chceš havrane? Vím, že mě sleduješ od té chvíle, co jsem odešel z vesnice a je mi jasné, že nejsi obyčejný havran Pronesu a už si v mysli chystám zaklínadla pro případný souboj. Kdybych ho chtěl zajmout, musel bych rychle tasit luk, ale to asi nestihnu. Nebo využít okolní přírody, ale není tu nic dostatečně rychleho a nejsou druid, abych proměňoval stromy na enty... Snad mi řekne co chci vědět. Pomyslím si, a stále hledím na to zvíře |
| |
| soukromá zpráva od Strážca času pro Havran mlčí niekoľko minút, ktoré ubiehajú veľmi pomaly. Len na teba hľadí a z času na čas pozrie na mačiatko, ktoré sa hrá z trávou na zemi. Po chvíli trávu začne obžúvať a vás si nevšíma. Havran spraví pár skokov nižšie k zemi po padnutom kmeni stromu. Ďalej nič nehovorí a sleduje striedavo teba a mačiatko. Spraví opäť pár skokov bližšie k mačiatku ale ešte stále je od neho asi meter ďaleko. |
| |
| les Nejdříve zaujatě a pak zděšeně naslouchám Raine. Ta cesta nás povede zpět k lovcům. To by až tak nevadilo. Lidé neumí létat, takže pro Raine nepředstavují hrozbu. Horší je, že nás cesta povede nad lidská města a dědiny. V hlavě se mi stále vrací jedna a tatáž otázka, až se probere z mé mysli. "Jak jsi sem vůbec dostala?" Usednu na zem a nepřítomně si črtám v písku. Pokut se změníme do lidských podob. Mohli bychom projít neviděni. Jinak je šance, že si nás nikdo nevšimne mizivá. Drak vždy vzbudí pozornost. "Dobře, slíbil jsem že tě Raine doprovodím. Cesta pěšky potrvá přes tři týdny, ale bude poměrně bezpečná. Už lidskými krajinami cestuji dlouho a mám praxi ve vyhýbání lidem. Další výraznou chybou je, že Laire by musela přijmout lidskou podobu, jinak by budila moc pozornosti. Pokut by jste letěli bude tam za týden. Ovšemu upozorníte na sebe všechny lidi po cestě a přivedete je k asi jedinému skutečně bezpečnému útočišti, jenž v okolí zbylo." nabízím svým společnicím alternativy. |
| |
| Les Pozorne počúvam návrhy Stína a pritom prestanem vzlykať. Vznesiem sa do vzduchu nad jeho hlavu. No ja sa sem dostala nešťastnou náhodou. Ale to je na dlho. Môžem porozprávať večer. pousmejem sa ale keď pomyslím na to, že budú vedieť aký som hlupák a že je šanca že ma kvôli tomu vysmejú tak sa mi moc rozprávať nechce. Ja som za pešo, ale nehovoril si, že moja ľudská podoba je nanič? Že ma i tak rozpoznajú? Tak čo budem robiť ja? bezradne hľadím striedavo hore a dole.(na Laire a Stín) Tri týždne bezpečné, týždeň nebezpečný. Radšej tri potom! prebleskne mi hlavičkou a čakám na odpoveď na nejaké riešenie mojej situácie. |
| |
| Les Usměji se na Reine "Na ten příběh se tedy budu těšit." Moc mne netěší zvyk mé společnice vznášet se nad mnou hlavou. Nutí mne totiž zaklánět hlavu. Jsem rád, že už nepláče. "Ano, když se změníš do své lidské podoby, tak je snadné poznat že nejsi člověk. Na druhou stranu, ty nejsi velká. Lehce můžeme schovat ocas i uši, pod plášť, jakým nosím já. Když se budeme od lidí držet dál, tak si toho rozdílu nevšimnou. Trojice osob v pláštích, budou lidé považovat za tuláky. Jen se musíš snažit nemrazit vše čeho se dotkneš. " vybaluji s vaku své náhradní oblečení a rozkládám ho před sebe. Sundám si svůj plášť a místo něho si na hlavu nasadím přilbu s lícnicemi. Ty zakryjí mé rysy nečlověka. Podávám svůj dlouhý plášť Reine. |
| |
| soukromá zpráva od Verbiol pro Sleduji stále havrana, jak se blíží ke koťátku a už na něj zamířím prstem, připraven seslat ochromující kletbu, kdyby se havran pokusil koťatko unést nebo mu ublížit. Radim ti, běž od něj! pronesu ještě v lidské řeči, kdyby náhodou zvířecí neuměl... Aniž bych přestal mířit prsnem na havrana, začnu si druhou rukou sundavat luk z ramene, ale šíp si neberu, budu ho chtít spoutat... |
| |
| Les Stále vznášajúc sa nad Stínom rozmýšlam či je skutočne pravda jeho tvrdenie. No ak si myslíš, že je to bezpečné tak ti budem dôverovať. Ty sa vyznáš lepšie ako ja. Mne to tu nič nehovorí. Ešte stále v zvieracej podobe si vezmem plášť a okamžite s ním padnem na zem. Predsa len bol o niečo ťažší ako som čakala. Pustím plášť a po štyroch doňho vleziem a premením sa. Obliekla som si to správne? spýtam sa lebo istá si tu nie som už ničím. Plášť mi je dosť veľký takže sa i bojím či nebudem zakopávať. To bude zábava chodiť v tom to. prezerám plášť ako visí na mne a vtedy si spomeniem na varovanie od Stína. Ja nezmrazím všetko čoho sa dotknem, aspoň kým som pokojná. vetu dokončím trochu nezrozumiteľné, keď ma napadne, že ovládať sa nie je jedna z mojich silných stránok. |
| |
| soukromá zpráva od Strážca času pro havran sa na teba zadíva a dvoma mávnutiami krídiel vzlietne opäť na kmeň. Chvíľu ti venuje prázdny vtáčí pohľad, pri ktorom sa však cítiš ako keby ťa prebodával skrz na skrz. Potom vzlietne a než stihneš čokoľvek spraviť odletí preč. Mačiatko vás sleduje a nechápe čo sa deje. Keď sa vydáš ďalej po ceste, zdá sa ti, že je čoraz ťažšie prechádzať, lebo cestu ti zahradzuje nejeden padnutý strom. Vidíš však, že stromy narozdiel od toho úplne prvého nepadli len tak náhodou. Niečo rozrezalo kmeň veľmi hladkým rezom. Celú dobu ako ideš cítiš že ťa niečo pozoruje, ale nie je to viac pocit obyčajného zvieraťa aký si mal pri havranovi. Je to niečo čo prahne po tvojom živote. V kostiach máš celú dobu chladný pocit a cítiš, že jemný vánok, ktorý občas zavial sa úplne vyparil. To by nebolo nič také zvláštne no teraz ti to zvláštne pripadá. Rovnako ako hrobové ticho v lese. |
| |
| Les "Mnoho lidí přišli o své příbuzné a majetek. Proto se toulají po kraji a hledají kde co na zub. Lidé tuláky nemají rádi, protože jim připomínají vlastní neštěstí, ale tolerují je." vysvětluji . Mírně pozvednu obočí, když ode mne Reine převezme plášť. Jo, na to jsem zapomněl on je s dvojité látky, aby mne zahřál v noci. pobaveně pozoruji, jak se Reine souká do mého pláště. Když se zvedne a zeptá se jestli ho má správně, přistoupím k ní a upravím ji plášť, aby ji lépe seděl na ramenou. Její zkutečně dost velký. "Ano, máš. Neboj to upravím. Bude ti stále špatně sedět na ramenou, ale s tím se dá těžko něco dělat." kleknu si k ní a s překvapující zručností přichytím plášť na několika místech. Drží to sice jen taktak, ale umožní to Reine v pořádku chodit. "Tím, lépe. Nemusím tedy vymýšlet nějaké další věci. Doporučuji zůstat klidný." zvednu se na nohy a usměji se na svou společnici. |
| |
| Les Pozorně vyslechnu všechny návrhy co Stín vymyslel. Já se tak nerada měním do lidské podoby,ale když je to nutné. Pomyslím si a otřepuse pomyšlením na to,jak dlouho bych v té podobě musela být. Nerada se měním do své lidské podoby. Pronesu trochu hlubším hlasem. Stín začal vybalovat z vaku jeho oblečení.Nejspíše asi náhradní.Když si Reine vezme pláš ve své maličké podobě a spadne na zem musím se zasmát. Rozkošné Je vidět,že žádný plášt ještě nenosila.Kouknu na své dva společníky v jejich lidské podobě. Vážně,ale vážne se mi nechce proměnit. Vzdychnu si. Jsem zvyklá na svá křídla,na svůj ocas.Cítím se bez nich pak zranitelně. |
| |
| Les Když už jsem vyřešil jednu svou společnici otočím se na druhou. Už první její prohlášení jsem vzal na vědomí a přemýšlel jsem, co jí odpovím. Sakra, tak tohle je problém. "No, pokut se nechceš měnit do lidské podoby, nebudu tě nutit, ale musíme vymyslet, jak se skryješ před lidmi. Umíš se maskovat?" ptám se a automaticky se posunu do stínu a postupně v něm úplně zmizím. |
| |
| soukromá zpráva od Verbiol pro Kráčím lesem stále dál a dál, a stále více mám pocit, že jdu správným směrem. Nepotkal jsem celou dobu jediného člověka, zato podivných úkazů až moc. Zastavím se u jednoho z uřízlých stromů a dotknu se řezu. Řez čistý, jak slovo boží. Ani s ukrutnou větrnou energií bych nedokázal tak ostrý řez provést. Pohladím koťátko a vyjdu dále. Celou cestu se nedokáži zbavit toho pocitu, že nejsem sém, pocitu, že lovec se stal kořistí. Ale štěstí je vrtkavá dáma a štěstí přeje připraveným. Roky strávené v přírodě a schopnosti zděděné po matce mi mohou pomoci změnit výhodu. Zvedne se výtr a kolem mne se roztočí listí. Po chvilce přestane foukat, ale já již nejsem na stejném místě. To je to, co vidí oko diváka. Pravda je taková, že jsem vstoupil přes listí do kořenů jednoho ze stromů a vlil se do jeho koruny. (má aura bude úřinkovat i na věci které mám u sebe, a to včetně koťátka) |
| |
| Les Maskovaní my tedy moc nejde,jedine v přítomnosti velkého mnoštví vody.Ale to je asi vše. Odpovím a koukám jak Stín zmizel ve stínu. Už ani nevím kde je.Asi nebude jina možnost.... Ač nerada se v duchu začínám přemlouvat,že není jiná možnost. Asi opravdu není jiná možnost že? Promluvím a smutně skloním hlavu. Zvednu svůj pohled a koukám po místě,kde před chvílí ještě stál. Je vůbec ještě tady? A jak tak vidím,tedy spíše nevidím.Takhle se maskovat jako ty bych v životě nikdy nedokázala. |
| |
| Les Uvědomím si, co dělám a znovu se vynořím ze stínu. "Obávám se, že velké množství vody nebude po ruce. Chápu ovšem, že drak se schovává hůře než vlk, anebo liška." Kývnu směrem k Reine. Asi bych jí neměl prozrazovat, jak to dělám. Jen by se naštvala, že podvádím. "Obávám se, že není. Drak by představoval pro lovce skvělou kořist. Lovili by nás všichni lovci s celého kraje a dřív nebo později by nás dostali. Zvláště pokut by jsme procházeli skrz město. " prohlásím zachmuřeně. Proč tak trvají na své přirozené podobě? Proč na ni trvá Raine dokážu pochopit, je poprvé mezi lidmi, ale proč Laire? ptám se sám sebe, já se měním na vlka jen občas. Ve vlčí podobě na sobě nemám zbroj a tak mne trápí svědomí a strach, že své pracně nashromážděné vybavení někde ztratím. "Umění maskovat je jen otázkou cviku, inteligence a vědomostí. Já se ukrývám a maskuju kam až paměť sahá. Celí svůj život trávím ve stínu a bojem o přežití. Moji předci se plížili za kořistí ještě předtím než se tu objevil první člověk, takže proto mám vlohy."Případně magických umění. jak mi napovídá můj vnitřní hlas. Moje schopnost mi totiž skrývání velmi usnadňuje. |
| |
| Les Trochu sa začervenám kým mi Stín upravuje plášť. Predsa len aj mne je to trošku trápne, keď myslím na to, že oni také vecí berú ako každodennú vec. Ďakujem. poďakujem sa a potom popri prezeraniu plášťa počúvam rozhovor medzi Laire a Stínom. Laire. Ak nechceš sa premienať, nebude ľahšie ak nepôjdeš s nami? Nechcem ťa do toho nútiť. Predsa len je to moja vec, či sa dostanem domov a nepoznáme sa tak dlho aby si bola povinná ma sprevádzať. Nechcem robiť problémy. smutne sa zatvárim. To vážne dokážem len robiť starosti. Aké asi majú doma keď tam nie som. pozriem sa na horu ktorá sa výši nad všetkými ostatnými a potom na oboch. Ani jeden z vás nemusí ísť so mnou ak nechce. Netúžim potom aby ste ma znenávideli, kvôli mojej vlastnej chybe. Predsa len ste prvý ktorých som tu spoznala. milo sa usmejem. Vôbec si nevšímam Stína ktorý doteraz ukazoval ako sa maskovať. |
| |
| soukromá zpráva od Strážca času pro Z koruny stromu nič nevidíš. Nič sa nedeje až kým si nevšimneš ako nad korunami stromov lietajú biele vtáky. Najskôr nevieš rozoznať aký druh to môže byť, ale započuješ zvuky ktoré vydávajú. Sú to havrany. Ale ich farba nie je jediná zvláštna vec. Zdá sa, že sú priehľadné. Celý kŕdeľ sa znesie dole ako prelietava cez les vidíš ako niektorí z nich prejdu cez stromy ako duchovia vzápätí tie stromy spadnú na zem a ty rozoznáš rovnaký rez ako na predchádzajúcich. Jeden z nich letí k stromu s ktorého korunou si splynul. Za okamih nim preletí. |
| |
| soukromá zpráva od Verbiol pro Tak to jsem fakt ještě neviděl. Ničit stromy, taková drzost... Najednou si všimnu, že jeden havran letí na strom, se kterým jsem splynul, načež vyskočím z kmene stromu a tvrdě dopadnu na zem. Tento les potřebuje ochránce, a to co nejdříve, ještě než ho celý zničí. Vytáhnu z náprstní kapsy věci, které občas chodec potřebuje k vyvolávání. Mám tam písek z barbarských pouští, vodu z průzračných jezer a další užitečné věci. Krom jiného i dubový list z hvozdu, kde jsem se narodil. Vezmu ho do ruky a začnu mu šeptat... Volám tě mocný druide, tys který mi dal tento lístek. Věnuj mi svojí pomoc či pomoc jednoho z tvých učedníků. |
| |
| soukromá zpráva od Strážca času pro Tak to jsem fakt ještě neviděl. Ničit stromy, taková drzost... Najednou si všimnu, že jeden havran letí na strom, se kterým jsem splynul, načež vyskočím z kmene stromu a tvrdě dopadnu na zem. Tento les potřebuje ochránce, a to co nejdříve, ještě než ho celý zničí. Vytáhnu z náprstní kapsy věci, které občas chodec potřebuje k vyvolávání. Mám tam písek z barbarských pouští, vodu z průzračných jezer a další užitečné věci. Krom jiného i dubový list z hvozdu, kde jsem se narodil. Vezmu ho do ruky a začnu mu šeptat... "Volám tě mocný druide, tys který mi dal tento lístek. Věnuj mi svojí pomoc či pomoc jednoho z tvých učedníků." |
| |
 | soukromá zpráva od Tatehaya Susanoo-no-Mikoto pro Vrine'winith dos waela rivvil. Nindol taur zhah cha'kohkev dal l'eairthin. Er'griff nindol shlu'ta morfeth l'streea lorugen rebora. Er'griff nindol shlu'ta morfeth l'errdegahr doer doeb d'ukt velkresa k'lar Vletím do cesty a mávam krídlami aby prestal. No zdá sa, že nechápe čo od neho chcem. Dopadnem na zem pred neho v podobe veľmi blízkej ľudské. odkaz Prestaň ľudský tvor. Ak dokončíš čo si začal tento les zahynie. Umiera, jeho celé... odmlčím sa lebo ma nenapadá ako je to v rečí ľudí pritom zasyčím. V lese sa skrýva démon. Cicia silu ... svätú silu stromov a napĺňa ich temnotou. Dokončí čo si spravil a druid by sa stal démonom, ktorého by si sa ťažko zbavil. Tento les vie sám ako prežiť, aby prežiť.... Aby prežil démon musieť zomrieť. Démon však v úkryte, ktorý stromy nemôcť vedieť. Prezradiť. On vyjde keď bude málo potravy. ka dos ssinssrin ulu xxizz ragar l'errdegahr Ak chceš pomôcť nájdi démona. S hnevom a opovrhovaním pozerám na človeka. |
| |
| soukromá zpráva od Verbiol pro Vyvolávám mocného druida z mého rodného hvozdu, když mě přepadne jakýsi havran. Lekl jsem se a odskočil dozadu, ale hned jsem pokračoval ve vyvolávání. Najednou se promění v něco podobného člověku a začne na mě mluvit. Jakmile dokončí havran svou první větu, přestanu druida vyvolávat, strčím lístek zpět do kapsy a poslouchám co odemě chce. To mám ničit stromy? zeptám se havrana. |
| |
| soukromá zpráva od Tatehaya Susanoo-no-Mikoto pro Vydýchnem si keď prestane vyvolávať druida. Takže bude počúvať sa zdá. Stromy dávno mŕtve. Temnota ich zabila. Ak sa nezrežú nakazili by aj ostatné ktoré ešte nedostal. Odskočím na jeden z blízkych kmeňov. elghinyrr Krídla mám aj v tejto podobe takže vzlietnem a z výšky dopadnem ešte raz na kmeň ktorý pritom rozrazím. časť bez koruny sa zdvihne do výšky a ako padá ju zachytím rukou. V tom okamihu z kmeňa stromu vyjde čierna para. cha'kohkev mŕtve, prekliate. Tento les zomrie ak démon bude žiť. Démon zomrie les bude môcť znovuzrodiť nové stromy. Odhodím kmeň za človeka. Démon za chvíľu prísť. Ak nechceš bojovať odíď ak chceš pomôcť zostaň. |
| |
| soukromá zpráva od Strážca času pro Počas rozhovoru s Verbiolovi z vrecka vylezie mačiatko a to sa opäť začne hrať s trávou ale i listami popadaných stromov. Vás si nevšíma |
| |
| soukromá zpráva od Strážca času pro Počas rozhovoru s Verbiolovi z vrecka vylezie mačiatko a to sa opäť začne hrať s trávou ale i listami popadaných stromov. Vás si nevšíma |
| |
| soukromá zpráva od Verbiol pro Sleduji pozorně, jak havran vyrve strom z kořenů a zahodí. Evidentně říká pravdu. Zůstanu, je to mou povinností Řeknu a vytasím meč. Zabodnu ho špičkou do země vedle mě a poté vytasím luk. Napnu hned tři šípi. Tětiva zazáří, poté se rozzáří i šípy a vyletí do tří stromů. Mířit se třemi šípy umím a tak se všechny trefí do svých cílů. Hned po dopadu vybouchnou a prorazí kůru stromů. Takto střílím tak dlouho, dokud démon nepřijde. Jakmile se démon ukáže, věnuji mu jeden z výbušných šípů a podle toho, jak bude vypadat si buď vezmu meč a budu s ním bojovat jak s obyčejnou bestií, nebo nechám luk a budu do něj střílet z dálky. Rozhodnu podle vzhledu, disposic a také podle toho, jak mu první šíp ublíží. |
| |
| Les V tomhle má Stín pravdu,už takhle jsem zůstala jediná. Trochu mě zabolí u srdce když si na to spomenu.Rozhodnutá,že se přeměním do své lidské podoby se chci přeměnit.Když v tom promluví Reine. Tak malý tvoreček a jaké má velké srdce. Víš Reine když si my tam nahoře na té tmavé obloze narazila do obličeje a pak dole na zemi,i když jsem tě škádlyla jsi byla po dlouhé době první ským jsem mluvila.A tehdy tedy i těd mám pocit,že jsi moje kamarádka,smým-li tě za ní považovat.A já pro své kamarády jsou-li v nouzy udělám vše co je v mých silách abych jim pomohla. Doširoka se usměji. A problémy?Nenávidět tě?Pokud vím žádné problémy jsi my nezpůsobyla a nenávidět někoho tak milého a hodného jako tebe ani nejde. Když domluvím mrknu na Reine a přemnění se do své lidské podoby. Mé černé vlasy jsou trochu rozcuchané a tak si je snažím trochu upravyt.Mé oblečení je prosté skládá se z bílého trička a zelených kalhot.Jediné co by asi mohlo upínat pozornost je moje katana co mám připnutou u pásku kalhot.  Otočím se opět na Reine a pohlednu ji znovu do očí svýma tmavě zelenýma očima. No asi my bude chvilku trvat než si zvyknu ,že nemám ocas ani křídla. Usměji se. Ach jo,no zkusím to vydržet. |
| |
| soukromá zpráva od Strážca času pro ako ničíte stromy započujete hlasný rev, ktorý priam trhá uši. V tom okamihu začnú niektoré stromy, ktoré sú už plné temnoty horieť. Počujete rev a ten sa k vám blíži. Rev však nie je to jediné čo je počuť z diaľky. Rovnako počujete ako na zem dopádajú nejaké ťažké veci. Čím je rev bližšie tým lepšie môžete rozpoznať zvuk vytrhávania stromov a ich následné odhadzovanie a dopad v diaľke. Tri zrazu letia aj proti vám. je mi jedno ako sa im uhnete- len čo tak spravíte: pred sebou vidíte stáť príčinu revu ale je zahalená v prachu ktorý rozvírili dopadnuté stromy.  Kto sa opovažuje ničiť môj les?! pred vami stojí démon a jej oči žhnú zúrivosťou. Teraz ste na rade vy! Démon opäť zahučí a rev vám bolestivo znie v ušiach pri tej blízkosti v akej je. Démon vzlietne meter nad zem a roztočí sa. Vytvorí ohnivé tornádo od ktorého chytia stromy navôkol. Skapte! zareve a rozletí sa proti prvému z vás. Verbiolovi letí naproti a snaží sa zo svojimi dlhými avšak poriadne ostrými pazúrmi spraviť mu to čo havrani robili zo stromami. les horí |
| |
| soukromá zpráva od Strážca času pro ako ničíte stromy započujete hlasný rev, ktorý priam trhá uši. V tom okamihu začnú niektoré stromy, ktoré sú už plné temnoty horieť. Počujete rev a ten sa k vám blíži. Rev však nie je to jediné čo je počuť z diaľky. Rovnako počujete ako na zem dopádajú nejaké ťažké veci. Čím je rev bližšie tým lepšie môžete rozpoznať zvuk vytrhávania stromov a ich následné odhadzovanie a dopad v diaľke. Tri zrazu letia aj proti vám. je mi jedno ako sa im uhnete- len čo tak spravíte: pred sebou vidíte stáť príčinu revu ale je zahalená v prachu ktorý rozvírili dopadnuté stromy. Kto sa opovažuje ničiť môj les?! pred vami stojí démon a jej oči žhnú zúrivosťou. Teraz ste na rade vy! Démon opäť zahučí a rev vám bolestivo znie v ušiach pri tej blízkosti v akej je. Démon vzlietne meter nad zem a roztočí sa. Vytvorí ohnivé tornádo od ktorého chytia stromy navôkol. Skapte! zareve a rozletí sa proti prvému z vás. Verbiolovi letí naproti a snaží sa zo svojimi dlhými avšak poriadne ostrými pazúrmi spraviť mu to čo havrani robili zo stromami. |
| |
| Les Z vašeho pokojného rozhovoru vás vytrhne hlasný rev prichádzajúci zo západu. zrazu do vašej blízkosti začnú dopadať stromy vytrhané zo zeme. Ich koruny horia a oheň sa šíri aj na ostatné rastliny. Na vás letí tiež jeden strom, ktorý presne smeruje medzi vás. Rev je hlučný a cítite, že nie je ľudský ale ani žiadneho zvera. Čo je však hlavné ten zvuk je veľmi bolestivý pre váš citlivý sluch. Vidíte že plamene sú i na mieste odkiaľ odhadujete že prichádza rev. Les začína horieť. prvé čo napíšete ako ste sa uhli stromu. ktorí dopadol medzi vás. |
| |
| soukromá zpráva od Tatehaya Susanoo-no-Mikoto pro začnem sa obracať na všetky strany keď okolo nás dopadajú horiace stromy. Vzlietnem okamžite len čo vidím že sa niekoľko blíži aj k nám. V tom si však všimnem mača na zemi. Rýchlo preletím okolo ďalších letiacich stromov a popadnem mača. Vložím ho do vaku na boku a znesiem sa nižšie k zemi U mňa bude v bezpečí. Zasuniem mu do vaku hlavu ktorá mu ešte vykukovala, kvôli nepohodlnému dočasnému ubytovaniu. dosst sesmika qualla zexen'uma wu'suul l' Kým dopoviem svoju vetu mačaťú už len vidím démona stojaceho pred nami. Počas ohnivého tornáda musím silno mávať krídlami aby ma nevcuclo do blízkosti alebo horšie dnu. Chránim si pritom oči a hľadím dole. Pritom si všimnem, že útok už začal. Rivvil, lor doeb!!! zakričím na človeka podo mnou tornádo zhoršuje viditeľnosť kedže sa pritom zdvíha prach i dym. |
| |
| soukromá zpráva od Verbiol pro Taková hezká holka, a tolik řevu vydá, že se nestydí. Prohlásím a uskočím hořícímu, letícímu stromu z cesty. Jen co zase zvednu hlavu, již vidím, jak letí uřvaná démonka přímo k mé maličkosti. Počkám si, až bude skoro u mě a vtom udělám krok doleva, otočku a seknu jí mečem zezadu do ovlasti trupu, nejlépe křídel. Ten les patří králi, jehož království se tu rozléhá. Pronesu a vyčkávám v postoji, abych mohl zase rychle uhnout. |
| |
| soukromá zpráva od Strážca času pro Démonku Verbiol na prvý pohľad trafí, ale nedá sa to presne povedať lebo letí ďalej okamžite sa otočí a útočí znova. Rovnakým princípom |
| |
| soukromá zpráva od Verbiol pro Usměji se na démonku, když letí zpět na mě. Obalím meč stříbrem a máchnu. Rozběhnu se poté proti ní a zklouznu se. Mečem jí seknu zespoda po trupu a druhou rukou jí ještě dám pěstí do břicha, což je však pouze manévr na umístění kouzelné výbušné pasti přímo na její tělo. Poté se překulím, uskočím stranou a odpálím kouzlo. |
| |
| soukromá zpráva od Strážca času pro ako bežíš proti démonke ona vzlietne vyššie a ty sa netrafíš, všimla si totiž havrana nad tebou a letí proti nemu. Aspoň si to myslíš no ono letí stále vyššie a preletí okolo havrana až sa vám stratí z dohľadu. Nikdy nie je až kým z hora na vás neletí ohniva guľa o polomere jedného metra. |
| |
| soukromá zpráva od Verbiol pro Můj manévr se mi nepovede, takže čekám co bude dál, když najednou vidím zezhora letět ohnivou kouli. Rychle odběhnu stranou až k místu, kde leží můj luk. Vezmu ho a vyhlížím démonku. Přitom hrot změním na stříbrný a napustím ho energií. Jakmile se démonka ukáže, počkám na vhodnou chvíli a vystřelím... |
| |
| Les Rev sa ozve lesom a ja si okamžite chytím svoje veľké úšká, ktoré taký zvuk nemôžu vydržať. Znie mi to v hlave a trhá mi to uši. Keď Stín uskočí ani si toho nevšimnem, rovnako ako ani letiacich stromov kedže som kvôli bolesti zatvorila oči a padla na kolená. Nech to prestane! Nech to prestane! skúšam myšlienkami potlačiť zvuk, myslieť na iné sa mi však nedarí, je to príliš bolestivé. |
| |
| soukromá zpráva od Strážca času pro Ohnivá guľa preletí veľmi blízko havrana, ktorí ešte stále lieta vo vzduchu. Pár pierok spáli. Guľa dopadne na zem a od nej sa začne šíriť obrovská vlna plameňov do diaľky 10 metrov a výšky 15 metrov. Len čo plamene tohto kúzla utíchnu vidíte, že sila akou padla guľa na zem bola veľká. Pred vami je teraz kráter o hĺbke asi 12 metrov a priemere 7 metrov. Démonka nikde nie je ale letia Ďalšie tri gule. Nezabudni napísať ako si sa úhol tomu. |
| |
| soukromá zpráva od Tatehaya Susanoo-no-Mikoto pro Ohnivej gule sa uhnem ale horúci vzduch okolo mi spáli nejaké to perie na jednom z krídel. Po dopade na zem letím čo najrýchlejšie stranou aby som neskončil v ohnivej vlne. Letím do výšky a do strany, ale výhodné mi to moc nebolo, lebo som sa rozletel oproti ďalším. Snažím sa im uhýbať ale leteli príliš blízko seba a jedno z mojich krídel popálil žeravý vzduch. Ledva sa držím vo vzduchu, kedže viem čo čaká dole nechcem tam spadnúť ako kameň a uhorieť. Snažím sa nájsť démonku, ale so zranením krídlom sa ledva udržujem na oblohe. |
| |
| soukromá zpráva od Verbiol pro Co to sakra bylo? Jsem poměrně otřesený a bolí mě hlava. Skrývám se za padlým kmenem většího stromu a snažím se vybavit, jak sem se tam dostal. Po chvilce se mi vyjasní: běžel jsem pro luk a zároveň jsem uhýbal ohnivé kouli. A když dopadla, objevil se obří prstenec. Odrazil jsem se o nejbližší strom a dopadl několik metrů za kmen, u kterého nyní ležím. Síla tlakové vlny byla tak silná, že posunula strom až ke mě a praštil mě do hlavy. Nyní se mi konečně vrátilo plné vědomí a hledám havrana. Poleť sem a poběž, mám nápad, jak jí dostat na zem. Hledej vodu! Jakmile se mi v hlavě zobrazí mapka vod, vyběhnu k nejbližšímu jezírku, takových musí být v tak starém lese dost. |
| |
| Les Nestihnu ani nijak přemýšlet,všechno se odehrává tak rychle.Jediné co jsem v danou chvílu schopna udělat je pokusit se uskočit stranou stromu,který míří na nás! Chystám se už uskočit,ale místo toho spadnu na zem. Sakra,vždyt já vlastně už nemám čtyry nohy,ale jenom dvě!Musím jednat rychle! Na to,abych se postavila a utekla není čas.Jediné co jsem schopna udělat je trochu si stoupnout a udělat kotoul vpřed.Ten stačí,abych se vyhnula tomu stromu. Na nic nečekám a udělám tak.Když rozbalím hlavu musím se chytit za uši. Rve mi to uši. Rukama si držím uši i když to moc nepomáhá, alspon to trochu tlumí.Prudce hlavou otočím na místo kde jsem před chvílí stála.Chci se přesvědčit zda se oba dostaly pryč. |
| |
| les, padající překvapení Jakmile se lesem ozve první řev, převezmou nade mnou vládu reflexi. Prudce klesnu na jedno koleno a tasím meč a ostražitě se rozhlížím kolem sebe. Situace se ještě zhorší, když kolem začnou dopadat hořící stromy. "Kryjte se!!!" Téměř nezaujatě sleduji strom letící přímo mezi nás. Tak tohle je zajímavé. Je ten strom zamířený na nás, nebo je to jen náhoda? Mé tělo nechává mysl, aby se zajímalo o takové zbytečné problémy a jedná. Vrhne mne stranou do nejbližšího stínu. V okamžiku, kdy dopadnu na zem se změním na stín. Vycházím s předpokladu, že co nemá třetí rozměr nemůže být rozdrceno. |
| |
| Les Strom dopadol asi pol metra za Reine. Mala šťastie v nešťastí, možno ak by sa pohla nesprávnym smerom skončil by strom na nej. Stín sa nemusí báť zranenia od stromu kedže sa stal tieňom, avšak tieňov ubúda kvôli plameňom, ktoré sa šíria. Laire sa uhla kotulom vpred a skončila asi dva metre od stromu. Všetci ste v poriadku, ale letia vašim smerom ďalšie stromy. Mieste kde ste nie je bezpečné. Plamene vám blokujú cestu z kade ste prišli. Môžete ísť len dopredu alebo k miestu odkadiaľ letia k vám stromy. Rev zrazu utíchol, ale počujete niečo iné. Zvuk výbuchu a keď sa pozriete na oblohu vidíte ako k zemi letia ohnivé gule na miesto, ktoré predpokladáte že je miestom hlavného diania i keď neviete presne akého. Plamene šľahajú nad stromy ktoré ešte zostali. Z hora na Laire padá veľký horiaci konár, ktorý sa odlomil z blízkeho stromu. Miesto kde sa schováva Stín začína horieť. Horko plameňov začína oslabovať Reine. |
| |
| soukromá zpráva od Strážca času pro les je v plameňoch nemáš šancu sa dostať k najbližšiemu jazierku o ktorom vieš. Oheň ti stojí v ceste. Po tvojom kriku havran neletí k tebe. Keď sa pozrieš na oblohu zistíš, že tam viac nie je, ale vidíš ako letí na teba aj niečo iné ako len ohnivá guľa. Oproti tebe opäť letí démonka a za sebou ma ohnivé kúzlo. Zrazu prejde démonka do gule, ktorá sa v zápätí zväčší. Je teraz raz taká veľká ako predtým. Odhaduješ že dopadne približne dva metre pred teba. Dozadu nemôžeš ísť kvôli plameňom. |
| |
| soukromá zpráva od Verbiol pro Vybíhám k jezírků, když mi cestu zahradí plameny. Evidentně jsem v pasti a voda mi proti ohnivé démonce nepomůže. Zbívá mi jen hrubá síla a široké spektrum magie, kterým jsem byl díky svému výcviku a krvi obdařen. V jednom okamžiku si všimnu, jak na mě letí démonka. Ihned proti ní vystřelím zářivý šíp a za ním druhý, skoro stejně tak nabitý. Je mi jasné, že nemám šanci utéct, ať z časových důvodů, tak z důvodů prostorových. Několik zbylých vteřin by se však dalo využít. Pevná skála, světlo víry, ochrana věrných. Slova v zápalu boje vykřiknu, i když jsem je chtěl původně pošeptat a předemnou se objeví asi půl metru silná kopule připomínající tekocí zlato, avšak přůhledné. Ve skutečnosti je to kouzlo zhušťující světlo tak, že vytváří jednosměrnou bariéru. Cítím, jak mi lehce ubudou síly, což je s mojí úrovní úbytek, který by nového nezkušeného chodce několikrát zabil. Zlatý štít je jedno ze čtyř znamení, jedněch z nejúčinnějších chodeckých kouzel. |
| |
| Les Sakra s tím zlozvykem měnit se na stín musím něco dělat, jinak bych skutečně mohl přijít k úrazu. vrčím v duchu zatím, co kolem mne plápolají plameny. Odvalím se s dosahu plamenů a změním se zpět na člověka. Uvědomuji si totiž, že bude lepší uskakovat přilétajícím stromům než se skrývat před světlem ohňů. Podívám se na Laire Proč tak strnula? Lyšky mají bystré uši. Můj sluch je navykl na řev. Jinak bych v lidských ..... Uvědomím si, že myšlenky se mi toulají zatím, co tělo dělá něco jiného. Běžím doslova o život k Raine. Šíp jsem nechal šípem, abych měl volnou alespoň jednu ruku. "Laire, změň se zpět na draka a za mnou!" řvu na dračici. Mým plánem je popadnou Raine a zamířit si to k místu, odkud přilétají ty ohnivá kouzla. |
| |
| Les Dívám se ,jak Stín běží k Reine. Reine!Ona má vlastně lepší sluch. Sundám si ruce z uší.Nějak ten řev přežiju.Když vstávám ze země na nohy uslyším Stínův křik. "Dobře,hned to bude!" Zařvu spátky směrem odkud byla věta pronesena.Přeměním se do své zvířecí podoby. Moc dlouho jsem tedy ve své lidské podobě nebyla. Odfrknu si a zvednu křídla trochu snima zamávám a vznesu se trochu nad zemí.Zamávám jimi znovu a doletím k Stínovi a Reine.Když se usadím na zemi vedle nich, složím křídla. "Už jsem tu." Pronesu. |
| |
| Les V momente keď k Reine dobieha Stín Reine stratí vedomie a padá k zemi stále vo svojej ľudskej podobe. Horko plameňov je pre ňu príliš neznesiteľné. Jej organizmus to nevydržal Laire sa podarilo dostať na miesto kde je Stín a Reine a to bez zranenia. Len čo Laire pristane na zemi z mieste kde odhadujete, že sa odohráva nejaký boj započujete obrovský výbuch. Raz taký ako predchádzajúce. Vlna energie sa dostala až k vám v podobe silného vetra, ktorý ešte viac rozbúril plamene, tie sú teraz ešte horúcejšie, väčšie a vo väčšom množstve. Strácajú sa vám pomaly všetky možnosti úniku. Nenájde sa už strom, ktorý by nehorel od kmeňa až po korunu. |
| |
| soukromá zpráva od Strážca času pro Prežil si kúzlo ale stálo ťa to veľa energie. Len čo sa plamenné kúzlo rozplynie zostane okolo teba len krásne okrúhla približne 20 metrov hlboká priepasť ním vytvorená. Všetko okolo teba je zničené. Démonka sa však objaví priamo za tebou a jednou ranou do tváre ťa odhodí niekoľko metrov z miesta kde si stál. Ramenom narazíš na tvrdú čiernu zem, na okraji priepasti. Si asi 5 metrov pod vrchom priepasti. Všimol si si však, že plamene nehoria v okolí asi 50 metrov od priepasti. Vlna asi udusila plamene. Na mieste kde si predtým stál ty teraz stojí démonka. Havrana nikde nevidíš zdá sa že utiekol, bez teba. |
| |
| Hořící les Podaří se mi dostat k Raine dřív než dopadne na zem. Luk schovám na záda. Strhávám ze sebe i druhý plášť a balím doněj Raine. Mím cílem je ochránit ji proti nejhorším poryvům tepla. Na nějskou dobu ji pláště s tlusté látky měli ochránit i před ohněm. Neodvažuji se malé lišky dotknout, abych jí nepřitížil. Tak tohle zkutečně nevypadá dobře. Pokut rychle něco nevymyslíme uhoříme tady a to ať mne ďasy vezmou než, abych zemřel, jako bezejmená oběť nějakého magického souboje. Mé myšlenky přeruší výbuch. Rychle vlastním tělem kryji Raine, před tlakovou vlnou. "Tak tohle je už fakt zlý!!" konstantuju plameny, jenž se rozhořeli s neuvěřitelnou silou. Volnou rukou si kryji oči. "Laire uneseš nás?" Ať už je odpověď jakékoliv podávám Laire bezvědomé tělíčko lišky."Uletět by se dát ještě mělo v každém případě. Raine to teplo dlouho nepřežije, musíme jí dostat pryč."Já to tu nepřežiji o moc déle, ale stále mohu přežít. Já strátím vědomí až v okamžiku, když se to stane jsem v podstatě mrtví. Mám nápad, ale obětuji kvůli němu všechno své vybavení. |
| |
| Les v plamenech Reine! Vykřiknu starostlivě v duchu, když vidím, jak statila vědomí.Najednou se ozve velký výbuch a hned na to ho následuje silný vítr. Plameny ohně se ještě více zvětšily. Tohle nevypadá dobře. "Myslím,že ano!"Odpovím na otázku Stínovi a přebírám bezvládné tělo lišky.Opatrně beru Reine za kus pláště do tlamy a posadím si ji na záda. Reine je lehká i ve své lidské podobě,nebude problém oba dva unést. "Stíne nasedni si." Řeknu a trochu zvednu křídla připravená k odletu. Musíme se dostat co nejrychleji pryč už kvůli Reine. |
| |
| Les v plamenech Laire k mému ulhčení prohlásí, že nás unese. Říkala myslím, že jo. Rakže to neví. To ude sranda jestli nebude schpná se odlepit od země. ozívá se mi hlavě ten otravný hlas pesemismu. Teď není čas ani místo na pochyby. Pokut to nepůjde, pak se změním na stín a svezu se v jejím. To už by nás mohla. říkám si a naskakuju dračici na záda. Snažím se co nejpevněji chytit šupin. "Dobře víc připravený asi nebudu." i přes okolní plameny mne polévá studený pot při představě, co se stane jestli dračici spadnu. Nikdy předtím jsem neletěl. |
| |
| Les v plamenech Počkám až se Stín pevně chytí a zvednu křídla do výžky. "Dávej pozor na Reine,aby nespadla." Musím říct,že nejsou vůbec těžcí,ale ještě jsem nikoho nikdy nenesla.No pokud by mi v nejhorším někho spadl ze zad tak ho chytím bud ocasem nebo drápy,ale to by bolelo. Kouknu na ty dva jestly jsou připravený.Tedy spíše jenom Stín. "Jdeme na to!."Prohlásím a hned nato se mé křídla začnou pohybovat nahoru a dolu. Zkouším,jestly je fakt unesu.Vznesu se tak metr nad zem. Perfektní!Vůbec nejsou težcí. "Pevně se drž."Promluvm k Stínovi. Když test uspěl začnu mávát křídlami rychleji a se střední rychlostí stoupám už nahoru k obloze.Když už jsme docela velký kus nad stromy zvolním tempo rychlosti letu. |
| |
| les Laire sa podarilo vzlietnuť nad horiace stromy. letela stále vyššie a vyššie až sa dostala k nad oblaky. Mokré kvapky v oblakoch vás trochu osviežili a chladný vánok spolu s vodou priviedli Reine k vedomiu. Laire sa vznáša nad oblakmi a vy si všimnete, že niekto je asi tak 30 metrov od vás.  Z diaľky ho presne nevidíte no zdá sa vám, že niečo drží v pravej ruke a je to nejaké mláďa. Pokojne pozoruje čo sa deje na zemi s úsmevom na tvári. Pozrie sa na vás no potom sa ďalej venuje predstaveniu na zemi. Zdá sa, že ho celkom baví. rozhodnete sa ísť za ním alebo preč? |
| |
| soukromá zpráva od Verbiol pro Kouzlo, které jsem vytvořil, bylo na démonku možná slabé, tak jsem ho automaticky posílil. To mi ubralo značnou část mé duševní síly. Nemám ani čas si oddechnout, neboť ucítím démonku zasebou. Rychle se strhnu k zemi, jenže i to je pomalé a schytám pěknou ránu do obličeje. Neuhýbat k zemi, asi bych měl zlomený vaz. Vydrápu se na nohy a odplivnu si trochu krve z rozkouslého rtu. Ty seš asi pěkná mrcha, ikdyž docela hezká. Nebýt toho, že jsi démon, možná bych tě pozval na skleničku. Noc s takovou číčou by mohl být docala zážitek. Ani vlastně nevím, co bych s ženskou měl přesně dělat, nikdy jsem neměl tu čest. Od doby, co zemřel otec jsem jen pronásledoval ta zvířata a předtím jsem byl dítě. Důležitá však nebyla má slova, nýbrž melodie podtónu hlasu, podtón chodeckých soudcovských kouzel, tón hypnotický. Máchnu mečem, a záblesk prasátka přejede démonce po obličeji, což dodá ještě více kouzelné síly pro hypnózu. Nečekám, že bych dokázal zhypnotizovat démona, který s lidskou, či člověku podobné rase nebude mít moc společných rysů. Ale trochu času to pravděpodobně získá. Volnou rukou drapnu něco neviditelného ve vzduchu a máchnu proti démonce. Okamžitě a velice prudce vyletí kus kamenů a hlíny ze země a to přímo na démonku. O chvilinku později letí další a další kusy všude okolo ní a některé padají i zezhora. Tato naprosto základní kouzla, které umí každý hraničář skoro stejně brzo jako stopovat se v rukou mistra nebo někoho obdařeného krví víly mění v ukamenování jako při klasickém honu na čarodějnice, možná ještě větší ráže. Konečně si vydechnu a čakám až sedne prach, abych mohl vidět výsledek. |
| |
| soukromá zpráva od Strážca času pro Len čo padne prach na zem vidíš že démonka stojí na rovnakom mieste ako predtým. Smeje sa tvojmu pokusu a na sebe nemá ani škrabanec. Chladným pohľadom sa ti zadíva do očí a priskočí k tebe. Jeden jej skok a ona sa nakláňa na tebou. tak čo keby sme sa spolu zabavili? I keď, do večera sa mi čakať nechce. Čo tak hneď? rukou ťa pohladí po tvári- po rane na tvári. |
| |
| Les "Pevně se drž!" upozorní mne Laire. "Jo, nic jiného by mne ani nenapadlo!" Chytím se pevně šupin a zavřu oči. Bohové jestli posloucháte, stůjte při nás. Jednou rukou pevně sevřu Reine, aby nespadla. Postupně cítím, jak žár kolem mne ustupuje. Po chvíli začnou kapičky vody smívat z mé tváře. Až v ten okamžik otevřu oči. Všude kolem mne jsou mraky a já tiše děkuji bohům. Představa, jak vysoko jsme mi ledově svírá srdce. Mou pozornost upoutá muž levitující v oblacích nedaleko od nás. "Laire, viděla jsi už někdy někoho takového?" ptám se přidušeným hlasem dračice. Uvědomuji si fakt, že je na ni jestli k neznámému poletíme a nebo ne. Neodvažuji se podívat dolů, abych neomdlel. Sakra, jak já nesnáším víšky. Ještě víc jen nesnáším ohnivé peklo. “Já bych si sním promluvil, bojovala jsi už někdy vzdušnou bitvu?“ ptám se a blednu při představě otočky. |
| |
| Nad lesem Letím stále víc a víc nahoru do oblak.Mokré kapky vody spolu s chladným vánkem,mě příjemně ochladily. Ten žár začínál být už dost nesnesitelný.Ale letět zase ve vzduchu je pro mě strašně příjemné. Zmých myšlenek mě vytrhne Stínova otázka. Jestli jsem viděla někoho takového?koho tím myslí? Rozhlídnu se okolo sebe a pohledem zavadím o někoho,kdo levituje v oblacích kousek od nás. "Ne,neviděla."odpovím konečně. Skoro vůbec ho nevidím,vypadá jako nějaké mládě... "No na tom,že bys si sním promluvil nic nemám,taky bych si sním ráda promluvila,ale vzdušnou bitvu s někým na hřbetě jsem tedy ještě nikdy nebojovala.Navíc vypadáto,že let ti dělá znáčné potíže" odpovím a podívám se na Stína,který tak nějak zblednul. |
| |
| Obloha Neviem čo sa stalo, ale keď otvorím oči nie som viac v horiacom lese. Vidím oblaky, modrú oblohu. Ja uhorela! zdesene skočím do vzduchu, ani si nevšimnem, že sa pritom vytrhnem zo Stínovho náručia, ani, že som bola na Laire. Vznášam sa nad nimi a po chvíli zaregistrujem oboch nových priateľov. Asi ešte žijem, no možno sme len zhoreli spolu. Zomrieť tak mladá! opäť mi prebleskne hlavou pesimistická myšlienka, no potom si uvedomím, že o niečom rozprávajú, takže podľa môjho nového dohadu ešte žijeme. Otočím sa vo vzduchu a hľadím na osobu pred nami. Zaostrujem ako len najlepšie môžem. Ehmm... On nelevituje, má krídla. poviem po jeho preskúmaní. V ruke drží za kožuch nejaké mláďa, zdá sa, že je to mystické mláďa. Byť tým malým toľko sebou nešklbem. dodám ešte a pristanem jemne na Laire, ešte nemám dosť síl na to aby som si tu poletovala. |
| |
| Obloha Krídla, ktoré spomína Reine si všimnete tiež. Zdá sa že oblaky medzi vami vám znemožnili vidieť osobu poriadne. Muž nič nerobí , len ďalej sleduje čo sa odohráva na zemi. |
| |
| Obloha Snažím se veškerou pozornost soustředit na muže před sebou. Zkutečně hodně se bojím podívat dolů. Představa, že se vznáším hodně vysoko nad zemí, mne hrozně děsí. Taky, mi připadá mladě, ale rozhodně není důvod muže podceňovat. Reine se mi vytrhne a odlétne stranou. Zachvátí mne na několik okamžiků panika. Ne, to snad ne! Upostil jsem tu lišku... velmi se mi uleví, když se Reine vznese nad nás. Takže je naživu, to se mi ulevilo. "No, není podstatné jestli se drží ve vzduchu. Křídla a nebo nějaký trik. Důležité je, že se drží ve vzduchu." prohlásím zachmuřeně. "Rozhodně k tomu muži mám pár otázek. Nejlépe na zemi. " každým okamžikem blednu čím dál tím víc. Kdyby bohové chtěli, aby vlci létali dali by jim křídla.... moje myšlenky ruší pohyb křídel a nevolnost žaludku. |
| |
| Obloha Když znenadání Reine vyskočí do vzduchu,uplně se leknu.Když, ale nepadá a lechce tu poletuje oddychnu si. Už jsem se lekla,že spadne dolů. "No nezáleží zda má křídla, nebo levituje.Prostě tam je a vypadáto,že pohled dolů..."Nachvilku se odmlčím a podívám se dolů do hořící krajiny a pak opět na osobu před námi. "Na to neštěstí ho baví."Dokončím větu. Nejsi jediný Stíne kdo na něho má pár otázek. Projde mi hlavou kousavá myšlenka. "No na téhle zemi,která je v plamenech se nedá natož ani přistát ani se někoho na něco ptát." Jak to tak vypadá,jediný kdo tu v tuhle chvíli nemá rád letání je Stín.A ani se mu nedivím vlci přeci nelétají. "No a co to udělat takhle.Poletíme k němu a budeme si udržovat bezpečnou vzdálenost.A promluvíme si sním.Respektivně už kvůli Stínovi by sme se sním mohly dohodnout zda si nepromluvíme někde na zemi. Nebo chcete letět pryč?"Zeptám se svých pasažérů. |
| |
| Obloha Takže ideme za ním? Ak myslíte, ale neviem či je to dobrý nápad. Ak ho baví ako horí les, tak osoba dobrého srdca to určite nebude. Nemám dobrý pocit z rozhodnutia, ktoré spravili. Tak za ním.... Pozriem sa dole smerom, ktorý sa díva muž. Len tak medzi nami, čo sa deje dole? usmejem sa lebo neviem presne čo sa v posledných minútach odohralo. |
| |
| na zemi Keď sa pozriete na zem vidíte pod sebou krásne okrúhlu približne 20 metrov hlbokú a v priemere má 60 metrov. Plamene nehoria v okolí asi 50 metrov od priepasti, všetko je tam zničené. Nie je tam ani jeden strom len zhorená zem. V priepasti vidíte človeka a nejakého démona. odkaz Démon stojí nad človekom a o niečom sa rozprávajú. |
| |
| Obloha Pohlédnu na zem a začne mi být zkutečně zle. Já chci dolů! Ke všem ďasům. "Já, mám plán. Vysadíte mne dole a já si promluvím s démonkou a tím člověkem. Vy podebatujte s tím létavcem." zním dost naléhavě. Zaryji své prsty, které se postupně mění na drápy do šupin. Snažím se soustředit na dvojici na zemi. Odmítám totiž myslet na cokoliv, letícího po obloze. Já myslel, že démoni jsou jen lidský mýtus. Zdá se, že né. Otázka zní, jestli jsou lidé k démonům stejně předpojatí, jako k nám mýtickým zvířatům? Stojí zato to zjistit. "Laire dostaň mne na zem." prosím a toužebně chci stát na zemi. |
| |
| Obloha "Dobrá."Odpovím a podívám se dolů.Otočím hlavu na své dva společníky. "No víš Reine...jak bych to řekla,aby to nezabralo moc času.Padal na nás kmen stromu,ty jsi omdlela.Stín tě chytil než jsi dopadla na zem a já nás pak všechny tři odnesla sem nahoru." Vysvětluju co nejrychleji,protože jak se zdá Stín už moc dlouhý čas ve vzduchu nevydrží. "Hned,hned!"Prohlásím a začnu střelmhlav klesat k zemi.Letím středním tempem,protože rychlejší by asi jeho žaludek nevydržel...možná.Cestou k zemi ještě promluvím k Reine. "Reine pokud bys chtěla zůstat dole se Stínem,tak klidně můžeš.Já si promluvím stím nahoře." Už nás museli zpozorovat.Vysadím Stína a poletím zpět nahoru.Jen at se mu nic nestane. Pomyslím si když už jsem kousek od země.Jsem jen pár metrů od dvojice démona a člověka. Vždy je lepší si udržovat bezpečnou vzdálenost. Začnu rychleji mávat křídlami.Na to se menší trocha prachu vznese do vzduchu.Lechce přistanu na zemi a složím křídla,aby si mohl vystoupit. "Přistáli jsme."Prohodím ke Stínovi. "Jen dávej na sebe pozor.Nevíš co ty dva mají v úmyslu." Řeknu ještě a připravuji se k odletu zpět nahoru,jen co ze mě sleze Stín. |
| |
| les Už keď pristávate zaujali ste pozornosť démona. Len čo Stín zoskočí z Laire, tá ani nestihne vzlietnuť a démon je pri vás. Ó, aké skvelé, ďalšie hračky na zabíjanie. Démon sa rozosmeje a okamžite skočí po Stínovi, ktorý sa spamätáva z letu. Útočí svojimi pazúrmi na pravej ruke a mieri Stínovi priamo na tvár. Človeka/Verboila si prestala všímať. |
| |
| Les "Né, tak rychléééééé" syčím přez zatnuté zuby. Laire začne prudce klesat a jediné na co se zmůžu jsou zavřené oči. Jakéhokoliv vysvětlování ani logického myšlení v ten okamžik nejsem schopen. Když se kolem mne začne poletovat prach otevřu oči a rychle seskočím na zem. Dřív než Mne Laire oznámí, že jsme přistáli, dopadnu na zem, předkloním se a začnu zhluboka dýchat. Tak, jo teď už čelím jen klasickému nepřátelskému prostředí. "Poznámka, příště zkusím štěstí v plamenech." zvednu oči k Laire, která mne poučuje, jak se chovat k neznámým osobám. Můj pohled říká vše, co si na tohle téma myslím. Okamžík předtím než se mne démonka rozhodne naporcovat obličej svým spárem. Pozvednu ruce, které se během letu změnili na spáry, do horního krytu. Mým cílem je zachytit zachytit zápěstí , předloktím. Tím bych měl měl zneškodnit její útok. "Tak tohle bude bolet." zatím, co toto dělám měním se na stín, abych se vyhnul dalšímu útoku spáry. |
| |
| Kráter v lese Nebuď tak hrrr. Měla bys semnou více koketovat. Ale i tak, myslím, že by nám to neklapalo, ničit les, jsi fakt zlobivá holčička. Bolest v tváři se snažím ignorovat a vymyslet, co dále zkusit. Zdá se, že démonka je ještě plná sil ze síly stromů, které ničila. Pravděpodobně brzy nastane můj koneč. Kdyš si najednou všimnu za jejími zády přistávat majestátného draka, který si veze na zádech nějakou podivnou lišku a něco povědomého. Kuronue? řeknu téměř nehlasně a v tu chvíli si uvědomím, že vlk na kterého se dívám vypadá jak stinný přízrak vážně jen na první pohled. Démonka si mě evidentně přestala všímat a vyrazila proti stínovi. Vidím, jak se snaží zastavit démonku holýma rukama a je mi jasné, že její síle nemůže odolat. Rozběhnu se za démonkou a nechám svůj meč proměnit ve zlatý. Skočím a seknu démonce do zad, nebo se o to alespoň pokusím. |
| |
| les Stínovi sa podarilo zachytiť útok Démona. Útok však bol veľmi slabí z nejakého dôvodu vôbec nebolel. Démona sa usmeje na Stína a v tom momente pocíti ako mu po boku tečie krv. Zacíti bolesť na pravej strane pod rebrami. Keď sa pozrie dole vidí ako ho démon druhou rukou prebodol. Nemal ani čas brániť sa. Démon pomaly vytiahne ruku zo Stínovho tela a oblizne krv. Tak? Kto bude ďalší? Ty? Nie, nie. Radšej ty! Ukáže na najskôr na Laire a potom na Reine. Mávne krídlami a rozletí sa k Reine, ktorá poletuje nad drakom. Verboil pri pokuse o vstanie opäť skončí na zemi. Nohy ho neposlúchajú. |
| |
| Les Co se to děje Zeptám se sám sebe, když mě přestanou poslouchat nohy. Magickou sílu ještě mám, a fyzicky se tak rychle nevyčerpám, zažil jsem i delší souboje. Jak se mi to mohlo stát. Možná jak mě škrábla do obličeje, tak mi vlila nějaký jed nebo mám otok a mám problémy s ovládáním nohou. Jsem silně zmatený, asi nic nedokážu udělat. Nesnažím se vstát, jen ležím a nabírám síly. Najednou mě napadne, co by se dalo dělat. Skuste vodu! vykřiknu na zvířata, snad rozumí lidskou řečí, protože překládat to do zvířecí mě už nějak nenapadlo... |
| |
| Spáleniště První útok démona zablokuji. V okamžiku, kdy předloktím zachytím úder, mi dojde že jsem skočil na starý trik s klamným útokem. Krev, jenž mi stéká po boku, je toho jasným důkazem. Démon mne bodnul svém spárem. K mému překvapení nepokračuje v trhání masa, ale oblízne si svůj spár. Už několikrát jsem byl v bitce raněn a je mi tedy jasné, že příštích několik okamžiků rozhodne o mém přežití. Bolest mi vystřeluje celím bokem, adrenalin jí ovšem tlumí. Plně změním své ruce na spáry, ne nepodobné těm, jenž má démonka. Skončím v podobě, jenž lidé označují vlkodlak. Tedy vlčí hlava, spáry, ale zpřímená postava. Vztekle zaviju. “Já s tebou ještě neskončil!!“ Druhou ruku tisknu na zasažené místo. Kožená zbroj, společně s halenou pod ní rychle nasává krví. Plánuji využít stejnou metodiku boje, jako mnohokrát předtím. Spáry použiji ke krytí a zaútočit stíny. Nejlepší by bylo démonku spoutat stínem a pak nechat Reine jí zamrazit do kusu ledu. Další možností je… Znovu reaguje má divoká vlčí část v podstatě bez konzultace s hlavou. Místo, abych spáry zvedl do střehu využiji toho, že démonka stojí velmi blízko a vyšlu proti ní stín svého spáru. Roztáhnu co nejvíce drápy, abych pokryl co největší šířku a démonka měla větší problém v úhybu. |
| |
| Les Jen co přistanu na zemi promluví démon a vrhne se směrem na Stina. Démonka se na něj vrhne takovou rychlostí ,že ji sotva sleduji.Uplně ohromena její reakcí koukám na ni.Stín její utok vykryl.Pootočím hlavu k tomu člověku,který se za ní rozběhl?. V tom ucítím známí pach ,který není poslem dobrých zpráv. "Stíne!" Vykřiknu v , když vidím demonku,která probodla jeho tělo.Sleduji , jak vytahne svůj spár a olízne ho.A ještě jak si to užívá.... Další démončina slova mě ve mě začínají vřít. Tak tohle ne další smrt už nechci slyšet..... Otevřu trochu tlamu a tím tak odhalím své dračí tesáky.Začnu zlostně vrčet. V tom zaslechnu hlas toho člověka. Vodu? kde bych těd vzala vodu....Počkat vždyt já ovládám vodu.Ale na co by m ted byl voda? Nějak se nad tím neobýrám a sleduji mířící démonku.Respektivně na Reine ,která je nademou.Koutkem oka zahlénu Stína ,který ted vypadá... Vypadá,jak to mu lidé říkají napůl vlk a napůl člověk?Jo vlkodlak! Démonka je skoro u nás. Mám jen pár možností.První uděřit ji drápy.Druhá ohnat se po ní ocasem,nebo ostrýma tesákama.Pak je tu ještě ta třetí....zkusit po ní chlit vodu,i když se mi to zdá divné.Ale tlak chrlené vody by jí mohl odrazit.. Rozhodnu se tedy pro poslední možnost.Otevřu tlamu připravená vychlit na ní vodu jen co se dostane do mé blízkosti. |
| |
| Les Tiene zachytia démona za nohu. Vtedy sa naskytne Laire možnosť na útok, ktorému sa démon nemôže nijak vyhnúť. Démonka celá zmáčaná padne na zem. Z jej teľa sa začne zdvíhať para. Démonka začne kričať v mukách a zvíjať sa na zemi. Para ju pomaly celú zahaľuje a vy neviete čo sa bude diať ďalej. |
| |
| Les Stín! Vykríknem zdesene keď sa do môjho ňufáka dostane pach krvi. Nestihnem však nič robiť keď sa démon rozhodne že si podá aj mňa. Už už chcem letieť preč keď sa Laire a Stínovi podarí útok opätovať. V tom okamihu preletím k Stínovi a postavím sa k nemu. Stíne, Stíne, musíme preč. Tá rana je vážna. Kým nič nemôže robiť, musíme preč! kričím a dúfam, že ani jeden z mojich priateľov tu nechce ostať dlhšie ako je treba. Poďme preč rýchlo! v očiach mam slzy, keď pomyslím na to, že by som mohla prísť o jedného zo svojich prvých priateľov, ktorých som tu získala. No tak poďme preč! Rýchlo! Nehľadím na démona, nemyslím, čo sa z nej stane. Či zahynie, či z nej bude ešte väčšie monštrum, chcem odísť a to čo najrýchlejšie, niekam kde by sa postarali o Stínove zranenie. |
| |
| Kráter Když vidím, že můj nápad s vodou funguje tak zasunu meč do pochvy a vyrazím se plazit k démonovi. Najednou se všimnu, že jedno z těch zvířat chce zrdhnout. Ať vás to ani nenapadne! Máte být ochráci lesa, a ten démon se lesem živí. Musíme se postarat, aby se nikdy nezotavil. Přišel z jiného světa a tam se vrátí...po smrti. Křičím na zvířata a plazim se dál, trochu si pomáhám nohama, jestli to jde. Když se doplazím ke svíjejícíse démonce v páře, vytáhnu meč a několikrát do ní seknu. Snad je po všem, víc už nevydržím... |
| |
| V oblakoch Oj oj, to nemyslia vážne. Voda? To je to najhoršie čo mohli použiť. Tststs... radšej nech počúvnu tu malú a utečú. Tak či tak tu nemajú čo robiť. Z oblakov sa dívam na dianie pod sebou a pritom si zívnem. Chcel som sa zbaviť len toho démona. Dúfal som, že sa s tým človekom zničia navzájom, avšak s nimi som nerátal. Zdá sa, že som sa prepočítal. Ale zapojiť sa len kvôli nim? Oplatí sa to? Aspoň ich varujem. Zletím nižšie ale udržujem si dostatočný odstup pristanem na konár prvého stromu v ich blízkosti. Zmiznite. A to čo najrýchlejšie. Máte tak dve minúty než vás zabije. |
| |
| Les Verboil sa dostane až k pare, ktorá zahalila démonku. Tá je však vriaca a preto sa nedostane dosť blízko aby do nej mohol seknúť. Vtedy sa k vám prihovorí muž čo ste videli na nebi. - Myslím príspevok od Tatehaya Susanoo-no-Mikoto |
| |
| Kráter Potěšeně sleduji, jak Laire plive proud vody proti démonce a ještě větší uspokojení cítím, když ona sebou začne škubat. Najednou se ke mně snese Reine. "Copak lištičko, ty jsi zraněná? Vlka takové škrábnutí nezabije." usměji se na svou společnici přes zatnuté zuby ale tá ztráta krve, která mi tak decentně barví bok, už by mohla. pomyslím si a na tváři se mi objeví chmury. " No, dobře. Tak pojďme tohle není náš boj." Měním se zpět na člověka. Když se ozve Verbiol tasím meč.Jaká ironie. Meč používám jen na lidi, stejně jako luk. Na osatní stačí mé schopnosti a vlk ve mně. "Ty lidské štětně. Jak se opovažuješ nám něco nařizovat. Hledáš strážce lesa dobře, jdi do vesnice nedaleko od sud najdeš jejich kůže pověšené nad krby. Jediný důvod proč jsme tu, je ten že jsme zvědaví." doslova vrčím na muže před sebou. "Pokut máš tu moc, tak ji doraž. Nebo, řekni, jak na ni. Já moc daleko za dvě minuty neuteču!" upozorním Tatehaya. Už začínám pociťovat slabost způsobená státou krve. Teď se projevuje, že jsem nešetřil čas a pořídil si dobrý šat i zbroj. Moje lněná košile společně se zbrojí tvoří provizorní tlakový obvaz. |
| |
| Les Málem se opařím o páru. Je mi jasné, že na oheň platí voda, to jsou základní elementární zákony. Ale evidentně to nestačí. Můj názor nutí přehodnoti havran, který křičí, ať utečeme. Jestli jí to ještě posilní, tak jsem pěkně v loji a asi z toho envyváznu živ. Kdybych viděl, co to s ní udělalo nebo kdyby mi šlo chodit. Musim si ta zranění potom vyléčit, to bude složitý kouzlení. Napřáhnu volnou ruku k démonce Volám vás, duchové předků, dejte sílu umění starších, povelejte pány živlů, přiveďte mocné duchy největších skal a nejhlubších tůní. Vítr je pán oběť je sluha v jeho moci. Yard de filliom! Vykřiknu a z ruky my vyšlehne větrný proud, další znamení Krucinál, už mám míň jak čtvrtinu sil. Odliv energie je téměř okamžitý, ale síla je obrovská. Být předemnou ty stromy, určitě bych jich několik prorazil i kdyby měli několik metrů v průměru. I kdyby sémonka zesílila, tohle jí pravděpodobně pár kostí zlomí. Ta a máš to ty mrcho. Nějsem tak uplně člověk. A jestli nehodláš chránit své životní prostředí, tak si trhni, mě nezajímáš. pronesu ke stínovi a odplivnu si trochu krve na zem. |
| |
| Les Verboil použije kúzlo, ktoré by skutočne démonke ublížilo, avšak niečo zvláštne sa stalo. Vietor démona netrafil, namiesto toho sa pred ňou rozpolil na dve časti a za ňou sa opäť spojil. Démon je stále zahalení v pare. |
| |
| Les Tak na tohle kašlu. Evidentně mé schopnosti nestačí. pomyslím si a začnu se plazit do části lesa, kde jsou ještě stromy. Tam do některého z nich zalezu a začnu meditovat. Při tom vnímám vše, jak mými vlastními smysly, tak smysly stromu. Nově získanou duševní sílu začnu přelévat do poraněných nohou a léčit sám sebe. Teprve poté si začnu střádat. Kdyby se démonka dopídila kde jsem, tak se schovám do kořenů, popřípadě vyskočím ze stromu úplně... |
| |
| Les Potom co na démonku vychlím vodu,padne k zemi a začne se svíjet na zemi bolestmi.Celou jí začíná obklopovat pára. Máme utéct?i já osobně si myslím,že by to byl nejlepší nápad,protože tohle se mi nelíbí. Moje myšlenkové pochody jsou na plné obrátky. Poslouchám rozhovor Stína o toho člověka.I hlas Tatehaya. "Dvě minuty?tTo by nám na utěk stačilo." Promluvím a dávám tím najevo,že jsem taky pro utěk. "Takže tedy pokud máme ty dvě minuty...."Odmlčím se."tak pak bude asi nejlepší uletět." Podívám se na své dva společníky.Nejprve na malou lišku Reine a pak na Stína.Jeho zranění se mi nelíbí. |
| |
| Les Vypočujem si Laire a všimnem si ako sa človek plazí preč. Laire vezmi Stína, nemáme čas aby sa ti štveral s tou ranou na chrbát. Ja poletím za vami. okamžite rozkážem a so strachom v očiach odstúpim od Stína aby ho mohla dračica vziať. Vzlietnem stále v ľudskej podobe a čakám na priateľov. Pozriem sa ešte raz na človeka, ktorý sa už skryl. Leť už! Zakričím na svojich spoločníkov a stále hľadím do diaľky na človeka, ktorý sa skúša dostať preč. Prečo nepožiadal o pomoc? Laire by ho určite vzala. Otočím sa druhým smerom na osobu čo od nás chce aby sme utiekli. Kam zmizol? Pred chvíľou tam ešte bol. chvíľu sa obzerám, ale nikde ho neviem nájsť. Čakám na Laire a Stína. |
| |
| Les Mám pocit, že čas se kolem mne začíná táhnout. Dvě minuty. To není zrovna moc. ta démonka vypadá odolně. Jedinou další možností je změnit se na stín a vypařit se. Pro druhou možnost je jedna pozitivní věc a to ta, že nebudu muset letět. Tu ránu si sám ošetřit nedokážu, démonka používá magii ohně, jenž vrhá světlo, tedy ruší mé stíny. Bojovat sní je dost nejistý podnik, radši zkusím štěstí na zádech dračice. proletími hlavou a vyhoupnu se Laire na záda. Tam se pevně zachytím a čekám se zavřenýma očima, co bude dál. |
| |
| Les "Dobře." Odpovím Reine.A chystám se opatrně vzít Stína za nejaký kus látky do tlamy a následně ho pak položit na svá záda. Ale Stín mě předběhl a navzdoy svému zranění se mi na záda vyhoupl sám. "Jojo Už!" Odpovím zase Reine,která už je netrpělivá.Očkem mrknu na Stína jestli se pevně drží. Tak vzhůru opět do oblak. Pomyslím si a začnu mávat svými křídly.Nasledně se vznesu nad zem a pak začnu stoupat nahoru. |
| |
| Les Laire sa vzniesla k oblakom a spolu s Reine a Stínom odlieta preč. Verboil sa skryl v strome. Ostáva pár sekúnd než ubehne časový limit, ktorý dal Tatehaya. 13..12..11..10..9..8 všetci čakáte čo sa stane. 7..6..5..4 stále ste veľmi blízko a studený pot sa vám začína objavovať na celom tele. Srdcia bušia a vy netušíte čo sa stane. 3..2..1 !!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! Nič sa nedeje. Vôbec nič sa nestalo. Laire, Stín a Reine sú však príliš ďaleko aby to vedeli s úplnou istotou. |
| |
| soukromá zpráva od Strážca času pro 3..2..1 !!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! Nič sa nedeje. Zdá sa ti, že všetko je rovnaké ako predtým. žeby to zle vypočítal? Asi to bude trvať ešte o trochu dlhšie. Behá ti hlavou mnohou dôvodov prečo sa nič nedeje, keď tu z ničoho nič pred démonku pristane Tatehaya. Do pary, ku ktorej si sa ty nemohol ani priblížiť strčí ruku a vytiahne z tade niečo. Nevidíš čo vybral, ale para sa rozplynie. Na zemi vidíš uschnuté telo, ktoré by mohlo patriť tisícročnej múmií. Tatehaya sa zdá byť nadmieru spokojný a prezerá si vec čo vybral z pari. V tom momente sa mu z druhej ruky vyšklbne mláďa, ktoré vzal na začiatku a ktoré si ty našiel v dedine. Malé mača sa k tebe rozbehne. (K stromu v ktorom si.) |
| |
| soukromá zpráva od Tatehaya Susanoo-no-Mikoto pro Dlho som musel čakať než pri nej nikto viac nebol. Aké šťastie, že nikto nezostal. Hlúposť nemá hranice a viera je bezmedzná. Pristanem pred démonku a do pary, ktorá je už chladná ako vánok zaborím ruku. Cítim ako moje pazúre s ľahkosťou prechádzajú mäsom. Na ruke cítim krv, ktorá jej prúdi v žilách. A s ľahkosťou z nej vyberiem to čo má miesto srdca. Zelený kamienok v tvare oka. Prezerám si svoj úlovok, pre ktorý som nemusel nič spraviť keď ma tá malá potvora poškriabe na ruke. pustím ju na zem a ono to utečie. Pozerám sa kam beží a vtedy si všimnem, že jeden zo skupiny neodišiel, len sa skryl. Tss.. Nevadí, niečo si už len vymyslím. Odložím kameň do vrecúška a vrecúško odložím pod oblečenie. dos k'jakr ghil dos lotha fa'la zatoast. Usstan zhal'la inbal kyorlus goros il elgg dos. priateľsky sa prihováram. nau nau nau Usstan shlu'ta k'jakr kl'ae dos. Bwael dos shlu'ta tlu weafl Som ďaleko na to aby ma poriadne počul a k tomu túto reč asi ťažko bude poznať takže si hovorím všetko čo si myslím nahlas a pritom sa tvárim akoby sa nič práve nestalo. Keď som už vedľa stromu zastavím sa. Vyjdi...,človek už je koniec... Si zranený..pomôž...pomôžem ti. priateľským pohľadom sa dívam na strom. |
| |
| soukromá zpráva od Verbiol pro Když si konečně uvedomim, že je opravdu po všem, vypadnu doslova ze stromu. Odplivnu si krev z úst, co tam zbyla i když jsem se částečně zahojil. Od tebe si pomoct nenechám. Ryskoval jsi můj život jen tak pro pobavení a ještě jsi jim řekl ať odejdou i když nemusela být mrtvá. Vezmu do rukou koťátko. Zjevně mě už má raději a musim přiznat, i já si ho oblíbil. Nechám to být, ale zamysli se, jestli by ses takto měl chovat s člověku, který ti nabídl pomoci s nasazením života, aniž by za to něco chtěl. Sbohem. Posbírám svůj vak, luk a toulec. Poté se vydám dále k hoře magyckých zvířat, kam jsem měl původně namířeno a ravena děmám, že si nevšímám... |
| |
| Les Potom čo ste odleteli sa nič nestalo a vy si letíte ďalej. Pod sebou máte horiaci les, vidíte ako zvieratá utekajú pred plameňmi, stromy padajú na zem a zostáva po nich popol. Les cez ktorý ste pomaly išli do večera nebude. Letíte ďalej až kým sa vám nenaskytne prvá možnosť pristať. Letíte k vysokej hore a až na jej vrchol. Namiesto vrcholu však vidíte planinku. Dvadsať minút letom od horiaceho lesa môžete konečne pristať. V strede planinky je drobné jazierko s čistou vodou. Okolo sú kríky s plodmi ružovej farby. Také ste ešte nevideli. Pri Jazierko je jeden veľký dub. Všade navôkol je k tomu množstvo kvetov a bylín. |
| |
| soukromá zpráva od Strážca času pro Havran na teba len mlčky hľadí a pousmeje sa. Nič nehovorí len rozprestrie čierne krídla a vzlietne. Predtým než odletí ti len povie. Staraj sa o mláďa dobre, je to princ. A už ho hľadajú. Zasmeje sa a odletí. Nechá ťa samého s malým mačiatkom, ktoré z ničoho nič začne miavkať. Zdá sa, že drobný tvor pri tebe je hladný, no nie si tým moc istý kedže ešte nedokáže rozprávať. Les okolo je stále v plameňoch. |
| |
| soukromá zpráva od Strážca času pro Pred troma týždňami ti prišla správa, že sa máš dostavíť k otcovi. Koľko rokov si strávil na tomto svete? Sám už nevieš. Koľko rokov si žil s ľuďmi? Sám nevieš. Ako dlho žiješ? Dlho. Pomaly kráčaš vyššie a vyššie po kamenných schodoch. Po stranách schodov stoja zdobené stĺpy. Vidíš na nich zlaté i strieborné ornamenty podobajuce sa na zvieratá. Kráčaš už pár minút a nie si ešte ani v polke cesty, keď tu z ničoho nič na teba niekto prehovorí. Kam si sa vybral? Snáď nie za otcom a radov? Pozrieš sa nad seba a vidíš ako na kameni leží obrovský čiernobiely vlk. Je to Kuronue. Jedna z tých ktorých vek si ani sama Zem nepamätá. Netušíš presne jej vek, ale vieš, že na zemi bolo už mnoho rokov pred tebou. Dobre o nej vieš mnoho vecí a jednou z nich je i jej druhá podoba. Aspoň sa ti tak marí, že si ju už v nej niekedy videl, no stopercentnú istotu nemáš. Pod kameňom ležia traja vlci a pokojne spia, pravdaže ak spia mŕtvy. Otec- strom, z ktorého plodov sa zrodili prvé magické zvere, a o niekoľko stoviek rokov neskôr i ľudia. Matka- duch zeme, ktorý im vdýchol život. Podľa povestí však plod z ktorého sa zrodil človek sa skotúľal z hory Urukve a preto nemajú žiadne magické schopnosti. Pri strome sa často stretávajú najstarší zo zverov. Tí úplne prvý- prapredkovia, alebo aj najvyššia rada. Za nimi môže len ten koho si zavolajú. |
| |
 | soukromá zpráva od Gardielus pro Si dělaj srandu? Vždyť už je to let, že do tolika ani neumim počítat... Vydal jsem se na cestu, jak se říká, nedá se svítit. I když jsem silný, pořád existuje autorita, která když mě otravuje, nedá se svítit. Proměním se v netopíra a vyletím vstříc hoře, ze které pocházím. Cesta trvá skoro dva týdný, dlouhá doba na přemýšlení, ale jaksi jsem si již zvykl raději moc nepřemýšlet. Dva týdny tedy uběhli jak voda a předemnou se již začíná barvit obrys obrovitánské hory. Konečně začínám dumat nad tím, proč jsem tady. Možná něco potřebují. A možná přišel čas, kdy budu muset pikat za hříchy mých následovníků. Proletím přes stráže, nikdo si mě nevšiml. Jsou opravdu mladí, nikdo by se mi nemohl rovnat. Nakonec přistanu s cvakáním drápků jdu po schodech nahoru, evidentně je dělají pro králíky, ani se nemusim měnit na člověka. Asi v půlce cesty mě z mého dumání přeruší hlas, konečně si mě někdo všiml a kdo jiný než Kuronue. Tahle mrška mi uvízla v paměti jako lovkyně, bůch ví, jak by dopadl střet mezi námi, je ještě starší a silnější jak já, nadruhou stranu, já mám dosti unikátní schopnosti. Asi by mi moc nerozuměla, hold na ultrazvukový hlas si musí všichni trochu zvyknout, málokdo nad zemí jím hovoří, a tak se proměním do lidské podoby. Byl jsem povolán. Ani ty, natož ani já nemohu nic proti radě. Dlouho jsme se neviděli Kuronue, od mého dětství. Pomatuji si, jakoby to bylo včera, co jsem tě prvně potkal, ale nikdy by mě nenapadlo, že ty budeš pamatovat mé maličkosti. Čekal bych, že taková stařena bude už trošku zapomínat. Opřu se o kámen a chvilku se na Kuronue dívám. Budí ve mě úctu, ale tu jsem nikdy nebyl zvyklý projevovat. Přeci jen už jsem trochu starý na to, abych uznával, že je ještě někdo nademnou, ale asi to tak vždy bude. Alespoň do té doby, co budou existovat nesmrtelní. A ty asi nevíš, co po mě rada chce? Docela rád bych si nechal ujít mojí vlastní popravu nebo jiné nepříjemné zjištění. A mám takové tušení, že nic jiného mě od nich nečeká. |
| |
| soukromá zpráva od Verbiol pro Princ? Doufám, že mě to nebude bolet Pohladim koťátko a vyrazím dále. Snažím se najít cestu, ale stále držím směr, kterým se vydala ostatní. Trošku mě trápí les, ale přeci jen, s tím já moc nezmůžu. Brzy začne pršet a za dvacet let tu bude zase les, jestli sem přijde druid, tak možná i mnohem dříve. Koťe začne mňoukat a trochu začnu mít strach, co když mě budou ostatní zvířata považovat za nějakého únosce. Přecijen ale nejsou taková, že by si nenechala vysvětlit, o co tu jde. Když nad tim tak uvažuju, co já vlastně hledám? Proč nejdu do nějaké vesnice a nezapočnu spokojený život. Mohl jsem si raději najít ženu a založit si rodinu. No, nedá se nic dělat, už jsem se rozhodl. |
| |
| soukromá zpráva od Kuronue pro Moja pamäť mi stále slúži veľmi dobre. Pokojne ma nazývaj starenou ak chceš. Avšak mohol by si svoje slová oľutovať. Už dávno moje telo zabudlo, že má starnuť. Už v mojich mladých rokoch. Zasmejem sa a zoskočím ku Gardielusovi pri tom sa premením do podoby, ktorú beriem skutočne len zriedka. Doskočím na ľudské nohy. Mám bledú pleť a čisto čierne vlasy. Oči celé čierne a pery krvavo červené. Na mojej ľudskej podobe nie je vidieť na prvý pohľad žiaden rozdiel medzi normálnym človekom. Na chrbte mám však čierne tetovanie v tvare vlka spútaného reťazami.  Po premene do ľudskej podoby na sebe nemám ani kúsok odeva a že kto koľvek môže vidieť celé moje telo je mi jedno. Netuším prečo som tu ja, a nie ešte ty. Jeden z mojich vlkov príde a za sebou tiahne plášť. Vezmem si ho od neho a pohľadím ho. Prehodím si plášť cez seba a kráčam po schodoch hore. Poď, zistíme čo od nás chcú. |
| |
| soukromá zpráva od Gardielus pro Takhle vypadáš ještě mladší, než já. Docela pěkná jsi, nechceš mi pak věnovat noc a trošku krve? Už velmi dlouho jsem se s lidmi nevídal, dlouho si s nikým nepovídal, na rozdíl od mého meče, ten se s několika setkal. Mojí tvář zkřiví úšklebek, jako by mi na lidech nezáleželo, ale opak je pravdou. Jejich jednoduchost je naprosto dokonalá, jejich chtíč fascinující a jejich krev tak dobrá. Dlouho jsem již neměl lidskou krev, skoro šest let. Takže žádají nejzkušenější lovkyni a nejukrutnějšího vraha, aby něco udělali? Jo, už jsem se bál vlastního trestu, možná i smrti. Ještě se domluvme, co budeme chtít za tu službu odměnou. Řekneme si o panství a budeme spolu vládnout malému městu. Budeš hradní paní, se spoustou děveček, co tě budou hýčkati a já budu vést výpravy do vzdálených zemí, rozšiřovati slávu našeho erbu. Vzpomenul jsem na začátky svého žití. Možná když budu mít k ruce někoho chytrého jako je Kuronue, tak se mi nestane to, co stalo se mi tenkráte. Bok po boku s vlčicí v lidské podobě se tedy vydám po schodech vzhůru, ke stromu otci. |
| |
| soukromá zpráva od Strážca času pro kraš veľmi dlho, zdá sa ti, že pár dní keď sa dostaneš dosť ďaleko od horiaceho lesa, že ho ani nevidíš. Nie je už vidieť ani dym ktorý sa zdývahal ponad hory. kráčaš ešte pol ďalšeho dňa než sa dostaneš k malému pôtočiku. Mačiatko ti vyskočí z náruče a rozbehne sa k zurčiacej vodičke. Zazu však začne syčať. Nevidíš nikoho ani nič čo by mohlo vyvolať takú reakciu. Keď však podídeš bližšie k vode šimneš si dôvod syčania. Voda má zvlášnu farbu. Nie je priehľadná ako by mala byť. Nie je zelená ako v bažinách, ani červená od krvi. Je čisto fialová. Taký silny odtieň tejto farby si ešte nikdy nevidel, no vieš, že niečo nie je v poriadku. |
| |
| soukromá zpráva od Verbiol pro Tohle se mi nelíbí ani trošku. Pomyslím si, když pohlédnu na fialovou vodu potůčku. Vezmu koťátko do rukou a pohladím ho po hlavě. Neboj se, ještě nějakou vodu budeme mít. Bohužel ani já si raději nedoufám hádat, kolik vody nám ve vaku zbívá. Jsme v lesích, tady bývá voda na každém kroku a mi narazíme jen na znečištěný potok. Tomuhle se mi nechce ani na chvilku věřit. Najdi vodu Zavřu oči a nechám kouzlo, aby mi ukázalo nejbližší zdroje pitné vody. |
| |
| soukromá zpráva od Kuronue pro Žartuješ? Ja a ty? Žiť medzi ľuďmi? Dúfam skutočne, že je to len zlý vtip. Na mojej tvári je vidieť opovrhovanie tej nechutnej rasy. Zdá sa mi, že presne nechápeš aký je rozdiel medzitebou a mnou. Kráčam ďalej po schodoch. Rovnako ako ty ľudí zbožňuješ ja ich nenávidím. Rovnako ko ty si nimi posadnutý ja nimi opovrhujem. Rovnako ako ty rád s nimi nažívaš ja ich zabíjam. Rozumieme si? Ľudia aká háveť. Urazene postupujem vyšie a vyšie až kým nestojíme preželeznou bránou. Tá sa otvorí a ja vojdem dnu. Pred nami je mramorová cesta. Všade inde je veľká záhrada. Cesta končí u veľkého dubu. Len čo stojím pred dubom poklaknem na jednooleno a plášťom zakryjem všetko čo by mohlo byť vidieť. Mlčky čakám kým sa ukáže rada. |
| |
| soukromá zpráva od Strážca času pro Najbližšie voda sa nachádza pred tebou (pitná!) |
| |
| soukromá zpráva od Verbiol pro Pitná? Fialová voda a je pitná? Položím koťátko zpět na zem. Dojdu k vodě a trošku si naberu do dlaní. Nejprve jí zkusim po pachu, jestli neni nějak jinak ještě divná. Jestli bude až na barvu vypadat naprosto normálně... No co, skusit se má všechno. Napiju se jen trochu. Jestli je otrávená, poznám to i na malém množství a možná mě to ani nezabije. Pro jistotu si ještě zopakuji kouzla proti jedům, nechtěl bych otráven zapomenout na jediné, co by mě mohlo zachránit. |
| |
| soukromá zpráva od Strážca času pro ešte sa nestihneš ani napiť a uvidíš ako sa z vody na teba dívaju dve veľké žlté oči. |
| |
| soukromá zpráva od Gardielus pro Jsi zaujatá vlčice. Copak jsi nikdy nepotkala nikoho v pohodě? Zatřepu hlavou. Ona je fakt nenávidí. Bohužel její názor sdílí skoro každý a ani neni divu, lidé si to podělali, jak jen mohli. Musíš si je umět vychovat. Oni taky chovají psy a kočky. Mám s nimi dobré i špatné skušenosti. A veř mi, že umíme brát jejich podobu, tedy ty moc ne, zdrhali by před tebou jak vlci před medvědem, má svůj důvod. Najednou dojdeme k místu, kde Kuronue poklekne. Tak si to dopovíme poté. Zašeptám a pokleknu také. Naštěstí mám na sobě sbroj, takže mě netrápí nic podobného jako vlčici. Jsem zvědav, co nám asi rada chce a rozhodně je nechci naštvat, přecijen jsou to ti nejstarší s nejunikátnějšíma schopnostma... |
| |
| Les, Hora Keď sa konečne dostaneme od horiaceho lesa som veľmi rada. No robím si starosti o Stína. Stíne, Stíne si v poriadku? Zvládaš to ešte? Konečne pristaneme a ja sa premením do ľudskej podoby aby som mohla nejako pomôcť. Posaď sa pri strome. Poviem vystrašene a zároveň smutne. Rýchlo odtrhnem list zo stromu, ktorý je nejaký až moc veľký a naberiem trochu vody do neho. Prinesiem ju Stínovi a posadím sa pri ňom. S veľkými očami naňho hľadím a dúfam, že je v poriadku. |
| |
| soukromá zpráva od Verbiol pro Jéééé, zvířátko. řeknu si a odskočím kotoulem dozadu, pochopitelně si dám pozor, abych při tom neublížil koťátku. Už je mi jasné, že nesyčelo na vodu, ale na živočicha v ní. Je pravděpodobné, že se blížíme k městu zvířat, neboť jsou tu čím dál tím více podivnější stvoření. Pojď, raději pujdeme jinam... řeknu koťátku, vezmu ho do ruky a rychle utečnu pryč od řeky. Přeci jen jsem býval hraničář a chápu, jak asi zvířata uvažují a tohle je naprosto dokonalá past na získání potravy. Je to jak krokodýl, čeká ve vodě a najednou zaútočí. Pro případ, že bych nebyl rychlejší jak zvíře v hlubinách, omráčím ho kouzlem, nechci zabíjet magická zvířata, to by se mi mohlo vymstít u kohokoliv, nehledě na to, že se možná ještě setkám s Kuronue a to bych nemusel vydržet ani chvíly... |
| |
| soukromá zpráva od Strážca času pro Podarí sa ti utiecť bez najmenších problémov. Spolu s mačiatkom teda pokračujete ďalej vo svojej ceste. Do večera ste sa dostali do malej dedinky. Narozdiel od mesta v ktorom si bol predtým nevidíš žiadne kože magických zvierať, ani iné ich pozostatky. Rozmýšlal i či si v ľudskej dediny no nevidíš na obyvateľoch žiadne zvieracie črty. Domčeky sú malé a drevené. Nieje tu ani jeden chodník cestičky rozoznávaš len kvôli tomu, že ľudia po tráve prešli mnoho krát tam aj späť. Prekvapuje ťa i to, že miesto pôdy je všade zelená tráva. Obyvatelia si ťa však všímajú ale správajú sa priateľsky. Len čo vojdeš odvedú ťa k jedinému možnému misto kde by si mohol prespať. ani sa nepýytajú či chceš a už sedíš na stoličke v dome starostu tejto dedinky. Prihovára sa k tebe. Je to postarší muž, ktorý ma asi tak 50 rokov. Je veľmi nízkej postavý a chudý ako nitka. Má dlho hnedú bradu na ktorej sa už objavujú šediny. Vlasy nemá žiadne. S úsmevom sa s tebou rozpráva - pýta sa a aj si odpovedá. Jeho manželka ti prinesie jedlo a posadí sa vedla manžela. Len čo tak spraví táto veľká žena, s červenými vlasmi. Ktorá je pravým opakom svojho manžela utíchnu otázky starého muža. Čaká či niečo povieš. Otázky: Určite si priešiel pozrieť našu prenádhernú dedinu. Nie nie ,ty si si prišiel nájsť nevestu. taše dievčinky sú vskutku krásne. Nie nie, ty si prišiel sa tu hneď usadiť! Nie nie, Ty si prišiel aby si počul moje historky, No som nimi známi. Nie nie, ty mi chceš nejakú porozprávať. |
| |
| soukromá zpráva od Strážca času pro Čakáte vyše hodiny. Počujete hlasy všade navôkol, avšak nikto sa neukazuje. Konečne po prvej ubehnutej hodine sa objavý prvá osoba. Z vody, ktorá je pod jedným koreňom dobu, čo sa narozdiel od druhých zdvýhado výšky na vás vykukne jedna zo sestier.  Je to Alanura nazývaná i strieborný drak. Ste tu. A neviete prečo ste tu. počujete tichý a pokojný hlas. Tón by jedného i uspal ak by musel tomu zvuku načávať príliš dlho. A čo, že sú tu dlho! Môžu čakať i dlhšie! zakričí ženský hlas. Hlas je hlučný a agresívny. Na koreni nad Alunurou sedí zrazu ďalší člen rady. Je to Bess prezývana aj kráľovna Valhalli (Valhalla- mesto kde podla legendy sa dostane len najlepší z najlepších. Kto nesplní tri úlohy sily sa dnu nedostane. sídlia tam najsilnéjší magický tvorovia, nie len zvery.)  Nebuď taká. To my sme ich zavolali. Práve! My sme ich zavolali ak nech preukážu dostatočnú úctu a klačajú tam ešte pár hodín! Takto sa nikam nedostaneme. Započujete ďalší hlas no teraz sa neukázal nikto. Hlas je pokojny, mužský, ale trochu unudený sa vám zdá. Podľa toho čo viete o rade to bude asi Shora. Prezývany čierne krv. |
| |
| Les Letíme a pod námi je horor.Les hoří,zvířata utíkají před plameny musí opustit svůj domov aby se zachránily. Před námi se oběví hora.Mávnu tedy křídly a začnu stoupat na její vrchol.Ale místo nějaké vrcholové špičky tam je menší palouček. Opatrně přistanu ,abych ty dva ze sebe neschodila. Cítím tu vůni neznámých plodů a bylin...ty se nám budou hodit. Prohodím v duchu a juknu na ty dva.Reine opřela o strom Stína. "Jak je na tom?" Zeptám se jí se strachem o přítele a přejdu až k ní ve své zvířecí podobě. |
| |
| soukromá zpráva od Gardielus pro Trvalo to velmi dlouho, než přišel první z rady a hned to vzalo pěkný spád. Celkově je to velmi komické, jak si o sobě myslí, že jsou nejlepší a nejdokonalejší. Měl jsem dojem, že mají být nejmoudřejší... Není moudré pokoušet se naštvat upíra. pošeptám Kuronue. Pro ní jsem ještě mládě, ale zároveň jsem jí asi věkem nejbližší ze všech co zná, takže nevím, jestli mě bude chtít vychovávat nebo se připojí k mému spůsobu žití, dělat si více legrace nežli vrásek. Poté, stale klečíc, se narovnám, abych viděl pořádně na starší. Nejsem členem společenství již tak velikou dobu, že na ní nepamatuji. Nejsem povinen vám skládat úctu a i přes to jí zkládám. Na oplátku vyřaduji jen jediné, nechovejte se k nám jak k něčemu bezvíznamnému. Přecijen jste volali, tak povězte, za jakým důvodem. Tato slova jsou již řečena hlasitě. Nikdy jsem si nemyslel, že by mohli být o tolik starší. Mám dokonce dojem, že otec a matka byli jedni z nejstarších, ale to jsou pouhé domněnky. |
| |
| Les, Hora Dole letíme. To je to podstatné, co mi moje mysl sděluje a jediná na kterou jsem schopen se soustředit. Moje uvožování dost stěžuje, houpaví pohyb křídel. "No, bylo mi už i líp." pokusím se usmát na Reine, ale bohužel se mi to nepodaří ani z části. Konečně přistaneme a ja se svezu se Laire se zad. nechám se dovést ke stromu o který se opřu. Teď když se můžu alespoň trochu soustředit, tak zjišťuji, že rána stále krvácí, ikdyž už né tak silně.Skvěle, ještě žiju. Zbývá otázka jak dlouho. Rozhlédnu se kolem sebe. První na co narazím je list s vodou, kterou rád příjmu a vypiju. Druhé jsou vyděšené oči Reine a až třetí je podivná louka. "Hmm, jak by jsi tipovala? Mám díru v boku a moje zbroj a košile neposloužili, jako dokonalí obvaz. To je ta horší zpráva. Ta lepší je, že se nezdá , že by démonka zasáhla nějaký životně důležitý orgán. To bych už bych, tak nějak věděl." odpovídám Laire téměř nezúčastněně skrz zatnuté zuby. "Nezírejte na mně, já nikam nepudu. Spíš se rozhlédněte kolem určitě v těch krásných bylinkách najdete něco, co tlumí bolest a mohlo by tam být i něco na zastavování krvácení. Prosil bych v tomto pořadí." zavrčí mírně popuzeně. |
| |
| soukromá zpráva od Verbiol pro Celé se to seběhlo nějak moc rychle. Nestačím ani reagovat, a již stojím před starostou. Salva otázek je převeliká, naštěstí přišla jeho žena a rozhostil se klid. Vlastně jen procházím. Mám před sebou úkol, možná poslání, které musím splnit. Ale jestli by vám to nevadilo, zdržel bych se přes noc, odpočinul, doplnil zásoby na cestu. Poté se pořádně rozhlédnu po vesnici. Evidentně je to jedna z těch odřízlých od světa. Zažil jsem již párkrát, že si mě takhle vážili, ale nikdy né před tím, než jsem se představil a nabídl služby. Mé jméno je Verbiol, jsem mistr chodeckého umění. Jako oplatu za vaší dobrostrdečnost bych mohl poskytnout v době, co se zdržím své služby... |
| |
| Na hore Nejaké bylinky čo utíšia bolesť sa tu nájdu. Avšak utíšia ju rýchlou smrťou. Započujete nejaký hlas. Nikoho nevidíte aj keď sa obhliadate a nedokážete určiť z kade hlas prichádza. Chvíľu sa obzeráte, na všetky svetové strany sa pozeráte keď sa na lúke ozve pobavený smiech. Tu som. Za Reine sa z ničoho nič objaví zvláštna osoba.  Čo sa ti stalo? Čo za tvora ti spravil niečo také? Vyzerá priateľsky. Pokľakne si k Stínove a rukou mu prejde po rane. Postarám sa o tu ranu, ale nie tu. Pôjdeme inam. Nepýta sa či súhlasite alebo nie a okamžite zoberie Stína do rúk. Na to, že sa zdá byť veľmi mladý je silný a Stína bez problémov odnesie. Asi to pre stína však nebude práve najlepší spôsob. Stín- Muž ťa nesie v rukách. Vedie vás k okraju lesu, Tam hora stúpa ale vy vidíte vchod do nejakej chodby. Vedie vás chodbou nižšie a nižšie. Dostanete sa až k železnej bráne. Tá sa pomaly otvorí a vy sa objavíte v meste. Mesto sídli v strede hory pod lúkou na ktorej ste stetli muža. Ako idete všetci koho stretnete sa poklonia. Muž vás privedie až na okraj mesta. Je to malá drevená chatrč. Vojdete dnu. (chodby sú dosť veľké aby Laire do nich vošla i v dračej podobe. Ale krídla musí mať pevne pri tele.) Chatrč Je skutočné malá. Vojdete dnu a v strede je jeden stôl a pri ňom 4 drevené stoličky. O niečo ďalej je krb a na pravej strane jedna postel. Na lavej strane vidíte nejakú skrynku. Podobná sa nachádza i pri posteli. Nezdá sa vám, že by tu bolo niečo viac. Muž položí Stína na postel. Postarám sa o ranu, vy dve zatiaľ čakajte niekde v dome alebo vonku. Muž sa začne starať o Stínovu ránu. No predtým mu dá vypiť niečo z malej tmavo fialovej flaštičky. Nápoj ma nechutnú horkú chuť. Je to veľmi bolestivé a nepríjemné. Stín pomaly začne strácať vedomie a po niekoľkých minútach je v bezvedomí. Keď sa opäť preberie má ranu obviazanú a z časti zhojenú. Stín bol v bezvedomí šesť dní dni. Laire a Rein šesť dni zostali v malej chatrči. Napíšte čo ste robili v rýchlosti. Do mesta ste ale nešli. Boli stelen v chatrči a Stín ma 5 dni vysokú teplotu. |
| |
| soukromá zpráva od Strážca času pro Gardelius odrazu pocíti ruku na hlave. Zrazu už má tvár nalepenú na zemi. Cíti, že sa nemôže ani pohnúť. Niekto na ňom sedí. Celým telom mu prechádza bolesť akú už dlho necítil. Akoby ho pútali reťaze z čistej krutosti a temnoty. Pozor na to ako s nami hovoríš. Nikdy neopustíš toto spoločenstvo. Raz si sa narodil ako jeho člen a navždy ním budeš. Či žiješ tu alebo tam dole, budeš navždy pripútaný k tomuto rodu svojou krvou. Navždy budeš musieť žiť podľa pravidiel matky a otca! A preto nám navždy budeš prejavovať úctu. My sme rada. My sme tí prví! A my sme i tí poslední! My rozhodujeme ako budete žiť. Bez nášho zvolenie nesmiete ani dýchať. Osoba čo sedí na Gardielusovi je Shora, nazávaný čierna krv. Bess sa rozosmeje. Presne Shora!! My sme tí čo tu majú hlavné slovo! Bess! Shora! To by už stačilo! Zavolali sme ich sem lebo od nich niečo potrebujeme nie na to aby nám tu preukazovali úctu. Shora vstane z Gardielusa a pred ním stoji ďalší člen rady. Je to Ashtar najstarší z rady nazývaný múdry. Fran, Damia, Wahn, Shora, Bess, Alanura Pozrie sa na strom a vy si všimnete, i ostatných členov rady. Fran- tichý  Damia- divoká  Wahn- predátor  Členovia rady sa zhromaždia medzi vás a strom. Kuronue, Gardielus vstante a pozorne počúvajte. Patrite k tým strarším členom nášho rodu. Mnoho krát ste preukázali čo dokážete, aj keď sa vám môže zdať, že nevieme čo robíte tam dole. Pravda je opakom. Vieme o všetkom čo sa deje. O každom členovi nášho rodu a preto dobre vieme, že rýchlo miznú naši bratia. Ich životy často končia krutým spôsobom. Avšak nevolali sme si vás sem aby ste pomstili našich bratov a sestry. Zavolali sme vás aby ste ich priviedli domov. Nájdite všetkých a odveďte ich do Azgaru.Nie ste jediný koho žiadame o túto úlohu ale vaša pomoc je potrebná. Po smrti matky a jej kliatbe, pri tej nenávisti a zlu tam dole už viac nie je zem bezpečná ako kedysi bývala. V Azgare mohli doteraz byť len tí čo žili dlhšie než tisíc rokov. No nastal čas toto pravidlo zrušiť. Inak vyhynie náš rod. Radi by sme sami išli no ako viete my, rada, nemôžme v kročiť na pôdu čo nie je svätá. Preto vás žiadame aby ste hľadali svojich bratov a setrsy a priviedli ich do Azgaru. Kde Azgar leží sa dozviete až keď úlohu príjimete i svojim srdcom. Ako sa rozhodnete? |
| |
| soukromá zpráva od Strážca času pro Zostaňte, zostaňte mladý muž. Ako dlho len chcete. Starý muž sa rozosmeje. Odvedú ťa do izby, ktorá je menšia. Máš tam ale pohodlnú postel. Stôl, stoličku v kúte, skriňa a skrinku na ktorej je misa s vodou na umytie rúk a tváre. Na stole je svietnik s troma sviečkami. Tie ti zapálila manželka starostu a odišla z izby. Mačiatko sa doteraz na teba lepilo lebo spalo a tak mu bolo teplejšie. No len čo sa zabuchli dvere sa prebralo a zoskočilo na zem. Potom sa vyšplhalo na postel a uvelebilo presne v strede. Okamžite opäť zaspalo. Noc Spíš, spíš, spíš ale len krátko keď ťa zrazu zobudí zvláštny zvuk. Znie to ako nárek. Otvoríš oči a vidíš, že sviečky stále horia a niesú ešte ani v polovici. Malé mačiatko sa naťahuje k oknu ale nevydá zo seba ani hlásku. Nárek prichádza z vonku. Nakukneš von oknom a vidíš, že všade je prázdno. |
| |
| soukromá zpráva od Gardielus pro Jémine, ono to bolí. Aspoň vím, že žiju. Fyzická bolest pro mě nic neznamená. Mám zjizvené srdce, to je bolest, jakou si nikdo nedokážete představit. Zabít osobu, kterou milujete, to je pravá bolest. Najednou do toho vstoupí Gardielusa, evidentně nejchytřejší a nejméně nafoukaný člen rady. Stoupni si a opráším si oblečení. Přístup rady mě trošku štve. Já k nim úctu mám, jen jí neumím moc projevovat. Konečně si všimnu i zbytku rady. Připadají mi všichni jako děti a to jsou tak dvakrát starší jak já. Zachraňovat? To si dělaj srandu ne? Takže ze mě se stane poslíček... Ikdyž je fakt, že jsem létavé zvíře, budu nejrychlejší. Tak jo, sám za sebe tuto službu přijímám, ale mebylo by mnohem lepší domluvit se s lidma o míru, popřípadě je k míru donutit? Když jsem žil na zemi, tak jsem splodil novou rasu, uctívající tradice mého království. Někdo může přesvědčit jejich krále, aby nám poskytli bojovou sílu a také můžeme požádat lidi, kteří nás stále uctívají. |
| |
| soukromá zpráva od Strážca času pro Je mi ľúto Gardelius, no musím ťa sklamať. Mnoho krát sme sa snažili dohovoriť s ľuďmi. Presvedčiť ich aby prestali s vraždením, avšak sú moc mladý. Sú ako deti. Egocentrickí a arogantní a to ich vedie k ich vlastnej záhube. Nechceme aby zahubili i nás. Nech koncu svojmu čelia sami. Smutným hlasom odpovie Ashtar. Sú zaslepení vlastným strachom. Boja sa nás i keď dôvod nemajú. Len zriedka kedy útočíme. Skutočne len keď musíme, tak bojujeme. To už nie je pravdou môj milý brat Fran. Zabíjame už bez dôvodov. Zabíjame lebo im nemôžeme veriť. Zabíjame lebo inak oni zabijú nás len čo sa im otočíme chrbtom. Presne Shora! Sú to zvery! Monštrá, ktoré si ani nezaslúžia byť. Mali by sme sa ich zbaviť a byť opäť jedinými čo kráčajú po zemi! Prečo im Ju máme prenechávať? Potom čo spravili matke?! Zabili ju! Tak zabime my ich! To by nebolo ono keby si sa neozvala a nechcela niekoho zabiť, že Bess. Damia si zívne a unudene sa zahľadí na Bess. Neprovokuj! Inak ťa pošlem za matkou! Mňa? prečo? Že vravím pravdu? No veď ako sa vraví pravda bolí. Damia sa rozosmeje a Bess od zúrivosti sčervená. Skočí na nohy a už drží pri Damieninom krku meč. Z kade ho vzala netuší asi nikto len ona. Ešte slovo výjde z tvojích úst a ja ukončím tvoj biedny život! Ty pes! Haf haf. zasmeje sa Damia. Bess, Damia je pes, ale doslova, takže nemyslím že ju tým urazíš. Pripojí sa do rozhovoru i Wahn a vás dvoch ignorujú. Ešte aj ty! Aj ty chceš... TICHO!!!!!!! zakričí Ashtar a všetko sa utíši. To si vydebatujte keď sme sami. A prestaňte si tu robiť hanbu. Ashtar hovorí pokojne. Priveďte ich, prosím. |
| |
| soukromá zpráva od Verbiol pro Tak tohle je přinejměnším podivné. Nepřijmout služby chodeckého mistra zdarma. Buďto si žijí nadmíru spokojeně nebo tu něco nehraje. Na to mě odvede starostova žena do světnice, kde mám po skromnu, ale i tak nadmíru toho, co potřebuji. Děkuji vám, snad se vám někdy oplatím. Poté, co odejde, se umyju a zalehnu. Netrvá dlouho a z mého spánku mě znovu probudí jakýsi zvuk. Zjistím, že ho nevydává koťátko, ale něco zvenčí. Chvilku mi trvá, než se rozhodnu co dál a poté si obleču zbroj. Vyjdu ven a mečem si svítím na cestu pomocí kouzla, které vyřknu hned poté, co vyjdu ven. Koťátko nechám vevnitř a nevzdaluji se od domku moc daleko. I přes to raději zamknu dveře kouzlem (nejsem čaroděj, tak to nebude nic moc). |
| |
| soukromá zpráva od Gardielus pro Jste jak malé děti. Nejstarší věkem, ale vypadáte dvakrát mladší než já a chováte se ještě více. Omlouvám se, zda-li jsem neuctivý, nevyznám se ve vašich zvicích. Jako král jsem byl zvyklý říkat, co jsem si myslel a tak to dělám i dál. Protáhnu si svaly, ještě trochu mě bolí po tom, co mi Shora udělala. Dojdu trochu blíže ke schodům a poté se ještě obrátím na radu. Ashtare, přivedu je, to slibuji. Ale poté chci zase pomoci já. Naučil jsem se, že nad nikým nemám lámat hůl. Myslím si, že lidé se dají přivést na správnou cestu, jen to chce přistoupit na jejich uvažování. Nepotřebují rady, ale pevnou ruku, která je bude vést. Přinutíme je uctívat naše náboženství silou a uctívat i nás, jakožto kouzelnou rasu, která jim pomáhá víměnou za úctu a bázeň. Kuronue, jdeš semnou? |
| |
| soukromá zpráva od Strážca času pro Keď budú naši bratia a sestry v bezpečí Bess i ostatný ti radi pomôžu. Avšak kým nebude tu i posledný člen našej rasy armádu nepošleme. Odpovie Asthar a ostatní len prikývnu. Kuronue vstane a odchádza spolu s tebou. |
| |
| soukromá zpráva od Kuronue pro Mlčky si vypočujem žiadosť rady. Moje rozhodnutie si však nechávam pre seba. Ako už bolo povedáne cestu sa dozviem keď úlohu prijímem srdcom takže slová sú zbytočné. Kráčam pomalým krokom dole po kamenných schodoch. Skutočne chceš prinútiť ľudí aby sa nám podrobili? Nemieniš ich rozmaznávať ako do teraz? Čo v tebe zmenilo myslenie? Prekvapene ale i pobavene začnem rozprávať po dlhej dobe mlčania. Ako chceš uskutočniť svoj plán? Armádou alebo slovami? |
| |
| soukromá zpráva od Strážca času pro Tri týždne si úplne sám. Túlaš sa pustou krajinou a navôkol nie je ani živej duše. Dedina či mesto sú len krásnou túžbou, ktorá sa snáď nikdy nestane skutočnosťou. Z času na čas sa ti pod nohami preplietla drobná hnedá myška, ktorá sa stala tvojim jediným príjmom živín. (Málo mäsa veľa kostičiek a chlpov) Hlad a smäd sa ti stali spoločníkmi na ceste týmto horúcim krajom. Pod nohami prach a piesok, žiadne zelené stromy ani potok či prameň s lahodnou chladnou vodou, len piesok, ktorý sa ti dostal asi všade. Oči, pľúca, nos srsť. Piesok máš všade. Strácaš sily no ideš ďalej. Jediné čo vedie tvoje kroky je odhodlanosť prekonať tento prekliaty kraj. Nechať ho čo najrýchlejšie za sebou a byť zase v lesoch, horách, počuť i iné zvuky okolo seba ako len vietor. Malá hnedá myška sa ti opäť prepletie pod nohami a ty ju svojou veľkou labou chytíš a bez rozmyslu strčíš do papule. V tom okamihu ako chceš bezbranného malého tvora prehltnúť ucítiš v papuli ohienok. Jazyk, ďasná všetko je v plameňoch. Okamžite vypľuješ ohnivú guličku do piesku. Drobné telíčko sa zabori do piesku a trčí z neho len zadoček s dlhým chvostíkom, ktorý na konci horí. Mmm..hmmhmm... Počuješ divné pískanie a drobné nožičky mávajú sem a tam ale piesok v ktorom je zaborený zvyšok tvora nedočiahnu. Malé zvieratko beznádejne trepoce nožičkami sem a tam. |
| |
| soukromá zpráva od Strážca času pro Opustíš dom a vydáš sa za zvláštnym zvukom. Dostaneš sa od domu až k hlavnej ceste dediny. Vidíš na nej všetkých dedinčanov. Niekam idú s fakľami v rukách a zvláštnym pohľadom na tvári. Každý jeden obyvateľ dediny ma zvláštny až strašidelný úsmev. Ako vrah čo práve úspešne rozsekal svoju obeť na drobné kúsky. Odchádzajú z dediny niekam do lesa, v ktorom sa ti zdá, že je väčšia tma ako v lese na druhej strane odkiaľ si prišiel ty. Pôjdeš za nimi? Pôjdeš späť? |
| |
 | soukromá zpráva od Archi pro |
| |
| Chatrč, nuda Vystrašene čakám čo sa stane, no keď sa dozviem, že zvláštne vyzerajúca a ešte zvláštnejšie správajuca sa osoba nám chce pomôcť moje drobné srdiečko poskočí. Stín bude v poriadku! Bude v poriadku. Odľahne mi a bez námietok následujem muža. Nič ma už nezaujímalo, chodba ani mesto....Mesto trochu, ale muž nám nedovolil opustiť jeho chatrč. Prečo? By som chcela vedieť, ale to je fuk kým bude Stín v poriadku. ......Nič....Nič....Nič...NIČ!!!!! Nič sa nedeje. Po tom čo osoba...divná osoba! ošetrila Stína sme boli v jeho mrňavej chatrči celých šesť dlhých dní! Celú dobu som ležala pri Stínovi, potom čo sa uňho objavila horúčka. Pri zákroku samotnom som sa dívala bokom. Obracal sa mi žalúdok keď sa Stínovi špáral z nejakého nepochopiteľného dôvodu v rane. Divný chlapík nás nenechal nič robiť. Aspoň že mi dovolil dýchať!!! Vrrrr. Šesť dní je dlho!!! Na tretí deň som začala lietať v malom domčeku v malom líščom telíčku dokoleška dokola, kým sa mi nezačala motať hlava a ja to nenapálila do steny. Vtedy musel ošetriť i moju hrčku na hlave. Bol to skutočne silný náraz. Na ďalší deň som si lietanie však zopakovala a hrčka sa objavila i na pravej strane. Teraz som líštička s rohmi hehehe, au, fňuk. Piaty deň som už mala zakázané lietanie tok som behala od dverí k stene oproti. Sem a tam, sem a tam, sem a tam, kým som vládala....až kým nám neoznámil, že máme ísť spať. Šiesty deň ma boleli štyri nožičky, jedna hlavička s dvoma hrčkami a moju dušičku zožierala nuda. Ale konečne! Konečne sa zobudil!!! Stíne!!!! skríkla som a už som sa vznášala nad ním so slzami v očkách. Neviem či od radosti, že je hore alebo, že sa konečne niečo zmenilo. Už som začínala šalieť....možno to bolo i stých nárazov..vážne boli silné. |
| |
| soukromá zpráva od Strážca času pro Na dlani sa ti trasie maličký tvor. Slzy vo veľkých očkách.  Ty si ma chcel zožrať....Ty si ma práve chcel zjesť....Ty si ma skoro prehltol...Ty...ty..TY MONŠTRUM!!!!!!!!! zapiští na teba drobný tvor keď sa spamätá a začne poskakovať na tvojej dlani. MONŠTRUM, VRAH, PRÍŠERA!!!!! TY...TY...TY ANI SLOV NEMÁM NA NIEČO TAKÉ OHAVNÉ. Mala myšička sa rozplače. Ono ma to celo zjesť!!!Ono ma to celo zjesť!!!! tiché pískanie, ktoré by niekto možno ani nezapočul sa zmenilo na silný krik, čo doľahne asi do dialky niektorých kilometrov. Zdiaľky počuješ ako sa niečo blížiš. Odrazu stojíš v tieni. POmaly sa otočíš a nad tebou stojí niečo veľmi veľké. Má to približne 10 metrov do výšky a do diaľky ani neodhaduješ.  Zareve to na teba a malý tvor na tvojej dlani s nárekom zapiští. Tatíííííííí on ma cel zjeeeeeeeeesť. Malá myška skočí tvorovi na hlavu. Zjedz hoooo!!!!!! Obrovský tvor opäť na teba zareve.(Podobný rev ako drak) Ty si chcel zjesť moju milovanú dcérenku?! Budeš pykať!!! Zjedz ho! Zjedz ho!! Zjedz ho! Opakuje malý bezbraný tvor sediaci na hlave obrovského netvora. Zjesť! Zjesť! Zjesť! Zjesť! Zjesť! Myšička neprestáva. Dám ti šancu obhájiť svoj biedni život! Ak to nespravíš rýchlo splním čo moje dieťatko odo mňa žiada! Ak tak učiníš a nájdeš si dobrý dôvod pre svoje konanie, ktorý však nie je tak ti len odtrhnem pár častí tela!!! |
| |
| soukromá zpráva od Archi pro Majestátny tvor, majestátny čo to trepem. Odpusť mi moje správanie ale už niekoľko dní putujem a moja mágia už nieje dostatočná aby potlačila môj hlad. Konal som čisto inštinktívne, na základe snahy prežiť. Stále sledujem tvora a čakám na jeho reakciu. Mám dôležitú úlohu ktorá zahŕna mnoho životov, a pre ktorú som ochotný aj zomrieť. Tak ak ma uznáš viním budem bojovať. A ver mi, nedám svoju srsť nadarmo. Snaď som to neprehnal, ale tieto slová musely byť povedané. Tak osud ukáž mi čo zamýšlaš ďalej. |
| |
| soukromá zpráva od Strážca času pro Zjesť! Zjesť!! No tak!!! Zjedz ho! Drobná myšička neprestáva a maličkými labkami zovretými v päsť a veľkým úsmevom k tomu. Nezjem ťa. Povie veľký tvor. ŠOKu! Prečo? Prečo? Prečo? Rozplače sa myšička. Nezjem a basta!Nemienim si ničiť žalúdok! Vieš ako to skončilo naposledy! Ts. odfrkne si urazene drobný tvor. Poviem mame!!!! myšička zoskočí z veľkého tvora a začne rýchlo niekam upalovať až za ňou zostávajú v piesku ohnivé malé stopy. To že ťa nezjem, ale neznamená, že ťa nepotrestám. otočí sa veľký, strašne veľký tvor späť na teba. Spravíš mi láskavosť. A ja ťa na oplátku nechám žiť. Nasadni. Pozhovárame sa u nás doma. Tvor ťa nechá nasadnúť na jeho chrbát. Nasadneš? Alebo odmietneš? |
| |
| soukromá zpráva od Archi pro Takže nakoniec ma ušetrí. Ďakujem majestátny, prečo som to zas povedal, musím byť unavenejší ako som myslel. Sledujem ako sa malá rozčúlená myš stráca v dialke. Hahaha....tolko rozruchu kôly ničomu. A počul som správne, táto vec má aj domov? No dobre teda. Príjmam tvoj trest, ak to má byť trest. Možno tam konečne dostanem niečo jesť. Blížim sa k tvorovi, následne skočím a dopadnem na jeho chrát. Môžme ísť. |
| |
| soukromá zpráva od Strážca času pro Tvor pomalým krokom príde až k jaskyni. Nikdy si si nemyslel, že je niečo také tak blízko. V jaskyni je jazierko s čistou vodou. Zoskočíš z tvora a on vojde dnu keď započuješ. KDE JE!!!!! Zdá sa ti, že je to ženský hlas čo kričí. KDE JE TEN BASTARD ČO MI CHCEL ZJESŤ DIEŤA!!!! Všimneš si ako obrovský tvor začne cúvať z jaskyne. Pozrieš sa lepšie a vidíš, že má strach. Počuješ, veľmi dobre počuješ ako sa niečo blíži k vám z druhého konca jaskyne. Pod tebou stojí drobná myška. To je on!!!!To je ON MAMI!!!! Nič nehovor. Nehýb sa! A neukáž svoj strach! Hlavne nič nehovor! povie veľký tvor a ďalej cúva von z obrovskej jaskyne. Zastaví sa a pozrie sa za seba. Kam ideš miláčik?! Aj na teba príde rada. Okolo teba preletí telo obrovského tvora a narazí do steny jaskyne. Veľký tvor je na pol v bezvedomí. POmaly k tebe zo zadu kráča niečo. Tvor, s veľmi silnou vražednou aurou. Ty si chcel zjesť moju krásnu Chimli?! Na rameni pocítiš dlaň. Zacítiš bolesť, neznesiteľnú bolesť, ktorá ťa núti ísť na kolená. Hlavu máš rýchlo až pred drobnou myškou. ČO sa hovorí?! Zbi ho mami!!! Zbiť! Zbiť! Zbiť! Kričí malá myška a poskakuje radostne z jednej nôžky na druhú a medzi tým ti boxuje do nosa. (Čo skoro necítiš) Čo sa hovorí?!! Pros o milosť. započuješ od veľkého tvora. Miláčik, čo keby si ho pustila keď...sa Chimli ospravedlní? Mám preňho dôležitú úlohu. So strachom hovorí veľký tvor. He?! Čo chceš od neho?! O tom sa porozprávame potom.... He?! Ruka ťa pusti a ty sa obratíš na chrbát. Nad tebou stojí žena.  Fajn. 6ena ti kopne do rebier. Nezabudni požiadať Chimli o ospravedlnenie. dodá a odíde. Ako odchádza prejde po tvojom prázdnom žalúdku. Ts. Odfrkne si malý tvor pri tvojej hlave a rozbehne sa za ňou. Poď. Povie veľký tvor o odvedie ťa do stredu jaskyne. Vydíš tam nejaké ovocie zozbierané na kope. Vedľa je i nejaké mäso. Nevieš z čoho. Najedz sa. Hladný si mi nanič. veľký tvor si lahne na zem s bolesťami. |
| |
| soukromá zpráva od Archi pro Sakra ta jaskyňa sa tu kde nabrala? Voda, konečne. Zoskočím z tvora a zo vrhám sa z vode aby som sa napil. Tá voda je úžasná.......sakra čo to cítim, tá myš, a ešte niečo, niečo mocné. Vidím ako tvor narazil na stenu a mierne zhrozený sa obraciam aby som zistil čo má takú moc. Počul som dobre, niekto sa mu prihovoril, "miláčik?" čo to. U Velkého. vykriknem od bolesti. Čo to je zač, čo ma to tak drží. Mám sa ospravedlniť, dopekla. Prepáč málý tvor. hovorím z velkou bolesťou. Ak je toto kôly tebe ty malá krisa tak si ťa nájdem. Konečne cítim povolenie v ramene, vzdychnem si a sledujem čo to bolo za beštiu. Zena, sakra. Zena konecne odisla a mi sa presúvame k niakej miestnosti. Jedlo konečne. Na popostrčenie utekám k kope jedla a začínam sa hostit. |
| |
| soukromá zpráva od Strážca času pro Mäso je chutné i keď surové. Voda lahodná, chladná. Plníš svoj žalúdok a nič si nevšímaš. Veľký tvor leží stále na mieste. Za tebou sa ozve strašný rev. Ešte horší ako od veľkého tvora ležiaceho pokojne pri stene. Keby si ho pred chvíľou nekontroloval tak by si si i možno myslel, že je to on. SO strachom v očiach sa opäť otáčaš. Zas. Za sebou ale nič nevidíš. Opäť rev. Zase sa otáčaš. Tak sa to zopakuje ešte tri krát, ale ty nič nevidíš. Rev a ty sa otáčaš. V tom si všimneš ako po zemi beží niečo malé na opačnú stranu ako sa práve chceš pozrieť. Rozhodneš sa teda pozrieť sa späť k jedlu. Na kope s jedlom je myška. Sakra. odfrkne si mrňavý hajzlik. Chimli! zakričí veľký tvor a malá myš k nemu rýchlo pribehne. Nechaj toho! Bež do postele už je neskoro! Nie!!!! Necem! Cem sa hrať! Malá myš začne poskakovať na hlave veľkého tvora. Chimli! Necem! Chimli!! Necem! Chimli!! Necem! Chimli!! Dosť už! Nemienim o tom debatovať! Padaj do postele! Dospelí sa idú o niečom baviť! mala myš urazene odíde. Zalezie do malej diery a veľký tvor zatarasí vchod svojim chvostom. Dobre teraz sa už môžme rozprávať. To čo o teba žiadam je jednoduché. Chcem aby si na svoju cestu vzal Chimli. Presne povedané...Chcem aby si si ju vzal za ženu. Buď to alebo ťa na mieste....Zabijem.. |
| |
| soukromá zpráva od Archi pro Konečne, jedlo voda, som spokojný. No ale čo to bude za úlohu. Ach....do čoho som sa to dostal. Spokojne jem a vychutnávam. Sakra čo to je za hluk? Odkial to ide? Nevidím viníka a tak pokračujem v jedle. Rev sa niekoľko krát zopakuje a mňa už to vážne začne otravovať. Keď sa naposledy otočím tak vidím ako mi ta malá myš sedí na jedle. Čo to? Ty? Avšak hneď odbehne ku svojmu otcovi. Chvílu sa hádajú ale potom malá myš odchádza. Konečne mi povie čo chce. Čože?!?!?! zaskočením vyplujem kus jedla. Snaď som zle počul, vziať si ju za ženu??? To musí byť vtip. Ale vyzerá že to myslí vážne. Ach do čoho som sa to dostal. To myslíte vážne? Tam vonku je to nebezpečné. A sám neviem ako dlho budem putovať a aké nebezpečie ma stretne. A pri tom sa mám postarať aj oňu? Prosím vysvetlite mi to. Sledujem tvora a očakávam reakciu. |
| |
| soukromá zpráva od Gardielus pro Naposled se ještě uklonim a poté vyrazím s Kuronue pryč. Vyslechnu si, co má na srdéčku a jen se usměju. Až když jsme daleko z doslechu rady, konečně promluvím. Jak jsi viděla, i v radě jsou chytřejší a milejší tvorové, také tam jsou však totální blbci. Lidé se od nás neliší skoro v ničem, krom dlouhověkosti. Takže lidi bychom mohli přirovnat k mláďatům. Nežiju sice tak dlouho, jako ty, ale poznal jsem lidi i jinak než na bojišti. Časem jsem vypozoroval, že sice nejsou tak moudří jako starší z nás, ale mají něco, co nikdo z nás nemá, a to naprosto divoké srdce. Lidé jsou schopni nenávisti větší, než kdokoliv z nás k nim cítí, a to naprosto bez příčiny, ale naopak jsou schopni lásky, jakou si neumíme představit. Ta legenda s tím spadlým jablkem je naprostá blbost. I lidé mají kouzla, a tím nemyslím jejich čaroděje, ale myslím právě lásku. Podívám se na Kuronue, na její krásné křivky. Pocítím její vůni a zezřu, jak nádherně se pohybuje. Když se na tebe takhle koukám, tak pociťuji přátelství a chtíč. Podívám se na tebe a vidím nádhernou ženskou a mít čas, tak bych se ti asi dvořil. Jenomže člověk je schopen se do tebe jen od pohledu a několika hodinách konverzace zamilovat více, než mi bychom se dokázali zamilovat za tisíc let. Takže jestli se ptáš, zda chci lidi dovést k našemu řádu mečem nebo slovem, já říkám, že obojím. Mečem ty, jež nás srdcem nepřijmou, slovem ty, u kterých to bude stačit. Proto potřebuji pomoci, neumim číst v myšlenkách, ale mnoho z nás to dokáže... |
| |
| soukromá zpráva od Strážca času pro Vysvetliť? Čo na tom nechápeš? Ako hovorím buď si ju vezmeš za ženu alebo zomrieš. Rozumieš už? Alebo ti mám opakovať. Myslím, že voľba je ľahká. Dôvody nepotrebuješ vedieť. povie veľký tvor. Nieeeeee!!!NIE!!NIE!!NIE!! začne pri tebe niečo malé poskakovať. Prečo by som si mala zobrať?!!! No fuj! Ani za nič! Veď sa naňho pozri! Je to len hora chlpov bez mozgu! mala myš poskakuje na mieste, kričí a pri tom ukazuje na teba jednou malou labkou. Poviem mame čo chceš spraviť!!! Prečo nie Chimli? Alebo tu snáď chceš navždy zostať so mnou a otcom? Už si dosť stará a tu nemáš šancu nájsť niečo. Veď si spomeň čo sa stalo s posledným, čo sem prišiel. Pri tebe sa objaví žena a vezme myš za chvost. Malá myška sa točí sem a tam. Proste nie!...Počkať...On sem niekedy niekto prišiel??? Prekvapene sa spýta malá myš. No...áno...ale dlho nevydržal... Bola si ešte príliš mala na svadbu a kým si nedovŕšila správny vek nám pošiel... trochu znechutene povie žena a položí ti myš na rameno. Ona sama si sadne k veľkému tvorovi. Takže je rozhodnuté. Svadba bude zajtra! Rozosmeje sa a na výber ti už nedáva. Som rád, že to skončilo takto. Postaraj sa o moju dcéru. Nadšene povie veľký tvor |
| |
| soukromá zpráva od Archi pro Grrrr.....čo to. Nemusím vedieť?! Poviem si v mysli. Kopa chlpou bez mozgu?!?! Pozrem sa na malú myš z chuťou ju na mieste zašlapnúť. A máme tu zas démoniu královnu. Sledujem ako mi pokladá myš na rameno a čakám keby ma bude chceť znova popáliť. Potom počúvam ich rozhovor až kým.... Zajtra???? Pozerám sa obom tvorom do očí ale vidím že to myslia vážne. Skloním halvu a pozriem sa na tvora na mojom ramene. Chvílu rozmýšlam čo spraviť ale potom len prikívnem. Aj keby som to možno skúsil oboch týchto tvorov by som asi nepremohol. |
| |
| Chatrč Zaslechnu nějaký hlas a koukám po okolí od kuď, ale nedokážu určit kdo a kde je. Nenámého si všimnu až když se objeví na Reine. Promluví na nás a bere Stína do rukou, než stačíme cokoliv říct. No nevypadáto , že by měl zlé umysly a hlavně pomůže Stínovi to je to nejduležitější.Já se v bylinkách nevyznám moc dobře. Sledujeme ho tedy k okraji lesa a pak k nějaké hoře s chodbou. Když se tam koukám na ty chodby jsou strašně malé! Ale vejdu se tam , když budu mít křídla těsně u sebe.Jako sardinka. Cestou v chobách jsem si připadala jako sardinka a strašně se mi ulevilo když sme byly venku. Ocitneme se před bránou, která se otevře a mi jsme ve městě.Pokračujeme dál až k nějaké chatrči. Zas tak hrozně nevypadá. Podotknu v duchu při pohledu na tu chatrč.Neznámá osoba se vrhla do ošetřování Stína a my sme tak skejsli 6 dní.To není zase tolik. První den jsem vyšla před chatrč a lehla si. Ocas jsem si dala podél těla a křídla nechala volně ležet.Naslouchala jsem různým zvůkum a sledovala okolí. Druhý den jsem dělala totéž odpočívala před chatrčí a dělala si starosti o Stína. Třetí den jsem se nasoukala opět opatrně do té malé chatrče lehla si to klubíčka a hlavu si položila na ocas.A také jsem pozorovala Reine jak tu letá jak šílenec.A taky zase pospávala. Čtvrtý den se dělo totéž zase jsem spala v klubku uvnitř chatrče a pak zase pozorovala letající lišku.Dvě boule na hlavě to mrně mělo , vypadalo snima jako malý dablík. Pátý den jsem jeom chrněla v klubku uvnitř chatrče a ignorovala celé okolí ponořená do svých myšlenek. Šestý den se konečně Stín probudíl.Opatrně jsem si vstala a dávala velký bacha na strop a přešla k Stínovi a nad ním vznášející Reine. "Stíne konečně jsi vzhůru!" Promluvím s velkou radostí. |
| |
| soukromá zpráva od Strážca času pro Myš sa na teba pozrie a smutne si vzdychne. Ak sa ma niekedy pokúsiš zjesť!!! bude ťa to bolieť!! Zakričí malý tvor a zbĺkne ti na rameni ako fakľa. Ešte horiaca zoskočí dole a uteká to diery z ktorej vyliezla, keď sa nikto nedíval. Všimneš si, že je to iná ako do ktorej vbehla predtým a ktorú zatarasil veľký tvor. Nechajú ťa prespať v jaskyni a ráno ťa už budí veľký tvor. Vstávaj, musíš sa pripraviť. Svadba bude za chvíľku. Vopred vravím, nesnaž sa utiecť. V tejto púšti neprežiješ ani okamih. Každí už vie, že si dnes máš vziať moju dcéru za manželku. Ak utečieš budem ťa loviť. A len čo ťa dostanem ti oddelím pomaly jednu časť tela od druhej. Vytrhám tvoje vnútornosti a ešte k tomu ťa zbavím tvojej mužnosti. Ak to všetko prežiješ budeš voľný. žena sa rozosmeje a ďalej sedí na veľkom tvorovi. Len čo sa pripravíš privedú ťa k veľkému zdobenému, kamennému oltáru. Pred oltárom sú dva vankúše. Modrý a červený zo saténu. Na červenom vidíš malú myš s malinkatým bielym závojom na hlavičke. Urazene sedí a hľadí do zeme. Modrý vankúš je pre teba. Musíš sa posadiť oproti myšičke. Nemáš šancu už utiecť. Po stranách jaskyne je mnoho tvorov. Niektorí sú v ľudskej podobe iní v zvieracej. Je tu asi tridsať bytostí. Len čo sa posadíš podíde k vám niekto z poza oltára.  Ehmm...Eh..ehmm... zdá sa, že je veľmi nervózna. Dnes sme sa tu zišli....aby sme spojili týchto dvoch do zväzku manželského. Urýchli to! Preskoč až ku koncu. zavrčí na ňu Chimliina matka. Eeeh?? EHmm.. dobre.. koktavo prikývne mladé dievča. Chimli Pierotto berieš si tu..ehm.. Až na koniec!!! Eeeeh?? Grrr!!! Rozumiem.. S právom mne dané od našej matky a otca vás vyhlasujem za muža a ženu. No konečne!! Zavrčí žena a potlapká ťa po ramene. Vytaj do rodiny. Stojí nad tebou a usmieva sa. Úsmev však naháňa skôr hrôzu. Pf.. odfrkne si myška. Kňažka vezme myšku do rúk a podá ti ju. Ehmm... Prosím následujte ma... |
| |
| soukromá zpráva od Kuronue pro Rob ako chceš. Dohováraj im pre mňa za mňa sa s nimi priateľ, no ja ti pomáhať nebudem. Nebudem spokojná kým posledný z nich nebude pod mojimi nohami ležať mŕtvy! Opäť sa premením do vlčej podoby. Ľudia sú bezcenný dobytok...Nie, dobytok by bolo pre nich poctou. Su chorobou tohto sveta, ktorej sa treba zbaviť. Vyliečiť sa dá však len ich vyhubením!! Zavrčím na Gardielusa. Bude lepšie keď každý z nás pôjde vlastnou cestou a nikdy viac sa nestretneme. Lebo tvoja mienka o ľuďoch je príliš prehnaná. Hovoríš, že dokážu milovať ako my nie sme schopní. Tak potom si slepý. Lásku čo oni cítia je chabá napodobenina pravého citu, ktorí poznáme my. Láska, tá pravá, tu nepoznajú. |
| |
| Chatrč a cesta k ní "No i to by se dalo považovat za zlepšení." prohlásím skrz přez zuby, po proslovu neznámého muže. Nenamáhám se rozhlížet, všechno své úsilí věnuji tomu, abych nezavřel oči v obavě, že bych se už nemusel probudit. Muž se zachvíli ukáže a neomilně zamíří ke mně. Vzhledem jak má rána krvácí musí být cítit po celém širém okolí. "No, nečekal jsem až se oficiálně představí, ale byla to lidsky vypadající bytost s netopířími křídli a ohnivou magii." Bohužel jsem už příliš zesláblí než, abych protestoval proti tomu, jak semnou neznámí zachází. Svět se kolem mne mení na rozmazaný sen, což nepovažuji za dobré znamení. Tunel a město pod horou téměř nevnímám, respektive snažím se nevnímat.Slyšel jsem, že takto něktří lidé popisovali smrt. Zajímavé neznám nikoho z těch lidí kolem a nevypadají jako mí příbuzní. Bolest, když mne muž položí na lůžko. Takže nejsem mrtví. To jasně znamená, že to bude bolet! Moje očekávání muž nezklame, ale nejdřív mi dá výpít nějaký lektvar. Pomalu, ale nedvratně se prpadám do stínů až konečně stratím vědomí. První co uvidím je malá lyška vznášející se mi nad tváří a zalévající mně ledovými slzičkamy. "Jo, jsem vzhůru, ikdyž nemůžu říct, že bych s toho byl nadšen. Jak dlouho jsem spal?" ptám se vých společnic nejistým hlasem. |
| |
| Chatrč Len šesť dní. Povie muž, čo ošetroval tvoje rany. Myslel som, že budeš v bezvedomí minimálne ešte týždeň. No zdá sa, že som ťa podcenil. S košíkom plným ovocia pristúpi ku stolu. Začne vykladať rôzne druhy na stôl. Dokonca i zeleniny a byliniek. Bude lepšie ak sa ešte nebudeš hýbať. A vy dve ho nerušte. Musí ešte spať. Keď sa jeho rany zacelia budete mať dosť času na rozprávanie. Teraz mi s niečim na oplátku pomôžete. Dobre? Muž vezme do ruky nôž a začne šúpať zeleninu. |
| |
| Chatrč Pomoc? Aká? Čo mám robiť? Spravím čokoľvek! Rozprávam, no neprestávam hľadieť na Stína so svojimi veľkými očami. Čo od nás potrebuješ? A postaráš sa o Stína? Že áno? Ani nepohnem svojou hlavičkou. Už sa zdá, že sa Stína snažím zhypnotizovať. Tak? |
| |
| soukromá zpráva od Archi pro Keď je všetko dohodnuté idem spať. ráno ma budia a naháňajú aby som sa pripravil na obrad. Dostávam niake varovania ale na tom už mi nezáleží. Pri obrade sa pozriem na všetky tvory v miestnoti a na velký oltár. Hmm...aspoň že to bude mať niaku úroveň. pomyslím si. Posadím sa na modrý vankúš a a čakám. Pristúpi k nám v celku pekný tvor ktorý je v celku dosť nervozny. A že ja vizerám nervozne. ukludním sa. Počúvam ako moja nastávajúca matka popohnáva kňažku a ani sa nenazdám a som členom rodiny. Následovať? Kam....snaď nemyslí....ale snaď konečne uvidím krajšiu podobu mojej novej ženy. |
| |
| Chatrč "Dobře,nebudeme ho tedy rušit." Přeci jenom po takovém zranění je lepší jenom v klidu a tichu pospávat. "Pomoct?A sčím pak?" Zvědavě se zeptám a koukám jak loupe zeleninu. Zeleninu moc nemusím. Projde mi hlavou při pohledu na ní. Raději ovoce je sladčí. "Zajisté ráda pomůžu pokud to bude v mých silách." |
| |
| soukromá zpráva od Strážca času pro Kňažka vás vedie nejakou chodbou. Dostanete sa až na koniec. Pred vami sú drevené dvere. Kňažka sa zaprie a skúša ich otvoriť. Prvý pokus zlyhal. Ehmm...A čo tak ich odomknúť? povie myšička v tvojich rukách. Aaaaa!!!! zaskočene skríkne kňažka. Oj, oj, to myslí vážne? zhrozene sa myška díva na kňažku. Otočí sa k tebe a ako ti sadí na dlaniach tak ťa poťapká po palci. Neboj, možno to prežiješ. Povie myšička smutne, ale všimneš si zákerný úsmev na jej drobnučkej tváričke. Kňažka odomkne drevené dvere a otvorí ich. Vedie vás ďalšou chodbou až k mrežiam. Hľadá zámku a poskakuje z jednej strany na druhú. Ehm...dole. povie myška. Ah! Vážne. Tvoje šance sa zhoršujú. povie myška nadšene. Kňažka odomkne mreže a pokúša sa ich zdvihnúť hore. Myška sediaca v tvojich dlaniach sa začne chichotať. Do strany nie hore. dodá a kňažka spraví ako povedala. Ťahá ich doprava ale nič. Druhej strany. Mreže sa s ľahkosťou posunú. Aha. udivene prenesie kňažka. Idete ďalšou chodbou až k železným avšak ornamentami zdobenými dverami. Kňažka sa otočí na Chimli. Hehe, nie sú zamknuté stačí potlačiť. kňažka nervózne prikývne. Celou silou sa zaprie do dverí a tie sa ľahulinko otvoria. Kňažka vlietne do izby a rozprestrie sa na zemi ako koberec. Po chvíľke vstane a celá jej tvár je červená ako padla na mramorovú zem. Pred vami je izba z krásneho bieleho mramoru. Na stenách sú strieborné ornamenty. V strede miestnosti je jediná vec - lôžko. Ehmm... prosím lahni. Kňažka vezme myšku aby si sa mohol posadiť. Len čo sedíš prejde k jednej stene a začne ju oťapkávať. Oproti. dodá myška sediaca na jej rameni. Kňažka prejde okolo teba k druhej stene. Potlačí jeden ornament a stena pri nej sa otvorí. Na stene visia rôzne nástroje, ktoré vyzerajú akoby sa použivali na mučenie. Kňažka vezme jeden veľmi zvláštne vyzerajúci. Keď sa lepšie pozrieš vidíš diabolský pohľad myšky, ktorá hľadí na teba. Ehmm...na brucho...otočiť... Kňažka pristúpi k tebe a pripúta ťa k lôžku len čo sa otočíš. Cítiš ako ti dáva dole košeľu do ktorej ťa navliekla Chimliina matka. Ako sa pozeráš na stranu vidíš , že Chimli prebehla k stene. Odtial ti s úsmevom zakývala a poslala pusinku. Prekvapene a nechápavo sa na ňu pozeráš keď si zapcháva svoje veľké ušká. Zrazu zacítiš obrovskú bolesť na chrbte. Štipľavú a pálčivú bolesť. Kňažka ti niečo vyrezáva na chrbát. Cítiš ako ti z rany vyteká teplá tekutina. Na zem steká tvoja krv. Po chvíľke prejde kňažka k stene a vezme ďalší nástroj. Teraz cítiš už len pálenie. Krv prestala tiecť. Kňažka ti priloží studený obklad na ranu. Aspoň myslíš, že je to obklad, ale nevieš kedy ho stihla vziať. Pozeráš sa okolo seba, ale už nie si v mramorovej izbe. Ležíš na posteli v kamenej izbičke. Pf...prežil odfrkne si myš sediaca ti vedľa hlavy na vankúši. Tak teraz ti môžem povedať, vytaj v rodine! Prežil si rituál. Hahaha smeje sa Chimliina matka. Bol si až tri dni v bezvedomí. Dodá veľký tvor. Teraz ste už svoji. dodá kňažka a odíde. Bolesť na chrbte necítiš. Zdá sa, že všetko je v poriadku. Chimliina matka i otec opustia miestnosť. Zostal si v izbe sám so svojou mladou ženou. V izbe je veľká postel. Dva stoliky na jej stranách. Jedna veľká skriňa oproti a veľký stôl oproti dverám, ktoré sú napravo od postele. Pri stole sú dve stoličky. Na stole je jedlo a voda. Svetlo je v miestnosti vďaka lusteru so sviečkami. |
| |
| Chatrč Muž sa usmeje. Hodí zeleninu do kotlíka. Prihodí tam aj nejaké Ďalšie veci. Najskôr sa najete. Potom vám poviem čo potrebujem. Po chvíli vás zavolá k stolu a dá vám polievku. Mohli by ste nabrať ľudské podoby? Budú potrebné. Sám sa posadí na jednu zo štyroch stoličiek avšak nič neje. Počká kým zjete polievku. To čo od vás žiadam je aby ste pomohli jednej mojej priateľke z tohto mesta. Jej dcére zmizla pred troma týždňami. Chcem aby ste ju išli pohľadať do lesov. Alebo aspoň niečo o jej zmiznutí zistili. Budete sa môcť pohybovať voľne po meste. A ešte sa ospravedlňujem. Zabudol som sa predstaviť. Som Lahash doktor tohto mesta. |
| |
| soukromá zpráva od Archi pro Ach, chudák dievča. lutujem tvora ktorý nás sprevádza. Stále kráčame a konečne sa dostávame do miestnosti. Slušné, ale čo tu budeme robiť? Poslúchnem príkaz a líham si na postel. Hmm....žeby...ale v tom prípade by kňažka už mohla ísť. Zrazu som pripútaný k postely a sledujem ako sa ku mne kňažka z niečim približuje. AAAAA!!!!! vykriknem od bolesti keď mi nečakane začne niečo vyrívať na chrbát. Čo u všemocneho mi robia.....aaaa. Kričím v duchu. Bolesť nahradila iná tentokrát pálivá. Potom už len cítim niečo chladivé. Po chvíli strácam vedomie. Keď sa prebudím sú tu vštci. Malá myška niečo zamumle, jej matka ma privíta po tomto "rituale" znova v rodine a odotca sa dozvedám že prešli tri dni. Čo ste mi to vlastne vyrili? Mohly ste ma aspoň varovať. A ešte jedna vec, rád by som konečne videl svoju nevestu aj v inej forme ako je táto. Najlepšie v tej ludskej. Som zvedavý čo sa teraz dozviem, už by som mal rád všetko v celku zistené. Čakám na odpoveď a prebieham očami po miestnosti. |
| |
| soukromá zpráva od Strážca času pro Vo svojej ľudskej podobe kráčaš lesom. Dva dni si nikoho nestretol. Nevidel si žiadneho tvora. Zdá sa ti to zvláštne, že celý les je prázdny. Vtáčik, srna, líška, vlk ani chrobák neprelietol okolo. Les je prázdny. Žiadnej živej duše v ňom niet. Tretí deň kráčaš lesnou cestičkou, ktorú podľa tvojej mienky musela zanechať lesná zver, ktorá tu však už nie je. Dostaneš sa pomaly až k jazierku. Jazierko je však fialovej, tmavo fialovej farby. Nemá však žiaden zvláštny zápach, len farbu. Nakloníš sa nad jazierko, nič nevidíš. Zrazu sa však na teba dívajú dve zlaté oči. |
| |
 | soukromá zpráva od Chimli Pierotto pro Na chrbte ti nezostala ani jazva, tak sa neboj! odpoviem stále nahnevaná. Prečo by som sa ti mala ja ukazovať? Ukáž sa prvý!!!! zakričím a začnem poskakovať na posteli. Nemám dôvod sa ti ukazovať ty...pf odfrknem si a začne skákať i po svojom novom, však nežiadanom manželovi. Rana už nebolí, ani nie je. Akoby sa nikdy nič nestalo. No ukáž sa ty padavka! Tri dni byť v bezvedomí a kričať ako malí!! A pritom to nebolo ani skutočné!!! pískam naňho. |
| |
| soukromá zpráva od Archi pro Nebola pravda....ilúzia? Pravda rana ma nebolí, no dobre chceš moju ludskú podobu. Avšak musím ťa sklamať. Pozerám sa malej myške do očí a pokračujem. Toto je moja ludská podoba, alebo skoro ludská, ospravedlnujem sa za nedokonalosti ale to je kôly množstvu mágie ktoré mám. Neviem sa zmeniť ani na úplné zviera avšak to som ani nepotreboval. Vždy som sa najlepšie cítil v mojem bojovej podobe. Takže ak sa ti niečo nepáči je mi lúto. |
| |
 | soukromá zpráva od Hypnofrog pro Už druhý deň kráčam týmto lesom a som z neho stále viac a viac nervózny. Po celý čas som nestretol žiadne zviera, nezačul žiaden pohyb dokonca aj šuchot lístia utíchol po vstupe do tohto miesta. Pár hodín po úsvite tretieho dňa narazím na lesnú cestičku. Hmmm, táto cestička bola jednoznačne vychodená nejakým zvieraťom. Ale nikde nevidím žiadne stopy. Čokoľvek to bolo za zviera, už dávno touto cestičkou neprešlo. Pomyslím si a vydám sa po nej s nádejou, že ma dovedie ku zdroju vody alebo aspoň bližšie k východu z lesa. Netrvá dlho a stromy ustúpia malej čistinke. V strede vidím jazierko. Pomaly sa k nemu približujem, stále ostražitý. Keď k však k nemu dôjdem bližšie, všimnem si dôležitú vec. Fialová voda? Zamrmlem si popod nos. Zhlboka sa nadýchnem ale necítim žiaden zvláštny zápach. Moje magické zmysli mi taktiež moc nepomohli. Priblížim sa ešte bližšie k studničke a nazriem do nej. Nič. Žiaden odraz? Prekvapene si pomyslím. Odtrhnem oči od tohto úkazu aby som sa prehrabal svojim batohom. Po chvíli sa opäť otočím ku studničke, tento krát však s drevenou mištičkou. Ako náhle sa však môj zrak dotkne hladiny celé moje telo stuhne, akoby paralyzované. Z popod hladiny drží môj pohľad pár zlatých očí. Tvor, ktorému patria je v tmavej vode nerozoznateľný, ale jeho samotná aura ma drží na mieste ako prikovaného. Snažím sa vymaniť z pod jeho pohľadu ale každý pokus o prelomenie jeho ilúzie sklamáva. Ako je to možné? Nič nefunguje! Je toto môj koniec? NIE, takto to nemôže skončiť! Rýchlo si zahryznem do líca až dokým nezacítim krv. Náhla bolesť ma oslobodí z akéhokoľvek čara pod ktorým som bol a ja rýchlo uskočím dozadu s oboma dýkami už pevne zovretými v rukách. Mištička dávno zabudnutá na brehu jazierka. Zo zaťatým dychom čakám na reakciu tvora so zlatými očami. |
| |
| soukromá zpráva od Chimli Pierotto pro Prezriem si tygríka. Hmm...potomkov moc neceš, čo? Nemyslím, že by ich niekto chcel robiř keď vyzeráš ako koberec. Nekvalitný koberec. pobavene si odfrknem a zoskočím z postele. Ty vyzeráš takto ale ja nesmiem? Mal by si nad sebou porozmýšľať!!! skryjem sa pod posteľ, ale s kričaním neprestávam. Povedz mi aspoň jeden dobrý dôvod prečo by som sa ti mala ukázať keď ty vyzeráš....ako...ako...ako prašivý kožuch!!!! začnem z pod postele syčať. |
| |
| soukromá zpráva od Archi pro Pozriem sa na skritú myšku. Hmm...ak to nepochopý nevadí, nebudem ju presviečať o niečo čo sama nechce. Nie že by sa mi nepáčila tvoja podoba ale som od prírody zvedavý. Ale ak sa mi to nechceš ukázať a nejsom pre teba dostatčný aby som to videl pochopím to. Nie vždy sa môj rod stretol z pochopením iných. Ach..asi som zašiel pridaleko, začal som si tu vylievať city. No nevadí raz to povedané byť muselo. Sedím z úsmevom na tváry a čakám na reakciu mojej novej ženy. |
| |
| soukromá zpráva od Strážca času pro Pohľad zlatých očí v sebe niesol smútok a žiaľ aký si ešte nepocítil. Stojíš pripravený na útok no z vody nič nevychádza. Z diaľky však počuješ zvuky. Kroky nejakej skupiny. Pomaly sa blížia lesom. Skry sa. Mužský hlas sa ti prihovorí. Hlas sa zdá byť mladý, ale niečim ťa znepokojuje. Vyvoláva v tebe pocit nešťastia. Spravíš radšej čo ti hovorí. Ukryješ sa za kríky v blízkosti aby si videl na jazierko. K jazierku príde skupina ľudí. Dobre vieš, že ľudia a magické zvery sú vo vojne. Nenávisť medzi týmito dvoma rasami je veľká a stretnutia končia prelievaním krvi. Je dobré, že si poslúchol hlas. Skupinu ľudí tvoria ženy, muži i deti a to je pritom večer. Starší, chudý muž s dlhou šedivou bradou pristúpi k jazeru. Ukáž sa nám o veľký, majestátny. ľudia si poklaknú. Asi tridsať ľudských bytosti kľačí pred jazierkom. Starý muž hodí nejaké bylinky do vody. Po chvíli sa na vodnej hladine objaví bytosť so zlatými očami. Okolo jeho tela sú reťaze, ktoré ho pútajú ku dnu.  O náš veľký ochránca stráž nás i ďalší deň. povie starí muž a osoba v reťaziach len smutne zasyčí. Ľudia navôkol sa zasmejú, povstanú a odídu. Uteč ako rýchlo môžeš. Nechoď ďalej, ale späť. Tu ťa nečaká nič. Povie muž smutným hlasom a zadíva sa na čiernu oblohu. |
| |
| soukromá zpráva od Chimli Pierotto pro Vybehnem z pod postele až k tygríkovi. Ukážem mu aby sa sklonil ku mne. Ak tak spraví pohladkám ho po nose a odbehnem späť pod postel. Raz... odmlčím sa a vybehnem z poza postele na postel. Raz...určite! zapískam a ľahnem si na vankúš. Teraz však nie! Teraz chcem spať. Zajtra budeš pokračovať so svojou cestou. A ja musím s tebou. Takže chcem spať! Odfrknem si a zatvorím oči, avšak nezaspávam. |
| |
| soukromá zpráva od Verbiol pro Sleduji vesničany až na okraj vesnice. Už už se chystám za nimi vykročit, když mi v hlavě vyskočí obrázek kotěte. Najednou mě napadne, že možná jsou to nějací maniaci uctívající krvavé bohy. Seberu se a doběhnu do světnice pro koťátko. Rychle si zbalim a poté uteču z vesnice dále směrem k městu zvířat. Člověk nemůže být nikdy dost opatrný. Možná by nás chtěli rituálně popravit a proti tolika lidem bych se asi dlouho neubránil. Jestli ne, tak se nic neděje, stejně je již v životě více neuvidím |
| |
| soukromá zpráva od Archi pro Nechám sa pohladiť a potm sledujem myšku ako sa znovu beží schvať. Možno to nebude až také zlé, pomyslím si a lahnem si na chrbát. Spánok je dobrý nápad, poviem a pomaly zatváram oči. V tom prípade dobrú noc......moja paní, pousmejem sa a poddávam sa spánku. Ako upadám do spávku zamýšlam sa nad nastávajúcimi udalostami ktoré len prídu. |
| |
| soukromá zpráva od Hypnofrog pro Žiadna reakcia ale neprichádza. Povrch jazierka ostáva kľudný. Stále v strehu sa ale zamyslím nad pohľadom tvora, o ktorom si až teraz uvedomujem, že bol plný žiaľu a smútku. Ale prečo by bol taký smutný? Z môjho dumania ma vyruší zvuk prasknutia vetvičky. Keď sa bližšie sústredím, dokážem rozpoznať zvuk prichádzajúci z viacerých zdrojov. Takže tu nakoniec nejaký život predsa len je. Zvuk pomaly zosilňuje. Opäť som vyrušený z mojich myšlienok, ale tento krát hlasom, ktorý prichádza odnikiaľ. Hovorí mi, aby som sa skryl. Hlas je jednoznačne mužský a znie do cela mlado. Prekvapuje ma ale jeho tón, ktorý vo mne vyvoláva veľký pocit smútku. Niečo mi hovorí, že by som ho mal poslúchnuť. Znovu začujem pukot suchých vetvičiek, tento krát však o dosť bližšie. Rozhodnem sa schovať v kríkoch neďaleko jazierka, aby som mal dobrý výhľad. Nemusím čakať dlho a zdroj zvuku sa objaví na čistinke. Ľudia? Zrazu som do cela šťastný že som neznámi hlas poslúchol. Po troch dňoch dlhého cestovania by som si stretnutie s toľkými ľuďmi určite neužil. Muži, ženy aj deti a je ich tam okolo tridsať keď dobre počítam. Ale čo tu môžu chcieť v takýchto neskorých hodinách. Pozorujem, ako sa postarší muž s dlhou šedivou bradou odpojí od skupinky a podíde bližšie k jazierku. Jeho slová ma prekvapia. Keď celá skupina pred jazierkom pokľakne dokážem len tupo pozerať. Len okrajovo zaregistrujem, že starý muž vhodil do jazierka niečo zelené. Pravdepodobne nejaké bylinky alebo niečo podobné. Chvíľu čakám, pohľad sústredený na povrch jazierka, ale nič sa nedeje. Zrazu sa na vodnej hladine objaví nejaká bytosť. Celé telo má obmotané reťazami, ktorých konce miznú v jazierku. Zahliadnem záblesk zlatých očí a hneď viem, že je to ten istý tvor, ktorý na mňa pozeral z hlbín jazierka. Keď ho starý muž nazve ich ochrancom, on naňho len smutne zasyčí. Ich smiech nad jeho nešťastím vo mne vyvolá zlosť. Ale môžem sa len mlčky pozerať ako celá skupina povstane a odíde. Po chvíli znovu počujem ten istý hlas, ale tento krát už viem, že patrí väznenej osobe. Chvíľu ho pozorujem, ako sa díva na oblohu, a potom ho poslúchnem, otočím sa a rozbehnem sa naspäť po svojich stopách. |
| |
| soukromá zpráva od Strážca času pro Len čo sa dostaneš do dediny sú tvoje plány úteku zhatené dedinčanmi. Zdá sa, že predsa len neodišli všetci. S úsmevom sa ťa jeden z pätice stráži pýta. Boli ste na prechádzke? V čiernom lese? Videli ste niečo! Posledná veta zaznie výhražne, akoby sa tam skutočne dialo niečo nekalé. |
| |
| soukromá zpráva od Strážca času pro Ráno keď sa zobudíš si v izbe sám. Pri posteli máš batoh s jedlom a vodou. Keď opustíš izbu, prejdeš dlhou, veľmi dlhou chodbou a ocitneš sa v jaskyni zistíš, že je úplne prázdna. Nikde nič a nikto. Žeby to bol len sen? |
| |
| soukromá zpráva od Archi pro Konečne ráno. porozhliadnem sa po miestnosti ale nikde nič. Vezmem prichystaný batoh a opúšťam miestnosť. Keď sa dostanem do hlavnej jaskyne zisťujem že som tu sám. Kam všetci zmyzli? Žeby to bol sen? Nie.....ten batoh som určite nemal....čudné. CHIMLI! zakričím do prázdnej miestnosti a čakám odpoveď. Kde si? |
| |
| soukromá zpráva od Strážca času pro Utekáš rovnakou cestou, ktorou si prišiel. No hlavou ti behá mnoho vecí. Prečo mám utiecť? Čo sa tam deje? Ako ho môžu väzniť? Nebol to magický tvor? Nie je to zvláštne? Prečo im neutečie? Mohli ho skutočne spútať ľudia? Prečo sa mu teda klaňali ak ho väznia? ...... A mnoho iných otázok si kladieš ako utekáš z lesa. Zbabelosť nie je dobrá cnosť. Er'griff natha trantz nadorhuan orn z'haan tarthe vel'drav uss d'ukt rethors ssrig'luinen ukta. Zvláštny krákavý hlas sa ti prihovorí z korún stromov. Na jednej vetvičke si všimneš sedieť havrana. Väznení už dve sto rokov. Verve draeval. Llaar verve draeval. Píš Tatehaya Susanoo-no-Mikoto |
| |
| soukromá zpráva od Strážca času pro Nikto sa ti neozýva. Opustíš teda jaskyňu. Pri jaskyni sedí dievča opierajúc sa o kamennú stenu.  Kam sa ponáhľaš. Nezabudol si na nie čo? Snažíš sa utiecť kým sa vrátia? Kričí na teba dievča, ktoré sa zdá byť celkom znudené. Vstane zo zeme na ktorej sedela a podíde k tebe ližšie. Onedlho sa vrátia! Takže sa vráť do jaskyne! Nenechám ťa odísť kým sa nevrátia! |
| |
| soukromá zpráva od Archi pro Zrazu na mna prehovorila tak sa zastavujem a pozriem sa lepšie. Vrátia....kto...aha....počkať....CHIMLI???? Prečo si tu? A čo tá ludská podoba...myslel som že sa mi tak neukážeš....ale som milo prekvapený. posmejem sa a potom sa znovu pýtam. Kam išli? a kedy sa asi vrátia? Chcem sa im poďakovať. |
| |
| soukromá zpráva od Chimli Pierotto pro Nie je to, že by som chcela, ale musím!!! Vždy v ráno po splne, či chcem či nechcem naberiem ľudskú podobu!! Rovnako ako môj otec. Neboj sa za hodinu sú späť, len čo sa otec opäť premení a ja tiež. I keď by ma zaujímalo čo ten spln má byť. Nahnevane sa posadím zase k jaskyni. A za čo sa im chceš poďakovať?...A skoro som zabudla. Otec nás odvedie až na okraj púšte. Sami by sme sa tam dostali asi až za mesiac. Zívnem si a hľadím na tmavú oblohu. |
| |
| soukromá zpráva od Archi pro Hmm....ale páči sa mi čo vidím. Jemne sa pousmeje a prisadnem si trosku blizsie k Chimli. A chcem sa im podakovat za jedlo vodu a moznos doplnit enegriu. Čo budeme zatial robiť? Ach teším sa na cestu bude to velmy zaujimave. |
| |
| chatrč Zadívám se na Lahashe. Takže to znamená, že buď mi dal napít pořádnej driják, nebo jsem dostal horečku. "No, zdá se, že jsi mi zachránil život, děkuji." prohlásím s křivím úsměvem.Jasně já se tu budu válet další týden. Bohužel to zřejmě bude nutné. pomyslím si, když se pokusím zvednout a celí bok mi vybuchne ostrou bolestí. "No, pravda už mne po probuzení přivítali horší obrazy než je tady Raine." Například ohyzdná tvář lidského lovce například. usměju se na Raine."Mohl bych požádat o něco k jídlu a trochu vody." Doktorovu žádost vyslechnu a mírně posmutním.Sakra, kdybych mohl chodit, tak by najít holku nebyl problém. Takhle, ale nemůžu nijak pomoc. |
| |
| soukromá zpráva od Chimli Pierotto pro Premeriam si svojho manžela. Ja...budem čakať. Ty budeš čakať,..ALE...ďaleko odo mňa!!! Vstanem a presuniem sa do jaskyne. Ts... to ho budem mať teraz akože navždy na krku? Nejako sa ho musím zbaviť!!!! Nejako!!! Ale ako!!! smutne sa posadím v jaskyni. Hľadím na jej strop a premýšľam, vymýšľam a zhotovujem plán na zbavenie nechceného manžela. |
| |
| soukromá zpráva od Archi pro Iba čakať?...no dobre. Prečo mám pocit že jej rodičia si to predstavovali až príliš lahko. Pousmejem sa a rozmýšlam či toto manželstvo vydrží do dalšieho dna. Ach ženy sú ale záhadné tvory. Lahnem si na zem a začnem si spievať jednu piesen mojho národa. |
| |
| soukromá zpráva od Hypnofrog pro Ako utekám týmto nie už tak prázdnym lesom mysľou mi prebleskuje jedna otázka za druhou. Čo sa to vôbec pri tom jazierku udialo? Ten tvor bol jednoznačne nejaký magický tvor, tak ako je možné, že ho ľudia spútali? Ale prečo by sa mu potom klaňali? Celé to nedáva zmysel.... Z mojich myšlienok ma opäť vytiahol neznámi hlas. Obzriem sa okolo seba a po chvíli zbadám v korune stromu nado mnou sedieť havrana. Chvíľu si ho obzerám dokým mu odpoviem. Stiahnuť sa z nevyhrateľného boja nie je zbabelosťou. Ľudia sa mohli kedykoľvek vrátiť a ja sám by som reťaze schopné spútať magického tvora nedokázal prelomiť. Odvrkol som naspäť havranovi, ktorý nevyzerá, že by ho moja odpoveď obzvlášť zaujala. Jeho ďalšie slová ma ale zaujmú. 200 rokov? Sú tie okovy naozaj také mocné že ho udržali tak dlho? Môj pohľad opäť padne na havrana. Vieš mi povedať kto ho uväznil? Boli to tí ľudia? Havran na mňa pozrie a ja môžem len čakať, či mi odpovie. |
| |
| soukromá zpráva od Tatehaya Susanoo-no-Mikoto pro Nau, rivvin xun naut inbal l'yorn. Izelgrief. Izelgrief belbaus mina l'sluden Preletím na iný strom, bližšie k mne neznámej osobe. Izelgrief, pomohol ľuďom. To jeho vinou je teraz pútaní k jazeru. Byliny čo tam hádžu ho oslabujú. Preletím na ďalší strom. Izelgrief, zradil svojho brata lebo chcel jeho nastávajúcu za svoju vlastnú. Opäť preletím nad hlavou osoby. Len jedna osoba vie ako mu pomôcť a to je Izelgriefov syn. Zlietnem na zem. Izelgrief dalharuk ssinssrigin nesst. Žije blízko. v skalnatom údolí, na hrade Ishvalgr. |
| |
| soukromá zpráva od Hypnofrog pro Moje oči nespúšťajú havrana z dohľadu ako lieta zo stromu na strom. Počúvam jeho slová a popritom premýšľam, či nakoniec môžem nejakým spôsobom pomôcť tomu väznenému tvorovi. Zradený vlastnou rodinou? Keď havran pristane na zemi po tom čo dorozpráva svoj príbeh, som odhodlaný pokúsiť sa vyslobodiť väzneného tvora. Mohol by si ma tam zaviesť? A keď už budeme putovať spoločne tak by sme sa mohli aj predstaviť. Moje meno je Hypno. |
| |
| soukromá zpráva od Gardielus pro Jak myslíš, sbohem. řeknu vlčici, které zjevně nenávist zaslepila dobrý úsudek. Ale pěkná je, to se musí nechat... Proměním se v netopírá a vyletím hledat druhy směrem k lidským sídlům. Právě tam bude mé pomoci asi zapotřebí nejrychleji. Ostatní zvířata hledám ze vzduchu pomocí echolokace... |
| |
| soukromá zpráva od Verbiol pro Viděl jsem jen vaše druhy jít do lesa. Do toho, co tady děláte mi nic není, i když vím, že to nebude nic dobrého. A nyní mě nechtě odejít, je vás málo, nejste proti mě soupeři. pronesu, zatímco se rozhlédnu po vesničanech plánovajíc vhodnou defenzívu. Zjevně proti mě nevydrží ani chvilku, ale přeci jen, nemusí to být jen obyčejní vesničané. I mezi vesničany může být někdo znalý speciálních umění, však i já byl před šestnácti lety obyčejný kluk, až na to, že jsem byl napůl víl. |
| |
| soukromá zpráva od Strážca času pro Chimli sa pred tebou skryla v jaskyni. Dve hodiny si si robil čo chcel než prišli jej rodičia. Vidíš, že jej otec je v jedinej podobe, ktorú od neho poznáš. Čaká na teba a na Chimli pred jaskyňou. Len čo vybehne drobná myška von posadí ju jej mama na tvoje rameno. Dávaj na ňu pozor!!!Ak sa dozviem, že sa jej niečo stalo nájdem si ťa aj keby som mala ísť na koniec sveta. usmeje sa jej mama a pohladká Chimli po drobnej hlavičke. Vyskoč na mňa. Poletíme! povie veľký tvor a počká než tak spravíš. Pre istotu nejakú dobu počká než vzlietne. Predsa len máš jeho dcéru na rameni. Letíte dve hodiny než začnete pristávať. Pohľad ktorý si mal počas letu bol úžasný(všade piesok a nič než piesok, občas skala.) Pristanete a len čo zlezieš z chrbta tohto velikanského tvora opäť vzlieta. Chodte stále na sever o dva dni sa dostanete k hore. Nájdite tam bránu a tri kráť silno zabušte. Nezabudnite na to čo vám teraz poviem. Ussta abbil, l'ap'za ph'sansiss Gaer ph'nau deis, nau bel'la remos L'b'luth'ol uriu zet l'b'luthyrr d'l'quar'valsharess Ussta quortek, mechrola a vharc Inbalus elendar la'xero, ulu ragar l'xuz d'l'z'hind Wun ussta ehmtu zuneerrh Lu'dosst oirna gre'as'antar v'dri veľký tvor odletí. |
| |
| soukromá zpráva od Archi pro Dve hodiny som čakal, počas tohto čakania som sa zamýšlal nad tým ako sa z Chimli trochu zblížiť nech náš spoločný čas je aspoň o niečo príjemnejší. Popri tom som meditoval a naberal energiu. Konečne po dvoch hodinách sa vrátily. Výhražky ako vždy ale čo už. Po tom ako konečne doletíme nám tvor už len povie akési slová v starom jazyku a letí späť. Tak a teraz sa začína naše dobrodružstvo. Ak sa ma chceš zbaviť a oddýsť máš možnosť. Nebudem ti brániť v šťastí. Ale ver mi, nezáleží na tom ako si silná, tam sú tvory omnoho silnejšie ako by si čakala. Dopoviem a vidám sa na sever ako mi bolo povedané. Dúfam že som jej city neranil a že sa znova neurazí. Kráčam a zapájam všetky zmysli na maximum aby som sa vedel v prípade nudze brániť. |
| |
| soukromá zpráva od Strážca času pro Dedinčania sa na teba zvláštne usmievajú. Nič nevidel? Nič nevie? s úsmevom opakujú akoby boli niečím posadnutý. Vie, niečo určite.Hehehe Zvláštny hlas sa ozve za tebou. Prstami ti jemne prejde po brade. Zistíme, čo vie. Na hrade sa s ním pohrám. rozosmeje sa a ty sa začneš cítiť mdlo. Celím telom ti prechádza chladivý pocit. Pred očami sa ti pomaly zatemnieva. Prestávaš počuť čo sa rozpráva okolo teba. Avšak než si stratil vedomie započul si ešte... Na hrad..Alr....hneď... Do ..... komnaty.. Na hrad.. ...Ishel... Áno na hr... vy hlu....ci!!! .... hrad, do ....naty.. Á..., óh bjotiful menn. Keď prichádzaš k vedomiu opäť počuješ len niečo z rozhovoru. cítiš však, že tvoje ruky sú spútané a ty ležíš na posteli. Vnímaš svetlo, ktoré sa ti zdá byť s ružovým nádychom. Zdá...už si sa...bral... Asi...chví....ešte...kám. Je ti celkom teplo. Započuješ ako sa zatvoria dvere. Asi o desať minúť už všetko vnímaš. Ležíš na posteli a ruky i nohy máš pripútané k jej rohom. Izba je ružová. Všade sú srdiečka, hračky z plyšu, veľa kvetov... Dvere sa otvoria a dnu vojde osoba v čiernom plášti. Ó, už si sa prebral, aké skvuelé.. Hneď sa môžme hruať.Hoho Osoba odhodí plášť, ktorý ho doteraz zahaľoval.  bjotiful menn,skvuelé,hruať- nie je chybne napísané ale ako to vyslovila tá osoba:-D hovorí trochu zvláštne. |
| |
| soukromá zpráva od Tatehaya Susanoo-no-Mikoto pro Odvediem ťa až ku hradu. Tam však jedine ty niečo zmôcť. Netreba preto moje meno. NO rád ťa spoznávam Hypno. Na zemi zmením svoju podobu.  Nasleduj ma. Vydám sa do lesa. Kráčam medzi stromami, kade nevedie cestička, ani chodník. Do úsvitu sme pri hrade. Vediem ho k miesto ktorému sa každý vyhýba z mnohých dôvodov. Ak chceš zrušiť kliatbu musíš sa dostať na hrad. Aby si sa dostal na hrad vyhľadaj osobu menom Leóre. On ti pomôže dostať sa dnu. Tam už je všetko na tebe. |
| |
| soukromá zpráva od Hypnofrog pro To mi určite uľahčí hľadanie keď ma zavedie priamo ku hradu. Ale zaujímalo by ma prečo mi nechcel povedať svoje meno. Pozorujem, ako havran pristane na zemi a začne sa meniť. Vo svojej ľudskej podobe mi povie, že ho mam nasledovať a začne kráčať lesom. Ako kráčame hustejšou časťou lesa, kade nevedie žiadna cesta, počúvam jeho vysvetlenie ako sa dostať do hradu. Kde nájdem toho Leórea? Spýtam sa keď dorozpráva. |
| |
| soukromá zpráva od Strážca času pro Havran ťa zavedie na cestu z ktorej vidíš hrad.  Choď ku hradu a povedz strážiam, že hľadáš Leóre. Ak sa spýtajú kto si, odpovedz im.. Som vnuk starého Alkmeshi. Nikto nevie koľko mal vnúčat ani oni sami takže sa neboj. Ak by však bol náhodou na hrade a oni ťa doviedli k nemu ukáž mu toto. havran ti hodí zvláštnu náušnicu s malý fialovým kamienkom. Hmmm...alebo si ju hneď daj a bude. Havran odletí a nechá ťa samého na ceste ku hradu. |
| |
| soukromá zpráva od Hypnofrog pro Za úsvitu sa konečne dostaneme na cestu vedúcu do hradu. Stavba týčiaca sa v diaľke je impozantná a na chvíľku sa zastavím aby som si ju lepšie prehliadol. Z môjho údivu ma vytiahne hlas havrana. Ako ho počúvam, má to do cela dobre premyslené. Chytím náušnicu čo mi hodil a chvíľku si ju obzerám. Po chvíli ho poslúchnem a nasadím si ju. Havran súhlasne kývne hlavou a bez slova odletí. Bez ďalšieho otáľania sa vydám smerom ku hradu. Po príchode ku bránam ku mne pristúpi stráž a pýta sa ma, aký je môj účel návštevy. Hľadám Leórea. Mohli by ste ma nasmerovať kde ho nájdem? |
| |
| soukromá zpráva od Strážca času pro Stráž mlčí... Zopakuješ žiadosť a započuješ za sebou smiech. Pomaly sa otočíš avšak nikoho nevidíš. Pozrieš sa nižšie a uvidíš mačku v čiernom brnení. Len čo prejde pred stráž zmení svoju podobu.  Ja som Leóre. Prosím vyslovuj moje meno správne keď si žiadaš niečo odo mňa. Muž si ťa prezrie a mávne na teba aby si ho následoval. Je to vnuk môjho dobrého priateľa. Nechajte ho vojsť do hradu. Povie strážam a oni ťa pustia do hradu. Poď za mnou. Čo odo mňa chceš mi povieš v mojej pracovni. Muž ťa zavedie do svojej pracovne. Idete asi 15 minút, než sa dostanete do menšej miestnosti s mohutným dubovým stolom v strede. Všade okolo sú len knihy a za stolom dve veľké okná s mrežami. Posaď sa. ukáže na stoličku oproti jeho. On sám si sadne za stôl a čaká čo od neho budeš chcieť. Možnosti pomocné: 1. Práca 2. Záchrana tvora 3. chceš spoznať princa 1-8 4. vlastné... |
| |
| soukromá zpráva od Hypnofrog pro Po chvíli mlčania stráž stále nereaguje. Zopakujem moju žiadosť keď zrazu začujem za mnou smiech. Otočím sa, ale nikoho nevidím. Smiech zaznie znovu, no tento krát si všimnem čiernu mačku v brnení. Pozorujem ju, ako prejde pred stráž, kde sa premení do svojej ľudskej podoby. Predstaví sa ako Leóre. Mohol som čakať, že môj kontakt bude magický tvor. Ale jednoznačne musím zistiť viac o tunajšej kultúre. Keď sa tu ani mená neskloňujú, kto vie čo je ešte iné. Čakám, dokým Leóre presvedčí stráž o mojej vymyslenej identite. Po pár minútach mi povie, že ho mám nasledovať. Zavedie ma do svojej pracovne. Miestnosť je plná kníh. hmm, obe okná sú zamrežované, takže jediný východ sú dvere ktorými sme vošli. Som v strehu pre prípad, že by nebol ochotný pomôcť a ja by som bol nútený utiecť. Usadím sa do ponúknutej stoličky. Moje meno je Hypno. Náš spoločný priateľ mi povedal, že by si mi bol schopný pomôcť. Potrebujem nájsť syna Izelgriefa ktorý sídli v tomto hrade. Podľa jeho slov iba on vie ako oslobodiť väznenú magickú bytosť v neďalekom lese. |
| |
| soukromá zpráva od Strážca času pro Pokojne, bez problémov kráčaš lesom, na rameni ti vysedáva znudená myš....mlčí... V lese počuť spev vtákov, pobehovanie veveričiek, srniek, líšok a inej lesnej zvery(asi obyčajnej) Nič sa nedeje. Pól dňa ubehne veľmi, veľmi pomaly a vy presne netušíte ako blízko ste k miestu, ktoré spomínal Chimliin otec. Rozhodnete si dať menšiu prestávku na ceste. (je asi 15:00:-D) |
| |
| soukromá zpráva od Chimli Pierotto pro Ako tiger kráča pozorujem okolie. Tam prebehla veverička.... tam preletel vrabec a škovránok. Tam zase skáče zajac...aha líška!Ale kde sú MYŠI!!! smutne si vzdychnem a ľahnem si na bruško. Prestávka!!! zakričím keď konečne zostane stáť. Zoskočím z ramena a rozbehnem sa na najbližší strom. vyleziem si na vetvičku presne nad tigríčkom a.... Pozor letíííííí!!!chichichi  prvý po ňom hodím, potom druhý a tretí. Beda ak ich zješ tie sú moje!!! zakričím a hádžem mu na hlavu ešte ďalších šesť. Aj keď sa bude uhýbať stále budem triafať doňho. Dohromady zhodím dvadsať žaluďov. |
| |
| soukromá zpráva od Strážca času pro Muž s úsmevom povie. Hlupák. Prídeš sem, s takým cieľom a ty si skutočne myslíš, že to môžeš hovoriť nahlas? Leóre...čo keď nie som Leóre? Čo ak som jeho brat, Leóne. muž sa rozosmeje a vstane od stola. Prejde pred teba a nakloní sa k tebe. Chceš spoznať syna Izelgriefa? Povedz mi ktorého z ôsmich synov chceš vidieť a ja ťa k nemu okamžite privediem. Ale než tak učiním chcem aby si mi zodpovedal jednu otázku, ak ju zodpovieš správne privediem ťa za ním, ak nesprávne skončíš v hradnom väzení. Muž sa posadí na stôl. V oddieli 100 vojakov sa po vojne vyskytli nasledovné zranenia: 70 vojakov stratilo oko, 75 stratilo ucho, 85 prišlo o nohu a 80 prišlo o ruku. Aký je minimálny počet vojakov, ktorí museli stratiť všetky štyri časti tela? |
| |
| soukromá zpráva od Archi pro Kráčame a okolie je stále rovnaké. Kedy asi dorazíme na to miesto. Bože už ma to pomaly unavuje...ale musíme kráčať, teda ja musím kráčať.....ona sa nese. Prestávku??? Čo to hovorí ako môže ona chcieť prestávku.....vrrrr. Niekam odbieha a lezie na strom. Au..... Čo to sem letelo.....žaluď? Na hlavu mi padajú žalude zo stromu. Ach jaj.....príšerné...a že ich nemám zjesť..prečo by som jedol niečo také......ja ešte hlad nemám. Chimli, máš desaťminút na to aby si sa najedla potom ideme ďalej. |
| |
| soukromá zpráva od Hypnofrog pro Čo mi „Leóre“ odpovie ma do cela znepokojí. Havran nespomenul že by to boli dvojičky. Ale už s tým nič nenarobím. Pikám za svoju nedostatočnú informovanosť a teraz to musím uhrať tak, aby som z toho vyťažil aspoň nejaké informácie. „Leóre“ sa rozosmeje, podíde bližšie ku mne a predkloní sa bližšie. Jeho nasledovné slová ma prekvapia ešte viac. Grrrr sprostý havran, keď ho najbližšie stretnem tak si ho upečiem. Ako mohol vynechať takú dôležitú informáciu ako že je tých synov 8!! Ako mám teraz vedieť ktorý z nich je ten, ktorého hľadám? Jeho otázka je našťastie do cela ľahká. Odpoveď na tvoju otázku je 10. Minimálne 10 vojakov muselo stratiť všetky 4 popísané časti tela. |
| |
| soukromá zpráva od Chimli Pierotto pro Desať minút? Ti hneď dám desať minút!!! S kým si myslíš, že sa rozprávaš!!! vezmem si ďalší žaluď dotknem sa ho jemne špičkou chvostu a on sa rozhorí krásne červeným plameňom. Tu máš desať minút!!!! ohnivý žaluď hodím opäť na hlavu tomu hlupákovi. Zbaľ ich!!! na neskôr...ale nie tie upečené!!! tie si dám hneď. moje slová naznačujú, že horiacich poletí ešte viac a ta sa i stane. Letí ďalších deväť a potom zbehnem dole. Desať minút. so spokojným úsmevom stojím pred hlupákom čo je teraz mojim manželom.... hmmm....môj manžel....hlupák.....ale ako sa volá????Ups.... to som sa mohla spýtať...hehe...netreba snáď... |
| |
| soukromá zpráva od Strážca času pro Správne. Otázku si zodpovedal a nemusíš sa obávať... nemám dvojča. Bolo to len varovanie. Nehovor nahlas o ničom čo máš v úmysle. Mne je to jedno a to "havran" vie, ale ak by si o tomto povedal niekomu inému okamžite ťa popravia. Tá osoba v jazierku bola uväznená predchádzajúcim vládcom tohto kraja, avšak..... muž prejde k oknu. Chvíľu zamyslene hľadí von, ale potom s úsmevom na tvári sa otočí späť na teba. Povedzme, že jeden z princov si ho veľmi obľúbil a....len nerád by oňho prišiel...avšak... je to tiež asi jediný z princov, ktorý ti pomôže. Ostatní len dodržujú čo povedal ich otec a väznia ho tam naďalej. On však za ním často chodí. Muž prejde k dverám. Poď navštívime najskôr..Sverrirom. Myslím, že by ťa nejako mohol prepašovať k princovi Mathisovi...No niečo bude za to určite chcieť. Leóre ťa vedie chodbami. Prechádzate okolo mnohých stráži. Práve sa blížite ku križovatke dvoch chodieb. Pomaly sa dostanete do jej presného stredu. BUUUM!!! Ležíš na zemi a na tebe sedí malá asi tak metrová osôbka. Na hlave jej sedí drobný bieli zajačik.  Leóre, Leóre!!! Áno vaše veličenstvo?Čo potrebujete? Leóre, Leóre!!! To trdlo Lexus už zase zablúdilo. chlapec čo sedí na tebe sa začne červenať. Všimneš si, že nerozpráva on ale zajačik na jeho hlave. A kam by veličenstvo ráčilo ísť? Nemalo zostať vo svojej komnate až do rána? ....No veď práve!!! Kde je moja komnataaaaaaa!!!!! zajačik začne fňukať. Na konci chodby je schodisko, chodte o poschodie nižšie, a až na koniec k druhému schodisko. Tam zase o jedno nižšie a vaše osobné služobníctvo čo vás už po celom hrade hľadá vás dovedie. Ďakujeeeem. Trdlo jedno ako sa len dokážeš za každým stratiť!!! zajačik svojou malou labkou buchne po hlave chlapca. Ale, ale vaše veličenstvo, vy ste ho mohli tiež upozorniť že ide nesprávne. A...no...ja tiež nevedel. Tak potom nekričte na Lexusa, on sa skutočne snažil, že Lexus. Chlapec prikývne a zajačik ho pohladká po hlave. Prepáč Lexus... Chlapec a zajačik odídu kade im Leóre ukázal. Tak to bol najmladší člen kráľovskej rodiny. Celestine však ešte nemá ľudskú podobu, nemá ešte ani šesťdesiat. Leóre sa zasmeje a pokračuje ďalej v ceste. Lexus nerozpráva a je to rovnako ako ja mačka. Len pre istotu každý kto nie je z kráľovskej rodiny a pracuje na hrade je mačka. Okrem Sverrire....ten je.... muž si smutne vzdychne zastaví sa pri dverách. Pes... otvorí ich a ty uvidíš izbu plnú rôznych vecí. Zničené hračky, na ktorých sú stopy po tesákoch.... lopty....aspoň si to myslíš...v pravom kúte sú dve misky s jedlom a vodou.... v strede iszby je gauč...asi jediná nezničená vec...na zemi sú laná a kusy šatstva..nejaké kamienky...gulôčky...ale i šperky....obojky...reťaze.....a k stene hneď oproti dverám je klietka s reťazami....!prázdna!.... V ľavom kúte je mnoho vankúšov na jednej kope..a..na nich niekto leží...  Leóre opatrne kráča medzi hračkami, ktoré sú roztrúsené na zemi. Qiiiii!!! Omylom stúpi na jednu, len sa zhlboka nadýchne aby sa upokojil. Pokračuje ďalej až sa zastaví. Všimneš si ako mu na čele navrie žila. Zo zeme zdvihne kus roztrhanej látky. Sverrir!!!! Všimneš si, že osoba čo ležala na vankúš je preč. Leóre podíde ku kope a začne sa v nej prehrabávať. Zrazu začne ťahať niečo z pod vankúšov. Sverrir!!!Ty jeden bastard!!!! To bol môj obľúbený šál!!!! Koľko krát ti mám opakovať, že nemáš liezť do mojej izby ty psisko jedno!!! Ja...ja...ja...ja to nebol!!!! A kto iný????!!!! osoba ktorú držal za chvost sa Leóreovi vyšmykne z ruky a okamžite uteká preč z izby. Avšak..... Buuum!!! Nevšimol si teba a vrazí bezhlavo do teba až sa odrazí a spadne rovnako ako ty na zem. Auauauuu...Čo??Kto??? Leóre ešte stále zúriví prejde k vám. Za šál budeš ešte pykať, ale neskôr! Teraz sa porozprávame o inom. Sverrir prebehne na gauč a posadí sa na ľavý kraj. Poťapká naňho aby vám naznačil, že si máte sadnúť. Chcem aby si ho dostal nejako k princovi Mathisovi. Leóre ťa s chytí a posadí...hodí na gauč. Vysvetli mu sám prečo ja mám iné na práci.. leóre opustí izbu. Eštsa spamätávaš z dopadu na gauč a už máš pred tvárou Sverrirovu nedočkavú tváričku.  Gauč je otočený ku dverám. Izba je asi 10x10m a je tu jediné jedno okno,vo výške 20 metrov. |
| |
| Chatrč No dobre, pôjdeme ju hľadať.. Spravím všetko keĎ tu nebudem musieť byť zatvorená. okamžite súhlasím z prosbou. Ale kde ju máme hľadať? A ako? Kto to je?...Asi sa musíme spýtať... A niečo nám o nej nepoviete? ešte dojedám polievku a pritom vyzvedám. |
| |
| Chatrč Muž sa usmeje. Len čo dojete zavediem vás za jej matkou. Všetko vám porozpráva lepšie ako ja. Muž počká kým obe dojete. Požiadal vás aby ste sa premenili do ľudskej podoby a dal vám i oblečenie. Obom dal podobné oblečenie ako má sám len vo veľkostiach vám viac vyhovujúcim. Ty budeš odpočívať v posteli. Len čo sa vrátim dostaneš jedlo. Teraz i keď si hladný nemôžeš. Ak by si teraz jedol išlo by to rovno na dlážku a to nechceme. Muž sa usmeje a vedie Reine a Laire preč. Stín zostal sám v dome no nemá sily aby sa mohol hýbať. Dedinou Lahash vás vedie dedinkou, ktorá sa nachádza v strede jaskyne. Dovedie vás k podobnej chatrči v akej ste nechali Stína úplne samého. Zaklope na dvere a vám otvorí menšia, staršia ženička. Jemne sa jej ukloní a ona vás pustí do domu. Je rovnaky aj vznutra. Posaďte sa niekam. povie žena a sama sa posadí na jednu zo stoličiek. Lahash sa len usmeje. Priviedol som ti pomoc. Povedz im čo sa stalo pred týždňom. Možno dokážu zistiť kde tvoja dcéra je. Mňa ale prosím ospravedlň musím sa vrátiť, čaká ma pacient. Lahash odíde. Žena si vás prezrie a potom začne rozprávať. Keď Lahash vraví, že dokážete pomôcť tak budem veriť. Pred týždňom sa mala moja dcérka Nithe vydávať, ale... žena zosmutnie. Vstane zo stoličky a prejde ku skrinky. Otvorí jeden šuplíček a vyberie z tade nejakú škatuľku. Vráti sa ku stolu, položí naňho vec zo skrinky a posadí sa. Ale nebola spokojná so ženíchom, čo som jej vybrala. Zo škatulky vyberie obrázok a položí ho pred vás.  Toto je on. Ešte stále je v dedine. Čaká na ňu. Aký dobrý chlapec. A ona utečie! Vraj je to padavka! Ach, čo som komu spravila! Prečo si ho nemohla zobrať. stará žena začne vzlykať. Utiekla do lesa, vraj sa stane banditom!!! To dieťa malo vždy zvláštnme nápady ale tento je moc! žena sa rozplače a vy z nej už nedostanete ani slovo. Dedina: 30 chatrčí veľmi podobných tej v ktorej ste. Domy sú po stranách jaskyne. Inak povedané v dvoch radoch. Medzi radmi je asi 10 metroví odstup. Na tejto ceste sa nachádza mnoho bytostí v ľudských podobách. |
| |
| soukromá zpráva od Hypnofrog pro Odľahne mi, keď povie, že odpoveď bola správna. Jeho nasledovné varovanie si zoberiem k srdcu. Hmmm, city toho princa by sa dali využiť na to, aby mi prezradil, ako tvora vyslobodiť. Leóre prejde ku dverám. Dúfam, že nebude chcieť nič extrémne. Kráčam za Leóre chodbami hradu. Okolo nás prechádza veľké množstvo stráží. Ako prechádzame križovatku, vytrhne ma z mojich myšlienok prudký náraz. UFF Keď prestanem vidieť dvojmo všimnem si, že na mne sedí nejaký malý chlapec so .... zajacom na hlave? Prečo chodí so zajacom na hlave? Predtým, ako stihnem niečo povedať, začne chlapec kričať na môjho sprievodcu. Po chvíli si ale všimnem, že to nerozpráva chlapec, ale zajac. Takže ten zajac musí byť jeden z princov. Ale prečo nepoužíva svoju ľudskú podobu na pohyb po hrade? Moja otázka je zodpovedaná Leóre potom, čo nasmeruje mladého princa správnym smerom. Po chvíli sa dostaneme na miesto určenia. Vnútri to vyzerá ako na bojisku. Ako môže niekto žiť vôbec žiť v takomto neporiadku? Obzriem sa po izbe. Radšej ani nechcem vedieť na čo sú tie laná a klietka... V ľavom kúte izby si všimnem niečo ležať na kope vankúšov. Pomaly kráčam v Leóre stopách ako sa snaží navigovať izbou bez toho, aby na niečo stúpil. Vysoký pískavý zvuk ma upozorní, že sa mu to nedarí. Zastavím sa a pozorujem, ako pokračuje, pokým sa nezastaví a nezdvihne kúsok potrhanej látky zo zeme. Nemôžem sa nepousmiať nad jeho nasledovným výbuchom. Sverrir sa prebehne ku gauču a sadne si. Nevyrieknutú ponuku prisadnúť si ignorujem, až dokým ma nahnevaným Leóre nehodí na gauč a so slovami, že mu mám svoj problém vysvetliť sám, odíde preč. Hneď, ako sa zavrú dvere, mám pred sebou nedočkavú tvár Sverrina. Nooo....Sverrin...potreboval by som sa súrne porozprávať s princom Mathisom. Potrebujem mu dať dôležité informácie ohľadom súrnej veci ktorá ale musí ostať tajná. Ale stráž by ma k nemu samého určite nepustila takže potrebujem teba, aby si ma k nemu dostal a dal mi s ním chvíľku času osamote. Bol by si schopný také niečo zariadiť? |
| |
 | soukromá zpráva od Sverrir pro Chceš byť s princom Mathisom osamote? No mne je to jedno. Ale myslím, že on na také ako jediný z princov nie je. Posadím sa na ľavú stranu gauča do tureckého sedu, na kolená položím ruky a do dlaní si dám hlavu. |
| |
| soukromá zpráva od Hypnofrog pro Nemyslím to v takom zmysle. Keď že sú tie informácie tajné, musím mu ich povedať v súkromí. |
| |
| soukromá zpráva od Sverrir pro Ale možno by sa aj nechal prehovoriť, predsa len som počul, že sa zamiloval do toho divného tvora v jazierku. Ale je to pravda? Zamyslene hovorím a ignorujem všetko navôkol |
| |
| soukromá zpráva od Hypnofrog pro Počúvaš ma vôbec? Hovorím ti, že mu nesiem dôležité a senzitývne informácie. Nemám zájem s ním robiť nič iné. |
| |
| soukromá zpráva od Sverrir pro .......... ............... .. . |
| |
| soukromá zpráva od Hypnofrog pro Prečo sa na mna tak uprene pozeráš? |
| |
| soukromá zpráva od Sverrir pro Povedz, odkiaľ si? upreným pohľadom Ďalej hľadím na neznámu osobu. |
| |
| soukromá zpráva od Hypnofrog pro Prichádzam z Juhu ale moja rodná dedina bola zrovnaná zo zemou. Prečo sa pýtaš? Jeho uprený pohľad ma začína znepokojovať. |
| |
| soukromá zpráva od Sverrir pro Len tak. Ticho by bolo moc divné. Pousmejem sa a potom sa ďalej uprene pozerám na osobu. Pekná náušnica. Fialová, ako jazierko. |
| |
| soukromá zpráva od Hypnofrog pro ďakujem za kompliment. Ale aké jazierko máš na mysli? Ešte nikdy som nepočul o fiaovom jazierku. |
| |
| soukromá zpráva od Sverrir pro Nie? Žije v ňom tvor, ktorý ma asi sedemsto rokov. Zatvoril ho doňho pán Izelgrief. Dôvod neviem. Vtedy som ešte nežil na hrade. Ale podľa toho čo viem tak za nim princ Mathis chodí každý večer. Ako som spomenul povráva sa, že sa do toho tvora zamiloval. Smutné. zosmutniem a zoskočím z gauča a sadnem si do tureckého sedu na zem. Bradu si položím na sedadlo gauča. |
| |
| soukromá zpráva od Hypnofrog pro To je naozaj smutné. Ale ešte stále si mi neodpovedal na moju otázku. |
| |
| soukromá zpráva od Verbiol pro Už se chystám rozsekat vesničany v opravdu nechutné řeži, když najednou mě něco přemůže. Rozhodně to nemohl být člověk, ani nejsilnější mágové se nedokáží dostat přes mé obrany mysli věhem takové chvilky, jestli vůbec. Tohle musí být dílo magické bytosti, nejspíše dalšího magického zvířete. Postupně mi odešla i schopnostu uvažovat, když se najednou probudím spoutaný v jakési ošklivé růžové místnosti. Nechce se mi ani věřit, co nastalo dále. Jakýsi perverzní kluk ve spodkách s králičíma ušima a že prý si chce hrát. Co po mě chceš? Snad po mě nechce nějaké homosexuální prasárny, napadně mě. Čelil jsem démonům, obrům, válečníkům, ale tohle mě ještě nikdy nepotkalo... |
| |
| soukromá zpráva od Sverrir pro Rozmýšľam ako ťa k nemu dostať....a čo budem chcieť na oplátku...No moju odmenu si vymyslím neskôr. Skočím z gauča na zem. Poď. pokojne a ladne prechádzam medzi všetkým čo leží na zemi bez toho aby som sa pozeral, alebo na niečo stúpil. Princ Mathis, nie je osoba čo by veľa rozprávala, avšak jediná z ktorou sa tak nejako dá dohodnúť. Tak nejak... Prejdem až ku dverám. Tie však neotvorím a prejdem k stene naľavo od nich. Jediné miesto však kde môžte hovoriť o samote je jeho komnata a to večer. Môžeš byť rád že nemusíš čakať. Pôjdeme za ním hneď. Len čo som u steny prejdem po nej a otvoria sa tajné dvere. Vojdem a naznačím, že má ísť tiež. V chodbe je tma, ale ako kráčame objavuje sa svetlo.(mágia je fajn.) Osobu bez mena vediem chodbami až sa zastavím. Myslím, že tu. Stena pred nami sa otvorí a pohľad čo sa nám naskytne je prepodivný. Vojdeme do ružovej izby. Všade ružové plyšové zvieratka, stuhy, vankúše. Na posteli leží muž, ktorého končatiny sú priviazané k posteli. (Verbiol) Pred ním muž. Nesprávna miestnosť. Pomaly začnem cúvať späť do tajnej chodby. |
| |
| soukromá zpráva od Strážca času pro Už sa pomaly k tebe blíži keď sa z ničoho nič otvorí stena. Z tajnej chodby vyjdu dvaja muži a prekvapene sa pozerajú na vás. Nesprávna miestnosť. povie jeden a začne pomaličky cúvať do tajnej chodby. Píč Hypnofrog a Sverrir. |
| |
| soukromá zpráva od Verbiol pro Vypadá to semnou zle, asi zmřu nebo budu perverzně znásilněn jiným chlápkem, asi králíkem, když najednou do místnosti vkročí další dvě osoby, evidentně jeden z nich čaroděj, připomíná mi to kouzlo hyperprostor. Pomožte prosím, lstí mě zajali a nemohu se bránit. V budoucnu budu schopen se vám odměnit. Neříkám to příliš nahlas, zkrátka tak, aby mě slyšeli oni, ale nikdo z jiných místností ne, alespoň krom nejbližších. |
| |
| soukromá zpráva od Sverrir pro heh...Njn. podídem k princovi Aíme. Vaše veličenstvo, nemyslíte, že je neskoro na hry? Ráno sa s vami určite rád zahrá. A čím viac bude mať energie tým lepšie, nie? Prihováram sa princovi milým hláskom, i keď čo som videl ma veľmi pobavilo. |
| |
| soukromá zpráva od Strážca času pro Zajtra?Vaužne? Zajtra, budem čakať. Princ sa posadí na postel a nechá aby Verbiola odviazal Sverrir. Len čo tak spraví Sverrir ho pobadne za ruku a spolu s Hypnom ťahá do tajnej chodby. Vojdete do nej a priechod sa zatvorí. Sverrir pokračuje v ceste chodbami a vy idete za ním |
| |
| soukromá zpráva od Hypnofrog pro Konečne Pomyslím si keď sa Sverrir konečne rozhodne mi pomôcť. Nasledujem ho ku stene pri dverách, ktorá sa jeho dotykom otvorí a odhalí mi tajnú a temnú chodbu. Ako ma ňou vedie sa ale svetlá rozsvecujú. Pravdepodobne mágia... Po chvíli sa zastavíme pred ďalšou stenou. Čo sa skrýva za ňou sa mi asi navždy zaryje do pamäti ako peklo na zemi. Celá miestnosť a všetko v nej je rúžové. V mojom šoku si skoro nevšimnem na posteli priviazaného muža a ďalšieho, ktorý stojí pred ním. Radšej ani nechcem vedieť čo tomu chudákovi chcel urobiť predtým, ako sme vošli. Nasledujem Sverrirov príklad a začnem pomaly ustupovať z miestnosti. Už som skoro vonku keď počujem prosbu zviazaného muža. Pozorujem, ako Sverrir presvedčí princa aby svojho „väzňa“ prepustil a a spoločne ho rýchlo odtiahneme do chodby. Ako sa ti vôbec podarilo dostať sa do takej situácie? Spýtam sa neznámeho muža ako kráčame ďalej tajnou chodbou. |
| |
| soukromá zpráva od Verbiol pro Počkám, až mě rozvážou. Celé je to přinejmenším podivné. Takže ten králík je princ... to se nedivím, že je to úchyl. Šlechticové, aby nemíchali krev často mají sňatky uvnitř vlastní rodiny a dává se vznikat úchylkám a deviacím. Byl jsem na cestě ke městu, kde žijí magická zvířata a šel jsem přes jednu vesnici, kde mi nabídli nocleh. V noci mě vzbudil hluk a zjistil jsem, že kráčeli někam do lesa, skoro všichni vesničané. Myslel jsem, že jdou provádět nějaký nekalý rituál a tak jsem šel zpět pro zbytek svých věcí, když v tom jsem potkal několik vesničanů. Trošku jsem jim povyhrožoval, že mám oproti nim poněkud navrh, když mě někdo zezadu jakýmsi kouzlem nebo jedem uspal a poté jsem se probudil zde, zbytek znáte... To proč se chystám na horu si nechám pro sebe, nemusí vědět o kotěti... A sakra, kotě, kde je? Začnu se rozhlížet okolo, možná vzali mé věci i s kotětem sem... |
| |
| soukromá zpráva od Archi pro Začínam strácať svoju trpezlivosť, potom ako po mne pohádzala žalude teraz hádže aj opečené. Kolká to drzosť v jednej osobe. Tss...odfrknem. Moc si dovoluješ maličká. potom ako konečne zliezla zo stromu sa k nemu presúvam bližšie. Napriahnem sa a udriem do stromu všetkou silou. Zo stromu padá veľké množstvo žaludov. Uvidíme ako sa jej budú páčiť padajúce žalude na hlavu. Zbieraj......a nauč sa slušnejšie správať. Pomaly odchádzam ďalej od stromu smerom od Chimli. Keď sa naješ a nazbieraš čo chceš čakám ťa o kus ďalej. |
| |
| soukromá zpráva od Chimli Pierotto pro Ako začnú na zem padať žalude ja som už o niekoľko metrov ďalej. Hold som rýchla, čo narobí. Také plytvanie!!!! A chudák strom!!! Jemne sa s nimi musí zaobchádzať ty hlupák jeden!!!! Vynadám mu a zodvihnem jeden žaluď. Posadím sa na zem a začnem ho hryzkať. Hlupák jeden!!! Aj keby veľmi chcel tak by ma netrafil!!!! potom čo jeden zjem pomaly začnem cupitať preč. No poď ty kopa chlpov!!!! |
| |
| soukromá zpráva od Strážca času pro ako si letel nájsť niekoho natrafil si na nejaké magické zvery v lese. Vidíš veľkého tygra a... Najskôr nič nevidíš len počuješ hlas, ale na zemi potom uvidíš malú myš. |
| |
| Chatrč Koukám jak háže další zeleniny do kotle. "Nerada se měním do lidské podoby, ale budiž." Přěměním se tedy do své lidské podoby. "Jak říká Reine.Pujdeme ji hledat." Žačnu jíst tu polévku. Je docela dobrá... Když jsme dojedli polévku dal nám oblečení jako má on.Nic jsem nenamítala a vzala si ho. Potom nás muž vede pryč. Dedina Když nás vede dedinou koukám všude okolo sebe.A všude samé lidské podoby. Co bych těd dala za přitomnost velkého jezera a okolo něj jenom mech,květiny a zpěv lesních tvorů.Místo lidí... V duchu si zanadavam při pohledu na tolik bytostí a zpomenu si na jedno takové místo.Boužel jsem zapoměla, kde jsem ho viděla. Zastavíme se u podobné chatrče jako u té kde zůstal Stín.Otevře nám starší žena.Když nás pustí do vnitř a pokyne nám, abych si někde sedli vyberu si jednu ze zbylých stoliček.Pohodlně se na ní usadím. Lahash se usměje, promluví a nechá nás osamotě se ženou. Zahledím se na obrázek jejího manžela,kterého jí prý vybrala. Musím uznat, že je docela pěkný.. Takže, abych si to schrnula.Měla se vdávat, ale ona nechtěla a utekla. Schrnu si to pěkně všechno v hlavě a vstanu ze své stoličky na které jsem seděla. Přejdu k plačící ženě a dám ji ruku na rameno. "No tak neplačte.To bude dobré.S mojí kamarádkou uděláme vše co bude v naších silách, abychom vaši dceru našli.Viď Reine.." Promluvím k ženě utěšujícím hlasem. "Ale budeme potřebovat vědět alspon hrubý popis, jak vypadá a popřípadě její jméno." S rukou stále na ženině rameni se na ní hřejivě usměji. |
| |
| soukromá zpráva od Gardielus pro Letím si takhle nad korunami stromů, když v tom spatřím tygra. Evidentně není sám, baví se s někým, což slyším poměrně dobře i na tu dálku. Ve spirále proletím stromy dolu na zem a proměním se na člověka, jinak by pravděpodobně mému pískání nerozuměli. Nyní si teprve všimnu malé myšky několik metrů odemě. Zdravím vás bratři. promluvím obvyklým drsným hlasem, jakmile si oba dostatečně prohlédnu. Poslala mě rada, abych vás mladíky našel a přivedl do města. Lidé jsou příliš veliká hrozba, a tak se stahujeme, včetně mladších tisíce let. Než jsem přistál, byl jsem obvykle veliký upír (největší odruda netopíra). Skoro celý černý, nikterak nápadný. Jakmile jsem přistál a proměnil se do lidské podoby, stal se ze mě asi metr osmdesát vysoký bělovlasý muž, s tváří poznamenanou mnoha bitvami, avšak i tak nikterak odpudivý. Mám koženou zbroj a z poza zad mi kouká rukojeť meče. |
| |
| soukromá zpráva od Archi pro Po našej stálej nezhode stále ideme. Zrazu sa objaví akýsi človek ale smrdí divne. Ani sa nepredstavil a hneď začal niečo o sťahovaní. Zdravím ťa. pri pozdrave skoloním mierne hlavu. Priviesť do mesta....deje sa niečo? Niaky útok? Pýtam sa zvedavo aby som si vedel urobiť obraz o situácií. |
| |
| Chatrč Zo ženy sa vám nepodarilo dostať nič viac. Poslala vás preč, lebo nedokázala prestať nariekať. Bude najlepšie keď sa popýtate ľudí na okolo, určite ju budú poznať. |
| |
| soukromá zpráva od Sverrir pro Mne je v celku jedno ako si sa k nemu dostal, ale zajtra ráno ťa k nemu vrátim. Hold keď sa raz chce hrať neutečieš mu. Avšak aspoň si odpočinieš pár hodín a naberieš sily. Hodinu to tam s ním zajtra už len vydržíš, neboj. Je celkom dobrý, nebudeš sa nudiť. Poteším osobu čo sme zachránili a kráčam ďalej chodbou v ktorej sa objavuje svetlo ako pokračujeme vpred a za nami sa stráca. Opäť sa zastavím pri jednej stene a tvorí sa nám priechod von. Len nakuknem či sme už konečne na dobrom mieste, ale nie je to tak. Cúvnem, priechod sa zatvorí a ja pokračujem ďalej. Na siedmi krát výjdem z chodby. A sme tu. Vošli sme do tmavej čiernej izby. Je presným opakom ružovej. Dávajte si pozor. Princ Mathis moc nedbá na poriadok a len zriedka kedy niekoho pustí do svojej izby. Upozorňujem preto, že princovou záľubou je zbieranie zbraní a mnoho ich leží na zemi. Zdá sa že tu nie je. Žeby išiel opäť za ním? Rozhliadam sa a pritom sa škrabem na hlave. Môžeš tu naňho počkať ak chceš. Ja idem do svojej izby a ty....môžeš ísť zatiaľ so mnou, alebo ťa mám, vrátiť k Aimé? pobavene sa zasmejem a vojdem do chodby no čakám ako sa rozhodnú ty dvaja |
| |
| soukromá zpráva od Hypnofrog pro Chudák Pomyslím si, keď Sverrir povie oslobodenej osobe, že sa musí tak či tak vrátiť za zajacom. Kráčame chodobou ďalej a Sverrir raz za čas nakukne do tajných východov. Na siedmi pokus sa konečne zastavýme pri správnej izbe. Nechápem, ako sa vôbec dokáže pohybovať po tomto veľkom hrade s takých ubohým orientačným zmyslom. Komnata princa Mathisa je presným opakom jeho ružového brata. Po Sverrirovom upozornení si v temnote všimnej kopec porozhadzovaných vecí, od ktorých sa odráža jemné svetlo prenikajúce z ešte stále otvorenej tajnech chodby. Inač je miestnosť prázdna. Takže naňho budem musieť počkať tu. Len dúfam, že si nebude myslieť, že som ho prišiel zabiť alebo niečo podobné... Prejdem ku najbližšej stene a oprem sa o ňu. Chvílka čakania ma nezabije. Počkám naňho tu. |
| |
| soukromá zpráva od Gardielus pro Rada se rozhodla, že v zájmu zachování druhů, se musíme stáhnout. Poté započnu křížovou výpravu na převychování lidí. Trochu se mi zableskne v očích, těším se na realizaci svého plánu, jen jestli se mi na to všichni nevykašlou jako Kuronue... No nic, pojďme, musíme cestou nabrat co nejvíce dalších z nás. Já budu hledat ze vzduchu, vy asi ze země. Mimochodem, já jsem Gardielus. Míval jsem i titul, ale už vlastně nevim jaký. Poté vykročím směrem k městu, dneska již nemá cenu hledat ostatní v letu. Raději budu hledat místo, kde bychom se mohli utábořit. |
| |
| soukromá zpráva od Chimli Pierotto pro S polootvorenou papuľkou hľadím na osobu čo k nám prišla. Vybehnem Archimu na rameno a zašepkám mu niečo. Ten chlap sa asi pomiatol. Mali by sme zdrhnúť len čo sa otočí. Alebo ho minimálne ignorovať. Pozriem sa na chlapíka, ktorý sa správa ako keby to bolo úplne jasné, že budeme následovať niekoho cudzieho, niekam ....kto vie kam, len preto že si to povie. Poklepem tigrovi na rameno. Si rýchli? Ak nie tak potom ťa tu s ním rada nechám! Ale ja s ním nikam nemienem ísť. Nejako mu neverím. |
| |
| soukromá zpráva od Archi pro Hmm...vizerá to že hovorí pravdu..ale naša cesta má iný smer. Chimli mi niečo potichu pošepkala ale nesúhlasím zo všetkým čo povie. Rozhodnem sa to riešiť inak. Zdravím Gardelius, ja som Archi. Tvoje slová znejú pravdivo ale nemôžem súhlasiť. Ja a moja......manželka máme iný smer cesty a nemôžme ho teraz meniť. Ale ak na našej ceste na niekoho narazíme predáme mu tvoju správu. Prehovorím na chudzinca a otočím sa na Chimli či so mnou súhlasí. |
| |
| soukromá zpráva od Strážca času pro všetci odišli a teba nechali v chatrči úplne samého. Nemáš čo iné robiť ako ležať v posteli, kedže ťa stále bolia rany. Po hodine sa vráti Ashtarot. Dúfam, že si sa neskúšal hýbať. I keď to by sa ti ani nepodarilo. zasmeje sa a prejde ku kotlu. Opäť doňho začne hádzať nejakú zeleninu, ale i rôzne tebe neznáme bylinky. O minútku budeš môcť behať akoby sa nikdy nič nestalo. Ospravedlňujem sa, že som to nespravil predtým než odišli, avšak chcem ťa požiadať o láskavosť a pre tie dve by to bolo podľa môjho úsudku moc nebezpečné. Ashtarot ti naberie zvláštnu zelenú zmes do misky a pomôže to najesť sa. Po chvíli necítiš žiadnu bolesť. Obleč sa a následuj ma. I tebe dá oblečenie podobné tomu čo dal Laire a Reine. Odvedie ťa cez dedinu až k východu do lesa. On sám sa však zastaví a nikam nejde. Ak pôjdeš touto cestou dostaneš sa ku hradu. Podá ti list. Daj tento list strážiam a oni ťa dovedú za osobou menom Régis. Potrebuje s niečim pomôcť avšak neviem s čím, no ja nemôžem opustiť mesto. Preto ťa žiadam aby si išiel v mojom mene. |
| |
| soukromá zpráva od Gardielus pro Tak ten směr cesty musíte změnit. V nejnutnějším případě bych vás mohl i donutit jít semnou. Ale když to nebude trvat moc dlouho, můžu jít s váma. Nechat vás však jít samotné, to se mi příčí, trvalo mi dlouho vás najít a nechci, aby vás lidí zabili při první možné příležitosti. Jsem pevně rozhodnut splnit svůj úkol tak, jak mi ho rada zadala, a to za každou cenu. Mám je tam dovést, né jim říct, že tam mají jít... To snad neni možný, já se ještě budu někoho doprošovat, aby semnou šel do města. Taková čest se tam ukázat před tisícím rokem života, navíc semnou mluví jak se sobě rovným... hold už nejsem vladař, musim se s tim smířit. |
| |
| soukromá zpráva od Verbiol pro Asi to je blázen, né úchyl. To snad zvládnu. Vyrazím za Hypnofrogem a Sverrirem do černé místnosti. Tady se mi poměrně líbí, ale musim najít koťátko. Zatím nashledanou. Rozloučím se s Hypnofrogem a vyrazím a Sverrirem. Evidentně se tady vyzná, asi zde žije dlouho. Nebo se prostě mágové vyznají všude, jako mi hraničáři v lese a na cestách. Potřebuji najít své věci. Než mě zajali, měl jsem sebou maličké zvířátko, kotě, je pro mě životně důležité. Možná byste mohl vědět, jestli je tady také a popřípadě kde. |
| |
| Dedina Když sme vyšly tedy z chatrče a zastavily se kousek před ní, promluvila jsem k Reine. "No nemame na vybranou,musíme se poptat okolo." Nu myslím, tedy doufám, že to nebude zase tak těžké. Rozhlížím se okolo a přejdu k prvnímu člověku,o kterém si myslím, že by něco mohl vědět. "Prominte pane.." Promluvím na jednoho člověka mužské pohlaví. "Mohla bych se vás na něco zeptat?" A než by cokoliv muž předemnou stačil říct zeptala jsem se ho zda zná dceru té starší ženy z oného domku. Takhle to opakuji několikrát dokola v domění, že mi někdo o ní řekně jakoukoly užitečnou informaci. Po pár minutách se zastavím a opřu se o kolena. "Na chvilku si odpočinu." Prohodím ke své společnici Reine.Protože ptát se dokola na to stejné je vyčerpávající a nemůžu říci, že nám někdo dosut dodal užitečnou informaci . Když se vydýchám,vyrhneme se s Reine opět poptávat okolo. |
| |
| soukromá zpráva od Kuronue pro Hahaaha rozosmejem sa ako počúvam debatu. Vyjdem z tieňa v ktorom som doteraz oddychovala. Skutočne si myslíš, že každý spraví ako povieš? Si vážne až tak naivný? Ak budeš postupovať takto nedovedieš ich do mesta ani za tisíc rokov. AK mláďatá nechcú ísť z tebou prečo ich nútiť? Prejdem bližšie k dvojici. ale rob ako uznáš za vhodné môj milý Gardielus. posadím sa bokom a čakám ako bude ďalej pokračovať vo vyjednávaní. |
| |
| soukromá zpráva od Sverrir pro Takže ty tu počkáš. Dobre, ale dávaj si pozor. Z času na čas sem chodí princ Narcisse. Rád sa zhovára s Mathisom. A ver mi, že toho stretnúť netúžiš. Mohlo by ťa to stáť viac než život a .... a..... a. odmlčím sa a len mu zamávam na rozlúčku. Radšej nedokončím čo som chcel povedať. Zatiaľ ho nebudem strašiť. Veď kto vie či ho stretne. Dnes nemusí prísť. I keď chodí skoro každý večer. No čo.. Vojdem do chodby spolu s Verbiolom. Som Sverrir a rád by som ti pomohol. No ani som nevedel, že si na hrade. Môžme sa však spýtať stráži. Nemusíš sa obávať ak si ťa nechal priviesť princ Aimé tak sa môžeš volne pohybovať po hrade. Ale jedno ti môžem povedať na sto percent. Na hrade nie je žiadna mačka!! To by som cítil!Grrrr zavrčím a vediem muža tajnou chodbou až kým sa nezastavím. Alebo sa môžme rovno spýtať princa Aimé. Ten to bude určite vedieť. |
| |
| soukromá zpráva od Archi pro Takže ako?? Môžme ísť vlastnou cestou alebo nás stále chcete odviesť do mesta?? Pozriem sa na Gardelia...potom na novo príchodzieho ktorý sa ani nepredstavil a nakoniec na Chimli ktorá sa stále nevyjadrila. Ach...dajte mi pokoj.....a to som tak dúfal že to bude jednoduchá cesta. |
| |
| soukromá zpráva od Strážca času pro Ani tebe ani Reine sa nepodarí nič zistiť. Dve hodiny sa pýtate každého koho vidíte a niektorých dokonca zastavíte i viac krát. Nič sa nedarí a vy to už začínate vzdávať keď uvidíte tvár čo ste raz videli. Osoba vyzerá rovnako ako snúbenec dievčiny čo hľadáte. Stojí asi tri metre od vás a rozpráva sa so starším mužom. Prosím píš len Reine |
| |
| soukromá zpráva od Strážca času pro Pred dvoma dňami si sa dostal do krásneho zeleného lesa. Všade rozkvitá život, počuť lesnú zver a ty sa cítiš v tomto prostredí veľmi príjemne. Avšak všetko má svoj háčik a i tu jeden je. Odkedy si vošiel do lesa nenašiel si žiadnu vodu. Jazierko, potôčik alebo kaluž sa ti vyhýbajú na tvojejceste. Alebo nie? Dostaneš sa k jazierku. Počuješ vodu a rozbehneš sa za zvukom. Prekvapí ťa však čo uvidíš. Jazierko ku ktorému si prišiel je fialové. Voda je čisto fialová, avšak nemá žiaden zvláštny zápach, len farba je ti proti srsti. píš mne. |
| |
| soukromá zpráva od Stín měsíce pro Zlstanu ležet v chatrči a usilovně přemýšlím. Sakra, to zranění nemohlo být, tak vážné, abych nebyl schopen zvednout ruce. Ten chlap mi dal nějaký tišící prostředek? ptám se sám sebe. Ať tak či tak, nemůžu nic jiného dělat než ležet. Vycházím s předpokladu, že kdyby mne chtěl zabít stačilo by přimíchat něco do léčiv a nebo se méně snažit. Po hodine sa vráti Ashtarot. Já jen přihlížím, s dosti nepříjemným pohledem, jeho bylinkaření.Aha, tak tohle je zajímavé. pomalu vypiji jím sevírovanou směs. Téměř hned cítím, jak mi rozmrzají konečky prstů. odhalím tesáky. Když se už můžu konečně hýbat, pomalu si sednu a podám si luk s toulcem. Podezřívavě se zadívám na šaty, jenž si mám obléct. Měl bych si obléct zbroj pod šaty? Ne, to by bylo vidět. Nakonec výjdu za Ashtarotem oděn do jeho šatů. Jedinou zbroj, co jsem si nechal, jsou nátepníky. Než výjdu si připnu k pasu meč a na záda pověsím luk. Následuji svého průvodce ven z vesnice a pak z lesa. Převzemu listinu. "Tohle považuji za splacení dluhu, jenž u tebe mám." pronesu celkem ledově. Člověk, jenž mne otrávil může těžko očekávat potlesk. Sice mne i ošetřil, ale to na věci příliš nemění. Bez ohlédnutí se vydám po cestě. Z rukou na jílci meče kráčím. Tak teď si od každého budu držet odsttím bych se měl vyhnout dalšímu zranění. Pokut bez problému dorazím k hradu, tak si danou pevnost nejdříve prohlédnu než vykročím k bráně a strážím. Strážným předám list a čekám co oni na to. |
| |
| soukromá zpráva od Strážca času pro Bez problémov sa dostaneš až ku hradu. Tam dáš list strážiam, ale tie nevedia čo robiť. Len si ho prezerajú a občasne sa pozrú i na teba s nechápavim výrazom. Stojíš tam asi 10 minút keď sa jeden z nich rozhodne niekoho zavolať. Odbehne a po Ďalších desiatich minútach sa vráti i s nejakým mužom. Len čo stojí pred hradom vezme si list a ukáže ti, že ho máš následovať. Moc sa ti ospravedlňujem za tých hlupákov. Skutočne by sme mali hľadať takých čo aspoň čítať vedia. Ale no čo.. aspoň ma zavolali a neposlali ťa preč. Muž sa zasmeje a vedie ťa cez chodbu. Je zdobená zlatom i striebrom, všade stretávate ďalšie a ďalšie stráže a tebe neuniknú dve veci. Prvá všetci pochádzajú z klanu mačiek. Druhá za dvadsať minúť čo ťa vedie spletitými chodbami hradu si nevidel ani jednu jedinú ženu. Moje meno je Leóre a som kapitánom stráži. Poď za mnou okamžite ťa zavediem za princom Régisom. Vedie ťa Ďalších 15 minút až sa zastaví pred dverami do komnaty. Vojde dnu a ty spolu sním. Ocitnete sa vo veľkej pracovni. Všade vidíš knihy. Nie sú len v knižniciach ale i na zemi na veľkom stole v strede miestnosti, na okne...sú všade... Vaše veličenstvo? povie Leóre neisto. V tom sa objavi za kopou kníh na stole ruka a zamáva. Aha..dobre.. Prišiel posol od Ashtara. Len čo muž za knihami započuje meno prudko vstane až zhodí na zem niekoľko kníh čo mu bránili vo výhľade...asi tak 30 kníh dopadlo s veľkým rachotom na zem. Ashtar konečne niekoho poslal? Konečne!!! Preskočí cez stôl a skončí u tebe.  Môžeš ísť Leóre..toto vybavím už sám. Leóre odíde a ty zostaneš sám s Régisom. Som tak rád, že konečne niekto prišiel. Čakám už pár dní než mi pošle pomoc. Dúfam však, že dokážeš držať tajomstvo a že si silný lebo ak nie tak prosím okamžite odíď Nadšený výraz na tvári sa zmenil na veľmi vážny. |
| |
| soukromá zpráva od Laire pro Pořádně se protáhnu. "Um dvě hodiny se tu každého ptáme a mam pocit, že některé sme zastavily i vícetkrát.A nic." Unaveně si povzdychnu. Ach jo normálně stím mam chut praštit. V mojí mysli to už začínám vzdávat, když tu mé oči něco postřehnout.Známou tvář. Pořádne se tedy na onoho člověka zaměřím svým pohledem. Jako bych ho už někde viděla.. Baví se, se starším mužem.Moje hlava pracuje na plné obrátky a snaží se přijít na to kde už toho kluka viděla. Mám to! Prohlásím v duchy vítězně. To je ten její snoubenec!Konečně se na nás usmálo štěstí... "Reine vidíš ho?" Promluvím ke své společnici. "To je ten její snoubenec.Určitě o ní přece musí něco vědět né, když si jí měl vzít." Docela dost se raduji, i kdyby moc brzy.Ale po dvou hodinách se konečně ukázalo,že budem mít možná štěstí a něco o ní zjistíme.Tak kdo by se neradoval že.. "Pojd, pujdeme se ho tedy zeptat.Jen nemohla by si mluvit ty?Mě už docela dost bolí v krku jak se furt ptám na to samé dokola." Kouknu na Reine s prosebným výrazem ve tváři. |
| |
| soukromá zpráva od Reine pro Stále sa obzerám dookola a hľadám ľudí na ktorých by som sa mohla vrhnúť a zavaliť otázkami. Laire zrazu ukáže na niekoho. Hovoríš to ako keby ja som tu tie dve hodiny sedela na zadku.Ale no..keď sa ti nechce. No budeš mi dlžná láskavosť. usmejem sa a rozbehnem sa po osobe čo mi ukázala Laire. Stooooooooooooooooooj!!!!! Zakričím keď sa dá na odchod. Musím s tebou hovoriť!! Našťastie zostane stáť.. Tvoja snúbenka! Meno a ako vyzerá!!! |
| |
| soukromá zpráva od Strážca času pro zaskočený mladý muž najskôr mlčí no potom sa usmeje. Vyberie z kapsy obrázok a ukáže vám ho.  Mladý muž nič nehovorí. Starec čo je pri ňom však podstúpi bližšie. To je ona. Ale predtým než sa čo i len stretli zmizla. Ani nevieme či skutočne existuje! Išli sme sem takú dlhú cestu a kvôli čomu? Aby sme tu trčali ešte ďalšie mesiace!!! Môj vnuk totiž nechce odísť kým ju aspoň raz nestretne! Hlupák nemyslíte. Mladý muž sa na starca pozrie veľmi nahnevane a urazene, ale naďalej mlčí. Starec odíde a mladý muž vyberie kus papiera. Niečo naňho napíše a podá vám ho. Potom i on odíde a nechá vás samé. Na papieri. Nithe je v lese. Každý deň však chodí k jazeru Flash. Chodí tam okolo obeda. Máte asi tak dve hodiny kým tam príde. Snáď povie vám skutočný dôvod prečo utiekla. Prosím pomôžte jej. Netušíte o akom jazere píše. |
| |
| soukromá zpráva od Stín měsíce pro Poměrně unaveně sleduji stráže, jak nešťastně otáčí mnou předanou listinu v rukách. Tohle je zlej sen. Mě se v posledních dnech příliš nedaří. Nejdřív mne bodne ten ten přerostlej netopýr. Teď narazím na tupé stráže? Otázkou je, co mne čeká příště. Doufám, že jsou to alespoň lidi, u těch je podobná tupost pochopitelná. někde vzadu v mysli se mi sice ozve hlásek, který mne upozorňuje, že nebýt schody okolností, tak bych to také neuměl. Konečně někoho z těch geniů napadne zavolat důstojníka. Celou dobu stojím s rukama založenýma na hrudi. Na důstojníka se zářivě usmívám, což ve spojení s dlouhými jehlicovými zuby, mi dodává mírně znepokojující vizáš. “No, vyhodit mně by se jim dost možná nepodařilo.“ Následuji Leóreho mlčky hradem. Prohlížím si hrad a postupně docházím k závěru, že bych jej nechtěl ani bránit ani dobývat. Izolované věže, silné brány, vysoké hradby no při odhodlaných obráncích by útočník potřeboval k zdolání skutečně velkou armáda. Na druhou stranu pro obránce to asi nebude sranda. Stavby se zdají krásné vzdušné a tedy dobře rozstříletelné. je pro mne přirozeností sledovat podobné věci, stejně jako sleduji možnou únikovou cestu do okamžiku, než stojím před princem. Šlechtice sleduji bez většího zájmu. Mnohem víc mne zaujme místnost. Tolik knih jsem v životě neviděl. Tady by stálo za to se na nějaký čas zdržet. Když šlechtic přeskočí stůl a stane přede mnou, musím bojovat touhou tasit spáry. Stále mám v živé paměti tu démonku. “Tak , princi zapomněl jsi dodat, že to co mi chceš říct je přísně tajné. Jinak jsi klišé snad vyčerpal.“ odpovím ironicky. “Nikdy jsem příliš s nikým neklábosil a co se týče síly jsem stejně silný, jako každý člověk. Mám drobný dluh u Ashtara a ten mne požádal, abych vám pomohl. Jsem Stín měsíce z klanu vlka a nemíním odejít.“ představím se princi. Nikdy jsem nebyl dobrý v jednání s autoritami, tohle mám po otci. |
| |
| soukromá zpráva od Laire pro "Díky,jojo máš to u mě." Usměv opětuji a hned jak se Reine rozběhne běžím za ní.No po těch dvou hodinách stání se dá říci, že se už sotva plazím. A já bych si tak ráda sedla...alspon na chvilku.A nepohrdla bych ani kapkou něčeho k pití. Když doběhnu z hluboka se zase nadechnu a vydechnu. Moje nohy au,..dvě nohy jsou strašně nevyvážené.Čtyři jsou prostě lepší a když vypoví službu mužou ji nahradit křídla. V duchu si zase stěžuji.Nerada beru lidskou podobu a ještě ke všemu vní dvě hodiny někde pobíhat! Když vytáhne obrázek zahledím se na něj. Mladík nic ale něříká a slova se ujme ten starší člověk.Na jeho slova nemám co říct.Jen na něho beze slova koukám.Když ten stareč odešel a než odešel i ten kluk nechal nám něco napsané na kousknu papíru. Kouknu na ten papír a přečtu si ho. On jí má asi fakt hodně rád. "Nu tak konečně máme nějakou stopu.Jen naprosto netuším o jakém jezeru to mluví." Promluvím tak , aby to slyšela jenom Reine. "Ale co se na to jezero zeptat Lahashe?" Napadne mě najednou. |
| |
| soukromá zpráva od Strážca času pro Prejdu dve hodiny odkedy si zostal v komnate sám. Je asi tak polnoc keď sa ťažké dvere oproti tebe pootvoria. Do izby vojde nejaká osoba. Kvôli tme nevieš presne rozoznať kto to je. Mathis? Mathis, si tu? ozve sa hlas. Zrazu sa v izbe rozsvieti nejaké svetlo. Podobne ako v tajných chodbách. Zvláštne, že sa nerozsvietilo už predtým.  Kto si? osoba s vážnym pohľadom hľadí na teba. Zrazu sa však usmeje a podíde k tebe. Je skoro o hlavu vyšší ako ty. Kto si a čo robíš v izbe môjho brata. Narcisse? Čo tu robíš? Do komnaty vojde ďalšia osoba.  Len som ťa prišiel pozrieť milý braček. Prezraď mi kde si bol? Snáď nie zase pri jazere! Chlapca trochu vystraší podráždený tón jeho brata. Vystrašene prehltne pár slín a len čo si všimne teba začne hovoriť. Kdeže brat môj. Bol som len povedať svojim sluhom nech pre mňa a môjho hosťa prinesu niečo. Náš rozhovor bude trvať dlhšie. Predtým som im však nakázal aby nás nerušili...Takže som musel pre niečo na smäd ísť sám povedať. Ospravedlň, ale dnes večer na teba nemám čas. Sám dobre vidíš. A to tu na teba čakal v tme? Chlapec zase rozmýšla čo by povedal. V tme? Ach zase nefungujú správne tie kamene! Opäť reagujú len na kráľovskú krv. Prosím mohol by si už ísť? No dobre teda. Narcisse opustí komnatu a Mathis si vydýchne. No dobre jedno sme vybavili a teraz mi prezraď, kto si? Mathis sa na teba zadíva a čaká na odpoveď |
| |
| soukromá zpráva od Strážca času pro Princ sa zasmeje po tvojich slovách. Ashtar mi poslal skutočne dobrú osobu pre túto úlohu. Som rád. Régis prejde ku knižnici na ľavej strane. Začne prezerať knihy a vyťahovať nejaké. Zrazu okolo teba preletí kniha a skončí v knižnici na druhej strane. Kam som to len dal. Ospravedlňujem sa, ale posledné dni som zavretý v pracovni a už si nepamätám ani kde je v pravo a kde v ľavo. zasmeje sa Régis a podíde ku stolu s knihou v ruke. Kniha je viazaná v čiernej koži. Položí ju na stôl. Je veľká a ťažká. Začne v nej listovať až ju otvorí niekde v strede. Na papieri v knihe sú napísane nejaké slová no prečítať ich nedokážeš. Je tam i nejaký obrázok.  Ryepathe, vyzerá rozkošne nemyslíš. stále s úsmevom ukáže Régis na obrázok. Ale výzor klame. Hlavne u tohto drobca. Régis zvážnie. Táto malá potvorka nepatrí do žiadneho známeho klanu. Nepatrí ani k našej rase. Počul si niekedy o Oraculupendulu? Oraculupendulu... počul si nejaké bájky a poviedky v ktorých bolo toto slovo zmienené. Niekedy sa hovorilo, že je to prastaré mesto, ktoré sa nachádza za hmlou...Inokedy to bol tajuplný predmet, čo vlastníka dostane za hmlu. Niekedy to bol tvor čo sa živý dušami tých čo sa stratili v hmle. Viac o tom nevieš. |
| |
| soukromá zpráva od Reine pro Prezerám si papierik či tam je niečo viac. Jazero? prečo jazero? Lahash? Načo? opýtam sa a z pod oblečenia vyberiem mapku. Jedna z paní mi ju dala. Nič iné nepovedala len mu ju strčila do rúk. usmejem sa a roztvorím ju. V lese je jediné jazero. Prečo má fialovú farbu na mape? Došla im snáď modrá? Na obrázku je fialový fľak a na ňom nápis Flash. Tak ideme nie? Okamžite začnem vykračovať k bráne z mesta. Už chcem byť z mesta to sa môžem hneď premeniť. Rozosmejem sa a utekám k bráne. Vybehnem z nej a nečakám ani na Laire. Len čo som vonku sa premením do svojej drobnej podoby. Oblečenie od Lahasha schovám pri bráne do kríkov. Poď! |
| |
| soukromá zpráva od Stín měsíce pro "Když myslíš princi."odpovím prostě. Pozoruji prince, jak hledá knihu. Sakra, jak může takhle zacházet s knihami? trochu znepokojeně sleduji letící knihu. Tentokrát nebráním svím reflexům uhnout stranou. Mlčky naslouchám princově omluvě a jen kývu hlavou. Jasně, kdybych měl tolik knih, taky bych nevěděl, kde která leží. Zvláště, pak kdybych je neměl nijak poskládané. ta poslední myšlenka byla dosti zlomyslná a já to moc dobře vím. Nahlédnu do knihy, jenž mi princ ukazuje.Zdá se, že nemám dostatečné vzdělání a nebo tan, kdo ji psal hrozně škrábe. Možná by stálo za to naučit se jazyky, jimiž psali naše klany. No, teď už je pozdě. Možná časem. přemýšlím zatím, co důkladně sleduji obrázek. "Ano, přímo kouzelná." snažím se ovládat svou cynickou povahu. Hele ta bytost je trochu podobná Laire. "Ano, tohle je mi známo. Slyšel jsem pár příběhů o tom magickém předmětu. Vlci, jako já ovšem minulostí příliš nežijí. V minulosti je jen prach, slzy, krev a stíny. Co potřebuješ pane."No, na hledání pokladů nejsem ten praví chybý mi to správné zanícení. Pokut bude chtít najít tuhle lyšku proč ne. |
| |
| soukromá zpráva od Laire pro "No myslela jsem, že by ho mohl znát.Ale když máš mapu tak je to už jedno." Usměji se. "Asi jo,a nebo k značení vody používají fialovou.Ale to je zase divné takže jim fakt asi došla modrá." "Jasan jdem." Jdeme tedy k bráně. Nad Reininou větou se musím pousmát. Jako by mi mluvila z duše. Vyběhnu tedy k bráně.Než k ní dorazím Reine už je ve své drobné podobě. "Jo moment!" Přeměním se do své dračí podoby.Tlapou vezmu oblečení od Lahasha a schovám k oblečení Reine. "Tak hotovo mužem vyrazit." |
| |
| soukromá zpráva od Strážca času pro Neviem presne čo si o Oraculupendulu počul, avšak nebude na tom veľa pravdy.Oraculupendulu je tiež známe pod iným názvom. Rayken-Shiken. Len čo povie ten to názov prejde ti mráz po chrbte. Toto slovo ti hovorí už viac ako predchádzajúce. Vieš o ňom mnoho vecí, ktorý si sa dozvedel od členov svojho klanu. Rayken-Shiken je stvorenie, ktoré stráži hranicu medzi životom a smrťou. Nežije vo svete živých ale mŕtvych. Avšak ak by sa dostalo do sveta žijúcich aby samo prežilo bralo by duše v ich blízkosti....to znamená, že tam kde by sa ukázalo by nastal masaker. Duše padlých by sa stali jeho potravou až kým by nikto viac nezostal. Nevieš však aký výzor tento tvor má. Podľa tvojho výrazu ti toto slovo vraví viac. Rayken-Shiken nie je jeden samostatný tvor ako sa povráva, ale dvaja. Rayken a Shiken. V reči našich prapredkov to znamená život a smrť. Ryepathe zase znamená nešťastie, pohroma alebo smrť. Tak sa nazýva Shiken keď je v zemi živých. Rayken je zase prezývaný Ryeshun. Preložím ti i to. Ryeshun znamená svätý, čistý alebo život. Avšak kde je jeden tam je i druhý. Régis opäť listuje v knihe. prejde o pár stránok ďalej a ukáže na ďalší obrázok. Ten ťa veľmi prekvapí.  Toto je Rayken alebo Ryeshun. Pred niekoľkými týždňami bol videný pri lesoch Andragu. Predtým ho videli letieť z najvyššej hory. Ak je tu on je tu i druhý. A nie ďaleko. Musíš ho nájsť a presvedčiť aby sa vrátil do sveta mŕtvych. Ak odíde pôjde za ním i druhý. Predsa len je on ten starší. Mladší ho všade následuje. Žiadam ťa o to aby si ho našiel, ale nikomu nehovoril čo môže spôsobiť. |
| |
| soukromá zpráva od Strážca času pro Idete podľa mapy čo má Reine až sa dostanete k jazeru. V tom okamihu pochopíte mapu. Jazero je skutočne fialové. Cesta vám trvala necelé dve hodiny. Ako podídete bližšie všimnete si osoby pri vode. Sedí tam Nithe. Len čo si vás všimne skočí na nohy a vyberie dve dýky. Čo chcete?!!! Kto ste??!! |
| |
| soukromá zpráva od Stín měsíce pro Princ mi vykládá starou hystorku o životě a smrti. Tu histroku zná každý, kdo žije na ostří nože, jak to můj klan běžně dělá. Znám poměrně dost příběhů o chodící smrti. Přesto zvědavě naslouchám, protože žiju podle zásady, že každá informace je dobrá. Tohle by se mohlo hodit. Někteří lidé za dobré příběhy, dobře platí. Zdá se, že princ se ze své knihy dozvěděl, něco co neznám. Pozorně naslouchám a začíná se mi ježit srst, protože začínám tušit, že o co mne princ chce poprosit. Když otočí další stránku, několik okamžiků mírně tupě hledím na obrázek. Předkové stůjte při mně to je Reine. "Pokut je to žert, tak musím konstatovat, že se příliš nebavím. Předpokládám, že vy se bavit nebudete, taky. Vzhledem k informacích od vás jsem se s oběma setkal v lese. Smrt mi udělala zajímavou jizvu na boku, kterou mi váš známí ošetřil. Mimochodem možná by vás zajímalo, že obě dvě bytosti mají ženskou podobu." nechám prince tuhle informaci vsáknout, až pak pokračuji."Obávám se, že vás příliš nepotěším. Život nevypadá starší, vypadá a chová se, jako štěně. Smrt, když jsem se sní loučil měla podobu dobře stavěné lidské ženy s netopířími křídli." propletu prsty a usilovně přemýšlet. "Princi existuje nějaký způsob, jak ty bytosti vykázat zpět do jejich světa. Prosím dost to spěchá!" zeptám se a do mého hlasu se vmísila nejistota a možná i strach. Jak dlouho jsem byl mimo? Říkali že pár dní, takže ta bytost je na cestě do vesnice. |
| |
| soukromá zpráva od Strážca času pro Len čo prišiel vlk muž zasyčí a odletí v podobe netopiera preč. Vlk sa zasmeje. Prajem vám veľa šťastia na ceste.. A vyhýbajte sa ľuďom. Vlk sa rozplynie a vy dvaja ste opäť sami. |
| |
| soukromá zpráva od Chimli Pierotto pro To malo byť čo? Nejaký zlý vtip? Alebo chcel na trhu predať tvoj kožuch? No veľa by nedostal. zoskočím z pleca a sama si cupitám po zemi. No tak! Ideme ty....ty... aaaaaaaaaaaaaa.... mňa nič nenapadá... sadnem si na svoj drobnučký zadok a s veľkými slzami v očiach si začnem prechádzať všetky doteraz použité pomenovania. Mňa nič nove nenapadá!!! rozplačem sa na zemi. |
| |
| soukromá zpráva od Archi pro Sledujem ako netopiery muž odlieta. Tss....čo to malo byť. Počujem ako sa Chimli tiež postažuje a potom mi zoskočí z pleca. Zrazu sledujem ako sa rozplače. Čo dneska všetkým preskočilo? Ach. To plačešlen kôly tomu??? No keď ťa nič nenapadá môžeš ma konečne volať mojim pravím menom. Pozriem na ňu a pomaly odchádzam ďalej. |
| |
| soukromá zpráva od Strážca času pro Je mi ľúto, že ťa musím v jednom sklamať. Smrť nebola to čo ťa zranilo. Sama alebo sám bojovať nevie a inú podobu ako líščiu nemá. Takže netopier čo na teba zaútočil bol len posadnutý týmto tvorom. Aura čo vyžaruje núti temné tvory zabíjať. Alebo ich posilňuje. No verím, že si sa s nimi mohol stretnúť. Avšak sú len dve možnosti ako ich dostať tam kam patria... Princ zvážnie. Jednou je ich presvedčiť, druhá možnosť je ich zabiť. Vtedy by sa opäť zrodili vo svete mŕtvych. No dúfam, že prvá možnosť bude stačiť a hlavne keď vravíš, že si stretol minimálne jedného z nich. |
| |
| soukromá zpráva od Chimli Pierotto pro Menom?Ehm...a ako znie? Za celú dobu som ho nepočula ešte ani jeden krát! rozbehnem sa k nemu a skočím naňho. Vyštverám sa mu opäť na plece. Takže meno! Meno! Menoooooo. zakričím mu do ucha a čakám na odpoveď. ono to má meno! Juuuu...ale meno? to nie je zabavné...ale možnosa bude dať pozmeniť...Chjuchju... |
| |
| soukromá zpráva od Archi pro Ako to že ho nepozná....určite ho musela počuť minimálne dva krát. A ak nie tak aspoň pri svadobnom obrade. Odfúknem si a pozriem na malú mišku na mojom ramene. Ach prečo niečo tak malé a zlaté musí byť tak otravné, detinské a nepríjemné. Ach. Zauímavé že si ho nepočula.....aspoň pri našom obrade. Ale dobre......moje celé meno je Archi tes Frío. Tes v mojom mene je niečo ako titul, je to označenie mojho rodu.....znamená "iný ako ostatný" Takže tak drahá Chimli Pierotto, alebo mám povedať Chimli Pierotto Frío. Keď dopoviem poslednú vetu zasmejem sa a usmejem na svoju spoločníčku. |
| |
| soukromá zpráva od Stín měsíce pro Tak ta potvora byla jen posílená. No, hezky by se to vykládalo mladým, že jsem přežil konfrontaci se stělesněním smrti. Takhle to nebude zdaleka tak skvělí příběh. nad princovými slovy se několik okamžiků hluboce zamyslím. "To zabití se mi nejeví, jako pravděpodobné. Zkoušeli jseme posednutou bytost zamrazit do bloku ledu, ale to neprošlo o mém pokusu o férový boj se ani nebavím. Přemluvit tu hodnou by mohlo jít. Ona zřejmě o svém dvojčeti neví. Teď mne omluvte. Musím jít a vy se připravte na náštěvu zlého dvojčete." otočím se spěšně k odchodu. Nečekám až mne vyprvodí prostě otevřu dveře a výjdu a jdu po své stopě k východu. Pokut mně někdo nezastaví, tak rychlím krokem opustím zámek. Venku nacpu své vybavení do vaku a změním se do plné vlčí podoby a doslova se vyřítím směrem vesnice. |
| |
| soukromá zpráva od Chimli Pierotto pro Chimli Pierotto Frio? Asi budem zvracať. Trochu ma napne keď sa pokúsim to zopakovať. Radšej bez toho posledného. Nemám tak silný žalúdok. Neviem ale možno to bolo aj z tých žaluďov... Je mi zle... Začnem sa cítiť malátne. Posadím sa na Archiho rameni doteraz som ležala na svojom brošku. Archi?.... Padnem opäť na bruško no už v bezvedomí. |
| |
| soukromá zpráva od Archi pro Pozasmejem sa ked počujem ako sa jej nepáči tá predstava. Neboj sa nemusíš niesť moje meno. Zrazu sledujem ako jej vážne niečo je. Co to... Sakra, čo sa jej stalo. Sakra. Pozerám ako malá Chimli pomaly dýcha ale naštastie pravidelne. Keby nebola taká malá, niečo by som mohol urobiť. Vrr... Zavrčím pri predstave že je len málo čo môžem urobiť. Použijem jednoduché kúzlo na liečenie a dúfam že je pomôže. Pozbieram niake listy a mach zo stromov a vytvorím malú postielku. Pomaly ju na to položím a sledujem či sa jej stav zlepší. Čo sa jej mohlo stať. Z jedla to byť nemohlo....tolko toho nezjedla a ešte k tomu to aj upiekla....otrava to byť nemôže. Sakra čo to je.... Zrazu si spomeniem na dvoch tvorov ktorých sme nedávno stretly. Žeby jeden z nich....alebo sú tu iný....sakra. Začnem sa rozhliažať okolo seba a všetky zmysli posílim mágiou aby som odhalil prípadné nebezpečie. |
| |
| soukromá zpráva od Strážca času pro Z hradu sa dostaneš bez zastavenia. Nikto sa ti nepostavil do cesty ani ťa nezastavoval. Avšak až do dediny sa nedostaneš. Do cesty ti skočí niekto...niečo... Bežíš a musíš skutočne brzdiť aby si nenarazil do tvora vznášajúceho sa vo vzduchu. Ryepathe alebo inak Shiken je hneď pred tebou. Všimneš si, že je dokonca o niečo menší než Reine. Obhliada sa celú dobu ako naňho hľadíš. Potom sa zadíva na teba a ty pocítiš temnú auru okolo seba. V tvojom tele sa začne prebúdzať chuť po krvi. Myseľ ti napĺňajú temné myšlienky.Bojuješ proti tomu ale pomaly ťa to premáha. Ucítiš príjemný chlad. Všimneš si, že tvor pred tebou sa niečo zľakol. Rýchlo letí preč. Počuješ zvuky za sebou a cítiš ako niečo pokojne stojí nad tebou. Bytosť však v tebe nevyvoláva strach. Keď sa otočíš nič nie je v tvojom okolí. |
| |
| soukromá zpráva od Strážca času pro Malé stvorenie ležiace na machu je stále v bezvedomí. Ani nevieš presne povedať či ešte žije. Je príliš malá aby si čokoľvek mohol spraviť. Ako sa tak obhliadaš nič nevidíš. Zrazu sa však pohnú konáre za tebou a ty svoj pohľad automaticky zameriaš na miesto dva metre od teba v korunách stromov. Nič sa však nedeje nejakú dobu a tak sa opäť pomaly otočíš k Chimli. Shwup!! Chimli je preč!!! Čierny tieň schmatol drobného tvora. Avšak len čo vzlietne nad stromy všimneš si, že to čo vzalo tvoju manželku je čierny havran a rýchlo letí preč. |
| |
| soukromá zpráva od Archi pro Chytá ma panika, pretože neviem čo mám robiť. Sakra sakra. Zrazu si všimnem zašuchotanie v lese za mnou. Obzerám sa ale nič nevidím. Keď sa pozriem naspäť Chimli je preč. Čo to??? Pozrem sa hore a vidím vranu ako s nou letí preč. Okamžite vstanem a rýchlimi dlhými skokmi sa snažím dohnať vranu. Vráť sa!!!! |
| |
| soukromá zpráva od Laire pro Jdeme tedy podle mapy.Spíše já jdu na Reine, protože ona má mapu a tak ukazuje kam mme přesně jít.Netrvá to ani moc dlouho, něco kolem dvou hodin a dostaneme se k jezeru.Jen co ho v prvním momentě spatřím se zarazím. No tohle to.. Jezero je celé fialové. "Tak ted už tu mapu chápu." Promluvím tiše,spíše k sobě. Ale jak je to možné?Fialové jezero... Přejdu blíže k jezeru a povšimnu si osoby.Zaměřím tedy svůj zrak na ni. Vypadá uplně stejně jako ona. Nad její rychlou reakcí stačím jenom zamrkat. To byla tedy rychlost. "Ny my sme.." Zarazím se. Bože vždyt já jsem furt ve své dračí podobě.A lidé no, řekně me ,že s myslí.Že bych je schramstla. V duchu tedy doufám, že se Reine ujme řeči. |
| |
| soukromá zpráva od Hypnofrog pro Už tu čakám skoro dve hodiny. Keby tu nebola taká tma tak si aj niekam sadnem, ale takto mam strach, že sa nabodnem na jednu z tých zbraní čo tu všade polihujú... Zrazu sa dvere do komnaty pootvoria a dovnútra vojde nejaká osoba. Tma my zabraňuje rozpoznať jej rysy. Jediné čo vidím je, že je vysoká. Takže toto musí byť princ Narcisse.. Ja sa nemám kam schovať a on ma zbadá. Jeho tvár okamžite zvážnie a začne mi klásť nepríjemné otázky. Našťastie nás preruší ďalšia osoba. Narcisse svoj výsluch obráti na princa Mathisa ktorému sa podarí ho presvedčiť, že všetko je v poriadku. Po tom čo starší princ odíde, otočí sa Mathis na mňa. Ty máš toho tvora naozaj rád že? Skoro každý deň za ním chodíš. Ale nemyslíš si že je to trochu kruté od teba mu nepomôcť keď môžeš? Určite by ste mohli byť dobrý priatelia keby si mu pomohol nemyslíš? |
| |
| soukromá zpráva od Strážca času pro Bežíš za havranom...!havranom!...ale nedokážeš ho dohnať. Pomaly sa ti stráca na tmavej oblohe až bežíš už len s presvedčenia, že tam niekde musí byť. Avšak po nejakom čase sa zastavíš. Dostal si sa na lúku s čisto bielymi kvetmi. sú to biele ľalie. Všimneš si havrana ako sedí na konároch stromu, ktorý rastie na okraji lúky. Chimli však už nemá pri sebe.... .... ....... .......... Započuješ jemný spev. Ešte nikdy si nepočul tak nádherný hlas. Okamžite pribehneš ku stromu. Len čo prídeš stojíš pri ňom všimneš si ako niekto sedí medzi kvetmi.  Na dlani jej leží drobná myšička. Pomaly jej prechádza po kožúšku končekom prstu. Všimneš si jemnú bielu žiaru. Nechoď bližšie. prihovorí sa ti havran. Nechoď kým ťa sama nezavolá. píš Chimli aj Tateyamovi |
| |
| soukromá zpráva od Stín měsíce pro Jako tmavá kometa jsem se prořítil hradem a mířím si to přímo do vesnice. Než se tam dostanu, cestu mi něco zkříží. Zaryji drápy do cesty a uskočím stranou, abych do bytůstky nevrazil. Zamračeně si jí prohlédnu od hlavy k patě. Tak a teď mám fakt průšvih. Jako přílivová vlna se ve mně zvedne nenávist a zloba. Nejraději bych něco skolil a trhal svými zuby. K mému překvapení není ta zvrácená bytost přede mnou cílem vzteku, ale někdo další. Ne, snaží se mne ovládnout. Nesmím tomu podlehnout. Hrad a stráže, jenž by mne zastavili jsou daleko za mnou. Blízko jsou jen bezbraní vesničané. temnota mne začíná pomalu pohlcovat. Změním se zpět do lidské podoby, abych nebyl tak nebezpečný. Bohužel to ve mně vyvolá vzpomínky na mé příbuzné. Cítím, jak se propadám do temnot a znovu mi narůstají vlčí spáry. Najednou mne zaplaví uklidňující ledový chlad. Raine, musí být někde nedaleko. Svět kolem mne se znovu rozjasní a já se rozhlédnu kolem sebe. "Raine, kde jsi musím s tebou mluvit." rozkřiknu se na celí les. Když mi les odpoví jen tichem znovu se rozběhnu do vesnice. Cestou napínám svůj nos a hledám stopu pachu mých společnic a nebo té zlé bytosti. Pokut se bez větších problémů dostanu do vesnice. Proletím jí, jako vítr přímo do chalupy, kterou obývá léčitel. "Kde jsou mé společnice?!" zavrčím ve stejné chvíli, kdy rozrazím dveře. Ještě než se stačím rozhlédnout. |
| |
| soukromá zpráva od Reine pro Len čo sme na mieste v očiach sa mi zaiskrí. Juuuu celé fialové....Juuuu Od nadšenia spravím piruetu vo vzduchu a potom prejdem až ku hladine. Naberiem si do labiek a voda je skutočne fialová. Juuuu...juuuuuuuu Až po chvíľke si všimnem, že osoba ktorú hľadáme sa tu nachádza tiež. Ahoj pozdravím a preletím k nej. Poslali nás aby sme ťa našli... Chvíľu rozmýšlam čo presne povedať. Prečo si utiekla? Všetci si robia o teba starosti. Snáď neutečie... |
| |
| soukromá zpráva od Strážca času pro Princa sa na tebe udivene pozrie. O čom hovoríš? A kto si? Nemyslíš, že by si sa najskôr mal predstaviť a povedať mi dôvod tvojej nečakanej návštevy? Alebo mám snáď okamžite zavolať stráže? Vidíš, že princa tvoje slová podráždili. No zdá sa, že predtým než mu povieš svoje zámery nebude sa s tebou rozprávať. Stále stojí vo dverách... asi aby mohol v najhoršom prípade zavolať stráže čo sa nachádzajú na chodbe. |
| |
| soukromá zpráva od Archi pro Nie, nie...nemôžem ho nechať újsť. Aj keď sa snažím zo všetkých síl nedokážem ho dohnať a nakoniec ho stratím z dohladu. Avšak neprestávam utekať tým smerom ktorým letel. Vybehnem z lesa a dostal som sa na akúsi lúku. Ľalie?? Obzriem sa okolo seba a vidím havrana ako sedí na strome. Kde je?!?! Vykriknem na havrana. Potom započujem jemný spev. Obzrem sa a vidím ako aktam akési dievča sedí a drží Chimli na rukách. Havran na mna prehovorí a ja len ostanem sledovať čo sa deje. Vyzerá to že jej nechce ublížiť.....ale ten havran....začínam dostávať chuť na trochu mäsa. |
| |
| soukromá zpráva od Hypnofrog pro ...prečo to aspoň raz nemôže ísť bez toho, aby sa ma pýtali otázky ktoré ma môžu priviesť do hrobu... Po chvíli premýšľania sa rozhodnem vyhodiť obozretnosť von oknom a dúfať, že princova záľuba vo väznenom tvorovi je dostatočne veľká, aby mi pomohol a nedal ma hneď popraviť. Dobre teda, moje meno je Hypnofrog a ty dobre vieš o čom hovorím. Chodíš k tomu jazierku skoro každý deň. Ja som dnes za tebou prišiel kvôli tvorovi, ktorého tam tvoja rodina väzní. Dopočul som sa, že ty jediný z tvojich súrodencov by si mi bol schopný a ochotný pomôcť vrátiť mu jeho slobodu. Tak čo? Pomôžeš svojmu priateľovi alebo ho od strachu z opustenia necháš trpieť v jeho vezení? |
| |
| soukromá zpráva od Strážca času pro Dostaneš sa až do mesta. Nikoho však v domčeku nenájdeš. Prehľadáš celú dedinu ale tvoje spoločníčky nikde nenájdeš. Zrazu ti niekto poklepe na rameno. Za tebou stojí mladý muž dá sa ešte povedať chlapec. Pousmeje sa na teba a ukáže ti kúsok papiera. Na ňom je napísané. Ak hľadáte dve dievčatá, čo sem prišli pred pár dňami tak šli k jazeru. Chvíľu sa na teba pozerá aby videl tvoju reakciu a potom ti podá mapu. Ukáže ti na jazero znázornené na nej. Je fialové... Podľa mapy vidíš, že nie je ďaleko. Ak sa poponáhľaš mohol by si tam byť do hodiny. Chlapec ti ukáže ešte jeden papier. Išli tam asi pred troma hodinami. |
| |
| soukromá zpráva od Strážca času pro Dievčina sa smutne pozrie na jazero. Neutiekla som len tak bez dôvodu. Neviem čo vám natárala moja macocha, ale určite to nebola pravda. Dievča si čupne pri vode. Chce aby som si niekoho vzala za manžela ale ja...ja.... Opäť vstane. A otočí sa s úsmevom na vás. Vidíte však, že úsmev má na silu a v očiach slzy. V mojom srdci je už niekto iní. A to najlepšie je, že je to jeho brat..Matka nám však nechce svoje povolenie. Vraj nechce poškodeného do svojej rodiny. po tvári jej stečú slzy. Veď len stratil hlas. Nič viac. Dievča si utrie slzy. Jeho brata si však nevezmem ako chce a preto ešte pred jeho príchodom som utiekla. Nevrátim sa kým nám svadbu nepovolí!!! zakričí a ešte si k tomu dupne. Môžte sa vrátiť a jej to odkázať! |
| |
| soukromá zpráva od Tatehaya Susanoo-no-Mikoto pro Si hlupák. Prihovorím sa bláznovi pod stromom. Usstan xuat saph dos. Dos shlu'ta tangis'sslig'ne uss lotha l'thi. Odfrknem si a preletím na vyšší konár. Sadni a čakaj kým ťa zavolá. Priblíž sa a tvoja spoločníčka ostane sama. Nemusíš sa u ňu však strachovať. Myši neje, ale potkany som ju už videl jesť... Pobavene zakrákam. Byť tebou sa na mňa prestanem dívať s hladom v očiach. Skôr ťa budem mať k obedu ja ako ty mňa. opäť zakrákam pobavene a počúvam spev. |
| |
| soukromá zpráva od Strážca času pro Predstavuješ si to až príliš jednoducho. Princ prejde k posteli a posadí sa. Vidíš jeho smutný pohľad a bolesť v očiach Je len jedna cesta ako ho oslobodiť a jediná osoba. Tou je kráľ alebo lepšie povedaný kráľovský prsteň. Ten je však na ruke vladára. Tým ja nie som. Chcem mu pomôcť to mi ver. Ale proti môjmu bratovi nič nezmôžem. Zhlboka sa nadýchne a zadíva sa na teba. Alebo si myslíš, že mi ho len tak dá? Narozdiel do Narcisse nie je hlupák a presne vie k čomu by som ho použil. Vie i to čo by sa stalo keby bol opäť voľný. Vieš to ale i ty? Vieš čo by sa stalo s týmto krajom? Vieš prečo je tam väznený? Zavalí ťa otázkami a čaká na tvoju odpoveď |
| |
| soukromá zpráva od Archi pro Drzí vták. Pomysím si keď sa ma pokúsi uraziť. Vták si niečo zablaboce v jazyku ktorý už sa dlho nepoužíval. Ale kôli tomu že som vo svojej rodnej zemi nemal možnosť sa ho naučiť rozpoznal som asi len dve slová ktoré mi moc nepomohly. Ďalšia z vecí ktoré sa musím naučiť. Tak keď má tie potkany rada prečo jej pre jedného nepoletíš.....z únosmy máš prax. Odvetím havranovy na jeho poznámku. Nikdy sa nevyhrážaj, a nepodceňuj nepriatela....mohlo by sa ti to vypomstiť. Vidno že si len vták. Potom si sadnem a znovu sa zahladím na Chimli a modlím sa ku všetkým bohom aby bola v poriadku. Tá malá myška mi vážne vliezla pod kožuch. |
| |
| soukromá zpráva od Hypnofrog pro Ach...mohol som si myslieť že to nebude také jednoduché. Ako počúvam princovo vysvetlenie, pripadá my moja misia stále viac a viac nemožná. To mám teraz ako zavraždiť kráľa a všetkých jeho synov starších ako Mathis aby bola šanca zachrániť toho tvora alebo čo? To to potom môžem zabaliť už teraz... Aj keď to znie tak bezvýznamne určite je nejaká možnosť ho oslobodiť. A nie, neviem čo by sa stalo s týmto krajom a ani to, prečo je tam väznený. Ale tvoje otázky vo mne vzbudili zvedavosť. Povedz mi teda, prečo je tam väznený? Keď tak sa môžem vždy pokúsiť ten prsteň ukradnúť... |
| |
| soukromá zpráva od Tatehaya Susanoo-no-Mikoto pro Zakrákam pobavene. To mladé mača je zábavné. Ale nie je nič viac ako prerastené mača. vzlietnem až k čiernym oblakom. Na zem dopadnem vo svojej ľudskej podobe. Mal by si mi na kolenách ďakovať, že som sa nad tou myšou zľutoval a odniesol ju sem. Avšak ak si nebudeš dávať pozor na to ako sa ku mne správaš tak sa z teba stane jeden z mnohých kobercov v mojom paláci. Na tigra vydýchnem dym z mojej dýmky. Zdá sa, že už skončili. Obrátim sa na lúku. Žena je preč a v strede medzi kvetmi leží dievča. Hmmm...Veľa toho na sebe nemá. Ale nevyzerá tak zle. poviem keď stojím nad dievčaťom. Žeby som si ju vzal do paláca? |
| |
| soukromá zpráva od Archi pro Tss....neznášam tieto namyslené charaktery. Prerastené mača. Nemysli si že neviem čo si zač. Ten pach čo sa z teba tiahne hovorý za všetko. Tss.... Sledujem ako vzlietne a na zem dopadne vo svojej ludskej podobe. Zase počúvať ako sa mi vihráža už ma nebaví. Keď si sa nad ňou v prvom rade tak zlutoval a mohol si mi povedať kam ju chceš zobrať, a nie ju uniesť. Vrr... A rukou rozmávam dym okolo seba. Započujem ako hovorý že skončily, hneď sa otočím a bežím k Chimli. Chimli na sebe nemá skoro žiadne veci, rozmýšlam čo jej asi dám na seba. Potom mi napadne pozrieť sa do vaku ktorý nesiem. Samozrejme tu ich má. Rozhodnem sa na Chimli navliesť aspoň niake veci. Počujem ako si zase niečo vták mumle. Aspoň počkaj než sa preberie než ju zase unesieš. Nebolo by pre nu lepšie ak by ju vzal zo sebou? Predsalen je dosť zranitelná. Nachvílu sa nad tým zamyslím ale potom myšlienku vytrasem z hlavy. Nie...slúbil som že ju budem chrániť a že s nou ostanem. Potom pozriem na spiacu Chimli a dúfam že sa čoskoro preberie. |
| |
| soukromá zpráva od Laire pro Takže proto utekla.Ona má ráda už někoo jiného.Jeho bratra..počkat on má bratra?Jo je to možné o tom nám nikdo nic neřekl. Chudák holka se před nami rozbrečí. Takže jeho bratr stratil hlas a její matka kvůli tomu nechce povolit svadbu těm dvoum.To není správné. Místo breku si těd naštvaně dupne nohou.Sednu si protože mě začínaj trochu bolet nohy. Ocas si dám podél těla a podívám se na ni. "Takže takhle to je tedy.To je nespravedlivé.Jenom kvůli tomu, že stratil hlas vám nechce dát svolení." Zvednu hlavu k obloze a zadívám se na ní. "To je opravdu nespravedlivé, protože když opravdu někoho miluješ, nezáleží na tom kdo to je, nebo zda je poškozený. Jediné na čem záleží je to zda tě ten drůhý opravdu miluje a bude k tobě hodný,laskavý a nikdy tě nezradí." Co kdyby sme zkusily nějak přemluvit její matku?Nějak jí to vysvětlit. Přemýšlím nad danou situací a zahledím se na fialové jezero. |
| |
| soukromá zpráva od Strážca času pro Princ sediac na posteli začne rozprávať príbeh. Je tomu dávno keď sa to stalo. V dobách keď môj starý otec bol mladým mužom a cestoval po svete aby sa zlepšil v starodávnej mágií tohto sveta. V tom čase sa dostal do týchto krajov a spoznal mladú ženu. Prvý krát keď ju uvidel letela ponad koruny stromov. jej krídla sa trblietali a spievali farbami. Jej krása bola nevídaná na celom svete. Prešiel mnoho krajov avšak ženu ako ju nikdy nestretol. Na prvý pohľad sa do nej zamiloval a dlhé roky sa jej dvoril no ona nikdy neprijala jeho ponuku. Nevedel prečo a preto ju jednu noc sledoval. Sledoval ju až k jazeru. Pri jazere sa stretla s mladým mužom i on rovnako ako on mal vzhľad skutočne nevídaný. Zdalo sa, že sú milencami. Zloba, ktorá vstúpila doňho ho premohla a hnev spolu so žiarlivosťou ho prinútili muža prekliať. Uzatvoril ho v jazere, ktorého priezračná voda sa zmenila na temne purpurovú. Žena smútkom a strachom trpela. Pomaly hynula v klietke do ktorej ju môj starý otec uvrhol. Stále jemu na očiach ako slávik či páv. Avšak ona bola motýľ, ktorý stratil svoje krídla. Jej farby vybledli a z očí sa vytratil život. No ani to nezmenilo nič na myslení môjho predka. Chcel ju mať len pre seba a to i mal. Vlastnil ju až kým rok neskôr nezomrela žiaľom. No tvora v jazere nikdy neprepustil bál sa, že jeho hnev kvôli smrti jeho družky by zničil celé mesto, ktoré je neďaleko. Bál sa, že by ho prapredkovia potrestali a preto je tam väznený dodnes. Po starom otcovi sa o jazero staral môj otec a teraz môj brat. Mnohokrát som sa s ním rozprával. noc čo noc ho navštevujem no nikdy som mu nedokázal povedať, že je mŕtva. Nikdy som nemal odvahy sa spýtať aký bol ich vzťah rozprávam sa s ním len o bezvýznamných veciach. No i tak si podľa mňa zaslúži slobodu, ale či za cenu dediny. Mathis ti povedal všetko čo vedel |
| |
| soukromá zpráva od Reine pro Zamyslene počúvam. V tom mi niečo dôjde. Ehmm... ten v meste... ale nerozprával. dodám a pousmejem sa. Nevydal zo seba ani hlásku, všetko nám písal. rozmýšľam. Ale či nám neklamal neviem. Dokázala by si ich od seba rozoznať? |
| |
| soukromá zpráva od Strážca času pro Dievča prekvapene prikývne. Určite. Na prvý pohľad sa zdá, že sú rovnaký, ale skutočnosť je iná. A hlavne každý má na inom ramene tetovanie. Aka ho má na pravom rameni a Iru na ľavom. Ja si chcem vziať Iruho nie Aku. Ale do dediny nepôjdem ani za nič kým si nebudem istá, že je tam Iru! dievča vyskočí na strom. Zistite to a večer príďte opäť. Ak je v dedine Iru priveďte ho alebo aspoň dôkaz. Potom pôjdem! dievča utečie do lesa. Je veľmi rýchla, nemáte šancu ju následovať. |
| |
| soukromá zpráva od Tatehaya Susanoo-no-Mikoto pro Onedlho sa preberie. Pozorujem tigra, s pobavením sledujem jeho ustráchaný pohľad. Vzlietnem do vzduchu do predným než odletím na dievča hodím modrú ľaliu. To nebolo naposledy čo sme sa stretli. Nie je to ani naposledy čo budete potrebovať moju pomoc. |
| |
| soukromá zpráva od Strážca času pro po odlete havrana sa Chimli prebudí |
| |
| soukromá zpráva od Chimli Pierotto pro Pomaly otvorím oči a zdá sa mi akoby som sa zobudila po veľmi veľmi dlhom spánku. Kde som? Ako som sa sem dostala? ešte stále celkom nevnímam nič okolo seba. Po nedlhej chvíli si všimnem, kvetov okolo nás. Oči mi zažiaria pri tom pohľade. Prudko vstanem a až vtedy si uvedomím akú mam podobu i to, že oblečenie mi chýba. Ako som vstala všetko spadlo. Celá červená sa zúrivo pozriem na Archiho. Netuším ani čo mám povedať len sa snažím premeniť. Nejde! zhrozená zo zistenia a stále stojac vo svojej plnej kráse (i keď pred vlastným manželom, pravdaže ktorého nenávidím) okamžite začnem zdvíhať nejaké handry na zemi a zakrývať sa s nimi. Otoč sa ty prasa! Čo sa na mňa dívaš! Kedy si dostal povolenie ty vypelichaná krysa!!! sama neviem čo presne komolím dohromady. Do očí sa mi tlačia slzy a hanba akú pociťujem je nekonečná. |
| |
| soukromá zpráva od Stín měsíce pro Bez větších problémů dorazím do města. Naštvaně se rozhlédnu po chýši. Zklamaně shledám, že se ptám prázdna. Sakra tohle není dobré!! Takže teď musím zachovat klid. Vzteklí vlk, pobíhající po vesnici by rozšířil zbytečný neklid. Změním se zpět do plně lidské podoby a obleču si šaty, až poté začnu hledat své společnice. Hledám nejvíce nosem a ptám se každého kolem jdoucího, jestli neviděl dvojici dívek. Po době, jenž se mi zdá jako věčnost mně někdo poklepe na rameno. Ovládnu první popud tasit a prudce se otočit. Zhluboka se nadechnu a pomalu otočím. Kolem jsou jen přátelé. Respektive nepřítel by mi nepoložil ruku na rameno, ale rovnou by mne bodl do zad. Usměji se na mladíka, jenž stojí za mnou. Ikdyž to myslím dobře vždy se projeví můj vlčí původ a obnažím tak sadu dlouhých zubů. Rychle převezmu lísteček a přečtu si zprávu na lístku. Tady někdo umí psát?? Studuju mapu, jenž mi mladík ukazuje. Tak to mne čeká ještě daleká cesta! Poslední lísteček jen přeletím očima."Díky, jsem tvůj dlužník." Ukloním se mladíkovy a téměř hned svých slov zalituji. Neváhám a vyrazím svou největší rychlostí k jezeru. Snad nenechávám přílišnou stopu pro lovce. |
| |
| soukromá zpráva od Laire pro Když se tak zamyslím nad tím co řekla Reine. Bože to je vlastně pravda. On nám to napsal na papír přeci. Jej já na to uplně zapoměla. Dám si tlapu na obličej. Bože, jak jsem na to mohla zapomenout... Koukám jak divka zmizí v lese. "No já si tedy nepamatuji, jestli měl tetování na levom nebo pravom rameni. Ty jo Reine? " Promluvím a zeptám se své společnice. "Ale tak či onak se stějně budeme muset vrátit do vesnice. Protože máme přinést důkaz, nebo jeho." Otočím se směrem k vesnici. "Tak to, abychom vyrazily zpět." Tentokrát neletím, ale jdu středním tempem po svých, směrem zpět k vesnici. |
| |
| soukromá zpráva od Hypnofrog pro Opretý o stenu počúvam Mathisov príbeh. Okrem slobody si určite zaslúži aj pravdu. Keď mu celú situáciu vysvetlíš tak sa ti určite podarí ho presvedčiť aby ušetril dedinu. Väčší problém bude získať ten prsteň. Nemáš nejaký nápad ako by sme ho mohli získať? Najlepšie bez povšimnutia. |
| |
| soukromá zpráva od Reine pro Ja si ani nevšimla, že mal tetovanie. zasmejem sa a letím za Laire. Snáď bude ešte stále v meste. Určite bude v meste! poviem si a nadšene si letím dopredu a preletujem zprava doľava. sem a tam. Asi by sme mali ísť rýchlejšie! Musíme to stihnúť! Musí to byť on! |
| |
| soukromá zpráva od Strážca času pro Mathis sa zamyslí. Rozmýšľa ale zdá sa, že ho nič nenapadá. V tom sa rozlietne tajný vchod, ktorým si prišiel. |
| |
| soukromá zpráva od Sverrir pro Vbehnem do komnaty a okamžite skočím na postel. Ako Mathis vysedáva na nej položím si hlavu na jeho kolená ako správny, poslušný pes. No najľahšie by bolo ho ukradnúť. A najnebadanejšie keď....keď... na mojej nevinnej tvári sa objaví zlomyseľný úsmev. Najlepší čas je keď zaspí unavený po večernej rozcvičke s partnerom. Avšak.... na to potrebuje niekoho kto bude jeho partner. moje oči hľadia na jedinú osobu v miestnosti. Hypno, si jediný kto to môže spraviť. |
| |
| soukromá zpráva od Strážca času pro Rozdelili ste sa v meste, no ako kráčate po lese opäť sa stretnete. Ste zase spolu. (píšte Laire, Reine, Stín) |
| |
| soukromá zpráva od Stín měsíce pro Konečně objevím své společnice. Nejdříve ucítím nezaměnitelný pach, jenž zanechávají cestou. Jak se blížím tak postupně ke mně nese jejich vůni. Doběhnu je a zabrzdím před nimi. Napřáhnu k nim otevřenou ruku v gestu, že mají počkat, zatím, co já se snažím popadnout dech. "..... konečně jsem vás našel...... Musím s tebou Reine okamžitě mluvit..... S jakého kmene, že jsi to říkala, že jsi? Co tu děláte?" chrlím otázky zatím, co se snažím popadnout dech. S toho, jak jsem uřícený je vidět, že jsem hodně usilovně běžel.Snad jsem se mýlil. |
| |
| soukromá zpráva od Reine pro Veľmi prekvapene sa pozerám na Stína. Prečo sa pýtaš? Veď to je snáď vidieť. Ako to inak, že si už v poriadku? Nechápem jeho otázku a prečo tak bežal, veď by sme sa onedlho opäť stretli, alebo sa nás nevedel dočkať? hľadím naňho a stále nechápem čo mu je. No len pre istotu aby si bol pokojný som z kmeňa ľadu. |
| |
| soukromá zpráva od Laire pro Koukám na Stína jak se snaží popadnout dech po tom běhu. Vypadá , že už je v pořádku. snad.. Ale to snad hoří, že tak spěchal za náma, když by sme se stejně za chvilku viděli? "No tak zpomal trochu Stíne. Nejdřív se pořádně nadechni a vydechni. Sotva popadáš dech." Ale proč se ptá z jakéo kmene je Reine? Žeby něco důležitého? " Co tu děláme? No to je trochu na delší vyprávění." Podrbu se tlapou na rohu a pak se usměji. |
| |
| soukromá zpráva od Stín měsíce pro Když mi Reine odpoví, tak si kleknu a zapřu se o zem. Zajímavá odpověď. Prakticky sice nic neříká, ale co bych mohl čekat. "No, popořadě náš hostitel si konečně všiml, že ten pazour, jenž mi zajistil tu jizvu byl otrávenej. Když si uvědomil toto, bylo mé vyléčení dílem okamžiku."Tohle je celkem pěkná společenská lež. Já to tomu chlapovy ještě nedaruju. zavrčím si v duchu a pokračuji "Zatím, co vy jste odešli. Dostavil se posel od místního hradního pána s žádostí o pomoc. Jelikož já už byl v pořádku, tak jsem se za ním vydal. Vsuvka víte, že nedaleko leží poměrně velký hrad?" zeptám se svých společnic než pokračuji. "A teď se dostávám k tomu proč jsem uštvanej, jak jelen. Nezapomněla jsi nám Reine něco říct?" zeptám se celkem mile. "Například, že máš zlé dvojče, které se bavím rozsévání nesvárů? Protože jsem tvou kopii s rudý kožíškem potkal cestou sem. Jo a hradní pán mne požádal ať to zlé stvoření vyženu. Jelikož ta bytost se ti nápadně podobala, běžel jsem z hradu do vesnice, kde jste nebyli a pak sem. To je vše, co na co jste se ptali. Co tu děláte vy? Času máme dost, jelikož já si musím na okamžik odpočinout." doslova cítím, jak se mi z krve odplavuje adrenalin a přichází únava. Bolest z rány a strach o společnice si konečně začínají vybírat svou daň a já jsem rád že klečím.Možná jsem to trochu přehnal. Obvykle by mne takový běh zas tak moc nevyčerpal. |
| |
| soukromá zpráva od Reine pro Môj brat nie je zlý. Ani sa s tým nezabáva. Vyžaruje temnú energiu, ktorá slabých ovládne. Nie je to jeho vina, že je tu toľko slabochov. A to je i jeden z dôvodov prečo sa chcem dostať domov. Myslela som si totiž že je stále v chráme na hore. No keď hovoríš, tak ma išiel asi hľadať. Kde si inak videl? Pokojne hovorím ako by sa nič nedialo. No i mne robí starosti, že môj mladší brat pobehuje zmätene po lese. Musím ho nájsť tak kde si ho videl? A on tu je hrad niekde? skutočne sa zdá, že ma vôbec netrápi prítomnosť môjho dvojčaťa. Inak, odkiaľ o ňom vieš? A ako veľa vieš? spýtam sa a vtedy je po prvý krát na mne vidieť, že som veľmi vážna. |
| |
| soukromá zpráva od Hypnofrog pro Chvíľku po tom, čo som položil otázku, rozletia sa dvere tajného vchodu a dovnútra vbehne nejaká osoba. Okamžite siahnem po svojich zbraniach, ale neprekvapený výraz na princovej tvári ma presvedčí, že ešte nie som v nebezpečenstve tak zbrane skloním. Pri bližšom pohľade si všimnem, že neznámym votrelcom je Sverrir. Keď Sverrir navrhne svoj plán zblednem a rýchlo sa snažím podať nejaký dobrý argument proti ich šialenému nápadu aj keď vnútri viem, že sa mi ich nakoniec nepodarí prehovoriť. Ale....ale....ja....on....spolu....“rozcvička“....ARGH. Ty odo mňa chceš aby som sa vyspal s princom!?! |
| |
| soukromá zpráva od Archi pro Keď havran konečne odletí cítim ako zomna spadne velká tarcha. Potom sa pozriem na Chimli a zistím že sa prebúdza. Ešte nie úplne prebudená sa rozhliaža okolo seba. Už si v bezpečí. Poviem a trochu sa na nu pousmejem. Velmy rýchlo sa postavý čo spôsobý že z nej oblečenie ktorým som ju zakril spadne. Nachvílu vidím svoju ženu tak ako prišla na svet. Teda aspon myslím. Potom sa rýchlo otočím. Začervenám sa ale neotáčam sa naspäť. Chimli v rozrušení niečo vykrikne. ....čo sa to zrovna stalo...prečo musela tak rýchlo vstať. Rýchlo sa obleč alebo ochorieš. Keď dopoviem uvedomím si že sa ešte stále nepremenila....Ale prečo. Vykrikuje na mna nadávky ako keby som urobil niečo zle. Počujem ako berie veci zo zeme. Nehuč na mna a radšej sa obleč. Obleč sa a všetko ti vysvetlím. Zdvíham sa a odcháadzam o kus ďalej. Prejdem k stromu a opriem sa oňho tak že sa dívam do lesa a nie na lúku. Napnem všetky zmysli, zvieracie aj kúzelné, aby som sa uistil že v okolý nieje žiadna hrozba. |
| |
| soukromá zpráva od Sverrir pro Áno. usmejem sa a vstanem z postele. Podľa tvojej reakcie, to bude tvoj prvý krát. Buď rád, princ...kráľ je veľmi zbehlý v týchto veciach. Popravde všetci čo sú tu. Ak si si nevšimol ženy sú tu nevítané. Potlapkám Hypna po chrbte. Alebo si to chceš najskôr skúsiť so mnou? Ja by ti ale nepomohol. Kráľ nie je...nie je...on nie je spodok, narozdiel odo mňa. Pobavene pokračujem. Chceš niečo presnejšie, bližšie vysvetliť? Napríklad ako to bude prebiehať?Alebo to chceš hneď ukázať? Toto milujem. Ostatných trýzniť a týrať hlavne keď sú na ženy, fuj žena. trochu ma strasie pri mojich myšlienkach. Nikdy to nespraví na to je príliš veľký zbabelec. |
| |
| soukromá zpráva od Chimli Pierotto pro Oblečiem sa a opäť sa skúsim premeniť. Každý môj pokus však zlyhá. Čo je so mnou? Prečo to nejde? rozplačem sa a so slzami v očiach sa posadím medzi kvety. Čo sa stalo? Čo sa mi stalo!? kričím a pritom plačem. To už navždy budem takto? neprestávam plakať. |
| |
| soukromá zpráva od Hypnofrog pro Ešte stále do cela vykoľajený zo Sverrirovho návrhu iba periférne počúvam čo rozpráva. Bože môj, ako som sa len mohol dostať do takejto situácie. Mysli, mysli, ako by som to mohol spraviť bez toho, aby som sa nechal znásilniť.... Zrazu mi preblysne hlavou myšlienka, ktorá by ma mohla zachrániť od toho strašného osudu. Teraz ma tak napadlo, má váš kráľ magické schopnosti? Dokázal by rozpoznať, keby som naňho použil moje schopnosti? Už len dúfať v priaznivú odpoveď.... |
| |
| soukromá zpráva od Sverrir pro Inak by asi len ťažko udržal toho tvora v jazere, nemyslíš? Je v celku silný mág. Možno si o ňom už i niekedy počul. Jeho meno je Ish'Régis. Je to štvrtý princ ale najsilnejší a najmúdrejší. Poteším svojou odpoveďou Hypna. Takže by si nemal ani šancu ho použiť, skončil by si tak či tak na posteli, ale potom by ťa zabil. Usmejem sa a posadím na postel. Tak aký máš ďalší návrh? Ani nečakám na odpoveď keď si na niečo spomeniem. Začnem sa hrabať v šuplíku od Mathisa a ten nado mnou mávne len rukou. Vyberiem jeden obrázok a podám ho Hypnovi. To je on.  Nechceš si svoj prístup rozmyslieť? Strašne ma baví pozorovať jeho zdesenú tvár. |
| |
| soukromá zpráva od Hypnofrog pro Mohol som čakať takú odpoveď. Povzdychnem si ako na mňa konečne doľahne že mi nezostáva nič iné, ako ísť do toho. Kto vie, možno nakoniec zistím, že som bisexuál... Pozriem sa na fotku môjho „partnera“ ktorú mi ukazuje Sverrir. No jedinou útechou mi môže byť to, že nie je škaredý. Dobre, dobre spravím to. Ale ešte si mi nevysvetlil, ako chceš zariadiť aby som s ním tú, ehm, „rozcvičku“ s ním vôbec mal. Keď to nakoniec nevyjde tak toho psa zlomím najprv psychicky, potom fyzicky a potom ho nechám ležať niekde v priekope nech tam zhnije.... |
| |
| soukromá zpráva od Sverrir pro Najjednoduchšia vec na svete. Každú noc chce niekoho aby sa odreagoval. Predsa len viesť tento kraj nie je žiadna slasť. Tak si užíva aspoň večer. Zvyčajne chodím do najbližších dedín a niekoho mu privediem. Ak pravda sám nemám náladu. A preto stačí povedať, že si jeden z mojich objavov. No pozor ma skvelú kondičku. Jeden krát to nebude. Pousmejem sa a pozriem sa von. No za chvíľu by sme mali ísť aby ťa niekto nepredbehol. Chcel by si ešte niečo vysvetliť? Napríklad ako začať? usmejem sa a už vidím ten úžasný zdesený pohľad. O skoro by som zabudol. Prsteň si nedáva dole. Takže musíš počkať kým tvrdo zaspí. To môže trvať pár hodín ak budeš dobrý ak nebudeš tak pár minút kým ťa vykopne. Oj že by som ich pozoroval toto si nemôžem predsa nechať újsť. Možno navrhnem trojku...Nie nie to by bolo naňho moc. No ale Ďalšiu príležitosť mať nebudem. ťažké to dilema. Usmejem sa na Hypna. Pravda ak tam nechceš ísť sám, môžem ísť s tebou. Možno sa budeš cítiť lepšie. Už sa nemôžem dočkať keď ho predhodím Régisovi, vyzerá nevine ale taký nie je. Musím ťa ešte varovať, Régis je dosť náročný, ale myslím že k pannám ako si ty býva nežný. Len tak tak zadržiavam smiech. |
| |
| soukromá zpráva od Hypnofrog pro Jeho plán znie do cela dobre. Aké šťastie že práve Sverrir prináša svojmu kráľovi jeho obete. No jedna otázka by sa našla. Jak si už spomenul, bude to moje prvé stretnutie takého druhu takže by som vážne rád vedel, ako začať a čomu sa vyhnúť aby ma naozaj nevykopol. A nie, radšej pôjdem sám. |
| |
| soukromá zpráva od Sverrir pro Sklamane zasyčím ale potom sa dám do vysvetľovania. A nechceš si to vyskúšať? Pravda z pohľadu princa..kráľa. opýtam sa ale začnem s vysvetľovaním. Takže predtým než tam pôjdeš musíme spraviť jednu vec. Vykúpať ťa. Vezmem Hypna za ruku a ťahám ho z komnaty. Princa Mathis nám zamáva a radšej sa do ničoho nepletie. Neboj sa nebude to také strašné. Vlečiem ho mnohými chodbami až sa dostaneme do obrovskej kúpelne. Vaňa...ak sa to tak dá nazvať je väčšia ako nejaký bazén. Sú to fontány a voda e teplá. Vyzliecť a do vody. Kým sa budeš kúpať ja ti všetko vysvetlím.Ak si nepohneš spravím to za teba! A ver nezostal by som len pri vyzliekaní. šibalsky sa usmejem a čakám kým vojde konečne do vody. |
| |
| Les Mlčky sleduji Reine a už nemám ani sílu zlobit se na ní. Fajn, je to ona. Tak teď nastává zajímavá otázka, co bude dál? Zadívám se na své ruce s velké části přeměněné na pracky a pak na příjemnou osůbku před sebou. "Jak jsem řekl, tvého bratra jsem potkal na cestě do vesnice. " zhluboka se nadechnu než pokračuji "Ta energie o které mluvíš může ovládnout každého. Když jsem jej potkal byl jsem natolik rozrušený, že jsem se málem změnil na vraždící bestii. V každém srdci je temnota." Pomalu se zvednu na nohy a rozejdu se zpět do vesnice. Takže, co teď odpovědět pravdu a nebo lhát? Případně, jak lhát." Rayken, já na pohádky nevěřím. Na druhou stranu uznávám, že toho o světě moc nevím. Takže pohádku o Životu a Smrti danému šlechtici nežeru, ale máš představu, jak se vrátíš domů? Tvůj bratr by mohl natropit hodně škody v okolí. Těžko, můžu soudit tvého bratra jestli se krmí. Sám jsem přeci jen lovec." mluví mírně nenávazně a očividně na mně pomalu doléhají poslední dny. |
| |
| soukromá zpráva od Reine pro On nechce ísť do mesta. Bojí sa všetkého. Bál sa i teba. Ale i tak ma prekvapuje, že nie je s tebou. Môj pach by ho k tebe priviazal ako malé dieťa. nehovorím už tak detsky ale úplne vážne. A ten príbeh je pravdivý. Len nežijeme večne. každých sto rokov sa narodia dvojčatá , ktoré majú za úlohu strážiť rovnováhu. Ale rovnováha už dlho nie je. Je len smrť. Môj brat však svoju úlohu nenávidí. Je to le samá bolesť, vidieť ako stále niekto umiera. Narozdiel odo mňa. ja vidím keď s niekto narodí. preletím k stínovi a jemne sa dotknem jeho ňufáku. Kým bude so mnou jeho sila je vynulovaná mojou. Nič sa nestane. usmejem sa, ale v mojich očiach je vidieť, že mám obavy. |
| |
| soukromá zpráva od Archi pro Opretý o strom čakám kým sa mi Chimli ozve že môžem vísť. Neráb by som ju znova prichitil nahú...aj keď pohlad to bol príjemný. Nad myšlienkou sa mierne začervenám. Ale prečo sa ešte nepremenila.....nerada si udržiava ludskú podobu...žeby ten havran. Pri vspomienke na havrana sa mi naježí srsť. Namyslený vtáči mozog. Preklajem v mysli stvorenie. Uff..... Vydýchnem keď si spomeniem na auru ktorá ho obklopovala. To nebol obyčajný tvor....bolo okolo neho niečo divné. Zrazu si uvedomím že už niaku dobu počujem ako Chimli plače. Ach...čo teraz. Mierne sa zakloním za strom a skontrolujem či je už oblečená. Na moje potešenie už áno. Pomaly vídem spoza stromu a kráčam k nej. Potom si vedla nej klaknem a venujem jej ustarostený pohlad. |
| |
| soukromá zpráva od Stín měsíce pro "Víš spousta zlých činů plyne právě ze strachu. Kdokoliv, kdo se bojí jedná zkratkovitě a neuváženě. Pokut se tvůj bratr neustále bojí, možná svůj strach šíří na ostatní." vysvětluji svou teorii Reine. Lovci ještě k tomu většinou jednají násilně. Posléze otočím pozornost na Laire "Fajn, to bychom měli téma, co tu dělám a proč jsem sem tak spěchal. Teď se zaměřme na to co tu děláte vy? Respektive našli jste to děvče?" ptám se celkem zvědavě. Problémy se řeší postupně. Nejdřív splníme to o co nás ten muž požádal a pak se budu zabývat tématem život a smrt. |
| |
| soukromá zpráva od Hypnofrog pro Na Sverrirovu otázku radšej ani neodpovedám. Zrazu ma schmatne a začne ma ťahať hradnými chodbami ku kúpeľni aby som sa vykúpal. Aspoň niečo dobré pred hlavným programom... Pousmejem sa nad Sverrirovými empatickými slovami. Konečne ma dovlečie na miesto určenia. Fíha, tak toto je vážne kráľovská kúpeľňa. Jeho ďalšie slová ma povzbudia rýchlo sa dostať do vody. Zatiaľ čo sa ja začnem čistiť od všetkej tej špiny čo sa na mne nahromadila na ceste lesom, čakám na Sverrirove vysvetlenie. |
| |
| soukromá zpráva od Chimli Pierotto pro Čo sa na mňa tak dívaš? Radšej mi povedz čo mám robiť! kričím naňho a neprestávam plakať. Nejde to! Môžem sa snažiť ako len chcem! Nejde to! Vstanem zo zeme a prejdem ku stromu. Poutieram si slzy. Poďme. poviem potichu ako myška, na ktorú sa nemôžem zmeniť. Možno to pôjde neskôr. dúfam v to. Verím v to. Nič iné mi nezostáva. |
| |
| soukromá zpráva od Strážca času pro Na mieste kde stojíte, z lúky vedie len jedna cesta okrem tej ktorej ste prišli. Nemáte teda na výber a musíte ísť po nej. Dva dni cesty sa Chimli stále nedarilo zmeniť svoju podobu. Nikoho ste cestou nestretli a jedli ste len čo ste ulovili alebo nazbierali. Došli vám už totiž zásoby jedla a hlavne vody. Máte ale šťastie cítite vodu. Ste neďaleko nejaké jazierka. Rozbehnete sa k nemu no predtým než sa pokúsite napiť všimnete si niečo podivné. Voda je fialová. |
| |
| soukromá zpráva od Strážca času pro Predtým než ti Reine alebo Laire stihnú odpovedať vás vyruší zvláštny zvuk. Počujete že sa k vám niečo blíži. Počujete zvuky lámania vetvičiek, ťažké kroky. To čo ide k vám je veľké. |
| |
| soukromá zpráva od Sverrir pro Mám ti to vážne vysvetľovať? Alebo sa radšej necháš prekvapiť? Ak chceš ja ti to rád vysvetlím do posledného detailu, avšak bojím sa, že potom by si do tej izby viac nevkročil a to si nemôžeme dovoliť. S úsmevom si prezriem Hypna. No šancu máš. A celkom dobrú. Niečo ma však zaujíma. Odrazu sa môj úsmev vytratí a ja zvážniem. Posadím sa na okraj vane. Prečo ho chceš oslobodiť? Poznáte sa? Prečo to podstupuješ? |
| |
| soukromá zpráva od Laire pro Přemítám pohled z jednoho z mých přátel na druhého. Nějak mi uniká, o co tu jde. No podle toho co jsem pochytila má Reine bratra. A v tom ostatním mám, jak si bordel. Nějak to nechápu. Nu což nevadí něco jsem pochytila. " Ano, ..." Přeruším se v půlce věty. Zvednu hlavu trošku výš, abych lépe uviděla to co udělalo ten zvuk. Ale nic nevidím zatím. "Slyšíte to?" Zeptám se potichu svých společníků a dál stojím nehybně a koukám po okolí. "Něco, nebo někdo se k nám blíží." Řeknu opět potichu, aby mě slyšeli jenom ti dva. Podle zvuku. To co se blíží, je velké. |
| |
| soukromá zpráva od Hypnofrog pro Vzdychnem si nad Sverrirovou poslednou otázou. Stačí povedať, že viem aké to je byť strčený v klietke vystavený na obdiv ostatným a nechajme to pri tom. A k tvojej predchádzajúcej otázke, nie, nechcem to vysvetliť do posledného detailu. Potrebujem len nejake tipy čomu sa vyhnúť. |
| |
| soukromá zpráva od Sverrir pro Usmejem sa. Pár typov mám. Prvý: neskúšaj sa pretvarovať. On to pozná, má radšej keď sa bránia, zvyčajne aspoň. Druhý typ: užívaj si to, je to lepšie ako keby si to bral za trest. Tretí typ: nech ťa poriadne pripraví veď si panna. Posledné slovo vyzdvihne aby som ho trochu podpichol. Ak by si to nevedel poviem ti hlavné detaili, o ktorých by si mal vedieť. A to je priebeh. Najskôr spredu potom zo zadu. Najskôr prsty, potom hold to pravé. Je na mne vidno ako sa zabávam. Už si hotový? Mali by sme ísť. |
| |
| soukromá zpráva od Stín měsíce pro Celkem pobaveně sleduji Laire, jejíž oči kmitají ze mne na Reine a zpět. Jo, tak tohle asi nedává moc smyl. Pochybuji, že oznámení, že naše společnice je magická bytost by dávalo ještě menší smysl. Náš rozhovor náhle přeruší vzdálený zvuk. Našpicuji uši a tiše doufám, že se mi to zdálo. Další dunění mne ujistí, že se mi to nezdálo. Tak tohle nevypadá moc dobře. "Jo, slyším to taky." prohlásím zachmuřeně a se zad sundám luk a založím si šíp. Druhé kolo boje zblízka neplánuji. Jedna jizva na boku mně stačí. "No, malá zvířátka takovej rámus nedělají. Možná by bylo dobré uklidit se té bytosti z cesty. " šeptám zatím, co si klekám do stínů jednoho z okolních stromů. "Pro zajímavost Reine, jak jsi na tom ze smrtelností?" ptám se jmenované tiše. |
| |
| soukromá zpráva od Hypnofrog pro Sverrirove typy mi aspoň trochu odľahčili moje neisté pocity. Rýchlo sa doumývam a začnem sa sušiť dodanými utierkami. Už, už. Len sa oblečiem. Rýchlo na seba navlečiem moje oblečenie a podídem k Sverrirovi. Môžme isť. |
| |
| soukromá zpráva od Sverrir pro Poťapkám Hypna po rameni. Tak ideme teda. Vyjdeme z kúpelne a po nejakej dobe sa dostaneme na najvyššie poschodie hradu. Toto poschodie je kráľa Régisa. Vediem ho k izbe na konci chodby. Neprezraď sa a užívaj si to. Otvorím dvere do komnaty a strčím dnu Hypna. Dvere za ním zatvorím a odídem do svojej izbičky. |
| |
| soukromá zpráva od Strážca času pro Niečo sa k vám blíži. Počujete tie ťažké kroky. Vidíte ako uteká drobná zver pred tvorom. Kríky pred vami sa začnú jemne pohybovať. zdá sa vám, že tam niečo je. Zrazu bez toho aby ste to čakali z kríku vypadne drobný tvor.  malý čierny tvor sa na vás vydesene díva. No po chvíli začne nadšene mávať chvostíkom a nepokojné mláďa začne poskakovať okolo vás. Zdá sa, že by sa s vami rado hralo. |
| |
| soukromá zpráva od Strážca času pro Sverrir ťa hodil do komnaty a sám ušiel. Kto si? A čo tu chceš? zdá sa že kráľ nemá dobrú náladu. Sedí za stolom a píše nejaké veci. Ak si môj dnešný partner tak sa vyzleč a ukáž sa. Kráľ sa zasmeje a ďalej píše. Nezaujal si ho zatiaľ. |
| |
| soukromá zpráva od Hypnofrog pro Opäť nasledujem Sverrira chodbami hradu až na najvyššie poschodie. Zastavíme až na konci chodby, kde má kráľ svoju osobnú komnatu. Rýchlo si odopnem oba meče a spolu s kabátom ich podám Sverrirovi. Tu máš, postráž mi ich. Očakávam ich naspäť, keď sa toto skončí. A keď na nich bude len jediný škrabanec tak ťa vykastrujem hrdzavou lyžičkou. Hneď na to som bol strčený cez dvere a ponechaný môjmu osudu. Poriadne som sa ani nestihol zorientovať keď na mňa vyštekol neznámi hlas. Za stolom sedí osoba, kráľ, pripomeniem si, a píše nejaké dokumenty. Opäť moje šťastie, podľa jeho výrazu tipujem, že mal hektický deň. To mi určite nepomôže. Zoberiem si Sverrirovu radu aspoň z časti k srdcu a s miernym vzdorom a zdržanlivosťou žiariacou v očiach sa začnem pomaly vyzliekať. Nakoniec zostanem stáť iba v spodnom prádle. Keď už nič, aspoň by som ho mal zaujať mojich exotickým a vyšportovaným výzorom. |
| |
| soukromá zpráva od Laire pro Svůj zrak upírám směrem odkud jdou slyšet kroky. Já bych se asi těžko při své velikosti mohla jen tak klidit té věci z cesty. Bez toho, aby si mě všimla. Před náma se oběví pohyb. A já jak na lehlách čekám co to bude za tvora. A tu se najednou před náma oběví strašně malinký tvor. Že by tohle dělalo ten hluk? To snad ne.. Musela jsem se v duchu smát. Protože jsem očekávala cosi jinak velikého a při pohledu na to mrně, jak na nás vrtí ocasem a skáče okolo nás je srandovní. "To je tak krásně roztomilý tvoreček, až je k spapání!" Prohlásím hůmorně. |
| |
| soukromá zpráva od Stín měsíce pro Neznámá bytost se k nám pomalu blíží a já začínám bát mírně nervózní. Bohové ať je ta bytůstka přátelská! Ikdyž dokud se tu pohybuje bratříček Reine je tahle možnost dost mizivá. Když se před námi začnou pohybovat keře, natáhnu luk a čekám, co z nich vyleze. Očekával jsem ledacos, ale mládě, jenž se vykutálelo z keře mne dost překvapilo. Skloním luk, ale nepřestávám keř sledovat.Že by to mládě dělalo takový hluk? To se mi nechce věřit možná má někde mamku. Snažím se naráz sledovat mládě, které kolem nás začalo poskakovat a keř s kterého vyšlo.Ty jo, to je dlouho, co jsem já byl mládětem někdy mi to přijde, jako celá věčnost. Dnes vím, že poskakovat kolem cizích lidí není dobrý nápad a to mládě by se to mělo rychle naučit taky. "Ano, je roztomilé, ale mě dělá starost, jestli tu nemá rodiče. Spousta bytostí poměrně zuřivě brání své mladé."Vlci například. odpovím Laire a opatrně se vydám ke keři odkud vylezlo mládě. |
| |
| soukromá zpráva od Strážca času pro Stín podíde ku kríku odkiaľ vypadlo mláďa. Z výšky asi dvoch metrov sa naňho uprene dívajú Jeden pár veľkých očí a v okolí je šesť párov drobných očičiek. Upreté pohľady vás pozorujú. Jeden pár drobných očí sa začne vzdialovať od ostatných. dostane sa až do výšky Stínovej tváre. Alde Započujete ostrí hlas ako od orla. Z kríkov a tmy k vám na cestu podíde obrovský gryf. Nikto z vás ešte takéhoto tvora nevidel. Okolo veľkého tvora poletuje pár drobcov podobných tomu, čo sa vykotúľal z kríkov.  Gryf sa na vás len díva. |
| |
| soukromá zpráva od Archi pro Máme pre sebou jedinú cestu a tak sa vydávame po nej. Snaď to nebude dlhá cesta kým dojdeme k cielu. Po dvoch dnoch putovania sme stále nenašli ciel našej cesty. Ach...vzdychnem pri pomyslení ako dlho ešte pojdeme. Pozriem sa na Chimli, stále v ludskej podobe. Chudák dievča....ale možno si už pomaly zvyká. Jedna vec ma ale trápila tiež, že za celú tu dobu sme nestretly nikoho iného. Zrazu ucítim vodu a vidím že aj moja spoločníčka to cíti. Rozbehneme sa smerom kde by mala byť. Keď dobehneme k jazierku skloním sa k nemu alehneď sa aj zarazím. Prečo je fialové?? Žeby niaky magický zdroj? |
| |
| soukromá zpráva od Stín měsíce pro Udělám pár kroků ke keři a rozhrnu jej. Co, to sakra je? podaří se mi udržet tuhle myšlenku uvnitř hlavy, málem se mi protlačila na jazyk. Pomalu ustoupím, ale nepřestávám sledovat pár očí, jenž sledují. Hmm, možná se vznáší. Přeci jen ten malej má křídla. Když se ke mně přiblíží ty velké oči začnu v duchu rychle počítat. Tak buď má ta bytost hodně velké oči a nebo je zhruba tak dvakrát tak velká jako já. Takže žádné prudké pohyby a míření lukem. Nejsem příliš překvapen, když na mítinku vykráčí obrovský grif, respektive jsem překvapený, že je to grif, ale ne velikostí. Ustoupím až ke svým společnicím. Šíp mám sice stále založený v luku, ale ani ve snu by mne nenapadlo na tak velkou bytost střílet. "Dámy, tak tu máme rodiče toho milého mláďátka. Zřejmě by jsme se mohli představit, vlci ovšem nejsou příliš společenští tvorové a nerad bych někoho urazil a nebo naštval, takže jednání nechám na vás." zatím, co mluvím mám na tváři zamrzlý úsměv. Naštvanej grif by mohl být zdraví škodlivý. |
| |
| soukromá zpráva od Laire pro Sleduji , jak Stín rozhrnul keř a posléze se před námi objevil Gryf. A to pořádně velký. A....ja si dělala jenom srandu! Koukám na toho velkého gryfa s tikem v mém levém oku. Logicky mi došlo, že to rozkošné mrně patří k němu. Doufám, že me neslyšel. Ja bych to mrně totiž doopravdy nesnědla.. Postřehnu koutkem oka kolem toho tvora pár stejných tvorečků, jako byl ten první. Ty jsou tak roztomilý. Zasním se a dočista zapomenu na toho velkého. Do reality se vrátím, když na nás Stín promluví. "No myslím, že by sme rovnou místo představení mohli udělat kompromis. My v klidu a míru odejdeme a půjdeme si dál svoj cestou a ehm..." Při pohledu na toho tvora my začně zase tik v levém oku. Zatím se na nás jenom dívá, ale připadá mi, jako by mi vyděl až do žaludku. "rodič tech malých rozkošních" zase se zasním při pohledu na ně. Na to těd není čas! "Ehm pardon a rodič tech mláďat nás nechá v klidu a v celku bez zranení odejít ne?" Nerada bych se zapletla s tím tvorem, neboť když jde o mláďata tak ty rodič brání za cenu svého života. "Já nejsem moc dobrá na vyjednávání, jednání či tak nějak podobně." Řeknu tichým tonem a sklesle. |
| |
| soukromá zpráva od Strážca času pro Kráľ sa na teba s prekvapením zadíva. Potom sa rozosmeje a vstane pomaly od stola. Vidím, že máš guráž. Ale v tvojich očiach je vidieť strach. Obleč sa a zmizni. Dnes nemám na toto náladu. Zdá sa, že ti posledné dni nič nevychádza. |
| |
| soukromá zpráva od Chimli Pierotto pro Celé dni v ľudskej podobe sú ako krutý trest. Nenávidím tú podobu a musím v nej teraz byť. Nič ma cestou nezaujíma a nič nebaví. Pri jazere si len vzdychnem. Možno je pitná. Ochutnaj a ak prežiješ 3 hodiny dám si aj ja. odfrknem a posadím sa pri jazere. Zahľadím sa smutne do vody. Pozorujem vodnú hladinu, ktorá je bez najmenšieho pohybu. Opäť si vzdychnem pozriem sa na svojho spoločníka a potom opäť na vodu. V tom len zapištím a okamžite od sa premením na svoju myšaciu podobu. Nečakám a už som Archimu na ramene. V tej vode niečo je!!!! V tej vode niečo je!!! zopakujem videsene. |
| |
| soukromá zpráva od Strážca času pro Pokúsite sa otočiť aby ste mohli odísť bez zranení. No za vami je ďalší gryf  Jeho výzor vám prezradzuje, že je pravdepodobne nebezpečnejší ako matka. Taktiež je i väčší a to skoro o pol metra. Je skutočne zvláštne, že sú taký obrovský. Pomaly k vám kráča. Jeho pohyby vyžarujú hrdosť. Keď stojí pred vami zoberie mláďa a vyhodí si ho na chrbát. Potom pomaly prejde k k druhému gryfovi. Už sa zotmieva. Nie je dobré zostávať v lese počas nočných hodín. Ak nechcete prísť o svoje bezcenné životy tak poďte s nami. Mláďatá spolu s matkou sa na vás milo zadívajú a nasledujú veľkého gryfa. |
| |
| soukromá zpráva od Hypnofrog pro Tvárou mi preblysne prekvapený výraz keď ma kráľ pošle preč. Chvíľu počkám, či si to nerozmyslí a potom sa so sklonenou hlavou začnem obliekať. Ach, prečo len raz nemôže niečo vyjsť na prvý pokus. Teraz musím isť nájsť Sverrira a vymyslieť niečo iné. Plne oblečený podídem ku dverám, pokloním sa kráľovi a vyjdem von z jeho komnaty. Tak a teraz nájsť Sverrira. |
| |
| soukromá zpráva od Laire pro Otočím se k odchodu , ale k naší smůle tam stojí další gryf. Je větší než ta matka s těmi mláďaty. A vypadá víc strašidelně. Jako by jeden nestačil. Prohodím v duchu. Když jde směrem k nám docela mě zamrazí na zádech. Jak se vznešeně nese, když kráčí. Když dojde k nám a jediné co udělá je to, že vezme mládě a hodí si ho na hřbet, od srdce si oddechnu. Nastražím svoje uši, když uslyším hlas. Že by to byl hlas toho velkého gryfa? Nechápu, proč je nebezpečné zůstavat v lese pozdě večer? Že by tu bylo ještě něco většího než já? Nebo něco nebezpečného? Ale my se musíme vrátit do vesnice, kvůli té záležitosti stím klukem. Otočím se ke svým společníkům a promluvím, aby to slyšeli jenom oni. "Tak co těd, pujdeme za nima, nebo ne?" |
| |
| soukromá zpráva od Archi pro Ako tak stojíme pri jazierku Chimli pozrie na vodu a dá niaku svoju pripomienku. Ach...prečo musí byť tak nepríjemná. Stojím od vody ďalej a rozmýšlam či sa napiť alebo nie. Nevidím dôvod riskovať ale napiť by som sa napil. V tom zrazu moja spoločníčka zapiští a než si to uvedomím sedí na mojom ramene vo svojej malej myšej podobe. Čo to ako sa ti to podarilo....vyhrknem. Ale jediné čo povie je že vo vode niečo je. Nakloním sa nad jazierko a keď sa zahladím uvidím tam čosi aj ja. Pri bohoch čo to je....poviem a pozerám na hladinu. |
| |
| soukromá zpráva od Stín měsíce pro Když se objeví druhý rodič, dostanu tik. Tohle vypadá na velkej průšvih. Jak se tak dívám ten grif dává spojením velkej průšvih novej rozměr. Pořádně si prohlédnu dvojici gryfů a jejich mladé. "Raději bychom měli jít snimi. Zpátky do vesnice se mi běžet nechce. Stejně tu po lese může pobíhat ledasco. Včetně banditů." pokrčím prostě rameny, žádný vlk se příliš nezabývá budoucností a já v tomto směru nejsem vyjímka. |
| |
| soukromá zpráva od Strážca času pro Nemusíš ani dlho hľadať a Sverrir ti sám skočí do náručia. Hneď sa pýta ako to dopadlo, kedže si vonku nejako skoro. Len čo sa dozvie, že sa nič nestalo vidíš sklamanie na jeho tvári. |
| |
| soukromá zpráva od Sverrir pro to si sa ani nesnažil? Povie aby si odišiel a ty to hneď vzdáš? Aspoň vidím ako veľmi toho tvora chceš zachrániť. No nič. Keď si raz odišiel tak sa nevracaj. Hneď by vedele, že sa niečo deje. Poď za mnou. Vediem Hypna do svojej izby. Posaď sa niekde. Kde len chceš. Prechádzam sa po celej miestnosti a pri tom rozmýšľam čo by sme mohli spraviť. No budeme musieť počkať kým zaspí a potom sa tam vkradnúť. Alebo mýš lepší nápad? |
| |
| soukromá zpráva od Strážca času pro Gryf potrasie hlavou aby vám dal najavo, že pravda je iná ako skutočnosť. Tak učinil po Stínovej poznámke o banditoch. Banditov tu nenájdete. TO čo večerom blúdi po lese je niečo iné. Niečo čo vás roztrhá na kúsky za pár sekúnd. Preto je lepšie po zotmení nebyť v lese. Gryfia rodinka vás privedie k jaskyni. Je podobná ako vchod, ktorým sa dá dostať do dediny, ktorú ste opustili cez deň. Je dosť široká pre gryfov ale už trochu úzka pre Laire. Idete asi desať minúť jaskyňou chodbou až sa dostanete k dverám. Pozvú vás do ich útulného domčeku. Len čo prejdete v miestnosti približne 7 x 7 metrov. Všade na zemi sú vankúše prikrývky, koberce. Mláďatá si to hneď namieria k vankúšom a ani sa nenazdáte a všetky si sladko odfukujú a chrapkajú. Pospite si a nebojte sa. Nič vám nespravíme. Povie Gryfia mamička a lahne si k mláďatám |
| |
| soukromá zpráva od Strážca času pro Z jazera sa vynorí osoba. Mali by ste odísť. Onedlho sa zotmie. Les je nebezpečný počas noci. Tvor opäť zmizne. |
Created by Martin Ami Čechura © 2003 - 2004
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR