Koule PJ - 01. února 2010 21:17

No asi jsem se zbláznila a prostě jsem opět si založila stejnou jeskyni, kterou jsem kdysi smazala z nedostatku inspirace a nápadů. A možná nyní toho tak trochu lituji. Příběh se odehrává v Očistci. Místo, které se nachází mezi nebem a peklem. A o toto místo již mnohé a mnohé generace bojují padlý andělé pod vedením Manona, jelikož syn vyhnal svého otce Satan a sám nastoupil na jeho trůn. Satanovi se však podařilo uniknout a plánuje, jak sesadí svého mocného syna z trůnu a sám na něj usedne. Jelikož za synovi vlády je pouze chaos a bída. A zlo pomalu vyhrává, rovnováha se zdá být ztracena. Nebe už každý rok posílá do Očistce své udatné Archanděly, aby bojovali s Manomem, jenže bezúspěšně. Buď zemřeli, nebo se z nich stali prostými lidmi žijícími mezi ostatními, jež si na živobytí vydělávali všemi způsoby a někteří skončili na alkoholu, na drogách jelikož jim nic jiného nezbývalo. Očistec je místo, které tě dokáže vysát. Příjdeš tam s nadějí a láskou, hned druhý den tě však něco srazí na kolena a jsi pekelně v háji. Očistec je kruté místo, kde duše čekají na rozhodnutí, jaký bude jejich osud. Zda skončí v pekle nebo v nebi. Po pravdě by měl být Očistec nestraný, ale díky tomu, že jsou nyní u vlády Temní, tak město se stalo zpostošilé a panuje tu bezprávý. Dokáže někdo toto zvrátit? Jaká strana vyhraje v tomto prokletém městě? Co bude vůbec dál?

Koule PJ - 04. února 2010 00:27

WILD INFERNAL BAR Angelus, Azazel, Anore, Gabriel, Uriel, Marry a pochopitelně barmanka Daiglian Procházka pro temných uličkách vás vždycky někam zavede, při nejlepším na jediné nejlepší místo a to do Wild Infernal bar, jejíž majitelkou je Daiglien. Do baru příchází jenom ty duše jež už jsou zničení tím co se děje Očistce, nebo ti jež tam chodí z jiného důvodu. Ač či tak jste se zde všichni krásně sešli. Někteří z důvodu, že musí něco řešit. Někteří z důvodu, že jenom mají touhu se něčeho napít a zahnat tím špatné myšlenky plus uhasit žízeň, která vznikla z práce. Některé práce tady jsou vážně náročné nejen na psychiku, ale i na fyziku. Když máte postavení jste ve velké výhodě, když ho nemáte držíte pusu a krok. Tady vážně vyhrává teorie silnější přežijí. Ale dost o tom. Tady se chodíte bavit. Po pravdě později se tu bude konat schůze s Manonem, který chce opět něco probrat. Jako vždycky má toho moc na srdci a vám to připadá, jako ta stejná odrhovačka a hrozně nudné. Po pravdě polovina z vás sem chodí za zábavou. Můžete se mezi sebou jakkoliv bavit. Po pravdě tu někteří z vás objeví známé tváře minulosti. Někdo prostě jen tak bezdúvodně chce komunikovat. Všichni prostě nějakým způsobem zabíjíte čas.

Koule PJ - 04. února 2010 00:58

OČISTEC Naom, Jophiel, Rafael, Anore Povolal sem vás některé pro boj, některé pro sehnání ztracených duší, či to byl jakýkoliv jiný důvod. Ocitli jste se zde. Každý s jedním cílem, všichni v naději, že dokážete vyhrát. Že je vůbec nějaká ta naděje a že víra všechny spasí. Tady to však neplatí a to vám může dojít po několika chvilkách, co jste tady. Na ulici můžete spatřit žebrající lidi, nemocné lidi čekající na srmt která je pro ně vysvobozením, i když se stanou zatracenými. Odevšad je cítit bolest, nenávist. Někteří zabili, proto aby mohli přežít. Je na jejich rukách krev. Ošuntělé oblečení. A stále ta strašná bolest, která ničí smysli. On vám dal každému jeden úkol, který jste museli poslechnout a splnit, i když to pro vás bylo velmi obtížné na to kývnout. Vera - měla si za úkol najít bývalého Archanděla Gabriela, který se hloupě vzdal boj a dal se do ústraní. Víš pouze to, že chodí do jednoho baru a po pravdě je to jediný bar v tomto okolí. Ale slyšela si mnohé varování, že by sis měla v tom baru dávat pozor. Ne zrovna rádi tam objeví andílka a tak krásného. Rafael - ty jsi měl za úkol útěšit lidi, kteří o útěchu stáli a jedním byla i malá dívka, kterou musíš najít. Ví se o ní, že by se mohla najít v Manonově bordelu, který není vůbec daleko. Ale to místo je odporné. Cítíš tu strašné útrpení žen. Jejich bolest tě pomalu a jistě sráží na kolena. A dívka nikde. Hodně z nich tě proší o to abys je utěšil, některé prosí o to, abys je odtamtud dostal ven. Naom - ty jsi měla podivný úkol najít opět ztraceného Uriela a dovést ho na správnou cestu. Bylo to však velmi obtížné, jelikož se o něm vědělo že má amnezií a nic si nepamatuje. A útočiště nacházel v baru. Teď jenom najít ten bar. I když bys tam měla jít nenápadně. Nejspíš by se nechovali nejlépe k hodnému andílkovi. Je tam smečka hladovejch padlejch andělů, kteří by ti rádi ušmikli křidélka. Jophiel - tobě dali za úkol se zkontaktovat se Satanem, který se věčně někde schovává a jeho stopu se vám podařilo najít, takže není problém ho najít. Zřejmě o tvé návštěvě věděl, takže se nezdál být ani překvapený. I když jeho společníci na tebe pouze hleděli s otevřenými ústy. Tak co tě sem přivádí? zeptal se tě Satan připraven na jakoukoliv odpověď. Připraven dokonce k souboji. Jeho muži čekají na tvoji reakci.

Jophiel "Lyra" Erestail - 04. února 2010 08:21

Návštěva u Satana Oblečena do černých šatů s rudými ornamenty v čínském stylu, jsem předstoupila před samotného vládce pekel. Vlasy mám stažené do pevného drdolu, dívám se na něj lehce pohrdavě a v rukou držím, své vějíře, kdyby došlo k nejhoršímu. Tvůj synáček Manon, začal vystrkovat růžky. Promluvím k němu a zapálím si cigaretu, pokračujíc konverzačním tónem o tom jak jeho synáček, chce zničiti očistec i celou Rovnováhu. Takže řekněme, že jsi v hajzlu i ty s celým peklem. Usmívám se a dredy mi létají okolo hlavy.

Lexina - 04. února 2010 13:59

V baru Ne, že bych tu byla u Daiglien pečená vařená, ale bar je to vcelku vkusný a občas sem ráda zajdu. Spíše upřednostňuji toulky letem světem nebo městem, když už na to přijde. Dneska mě to ale zavedlo sem. V podniku se to začíná hemžit více či méně známými tvářemi. Osobně tu neznám nikoho z nich a přátel mám asi tolik, že bych je mohla spočítat na prstech jedné ruky. Jsou to vlastně přátelé, kamarádi a známí. Ostatní jsou pro mě jen použitelný zdroj informací a to ještě občas je v omezené míře. Nic víc, nic míň. Většina mě nemá moc v lásce. Hřejivého slova se ode mě nikdo nedočká. A když o mě kdokoliv prohlásí něco jiného, tak mě buď nezná a nebo prostě lže. Říká se o mě, že jsem cynická coura. Cynická... stoprocentně. Coura? Já si vybírám! A navíc, já se většinou zaplétám jen do situací kolem černé magie. Mé oblíbené sportovní disciplíny. Ne nadarmo mne má Manon na své straně. Už jste někdy zažili opravdu živou noční můru, kdy jste se probudili, srdce vám chtělo vyskočit z hrudníku a pod sebou jste měli louži potu? Jsem horší. Věřte mi. A proto jsem asi sama. Posadím se na vysokou židli k baru. Chci mít přehled a chci být u zdroje. “Ahoj Daiglien, jednu margaritu. A nešetři na mě.“ Našla jsem oblibu v lidských koktejlech, ale vím, že barmanka do toho přimíchá vždy něco spešl. “Manon tu ještě není co.“ pootočím se k barmance bokem a prohlížím si osazenstvo baru. Můj outfit nepatří mezi nejspolečenštější, ale co... jsem oblečená a to je plus. Obtáhlé černé kalhoty, které se spíš než na procházky využívají jako kalhoty jezdecké. Kvalitní materiál a příjemně se nosí. Kraťasy by tu asi nebyly vítané. Vysoké kožené jezdecké boty končící pod koleny, na zip po stranách a nakonec bílá košile s tříčtvrtečními rukávy a vysokým límcem, v rozhalence dvou knoflíků, které šikovně skrývají poprsí, ale rozhalenka je natolik rafinovaná, že pohled do ní může svádět k nemravným myšlenkám. Toho jsem si naprosto vědoma. Hřívu hustých blond vlasů s bílými pramínky mám svázanou v účesu á la koňský ohon, takže účes zvýrazňuje můj oválný obličej, špičatou bradu, úzké líce a mandlové oči, které si s barvou nezadají s těmi kočičími. Nalíčena jsem pouze decentně. Nikdy jsem na to nebyla moc zvyklá, ale oblíbila jsem si řasenku a černou linku pod oči. Nicméně to, čím na první pohled upoutám 99% lidí je mé tetování. Obrázek několika hadů mám vytetováno na obličeji, kdy se plaz stáčí z čela na levou tvář, další tetování je už schované pod oblečením.

Naom - 04. února 2010 16:34

Očistec Klečím na kolenou, ruce sepjaté. Můj Pane, všechny své strasti a bolesti, které utrpím, položím dobrovolně na Tvůj oltář. Je to oběť Tobě. Odpusť všechno zlé, co ty duše učiní a nepřičítej jim hříchy, které na mě spáchají. Možná poslední klidná modlitba. Už nyní si všímám, že se zde modlí daleko hůře. Soustředit se na zbožné věci, uklidnit svou mysl a uchovat ji čistou pro Pána je zde pro slabé téměř nelidský úkol. Vždyť i pro nás anděly je to těžké a někteří selžou. Postavím se na nohy, takže jsou vidět moje sněhobílé šaty. Jsou jednoduché, jen zdůrazňují mé křivky. Splývají až na zem, rukávy jsou taktéž dlouhé, jen ramena jsou odhalená. Křídla mi kryje šedý plášť se stříbrným lemem. U pasu se blyští modrý drahokam, který je upevněn na jílci dýky. Nejsem příznivec boje, silnější jsem v mentální sféře, ale pro formu sebou dýku nosím. Můj úkol je jasný a už mám i trochu představu, jak ho splním. Z postranní tiché uličky, kde jsem se skrývala, vyjdu do hlavnějších ulic. Vydím mnoho trpících lidí, ale mezi nimi se snažím najít takového, který by mě byl ochotný informovat za drobnou výpomoc v podobě duševního oblažení. Snad tak zjistím, kde ten bar leží. A tam snad najdu Uriela. Pane, chraň mě na mých cestách. Poslední střelná modlitba, nyní už stáhnu svoji kápi, takže není vidět můj obličej, jen andělsky bílé vlasy mi neposlušně utíkají z úkrytu pláště.

Gabriel - A - 04. února 2010 19:31

Očistec - Bar Kdysi jsem silným a odhodlaným bojovat, jako ostatní jež byli sesláním Jím. Jím, kterému nyní nevím vážně přijít na slovo. Poslal nás na smrt, poslal nás na úkol, který se nedal zvládnout. Poslal nás na jistou smrt a pouze hleděl, jak bojujeme a trpíme. Věřili jsme mu. Aspoň já mu věřil. Vkládal jsem do Něj jisté naděje, myslel jsem si, že vyslyší mé modlitby. Hloupě jsem věřil, že se odsud dostanu. Je to jenom o zvyku vážení. Je to jenom o tom, že si prostě musíte zvyknout. Zvyknout si na určitý druh života zde. Zvyknout si, že je lepší být Obyčejný než to co jsme kdysi byli. Raději se stát troskou než někým, kdo by si chtěl měřit moc s velkým mocným Manonem, na jehož straně je nyní co nejvíce démonů. A co se stalo se Satanem? Zbaběle utekl i se svou smečkou věrných psů a někde v úkrytu plánují marný plán se mu postavit. Místo toho, aby dělali to stejné co já. Rovnováha už nikdy nebude vrácena a to je jistý fakt. Zemře nás hodně a hodně. A k čemu to bude? To vůbec nechápu. Dneska jako obvykle si zajdu do svého oblíbeného baru, teda přesněji řečeno do jediného baru, kde můžeme i my pracující poctivci. Do baru jehož majitelku moc dobře znám. A nechtějte raději vědět odkud. Vlastně dalo by se říct, že já tu jsem pečený vařený a skoro všichni mne znají. Bývalí anděl na straně dobra, který se nyní utápí v alkoholu. Krásně jsem to dopadl, jen co je pravda. Ale díky němu zapomínám na bolest a strasti, které tu jsou na denním pořádku. Díky nim tu přežívám každičký den, jelikož smrt by byla jeden z hříchů a zatracení, nyní jsem už zatracen. Pomalu kráčím po ulici, kde všude je špína a lidé žebrající, nemocní, ti jež za nedlouho zemřou. Když jsem to poprvé viděl, nemohl jsem. Nemohl jsem s tím bojovat. Nemohl jsem jim pomoct. Ne všem. Bože proč si tak nespravedlivý. Já vím, že kdybys chtěl toho Manona bys zničil ty sám. Ale nechceš, riskuješ raději naše životy než aby sis ušpinil ruce. Já vím, já vím... Desatero přikázání. pomyslím si, když se snažím co nejrychleji dostat do baru a nemuset je vidět, nemuset se trápit jejich bolestí a konečně zahnat žal a bolest v alkoholu, který je mým přítelem. Konečně se ocitám před dveřmi baru a ohyzdným nápisem WILD INFERNAL BAR, ohlašující kde se nacházím. Ani neváhám a vstoupím do baru. Prohlédnu si ty, jež se tu nachází. Nahodím úsměv a mířím to rovnou k baru. Muž ve věku třiceti letech, na sobě starší ryfle, sem tam nějaká díra. Černá sametová košile, která délkou asi nebude jeho a na očích má raději sluneční brýle i když je venku tma jak v pytli. Ahoj Daiglien. Chyběl jsem ti? pronesu pobaveně, když se usadím na jednu z barových židlí. Mám totitž v oblibě do sebe neustále rejpat. Svoji pozornost odvrátím na ženu, která poprosila Dai o margaritu. Hm, hm.. Tu jsem tady poměrně často viděl. Nejspíš nějaký Manonův exemplář. Ale pěkný exemplář, to se musí nechat. Chlap má vkus. pomyslím si a opřu se loktem o bar. Dai, máš u sebe láhev whisky? zeptám se jí na svoji častou objednávku a opět můj pohled po očku směřuje na tu co si dala margaritu. Že by další schůze Manonových poskoků, tam nahoře v jeho V.I.P salónku? sám sebe se ptám, i když odpověď počtem zúčastněných jeho stoupenců mi je víc než jasná. Raději si sundám brýle a začnu si s němi nervozně hrát. Alkohol a cigaretu jsem měl naposled včera, chytá mně docela hnusnej absťák. Ale to by mohla Dai poznat.

Koule PJ - 04. února 2010 20:58

Satan - Jophiel Satan sedí ve svém křesle a pohlédne na tebe zamyšleně. Vypadá docela podle tvých představ. odkaz Jeho muži se po jeho pokynu uklidnili a hleděli si raději svého. Jakmile si připálíš na jeho tváři se objeví úšklebek a poškrábe se na svou plešatou hlavu. Možná trošku závistivě pohlédne na to jak si připálíš cigaretu. A nebyla by jedna pro hostitele? zeptá se a nakrčí obočí. Na to, že mu jeho syn obsadil jeho trůn a jeho vyhnal se pořád chová tak hrdě a sebejistě až z toho je špatně. Můj synátor vždycky vystrkoval růžky a já mu je pořád zastrkoval. Ale jak vidíme, tak vyspěl. Co ti k tomu mám jiného říct? Snažíme se stejně jako vy s ním bojovat, ale zatím to je marné. Chce ho to nějak oslabit. pronese zamyšleně a pohledí potom na tebe, jako kdyby si ověřoval informace. V hajzlu? Proč volit tak silná slova? I když jsme v Očistci, mohlo by to jít přeci jinak. Trocha úcty by neuškodila. To tě nenaučil On? Ale jak chceš. Nemám rád spory. pronese trošku zarmouceně nad tvým chováním k jemu a pohlédne do země, raději chvíli mlčí a přemýšlí. Ví velmi dobře za jakým úkolem tě sem pozval On, většina na jeho jméno nedokáže přijít a tak ho nazývají ON. Ale k věci. Pokud tě sem opravdu poslal kvůi boji s nimi, bylo by nejlepší spojit svoje síly a ten boj vyhrát. Tedy pokud to je ve tvém zájmu pochopitelně. Nezklamat Mocného tvého pána.dodává po chvilce mlčení. Jak se tak dívám, tak hodně tvých bratrů selhalo. Proč bys jako žena měla vyhrát? I když je pravdou, že Manon má slabost pro ženy, jako jste vy. Možná bys toho mohla využít. Své krásy, své divokosti. A zničit ho. Hlavně pomaličku, ať na tebe nikdo nepříjde dřív. řekne ti nahlas svůj menší plán a zhluboka se nadechne. Nyní ti dává prostor k řeči.

Koule PJ - 04. února 2010 21:58

Očistec - Naom Modlitby k čemu ti tu jsou, motlitby. Útěcha a věčná bolest tu s tebou navěky je. A myslíš, že je úniku, hluboce se mýlíš. uslyšíš ve své hlavě nějaký hlas, který tě snad chce své z cesty. Je to snad zkouška mocného. Chce vyzkoušet tvoji věrnost? Či to je nějaký trik v okolí? K čemu ti vůbec motlitby jsou? K čemu vůbec? Uriela najdeš tak či tak. Je tu jediný bar děvče. A tam bych na tvém místě nechodil, takto oblečen. Poznají tě hned po čuchu. opět pronáší k tobě hlas, jehož majitele snažíš usilovně najít. Ale nikde nikdo. Je to snad bláznoství? Je to snad nějaký dar? Vždyť ti vlastně radí, jak tu přežít. Že by ti ho seslal Mocný, abys tu uspěla v úkolu. Copak divíš se, že mně slyšíš? On ti to snad neřekl? Povolal tě sem, dalo by se říct s andělem strážným. No dobře nejsem anděl strážný. Jsem spíše strážný hlas, kteý tě tady bude provádět, aby se ti nic nestalo. Takové menší svědomí, ale já beru větší důraz na oslovení Průvodce. opět pokračuje ve své řeči. Hlas je poměrně uklidňující a přátelský. Tak děvče chceš to všechno riskovat? No já nevím. Ale já jen varuji. To už je na tobě, co uděláš.... Jo a kdybys mně chtěla nazývat jménem, tak klidně můžeš. Já to nějak zvládnu. opět pronáší k tobě tvůj hlas s tím, že ty nejspíš dále pokračuješ v cestě, protože by bylo blbé zastavit. Upozornila bys na sebe a kdo ví zda se zde nenachází špahové Manona. Děvče, děvče. Tak jdi rovně, pak na další ulici zaboč doleva a objevíš se před strašným nápisem WILD INFERNAL BAR. Když vejdeš dávej na ně pozor. Nesmí poznat o koho se jedná. Nesmí poznat že jsi ta hodná. Musíš jim ukázat sílu. Musíš se chovat jako oni. Být hrdá, pyšná a měla bys odsuzovat víru v toho svého pána. opět k tobě pronáší varovný hlas, na který si pomalu a jistě začínáš zvykat. Je to vlastně dar tvého pána, akorát tě trošku rozčiluje jeho opovrhování Mocným. Ale i to by se dalo nějak zkousnout. Hlavně se se svým svědomím nepohádat a být v s ním v dobrém, když ti může být k prospěchu. Na chvíli se odmlčí, jelikož se ocitneš před barem. Tak děvče jen dělej to, co jsem ti říkal a věř že to zvládneš. Ale nesmíš na něj hned hrr... Musíš si pomalu získat a pak to na něj všechno vyklopit. Máš nějaké otázky než půjdeš dovnitř? opět k tobě pronáší ten hlas a snaží se tě uklidnit, i když ti to možná tak moc nepřipadá.

Marbas - Marry Altamira, Černá puma - 04. února 2010 22:05

BAr Po roce dovolené, povolána do služby. Procházím se očistcem, který se nestal tím nejpřivětivějším místem. Lituji, že je Mamon u moci, ale není na mě abych rozhodovala. Na ulicích se povalují duše, které už nemají sílu žít a jsou na půl v pekle. Jedna z duší mě chytí za nohu, ale mne to jen rozčílí. kopnu duši do obličeje a jen protivně syknu: Ty boty jsou nové! Pokračuji dál v cestě a vidím, že ostatní duše již nemají takové hloupé nápady, jako obtěžovat mne. Po chvíli ustupují z ulic a já se dostávám do obyčejného města. Znám těch pár odboček, které mne dovedou k oblíbenému baru. Pozvánka zněla, že máme přijít včas, ale jak znám syna Satanova, tak ten se dostaví o několik hodin později. Wild Infernal Bar zašeptám název baru. Chýba mi Kass a její bar...Postesknu si v mysli. Už z dáli je slyšet hudba a vývěska rovněž proklamuje co je to za místo poměrně dlaeko k horizontu města. Sebevědomě vkročím do baru, rozhlédnu se kolem a pak se jen zastavím, abych si zapálila cigaretu.z očí si sundám sluneční brýle, které mám proto, aby si na mne lidé na ulici neukazovali a nechali mne být a svůj zrak skloním k sirce, kterou cigaretu odpaluji. opět se rozhlédnu po baru nyní těma podivnýma očima šelmy. Oči jsou zelené s úzkou kočičí panenkou, okolo se táhne jemný oranžová nádech. Dlouhýma řasama zamrkám a pohodím hlavou, přičemž mi tmavě hnědé vlasy s lehkými proužký červené, která celkovému dojmu přidává na ohnivosti, dopadnou jako zářivý vodopád na své právoplatné místo na zádech. Malá štíhlá postava se rozejde k baru a nasadí svůdný úsměv. Ladný pomalý krok vábí pohledy mužů a všemožných v lokále. Nemám nijak oslnivě překrásnou tvář, ale dokážu zaujmout na první pohled více, než kdejaká překrásná andělská blondýna 90-60-90. Rifle obepínají štíhlé nohy, plný zadek a pěkně tvarované boky. Nové botky vysoké až po kolena jsou poměrně pohodlné a velice dobře se mi v nich chodí. dále mám na sobě provokativně červené tílko s poměrně odvážným výstřihem a černou motorkářskou bundu. Namířím si to rovnou k baru, když zde spatřím starého známého. Pěkně dlouho dobu mne nebylo nikde vidět, jak jsem řekla, dala jsem si dlouhou dovolenou, když bylo na zemi dokonáno a povolání do očistce nepřišlo zrovna vhod. Nasaji do sebe omamný dým z cigarety a pak jej opět přes plné vykrajované rty barvy karmínu vypouštím jako zloděje jež se vykrádá z vyrabovaného domu. Lokálem se z mého směru začne linout vůně levandule a pomeranče a lehce namodralý cigaretový dým. Koho nám to sem čerti nesou??? Náš starý známý holub! Už zase nasáváš? Prohodím ironicky vůči Gabrielovi, mrknu na barmanku a s pozdravem ji požádám o tequilu.

Gabriel - A - 04. února 2010 22:30

Bar, vrků vrků Než mi dá Dai to co jsem chtěl mne vyruší stará známá vůně, i když možná to je opět moje paranoia, která mne zahání daleko do minulosti k jedné krásce, která mi ustříhla křidélka. Marry, Marry. pošeptám v duchu její jméno, jelikož si ho vyslovit nyní netroufám. Ale to za mými zády uslyším známý hlas, přesně té osůbky jež jméno se mi stále opakuje v duchu a díky ní se mi pořádně rozbušilo srdce. Na sucho polknu, když promluví. A mám strach se otočit a shledat jí. Netroufám si. Mé dosavadní síly jsou najednou pryč a cítím se být ohrožen pouhou vzpomínkou na ní. Zhluboka se nadechnu a vydechnu. V myšlenkách se mi jeví její obrázek, obrázek její krásy. Obrázek toho, když jsme byli kdysi spolu. Spolu? Neměl bych se na to stejné zeptat já, Marry? Co tě sem přivedlo? Budu hádat, je to schůze Manona? promluvím k ní chladně, jelikož jiné chování mne nenapadá. A pokud se objeví přede mnou láhev s whisky, raději se napiju abych mohl utopit svoje myšlenky v alkoholu. To víš holubovi už nic jiného nezbylo. Když všechno prohrál.... Jo já vím, mohl jsem si za to všechno sám. pronesu tiše k ní, ale vím že mi bude rozumnět. Raději sesednu z barové židle a podívám se jí do upřeně do očí. Je stejná nic se na ní nezměnilo, pořád tak krásná, pořád tak hrdá a silná. Ale jo musím uznat, že ti to pořád sluší. Jak to děláš? Prozadíš to obyčejnému holubovi? Vrků, vrků. pronesu s úsměvem na rtech a snažím se zahnat špatné myšlenky. Je pravdou, že jsem víc než rád, že jí tu vidím. A můžu s ní hovořit. Jinak nebylo by lepší se přesunout do nějakého soukromí? Víš i zdi mají uši a myslím, že si toho možná máme dost co říct. pronesu k ní trošku blíž, ještě jsem se ani pořádně nenapil. Přešla mně chuť, ale whisky se vždycky hodí. Při nejhorším si jí vezmu domů. Teď na ní hledím se vzpomínkami na minulost a tyto vzpomínky mi nyní zabraňují lepšímu myšlení. V mých očích je spousta otázek, plus jedna velá omluva od hloupého holuba. Nyní však čekám na její reakci, stojím přitom v její blízkosti až by někomu mohlo připada, že narušuji soukromý.

Jophiel "Lyra" Erestail - 04. února 2010 22:36

U satana Mírně se usmívám a na jeho žádost o cigárko zareaguji tím, že jedno zapálím a podám mu ho. Je to velmi sympatický muž a má velké charisma a smysl pro rovnováhu. Dívám se na něj a mám chuť posadit se na jeho klín. Měli bychom spojit síly pane v boji proti vašemu synovi, i když to pro vás nebude lehké. Zavrtím jemně hlavou a sklopím oči k zemi. Omlouvám se za svá slova mnoho času trávím mezi lidmi a převzala jsem jejich zvyky. Pohodím dredatou hlavou a rty semknu do úzké linky. Nevím jestli bych se vašemu synu líbila , ale můžeme vyzkoušet každý váš plán. Jsem svolná ke všemu. Nervózně přešlápnu.

Naom - 05. února 2010 10:20

Cestou k baru Stále kráčím, i když ve své hlavě slyším hlas. Snažím se nedat nic najevo. Ještě štěstí, že kápě mi zakrývá obličej, protože ten jediný zračí nevoli a rozrušení z toho, co uvnitř sebe slyším. Je-li to vůle Pána, budu Ti naslouchat. Budu se přetvařovat, ale pak nechám Pánovu záři skrze mě působit. To mi věř. Mám trochu pocit, že to, co si myslím, nikdo neuslyší. Pán je daleko a ten hlas uvnitř mě, je to snad už počátek šílenství? Ne, to ne. Stojím si stále pevně na svém. Ale on má nejspíš pravdu. Lehounce se pousměji, když mi vnitřní hlas nabídne, abych mu dala jméno. Mám určitá pokušení, ale nakonec mu jen mentálně odpovím: Ne, budeš jen Strážný. To stačí. Dál se nechám vést jeho pokyny, až opravdu stojím před barem. S lehkou úzkostí čtu jeho název. Pane, neopouštěj mě. Otázky? Otočím svoji pozornost k svému vnitřnímu hlasu. Pak se podívám na svoje oblečení. Jistě, plášť si musím nechat, zakrývá mi křídla, ale ty šaty...ty se musí změnit. Musí odhalovat více a nesmí být bílé. Dobrá, Strážný, potřebuji změnit svůj zevnějšek. První dojem je nejsilnější.

Marbas - Marry Altamira, Černá puma - 05. února 2010 13:53

Bar Bohužel, vyžádal si mou přítomnost a aby mi neshořela srst, tak musím poslouchat. Nechci skončit jako troska, víš? Spiklenecky na něj mrknu a kopnu do sebe tequilu přičemž si vyžádám další. začíná se opět litovat, z čeho mi přechází hlava. Přesně tak, dostalo se ti jen toho, co jsi chtěl. syknu jízlivě a uvažuji nad tím, že si objednám něco co mi vydrží déle než tequila. dokouřím cigaretu a pěstěné prsty s dlouhými nehty udusím v popelníku, přičemž poslouchám ty jeho lichotky. Och, dík...to víš, válela jsem se v blátě, krvi a prales má na kůži moc dobrý účinek. Za to ty vypadáš pořád hrozně. Nasadím vcelku lhostejný tón a pozvednu při pohledu na něj jen lehce kriticky pravé obočí. jako opilec si stoupne poměrně blízko, tak jej prstíkem odtlačím od své osoby. My se ještě máme o čem bavit, havěti jedna opeřená? Ale proč ne, s tou flaškou whisky si budu povídat ale moc ráda. vemu mu flašku z ruky a z baru vezmu své zbylé skleničky z tequily, namířím si to někde do zadu a je mi jasné, ž emě bude následovat...no spíš bude asi následovat tu flašku. Dosednu do oddělené boxu, jež je potažen červeným něčím. ta červená tu převládá poměrně všude... Postavím skleničky na stůl a naleji nám, flašku hodím do prostřed stolu, aby si nemyslel, že si j přivlastňuji. Takže, jak to že vůbec ejště žiješ, kuře? prohodím sarkasticky a opřu se pohodlně do sedačky.

Gabriel - A - 05. února 2010 19:10

Bar Jak je vidět vůbec se nezměnila, ani tím jak je krásná a ani svým chováním. Vždycky tak vznešená, hrdá a neúprosná. Nikdy si nepřizná pořádně svoji chybu a baví se z cizího neštěstí, nebo jsem se snad v tomto mýlil? Tuším že nikoliv a vůbec mne to nepřekvapuje. Vzala mi flašku a odchází s ní někam. Nevím zda vykonala moje přání, což mi připadá nemožné. Ale vzala mi moji flašku. A mně nezbývá nic jiného, než za ní jít jako poslušný pejsek, který jde za svým páníčkem jež mu nese kostičku. Jenže s tím rozdílem, že je to flaška a já jsem starej holub, kterej by se možná mohl naučit pořádně štěkat. Ještě by sis mně mohla pořádně vycvičit a je to. Náhodou být tvým domácím mazlíčkem by nebylo tak špatné. pomyslím si s úsměvem na rtech si jí prohlédnu a nakonec se i usadím. Můj pohled směřuje na láhev a na skleničku. Uvažuji o tom zda se budu chovat slušně a vypiju to z té skleničky, či se budu chovat jako hulvát a vypiji to z láhve, jak to dělám obvykle. Jen mne v tomto chvilkovém přemýšlení přeruší její otázka, nad kterou se pouze ušklíbnu a podrbu se na hlavě, jako na náznak že přemýšlím. No vážně, jak to že žiju? To je mi taky otázka. A to potom co tu provádím skoro každý den, mně ještě nikdo nezabil. To je mi divné, asi budu muset něco pořádného provést dneska. Co tak si zahrát ruskou ruletu? Ale není s kým? A se sám sebou, je to nuda. chvilkové ponoření do mého nitra vyvolá to, že v ruce držím skleničku a hloupě do ní hledím. Pak náhlé probuzení způsobí, že se musím trošku otřepat a kopnu přitom do sebe obsah skleničky. No ani já sám nevím, že tu vůbec jsem. Asi nikdo nebyl v tomto ohledu tak aktivní jako ty. A stejně si taky neuspěla. pronesu trošku pobaveně svoji odpověď a naliji si opět. Nemám rád, když jsem na sucho a po pravdě si tu koupím dvě či tři láhve a jsem spokojený, tedy občas si tu nechám nějakej dluh, ale to dokáže hodná Dai odpustit, když se k ní chovám velmi mile. A co že to, že jsi s tím ještě nesekla, jak si měla kdysi v úmyslu? Copak, copak? Být s Manonem se ti nějak zalíbilo. položím tuto otázku a je na mně vidět, že mně to nesmírně baví si do ní trošku rejpnout. Vlastně to rejpání do někoho je úžasná věc a člověk se tak dokáže dlouho bavit. I když i vyhrožování prozrazením se mi také vždycky zamlouvalo. Asi bych měl začít být zlejší na ostatní. Copak kočko, copak mi pěkného povíš? Starý holub tě poslouchá a možná ti dá nějakou rybičku. O křídla už totiž dávno přišel. Takže asi bude lepší mne oslovovat kohoute. opět můj humor v nepravou chvíli, ale patří to ke mně a jsem s tím vážně známý. Možná proto mne Manon ještě uštědřil, aby se mohl bavit na můj účet, co já vím a já si můžu dovolit toto svoje bavení.

Koule PJ - 05. února 2010 19:37

U baru - Naom No holka, chtělo by to nějaké pořádní oblečení. To máš pravdu. Ale kde ho sehnat, to nevím. Teda tobě by se to vůbec nezamlouvalo. pronese k tobě nejdřív Strážný a raději se na chvíli pozastaví a přemýšlí, jak by ti to nejlépe řekl. Spatříš, jak je někdo ve tvé blízkosti a nejspíš jde do baru, měla by si se spíše někam zdekovat a ne tu postávat, nebo možná to risknout a vejít dovnitř. Ještě jim to může připadat podezřele a co budeš dělat pak s kupou padlých andělů, to ti modlitby nepomohou. Asi bude lepší se zdekovat. No dobře, řeknu ti to. Musíš si sehnat od někoho oblečení, od nějaké ženy. I když to zní vážně odporně, ale jedině tak se dostaneš do toho baru. A nebo tu je lepší varianta. Vyválet se v špíně s těmi překrásnými šaty, kterých je vážně škoda. Ušpinit si je pořádně, roztrhat je někde. A nebo ještě jedna varianta. Být v blízkosti toho baru, třeba na střeše a sledovat jej. Jakmile vyjde z baru, můžeš za ním, i když to má pár háčku. pronese všechny svoje možnosti tvůj Strážný, ale všechny se zdají být pořád nedořešené do konce. Ale možná by bylo dobré dát na tvůj šestý smysl, pokud nějaký máš. Možná bys mohla poznat jeho zář. A nebo si pokusit stejně jako on schovat křídla, ale ne pod pláštěm. Mít pocit, že je nemáš. Ztratit je na malou chvíli. I když to nese taky nějaká ta svá rizika. opět podotýká Strážný. Mužský, který by před chvíli blízko nyní vchází do baru. Trošku do tebe žduchl, ale nějak se tebou více nezaobýval. Asi měl pořádnou žízeň to by i vyvolalo tu jeho rychlost. Tak co bude? Nemáme času nazbyt. opět se ozvě naléhavě tvůj Strážný a vrátí tě zpátky do reality.

Koule PJ - 05. února 2010 20:42

Satan - Jophiel Vidíš na něm, že cigárko které si mu dalo ho víc než potěšilo a nyní ho spokojeně pokuřuje. Je na něm vidět, že si dokáže užívat maličkostí. Což je na tomto místě a u něho velice překvapující. Ještě jednou si tě projde pohledem, někomu by to připadlo strašné, styděl by se před ním. Ale tobě to takové nepřijde. Zvláště, když na jeho tváři hraje ten jeho okouzlující úsměv. Ano jsem si úplně jist. Žena vašich kvalit a také to, že se nedáte tak lehce zkrotit se mu bude velice líbit. Jen by to chtělo nějaké lepší oblečení. Takové, kterým by jste ho pořádně upoutala. Třeba takové rudé šaty s výstřihem. Mimochodem, takové tu mám a tuším, že to bude vaše velikost. Myslel jsem si, že je budu potřebovat. pronese s úsměvem na rtech a zavolá na jednoho ze svých mužů. Dones ty šaty, které jsem ti poručil abys je koupil. poručí mu, mladík pouze kývne hlavou a vydá se pro ně. Opět se ocitáte sami nikým nerušeni. Satan si všimne trošku tvojí nervozity a postaví se na nohy, pomalým ladným krokem k tobě dojde a dotkne se tvé ruky, přitom ti neustále hledí do očí. Jako kdyby v těch tvých chtěl něco vyčíst, připadáš až nyní jako nahá před ním. Buďte hlavně klidná. A silná, jak nejvíc dovedete. Je to těžký úkol to já vím, ale věřím že to zvládnete. pohladí tě po tváři. Pořád je klidný s oslňujícím úsměvem na rtech, díky kterým dokázal mnoho žen dostat na kolena. Avšak v této zvláštní chvíli vás někdo vyruší, je to ten sluha, který mám v rukou poměrně krásné šaty. odkaz Satan se je vezme a podá ti je, na jeho tváři hraje úsměv. Vyzkoušej si je. Rád bych tě v nich viděl, jako první. A možná bych tě mohl doprovodit do toho baru. Využiji svého talentu změnit se v kohokoliv a můžeme jít. Aspoň si tam dokoupím cigára. pronese s úsměvem a podrbe se na plešaté hlavě. Tedy pokud budeš chtít můj doprovod. Pochopitelně. dodá s napjetím v hlase ti pohlédne do očí čekajíc na tvoji reakci.

Marbas - Marry Altamira, Černá puma - 05. února 2010 21:40

bar, soukromí s Gabrielem Dojde a hloupě přemýšli. Nakonec dojde k tomu názoru, že jsem při jeho usmrcování neuspěla. Drahoušku...uspěla neuspěla...jednak sem se pořádně nesnažila a jednak jsem nakonec byla odvolána a pak dovolená je dovolená... jakmile dopije, aliji nám oboum a nalévám dokud flaška nedojde. Na nás alkohol působí pomaleji než na kteréhokoli smrtelníka a jen nás to uvádí do nálady, žádné nevolnosti, žádné deprese, i když to možná ano...vzpomínám si na časy s ním strávené, ale srovnat ho se Satanem, popřípadě s Mamonem, či Baltazarem...to bylo vždycky něco...anděl je něžný, povětšinou neví co má dělat, ale peklník...to je jiná. Seknout s tím? Sám dobře víš, že s touhle prací nikdy nemůžeš pořádně seknout, pokud s enechceš stát jen tou bezmocnou nádobou plnou hnusu a hnisu, protože nic jiného lidé nejsou. odseknu poučeně a dopiji svou sklenku. zdá se, že whisku kopeme jako panáky, ale to bylo vždy naším zvykem. Ale od tebe, holube jsem čekala, že jakmile zjistíš, že tvoje práce je na nic, začneš u papínka Jahveho škemrat, aby tě vzal zpátky na obláíčky...a ono ...nic... nejen on umí do lidí rýpat, to oba velmi dobře víme. Ale nepovídej? zastřihli ti křidýlka? To se stává. mamon to má v lásce...ono to prej taky dost bolí. To já se svými křídly můžu honosit stále od počátku věků, ale drápy jsou pro mne mnohem pohodlnější....A copak bys chtěl slyšet ty umolousané kuře se zastřihlými křídly? Lehce se k němu přikloním a dychtivě vydechnu. %nadra se dmou hrdostí a omamná vůně se rozprostírá všude kolem... MH:omlouvám se za tu hrůzu, ale svádím to na alkohol :D

Naom - 06. února 2010 09:59

U baru Zaposlouchám se do toho, co můj vnitřní hlas sděluje, a téměř zapomínám, jak tu jen tak postávám, čímž svoji nápadnost jen zvyšuji. Ach jo, dobře..takže se vzdám sama sebe, své andělské identity? Jen pro tuto chvíli? Jen teď si odmyslím svá křídla? Ale nesmím klesnout hlouběji, ne to nesmím. Když do mě vrazí muž, je to opravdu návrat do reality. Trochu bojácně ucouvnu, ale poté opět nabudu vnitřního klidu. Tedy dobrá, díky Strážný za tvé rady. Čekat nebudu, vydám se tam sama. Pán mě chrání. Tomu věřím." Jistě moji víru jen tak někdo nezlomí. S touto jistotou se ztratím do boční uličky. Je tam prach, klid a pár ospalých kurviček. Moje představa je jasná. Nejprve zavřu oči a svoji mysl soustředím jen na jedno. Na odstranění křídel. Mám pocit, že díky tomu přestávám být tím, čím jsem. Trochu mě to zneklidňuje. Ale přeci jen křídla mě nedělají Pánovým služebníkem. Snažím se uklidnit, ale jen trochu to pomáhám. Poté sundám svůj krásný plášť a zahodím ho. Jsou tak vidět mé bělostné šaty. I ty je potřeba upravit. Rychlými škuby zkrátím v předu sukni hodně nad kolena. Na odiv se tak vystaví mé krásné štíhlé nohy. Vzadu ponechám látku dlouhou. A teď vršek... Strhnu si rukávy tak, že mi zbydou jen úzká otrhaná ramínka, které však nespočívají na ramenech, ale jsou spadlá na pažích. Poté svoji pozornost obrátím k výstřihu. I ten pomocí trhání zvětším, takže nyní otevřené V odkrývá část mých ňader. Dost na to, abych zapadla...a nebo aspoň nebudila tolik pozornosti. Bůh mě vytvořil opravdu krásnou, i když ne k tomuto účelu. S tím se teď nedá nic dělat. V prachu své šaty dostatečně znečistím, takže už rozhodně nejsou zářivě bílé, spíš šedé. Vlasy nenechám jen tak andělsky splívat. Jedním cárem látky si je trochu divoce sepnu, takže mi teď rozšafně zdobí hlavu. I tak je to málo.. Otočím se proto k prostitutkám. Jistě budou mít rtěnku a jiné věci. Uspěji. Proto své rty nechám rudě zablýsknout a dokonce si vymůžu pár rudých náramků na ruku. Jsou tak mimo, že se nijak nebrání. Dobrá, dílo je hotové. Shlédnu svoji novou podobu s částečným uspokojením a s částečným znepokojením. Vrátím se zpět na hlavní ulici a zamířím do baru. Teď už mi snad nic nebrání.

Daiglien - 06. února 2010 10:57

Bar Se spokojeným výrazem si prohlížím svůj bar. Je pravda, že v této chvíli nijak nepraská ve švech, co se týče lidí, kteří tu jsou, ale to mi nevadí. Vím, že za chvíli sem dorazí další a další, má přijít dokonce i Manon. Dveře se znovu otevřou a hlavy všech mužů se k nim stočí. Je mi to jasné, ne všechny, kdo sem chodí dokáží tak upoutat jejich pozornost svým vzhledem. Trochu se pousměji. Ne, že bych Anore nějak zvlášť znala, tak často sem nechodí, ale něco málo o ní přece jen vím a to mi stačí na to, abych s ní udržovala něco jako přátelský vztah a neudělala si z ní nepřítele. Vítej, Anore. Odvětím na pozdrav s úsměvem a po chvilce jí podám nápoj, terý si přála. Hodně často mi sem chodí jedni a ti samí, takže už mohu předvídat, co si budou přát. Zavrtím hlavou na její otázku. Že se vůbec ptá, všichni musí přijít včas, ale on přijde až půl dne na to, mezitím se tady všichni opijí a jak to bude dál, to už nikdo neví. Tak povídej, co je nového tam venku? Už jsem tam nebyla ani nepamatuji, více méně trávím čas tady. I když to není zcela tak pravda, Anore to vědět nemůže, a sama bych chtěla znát její názor. Znovu otočím hlavu k otevřeným dveřím a na tváři se mi objeví trochu zlomyslný úšklebek. Čekala jsem, kdy dorazíš. Pomyslím si a sleduji muže pobaveným pohledem. Na první pohled je mi jasné, co bude chtít jako první. Chlast. A ne tak ledajaký, zase si požádá o whisky. Ahoj Gabrieli. Odvětím na jeho pozdrav a zatvářím se naprosto vážně. Ale no tak, Gabe, vždyť ti musí být jasné, že tu nečekám celý den na nikoho jiného než jsi ty, aby ses mohl znovu opít. Odvětím s ironickým úsměvem a potom se usměji doopravdy. Vzhledem k tomu, že ho tu občas nechávám přespat, když se tam moc opije, si musí zvyknout na moje příležitostné narážky na jeho stav. Ví, že si o něm myslím, že je troska. Ale předpokládám, že tvoje touha vidět zase tenhle bar a jeho majitelku byla určitě mnohonásobně větší. Zasměju se a vytáhnu láhev whisky. Nemá ani cenu mu podávat skleničku, stejně by se mi vrátila nedotčená. Jak ho tam pozoruji, začíná mi ho být i docela líto, tak k němu pošlu ještě krabičku cigaret a sirky. Dveře se znovu otevřou a já zpatřím někoho, koho jsem tu ještě nikdy neviděla. Hlavy přítomných se k ní otočí nejprve ze zvědavosti a potom... Sleduji ji pátravým pohledem, po chvíli se ukáže, že zná i Gabriela, tak se uklidním a dám jí objednané pití.

Gabriel - A - 06. února 2010 18:30

Bar Zase si tu hrajeme s ohněm, jako kdysi. Rád jsem si s ní hrál, ale nyní přešla i chuť si hrát. Přešla chuť aplikovat tyto triky, které jsou k ničemu. Přišla chuť se jakkoliv snažit uspět v boji nejdříve se Satanem, poté se samotným Manonem. A jí bylo jasné, že bych to pro ní udělal. Ale minulost je hloupá a nedá se vrátit. Nyní všichni zde žijí přítomností a strachem z budoucnosti, strachem z toho zda se ještě druhý den probudí živý. Jak to dělá, že tě vždycky dokáže dostat srazit na kolena? Vždycky to uměla to ty moc dobře víš. Hlavně to na sobě nedej znát, aby neměla opět ty dobré karty. No jo opět hrajeme tu její oblíbenou hru. koluje mi v hlavě kupa myšlenek ohledně její maličkosti, toho asi pěknou chvíli nezbavím. A to jsem se vážně chtěl v klidu opít, ztropit při nejhorším nějakou scénku s ochrankou v baru. Její slova ohledně lidí mne víc než dost rozčílí. Vždycky věděla, že pro ně mám slabost. Snažil jsem se jim pomoct, i když mi bylo jasné, že ten souboj s Manonem prohraji . Udeřím rozčileně rukou do stolu a nenávistně na ní pohlédnu. Když byla se Satanem byla jiná. Manon jí změnil k horšímu. Manon z ní udělal to co je z ní nyní teď. Nemluv o nich tak. Přál bych ti, abys byla na jejich místě. pronesu vztekle a mám chuť odejít, ale něco mne tu přeci udrží. A to její neskonalá krása a krom toho moje doufání , že někde tam hluboko je ta stará Marry, která se těžce dostává na povrch. Pronese něco o škemrání u toho mocného, který stále pokouší štěstěnu obrátit na svoji stranu, i když v tomto je jeho boj už dávno prohraný. Jen se na ní ušklíbnu a pohlédnu na flašku, jejíž obsah pomalu a jistě dochází. Aspoň malý důvod, jak na chvíli odejít. Uklidnit se a pak pokračovat v rozhovoru. Hlavně klid a nohy v teple. V teple? To už přeháním s tím pitím. Tady je až moc teplo. opět menší koloběh myšlenek s dalším úšklebkem, který mi jaksi unikl. Jaj nezapomínáš náhodou? ohledně těch křidýlek tak tos byla ty, kdo je ustřihl. Teda ustřihl, přesněji řečeno. Ty díky které jsem se jich vzdal. Ale dost o tom. Ale dost o tom… Flaška nám pomalu dochází. na chvíli se opět se vzpomínky v minulosti. Avšak mne do reality opět vžene její překrásná vůně. Stále se vídáš se Satane? Nebo jenom hraješ na hřišti Manona. A nepokoušej se lhát. Lež na tobě dokážu poznat. přiblížím se k ní a pošeptám ji tato slova do ucha a přitom se zhluboka nadechnu její překrásné vůně. Poté se odtáhnu a zapálím si cigaretu, kterou mi dala Dai. Nějak nám Dai měkne. Toto jsem od ní nečekal. A nebo něco zkouší. To už je jedno. Aspoň můžu nyní zahnat ten strašný absťák. s touto myšlenkou se vydechnu obláček kouře a slastně se usměji.

Koule PJ - 06. února 2010 19:35

Bar - Naom Ano bude to tak lepší. Nevidím v tom jiné východisku. pronese Strážný a je v jeho hlase znát, jakási skleslost. Moc se tím však nezabýváš, jelikož tvá úprava nového já ti dává pořádně zabrat. Jen aby tě ta víra v něho nezabila, jako ostatní kteří na tom byli úplně stejně, jako ty. pokračuje dále, je v jeho hlase slyšet že nevěří v něj a je tu značný odpor, ale pořád by ti to nejde do hlavy, proč si právě jeho vybral Všemohoucí, proč právě tohoto, který o něm neustále pochybuje. I když věříš, že to mělo určitě nějaký důvod, ty pochybnosti se tu objevují a opět mizí. V průběhu tvé úpravy, Strážný mlčí a tobě připadá, že na tebe pouze pobaveně hledí i když ho nemůžeš vidět. Prostitutky ti s úsměvem na rtech zapučí vše co si od nich přeješ, protože se jim docela líbíš. Tak se tě zeptají, zda bys tady nechtěla pracovat. Ale na to řekneš rozhodně ne. Abych nezapomněl, někde by sis měla taky najít práci. Možná se zeptáme Dai, ta co vlastní tento bar a nebo bys raději pracovala v nemocnici? zeptá se tě opatrně Strážný, ještě předtím než vcházíš do baru. Hlavně v klidu děvče. Sluší ti to, budou se za tebou otáčet. A možná i flirtovat. Hlavně si to nepokaž a když tě pozvou na skleničku, tak si jí dej a neodmítni. A na Uriela až ho najdeš, tak hlavně pomalu. opět ti dává rady, ale opatrným způsobem. V baru vidíš všechny padlé andělé, ve který je nenávist, touha působit bolest, touha ničit. Všechny ty zlé jejich vlastnosti, se těžce snášejí a do očí se ti začnou hrnout slzy ani nevíš z jakého důvodu. Toto si nečekala. Takový náhlý výbuch emocí, který ti nepůsobí dobře. To nic není. Jsou zlý, udělali hodně škody. Ubližují a nepřestanou. Ale ty tu bolest kterou působí jiným nesmíš na sobě znát. Hlavně pokud tu je Manon, ten by to hned zjistil. Seber se. Nejlepší by bylo, kdybys šla na toaletu a tam se dala dokupy… Jinak toalety jsou napravo jediné dveře. A neboj se, jsem tu stále s tebou snaží se tě uklidnit tvůj vnitřní hlas, kterému bys mohla být víc než vděčná. Všemocný asi dobře věděl co dělá, když ho tobě na pomoc seslal. Holka, holka. Toto co cítíš není všechno. Až poznáš Manona, to teprve přijde a buď ráda, že pocítíš pouze psychickou bolest. Nepřeji ti, abys pocítila tu fyzickou. Tu většinou nikdo nepřežil, dokonce ani já. pronese trošku více šeptem Strážný a napjatě čeká, zda se půjdeš uklidnit na toaletu nebo půjdeš k baru, což bys tím docela dost riskovala.

Azazel - 06. února 2010 20:36

Bar Dveře baru se rázně otevřeli, načež s lehkým závanem větru dovnitř vešla jedna z nejpodivnějších figurek očistce. Vysoký, poměrně mohutný postarší muž s nakrátko zastřiženými prošedivělými vlasy a vousy. Na sobě měl takřka dokonale padnoucí oblek s kravatou na kterém ulpělo jen velmi malé množství všudypřítomné špíny a dokonce nebyl ani nikde spálený nebo prostřelený. K dokonalosti mu chyběl snad jen manažerský kufříček, jenže ten dotyčný nepotřeboval. Malí kousek stability v moři chaosu působil v tomto prostředí jaksi nepatříčně, přesto si na něj štamgasti už zvykli, přecijen navštěvuje tento bar už od jeho založení a nevypadá že by chtěl v brzké době zkončit. Jedna z nejznámějších figurek tohoto peklíčka, nejznámější a nejbohatší, hříšník Azazel, démon kterého vypověděli kvůli přílišné brutalitě z Pekla, jinak také patrně nejlepší zbrojíř a majitel většiny zbrojáren v okolí. Většina pistolí na trhu je právě z jeho výroby, i když on sám s nimi nemá moc společného. Jako nejlepší zbrojíř vyrábí jen nejlepší kousky ale na ty se zmůže málokdo. V takovém případě je zbraň za kterou zaplatíte vlastní duší opravdu levný kousek. Přez hormady špíny a hnijících zbytků nešťastných duší jsem se konečně dostal k baru WILD INFERNAL, který vedla jistá Daiglien. Na to místo jsem chodil neuvěřitelně rád, ať už jen tak se napít, popovídat si nebo uzavřít obchod, a to proto že se tam vyskytovali všichni, jak Mamonovi, tak Satanovi a Jeho služebníci ať více či méně maskováni, což neutrálnímu démonovi (neutrální znamená že vesele obchoduji se všema) jako jsem já plně vyhovovalo. Chvíli jsem nerozhodně stál před dveřmi a uvažoval jestli vážně mám dovnitř vstoupit nebo ne. Pravda chtěl jsem se trošku pobavit ale...dnes se tu měl ukázat Manon osobně a zrovna s ním jsem se setkat nechtěl. To už raději se Samem, u něj jsem aspoň věděl že se mě podrazí, jenže co sem si měl myslet o někom kdo se mě jednou rukou snaží naverbovat a druhou zlikvidovat? Nakonec jsem se ale přemohl a dveře otevřel. Okamžitě jsem na sobě ucítil pohledy ostatních, nenávistné či závistivé zničených duší opilců a také pár hodnotících, nic jsem si z toho nedělal, přecijen jsem na to už zvyklí. Rovnou u dveří jsem odložil klobouk a sako na věšák, čímž jsem odhalil mohutnou pistoli připjatou k boku a odtamtud jsem zamířil rovnou k baru, rozdávaje "příjemné" úsměvy všude kolem. U baru jsem žuchl na nejbližší volnou židli a zamával na Dai Hoď mi sem něco dobrýho...cokoliv, nechám se překvapit. požádal jsem ji a s očividným nezájmem si prohlédl osazenstvo.

Angelus - 06. února 2010 20:39

Bar Wild Infernal Sedím tu již nějakou dobu, popíjim BloodyMary bez rajčat a přemýšlím jak dál.Koukám po ostatních v baru ale žádnou zvláštní pozornost jim nevěnuji...ani nemohu protože mé vnitřní já v podobě ďáblíka na rameni do mě opět šije. Myslím že satan je na houby... A to má prosit boha o odpuštění? Optá se ďáblík na druhém rameni výsměšně.Na Manona ani nepomýšlím...jeden se od lidí chce vrátit a ohřát trochu v teple pekelném a najednou zjistím že má Satan již jinou adresu. Vždyť si to promítněte...dělá něco proti němu? Ne..a pokud ano tak prohrává...Manon nemusí být tak špatný...navíc je mocnější a...... ....a já mám být vlezdoprdel...to určitě...nebudu se doprošovat... Naruším debatu těch dvou.Je to už nějaký ten týden co na tom druhém rameni nesídlí andílek ale druhý ďáblík.Bylo mi řečeno že je na dovolené ovšem ďáblíci mi napráskali že má krásnou košily s dlooouhými rukávy zauzlenými do sebe a mít na lehátku na Kanárech leží v bílé polstrované místnosti a skučí nad tím jaký jsem v začátcích býval hooodný andílek. Vzpomínky na tu představu, které mi přivodí velice škodolibý úsměv, přeruší až ten v levo. A to nás necháš umřít až zase Satana napadne nějaký inteligentní nápad? Stárne...a na syna nemá.Dneska tu má poradu tak co na něj počkat a vecpat se tam? Nahlas se zasměji, nehledíc na podivné pohledy ostatních. Ty máš nápady... To rovnou může u toho nahoře žádat o přijetí mezi čestné anděle...budou nám věřit? To určitě. Myslím že další stoupence stejně nebude brát. Vidíte to moc černě.... A jak jinak to má vidět prosimtě? Jak asi.....áááá to je debata na houby...dneska jste nějací obzvláště padlí....radši bychom mohli někoho ze srandy sejmout....co myslíte? Možná by menší záchvat šílenosti nebyl na škodu..... Široce se usměji ale při pohledu na zatím klidný lokál se mi tu bordel dělat moc nechce. ...ale nevím...raději se ještě napijem a uvidíme co bude pak. Nepřítomný výraz v očích se vytratí a já se s mírnou zamračeností rozhlédnu kolem zda na mě někdo nemluvil. Když zjistím že ne říkám si že by se to Daiglien stejně nelíbilo a byla by to zbytečná škoda...to radši najdu nějaký pajzl nebo zavítám do školky.......hmmmmm.....do školky..... Opět následuje další zlomyslný úsměv s, pro okolí, neznámou příčinou. Zvednu se od stolu a přejdu pár kroků kde se usadím na baru a vrátím Daiglien prázdnou sklenku. Ještě jednu tě poprosím. Promluvím s tradičním nevyspytatelným úsměvem a rozhlédnu se po obsazenstvu.Mou pozornost upoutá dívka...co dívka...žena! s jak podivným tak úchvatným do očí bijícím tetováním hada. Oba ďáblíci ve stejnou chvíly zapískají. Tak ta je drsná... dlouho jsem přemýšlel že bych si taky něco takhle výrazného nechal udělat... ...ale nikdy si nenašel odvahu protože ses bál toho jak budeš vypadat. Tahle připomínka mě mě probudí a přestanu na ženu civět.Zvláštní...připadá mi že ji od někud znám...asi jsem ji někde viděl ale osobně jsem tu čest rozhodně neměl...pamatoval bych si to. Po chvilce mě něco napadne a ihned to zrealizuji.Nakloním se k Daiglien a usměji se. Dej té ženě s hadem na obličeji ještě jednou to co pije na můj účet. áááá pán je gentlem nebo se snaží někoho sbalit? Nikoho nebalim jen se snažím zabavit!

Lexina - 06. února 2010 20:59

Bar Wild Infernal Prozatím mou pozornost neupoutal nikdo, snad jen trochu trhlý chlap, který se přesídlil k baru. Otočím se k Dai, přehodím si nožku přes nožku a narovnám se v zádech, vypnu tak svou krásnou hruď. Prsty si laškovně pohrávám s okrajem skleničky margarity. "Tak... víš jak to chodí," pronesu znuděně. "Dneska jsem šla pro změnu vyvenčit sebe. Psy jsem nechala dole. Tady to stojí za prd. Pustit je z vodítka a půlka světa by už nebyla. Nechápu, že to Manon tady ještě trpí." znechuceně se ušklíbnu a dopřeji si hluboký hlt míchaného nápoje. "Nicméně," olíznu si pěnu ze rtů a démonicky se podívám na Dai, "Tvůj bar miluju." zeširoka se usměji a ukáži tak dokonalý bílý chrup. Po chvilce mou pozornost upoutá nechutný smrad, který mne uhodí do nosu. Otočím se a vidím.... "Naom." tiše procedím mezi zuby a otočím se nazpět. Hodlám ji ignorovat. Tak, jako to dělám s každým od Satana a nebo toho největšího ubožáka nahoře. Zajímalo by mě, co tu ta chudinka pohledává Zbytek margarity zmizí v mých ústech. Dveře se tu dnes můžou zbláznit. Posunu skleničku blíž k Dai a dávám jí tak najevo, že budeme pokračovat a přes rameno se podívám, koho to k nám čerti nesou. "Ááh... drahý Azazel... takže jsi vylezl ze své sluje? Jak to jde s tvými hejbátky a udělátky." pošťouchnu ho. Pro zbraně jsem nikdy neměla valné pochopení. Ne s tím, co dokážu. Nicméně... chladné zbraně jsou poezií, ve které se vyžívám - když už není zbytí. A Azazel je v tomhle ohledu prostě... génius?! Chystám se Dai taktéž uštědřit uštěpačnou poznámku, jelikož margarita stále neleží na stole přede mnou, když v tom mi ji pošle dotyčná osoba, která před chvíli docupkala k baru. Otočím se k němu. Vím, že nemluvil na mě, ale tohle prostě nesnáším. "Jestli máš něco za lubem, tak si představ svou noční můru, vynásob to a jestli se z toho neposereš strachy, tak si klidně přisedni." Propaluji ho zelenýma očima, ale obličej mám v dokonale neutrální pozici.

Dagon - 06. února 2010 22:13

Bar Wild Infernal Dveře baru se mírnou neochotou rozevřely a vpustily dovnitř nově příchozího. Nenadálé zavrzání pantů se dalo přirovnat k výkřiku člověka, jehož srdeční chlopeň právě vpustila do oběhu nepříjemně hrotitý slepenec zaschlé krve. Možná mají bary a podobné podniky svoji vlastní tajnou řeč, kterou si sdělují, co se v nich přihodilo a kterou si posílají fotografie neplatících hostů, děvek, vymahačů výpalného a lidí, co zvrací pod sebe... První mé rozhlédnutí po baru bylo plné profesního zájmu, který jsem, ač nerad, záhy potlačil. V podniku vládlo diskrétní přítmí, které mělo hlavní podíl na příjemné atmosféře. Pomyslným středem baru byl skromně osvícený bar, u něhož popíjela svůj drink žena s nápadně světlými vlasy, kterou jsem bohužel dobře znal – půvabná stejně jako úchylná, sadistická černá kněžka Anore. Ostatní tváře jsem znal pouze od vidění a některé ani to ne. Tohle zkrátka nebyla moje čtvrť. „Zase piješ krev neviňátek?“ Neubránil jsem se úšklebku, když jsem si sedal na vysokou barovou stoličku hned vedle ní. Pod obnošeným sakem hnědého obleku se mi pod paží jasně rýsovala boule. Kývnutím jsem pozdravil barmanku a objednal si gin. Čert ví, jak ho sem propašovali, ale chutnal přesně stejně jako ten v lidském světě. „Chci tě s někým seznámit..“ Řekl jsem zlomyslně a rukou hbitě zalétl pod klopu rozepnutého saka a odhalil tak kožené pouzdro, které ukrývalo svůj nebezpečný obsah... V pouzdře původně určeném pro automatickou zbraň značných rozměrů tiše spinkal roztomilý rarášek. Malý tvoreček měl buclaté tělíčko hlavohrudi pokryté drobnými šupinkami barvy mědi, dvě ručičky a dvě silné nohy. Ospalé oči s černým bělmem nevinně zamrkaly na svět a drobná ústa rozkošně zívla. Nebýt řady ostrých zoubků, vypadal by tvoreček jako nějaká plyšová hračka. „Říkám mu Komorník. Bydlí v krabici od bot, po nocích loví šváby a nemá rád ty svinský anděly, přesně jako já.“ Nadšeně jsem se usmíval a pomohl rozespalému raráškovi přelézt na barový pult kde mohl okamžitě začít zkoušet své zoubky na tenké stopce skleničky margarity.

Lexina - 06. února 2010 22:13

Bar Wild Infernal "Dagone," vyplivnu z úst jeho jméno. "Příteli," mírně se nakloním se letmo jej políbím na tvář. "Doufala jsem, že tě tu nikdy neuvidím." mile se na něj usměji. Dagon by neměl do tohoto podniku ani páchnout. Jedna z jeho posledních pracovních návštěv barů v Očistci skončila téměř apokalypsou. Ale Manon si na vymahače výpalného potrpí a navíc... Dagon je elegán se vším všudy. "Jen doufám, že tu nejsi pracovně. Naposledy jsi na troud spálil ten andělský bar... jak že se jmenoval? U svaté děvky? Eh... u Máří?" Čekám s čím přijde. A on na mě vybalí... raracha? Zarazím se a dívám se na to podivné malé stvoření. "Kde jsi k němu přišel?" Můj první instinkt mi velí, abych k němu přiložila prst nebo ho pohladila, ale jakmile Komorník vystrčí zoubky a zakousne se do stopky mé milované margarity, mé oči se promění v oheň. Cítím brnění v konečcích prstů. "Odvolej si tu malou svini, nebo ho rozmáznu po baru... do MÝHO se nikdo zakusovat nebude." Zahřmím Dagonovi do tváře.

Dagon - 06. února 2010 22:29

Bar Wild Infernal Počastoval jsem temnou kněžku, se kterou jsem se v minulosti pokoušel trochu více skamarádit, zamračeným pohledem a lehkým postrčením jsem raracha sundal ze skleničky a odtáhl, což nevzal moc dobře. „V tom pajzlu to tehdy byla nehoda. Víš sama nejlíp, že drby vždycky hrozně zkreslují skutečnost. Z nožiček vyjely zatahovací drápky a od vyleštěné desky barpultu se začala odvíjet nehezká špona. Potom mrňous se náhle zakuckal a jeho tělíčko v mých prstech na okamžik zvláčnělo, aby bylo vzápětí zmítáno prudkými záškuby kašle. A potom zákeřný rarášek vyplivl napalmovou kuličku, která proměnila skleničku margarity v olympijský oheň. „Ne, nejsem tady pracovně. Na někoho tu čekám. Chodíš sem často?“ Nenucenou konverzací se snažím krýt chvatný raráškův ústup pod mé sako, neboť temná kněžka se ho právě pokusila probodnout párátkem na olivy.

Azazel - 06. února 2010 22:38

Bar Aaaa, drahá Anore, tebe jsem taky neviděl ani nepamatuju řekl jsem tónem člověka který v hlouby srdce doufal že to tak zůstane o trošku déle, přecijen žádný velký umělec (a za toho já se považuji) nevychází dobře s lidmy kteří podceňují jeho umění. Však to znáš, snažím se vytvořit kulku která by přivolala samotné světlo stvoření ale ten starej nakrklej prďola tam nahoře mi v tom furt brání povzdechl jsem si a netrpělivě zaťukal na pult abych barmanku trošku popohnal. Tím starým prďolou byl pochopitelně myšlen Bůh. Dřív než jsem ale ve stížnostech mohl pokračovat, poslal Anore nějaký mě neznámí, snad démon skleničku. Usmál jsem se, mládenec patrně nevěděl s čím si zahrává, já osobně jsem znal spoustu lepších způsobů jak spáchat sebevraždu a abych byl zcela upřímný, i když nahlas bych to neřekl, sám si nejsem jistý jak by náš případný souboj mohl dopadnout. Jako další vyrušení se pak objevil Dagon, pokud mě paměť neklamala, výběrčí výpalného pro Manona. Zaškaredil jsem se a lehce přejel rukou přez svůj nadměrečný revolver. Tenhle bar mám vážně rád a raději bych vysvětloval Manonovi zastřeleného výběrčího než abych o něj přišel. Naštěstí to ale vypadalo tak že se přišel jen napít a poklábosti s Anore. Raději jsem se od těch dvou otočil aby jim nic moc neprozradil můj znechucený výraz při pohledu na znesvěcené pouzdro pro pistoli a dovádějícího raráška. V okamžiku kdy ta malá potvůrka podpálila kněžce skleničku jsem kolem sebe začal nenápadně budovat kouzelný štít.

Koule PJ - 06. února 2010 22:45

Manon - Anore Uslyšíš ve své hlavě známý smích. Ano je to Manon, jehož přítomnost zde vůbec necítíš. Nejspíš opět provádí nějaké svoje klukovské vylomeniny. Má rád divadélka a rád k tomu vždycky dává podmět. Po dlouhém smíchu, který umí pouze on. "Ale, ale koukám že se tu na schůzi schází hodně známých osobností. Nemyslíš drahá? A kromě nich i ta odporná cházka, kterou musíme strpět, abychom neudělali nějaký rozruch. Nechci riskovat, aby proběhla nějaká jejich vzpoura. Ne že bych se bál, ale ještě je k něčemu potřebujeme." pronese Manonův hlas, který se zdá být trošku nervozním. "A na toho raráška nebuď naštvaná, vždyť je tak roztomilej. No tak dneska si nějaká přecitlivělá. Děje se snad něco? Takovou tě neznám." pokračuje dále ve svoji řeči Manon, tato hra na schovávanou dokáže poměrně dost rozčílit. "Doufám, že se nezlobíš na mně drahá. Víš že mám rád hry. A měl bych pro tebe menší prácičku. Mohla bys dostat na naši stranu třeba toho, co ti objednal skleničku. Nevipadá vůbec špatně a k nám by se hodil, to přeci víš. Obzvláště, když ještě žije Satan a má tu někde svoje špehy. Což mne rozčiluje." v jeho hlase je znát zlost, nad tím že ještě nevypátral u sebe zrádce a je pravdou, že to jde těžce. Pořád tam někdo je a pořád někdo donáší Satanovi. Pořád tu jsou ty andělíčci, kterou musíte strpět a jako první nevyvolávat rozbroje, protože to je někde psáno a tyto zákony se nedají upravit. Manon je dost silný, a proto měl by trošku porušit zákony, nejspíš bys mu to měla pořádně říct. "Začínám žárlit, že já tam na ně vtrhnu a dám je do latě. Copak mi povíš zlato, abych to neudělal?" opět se objevuje jeho nehorázná žárlivost, kterou si ty nemůžeš dovolit a to je co říct. Ve svém bordeli má tolik milenek, že je ani na rukách nedokážeš spočítat a on si prostě dovoluje žárlit.

Marbas - Marry Altamira, Černá puma - 06. února 2010 23:00

Bar s Gabrielem Sedíme poněkud dál od ostatného dění, ale na bar, kde se začíná slézat plno starých známých máme výheld celkem dobrý, přesto však zůstávám s Gabrielem, neboť rozčilovat jej mě poměrně baví. Rozlítí jej hlavně mé poznámky o lidech,a le na to já mám svůj vyhraněný názor. Lidé měli svou šanci a stále se honí za tím, co nemůžou mít, protože to co mají jim není dost dorbé. To, že je Bůh vyhnal z ráje byla jediná dobrá věc...podvíej se na ně...jsou jednotlivě bezvýznamní. i ty jsi to viděl, když jsi na ně chtěl přivolat Apokalypsu...neváží si toho co mají a uvědom si, že my jsme někdy na horších místech, než oni. Dostávají to, co jim je po zásluze určeno. Nic víc, nic míň. Mají šanci žít a pokud budou žít dobře, dostanou se tam, kam mají. Vyjedu po něm tiše a kopnu do sebe sklenku whisky. mírně se k němu nahnu a s potutelným úsměvem na rtech si vzpomenu na ta holubí křidýlka, jak hořelo jedno po druhém Mě z toho neobviňuj, byla to tvá svobodná vůle. Hledím na něj pevně a aniž bych sklápěla zrak, vezmu si svou cigaretu a odpálím si ji od té jeho, přičemž už se raději podívám co odpaluji. Mávnu dlouhými řasami dolů a nasaji do sebe hustý dým. Položí otázku, která mi viditělně není po chuti, načež se v mžiku odtáhnu. Můj pohled je výhružný a oči šelmy jsou napjaté přičemž panenky se z úzké škvíry rozšiřují. Dobrá otázka...na čím hřišti vlastně hraju? Sloužím Mamonovi, neboť zde se jinak nedá, ale papínek Satan...máme pro sebe jistou slabost a bohaté vzpomínky, navíc mu dlužím malou službičku...život démona není peříčko... v duchu si povzdychnu, naštěstí na venek zachovávám chladnou tvář. Do toho ti nic není. odseknu a napiji se whisky. Očekávám napjatě příchod Mamona. Jeho smysl pro včasné příchody je poněkud ztracen v temnotách a ohních pekelných.

Lexina - 06. února 2010 23:02

Bar Wild Infernal "Výborné... tak vymýšlej dál. Za chvíli mu podpálíš celé nebe a Manon na tebe bude pyšný." prohodila jsem ještě k Azazelovi, než jsem zapředla do rozhovoru s Dagonem. "Nehoda? Tak tomu ty říkáš? Ne, že by mi to vadilo, ale divím se, že On na tebe ještě neseslal ty svoje labutí poskoky, aby ti přismažili zadeček, Dagone." Pozoruji i nadále raráška. Obvykle bych ho v tuhle chvíli zničila svým Hlasem, ale ovládnu se. A jen Manon ví proč. "Utekl jsi mi!" pronesu v myšlenkách chladně a stručně. Pro dnešní večer jsem se ho rozhodla ignorovat. Nezáleží mi na životech nikoho kolem, takže si to můžu dovolit. Vím, že by je Manon nezabil. Věčné zatracení a muka... to ano... ale se smrtí je opratrný. Je to luxus, který si ne každý může dopřát. Dlaň sevřu s pěst a uklidním si svůj krk, který se chystal raracha rozdrtit na milion kousků. "Ani nevíš, jaké máš dneska štěstí. Ty i ten tvůj rarach. Ale příště už to tak být nemusí, drahý Dagone. Dávej si na něj pozor. Dvakrát to opakovat nebudu." Nakloním se k Dagonovi, ukazováčkem a prstem jej chytnu za jeho špičatou bradu a našpulím rty. Zachytila jsem energii, která ale nepatří mému příteli. To Azazel se připravuje. Asi tuší... nehodlám mu ale poskytnout to potěšení. Já jsem v klidu. "Mám tu teď nějakou práci. A chodím sem tak často, jak jen mi to můj drahocenný čas dovolí. Tenhle bar mám obzvláště ráda." políbím Dagona na rty, sklouznu ze židličky a přesunu se k "tajemnému cizinci", který se prozatím nijak neprojevil. "Budu na něj hodná, ale ty koukej přijít. Máme tu schůzi, jsi tu potřeba. A vezmi na sebe TU podobu." rozhovořím se naposledy se svým milencem. "Nezabiju vás, když mi objednáte další margaritu." přisednu si k němu blíž, loktem se opřu o okraj barové desky, nožku přes nožku tak, že pokud by chtěl utéci, musel by buď nemotorně z druhé strany a nebo bych ho nohama včas zarazila.

Naom - 06. února 2010 23:30

Bar Wild Infernal Vejdu do baru ve svých "nových šatech". Cítím se trochu nesměle, ale jsem vděčná za rady Strážnému. Díky, opravdu díky.. Zašeptám ve své mysli, a snažím se, abych si nechtěla stahovat kratičkou přední část mých šatů kvůli zakrytí mých štíhlých nožek. Nebo snad vytahovat vršek, aby se mi má prsa tak svůdně neusmívala na okolní svět? Ne, dlouho se nad tím nezamýšlím, protože jakmile se ohlédnu po baru, musím překvapeně zamrkat. Cítím totiž nával slz, které nevím, odkud se vzaly. A ve svém nitru zažívál nával bolesti, zklamání a lítosti... Tolik hříchů, tolik špatností...tolik padlých andělů... Chtěla bych jen plakat a modlit se za jejich odpuštění. Kdyby nebylo Strážného, jistě bych to udělala. Tak to jen zakolísám, jakoby mě snad zaštípal dým. Abych odpoutala od slz pozornost, snažím se svůdně odhrnout vlasy z čela. Musím, musím se jít uklidnit, máš pravdu. Souhlasím se Strážným a dřív, než se odvážím k baru, zamířím rychle na toalety. Na záchodky vrazím s rychlostí uragánu. Chytnu se umyvadla a zhluboka oddychuju, zatím co se držím jeho okraje, abych snad neupadla. "Tak, děvče, klid, klid, ty to zvládneš." Ano, po mentální stránce opravdu umím být silná, takže stačí chvilku soustředění a jsem už si jistější. Pohlédnu na sebe do zrcadla a pokusím se drze usmát. "Ty víš, kdo jsem. Na to nezapomeneme. Nikdy. Ale budeme bojovat. Budeme bojovat jejich zbraněmi." Konečně vypadá drzá tvář přesvědčivě. Tak tedy půjdeme na věc. Trochu odhodlanější a hlavně s pomyšlením, že všechno je pro dobrý úmysl, vykročím zpět do baru. Nyní už dominatněji a hlavně s důrazem na své boky dojdu k baru, kde se posadím. Dám si nohu přes nohu a dokonce si troufnu lehce sukni vyhrnout. Ještě však neobjednávám, vyčkávám.

Azazel - 06. února 2010 23:56

Bar Podpálit? A proč bych to dělal? Ještě jsem nevyhrál naši sázku odbil jsem Anore a nadále si jí přestal všímat v okamžiku kdy vyplynulo z jejího chování že se k ničení nechystá, takže pomalu se nad barem rozšiřující štít jsem nechal zmizet. Chtěl jsem dodat na její adresu ještě něco, ale můj zrak upoutal někdo jiný. Anděl, to mi nikdo nevymluví i když se ze všech sil snažila tvářit se jako démon nebo padlí, její nejistota s jakou se pohybovala ve svích vyzívavých šatech mě nutili takřka k smíchu, přesto jsem se ovládl a jen ji pobaveně sledoval. V jednu chvíli se zatvářila jako by se jí chtělo zvracet a omdlít zároveň. Nedivil jsem se jí, patrně tu byla jen chvíli a tak její čisťounká duše nedokázala zvládnout nápor rozkladu a hříchu...však ona si zvykne. Zamířila na záchod a na mé tváři se začal rodit nepěkný úsměv. Už je to neuvěřitelně dlouho co jsem se bavil a takhle čistý anděl se mi nedostal do spárů ani nepamatuji. Najednou všichni ostatní v baru kromě ní přestali být důležití. Čekal jsem a čekal jsem jen chvíli než se ze záchodků opět vynořila, podstatně sebejistěji a odhodlaněji, chovala se tak že skoro připomínala démonku...skoro. Jak tak mířila k barové židli nějak jsem si nemohl nepovšimnout doslova nebesky dlouhých nohou a překrásného výstřihu. Co víc měl jsem štěstí vzhledem k tomu kolik nás u baru už sedělo ne zas tak velké, takže se usadila kousek odemně. Ale, ale kohopak nám to kočka přinesla? oslovil jsem ji s pobaveným výrazem ve tváři. Slečna se tu potlouká bez pořádnýho kvéru? To je docela odvážný...jmenuji se Azazel majitel místního zbrojního průmyslu. představil jsem se ale ruku jsem jí nenabýdl, stejně by se jí nejspíš odmítla třeba jen dotknout.

Gabriel - A - 07. února 2010 00:02

Bar Vskutku se to díky Manonově slezině, začíná pořádně hemžit andílky padlými a co mně překvapí tak je mezi touto smečkou i jeden od toho Všemocného, nechápavě na ní pohlédnu, hlavně na to že nemá křídla a snažím se nemyslet na nejhorší. To tě pořád baví je posílat na smrt. Sakra, abych jí nezačal chránit. Což budu muset, i když ses na mně ty s prominutím vysral. napadne mne tato myšlenka a snažím se jí raději zapít whisky, avšak po očku neustále sleduji onu svěřenkyni Všemocného. Doufám vážně, že to co děláš s tou dívkou myslíš dobře. Nechci jí vidět, jak s ní zacházejí tito padlí, i když mají dohodu se Smrtí. opět další myšlenka se směřujícím pohledem na onu dívku, ale slova Marry mně vrátí do reality a pohlédnu opět na ní. A co dělám my? zeptám se jí trošku opožděně, ale to opět pronese něco jiného. Že jsem si za to všechno mohl sám. Asi doteď budu litovat, že jsem si s ní vůbec začínal, že jsem byl ochoten pro ní ztratit křídla. Ale minulostí je hloupé se zabývat, tak proč to nyní dělám. Opět jsem uvízl v minulosti, opět se všechno točí kolem ní. A už mám na to vztek. Vztek na sebe, že se to všechno vrací. Ale je. Jako tobě, kdysi nebylo nic do mých věcí a pořád si strkala ten svůj krásný nos. Tak nyní mi taky něco dlužíš. pronesu rozčileně na ní pohlédnu, asi to bude vážně souboj myslí a toho, kdo dřív vybuchne a kdo dřív dá první facku, i když toto se nám kdysi líbilo. Dalo by se říct, že touha způsobena z nenávisti. Minulost do háje nevrátím, tak co je to sakra se mnou. Že by za to mohl ten její šarm, který mně nikdy nenechal chladným dlouhou dobu. Do haje.. vzpamatuj se. Je to pouhej padlej anděl, který myslí jen a jen na sebe. A tečka. s touto myšlenkou do sebe opět kopnu jednu whisky, kterou jsem si během té myšlenky nalil. Opět můj pohled zůstane na té dívce, která je u baru obklopena padlými. A snažím se nemyslet na to nejhorší. Na sucho polknu. Neměli by jí ublížit, jelikož nemá křídla. Nejspíš prohrála ten souboj, soudě podle jejího oděvu. Tu musí být, taky delší dobu. Možná si hledá práci, či tu je snad kvůli žízni. To nevím, ale ublížit jí snad nemusí. opět myšlenka směřující k té dívce, a přitom se snažím aby na nic Marry nepřišla, sic to jde vážně těžce. Hlavně mám špatnej pocit, že toto ještě bude zajímavej den. Kdyby si byla se Satanem na schůzi by si nešla.. počkat anebo pro Satana donášíš. Myslím, že by tito tím nebyli vůbec rádi. promluvím k ní tak, abych nějak neupozornil na to, že mně zajímá ta dívka a zapůsobil na ní vztek, při nejhorším na sebe budu muset strhnout trochu pozornosti. Aby se tak nezabývali dívkou, ale námi. Když zemřít, tak pro něco dobrého.

Daiglien - 07. února 2010 07:35

Můj nejmilovanější podnik Zvednu oči k nověpříchozímu a na tváři se mi objeví úsměv. Azazel, jak jinak. Je tu pečený vařený. Je mi jasné, že tenhle bar musí přímo milovat, protože se se sem neuvěřitelně rád vrací. Sleduji ho pohledem, když jde k baru. Ále, Azazel. Copak tě přivádí do těchto strašných krajin v tuto strašnou hodinu? Usměji se, na jeho objednávku jen kývnu a po chvilce k němu přišoupnu skleničku s rudo-zelenou tekutinou a ledem. Mezitím se k baru dostaví i Angelus. Nakloním hlavu na stranu s malým, pobaveným úšklebkem. Za chvilku nebudeš pít nic jiného, poslyš. Prohlásím, ale objenaný nápoj mu hned připravím, co zákazník, to pán, navíc si z něho jen utahuji a on to ví. Překvapí mě jeho další objednávka a nadzvednu tázavě obočí, potom ale jen pokrčím rameny a pustím se do přípravy, přitom poslouchám, co mi Anore říká. Jsem mile potěšena. Lichotíš mi, Anore. Jsem ráda, že můj bar miluješ. Kývnu jí hlavou na poklonu. Nu, což o to, možná by bylo lepší, kdybys je z vodítka pustila. V hlase se mi ozve trochu nechuti nad tím, jak to tady venku vypadá. Pobaveně sleuji její reakci na objednanou margaritu, nejraději bych se jí zeptala, zda ji teda bude či ne, ale spíš mlčím a čekám na reakci Angela. Jestli ještě někdo přijde, začnu proklínat Manona. Tolik lidí najednou tu snad ještě nebylo. Zakleju v duchu, když se dveře znovu otevřou a vejde nějaký cizí muž. Přikývnu a podám mu skleničku ginu. Když Anore řekla Naomino jméno, nijak jsem nezareagovala, ne, že bych ji neslyšela, jen se mi tu v baru potuluje hodně divných lidí, takže je mi vlastně fuk, jestli tu Naom je nebo ne. Ovšem, když přijde k baru a posadí se bez toho, aby si objednala, trochu se zamračím. Holka, hodláš tu jen tak nečinně sedět, nebo budeš taky něco pít? Zeptám se jí trochu kousavým hlasem.

Jophiel "Lyra" Erestail - 07. února 2010 09:36

S milým hostitelem Díváme se jeden na druhého a mám pocit, že on mi vidíš až do samého nitra. Prohlížím si ho a věnuji mu ty nejkrásnější úsměvy a pohledy, které anděl umí. Políbit ho a padnout pro něj, jen kvůli jedinému polibku, ale nebyla by to zrada mého pána? I když jsem se od něj nikdy nedočkala náklonnosti? Přemýšlím a potom si uvědomím, že mluví ke mě a vystřihuje mi jednu poklonu nza druhou , nejsem na ně zvyklá, jen stojím a červenám se. Pane, rudé šaty? Pro mě? Nevím jestli mi budou slušet. Ukážu na sebe a sáhnu si na dredy. Potom zmizí jeho mladý sluha a my spolu zůstaneme sami. Zvedne se a krokem šelmy se přesune ke mě. Vložím svou dlaň do jeho jako by to byla největší přirozenost na světě a dech se mi zrychlí. Při jeho slovech zavřu oči a zaposlouchám se do jeho sametového hlasu, který mě ujišťuje o náročnosti úkolu, ale i o tom, že já ho určitě zvládnu. Dotkne se mé tváře a já natočím rty tak, aby byly co nejblíže jeho ruce, když dojde sluha udělám krok stranou a otočím hlavu k němu, nádherné šaty mi skoro vyrazí dech. Jsou krásné, s velkým výstřihem a mě budou těsně pod zadeček, mám skoro 176 cm. Můj hostitel mi je podá a požádá mě jestli bych si je vyzkoušela a navrhne mi svůj doprovodu. Pousměju se zmizím za paravanem. Eh, váš doprovod ano ano , proč né, škoda jen, že budete muset změnit podobu. Svlékám si černé skiny jeany a tričko s logem Sex pistols. Zajímalo by mě jestli je Sid v pekle. Obléknu si si konečně luxusní šaty a ukážu se hostiteli . Rozpustím si dredy a nervózně vylezu u poza paravanu a otočím se dokola.

Uriel Langston - 07. února 2010 09:48

Infernal bar Procházet se po městě, sám, bez účelu, klást jednu nohu před druhou bez jakéhokoliv cíle, ano, to je můj úděl. Kdo vlastně jsem, jak jsem se to naučil. Moje otázky jsou čím dál, tím víc intenzivnější. Stále kladu jednu nohu před sebe, v zápětí ji však následuje i druhá. Takhle pokračuju dlouho, velice dlouho. Není to moc dávno, co jsem někoho okradl, dnes si můžu dovolit se pořádně napít. Nepatřím mezi moc nenápadné lidi. Na krku mi visí přívěšek s velmi divným znakem, nikdy jsem nezjistil co znamená, nebo snad ano ? Můj zrak se upře k jednomu z bodů, okno zející prázdnotou, nejspíš ten, ta, to, nebo celá rodina byli zabiti, jinak by je odtud nikdo nedostal, jak jinak. Mé oči mají odstín černé, před kterou samotná tma bledne závistí. Oděn jsem právě v černé košili sahající někam k pasu, na oné košili je tmavě červená mikina, tedy spíše polobunda na letní vycházky jako stvořená. Rifle, které si dnes vzal jsou tmavě modré, jak jinak. Hlavní poznávací znak je dlouhý, jeden-a-půl-ruční meč, velmi tenký, ale i tak se nerozbije při jakémkoliv úderu. Kdo vlastně jsem, proč jsem tady ? Co tady dělám ? Kdo jsem ? Mé myšlenky proplouvají kolem jako proud vody, bohužel, není příjemná, chladivá nebo vlažná, je jako temnota pohlcující duši. Konečně vcházím do baru, do toho místa, kde trávím mnoho času. Přijdu až k baru, odložím meč vedle sebe. Tequilu prosím. Kývnu na Daiglien. V tom však vejde dívka, něco mi říká že sem nepatří, že je jiná než ostatní, že je mi něčím bližší, ale čím ? Věnuji ještě jeden pohled Naomi, na tváři se mi zjeví mírný úsměv. Dobrý večer, mohu Vás pozvat na skleničku ? Můj hlas je celkem milý, není v něm ani jedna známka nervozity.

Naom - 07. února 2010 11:27

Bar Wild Infernal Bože, sledují mě, oni to poznají, všechno poznají... Mé srdce se chvěje strachem, ale navenek zatím vypadám sebejistě. Jistě, budou mě pozorovat, budou mě zkoušet...ale já musím projít... Začínám si vzápětí argumentovat, abych se uklidnila. Zatím to pomáhá. Přestanu se soustředit na pult baru, který jsem dosud svýma očima probodávala, a raději se rozhlédnu kolem. Opět ten pocit smutku a zoufalství, cítím odevšad špínu a hřích, ale nyní se dokážu ovládnout. Jen moje duše a mé srdce pláčou, tvář zůstává prozatím uměle tvrdá. Na baru za sebou uslyším hlas, otočím se a hledím do tváře nějakého muže. Nemám z něj příjemný pocit a má nervozita se lehce projeví, ale ihned se vzpamatuji. Půvabně se usměji a zatím neodpovídám. Když se představí, promluvím konečně i já: "Jsem Naom." Můj hlas je jemný a bez jakékoliv poskvrny. Tak takhle ne..tak to nepůjde... "Mám jiné zbraně, ale třeba si nechám poradit." Nyní je hlas lepší, trochu protivně sladší, trochu dovádivější. To už mi ale věnuje pozozrnost zdejší majitelka podniku. Také si ji pozorně prohlédnu a vidím, že i ona mi nevěří to, na co si tu hraju. Však já vás přesvědčím... Snažím si dodat odvahu. Barmanka se mě trochu nepříjemně zeptá, co budu pít. Chvíli na ni přihlouple zírám, nevím, co mám říct, nevím, co se pije. Tedy napadají mě různé věci, ale asi jsem příliš šokovaná na to, abych něco řekla. Mohlo to skončit špatně, ale přišla moje spása. A to když se vedle mě ozve další hlas. Poznám ho. To je on, ten, kterého hledám... Jednoduše to vycítím, ale zároveň cítím, že ztratil mnoho z toho, čím byl. Otočím se k němu a mám chuť ho obejmout a plakat a prosit a naříkat. Opravdu se mi i zalesknou oči a křečovitě sevřu dlaně v pěst. Udržím se, ale jen tak tak. Jemně se usměji. Proč si před ním hrát? "Jistě, můžete." Odpovím a ani si neuvědomím, že jsem neřekla, co bych ráda. Jen na něj trochu bezostyšně hledím. Taková...změna..tak strašlivá změna...

Angelus - 07. února 2010 14:27

Bar Wild Infernal Daiglien se na mě pobaveně ušklíbne a s milou poznámkou mi připraví další BloodyMary s krví místo rajčat. Jako by se tak už nestalo... Odpovím s pokřiveným úsměvem a pozoruji jak plní mé druhé přání.Hadici dorazí nápoj ovšem její slova o vynásobené noční můře mě překvapí. Hej ta je hustá! Fakt že jo... Ještě že se ničeho nebojíme co hoši? Krátce pohlédnu na obě ramena s usmívajícími se ďáblíky. Vypadá jako by každého nejraději zabila...ale líbí se mi. Souhlasně zamručím a upíjejíc svůj drink pozoruji její debatu s dvěma muži.Dagona znám od vidění a hlavně z doslechu ale jsem rád že jsem s ním osobně tu čest neměl.To stvoření co s sebou přitáhl mou pozornost upoutá jen na chvíly.Ani ten kdosi co se usmívá při pohledu na putující sklenku mi nestojí za myšlenku. Po chvíly se však zdá se usměje štěstí a žena se vzdálí od svých společníků a přisedne si ke mě.Na její slova se pro sebe krátce zasměji. Zní to jako dobrý ochod že? Poté vyčkám na chvilku kdy bude mít Dai volné ruce a objednám pro mou nynější společnici další margaritu. Všimnu si jak se hezky uvelebila a dokonale mi znemožnila případný pohodlný odchod ale nijak mi to nevadí.Stejně jsem neměl v plánu odcházet. Hoši...co teď? Zeptám se dvou náhle mlčících ďáblíků a opět upiji svého rudého nápoje.Záskok za anděla zmizí v obláčku dýmu a ta černá stálice pokrčí rameny. Na mě nekoukej...já ti říkal že to nebude dobrý...ale což...třeba nás nezabije ale jen zadluží... Nebyls to náhodou ty co říkal že je....zajímavá... Sem možná říkal ale nápad se skleničkou byl čistě jen a jen tvůj... Co vás přivádí k padlému jako jsem já co jen tak z nudy posílá skleničky pití fascinujícím ženám? Optám se s úsměvem a natočím se na židly tak abych na ní mohl lépe viděl.

Azazel - 07. února 2010 17:00

Bar Wild Infernal Ta dívka mě pobavila, vážně pobavila, takž jsem si málem nevšiml Dai podávající mi nějaký červený kokteil. Hmmmm, díky ti věnoval jsem jí úsměv, na její otázky jsem tradičně neopdověděl, místo toho jsem stále pokukoval po andílkovi, kterého právě Dai sepsula že si ještě nic neobjednala. Ale notak Dai, projev trošku soucitu a považuj ji za mého hosta požádal jsem majitelku baru s něčím co mělo být vlídný úsměv ale moc se to nepovedlo. Nebo jeho hosta kývl jsem k čerstvě příchozímu mladíkovi a konečně si našel čas k tomu abych se napil. Fííííha, vážně víš jak potěšit chuťové buňky zamručel jsem uznale a několik následujících minut v tichosti popíjel a oddával se myšlenkám a pozorováním ostatních návštěvníků baru. Zvláště pak andílka sedící kousek odeme a človíčka který jí pozval na drink. Zajímavé to děvče se tváří jako by byl nějaký svatý...zajímavé... nahlas jsem toto zjištění nekomentoval ale nijak a nenechal ani sval ve tváři aby se pohnul. Teprve když jsem dopil a gestem požádal Dai o další jsem se opět zapojil do konverzace. Poslyše Dai, nevíš jeslti tu někdo v okolí nehledá práci? zeptal jsem se dost hlasitě na to aby mě slyšela většina osazenstva v baru. Zase se mi někam ztratila sekretářka (omilem jsem ji při pokusech s novou municí zastřelil) a tak bych potřeboval někoho schopnýho jako náhradu...pokud možno nějakou nebešťanku...míň totiž kradou.

Lexina - 07. února 2010 18:46

Bar Wild Infernal - Angelus "Pro tvoje dobro drahý Manone doufám, že nebude tak tupý, jak vypadá a že ho opravdu budeš k něčemu potřebovat" Vypadá to, jako bych se na chvíli zasnila, ale maskuji to upřeným pohledem do dáli někam za Dai, která - jak doufám - mi již připravuje mé nové pití. "Považujte to jen za dobrou radu. K obchodu jsme se ještě nedostali." Zlehka pokynu hlavou a počastuji jej mým dalším úsměvem, který je na stupnici zase o něco vřelejší. Bacha, aby se ti ty koutky dneska neroztrhly. Úsměvy rozdáváš na potkání. uštědřím si sama sobě jízlivou poznámku. Holt... degenerace z práce. "Tak za prvé... padlý zde nejste jedinný. A jestli bych si měla vybrat společnost v dnešním osazenstvu baru. Neříkám, že jste první v na mém žebříčku, to zajisté ne." Na okamžik se odmlčím. Zřejmě se chystám udělat dramatickou pauzu. Dagon tohle chápe. Ale jste zajímavý a zajímám se o vás." Na staré zvyky jsem ještě nezanevřela, ačkoliv je to tak dávno, co jsem byla k někomu takhle milá. Holt... práce. "Anore," ladně zvednu ručku. Políbení vyšlo z módy někdy za doby viktoriánské, nicméně... já si na to potrpím. Ačkoliv představit se dnes musí první žena, trochu mne to znechutí, ale což.

Dagon - 07. února 2010 20:15

Bar Wild Infernal Tak tohle mi vyrazilo dech. Doslova. Polibek od jedové víly na rozloučenou jsem rozhodně nečekal. Už vůbec jsem nečekal, že ho přežiju bez nějaké té újmy na zdraví. Jedinej sajrajt na jejích rtech bylo podle chuti jen to babský pití. Nemám dneska narozeniny? Kde jsem toho chlápka, který pozval Anore na skleničku už před tím viděl? Když to jeden potřebuje, tak si nevzpomene! Nenápadně jsem nastražil uši, abych zaslechl jeho jméno. Pokud se tedy představí a nebude si hrát na velký eso. Zbytkovou konverzaci kolem mě bravurně vedla místní pochybná persona Azazel, nechtěl jsem se mu do toho motat. Zlé jazyky za jeho zády o něm sice tvrdí, že ten mýtus o své osobě, který kolem sebe šíří, je přifouknutý a poněkud cítit crowleyštinou ( ano, i sám slavný Alastair si před svým nástupem do Pekla musel v Očistci počkat na úředního šimla) ale rozhodně se mu nedalo upřít, že patří mezi lokální celebrity. Namísto toho jsem natáhl ruku s prázdnou sklenkou před sebe pro další rundu. „Mohl bych k tomu dostat ještě jedny sirky?“ Požádal jsem žínku za barem a ústa v mé kamenně vypadající tváři se zkroutila do zdařilé grimasy, která by se i dala považovat za mužný úsměv. Nemyslete si, takhle debilně nevypadám běžně! Ve 100+1 Zahraničních zajímavostí nedávno psali, že křivá huba alá Sly s křivým nosem Willise prý působí ženám motýlky v břiše, tak jsem to hned převedl z teorie na praxi a čekal na výsledek. Jenže pak přede mnou zabublala miniaturní výheň. Nejspíše nově příchozí tvář lehce oděné lehké děvy přivedla raráška na baru na pokraj příčetnosti. Rychle jsem se podíval směrem, kterým maličký upíral svá zlostná černočerná očka. Tuhle reakci už jsem u něj několikrát viděl a vždy měla stejnou příčinu. „Tiše malej, já vím. Děvka andělka.. “ Napomenul jsem Komorníka a protáhl zhnuseně obličej. Některý kořeni si na to potrpěj, ale je fakt, že někomu ke spokojenosti stačí i husa.

Angelus - 07. února 2010 20:55

Bar Wild Infernal – s Anore A máš utrum... Ozve se stále setrvávající ďáblík na její poznámku o obchodu. Ach... a já si říkal že je divné aby mě svou přítomností poctila taková dáma, jakou jste vy, jen tak... Pronesu s tichým povzdechem který zamaskuji zvláštní úsměvem opětujíc ten její. Vím že tu nejsem jediným padlým ale padlých jako jsem já tu mnoho není. Odvětím na první poznámku a krátce na to pokračuji zas o něco ponuřeji. Tušil jsem to... vždy je někdo lepší než já... Jo...kdo by nás taky chtěl...buď rád žes na mě nezačal ještě mluvit nahlas... dneska se nějak krotíš...ta BloodyMary musí být vážně z hodně kvalitní a nejspíš i čerstvé krve co?. Je to možné...ale zkoumat to nehodlám...ne teď... Po té dramatické pauze mi však její slova nenápadně zalichotí. Čím jsem si to zasloužil? Zvláštní že na ní všichni hledí jak na vraha a na mě jako na blázna.... eh...brácho....na nás tak koukají odjakživa. Její podávaná ruka mi připomene mou etickou nepozornost za kterou bych si nejradši v danou chvíly i nafackoval.Miluji staré zvyky a tudíž neváhám a lehce její ruku uchopím a něžně políbím. Omluv mou nezdvořilost drahá Anore... jsem Angelus. Nastolím mírně omluvný tón při opožděném představování. Tak tedy... cožeto vás/tě k nám přivádí?

Rafael - 07. února 2010 23:25

Příchod Rafaela Byla to nepatrná kapka lásky a soucitu vycházející ze samotného ráje Bytí a nekonečného vesmíru, která pronikla skrze závoj nekonečné Tmy, za doprovodu překrásných projevů veškerého života a moudrosti Stvořitele. Brzy dopadla další kapka. A po ní další a další, až do okamžiku, kdy se samotné srdce Všemohoucího plně otevřelo intenzivnímu proudu hojivé síly a všeobjímající lásky… V tomto posvátném okamžiku se na temné obloze Očistce zjevil zářivě zelený tok léčivé energie, a do několika vteřin se zhmotnil do podoby blesku, jenž za doprovodu hlasité rány udeřil do popelnice v jedné z mnoha děsivých uliček tohoto hříšného místa. Na tomto místě jsem se nyní zrodil i Já.. Archanděl Rafael; Ten, kdo uzdravuje. Očistec - poslání Rafaela Jsem tady.. Klečím na kolenou a ruce mám pevně sepjaté. Zhluboka se nadechnu a otevřu své smaragdové oči. Několik vteřin neustále klečím ve stejné pozici a čím dál obtížněji dýchám. Cítím to. Mírně se zachvěji při tom strašidelném pocitu rodicí se v mém nitru, jako jasný odraz hříšných myšlenek, jenž se mi snaží toto místo vtisknout do mé Mysli. „ Ach bože…takové utrpení.“ Pomalu vstanu a po mé tváři začínají stékat první slzy. Opět se zhluboka nadechnu a zaměřím veškerou svoji pozornost do svého nitra. Do toho obrovského prostoru rodící se lásky, která vychází z velkolepého zdroje Bytí naplňující mé vnitřní tělo novou nadějí, láskou a boží sílou. Rozhlédnu se kolem sebe a soucitně zatřesu hlavou. Hřbetem pravé ruky si setřu slzy a učiním první kroky do světa zmatku a bolesti. Mé poslání je jasné. Nyní si skutečně uvědomuji proč jsi mne sem vyslal, a já ti slibuji, že dokud mé srdce bude překypovat tvoji láskou, tak budu rozšiřovat boží slávu do všech ztracený duší v této rozlehlé temnotě, kde i tvůj zrak blahodárné hojnosti slábne. To slibuji. S těmito myšlenkami putuji temnými ulicemi Očistce a pozoruji tu zakořeněnou bolest v lidských duších. Tohle si nezaslouží. Tohle ne. Pokračuji dál. Pomalými kroky mířím do nedalekého doupěte hrůzy, kam mě vede mé boží vedení. Musím zůstat napojený na zdroj. Jinak mne brzy ta vlna emocí smete. Bože..dodej mi sílu vytrvat. Zabran mé Mysli propadnout se do stavu nevědomí. Ujdu ještě dalších 300 metrů než se zastavím před bordelem. S pusou dokořán hledím na tu budovu zkaženosti a po chvilce musím zavřít své oči. Hněv, bolest, nenávist…ach ano..ta strašlivá bolest vycházející z nitra tohoto domu hrůzy. Mírně se zachvěji, když pocítím snahu temné zkaženosti pohltit mé archandělské srdce. Otevřu své oči a pokusím se trochu uvolnit. Poté učiním další kroky vpřed a dotknu se vchodových dveří nevěstince…ruce se mi chvějí. Cítím závan strachu…strachu a upřímného přání skoncovat s tímto bezprávým. Cítím ty stovky duší…prohnilých duší, které prošli tímto vchodem s jedinou myšlenkou ve vědomí = zneuctít jiné bytosti. Musím se soustředit na své poslání. Ta malá dívka na mne spoléhá. Láska na mne spoléhá. Ty nebohé duše na mne spoléhají…někde ve skrytu Bytí. S hořkou chutí na jazyku vstoupím do chrámu bolesti. Projdu malou místností a bezmyšlenkovitě se rozhlížím kolem sebe. Každým krokem jsem se cítil čím těžší a těžší. Za ta staletí, co existuji, jsem nikdy necítil tak pokřivenou a zneuctěnou ženskou energii. Všímám si pohledů lidí kolem sebe. Hlavně ženy, které mne ve skrytu své duše prosí o pomoc a lásku. Malou dívenku však nemohu najít. Je těžké ji vycítit skrze závoj Tmy. Povzdychnu si a zavrávorám, poté dopadnu na kolena s pohledem upřeným na podlahu. Opět se rozpláču. Nyní intenzivněji než předtím. V mých slzách však není pouhý smutek, ale také láska a soucit, které společně ve formě energie putují do duší všech žen v budově, které o mé objetí stojí.

Lexina - 08. února 2010 16:45

Bar Wild Infernal Buď tu hloupost šikovně hraje a je tak vynikající herec a nebo mu to opravdu nedochází. Doufám, že spíše to první. “Řekněme, že si vás někdo všiml a já vám mám zprostředkovat příjemný obchod.“ Usměji se na Angeluse a vytáhnu ruku z jeho dlaně. “Nejenom cesty páně jsou nevyzpytatelné.“ Překvapivě jsem dokázala vyslovit staré přísloví aniž bych si zapletla jazyk nebo aniž by mi slova vzplála v ústech. “Pověz mi něco o sobě. Chtěla bych si tě prohlédnout,“ očima chtivě přejedu od hlavy až k patě. Poté se pomalu předkloním (téměř vyzývavě), lokty si zapřu o kolena a svýma zelenýma očima prohlédnu do nitra Angeluse. Bohužel… jeho nitro je mi skryté. “Čím jsi pro mého pána tak zajímavý?“ Nakloním hlavu na stranu a koketně jej zkoumám. Neznalý pozorovatel by možná v danou chvíli uvažoval, že se ho snad chystám políbit!

Angelus - 09. února 2010 08:57

Bar Wild Infernal s Anore Hochu...uteč dokud můžeš Ozve se znovubjevený ďáblík na druhém rameni. Helééé nech ho zmetku...teď se mi to začlo líbit! Křikne druhý žvýkajíc popcorn, který vyčaroval sám nevím odkud. Zkuste chvilku mlčet! Málem by mi to vyklouzlo nahlas nebýt její ruky opouštějící tu mou. Takže obchod...Kdopak si mě všiml? Ten nahoře mě vidí pořád a nic s tím nedělá...pochybuji že vás poslal on.Tudíž hádám že Manon je ten bedlivý pozorovatel. Zamyslím se nahlas a opět se usměji, tentokrát však je to úsměv podbarvený zamyšleností a narušovám červíkem rozhodování. Tak vidíš...Manonovi se líbíš a dokonce za tebou pošle pěknou ženskou! Přidej se k němu a si za vodou... Budeš toho litovat...nedělej to...u satana je nás sice méně ale můžeš si tak získat slušnou pozici.......později bys ho pak sám mohl svrhnout až mu budeš nejblíž.... Za chvíly budete navrhovat abych lezl do zadnu dědkovi nahoře a až přijde správný moment tak ho zkonul z mraků aby si dole nabil držku... Víš že ti to docela myslí... Za tím nahoře nepolezu ani kdyby...já nevim co! A Manon? Sám nevím co na mě vidí... Zaženu ty dva ve snaze rychle vymyslet co společnici s vyzývavým ošacením povím. Krátce se omlčím po vyřčení onoho přísloví. ...I mé cesty jsou nevyzpytatelné... Hele...chce se koukat do tebe! Myslíš že to dokáže? A že nás uvidí či ucítí? Můžeme to vyzkoušet... Co bych ti měl říct? Jsem padlý zvrhlík se zrádcovskou podstatou...na nebesích jsem se dlouho neudržel a za vlády Satana jsem páchal škody mezi lidmi a pozoroval jak smrtelné hříchy ničí lidstvo.Když jsem ve vrátil byl v vlády Manon a tak tu teď často trávím volný čas protože nic lepšího na práci nemám. Shrnu zkráceně.Je jasné tedy že k Manonovi nepatřím a rozhodně nejsem ztělesnění věrnosti. O svém malém psychyckém problému pomlčím.Ne že bych se za ty dva styděl ale dojem s nimi asi neudělám a navíc nejsou moc podstatní. Netuším co se na mě tvému pánovi líbí...věru nejsem nenahraditelný.Jistě by se našel kdokoli lepší než-li co by stál za pozornost takové bytosti. Teď se snažíš být skromný nebo kličkuješ? Já myslím že k Manonovi nepůjde ačkoli je to velké lákadlo...snaží se z toho vykličkovat. Ale kušte... ted se bavím... a možná hraji od každého něco.

Lexina - 09. února 2010 16:11

Bar Wild Infernal “No vida,“ naoko se zaraduji a opět změním pozici. Pro tuto chvíli dost s koketováním. Narovnám se a mezi prsty si vpletu vysokou skleněnou stopku skleničky s Margaretou. “Máš dobrý odhad. Ačkoliv… ono to není nic složitého odhadnout, že si tě vyhlédl Manon.“ přiložím si okraj skleničky ústům a přes sklo orosené studeným nápojem se na Angeluse usměji. Respektive zazubím. “Je zajímavé, jak člověk dokáže spadnout hluboko, aby si udržel jakous takous pozici. Satan je na odpis a všichni to tu vědí. Je jen otázkou času, kdy Manon převezme oficiálně jeho nástupnictví… tak proč se dřít na straně poražených, když můžeš prožívat sladké opojení z vítězství, že.“ pronesu stále s okrajem skleničky před mými ústy a po chvilce margaritu decentně usrknu. “Ne, že by mi do toho něco bylo. Ale pokud dojde k boji… musím uznat, že tvůj zadek bych nerada viděla hořet v ohni pekelném.“ Položím margaritu na pult a nakloním se do strany tak, abych si mohla ověřit to, co jsem právě řekla. Občas si připadám, že mé chování je spíše chlapské. “Nicméně… je to prostě pro a proti. Když si to sečteš a nejsi idiot, musí ti zákonitě vyjít, že Satan má už odpískáno.“ zdá se, že jsem konečně nabrala na vážnosti a poslední vyřčená věta postrádá jakýkoliv náznak koketnosti. Je to prosté konstatování holého a reálného faktu.

Angelus - 09. února 2010 19:53

Wild Infernal Bar, s Anore Pobaveně se usmívám a pijím BloodyMary zatímco ona mluví.Trochu mě zklamalo že změnila pozici protože to byl pohled...po čertech pěkný. Ale Anore...vím že je Satan na odpis.Patří do starého železa...a na straně poražených být skutečně nechci...ovšem...proč se hnát se stádem? Zauvažuji nahlas trochu povokativně.Do teď vše vypadalo že bych o Manonovu přízeň měl zájem ale tímhle to částečně vyvracím. Satan se ude snažit jakkoli srazit Manona...myslím že kdyby se mu to podařilo tak mě by to jednomu z mála věrných vyneslo slušné postavení a spoustu dalšího. Podle se pousměji. A až by bylo po Manonovi tak by Satan nedával tolik pozor a šlus.Náhlé padnutí Satana by jeho nejvěrnějším příteli vynesla trůn...a pak že nikomu nepolezeš do zadku! Ale plán je to skvělý... ...jo...skvělý.... jen jestly to nekrachne na prvním bodě – Manon.Pokud se karty obrátí tak co bude s námi? Rád bych si své rohy uchránil... Hmmm ale když nad tím tak uvažuji... taky bych tě v tom mnou vyřčeném a velmi nepravděpodobném případě nerad viděl mezi padnutými padlými.Ale uznej...když Satanovi někdo zůstane bude to alespoň nějakej boj než kdyby tam zůstal sám. Na závěr se už z toho vábivého tónu v jejím hlase stane ledově klidný zvuk a na to jak se mi před chvílí zdálo že se mi žena jen zdá, nyní je již naprosto reálná a jediné co se zdálo jako sen byl ten její milý tón který mi tiše chybí už teď. V doufání, že se po vyslovění mého názoru nesebere a neodejde, dál upíjím krvavý nápoj a sleduji každý její pohyb krásného těla.

Lexina - 10. února 2010 11:24

Bar Wild Infernal Skutečně mě jeho chování pobaví a tak se neubráním a hlasitě se rozesměji. Můj smích zní jako ten, který děti slýchávají v nočních můrách, je tajemný, vlezlý natolik, že se zakousne pod kůži a nepustí se a navíc, ten smích je ďábelský. ”Se stádem.” chytnu se dlaní za břicho. Možná přehrávám, ale opravdu mne pobavil a ta myšlenka stáda v pekle. ”Chlapečku, když máš talent a jsi zajímavý, tak se stádem nikdy nejde v jedné řadě. Asi jsem přišla na to, co na tobě vidí Satan… on si vždy potrpěl na naivní idealisty. A kam to s nimi dotáhl. Věru daleko… natolik, že se teď plazí pod trůnem a jeho vlastní syn mu šlape na krk.” Pobavený výraz ve tváři vystřídá, téměř rychlostí myšlenky, tvrdý a neúprostný pohled. Jsem si naprosto jistá sama sebou, svým postavením a proto si otevřeně otvírám ústa na Satanův účet. Chvíli mám tendency přivolat konečně Manona, ale to bych musela uznat svou neschopnost tohoto jedince přesvědčit a přidat se k nám. Možná by bylo snažší, kdybys mi do ruky hodil nějaké trumfy a já věděla, proč ho chceš mít ve svých řadách? Co udělat tak hrozného, že se ti líbí? Je to horší než mé noční můry? Vyzvu provokativně v duchu Manona a doufám, že se bude mít k odpovědi a v lepším případě i k příchodu na domluvenou schůzku. Už je zase o něco víc pozdě. ”Vyzýváš mne k boji Angelusi? Až k tomu přijde? Jsi si jistý, že by jsi to zvládl?” své nálady měním snad ještě rychleji než myšlenky. Nyní se na něj opět koketně usmívám, ale chladný výraz v očích mi zůstal. Nesnáším, když si kdokoliv myslí, že je lepší než já.

Koule PJ - 10. února 2010 22:28

Manon - Anore Opět z ničeho nic uslyšíš ten jeho smích, který nejspíš upozorňuje jeho příchod a to v tu nejhorší chvíli. Zlato, zlato. Nejspíš ti zvíším plat či cokoliv co si budeš přát. Jen tak dál, jen tak dál. pronese klidně a na malou chvíli si dokážeš představit i jeho tvář. Klidnou a na tváři ten úsměv od ucha k uchu. Omlouvám se, ale příjdu trošku později. Kdo ví kdy. No po pravdě tady jednoho od ze Satanových poskoků vyslíchám. To víš, usmála se na mně štěstěna v hledání zrádcích. Ale ten idiot mi nechce nic prozradit. Připadám si zoufalý. pronese unaveně, v jeho hlase je slyšet značnou zlost z toho, že není pánem situace. Což v jeho případě, je pak strašný komplex, kterého se on pak nedokáže zbavit. Proto mám menší prosbičku. A udělám potom pro tebe všechno, takovou krásnou masáž. A budu mít tu svoji překrásnou tvářičku, jak budeš chtít. Hlavně mi to tam za moji nepřítomnosti zabav. A...a buď na ně hodná. Nehraj si přílíš na tu silnou. To nemají moc v lásce. A já bych nerad přišel o lidi a nerad bych musel něco usmiřovat. Víš jak tomu bylo kdysi. V jiném baru. jeho řeč by tě mohla trošku více znepříjemnit chvíli. Za tu sitauci v předchozím baru si nemohla ty, nýbrž oni. A ty ses pouze bránila. Krom toho, by on neměl vyslíchat a měl by být s tebou. Kdo jsi, aby si za něho bavila ty které si on sám pozval? A ještě si k tomu on sám diktuje pravidla. Děkuji, děkuji. Příjdu, jak nejdříve budu moct. opět pronese a opět zmizí jeho otravný hlas ve tvé hlavě, který ti působí pouze migrénu, jež je nesnesitelná

Koule PJ - 13. února 2010 22:51

Satan - Jophiel Satan si tě prohlédne s úsměvem na rtech od ucha k uchu, zřejmě se mu velice líbí šaty, které máš na sobě a pouhým pohledem ti je svléká. Drahá já rád měním podoby. Je to vynikající hra, kterou si s Manonem ještě dokážeme hrát. Vyhraje ten, kdo dřív pozná s kým má tu čest. pronese s úsměvem na rtech a elegantně se k tobě přiblíží, pohladí tě po tváři a pohlédne ti do očí. Vypadáš nádherně. Musím uznat, že vkus mám. pronese s úsměvem na rtech a luskne prsty, aby změnil podobu. Ani ne po chvíli vedle tebe stojí opět černoch, ale nyní má dlouhé vlasy a je o něco mladší. Pořád na jeho tváří, hraje ten ďábelský úsměv a v jeho očích lze spatřit touha po tvém krásném těle a nejenom po něm. Začínám svému synovi závidět. Tak krásná o tom není pochyb a ten kdo by zapochobival, by okamžitě pocítil můj hněv. jeho slova dokážou některé dámy srazit na kolena a některé by za další žadonila. Jeho hlas je něžný a zároveň působí tolik podivně, že v citech je vskutku zmatek. Přitáhne si tě blíž k sobě, že se dotýkáte tělo na tělo a pravou rukou tě opět pohladí po tváři, přitom se stále dívá do tvých překrásných očí. A v jeho lze spatřit ten démonický oheň, který tě naplňuje neskonalým pocitem touhy, kterou bys chtěla za každou cenu uspokojit. Jenže jsou tu zákony, které by se neměly porušovat za žádnou cenu. Toužím po tvých rtech. Toužím potom aby na nich bylo jen a jen mé jméno. A závidím těm, které se jich dotknou. pronese a políbí tě na tvář, ví že tě do toho nemůže nutit a že je to pouze na tobě. Je to buď a nebo. Buď být navěky se Satanem a zřeknout se Jeho. Nebo pro Něj dále pracovat a se Satanem se odloučit. Je to těžké rozhodnutí a je pouze na tobě.

Jophiel "Lyra" Erestail - 13. února 2010 23:05

Satan Když mi Satan vystřihne pochvalu, maličko se usměju a přitisknu se blíž k němu.Usmívám se nad jeho slovy, už se ani nečervenám jen se nechám hladit a líbat. Najednou změní podobu a mě se podlomí nohy, je to opravdu nádherný "člověk". Pokud bych se tvému synovi nelíbila nedá se s tím nic dělat. Tulím se k němu a na tváři mám pobavený úsměv. Přejedu svými rty po jeho tváři a nepatrně se přiblížím k jeho rtům. Porušit zákony a padnout a nikdy nevidět své bratry, nebo nikdy po splnění úkoly nevidět jej. Chvilku přemýšlím, ale když promluví o polibku neudržím se a splním naše rty k sobě, v tom se ozve rána a blesk. Křídla mi zčernají, mám pocit, že se rozpláču. Stala jsem se padlou, budu tvá společnice.

Koule PJ - 13. února 2010 23:42

Nevěstinec - Rafael Dívky na tebe pouze hledí, neví co mají dělat. Jsou úplně zmatené a raději nic nedělají, pouze hledí. A ani ne po chvíli jejich pozornost upoutá dívka, která je doslova hozena na studenou zem. Vykonali to dva chlápci, kteří se k ní blíží jako lovci na zvěř v období lovecké sezóny. Tak co budeš už poslušná holčička? pronese jeden z nich, když se nad ní sklání a začne jí tahat za vlasy, aby se postavila na nohy. Díky tomu spatříš její pomlácenou tvář, i přesto všechno je krásná a něco ti právě říká, že ona je ta kterou hledáš. Dívka se sice snaží bránit, ale je to marné, protože je opět umlčena ránou. Do háje. Proč to nikdy u tebe nejde po dobrém? Už jsem si sakra zaplatil a očekávám od tebe, že mi budeš poslušně sloužit. řekne ten co jí udeřil a přitiskne jí ke zdi, aby nemohla utéct. Dívka je obklíčena, bojí se. Ví že už není úniku. Ví, že už nebude nikdy svobodná, jak tomu bylo kdysi. Přestává se bránit a poddává se mu, i když se strašným znechucením mu oplácí doteky. Její tvář je strašně pomlácená, ještě je na ní krev smíchaná se slzami, které musela uronit během té chvíle, jež tolik ničila. Jelikož intenzivně prosila o pomoc. Prosila Jej o pomoc a čekala na zázrak. A tým zázrakem ses stal nejspíš ty. Poměrně si měl štěstí, jelikož tu nikdo kromě nich nebyl. Tedy dva vyhazovači, kteří si spíše všímali prodej drog a hlídali ostatní, aby je neokradli o peníze. Ti dva chlápci nejsou nějak nebezpeční a to z toho důvodu, že dost předtím chlastali a nejspíš si taky šlehli. Takže nejsou v tomto případě nějaký velký problém a ta dívka potřebuje pomoc. To zda zasáhneš už je jen a jen na tobě.

Koule PJ - 13. února 2010 23:56

Strážný - Naom Ano jsi skvělá. Jde ti to dobře. Jen tak dál. A budou ti věřit, i když jedna má podezření. Neboj se. Není to zlé. Věří, že jsi lehká dívka, která prohrála souboj s Manonem a nyní pro ěj pracuje. To je dobré. pronese Strážný a vyruší tu chvíli ticha, která tu na malou sekundu panovala. Myslím, že jsi zaslechla to stejné co já ohledně nějaké práci. Být na tvém místě, hned bych se o ní zajímal. Je to lepší než skončit skutečně jako nějaká lehká dívka. To mi věř. opět dodává, nyní je však jeho hlas přesvědčivým a pevně si stojím za svým názorem. Nyní tě však budu muset opustit. Po dobu, co jsi zde. Poznali by mně a nechci riskovat, že by ti mohli kvůli mně ublížit. To bych si neodpustil. Hlavně buď za každou cenu, jako oni. Nejlépe se naučíš, když budeš jejich chování opakovat. Být jako oni, ale není tak lehké. Věř mi. Ale jsem si plně jist, že to zvládneš. A co se týče Uriela, měla bys ho při nejlepším dostat ven, pokud mu chceš osvětlit jeho minulost. Omlouvám se, že tě budu muset opustit. Sbohem a drž se. pronese chvíli svůj dlouhý monolog, který ukončuje tím, že tě opouští. A nyní si budeš muset poradit bez něho, sic ti dal pár rad. Ale s ním si měla jakousi jistotu a nyní je pryč. Jediné štěstí vidíš v tom, že si našla Uriela a možná i práci. Pokud se o ní budeš ucházet dříve, než někdo jiný.

Koule PJ - 14. února 2010 10:09

Satan - Jophiel Polibek je hřích, který má dvě podoby. Pro někoho je hříchem neuskutečnit ho a pro někoho je hříchem ho vykonat. Nyní si ty udělala jeden z těch dvou hříchů a nešlo tomu předejít. Satan si polibek užíval se vším všudy. A toužila si potom, aby tento polibek neskončil. Dokonce by si žadonila o další a další. Ale on se na chvíli otrhl a zadíval se ti mlčky do očí. Pohladil tě po tváři. Jeho ruka, tak krásně hřála a toužila si po dalších dotycích. Jsi si opravdu jistá s tím, co jsi před chvíli udělala? Zřekla si se Jeho. přiblíží se ke tvému uchu a tato slova ti do něj pošeptá a potom tě políbí na krku. Už se nemáš kam vrátit. A jsem rád, že můžeš být v mé blízkosti. Ale nejdřív bychom měli jít do toho baru a zjistit tam něco nového o tom co chystá synátor. řekne a doteky sjede až ke tvé ruce. Ještě se svými rty dotkne tvých a promění jeden zdlouhavý polibek, aby se o něm neřeklo, že není vášnivý. Bohužel budeme muset jít. opět zašeptá tato slova, která by sis přála aby nikdy nevyslovil a tím neukončil polibky, doteky vlastně to všechno od něj. Odstoupí od tebe pár kroků, aby si oblékl sako a mohl spořádaně odejít. odkaz Podíval se na sebe do zrcadla a upravil se ještě před odchodem. Potom se k tobě přiblížil a pohladil tě opět opatrně po tváři. Je čas jít. pronesl tato slova, která zničila všechnu naději, že s ním budeš ještě nějakou chvíli a můžeš si ho pořádně užít. Nyní máš za úkol splnit přání jeho syna, i když po pravdě se ti do toho nejspíš vůbec nechce.

Naom - 14. února 2010 12:46

Bar Wild Infernal Asi bych byla schopná zírat na Uriela dlouhý čas. A to by nebylo dobré. Mám však štěstí, můj strážný hlas mě vytrhne z myšlenek a svými radami mě dostaně zpět do reality. Chvíli mi hraje v očích potěšení, jsem ráda, že mě Strážný pochválil. Poté se však do očí vrátí nejistota. Ne, nenechávej mě tu...ne.. Je pozdě, už je pryč, utichl. Pevně stisknu víčka a poté znovu otevřu oči, nyní však s klidným pohledem pohlédnu na Uriela a odvrátím se od něho. Pohlédnu na Azazela, který upíjí svůj červený koktejl. Takže...začít u něho pracovat? Proč zrovna u něho? Je tak odporný...ale dobrá, zatím si mě, Strážný, nepodvedl. Věřím ti. Mluvím v mysli ke svému hlasu, i když on tu není. Naladím lehce svádivý pohled a sladce na Azazela promluvím: "Ráda bych si přilepšila a myslím, že jsem dost šikovná." Slovo "šikovná" zdůrazním a půvabně zamrkám. Uvnitř se mi ze sebe samé obrací žaludek, ale navenek vládne klid. To, co nezvládne fyzická síla, zvládne u mě síla psychická, síla mysli.

Azazel - 14. února 2010 13:02

Bar Pokračoval jsem v popíjení kokteilu když mě ona dívka oslovila s tím že má zájem o práci. Eh, že bych se v ní spletl? blesklo mi překvapeně hlavou a s mírnou nejistotou jsem se k ní otočil. Opravdu? No, ale práce u mě není žádná brigáda na přilepšenou, nýbrž práce na plný úzvazek za seriózní plat. lehce jsem poupravil její slova. Co se šikovnosti týče...není nezbytná, poctatná je inteligence a hlavně podstivost. Už jste někdy pracovala na postu sekretářky? otázka to byla očividně řečnická, neboť v očistci takovích tvorů bylo jako zlata v blátě u cesty. Práce u mě má také pár...řekněme zvláštností. První, hlavní a jediné které tu hodlám rozebírat je že já i mí zaměstnanci jsme striktně neutrální. To znamená že nestraníme žádné straně v tomhle bordelu, na druhou stranu máme zajištěnou všemi stranami nedotknutelnost.

Angelus - 15. února 2010 16:06

Bar Wild Infernal, stále debata s Anore Tak toho smíchu bych se bál... Zatřese se Ten v pravo. Houby...je sympatická... Odvětí Ten v levo. Hej vy dva... jestly vám to nevadí já jse tu taky... A komu to vadí? Mě ten blb vedle kazí image. Na jednu stranu si říká jestly hrabe mě nebo jim.Každopádně tu mám jinčí starosti. Milá zlatá... Začnu s úsměvem šílence a tónem zdánivě rozumného člověka. ...zatímco já učil křesťany obracet kříže, schzovat z nich Krista a malovat pentagramy tak se polovina pekla přesunula pod vládu někoho jiného...a z druhé poloviny co se přestahovali do vyhnanství i s padlým vůdcem se pak stejně další polovina vrátila tam kde již nevládl ten kdož tam vládnout měl...takže...řekni...není to jedno velké stádo? Ano je... ty jsi zajímavá a věřím tomu že z té skupiny ty vyčuhuješ ze všech nejvíc... pak tam pár jedinců možná bude ale slovy...pár.Pochybuji že bych se jen nepřidal k bezpočtu dalších co se hnali za oním stádem. Skutečně... ačkoli mě to k Manonovi částečně láká tak nechci riskovat že budu jen jedním z mnoha. A přesto... i když mám k Manonovi hrozný odpor i proto že peklo přestalo být peklem jakým býlo a prostě že to z toho dávného standartu přeogranizoval... mě k němu láká takhle půvabně zlá dáblice. Chlape...to není dobrý! Nečum na ní tak! Haloooo Nech nás....kocháme se.Než zas změní náladu. Ten koketní výraz v její půvabné a přesto tak hrdé a drsné tváři mě rozhodně zcela chladným nenechává. Nerad by se s tebou rval.Navíc... nejsem zrovna bojovník a obávám se že s tebou bych se o to ani nesnažil. Ještě řekni že bys jí nerad ublížil a nasadíš tomu korunu.Bude si myslet že si fakt silnej Ty mu tak raď... ještě bude chtít poměřovat síly někde venku za barem a nebo rovnou tady a já vám velice poděkuji. Hele a co kdybyste byli chvilku z ticha? Navrhnu a dál pokukuji po usměvavé ďáblici s hadem na tváři.

Naom - 16. února 2010 17:39

Bar Wild Infernal Pozorně Azazelovi naslouchám a snažím se uchovat si svůj sebejistý výraz. V tuto chvíli lituji, že jsem si přeci jen něco neobjednala, protože bych mohla svoji nervozitu uschovat do svírání nápoje a nebo pohrávání si se sklenicí. Takhle si můžu jen rádoby koketně podpírat hlavu a druhou nohou tahat roztřepení nitky z mých "upravených" šatů. "Nějaké zkušenosti jako sekretářka mám." Odpovím klidně, ale víc nedodávám. Asi by ho totiž nezajímalo, že jsem pracovala pro nebeskou kancelář...to není ta pravá reference... S lehce překvapeným výrazem pak naslouchám tomu, co Azazel označí jako zvláštnosti. Mé pohrávající prsty na chvíli ustrnou na mrtvém bodě, jak jsem jeho informací zaujatá. Nedotknutelnost? Neutrálnost? To je přeci to pravé, co hledám. Ne, nechci na víc pomýšlet na tak nečistém místě, ale věřím, že je to Jeho dílo. V očích se mi na chvíli kmitne výraz nebeského klidu, ale ihned se tam opět usadí hraná lehkost bytí. "Vaše zásady mi přijdou naprosto vhod. Můžete se spolehnout, že bych je dodržovala." Už už mám na jazyku uctivé díky, ale včas se zarazím, i když to vypadá, že jsem se kvůli tomu musela kousnout do jazyka. Ne, tady se asi neděkuje a asi se nelíbají vděkem ruce. Navíc, on si to jistě nezaslouží. Kdo ví, co všechno mě u něho čeká, jestli to dopadne. Snažím si navodit opět tu ostražitost, ale v opojení vidiny, že se mi úkol snad zadaří, jsem trochu méně opatrná.

Azazel - 16. února 2010 17:57

Bar Wild Infernal S lehkým úsměvem jsem sledoval její počínání. Musel bych být naprosto slepí kdybych ty náznaky neviděl. Náznaky toho že padla velice nedávno nebo...nepadla vůbec. Opravdu? Můžu vědět kde jste pracovala? Tedy ne že by mi do toho něco bylo samozřejmě ale...to víte moc takovích lidí tu není a mě by zajímalo... ozázku jsem nechal otevřenouprotože pokračovala a tak nějak slíbila dodržování mích zásad. Skvěle...jen tak mimochodem, pokud nemáte kde bydlet je možné aby součástí vaší mzdy bylo i ubytování a strava. Pokud nebudete chtít, tak odhadlou hodnotu za ubytování a stravu vám připočtu k platu. na chvíli jsem se zamyslel. A...pokud nemáte nějaké nedodělané záležitosti, mohli bychom se přesunout abych vám ukázal vaše nové pracoviště.

Lexina - 17. února 2010 18:01

Bar Wild Inferna - Angelus To oslovení přejdu s ledovým a stoickým klidem. Vlastně dělám, jako že jsem si vůbec nevšimla, že mi tak řekl. Kdybych si totiž dovolila všimnout si, má drahá Dai by měla polovinu baru zničenou. Nesnáším tohle oslovení. "Angelusi," sladce vyslovím jeho jméno a stejně medově pokračuji dál "co jsi dělal v minulosti mne nezajímá. Jeho ano, ale mne. Tím na mne dojem neuděláš. Při - tebou zmiňovaných - incidentech bylo vícero démonů, ale nepamatuji se, že by zůstal věrohodný písař, který by řádně sepsal všechny činy pekla. Bible je taková prkotina... o něco se tu snažíš a ti tupí lidi si to převrátí ke své libosti." opovržlivě si odfrknu. "Asi se jim lépe spí nebo co." Nad touhle myšlenkou se zase pousměji. Vlastně... docela dlouho jsem nebyla na Zemi a netrápila lidi nočními můrami. Taková moje malá libůstka, na kterou si potrpím. Musím se nějak zabavit, když tu Manon věčně není. "Nabídka ale platí," zabřednu opět se svým obchodním duchem. "Řekni si... co by jsi tak na zkoušku chtěl? Když už tedy si to se mnou nehodláš rozdat." v očích mi zasvítí cosi divokého. "V rovnocenném boji, Angelusi." dodám, aby nedošlo k mýlce, kterou jsem (musím uznat, že chtěla) vyvolala.

Naom - 18. února 2010 09:41

Bar Wild Infernal Jeho pohled, ve kterém jasně vidí, že ví o tom, že nejsem taková, jaká se dělám, mě donutí, abych se trochu opět vzpamatovala. Snažím se své chování hrát více přesvědčeji, více se koketně usmívám, více se dívám zpod přivřených očí. Tohle je hrozné...taková divná hra...a Uriel mlčí... "Ubytování bych zajisté vzala. Momentálně nemám kde hlavu složit." Tak trochu se chci vyhnout odpovědi na to, kde jsem dříve pracovala. Snad nebude dál pátrat... Raději uhnu očima, bojím se, že by mě prozradily. Zaskočí mě svou nabídkou, i když na druhou stranu bych ráda zmizela odsud. Ale co Uriel? Lehce se otočím k mladíkovi a pak zpět na Azazela. Jen němě otevřu ústa a znovu je zavřu. Jsem v rozpacích, které se mi už rozhodně nedaří zakrýt. Konečně se zmůžu na slovo: "Určitě můžeme jít. Se svým známým se sejdu zase jindy." Usměji se na Uriela líbezně a zvednu se z barové židličky. Azazelovi také věnuji úsměv, ale zcela odlišný, ne plný lásky.

Marbas - Marry Altamira, Černá puma - 18. února 2010 18:34

Bar - Gabriel Příliš jsem se nezabývala děním v baru a jen poslouchala toho prašivýho holuba. Všimnu si, jak kouká po nově příchozí holčině. Je z ní cítit, že je to dcerunka vysoko postavenýho papínka, jen bez křídel, což je trochu podivné, ale nemám důvod se o to zajímat. Vypadá, jako by se válela někde v blátě a rudá rtěnka nebyla nejlepší volbou. Je to jen další vystrašený kuře, co tu nemá co pohledávat. Volně se nadechnu a vystavím tak své vnady na odiv v bujném dekoltu. Potáhnu z cigarety poslední doušek a uhasím ji, přičemž se napiji ze své sklenky. Pohlédnu mu do očí a lehounce se pousměji. Tak jako kdysi. Stará dobrá Marry, kterou miloval. „Nic ti nedlužím. Absolutně nic. Ze svobodné vůle jsi se mnou byl a ze svobodné vůle jsi odešel a nechal mne napospas všem.“ mučení,...bolest...umírání...znovu a znovu... „odešel jsi a zanechal jsi mne na pospas. nedlužím ti ani fň“ zamhouřím oči do úzkých škvír a zorničky se mi jako podrážděné kočce rozšíří. Stále kouká po tom polámaným kuřeti. Snaží se mne vyprovokovat a skutečně se mu to podaří, neboť řeči o zradě já nesnesu. Prudkým rychlým pohybem, kterému se nestihne vyhnout ho chytím pevně pod krkem, přičemž jedno mé koleno má zaryté v hrudi a druhé lehce tlačí na jeho mužství. „Neopovažuj se mne nikdy obviňovat ze zrady, ty jeden vypelichanej holube.“ syknu tiše když plně přiblížím své rty k jeho uchu. Cítí mou vůni, každý můj nádech, teplo mého těla, jemnost mé kůže a vztek. Mým pánem je Mamon, ale Satan je mým blízkým přítelem, to nepopírám a ani nepopírám, že mu něco dlužím, ale nedonáším...na to má jiné lidi. Chytím ho pevněji, až by se měl dusit. Normálního člověka by to již pravděpodobně zabilo. „Expertem na zrady jsi tu jedině ty...zradil jsi Boha, zradil jsi mne, zradil jsi ty svoje tolik milované lidi a zradil jsi i peklo.“ Pohlédnu na tu malou andělskou čubku, o kterou se teď tak zajímá a slastným hlasem k němu promluvím: „jakpak by se ti líbilo, kdybych si z té maličké udělala hlavní chod? Pumy mají rády andělské maso...“ jeden můj nehet se zaostří v dráp a tím jej lehounce šimrám po tváři, možná poraním i kůži. Pustím jej ze svého sevření, které mu nedávalo možnosti se vymanit a posadím se mu na koleno. Hodím mu ruku kolem krku a druhou lehce šmátrám v jeho rozhalence. „Mladičká a vyděšená, možná bych ji opravdu mohla jít pozdravit,“ Svůdná a nebezpečná Marry, kterou znal, které nemohl odolat, kterou miloval...

Baltazar - 18. února 2010 18:53

V baru? Sloužím už tři měsíce satanovi ale až teď jsem se odhodlal zapřísáhnout se věrností k němu. Proto jsem si vzal svoje oblíbený černý sako a na mě jak ušitý kalhoty také černé barvy. Po tom co jsem odpřísáhl věrnost Satanovi Změnil jsem svou fyzickou formu do lidské podoby. A vydal se na cestu do zdejšího baru "U Daiglien". Změnil jsem svou fyzickou formu do lidské podoby. Po cestě jsem zahlídl spoustu lidí libujcích si v neřestech. Kapsáře který nenápadně vybírají kabelky nebohým stařenkám, zloděje který jim je berou celý. Taky prostitutky které si zde našli už dávno dobré místa. Zkažené duše jsou na každém rohu. Škoda jen že satan nemůže využít tuhle veškerou špatnost pro sebe jen kvůli zrádcovi Manonovi který nyní vládne většině hříchům v ulicích. Došel jsem do podniku skoro nikoho tu neznám ale vím že jsem chodí démoni a dají se tu získat vhodný informace. Sednu si na bar kde se toho nejvíc dozvím "Ahoj Daiglien jeden velký panák vodky" a dám se s ním do konverzace

Daiglien - 19. února 2010 20:26

Můj nejcennější bar Po chvíli už jdou všechny rozhovory mimo mě. Ani mi to nějak nevadí, jsem na to zvyklá a vyhovuje mi to tak. Obsloužím ty, co po mě něco chtějí, po oku sleduji, jak se tu každý chová, jestli někdo nepotřebuje "doprovodit" ven. Po nějaké době, kdy sem nezavál vzduch z venku dveřmi, se znovu rozlítli a ve dveřích stál mě docela známí člověk, pro ostatní ovšem úplně neznámý. Vítám tě tu. Usměji se na něj a přišoupnu k němu objednaný nápoj. Tak jak se ti daří tam venku? Usměju se ironicky, ti, co mě znaj, o mě ví, že dokážu občas být pěkně ironická, ale moc ve zlým to nemyslím, spíš je to můj spůsob mluvy.

Gabriel - A - 23. února 2010 19:41

Bar s Marry Opět vracení se na chvíli do minulosti, kdy všechno bylo úplně jinak než nyní. Vztah o kterém by se dalo spekulovat zda je vůbec běžný. Bylo to spíše o touze, o touze po něčem zakázaném. O touze všechny zákony a formality porušit. A nakonec to dopadlo, tak že jsme se nazvájem opustili, když jsme potřebovali jeden druhého. Až moc naschválů, ale musím uznat, že za to všechno to stálo. "Omyl, zanechali jsme se navzájem napospas." ohradím se a pohledím jí upřeně do očí, jelikož ta dívka už má o zábavu postaráno a pomalu se mi začíná příčit je zachraňovat, ať se o to sakra postará ten, co je sem posala. Ať se sakra snaží, mně už to nebaví. Omrzelo mně to. Přitom když mne pevně chytne pod krkem a drží, na ní pouze hledím a nespouštím z ní oči. Smrt by bylo pro mne i vysvobozením a jestli ona má být tou moji smrtí, tak jí příjmu s otevřenou náručí. Cítím ten tlak a pořád na ní upřeně hledím. Nehodlám pohledem uhnout, nehodlám se smrtí zápasit. Jsem až moc odhodlaný a některé by to i děsilo. A ohledně mužství... no dlouho jsem s neměl s kým se zabavit. Na mé tváři se objeví úsměv,takový ten co dělá pouze blázen a já jím skutečně jsem. Jiný by prosil o život, jiný by se o něco pokusil. Já pouze poklidně sedím a hledím jí do očích, v mých lze spatřit hrůzu z toho všeho, šílenství a nenávist vůči samému. Když mne pevněji sevře krk, sice mne pomalu vítá tma a zdáli možná volá hlas smrti, který si už dlouho pro mne chtěl přijít a já ho odmítal, ale nyní možná nastala ta chvíli. Za nějakou tu vteřinu, kdy se rozhodne stále mně držet tímto způsobem pod krkem se smrt dočká a dokonce i já. Vnímám její hlas. Na mé tváři se nic nemění. Opět na ní kameně hledím. Jakmile mne pustí ze svého sevření a vyhrožuje, že té dívce něco provede zadívám se jí ještě víc v očích, ne že bych v jejich hledal odpovědi. Jen s trošku nechápáním. Už mne dále to všechno unavuje, už mne dále unavuje je zachraňovat, jen ať se o to postará ON. na chvíli běží mou hlavou myšlenka. Odvrátím od ní pohled a pohlédnu na tu dívku o kterou už projevil zájem sám Azazel se kterým mám svoje zkušenosti. "Mám pocit, že o tuto dívku se postará někdo jiný než ty. A to bys musela také pozdravit našeho milého přítele Azazela, kterému ještě pořád něco dlužíme a já se mu snažím vyhejbat." pronesu a pořád hledím na něj. Ano je pravdou, že se mu snažím vyhejbat, jelikož jsem si od něho koupil pár zbraní a vlastně využil jeho služeb, ano zaplatil jsem. To je v pořádku, ale nebudu se zmiňovat k čemu jsem to potřeboval. Ta skutečnost se mu vskutku nelíbila. "To byli zajímavé časy. Co tak si je opět zopakovat? A nehrát si na nějaké soupeře, stejně je to k ničemu. Po pravdě i když si to nechceš přiznat, tady jsme si všichni rovni a všichni jednou chcípneme. Dovol, abych ti zahrál něco na klavír, jak předtím." pronesu s úsměvem na rtech a také na ní vyzívavě pohlédnu. Ano kdysi to byli vskutku zajímavé časy a není na škodu si je opět zopakovat, i když vím že bude nějakou tu dobu proti, nakonec jak jí znám to bude chtít vyzkoušet. Opět pocítit staré časy.

Asrial - 23. února 2010 21:53

K baru Pomalu kráčím uličkou plnou odpadků a různých lidí, kteří se tam válí. Snažím se vždycky rychle projít. Proč to dělám? Asi proto, že teď mám starosti sama se sebou a tak nějak nedokážu teď soucítit ještě s nimi, přidám tedy energicky do kroku a mířím do baru. Jo.. dám si panáka, to bude nejlepší, něco ostřejšího, co trochu otupí smysly. Zapomenout, nač vlastně? ruka mi vyjede na záda, kousek na místo kde kdysi byla má křídla. jak je to dávno? Pár dní nebo století? Mé kroky se tiše ozývají na kamenné dlažbě, když spatřím svůj cíl před sebou, zhluboka se nadechnu a snažím ignorovat nepříjemný zápach, kterým je toto místo prodchnuto a vykročím k svému cíli

Damon - D - 23. února 2010 22:16

Cesta k baru Kdysi to všechno bylo úplně jiné, vládl zde klid a mír. Ale všechno se změnilo ve válku a v krve prolití. Nyní všichni udělají všechno, proto aby přežili. Dokonce i já to dělám. Schovávám se a raději dělám, že nejsem to kým jsem kdysi byl. Popírám svoji existenci a stávám se prostým, abych mohl opět nabrat sílu a opět se mu postavit čelem. Nyní jsem známí jako Nico, dalo by se říct doktor co tráví většinu svého času v nemocnici, teda pokud by se tomu dalo tak říct a občas si zajdu do baru na skleničku. Tam mně totiž všichni jako Nica znají a nemám s nimi problémy, protože když se jim něco přihodí ve většině případu jdou za mnou, abych je dal dohromady. Procházím kolem těch, které se snažím dát do kupy. Obstarat jím nějaké to oblečení, či nějaké to jídlo. Ale je to obtížné a čím dál tím víc jich umírá. A čím dál tím víc nás prohrává tento souboj, ale naštěstí pořád žijí. Nechal je žít, aby se na ně mohl dívat. Na jejich utrpení. Doufám, že to co děláš. Děláš dobře. Víš že mi můžeš věřit, vždycky jsem byl na tvé straně ale nyní začínám mít pochyby. opět si neodpustím mluvit k němu, který na nás zapoměl a ještě nám neodpověděl. Ze zamyšlením kráčím dále nevšímajíc si nějak moc cesty, takže zabránit srážce mezi mnou a dívkou kráčející mi naproti nejspíše nezle. Naštěstí se dívka neocitla na zemi. Omluvně na ní nejdříve pohlédnu a pak si ji prohlédnu celou, jelikož mi někoho velmi připomíná. Vzápětí si uvědomím však koho. Jedná se o jednu z těch, která byla spolu se mnou vyslána na boj s mocným Manonem a tak jako já byla poražena, jenže s tím rozdílem že já křídla neztratil. Unikl jsem včas, abych nasbíral zpátky své síly. Já mocný z nejmocnějších. Já jež raději se vzdal svého jména a stal se úplně jiným. A to pro dobrou věc. Omlouvám se vám. Doufám, že se vám nic nestalo. Mohu vás pozvat na skleničku? Neznáme se odněkud? zeptám se jí s úsměvem na tváři, který většinu mých pacientu hřeje na duši a díky němuž se cítí lépe. Ale je to jen slabá útěcha. Ach.. ničí mne ji takto vidět a nemoct jí říct, že jsem na živu. Všichni si myslí, že jsem padl v boji. Všichni dávno zapoměli na mé pravé jméno. A pomalu i já sám. opět další nával myšlenek zahrnující minulost a ztrátu kdo ví přesně čeho. Tehdy jsem si věřil svým vítězstvím a přepočítal jsem se. Jinak jsem Nico. Pracuji tady ve špitále, tedy pokud se tomu dá tak říct. A vy? opět menší zjišťování informací, i když jsem o ní věděl velmi moc. A toto mne právě ničilo ze všeho nejvíce.

Asrial - 23. února 2010 22:39

cesta k baru Rychle rázuju ke klubu, když najednou se s někým srazím a zapotácím se, ani nevím jak a skončím na zadku.*Blbej den* jen tak tak nezavrčím a vzhlédnu, abych zjistila, kdo to do mě vrazil. Jeho tvář.. připadá mi podivně známá a povědomá, jenže odkud? Vím ale jistě.., že už jsem ho viděla. Potřesu světlými vlasy a začnu se hrabat na nohy, opráším svůj oděv aspoň trochu od špíny ulice.. a zamyšleně si ho znovu prohlídnu modrýma očima. Odkud ho znám? Povzdechnu si a když nabídne, že mě pozve na skleničku, tak proč ne, že.. stejně tam mířím. Hořce se pousměju „Těžko říct“ pokrčím rameny „Asrial „ odpovím zamyšleně, zatím co s ním mířím k baru Nico.. takto.. vím že.. se nejmenoval at „on“ byl kdokoliv.. Proč nás v tom Pán nechal?* "A jo na skleničku mě pozvat můžete" odpovím mu ještě.

Damon - D - 23. února 2010 22:55

Před barem Ano vím, že jí budu nejspíše někoho připomínat. Ale doufám, že na tuto tvář všichni zapoměli. Ano všichni zapoměli, jen některým se zdám povědomý. Některým, ale opravdu jich je málo. Když vstává pomohu jí vstát, jako slušný člověk. S úsměvem na tváři na ní hledím. Asrial, zajímavé jméno. Jméno patřící někomu, který bojoval proti této špíně. A jak vidím, tak jako každý z nich prohrál souboj. pronesu trošku sklesle a pohlédnu na ní upřeně, jako kdybych se snažil vyčíst všechny její rány na duši, všechnu její bolest. A jak cítím, tak si zrovna neprošla růžovou zahrádkou. Zhluboka se musím nadechnout a vydechnout, jelikož její bolest se nedá tak lehce snést. Rád vám pomohu utlumit bolest a obavy, strach, nenávist. Kterou uvnitř cítíte a snažíte se na ní zapomenout. Ale věřte, že se opět vrátí, jako bumerang. Znám to ze svých zkušeností. Opravdu to chcete? Opravdu chcete vejít do toho baru a nechat ať s vámi dělají co chtěji. Nebo bych měl lepší nápad. Koupíme nějakou flašku a můžete si jít ke mně sednout. Myslím, že dneska nebude vhodná chvíli tam jít. Pokud nechcete vidět Manona. pronesu trošku déle svoji řeč, velmi klidným a vyrovnaným hlasem. Je v něm znát, že si nevymýšlím. A odkud jsem jsem se doz věděl, v nemocnici se toho napovídá hodně. A hlavně mluví ti, kteří pracují pro Manona. Až moc vtipné. Vyklopit na ní tolik informací, není nejlepší nápad. Ale nechci, aby se jí něco stalo. Něco mi říká, že není klidná noc a jít tam by bylo značné riziko. Ale to nechám už na ní. napadne mne a podívám se na ní s otázkou na očích, jak se rozhodne. Může z mých očích vyčíst, že to myslím s ní opravdu dobře a o nic bych se nepokusil. Je to už však její věc, jak se rozhodne.

Asrial - 23. února 2010 23:31

Před barem Nakrčím v zamyšlení čelo „Jak tohle víte?“ zeptám se roztřeseně, tohle už bylo hodně dávno.. a copak on ví kdo jsem? Nebo spíš jsem byla..Ruka mi samovolně vyjede směrem ke křídlům a zamračím se, ten pohled… pronikavý a zakusující se hluboko, hodně až na nitro a odhalující všechno na co chci zapomenout. Jsem někdy odporná sama sobě, proč tu vlastně jsem? Proč to prostě nevzdám někde se neuchlastám k smrti nebo nesjedu pod vidinou chvilkové extáze a štěstí, proč to nesko¨nčím? Protože jsem zbabělec, ano jsem srab... bojím se co by bylo PAK. „Vždycky se vrací“ hlesnu při jeho poznámce o bumerangu a pak ho poslouchám,není to jedno co se mnou bude? A proč tomu známému/neznámému na tom tolik záleží?Pozoruju ho, jako bych z něj chtěla vyčíst nějakou lež, nebo křivárnu, něco co by mě přimělo říct ne.. Opravdu se Manonem setkat nechci a být pro všechny? To taky fakt ne. Zhluboka se nadechnu a pak pokrčím rameny „tak jo, dáme si flašku teda u vás“ odpovím a skloním hlavu. Proč je mi najednou trapně? Byla.. jsem anděl.. někdo jiný, teď je ze mě troska utápějící své pocuchané nervy v chlastu.

Damon - D - 24. února 2010 17:18

Před barem Působím velmi vyrovnaně, z mých očích ani z mých gest tudíž nepůsobí žádná křivárna, opravdu jí hodlám pomoci a nic za to ani nechci. Je mi špatně, když je takto vidím a nemůžu jim pomoct, nemůžu pro ně vic udělat, než dělám. Ještě není ten pravý čas, ta pravá chvíle. Boj se bude konat později, až se naše síly vyrovnají. Až se dočkáme zázraku, který se nikdy nestane. Vím to, jelikož sem buď chodí od Manona, či od Satana. A někdy se stane, že zde zabloudí zničená duše, která ma už za sebou hodně a chce zapít svůj žal. A vy nevypadáte, jako jedna z démonek. pronesu a přitom si jí prohlédnu od hlavy až k patě, abych jí to potvrdil. Opatrně se má ruka dotkne její tváře, jelikož jí pár vlasů spadlo a zakrylo tím její krásné oči, ve kterých je nyní vidět pouze bolest a strádání. Schovám ty pramínky vlasů za ucho a usměji se na ní přátelsky. Takto vám to více sluší. pronese s úsměvem na tváři. Jelikož si všímám jejího pocitu, který jsem ale nechtěl vyvolat. Nechtěl jsem, aby se cítila tak špatně. A proč by mu nemělo záležet? Každý si zaslouží druhou šanci. Jen je důlžité zda jí příjmete, nebo zahodíte. řeknu odhodlaně a také se tak na ní dívám. V očích lze vidět malé plamínky, ale ne ty kteří mají oni. Jsou to plamínky naděje, plamínky ohně míru. Plamínky konce toho všeho. Nůž dobrá. Pojďme tedy. řeknu s úsměvem a nabídnu dámě rámě, jak se sluší a patří po pravdě jenom já vím kde bydlím, takže by nebylo špatné ho přijmout. A čekám však chvíli na její reakci, než se vydám směrem ke svému domu a obchodu, který je blízko mého domu.

Asrial - 24. února 2010 17:58

Před barem Je tak klidný, vyrovnaný a. s jistým půvabem v gestech., kdo vůbec je? Vypadá, jako by sem nepatřil.Proč je mi tak povědomý? Je mi trapně najednou, že mě takto vidí, roztřesenou trosku, kéž by mě mohl vidět takovou, jaká jsem byla dřív, sebevědomá a plná nadějí a snahy sloužit Jemu.. Jemu.. tomu, který nás v tom nechal, stále jsme čekali a doufali, že něco udělá.. Ostatní jsem už nespatřila, zůstali jsme tady, mnoho nás umřelo na následky koksu či chlastu, jenže já. to nedokážu skončit. Povzdechnu si a pozoruji ho. Maličko mi zrůžoví tvář pod jeho pohledem. Démonka.. To určitě! Zmůžu se jen na zavrtění hlavou a pak slabě sebou trhu. Jemný dotek? To jsem necítila hodně dlouho, jak rychle přišel, rychle minul.. Vlasy jsou tam kde by měly podle jeho názoru být a mě.. je to jedno. Vím, že jsem kdysi.. byla krásná, jenže chlast.. a „život“ zde si vybral svou daň. Najednou je mi líto, že mě neviděl tenkrát.. Pokusím se vykouzlit nějaký úsměv na jeho komentář. Ano každý si ji zaslouží, jenže my evidentně ne, když nás v tom jen tak nechal.. Sleduju ho a pak jen pronesu tichým hlasem:„Když myslíte“ nadechnu se a opětuji jeho pohled, je v něm naděje a mír.. taky jsem tyto plamínky v očích měla.. dokud je někdo krutým způsobem neuhasil. Mlčky příjmu nabízené rámě. Proč by ne. Možná, že se stane něco jiného než to, že se opiju a zase na chvíli zhroutím a pak potáhnu dál.. Možná.. kdo ví.

Angelus - 24. února 2010 20:28

Wild Infernal Bar, stále s Anore S klidným úsměvem pokrčím rameny. Nesnažím se dělat dojem... Ne? A co tu celou dobu děláme? Možná jen konverzujeme! To že po sobě tak koukají neznamená že se jí hned snaží dostat pod sukni... Skutečně? A seš ty vůbec ďáblík? Brzo zkončíš jak ten andílek za kterého zaskakuješ... já ji tedy pohledem svlýkám...taková kost.... ....jo...kost...a kůže. Rád bych věděl co na mě tvůj pán vidí... a proč pro mě poslal tebe... Ušklíbnu se. Zjevně proto jaký je to lákadlo ty trubče! Neurážej a hleď si svýho... Ovšem souhlasím...bibli musel vymyslet nějaký znuděnec.Když nic jiného mohli ji aspoň zrýmovat...byla by třeba zajímavější. Lehce zavzpomínám jak jsem se účastnil několika mší a knězi na závěr tleskal se smíchem. To byly časy... Nabídku jsem přímo neodmítl... Vrátím se zase k tomu “obchodování”. ...ale ani zcela nepřijal... a co bych chtěl? Já bych chtěl věcí... Po její vtipné poznámce se začnu smát.Nedaleké okolí mě slyší a může si myslet ďábelvíco, na to však nehledím. No... ty víš jak v jednom vzbudit touhu jen co je pravda... No tááák pojď do ní...řekni že chceš ji a půjdem k Manonovi! Neblbni... to bude nějaká lehk ďáblice a ty budeš jen další v řadě... co ti u Satana chybí? Nehučte do mě chvíly! Anděl tu nemůže v klidu přemýšlet...

Marbas - Marry Altamira, Černá puma - 24. února 2010 21:36

bar Je lehce mimo své smysly, ale kdo by dnes nebyl. „Ty jsi odešel poté co jsme se pohádali, jaký důvod jsem měla zůstávat v tom pokoji, když začínala bitva??“ odseknu vzdorovitě. „Ale, nepovídej, že už se nestaráš o ta malá kuřata? Obzvlášť o tuhle by ses určitě velmi rád postaral. Já Azaelovi nic nedlužím, protože jsem si od něj nic nekupovala. Cena byla příliš vysoká na můj vkus a peněženku. To drahé zboží nebylo nic pro mne, smířila jsem se s levnějším a stejně účinným.“ odvětím a posadím se zpět na své místo. staré časy? na co by nám byly? abychom se opět zanechali napospas? andělské trosky pro mne nejsou to pravé Vysměji se mu do tváře při zmínkách o rovnosti. „Ach ano, před Bohem jsme si všichni rovni, ale Bůh do těchhle krajin už nechodí. Proto ty jsi troska a já na vzestupu.“ prohodím příjemným konverzačním tónem Přikývnu, když mi chce něco zahrát, proč by ne a následuji jej ke klavíru. Posadím se na lavici vedle něj a jen lehce prohmátnu klávesy. „Můžeš se pokusit mi něco zahrát...pokud si to ještě pamatuješ.“ jako kočka jsem milovala, když měkké tlapky chodily po klávesách a hrály, sama pořádně hrát neumím.

Gabriel - A - 25. února 2010 21:18

Bar Myslí si, jak velmi dobře mne zná. Staré časy už nejsou, co bývali. Každý se mění aníž by tuto změnu chtěl, dokonce i ztroskotanec jako já se změnil. Stal jsem se tím, který se sám za sebe stydí a čeká na to nejlepší. Čeká na konec, kterého se ne a ne dočkat. Opět se vracet k minulosti však není nejlepší způsob řešení problému, jelikož minulost se vrátit nedá. Se zamyšlením v očích se na ní podívám. A poté můj pohled raději směřuje, kdesi do neznáma. Jak dlouho na tom vzestupu budeš? To ani ty sama nevíš, jelikož to není ve tvých rukou. Ještě nemáš sílu, jako Manon, či Satan. hlesnu a napiji se dál ze skleničky, pokud v ní ještě něco je. Nějak mi vyschlo v ústech. Poté se vydám ke klavíru. Klavír byl mou předností, kdy u mně ráda seděla a poslouchala, jak hraji. A opět si alespoň toto připomenu. Nad její poznámkou se ušklíbnu. Toto se nezapomíná. Hudba patří k životu, i když toto co se děje zde by se život nedal nazvat. Toho se nezbavíš, je to jako závislost. pronesu ještě než začnu hrát. Vybral jsem si svého oblíbence Beethovena a přesněji Moonlight Sonatu. odkaz A do toho svého hraní jsem, jako kdysi dal vše. Všechnu svoji bolest, všechnu svoji naději a všechny svoje tužby, které se zapoměli. Aspoň na něco tě dokážu nalákat, jako kdysi. Staré dobré časy. I když zrovna ty naše odchody, nebyly zrovna nejlepší to přiznávám. Nemůžu nic jiného dělat, než toho litovat a čekat na konec. promluvím k ní tiše a přitom dále hraji. Hudba se pomalu a jistě táhne barem. V každém však zanechá zvláštní pocit, stejně tak ve mně a stejně tak u Marry. Hudbou se vždy daly oznámit veškeré pocity. A nyní tímto pocitem je úplná beznaděj. Možná to naše odloučení bylo dobré. Jak se dívám, tak hlavně pro tebe. A ne že bych ti záviděl. opět pokračuji, nyní se ve mně objevuje ta světlá chvilka, kdy se opět stává to strašné - vystřízlivění. Jen to ne.. Jen to ne. Opět ten strašný pád do reality, kdy je to všechno tak složité. Kdy je na každém rohu cítit bezmoc, strach a bolest. Ano ta neskutečná bolest a vysvobození nikde. pomyslím si a tvářím se při svém hraní zcela vážně, takového mne nikdy neviděla, jenom když jsem hrál. Možná by se toto naše setkání mělo ukončit dřív, než se stane něco nečekaného. opět mluvím tiše, nechci svými slovy rušit, tak překrásnou hudbu, která se rozhlela všude. Já svůj souboj dávno prohrál, není-liž pravda. Ano je ze mně troska, a co jiného by se mohlo ode mne čekat. Manon a ty se můžete aspoň bavit na můj účet. Což se vám to nezamlouvá? opět pronáším tato slova, která jsem dlouhou dobu neměl nikomu říct, nikomu kromě Dai, která ze mně nemohla a raději mne posílala spát. Jakmile skončím s hrou, opět začnu se jinou, která by měla být všem velmi známá a já jí po pravdě mám ze všech nejraději. Je totiž Osudová. odkaz

Damon - D - 25. února 2010 22:07

s Asriel Procházíme ulicemi ve kterých je cítit neřest, bolest. Občas míjíme dívky, které prodávají své tělo, aby mohli mít peníze na nějaké drogy, jež utěší jejich bolest. Je to strašný pocit beznaděje, který se snažím nevnímat tak intenzivně. Občas se stane, že z mých očích ukápne jedna slza, která se kutálý po tváři. Snažím se na sobě však dát znát sílu a odhodlanost, i když to jde vskutku těžce. Je hrůza je takto vidět. Je hrůza pro ně nic neudělat. Je hrůza s nimi trpět. s touto myšlenkou se podívám na Asriel. Opravdu chcete svůj žal útápět v alkoholu i když víte, že to stejně je k ničemu. Ničíte se tím, ničíte si zdraví. Ničíte sama sebe. vychrlím ze sebe, nejdřív tato slova a potom budu pokračovat v dalších. Ne že bych jí nechtěl koupit tu flašku, ale zdá se mi to k ničemu a přitom si ničí zdraví. Ano i já cítím bolest. Nehoráznou bolest. Ale snažím se na ní zapomenout, tím že pomáhám ostatním. Nemyslíte, že by to chtělo změnu pomalu a jistě dodávám. V mém hlasu je znát starost a také že to myslím upřímně. Mohla by u mně bydlet. Mohla by se mnou pracovat. Nemusela by dělat, to co dělá. Nemusela by z ní být taková troska. napadne mne a pokusím se na ní přátelský usmát. Abych potvrdil, že svá slova myslím vážně, ale ne zle. Každý si zaslouží druhou šanci a naděje umírá a vždycky umírala jako poslední. Víra nás vždycky chránila před zlem, ale všichni jsme na ní zanevřeli a teď na ní pouze nadáváme. s těmito slovy se v chůzi zastavím a pohlédnu jí do očí. Chtěl bych jí říct, kdo jsem. Chtěl bych jí říct pravdu, chtěl bych jí navrátit křídla a opět jí ukázat naději. Ale mám pocit, že to nejde. Dotknu se její tváře a pohlédnu jí ještě víc upřeně do očí. Chci vám aspoň z části vrátit to, co jste ztratila. pošeptám tiše a doufám, že těmto slovům rozumí. Doufám, že mně nezačne brát jako nějakého blázna. Ty Asrial, jedna z povolaných si ještě úplně souboj neprohrála. tato slova myslím naprosto vážně a kladu na ně důraz. Když se všichni spojíme, možná je dokážeme zničit. Tak co učiníš? Věř, že to že jsme se střetli. Nebyla určitě náhoda. s touto větou se utiším a čekám napjatě na její reakci. Přitom se dotýkám její tváře a hledím ji upřeně do očí.

Richard Sheridan - 26. února 2010 09:41

Kdesi.... Ranní probuzení je nepříjemná věc a u mě ještě divnější vlastně spím jen pro radost. Jako každý den se ráno umyji nasnídám a obleču pak sejdu dolů do baru kde je plno lidí a mé číšnice se starají o bar. Sem vlastně takový malý vládce velkého baru kde se slézají vrahové, démoni, šílenci a všelijaké zrůdy, které hledají ta nejtemnější potěšení. Vím že se sem budou vracet kde jinde najdou pokoje s temnými potěšeními, místnostmi plnými Sucub, pokoje kde vám hlava sabatu vyvěsti budoucnost nebo kde vám démonská jeptiška ukáže svá stigmata a za malý příplatek vám dovolí sáhnout do krvácejících ran. Možná někde ano ale za velký úplatek u mě je to však na denním pořádku. U Černého plamene. Vejdu do baru a zalezu si za pult kde je mé obvyklé místo vytáhnu sklenice, podívám se po bar jestli je tam stále má brokovnice se svěcenými kulkami (přeci jen kdyby se něco stalo musíme mít zbraň po ruce) a poté začnu poslouchat ryk z baru. Každej den je to stejný přijdou vyspěj se se succubou pak odejdou pak zase přijdou ožerou se znásilněj někoho a odejdou chce to změnu Řeknu si a podívám se na své servírky, jsou to tradičný succuby typu velký kozy malá podprda a tanga. Ale co aspon se mám vnudném dni na co dívat…

Koule PJ - 26. února 2010 15:11

U Černého plamene - Marcus Většina z těchto tvých dívek jsou ty, kteří byli zbaveni svých křídel. Některé jsou prosté chudinky, které nemají peníze jak by si vydělali na živobytí a nic jiného než toto jim nezbylo. Po pravdě ty sis vybral ty nejlepší kousky, abys uspokojil chuťové pohárky Manona a zároveň i ty své. Prochází kolem tebe mnoho krásek, které se už připravují na to jaký druh zákazníka se tu objeví. Zákazníci si mohou skoro všechno dovolit, jen máš v podmínce, že je nesmí zabít či je zmlátit tak, aby byla jejich krása porušena. Mezi kráskami se však najde jedna, která je odhodlaná ti sloužit tělem i duší, která si získala docela dost tvoji náklonnost, hlavně svým chování. Jelikož to umí pořádně roztočit a každý večer má menší "taneční představení" čili striptýz. Dneska doslova její oblečení vyzývá muže, aby jí ho svlékli z těla a dostali se k jejím krásným křivkám. Jakmile tě spatří, hned se začne nakrucovat. Svůdně se na tebe podívá a vykouzlí ze svých všemožných úsměvů jeden, který ti věnuje. Ah, ty už si tady. Dneska je tu nějak prázdno. Potom co je v baru o té Dai schůzka s Manonem. Proč nechodí sem? Myslím si, že ty jsi mu více oddán než ona. řekne odhodlaně a podívá se kolem. Ano má vskutku pravdu, dneska je tu poněkud prázdno. Určitě jsou všichni v WILD INFERNAL BAR a sem hned nikdo asi není. Všichni tvoji zákazníci jsou tam. A to tě pomalu a jistě začíná štvát, nejspíš by sis měl promluvit ohledně toho s Manonem. Přece nedovolíš někomu, aby ti bral kšeft. A ty tam dneska nejdeš? Myslím, že by bylo vhodné abys tam šel a vyslechl si jeho myšlenky ohledně boje s těmi andílky, ze kterých mi je pomalu na nic. A potom bys je mohl donést sem. opět pronáší svá slova. Někdy se chová jako tvoje rádkyně a všechno má velmi dobře promyšlené. Občas z toho jde až mráz po zádech a dotyčný může z ní mít občas i nějaké obavy. Sladce se na tebe podívá a dojde k baru, kde ti začne míchat tvůj oblíbený drink. Na chvíli se přitom zastaví a podívá se na tebe tázavě. Doufám, že si dáš to co vždycky. Ať to nedělám zbytečně. zeptá se tě a podívá se opět tak svůdně, jak to umí jen ona. Ona má v sobě prostě hřích, který mnoho už připravil o život a některé to stálo i ztrátu rozumu. Její pohyby připomínají spíše nějakou bájnou bytost. Je to velká hříšnice se kterou to stojí za to. Ale nyní tvým velkým problémem je bar a Manon. Nějak to budeš muset vyřešit, nejdřív práce pak zábava. Nebo zábava a pak práce?

Asrial - 26. února 2010 15:45

S Nicem Polknu a zamrkám, když ucítím jak se mi tlačí slzy z očí, je to opravdu hrozné místo, kruté a bezcitné. Odhodlaně kráčím dopředu a nekoukám se ani nalevo ani napravo. Vím co tam uvidím, ale přesto to vidět nechci. Nemá cenu se tu rozbrečet, k čemu by to bylo? Ucítím na tváři jeho pohled a opětuji ho. Je v něm jistá smutná krása a lítost a pak promluví. Okouzlení, které tam snad trošičku bylo, rychle zmizelo a můj výraz ztvrdl.Byla jsem tady, abych bojovala a pomohla.. a on nás tady v tom nechal… Co on o mě ví? Nic, neví čím jsem prošla, co se stalo a bude mi tu dělat protialkoholní přednášku. Zhluboka se nadechnu, abych se uklidnila. „Na něco umřít musím““ odpovím s cynismem a chladem . „A ta chvilička zapomenutí za to stojí“opět se začnu koukat před sebe a už mlčím. Nejsem zvyklá aby se tady někdo o mě zajímal a staral. I když kdo ví, jaké má záměry, ale fakt je, že na tom moc nezáleží.. A na čem záleží? Už asi skoro na ničem, stále mi trochu uniká proč jsem to dosud nevzdala, možná, že v tom není jen strach, ale i něco víc. „Proč se tak staráte? Na někoho kdo se se mnou seznámil tak před.. pár minutama (nebo hodinami? Čas mi tady utíká hodně pomalu) se chováte podivně“podívám se na něj. Změna.. jo.. změnit se.. jak jednoduše to zní a jak složité to je, každá změna je bolestivý proces, protože vždycky něco co jsme měli se ztratí, aby něco nového přišlo.. „Já ne, protože kdyby ano, tak bych tu nebyla“hlesnu a odvrátím se. Lze mít víru na tomto místě? Zhluboka se nadechnu, je mi jasné, že se na mě dívá a proto tedy se rozhodnu odhodlaně opětovat jeho pohled. Jeho oči jsou klidné, laskavé.. a podivně povědomé.„Kdo jsi? Připomínáš mi neustále někoho.. koho jsem dobře znala“ vypravím ze sebe nakonec a cítím jak se začínám jemně chvět po jeho doteku. V tomto světě není místo pro něhu. Tady ne.. „To mi nevrátí nikdo“ skloním hlavu a odpovím mu taky šeptem, jenže on pokračuje a je to zvláštní.. odkud to ví? S údivem k němu vzhlédnu a..on pokračuje. Jo co učiním? Do očí mi vyhrkly ty proklaté slzy a já raději se pomalu vymaním z jeho doteku a zkusím vykročit některým směrem, abych získala čas. Tělem mi projel chlad, byo to zvláštní, ale.. před chviličkou mi bylo jednoduše fajn, kdysi jsem byla taky snůška vznešených ideálů..Nevím co bych měla učinit, vypadá to, že.. je vše a bylo od začátku beznadějné, jenže.. je tady on. On, který má víru za nás oba.

Richard Sheridan - 26. února 2010 16:29

U Černého plamene Vždycky mě udivuje že má pravdu .. Řeknu si a podívám se na svou nejmilejší a nejkrásnější svěřenkyni, kvůli ní bych i zabíjel ale to je jedno teď k práci. Jakmile mi začne míchat drink jen se pousměji a podívám se na její skoro nahé tělo. Přiblížím se k ní chytnu ji za pas a pošeptám jí do ucha.Jistě že si dám to co obvykle já snad ani nic jiného nepiji Jakmile je drink namíchán napiji se a políbím ji poté odejdu do svého pokoje kde se převleču do kožených kalhot, černé košile přehodím přes ni černý kožený kabát obuji kanady, dlouhé černé vlasy nechám přepadlé přes ramena a slezu dolů. Možná se ještě dnes vrátím zatím se tu o to postarej. Řeknu své milované a vyjdu z baru mířím do WILD INFERNAL BARU za mamonem a ostatními. Wild Infernal Bar Jakmile vejdu do baru mávnu rukou na pozdrav pár známým a dívám se po stolech zda nenajdu mamona nebo někoho podobného. Jakmile uvidím mamona sedět samotného u stolu jak s nikým nejedná zamířím směrem k němu.Když dojdu ukloním se. Můj pane myslel jsem že dnes zavítáš k nám a ty zatím sedíš tady. Doufám že jsem ti nic hrozného neudělal že si na můj bar zanevřel. Řeknu mu s oddaností v hlase a čekám na jeho odpověď a mezitím se dívám na ostatní. Tomuhle oni říkají bar. Tohle je možná tak hospoda ale ne bar, všichni tu jen chlastaj, nikde nevidím žádné sucuby, žádné vchody do pokojů bud sem já blázen nebo je teď móda chlastu Pomyslím si

Damon - D - 02. března 2010 20:50

s Asriel Tak křehká a zničená duše, která si zaslouží kousek toho štěstí a možná i lásky, jen tu já jí opětovat nemohu. Byla moji sestrou a nadále jí i bude, na tom se nic nemění. Nedivím se jejím názorům a slovům. Ženy obzláště ony byly tak křehké, ale sílu měli v tom, že dokázali mužskému poplést hlavu. Přistoupil jsem k ní ještě blíž a zahleděl se ještě víc do jejich očích. Tak moc bych si přál jí říct, kdo jsem ale nebylo to možné. Michael zemřel a zrodil se Nico. napadne mne a snažím se touto myšlenkou aspoň trošku uklidnit. Jmenuji se Nico a pracuji v nemocnici. řeknu jí pevně a pohlédnu na ní odhodlaně. Ano naučil jsem se ten fakt, že jedná z mých části mne zemřela. Stal jsem se tím, čím jsem. Máš kde bydlet? Mohla bys u mně nějaký ten čas zůstat, než si něco najdeš. Chci ti pomost. A když tě znám pár minut, připadá mi to jako věčnost. Věřím ti. Považuj to za můj instinkt, který mne ještě nezklamal. pronesu s úsměvem na rtech a pokračuji dále v cestě ke svému bytu, abych ještě nezapoměl k obchodu, kde bych mohl krom toho alkoholu koupit něco k jídlu. Nakonec ten zbývající kus cesty mlčím a před obchodem se ještě zastavím. A tázavím pohledem, zda to tak chce. Dobře, pokud to chcete tak výběr alkoholu nechám na vás. Já jdu koupit něco k jídlu. řeknu jí a vydám se do obchodu, kde nakoupím pár potravin ze který půjde udělat nějaká večeře a snídaně. Nakonec se sejdeme u pokladny, kde to zaplatím a pak vyjdu bok po boku s ní ven. Tam jí podám flašku s alkoholem, i když nerad. Spokojená? zeptám se jí a přitom se rozhlížím po okolí, když si všimnu jak k nám někdo mně velmi známí přichází. Jen pokynu hlavou a doufám, že se nebude více zajímat.

Koule PJ - 02. března 2010 20:50

Úvod - Airiel Byla jsi Jím seslána, abys pomáhala Nicovi se záchranou lidských duší. Tedy jednalo se o práci v nemocnici, kterou nezvládal sám Nico a potřeboval k tomu někoho, proto si byla vyslána ty. S Nicem pracuješ už skoro půl rok a on ti pomohl za to z vděčnosti sehnat byt, který je vedle něj. Takže spolu chodíte ráno do práce, tedy do staré nemocnice a večer se zase vidíte, když jdete z práce. Dneska se ti podařila nemilá věc a to si zabouchnout klíčky, jenže k Nicovi jsi se nedozvonila. V práci si nechal jeden den volna. On byl po pravdě jediný, kdo by ti mohl pomoct dostat se domů. Jenže ještě se nevrátil a to ti možná dělalo trošku starost. Co jiného než čekat ti asi nezbylo? Jenže tě teď ještě napadla jedna věc a to zda máš všechno nakoupeno. Protože zítra bude otevřeno až k večeru, tak jako dneska a snídani ty potřebuješ. Nakonec si učinila to, že jsi se vydala k obchodu, který je blízko a ke tvému štěstí si potkala Nica s nějakou ženou. Na první pohled je známe, že není moc rád že jsi ho po pravdě přistihla při jakémsi činu. A hlavně před chvíli jí podával alkohol. Bude snad taky pít? Na to se ho asi budeš muset zeptat.

Azazel - 03. března 2010 23:36

Hostinec-Cesta-Zbrojovka Azazel-má pracovna Skvěle, skvěle v tom případě vyrážíme Zasmál jsem se po jejích slovech, na pult položil peníze za mou útratu. Je vážně rozkošná když je v rozpacích, možná bych ji měl zaměstnat o trošku víc než jen jako obyčejnou sekretářku blesklo mi hlavou, ovšem nic z mích myšlenek se nikterak neprojevilo na mé tváři. S vaším dovolením... Nabídl jsem jí rámě a ať přijme nebo ne vyvedu ji z podniku ven na špinavou ulici. Rozhlédl jsem se kolem a když jsem nespatřil žádnou známou tvář, rozuměj Mamona vyrazil jsem spolu s ní ke svému sídlu a zbrojovce v jednom. Cesta by měla probíhat v relativním klidu, přeci jen mám jisté jméno a proslulost i mezi místní chátrou, ale vzhledem k tomu že mám s sebou ji nechám raději jednu ruku položenou na pažbě svého miláčka pro případ že by bylo třeba nějakému nenechavci upravit fasádu přátelským výstřelem. Po cestě se snažím dámu bavit více méně nenucenou konverzací. Stále ještě nevím kdo nebo co je zač i když jisté podezření už mám a tak se tématům o ní a jejím původu zcela vyhýbám a protože sami o sobě mluví jen zoufalci nebo nafoukanci tak jsem se jí pokusil formou relativně veselých příběhů a historek přiblížit mizernou situaci která po Mamonově nástupu k moci v očistci zavládla. Když mi došli mravně nezávadné historky začal jsem jí vyprávět o baru a ujistil ji že lepší místo na světě nenajde a že vzhledem k tomu že já jsem stálým a věrným zákazníkem udělá i ona, jakožto můj zaměstnanec, dobře když bude navštěvovat právě jen Infernala. Tedy ne že by ostatní byli nějak špatné to ne snažil jsem se jí vysvětlit Ale u Dai potkáte ty nejlepší lidi a dostanete se k nejčerstvějším drbům...hmmm tak tohle je můj hrad zastavili jsme se před masivní několik metrů vysokou zdí za kterou nebylo vidět vůbec nic. Co se samotných zdí týče v nepravidelných intervalech po nic procházeli nejrůznější démoni a nižší padlí ozbrojeni nejčastěji útočnými puškami a samopaly. Zdi samotné byli opatřeny několika kulomety a posíleny malými věžičkami s děli. Prostě pevnost dle mého gusta. Naom jsem dovedl až k bráně chráněné z každé strany jednou věží. Poté co jsem prošel celou řadou bezpečnostních procedur se rozevřela a vpustili nás dovnitř. Pohled to však nebyl zrovna uchvacující. Jak to místo popsat? Inu nejlépe by ho vystihovali kasárny komunistické éry. Podlouhlé hranaté betonové, přízemní budovy všude samá šeď a až nepřirozená čistota a řád. Sem tam se mihnul nějaký tvor navlečený do uniformy ale jinak to bylo vše co se tu dalo najít. Půjdeme tudy Ukázal jsem na centrální budovu, velký kvádr hozený do středu toho všeho a zamířil své kroky oním směrem. Po cestě jsme potkali jen pár tvorů živých, sem tam nějakého nemrtvého nikdo z nich nám ale nevěnoval zvýšenou pozornost. Tak jsme došli až k budově jejíž dveře se před námi otevřeli. Co bylo uvnitř? Nic, jen prázdný dům s recepcí za kterou seděl jediný člověk. Aaaaa Pan Azazel a...překrásná dáma kam to bude? zeptal se úslužně nižší démon. Taková chudinka co nemá moci ani za mák a v pekle se mu svěřuje podřadná práce. Začneme od jedničky Edgare, má nová sekretářka by měla poznat kde pracuje. démon jen přikývl a zmáčkl na svém stolku tlačítko která nám přivolalo výtah. Takovou podivnou pixlu který se vysunula z podlahy před našima nohama. Až po vás usmál jsem se a ukázal směrem k výtahu.

Naom - 04. března 2010 20:04

V doprovodu Azazela S lehkomyslným úsměvem přijmu nabídnuté rámě a zavěšena se pomalu blížím k východu z baru. Ještě poslední krok a budu pryč od Uriela. Uvnitř mě to velmi trápí, ale čas na splnění úkolu mám. Takhle snad aspoň budu méně nenápadná. Musím se více začlenit... Tím lépe se můj úkol pak zdaří. Věnuji poslední pohled Urielovi s nadějí, že ho bude opětovat a že nezapomene. Aspoň to se mu snažím se svojí mentální silou vnutit jako neodbytnou myšlenku. Utkvělou vzpomínku na mě, na to, že mě musí vyhledat. Kdyby snad někdo cítil tuto snahu o spojení, nepřišel by na podtext zprávy. Vybrala jsem tak obecnou, že těžko říci, jestli máme spolu důležitý obchod, či se ho hodlám svést a nebo ještě jiné důvody. Zde si nemůžu být ničím jistá. Zatímco kráčím tímto nevzhledným světem, plně si uvědomuji, že doprovod tohoto muže mi zabezpečuje dobrou ochranu. Ale ne ochranu před ním samotným... Hlodají mě pochyby a strach, o to víc, že nemám kontakt se Strážným. Ale jak jdeme, je pro mě z nějakého důvodu lepší zachovat hranou tvář, než v uzavřeném prostředí. Laškovně se usmívám, vesele s Azazelem konverzuji a snažím se být, co nejvíce uvolněná. A daří se. Ovšem když se zastavíme před zdí, za níž je prý jeho domov, už mi není tak do zpěvu. To je..pevnost...nic jiného, než pevnost. Hrozné, odstrašující... Měla bych se opravdu bát a pro něj já chci pracovat? Lehký záchvěv paniky opět neovládnu úplně stoprocentně a jemně se prozradím pevnějším stisknutím Azazelovi paže. Uvědomím si to až později, zkusím se nevinně usmát, ale vyjde z toho jen úšklebek. Raději přejdu do překvapeného výrazu, který nemusím vůbec hrát a není nijak nepřípustný pro moji roli. Čistota, to ano... Ale jinak..vězení, hrobka, to mi to připomíná, nic více... Jen s hrůzou kráčím dál a doufám, že to nebude horší. Ovšem z tvorů, které potkáme, my není vůbec o moc lépe. A úlisný démon, který nás přivítá? To snad ne... Ušklíbnu se a doufám, že to vypadalo trochu opovržlivě a ne, jen zhnuseně. Po pobídce do výtahu vstoupím a opět naladím ten svůj úsměv uvolněnosti a svolnosti. Ruce si založím na prsa a se zvědavým pohledem sleduji, co se bude dít. "Máte to tu opravdu zajímavé, ještě jsem nikdy nic takového neviděla." Volím opatrně slova, abych se nijak nepodřekla. Zvláštní, že se více neptal po mém původu. Bojím se, až taková věc přijde...

Koule PJ - 04. března 2010 21:48

VŠICHNI V BARU INFERNAL Manon Do baru přišel nepozorovaně ani ne chvíle to byla a svoji novou pohlednou "svěřenkyní", jejíž jméno je Evelyn, kterou požádal ať dojde k baru pro něco k pití svým vybraným způsobem. "Drahoušku. Skoč prosím pro Martini, dal bych si velice rád a taky si něco objednej u Dai." pronesl s úsměvem na rtech a ještě aby nic neřekla jí políbil na rty. Toho momentu si však nikdo moc nevšímal, protože zprvu o jeho přitomnosti nikdo nevěděl, sám to tak chtěl. Avšak nakonec byl vyrušen Marcusem, který za ním doslova vtrhl s jakousi otázkou, proč se to nekoná právě v jeho baru. Usmál se na něho a zapálil si doutník až v této chvíli už byla známa jeho přítomnost. Ovládal totiž způsob, kdy o něm vědí a kdy ne. "Drahý Marcusi, nezanevřel jsem na tvůj bar ba naopak. Jen mně trápí vypalné, které dlužíš a ještě si ho nezaplatil zde Dagonovi." promluví k Marcusovi a postaví se, aby došel ukázat na Dagona, který sedí u baru a popíjí se svým raráškem. Dojde k raráškovi a zaštěrchá krabičkou od sirek, pak mu je taky podá. "A tady slečna Dai poctivě platí vypalné. Že ano Dagone?" zeptá se Dagona s úsměvem na rtech a hledí přitom na raráška. Poté pohlédne na Dai za barem a svůdně se na ní podívá při čemž si olízne rty a opět si potáhne z doutníku. "Ano, Dai. Je vskutku přesná, jako hodinky. Berte si z ní příklad." promluví, když stojí za barem u Dai a pohladí jí po vlasech a na chvíli se jí zadívá do očí, při čemž se trošku zamyslí po pravdě jeho zamyšlení je o tom, jak by tato slečna vypadala nahá. To by nemuselo být zrovinka milé slečně Anore a slečne Evelyn, které jsou svým způsobem jeho společnice. "Ehm.. ehm. Odpusťte, kde jsem to skončil?" zeptá se spíše jen pro sebe, při čemž mu asi nikdo nestihe odpovědět na jeho hloupou otázku. Dojde k Anore, která je s Angelusem. A aby se neřeklo přivítá jí polibkem, tím pádem je o něm známé, že je prostě na ženské a má jich velké množství. Málo které pouští ven ze svého království a pokud takovouto krásku pustí, ona sama je docela na dobrém postu. "Vyřídilas oč jsem tě žádal? Jak je to s Angelusem. Má zájem či nemá zájem. Byla by jej škoda, kdyby zůstal u toho starého Satana, který se neuměl postarat o to, aby tento Očistec ovládl tak jako já." řekne s úsměvem na rtech a pohladí přitom Evelyn, která by měla být v jeho blízkosti. "Angelusi, podívej se na mně. Mám ve své blízkosti tolik půvabných žen o které si můžu požádat. To stejné bys mohl mít i ty. Jen se zeptej těch, kteří pro mne pracují. Určitě potvdí má slova." pronáší svoji řeč k Angelusovi a opět si potáhne z pravého kubánského doutníku, který si jenom on sám sehnal pro svoje potřeby. Na chvíli se zarazí a pohlédne pořádně po baru, jelikož dnešního dne nabyl podezření, že někdo odsud z návštěvníku baru Infernal donáší Satanovi. "Budeš se mít skvěle pokud nedonášíš Satanovi, jako někteří zde co si říkají že jsou na mé straně." promluví a přitom si prohlíží každičkého z vás, pohledem se však zastaví na Uriela, kterého si chvíli prohlíží. "Ale já ty vyzvědače zastavím a ať si nepřejí můj hněv. Nikdo si nebude se mnou zahrávat jinak jej čeká strašlivý trest." zvýší svůj hlas a každé slovo zdůrazní, přitom máchá rukama a doutníkem, který má v jedné ruce. Opět stočí svůj pohled ke svým oblíbeným slečnám Anore a Evelyn. "Že mám pravdu, mé drahé květinky. Jen jim povězte, jak trpí ti které mučím. Jen jim povězte, jak žadoní abych ukončil jejich život a ty jejich překrásné výkřiky zoufalství, které jsou lepší než líbezná hudba." promlouvá a ve svém hlase neskrývá své rozpálení a to jak ho to všechno těší, jak je to pro něj skvělé. Přitom k sobě přitiskne obě dvě dámy, pokud se nechají a políbí je. Rozhlídne se po baru a hledá známou tvářičku. Vyhlíží Marry, která je s Gabrielem. "ÁÁÁÁ...Kohopak to cítím? Není to náš přismahnutý holub, který za chvíli přestane létat úplně. Víš že tě tu strpím pouze díky tvoji malé službičce, ale to je všechno. Holoubku. Vidím tu, že jako za starých časů se snaží tím svým hraním na klavír opět zaujmout zde slečnu Marry, která patří ke mně." pronese s úsměvem a přiblíží se ke Gabrielovi a Marry. Vážně je úplně štěstím bez sebe, že na sebe může upozorňovat a přitom působí docela pěkný rozruch. "Marry, až budeš volná. Stav se prosím do moji kanceláře a nech tu laskavě svého holoubka. Teď si tu ještě můžete v poklidnu vrkat. Vrků, vrků." tento jeho výsměch je spíše určen Gabrielovi, kterému se to zrovna nelíbí a dává to také na sobě znát. Což se zase nelíbí Manonovi a pošle na něho své muže, aby se o něj sluší a jak se patří postarali. (tím pádem pěkná bitka, ze které asi Gabriel nevyjde jen tak) Manon to pozoruje a směje se tomu, přitom dokouřený doutník zahodí na zem, tedy spíše na ležícího Gabriela. "Shnij v pekle ty sráči." procedí přes zuby Manon a odkráčí opět k baru, kde věnuje dále pozornost svým věrným posluchačům. "Takže se tu můžete dále bavit. Jdu se přemýstit do své kanceláře a očekávám, že až dopijete své rozpité skleničky dostavíte se do mé kanceláře." Pronese trošku rozčileným tónem hlasu. Vyptá si od Dai láhev Martini a také jí pošeptá do ucha, ať se dostaví za ním do kanceláře až bude moct.

Koule PJ - 04. března 2010 22:14

soukromá zpráva od Koule PJ pro Uvodní Je to jen pro přehled, abys věděla jak jsi na tom. Jinak se potom zaměř na příspěvek ohledně baru pro všechy U Manona pracuješ jen kvůli tomu, abys mohla donášet Satanovi důležité zprávy o jeho úmyslných krocích a dalších podobných věcech. Nejdříve si byla v nevěstinci, ze kterého si tě Manon odvezl k sobě dalo by se i říci do menšího Harému a tam se o tebe staral, jak nejlépe uměl. Avšak se ti nezamlouvalo, to že občas odešel za jinou ze svých oblíbenkyň a jednou z nich byla Anore, kterou zřejmě byste se v lásce mít neměly. Obě dvě bojujete svým způsobem o přízeň Manona. Jinak dnešní den byl pro tebe vskutku dobrým a důležitým dalo by se říct v tvé kariéře. Manon tě vytáhl ven a také na oči lidem, to právě do baru Infernal, kde má svoji kancelář a pořádá tam schůze. Krom toho se počítá také s tím, že se s určitou pravděpodobností budeš znát s Dai, která je barmankou a také donáší pro Satana, ale drby z baru. To by myslím zhruba mohlo stačit k menšímu objasnění situace. A soukromky nepiš, tedy stačilo by popsat svoje pocity ohledně toho. Doufám, že je to O.K., kdyžtak se ptej.

Koule PJ - 04. března 2010 23:15

Akce v supermarketu - Kett, John Constatinovi došlo poslední cigáro a touha si dát ještě jedno plně stoupala, takže nezbývalo nic jiného než zamířit do supermarketu a tam si je opět dokoupit. Krom toho si měl jakýsi pocit, že tě někdo sleduje. Nějaký stín, který zmizel s tím, když se otočil dozadu. Že by opět na tebe Manonek poštval své lidi, aby tě jednou provždy umlčeli? No jo, čekáš na tomto proradném místě už nějaký ten pátek a čekáš jenom na to, že se rozhodne kam půjdeš. Či do nebes nebo tě šoupnou tam dolů. Ohledně Manona by tě to mohlo nejspíš napadnout, jako první věc. A taky, že to ta první věc byla, když už si byl blízko supermarketu, tedy před prosklenými dveřmi, tím pádem Kett mohl vidět co se děje. Hned u v chodu se totiž objevil démon se kterým poradit si nebylo snadné, ale způsoby jako za starých časů sis mohl zajistit, že toto setkání přežiješ. A krom toho pokud ten, co pracuje v supermarketu nebude otalet, tak by ti s tím taky mohl trošu pomoct. Jako za starých časů. "Johne Constantine. Rozluč se s dneškem." pronesl k tobě trošku troufalí démon, podoba čehosi a skrz kdo ví co. Vrhl se na tebe, tys však byl připraven. odkaz Kett - tvá práce a pobyt tady je už pěkně dlouhej. Čekáš tady kdy se konečně dozvíš kam se dostaneš. Za tu dobu sis našel práci zde v supermarketu a dneska, jako každej jinej den k tobě chodí lidi a démoni, další jim podobní kupovat cigarety a tvrdej alkohol, aby buďto zapili žal či si jen díky němu užili. Dnešek je však v něčem podivný, jelikož k tobě zavítá John Constantine, kdysi si o něm slyšel. O něm a o tom co dokázal. Po kterém hned, jak je vidno zautočil démon. Manon se ho nejspíš za každou cenu snaží zabít, ale aby do toho nebylo málo tak se na scéně objevil další, který začal masakrovat trošku více než je zdrávo tvůj supermarket a nebyl nakupovat. To by se ti zřejmě nemuselo libit, co tak mu jít po zlém vysvětlit co se sluší a patří.

Marbas - Marry Altamira, Černá puma - 04. března 2010 23:43

Bar „Budu na vzestupu tak dlouho, dokud mi to mí páni dovolí, tak, jako každý.“ odpovím tiše a zahledím se na jeho prsty,jež brouzdají po klávesách. Lehounce se o něj opřu, aby stále mohl pohodlně hrát. „Mým cílem není ovládnout peklo, zemi, či nebe.“ „Každý svého štěstí strůjce opeřenče...“ připomenu mu tiše a poslouchám naše oblíbené melodie. Tiše poslouchám jeho hru i slova, která zhrzeně pronáší. Nakloním se k němu a zašeptám... „Sám dobře víš, že jsem to takhle nikdy nechtěla...holube...“ Osudová...Pro osud hraje, s osudem hraje, o život má hrát... z přemýšlení mne vytrhne příchod pána. Napřímím se, zorničky se rozšíří a já se zhluboka nadechnu, přičemž nasaji vůni jeho doutníku. Přišel s nějakou podřadnou démonkou. Mamon se předvádí. Pochoduje celým barem jakoby mu to tu patřilo a v podstatě patří...jen Gabriel nepřestává hrát a já jen nepřestávám poslouchat. Je jej slyšet na celý lokál...chová se podle mého hloupě, ale nevystupuji, on je tu pánem, poslouchám hudbu, kterou mám ráda. Proklamuje svou moc a chce zastavit zrádce. to schvaluji, sama jsem pro to, rozdrásat zrádcům hrdlo. není mi pohodlné sedět v této poloze, ale sedím tak...jako kočce by mi bylo pohodlněji. Na ženu si troufne každý, kočce dá každý pokoj. Je cítit, jak mne jeho oči hledají, proto se otočím jeho směrem, sebevědomě přehodím nohu přes nohu a nedávám najevo strach...žádný nemám. Ne z něj. Zažila jsem si horší věci než mi on může kdy udělat. Najde nás, nu...co už...otáčí se proti Gabrielovi a já nemám právo se ozvat. Hierarchie se tomu říká. Mamon stojí u nás a žádá mne, abych za ním došla, jen lehce přikývnu souhlasem. „Nechám ho na bidýlku...“ syknu pobaveně, avšak Gabriel protestuje. Chci ho ještě stáhnout za kabát zpět, aby držel hubu, ale nestihnu to. Možná nějaký záchvěv minulosti to ve mně probudil, ale když se na nás vrhá Mamonova ochranka, tedy spíše na Gabriela než na mě, v rukách již skrývám své drápy pro obranu. Jeden jeho chlap se proti mne vrhá, já ho tedy v letu zastavím již jako kočkovitá šelma. Je to podřadný démon, takových má Mamon lusknutím prstu deset, tedy mi nic nebrání si v koutku pochutnat na jeho srdci. Když se měkkými tlapkami tiše procházím zpět ke Gabrielovi, oblíznu si zakrvácený čumák. Nebylo jak mu pomoci, aniž bych se nedostala do nemilosti, jen jsem si zabila toho, kdo se vrhal po mně. Posadím se vedle Gabriela a čekám až se zvedne. Zelené kočičí oči jej bedlivě pozorují a dále již není třeba vnímat zbytek lokálu. Horliví se ženou za Mamonem, já si mohu dovolit zpoždění. „Ještě jsi to přežil?“ optám se myslí Gabriela a oblíznu si tlapku, která je celá od krve.

Gabriel - A - 05. března 2010 00:14

Mamlas viď Marry Hraji svoji osudovou, tu kterou nadevše zbožňuji. Tu jejíž melodie mi neustále zní hlavou všude kde jsem. Nepřestanu ani když zde je Manon, který si myslí že mu všechno patří a že mu všichni patří. Ale to se pekelně mýlí, jelikož brzy si podle mého názoru tímto svým hloupým chováním spíše udělá nepřátele, než přátele. Nějak si ho extra nevšímám, jelikož chci dohrát tuto hudbu. A slušelo by se to i patřilo, aby byla dohrána. Jakmile skončím všimne si nás Manon, který se jako vždycky do mně pustí se svými slovy. Kdysi bych to strpěl, ale kdysi u toho nebyla Marry, což mne nyní docela dost rozčiluje. A taky to dávám na sobě znát. Co si sakra o sobě myslí, ten blbec. Fanatyk jeden. napadne mne a prudce vstanu, abych si s ním mohl promluvit také jiným způsobem, při čemý si mně jako vždycky při mých marných pokusech podají jeho muži. Jak já tě Manone nenávidím. napadne mne, když dostanu první ránu do xichtu. Přitom se snažím využít trošku svých skušeností z oblasti bojové techniky a stále nedostávat rány, taky je rozdávat. Což se mi podaří v 49,99%. Přičemž se mi podaří zůstat na živu, i když po pravdě v okolí klavíru jsou poničené stoly a židle. Což značí budoucí nespokojenost Dai a já mohu jenom doufat, že její zloba nebude připsána na mně a že se smiluje a nechá mne u sebe se z toho dostat. Chvilku ležím na zemi bez žádné snahy se postavit, protože vážně tu malou chviličku jsem si myslel, že je se mnou Ámen, při čemž opak byl pravdou a po pravdě jsem doufal, že už konečně od toho budu mít pokoj. Nakonec mi nezbylo nic jiného než otevřít oči, pohlédnout na Marry v kočičí podobě, jak si olizuje tlapku. Jen se při její otázce na ní ušklíbnu a zraněnou rukou vytáhnu krabičku cigaret s úmyslem si jednu zapálit. "Bohužel jo. A to jsem myslel, že bude konečně Ámen. Manone měl si se víc snažit." procedím mezi zuby, tak aby mně slyšela jenom ona a snažím se postavit na nohy, což jde ztěžka, takže mi přitom pomáhá jediná židle, která stojí. Své zranění připisuji k několika zlomeným žebrám, rozbité hlavě ze které teče docela dost krve, rozbytý horní ret při čemž mi v ústech zůstává pachuť po ní, možná pohmožděná ruka a ještě nějaké modřiny. "Hele nechtěla bys místo toho výsměchu jít za páničkem. Já se o sebe postarám." opět procedím skrze zuby a pomalu se snažím dopotácet k baru s doufáním, že mně Dai u sebe tu jednu noc nebo dvě nechá, než se dám dokopy. U baru se mi podaří jakž takž udržet na nohách a svezu se k zemi, kde si konečně zapálím tu jednu cigaretu s úsměvem na rtech jí dál pokuřuji. Cigaretu s příchutí vlastní krve.

Kett Bowen - 05. března 2010 11:29

Den jako každý jiný? Dnes tedy rozhodně ne... Znaveně se opírám o pult, sem tam pohlédnu k proskleným dveřím, a když se pořád nic neděje zkouším se zas zabavit menší úpravou zboží v regálech. Ale pořád to nedokáže zkrátit čas který tady budu muset ještě strávit. Připadá mi to skoro ještě horší než to zatracené čekání na svůj ortel. Jak dlouho už tady vůbec sakra jsem? Jsou to teprve měsíce? Nebo už celé věky? S každým dalším dnem mám čím dál větší pocit že něco jako čas tady vůbec neexistuje. Jsem sice vděčný že tu mám práci a byt ale už toho začínám mí skutečně plné zuby. Takhle stereotypní život mě ničí. Z nudy si začnu listovat pár starými časopisy co se povalují na pultu. Snažím se trochu zapomenout na celý dnešek. Tak trochu si v hlavě ale i připomínám kdo všechno tu za dnešek byl. Ty tváře se nedají zapomenout. Samí démoni, lidé a pak snad ještě něco mezi tím... No prostě hrůza. Teda spíš hnus. Trochu mě zaráží jak si sek chodí kupovat jen litry tvrdýho alkoholu a náklaďáky cigaret. Teď už mě to vlastně ani nijak nepřekvapuje. Já sám mám taky ale co kecat. Nejradši bych se upil k smrti. Na to co se stalo se zapomenout ale fakt nedá. Je to jedna velká noční můra co se vrací klidně i několikrát za noc. Dal bych cokoliv kdybych se mohl aspoň jednou pořádně vyspat. Nerušeně a pořádně dlouho. Nebo se rovnou už neprobudit. Jo, to by bylo skvělý. Fláknu s sebou zase o pult a po očku pozoruji prosklené dveře. Ani nevím na co čekám. Já už v posledních dnech nevím fakt vůbec nic. S hlavou v rukách zkusím na chvilinku zavřít oči. Snažím se na nic nemyslet ale stejně mám hlavu plnou všelijakého bordelu. S dalším pohlédnutím k proskleným dveřím však konečně, po dlouhé době, zase zpozorním. Jde mi sem zase další zákazník. A ne ledajaký. John Constantine. Když zahlédnu jeho tvář na mysl se mi pomalu začnou vybavovat nějaké ty drby které jsem o něm zaslechl a hlavně většina toho co on sám dokázal. Nepřemýšlím však dlouho protože to už se tam venku do Johna pouští nějaký démon. Hlavou mi probleskne myšlenka zda-li mu jít asi trochu pomoct či raději ne. Jenže než však stačím něco pořádného domyslet vyruší mě tříštění lahví a pád regálu v zadní části krámu. A poté co tam upřu zrak se cítím nemile překvapen. "Hej! Co si sakra myslíš že děláš?" Křiknu na démona který mi tu z toho dělá kurník a na tváři se mi mihne dost naštvaný výraz. Takovéhle hajzly co mi sem chodí dělat akorát bordel a nic si nekoupí mám vážně rád. Díky bohu jsem naštěstí na takovéto situace připraven jelikož to není jedna z prvních. "No dobře bastarde, řeknu ti to jinak." Procedím skrz zuby tiše pro sebe a zpod pultu vytáhnu pendrek s pepřovým sprejem. Poté si to zamířím k tomu bordelářskýmu zmetkovi a mám chuť mu z hlavy, pokud nějakou má, vymlátit ten jeho nevychovaný mozek. Během cesty za neslušným zákazníkem věnuji další krátký pohled Johnovi ale je mi jasné že ten moji pomoc asi fakt potřebovat nebude.

Evelyn - 05. března 2010 12:54

Manon a návštěva baru. Takže po dlouhé době se dostanu mezi lidi, i když....s Manonem po boku to nejspíš budou jen ti jeho přátelé a jak ho znám, převážně ženy. I přes své myšlenky se těším, to že mne vezme ven, znamená, že jsem v jeho "harému" postoupila o příčku nahoru a to je pro mne velmi důležité, takže se pěkně upravím, tak jak to má rád, což znamená přiléhavé a vyzývavé oblečení, kapka vůně a na rtech stále připravený úsměv pro svého pána. Sotva vejdeme do baru, pošle si mne pro pití, takže bez odmlouvání zamířím k baru, je tam pohledná slečna o které vím že se jmenuje Dai. Pěkný den přeji Dai, pro mého pána jedno Martini a já si dám jen sklenici vody, děkuji. Když promluvím, je jasné čím jsem Manona okouzlila, můj hlas je podmanivý a i když lehce ochraptělý přesto neskutečně smyslný. Vezmu od dívky pití a vrátím se zpět a podám Manonovi jeho pití, nesnažím se mluvit, neboť on už rozehrál to své představení s názvem "Pánem jsem zde já a vy jste jen červi", lehce se usměju, kdyby mě slyšel, nejspíš by mi to neprošlo,ale naštěstí myšlenky číst neumí. Jsem nucena sledovat to jak se předvádí a občas mi je těch okolo líto, tedy má lítost se nevztahuje na ty ženské co se kolem něj točí, rozhodně mi není příjemné jak každou ocicmává,ale zatím trpělivě držím pusu zavřenou, i když pro mou povahu jsou to muka. Pozorně naslouchám, každá informace kterou získám se mi může hodit a to nejen z důvodu, že si pak Manon rád povídá o tom, jak úspěšný byl jeho den. Pche, bodeť by nebyl úspěšný, když z něj má každý jen hrůzu. S leknutím si uvědomím, že na mne a na tu druhou, jo Anore se jmenuje, že na nás mluví. Na tváři vykouzlím ten nejsvůdnější úsměv a lehce se o něj opřu, tak aby cítil má ňadra na předloktí. Ach ano můj pane, jste mistr v umění mučit ty, kteří si to zaslouží. Nikdo jiný v tom nevyniká tak jako vy. Ovšem tak jako vždy, on už si našel něco jiného co ho zaujalo, je to muž sedící u klavíru, zdá se, že Manon ho nemá moc rád a já k neznámému okamžitě pocítím sympatie, je mi jasné, že tahle slovní potyčka nemůže skončit jinak, než tím, že muž dostane výprask. jsem nucena stát a dívat se, zatnu ruce v pěst a snažím se nedat na sobě znát, jak moc bych chtěla tomu neznámému pomoc, i když jednu pomocnici v podobě černé pumy už má. Po chvíli je po všem a muž leží domlácený na zemi a je nucen poslouchat výsměch Manona, ten se pak otočí a vrací se k baru.Ještě si dovolím rychlí soucitný pohled na muže ležícího na zemi,Gabriel, tak se jmenuje a jen doufám, že si toho nikdo nevšiml.Došourám se k baru a uvědomím si, že mám chvíli opravdu jen sama pro sebe, Manon odešel do své kanceláře a nás nechal bez dozoru, i když mi je jasné, že vždy se najde někdo ochotný mu donášet.Vyhoupnu se na barovou židli a usměji se na Dai, i když vím proč si ji k sobě zavolal, na tuhle dívku se nemůže zlobit, jen přemýšlím zda ona ví o mne, to co já o ní....

Lexina - 05. března 2010 20:19

Bar Wild Infernal - Angelus, Manon, Evelyn Mile se na Angeluse usměji. Téměř uculím. "To si za chvíli budeme moci vyzkoušet, co na tobě vidí. Čichám tu nějakou nepříjemnost." použiji slovní obrat. Cítím, že Manon se brzy objeví mezi námi. Dává si na čas, to ano. Nicméně mi alespoň umožnil strávit milou chvíli ve společnosti padlého anděla, nebo kým vlastně Angelus je. Je tak mimoděk se podívám ke dveřím. A On tam stojí. Ohníček vášně v mých očích ale stejně rychle jako vzplál uhasí postava stojící vedle něj. Evelyn pohrdlivě si odfrknu. Tak dneska dostal chuť na něco jednochého. Neztrácím svůj drahocenný čas dalším očumováním mé rusovlasé sokyně v posteli. V lásce to asi těžko. Může vůbec démon milovat? Manon se občas tváří, jako že může. "Angelusi," něžně vydechnu jeho jméno. "Vezmu tě na procházku." Potutelně se na něj usměji a postavím se. V tom se kolem mého pasu obemkne ruka. Naprosto přesně vím, že je to Manon a horký polibek mne v tom utvrdí. Nevím, jak to dělá, ale pokaždé způsobí, že se cítím jako školačka při svém prvním intenzivním polibku. To asi ten žár pekla. Když mne pustí, smyslně si olíznu rty a podívám se na Angeluse. Provokuji jej. Vím, že by mé rty chtěl taky ochutnat, ale každý se před Manonem bojí. Je to sranda. "Manone, konečně." spokojeně prohodím k mému "milému". Pak se mírně nakloním, rusé vlasy se mu smíkají po rameni a ona se k němu tiskne jako coura. "Evelyn." pronesu znatelně méně spokojeně. "Právě jsme na odchodu na zkušenou." Dívám se mile na Manon, Evelyn po jeho boku naprosto ignoruji. Poté se jedním krátkým krokem dostanu tak blízko k Angelusovi, prsty zašvidrám na jeho černé košili a pak mu ji uprostřed mezi knoflíky zmáčknu a přitáhnu si ho ze židle k sobě. Jestli to neustojí, tak tu klopýtne před samotným Manonem! "Zaslechla jsem, že máš problémy s Markusem. No... nedivím se. Ta jeho vychlastaná hlava plná sukubských děvek, metalu a piva. Asi si myslí, že tohle je peklo." tiše se na kratičkou chvíli rozesměji. "Půjdeme se tam s Dagonem a mým novým přítelem podívat." Uvědomím si, že si stále držím Angeluse až příliš u těla a že by se mohl Manon ve své malichernosti do něj opřít, tak jak to umí jen on. Pomaličku kus zmačkané látky pustím a rukou uhladím. Možná o něco dýl, než bych měla nebo než by si Angelus zasloužil, ale jeho hruď je tak pevná... "Půjdeme." tázavě pozvednu obočí a podívám se na Angeluse a pak na Manona. Spíše než otázka to bylo konstatování faktu. Nehodlám se v její společnosti zdržovat dlouho. Kdyby si ji Manon sebou nevzal, šla bych s ním do kanceláře bez mrknutí oka... ale takhle je tady ona. "V jednoduchosti je krása, že Manone." neodpustím si uštěpačnou poznámku, ale to je také to jediné, co si prozatím dovolím vůči Evelyn. Kdybych se jí dotkla víc, Manon by na mě jistojistě zkusil některý z jeho mučících triků a kam se pak hrabou mé noční můry. Bez rozloučení oba dva nechám být, neboť cítím, že se Manon zaměřil na něco jiného... respektive na někoho jiného. U piana si povšimnu Gabriela. Příjemnou zábavu pobaveně našpulím rty, když se k němu začnou sbíhat Manonovi poskoci. Nenápadně, téměř tanečním krokem, se přitočím u baru k stále ještě sedícímu Dagonovi a jeho malému plamennému příteli. "Zaslechla jsem něco o tom, že Markus neplatí výpalné. Půjdeme se podívat k němu do baru? Potřebovala bych zasvětit můj nový objev." Přes rameno se otočím k Angelusovi a pohledem jej škádlím k sobě. "Možná si kvůli němu i rozpustím vlasy." pronesu tiše jen k Dagonovi a pobaveně se přitom usmívám.

Dagon - 05. března 2010 21:23

Bar Wild Infernal - Marcus, Anore, Evelyn Náhlé zjevení Manonovo mě potěšilo. Prostá přítomnost mého zaměstnavatele působí na mé klienty jako pozitivní motivace a způsobuje náhlé zmizení všech nepříjemných komplikací, které bránily mým klientům projevit svoji dobrou vůli. Z větší míry se jedná o pravidelně občasné finanční dary, které jako pověřený zástupce svého zaměstnavatele, nezištně přijímám od provozovatelů zábavních podniků ve vybraných čtvrtích. Krutá kněžka má chuť změnit lokál, ale mně se nechtělo. Ne hned, navíc odvést jí pryč právě teď, kdy se jí věnuje Manon, mi přivodilo nepříjemné mrazení v zádech. „Pokud nemáte nic proti, můžeme naši záležitost urovnat zde a v tuto chvíli, jistě Vám to ušetří čas a drobné komplikace v budoucnu. Jedná se jen o drobné formality. “ Usmál jsem koutkem úst na majitele podniku U Černého plamene a přivolal k sobě šťastného raráška. Krabička sirek, dárek od velkého šéfa ho více než nadchla. Hbitě se mi prosmekl pod rukou a usadil se na kraji barpultu, kde krabičku konečně otevřel. Jednotlivým sirkám pak s neuvěřitelnou chutí a hlasitým mlaskáním odkusoval hlavičky a spokojeností mhouřil oči. „Vaše peníze jako obvykle věnujeme na sirotky a potřebné, pane Marcusi.“ Dodal jsem s vážným výrazem tváře, aniž bych věnoval pozornost tomu, že jen kousek ode mě se zastavila pro drink jedna z Manonových společnic. Drahouškův parfém byl ještě stále důvěrně smíšený s tělesným pachem syna Satanova a mě nepříjemně škrábal v nose. Když odešla, aby zanesla drink svému pánu, ocenil jsem to dopitím zbytku své sklenky. Dlouhá samota mi zkrátka nesvědčí… Ale na druhou stranu, slovo samota v baru plném hostů zní spíš jak toužebné přání. Do mého rozhovoru s Marcusem se najednou sebejistě vpletla Anore. „A nemyslíš, že by to nemohlo chvilku počkat Anore?“ Zarazil jsem ji chladně. Zřejmě si nevšimla, že se tak nenápadná maličkost jako výpalné může změnit v přímou konfrontaci Manona a Marcuse. Nepochyboval jsem o výsledku a v hloubi duše jsem si přál vidět Marcuse pokořeného platit potupnou daň. „Možná, že nás a tvého nového mmhmm, známého, doprovodí sám majitel, drink na účet podniku, hm?“ Poznamenal jsem sarkasticky a a ukázal na všechny ty prázdné sklenky od margarity, které Anore stihla vyprázdnit. „Copak to tam hrají za zvláštní hru? Nevíš jen tak náhodou, o co jde?“ Změním rychle téma a ukážu směrem k pianu, kde Manonovi bodyguardi právě důkladně masírují jednoho z hostů.

Daiglien - 05. března 2010 21:32

Bar Vzhlédnu ke znovu otevřeným dveřím. Dvě postavy vůbec nebudí pozornost. Celý lokál je takový, jako byl před pár minutama, ale má pozornost zbystří. Jsem přece majitelka tohoto baru a už vím, kdo sem chodí pravidelně a kdo ne. Poznám Evelyn a muž stojící po jejím boku nemůže být nikdo jiný než Manon. Samotnou by ji ještě nikam nepustil. Taky tě zdravím. Pozorně si ji prohlédnu, když přijde baru. Pěkná, štíhlá, hlas má taky přívětivý. Tak tohle teď frčí u toho nejmocnějšího? Trochu se na ni usměju a zatím začnu připravovat martini. Evelyn, v tomto baru se voda nepodává. Ne, že by tu byli všichni za účelem opít se, ale něco tak lidského jako je voda, tu nevedem a hlavně ne pro někoho, kdo dělá takovou společnost tomu nejmocnějšímu a nejkrásnějšímu muži na světě. Prohlásím nahlas, zatvářím se naprosto vážně a přišoupnu k ní martini pro Manona. Potom vytáhnu průhlednou láhev a naliji její obsah do skleničky, tu k ní taky přišoupnu. Ale občas se i ta vyjímka najde. Kývnu na ni s tichým hlasem a koutkem oka mrknu po Manonovi. Už po tom oslovení jí muselo být jasné, že toho o ní hodně vím a nepochybuji o tom, že ona o mě taky. Vlastně trochu žárlím, že se k Manonovi dostala mnohem blíž jak já, ale to zatím nic neznamená. Trochu se zamračím. Rozruch, který tu vyvol se mi nelíbí a nevěstí nic dobrýho, hlavně, když dostane chuť si někoho vychutnat. Všimnu si, že vstane a pomalu se přesune k baru. Poslouchám, co říká a laškovně se na něj usměji. Ale drahý Manone ... Položím ruce na bar a trochu se předkloním, naskytne se mu dokonce i pohled do mého výstřihu, nahnu se k jeho uchu. Byla by ostuda ti neplatit to, co ti prvem patří. I když na druhou stranu uznávám, že by to mohl být i hřích a víš, že já hříchy miluju. Je mi jasné, na co myslí. Je tím proslulý, ale nechávám ho, je přece nejskvlejší. Nakonec se od něj odtáhnu a podívám se na Evelyn a potom na Dagone. Ještě něco, Dagu? Zeptám se ho a mrknu na malého raráška na pultu. Mezitím sleduju se zájmem jednání Manona, stejně jako skoro všichni v tomhle baru. Když prohlásí, že jsou tu i ti, kteří donáší Satanovi, rozhlédnu se po celém lokálu a snažím se zaznamenat jakoukoli pohnutku v jakékoli tváři, potom se vrátím pohledem zpět k Manonovi a jeho nové oběti. V duchu zaprosím, aby se mi to jen zdálo. Rozmlátí mi to tu. Gab neumí mluvit a Manon si na něm rád smlsne. Sleduji scénku mezi Manonem a Gabem. Potom jenom obrátím oči vsloup, že se nechá vyprovokovat, vůl jede. Zamračeně Gabriela sleduji, jak se snaží dostat se k baru, je mi jasné, co tu bude chtít. Zase přespat. Ze sledování s hnuseným pohledem mě znovu vyruší Manon, když se jeho hlas ozve těsně u mě. Podám mu láhev a vynutím úsměv na rtech. Až to tu zavřu, budu tam. Slíbím a sleduji pohledem, jak se vzdaluje. Potom sednu na bar, abych viděla Gabriela. Pověz, Gabe, stojí ti to za to? Taky si zapálím a nadzvednu tázavě obočí. Nakonec po něm hodím studenou mokrou hadru a slezu z baru. Děsíš mi zákazníky, utři se.

Richard Sheridan - 06. března 2010 11:37

Bar Podívám se na mamona a pak na Dagona. Divné zatím se všechny peníze posílal ale co tak zaplatíme podruhé. Před Dagonem se objeví balík bankovek je to asi o 20 000 vic než mu dlužím ale mě to nevadí. Drobné si nech.... Pronesu a pak se zadívám na mamona. Pokud de o výpalné někdě po kapsách bych měl mít vše co dlužím ale co tak sem se o chvíli opozdil nebo spíše se opozdili moji milí přátelé kteří ti měli peníze donést..... Njespíš si s nimi budu muset promluvit. Přičemž si začínám v hlavě upravovat plán jejich smrti za to že mě takhle nechutně podvedly. Poté si ale objednám drink a přisednu si k baru a podívám se dokola kdo další tu ještě je pak dopiju vstanu a mířím za mamonem do kanceláře, před kanceláří zaklepu a čekám až mě pustí dovnitř jakmile se tak stane vstoupím.

Angelus - 06. března 2010 21:24

Wild Infernal Bar – s Anore + příchod Manona. Chceš tím říci že nedochvilný vládce očistce již dorazí? Otáži se se stejnými tńem v hlase a podobným výrazem ve tváři jako nese ona. Poté navrhne procházku.Návrh se mi velice zamlouvá a proto do sebe naliji zbytek rudé tekutiny ve sklence a chystám se vstát a jít, když v tom se u nás vyrojí ON a líbá se s “mou” nynější “společnicí”. Tiše si pro sebe zavrčím. Tak...a je to.... máte po ptákách... Ne... tohle je výzva... Wooow tohle je správnej přístup. Přebrat mu ji nebude asi jednoduché ale bude to zábava.Tuhle ženskou prostě chci! Chceš nás zabít?! Ááá chci aby se vrátil anděl.Ty přivedeš do blázince každého... na tuhle práci nejsem dostatečně placený a navíc ani nemám pojištění... Kušuj... koho to zajímá... radši poslouchej co tu mele On. Poslouchám Manona a šílený úsměv v mé tváři se rozšiřuje. Všechny ženy? Stačí mi jedna. Pohlédnu na Anore a má myšlenka může být nyní naprosto jasná ačkoli nebyla vyřčena nahlas. Nic mu neřeknu, jen se dál usmívám s rádoby podrazáckým veselím. Krátce na to si mě Anore chytne za košily a přitáhne k sobě.její pohyb byl sice nečekaný a prudký ale má rovnováha je ve všech směrech téměř dokonalá a nemám problém to ustát.Navíc mě velice potěší že mě stále drží ačkoli na Něj mluví a když si to uvědomí a pustí mě, postřehnu i ono zaváhání. On má vše o čem leckdo sní.A neváží si toho. Na jeho míst bychom se vyjímali o hodně více nemyslíš? Souhlas. Na tázavé “půjdeme” se seberu a následuji onu okouzlující ženu. Na Manona opět ani nepromluvím a jeho společnici, která v očích Anoriných nepatří k jejím oblíbeným stoupenkyním, nevěnuji jediný pořádný pohled.Abych nelhal jedním letmým jsem o ní zavadil.Toť vše. Anore dojde k Dagonovi.Znám ho ale osobně jsme tu čest ještě neměli, myslím. Nechám ji aby s ním mluvila a nijak se na ní nelepím.Spíše jen postávám v uctivé vzdálenosti a pozoruji její gesta a řeč těla. Pro Manona je jí škoda... Její škádlivý pohled mě neskutečně dráždí k dalším nemravným myšlenkám. Jen si představ co vše by se s ní dalo dělat. Přistoupím k nim a poslouchám jak ji Dagon odrazuje od nějakého nápadu.Ani nevím jestly jsem měl vědět co navrhovala či nikoli ovšem v danou chvíly kdy jsem měl asi vnímat mě zaujala scenérie u piana. Hezkou zábavu Gabrieli... Kdo by toho chudáka neznal. Nechtěl bych dopadnout jako on ačkoli si mnozí myslí že stojím na špané straně a že skončím podobně. Na jeho místě bych to asi sám dobrovolně zabalil. Dál postávám krůček od Anore a hledím na budoucí Gabrielsekanou.

Eye (Mercenary) - 06. března 2010 21:44

Několik minut předtím, než Manny vlezl do Infernalu - Jeho kancl Opírajíc se o zeď domu naproti tomu jeho kanclu jsem čekal, kdy se konečně uráčí Manny dorazit. Vlastně... Ani jsem tam netrčel moc dlouho, přijel si tam totiž vyzvednout jakousi.. Řekněme jednu z toho jeho harému. Po tolika letech na mě znovu vrhnul stín stres. Trochu jsem si povzdychnul. Kdyby na mě drogy měly nějaký vliv, nejspíš bych si teď zapálil. Takhle jen nafukuju citronovou žvejkačku a tiše, jako šelma, pozoruju, jak vchází do dveří. Potom se rychle odlepím, rozhlédnu se po ulici a přejdu ji. Než se ty dveře stihly, zavřít, slabě do nich drcnu a mezerou projdu. Ani si mě nejspíš nevšiml, protože dál nerušeně pokračuje k výtahu. Když zmizel, taky k jednomu zamířím. Skoro u mého cíle na mě jakási recepční, sekretářka, nebo jakou funkci má, křikla. Máte nějaké přání, pane ?! Zastavil jsem se a ledově klidně, možná až roboticky jsem otočil hlavou a podíval se na ni. A z krásných modrozelených očí byly najednou dva rudé body. Zbledla, chvíli vytřeštěně hleděla a pak.. Omdlela a já několikrát zamrkal, protože mi jakési smítko vletělo do oka. Příště bych.. Ne, příště ji pošlu na návštěvu k Satanovi.. Na rtech se mi objevil ledový úsměv zabijáka. Pomalu jsem stiskl tlačítko na výtahu a trochu nervózně, možná spíš nedočkavě, si poklepávám pravou nohou jakousi melodii. Ještě pohledem zkontroluju, do jakého patra mám vyjet, a následně zmáčknu číselné tlačítko. Kovové dveře se zavřely a výtah začal docela rychle stoupat. Znovu jsem na chvíli zavřel oči, snad abych nastřádal sílu na to, co mu řeknu. Cinknutí mě upozornilo, že jem v požadovaném patře. Otevřel jsem oči a pomalu vstoupil do patra. Jako ty kancly na Zemi.. A blik, stál jsem před jeho dveřma. Bohužel, v jiné budově. Kurva !! Tohle nenávidím !! Jen díky svému „tělu“ jsem ustál tak prudkou teleportaci a zmizení „iluze“. O čichové buňky se mi opřel jakýsi kýčovitý parfém, nebo jejich směska. Já bych to pojmenoval poetickým francozským názvem: Chce se mě le-blejt. Povolím dveře klikou a vhrnu se do jeho prostornýho kanclu jako velká voda. A na tváři mi hraje lehce naštvanej výraz. Ahoj Manny !!! Jeho podivných, dokonce se snad i hýbajícíh se, obrazů si nevšímám. Tak nějak se mi doneslo, že mám dělat jakousi gorilu vymahačovi dluhů.. Ale s tím si můžeš jít do prdele, protože to je práce k hovnu !!! A on jen tiše poslouchá. Je možná starší a mocnější, ale.. Nadechnu se k dalšímu proslovu. Seru ti na to !!! Víš moc dobře, že to je jenom mrhání mým talentem !! Zatím se ke mě zkusil připlížit jeho vlastní gorila. Než vůbec stihl vytáhnout svou devítku, už mu mozek, společně s několika kousky tříštivé střely, letěl na jednu stěnu se zasklenými obrazy. Pak se mi svezl k nohám, v očích vytřeštěnej výraz. Začal dělat loužičku krve a moči, jak mu svěrače povolily. Odplivnu si na jeho mrtvý tělo a znovu se podívám Mannyho směrem. Na takový pičoviny, tady máš ty svoje kravaťáky, Manny, takže buď mi plať o dost víc, nebo mě přeřaď.. V mysli mi právě hraje jedna z oblíbených death metalových písniček. Žeby na tu svou čůzu teprve čekal ?? Nebo věděl, že si přijdu „pokecat“ ?? Rozezleně přežvykuju a v ústech se mi vytrácejí poslední zbytky citronové chuti žvýkačky. Ve finále ji plivnu na mrtvolu kousek vedle. A Manny si zatím klidně olízl pár kapek krve z čela a obličeje.

Gabriel - A - 06. března 2010 22:47

Zmlácenej holub No zřejmě jsem všem přítomným udělal menší divadélko, když mně ti jeho kumpáni domlátili. Vlastně o to jediné šlo Manonovi, udělat ze mně jeho atrakci pro ty padlé andílky a ukázat jim, že jak můžu být jeho hračka tak můžu být i jejich hračka. Pokud toto bude dělat takovým to stylem, místo stoupenců si spíše udělá nepřátele. I když toto by byla výhoda Satana a tím i naše. Manona je třeba zničit a to za každou cenu. Jestli to takto všechno půjde dále, tak kdo ví Manone..možná se s tím budeš muset rozloučit. napadne mne a chvíli přemýšlím na tou myšlenkou a dále pokuřuji svoji cigaretu, když mně vyruší hlas Dai, která z toho jako ostatní nejspíše měla taky podívanou. Jen na ní vrhnu jeden z úšklebků. "Stojí či nestojí... a není to jedno? Vždyť se koukám, jak se skvěle bavíte na můj účet." pronesu ironicky a pohledem sjedu všechny v místnosti. Můj pohled se však zamíří na určitý cíl a to na slečnu Evelyn, jelikož i ona v jedné chvíli na mně pohlédne tak se naše pohledy setkají a já se pokusím aspoň o úsměv. Chytnu mokrý hadr, kterým po mně mrskla a utřu si svoji tvář poznamenanou srážkou s Manonem, teda spíše jeho poskoky. "Proč tak krásná dívka ztrácí čas s takovým individuem, jakým je Manon?" optám se směrem k Evelyn, která je v mé blízkosti tak aby to slyšela jenom ona a ne jeho příznivci. A pokusím se přitom, jako řádný zákazník posadit na barovou židličku a dát si opět nějakou láhev s něčím. "Dai, dala bys mi prosím ještě jednu láhev s whisky." požádám jí o to a přitom doufám, že dnešního dne nebude mít žádné prupovídky a dá mi tu láhev. Jelikož jedině ona dokáže ztlumit bolest. Můj pohled opět spočine na Evelyn, které jsem nejspíš nebyl k smíchu, když tamti mlátili. Možná jsem měl pouze takový pocit, kdo ví. "Jste u Manona dlouho? Či jenom chvíli? No soudě podle toho, že vás vytáhl ven, tak ve vás musí mít ten Mamlas důvěru." promlouvám k ní a neberu si přitom žádné servítky, i když tu je většina jeho zastánců. Neměli by odposlouchávat cizí rozhovory, jelikož je to velmi neslušné. Opět si zapálím další cigaretu. Když zemřít tak aspoň na něco pořádného. napadne mne a nad touto svoji myšlenkou se musím ušklíbnout. Stále však neztrácím oční kontakt se slečnou Evelyn.

Koule PJ - 06. března 2010 22:49

Wild Infernal Bar - Alantera Dnešní den byl poměrně podivný a procházky Očistcem nebyli zrovinka ty nejlepší na psychiku. Protože právě na ulicích bylo poukazováno neštěstí, které způsobili démoni od Manona. Lidé žebrající, trpící nemocemi. Krásné dívky poukazující svoje půvaby, proto aby sehnali díky této strašné práci drogy, jež je mohly chvilkově dostat do překrásného stavu. Ale tvé kroky směřovali jisto jistě směrem do baru Infernal, kde jsi trávila skoro každý den. A s majitelkou baru si se znala... Však ona byla ráda za své časté zákazníky. Krom toho dnešního dne se pořádala jakási schůze, která byla beztak kvůli jediné osobě a tou byl Manon. Syn Satana, který ho svrhl z trůnu a díky němuž je Satan, kdo ví pořádně kde. Beztak se před svým synáčkem někde schovává a střádá plány, jak svého synátora svrhnout. Ale tobě to může být dneska, co? Velký Šumák.. Opět se to jde pořádně rozšoupnout. Zařádit si a opít se, jako skoro každý den... Jakmile jsi vstoupila do baru spatřila si pár známých tváří kromě známé barmanky Dai. Mezi nimi byl stálý host Gabriel, který vypadal jako kdyby jej přejel parní válec. Anore, kráska která měla vždycky slabost pro Manona a nyní se věnuje někomu úplně jinému, čímž poměrně dost překvapuje. Překvapivě si stihla ještě odcházejícího Marcuse, který je jistým konkurentem Dai a právě si to míří do kanclu Manona, což značí že tu zřejmě je. A to značí potíže. Při pohledu na Gabriela a pár zmlácených stolíku si lehce dáš dvě a dvě dohromady a dojde ti, že jsi vlastně přišla o něco pořádného. I když zmlácení Gabriela Manonovými poskoky je tu vlastně skoro na denním pořádku. Holt si přišla o tu hlavní zábavu, ale večer ještě nekončí. Copak to dneska pořádně rozbalit? Způsobů jak je vskutku mnoho.

Koule PJ - 06. března 2010 23:12

Wild Infernal Bar - Frichael Měl jsi už po práci v nemocnici, kde schodou okolností pracoval i Nico s Air. Takže jste se potkávali skoro každý den v práci. Chvíle volna by se měla dle tvého názoru pořádně užít, tedy spíše si někde pořádně odpočinout. Všichni v práci ti dohazovali, ať zajdeš do baru nesoucí název Wild Infernal Bar, který prý vedla žena se jménem Daiglien. To jméno ti něco říkalo, ale za nic sis nemohl vzpomenout co či koho. Ale byl to někdo ze tvé minulosti. Vzpoměl sis na to až v té chvíli, kdy tvé kroky směřovali do baru a potkával si všude kolem bídu, kterou způsobila jediná osoba a tou byl Manon. Ano v této chvíli ti došlo čí jméno to bylo. Byla to tvoje dávná láska, která také mohla za tvoji smrt. Prostě pohádka se smutným koncem díky kterému se stal tím čím jsi... Konečně jsi se octl v baru a krom některých známých osob, jako je Gabriel, který u vás párkrát skončil s vážným zraněním jsi spatřil jako známou osobu právě Dai. Vůbec se nezměnila. Její krása byla stejné. Byla zaměstnána a vypadala, že jí ta práce baví. No když už si tady a už o tvé přítomností pár lidí ví, tak podle správnosti by sis měl dát aspoň jednu skleničku a při nejlepším si promluvit s Dai. Například si zopakovat staré časy, až na ten konec.

Uriel Langston - 06. března 2010 23:27

Bar Zavřu unavené oči, něco je divně, ne, nejsem ve svém těle, dívám se kolem jinýma očima. Vznáším se vysoko v čirém povětří, prostoupen pocitem bezmezné svobody. Jsem rychlý, silný, nespoutaný. Vychutnávám si chladivé doteky vzduchu na svých dlouhých, úzkých křídlech, s požitkem mu dovolím, ať mi rozverně čechrá stříbřité chmýří na hrudi a krátkém krku. Zrak mám ostrý jako záblesk slunce na ledovém střípku. Stačí jeden pohyb hlavou a pohledem obsáhnu svět od obzoru k obzoru- skvrnami luk a mýtin přerušovaný les přímo pode mnou, zlatem se vlnící pláně na jihu i ponurou masu hor na půlnoční straně. Ba dokonce dohlédnu až k zářivé stuze řeky na východě, horskému hřbetu na opačném břehu i velikánskému hradišti na jeho úpatí. K mému cíly je to ještě daleko, ale mám pocit že stačí třikrát mávnout křídly, jsem bůh ovzduší. Opájím se světlem, barvami a mocí. Najednou mé pátravé oči zachytí vyplašený pohyb. Všechnu svou pozornost upřu na něj, doprostřed louky u husté dubiny. Je hluboko, přehluboko pode mnou, ale mému zraku nic neunikne. V trávě se mihnou dlouhé uši a hnědavý kožíšek. Bez zaváhání přirazím křídla k tělu a bleskurychlým, střemhlavým letem zaútočím. Čerstvý ranní vzduch sviští v šedivém peří. Mocné spáry jsou připraveny, zaseknou se do kořisti. Zahnutý zobák, jako kovaný z oceli, už brzy zasadí smrtící úder .... Vykřiknu radostí V tom se to stane, krutý návrat do reality. Trhnu sebou, něco je špatně, hodně špatně. Kolem prosviští krabička se sirkama. Co to sakra ?! Ohlédnu se, rarach či co to je za stvoření si je přivlastní, dnešek nebude dobrý den, povzdechnu si, nenápadně k sobě přistrčím meč, připraven k akci. Změřím si pohledem Manona, ten chlap se mi nelíbí, to už však leží na zemi jeden z mužů, bere to statečně, reflex či jiná záležitost však způsobila že hlava s komicky nechápavým výrazem jednoho z Manonových poskoků letí vzduchem. Dai, promiň, asi jsem ti to zasvinil. Řeknu celkem znechuceně když z mrtvého těla, tedy spíše krku začne stříkat krev. Meč držím v jedné ruce, čepel k zemi, ale ruka je koncentrována v jediném okamžiku zareagovat.

Koule PJ - 07. března 2010 00:40

Kancelář a Manon - nejprve Eye Taková to neobvyklá návštěva Eye Manona vůbec nepřekvapila, spíše jeho poskoky kteří se na Manona nechápavě podívali. Manon seděl na koženém křesle na stole měl položenou láhev s Martini a hleděl na tebe. odkaz V ruce držl skleničku a opíral jí o opěradlo. Tvá slova si v poklidnu vyslechl a mlčel. Ano rád poslouchal stížnosti svých zaměstnanců a v málo případech jim vyhověl, ale pro tebe měl vždycky slabost. Tys to spíše připisoval ke strachu vůči tvé osobě. Když si zabil jednoho z jeho můžů a krev na něj docákla vskutku si jí olízl. "Dobře, pokud si myslíš že na to mám své kravaťáky, tak dobře. Podíváme se na jinou práci, která bude vhodnější pro tebe." promluví a na chvíli se zamyslí. Napije se ze skleničky. "Nuž a co bys řekl na najemného vraha, není to vůbec špatná práce a dobře platím. Při čemž tvůj talent by se v ní velmi projevil." nakonec ze sebe vychrlí jednu z těchto prací a zasměje se představě, jak vraždíš ty ohavné lumpy, kteří stojí na Satanově straně. Není to výsměch nýbrž určitá radost připisující se k malému dítěti, který v některýh případech Manon je. "Víš co dá ti ještě vědět o koho se máš postarat, ale nyní v této chvíli se musím postarat o pár lidí. Ty si zatím můžeš zajít za Dai do baru a tam si něco dát na můj účet. Co říkáš? Já myslím, že je to skvělý nápad a prosím zavolej mi sem uklizečku, která to po tobě jako obvykle uklidí." promluví opět klidným hlasem a doleje si skleničku. Pomyšlení na to, že ti poprvé v životě zaplatí útratu je velmi lákavé a hlavně si dneska můžeš dopřát takových požitků, které sis nedopřál z kdo ví jakou dobu a to díky nedostatku peněz či nějakého podmětu k jejich řešení. Jakmile si míjel kancelář spatřil si dalšího adepta, který chce vidět Manona a promluvit si s ním. Byl to jistý Marcus, který vlastnil také bar a do kterého se ti možná i rádo chodilo a to kvůli těm sukubám a dalším kráskám, které tam měl k dispozici. Manonova kancelář - nyní Marcus Chvíli jsi musel čekat, jelikož měl Manon u sebe nějakou návštěvu, která tam udělala jakési divadélko na které tě upozornil právě výstřel. Možná tam bylo menší nutknání tam vtrhnout a podívat se, jak je na tom šéf. Ale toto nutkání přestalo v té chvíli, kdy jsi uslyšel jeho známý smích... Ani ne po chvíli z jeho kanceláře vyšel mladík, který jeden čas tvůj podnik navštěvoval. A po chvíli si už byl i ty přijat do jeho kanceláři. Jelikož nikdo ještě nesehnal uklizečku, tak si spatřil na zemi pohled ze kterého by se někomu i zvedl kufr a to za tu paseku mohl ten, co byl předtím Vzpoměl sis na výstřel. Zajímavá práce. Manon seděl na svém koženém křesle a popíjel kdo ví kolikátou martiny, přitom měl hlavu zabořenou do pár dokumentů, které svíral v ruce a pročítal si v nich... Až si na sebe musel nějakým způsobem upozornit. Nakonec odložil dokumenty v podobě několika svazků, které připomínali spíše nějakou knihu na stůl a začal se ti plně věnovat. "Měl by sis na své zaměstnance začít dávat pozor. To s těmi penězi se nesmí opakovat. Buďto je vyřídíš sám, nebo se o to postará jeden z mých mužů. Ale musím uznat, že je to vskutku velká nehoráznost okrádat někoho z mých lidí." promluví rozčileně Manon a bouchne pěstí do stolu, přesněji tou ve které nedrží v ruce skleničku. "Přístě si dávej pozor na toho koho přijímáš. Pokud jsou od Satana, kdo ví co vše ti prováděli za zády. Člověk si neni jist vlastními lidmi." nyní jeho hlas je klidný a je v něm cítit jakási zášť. Že by ohledně u tebe ztrácel důvěru a považoval tě tímto za poskoka od Satana. Tím si u něj nejseš v této chvíli jist. "Víš co buď se tady napij a užij si chvíli volna nebo se vrať do baru. Až si to tu pořádně vyřídím zavítám k tobě a možná ti tam někoho dovedu. Ale nyní práce volá." promluvil k tobě a tímto ti i naznačil, že vážně se s tebou více nemůže vybavovat a že mu to za zlé nemáš připisovat a možná ti i někoho sežene což značilo, abys v poklidnu raději odešel. Za Manonem totiž došla po chvíli návštěva v podobě jakéhosi mladíka, kterého museli až sem dostrkat dva ozbrojení Manonovi poskoci, kteří už byli jiného kalibru než tamten mrtvej a tamti co je zmastila Marry společně s Gabem a za pomoci Uriela. Bylo na Manonovi vidět, že má všechno v naprostém pořádku a ví si udělat respekt. Manonava kancelář, po bitce - poté Uriel Díky tvému útoku už byl skolen poslední z těch, jež mlátil úbohého člověka. Který se pak jakž takž doplazil k baru a o kterého vzápětí bylo postaráno. A to jsi zjistil díky tomu, že jsi pohlédl na barmanku jak mu hodila mokrý hadr se slovy, aby si utřel tvář. Avšak si byl touto chvíli vyrušem ze soustředění a tím pádem měl k tobě dva ozbrojení pistolemi přístup. Namířili ti ji na hlavu. " Pan Manon s vámi chce mluvit. Prosím schovejte svoji zbraň a račte s námi." pronesli a nezbývalo ti nic jiného než uposlechnout. V tu chvíli ses míjel s chlapíkem po kterém Manon chtěl peníze. V této chvíli by bylo možné ho o něco připravit, bylo pouze na tobě zda jsi to udělal. Marcus si toho nemusel hned všimnout... Manon se na tebe podíval s úsměvem na rtech a napil se opět ze své skleničky. Prohlédl si tě zkoumavě a chvíli přemýšlel. "Máš zajímavý způsob boje. A hlavně tvůj meč je tichý, že by to postřehl jen kdo ví jaký nepřítel a to možná v té chvíli, kdybys ho jím už zabil. Líbíš se mi. A co víc nevypadáš na nějakého zrádce." nakonec promluví Manon důvod, proč tě sem poslal. Opět se napije obsahu a nevšímá si toho neuklizeného nepořádku ze kterého by se vážně někomu udělalo nevolně, ale ty se zatím držíš. "Máš na vybranou. Buď budeš proti mně a příštího dne se nedočkáš. Nebo budeš se mnou, což ti zaručuje velké výhody a to mi věř že ano a jaké."pronese Manon s úsměvem na rtech a pohlédne na tebe vyzívavě. Ale nenechá tě mluvit. "Víš co, aby se neřeklo. Tak ti dám čas na přemýšlení do zítřejšího dne. Potom chci znát tvoje rozhodnutí. A věř mi, že moje nabídka se jen tak neodmítá." opět pronáší s úsměvem a snaží se jej přitom nalákat a to všemi možnými kartami, které má skryté v rukávu. "Nyní se jdi bavit a to na můj účet. Taktéž..." pronese už unaveně a opět zaboří svoji hlavu do popíru, což značí to abys už odešel do baru a začal přemýšlet o jeho nabídce, která je vskutku lákavá.

Lexina - 07. března 2010 10:04

Bar Wild Infernal - Dagon, Markus, Angelus "Co já vím," opřu se zády o barový pult a vysoukáme se na volnou stoličku. Pozoruji zápasící dav, ve kterém se tak hezky vyjímá Gabriel a Marbas. Potutelně se usmívám, protože jim Manonovi bodyguardi zatápí moc hezky. Očkem mrknu po Angelusovi, kterého bitka vzrušuje asi stejně tolik jako mě. "Gabriel má s Manonem nevyřízené účty. Nevím co přesně se mezi nimi stalo, ale z Manonovy reakce usuzuji, že by Gabriel měl přístích sto let raději chodit kanály, nebo se mu podobné nehody budou stávat častěji. Měl štěstí." prohodím ledabyle k Dagonovi a už o něco méně pobaveně sleuduji konec boje. Několik jich se teď přesouvá do Manonovi kanceláře. Taky bych se tam mohla jít připojit. Ale nechci. Půjdu provětrat Angeluse, když po něm Manon tolik touží. A navíc mě Dagon zklamal. Poslouchám jeho rozhovor s Markusem, jelikož jsem měla za lubem se jít podívat k němu do baru a pár sukubkách provětrat jejich tupé hlavy něčím inteligentním. Z toho mají vždycky strach. uchichtnu se tiše sama pro sebe. Jenže Markus je zřejmě natolik pohotový a předvídá zřejmě budoucnost, protože z kapsy vytáhl štos bankovek. Zaplacené výpalné. Zmetek jeden Probodnu Markuse nenávistným pohledem. "Ty na těch bankovkách musíš i spát, nebo máš noční můry o Manonovi, že nosíš takový paklík vždy sebou?" uštědřím Markusovi jízlivou poznámku. Nehodlám se přetvařovat a naprosto otevřeně ukazuji své znechucení nad tím, že mi Markus zkazil můj plán. "No nic," otočím se k Angelusovi. Můj vztek i znechucení je rázem pryč a jeho počastuji milým úsměvem. "Budeme si muset najít jiný druh zasvěcení." sklouznu z barové stoličky a pohybem tak rychlým, že jej bylo těžké postřehnout, se přitočím k němu. Tak provokativně blízko... "Znáš Johna Constantina?" zašeptám mu tiše do ouška.

Eye (Mercenary) - 07. března 2010 10:27

Mannyho kancl - Už bylo načase -> Bar dole To je dost, že ti to kurva došlo, Manny !!! Zařvu na něj přes celou místnost. Buď je úplně dutej nebo se mě snažil nasrat... Jak se takovej blbeček mohl dostat k vládě ?? Zavrčím. Kurva.. Do pr.. Jakýsi psychický útok. A nejspíš ne na dálku. S bolestivým křikem se složím na kolena vedle mrtvoly. Rukama si držím hlavu. jakoby to k něčemu bylo. Po několika vteřinách utrpení se konečně dostanu ke svému psychoštítu a bolest povolí. Mannyho další poskok se zatvářil nanejvýš překvapeně. A já znovu sáhl po svém glocku. I shot you down, bang, bang, you hit the ground, bang, bang... Mistrná trefa do krku mu oddělila hlavu od zbytku těla. Kurváááá !!! Buď jsi jim to nakázal a nebo si neumíš vybírat lidi... Zvednu se. Viděl mou slabinu, takže bych ho měl zabít, ale... Nestihl bych to... S několika nadávkama kopnu do ustřelený hlavy toho týpka a zakrvácenou botu si otřu o jeho oblečení. Potom jsem samotným Mannym slušně poslán do prdele. No co, tak se aspoň napiju.. Zmrdi.. Věnuju poslední pohled oběma mrtvolám. Promnu si kořen nosu a glock vrátím do jeho pouzdra u pasu. Nazmar.. Rozloučím se, zatím docela stálým, šéfem a vypadnu z jeho kanclu. Čau negře... Pozdravím Markuse, vlastníka jednoho z mých oblíbených klubů a když kolem něj procházím, položím mu ruku na rameno a jemně ho postrčím ke dveřím. Jemně, aby se o ně rozplácl, ne aby dveřma prolítl. Sejdu do baru a rozhlédnu se po osazenstvu. Andílci, démoni, lidi... Ani jedno z toho nejsem... Kývnu pár známým na pozdrav a usadím se k baru. Přepnu z módu Zlo na Menší zlo. Zdar jak sviňa, Dai !! Máš Mannymu do kanclu poslat nějakou uklízečku... A tentokrát jsem v tom nevinně !! Zalžu a ani se nečervenám. Tohle je totiž něco, co s mým povoláním tak trocha souvisí. Ušklíbnu se. Přesně totiž vím, jak se zbavit žvýkačky. Kolem mě prochází jeden známý týpek. Vypadá mile, ale je to strašnej hajzl. Připlivnu si žvýkačku do ruky a jak kolem mě prochází, plácnu ho po zádech. Otočil se na mě, ve tváři výraz jako Co to má bejt ??. Dám od něj ruce pryč. Soráč, asi jsem si tě s někým spletl.. Několik málo pozorovatelů se tiše rozesmálo. Znovu se otočím na Dai, v očích mlsnost malého dítěte. Manny mi řekl, že mám dneska pít na jeho zdraví a účet, Dai. Tak si dám... Asi tu nejlepší whisku co tady máš. Mile se na ni usměju. Úsměv skrývá nůž... Vzpomenu si na jakousi pozemskou poučku a poškrábu se na špičce nosu. Náladu mám dobrou, vždyť jsem byl právě peřazen na skutečnou práci a zlikvodoval jsem dva blbečky, kteří si o sobě mysleli až moc. Teď odpočívají v pekle, pěkně v kotlíku jako nějakej guláš na trampské výpravě. Jak se vlastně vede ??

Koule PJ - 07. března 2010 12:51

Prácička a poté cesta do Wild Infernal Bar - Nathan Menší prácička či zábava o tom by se dalo diskutovat. A kdo ví zda by bylo vhodné to nyní řešit. Hlavně že je potom a jedna dušička už skončila v zapomění. Nyní to si za to však nemohl. To ten chlápek si začal, když po tobě vyjel s nevhodnými slovy a také ti tím dokázal v jakém stavu byl. Určitě měl dost napito. A tady se není čemu divit. A nic jiného ti v této chvíli nezbývalo. Měl dvakrát měřit a potom jednou řešit. A to mu bylo osudným... Nyní v této situaci by ti byl s určitou pravděpodobností Manon vděčný, ale tobě by to stejně bylo jedno. Do baru jsi šel ne z důvodu, že tam má Manon poradu, ale za někým úplně jiným a také za někým, kdo ti dnešní noc zpříjemní. Alantera tam byla dříve než ty, jelikož tebe zaměstnal ten chlápek, který upadl v zapomnění. Hned si jí spatřil, když si vešel do baru. Spatřil si také další známé tváře, jako například věčný Manonův potížista Gabriel, který jak je na něm vidět dneska opět udělal svoje divadélko. A to že byl podle tvých předpokladů zmlácen Manonovými poskoky, dle toho nepořádku u piana. Krom toho tady byl známí úředník Dagon, který nejspíš dostal svoje výpalné, jelikož tu popíjí a nevěnuje se práci. Anore jedna kráska od Manona, která vypadá že má na víc a její nový objev. Krom toho Eye, chlapce za kterého ve většině případu mluví dvě bouchačky a který se nyní vybavuje s barmakou Dai. Ano těch lidí co znáš je tu požehnaně a kdo si má vůbec pamatovat jejich jména, i když zatím si uspěl za jedna. Tak a chvíle na zpříjemnění večera nastala. Ještě by možná neuškodilo si něco dobrého objednat a nebo s někým hodit řeč, i když od toho tady máš svoji slečnu.

Daiglien - 07. března 2010 13:23

Bar Mě to moc vtipné nepřijde, vždycky, když se tu s někým popereš, je něco rozbitého a ty víš, že moje trpělivot není nekonečná, takže toho laskavě nezneužívej. Pohlédnu na Evelyn a trochu se usměju. Nemáš zač a ... Hodně štěstí. Šeptnu tak, aby to slyšela jen ona a znovu se obrátím ke Gabrielovi. A proč takovej dement, jako ty, dolízá za někým jako je Marry? Opáčím se zdviženým obočím a zavrtím nad ním hlavou. Gabrieli, vzpamatuj se, je z tebe troska, ani poprat už se neumíš, nemáš na to sílu, dokážeš tak akorát provoovat ostatní a po mě pak budeš chtít, abych tě tu nechala přespat, no nemám pravdu? Nebo když už, tak se tu zase ožereš. Prohlásím ironicky, na jednu stranu chci, aby se sebral, ale na tu druhou mě docela baví si z něj utahovat, když už mi tu ničí podnik a skuhrá. Nakonec mu ale láhev přišoupnu. Obrátím se k Urielovi a rozesměji se. No, po takové omluvě bych ti to snad mohla i odpustit, ale jen pod podmínkou, že si něco dáš. Mrknu na něj, ale v tom pro něj přijdou Manonovi strážci. Zamračím se, takhle mi odtahovat zákazníky. S ne moc přívětivým pohledem sleduji pistol u Urielovi hlavy. Sleduji, jak Uriela odvádí, ale to už mě vyruší jiný hlas. Mám co dělat, abych se znovu nerozesmála. Nemusím se ani podívat, kdo to je, takový slovník tu má jen jeden. S úsměvem zamířím pohledem ještě narchlo k nově otevřeným dveřím, kde zahlédnu nového zákazníka. Je mi hned jasné, kdo to je, a tak se rychle otočím. Ne, není to on. Nemůže to být on. Kouknu na Eye. To bych se divila, abys v tom neměl prsty ty. Vždycky to tak je a aby to byla vyjímka? Navíc, kdo byl teď naposledy v Manonově kanclu, drahoušku Eyi? Tázavě a s úsměvem se na něj podívám. Kývnu na uklizečku, která hned ví, co má dělat. Není to poprvé a ani to nebude naposledy, co bude u Manona uklízet. Zavrtím hlavou nad kouskem od Eye a musím se taky zasmát. Tohohle týpka si za nepřítele udělat nehodlám, je až moc mocný a krutý, nemá s nikým slitování. Ale, ale? Jakou službičku jsi nejmocnějšímu prokázal tentokrát, že tě zve na drink a ještě ke všemu na mou nejleší whisky? Vytáhnu ještě zavřenou láhev a naliju mu do sleničky. Takový milý úsměv, ten jsem u něj ještě neviděla, to nemůže být jen tak. Jsem pořád ve střehu, i když se chovám uvolněně a naprosto normálně. Mám chuť s někým flirtovat, když je tu Frichael, ale nakonec tu myšlenku zaženu. Nu, to víš .. Manon mi teď přitáhl mnohem víc zákazníků, než tu chodí obvykle, ale i v obyčejných dnech, se mám líp než skvěle. A co ty? Znečišťuješ i jiné bary mrtvolama nebo jenom Manonovu kanceláš tady? Zašklebím se a sama si naliji taky whisky.

Evelyn - 07. března 2010 15:02

Bar a kancelář. Sedím u baru a sleduji co se děje kolem, nově příchozí stejně jako postavy co jsou už přítomné. Snažím se zapamatovat jejich jména a uhodnout co jsou zač, ne u každého se mi to daří, ale jsem venku po boku Manona poprvé a doufám, že ne naposledy a snad se časem mé znalosti místních lidí zlepší. Dai je opravdu milá dívka, i když jsem v jejím pohledu zachytila drobný nesouhlas,ale s čím to neodhadnu, inu každý máme nějaké tajemství, tak proč se nad tím pozastavovat.Sleduji jak do kanceláře postupně vstupují a zase vycházejí různé osoby a přemýšlím kdy asi nastane můj čas, zda si Manon určil nějaké své pořadí, nebo je rozhodnutí na mne. Pomalu dopíjím vodu co mi Dai podstrčila a na chvíli se ztrácím ve svých myšlenkách. Pobyt po Manonově boku nebude rozhodně procházka růžovou zahradou, měla bych si hlídat záda, až příliš mnoho žen touží po jeho přízni a rozhodně se s tím netají. Po chvíli si uvědomím, že vedle mne stojí Gabriela, ano, jedno z jmen, které jsem si zapamatovala, ani se není čemu divit, tak charismatický obličej se nedá nezapamatovat, i když teď notně pomlácený.Přes tvář mi přelétne soucitný výraz,ale rychle se rozhlédnu, zda mne nikdo neviděl. Uslyším jeho hlas a po těle mi přejede zachvění. Jistě nazýváte krásnou každou ženu, kterou potkáte,ale děkuji a co dělám po jeho boku? Co myslíte? Nemohu si dovolit hned každému vyprávět na potkání jak se věci mají, i když se zdá, že Gabriel nepatří mezi jeho příznivce.Všimnu si, že si neotřel šmouhu od krve na pravé tváři a tak ji ubrouskem očistím, vlastně až po chvíli si uvědomím co dělám a vyplašeně odhodím ubrousek a rozhlédnu se kolem, zda mne nikdo neviděl. Jsem u něj krátkou dobu, dnešní cesta sem je první po jeho boku, a co vy? Co máte s Manonem společného, že jste dopadl takto? Nořím se do jeho očí a přemýšlím zda je opravdu takový jakým se jeví, každopádně se ještě pořád musím mít na pozoru, tiše povzdechnu a rozhlédnu se kolem, nastal čas odejít za Manonem do kanceláře. Lehce se dotknu Gabrielovi ruky a usměji se. Ráda jsem vás poznala, ale teď už budu muset jít, třeba budeme mít ještě příležitost si popovídat. Naposled se usměji jak na něj, tak na Dai a zamířím ke dveřím jeho kanceláře.Ještě poděkuji Dai za pití. Díky Dai, teď už musím... Kývnu hlavou směrem ke dveřím Manonovi kanceláře a houpavou chůzí se tam vydám, zaklepu a protáhnu své tělo dovnitř. Jsem zde můj pane.

Koule PJ - 07. března 2010 15:54

Manonava kancelář - Evelyn Když vejdeš do kanceláře, nejspíš se ti jí jako první po těch ostatních podaří vidět čistou a ne celou od krve a kdo ví pořádně čeho. Určitě by se ti z toho neudělalo dobře. Manon chvíli hledí do svých dokumentů, které bys také ráda viděla. Ale to asi v této chvíli nepůjde. Ruku má opřenou o opěradlo a popíjí whisky. Když k němu promluvíš podívá se na tebe a na jeho tváři se objeví úsměv, který tam doposud nebyl. Ještě cestou si se minula s Urielem, div jste do sebe nevrazili možná až v této chvíli ti došlo, oč si vlastně přišla. Jelikož on byl velmi dobrým kapsářem. Ale vydat se za ním v této chvíli si už nemohla. Jsem rád, že tu vidím po tak strašně pracovních návštěvách. Nevěřila bys tomu, co se před chvíli stalo. pronese Manon unaveně a naznačí ti, aby sis sedla k němu na klín. Při čemž tě políbí a potom pohladí po zádech, při jeho dotecích by možná každá žena roztála. Byl tu nevděčník Eye, který chtěl novou práci. Tak jsem mu jí dal. Ono nájemných vrahů není nikdy dost. Ale zasvinit kancelář mi nemusel. Chudák uklizečka, která to uklidila a pak se jí z toho udělalo nevolno. Budu si muset sehnat jinou, tato asi půjde brzy do blázince. začne mluvit Manon a zjišťuješ, že se mu díky alkoholu pomalu rozmotává jazyk. A to je pro tebe víc než dobré zjištění. Pak sem přišel Marcus, kterému jsem vyčetl že si neví najít lepší lidi. Kvůli jeho lidem měl málem rozmlácený bar. Vím, že se na to už Anore těšila. Bude si muset najít jinou zábavu. nyní v jeho slovech byla jakási skleslost pokrčil rameny a povzdychl si. A poté jsem sem nechal zavést mladíka, který to skvěle ovládá s mečem. Myslím, že by z něho mohl být dobrý tichý vrah. pronese s troškou elánu v očích a zahledí se na chvíli na tebe, jelikož si uvědomí že do této chvíli mluvil on. Pověz mi ty, jak se ti tu líbí? Bavila ses aspoň trošku? zeptal se zájmem v očích a pohladil tě po vlasech do nosu nasál tvoji vůni a s určitým napjetím v těle čekal co mu řekneš. Mohla bys využít, že je schopen ti skoro všechno vyzvonit. Možná by ses mohla dostat k těm dokumentům, o kterých bys mohla předat zprávy Satanovi. Určitě by ho zajímalo, co provádí jeho synátor za nekalosti. Drahoušku, mluvil bych s tebou ještě nějakou chvíli. Ale mám moc práce. Mohla by ses jít podívat do baru a dát si třeba nějakou skleničku, či si s někým popovídat. k tomu se však nedostaneš, jelikož k tobě promluví opět Manon se slovy, že tu má ještě práci. Ale trošku počítáš s tím, že tu nejspíš dnešní noc bude spát. Možná by se ti podařilo je v klidu vzít, když bude bar zavřený.

Gabriel - A - 07. března 2010 16:24

V baru se dvěma slečnami – Dai, Evelyn Nad slovy Dai se jenom ušklíbnu, vždycky si tak spolu hrajeme. Tedy ona si ráda ze mě utahuje a já jí rád něco připomínám. Je dobré mít aspoň nějaké karty v rukávu, když většinou jde všechno do háje. Ohledně toho dementa se vážně musím držet, abych jí něco neřekl od srdce. Místo toho se raději zhluboka nadechnu a poté vydechnu. S kamennou tváří na ní pohlédnu. To je moje věc. A je to už dávno. Měla bys vážit svých slov. pronesu k ní, jako by nic a na svá poslední slova kladu velký důraz. Její další slova jenom odkývám, aby se neřeklo a když mi dá láhev děkovně se na ní podívám, ale nevyslovím poděkování nahlas. Nemá cenu se s ní o něčem bavit, vždycky měla to svoje. A musím uznat, že jsem jí to tu sice občas rozmlátil Manonovou vinou, ale taky jsem jí pomohl jí to tady uklidit. Potom jsem opět obrátil pozornost ke slečně Evelyn, na kterou jsem se usmál a upil si z láhve. Myslím tím, že je vás škoda. Být s tím mizerou je někdy o hubu. promluvím k ní a myslím to z vlastní zkušenosti. Trošku mne překvapí její reakce, když mi otře šmouhu od krve, kterou mám na tváři. Holt jsem po ruce neměl zrcadlo, abych se podíval na to jak vypadám. No po pravdě bych se ani nechtěl vidět. napadne mne a trošku se ušklíbnu. V tu chvíli však ona poplašeně odhodí ubrousek. Nechápavě se na ní podívám. Jiná od Manona by to neudělala, něco mi tu nehraje napadne mne a usměji se na ní, abych jí trošku uklidnil. To víte nejsem poslušnej, jako někteří a tak to schytávám. A nebo ho prostě baví se bavit na můj účet. Vyberte si prostě jedno z toho. pronesu s bolestným úšklebkem a opět se napiji z láhve. Ale to se rozloučí se slovy, že jde za Mamlasem do kanceláře. Chvíli sleduji místo, kde před chvíli stála. To víš, že se uvidíme. Někoho mi připomínáš. Někoho, ale kdo ví přesně koho. Hlavně ses nechovala, jak jedna od toho Mamlase a krom toho bylo vidět, že se s Dai znáte. Toto mi nehraje a musím to za každou cenu zjistit. napadne mne a pohlédnu na Dai, která má zřejmě o zábavu postaráno. Pomalým krokem, sic přitom výrazně kulhám se vydám směrem, kde jsou toalety a kousek od nich je i Manonova kancelář. Kde vyčkávám na chvíli, kdy z ní vyjde slečna Evelyn. Jakmile ten moment nastane, chytnu jí za ruku a zatáhnu jí do opuštěné místnosti, která kdysi byla kanceláří Satanových poskoků, nyní je z toho opuštěná místnost, kde většinou chodí ti jež navštěvují tento bar užívat si. Tedy zatáhnou sem své dámy a dál to rozebírat nebudu. Důkazem jsou tu na zemi poházené staré prezervativy. Ty prasata! Ani to po sobě neuměj uklidit. neunikne mi z úst odpor vůči tomu. Potom se zadívám do očích Evelyn a napadne mne, že chce asi vědět o co mi jde. Proč s někým jako je on ztrácíte čas? Když na vás vidím, že nejste příznivci těch jeho věcí. A odkud se znáš s Dai? Myslím si, že z baru to není. Po pravdě někde jsem tě už viděl a nebylo to v baru. promluvím k ní svoji odpověď a stále jí přitom držím za ruku, aby mi neutekla. I když kdyby chtěla, tak by se jí to určitě podařilo. Mně se svěřit můžeš. Pomůžu ti. Chci se zbavit Manona a využiji každých možností. Děvče udělej něco, dřív než ti udělá něco on. pošeptám jí do ucha a opřu se o zeď, protože mám pocit, že už mi nohy vypovídají službu. Pustím jí ruku, kterou jsem jí držel a nechám jí ať se rozmyslí v klidu. Pokud chceš odejdi a buď si s ním, ale dávej si pořádného majzla ať se ti nic nestane. pošeptám jí a zapálím si cigaretu, při čemž se mi pořádně rozklepají ruce a cigareta mi spadne na zem. Do hajzlu. odseknu a snažím se jí sesbírat ze země, což je vskutku těžká věc, když máte pocit, že tu ruku ani nemáte. Snažím se jí vzít ze země a nevšímám si přitom Evelyn, jelikož počítám s tím že odešla.

Evelyn - 07. března 2010 18:44

Gabriel a Manon Nemohu neslyšet rozhovor Gabriela a Dai, a vypadá to, že se spolu znají o něco lépe než by se mohlo na první pohled zdát. Moc by mne zajímalo co je Gabriel vlastně zač, krom toho, že nejspíš platí za otloukánka pro Manona.Nepatrně se ušklíbnu a jen doufám, že si toho nikdo nevšiml, když pak na mne opět promluví Gabriel, trochu zpozorním. To že je na mne milý, ještě neznamená, že mu můžu věřit. Víte, škoda je každé bytosti, tedy i vás a přesto jste se stal terčem jeho hněvu. A že to není po jeho boku zrovna bezpečné? To mi říkat nemusíte, jsem si toho vědoma, ovšem má přítomnost má svůj účel, třeba ten abych vám otřela krvavou šmouhu a nebo abych Dai udělala větší útratu, kdo ví... Upřu pohled svých tmavých očí do jeho tváře a dovolím se na něj lehce usmát, možná ho mohla moje odpověď zmást,ale třeba pozná co jsem tím chtěla naznačit. Ani já nejsem tak povolná jak se na první pohled zdá...Gabrieli. Stačím mu ještě pošeptat s ústy skoro u jeho ucha a pak už zmizím v kanceláři, ve dveřích se ještě málem srazím s nějakým mladíkem a vzápětí mi dojde, že jsem přišla o zlaté pouzdro na cigarety, dárek od Manona.Jen pokrčím rameny a pak už na tváři vyloudím okouzlující úsměv určený pouze pro něj. Podle jeho pokynů se mu uvelebím na klíně, trochu zavrtím zadečkem vím že to má rád a oddám se jeho polibku, v tu chvíli děkuji všem za to, že nemůže číst mé myšlenky, myslím že pokud by věděl jak na mne působí, jsem na místě mrtvá. Je až udivující jaký má tenhle muž na ženy vliv a přitom já jsem vůči jeho smyslnosti imunní. Pozorně si vyslechnu všechny jeho slova a snažím se zapamatovat každou větu, občas se stává, že si pak chce povídat o tom co se seběhlo za celý den, když domluví, přejedu mu rty po krku a jemně skousnu ušní lalůček. Můj pane, jsi tolik zahlcen starostmi o blaho ostatních, kam by se poděli nebýt tvého vedení a tvé blahovůle, jsi příliš dobrý pán, nezaslouží si aby jim vládl tak velký, chytrý a mocný panovník. Musíš chápat, že ve své hlouposti nedokáží ocenit tvou genialitu. Zatím co mé rty vyslovují tato slova, mám co dělat abych udržela obsah žaludku na svém místě, hladím Manona, laskám ho a snažím se všelijak zalichotit, doufám že bude dál povídat a já získám ještě další informace, stejně jako mne zajímají dokumenty na jeho stole, ale Manon už má jiné plány a mne posílá zpět do baru.Sklouznu z jeho klína, ještě se o něj otřu ňadry a pak zamířím do baru s vědomím, že pokud zde bude spát, mohla bych se sem ještě vrátit. Sotva vyjdu z kanceláře zhluboka vydechnu na chvíli zavřu oči abych se uklidnila, jsem ráda, že jsem pryč,ale k mému překvapení se ze stínu objeví paže co mne chytí za ruku a zatáhne do nějaké odporně vypadající místnosti. Když se vzpamatuji z prvního leknutí, uvědomím si, že koukám do Gabrielovi tváře a lehce se pousměji. Když zhodnotí ten svinčík kolem, tak se na mne vrhne s otázkami, přesně jak jsem předpokládala, sleduji výraz jeho tváře a přemýšlím kdy naposled o mne měl někdo starost, opravdovou starost. Pokud jsem si všimla i ty znáš Dai, a jsem s ním jak jsi poznal z jistých důvodů, pokud mi tedy nějaká z těch krásek co mi závidí místo po jeho boku, nevrazí kudlu do zad, hodlám se zasloužit o konec jeho panování. Říkám ti to, protože pochybuji, že jsi jeho špeh, myslím, že bych poznala kdyby jsi mi lhal. Podívám se na svou ruku kterou stále drží a pak do jeho tváře, neujde mi výraz únavy, ani skelný pohled, je mi jasné, že ho musí bolet celé tělo a dlouho se na nohách neudrží.Přesvědčím se, když si ani nedokáže zapálit cigaretu. S odporem se podívám na zem a zakroutím hlavou, pak se postavím vedle Gabriela tak aby se o mne mohl opřít. Sotva stojíš na nohách, ON mě teď hledat nebude, je tady někde nějaké místo kde by jsi si mohl odpočinout? Nutně to potřebuješ. Jednu jeho ruku si položím kolem krku a sama mu tu svou položím kolem pasu, pak už jen čekám jak se vyjádří, je možné že mě pošle k šípku,ale pokud bude chtít pomoc, pomůžu mu.

Eye (Mercenary) - 07. března 2010 19:36

Bar - Naše milá Dai Ušklíbnu se. Tentokrát jsem se jen bránil, kotě... Trošku usrknu whisky a chvíli ji v ústech vychutnávám. Úšklebek se změnil v lehký úsměv, když jsem si všiml toho jejího. Je to debil.. Kývnu hlavou k zavírajícím se dveřím. Znovu s napiju a kroužím sklenkou o barovou plochu. Jakou jsem Mannymu prokázal službu ?? Popravdě, poslal jsem ho tam, odkud přišel... Do lůna jeho matky. Bohužel jen slovně. Trošku si povzdechnu. Samozřejmě že je to jen divadlo. Taky jsem ho zbavil dvou goril, který mě napadly. A za odměnu jsem byl konečně povýšen z kravaťáka-přes-dluhy na zabijáka. Doteď zbytečně mrhal mým talentem. Poslední větu řeknu nanejvýš ublíženě. Pořád je to ale divadlo. Takže disponuješ takovou tou obvyklou nudou, co, Dai ?? Usměju se a upiju ze své sklenky. Jestli znečišťuju i jiné bary a podniky mrtvolama ?? Nó, záleží co tam kdo provedl. Většinou si hraju na zubaře nebo na buchar. Ukážu zatnutou pěst a líně se protáhnu. Pozvat - nepozvat ?? Trochu zamyšleně se znovu poškrábu na špičce nosu a kopnu do sebe zbytek whisky. Smůla, že se mnou alkohol nic nedělá. Takhle piju jen z nostalgie na minulý život. Další, Dai... Řeknu nepřítomně a koukám do desky baru. Měl bych si sehnat nějaký lepší zbraně konečně.. Vybaví se mi pár vzpomínek. Ne všechny jsou ale hezké. Skladiště. Spolu s týmem dělám jakýsi zátah na podivné bratrstvo. Pokud se na konci osumnáctého století dá mluvit o zátahu. Jako pár šermířů, ozbrojených i jednoduchými pistolemi, pomalu vcházíme do velké haly. Spousta sloupů, skoro tma. A potom... Několik mrtvých mužů tiše padlo k zemi. Skrz zuby mi unikla nadávka na ty asasiny. Ninjové jsou svinstvo, obzvlášť, když nemáte jejich, nebo alespoň blížící se, výcvik. Pak začal masakr na meče. Padl skoro celý náš tým, zůstal jsem já a dva kamarádi z dětství. Promítl se mi celý život před očima, dokonce i moje smrt. A čas se zastavil. Pár centimetrů před mou hlavou se ve vzduchu zastavila hvězdice. opodál stál muž v elegantním obleku z dvacátého století. "Zachovám život tvůj i tvých spolupacovníků, ale cenou za něj chci tvou duši !!" Samotný Louie (Lucifer, též Satan) si přišel pro mou duši. A potom jsem jako člověk selhal. Chtěl jsem vidět se znovu smát jejich děti a ženy... I je samotné. O rok později mě zabil nejlepší přítel. Zatřepu hlavou a několikrát zamrkám. Uh, promiň Dai. Vzpomínal jsem... Omluvně se na majitelku klubu usměju.

Sussane - 07. března 2010 20:29

Wild Infernal Bar Obvykle, při procházce po Očistci, se snažím stále vykonávat to, proč zde jsem. Dnes ne, vycítila jsem, že se tu něco děje. Takové lehké chvění pod povrchem. Pocit, ze kterého mi běhá mráz po zádech Dnes bych nejradši vytasila svůj meč, avšak... nesmím. Nesmím na sebe upoutat pozornost, buď bych měla velmi rychlý konec....nebo bych se musela vrátit zpět do Nebe... Povzdychnu si a ještě rychleji zamířím do svého oblíbeného baru. Když otevřu dveře a uvidím, že se tu zase něco odehrálo, jen pokrčím rameny a kývnu na pozdrav Gabrielovi a ostatním. Zamířím přímo k baru a sednu si na svou oblíbenou stoličku "Nazdar Dai, japak je dneska? Co se tu zase stalo?" zeptám se, aby se neřeklo a doufám, že barmanka nezapoměla, co já ovykle piju. Absinth a jahodovej džus. I když dneska náš Gabriel vypadá hrozně... pitomec... povzdychnu si a usměji se na barmanku, která mi mezitím donesla pitivo... "Dai, byl tu už dneska Nat?" zeptám se se zájem a se zajiskřením v oku. Přeijen jsem svou lásku už dlouho neviděla... Snad se do něčeho nezapetl... znova ho léčit bych nechtěla.. povzdychnu si a kopnu do sebe panáka.... Znáte mě tu jako stálou štangmastku, jset tu téměř každý den. I když se tu potkáváme, nikdo neví, co jsem zač, ani proč jsem tady v Očistci. Občas dojdu se zakrvácenýma rukama, na vaše dotazy odpovídám většinou vyhýbavě. Obvykle nosím bílé oblečení, dosti ... nedostatečné. Sotva zahalující to, co by mělo. Minikraťásky a korzety či jen kraťoučké topíky. K tomu boty na vysokém podpatku. Bílé oblečení kontrastuje s mými rudými vlasy. Na ulici mě dost lidí i nelidí považuje za jednu z těch, co prodávají své tělo za drogy...

Daiglien - 07. března 2010 21:17

Bar Přimouřím oči a nebezpečně se na Gabriela podívám. Tss, a ty bys měl vážit fakt, kolik toho vypiješ. Vím, že nesmím přepísknout, a proto se od něj už raději nadobro odvrátím a věnuji svou pozornost Eyemu. Hmm .. Tentokrát ses jen bránil ano? Bránil ses gorilám, protože jsi je vyprovokoval, podle toho, co o tobě už vím, drahý Eyei. Zašklebím se pobaveně a zapálím si cigaretu a vyfouknu mu kouř provokativně do tváře. Na poznámku, že je to debil, pokrčím pobaveně rameny a raději se napiji ze své sklenky. Jo, Eye to má dobrý, že se opít nedokáže, ale já jo, takže bych se asi měla začít hlídat. Když mi sdělí své služby Manonovi tázavě nadzvednu obočí a znovu si vyskočím na bar, abych byla o kousek blíž. Aby někdo řekl Mannymu, aby se vrátil tam, odkud přišel, to jsem ještě neslyšela, i když je fakt, že Eye by toho asi byl schopný. Seš kecal. zavrtím nad ním hlavu. Opravdu bych tě chtěla slyšet, jak tohle Manonovi řekneš, zas tak narh si myslím, že nemáš. Prohlásím ironicky, je možné, že má, ale taky vím, že je mu jasné,že si z něho jen utahuju. Tak to gratuluju. Konečně sis vysloužil svůj vysnění post, jo? Alepoň se teď můžeš ukázat v tom pravým světle, drahoušku. Rozesměju se. Je fakt, že občas by to chtělo nějaké to vzrušení, ale co se dá dělat? Protáhnu se jako kočka, zamáčknu cigaretu a seskočím z pultu. Jo, kdežto tady si chceš hrát jenom na chirurga, že? Neodpustím si ušklíbnutí. Hned nato se však zahloubá do svých myšlenek, občas se to tak stane a já ho pobaveně sleduju. Mezitím přijde nová zákaznice, mě velmi známá. Ahoj Al, usměju se na ni No, můžeš hádat jednou. Hodím pohledem po Gabrielovi. Musí jí to být jasné, Gabriela přece jen zná. Přisunu k ní skleničku s oblíbeným pitím. Nat? Ne, myslím, že jsem ho tu dneska ještě neviděla. Zavrtím hlavou nad otázkou, když tu se ozve Eye. Brouku, dneska nějakej roztržitej, vzpamatuj se. Rozesměju se a naliju mu novou dávku whisky.

Nathan - 07. března 2010 22:28

Wild Infernal Bar Procházím se po tomhle tom naprosto zpraseným místě kde se fláká jeden hajzl vedle druhýho a všichni čekají, že se dostanou do nebe. Všichni až na jednoho co si na mě zkusil vyskočit. Jeho problém jeho fyzické tělo je na prach a jeho duše jede expresem do pekla... Když projdu dveřmi do baru tak mám na tváři úsměv z toho že je o jednoho hajzla míň ale, při pohledu na ty zmrdy co tu sedí je mi zle. Gabriel, Manon a ta jeho sebranka. Rozhlédnu se po ostatních lidech v baru a uvidím Alanteru. Usměji se na ni a mírně pokývnu. Pak lusknu prsty na Daiglien. "Děvče dal bych si skotskou s ledem. A napiš to na tu sebranku co je tu s Manonem." Pronesu zcela klidně a jdu si přisednout k Alanteře...

Richard Sheridan - 08. března 2010 11:00

Mamonův Kancl Jakmile vstoupím ihned na mě mamon vyhrne nějaký kecy s tím že si mám hledat lepší lidi tiše ho poslouchám a naštvanost udusávám jakmile ale přestane řvát začnu já. Já si mám kurva dávat pozor na sví lidi!!! Beru jen lidi kteří se osvědčí a mají ty nejlepší schopnosti… Ale už do prdele pochop že já nejsem žádnej vůdce mafie ale barman kterej ti slouží takovejch 50000 let a celej svůj kšeft sem vybudoval od nuly!!! Zatímco ona si koupí krásnej barák a na tu její krásnou tvářičku letí každém chlap když ona něco udělá zamaže se to ale když něco provedu tak s toho mám zkrvený průsery. Pronesu nasraným hlasem pak když mi řekne abych odešel otočím se a podívám se do očí jednomu z jeho strážných. Víš manny jsi nejlepší a nejférovější bytost s jakou sem měl tu čest mluvit a pokud de o tví lidi nejradši bych je všechny pozabíjel ale to už je jedno. Řeknu klidným hlasem a odejdu jakmile za mnou zaklapnou dveře tak se mamonova ostraha rozpadne na dvě půlky. Wild Infernal Sejdu dolů do baru sednu si k jednomu stolu a objednám si velkého panáka, hodím ho do sebe zaplatím vstanu a jdu ke dveřím. Zkurvenej bar kdyby to šlo ihned ho nechám rozbombardovat ale myslím že by mě mamon nepochválil… ale co je to konkurence. Pomyslím si a vyjdu z baru na ulici a směrem domů. Můj Bar Dojdu du svýho baru kde na mě čeká má milá succuba. Políbím ji a vydám se nahoru do svého pokoje tam se převleču a zase sejdu dolů kde si stoupnu za bar. Máme podrazácký lidi kteří nedělaj co řeknu dementi jedni zkrvení jednou je zabiju. Řeknu a nechám si zavolat tohoborce co jsem mu dal prachy na výpalné aby je zanesl k mamonovi. Ty Kreténe, ty hovado, ty debile jakože si ty peníze nedonesl že tys je prochlastal a prošoustal s děvkama a nezapírej a nelži žes mu je donesl jelikož mamon mě kvůli tomu dnes seřval!!!!!!!!!! Seřvu ho a potom zavolám ostatní pracovníky. takže tohle hovadí neuposlechlo můj rozkaz a proto vám ukážu co se stane s každým kdo neposlechne. Vytáhnu brokovnici posetou runama a rozstřelím tomu hajzlovi hlavu. že se jeho mozek rozprskne kolem. Potom mávnu rukou a všechny části jeho hlavy zmizí i s tělem. A ted do práce a ať to lítá a ne že se budete ulejvat. jo a Johne ty nastoupíš na jeho místo a budeš nosit výpalné a když ho tam nedoneseš bude tě čekat něco horšího než to co se stalo našemu milému Duranovi. Řeknu jednomu ze svých nejlepších lidí a pošlu je zpět do práce pak schovám brokovnici a začnu čistit sklenice.

Asrial - 09. března 2010 14:51

S Nicem Vnímám jeho pohled.. je mi stále tak známý a něco mi říká, že .. bych na něj neměla myslet jako na chlapa, že.. prostě se to tak nějak nehodí, nebo to k němu nepatří. Ale je možné,že se mohu splést.. ale.. přesto.. ten pocit. Je mi jasné ale, že něco tají. Zamrkám a odvrátím se. Potom znovu promluví.„K čemu mít kde bydlet?“ pokrčím rameny. Mít domov je zbytečnost, když nic nemáš nic ti nevemou a když nemáš domov, tak ti ho nevypálí, nezničí… Při jeho nabídce sebou trhnu.. Chce mi pomoci.. Zase na druhé straně, proč ne.. třeba budu chvilku žít.. v teple, vykoupu se budu mít co jíst a chlastat…“tak fajn“ pronesu poněkud stroze, ono proč ne.. třeba na chviličku uteču z toho bahna, které mi přináší život v tomto místě.Dál už nic neříkám a pokračuji dál tichou chůzí, která.. kdysi snad bývala elegantní.. Až stojíme před obchodem. A on se zeptá tím.. povědomým hlase jestli něco chci.. Opravdu chci? Na chvilku se jen tak opít? Nadechnu se a vejdu za ním, zamířím k tvrdému chlastu a vezmu si flašku whisky„Díky za pozvání“ odpovím mu a převezmu si láhev. „Není to nejhorší“pronesu na jeho dotaz a zamyšleně se zadívám na postavu, které to jeho gesto patřilo

Krevlorneswath *Lorne* - 09. března 2010 19:20

Očistec – Wild Infernal Bar Je to již nějaká doba zpátky co jsem měl i já svůj bar a vedl ho jako čirou oázu klidu pro všechny.Caritas byl jako mé dítě ale život jde dál.Můj bar je pryč a já se opět vracím ke staré známé Daiglien. Tu holčinu mám moc rád.Je milá a umí skvělé drinky...lepší než můj můj barman musím říct.Ke mě však lidé, démoni a andělé všeho druhu chodili převážně kvůli mě a ne kvůli pití. Umění číst zpívajícím osobám v duši je má zvláštnost a fukce démoního psychiatra byla pro mě jak dělaná i když jsem spíše bavič a dobrý přítel. Ptá-li se někdo na čí straně stojím odpověď se mu dostane vždy velmi jednoduchá – na ničí.Jsem neutrální démon proplouvající, s hudbou v závěsu, mezi nebem a peklem.Snažím se být se všemi zadobře ačkoli to je někomu možná proti srtsti.Nejsem rváč a nikdo myslím nemá důvod mi dokazovat že má zelená tvář potřebuje jinou vyzáž. Vcházím do Wild Infernalu bez zbytečné zdráhavosti a po cestě k baru se rozhlížím po lokále. Za dobu co jsem žil v ústraní se to tu změnilo...nebo se mi to jen zdá? Daiglien...zlatíčko, jak se máš? Pokouknu po okolí a usednu na barovou židli. To asi dorazil velký boss že se tu všichni tváří jako kdyby viděli Z pekla a nakrkl je podivný konec filmu. Vyřknu jedno ze svých filmových přirovnání. Vidím že se tu odehrávají i Nebezpečné známosti... Kouknu po podivuhodné dvojici (Angelus, Anore) u Dagona. Angela znám.Chodíval ke mě a jednou mi zazpíval.Hrůůůza.Tedy tím nemyslím zpěv ale jeho duši...větší šílenství jsem nikde neviděl. Psychopat Všimnu si dalšího známého.Baví se s nějakou dívkou.Jejich debatu neposlouchám, nejsem ten co poslouchá cizí rozhovory.Mezitím si v klidu objednám “Mořský vánek”, tento drik jsem Dai doporučil já abych měl co pít u tehdejší konkurence. Když pak dívka odejde, známý Gabriel si chce zvednout cigaretu co mu spadla a patřičně u toho nadává.Zvednu se tedy a cigaretu mu zvednu, čímž mu až teď uvidím do tváře. Ooo bože, Gabrieli...karamelko... vypadáš jak Michael Jackson když se mu začali rozpadat plastiky..... (MH: fanouškům se omlouvám berou-li to jako urážku.).... Mám se ptát kdo ti to udělal? A chci to vůbec vědět?

Marbas - Marry Altamira, Černá puma - 09. března 2010 20:18

Bar WI, následně Mamonova kancelář Skočím proti tomu holubovi a srazím ho zpět na lopatky. „Já tě nezmlátila, tak se ke mě chovej slušně! A kočky takové páníčky nemají jestli sis nevšiml...“ syknu a zavrčím proti němu. seskočím z něj. Váhu kočky jistě pocítil na svých polámaných žebrech. Měl by sis uvědomit, holube, s kým sakra mluvíš probíhá mi hlavou myšlenka. Proletím lokálem jako černý stín. Nemá smysl se tu s někým zdržovat, pravděpodobně si mne ani nikdo nevšimne, tak, jako já si nevšímám ostatních. Nestojí mi za to se s nimi vybavovat. Projdu se chodbou k Mamonově kanceláři a usadím se na pohovku na jejím konci. Úzká chodba skýtá pohodlnou červenou pohovku a nade mnou se skví obraz práva útrpného. Majestátně shlížím na příchozí a odchozí, jež se rychle střídají v jeho kanceláři a počkám si na chvíli, kdy bude mít pravděpodobně vše vyřízeno. Delší dobu k němu nikdo nepřichází, tedy rozhodnu se vejít. Posadím se před dveře a čekám jakmile se otevřou. Přede dveřmi sedí majestátně vypadající kočka a čeká na povolení vstoupit.

Eye (Mercenary) - 09. března 2010 20:32

Daiglien - Popíjení u baru Jo, bránil jsem se... První po mě chtěl střílet, druhej mě sejmul jakýmsi psycho útokem. Nom, jejich mozky si udělaly leteckej den. Mluvím o tom, jakoby to byla naprosto běžná věc, totožná třeba s východem Slunce. Když si potáhla z cigarety, na pár vteřin zadržím dech. Potom mi s potěšením foukla do obličeje kouř. Skrz zuby procedím mozná slovo, možná jen zavrčení a odfouknu kouř od svého obličeje. Zamyšleně se zakoukám do sklenky. Pravda je někde na dně... Vzpomenu si na oblíbenou hlášku učenců-alkoholiků z mé doby a donutím se usmát. Opatrně usrknu, jakoby mi whiska mohla spálit jazyk. Věnuju jí pohled jako na nějakou zapomenutou modlu. Směs úcty, pohrdání a asi i lásky. Když myslíš, že kecám, Dai, tak se ho jdi zeptat, ne ?? Dloubnu ji dvěma prsy slabě do bříška a znovu se napiju. No to jistě. Stejně to bude vopruz, budou to většinou beztak jen nějací problémoví lidi. Prostě nuda. Protáhnu si klouby na prstech a párkrát zatnu pěst. Samozřejmě že v pravačce nedržím sklenku, ruce teď budu potřebovat asi jako chirurg nebo klavírista. Vzrušení ?! Ozve se mi v hlavě a o pár milisekund to slovo vylétne i z úst. A potom si uvědomím, že jsem dlouho necítil v posteli teplo ženského těla. Otřesu se a ze zbytku svých psychických sil tenhle pocit zatlačím hluboko do temnot svého myšlení a duše. Nědělej si přátele, rodinu ani domov, přes který by tě mohl někdo vydírat. Tohle mi řekl jeden moc chytrej člověk. O dvě nebo tři století později jsem to objevil v jedné knížce. Znouvu jsem Dai dloubl, když se protahovala. Aspoň malé zlo jí způsobím. Zároveň sleduju její skoro dokonalé křivky. Vyschlo mi v ústech, takže jsem rychle dopil svou whisku. Další... Toho chiruga přejdu bez povšimnutí, protože kolem mě profičel Marcus. Ňákej nasranej, co ?? Ukážu palcem přes rameno jeho směrem. Tedy směrem k zavírajícím se dveřím. Chvíli tiše čekám na odpověď a na chvíli se znovu zamyslím. Dai se totiž prozatím zakecala s jakousi její známou. Škoda, že tu není kino... Takhle se všechno komplikuje. Pravda je někde na dně... Vlastně se divím, že ji Gabe ještě nenašel. Věnuju krátký pohled známému pijanovi. Asi se mu schovává z flašky do flašky... Zahledím se zase do své whisky. Satane, jak jsi vlastně dopustil, aby se tvůj synek takhle vymkl ?? Pravda, nemám si na co stěžovat, ale bylo tu asi líp, když tohle místo bylo neutrální. Takhle je to tady jen o penězích a o moci. Všichni se snaží nacpat Mannym do zadku, případně mu pořádně vlastníma jazykama umýt nohy. Pohradavě se nad tím ušklíbnu. Já mám vlastní stranu. Pracuju pro toho, kdo dá víc. Nejspíš si naivně myslím, že si za ty peníze pak koupím lepší ne-život. začnu zase vnímat. Roztržitej ?? To ano......ale vzpamatovat se snažím celej život.

Koule PJ - 09. března 2010 20:53

Manonova kancelář - Marry Dveře se konečně otevřeli a na scéně se objevil Manon, který ti umožnil abys vešla dovnitř. Na jeho rtech hrál úsměv, který nejspíš způsobila celá láhev whisky a kdo ví co všechno popíjel. O něm bylo známo, že na něj jaksi alkohol působí. Zřejmě toto pochitil po svoji matce, která byla pouhým člověkem a hned po jeho narození zemřela. "Marry, Marry... je krásné tě vidět, ale proč ta kočičí podoba?" pronese s úsměvem na rtech a pohladí tě po srsti. Opět se usadí do svého křesla, jak to má ve zvyku a dolije si poslední kapku whisky. I když je pravdou, že další alkohol má u sebe v kanceláři v záloze. "Byl bych ráda za tvoji krásnou tvářičku a ne za tuto majestátní černou číču v kožíšku, o který bych se na tvém obával. Víš jakou může mít cenu?" opět k tobě promlouvá a vytáhne doutník, který začne pokuřovat. Vydechuje dým a po celé místnosti se naráz rozplyne vanilková vůně. "No tak Marry, těšil jsem se na tebe, jak malej Jarda. Tak mně nenič tím, že se budu dívat na tebe, jako na nějakou čičí. Bohužel nejsem kocour." řekne prosebně a taky tak na tebe pohlédne. Pokud se vrátíš do podoby otočí se a hodí po tobě něco na oblečení. Na rtech mu hřeje úsměv, že jsi jeho prosbu vyslyšela a posunkem ti ukáže ať si k němu sedneš na klín. Pokud mu umožníš, tak ti ze zadu připne zlatý řetízek s diamantem. "Povídej, jaká byla dovolená." zeptá se tě a dokonce je to překvapující, že se o tebe zajímá. A dokonce, že tě tímto obdaroval. Toto připisuješ k jeho opilosti, ale proč ne. Vyhovuje ti to a jeho slabosti víš jen ty a některé dámy, které si připouští k tělu. Po pravdě o tom ví celý Očistec, ale bojí se mu to říct nebo nějak jinak zareagovat. Kdo ví jaké všechny karty má Manon v rukávu. A tobě tato chvíle vyhovuje, co tak jí plně využít a jednou z jeho kanceláře odejít bez hádek.

Koule PJ - 09. března 2010 21:08

Cesta k Wild Infernal Bar, bar - Cloey Kdo ví kde si předtím byla.. nějak na tom nezálež, hlavní je kam jdeš nyní. Jdeš do baru, kde se pořádá schůzka i když po pravdě jdeš docela dost pozdě a to se tvému šéfovi nebude vůbec líbit. I když možná bys mohla něco vymyslet, něco na co by ti skočil i s navyjákem, i když to bude docela dost obtížná fuška. Je pravdou, že toto se ti stalo poprvé a znáš i jiné případy, které chodí k němu permanentně pozdě a většinou jim nezáleží, co si o nich bude myslet šéf. A stejně co asi bylo na začátku, který si nestihla? Nic zajímavého a nového. Opět jim tam sehrál malé divadélko, s určitou pravděpodobností nechal zmlátit Gabriela a pak odešel do kanceláře s láhvi martiny. A za ním pak přicházeli ty, které si žádal. Nic nového pod sluncem a strašnej stereotyp... Konečně si došla do baru, kde bylo potom. A díky pohledu na zmlácený stoly a pár židlí, sis skvěle typla co tu proběhlo. A krom toho si mohla vidět pár svých známých, stejných zastánců Mannyho. Eye, který se bavil s barmankou Dai kdo ví pořádně o čem. Anore, která sváděla nového nejspíše na stranu Manona. Dagona, který byl přes výpalné a dneska konečně vyšel ven, protože si ho v baru dlouhou dobu neviděla. Marcuse, který do tebe skoro doslova vrazil, jak odcházel do svého baru. Poté pár tváří co tu sem chodili kvůli dobrému pití - Alantera, Nathan, Uriel. S němi ses moc nevybavovala, ale občas si prohodila řeč. ~Jdeš pozdě. Teď nechci být rušen. Užívej si v baru pití. Příště tě trest za to nemine.~ ozve se ve tvé hlavě naštvanej hlas Manona, ze kterého doslova rozbolí hlava. Vypadá to, že má ale celkem dobrou náladu. Takže dneska to vypadá na pár skleniček, které uhasí žízeň a pohladí po duši. A také proč se nevybavovat se známími. Taky si zasloužíš volno, když on ho má skoro každý den.

Koule PJ - 09. března 2010 21:39

U Satana - Niraelisiel Se Satanem v ústraní v jednom z luxusních bytů v Očistci, ano o této luxusnosti není pochyb. Jelikož tento byt má veškeré vybavení a je tu čisto, což se o jiných bytech říct nedá. Už tomu je několik měsíců a pochybuješ o tom, že jeho synátor který je u moci o svém otcovi neví. On ho vlastně neřeší a to je po pravdě jeho nejvetší chyba. Manon si je svoji vládou natolik jist, že svého otce nechává střádat plány a taky si nevšímá lidí, kteří se mu dostanou pod kůži a přitom to jsou špehové od Satana. U Satana jsi protože si se nepohodla s názory Manona, je málo vyvolených co se jim to podaří a přitom vyjdou bez nějakých komplikací. Dneska jak ses doslechla od jednoho z špehů pořádá, jako obvykle schůzi ve Wild Infernal Bar. A jako kdyby toho nebylo málo, tak se tam chce Satan vypravit v převleku a vyzkoušet si, jak je na tom synátor. I když tobě se to zdá, jako blbý nápad. "Proč nejsi připravená? Musíš se upravit, musí ti to slušet. Chci navštívit svého syna a podívat se, jak se to tam venku změnilo." promluví k tobě s nadšením a přemýšlí nad tím, co na sebe obleče. Nejspíš mu už haraší z toho, že je tady zavřený. Je to pěkná doba, co on tady zůstavá a střádá plány. Místo toho vy se můžete volně pohybovat. "Jako za starých časů vypadnout ven a užít si nadvlády nad městem" pronese, jenže s tím rozdílem že on by na oči Mannymu chodit neměl. Ohrozí tím ty, které jsou v utajení. Krom toho, když je ta schůze je to vážně riskantní, ale na druhou stranu jít na skleničku je vskutku lákavé a řádit po noci v Očistci se Satanem, taktéž. Konečně si našel na tebe čas a konečně se nebojí vylést ze své nory. Co by se mohlo stát? Jeho nynější tvář se změnila i on postava se změnila z černocha na bělocha a krom toho plus mínus i výška, ale byl stále vyšší než ty. odkaz Hodil na sebe černé sako a byl připravený k odchodu. Jen na tebe ještě hodil očko, zda s ním půjdeš nebo zůstaneš, jelikož on si byl jistý že půjde ven po dlouhé době. "Tak co? Zůstaneš nebo půjdeš?" ještě se zeptal, aby se neřeklo a rozhodnutí nechal jenom na tebe. Asi budeš muset jít, abys ho brzdila.

Gabriel - A - 09. března 2010 21:57

S Eve, Lorne Stále se snažím zvednou si cigaretu ze země, ale je to marné. Krom toho slečna mně začne přidržovat se slovy, že se neudržím na nohách. Ale mužská zbývající hrdost, i když je mi málo mi přikazuje, abych se na své nohy postavil sám i když to jde těžce. "Nejsem na tom nejhůř, dneska měl nejspíš Manon skvělou náladu a nezlomil mi obě nohy, aby se pak na mně díval jak se válím na zemi. V ten moment by měl sto chutí udělat ze mně vycpaného holuba a mít mně jako koberec." dodám s humorem a v ústech přitom cítím svoji vlastní krev, tak mi nezbyvá nic jiného než si odplivnout. Omlouvám se za lekce slušného chování, které tady v Očistci vůbec nejsou k zapotřebí, když tu chcete přežít. Tady je potřebná znalost boje o přežití. Lehce se nad tímto faktem musím ušklíbnout a rád bych nesouhlasil s něčím, co je pravdou. Jak krásně si tyto věci protiřečí. To však k nám dojde zelený mužíček, který se mi nejspíše zdá a podá mi spadenou cigaretu. A s jeho slovy si uvědomím, že vskutku není to nějaký můj výplod fantazie a také se jedná o jednoho z nás přeživších v Očistci, v tomto strašlivém druhém pekle. Nad jeho slovy se ušklíbnu. A strčím si cigaretu do pusy, čímž se trošku více uklidním. "O Jacksonovi bych nežertoval. Možná se s ním potkáme. A hele ten týpek byl génius. To musíš uznat, až na to že byl stejně jako já mimo... A co ty tady? Na návštěvu k Mannymu? řeknu mu a na mé tváři se objeví úsměv, který hned po přiznání si bolesti zmizí. Teď jsem vážně rád, že mi Evelyn pomáhá udržet se na nohou. S jejími slovy o tom, zda nevím o nějakém místě na odpočinutí se rozhlédnu kolem a pak se podívám na Lorneho s doufáním, že on o něčem ví. Mně jak to asi vypadá dala Dai kopačky s týpkem od Mannyho. "Hele Lorne nevíš o nějakém azylu blízko baru? Potřebuju se na pár dní natáhnout k někomu, než se to spraví a budu se moct postavit na nohy." zeptám se s doufáním, že mi řekne že právě on ten azyl nabízí. A poté pohlédnu na Evelyn s dojmem, že jsem ty dva ještě neseznámil. "Oh pardon..Moje neslušnost. Toto je Lorne, zelenej mužík se smyslem pro umění, hlavně hudbu. A toto je moje Evelyn, kráska které se nedá tak lehce skrotit." představím ty dva a pořádně si zakašlu. Jendak za to může moje kouření a jednak za to může můj stav. Ještě přejdu pohledem ty dva. "Tak co nepřesunem se někam jinam a tam se pořádně seznámime. Nějak se mi tu nechce umírat." podotnku s humorem a opět se rozkašlu. Teď jen čekám na jejich reakce a na jejich nápady, já žádnej nemám a pokud jsem ho měl tak s tím zmlácením jsem ho ztratil aneb vytloukli ho ze mně. V této chvíli je to na těch dvou, co je napadne.

Koule PJ - 09. března 2010 22:17

U Černého Plamene - Marcus Tvá sucuba ti začala věnovat pozornost, jak se patří. Políbila tě na rty a dokonce byla by schopná si to s tebou rozdat na baru. Ale její úmysl si hned zahnal slovy a odešel si to vyřídit se svými lidmi. Pozorovala tě s údivem na tváři a při pohledu na krev se nezalekla. Jen se tiše tomu chudákovi vysmála a umývala skleničky. Ve tvém baru sloužila dalo by se říct, jako holka pro všechno. "Tušila jsem, že něco takového dělal. Ale neměla jsem pádné důkazy, abych ho mohla obvinit. Jinak by tu už dávno nebyl, to mi věř." podotkne a přitáhne si tě k sobě, aby tě mohla opět políbit a pokračovat v tom v čem jste přestali s touho si to vážně rozdat na baru a ne někde jinde, jak jste to už dělávali párkrát. "Marcusi..jak dlouho ještě mám čekat?... už mně to nebaví...toužím po tobě.." pronáší tato slova mezi několika vroucnými polibky a dychtivě se na tebe podívá. Potom tě hryzne do lalůčku, což vzbudí ještě větší touhu. "Manon stejně nepříjde a ostatní jsou u té Dai... Řekl ti proč to dělá?" na chvíli v tom přestane a pohlédne na tebe se zaujetím v očích, protože jí toto velice zajímá. Vytáhne si cigaretu a zapálí si, při čemž i tobě jednu nabídne. Nyní se nechová, jako dychtivá milenka ale jako tvoje kolegyně a velmi znalá žena v tomto oboru. "Takhle to nemůže jít dál. Musíme přetáhnou zákazníky Dai na svoji stranu. Něco na ní hodit a tím přívést nové zákazníky, ale co?" zamyslí se nad tím a popotáhne z cigarety. Zhluboka se nadechne a vydechne kouř. "Co všechno o ni víš?" opět další položená otázka a teď jí musíš zodpovědět. O Dai vlastně víš jen to, že si sehnala bar díky tomu jak se k Mannymu chová a výpalné mu vskutku platí v pořádku. Vypadá na tu věrnou Mannymu, ale tobě na ní stejně něco nevoní. A nebude to Chanel 5.

Marbas - Marry Altamira, Černá puma - 09. března 2010 23:07

Mamonova kancelář Jsem pozvána dovnitř, tedy ladně vejdu. „Na ženu si každý troufne, lítou šelmu nechá každý být a ani si jí nevšímá“ poznamenám a nechám se pohladit. Sotva se otočí, kočka se protáhnutím změní v ženu...podotýkám ženu ve svém původním oblečení, ve kterém přišla... za ta léta jsem se naučila nějaké ty triky... „Můj kožich má cenu života toho, kdo se na něj opováží si troufnout.“ odpovím a pokynu hlavou na pozdrav. Posadím se tedy na jeho klín jak si žádá s tím úsměvem, který ho zaujal. Pohlédnu mu do očí. Ví, že já se jej nebojím, tak, jako mnozí...Najednou na krku ucítím chladný kov s ještě chladnějším kamenem. Je krásný...a je to obojek. „Krásné, děkuji, dlouho jsem nenosila žádný obojek.“ popíchnu ho lehce a položím mu ruku kolem krku. „Dovolená...skvělá, byla skvělá. Také by sis ji mohl dopřát. Trávila jsem ji na zemi v pralese. Žít jako zvíře je poněkud pohodlné. Zvířecí bitky na život a na smrt, ukojení základních tužeb...úžasné. Vřele doporučuji. A jak bylo tady? udělal si tu z toho pěkný mrvník...“ povím mu na rovinu. Vždy si toho cenil, i když to mohlo vyprovokovat hádku, ale nevadí. Chová se podivně, hádám tedy, že něco chce. Něco, co se mi nebude v žádném případě líbit.

Evelyn - 10. března 2010 14:03

Gabriel a Lorne Klasická chlapská odppověď, co by taky do mužů mohla ženská očekávat, budou dělat jak jsou stateční a hrdí i když sotva stojí na nohou,ale pak je skolí i obyčejná rýma. Tiše si pro sebe povzdechnu a klidným hlasem, jako by byl Gabriel malé dítě promlouvám. Nepochybuji o tom, že jste v naprostém pořádku, nic vám není a vydržel by jste ještě tisíc nakládaček od Manona,ale mohl by jste mi udělat tu radost, čistě jen kvůli mě, a ukázat mi nějaké místo kam vás mohu odvést a vy si tam odpočinete? Možná jsem nemusela být tak ironická,ale myslím že Gabriel je natolik inteligentní aby pochopil, že to s ním myslím dobře.I když momentálně se asi odpovědi nedočkám, neboť se k nám blíží nějaká postava se zeleným obličejem a jak se zdá, tak se s Gabrielem znají.Přemýšlím jestli mám odejít,ale mám strach že když přestanu Gabriela podpírat tak upadne, proto tedy zůstanu na místě a sleduji nově příchozího a jeho rozhovor s Gabem. Když se toho chlápka zeptá na místo, kde by si mohl odpočinou, zmocní se mě úleva, přeci jen nedovolil své hrdosti aby zvítězila nad rozumem a když se nás rozhodne seznámit, dokonce vykouzlím na tváři drobný úsměv, doufám že tenhle Lorne, Gabrielovi pomůže. Lorne ráda tě poznávám, jak řekl Gabriel jsem Evelyn ale ten zbytek, nesmíte mu všechno věřit, řekla bych že přehání, ale pokud se můžu připojit k jeho prosbě, opravdu by potřeboval nějaké místo kde by mohl nabrat sílu...nějaké klidné místo. Cítím jak mi Gabriel v náruči těžkne a je mi jasné, že už je na pokraji svých sil a tak jen doufám, že Lorne se vymáčkne rychleji než sebou Gabe praští o zem, na umírání je opravdu ještě příliš brzo,a kdybych mu chtěla pomáhat tady, kde by mne mohl vidět Manon, to by nemuselo dopadnout dobře,netrpělivě se podívám na Lorneho a tázavě povytáhnu obočí.

Daiglien - 10. března 2010 16:00

Bar -> Lorne, Eye, Gabriel Zvednu oči k nově příchozímu a zářivě se usměju. Lorne! Tak ráda tě zase vidím. Co tě sem přivedlo po tak dlouhé době? Jsem ráda, že se zase ukázal. Dlouho jsem ho neviděla, asi měl moc práce. Ale tak víš jak, klape mi to tady, nové i staré tváře se tu mění. Mám to tu ráda a žiju si tu, jak nejlépe umím. A jak se máš ty? Za chvilku nebudu ani vědět, kde mi hlava stojí. Ne, že bych byla nerada za tolik lidí, ale už je toho moc. Manon byl očekávaný a přitom se z toho může chudák uklízečka zbláznit, za chvilku ji taky zabijou, aby se nemusela trápit a já pak budu muset hledat další, která na to bude mít žaludek. Vzrušení? Nechápavě se otočím na Eye, kterýmu to slovo asi omylem vylítlo z úst, ovšem dost na hlas, abych ho zasechla a obrátila se zase zpátky k němu. Přišoupnu mu další whisky. No, jsem zvědavá, kdo to bude počítat, chudák Manny, tentokrát mu to neprojde jen tak lacino, nikdo nebude pít mou nejlepší whisky zdarma, ani sám nejvyšší ne. Značné potěšení mi učiní výraz Marcuse, když si objedná narychlo pití. Je mi jasné, že ho štve fakt, že Manonova schůze se koná u mě a on u sebe nemá teď skoro nikoho krom těch svých děvek. Má důvod, nemyslíš? Oděvětím na otázku Eye a na tváři se mi objeví spokojený úšklebek. Bodejť by neměl, chudáček. A cožeto, že jsi roztržitej, zrovna ty? Chladnokrevný zabiják, ty bys měl být vždycky ve střehu, ne? Provokuju ho s úsměvem. Mezitím zaslechnu slova od Gabriela. Gabe, prosím tě, nic nehledej, v tomhle stavu bys stejně moc daleko nedošel, víš, že tě tu občas nechám. Zase ty dveře hned tady za pultem, hm? Máš tam postel už nachystanou. Podívám se na něj. Nemám chuť si ho nijak znepřátelit a právě teď se mi i hodí jeho pomoc. Jen Evelyn by si měla dát trochu pozor na to, jak se k němu chová. Gab určitě ví, který dveře mám na mysli, ne jednou tam spal a všechno pozvracel.

Niraelisiel - 10. března 2010 20:36

Rýchly návod k samovražde – prechádzka po dlhom oddychu Pravdou je že spoločenský život ako taký som nikdy nemusela. Páčila sa mi iba pozornosť ostaných a to do takej mieri, že som si ju neraz na drzosť vypýtala. Prečo si teda nechať príležitosť stáť v prvej rade, keď to peklo začne. Postavila som sa upravila Satanaelovi odev a upravila som si svoje nádherné rovné vlasy, tak aby mi divoko dopadali do výstrihu, krásnych pŕs. Telo mi zdobili strieborné nohavice zo zlatým emblémov fénixa, košeľa rovnakej farby a zlata šatka uviazaná do elegantného uzla mäkko padajúca okolo výstrihu dolu. Visiace náušnice v tvare kľúčikov dotvárali celku punc originálnosti na to som si prehodila strieborno-zlatí plášť siahajúci po kolená. Na nohách som mala obuté topánky na vysokom podpätku, ktoré s nohavicami vytvárali ležérny dojem. Okolo mňa sa šírila príjemná kvetinovo-ovocná omamná vôňa, pre každého muža doslova viagra. Môžeme ísť ty môj nedočkavec, popáliš si prsty takto, ale ja sa budem len pozerať. Pousmejem sa a pokojne prejdem popred neho pripravená k odchodu. Je zvláštne ako veľmi sa krv môže podobať a líšiť. Tá moja tečie pokojne a len tak sa nudí. Po takom dlhom čase vonku a sním. Niekedy uvažujem či sme si vybrali my alebo si niekto vybral za nás. A ak to niekto vybral za nás, kto zaručí že si zvolíme to čo nám vybrali. Môj pohľad dopadne na môj dnešný doprovod, po toľkých zmenách by som ho nespoznala ani ja, okrem toho môj pohľad prešiel po tom čo by ma zaujalo z iného hľadiska. Evolučného. Spokojne sa jemne jazykom dotknem vrchnej pery a jemne ju oliznem na nenásilné naznačenie toho že pre dnešný večer už mám svoje plány, otázne je kto si zvolí ich zdieľať so mnou. I keď mne na tom nezáleží... Načo sa zapodievať hlbokým myšlienkami keď mi stačí vedomie že som niečo viac ako tie ostané háremové defky Mamona. Uvažujem nad tým čo spraví keď sa ukážem, predsa len mňa si nikto nezamení. A ak aj, nikdy nie na dlho. Mŕtvy totiž nemajú názory... Odvrátim pohľad od Satanaela a upriem ho na seba do zrkadla na seba. Krajšie...

Uriel Langston - 10. března 2010 20:44

Bar Povzdechnu si, jsem zase zasviněný, jak tohle nesnáším, už momentálně přemýšlím co si vezmu na sebe, přece jen nemůžu přijít v zkrvaveném oblečení, vždyť to smrdí. Z těchto úvah mě vytrhnou dva maníci se zbraněmi, tihle se mi nelíbí, nechci mít mozek na stěně, opravdu ne. Podívám se do hlavně jednomu z nich, stačilo by tak málo a já bych byl odkázán na Dai která by mě musela setřít ze zdi. Mírně si povzdechnu. No jo chlapci, už jdu, už jdu. Cvrnknu mu do hlavně čímž ji odkloním nahoru, mají příkaz mě přinést živého, nebo snad ne ? Dai, ještě přijdu a jisto jistě si něco dám, o to se neboj. Obrátím se k barmance s úšklebkem. Nenecháme přece maistro Manona čekat. Ironický tón nejde přeslechnout, vykročím, meč si nadhodím špičkou nohy do ruky a hodím přes záda. Mám nádhernou možnost okrást nějakého maníka, ale momentálně mám peněz dost, nepotřebuju na sebe upozorňovat. Pomalým krokem vejdu k Manonovi, zasviněná bílá košile je celá od krve, přesně tak, jak to nesnáším. Vejdu, rozhlédnu se, povzdechnu si, zaškaredím se, upřu pohled na Manona který začne blábolit lichotky. To je pravda, meč je tichá zbraň, ale musí se s ní umět zacházet. Mluvím nepřítomně vědouc k čemu se schyluje. Hezká nabídka, uvidíme. S těmihle slovy odejdu k sově domů, naštěstí jen kousek od baru. U sebe si hodím rychlou sprchu, věci rovnou vyhodím, zašmátrám do skříně odkud vytáhnu odkaz, pokrčím rameny, hodím na sebe kožené kalhoty odkaz. S tímhle vykročím zpět do baru, ještě meč, zabouchnout dveře, vzít klíče ze zámku. Za pár chvil se ocitám v baru. Dai, jsem zpět. Křiknu s úšklebkem. Nejdřív vodku, musím spálit něčím ten smrad a pak ... se uvidí. Rozhlédnu se, pokrčím rameny. DNES SE PIJE NA MŮJ ÚČET !!! Křiknu s úšklebkem.Na Manonův.... Svůj pohled otočím k Naom. Omlouvám se madam, měl jsem nějaké zařizování, stále platí přijmutí mého pozvání ? Zeptám se nadmíru slušně.

Koule PJ - 10. března 2010 22:29

Manon - Marry Ano tvoje podezření ohledně toho, že po tobě něco chce. Něco co se ti nebude líbit sílí, jelikož co on neudělá, aby tě mohl přesvědčit. Přemění se do podoby, která se ti na něm vždycky líbila a díky níž si ve většině případu podlehla jeho šarmu a tomu jak vůbec vypadá. odkaz Usmál se na tebe a opět na tebe pohlédl, jak to kdysi dělával a komu by se nezastesklo po starých časech, s tím že si je nyní upravit k obrazu svému. "Drahá je zřejmé, že mně znáš tak jako já znám tebe. Tak konec upejpání. Měl bych k tobě prosbu..." pronese a tím tě vyruší z tvého myšlenkového pochodu. A jak si předpokládala tak, toto tě vůbec nepřekvapilo. "Chtěl bych po tobě, abys našla mého otce a byla s ním, při čemž mi poskytovala informace o jeho plánech. Když už mám u sebe jeho informátory, tak u něj chci mít svoje." pronese svůj plán, který se ti nezdá jako ten nejlepším a také nerozumíš tomu, že si vybral zrovna tebe. I když se Satanem si byla vždycky zadobře. Manon tě políbí do vlasů a polibky svádí až ke tvému krčku. "Jen tobě věřím, že bys toho byla schopná." pošeptá ti do ucha a rukou tě přitiskne ještě více k sobě. "Chyběla si mi." ještě šeptne a poté se přiblíží svými ústy ke tvým ústům. Nakonec přeměněné v jeden dlouhý polibek. Pak se však odtáhne, jelikož mu pomalu dochází že do toho, tak snadno určitě nepůjdeš. "Řekni si za to co chceš a máš to mít." snaží se tě těmito slovy přesvědčit, i když u něj je vždycky háček v některých slovech. První varování nikdo ho nebrat vážně, druhé varováni pokud ano mít záložní plán, třetí varování všechno několikrát promyslet než do toho jít, a spousta dalšího. Tyto fatky by měla Marry, jako ostaní od Manona znát.

Eye (Mercenary) - 11. března 2010 06:52

Bar - Znáte alkoholickou morseovku ?? Třeba: Absťák, blít až doma, ..., whiskou plout.. Tys začala mluvit o vzrušení... Zkus si třeba bungee-jumping bez lana nebo seskok bez padáku. Super pocit. Shrneš si celej život, vytkneš si všechny chyby, pochválíš se za svoje dobrý výkony, a pak... Bác, zachrání tě kus nad zemí nějakej strážnej anděl nebo někdo jako Mannyho tatík. Ušklíbnu se a ucucnu své sklenky whisky. Ze své zkušenosti tohle vím až moc dobře. Chvíli jen tak koukám na dvě skoro rozpuštěné kostky ledu a potom opět vrátím myšlenky do svého těla. Dai má pravdu, měl bych se jít někam zkoncentrovat. Jo, asi důvod má......a já bych jich taky pár měl, kotě. Koutkem oka zachytím něco zajímavého. Blýsknu pohledem po třech divně vypadajících týpcích. Jsou možná až kýčovitě navlečení do černých kožených kalhot a bund, všemožně mají na tom navlečené řetězy a kovové pyramidky. Mají zároveň všelijaké účesy, někteří jakoby patřili ke skinheadům. To tady máš klub Modrá ústřice nebo co ?? Kývnu jejich směrem a raději se na pár vteřin pohroužím sám do sebe abych našel vnitřní klid. Otřesu se. Vím, co se stane během dalších několika vteřin. Ale proč si toho všímat, když se zatím nic neděje. No to víš, kotě... Roztěkanost... Poslední dobou je toho trochu moc. Teda, málo krve, všude nuda, mám dokonce nový kopačky. Ušklíbnu se. Škoda, že se na parkour a chození v krvi moc nehoděj. Povzdychnu si naoko smutně do sklenky a znovu usrknu whisky. Ve střehu ?? To ano, ale tak nějak pochybuju, že by se našel nějakej odvážlivec, kterej by tady chtěl střílet. A mířit sem se sniperkou se nedá. Mrknu na ni a znovu do sebe naleju celý obsah sklenky. Tentokrát i s malinkýma kousíčkama ledu. Za chvilku jsem zpátky, jdu zrubat pár rádoby drsňáků. Drž mi fleka, kotě... Usměju se, možná až příliš, sladce na Dai a sesednu z barové židle. Trochu si upravím kabát a několika klidnými, vyměřenými kroky z baru vyjdu. Temná a chladná noc O tvář a vlasy se mi slabě opře chladný vánek. Zavřu oči a na chvíli se vrátím do doby, kdy jsem si mohl podobný pocit užívat se svými přáteli. Z mého vzpomínání mě vytrhla až ruka na rameni. Přejete si ?? V mém hlase zaznělo snad tisíc mučených duší. Slabší jedinci by se šílenstvím nejspíš složili na zem. Posílá nás... Nedořekl. Podle ochraptělého hlasu nejspíš kuřák, byl odhozen o kus přede mě. Jednoduše jsem ho chytl za jeho ruku, na mém rameni, bolestivě mu zkroutil prsty a pak ho poslal proti zdi. Škoda, ještě jsem ho mohl slabě zvednout za jeho podivnou bundu. Takhle jenom slabě křápl hlavou o zeď, a rádoby drsné velké sluneční brýle mu sjely z nosu. Na čele mu vyrašil pot a krev z tržné rány, kterou si způsobil o kus neomítnuté zdi. Už jsem mu chtěl jít pomoct na nohy, ale kolem levé ruky se mi omotal jakýsi řetěz. No jak chcete.. Prudce trhnu za řetěz , až ten „motorkář“ sebou škubl a musel pár kroků popojít. Já se zatím pár kroky dostal k němu a zleva ho kopl do hlavy, jak byl v mírným předklonu. Složil se. Párkrát vydechnu a... Po té ráně, kterou jsem obdržel, do břicha musím popojít o kus dál. Švihl mě do ramene a o pravé části hrudního koše. Kurva, oni si snad vzali sebou ninju !! Zavrčím. Znovu mi chtěl dát ránu, tentokrát do obličeje. Blbec. Stačilo kousek uhnout a být dost rychlej. A to jsem. Shora jsem mu do té ruky švihnul. Něco zalupalo a jako ve špatným filmu se chytil za zlomenou ruku. Dostal pěstí do obličeje. Asi jsem to přehnal, po ruce mám teď jeho rozmašírovanej nos. Určitě vás varovali, že jsem nebezpečnej... Zavrčím na Kuřáka a zvednu ho za límec. A dneska nemám moc dobrou náladu. Přitisknu mu ruku na čelo a několikrát brutálně uhodím jeho hlavou o zeď. Opatrně si utřu ruce o jeho oblečení a natahám je na jednu kupku. Zašmátrám po zapalovači a zapálím ninjovi tu jeho masku na obličeji. Je v limbu ze šoku, takže bude asi spálen spolu s ostatníma. Připálím jim i tkaničky u bot a okraje kalhot. Ještě je proložím zbytkem placatky, kterou jsem zabavil už nevím komu. Chvíli se dívám na ten malej táboráček a potom se odeberu zpátky do baru. Bar – Náplast, prosím... Zamířím na záchodky, abych si umyl ruce. Cestou kývnu s úsměvem na Dai a taky na pár dalších známých. Pustím si na ruce studenou vodu a napumpuju si trochu mýdla. Na levé ruce mě zaštípal škrábanec od ninjova nosu. Hajzl... Nu což, řeknu si o dezinfekci a náplast. Nikdy totiž nemůžete vědět, jakou špínu ti švábi v sobě mají. Ještě si studenou vodou umyju obličej a prohrábnu si vlasy. Zamířím zpět k baru. Máš mě tu zase, Dai !! Usměju se na ni široce a protáhnu se. Od pravé části hrudníku mi vystřelila bolest až k rameni. Do prdele !!! Zatnu pěsti. Um, nemohla bys mi, prosím věnovat něco málo tvý dezinfekce a nějakej obvaz, kotě ?? Řešil jsem venku jeden nejasný spor, víš ?? Usměju se záhadným způsobem a zahýbu prsty na levé ruce. No aspoň že tak...

Ta - 12. března 2010 21:05

Wild Infernal Bar Zachraňovat životy bylo vždy mým posláním. Na Zemi, a potom i zde. Zní to jako výsměch Bohu, zachraňovat životy po smrti. Zachraňovat život mrtvému, nebo andělu či dáblu. Ale kdo by se tu pozastavoval nad tím, jak něco zní? Dávno tu není místo pro přemýšlení nad čímkoli jiným, než vlastním přežití, uchování si postavení a životní úrovně. Nespadnout mezi lůzu. Nespadnout na dno, ze kterého není úniku. Starý Očistec znám jen z vyprávění, mohu si jen představovat, jaké to bylo. Předtím, než přišel Manon. Stejně jako si lidé představují ráj, z kterého byli vyhnáni. Ale povhybuju, že Očistec býval tak nádherný. Často přemýšlím, co musí Anděl udělat, aby byl poslán sem. Čím se musí prohřešit? Znelíbit Bohu? Čím si někdo zaslouží žít na tomhle ubohém místě? Pod záštitou boje za dobro? Pche. Zní to spíš jako Očistec i pro anděly. Že Bůh potřeboval místo, kde by vzpouzející nebo váhající anděly dostal k rozumu. Vězení? Polepšovnu? Možná. Kdo ví. Křesťané na zemi na otázky ohledně náboženství často odpovídají, že Boha nemůže nikdo chápat a proto ani vědět, proč to tak dělá. Myslí si, že po smrti to všechno pochopí. To jsem jen já natvrdlý?Jen já nepochopil tuhle směšnou hru? Copak by Bůh, který tohle všechno stvořil a svrhl Satana dolů, tam nemohl Manona svrthnout za ním? A celé to ukončit? Pche. On se al asi příjemně baví. Tak se půjdu bavit taky. Nestěžuju si na tenhle život. Pravda, úděl anděla jsem si za svého života křesťana představoval jinak, ale co se kdy stane podle lidských představ? Myslel jse, že budu poletovat nad člověkem a rukou zastavovat náklaďáky, aby mého svěřence nesrazily. Ne tohle bezduché zachraňování už tak ztracených položivotů. Ale každý dělá, co je jeho údělem. Cestou z nemocnice přemýšlím, kdy je Anděl dost starý na to, aby šel do důchodu. Kdy má právo na odchod odsud, na poklidný život v Ráji s ostatními mrtvými? Nestárneme, takže asi za věčnost. Wild Infernal Bar. O tom místě už jsem slyšel, i o hezké barmance. Nikdy jsem ale necítil touhu tam jít. Až do dneška. V nemocnisi jsem sundal bílý plášť, oblékl bílý oblek a vyrazil. Až cestou jsem si uvědomil, koho mi popis barmanky připomněl. Musel jsem se pousmát. Nikdy jsem nevěřil na osud, o tom méně po té, co jsem poznal Boha osobně. Takže tohle bude další z jeho povedených žertíků. Fajn, budu hrát s ním. Otevřel jsem dveře baru a vstoupil. Okamžitě jsem vyhledal očima ji. Zvyk z dávných časů. Nepřekvapilo mě, že je obklopená muži. Vždycky bývala. Ale dřív jsem si toho nevšímal. Až teď s odstupem vydím tu zjevnou pravdu: nikdy nebyla jen moje. Pousměju se. Proč mi to už nevadí? Srdce vymyté tímhle místem? Snad. Několika kroky dojdu k baru a posadím se na jednu z vysokých židlí. Nedělám si iluze o tom, že by mě nepoznala nebo že by si mě nepamatovala. Zas až tolik bezcitná není. Neruším ji v rozhovoru s jejími přáteli. Jen sedím a čekám, až přijde obsloužit zákaznka. Ani nevím co jí chci říct. V okamžiku, kdy mi vpálla kulku do prsou jsem jí toh chtěl říct hodně, i na cestě do nebe. Ale teď už ne. Andělé nemají v povaze nenávidět a mstít se. Dai, rád tě zase vidím. řeknu jen. Nikdy jsem nebyl nejvýřečnější. To ona vždy vedla diskuzi, ona byla ta co první oslovila a vždy věděla co komu říct.

Daiglien - 12. března 2010 21:54

Bar - Eye, Uriel, Eye, Frichael Podívám se vážně na Eye. Mě nepokoušej dvakrát, víš, že jsem toho schopbná, podle toho, jak se tvářích a jakým pochybovačným hlasem to říkáš ... Proč mám dojem, že si myslíš, že bych neskočila? Když jsem žila žila jsem plno horších věcí, než je tahle, daleko děsivějších, kdy ti smrt sahá na záda, ale skoro pokaždé jsem se jí vysmála ... Zatvářím se ironicky až arogantně a trochu se ušklíbnu. Nevím, nevím, drahý Eyei, jestli podle toho, co říkáš, tě nemám začít považovat za zbabělce. Začnu ho znovu provokovat a na rtech se mi znovu zvlní jemný úsměv. Jeho narážku na klub Modrá ústřice přejdu bez jakéhokoli komentáře, ne, že bych neměla co říct, ale zákazník se rovná pán. Zamračím se na něj. Poslední dobou je nějakej divnej. Kam zmizela tvoje arogance? Poslední dobu je toho trochu moc a potom hned na to málo krve a tak dále? A k tomu střílení ... Před chvílí mi odvedli Uriela s bouchačkama u hlavy, takže pomlč .... Na jeho odchod jenom kývnu hlavou, občas se takhle na chvilku vytratí a potom se vrátí celý od krve, která ovšem není jeho, co mě zarazí je jeo úsměv, je čím dál tím divnější. Usměji se, když znovu přijde Uriel. Okamžitě ho přejedu pohledem od hlavy až k patě a pokývu hlavou. No to jsem si všimla, koukám, že ses nám u toho Manona trochu přeoblíkl, chystáš se na nějakou módní přehlídku? Popíchnu ho s úsměvem a přisunu k němu pití, které si přál. Pověz, copak ti chtěl náš Manon? Zajímám se, opřu se lokty o bar a sleduji ho pátravým pohledem. Nejdřív mi tě odvedou s bouchačkama u hlavy a ty se nakonec vrátíš v tomhle, nesmíš se mi divit, že jsem zvědavá a radši mi pověz, co se dělo. Mrknu na ně a znovu se usměju a nespouštím z něho pohled. Podívám se na nového zákazníka, vím, kdo to je. Hned u dveří jsem ho poznala, snažím se co to jde, aby na mě nepoznal to rozhození a rozladění, že ho tu vidím. Začínám cítit mal pocit viny na tom, co jsem tehdy udělala, když na něj pohlédnu. Na tu tvář, kterou jsem kdysi dávno milovala, ale to je opravdu dávno, to všechno už je minulost, nesmím si to připomínat, stejně si v nebi našel nějakou jinou. Jak vím, že je to anděl? Úplně jednoduše, vždy byl křesťan a pomáhal lidem, jak jen to šlo, nikdy neudělal nic, čím by se tomu nahoře zprotivil. Vítej, Frichu. Podívám se mu do očí a nakonec jimi uhnu a vezmu do ruky skleničku, hlas mám ovšem pevný a jasný. Dáš si něco k pití? Podívám se na něj znovu. Bodejť by mě tehdy neučaroval, ta jeho roztomilá tvářička se nezměnila, opravdu vypadá jako anděl a mezi všemi ostatními se vyjímá, chovám se k němu jako k obyčejnému zákazníkovi či příteli. Mezitím očima zaregistruju i Eye. Jak jinak, zase od krve. Dojde mi, když zamíří směrem na toalety. Prosím, omluv mě na moment, jeden známý má asi tentokrát komplikace. Odvrátím se od něj a podívm se na Eye. Jasně, ty máš vždycky nějaký spor. S nadzvednutým obočím se podívám, jak se protáhne a zatne pěsti. Nakonec mu podám to, oč si žádá a vrtím nad ním hlavou. Manon tě jednou zabije, nebo to budeš ty, kvůli komu přijdeš o své umění? Pobaveně se uculím, když ho sleduji, koutkem oka znovu pohlédnu na Frichaela. Sedí vlastně hned vedle, takže se můžu bavit i s ním i s Eyem i s Urielem, což mi naprosto vyhovuje.

Eye (Mercenary) - 13. března 2010 11:18

Bar - Doktorka Dai No jo, no jo. Řeknu jí pochybovačným hlasem na ty řeči o vysmátí se Smrti. Zbabělce ?? Já říkal skok bez lana, mrně... Ušklíbnu se na ni. Jo, má teď toho tady dost. Prolítnu očima nové příchozí. Kam se poděla arogance ?? Kotě, já jsem nespal asi čtyřicet osum hodin. Brouknu tiše. Odvedli ti Uriho s bouchačkama u hlavy ?? No to je ale strašný !! Co budeš dělat ?! Změnil jsem hlas skoro na holčičí. Několik gest, který by udělala nějaká hoperská holka, která by byla její kámoška. Odkašlu si. Heh, když neumí s lidma... Ušklíbnu se na ni provokativně. To bych snad ani nebyl já, kotě... Dík. Začnu aplikovat dezinfekci na škrábnutý kloub. Naposledy jsem něco takového dělal před třema měsícema, ale to mě prohodili sklem ve čtvrtým patře. Vlastně jsem si mohl vybrat. Buď vyletím až jim tam bouchne C4 nebo skočím sám. No, člověk s ožehlým obočím nevypadá příliš dobře. Začala mě kvůli dezinfekci brnět ruka. Převážu si ruku kusem obvazu a vrátím lékárničku majitelce. Zavrtím pobaveně hlavou. Manny si mě snad až moc cení, kotě. A pod drn se jen tak nechystám, mám toho totiž ještě hodně na práci. Protáhnu se. No, raději půjdu, zbytečně ti tady plaším lidi. Nezapomeň to napsat Mannymu na účet. Dobrou, kotě... Usměju se na ni a skrz malý dav lidí se proderu ke dveřím. Na rtech se objeví pobavený úšklebek, když vidím, že mrtvoly ještě vesele plápolají. Vydám se pomalu nocí ke svému bytu. Doma Po několika blocích se konečně dostanu k domu, kde bydlím. Z kapsy vyštrachám klíče a odemknu. Výtah paranoidně zavrhnu a vydám se po schodech do pátýho patra. Do podkrovního bytu. Ještěže jdou ty schody brát po třech. Odemknu si bezpečnostní dveře a projdu do potemnělého bytu. Dveře za sebou zevnitř zamknu a vyzuju se. Kabát pověsím na věšák vedle dveří a vydám se přímo do koupelny. Vanu odmítnu, ještě bych v ní usnul. Takže zbývá jen sprcha. Vyvlíknu se z oblečení, to zakrvácené rovnou nacpu do pračky, a zmizím do sprchovýho koutu vychutnat si na čtvrt hodiny horkou sprchu. Vylezu jako znovuzrozený. Rychle se utřu ručníkem a navlíknu na tebe čistý trenýrky. Cestou do postele ještě vezmu ze skříně čistý oblečení na zítřek. Čisté oblečení nedbale hodím vedle postele a konečně padnu do pelechu. Po chvíli si už nechávám něco hezkýho zdát.

Marbas - Marry Altamira, Černá puma - 13. března 2010 15:33

Mamlasův kancl Přemění se. Ví, že takto jsem pro něj měla vždy slabost. Ladným pohybem kolem něj přehodím nohu tak, že na něm obkročmo sedím. Ruce obejmou jeho krk a pohledem zkoumám tu drsnou tvář. Lehce přivoním a cítím opět tu mužnou zvířecí vůni, která mi tak imponovala. „Co takhle přeměnit se na kocourka a jít dovádět do pralesa? Ti tví mamlasové, moulové a jiní poskokové to tu budou dokopávat tak jako tak,“ navrhnu spíše z vtipu s šibalským úsměvem na rtech. „Nebo bys rači Tarzana a Amazonku?“ rozesměji se a poslouchám, jak přiznává, že jsem jej prokoukla. Měl bych k tobě prosbu...a je to tady Zarazím se, zaškaredím a otřepu. „Já ti mám donášet na tvýho papínka? Dobře víš, že se mezi vás nechci plést. Jen ten, kdo se mezi vás zaplete, skončí nejhůř jako podlý skunk!“ synku. „Proč já mám být tím zrádným červem? Proč nechováš důvěru i v jiné??“ má slova se ztrácí v jeho polibku. Proč ne? užít si by nebylo špatné. I když mohla bych jít k satanovi a udržet rovnováhu, abych z toho vyvázla živa a za dobře se všemi. Dělala jsem to celá staletí, tak proč ne teď? vytane mi na mysli myšlenka, která zase neslyšně mizí v moři jiných. „Když tvou nabídku přijmu a Satan to zjistí a on to zjistí, zabije mne. Když tvou nabídku nepřijmu, mám ten dojem, že ty, zabiješ mne. Když tvou nabídku přijmu a řeknu si co chci, tak to stejně nedostanu. Sám dobře víš, že se ti nedá absolutně věřit.“ přemýšlím nahlas. „Co mi můžeš nabídnout? Já po ničem neprahnu, vše už mám...“

Aeneis - 14. března 2010 01:17

Infernal - Čekání Nočními ulicemi Očistce se blížím k baru. Je jeden z mých nejoblíbenějších, protože tam mám dost prostoru k lovu a zároveň i soukromí. Prakticky permanentně tam mám zamluvený jeden stolek v rohu, který je schovaný za jakýmsi podpůrným sloupem vystupujícím ze zdi. Zároveň tam Dai šikovně dala malé ohrazení, které odstiňuje tuhle "kóji" od zbytku baru. Kousek od baru potkám Eye. Mile se na něj uculím stydlivě mu mávnu. Dneska mám dobrou náladu, ale on mě nějak ignoruje. Asi zase brázdí někde po bitevním poli. Co mu provedli ?? O chvíli později se o moje vytříbené čichové buňky se opřel pach spálených vlasů a masa. No fůj !!! Zašklebím se odporem, když uvidím tři hořící těla. Očko si zase hrál. Bez přemýšlení to svedu na něj a raději vpadnu do baru, abych tím nenačichla. Jako obvykle je uvnitř nacpáno a já mám co dělat, abych se se svou drobnou postavou dvacetileté dívky vůbec dostala k baru. Nakonec se několika údery loktů a kopanci dostanu k baru. Na sobě mám fialové upnuté tílko, "ukazující" mé krásně vyvinuté poprsí, které je navíc zkrácené, takže plně ukazuje dokonale ploché bříško a tetování labyrintu kolem pupíku. Dále mám na sobě kostkovanou fialovobílou sukýnku, která sahá sotva do půli stehen. Obutá jsem na dnešní večer v bíločerných keckách, ze kterých stoupají pruhované fialovočerné ponožky skoro až ke kolenům. To celé ladí s tmavýma očima a delšíma rovnýma filovýma vláskama s jedním bílým pramenem. Doplňují to fialové nehtíky, nebo možná drápky, fialově namalované rtíky, řasenkou zvýrazněné oči a několik stříbrných prstýnků na pravé i levé ruce. Šířím kolem sebe slabou vůni broskví. Ahoj Dai, drahoušku !!! Natáhnu se k ní přes bar a letmo jí obejmu. Zároveň jí vtisknu pusu na tvář. Usadím se na volnou židličku a přehodím nožku přes nožku. Mlsně vypláznu špičku jazýčka a chvíli přemýšlím, co si dám. Um, dám si, dám si... Rybízový džus s vodkou !! Vyberu si radostně. A jak se vlastně máš, kočko ?? Usměju se na ni a zvědavě nakloním hlavu na stranu. A neboj, nebudu tě zdržovat moc dlouho, dnes ne. Čekám společnost, víš ?? Nervózně začnu fialovými nehtíky poťukávat do desky baru. A co jsi udělala Eyeovi ?? Potkala jsem ho totiž cestou sem a ani nepozdravil. Postěžuju si a začnu si pohrávat s jedním prstýnkem. Ohlédnu se ke dveřím.

Gabriel Milas (V) - 14. března 2010 13:13

Cesta do Infernal Nechci se déle zdržovat v ulicích Očistce. Je tu strašná špína a nerada bych se ušpinila. Chci se totiž někomu líbit a proto jsem se tak vyfikla. No to by mně zajímalo, zda tam bude dřív ona nebo já. napadne mne a při té představě si musím olíznout rty. Je pravda, že jsem tuto svoji kočku neviděla dost dlouho. Holt práce je práce. Teda ona tu moji práci, jako práci nepovažuje. Zapálím si v rychlosti vanilkovou cigaretu, jelikož jsme na ni neměla dneska moc čas a holt je to moje závislost. Ocitnu se před dveřmi baru Wild Infernal a na chvíli si to jen tak prohlížím. Je tam na mně až moc lidí. Ale když jí to vyhovuje, tak co bych pro ní taky neudělala. Teda podle mého názoru jsem spíše ta, která udělá kompromis. Ještě se na sebe podívám do zrcátka, zda je všechno jak má být. Přece se ji musím líbit. A poté ladně vejdu do baru, kde se zatím rozkoukávám a hledám tu svoji dračici. Když si jí všimnu, usměji se a potáhnu si z cigarety, tak abych než k jí měla dokouřenou. Poté se za ní dotancuji. "Ahoj dračice, tak jsem tady jak jsem slíbila. Ty jo.. tobě to sluší." pronesu na přivítanou a políbím ji na rty, při čemž by na těch svých mohla ucítit vanilkovou příchuť. Trošku se přitom začervenám, že jsem se takto nechala nachytat, jelikož se jí zrovinka dvakrát nelíbí, že já kouřím. "Už máš objednané?" položím jí otázku a usadím se pohodlně na barovou židly, vedle ní. A poté se podívám na barmanku, která nevypadá vůbec špatně. Hm... s tebou bych si to nechala líbit. napadne mne a olíznu si přitom rtíky. Abych nezapoměla, tak jsem vlastně chtěla ještě objednat. "Dala bych si Sex on the beach." pronesu s úsměvem a slovo sex zdůrazním a podívám se přitom na Lillith. Rukou pod stole ji hladím po noze a trošku se k ní nakloním, abych jí něco mohla pošeptat. "Drahoušku, nepřipadá ti, že je tady moc lidí a těch moc lidi, moc vidí?" zeptám se jí trošku směle, protože se vážně necítím ve své kůži a napjatě čekám na pití a také na její názor na věc, při čemž si stále hraji s rukou pod stolem.

Uriel Langston - 14. března 2010 15:42

Bar Usadím se u baru pohodlněji, ohlédnu se.Další nově příchozí, dívka dost vyzývavě oblečena. Povzdechnu si, no co, lezou sem různé invidia. Pokrčím rameny, povzdechnu si. Dai, myslíš si že by někdo vydržel ten smrad a ještě ta krev nevypadala zrovna nejlíp. Nahnu hlavu na stranu. Modní přehlídka ? Ne, jen je ta černá je lepší. Podívám se před sebe, stále nic žádné pití. Nabídku. Řeknu stručně když mi přihodí pití. Hodím to do sebe bez mrknutí oka, Jo, nechtěl jsem ti to zasvinit, zas. Nepotřeboval jsem mít mozek jako ozdobu na zdi a ty by jsi si ho tu určitě nenechala, co ? Pokračuju s úšklebkem. Co by, láká mě k sobě a dneska piju na jeho účet, všichni pijou na můj účet, což znamená že vlastně pijem za Manonovy prachy, takže mi přihraj ten nejdražší chlast co tu máš. Na mé tváři se objeví škodolibí úsměv. Hned jsem zpět, jenom mi řekni kde jsou ty dveře. Vstanu, chytnu Gabriela, hodím si jej přes rameno, viděl jsem to vypětí sil které musela ona žena/dívka vyvíjet aby jej unesla. Neopovažuj se bránit. Řeknu jen tak s úšklebkem nesouc ho do oněch dveří, jejichž polohu mi zajisté Dai řekla. otevřít dveře, Gabriela hodit na postel, povzdechnout si. To je vše co je v mých silách. Ještě něco ? Chceš něco přinést ? Optám se jestli teda hned nezaspí jak nemluvně. Jestli to ještě něco bude pokusím se to přinést, jestli však ne bude to jiná. Vrátím se do baru, otočím hlavu s menším úsměvem na Evelyn. Dobrý večer, smím Vás na něco pozvat ? Promluvím milým tónem.

Aeneis - 14. března 2010 20:06

Infernal: Od baru do koutku Radostně se usměju, když uvidím v davu tvář, kterou nejde nemilovat. Ladně se ke mě přibaletila a následně mě políbila. Srdce se mi rozlouklo vzrušením. Ani ty nevypadáš špatně, drahoušku. Prohlédnu si její bílou košilku a černou minisukni. Na vteřinku se zamračím, když ucítím na jazýčku pachuť tabáku a vanilky. Kdyby alespoň kouřila ty třešňový... Nebo nejlépe vůbec. Ale to je vlastně jen takový zbožný přání. Jednou jsme se dokonce kvůli její závislosti pohádaly, ale usmiřování stálo za to. Z úvah mě vytrhne její medový hlas. Um, jup. Objednané už mám, ale Dai má teď frmol, takže čekám. Tiše sleduju, jak si má drahá polovička (možná třetinka, ale o tom pšššt) sedá ladně vedle mě k baru. Já vás vlastně nepředstavila. Roxy, tohle je Dai, barmanka a majitelka tohohle klubu v jednom. Dai, tohle je má přítelkyně Roxy. Omluvně se na ty dvě usměju. Úsměv se trochu rozšíří, když okrajově zaslechnu myšlenky mé milé. Sex on the Beach... Dala bych si spíše význam toho názvu. Zavřu oči a přitisknu nohy blíž k sobě. Tiše zaskučím a potom mě z představ probere něžný dotek na pravém stehně. Ještě trochu opojená těmi představami se podívám na Roxy. Důvěrně mi šeptá do ouška a já jí po chviličce odpovím. Má jediná, brzo žádné cizí oko nebude nic vidět. Spiklenecky na ni mrknu a ze záňadří vytáhnu jednu bankovku, když nám Dai konečně předává objednané pití. Děkuju, Dai. Drobný si nech. Mile se na známou usměju a sesednu ze židličky. Pravou rukou popadnu sklenku s rybízovým džusem smíchaným s vodkou a volnou rukou jemně, ale pevně chytnu svou polovičku za zápěstí. Pomalu ji dovedu davem až do oblíbeného koutku. Přesně tady jsem ulovila několik svých kořistí a přesně tady míním zpevnit svůj vztah s Roxy. Ohlédnu se, jestli nás někdo nenásleduje a vejdu do poměrně odděleného stolu kolem kterého je půlkruhová sedačka. Upiju svého drinku, usadím se a odložím sklenku na stůl. Srdce bije rychleji, do žil jakoby mi někdo kapačkou dávkoval adrenalin. Posunu se dál a dychtivě k sobě přitáhnu Rox. Tu Rox, kterou tak moc miluju.

Aeneis - 14. března 2010 20:26

soukromá zpráva od Aeneis pro Koutek a potom pelíšek Posadím si tě obkročmo na sebe a pomalu, ale nedočkavě a vzrušeně, ti začnu rozepínat košili. Odhrnu tvou podprsenku kousek níž, láskyplně ti olíznu pravou bradavku a pokračuju dál přes prs, krček až k oušku, do kterého si lehce kousnu. Zatímco moje levá ruka klouže dolů, k tvému ženství, pravá mi nese k ústům trpkou příchuť rybízu. Upiju poměrně hodně, alkohol se začíná docela rychle vstřebávat do rozpumpované krve. Znovu odložím už poloprázdnou sklenku a své rty spojím s tvými. Prsty levé ruky ti lehce pohladím ženství. Nedočkavostí, až ho znovu okusím, se mi pod upnutým tílkem vyrýsují vlastní bradavky. Mám pro tebe jedno překvapení, ale to si necháme na doma... Zašeptám ti vzrušeně do ouška. (Až by si našeho sténání mohl někdo všimnout, přes stíny nás přenesu pryč, domů. Samozřejmě až dopijeme.)

Cloey - 14. března 2010 21:35

Bar, bar.. Jdu mezi velkými domy temnou uličkou středně rychlím krokem. Ulicí se ozývá jen klapot mých černých kozaček co mám na nohou. Tmy se nebojím. Ani toho co by se mě mohlo stát. Ubránit se umím. Na sobě mám krátkou sukni v černé barvě a k tomu červené tílko lemované krajkou. Na tílku mám ještě černou koženou bundu, která je nedopnutá a odhaluje hubený krk černovlasé dívky. Vlasy mám rozpuštěné a dlouhé až po lopatky. Zastavím se u jednoho z domů. Je to dům, do kterého jsem měla dnes večer přijít. Do baru. Sice přicházím se zpožděním, ale to mě snad Manon promine. Na co se vlastně vymluvím? Třeba mě napadne něco během našeho rozhovoru nebo to nebude ani chtít. Lepší by byla ta druhá varianta, protože mě absolutně nic nenapadá. Vejdu do baru a rozhlídnu se co se tu děje. Když kolem mě procházel Marcus a vrazil do mě, já se jen za ním s úšklebkem obrátila. Heeej.. Pomyslela sem si pro sebe v myšlenkách a zakroutila jsem nad ním hlavou. Na omluvu sem ani nečekala. To už bych chtěla asi moc. Hned na to se mi ozve v hlavě hlas Manona. Jenom si to vyslechnu a nijak nereaguji, ale to lezení do mé hlavy mě někdy opravdu štve, ale neudělám s tím nejspíš nic. Pomale si, ale už zvykám. Nic jiného mě nezbývá. Když zjistím, že už mě nepotřebuje dojdu si k baru kde si objednám dvojtého panáka whisky s ledem. Na bar hodím nějaký ten peníz za panáka, který si vezmu do ruky a sednu si na jednu ze židlí tak abych viděla na celý bar a z chutí si vychutnávám chuť té dokonalé whisky. Třeba se někdo připojí do popíjení panáku a nebo do debaty.

Gabriel Milas (V) - 14. března 2010 21:55

soukromá zpráva od Gabriel Milas (V) pro Jsme hříšné V její blízkosti se doslova celá chvěji nedočkavostí a pod jejími doteky taji, jako led když ho oheň rozpouští. Ty její hrátky zbožňuji, ale vždycky mně dokáže provokovat tím, jak mne tak rychle dokáže vzrušit a pak mne nechá v rozpacích. Též jí zahrnuji polibky, které jenom já dokážu a ne jiná žena, jež ona musela mít. Při jejím jemné kousnutí do lalučku, tiše sýknu. Ne kvůli bolesti, spíše kvůli tomu, jak mně dokáže vzrušit. Je to příšerné a zároveň díky tomu nemohu racionálně přemýšlet. A nebyla bych to já, kdybych se jí lehce nazakousla do krčku, který je tak neodolatelný a byl hřích jej nechat netkutelný. Rukou přitom svádím boj s jejím vrchním oblečením, při čemž to nakonec vzdám a dále pokračuji ve svých toulkách rty po jejich rtech, krčku. Nejraději bych ho rostrhla, ale to by se jí s určitou pravděpodbností nelíbilo. Druhá ruka si hraje pod její sukýnkou. Při jejím zašeptání do ouška jen kývnu hlavou a čekám, co si pro mně přichystá. Když jsme u nás doma pouze na ní pohlednu prosebně, jako čičnka. Jelikož jí takto vždycky dokážu přesvědčit. No tak..no tak.. copak máš za překvapení? pronesu nedočkavě a pomalu si sundám sukýnku, protože bych před ní ráda stála nahá, jelikož i toto jí dokáže rozvázat jazýček.

Aeneis - 15. března 2010 06:33

soukromá zpráva od Aeneis pro Jsme divoké Tiše vykřiknu tvé jméno, když mě kousneš do krčku. Bolestí, vzrušením a prosíc o další vzrušení. Prosíc o tebe. Další tiché zasténání pokračuje, když mi rukou vjedeš pod mou sukýnku. Dnes večer jsem ti usnadnila práci, spodní prádéko jsem si nevzala. Tílko jen lehce vyhrnu a osvobodím tak své bujné, ale pevné poprsí. Ráda rychle začínám, ale pak se ti obvykle odevzdám, odevzdám se tvým choutkám a rozmarům. Ale dnešní noc bude jiná. Tak zavři oči, brouku... Záhadně se usměju a taktéž se vysvobodím z většiny oblečení. Pryč šla takhle jen sukýnka a tílečko. Vím totiž, jak tě rajcují ty podkolenky. Navíc si s nima připadám na skutečných dvacet a ne 20 000. Jemně tě srazím na kolena předkloním si tě dopředu. Pohrdavě se usměju a tiše zamumlám jakési kouzlo. Něco málo stínů v pokoji ubylo a na mém podbřišku vyrostl úd, jaký mívají muži. Zároveň si ale ponechávám svoje ženství. A teď to přijde !!! Rychle do tebe úd vsunu a vykřiknu. Tou nádherou bolestí a uvolněním toho napětí. Pánví pohnu dozadu a potom zase dopředu... Tiše skučím rozkoší.

Richard Sheridan - 17. března 2010 19:35

U černého plamene Je to divný ale na ní se nedá vytáhnout nic. Přišla dostala od Mamona bar za její dobré chování a všechny splátky mu platí přesně v den kdy má. Pronesu a vášnivě ji políbím. Pak se podívám na hodiny, na ni a na bar a divně se pousměju. Vypadá to jako bych byl šílenec nebo psychopat lačnící po něčem co mu může dát jen ona. Dneska mám dobrou náladu a podivné chutě takže dneska to se mnou nebudeš mít lehké. A budeš se mít dobře. Pronesu pak ji znovu políbím chytnu kolem pasu a vynesu ji nahoru do svého pokoje tam z ní strhám šaty přičemž věřím že ona ze mě také strhává šaty a poté ji splním její nejtajnější přání.Jakmile skončíme podívám se na ni a zase se usměju. Je to krásné co říkáš po dlouhé době zase samy spolu. Vím že ses na to těšila i já sem měl chutě Řeknu ji a znovu ji políbím pak vstanu a obleču se. Poté sejdu dolů do hostince a podívám se kolem dokola zda li už někdo npřišel. Pokud ano naliji mu a dívám se dál, Pokud ne naštvně čistím sklenice a zadívám se na dveře Zkervenej wind infernal takojej blbej bar kterej dostal ženská za to že šukala s mamonem a já kterej svůj bar vystavil z chátrajcího domu utřu nos jak kretén. Řeknu si a protáhnu se pak se dál dívám na dveře.

Evelyn - 18. března 2010 10:46

Bar Když mi Uriel pomůže s Gabrielem oddechnu si, těžké mužské tělo bylo na mne opravdu moc a jsem ráda, že někdo převzal iniciativu, jen doufám, že Gabriel nebude protestovat, potřebuje si odpočinout. Když je uložen vrátím se k baru a usměju se na Dai. Koukám, že tady máš opravdu rušno, myslíš že by jsi si našla později chvíli času na malý rozhovor? Nechám ji aby si rozmyslela svou odpověď a otočím svůj pohled na Uriela, dlouze si ho prohlížím, uvědomím si, že zatím jsem narazila na docela příjemné tvory, pokud nepočítám ty ženy, které by se nejraději viděly na mém místě po boku Manona,ale i na ně přijde řada, jak ho znám, nevydrží mu udržet zájem u jedné ženy moc dlouho. Dobrý večer i Vám, pozvání na sklenku? Proč ne, co takhle nějaké dobré rudé víno? Přátelsky se na Uriela usměji a pak natáhnu ruku k seznámení, pravda, možná by se to Manonovi nelíbilo,ale ten má teď jiné starosti a sám řekl ať se bavím. Já jsem Evelyn, pokud to samozřejmě už nevíte. Dodám s pobavením v hlase, zde v tomhle baru mám pocit, že všichni vědí víc, než se na první pohled zdá.

Uriel Langston - 21. března 2010 12:46

Bar Mírně si povzdechnu, tohle bude dlouhý večer jak to tak znám, i když, ta žena, Evelyn, zatřepu mírně hlavou, dnes to nemusí dopadnout jako vždy ... i když. Ne, na to nemysli, teď na něco takového, ne, ne, ne ! Řvu na sebe, ale nejspíš se o něco takového pokusím, třeba, možná, mírně se ušklíbnu. To zní dobře, tedy pro začátek. Když si dám rovnou tequilu budu vypadat jako ožrala. Dodám neslyšně. Mé jméno jest Uriel. Přijmu ruku kterou letmo políbím. Evelyn, zajímavé jméno, ne, neznám vás. Znovu se usměju. Kde se osoba jako jste Vy vzala zde, v očistci.

Daiglien - 21. března 2010 14:23

Bar S úsměvem se podívám na Eye. I tak, neříkej, že se bojíš smrti, drahý Eyei. Potom trochu nadzvednu obočí. No právě, čím míň spíš, tím víc jsi arogantní. Nakonec ho přetáhnu mokrým hadrem lehce přes hlavu. Hele, aby si za chvilku neodvedli ebe s bouchačkama u hlavy. Je mi jasné, že to se ani nikdy nestane, ale i tak přece jen provokace u něj mu neuškodí. Na plašení lidí tu mám jiné, ale jak chceš, držet násilím tě tu nemůžu, i když ... nedokončím větu a nechám ji vyznít do ticha s malým mrknutím oka. Nakonec mu mávnu na dobrou noc a usměju se na něj. Lilith! Překvapeně se otočím na dívku, která právě přišla a taky ji obejmu. Sleduji ji s jistým pobavením, jak si vybírá nápoj a nakonec přikývnu. Prej co jsi udělala Eyeovi. Jak bych mu já mohla něco udělat? Maximálně tak zranit ego, což se mi ale tentokrtá, nevím, jestli je to dobře nebo španě, nepovedlo a ani jsem se o to nijak moc nesnažila, měl toho dneska moc. Pokrčím rameny a přisunu k ní objednané pití, víc už říct nestihnu nebo´t přijde její už zmíněná společnost. Pohlédnu na nově příchozí a čekám co si objedná. Její objednávka mě trochu překvapí, už se tu moc tento nápoj nepodává, nikdo už o něj nemá zájem, ale tak ... Po chvilce už jí přisunu i s úsměvem pití. Těší mě Roxy. Kývnu dívce na uvítanou a podám jí ruku, když nás Lilith představí. Užijte si to, dámy. Řeknu ještě se smíchem, než mi zmizí v davu. Co jinýho bych s tvým mozkem asi tak mohla dělat? Ušklíbnu se pobaveně nad tou představou. Potom ukážu Urielovi dveře, které jsem myslela a vděčně se na něj usměju. Děkuju mockrát, moc jsi mi pomohl. Podívám se na Evelyn a omluvně se na ni usměju. Doufám, že moc neotravoval, občas když se napije, tak je to s ním k nevydržení. Její otázka na rozhovor mě značně zarazí, ale myslím, že vím, o co se jedná, tak souhlasně kývnu a podám jak Evelyn, tak Urielovi objednané víno. Jak to tu zavřu, tak mám jít za Manonem, promluvíme si předtím nebo potom?

Evelyn - 22. března 2010 17:21

Bar a Uriel Chvíli si toho muže upřeně prohlížím a když slyším jeho otázku, uvědomím si, že jsem vstoupila na tenký led. Nechci lhát,ale věřit někomu? Zde na takovém místě? To bych mohla být rovnou sebevrahem. Zjistím, že mi vyschlo v ústech a voda mi nejspíš stačit nebude a tak se na Uriela usměji a pokusím se o koketní mrknutí a svádivý úsměv. Říkal jste něco o pozvání na skleničku a zatím jen otázky, takže co kdyby jste mne nejdřív napojil a pak si můžeme povídat....třeba o Vás. A nebo tě můžu opít a ty zapomeneš na všechny otázky, i to je řešení a já aspoň nebudu muset lhát. Pro sebe se trochu pousměji a rychle se zadívám ke dveřím, kde sídlí Manon, doufám, že bude zaneprázdněn hodně dlouho a bude hodně pít. Občas má ve zvyku, objevit se v nejméně očekávanou chvíli a zkazit každou milou chvilku, můj pohled přejede muže přede mnou. A tohle by mohla být milá a zajímavá chvilka.

Uriel Langston - 22. března 2010 17:56

Bar Díky Dai, do kolika že to tu dnes máš ? ... aby jsme se mohli přesunout ke mě ? Dodám v duchu šibalským hlasem. Omlouvám se, hned to bude. Znovu šibalský úsměv, chytnu dvě skleničky a odleju zkušenou rukou, netřese se, jak by mohla, přece jenom toho jsem se zbavil dávno třesoucích rukou, jak bych mohl krást, pche, tohle by se mi nemělo stávat, nikdy a taky nestává. O mě ? Nechápavě nakloním hlavu. Mnoooo tak to se raději napijem. Řeknu s pousmáním. Pozvednu sklínku, nezkoumám vůni či zjev a jestli nabídne k přípitku tak i k ťuknutí, přípitek nechám na ní. Spíše bych začal u Vás, budete jistě zajímavější. Přejedu její krásnou tvář pohledem, mile se usměju, upiju a čekám.

Daiglien - 22. března 2010 19:34

Bar Sleduji počínání Evelyn a trochu se zamračím, vím, jak to s ní je, ale tohle chování jí může dovést tak maximálně do problémů. Za tu dobu, co je s Manonem ho už mohla poznat, pochybuji, že by byl tak shovívavý a plný odpouštění, kdyby ji viděl, jak flirtuje s Urielem. Nechci se jí do toho ovšem míchat, ať dělá jak myslí. No ... Zarazím se a chvíli přemýšlím, ani nevím, do kdy to tady chci mít, rozhodně ne ale na moc dlouho. Myslím, že už to tady tak za půl hoďky zavřu, za hoďku. Proč to potřebuješ vědět? Jak rychle se máš opít? Provokativně se na něj usměju.

Angelus - 23. března 2010 08:21

Poznámka nad čarou: omlouvám se za případně milné informace v příspěvku, reaguji pouze na Anořin příspěvek jelikož nemám čas číst to hafo všech okolo (tím se jim i omlouvám protože jsou jistě velmi pěkné) Pokud někdo nějak nerušil naši konverzaci tak udělám „vložku“ při první příležitosti Wild Infernal Bar čára Místo bitky již sleduji Anořin úsměv se kterým scénu sleduje.Její slova opět tiše vyslechnu, nejsou určena pro mě takže mlčím, s podlézavými návrhy rozhodně vylézat nehodlám. Nechávám Anore ať si vyřeší svoje a sleduji lokál, samozřejmě mě zaujme starý známý vcházející do baru a následně pomáhající posbírat to co z Gabriela zbylo. I on na mne pohlédne a já mu věnuji úsměv.Vždy mu přeběhne mráz po zádech a je to vidět.Má duše ho děsí a stačí k tomu i pouhý pohled.Je to úchvatný strašák.Už jen kontrast zelené kůže a barveně křičícího oblečení je natolik praštěný, že byste tomu neutrálovi jednu flákli kdyby to nebyla taková snadná „kořist“ a takový ubožák v jednom. Pohled on zelenáče odvrátím na Anořino „no nic“.Stočím pohled tmavěhnědých očí k ní a s potěšeným úsměvem sleduji ten její. Její provokativní blízkost dožene ďáblíky na ramenou k úžasu, ten, spíše jen toho jedno… Hraje si s tebou… nedej se Jen se dej… přidej se k nim a budeš jí mít… Myslíš že se jí Manon kvůli tobě vzdá?...to určitě Určitě jo pokud o tebe stojí… Víteco… utéct se dá vždy…a já jen tak neutíkám Možná ano… možná také ne… mám plnou hlavu jiných věcí než abych si všechny pamatoval dle jména.Patrně , pokud ho znám, mne nijak nezaujal když si jeho jména ihned nevybavuji Odpovím prostě a jsem připraven jí následovat kam vymyslí.

Evelyn - 24. března 2010 17:47

Uriel a Dai Všimnu si zamračení na tváři Dai a je mi jasné o čem přemýšlí, nebo co se ji honí hlavou. Manon by jistě neviděl zrovna rád, že setady vybavuji s jiným mužem, dokud on se mě nenabažil,ale Manon právě teď nasává a má kolem sebe dost povolných ženských, takže jedna mu rozhodně chybět nebude. Pokusím se Dai uklidnit úsměvem a lehkým kývnutím, a pak se věnuji muži vedle sebe. Poslouchá jejich laškování a musím přiznat že trochu závidím. Ne Dai, zájem toho muže, to ji mohu jedině přát,ale tu uvolněnost s jakou se mohou bavit, nemusejí se hlídat, mohou se dělat co chtějí. Ze rtů mi unikne tichý povzdech,ale rychle se snažím přestat myslet na takové věci, měla bych si dávat pozor, jelikož se vždy najde dost ochotný přisluhovačů a donašečů.Uvědomím si, že mi Uriel nalil pití a tak pozvednu sklenku, pobaví mne vzájemná nechuť mluvit sami o sobě a neubráním se úsměvu. Jak se zdá, ani jeden se nechce moc tomu druhému svěřovat. Popravdě, na mne není nic zajímavého, takže pokud nechci skončit tím, že vás začnu nudit, rychle bych měla vymyslet něco o čem bychom si mohli povídat,ale nejdřív přípitek.... Pozvednu sklenku a na chvíli se zamyslím, upřu svůj pohled do jeho očí a po malé chvíli opět promluvím. Co by jste řekl připít si na ....vykoupení? Záměrně ztiším hlas, neboť si myslím, že ne každému, by se má slova zamlouvala.

Gabriel - A - 24. března 2010 19:49

Odvleknut, bar Kurnik netuším vůbec, co to bylo za chlápka. Ale vzal mně dalo by se říct, jako pytel brambor a odnesl mně tam kde mně jako vždycky nechávala Dai se vyspat z kocoviny. Za to jsem jí byl vždycky vděčný a její tajemství u mně zůstavalo stále pod zámkem. Je pravdou, že bych jí nikdy nepráskl, ale to ona samozřejmě ví. Po pravdě jsem chvíli nereagoval a nechal se unášet v říši snů, tedy v menším bezvědomí. Z čehož jsem se probral se strašnou bolestí palice a chvíli jsem si musel zvyknout na tu tmu v místnosti a to že tu jsem jako obvykle sám. No což už jsem si na to vskutku zvykl. Do prdele já to ho vola nesnáším. A já su ještě větší, takto se nechat zřídit. napadne mne, když pomalu a jistě střízlivým což v mém případě znamená, že je to v celku blbé. Proto se postavím na nohy a vskutku, tak prudce bych to dělat neměl. Hlava mi hučí, zlomená žebra bolí a to nemluvím o dalších nepodstatných věcech. No budu doufat, že má Dai u sebe nějakej Aspirin, nebo láhev skotské. Protože ta bolest palice je nesnesitelná. s touto myšlenkou pomalými kroky, při kterých se opírám zdi dojdu k baru za Dai, která se baví se slečnou Evelyn a tím chlápkem, který mně považoval za pytel brambor. Jen na ně kývnu a víc si je nevšímám. "Hele Dai, nemáš nějaký Aspirin nebo něco na to strašné bolení hlavy. Zase jsem se zachoval jako vůl. Promiň zda jsem ti tu něco rozbil. Měl bych se krotit." promluvím k ní, tak aby mně jenom ona slyšela. Je pravda, že když jsem střízlivej chovám se jinak než když sem dojdu nalitej a ještě se tu dorazím. "Příště mi tu flašku seber. Nebo ji vylej.. Kolik jsem ti dlužnej tentokrát? Mám si to odpracovat? Možná se udržím kvůli práci ve střízlivosti." dodám k tomu a chytnu se za bolavou hlavu. "Hele a neměla bys led?" ještě menší otázka, kterou už by mohli slyšet všichni při čemž jsem se předtím sám obsloužil a natočil si vodu z kohoutku. Což by pro některé mohlo být překvapením. Ale holt střízlivění je střízlivění. Poté přejdu pohledem slečnu Evelyn a Uriela, kterým by bylo vhodné poděkovat. "Díky, že jste mně nenechali napospas osudu, jak někteří tady přítomní." promluvím k nim a přitom se napiju vody. "Jinak jsem Gabriel, ale to už asi víte. Jsem tu totiž poměrně známí a to občas netěší." pronesu a podívám se přitom na Dai, která mně vskutku zná a vůbec se tomu ani nediví. Ví, že kdybych chtěl tak bych ty chlápky zvládl.. tedy kdybych byl střízlivý. Ale to už je moje hloupost, za kterou si teď nadávám. "Pořád tu je Manny? Co po tobě vůbec chce?" opět strhnu pozornost na Dai, a poměrně by mohla poznat že mám obavy.

Lucifer - 24. března 2010 20:04

S kráskou po boku jde všechno líp... I umírání Ve své podobě, fešáka zhruba ze sedmdesátých let, vyjdu z bytu. Tiše si začnu pobrukovat South of Heaven, otočím se na patě a podívám se na svou společnici. Vždycky na Nir bylo něco přitažlivýho. Už do té doby, co jsme oba byli ještě na nebesích. Ale ne vůně, ani tělo. Spíše mysl a duše. Ale vše v tom nejlepším stavu, že by i Paní sukub musela plakat závistí. Dnes je ve stříbrném, ikdyž jí spíš slušíval latex. Povzdychnu si. Ty doby už jsou dávno pryč. Moc ti to sluší. Obdivně si ji prohlédnu. A když si mlsně olízne rty, neudržím se a políbím ji. Jen pro štěstí. S úsměvem na ni mrknu. Prohrábnu si ofinu a u krku si povolím kravatu. Vlastně na sobě mám černé kalhoty a sako stejné barvy. Krvavě rudou kravatu a bílou košili. A na nohách kanady. Vypadá to trochu podivně, ale kdo by se chtěl plahočit ve špíně, která tam venku právě panuje ?? Protáhnul jsem se a usmál se na svou nejmilejší. Už je čas, neměli bychom naše partyzány nechat čekat. Věnuju jí lehký úsměv a z kapsy saka vytáhnu krabičku cigaret. Jednu vyklepu, dám si ji do koutku a o palec si připálím. Popotáhnu a po pár vteřinách vyfouknu do vzduchu modravý kouř. Rakovina mě nijak neštve, vždyť to já jsem ji vynalezl. A mimochodem... Vlastním nějakých sedmdesát procent akcií všech firem přes cigarety. Zavřu dveře do bytu a pohybem ruky zamknu. Můžeme ?? Podívám se na Nir a na dveře výtahu. Stisknu tlačítko, výtah už si pro nás jede. Konečně po dlouhé době zase ven. Kdybych byl malé dítě, nejspíš bych už byl venku. Takhle nabídnu (své) dámě rámě a vejdu i s ní do výtahu. Stisknu tlačítko do přízemí a zavřu oči. Nesmíme si dovolit žádnou chybu. Žádnou !! Ale stejně je synek až příliš sebevědomej. S dalším cinknutím vystoupíme a po několika krocích vejdeme do nočního Očistce. Naše kroky směřují do Wild Infernal Baru. U a v baru Potěšeně se usměju, když zahlédnu několik neonů žhnoucích do tmy. Až teď, na konci ulice záhadně schovám svou podstatu. Sice stále smrdím peklem, ale už se mi většina osob neklidí z cesty. Dám si ruku před ústa a zívnu. Trošku neklidně se kouknu na tu krásku vedle. Většinu naší chůze jsme mlčeli. Oba, nebo aspoň já, jsme si utřiďovali naše cíle. Dneska je velkej den. Teda spíš noc. A to nejsou Velikonoce. Pobaveně se ušklíbnu. Takže. Směle do toho ! Promluvím před dveřmi baru, otevřu a vejdu jako první. Jako správný gentleman přidržím dveře, aby Nir mohla vejít. Ze svých sto devadesáti se rozhlédnu po osazenstvu. Co si dáš, má drahá ?? Zeptám se své osobní anděly. Kývnu několika velmi známým tvářím.

Gabriel Milas (V) - 24. března 2010 20:21

soukromá zpráva od Gabriel Milas (V) pro Překvapení aneb moje dračice Ano zavřu poslušně očka, i když trošku jukám, jako malá holčička. To na mně miluje, to jak se v některých věcech chovám dětinsky. No tak mně nenapínej. zakňučím prosebně v očekávání a touze, aby byla naplněna. Bylo vskutku božské si předtím hrát s těmi rajcovními podkolenkami, které na tebe miluji a občas mně dokáží donést k šílenství. Když nakonec to svoje překvapení vykonáš, začnu šeptat tvé jméno a ocitám se v hluboké extázi, kterou jsem dlouho nezažila. Užívám se toho co děláš a sama také něco dělám, nejsem jako tvrdé I a snažím se i tvoje sexuální potřeby uspokojit. Vydechávám pokáždé tvé jméno a občas ti věnuji blaženě polibek. Při tom slastném vrcholu, který oslabil moje veškeré myšlení a zavedl mně do stavu, kdy se vážně cítím jako v ráji, přim čemž ti svými drápky uštědřím pár škrábanců, ale ty toto vskutku máš ráda. To bylo úžasné a tak dokonalé... děkuji..jak si to dokázala? samozřejmě hloupá otázka, jako kdybych na ní už nevěděla odpovědět...ale tento můj stav mi racionálně uvažovat nedovoloval.

Daiglien - 24. března 2010 21:11

Bar Všimnu si pohledu Evelyn a úsměv jí oplatím. Každá by chtěla stát na jejím místě, jen aby se dostala k Manonovi blíž, aby s ním mohla chodit ven a aby měla volnost. Ale taky každá potřebuje taky pobýt občas s jiným mužem. Nakonec se otočím za hlasem, který znám víc než dobře. Jsem trochu překvapená, že se probralak brzo, čekala jsem, že bude v bezvědomí nejméně do rána. Podívám se na něj a trochu se zděsím toho, jak vypadá. Gabe ... Povzdychnu si. Ví, že mám pro něj jako pro jednoho z mála slabost, ale ani on jí nemůže zneužívat. Je sice prvda, že ta slabost nevznikla pro naše dobré přátelství, ale pro tajemství, která společně sdílíme. Vezmu do ruky mokrý hadr a přetřu mu s ním ještě místa, kde mu usschla krev, na obličeji. Přemýšlím, že bys občas nějaký den měl to pití vynechat, zdáš se být docela příjemný. Neopustím si malé rýpnutí, když mu položím na pult prášek, který si vyžádal. Trochu mě překvapilo, že si raději neporučil nějaký alkohol. Myslím, že pro dnešek asi nebudu potřebovat moc pomoct, jen když se na to budeš cítit, záleží na tobě. Víš, že se to můžeš odpracovat klidně i zítra, budu tady asi pořebovat trochu poklidit. Doufám, že to tu za chvíli zavřu, už jsem docela vyčerpaná z toho frmolu. Unaveně se usměju a napiji se ze své skleničky, už ani nevím, co piju. Podám mu šáček s ledem, který sjem měla schovaný pod pultem. Pokud už budeš opilý, tak si to netroufnu, to sám dobře víš, v opilosti člověk dokáže říct i to, co nechce. jemně mu naznačím občas své obavy a pak nasadím přísný výraz a ztiším hlas, aby mě slyšel jen on. Gabrieli, když jsi přišel, přitáhla tě Evelyn, cos po ní chtěl? Chvíli po tom, co odešla, ses vypařil i ty a nakonec tě sem musela dotáhnout. Víš, že si nemáš zahrávat s ohněm, patří Manonovi. Jeho další otázka mě docela pobaví a tak se rozesměji. Ach, Gabe, občas se divím, kam dáváš mozek, kam ho schováváš. Ano, Manon tu ještě je. Ptáš se mě na otázku, na kterou sama neznám odpověď, každopádně... Znovu ztiším hlas do šepotu, po mě chce, abych k němu potom přišla. Všimnu si jeho obav a pohladím ho po tváři. Ty se bojíš? Čeho? Víš, že už jsem velká holka. Můj úsměv zmrzne, když stočím pohled ke dveřím. Co ten tady dělá?! Zasyčím na jednu stranu překvapeně a na druhou stranu zlostně. Nikdy sem nepřišel, když se tu ukáže, znamená to jenom potíže. Rychle ale nasadím neutrální výraz, mám štěstí, že si mě nikdo ani on nemohl všimnou, více méně, jsou tu otázku položila Gabovi a hned se vzpamatovala. Ale, ale? Kdopak nám to tu vystčil růžky ven z pekla? Nasadím výraz, kterým Satanovi oznamuji, že je jen nicka. Nějaké přání? Dodám ještě.

Gabriel - A - 24. března 2010 22:18

Bar Jako vždycky na všechno připravená. Ne z přátelství, tady v Očistci to přátelství ani nehledám. Je pro mně dobré, že vím o ní něco, i když nikdy bych nebyl schopen to vyzdradit Mannymu, kterého nesnáším stejně jako jiní. Její slova o vynechání pití jen přejdu s úsměvem na rtech a přitom se na ní děkovně podívám, když mi utírá hadrem oschlou krev. Potom si vezmu prášek ze stolu a zapiju jej vodou. Na chvíli zapřemýšlí, zda nebude vhodné si to odpracovat až zítra, jelikož dneska bych to nezvládl. Ale jít spát se mi ještě nechce, i když možná by to bylo i lepší. "Dik..no dneska si v tomto stavu netroufám, ti pomoct.. asi máš pravdu ráno moudřejší večera, jak by se řeklo na zemi." pronesu a vezmu si led, který si přiložím na bolavou hlavu. Má pravdu, co řekla o tom, že v opilosti bych mohl něco prozradit. "Zase jsem ti něco naznačoval? Sám bych si v této chvíli nafackoval. Uděláš to za mně?" opět pronesu pouze pro její uši, tedy byl bych nejraději, kdyby se tento náš rozhovor konal v soukromý, ale nebudu si vyskakovat. Trošku víc se k té věci nakloním k ní, aby to slyšela pouze ona. Tedy z profilu by to mohlo vypadat, jako kdybych jí chtěl políbit. Místo toho jí něco šeptám do ucha. "Myslím, že dobře víme na čí straně je.. a jak je Manny nebezpečný. Mám o vás pouze strach dámy. A Manny si toho ani nevšimne.. Známe ho přeci už delší dobu" po těch slovech se od ní odkloním a opět přiložím na svoji hlavu led. Sám se taky občas ptám, kde dávám ten svůj mozek." při této své narážce se musím pusmát. Její další slova mně ujistí, že bych měl mít asi ještě větší obavy. "Nevím, že by špatné tušení. Kdo všechno to ví kromě mně? A asi Evelyn?" opět jí pošeptám, tak aby to nikdo neslyšel. "A o tom, že si velká nemám pochyb. Už nějaký čas tě znám. Ale je třeba být připraven." dodávám, ale v tom mně vyruší její otázka. A při její otázce také pohlédnu ke dveřím a poté nechápavě na ní. "Co tu dělá kdo? Toho chlápka neznám." promluvím k ní a nechápavě hledím na toho muže, který právě po boku jedné z dam kráčí sem do baru. Asi si ho s někým spletla.. a nebo je to Manny, který si zase s námi hraje.. nebo...ale to není možné, aby to byl pekleník. nevěřícně pohlédnu na Dai, dotknu se její ruky a vyměním si s ní trošku starostlivý pohled. "Hlavně v klidu." pronesu jen tak a slezu z barové stoličky, abych si nalil zase vodu, protože mám nějak žízeň. "Já vím, že sem otravnej po dnešku... Ale neměla bys něco k snědku?" opět menší otázečka při které doufám, že mi odpoví a po případě něco dá. Vážně mi nějak vyhládlo. Teď zatím mlčky sleduji situaci a popíjím vodu z kohoutku.

Aeneis - 25. března 2010 06:36

soukromá zpráva od Aeneis pro Pelíšek Několik polibků a kroucení bradavek. Slastná křeč už se blíží. Áááááááách !!! Tiše zakříčím extází a svalím se vedle tebe. Bolest ze škrábanců jen ten úžasný pocit umocňuje. Rychle oddechuju, stínový přírustek na mém těle se rozplynul a místnost lehce potemněla. Lásko, já.. Naučila jsem se to kouzlo sama, víš ?? A jen kvůli tobě, má krásko.. Věnuju ti dlouhý polibek, jednou rukou ti lehce zakroutím levou bradavkou a druhou tě pohladím v klíně. Tiše zavrním blahem a z klínu ti přejedu od bříška až k druhému prsu. Čičíííí.. Nechceš to zkusit taky ?? Proč se vlastně ptám, stejně bych tě k tomu svými nevinnými a prosebnými pohledy dohnala. Posunu se se níž a lehce ti ženství olíznu. Usměju se a tiše začnu odříkávat magická slova. Tentokrát ale musím tvarovat, protože tělo není moje. Po pěti vtěřinách je hotovo. Na konci podbřišku ti teď z těla vyrůstá mužský úd. Je to trochu děsivé, to ano. Rychle ho olíznu a kouknu na tebe. Mňau.. Usměju se a obkročmo se na úd posadím. Zajel do mě. Zalapám po dechu a nadzvednu se na něm a znovu klesnu. Vydechnu tvé jméno a položím se na tvé tělo. Dlouze tě políbím a přetočím se s tebou. Vyzývavě a zároveň nevinně se na tebe podívám.

Evelyn - 25. března 2010 07:20

Bar Zatím co sleduji Uriela a občas mrknu na Dai, z místnosti se vynoří Gabriel. Jsme překvapená, že se probral tak rychle, ale nezdá se být ještě úplně v pohodě. Možná bych mu i pomohla,ale všimnu si, že něco řeší s Dai a tak se nevměšuji. Jeho poděkování přejdu jen úsměvem. Vím, že tady asi moc spřízněných duší nenajde, přesto si myslím, že to byla samozřejmost a nebo hloupost, záleží na tom, jak a kdo to donese Manonovi. O tom, že se to dozví, nepochybuji ani na chvíli. Jistě, je tady dost takových, co by rádi byli na mém místě a postarají se o to, aby se ON dozvěděl co jsem tady dělala, s kým jsem se bavila. Jenže, pokud mi výslovně nic nezakázal, nemůže se divit, přinejhorším si zahraju na hlupačku, protože zatím se od něj zavrhnout nemůžu nechat, zatím ještě ne... Když se Dai pozastaví nad nově příchozím, otočím tím směrem hlavu,ale neznám toho muže a tak se pomalu napiju, pozorně si ho prohlížím a pak svou pozornost obrátím zpět k Dai, Urielovi a Gabrielovi. Pokud to ode mne nebude drzé, mohl by mi někdo říct, co je ten chlápek zač? Když se to tak vezme, uvítala bych kdyby jste mě zasvětili do zdejšího propletence, zatím nevím proč mě některé ženy vraždí pohledem a co jsou zdejší muži zač. Nemám ráda překvapení a je dobré si hlídat záda. Mluvím jen tak hlasitě aby to slyšeli jen ti tři u baru.

Lexina - 27. března 2010 19:24

Wild Infernal Bar - Angelus Začíná tu být poněkud těsno a to je na můj vkus až příliš. Manon si umanul, že se dnes večer bude věnovat té druhé, takže já mám volné pole působnosti a nevidím důvod proč tu ještě zůstávat. Když Markus tak bravurně splatil dluh a vypálil tak Dagonovi rybník, bude se muset vymahač se svým raráškem spokojit s tím, co je teď v baru. Já jsem spokojená se svou kořistí. Chvíli se mlčky rozhlížím po baru. Vnímám Angelusova slova, nicméně mne teď zajímá trošku něco jiného. Netrvá dlouho a můj pohled se přesune ke dveřím a vstoupím Satan. Otočím se zpátky k Angelusovi a dívám se mu do tváře. Snažím se v něm číst a chtěla bych zjistit, co se mu teď honí hlavou. Je tu jeho pán a můj pán. Je tu také ale vyhlášené příměří... status quo, jenže oba dva jsou provokatéři. "Budeš tu zůstávat jako poslušné štěně a nebo půjdeš se mnou?" Zeptám se ho, provokativně zvednu bradu a dívám se mu do očí. Prsty vyhledám jeho ruku a chytím jej za malíček, po kterém přejedu od konce ke špičce. "Nezůstaneš tady." není to otázka, ale kontatování. Vidím mu v očích, že se nechá. Že je zvědavý a odejde se mnou. Stále jej držím za malíček, pomalu se otočím a odcházím z baru pryč. Ještě pohledem přelétnu po Satanovi a té jeho mršce. Nemám potřebu se jim obloukem vyhýbat a je mi jedno, že mu odvádím poslušnou ovečku. Angelus se mnou nejde na porážku. Otočím se za ním, abych se ujistila, že ani v tuhle chvíli nebude protestovat. "Musíš mi povědět, co všechno se ti právě teď honí v hlavě." shlédnu ho pohledem od hlavy až k patě a provokativně si přitom olíznu ret. "Můj starý známý čeká a potřeboval by trochu za vyučenou. Půjdeme k Orákulu, aby nás poslalo na Zem a aby nám Johna Constantina našlo." A s tím odcházím z baru s Angelusem za zády. Dle mých informací, by se Orákulum měla pohybovat nedaleko baru Infernal v jedné polorozbořené svatyni. Nikdy jsem nepochopila, proč někteří démoni tak lpí na tradicích minulých. Svatyně asi Orákulu připomíná, co kdysi jako člověk bývala, než propadla peklu.

Daiglien - 01. dubna 2010 13:24

Bar Postupem času, jak se na něj tak dívám, na tu zbídačenou tvář muže, který tu je již tak dlouho a před kterým nemám vlastně žádné tajemství, protože bych ho stejně neuchránila před jeho bystrým sluchem, začínám zjišťovat, že mu nepomáhám jen kvůli tomu, abych si ho udržela na své straně a aby o mě neřekl něco, co nechci. Tam někde v hloubi, někde tam, kde jsem to dávno zazdila a nikoho si nepustila už do takové blízkosti jako kdysi, se začala otevírat skulinka a Gabriel byl tím, kdo se tam začal vkrádat. Na jednu stranu mě to děsilo, na druhou jsem byla ráda, že je tu někdo, o koho se můžu opřít a komu můžu, snad, věřit. Že bych se za chvíli zase dokázala zamilovat? Nic není nemožné, až na to, že do Gabriela určitě ne. Stupidní je jen uvědomění si, že o tom vůbec přemýšlím. Přijde mi to jako ironie osudu. Pohledem vyhledám Frichaela. Vím, že tohle byla má jediná láska tam na zemi, i když má touha po mužích dokázala tuto lásku skoro zabít. Ne, že by v posteli byl nějaká lata, ale pomyšlení, že bych zbytek svého života strávila s jedním mužem v posteli bylo příšerné. Nikdy jsem nelitovala svých nevěr vůči němu, i když on to nedokázal pochopit. Ostatně, byla jsem to ovšem já, kdo mu provrtal díru v hrudi. Dokázala tuto lásku skoro zabít. Mám dojem, že ji nezabila úplně, u něj bych se ani nedivila, kdo by miloval toho, kdo ho zabil? Snad jenom blázen. Ovšem jsem moc hrdá na to, abych mu to přiznala. Podívám se znovu na Gabriela a pobaveně se zasměju. Začínáš pochytávat moudra, Gabrieli? Raději si sedni. Přišoupnu k němu židli. Jeho další výrok mě rozesměje. Nafackovat ti? Víš, že bych to vždycky udělala s největším potěšením, drahý Gabe, ovšem teď ve mě začínáš vzbuzovat snad i trochu lítost nad tím jak vypadáš. Znovu se neodpustí rýpnutí. Pořád mě baví si z něho dělat srandu, i když věřím, že zrovna jeho to může i docela zraňovat, protože moje vtípky jsou často dost kruté. Ano, to tedy je nebezpečný, ale kdyby tě s ní nachytali, bylo by to ještě nebezpečnější, nemyslíš? Ano, vím, jak to s ní je, ale nejsem si jistá, zda to ví ona o mě. Snad to tuší, i když pokud jí o mě nikdo neřekl, tak opravdu nechápu proč. Každopádně s ní potom budu mluvit, možná nebude na škodu, když u toho budeš taky s tím, co všechno víš. Prohlásím taky tak, aby to nikdo jiný neslyšel. Není moc moudré se o tom bavit zrovna tady. Nikdo jiný to neví, snad kromě ... Ty víš koho, není moc dobré říkat jeho jméno zrovna tady. I když ani on už se asi nechce schovávat. Pomyslím si, když se znovu podívám na toho muže. Je mi záhadou, zda s ním byl Gabriel někdy ve spojení osobně. Pokud ne, není divu, že ho nepoznal, ale víc mě to zaráží u Evelyn. Jak je možné, že vím, že je to on pouze já? Podívám se na Evelyn a pozvednu tázavě obočí. Ale no tak, Ev. Každá tady v baru by chtěla být na tvém místě po boku nejmocnějšího. Zaráží mě, že si to neuvědomuješ. I tys přece musela být taková. Trochu záhadně se pousměju a znovu se podívám na onoho muže. Kdo to je? Ach, ale nikdo, to je jen jeden muž, kterého tu nikdy nevidím moc ráda. Je to namyšlený a nabubřelý fracek, který neví co s prachama, každopádně mi nesmírně lichotí, že je vyhazuje právě zde. Zahraju to do autu s perfektním hereckým výkonem. Evelyn, no tak, jak dlouho si tě Manon váží? Přece bys aspoň něco měla vědět? Vždyť ani já tu většinu lidí neznám, snad jen pouze ty, kteří sem chodí pravidelně. Všichni jsou to ti, kteří Manona milují. Zaráží mě, že si to neuvědomuješ, hlavně z toho důvodu, že je Manon tady. A ty se nemusíš ničeho bát. Jsi Manonův miláček, tady ti nebezpečí nehrozí. Čím dál víc jsem překvapena Evelyninou nevědomostí.

Eye (Mercenary) - 01. dubna 2010 22:24

Doma - Koukání do temnot noci Už po několikáté se mi zjeví ta podivná scéna. Peklo. Kolem slídí několik hladových démonů, jakoby z kanálů se ozývají lidské výkřiky plné bolesti. Zlomeně si sednu na zem plnou rzi, písku a nečistot. Rozhlédnu se po tomhle bezútěšném místě. Ne, tohle není správné.. Prý jsem jeden zmála, pro které si Satan přišel osobně. Vzhlédnu a několikrát zamrkám. Právě sedím na zemi před ním, jeho synkem a několika vysocepostavenými démony. Rez zmizela, ve vzduchu jen občas plují smítka prachu. Soud ?? Nejistě se rozhlédnu po tvářích, které se na mě docela hladově dívají. Většinu z nich teď znám a jakoby odnikud se mi objevují jejich jména. Lucifer, Mamon, Baltazar, Lilith starší.. Lidský křik už doléhá jakoby odnikud. Ne, ne, ne !! Je to jen sen !! Chytnu se za hlavu a skloním ji. Víčka pevně tisknu k sobě. Bohužel, milý Eyi, jen tak lehce se nás nezbavíš... Až přesládlým hlasem promluvila první žena Adamova. Máme pro tebe práci. Máš možnost pracovat pro Peklo a ovlivňovat tak nepřímo smrtelníky na Zemi. Samozřejmě to nebude zadarmo. Jako odměnu dostaneš zpět své neporušené tělo, nebudeš tady dole trpět a budeš vylepšen. Tentokrát záhadně promluvil První padlý. Jeho synek se vedle něj pobaveně šklebí, ostatní se taky očividně baví. Takže ?? Oblitý potem se konečně z té vzpomínky vzbudím. Kurva.. Schovám obličej do dlaní a promnu si ospalé oči. Škvírami mezi žaluziemi do ložnice proniká stříbřité měsíční světlo. Vlastně je teď rušivým elementem. Matně rozeznávám věci ve svém pokoji. Teď právě očima pátrám po jediné. Budík. Za chvíli už mírně rozladěně mačkám jakési tlačítko. Na displeji se objeví zeleně podsvícené černé číslice. Něco přes půlhodiny do předpokládané zavíračky.. Svalím se do postele a koukajíc do stropu se zamyslím. Co jsem mu měl asi tenkrát říct ?? Už jen ten pohled na rozbořené domy, rozpadající se auta, na oranžovo-rudé nebe, na hořící stromy a některé budovy.. V člověku se najednou něco zlomí. Přestane si dělat falešné naděje, protože kdyby Nebe bylo skutečně "to hodné", tomuhle by zabránilo. Samozřejmě, že jsem tu nabídku vzal.. Stačila mi bolest, kterou jsem pociťoval při umírání. Zívnu. Od té chvíle jsem bydlel zase na zemi a poštou mi chodily "rozkazy". Převalením na břicho se dostanu na dosah mobilu, který jsem položil na noční stolek. Pět minut uběhlo. Další zívnutí. Konečně jsem se rozhodl. Napsat novou.. Ale teď... Co napsat ?? Asi zůstanu u jednoduchosti.. Začnu palci mačkat tlačítka. Zastav se, něco pro tebe mám. Eye Odeslat komu... Daiglien. Odesílání.. Odesláno.. Tak a teď se budu muset přemluvit vstát. No tak pohni.. Popoženu sám sebe, odložím mobil na stolek a vyhrabu se z postele. Promnu si kořen nosu a hmátnu po čistém šedém triku a šedých khaki tříčtvrťácích. Obleču se a zmizím do koupelny. Prvé řadě si opláchnu obličej a následně vyčistím zuby. Rukou si učešu černé vlasy a z koupelny vypadnu. Teď směr kuchyň. Z jedné skříně vezmu neoznačenou láhev vína a narychlo ji nacpu do poloprázdné lednice. Narychlo začnu po bytě uklízet. Uběhlo deset minut, celkem čtvrt hodiny. Jo, ještě tu věc.. Ze skříně v obýváku vytáhnu malou krabičku, asi 15x7x2 centimetry a položím ji na stůl v obýváku. Unaveně si sednu do křesla a zavřu oči.Nezbývá než čekat. Čekat. V tomhle životě, na tomhle místě se vlastně nic jiného dělat nedá..

Gabriel - A - 03. dubna 2010 20:41

V baru Trošku se ušklíbnu při jejích slovech a začnu trošku šmejdit, zda tu nemá něco k snědku. Protože začínám hlady šilhat. A jídlo jsem ani nevím, kdy měl. Po pravdě jsem měl pouze tekutý chleba, ale to se do jídla vůbec nepočítá. Nakonec svoje usilovné hledání vzdám a opět se usadím na barovou židličku, po cestě si ještě vezmu jednu Coca Colu, která rozpouští rez. A co je potom větší svinstvo? Alkohol nebo nealko? Lítost a u tebe? Čím jsem si to zasloužil? zeptám se jí s menším úšklibnutím na tváři a upiju si trochu té coly. Její další slova si vyslechnu a trošku se nad nimi zamyslím. Víš přeci, že jsem strašný sebevrah. No po pravdě si Manon myslí, že jsem pako co nic nezvládne a to je i moji výhodou, než se dostanu do formy.. Dobře po pravdě než přestanu chlastat toto svinstvou, které mi poškozuje poslední mozkové buňky. I když kdo ví, či tam vůbec byli, že? pronesu trošku s humorem a opět si upiji té břečky, která kdo ví co všechno v sobě obsahuje. A lidem na zemi tolik chutná. Dle mého názoru to o tobě jisto jistě ví. A ano budu tu s tebou, možná ti pomůžu s úklidem. Začínám se cítit líp. Stejně, jak to vidím, tak zavíračku bude v nějaký ranních hodinách. řeknu jí a přitom ukážu na lidi kolem, kterých je vskutku dostatek. To asi jen, když má něco Manny v plánu bejvá. Hele, aby v tom nebyla nějaká hra. Víš jak si Manny rád hraje s převleky. Jsi si jistá, že si stále byla ve spojení s ním. Víš koho myslím? zeptám se jí a začínám mít celkem obavy, která na sobě nechám znát. Ano, ano.. Manny je totiž nevyzpitatelná osoba, která si ráda ověřuje, kdo je na jeho straně a kdo ne. Otočím se k Evelyn, tak aby to mohla slyšet pouze ona. Tady jsou ti, kteří nám jdou po krku, když se dozví na čí straně vůbec jsme. A udělají všechno, proto aby se nás zbavili. pronesu, jako kdyby se nechumelilo a upiju si z Coly. Zatoužím přitom po cigaretě, ale bohužel tu krabku jsem ztratil po souboji s tou Mannyho zatracenou ochrankou. Otočím se proto k Dai. Máš prosimtě cígo? zeptám se jí a hodím na ní prosebný pohled, který na ní vždycky fungoval. Tak snad i vyjde dneska. Odpověď na to, co je to za chlápka mně nepřekvapuje. Většina jich se zde objevuje. Aha.. tak to jo.. To je něco jako já, akorát já nemám moc těch prachů. pronesu a přitom na ní mrknu. A poslouchám Dai, jak hovoří k Evelyn. Začínám mít přitom pořádné obavy o obě holky. To s tím Mannym se mi nelíbí a hlavně to, že jí vůbec k sobě pozval. Nikdy to totiž nedělal. Manny do háje, co máš s Dai v plánu? trápí mně tato otázka, ale snažím se to na sobě nedám znát, ale Dai mně dost zná na to, abych to před ní skryl. Asi jsem jedinej, kdo tady má nějaké obavy. A to je pěkně v háji.

Koule PJ - 03. dubna 2010 21:04

Za Mannyho - Marry Sorry Manny, ale nemohla jsem si pomoct. Však na tebe ještě přijde řada. ;) Manny se na chvíli zamyslí, nad těmi slovy které si před chvíli vyslovila, ale poté raději kývne hlavou, aby si tu myšlenku vypudil z hlavy. Ne mám to tady raději. Vidět, jak všichni ze mně mají respekt a dělají pro mně. Je to vskutku potěšující. pronese a povzdychne si, při té tvé reakci. Která se mu, ale vůbec nelíbí a na jeho očích to je vidět. Jsi asi jedna z mála, která mu nechce vyhovět. A většina z nich už byla umlčena, nebo se na jejich umlčení chystá. No dobře. Nedonášej mi od mého fotra. Ale měl bych za to na oplátku menší prosbu. Chtěl bych vědět, abys nějak zjistil, co je pravdy na tom, že Dai šéfka toho baru donáší Satanovi. To bys mohla pro mně udělat ty moje kočičko. pronese a pohladí tě po tvářičce. A aby tě na chvíli umlčel opět ve tvém přemýšlení, jak jinak políbí tě, tomu polibku jak jinak neodoláš. Ta jeho podoba je vážně úchvatná. A komu tady se dá vůbec věřit? Zlato nebuď bláhová. Víš kšeft je kšeft. Buď hraješ s týmem, nebo jdeš proti proudu. Nikdy si nevybereš. pronese a opět se ti zahledí do očí s prosebným výrazem. No jen si řekni svoje nejtajnější přání. pronese se a zamyslí se přitom. Ano a je to tady, zamyslel se. To neznačí nic zrovna dobrého. Víš zkoušel jsem jednou. Jeden ze svých dobrých žertíků. Mám rád, když zjišťuji věrnost u některých a právě tehdy. Se mi prostě svěřila Dai s něčím. Ale ne mně jako Mannymu, ale Satanovi.. mému otci. Chápeš to? Já tomu nemůžu uvěřit, že to mohla udělat právě ona. Proto to chci zjistit. Možná to věděla, že jsem v tom převleku a dělala si srandu. No.. tááák. Nebuď zlá. pronese Manny opět prosebně a vyklopí ti, proč chce abys trošku sledovala Dai. Teda, abys to z ní zjistila a pak mu donesla veškeré zjištěné informace. Ale kdo ví co je lepší. Nebylo by dobré se taktéž, jako jiní přidat k Satovi? Za něj bylo beztak lépe než za Mannyho. To už je na tobě.

Koule PJ - 04. dubna 2010 14:38

Začlenění nových postav do Očistce, aneb vítejte v Očistci - mezi nebem, peklem - Aiko, Ryu Ocitli jste se v Očistci, ani nevíte jakým způsobem vlastně. Ani vůbec nechápete, kde vlastně jste. Nikdo vám totiž řádně nevysvětlil, co je ten Očistec zač. Chvíli se procházíte po tom zvaném městě a s hrůzou v očích sledujete dění, které vám není zrovna po srsti. Všude kolem jsou žebrající lidé, kteří dokonce i vás prosí o jídlo či nějaký ty peníze, aby si jej mohli zakoupit. Krom toho se tu nachází i lehké dívky, které si nemohou jiným způsobem vydělat peníze na živobytí. Je to hrůza až pomyslet kam jste se to dostali. Ty hrůzné obrazy vás provází po celou tu cestu ulicemi. Avšak v jedné chvíli pocítí Ryu strašný hlad a zároveň žízeň, proto se spíše zaměříte na hledání nějakého obchodu a zároveň byste se mohli dozvědět nějaké potřebné informace, po případě si zde najít nějaké vhodné ubytování. Cesty vás nakonec zavedou do jednoho menšího "supermarketu", který tu je asi jako jediný v těchto hodinách otevřený. Uvnitř je mladičký chlapec ve věku možná podobnému vám. To místo se zdá býti poklidnější než tam venku a hlavně bezpečnější. Ještě nikde jste však nenašli svoji rodinu, vlastně nikoho. Je to jako zlý sen a přitom to je skutečnost. Hrůzná skutečnost ve které se budeme muset naučit žít. Nový úvod - Kett Omlouvám se, že to tak trvalo. Ale nějak došla inspirace, snad toto bude dostačující. Zatím ti do tvého obchodu nikdo nevkročil, po obchodě zní právě Usher a jeho Yeah, která jde z rádia, který se jaksi paradoxně ze země dostal sem. Tak krátí dlouhé chvíle. Dneska to vypadá vskutku bídně. Zastavil se tady pouze nějaký opilec, který si koupil nic jiného než levné krabicové víno, jelikož na jiné neměl zrovna peníze. Po něm se tu stavil známí, který dělá v nemocnici. Koupil něco k jídlu a k nevíře taky alkohol. Což tě vskutku dostalo nejvíc. Venku jako každou noc to řádilo žebrajícími žebráky, lehkými děvami, které potřebují peníze a nenapadlo je nic jiného, než takovýmto způsobem pracovat pro Manona. Ze kterého ti je na nic, protože k tobě chodí Dagon jeho výberčí daní. Což ti občas je úplně proti srsti a kdyby se dneska stavil, asi by odešel s prázdnou a ty kdo ví s čím. Avšak tvoje přemýšlení nad ničím je vyrušeno příchodem dvou mladých dívek, zřejmě zde nových. Poznals to podle toho, jak se tvářili z toho kde vlastně jsou. Nebylo by špatné si k sobě na účet připsat nějaký dobrý skutek a zároveň se o ně postarat než se tady rozkoukají a postaví se na nohy. I ty jsi byl stejným, když se tě ujal bývalí majitel tohoto "supermarketu" a poté se oběsil, protože to už tu dále snášet nemohl. Snad takový osud nepostihne tobě. Nuž co jiného než s chutí do toho, pozdravit a opatrně jim vyjasnit situaci, jak se sem dostaly.

Evelyn - 04. dubna 2010 17:02

Bar Poslouchám Dai a uvědomuji si, jak musím působit divně, přivedl si mne sem Manon a já neznám skoro nikoho, nic nevím i když, o tom by se dalo diskutovat, jenže to by mě mohlo stát krk, a na to je ještě příliš brzo. Zatím si děvče jen pěkně zahráváš, jak se zdá, zde se přátelské styky moc nepěstují a ty si koleduješ o malér. Jenže, jak se něco dozvědět, když nebudu mluvit s ostatními? Kruci, do čeho já se to namočila. Víš Dai, přiznám se ti, ani nevím proč si Manon vybral mne.Je pravda, že je příjemné dostat se mezi lidi a okouzlit jeho, byla jediná možnost,ale jak říkáš, každá by chtěla být na mém místě, jenže já se tam potřebuji ještě chvíli udržet, ovšem zároveň potřebuji i trochu volnosti, což jak chápeš, jde po jeho boku velmi těžko. Mluvím velmi potichu, vědoma si toho, že Dai je jediná o kom si mohu být jistá, že ji mohu věřit. Pravda, mám pocit, že by se ještě někdo našel,ale to už s takovou jistotou nevím. Mrknu na Gabriela a věnuji mu úsměv, sáhnu do kapsy a podám mu cigarety. Tady máš, jsem ráda, že už ti je lépe. Všimnu si jak starostlivě si prohlíží Dai a přemýšlím o tom, že je na čase asi zmizet, třeba si ti dva chtějí popovídat, jenže...kam zamířit, pryč z baru nemůžu, a Manon je stále zaneprázdněn.Otočím se na Uriela a nepatrně se usměji. Co si dát spolu sklenku něčeho dobrého?

Angelus - 06. dubna 2010 08:19

Wild Infernal -> s Anore Dlouze vnímám její pohled a jakmile ho odvrátí, mé oči následují její abych viděl co vypátraly.Pozoruji onoho muže a není mi zcela známo čím ji zaujal.Teprve slova prozradí co se děje i když ne zcela. Táže se zda tu zůstaneš…to znamená že ten chlápek bude sám Satan… Na to bychom bez tebe nepřišli… Řekl bych že nepřišli…patřím sice k nejvěrnějším ale jeho podoby také nedokáži jen tak rozeznat. diť je provařenej… ...možná pro tebe... Co ty tady??? No…koukám že tu děláte jen bordel tak jsem na návštěvě… Vypadni z mého ramene! Nově příchozí ďáblík v rudém se přesune k modrému aby černý zůstal v klidu a mohli do mě najednou hučet tři… To je dneska den Možná jsem oslaben vnitřím bojem a proto neprotestuji a nebo se mi prostě jen a jen moc chce ale tak či onak prostě Anore následuji.Ne že by mi bylo jedno kam…to ne… ale chvíly to tak nejspíše vypadá. Ledva se ke mne otočí opět se pousměji a démoni na ramenou jsou neslyšitelní ačkoli jeden protestuje a chce se vrátit…druhý naopak vyzývá k dalšímu pochodu a třetí? Jeho nemravné myšlenky raději nebudeme prezentovat. Tady je někdo zvědavý… Prohlásím s potutelným úsměvem.Nikdo mi do hlavy nevidí a kdo jednou mohl tak byl rád když jsem zmizel… Možná Manon vidí tohle… proč by mě ale chtěl na svou stranu kvůli tomuhle? Zauvažuji vduchu a jsem rád že ti dva…nyní vlastně tři… se zdržují komentářů. Rád ti pomohu… Přislíbím i když modrý se opět bouří.Tohle není malý ďáblík…ten strašpytel bude brzy kandidovat na anděla… Venknu na cestě k Orákulu ke kterému se stále nechám vést, se trochu zdrze odvážím chytit Anore za celou ruku.Vzhledem k našim přesvědčením vypadá naše rukami spojené duo poněkud bizardně ale mě se to líbí.Moc. Proč si myslíš že by ses v mé mysli vyznala? Zeptám se za chůze a dál pohlížím do jejích poutavých očí aniž bych koukal na cestu.

Koule PJ - 06. dubna 2010 20:01

Konec práce Azazela v Očistci Nashledanou drahí příteli, snad tam kam jdeš jednou najdeš klidu, tak jak zde u náš. Nashledanou, co jen si počnem bez tvých služeb? Najde se snad někdo schopen tvé dokonalosti? Loučíme se s tebou, zde v Očistci, tu kde duše nemají ani po smrti klid. Muhahaha Měj se krásně a hodně štěstí na tvé pouti životem, hlavně pevné nervy Naom Ani ne po chvíli, co jste došli do té jeho velkolepé továrny, už tam stál někdo z lidí od Satana. Bylo na Azazelovi vidět, že ho znal a vůbec ho nepřekvapila jeho přítomnost. Nuž zdravím tě příteli. Satanovi se zamlouvají tvoje zbraně a tak dostal geniální nápad. A to ten, že tě chce poslat dolů, abys zásobil armády pekla svými zbraněmi. Ano a pro tebe z toho plyne, že budeš mít dostatek peněz a nebudeš mít žádnou nouzi. Tady jsi už moc dlouho brachu a zestárls. Ber peklo, jako odpočinkovou dovolenou. Kde nabereš síly. Jinak o nic se nestarej, všechno tam budeš mít, takže se jen rozluč s touto krásnou dámou a odcházíme. promluví k němu a po očku sleduje i tebe, sem tam na tebe mrkne a nakonec si dokonce i oblízne rty. Poté se na chvíli pozastaví a uvědomí si, že jsi vlastně tímto přišla o práci. Podrbe se rozpačitě na bratdě a chvíli uvažuje nad tím, co vlastně s tebou. Azazela mezitím poslal dolů, aníž by stačil nějak namítat. Slečno, slečno. Já jsem vám to ztížil. Hm.. to nebude Satan rád. pronese a chvíli uvažuje nad reakcí Satana, až se dozví že něco nedomyslel. Poté jako, kdyby ho něco osvítilo, ale po pravdě to nebyla žárovka nad hlavou. Víte co? Zkuste se vrátit do Wild Inferna Bar a tam se zeptejte Dai, zda pořád nehledá pomocnou ruku. Možná byste u ní našla práci. Teda i Dai by potřebovala nějakou pořádní účetní. Vlastně jí to účetnictví vůbec nevoní a víte to zase na druhou stranu rozčiluje Mannyho. Tak co myslíte? Zkusíte to tam? pronese svůj nápad a prosebně na tebe pohlédne, jako kdyby to snad bylo na tobě. Nuž vyřiďte, že vás posílá její dávný přítel a nejen její, ale i toho jež jméno by raděj neměla vyslovovat, jinak bude mít potíže ve svém baru. Ona to určitě pochopí. A možná se smiluje a tu práci vám dá. Tak co vy na to? řekne a to poslední byla asi řečnická otázka, protože ses opět objevila před tím barem, ani jsi se pořádně nestačila rozkoukat. Co jiného než se tam zeptat na práci ti nezbývá? Tady se musíš nějak uživit. A hlavně kde je ten tvůj strážný, když ho nejvíc potřebuješ.

Naom - 07. dubna 2010 20:34

Konec nadějí a slibných začátku a znovu do baru Začínám nabývat stále většího a většího klidu. Vždyť všechno se dobře rýsuje. Najdu si práci, zapadnu, budu si dál olizovat rty, ale hlavně v klidu kontaktuji Uriela... Myšlenky už malují budoucnost mého splněného úkolu opravdu v krásných růžových barvách. Ale všechno je jinak dřív, než stačím zamrkat. Kdo si se před nás postaví a celkem bez rozpaků nechá Azazela odeslat na jinou práci. Ještě více mě překvapí, že můj málem budoucí zaměstnavatel bez řečí nabídku přijme a zmizí. Měla jsem ho..no..za drsňáka, tak buď si jen hrál a nebo..je tento silnější? S obavou v očích se podívám na člověka proti nám, vlastně už jen mě. A dojde mi to. Jistě, Satan, je to z něho cítit... A v tu chvíli si uvědomím, že svou hru nesmím zkazit. Jeho pohledy mu opětuji rozverným úsměvem a laškovným zamrkáním očí. A co moje práce? Skuhrá mé nitro, ale to už přichází odpověď od toho samého, který mi ji vzal. Stačím jen rychle poslouchat a už stojím před barem. Překvapeně zamrkám a hledím chvíli bez pohnutí na vchod. Takže zase zde, nu třeba je tam Uriel, ostatně bude lepší pracovat zde, ale bude Dai ochotná mě zaměstnat? Napoprvé nebyla ze mě moc nadšená. A...vůbec, kde je ten Strážný? Teď zmizel, že?" Trochu se zamračím, ale pak se ohlédnu kolem sebe a raději se dám do kroku, protože takhle stát je tu až příliš nápadné. Vejdu dovnitř, stále stejně oblečená, jak jsem předtím na šatech zapracovala - vpředu povážlivě zkrácené, vzadu dlouhé, výstřih do vé značně povážlivý. Rychle se ohlédnu a zjistím, že některé osazenstvo zůstalo a některé se změnilo. Pokusím se opět nasadit sebejistý výraz. Celkem to jde, takže klidným krokem dojdu k pultu. Tak..hurá do toho... Jakmile to bude možné a Dai bude otočená ke mně, objednám si: "Dám si vodku." Jediné, co mě napadlo, já vím, neznám to, ale tak...snad mě to nezabije... "A mám ti, Dai, vyřídit pozdravy od starého přítele, který je přítelem i toho, jehož jméno by jsi zde nevyslovila. Prý sháníš účetní, tak mi tě posílá." Mrknu na ni s úsměvem.

Mikuyashi Kyu Aiko - 08. dubna 2010 19:47

Nikde a všude zároveň Kdo by kdy řekl, že se dostaneme zrovna sem. Není to tu útulné, není to tu hezké, ale za jedno můžu být rád, tedy snad. Můžu být ráda za to, že tady nejsem sama. Mám štěstí, že se sem se mnou dostala i Ryu, sice asi v mnoha věcech nebude moc nápomocná, ale je mi hned lépe, když vím, že tu nejsem sama. Ani vlastně nevím, jak jsem se sem dostala. Ať se prohrabávám ve své paměti, jak chci, nejsem schopná si na nic určitého vzpomenout, co by mělo co dočinění s tímto místem. Abych byla upřímná, tohle místo se mi opravdu nelíbí, ale myslím, že se mnou bude souhlasit více lidí. V tomto směru určitě. Skvělé, takže nevím, kde to právě teď jsem a jak jsem se sem dostala… Zmateně se rozhlédnu kolem. Mě to ale stejně moc nepomůže. I kdybych tu někdy předtím už byla, což v tomhle případě pochybuji, stejně bych se tu naprosto ztratila. Můj orientační smysl je opravdu hrozný. Není se co divit, když jsem do nedávna držela mapu obráceně v domnění, že je to tak správně. Proč nám vlastně nikdo o tomto místě nic neřekl? Nebo řekl a já už si to zase nepamatuju? Nebyla by to novinka. Zeptám se sama sebe a s nezaujatým pohledem se podívám po okolí. No, žádný hezký pohled, co si budeme povídat. Přidám trochu do kroku. Tohle není místo, kde bych chtěla zůstat delší dobu, nejraději bych odešla hned. Ale co s tím já zmůžu? Nejspíš nic, jak se tak zdá, tady jsem malým pánem. S lehce vyděšeným pohledem se rozhlédnu kolem. Vypadá to tu strašně. Vůbec se mi to tu nelíbí. Všude spoustu žebrajících lidí a lehkých děv. Opravdu moc hezký pohled. Nejraději bych se otočila a zase se hezky vrátila tam, odkud jsem přišla. Ale to v tuhle chvíli už asi nebude možné. Je to hrozné. Ať jdeme kamkoli, ať se podíváme kamkoli, všude jsou neustále stejné obrazy. Hlad, chudoba a napjatá atmosféra. Je mi jich líto, ale zase na druhou stranu, bych takhle nikdy nechtěla skončit. “Ty máš hlad? Zase? Ach jo, tak pojď, po něčem se podíváme…“ Povzdychnu si, když mě Ryu upozorní na to, že má hlad. Protočím oči v sloup a rozhlédnu se po okolí. Co tu vlastně děláme? Proč jsme zrovna tady? Byla bych raději snad kdekoli jinde, než zrovna tady. Postěžuji si sama pro sebe. Dala bych snad cokoliv, abych byla v tuhle chvíli někde jinde. Očima hledám cokoli, co by se aspoň trochu podobalo nějakého supermarketu. Jestli tu tedy vůbec tohle slovo znají. Je to sice nemožné, opravdu tomu nevěřím, ale něco aspoň trochu podobného supermarketu tu přeci jenom mají. To bylo nečekané… Vejdeme tedy dovnitř a já se obezřetně ohlédnu. No co, člověk musí být ostražitý na takovém místě, jako je tohle. Kdo ví, co by tu po vás mohlo skočit a něco vám udělat. Naštěstí se zdá, že tady to bude klidnější a hlavně bezpečnější než tam venku. Tedy aspoň v mezích. Všimnu si mladšího kluka, který by možná mohl být stejně starý jako já. Ale jistá si tím nejsem, na věk jsem nikdy neměla dobrý odhad. Skoro si připadám jak ve špatném snu. Vyplňují se mé nejhorší obavy. Ale zdá se, že ta, z které mám největší strach, se zatím neuskutečnila. Zatím naštěstí nejsem sama. “Tak si jdi něco vybrat…“ Syknu směrem k Ryu a zvědavým pohledem si prohlédnu prodavače. Zatím se nedávám do žádného rozhovoru, nenapadá mě ta správná otázka. Nejsem schopná poskládat slova do té správné otázky.

Ta - 09. dubna 2010 21:28

Bar Změnily se. jediné slovo, na které se má mysl zmůže při pohledu do Daiglieniných očí. Stojí na proti mě, dělí nás pouze barový stůl, a hledí mi do očích. Skoro jako za starých časů. Skoro. Kdyby nebylo té jizvy na mé hrudi. A toho v jejích očích. Čehosi rudého, čehosi zlého. Ďábelského. Ona nebývala zlá. Možná byla trochu sobecká, zvědavá na svět, toužila užívat si života, mužů a zábavy. Nebyla zlá. Až to z ní udělalo to co je teď, démona. To já sám. Svazoval jsem ji, ctěl jsem ji ochránit před vším tím světem, po kterém toužila. Chtěl jsem aby zůstala jen mou, čistou. Neskaženou alkoholem a jinými muži. Nedocházelo mi, že nebyla ten typ který se nechá zkrotit. Který se poddá. To já se zabil. A jí odsoudil k mnohem horšímu trestu než je smrt. Odsoudil jsem její duši. Propadla peklu. Jak jednoduché to bylo. Jedno zmáčknutí spoušti. Teď už je zlou. Vidím jí to v očích. Vidím tu nenávist a nezájem. Ale nadruhou stranu je v jejích očích i něco z Dai minulé. Hodně vzadu, hodně málo, hodně utlačované. Ale přesto je. Zatoužím po sklence čehokoli. Tohle zjištění mě vrhá do většího zármutku a bez naděje. Ta naděje, která vlastně ani není nadějí. To, že by tu možná byla možnost, aby se ona utlačovaná stará Dai vrátila. Ale přitom žádná naděje, že by se mi to povedlo. Nefandím si. Cokoli. Třeba tamhle to. ukážu na nějakou láhev za jejími zády. Jsem rád, že uhnula pohledem. Že už se dál nemusím dívat do jejích očích, ještě bych tam našel něco dalšího. Podá sklenku a já se napiji. Jen kývnu, když se omluví odběhne za nějakým ze svých nových ďábelských přátel. Nebráním ji, nevyzvídám. Její nový život se přece nezhroutí jen proto, že jsem přišel. Ona má nový život, já taky. Vypadá to, že ona si po smrti na rozdíl ode mne přilepšila. Ale nezávidím ji. Přilepšila si možná v pohodlí, ale rozhodně ne ve svědomí. Neposlouchám její rozhovory, baví se s mnoha lidmi a dlouho. Nevadí mi to. Sedím a hledím do prázdné sklenky. A přemýšlím. Jak dlouho vlastně potom žila? Kdy umřela? Zabil ji někdo? Chytili za moji vraždu? Od smrti jsem neměl kontakt se zemí, docela by mě to zajímalo. Čekám. Nedívám se na hodiny, proto nevím za jak dlouho se ke me zase otočí. Ale když to udělá, naznačím ji aby nalila další skenku. Alespoň dvojitou. Chytili tě? řeknu nahlas otázku, která mě trápí asi nejvíc. Anebo víš co, neříkej mi to. Nevím jak byych se cítil kdybych se dozvěděl, že za mou vraždu odsoudili někoho nevinného. Kdy si vlastně umřela? zkusím znovu jinou otázku. Snad lepší.

Lexina - 10. dubna 2010 18:07

Vzhůru za smrtelníky - Angelus Cesta k Orákulu je sice krátká, ale s Angelusem po boku poměrně příjemná. Nicméně jeho ruka, která uloví tu mou, mne znepokojí. Rychle, ale něžně, se mu vysmeknu ze sevření a rukou mu vjedu do vlasů, kde mu v nich zanechám rozcuch. "Jsi horlivý," usměji se na něj, možná i trošku omluvně. "Ale mám tu práci," naznačím k polorozpadlé svatyni, která se již nachází před námi. Vypadá jako prastarý Panteon, zničený zubem času a zneuctěný tak, jak jen v Očistci může být. Vchod je umístěn mezi sloupy, ale kdo by hledal dveře, ten by byl zklamaný. Vchod k Orákulu je černočerná temnota, kterou musíte prostoupit. Mrknu na Angeluse, temnota mu nebude činit problém. "Můžu ti pomoci... já vládnu nočním můrám a ty vycházejí z toho nejniternějšího podvědomí a nevědomí, ať už člověka, tak i démona." Vystoupím na první z několika schodů vedoucím k černému vchodu. "Pojď Za několik okamžiků zmizím za závojem temnoty. Vnitřek svatyně je chladný a temný, dopadá sem jen několik paprsků světla zvenčí skrz průrvy ve stěnách a několik starých oken u stropu. Uprostřed kamenného osidla se nachází mohutný podstavec, na kterém sedí postava v černé kápi, která zahaluje vše, kromě mrtvolně bledých rukou. Jak poetické a tragické zároveň. Orákulum nemluví. Kdysi jí prý za její hříchy na zemi vyrvali jazyk a to samé provedli démoni, když začala hříchy páchat v pekle. Dlouhou dobu byla zatracena. Kdosi jí tenkrát pomohl a navrátil zpět, ale určil jí trest a tím je provádět démony z Očistce na zem a nazpět. Z celé duše to nesnáší, Orákulum se vzpouzí, když má koholiv převést, ale ne dnes... já totiž vím, co je potřeba. Z kapsy kalhot vytáhnu dvě zlaté mince s podivnými kresbami. Přistoupím před sedící postavu a vložím jí minci do každé dlaně. Za okamžik se místností rozline zápach spálených bylin s příměsí čehosi lidského. Kolem Orákula se zvedne závoj mlhy, který se tranformuje do víru po její levé paži. Vír se roztáhne do velikosti, ve které je pohodlné jím projít. "Jdeme," vztáhnu k Angelusovi ruku, je důležité, abychom byli při vstupu na Zem propojeni. Orákulum přesně vědělo, kam se chceme dostat a tak nyní stojíme naproti večerce. "Měl by být někde poblíž, jinak by nás Orákulum nevysadila tady," usměji se na Angeluse a pustím jeho dlaň. Oči mi zahžnou červeným plamenem. Laciný trik, který ale zabírá na smrtelníky a vyvolává v nich trýznivá muka. Pomalu se vydám k večerce a už začínám cítit strach linoucí se kolem. Vzrušuje mne to. Lidský strach je úžasná věc, která mne dokáže naplnit. Možná proto ho nemám nikdy dost a v lidech ho vyvolávám s láskou.

Alice Cullen - 10. dubna 2010 18:39

Aneb jak řekl jeden významný člověk, jsme v pytli, vážení… Já chci domů. probleskne mi už poněkolikáté hlavou, když míjíme další dívku, jen o něco starší než já a Aiko, jak se skoro nahá opírá o zeď domu a se svůdně přivřenýma očima svádí každého, který ji mine. Že jí není zima…? Zachvěji se a přidám do kroku. V zádech cítím její pohled, ale jsem si jistá, že se na mě nedívá. Proč taky? Ovšem mozek mi to pořád namlouvá. Otoč se, otoč se, zírá na tebe… Kam jsme se to dostaly? Vůbec si nepamatuji, že jsme sem někdy mířily. Ať vzpomínám, jak chci, ať si namáhám hlavu a trápím paměť nekonečnými příkazy „Tak už si vzpomeň!“, nemůžu se rozvzpomenout, kde to jsme, ani jak jsme sem přišly. Vzpomínky mám skryté pod závojem modré mlhy, jediné, o čem vím, je „tady a teď“. Nechci tady být. Chci být doma. A možná, že bych dala přednost i nějakému máminu dýchánku s kamarádkami. Možná. Nejsem si tím úplně jistá, ale možná jo. Procházíme dalšími ulicemi. Další otázka. Kam to jdeme? Nejspíš nikam. Jdeme jen tak, abychom něco dělaly. Kdybychom nic nedělaly, musely bychom se zastavit na místě a zírat na ostatní. Na žebráky, žádající ostatní o peníze a jídlo. Na omšelé budovy a špinavé dlážděné chodníky. Na prostitutky, jak se nabízejí ostatním jen za pár bankovek. Na Aiko, která si snad poprvé ve svém životě, co ji znám, není jistá. Poznám to na ní. Taky neví, co se to tu děje. A to mě děsí. Děsí mě to víc než cokoliv tady kolem mě. Mám z toho nepříjemný pocit. Vůbec se mi to tu nelíbí. Chci pryč. Nejraději ze všeho bych se sebrala a zmizela odsud. Ale mám takový pocit, že to asi nepůjde. Rozhlédnu se kolem. Všechno kolem je modré. To, pro někoho jako já, není nic zvláštního. Všechno kolem mě bylo vždycky modré. Tmavě modré. Depresivní. Studené. Možná umělecké a zajímavé pro někoho, kdo měl všechno celý svůj život hezky barevné. Pro mě? Stručně řečeno nepříjemné. Někdy na to zapomenu. Až do svých čtyř let jsem si myslela, že je to normální. Pak jsem začala chodit do školky a tam po mně chtěli, abych říkala barvy, které mi na kartě ukážou. A když jsem pořád říkala „modrá“ a divila se, proč to mně chtějí, když je všechno modré, přišlo se na to, že mám prostě smůlu a že jsem se narodila s vzácnou chorobou, speciálním druhem slepoty. To potěší. Modrou se neznepokojuji. Ta tu byla vždycky a potáhne se za mnou až do smrti. Ale to ostatní… Chladné, nevlídné a bezcitné. Všichni tu mají hlad. Nikdo tu nemá peníze. Někdo na ně žebrá. Někdo si je vydělává tím, že prodává. Kusy hadru nebo sebe, to je jedno. Otřesu se a popoběhnu za Aiko. Zakručí mi v břiše. Mám hlad. A žízeň. Už pěknou chvilku, ale říkala jsem si, že to nějak vydržím. Teď zjišťuji, že opravdu ne. Jazyk se mi lepí na patro, v krku mám sucho, žaludek mi dělá z hladu kotrmelce a břicho se svírá hlady. Ze strany vypadám jako nitka. Strašně tenoučká. Zčásti tím, že tenká jsem, zčásti tím, že se mi břicho zavírá do sebe. “Ty… Aiko? Ehm, já, totiž… Mám hlad, nemohly bychom se stavit pro něco k jídlu?“ Vyslechnu si její odpověď. Skeptická, jako vždycky. Zároveň mě ale uklidní. Vyznělo z ní, že má aspoň nad něčím převahu. Nade mnou. Asi to zní divně, ale já jsem za to ráda. Bylo by už úplně strašné, kdyby to tak nebylo. Všechno by bylo špatně. A já bych se asi zbláznila. Chvilku procházíme dál. Skoro se zděsím, že tu nic nemají. Jak bych se pak najedla, to nevím. Třeba bych si sedla na zem a začala ječet, aby mi někdo dal něco k jídlu. Všechna čest, to bych asi nedala. To už bych dřív umřela hlady. Ano! Je tu supermarket. Nic moc, ale aspoň něco. Na nic nečekám a začnu vybírat mezi regály. Ale vůči Aiko je mi blbý, vybírat si, na co mám chuť. Takže sáhnu po prvním sendviči, který vidím. S tuňákem. No co. Taky to ujde. A máme vůbec peníze? napadne mě. Když už si nevzpomínám, jak jsme se sem dostaly, klidně jsme si taky mohly zapomenout peníze. Položím sendvič na pult a zadívám se na prodavače.

Kett Bowen - 11. dubna 2010 08:51

Supermarket - moje práce, můj život Znaveně se opírám o pult, sem tam pohlédnu k proskleným dveřím, a když se pořád nic neděje zkouším se zas zabavit menší úpravou zboží v regálech. Ale pořád to nedokáže zkrátit čas který tady budu muset ještě strávit. Připadá mi to skoro ještě horší než to zatracené čekání na svůj ortel. Jak dlouho už tady vůbec sakra jsem? Jsou to teprve měsíce? Nebo už celé věky? S každým dalším dnem mám čím dál větší pocit že něco jako čas tady vůbec neexistuje. Jsem sice vděčný že tu mám práci a byt ale už toho začínám mí skutečně plné zuby. Takhle stereotypní život mě ničí. Už se jen modlím abych nedopadl jako můj předchůdce. Z nudy si začnu listovat pár starými časopisy co se povalují na pultu. Snažím se trochu zapomenout na celý dnešek. Tak trochu si v hlavě ale i připomínám kdo všechno tu za dnešek byl. Ty tváře se nedají zapomenout. Samí démoni, lidé a pak snad ještě něco mezi tím... No prostě hrůza. Teda spíš hnus. Trochu mě zaráží jak si sem chodí kupovat jen litry tvrdýho alkoholu a náklaďáky cigaret. Teď už mě to vlastně ani nijak nepřekvapuje. Já sám mám taky ale co kecat. Nejradši bych se upil k smrti. Na to co se stalo se zapomenout ale fakt nedá. Je to jedna velká noční můra co se vrací klidně i několikrát za noc. Dal bych cokoliv kdybych se mohl aspoň jednou pořádně vyspat. Nerušeně a pořádně dlouho. Nebo se rovnou už neprobudit. Jo, to by bylo skvělý. Fláknu s sebou zase o pult a po očku pozoruji prosklené dveře. Ani nevím na co čekám. Já už v posledních dnech nevím fakt vůbec nic. S hlavou v rukách zkusím na chvilinku zavřít oči. Snažím se na nic nemyslet ale stejně mám hlavu plnou všelijakého bordelu. Ani nevím jestli se mi podařilo usnout nebo jsem jen myšlenkami odplul jinam ale moc dobře mě probudilo známé cinknutí zvonku a skřípnutí dveří. Zvednul jsem se z pultu a skočil jsem za kasu. Kouknul jsem se ke dveřím a čekal jsem že tam bude zase nějaká banda nalitejch blbů. O to víc mě ale překvapilo když jsem tam viděl dvě mladý holky. Dost mě to překvapilo. A moc dobře je na nich vidět že tady v tomhle "pekle" nestrávili ani teprve pár hodin. Achjo, vás tu čeká ještě věcí holky... Pomyslím si a pokusím se o menší úsměv. "Zdravím vás. Vítejte u nás v obchodě." Řeknu drobet opřený o kasu a s menší zvědavostí si po očku obě děvčata pozoruji. Je mi jasné že během těch pár chvilek tady se museli pěkně klepat. Já na tom byl stejně. Měl jsem hodně co dělat abych se krátce po příchodu neoběsil. Vrhnu další krátký pohled na obě dívky a začnu na jimi vybraném sendviči hledat cenovku. Snažím se být spíš zticha, udělat jen svou práci, ale asi bych to těžko nesl kdybych to aspoň nezkusil. "Jak dlouho už tady jste holky?" Řeknu po kratší chvilce ticha. "Promiňte že jsem vás ještě řádně nepřivítal." Přestanu hledat cenovku a kouknu na ně. "Vítejte v Očistci. V místě kde by jste měli čekat na svůj rozsudek. Jestli půjdete do nebe nebo do pekla. Ale co tu vládne "jistá osobnost" už se tu na žádné rozsudky nečeká. Teď už je to jen místo korupce, násilí, beznaděje a nepřetržitých orgií." Řeknu nevzrušeně a bouchnu do pokladny která se s cinknutím otevře. "Ale nenechte se tím zmást. Vždyť naděje umírá poslední ne? A pořád se může stát cokoliv co náš ... život tady změní." Po dlouhé době se zase jednou zasměju. Jak jen je hezké zase cítit radost. "Nechcete ... dyštak s něčím pomoct? Rád vám s čímkoliv pomůžu, stačí jen říct." Nabídnu se s mírným úsměvem a položím před ně jejich sendvič. Aniž bych ho započítal. Jelikož jsou nové mají ho zdarma. Těch pár pitomých centů mě nezabije.

Damon - D - 12. dubna 2010 15:42

S Asrial Nad její otázkou ohledně bydlení se zamyslím. K čemu to vůbec je? Chvíli vážně uvažuji nad touto myšlenkou, která má svoje kladné a zároveň záporné stránky. Už nebudete mrznout. Budete v teple, aspoň je tam tepleji než na ulici. Budete v bezpečí. Na ulici je to nebezpečné, snadno příjdete k úrazu. Pokud nejste od Mannona. Nikdy nevíte, jestli se vrátíte zpátky domů. promluvím k ní jako odpověď a stále přitom uvažuji nad její otázkou. Její odpověď tak fajn, mně vskutku překvapí. Je pravdou, že mohla aspoň projevit trošku více té vděčnosti. Nedělám to pro sebe, ale dělám to pro ní. Mně to může být jedno, jestli u mně bude či nebude bydlet. A dělám vůbec správně? na chvíli mně napadne tato otázka, není se čemu divit. Protože to ona ve mně vyvolala tyto diskuze. Raději se snažím nad tím přestat tak přemýšlet. Jistěže dělám správnou věc, tak by to chtěl i ON, tak by to taky udělal. Nabídku ohledně pozvání na alkohol neodmítla, dokonce i poděkovala což mně i najednu stranu vážně potěšilo. Asi bude dobrá nad ní nelomit hned ze začátku hůl, ale dát jí ještě příležitost. s touto myšlenkou už raději pokračuji do svého bytu stejným krokem, jako ona. Když jsme uvnitř, otevřu jí dveře na mé tváři se rozhraje úsměv, jelikož jsem opět doma. V místě kde je klid a hlavně dalo by se říci i to bezpečí. Buďte tu jako doma. pronesu a na chvíli se nad těmi svými slovy pozastavím, jelikož netuším zda to bylo zrovna vhodné jí říct, aby tu byla jako doma. Začínám být nyní možná trochu podezřívavý. Moc neponocujte, zítra mi jdete pomoct do mé práce a brzy ráno vstáváme. Omluvte mne, že si půjdu už teď odpočinout. Ale zítra budu potřebovat síly. pronesu trošku odměřeně a zavřu dveře od svého pokoje, s tím že chvíli budu vzhůru a budu pozorovat, co dělá škvírou u dveří. Netuším však, kde se ve mně ta podezřívavost bere. Ale platí tvrzení "Důvěřuj, ale prověřuj"

Demetri Parieur - 12. dubna 2010 16:15

Wild Infernal Bar Skoro jako každý den i dneska nevynechám svoji návštěvu Wild Infernal Baru, abych si dal jeden nebo více drinků, poklábosil s kráskami, či si zahrál s některými z démonů poker a opět si vydělal peníze, kterými bych zaplatil dnešní útratu. Ano možná právě kvůli mé slabosti a také kvůli tomu, že jsem se upsal ďáblovi, abych uměl lépe hrát a znal ty skvělé triky, jsem se dostal sem. A také se vracím z toho samotného důvodu dolů na zem, abych sem opět získával potřebné duše, které chtějí stejně jako já vyhrát. I když po pravdě v této chvíli mně to nepřipadá vůbec logické. Opět jsem skončil v práci dole a proto jsem se rozhodl jít do baru si dát pár sklenek a propít vyhrané peníze, jak je mým zvykem. A nebo si dnešního dne začít s nějakou z krásných dam? napadne mne, když vstoupím do baru, který vypadá vskutku naplněn ač lidmi či démony. S některýma jsem měl tu čest se poznat, tudíž kývnu jim na pozdrav. A ladným krokem se dostavím k baru, kde je opět jedna z krásek a to barmanka Dai. Věnuji jí jeden ze svých nejlepších úsměvů, které umím a které jsem se naučil na zemi. Jako obvykle bych si dal Martiny a dej si taky něco na můj účet. pronesu a mrknu na ní. Tu si však všimnu jedné osamocené dívky, která popíjí whisky a nenapadne mně nic lepšího než si k ní přisednout. Máte zde volno? zeptám se slečny Cloey a bez toho, aby stihla nějak zareagovat už sedím vedle ní. Co popíjíte, abych věděl co vám mám na svůj účet obědnat? zeptám se jí a pohlednu jí rozhodně do očí, aby věřila že to myslím vážně. Vytáhnu z kapsy pouzdro na cigarety a jednu cigaretu si zapálím, aby se neřeklo že nejsem gentleman, tak i dámě nabídnu. Jste tu dlouho? Dělo se tady něco? Nebo se možná bude právě dít? zeptám se jí a vytáhnu přitom obratně z kapsy od saka pouzdro na karty a začnu s nimi nervozně klepkat. Hrajete taky karty? Co tak si jednu partičku zahrát? Abych věděl, jak jsem na tom. pronesu s úsměvem na rtech a v očích mi žhnou menší plamínky, u čehož by se dalo spekulovat zda je to tím alkoholem nebo něčím jiným. Jelikož samozřejmě mi je jasné, že tuto partičku vyhraji. Napiji se obsahu skleničky a čekám na její reakci.

Evelyn - 12. dubna 2010 19:43

Bar Stále sleduji dění v baru, každá informace se může později hodit a přitom nepřestávám doufat, že se Manon dnes opravdu hodně opije. S tempem jakým do sebe lije jednu lahev za druhou by to neměl být problém,ale člověk nikdy neví, a on je pěkně nevyzpytatelný. Když zvednu hlavu, všimnu si známé tváře, jako vždy šaramantní a s balíčkem karet, ještě si mě nevšiml ale už stačil okouzlovat jednu z návštěvnic baru. Lehce se nakloním aby mi viděl do tváře a v očích mi zajiskří pobavení. Deme...tak i vy jste zavítal na trochu dobré kořalky, nějaké té lásky a partičku karet? Ráda vás po dlouhé době vidím, až nebudete zaneprázdněn, co kdyby jste mi věnoval trochu své pozornosti? Pozvednu sklenku s pitím na znamení pozdravu a mírně kývnu hlavou k pohledné dívce u které se usadil, jak ho znám, nebude mu trvat dlouho a ta dívenka zcela podlehne jeho šarmu. Už ani nevím, jak dlouho ho znám,ale jeho přítomnost zde, mě popravdě překvapila, velmi by mě zajímalo, co zde dělá.

Demetri Parieur - 12. dubna 2010 20:15

Bar Attendez une minute pronesu ke slečně, která nestihla cokoliv říct, jelikož jsem si všiml známé tváře a poté i další krásné slečny. A neříkal jsem to, že tu budou krásné dámy. s touto myšlenkou se šibalsky usměji a pozvednu skleničku na přípitek. Slečno Evelyn, a co tak si přisednout zde k nám? Právě jsem slečně začal rozdávat karty. Můžeme si zahrát společně. A nebo si nejdříve dáme pár drinků. pronesu s úsměvem na rtech a napiji se ze své skleničky, poté ji odložím na stůl. Prohrábnu si rukou vlasy, abych si je upravil a vstanu, abych jí pomohl si sednout. Holt neodpustím si svoje gentlemanské chování. Nezměnila jste se. Pořád vypadáte tak krásně a půvabně. pronesu svoji poklonu, kterou myslím naprosto vážně. Poprvé vás tu vidím v baru u Dai, já tu chodím skoro často. Po své práci si dám zde pár drinků, abych uhasil žízeň. oznámím jí a přitom se podívám na druhou slečnu, pokud se taky přidá do řeči. Opět si upiji ze skleničky. Nějaké novinky u vás? Co provádíte? V jakých službách nyní jste? Taktéž u pana Mannyho? zahltím jí kupou otázek a poté se na ní trošku v rozpacích podívám. Nebylo to zrovna ode mně ohleduplné, ale tady se vlastně na žádnou ohleduplnost nehraje. Ale já si nemůžu pomoct, už jsem to asi pochytal ze země. Víte, dneska jsem měl úspěšný den, tak si dejte taky něco na mé zdraví. nabídnu jí a ještě si objednám u Dai stejné Martiny. Dai, zlato. Dělo se dneska něco zajímavého? A hele, kde je Manny? zeptám se Dai a mrknu na ní. Poté můj pohled opět spočine na Evelyn a vyčkávám zda se dozvím nějakou novinku, přitom míchám karty a čekám kdo se ještě přidá.

Evelyn - 12. dubna 2010 20:42

Bar Pobaveně sleduji jeho vybrané chování, za tu dobu co jsem ho neviděla se vůbec nezměnil, stále musí okouzlovat všechny ženy kolem sebe.Mrknu na Dai a pomalu se houpavým krokem přesunu k jeho stolu. Jako vždy máte příliš otázek najednou, ráda vás vidím a pokud jde o mou přítomnost zde, ano jsem ve službách Manyho. Možná jsem se měla snažit aby to znělo víc nadšeně, nikdy nevím kdo mě poslouchá,ale už se stalo, věnuji dívce u stolu přátelský úsměv a nechám se usadit na volnou židli. Dopiju své pití na na stůl položím prázdnou sklenku. Povídejte vy, jak jste se měl celou dobu co jsem vás neviděla, kolik zlomených srdcí lemuje vaši cestu a jaký úspěch vlastně zapíjíte? Se svou palbou otázek mu nezůstanu nic dlužná a pak se se zájmem podívám na balíček karet, je to už dlouho co jsem hrála,ale okamžitě mě začali svrbět prsty. Je pravda, že on je ve hře nepřekonatelný, jenže ani já jsem nezahálela, a naučila se pár triků. Koukám bez karet neuděláte ani krok, že? Tak co si tedy dopřát hru? Pokud samozřejmě nečekáte nějakou společnost a pokud to zde slečně nebude vadit, třeba se k nám i přidá. Promnu si ruce a uvědomím si, že mám šílenou chuť na cigaretu,ale své poslední jsem dala Gabrielovi, takže nejspíš mám smůlu, nebo se budu muset zvednout a jít zpět k Dai,ale ta má dost své práce.

Demetri Parieur - 12. dubna 2010 21:10

Bar Zaposlouchám se do jejího hlasu a pokuřuji cigaretu, přitom mi dojde, že jsem například jí nenabídl. A vím, jak jí moc chutnali mé cigarety koupené na zemi anebo ty úžasné doutníčky z Kuby. Už asi vím, kam si přístě zajdu na návštěvu pro pár dušiček. Zlomených srdcí? Hm... nějak jsem se touto otázkou nezabíval. Ale je pravdou, že na zemi jich nebylo málo. A zapíjím opět úspěch v kartách. Opět jsem si vidělal na zemi peníze a opět jsem získal duše, které tomu stejně jako já propadli. odpovím jí na otázku a pousměji se nad tím. Zapálím jí cigaretu a přitom jí hledím do očí. Opět začnu míchat karty, v puse mám cigaretu a jako pravý karbaník se dívám na obě slečny. Na mích rtech lze spatřit šibalský úsměv a v očích jiskřičky plamínku. Proč ne? Dáme si jedno nezávazné kolo a poté se uvidí, kdo se k nám připojí. usoudím, že by to nebylo špatné. Stále míchám a použiji pár svých oblíbených triků, které dobře vizuálně vypadají a taky tím zaujmu větší publikum. Nakonec se raději usadím a začnu rozdávat, protože si uvědomím že už nejsem na zemi, nýbrž v Očistci. Nemůžu si zvyknout na ty přesuny z Očistce na Zemi a naopak. Mám v tom pěkný bordel. Kde jsme to skončili? A vím.. mám rozdávat. pronesu jako omluvu za mé unešení a začnu rozdávat karty.

Angelus - 15. dubna 2010 19:58

S Anore mezi lidským odpadem Očekával jsem že to s ní nepůjde snadno... jindy bych každou bytost, ať služí komukoli, snadno svedl, takhle je pro mne velkou výzvou a možná i pozdějším finálním úlovkem či možná bytost co v mé roztříštěné duši zanechá melancholický žal.Touhu pro mě ztělesňuje už teď. Rozcuch co zanechala její ruka v mých vlasech si neupravuji, nemám důvod, ale i tak její reakce, ačkoli byla na současný moment záporná, mi přivodila jeden z mnoha mých úsměvů, které z nepochopitelného důvodu skrývají pobavení. Horliví jsme to je pravda... ...je všímavá... ...radši zmizme... tohle se mi nelíbí...nechci na zem... Mluvil s tebou někdo? A mluví někdo s vámi?! Hou hou....brácho...v klidu pokračuj...jen neposlouchej ty dva a vyčkávej jako správný lovec...však se ti ještě naskytne příležitost... Hlas rudého podlejzáka který se mi podobá je vskutku smyslný a těžko se dalšímu odštěpku mé mysli odolává... Ačkoli sdílí rameno s modráskem patrně mu to nevadí a černý se tak může na druhém rameni rozvalovat s rukama pod hlavou a nohama křížem. Zatímco probíhala rozmluva mých osůbek, můj pohled obklopoval onu zříceninu...na okamžik jsem zauvažoval zda se toto místo dá ještě více znesvětit ale to už se Anore zase dala do pohybu ke svatyni a já se jal ji následovat a nedbat na ustrašené rady modrého. Vchod je čistá temnota a v mé tváři se rozlije další šílený úsměv zatímco ona mluví.Její hlas je jako zpěv který se ozývá z chřtánů vlků vyjících na měsíc nebo křik mučených dětí...pro mě je to hudba srovnatelná s jejím hlasem. Když ona má pod ochranými křídly temnoty Noční můry pak čemu velím já? Otáži se sebe a svých různorodých střípků svého já a bezradně pohlédnu na ramena která jsou pro okolí úplně prázdná. My ti snad nestačíme? Tohle má být ono? Raději nad tím nepřemýšlím a se stálým úsměvem se vrhnu za již zmizelou Anore. O Orákulu jsem lecco slyšel... a hlavně jsem na zemi byl několikrát...tedy spíše nějakou dobu.Páchal jsem své dílo a nemožnil Boha jak se dalo.Zřejmě proto byla má žádost o přijetí na nebesa ihned zamítnuta...ovšem to bylo tehdy, když se ve mě záhadným způsobem zjevilo víc hodných já než zlých a hučeli ze všech stran, že by z toho jeden zešílel... Tiše pozoruji Anořin postup a velmi mě překvapí když ke mě vztáhne ruku. Vidíš... Ale ale... nejprve mou ruku odmítáš a pak mi ji nabízíš... Prohodím provokativně a jasně vím že teď je to jen kvůli přesunu.Bohužel jsem si tu poznámku nemohl odpustit. Chytneme se tedy a necháme přenést. Svět se zase o něco změnil... Utrousí zoufale modrý ale nikdo z nás se k němu nevyjadřuje.Vždyť pozornost zaslouží právě Anore a okolní svět plný emocí mezi nimiž vládne Strach. Veď mě... a poté řekni co dál... Postřehnu že mě samozřejmě ihned pustila a ujistila mne v mé předchozí, a zcela jasné, teorii. Jsem půl kroků za ní a jdu po její pravici, při následování své nynější společnice se bystrýma očima rozhlížím všude okolo a zkoumám co vše se změnilo od mé poslední návštěvy.Samozřejmě pokud Anore promluví, můj pohled vysí okamžitě na ní a mé uši i s ramenovými společníky plně naslouchají.

Koule PJ - 17. dubna 2010 18:56

Nebe, peklo, ráj? aneb Na zemi - Angelus, Anore Je těžké uvěřit, že to místo kde se ocitáte je země, protože se to tu strašně podobá Očistci a kriminilita stoupá. Což zjistíte, když ten supermarket někdo začne přapadávat. Menší partička ozbrojenců, před kterými mají všichni respekt v tom obchoďáku a lehají si na zem. Což pro vás neznamená, abyste dělali to stejné. Krom toho to Orákulum se muselo trošku splést, protože tu žádný Constantine není. Ale za to o zábavu pro začátek máte postaráno a to v podobě čtyř mladých lupičů paní domácí. To si vás ti mladící všimnou a začnu trošku urychlovat toto přepadení, s jediným úmyslem odtud zdrhnout s prachama, jídlem a alkoholem co mají v taškách. A taky hlavně nepoznaní, jelikož na sobě ještě stále mají kukle, tedy špíše děravé ponožky - tak to spíše vypadá. A vy si můžete nyní začít užívat zábavu, pro kterou jste sem vůbec zašli.

Lexina - 19. dubna 2010 20:49

Lidský odpad a ještě krade Zastavím se před obchodem a vyzývavě se podívám na Angeluse. Tiše, avšak natolik hlasitě, že Angelus uslyší, zamručím. Jako když se kočka lísá. Cítím jejich strach a ten mne začíná víc vzrušovat. A jde to ze mne i fyzicky cítit. Má kůže jakoby elektrizovala a v očích se mi opravdu objeví jiskřičky. "Hříšníci," tajemně se na Angeluse usměji a vykročím vstříc marketu. Roztáhnu paže a okolí potemní. Vše se uvrhne do temné noční můry a nyní existuji jen já, Angelus a tento obchod. Jsme odděleni rouškou temnoty. Lidé jedoucí kolem se instinktivně vyhnout místu kolem supermarketu, auta zde nezastavují, lidé nejdou nakupovat. "Angelusi, drahý... já ti nabízím zábavu." Vykřiknu do okolí, neboť jsem si jista, že můj výkřik zahalený temným hávem je jako nenápadný závan větru pro lidi "tam" v okolí. A jejich strach mne obklopil jako něžný sametový háv a já se s ním laskám a miluji ho. Prsty si přejíždím po těle, laskám si paže a přicházím až ke dveřím obchodu, kde se zastavím. "Půjdeš na ně první? Nebo... můžeme si je rozdělit, to mi připadá fér." začínám přerývavě dýchat. Vzrušení se stupňuje. Vstoupím dovnitř s Angelusem po boku a cítím se tak... silná. Zprudka otočím hlavou, až Angeluse laškovně pohladím vlasy po tváři, a vydám se ke dvěma zlodějům, kteří zpracovávají pulty vzadu. Další dva jsou u hlídače. Nechápou nic. Žijí ve vlastním světě a jen cítí mou přítomnost, ale nevidí mne. Ne dokud nebudu chtít. Vztáhnu ruku k prvnímu z dvou hříšníků a lahev alkoholu mu vzplane v dlaních. Mladík jí se strachem v očích pustím na zem, plameny začnou olizovat jeho boty, kalhoty, triko... snaží se je sestřást, ale muka jsou neuvěřitelná. Vše je jen zdařilá iluze toho, pro koho je nejhorší noční můrou být upálen zaživa. Mladíkovi se fyzicky nic nestane... ale za psychickou újmu na zdraví... na to ruku do ohně nedám. Zatímco se mladík zmítá v imaginárních plamenech, přistoupím nepozorována k druhému lupiči. Jsem u něj natolik blízko, že kdybych chtěla, můžu ho políbit či kousnout. Dlaní mu přejedu před očima. Jeho strach není tak očividný, jako strach toho druhého. Tenhle má strach z toho, že... má strach o svou rodinu. "Óoo, jak soucitné, příteli." našeptávám mu do ouška, aniž by věděl, že vedle něho stojím. Ťuknu jej do čela a v tu chvíli propukne v agonický křik. Stal se posledním člověkem na zemi. Spokojeně se nahlas zasměji. Tak upřímně a vášnivě, že z toho mrazí. A dál sleduji počínání Angeluse s dalšími dvěma hříšníky.

Mikuyashi Kyu Aiko - 22. dubna 2010 14:56

Supermarket Jak se vlastně mohlo tohle všechno stát? Chtěla jsem změnu, to ano. Žít nudným a fádním životem, jehož dny se neustále opakují. Myslela jsem si, že už mě v mém životě nic nepřekvapí, že už by se tu nic neobjevilo. Vždycky jsem se cítila ochuzena vůči ostatním. Nemohla jsem prožívat tu radost, která ostatní provází celoživotně každý den. Zvykla jsem si. Co mi taky zbývalo? Mučit se tím trápením po celý život, to je podle mého víc než ubohé. Sice jsem předtím neměla ráda ten stereotyp mého života, ale zase na druhou stranu… Jak ráda bych se teď do něj zase vrátila. Jak ráda bych poslouchala nudné řeči přátel mojí rodiny a samé řeči o všem možném i nemožném! Místo toho teď trčím tady. Nic a nikoho tu nepoznávám a děsí mě to tu natolik, že bych se nejraději zase hezky otočila a opustila tohle místo, tohle město, či co já vím, co to tady všechno je. Ovšem to, že se bojím na sobě ani v nejmenším nedávám znát. Už takhle je to pro Ryu těžké a kdybych i já ukázala svou nejistotu, bylo by to ještě horší. “Tady? Asi tak hodinu, možná míň.“ Pomluvím nezaujatým tónem, kterým se snažím skrýt svou nejistotu a strach. Automaticky to řeknu za nás obě, jelikož to tak vždycky bylo. Já byla ta, co mluvila a Ryu byla ta, co se červenala. Ani jsem nechápala, kde se v ní všechna ta stydlivost bere, a nechápala jsem, že jsme vůbec dvojčata. Jediné, čím jsme si podobné, je zhled. Jinak jsme jako dvě strany mince. Naprosto odlišné. Slyšela jsem takové ty řeči a viděla pár filmů, kde se dvojčata dělí na do dobré a zlé. Podle všeho bych typovala, že bych měla být já ta zlá. Ale já tomuhle opravdu nevěřím, vždyť je to blbost, to zase nějaká drbna neměla co dělat a někdo jiný zase potřeboval film, který by trhal kasy. Chvíli se na prodavače jenom nechápavě dívám. Nedocházejí mi jeho slova. Znamená to tedy, že jsme asi musely umřít a obě najednou. Teď nevím, jestli tomu mám říkat štěstí, jelikož tu nejsem sama, nebo smůla, že Ryu umřela. Je to tak složité, myslela jsem, že po smrti už nic nebude, prostě tma a ono tohle! Znamená to tedy, že my jsme tedy někde mezi peklem a nebem. Neříká se tomu náhodou ráj? Ale i kdyby, tak jsem si ráj představovala úplně jinak. “Takže jestli tomu dobře rozumím, tak jsme se tady sekly a můžeme jít dál jedině, až sesedne jistá osoba z trůnu? Dalo by se to tak nějak říct?“ Promluvím tázavě a zamyšleně se dívám na osobu stojící za kasou. Je vůbec tohle všechno možné? Nikdy bych nečekala, že se mi přihodí něco takového. Představím si sama sebe za pár měsíců, jak někde žebrám jako jiní na ulici, nebo jak prodávám své tělo jiným. Ta představa roztřásla na chvíli mé tělo. To raději umřít, než něco takového! Ala dá se tady vůbec umřít, když je to tu něco jako posmrtný život? Stále a marně doufám, že tohle všechno je jenom jednou velkou noční můrou a že mě za chvíli probudí hlasitý a otravný zvuk budíku. Jak ráda bych v tuhle chvíli slyšela budík! Jak ráda bych se probudila ve své posteli! Jak jsem naivní! Na jeho slova útěchy se pouze ušklíbnu. Je jasné, že už tu musí být delší dobu a na tohle všechno si zvyknout. Ale například mě to v tuhle chvíli moc neuklidnilo. Naděje? K čemu nám asi v tuhle chvíli bude? Sedět každý večer před svíčkou a modlit se pro lepší zítřky, to není můj styl. “Chceš nám pomoct?“ Podívám se na něj lehce pobaveně a hlava mi to nebere. Zrovna tady se určitě všichni starají jenom o sebe a neberou ohledy na ostatní. Nedivím se jim, neberu jim to za zlé. Vždyť tady určitě mají co dělat, aby vůbec uživili sami sebe, ještě aby se starali o ostatní. “No tak potřebovaly bychom střechu nad hlavu, pak nějakou práci a pak nějaký zaučení, jak to tady vlastně všechno chodí.“ Promluvím pobaveně a usměju se na něj. Myslím si, že tohle není v jeho silách. Jsem si tím skoro jista. Zase tak naivní nejsem, abych ihned věřila všemu, co mi kdo nakecá. Už nejsem žádné malé dítě.

Alice Cullen - 23. dubna 2010 18:52

Supermarket To, co ten prodavač řekl, mě neuvěřitelně uklidnilo. Celou mě zaplavila vlna klidu, jako kdybych se ponořila do vany s vodou, tak akorát teplou a s dvěma metry pěny s jahodovou vůní. Na okamžik se detailně vidím, jak tam ležím, opřená o stranu s těmi tryskami, co do vody vhánějí proudy bublinek. Mám slastně zavřené oči, jako každý kdo si takovou koupel užívá, a dlouhé vlasy vyčesané do vysokého culíku, aby se nenamočily. Kůži na dlaních je úplně zvrásněná a pěna pořád roste a roste a najednou mi zakryje celý výhled a já se zase soustředím. Uklidnilo mě to. Tak zvláštně, jako když máte děsivou noční můru a najednou si uvědomíte, že je to jen sen a vy se nemáte čeho bát. Že ten bazilišek, který se kolem vás ovíjí a upírá na vás své žhnoucí oči, vám neublíží. Že ten pád z vršku mrakodrapu, tak vysokého, že padáte mlhou z oblaků, vám nic neudělá. Že ta vraždící psychopatická žehlička na skákajících kolečkových bruslích vás určitě nespálí. Ehm. To už se mi jednou zdálo. A bylo to strašidelný. Vážně. Úlevou vydechnu. Musím se rukou opřít o pult. Vděčně se na prodavače podívám a usměju se. “Uf…“ oddechnu si. “Já jsem si myslela, že se mi to jenom zdá, ale docela jsem se bála, že se tohle vážně děje, vypadá to tak opravdově, i když divně. Tak honem, štípněte mě někdo, ať už to tady můžu zabalit a probudit se. Tady se mi to nelíbí. Uděláš mi tu laskavost, Aiko?“ Bezstarostně se zazubím a pak krátce zasměju. Z vlastní zkušenosti jsem zjistila, že když se štípnu sama, tak to nepomůže, ledaže se něčím pořádně praštím. Ale když to udělá někdo jiný, tak to funguje dokonale a rychle. Pro důkaz se rovnou štípnu do paže. A neprobudila jsem se. Vidíte? Říkala jsem, že se mi to zdá. Tohle je důkaz jako hrom! No dobře, tak zase takový důkaz to není, ale já chci, aby to byl důkaz. Tak trochu jsem totiž znejistěla. Jestli tomuhle věří i Aiko… Já bych nečekala, že Aiko uvěří takové pitomosti, jako že jsme umřely a teď jsme v nějakém Čističi a Aiko tomu věří. Nebo se mi to tak aspoň zdá. To ne. Řekněte mi, že jsem neumřela. Já tomu nechci věřit. Já nechci věřit, že jsem umřela. To je přece pitomost, to nemůže být skutečné! Všechnosemijenomzdáurčitěsezachvíliprobudímavšechnobudedobrý. Ve tváři se mi usadí vyplašený výraz. Zblednu ještě víc, než je to u mě normální. Já to teda poznám tak, že můj obličej se zbarví do světlejšího odstínu světle modré. Tuhle barvu ještě poznám, víte? Začnu těkat očima ze strany na stranu. Vyděšeně se podívám na Aiko a pak na prodavače a pak zase na Aiko a na prodavače a pak na sendvič a na kasu a zase na Aiko. Prosím, prosím, prosím. Řekněte mi, že je to vážně sen. Nebo že si ze mě někdo dělá legraci, že si ze mě hromadně vystřelilo celé město. Že by bylo 1. dubna a já na to zapomněla? Aiko přece nemůže věřit tomu, co říká tenhle kluk, takové věci, co bych si vymyslela tak sotva do povídky, jen tak, bez toho, že by se nějak hádala nebo prala, takhle ji neznám, to bych do ní neřekla! Jestli jsem mrtvá… Tak jsem mrtvá… A je mrtvá i Aiko… A tenhle prodavač asi taky… Všichni tady jsou mrtví… Jsou to zombie? Mluvím se zombie? Jsem taky zombie? Neee!! Můj psychický stav se začíná zhoršovat. Zdá se mi, že se mi na plicích usadil kámen a že mi zabraňuje v dýchání. Nemůžu dýchat. Nemůžu dýchat! To ne. Znamená to, že už nikdy neuvidím mámu a tátu a neřeknu jim že je mám ráda a že už nikdy nebudu ve svém pokoji a nebudu zalívat kytky na okně a zpívat si ve sprše a blbnout s Aiko a psát povídky? Budu se muset chovat jako ti lidé tam venku? Budu muset žebrat a stát na mrazu a vydělávat si sama sebou a…? Ne, to ne! Rozbuší se mi srdce, jak kámen znovu klesne a stlačí mi plíce blíž k sobě. Skoro vykvíknu. Zalapám po dechu, než ho zase nahodím. Ale kámen ještě nespadl. Ještě ne. Na chvíli mě napadne morbidní myšlenka: jestli jsme umřely, tak jak? Stářím to určitě nebylo. Že by mou barvoslepostí? Procházely jsme křižovatkou a kvůli mně vletěly na červenou pod auto? Nebo… Rychle ty nápady zaplaším. Snažím se věřit tomu, že je to jenom sen a já se brzo probudím. Že o tom řeknu pravé Aiko a ta mi řekne, že mám ale pitomý sny, nebo něco takového, a pak se budeme smát, dokud nás máma nepřijde probudit a pak půjdeme na snídani a budeme mít něco dobrého a… A tady se zastavím. Na jídlo teď myslet nebudu. Ten sendvič už nechci. Nebudu ho jíst. A zbývá mi jediné otestování. Musím to vyzkoušet. Přejdu ke stěně vedle dveří a pořádně nakopnu zeď. Jestli to bolí nebo ne, jestli jsem si (imaginárně, snad se mi to zdá) zlomila nohu nebo ne, to je fuk. Jsem strašně vyděšená. “Prosím, řekněte mi, že je to vtip. Prosím?“ zašeptám skoro do otázky a v panice pohlédnu na ty dva, co se tváří, jako by jim bylo úplně jedno, že jsou možná mrtví.

Daiglien - 01. května 2010 06:34

Můj nejmilovanější ... bar Až při pohledu na pátrajícího Gabriela mi dojde, že mě žádal o něco k jídlu. Promiň, Gabe, jsem dneska trochu roztržitá. Hodím rychlý pohled na Frichaela a podám Gabrielovi nějakou svačinku, kterou si pokaždé přinesu. Je to zvláštní, člověk by řekl, že po smrti nikdo nemá hlad ani žízeň a přitom se sem lidé chodí opíjet nebo si dát třeba pouze šťávu a něco malého na zakousnutí, jako jsou chipsy nebo slanné tyčinky. Vím, že do mě bude rýt stejně jako já do něj, ale nijak mi to nevadí, na to naše pošťuchování jsem si zvykla. No, možná tím, jaký jsi zjev. Pobaveně se ušklíbnu, když se na něj podívám. Když prohlásí, že si o něm Manon myslí, že je pako, které nic nezvládne, musím se kousnout do rtu, abych ho nepřerušila slovy: Já si to myslím taky. Děkuju. Opravdu se mi dneska jeho pomoc hodí, hlavně jestliže tu dojde ještě k nějaké rvačce, ři čemž doufám, že ně. Tak to snad ne, chtěla bych zavřít tak za hodinu. Mezitím mi ovšem přijde smska od Eye, který mě žádá, abych za ním přišla. Nemohu nechat Gabriela v baru samotného, navíc, pokud tu bude i Frichael tak nasávat, jak nasává, tak mám dojem, že po svých neodejde. "Pokud chceš přijít, tak přijď. Budu moct zavřít, až si Manon přizve všechny, které potřebuje. Dai." Odepíšu mu rychle a schovám zpátky mobil do kapsy u kalhot. Chlácholivě položím Gabrielovi ruku na rameno a usměji se. Pracuji tu už hodně dlouho, tak dlouho jak se známe, a jsem tu? Jsem. Co by mi mohl udělat? Jsem mrtvá. Navíc, tak trochu tuším, jaký je, spíš si myslím, že by mě chtěl do toho svého harému, víš jak je na ženských závislý. S ním? No možná že nebude moc moudré o něm tady mluvit. Ztiším teď hlas jak jen to jde a když se mě otáže na cigarety hned mu je podám, jsou totiž na pultu, otočím se k Evelyn se slovy, ať si nedělá škodu. Gabriel si to u m totiž vždycky odpracuje. Já to chápu, Evelyn, ale musíš si uvědomit, že Manon není zrovna moc tak chápavý, neříkám, že je bezcitný, zrada ho zasáhne hodně bolestivě, a pokud mu zavdáš příčinu, aby ti začal nedůvěřovat, tak nevím, jak to s tebou skončí. Každý potřebuje volnost, ale ne každý si ji může dovoli.t Podívám se vážně na Evelyn, vím, že bych mohla mluvit trochu mírněji, ale vím, co je Evelyn zač a že by měla být na pozoru. Podívám se na nově příchozí, Naom a podám jí objednané pití, potom si vyslechnu, co mi chce říct a překvapeně zvednu obočí. těch pomocníků se nějak začíná množit. Hned mi ovšem dojde o kom mluví, ovšem překvapí mě, že sháním účetní, sama o tom nic nevím, ale vzhledem k tomu, kdo ji posílá, asi to nebude nic nezávažného. Nu dobrá, myslím, že bys mohla nastoupit, pokud si na to troufáš. Co se s ním stalo? Tak náhle odsud zmizel. Zeptám se, aniž bych vyslovila jeho jméno, přijde mi divné, že sem přijde a potom zmizí a posílá mi účetní. Znovu se vrátím k Frichaelovi. Promiň, od té doby, co je tu Manon je to tu jak v mraveništi. Omluvím se a sama si musím něco nalít, abych našla sílu s ním mluvit. Ne, nechytili mě, vlastně ani nemuseli. Přiznám po chvilce. Vím, že jsem byla strašná svině a to pořád jsem, ale Frichael byl jediný muž, kterého jsem milovala. Nedlouho po tobě, docela cynicky. Prohlásím s mírný úšklebkem, když si vzpomenu, jak si pro mě někdo přicházel, aby mě odvedl sem. Ještě ten samý den, co umřel ... Co jsem zabila Frichaela. Tak ráda bych mu řekla, že mě to mrzí, to co se stalo, ale raději mlčím. A cožetě sem vlastně přivedlo? Zeptám se ho.

Naom - 01. května 2010 22:30

Bar - Zjišťování práce u Dai S úsměvem přijmu skleničku, zdvihnu ji k nosu a opatrně si přičuchnu. Tak hurá do toho... Snažím se povzbudit a opatrně si loknu. Palí mě to po celém krku, ale naštěstí se umím držet, takže nezačnu prskat na celé kolo. Dokonce si zachovám profesionální výraz, i když oči mi lehce zaslzí. Poté, jakmile se u mě opět ocitneš v tom obsluhovacím kolečku, budu pokračovat v odpovědi. "Musel jít za jinou prací." Řeknu na vysvětlenou a grimasou naznačím, že není více nutné se o tom bavit. "Myslím, že na tu práci si troufnu." Nasadím poté zářivý úsměv, ne ten svádivý, ale čistě profesionální, i když tuším, že u tebe platit nebude. Znovu do sebe naleji objednanou tekutinu, tentokrát celý její zbytek. Hrdlo mám v jednom ohni, ale snažím se to nevnímat. Místo toho se snažím naslouchat tomu, co jiného je v baru řečeno. A hlavně se snažím vyhledat pohledem Uriela, který je mým hlavním cílem.

Angelus - 06. května 2010 21:58

S Anore mezi hříšníky, když si blázni hrají Ani nevím zda mi ta ženština hlavu popletla či se řídím nějakou jinou pohnutkou, každopádně se mi líbí vše co dělá, každý jí vydaný zvuk, slovo, pohyb....vše.Slepě ji následuji a mohl bych říci že mne přemáhá zvědavost co vše v jejím doprovodu mohu učinit. Mlčky sleduji její počínání a její slova přecházím úsměvy.Nemám k tomu co říci tak proč plýtvat slovy? Heleďte se...ještě se můžem vrátit... ...Blázne... zábava ještě nezačla a ty už bys odcházel... Když nad tím tak přemýšlím...líbí se mi. Já ti to pořád říkám... To špatně skončí... Strašpytle... hmmm ale... co tu dělá on? Ano...zatímco mé malé já rozvalující se přes celé pravé rameno pošťuchuje toho v levo, naše debata šla úplně mimo nově příchozího... Co tu vlastně děláš? Optám se ho trochu nechápavě...do teď mě jeho společnost netížila a až teď je mi divné že tu je když by měli být jen dva. Rudý sedí v levo, blíže krku a nevyzpytatelně se šklebí. Tihle dva na tvůj psychopaticky šílený a rozsáhlý potenciál nestačí... To byla lichotka? Jak se to vezme...ale teď radši sleduj chvilku ji a uvolni se... pak uvidíš čeho jsme schopni...nemusíš jí závidět co umí...my jsme též velmi schopní.... Působí vlezle když si stoupne a skoro mi svá sova šeptá do ucha...avšak to že má něco v rukávu o něčem svědčí a jeho hlas je přesvědčivý.Uposlechnu jeho radu a pozoruji jak se krásná Anore vyžívá v emocích vyzařujících z jejích obětí. Já neprahnu po strachu... ten jen předchází tomu co miluji já – šílenství.Největším darem od lidí pro mě bylo když z jednoho kostela, či co to bylo, udělali blázinec.Smál jsem se ještě měsíc poté, když jsem si na to vzpoměl. Takže? Otáži se těch tří když pomalu stáčím pohled od Anore směrem k svým obětem. Má malá zmenšenina v modrém jen nechápavě kouká.Od druhého – černého – následuje trocha nechápavosti a po chvíli pozorování rudého se dá do šíleného smíchu jako by četl jeho zvrácené myšlenky.Rudý seskočí z ramene a zhmotní se do mé velikosti jako bych se rozdvojil a ještě si převlékl černou košili za rudou. Chachachá... tak takhle? Jo takhle... kluci jdete? Počítej se mnou... ..... .... ....už vim proč skončil anděl ve cvokhausu... .... Takže tenhle třetí ďáblík je vlastně částečné vysvobození z mého osobního pekla... už mi nebudou ustavičně vysedávat na ramenech a hučet do uší... Nasadím úsměv psychopata a nakráčím si k těm co třískají hlídače. S dvěma osvobozenými ďábliky je obklíčíme a společně se zasmějeme nad jejich ubohým počínáním. Zdravíčko... Nadhodím úsměv zatímco ke mě vzhlédnou.Samozřejmě na mě jeden namíří pistoli. To bych nedělal... Houkne mu do ucha ten “černý” za ním.Ubožák se lekne až mu pistole z ruky vyskočí.Jáj ji však chytnu.Zatímco se první lidská zdechlina potýká s překvapením nad mým dvojčetem, ten druhý vytahne svou zbraň. ...neponaučitelní.... hmmm to by se tvé drahé matince nelíbilo... co kdybych se za ní šel podívat.Jistě...po smrti tvého otce se musí cítit hodně sama...kor když si ani neumí sehnat práci a ty si vyděláváš takhle... Spustí “rudý” a já se dál usmívám. Copak... nevoní vám mí společníci? Zatímco “rudý” začne hučet do onoho brzy slabomyslného hocha a trýzní ho minulostí, já přistoupím k druhému. Tak koho bychom navštívili u tebe? Patrně ti na nikom a ničem nezáleží.Že? Myšlenky hodně prozradí... Tak...tě asi zabijem? Pronesu bez špetky soucitu a dříve jeho pistolí mu prostřelím nohu.Když se bolestně sesune k zemi zašklebím se a prostřelím druhou. Obávám se že je plně nabitá a máš v ní ještě pět kulek... neumřeš tak snadno. V tom mi prolítne kulka kolem hlavy vypuštěná z pistole, zděšeného lidského odpadu s roztřesenýma rukama.Ani nevím co s ním má asi nejďábelštější součást dělá ale rozhodně to vypadá zajímavě. Příteli... myslím že máš více štěstí než rozumu... Promluvím k tomu na zemi a podělím nohu prvního společníka také o kulku. takže to máme ještě čtyři... Prosenu s dalším šílencovým úsměvem a ještě zvědavě pohlédnu na sebe a sebe. A vidí vás i Anore? Jsme tvé odštěpky mysli... jediná novinka je že se vsunem do mysli jiných a rozštěpíme jejich mysl... Nevím co přesně to znamená ale vyvozuji že ne. Na jednu stranu... dobře že vás nevidí... Pousměji se a přemýšlím co s těma kulkama... Víš... škoda že nemáš rodinu jako tvůj přítel... bylo by to zajímavější....nechal bych tě žít a pak bych tě mučil zrze ně... ale takhle? Co s tebou? Polemizuji k bolestí funícímu mladíkovi. Mezitím se nijak nezaobírám tím druhým který se snaží plazit pryč... Hele...někdo ti zdrhá.... Daleko to nebude... a i kdyby... tak co? Má něco pro co by rád žil... Opět nadhodím úsměv a vezmu lupičovu levou ruku. Jeden....*křup* Dva *křup*...tři .... Postupně lámu prsty a poslouchám jeho křik.Vůči Anořinu divadélku to mohu konstatovat jako slabotu.Když on je tak nezajímavý... Docela si i přeji aby ten druhý uspěl a utekl... lov na jeho blízké by byla výzva a rozhodně by to byla větší zábava než s tímhle chcípákem. Tak už mě zab!! Křikne má oběť když dolámu levačku. Já měl za to že lidé mají dvacet prstů.... Odpovím se smíchem.Přece jen mu na něčem záleží.... lidé nemají rádi bolest. Mít tu aspoň nějaké mučící nástroje... tyhle polní podmínky jsou na houby... Faktem je že mě skutečně nebavíš.... Prohlásím a narovnám se.Pak mu dupnu na druhou ruku a pěkně v ní zakřupe. Takhle si u nás hrajou malý děti... A buď rád že si připadl mě.Tví dva další kamarádi dopadli o dost hůř...ačkoli...skončili rychleji.... Ty támhletoho fakt necháš utéct? Já nevim...Asi ne...Teď jsem tu s Anore kvůli někomu úplně jinému a lovit si do toho rodinu nějakýho lidskýho červa jen abych ho dohnal k šílenství se mi nechce.... Ona je hotová... tak to skonči ať můžete jít dál... Nakonec si tedy ještě řádně kopnu do žeber mého mučedníka a přejdu k plazivci. “Došel” vskutku daleko, skoro na konec regálu. Konečná stanice...prosím vystupte...na krátko bude roztříštěna kabina řidiče.....*šláp* Nesnášim když si ušpinim boty.... Tak.... Vrátím se k té polomrtvole. Chceš kulku do hlavy nebo jinam? Přikývne. *Prásk* zasažena paže. Ooo tam asi není hlava.... *Prásk* zasaženo stehno. Au...asi neumím mířit.... *Prásk* Nejspíše plíce. Vypadá to že se blížíme ke konci trasy.Beztak se mi ta zbraň nelíbila...jindy bych si ji nechal ale tohle? Fuj... Poslední kulku tedy věnuji jeho mozkovně.Patrně to byl krásný a přesný průstřel jelikož po několika bolestných sténech ztichl a to nadobro. Vystřílenou zbraň hodím k jeho tělu a vrátím se za Anore. Dnešní lidé jsou vážně nudní... Prohlásím s úšklebkem a otřu si zašpivěnou černou botu o hadr na podlahu co se válí kousek odemě. Předpokládám že teď půjdeme hledat cíl naší původní cesty... Posměji se, tentokrát vyjímečně normálně a vcelku přátelsky.Mezitím se mé dva odlomky vysápou zpět na místa a začnou diskutovat. Doufám že nás vytáhneš častěji.... Neboj... tohle byla zahřívací ukázka schopností našeho přítele. Všichni ste blázni.... Pesimista? Nikoli....jen realista Vduchu se dáme všichni do smíchu jen jediný modrokošiláček je z toho na prášky. Tomu se říká totální destrukce mysli.

Evelyn - 10. května 2010 17:44

Bar Uvědomím si, že jsem byla chvíli myšlenkami úplně mimo a vůbec nic jsem nevnímala, trochu zmateně zamrkám a podívám se na muže naproti sobě.Pohrává si s balíčkem karet a vedle něj leží krabička cigaret, omluvně se usměji a po jedné se natáhnu. Zatím co si zapaluji, snažím se srovnat si myšlenky. Takhle mimo jsem nebyla už dlouho, jednou se mi to stalo když u toho byl ON, ale měl sám co dělat aby se poslouchal, což dělá velmi rád, takže si toho nevšiml. Ruka se zapalovačem se mi zachvěje, a já nervozně polknu.Snažím se vybavit o čem jsme mluvili, ach už to mám, o ženách a o jeho úspěchu v kartách. Vyloudím drobný úsměv a zadívám se Demetriovi do očí. Tak tedy jednu nezávaznou hru, abych věděla co jsi se za tu dobu naučil, a mezitím mi můžeš povídat, kolik jsi tentokrát vyhrál, a kolik duší ti podlehlo. A já budu mít aspoň čas se vzpamatovat a opět rozkoukat.

Koule PJ - 14. května 2010 20:29

Nová kapitola – Počátek boje Dlouhou dobu se plánovalo, jak vůbec propukne boj, dlouho se rozhodovalo kdo se na jakou stranu obrátí a nyní už začíná boj o Očistec. Boj propukl ve Wild Infernal Baru a stál mnoho životů, jež přišlo v zapomění a smrt se mohla smát, jelikož měla na delší dobu o zábavu postaráno, ale stejně ta mrcha byla nenasytná a chtěla pořád víc a vy jste jí dělali jen a jen radost. Jsou tu vidět první mrtví, jejichž ztráta bude oceněna dlouho po boji. Už uběhlo mnoho měsíců, které se ještě dalo, ale nyní to lehké není a nebude. Proto vám nezbývá nic jiného než se chopit zbraně a vzhůru do boje. Vybrat si správnou stranu a přežít… Ano hlavně přežít Stoupenci Manona – bar U Černého plamene Sem napíší ti, jež jsou stále na straně Mannyho a nerozhodli se stranu změnit. Manon si brzy uvědomil, kdo je a není na jeho straně. Setkávání v baru u Dai už není možné a to z jediného důvodu, protože u ní byla známá menší zrada a tam také propukl první boj. Manon brzy pochopil, že ti jež jsou na jeho straně, je poměrně málo a proto při první boji musel couvnout a skrýt se na malou chvíli do baru jeho věrného přítele Marcuse, kde plánují další útok, který nyní podle něho by měl být osudový a jeho výhrou. Svolal si proto do tohoto baru své lidi a nyní se pouští do plánování, jak zničit soupeře s co nejnižší ztrátou. Manny taktiku boje nechám na tobě. ;) Stoupenci Satana – Wild Infernal Bar Sem napíší ti, kteří jsou stále na straně Satana, nebo sem od Mannyho přistoupili. První boj zde vypukl a také to tu nevypadá zrovna dobře, židle a stoly pomlácené, všechno tu je naruby. Ale přežili jste a první boj jste vyhráli, což vám v této chvíli hraje do karet. Ti co byli u Manona natajno, jsou nyní bohužel vyzrazeni a plánují spolu se Satanem jakou taktiku boje nyní použijí. Zraněných naštěstí je málo, ale to se v tomto boji neřeší. V boji jsou zranění, v boji je smrt na denním pořádku. Bohužel jste přišli o pár dobrých lidí, ale to se už stává. Satan by mohl začít přemýšlet o tom, jestli neuzavře na chvíli mír s Bohem a nespojí svoje síly v zničení Manona. Bůh mu to nabídl a je pouze na něm, jak se rozhodl. Ale pokud by byly spojeny síly, ve válce by už byl jasný vítěz. Satane taktiku boje nechávám na tobě. ;) Stoupenci Boha – Svatyně Sem napíší ti jež jsou pod Božími ochrannými křídly a tím myslím i neutrální nebo lidi ;) odkaz Setkáváte se zde na tomto údajně jediném posvátném místě, kde nemohou vstoupit ostatní a tím se myslím padlý. Proto je toto místo pro vás bezpečné. Boj v baru vás velmi poznamenal a to tím, že jste přišli o mnoho z vás a nyní na ně můžete vzpomínat. Pokud někteří z vás se snažili být v utajení či byli neutrální, nyní byli teleportování sem a nachází se zde. Také plánujete, jak ten boj vůbec proběhne a zároveň se tu má ukázat ON, na něhož jste tak dlouhou dobu čekali a doufali, že vám pomůže, modlili jste se k němu a nyní má přijít. A říct vám svůj plán boje. Doslechli jste se, že má v úmyslu spojit své síly se sílami Satana, ale prý to už jen pouze na Satanovi, jak se rozhodne. Nyní u vás je to jen o čekání na Něj a věřte, že on přijde. To jak je se sebou seznámíš nechám na tobě Všemohoucí

Naom - 17. května 2010 14:04

Svatyně - Po boji Mlčky se rozhlížím po zvláštních rozvalinách. Je to poprvé, co jsem na tomto ukrytém místě. Nikdy jsem o něm nevěděla, přestože jsem přišla na Jeho příkaz. A nyní mě sem teleportoval. Bylo to tak hrozné... Začnu se trochu třást při pomyšlení na to, co se v baru Wild Infernal dělo. Nyní je ale pozdě litovat. Mrtvé už neprobudím. Jen má moc mě uchránila, dala mi klid a snad poskytla ochranu i jiným. A nyní jsem zde, co bude dál? Mění se snad mé úkoly? Samozřejmě se ke mně dostaly mnohé zprávy, stejně jako ta, která mluví o možném spojenectví našeho Pána se Satanem. Je to vůbec možné? Podobná myšlenka se mi totiž vůbec nezamlouvá. Ale co zmůžu? Vždy se musím podřídit Pánovi. Stále ještě ve svých "upravených" šatech, které více odhalují, než zahalují, kráčím Svatyní, až se posadím na jeden z povalených kamenů a v tichosti vyčkávám. Kolem vládne klid, nikdo mě nemůže rušit a já si užívám pocit bezpečí, který zde panuje. Zde se můžu oddávat hloubkám své duše, která je Jemu zcela zasvěcena.

Gabriel - A - 17. května 2010 17:08

Svatyně - po boji Do prdele, proč jsem zrovna tady? Vždyť jsem pomáhal Dai uklidit ten bordel. napadně mně, když si uvědomím, kde se nacházím a vážně je mi z toho špatně. Neměl jsem v úmyslu se s tím velkým ONem setkat, to vážně ne. Kopnu do jednoho povaleného kamene ve vzteku, a pak si až uvědomím tu zatracenou bolest. Chytnu se za nohu a chvíli skáču na jedné noze. Tos udělal schválně že? s touto otázkou se podívám nahoru a pokračuji dál v chůzi po svatyni, tu si však všimnu jedné andělice, která sedí na jednom z povalených kamenů. Chvíli na ní hledím a přemýšlím, zda je vhodné ji vyrušit, či ne. Ale nakonec se rozhodnu jí vyrušit a dojdu k ní. Taky na Něj čekáte? zeptám se jí a poté se raděj ukloním, jelikož má slává už dávno není tak velkolepá a jsem nyní považován za trosku největšího kalibru. Mé jméno je Gabriel a v baru u Dai, už jsme se viděli i v boji... Je mi líto, že jste si to musela prožít. Ale toto je válka slečno. pronesu k ní a podám jí ruku na lepší seznámení. Ano válka, která prt vyřeší... Je to k ničemu. nad touto myšlenkou se ušklíbnu a pohlédnu dál na slečnu andělici. Lidé umírají a znovu se rodí.. Osud nebo nebo hloupá shoda okolností? Kdo ví a mně po pravdě je to fuk.... Kdysi dávno uznávaným a nyní troskou... a kde byl ON? pokračuji dále ve své řeči, ale nakonec se rozhodnu ať si na tuto otázku odpoví sama a usadím se vedle ní. Přitom hledím, kdo ví kam. A teď nezbývá nic jiného než čekat... Čekat na Něj.. kdo se stejně neukáže

Naom - 18. května 2010 19:45

Svatyně - S Gabrielem Z mé meditace mě vyruší jakýsi podivný zvuk. Ohlédnu se za sebe a spatřím, jak nějaký muž podivně poskakuje kolem kamene a drží se za nohu. Nejdřív se zamračím a pocítím vlnu strachu. Ale poté si uvědomím, že toto místo má být pro mě bezpečím. Nepustil by sem nikoho, kdo by mohl páchat zlo. S tou myšlenkou se uklidním a odvrátím od muže pohled, abych znovu zavřela oči a věnovala se jen rozhovoru s Ním. Spíš jakémusi sdílení myšlenek z mé strany. Pak se ale ocitne ten muž vedle mě. Ucítím to velmi rychle, zdvihnu k němu svůj zrak a postavím se. Jen přikývnu na souhlas, ale to už se začíná představovat. Ukloním se tedy též a jemným melodickým hlasem, nyní bez přetvářek jako v baru, mu odpovím: "Naom, Jeho služebnice." Když po své úkloně spatřím jeho nabídnutou ruku, trošku se pousměji a pevně mu ji na chvíli stisknu. Jeho slova, která na mě působí trochu pohrdlivě, nechám stranou a znovu se posadím. Je plný hořkosti... Tak trochu na tomto klidném místě mohu cítit jeho duši, i když i zde je všechno zakalené. Přesto však své schopnosti neztrácím a stále mám možnost vnést klid do duší jiných. Otočím ke Gabrielovi své tmavé oči, které kontrastují s bledou pletí a bělostnými vlasy. "Mně nepřísluší soudit Jeho činy, ale věřím, že pro vše má dobrý úmysl." Jemně se usměji a poté znovu pohled odvrátím. Oči však tentokrát nezavírám, nechci aby měl Gabriel pocit, že s ním snad nadále nebudu mluvit. Bude-li se ptát, budu odpovídat.

Lucifer - 26. května 2010 17:27

'Cause Mamon is a looser and he's my bitch - WIB Vážení a milí, poprosil bych o klid.. Párkrát tlesknu a pohledem se ujistím, že mě všichni poslouchají. Sedím u baru na jakž takž opravené židličce. Ano, několika mávnutími by to mohlo být všechno zase vpořádku, ale nechám svoje nohsledy, ať si zase užijí opravy baru, stejně jako když by byli ještě řádně naživu. Chvíli přemýšlím, co bych jim řekl. Trochu nervózně se poškrábu na bradě. Jak bych začal... No, jak všichni víte, ten, dámy prominou, zkurvysyn Manny mi tady kazí obchody a lidi. Zároveň ničí veškeré staré pořádky, které šlapaly jako švýcarské hodinky. Chová se jako nějaký pošuk, kterému se dostaly do rukou hodiny po babičce a on se v nich začal rýpat. A ne nadarmo se říká, že dětem do rukou takové věci nepatří. Ale on si do pracek chytil odjištěný granát. Začala totální válka, přátelé.. Dramatická pauza. A jelikož nepřítel mého nepřítele, je můj přítel, zanedlouho si potřesu rukou s Bohem, abysme stvrdili náš pakt o vyhnání Mannona z těchto éterických končin.. Upiju z coly a podívám se po svých pekelných bližních. Díky...za oběti, které nejspíše někteří z vás přinesou pro vyšší dobro. Zbytek věty už ale nikdo neslyšel. Pohledem zabloudím k Eyeovi, který sedí vedle a popíjí z napůl rozstřelené lahve tequilu. Vedle střepů má rozloženou svůj oblíbený Glock. Zajímavé, že ??

Aeneis - 26. května 2010 18:02

Wild Infernal Bar - s Roxy trošku stranou Klid, má drahá... Pohladím Roxy po tváři a nechám se obejmout. Jak znám Dai, tak do týdne to bude mít opravený.. Usměju se a upiju trochu z mojita. Aspoň, že většinu pití nechali napokoji.. A máme přece pár míst na Zemi, ne ?? Slabě do své drahé polovičky dloubnu a pohodím nafialovělými vlasy. Ve vzduchu pořád poletuje spoustu prachu. Ne že by tu Dai neměla uklizeno, spíš je to z prostřílených zdí, podlah a nábytku. A nejen prostřílených. V jednom koutě je zeď ohořelá jako od petardy. No spíš od kusu dynamitu. Musím ji odnaučit kouřit.. Připomenu si, když vidím cigarety. Aspoń že nejsou obyčejné a nesmrděj tak. Potom si všimnu jakéhosi řetízku, co se mi leskne u pravé kecky. Lehkým zatřesením se vymaním z obejmutí a přidřepnu si. Opatrně prstíky vezmu stříbrný řetízek. Palcem utřu z jakéhosi přívěsku krev. Vivienne.. Přečtu potichu. Odněkud to jméno znám, ale.. Pohledem přelétnu po zde přítomných. Jakmile očima "zakopnu" o Eye, mám už jasno. Viv byla jeho snoubenka, když ještě žil, když ještě nebyl v Pekle. Ale byla skutečně majitelkou tohohle řetízku ?? Když se tak na Eye dívám, asi ano. Nejspíš se za ta léta přidala na špatnou stranu barikády. Tohle by se mělo zničit.. Řeknu spíš sobě a znovu vstanu. Usměju se na Roxy a obejmu ji kolem krku. Po tváři začaly stékat slzy. Tohle všechno musí skončit.. Musí !!!

Marbas - Marry Altamira, Černá puma - 28. května 2010 18:01

Nová kapitola a Mamonova síla Bar U Černého Plamene Boji jsem se vyhla. Nejsem na straně žádného z nich, vycházím si svou vlastní cestou, ale Mamon ne povolal, je tedy třeba jít. Satan mne nechává u ledu, ale jednou mne jistě zavolá. V boji jsem se nepřikláněla na žádnou stranu. Vraždila jsem co mi přišlo pod ruku a užívala si to. neměla jsem důvod to nedělat, ale nakonec jsem vyslyšela vonání svého pána...tedy jednoho z nich. Kráčela jsem temnou ulicí jako černá puma. Rarita, kterou jsem byla, lidé nikdy nevídali a věda by se jistě více než divila, ale jednou mi ten kožich zčernal, tak zůstal černý. Měkkounké tlapky našlapovaly po rozbité cestě plné střepů a velké zelené kočičí oči se koukaly dokola. Vkročila jsem do poloprázdného baru ke starému příteli Marcusovi a prohlédla si osazenstvo uvnitř. Došla jsem až k temnému konci baru, vyskočila na něj a čekala na povšimnutí od Mamona, Marcuse, či někoho jiného. Velká kočka, ležící líně na baru musela zdvihnout zájem všech a pokud ne zájem, tak strach z rozsápání určitě....

Eye (Mercenary) - 31. května 2010 19:41

Oko se dívá, ale nepláče.. Nemůže.. Wild Infernal Hezkej projev, Louie.. Pronesl jsem zastřeným hlasem a dál jsem se věnoval své oblíbené devítimilimetrové zbrani. Před pár hodinami zabíjela. A bohužel jednu osobu, kterou jsem poznal před mnoha mnoha léty. Teď ležela přede mnou na jakémsi plátně rozebraná do poslední součástky. Proč ses musela přidat na druhou stranu ?? Proč jsi se neozvala.. Vyčítavě koukám na zbraň a na své ruce. Už není cesty zpět.. Vlastně nikdy nebyla. Napiju se tequily z napůl rozstřelené lahve a vylovím jeden střep. Škoda.. Věčná škoda.. Odhodím střep do koše za barem. Cink.. Ozval se zvuk skla o sklo. Co má být tak zajímavé, Lou ?? To že tady vraždíme své bývalé přátele ?? Že tvůj synek vlastně na pár dní stmelil Nebe a Peklo ?? Nebo snad že brzo zemře ?? Opatrně usrknu z lahve tak, abych si nepořezal ret. Jakoby nestačily ruce. Vzpomenu si na krabičku s řetízkem a vytáhnu ji z kapsy kabátu. Pořád je neporušená. Dokonce ji pootevřu, abych se ujistil o stavu řetízku. Je tam a stříbrně se leskne. Kdyby všechno bylo tak jednoduché.. S napůl dutým nekovovým cvaknutím zaklapnu krabičku a odložím ji vedle zbraně. Tu začnu pomalu skládat. Louie, ten tvůj synek se ti nějak vymknul z pařátů už rok zpátky.. Dívím se, že sis toho nevšiml.. Kriticky oznámím Satanovi sedícím vedle mě u baru. Přidám náboje do zásobníku a zbraň zastrčím do pouzdra u pravého boku. Nazdraví.. Trochu ironicky zvednu rozstřelenou láhev a znovu se napiju. Posléze se otočím do lokálu a začnu pohledem hledat Dai. Poslepu hmátnu po krabičce a zvednu se z barové židličky. Trochu unaveně se vydám k majitelce baru.

Wolfgang "Wolvie" Dex - 03. července 2010 20:59

Svatyně - záskok za Všemohoucího Byla jsem vyslána Jím na zem, abych mluvila jeho jménem v této záležitosti. On totiž měl jiné záležitosti na práci a povolal proto právě mně. Do svatyně jsem vešla, když tam byla většina shromážděných. Jejich jména jsem znala, velice mi o nich vyprávěl. A dělal všechno, proto abych byla připravená. Všimla jsem si Gabriela, našeho odpadlíka, jak se baví s Jeho nejmilejší učenkou Naom. Chvíli jsem čekala, až se všichni objeví na místě a poté jsem se odhodlala mluvit. "Prosila bych chvíli pozornosti. Ano vím, čekali jste všemocného. Čekali jste na Jeho řešení. A jsem tu nyní já. Já, která vám řekne Jeho vůli. " Pokouším se na sebe upozornit, a abych na sebe ještě více upozornila, tak si stoupnu doprostřed a hezky na špičky, protože jsem poměrně malá. "Všemohoucí má jakousi neodkladnou práci, a proto místo sebe předvolal právě mně. Jsem Stvořitelkou tohoto všeho, to já pomáhala Všemohoucímu v konání jeho vůle... Ale dosti o mně. Myslím, že jste si všichni udělali o mně přehled a víte kdo asi tak jsem." Snažím se představit a ještě jsem moc nedošla k jádru věci. A to jsem si to pěkně připravovala po cestě do Očistce. Vypadá to, že zbytečně a budu muset tak trošku více inprovizovat. "Tak k věci. Vypadá to, že mezi Všemohoucím a Satanem bude chvilkové příměří a oba si vypomohou k zabití Manona. Budu jeho jménem konat jeho vůli, takže zaskočím v této dohodě za Všemohoucího. A doufám, že v tomto stojíte při mně." Konečně jsem přešla k jádru věci a musím si vážně oddechnout, že mi tu nikdo neusnul. ~Tedy doufám, že ne. Nechápu, že si mně na tuto věc právě vyslal. Já nikdy nebyla takový řečník, jakým je On. Snad ví co dělá.~ S touto myšlenkou si lehce povzdechnu a prohlídnu si každého koutkem oka, abych zjistila jejich reakce a možná se i pokusila některému z nich nakouknout do myšlenek, i když toto Všemohoucí mi zatrhl. "Nějaké otázky?" Pochopitelně počítám, že nějaké otázky budou a to z toho důvodu, že jsem vlastně neřekla nic nového a prostě jsem ze sebe zase udělala pouhého blbce.

Gabriel - 03. července 2010 21:13

Svatyně - no potěš koště ~Vám nepřísluší soudit.. No bodejť, když si vás tak skvěle omotal kolem prstíku a hraje si s vama, stejnak jak se mnou.~ Řeknu si v duchu, ale nahlas to raděj neřeknu a pokrčím rameny. Hrábnu do kapsy, ze které vyhrabu krabičku cigaret. Jednu si přiložím k ústům a ještě v kapse začnu hledat zapalovač, který se mi podaří najit a k mému štěstí i fakčí. Zapalím si cigaretu a vychutnávám si každičký šluk, který mi aspoň na chvíli dopřeje klid a pohodu. Tu však na sebe nějaké velice bílá ženština uprostřed chce uprostřednit, nakonec z ní vzejde, že se jedná o Stvořitelku, jež bude jako záskok Všemohoucího. ~No to jsem si mohl myslet, že nás v tom nechá. Ale proč zrovna sakra jí sem poslal. To se dokonale zbláznil nebo co?~ S touto myšlenkou nechápavě hledím na onu bílou krásku, které by se mělo podle správnosti říkat Stvořitelka. Ale vždyť mně znáte, kašlu na oslovování. Chvíli poslouchám její bláboli, které jsou úplně od věci a pak rezignovaně se usadím na jeden kámen a o nějakej další se opřu se zavřenými oči. Vzbudím se až v té době, kdy řekne něco o tom, že zaskočí za Všemohoucího a něco v tom stylu, jestli stojí při ní. Nechápavě na ní hledím a poté se rozhlížím po ostatních. Když se zeptá, zda jsou nějaké otázky. Tak se přihlásím, jak poctiví školák ve škole. "Měl bych jednu otázku. Co se sakra po nás chce? A proč do háje Všemohoucí poslal sem právě tebe?" Vychrlím na ní tyto otázky, asi jako první a podívám se na ní jako andílek. Mezitím, co na mně nejspíš bude šokovaně zírat si zapálím ještě jednu cigaretu a vyčkávám na její odpověď. Je mi jedno, že si všeci o mně myslí, jak velkej jsem pošuk. Sedím stále na tom stejném kameni a stále jsem opřený o ten druhý s cigaretou v puse, vyčkávám na to, co ta bílá kráska řekne.

Raimond Scara - 04. července 2010 20:37

Bar U Černého Plamene K čertu s těmi, co zdrhli. K čertu s nimi. Však budou litovat. Poznají kdo je jejich pravý pán a budou mně prosit na kolenou. Začnu naštvaně a praštím do stolu. Pohledem přejedu po shromážděných a že jich tady je. Hodně z těch, kterým jsem věřil, byly vlastně na Satanově straně. K čertu s těmi šmějdy. S touto myšlenkou si odplivnu. Můj pohled upoutá má kráska, vznešená černá kočka a jediná žena po které jsem prahl. Ladným pohybem se k ní vydám, po cestě vezmu ještě flašku vína nebo něčemu tomu podobnému. Jsem rád, že jsi se rozhodla správně po stranu. Nerad bych tě zabíjel, má drahá. S těmito slovy si k ní přisunu židly a položím na bar láhev toho, co jsem donesl. Byl bych rád, kdybychom si toto poté mohli společně vypít, někde v klidu a pohovořili bychom. S těmito slovy pohladím majestátnou kočku po srsti, tak jak to má ona jen ráda a přesunu se opět k baru, abych zaujal svoji pozornost. Budeme proti nim bojovat až do skonání. Využijeme všech zbraní, které tu máme a nakopeme jim prdel. Je vám to jasné? Řeknu zkráceně, nikdy jsem nebyl nějaký řádný řečník a nehodlám jím nyní být. Takže jim bude holt muset stačit toto. Můj pohled přejde na Marry, kterou bych vážně chtěl vidět v jednom z pokojů Marcuse, kde si dáme onu láhev. ~A byl bych rád, kdybych tě viděl ve tvé pravé kráse. Jako kočka si úžasná a vzbudíš si respekt, ale mně to už stačilo.~ Vyšlu tyto myšlenky Marry a zatvářím se přitom vážně. Poté se přesunu do pokoje od kterého jsem dostal klíč. ~A vezmi prosím tu láhev~ dodávám s lehkým úsměvem na rtech a zabouchávám za sebou dveře, na klice je napsáno nerušit.

Richard Sheridan - 07. července 2010 16:11

Bar u černého plamene - Doma. Stojím ve svém baru za barem a dívám se jak je tu málo lidí co zůstalo zamračím se na jednoho z opilců který ihned na to proletí oknem. Nemám rád tyhle hajzly šmírácký jsou to malí úlisní hajzlové. Řeknu si a podívám se na mamona jak zase koketuje s jeho milou černovláskou a usměji se. Mezitím kolem mě proběhne Sucuba kterou plácnu po zadečku a políbím. Zlato doufám že se dnes máš dobře budeme potřebovat hodně lidí. Zašeptám jí do ucha a začnu rozlévat drinky nebo rozdávám klíče od pokojů ve kterých se dá najít mnoho a to tak moc že by slabší povahy mohli umřít nebo dokonce i hůř.. Náhle ke mě přijdou mí ldé s tím že jim někdo ukradl peníze z mých nelegálníh podniků. Jakmile se to dozvím zrudnou mi oči a jednomu ustřelím hlavu svou magickou brokovnicí. Jak že vám ukradly prachy vy kreténský hovada tohle byla vaše poslední šance vy debilové nejdřív utratíte peníze pro mamona za děvky a teďka tohle vy kreténi vy kurvy jedny já vám dám. Drůhý ze tří přijde v půlce také o hlavu a do konce si to tedy vyslechne ten nový. Jelikož ty jsi tu poprvé dám ti ještě jednu šanci ty prachy si odprcuješ v uranovejch dolech ale nejdřív ukliď tu krev. Zavu na něj a zase začnu rozlévat drinky.

Naom - 07. července 2010 22:36

Svatyně - Příchod Stvořitelky Snažím se ignorovat, jak si vedle mě Gabriel zapálil, i když mám sto chutí zakročit. Vnímám to téměř jako urážku tohoto místa, jako jeho znečištění a posměch vůči němu. Ale asi příliš přikládám důraz jeho činům. Snažím se uklidnit a jde mi to velmi dobře. Poté se začne něco dít. Respektive někdo začne zjednávat klid. Není to tak těžké, domnívám se, i když je to tak drobný tvor, jako je Stvořitelka. Znám ji, jak by ne. Ale jak to, že tu není On? Vysvětlení se postupně dozvídám z jejích úst, i když trochu oklikou. Přesto však tiše sedím a napjatě naslouchám. Konečně se dostane Stvořitelka k jádru věci, ale v tu chvíli mám dojem, že bych raději neznala fakta. Příměří? Příměří se Satanem? Jsme tedy nuceni volit menší zlo? Tam jsme se dopracovali? Mám dojem, jako kdybych dostala facku. Moje ideály rozhodně dostaly lekci. Trochu zmateně zírám na Stvořitelku a přestávám vnímat své okolí. Až Gabrielův hlas mě vytrhne. Nepřítomným pohledem se k němu otočím, sotva vnímám, co říkám. Smysl jeho slov ke mně dorazí s lehkým zpožděním, v hlavě mi hučí jen jedna věc: ...příměří, příměří, příměří... Ne, to přeci není možné. Pane, to je Tvá vůle? Tak to má být? Mám neodbytný dojem, že mi neustále něco uniká. Čekám, až přijde vhodná chvíle, a poté jen prostě vstanu, bez jakéhokoliv hlášení, jak činil Gabriel. S vážnou tváří pohlédnu na Stvořitelku. "To je tedy náš úkol? Napomáhat smíření se Satanem? Volíme menší zlo? A poté se opět na sebe vrhneme a budeme bojovat? Jsme protipóly a teď nás spojuje stejný nepřítel? Přijde mi to jako poklesek..." Vyslovím klidným hlasem své myšlenky, i když mé oči jsou plné zmatku. Dokážu se dobře ovládat, když na to přijde. Jinak bych asi blekotala nesmysly. Ale oči mě také umí prozradit.

Angelus - 22. července 2010 10:08

Tak kam? Věrnost či zrada? Zůstat u stálice nebo přejít k někomu kdo by víc ocenil mé kvality?Stát po boku někoho kdo se spojí s Bohem jenž pro mne nenalezl místo či přejít tam kde zůstává kráska snažíc se přetáhnout mě k sobě? Obdobné otázky se mi míhali hlavou když jsem pochodoval po půdě starého znesvěceného kostelíku jenž mi byl domovem. Sem chodili jen bláznivé duše v naději že jim zde dostane útěchy. Ale zde už žádné mše neprobíhali pěknou řádku let a já s hromadou pavouků a hejny netopýrů byl jediným obyvatelem tohoto zapadlého místa. Když proběhl onen boj já byl zde. Nechtěl jsem bojovat proti Anore ani se přidat k Manonovi.A aby toho nebylo málo má mysl mi k ustrašenému ďáblíkovi poslala posilu v podobě nového andílka. Někam se beztak přidat musíš...navrhuju zůstat kde jsme a Anore odchytit a získat jako válečnou kořist.... ...co zkusit požádat Boha o odpuštění? Odpuštění? Za co? Za naše hříchy?.... kdyby nás nevyhnal tak tu nejsme... Vždyť Satan a Bůh se mají spojit.... nad čím tu spekulujete? A co takhle vrazit Satanovi kudlu do zad.......doslova.... A jistě bude tak blbej a nechá se podrazit? Ještě takto? Myslíte si že to nebude čekat? Čekat to může... ale když se to provede správně tak ho to do poslední chvíle nenapadne To by mě zajímalo jak to chceš provést... Naslouchat jim dá někdy zabrat.Ale rozhodnutí je horší. Dnes se schází na třech místech tři velké strany a já pořád nevím kam se dát a za koho bojovat.Tedy za koho vím.Já bojuji sám za sebe... ale pod čí jméno svůj boj osobní boj zařadit? Taky máte dojem, že Manny to má prohrané? ...Když proti němu stojí On tak samozřejmě... ...To, že je tu Bůh nic nemění... předtim tu byl taky a nezasáhl... Každý pouze takticky čekal co druhý udělá a nakonec nikdo neudělal nic a pak bylo pozdě... Ale teď jsme tu my... Co my můžeme spáchat? U Satana je jich víc... většina usoudila, že Manon je na odpis... boj po jeho boku bude nejspíše předem prohraný... Tato má úvaha nejspíše mé čtři protějšky na pár okamžiků umlčela... rezignovaně jsem si protáhl černá křídla, která jsem vždy skrýval. Byla takovým pozůstatkem oné božskosti... částečně si tu majestátnost, i přes ahvraní barvy, zachovala. Neutrální zůstat nemůžem... To bylo jasné již od začátku. Protáhnu se rozbytým oknem s barevnými pozůstatky nějakého vyskleného svatého a vyletím na střechu. Chvilku se jen tak rozhlížím po zpustlém okolí a v dalším myšlení o stranách se usadím ke zvonicové věžičce.

Lexina - 22. července 2010 13:33

U Černého plamene Vstoupím do Markusova baru jako jedna z posledních. Je až patetické, když se ukázalo, jak je Manon slabý. Jak málo má přívrženců. A je smutné, že mi věrní na to dozajista zaplatíme. Jako první mne upoutá Manon sedící vedle Marry v její panteří podobě. Naprosto přesně vím, co se mu honí hlavou. Veřejné ponížení, které se mi v tu chvíli dostalo, nezůstane neodčiněno. Byla jsem to já, kdo stál hrdě vedle Manona. Jeho milenka a jeho žena. Přelétavý ničema si ale vybral jinou cestu. Projdu kolem Manona a Marry a neodpustím si uštěpačnou poznámku. “Myslím, že brzo bude konec.“ Smířena s tím, že bude konec i pro mou maličkost, hodlám z toho vytřískat co nejvíc. “Zrádci se projevili. Slyšela jsem co se stalo v baru u Dai. Neřekla bych, že se z ní vyklube taková svině.“ Pronesu, když se pohodlně usadím na barové stoličce. “Tak jaký je tvůj plán? Bezhlavě zaútočit? Myslím, že pro tentokrát by to chtělo vymyslet něco jako taktiku.“ odvětím sarkasticky. “Měla jsem na mušce jednoho padlého anděla a mohl se přidat k nám, dokud jste to všechno nezkazili. Vidíš kolik nás tu je? Manone... chtěla bych vědět, zda si uvědomuješ svou situaci.“ Můj jazyk je ostrý jak břitva a jedovatý jako hadí kousnutí. Možná za to může vědomí, že mne Manon vyměnil. A nebo to, že jsem nemohla Angeluse líp poznat.

Daiglien - D - 10. srpna 2010 15:08

Wild Infernal Bar Vypadá to tu strašně, všechno moje usilí, aby bar aspoň trošku dobře, přišlo k nezdaru. Sice se to tu někteří snaží dát opět dohromady, ale nic už nebude jako dřív. Stojím za barem a snažím se rozstřídit rozbité sklo od toho co přežilo skutečný výbuch. Velmi mile mne překvapilo, když se zachovala láhev velmi staré whisky, kterou mi dovezl Dagon ze země. Ještě bych pokračovala v práci a obslužovala osazenstvo, tedy oni si spíše brali co nebylo porušeno a dalo se to ještě pít. Někteří zoufalci dokonce oblizovali podlahu na které byli kapky skotské, která bohužel už není. Do háje v konkurenčním baru určitě mají všechno v pořádku a nemusí se zabývat rozbitými skleničkami či nedostatkem alkoholu. Krucinál. Rozzuřeně praštím pěstí do stolu až mně samotnou to zabolí. Z úst vypustím menší sýknutí a začnu se konečně plně věnovat Satanovi, který k nám tak krásně promlouvá. Jeho řeč mně vůbec nepřekvapuje. Sama bych byla stejně sprostá, jako on. Ten jeho syn mně nesmírně vytáčí. Jsem ráda, že už ta moje šaráda skončila. A už nemusím podlejzat tomu nevychovanému parchantovi. Jeho slova už napůlku vnímám, zahleděná do barového stolu tedy co z něj přesněji zůstalo, avšak na jednom můj rozum začne stát. Cože? Jaké to spojenectví? Slyším dobře? On snad určitě papal vtipnou kaši. Porozhlédnu se okolo, zda jsem jediná co to jen špatně slyšela. Je pravdou, že by toto hodně vyřešilo. Ale taky je otázka na jak dlouho vydržíme ve spojenectví. A mně už tyto věčné války přestávají bavit. Já chci v klídku vést svůj bar a nestrachovat se, že opět se místo baru stane bitevní pole. A kdo jinej, než já to opět schytá. Hele Eye.. přežila to moje stará a velmi cenná whisky. Dáš si se mnou? Řeknu, jakmile si všimnu osoby, která mi zachránila moje krásné pozadí a místo zabil tu která pro něj moc znamenala. Buď já nebo ona. Po pravdě tato rozhodnutí já nesnáším. Díky Zašeptám tiše, když kolem něj projdu abych se usadila na židly vedle něj. Obě dvě skleničky na půl celé a na půl zničené položím na stůl. Budeme to pít z láhve nebo ze skleniček? Pohlédnu na něj, ale hned musím odvrátit pohled. To kvůli mně se musel něčeho vzdát. Slabě se pousměji a naliji si whisky do skleničky. Chvíli si s ní pohrávám, jak to mám ve zvyku a poté se napiji. Co bude až to konečně skončí? Položím mu tuto otázku a lehce na něj pohlédnu, čekajíc na odpověď.

Lichking(Posledná zem) - 10. srpna 2010 15:23

U Černého plamene Můj plán byl náhle vyrušen další kráskou, nyní tou blonďatou, která má v úmylu mi pokazit náladu a chuť. Ano brzy bude konec.. jejich konec Pohlednu jí do očí, jako kdybych v nich chtěl něco vyčíst. Avšak se v nich dostanu opvržení a zloby. Slova, které vypouští z úst vnáší do mého těla vlnu adrenalinu a pomalu mám pocit, že vybuchnu. A dost sakra. Pronesu rozčileně a praštím pěstí vztekle do stolu, až tam udělám díru. Tobě je nic do mého plánu, drahá. A klidně si za tím svým andílkem běž, pokud máš v úmyslu mi kecat do toho, co by se mělo a nemělo udělat. Štěknu tato slova a ukážu rukou na dveře. Upřímně doufám, že bude tak rozumná a omluví se mi, zůstane tady a bude to všechno trpět. Nerad bych jí měl za nepřítele a nerad bych jí pak zabíjel. Co je moc, to je moc. Pokud se ti tady nelíbí, tak můžeš odejít. Ale do těchto dveří se už nevrací. Nerad bych tě měl za nepřítele, drahá. Řeknu už klidnějším hlasem a pohlédnu na ní zvědavě. Velice mně zajímá, jakou možnost si vybere.

Lexina - 15. srpna 2010 21:16

U Černého plamene Mám sto chutí ho proplesknout. Je mi jedno, že tu oblejzá Marry, ale že je tak nadutý a jeho paměť je tak krátká, to si prostě nenechám pro sebe. "Manone," zašermuji mu prstem před obličejem, "Byl jsi to ty, kdo mě za Angelusem poslal, neb jsi vycítil jeho potenciál - který jsi mi mimochodem odmítl sdělit, ale poznala jsem, že v něm je značná síla - i to, že ještě není rozhodnutí pro stranu." založím si ruce křížem na prsou a pokračuji ve výkladu dál. "Pokud tvá úžasná persona dovolí, ráda bych ti ho dovedla jako posilu tvé," nakloním se do strany a prohlédnu si pozorně patetické osazenstvo baru a pak se podívám na Manona, "armády." probodnu jej pohledem. Nehodlám čekat na jeho svolení. Vím, co mám dělat a taky vím, že tuhle válku nemůžeme v tak chabém počtu vyhrát i kdybych se snažila na milionkrát, mé noční můry k porážce Satana nestačí. Ještě chvíli sleduji Manona, vyzývavě a provokativně zároveň. "Najdi mi, kde je a já ti ho přivedu," přistoupím k němu blíž, stoupnu si na špičky a jazykem mu olíznu tvář. "Věř mi, že ani v tvé nejniternější podstatě nechceš, abych byla tvůj nepřítel drahý." se sebejistotou sobě vlastní se na Manona usměji. Jakmile mi sdělí, kde Angeluse hledat, vydám se pro něj.

Eye (Mercenary) - 13. září 2010 20:45

Wild Infernal - Rozstřílené doupě Vlastně Dai ani nemusím hledat, ona si našla mě. Z tequily na whisku.. Inu proč ne, stejně se nedokážu opít. Ušklíbnu se pro sebe. Dám si, Dai.. Pořezanýma rukama ani moc nemůžu hýbat, ale chytnout sklenku můžu. Kvůli téhle krásce jsem zabil bejvalku. No, pokud mě teď odmítne, můžu se jít zahrabat.. Tedy spíš jít nechat uvařit zpátky do Pekla. Zase si sednu, tentokrát trochu dál od Satana. Trochu kriticky shlédnu svou sklenku a potom zase lahev. Jak chceš ty, vlastně.. Asi ze skleniček.. Sáhnu do kapsy pro tu malou krabičku. Chtěl jsem ti tohle dát v lepších chvílích, ale tak.. Tady není jistý ani zítřek. Už ne. Dám krabičku na bar tak, aby na ni majitelka podniku nedosáhla a naliju si do sklenky, kterou napřed otočím dnem vzhůru, abych vyklepal střepy, tu její archivní whisku. Co bude až tohle skončí ?? Zopakováním otázky si koupím trochu času. Co vlastně pak bude ?? Boj mezi Nebem a Peklem ?? A nebo snad zase ta kolísavá rovnováha, co tu byla předtím ?? Povzdychnu si. Na tohle se špatně odpovídá. A ani nevíme, jestli to vůbec skončí. Až teď zafačovanou levačkou k ní posunu krabičku se stříbrným řetízkem, na němž visí umělecky tvarované D. Všechno nejlepší, barmanko.. Ťuknu jemně o její sklenku a opatrně usrknu zlatavé tekutiny se svého kusu skla. Původní plán byl, že si sedneme někam bokem, dáme si pár drinků, nějakou pizzu a tak nějak to oslavíme. V duchu prokleju Mamona i toho jeho stupidního tatíka. Ještě jednou všechno nejlepší.. Neodpustím si rozcuchání. Znovu se napiju whisky a kouknu na ni. Bože, proč jsi stvořil takovou krásu ?? A proč jsi tenkrát vykopl Lucifera z nebe ??

Daiglien - D - 25. září 2010 08:40

Wild Infernal Bar Se zaujetím ho pozoruji. Je mi líto jeho zraněných rukou, ale myslím si, že jsem je dobře ošetřila. Lehce se dotknu jeho ruky a pohlédnu mu do očí. To už něco vytáhne a položí to na bar. Jedná se o krabičku, to mi po chvíli dojde. Jen mlčky sedím a těkám pohledem z krabičky na něj. Upřímně nesnáším překvapení. To když nevím na čem jsem. A ta krabička mně pomalu začíná hypnotizovat. Jenže to už se zase ke mně donese jeho odpověď nad mou vyřčenou otázkou. Zaposlouchám se do jeho slov, obrátím svoji tvář, tak abych mu hleděla do očí a začnu se v těch jeho pomalu utápět. Když ke mně přisune onu krabičku, lehce se o jeho ruku otřu tou svou a celá se v rozpacích roztřesu. Jak on to jen sakra dokáže? Že já se v těch jeho očích ztrácím a celá jsem v rozpacích. S touto myšlenkou, on vysloví svá slova. A já díky němu zjistím, že jsem zase o rok starší a tady v tomtom pekle. Nechápavě na něj hledím, poté pohlédnu na krabičku. Nevím, co se to se mnou děje, ale z očí mi vytrisknou slzy, a pak ho jen objímám. Možná využiju moment překvapení, nebo aspoň pro mně tak vypadá a vtisknu mu polibek. Sakra Dai. Co se to s tebou stalo? Já jsem netušila, že z tebe je citlivka, která vysedává u telenovel, aby si mohla poplakat a vyčkává na svého Antonia. V polibku i přestu myšlenku nepřestávám pokračovat a snažím se svými rty prozkoumat ty jeho. Jsem možná smyslů zbavená, ale nyní dychtím po jediném a to po něm. Sice jsem mu nepoděkovala, ale toto jako dík by mohlo být chápané.

Lichking(Posledná zem) - 25. září 2010 19:10

U Černého plamene Možná jsem to byl já, kdo ti to řekl... tak proč si ho už nenašla? Co tady děláš ještě? s těmito slovy na ní lehce pohlédnu a dotknu se lehce její tváře. Pohlédnu jí do těch očí plných nenávisti vůči mně. To právě na ní miluji nejvíce. Tu její nenávist a zároveň lásku. A víš co... na tu personu kašlu.. Pronesu s těmito slovy a podívám se na onu dívku, která se mně pokusila očarovat. Opět to byla jedna z dalších Satanových, která došla až sem. A snažila se, abych si proti sobě poštval všechny zúčastněné... hlavně tuto krásku Anore. Tu onu dívku nechám zničit později. Teď věnuji pozornost Anore, krásce která dokáže zabíjet. Přitáhnu si jí blíže k sobě a políbím jí dychtivě na ty její krásné rty. Ta persona se mně pokusila svést.. jsi skvělá pronesu tiše u jejího ucha a poté se polibky přenesu opět k jejím rtům. Nikdy bych nechtěl, abys byla můj nepřítel.. protože bys mně jen ty dokázala zabít. S těmito slovy se lehce pousměji a dotknu se její přenádherné tváře. Než ho budeš hledat... buď se mnou ještě chvíli, asi ti mám co vynahradit. S těmito slovy se dotýkám její překrásné tváře a hledím jí přímo do těch jejich očí. Je úžasná

Eye (Mercenary) - 06. října 2010 17:25

Popřej k narozeninám a vděk se zjeví - Wild Infernal Mlčí.. A nechápe.. To není dobré.. Chvíli později se Dai rozbrečí a vrhne se mi kolem krku. A já ji opatrně obejmu. Po chvíli objímání se mi ke rtům přitiskly ty její. Jsoutrochu slané a hořké od jejích slz. Sakra, Dai.. Proč tady, a proč teď ?? Kouknu Satanovým směrem, ale ten se jen usmívá. Spíše ušklíbá, kdyby měl čím, tak by toho Amorka rozstřílel. Takhle se jen decentně otáčí jinam. Pak se dal do hovoru s jakýmsi jeho sluhou. Odtrhnutí rtů a nádech. Dai.. Tiše šeptnu. To ani nebylo třeba.. Stačilo obyčejné díky.. Kouknu na ni. Ne vyčítavě, ale mírné pokárání tam je. Proč teď, proč tady ?? Proč jsem jí ten dárek vlastně dal, proč jsem ho po někom neposlal ?? Satan po nás mrknul a vědoucně se pousmál. Za všechno může on.. Když tu zemřu já, bude trpět Dai. A taky naopak.. On sem poslal toho Amorka.. Pohladím Dai po zádech. Notak, nebul.. Zašeptám jí konejšivě do ucha

Daiglien - D - 08. října 2010 10:56

Wild Infernal Bar Dai.. Dai.. co se to sakra s tebou děje? Ty, kdysi neschopná citu či udělat cokoliv, co by se tomu podobalo. Se tady, teď a najednou chováš, jako nějaká poblázněná láskou. U bohyň, vždyť toto je luxus, který si nemůžeš dovolit. Teď už je na to pozdě. Okřiknu se v mysli, když chudák Eye odtrhne mé rty od těch svých. P-p-p-romiň. A.. děkuji Vyjde z mých rtů a já se pokusím utřít si z tváře slané slzy. V duchu se proklínám za tuto velmi trapnou chvíli. A vyčítám si, že jsem si to nenechala na někdy jindy. Ehm... já.. asi jsem se nechala unést tím vším. S těmito slovy se poškrábu nervozně ve vlasech, sesednu ze stoličky a raději se přesunu za bar, abych pokračovala v práci. Jenže vůbec to nefunguje a jaksi mám prostě tu svoji touhu s ním být chvíli o samotě.. Eyei, mohl bys prosím se mnou omrknout Mannyho kancelář. Jaksi nemám odvahu tam jít sama a neozbrojená. Nakonec pronesu svoji vymyšlenou záminku. Je pravdou, že mně v celku také zájíma, co z té kanceláře zbylo. A vyčkávám, copak mi Eye řekne. Sem tam mi pohled uvízne na Satanovi, kterému je asi jasné, co zamýšlím a doufám, že mi v tom nebude nějak bránit. Přeci jen to všechno ostatní je na Eyovi.

Koule PJ - 25. listopadu 2010 20:01
	Necháš to bej. Huš, huš... Za chvíli tu budou příspěvky

Uriel Langston - 27. listopadu 2010 13:47

Bar ... a že se zase usviním od krve, já to prát nehodlám ! Nevím sice co se stalo a přesně ve který moment, ale bylo to tu, válka začala, byl jsem do téhle doby jen obyčejným člověkem. Sice je pravda že jsem byl silnější než ostatní, dokonce má síla přesahovala hranice obyčejných andělů nebo démonů, ale třeba mi to prostě bylo dáno. A co s tím má dělat teď ? V boji proti tolika ... Moje ruka instinktivně sjela k meči a setla jednomu z démonů hlavu. Košili mám v tu ránu zasviněnou od krve. To si ze mě děláš prdel ? To budu muset čistit ... a zase sám, teda pokud přežiju. Budu muset a kdo ví co bude pak, nejspíš ze mě udělaj lovnou a bude konečně sranda. Tiše si povzdechnu a znovu švihnu mečem po krku dalšího z démonů ... pác. Bezhlavec ... ozve se pár výstřelů a až poté spatřím v ruce glock. Whoops ? Kde jsem něco takového dostal ? Čudné... veli čudné. Než stihnu dokončit myšlenku prorve mi kůži ostrá bolest. Která svině ... jau ! Takže Manon asi poznal že něco tkaovýho nepřijmu, hajzl... než stihnu vrátit úder, zjišťuju že mě bolí i koleno, čistý průstřel, fíha, nejsou to takové lemry jak jsem si myslel ... a v dalším okamžiku zjišťuju že ani já nejsem zas taková lemra ... padnu na kolena, chytajíc se za hlavu. Před očima mi začne probíhat několik okamžiků, včetně toho při kterém zemřela i ona. Ze zad mi vyraší ohromná křídla, odrazí několik kulek. Ouch ... zabiju ho ... Tohle opravdu nedoysleli, nasrat si Uriela nebyl dobrý nápad, a nasrat je opravdu nasrat. Kolem meče se mi zjeví ohnivý ocas, tohle bude bolet, ale mě ne ... Chrám Další co si pamatuju je až probuzení, bolí mě snad všechno, ale co s edá dělat, dějí se i horší věci. Vstanu, ignorujíc onu andělici a Gabriela, jeho směrem se jedině lehce zamračím, vydám se jiným směrem, hledajíc cestu ven. Meč znovu u pasu a glock pečlivě skryt. Kdokoliv, kdo se mě pokusí zastavit schytá velmi nepříjemný pohled do nakvašené tváře archanděla. Proč ... proč ... ? Zjev se, tohle mi vysvětlíš, chtěl jsem jen jedinou věc za vše co jsem kdy udělal, jen jedinou věc a ty jsi tak neschopný že nedokážeš splnit ani tohle ? Otec ... ne, jen ubožák s plannými řečmi. Tyhle myšlenky mi létají hlavou jako splašené vrány.

Sussane - 28. listopadu 2010 18:32

Kdesi v Očistci -> Svatyně Jakmile propukla v baru rvačka, okamžitě jsem jej opustila společně se svým chlapem. Na rvačky se už cejtim stará a fakt nechci přijít o další hadry…kdo to má furt spravovat. Vyrazili jsme někam na klidnější místo, nejradši bych do mýho bejváku, do postýlky… Ale to se jemu nechtělo, no co, ne vždycky si člověk může užívat, že…teda ne že bych byla člověk, ale jak jinak o sobě mluvit? Po krátké procházce se cosi ve mně pohnulo a my se objevili ve Svatyni Páni, ještě že jsme na to neskočili…. Objevit se tady v tom nejlepším by asi nebylo nejlepší… Ušklíbnu se pro sebe a podívám se na svého miláčka. Chudák ani netuší, kde jsme…. Vidím tu sedět andělici a pak starého dobrého Gabriela…. “Páni, mejdlo na účet Boha?“ Zašklebim se a někam se posadim, doufám, že si Nathan sedne vedle mě. Debaty Gabriela a Naom se neúčastnim, je mi vcelku jedno co se bude dít, teda… co si o tom myslej oni. Příchod Stvořitelky???? Ne… příchod ukdákané slípky Čekám na Jeho příchod a tak nějak odpočítávám čas, kdy budu moct odejít. A pak se tu zjeví ona… Ta slepice…. Na mé tváři je jasně vidět, že tuhle osobu fakt nemusim, tedy přesněji řečeno to, na co si ona hraje… “Jo tak Bůh má něco neodkladného … spíš dělá další Božský děti….“ zašeptám k Nathanovi a obrátim oči v sloup. Zrovna na ní jsem dneska neměla náladu. Další její krásný přednes a pak se zeptá, zda-li jsou nějaké otázky… Chvilu mlčim, ať si řeknou svoje ti dva…. S Gabrielem máme kupodivu stejnej názor na to, proč je tu ona… a pak se ozve Naom, že je to poklesek…. “Proč poklesek? Konečně si bráškové zase jednou pomůžou. Sice stále proti sobě bojujou, ale co čekat od sourozenců? Mladej Manon holt dělá problémy a tak ho papínek se strejčkem musej zpacifikovat…“ Řeknu pevným hlasem směrem k Naom a pak se obrátím ke Stvořitelce “Hele, blondýno, řeknu to takhle. Bůh na nás dost dlouho sral a teď najednou chce pomoct? Vždycky přece všechno zvládal sám, tak proč ne teď? To maj z mladýho tak staženou prdel?“ Zavrčim naštvaně a pak se podívám směrem nahoru “Hele, Bože, koukej sem hned naklusat, když něco chceš, přijď sám a neposílej tuhle husu!“ Zakřičim dost nahlas a jsem si jista, že mne On slyšel….

Wolfgang "Wolvie" Dex - 28. listopadu 2010 18:38

Svatyně - Bože, vybral sis špatnou osobu Asi jsem to tak nějak předpokládala, že mně nebudou brát vážně. Přeci jen se tady měl objevit On, spasitel. On do kterého všichni vkládají důvěru a pro kterého tady bojují. A já jsem asi tady ta jediná, která v něj stále nepřestala věřit. Mám pocit, že sis vybral špatnou osobu. Jen se na to podívej. S rukama zkříženými na prsou pozoruji andílky, kteří tady se mnou jsou. A vůbec se mi nezamlouvá jedna andělice a ten její asi andělský přítelíček. Nevypadá na žádného slušňáka. Poté se podívám na Gabriela, kdysi mocného Archanděla a nyní na trosku, která znesvěcuje posvátné místo a pokuřuje tady cigaretu. A tady s těmito chceš do boje? Jen se na ně podívej... Gabrieli, proč ses takto změnil? Povzdechnu si a chvíli vyčkávám, než konečně ti dva pronesou svoje názory. Ta bílá andělice se mi začíná zamlouvat. Máme na věc stejný pohled. Co se po vás chce? No, jak bych to řekla... Bojovat Jeho jménem. I když.. ale raději nic. A proč mně poslal? Tak to bych taky ráda věděla. Odpovím na otázky trosky Gabriela, a pak se nadechnu k tomu, abych něco pověděla té bílé andělice. Jenže než stačím něco vyslovit skočí mi někdo do řeči. Myslím, že bych to dokázala říct líp. Ale musím uznat, že má tak docela pravdu.... Vždyť já jsem tady tak docela zbytečná. Vždyť to vidíš. Můj pohled na chvíli zabloudí nahoru, kde by se měl někde tam nacházet On. A po celou dobu, tady sleduje toto krásné divadélko. Doufám, že se nade mnou smiluje a objeví se. ~Počkej chvíli.~ Ozve se Jeho hlas v mé hlavě.

Koule PJ - 28. listopadu 2010 18:50

Moc dlouhá doba - ON Drahá Alantero, nemusíš tolik křičet. Já tě slyším, tak či tak. S obrovskou oslepující záři, ze které až oči bolí i několik minut potom, se objeví On. Ten na kterého všichni čekají. Jeho dlouhé kadeře spadají až po lopatky a září tak, že by si člověk pomyslel, že jsou celé ze zlata. Modré oči připomínající oceán a jsou branou k osvícení. Oděn je pouze v bílém rouše a jeho postava není vůbec k zahození. Kdo ho už jednou v nebi viděl, by prostě prohodil jediné - Vůbec se nezměnil. Jak dlouho jsem tady nebyl? A najednou se tady objevíš ty Alantero a donutíš mně sejít dolů. Že se nestydíš. Pronese tato slova a vypadá to, že se dokonce i mračí. Je to pěkná doba. Řekne spíše pro sebe. Obrátí svůj pohled na Naom. Drahá toto není zlo.. My žádné zlo nevolíme. On je protipólem, ale ne náš nepřítel.. Dítě, nesmíš to tak brát. A Alantero, tys se mnou chtěla mluvit... Nebylo by lepší si promluvit, trošku v soukromí? Kdy tys byla naposled tam nahoře? Myslím, že si toho máme tolik co říct. Konečná slova jsou doprovázena prosebným pohledem. Gabrieli, ty by ses měl stydět. Děláš si jenom ostudu a je to zbytečné. Poslední slova směřující ke Gabrielovi. A poté už jen chudák vyčkává, jak se mocná kráska rozhodne. odkaz a takto nyní vypadá náš Bůh

Gabriel - A - 28. listopadu 2010 18:52

Svatyně - Jeho příchod Hele ta holka se mi líbí. Máme stejnej názor. Pousměji se a típnu cígo. Jen škoda, že ta kočka vypadá, že je zadaná... Holt mám smolu. Názor šokované andělice mně zas tak nezájimá. Ona je až moc hodná, a tak nějak mám pocit, že tady ta kočka dlouho nevydrží... Stvořitelka tady zase něco blekotá, a jak jinak, mi to jde jedním uchem tam a druhým ven. Vlastně nám neříká nic nového, když se to tak vezme. Znuděně na ní hledím a pohrávám si se zapalovačem. Vypadá to, že asi takto budu zabíjet čas. Teda pokud se mi tady nepodaří něco zapálit... Kámen, přeci nehoří.. Spiklenecky se pousměji své myšlence, ale nakonec se rozhodnu jí nechat plavat. Kurnik... ta kočka má pravdu... Jen křič, křič... ať ten dědula uslyší. A kurňa, On jí vážně uslyšel. Musím si zakrýt oči, protože prostě nemám v úmyslu oslepnout. Vůbec se nezměnil. Stále je tím dědem pošukem, který se snaží zamaskovat, každou vrásku. Velice "milý" úsměv k Onomu týpkovi, na kterého jsme čekali. Jo kurňa pěkná doba. Víš, že ti nevím, ani kdy.. Já tě většinou potkával v bílém nebíčku.. Ozvu se po nějaké době a zapálím si ještě jednu. Vypadá to, že to bude na dlouho. Chm... co s tou kočkou chce dělat? Na jeho slova se pouze pousměji stylem - Taky tě mám rád. A jsem rád, že se blíží k odchodu. Tak to bysme měli co?

Sussane - 28. listopadu 2010 18:56

Svatyně Čekám, jak se Stvořitelka zachová, když se tu najednou zjeví On se vší svou parádou. Před jeho jasem si nasadím sluneční brýle a zašklebím se “Ještě stále používáš Ariel nebo to Angelina? Bože, proč vypadáš jak Brad Pitt? A to proč tak křičím… Víš, většinou nikoho nevyslyšíš….“ Řeknu dost neuctivě a jdu ke Gabrielovi “Nemáš jedno navíc?“ Mrknu na něj a pak si zapálím, načež se otočím k Němu a fouknu Jeho směrem kouř… Jak by se asi ty dvě zachovaly, kdyby někdo před jejich očima přežil Boží hněv? Ušklíbnu se své myšlence a vrátím se zpět na místo po boku Nathana. Když mne On vyzve, abych s Ním šla nahoru, jen zavrtím hlavou. “Hele, Víš moc dobře, že jsem z toho místa odešla dobrovolně a to, zda-li můžu jít s někým jiným musí rozhodnout můj chlap. Bůh nebůh, stále jsem zadaná ženská…“ Ušklíbnu se a opět vyfouknu k Němu kouř. Nevím proč, ale posledních pár set let mám sto chutí tohohle týpka provokovat. Jen tak mimochodem pohladím Nathana po tváři a usměji se na něj. Tento výraz plný citu, plný lásky, snad u mě On nikdy neviděl. “O čem by sis chtěl vyprávět? O tom, jak se po světě prochází pár Božích dětí a jak jsem se tu v Očistci měla? Můžem jít někam jinam, kam může i Nathan.“ Rozhodnu se nakonec a čekám na vyjádření jak Boha, tak Nathana. Zavzpomínám, jak je to krásné na světě, mezi lidmi… Dala bych si někde dobrý knedlo-zélo… Zavzpomínám a pohledem zalétávám jednou k Němu, podruhé k mému milému…

Koule PJ - 28. listopadu 2010 19:01

Menší výlet na Zem s pár andílkama Jaký Ariel, jaká Angelina? Položí tuto otázku a nechápavě na Alanteru hledí. Po pravdě si ještě pořád nezvykl na její rejpání, teda už dlouho jí spíš neviděl. Ale já vyslyším.. Jen vy jaksi nechápete, že já mám dost práce, a když chci přijít, tak vy už mně nepotřebujete. Hm? Lehce jí nastíní svoji situaci a pousměje se, teda ukáže svoje krásně zářivé zuby bez kazů a blejskají se. (Nebo-li řečeno úsměv jako Maito Gay odkaz ) Jakmile je terčem kouře od cigaret, si odkašle a poté se snaží zahnat kouř máváním rukou. Vážně tady v Očistci dlouho nebyl. Aha zadaná ženská, tak to jsme se vážně dlouho neviděli. No dobře, proč ne. Povzdechne si a prohrábne si rukou vlasy. Doufám, že budete souhlasit… Ehm.. mladý pane? (On si vážně dokáže přivádět trapné situace. Asi už se chápe, proč na Zem a ani do Očistce moc nechodí.) Božích dětí? Ty víš něco, co já nevím? Náhle si uvědomí, že toto nebyla dobrá otázka. Ehm, takže pokud oba myslíme na to stejné.. Tak vhodné místo k povídání je.. je Země… Jaj, tak tam jsem taky nějakou řádku let nebyl. Trošku se zamyslí, jak by to vypadalo, kdyby se ve svém oblečení procházel po městě plném lidí. I když to má asi pár háčků. Ale proč ne… Tak jste připravení na cestu? A prosím, ať to netrvá dlouho. Pronese a vytvoří jakousi bránu do Země. Poté jen vyčkává, jak se všichni zachováte.

Gabriel - A - 28. listopadu 2010 19:03

Že by vejlet? Cígo, proč ne. Mám celou krabičku a to díky majitelce baru. Pousměji se nad tím, že tu nebudu jedinej, kterej znesvěcuje toto místo a hlavně kdo štve velkého Onoho. Pokud dáma dovolí? Zeptám se, ale poté můj pohled spočine na jejím příteli. No s tímhle týpkem bych nerad přišel do sporu. Nepřátel už mám vážně dost. Se zapalovačem v ruce chvíli těkám mezi dámou a tím jejím. A ta dáma má jméno? Položím tuto otázku a lehce se ukloním, přeci jen jsem ještě tak trochu gentleman. No proč ne, když už kouří moje cigáro, tak by bylo slušností, kdybych třeba neměl cigáro, abych věděl ke komu jít. Odvodím si svojí otázku na jméno a musím uznat, že to je dobrej důvod. A pak jen s úsměvem pozoruji onu dámu, která se luxusně naváží do Onoho. Nedokázal bych to lépe, ale mně vlastně nepřísluší Jeho soudit, takže raději držím hubu. S tím si už poradí tato kráska. Co tak asi dělá Dai? A jak já se sakra odsud dostanu? Zamyšleně hledím do blba, no ono by se dalo říct i na blba. Že Bože? Cože on bude nějakej vejlet? A na Zemi? Můžu se přidat? Tam jsem nějakou dobu nebyl. Pohled na Boha. Tati, já budu strááášně moc hodnej. Řeknu prosebně a zatvářím se, jako hodnej andílek se svatozáří. Ještě, že jsem tento trik nezapomněl. Ušklíbnu se a jak Bůh, tak i já vyčkávám. S doufáním, že to na „Papínka“ zabralo.

Uriel Langston - 29. listopadu 2010 20:52

Svatyně - funguje na skvrny od krve ariel ? Nevnímám moc slova nikoho z nich. Vnímám pouze svůj vnitřní zmatek a vztek. Slíbil mi to. Slíbil mi že se budu moct volně pohybovat po očistci, že mě už nechají. Že mě nikdy nepřivolá zpět, že mě nechá zapomenout. Kdysi mi řekl že jsem toho prožil hodně, že jsem pro něj udělal opravdu velké věci za malé ztráty. Za ztráty své vlastní duše. Jak malá cena pro někoho tak velkého jako je můj milostivý otec, že ano. Kdo by se zajímal o to co se stane s Urielem, pouhým bojovníkem po boku Gabriela když zabije stín. Kdo by řekl že prožije dvě snad naprosto stejné ztráty. V těchhle chvílích se ve mě kypí hněv, nevyslovitelný hněv. Pokud zde jsou louče, začnou hořet výš a jasnějším plamenem. Vzpomínky tak bolí, ale bolest dává najevo jedinou věc. Žiju a mám důvod žít. Třeba se něco znovu změní, třeba se stalo něco co by mě mohlo zajímat. Když se však zjeví bůh s zářivým úsměvem, zamračím se. Myslel jsem že se dokážu ovládnout, ale je to silnější než já, tohle mu nedaruji. Pomalu vstanu a vydám se k němu. "Otče." Začnu mluvit šeptem, kolem mě se začne lehce chvět země. "Jsem rád že tě vidím, protože tak ti můžu říct jednu věc ..." Jakmile se k němu konečně dostanu, vystartuje moje pravá ruka v rychlém a drtivém úderu přímo na nos. Můj tón hlasu byl do teď velmi milý stejně jako moje tvář, až teď se můj výraz mění na chladný, oheň v mých očích není ten uklidňující a odhánějící temnotu, ale ten spalující, další rána by jít druhou rukou na žaludek a pokud se vše povede a bůh se při takovém návalu předklí, přidám ještě dárek kolenem do nosu. "... jsi svině která nedokáže splnit jediné slovo." S těmito slovy si stáhnu kápi do hlavy, ignorujíc všechny ostatní projdu branou.

Sussane - 30. listopadu 2010 00:48

Svatyně Tak nějako čekám na vyjádření Nathana a Boha, kam teda pujdem, když začne prosit Gabriel, zda-li může s náma Stále se chová jako dítě... a to mu je několik tisíc let... zašklebím si a típnu vajgla o nějaký ten sloup. Pokud někdo bude mít námitky o znesvěcení posvátného místa, jen jej spražím pohledem. Poté si všimnu další osoby, která tu s námi je, dostud mlčky stojící, avšak emoce v něm vyvolávají bouři. A, náš malý Uriel... koukám, že je na Otce stále naštvaný.... pomyslím si při pohledu do jeho tváře. Když se vydá k Bohu a provede to, co udělal, jen mu zatleskám.... Avšak když se snaží projít branou pryč, nějak mu to nejde. Ba co víc, stojí přimrazený na místě neschopen jediného kroku. "Takhle by ses ke svému Stvořiteli chovat neměl. Nebo víš co, klidně se tak chovej, ale pak neodcházej, dokud ti to nedovolí." zavrčím jeho směrem a dojdu až k němu, na tváři naprosto nečitelný výraz "Myslíš si, že seš jedinej, kdo mu chce rozbít hubu? Podívej se, jak se chováš.... Jako rozmazlený synek, kterého rodiče najednou začali zanedbávat. Nejsi jediný, kdo tu ztratil všechno... a nikdo se rozhodně nechová jako ty..." podotknu chladně a čekám na jeho reakci. A ty dva by se konečně mohli vyjádřit k tomu, kam pujdem.... Je na mne znát netrpělivost a chuť odsud vypadnout....

Uriel Langston - 02. prosince 2010 21:20

Svatyně Krev ve mě stále vře, ale nemůžu dělat nic víc. Vztek jsem si víc vybít nemohu, není na kom. Když chci konečně projít pryč, vypadnout z tohoto blbého místa. Je toho tady tolik k tomu aby se dalo vzpomínat. Snad na Haniel nebo i na Jesicu, je lepší jí tak říkat. Výhodnější... Aha, jasně ... přednáška ? Vrácení, nebo jak to bude ... už tady nechci být, nebaví mě to. Chci vypadnout. Mé zoufalé myšlenky se ubírají pouze tímhle směrem. Možná nejsem jediný kdo mu chce rozbít hubu, Alantero... Začnu mluvit velmi vyřvaným hlasem. ... ale jsem jediný kdo k tomu našel odvahu. Vám nedal slib který vás všechny měl zbavit veškeré paměti, mít klid, už jsem neměl být povolán. Hlava o oči jsou sklopeny k zemi. Takže, pokud dovolíš, nech mě být, bude to pro všechny lepší.

Lichking(Posledná zem) - 02. prosince 2010 22:55

U Černého plamene, neb změna majitele Musím uznat, že v této chvíli nejsem spokojený s vedením Marcuse v baru. Má to tu více nedomyšlené, hlavně co se týče peněz. Dle mého názoru rozhazuje moc peněz za sucuby a taktéž jim dovolí zadarmo pít a jíst. Toto je prostě nepřípustné. Napadne mně, když sedím ve své kanceláři a listuji účty, kterých je kupa a leží na mém stole. Napjatě vyčkávám příchodu, mé drahé Anmar, která by byla velmi dobrou majitelkou podniku. Nejdřív se s ní chci promluvit o jejich názorech na podnik a poté na to budu muset připravit Marcuse. Ten určitě bude mít plno prupovídek k tomu, ale mně je to jedno. "Vítej Anmar. Co na ten podnik říkáš a jaké bys doporučila změny?" S těmito slovy jí přivítám a pochopitelně s úsměvem na rtech. Sucuba a špatné zprávy - Marcus "Marcusi, mám špatné zprávy. Manon si pozval do své kanceláře Anmar." Přiletí k tobě udýcháná oblíbenkyně a usadí se na barovou židličku. "Víš, co to znamená? Z toho co jsem slyšela, má v úmyslu z ní udělat majitelku tohoto podniku. Chápeš to? To nesmí udělat." Vybalí to ze sebe a krev v tvých žilách začíná pěkně vřít. Co si to sakra dovoluje?

Sussane - 02. prosince 2010 23:34

Svatyně Zadívám se na Uriela a chvíli je mi jej i líto. Hodím dost ošklivý pohled po Bohu a pak se opět zadívám na Uriela. Pozvednu mu sklopenou hlavu a zadívám se mu do očí "To si tak moc přeješ zapomenout? To, co jsi prožil je strašné, ale vše, jakkoliv zlé, nás do budoucna vždy posílí..." podotknu jen, kouzlo, které jej drželo na místě už zmizelo a nohy máš opět volné, avšak před tebou stojím já. "To to chceš vzdát, užírat se smutkem a nenávistí, nebo se pokusit něco s tím udělat?" zeptám se a kývnu hlavou k Bohu, který stále ohromeně stojí a zatím nic neříká... Mohla bych ti pomoct zapomenout, chlapče...ale k čemu by to bylo? povzdychnu si a stále se dívám Urielovi do tváře. "Běž, kam chceš.... ale prohraješ..." podotknu chladně a jdu zpět na ísto po boku Nathana... Pohled zavrtávající naštvaně do Boha...

Anmar - 03. prosince 2010 09:40

Překvapení Jít k Mamonovi do kanceláře… kdo by to snášel s klidem? I když i ten minimální se hodí. Ale že by měla rozklepaná kolena – to nikdy a před ničím. Avšak znáte ten pocit, kdy je stísněnost na místě? Zvlášť, když jeden neví co, na něj ten druhý vysype, byť s úsměvem. „Zdravím, Mamone,“ na úsměv se nedá odpovědět zamračením, víme? „Tenhle podnik…? Je ucházející, to bezpochyby, ale zdokonalit se dá vždy vše. Avšak více než můj názor by ti posloužily účty a podobné maličkosti. A věř, že bez nich ani tobě nemohu dát objektivní názor. Ale pro začátek… co ubrat succub? Existují jiné a stejně dobré existence.“ Věděla přesně, koho tím míní a to, že zde nebyl… bylo jako na chvíli opustit oblíbené zvířátko. Přítulné a oddané zvířátko. I když jich bylo povícero, on z nich vynikal. Ach ano, ty bys zde chtěl být, že? Chtěl bys… a možná, že jsem odmítat neměla. Tato situace je ošemetná a výsledek nejistý. Jak jen můžu hodnotit něco co vidím jen na povrchu? Vidět za pozlátko a lesk podniku je samo o sobě těžké, protože to nemusí zákonitě ukazovat skutečnost a když to hodnotí nezávazný pozorovatel… Ach ano, tvá přítomnost by byla v tuto chvíli… velkou podporou. Stát v kanceláři a uvažovat nad chybami minulými – taková… oddechová činnost. „Pokud ale o můj názor skutečně stojíš… dej mi chvíli na to probrat se papíry a budu konkrétnější.“ Co více dodat víc? Pokrčila tedy jen rameny a nasadila neutrální výraz. Žádný škleb, žádný úsměv. Prostě jen čekala na to co přijde.

Eye (Mercenary) - 04. prosince 2010 14:02

soukromá zpráva od Eye (Mercenary) pro Wild Infernal Bar a potom i Mannyho kancl Jen ti kývnu, jakože rozumím a znovu se napiju své tequily z rozstřelené sklenky. Dohajzlu, Louie, proč ?? Libuješ si v ubližování ?? Pak si ale uvědomím, že on je vlastně prvotní zlo, takže moje otázka byla vlastně řečnická. Potom kráska vyhrkla svoje přání podívat se do opuštěné a zmasakrované kanceláře. Proč ne ?? Pokrčím si pro sebe rameny a dopiju zbytek whisky ze skleničky. Vlastně sám nevím, proč se mnou alkohol ani drogy nic nedělají, asi za to může nějaký Louieho zlepšovák. Můžeme.. Řeknu potichu a vstanu od baru, Lucifer se za námi pobaveně šklebí. O hřích víc nebo míň, je to jedno. Pousměju se pro sebe a sáhnu za pas pro pistoli. Když dovolíš, Dai, půjdu první.. Skutečně se jako první vydám po schodech nahoru do rozstřílené kanceláře Satanova syna. Škoda, že neleží na koberci s mozkem na stěně.

Koule PJ - 04. prosince 2010 23:11

Svatyně - Bůh Bůh beztak věděl čeho se chtěl Uriel dopustit, proto při úderech Uriela, vytvořil jakýsi neviditelný štít, který všechny rány obsorboval. Neříkalo by se mu jen tak Všemocný, kdyby se nechal tak lehce zmlátit či ublížit. To už by byl dávno mezi mrtvými. Celou dobu hledí na Uriela se svým úsměvem a vyčkává, kdy toho jeho syn nechá. Taktéž se mu zrovna dvakrát nelíbí, že chce Uriel odejít, ale je mu tak trošku jasné, že se o to sama Alantera postará. "Copak tě trápí synu?" S touto otázkou se na něj usměje a vyčkává na jeho odpověď, která by normálnímu člověku byla už dávno jasná, jenže on je Bůh s pár mezerama. Poté se obrátí na Alanteru, Gabriela a Nathana. "Tak jak jste se rozhodli? Kam na Zem to bude? A Uriela chcete vzít taky?" Položí napjatě tuto otázku, v jeho hlase je značné, že jaksi to všechno chce mít už z krku. "No tak.. rozhodněte se. Mám hodně práce tam nahoře." Ukáže posunkem, kde přesně a povzdechne si, protože to vidí na dlouho. (Beztak chce zase dělat další andělské děti)

Kamael - 05. prosince 2010 22:45

V baru Opřel jsem se o veřeje dveří a zvláštním, podmanivým způsobem jsem se rozhlédl po baru i tanečním parketu. Na své tváři jsem měl úsměv, který nikterak neprozrazoval mé obavy o svou paní. Nemohl jsem si žádný tento projev dovolit, jinak by mne připravit o mou krásu a přitažlivost, kvůli které každý, kdo mě viděl tančit, padal do kolen. A já měl svůj sexappeal rád, navíc jsem byl známí egoista. Kdo by také nebyl po takovémto přístupu okolí? Prostitut s démonickým šarmem. Sebevědomě jsem nakráčel do baru, prohlížejíc si každou bytost, která v něm byla, obdarovávajíc je svůdným úsměvem. Luxusní děvka se musí umět prodávat, aby neskončila na ulici jako levná coura bez jakékoliv cti. Mé síťované tričko, které víc odhalovalo, než zakrývalo, se lesklo v jemném světle, které zde snad mělo vytvářet jistou intimní atmosféru, avšak s kombinací s dýmem z cigaret spíše vše kolem působilo jako ta nejdepresivnější díra v celém Očistci. I přes celkem luxusní vybavení. Dým byl tak hustý, že jsem neviděla ani na své kožené kalhoty. Dobrá, zas tak hrozné to nebylo, to bych přeháněl. Rozhlížel jsem se kolem a hledal svou rusovlasou bohyni. Dobrá, k bohu měla pro svou démonskou podstatu pěkně daleko, ale co se týkalo mích sexuálních představ.. rozhodně vítězila nad starými démony, kteří si mne do postele volali den co den. No, za ty horentní sumy mi to stálo, chvíli pod nimi ležet s nohama od sebe a dělat, jak moc se mi to líbí. Mé sarkastické poznámky na toto téma by naplnily nemnohé knihovny. Čím déle jsem ji hledal, tím více jsem byl nervóznější. Nikdy jsem nefandil dlouhému čekání, takže představa, že se posadím tadyhle k barovému pultu a objednám si nějaké nechutně drahé pití, mne zrovna nelákala, by mi připadala přímo odporná. Kdyby tu alespoň hrála nějaká hudba, mohl bych tančit. Nějaká pořádná hudba. Sakra. Chtělo by to tu od základů změnit playlist. Zasmál sem se. Byla to asi nějaká má vnitřní tužba, kterou jsem nedokázal změnit, že jsem si pořád chtěl každé prostředí, kde jsem se ocitnul, přeměnit k své vlastní představě. Vytáhl jsem z kapsy mobil a rychle vycvakal krátkou textovku. „Jsem na parketu. Ve kterých dveřích, co tu jsou, vězíš?“ A teď už jen zbývalo čekat na odpověď. Anmar, pospěš si.

Daiglien - D - 07. prosince 2010 14:49

soukromá zpráva od Daiglien - D pro Pracovna bývalého šéfa Když chce první, tak ať jde. Jen na něj hledím a vyčkávám zda se něco neděje, třeba nějaký ještě přeživší démon od Manona. No potkat ho bych nechtěla. Naštěstí tam nic není, ba dokonce je kancelář neposkvrněná od krve a ničeho dalšího, sice se tam po zemi válí střepy, ale krve tam moc není. "Hm skvělé, jeho kancelář je rádoby v pohodě. Ksakru, jak to jen dělá." S těmito slovy vejdu do kanclu a lehce se usměji na Eye. Olíznu si ret a začínám se bavit při představě, že si budeme užívat v pracovně mého bývalého šéfa. Ach jak to miluju Lehkými kroky, připomínající tanec k němu dojdu, jednou rukou ho obejmu kolem pasu a druhou se dotknu tváře, abych si ho přitáhla ke svým rtům a poté jej políbila. Polibkama nepřestávám, přičemž rukama mu začnu sundávat přebytečné věci, co má na sobě. Chci jej vidět nahého, chci jej vidět tak jak bylo jeho dokonalé tělo stvořené a je mi jasné, že on bude chtít to stejné. "Proč si se dostal do mého života, v tak nepravou chvíli." Šeptnu mezi polibky, kterými bloumám po jeho krku a poté hrudi. Nechám jej, ať si s mým tělem dělá co chce. Pro tuto noc jsem celá jeho a on to ví.

Lichking(Posledná zem) - 07. prosince 2010 15:07

U Černého plamene Spokojeně naslouchám jejím slovům, musím uznat, že má naprostou pravdu, co týká těch změn. Jen kývám hlavou a na usměv se ještě rozšíří. Vytáhnu dvě skleničky z baru a poté i starou brendy, kterou do nich naleji. Jednu skleničku podám Anmar a ťuknu si s ní. "A co bys řekla na tvoji nynější pozici a to být novou majitelkou baru U Černého plamene?" S těmito slovy se na ní tázavě podívám, avšak než cokoliv řekne se ozve její mobil. Zamyšleně na ní pohlédnu. "Není vhodné, mít při jednání zapnutý mobil" Řeknu káravým hlasem, ale nemyslím to vůbec špatně. Pro tentokrát jí to odpustím. "Jinak veškerá dokumentace je zde na stole. Stačí si to prohlédnout" S těmi slovy ukážu na stůl, který je skutečně pokryt papíry, účty, složenkama a vším tím, co mi vůbec nevonní. "Hm, potřebujete ještě něco?"

Anmar - 07. prosince 2010 19:13

U Černého plamene "Odpusť, drahý Manone, ale bylo to nezbytné." Pokrčila rameny a začala si na prst namotávat kadeř vlasů. Tak jako vždy, když se ponořila do svých úvah. Ovšem, když jí prošlo pípnutí, tak proč by si smsku nemohla i přečíst? "Nový majitel tohto...? Neříkám, že se mi ta představa nelíbí, ale současný majitel to pravděpodobně s láskou nepřijme." Tak přece jen jsi to ty... tenhle podnik ti musí připadat jako něco kde bys svůj čas netrávil. Ovšem, to že jsi již zde... ano, po tvé přítomnosti jsem prahla. Jak jen uklidňující může být, že? Ach ano... Pohledem přejela po stole, na kterém byly papíry srovnané. Tolik? "Pokud dovolíš, pro jednoho je to příliš.... mohla... mohla bych si opatřit někoho kdo by mi mohl pomoci? Jistě, chápu, že to jsou důležité dokumenty, ale za něj se ti mohu zaručit..." Sklopila jsem pohled k zemi a nasadila ten nejlepší výraz pro tuto chvíli - masku vyčkávání. Tak mi to POVOL.... stejně se do té práce nehrneš... no TAK.

Lichking(Posledná zem) - 08. prosince 2010 16:54

Bar U Černého plamene "Dobře, pro tentokrát je to odpuštěno." Můj hlas je v této chvíli, jako pohlazení. Ale jen pro tentokrát. Příště bude tvůj mobil vyhozen. Na její další slova pokynu hlavou v souhlasu a prohlížím si jí. "Nepříjme, ale já jsem tu stále pánem. A to mu musí být jasné." Lehce se usměji a opět si naliji do skleničky svou oblíbenou brendy. Její další slova ohledně toho, že by potřebovala výpomoc, chvíli promýšlím. "A kdo by to měl být? Nebo už máte opatřeného svého pomocníka?" Položím jí tyto otázky a promnu si bradu, přesněji rašící strniště na ní. "Dobře. Nechávám to na tobě, budoucí majitelko." Promluvím po dlouhé odmlce, která trvala díky mému přemýšlení pro a proti. Nakonec zvítězila moje lenost, ji s tím pomoct.

Anmar - 08. prosince 2010 17:25

U Černého plamene - A vůbec... Titaniku velet nemám? "Tvá velkorysost je... opravdu velká." Ptát se jestli by něco udělal v případě, že by se to nyní již bývalému majiteli nelíbilo, je zbytečné. Můj podnik, moje starosti, že. "Opatřeného? Nu, proto ta zpráva... on je zde a je... nedočkavý, takže by bylo jen vhodné jeho nadšení upotřebit. A můžeš být bez obav, neznáš ho a ani ho znát nemusíš. A pokud dovolíš..." vykouzlila na tváři úsměv a i bez jeho dovolení vyklouzla ze dveří. Nechtěl být nápomocný? Fajn... rozený... gentleman. Ovšem to, že je On někde na parketu... jak ho tam má k sakru najít? Je snad pes, aby ho našla po čichu? I když... stačí se dívat, že? Takže se snažila opravdu něco vidět.

Kamael - 08. prosince 2010 18:22

Taneční parket Stál jsem tam. Obklopený kouřem, uprostřed tanečního parketu, jemně pohupujíce svým tělem antického boha v tom skromném oblečení, které neposkytovalo prostor pro fantasii, jen pro sliny. Hudba byla vskutku ideální jen k tomuto „pohupování“, proto jak byla nudná a nezajímavá, avšak.. moje tělo chtělo tančit. Bylo to na něm vidět, přestože jsem byl mírně nervózní. Chomáčky kouře se kolem mne obtáčely jako mlha a tvořili mě ještě smyslnějším. Krásnou, ale nebezpečně svůdnou vílou. Miloval jsem ty pohledy, které na mě návštěvníci baru upíraly. Avšak, já tu byl pro ni. Kde je… ji dávno měla odepsal a snad jsem nebyl tak moc netrpělivý. Kecám, vždycky jsem, pokud ji mám vidět. Anmar… milovaná, kde jsi?

Anmar - 08. prosince 2010 19:13

A vůbec... kdo ho kdy musel hledat déle než pět minut? Dostat se davem k místu zmiňovanému ve zprávě... to chvíli trvalo. Ale jedno bylo jasné, pokud tam je, stačí jen hledat dav, který se dívá... a už jen tahle představa v ní vzbuzovala... cokoliv jen ne potěšující pocity. A ne jinak tomu bylo i nyní... a on si jistě moc dobře uvědomoval jaké pocity ve druhých vyvolával. Jako vždy. Ovšem, to, že byl oblečen tak jako vždy... vážně se chce dnes dražit?... způsobovalo, že si připadala vůči němu až příliš formálně. A ještě aby ne - tmavě šedý kostýmek, rudá košila a podpatky - nebýt té proklaté návštěvy u Manona, byla by její róba mnohem... neformálnější. Ten pohled na scenérii před ní byl... ano, pomalu ale jistě k nezaplacení - pokud jste nerozbili své démonické prasátko a neinvestovali vše, aby vám toho bylo dáno více než jen úsměv. Tak... KDE jsi? Vypařit se Manonovi z kanceláře bez jeho svolení bylo už tak troufalé... a to vše jen proto... proč vlastně? Proto, že jsi tu byl? Proto, že ty papíry chci mít co nejdříve z krku? Proto, že toužím po tvé společnosti? Proto... proč vlastně? Bylo tisíc důvodů a tisíc možností. Ale nic netrvá věčně a čím dříve budu zpět... tím lépe. Sice mi to zde bylo předáno, ale... ale! Stále mi to mohl pro mé chování vzít. Nechtěla rušit ten pohled, který si mohli užívat ostatní a a ona také, ale tohle bylo skutečně akutní. Tak říkajíc... životně důležité. Ale jak? Jen tak přijít, popadnout ho za ruku a táhnout za sebou? Nedůstojné... Nad rozhodnutími nepřemýšlet. Pak jsou konečná rozhodnutí horší než ta spontánní. Dojít tedy až k němu s výrazem, který byl stejně jako vždy v mezích možností neutrální, bylo snadné. "Omlouvám se, za čas, který jsi zde musel strávit, avšak obchodní jednání jsem dříve opustit nemohla. Vlastně... mám pro tebe návrh. Hodinu či dvě, kdy bys mi mohl být nápomocen při procházení účtů tady toho... pokud kývneš, svou cenu ze ten čas si můžeš určit. Ale nemysli si, že mě zruinuješ...

Kamael - 08. prosince 2010 19:22
	Anmar.... milovaná? Kamael, bývalý velitel Sarančat, dvanácti tisíců andělů zkázy, anděl Meče, se k ní otočil, přičemž elegantně prohnul své tělo do rytmu bubnů. „Tady jsi,“ můj úsměv byl víc než upřímný. V očích mi zářili pobavení a šťastní rarášky, nejen z tance, ale hlavně z její přítomnosti. „Na hodinu, dvě? Víš, budu rád, když vypadnu z toho smradu.“ Cenu z své služby jsem ani nezmiňoval.

Anmar - 08. prosince 2010 20:03

... a dýchání se zastavilo? Jeho reakce.. byla pochopitelná. Ovzduší bylo jiné než v té útulné kanceláři, kde byla ještě před malým okamžikem. Když nic jiného, bylo to tam více dýchatelné. "Nu, doufám, že dýchatelnější vzduch se ti zamlouvat bude..." Když si lidé dělají takové poznámky, které mají v úmyslu později splnit, asi něco podobného nyní učinila ona stylem: "Tohle? Tak tohle ne... můj podnik, moje pravidla." Z jeho úsměvu... ano, dýchání se na okamžik zadrhlo. O důvod víc, to démonické prasátko vyhrabat a rozbít. Nebo alespoň z něj podstatnou část odsypat a udělat z něj sociální případ. "Můžeme tedy jít?" Věnovala mu úsměv a otočila směrem odkud přišla. Na cenu řeč přijde, to bylo jasné, ale... jak moc vysoká bude?

Kamael - 08. prosince 2010 20:12

Má rusovlasá bohyně „Zaplatíš mi… co třeba tancem?“ zazubil jsem se, užívajíc si její tvář ano, bylo jednoduché mi podlehnout a ona, po tolika letech odolávání mému kouzlu, jediná, kterou jsem chtěl a po které toužil… vždyť vánoce jsou až za dlouho! Dvěma ne příliš dlouhými kroky jsem přešel až k jejímu půvabnému tělo, jehož křivky jsem tolik toužil mít v rukách. Byla neskutečně svůdná v tomto konzervativním oblečení, které tolik zahalovalo. A na ty nohy. Dlouhé, s hebkou kůží. Vpletl jsem prsty do jejích rusých vlasů. „Nebo,“ začal jsem svůdně. „Můžeš i jinak.“

Anmar - 08. prosince 2010 21:17

Lekce v tom jak nejlépe říci MOŽNÁ? To, že prsty vpletl do jejích vlasů ji donutilo zastavit. Tedy pokud by mu nechtěla věnovat pár vytrhlých vlasů. Ovšem pokud on svými pohyby provokoval, tak proč ne ona svými slovy? Díky blízkosti, kterou mezi nimi vytvořil, stačilo jen málo, aby mu mohla tichým, mazlivým hlasem říci pár.... nevinných slov. Tedy, spíše je zavrnět do jeho ouška. "Ale no tak... víš moc dobře, že tvá fantazie je to jediné co můžeš mít. Prozatím..." On se možná dražil, to ano, ale ona... měla svou cenu. A ta je a vždy bude více než vysoká. Pak se odtáhla na původní vzdálenost."Avšak tanec bych pravděpodobně přijala... a nyní prosím, pusť." Vztáhla ruku k té jeho a začala ji stahovat dolů. Tenhle čas byl důležitý a proto by nemuselo být radno ho plýtvat, ovšem... to, že mohla cítit jeho vůni, tyto obavy vcelku vyvážilo. A vůbec, pokud s takovouto budou zavřeni v jedné místnosti, budou to náročné minuty.

Kamael - 08. prosince 2010 21:26

Podlehneš? „Nikdy mi nepodlehneš? Dal bych ti slevu,“ zasmál jsem se a vypletl dlaň z jejích vlasů, abych si ji mohl položit na hruď a prsty zachytit za oka síťovaného trička. Zatvářil jsem se opravdu pobaveně pro její přísný výraz, který nepřipouštěl kompromis. „Když tak spěcháš… copak bych ti mohl odolat? Jsi až příliš krásná a svůdná na to, abych s tebou nešel. A pokud se tam bude dát dýchat…“pokrčil jsem všeříkajícně rameny. „Veď mě, protože já jsem tu úplně stracený.“

Anmar - 08. prosince 2010 21:39

Nikdy? "Sleva nemění nic na tom, že pokud skutečně stojíš o podlehnutí... je spíše vysoká moje cena. A ani ty bys na ni neměl." Což byl fakt. Ona opravdu jen málokomu co věnovala. Ať už dotyk nebo cokoliv jiného. Maximálně pokud jí z toho něco nekáplo a nebo to nebylo přinejmenším výhodné. "Vzduch je tam opravdu dýchatelný.... jinak by tam Manon neseděl a nesnažil se ze mě udělat majitelku tohoto místa." Víc toho vědět opravdu nemusel. Ne v tuto chvíli. A vůbec, on jako oddané zvířátko, toho možná směl až příliš. Poznámka číslo 2: "Přehodnotit přístupy"? "Tak tedy pojď." Bez jakéhokoliv dalšího slova či gesta se k němu obrátila zády a pomalu ale jistě kráčela vstříc té hoře poznámek, výčitek a bůh ví čeho ještě. A vůbec, bez otáčení zda za ní je či nikoliv, zklepala na dveře vyčkávala na vyzvání.

Kamael - 08. prosince 2010 21:49

K čemu pak to všechno? Jakmile se zastavila, mé paže ji okamžitě objaly kolem jejího pasu a já se k ní přitiskl tak, že jsem měl rty u jejího ouška. „Padl jsem pro tebe,“ zašeptal jsem jí do něj. „Už se nikdy nevrátím domů, do míst, která tolik miluji, pro lásku k tobě. Řekni, co může být vyšší cena, než je tato? Popřemýšlej nad tím.“ S tím jsem se od ní odtrhnul, abych se mohl zády opřít o stěnu vedle dveří, které se co nevidět měly otevřít. Nedíval jsem se však na ni, ale n groteskně zkroucené postavy na parketu pro všechen ten dým. Vždy mne ten pohled uklidňoval. Dnes ne.

Anmar - 08. prosince 2010 22:04

... To opravdu chtěl vyvolat lítost? Ne, tohle je pro démona slovo, ke kterému přičichne jen občas. Naštěstí. A démon s myšlením obchodníka ještě méně. "Přemýšlet nad tím? Možná.... někdy příště." Obětavost možná jedním kritériem pro výběr blízkých byla, ale tohle bylo z jeho strany spíš šílenství. Dobrovolně zůstávat tady... Tak KDE jsi? Zrovna teď kdybys měl reagovat.... si sedíš za dveřmi a spíláš mi jak jsem se opovážila odejít bez svolení... že? A vůbec, odolat tomu, aby se ohlédla nebo jen znovu chtěla zažít ten dotyk, nebylo zase tak těžké. Ta slova byla pravdivá, to ano, ale skutečně chtěla, aby tohle všechno podstupoval?

Eye (Mercenary) - 11. prosince 2010 15:22

soukromá zpráva od Eye (Mercenary) pro Kancl Moc se tu nestřílelo. Mannyho špatnej pocit mu zachránil mozek před mým kouskem kovu. Opatrně našlapuju mezi střepy a je mi jasné, na co Dai myslí. A po chvíli mi to i stvrdí svými činy. Poslepu za sebou zavřu a zamknu dveře. Na zbrani cvakla pojistka a já ji dal do pouzdra. Sladká jako vždy.. Pousměju se pro sebe a pomalu Dai začnu vyhrnovat triko. Krev buší ve spáncích a i jinde. A co když to je pravá chvíle ?? Další úsměv a další dlouhý polibek. Vášeň zlepšuje smysly a já si svou novou krásku snažím všemi co nejvíce užít. Trochu surově s ní cuknu a z bytelného stolu pohybem ruky smetu vše, co by mohlo překážet. Na studené temně černé dřevo jemně položím Dai a polibky začnu pomalu sjíždět níž. Pomalu, zlehka, ale zároveň vášnivě. První zastávka - prsa, které by mohly konkurovat sladké Lily. Opatrně jazykem chvíli kroužím kolem bradavky a pak o ni zavadím a stisknu ji mezi rty.

Lucifer - 11. prosince 2010 20:47

Sylian - Nová doba, nové iluze Dost bylo puťových triků, kterým na Zemi lidé říkají kouzla. Dost bylo turné, kde jsi se schovával za masku své vlastní a skutečně démonické magie. Davy tě měly rády, byls jako Copperfield. Ale jednoho dne se něco zvrtlo. Syliane !! Ozval se dobře známý temný hlas ve tvé palici. Bylo to zrovna po jedné show. Pak se ti zatmělo před očima a objevil ses úplně jinde, před tebou tvůj šéf, Satan, v jeho oblíbené podobě. Kolem pár dalších démonů, padlých andělů a jiné pekelné havěti dávající jakž takž dohromady rozstřílený bar. Výborně !! Ušklíbnul se na tebe Lucifer. Jak asi víš, synek si dal hlavu natruc a začal tady, v Očistci, dělat bordel. Doslova, ale i jen obrazně. No, došlo k menší potyčce a teď já i.. Bůh. Odplivnul si. Máme dočasné příměří. No, Mamon k sobě tahá havěť z Nebe i z Pekla a já ho prostě potřebuju zase skopnout domů do Pekla. Od toho tu seš ty, chameleon. Šoupnul ti napůl rozstřelenou lahev tequily. Půjdeš tam, získáš si jeho důvěru a budeš mi samozřejmě všechny jeho akce proti nám hlásit. A co nejvíc jeho bytostí poštvi navzájem proti sobě, to je doufám jasný. Zářivý úsměv. A zachraň nějaký sukuby..

Sylian - 11. prosince 2010 21:09

Moja palica - > Očistec -> Bar “Pane! Áno pane! Rozumiem! Zachrániť sukuby!“ Odpoviem šéfovi a vyberiem sa rovno tam kam ma poslal. Do p... ehm šak viete kam. Ruky vo vreckách a na perách melódia ktorú si tak rád vypiskujem. Som vysoký chlapík. Verná kópia Vincenta Vega. Teda ako vystrihnutý Travolta z Pulp Fiction. Príbehy podsvetia. No veď tento názov sa na túto situáciu úplne hodí. Po premiestnení do očistca si neohrozene s s ladným kľudným krokom kráčam až kým nedorazím na miesto odkiaľ ich cítiť najviac. Ten smrad sa zabudnúť nedá a práve preto za ním ide. Každý môj kolega páchne na sto honov. Nie je problém ich nájsť. Prídem pred dvere nejakého baru, ktoré otvorím dokorán. Zapálim si cigaretu a a troma pomalými krokmi vojdem do vnútra. Zastavím a asi až po siedmich sekundách sa za mnou dvere zatvoria. Poobzerám si ich a poťahujem z cigarety, ktorej dym sa začína obkolesovať okolo mňa. Fajčím ako fabrika a po pár náťahoch ktoré som už začal vonku je vidieť v mojej blízkosti mráčik dymu. “Pivo a Polku! Barman!“ Zakričím na plné hrdlo a s mierne nasratým drsňáckym výrazom si to prekráčam až k baru.

Sylian - 11. prosince 2010 21:11
	soukromá zpráva od Sylian pro Zapínam globálne ilúzie. Ja som ten obláčik dymu ktorý sa pohybuje okolo Travoltu. Travolta je len prelud ilúzia ktorého vidia ostatný. Ja som tam viditeľný ako široký obláčik cigaretového dymu ktorého je bar plný....

Daiglien - D - 18. prosince 2010 18:17

soukromá zpráva od Daiglien - D pro Kancl Užívám si tuto chvíli s ním, jako kdyby měla být ta poslední a ve válce v které jsme, to skutečně může být ta poslední chvíle. Mé tělo touží potom jeho, veškeré smysly touží po jediném a já polibky křčím po těch jeho. Prostě a zkráceně - chci ho. Protáhnu se, když se rty dotýka mé přednosti. Jednu ruku mám položenou na něm a tou druhou zavadím o jeho kalhoty, při čemž se snažím je jednou rukou rozepnout. Jde to těžce, ale nakonec se to povede. Polibky brouzdám po jeho hrudi, kterou jsem ještě předtím než jsem byla položena na stůl, stihla vysléct. "Přísahej mi, že v boji nezahyneš." Pronesu mezi polibky a možná trošku vyruším tu naší idylku, kterou jsme doteď měli. Ale strach z toho co bude dál byl silnější. Chvíli jsem mlčela a váhala, než jsem mu hrábla do kalhot, abych ještě víc rozdráždila bejka.

Eye (Mercenary) - 19. prosince 2010 21:11

soukromá zpráva od Eye (Mercenary) pro Kancl - Možná by to chtělo i trochu pohodlí Zaskočila mě, ale já zrovna drtil jednu její bradavku mezi rty. Tahle válka nemusela být, ale díky ní jsem teď tady s Daiglien. Omluvně jí drcenou bradavku olíznu. Víš moc dobře, že sliby se tak snadno dají porušit. A Louie mě určitě nenechá jen tak umřít. Zašeptám na její nahé hrudi a vrátím se polibky k jejím rtům. Znovu se s ní začnu líbat a usměju se, když ucítím její pokusy o rozepnutí mých kalhot a po jednom úspěšném i její ruku ve svých kalhotech. Moje chlouba jí jde vstříc. Co takhle změnit prostředí ?? Zeptám se mezi polibky a jednou rukou jí zajedu mezi nožky, kde ji pohladím.

Abalard - 20. prosince 2010 10:49

Svatyně Zrovna jsem se chystal jít na snídani, když se najednou objevím ve svatyni. Rozhlédnu se kolem sebe a vidím, že je tam se mnou ještě pár postav. Nejdu za nimi, spíš čekám co se bude dál dít. Kdo má co se mnou společného. Jsem přece jen mírumilovný démon. Vytvořím si obyčejnou židli a posadím se na ni. Vidím, jak se ty postavy o něčem baví a pak se něco stane. Uvidím přicházet ve spoustě světla Boha. Netvářím se moc překvapeně, stejně je mu takový příchod podobný. To je doba, co jsem ho viděl naposledy. Stále se na ně dívám jen tak s povzdáli a ani se nesnažím se je poslouchat. Jeden z nich se rozhodne dát Bohu ránu. Naivka, nemá šanci se ho ani dotknout. Postupně svých marných snah zanechá a pak se začnou zase ty postavy bavit mezi sebou. Na co já tu vůbec čekám. Zvednu se a židličku nechám zmizet. Otočím se a odcházím pomalu pryč.

Gabriel - A - 20. prosince 2010 16:40

Svatyně S napjetím vyčkávám, kam se půjde a zda se vůbec někam půjde. Nějak moc si nevšímám příchod Uriela. Zaujme mne však to, jak se snaží dát pánu Bohu po hubě. I kdybys chtěl, tak se ti to nikdy nepovede. Ten starej darebák si to nenechá líbit. Ušklíbnu se přitom. Při slovech našeho ničitele, jen zakroutím hlavou. Ten si chce všechny snad proti sobě poštvat. Tu však si všimnu drahého známého, kterého sem tam potkávám u Dai v baru nebo nedej čert u Manona v baru. Známí má taktéž v úmyslu odejít. Abe..hej.... počkej Abalarde Křiknu na něj než k němu dojdu. Tak co stará vojno, jak se vede? A co tady vlastně děláš? Prohlížím si jej a hledám, kam mu zmizela židle. Takovej trik bych taky chtěl umět. Tobě se nechce na vejlet do země. Ochutnat pivo a česnečku. Kochat se zemskýma ženskejma? Zeptám se ho a uchechtnu se při posledních slovech. A co tak si zapálit, než se konečně začne něco opravdu dít? Nabídnu mu cigaretu a snažím se jej tady zdržet. Nikdo odsaď by nesměl jít, jinak bude vejlet zrušen... Důvodem bude nezájem uchazečů.

Abalard - 20. prosince 2010 18:42

Svatyně Zrovna se mám k odchodu, když v tom na mě někdo začne volat. Rozhodnu se, že neodejdu hned a otočím se. Jestli se nemýlím, tak tohle je Gabriel. Jméno jak pro anděla. Dojdu ti těch pár kroků naproti. “Nazdar Gabrieli.“ Chvíli přemýšlím na odpověďmi. Nevidím žádný důvod proč bych tu měl být. Jsem jenom mírumilovný démon.Vede se mi vcelku dobře, do ničeho se nemíchám, nikoho neštvu a mám klid. Chvíli se zamyslím nad představou, že bych šel na zem. Já ti nevím, žiju už tak dlouho, že mám pocit, že jsem prožil snad už všecko. Poškrábu se na hlavě a ještě nad tím popřemýšlím. Ale proč bych nešel v Očistci je nuda. Malej výlet mi neuškodí. Kouknu se na plamen a mám chuť ho zhasnout. Ne, díky. Já nekouřím. Nemám totiž rád oheň. Ještě se rozhlédnu kolem a zase se k tobě otočím. Na co se vlastně čeká? Na zem můžeme hned nebo ještě na někoho čekáme?

Daiglien - D - 22. prosince 2010 20:18

soukromá zpráva od Daiglien - D pro Kancl Při jeho dotycích se napnu, jako luk. Celá se chvěji z jeho přítomnosti a toužím potom, aby udělal víc než jen pouhé dotyky. "A kam?" Šeptnu mezi polibky, mezitím co si hraju ručkou v jeho kalhotách, abych jej vydráždila, jelikož předešlí pokus dle mého názoru selhal. Okna v této místnosti jsou nejspíše pomalu zamlžená. Já cítím, jak mnou prochází nával horka, který je až spalující. A na mém těle by se dal usmažit ham and eggs. Přesně jako v tom filmu na jehož jméno si nevzpomínám. "Proč někam vlastně chceš jít?" Zeptám se jej ještě a tím ručku pomalu vytáhnu vyčkávajíc na jeho odpověď.

Eye (Mercenary) - 22. prosince 2010 20:46

soukromá zpráva od Eye (Mercenary) pro Kancl (Žhavé výstřely, ale nevím kolikátka) Horko jejího těla je spalující, ale zároveň mě nutí se k její existenci lepit jako můra k lampě. Zároveň mnou prostupuje blaho a vášnivé horko, jak mě její ruka dráždí za poklopcem. Ještě víc jsem ztuhnul, hlavně dole v kalhotech. Začínám mít strach, aby pod tebou ten stůl nechytil. Jemně jí přejedu jazykem kolem bradavky. Můžeme ke mě do postele... Vyřknu docela lákavou nabídku a hlavou sjedu po jejím těle níž. Jemně jí olíznu pupík, několikrát dokola. Přestala dráždit, ale já ne. Trošku zatlačím, aby doteky byly řádně cítit a vyzývavě se pousměju. Poočku zkontroluju dveře a po mírným gestu se za těmi starými objevily ještě nové, železné. Bez zámku, bez kliky, jakoby to byl jen kus zdi. Magie je krásná... Usmál jsem se a polibky pomaličku a zlehka sjel níž.

Daiglien - D - 25. prosince 2010 17:02

soukromá zpráva od Daiglien - D pro Kancl "Nechytne" Řeknu jen tato slova. Moc mně dráždí a já netuším, jak moc dlouho to vydržím. Je to pro mně týrání a také velké uspokojení, že konečně dospějeme vrcholu blaženosti. "K tobě? Proč ne?" Vypustím tato slova a dál si s ručkou pohrávám v jeho kalhotách, snažím se ničit stejným způsobem, jak on mne. "Aahh.. netrap mně." Vydechnu těžce tato slova a mám pocit, že to už nemohu vydržet. Mé tělo hoří vášní a dožaduje se konce. Vytáhnu opatrně ruku a začnu mu sundávat kalhoty, mezitím co polibky bloumám po jeho těle až k jeho krčku. Do něj se lehce zakousnu a slastně olíznu ranku, kterou jsem způsobila. Přitisknu se k němu, napjatá jako tětiva a vyčkávám na vrchol, který snad nastane.

Lichking(Posledná zem) - 25. prosince 2010 17:13

Kancelář - Anmar a Kamael "Tak nuže koukám, že sis našla pomocníka. Dobrá tedy, pusť se do toho. Já budu vyčkávat dole na rozhodnutí." Ozve se po chvíli Manon, který se vynoří odnikud, i když máš docela představu o tom, že celou dobu vás viděl, protože to je znatelné na jeho pohledu. "Ať je to do tří hodin hotové." S těmito slovy za sebou zabouchne dveřmi a zamíří to do baru, kde to opět je naplněné jeho stoupenci. Zanechá tu hromadu papíru. Bar - Sylian "Tady prosím" Dám mu, co si objednal a nasraným pohledem vyhledávám Marcuse, který si nejspíše užívá s ženskejma. Na tom chlápkovi mi něco nesedne, i když vypadá, jak vypadá. Smrdí problémama. "Odkud ty jsi? Neviděl jsem tě. A já znám tady každého." Z mých slov by mu mohlo dojít, s kým vlastně má tu čest. Nakrčím obočí a prohlížím si jej pozorně. "Jestli ti to nedošlo, tak máš tu čest s Manonem. Majitelem tady toho všeho. Majitelem Očistce." Pronesl jsem naštvaně a dál si jej prohlížel.

Sylian - 25. prosince 2010 21:59

Bar “Vďaka priateľu...“ Odvetím mu na pivo a trochu si z neho sŕknem. “Tak to asi každého nepoznáš, keď nevieš kto som.“ Nahodím krátky úsmev pri ktorom podvihnem obočie a tipnem cigaretu. “Hlavne, že ja viem, kto si ty...“ V tú chvíľu si ihneď zapaľujem druhú. “Odkiaľ som? Z samotnej riti pekelnej zvanej zem. Ja viem veľmi dobre s kým má tu česť. Dovoľ aby som sa predstavil.. Sylian...“ Predstavím sa a moje obočie padá naspäť tam kam má. Ruku mu ale nepodám. “Doteraz som si bol kľudne na zemi lovil ľudské duše a tak.. A zrazu jeb! Nie veru neskapal som. Preto v tom očistci nie som. No proste zavolal ma ten skurvenec rohatý...“ Na tvári je vidieť, že na opis Satana som vskutku hrdý. “A vieš čo mi zajebal? Že pri mám ísť tu do očistca. A čo tu mám robiť? No dovliecť teba do pekla! Ani nevieš ako to pokazilo moje plány. Neboj sa. Keby som ho chcel počúvnuť už by si bol na reťazi a uviazaný na jeho vajciach...“ Dodám k svojim slovám a slastne si potiahnem z cigarety. Dym v našom okolí sa začína zhusťovať. “Ale ja mám lepší nápad. Mám tu pre teba taký návrh. Mamon. Viem čo si zač a viem, že ty túžiš po matérií. To prečo si sa vzbúril a tak ma nezaujíma. To je tvoja vec. Ale ber to takto. Ja ti pomôžem mojou čarovnou mocou. Dostaneš mnoho mnoho matérií a mne z toho pôjde časť duší. A ja svoje chúťky ukojím... Ber to takto. Poslal ma Sem satan. A tomu je jedno či sa vrátim alebo nie. No ak sa nevrátim tak pošle niekoho iného. A dobre vieš, že keď sa naserie zavolá Alastora. Určite toho chlapíka poznáš. Pekelný exekútor. Ten by ťa do pekla nezaviedol ale rovno by ťa tu s kamošmi popravil. No ja, ja som tvoj lístok k bohatstvu... Chápeš. Dvojtý agent. Nakecám rohatému kadejaké kokotiny o tom, že na tebe pracujem a on bude v kľude. Žiadny Alastor nebude. A potom keď príde čas.. Jeb! Kudla do jeho červenej riti a ty budeš mať čo si chcel a ja budem mať čo som chcel ja... Čo ty na to? Uzavrieme gentlemanskú dohodu?“

Sylian - 25. prosince 2010 22:34
	soukromá zpráva od Sylian pro Sylian pri bare je samozrejme ilúzia. Piva sa ani nedotkol takže to pitie je ilúzia tiež. Pivo je nedotknuté... len mu klesá pena. Ja sa pohybujem okolo po bare a obzerám si okolie Hlavne veci, čo majú pod pultom a nejaé detaily. Či ma náhodou niekto pozoruje škaredým okom alebo tak...

Anmar - 25. prosince 2010 23:24

Kancelář - Časový limit? Nová zkušenost.... která bude jen na obtíž. I kdybys nás viděl.... nemůžeš nic říci. Pomoc jsi mi dovolil a to co předcházelo příchodu... je jen a jen můj problém. Ke všemu tvůj tříhodinový limit... čekáš snad, že se budu zaobývat i něčím jiným než prací? I kdyby cokoliv chtěla odpovědět, mohla to zakřičet leda tak na zavřené dveře a to by nebylo moc dobré pro druhé, kteří by tak mohli začít pochybovat o jejím duševním stavu. Bohužel... bohudík? V této chvíli jen těžko soudit. Ale jak tedy potom reagovat, když... co vlastně? Je tu sama s hromadou papírů, limitem a.... s ním. Snažit se splnit limit sama samotinká by nebylo nejlepší, už jen proto, že procházet účty, smlouvy a bůh ví co ještě, zabere čas... a vyvozovat závěry? Tak na to by měla času mnohem méně. A zklamat Manona? Jen blázen by provokoval. Zvlášť, když jí dnes byl jeden prohřešek prominut. „Slyšel jsi. Tři hodiny, ani o minutu víc." I když se zpočátku tvářila vyrovnaně, nyní byl vidět lehký záblesk obav, které svědčily o tom, že není až tak jisté, že ty tři hodiny jsou dostačující, avšak i přesto lehce pokrčila rameny a sebrala z hromady vrchní list papíru, který zběžně přelétla pohledem, a podle výrazu bylo jasné, že se jí moc nelíbí. A takových papírů tam jistě bude mnohem... mnohem víc. Ano, chtěla pomoci, ale i když by jiný démon využíval všeho co by měl k dispozici, ona vždy všem ve svém okolí dávala možnost volby. Tohle přece není temný středověk, kdy druzí slepě následovali. Jistě, oddanosti si cenila, ale ten druhý ji musel cítit vědomě.

Eye (Mercenary) - 26. prosince 2010 02:36

soukromá zpráva od Eye (Mercenary) pro Kancelář a potom přesun ke mě do pelechu Vydechl a jeho horký dech tě pošimral na nahé hrudi. Začala jsi mě nutit k jedinému. Přestal jsem tě dráždit, zato se nechal přijmout tvým klínem. Oběma rukama jsem tě objal a spolu s tvým labužnickým kousnutím jsem tě políbil na krk. A pak i s tebou a naším oblečením jsme se objevili u mě v bytě, v měkké posteli. Já dole, ty zase nahoře, jako lady na šlechtěném hřebci. Ikdyž, ono přirovnání nebude tak daleko od pravdy. Od tvého krku najdu tvé rty a spojím tě s těmi svými. Zároveň zatnu svaly na spodní části břicha a mírně nadzvednu boky. Zase s nimi klesnu. Rukama přejíždím po tvých zádech a sjedu s nimi až na tvůj zadeček, který stisknu pevně a mírně bolestivě v dlaních. Andělská krása.. Pche !! Jen Peklo plodí krásné ženy...

Ismael - 08. ledna 2011 23:53

Svatyně, aneb Show must go on! A žádný zpropadený efekty se nekonaly. Všechno šlo do loje, jediný, komu dnešní čas vynášel, byli proroci apokalypsy a ani ty neměli ponětí, jakou sou blízko pravdy. Kdyby to jen tušili, asi by jejich pokání vypadalo jinak, než jako způsob přivydělávání si na chlast. Do Svatyně vstupuju pomalu. Už dlouho sem se neviděla s křídlama, víte, jak to myslím. Sem voják, komická spatlanina polidštěnýho nelidskýho stvoření. Entity. Anděla. Vlasy mám sestříhaný tak, že by mi ani peklo nemohlo upřít vkus a moje křídla, dřív popelavá, teď čpí zaschlou krví. Ta nasládlá pachuť, už dlouho sem jí necítila. Mezi křídli odpočívá meč elitních Sheolitů a za pasem modrých jeansů vyčuhuje pažba glocku. Ozdůbky na krku jako by podporovaly všeobecnou ironii mýho vzhledu. Rozhlídnu se okolo a v hlavě mi projede myšlenka typu „mohlo to bejt, kurva, horší“. Sem už nějakej čas na Zemi, takže… asi tak. Jenže, když uvidim Gejba, málem mi upadne spodní čelist, přece jenom, je vejš jak já, a jestli je tu osobně (spolu s tou cigaretou), tak… hm… “Schelam lich.“ Pozdravim raději oficiálně korektně, když už nic jinýho a usměju se zářivě bílýma zubama, vlastně, to je na mě jediná zářivá bílá věc, pokud nepočítám kosti. “Doufam, že nerušim… tak nějak… ani nevim jak…“ Pokrčim rameny ve stylu „hups“ a rozhlížim se dál. Nikdy sem nebyla příznivcem ničeho slabšího, než trávy, ale teď na to pitomý žváro začínám mít zatraceně chuť. Jenže před Gejbem bych si asi měla raději zopáknout, co je to bejt andělem, už tak stačí, že naše grupa vždycky věci dělala po svým, teda drsně a s problémama.

Dorian Weiz (U) - 09. ledna 2011 03:48

Bar s Manonem, Sylianem Příchod nového hosta, mne donutí konečně něco dělat. Ještě před chvíli jsem stála opřená o bar a hleděla na hosty, kteří si sem tam něco objednali, ale jinak to byla vcelku pěkná nuda. Manon se nacházel určitě ve své kanceláři a koketoval s nějakou ženskou, démonkou či kýmsi. Tento fakt mne lehce vytočil, že jsem praštila pěstičkou do stolu a pěkně zaklela. Jenže když se hodlám zeptat onoho nového pána, na to co by si dal. Na scéně se objeví Manon, který mu hned splní přání. Nechápavě se na něj podívám, poté až k těm dvoum přistoupím s úsměvem na rtech, jako každá prodejná sukuba zde. A vyčkávám, zda se mu budou mé kvality zamlouvat a bude mne chtít. Neunikne mi však jejich rozhovor, který je velice znepokující. Ten týpek, co sem přišel se mi vůbec nelíbí. "Seznámíš nás, prosím." Pošeptám do ucha Manonovi, když u něj jsem a musím si přitom stoupat na špičky. Velmi mne zajímá, kdo že je ten pán. Jeho jméno mi jaksi uniklo. A kde je sakra ten Marcus. Napadne mne, když ho tady nikde nevidím. I když mám takovej pocit, že se někde zajebává se sukubama a to ve své pracovní době, protože on na to tady pěkně z vysoka sere. A já se mu na jednu stranu nedivím.

Gabriel - A - 09. ledna 2011 03:58

Svatyně "Víš, ani já v celku jsem sem nechtěl jít. Měl jsem v úmyslu být v baru u Dai a tam si dát jedno. A pak se zdekovat do svého bytu a tam si pěkně pospat. Jenže toto mi asi přáno nebude." Pronesu k Abaldarovi a naštvaně si kopnu do jednoho ze sloupů. Prostě mám vztek a také mne moc netěší přítomnost papínka, který tu zase rozkazuje a přitom ani nehnul v ničem prstem. "Všecko? Myslím, že všecko právě nastane." S chutí si zapálím cigaretu, když přítelíček nechce a opět jsem spokojen tou slastí, které se říká nikotin. Takže na vejlet jsem sehnal dalšího zájemce, což se mi vážně líbí. Takže zrušení ohledně nezájmu uchazečů nehrozí. "Já ti vlastně nevím, na co vlastně se čeká. Ale to asi ví právě papínek." S těmito slovy se podívám s patřičným šklebem na Boha, který tam stojí a čeká a čeká. Tedy krom Boha a ostatních si všimnu, nově příchozí a to Ismael. "Ty a rušit, to nehrozí." Řeknu tato slova a mávnu na ní, aby sem za námi šla debatit na téma Bůh a čekání na něho. "Jde se na vejlet na Zem. Jdeš taky?" Zeptám se jí hned na začátku. Holt dělám šéfikovi velkou reklamu, tak doufám, že útratu a to všecko kol toho bude platit on. A na druhou stranu doufám, že to Alanteře nebude vadit. No prostě ne každému může vadit, že jsem jim překazil soukromou párty a udělal z ní veřejnou. Ale já si to prostě nemohl odpustit.

Daiglien - D - 09. ledna 2011 04:07

soukromá zpráva od Daiglien - D pro V jeho pelechu Miluji ho... už proto co dělá Tato myšlenka se objeví v té chvíli, kdy jsme oba dva u něj doma na posteli, samozřejmě i s oblečením. I ohledně výběru polohy mne nesmírně překvapil, ale není to vůbec myšleno ve zlém slova smyslu. Lady se nesmírně zamlouvá jízda na šlechtěném hřebci a vůbec nenamítá, spíše doufá že se bude moci na hřebci více než jednou projet (:D) Mé tělo se nesmírně chvěje, hoří a to jen díky němu. Neodpustím si vzdychnutí jeho jména, když nás donáší do blaženosti. Líbám jej na rtech přitom. Miluji se s ním, jako kdyby to měl být poslední sex. Jako kdyby to všechno mělo skončit. A já upřímně doufám, že neskončí. "Ty můj hřebče." Neodpustím si tato slova mezi polibky a zajímá mne, jeho reakce. // Promiň nějak mi došla fantazie.

Michael - 09. ledna 2011 16:55

Očistec Sedím v nějaké hodně zapadlé hospodě. Vypadám jako trhan, ale hned při vstupu jsem ukázal, že peníze nejsou u mě problém. Sedl jsem si co nejblíže dveřím, tak abych mohl v klidu vypadnout. Objednal jsem si nějaký pivo a pomalu ho popíjel. Tiše jsem tam seděl a poslouchal řeči ostatních lidí kolem. Slyšel jsem že Manon se vzepřel svýmu tatíčkovi a chce to tady všechno ovládnout. Spolustolovník mu ihned sdělil. To si slyšel až teď. Vždyť to je už pěkně dlouho co Mnon chce ovládnout Očistec. Ale až teď se mu to podařilo. A ti shora mu v tom nezabrání. Jsou tam jen samý sračky, který nic nezmůžou. Jen bezmocně jsem to poslouchal a musel jsem uznat, že je to bohužel pravda. Ten co řečnil poprvé znovu promluvil. Jo máš pravdu. A taky proto že jsou tak slabý, tak se prý chtějí spojit se Satanem, aby vůbec měli nějakou šanci. Odfrkl jsem si. Tak proto tu nemáme už takovou moc jako dřív. Přestali v nás věřit. A toho využil Manon, který byl silnější než jeho otec, porazil ho a začal s námi bojovat. A já pořád nevěděl proč prohráváme. Jak sem mohl být tak slepý a hluchý. Vstal jsem od stolu, na stole jsem nechal peníze a pomalu jsem vyšel ven z hospody. Ve dveřích jsem se minul s Manonovými poskoky, kteří mě nepoznali, protože jsem se před tím pořádně zaštítil. Asi pár desítek metrů od hospody mě ohlušil výbuch. Otočil jsem se přes záda a uvidím, jen trosky něčeho, čemu se kdysi říkala hospoda. A sakra! Asi nemají rádi, když se o nás mluví. Ušklíbnu se a nezastavuji ji se v chůzi od hospody. Když najednou se mi v hlavě ozve známý hlas. Zahajuje se schůze dobra. Tak se všichni shromážděte ve svatyni. Zapadnu do nějaké temné uličky. A na chvíli se zastavím. No myslím že se tam beze mě na chvíli obejdou. Gabriel se stejně stal vůdce andělů. Já bych tam jen překážel. S rozhodnutím se vydám na dlouhou procházku po městě. ¨ Už se asi pár hodin procházím po ulicích města, které se změnilo k nepoznání. Kdysi to bývalo místo, kde duše v klidu čekali na svůj konečný osud. A teď je zde jen chaos na každém kroku. Kdysi tady nebývalo tolik vražd jako teď. Kdysi tady vládl mír, který byl párkrát napaden Satanem, ale to nebyl nějaký velký problém. Ale teď je to jiné, než před x lety. Teď máme věší problémy se kterými si sami nedovedeme pomoci. Což mě na té celé věci nejvíce zaráží. Co je teď jiné, než jako vždy co je tak průlomové? Víra. Ano po chvíli jsem na to přišel. Víra v nás. Přesněji víra v boha to všechno zapříčinil. Lidé, nebo respektive jejich duše přestali v nás, dobro, věřit. Si myslí když je věk nových technologií tam dole na zemi, tak přestal existovat bůh. Ne! My jsem tu vždy byli a chránili jsme toto neutrální místo. Ale to už je minulost. Krádeže, velká distribuce drog, vraždy, sebevraždy. To je přítomnost Očistce. Kam se to všechno podělo. V nostalgii pořád obcházím město. Skoro se mi chce brečet. Když v tom se někde ve mně rozhoří plamen. Někdo se postaral, abych nezapomněl že vždy, ale opravdu vždy při bezvýchodných situacích a nebezpečných situacích existuje jedna věc. Naděje. A právě plamen naděje se ve mně rozhořel. Podíval jsem se na to černé bouřkové nebe a zavřel oči. V duchu jsem někomu poděkoval, že mi ukázal cestu. Usmál jsem se a vytvořil jsem si portál ke svatyni, kterým jsem bez váhání prošel. Místo kde na mě zapomněli – Očistec Po projití portálem jsem se objevil před známým chrámem. Chrámem světla. Nasaji vzduch, který má s sobě nádech dobra. Naděje. Ta přetrvává až do konce konců. Pošeptám si pro sebe a porozhlédnu se po okolí. Uvidím Ismael, jak jde do chrámu, takže ji následuji. Pomalu a takovým šouravým krokem, protože já přece nikam nespěchám. Na mě přece všichni zapomněli. Nad tou myšlenkou se pousměji a dál jdu do chrámu. Dojdu na jeho okraj a tam se zastavím. Porozhlédnu se po spolku, který s zde shromáždil. Gabriel, Ismael, ALantera, Bůh, Abalard, Uriel a někteří další. Pokývu hlavou a pozoruji je z dálky a snažím se aby si mě nevšimli. Zabývají se.. ani nevím, ale to je jedno doufám že jim do toho budu moci trochu mluvit. Za zády Ismael se ozve. Doufám že já neruším. Kdokoli v se na mě podíval, tak vidí muže s hodně špinavými a nemytými blond vlasy. Na sobě mám otrhaný plášť a jsem trochu shrbený. Z pod delších vlasů se na ně dívám svýma modrýma očima.

Ismael - 09. ledna 2011 18:09

Svatyně, Očistec a další nenavštěvované lokality našeho programu Překvapeně zamrkám na Gejba, vypadá jako anděl zmatení a mluví jako démon hořkosti. Ohlédnu se, jsem rozvětka, takže si dávám pozor, koho mám za zádama. Mike. Celá elita a já. No.. tak to bude asi fakt průser. “Hm… na Zem, no jasně, já teda sem se sem dostala ze Země.“ Zahuhlám. “Proč se tu všchni tváří jak kdyby šli na jatka? Nejsem na takovou rezignaci u tebe a tebe zvyklá.“ Prohodim a kouknu na Gejba a Mikeho. “Asi to tak docela nechápu.“ Poškrábu se pravou rukou na zátylku a jdu si někam sednout. Někam, kde je vidět na vchod a všechny zúčastněný. “Takže… o co tu jde? Jsem pro, ať už je to cokoliv. Někdo to dělat asi musí a i když sem tak trochu veterán, ráda zavzpomínám na pěkný starý drsný časy.“ Zazubím se.

Gabriel Sheppard - 09. ledna 2011 21:03

Mojí drazí a milovaní andílci Svatyně Ač jakékolik byli vaše aktiviti, museli jste spozorovat přítomnost Boha, který nebyl zrovna ve své kůži a o něčem zdlouhavě přemýšlel. "Takže to asi vypadá tak, že všichni zde přítomní se účastní, jak jste již řekli výletu na Zem. Hm proč ne?" Bůh pronesl tato slova, chvíli vyčkával zda se někdo například nebude chtít zdržet výletu. Tedy nejspíše napočítal v duchu do pěti a pak udělal co udělal. Na chvíli jste viděli tmu, měli pocit jako kdyby jste letěli a poté opět stáli pevně nohama na zemi. Vítejte v Čejči Všichni jste se, poté co se vzpamatovali, ocitli uprostřed menší náměstíčka v obci, která nese název Čejč, patřící pod okres Hodonín. Naštěstí se v této chvíli nikdo z obyvatel na náměstíčku nenacházel a nespatřil ten menší zázrak, že jste se tam z ničeho nic objevili. Bůh se rozhlédl kolem, promnul si bradu a poté se podíval na vás. "Tak a jsme zde." Jako kdyby jste si tohoto faktu už předtím nevšimli. Pár kroků přistoupil k Alanteře s nadějí, že si jí na chvíli odvede bokem. "Máš, co sis přála. Takže zajdeme do jak se tomu říká.. hostince?" Pronese k Alanteře tato slova, mezitím co se jistě ostatní rozhlíží kolem, protože nejspíše toto nečekali. "Poté vykonáme nejspíše poradu. A jestli mohu poprosit, rád bych si s tebou promluvil v soukromí. Toto se ti trošku vymklo." Znějí jeho další slova k Alanteře. Vy můžete konečně spatřit obyvatelé této obce, kteří právě vylézají ze svých domovů a jsou připraveni jít do práce. Dle hodin na kostele, který tam je, je již pět hodin ráno. Jestli něco v tuto dobu bude otevřeno, je ve hvězdách. "Tož podívejme se. Nějací hosti přijeli. Jen se nebojte a pojďte k nám. Máme otevříno." Pronese nejspíše nějaká hospodská, která kolem vás prošla a chvíli na vás skoro s otevřenou pusou dokořán hleděla. Nejspíše si myslí, že jste odněkud spadli, což není daleko od pravdy. Takže první věc byste měli z krku. Dovede vás do malé, útulné hospůdky, kde si chvíli počká než si něco objednáte. A v klidu pijte, je to hlavně na účet Boha.

Gabriel - A - 09. ledna 2011 21:25

Svatyně Pokrčím na její slova rameny a zapálím si ještě jedno cigáro, protože to vypadá na delší dobu. A už vím na co čekáme, na to až sem dorazí ještě další. Bůh prostě mysí na všechny. Musím se ušklíbnout této myšlence. Kurnik už mně to čekání na nic přestává bavit. "Já nevím, tady Bůh si chtěl o samotě pokecat s Alanterou... Nakonec z toho vzniknul tento nápad na vejlet, určitě všecku útratu na Zemi bude platit on, což je docela fajné." Shrnu jí tuto situaci bez nějakých dalších slov, které mi připadají docela zbytečná. Přítomnost Michaela nějak moc neřeším, jen na něj kývnu a pokuřuji dále svoji drahou cigaretu na kterou nedám dopustit. Konečně se stane to na co jsme čekali a už se co nevidět ocitáme na Zemi, kde snad vybere normální místo. Čejč, co to je za ... světa No počítal jsem vážně nějaké normální místo a ne kde lišky nejspíše dávají dobrou noc, chodí se tu asi spát se slepicema a stejně tak s nima vstávat. No myslel jsem, že Bůh bude mít lepší vkus. "No to si snad ze mně dělá prdel." Pronesu tato slova, když se mi podaří stoupnout do nejspíše koňského výkalu. Svůj pohled stočím na Ismael, zda tu u sebe nemá náhodou svého koně, ale s určitou pravděpodobností nemá. "Jsme to ale andělská sebranka." Neodpustím si tato slova a začnu se tomu všemu dění okolo chlámat, prostě mně nic jiného nenapadlo. Lidi tu na nás čuměj a já se jím ani nedivím, ještě že neviděli náš luxusní přichod sem, to bych byl už dávno na zemi a válel se smíchy. Ukončím svůj smích a začnu tleskat, protože se toto vážně povedlo. Povedlo se mu nás luxusně dostat, tak a teď by mohl přestat vtipkovat a přejít na lepší místo, protože toto už není vtipné. Ačkoliv mi něco říká, že tu budou mít dobré víno.... No že bych změnil svůj názor. "My se nebojíme, paninko." Pronesu k procházející ženě, která na nás první promluvila a s úsměvem na rtech se vydám za ní do hospody, kde ochutnám jejich vinko. Pokud se koná nějaká konverzace, jako první se do ní nehodlám zapojovat. Raděj si zapálím cigaretu a v klidku jí pokuřuji.

Ismael - 09. ledna 2011 23:06

Čejč – koneckonců, co čekat, když se jeden ze Země ocitne v Očistci… co pak.. Ráj? Ha, ha Jako… nečekala jsem něco „ohhh“ ani „áách“, to jako ne, ale TOHLE? A pak ta část, kdy si Bůh potřebuje v soukromí promluvit s Alanterou. Jako kdyby se jí měl/musel doprošovat nebo co. Říkejte si, co chcete, ale já to nechápu. Jasný, že přišel o nějaký ten vliv. Lidi jsou hrozně nevděčná věc, ale i tak. Kouknu na Gejba a andělsky se zazubím, abych oné situaci přidala na… ani nevím čem. Lidstvo pro to ještě nevymyslelo vhodné slovo. “Skvělé! Zpátky do lesů! Vivat přírodě a venkovskému lidu srdce dobrého…“ rozpřáhnu ruce k nebesům, zakloním hlavu, ale uvědomím si, že Bůh je tady, takže zase hlavu sklopím. “No dobře, takže, co tu mám dělat?“ Kouknu na Gejba s vidinou toho, že by něco mohl tušit. Já se úplně evidentně nechytám. To už koutkem oka zachytím pohyb nějaké ženy a v rychlosti si přes glock za zády přetahuji tílko. Meč je meč a křídla vidět nejsou. Zamávám na ni, usměji se. “Výborně, mám hlad jako vlk!“ Tomu se říká bílá lež, protože je z milosrdenství. A vůbec, proč bychom se asi tak měli bát, hm? Máme mít nějaký důvod? Možná unudění se k smrti. Možná ten soukromí rozhovor Alantery s Bohem a možná je v tom ještě něco. „Poté vykonáme nejspíše poradu“, no to mě poser. Já asi vykonám něco jinýho. Poradit se s Všemohoucím, jsem snad mnich? Jsem snad člověk? Ne, ne, mě nikdo nebude nutit zamýšlet se. Žádný takový. Pěkně se poradí s Mikem a Gejbem a ty mi daj rozkaz. Já si špinit ruce rozhodováním teda nehodlám. Dejte mi nějakou sukubu, já jí vrazim balíček kondomů nebo ji vykastruju, ale tohle fakt ne. Jsem voják. Vo-ják. Elitní, profesionální zabiják, buřič a anděl. Žádný stratég. “Takže…“ napiju se pořádně vychlazených Svijan, který jsou jednou z mála spás Čech. “Bylo to zajímavý vás zase vidět. Fakt skvělý, zasmáli jsme se… sami sobě. A teď… teď vážně. Kápni božskou Gejbe…“ uculím se na ženskou a zamávám na ní jídelním lístkem. Mám vybráno. “Takže… bych si dala tohle, tohle a taky tohle s brambory omaštěný máslem. Ne margarínem, ne tukem, prostě máslem, který vidělo krávu. Děkuji pěkně. Máte to tu moc pěkný.“ Znovu vylodím na tváři andělský výraz (rozhodně mi to jde). No a pak se vrhnu do odvážnýho podniku. Nahnu se, jen tak, letmo a udělám nepředvídanej pohyb. Vytrhnu Gejbovi žváro z úst. “Kurva, zkus se trochu krotit, kurvíš si zdraví a seš seraf!“ Zahartusim a sama si potáhnu a spokojeně mlasknu. “Já sem mukl, já můžu.“ Dodám na vysvětlenou.

Kamael - 11. ledna 2011 19:45

Kancelář.. Tři hodiny a Manon zas přežil Pokrčil jsem rameny. „Tři hodiny? To zvládneme.“ Pokusil jsem se to brát optimisticky, už pro výraz její tváře. Jenže optimismus u padlého hledejte a dopadnete špatně. Takže to celé z mých úst znělo jako ironická fraška. Elegantně jsem vklouzl do úřadovny, kde se hromadily nekonečné haldy byrokratických zvěrstev. Stále jsem na sobě cítil pohledy a… možná by také dobře zaplatili – avšak já měl teď jinou práci a vůbec: v tom zakouřeném prostředí odmítám zůstat. Nikdy mi cigarety a i ta nejmenší míra alkoholu nedělala dobře. Možná.. se v mé tváři objevilo pár pochybností, avšak ty hned zmizely, když jsem se posadil na židli a dal odpočinout nohám. Manon.. v tomhle pokoji seděl Manon a já ho neoddělal? Co se to semnou děje. Snad mne tolik neokouzlila krása mé rusovlasé společnice, že jsem zapomněl na své poslání? Dobrá, Anmar byla tím podstatným důvodem, proč tu setrvat. Navíc jeho smrtí by se nic nezměnilo, vše by bylo uvrženo do chaosu a Lampa byl slabý, aby znovu usedl za stolec. Ne. Dle mě by ho všichni =převálcovali. Avšak… je nutno nezapomínat na mou dezinformovanost, ohledně tohoto tématu. „Čím začneme?“

Lichking(Posledná zem) - 12. ledna 2011 18:23

Bývalí Marcusov bar. Sledujem toho chlapa, čo som v očistci doteraz nevidel. Svoj preslov začal ako veľký pán ...kurva čo je to za pošuka... prebehne mi myslou ...nakopať, či nenakopať jeho gule... ... vychcať, či nevychcať sa na jeho chrbticu ktorú mu vyrvem s tela.... Potom sa po uvodnom preslove ktory pomaly trvá večnosť sa konečne dozviem prečo vlastne prišie. Keď už mam jeho reči plné zuby a mám chuť sa mu vrhnúť na jeho krk a previesť s jeho chrbticou môj plán tak spomenie Alastora. ...To meno mi niečo vravi ale neviem toho pošuka zaradiť. Na jednej strane sa mi zdá ako by to bola lama na druhej strane mám zmiešané pocity... ...Kurva čo je to somnou... mam v mysli aj mnoho daľších chaotických myšlienok. Z mojích myšlienok a bezduchého pohladu na Syliana ma pretrhne veta, ktorú mi pošepká Vivien. Inštinktívne jej pritom rukou šiahnem na jej zadoček a jemne zmačknem, otočim sa k nej a poviem. "Toto je Sylian kamaradiček mojho drbnutého fotríčka. " Potom sa otočim smerom k Sylianovi ...za pokus by to predsa len stálo a ak nie tak ho môžem zlikvidovať neskôr... ...alebo použiť ako živý štít... pri poslednej myšlienke sa trochu pousmejem a potom Sylianovi odpoviem. "Takže gentlemanskú dohodu sa ti zachcelo. Hm. Ale v zásade prečo nie. Premňa zamňa si ukájaj svoje chúťky po dušiach. Po tom čo sa zbavime starého sa môžeš na zemi nerušene ukájať na svojich dušiach aj ked by sa patrilo nejaké nechať príjst až sem To vieš aby sa moje panstvo rozširovalo. Hold bez duší čo budu pre mňa pracovat sa moc k matérii nedostanem. Avšak verím že ti zostane viac duší k dispozicí aby si sa mohol ukájať večne. Teraz ak chces si môžeš ukojiť tie tvoje chúťky po matérii. Tuto Vivien velice rada ukáže aká uspokojujúca môźe byť rozkoš z matérie." Potom otočím tvár k Vivien a vravim. "Všakže zlatíčko" Pritom ju plesknem trochu po zadku aby som ju popohnal smerom k Sylvanovi. Hlavou my tiez ale prebehne ...hm... ...asi nekedy aj ja musím využiť jej službyčky... ...aj ked teraz mam žial iné veci na praci... ...najskor najst Marcusa, potom skontrolovať Anmar a nakoniec zistiť nečo o tom Sylvanovi... ...som zvedavý čo je ten pošuk zač...

Sylian - 12. ledna 2011 19:47

Manonov Bar Sledujem mimiku a pohľad Manona. Vyzerá nejako podivne no dôvod prečo ma nezaujíma. Keď dohovorím ešte po otázke na mňa žmurknem na slečnu Vivien. “Sylian, Meno moje.. a vy slečna?“ Potom ale zaznie odpoveď Manona, ktorá ma poteší. Vtedy chytím do ruky zatiaľ nedotknuté pivo a na jeden krát ho do seba vylejem. Pred seba položím už len prázdny pohár. Tipnem cigaretu a zapaľujem si ďalšiu. Aj keď už je vidieť na mojích očiach popraskané červené žilky z toho veľkého množstva dymu v bare. Hmla taká, že by sa dala krájať. “Dobre vieš že nie som pán Boh a preto nemám ako zotročiť všetkých sedem miliárd ľudí na zemi, takže do očistca ti stále bude chodiť nové mäsko. Len musíme dávať pozor na tie xichty z hora aby nám to nepokazili...“ Na chvíľu sa uškrniem no potom bez váhania pokračujem odpoveďou na ponúknutie slečny. “.. nie vďaka. Materiálnych túžob som si zažil toľko že po nich už moc nebažím. Ja radšej tie dušičky. Ale tuto slečnu predsa len využijem. Na vysvetlenie môjho plánu.“ Na barovej stoličke sa pootočím smerom k Vivien. “Tuto slečnu zobrazíme ako podozrenie tvojho fotríka voči našemu plánu hej? Takže čo je prvé na rade? Zbaviť sa tohto podozrenia....“ Mávnem rukou smerom k slečne a tá sa doslova rozplynie na dym, ktorý splynie s zahmlením tu v bare. “Takto jednoducho. A neboj sa o ňu, keď odídem hneď sa tu zjaví. Je to len trik. To ako toho docieliť je jednoduché. Oprášiš umenie herectva a zahráš pred svojími ľudmi zlosť z toho, že ti ktosi robí problémy. To budem ja, ale nepovieš moje meno, povieš iba to, že je to nejaký Baalov pobočník. Tak aby sa to medzi tvojich ľudí roznieslo a tak Satanový špehovia budú mať dôkaz že čosi proti tebe robím. Pretože ja jediný od Baala pracujem na tebe... Druhá vec je fiktívny zisk.“ Dvihnem prázdny pohár zo stola a ukážem ho Manonovi. “Nasľubujem mu že ten pohár bude plný. Už čoskoro. Plný toho čo chce on. A teda to, že ty budeš v pekle. Keďže podozrenie sme už zničili v prvom kroku tak nám na to skočí a vtedy začneme jednať. Dohodneme stretnutie alebo narafičíme pascu a vtedy....“ Prázdny pohár chrstnem na mamona akoby som ho chcel obliať vzduchom, ktorý je vo vnútri. Nič nie je vidieť a zrazu môže Manon na sebe pocítiť mokrosť a pach piva. “Vysypeme to na neho tak, že sám nebude vedieť kde mu hlava stojí...“ Vtedy mokrosť a pach piva začína z jeho oblečenia miznúť. “Tvoj fotrík bude dolu budeš mať očistec a ja na ňom spravím taký rituál ktorý zo mňa spraví pána pekla a pôjdem na svoju zem ako sme sa dohodli...“ Na odpoveď nečakám. Beriem to tak ako že sme dohodnutý a vtedy sa pomaly začnem dvíhať od stola. “Teraz ma ospravedlň. Idem za tým tvojím drbnutým fotríčkom odstrániť podozrenie. Určite si myslí že práve v týchto chvíľach tvojmu análu pradvádzam stredovek. Keď to vybavím zastavím sa za tebou alebo pošlem impa so správou. Buď v strehu...“ Vtedy naň ukážem prstom a pomalým kľudným krokom odídem z baru. Keď prídem k dverám ešte sa otočím a poviem mu. “A nesnaž sa ma ojebať! Už čoskoro spoznáš silu mojích schopností. A garantujem ti, že nejde len o lacné kúzelnícke triky...“ Potom za sebou zabuchnem dvere.

Sylian - 12. ledna 2011 19:47

soukromá zpráva od Sylian pro Bar som ilúziou tak zadymil, že sa už nedá rozoznať pre oko kde sa moje telo v podobe dymu nachádza. Prejdem poza bar. Vezmem nožík, brokovnicu a všetky náboje povešám na seba. Ako pištoľník. Samozrejme to robím precízne a ilúziou a to tak, že keď sa toho dotknem tak sa ten predmet zmení pre oko ostatných na dym a namiesto neho uvidia na tom mieste ilúziu presne toho predmetu. Budem ho mať v rukách ale všetci ho uvidia tam kde bol. Potom prejdem poza bar rovno za chrbát Vivien. Vtedy prichádza pasáž s kúzlom. Brokovnicú prehodím cez plecia na oprate a necham v ruke nôž. Keď na nu ukážem dotknem sa jej a ona sa zmení na dym. Dotyk je ale hrubý, doslova ju ľavou ruckou schmatnem za krk div jej nevytrhnem hrtan. A pravou rukou s nožom bodám zbesilo do jej tela až kým ju doslova nevykuchám. To chytenie za krk ju malo zmiasť aby sa nestihla brániť a ak by sa bránila tak by rukami šla po svojom krku a nie po oži, ktorý už v tú chvíľu má prejsť jej srdcom. Samozrejme držím v miestnosti zvukovú ilúziu ktorá zaručí to že ani jeden zvuk z tohto ničenia nebude počuť. Vypáram z nej všetky vnútornosti a rozhádžem po zemi. Jej hlavu dosekám odrežem zabodnem jej do čela nôž a položím na barový pult. Teraz prichádza na rad brokovnica. Každý jeden tvor ktorý je v bare. Okrem Manona. Môj plán. Dotknem sa ho prstom, on to neucíti lebo ilúzia hmatu. Tým na Ňom urobím náhradu ako na zbraniach. Teda bude na svojom mieste robiť bežné veci a pravé telo bude vyzerať ako dym. Potom strelím. Ilúzia zvuku, nikto výstrel nebude počuť. A dotyčný, ktorého som sa dotkol zomrie na rozstrelenú hlavu, brucho, rozkrok a hruď. Do každého tvora v bare vypálim 4 rany čím ho premením na sračky. Tie ale nikto nevidí. Potom prichádza záver. Prídem na miesto mojej ilúzie. Vezmem do ruky pivo, ktoré je stále na stole. To s tým pitím bola tiež ilúzia, takže to pivo je stále nedotknuté na stole len ho nikto nevidí. Vezmem ho do rúk a v tej chvíli ako ho oblievam prázdnym pohárom tak naň vylejem celé to pivo. Po krátkej chvíli mu vytvorím ilúziu, že mokrý nie je. Prázdny pohár položím na stôl aj s ilúziou a vtedy sa stáva skutočným a prestáva byť súčasťou klamu. Dohovorím a vydám sa smerom k dverám. Poviem mu posledné slová a zabuchnem za sebou dvere. Vtedy celá ilúzia v miestnosti padá. Už nie je v mojom dosahu. On vtedy uvidí, že je mokrý, na barovom pulte uvidí zohavenú hlavu s zabodnotým nožom Vivien. A po bare krv, črevá a spúšť ktorú som tam narobil. Ja vyzbrojený sa mením z Johna Travoltu na bezdomovca v dlhom kabáte, ujdem uličkou a potom pomalým krokom prídem do satanovho baru.

Lucifer - 13. ledna 2011 15:02

Yorke - Chytání větru do plachet Byly časy, kdy do Očistce mohly jen duše, které nepatří Peklu. Teď se tu prohání Satan, jeho synek, ba i dokonce Bůh, jakožto Brad Pitt. Celkově tohle místo, kde se duše dočisťovaly od svých pozemských hříchů prošlo kosmetickou úpravou a momentálně to připomíná spíše boje mezi italskými mafiány ze začátku 20. století od narození Krista. Stávající osazenstvo má asi čtyři tábory. Satanovy věrné, Boží bojovníky, Mamonovy zběhlíky a lidské duše, které jsou jen prach na cestě v tomhle konfliktu. Teď tě šéf poslal zničit jedno skladiště převážně se střelnými zbraněmi, prý chce konečně vidět taky nějakej ohňostroj. Nezbývalo než z baru jít se vyzbrojit do domácího skladu a potom odklusat co nejdříve splnit úkol. Stávající vybavení poskytnuté pekelnou mocností: noťas, zásobníky do tvého glocku, kilo C4 s časovači a nebo rozbuškami odpalovanými na dálku. Skladiště je oplocené, nahoře ostnatý drát a tři strážní věže, plus jedna střílna nad vjezdem do cílového objektu. Na věžích jako v amerických filmech velké reflektory pátrající po nechtěných návštěvnících. Všude tak nějak pochodují stráže a pořád projíždějí auta, sem a zase tam, povětšinou si odvážejí, než že by něco přivezly. Fouká. Vítr se kolem tebe mazlivě točí a nahoře na nebesích žene před měsíc mraky.

Gabriel - A - 13. ledna 2011 15:13

Zapadákov, aneb chci zase zpátky Konec srandy, konec žertíků. Bože ty ses úplně zbláznil? Proč jsem vůbec na Zemi? Proč nejsme v tom tvém nebíčku...ahá mám to... Ty se za nás stydíš Chvíli uvažuji, proč se nacházíme vlastně na tomto zapomenutém místě. Vínko mi už bylo doneseno, napiji se jej a poté se chopí slova Ismael, která mně do své konverzace zapojí. "Jak kápni božskou?" Nechápavě se na ní podívám. Proč zrovna já mám kápnout božskou, tomu vůbec nerozumím. Není tady od toho Bůh, nebo Alantera, před kterou má on strašnej respekt. Kurnik nechte mně žít a dejte mi pokoj. Mezitím co si ona objednává, to co si objednává. Já tak nějak přemýšlím s cigárem v puse, co se sakra asi tak dál bude dít. Zatím nevypadá na zrovna nějakou akci, spíše na to vyber si žrádlo a pak čekej. Jenže mně se čekat nechce. "Co to kurva?" V chvíli kdy jsem přemýšlel, mně do reality hodí zpátky drahá Ismael, která mi ukradla cígo. Naštvaně se na ní podívám, ruku položenou na stole začnu poklepávat. Na to ať si holka netroufá příště. Nakonec se mně podaří uklidnit, vezmu si další cigaretu a s úsměvem na rtech si jí zapálím. "Mělas říct, že nemáš cigára." Pronesu s úsměvem na rtech a vydechnu obláček kouře, který je ve tvaru kolečka. "Mukl, nemukl. To jsou moje cigára, já si za ně zaplatil. Takže neštvi." Varuji jí předem. Bůh, Nebůh....jestli mne nasere, tak jí ukážu, že ještě nepatřím do starého železa. "Krom toho, budem tu tak hodinu... pokud se nebude nic dít.. přesunem se zpět do Očistce a tam si pohrajeme s démonama." Navrhnu jí s úsměvem na rtech, na ní mrknu.

Eye (Mercenary) - 13. ledna 2011 15:18

soukromá zpráva od Eye (Mercenary) pro Pelíšek s kočkou Šoustáme. Vlastně jinak se to pořádně nazvat nedá. Po dlouhé době zase u sebe cítit ženské nahé tělo... Ty moje dračice. Oplatil jsem jí rýpnutí, nevinně jsem se uculil a trošku jsem zabral. Konečně jsme se poddali, a jak to bývá, dáma má přednost. Avšak gentleman nenechává dámu nikdy čekat příliš dlouho. Vlastně jsem své milence prodloužil blažený pocit, který Adam s Evou poznali až pryč z ráje. Nesmí jí už nikdy nikdo ublížit.. Stáhnul jsem ji dolů ke své hrudi, ale těla nechávám pořád prolnutá, spojená. Dlouze jsem ji políbil a opatrně se vydal s jazykem za její rty.

Lichking(Posledná zem) - 13. ledna 2011 15:46

Bývalí Marcusov bar = súčastný bitúnok Po chvili pokračoval ten skaderuka skadenoha ďalšími rečičkami. Vsimol som si ako Vivien zmizla a potom pokračoval v svojom preslove. ...Ten chlapec by mal nekedy aj držať hubu... ...inač mu ju zavriem ja... no to už Sylian prichádza k dverám baru. V tej chvili ako sa zavrú dvere si vsimnem čo sa tu všetko udialo. ...čo to kurva je... prejde mi hlavou keď v priebehu okamihu sa plný bar zmeni na prázny s tým rozdielom, že steny sú postriekané od krvy, všade sú kusy tiel a vnútorností. Keď otočím hlavou smerom k pultu všimnem si tam hlavu Vivien ktorá je dosť zohavená. ...kurva ten zmrd sa fakt činil... ...tých 6 týpkov čo boli v bare som moc v láske nemal... ...asi sa uź nedozviem či bol Antonio zved mojho drbnutého fotrika... ...no čo už ale Vivien je škoda, v fajke ju nikto neprekonal... ....kto tento bordel ale uprace? Aaa už viem... Pri poslednej myšlienke sa trochu v kútikoch úst pousmejem. Rýchlejším krokom podídem k dverám kancelárie kde Anmar a Kammael pracujú na tých dokumentoch. Energicky chytím kľučku a dverami trhnem tak, že sa v sekunde otvoria. Spravím krok dovnútra a z dost nasraným vyrazom na ksichte poviem. Máme problém, neaký namyslený odkundes od Bhaala nám zdemoloval a vyvraždil bar. Postarajte sa o očistenie a o odpratanie zbytkov ja sa idem Postarať o to aby ten zmrd oľutovalže sa niekedy narodil. Nato sa otočím, a za sebou zatresknem dvere. Keď sa vrátim do baru poobzerám sa po prokovnici a nikde ju neviem najsť. ...Ne že mi dojebal bar, rozporcoval Vivien on ma ešte aj okradne... ...Ja toho pankharta asi fakt zabijem ked ho nabuduce stretnem... Ešte raz sa porozhliadnem po bare a po spúšti, ktorú narobil Sylian a potom sa poberiem von. Vonku z baru stretnem pár motorkárov čo premňa z času na čas pracuju aj na špinavejších prácičkách a zrevem na nich. Bežte okamžite do vnutra a pomôžte Anmar upratať ten bordel. Už sa idem pohnúť dalej no dodám ukazujúc na dvoch z nich. Ty okamžite najdi Marcusa a postaraj sa aby ma do hodiny čakal presne tam kde stojíš a ak tam nebude tak si to Ty odskáčeš. Myslim si, že to aj taký debil ako ty pochopil. A ty pôjdeš somnou do skladiska zbraní pre pár maličkostí skôr než mojmu fotrikovi a jeho zasranému služobnikovi, ktorý zariadil hento nakopeme prdel. Hovorím hlasno a nasrano a pritom ukazujem prackami na bar, na smer kde je sklad strelných zbraní a na jednotlivých typkov. Následne si sadnem do jedného z áut pred barom, naštartujem a poberiem sa smerom k skladu zbrani

Sylian - 14. ledna 2011 14:53

Satanov bar Dvere sa otvoria a do vnútra vchádza mladík. Démon vytvorený z ľudského tela. Oblečený do dlhého koženého kabátu, ktorý na sebe nesie skôr kvôli Imigu ako kvôli počasiu vonku. Pod rozopnutým kabátom na ľudí vykúka množstvo brokov z prevesenej pásky krížom cez hruď, ktoré isto patria do brokovnice ktorú má zavesenú na chrbte. Celý dojem pištoľníka len utvrdzuje množsto krvi nastriekanej na jeho oblečení a kompletné krvavé ruky a zakrvavená tvár, ktorú si zasvinil pri vykonávaní svojej práce. Krv ale nedokáže zakryť zelenkasto hnedú pokožku s poodlupovanými kusmi kože, ktoré naznačujú lepru teda silné malomocenstvo. Bolestnýn pomalým pohybom tváre vycerí trochu pohnité zuby s ktorými vyčarí natešený úškrn. “Sevas šéfko! Som späť!!“ Po pozdravení sa vydá doslova tanečným krokom k baru za korý sa usadí. “Pivo! To posledné čo mi dali som vylial...“

Koule PJ - 15. ledna 2011 12:00

soukromá zpráva od Koule PJ pro Wild Infernal Bar - pokus na chvíli zastoupit Daiglien Dai tě poprosila, zda bys jí v baru na chvíli nezaskočil. Mezitím, co si ona určitě užívala s Očkem a ty musel pracovat. Ale proč ne. Obsluhovat Satana není zas taková strašná práce. Tedy až na to, že jeho nápad ohledně spojení s Bohem, který mu pomůže se zničením Mannyho se ti moc nezamlouvá. Ač ti dva jsou bratři nebo ne. Dobro a zlo, to prostě nejde dohromady. Ale proč mu něco vymlouvat. On si nabije pusu. Ve veškerých myšlenkách tě vyruší někdo, kdo si říká Sylian, kterej se vrátil ze své mise a hodlá o ní Satovi říct. Objednal si pivo, takže mu ho budeš muset natočit. Kurnik kdy se ta Dai vrátí i s tím Očkem. // Toto je shrnutí, co se cca událo i s úvodem. Já jsem psala soukromě, ty už můžeš psát veřejně.

Jonathan Mulfertton - 15. ledna 2011 14:54

Wild Inferal Bar - dneska barmanem Znuděně se opírám o pult, kouřím jedno cigáro za druhým a tu a tam si dám panáka něčeho ostrého. Ale ne moc, abych zvládl nalejvat. Moje myšlenky se točí okolo Daiglien. Přesněji okolo toho, kdy se sakra vrátí. Jasně, zmrvil jsem svůj úplně první úkol a od tý doby si mě každej spojuje s podstatným jménem Packal. Packa Crowley. Ze začátku mě to sralo, pak jsem si zvykl a nakonec to začal okázale ignorovat. No jo, ono se řekne, nalákej jí na jablko, ale když jí jeden v podobě hada nabídne zrovna to jediný červivý tak je to pěkně v hajzlu. Už ani nevím, kdo to za mě dodělal. Ale to je jedno, teď je teď a tamto bylo tehdy. Na začátku. Chvilku pozoruju šéfa, občas někomu naleju nějaký to pití. Asi nejsem sám, komu se moc nelíbí, že jsme se spolčili se zářícíma kebulema. Jo jasně, já nejsem zas tak zlej a málokdy dělám nějaké to cílené zlo. Já se spíš zaměřuju na to dlouhodobý, jako jsou mobilní telefony, zácpy na silnici, někdy i potrhané telefonní seznamy, vypadlej proud, alkohol, cigára, drogy, policie a tak dále. Já prostě dělám dlouhodobý šichty. Ale spolčit se se zářícíma kebulema? Ani náhodou. No, jeden se musí podvolit, když je to šéfova vůle. Zrovna jsem si nalejval dalšího panáka, když přišel jeden, co chtěl pivo. Tuším, že si říká Sylian, nebo tak nějak. Podle všeho se odněkaď vrátil. Copa asi nese zajímavého? Začnu mu čepovat pivo a dávám si záležet, aby to nebyl zatracenej podmírák a mělo správnou pěnu. A daří se. "Tady je" položim ho před něj na pult a tak ledabyle se opřu o bar, aby mi neuteklo nic z jejich slov. Jo, bejt barman, i když jen záskokovej, má i své výhody. Člověk, teda démon, se dozví hodně novinek.

Yorke - 16. ledna 2011 23:26

soukromá zpráva od Yorke pro Ústředí Poslouchám chápavě svému vládci, očekávám rozkazy. Musím si tuto chvíli užít. Příštích několik týdnů o mne neuslyší. No, možná uslyší, ale těžko mi předá rozkazy. ušklíbnu se v duchu. Dávám si velký pozor, aby mé myšlenky neprosákli na povrch. Měl bych s toho dost velké nepříjemnosti. Takže stojím před svým velitelem oděn do těžkého kabátu s pracovní brašnou přes rameno. Když můj nadřízený prohlásí, že chce vidět ohňostroj, tak se úsměv prosákne i na tvář. “Jak si přeješ můj pane. Přeješ si, abych tam nechal náš podpis?“ je má poslední otázka než se mírně ukloním a oberu do skladu. Přeberu vybavení přiřazené mi. S téměř otcovskou láskou uložím každou rozbušku do zvláštní přihrádky. Naproti tomu trhavinu hodím do jedné z kapes, kterými je v moji brašně přehešel. Zásobníky si vložím do k tomu upravených přihrádek už zvětší péčí. Bude na nich záviset můj život. Dva náhradní zásobníky mám přesto neustále u sebe. Tvrdě jsem se poučil, že v boji se může stát cokoliv. Ztratit brašnu mne sice bolí, ale držím se hesla, že lepší je ztratit brašnu než život. Vybavení se dá nahradit, život nikoliv. Zkontroluji svou věrnou zbraň. Několikrát ji cvičně na táhnu, abych se ujistil, že se nezasekne. Ze skladu zamířím ke svému cíly. První věc, co udělám je, že si najdu nějakou (nejlépe opuštěnou) budovu s výhledem na skladiště. Sednu si k oknu s výhledem na skladiště pokut je to nezbytné, tak se usadím na střeše. Nechci, aby na mou přítomnost v tento okamžik někdo upozornil. Pozoruji zeď ohraničující prostor, hlídková stanoviště a světelné kužely projíždějící po obvodu. Přemýšlím kolik osob může asi být ve vnitř. Takže, jako první musím zjistit, jestli je v ostnatém drátu nahoře proud. Pak si zvolím kterou z metod vniknutí využiji. Možná by stálo za pokus, natvrdo jim tu trhavinu tam pomocí větru hodit. zvažuji možnosti a s brašny vytáhnu kus drátu a smotám ho do smyčky. Vítr, který kolem mne proudí, je mím přítelem. Zajistí, že drát se dostane tam kam jej potřebuji. Tedy přímo na ostnatý drát. Očko drátu vyhodím do větru a ten jej chytím a já už jen koriguji jeho let. Vyberu si dobu, kdy se světelné kužely pohybují na druh straně. Sleduji reakci mužů na věžích, ale co je nejdůležitější případné jiskry odletující od propojené elektrické smyčky. Ať už je výsledek, jakýkoliv počkám až se stráže na věžích uklidní a mezi tím si vytvořím něco na odvedení pozornosti stráží požadovaným směrem. Udělám si malé( opravdu velmi malé) kuličky trhaviny a ty spojím dohromady s dálkově ovládanou rozbuškou. Tyhle kuličky rozmístím v pravidelných rozestupech po střeše( natáhnu k nim drát od rozbušky) Sedím několik hodin ve svém provizorním úkrytu a plánuji další postup. Další postup je pro mne rutinou.Když světelný kužel projíždí někde v dáli. Doběhnu k plotu( pokut je drátěný, pak udělám kuličku a do jejího středu dám odpalovač a hodím ho na požadované místo) Na odvedení pozornosti položím k východní zdi objektu trhavinu s časovačem nastavený na dvacet pět minut. Plán A Stráž nijak nereagovala na dopadu mého očka , na jejich ostnatý drát. Plán A-1a plout je z drátu. Pomalu se připlížím k drátu.( na opačnou stranu než je má trhavina) Na zjištění jestli je v plotu elektrika, použiji jednoduchý magneto-elektrický měřák. Pomocí malinké cívky a ručičky mi jasně řekne, jestli drátem prochází sebemenší napětí. Pokut tam elektrika není rychle prostříhám do plotu díru. Každý nastřihnutý konec natřu slabím lepidlem. lepidlem ( to drát nespojí pevně, ale při zběžném pohledu to projde) Jakmile jsem hotov počkám až na dohled nebude, žádný strážný a světlomety se budou dívat jinam. Poté se rychle protáhnu dovnitř a za sebou přilepím plot spět na místo. Rychle doběhnu ke skladišti a zkontroluji zámek Plán A-1b plout je z drátu. Pomalu se připlížím k drátu.( na opačnou stranu než je má trhavina) Na zjištění jestli je v plotu elektrika, použiji jednoduchý magneto-elektrický měřák. Pomocí malinké cívky a ručičky mi jasně řekne, jestli drátem prochází sebemenší napětí. Pokut tam elektrika je, nastává problém. Připojím kabely na své vlastní, abych zabránil zkratování. Pak podle plánu a, Plán A-2 plout je z pevného materiálu. Pomalu se připlížím ke zdi. Přikrčím se za ní. Podle principu, že ani nejlepší strážce nevidí za roh. Připravím se k přestříhání drátu. Postupuji pomalu a metodicky. Nemám kam spěchat. Konce přestřihaných drátů natřu lepidlem ( to drát nespojí pevně, ale při zběžném pohledu to projde) Když je vše hotovo, přeskočím zeď, jsem v dobré formě , takže překonání zdi mi netrvá ani pár vteřin a hned nalepím drát zpět na místo a rychle doběhnu ke vedlejšímu vchodu a začnu zkoumat zámek. Plán B Stráže reagují. Takže to pro mne znamená, že musím nějak překonat jejich ochranu. Plán B -1 Plot je z drátu. Připravím prostej podraz . připojím na plot klasickej rozbočovač( v podstatě dva izlovaný kabely, který se na spínač spojej) Zařízeníčko je vlasovejch drátů a ty shoří a nechá jen málo stop. Nastavím zpoždění, aby vyhodila proud na severní straně. Že se podařila sabotáž hodím na drát další očko a pak jdu podle plánu A 1 B Plán B -2 Zeď je z pevné látky. Připravím prostej podraz . připojím na plot klasickej rozbočovač( v podstatě dva izlovaný kabely, který se na spínač spojej) Zařízeníčko je vlasovejch drátů a ty shoří a nechá jen málo stop. Nastavím zpoždění, aby vyhodila proud na severní straně. Pak už jde vše podle základního plánu A- 2

Sussane - 16. ledna 2011 23:48

Na božském výletě s Bohem To, že na náš výlet na zem Gába pozve oupe všechny jsem fakt nečekala, ale což, aspoň bude veselo.... A hlavně že je Ariel naštvanej... Ještě něž se přenesem na Zemi, na to místo pohádky i hororu, se objeví bráška Michael, a já jej přivítám s objetím... "Jsem ráda, že tě tu vidím..." usměji se na něj a pak už jen čekám na to, kdy nás On přenese nahoru... Jakmile se objevíme na náměstí, nedá mi to a s úsměvem se rozhlédnu po okolí. Za tu dobu, co jsem byla dole lidstvo vzkvétalo... Když začnou obyvatelé městěčka vylejzat z domů, snažím se usmívat, ale při pohledu na naši skupinku mi úsměv na rtech zamrzne. Dva z nás vypadaj jako známí herci, jiní jsou ozbrojeni a rozhodně nikdo není čistej... až na Boha. Já mám na sobě bílej korzet pocákanej tělesnejma tekutinama nepřátel, moje bílý kraťásky na tom nejsou o nic líp a že mám u pasu dva deserty a přes záda meč... radši nemluvit... Myslim, že lidi tady budou přesvědčený, že se natáčí nějakej novej velkofilm... ušklíbnu se a pak mi pohled spočine na hodinách na kostele...že je 5 ráno je mazec... to se ani nikde v klídku nenajíme... povzdychnu si, ale to už se ke mně přitočil Bůh a chce soukromej rozhovor... "Jistě, je fajné být zase nahoře... ale bez piva neposlouchám...." ušklíbnu se na Boha a pak se otočím tam, kde by měl být Nathan... a není "Hej! Co tohle má znamenat? Bože kde je můj chlap! Tos ho nechal dole ve Svatyni?!?" naštvaně se otočim na Něj a z očí mi div nešlehaj blesky... je mi jedno, že mě zřejmě slyší i ta žena - hospodská, nebo kdokoliv jiný...

Sussane - 16. ledna 2011 23:50
	soukromá zpráva od Sussane pro Zdenda už vůbec nechce hrát... tak ho zab a udělej třebas to, že ho zahubila temná strana koule... prostě že ho dostali po cestě andělé apokalypsy... tak aby to třebas věděl xindl...

Gabriel Sheppard - 17. ledna 2011 15:53
	soukromá zpráva od Gabriel Sheppard pro A co tak jej zastoupit? Převzení postavy tuším jde? Teda pokud bys chtěla, jinak bych jej skutečně musela zahubit. No co už

Sussane - 17. ledna 2011 16:56
	soukromá zpráva od Sussane pro zahubit! chci bejt free ;)

Koule PJ - 18. ledna 2011 08:48

soukromá zpráva od Koule PJ pro Wild Infernal Bar Rozhodla ses vstát, rozhodla ses někam jít. Tvé nohy tě někam táhly, a bloudila si a bloudila. Všechno byla jen touha po poznání samotné sebe, ale pořád to nešlo. Pořád si nevěděla, kdo vlastně jsi. A trápilo tě to, štvalo tě to. Chtěla si za každou cenu zjistit, kdo že to vlastně jsi. Došla si až do malého baru, kde si otevřela dveře a viděli si nepořádek, způsobený bojem a nejen tím. Cítila si krev, kterou tu promrhali. Viděla si někoho, ze kterého ta síla sálala, že tě to až na kolena dostalo. Ten někdo musí být určitě mocný. Poté jsou tu ostatní, ale ne tak temní a silní jako on. U baru čepuje pivo v této chvíli muž, který si tě nejspíše prohlíží. Do baru před tebou vstoupil další muž, který si s tebou tedy se všemi pohrává pomocí iluzí. Ale kdo je ten silný muž. Ta moc... (Satan)

Gabriel Sheppard - 18. ledna 2011 08:56

Chybička se vloudila "Byl s námi. Nenechal jsem ho tam. Věř si či nechceš, ale já za to nemohu." Ohradí se Bůh a přemýšlí, kde jej nechal. Nechce si hned naštvat jednoho andílka, kvůli kterému vlastně pořádal celý výlet. "Vážně jsem jej tam nenechal. Muselo se mu něco zlého stát." Na chvíli se zamyslí, co tak zlého se mu mohlo stát až jej napadne to co je více méně realné. Že se její manžílek setkal nejspíše v tváři tvář s anděli apokalypsy. "Možná je mrtev." Oznámí tiše a raděj pár kroků odstoupí, aby nebyl terčem vzteku. Nerad jím je. "Žijeme ve válce. Umíráme a bojujeme. Pojď si prosím promluvit o tom, jak porazíme Manona. A nastolíme rovnováhu." Nakonec pronese tato slova, otočí se a jde za ostatními.

Anmar - 18. ledna 2011 14:01

Kancelář - Démon, účetní... uklízečka?! "Je těžké soudit, čím začít...." těm několika hromadám papírů věnovala jen letmý pohled. "Ovšem nemuselo by být na škodu nejdříve seškrtávat nadměrné výdaje, abych si mohla udělat obraz o tom, na čem se nejvíce plýtvá. Vnitřní účetní dokumenty můžeme... " větu by nedořekla ani kdyby chtěla. Prsty, které se probíraly vrchními papíry, ustaly v činnosti a pro změnu přišlo na řadu Manonovo vyrušení. Tedy spíše... rozkaz. Nejvíce se ji asi dotkla zmínka o zdemolování. V podstatě to tu mělo být její, tak proč by to tu měla stavět od první cihly byť k obrazu svému? Nepočítala s tím, že by z toho přes noc vzniklo jedno z luxusnějších míst, ale že bude muset řešit kam se zbytky toho co před chvílí dýchalo... ne, nic jiného než škodolibost to být nemohla. Navíc, zničit si své oblečení? Díky, ne. Po stejně náhlém odchodu Manona, se jí z úst vydral jen tichý povzdech. "Hádám, že bych asi... měla jít." To, že byť démon, nemá v lásce záplavy krve, by asi nebylo nejlepší stavět na odiv nyní. Nebo alespoň ne v této společnosti. Bylo by to jistě bráno jako slabost. Pro tento okamžik tedy nechala tu čistější práci na později. Nikdo přece neřekl, že to musí uklízet svýma rukama... a ani Manon nemůže být tak... pošetilý, aby si myslel, že skutečně ušpiní svou kůži krví. "Pokud chceš, můžeš jít, slíbil jsi mi jen pomoc s papíry a ta se nyní odkládá na neurčito, takže nejsi ničím vázán k tomu, abys zde musel zůstat," s těmito slovy vykročila ke dveřím. S rukou na klice se ještě otočila. "Ovšem... díky." Otevřela dveře pokračovala již známou chodbou.

Souí - 18. ledna 2011 15:34

rozdělená duše Nejde o to že bych neměla jak poznat svou minulost a to kým vlastně jsem, ale kdesi hluboko uvnitř sebe prostě nechci. Bojím se toho, straním a odmítám pravdu i když mi jí mé vlastní já neustále předstrkává na talíři. Odmítám poslouchat naléhání svých rodičů abych se k nim vrátila aby mi mohli vše vysvětlit. Chi a zároveň nechci. Je tolik otázek co mě mučí, tolik otázek na které chci znát odpovědi ale bojím se jich. Schovávám své já v Temnotě, tvář mi zdobí krvavé slzy Bolesti a mé tělo otřásá Strach z toho že procitnu a dostanu odpovědi, které ani nechci slyšet. Nebo chci? Ať jsou mími rodiči kdokoliv, proč mě teď volají k sobě? Proč až teď? Po tom co mě nechali trmácet lidským světem, týrat mě prašivými lidmi, poznávat jejich náturu, duši, slabosti, lásku....Až kontakt s nimi rozboural hranice mého démonického já a nyní ani nevím kdo vlastně jsem. Né že bych to někdy věděla...možná je dobře že to nevím. Utápím se v nekonečném kolobehu svých slepých otázek bez odpovědí, zabíjím jako démon a pláči nad smrtí svým obětí jako obyčejný člověk. A dokázal by mi vůbec někdo odpovědět? Wild Infernal Bar V puse cítím sladkost krve po své oběti a na tvářích mám zaschlé stopy po slzách. Co se děje kolem mě nyní jako by se mě tak úplně netýkalo. Na to jsem příliš ponořená sama v sobě. Pokládaje otázky a čekaje na odpovědi které nechci tak úplně slyšet. Do baru vcházím jako tělo bez duše a až vůně lahodné krve povolá mou mysl a rozum zpět do přítomnosti. Pak do mě jako kladivo udeří síla možných způsobitelů této šarvátky. Odolávám jí, ale přece jen se mi nohy podlomí při sestupování schodů a poslední tak na půl přeletím. Můj potrhaný černý šat mě následuje o něco pomaleji a rozevlátě, jako by snad šlo o samostatně myslící bytost. Co to? zmataně se rozhlédnu a v duchu si vynadám. Zase jsem nedávala pozor na cestu obrním svou mysl proti možným útokům zdejších sil a pomalu se rozhlédnu. Pak pokrčím rameny a dopluji k baru. Opravdu to vypadá že spíš pluji než jdu- za což může opět to podivné ošacení kterému někomu může připomenout zhmotněnou temnotu. Skvělý kontrast naproti mé světlé kůži. I když nevím co je ten tvor zač (Satan), jako podřadnější démon mě jeho moc nutí se mu uklonit a taky to udělám. Víc ale ode mě očekávat nemůže. Chvíli koukám na barmana a pak mě dojde že bych asi měla něco říct. Dobrý večer...Objednám si...to co mi doporučíte. vysoukám ze sebe a ladným pohybem vylezu na barovou židli. nenechte se mílit, nejsem sucuba.

Jonathan Mulfertton - 18. ledna 2011 17:31

WIB - další zákazník... zákaznice Zase unuděně stojím opřen o bar, pokuřuju si svůj neodmyslitelný doutník a čas od času se napiju koňaku. Sleduju návštěvníky a dalo by se říct, že jim do hlavy nutím, aby utráceli za pití seč můžou. Jen u šéfa jsem si to nedovolil. Nikdo nechodil. To mě naštvalo, takže jsem se jen trucovitě opřel o bar a dál dělal to co do teď. Pokuřoval a popíjel. Dveře do baru se otevřely a já pln očekávání jsem zadoufal, že to bude Dai. Nebyla. Byla to nějaká dívka v černých rozevlátých šatech. Stejně jako pes pozná psa já poznal, že je to démon. Sešla po schodech, jaksi strojeně se uklonila Satanovi (já to mám už pořešený, takže se mi to nestává) a došla až ke mě. Teda k baru. Vyhoupla se na vysokou stoličku a chvilku na mne... civěla asi ne... koukala. A já jí to oplácel. Obličejem plným očekávání. "Ehm..." zamyslím se, jelikož mne její "objednávka" zarazí. Většina lidí - démonů - co sem přijdou, ví co si dají. Tak třeba já. Já si dám vždy nějakej ten koňak, nebo whiskey. A doutník. Můžu si to dovolit. Kouření u lidí je moje zásluha. "Záleží na tom, jestli máte chuť na něco ostřejšího, pak bych vám poradil Absint s chili papričkou, pokud něco jemnějšího tak radím Kapitána Morgana s kolou, či něco méně alkoholického tak pivko, nebo vínko. Jestliže chcete něco sladkého, ale silného pak si dejte Krvesaje, jestli kyselého tak Jablíčko. Či chcete něco pořádně kořeněného? Pak radím Becherovku. A jestli jen něco na chuť tak tu máme koňak, whiskey, whisky, likéry či baylis. Nebo Vám mohu namíchat nějakej ten koktejl" zamyšleně se usměju a vyjmenuju vše, co mi Dai stihla říct, že tu má.

Kamael - 19. ledna 2011 21:21

Smím prosit? Ta hromada papírů mne děsila, skutečně. Vlastně jediné papíry, s nimiž jsem kdy přišel do styku, byly nanejvýš složenky od zákazníků a popravdě mě to tak vždy naprosto vyhovovalo, být oproštěn od veškeré byrokracie. Obzvláště v tomto zamořeném, odporném místě, kde mne držela jen rusovlasá královna. Pozoroval jsem, jak se její tvář zachmuřila. Už jsem povídal o jejích dlaních? Fascinovaly mne klouby jejích prstů jejich hubenost. Oprati mým působili tak étericky a jemně, přestože pokožka dlaně byla suchá. Pamatoval jsem si každý z těch drobných doteků, které mi kdy dala. Sametový povrch její kůže mne přitahoval víc, než její rudé vlasy. Anděly byly vždy stejné. Blonďaté vlasy, jemné bělostné róby. Žádná originalita. A z ní sršela energie, ne fádnost. Snad proto mne tak uhranula. Z mého přemýšlení mne vytrhla Manonova návštěva. Už z výrazu jeho tváře my bylo jasné, že to nebude nic příjemného, avšak jeho neotesané chování mne utvrdilo v tom, že tento maník vládcem pekla dlouho nebude. Satan měl… když už nic, alespoň slušné vychování. Ale tohle! Možná, že jsem až příliš moc rozmazlen z poměrů v nebi, že se nedokážu sžít s démony. Přeci jen, oni vždy vše berou… víc. Přehánějí. A andělé tutlají a tlumí Vše. Co pak má být ten překlenovací stupeň mezi námi, člověk? Díky, raději ne. My jsme dva protipóly a lidé ti jsou zvrácenější než my všichni. Nebo tak jsem na to vždy nahlížel. „Anmar?“ mé dlaně se dotkly jejích boků. Byli úzké. Přestože já jsem byl dost vyhublý, její postava byla stále vůči mé tak drobná. Fascinovalo mne to. „Nechceš si… zatančit?“ zašeptal jsem. Tanec, uprostřed zkázy a mrtvých těl. Hudba však stále hrála dostatečně hlasitě..

Souí - 19. ledna 2011 21:31

Wild Infernal Bar Usměji se a poslouchám. Je krásné že víte co tu máte, ale já chtěla jednu určitou objednávku, z toho co jste řekl- polovina nevím co je a už jen z poloviny ochutnávek bych na téhle vratké židli dlouho neseděla. Tak jinak krátká pauza při které se mé oči ztratí v očích barmana. Dám si to co rád pijete vy osobně. Neberte to jako nějaký test vaší osobnosti, jen nikdy nevím co si dát. navíc, podle tohoto se dá nejlíp oznat stránka ostatních. Alkohol a krev o nás všech opravdu hodně prozradí. s neviným úsměvem si začnu hrát s vlasy a občasně pošilhávám k satanovi. Pak s ek barmanovi důvěrněji nakloním. Mohl by jste mě obeznámit s tím kdo je tento pán zač? Pokud nejde o tajnou informaci, nejsem zdejší, ale jeho síla je vskutku přitažlivá, až hříšně přitažlivá. jazykem si navlhčím rty a pak ten spodní skousnu v jakém si svůném kouzelném gestu.

Sylian - 19. ledna 2011 21:42

Wild Bla bla bar, tam kde sídli rohatý Sediac pri bare s novo nafasovaným pivom čakám na Satana. Myslel som, že sem pribehne hneď keď už tu mám info o tom jeho parchantovi ale asi sa neponáhľa. Nemôžem si ale nevšimnúť slečnu, ktorá príde tiež k baru a pýta sa na satana. Otočím sa k nej a svoju ruku, na ktorej je ešte stále zaschnutá krv z nedávnych jatiek, opriem o barový pult. Jemne napravím opratu brokovnice, ktorá mi visí na chrbte. Z hlavy púšťam pritom môj výzor polo splesneného maníka v zakrvavenom oblečení. “Tamto vám je prosím pekne sám diabol. Satan alebo tak, každý ho volá inač...“ Po týchto slovách sa uškrniem pričom na chvíľu vycerím svoje hnedasté zuby. “Inak dovoľte aby som sa predstavil. Moje meno je Sylian. Som jeden z najlepších Satanových mužov a excelentne to viem nielen so zbraňou...“ Pri týchto slovách si veru neodpustím nenápadné zvodné žmurknutie.

Souí - 19. ledna 2011 22:00

Wild Infernal Bar Opravdu? nezdá se že by šlo o hrané překvapení. Na barmanovu odpověď stále čekám, ale trochu se pootočím k novému cíly který jsem zaujala. Tam odkud pocházím se říkalo že je to velký muž, měřící čtyry metry -s tím že jeden a půl mu dodávají rohy, chrlí lávu a jeho tělo je obalené plameny. je vidět že jsem skutečností o Satanovi poměrně zklamaná. asi si potrpím na pohádky Ale taky se říká že kráva má čtyry žaludky a mohu vás ujsitit pánové že já našla jen jeden. po očku sklouznu na Sylianovo brokovnici. Bylo by smutné kdyby démon uměl používat jen lidskou zbraň. nemyslíte? Ale pokud jsou vaše slova pravdivá, nemohu v žádném případě vaše kvality zpochybňovat. ladným gestem ukážu na sebe. Je mi ctí. Mé jméno je Souí v mém podání je vidět že se s ním vyloženě mazlím a spíš to zní jako lákavé zašeptání nějakého hříšného slovíčka. Ale kdyby někdo to jméno pokoušel zopakovat, vyznělo by to hodně podobně. Právě proto takové také je. Pohled mi opět poodcestuje k Satanovi Jak velkou mám šanci že si budu moct s tvým pánem promluvit Syliane? i tvé jméno se přes mé rty přeneslo jako tajemná šifra vyvolávající vzrušení.

Sylian - 19. ledna 2011 22:08

Wild Infernal Bar Na jej reakciu sa len kútikom úst pousmejem. “Nahovorí sa toho veľa. Poznáte to, na začiatku dediny komár a na konci somár. Inak odkiaľ, že sukuba ako vy môže pochádzať ak nie z pekla? Pri vašom pekelnom šarme by som iné ani netypoval..“ Krátka odmlka nastáva len v počúvaní jej slov a pri pití piva predomnou, no potom pokračujem. “To áno, a verte že pre iného démona je potupné takouto zbraňou zomrieť. Možno aj preto ich používam... teší ma, Souí“ Mierne pritom ukloním hlavu no a napokon odpovedám už len na otázku o mojom šéfovi. “No, je o riadny úchylka takže vo vašom prípade sú tie šance veľké...“ Pohľadom odskočím na Satana, potom späť na Souí. “Určite rieši niečo závažné, inak by tu priskočil hneď ako by vás zbadal.“

Souí - 19. ledna 2011 22:17

Wild Infernal Bar Vidíte...tomě nenapadlo...takže jste zabíják démonů? nebo lovec lidí? zachvěji se hraným strachem Já abych věděla že mám radši utíkat, nechtěla bych aby jste mím tělem prohnal kulku této velikosti řečeno žertem, pošilhávaje na brokovnici. Pak si povzdechnu. To je velký omyl kterým trpí všichni co mě neznají....né že by mě někdo znal. Zklamu vás, pokud jste dofual že dnešní večer zaplním vaše lože. Nejsem sucuba a peklo není mou domovinou. i když by mě asi nepřekvapilo kdyby bylo pak toho přiznání trochu zalituju. Jsem hloupá, osobně jsem si právě snížila šance na úspěch- abych s ním promluvila. Myslíte, že si to bduu moci nějak vyžehlit?

Sylian - 19. ledna 2011 22:26

Wild Infernal Bar “Málinko jedno, málinko to druhý. V love démonov som už skôr veterán. Viac bažím ale po dušiach, no tento krát ma tuto Satan zavolal aby som mu pohodol naplácať jeho synáčkovi, lebo sa nevie zmestiť do kože...“ Nevinne sa pousmejem a znovu odpijem zo svojho pohára. “No.. v momentálnej nálade by som vaším telom prehlan niečo iné, omnoho väčšej ráže než je brok.“ Tajomne sa pritom uškrniem, vtedy ale začujem, že sucubou nie je, čomu odpovedám najprv prekvapeným pohľadom. “Ejha a tak čím potom ste?“ Spýtam sa mierne prekvapene. “Ale no, určite nie ste hlúpa. A sedíte tu so mnou. S mužom, ktorý nesie Satanovi veľmi dôležité informácie. Hneď ako bude môcť sa sem zastaví, máte moje slovo.“

Souí - 19. ledna 2011 22:36

Wild Infernal Bar Ach tak...zdá se že jsem asi hodně promeškala při svém posledním odpočinku. Svět tak strašně rychle roste a mění se. poslouchám a trochu poplašeně zamrkám. Záleželo by ovšem i na tom jestli bych 'to' nechala prohnat svým tělem lyšácký úsměv. Když mi tu tak dobrovolně ventilujete ty tajné informace, nemáte obavu z úniku tak ceného materiálu? Co kdybych byla špeh či tak něco? jen škadlivé otázky- je vidět že se rozhovorem po jistě dlouhé době docela dobře bavím. Zvláště s někým tvých měřítek. Na tvou další otázku jen pokrčím rameny. Tak to je drahý pane otázka co pro nás oba zůstane tajemstvím. Čili-sama nevím. Což ze mě dost možná dělá tu hloupou. I když, třeba je to tak správně. Kdo by to ale mohl posoudit? otázky vyvolávající otázky a zakončované otázkou...mmmm

Sylian - 19. ledna 2011 22:47

Wild Infernal Bar “Keby len ten svet.. Ale aj to mimo neho.“ Očami pritom nenápadne zablúdim na hodinky, už ani neviem prečo. Na jej odpoveď o prehnaní sa len usmejem znovu na ňu dvihnem pohľad. “Zavisí od okolností, niekedy človek môže robiť všetko čo je v jeho silách no osudu nezabráni...“ Na tieto slová nasleduje len nevinný krátkodobý úškrn. “Nič z toho čo som vám doteraz povedal nie je tajné, preto som to povedal. A aj keby náhodou tak by som vás nenechal odísť, alebo by som si vás Našiel a urobil s vami to o čom sme sa bavili. Vaším telom by som prehnal veľmi zaujímavé veci....“ Ruku opretú o bar posuniem a prstami prejdem po brade s zamysleným pohľadom. “A teda keď neviete čím tak povedzte odkiaľ ste. Miesto rodiska prezradí mnohé a zároveň nič...“ Znovu sa nenápadne uškrniem. “A žeby to bol predsalen Mamonov špión? Také debilné otázky a tá neistota. Žeby som sa s ňou pohral?“

Souí - 19. ledna 2011 23:06

Wild Infernal Bar začíná tu být nebezpečno. Z něčeho mě podezřívá Krátce zavrním jako spokojená šelma. Mám to brát jako výzvu? Výhružku? Nebo dar? už je to pár let co jsem se porvala se silným démonem. stále mě v těle ještě hřeje jeho přítomnost. Bude tenhle stejně mocný? Dokáže mě nasytit a na čas ztlumit rány minulosti a mého osudu? Ta vyhlídka s emi začíná zamlouvat, ale Satan by mě asi moc nepochválil. Proč ten podezřívavý tón? Myslíte že jsem vaším nepřítelem? A to ani netuším kdo tu na sklonku tohoto věku s kým bojuje a už mě chcete do těch nesmyslných šarvátek zatáhnout? zkusím opatrně, vědoma si toho, že toto téma je nebezpečné. Ale, potřebuju přece o tomhle roce něco zjistit. A nebezpečí je má druhá vášeň. Narodila? Vysměje se mi když vám to řeknu... kajícně zabořím pohled k zemi. chvíli o tom tiše přemýšlím, ale pak mi dojde že namám co ztratit. Místo...není důležité. O svých rodičích můžu jen slepě hádat co byli a jsou zač a...myslím že to ani nechci vědět. protože mě nevychovali oni, ale lidé. smutně se pousměji. Démon co vyrůstá mezi lidmi není tak úplně démon- pokud mi rozumíte. Ztratila jsem hodně z toho co je nám vlastní a nahradilo to pár lidských vlastností které si nemohu odepřít. Možná proto vás tak přitahuju.

Sylian - 19. ledna 2011 23:20

Wild Infernal Bar “Berte to ako chcete. Povedal som to za zámerom rady, či zdieľania skúsenosti..“ Jemne podvihnem na chvíľu obočie a pohár znovu pritisnem k perám. “Narazili ste na človeka, ktorý nemá priateľov. Podozrievam každého, nie ste výnimkou. No opatrnosti nie je nikdy dosť. Čím od týchto šarvátok budete ďalej tým pre vás lepšie...“ Na jej otázku o zrodení sa len nechápavo pousmejem no pohľad z nej nespúšťam. “To áno. Tak isto človek, ktorý sa stal démonom. To kde sme žili v nás ostane na vždy, bohužiaľ...“ Pohľadom pritom jemne poukážem na brokovnicu. Určite jej už došlo, že hovorím o sebe. “... možno preto ma priťahujete.“ Nenápadne pritom znovu kývnem obočím. Zašmatrám sa pritom vo vreckách a vytiahnem krabičku cigariet z ktorej si jednu vytiahnem. Samozrejme , že ponúknem aj Souí.

Jonathan Mulfertton - 20. ledna 2011 10:26

WIB - rozhovor Při její odpovědi se jen usměji a naliju jí také sklenku dobrého koňaku. "Tak tedy koňak" zazubím se a už se nadechuji k odpovědi ohledně šéfa, když v tom se do rozhovoru vmísí Sylian. Hodím na něj nevraživej pohlad a v tichosti poslouchám. "Že se do toho tak mísím, ale když už jsme u toho seznamování, já jsem Crowley, ale všichni mi tu říkají Packal" vmísím se do seznamování a při vyslovení mé, mnou neoblíbené přezdívky, se celkem zaksichtím. Pak nějakou chvilku mlčím, tu a tam doliju někomu z hostů ale hlavně poslouchám jejich rozhovor. Při Syliasově vychloubání, že je jeden z nejlepších můžů našeho Big Bosse se jen zaksichtím nad tím, jak machruje. "Ty si možná nejlepší tak na jednorázový akce. Na ty dlouhodobý tu sem já. Tak třeba cigára, alkohol, zbraně. Kdo myslíš, že lidem vnuknul myšlenku to objevit, vyrobit a já nevim co ještě? Jo jasně, všichni si ze mě děláte jen prdel, že jsem nezvládl svůj vůbec první úkol v Ráji. No a co. To se jednou stane všem." znova se zaksichtím a promluvím celkem jedovatým hlasem. Jakoby hlasem hada. Taky jsem jím kdysi byl. Hodně dávno. A vůbec, služebně jsem asi nejstarším démonem. I když packalem. "Ty Syliasi, kolik jsi měl nejvíc duší za jeden týden?" zeptám se zamyšleně, s myšlenkou, že ho trumfnu. Jo, pokud se jedná o dlouhodobé stádání duší, jsem machr.

Souí - 20. ledna 2011 11:49

Wild Infernal Bar Omluvte můj dotaz, ale to že se čověk stane démonem je přece jen poněkud běžnější záležitost než když je čistý démon lidmi vychováván. na to recept v žádných našich historických pramenech nenaleznete. Ale pravda, dko z nás může soudit druhého když nevíme co si vytrpěl? Ovšem jsme démoni, takže trpění je naše cesta 'ráje'. Když se barman představí a naleje mi, pootočím se k němu. Těší mě packale a děkuji upiji a se zájmem poslouchám i jeho část příbhu. Na rtech mi začne růst úsměv když vidím jakse začínají hádat. Opravdu prokletý had osobně? Pokud jste vymyslel tolik hříchů, máme vám vzkutku za co děkovat Packale....Zvláštní přezdívka, dala bych přednost oslovvovat vás spšíe vaším jménem, ale pokud si na té přezdívce zakládáte, nezbývá mi než jí tiše užívat. Souí evidentně není miláčkem cigaret, ale udělá výjimku a jednu si vyloví. Chvíli jí hravě protáčí mezi prsty a pak chvíli čeká. Nakonec jako zapalovač užije část svěho oděvu která se změní v hořící černý plamen. Mmm, zajímavá otázka...kolik duší jsem zabila za...ehm...den? záleželo by jestli by se počítali duše démonů a nebo jenom lidí.

Jonathan Mulfertton - 20. ledna 2011 12:14

WIB "Tu řezdívku nesnáším." zaksichtím se, jelikož je to pravda. "Nene, kdepa. Nejsem had, jsem čistokrevnej démon, jen má první podoba byla had. Já byl ten, kdo měl Evu nahlodat k tomu, aby ukousla z jablka poznání, jenže to jablko bylo shnilé. Proto Packal a proto sem se zaměřil na dlouhodobé věci. Tehdy to za mě vzal někdo jinej, už ani nevím kdo" zašklebím se a přihnu si z konaku. Pak jsem se podíval na Syliana s tak trochu očekávajícím pohledem, co zase chytrýho řekne.

Anmar - 24. ledna 2011 19:49

S krví spjat a svázán... Ten dotyk a pocit z něj byl... ano, byl uchvacující. A tentokrát nebylo nutné za něj platit a rozbíjet tak další z mnoha prasátek ve sklepení jen proto, aby... byl v mé přítomnosti. Je to tak... lákavé. Ta krev všude kolem dodává této nabídce jedinečnost a neopakovatelnost, vždyť... kdy jindy se naskytne něco podobného? A s ním? Jeho dotyk mne donutil upustit od prvotního plánu, tudíž jsem byla donucena se zastavit. Ne, že by to bylo až tak nechtěné, ale... cožpak se démon může dostat do situace, kdy si toho anděla připustí blíž k tělu? Bylo by to snadné, více než to... ale kdyby k tomu skutečně došlo, nebyla by ukamenována těmi, kteří po něm pošilhávají? „Bude... bude mi ctí, drahý,“ to „a milovaný“ téměř pronesla nahlas také, ale na tato slova je ještě čas. Minimálně pro tuto chvíli, kdy dlaněmi stáhla ty jeho ze svého těla a snad si ten dotyk užívala déle než bylo nezbytně nutné, snad záměrně nebo jen náhodně? Dlaň anděla ponechala ve své a dovedla ho k té spoušti. Krev kam se člověk podíval a přesto, přesto to bylo úžasné a uchvacující.

Sylian - 27. ledna 2011 08:51

WIB Keď začne Souí hovoriť o sebe a svojej zvláštnosti len podvihnem obočie. “Tak ako démon vychovávaný ľuďmi zvláštnosť nie je. Poznám aj takých, ktorý sa naschvál nechávajú vychovávať ľuďmi aby robili v ich radoch potom bodrel. A veru recept na život nenájdete nikde. Možno akurát v učebniciach základnej školy ale to potrebujú len tí, čo si myslia že vták je len na čúranie...“ Nastáva chvíľkova odmlka pri ktorej dorazím pivo pred sebou. No ja som ale neskončil. Pokračujem, “Tak to musíš mať množstvo nevýhod ako vychovaná človekom. Toľko chybovosti ako láska, nadviazanosť na druhého, fiktívne cnosti no aj sklon s hriechom k materializme. To teda s tebou musí zmietať. Sa nedivím, že si od ľudí išla rovno sem do očistca. Chudák tvoj tec démon, ktorý ťa musel nechať vychovávať medzi ľuďmi. Ale neboj určite sa tým netrápi kebo budeš pre neho mŕtva, alebo bude mŕtvy on... Keď si myslíš že trpenie je cestou démona. Ako poviem ti sú magori, ktorý sa šľahajú po vajciach denno denne a robí im to dobre ale ja rozhodne trpieť nemusím. Ako démon je utrpenie to posledné čo by som potreboval a veru to že som sa stal démonom mi zaistilo, že som sa utrpenia zbavil... Povedzme si to takto. Vieš ty čo je vôbec utrpenie? “ Ukážem smerom na satana a potom na ňu. “Už len samotná túžba. Nedostatok. Už len to že čakáš na neho a nemôžeš za nim isť hneď ako si chcela. Aj to sa dá nazvať utrpením, utrpenie je na každom kroku tak prečo si ešte pridávať hm? Nám démonom ide o úplne iné veci... “ Potom sa ozve barman a jeho trúfalá otázka. Na tú saq len zasmejem. “A kto to ma počítať. Na zemi som sa živím vystúpeniami a počas ni už len namotávam ľudské duše, no nezbieram ich hneď. Len v nich svoje veci nechám zakoreniť a oni mi časom spadnú do náručia. A potom to ide samo... “

Kamael - 03. února 2011 09:04

Dance, Magic Dance! Její dotek mne přesvědčil, že to myslí vážně. Opravdu mne to překvapilo, obzvláště po tom, co se stalo předtím, než jsme vešli do Manonovi kanceláře – pitomý Padlý, pokud chce vylívat své srdce a city chladnému démonovi. Avšak nemělo to být zhola naopak? Neměli být démoni těmi bytostmi založenými na citech a my chladnými odrazy ze skla? Kdy se to vše tak pokazilo? Vypadá to tu jako v Sodomě a Gomoře poté, co se na ni vrhly Andělé šílenství a zmatení, pomyslel jsem si, když sejm překračoval těla a nechával celkem dobrovolně krev špinit podrážky mých bot. nechal jsem svou ruku v její dlani a nechal ji, ať mne dotáhne do středu toho, co dříve bývalo parketem. Opravdu, stálo to za ty pohledy přeživších, kteří působili, že při pohledu na nás dva nechápou nic a nikoho. „Smím prosit?“ zopakoval jsem nyní s vřelejším a příjemnějším úsměvem – mé uši zaslechly smyčce jedné z mých oblíbených skladeb. „Fleurs Du Mal,“ zašeptal jsem, skoro pro sebe a nechal své boky unášet se skladbou Sarah Brightman. Položil jsem své dlaně na její boky a přitáhl si ji k sobě. Už jsem se zmiňoval, jak jí ten kostýmek slušel? Byla tak.. konzervativní v něm, avšak se svými vlasy tu chladnou image kazila – byla ohnivá, svůdná. jedním slovem nádherná. Žádná anděla by se jí v tento okamžik – ani žádný jiný – nemohla rovnat. Přitáhl jsem si ji k sobě a otřel jsem se tak o její tělo – hřálo! bylo to úžasné, ty elektrické impulze, které mne v ten okamžik pohltily. A pokud nemohly rty říkat: Miluji tě, prozrazovaly to za ně oči. Jak jsem hluboko padl, ale nebudu žádat o odpuštění. Ne, dokud mne nepolíbí. Jednou....

Anmar - 06. února 2011 16:45

Jak moc může být snadné říci „Ano“? Tak dlouho a ve svém výsledku tak jednoduché? Na to, aby brala v potaz to co se odehrálo před kaceláří, vlastní tak málo té chladné a aristokratické ledovosti, která nic neodpouští. Snad se něco takového od ní očekává, ach ano, ale... skutečně to přispělo k tomu, aby ten Padlý chtěl být zde? Coby démon by měla působit spíše jako Manon. Ale, ne že by se nesnažila – je skutečně málo jakýchkoliv existencí, kteří by znali jinou než tu uhlazenou stránku její osobnosti. Možná proto tak váhala s tím zda smočit své boty v krvi. Na druhou stranu, kolikrát by se dala tato chvíle opakovat? Nebo jen... napodobit. Navíc, jeho společnost byla... více než drahá. Tak moc drahá, že kdekdo by za tuto chvíli dal cokoliv. Snad, že má reakce, kdy jsem svírala jeho dlaň a nutila ho tak následovat mě, byla vůči němu... příliš. A tak moc impulzivní. A tak moc jen pouhopuhým dílem okamžiku. To, že zopakoval svou otázku... cožpak nebylo již tak dost jasné, že tato chvíle byla pro ni něčím... mnohem důležitějším než se mohlo zdát? Nebo spíše, než dávala najevo. Na podobné myšlenky se ovšem ztrácela chuť, nálada nebo jen samotná myšlenka, když byť přes jemnou látku se dotkl svými dlaněmi mé kůže. Pokud to působilo na něj alespoň zpoloviny tak jako na mne, utápěl se v tom pocitu. "Smím prosit? Pro jednou ano..." bylo to spíše něco mezi odpoědí a tak trochu konstatováním, než něco co by se honosilo hlubokými city. Jediné co snad bylo... bylo příliš i na ni byl ten pohled. Copak by se démon mohl vyrovnat s tím, že... anděl padl jen kvůli démonovi? Ano, úsměv na tváři by to vyvolalo zákeřným, slzy citlivým, ale... co z toho je vlastně ona?

Souí - 11. února 2011 11:07

WIB proč jsou všichni chapy vech ras a druhů stejní? Když přijde na světlo nová žena, předhánějí se o ní jako hladoví psi o kus žvance. Je mi z nich na zvracení. Neměla jsem radši zůstat spát? moc je neposlouchám, dumám sama nad sebou a spíš upínám pozornost ke svému okolí- ve snaze snažit se zaslechnout nějaký poutavý záživný rozhovor a po očku sleduji Satana. Ano, touha s ním mluvit je nezměrná, ale co jsem na žebříčku kolem něho? Možná míň než krysa. Proč mi ale něco říká že bych v jeho očích měla být něčím víc? Že by jsme se znaly? Jistě...je to možné, ale to už by mě poznal, já tak bohužel učinit nemohu...Nemám z čeho lovit tak staré vzpomínky.

Daiglien - D - 03. března 2011 21:06

soukromá zpráva od Daiglien - D pro Pelíšek Skutečně se mi líbí jeho přítomnost, skutečně se mi líbí ta vášeň a ten únik hormonů v tomto pokoji. Ale začínám mít pocit, že bych se měla vrátit do práce. Avšak on mne dokáže přimět ještě nějakou chvíli zůstat. Můj jazýček se setkává s jejím a ochutnávám jej. Dopřála jsem nám ještě menší chvíli, než jsem se od něj odtáhla, ukončila tu vášnivou scénku, kterou si budu skutečně pamatovat a ještě si ji zopakuji. "Musím jít do práce. Věřím Crowleymu, ale už je čas. Mám takový pocit, že i Satan..tě bude chtít vidět." Vysvětlím mu důvod toho, že jsem to rázem ukončila a přesunu se ke svému oblečení, které tady je hozené na zemi a začnu se pomalu oblékat. Oblečená se tázavě podívám na Eye. Trošku si povzdechnu, že tato zábava musela skončit. Ale práce je práce. "Dostaneš nás zase do baru?" Otáži se jej a chvíli vyčkávám. Při nejhorším se dostanu do baru pěšky, není to tak daleko.

Daiglien - D - 03. března 2011 21:16

Opět v baru Vešla jsem do baru, kde jsem spatřila dvě nové tváře v podobě Souí a Syliana. Nejspíše patří k nám, jinak by jej Satan odsud vyhodil. Pokrčím rameny a zamířím si to za Crowleym, abych mu poděkovala za pohlídání a obsluhu. "Ahoj Crowley. Jsi moc hodný, žes mi to tu pohlídal." Pronesu s úsměvem na rtech a mrknu se do skřínky, kde naštěstí mám koňak a dokonce i doutníky. Pousměji se nad tím a dám je Crowleymu, jak jsem mu slíbila. "To je moje díky. A teď mi můžeš říct, co si dáš. Ráda tě obsloužím." Na mé tváři hraje úsměv od ucha k ucha, sem tam pokukuju po mém Očkovi, který buď přišel se mnou nebo každý zvlášť. Můj pohled nakonec spočine na krásce Souí a na Sylianovi. Nějací neznámí, což značí, že je musím za každou cenu poznat. "Dobrý den. Jsem majitelkou baru. Co si dáte na účet podniku?" Navrhnu jim toto a podívám se, co tu vlastně máme nepoškozeného a co by se dalo pít. Po pravdě, vlastně všechno. Nejspíše opravu zařídil Satan. "Jinak jmenuji se Daiglien. Přátelé mi říkají Dai. Takže pro vás Dai." Je slušné se představit, tak to ze slušnosti udělám a opět na mé tváři hraje úsměv. Podívám se na šéfa, jestli taky něco nechce a pak umyju nějaké skleničky, které tu jsou špinavé a vyčkávám na objednávky.

Eye (Mercenary) - 03. března 2011 21:30

soukromá zpráva od Eye (Mercenary) pro Nejdřív postel, potom postel.. Ne, kostely nevedeme Vášeň pomalu dohořívá, ale aspoň se z ní snažím vytřískat pár posledních blažených sladkých polibků. Ještě chvíli jen tak ležíme a já svou krásku hladím po nahých zádech, až se ozve, že musí jít. Nesu to, jak jinak než s nelibostí, a žárlím na práci, která má teď přednost přede mnou. Nemíním jen tak vstát, zato se dívám, jak se moje spolunocležnice obléká. Nakonec se přemluvím i já a nasoukám se rychle do tříčtvrťáků a trika s nápisem I am Dead a ještě si svou milenku na chvíli ukradnu tím, že si ji k sobě přivinu zády a polibky jí masíruji krk. Škoda... Pohladím její křivky a propustím ji z obejmutí. Hodím na sebe ještě mikinu a za pas si dám devítku. Prohlédnu si svou drahou Dai. Vezmu nás na motorce, co ty na to ?? Usměju se a obuju si pohodlný tenisky, přičemž si vezmu klíčky a následně jí předám helmu, já si vezmu jen sluneční brýle. Ještěže tu nejsou komáři a ani mouchy.

Koule PJ - 03. března 2011 21:37

Cesta do skladiště zbraní - Manon "Rozkaz pane" Ozval se chlápek na kterého si ukázal, aby našel Marcuse a přivedl ho. Dalo by se říci, že i zasalutoval. Na jeho jméno sis však nemohl za nic vzpomenout. Raděj si nad tím mávl rukou a věnoval se dalšímu chlápkovi, který s tebou půjde do skladiště. "Jasně šéfe. Co máte v plánu, až budeme mít zbraně?" Položil ti tuto otázku a nejspíše čeká nějakou odpověď. Nasedne ještě poslušně do auta a hurá do skladu. Po dobu, co jedete jen poslušně mlčí a hledí z okénka. Dojedete ke skladišti, kde se dozvíš nemilou zprávu o tom, že bylo před malou chvíli vykradeno. Další skladiště je docela kus cesty, snad tam něco bude. Určitě za to bude moct tvůj fotřík. Nejspíše měl málo střeliva a vypujčil si jej od tebe. "Šéfe.. co potřebujete? Já mám pistole. Můžeme do toho baru vniknout a postřílet je." Ozve se tvůj společník, na kterého bys kvůli rozhořčení málem zapomněl. Co budeš dělat? Nejspíše zajdeš do druhého skladiště s nadějí, že tam budeš mít zbraně a nikdo to nestihl vykrást.

Lichking(Posledná zem) - 04. března 2011 20:06

Cesta do sladiska zbrani II. Part Len co sa dozviem ze skladisko bolo vykradnute riadne sa naserem. ...kurva toto nieje mozne... ...zacinaju ma poriadne srat... ...to aby som si vsetko vyriesil sam... Ked tu zrazu sa ozve ten týpek co somnou celu cestu isiel v aute. Otocim hlavu k nemu a poviem. "A ty si mysli ze par pistoli bude stacit? Budeme potrebovat automaty a vecsie kalibre mam mensi plan ale potrebujem poriadne zbrane nie pistole. Sadaj do auta ideme do dalsieho skladiska." Potom sa otocim k tým budizknicemom co strázili skladisko a nechali ho vykradnut "Tu uz nic strazit nemusite nasadajte do aut a motoriek pojdete somnou snad v sústredenej palbe budete uzitocnejsi ako pri strazeni." následne podidem k autu sadnem za volant a za sebou zabuchnem dvere. Nastartujem auto a vydam sa k dalsiemu skladisku pricom v hlave sa mi uz crtá plan.

Jonathan Mulfertton - 10. března 2011 20:38

V baru Uculím se na Sylianovu odpověď, ale k další reakci se jaksi nemám, neb musím znovu nalít nějakýmu tomu alk... zákazníkovi. Ovšem ti nikdy nezůstanou u jednoho a za chvilku jich je hned pět. A samozřejmě, že když to mám rozlité, přijde Daiglien. Trošku se zaksichtím a když přijde blíž ke mě, poděkuje mi. "Co bych neudělal pro starou známou" zazubím se a stylově přeskočím bar. Když vytáhne koňak a doutníky na tváři se mi rozlije velmi příjemný úsměv. "Další z důvodů, proč to dělat" pronesu spíše k sobě, než k ní a labužnicky si přičichnu k doutníkům. Pečlivě je schovám do stehenní kapsy na kapsy na kalhotech a koňak si posunu trošku vedle. "Já si dám skleničku" mrknu na ní a s neuvěřitelnou jemností a láskyplností pohladím lahvinku koňaku.

Lucifer - 06. dubna 2011 06:35

Děti se baví, rodiče jen dohlížejí - WIB Chvíli se soustředím a střepy rozmlácených skleniček pomalu začnou skákat na bar a sklenky se varacejí do původního stavu za tichého praskotu skla a moci. Asi o minutu později je bar téměř zaskládaný. Otevřu oči a až teď zjistím, že se vrátila majitelka a nejspíš i Eye. Krásce kývnu a pokynu jí s ještě poloplnou (nebo poloprázdnou ??) sklenkou whisky. Vlastně jsem ani nevnímal, jak se tu Packal, Sylian a Souí vybavují, spíš jsem bloudil myšlenkami za zdmi téhle budovy, hledal své temné ovečky a dokonce i své nepřátele. Ale nemyslete si, že by mě někdo v tu chvíli mohl odstřelit. Rozkoukám se po osazenstvu, obzvláště si prohlídnu úsměv naší barmanky a rozpačitý úsměv Okouna. Aha.. Vědoucně se usměju. No, kopnu do sebe zbytek své whisky a ještě chvíli si připravuju řeč. Takže, mládeži.. Otočím se na osazenstvo a protáhnu se jako starý kocour. Jelikož tady pan Sylian, ukážu na jmenovaného, vystřílel bar mého synka a odpráskl mu i jeho oblíbenou... Hračku. Ušklíbnu se. Takže Sylianovi patří dík díků, před Sylianem se zhmotnilo asi tříkilové zlaté jablíčko, a dneska jdou všechny vaše dluhy na mě, aby Dai zkásla i nějaký prachy. Mrknu na barmanku a gestem jí naznačím, že bych si dal ještě trošku whisky. V Pekle, v kruhu Chamtivosti, ubyl milion eur. Ovšem trpící duše to téměř nezaznamenaly, protože jim tam přiteklo dalších jedenáct. Tak tomuhle se říká boží byznys.

Sylian - 06. dubna 2011 12:00

WIB S podvihnutým obočím odfŕknem a dopijem to čo mám pred sebou. Potom už ostávam ticho, pretože zbadám, že šéf konečne prišiel. Už som pootváral ústa že niečo poviem ale v tom začal hovoriť on a za odmenu mi dal zlaté jablko. “Jééééj...“ Zatvárim sa naradostene. “No to bude džusu... “ Vezmem jablko do ruky a postavím sa z barovej stoličky, hneď pritom mierim k Satanovi. “Hej šéfko...“ Chytím ho za plece a jemne mu naznačím že by som s ním bol najradšej osamote. “potreboval by som s vami čosi prediskutovať, týka sa to hlavne vášho syna... Viete ako všetko mám pod kontrolou len v určitej časti postupu soms i istý není...“ Potom som sa poobzeral okolo seba, môj pohľad už vážne naznačoval že by bolo vhodné odísť niekam mimo tohto miesta.

Daiglien - D - 10. dubna 2011 12:15

WIB Starou? Zas tak stará nejsem. Jenom pár tisíc let. To mám snad nějakou vrásku? Rychle s ní pryč. Uculím se a pozoruji Crowleyho, kterému zřejmě ty doutníky vyhovují, aby ne. Já tu mám jenom dobré zboží. V ten moment promluví Satan, já ještě stihnu Crowleymu nalít, co si přál. Poté se zaposlouchám do slov pana velkého a pohledem vyhledávám svého drahého. Posunkem hlavy mu naznačím, aby šel za mnou. "Jásně šéfe a děkuji za opravu baru." Mrknu na šéfa, když mu nalévám whisky, které si přál. Sylian s ním chce mluvit o samotě. Chm.. to se mi nelíbí. Proč to neřekne všem? Táhnem přeci za jeden provaz... bohužel nyní i s Bohem. Jakmile je u mně Okoun, naliji mu co má rád a posunu to k němu. "Hej tak koukám, že tu máme někoho nového... novou duši." Při posledních slovech se moje rty roztáhnou do širokého úsměvu. Můj pohled sklouzne na Souí, která si se mnou ještě nepopovídala, když jsem se jí představila. "Tak holka, co si dáš. Všecko je na účet našeho mecenáše. No tak rozkecej se." Pronesu k ní, přitom nalívám dalším. "Očko, až to tady zavřu mohli bychom se přesunout ke mně. Možná zavřu dříve." Pošeptám mu do jeho ouška a líbnu ho na tvář. Můj pohled poté přesunu na Crowleyho. "Starý, co si myslíš o dohodě mezi těma dvěma bratry?" S tímto mu ještě jednu naleju, aby se rozpovídal. Prostě nesnáším, když je v mém lokále ticho.

Souí - 11. dubna 2011 20:17

WIB Usměji se takovým tím nakažlivým kouzelným úsměvem. Souí, těší mě otevřeně dávám znát že mě barmanka (majitelka) opravdu zaujala.¨ Když si uvědomím že mě Satan nepoznal odvrací ms eod něho se špetkou zklamání v tváři. takže Manon? zavrtím hlavou a krátce skrývám tvář v houni svých vlasů a převracím si myšlenky- natolik bezpečně izolované aby je nikdo další nemohl vidět či slyšet. proč jsem se tedy probudila? a proč mě náhoda směřovala zrovna sem...probouzet se jednou za století a žít v naprosto jiném světě je docela namáhavé. Eh? pomalu zvednu hlavu a rozpačitě se podrbu na hlavě. Moc se omlouvám nějak jsme se...zapomněla. Nevím co se v dnešní době pije, nalejte mi prosím co uznáte za vhodné při tom Daiglien opatrně sleduji. Z těch lidí zde- krom Satana samozřejmě mě velmi přitahuje. Rozpovídat se? To se obávám není zatím možné, vzbudila jsme se před okamžikem a ještě jsem se pořádně nestačila rozkoukat. Omluvné sklopení očí

Lucifer - 13. dubna 2011 21:31

Infernálo !! Sotva ke mě přistoupí Sylian, je mi tak nějak jasné, o čem bude řeč. Nakonec na to i dojde. Není nic lepšího, než si o něm promluvit v jeho vlastním bývalém kanclu.. Ušklíbnul jsem se a kývnul ke dveřím, aby šel iluzionista první. Dai jsem ukradl jednu lahvinku whisky a samozřejmě jsem si vzal i svou skleničku se dvěma kousky ledu. Když procházíme kolem té nové tváře, Souí, nenápadně si ji prohlédnu a začíná mi připadat povědomá. Možná, že před staletími... Ne, to je blbost, budu se jí muset zeptat. Každopádně přemítala o synkovi. Přidám si v mysli poznámku, že si na ni mám dát pozor, a konečně vyšlapu schody do synkova bývalýho kanclu, kde se zase, díky mé moci, začnou opravovat věci. Tak povídej, mafiáne. Jo a musím tě upozornit, že betonový boty jsou už z módy, dneska frčí rozstřílení, C4 a nebo kyselina. Ve vzduchu kanceláře páchne trochu krev a hříchy. Olíznu si oschlé rty a uleju si trochu whisky do sklenky, ze keteré po chvíli usrknu. Lahev postavím na stůl a prohrábnu si dlouhé černé vlasy, které se občas zalesknou rudě.

Koule PJ - 16. dubna 2011 16:48

Bar U Černého plamene - Meridian (okrajově Manon) To tebe vyslal Manon, který tě potkal na ulici, aby jsi našla urychleně Marcuse. A dozvěděla ses tu nemilou zprávu, že tvůj oblíbený bar, kam si tak často chodila je pěkně rozmlacenej a všude kolem je krev, těch co byli prostě na špatném místě v špatnej čas. Holt i toto se stává. Velký boj mezi Manonem, Satanem a Bohem je na spadnutí. Hlavní je si najít správnou stranu, a ty si myslíš, že si našla spravnou. Takže co tě napadne, kde by mohl být je jako první místo, pokoje nahoře, kde si určitě užívá se sucubama mezitím co bar je v háji. A taky to tak bylo. Vyšla si do baru a raděj si to nekomentovala, protože to byl skutečně bordel, až se někomu se slabým žaludkem chtělo zvracet, protože na zemi viděl mozek a něco dalšího, co kdysi bylo člověkem teda démonem. Uprostřed toho bordelu tančili dva démoni, které jsi znala jen tak letmo. Tušíš, že se jmenovali Kamael a Anmar. Nějak si je neřešila a vyšla po schodech do velké místnosti, kde bylo hodně dveří a každé dveře měli krásný pokojíček. Teď jen vybrat ty správné dveře. Kupodivu si trefila ten správný pokoj, kde se na posteli váleli dvě sucuby a uprostřed nich popíjel šampaňské právě Marcus. Co si jen myslel, že má volno? No to je jedno. Musíš mu to vyčíst a říct, že ho schání šéf.

Koule PJ - 16. dubna 2011 17:00

WIB - Zavíráme Pilo se a to hodně. Povídalo se a rešilo se kdo ví co pořádně. Čas plynul tak rychle, že se ani nechtělo věřit, že pro dnešek je padla. Daiglien se mrkla na hodinky a málem protočila oči, protože to už mělo být před hodinou zavřené. "Poslední pití. A kdo nemá kde spát, ať si lehne do Manonovi bývalé kanceláře či do mého bytu, ale opovažte se tam něco ukrást. Já budu někde jinde." Pronesla tato slova a podívala se na Eye smyslně, jako kdyby velký pavouk chtěl lapnout svou mušku do sítě. Většina odešla ven do svých domů. Crowleyho se ujala krásná démonka, která na něho už delší dobu házela oči a možná i doslova. S Crowleym se vydala do svého bytu, kde nejspíše bude platit pravidlo, že noc je ještě mladá. Souí se ujal Satan, který měl na ní chvilku a přesunuli se do kanceláře, kde dokončil rozhovor se Sylianem. (Dokončení rozhovoru při nejlepším soukromkou) Nejspíše si mají toho tolik povídat. Ani Sylian neodešel sám, ale ve společnosti tajemné tanečnice, která poslední chvíli tancovala kolem něj. Ještě si od Dai vyptala klíče od jejího bytu a Dai potom poplácala Syliana po ramenou. Noc ještě někončí, tak zapojte fantazií a choutky.

Jonathan Mulfertton - 16. dubna 2011 22:16

WIB - před a po zavíračce Jakmile se mi do ruky dostal doutník, a přede mne sklenka s pitím, přestal jsem vnímat. Všichni ví, že když se ke mě dostanou tyto dva artikly, nikdy nevnímám. A to ani big bosse. Ovšem po nějaké chvilce mi dojdou šéfovo slova a celkem otráveně se zašklebím. Žádné dluhy u Dai nemám, nebo o tom aspoň nevím a to co piji, to je odměna. Takže zase nepiju zadarmo... sakra... proto mi říkají tak, jak říkají. Packal. Nenávidím to. Radši mám když mi říkají Had. Třeba. Nebo jen Crowley. Ani si nevšimnu, že se už blíží zavíračka. Všimnu si jen toho, že mi dochází koňak a doutník je už dávno zpopelněn. A vedle něj druhý. Dai se ozvala s tím, že zavírá a já se probral z alkoholového oblouznění, které jsem jen tak nechal plynout. Upřímně jsem neměl kam jít a už jsem se pomalu chystal k odchodu do kanclu, ale v tu chvíli se mne ujala jakási pohledná a velmi smyslná démonka a já se jen usmál. Sice spát nepotřebuju, ale noc je mladá. Velmi mladá. A krásná, smyslná, přitažlivá a s vlastním bytem. "Tak čičinko, jakpa potěšíš starého hada?" zakřením se, doufajíc, že nezná mou posměšnou přezdívku.

Eye (Mercenary) - 16. dubna 2011 22:44

soukromá zpráva od Eye (Mercenary) pro Všude dobře, doma nejlépe... Zavírá se. Zato mě se otevírá tlama při zívání. Sákryš.. Trochu ospale si promnu oči a protáhnu se. Šéf měl proslov, a já pilně poslouchal. Jedním uchem tam, druhým ven. Tak, ale teď už domů s mou drahou barmankou. Čekám na ni u baru a pomáhám jí uklízet. Až se hosté konečně rozhodli odejít a šéf si vzal tu cizinku na povohor do kanceláře, odkud iluzionista před nějakou tou dobou vypadl, kouknu na svou polovičku. Takže zase ke mě do pelíšku ?? Usměju se a přivinu si ji k sobě. Vtisknu jí letmý polibek a vezmu do rukou helmu a nasadím si ji na hlavu. No neboj, bajk tady nenechám.. Vypláznu na ni zpod otevřeného hledí jazyk a potom si plexisklo sklopím. Vyjdu ven z baru, nasednu na motorku a nastartuju. Samozřejmě čekám, až majitelka vyjde z baru a nasadí si taky helmu. Potom už jenom čekám na známé obejmutí a vyjedu ztichlými ulicemi k mému bytu, kde s motorkou zajedu do garáží pod domem a zamknu ji. Samozřejmě si sundám helmu a zaťukám na tu barmančinu. Výtah a nebo schody, drahá ?? Nevinně se usměju. Samozřejmě se těším na teplo jejího nahého těla, ale slasti zatím odolávám. Zatím.

Meridian - 17. dubna 2011 14:29

Bar U Černého plamene Mířím k baru U Černého plamene abych tam našla Marcuse a vidím nějakého muž jak se vypotácí z jednoho baru ohne se a začne zvracet.Asi přemíra alkoholu,ten muž pije aby přebil současný stav.Neříkám že současný stav je dokonalý,ale já si nestěžuju.Konečně mám moc kterou bych předem neměla a konečně se našel někdo kdo by mně pořádně ocenil.A že ostatním se nežije dobře no každá mince má dvě strany.Vzpomínám si jak to tu bylo před příchodem Manona ikdyž se to zdá tak dávno.Zavrtím hlavou vejdu do baru a zůstanu překvapeně stát. No to snad ne?Tak tohle je vážně něco.To se nemohli prát jinde?Nemohli Satan a Bůh se přetahují o Očistec a Manon se ho nechce vzdát.Ikdyž jsem si myslím že jsem na správné ... proč to musel odnest můj oblíbený bar?A kde je vlastně Marcus?Jistě nahoře si užívá se sucubami zatímco zde je tohle. Rozhlížím se kolem a radši to už dál nekomenuju.Krev je snad na každém možném(a snad i nemožném místě)je na podlaze i na stěnách a mezi rozbitým nábytkem jsou těla a zbytky těl a taky tam dva démoni(myslím že se jmenují Kamael a Anmar)tančí.Jasně proč si tím vším nechat pokazit večírek. A v čem to čvachtám? Bylo to krev,spustila jsem pohled z démonů a snažila se vyhnout dalším loužím,zbytkům a tělem.Když při tom výhýbaní nechtěně šlapnu na něčí střeva uklouznu a málem spadnu do toho bordelu,ale naštěstí se mi to povede ustát. To je výhoda mít křídla. Za čvachtavého zvuku vyjdu po schodech k chodbě kde jsou vstupy do různých pokojů. Dobře ve kterém je Marcus? Rozpočítám dveře poblíž mně a pak jedny otevřu.Vida já se strefila,na posteli se povalují sucuby a uprostřed pije Marcus šampaňské. Jeho vážně nic nerozhodí,ale to se změní. "Nazdar,nevzrušuj se.Proč by ses měl vzrušovat jen proto co je dole.Ale měl by jsi najmout někoho aby ti tam uklidil.A taky vymaloval.A mimochodem proč jsem zde,shaní tě Manon." Skončím složím si ruce na hrudi a čekám co mi na to Marcus řekne.

Sylian - 17. dubna 2011 16:23

WIB -> Manonov Bar Po porozprávaním sa so Satanom len prikývnem a potom sa otočím. Ostatných si vôbec nevšímam akoby tam neboli, niekam vybehnem preč a mierim rovno do skladu odkiaľ vezmem na plecie obrovské mohutné reťaze. Ukradol ich jeden fajšmeker. Dá sa povedať že sme nahovorili impa aby sa dohodol s nejakym cherubínom skorumpovaným a odtiaľ sme dostali reťaze ukuté v nebi. Ako masívne su jak cip a keď do nich zamotáte démona tak je to problém. Raz ich cheli myslím na satana ale sme ich ukradli skôr než ich použili. Vezmem dva kľúče. Jeden od týchto reťazí a jeden z iných a potom sa vyberiem za Manonom. Po ceste samozrejme ešte nájdem niekde nejakého impa, ktorého otrockou metódou prinútim spolupracovať aby mi odvliekol tie reťaze. Samozrejme, že mu to ide pomalšie no ja sa s nimi trepať nebudem. Prídem k Manonovmu baru a tam doslova vykopávam dvere a vchádzam dnu s mojím impom. V kúdoľi dymu vchádzam do vnútra, nacpem si do huby tentokrát poriadny dútnik, ktorý si zapálim a popri tom nohou zavriem dvere za sebou. Po prvom vydýchnutom kúdoli dymu sa len usmejem, narovnám čiernu kravatu na krku a zakričím. “Manon héééééééj!! Kde si v riti!?“

Sylian - 17. dubna 2011 16:23

soukromá zpráva od Sylian pro Raťaze a tak to všetko je normalne snažil som sa zobrať tie, ktore by manon nemal šancu pretrhnuť, teda značkove aby na pre oko videl Satan, že je akože spútaný. Keď vojdem do baru vytváram ilúziu postavy travoltu. Zase, toho istého ako minule, oni totiž tuna obyvatelia ešte nevideli moju skutočnú tvár Keď si zapálim tak ako dym vychádza moja osoba. Travolta je teda prelud na ktoreho ak zautočia tak sa mu nič nestane. Skutočné ja chodí zase kade tade po krčme s nabitou brokovnicou keby trebalo. Pod rúškom dymu... No a potom je tu ten imp s reťazami. Ten je skutočný, original z tretieho pekla..

Souí - 27. dubna 2011 19:32

WIB-venku a se Satanem Opravdu? netvářím se zrovna nadšeně a když se začne opravdu pít tolik, že by se za to nestiděl žádný alkoholik, odsunu se jinam. Po těch letech jsem si navykla ýt zase sama. Po tom co jsem žila pro ostatní, z lásky ostatních a pak ze sebe sama. Roztrhala jsem se, abych stvořila svůj vlastní svět, ochránila všechny co by Satan a Manon chtěli zahubit a nakonec mě zabili....Nevím kdo z nich, ale jsme si jistá že na mě tak úplně nezapoměli...Ale v té době jsem byla někdo jiný. Zrodila jsem se opět z trosek svých vzpomínek, jako něco co nikdy neumírá. Něco co musí žít dál. Možná mě začalo uctívatnějaké lidské pokolení a jsem zhmotněním jejich modliteb, či snů praštěných fanatiků Kdo ví. Ale jsem zpět a momentálně mě to těší. a moc. Co ty na to ubožátko? naslouchám chroptění své oběti a sladkému zpěvu co vydává jeho umírající tělo. Mohla bych ho mučit dýl, dát mu život a znovu ho mučit a znovu a znovu, dokud by nebylo co mučit. Vymačkat každičkou nitku jeho vůle k životu, zmučit každičkou jeho vzpomínku...ale...té´d nemám chuť hrát si sním a plýtvat svou silou. poznal mě? Každopádně...měla bych se vrátit. Poslední slabí výkřik zakreji svou rukou a ponořím ruku skrze jeho hrudní koš až k srdci. Chvilk udo něj cvrnkám dokud je ještě schopen kroutit se v bolestech a pak mu hrudník rozervu jako křehkou skořápku krývající žloutek a sevřu jeho srdce v čelistech. Mez tím co praská, rozprostřu svou temnou auru, co tvoří můj šat do okolí, aby mi neunikla ani kapička jeho krve. A od tohoto malého zákusku se vracím zpět do WIB kde se zavírá. Stačí jediný pohled, abych věděla že semnou chce mluvit. Pocítím vzrušení, jaké ve mne může vyvolat jen samotný vládce pekel. Přesto se těším z jeho bolesti a z toho že mu opět budu vzdorovat. Už se mě přece pokoušel zničit....a neuspěl. S mlsným úsměvem jej následuji a mé vnitřní já se tiše, temně chichotá.

Lucifer - 27. dubna 2011 20:37

soukromá zpráva od Lucifer pro Vítejte v Pekle aneb Satanův kutloch o několika desítkách metrů čtverečních Vím že to je ona. Její roztrhaná a zase slepená duše voní pořád stejně. Lilie, která vás dokáže sežrat. Jak poetické. Ušklíbnu se a vytratím se od baru k Souí. Už je to nějakej pátek, co jsme se neviděli. Usmál jsem se na stvoření temnot docela i mile. Trošku jsem přivřel oči a přivoněl k jejím vlasům. Pořád ten stejný parfém krve a hříchu. Krátce se usměju a hravě ji kousnu do ucha. Teď následuje nabídnutí rámě a pomalý krok ke dveřím. Jako za starých časů. Pousměju se pro sebe a prohlédnu si svou společnici a na okamžik se ponořím do vzpomínek. Bylo čtrnácté století a my spolu tančili na bále. Pro ni to byl poslední tanec se na dlouhou dobu. Mou loutkou byl jakýsi francouzský šlechtic, který mi byl natolik věrný, že mi dal své tělo a já se mohl na několik let procházet po světě, do kterého jsem zasel jediné. Chtíč. Ano, kudy jsem tenkráte prošel, nebyly dámy koukat na jiného muže. Ale já hledal jinou. Souí byla tenkráte v šatech nádherná. A na ten bál taky neměla jen tak zapomenout. Políbil jsem ji. Drze, to přiznám, ale já se nikdy neptal. A ona podlehla. Za úplňku jsme spolu tančili na balkoně, zatímco snobové uvnitř zmírali na různé obsahy Pandořiny skříňky. Další polibek, který byl sladký jako krev. Vlastně byl sladký díky krvi. Na tom balkoně se stalo několik dalších věcí. Vzal jsem si její tělo a duši. Těla splynula a její duše na chvíli našla klid. Než jsem ji rozerval. Nepatřila do mého plánu. Možná že tam nezapadá ani teď a historie se bude opakovat. Při vzpomínání plně vnímám, a tak si pamatuju, co má stará přítelkyně říkala. Zašla bys ke mě na sklenku ?? Ozval se galantní zbytek toho čehosi ve mě, který je ovšem tou nejlepší návnadou na zbloudilé duše. // omlouvám se za možné chyby v datování

Souí - 28. dubna 2011 20:00

soukromá zpráva od Souí pro v náručích pekel tak přece jen úsměv oplatím a při tom našpulím rty. Když mě kousne do ucha, zavrním velmi přesnějako kočka a otřu se o něj velmi podobným způsobem. A pak vklouznu do jeho rámě, jako stará známá. (století už přesně nevím- k seznámení, jejich prvnímu seznámení by tohle mohlo být. doplním informace, z džbánku své paměti) Kdy jsme se poprvé setkaly? Tak to má paměť zapoměla. Ale druhé setkání.... Dříve jsem si sama nechala zničit své vzpomínky a zmatená láska k Manonovi A Satanovi je ve mě bolestivě proboouzela. A pak mi Satan vrátil pamětˇ- najednou. V tak velkém množství až mi puklo srdce. Darwien...v té době jsem byla zmatená chtivá démonka rudého znamení. Ale pak....všechno ztmavlo. Chtěli zabít ty co jsem milovalal, ostatní slabší démony, kterým jsem dávala svou lásku mezi tím co jí zdíleli i oni. Nedokázali pochopit velikost mého srdce a zmatenost mých osobností. První výhružky...Ale když vaše srdce pukne, svět se změní. Nebo ho spíš začnete vnímat jinak. Vysmála jsem se jim a sami se ve strachu předemnou, novou bytostí stáhli. Znovu jsem vyhledala prastarého draka zobrazujícího čas a nicotu a uzavřela s ním smlouvu. Tentokrát nepozřel mou paměť, ale vstoupil do mě a díky němu jsem vybudovalal svou vlastní říši a své vlastní vojáky. A v každičkém z nich se ukrývala část mého rozervaného já. Tou armádou, v dimenzi kde vládnu jen já, jsem chtěla chránit své milované. Pak z toho ale vzešlo něco jiného. Poblázněná svou totální rozpolceností...nebo mě snad vyhledali oni sami? jsem s Manonem a Satanem svedla bitvu. Jednu mou část tenkrát zabili, ale sami také utrpěli těžké ztráty. Na světě se vyskytla démonka co neumírá a odporuje vládcům Pekla. Někdy v té době Darwien zemřela a zrodila se Souí. A další části mě bloudili světem, stoletími, věky, aby se spojili s větší částí mého mrtvého jádra. Spala jsem tak dlouho...Ale....jsem znovuzrozená. A Darwien? Na věky zemřela. Dobře si to pamatuji. Téměř všechno. Ušklíbnu se a kývnu. Jistě můj pane byla v tom patrná ironie a hravost. Vysloveně jsem se s tím vším mazlila. Škádlila jej. A nejne slovně, ale i svou fyzickou krásou a tajemnou mocí, která se o něho opatrně zkoumavě otírala. Mohlo to působyt jako hra, ale pro mě to mělo i skrytý potenciál. Průzkum. Nakolik se změnil. A nakolik se enchá poznat. Jestli pak si vzpomínáš na to jak jsem se kdysi jmenovalal? zašeptám v okamžiku kdy jsme již opravdu sami a osobně s eujistím že nic z našich slov a energií neproklouzne ven.

Koule PJ - 05. května 2011 16:37

S čičinkou - Crowley Čičinka si smyslně olízne rty, dopije svoji skleničku a odloží jí na bar. Poté se ladně zhoupne z barové židly a ruku ti položí na rameno. Přisune se k tobě, její rty se zastaví těsně vedle tvého ucha. "Starý had, by se měl nechat překvapit." Pošeptá ti do ucha, na rtech se jí objeví tajemný úsměv a popojde pár kroků ke vchodu. Podpatky jí v jakémsi rytmu klapají, pro muzikanta by to určitě něco znamenalo. "Pojedeme autem. Doufám, že to nevadí. Na procházky při měsíčku nemám vůbec náladu." Dodává, když otevírá dveře ani nečeká, zda za ní jdeš. Nejspíš s tím úplně počítá. Venku si vytáhne svůj doutníček, který si zde koupila a zapalí si jej. Ohlédne se po tobě a jeden ti nejspíše ze slušnosti nabídne. "Támhle mám auto." Ukáže rukou na nejspíše svého miláčka, tak zvláštně majetnicky a hrdě se na něj dívá. S doutníkem nastoupí do auta, povytáhne okénko a poté nastartuje. Ani se nezeptá a automaticky pustí na plné pecky muziku. "Jinak jmenuji se Samiel." Pronese jen tak, aníž by podala ruku, protože v této chvíli řídí své autíčko a dává pozor na cestu. "Můj není daleko. A mám tam dokonce starý dobrý koňak, hodně starou, dlouho jsem čekala na vhodnou příležitost, kdy si to s někým vypiju. A on jí nikdo nepil." Pousměje se. V rádiu právě hraje Bon Jovi a jeho Livin' On A Prayer. Samiel zpívá zároveň s Jovim a u toho velmi zrychlí jízdu. "Miluji rychlou jízdu, jinak za necelou vteřinu tam budeme." Dopoví tato slova, zpomalí a zaparkuje před panelákem, což je zde klasikou. Vystoupí z autíčka, vejde do paneláku s ní s nejspíše ty. Otevře dveře svého bytu a vpustí tě dovnitř. "Zatím se usaď hned se ti budu věnovat." Ještě ti naleje skleničku koňaku a zanechátí doutníček a poté zmizí nejspíše do koupelny. Nacházíš se v obývacím pokoji, docela dobře vybaveném a tvá kočka je v koupelně. Je fakt, že noc je ještě mladá.

Koule PJ - 05. května 2011 16:49

Procházka po Očistci - Sirinox Dnes se ti nechtělo do Wild Infernal Baru, ač se tam konala důležitá schůze démonů, byl tam samotný Satan. Ale tobě na tom dneska vůbec nezáleželo. Stejně si měl takové tušení o co se tam jedná. Shrnul si to, že Očistec je nyní poněkud v háji, jelikož je v rukou Manona. Tím pádem pro Satana a Boha je docela výhodné se usmířit, než mezi s sebou bojovat a nic tim nevyřešit. Přeci jen z doslechu si se dozvěděl, že se jedná o bratříčky. Nejspíše ses tomu pousmál a dál pozoroval město z tvého oblíbeného místa. Po ulicích se pohybovalo malé množství démonů či pouhých lidí, čekající na soud. V pekle si měl své místo, které si mohl spravovat a tady jen bojuješ a bojuješ, přitom ti z toho žádná část nepatří. Ale na druhou stranu není dobré si naštvat šéfíka. Když nahlédneš do pokoje, ve kterém se nyní nacházíš, hledíc přitom na město. Pousměješ se opět, z jediného prostého důvodu. V posteli se ti válí velice pěkná ženská, se kterou si strávil noc. Párkrát se převalí na jeden a druhý bok, než otevře svoje pohlédne oči a na rtech se jí objeví úsměv. "Proč nespíš?" Šeptne a pomalu se usadí. Poté na sebe hodí sametový župánek, obuje si bačkůrky a přijde k tobě, ze zadu tě obejme a hledí s tebou na město. "Děje se něco?" Otáže se a vyčkává na tvou odpověď.

Koule PJ - 05. května 2011 17:01

Hlídačka Manona - Azazel Satan tě pověřil důležitým úkolem, aby ses nalepil na Manona a jeho poskoky, tedy hlavně na toho Manona a sledoval je. Kdyby se něco podezřelého dělo, tak máš zavolat. Krom toho jsi ještě předtím byl pověřen tím, že jsi vykradnul Manonovo skladiště a podřadné démony obohatil zbraněmi. Což se ti na jednu stranu líbilo a na druhou stranu ještě víc, Satan ti za to slíbil nějakou službičku. Teda máš si říct, co chceš. Jenže to si musíš promyslet, co bys chtěl po tak mocném pánovi pekelném. Jak tak sedíš ve svém autě, hraje ti hudba, jako nějaká kulisa a pozoruješ přes okno Manona, dojde ti, že ten druhý sklad si však nevykradnul a Manny má teď přístup ke zbraním. Asi by bylo vhodné kontaktovat Satanáše, že se něco děje. Nejspíše chce vrátit Satanovi, to co mu udělal jeden týpek, přesněji Sylian, v baru. Viděl si ho velmi naštvaného a Syliana spokojeného, procházejícího ulicí zpět do baru. Tak co teď, pohraješ si s těma podřadnýma démonama, kterých je tam cca pět či to necháš na Satanovi? To už je na tobě.

Koule PJ - 05. května 2011 17:24

Protančili až ke svému bytu - Anmar a Kamael Docela dlouhou chvíli jste si užívali toho krásného tance, než někdo z vás vyslovil tu oslnivou myšlenku, která se zalíbila oboum a to, že byste si mohli zatančit ve svém bytě a tím se vyhnout uklízení, však toho se bude muset nejspíše ujmout zatím dosavadní majitel Marcus. S touto myšlenkou jste rychle zmizeli v autě a poté už jste se ocitli v bytě. Hudba byla puštěna a mohlo se tancovat v čistém a bezpečném místě. Protože ten týpek co tam udělal bordel se mohl kdykoliv vrátit, to vás také napadlo, jako kdyby jste cítili jeho přítomnost přicházet. Nyní jste v pořádku a užívate si volnosti, pohody a klidu. (Jak? To nechávám na vás.) Psáno za Marcuse - Meridiam Doufám, že tě nějak navnadím a ty pak v tom budeš pokračovat. Kurnik Marcusi. Na jeho tváři se objeví velmi překvapený úsměv. Nečekal to, že si ho někdo dovolí vyrušit. Chvíli si tě prohlíží než se na jeho tváři objeví chlípný úsměv a kdo ví, co se mu honí v hlavě. "Chmm... co se stalo?" Vstane, pohledem se rozloučí se sucubami a pošle je dolů, ať se na to tam podívají. "Jinak drahá, nechtěla by ses zdekovat. Mám takový špatný pocit, že to za chvíli nebude hezký a ani bezpečný." Navrhne ti, hodí na sebe ještě tričko a boty. Potom tě chytne za ruku a přesunete se někam jinam, po tvém zjištění se jedná o jeho byt. "Mám tu i postel." S určitým náznakem na tebe pohlédne a potom se jen zasměje. "Chtěla bys něco?" Optá se tě a vyčkává na tvou reakci. Manonuv bar - Sylian Bar je v stejném stavu, jak si odešel, jen tam přibylo pár krvavých šlápot a stále tam hraje hudba. Po Manonovi tu nejsou ani stopy. Tedy slyšíš, jak se po schodech někdo řítí dolů do baru. Vycítíš z nich dvě sucuby, kteří se tě doslova vylekají až jedna div neskončí té druhé v náručí. "Manon tady není. Tuším někdo mlel o tom, že šel pro nějaké zbraně, tuším do skladiště. My nic nevíme." Vystrašné z tvého příchodu mají ruce vzhůru a ani skoro nedýchají. Nikdo jiný tu však není, možná jen nahoře v pokojích jsou nějací podřadní démoni užívající slastí, které jim nabízejí prvořadé sucuby.

Koule PJ - 05. května 2011 17:35

Skladisko zbraní Part II. - Manon Dá ruce nahoru v náznaku prohry a pozorně tě poslouchá. "No dobře, šéfko." S těmito slovy nasedne do auta a mlčí. Další chlapy taktéž nasednou a hurá do druhého skladiště, ve kterém však nejsou tak dobré zbraně, jak v tom předchozím. Přesněji v tomto skladišti zbraní máš povětšinou různé druhy meče a prastaré pistole. Tento fakt ti dojde až na místě, když si prohlížíš skladiště. Teda co nejlepšího zde je, tak starý kalašnikov, který je však plně funkční a ještě nějaký kulomet. To je všechno, co je k dispozici v tomto skladisku. Všichi plně hlídali to druhé skladiště, protože chytře dali ty důležité zbraně do jednoho skladiště a do toho druhého dali ty staré, málo používané. Máš skutečně blbé lidi kolem sebe, neposlouchají tvé rozkazy, proto je budeš muset potrestat. Hlavně máš zároveň vztek na sebe, že sis to neudělal sám. Ale jak si to mohl vědět?

Daiglien - D - 05. května 2011 17:43

soukromá zpráva od Daiglien - D pro Všude dobře, v posteli nejlépe :D Jsem skutečně ráda, že už mám zavřeno. Ještě si to tady trošku pouklidím, jen dám stoličky nahoru na stůl a to je všechno. Dojdu si pro své věci, které jsem si hodila pod bar a potom se vydám ke svému drahému. "Do pelíšku, ale taky nejen dovádět, ale i spinkat." Pošeptám, jako malá holčička a musím se tomu sama pousmát, protože to znělo strašně. Je na mně vidět únava, proto taky zívnu. To stejné jsem si všimla u očka, takže se nebude moc dlouho ponocovat, protože já zase budu muset valit do práce a to brzy zrána. Nechám si nasadit na hlavu helmu a docela se těším na projížďku na motorce. Jeho slovům se jen pousměji, nějak netuším, co bych na to měla ještě říct. Společně s ním nasednu na motorku a hurá do ulic, které jsou na můj vkus až moc klidné. To možná proto, že je už moc pozdě. A potom už jen známá klasika, vystupovat a hurá do bytu. Chmm.. po schodech nebo do výtahu? Na chvíli se zamyslím a než řeknu nějakou odpověď mi to trvá cca pět minut. "Asi ve výtahu. Nikdy jsem se nemilovala ve výtahu." Pronesu provokativně tato slova a lehce ho poplácám po rameni. Nutkání ho políbit je silnější než má vůle. Pomaličku se k němu přitisknu a velice vášnivě, dychtivě jej políbím. Naše jazyky se propletou a vzájemně se ochutnávají, opět.

Koule PJ - 05. května 2011 17:57
	soukromá zpráva od Koule PJ pro Chtěla bych se zeptat, koho budeš hrát, protože jsem přibrala do jeskyně, jak si říkala Boriska a on hraje nyní toho Michaela. Mám pocit, že říkal o nějakém světle či tak nějak se to jmenuje, že je skoro stejně mocné, jako sám Michael. Budeš tedy hrát za to? A jak to s tebou je? Co malej prcek?

Eye (Mercenary) - 05. května 2011 18:41

soukromá zpráva od Eye (Mercenary) pro Po schodoch, po schodoch... Dneska ne... Po poplácání po rameni to své milé oplatím tím, že ji poplácám po zadečku. Už už ji chci políbit, ale.. Ta potvůrka mě předběhla. Usměju se a přivinu si ji blíž k sobě. Pak jen poslepu couvnu k výtahu v garáži a zmáčknu tlačítko na jeho přivolání. Po chvíli líbání se za mnou ozve tiché cinknutí a dveře se s tichým rachotem rozjedou do stran. Znovu udělám pár kroků pozpátku a už kouzlem zmáčknu tlačítko našeho patra. Další úsměv. Potom nechám výtah zastavit v mezipatře a zajedu rukama své drahé pod horní část oblečení a takhle ji obejmu. Polibky pokračují, jen moje nenechavé ruce začínají vyhrnovat ono tričko. Polibky sjíždím níž, jako obvykle jsou první na řadě prsa. těm ale věnuji jen chvilku a spolu s polibky sjíždím níž a klekám si na kolena. Jemně svou milou opřu o chladnou zeď výtahu a líbám její bříško. Přidám štípnutí do zadečku a potom nechám výtah zase rozjet. Některé věci počkají, drahá.. Usměju se na ni zespod, vstanu a políbím ji. O chvilku později výtah zastaví a zase tiše cinkne. Opět se rozjedou dveře a já se trošku nedočkavě vrhnu k těm od bytu a otevřu je pro svou královnu. Potom ji vezmu za ručku, znovu přitáhnu k sobě a už v bytě ji políbím. /došla fantazie.. a Týnu zapojím až odepíšeš ;)

Sirinox - 05. května 2011 19:49

Stíny Očistce - Wild Infernal Bar No jen se na to koukněme. Na ty hromady duší kteří se tu plouží ulicemi jako banda ztracených ovcí. Míhá se mi hlavou mezitím co pozoruji z okna poloprázdné ulice Očistce. Někdy to vydržím pár hodin, někdy zas jen pár minut. Záleželo v jaké jsem byl náladě. Bylo to někdy docela... zábavné, pozorovat tu smečku ovcí... Ano. Ovcí. Jedno velké stádo Manonových ovcí. Hmm, ale já moc dobře vím že tady někde se skrývá i smečka velmi, velmi hladových vlků. Pomyslím si a musím se nad touto myšlenkou v duchu pobaveně zasmát. Jo, celé tohle místo se každým dnem potápělo ke dnu víc a víc. Bylo ale jen otázkou času kdy to skončí. I když já měl teda o tomhle nemalé pochyby. Vyčkával jsem už dlouho ve stínech na chvíli kdy budeme moci konečně udeřit a změnit jednou pro vždy osud tohoto místa. Každý den byl vlastně jeden boj ale to byli jen malé bitky které se nedají ani počítat. Ten pravý boj teprve nastane. Aspoň teda doufám. Ani nemůžu uvěřit že se muselo Peklo spojit s Nebem. Dva největší nepřátelé, Satan a Bůh, jsou teď skoro přátelé. Pcheee, z toho se mi akorát uzlují vnitřnosti. Vždycky se najde nějaká jiná cesta ale že to bude zrovna tohle... Neměl jsem z toho vůbec radost a nebál jsem se to dát najevo. Stejně jako svoji nechuť k tomuhle místu, k tomuhle... Očistci. Moje místo je v Pekle sakra! Tam mám své postavení, své zásluhy, své skutečné místo... Tady nemám nic. A začíná mě to tu každou chvílí víc a víc štvát. Ale zůstat tu musím. Na příkaz Satana. A jeho bych si vážně nedovolil neuposlechnout. A dnes budu mít, a nejen já, možnost se s ním zas sejít ve Wild Infernal Baru. Byl jsem trochu zvědavý na onu schůzi která se tam konala. I když jsem nejspíš tušil o co zase půjde. Každopádně... vůbec se mi tam nechtělo. Bylo mi to jedno. Radši bych si chtěl vyjít někam do ulic. Ale na druhou stranu... jestli si nechám ujít něco důležitého, a pak na to tvrdě dojedu... Nebudu to riskovat. Z mého zamyšlení mě vytrhlo až jemné objetí mé společnice. To mi na tváři vykouzlilo potěšený úsměv. Byl jsem moc rád že tahle noc nebyla strávená o samotě. Naopak ve velmi příjemné společnost která mi pomohla zapomenout na veškeré chmury. "Vždycky se něco děje kočko. Stačí se jen dívat a vyčkávat." Prohodím polohlasně s tichým uchechtnutím než se obrátím ke slečně čelem. S úsměvem jí vezmu ruce do svých a s polibkem na krk se trochu přivinu. Teplo jejího těla a sladká, mámivá vůně mi jen připomínali jak nerad budu její společnost opouštět. "Bude na čase jít zlato. Moje povinnosti bohužel nepočkají. I když... ten hřích nahradit je tebou by za to rozhodně stál." Prohodím s mírně pobaveným úsměvem než v dlouhém polibku ochutnávám její medové rty. Prsty naposledy pročísnou její vlasy než se s laškovným mrknutím odtrhnu a poodejdu ke skříni. Z té na sebe vytáhnu svůj oblíbený oblek. Pak přejdu znovu k oknu a zavřu oči. Pohroužím se do hlubin svého nitra a začnu okamžitě vyhledávat jakýkoliv zdroj ohně který by se dal nějak využít. Dokážu vycítit třeba hořící krby, vnímám malé ohníčky nebo jen svíce. Každopádně jen velmi málo z toho co cítím v okolí svého sídla se dá využít k přenosu. Někde pár bloků odtud cítím nějaké ohniště které vypadá celkem dobře. Asi mi to dá zabrat ale však se nic nestane. To je tak když je někdo líný jít do toho baru pěšky. Pomyslím si s pobaveným úšklebkem než mě zahalí oheň a zbude po mě jen trochu popela. Mezitím v jedné zapadlé uličce se párek démonů ohřívá u ohniště zapáleném v sudu. O čemsi vesele debatují ale smích je velmi brzy přechází když oheň záhy pohltí celý sud. A za pár chvilek už se tříští na dva kusy v malém, ohnivém mraku z kterého vyskočí má postava. Vystrašeným démonům nevěnuji pražádnou pozornost. Teď jsem měl hlavně starost být ve Wild Infernal Baru jak to jen půjde. Díky tomuhle... "skoku" jsem to neměl už moc daleko. Ani nevím jestli jsem dorazil včas nebo pozdě, to mi bylo jedno. Hlavně že jsem se na ono místo dostal. Můj příchod byl jako vždy... tichý a nečekaný. Už ode dveří jsem se díval kdo zde je a není. Prohlížel jsem si všechny tváře a bytosti které zde byli ale moje oči hledali hlavně buď Daiglien nebo rovnou samotného Satana. O tom jsem ale dost pochyboval tak jsem prolézal barem a díval se jestli nenajdu pár známých démonů kteří... byli také pod jeho... přízní.

Lucifer - 05. května 2011 21:43

soukromá zpráva od Lucifer pro Satanův bejvák Všichni se kdysi jmenovali jinak, jen mě se po celém světě titulují tisíci jmény. Z rámě se jeho ruka přesunula familiérně kolem tvého pasu. A je dost těžké pamatovat si jména všech mých milenek, ikdyž ty jsi mezi nimi skutečně vynikala, Darwien. Jakoby se tvé zkoumavé moci nebránil. Jakoby neměl žádné štíty a obrany. A le možná že opak je pravdou, protože když se špetka tvé moci dostala z jakousi hranici, jednoduše byla pohlcena bez nároku na vrácení. Teď se ale spolu s tebou zastavil a podíval se na tebe. Chyběla jsi mi. Řekl tiše a s jeho typickým úšklebkem tě políbil. Po dlouhé době zase cítíš na rtech jeho jedinečnou chuť. Krev a hřích. Během toho krátkého políbení se stala jedna věc. Pocítilas síru a plameny, žár a tichý křik tisíců zatracených, ze kterého mrazí ikdyž by jsi ležela v hořící hranici. Po otevření očí stojíš v luxusně zařízeném obýváku, kde ale vše má svůj účel. Sedací souprava, křesla, stůl, velká televize, jakási herní konzole... Tak co si dáš k pití ?? Zeptal se najednou a pustil tě ze svého objetí. A někde u tvých nohou se ozvalo tiché mňouknutí.

Koule PJ - 05. května 2011 22:30

WIB - Sirinox Bar byl na první pohled temný a nesvítila vůbec světla. Nebylo tu skoro ani živáčka, skoro. Vycítil si přítomnost jednoho démona, který se schovával pod barem, tedy spíše zde přenocoval. Na něj byla Daiglien zvyklá a proto jej nechávala zde přespávat, věděla, že jí tu nic nerozbije a nic neukradne. Krom toho toto byl hlídač, jako udělaný. Zaregistroval tě a velmi rychle se přesunul na jiné místo, přesněji na trám. Z něhož si spozoroval dvě žlutě svítící oči. "Sirinoxi. Vystrašil si mne příteli. Už jsem myslel, že se zde někdo vloupal a přemýšlel jsem, jak zautočit." Pronese tobě povědomý hlas. Jedná se o podřadného démona, který si pohrává s lidskou fantazií a bere na sebe, jakékoli strašné podoby chce, využívá lidského strachu a to jej posiluje. Tady však nikoho nemůže pořádně vystrašit. "Nikdo tu není. Dai zavřela dřív, než je u ní obvyklé a někam šla s Očkem. Nevěřil bys tomu, že se ti dva dali dohromady. A Satan zmizel se svou dávnou přítelkyní." Objasní ti, proč je bar zavřený a pomalu sleze z trámu. Ve světle svíčky, kterou zapálil spatříš jeho tvář, která je jeho normální podobou. "Dáš si něco na pití příteli. Dai, mi vždy dovolí si něco nalít, když mám žízeň." Pousměje se a přesune se za bar, kde prohledává regály s pitím. Najde si své oblíbené pití a položí ho na barovou desku, ještě vytáhne dvě skleničky a nalije do nich nápoj. "Chceš vědět víc, co se dneska dělo?" Optá se tě s pozvednutým obočím a vyčkává na tvé otázky, je připraven na cokoliv odpovědět.

Daiglien - D - 05. května 2011 22:46

soukromá zpráva od Daiglien - D pro Milování ve výtahu,... sakra tak zase v bytě, to je ale nuda Nechám se při polibcích dovést k výtahu. Skutečně jsem to nezkusila ani za svého života na zemi, ani jako démonka. A docela mi tato zkušenost chybí. Na chvíli se octnu s myšlenkami v den mé smrti a také v to, jak mi dal Satan nabídku, která se neodmítá a já jí přijala. Vůbec toho nelituji a musím uznat, že tento život se mi líbí více. Nemusím nic a mohu si dělat co chci, teda je pravdou, že v určitých mezích je to strpeno. Nejvíce mne potěší, to jak se výtah zastaví, jak to bývá v těch romantických filmech, na které jsem se dlouho nedívala. Užívám si jeho doteků a začínám čím déle tím více žhnout v jeho přítomnosti, chladivá deska o kterou jsem se opřela začíná také hřát, přitom byla tak chladná. Rukou se snažím svému drahému vysléct tričko, ale nejde to. Jsem odzbrojena touhou a vášní, která srší celým výtahem. Přihahuji si ho k sobě, dožaduji se více a více toho, abychom to udělali na chladné podlaze tohoto výtahu a on na to nikdy nezapomene. Můj drahý má však něco jiného v úmyslu, rozjede výtah a pronese slova, která se mi vůbec nelíbí. "Chmm.. já teda netrpím klaustrofobií." Ušklíbnu se při těchto slovech a na oko uražene zvednu bradičku a nosánek nahoru. Couravým krokem jej následuji do jeho bytu. On nesplnil mou touhu, tak proč bych já hned musela splnit tu jeho. Pousměji se této myšlence a nakonec vejdu do jeho bytečku, ze kterého jsem tak před třemi či čtyřmi hodinami odcházela. "Řekneš mi, co se ti na tom výtahu nelíbilo? Vždyť byl úžásný." Zeptám se jej mezi polibky, dokázal mne tak rychle obměkčit. "Že já tě tolik miluju." Pronesu tiše, spíše pro sebe a zavřu dveře bytu. S polibky přecházíme k našemu oblíbenému místu v tomto bytě a to k posteli, teda mně by ani nevadilo, to dělat na podlaze. Ale Očko rád pohodlí postýlky, tak proč mu nesplnit jeho přání. Nyní se já chopím jeho trička a opatrně jej z něj sundávám, i když nejraději bych ho z něho strhla, ale to by byla škoda třička. Zároveň by mi to Očko vyčítal. "A hudba by nebyla." Ušklíbnu se, když stojíme v obývaku a já si všimnu, že tam něco jako Hifi věž je. Poté vyčkávám, zda můj drahý splní mé přání. Sama se však začnu pomalu vyslékat, do rytmu hudby. Zlato, užiješ si stryptíz.

Sirinox - 05. května 2011 23:17

WIB - věci se trochu mění No vida. Je to tu úplně stejné. Tma, ticho, klid... Na můj vkus až moc velký. Prohodím zamyšleně v duchu mezitím co procházím kolem stolů a bubnuji prsty o každou židli kterou potkám. Docela mě... překvapuje jak to tady teď vypadá. Čekal jsem že bude spíš skoro narváno nebo aspoň z poloviny plno. "Dneska je ale očividně prázdno rovnou z celku. Kde je sakra Dai?" Prohodím si tiše pro sebe a poohlédnu se po okolí. Trochu mi vadí že když zrovna někoho potřebuju tak není k nalezení. Víc mě ale štve že jsem určitě musel přijít pozdě a celé to blbé jednání se koná beze mě. K čertu s tím, tohle u mě byla taky docela častá záležitost. Divím se že za svoji nedochvilnost ještě nevisím na skřipci. Když ale upustím od tichosti tohoto místa trochu mě překvapí když tady přeci jen ucítím něčí přítomnost. V nitru se zaraduji ale netrvá to moc dlouho. Hned ta radost zmizí když si uvědomím o koho vůbec jde. No, a to mě nakopne ještě víc. Asi tak jako když po chvíli leknutím málem odskočím dozadu, jak jsem nečekal že se ten démon objeví zrovna nade mnou. S tichým zasyčením vycením zuby a pohodím hlavou. Cosi nesrozumitelně zamumlám a s mávnutím ruky se přesouvám rovnou k baru. "A já si pořád ještě nezvyknul na takovéhle tvé vyskakování." Řeknu nepříliš nadšeně a opřu se o bar lokty. "Říkám ti... jednou až to budu čekat nejméně vám tady fakt něco podpálím. Stejně jako tebe pokud na mě odněkud bez ozvání skočíš." Dodám a s pobaveným smíchem zakroutím hlavou. Pak s mírným oddychnutím pozoruji kde se ten démon vynoří tentokrát. Jako hlídač skutečně nebyl špatný ale já jsem ho teda moc v lásce neměl. Spíše tedy jeho... praktiky. Které u mě, jakožto celkem lekavého démona, byli někdy docela nebezpečnou záležitostí. Ale to je fuk, někdy je to zábava. Když už jsem ale dorazil do tohoto baru čekal bych že tady najdu něco dle mého očekávání. Ale když mi démon oznámí co a jak jsem jenom pěkně naštvaný. Věci se zase vyvíjí úplně jinak a mě to jenom kazí zbytečně plány! "Fajn. Dai se dala dohromady s Očkem a Satan zmizel taky s nějakou přítelkyní. Úžasné." Zopakuji po démonovi bouchnu prudce levou pěstí do baru. Na tváři mi hraje docela nasupený výraz a ve vlasech mi začnou tancovat malé plamínky. "Doslova bych ještě jásal radostí ale to bych nesměl mít krásný večer podělaný kvůli ničemu! Já se sem táhnu v domnění že tady bude něco důležitého a je tu akorát jeden démon s hromadou ticha a prázdna! Samozřejmě nic proti tobě... Ale co je tohle sakra za systém?" Rozhodím rukama a znovu bouchnu pěstmi do baru. Pak jen s povzdychnutím svěsím hlavu a vjedu si prsty do vlasů. Tenhle blázinec už mi vážně leze krkem. Jo, možná jsem se seknul. Třeba ještě nějaká schůze bude ale o tom už vážně pochybuju. Byl jsem tak naštvaný že bych s radostí vypálil první dům který potkám. Ale neměl jsem to ani jednomu za zlé. Za předpokladu že zrušení daných plánů bylo skutečně nutné. Nebo se jednalo jen o blbý vtip? No to už asi ne. Ale kašlu na to, stejně jsem sem nechtěl jít. "Dej sem cokoliv co se dá pít. Potřebuju vypustit páru nebo mi tu z toho už hrábne! Achjo... kam se podělo naše milovaný Peklo..." S tím si převezmu jednu ze skleniček které démon naplnil pitím a ihned ji do sebe obracím. Poté jen s povzdychem hledím do prázdna a uvažuji jak moc by se mohl tenhle den ještě zkazit. Doufám že už mě nic horšího nepotká "Hmm, povídej. Chci vědět pokud možno všechno. Ať tady nejsem zbytečně přece jen." Pobídnu ho a zaťukám mezitím sklenkou o bar na znamení že bych si přál dolít.

Sussane - 06. května 2011 15:27
	soukromá zpráva od Sussane pro je 7 světlých bytostí (jeden je Michael) a 7 temných... takže můžu bejt jedna z těch světlých stejně jako je Michael... nic se nezmění...já ani Michaela nehrála...jen jsem vzala jeho schopnosti ;)

Meridian - 06. května 2011 16:50

Marcus Nadržený Všimnu si Marcusova udiveného pohledu a usměju se taky.Jo jeho arogance je známá spolu s dalšími věcmi,ovšem pak se jeho pohled změní v chlípný.Kdoví na co myslí,pochybuji že bych vůbec chtěla někdy vědět na co myslí.Ikdyž je to můj oblíbený bar o jeho majiteli moc velké mínění nemám.Všimnu si jak si mně prohlíží než se na jeho tváři uvidí ten chlípný usměv. Jo to určitě. Pak vstane podívá se na sucuby a pošle je ať se podívají co se dole stalo. To vážně nic neví?Ikdyž spíš ví jak se ukáže podle jeho dalších slov.Jako by to bylo už teď dole hezké nevím jak by to mohlo být ještě horší. Ikdyž vždy může být hůř.Marcus se obleče,chytí mně za ruku a přesuneme se do jeho bytu.Určitě to bude jeho byt podle toho co nejspíš očekává. Co si myslí?Že se se s ním jen hned vyspím. No na to ať zapomene,nebo spíš ať se spíš snaží než se budu snažit aspoň uvažovat o téhle možnosti.To ho to vážně nezajímá?Jeho bar je naruby a on se teď snaží se mnou vyspat.Pokud .... Náhle mi začnou všechny ty střípky zapadat,Manonův příkaz,ten ... nepořádek v klubu,Marcusův nezájem o to co se děje v jeho klubu.Manon ho vyrazil,ikdyž kdyby se staral méně o sucuby a víc o svůj klub... Komu jen Manon klub předal?Že by jednomu z těch démonů co tam tančili?Asi ta žena protože už si vzpomínám kde jsem toho muže viděla.Kamael gigolo ... no aspoň si nebudu muset hledat jiný bar. Proberu se z myšlenek a rozhodnu se zase věnovat Marcusovi.Zatím mu neřeknu k čemu jsem došla a taky se sním nevyspím.Pro začátek se mužeme napít. "Jistě že máš postel.Nepřepokládám že spíš na zemi a pokud se týká toho co si dám tak bych si dala whiskey."

Richard Sheridan - 07. května 2011 00:11

S Meridian ve svém bytě Myšlenku o noci strávené s ní na jedné posteli skutečně beru zpátky. Jsem s démonkou, která si nejspíše neužívá volnosti. Na mé tváři se objeví pobavený úsměv a očí jí zkoumavě pozorují. Líbí se mi fakt, že ona vlastně netuší o tom, že jsem jí právě zachránil křídla. A já jí rád nechám v tom jejím omylu. "A taky mám gauč, ale to vlastně vidíš." Uchechtnu se. Hodím si na ruku utěrku a zachovám se, jako číšník. Přesunu se k barovému stolíku, kde mám tolik alkoholu, že jej ani sám nevypiji. Po pravdě nic bych z toho neměl. "Tak slečno, mám velice starou whisky, kterou jsem si zde nechal pro vhodnou příležitost." S těmito slovy naleji do dvou skleniček nápoj a jednu podám démonce. Sám se usadím pohodlně do křesla, při čemž si vzpomenu na jeden hodně dobrej seriál a jejich hlášku. "Víš. Jednou jsem se procházel po Západní Evropě, došel jsem pěšky až do Barcelony k hoře Montjuïc, kde byla krásná mýtina s jezírkem. V ní se koupala velmi krásná dívka, ale plakala. Víš plakala? A tak jsem za ní šel jí utěšit." Dokončím vyprávění a přemýšlím, zda jsem to udělal tak správně jako Joey a nebo jako Ross. No to asi s určitou pravděpodobností nechám na Meridian, i když netváří se, že by mne chtěla hned na místě. Kruci.. Jak to ten Joey dělá? Na očích se mi objeví nechápavý pohled a chvíli přemýšlím, co dalšího říct. "A co ty? Máš nějaký příběh?"

Souí - 07. května 2011 15:01

soukromá zpráva od Souí pro Satanova ubykace To smaozřejmě, opravdu by mě zarmoutilo kdyby sisi mě nepamatoval. když z mých rtů krade polibek, nebráním se a na oplátku odpovídám tempu jeho rtů, abych jej při odloučení něžně ťafla. Vychutnávám si jeho přítomnost. Jsme bytostí co je živena z takových okamžiků. Žiji pro okamžiky a co víc může být mou potravou než kontakt s pánem Pekel, Tedy. vypadáš menší. Manon...asi hodně zesílil. Né že bych byla informovaná o tom co se kolem děje, ale cítím to z tebe. ničím nechráněné myšlenky. Někdy je přez ně lepší hovořit ne přez slova. Mají totiž hlubší význam, jsou čisté a nedají se tak snadno překrucovat jako slova. Docela by mě zajímalo kdo vyrušil můj spánek, ale nepředpokládám že bys o tom něco věděl. jelikož na sobě cítím že jsem ještě aspoň půl století měla odpočívat. Na otázku pitiva pokrčím rameny. Co já vím co se dneska pije. Probudila jsem se opravdu nedávno.

Meridian - 07. května 2011 15:15

Životní příběh či osobní píseň Jak jen byla ta píseň?Ta kterou ten démon zpíval v jednom baru.Předtím než se tam začali prát a on uprostřed toho všeho chaosu začal stepovat.Možná jsem ho už dneska viděla.To je jedno ... znovu se podívám na Marcuse jak si mně prohlíží. Pokud se chceš se mnou vyspat musíš být přesvědčivější. Všimnu si jeho pobaveného výrazu a napadne mně že to možná věděl. O my jsme,ale intrikán ikdyž tohle bych čekala.Jo jo tohle mělo být snadné říct Marcusovi že se po něm Manon shání a pak přečkat v nějakém baru změnu majitele.Nebo v něčí náruči znám gigola který má úžasné vlasy a to nemluvím o jeho rukách. Opět se podívám na Marcuse který něco říká a pak si přes ruku přehodí utěrku. O jak galantní odsune mi taky židli? Pak se přesune k barovému stolku a já se zarazím. Já jsem ta vhodná společnost?A co vlastně oslavujeme?Mám pocit že mi zde někdo neřekl tak úplně vše.Nesnáším ten pocit. Vezmu si sklenici,posadím se na gauč a poslouchám co říká.To mu vážně nevadí to co jsem říkala když jsem přišla?Já jsem se málem pozvracela(zvlášť když jsem uklouzla po těch střevech).Ale já jsem anděl.Pravda anděl který padnul,ale proto že to bylo výhodné.Rozhodně jsem se nechtěla přidat a bojovat za něco co už dávno neexistuje.Ani bojovat na straně někoho jiného jen proto že nakonec budou jen další škatulata hejbejte se.V duchu povzdechnu a napiju se whiskey. "To tě vážně nezajíma co se stalo ve tvém baru?Jinak já nemám zase tak zajímavý příběh.Jsem anděl který padnul protože to bylo výhodné.Toť vše." Během rozhovoru točím whiskou a pak se podívám na Marcuse. "Ale toto není tvůj příběh že?Vyprávěl to Joey Rossovi v seriálu Přátelé." Předkloním se na gauči podívám se na něj a a řeknu. "Helel já neříkám ne,ale příjď s nějakým vlastním příběhem."

Eye (Mercenary) - 07. května 2011 15:56

soukromá zpráva od Eye (Mercenary) pro Když hudbu, tak hudbu Já vím, že ne, ale.. Mluvím, zatímco na její přání vybírám hudbu. Jen tak ledabyle sáhnu pro jedno cédéčko a potom ho hodím do věže. Hudbu pustím a otočím se. Nemusí celý bará vědět, jak moc mě miluješ.. Drze a vyzývavě na svou barmanku vypláznu jazyk. To už je ale u mě a sundává ze mě moje tričko. Neodpustím si ji polechtat na bocích a potom ji políbit. Ona se mi ale rychle vysmekne a začne se do rytmů hudby svlékat. Chviličku ji pozoruju nechápavě, ale potom se mi na tváři rozlije blažený úsměv. Takže striptýz.. Alespoň se rozbalí jako dáreček sama.. Pevně svou lásku sleduju a nenechám si ujít jediný pohyb jejích pekelně krásných křivek. // Mám zapojit Týnu ??

Daiglien - D - 07. května 2011 22:52

soukromá zpráva od Daiglien - D pro Zlato, užívej si.. Demi Moore neví, co je to stryptýz :D Chvíli čekám, než mi vybere přijatelnou hudbu. Jakmile uslyším mého oblíbeného zpěváka na tváři se objeví úsměv od ucha k uchu, hned vím, jaké taneční pohyby mám do toho vložit, aby ze mně byl drahý paf. Krom toho na mně je co na koukání, tak se to snažím dávat pořádně najevo. Hlavně jej rozpálit. Musím uznat, že praxe ve strip clubu se mi po dlouhé době zase hodila. A nezapomněla jsem mu hodit, jako bonus, svoji podprsenku. Poté tančit v jeho blízkosti. Škoda jen, že za to nejsem placena. Na tváři se mi objeví menší úšklebek, který však zamaskuji polibkem na jeho rty. "Babble babble bitch bitch Rebel rebel party party Sex sex sex and don't forget the "violence" Blah blah blah got your lovey-dovey sad-and-lonely Stick your STUPID SLOGAN in: Everybody sing along." Zazpívám mu kousek, ale je mi jasné, že já nejsem zpěvačka a tak si sednu na jeho klín a začnu ho ručičkou skoro nahá, mám na sobě ještě tanga, která tam brzy nebudou, dráždit. Teď je řada na něm. Jazýček přitom vložím do jeho pusy a zkoumám chuť toho jeho.

Richard Sheridan - 07. května 2011 23:04

S padlou andělicí ve svém bytě, bohužel nic víc S úsměvem na rtech jí pozoruji. Ona skutečně netuší na čí straně jsem, a také to, že vlastně vůbec nemusela být. Ještě by se znelíbila Sylianovi a bylo by po ní. Že já jí vůbec zachraňoval. Nic z toho nemám. Zahledím se raději do sklenice a poslechnu si to, co má na srdci. "Výhodné? A v čem myslíš? Skutečně by mne to zajímalo." Se zaujetím v očích se na ní zadívám a vyčkávám na její odpověď, která mne skutečně zajímá. Nikdy jsem nehovořil s andělem, které mu se líbilo, že padl. A Kamaela do toho nepočítám. Skutečně se musím usmát, že poznala čí příběh jsem to vyprávěl. Avšak nejspíše ode mně bude očekávat můj vlastní příběh. "Začínáš se mi líbit andělice. Já myslel, že Přátelé nikdo nesledoval." Pronesu pobaveným tónem hlasu. "Abych pravdu řekl. Skutečně vím, co se s tím barem stalo. A pokud mohu něco říci, ten bar už není můj, takže co mi je po baru. Jsem rád, že žiju." Vysvělím jí a napiju se z whisky. "Myslím, že i ty bys mohla být ráda, že jsi." Dodávám a chvíli přemýšlím, zda jí povím, co se možná nyní v baru děje a co možná neděje. "Mám takový pocit, že ten týpek, co to tam vystřílel nebyl spokojen. Možná vystřílel málo a vrátil se." Povzdechnu si a položím si hlavu na gauč, na malou chvíli zavřu oči. "Víš co by mne zajímalo... co se s námi stane, až Manon padne" i když, já vím co se stane se mnou.

Kristine (Artificial Angel) - 07. května 2011 23:15

soukromá zpráva od Kristine (Artificial Angel) pro Zase se svou kráskou Dlouho jsem je pozorovala. Dlouho jsem se dívala na její tělo, dlouho jsem s nenávistí pozorovala, jak se mé Dai dotýkají špinavé pracky toho... Červa. Ale to se hned změní. Stačilo pohnout ručkou, fouknout a jeho tělo se prohnulo jako luk. V zádech mu zakřupalo a na tváři vyvstal bolestivý výraz. Dalším pohybem prostě zpod Dai zmizel a jeho tělo narazilo do stropu a pak spadlo na podlahu. Zůstal ležet. Má kráska klečí na křesle a rozkoukává se. Vždycky ti to moc slušelo, miláčku.. Zašeptala jsem jí tiše do ouška a hravě ji do něj kousla. Následoval polibek na krk. Plála touhou. Kdyby zase mohla být jen a jen se mnou... Smutně se kouknu přes rameno na její prsa, která budí vzpomínky. Ty nejkrásnější i ty nejbolestivější. Moje ručky ji obejmuly a po protočení jsem si sedla do křesla, Dai usazenou na klíně. Další závan vzpomínek. Byly jsme na kolejích, jen já a ona, náš společný pokoj a zároveň svět. První opatrné políbení, potom další o něco odvážnější..... Potom jen dlouhá probdělá noc plná rozkoší. Další den jsme jen ležely v posteli a tulily se k sobě jako dvě kočky. Poškrábu ji na zádech jako tenkrát a fouknu jí za krk. Cédéčko se zaseklo a vylétlo z něj pár jisker. A taneček pro mě by nebyl ?? Pustím ji a trošku svou milovanou žduchnu z klína. Na sobě mám obvyklé oblečení, to jest štředoškolská uniforma a samodržící nadkolenky. A ve výtřihu vykukuje v kůži vyřezané srdíčko, které vypadá, jakoby rány kolem byly čerstě zaschlé. jeden pramen narůžovělých světlých vlásků jsem si dala za ucho, na tvář nasadila svůj roztomilý úsměv a pohled fialkových očí se zase upřel na Dai.

Dorian zvaný Bugaboo - 07. května 2011 23:24

WIB se Sirinoxem "Jaké vyskakování? Já netuším o čem to mluvíš." Vykouzlím na tváři úsměv a poté se zase v něco proměním. Teda přesněji ve velkou kapku vody, ihned se však proměním na svoji pravou tvář. "Jestli něco podpálíš, tak se stanu tvým bubákem a budu tě strašit pod postelí. A tebe se nebojím, protože ty nejsi žádný Chuck Norris." Zachichotám se a zkoumavě jej pozoruji. Poté naleju do své skleničky obsah flašky a nakonec do té jeho. Tak trošku více jsem počítal, že někoho tyto novinky naštvou. Ale nepočítal jsem to u něj, ale u těch, co se stále pokoušejí Dai svést a vůbec jim to nejde. Při mé smůle já patřím mezi ně. Trošku uskočím, když Sirinox bouchne do stolu a v rychlostím uchopím skleničku do ruky, uvažuji nad tím, že se skutečně opět přesunu na trám. "Vůbec nechápu, že v tom hledáš nějaký systém. A buď rád, že máš nějakou, která na tebe čeká. Co mám říct já? Mně se každá bojí." Posmutním. "Já za to nemůže, že vždy v tom nejlepším se změním na to, čeho se oni bojí." Kopnu do sebe obsah skleničky a naleji další rundu. Naše milovaný Peklo zkrachovalo díky vypuštěný Manona. To byl takovej podělanej nápad. Zareaguji na něj a vytáhnu z kapsy cigaretku, kterou si s radostí zapálím a poté se podívám na ohnivého, abych nebyl škrt, tak mu nabídnu. "Chmm.. Tak byl tu jeden týpek, který mi tak trošku fušuje do řemesla, ale není bubák, jako já. Říkal něco v tom, že sbírá dušičky, či co. A prej vystřílel Manonův bar. Jenže Manona nechal žít..." Nevěřícne zakroutím hlavou. "Potom šéfík, oznámil teda velmi nemilou zprávu. Že jeho bratr pán Bůh se s námi spojí a budeme bojovat společně bok po boku. Svrhneme Manona a bude to, jako dřív." Trošku zívnu, protože jsem si myslel, že budu spát a ono zase nic. "No a to je asi všecko." Pokrčím rameny a kopnu do sebe whisky. Pro tuto chvíli by mu to mělo stačit, já mám malou hlavu a ta je už plná infa nastřádaných za těch mnoho let.

Sirinox - 08. května 2011 00:20

WIB - Nudné hodiny nicnedělání S lehce pohrdlivým uchechtnutím jsem si démona chvíli prohlížel a pak jsem jen s mávnutím ruky zakroutil hlavou. Ta myšlenka mi připadala svým způsobem docela i zábavná. "Pche, tak to klidně začni. Já nikdy nespím. Spí se ve dvou. A ne, myslím že se tě taky bát nebudu. Ty taky nejsi přece žádný Jackie Chan." Prohodím a s pobaveným smíchem zakloním hlavu. Pak se ale zas uklidním a jen si s povzdychnutím pohrávám se sklenkou. Zvažuji jestli ji zkusit roztavit nebo ne. Ale radši to zavrhuji. Možná by mi to spravilo náladu ale ne na moc dlouho. Teď mi jí kazí... v podstatě skoro všechno. A už jen ta myšlenka že jsem tu zbytečně mě nehorázně štve. Měl jsem se na to vykašlat a zůstat doma s mojí krasavicí. "Hele... Daiglien mi ještě s Očkem nevadí ale Satan aspoň mohl dát vědět že se tady nic nekoná. Kdyby to udělal tak teď nesedím tady ale zahřívám postel v objetí krásné ženské! A teď už je to úplně jedno. Protože i kdybych se vrátil domů nic z toho nebude. Tím jsem si sakra jistý." S nespokojeným odfrknutím do sebe hodím další rundu a s hlubokým vydechnutím odsunu skleničku stranou. Pak se zadívám na démona a jakmile zaslechnu jméno "Manon" krev se mi začne doslova vařit. Tohle bylo zrovna téma které mě nikdy nenechávalo chladným. "Manon! Pcheee... Kdybych toho bastarda dostal do své blízkosti vrazil bych mu ruku do chřtánu a vypálil mu vnitřnosti! Udělal bych z něj hromadu popela dřív než by stačil vůbec otevřít zobák!" Tentokrát do baru šlehnu oběma pěstmi. Jo, Manona jsem fakt hodně, skutečně hodně, nenáviděl. Byl pro mně horší než cokoliv jiného. A mít možnost tak bych udělal cokoliv abych ho zabil. Nebo aspoň přizabil. "Už přede mnou jméno toho mizery nevyslovuj!" Zašeptám tiše a na chvilku mi zase vzplanou vlasy. Než si vezmu jednu z nabízených cigaret a zapálím ji o pramen planoucích vlasů než mi zase zhasnou. Pak jen pozoruji jak cigaretový kouř volně pluje vzduchem. Cigarety jsem neměl zrovna v lásce ale pomáhali mi se vždy aspoň trochu odreagovat. A teď jsem to hodně potřeboval. I když... bylo mi to všechno už jedno. Tohle byl večer stejný jako každý jiný. Měl jsem před sebou teď zase hromadu volných hodin a netušil jsem co s nimi. Nejspíš... se půjdu někam opít nebo šmejdit. Jak jsem to uměl nejlíp. "Hmmmm... Peklo a Nebe ve společné zbrani. Kde se tady můžu vyzvracet?" Prohodím po nějaké chvíli a s uchechtnutím pohodím hlavou. Rozhodl jsem se že zapomenu na všechno. Pustím z hlavy Manona a všechno co se ho týče, stejně jako myšlenky typu "může být tenhle večer ještě horší?". Hodlám si ho užít když už nic jiného. Protože mi bylo jasné že takhle se budu, a stejným způsobem, naštvávat každý další den. "Asi nemáš potuchy kdyby se mohla vrátit Daiglien co?" Zeptám se z ničeho nic po chvíli mlčení a ťípnu o barový pult cigaretu. "Víš... závidím ti tvoji práci. Je skvělá. Ne jako ta moje. Věčně jen slídit, slídit, bojovat, bojovat... a mít z toho co? Přesně tak. Jedno obrovský NIC. Tsee." S nespokojeným odfrknutím zakroutím hlavou a promnu si se zívnutím oči. Začínal jsem se nudit. A když se nudím je to vždycky předzvěst nějaké mé brzké šílenosti.

Meridian - 08. května 2011 10:16

Padnout či nepadnout Anděl který padnul aby mohl žít ... Kde jsem to jen slyšela?Nebo kdy?Zatřepu hlavou abych zahnala tuhle myšlenku,ale ona se vrací.Možná ji přivolala Marcus svými otázkami. Neříkám že já jsem nepadla,ale uchovala jsem si aspoň důstojnost což se o tobě rozhodně říct nedá.Tak si schovej své řeči pro někoho koho budou zajímat. Znovu zatřepu hlavou byla to ostrá hádka a padlo při ní spoustu slov,ale já měla pravdu a on se mýlil.Opravdu nejsem teď opět jen kolečko ... zatřepu znovu hlavou a nervozně zatřesu křídly co zvlní hladinu v mé sklenici.Všimnu si Marcusova úsměvu a už mně začíná pomalu štvát.Kdyby mi aspoň řekl co je tady tak vtipné.Nebo aspoň co je na mně tak k smíchu.Znovu zatřepu křídly a okolo mně se zvedne další poryv větru. Uklidni se ... "No našel se někdo kdo mně ocení a já už nebyla jen kolečko v nějakém soukolí a ..." Ach bože co to plácám.Už bych asi neměla pít. Ono když přišel Manon musela jsem si vybrat stranu a já si vybrala a myslím že spravně.Mohla jsem dopadnout hůř,mnohem hůř.Vzpomíná si jaké to bylo dřív?Nebo na to zapomněl?Či spíš chtěl zapomenout?On je na to snad hrdý.Vybrala jsem si stranu abych neskončila jako on. Znovu zatřesu hlavou a snažím vyhnat ho z hlavy. "Jak jsem řekla bylo to výhodné žiju a zatím jsem si nestěžovala a ..." Radši se napiju než vypustím další pitomost.Když pak promluví tak se mi aspoň některé věci vyjasní.Takže bar teď patří té dvojici co tančila mezi střevy a krví.No myslím že tohle se mu hodilo.Pěkné,moc pěkné máš bar i se všim co je uvnitř. "Takže bar teď patří těm co si udělali večírek uprostřed toho nepořádku.Ale nejdřív budou muset uklidit.Ovšem nejspíš by se měli ujistit zda se ten kdo ten nepořádek udělal nevrátí.Snad si nebudu muset hledat nový oblíbený bar." Uvědomím si že jsem to řekla nahlas a tak sebou trhnu podívám se na Marcuse a usměju se. "I já jsem ráda že žiju.Díky že jsi mně zachránil." Pak však začne rozvíjet jiné úvahy.Nakloním se a svěsím křídla,no pokud Manon padne tak mně čeká buď smrt nebo trest a ani jedno nebude příjemné.

Koule PJ - 08. května 2011 15:43

Po dlouhém vejletě zase v Očistci - Vitia Bylo ti dovoleno odejít, ale nikdo ti neřekl, kdy se máš vrátit zpátky. Volání svého pána si neslyšela, a tak ses rozhodla vrátit, až ti to všechno začalo v Očistci strašně chybět, ale kdo věděl, že se to všechno úplně změní. Procházíš se po Očistci směr Wild Infernal bar, kde se určitě dozvíš nějaké novinky a užiješ si zábavy ve společnosti, která ti nejspíše nejvíce chyběla, a to Doriana. Na zemi jsi měla plno mužů na které sis jen vzpoměla, chovali se k tobě, jako kdybys byla královna a možná by tě i doslova nosili na rukou. A velmi litovali toho, když jsi odešla. Nyní toho začínáš pomalu litovat ty. Město je zničené, démoni mají strach a pořád mluví o jediném. "Manon nás uvidí a bude zle." Jenže ty neznáš žádného Manona, tedy až na jednoho, ale ten měl být hlídán svým otcem. Satan by nikdy nedovolil jeho vypuštění, tedy toto si jen myslíš. Skutečně bude nejlepší se vydat do WIB, snad bude otevřený, protože nemáš kam jinam v této chvíli jít. U baru si uvědomíš toho, že se tam nesvítí avšak slyšíš něčí hlasy, ten jeden poznáš velmi dobře, což ti na tváři vyčaruje úsměv. Tak přece něco je při starém. Měl by ti sakra říct, co se děje. Proto neváháš a vejdeš do baru, kde spatříš Doriana se Sirinoxem, kterého si pamatuješ pouze matně.... zlato jsem doma.

Vitia - 08. května 2011 22:24

Návrat domů Rty svůdkyně sice oplývají medem, její ústa jsou jemná nad olej, Chtíč. Vášeň. Vzdech. pak ale zhořkne jako pelyněk, jak dvojsečný meč se zabodne. Výkřiky. Hlad. "Chci ji..." Její nohy míří k hlubinám smrti, její kroky vedou do pekel. Zmatenost. Zamlžení. "Koho?" O stezku života se nijak nezajímá, vrtkavým krokem jde, aniž tuší kam. "Tvoji duši." Prosby. Smrt. Tak skončí každý, kdo ji hledá – o vlastní duši tě připraví. Ukazováčkem přejedu po jejích rtech, na které je naposledy políbím, a dlaní jí utřu slzy, míchající se mezi naše jazyky. S tichým zavrněním se od ní odtáhnu a pohlédnu do jejích naprosto oddaných očí. "Dávej na něj pozor." Samotná myšlenka na Konstantina ve mě vyhlodá červíčka, který mi samým spokojením sdělí, jaká ironie na tom světě je. Odcházejíc pryč, ji věnuji poslední náznak úsměvu, pod kterým její pohled zjihne ještě víc. Otočim se k ní zády, vědíc, že kdybych se na ní ještě jednou podívala, jediné, co by mi v tu chvíli přišlo do zorného pole, by byl její neutěšitelný pláč nad mým odchodem. Co by se ve mně odehrálo? Nic. Několik kroků prázdnotou mě zavede do sféry, která páchne hříchem, hnijícím masem a je obalená těmi, kteří čekají na svůj ortel. Známý pach toho nadpřirozena a té doslova úchvatné magie, která se kolem mě motá jako neviditelné lano, mě obklopí ze všech stran a donutí mě se cítit tak v bezpečí, ačkoli to je přesně naopak. Několik tváří se mi dostane do zorného pole, což způsobí, že se mi chloupky na pažích mírně postaví a mé tělo se začne připravovat na vlnu energie, která mě tu bude porážet na každým rohu. Ano, tomuhle říkám domov. Tady jsem vyrůstala, tady jsem zjistila kdo jsem a tady... "Není něco v pořádku." Obočí se mi vyhoupne lehce nahoru a v hlavě se mi vytvoří hned tucet otázek, týkající se Očistce. Stačí pár pohledů na kolemjdoucí, kteří jsou očividně zděšení, a navíc to město… Mé milované město, na které jsem vzpomínala při slabších chvilkách, je polorozpadlé a hnijící. Ale tak, že by z toho jeden zvracel. Konečky prstů si přejedu po drdolu, který je jak se zdá pevný dostatečně. Vlasy jsou část mého těla, na které jsem hrdá. Ta jejich barva mi připomíná hořkost sladké čokolády. Dva protiklady v jednom? To je podstata mého já… Tímhle gestem se snažim ignorovat ten fakt, že se tady toulá syn Satana a bije každýho, koho potká. Jenomže tohle je zrovna ten fakt, který se moc ignorovat nedá a bohužel pro mě – obejít už taky ne, natož se prostě otočit zády, zamávat šátečkem a vrátit se nazpátek. Předpokládám, že o mé přítomnosti už ví, ale to by se mi zase dostalo dobrého uvítání v podobě několik ran do myšlenek. Asi bych si to ani nepřiznala, nebýt toho zlatýho telete v podobě strachu všude kolem mě ze strany démonů, ale celý očistec je řádně v řiti. Alespoň, že vim moc dobře, kde spolehlivě najdu odpovědi na veškeré mé otázky. Jenom doufám, že to taky není srovnaný se zemí... Wild Infernal bar jsem měla vždycky tak nějak víc v oblibě. Démoni se tu scházeli, probírali různá tajemství a hlavně věci, které by se ven nesměly dostat ani pod výhružkou smrti. Smrti… Ze rtů mi unikne tiché pouchechtnutí. Přítelkyni Smrt jsem neviděla dlouhá léta a že bych tak moc toužila po její zatuchlé přítomnosti, to se říct nedá. Při pohledu na okna baru, která nejsou osvícená zevnitř, se mě zmocní lehké podráždění. Dneska si ze mě dělají snad všichni dobrej den, ne? Zatraceně. Prsty zabloudim do kabátu, ze kterého vytáhnu krabičku slimek a jednu tu zázračnou nikotinovou trubičku si vložim mezi rty. Netrvá dlouho a spokojeně vydechnu kouř do prostoru baru, jehož dveře si otevřu. Siluety mužů, které zaregistruju, mi jsou víc jak povědomé… Alespoň ten jeden. Bokem se opřu o práh dveří, ruce založim na hrudník a slimku odtáhnu od rtů, které se mi zvlní do smyslného úsměvu. "Chápu, že sis ten podělanej mobil ještě nepořídil, Doriane, ale mohl jsi mi alespoň dát vědět, co se tady děje."

Dorian zvaný Bugaboo - 09. května 2011 17:57

WIB - se Sirinoxem, Vitiou Mám takový pocit, že by bylo zbytečné plítvat na něj strašidelné triky, stejně je to k ničemu a na druhou stranu by mi to vzalo moc energie. Tu já budu skutečně potřebovat. Na mé tváři se objeví nepatrný úšklebek, na hlavu si nasadím svůj klobouk, který mi zakryje tvář a posadím se za bar, kde si pomalu vychutnávám drink, který jsem si nalil. "Jako bys Satana neznal. Ale mám takový pocit, že tato žena byla jeho známou z minulosti, lze soudit, dle toho jak se na ní díval." Loknu si a pokrčím rameny. "Ale taky jsem se mohl minout." Menší protáhnutí a zamyšlení. "Krom toho nejsi jediný, kterému se to nelíbí. Spojení mezi ním a tím nahoře, je podle mne pěkná blbost." Ale je to možná jen můj názor na věc. Skutečně netuším, jak se mám chovat k těm hodným andělíčkům. I když vážne mi Gabriel nepřijde, jako nějaký hodný andělíček. A to nemluvím o Ismael. Nelíbí se mi, že mluví o Manonovi. Já se dneska na tento fakt pokoušel zapomenout. On mi zakazil večer tím, že mi jej připomněl. "Neboj se. Sám jsem na sebe nyní naštvanej." Dám ruce vzhůru v náznaku rezignace a poté si opět s blaženým pocitem naliji. Mám nějakou divnou pachuť v ústech. Možná z toho, že jsem vůbec to jméno vyslovil. "Támhle je záchod." Ukážu rukou směr kam by se mohl v případě potřeby vydat a broukám si nějakou písničku. Na jeho otázku ohledně návratu Dai, pouze pokrčím rameny. "Řekl bych to tak, že Dai, je teď na lepším a mám určitě pochybnosti, že by se chtěla vrátit brzy." Odpovím mu po pravdě. Přeci jen to tu na nějakou chvíli dneska musel převzít Crowley. "Copak po ní chceš?" Otáži se ho. "Hele má práce je věčný stereotyp. Musím vystrašit děti, občas se stanu jejich svědomím. Nic pěkného hele." Uchechtnu se. Ještě bych něco rád dodal, ale mám takový pocit, že ten parfém, který cítím venku odněkud znám. A toho někoho jsem dlouho neviděl a ani necítil, ale za to jsem si ho dobře zapomatoval. Pohlédnu na Sirinoxe, který nejspíše zaregistroval to, že budeme mít nejspíše nějakou dámskou návštěvu. Na mé tváři se objeví blažený úsměv, když se otevřou dveře a dovnitř vstoupí dáma, kterou jsem neviděl ani nepamatuji. V ten moment se rychlostí přesunu k ní, omluvně se podívám na svého lekavého přítelíčka. A svůdně se podívám na Vitiu. "Poslal jsem ti dopis po poštovním holubovi. Nedošel ti? Sakra." Vykouzlím na pobavený výraz. "Z Očistce se nedá zavolat do země živých. Jsou tu nějaká pravidla, drahá." Dodávám a poté mi dojde, že se ti dva nejspíše neznají. "Sirinoxi, to je Vitia. Vitio, to je Sirinox." Skutečně nesnáším představování, vůbec netuším, co komu mám říct o tom druhém. Krom toho počítám s tím, že se ti dva mezi sebou více seznámí. "Čemu vděčím za tvůj návrat?" Položím jí jednoduchou otázku a tázavě se na ní podívám. Zajímalo by mne, co mi pěkného poví.

Sirinox - 09. května 2011 18:33

WIB - Další společnost? Se zamyšlením na tváři jsem se podrbal za krkem a těkal jsem pohledem ze skleničky s alkoholem ke špačku opodál mě. Cítil jsem že mám v hlavě jednu velmi žhavou myšlenku. Ale nemůžu jí najít. A to mě docela vytáčí. "No co se dá dělat. Satan ať si holt dělá co chce. Já mu do toho mlít nebudu ale měl by brát trochu ohled na své podřízené. Ale každopádně... není to zas tak špatné. Dokud nevyprchá můj příslib věrnosti nemusím se tím moc zaobírat. Mám co chci. Většinou." Řeknu a s mírně potěšeným úsměvem si prohrábnu vlasy. Poté do sebe obrátím další rundu. Tentokrát už ale skleničku odšoupnu a více nechci. Zatím. Dokud budu mít dobrou náladu na další pití to nevidím. A já už kupodivu docela dobrou náladu mám. "Hmm, Satan si někde užívá, Daiglien si někde užívá... A co my? My tu můžeme akorát dřepět s prstem zaraženým v zadku. Ale to je fuk. Těmhle dvěma to docela ještě přeju. Jen ať se baví když na to mají." Prohodím a musím se pobaveně zasmát. Mě ostatně je to nějak fuk. Nemám potřebu někam mizet dokud tady bude chlast, ženský a pořádně ostrá zábava. A že já si jí dokážu udělat. Pořádně žhavou, světelnou show. Haha! "Nene, jen jsem byl zvědavý nic víc. Jen že tenhle bar je bez ní jako hřbitov bez mrtvol." Pokývnu lehce hlavou a s povzdychnutím si promnu oči. Pak táhle zívnu a protáhnu se. Byl jsem spíš než unavený znuděný. Potřeboval jsem něco dělat. A bylo mi jedno co. "Hele... tohle máme v podstatě stejné. Jenže já ty děti nestraším ale házím rovnou do pece." Pokynu k Dorianovi rukou a pobaveně se rozesměju. Znovu si připomenu jak mě někdy náplň mé práce baví. Ne že bych byl nějaký krutý parchant ale většinou se nedalo dělat nic jiného. Proč mít slitování? Se mnou ho taky nikdo mít nebude. Proč řešit všechno mírovou cestou? Když síla je o tolik účinnější. Práce v bavlnce nebyla pro mě. Já vždy jednám pouze rázně a silou! Kecama se všechno nevyřeší. "Ale asi máš pravdu. Možná mám lepší práci." Prohodím s uchechtnutím a věnuji pozornost znovu Dorianovi. Mírně pozvednu obočí když se dívá kamsi ke vchodu a zvědavost mi nedá abych se taky neotočil. Měl jsem trochu pocit že mám v zádech něčí oči a byla to pravda. Naši společnost už stihla poctít slečna. Mírně přimhouřím oko a kouknu zvědavě zpátky na Doriana když v jejím proslovu padne jeho jméno. To už ale div nesletím na podlahu když se k ní Dorian přemístí jako divoká voda. Tak... ono tady bude nakonec živěji než jsem čekal. Mihne se mi hlavou a zvědavě si onu slečnu prohlédnu. Nějak mám pocit že jsou mi její rysy známé. Nebo ne? No nevím, teď si vážně nevzpomenu. Možná maximálně od vidění. "Těší mě Vitio. Přesně jak říká Dorian. Sirinox jméno mé a nic víc." Řeknu polohlasně když nadejde čas představování a pomalu k té dvojce zamířím abych nabídl ruku k potřesení. Můj pohled neztrácí nic ze své zvědavosti i když teď už jde spíše o zamyšlení. Musím uznat že Vitia vypadá rozhodně... na úrovni? Nebo prostě jen skvěle? Fajn. Za chvíli by se tady mohlo možná i něco dít. Mihne se mi v hlavě a mezitím se od té dvojky trochu vzdálím. Vypadá to že by si chtěli říct něco mezi sebou a já je rušit nebudu.

Vitia - 09. května 2011 19:50

WIB Nová známost Koutek úst mi zacuká, když se z jeho úst vydere slovo holub. "Zlato, ty víš jak moc se asi řídím pravidly a nevymlouvej se jak ve středověku." protáhnu s lehce povytaženým obočím a věnuju mu úšklebek, který se mi mihne přes tvář. Jeho uvítací gesto mě nijak neohromilo, tak jako svůdný úsměv, kterých jsem se nabažila dostatečně. Přesto mi ten jeho zůstane na chvilku v mysli, jako odkaz toho, že ho vidim po tak zatraceně dlouhé době. Na jeho otázku zareaguju jednoduchým, přesto víceúčelovým gestem. Špičkou jazyka obkreslim linii svého horního rtu a nakonec mezi ně vložim slimku. Společně s kouřem, který požitkářky vydechnu z úst, mu oznámim, jak to bude. "Řeknu ti to u nějakého drinku." s tim pohledem přejedu po prázdném lokálu. Neubránim se výsměšnému odlesku v očích, který ale následně vymizí s uvědoměním si, že kdyby tady nebyl Dorian, byla bych právě teď bez informací, ačkoli nepochybuji, že bych si je našla dřív nebo později. Myšlenky, co se týkají lokálu, vyženu z hlavy, a šelmím pohledem zabruslim k dlouhovlasému, kterého se mi snaží Dorian představit... Ale co si budeme povídat, tohle není zrovna jeho silná stránka. Nedokouřenou slimku hodim na zem a špičkou bot na podpatku, ji rozdrtim, tak jako většinu nepřátel, jejichž počet klesá téměř k nulové hranici. A ne, není to tím, že bych jim lezla do zadku… Takovej hřích. Típnout nedokouřenou cigaretu. Teprve teď štíhlými, delšími prsty, na jednom z nichž byl ještě před několika hodinami prsten, přejedu velice letmo po dlani Sirinoxe, jako gesto seznámení. Polštářky prstů přejedu po hrubší kůži toho pekelníka, se stále upřeným pohledem na něj a občasným záletem k jeho vlasům, který doslova volají po tom, aby je někdo prohrábl. "Prozatím nemohu říct to samé, Sirinoxi A Nic Víc, ale třeba brzy změnim názor." naklonim mírně hlavu hlavu stranu, ruce dávajíc do boku, kdy lehce uvolnim postoj a polevim v boku. Kabát se mi zavlní v tom mírném pohybu, na rozdíl od toho, moje potřeba dozvědět se něco víc a strávit chvilku s někým, koho jsem tak dlouho neviděla, ve mě přetrvává bez pohybu. "Doriane, teď je čas na to mě někam pozvat."

Lucifer - 09. května 2011 20:06

soukromá zpráva od Lucifer pro Doupě Vypadám menší a slabší protože chci. Nováčci si totiž často dovolují a jejich duše ještě nebývají tak zkažené. Usměju se na svou návštěvu. Víno, whiska, gin, absinth, fénixova krev, tekutá smrt... Vyjmenuju zlomek obsahu svého baru. A ty poslední bych být tebou pil jenom pokud si jsi jista svou nesmrtelností, kotě. Mrknu na ni. Když se zeptá na probuzení, necuknu a raději se skloním a začnu vybírat. Proč myslíš, že bych v tom měl mít prsty já, Souí ?? zeptám se stejně nevinně jako jsem byl před tisíci lety, když jsem seděl na obláčku a rebelie proti Bohu teprve začínala. No, vezmem nějaké staré francouzské červené a hermelín, abychom zavzpomínali na staré časy ?? vykouknu na ni.

Koule PJ - 09. května 2011 21:57
	soukromá zpráva od Koule PJ pro Kdo patří mezi těch 7 světlých a temných? Musím se v tom trošku orientovat, Borisek mi neřekl zhola nic. Oukej, takže to hraj znova. A já nechci naléhat, ale nemám to nějak posunout? Že jste se vrátili zpátky do Očisťáku nebo se ti chce být stále na Zemi?

Daiglien - D - 09. května 2011 22:18

soukromá zpráva od Daiglien - D pro Nebezpečný stryptýz Ani ve snu jsem netušila, že by se něco takového, mohlo změnit v něco nebezpečného. Tento fakt jsem si uvědomila, když něco či spíše někdo odhodil Očka a poslal ho do říše temnoty. Hledím nechápavě kolem sebe a vůbec netuším, co se stalo. Že by to byl Manon? Sakra jsem tak neopatrná. A teď nás to něco bude stát. Okřiknu se v duchu a jsem na sebe velice naštvaná. Postavím se tedy polonahá, teda vlastně na sobě majíc jen ty tanga a koho uvidím, mne velice šokuje. Hlavně to její chování ke mně, skutečně v této chvíli nevím, co mám dělat. Sleduju svého zraněného milence mezitím, co mne šeptá do ucha slova, na která bych nejraději zapomněla a neslyšela je. Má minulost se vrátila. Tehdy jsem byla hloupá a naivní. Mladá holka, co nevěděla co má od života čekat. ..nechtěla jsem. Tak trošku jsem se třásla strachem, který nebyl však ohledně mojí maličkosti, ale o Očka. Nechám ji ať si dělá se mnou, co chce v doufání, že zapomene na Eye. Nechci aby se mu něco stalo, kvůli mé minulosti... kvůli mé chybě. Když mne poškrábe na zádech, zavrním, taktéž se má mysl objeví v minulosti, ale fakt, že toto se prostě nemělo stát, mne dostává a tak opět se v mé hlavě, jako alarm křičí strach. Ohledně jejího přání se na ní překvapeně podívám, skutečně mi stryptýz nedělá problém, byla jsem tím živena jednu dobu, takže pustím opět nějakou hudbu, přesněji jinou písničku od stejného zpěváka a rozjíždím nebezpečný taneček s časem... Eyi, až se probereš, tak zmizni. Pošlu mu tuto myšlenku, která se k němu snad dostane.

Kristine (Artificial Angel) - 10. května 2011 06:36

soukromá zpráva od Kristine (Artificial Angel) pro Sladké sny Jde z ní citit existenciální strach o toho jejího hřebečka. Pobaveně se pousměju, protože vím, že si takhle ještě nějakou dobu poleží. Přecijen, jsem pořád anděl, byť moje křídla jsou sivá. Nepatřím ani nahoru, ani dolů. Po chvíli třepetání se strachem, začala moje milá plnit moje přání a začala se kolem mě kroutit a protahovat. Nedělá jí to problém, přecijen za svou postavu se stydět nemusí a jistou praxi v tom má taky. A kdykoliv mám možnost se jí dotknout, neváhám a přejedu jí chtivýma rukama po nějaké křivce. Je ještě víc vzrušující než tehdy před lety. Pomyslím si pro sebe a přepočítám kolik to je let. Příliš moc ne, ale já byla človíček, ona už patřila Peklu. A tak začala má cesta. Po mé sebevraždě ne že bych šla dolů, ale díky Božím nevyzpytatelným cestám jsem se ocitla v Očistci, kde klidně jedno staletí mohlo trvat na Zemi sotva vteřinku. A bohužel, byla jsem ve "světlé" části, kde si mě párkrát odchytlo několik andělů a prostě mě projeli. Holt, na tohle jsem měla vždycky smůlu, ale zaplatili za to svým životem. Křídla jsem jim odřízla a nechala si je přišít na svá záda. Takhle jsem se stala andělem. Ten démonický chirurg se jich sice štítil jako čert kříže, ale dostal hezkou sbírku platebních karet, takže to udělal, a dokonce si je můžu nechat zmizet. A zatímco Dai tančí, já občas uhnu pohledem k tomu omráčenému červovi kus od nás. Zase mezi mnou a jí stojí chlap. Bože, vlep si. Zase vrátím pozornost k tanečnici, jemně ji chytnu a nedočkavě si ji přitáhnu na klín. Vyrostla. Má postavu asi dvacetileté studentky, kdežto já se sekla na sedumnácti. Možná proto si mě vyčíhli andělíčci. Vím, že nejsi z mé návštěvy bůhvíjak nadšená... Zašeptám a koukám na ni jako na jeden ze sedmi divů světa. ...ale ty víš moc dobře, že já se nikdy moc neptala. Sladce se na ni usměju a pomalu přiblížím svoje rty k těm jejím.

Rider - 10. května 2011 17:10

V autíčku Spokojeně jsem se flákal ve svém postarším, leč spolehlivém autě a sledoval Manona jak si vybíjí vztek u poloprázdného skladiště, plného šrotu, který by za zbraně nevydával ani na šrot opilý Afgánec. Bylo mi sice strašně blbý dávat bouchačky z toho předchozího skladiště těm neschopným neandrtálcům, kteří málem ani nevěděli za jakou stranu to mají chytit. Každopádně, fakt že Manon ty zbraně potřeboval, znamenal, že tu má někdo značný problém a ten někdo jsem zrovna nebyl já. Jak jsem to tak sledoval, nahmatal jsem na palubce telefon a s lehkým nadáváním sesmolil textovku pro Satanáše. Manonovi zůstal jeden sklad...stop...Vyzbrojuje nějaký třetiřadý hovna pětiřadejma kvérama...stop...Asi chce Sylianovi vrátit laskavost...stop. Po tomto výkonu, na který jsem byl náležitě hrdý jsem se vrátil ke sledování Manonova škaredého obličeje a v duchu přemýšlel o kolik duší si Satanášovi za tento kšeft mám říct.

Dorian zvaný Bugaboo - 10. května 2011 21:50

WIB Na mé tváři se objeví úšklebek, když jen pomyslím na ten prst zaražený v zadku. Já mám takový pocit, že si ještě dnešního dne užiju. Ale nebudu chválit den před večerem. Musím se protáhnout, zívnu. Když si pomyslím, že jsem mohl v poklidu spát na trámovém, nikým nerušen, tak jsem docela rozmrzelej. Ne že by mi jeho společnost vadila. "Hřbitov bez mrtvol? Pěkné přirovnání." Pozvednu obočí, ale víc to nekomentuji, ještě bych vypadal, jako nějaký hlupák, který ničemu nerozumí. A dál poslouchám jeho slova. "Vidíš a ty si na svoji práci tak stěžuješ." Pokrčím rameny a napiji se ze skleničky. Ona a pravidla. Mělo mi to být hned jasné. Opět se na mé tváři objeví úšklebek, ještě z toho budu mít vrásky, protože se skoro stále šklebím. "Jop vím. Ale já se jimi řídím, tak mi to neměj za zlé." Pousměji se a chvíli si jí prohlížím. Stále je tak krásná a já se na ní nedokážu vynadívat. Velice mi chyběla, ale mám takový pocit, že je vhodné jí to nedat najevo. "Dobrá tedy. Jen pojď dále a já ti něco namíchám." .. snad se nebude Dai zlobit. Zavřu za ní dveře, v případě potřeby tedy pokud nějaká má, vezmu její zavazadla. A trošku rozvítím bar, ale tak aby se nikdo nechtěl vkročit. Nějak neřeším to jejich představování. Vitia už dávno není pouze moje. Já jsem si zvykl na to, že jsem jí dlouho neviděl. Nyní se však všechny vzpomínky na ty vzácné chvíle vracejí, jako bumerang. Raději se soustředím na míchání drinku, jejího oblíbeného, tedy pokud se její chuťové pohárky nezměnily. Poté jí ho podám. A sám se napiji ze své skleničky. "Ohledně pozvání. Bude skutečně bezpečnější zůstat zde. Nevím o žádném dalším místě, které by patřilo pouze Satanovi. Hodně se za tu dobu tady změnilo. A nemyslím to v dobrém." Řeknu jí velmi vážným tónem hlasu, který u mně nikdy neslyšela. Vždy jsem žertoval a snažil se jí bavit. Jenže tehdy nebyla situace tak vážná. "Ještě včera byl tento bar zdemolován. A po podlaze se válela zkravená těla. Jen málo věrných tu je. Všichni ze strachu přešli raději k Manonovi." Dodávám a opět si zapálím cigaretu. Nemám na to zrovna dobré vzpomínky.

Sirinox - 10. května 2011 22:31

WIB - kdesi v ulicích... Se zkoumavým, zvědavým pohledem jsem nespouštěl z Vitii oči. Ze stínů jsem Doriana i s ní pozoroval. Spíše jak o čemsi debatují. Jejich hovor jsem neslyšel a bylo mi to tak nějak i jedno. Měl jsem o čem přemýšlet tak jsem se jen stěží zajímal o okolí. Hlavně teď když jsem si začal akorát připadat jako páté kolo u vozu. Opět jsem se začal nořit do té nudy plné stereotypu a nicnedělání. Je to všechno? Fajn. Tak co tu ještě dělám... Je čas jít si za svým. Mihne se mi v hlavě než se vynořím ze stínů a zamířím napřed k baru. Z kapsy na něj hodím pár zašlých bankovek a kývnu na Doriana aby si to vzal. A ať peskuje že to nechce či ne nezajímá mě to. Dávám mu to tak ať bere. "Možná se tu ještě stavím ale nic není jisté. Každopádně kdyby vám tady svítil požár do oken víte komu se ozvat." Prohodím s pobaveným smíchem než pomalu odcházím. Než ale odejdu zastavím se a poohlédnu. Donutili mě k tomu Dorianova slova o včerejším dění tady v baru. A informace že se pár zbabělců radši po tom incidentu přidalo k Manonovi ve mě vzbudí odpor a pohrdání. "Tse! Banda ubohejch srabů. Radši bych si vyrval oči než se přidat k tý hromadě hnoje zvaný Manon." Prohodím si spíš pro sebe ale nepochybuji že to ti dva zaslechli. Poté jen dojdu ke dveřím baru kde v ohnivém mraku zmizím. A zbude po mě jen mráček popela. Neměl jsem vůbec představu kam půjdu a co budu dělat. Hodlám se zatím jen projít... a pak se uvidí. Tentokrát jsem se ale objevil v nějakém bytě. Kde jsem měl za zdroj hořící krb. Ale můj příchod byl tichý. Oheň se z krbu neslyšně vyvalil na zem kde se z malé "louže" během chvilky udělal ohnivý sloup. Se spokojeným úsměvem jsem se poté jen oprášil a vydal se ven do ulic první cestou kterou to jen šlo. Zhluboka jsem se nadechnul a za veselého hvízdání se vydal na procházku nocí.

Daiglien - D - 10. května 2011 22:42

soukromá zpráva od Daiglien - D pro Jak moc sladké? Držím si štíhlou linií. Ach.. jak dlohá doba to je? Zeptám se jí v duchu, protože nahlas se bojím něco vyslovit. Občas po očku sleduji svého zraněného hřebečka a v duchu doufám, že se prostě odsud vytratí a nechá mne to vyřešit po mém. Jenže já v této chvíli nemám žádný rozumný plán, tak jen plním její přání. Vzpomínám přitom na svoji minulost. Nikdy jsem nebyla skvělá holčička a to ani po své smrti. Na Zemi jsem si užívala, i když jsem byla jasná démonka. A poté jsem se vrátila sem a opět si užívala. Jenže ne všechno trvá věčně. Při jejích dotycích se promnu, jako luk. Zná každé místo, které mne dokáže vzrušit, i pokud se jedná o pouhopouhý dotek. Nechám se jí chytit a posadit do klína. Jsem poněkud vyčerpaná. Ani se nedivím, není tomu pět hodin, kdy jsem byla v sedle na divokém hřebci. A nyní jsem chtěla spát vedle něho, jelikož zítra je taktéž práce. Ale jak to mám jen Kristine povědět. Poslouchám její slova, lehce se v její blízkosti chvěji, ovšem dalo by se spekulovat zda se jedná o strach či o něco jiného. Chvíli netuším, co mám dělat, když přiblíží své rty k těm mým. Ale nakonec odhodlám jí políbit. Přeci jen jsem jí jednu cvíli milovala. Ale já milovala tolik tolik lidí. "Zajdeme ke mně. " Pronesu mezi polibky. "Budu s tebou. Stále jen s tebou." Dodávám. A ty ho necháš být. Pošlu jí tuto myšlenku a se zaujetím v očích hledím do těch jejích. Jsem schopná se obětovat kvůli němu. Zamilovala jsem se do něj a on se stal součástí mého života. Nechci o něj přijít kvůli mé chybě.

Kristine (Artificial Angel) - 11. května 2011 06:37

soukromá zpráva od Kristine (Artificial Angel) pro Vždyť by to na tobě nebylo ani vidět, Dai Dlouhá, má milá.. Slovy taktéž zatím neruším ticho, jen jakoby z dálky hraje hudba. Poamatuji si moc dobře její anatomii, kterou jsem tolikrát sama celou prozkoumala. Úsměv se stal pobaveným. Dai se na chviličku ztratila ve svých vzpomínkách a já ji v tom nechám. Jen ji mlčky drbu a hladím na zádech. Tiše mňouknu, je to zvyk už když jsem byla človíček, hrála jsem si na kočku. A skutečně jsme spolu s Dai třídní kočky byly. Zase se začala třást. Nekomentuji to, jen si ji k sobě přivinu trošku víc. Zase cítím její skoro nahé tělo na tom svém. A z téhle nedočkavosti vznikl ten polibek. Padnul návrh na odchod. Broučku, já ho ani nechtěla zabít... Šeptnu jí do ucha a zase bloudím rukama po jejích nahých zádech. Jen jsem ho chtěla zkusit jak moc o tebe on a ty o něj stojíš. Nejradši bych tě měla jen a jen pro sebe, ale jestli je ochoten za tebe umřít natisíckrát, klidně se budu dělit. Ale jen trošku. Další, tentokrát dlouhý polibek. A tahle vzniklá situace začíná připomínat školu na střední průmyslovce. Týden praxe, týden školy. Nebo se rozvrh nějak pomíchá a bude obojí najednou. Ruce pomalu sjedou k jejímu zadečku a já si zase na chvíli ukradnu pro sebe její rty. Doufám, že si nepřipadáš jako pedofil... Podotknu s úsměvem a slabě ji do zadku štípnu.

Vitia - 12. května 2011 21:08

WIB konverzování s dávným přítelem Tomu co říká dlouhovlasák a kam jde, nevěnuju ani chvilku pozornosti. Co je mi po někom, koho neznám ani pět minut? A poslouchat průpovídky, který se hodí spíše k hrdinům z komiksů, mě taky nijak nenadchne. Odtrhnu pohled od dveří, které se za nim těžkopádně zabouchnou, a upřený pohled věnuju Dorianovi, jenž se hrne za bar a připravuje mi nějaký jeho speciální koktejl. Nečekám na nějaké nabídnutí a elegantními, téměř až kočičími kroky přejdu k baru. Jako doprovod k jeho monologu o zdejší situaci, mu je dráždivé klapání mých podpatků. Usadim se na barovou stoličku, která kupodivu drží pohromadě, a už automaticky hodim nohu přes nohu, což způsobí vyhrnutí černého vypasovaného kabátu, který lehce vyhrne i šaty pod ním. Zpod látky tak na chvilku vykoukne lem černého, krajkovaného pásu, který mám obtočený kolem stehna. Předpokládám, že jeho zrak doputoval až k tomuto odvážnému kousku pod tmavou látkou, ale rozhodně nemohu říct, že by ho to popřípadě nějak pohoršilo. Když mezi delšími a štíhlými prsty sevřu tenkou nožičku skleničky, několikrát s ní v ruce zakroužim, sledujíc, jak se ta příjemná tekutina zavíří. Druhá ruka mi mezitim putuje pomalu k šíji, kterou si promnu, a pomalu se zase vrací přes letmý dotek mého krku až k jeho dlani. "Nevěděla jsem, že se Satan rozhodl zaangažovat svého synáčka do jeho politiky... Ale co, říkejme tomu pravým jménem - businessu." prohodim, přičemž se mi rty zvlní do mírně pobaveného úsměvu. No vážně, je to vtipný. Přejedu si špičkou jazyka po linii svého horního rtu, pokračujíc směrem dolů ke skleněné hraně skleničky. Lehce, spíše tak ze zdvořilosti upiju, a skleničku zase položim na dřevěný skoro zbořený pult. Tekutinu nechám líně převalovat na svém jazýčku, až ji nakonec spolknu s doprovodem tichého zavrčení. "Měl ses živit jako barman." okomentuju nakonec jeho výkon co se pití týče. Jenomže kvůli nějakýmu drinku tu očividně není a co si budeme povídat, já taky ne. "Tak to vyklop, Doriane, jak to tady vypadá? Přežil útok těch pošahanců tam venku můj byt a co následující stav Očistce pro mě znamená?" Obočí se mi vyhoupne mírně nahoru, když šelmím pohledem přejedu po jeho cigaretě až k rysům jeho tváře, která doslova křičí mužností. Na bříškách prstů mě zasvrbí, jak mě přepadne nutkání dotknout se jeho kůže. Vzpomínka hluboko zastrčená v paměti vypluje během chvilky na povrch a mně se tak před očima přehraje scéna jak z romantickýho filmu. Trhnu lehce ramenem a mírně zúžim oči. Nesnáším happyendy. "Tak...?"

Dorian zvaný Bugaboo - 15. května 2011 16:24

WIB Rudovlásek odešel, a tak jsem osaměl s Vitiou v baru. Jako kdyby jsme se vrátili do minulosti a nic se nezměnilo. Jenže skutečnost je jiná. Nyní žijeme ve válce. Ve válce, která má své oběti. Měl jsem pocit, že já nemám co ztratit. A nyní se obávám, že jsem se zmýlil. Prohlížím si, jak krásnou ženu před sebou mám. Ženu pro kterou by mnoho mužů zemřelo, dokonce i já. "On se nerozhodl. Manon se ho ani neptal a převzal od otce Očistec, část Pekla." Vysvětlím jí po svém situaci. Po svém značí, že jí řeknu, tak půlku toho a zbytek si musí domyslet. Já nejsem zrovna dobrej řečník. Její poznámce o tom, že bych se měl živit jako barman, se jen ušklíbnu. Skutečnost je, že jsem se tím jednu dobu skutečně živil, než jsem se stal tím co jsem. "Jenže já se tím živil." Prohodím, jako kdyby si nechumelilo a naliji i sobě. Poté se usadím za klavír, který byl před nějakou dobu pěkně rozmlácený a naštěstí je nyní v pořádku, díky Satanovi. "Přežilo jich docela dost. Pamatuješ si ještě na Očka, tak ten přežil. Daiglien. Azazel. Tady ten Sirinox. Ze země přišel sem jako posila Sylian, který to Manny nedaroval. Crowley. A další, která já však neznám." Fakt neví, co bych jí měl popisovat. Nechce se mi vracet k tomu, jak se tu povalovali zkravevná těla. Všechno bylo rozmlácené a muselo se pít z rozbitých lahví. "Nenuť mne vzpomínat. Bylo to kruté. Ale to je přece válka." Pronesu a ruku položím na klávesy piana. Tak rád bych zahrál, jako kdysi dávno. Hrál jsem pro ní a ona poslouchala, alespoň se dělala, že poslouchá. "Tvůj byt, tak to zlato netuším. Možná se do něj někdo nastěhoval. Ale pokud chceš to omrknout, tak jsem ti k službám. Aspoň si pohraju." Pousměji se, ale poté se zarazím. "Dlouho jsem nikomu nezahrál. Tak můžeš vydržet jednu sklatbu?" Otáži se a nějak nečekám, prostě začnu hrát. "Znamená to pro tebe bojovat." Znějí má poslední slova a poté už jen zní celým barem sklatba, kterou hraji.

Daiglien - D - 15. května 2011 16:35

soukromá zpráva od Daiglien - D pro Jsi jen myslíš. *úšklebek* A opět jsme se setkaly. Cesty osudu jsou nevyzpytatelné. Opět jí pošlu myšlenku. Zase se stalo to, že se můj vztah vězí v trojúhelníku, kterého se prostě nedokážu zbavit. Mám pocit, že mi její přítomnost chyběla. Nejen přítomnost, ale i její dotyky. Ovšem je to na druhou stranu docela vtipné, když se tu na zemi válí v bezvědomí Očko, který si v mém životě taktéž utvořil nějaké místo. Jsem celá z toho všeho zmatená a vůbec netuším, co mám nyní dělat. K tomu jsem ještě unavená. "Nechtěla..." Vydechnu tato slova a sama netuším, jak mám pokračovat. Raději chvíli mlčím. V hlavě uslyším opět její krásný hlásek a to mne trošku uklidní. Sklopím pohled a hledím na podlahu. Tak dobrá drahá, budu ti věřit. Ale mohu tě o něco poprosit? Otáži se jí v mysli a chvíli uvažuji o tom, jak jí to jen říct. Jsem po dnešním dni unavená. Což takhle si zalehnout do postýlky a zahřívat se navzájem? Pokračuji v návrhu a mrknu na ní. Ta její poznámka mne vykolejí. Nepřipadala jsem si tak, než to vyslovila. Možná trošku. Šeptnu a začnu se tomu smát. Jako kdyby ten strach a veškeré obavy zmizeli. Postavím se na nohy a kleknu si k Očkovi. "A co tedy bude s ním? Asi se s ním dělit o postýlku nechceš?" Otáži se a vyčkávám na reakci.

Kristine (Artificial Angel) - 15. května 2011 17:59

soukromá zpráva od Kristine (Artificial Angel) pro Nemyslím, já vím... Osud je jen dítě sledující mraveniště vesmíru, miláčku. Vypadá smutně, zase nejspíš kvůli trojúhelníku. Ale zase v ní vidím štěstí, že mě zase má. Kouknu se stejným směrem jako ona, tedy k jejímu milému. Není mi lhostejný, protože... Dai ho miluje, já miluji Dai... A možná on bude milovat nás obě. Možná. Po mém zamítnutí ukončení života jejího drahého se Dai odmlčela a já mluvila přes myšlenky, zatímco jsem svýma rukama bloudila po jejím těle. Slabě jsem ji polechtala na bříšku a zase si ji k sobě na chvíli přivinula. Potom se zeptala. Broučku, pro tebe cokoliv... Usměju se a na její návrh s postýlkou kývnu. Proč by taky ne, když jsme se tak dlouho neviděly ?? Zase okusit žár jejího těla... A po mé trochu nemístné poznámce se zarazila. Věděla jsem jak odpoví. Zasloužila by sis za to trest, ty moje úchylačko.. Zaševelila jsem jí do ucha i do mysli. Samozřejmě co nejsmyslněji a nejprovokativněji. Do ouška ji slabě kousnu, samozřejmě to je jen další provokace. Potom se ode mě zvedla a přiklekla ke svému milému. Jednu noc bez něj přežiješ, ne ?? Zvednu se z křesla i já. Přecijen s tebou budu já. S úsměvem se k ní předkloním a mrknu na ni. Potom Okouna zvednu do náruče jakoby nevážil skoro nic a položím ho na gauč. Pusa na dobrou noc ?? Kouknu na svou milou.

Daiglien - D - 16. května 2011 20:49

soukromá zpráva od Daiglien - D pro Tak jop.. konečně spinkat Máš pravdu. Asi jsem tady tak trošku zhloupla. Sklopím pohled smutně a zívnu. Únava na sobě prostě musí dát znát. Taktéž mne napadá, jak bude reagovat Očko až se probudí a zjistí, že tu s námi bude bydlet další dívka a on se bude muset s ní o mne dělit. Ale pokud mne miluje, tak bude muset tento fakt překonat. Užívám si její doteky, už mne nemrazí po zádech. Kolem neprochází smrt a všechno je v pořádku. Odpusť mi, že jsem tě odmítla. Neuvědomila jsem si své štěstí, až do té chvíle, kdy jsem o něj přišla... myslel jsem, že jsem tě navěky ztratila. V mém hlase je slyšet smutek, ale taktéž radost. Musela jsem jí říct, jak se cítím. Prostě musela. Trest? Tak ten až zítra. Na dnešek jsem unavená. V mém hlase zní pokušení. A myšlenky se šíří všemi možnosti trestu. Jedna nejvíce křičí a to dostat pár ran bičíkem. Myslím, že i jí samotnou to napadlo. "Ano.. však nebudu v postýlce sama." V mých očích se pověstně zaleskne a zavrním, jako kočička. Se zamyšleným pohledem si jí prohlížím, jak ho ukládá na gauč a na otázku ohledně pusy se na ní nechápavě podívám. "Dneska jich dostal dost." Pronesu a chytnu jí za ručičku. Přítáhnu si jí k sobě, abych jí dlouze políbila. Nyní je to má iniciativa. V polibcích se pomalu blížíme do postýlky. Když jsme u ní, tak do ní hupsnu a rukou ukážu ať za mnou taky hupsne. "A pohádka na dobrou noc by nebyla?" Otázka vyslovena s úsměvem na rtech. Zvídavě na ní hledím a vyčkávám.

Kristine (Artificial Angel) - 16. května 2011 21:31

soukromá zpráva od Kristine (Artificial Angel) pro Pelíšek dvou koček Jen jsi zapomenula na naše debaty ze střední školy u vodní dýmky, kdy jsme si polibky posílaly kouř. Když se Dai nedívá, vlepím Očkovi pusu a potom se vracím k majitelce mého srdce, jako kočka, která se sice toulá, ale vždy se vrátí domů. Přejedu její boky a pevně jí stisknu zadeček. Připadám si jako kovářka, jen se pod mýma rukama žhaví vášeň v živém těle. A moje drahá mi začala šeptat do mysli. Když už nemluví ústy, začnu s polibky. A zarazím se, když se mi vyzná. Drahoušku, mě se jen tak nezbavíš. Řeknu vesele a vtisknu jí další polibek. Jako obvykle mám svůj třešňový balzám na rty, další chuť co evokuje tolik příjemných vzpomínek. V její mysli se mihne bičík a já se jen usměju. Ten mám, úchylačko. A samotnou tě už nenechám. Pomaličku se blížíme k ložnici. Možná až moc pomalu, ale... Kdo si počká, ten se dočká. A my dvě si máme co vynahrazovat a co dohánět. Další překvapení. Přitáhla si mě a políbila mě sama. Zajedu do jejích tmavých vlasů svými prsty a polibek prodloužím jak jen to jde. Dokonce zapojím i jazyk, aby se chtíč vystupňoval. A jak to mám ve zvyku, zajedu jedním stehnem mezi ty její. A najednou mě zase opustila. Nevím moc jak, ale jsme u pelíšku. Pohádku ?? Když už jsem tady, já, anděl, zatancuju ti. Ukážu k rádiu a do rytmů se začnu před svou milou vlnit a pomaličku svlékat. Marilyn po chvíli dokonce vyzývá, aby se Dai natáhla a dotkla se mě, víry. Feeling unknown And you're all alone Flesh and bone By the telephone Lift up the receiver I'll make you a believer Broukám si s písničkou a přejedu svým zadečkem Dai po stehnech.

Daiglien - D - 17. května 2011 22:46

soukromá zpráva od Daiglien - D pro Pelíšek Vodní dýmka. Sakra, tak ráda bych si jí dala. Mám takový pocit, že si jí v práci udělám. Anebo donesu z práce dýmku a zopakujeme si to tady v soukromí. Na tváři se mi objeví úsměv, ovšem zajímala by mne reakce drahého na tuto skutečnost. Ale pro tuto chvíli toho prostě nechám a užívám si chvíli strávenou s moji kočičkou. Nač mluvit ústy, když se mohu zásobovat vášnivými polibky, láskou své drahé. Od čeho je poté mysl? Na tváři mé se objeví menší úšklebek, který však hned zmizí a je tam jen úsměv. Takže s bičíkem se počítá, jeej dlouho jsem já neměla žádnou dominu, která by mne potrestala a to jsem skutečně velmi zlobivá holka. Opět cítím na svých rtech její balzám, jeho příchuť mi chyběla a připadá mi nezapomenutelná. Snaží se mně vyprovokovat, ale já netuším, zda dálší maraton rozkoši a smyslnosti zvládnu. Ovšem nemohu jí říct prosté: Počkej si na zítřek. Dnes ne. Toto dělají jen ubožačky a já žádná nejsem. Jsem Dai majitelka baru, bohyně sexu. "Takže se taky dočkám tanečka?" Rozzáří se mi očka, když uvidím svou velmi žhavou pohádku na dobrou noc a taky tu luxusní hudbičku, kterou budu muset hodit k sobě do baru. To by byly potom pěkný kšefty. Škoda, že všechny pěkný sucuby pracují pro Mannyho. Opět další úšklebek a poté si jen užívám krásného dárečku, který jsem si určitě zasloužila, protože jsem tak strašně hodňoučká. "Já myslela, že školačka netančí." Pronesu tato slova, dotknu se jejího zadečku a přitáhnu si jí k sobě. Z nočního stolku vytáhnu jednou ručičkou penízky a své drahé to strčím do podprsenky. "Tak by to bylo u mně v baru." Plácnu jí a přítáhnu si jí úplně k sobě. Velmi dlouze jí věnuji polibek a začnu jí hladit po jejich zádičkách a druhou ručkou si vyhrávám s jejími růžovoučkými vlasy. "Ale Dai dneska nesmí moc blbnout, protože zítra musí vydělávat penízky. A ony se za Dai nevydělají." Šeptnu svýmu broučkovi mezi polibky a doufám, že se neurazí a pochopí mne. "Ovšem pokud bys chtěla, tak by se pro tebe práce i našla." Tak je pravdou, že občas bych potřebovala o dvě šikovné ruce navíc

Kristine (Artificial Angel) - 18. května 2011 12:34

soukromá zpráva od Kristine (Artificial Angel) pro Bojiště vášní Dýmku schvaluju. A zítra ti pořádně zmaluju zadek. Zašvitořím jí slastně a zároveň nebezpečně do mysli. Přecijen mám i drápky a každá růže má trny. Už předtím jsem si všimla její únavy, ale jakoby najednou zase ožila. Její oči září nedočkavostí. Sukuby ?? Ale noták. Ty skutečně krásné si Luci schoval a nebo čekají v nebi. Usmála jsem se a dráždivě jsem se zhoupla v bocích. Potom si mě drahá trošku násilně přitáhla a dala mi dýško. Z něčeho vyžít musím, dráče. Odpovím myslí a zase se na chvíli odtáhnu. Zbývají na mě už jen čtyři kousky oblečení. Podprsenka se zelenými papírky šla dolů jako první. A svých oblíbených černých podvazků se nevzdám, to mi zůstalo. Teď je řada na kalhotkách. Otočit se zády, palci se o ně na boku zaháčit a za vrtění pánví se předklonit a tím si je stáhnout. Na okamžik se ti naskytl pohled na moje choulostivé partie. Zvedla jsem se a trhnula jsem hlavou, takže mi vlásky přelétly za hlavu. Otočila jsem se na patě a sedla jsem si své milé na klín. Plácla mě, přivinula si mě blíž a začala se se mnou líbat. Až teď si skutečně uvědomuju, jak moc mi chyběla. Potom jsme si na nadechnutí daly pauzu a Dai začala mluvit a vískat mě ve vláscích. Říká mi neradostné zprávy. A... Ale Vždyť.. Přece.. Lů ti poslal... Zprvu koktám, jakobych jí to chtěla rozmluvit, ale když málem prozradím, že nebe na Peklo dohlíží a sleduje účty, zastavím se úplně. A dělat barmanku ?? Um... Moc to neumím, musela bys mě učit. Koukám jakoby jinam a přitom nevědomky prstíkem kroužím kolem jedné její bradavky a začínám červenat. Možná to nebude tak úplně nevědomky...

Vitia - 22. května 2011 21:27

soukromá zpráva od Vitia pro WIB Lano touhy Při první, loudavé notě, která za mnou doputovala skrz ťuknutí do kláves, zlehka přimhouřim oči a mezi zoubky zkousnu spodní ret. Vždycky jsem zbožňovala hru na piano, tak jako jsem se zamilovala do šikovných prstů mužů. Co mi ale způsobovalo lehké mravenčení v podbřišku a touhu na jazyku, byly vzpomínky, které se mi v tu chvíli vrátily jako bumerang, který je k vám nalepený žvýkačkou. S doprovodným hraní na piano a klapáním mých podpatků, se mé boky zlehka přirozeně zvlní, jako při každé mé chůzi. A ani ne v polovině jeho hraní jej přerušim jednoduchým gestem, který si vyloží jako vždy po svém. Prsty se zlehka dotknu jeho pravého ramene, nechajíc skrz polštářky proudit letmé jiskření, po kterém se příjemně uvolní celé napětí. Prostředí kolem nás se začne naplňovat čímsi, čemu s oblibou říkám Parfém. Vábí, probouzí, chytá do síť... Lano touhy se kolem jeho krku začne obmotávat ihned poté, co smetu ladným gestem jeho ruku z piana, vyhrnu si šaty, že to až působí vulgárně, ne však lacině, a usednu mu rozkročmo na klín. Doriane... Hřbetem ruky motýlími doteky přejedu po jeho tváři. Rozdíl v kůži se nedá srovnávat. Mezitim, co má - hebká a plná vášně, se dotýká té jeho hrubé a mužské, věnuju mu pohled do svých očí, které mluví jediné. Chyběl jsi mi.

Souí - 23. května 2011 16:00

soukromá zpráva od Souí pro doupě to že s emi protiví tvůj výstup dávám otevřeně znát a pohrdavě ohrnu ret. pak se- během zlomku sekundy přesunu kus za tebe a něžně položím svou ruku na tvé rameno. Stále k tobě stojím zády, a tak je to možná o to bolestivější když nevidíš co přesně se zračí v mé tváři. Ale já bych dalal přednost naprosto jinému pohoštění, Můj pane. Nevzbudila jsme se proto abych hned první den svého znovuzrození ochutnávalal obyčejné produkty našich říší. zašeptám a trochu se vyvvíším, aby slova sladká a hutná jako med, pomalu kanoucí z mých úst doplula a rozhýbalal ty správné ďábelské chutě. Mé rty se k uchu přiblíží ještě blíž a oblíznu jej. Pak se k tvým zádům přitáhnu tak blízko, až cítíš dotyk mých ňader na své páteři. Krůček po krůžku jedna z mých rukou zabíhá pod tvůj plášť aby svými něžnými dotykyk rozpoutalal ve tvém tělel fyzické teplo a aby došlo i na duševní vzrušení, vypouštím ze sebeb ty správné erotické nádechy jako pravá bohyně chtíče či sukuba v jednom. Mezi tím co pomalinku dríždím tvé tělo, má aura, roztřepetá a neustále s eměnící z různých stínů polapuje tu tvou, hraje si s ní a nenuceně se do ní pokouší zapadnout. aby došlo k opravdovému spojení. pokud mě ale přijmeš, nehcávám jen na tobě. V jednom bolestivém okamžiku se zdá že s tou hrou skončím -a že jsem velm idobrý hráč jsi mohl zjistiti i v předchozích věcích, ale teď...teď je to mnohonásobně jiné. Exotičtější. Žízním po dotycích, po krvi, po mučení a bolesti. Přeci jen...můj spánek byl dlouhý. Nahnu se ke tvému krku a pokud mě necháš, zakousnu se hluboko do něj jako upír do své kořisti. Natěšená jakou příchuď má tvá krev nyní.

Dorian zvaný Bugaboo - 23. května 2011 22:10

soukromá zpráva od Dorian zvaný Bugaboo pro WIB: Dostalo mne pokušení Hraji, užívám si to hraní, protože je pro někoho, kdo jej rád poslouchal. Ovšem jsem zastaven pouhým dotekem, nechám tedy hraní a chvíli si jí rozpačitě prohlížím. Netuším, co má v úmyslu. Ale na druhou stranu mi skutečně chyběla. Její oči, rty, doteky a prostě všechno její. "Vitio.." vydechnu její jméno a dále si jí prohlížím. Netuším co má v úmyslu, ač je to na první pohled jasné. Nikdy jsem s ní krom polibků nic neměl. Sedne si na můj klín a já se musím skutečně ovládat, abych se po ní neplazil jako kdo ví co lacinné. Má ruka se opatrně dotkne její tváře, pohladím jí po ní. Hledím jí upřeně do očí a vím, co mi její sdělují. "Nemyslel jsem na jinou než na tebe. A ty si jich měla tolik.." Šeptnu trošku zklesle, ale vůbec jí to nemám v úmyslu vyčítat. Počítal jsem s tím. "Co máš se mnou v úmyslu? Co pro tebe znamenám?" Toto musím vědět, musím. Než se cokoliv mezi námi stane. Stále se dotýkám její tváře a na mé se objeví nepatrný úsměv, což je u mně skutečně překapivé. Já jsem přeci bubák... "Nebylo by lepší se někam přesunout?" Ještě dodávám a vyčkávám, až se mi zodpoví všechny mé otázky.

Vitia - 23. května 2011 22:41

soukromá zpráva od Vitia pro WIB Chci tě. Tady a teď. Vyprahlá vášeň k němu, se k životu probudí přesně v daný okamžik, kdy se jemně prsty dotkne mé tváře. Pootevřu rty, ze kterých vyjde pouze tiché – „Pšššt.“, mezitím co si svými prsty hbitě a zkušeně rozepnu první dva knoflíčky od černého kabátku. Modré šaty, kratší než je slušné, vykouknou zpoza něho, tak jako kůže… Rozžhavená, toužící po dotycích. Dlaní jemně uchopim tu jeho a přitisknu si ji na pravé ňadro. I přes tenkou látku šatů jde cítit, jak horká a nynější je má touha. Poklidný tlukot se ze svého rytmu vykolejí při zmáčknutí jeho dlaně, která v tu chvíli zmáčkne i můj hrudník. Mírně naklonim hlavu na stranu, nespouštějíc z něj šelmí oči, ve kterých je kalno a nečitelno – tak jako je nevypočítatelné šílenství feťáka, který vidí po týdnu neuspokojení dávku. Pánví se zlehka zhoupnu dopředu, dráždíc ho, a přitom se rty k němu přiblížim. Místo toho, abych se ale dotkla místa, po kterém toužím, takticky uhnu a necham svůj jazyk, aby se dotkl ušního lalůčku, u kterého zakotvim. "Jestli mě chceš, tak si mě vezmi... teď." Nic víc, nic míň. Neslibuju ti žádnou pohádku, bubáku… Tiché zavrnění do jeho ouška,… jako kočka, která spatřila svojí kořist, kterou chtěla polapit už dávno. "Tak hrozně moc jsi mi chyběl… Doriane." vydechnu tiše, otírajíc se tváří o tu jeho.

Kamael - 24. května 2011 12:43

Bar vs. Domov? Jeden se déle nerozmýšlí, tedy ne déle, než je potřeba, že? Tedy ne, že by se mi tanec mezi mrtvolami nelíbil, nebo že by okouzlující hlas zpěvačky byl až příliš iritující, co se týkalo mých ušních bubínků – to ne. Já jen… prostě dnes to tu nevypadalo nikterak, že by se zde daly vydělat nějaké peníze a Anmar – tak nádherná se svými rudými vlasy a perfektní postavou, vlnící se pod mými dlaněmi. Její prsty, dotýkající se mé kůže přes ty drobné tkaničky síťovaného trička. Nezajdeme ke mně? Bůh ví, jak to ze mě vypadlo, ale vzhledem k tomu, že jsme nyní seděli v taxíku (proč si to neužít s přímo až dětinským zápalem, že ano?) a jeli směrem ke čtvrti s mým bytem zavřeném v paneláku, jsem vydedukoval, že to byla celkem úspěšná věta. Nebo ne? Už jen to, že se děla tak blízko mého těla se dalo považovat za zázrak. Žena, kvůli které jsem padl a která mne stále, přes všechny mé svody, odmítala. Ti, kteří mne kdysi znali, by nad tímto smíchy zaplakali – já, anděl tolik oddaně sloužící jasnosti se plazím v prachu světa pro démona, který z politického hlediska nemá… hrubšího významu. Víte – ale mě to nikdy nevadilo. No, možná když jsem na svém těle cítil doteky těch upocených dědků, smrdících, dva roky nemytých, jsem nad tím trochu zapochyboval… ale to jsem byl celý já a já už neměl vůli se změnit. Přesto jsem se nyní tak pobaveně rozhlédl kolem sebe a upřel zraky do temnoty kolem sebe, přičemž jsem si sáhl na vlasy a rozpustil je, aby se mohli vlnit po ramenou. Vždy jsem miloval jízdu autem – taková malá závislost takovéhoto snílka? A pak bytovka. Zaplacení taxikáři, otevření plastikových dveří, cesta výtahem do sedmého patra. A pak již jen odemknout mé dubové dveře a vejít dovnitř. Byt s velkou ložnicí (odkaz), ve které byla i televize, kuchyní (odkaz) a koupelnou (odkaz). Pravda, nebyl to zrovna největší byt, avšak v ložnici, která sloužila i jako obývák se tančit dalo – a snad to bude Anmar vyhovovat. V předsíni jsem si skopl boty a hodil je do botníku. Pomohl jsem návštěvě z kabátu a ten pověsil na věšák. „Prosím, někam se… tu posaď,“ vybídl jsem ji s úsměvem a pustil ji do svého království, aby se podívala, co všechno zaplatily peníze těch, kteří toužili po mém těle. A co slevu? Přešel jsem do koupelny, abych se rychle převlékl do něčeho pohodlnějšího – nejspíš také méně vyzývavého, avšak já nebyl zvyklí doma působit jako ta štětka, kterou jsem byl tam venku, za dveřmi. Tak, jak mne vidí svět kolem mne. Tu síťku jsem odhodil do koše na praní, stejně tak i kalhoty. Bylo to nasáklé barem a kalhoty byly pošpiněny krví. Místo toho jsem ze šatny vytáhl pohodlné tričko (odkaz) a kalhoty (odkaz) a pak se vrátil zpět za Anmar, která tak mezitím měla možnost nahlédnout do mého života, tedy… prostě mohla. Záleželo zcela na ní, jak zaplnila ty tři minuty, kdy jsem se převlékal. Pustil jsem hudbu. Jistě, proto tu byla – pro tanec. Nebo ne? Ano, má nabídka byla spojená s tancem, avšak i možností úniku z toho špinavého místa. Ovšem – byl to zajímavý bar, a pokud ho měla Anmar vést, nejspíše tam budu častým hostem. „Smím prosit?“ zašeptal jsem jí u ouška, když jsem položil dlaně na její boky a zezadu se na ni natiskl. Stále tak nádherně voněla a já nemohl odolat, aby jedna má ruka z jejího boku nezabloudila do jejích vlasů a pak na krk, s tou nejhebčí kůží, dokonalejší, než lilie Sedmého nebe. „Znovu?“

Anmar - 25. května 2011 13:43

A možná to nebyl nejlepší nápad… Alespoň jedna věc bude více než jasná – v baru se nebude plýtvat červenou barvou. Alespoň… nějakou dobu. Vždyť i ta krev by z oblečení nemusela pustit a… tohle oblečení mám vážně ráda! Možná proto bylo tak jednoduché souhlasit. Ta otázka, pravda, zaskočila mne – tolik démonických prasátek moje postel zase neschovává – ale dá se říci, že… nic hezčího v okolí není a než se podnik zbaví zbytků krve a jiných podobných maličkostí, byla by věčná škoda to oblečení doničit ještě mnohem více, že. Současná situace? Ach ano... mít druhého tak blízko... a zvlášť někoho komu se již pěknou chvíli snažíte odolávat... ano, není to nijak lehké. Zdá se, že opravdu existují chvíle kdy slova docházejí a jediné co zbývá je svazující pocit doprovázený pohledem zabodnutým kamkoliv kromě něj. Pak cesta příliš neubíhá a nenechávat pohled sklouznout… je opravdu těžké. Naštěstí i tohle skončí. Ne, že by ta společnost byla nemilá… naopak ale démon a anděl? Protiklady by se přitahovat měly, ano, ale… nebylo by hezké padlému plnit cokoliv. Démon není charita i kdyby tisíckrát chtěl a přitažlivost se rovnala magnetu. Následovat Kamaela, nechat si trochu pomoci, chvilkový zápas s botami a rázem o kousek k zemi blíž. Ovšem je to lepší než za sebou zanechávat krvavé otisky podrážek. Tohle vše... je více než jasné co to vše financuje a kdyby démon byl charita, možná by mu jedno prasátko i věnoval. Zkoumání bytu bylo vcelku rychlé - jediná místnost, která zůstala byla koupelna, ale takt je takt a jen tak z ničeho nic otevřít dveře jen pro ukojení zvědavosti... ne-e. A ono toho času také nebylo příliš. Ale jeho další dotek? Fajn, nepřiznat že to nevyvolalo lehké mravenčení... by nebylo hezké. Navíc, to že se tak lísal... asi nebylo bezdůvodné. Zmiňovala jsem se o tom, že to mravenčení trvalo poměrně dlouho? Sklopit pohled, zlehka polknout a... reakce cudnější než kdyby tam stála jeptiška. "I kdybys žádal potřetí... odpověď by stále zněla stejně," průhlednější odpověď také pohledat - kdyby o tanec nestála... nesouhlasila by ani napoprvé, kdy krev dodávala jistou... osobitou... atmosféru.

Dorian zvaný Bugaboo - 25. května 2011 21:11

soukromá zpráva od Dorian zvaný Bugaboo pro WIB Hledím jí do očí a vůbec nechápu, to co se nyní děje. Ne že by mi to vadilo, ale toto jsem právě já od ní nečekal. Nejsem jako ostatní ze zemi, jsem bubák.. démon. Netušil jsem, že si toto někdy zasloužím a podle mého je to tak trochu náhlé. Šokovaně se podívám na svou ruku, která spočívá na jejich úžasných předností. Skutečně se toto děje, nebo to je pouhej krásnej sen. Vůbec tomu nechápu, ale raději budu tuto hru hrát. Možná se mi něčeho dostane. Dráždí hada bosou nohou, a to se někdy nevyplácí. Probouzí ve mně touhu a ta ničí mé racionální uvažování, veškeré přemýšlení... všechno začíná křičet jedním: Vem si jí. A já už nemůžu to neposlouchat. "Tak dobře, splním ti tvé a mé přání." Na mé tváři se objeví jasný úsměv. Opatrně svou krásku vyzvednu do náruče a pokud možno v polibcích se s ní přesouvám do lepšího místa v tomto baru. Přesněji do Mannyho kanclu, kde tuším své zažili Eye s Dai. Podlaha mi nepřipadá vhodná, ještě bych jí musel uklízet. "Má dračice se vrátila. Prozraď mi má milá. Je tohle sen?" Šeptnu když jí pokládám na luxusní kožený gauč a sám se ujímám rozepínání knoflíčků na své košily, která mně štve a nejraději bych jí v této chvíli roztrhl. "Jak moc jsem ti chyběl? Pověz taťkovi" Pousměji se, když košile spočívá na zemi a pomalu se vkrádám na docela velký gauč. Rukama bloudím po jejím oblečení v snaze jej z ní dostat, polibkama bloudím po jejich rtech a vrací se mi jejich příchuť. Vrací se mi veškeré vzpomínky, to co jsme spolu prožili.

Vitia - 25. května 2011 22:40

soukromá zpráva od Vitia pro WIB Pojď ke mně Soudě z jeho chování, nebylo pochyb, že jsem mu chyběla taktéž. V ti chvíli mi dojde, že jsem byla bez něj a že jeho doteky... Po těch se mi setsakramentsky stýskalo. Věděly přesně kam a v jakou chvíli, aniž by mě snad, podle jeho slov pohoršil. Bylo až smutný, jak si myslel, že jsem přespříliš nevinná. Jeho udivený výraz, který si pamatuji doteď, mě rozesmál. Kdybys tak v té době věděl, Doriane. Byl jsi jenom zábava. Jenom obyčejná zkurvená zábava, která se mi vryla do paměti. Ty hajzle. Stačí pouhý pohled do jeho očí a je mi jasné, že povoluje své uzdy a pravidla, která si jasně už před několika lety vytvořil, začínám nabourávat. Přes rty mi přelétne letmý, laškovný a chtivý úsměv... Ačkoli krátce, lze jej zahlédnout, tak jako jde slyšet tlukot mého srdce, který se pod náporem vášně, jež proplouvá tělem namísto krve, začne zrychlovat. A jeho šokovanost, která se mísí s naprostým vzrušením, mě jenom tlačí k tomu, abych ho nechala, si mě vzít. Prosím... S tichým spokojeným zavrněním skončím na pohodlném gauči, do jehož potažené kůže zaryju delší nehty. Moc dobře vím, že touží, mě dobývat, a právě dnešek se pro něj stane důležitým v jeho životě... A kdyby ne, postarám se o to, aby stal. Mlsně hledím na jeho prsty, které zkušeně rozepínají knoflíčky od košile, která mi byla natolik známá. Zbytečně to protahuje, stačilo by přece zachytit se nehty o lemy a trhnout. Knoflíčky by se rozletěly vzduchem a pocítily by gravitaci, tak jako má touha, která tlačí mé Já .na gauč a začíná mě dusit. Nutkání vyprostit se z ní, strhat ze sebe oblečení a vrhnout se jako zvíře na Doriana, potlačim. V jeho přítomnosti se snažim vystupovat... Opak je ale pravdou a Satan ví, v čem se skrývá ten čert, který mě v jeho přítomnosti mění na někoho mlsného se zvířecími pudy. Delšími, na pohled porcelánovými prsty, si vjedu do vlasů a prohnu se mírně v zádech, naznačujíc, jak po něm toužim. "Chyběl jsi mi natolik, že když jsem byla s jinými muži, při milování jsem viděla tvojí tvář." vzdechnu do prostoru kolem nás, ve kterém se vznáší opar z mého Parfému, obmotávajíc své neviditelné prsty kolem něho, škádlícího jeho mužnost. Nemůže přeslechnout jeho volání, lákání jako Sirén. Pojď ke mně, zlatíčko. Vim moc dobře jak mě chceš… Tak pojď, dotkni se mé rozpálené kůže. Pij mě, jez mě, ochutnej mě.“ V očích se mi zablýskne potěšení, když si vleze ke mně na gauč a hbitě ze mě sundává oblečení, s čímž mu přeochotně pomohu. "Chyběl jsi mi tak, že jsi se mi objevoval ve snech." Jakmile na zemi vedle jeho košile přistane i můj kabátek s modrými šaty, přivřu oči a provokativně si dlaní přejedu mezi ňadry, pokračujíc směrem dolů. "V těch snech jsi mi dělal možné i nemožné... Prosím, Doriane, udělej ze snu realitu. Prosím…" Mazlivými pohyby se lehce zavrtim, třejíc se o jeho tělo tím svým, které zakrývá černé, krajkové prádlo a silonky, jejichž konec končí v polovině stehen. Už jenom při dotyku mé kůže a jeho, mu věnuju několik vzpomínek z minulosti. Za doprovodu podmanivého pohledu, si dychtivě přitáhnu jeho tvář ke své a rty se vpiji do těch jeho. Měkké, nepoddajné, smyslné a vášnivé, hříšné, chtivé, drtivé, nedočkavé... Takové jsou mé polibky, kterými ho zásobuji, mezitim co polštářky prstů levé ruky mapuji jeho hrudník. Tak moc tě chci.

Lucifer - 26. května 2011 14:59

soukromá zpráva od Lucifer pro Jiný druh pohoštění ?? Jak jen je libo... Nelíbí se jí to. A možná ani nemělo. Já sám občas nevím, co si o sobě mám myslet. A najednou je za mnou a já netuším, co se jí žene hlavou. Tedy spíše nechci, ikdyž bych mohl. Tak obyčejné produkty... Ušklíbnu se pro sebe a nechám si našeptávat. A hraju divadlo, že mě má v moci. Jako tenkrát, v Nebi, když se mi Otec snažil domluvit. Ale přecijen, větší praxi v získávání lidí na svou stranu mám já. Moje ucho zahlásilo vlhkost jejích slin, záda cítí temně dokonalá prsa. Nemělo by to být naopak, mládě ?? Zašeptám, ale dál nechám bloudit její ruce po mé hrudi. Začala vzdychat, jako bychom už byli z posteli. No, na to si ještě chvíli počká, ale už abychom tam byli. Uculím se pro sebe a dám si delší vlasy stranou. Její aura se snaží zapadnout do té mé. Budiž, dám jí ten falešný pocit. Ze své aury udělám jakoby hradbu a z malé části třásně, jaké bývají na okrajích koberců. Kdykoliv se ale můžou zformovat na falangu, klasického ježka. Zastavila a její dech mě lechtá na krku. Trochu nakloním hlavu a ona se vděčně zakousne. Ušklíbnu se. Krev pomalu vniká do tvých úst, zprvu sladká, jako slast, láska a prvotní hřích, ale potom hořkne jako utrpení miliard a hnus hnisavé rány. A pomaličku uspává, jako když se malé dítě houpe v kolíbce.

Lucifer - 26. května 2011 15:11

Esemeska aneb posel špatných zpráv - Azazel, Sylian a Sirinox Zpráva zapípala a já si ji hned přečetl. V mysli, samozřejmě. Takže synek se naštval, že mu zabili kotě. Ušklíbnu se a začnu vymýšlet plán. Žeby to tady mohlo skončit ?? Pobaveně přivřu oči a myslí najdu tři své věrné. Vysledujte si, kudy a kdy ti rádoby drsňáci pojedou. Samozřejmě budete spolupracovat všichni, Azazel, Sylian i Sirinox. Je mi celkem jedno, kde se sejdete, hoši, ale synka chci živého. Zmlaťte ho dle chutě, ale musí zůstat naživu. A nenechte se zabít, samozřejmě, jestli chcete i mou pomoc, budete si muset počkat, mám tu jistou... Na chvíli se odmlčím. Pracovní schůzku. Takže... Lovu zdar, nenechte se zabít a kdyžtak dejte vědět, děti. Tím zprávu ukončím a trochu se uvolním, ikdyž bych klidný být neměl. Tohle je válka. Už skutečná, byť to vypadá jen jako válka mexickejch a černejch gangů z nějakýho zavšivenýho předměstí Los Angeles.

Souí - 26. května 2011 18:50

soukromá zpráva od Souí pro hra v myšlenkách kterých by se on neměl dotknout mi zaznívá že mě prokoukl. Což však mé činy nezastaví. Když mě osloví jako mládě, mám chuť se odtrhnout a urazit, ale neudělám to. Přejdu to s úsměvem a o to větší důvo mi byl dán k porkačování a zvýšení nátlaku. Když mě enchá ochutnávat svou krev chvíli jí hltám a pak se odtrhnu s nehraným úsměvem. Jsi o tolik slabší nebo o tolik silnější? zeptám se a stáhnu. Ze všech těch požitků z předchozího okamžiku si odnáším co nejvíc. Zbytky Stanovi krve co mi uvízly kolem rtů setřu prsty a chvíli tu krev koumám. A není to pusa co jí vsákne. Ale má temná potrhaná aura tvořící můj šat se přemýstí k mé ruce a opatrně tu krev ochutnává. Zajímavé. Máš kolem sebe štít a přesto jsi mi dal ochutnat svou krev. Co kdybych v ní uměla číst? je to pouze řečnická otázka. Protože oba víme že to neumím. Nebo- já si to osobně myslím. Samozřejmě že bych mohla. Během svého života jsme poznalal že má moc zatím nenalezla žádná omezení. Mohla bych dosáhnout nezměrné síly...kdybych chtěla. Rozhlédnu se. chceš mi ještě ěnco? nebo už můžu jít?

Lucifer - 26. května 2011 19:55

soukromá zpráva od Lucifer pro Doupě Jsem jaký jsem. Usmál jsem se. Jakmile jsi vytáhla zoubky z mého krku, rány se začaly zacelovat. Trošku jsi ustoupila a já se k tobě otočil a přišel blíž. Vidím do tvé temné moci, přecijen jsem prvotní zlo, jsem ten, koho Bůh svrhnul z nebes. Já jsem ten, koho se všichni bojí. Ušklíbnu se. Degustuješ, koneckonců ale není co degustovat. Moje krev to stejně není. Mám víc než štít. A ano, nechal jsem tě napít své krve, protože to krev není. Je to hnus všeho toho lidského hříšného plémě. A to všechno mi koluje v žilách, to všechno a moje slzy tvoří řeku Styx, která teče mou říší. Chytím tě hrubě za tváře a donutím tě podívat se mi do obličeje. Do vteřiny mi může tvé éterické srdce tlouct v dlani, má krásná společnice. Řeknu s úsměvem neviňátka. Lidské dívky by si ho teď snažily vyrvat samy a dát jej mě. A taky pro mě umíraly. Ty nejkrásnější z nejkrásnějších. Pustím tvou tvář a opatrně jsem tě chytil za bradu, jakoby ses změnila v porcelánovou panenku. A jediné, co po tobě chci, jsi ty. Našeptávám, svádím a hřeším. A svoje slova zakončím políbením sladkým jako med.

Souí - 27. května 2011 14:40

soukromá zpráva od Souí pro doupě i když mi ten poheld vypaluje oči, odolávám a bojuji s ním smířená s tím co má přijít. Nakonec se v to drtivém sevření usměju. To už jsi zkoušel, zabít mě, stejně jako tvůj povedený synáček. Už jsem pro vás oba několikrát umřela, abych se mohla opět zrodit a opět pro vás umírat. Mésrdce? dotknu se své hrudi už dávno není na svém místě. Po té co puklo když jsi mi vracel vzpomínky a po té co jsem ho dala jako dar Času, aby stvořil mou říši, armádu s kterou jsem se proti vám bránila. (pokud si pamatuješ kostlivého draka, může to být symbol času, nekonečka, čehokoliv. nemám pro něj jméno. Představuji si jej jako tvora který prostě existuje, nezasahuje a jen sleduje. Ale jinak je to obchodník. Může dát hodně a jako odměnu žádá ještě víc. Darwen mu darovala své vzpomínky a pak i srdce aby pro ní stvořil její říši) Neustoupím ani o kousek. Můj život je risk a boj a já nehodlám ustupovat. Když mě políbí a pachuť tvé krve vystřídá sladká vášeň usměji se. Upřímě, kouzelně, přenádherně. a ze všech těch bytostí a žen ti jedna stále nepodlehla. Stále není ve tvé moci a nikdy nebude, to si pamatuj tou bytostí jsme totiž já. A oba víme že to nejsou jen slova, ale holí fakt. Přesto jeho rty odměním vášnivou odezvou a odhazuji všechn zábrany svého těla. Mé temné šatstvo kolem víří a vybuchuje a ani já nezůstávám jen u něžných polibků. Ruka na půl přeměněná v můj normální vzhled démonky drásá Satanova záda a k milenecké hře přidávám spoustu bolesti pro démony vlastní. Pomalu začínám odhazovat lidskou schránku a s ní sílí i má brutalita.

Koule PJ - 28. května 2011 16:26

Směr Očistec: Posunutí pár andělů Gabriel, Vera, Michael, Ariela (poté až budou moci, tak i ostatní) Hodinu to je, co jste seděli v díře, která se nazývala Čejč. Bůh vám slíbil, že budete mít výlet na zemi, ale nezmínil, že to bude na vesnici a zrovna v takové díře. Ovšem na jednu stranu to bylo dobré. Zapadli jste do hospody, kde vám nesli pivo, víno a něco dobrého k snědku, co hrdlo ráčilo. Na druhou stranu jste bojovníci a máte bojovat, ne si válit někde šunky, když po Očistci vám pobýhá zbloudilí synátor Satanáše, který prostě nedokázal projevit pořádnou autoritu a synáček si potom udělal co chtěl. Na Gabrielovi je znát, že prostě ač mu je tu dobře, tak má nervy. A to z jediného důvodu, že za tu hodinu vykouřil krabičku cigaret. Nejen on, ale i někteří prostě nechtějí dále čekat.... a toho si je On vědom. Pronikne do mysli všech, i když jeho bytí prostě je před hospodou a hovoří s rozezlenou Alanterou o tom, jak je možné, že ji zmizel její démoníček. "Vidím na vás, že jste věrní bojovníci tělem a duší. Proto vám umožním se vrátit do Očistce a bojovat. Mám takový pocit, že můj bratr a jeho podřízenci možná budou potřebovat pomoct. Ovšem pokud někdo chce zůstat a užívat si výletu, tak může. Nic mu v tom nebrání." To byl Bůh a jeho možnosti. Někdo vůbec neuvažoval v té chvíli, kdy se otevřela jakási prostorová brána a hned do ní vlezl... potom se ocitl v Očistci. A někdo prostě zůstal u svého pivečka či vínečka, luxusní polívečky a masíčka. Očistec byl pořád stejný, takže zatím k žádné bitvě nenadešlo. Ale něco vám říkalo, že se k ní začíná schylovat. Možná z jediného prostého důvodu. Nacházeli jste se v této chvíli poblíž skladiště zbraní, které patřilo dříve Satanovi a nyní Manonovi... "Nyní tu počkejte na pravou chvíli. Přesněji až přijdou Satanovi lidi." Opět se ve vaší hlavě rozezněl povědomý hlas a vám nezbývá nic jiného než čekat... a čekat... a čekat.

Rider - 29. května 2011 16:46

V autě Pokojně jsem čekal na další esemesku, kterou by mi měly přijít instrukce, jenže jsem se nedočkal. Místo toho sem i na hlavu napojil Satanáš a instruoval mě...vlastně nás přímo. Aby tě husa kopla, sem se lekl zamručel jsem vztekle v okamžiku, kdy navázal spojení a pak už jen poslouchal. Kromě v podstatě nezajímavých informací a rozkazu, který jsem stejně tak jako tak čekal jsem se dozvěděl i pár zajímavých věcí, třeba fakt že mám na tomto úkolu dva spolupracovníky a... Neříkej mi dítě prašivče... zavrčel jsem když spojení přerušil. Celou tu dobu jsem pak sledoval pohyb Mamona a jeho poskoků před zbrojnicí, připraven lehce šlápnout na plyn a sledovat je v případě, že by se plánovali trhnout.

Sirinox - 04. června 2011 12:38

Někde... U zbrojnice Opřen ramenem o zeď jsem pozoroval takový... menší podnik naproti přes ulici. Přemýšlel jsem jestli se tam zajít jen podívat nebo tam jít šmejdit rovnou ve velkém. Tohle bylo zrovna jedno ze sídel kde jsem měl ještě nevyřízený účty. A dneska jsem se to chystal napravit. Pomalu jsem se odlepil od zdi a zamířil rovnou k hlavnímu vchodu. Trošku mě zaskočilo že tam stáli dvě gorily ale to jsem mohl taky čekat. Stejně jako to že po mě budou chtít vstupné. "Tohle je soukromá akce. Jsi na seznamu pozvaných? Ne? V tom případě vypadni!" Zavrčel zcela "přívětivě" jeden z nich načež jsem překvapeně pozvednul obočí. Prošacoval jsem kapsy a provinile se na oba zadíval. "Hele chlapi... Já propustku mám. Tady." S tím okamžitě připlácnu každému na jejich hnusný xicht jednu ruku. Jako kdybych jim chtěl ty palice rukou rozdrtit. Každopádně teď jsem měl ruce žhavější než nitro kovářské pece. A jim se obličeje smažili jako kuřata. Následně celé mé tělo chytlo jedním, velkým ohněm který se přenesl i na ně. Byli spáleni na popel velmi rychle, a tiše. S tichým "pche" rozkopnu jednu hromadu popela a chystám se vejít do onoho podniku. To už se mi ale v hlavě ozve hlas Satana, mého pána. Dost mě zaskočil ale zpráva o novém úkolu mě zas naopak velmi potěšila. "No, to bude teda sranda. Jak pán káže." Prohodím si tiše pro sebe a vykašlu se na svojí práci. Mé kroky vedou někam úplně jinam. Jenže ani vlastně netuším kam jít. Nakonec teda jen vytáhnu mobil a vytočím na něm Azazelovo číslo. Ten bude vědět víc. O tom nepochybuji. "Zdravím. Tady Sirinox. Jak jinak. Koukám že plujeme teď na stejný lodi. Chci vědět kdy a kde dáme spicha. A chci to vědět pokud možno hned! Sám víš že já si na čekání nepotrpím."

Sylian - 08. června 2011 15:45

Manonov Bar Cigaretový dym sa začína plaziť po krvavej zemi a po zadrbaných stenách. Na moje slová odpovedia sukuby. Za mnou sa dvere zatvoria a ja len s nepotešeným výrazom tváre preškrípem medzi zuby. “Nie je!? To nerád počujem...“ Vykročím pomalým krokom k nim. “Nebojte sa slečny. Neprišiel som vám ublížiť, len mám rozbehnutý s vašim šéfom určitý biznis. Rád by som mu ale niečo odkázal...“ Vtedy som už úplne blízko. Svojími prstami jemne pohladím rúčku jednej zo sukúb a pokračujem. “Keď ho stretnete povedzte mu, že jeho otec už dlho žiť nebude...“ V tom zazvoní mobil a ja si prečítam v ňom to čo Satan píše. Zakrútim neveriacky hlavou a dodám. “Toto ma tiež nepotešilo... Mimochodom slečny...“ Nadhodím na tvári úsmev a zvodný tón. “Viete ako skončil Kurt Cobain?“ Práve vo chvíli keď tej jednej došlo kam mierim tak mohla ucítiť pod bratou chlad brokovnicovej hlavne a potom prásk! Jej mozog bol všade a hlavne na tej druhej sukube, ktorá dostala ranu pažbou. Potom sa ozve druhý výstrel a ja stále s rukou vo vrecku a druhou s cigaretou sa otočím chrbtom a kráčam smerom ku dverám. Vtedy po bare začnú poletovať flaše alkoholua začnú sa rozbíjať o steny stoly a všade vylievať. A napokon keď odchádzam dverami len sa zažne plameň uprostred toho krvavo- alkoholového jazera. A ja len ironickým tónom s cigu v hube a rukami vo vreckách prehlásim. “Nezabudnite mu to odkázať, keď ho stretnete...“ Dvere sa zabuchnú a rádoby Klon Travoltu z Pulb Fiction si kráča ulicami s oblakom dymu. Vytiahne telefón a zavolá svojim známim. Napokon sa od horiaceho baru vzdiali, že už ani sám s anemôže kochať dymom z podpálenej budovy.

Sylian - 08. června 2011 15:49
	soukromá zpráva od Sylian pro Zazvoní ti telefón a po dvihnutí môžeš začuť môj hlas. "Kde v piči ste!? Počuj, to je jedno, najdi toho druhého kokota a prechádzatjte ulice mesta. Ak sa niečo stane zavolaj mi hneď. Popri tom zavolaj pár chalanom aby začali strážiť satanov bar Jasné? Ja si idem ešte niečo vybaviť potom sa ozvem...."

Rider - 08. června 2011 19:26

Flákačka v autě Zrovna jsem přemýšlel, jestli nemám vylézt a jít ty nýmandy zmasit jenom pa to, že se dosud nepohnuli z místa když se mi ozval mobil s neznámým číslem. Uvažoval jsem, že bych se na to vykašlal a hovor nepřijal, jenže jsem si nemohl vybavit, kterým tlačítkem se to dělá a tak jsem zmáčkl to zelený. Tady Azazel... ozval jsem se lehce nakvašeně, asi jako pokaždé, když musím použít tuhle divnou lidskou technologii. Jo to seš ty... okomentoval jsem znuděně Sirinoxův spěch. No, víš kde Sataňátko(a.k. Satan jr. Alias Mamon) skladoval svoje kvéry? Nemyslim hlavní skladiště, ale to rezervní, kde měl naházený flusbroky...tak u něj a hejbni kostrou, je možný že už za deset minut tu nebudu...

Rider - 08. června 2011 19:29

soukromá zpráva od Rider pro Flákačka v autě Jenom co jsem položil jeden telefon, zazvonil druhý, tady už jsem ani nemusel hádat kdo to je. Z kym si kurva myslíš že mluvíš Syliane? Já doprdele nejsem žádná tvá děvka aby sis na mě votvýral tu tvou plesnivou hubu, já sem Azazel, tak se začni chovat slušně. Mimochodem dáváme spicha u Mamoníkova skladiště. Když hejbneš tím svým tlustým zadkem, možná stihneš i hlavní show.

Sylian - 08. června 2011 20:28

soukromá zpráva od Sylian pro „Oh prepáš nechcel som raniť tvoje city.“ Poviem jemním hláskom no potom vychŕlim ako besný pes. “Keby ste vy debili robili svoju robotu tak ako ste mali Manon by bol už v riti a ja by som sem nemusel loziť. Tieto udalosti sú stratou môjho času a tak keď som tu ja tak budeš moja kurva. Sovju šancu si mal a zkurvil tak má láskavo neser lebo ti tú zlatú guľu od Satana rozjebem o hlavu! Už tam idem, čakať nemusíš ak sa na to cítiš chyť si ho sám!“ Potom telefón zložím a vydám sa tým smerom. S reťazami na Manona sa veľmi nepríjemne ponáhľa...

Sylian - 08. června 2011 20:52
	soukromá zpráva od Sylian pro Začne ti zvoniť telefon. Ak zdvihneš: Nazdar to som ja Sylian. niečo sa chystá chcelo by to začať náš plán čo najskôr...

Daiglien - D - 10. června 2011 22:52

soukromá zpráva od Daiglien - D pro Dobře budu se těšit na zítřek. Lehce se pousměji, ovšem je na mně vidět znatelnou únavu a skutečně bych nejraději zavřela očka, dopřála si opět říší snů. Opravdu si to myšlíš? Je pravdou, že bych neměla podceňovat mocného svého pána, ale na jednu stranu by se hodilo, kdyby se tu objevila nějaká sucuba a uspokojovala fešáky v mém lokále. Odpovím jí. V její blízkosti se cítím skvěle, ale na jednu stranu jsem prostě z toho všeho unavená a skutečně si nepamatuji, kdy jsem naposledy si dopřála tak skvělý spánek, jaký jsem myslela, že dnes budu mít. O peníze starost nyní nemusíš mít. Šeptnu jí v mysli a dále si prohlížím svoji krásku, o kterou jsem myslela, že jsem dávno přišla a najednou je tady se mnou a dělá mi luxusní svlíkací show. No to se prostě mám skvěle. Krásko moje. Jak jsem bez tebe mohla existovat? Šeptnu jí v mysli, je to lehké a hrající se jako vánek, co si pohrává s korunami stromu. Polibky jsou vášnivé, chvíli si hrají a poté se do toho vloží velmi zvědaví jazýček, který všechno chce vyzkoumat a hlavně si pohrát s jejím jazýčkem. Na chvíli se pozastavím na slovy, které mi však nedávají nic smysluplného dohromady. Netuším, co to má znamenat. "Co mi měl náš dobrodinec poslat?" Nechápavě se na ní podívám, opět na chvíli ze mně spadne únava a vystřídá to zvědavost, k tomu menší vztek, protože zase o ničem nevím samozřejmě. "Tebe zlato jisto jistě budu učit. To bych byla hloupá... kdybych ti to neukázala." Vlastně ani nevím, co jsem chtěla říct. Na poskládání správné věty jsem v této chvíli unavená. Má únava se ozve tím, že si zívnu. Všímám si jak si hraje a moje ručka jí pomalu sklouzne na místo, které Adam spatřil taky po nějaké době. Ručkou jí sjedu do klína a začnu si pomalu hrát, jako kdyby to mělo být mé pískoviště. Možná je a možná není. Ovšem netuším, má drahá, zda jsem dneska na nějaké hrátky schopná. Jsem poněkud unavená a ještě mi nebylo dopřáno pořádného spánku. Lehce v mysli posmutním a musím držet očka, abych jí tu neusla.

Dorian zvaný Bugaboo - 10. června 2011 23:16

soukromá zpráva od Dorian zvaný Bugaboo pro Opět se jí to podařilo. Opět se jí podařilo dokonale všechno zničit, všechno čeho jsem se kvůli ní vzdal. Všechno co jsem musel obětovat a potom mi to bylo skutečně k ničemu. Její srdce buší a buší. Nemůžu tomu odolat, naslouchám tomu a zní to jako nějaká melodie, která mne začíná pomalu a jistě ovládat. Všechno mi šeptá, abych okusil to zakázané ovoce. Ano ono, sám jsem si jej před lety zakázal. Zamiloval se do ní a tím šlápl vedle, nebo ne, nikoho jiného jsem poté v Očistci neměl. Na nikoho jsem ani nepomyslel. Nemohu jí odolat, nemohu odolat. Zase vyhrál ten prohnanej had, který si říká chtíč.. A já blb zapomněl, že je to její druhé jméno. Rozepínání košile mne po chvíli přestane bavit, tak s lítostí jí prostě roztrhnu ze sebe. Nač vyčkávat, už jsem čekal dlouho na tuto chvíli. Zatraceně. Procedím v mysli a skutečně netuším, co tato noc udělá v mém životě. Ovšem doufám, že to nebude další mé zklamání a další její náhlý odchod z mého života. Vyslečen z košile se vrhám na svou krásku, ještě nezapomínám odhodit svůj klobouk někam do dáli a doufám, že jej dalšího dne najdu. "Viděla si moji tvář, to je potěšující znát. Ovšem na druhou stranu jsem nebyl prvním v tvém lóži a nyní mám obavy, zda tě má princezno dokážu uspokojit." V mém hlase jsou známy velké rozpaky z toho, co dnešní noc skutečně přinese. Možná se její sen změní v noční můru, možná splním její veškeré představy a ona mne potom, jako minule opustí a budu pouze další muž z mnoha. Ač to je cokoliv, stále mám chuť to podstoupit. "Ve snech?" Šeptnu nevěřícně a na jazyk se mi dere jediná otázka. "Tak proč tu si ž nyní?" Nakonec se otáži, ale chvíli uvažuji nad tím, jak se zbavit šatů. Byla by škoda se jich zbavit, stejným způsobem jak své košile. "Skutečně? Tak to tě nebudu ničit." Pousměji se, je to ten můj tajemný úsměv, kterého se lidi bojí, ale ona se přeci jen nemá čeho bát. Ach ty ženy. Zbavuje mně překážek a zábran. Stává se ze mně muž toužící po jediném. Po jejím těle, po splynutí a ta touha zničuje moje racionální myšlení. Chyběl jsem jí a ona chyběla mně. Rukou jen mávnu k wifi věži, která tady je a pustím tam první hudbu, která tam je. Přesněji se jedná o Roxanne z Moulin Rouge, ale to mi dojde potom. Mé rty se dotýkají těch její a zkoumají její rty, jako kdyby je vůbec neznali a chtěli tak skutečně poznat, jako kdyby k sobě patřili. "Vy ženy jste zajímavé. Dokážete muže lapit do své pasti." Pronesu v její mysli, ale mé rty přitom mlčí a dál si pohrávají s těmi jejími. Své tělo přiblížím k tomu jejímu a rukou sjedu k jejímu překrásnému stehnu, které si k sobě přitáhnu. Mé rty poté začnou bloudit přesněji jinam a to k jejímu dokoltu a rukou se snažím poté sundat její podprsenku, která mi brání zkoumat více. "Už jsem ani nepředpokládal, že bych tě někdy mohl mít. Připadala si mi tak nedosažitelná." Trošku posmutním a spíše jí hladím po tváři, skutečně netuším co dalšího si mohu dovolit. "Co po mně teda chceš?"

Gabriel Sheppard - 11. června 2011 14:42

soukromá zpráva od Gabriel Sheppard pro Shrnutí a vysvětlení posunutí Po první boji, který vypukl cca před dvěma dny a vy jste ho úspěšně přežili, ač jste měla nějaká nepatrná zranění, ovšem také se muselo počítat s nějakými ztrátami. Mysleli jste, že překonáte chvíli někde venku v Očistci, či si konečně lehnete nebo sundáte si oblečení, vysprchujete se, ale ono nic. Najednou jste se objevili v jakési svatyni, kde jste na někoho čekali, bylo vám jasné na koho, ale místo Jeho (mne) přišla nejdříve ukdákaná slepice, jak říkala samotná Alantera (přesněji se jednalo o Stvořitelku) Po nějakém divadélku se nakonec zjevil ve svatyni On a dohodlo se, že si potřebujete promluvit a nejvhodnější místo mu připadala Země, proto jste se dostali do jakési velmi zapadlé vesničce v České republice a to přesněji v Čejči. Naštěstí tam byla hospoda, takže jste si tam dali dlabanec a popili několik piva či vína.

Kristine (Artificial Angel) - 11. června 2011 21:39

soukromá zpráva od Kristine (Artificial Angel) pro Pelíšek No to by ses měla těšit moje drahá... Uculím se a svou Šípkovou Růženku pohladím po tváři. Já vím, že by Lů nemusel být takový lakomec, ale kam by taky jinak přišel, žejo ?? A co ta... Mladá Lily, ta tu prý chvíli byla, ne ?? Pamatuju se, že jsme na střední měly my tři menší postelové dostaveníčko. Trošku melancholicky se pousměju a líbnu tě na čelo. Já vím, že teď mám tebe, milionářko, ale i tak bych si chtěla vydělávat i něco sama. A doufám, že se Eye nebude zlobit, když si tě občas ukradnu. A nebo můžeme zkusit trojku, jako za starých časů. nevinně se uculím a znovu tě líbnu, tentokrát ale na rty. Mohlas, ale těžce, ty moje démonko. Uculím se a jazýčkem si hraju s tím jejím, zatímco zvědavými prsty bloudím po tvém nahém těle. A poslal ti na účet aspoň sedum nul, má drahá. vezmu do rukou tvoje prsa a jemně je párkrát stisknu, bradavky ale zvlášť mezi ukazováčky a palci. budu ti neskonale vděčná, když mě do své práce zaučíš, abych ti mohla pomáhat. Vzrušeně vydechnu, když si tvoje ručka začne hrát s mým klínem, a tiše ti zavrním do ouška, do kterého tě jemně kousnu. Potom mě ospale požádáš, abych tě nechala spát. Fajn, krásko. Uculím se a vytáhnu si tvou ručku z klína a mlsně ti olížu prstíky. Dobrou. Políbím tě znovu po francouzsku a potom se vedle tebe skulím a přikryju nás obě slabou dekou. Neodpustím si ale, abych ti jedním stehnem nezajela mezi ty tvoje. A jakmile usneš ty, začnou se přivírat víčka i mě. Ráno, raníčko Vzbudil jsem se. Pamatoval jsem si, jak se mi moje kráska svlékala a potom jen... Tma. Cítil jsem se, jakoby mě někdo dal překovat na nějaké kovadlině. Omláceně jsem vstal a vydal jsem se podívat se do ložnice, jestli je Dai vpořádku. Byla. Ona ano, spokojeně spala, ale pak jsem zahlédl jakousi růžovou hlavu. A vzdemula se ve mě velká rudá tsunami ze vzteku a žárlivosti. Během chvíle jsem tu druhou osobu držel u zdi, držíc ji jednou rukou za krk. Coura z nebe. Tedy smrděla víc jako lidská duše, ale patřila k nebi. Ty děvko !! Přitlačil jsem Týně na krk, zatímco ona se dusila v mém sevření a kopala nohama asi dvacet centimetrů nad zemí. Potom jsem se proletěl a nedobrovolně ji pustil. Rozplácnul jsem se o protější zeď. Erhm, kuck... Kchurva... Začala nabírat vzduch. Hněv mě znovu zvedl a hnal proti ní. Byla asi připravená, protože využila mé energie a švihla se mnou o podlahu a rozkročmo nade mnou mi dala několik ran pěstí do obličeje, který se skoro hned začal s nechutným lupáním opravovat. Potom jsem ji přetočil já a hezky jí to vrátil. Vyděšeně si všímáš toho, že si jsou v obličeji docela podobní. Žeby Eye byl nějaký předek Týny ?? Každopádně, bez zásahu se asi v žárlivosti pozabíjí.

Lucifer - 17. června 2011 22:25

soukromá zpráva od Lucifer pro Sklenka se rosí Peklo disponuje mnoha poklady a Čas skutečně hazardu nerozumí, byť na to má nekonečno... Ušklíbnul se na tebe a jen tak mimochodem sáhl do kapsy. Vytáhl bijící temné srdce. Pojistka, kdyby jsi se náhodou chtěla vzepřít. Uculil se mile a srdce zase zmizelo. A umírat pro vyšší dobro je čest, ne ?? Pohladil tě po zádech a jemně tě zaklonil, aby tě mohl políbit na krk. Vášeň a prvotní hřích se v tobě budí opět k životu. Jakoby ti snad vrátil i kus, když jsi bývala "smrtelníkem". Zatím mi žen nepodlehlo víc, ale jen proto, že jsou z Nebe a nebo příliš mladé. Napřímil si tě a lehce tě natiskl na kuchyňskou linku. Tvé pařáty se sice zatnuly, ale jeho tělo nekrvácí. A nejspíše ho to ani nebolí, a nebo je dobrý herec. Nicméně vydechl docela překvapeně. Na některé tvé poznámky reaguje jakoby je slyšel poprvé. Buď je skutečně neví, nepamatuje se a nebo to vše umí perfektně skrývat. Koneckonců, on dokázal skoro milénium vést skrytou válku proti Bohu. Další polibek a další pohlazení po zádech. Tvoje postupná přeměna byla násilně potlačena a tvé šaty utkané z moci jakoby se staly obyčejnými. Jeho záda nyní drásají už jen lidské nehty a on se docela lidsky vrhá po tvé kráse. Rukama pomalu začal bloudit po tvém těle a sundávat tvé šatstvo. Užívejme si ještě částí našich lidskostí, krásko. Znovu tě políbil na krk a usmál se. Cosi potlačuje tvou démonickost, ale ze Satana taky žádnou moc necítíš. Přestal tě svlékat a jednou rukou ti zajel do vlasů na zátylku a přitáhl si tvé rty k těm svým. Druhou rukou tě objal těsně nad zadečkem a přivinul si tě k sobě. Notak, už si ulom ten rampouch od nosu, Souí.

Souí - 18. června 2011 19:55

soukromá zpráva od Souí pro doupátko chtěla vzepřít? z jeho úst to opravdu zní jako by si absolutně nic nepamatoval. nebo za ty roky opět nepotkal nikoho kdo se mu neplazil u kolenou? Po těch letech jsme opět první vzdor? chceš si mě pojistiti? Zabít mě? Ne nebudu se opakovat drahý....můžeš mě zabíjet kolikrát chceš vyšlu k němu v myšlenkách a větu nechám nedokončenou. I dkyž se má bytost hroutí pod jeho dotyky a silou, kdesi uvnitř sebe si stále uchovávám část které se nemůže chopit. Přesně jako když jsme sem přišla poprvé. Darwien. nebyla jsem ničí a vším zároveň. Zatvářím se trochu pohněvaně. nechápu proč veliký pán brání našim projevům. je to snad strach? Či něco jiného? Ale hraji jeho hru a místo drásání mé nehty přechází do hlazení. jak si přeješ. chce obyčejnou dívku, má ji mít. Umím hrát tuhle hru. Jsme taky dobrý hráč i když né tak jako on (nevím ona se už myslím zrodila jako démon. jen tak mimochodem. Jen jí vychovávali lidé) Přeci jen o lidech toho vím víc než dost. Svými rty oplácím polibky velmi něžně, až bolestivě něžně a i mé ruce pracují na satanovo obleku. při tom svým klínem vyýjím tlak na jeho rozkrok. I když lidské tělo není tak ohebné jako démonické, kde jaký akrobat by nás asi teď obdivoval. Když mě přimáčkne na linku vyjede mi tiché sladké vyjeknutí. Pak ho pevně obejmu nohama a i těma si pomáhám abych mu pomohla od oděvu. Při tom se k němu přimáčknu. Natolik aby cítil má ňadra na své hrudi. a nepouštím jej....

Daiglien - D - 30. června 2011 22:11

soukromá zpráva od Daiglien - D pro Pelíšek Chvíli na ní nechápavě mžourám očka a nějak mi to nedochází, asi jsem pořádně unavená a jistě to na mně je vidět. Lily tu chvíli byla, to je pravda. Ale teď už je pryč a je to velká škoda. Posmutním. Když tu byla Lily, tak byly velké kšefty. Ale co už se dá dělat? Pronese něco s Eyem a to mne dostane. Vůbec netuším, jaká bude Eyeova reakce na to, že se s někým bude muset o mně dělit. Upřímně doufám, že to pochopí. Při nejhorším se ti dva budou chtít pozabíjet, což mne nejvíce dostává a nejspíše můj spánek budou otravovat samé noční můry. Ovšem nyní za to nebude moct bubák, který si říká Dorian. Ohledně Eye, mé zlatíčko, vůbec netuším. Mám strach, že vy dva se mi pozabíjíte. Šeptnu unaveně a zároveň je v tom znát patrné obavy. Ano..těžce.. Přitakám a doufám, že mne alespoň na chvíli nechá v náruči snů, ač to budou noční můry. Prostě mi dopřeje spát. Líbí se mi, jak si se mnou hraje. Ale v této chvíli mne fakt skutečně bolí hlava. Kdysi to byla u mně jako výmluva a teď chápu, jaká je strašná bolest hlavy. Vzrušeně vydechnu, ale nějak více se do toho neangažuji, krom toho, že si pohrávám s jejím klínem. Jsem jí neskonale vděčná, když mne naposledy políbí a dopřeje mi spánek, který mi nedával pokoj a nedával pokoj. Z mých úst vyjde menší zavrnění a potom jen tiché oddechování. Probuzení: Co to kruci? Zdál se mi naprosto krásný sen, ze kterého jsem se vůbec nechtěla probudit. Eye si povídal v klidu s Kristinou a já jim vařila snídani. Všechno prostě bylo krásné, já se po dlouhé době usmívala a plánovala, co podnikneme společně. Probuzení však nebyl zrovna příjemné. Probudila jsem právě v té chvíli, kdy Eye prohlásil Ty děvko.. před očima jsem spatřila pěkně hnusnou noční můru, která byla realita...bohužel. Chvíli jsem na ně rozespale hleděla, přemýšlela co sakra budu dělat. Než mne dostal určitý fakt. Oni jsou si setsakramentsky podobní. Okamžitě jsem stála na nohách a neváhala použít své schopnosti, jednoho jsem dalo by se říci tlakovou vlnou tlačila k jedné zdi a druhého k druhé, ale tak aby to nebolelo. "Do háje... můžete toho laskavě nechat. Kdo to bude po vás sakra uklízet? Musím do práce, jsem nevyspalá a vy mi tu chcete dělat bordel... Máte v úmyslu mně naštvat?" Pěkně si od plic zařvu a pohled věnuji, jak jednomu tak druhému. "Pokud ano, tak nebudu ani s jedním a ani s druhým mluvit. Prostě budu sama." Zuby mi zaskřípají a já se dostávám do ráže, což není ani pro jednoho a ani pro druhého dobré. "Můžete toho sakra nechat... vždyť se podívejte do zrcadla, a pak si nadávejte. Jste si podobní." To je předposlední co řeknu a chvíli uvažuji, zda toho mám nechat. Kvůli nim přijdu do práce pozdě. "Budete hodní? Já vás nepustím, do té doby, než zjistím, že se nechcete zabít... chjo, a to jsem měla tak krásný sen."

Kristine (Artificial Angel) - 30. června 2011 22:47

soukromá zpráva od Kristine (Artificial Angel) pro Dobré ráno, barmanko Ještě chvíli se dvě těla motala v bojovém klubku než s nimi kineze švihla o rozdílné zdi. Oba se zkusili vysmeknout, v domění, že za to může ten druhý, ale to už jsi se ozvala. Týna začala fňukat. Zranění má zahojená, stejně tak Eye, ale obličeje a ruce od krve mají. Podlaha to moc neschytala, jen pár krůpějí tam zůstalo. Týna se rozbrečela, možná jen hraje dobré divadýlko, Okoun jen sklonil hlavu. Mlčky, tedy až na andělčiny vzlyky, poslouchají tvůj naštvaný proslov. Ale jakmile jsi zmínila podobnost... Oba na sebe s trhnutím a vyděšením pohlédli. Jejich oči začaly hledat podobnosti s vlastními obličeji. Padlo pár nadávek a odmítavých slov. Okoun se ti vysmekl, Týna se znovu rozbrečela. Odjakživa byla citlivá, ale občas taky pěkná mrcha. Ale v pelíšku to bylo plus. Okoun teď ale pomalu kráčel k tobě, dokonce zrušil i tu tvou kinezi na tvé nové pomocnici. Sen ?? Jemně si tě přitáhnul, když ti dal ruku kolem pasu. Vím jaký, ma milá. Zašeptal ti do ouška a jemně tě na něj líbnul. Týna si zatím začala otírat slzy.

Daiglien - D - 01. července 2011 14:14

soukromá zpráva od Daiglien - D pro Pěkné probuzení.. po ránu, po ránu.. mokrý hadr na tlamu :D Tiše jsem zavrčela přes zaťaté zuby a chvíli jej pozorovala, upřímně jsem doufala, že toho nechají a nebudou mne nutit odsud odejít. Za prvé by se mi nechtělo odcházet, za druhé asi si dneska dám volno v práci. Stejně mám takový pocit, že se všichni chystají na boj. Můj pohled sjede po trošku zacákané podlaze, aspoň to není tak strašné, krev se totiž těžko uklízí a kdo jiný než já by to měl uklízet. Když se sere, tak se sere. Napadne mne a povzdechnu si. Vypadá to, že se to uklidnilo či to snad je klid před bouří. To skutečně netuším. Ovšem je mi jasné, že ta stěna nemusí dlouho vydržet, tak skutečně doufám, že to horší nebude. Trošku se pousměji, protože toto je skutečně velmi zajímavá scénka, kdy si ti dva stejně jako já uvědomují podobnost mezi s sebou a nechtějí tomu, jak jinak uvěřit. Ale mám takový pocit, že si stejně přiznají, že tam určitá podobnost je a bude to ještě velmi zajímavé. Tak trošku šokovaně pohlédnu na Okouna, který se mi vysmekl a blíží se ke mně. Počítala jsem s tím tak trošku, prostě se musím ještě hodně učit. A Okoun, je po pravdě hodně silnější než-li já. Vůbec se mu divím, že to neudělal už dříve. "Ano sen." Utrousím a tak trošku netuším, v jaké situaci se v této chvíli nacházím. Ovšem je pravdou, že z mého menšího zajetí osvobodil i Kristinu. "Víš?" Otázala jsem se, ale to jsem byla v zápětí umlčena jemným polibkem. Můj pohled zabloudil na Týně. "Mám to chápat, tak že se mi už nechcete vzájemně pozabíjet?" Otáži se a zvědavě si oba prohlížím. "Fajn... dnes si dávám volno. Budu muset něco uklidit. A vás dva hlídat." Pousměji se a odkráčím do sprchy, kterou si hodlám vychutnat. V případě dalšího boje, jsem připravena. Asi je schladím studenou sprškou.

Eye (Mercenary) - 02. července 2011 11:38

soukromá zpráva od Eye (Mercenary) pro Esmeralda hadra Lusknutí prstů se zapnulo rádio, ze kterého začalypomalu vycházet tóny písničky. Pozabíjet asi ne. Tedy zatím. Zamumlal za tvým vzdalujícím se tělem. Týna se přikrčila ke skoku a skočila. Ale já o tom věděl. Otočka a popadnutí jejího teenagerského těla do obejmutí. Jednou rukou jsem ji zpacifikoval. Fajn, mrně. Jsi asi z mé krve, ale nosíš toho ze mě sakra málo. Takže zatím nemám nejmenší chuť tě zabít. Zatím. Její zelené oči se zadjí být větší. To je tím strachem. Uculím se a moje duhovky zrudnou. Začala se třást, cítí tu moc, na kterou teď nemá. Skloním se k ní a zastavím se u jejího ouška. Myslíš, že bych tě nebyl schopen znásilnit ?? Zašeptám jí ledově klidně s jistou dávkou pobavení. Jsi možná z mé krve, ale to ničemu nebrání, miláčku. Než omdlela, zakřičela jako siréna. Jemně její tělíčko uložím na postel a vrátím si zpátky svůj obyčejný vzhled. Rozkročmo si nad ni kleknu a opatrně přiložím své ruce na její spánky. Nadechnu se a ponořím se do knihovny jejích vzpomínek a krvavých vazeb. Smrdí to tu nebem, ale jinak než u normálních andělů. Objevím se před jedním svazkem a opatrně si ho prolistuju. Tedy, ona vzpomínka se mi promítne. Ušmudlané děvčátko s růžovými vlásky se toulá ulicí, když v tom ji obestoupí tři andělé. Opilí, ale pořád patřící Bohu. Dál raději nečtu, protože vím, co se stane. Přeskočím pár stránek. Ušmudlané děvčátko táhne tři páry bělostných křídel k jakési temné postavě. Chirurg, který bere nemalé peníze a má svou přítomnost v Nebi, Pekle, na Zemi a dokonce i tady, od ní křídla bere. Domluvili se, že ona jemu nechá pár pírek a těla mrtvých andělů a on jí křídla přišije a vtiskne jí alespoň nějakou slabou magii Nebe. Tak se stalo. Opatrně zastřu vzpomínku na znásilnění a úplně vymažu svoje poslední věty. Vrátím se zpátky do reality. Po tváři mi teče pot a chvíli vydýchávám to úsilí. Takže ona je umělý anděl. Jemně vezmu její nahé tělíčko do náruče a zamířím za Dai do koupelny. Mimo sprchy začala šumět i vana, do které jsem svou praprapra....vnučku položil. Opatrně jsem ji propleskal, aby se probrala. Umej se, šmudlo. Cvrnkl jsem ji s úsměvem do nosu a potom jsem se rychle vytratil, abych nekoupil spršku od jedné nebo od druhé potvory v koupelně. Tak a teď směr kuchyň, kde začnu chystat snídani. Rohlíky namazané marmeládou a nebo čokoládovou pomazánkou a k tomu velkej hrnec kakaa.

Vitia - 02. července 2011 22:55

soukromá zpráva od Vitia pro Špičkou jazyka si mlsně přejedu po zubech, které touží zakousnout se do jeho spodního rtu. Z nitra hrudníku mi unikne zavrčení, které spíše patří šelmě, než někomu jako jsem já. Mezitim, co se mi v hlavě ozývá mužský hlas, tělo se mi zavlní jako hadovi, který se nedokáže nabažit právě příchozích slunečních paprsků. "Ach ano…" vzdechnu mu do rtů, když se hrubé prsty snaží dostat ze spárů prádla na mém těle, které je rozžhavené jako okovy vytažené z chapadel ohně, jehož žáry právě ošlehávají mě. Tělem mi projede ta známá slast spojená s hladem a chtíčem, které pak naprosto ovládne mé tělo. Už je to hodně dlouho, co jsem se s mužem milovala, aniž bych neokusila jeho duši. Jakápak je asi tvoje, bubáku. Kdybych mohla, zakousla bych se do ní jako do kusu flákoty, kterou přede mě házely v bordelu. Chudáci nevěděli, že mazlíčkem jsem v dané situaci nebyla já. Potřebovala jsem ho. A teď ho mám. Na zlatém podnosu jako to maso. Otázka ale byla – chci ho jako maso nebo jako muže? Přimhouřim oči, když se ode mě odtáhne a upře na mě pohled a přesně v tu chvíli si to uvědomim. Uvědomim si téměř všechno, co jsem doteďka potřebovala vědět. Chci ho. Chci ho jako muže, ale zároveň i jako jídlo. Chci ho svlečeného z kůže. Chci jeho pravé já. Chci ho naprosto bezbranného a zároveň v plné síle. Chci tě… Chapadélko Parfému se opře o jeho šíji, zatímco mé měkké rty se dotknou těch jeho. Pomalu, zkusmo po nich přejedu jako předtím. s Nedělej se, Doriane. zasyčim mu provokativně v hlavě, odpovídajíc mu tak na jeho otázku. Víš moc dobře, co chci. vycenim zoubky, kterými ho kousnu opatrně do spodního rtu. Stisk zubů zesílím, až nakonec ucítím sladkou chuť jeho krve, která se mi jako řeka rozteče po jazyku, pohrávající si s mými chuťovými pohárky. Tak jako vim já, co chceš ty. Dlaní sevřu tu jeho a zavedu jí mezi má stehna, těšíc se na dotyky, kterými mě nabaží. Touha být s ním je čím dál tím víc silná a to všechno za doprovodu té hudby… Nebyla to náhodou ona, která šla za mnou kráčela jako můj stín oné noci, kdy jsem kolem něj obmotala jako lano a věnovala mu tak chvilku tance?... Jazyk se mi obmotá kolem chutě krvi, která mi přijde jako víno, a následně se rány, kterou jsem mu způsobila. "Teď mě dobře poslouchej, Doriane." šeptnu polohlasně, pokládajíc jeho dlaň mezi stehna. "Hledala jsem dlouho někoho, kdo by mi dělal společnost a pak jsem ho našla. Byl něžný, kultivovaný, ale… Já potřebuju zvrácenost. Potřebuju něco, z čeho se mi bude zvedat žaludek a zároveň budu vlhká jenom z myšlenky na to, co všechno bych s nim mohla dělat. Hledala jsem dál a našla jsem jich mnoho. Ani jeden z nich nebyl tak zvaně můj šálek kávy, tak jsem pokračovala a nakonec jsem ho našla. Tebe." hlas se mi zlomí, když navedu jeho ruku přesně tam, kde jsem nutně potřebovala jeho dotyky. "Tak sakra ser na ty dotazy, protože jsem jenom tvá. Udělej mi to tak, jak mi to ještě nikdo nikdy neudělal. Udělej ze mě tvoji otrokyni a já ti splnim všechny tvoje chlípné sny. Oh, pro rány Satana, pomiluj mě Doriana. Pomiluj mě. Znásilni mě. Doriane..."

Lucifer - 03. července 2011 12:37

soukromá zpráva od Lucifer pro I démoni mají něco společného s lidmi Snad jen chce být na chvíli tím, co býval kdysi. Lidským králem, kterému se odmítala vzdát jedna žena. Nespěchá, on má přecijen před sebou ještě věčnost, pakty s Časem má každá vyšší mocnost. Sundal ti horní část oblečení jedním ze svých drápů. To, že si pak budeš muset vytvořit nové ho pranic netíží. Přivinul si tě natěsno a ulomil ten zámek, co držel moc vás obou na uzdě. Příliv temné moci by zazářil v noci, ikdyž má její barvu. Naštěstí má ještě pojistky ve zdech, takže nic neuniklo. Tedy možná ano, a to tichý sten. Jeho tělo o malý kousek ještě vyrostlo, oči zežloutly, zornice se svisle roztáhly. Jeho kůže přešla ze zdravého lidského odstínu do tmavěšedé barvy a na hlavě vyrašily růžky, nad kterými pohasla ohnivá koruna. Kolem tebe se, kromě jeho nyní mohutnějších rukou s drápy, ovinuly i černá andělská křídla. Pořád to nejsem já, ale jinak bych se sem nevlezl. Zašeptal ti do ouška pod které tě kousavě políbil. A potom ti věnoval polibek o něco níž. Olíznul ti krček rozeklaným jazykem a osrými zoubky tě hravě kousnul.

Daiglien - D - 07. července 2011 13:37

soukromá zpráva od Daiglien - D pro Já nejsem žádná slepá krasotinka "To bych si prosila..." Pronesla jsem než jsem skočila do sprchy a ukázala výhružně ukazováčkem. Potom si užívala pořádně proud teplé vody, který mi spadal na pokožku a zbavoval mne špíny dne. Ovšem dalo by se pochybovat o tom, že bych mohla někdy být čistá úplně. Má duše čistá nikdy nebude a to mi prosím věřte. Broukala jsem si písničku, kterou pustil Eye. Ale nikdy bych nezpívala nahlas mám takový pocit, že tak dobrej hlas nemám. Upřímně doufám, že až vyjdu z koupelny, tak se ti dva zase nepokusí vzájemně pozabíjet. Ale musím uznat, že ti dva se mi zdají tak moc roztomilí, stačí se na ně podívat a už máte chuť jim splnit to, co jim na očích vidíte. Trošku se leknu, když mne z mého zpívání vyruší to, že někdo pustil vanu. A já se podívám škvírkou, co se děje. "A ty se s námi neumyješ?" Otáži se jej a mrknu na Týnu, že bychom ho mohli pocákat, ale Očko nejspíše pochopil můj záměr a utekl raději. "Zbabělče, takto utíkat z vodní bitvy." Procedila jsem a už raději svoji sprchu ukončila. Na rukou jsem měla varhánky a mám pocit, že to stačilo I Očko se bude asi chtít vykoupat. Hodila jsem na sebe župan, políbila svou šmudlu na tvář a potom si to šinula do kuchyně za Očkem, který mne skutečně překvapil. "No miláčku, to je mi pěkné překvapení." Šeptla jsem mu do ouška, když jsem ho ze zadu objala a potom si ho otočila k sobě, abych ho mohla pořádně políbit a poděkovat. "Jsi úžasnej. A já si dělám volno." Na tváři se mi objevil spokojený úsměv a výraz, že jsem nejspíše v sedmém nebi. Ale nemyslím to doslova. Vyčkávám jen na svého druhého drahouška, který mi tu chybí a užívá si teplé vany. No prostě krásná rodinná idylka.

Eye (Mercenary) - 07. července 2011 15:13

soukromá zpráva od Eye (Mercenary) pro Poslední splňuješ, Dai *Zakývali hlavou oba* Ne, neumyju. Odpověděl jsem rychle a raději jsem z té koupelny vypadl než by se mi přihodil nějaký úraz. Týna se za ním trošku zklamaně koukla ale po tvé puse se zase rozzářila a dala se do mytí svého tělíčka. V kuchyni se uculím a máznu jeden z posledních rohlíků a otočím se, abych zamíchal kakao a trochu ho dosladil. Preventivně se napřed ujistím, že to je skutečně cukr a potom trošku do hrnce nasypu. Potom se ale na mém černém tričku objeví pár ještě trochu vlhkých rukou a na zádech ucítím prsa. Ze zbabělce na miláčka ?? Ušklíbnu se a při políbení tě kousnu do rtu a pořádně tě štípnu pod županem do zadečku. To máš za toho zbabělce. Vypláznul jsem na tebe drze jazyk a odstavil jsem kakao z ohně. Dvě gesta aby se na hladině neudělal škraloup a můžu se pobaveně opřít. Volno... Takže Týnu budeš učit barmanství tady a já budu pokusnej králík ?? Naoko zahrál strach v očích a bojácně polkl. Potom se tiše rozesmál a nalil tři velký hrnky kakaa. Jeden předal tobě, další dal na stůl, odkud ukradl jeden rohlík s čokoládou a potom se napil ze svého. Týna se ukázala o něco později. Vlásky suché, na sobě jen černé kraťásky (um, jakože spodní prádlo) a tvoje volné černé tričko I am Vampire. Ospale si lapnula naproti tobě a sáhla po kakau, které bylo teplé tak akorát. Dobré... Uzmula jeden rohlík s marmeládou a začala jíst. Eye se usmívá pro sebe a jakmile dopil hrnek a dojedl druhý rohlík, zmizel se osprchovat. Týna jakoby ožila a spiklenecky na tebe mrkla. Co mu provedem ?? Zašeptala a naklonila se k tobě.

Daiglien - D - 11. července 2011 23:30

soukromá zpráva od Daiglien - D pro Je to zelené a naráží to do zdí. Co je to? "No a proč ne?" Ušklíbla jsem se na něho. Ale to co mi udělal náhle, mně překvapilo. Potvora jedna, ale jak mu to mile říct. Chvíli uvažuji, ale to mne ta potvora chlapská štípne do zadečku. Uskočím s menším křikem, jako kdyby na mně byl pavouk o velikosti psa, ale já z nich strach nemám. "Ty miláčku potvorkůvskej." Pronesu s úsměvem na rtech a mám pocit, že jsem vymyslela novej termín. Vítězoslavně se na něj podívám a potom trošičku popojdu pár kroků od něj dál, kdyby náhodou měl v úmyslu něco "milého" udělat mi na oplátku. Jeho nápad se velmi zamlouvá a na tváři se mi objeví tajemný úsměv, přitom uvažuji co všechno naučím Týnu a co všechno mám v minibaru, teda co má Eye. "Hmm fajn.. Ale můžeš si za to sám. Neměl si mi to přihrát." Usměji se na něj a vypláznu jazyk, kde se na něj usmívá piercing. Vezmu si od něho hrnek s kakaem a pohodlně se usadím na židly, dám si nohu přes nožku a popíjím kakao, že mi na tváři zůstane knírek, který si smyslně olíznu a tak zaškádlím oba. Když se ke mně nakloní, tak se na tváři objeví tajemný výraz a opět se musím zamyslet. "Budeme mu míchat koktejly, do té doby než se nám ho podaří opít. Myslím, že to bude velmi zajímavé." Pousměji se na ní a taktéž šeptám, aby to můj drahý neslyšel. I když pochybuji, že se nás nesnaží odposlouchávat. Potom se na něj podívám a mile se ucilím, ala andílek, který má místo svatozáře.. rohy. "Zlato máš plný minibar?" Otáži se Očka a chvíli vyčkávám, pokud ne tak to budu muset dokoupit či někam pro to skočit. "Po snídaně se na to vrhneme. A Očko budeš nám dělat DJe.. je ti to jasné, a ať to je pořádná hudba." Mrknu na oba a pustím se do rohlíku s marmeládou.

Kristine (Artificial Angel) - 13. července 2011 18:13

soukromá zpráva od Kristine (Artificial Angel) pro Vánoce, Vánoce přicházejí... Podotýkám, že mě neopijete, pokud já sám nechci. Poznamenal Okoun ještě od dveří do koupelny. Týna se zazubila, zvedla se ze židle a přecupitala si sednout na kuchyňskou linku. Prohrábla si vlásky a začal houpat nohama. Natáhla se, aby do tebe špičkou jedné dloubla, zrovna když jsi pila kakao. Hups, promiň. Nad hlavou se jí rozsvítila svatozář. Zívla a protáhla se, přičemž vykoukl na chvíli její pupík. Takžéééé... Co bude ?? Seskočila energicky a začala hledat led a prohledávat minibar. Tedy... Led našla v ledovači ve dveřích lednice, přičemž neopomenula jednu kostku hodit tobě za župan, a začala hledat alkohol. Což ji dovedlo ke dveřím z kuchyně. Tedy k těm, co nevedou do obýváku a na chodbu. Páááni !! Ozvalo se ze "spíže". Týna si rožnula světla a uviděla celý sklad alkoholu. A tobě je ten sklad hoodně povědomý. Na jedné bedně leží přijímací lístek. Wild Infernal Bar. Zarazilo tě to. Stojíš totiž ve vlastním skladě. Ale tím se vyjasnily ztráty těch několika lahví šampaňského, whisky, vodky, a tak dále. Týna si začala hledat v těch bednách oblíbené portské. Ale když málem z několika sletěla, radši to vzdala a vytratila se hledat nějakou tu hudbu než se Eye osprchu. Za chvíli se k tobě potichu připlížila a společně s hrábnutím do strun ti skočila na záda. Vždycky byla muší váha, a to byla výhoda, když jste spolu před lety na kolejích... No však ty víš. Takže už to máš vykoumané, plyšáčku ?? Řekla energicky a radostně. Kousla tě zezadu do ucha a omotala se nohama kolem tvých boků. Pod ucho tě začala líbat. Prostě andílek. Okoun konečně vylezl z koupelny, ale netrápil se oblékáním. Tedy skoro. Nakoukl do skladu navlečený v bermudách. A správně tušil průser. A kurva, ony to našly... Radši vás nechal, aby sis ho nevšimla a něčím po něm nehodila, a odešel si dát ještě jeden rohlík s kakaem. Týna se snaží dostat pod tvůj župan.

Daiglien - D - 07. srpna 2011 21:22

soukromá zpráva od Daiglien - D pro A kde je Santa Claus? "Fajn.. fajn.." Řekla jsem rezignovaně a podívala se na Týnu. "Týnečko, moje milá.. " Pronesla jsem a chtěla jsem tam něco k tomu dodat, ale raději jsem mávla rukou a šla si tu špínu, kterou mám na sobě vyčistit pod tekoucí vodou. Líbilo se mi, jak byla nadšená. Nadšení miluji. Taky jsem byla zažraná do něčeho a strašně nadšená. Připomíná mi mně samotnou a to se mi líbí. Skutečně líbí. A na ní je ta zažranost, tak sexy. Nechala jsem svého čistění a následovala Týnu. No co.. při nejhorším to hodím do pračky, nebo o něco poprosím Očka.. Kdo ví, zda tu má pračku? Ale to s kostkou jí oplatím ve vhodné chvíli. Kostka se pod mou rozpáleností ihned rozpustila a já si mohla odpustit to hledání, skákání jako nějaký idiot. "No to si děláš prdel?" Vydechla jsem a koukala se do svého skladu. Spolkla jsem pár peprných slov a poučování, o tom, že se do mého skladu nechodí krást. Na druhou stranu se já sama dneska stávám svým vlastním zlodějem. "Buď opatrná, zlato." Řekla jsem k ní a začala si prohlížet své vlastní zásoby. Přitom jsem si nadávala, že jsem ten bar neotevřela. I když mám určité pochybnosti, že tam někdo bude. Musím uznat, že jsem měla štěstí a nedržela v ruce nějaké láhve, když skočilo na mně moje první zlato, ještě by chybělo to druhé a jistě bych sletěla k zemi. Musela jsem rozdejchat svůj menší infarkt a potom se mi na rtech objevil úsměv. Laškovala se mnou a mně se to rozhodně líbilo. "Jasně... Už i vím, co si vezmu." V hlavě jsem si pročítala svůj seznam drinků a zjišťovala, zda to všechno mám. "A plyšaček.. nejsem.. cožpak vypadám, jako nějaký medvídek?" Pronesla jsem rozpačitě a opět se usmála. "Ach.. Týno.. tady ve skladu?" Musela jsem se držet, abych jí nepovalila na zem a sama sebe taktéž.. A užívaly bychom si, jako za starých časů. Ovšem netuším, jak by na to reagoval Eye.

Kristine (Artificial Angel) - 09. srpna 2011 00:25

soukromá zpráva od Kristine (Artificial Angel) pro Santa poslal pomocnici, aby ti splnila tvé zvrhlé nejtajnější přání Zvědavě po tobě loupla očima, když jsi zanadávala. Co se děje, prdelko ?? Koukla ti zvědavě přes rameno a jednou rukou tě potvorácky zatahala za vlásky. Já jsem opatrná vždycky !! Hlavně když... Ztišila hlas a do ouška ti zašeptala špinavá slůvka. Hlavně když spolu šoustáme, dračice. Zase začala s mazlivými polibky a ručkama ti na hrudi začala masírovat prsa a jemně ti kroutit s bradavkama. Pravda, plyšáček nejsi, zato moc pěkná panenka ano. Stiskla ti najednou rázně obě prsa a pustila se tě. Otočila tě a usadila tě na jednu bednu. Dráždivě si stáhla svoje kalhotky a rozepla si podprsenku. Rozhalila ti župan a začala tě líbat na rty. Našla jsem nějaké speciální pití. Pochlubila se a hmátla vedle svých kalhotek. Asi dvacet centimetrů dlouhá a tři široká zkumavka z plastu, ve které je namodralá tekutina a jakási bylinka. Na vršku stojí Fénixovy slzy. To si tu schováváš, když jsi sama v baru ?? Uculila se provokativně Týna, a jednou rukou ti začala dráždit klín. Druhou si hraje se zkumavkou ve své puse a napodobuje, co by asi dělala se skutečným kouskem mužského těla. Pořádně oslintala špičku pevného plastu a opatrně ti s ním zajela do mušličky. Jako tenkrát v kumbále se smetáky ?? Uculím se a sjedu z klína své milované na kolena a jazýčkem začnu dráždit na povrchu její poštěváček, zatímco nádobka s alkoholem pomaličku proniká hlouběji. A co s volnou rukou ?? Šup si s ní mezi vlastní nožky.

Souí - 23. října 2011 12:18

soukromá zpráva od Souí pro v náručí temnot Oddávámse jeho choutkám. A když vypustil svou moc má se k té jeho automaticky přidala. Mezi ítm co se objímala naše síla, energie temnoty a tmy i mé tělo povyrůstá a barví se podobným odstínem. A na té šedavo černo černé kůži zazáří několik ohnivých znaků, jako by mi chtěli připomenout z kterých bran démonů pocházím. I když jsem nová a přetvořená zrozená ze slz temnoty, ohnivé jádro a základ si cestičku vždycky najde. Můj vzhled připomíná démonickou sucubu obalenou prchající temnou energií, která vlaje jako potrhaná látka a třepotavý oheń zároveň. Pálý a chladí, trhá a rdousí, smrtelná a černočerná. Kožnatá křídla - podivně obrácená v základech se drápky na konci zaryjí do těch jeho andělských. Dýchám jeho moc a sytím se jeho nádhernou energií. Těžko se dýchá a mé mrtvé srdce se pokouší být. Mé tělo se chvěje vzrušením a napětím z tohoto okamžiku a každou chvíli hrozí prasknout. Přesto si však stále udržuju jisté zábrany a střízlivost. Přitisknu své tělo k jemu a zarývám nehty do jeho páteře. Svými rty prorážím ty jeho - tak divoce jako bych jej chtěla prokousnout. Nohama jej objímám a drtím a při tom má duše zpívá´chválu temnotě a satanovi. po tolika staletích chci být zase tvá.

Koule PJ - 26. října 2011 21:56

Kapitola Druhá Klid před bouří? Bylo skutečně až k neuvěření, že se vám díky spojení, které se udělalo, podařilo alespoň na nějakou chvíli vystrnadit z Očistce Manona s těmi jeho spojenci. Ovšem na druhou stranu se tak moc nezdálo, že by to náhodou mohla být nějaká jistá výhra. Přeci jen Manon pořád žije a určitě si toto nenechá líbit. Ale to vám v této chvíli byl naprosto u zadnice, jelikož přišlo na řadu oslavování a pořádné hodování. Někteří si užívali jiných neřestí a stáhli se do pokojů, které Wild Infernal nabízel. Na dveře si dali cedulku nerušit a ten zbytek si dokážeme domyslet. Dai, Kristine společně za barem obsluhovaly hosty a měly tím plně o zábavu postaráno. Pilo se, hodovalo se, jen co se chtělo, protože na oslavu tohoto menšího vítězství bylo všecko všecičko na účet podniku. Možná někteří se chvilkama pozastavovali na faktem, že toto není úplně vyhraná bitva a svoje skvělé myšlenky přesouvali k pochmurnostem. Ovšem to jim bylo po chvíli zahnáno pitím, které bylo jim přineseno pod nosem. Dnes se prostě myslet na minulost nebude, dnes se bude slavit... Vivat... Gloooglooo Gloria... A všichni do dna.. A co bylo s Bohem? Tak ten se odklidil stranou. Jelikož měl jinačí povinnosti, a prej, když ho bude zase potřeba, tak se ukáže. Na tetno příspěvek by šlo odpovídat celkově, i ti, kteří se například ztratili, či ti, kteří nebyli vůbec do děje dostání. Odpovídá se a bezpodmíněčně. A to všeci. Vylučuje z toho jenom smrt.

Gabriel - A - 26. října 2011 22:04

WIB - klid před bouří? Ehm, pěknej žert. Poslední dění je jeden velký a nehorazný chaos, který nedokážu uspořádat. Tím pádem se tím ani nebudu zabývat. Sedím si v této chvíli v teple a klídku, v baru, kde se prostě nehorázně slavý a chlastá. A nemusím se hrnout do žádného boje a všechno je mi z velké části u mé krásné zadnice (:D). Prostě pohodička a tabáček, to doslovně. V ruce sklenička s whisky, kterou popíjím, mezitím co se koukám po okolí, zda se nenajde někdo s kým bych prohodil pár slůvek. Což mi asi v této chvíli není přáno. Tím pádem mou mysl zaměstnavají pochybovačné myšlenky, co se týče toho, že jsme vyhráli. Jak můžeme zatraceně vyhrát, když Manon je ještě někde blízko? Lehce jsem si povzdechl a zahleděl se do skleničky. Zauvažoval jsem nad tím, zda je ta sklenička prázdná či poloplná. Ovšem s určitou pravděpodobností bych se přikláněl k faktu té prázdné skleničky. Holt jsem v tomto ohledu zatracenej pesimista. A nikdy si na to zatím nestěžoval. Kopl jsem do sebe obsah skleničky a poukázal Dai na to, že jí již mám prázdnou a že si žádám ještě nášup, což mi bylo během chvíle dopřáno. Alespoň toto, když ne něco jiného. Ovšem ani alkohol v krvi neměnil fakt, že má nálada byla na dvě věci.

Rider - 26. října 2011 22:45

Oslava vítězství Muhahahahahahahahaha chlaaaaast, chci víc CHLASTU A KURVY, SPOUSTU KUREV!!! zařval jsem na celý bar poté, co jsem do sebe obrátil už ani Bůh nechce vědět kolikátého panáka čistého lihu. Zdálo se, že jsem v překvapivě dobré náladě, nehledě na to, že majitelka baru mi zakázala vzít dovnitř mé dva strážce, přesněji jako kůň velké pekelné psi, kteří nakaženi mou rozjařeností právě trhali před barem nějakého nebožáka. Na druhou stranu, jakožto zapřísáhlí zastánce osobní svobody bylo jen přirozené, že jsem oslavoval Manonovo zmizení z Očistce jak jen jsem mohl. A nebyl jsem sám. Kolem mě bylo obrovské množství rozjařených myslí, nepřeberná škála emocí, která útočila na mé smysli nejen z baru, ale i mnoha pokojů, které nabízeli soukromí. Užíval jsem si to mnohem víc než chlast a aniž bych si to sám uvědomoval, přispíval jsem k této vlně emocí tak, že menší skupinka bytostí kolem mě řádila, jako by je někdo nadopoval koňskou dávkou extáze. Co je u Manonovi natrhnuté prdele s tou obsluhou...HEJ JÁ CHCI CHLAST! zařval jsem a praštil přitom do stolu, u kterého jsem seděl, nechaje na něm zčernalou spáleninu. Když jsem si konečně všiml, že se Dai věnuje nějakému zamlklému týpkovi, prostě jsem vyrval láhev z ruky nejbližšího démona a obrátil ji do sebe, načež jsem se zvedl a lehce ožralým krokem jsem se vydal směrem ke Gabrielovi. Ať mě posvětí, nejseš ty Gabriel? řval jsem na potichu sedícího anděla, abych přehlušil hluk oslavy. Ve zkutečnosti jsem se s ním skoro vůbec neznal, ale to bylo mému ožralému mozku srdečně jedno. Sakra chlape, co tu sedíš jako by ti Lilith ukousla ptáka, začni se bavit, je to VÍTĚZSTVÍ, NAŠE VÍTĚZSTVÍ. v rozjařeném gestu jsem ho celého polil čímsi co smrdělo jako kořalka ze zapařených ponožek. Ať už měl Gabriel jakkoli mizernou náladu, v okamžiku kdy jsem se přiblížil mu na mysl zaútočila šílená rozjařenost, stejná jakou mohl vidět v mých očích. Je otázka jak se s ní vypořádá, ovšem zdá se, že já se jeho zatáhnutí do pitky vzdát nehodlám. No tak, nebuď tak zamlkej, jestli chceš můžu ti sem dotáhnout nějakou společnost. V 16. století se mi upsala jakási kurva a políbím Manonovi prdel jestli ta by nedokázala zpracovat i impotenta. Nebo bys raděj nějaký jiný masíčko? Starý, mladý? Ženský, chlapy? Na vodítku mám i jednoho hermafrodita. fakt že má snaha mého společníka více otravuje než těší mě ani náhodou nenapadl.

Kristine (Artificial Angel) - 03. listopadu 2011 17:55

Bar, abr, brm - Fůůůůůůůůůů, to je práce !! Jakási upírka na mě laškovně mrkla, když jsem jí předávala Bloody Mary a mě se stáhlo hrdlo. Pak se odporoučela do davu a já se aspoń trošku uvolnila. Měla jsem jakýsi neodbytný pocit, že mě svlíkala pohledem, takže si radši paranoidně poupravím všecko moje oblečení. Tedy skoro všecko. Jakýsi už ožralý démon se dožadoval další dávky alkoholu, zatímco jeho psi dělali cáry z jakéhosi smrtelníka před vchodem. To je hnus. Zašklebím se a dloubnu bokem Dai, aby se šoupnula a já mohla dolít několika hostům, mezi nimiž byl i Eye. Voukouné, notak, úsměv !! Zazubím se na něj a zatahám ho za tvář. Přehnaně začal skučet bolestí a podíval se na mě nanejvýš ublíženě. Kousek od něj koukal na dno své sklenky Gabík a hledal tam někde pravdu. A nebo Bůh ví co. Vypadal nanejvýš zamyšleně a zarmouceně. To je ale vůůůůůůůůůůůl !! Než k němu stihnu dorazit, je u něj ten uřvaný démon. Udělám krok zpět, ale doliju Gabeovi jeho whisku. Chudáček. No a směr zbytek hostů. Několik drinků na tác a hurá na plac ! (Páni, mohla bych být nějaká spisovatelka !) Eye se za mnou chvíli dívá, dokud se mu neztratím v davu. Pak se nejspíš pohledem věnuje Dai. Ale teď mám jinou starost. Prokmitám se davem a zamířím ke stolu, kam šla ta upírka s dalším drinkem pro ni a pro její spolusedící. Znovu se mi stáhne krček jako když utáhnete oprátku a ztěžka polknu. V tom koutku se plazí tělo po těle, jen upírka mi teď kouká zpříma do očí. Chci ucouvnout, ale nemůžu, jakobych skoro celá zkameněla. Tiše zaskučím a pozoruju upírku, jak se ke mě blíží. Usmála se docela mile, a mě se začal motat svět. Jakási vášeň mi začala pulzovat v žilách, a.... Vytrhnul mě můj pohyb vzad. Eye mě drží kolem pasu a do obličeje syčící upírky míří hlaveň Beretty. Zavrčel, až se kolem něj udělal asi dvoumetrový odstup a upírka se stáhla ke svým známým, kde většinou byli děvčata. To bylo o fous, kotě. Řekl otcovským tónem Okoun a já trošku uraženě nafouknu tváře. Mohls mě ještě chvíli nech... Opáčím mu, ale zavrtěl zamítavě hlavou. Nemohl, dostala by tě. A rozhodně by nebyla tak jemná jako já nebo Dai.

Daiglien - D - 11. listopadu 2011 11:46

WIB: Práce na zabití,.... Musím v této chvíli uznat, že z celého srdce nesnáším oslavy. A to z jediného důvodu, je tu až příliš narváno a příliš ožralých démonů a kdo ví čeho ještě. Po očku koukám na svě dvě drahé polovičky v podobě Eye a Kristine, které jsem vděčná že mi píchla, protože bych to asi skutečně nedala. Nejhorším na tom je však fakt, že si s Eyem neužiju, tak jak jsem plánovala a to mně nejvíce štve. "Jasnačka Azazele, už to tu máš." Pronesu na něj, na pana uřvaného démona, který konečně dostal svůj chlast a otravuje zde Gabíka, který je už dost na tom špatně a toto ho mám takový pocit ještě vyřídí. A já vím, uplně vím čím to je. Postrádá nějakou babu. Postrádá teplou postel a to, že si na ní může s tou babou vrznout. Je to jenom o tom. Jenže kdyby mu aspoň vyhovovali nějaké ty sucuby, které zde mám. Ne.. prostě ne.. Von chce nějakou Andělici. Problém je v tom, kde mu tu nějakou Andělici zatraceně seženu? Nasrat. Ano nejraději bych mu to vmetla do xichtu. Ale zákazník náš pán... Asi tak. Přejdu pohledem z něho na Eye, který někam zmizel a také tím pádem hledám svou holubičku Kristine. Chytne mně pěknej nerv. Kde ti dva zatraceně jsou? Ovšem na dešlí nervování se není čas, protože tu je další démonek, který se chce vopíjet a možná si i sám nalít, protože mi vlezl za bar. "Hele hele chlape.. Toto je můj bar, tak laskavě koukej vypadnout. Ty holomku jeden." Než jsem to stihla říct, vzala jsem ho za košily a vykopla ho, možná i doslova z baru ven. A poté naštvaně projela pohledem osazenstvo. "Ještě někdo mi půjde za můj bar, tak ho vlastnoručně vykastruju. A potom mu to narvu do chřánu. Je to jasné?" Pronesla jsem nasraně a sama sobě konečně nalila pořádného panáka, kterého jsem do sebe kopla, jako kdyby to byla nějaká limonáda. "Tááák.. Kdo si co ještě dá?" Položila jsem jim snadnou otázku a čekala odpověď, když neodpoví, hovno dostanou. To je teda jasná páka.

Gabriel - A - 11. listopadu 2011 11:58

WIB: S nějakým démonem po boku Skutečně dál a rád bych se utápěl ve svém ehmm.. ani to nevím napsat v čem. Jenže to mi holt nebylo přáno, protože si mně všiml jakejsi uřvanej démon, tedy Azazel. Ano tak se ten týpek s bouchačkama jmenoval. A už to vypadá na to, že prostě klid mi nebude opět přán. "No ano, jsem. A ty seš Azazel." Povzdechl jsem si a s děkovným pohledem se podíval na Kristine, která mi nalila dalšího panáka. Napil jsem se a s velice zaujetým pohledem koukal na Azazeláka, který měl očividně něco na srdíčku a navíc chlastal jako doga, které tady taky zřejmě měl. Holt mám teda "štěstí" na společnost, která se tu zjeví a mne si všimne. "Vítězství?" Nechápavě jsem se na něj podíval. Jsem tu asi jedinej, kterej má pocit, že toto je prostě pořádný klid, před pekelnou a děsivou bouří, která se uskuteční. Není možné, aby sám od sebe Manon, jako Manon zdrhl a nechal nás tu hodovat na jeho počest. "Tak o tom.. docela pochybuju." Zahleděl jsem se do své skleničky a na to vyjmenování kolik ženských tu měl jsem pozorně naslouchal a mlčel. Já žádnou ženskou zatraceně nechcu. A kdyby, tak nebude mít tu o kterou bych stál. Takže nasrat.. "Ne ženskou a ani chlapa nechci. Spokojím se s tímto." Ukázal jsem na svoji whisky a rukou naznačil Dai, že bych si ještě dal. Ale ta měla svou práci a to s vyhazováním jednoho démona z baru pryč. "Neboooj se.. Za bar ti nemám v úmyslu jít, pokud mi ty naleješ." Pronesl jsem s menším zazubením se a vyčkával na chvíli, kdy mi bude zase nalito. "Ovšem kdybys chtěla pomoct s roznášením, jsem ti k dispozici." Alespoň bys mně zachránila od tohoto týpka.... Podíval jsem se na ní velice prosebně a doufal, že mé prosby budou vyslyšeny. Poté svůj pohled přesunul zpátky na Azazela a čekal co tak bude mít na svém srdíčku.

Discordius Van De Chaotic Requuntes - 11. listopadu 2011 23:32

Dveře Dveře, stál jsem před nimi a pozoroval je. Neuvěřitelný vynález lidí, tak jednoduchý a přitom tak složitý. vyroben z krásného dřeva, okován kovovými panty a velkou klikou. Co jen tyhle dveře viděli a zažili, kolik lidí a jiných tvorů předenou jimi prošlo. Kolik tajemství viděli, kolik smutku pocítili a jak moc se nasmáli. Toď vše mě nutí zastavit se před nimi a pozorovat jejich skvost. Jsem tu bezpochyby déle než tyto dveře i jako dřevo z kterých jsou vyrobeny. Ale i tak bych se nejradši před nimi poklekl a vzdal jim hold. Ovšem to se konat nebude. Místo toho chytnu za kliku a projdu na druhou stranu do baru. Dveře za sebou zabouchnu, nijak je nešetřím, spíše je poničím. Muž už na první pohled i slepcovi přijde jako jasný blázen. Vysoký klobouk, dlouhý kabát sešit z několika druhů látek. Rukávem jedním krátkým, druhým dlouhým, též z několika látek. jednou rukavičkou žlutou, druhou hnědou. Vestičku s velkou mašlí na hrudi a výrazným opaskem. jednou botou takovou a druhou makovou... pro představu V baru rychlím pohledem přejedu zdejší osazenstvo. Sami ožralové, hm že bych se pobavil ? cestou k baru pozoruji vhodný oběti. Někdo dostatečně opilí abych se moc nenamáhal a někdo dostatečně střízliví aby mu došlo že se něco děje. Opřu se o pak o bar a sundám klobouk, položím ho na bar za sebe a prohrábnu bílé vlasy, co jsou z jedné půlky učesané a z druhé rozcuchané... doufám že se tu obsluha objeví rychle, někde začít musím.

Sylian - 12. listopadu 2011 10:00

WIB Po nejakej dlhšej dobe sa konečne k baru blížim aj ja. Potom čo som začul o víťazstve nat Manonom som len naštvane zaťal zuby. S pochmúrnou náladou sa blížim. Ku dverám zpoza ktorých už počujem hukot osláv vo vnútri. Ja chlapík v mierne dotrhaných šatách, ktorého pokožka je kompletne pokrytá nazelenkavou hnijúcou a odpadajúcou kožou kadejakého neznámeho druhu lepry. Ešte stále nasiaknutý cudzou krvou a smradom benzínu a štipľavého dymu. Naštvaný pohľad černovlasého mladíka, ktorého vlasy skoro zakrývajú oči samotné sa nesie so mnou. Spolu s detailom dvoch brokových pásov krížm cez hruď a potom samotná brokovnica na pleci, ktorá kedysi pred tým patrila nejakému barmanovi mamonovmu či čo. Keď otvorím dvere klubu vytlačí sa na mňa kocka dymu s výrazným zápachom kadejakých druhov tabaku. A moje oči spatrili nielen ožratého Azazela, ktorý vykrikuje na celé kolo. “Oni si snáď zo mňa robia p-ču!?“ Ako prekročím prah, začne sa meniť nielen moje oblečenie ale aj telo. Z dotrhaného ozbrojeného chodiaceho zombíka sa rázom stáva slušne oblečený Amerikán v čiernej kravate a s tvárou Johna Travoltu. Ako vystrihnutý z filmu Pulp Fiction. Mizne Mi brokovnica z pliec a namiesto broku si spod oblečenia vytiahnem cigaretu. Nohou za sebou dvere zakopnem a prezriem pohľadom okolo. Keď zbadám anjela chce sa mi smiať ale nie je na to čas. V tú chvíľu ma zaleje zlosť. “Sto ko**tov do riti a hrdzavú kotvu do chrbta!“ Zatnem v tú chvíľu obidve päste až rozpučím v rukách cigaretu a rýchlym krokom sa prederiem cez dav k baru. Obídem bez povšimnutia Azazela, aj toho anjela a aj toho chlapíka, ktorý je oblečený ako buzerant. Vtlačím sa medzi dvoch osadencov a tresnem päsťou o bar. “Kde je rohatý!?“ Doslova zakričím až mi navrie žila na čele. “Tak kde je!? Áno satana myslím! Koho iného by som mal hľadať!?“

Sylian - 12. listopadu 2011 10:00

soukromá zpráva od Sylian pro Samozrejme pri vstupu do baru spúšťam tradičnú taktiku. Pravé telo sa mení na dym, ktorý splýva s zafajčeným okolím, ak okolie nie je zafajčené moc tak sám vytvorím pri vstupe ten dojem aj keby mal byť umelý. Travolta je samozrejme ilúzia, ktorej sa dá zdanlivo dotknúť, ale nemôže pohybovať s predmetmi. Ja sám zvalím z pliec nabitú brokovnicu pretože z kľudného puritána sa mením na agresívne hovädo. Moje telo sa vyhýba ostatným tak aby bolo „neviditeľné“ Btw. Rád by som vedel čo sa zhruba stalo s manonom. Pred tým než si to ako PJka odstrihla tak som s ním herne telefonoval. Chcel by som nejaký konkrétnejší opis iba pre moju postavu čo mi povedal a čo sa stalo. Tú svoju verziu.

Malcolm Graves - 13. listopadu 2011 15:34

Očistec - WIB Aneb... Vítejme "doma". Může být něco "lepšího"? Malá, zapadlá a tichá ulice ... Utápějící se ve tmě kterou osvětluje leda tak blikání porouchané lampy. A přesto byla tento večer rušná. Jak? Přeci tím že se v jejím středu po chvíli začal krvavě rudou, světélkující barvou vykreslovat zvláštní obrazec. A jakmile se dotvořil poslední ornament začal hořet. Malé plamínky se ale brzy změnili ve velký, ohnivý sloupec od kterého se do okolí rozšířila od země půl metru vysoká vlna ohně. Až všechny ohně pohasly a kromě do ruda rozžhavené popelnice poblíž jsem ve středu, kde býval kruh, stál i já v celé, své kráse. Z oblečení (které se dosti podobalo tomuhle) jsem sklepal trochu sazí a zhluboka se nadechl. Má tvář se lehce zamračila zamyšlením i jistým pobavením. "Neuvěřitelný. Takže jsem tady znovu. Po takové... Chm... Dlouhé době... A stejně tady ta prdel všeho vypadá pořád stejně." Zamumlal jsem si pro sebe a nahlas jsem se pobaveně rozesmál. Inu, má to přeci jen své důvody proč jsem se vrátil ze své... Hm, dovolené? Jo. To bude to správné slovo. Teď jen doufám že jsem sem nezalezl zbytečně. To bych pak musel někoho zabít. Každopádně vím o jediném místě kde se dozvím víc. A také bych se tam stejně rád zašel podívat. Jak se jen vede starým, známým. Určitě si budeme mít o čem povídat. Rychle jsem našel nějaké zdroje ohně které jsou nejblíže tomu místu a přemístil jsem se. Wild Infernal Bar. To místo je také pořád stejné. Jak jinak. Dai se tu o to očividně dobře stará. Byla má první myšlenka, když jsem stanul přes ulici naproti baru. S rukama v bok jsem si jej celý znovu prohlédl a pobaveně se zachechtal. Tohle mě docela štvalo, i se mi to líbilo. Čekal jsem nějaké změny. Ale zase jsem rád že to tu není vzhůru nohama. Promnul jsem si ruce, až mi lupnulo v prstech a vyrazil rovnou ke dveřím baru. Ty jsem poněkud prudčeji otevřel. "Dobrý rááááno divočino! Slyšel jsem že by tu někdo potřeboval trochu rozpálit lejtka!" Zařval jsem hlasitě na celý bar jakmile jsem vstoupil a s hlasitým, pobaveným smíchem pohodil hlavou. S každým, mým krokem za mnou zůstávali ohnivé stopy které cca po půl minutě zas mizeli. Zvědavě jsem se ohlížel po všech tvářích které tady byli. Na některé jsem se ušklíbnul. Na jiné jsem se zas ani nepodíval. Zhluboka jsem se nadechl vůně typické pro tento bar a tiše se zachechtal. "Doufám že jsem vám chyběl. Určitě to tu neměl kdo poslední dobou rozpalovat že?" Prohodím jen tak do davu a bez jakéhokoliv ptaní drze seberu jednomu z démonů ze stolu lahev skotské. A jakmile zaslechnu první slova námitky vrhnu na něj rozzuřený pohled který jasně vypovídá o tom, že jestli v tom bude pokračovat tak skončí jako rozžhavená kaluž sraček. A zabralo to. "Hodný chlapec." Zachechtám se a pořádně si ze SVÉ lahve skotské loknu. Následně zamířím skrz ten dav tady k baru kde si najdu nějaké, hezké místo a rozhlédnu se. Zdá se mi to nebo jsem tu opravdu někde viděl Syliana? A... Kdo nebo CO je SAKRA TÁMHLETO? Znechuceně se zděsím když mi pohled uvízne na všelijak barevném a ještě nechutněji oblečeném cvokovi. Fuuuj, já netušil že se tu najdou i takový buzeranti... Tohle se někomu fakt líbí? Překvapeně jsem nad tím pozvedl obočí a jen jsem pokývnul hlavou. Radši jsem to nechal být. A věnoval se tomu proč tady jsem. Kde je sakra Daiglien? Pohledem jsem jí zkoušel tady v tom blázinci najít.

Belial - 16. listopadu 2011 20:17

WIB – S křížkem po funuse - Discord Pohodlně si sedím ve svém křesílku v temném rohu místnosti a se zájmem zkoumám těla své společnice a společníka. Slečna je nádherná černovláska, která má určitě co nabídnout, nejen smrtelníkům. Zvláště pak její bujné poprsí a ladné nožičky přímo volají o nějaký ten zájem navíc z mé strany. A ten kluk mě zaujal jeho svůdnýma průzračně modrýma očima, které by uhranuly nejen ženy. Zkrátka ani jednomu jsem nemohl odolat, takže jak je zvykem, musím mít vše najednou. Když jsem už rozhodnut políbit svého klučinu, tak do hospody vtrhne nějaký démon, který začne na celý bar vyřvávat. Zvídavě se na něj podívám a jen si povzdychnu. “To už i mezi démony, jsou tak extrémně hulváti. To je už ale vrchol.“ Slečna se nad mou poznámkou pousmála, což beru jako dobrý začátek. Moje bloudivá ruka už se rošťácky sune po jejím svůdném stehně, když ten démon začne na celý bar hulákat nějaká slova. „U sta hrobů, tohle je už moc i na démony!“ Podotknu sám sobě a hodím na něj zlý pohled, který ovšem nezaregistroval, protože byl otočený ke mně zády. Chvíli vypadám velmi zamyšleně, až mi konečně něco dojde. Mamon je poražen? Skvělé a to jsem nemusel hnout ani brvou, zajímavé. Asi se Satánek spojil s Bohem, jak komické. Uchechtnu se sám pro sebe a svoji pozornost stočím ke svému společníkovi. Teď mi konečně nic nezabrání v tom mu věnovat velmi vášnivý polibek, který oba určitě chceme. Potom co nám oběma došel vzduch a vzdálili se, jsem se usmál na oba. „Tak to vidíte, Mamon syn Satanův, byl poražen záhy poté co nabyl moci. Jak zábavné. Konečně nebudete muset sloužit tomu mamlasovi. Teď už patříte jen mě. Takže teď buďte hodní a jděte do mého pokoje a počkejte tam na mě, hned za vámi přijdu.“ Na nic nečekám, zvedám se a jdu směrem k baru. Když v tom si všimnu někoho, kdo právě vešel do baru. Moje obočí se svraští, protože tu začnu cítit problémy. Ten?! Co tu chce? Zeptám se sám sebe, jenže odpověď nedostanu. Místo toho si konečně dojdu k baru a objednám si pořádný pomerančový džus, do kterého si nechám dát dvě čtvrtky vodky. S úsměvem si sklenici vezmu od servírky a můj pohled spočine na Discordovi. Jenže než ho stačím oslovit do baru vtrhnou další pochybné existence i na tento svět nadpřirozených bytostí jako je tento. Jeden co řve na celý lokál a druhý co vypadá jako chodící pochodeň. Ten by určitě vyhrál cenu za nejžhavějšího démona tohoto léta. Rrrr. Pousměji se pro sebe. Konečně přijdu k Discordovi a oslovím ho. „Zdravím vás, velectěný cizinče. Nepotkali jsme se někdy před tím? Mám ten pocit, že někdy ano.“ Roztáhnu své úzké rtíky do příjemného úsměvu. Před tebou stojí kluk, může mu být sedmnáct, víc ne. Na sobě má kvalitní oblek šitý na míru, který musel stát celý majlant. K tomu má krémovou košili a červenou vázanku. V ruce drží sklenici s džusem a se zájmem si tě prohlíží. Necítíš z něj žádnou moc a vůbec si nejsi jistý, zda-li jsi ho někdy ve svém životě potkal.

Sussane - 16. listopadu 2011 21:52

Očistec - u sebe doma Poslední jistě důležité události šli kolem mě. Je mi všechno jedno, důvod, pro který jsem tu setrvávala je pryč. Ze všeho nejvíc mě štve, že nikdo nemá tušení, kam se poděl. Dokonce ani Bůh.... Ležím ve své houpací síti a všude kolem mě jsou poházené vajgly a flašky od různého chlastu. Kdysi pečlivě uklizený byteček je hromadou bordela a špíny. Nemám pojem o čase, netuším, kolik uběhlo dní od vyhnání Manona, vím jen jediné, chci se pomstít. Chci najít toho, kdo ho zabil! Jenže to ještě pár dní počká.... Kouzlem si přitáhnu další flašku a otevřu ji. V koutku úst cigareta, tu si podržím v rukou, abych se mohla pořádně napít... Jo, Očistec je teď v pohodě...ale kde je můj jediný? Nechci si přiznat že je mrtvý...ale jinak to být nemůže.... povzdychnu si a opět si řádně přihnu. Ještě klika, že jsem dostatečně zásobená a kdyby náhodou došlo, není problém si nějakej tech chlast vytvořit. Přemejšlím, kde jsou ostatní, jestli taky někdo umřel, nebo měl tu smůlu jen můj chlap....

Damon - D - 17. listopadu 2011 01:12

Očistec - Nuda v něm Nebo že by návštěva Alantery? Nudím se. Nechutně se tu nudím. Není do čeho píchnout a opíjet se mne v této chvíli skutečně neláká. Nachází se tam spoustu podivnejch existencí, na které já nemám nervy a nedopadlo by to potom skutečně dobře. A tak mi nezbývá nic jiného, než se procházet cestou, která nemá žádný směr a přece je jen od toho, aby nějakým způsobem zabíjela čas, kterého já mám nehoráznou kupu. "Zatracenej Manone, kde do prdele vězíš, s tebou by jistě byla sranda." Procedil jsem skrze zuby, s menší ironií. Zábava by skutečně byla, co se týče zabíjení těch jeho ubohejch poskoků, přisluhovačů. Jenže i oni zdrhli společně s jeho vůdcem, a že jich bylo zatraceně málo. Na rtech se objevilo menší pousmátí, které plynulo z myšlenky, jak to asi mohlo vypadat. Prchající démoni v čele s nejvetším oslem a to doslova. Jak někdo takovej mohl vládnout Očistci? A proč si to všichni nechali líbit a až nyní se vzepřeli? Tak toto mi nikdy nebylo jasné a asi nikdy nebude. Zároveň jako ten úbohej fakt, že se velitel na malou chvíli spolčil s pánbíčkáři. Zřejmě to všem vyhovuje, všichni chlastaj v hospodě, bok po boku na džbánem dobrého pití, i nepřítel nepřítele vidí rád. To je aspoň má teorie. A když není coby, najdete to.. Alespoň já jsem našel menší zábavu v podobě dobré společnosti, snad tam ovšem skutečně bude. Nedivil bych se Alanteře, kdyby někam zdrhla potom co se stalo s Nathanem. Skutečně nemohu uvěřit tomu, že tento týpek už nejni. Mám svoje skutečně osobní pochybnosti, a taky je tu možnost, že jí prostě zdrhl. Ale to jsou ovšem moje dohady a spekulace, pravda může být kolikrát jiná. Pokrčil jsem mírně rameny, opatrně zaklepal na dveře od jejího domu a doufal, že jsem k ní skutečně trefil. Nikdy jsem neměl orientační smysl, tak bych se vlastně ani neměl čemu divit. A když tu nebude, tak zajdem do WIB to tam pořádně rozjet. Uchechtnutí se a poté nudné vyčkávání.. Kde ta ženská vězí?

Sussane - 17. listopadu 2011 14:00

Očistec - můj barák Užívám si svého alkoholového opojení a válím se ve své síti, když mě z mého stavu nevnímání vyruší zvuk zaklepání na dveře. Sice ne od mých dveří, ale od sousedů... Heh... nějakej pitomec se dobejvá do vedlejšího bytu... a to už tam dobrej půlrok nikdo nejni... ušklíbnu se a napiju se ještě z lahve... Přetočím se na záda a zakloním hlavu, dívám se na dveře vzhůru nohama... "Hola hej! Tam vedle nikdo nebydlí!" dost nahlas na neznámou osobu zakřičím, aby slyšela a pomalu se rozhoupu. Vytáhnu z krabičky další cigaretu a zapálim si... Stále sledujíc dveře se zamyslím a v mé opilosti mě nenapadne nic lepšího: "Ale pokud si chcete zašpásovat, zhulit se, ožrat či sjet jak hovado, dveře jsou otevřený..." houknu ke dveřím a ležím na síti a dál se houpu a pokuřuju... Možná bych se měla krapet krotit...ale co, žiju jen jednou...stále...od počátku věků...do skončení všeho... povzdychnu si a čekám, zda-li se někdo objeví ve dveřích....

Rider - 17. listopadu 2011 14:17

W.I.B. Při pohledu na trosku která zůstala z archanděla jsem jen se zatvářil lehce znechuceně. Své emoce jsem se ani nesnažil nijak tajit. Sakra chlape ty jsi ubohej. Oslavuje se vítězství a ty tu sedíš v koutku a potichu brečíš jako kdyby ti Leviatan sežral holku. nechápavě jsem zakroutil hlavou. Takhle by to nešlo, pěkně se začneš bavit rychle jsem se rozhlédl po baru a pohledem hledal nějakou hodně opilou démonku, které by nevadilo pobavit takovouto hromádku neštěstí. Bohužel pro mě, dřív než na cíl padl můj pohled na čerstvě příchozího Syliana. I přes oslavu vítězství jsem konkrétně tomuhle šmejdovi nemohl zapomenout pár drobností, takže bujarou rozjařenost, která útočila na smysly všech kdo stáli příliš blízko mě, vystřídal vztek. Tato změna byla tak markantní, že i mí drazí pejskové před dveřmi přestali škubat onoho nešťastníka a zadívali se směrem k baru. Bojím se, že nejsi zrovna Satanášův typ zombíku. ozval jsem se v odpověď na Sylianovu otázku.

Damon - D - 17. listopadu 2011 15:49

Očisťák - v jejím baráku Do háje, blbé dveře. Ne dřive mi to prostě dojít nemohlo, musela prostě na to upozornit. Ale výhodu to mělo, trefil jsem se do správného baráku a nemusel tak šlapat několik bloků k tomu správnému a nakonec bych se nikam nedostal. Jak se znám, tak bych nasraně odkráčel do baru a tam si hledal nějaké to pobaveníčko v podobě tamnějších sucub, kterých tam bylo neskutečně moc a s pár z nich jsem se až moc dobře znal, byl jsem jejich oblíbenej zákazník. Na tváři se mi objevilo menší zazubení při té představě, jak mně tam vítaj s otevřenou náručí a potom se jde na věc. Jak je vidět, tak tady taky nebude nouze o tu zábavu. To jsem skutečně rád. Úsměv na rtech mi ani v této chvíli nezmizel. Mrkl jsem se proto do zrcadla, které bylo na chodbě a ještě si lehce rukou upravil své háro. Přešel ke dveřím, opatrně zaklepal nejspíše ze zvyklosti, na slušnost bych to nikdy nevsázel. Nejsem žádnej svatej a vůbec ne nějakej pošahanej slušňáček. Hrát si na něj nemám ani v této chvíli v úmyslu. I když, možná... "Hmmm... A jsem tady skutečně správně?" Stál jsem ve dveřích, které se opatrně zavřeli mávnutím mé ruky. A já si opět připomněl, co jsem rád prováděl dámám, které rádi nosili sukně. Mít mou moc, tak věřím že by ostatní chlápci dělali to stejné, co já. "Vy jste ta známá Alantera, o které Nathan hodně vyprávěl?" Lepší ověření si, zda jsem na správném místě mne skutečně nenapadlo. Snad kvůli tomu nepříjdu o onu zmiňovanou zábavu.

Sylian - 17. listopadu 2011 19:15

W. I. B Samozrejme po satanovi nie je ani chýru a ani slychu. Ako obyčajne. Aspoň som očakával, že mi barman, alebo barmanka (Boh vie čo to je) prezradí kde sa nachádza. Skutočne tu je pár vecí, ktoré potrebujem s ním prejednať. Veď predsa ON je ten, ktorý ma sem volal. V tom sa niekde s krčmy ozve nejaký papľuha. Ten hlas už som niekde počul a kontextom vyzerá, že odpovedá práve mne, namiesto barman-a/ky. Pomaly s kamennou tvárou sa otočím pri bare a lakťami oň opriem. “To som si mohol myslieť, Azazel....“ “Teba je hovno do toho koho ja chodím jebávať! Bude ti musieť stačiť to, že si dojebal celý záťah na Manona. Takže očakávaj, že onedlho niekto naloží do kakáča práve tebe...“ Podvihnem obočie a ukážem prstami priamo na Azazela. Hneď potom prichádza zvodný kukuč a žmurknutie. Je jasne vidno, že agresiu, ktorá tu bola pred chvíľou strieda flegmatizmus, samozrejme pomocou množstva urážok, ktoré začínajú zahlcovať moju myseľ. “Vďaka Azazel, že si sa ozval... už som dúfal, že ťa budem musieť nechať na pokoji....“ Samozrejme, došlo mi že Satan sa tu tak skoro neukáže, ak vôbec. Preto jediná možnosť je počkať tu naň alebo ho vyčmuchať iným spôsobom. “Pivo poprosím....“ Odkloním sa na chvíľu k Barman-ovi/ke. Potom hneď spät k Azazelovi. Znovu prichádza podvihnutie obočia. A provokatívny úsmev na tvári odkopírovanej od Johna Travoltu.

Sylian - 17. listopadu 2011 19:17

soukromá zpráva od Sylian pro Moje pravé telo vyzbrojené nabitou brokovnicou vylezie na bar a začína sa rozhliadať po okolí. Samozrejme si začne obkukávať zádné dvierka a všetky možné vchody či východy. Taktiež krajom oka sleduje Azazela. Pretože cítim v kostiach, že tu sa to čoskoro zvrtne na bitku. A ak sa tak stane nebudem sa s ním srať a proste mu preženiem pár brokov cez predný mozgový lalok. Samozrejme sa stále držím mimo fyzický kontakt s ostatnými a držím ilúziu nielen seba ale aj Travolty. Všetko sa zdá, že to hovorí on... Proste klasika.

Discordius Van De Chaotic Requuntes - 17. listopadu 2011 19:38

Autogramiáda Nejsem zde příliš dlouho, i když čas je dosti relativní a hned na sebe strhnu pozornost. Z velké části to dělá vzhled, z té menší to kdo, možná co jsem. Obsluha za barem se už zjevila, ale dal jsem jí rukou vědět aby zmizela, že nic nechci. Opět nasadím klobouk a ujistím se že důkladně pomuchlán. Přece jen, na vzhledu mi záleží. V tom se tu objeví klučina a osloví mě, kouknu na něj červenýma očima s každou jinak velkou panenkou ale i duhovkou a rychle si ho prohlédnu. Více než oblečení mě zaujme jeho drink. Pro mě ? Děkuji. Bez nějakého ptaní mu sáhnu do skleničky a chytnu džus jako by to byl sáček, vyndám ho z skleničky a ukousnu. Podívaná vskutku zajímavá. Zbytek džusu hodím zpět do skleničky a ten se chová zas jako normální tekutina. Kdo mě nepotkal jakoby nebyl Odpovím suše. Co taky čekal. Discordius Van De Chaotic první starší Představím se jedním z mnoha jmen a natáhnu hůl před sebe aby jí mohl políbit hlavu, tentokrát tam je beraní hlava s masivními rohy. Přísahal bys svému pánovy že jsi ho viděl jak se odfrknul jako by ti jí chtěl vrazit těma rohy...

Erale Ingwaro - D - 17. listopadu 2011 20:53

Očistec Oslava   Konečně. Pomyslím si, když konečně trefím do známé ulice. Moje, do černého oděna postava jde pomalými kroky k rušnému baru. Konečně jsem se sem dostala. Při cestě se sama sobě zasměji. Několikrát jsem při své zamyšlenosti nabourala do odpadkových košů, ale lepší bylo mé pravidelné nabourávání do sloupů. Z toho se brzo stane můj (zlo) zvyk, pokud s tím brzo, ale hodně brzo nepřestanu. Ušklíbnu se, když konečně dorazím ke dveřím. W – I – B. Vyhláskuju si v mysli název baru přede mnou. Do třetice všeho dobrého. I zlého. Dám ruce v pěst, jako bych ty dveře chtěla při vchodu rozbít. Ale to nikoli. Jen se na ně dívám, připravujíc znova vstoupit do toho blázince. Ale tentokrát mě tam nepřinutila jít mysl, ale já sama…chtěla. Vždyť nakonec odchod toho magora jsem musela oslavit. S kým a jak je až věc druhá. Ale kde, to je jasné hned od začátku. Tady. Stále stojím před těmi dveřmi, se zamyšleným výrazem, jako bych připravovala taktiku, jak ty blbce zevnitř vymlátit. I když. Vzpomenu si na pár expertů, kteří tam občas zavítají. Možná opravdu někoho nakopnu a vykopnu, nebude – li ke mně hodnýý. Konečně se odhodlám do toho baru vstoupit. Natáhnu ruku, chytím kliku, nadechnu se a s úšklebkem, pohrávajícím se na mé tváři dveře prudce otevřu, že nabourají do něčeho, co bylo vedle nich. Několik démonů na mě zvědavě obrátilo hlavy. Tiše vejdu a s úšklebkem neméně hlasitě dveře znova zavřu. Ano, některé tváře jsem poznávala. Poslední dobou jsem tady trávila až příliš času, přiznávám. A i přes to jsem si nemohla zapamatovat rozložení košů a sloupů. Pomalými kroky, pohledem směřujícím někam neznámo kam jdu vpřed. Zvykla jsem si, že se nemám na nikoho dívat. Konečně se démoni rozhodli znova mluvit mezi sebou a já začala všechny propalovat pohledem. Samozřejmě vidím rovnou i jejich „povahu.“ Uřvanej démon, blbej démon, nenormální démon. Povzdychnu si.  Jestli se ke mně jeden z těch magorů přiblíží, dopadnou stejně jako ostatní. Vykopnutí z toho baru. Zasměji se znova sama sobě a vezmu láhev vodky procházejícímu démonovi. Ten se hned zastaví a propaluje mě pohledem. Napiju se rovnou z láhve, a místo toho abych mu  „hodně“ láhev vrátila jí se smíchem odhodím. Láhev se při dopadu rozbije, přesně, jak jsem to chtěla. Démon na mě hodí pár nadávek a potom zmizí. Normálka. Někteří reagují ještě hůř. A největší zábava je ty blbce sledovat a nakonec je vyhazovat. Trochu zalituju toho, že jsem tu láhev nechala rozbít, ale hned na to zapomenu. Je mi hned líto všech lidí, co mě potkali v téhle náladě. Většinou jsem klidná a nikdo si mě tady ani nevšimne…Ale teď mám zatracenou chuť OSLAVOVAT! A to pořádně! Dobelhám se k jedné z servírek a poprosím jí o láhev vodky. Ano, o celou láhev. Ta mi ji s překvapeným výrazem podala a odešla obsluhovat někoho jiného. Znova si jen loknu, ale tentokrát láhev neodhodím. Držím ji v ruce, jako by to byla láhev obyčejné vody. Vlastně jí tak na stopadesát procent i beru. Svižným krokem se propletu mezi všemi známými i neznámými magory a konečně narazím, doslova narazím do zdi. Spokojeně se usměju, jako bych to čekala (i když, ano, nabourání bych si mohla odpustit, ale někdo by čekal něco jiného?) a konečně se začnu rozhlížet po Dai. A jediné, co dělám ještě místo toho, je, že doufám, že si mě nikdo nevšimne. Teď jsem nějak ztratila chuť nakopávat zadky. Teď mám chuť si o tom všem promluvit s Daiglien. Moje energie někam vyprchala. Teda, aspoň ta šílená část.

Alicea - D - 19. listopadu 2011 08:27

W.I.B. Mamon padl. Tedy né, že by zemřel, ale už je pryč. Všichni démoni, padlí andělé a další obludy, co znám i neznám šli oslavovat do baru. Baru Wild Infernal. Měla bych se k veselí připojit i když nesnáším tuhle nevybranou společnost. A ještě se s nimi bavit? Ne ... I tak tak ale zamířím. Ještě by se řeklo, že nejsem šťastná, že náš pán satan vyhrál a Bůh je někde ... v zadnici. A prej, že se ukáže. "Pche ... starý idiot to je!" Pohrdlivě si odfrknu, když vejdu do baru. Ani pohledem nezavadím o ostatní "obyvatelstvo", které je již značně nalité. Ale já hledám ten zatracen bar. Vzduch kolem mě je značně studený. Možná také proto se nemusím cpát davem. "Do háje ... Můžeš mi říct, kde je bar?!" Surově si k sobě přitáhnu jednoho démona. Když prstem, nebo co to je, ukáže směr, znovu ho pustím. Mírni se holka ... nebo ne, ať je zábava. Když konečně bar uvidím, sáhnu do vnitřní kapsy kožené, místo potrhané bundy a vytáhnu L&Mka. Znechuceně zjistím, že už mi zbývají jen tři cigarety. "Héj!! Někdo, kdo by mi přinesl vodku tu není?!" Pohrdavě se rozhlédnu po baru. Za pultem nikdo a já jsem už pořádně žíznivá. Zapálím se jednu cigaretu, sednu na barovou židli a čekám na příchod někoho, kdo nemá místo mozku jen kaši. "Do háje, to tu nikdo není?!" Kopnu do druhé židle a znuděně pozoruju dav. Někde se to nemží upíry, jinde jsou jen podřadní démoni. Jak já to tady nesnáším ... Tlumeně zavrčím a znovu zmizím v davu. Když je tohle sídlo neřestí, proč si někdo jako já nemůže taky nějak užít? I přes tohle vše, skončím sama u prázdného stolu vzadu. Kupodivu mi to vyhovuje. Nikdy jsem neměla ráda společnost. To tu není nikdo ... normální?! Zašklebím se znechuceně a podlaha u mých nohou začne mírně namrzat. "Asi jsem si našla zábavu ..." Zazubím se a přemýšlím, jak tu těm přízemním démonův znepříjemnit život .. nebo přinejmenším pobyt zde.

Rafael (A) - 23. listopadu 2011 21:08

Poslán do Očistce Do dnešního dne, do této hodiny a do této minuty, kdy jsem stanul nohama na chladné a zatracené zemi změněného Očistce, jsem neměl představu o tom, jak nepříjemný pocit se mě zmocní a jak se mě bude držet po celou dobu mé přítomnosti. Kdybych sem byl vyslán kdykoliv před tím, než místo ovládl Manon, byl bych poctěn, že mohu svou osobou potěšit některou z duší, či ji snad z Očistce vyvést. Teď jsem tu pravomoc neměl, ani jsem si nemohl dovolit ji mít, pokud jsem nechtěl skončit mezi padlými. A to nepřicházelo v úvahu. Nechtěl jsem zklamat našeho Pána, ani sám sebe. Byl jsem poslán, abych vyhledal archanděly, kteří bojovali v posledním konfliktu s Manonem. Jedinou indicií mi bylo místo proklaté jako Peklo samo. Doupě neřesti a hříchů neslo název Wild Infernal Bar. Víc mi nebylo řečeno. Netušil jsem, jestli v něm najdu samotné archanděly, nebo jen další indicii. Své naděje jsem ale vkládal do první možnosti, protože jsem se na tomto místě nechtěl zdržovat déle, než bylo třeba. Nejistota mě započala sužovat. I když byl Manon pryč, Očistec stále zapáchal hnilobou a temnotou, jakou dříve jen stěží okusil. Po prvních krocích na drsném betonu zmizela má ochranářská křídla a jemná andělská róba se proměnila k nepoznání na civilní oblečení. Z postranní uličky nevyšel anděl, nýbrž muž v klobouku s dírami na dýnku a batohem na zádech. Těžké vojenské boty s každým krokem výrazně duply, čemuž pomáhal i líný houpavý krok. Kapsáče v barvě khaki, vesta ve stejné barvě, kostkovaná košile a na vrch kožený kabát dlouhý pod kolena. Lidé míjeli obyčejného zálesáka, nikoliv vznešeného archanděla. Cinkání plechového hrnku o přezky na batohu zněly celou mou cestu k Baru. Nezdráhal jsem se zeptat na cestu, vždyť co jiného by lidé od takového zjevu čekali. A z těch pár krátkých rozhovorů jsem stihl poznat, jak ponurá atmosféra na místě vládne. Ať už to byli nestraníci, padlí andělé, či démoni, kdo mi odpovídal. Vycítil jsem, že je něco trápí. Ale musel jsem zůstat skryt za maskou a neprojevovat se jako pravý ochranářský anděl, ač bylo tak zaonačeno, aby každý v mé blízkosti pocítil jistou úlevu a závan pozitivní energie.

Gabriel - A - 25. listopadu 2011 15:58

W.I.B Už jsem měl skutečně pokrk toho démona, který mám takový pocit byl už na šrot a měl v úmyslu mi tady nějak pomoct. Já tu pomoc nepotřeboval a ani bych jí od něj nepříjmul. Lehce jsem si povzdechl a raději mlčel, stejně by byla nějaká slova k ničemu. A ne nadarmo se říká, že mluviti stříbro a mlčeti zlato. Ufff... tak to bychom měli. Mám takový pocit, že mi mohl spadnout kámen ze srdce, kdy svou pozornost přesunul na nějakého jiného démona, jehož jméno jsem prostě nějakým způsobem zapomněl. Co byste po mně chtěli? Pamatovat si všechna jména všech démonů a andělů? Není to nějak moc? Sebral jsem svou nově naplněnou skleničku a měl v úmyslu se pomalu a hlavně potíchounku odebrat z blízkosti toho uřvaného démona, který měl v plánu mi s jistotou dohodit nějakou sucubu či démonku. A ani zatraceně nechápe, že já ženskou nechci. Při mém pokusu zdrhnout se mi omylem podaří vrazit do nějaké démonky (Alicea), div se mi jí nepodaří povalit na zem. Obsah skleničky jsem na ní naštěstí nevylil, nýbrž na sebe. "Sakra..." Procedil jsem skrze zuby a chvíli si jí prohlížel. Vypadala skutečně dobře, musím uznat, že je to skutečně můj typ. Ale prostě není čas na to si s někým užívat, není ani nálada... i když o ní by se dalo polemizovat. Notáák.. chlape pozvi jí na něco, když si do ní vrazil. Ozve se v mé hlavě, lehce pokrčím rameny a povzdechnu si. "Mohu vás na něco pozvat, jako omluvu za to vražení, i když vlastně dneska to je zcela zdarma.... Platí jak váš, tak náš šéf." A teď nic jiného mi nezbývá než čekat na její reakci.

Daiglien - D - 25. listopadu 2011 17:09

WIBko čili můj bar zatím Malfas, Erale "Ano, ano... už se to nese." Donesu drink jednomu démonovi, kterému poté zdůrazním, že to je jeho poslední. Vím totiž jakej je on, když toho má až moc. Nehorázně protivnej a hotovej to tu všechno rozbourat. Po nějaké chvíli si proto všimnu až ty další nově příchozí existence z níchž jich pár poznávám a to jen z pouhého vidění, ale i pokecání. Například Ohnivého, který mi to tady snad chce i nažhavit. "Hele, Ohnivče. Rozpálíš mi tady něco a letíš." Pronesla jsme s úsměvem na rtech a přátelsky ho bouchla do ramene, na rtech se mi objevil úsměv. Holt tohohle ohnivce jsem měla skutečně ráda, dobří přátelé se holt někdy hodí. "A koukám, že ses i sám obsloužil." Poukážu na skleničku, kterou drží v ruce a počítám z ní, že si jí vypůjčil od nějakého ožralého démona či snad anděla? "Jen se pořádně napij.. je co oslavovat.. a všechno je zdarma." Jenže já mám nehorázně na pilno a mám takový pocit, že se zblázním. Vyslala jsem k němu myšlenku a pokrčila rameny. Chtěla jsem si s ním více pokecat, ale holt práce je práce. Ještě jsem mu poplácala přátelsky po rameni a poté se přesunul zpátky za bar. Stejně jak Ohnivého, který hledal zřejmě mně, jsem si všimla i Erale. Nevypadala zrovna ve své kůži. Proto jsem jí namíhala nějakej řádněj vyprošťovák, který by měl hned zabrat a podala jí ho, jako první věc. "Kam ti ulétly včely? Dneska se slaví, jak vidíš." Nezněla jsem zrovna nadšeně a sama jsem se sobě nedivila. Místo toho, abych si řádně užívala s Očkem, tak místo toho tady makám do umření. Na suchu mně drží pocit toho, že i tato oslava jednou zatraceně skončí. "Vypij to do dna, mělo by ti to ulevit." Ukázala jsem na onu sklenici s kdovíjakým obsahem a lehce se pousmála na náznak podpory. Potom koukala, na to, jak to do sebe kopla. Sice to nechutná zrovna nejlépe, ale je to hodně učinné. Mám to už ozkoušené...

Daiglien - D - 25. listopadu 2011 17:57

WIBko dodatek Sylian, Azazel Něco mi tu holt nevonělo. Měla jsem takovej pocit, že pokud tu ti dva zůstanou, tak se to nějak semele a určitě nebudu spokojená. "Azazeli a Syliane. Mohli byste prosím svoje účty řešit třebas venku. Nechci, aby mi tady z tohoto zůstali jenom třísky." Houkla jsem k nim od Erale a skutečně doufala, že mně poslechnou. Pohledem jsem vyhledávala Očka a doufala, že se mi ho podaří najít. Kdyby se náhodou něco stalo, tak snad on něco udělá. "Víte mám takový pocit, že oba dva nemáte zrovna vyřízené účty. A zavání to nějakým průserem. A já vám upřímně říkám, že jestli mi rozbijete jedinou židličku, stoleček. A nebo zasviníte krví bar... tak se hodně naseru a potom si mně nepřejte." Je jasné, že nejsem zrovna mocnej démon. Ale kdo ví co dokáže takovej vztek a hlavně nasraná ženská, člověk by či démon by se potom pekelně divil. "A Syliane... skutečně nevím, kde se fláká šéfko. I když mně napadá jediné... Mrkni do jeho kanclu.." Pokrčím rameny a pokynu hlavou k místu, kde by měla být ona kancelář. Do.. prdele... to mi ještě scházelo. Dva nasraní démoni. Satanáši, kde k čertu jsi.

Malcolm Graves - 25. listopadu 2011 18:38

W. I. B. Daiglien, Erale Jeden pohled sem, další zase tam... Tady bylo vždycky na co koukat. Ať už to byli půvabný prdelky místních démonek, obličeje zvěrstva pekelného nebo jen tak okolní... Atmosféra? Jo, to bude to slovo. S lehce znuděným zívnutím jsem se vrátil pohledem k baru a uvažoval kde schrastit opět něco k pití. Láhev od démona začala být silně prázdná a vracet se pro peníze? To snad ne... Poklepal jsem prsty do desky baru a pak do ní slabě bouchnul pěstí. Nahnul jsem se dozadu, div jsem málem nesletěl z barový židličky, a znovu se ohlédnul do davu po Dai. Jak jsem se ale lekl když mě nakonec bouchla do ramene z druhé strany. To už jsem na zem sletěl a jen se na ni s pobavením zašklebil. "Hehehe... Děláš jako kdybych ti tady snad skutečně někdy něco podpálil." Rozesměju se a zase se vysoukám na nohy. Opráším se, trochu si upravím kabát, a s veselým úsměvem si Daiglien prohlédnu. Přátelsky jí jednou rukou obejmu. "Někdo to musel za toho démona dopít no. Ale to je fuk. Rád tě zase vidím. Jo, a chci si s tebou trochu pohovořit ale... Hmm, koukám že na to teď nebude čas takže asi někdy později." Zatvářím se trošku zklamaně ale to zas rychle zmizí. Je mi jasné že chudák Daiglien neví kam skočit dřív. Radostně si ale dupnu když mi sdělí že není třeba si dělat hlavu s obstaráváním dalšího pití. "Kdyby něco budu tady. Někde." Ušklíbnu se a na její myšlenku odpovím zas svojí. "Pokud chceš s něčím pomoct jen řekni. Můžu vyhodit zlitý aby tu měli ty suchý volno, nebo pomoct roznášet." Pokýval jsem lehce hlavou a s pobavenou tváří jsem se nad tím zamyslel. Jo, tohle by mi možná i dost bavilo. Ale těm ostatním by se to nemuselo moc líbit. Kecnu si zpět na barovou židli a otočím se zpět k baru. S tichým smíchem se naposledy poohlédnu po Daiglien než přesunu svoji pozornost zpět k okolnímu společenstvu. Nějak se to tady začalo u baru hrnout na sebe a to jsem neměl moc rád. "Hej! Chcete mít na xichtě vypálenou mojí pěst? Přestaňte se na mě cpát sakra!" Křiknu naštvaně a silně šlehnu loktem do břicha démona, který se na mě cpal z levé strany. Následně to schytá i démon na pravé straně. Asi jsem do té rány dal ale trochu víc síly protože jsem s tím omylem dloubnul loktem pod žebra i Erale, která se nachomýtla poblíž. Jen jsem se poohlédnul po démonovi na zemi a pak po ní. Nevinně jsem se uculil a omluvně pozvedl ruku. "Omlouvám se slečno. Ale jak si tady nedáte pozor klidně by vás i udupali." Pobaveně se zachechtám a podrbu se ve vlasech. Hmátnu po osamoceném panákovi a naliji do něj zbytek skotské. Pak jej přišoupnu k Erale. "Prosím. Přijměte to jako omluvu za tu ránu. Nějak mi... Ujela ruka." S prapodivným úšklebkem pohodím lehce hlavou a bezohledně hodím prázdnou lahev skotské přes rameno.

Erale Ingwaro - D - 26. listopadu 2011 14:01

W.I.B. Daiglien, Malfas   Netrpělivě si podupávám jednou nohou, přitisknutá ke stěně, jako bych jí snad chtěla probourat. V jedné ruce pořád držím láhev vodky a dívám se kamsi před sebe. Každou sekundu se tam tlačí jiná skupinka démonů, toho si ale nevšímám a jen je pozoruji, ve fázi hlubokého zamyšlení. Proto jsem sebou dost trhla, když jsem náhle uslyšela Dai. Chvilku se ještě nechápavě dívám na sklenici, co mi podala a až potom mi dojde význam toho i jejích slov. Sklenici přijmu a dřív, než obsah do sebe kopnu se na Dai podívám a vděčně se pousměji. Vím, že i ona by měla taky oslavovat, ale místo toho tady lítá, aby vůbec všechno stíhala. "Víš, je tady moc toho všeho." Rozhodím rukama a zasměji se. "Nějak nejsem ve své kůži." Přiznám se a nedůvěřivě se podívám na sklenici. Nakonec ale pokrčím rameny a kopnu do sebe obsah skleničky. Jen co jí do sebe kopnu, pohodím hlavou. Nebylo to to nejlepší… Ale když to pomůže, tak to pomůže. Ohodnotím v mysli chuť toho „nápoje“ a jen hledím za Daiglien, která se teď odebrala na jiné místo. Chudák. Na mé tváři se objeví úšklebek a já pohlédnu na démony, co se pořád cpou stále na tom místě, kde jsem je ještě před chvílí pozorovala.   Jen se s úšklebkem zasměji a zamířím k baru. Cestou házím na procházející démony vražedné pohledy a jednomu dokonce „mile dám“ poloprázdnou láhev vodky, co jsem celou dobu tahala s sebou. Zjistila jsem, že moc dobře rovnováhu držet neumí – což mě vůbec neudivuje – a láhev mu z hlavy spadla dřív, než jsem mu jí tam vůbec postavila. Konečně se dostanu k baru, kde není ani o píď volněji. Jde vidět, že nejsem jediná, komu to vadí, nýbrž jeden démon z toho nebyl vůbec nadšený a rozhodl se démony svalit na zem. Tím ale „trefil“ i mě a já měla dvě možnosti: Buď bych se „jen“ zlomila v pase a nerozvalila se na zemi, nebo bych se neobtěžovala se pokusit udržet rovnováhu a spadla bych. Šlo vlastně i o moje reakce a já se naštěstí jen prohnula. Vítězoslavně se podívám na démona na zemi. A máte to. Potom můj zrak upřu na démona, co mě šlehnul. Po krátkém zamyšlení nakonec přijmu sklenici. "Děkuji." Poušklíbnu se a skotskou do sebe kopnu. Nakloním se, abych viděla za Malfase, po čemž se zasměji, nýbrž uvidím výraz démona, kterého trefila láhev. Rozehlédnu se, dám sklenici na tác procházející servírce a nevinně se na ní „usměji“. Odtrhnu od ní zrak a konečně se rozhodnu odpovědět Malfasovi. "No jo. Mně se občas zdá, že to tu je horší než mezi stádem slonů." Ono je to tu občas horší, než mezi stádem slonů, žiraf a hrochů najednou. Zasměji se a pohodím hlavou. "Erale." Konečně se rozhodnu představit.

Emma *Firefly* Lexera - 28. listopadu 2011 11:09

W.I.B. Dovolená...Celý ten bitevní čas jsem dělala co bylo potřeba a teď mi bylo řečeno - Běž do Očistce a čekej na instrukce. Dej si dovolenou má drahá Lvice... Tak tedy poslouchám rozkazy. Pád do Očistce byl tvrdší, ale pro ostatní...jakoby se snesla hvězda z té temné oblohy. Procházím se očistcem, který se nestal tím nejpřivětivějším místem. Na ulicích se povalují duše, které už nemají sílu žít a jsou na půl v pekle. Jedna z duší mě chytí za nohu, spálí se o mou podstatu a hned mne pustí, ale když se na ni podívám, není to zatracená duše, je to oslavující duše. Většina z nich je. Po chvíli ustupují z ulic a já se dostávám do obyčejného města. Znám těch pár odboček, které mne dovedou k zde oblíbenému baru. "Wild Infernal Bar," zašeptám název baru. Už z dáli je slyšet hudba a vývěska rovněž proklamuje co je to za místo poměrně dlaeko k horizontu města. Opatrně vkročím do baru, rozhlédnu se kolem. Oči mám zelené s hnědými plameny táhnoucími se od té černé prázdnoty. Zamrkám dlouhými řasami a nadechnu se dýmu. Jsem zvyklá ze svého prostředí, jsem zvyklá na takovéhle bary, ale přecijen je to zde poněkud jiné, podivné. Možná trochu razím mezi všemi těmi individui. Mé černobílé šaty ke kolenům s hlubším výstřihem poutají pozornost a vlasy barvy mědi dopadnou jako zářivý vodopád na své právoplatné místo na zádech. Malá štíhlá postava se rozejde k baru a nasadí sebevědomý úsměv. Nemám nijak oslnivě překrásnou tvář, ale dokážu zaujmout na první pohled více, než kdejaká překrásná andělská blondýna 90-60-90. Požádám barmanku o víno a jakmile jej dostanu, posadím se do rohu místnosti. Nemám zájem vzbuzovat pozornost, i když už tak jsem jí vzbudila dosti, ale rozkaz zněl jasně. Čekej na instrukce,...

Belial - 29. listopadu 2011 19:07

W.I.B. – Discordius Trochu mě překvapí svým povýšeným chováním. Jen tak bez zeptání si vezme můj džus, ukousne si z něj trochu a vrátí mi ho již v použitém stavu. No tak tohle je teda drzost vyššího stupně. Něco podobného jsem už dlouho neviděl a ten jeho magický trik, jak unikátní. Po vyslechnutí jeho velmi dlouhého jména, u kterého se chce posluchači usnout, se vážně pousměji. „Belial první. Těší mě Discordiusi. Určitě mě znáte pod mnoha jmény, ale ty by vám toho o mě mnohé pověděli. No a jak si vlastně nežijete. Neslyšel jsem, že nějak nedobře.“ Můj úsměv se ještě rozšíří, pak se napiji ze své sklenky podivným způsobem. Vypadá to jako by se sklo přeměnilo v tekutinu a ta mi vtekla do krku. Jakmile sklenice zmizela v hrdle, v ruce mi zbyl džus, který zůstal ve stejném tvaru, jako když kopíroval sklenici. Ten následovně odhodím někam za sebe. Pak se zvídavým pohledem podívám na předloženou beraní hlavu. Jen pokrčím rameny a jemně se jí dotknu rty, abych zdejšího pána neurazil. Pak se napřímím a najednou se začnu také opírat o vycházkovou hůl. Je celá ze černošedého kovu a její hlava je ve tvaru zmenšené věruhodné lidské lebky posázené několika drahokamy. „A co vás sem Van De Chaoticu zavedlo? Zrovna na tohle stvořitelem zapomenuté místo? Proč zrovna Očistec? Si myslíte, že tady najdete několik bídných duší, které vám sami skočí do náruče? No, když nad tím teď uvažuji. Tak na takové blbce byste mohl narazit. Ale proč zrovna tahle realita? Je snad v něčem jiná?“

Malcolm Graves - 30. listopadu 2011 19:08

W. I. B. Erale Zamyšleně si vjedu prsty do vlasů a s tichým, pobaveným smíchem se poohlédnu po servírce, které dala Erale na tác moji lahev. Její ne zrovna příjemný pohled mluvil za vše. Možná bych si měl dát na pár minut pohov. Hmm, o tom budu uvažovat. "Takžeeee... Co tě sem vůbec přivedlo?" Otočím pohled zase pomalu k Erale a se zvědavostí v očích se ušklíbnu. Prohrábnu si vlasy a přehodím si je k pravému rameni. Protože mi opět nehorázně padali do obličeje. Zamyšleně si Erale prohlédnu od hlavy k patě a přemýšlím... Znám ji? Nebo mi jen přijde povědomá? No, každopádně pak zas zakotvím očima u její tváře a zazubím se. "Jsi tady nová? Já byl teda teď nějakou dobu zas mimo Očistec ale i tak... Nevzpomínám si že bych tě tady někdy viděl. Odkud se znáš s Dai?" Má zvědavost mi prostě nedá abych se jí nezačal vyptávat. Byl jsem už takový. Děsně zvědavý. Ale já si čumák aspoň nikdy nespálím. Nad touhle myšlenkou se pobaveně uchechtnu a zakroutím nevěřícně hlavou. Pokynutím ruky k sobě přivolám servírku a vezmu si od ní dvě sklenky nějakého pití. Jedno opět přišoupnu k Erale a s veselým úšklebkem si s ní mírně přiťuknu. Po upití zase sklenku odložím a začnu si prohlížet okolí. Na Erale se zadívám až když se mi představí. Chvilinku trvalo než mi to došlo a ihned jsem jí nabídl ruku k potřesení. Jen jsem se ještě ujistil že mé tělo má přijatelnou teplotu, abych jí nepopálil. "Erale? Pěkné jméno." Pokývnu s úsměvem hlavou a zamyšleně přimhouřím oko. Neslyšel jsem to jméno už někde? No to je fuk. "Mě říkají Malfas. Jen Malfas." Mrknu a následně se pobaveně zasměju, když si uvědomím jak ta druhá část musela asi vyznít.

Souí - 02. prosince 2011 01:17

Poslední dotyky Dotýkám se boha a ďábla který mě stvořil a zabil abych se mohla znovu narodit. A i když každý kousek mého já puká touhou z vrcholu kter přichází a proudí z naší vášně poenchávám si stranou jendu část sebe, která je i přes to všechno klidná. Je to zrníčko v poušti, ale dovoluje mi spoustu věcí a proto je pro mne tak jedinečné. Když to všechno skončí a vysíleně odpočívám po boku Satana, přemůže mě spánek. Kdo by to byl čekal že tu po probuzení nebude. Na rtech mi hraje úsměv a dochází mi že z jeho strany asi bylo co oslavovat. Zachytím v prostoru kousek energie, která se z našeho řádění ještě nestihla rozptlit a pochytím informaci o tom že Manon prohrál tohle kolo. mimo bar- krmení dravce Jsou stejní. Naprosto stejní. Tedy tak lze mluvit o otci, ale co synáček. Přiložím si ruku k hrudi, jako bych snad hledala tep svého srdce. Ale to by tam nějaké muselo být. A na rtech se mi vynoří úsměv když si vzpomenu kdo je před pár dny laskal. Město se tetelí večerními orgiemi, ale to není naprosto nic pro mě- zatím. Stojím na kopci a doléhá ke mě jen smog a vzdálená světla. Tma kolem mě, má milovaná sestřička mě objímá a kolíbá na svých černých křídlech, které mi s takovou láskou propůjčuje. I když nefouk ávítr můj oděv se vlní a vlaje jako samostatná živá entita. A já si pohrávám s myšlenkou že je na čase v tom všem zase jednou udělat guláš. Rozříznu si zápěstí a vytvořím na zemi kruhovitou pečeť. Několika slovy nechám kruh rozvířit a vzplanout. Pokud tahle brána ještě funguje, mělo by to vijít. Pak do ní ponořím ruku. Zdá se jako byh jí nořila skrze zemi, až po svůj loket a nakloním se k vzniklému 'oknu'. Manone. Tvá stará známá si chce popovídat vysílám do démonických dimenzí svou myšlenku a zprávu. S tím že pokud jí někdo tak mocný jako je Manon bude chtít uslyšet uslyší jí. A neměl by pro něj být problém mě najít. To že jí mohli zaslechnout i ostatní mě naprosto nezajímá. a pak se vydám do baru. V něm vždycky všechno začíná a končí zároveň

Erale Ingwaro - D - 02. prosince 2011 20:34

W.I.B. Malfas Co mě přivedlo do W. I. B? Zopakuji si v mysli pobaveně otázku. Každého – teda, skoro každého – sem přivedla oslava. Oslava odchodu toho…Magora, velice jemně řečeno. Co by jiného? Ano, chodím sem víceméně i jindy, ale tentokrát vím přesně důvod návštěvy. Nemyslící návštěvy. Vždyť nakonec… Důvod oslavovat je důvod, proč se víc opít. A o polovinu více opilých a ožralých démonů je o důvod víc, proč být aspoň o píď pozornější. Pobaveně pohodím hlavou a konečně se nadechnu odpovědět na první otázku. "Do W. I. B. mě přivedlo to, co ostatně všechny ostatní. Odchod toho Manona…" Odfrknu si. Jop, tohle je pořádný důvod proč oslavovat. "…A těch jeho kumpánů. Oslavování, hodování." Opíjení. Ihned co dokončím tuto velice stručnou odpověď bez informací na mě Malfas vyvalí více otázek. Nad jeho výpadem jen pobaveně povytáhnu obočí a odkašlu si. Napřed si ujasnit, co je bezpečné říci a co zase ne.  Ještě že mám na podobné otázky dost dobrého pamatováka, jinak bych si už teď musela zeptat, na co se ptal. Odfrknu si, abych odstranila neposlušný pramínek z obličeje a pobaveně se ušklíbnu. Rozhodla jsem se odpovídat stručně. Není důvod na zbytečné rozpravování. Tomu…démonovi ještě pořád v něčem nevěřím. Důvod vlastně ani nevím. To je tou atmosférou. I když vlastně není důvod, proč to řešit. Jen si tu s ním trochu popovídám a potom už ho nikdy neuvidím. Asi… "Ne, nová tady nejsem". Zavrtím hlavou. A říkám čistou pravdu. V tomhle ohledu není důvod lhát. Kromě za mě. "Kdo by neznal Dai, když vlastní tak skvělý bar." Ušklíbnu se. Ano, u druhé otázky se odpovědi vyhýbám. Ale co by. Snad jeho zvědavost utiším. Sama nemám důvod se na nic ptát. A proč by vlastně ne? Uvidíme… Mírně nedůvěřivě se zadívám na sklenku, koneckonců Dai na rozdíl od něho znám, ale nakonec i tu přijmu a upiju z ní. Tu, snad poprvé, odložím na pult a ne někomu na hlavu. Potom se konečně znovu zaměřím na prostředí – to se ještě změnit nestihlo, stále to stejné. A čekala jsem snad něco jiného? Vlastně ani ne. Nejspíš. Ve chvíli, kdy mi Malfas nabídne ruku, tu svojí, visící podél těla na chvilku sevřu v pěsť. Skoro jako bych na to všechno změnila názor. Je to spíš jen o (zlo) zvyku. Pěst ihned znova rozevřu a ruku přijmu. Jistě, jen Malfas… A ve skutečnosti celé jméno zní Malfas Dareni Admorsam Mladší. Možná jsem se i trefila. Ne, opravdu, teď si vážně dělám jen srandu. Přitáhnu si k sobě znovu skleničku, co mi podal Malfas a zvědavě se na něj podívám. Zatím ještě nechám míč na jeho půlce hřiště. Ještě si rozmyslím… Jestli se začnu vyptávat. Znovu upiju ze sklenice. "Nějaké další otázky?"

Alicea - D - 04. prosince 2011 17:13

W.I.B. - Gabriel Dál se bavím tím, že občas svým ledovým uměním pohladím nohu nějakého obyvatele Baru ... nevýslovně se u toho bavím. "Mým" koutkem zní můj zlomyslný smích. Zrozená pro působení bolesti ... Proběhne mi hlavou věta dávného "přítele", ale já ji vypudím zatřepáním hlavou. Vyrazím znuděně k baru, a razím si svých odpuzujícím chladem cestu. "Do háje ..." Ulevím si nepříliš tiše, když do mně nějaký podřadný démon vrazí. Taktak neskočím na zemi a zašklebím se na něj. To musím být pořád trestána?! Zkřížím ruce na prsou a stále si ho odtažitě prohlížím. Nakonec ani nevypadá jako démon, ale kdo ví? Navíc, neměla bych se moc zajímat, jestli nechci skončit jako minule při vyzvídání. Ppři té vzpomínce si promnu levé zápěstí a svraštím obočí ještě víc. "Pokud se vám chce ..." Pokrčím lhostejně rameny a vyrazím k baru. Stejně jsem se chtěla jít napít ... "Ale musím váš varovat, že nejsem příjemná ... osoba." Otočím se znovu k němu a zazubím se. Měla jsem úmyslu ho trošku ochladit, ale proč se namáhat pro někoho, kdo bude moji osobu nejspíše nebesky nudit?

Gabriel - A - 09. prosince 2011 21:04

W.I.B. - Alicea Dívku jsem si musel prohlédnout od hlavy až k patě. Nevypadala vůbec špatně. A z části byla i můj styl. Ne pouhá andělice, která věří v Boha a v to, že by jí on dokázal spasit. Na toto už dlouhou chvíli nejsem. Mám rád ženy, které mají ostrý jazyk, hbyté prsty a to další si můžete domyslet. "Je to slušnost, když jsem do vás tak neomaleně vrazil." Vykouzlím na svých rtech úsměv, který ještě svedu. Ah, jak nesnáším galantnost, kterou pořád neumím zapřít. Trošku jsem se při myšlence zaškaredil a opět nahodil úsměv. "To mi vůbec nevadí." Zazubil jsem se tak, že mi byly vidět bělostné zuby, které bejvají snad jen v těch reklamách na zubní pasty, či to mají špičkový herci z Hollywoodu. Jenže já nepatřím ani do jedné skupiny. Holt být Archandělem, má i svoje výhody. U Dai jsem si objednal, to co vždycky piju. U mně je to prostě klasika, možná stereotyp. Ale já prostě nejsem na žádné podivuhodné koktejly, které dokáži skutečně překvapit tím, co v nich je vůbec namícháno. U mně prostě boduje klasika v podobě - whisky, vodky, rumu.. a více vypisovat nebudu. "Nechcete se projít. Tady je až moc opilých démonu a všeho možného. Neskutečná nuda." Navrhl jsem jí a chvíli vyčkával na reakci, mezitím co ona přemýšlela, já jsem popíjel svoji skleničku s tou nejlepší whisky.

Discordius Van De Chaotic Requuntes - 10. prosince 2011 21:11

Napodobenina Bylo naprosto vidět jak se nafukuje, že jsem si něco dovolil. Dokonalé, ještě chvilku a možná z něj něco kápne k snědku. Široce se mu na to usměji. Pak spustil něco jako rozhovor, ale zřejmě se buď moc snaží nebo se chce jen ztrapnit. Používat ne u každého slova, to má být nějaký nepořádek ? Pf... Nežiji ale jsem, neplést si pojmy. Opravím ho a zhlédnu trik s skleničkou. nic lepšího nemáš ? Oh já zapoměl ... to není tvůj nápad zachechtnu se .. a pokud jsi nic neslyšel, nemáš se na co ptát široce se na něj opět usměji, tentokrát ale výsměšně. Pak se rozhodl že ze mě dostane nějaké informace. Udělám mu radost, pak bude větší zklamání. Od někoho jako já se něco očekává opřu se o pult a hodím nohu přes nohu, ruce natažený před sebou na holi s orlí hlavou že se od něj nic předvídatelného očekávat nedá, tudíž to že jsem zde má stejný záměr jako vše ostatní. nakonec plán nevyšel.... Přesně podle plánu. Duše neduše, nepohrdnu ničím, nikým.

Malcolm Graves - 15. prosince 2011 20:27

W. I. B. Erale Tiše, pobaveně jsem se zasmál a zvědavě jí poslouchal. V duchu jsem se trestal za svoji blbost, protože odpovědi na tyhle otázky by mě mohli dřív nebo později napadnout stejně sami. Snad ze sebe jen nedělám zbytečně blbce. "No jo. To je fakt. Dai má v tomhle zapadákově skutečně ten nejlepší bar. A troufám si říct že i na Zemi by to byla hotová perla. Hmm, ale asi by ho spousta... Hmmm, duší... Jo, to bude asi to slovo, neocenila tak jak by si to tenhle bar zasloužil." Zakroutím hlavou a protočím nevěřícně oči v sloup. Na tváři se mi objeví podivný, legrační úšklebek než do sebe kopnu dalšího panáka tvrdého pití. A zvědavě si Erale prohlédnu. Od hlavy až k patě. Zdála se mi nějaká zvláštní. Nepřipadala mi jako někdo z té sebranky chcípáků tady. A to je fakt hodně co říct. Prohrábnu si vlasy a mírně nakloním hlavu ke straně. S tichým, zamyšleným zamumláním si přesednu na barové židli, rovnou čelem k Erale. "Byl jsem totiž nějakou dobu pryč. Ne moc dlouho abych tu na to zapomněl ale přeci jen dost dlouho na to aby se tu dokázalo něco semlít. A já o to musel taky přijít... No doprčic..." Naštvaně bouchnu pěstí do baru a pobaveně se ušklíbnu. Pak pohodím hlavou a odložím prázdného panáka někam poblíž. Zatvářím se zas hluboce zamyšleně když mám opět prostor ke kladení otázek. A po chvilce ticha mě nakonec jedna zas napadne. "Máš dnes večer i jiný plány než tu slavit?" Zatvářím se mírně zvědavě a tiše se zasměju. Až si říkám proč mě taky napadla zrovna tahle blbost.

Sussane - 26. prosince 2011 12:36

soukromá zpráva od Sussane pro Můj bejvák Podívám se na týpka, kterej ke mně vešel. Na první pohled ujde, na druhej taky. Je to démon od pohledu, ale to neva Alespoň bude nějaká zábava Prohlížím si ho a čekám, jestli z něj něco vypadne... a vono jo "Záleží na tom, co hledáš a koho...." Ani nestačí vydechnou zbytek kouře a hned je mi jasné, že ten tipoň hledá mě... "Jo, jsem Alantera.Netuším, jestli vo mě něco říkal, ale každopádně je pryč. Je mrtvej..." Podotknu, aby se neřeklo a posadim se směrem k návštěvě "Ale pokud nechceš poznat hodně nasranýho anděla, tak se o něm radši už víc nezmiňuj, jo?" zavrčím jeho směrem a přeměřím si ho ještě jednou. Možná jsem ho párkrát viděla... "Hledals přímo mě?" zeptám se a od vajglu si odpálim nový cigárů. při čekání a odpověď se napiju.... aspoň že si můžu vybrat, jestli se chci vožrat... ušklíbnu se této myšlence a čekám, co z něj vyleze....

Sylian - 26. prosince 2011 13:19

WIB - Bar [Azazel, Daiglien] Potom čo sa ozve vedúca za barom uškrniem sa. “Jasné! Máš pravdu...“ Otočím sa znovu jedným lákťom stále opretý o bar. “Počul si ty potrat!?“ Zakričím na azazela. “Vedúca navrhla až ideme von tak poď ukázať aký si chlap! Dokáže, že ťa mater nezachránila len preto, že by si uschol na koberci.“ Potom na kratúčku chvíľu znovu odpovedám Daiglien, pričom kútikom oka sledujem Azazela. “Neboj sa, nepodpálim ti to tu tak ako u Manona. Ja som slušný chlapec pôjdem vonku.“ Potom už mi prichádza len odpoveď na to kde je šéfko ale na toho som počas tejto krátkej chvíľky už pustil z hlavy. “Serem na neho. Ten smeták sa ukáže keď bude niečo potrebovať...“ A tak s úsmevom na perách plný endorfínu a nedočkavosti začnem kráčať k východu z WIB, pričom pohľadom nepretržite sledujem “No poď azazel. Neplakaj tam v rohu ako malé decko treba čerstvý vzduch.“ Zakričím a otvorím dvere...

Sylian - 26. prosince 2011 13:19
	soukromá zpráva od Sylian pro Ako prechádzam dverami moje pravé telo skáče prvé aby mohlo znovu udržať ilúziu ktorú v momente prechodu treba obnoviť. Sám s nabitou brokovnicou sa opriem o najbližšiu pouličnú lampu a zo svojho tela urobím ilúziu nehybného betónového stĺpu, ktorý ju drží pri základe. Samozrejme mimo mňa pri dverách je postava travoltu, ktorá chvíľu čaká na Azazela.

Rider - 27. prosince 2011 17:07

W.I.B Sylian mě vyloženě vytáčel a já akceptuji jenom jedinou cestu jak se vypořádat s takovými lidmi nebo čímkoli jiným a to je likvidace dotyčného. V okamžiku kdy začal opravdu hodně provokovat kolem mě stojící anděli a démony zasáhla taková vlna vzteku a krvežíznivosti, že se začali vrhat proti sobě a navzájem na sebe útočit. Zároveň se začali zvedat okolní stoly a výhružně se naklánět směrem k drzému démonovi, když v ten moment se ozvala naše krásná majitelka, že by byla strašně nerada, kdybychom jí to tu zrušili. Hmmmm, fajn fajn. zamručel jsem a nechal stoly zase klesnout, načež se vytratila i agresivita z okolní nízké třídy andělů a démonů, kteří jen omámeně a nechápavě čuměli. Dámy mají přednost. naznačil jsem Sylianovi cestu ke dveřím, ke kterým už stejně mířil. Upřímně mě zajímalo, jestli mu dojde význam úsměvu na mé tváři. No...asi mu nedošel, vzhledem k tomu, že dveře vedoucí ven vážně otevřel, takže měl překrásný výhled na mých pět pekelných psů, stojících v půlkruhu kolem baru. Tyhle jako kůň velké obludy vrčeli a upírali svůj zrak na toho, kdo tak rozzlobil jejich pána. Máš docela dobrý možnosti Syliane. poznamenal jsem a vytáhl svůj obří revolver, který jsem mu zezadu namířil na hlavu. Necháš se ode mě zastřelit, nebo nakrmíš moje pejsky?

Sylian - 27. prosince 2011 17:32

Pred W.I.B. [Azazel] Vychádzam von a prechádzam prvý. Veď viete. Najprv pán potom pes. Sám azazel by o tom mal vedieť svoje, teda ak tí čoklovia ho poslúchajú. Ako vychádzam von kľudný stále upravený s rukami voľne pri tele tak zaznie stupidná otázka od môjho oponenta. “Navrhujem Gentelmanský duel.“ Prehovorím. “Dáme si kameň nůžky papier a ten kto prehrá zomrie....“ Vtedy moje telo doslova zmizne a objaví sa na chodníku približne o 30 metrov na pravo. Pravú ruku pritom mám zaťatú v päsť a ladne pohybujem zápästím pripraveným strihnúť si. Ešte stále rozmýšľam nad tým či dať kameň alebo papier či nožnice. Toľko možností na výber. Sám pritom stojím na druhej strane chodníku od pouličného osvetlenia jemne v prítmi do pása schovaný plechovou popolnicou.“Alebo ma proste zastrel ak dokážeš zamieriť tým krivým okom.“

Sylian - 27. prosince 2011 17:32

soukromá zpráva od Sylian pro V ovzduší zmením ilúziu pach. Cačne to tam divne smrdieť po rybách. Hlavne preto aby som zmiatol pach psov, keby náhodou ich pustil. Tí sú pre mňa najväčší problém. Preto ilúziou utlmím svoj pach a umelo ho vytvorím ako pach na ilúzí travoltu, ktorá tu už dávno je. Sám travolta nič nerobí ale som za neho pripravený reagovať. Ilúzia je len zmes svetla preto ak po mne vystrelí vytvorím ilúziu záblesku a prudko ňou otočím. Po výstrele sa travoltovi objaví v rukách guľka. Pointa je teda v tom že vystrelí, guľka bude letieť vzduchom cez travoltu až kým neskončí kdesi v stene za mnou. Vtedy ako ním guľka preletí tak travolta blikne aby nevidel to že cez neho guľka preletela a ukáže mu guľku v ruke. Záver by mal vyzerať tak akoby travolta guľku chytil a ukázal mu ju na výsmech, že ju chytil. Aj keby mu strieľal do chrbta. Moje pravé telo stojí nehybne pri jednom zo svetelných s´tlpov javiaci sa ako kus betónu. Ak príde Na dostatočnú vzdialenosť vystrelím z nej kľudne aj celý zásobník. Samozrejme z iluzionistickým efektom a to takým, že vtedy ako budem mačkať kohútik tak z travoltu vyletí svetluška, preletí k nemu a proste vybuchne. Samozrejme z tej strany z ktorej príde výstrel. Skutočná brokovnica a záblesk z nej je maskovaný pod svetlom a závojom svetla z pouličnej lampy.

Erale Ingwaro - D - 28. prosince 2011 19:08

W.I.B. Vypadá to na menší zdržení Malfas   Stále jsem stála u baru, stále jsem byla zvědavá, co se bude dít a stále jsem probodávala Malfase pohledem. Protože tohle nevypadá na krátký rozhovor. A to je špatně? Ehm, to nevím. No to je fuk. Pobaveně se ušklíbnu a souhlasně přikývnu. „Jo. Asi tak. Nejspíš proto je tenhle bar tady a ne na Zemi.“ Štěstí? Těžko. Povytáhnu pobaveně obočí a jen ho sleduji, jaksi opřená o bar a s rukama složenýma na hrudi. Pobaveně ho sleduju. Zamýšlím se i sama nad sebou. Obvykle bych odešla hned, teď se mi ale k odchodu nechce. To je podivné už samo od sebe. Takže můžu zapomenou – Můj nesmyslný roj myšlenek mi znova přeruší Malfas, když si přesedne, tak, aby byl čelem ke mně. To mi připomíná že už bych si taky mohla sednout. Natáhnu ruku a vezmu barovou židličku, která stojí opodál, přisunu si jí k sobě a konečně si na ní sednu. Mezitím samozřejmě poslouchám – jak bych si mohla dovolit neposlouchat – Malfase a zatvářím se zamyšleně. To vše kupodivu vysvětluje. Zajímavé. Teď je ale zajímavé všechno. „Tak to vše vysvětluje.“ Přiznám nahlas mé myšlenky a pobaveně se ušklíbnu. Já nikam nemizela. Byla jsem tu celou dobu, jen jaksi v pozadí a o ničem zvláštním nevím. A i kdybych věděla, byl by důvod to říkat? Bylo by to rozhodně zábavenější. No to je fuk. Musím si vystačit s tím, čím mám. A informace nejsou vyjímkou. „Něco se tu stát určitě muselo, jenže...“ bohužel „já o tom nevím.“ Znovu nahodím pobavený výraz, když si představím, jak to mohlo vyznít. Možná jako lež. Hm, dost zajímavé je že u mě jako lež vyzní všechno co je ve skutečnosti pravda. Zvědavě se na něj zahledím když vymýšlí další otázku. Jo, opravdu mě dost zajímá co to bude. Problém je, že na tu otázku neznám odpověď. Nebo snad jo a ani o tom nevím? Jo, to by mohlo být. Nakonec jen pokrčím rameny. Nikdy jsem nebyla velký plánovač. To je vlastně lež. Nikdy jsem nebyla žádný plánovač. Bylo štěstí, když jsem si něco naplánovala na další dvě hodiny do předu. A dneska se mi...nechtělo? Jo, to asi bude to slovo. „Zajímavá otázka.“ Kterou nesnáším. Ušklíbnu se. „Ne. Ani ne.“ Přesně, stručně odpovídám furt a pro otázky, které nesnáším to platí dvojnásob. A jak to vypadá, místo na kladení otázek tu mám já. Chm. Otázka, kterou jsem si připravila mě opravdu zajímá, jediný háček je v tom, že na to na devadesátdevět procent neodpoví. Ale i to bude zábava. „Proč jsi byl na čas pryč?“ Ušklíbnu se, všimnu si skleničky a láhve whiskey stojící opodál, ty si přitáhnu a zvědavě se na Malfase zadívám. Jistě že mě napadalo spousta otázek. Ale vše postupně. Tohle si ještě užiju.

Damon - D - 30. prosince 2011 00:32

soukromá zpráva od Damon - D pro Její bejvák "Fajn, fajn..hlavně klídek, nechtěl jsem nějako urazit.." Dám ruce nahoru, jako kdyby mi někdo mířil bouchačkou do xichtu. Skutečně jsem neměl v úmyslu se s touto na pohled hříšnou děvou dát se nějako do křížku, ovšem co se týče nějakého povyražení, tak by za hřích stála a já neskutečně rád hřeším... "Ano, vlastně ano... Ale neptej se mně proč, protože ani já sám to nevím." Já fakt hodně věcí zapomínám a asi totok nebude vyjímka. Možná mně té krásky bylo jen líto, že je tu tak sama. Pokrčil jsem rameny a dál se raději tím nezabýval. Proč jen zaměstnávat svou mysl nějakými nevyřešenými záhádama co se týče mužskejch eg a tím, čím myslíme.. Hlavně potom to porovnání toho, jak myslej ženské a my... Co mně je zatraceně potom? "Možná jsem tak trochu počítal, že tu budeš mít něco k pití a ve WIBku chlastat s jakousi podivnou existencí se mi skutečně nechtělo.." Prohrábl jsem si rukou vlasy a lehce si je upravil. Ano mám se rád a hlavně mám rád svoje háro. "A slečna mi nenaleje, nebo se mám obsloužit sám..? Nebylo mi jaksi nic řečeno a já nechci být hulvát.." Menší pousmátí u mně nebylo na škodu. Většinou na to jsem zrovna balil démonské slečinky, jenže na tutok to nebude určo platit. Za prvé není to démonka, za druhé není to ledajaká slečinka... je to prostě jiná a vyšší liga. A já je neskutečně rád hraju, sic je to možná běh na velkou trať a totálka o hubu. Ale pro to přeci žijem.. Pro radost z dosažení nedosažitelného. "No a ehm... co ty tu tak sama?" Gecnul jsem si na zem, jelikož se mi na ní sedí nejpohodlněji a chvíli si jí prohlížel. Čekal na odpovědi a možná jako největší idiot se ještě zapomněl představit...

Lucifer - 30. prosince 2011 03:30

Dobré ráno - To budete čumět !! [i PEGI 18+ - Následující řádky obsahují:[/i]] Práce, práce, práce. Však to znáte, čert nikdy nespí. A kam nemůže, tam nastrčí ženskou. Bohužel... Tfuj ! Peklužel, často neschopnou. "Cože ?! Jak ?! Že vám zdrhl ?!" "Pa... Pane, já vám to hned vy..." "NECHCI NIC VYSVĚTLOVAT !!! OKAMŽITĚ TOHO BASTARDA ZAČNĚTE HLEDAT A SEJMĚTE TOHO NEGRA, JINAK VÁS ROZTRHÁM NA SRAČKY !!" Místo zmáčknutí červeného tlačítka se mobil rozlétl o nejbližší stěnu. Jo, poslední dobou mám celkem nervy v kýblu. Povzdychnu si a kopnu do sebe zbytek whisky. Jemné ruce se ujaly masáže mých ramen. "Měl bys občas vypnout, drahý." Ozval se ženský hlas za mými zády. Svaly kolem krku se uvolnily a poddaly prstům. "Ale čert nikdy nespí." Na rtech se mi zavlnil úsměv. Zaklonil jsem hlavu a usmál se na Lilith, první ženu Adamovu. A taky na Lilith Pokušitelku. Její rty se zlehka dotkly mých. Na nahém těle jí fialově opalizují vytetované runy. K téhle první sukubě. Tohle divoké děvče je matkou všech prvních démonů a démonek. Zbytek je jen to, jak se co pokřížilo, případně co mi sem hodili z Nebe. Božský výtvor, ovšem mysl zkažená Peklem. Můžu být na sebe právoplatně pyšný, za tenhle úlovek. Ví o všech mých eskapádách a já zase vím o všech jejích. Vlastně jsme to byli my dva, kdo založil takové to volné manželství. Naše nesporná výhoda je ale v tom, že nemůžeme nic chytit. Jak jsem už řekl, jsme božská stvoření. Teď ale siesta pro hřích. Jako tenkrát, v zahradách Edenu... Poprvé. Tak a teď už skutečně ráno. Prostě po probuzení je ráno. Budím se sám, Lily nejspíš vyrazila lovit hříšníky na Zem. Koneckonců, poznám ještě stopu přemístění. Líně se kouknu na hodiny. Za chvíli poledne. No super. Pomalu se vyhrabu z postele a ani ji nestelu, za několik hodin do ní stejně znova zamířím. A myslím, že rozhodně ne sám. Teď ale hurá do sprchy, umýt ze sebe hříchy noci. Pustím si v koupelně AC/DC, zalezu si do koutu a otočím červeným kohoutkem. Slast. O několik písniček a litrů vody později se začnu sušit. Při odchodu rádio samozřejmě vypnu. Lusknutí prsty a moje tělo dvacetiletého zajíčka zahalilo bílé triko s dlouhým rukávem, černé trenýrky a ponožky a tmavomodré džíny. Na krku se mi houpe pentagram, zápěstí skrývají bílá potítka. Tak, oblečení vyřešeno, už jen sehnat kecky, ale napřed najít něco na zub. V kuchyni na mě čeká celkem milé překvapení. Má drahá tančí v rytmu latiny, v těsných džínách a sportovním tílku tyrkysové barvy. Nenápadné připlížení, obejmutí jejích boků a chycení tempa. Políbím ji na krk. "Dobré ráno, Lily." Zašeptám do jejího ucha. "Jak se spalo ??" Zeptala se a já prozatím odpověděl úsměvem. "Stejně sladce, jako vždycky, když spíš se mnou." Dodal jsem po chvíli tance. Potom jsem se otočkou dostal před ni a zaklonil ji, zatímco své tělo jsem poslal dopředu. Když jsme se rovnali, nadechl jsem se zhluboka její vůně. Bylo těžké odolat pokušení. Četla v mých očích, ale dala mi prst na rty. "Taky se mi spalo krásně." Uculila se. Je to zvláštní, ale i prvotní zlo může mít city jako člověk. Přecijen, po těch tisících letech už omrzí být tou kostkou ledu. (U mě v děvátým kruhu skutečně mrzne, děti. A skončí tam zrádci, tak se držte ;) Pokušení nakonec zažehnáno, snídaně (snídaňo-oběd) proběhla jen za doprovodu několika mazlivých doteků a políbení. Následovalo několik rozčilujících telefonátů, útěcha přišla v podobě úsměvu tmavovlasé démonky, povídání si; moje hlava na jejím klíně, její podmanivý smích, když jsem ji začal za jednu poznámku lechtat na bocích. Zase uklidnění, zase hovor, při kterém padla zmínka o zmrtvýchvstání Souí. Po tváři Lilith přelétlo zamračení. "Taky se mi nezdá, že by se jen tak..." Souhlasila moje spoluvládkyně. "No, někdo se mě asi snaží nasrat." Zazubil jsem se a lenošivě jsem se protáhnul. "Žeby taťka, kocoure ??" Nadhodila a podrbala mě ve vlasech. Odpověděl jsem zavrněním. Zase se rozesmála a já se aspoň usmál. "Asi se mi mstí za to mentální rozvrácení Gabriela." Dloubnul jsem ji do plochého bříška. "Héj !!" Okřikla mě se smíchem. Já se natáhnul a políbil ji. "Hóu." Pohladil jsem ji po tváři. Tentokrát chtíči neodolala ona. Já se jen vezl. "Dobrou noc," řekl dětem na Zemi Večerníček a já se zase začal oblékat. Tentokrát po staru a poněkud více než neochotně. "Neupracuj se mi." Zašeptala sukuba po políbení na rozloučenou. "Takovou radost bych některým neudělal." Štípnul jsem ji do zadku a se smíchem se vzdálil. Kolem mě prolétl polštář. V obýváku jsem popadl mikinu s kostkami a ze stolku klíčky. O několik minut později už si to frčím po ulicích, moc a aura skrytá, na hlavě bílou helmu s černým sklem, pod sebou bílou dvěstěpadesátku od Kawasaki a na ni vyvedenou rudou růži. Cílem cesty je kalba v Infernalu. Ne, nemíním usnout na vavřínech. Proto na ty neschopné kretény řvu v jednou kuse, aby toho mého haranta konečně našli a šoupnuli zase zpátky dolů. Ze stovky jsem motor postupně zkrotil na padesát a pak zastavil na malém parkovišti za Infernalem. Řetězem zajistit motorku proti krádeži, vzít si klíčky, sundat helmu z kebule, nacpat ji do boxu za sedadlem, zamknout a hurá mezi plebs. Vlezu tím trochu méně známým vchodem, který spíše častěji slouží jako únikový východ a kouknu se po davu. Jakási děcka si v koutě píchají, o pár kójí dál se šňupe. Víří tam chlast, upíři cucají ze "živého", sukuby a inkubové zase loví svoje hračky na noc. Několik andělů zvesela hřeší. Tady to je skoro jako u nás dole. Trochu nevěřícně zakroutím hlavou a začnu se opatrně podél zdi prodírat k davu. Všichni, opakuju všichni, vidí jen asi dvacetiletého blonďáka s tunelem v levém uchu a rozhodně necítí žádného Satana. Toho právě vidí mizet pryč s klasickým staromódním efektem kouře. Trochu se leknu. Na dvoře divadla... Pousměju se. Po chvíli se přitočí jedna z barmanek. "Um, dobrej. Máte, um... Mojito ??" Nejistý úsměv. "Jedno si dám. A málo rumu, jsem tu na motorce. A erhm... K tomu kaktusový džus." Před barem jednomu pekelnému psovi praskla hlava.

Alicea - D - 30. prosince 2011 10:44

W.I.B. - Gabriel Znuděně se na něj podívám. I když nevypadá špatně, nic s ním mít nechci. Postelových mazlíků na jednu noc mám tak akorát dost. I když ... ne, nemám. Těch na jednu noc není nikdy dost. Ušklíbnu se a znovu upiju vodky. Už zbývá jen pár kapek na dně sklenice. Tiše si povzdechnu a sklenice tam, kde se jí dotýkají mé prsty, lehce namrzne. "Řekněte mi ... na co vůbec ta slušnost je?" Ledově se na něj podívám a položím sklenici na bar. "Ještě jednu vodku ... s ledem." Kývnu arogantně na tu za barem a dál si prohlížím onoho neznámého, co do mojí osoby vrazil. Mezitím se vyhoupnu na vyšší, barovou, židli a koukám na svoje kalhoty. Ale ty pásky mě iritují ... občas se někdy zachytím a pak už mě čeká jen nehezký let končící tváří v podlaze. Jóó na image já dbám .. víc než je zdrávo ... Rozhlédnu se po baru. Kousek stojí ten modrooký, s dokonalým úsměvem, právě vešel nějaký blonďák a jinde se zase oddávají choutkám dva upíři. Jsme to rozmanitá společnost. Jak krásné, co zlo udělá i s anděly, že? Projít se? Asi ani ne ... ona je zábava tuhle smíšenou společnost pozorovat ... Ale později půjdu ráda." Zlomyslně se mi zablýskne v očích a do zase začnu upíjet svoji vodku. A jít s ním ven? Když mě nebude nudit, tak půjdu. Tenhle večer bude zajímavý ... Jen jediným dotykem dlaně se sklenice s vodkou ochladí. Tyhle malé výpomoci mám ráda. Ale nijak mi to nepomůže, když si chci ohřát jídlo ... Ale se zmrzlinou to dělá divy. Dala bych si zmrzlinu ... nebo ještě líp ... čokoládovou zmrzlinu ... Zavrtím hlavou a vytáhnu z kapsy cigarety. Jo, i padlí andělé mají svoje neřesti ... Jednu si vytáhnu a nabídnu krabičku i modrookému. "Dáte si taky?" Zazubím se na něj a v kapse šátrám po zapalovači.

Daiglien - D - 30. prosince 2011 11:38

Moje WIBko Fajn, takže prát se tu nebudou, to jsou teda slušnáci.. Mírně se ušklíbnu a dál skáču od jedného zákazníka k tomu druhému, je to pěknej záhul, ale co na plat.. Mám to co jsem si vybrala, tak si teďkom nemohu stěžovat. Za prvý je to k ničemu, za druhý si stěžuju sama sobě, což je skutečně prt platné. Krucipísek.. já bych se na to akorát tak vy.. Jenže když neudělaj bordel tamti, tak jeden andílek se nám tu pěkně pozvracel a kdo jinej než-li já, to musí uklízet. "Máte dost, takže hele spakujte si svoje věci, nebo na vás pošlu Azazelovi pekelný psy.. Nebo to za mně uklidíte a budete si ctít tento podnik?" Zatvářila jsem se na ně skutečně nepěkně, nejspíše bych se sama sebe v tom zrcadle nesmírně lekla. Oni jen kývli hlavou a jeden z nich, vzal můj kýbl napuštěnej vodou a ještě čímsi a dal se do uklídu, mezitím co ten druhej vzal toho andílka na čerstvej vzduch.. "Tak se mi to líbí." Zazubila jsem se a přesunula se za bar, kde mně jak jinak opět čekala práce. "Nejsi ve své kůži? Hmmm.. tak na to nemám lék, měla by ses dát hezky do kupy zlato." Poradila jsem Erale, sice pozdě, když už se bavila s Malfasem, ale já holt nemám čas na nějaké vykecávání.. Jsem totiž v práci.. "Jasně Gabíku, tady to máš a nech si chutnat.." Podám svému stálemu zákazníkovi jeho oblíbené pití a poté si koutkem všimnu jeho společnici, sic ne zcela slušnou. Ale kdo je v této době slušnej... Naprosto nikdo. "Netušila jsem, že tu máš nějakou společnost, ale blahopřeju." Moc dobře věděl na co narážím. Těch dvou démonů, z čehož jeden byl totální výsměch všeho možného, jsem si nějak extra nevšímala. Nedělali mi tu bordel, jako někteří, tak proč si jich všímat. Až něco budou chtít tak si objednaj. Dveře se otevřeli a do místnosti vstoupil jakýsi hodně pohledný mladíček. Očka se mi rozzářila, zároveň se v nich něco zalesklo, jako u každé ženské, která vidí pořádného krasavce. Ovšem já jsem měla jedinej háček, byla jsem s někým jiným.. Ovšemže od čeho jsou pravidla, od toho aby se neskutečně porušovala. Však s Očkem ještě nejsme svoji, takže to je ouk. "Jasnačka, Mojito je klasika.." Zazubila jsem se na něj a na prst si namotala pramínek vlasů. Svůj pohled zabodla do jedné z kolegyň, nebyla to Kristine. "Neslyšelas mladého muže? Jedno slabé Mojito a kaktusovej džus.. a rychle, rychle.. nenecháme ho přeci čekat." Slečna jen kývla hlavou a vykonala vše, co jsem jí poručila. A tak vykonala bod pro sebe. "Koukám, že nějakej cizinec.." Naklonila jsem se lehce k němu přes bar a zašeptala. "A co je to za motorku?" Laškovně jsem se na něj podívala a svůdně usmála. Jestli se nechytí, tak to není pořádnej chlap..

Lucifer - 30. prosince 2011 12:19

Stejně jako Quentin relaxuji v baru... Ale ne tak moc Dai už se lesknou očka. Ne, že by se jí do nich hnaly slzy... Sákra. Okoune, drž si tu svou číču trochu zkrátka. Trik s cudným namotáním vlasů na prst je z módy asi už čtyři století. Možná pět. Kolegyně černovlasé barmanky přede mě postavila žádané alkoholické pití. Za chvíli doplachtil i kaktusový džus. "Děkuju." Usmál jsem se na obě a napřed hmátnul po mojitu. Cucnul jsem si a pak to radši zapil džusem. Ne, že by na mě alkohol měl nějaký vliv, když jsem ho lidem sám na zem poslal, ale začalo by to být divné. A já pořád vypadám jen jako človíček s andělskou krásou. Pár metrů za mnou byl ve vzduchu cítit chtíč. Sukuba a inkubus to dali dohromady ?? Pro Kristovy rány... Ozval se ženský výkřik. Stejně jako většina lidí jsem se otočil, bytosti se dál bez zájmu bavily. Ztěžka jsem polkl. Samozřejmě pokračuju v divadýlku. "To... To je tady normální ?" Zeptal jsem se. To už byla nakloněná ke mě. Trochu jsem sebou cuknul. Byla by to typická reakce človíčka mezi touhle havětí, to už mám odpozorované. Dotaz na motorku. Rty jsem smočil v džusu. "Um, eheh. Vzadu na parkovišti. Bílá Kawasaki, dvěstě padesátka NinjaR s růží." Nejistý úsměv barmančiným směrem, tváře se lehce zbarvily do červena. Uhnul jsem modrým pohledem do desky baru a pak očima zabloudil o k jejímu výstřihu. Jsem zvědav, kdy přikluše Okoun ve snaze mi rozbít hubu. Další cucnutí z mojita. "Bohužel, nemám druhou helmu." Vyhrknul jsem najednou a v mysli se hezky usmál. Moje tvář ale nabrala barvu zmíněné růže. Uvidíme, kdo si tady hraje.

Rafael (A) - 30. prosince 2011 13:59

Cesta k W.I.B., svědek souboje? Azazel, Sylian Když jsem měl ulici s barem na dohled, ještě jsem se zastavil a rozhlédl se. V okolí bylo celkem ticho a klid, ovšem kolem baru jako kdyby pulzovalo rudé světlo neřesti a hříchů. Alespoň tak se jevil v mých očích. Vstoupím, najdu Gabriela a zase půjdu…, řekl jsem si v duchu ještě jednou i když jsem věděl, že to nebude tak jednoduché. Už proto, co jsem spatřil o chvíli později. Před barem stáli dva muži. Jeden kolem sebe měl smečku pekelných psů, kteří se tvářili, že rozcupují všechno, co se před ně postaví, jen ne svého pána. Druhý se s ním vybavoval a stál zády ke mně, takže jsem mu neviděl do tváře. Jelikož oba stáli v uličce, pochytil jsem kousky jejich rozhovoru, který se odrážel od zdí. “Výborně, takže už bude problém se do baru dostat…“ zamumlal jsem si pro sebe a strčil ruce do kapsy koženého kabátu s tím, že nejspíš počkám, až jejich souboj pomine. A to jsem také hodlal udělat. Jenomže ten, co stál zády [Sylian] se najednou objevil asi pět, nebo šest metrů ode mě. Trochu jsem sebou trhl a hodil na něj pohled se zvednutým obočím. “Snad abych se klidil…“ prohodil jsem s rukama v obranném gestu, pokud si mě ten muž s uhlazenými vlasy všiml. Odstoupil jsem ještě o pár kroků dál a rozhodl počkat, až souboj pomine. Při nejhorším jsem počítal s tím, že se odklidím pryč úplně, pokud by souboj nabyl nějakých větších rozměrů, což by u takové dvojice nebylo nic neobvyklého, ať už je důvodem souboje cokoliv…

Koule PJ - 02. ledna 2012 17:49

soukromá zpráva od Koule PJ pro Mimo WIBko - Boj Co se týče vašeho boje, každý si bude házet kostkou. Jako u obvyklého dračákovského souboje, co se týče zranění a úspěšnosti, aby si nikdo nemyslel, že někomu z Vás dvou nadržuju. Bude se používat procentovka!: 0-25 bez zranění 26-51 mělké zranění (pistole - jen škrábla), (kouzlo - nebylo účinné tak jak mělo) 52-77 hlubší zranění - krvácení (pistole-zasáhla), (kouzlo-bylo úspěšné, ale ne zcela smrtelné) 77-90 hluboké škrábance, okolo popáleniny, silné krvácení 91-99 v bezvědomí 100-smrt Děkuji za pochopení Váš PJ

Belial - 04. ledna 2012 21:47

Pan nejasný tajnůstkář S pobavením sleduji jeho další výstup a zvláště si dávám záležet na dešifrování jeho proslovu, který může znamenat úplně cokoliv. Stvořiteli, proč jsi udělal něco jako je tohle. V mysli si povzdychnu, jinak se na Discorda usměji. V podstatě jsem se nic nedozvěděl, což bylo očividně jeho záměrem. Ale já vlastně nepotřebuji nic dalšího vědět, všechno o něm vím. Jenom svou samotná přítomností v téhle realitě uráží všechny mocnosti. Přece někdo s takovou silou, se chová jako psychopat. Já jsem trochu staršího rázu, spíše takový veterán a můžu říct, že by takhle vypadat neměl, ale co nadělám. Pak se komicky plácnu do čela ve znamení, že jsem si něco uvědomil. „Ach já zapomněl, že jenom vaše chaotická přítomnost v některých realitách, nemusí mít zrovna pevné a řádné opodstatnění. Promiňte. To je to, že já své myšlenky řadím do jakého si řádu. Ale vy jste řekl, že vaše návštěva má nějaký hlubší smysl, nějaký ten záměr. No a to bych moc rád slyšel. Já tu jsem protože jsem se zde byl stvořen a existuji tu přes pět tisíc let. A na práci mám lenošení.“ Při konci svého rozhovoru se na Discorda ještě vřeleji usměji. Pak si na baru objednám další sklenici džusu, kterou si převezmu a normálním způsobem z ní upiji. Doufám, že kápne božskou, nedostanu povolení, bez dobrého důvodu. No i když, uvidíme.. Na chvíli se zamyslím.

Discordius Van De Chaotic Requuntes - 05. ledna 2012 18:22

Úsměv ? Pro mě ? Sám dávám pozor na všechny v místnosti a přitom nevím co každý dělá. Koukám po všech, občas i jedním okem po jednom a druhým po druhým. Koukání oběma najednou je příliš staromódní. Ovšem jen je pozoruji, nevnímám, tedy pokud si o to přímo nevyžádají. Opětují pohled, hlasitěji se ozvou, vyčuhují z davu. To mi dělá dobře. Pak na mě zase promluvila společnost, která se před tím plácla do hlavy rukou. Ding dong, tady paranoia ! Ozval se zvonek v mé hlavě, doufám jen že to nebylo slyšet i venku. Zbystřil jsem opět pohled na mou "společnost". Oběma očima. Jistě. No nevytočilo by vás kdyby po tak dlouhém proslovu následovala jednoslovná odpověď ? Geniální ! Bavím se víc než jsem čekal a to jsem teď přišel. I když čas je dosti relativní. A taky mám rád štěňátka. Úsměv ? Obočí mi vyskočí o patro vrásek výše. Tak a teď by mě zajímalo co asi chce, análního horolezce jsou dlouho nepotkal. Otočím se k němu čelem, hůl s hlavou tygra schovám do náprsní kapsy, tak aby koukala jen hlava a přitom z druhý strany kapsy nevykoukla, další povedený touchdown zdejší fyzice. Po zandání hole a pohlazení hlavy tygra mezi ušima následuje tah do vnitřní kapsy kabátu. Pohyb protáhnu s hlubokým pohledem do jeho očí. I amatér by si v očích přečetl co chystám, něco vytasit. taky vytasím, dost rychle. jestli se nelekne tak je buď slepí nebo anděl s svědomím čistým jak somálský talíř. Ovšem to co vytasím není pistole, nuž nebo něco jiného, ale pudřenka. Kulaté zlaté otvírací pouzdro. Možná by to mohly být o velké hodinky, tzv.: Cibule. Dáš si ? Nabídnu mu pudřenku, jako by se jednalo o krabičku cigaret. A teď mi řekni co potřebuješ... ... a co mi za to dáš ?

Rider - 12. ledna 2012 19:23

V i před W.I.B. Fajn, takže psí žrádlo. povzdechl jsem si, když se teleportoval kus stranou. Ani náhodou jsem neměl v úmyslu ho někam pronásledovat. Prostě jsem zůstal stát ve dveřích mimo jeho dohled a gestem proti němu poslal svoje pejsky, kteří se s nebývalou chtivostí rozběhli přímo proti němu s jednoznačným úmyslem roztrhat ho na kousky. Jejich útočná formace byla vcelku jednoduchá. Hnali se k němu v obyčejném půlkruhu, načež se v dostatečné blízkosti roztáhli tak, aby jej mohli obklíčit a napadnout ze všech stran. Byli to psi. Vysvětlovat jim, že tato klasická strategie moc fungovat nebude, proti někomu kdo se dokáže teleportovat nemělo cenu a tak jsem je v tom nechal. Rozhodně jsem ale nehodlal jen tak přistupovat na Sylianovu hru. V okamžiku kdy začal utíkat se změnil v psí žrádlo a nic jiného. Teprve v okamžiku, když se na něj vrhli, roztáhl jsem svá křídla a jak rychle jsem mohl jsem vyletěl do vzduchu nad ulici očistce, kde jsem sáhl pod kabát a hodil Sylianovým směrem jeden ze svých kouzelných nožů.

Sylian - 13. ledna 2012 09:53

Pred W.I.B Stojím temer nehybne. Ruky založené pred hruďou pripravené na akýkoľvek prudký pohyb. Pred tým než vypustil psov tak som naň raz z dlane vypustil jednu iskričku ktorá letela smerom k nemu. No vedľa. Teraz keď bežia psy oproti tak jemným pohybom zápästia ladne no prudko vytiahnem z náprsnej kapsy obleku červený kapesníček, ktorým zamávam pred sebou. “Čáry máry fuck!“ Zahlásim a schovám ho naspäť do vrecka. “Len aby to vyšlo. Lebo ak nie... tak by som ich musel uškrtiť ručne a na to proste nemám srdce a čas!“ To, že vyletí niekam do vzduchu nesledujem priamo, zdá sa akoby len periférnym videním. “Zbabelec...“ “Takto kokotiny vymýšľať...“ prejde mi hlavou. “Sme nemohli ísť na férovku na päste?“ Keď letí dýka mojim smerom a ak nie som dostatočne zamestnaný tak sa proste úkrokom nabok uhnem. Ak nie spustí sa obrana.

Sylian - 13. ledna 2012 09:53

soukromá zpráva od Sylian pro MH: poprosil by som vyhodnotenie nasledovných akcií od teba ako PJ. Popis akcie: Tá iskrička na začiatku bola akcia z minulého príspevku, keďže som hodil 17 tak sa to dalo považovať za neúspech tak som napísal, že som netrafil. Každopádne stále bol ten výstrel brokovnice formou ilúzie cez iskričku. Pohyb s kapesníkom a slová sú len divadlo. Moje pravé telo vytvára ilúzie nové na psov. A to v momente keď sa ku mne priblížia. Každý pes zacíti môj pach na tých iných psoch a taktiež iných psov uvidí ako moje telo. Efekt by mal byť taký, že psy by sa mali potrhať navzájom. Strieľať po nich nemá cenu. Táto možnosť je jednoduchá, pretože zviera reaguje pudovo na podnety zo svojich zmyslov ktorým verí a tie som ja pozmenil. To s tou dýkou som chcel len uhnúť nabok tou iluzúziou travoltu. Aby mu to nedošlo. Ak by som sa uhnúť nestihol tak by ta dýka preletela cez ilúziu. Pretože na tom mieste kde stojí travolta nie je nič. Samozrejme ja temer nehybne tváriaci sa ako kus betónu na ulici mierim na Azazela. Ak dobre zamierim a bude dobrá šanca znovu vystrelím. Ilúzia v podobe letiacej iskričky.

Daiglien - D - 28. února 2012 19:09

Hřích ve WIBku - žijeme, abychom mohli hřešit Nějak mne nepřekvapuje dění zde. Je to stejné, jako vždy když se oslavuje. Zapomíná se na pravidla a je sakra proč. Už tu není nikdo, kdo by nějaké udával. Ač je pravdou, že všeho s mírou. Koutkem očka kouknu po mladíkovi, který je nejspíše znepokojen chováním ostatních zde. Přátelsky se na něj usměji, přičemž taky sama sobě naleji. Stále se však koukám po Očkovi, který snad neuvidí věci, jež mám v plánu. I když na druhou stranu, když snese Tinu, tak by mohl snést i tohohlenctoho mladíčka. Zaučili bychom ho jak to tu chodí a naučili bychom ho pořádně hřešit. No to by bylo něco. O dalšího hříšnika postaráno. V duchu si mnu ručičky. Do reality mně však vrátí onen mladík, který se ještě nepředstavil. Nebo snad ano? "Nom.. ano.. ale neboj se. Brzy si na to zvykneš.." Vykouzlím na svých rtech, ten nejsmyslplnější úsměv a olíznu si lehce rtíky, trošku si je skousnu, až mi po rtíku do dekoltu spadne kapička krve. Ten klučina se mi začíná hodně líbit a zároveň ta jeho motorka. Další chlap, který to umí na pořádné mašíně, by to mohl umět i na pořádně žhavé ženské. O to víc se těším, až ho pozvu do svého pokojíku a tam vyzkouším, zda je to vlastně pravda. "Já helmu nepotřebuji. Ráda riskuji. Navíc.." Na chvíli se zamyslím, nikdy jsem nepřemýšlela o tom, co by se mohlo stát, když tu někdo zemře. Nejspíše se konečně dostane tam, kam chce. Dosáhne svého klidu, či něco tomu podobné. "..miluji ten úžasný pocit, když si vítr hraje s mými vlasy. Cítím se potom volná a bez okovů." Pronesu spíše zasněně a omluvně se na něj podívám. "Takže, co to tak vyzkoušet, cizinče." Obdařila jsem ho smyslným pohledem a čekala na jeho reakci. Očka na chvíli ignorujíc a tím vlastně ignorujíc ostatní v baru. Přímo věnuji pozornost onomu novému.

Gabriel - A - 28. února 2012 19:35

WIBko - Alicea "Máte pravdu. Ale nechtějte po mně vedět na co ta slušnost je." Vykouzlil jsem na své tváři úsměv a vzal si ještě jednu dávku toho, co obvykle piju. Slečna obsluhující mi raději dala celou sklenici, abych jí neotravoval a já to přijal. Dneska se pořádně opiju, když už je to zadara. Společnost, která se tu sešla, nějak extrémně neřeším. Jsem na to holt zvyklej a řešit moc věcí, který se netýkaj mně, není zdrávo. "Fajn.. pozdějc... stejně mám co pít.." Opět jsem se usmál a napil se hezky z láhve. Teplíčko se rozlilo po celém těle a mně bylo náram.. náram.. náramně skvěle. Takovou idylku jsem si přál a teď jsem jako blecha v kožichu. Chvilkama by se to mohlo i brát vážně. Ovšem netuším čí ten kožich je. Neunikne mi fakt, co provádí se svým pitím. A jediný nedostatek ta láhev má, že není pořádně vychlazená. "Nevadilo by vám, kdyby ste to udělala i s moji láhví. Jaksi to není pořádně vychlazený." Hodil jsem na ní štěněcí pohled a doufal, že mi jí schladí. A pokud se jí to povede pořádně. Tak jsem vždycky snil mít zmrzlinu s alkoholovou příchutí, kterou bych cucal, jako nějakej cucák. Sakra, už zase myslím na sprosťárny. "Jasně.. jasně... neodmítnu." Moje společnost se mi čím dál tím více líbí. "Jinak.. jmenuju se Gabriel, ale všichni zde mi říkaj Gabe..." Luskl jsem lehce prsty a na malou chvíli ukázal svoje černá křídla, která měla vidět pouze Alicea, ale mám takový pocit, že to spatřil i někdo další (Lucifer) Pak jsem prsty sfoukl, jako kdybych z nich střílel a napil se z flašky. Je mi skutečně šumák, že prozrazuji takto, kdo jsem. Páč jsem ještě neukázal všechno.. Joooo... to já tak žeru... "A copak vy, slečno.. mi o sobě řeknete?" Se jasným zaujetím v očích jsem na ní hleděl a čekal, co z ní pěkného vypadne.

Malcolm Graves - 01. března 2012 16:53

W.I.B. Let's play with fire Erale Zvědavě si Erale přeměřím pohledem a tiše, pobaveně se zachechtám. Začnu váhat jestli jí mám říct pravdu nebo zalhat. Ale ono to bude tak jako tak jedno ne? Kdybych zalhal udržel bych si tu vůni tajemství. Ale já nějakou ještě stejně mám. Ušklíbnu se. "Ále... Měl jsem nějakou prácičku. Tam nahoře. Na Zemi. Je tam hnusná zima a smrad. Ty možnosti tam mají teda neomezený ale i tak... Nic se nevyrovná starýmu, dobrýmu peklu." Rozesměju se a kopnu do sebe dalšího panáka whiskey. Zhluboka, spokojeně vydechnu a zvednu se z barové židličky. Jednak abych si protáhl nohy. A jednak že asi půjdu něco dělat. Začíná mě to tu nudit. Daiglien začala s někým škatulkovat, ty nejlepší sukuby jsou tu patrně už zadaný, chlastu je sice dost ale stejně cítím že to chce něco... Ostřejšího. Hodím na bar pár dalších, ušmudlaných bankovek. Kdo si je vezme to je mi fuk. "Hodláš tu ještě něco dělat? Nevím jak ty ale já jdu dělat něco tam ven. Tady je to nudnější než na hřbitově. Znám pár míst..." Další slova zanikla v prázdnu. O hlavu se mi roztřískla letící flaška kterou někdo hodil patrně v záchvatu opilosti. Tak jako tak to nebylo nic co by mě nechalo chladným. S rozzuřeným vrčením jsem se zase vyškrábal na nohy a v pravačce se mi objevila ohnivá koule velká jako kokos. Otočil jsem se a prudce jí hodil směrem kterým přilétla flaška. Následně byl úchvatný pohled na to jak má koule letěla davem, zanechávajíc za sebou stopu černého dýmu, až kamsi do rohu kde s hlasitou, třaskavou ránou explodovala. Vzduchem najednou začalo létat sklo, třísky stolu... A kromě strašného randálu rohovou sedačku zachvátil i menší požár. Společně s kabáty dvou, tří maníků... "No dohajzlu... Za to mě Dai asi vykuchá jak podsvinče." Zakroutil jsem nevěřícně hlavou a natáhl plamenům pravačku. Pomalu jsem ji sevřel v pěst a nechal ohně pohasnout. Pak jsem se otočil k Erale a vtiskl jí do ruky rychle napsanou adresu místa, kam se chystám jít. "Radši zmizím než na to Daiglien přijde. Kdybys chtěla víc pokecat budu tady. Někde." Pobaveně se ušklíbnu a nechám se zahalit plameny. Zmizel jsem. Objevil jsem se poblíž křižovatky, kde na jednom rohu stála stará, rozpadající se továrna na... Co já vím. Něco. To bylo i místo na které jsem navedl Erale. Bylo to tu dokonale tiché a odlehlé. Považoval jsem to za svůj rajon a všichni poblíž to dobře věděli. Proto je to tu taky tak prázdné. Pokud jsem neměl nic na práci, nepřebýval jsem v luxusních pokojích s těly nádherných dívek nebo jsem se netoulal ulicemi trávil jsem čas tady. Kromě toho že jsem tu měl i takovou svojí tajnou pracovnu a skrýš... No, každopádně většina mých věcí by tu stále měla být. Uvidíme, jak moc se to tu během mé nepřítomnosti změnilo.

Damon - D - 02. března 2012 21:40

soukromá zpráva od Damon - D pro Jsem naprosto spokojený. V teplíčku svého domova, s krásnou společnicí. Co mi může chybět? To co se děje s Očistcem mně už přestává bavit. Hlavně ten fakt, komu vlastně bude patřit je pěkně na dvě věci. Satan nebo Manon, vyjde to na stejné. Důležité je ani jednoho si k sobě nepoštvat a budete žít pořádně, spokojený se sám sebou a nebude vám nic chybět. Alespoň to tak bylo u mně. Pohladil jsem svou kočku po jejich modrých vlasech a užíval si skutečnost, že mi ležela nahá na mé hrudi a to, co jsme před chvíli dělali nebylo pouhopouhá pohádka pro dospělé, ale neskutečný smyslný fakt s blahodárnými účinky. "Asi by nebylo na škodu se potom na chvíli ukázat ve WIBku.." Pronesl jsem sám překvapený nad sebou, že jsem touto myšlenkou zkazil své veškeré myšlenky ohledně lenošení v postýlce a zopakování si dalšího smrtelného hříchu, i když na ten by byl ještě čas. Rukou jsem jí zabloudil po těle s úmyslem se dostat k jejím nehorázně vzrušujícím vnadám, které byly na prvním místě samozřejmě (s jedinou Daiglien si může konkurovat) a hrál jsem si s nimi, s úmyslem jí navnadit na další pokračování. "Zopakujeme si to ještě jednou?" Položil jsem otázku a udělal na ní nehorázný štěněcí pohled. Zároveň ani nemusím moc prosit, jelikož cítím, že i ona touží potom opět cítit moje přirození v sobě a vychutnávat si tu vlnu rozkoše, kterou si nemohla dopřávat na Zemi. Ať žije Očistec město nezkrotné a plné hříchů.

Lucifer - 02. března 2012 22:39

Když někdo sežere návnadu i s celým prutem... Eye si mě a Dai naprosto nevšímá, díky sukubě, kterou jsem mu tam "nenápadně" nastrčil. Týna pohledem hypnotizuje upírku, jak se krmí z dívčího těla. V jejích očích jde vidět, že by to chtěla taky zkusit. Něco na styl dítěte nalepeného u výlohy hračkárny. Dai se mě snaží uklidnit, že si zvyknu. Kus mého lidství se na ni vyděšeně otočí. "To... To je tady normální ?!" Polknutí se jen těko prodírá staženým krkem. Oči samozřejmě sklouzly k plným rtům, do kterých se kráska kousnula. Modré oči pronásledovaly pohledem i tu kapičku krve. Na nezkušený pohled se ta moje začala vařit. Jak snadnou se s nimi dá manipulovat... Ušklíbnu se v mysli pro sebe a přihnu si z mojita. Nenápadně Dai koukám do hlavy a kdesi v sobě se směju na celé kolo. To je gól, ona si myslí, že mě svádí !! Cudně se usměju, tváře zase naberou trochu zdravější barvy. Další loknutí mojita, když jsem pohledem uhnul z jejího výstřihu. Ale proč taky občas neotestovat svoje dílo ?? Samozřejmě pozorně poslouchám, jejímu proslovu o riskování. "Byla by škoda, kdyby se ti něco stalo." Jazýček už trochu vázne. Divadlo, že jsem skutečný nováček asi ve všech druzích hříchu mi dál prochází. Tentokrát přichází lok z džusu. "Zkusit to klidně můžem." Pousměju se a pomalu se zvednu z barové židle. Chvíli nejistě přešlapuju, než se pro Dai natáhnu za bar a zvednu ji tak, aby koleny dosedla jeho desku. Nevinně se usměju a pak ji postavím vedle sebe na zem. Chytím ji za ruku a začnu se probíjet davem. Jde to přecijen trochu snáz, když vidíte ty snadnější uličky. Za chvíli už cvaknu s klikou a oba nás vytáhnu na čerstvý noční vzduch v Očistci. Na poloprázdném parkovišti stojí ten bílý stroj s "vytetovanou" krvavou růží. Vrhnu se k jednomu kolu a odemknu řetěz, který dám k helmě do boxu na zadku motorky. Nasadím si brýle a nasednu. "Um, tak jedem ??" Kouknu na Dai a nastartuju.

Koule PJ - 03. března 2012 13:28
	soukromá zpráva od Koule PJ pro Na souboj kluci v této chvíli nemám hlavu, takže ten budu řešit nejdříve až příští týden.... Stejně máte na práci jiné věci... jako je škola či práce... Že je to tak?

Erale Ingwaro - D - 03. března 2012 14:45

Jednoho, krásného večera...počkat...co to tu melu. Malfas K mému překvapení mi ten nezkrotnej živel odpověděl. Chm. Takže na zemi, jo? Tady si někdo cestuje a já tu mezitím trčím. No toto... Sama pro sebe si uchechtnu. No jistě, ale už při pohledu na něj by mnohým došlo, že on prostě není ten, co by dokázal nějakou dobu nečinně sedět. Jako oheň. Překvapivě. „Takže na zemi říkáš?“ Ušklíbnu se. „Tak to bych radši navštívila hnusnou zimu a smrad.“ Co pro tebe vůbec znamená hnusná zima? Vánek? No to by bylo, kdybych to řekla nahlas. Možná by byla sranda, ale. Ale rozhodně nechci skončit jako hromádka popela. Bůh ví,co ho může vytočit, především v tomhle...stavu? „Než abych tu pořád jen nečinně trčela.“ Řeknu po krátké chvilce, jen, co mi dojde, že jsem nedopověděla začatou větu. No to je fuk. „Takže zase „doma“, že?“ Dává mi problém udržet můj výbuch smíchu. Nevím, něco tu mě nutí se smát. Nevím co. Éch, že bych to brzy zjistila? „Asi není nic „lepšího.“ Na dva slova jsem dala viditelný náznak ironie, nebo možná něčeho, co se ironii zdánlivě podobá. Malfas by si toho mohl nevšimnout jen, kdyby byl zabranej do čehosi, nebo by to neposlouchal, ve zkratce. Jinak nevím. Ale to už zjistím, proč jsem se něčemu tak nehorázně v duchu smála. Kdosi /cosi“ hodí na Malfase flašku, které se nestihne vyhnout. „...které jsou zajímavé, jasně.“ Doplním jeho větu. A ne, vstát a pomoct mu se vyškrábat na nohy mě fakt nenapadlo. Tohle je divadélko. A jsem jeho součást? Nebo jen divák? Obojí. Vesele se usměji, když místností proletí ohnivá koule, co zasáhne protější stěnu. Přesně při explozi skočím z barové židličky, na které jsem doteďka seděla jako divák a odbelhala jsem se k našemu...ohníčku. „No...je tu možnost, že si toho nevšimne.“ Usoudím. Jasněže z ironie, ale...Mohla bych to urychlit. Když se Malfas zmíní o tom, že by měl vypadnout a mě se v ruce objevil jakkýsi papírek, jsem očima hledala Daiglien a přitom se snažila srozumitelně odpovědět Malfasovi. „Éhm, jasně? A...“ Daiglien nějak nemůžu najít, v pohodě. Ale než jsem stihla doplnit větu vedle mne, kde ještě před chvílí stal Malfas, jsem ucítila žár. Když jsem se ohlédla...nebyl tam. „Takhle zmizet.“ Řeknu si sama pro sebe a ušklíbnu se. „Já s tím neměla nic společného, aby bylo jasno.“ Řeknu pár opilcům, co se na mojí osobu podívali a rukou jsem jim naznačila, aby vypadli, že tu není nic, co by stálo za podívání. Jen co se někam odbelhali jsem rozložila papírek, co mi Malfas vrazil do ruky dřív, než zmizel. To řeknu radši i Dai, když má někoho vykuchat, tak jááá to nebyla. Nebyla jsem ani svědek. No dobrá, to druhé bude možná lež ale..páni, to je čmaropis! Hvízdnu, když uvidím nějakou zohybanou čáru, co měla být správně název místa, kam se Malfas přeteleportoval. S mírnou nadějí jí obrátím vzhůru nohama a hle... Nějaké písmenka už rozluštit jdou...to je jak luštit hieroglify, snad s rozdílem, že tu nemám žádný tahák. Po pár hodinách...no dobře, kecám, bylo to něco málo přes deset sekund jsem přečetla celý název. Tak dobře, pokud ale dopadnu v popelnici, tak je to jeho vina. Zašklebím se. Nějak bych se ani nedivila, kdybych tak dopadla, když si vzpomenu na můj „příchod.“ No nic. Tady se pořád něco dělo. Fakt nevím, jak to tady může Dai zvládat. Jen tak tak jsem nedopadla jak před chvílí Malfas, když i na mne mířila nějaká flaška, já jsem ale naštěstí stihla uhnout. Jo, čím dřív vypadnu, tím líp. Ale pěšky se mi chodit nechce. Poslední myšlenka mě spíš donutila se ušklíbnout. Vždyť ani nemusím. Odbelhám se ke koutu, kde jsem stála ještě před x...minutami? Hodinami? Jé, já ztratila pojem o čase. Á...nemám hodinky. No, snad to nijak nevadí. Papírek schumlám v ruce a nechám, abych zmizela ve stínu, co ovládal kout. Démoni, co procházeli kolem mohli vidět, jak jsem zmizela. A kdyby se chtěli ujistit, tak ano, v koutě již byl pouze vzduch. Já jsem se objevila na místě určení. Oklepala jsem si šaty a spokojeně se rozehlédla po klidném místě. Tady je velký rozdíl od toho, „žijícího“ baru. Ale dlouho asi klidné nebude. Měl by být někde. Tady. Poušklíbnu se. Stále jsem vedle jakkési, rozpadající se továrny. Nemělo by být tak těžké najít oheň na takovém místě. A taky že nebylo. Rozhodla jsem se obejít továrnu a po chvíli jsem už Malfase „našla.“ Nebo lépe, málem bych do něj vrazila. Opakuju, málem! „ Jéé, ahoj.“ Ušklíbnu se a radši kousek couvnu. Nevím proč, ale...radši. Rozehlédnu se po klidném místě. Je tady snad i větší nuda než v tom baru. Nebo se mi to jen zdá? Vyskočí na mě velký, ohnivý obr? Jo, to by mě zas ani tolik nepřekvapilo. „Je tu dost...klid. Ale jo, z toho hluku tam mě už začala bolet hlava.“ Uchechtnu se. I přes tu dobu jsem si ještě nezvykla na teb hluk tam. „Dobře, kdy by mělo na nás vyskočit to překvapení?“ Opět přejedu pohledem továrnu a její okolí. „Pochybuju, že by tady byla menší nuda, než v tom baru. Pokud tedy...první zdáni klame?“

Daiglien - D - 04. března 2012 00:24

Po boku blonďáčka, vstříc lačné noci "To říkají všichni drahej, že by mně byla škoda.." Lehce se zazubím a kopnu do sebe míchačku, kterou jsem celou dobu cucala brčkem a pořád jsem neměla čas jí vypít. Čím to asi bude? Ještě jsem něco pošeptala svoji kolegyni. Bylo to něco ve stylu toho, že za tento bar nyní přebírá zodpovědnost a jestli se tu něco posere, tak to pěkně schytá. Měla jsem v úmyslu jí ještě názorně ukázat, co se tak může stát, ale to už jsem byla zvednuta právě blonďáčkem s modrejma očima. Musím uznat, že tento nováček má neskutečnou sílu, i když po pravdě já vážím, jak se říká padesát kilo i s postelí a ani možná tolik ne. Nechám muže, ať se probíjí davem a na malou chvíli se v myšlenkách octnu na svém prvním výletě na zemi, kdy se taková kupa mužský o mně prala. Jenom za to, že mohla být chvíli se mnou. A taky že jsem si to náramně užívala. Každou noc spávat s jiným chlapem či ženou. Nyní to je akorát Eye či Týna, nebo oba dva zároveň. Ale tak či tak my ty staré časy zatraceně schází. A proto si je mám v úmyslu vynahradit tímto pěkným útěkem. Kdo taky říkal, že skončíme u projížďky na motorce. Já teda ne. Zazubila jsem se svým představám, které se v této chvíli vůbec nehodí a bude lepší je realizovat, než-li fantazírovat. Zhluboka se nadechnu čerstvého vzduchu, vytáhnu krabičku lehkých slimek, které jsem ukradla jedné ze svých číšnic a vložím ji do úst. Sirkou zapálím a mohu si vychutnávat tu nefalšovanou cigaretovou příchuť. Po boku Očka moc nekouřím. Ovšem, co oči nevidí, to srdce nebolí. "Jasně, že jedem, cizinče." Zazubím se. Dokouřím cigaretu a nasednu vedle něho. Obejmu ho kolem pasu a nasaju přitom jeho vůni, která ještě víc dráždí moje smysly. "Co tak zamířit ke mně? Mám tam, taky takový svůj vlastní bar. Můžu ti namíchat něco dobrého..." a potom můžeme vyzkoušet něco hříšného... Lehce jsem se pousmála a čekala na chvíli, kdy tu mašinu rozjede a já jej budu navigovat ke svému bytečku.

Malcolm Graves - 04. března 2012 23:32

Ve stínu trosek Erale To, že do mě Erale najednou jen tak MÁLEM vrazí mě docela dost překvapilo. Nevěřícně, pobaveně jsem se na ni ohlédl a rozesmál se. Tahle holka byla fakt taky divoký trdlo. Ale tím líp. S takovými se člověk aspoň nikdy nenudí. "Tady čekej akorát tak krysy, feťáky nebo bezdomovce. Je to jen stará, tovární troska. Sice tu mám svý pasti ale tam daleko tě nepovedu." Rozesměju se a přejdu ke dveřím do hlavní haly. Vezmu za kliku že dveře otevřu ale ta mi zůstane v ruce. Pozvednu lehce jedno obočí a zadívám se na ni. Následně ji hodím přes rameno a dveře nekompromisně vykopnu. Dovnitř se nahrne trocha světla. Jinak tam panuje naprostá tma. Sem tam se nese nějaký ten proužek světla dírou ve zdi nebo rozbitým oknem. Ale jinak nic. Beze slov zmizím v oné tmě a Erale z očí. Je slyšet slabé hučení větru, jak se tudy prohání, a sem tam se ozývá děsivé vrzání nebo skřípání železa a plechu. Pak tu bylo už jen to ticho které drnkalo na nervy snad ještě víc. Bylo to mučivé ale já tohle miloval. "Tak kde jsi?" Ozval jsem se zničehonic sotva nějaké dva metry po levé straně Erale a kolem těla se mi rozhořeli dvě ohnivé koule. Které rozehnali tu temnotu a dali všemu méně děsivý náhled. Pobaveně jsem se ušklíbnul, chytil ji za ruku a táhl hlouběji do útrob továrny. "Chceš vidět rovnou moji pracovnu nebo komoru se směšovacími sudy? Taky tu byl někde mrazák a drtička." Rozesměju se a můj smích se ke mě v ozvěně vrátí. Bylo to tu skutečně dost velké. Co se zde dříve dělalo to už ani netuším. Má pracovna byla v jedné z věží kde byl dokonalý rozhled na okolí. Drtička byla ve sklepeních od kterých se pak táhly nějaké tunely dál pod zem ale tam jsem se ještě neodvážil. Upřímně... I mě to tam docela nahání strach ač nevím proč.

Erale Ingwaro - D - 05. března 2012 20:49

Kdesi...dobře, jediné co vím je to, že nejsme ve WIB Malfas. /Překvapivě./ „Aha, takže velký, ohnivý kyklop s obrovským kyjem na mě nevyskočí?“ Zareaguju s hranou úlevou v hlase a na dodání mého, hereckého výkonu rozhodím rukama, jako bych tím chtěla naznačit překvapení. Né, že by mě to tedy překvapilo, kdyby na mě vyskočil /vyděsit...to možná./, ale zase si to tedy dvakrát nepřeju. Mno. Ale to už následuji rozesmátého Malfase směrem k...k...budu šikovná, když řeknu, že jsme zamířili ke dveřím? Ale no ták! Taky jsme mohli zamířit k motorce, co já vím! No dobře, vzdávám se, opravdu to tu neznám. Když démon, který mě vedl, chňapne po klice, která se rázem utrhne, ušklíbnu se, abych se nerozesmála. No, trochu dětinské se smát každé...blbince...ale když já na to dnes mám náladu. Trochu moc silný úchop, nemyslíš? Ozve se mi v hlavě a já si sama pro sebe přikývnu. No, to rozhodně. „No počkej!! Ta klika! To bude suvenýr! Památka!“ Vykřiknu hned po té, co jí odhodí a vykopne dveře. Naznačím, že se pro ní vracím, ale samozřejmě ironicky. ZAS tak blbá nejsem, aby bylo jasno. Ale až se vrátím, Malfas tu není, jako by zmizel. Nahlédnu do dveří, do tmy, která v „místnosti“ panuje s pohledem „Ook.“ Po chvíli, jako by mě kdosi strčil /ani bych se nedivila, kdyby tomu opravdu tak bylo/ vstoupím do tmy, kterou na nějakých těch místech protrhne slabý, pás světla. Ale to prostě...nestačí. Slabé, hučení větru, nějaké to třískání čehosi a trýznivé ticho. Pro někoho mučení, pro mě normálka. Možná se mi to i líbilo, i když slovo „líbit“ si přiznám málo kdy. Spíš jen... „Nevadí mi to.“ Kde jsem? „No, jsem tady.“ Ozvu se se slabým zavrčením v hlase, i když, démon si toho všimnout nemusel. Po chvíli se místností prožene koule, která/é /kolik jich bylo?/ trochu rozehnaly tu temnotu. To by byl inteligentní rozhovor... „Kde jsi?“ „Tady.“ „Kde tady?“ „No tady! Kde stojím.“ „To, kéž bych věděl.“ Světe div se, takovéto rozhovoru občas i mívám. Jo, neinteligentní rozhovory, to mi jde. Nějak se mi „nelíbilo“, když mě Malfas vzal za ruku, ale oukej. Ať. Představa, že bych tady zabloudila byla nepříjemnější...a on to tu zřejmě znal. Vrátit se pro můj suvenýr! Jeho smích mi tak trochu tou ozvěnou zněl jako smích zločince. A teď, dobro zmizí, muhahahahááá! Échm, nad čím to zas přemýšlím? „Drtička?“ Trochu nedůvěřivě zopakuju, ale nakonec nad tím mávnu rukou, asi nemá v plánu mojí, ubohou osobu rozdrtit. „Tak co třeba začít tvojí pracovnou? Když mám svobodu výběru...“ Na slovo „tvojí“ dám jakkýsi důraz, i když je na Malfasovi, jestli si ho všimne, nebo ne. Chmm...jo, první zdání klane. Tohle bude větší zábava, než ve WIB. Tam všechno znám a je tam velký...nával. Muhahahahá! Ech?

Uriel Langston - 05. března 2012 21:44

Konec boje před W.I.B. Znovu spánek. Sny, utrpení. Vzpomínky, dlouhé a bolestivé. Ty na které jsem neměl už nikdy přijít. Ty které měly zůstat skryty hluboko v podvědomí a při tom bylo tak lehké je odhalit. Tolik obrazů najednou. Zrození z ohně. Jak příhodné jméno, očistec pro mne a můj oheň. Vždyť co se může stát ? Další obraz, zdrcení, smutek, zoufalství. Následuje další při kterém vidím své bratry a sebe pracovat, zamlklý, ten co chodí sám. Tehdy poprvé potkal JI. První. Schoval ji před Satanem ? Nejspíše před ním a sám s ní žil než se to dozvěděl otec. Přišel o meč který v podstatě nepoužíval, přišel i o svůj život. Měl být snad mrtvý ? Měl přestat být archandělem a stát se člověkem ? Ne... teď už ne. Vrátil mu vzpomínky, tohle byla chyba. Odešel ihned při první možnosti. Věděl kde je. Věděl co musí udělat. O dva dny později než byla tahle úvaha stál archanděl na jednom z domů. Nikdo ho neviděl, jeho křídla nebyla plně bílá, zakrývaly je lehké šediny. Měl nepřítomný pohled upřený do prázdna. A v ruce podél těla meč. Lehce zahnutý, pokrytý runami. Už jen pár bytostí si může pamatovat jaký mají význam. A on patřil mezi ně. Usmál se a zmizel. Téhož dne viděl svou první oběť. Už jej měl vyhlédnutého dlouho, alespoň co si pamatoval. Již tehdy jej chtěl zabít, ale nedostal příležitost. Teď již ano. Celá ta jejich bitka byla velmi úsměvná. Jen se předvádět ? Nebo snad je tohle vše co uměl ? Stíny se pohnuly a vystoupil z nich, starý dobrý archanděl Uriel. Přesněji řečeno opravdu ten starý a ne zrovna dobrý Uriel. V ruce meč, v očích posměch. Když Azazel opravdu dostal ránu olovem či nečím takovým mezi oči, čepel se mihla okolí. Stále těsně za ním ve vzduchu a zabořil mu čepel mezi žebra. Bylo to jedno. Konec byl velmi rychlý, runy na meči lehce zablikaly a znovu pohasly. Už jen prázdná schránka dál padala k zemi. Azazel byl první, další budou brzy následovat, obrátil se znovu k odchodu ...

Rafael (A) - 06. března 2012 14:19

Boj před W.I.B. a jeho ukončení Uriel, Sylian? Nakonec jsem byl nucen se stáhnout do ulice, kterou jsem přišel, ale ne zas moc, abych na dění alespoň trochu neviděl. Nechtěl jsem jen slepě čekat, až pomine hluk boje, nechtěl jsem tam čekat hodiny a doufat, že až se tam vrátím, ulice bude vymetená stejně jako většina ostatních. Opřel jsem se tedy o lampu a založil si ruce na prsou, jako to dělají lidé, kteří čekají na někoho, s kým měli sraz, ale stále nikdo nejde. Občas jsem se ohlédl, abych věděl, zda není cesta volná. Uvnitř mě tichý hlásek, který by tak vyrovnaný anděl jako jsem já nejspíš ani neměl ani mít, nabádal, že jen ztrácím čas a že Gabriel se mezitím jistě dávno už vypařil. Ovšem ten tichý hlásek narušil pocit. Pocit, že někdo je blízko. Někdo z druhé strany, ale když jsem vykoukl zpoza rohu, nebyl to Gabriel, kterého jsem tam díky svému rozpoložení čekal. Nad střechami těch prázdně vyhlížejících domů jsem spatřil pohyb. Na pozadí temné oblohy svítil pár máchajících šedých křídel, od kterého právě odpadalo tělo. S odporně tupým zvukem dopadlo na chodník před domem. Byl to jeden z těch, co mi zkřížili cestu. Napadlo mě, že jedině my dokážeme vyřídit démona tak rychle a chladně. Zaostřil jsem pohled na onu bytost a hned jsem věděl, proč mě ten pocit přepadl. Naivně, jako malý chlapec jsem zamával na archanděla, který se právě obracel, aby zmizel. Druhou rukou jsem hvízdl na prsty a vykřikl: “Hej!“ Netušil jsem, že budu mít takové štěstí, abych potkal více archandělů. Nemohl jsem si tu příležitost nechat uletět. Doslova.

Lucifer - 07. března 2012 00:40

Když umělecká díla posedne hřích Nedalo to příliš námahy ji dostat zpoza baru. Inu, pro toho, koho vykopli z Nebe, vlastně už nění nic těžké. (Bůh je žena !!! Tak se třeste, smrtelníci, a zoufejte !! A nikdy jí neříkejte Ne. na jednu velmi zapeklitou otázku/nabídku. Jinak skončíte jako já.) "Nabídka, která se neodmítá." Pousměju se sladce. "Problém je, že nevím, kde máš pelech, kotě." Hraju si rád a je to na mě doufám znát... Noha nás odstrčí od asfaltu a motor zapřede trochu hlasitěji, když přidám otáčky. "Musíš vést." Opatrná vyjížďka z parkoviště, a už se řítíme nocí. Nejedu moc rychle, ale že by to byla vyhlídková jízda, to se taky říct nedá. Vítr ve vlasech budí vzpomínky. Ty příjemnější, kdy jsem měl nad církví moc i já. Inkvizice nenáviděná prostým lidem, stejně jako Bohem samotným, brouzdala zemí a házela ke mě další a další. Zrádci, zbabělci, občas skutečný heretik.... Jó, jeden z mála zlatých časů. Teď je Nebe v úpadku a já začínám mít docela plno. Za chvíli jim ty mrtvý začnu vracet na Zem ve formě zombíků, jak si furt o tom natáčejí filmy. Sráči. Ušklíbnu se. Dai mě vede k ní domů. A mě se chce po těch tisících letech křičet. Hlavou běží písnička, rychlost zvolna roste. I break through, What you view, Just to counteract, Kamikaze crash dive when I fight back. Whatcha gonna do? Whatcha gonna say? When I wipe the smile right off of your face? Right now! Break out! Takedown! I wanna take you down I wanna take you out I wanna be the one to break your dignity. And all your empty pride Will rot the hole inside Bet you'd make a beautiful suicide. Don't speak, Doublethink Who you push around. You're mistaken If you're thinking that I'll back down. Whatcha gonna do? Whatcha gonna say? When I give back all the hate you made? Right now! Break out! Takedown! I wanna take you down I wanna take you out I wanna be the one to break your dignity. And all your empty pride Will rot the hole inside Bet you'd make a beautiful suicide. Já jsem nesmrtelný (někdo 'Zlo' dělat musí). Ale co ona ?? Ano, strach o ni... Kdo je umělec a tvoří, určitě ví, jaký to je, bát se o svůj nejlepší výtvor. Mimochodem, nebýt mě, tak si Peklo dělá, co chce. Takhle brouzdá po zemi jen několik málo skutečných démonů, zbytek jsou jakési polovičaté loutky, nastrčení zmetci.

Malcolm Graves - 07. března 2012 09:36

soukromá zpráva od Malcolm Graves pro Pracovna ve věži Erale Do mé věže vedla spousta schodů, které však budili dojem, že se brzy rozpadnou. Ale jako vždy tento pochod ustáli. Otevřel jsem poklop na podlaze a prolezl jím. Letmo jsem se ohlédl a spokojeně se pousmál. Pak pomohl nahoru i Erale. Naskytl se jí pohled na čtvercovou místnost velkou zhruba tak tři metry na tři metry. Metr nad zem stoupala zeď a od ní ke střeše už pak jen samá okna. Odtud byl ten nejlepší výhled na celou továrnu. Nyní byla zahalena do děsivého roucha noci. Sem tam nějakým oknem ve věži profukoval ledový vánek. V jednom rohu byla stará, špinavá matrace u které byla na nějaké knize položena lampička, napojená na větší baterii. Úplně stejná byla i na pracovní stole na druhé straně věže, naproti matraci. Tam byla o okno opřená nástěnka se spoustou fotek a psaníček. Byla tam třeba fotka Kristine, jejíž hlava byla v srdíčku, nebo Gabriela. Do kterého však byl zabodnut velký, bojový nůž. Co se týče psaníček bylo tam toho hodně. Některá byla divoce přeškrtaná nebo psaná ve spěchu. Hamar! Hamar! Hamar! To debilní heslo je Hamar! Nezapomenout: příští čtvrtek vyzvednout TU posranou věc! Jinak mi někdo zláme hnáty! Je to v suchu! Je to v suchu! Hahaha! Schoval jsem to bezpečně do podzemí za prostorami s drtičkou! Tam to nikdo nikdy nenajde. PÁTEK 16.8.: zítra to půjdu vyzvednout. Už to asi nemá cenu dál schovávat. Neměl jsem to ale dávat tak hluboko. Z toho podzemí jdou děsivý zvuky! Mám dojem jako kdyby mě tam něco vždycky pozorovalo! NIKDY!!! Ale NIKDY! už nevěř těm sráčům co si říkají Rota T! Za to jak se mnou vytřeli podlahu jim vyrvu střeva! Pondělí, pondělí, pondělí! Den D! Musím zajít za Daiglien než odejdu. A taky za Kristine. Tu sladkou kočičku bych chtěl naposled políbit. To bylo asi vše a jediné, co bylo na nástěnce čitelné. Zbytek byl skryt za divokými čmáranci a škrtanci. Nebo byl rovnou roztrhán na kousky které se nyní váleli všude po podlaze. Která byla už tak zaneřáděná plechovkami od piva, flaškou vodky, střepy a prachem. Na samotném stole pak ležela pistole a nějaké složky do kterých jsem tě však nenechal nahlédnout. Rychle jsem je vzal, hodil do jednoho šuplíku stolu a zamkl. Pousmál jsem se. "Vítej u mě doma." Prohodil jsem s tichým smíchem.

Erale Ingwaro - D - 10. března 2012 10:53

soukromá zpráva od Erale Ingwaro - D pro Pracovna ve věži? „No dobře. Ale...víš jistě, že se pode mnou...éééhm...nepropadnou?“ Vytlačím ze sebe neplynulou větu, kterou jsem přerušovala pár, nedůvěřivými „ééhm“, když se schody opět prohnuly, nebo naklonily, nebo bůhvíco ještě udělaly. Naštěstí jsem se ale strachovala zbytečně a nakonec jsem/jsme celá/celí došla/došli (Být sebestředná, nebýt sebestředná...vždyť ono je to taky fuk, tedy, pokud Malfas neumí číst myšlenky...) Podívám se na onoho Malfase, jestli si ničeho nevšiml. Vypadá že ne. Tak snad ne, oheň by mu měl postačit. Podívám se do otvoru, do díry, do...no prostě, do čehosi, co démon otevřel a potom se ohlédl, aby mi taky pomohl nahoru. Naštěstí na mě nezapomněl, u toho bych se ani nedivila. Jen co jsem se vyškrábala s Malfasovou pomocí /ano, jsem opravdu tááákhle velké nemehlo/ jsem uviděla čtvercovou místnost menších rozměrů. Došla jsem k jedné ze zdí, nebo spíše oknům, abych si prohlédla výhled z jeho pracovny. Byla to panorama továrny, teď zahalená v šeru, či snad dokonce temnoty. Ale tak to možná vypadá pořád, nebo snad ne? „Máš skvělý výhled na celou...továrnu?“ Je to vůbec továrna? Spíš továrna, která se pomalu, ale jistě, rozpadá do čehosi. Ale to už jsem se pustila do prohlížení si jeho pokoje? Kanceláře? Pracovny? Ale no tak, vždyť i to je fuk. Napřed jsem zamířila k pracovnímu stolu, co vypadal z celého pokoje nejméně zajímavě, proto jsem ihned zamířila k nástěnce plnou...co to je? Ihned, co jsem si zvykla na jeho čmaropis /který si ani nemá právo říkat rukopis. Jau! No co? Vždyť to vypadá fakt jak nějaké čmáranice, nebo snad omalovánky./ a zjistila, že mi asi dovolí si to přečíst, jsem začala číst nahlas. Samozřejmě s mým, hereckým výkonem. Napřed jsem nasadila hluboký hlas, se kterým se mluvilo rychle hodně ztěží, ale povedlo se mi to. A za to to stálo. „Hamar, hamar, hamar! To debilní heslo je hamar!“ Zrakem jsem sjela k dalšímu zápisu. Potom jsem nasadila hlas, který mívají například „zpěváci a tak dále“, když dostanou cenu a jsou připraveni k proslovu. Především zaujmout, zní jejich heslo. „PÁTEK 16.8.: zítra to půjdu vyzvednout. Už to asi nemá cenu dál schovávat. Neměl jsem to ale dávat tak hluboko. Z toho podzemí jdou děsivý zvuky! Mám dojem jako kdyby mě tam něco vždycky pozorovalo!“ Zamrkala jsem, když mi došel význam těch slov. Pozorovalo? Myslíš pavouky, bezdomovce, nebo někoho podobného? Ne, nahlas to opravdu neřeknu. Poté přišel na scénu naštvaný hlas. „NIKDY!!! Ale NIKDY! už nevěř těm sráčům co si říkají Rota T! Za to jak se mnou vytřeli podlahu jim vyrvu střeva!“ Sice jsem pochopila, jak to náš Malfas myslí, ale poznámku jsem si odpustit nemohla. „Ale máš pravdu, nezní moc dobře být mopem.“ Uculím se a poté mi sjede zrak asi k nejlepší poznámce tady. Pro mě. Nemohla jsem si odpustit vysoký hlas. „Pondělí, pondělí, pondělí! Den D! Musím zajít za Daiglien než odejdu. A taky za Kristine. Tu sladkou....ééééhm.“ Radši sklapnu, dřív, než mě bude chtít Malfas uhodit nebo změnit v popel. A kdyby se o to pokusil...Vyhnu se tomu, snad! „Já už jsem sticha.“ Ušklíbnu se a chňapnu po jakkési obálce, kterou ale démon nekompromisně schová v šuplíku. No budiž. Zamířím k matraci, na kterou si sednu a na chvíli zavřu oči. Ne, nedivila bych se, kdyby se pode mnou rozpadla. „Máš to tu rozhodně...zajímavé.“ Pousměji se. Sice jsem na stolku uviděla jakkousi pistoli, riskovat nechci. Ne vše je na hraní, to už mi tolik lidí rvalo do hlavy. A nakonec se jim to snad i povedlo. „Jak dlouho jsi tady nebyl?“ Uculím se. Ale počkat... On byl přece na té dovolené na zemi! Nebo v zemi? „Nebo jinak, změnilo se tu něco?“ Trochu se na matraci „pohoupám“, aby se mi sedělo víceméně pohodlně a zrak upřu na démona. Kterému tohle všechno patřilo.

Rose - D - 11. března 2012 10:25

WIB O hlavní část jsem přišla. Upřímně, ani jsem pořádně nevěděla, co se vlastně slavilo. Před sebou jsem měla jen jednu láhev alkoholu a ani jsem se jí moc nedotýkala. I přesto, že jsem démon, není nad to si udržovat tělo zdravé. Nechápala jsem, že typický démon měl v ústech cigaretu nebo aspoň po ruce nějaký alkohol. Ono nejde o to, jak se snad chová, ale jaké má vyznání, ne? I když, výrazné povahové rysy anděla byli spíše kladné a démonovy rysy zase záporné, stejně jsem se držela názoru, že vlastně je jedno, jak se člověk chová. Démon je vlastně anděl, co je svazován k zemi i když o sobě bych to tolik tvrdit nemohla… Každopádně, jaký je rozdíl mezi andělem a démonem? Žádný, jen ten na nebi si dobro představuje jinak a zlo také. A co bylo potom zlo a dobro? Vtipné dětské knihy… Nemůžeme říct o někom, že je zlý, když si oblíbil černou barvu. Jak krásně zamotané. Neubránila jsem se upití z lahve. Napila jsem se a láhev už rovnou nepustila z ruky. Neměla jsem co dělat a ani jsem neprosazovala své obvyklé chování. Stejně tady už většina byla mimo. To bude zajímavé! Vsadím se, že tady bude mít většina lidí ráno kocovinu a andělům/démonům nebude minimálně nejlépe. Každý oslavuje jinak a já si takovéhle velké oslavy v baru příště i odpustím. Jen nečinně sedět samotná u stolu, koukat a čekat, až bude konec. Nechtěla jsem sedět s nikým dalším, i když bych to jindy s otevřenou náručí uvítala. Ale tady? Někteří kolegové mohli být rádi, že aspoň stojí, natož pak, abych já byla nadšená z jejich přítomnosti. (Jestli něco nesedí, stačí říct :))

Lorelei - 11. března 2012 18:36

soukromá zpráva od Lorelei pro A anděl zemře Věci, které získáme zadarmo jsou ty nejhorší. Napadlo mě, když má ruka sjížděla po jeho hrudi. Lehce jsem posunula hlavu, aby mi vlasy spadaly do obličeje. Bílé rty, bledá tvář, ledové oči... cítila jsem se provinile. Přes všechno tady, co jsem udělala, zrovna teď jsem se cítila jako největší hříšník pod slunce. A přesto jsem mu dál ležela na hrudi, vdechovala jeho vůni. Bylo mu jedno, co se děje. Proto jsem si ho vybrala. Bude mu jedno, až se jednou má bledá tvář Sněhurky odvrátí, až mé vlasy zavlají ve větru a já odejdu do stínů, abych mohla zmizet a jít někam dál. Tiše jsem si povzdechla, přivřela víčka. Skoro jako naschvál jsem viděla své oblečení. Měla bych jít... Nutkavá myšlenka, které se jen tak nezbavím. Měla bych jít... Zazní v ten nejhorší okamžik. Tak jako vždycky. "Hmmm..." zamručela jsem a párkrát zamrkala vějíři svých hustých řas. Malý okamžik jsem se nechala kolébat myšlenku a pocitem, že mě někdo drží, že jsem schovaná v něčím náručí, než mi došel význam slov. Bůh ví, co se skrývá v tom slabém srdci. Hádám, že už asi byl s mnohýma... kolik jich rozplakal? stáhla jsem svou ruku z jeho hrudi a nadzdvihla se. Jemně jsem zavrtěla hlavou. Vlasy kolem mě vlály jakoby žily svůj vlastní život někde daleko, kde neplatí pravidla gravitace, někde, kde každý může udělat cokoli, kde se nekladou meze. Kdysi jsem tam taky byla... Obtočila jsem kolem sebe bílé prostěradlo a opatrně došlápla na zem. Mlčela jsem a doufala, že on bude taky. Bylo mi zle. Bylo my zle z toho, co se stalo, co se ještě mohlo stát. Bezděky jsem šla k oknu a otevřela jej. Čerství vzduch se kolem mě obtočil jako bych se ponořila do chladné vody oceánu. V hloubi duše jsem cítila, že na mě Bůh toliko nezanevřel, že je jeho náruč pro mě stále otevřená... Že jeho anděl ještě stále nezemřel. "Musím nejdřív k sobě, jeď sám... já tam pak přijdu," pronesla jsem tichým hlasem, který jakoby přicházel z jiné dimenze, z místa kam on nemůže. "neber si to ve zlé," dodala jsem, sebrala svoje oblečení a zabalená v povlečení se vydala ke dveřím. Tak umírají andělé...

Daiglien - D - 07. dubna 2012 16:01

Na motorce kolem světa - Lucík Kde mám pelech a kotě? Kde jsem to jen slyšela? Na malou chvíli mně začínalo tížit nějaké podezření z toho, že si ze mně udělal žertík Očko a tak chtěl vyzkoušet, jak jsem mu věrná. Ale na druhou stranu si myslím, že na toto nemám zas takovej žaludek. Je neskutečně rád, když může být sám s sebou, alespoň tak mi to připadá. Moje menší obavy se zase opět vypařili, jako pára nad hrncem. A zase mám chuť si užívat volnosti a života, který mi byl dopřán. Bože, zhřešila jsem. Pousmála jsem se a užívala si volnosti, přitom jsem do ouška drahému nováčkovi šeptala kam má jet, abychom dojeli na místo určené a to můj pelíšek. Za Očkem nepojedu, nejsem sebevrah. A doufám, že on se nějak v tom baru zabaví na delší dobu a nepojede ke mně domů, když mně u sebe neuvidí. Přinejhorším, když přijede i Týna tak se dá grumpáč. Nevinně jsem se zazubila. Neskutečně se mi líbilo, že kocourek pořádně šlápl na plyn a tak dokázal, že je stejný sebevrah jako já. Řídím se holt pravidlem žijeme jenom jednou a pokud mám zemřít tak s cejchem na čele, že jsem řádně šíleně žila a nezemřela jako nějaká Andělská nula zalezlá ve své noře a nic nedělající, přesně jako Gabriel. "Za chvilu jsme tam. Tam odboč a můj pelech je o jeden výškáč." Zakřičela jsem mu do ucha, jak jsem se neslyšela a doufám, že mně poslechne, páč mám jenom jedny hlasivky a pít studené vajco se mi vůbec nechce.

Damon - D - 07. dubna 2012 16:15

soukromá zpráva od Damon - D pro Padnou a zase vstanou, jako sám fénix z popela... z popela vypukne nová éra Děvka jedna... Napadlo mně hned, jak s sebou začala zmítat s tím, že tam mám jet. Co jsem jako Chlap na jednu noc? Já chci být na více nocí... Vždyť tato ženská je na uspokojování potřeb jako stvořená a ona mi chce jenom tak zdrhnout, tak to teda ne. Zvedl jsem se z postele hned potom, co ona a naházel na sebe kalhoty a tričko jsem měl pořád na hlavě, když jsem se jí snažil dostihnout u dveří. Chytil jsem jí za ruku a vztyčil ukazovák. "Tak to teda ne.. zlato... připomínáš mi jednu holubičku, která totok řekla a zdhrla... vzápětí potom natáhla brka na předávkování. Hezky se svezeš se mnou a to mým autem." Pronesl jsem, když jsem si nazouval boty a přísně se na ní podíval. "Myslím to zatraceně vážně. A pokud se pokusíš zdrhnout, tak si tě stejně najdu. Stínu jsou všude.." Mrknul jsem na ní a vzal si klíče z věšáku, společně s koženou bundou, kterou nosím jen tak pro ozdobu. Seběhl jsem pár těch schodů za doprovodu slečny a nasedl do svého miláčka. "Nastup a žádné námitky. Jasný?!" Seděl jsem v autě a čekal, dokud nenasedne a já budu moct nastartovat.

Lorelei - 07. dubna 2012 17:18

soukromá zpráva od Lorelei pro Když ne tak... Hloupý, hloupý blázen… pohodila jsem hlavou a začala si na ukazováček pravé ruky namotávat pramen vlasů. Tak vznětlivý, ten můj malý chudáček, jak malé děcko. Otočila jsem se zády a sledovala v odrazu okna, jak se obléká. Nevypadá špatně, ale já… pohlédla jsem na svůj vlastní odraz. Tak vzdálený a přitom… Natáhla jsem ruku a bříšky prstů sklouzla po hladké tabuli skla. Ploše, jež oddělovala mně od ní. To dobré od toho špatného. Všechno a nic… S povzdechem jsem sklopila hlavu, chvíli sečkala, a apks e přes rameno podívala na Damona. Damon, démon… miloval, jakoby byl Ďábel sám, ale co je na tom pro mě dobrého? O co pak jsem lepší, než oni?! „Zapomínáš, že já mám jizvy od něčeho jiného,“ zamumlala jsem při vzpomínce na několik mrtvých těl, která jsem nedávno viděla. Předávkování, ach ano, tak snadné skoro bezbolestné. Nikdy by neměl opouštět svět bez bolesti. Nikdo… ale stejně jim je Nebeská brána otevřená. Pro všechny bude otevřená, jak to tvrdil Dostojevskij ústy Semjona. Mýlil se jen v jednom; poslední nepůjdou opilci, ale mi, padlí, protože jsme ztratili svou víru a pokoru. „Tam nahoře,“ otočila jsem se na Damona. „je důležitá pokora, dává nám křídla, a tak můžeme vzlétnout do oblak,“ sladce jsem se usmála a přešla k němu. „já byla pyšná, chtěla jsem víc, než jsem měla, nesklonila jsem hlavu, a tak jsem tady,“ rozhodila jsem rukama, prostě radlo sklouzlo z mého nahého těla na zem, ale já tomu nevěnovala pozornost. „Nebuď hloupí, Damone,“ natiskla jsem se na něj. „buď pokorný a…“ skousla jsem mu kůži na krku. „já se možná vrátím,“ odtáhla jsem se a obdařila ho zářivým úsměvem. Pravou rukou jsem ve změniti oblečení našla svůj kabát, oblékla si ho a vyšla z jeho bytu.

Uriel Langston - 14. dubna 2012 11:47

Konec boje - cosi na mě volá ?! Další duše do sbírky. Další prožitý život. Jen další část toho všeho co se ještě musí stát a stane se. Slabý úsměv na rtech a zamumlání pár slov. Chtěl jsem se vypařit co nejdřív, jak jen to bylo možné. Mohl bych přitáhnout pozorností ještě někoho dalšího a na souboje už nálada opadla. Nebo spíše se neprobudila znovu. Meč, stále hřejivý pustím a sám zmizí v letu k zemi. Jako by tam snad ani nebyl. Žádné záchvěvy vzduchu, nic. Pomalým krokem se vydám dál, ulicí se ozývají údery těžkých bot o zem. Když v tom se ozve za zády hlas. Chce se mi vůbec otáčet ? Ne, nechce ale něco mě přinutí to udělat. Křídla zmizí a já sám se pomalu, jako by líně otočím, nakloním hlavu ke straně. "To hej bylo na mě ?" Promluvím tiše, avšak můj hlas se promítne v hlavě jako žhnoucí plamen, po chvilce zmizí a zbude po něm pouhé prázdno. Pohled rudých očí upřu na onoho ... na to cosi co stojí opodál. Nevydám se nikam dál, pokud něco chce bude muset přijít sám. Proč bych nakládal energii pro nejspíš zbytečnou chůzi navíc k něčemu co na mě pořvává. Ale i tak ... to něco co mi řeklo abych čekal se málo kdy plete.

Sylian - 16. dubna 2012 21:57

Pred W.I.B Veď chápete. Ja si tu tak kaprím. Pokrikujem po svojom „protivníkovi“. Snažím sa ho utratiť a zrazu nejaký cock dobehne a ukradne mi ho rovno pred očami. Ostávam stáť na mieste ako zmrazený a pohľadom pozorujem okolie. Stojím temer nehybne, až na očné buľvy, ktoré sa otáčajú priamo za zlodejom. Nehybne neostávam naveky. Po kratučkej chvíli sa prvé pohnú ústa Travolty. “KOKOT!“ Zakričí. “Ty si obyčajný kokot!“ Zopakujem krikom. V tóne hlasu je cítiť amok. Je vidieť, že efekty okolo seba vypínam. Mizne hmla okolo travoltu, mizne jedna popolnica, iskričky. Otáčam sa a stále kričím na zlodeja, pričom sa moja zlosť zväčšuje. “Si kokot a tvoja matka je kurva!“ Vtedy zaostrím pohľadom a začnem si uvedomovať o koho ide. “Teda vlastne nie je pretože si zo skúmavky! A to z teba robí kurvu ty kokot!“ V tvári som celý červený a je vidieť že sa skutočne držím na mieste len vďaka Bohu. “Bodaj by si skapal do rána!!!“

Sylian - 16. dubna 2012 21:57

soukromá zpráva od Sylian pro Instatný Enrage. Zúrivosť z ukradnutia ešte k tomu anjelom. Nasral som sa. Bude za to niesť zodpovednosť hajzel jeden. Travolta dostáva za úlohu jediné kričať a nadávať. Moje pravé telo mením z popolnice na tieň a po tieńoch utekám smerom k nemu, temer neviditelný. Odstraňujem parazitné zvuky aby ma nepočul. A nabíjam brokovnicu. Chcem prísť k nemu blízko a prestreliť mu hlavu.

Rafael (A) - 19. dubna 2012 23:07

Před W.I.B Uriel, Sylian Zapískání zabralo. Archanděl se otočí a já se usměju, užuž připraven na jeho adresu zvolat znova, ale…“Samozřejmě! Vždyť ty…-“ Nestihnul jsem ani doříct větu a ozval se nával příšerně sprostých slov, které ale jistě nebyly v těchto končinách nějak neobvyklé. Přesto jsem sebou trhl, jelikož jsem je nečekal. Prudce jsem se otočil na chlápka, co vypadal jako Travolta a vyslechl si tu snůšku nadávek směrovanou na Uriela. Nojo, vždyť on mu vlastně přerušil duel. To opravdu naštve, ale tolik kokotů pohromadě jsem ještě neslyšel…, zavrtěl jsem hlavou, protože mi bylo jasné, že mi dotyčný nebude věnovat pozornost. Počkal jsem tedy, až se vyřve. Pak jsem se zhoupl na chodidlech s rukama v kapsách kabátu. “Už si skončil?“ zeptal jsem se po chvilce ticha, i když to bylo jako dráždit hada bosou nohou. Ale že jsem jich už podráždil, i doslova.

Uriel Langston - 22. dubna 2012 21:51

A zase jinde Dalo se čekat že bude velmi rozhořčen. Docela mile se na něj usměju. Milým úsměvem masového vraha který dostal svůj první pořádný nůž na velké porcování. "Jsi šikovný ťunťa." Ušklíbnu se na něj. Nakloním lehce hlavu ke straně i na druhého. Tedy na Rafaela. "Vždyť já ... mizím." Promluvím klidně a do vzduchu načrtnu runu, ta lehce problikne a mou siluletu obestřou stíny ve kterých jednoduše zmizím. Není to nic složitého ... tedy pro mě. Hlavou mi probleskne historka o jedné dívce. A jsou tam i duše zdarma. Bonus. Odlepím se od stěny o kus dál. Velký snad panelák ? Poblíž jsem kdysi bydlel... je to tak dávno. V ruce se mi objeví meč. Projdu dveřmi které se otevřou velmi ochotně. Cestou po schodech dolů, trocha zaschlé krve na stěně je jen krásné zpestření. Cestu mi zahradí mladý blonďák. Tedy kdo ví jestli je mladý. Mluví něco o tom že dál nemůžu. Jeden švih rukou ve které se mi zjeví meč a krev z krku vystříkne do několika metrů. Usměju se když se na mě vyřítí i jeho bratr. S mečem ... zloba je však velmi silný nepřítel sama o sobě. Právě proto druhá z duší je mou jen o pár sekund později. Tělo ses mlasknutím sesune k zemi. Otevřu těžké dveře a zadívám se na dívku. "Dobré ráno přeji... nenudí Vás to zde ?" Pomalým krokem přijdu až k dívce, meč zmizel, oblečení potřísněno krví a milý úsměv na rtech.

Raven - 22. dubna 2012 22:14

Zavřená ,,Hele, Eriku, mám trochu studený ruce, můžu si je ohřát ve tvých vnitřnostech?" Hodím po prostředním bratru s fialovými vlasy nevinný úsměv. Jemu se ovšem rty zkřiví, jako by právě olízl citrón. Daniel to samé. Je tak úžasný pocit, když vás vlastní rodina považuje za úplného šílence! Z ničeho nic se začnu pochechtávat. Dlaň dám před rty a nemůžu svůj tichý smích zastavit. To pohrdání v jejich očích vůči mé osobě.. Hřeje mě to na srdci. Jenom zakroutí hlavou a opět odchází. Stejně za chvilku přijdou. Vždycky přijdou. Naposled se tiše uchechtnu. Na rtech mi zůstane nevinně hravý úsměv v očích jisté pobavení z celé mé situace. Už jsem tu zavřená nějaký týden a už mě to přestává bavit. S chřestícími okovy na zápěstích a kolem krku, které mi vysávají mojí sílu. Ne natolik, abych umřela, ale dostatečně na to, abych měla sílu jako obyčejná lidská holka. V místnosti velikosti asi dva tři krát tři metry je tma. Absolutní tma. Venkovní světlo jsem neviděla už nějakou dobu. Nechybí mi. Na co taky? Ucítím krev. Vždycky jí cítím už z dálky. A není jí málo. Někdo vejde dovnitř. Ve tmě na něj pořádně nevidím z chodby jde jen málo světla a on k němu stojí stejně zády. Hlas má ovšem příjemný. Nahodím hravý úsměv malého dítěte a usměji se jako ta nejnevinnější bytost v očistci. ,,Nudí." Musím přiznat. ,,Povíte mi kdo jste? Víte.. Nemyslím, si, že by se někdo namáhal jít sem jen proto mě pozdravit a k tomu všemu.." Lehce se přes něj zvědavě kouknu na schody po kterých teče krev a leží tam tělo jednoho z mých bratrů. ,,.. Mi zabil bratry.." Zvědavé zamrkání pořád na krev tekoucích po schodech. Ta vůně mě dráždí v nose. Opět nevinný úsměv a pohledem šedých očí se zadívám na cizince. Jazykem si lehce přejedu po horním rtu. Vždycky jsem si je přála zabít já. Škoda, že toho potěšení se mi nedostalo, ale stalo se.

Lucifer - 23. dubna 2012 19:58

soukromá zpráva od Lucifer pro A heart that beats the wrong way... Insanity's crescendo Zakřičela adresu. No, stejně bych jí rozuměl velký kulový, ale, když jste arci zlo, máte svoje uši velmi velmi dobré. Světlé vlasy mi čechral vítr a její havraní taky. Mašina pod námi křičela jako šelma a srdce mé spolujezdkyně překypovalo chtíčem. Ušklíbnul jsem se. Pořád neví, kdo ji veze na své mašině. A taky se to nikdy nedozví. Zpomalil jsem a zahnul k jejímu domu. Věděl jsem, kde bydlí, ale... Zpomalil jsem skoro na krok a počkal, až mě zatahá za košili. Zastavil jsem a zaparkoval svou mašinu v boční uličce. (Činžák a nebo rodinnej domek ?) / Uah, promiň, hlavu mám vygumovanou ze školy...

Uriel Langston - 23. dubna 2012 21:06

soukromá zpráva od Uriel Langston pro Setkání ... naštěstí ne po letech A co je vlastně tahle bytost zač ? Úsměv sice andělský má, to musím milerád přiznat a i kdybych nechtěl tak stejně musím. Musím se pousmát když se mě zeptá kdo jsem. Ano .. už je tolik tvorů co si mě nepamatuje. A tak je to správně. "Jsem Uriel ... dalo by se říct archanděl. Ale pro lepší vysvětlení mám pro Vás nejspíše velmi dobrou nabídku. Možná je lehce odvážná, ale co se dá dělat, moc se nedá chodit kolem horké krve když je ji tady spousta kolem..." Znovu se pousměju a natáhnu ruku k poutům, pod dotekem prasknou jako by to byla ubohá hračka. Nakloním hlavu ke straně a zadívám se na ono tělo ležící na schodech. "... a co se týče tohohle, stejně nestáli o život, byli neužiteční..." Lehce se ukloním. "...tedy na rozdíl od Vás." Dokončím šeptem. Rukou mávnu ke stínům které se rozestoupí a pomalu oba pohltí. Vyplivnou nás až v obrovském bytě. Má třímetrové stropy, velmi hezky vybaveno. Koupelna přes celou desetimetrovou místnost. Obývák má téměř dvacet metrů plochy a je hojně vybaven. Z koupelny jde slyšet bublání vířivky. "Je vám to k dispozici ... možná by bylo vhodné si promluvit i o tom proč jsem Vás sem vzal." Velmi tiše se zasměju a patřím tě lehce uhrančivým pohledem stříbrných očí.

Raven - 23. dubna 2012 21:38

soukromá zpráva od Raven pro Ty jseš taky tragéd xD Pán se představí jako archanděl. Skoro nevěřícně na něj zamrkám a lehce polekaně sebou trhnu, když se dotkne pout, které najednou prasknou. Usměji si a postavím se na studenou zem. Na sobě mám džínové kraťasy a černé tílko jen přes jedno rameno, na nohou černé tenisky. Lehce svůdné, ale praktické. Lehce si promnu zápěstí s lehce vítězným úsměvem a zadívám se na Uriela. ,,Hádám, že stejně tvojí nabídkou odmítnout nemůžu a.. Nevykej mi prosím. Připadám si staře." Zamrkám stříbrnýma očima. Jeho lichotka, že jsem pro něj užitečná mi vykouzlí ještě větší úsměv na rtech. Stejně by mě to zabíjení jen tak z nudy po čase přestalo bavit a.. Ten pocit, že vás někdo potřebuje je.. Přece jen příjemný. Mávne rukou ke stínům, které se rozestoupí a pohltí nás. Ocitneme se až v nějakém.. Hoooodně velkém domě nebo bytě. A když říkám hodně, myslím hodně.. K dispozici? Mě?! Tak jo, nikdy jsem si nemyslela, že bych pro někoho mohla mít až takovou cenu, ale každopádně.. Si to nechám líbit. ,,Tak povídejte, jsem jedno velké ucho, hořím zvědavostí." Pobaveně se ušklíbnu na archanděla. Konečně si ho pořádně prohlédnu. Vysoká, nejspíše svalnatá postava, černé vlasy, lehce narudlé rty a krvavé oči. Nevědomky si přejedu jazykem po rtech. S tím bych dělala i něco jiného, než jenom zabíjela..

Uriel Langston - 24. dubna 2012 10:02

soukromá zpráva od Uriel Langston pro A tohle řekl někdo v poutech ... Všechno sleduji s lehkým úsměvem na rtech a nakloněnou hlavou ke straně. Pouta jsem nechal na zemi, byly slabá a neužitečná. Naprosto k ničemu. Pokud by se tím pokusil někdo připoutat mě, zemřel by hned jak by se otočil zády. Komické jaké tady panují rozdíly. "ale ano, i má nabídka lze odmítnout. Smířil bych se s tím, avšak je docela možná že nabídka je pro Tebe výhodnější k přijmutí než aby jsi ji odmítla. V domě si lehce protáhnu záda, vše s praskáním zapadne na své místo a já se konečně spokojeně usměju. Někomu by ten úsměv mohl připadat trochu provokativní. "Myslím že nehoříš ..." Pobaveně se ušklíbnu, nejspíš jsi slyšela o tom že v moci Archanděla Uriela je očistný oheň. "...ale při nejhorším se to dá zařídit pokud by jsi velmi chtěla. Znovu upřu zkoumavý pohled do tvých očí. Chvíli se zamyslím. "Tak ... jednoduše řečeno jsem třetí strana Očistce. Jen nepotřebuju vládu nad ním ale svobodu pro sebe a ty kteří jsou se mnou. Žádná zbytečná pravidla a rozdíly andělství či démonství. Je to ... nudné. A proč zrovna ty ? Jednoduché řešení, protože se mi prostě líbíš. Velmi tiše se rozesměju.

Raven - 24. dubna 2012 10:14

soukromá zpráva od Raven pro Hehe :'D Dobře, příště raději mlčím ^^' xD Protáhne si záda ve kterých to zakřupe. Po zádech mi z neznámého důvodu přejde lehký mráz. Přemýšlím, jestli je ten jeho úsměv provokativní nebo jestli se takhle usmívá obvykle. Ke čemu by mě chtěl ovšem vyprovokovat, že ano.. Moje vnitřní já se kysele zašklebí, mě na tváři zůstává lehký úsměv, trochu pobavený s energickým jiskřením v očích. Nervózně se usměji. ,,To je v pořádku, myslím že tuhle ''očistnou'' kůru si nechám.. Na jindy.." Řeknu lehce rozpačitě. Tak jo, zapsat si: Bere všechno doslovně. I když to asi nemyslí úplně vážně. Toho se dá využít.. V jistých ohledech. Posadím se do křesla, které je kousek za mnou, loktem se opřu o jeho opěradlo a hřbet ruky si jemně vsunu pod bradu. Zvědavě ho pozoruji. Šibalský úsměv na rtech na malý okamžik si lehce skousnu spodní ret. ,,Takže ti mám s tímhle pomáhat, chápu dobře? V tom případě nemám nic proti." Pak se ale tiše zasměji. ,,Líbím? Ale no tak. Potlouká se tu mnohem více atraktivnějších démonek, než já." Dám nohu přes nohu a znova se mi trochu nebezpečně zajiskří v očích.

Uriel Langston - 24. dubna 2012 10:26

soukromá zpráva od Uriel Langston pro Táááák je hodná :Đ To jiskření a úsměv je velmi roztomilý, tedy aspoň z mého pohledu. Mám lehce nakloněnou hlavu ke straně a ten velmi zajímavý úsměv. Já svůj výraz tváře nezměním, ale v očích se mihne něco jako silné zamyšlení a následně lehké pobavení které se mi promítne i na rtech. "No dobře tedy ... to jsem neskonale rád." Lehce skloním hlavu v malé úkloně, nejspíš je to ale pro to abych skryl pobavený úsměv. Když znovu vzhlédnu, zůstanu lehce překvapen, ale ani tohle netrvá příliš dlouho. Sám si nesednu a sleduju tě lehce zkoumavě, jako bych si tě přeměřoval pohledem což se podstatě i z části děje. Podrbu se ve vlasech a nechám je znovu spadnout, bohužel i z části do obličeje takže další chvilku trvá jejich upravení aby znovu padaly na záda a ne do očí. "Stačí být na mé straně, nehodlám tě nijak ohrozit" Zasměju se tiše, ale i z toho jde slyšet že to myslel naprosto vážně. "Jak pro koho ... byl jsem s první sukubou takže pár věcí porovnat a poznat snad dokážu. Snad..." Na chvíli vypadám zamyšleně, jako by ztracen v hlubinách své mysli.

Damon - D - 03. května 2012 20:00

soukromá zpráva od Damon - D pro Dal jsem jí tak deset minut k dobru. Ještě než odešla, zapamatoval jsem si její vúni a po této stopě se vydal ve stínu za ní. Objevil jsem se v jednom temném rohu, když kolem mně procházela a přitáhl jí k sobě do stínu. Ruku jí přitom lehce položil na ruku, aby mlčela a nevyjekla. Byl to dobrej nápad, protože si právě pekelní psi, kteří tady pochodují, právě hodovali na jednom ubohém človíčku. A jistě by měli chuť i na andílka, jako je ona. Však má takové šťavnaté masíčko. Přemýstil jsem se s ní, k ní domů, kde jsem také jednou byl a potom jí dal ruku z pusy a odstoupil od ní kousek, abych nějakým způsobem zahnal ty mžitky před očima, které se mi naskytli. Holt zvládnu přesouvat jen sebe a ne ještě k tomu jednu osobu navíc. To je o to více energie. "Uvědomuješ si, že jsem ti právě zachránil život před těmi pekelnými obludami, tam venku." Zněl jsem naštvaně a taky jsem naštvaný byl. Chyběl kousek, možná tři kroky a všimli by si jí, potom nedej bože, co by se jí tak mohlo stát. Je silnej padlej andílek, ale proti temným obludám, hlavně v noci, není radno si zahrávat. I já bych z nich měl strach, kdyby tam kolem mně nebyl stín. Jediná má doprava po Očisťáku, tedy nepočítám-li svoje fáro. "Proč si tak zdhrala ode mně? Provedl jsem ti snad něco?" Netuším, proč, ale potřeboval jsem to vědět. Tato andělice ve mně vzbudila cosi, co jsem nedokázal pořádně určit. A o to více mně zajímala. Lapila mně do svých síti, jak pavouk lapil mouchu. A mně se na jednu stranu nelíbí být tou mouchou. Na druhou stranu mně neskutečně přitahují odpovědi, na otázky, které vyslovím. "Já mám času dost. A neopovažuj se někam utéct." Myslel jsem to zcela vážně. Stál jsem tam se založenými rukami a čekal, co mi pěkného řekne.

Daiglien - D - 03. května 2012 20:12

soukromá zpráva od Daiglien - D pro (Činžák, vždyť bys to měl vědět nejlépe... :D ) Konečně jsme byly u mně doma. Pomohl mi sesednout z motorky, jak galantní. O to více stoupl u mně. Zavedla jsem ho do jednoho z čínžáků, kteří tady byly a tím pádem i do dvanáctého patra, kde jsem měla byt. Ještě ve výtahu mně napadla taková moje malá úchylka, kterou nechtěl Očko se mnou vyzkoušet. Přistikla jsem se k němu, abych ho mohla políbit a vychutnat si to jeho tělo. Ten jeho chtíč. Musel mně chtít, když už se mnou jel ke mně. Musel myslet na to jediné a já ho ráda uspokojím. Ukojím jeho touhu a on zase ukojí tu mou. A že jí mám až neskutečnou, to se musí uznat. "Co kdybychom zastavili výtah a rozdali si to rovnou tady? Doma můžeme, potom v tom pokračovat." Mile jsem se na něj usmála a řekla mu na rovinu, co mám v úmyslu udělat. Nemám ráda ty ženské, kteří si to jenom myslí ale raději mlčí a čekají, až bude nějaká aktivita z jejich strany. To dřív umřu, než čekat na mužskou aktivitu. "Nebo se bojíš? Lidi můžou jít klidně po schodech." Šeptla jsem mu do rtů a mírně jej do něj hryzla. Slízla poté kapičku krve, která se objevila. A užívala si jeho přítomnost. Zatímco, on se rozhodoval, tak já jsem pomalu a jistě sundávala své oblečení, které mně tak neskutečně tížilo. A doufala, že tento mladík, bude aspoň více odvážný, než Očko.

Pomezičník - 06. května 2012 11:59

Městské zákoutí Lily Watsnová procházela temnou a ponurou čtvrtí. Nikdy to tu neměla ráda. Bylo to tu takové strašidelné. Nepříjemné. Cestou z práce tu ještě nikdy nikoho nepotkala. A to jí strašilo ze všeho nejvíce. Ta samota. Jako vždy, šla jak nejrychleji to šlo. Bylo pozdě a poslední spoj domů už ujel. Jako každou středu. „Au,“ hekla, když se jí noha v podpatku lehce smekla. Rychle se postavila na nohy a pádila temnou ulicí. Jediný zvuk, který byl slyšet bylo rychlé klapání podpatků o starý asfalt. Náhlý pohyb v boční uličce. Ne, to se jí určitě jenom zdálo. Vždycky je to stejné. Strach vyvolává přeludy, hra stínů vytváří skutečné ohrožení. Ani se neotočila a šla dál. O týden později byla pohřbena na hřbitově poblíž svého bydliště. I hra stínů může být někdy skutečná. *** Chudák ženská, ale bylo to nutný, pomyslím si, stojící nad vybledlým mrtvým tělem. Nebylo v tom nic osobního, prostě přišla jako první do rány. Obvykle neholduji zabíjení, ale co se dá dělat. Musím se vydat na lov informací a to znamená jediné. Bar. Musím nasát co nejvíce démonských vlastností, aby mě nemohli vycítit. A to znamená ničit. Ať už to jsou lidská těla, nebo jejich duše. To druhé alespoň nebolí a je to trochu... důstojnější. Proti lidem nemám žádnou zášť. Nebýt jich, asi bych zemřel jako novorozeně. Ale mám svůj cíl. Účel světí prostředky. Řekl kdysi dávno jeden umělec. A tak tomu je dodnes. Opět se vrhnu do hlubokého stínů, mého domova. Jako já, je i stín přechod mezi světlem a temnotou. Můj domov. Tělo se změní v pouhou siluetu temna. Vykročím směrem k baru. V kapse mám peněženku oné ženy. Snad to bude v nehorším případě stačit ne pár slov. Ale snad se rozpovídají sami. A tak se pomocí stínů, rychleji než kterýkoli člověk, ocitnu před dveřmi do baru. Nádech, výdech. Připraven. Otevřu dveře a rychle vklouznu do baru. Ihned si razím cestu k místům, kde se setkávají démoni a padlí a andělé malé síly a respektu. Tam je mé místo. Informace z druhé ruky, avšak vesměs věrohodné. Co nejvíce se snažím potlačit druhou polovinu své osobnosti, chovat se co nejvíce jako ostatní. Snažím se poslouchat, vyptávat se barmana. Rutina. Je čas opět poslechnout si zpěv ptáčků.

Lucifer - 23. května 2012 14:14

soukromá zpráva od Lucifer pro Nemůžu si pamatovat všechno - A taky můžeš mít i nějakou zašívárnu Ve výtahu mě černovláska narazila na jednu zeď a vrhla se po mě. Věděl jsem, co bude následovat, ale nechal jsem ji, ať si o to řekne. Každopádně zatím jsme ochutnávali svoje krčky, ouška, rty... Pak to z ní vylezlo. No, musím ale hrát divadlo, tudíž... Ve tváři zaražení, znovu červenající líce. "Nó... Ehm..." Jde vidět, že to zvažuji. A já to skutečně zvažuji. Ale nakonec, mě to je jedno. A sice nejsou Vánoce, ale tohle přání jí splním. Opatrně jsem kývnul. "Když nebudeš ječet.." Pousmál jsem se a pravačkou jsem ji od sebe odtrhnul, zatímco levá zastavila výtah. Skoro hned jsem byl u ní a povolil trochu svému chtíči. Polibky byly hlubší, dravější. Ruce jely od boků vzhůru a vyhrnovaly tričko. Potom přejely na záda, rozeply podprsenku a pak ji i s trikem sundaly přes její hlavu. Rty jsem odtrhnul od těch jejích a přesunul se na krk, potom na klíční kosti, prsa... Ruce jely níž po žebrech a potom bocích, dokud nenarazily na pásek u džín. Rozepnuly ho i s knoflíkem a zipem a trošku kalhoty popotáhnuly. Pousmál jsem se a lehkým kousnutím do jedné bradavky jsem se rozloučil s pravým prsem mé sochy a s podřepu jsem přešel do kleku a chvíli se jazykem a polibky věnoval jejímu bříšku. Džíny jsem stáhnul až ke kotníkům a rukama jsem jel zpátky nahoru k po jejích lýtkách a stehnech. Prsty zaháknout za lem kalhotek a taky s nimi pryč. Lehce jsem ji nadzvedl za zadek a posadil ji na madlo, které ve výtahu bylo (jakési zábradlí ve výtahu). Její nožky jsem si přehodil přes ramena. Znovu kleknout a od kolene polibky putovat vstříc jejímu klínu.

Daiglien - D - 07. června 2012 12:56

soukromá zpráva od Daiglien - D pro Jedinou mou zašívárnou je můj bar. Kápo.. Ten klučina se skutečně nezdá. Vypadá na první pohled, jako kdyby neuměl do pěti napočítat a potom se dokáže proměnit v luxusního dravce, který mně tu na místě přefikne. Nedej na první dojem holka. Zazubím se nad touto myšlenkou a nechám ho, ať si dělá co se mu zlíbí. Dneska patřím jen jemu. A věřím, že si dnešní den pořádně užiju, jako kdyby měl být můj poslední. Což se však nestane. Ještě nehodlám natáhnout bačkory. Mám v úmyslu nějaký pátek znepřijemňovat život Očkovi a Kristine. Nechápu, že ty dva jsou pořád se mnou. A jsem v celku ráda, že mám na chvíli od nich pokoj a můžu si dělat co chci, bez toho aby mi něco vyčítal jeden nebo ten druhej. "Já a ječet. Jsem profesionál." Zvonivě se zasměji a nechám ho, aby mi udělal radost. Budu na malou chvíli jeho loutkou, která se nechá ovládat a potom se změním na dračici, která se dokáže za sebe postavit. Upřímně řečeno, musím uznat, že chivlkama je těžké tu neřvat, ale snažím se. A snaha se oceňuje. Něco mi však říká, že toto je teprve začátek. Líbám ho, nechám ho ať si s mým tělem dělá co chce. Hlavně když mně uspokojí. "No táááák.... udělej mi to teď a tady." Vzdechnu tiše. Ne že by mi to nebylo příjemné. Ale já nejsem na to uspokojování předtím. Já chci sex a to hned. A doufám, že to přestane dělat nebo tady celá zhořím rozkoší a podpálíme přitom ten výtah, který potřebuji.

Gabriel - A - 07. června 2012 13:17

Rafael Rodinné setkání Vypadl jsem z WIBka a skutečně jsem netušil, kam jít. Napito jsem měl dostatečně, jen co je pravda. Celej svět se však nemotal a byl tím padem nudnější než-li předtím. Odfrkl jsem si. Nesnáším to tady. Ovšem ani na zemi to nebylo zrovna nejlepší. Měl bych si zvyknout na jedno místo a nehledat znova nějaké další. Jak jsem se tak procházel a myšlenkami měl zahalenu celou mysl, vrazil jsem do jednoho týpka. "Co to sakra?" Pronesl jsem po chvilce, ale to mi došlo, že toho týpka od někud znám. Z místa, kde jsem před nějakou dobou měl všechno nač jsem pomyslel a stejně se mi to nezdálo dost dobré. "Rafaeli. Netušil jsem, že zrovna v této špinavé ulici tě potkám. Já myslel, že si užíváš nebíčka a teplíčka." Ušklíbl jsem se nad těmito slovy a měl v úmyslu dále pokračovat. Jenže jsem netušil zatraceně kam bych zašel, takže nakonec jsem zůstal na místě a čuměl na andílka Rafaelíka a čekal. Nevím sice přesně na co, ale to je mi vlastně fuk. "Co tě sem přivádí, bratře?" Bratře jsem řekl s celkovou nadsázkou a povzdechl si. "To našemu papinkovi nestačilo moje selhání, že do toho tahá i tebe." Zalovil jsem v kapse krabičku cigaret, z čehož jsem si jednu přiložil k ústům a zapálil si jí. "Když už jsme se tak setkali. Tak co někam vyrazit společně. Lovit nějaké ženské, nebo si pořádně šlehnout nějakého dobrého matroše. Pojď se mnou dělat cokoliv, jako za starejch dobrejch časů." Asi jsem se zbláznil, ale co už se dá dělat. Vidím brášku a přepadla mně nostalgie. To se občas stává i těm nejlepším. Sakra... S menším napětím jsem čekal, co z Rafoše vypadne a doufal, že jen to nejlepší.

Lorelei - 17. června 2012 18:43

soukromá zpráva od Lorelei pro Nechal mne jít, s povzdechem jsem vyšla na ulici. Tma už dávno padla a nyní mě společně s městským ruchem obklopovala. Divný pocit, tak moc.. jiný je to jako bych byla oběť, kterou svírá had a každý nádech, pokus o to žít tady, mu jen dovolí pevněji sevřít mé tělo. Tam nahoře nic takového nebylo... jen svoboda. Sklesla jsem pochodovala ulicí. Lidé se kolem mne míhali stejně jako duše mrtvých, když zavítám na místo masakru. Tisícero příběhů, ale kdo z nich opravdu tuší? Kdo by mohl? Zarazím ruce do kapes kabátu. Už i mě začíná být zima a to jsem chladnokrevný tvor. Komické. Zaškaredím a odkopnu z cesty kamennou kostku, jež někdo vyrval z dlažby. Tolik andělů, co padlo už přišlo o veškerou víru, proč zůstávám? Už tolikrát jsem si kladla, znovu a znovu, tuto otázku. Proč zůstávám? Proč, když pro mne nejsou naděje? Odpověď mi však vždy zůstala zastřena za mlhou mích snů v nichž zní hlas, jež mě seslal sem. Vím, že jsem blízko, ale to tajemství mi musí být skryto. Snad jen na čas a ne navždy... Na vlhké silnici se odrazí světlo semaforu, sleduji, jak barví všední čerň a jak se ztrácí ve stínu. Věru, chtěla jsem křičet a snad se i prát, avšak pohled do známých očí mě zastavil. Jakoby mne někdo zalil do betonu. Co tu dělá? Otázky mne pálily na jazyku, ale dřív, než mohlo být cokoli vysloveno, zjevili jsem se uprostřed mého malého bytu. Pustil mne. A znovu, jako bychom to už jednou nezažili, spustil nanovo. "Možná, že tě přemohl nějaký blud, ale já si ničeho nevšimla," zakroutím hlavou a pomalu rozsvěcím vy bytě. Je malý, ale útulný. Koupelna, obývák, kuchyň a ložnice. Na stěnách je pár fotek, několik mích přátel z vrchu i ze spodka, několik výjevů, co jsem během spánku zřela a měla nutkání je zvěčnit a také několik zbraní, jež mi byli darem dány. "Posaď se jestli chceš," mávla jsem rukou k bílému gauči a rozepla si kabát. Dřív by mi snad vadilo, že by si mohl prohlédnou mé nahé tělo, ale časy se mění a on už měl tu možnost a čest prozkoumat kdejaká zákoutí. "Možná, že jsem pouhý anděl," rozmluvím se a mezitím si oblékám krátký saténový župánek. "a moc toho nesvedu," ač nerada musela jsem to připustit. " ovšem to neznamená, že bych nemohla mít vlastní... autonomii. Nejsem přítelkyně na 24 hodin 7 dní v týdnu. To si mě pleteš, Damone. Nejsem tady pro to, abych se ti zpovídala, či tak něco," zasměji se a posadím se naproti němu. "Prostě mě párkrát vošoustáš a já si to nechám líbit," založila jsem ruce na prsou. " a Bohu žel, dobrej sex pro mě není něco, co by mě k někomu poutalo... vsadím se, že ve městě je takových jako ty další dvacet nebo i třicet? Jen ty máš tu kladnou vlastnost, že mi nerozbiješ hubu... možná proto se vracím," vstala jsem a došla ke skříňce, kde jsem měla alkohol. "ou... a taky pro to, že tě ráda ojedu," mlsně jsem se olízla a otevřela láhev whisky. "Dáš si?"

Lucifer - 22. června 2012 14:22

soukromá zpráva od Lucifer pro Your entire world will turn Into a battlefield tonight No, na předehry si nepotrpí, ale holt, ještě chvilku bude muset vydržet. Nasucho to není nic moc. Jazykem jsem znovu přejel přes její klín a vloudil se mezi její lístky. Ani nevím proč, ale mám na 'člověka' trochu hrubší jazyk. Ne sice tolik jako kočky, ale... Prostě to dráždí o to víc. Jemně jazykem vjedu do ní a pousměju se. "Nejlepším motorem na světě je vagína. Dá se nastartovat jediným prstem, sama se promazává, bere píst mnoha různých velikostí a každé čtyři týdny si mění olej. Jen škoda, že její řídící systém je tak zasraně nevypočitatelný." -gynekolog Dr. Hermann Otto Kloepneckler, PhD. (1912) Mlsně se pousměju a s očima plnýma hříchu se podívám do těch jejích. Musím těď vypadat k zulíbání, protože moje očička jsou v tuhle chvíli opravdu šukézní, jak kdysi prohlásila Lilith. Samozřejmě ta starší. Tričko bylo pryč už dávno, teď už zbývaly jenom kalhoty. Zbývá tedy povolit pásek, knoflík a zip a potom i s trenýrkami pryč. Ale to ať si udělá sama, když mě tak chce. Jedu ruku jsem omotal kolem jejích beder, druhou jsem jí zajel do vlasů na zátylku a začal se s ní znovu líbat. Svoje tělo jsem natiskl těsně na to její a zlehka naznačil přiražení, když jsem ještě nebyl v Adamově rouše. Kousnutí těsně pod krček a přesun k francouzským polibkům, tření jejích prsou o mou hruď, nehty nechávající na holé kůži rudé stopy... (Vše nej)

Kristine (Artificial Angel) - 25. června 2012 17:33

soukromá zpráva od Kristine (Artificial Angel) pro Chybí mi moje Láska V baru to začalo žiť. Začaly se scházet pochybné existence, upíři cucali čerstvou havěť, sukuby a incubové řádili v koutech démoni konverzovali se "smrtelníky" a nebo se mlátili s poselstvem Božím. Andělé už ale nebyli andělé, tohle teritorium nechalo každého propadnout Peklu, ať už chtěl a nebo ne. Za barem frmol, nezvládala jsem to. Dai zmizela ven s jakýmsi blonďáčkem. Jo, balily jsme kdysi zajíčky a pak jsme si to s nima vždycky rozdaly na nějaké párty a nebo v pokojích, ale teď měla mě (a Vokouna, ale ten je až na pátém místě; dědek). Když už je řeč o něm, stáhla jsem ho za bar, aby pomáhal. A z druhé strany jakousi blonďatou andělu v bílých šatech. Žárlivost mě hnala nahoru do kanclu, kde jsem se podívala, jak s ní zmizel. Měla jsem štěstí, že Dai neudělala ve dveřích portál nebo tak něco, protože jsem našla, jak vypadá dopravní prostředek toho blonďáčka. No, musí se nechat, že to je kus a má docela vkus. Pousmála jsem se, bílá silniční motorka s umělecky vytvarovanou růží byla skutečně krásná. Ale nic, co bych taky nezvládla s trochou času. "Nebudeš mi krást mou milovanou." Zavrčela jsem, popadla svou černou helmu, glocka a vylezla oknem z kanclu na přístřešek u baru a z něj seskočila dolů. Došla jsem k černé motorce s vykrášleným fénixem, nasedla a vydala se do ulic hledat blonďákovu motorku a svou milovanou. Po útrpných čtyřech hodinách ježděním ulic a jednom natankování jsem konečně našla bílou motorku s šípkem. Bohužel, majitel zrovna odjížděl od domu, Dai ale nikde nebylo vidět. A na pronásledování jsem neměla ani pomyšlení. Motorku jsem rychle odtáhla za křoví, co bylo u toho baráku. Co když se jí něco stalo ?? Zvedla jsem si hledí a koukla na zvonky. Přímo Daino jméno tam nebylo, ale jeden z jejích pseudonymů, které používala kdysi na zemi, ano. Ustřelila jsem zámek u domovních dveří a zkusila jsem výtah. Nejel, někdo asi nedovřel dveře. No, holt to budu muset vzít po patrech. Dalo se to sice čekat, ale její byt jsem našla až v posledním patře. Byl dvoupodlažní, podkroví bylo taky využito. Tentokrát jsem zámek otevřela sponkou (což jsem se naučila na vejšce) a opatrně vkouznula dovnitř. Byl tam nepořádek, jako po prudké hádce, která se změnila v boj. Dai ale nikde. Zkusila jsem po schodech nahoru, odkud jsem slyšela téct vodu, ale v koupelně taky nebyla...

Daiglien - D - 27. června 2012 21:22

soukromá zpráva od Daiglien - D pro Bylo to až hrůza k čemu mně tento týpek doháněl. Doháněl mně až k šílenství holomek jeden. Já jsem chtěla jediné, aby mně zatraceně ojel. Udělal si ze mně svou děvku, cokoliv. Po celém těle jsem cítila neskutečné svrbění touhy, která chtěla být co nejdříve ukojena. Mé tělo bylo v samotném varu, toužící po jediném. Aby už konečně do mně vrazil toho svého klacka a já mohla vřískat jeho jméno. I když v této chvíli, bych ho jen musela tiše šeptat. Nevím co by na to sousedi říkali, kdyby slyšeli jak volám jeho jméno... A k čertu znám vůbec jeho jméno? Zarazila jsem nad tímto faktem. Nějak si nevzpomínám, že jsem se ho na to ptala. A možná jsem se ptala, jen mi to nějak vyšumělo z hlavy. "Jak se vlastně jmenuješ?" Šeptla jsem mu do ucha. Celkem mně štvalo, že jsem byla já v rouše Evině a on si ještě nesvlékl trenírky nebo co to na sobě měl. Jasně že mi došlo, že to nechává na mně. Takže jsem mu s radostí s tím pomohla. Když mně kousl do krku, tak probudil ve mně ještě větší touhu, než-li předtím a to byla sakra velká. "No táááák.. nemuč mně pořád a dej ho do mně." Pronesla jsem zoufale tím čekáním a tím vším. Samozřejmě jsem ho také líbila. Občas ho někam kousla a rukama sjížděla k jeho klacku, abych se ujistila, že už brzy budeme v tom skvostném požitku. Vzdychla jsem mu do kůže a poté se do ní zakousla. Slízávajíc z oné ranky kapičku krve. Kroužíc přitom jazykem kolem ní. Miluji, když si do někoho mohu hryznout. Očko si na to musel zvyknout a také si na to zvykla i Týnka. "A potom si můžeme dát opáčko u mně doma." Šeptla jsem mu do ouška, které jsem jemně cumlala. Tak k čertu... ojeď mně.

Damon - D - 27. června 2012 22:21

soukromá zpráva od Damon - D pro Ze rtů mi unikne tichý povzdech. Tato dáma se zřejmě nikdy nezmění. Samozřejmě jsem se usadil, když jsem byl tady. A koukal se kolem, co tu vlastně měla. K mému zklamání to byl jenom pouhý byt s pár panbíčkárskejma obrazama. Nic velkého. Jenže na tu malou chvíli se stalo středobodem vesmíru jenom její překrásné tělo, které mi nechala ke koukání. Lepší než všechny obrazy a všechny sochy, které byly vytvořeny. Musel jsem si na sucho polknout a přiznat si, že mi to nestačilo. Byl jsem neskutečně nenasitný, co se týče laškování v posteli. A teď na mně zase přicházela chuť. Samozřejmě, že jsem toto zlato poslouchal. Co jiného mi také zbývalo. A vlastně zatraceně vůbec nevím, proč jsem jí nenechal jen tak být. Možná jenom kvůli tomu, že jsem ve své posteli měl zase prázdno a to mně docela dost sralo. "Však mně o to nešlo, kotě." Rukou jsem si prohrábl svůj postelovej rozcuch a potom na ní pohlédl. Vlastně ani nevím, co mi šlo. "Já jen myslel, že si v nebezpečí.. tak jsem přispěchal na pomoc. Víš nemám vůbec v úmyslu přijít o takovou krasotinku, jakou jsi ty." Asi toto bude jediné vysvětlení toho, co jsem chtěl udělat. Já se taky nechci vázat. Mám rád svou volnost. Rád se potuluji ve stínech a všude možně se potloukám. Nevím, co mně to předtím vůbec napadlo. Ale teď by byl hřích jí nevošoustat. Při jejich dalších slovech jsem těžce potlačil vzdech. Sakra dostávala mně tato ženská a já měl v úmyslu jí tady hodit na gauč a užívat si s ní v pokračování toho, co jsme ukončili u mně. "K sakru.. vždyť já se taky nechci poutat. Jen tě párkrát zavedu do ráje." Mrknul jsem na ní s úsměvem na rtech a s díky přijal tu skleničku, kterou mi nabízela. "Ale než odsud půjdu. Nechtěla by ses ještě podívat do ráje?" Mrknul jsem na ní a pohlédl jsme na ní očima dravce. Nadrženej jsem na to byl skutečně dost. Stačilo jediné slovo a vzplanul bych, jako fénix. Ač jím po pravdě nejsem. Jsem jenom pouhopouhej tvoreček v mocných rukách stínů.

Lucifer - 27. června 2012 22:30

soukromá zpráva od Lucifer pro Čert ?? Muhehe - Kdo chce kam, pomozme mu tam To děvče skoro tavilo další dveře do výtahu. Takhle se pozná pořádně nažhavená holka, navíc je to potěšující, umět takhle rozohnit démonku (!!!) a to ještě být v lidské podobě. Chtěla to. Každá buňka jejího pekelného těla to chtěla. Chtěla se propínat ve slastné křeči, chtěla být plněna horkými prameny bílé hmoty, svírat kolem mého svalu ty svoje a křičet moje jméno. Aha, zádrhel, ani se nezeptala, jaké vůbec je. Ale proč se vymýšlet s nějakýma složitostma, když odpověď je tak jednoduchá. Pod lampou je největší tma. Pousmál jsem se, v hlavě se potřeby sexu najednou změnily v potřebu ukojit zvědavost, ne tělo. Věděl jsem, že se chce zeptat o pět vteřin dřív, než se tak rozhodla a než se skutečně zeptala. "Luci... Lucius." Polk. "A ty ??" Musel jsem to říct navíckrát, vzrušení v lidském těle se tak projevuje. Zatímco se moje rty starají o její krček, a ona mi tuhle laskavost oplácí, zápasí její ručky s mým páskem a zapínáním tříčtvrťáků. Netrvá jí to ani moc dlouho, a stojím u ní tak, jak mě Máma-Bůh stvořila. Moje kousnutí v ní vyvolalo výbuch hormonů a její chtíč se vrátil jako tsunami. Zavrněl jsem jí do ouška, když přejela po mém mužství. Když chci, umím být i krásná bloncka, ale teď tu mám jinou práci. Syknul jsem, když se mi zakousla do ramene a zase se uvolnil, když ranku začala opečovávat rty a jazykem. Potom se přesunula na moje ouško. Ale já ho opatrně vyprostil a začal jsem cucat, žužlat a kousat to její, přičemž pomalu natlačím do jejího klína ten svůj. pomalu s ní splynu a pomalu zase to spojení zruším, když z ní svůj úd skoro vytáhnu. Následuje přiražení, teď už ne tak opatrné jako to první. Je v něm chtíč, je v něm i dravost. Přesně to, co jsi chtěla. Postupně to věchno bere na rychlosti, to věechno se stává hrubším a rychlejším. Jako zvířata. A mílovými kroky se přibližuje vrchol.

Eye (Mercenary) - 28. června 2012 12:42

soukromá zpráva od Eye (Mercenary) pro Andílku, andílku... Očistec. Kdysi neutrální místo, kde se lidi meditací, prací a dřinou snažili ze sebe očistit malé hříchy. Přestupní stanice, mezi Nebem, Zemí a Peklem. Teď to ale ve vzduchu zavání sírou a spáleninou. Hřích je skoro hmatatelný, Peklo tu má očividně už převahu a kazí i archanděle. Území nikoho se stalo bojištěm o vliv nad tímhle pláckem mezi třemi světy. A z něj už to je jen kousek k těm dalším. Mamon, syn Satanův, se to tu pokusil zabrat ve svůj prospěch, když mu to předtím se Zemí nevyšlo. No, tady vzniklo křehké spojenectví mezi Bohem a Luciferem, aby ho dostali. No, Manny zmizel, Bůh se někde válí na pláži a Lucifer rozšiřuje svůj vliv. Gabriel je troska, démoni si sem klidně vylézají pařit, bít se, požírat duše, šoustat... Je to k pláči. Někomu smutkem, někomu smíchem. Hlavní ulice tě svým tichem a prázdnotou vede nocí. Lampy jsou oproti svitu hvězd jen světýlka na vánočním stromečku a zdá se, že Měsíc je o něco větší. Lidi si to tak tady vytvořili, chtěli, aby jim to přípomínalo jejich domov, odkud "zrovna" přišli. Měsíc v úplňku se úchvatný a je těžké ho neobdivovat. O několik chvil později se o několik metrů dál roztříštilo okno. Nad ním svítí neony s příhodným názvem Wild Infernal Bar. Ve střepech na zemi leží jakýsi upír, a syčí na dalšího chlápka, spíš pětadvacetiletýho mladíka, který proskočil oknem za ním. "Ty čuráku !!" Nakopl zubatého mezi nohy a dal mu hlaveň na střed čela. Ten znovu zasyčel. Pak se ozval tlumený výstřel a stříbrná kulka prolétla upíří hlavou, mozek se válel v okruhu dvou metrů. "JEŠTĚ NĚKDO MÁ NĚJAKEJ ZASRANEJ PROBLÉM ?!" Otočil se černovlasý na dav čumilů, kteří se shromáždili kolem. Postupně se začali radši rozestupovat a vracet ke svým činnostem. Mládenec zatasil glock a rozhlédl se. očima zůstal na tobě. Pravé má zelenomodré, levé je smaragdově zelené. A jakoby se ti jeho pohled zažíral do duše. Pomalu se vydal k tobě. "Vítej, padlá." Pousmál se a zůstal stát dva metry od tebe

Clarissa - 29. června 2012 14:11

soukromá zpráva od Clarissa pro Tajemství Očistce... Moje kroky mě zavedly už do různých míst, Očistec už pro mě po té době co tu jsem není neznámé místo, avšak stále se tu dá objevit spousta nových míst a věcí... Já osobně se spíše snažím držet mimo dění, někde kde mě ostatní nevidí a kde můžu v relativním klidu žít... Dá se vůbec tady najít něco jako klid? pomyslím si a s tichými kroky se dále procházím temnými uličkami tohohle temného místa... Vážně je to tu takové jak všichni říkali... pomyslím si když procházím a zahlédnu partičku bojujících démonů, v tomhle místě je to pořád jedno a to samé, nikdy se to tu nezmění, ani kdybychom se sebevíce snažili... "Je vůbec v naší moci cokoliv změnit?" řeknu si spíše pro sebe tiše a zamířím k dalšímu místu které ještě neznám, chci to tu co nejvíce poznat, přece jen... Se tohle místo stalo mým domovem po té co jsem se prohřešila... Když dojdu k místu ze kterého uvidím neonový název jednoho z mnoha barů, tak se na chvíli zastavím, jelikož o chviličku na to co tam dojdu proletí oknem nějaký... Upír? Vidím jak za ním hned vyskakuje nějaký, ani nevím vlastně kdo to je? Démon? Možná... Další hádka mezi těmi co tu žijí... Proč mě to vlastně vůbec překvapuje, je to tu na denním pořádku... pomyslím si a chci se rozejít dál, jenže vtom se ozve výstřel a upír se už nehne, trochu zaraženě se dívám na toho démona. Všichni co slyšeli jeho výkřik tak se postupně začali rozcházet, na ulici za chvíli zase bylo jen těch pár "stvoření" co tu vždycky jsou, ten démon se zadívá na mě, což mě značně znervózní... Co chce po mě... pomyslím si. Když se ke mě rozejde tak instinktivně udělám krok zpět, teprve když se zastaví tak trochu polevím v ostražitosti. Jeho slova mě ale překvapí, i ten... Úsměv, nebo co to mělo být... "Nejsem Padlá... Nepatřím k nikomu..." řeknu tiše že to skoro ani není slyšet. "I tak... Bylo nutné ho zabíjet? Copak tu už takhle není dost bolesti a nenávisti? Je nutno přidávat další? Tohle místo vážně je... Prokleté..." pronesu tiše a podívám se na něj, napůl nepřítomný pohled azurově modrých očí padne na něj, je trochu zvláštní, jiný než ti co jsou tady... Ale čím... Cítím z něj něco... Něco zvláštního, ale nedokážu to popsat... Kdo to vůbec je... pomyslím si když se na něj tak dívám.

Rafael (A) - 02. července 2012 12:58

Na ulici Gabriel Uriel musel mít hodně naspěch a něco důležitého na práci, že se ani nezastavil na pár slov. Nebo neměl náladu na toho uřvaného chlapa vedle nás. Musel jsem se od něj vzdálit, necítil jsem k němu žádnou důvěru a nerad bych se porval takhle brzo po vstupu do Očistce. Zavrtěl jsem hlavou a vydal se k baru. Jenomže jsem neudělala ani pár kroků a do někoho jsem vrazil. No někoho zrovna ne. Ale do toho, za kým jsem přišel na tohle děsivé místo. Gabrieli?! Vyvalil jsem oči, když jsem ho poznal a brada mi klesla. “Jsi to ty!“ Div jsem mu neskočil kolem ramen. Usmíval jsem se ale už tak jako pitomec. Šťastný pitomec. Nechal jsem ho mluvit, a když skončil, povzdechl jsem si a tvář mi zvážněla. “Pán mě poslal, abych tě našel, což se mi už povedlo. Druhá část celého plánu už je složitější a…asi se ti nebude líbit,“ povzdechl jsem si a ještě dodal: “Skleničku bych si dal, ale na nějakém klidnějším, soukromějším místě. Všechno ti pak vysvětlím…“ Načež jsem ho vyzval, aby zavelel, jakým směrem se vydáme. Byl jsem sice dobrým průvodcem, ale ne všechna zákoutí jsem hned znal. A jelikož tu Gabriel už strávil nějakou dobu, jistě se vyzná. Jeho veselá tvář byla nakažlivá, takže jsem se za chvíli zase také usmíval. Bylo na něm ale poznat, že ho tohle místo už poznamenalo. A to i v jeho návrzích na to, jak strávit čas společně. Osobně jsem na ty“staré dobré časy“ nevzpomínal v dobrém.

Eye (Mercenary) - 04. července 2012 00:30

soukromá zpráva od Eye (Mercenary) pro Mazaný Okoun Myslí si, že jsem démon. A to mě nutí usmát se. Sice mě stvořili hlavně tam dole, něco mi ale předali i andělíčci a ne ti temní. "Být Padlý neznamená patřit Peklu." Pousmál jsem se na tu novou, docela čistou, duši. "To bych tě spíš označil za Temnou a nebo démonku. A démon nejsem, spíše... Nájemná síla. Záleží, kdo dá víc, ikdyž jsem se předtím upsal Peklu, ani Nebe mě jen tak neopustilo." Protáhnul jsem se. A to nešpinavé mládě si začalo stěžovat, že jsem toho upíra zabil. Což o to, zabíjet jsem ho sice nemusel, ale mohl by se zkusit mstít. A to ho radši zabiju hned, než za několik neděl. "Hele, nevím, co jsi to za divnej druh hipíka, ale tady už dávno platí to samý, co na Zemi. Zab, nebo budeš zabit." Ušklíbnu se na to pískle a zelenomodré oko změnilo barvu na smaragdovou. "Doporučuju ti sehnat si nějaký míň vyzývavý oblečení a zbraň, jinak tu moc dlouho nepřežiješ." Otočil se k tobě bokem a koukl na popel, ve který se pomalu proměnil upír a který pomalu odpokával vítr. "Tam vevnitř je Gabriel, ikdyž je jen stínem své bývalé slávy. Ale s jeho stavem," pár kroků k rozbitému oknu a pohled přes dav, "se s ním asi nechceš setkat. Jestli chceš, můžu ti sehnat nějaký pokoj v hotelu a nějaké oblečení vzít od svých děvčat." Pousměju se a z kapsy vytáhnu klíčky od černého bavoráku, který stojí přes ulici. "Tak co, jedeš ??"

Ismira (A) - 04. července 2012 13:19

Zákoutí Očistce - Hledání ztraceného Gabriel, Rafael Pomalu jsem se procházela po malém náměstí, a trochu nejistě se ohlížela kolem. Byla jsem v nitru ale značně nervozní. Už jen to, že jsem byla všem takhle na očích byla hloupost. Očistec se za ty roky změnil k nepoznání. Tolik zoufalství a hříchu, to nemá snad ani polovina zapomenutého Pekla. Jsem tu sice už nějakou delší dobu, a ano, věděla jsem do čeho půjdu, ale že to tu bude až tak zlé... No, dobrá. Dokud tu vládl ten... Mannon... Bylo to tu pravděpodobně o dost horší. Ale já osobně se zastávám názoru, že smrtí tohohle zloducha jsme se zbavili jen části toho zla. Přešlápla jsem na místě a pohrála si zamyšleně se svými prsty. Hmm, pořád je tu ale Satan a jeho démoničtí kumpáni, kteří se svého podílu na tom všem určitě jen tak nevzdají. Z toho by nakonec mohla být nová válka mezi námi a jím. Ale jsem si jistá že dříve nebo později se ho budeme muset pro dobro Očistce zbavit. Povídala jsem si v nitru a nesouhlasně jsem se zamračila, jak se mi to moc nelíbilo. Ale kus pravdy v tom tak jako tak byl. Cožpak není teď trůn Očistce volný? Divila bych se, kdyby po něm Satan netoužil. Zhluboka jsem si povzdychla a opřela jsem hrudníkem o pouliční lampu. Nechala jsem dlouhé, rudé vlasy spadnout na záda kde byli napospas mírnému větříku. Stejně jako mé, černé šaty. Které už jsem si stihla několikrát krásně zamazat. A ano. Krev tam patřila taky. Krev démonů. K té mi dopomohl Vymítač, můj meč, se kterým jsem tady stihla ulovit už spoustu drzých démonů. Na tváři se mi rozlil veselý, pobavený úcul při těch vzpomínkách. S tichým zachichotáním jsem se odtrhla od pouliční lampy. Došla jsem k tašce se svými věcmi opodál. Vyndala jsem z ní pochvu s Vymítačem a přidělala si ho k zádům. Pomáhal mému Světlu prozářit tuto tmu. Následně jsem tašku vzala do ruky a vydala se pryč z náměstí. Byl čas něco dělat. A já musela někde začít. S tím mi nepomůže lépe nikdo jiný než ten, kdo tu je mnohem, mnohem déle než já. Strávila jsem až moc dlouhou dobu lelkováním. Teď musím za každou cenu najít Gabriela. On byl takový ten první krok. Nehledě na to, čím si tady prošel. Jeho pomoc teď budu asi naléhavě potřebovat, protože sama na tohle všechno fakt nestačím. Horší jen bude kde ho hledat.

Gabriel - A - 06. července 2012 19:52

Rafoš, Ismira Na ulici "A kdo jinej?" Povytáhl jsem nad jeho otázkou obočí. Nom nebyl jsem zrovna hrdej na to, jak jsem se změnil. Pro některé k lepšímu, pro ty další k horšímu. A víte vy co? Je mi to sakra u prdele. Jelikož mně on nechal domluvit, tak jsem pro změnu nechal mluvit já jeho. Sice mi připadalo, že mluví o hovadinách a že si nejspíše šlehl něco beze mně, což mně pěkně nakrklo. Ale co už... Skutečně se mi líbila ta část, kdy ho poslal Pán pro mně. Proč sakra pro mně? Musel jsem se tomu neskutečně a od srdce zasmát. Že by se někomu stýskalo po svoji ovečce. A nebo se mu nelíbilo, jak se ovečka odtrhla od stáda a dělá si co chce. "Samo, že se mně to nebude líbit. Všechno, co vymýšlí on se mi nelíbí." Ušklíbl jsem se a trošku si prokřupal krk, který byl nějakej jetej. Nejspíše za to může moje spaní na křesle. "Klidnější místo... hmmm... " Prohrábl jsem si rukou vlasy a povzdechl si. To si skutečně myslí, že tady někde najdeme nějakej klidnej lokál. Kde žije? I když je pravdou, že bych ho měl omluvit... teprve sem přijel chudáček malej a musí se ještě aklimatizovat. Nom fajn budu mu muset odpustit. "Tak tím pádem ke mně domů. Je to za rohem." Dodal jsem a vydal se cestou necestou. Správněji směr můj byt. Na chvíli jsem zapřemýšlel, zda-li tam mám uklizeno. Vůbec jsem nečekal s žádnou návštěvou. Na nějakej úklid nebyl čas. A co se týče nějaké hospodyně, která by to uklízela, tak na ní nemám vůbec číslo a taky prachy. Holt smolec. Upřímně věřím na pravidlo, že kam nepošlou ďábla tam pošlou ženskou. Což mi je v této chvíli potvrzené tím, že potkám starou známou a to před mým barákem. "ÁÁÁ... Ismiro.. zdravím tě... " Rozpačitě jsem se na ní podíval a prohlédl si jí od hlavy až k patě. Musím uznat, že toto byla okouzlující kočka. A já doufal, že jí náhodou nedlužím prachy. To by se mi potom s ní dobře nekecalo. "Co tu chceš? Ehm... jdeš jaksi nevhod, na ulici jsem potkal brášku a tak nějak jsem ho nechtěl nechat ve štychu, aby tu náhodou nezabloudil a tak ho mám na krku." Ze rtů mi vyšel menší povzdech. Musím uznat, že mám pekelnej pech. Je tu ženská a já tu mám na krku bratra. "A nebo pokud se znáte a nevadíte si. Což soudě dle toho, co jste, byste si vadit neměli. Tak jste vítání oba dva u mně v bytě. Upozorňuji dopředu, že tam mám menší nepořádek." Dodal jsem a vkročil jako první do velkého činžáku, z jediného prostého důvodu. Já mám klíčky od svého bytu. Upřímně jsem čekal po otevření větší bordel, toto se dá ještě překousnout, teda nepočítám-li poházené oblečení po podlaze, které jsem rychle někam naházel. A potom flašky s alkoholem. Dokonce jsem našel ještě dvě plné. "Takže buďme upřímní. Nejdete jen tak pokecat, jak se mám... Což by bylo pěkné... ale nepravděpodobné." Promnul jsem si rukou kořen nosu a přitom hledal čisté tři skleničky, do které bych ten alkohol nalil. "O co vám do prdele jde?" Pozastavil jsem a na oba pohlédl, snažíc se vyčíst v čem je zatraceně zakopanej pes. Nějak mi to smrdělo..

Ismira (A) - 06. července 2012 20:57

Příjemná návštěva Gabriel, Rafael Byla to náhoda, obyčejné štěstí, nebo osud? Že jsem potkala Gabriela zrovna takhle na ulici. A dokonce i s Rafaelem. Vehnalo mi to do tváře radostný úsměv. Ráda jsem zas Gabriela viděla. Je to už nějaký ten pátek kdy jsme se viděli naposled. Uplynulo od té doby hodně času. A vypadá furt stejně. "Gabrieli..." Pronesla jsem se radostí v hlase a vyrazila jsem mu vstříc. "Ráda tě zas vidím. I já tebe zdravím." Hodně se mi ulevilo když jsem ho nemusela nikde hledat. Nějak složitě nebo zdlouhavě. Tohle setkání moji práci značně usnadnilo. Teď jsem jen zvědavě naklonila hlavu ke straně a trpělivě jsem Gabrielovi naslouchala. Zdál se mi nějaký zmatený a poplašený. Letmo jsem se ohlédla i po Rafaelovi a přimhouřila jsem zvědavě jedno oko. Než jsem se vrátila pozorností ke Gabrielovi. Na jeho nabídku jsem jen pokrčila rameny. Lepší být u něj než na ulici. "Pojďme. Musíme toho hodně probrat." Pousměji se a nechám se vést, plna otázek, do jeho bytu. Který pro mě však byl velkým zklamáním. Nebo tedy... Ne zklamáním. Ale doslova šokem. Opatrnými krůčky jsem vešla dovnitř a porozhlížela jsem se. Moc se mi to tu nelíbilo. A dobře jsem věděla proč. Hromada prázdných lahví od alkoholu všude kolem mluvila za své. Mé prsty se zlehka sevřely kolem lahve nějaké kořalky, abych si ji mohla prohlédnout. Nevěřila jsem vlastním očím. Ten, do koho bych to nikdy neřekla, tu nyní žil ve špíně a opojení alkoholu. "Co má tohle všechno u všech svatých znamenat?! To mě... Snad šálí zrak?!" Zhrozila jsem se a pustila jsem prázdnou lahev k nohám. Nevěřícný, naštvaný pohled teď směřoval zpátky ke Gabrielovi, který akorát cosi hledal. "Odkdy se TY oddáváš téhle neřesti?! Měl jsi tady své poslání a ty tady místo toho... Chlastáš!" Pohodila jsem v hněvivém rozmaru hlavou a znovu jsem se rozhlédla. Ne, tohle musela být nějaká chyba. TEN Gabriel jakého znám by se nikdy něčemu takovému nepoddal. Jedním, velmi rychlým pohybem jsem vytáhla meč z pochvy. Nyní jsem Gabriela propalovala podezřívavým, nejistým pohledem. "Proč mám takový pocit že vy dva..." Kývla jsem na Rafaela. "Jste stejně skuteční jako fatamorgána?!" Začala jsem špičkou meče zlehka vyťukávat otravný zvuk o podlahu u svých nohou. A mezitím jsem v druhé ruce za zády stvořila kouli jasného, bílého světla. Mezitím co u mých nohou se udělal obláček stejné barvy. Nějakou chvíli jsem se jen tak dívala z jednoho na druhého. Než jsem se nadechla k odpovědi. "Pokud tě to tak moc zajímá, tak jsem přišla za tebou. Mám úkol držet nad Očistcem ochranou ruku v případě, že by si tady Satan nárokoval práva na moc. A pokud by se tak stalo, musela bych ho poslat zpátky do Pekla. V tomhle případě bych ale potřebovala vaši pomoc. A také jsem měla zjistit jak na tom vy dva jste." Znovu jsem propálila Gabriela pohledem. Pokud to tedy skutečně byl vůbec on. Taky to mohl být nějaký démon. "Ale když vidím jak se tady NĚKDO oddává hříchu budu muset najít pomoc asi jinde. No, než odejdu mohl bys mi alespoň udělat laskavost a vysvětlit mi jak se věci mají. Protože nějak nevěřím že by se nechal někdo tak velký, jako Gabriel, takhle svrhnout. A rozmysli si, co mi povíš. Jinak tě rozkrájím jako prase." Mluvila jsem klidně ale tentokrát už vůbec ne nějak přívětivě. Skoro by se dalo říci že až výhružně. To vše podtrhoval mírný úsměv který, vzhledem k situaci, nepůsobil zrovna uklidňujícím dojmem.

Gabriel - A - 06. července 2012 23:08

Rafoš, Ismira (Ne)Příjemná návštěva "Co by to podle tebe mělo znamenat?" Nechápavě jsem pozvedl obočí. Její návštěva se mi během chvíle přestala nehorázně líbit. Kdo je, aby mi kecala do života? Nikdo se jí na nic neptal. Nikdo po ní nechtěl, aby sem šla. A k čertu teď jí mám poslouchat, žensku jednu namyšlenou. "Od té doby, co jsem byl z nebíčka poslán sem. Do Očistce, ráje kde se může všechno. Teda než se vlády ujal Manon... ale to už je teď jedno. Jsem se prostě změnil." Pokrčil jsem rameny. Vůbec nechápu tu její hru na to, že mně nezná. Nestala se ze mně troska. Jen mi je jaksi jedno, kdo je u moci. Kdo s kým či proti komu? Já si užívám neřestí a volnosti, kterou Očistec nabízí. A do boje se mi už dávno nechce. Zlenivěl jsem. Ach nemilé. Začala pochybovat o moji skutečnosti. Odfrkl jsem si. Takto mně neskutečně urazila. Za to jí za trest nenaleji. Nějak mi bylo pěkně u prdele, že si vytvořila podivnou kouli. Svým způsobem jsem už dávno byl mrtev, tak co na tom změní ten další fakt. Nějak jsem to neřešil a napil se z lahve. "Hele, tys sem musela dojít před nedávnem, že?" Nadvzedl jsem tázavě obočí a ještě jednou se napil. Opět jsem si jí vyslechl a nevěřil svým očím. To se vždycky musí všichni zbláznit, když sem přijdou z nebíčka? Co jim to tam dává za drogy, že mají hned v úmyslu spasit Očistec? Vždyť mně zatraceně vyhovuje, jaký je a v čích rukách je. "Zlato, klidně ti všechno povím. Ale nemám rád, když jsem v ohrožení života. Ne že by mi nevadilo, kdybych měl od všeho konečně klid. Ale pokud chceš, abych ti něco řekl, tak toho budeš muset nechat, je to trapné." Lehce jsem se ušklíbl. Musím uznat, že mně z tohoto řádně rozbolela hlava. Vím až moc dobře, že se jí má slova nemusela líbit. Holt si to nemůžu odpustit. Snad mně to dnes nebude stát život. Neváhal jsem a dal jsem ruce nahoru, při čemž jsem si uvědomil, že pořád nosím prsten, který mi věnovala než-li jsem odešel z těch překrásných bílých obláčků. "Jsem to já, kotě. Ten prsten si mi dala a ještě s tím řekla: Věř svému srdci, stejně jako já věřím tobě. Něco o tom, že na mně nezapomeneš... " Povzdechl jsem si a doufal, že tomuto uvěří. Skutečně netuším, co dělal po celou tu dobu Rafael. Možná vzal roha, ale když mu tolik šlo o mně, jako teďkom jí, tak asi ne. "Můžeš toho prosím nechat. Posadit se a vyslechnout si mně." Mrknul jsem na ní a nějak nečekal, usadil jsem se na křeslo. Nalil Rafaelovi, pokud tady byl a sám jsem pil z flašky. Mé vyprávění začalo, jako nějaká pohádka. Bylo o tom, že tu vládl mír a klid. Držela se tu rovnováha, nebojovalo se tady a všechno bylo v pohodičce. Že Satanáš není takový, jako si ostatní o něm myslí. A že je skutečně kliďas. Že povídačky o něm jeho bráška, mimochodem Bůh, přehání. Nezapomněl jsem zmínit to, že se to všechno pohnojilo příchodem Manona. A že je tu v této chvíli celkem zbytečně. Všechno je v naprostém pořádku. Taky jsem jí zdůraznil jedinou věc, že samotný andílek nezmění svět a my už to přestali dávno hrotit. Taky tu je jasný fakt, že všichni Andílci si užívají radovánek v Očistci, než-li aby bojovali.

Rafael (A) - 07. července 2012 00:11

Na návštěvě Gabriel, Ismira “Nerouhej se,“ neodpustil jsem si, když se zmínil Gabriel o tom, že mu nevyhovují plány našeho Pána. Následně jsem mu přiložil ruku na krk a předáním trocha energie odehnal bolest. Pak už jsem ho následoval k němu do bytu. Přítomnost Ismiri mi dala najevo, že se nahoře stále něco děje, když Pán posílá posily. Mohl jsem to brát jako něco urážlivého, třeba že mi nevěří, že to zvládnu sám, ale on určitě věděl nejlépe, co dělá. Posila se hodila. S úsměvem jsem ji pozdravil, víc jsem neřekl. Pokud jde s námi, bude čas na to si promluvit, třeba má i nějaké novinky. Gabrielovo hnízdečko (protože jinak by se to nazvat ani nedalo) jsem si prohlížel zatímco se ti dva vybavovali. Čím víc se ale konverzace vyostřovala a Gabriel prozrazoval víc, tím blíž jsem jim byl. Až jsem si nakonec sedl na druhé volné křeslo a poslouchal, dokud nedomluvil. A pak jsem vybuchl. “A to se musí změnit!“ praštil jsem najednou rukou do stolu, což bylo nečekané na archanděla s tak neskutečně vyváženou a klidnou povahou. Ale ty řeči, co lezly Gabrielovi z úst byly neskutečně cizí. Byl to jeho hlas, jeho tvář, ale jako by skrze něj mluvil nějaký slaboch, či nedej bože démon. Gabriel byl posedlý hříchem ještě více, než kdy předtím a teď se nás snažil přesvědčit, že se s tím nedá nic dělat. S tím jsem se nemohl spokojit. Možná to bylo tím, že jsem tu ještě nezažil tolik co on a měl jsem stále naději a věřil jsem v to, že se všechno může obrátit k dobrému a že MY máme šanci něco změnit. Proč by nás jinak Pán posílal až sem. Je to zkouška a my musíme obstát, je to naše úloha. “To ti opravdu nedochází, co se tu děje? To už neumíš uvažovat trochu racionálně?“ zvedl jsem znova hlas a zadíval se na Gabriela. Pak jsem vzal skleničku, kterou mi nalil, hodil jsem ji do sebe a pak prohlásil: “Samozřejmě že ne, když si se takhle ponížil,“ a praštil jsem prázdnou skleničkou o stůl. “I já tu jsem kvůli tobě. A nejenom kvůli tobě, ale i ostatním archandělům, kteří se nechali svést a hnijí na tomhle zkaženém místě, které ty zoveš rájem. Jak je vidno, opravdový Ráj už z tvojí paměti dávno vytlačil hřích,“ ke konci se mi hlas málem zlomil a v mojí tváři začalo být znát zklamání. “Prober se, Gabrieli, takhle svět fungovat nemůže,“ zavrtěl jsem hlavou a hlava mi klesla. Pak jsem k němu přistoupil a letmým dotykem prstu mu z hlavy vyhnal bolest z rozčílení. Bylo to podivné gesto vzhledem k tomu, že jsem působil naštvaně.

Ismira (A) - 07. července 2012 12:44

Na návštěvě Nějak jsem upřímně nevěděla co si myslet. Pootočila jsem hlavu lehce do strany a přimhouřila jsem podezřívavě oči, kterými jsem Gabriela nepřestávala probodávat. Nevěřila jsem tomu, co on říká. Jak může tohle místo nazývat rájem? Vzduch je prosycený sírou od démonů všude kolem. A to nemluvě o tom, že nemusím používat ani Světlo abych našla nějaké Zlo. Stačí mi se jen porozhlédnout. "Jsem tu teprve pár dní, ano." Prohodím polohlasně a zadívám se ven z okna. Tady bude nakonec až moc práce. Sama to nezvládnu. Ale s Rafaelem bychom mohli udělat značné změny. Byla jsem ráda že si aspoň on zachoval čistou mysl a ducha. Kdo ví, jestli bude mít ale i jeho slovo na Gabriela nějaký vliv. Moc jsem tomu ale nevěřila. Když jsem se na ty dva tak dívala... Dost mě ale urazila Gabrielova poznámka, když se mě snažil uklidnit. Tentokrát už jsem se zachmuřila s menší dávkou hněvu. "Takže ty říkáš, že má obezřetnost je trapná? To, že si jen dávám pozor má být jako trapné?" Nejradši bych po něm hodila blízkou lahev. Takhle jsem ale jen tiše zavrčela. Zarazila jsem svůj meč do podlahy a založila jsem ruce na prsou. S tichým povzdychnutím jsem začala přecházet sem a tam. Nerušila jsem rozhovor mezi Rafaelem a Gabrielem. Ale přeci jen jsem se do toho přimíchala když mi zarecitoval slova, která oba dobře známe. Takže to byl přeci jen Gabriel. Ze srdce mi spadl velký balvan. To ale nemění nic na tom, že bych mu ráda nafackovala. Raději jsem se ale jen posadila a zkusila jsem jej vyslechnout. Jeho příběh byl ale... Já nevím co si o tom mám myslet. Asi že to bylo strašné? "Vůbec se nedivím že je Satan kliďas, když tu má tolik duší živořících na hříchu! Jestli je tohle ráj tak já jsem snad kopie Svatého Grálu. Všechno má své meze!" Teď už jsem byla naštvaná. Na Gabriela, že se nechal tak snadno vtáhnout do téhle špinavé hry, a na všechny ostatní že takhle zaprodali svou duši. A vzdali se sami sebe. Z rozmaru jsem vytrhla Gabrielovi lahev alkoholu z rukou. "Že jeden andílek nezmění svět? Když jsi to ty nedokázal bude to očividně na mě no. Sleduj." Sáhla jsem po svém meči a dvěma prsty druhé ruky jsem přejela zlehka po jeho ostří. "Nevím co to s tebou ten tvůj "pohodář" Satan udělal ale za tohle každopádně zaplatí. Očistec nebyl stvořen k tomu, aby se zde žilo neřestmi a hříchem." Rychlým pohybem jsem vrátila meč do pochvy a bez dalších slov jsem se otočila na patě. Mávnutím ruky jsem si otevřela dveře a šla jsem pryč. Gabriel mi dal informace. Teď se musím porozhlédnout a zjistit něco víc sama.

Daiglien - D - 14. července 2012 17:36

soukromá zpráva od Daiglien - D pro On je tak dokonalej. Nevím, jak to popsat. A to všechno je nepředstavitelné, jako kdyby mi viděl do palice a věděl, že pro mně sex ve výtahu je tou nejodvázanější věcí, kterou jsem chtěla vždycky uskutečnit. A to neříkám o tom, jak neskutečně mi chutná jeho krev. Ne nejsem upírka, ale občas ta touha nějakého človíčka zakousnout a napít se jeho krve ve mně je, takže to sem tam musím ukojit. Mlsně jsem se olízla a zavrněla mu do ucha. Představil se mi. Nějak jsem neřešila fakt toho, že se zadrhl. Stejně si jeho jméno po tomto nebudu pamatovat a zapomenu na něho, jako na všechny človíčky, které si užívali s mým klínem. Zbytek co se děl, byl neskutečný. Konečně jsem se dočkala toho, na co jsem se ze všeho nejvíce těšila, na to jak do mne vnikne, jak se pokusíme splynout v jedno tělo a jak se vzájemně dostaneme do ráje, kde je všechno možné. Snažila jsem se šeptat jeho jméno, ale bylo to silnější než já a tak mi neuniklo ze rtů menší výbuch hormonů, kdy jsem na celé kolo řvala jeho jméno. A tím jsme se přiznali, že ve výtahu provozujeme hříšnosti, na které by si ani ve snu lidský červíček nepomyslel. "Omlouvám se." Šeptla jsem a rozpačitě se na něj podívala, ve chvíli když bylo po všem. Oba dva jsme byli ukojeni a nezbývalo nic jiného, než-li se vrátit ke svým životům a zase něco dělat. Ale to se mně nechtělo. Ano, je pravdou, že jsem zapla výtah, ale taky jsem ho nehodlala jen tak pustit. "Zlato, můžeš ještě ke mně domů. Mám tam nějaký alkohol.. a taky bys mohl zopakovat, to cos před chvíli udělal. Nepatřím k těm ženám, který stačí dobrý sex jen jednou. Jsem strašně náročná a ty jsi takovej hřebec, kterého bych ráda ještě osedlala." Pronesla jsem mu laškovně do ucha a přitiskla jsem se na něj, abych ho mohla políbit na krk. Na sobě jsem měla jen svůj plášť, zbytek oblečení jsem držela v ruce a doufala, že to ještě neskončí a dočkám se ještě nějaké pořádné jízdy na hřebcovi.

Kristine (Artificial Angel) - 14. července 2012 18:58

soukromá zpráva od Kristine (Artificial Angel) pro Kiss my Ashes, Goodbye V koupelně sice tekla voda, ale po obyvatelce tohohle bytu nebylo ani vidu, ani slechu. Začnu tiše šmejdit po bytě s puškou v prackách. Koupelna - nic. Komora - nic. Záchod - nic. Pracovna - nic. Kuchyň a spíž - nic. (Tady jsem si přibalila radši sekáček a pořádnou kudlu) Ložnice - nic. (Kromě neustlané postele a rozházeného dámského oblečení. Našla jsem i několik blonďatých vlasů a kapek krve, ale to asi zůstalo po řádění Dai s tím cizincem. Kdesi uvnitř se zvedla vlna žárlivosti. Tohle jí ještě vytmavím.) Obývák - nic. (Vlastně skoro všude jsem našla přítomnost toho, jak spolu šoustali) Povzdychla jsem si a pomalu vyšla na terasu. Byla to taková miniaturní džungle na střeše baráku. Ve vzduchu byl cítit průser. Plížila jsem se jako kočka mezi kytkami, dokud jsem Dai nenašla svázanou a zmlácenou v jednom koutě. Bouchačku jsem schovala a s kudlou v ruce jsem přiběhla k Dai. Rychle jsem rozsekla provazy a vytáhla roubík z pusy. "Šššš, to bude dobrý, Dai. Kdo ti to..." Mrd !! Páčidlo se seznámilo s mou krásnou helmou a mě se zatmělo před očima. Na docela dlouho. Sen radši nebudu popisovat, trošku se za něj stydím. Možná jindy. Vzbudila jsem se bolestí v zádech. Helma byla pryč, vlasy mi vlály kolem tváří. Ruce jsem měla za zády a byla jsem až na kalhoty nahá. Ohlédla jsem se, kdo mě to drží. Marcus, ten Mamonův kuř-buřt a vyliž-prdel. Dai byla svázaná nanovo, aby se mohla dívat. "Proč ??" Sykla jsem a cítila, jak se mu napínají kalhoty. Zatnula jsem zuby a zkusila prsty na nohách. Neochotně odpovídaly. Cítila jsem, že mě někdo nakopal do boku a břicha. Zkusila jsem ruce, rty mi otíkaly, ten spodní byl roztržený. Na prsou jsem měla cosi lepkavého, ale krev to rozhodně nebyla. Ten čurák. I záda mi lepily a na krku studila hlaveň mé vlastní bouchačky. "Protože jste obě přispěly k mému pádu, kurvičky." Děsivě se zašklebil. Chyběl mu kus ksichtu a byl popálený. Takže přecijen přežil vypálení svého baru jen taktak. Strhnul mi džíny pod zadek a já ho stáhnula. Rozepnul si vlastní džíny. "Než tě voddělám, ještě si naposledy užiju tvého krásného tělíčka." Vytáhnul svoje péro a začal mi ho cpát mezi půlky. Sekáček cinkl o zem, když mi vrazil do zadku svou kládu. Ne, nebrečela jsem, nevzdychala jsem. Za chviličku se do mě vystříkl a začal chtít mou kundičku. To už jsem sebou začala cukat. Dostala jsem loktem do zad. Vrazil to do mě a já se prohnula. Ruce se uvolnily z provazů a já se odtáhla. Vykopnula jsem kanadou zespod. Sice jsem ho netrefila do koulí, ale do stehnal, ale úplně mi to stačilo. Vzala jsem sekáček ze země a v otočce mu ho zatnula do ramene a klíční kosti. Kost zapraštěla a vystříkla krev. Zařval bolestí a já ho kopla do břicha. Usekla jsem mu ruku s bouchačkou. Sklonil se a já mu zatla sekáček podél páteře. Svlékla jsem si džíny a usekla mu ucho. Nakopla jsem ho do ksichtu, až se skoro překulil přes okraj terasy. Ne, ještě ne. Zvedla jsem ruku s bouchačkou a celý zásobník mu vystřílela do rozkroku. Usekla jsem mu kus stehna, narvala mu do zadku kudlu, otočila s ní a zastrčila ji, jak to jen šlo. Sekáček jsem mu zasekla do čela a hodila ho dolů. Do posledního okamžiku žil, to jsem si jistá. Zahodila jsem i jeho tělesné části a s ledově prázdným výrazem jsem se vrátila k Dai. Obejmula jsem ji, rozvázala, vzala do náruče a dlouze políbila. Francouzsky. "Budu potřebovat klistýr, krásko." Zavtipkovala jsem a i s ní zaplula do koupelny.

Daiglien - D - 15. července 2012 09:31

soukromá zpráva od Daiglien - D pro Nejspíše jsem si po tom šíleném řádění s cizincem zasloužila trest. I když jsem nepočítala v jaké to bude podobě. Ten zasranej čúrák mi nejen vzlezl do pokoje a ani nezaklepal, ale hned mi vrazil pořádnou, že jsem se nestačila divit a potom další a další. Asi po pěti ranách, jsem to přestala počítat a doufala v rychlí konec. Ten mi však nebyl zatím dopřán. Zmlácenou mně odnesl na terasu, kde mně svázal. Asi si myslel, že v tomto stavu budu mít v úmyslu utéct. Nohy mně sotva držej a musím se hodně snažit, abych se udržela při vědomí. I když je možné, že by bezvědomí za chvíli skončilo. Tak či tak nemám v úmyslu být mimo při tomto čúrakovi, kdo ví co by všechno udělal s mým bezvládným tělem. Netrvalo dlouho a spatřila jsem Týnu. Hned jsem věděla, že je to zatraceně v prdeli. Se mnou si mohl ten hajzlík dělat co chtěl, ale na moji holčičku sahat nesmí. Nestačila jsem jí upozornit, že tu někde ten hajzlík číhá a už mou drahou polovičku uvedl do stavu bezvědomí. Kurva... když se sere, tak se sere. To co se chystal s moji drahou polovičkou se mi ani ve snu nelíbilo. Nemohla jsem však nic provést. Byla jsem zmlácená, slabá a zničená, k tomu ještě svázaná. Prostě v prdeli. Nezbývalo mi nic jiného než na tu scenérií čučet a doufat, že se stane nějaký boží zázrak. Vrtěla jsem se sebou a snažila se vymanit z těch pout. Bylo to hodně marné. Kurva, Očko... kde zatraceně jsi, když tě potřebujeme. Z očí mi vytriskli slzy. Netušila, jsem že jsem takto citlivá. Ale to co udělal mé holubičce, se prostě nedělá. Nejspíš jsem se hodně mílila v Týně. Překvapila mně tím, jak se stala silnou. A toho hajzla na místě zabila. Potom přispěchala ke mně. Polibek který mi byl věnovám, jsem si vzápětí vychutnala. "Vedla sis skvěle." Pošeptala jsem jí zničeně do ucha a mírně zavřela oči. Nespala jsem. Ale bezvědomí se dralo na povrch, když už jsem byla v bezpečí. "Děkuji." Dodala jsem. Přeci jen mi moje drahá zachránila život. Podívala jsem se na rameno, kde byla krvácející rána a nechutně štípavě bolela. Bylo mi šíleně. Na jednu stranu jsem ráda, že jsem v bezpečí a na tu druhou se mi chtělo nechutně zvracet. "Asi budu... asi budu... zvracet" K mému štěstí jsem byla odnesena k toaletě a mohla se pořádně vyzvracet. Veškeré jídlo, pití a kdo ví co všechno skončilo v hajzlu. K čertu... "Jak se cítíš?" Hloupá otázka od zničené ženy... Ale prostě mám o svoji holčičku starost.

Kristine (Artificial Angel) - 15. července 2012 15:08

soukromá zpráva od Kristine (Artificial Angel) pro Nejlepším lékem je spánek... Chytila jsem jí vlasy, aby je neměla od zvratků a lehce se zamračila. Na chvíli jsem se pak vzdálila do kuchyně a vrátila se k Dai do koupelny se dvěma sklenicemi pomerančového džusu. A flaškou zelené, protože jsem si v koupelně nevšimla ústní vody. Napřed jsem jí vtiskla džus a lehce si s ní ťukla. Byla v ní řádná porce vodky, ale ne tolik, jako v tom mém. "Zmláceně a.. Špinavě." Půlka džusu zmizela ve mě. Sepjala jsem si vlasy do drdolu, vytáhla Dai z hajzlíku a zapadla tam sama. Zavřela jsem dveře, zamkla a začala dávit. Potom jsem se na záchod usadila a pustila kouzlo. Všechno, co bylo jeho ze mě vyteklo a v záchodě prostě zmizelo, nezbylo nic. A já určitě nebudu těhotná. Znovu jsem se vydávila. Asi po čtvrthodině jsem se ze záchodu vypotácela, bílá jak stěna. Kopnula jsem do sebe zbytek vodky s džusem a protáhnula se. V hlavě mi sice bušili permoníčci, ale já musela udělat ještě něco... Udělala jsem most, z něj stojku a pak jsem dopadla už na bosé nohy. Boty prostě zmizely. A z celého bytu a zahrady taky známky pobytu kohokoliv jiného, než mě a Dai. Vzala jsem si zelenou a složila se do kouta sprcháče. A začala jsem kloktat. Alkohol se začal projevovat a tak jsem si na sebe pustila teplou vodu. Už po kouzle jsem byla čistá, ale voda je prostě voda. Natáhala jsem ruku po Dai a usadila ji na svém klíně. Následovaly francouzské polibky, očišťující a léčivá kouzla. Zajela jsem jí prstíky do klína a začala masáž jejího ženství. Rty jsem přeskočila krk a začala sát jednu její bradavku. Změnila jsem trošku polohu, abych se svým klínem mohla třít o její pokrčená stehna. Sprcháč je naštěstí dost velký. A vana ještě větší. Já ale v půlce ukájení se omdlela. Nebo možná usnula.

Daiglien - D - 16. července 2012 00:46

soukromá zpráva od Daiglien - D pro "Hlavně, že žiješ." Pronesla jsem zničeně a napila se džusu, který mi byl podán. Celkem dost jsem uvítala, že v tom byl alkohol, protože jsem ho potřebovala jako sůl. Pořád jsem svým způsobem byla v šoku a stále se koukala podezřívavě ke dveřím v představě, že by tam náhodou byl a chtěl nám ještě ublížit. Blbost.. vždyť mu dala co proto... Zabila ho.. Viděla jsem jak padal... to není možný, aby toto přežil Zarazila jsem se. Taky jsem si to předtím myslela, když byl ten bar vypálenej a on z toho vyvázl živej. Týna mně vyhodila z hajzlíku a místo mně tam došla. Povzdechla jsem si. Co když jí je něco vážného a hraje si přede mnou na hrdinku. Do háje a já tam s ní nemůžu být. Zničeně jsem do sebe kopla celej džus a přesunula se šouravou chůzí do kuchyně pro další nálož, nyní jsem nešetřila s vodkou a bylo tam více vodky než-li džusu, ten tam byl jen pro tu barvu a nějakou chuť. Usadila jsem se s vodkou v ruce k záchodku a napjatě čekala, až z něho vyjde má kráska. Paranoia z toho, že by se mohl objevit ve dveřích pořád nezmizela. Byla jsem celá rozklepaná a nejraději bych si zapálila cigárko, to však po ruce nebylo. Teda možná někde, ale nevím kam jsem ho zašantročila, teda pokud mi ho Týna někam nevyhodila. Týna po chvilce vylezla ze záchoda, ale s horší barvou než-li předtím. Zhrozeně jsem se na ní podívala a kopla do sebe pořádný lok vodky, nom dobře exla jsem jí. Když jsem byla posazena na klín, stále jsem se klepala jako osika. I když její přítomnost ve mně vzbuzovala bezpečí, měla jsem pocit, že se tu prostě zase objeví. Nesnáším tento zkurvený stav. Mlčela jsem. K čemu slova. Stejně bych byla umlčena polibky, jako kdyby věděla jak mi je a snažila se to něčím zmírnit. To co udělala bylo překvapující. Netušila jsem, kolik síly je v mé drahé a co všechno dokáže. Nechala jsem se unášet na její vlně. Vlně vášně a rozkoše. Prohnula jsem se, když se dotkla mého klína a dráždila mé ženství. Vzpomněla jsem přitom na to, jak jsem jí zahla s tím cizincem a potom jak jí stále podvádím s Očkem, ač je její rodina. Jsem to, ale svině... jsem démonka, tak co po mně jiného chtít.. Nejsem žádná na věčnost.. Všechno se však zesralo, když má drahá přestala mně dělat době a najednou měla zavřené oči. "Kurva, Týno, to mi nedělej." Zaklela jsem. Postavila jsem se na nohy a vzala jí do náruče, byla stejně lehoučká jako já, takže mi to nedělalo žádnej problém. Došla jsem do postele, kde jsem jí oblékla aspoň do sametového župánku a poté jí zakryla peřinou. Sama jsem si zničeně vlezla do postele a přitulila se k ní. "Jestli se neprobereš, tak tě zabiju." Pronesla jsem varovně a políbila jí na její rtíky. Potom jakoby mávnutím proutku jsem usnula na jejich prsou.. V hlavě mi přitom zněla písnička... Hřeješ si hada na prsou..

Kristine (Artificial Angel) - 16. července 2012 02:00

soukromá zpráva od Kristine (Artificial Angel) pro Ráno, raníčko panna vstala... Prdelku tvou poplácala. Ne moc. Spíš mazlivě, aby tě neprobrala. Potom svou ladnou ručku přiložila na svou hlavinku, ve které tepal snad tucet Sedmi trpaslíků. Sněhurka ale spala na její hrudi. Samet tiše zašustil na mém těle a já ze sebe Dai lehce odkulila. Stáhla jsem ze sebe její košilku a potichu, byť trochu nemotorně, jsem se z postele vyplížila. Ono je fajn mít kočičí pohyby a umět rozložit svou váhu, aby ani vaše kroky nevydávaly hluk. Takhle jsem Dai často štvala kdysi na kolejích. Tiše jsem se plížila šatnami, sama nahá. Tedy až na ručník kolem hrudi. Holky, které zatím štěbetaly u skříněk si mě nevšimly, ani když jsem prošla těsně kolem nich. Jedné jsem rozepnula podprsenku, jiným pobrala kalhotky, a pak se za rohem tiše zasmála. Můj cíl ale byly sprchy. Opatrně jsem nakoukla do sprch, ve kterých se zvedala pára. Několik děvčat končilo sprchu, jiné se v samostané kóji mazlily. Dai nakonec zbyla sama a užívala si své ručky, zatímco vedle, za malou zídkou, se klátily děvčata. Usmála jsem se a lehce shodila ze sebe ručník. Připlížila jsem se k Dai zezadu, malíkovou hranou jsem sekla do lokte ruky, kterou se opírala o stěnu a natlačila ji na ni. Druhá ruka umlčela její vyděšený výkřik tím, že jí do pusy nacpala tangáče holky, kterou jsme si vyhlídly asi na začátku týdne. Jednou ručkou jsem ji pohladila po klíně a začala jí polibky laskat krček a pak jsem po páteři jela níž. Skončila jsem klečmo a lízala jsem její dírky. Už tenkrát jsem věděla, že jí to nevadí oběma směry. Potom jsem ucítila tam dole něčí jazyk a prstíky já. Věděla jsem, kdo to je. Anna a Katie, ty dvě, co se spolu předtím mrouskaly vedle se přidaly k nám. Natáhla jsem na sebe šedé upnuté tričko, které mi bylo sotva do půlky zadečku a vpředu zakrývalo to nejnutnější. Vzpomínka mě vzrušila a já prostě neodolala a v obýváku, kde jsem triko našla, jsem si to rukou udělala. A byl to pořádný orgasmus, protože ta vzpomínka nekončila jsen čtyřkou ve sprchách... Po společné sprše jsme si slíbily, že tohle prostě zopakujeme. A proč ne hned večer ?? Byl přecijen pátek, takže jsme uspořádaly takovou menší párty. Já, Dai, Annie a Katie, Sarah a Kelly, vlastně všechny holky od nás ze třídy byly u nás v bytě a šoustaly spolu. Vlastně to začalo nevinně. Víno, hudba, holčičí kecy. Po dvou flaškách jsme začaly hrát Flašku. Po dalších dvou už došlo i na takové úkoly, jako rozepni podprdu pusou (což jsem hravě zvládala) a nebo dej pusu. Dai při úkolu dej francouzáka už nevydržela a z jednoho byly dva, ze dvou tři, potom odlítlo první triko... 'Předcvičovaly' jsme my dvě a vystřídaly jsme všechny holky, co tam byly. Samozřejmě jsme šly já a Dai vždycky do trojky a to bylo na půlhodinku o zábavu postaráno. V koupelně jsem si opláchla packy i krapet orosený obličej. Uculila jsem se a vlásky si sepnula do culíku. Zmizela jsem dělat kafe, vyprošťováky a sladké tousty. Vždycky dva kousky toustového chleba, mezi ně nutelu, na povrchu je potřít máslem, aby se nepřipekly a šup do toustovače, který z nich dělal trojúhelníčky. Zatímco se pekla první várka, nakrájela jsem červená a zelená jablíčka na měsíčky, oloupala pomeranče, přidala něco málo bílých hroznů bez pecek. Šup, tousty ven a hned dát péct nové. Ty horké ještě rozkrojit na ty trojúhelníčky, máznout další. K ovoci přidat jahody zbavené stopek, oloupat dva banány, rozkrojit je podélně a napůl. Máznout je rozpuštěnou nutelou a z ledničky vyhrabat šlehačku, kterou na ně šplíchnu. Ještě ji ale neschovávám. Místo toho si šplíchnu na dva prsty a do pusy, potom dám sprej na chvilku do mražáku (doma to neriskuj, nemám to ozkoušené). Vytáhnu tousty a dám péct další. Líznu si kávy a zaleju i tu pro Dai. Vplížím se do ložnice a usměju se na nabřiše spící Dai. Věnuju jí šlehačkový francouzák a čistou ručkou jí nadzvednu zadeček. Lehce na klín a prdelku aplikuji šlehačku a pomaličku Dai polibky a lízáním zase očistím. Pak ji plesknu po zadku, až to zaštípe. "VSTÁVAT !! Snídaně už je na stole." Kousnu ji do zadku a se zvonivým smíchem se vrátím do kuchyně, kde všecko rozdělím hezky napůl. Začnu rozehřívat čokoládu na fondue a pak hrnek s ní postavím na stůl. Je z toho sice hodně špinavého nádobí, ale myčka to zvládne. Znovu upiju kávy a naliju oběma džusík. Přidám malé vidličky na napichování ovoce a vypnu toustovač. Snídaně králů. Zazubím se. Královen.

Kewlar Bell - 16. července 2012 09:35

Příchod a ulice Docela neslyšně, jako by se pohnul stín vrhaný jednou z budov a po několika okamžicích se zhmotnil a kráčel klidnou chůzí do černého zahalené drobné ženské postavy. Snad vedena jednou z duší, která se konečně odhodlala zamířit do jiného ze světů, jako by sem byla přivedena. Vlastně to nebylo ani důležité, jak k tomu došlo. Občas ji cosi vedlo z místa na místo. Po těch desetiletích, kdy k tomu celkem pravidelně docházelo, už o tom ani nepřemýšlela. Skrz hustý černý závoj se jedním směrem táhnoucí se ulice zadívaly mléčně bílé oči. Lem po kotníky dlouhých smutečních šatů se ponul v možná i neexistujícím vánku. Vzhlédla k nebi. Kde to vlastně jsem? Zněla myšlenka Bell, jak se současně rozhlédla pomalým pohybem po okolí. Tak jak je tomu pokaždé, byla poněkud zmatená. Myslím, že jsme v Očistci. Zaduněla jí odpověď Kewlara v mysli a Bell se musela pousmát. Tak tady jsme ještě nebyli. Alespoň myslím. Proč jsme zrovna tu? Kewlar neodpověděl, protože to nevěděl ani on sám. Postava zahalená do vdovského šatu sepjala natažené ruce před tělem. Chvíli naslouchala a snažila se porozumět, tomu co jiní možná nikdy nezaslechnou. Zavřela oči a zhluboka vydechla. Je to příliš nové. Povzdechla si a vykročila prostě jedním směrem ulicí onoho velmi zvláštního místa.

Clarissa - 18. července 2012 21:25

soukromá zpráva od Clarissa pro "Ale většinou tě to k němu váže... Nějakým způsobem..." řeknu skoro neslyšně jako odpověď na jeho slova, pozoruji okolí, je tu směsice nejrůznějších tvorů, tu a tam dokonce zahlédnu i nějakou vzdáleně povědomou tvář, ovšem, co bylo bylo, dnes už nemám s Nebem nic společného, nemám ovšem nic společného ani s Peklem... Víte, ono žít i na špatné straně barikády je dobré... Ale žít bez cíle? Bez něčeho proč žijete? To je to nejhorší co může být... Poslouchám jeho další slova, trochu mě zarazí, i když vlastně ani né tak moc... Takže je to žoldák... Síla kterou si může kdokoliv najmout, někdo bez cíle, jen s jediným smyslem, přežít... A proto bojuje... Stane se ze mě něco takového? Hehe... Spíše dřív zemřu... Přece jen, nejsem bojovnice... Nikdy jsem nebyla, a nikdy nebudu... pomyslím si a mlčky ho poslouchám. Na jeho další víceméně posměšná slova se ale zamračím. "A proto mám raději zabíjet? S tím tedy nesouhlasím a nikdy souhlasit nebudu, řídit se tímhle pravidlem, nikdy jsem tu nemusela být... A navíc, naděje umírá poslední... Dokud tu bude někdo žít, nikdy není pozdě se změnit..." řeknu, zní to opravdu jako bych měla hlavu v oblacích, vůbec se nedá čekat že by se to tu změnilo, přesto, nedokážu si odpustit to říct... Nedokážu... Když promluví o mém oblečení tak se na chvíli zarazím a podívám se na mé šaty, sice ze své bělosti už značně ztratily ale pořád je vidět kam jsem patřívala... Nepřipadají mi nijak zvláštní, i když je pravda že tady... Asi nezapadnu, nikdo tu není oblečený jako já... "Se zbraní... Nebo beze zbraně, budu na tom stejně, bojovat neumím, nesnáším násilí, je zbytečné a nikdy nic neřeší..." řeknu tak tiše že to slyší jen on a zatnu pěsti. Když promluví o Gabrielovi tak se na chvíli zarazím. Takže tady... Nebe potřebovalo svoje nejvyšší a on byl tady... Proto jsme... najednou se mě zmocní jistý vztek, pokud se tomu tak dá říkat... Kdyby Archandělé byli tam kde je je potřeba, nikdy by se nestalo to co se stalo... Tohle místo by nikdy nemuselo být poslední zastávkou všech zapovězených existencí... Když promluví o tom že mi pomůže tak se na něj chvíli nedůvěřivě dívám. "Proč by jsi to dělal? Jsi žoldák... A já nemám nic čím bych ti zaplatila... Jsem jen zapovězená existence co nikoho nezajímá... Tak proč by jsi mi měl chtít jen tak pomoct..." řeknu trochu nedůvěřivě... Ale... Mám snad na vybranou. Rozhlédnu se kolem, pohledy všech se upínají k mým křídlům která mám celou dobu složená na zádech, obří bělostná křídla... Ani náhodou... Už dávno to nejsou ta křídla co jsem mívala, dnes jsou z nich jen dva zlámané pahýly které ani nemají zlomek své bývalé krásy, v peříčkách která je tvoří jsou zamotané krvavé obvazy, znak naděje, znak andělů... Dávno jsem ho ztratila... "Nemám asi na výběr, jak vidím..." řeknu tiše, chvíli mi to trvá, ale povede se mi nechat má křídla zmizet, nikdy jsem to nezkoušela, proto mi trvá než se to povede, nakonec ale zmizí, já se jen opatrně vydám k tomu... Jak se vlastně jmenuje... "Můžu se na něco zeptat?" řeknu když dojdu k němu. "Tvoje... Jméno?" zeptám se, chvíli mlčím. "Já jsem Clarissa..." dodám ještě.

Daiglien - D - 22. července 2012 22:23

soukromá zpráva od Daiglien - D pro Zdál se mi divný a nedefinovatelný sen. Byl v něm ten mladík, kterého jsem tuším potkala v baru. Byly jsme spolu sami dva a užívali si prostě, jak nejlépe to jde života.. Něco se však pokazilo a místo toho se na scéně objevil nějaký chlápek. Byl tak slizký a hnusný. Za nic bych s ním do postele nevlezla, jenže on to chtěl a když jsem ho odmítla, tak mi jednu urazil a toto se opakovalo nějakou dobu, než se na scéně objevil Očko. Počítala jsem s tím, že je Očko silnej chlap, ale tento týpek ho dokázal zabít. Vykřikla jsem a doběhla k Očkovu tělu. Nehýbal se a nedýchal. Po chvíli se na sceně objevila Týna. I o ní jsem přišla. Ten hajzl mi vzal dva na kterém mi nejvíce záleželo. Potom se na mně otočil a usmál se. "Koho z těch dvou chceš, abych přivedl zpátky k životu?" Položil mi tuto otázku a můj pohled se přesouval z jednoho na toho druhého. "Vyber si děvče, máš na to pět vteřin.. jedna.." Usmál se. Nelíbil se mi jeho smích. Klečela jsem nad mrtvými těli a nevěděla koho z nich vybrat... "Tři... čtyři.." Nakonec jsem to nezvládla... a vykřikla.. "Týnu..." V té chvíli jsem byla poplácána po zadku a byla mi slízána šlehačka ze zadku a s tím i pronešena věta o vstávání. Takže tamto byl sen. Zhluboka jsem si oddechla. Uvědomila jsem si koho jsem si vybrala v tom snu. Nevím co mně to popadlo. Možná že jsem s Očkem byla déle než-li s ní a nebo mám k ní větší citový vztah. Nevím.. a nechci na to myslet.. ještě že to byl hloupý sen a ne nic vážného. "To už je ráno.. mám pocit, že jsem vůbec nespala... teda ale podle toho snu jsem skutečně spala." Nadzvedla jsem se v loktech a potom vstala, abych se došlo do kuchyně nasnídat. Hlava mně šíleně bolela a mám takový pocit, že jsme včera měli nějaký šílený flám. "Lásko.. co všechno jsme včera chlastaly? Asi jsme to šíleně přehnaly a já jsem myslela, že na nás alkáč nefachá.." Mírně jsem se bolestně ušklíbla a vzala za velký dík hrnek s kávou, když jsem seděla u stolu, ze které jsem se napila a byla ráda, že tuto věcičku někdo vymyslel. "Ale zdál se mi šílenej sen... Nějakej magor v něm zabil nejdříve Očka a potom tebe.. mně si nechal vybrat jednoho koho oživí... Chtěla bys vědět, koho jsem si vybrala?" Otočila jsem se na ní s úsměvem na rtech a velkým tajemstvím v očích. Čekala, že bude typovat. Nevím zda-li jí napadne, že jsem si zrovna vybrala jí. Asi to něco bude zatraceně znamenat... "Jinak to vypadá luxusně... čím jsem si to zasloužila?"

Kristine (Artificial Angel) - 24. července 2012 00:41

soukromá zpráva od Kristine (Artificial Angel) pro A venku padá déšť "Lásko.. co všechno jsme včera chlastaly? Asi jsme to šíleně přehnaly a já jsem myslela, že na nás alkáč nefachá.." Zvedla jsem obočí, jakobych nevěděla, o co jde. Pravda, mám okno, ale bolehlav se nějak od návštěvy koupelny... Ukázat nepřišel. "Já se vyspinkala do růžova." Uculila jsem se a vyplázla provokativně jazyk. Dai si kecla naproti mně a začala ucucávat kafe. Zatímco jsem jí provokativně jednou nožkou jezdila po lýtku, rozpovídala se o snu. Trošku mimózně jsem kývala, zatímco jsem chodidlem přejela po jejím koleně a zase zpátky na holeň. Opatrně jsem se dala do jednoho toustu, zatímco jsem okrajově zpracovávala to, co Dai řekla. Kopnula jsem do sebe vyprošťovák a napila se kakaa. Potom jsem se rozesmála a opucovala si packy. "Samozřejmě, že sis vybrala mě." Provokativně jsem vyplázla jazyk a pomalu, ještě provokativněji, jsem si olízla nutellu z pusy. Nevinně jsem se uculila. Jestli po mě neskočí teď, tak už nevím... Rozhodně jsem neměla chuť řešit nějaké hloupé sny, které jsou prostě hloupými sny. Chtěla jsem si užít svou Dai. Teď. Hned. Zatímco jsem po jejích nožkách jezdila jednou ze svých, pravačkou jsem vzala hrnek s kakaem a pořádně jsem si cucnula. Zatím levačka mizí pod stolem a já se můžu tak hladit po vnitřní straně stehen až k mému klínu a zpátky.

Lucifer - 28. července 2012 22:38

soukromá zpráva od Lucifer pro Hey baby !! Sotva odjedu od domu, kam se schovala Dai, uslyším za sebou plesknutí mrtvého těla. Proradný barman Marcus, vlastník Černýho plamene. Nebo jak se ten jeho bar jmenoval. Jeho tělo teď v jednom černém ohni mizí a duše vříská, však taky propadl ke mně domů. Dolů domů. Don't ya stare Rozjedu svou bílou kawasaki, až pekelní oři v motoru křičí blahem, jaké jim rychlost poskytuje. Však proč by ne ?? Noční ulice jsou klidné. Tedy, až na několik démonů, andělů a nebo lidí. Ale nikdo z nich nemá ani ponětí, co se to kolem nich právě prořítilo za 'blázna'. I don't care Je mi jedno, co si o mě "smrtelní" myslí, já tu budu navždy. A jen se budu přizpůsobovat jejich době. Stejně jako Ona (ano, Bůh je ženská, hezky jsem s ní vymrdal - přeber si to, jak chceš ;), už i já jsem nesmrtelný. Kdysi pravá ruka Boží teď vládne Peklu, jeho devíti plus jednomu kruhu. Want some fun ? Usmál jsem se. Za ty léta mám tam dole hezkou skládku všelijakých bývalých existencí. Vojáci, básníci, filozofové, ale i několik papežů, králové, císařové, černí, bílí, žlutí, rudí. No a taky Tartarus. Podle Sisyfa byste si mohli seřídit hodinky, ten šutr tahá přesně do pozemskýho poledne. Dobře jsem si to vychytal, ne ?? Make me cum Cítím se trošku unavený. Přecijen mám teď lidský tělo a to má svoje limity. Pokud nezačnu používat svou archandělskou moc. Koutkem oka jsem si všiml rudých vlasů a docela přísné tváře. Ruduchy jsem měl vždycky rád. Otázkou je, jestli bude mít tahle ráda mě. No, pochybuju, že na mě a mou zradu zapomenula. Keep it goin' Zvolnil jsem tempo, udělal malý smyk a otočil se. Je mi jedno, že jedu v protisměru, Očistec je teď v noci tichý. Až na několik podniků. S bílou helmou na hlavě jsem přijel ke krajnici a koně v motoru utišil do pomalé chůze. Je to možná magie, možná umění, ale ikdyž stíhám Isminu chůzi, nepadám na jednu ani druhou stranu. "Hej, bejby !!" Houknu na ni jí neznámým hlasem. Cause it's snowin' Vzduchem se snáší chmýří z pampelišek a nejspíš i topolů. "Nechceš někam zajet Ismi ??" Dal jsem důraz na její jméno a otevřel jsem hledí přilby. "Mohli bychom zavzpomínat na starý časy v Nebi a v Zahradě." Usmál jsem se a propustil něco málo z mé 'temné' aury ven, kdyby přecijen náhodou zapomenula, s kým si pod jabloní užívala ty chvíle takzvané samoty. Zobrazit SPOILER Hey, baby ? What's crackin' ? Who ya mackin' ? Whatcha doin' ? Who ya screwin' ? Whatcha drinkin ? Whatcha thinkin' ? Hey, baby ! Say my name Play your game Wanna do me ? Wanna screw me ? I'm your pet Make me wet Hey, baby ? Don't ya stare I don't care Want some fun ? Make me cum Keep it goin' Cause it's snowin' Hey, baby ?! Tie me up Pin me down Flip me over Upside down Make me make that fuckin' sound Oooohhhh Yeah baby Oh my pussys so wet, baby what you do to me drive me crazy

Ismira (A) - 29. července 2012 00:22

soukromá zpráva od Ismira (A) pro Nečekaná... Návštěva Byla jsem až moc zahrabaná ve svých myšlenkách, než abych si hlídala své okolí. Přemýšlela jsem kam půjdu. Měla jsem chuť akorát rozbít zas pár démonů na kusy. Díky Gabrielovi, který mi vehnal do žil žluč. A prý že je to tady ráj. Satan se bude ještě hodně co divit. Mám pro něj malé překvapení, které mu určitě osladí den. Přímo božsky. Tiše jsem se nad tím rozesmála a pohodila jsem lehce hlavou. Možná právě proto jsem se taky tak lekla, když se někde kolem začala ozývat motorka. Byla jsem myšlenkami jinde a proto jsem instinktivně sáhla po rukojeti svého meče. S pevným, pronikavým pohledem jsem se pak zadívala na neznámého. Nebo známého? Odkud mě sakra zná? Nevěřícně jsem naklonila hlavu na stranu, a spustila jsem ruku z meče. "A ty jsi k čertu kdo?" Prohodím s překvapením v hlase a zadívám se mu zvědavě do očí. Zachytím i jeho auru což mi hned napoví že s tímhle bude asi ještě veselo. Ale odkud mě zná? A znám i já jeho? Do hlavy se mi vetře na desítky vzpomínek ale které vybrat? "Omlouvám se ale asi se mi budeš muset víc připomenout. Nemám vůbec tušení kdo jsi." Zavrtím nesouhlasně hlavou a s tichým, rozmrzelým povzdychnutím mávnu drobnou rukou. "A vůbec... Teď mám bohužel moc práce. Někoho hledám." Protočím oči v sloup a znovu se na něj zadívám. Když tak ale přemýšlím tak mě napadlo... Možná by mi mohl pomoct. Když bude otravný zbavím se ho. To není problém. Jen doufám, že to co teď udělám nebude fakt hloupé. "Na druhou stranu... Jo. Možná bys mě mohl někam hodit. Aspoň mi oživíš paměť že?" Mírně jsem se poušklíbla a přidržela jsem si šaty, abych mohla naskočit. Pak jsem mu jen ovinula paže kolem pasu a pevně se držela. Neměla jsem motorky ráda ale pěšky se zas trmácet nehodlám. On mi snad nakonec ulehčí hledání.

Lucifer - 29. července 2012 01:40

soukromá zpráva od Lucifer pro Blízké setkání "A ty jsi k čertu kdo?" Uculím se pro sebe. Není tak daleko a ano to neví. Kouknul jsem na ruku, kterou měla na svém meči a nespokojeně mlaskl. Jakoby mi s tím párátkem mohla něco udělat. Koneckonců, nejsem démon. Vypadala překvapeně a zvědavě. Přirovnal bych to k jedné mé kočce, když jsem jí hodil jednoho mutanta. Moje aura jí taky asi moc neřekla, takže ji zase schovám a trošku si na motorce poposednu. Opřu se jednou nohou o zem a stroj trošku nakloním. Přecijen stojíme. "Omlouvám se ale asi se mi budeš muset víc připomenout. Nemám vůbec tušení kdo jsi." No, vypadala, jakoby ji někdo jebnul po palici. Nebo si jako Gab vychlastala a vyšňupala mozek. Povzdychl jsem si. Vypadalo to spíš odevzdaně, než smutně. Ismi, že ty máš toho Němce, co ti schovává věci po 'bytě' ?? Protáhnul jsem se, až to zalupalo. "A vůbec... Teď mám bohužel moc práce. Někoho hledám. Na druhou stranu... Jo. Možná bys mě mohl někam hodit. Aspoň mi oživíš paměť že?" Pousmál jsem se někde v půlce proslovu. Tak že by přecijen Gabíka potkala a teď si bere spravedlnost do svých rukou ?? Úsměv se rozšířil. Na mysl mi vypluje představa Ismi navlečené jako Rudá Sonja. Ztuha potlačím smích jen na pouhé uchechtnutí. Když jsem viděl, jak si sedala za mě, trošku jsem se zamračil. Zkrátil jsem jí sukni kousek pod koleny a udělal jí na bocích rozparky. Ještě, aby se jí to zapletlo do kol. S její obuví to taky nebylo nic moc, ale... Co už. Teď jenom budu muset vybrat restauračku, kde nebude tolik lidí a přesto bude trošku nóbl. Než si všimne změny na svých šatech, odpíchnu se od kraje a do jedné takové zamířím. Zaparkuju u vchodu a zamknu svoje bílé žihadlo. Helmu schovám do boxu vzadu. Moje oblečení se změnilo. Z trika se stala košile a sako, u krku rudá kravata, na nohách společenské boty a kalhoty k saku. Nabídl jsem jí rámě a vykročil dovnitř. Kývnu na číšníka a dovedu Ismi ke stolu trošku dál od ostatních. Galantně ji pomůžu s židlí a usadím se naproti ní. "Máš vymyšlené, co by sis dala, Ismi ??"

Ismira (A) - 29. července 2012 09:12

soukromá zpráva od Ismira (A) pro Nóbl posezení Víc než dost se mi ulevilo, když jsme konečně zase zastavily. Být na místě spolujezdce je přeci jen trochu jiné, než ten stroj řídit. A já byla hlavně ráda že jsme dojeli v pořádku. S táhlým vydechnutím jsem si prsty upravila pocuchané vlasy. A letmo jsem si upravila i šaty, jejichž změna byla rozhodně... Překvapující. Na druhou stranu jsem se takhle cítila... Volnější. A svižnější. Takže jsem to raději hodila za hlavu. Pozvedla jsem pohled ke svému společníkovi, a s tichým uchichtnutím jsem si jej prohlédla od hlavy k patě. To byla hodně rychlá změna. Ale nutno uznat že to byl fešák. Přesto jsem byla ještě chvilku nejistá, než jsem přijala jeho rámě. A nechala se odvést dovnitř. Pohled na luxusní podnik a hromada vůní, které se nesli všude kolem, mi nakonec trochu vykouzlili úsměv na tváři. Navíc když se můj společník choval tak elegantně... Hodila jsem starosti za hlavu a uvolněně jsem se posadila. Odložila jsem si věci vedle stolu a s uvolněným povzdychnutím se zadívala kolem. "Mmmm... Možná jen... Trochu vína? A něco malého na zakousnutí k tomu?" Prohodím tiše, zamyšleně s letmým pohledem do jeho očí. Stejně jsem si nebyla vůbec jistá, co od něj čekat. Teď... Jsem se ale jen pohodlně opřela o židli, a přehodila si vlasy na levé rameno.

Lucifer - 29. července 2012 13:22

soukromá zpráva od Lucifer pro Restaurace Lux Uvolnila se. Při tomhle zjištění jsem se usmál a udělal to samé. Opřel jsem si záda a podíval se na její rudé vlasy. Nechala si je zkrátit, dřív je mívala do půlky zad. Ale já v tom hlavně vidím estetičnost. Aspoň mě nebudou pořád lechtat na tváři. Podívala se po mém podniku. Pokud byste čekali samé démony a podobně, jste na omylu. Tady pracují 'obyčejní' lidi a všechno působí světle. Žlutá a smetanově bílá barva, na zdech vyobrazené obrovské lilie. Možná je to kýč, ale tam dole v Pekle najdete jen trnité růže, které odrážejí náturu démonek. A to pak vzpomínáte na Nebe snad i s láskou. "Mmmm... Možná jen... Trochu vína? A něco malého na zakousnutí k tomu?" Usmál jsem se a když přišel číšník, řekl jsem mu jednu z nejstarších značek, které tu mám. Taky jsem řekl o dva steaky. "Já si dám medium, ovšem dáma se mi nesvěřila, takže nechám volbu na ní." Trošku provokativně jsem se pousmál a v modrých očích tančily jiskry pobavení. Na velké odhalení, kdo jsem se chystám spíš až po jídle. "Jak se vede, Ismi ??" Na tváři pořád ten milý a lehce pobavený úsměv. "A koho tedy hledáš v tomhle ponurém místě, kterému lidi říkají Očistec ??" Kývnutím jsem poděkoval číšníkovi, když nám donesl víno a vzal jsem sklenku za stopku. Víno mělo stejnou barvu jako její vlasy. Koneckonců, tohle je jedna z lahví, které jsem si stihl zabavit, než mě Míša vypakoval z Nebe. "Tak na tebe, krásko." Lehce jsem si s ní ťuknul a lehce ochutnal.

Ismira (A) - 29. července 2012 18:24

soukromá zpráva od Ismira (A) pro Restaurace Lux Bylo to tu něčím zajímavé. Všude kolem bylo tolik tváří a tolik duší. Na druhou stranu to zde bylo o tolik živější. Opřela jsem si bradu o dlaň a ukazováčkem druhé ruky jsem zlehka poklepávala do stolu. Delším nehtem jsem střídavě vyťukávala melodii, nebo cosi kreslila do ubrusu. Probrala jsem se až tehdy, kdy se do mě zabodli oči číšníka i mého společníka. Překvapeně jsem zamrkala a na oba se zadívala. A po chvilce přemýšlení se vrátila k životu. "Ehm... Tak tedy... Dejte mi to samé." Pokývnu lehce hlavou a s mírným úsměvem se za číšníkem ještě chvilku dívám. Než se věnuji zas pronikavým očím naproti mě. Nad otázkou pokývnu jen lehce hlavou a s povzdychnutím se unaveně pousměji. "Není to zrovna moc růžové. Mám hodně práce. A ještě víc starostí. A za všechno může Očistec." Zhluboka se nadechnu a stáhnu rty do úzké linky. Skousnu si přemýšlivě plný, spodní ret. Trochu nejistě si prsty přejedu po šíji a s poohlédnutím za jeho záda nakloním hlavu mírně na stranu. Nechám tak vlasy volně spadnout po moji levici. "Abych pravdu řekla... Tak Satana. Hrozně ráda bych si s ním... Promluvila. A nejen slovy." Trochu nazlobeně se zamračím a sevřu drobné dlaně v pěst. Při vzpomínce na Gabriela... Ano. Asi dojde na víc než jen slova. Raději to ale hodím za hlavu a znovu se mile usměji. Vezmu zlehka sklenku mezi prsty a přiťuknu si. "A na tebe, krasavče." Co si nalhávat. Rozhodně byl hezký. Ale nenechme se unášet neřestí. S pohledem do jeho očí jsem si nabrala trochu té, rudé tekutiny na jazyk, kde jsem si jí náležitou chvíli vychutnávala.

Lucifer - 29. července 2012 23:10

soukromá zpráva od Lucifer pro Fiat lux – Budiž světlo Zamyšleně bloudila očima po okolí. Zatímco jsem poslouchal její vyklepávanou melodii, která ladila s pianistou vedle baru. Po chvíli ji to omrzelo a tak kreslila do ubrusu nesmyslné tvaru. Probrala se, až když jsem na ni promluvil já i číšník. Poručila si to samé, co já. Vypadala docela utahaně. Nebo spíš, neměla energii na to, co chtěla udělat. Začala si stěžovat na to, že se věci nemají podle Řádu. U pobaveného chechtání se stal tichý smích. "Notak, Ismi, nebuď tak upjatá, vždyť kdyby s tím 'Máma' chtěla něco dělat, něco udělá, ne ??" Znovu si líznu vína. Potom obviní Očistec z tohohle všeho... Nevím vlastně. "Nemůžeš obvinit místo z něčeho, za co můžou osoby na něm přebývající." V hlase pořád hrálo pobavení a můj modrý zrak se upřel do její tváře. Zvědavě koukala kamsi za mě, na město, které vlastně nikdy nespí. Naklonil jsem hlavu na opačnou stranu a točil sklenicí za stopku, zatímco jsem sklonil oči na víno. "In vino veritas, in aqua sanitas." Usmál jsem se. Číšník pomalu přicházel s jídlem. "Ve víně (je) pravda, ve vodě zdraví, že ?? Už nám to nesou." Tiše číšníkovi poděkuji a popřeji své společnici dobrou chuť. Než se ale pustíme do jídla, zmíní se o tom, že hledá Satana. "No, mám-li být upřímný, patří mu to tu," zamumlám tiše do sklenice, jakobych se bál jejího hněvu. "Ale steaky na plamenech pekelných chutnají až hříšně dobře." Zazubil jsem se a odkrojil malé sousto, které jsem si strčil do pusy. Jemná máslová chuť ve spojení s droboučkým nádechem soli a pepře. A hlavně samotná chuť masa. A k tomu všemu výborné víno a krásná žena. Co víc si přát ?? Polkl jsem sežvýkané maso a zatímco jsem si krájel další kousek, kouknul jsem letmo na ni. "Pokud budeš mít štěstí, najdeš ho v kanceláři. A nebo za piánem; hraje fakt dobře." poznamenám a v duchu se musím smát nad svým divadelním výkonem. A ani se neptá na moje jméno. Zašklebím se v duchu. "Ale myslím, že o nedělích tu nebývá, to si dává pauzu. A rozhodně by nebyl rád, kdyby se tu něco stalo." Strčím další kousek masa do pusy.

Ismira (A) - 29. července 2012 23:45

soukromá zpráva od Ismira (A) pro Restaurace Lux Kdo by řekl že se z malého posezení nakonec stane diskuzní kroužek. Pořád jsem se nemohla rozhodnout, jestli mě jeho slova pořád jen provokují, nebo akorát uráží. Rozhodně ale vím, že čím více jsem ho poslouchala tím míň síly jsem měla k odpovědi. Nebo jsem... Nedokázala najít jen slova. Raději jsem se chvíli dívala na dno své sklenky. Z které jsem brzy začala upíjet většími doušky. "Jenomže ta "Máma" nemůže všechno spravit lusknutím prstu. A vůbec... Očistec měl být jen... Taková přestupní stanice. A teď? Je z toho hotový ráj hříchu a neřesti! Takhle to nikdy být nemělo." Rozhodím nespokojeně rukama a s povzdychnutím zakroutím nesouhlasně hlavou. Ale co s tím nadělám já? A zrovna teď? Nemělo cenu se tu kvůli tomu složitě handrkovat. A lámat do prázdna rukama. Raději jsem se na židli vychovaně posadila a mrkla pohledem na odnos s jídlem. "Není nic cennějšího než životadárná voda. Ach ano." Pokývnu lehce hlavou a s přáním nazpět se mírně usměju. A pak se věnuji jen jídlu. Napřed jen tak uždibuji malé kousky. Neměla jsem na jídlo moc myšlenek. Každopádně delikatesní chuť onoho steaku ve mě brzy probudily pořádný hlad, který se nedal jen tak ignorovat. Proto se každé další sousto o něco víc zvětšovalo. Zatím jsem neměla čas se někde pořádně najíst. Od té doby, co jsem přišla, jsem ještě pořádně nejedla. Proto ve mě valná část steaku zmizela celkem rychle. Mohla jsem se pak aspoň víc věnovat jeho dalším poznámkám, které mě rozhodně nenechali chladnými. Byli to cenné informace. Nakonec je všechno hned jednodušší. "Takže v kanceláři jo?" Prohodila jsem napůl zamyšleně se zvědavým pohledem k piánu. A hlavou se mi mihl malý plán. Pár minut jsem nad tím váhala ale proč nevyužít situace? V následující vteřině jsem na sebe nešikovně převrhla sklenku se zbytky vína, a s překvapeným vyjeknutím si tak udělala na šatech kvalitní skvrnu. S nevěřícným, omluvným výrazem jsem zakroutila hlavou a zkusila se pousmát. "Omlouvám se. Jsem vážně dneska nějaká... Potrhlá. Tohle už asi nepůjde dolů." Zatvářila jsem se smutně. A s tím jsem se pomalu zvedla. "Půjdu si to aspoň osušit. Hned budu zpátky." S úsměvem jsem laškovně mrkla a spěšně odkráčela k toaletám. Tam jsem se ujistila, že na mě momentálně nekoukají žádné oči, a rychle jsem zkusila vyhledat pohledem nějaké služební dveře. Maximálně mi do oka ale padla kuchyně. Přemýšlivě jsem stáhla rty do úzké linky, ale bez váhání jsem se tam v obláčku zlatavého světla přenesla. Následně jsem si vyměnila s kuchaři překvapený pohled. Než jsem se přemístila dál kamsi do zadních, skladovacích prostor. Odtud snad nebude problém si najít cestu někam do soukromých místností.

Lucifer - 30. července 2012 01:45

soukromá zpráva od Lucifer pro Kdo chce kam, pomozme mu tam Krom toho, že v sobě nechala během chvíle zmizet skoro půlku steaku a půl skleničky, taky kromě toho, že se na mě pořád vztekala, nejen kvůli zdejší situaci, ale taky kvůli minulosti, to byl docela fajn večer. Tedy, dokud jsem jí nepověděl o tom, že bych mohl být i v kanclu. To se v její tváři objevilo zamyšlení. Těknula pohledem i k piánu, ale tam seděl jakýsi pár, nejspíš hostů. Muž a žena, co hráli čtyřručkou jakýsi blues. Pousmál jsem se a vědoucím pohledem se na ni podíval. Když žijete dlouho mezi takovými sviněmi, jako jsou démoni, musíte se naučit číst i z řeči jejich těla. Proto jsem skoro hned věděl, že na sebe a ubrus převrhne zbytek vína. Když se tak stalo, smutně jsem si povzdychl. "To nic, nic se neděje." Usmál jsem se stejně falešně, jako se ona chovala. "Toho vína je škoda, mohla sis ty šaty zamastit třeba tím steakem," zamumlal jsem, když už byla pryč z doslechu. Dál jsem nevzrušeně ujídal steaku, až ve mně zmizel celý. Dopil jsem k němu i mou sklenici a otřel si ubrouskem pusu. Zvedl jsem se a došel rychlým krokem k baru. "Jarvisi, prosím, zabalte mi ten steak i zbytek toho Andělského." Řekl jsem ve spěchu a nechal mu tam pořádné dýško. "Ještě zavolejte chlapům, ať se vypakují z kanclů vzadu. Že k nim jde nasraná anděla." Houkl jsem už skoro od konce baru. Dveře do skladu jsem skoro vyrazil. Kurva, kurva, kurva !! Ona to myslí vážně !! Přeskákal jsem přes bedny a připadal si jako Bond. Další dveře vedly do chodby nedaleko mého kanclu. Byl jsem napřed. A to bylo dobře. Pro nás oba. Já nechtěl přijít o ni a o podnik, ona zase nechtěla přijít o své msíto v Nebi, kdyby se nechala ovládnout vztekem. Opřel jsem se o zeď vedle dveří a z rukávu vytáhnul párátko. Zhluboka jsem se nadechl a zavřel oči. Zaposlouchal jsem se do zvuku blížících se podpadků. Když vylítla na konci chodby, otevřel jsem dveře. "Není tu." Oznámil jsem suše, když ke mně doběhla. Aspoň ne Satan. Zašklebil jsem se v duchu a otevřel oči. "Klidně se můžeš kouknout."

Ismira (A) - 30. července 2012 02:27

soukromá zpráva od Ismira (A) pro Když smůla tak pořádná Byla jsem hodně nervózní. Čím více jsem spěchala tím jsem byla nejistější a nervóznější. Nakonec jsem si říkala, jestli jsem neudělala akorát pěknou blbost. Doufala jsem ať hlavně nenarazím na nějaké bodyguardy nebo něco tmu podobného. Přeci jen si můžou Satana dobře hlídat. Proto jsem byla připravená snad na vše. Co jsem však nečekala byl známý obličej opodál v chodbě. Uvědomila jsem si to ale až moc pozdě. Proto jsem se řádně lekla a vyslala chodbou oslnivou kouli jasného světla, která se s prásknutím roztříštila až o druhý konec chodby. Jen tak tak jsem svého společníka minula. To, že na něj narazím zrovna tady bylo... No, jeho jsem tu opravdu nečekala. "Co ty tady sakra...?" Vyhrkla jsem v rychlosti a hodila na něj tázavý pohled. Stejně jako na dveře které nyní byli otevřené. A v místnosti nebyl nikdo. Jak říkal. To mi moc radost neudělalo. Krátce, překvapeně jsem se na něj zadívala a pak jsem pomalu, obezřetně vešla dovnitř. "Omlouvám se. Poslední dobou mám jen... Dost napnuté nervy. Čekala jsem tu aspoň pár tělesných strážců, nějakou tu past, a klidně i jeho Výsost osobně... Ty jsi nějaký jeho pobočník či co?" Pohodím lehce hlavou a obejdu pracovní stůl, který pohladím lehce prsty. Posadím se i do křesla a nezdráhám se drze nahlédnout do pár zásuvek. Třeba najdu nějaké, cenné dokumenty. Ale opak byl pravdou. Nebylo tu vůbec nic zajímavého. A já si najednou přišla akorát zničeně a poníženě. Povzdychla jsem si, a opřela se o stůl lokty. A přesto jsem do něj musela zlostně bouchnout pěstí. Než jsem se zas zvedla k odchodu. "Můžeme... Na tohle zapomenout prosím? Jen jsem doufala... Ale to je fuk. Jen mi prosím nepřipomínej že jsem ze sebe musela udělat takovou..." Zakroutím lehce hlavou a raději se pokusím vypadnout co nejrychleji to půjde. Dnešek bych viděla už tak akorát na levný motel a horkou vanu. Z které nevylezu nejmíň pár hodin. Hlavně se někam zašít a zapomenout na tyhle trapné incidenty.

Lucifer - 30. července 2012 14:11

soukromá zpráva od Lucifer pro Festina lente Kolem prohučela koule světla. Nezbylo mi nic jinýho, než si rukávem zastínit oči a pevně je sevřít. Vypadala překvapeně. Asi jako když Kája Gott dostal (zase) Slavíka. Udýchaně a s předvídatelnou otázkou vpdla do dveří. Tedy, napřed se rukou opřela o futra a nakoukla do prázdné kanceláře. Koukla na mě, jakobych ho snad varoval a on pláchl. "Satan je horší než Fantom z Paříže, toho najdeš leda až on bude chtít." Uculil jsem se za jejími zády a pomalu vešel za ní. "Omlouvám se. Poslední dobou mám jen... Dost napnuté nervy. Čekala jsem tu aspoň pár tělesných strážců, nějakou tu past, a klidně i jeho Výsost osobně... Ty jsi nějaký jeho pobočník či co?" Zasmál jsem se a rozsvítil. "Kdybych byl jeho pobočník, Ismi, nevěděl bych nejspíš ani jak se jmenuješ," úsměv, jako když mluvíte s dítětem. "A rozhodně bych jako démon nechodil pod ruku naštvané andělici." Usadila se do mého křesla a začala se hrabat v šuplících. K jejímu nemilému překvapení, byly tam jen účty a čísla. Opřela se lokty o stůl a chytila se za hlavu. Potom zlostně do desky práskla a zvedla se. Dřevo zasténalo, ale žádné škody neutrpělo. Naštěstí. Podívala se na mě zničeně a s prosbou v očích. "Můžeme... Na tohle zapomenout prosím? Jen jsem doufala... Ale to je fuk. Jen mi prosím nepřipomínej že jsem ze sebe musela udělat takovou..." "Krávu ??" Doplnil jsem ji s přidrzlým úsměvem. "Klid, Indové by tě s láskou uctívali." Rýpnul jsem si. Než stihla ale projít kolem mě ze dveří ven, zavřel jsem je. "Sedni si." Ukázal jsem na židli blíž dveřím a otočil ji k nim. Když už ji mám zmást, tak úplně. "To, co se stalo Gabrielovi, byla jeho volba, Ismi." Sednul jsem si na okraj stolu a položil ruce na její ramena, která jsem začal masírovat. "To, že nedokázal odolat všemu tomu, co jsem sem přinesl v křížové výpravě proti mému synkovi, je jenom jeho chyba. Anděl... Ale co anděl, ARCHANDĚL s takhle slabou vůlí nepatří do Nebe." Dal jsem jí pusu pod ucho. "Jsi sladká, když se vztekáš." Usmál jsem se. Teď už by jí mohlo dojít, kdo ji vlastně celou cestu provázel, kdo jí dělal Světlonoše.

Ismira (A) - 30. července 2012 14:44

soukromá zpráva od Ismira (A) pro Lente Festina Vyměnila jsem si s ním mírně přidrzlý úsměv, a raději jsem spolkla jednu peprnější poznámku. Teď jsem stejně neměla moc co říkat. Jen jsem se nechala vést, a se zvědavými, podezřívavými pohledy jsem se nechala usadit na židli. Mělo by cenu odporovat? Asi těžko. Nakonec by to mohlo dopadnout hůř než celé tohle... Divadlo. Už jsem začínala mít tak nějak všeho dost. Všechno mi přišlo tak zmatené a chaotické... A pravda ležela někde daleko. Zahrabaná v koutě. "Copak se ale neříká, že každou duši lze spasit?" Prohodila jsem polohlasně jen tak do prázdna a s hlubokým vydechnutím se úplně uvolnila. Zavřela jsem oči a vnímala, jak mi jeho prsty vnášejí do ramen úlevu. Bylo to příjemné. A nejraději bych na nic už nemyslela. Ale pak jsem si konečně začala vybavovat odkud mi přijde povědomý. Na povrch vyplula hromada vzpomínek starých jak Metuzalém. A já si říkala co mě to furt v mysli hlodá za pocit. Mírně jsem se poohlédla. Z jeho polibku mi po zádech přejel mráz. "A kde ty jsi se tu vzal? Myslela jsem že jsi... Někde jinde. O dost jinde." Otočila jsem se a zadívala se mu překvapeně do očí. No ano. Na ty romantické chvilky se zapomenout nedalo. Jak jsem ho mohla poznat až takhle pozdě? Asi se se mnou vážně něco děje. "Pff... A prostě jsi se ne a ne ozvat!" Trochu uraženě založím ruce na prsou a zabořím se zpátky do židle.

Lucifer - 30. července 2012 20:55

soukromá zpráva od Lucifer pro Život Pána Pekel není jednoduchý "V tom tvé kravském případě jde každou duši spást," zazubil jsem se a dál pokračoval v masáži jejích ramen. "Já tu byl celou dobu, od té chvíle, co jsem si sem přišel pro synka." Uculil jsem se a dál mnul její ramena, když se koukla za sebe, otočil jsem její hlavu zase dopředu. "A ne, nemohl jsem se ozvat. Já mám k vám nahoru jenom jeden telefon a to mi většinou volá Míša a nebo Bohyňa a řvou, ať se neseru do smrtelníků." Vypláznul jsem drze jazyk a přitáhnul jsem její židli blíž, abych si o ni mohl opřít nohy. Původně jsem čekal, že mi od ní přiletí pěst, a nebo na druhou stranu, že mě strhne na stůl a začne na mě trhat oblečení a snažit se mě ojet. Ne, že bych se tomu druhýmu nějak moc bránil, ale... Jsem šťastně zadaný muž !! Mou ženou je práce na nahrabání si co nejvíce lidí. A hlavně z Církve. Rozcuchal jsem ji a cvrnkl do ucha. "Tak co, puso, jedem ke mně ?? Nechal jsem ti zabalit ten steak a víno." Seskočil jsem ze stolu. "Mimochodem, to jsem si stihnul ukrást v Nebi, než jste mě vykopli." Vypláznul jsem jazyk.

Ismira (A) - 30. července 2012 21:36

soukromá zpráva od Ismira (A) pro Těžká společnost Přesně jak jsem si myslela. Odporovat nemělo cenu. Tiše jsem zavrčela když si tu se mnou hrál jak se svou loutkou ale na druhou stranu jsem poslušně držela při jeho masáži. Měla jsem poslední dobou nějaká zatuhlá záda. A spánek ve smrdutých, špinavých koutech starých hotýlků tomu rozhodně nenapomáhali. Na víc jsem si bohužel nemohla dovolit. Někteří démoni neměli na víc než trochu krabicového vína. S hlubokým nadechnutím jsem se jen zas uvolnila. A musela jsem se mu tiše zasmát. Nakonec některá jeho slova působila i... Legračně. "Za to si můžeš ale ty sáááám." Prohodím sotva slyšitelně, drze sametovým hláskem a pohodím lehce vlasy. Zamyšleně jsem se zatvářila nad jeho nabídkou. I když se mi to moc nelíbilo... Dala bych rozhodně cokoliv za nějakou lepší postel. Čistší a pohodlnější. A kam bych stejně teď šla? Akorát by mi tam venku zase nějaký, pekelný sráč zkusil podříznout hrdlo. A já bych si od toho zabíjení potřebovala na chvilku oddychnout. Za ty dny, co tu jsem, snad ani nedělám nic jiného. Pomalu jsem se zvedla a znovu se na něj zadívala. Přemýšlela jsem jestli se dál rýpat v minulosti. Ten vztek hodit za hlavu nebo ne... Každopádně... Jsem mu stejně uštědřila pořádnou herdu loktem pod žebra. Rychle a nečekaně. A vteřinu po tom... Jako kdyby to zmizelo lusknutím prstu, jsem se zase jen mile a přívětivě usmála. Chytla jsem ho pevně za paži a tiše se uchichtla. "Nakonec budu za trošku společnosti dnes ještě vděčná. Když už se to takhle protáhlo... Proč to kazit. Veď mě tedy. Určitě mi budeš mít u jídla ještě co vysvětlovat." Přimhouřila jsem lehce obočí a prohlédla si ho od hlavy k patě. Ale co už...

Lucifer - 30. července 2012 22:56

soukromá zpráva od Lucifer pro Těžké časy "Za to si můžeš ale ty sáááám." Vydala ze sebe posměšně. Zamumlal jsem cosi o prdeli a dloubl ji prstem do zad. "No co, tak jsem prostě rebel a nechci být jedním z davu, no.." Oponoval jsem jejímu hlásku a zatímco jsem ji vedl ven z kanclu, štípnul jsem ji provokativně do zadku. Už na chodbě mi dala bolestívý šťulec. Tiše jsem zaskučel. Vypláznul jsem na ni jazyk a za trest ji pořádně plácl po zadku. Dokonce i mě ta ruka štípe, tak co na to teprve ten její zadek... Dal jsem jí majetnicky ruku kolem pasu a nevinně se uculil. "Vysvětlovat ?? Já ?? Tobě ?! Není co, Ismi." Chodbami jsem ji vedl k zadnímu parkovišti, kde na nás čekal jeden z číšníků s lahví vína a zabaleným steakem. A taky tam na nás čekal odvoz. Žádná motorka, ale docela luxusní stříbrné Ferrari. Mladík, který ho přivezl mi hodil klíče výměnou za ty od motorky. Otevřel jsem dveře Ismi a počkal, až nastoupila. Lehce jsem dveře zavřel a oběhl auto. Usadil se za volantem a klíčky strčil do zapalování. Zapnul jsem si pás a lahev vína i steak nechal prostě ve vzduchu zmizet. Uculil jsem se na Ismi a nastartoval. Zvedl jsem koutky, zařadil a vystartoval do prázdných ulic. Ťuknul jsem do rádia a nechal ho hrát.

Ismira (A) - 08. srpna 2012 10:53

soukromá zpráva od Ismira (A) pro Moc těžké časy Jen jasem nespokojeně nad jeho slovy zavrtěla hlavou a nechala to raději být. Tiše jsem se zachichotala, když tak pěkně zareagoval na můj šťouchanec a nevinně, sladce se usmála. Pak jsem ladným, svižným krokem vyrazila pryč. O to více jsem se lekla, a překvapeně vyvalila oči, když mě pořádně plácl přes zadek. "Au!" Vykvikla jsem a sáhla si choulostivě na své pozadí. Následně jsem na něj vrhla vražedný, uražený pohled s touhou mu tady zakroutit krkem. Trochu jsem s ním taky začala bojovat. Nechtěla jsem se jen tak vydat do jeho náruče. Za tohle ne. Ale na nějaké hašteření jsem neměla náladu ani sílu. Takže jsem to brzy vzdala a nechala se jím vést. Však mu to ještě někdy oplatím. Pobaveně jsem pozvedla koutky a krátce se na něj zadívala. Stejné překvapení mě čekalo i na parkovišti. Místo motorky najednou auto? A jaké luxusní... Ale proč ne. Alespoň se nám líp pojede že? Trošku podezřívavě jsem se na něj zadívala, stejně jako na jeho řidiče, ale přeci jen jsem neodolala. Pomalu jsem se usadila a pohladila prsty sedadlo. Vonělo to tu všechno novotou. S úlevným oddychnutím jsem se uvolněně natáhla. Položila jsem si ruce na odhalená stehna a mírně nejistě si skousla spodní ret. Ta minisukně toho odhaluje až nějak moc. Nebo ne? Raději jsem tyhle myšlenky zahnala a pousmála se jeho směrem. A chvílemi jsem pozorovala jeho jízdu. Pak zas okolní město. Nevěděla jsem jak nadhodit nějakou řeč. To trapné ticho nebylo hezké. "Doufám že nemáš doma akorát nějakou párty nebo dýchánek. Nerada bych rušila... Večerní záležitosti."

Eye (Mercenary) - 16. srpna 2012 14:03

soukromá zpráva od Eye (Mercenary) pro Popel dní minulých Zatímco si točím s klíčky od Audiny, poslouchám kecy Clarissy, jak je násilí zbytečné, špatné a plodí jen další násilí. Takže hipíci nevymřeli. Kouknu na noční nebe, kde se kutálejí mraky. Tahle čistota duše ale hraničí s blbostí. Zamračím se a kouknu na zakrslou andělici. "Takže mi chceš říct, kdyby na tebe vystartoval démon, zkusila bys ho ukecat ??" Zašklebím se a pomalu vyjdu k černé em trojce. "A říkáš to špatně, dokud tu někdo bude žít, pořád to bude jenom o tom, dostat se na špici potravní pyramidy a udržet se tam." Potom to škvrně, s ideály dávno ztracenými, začalo o tom, že neumí skoro vůbec se zbraněmi. Povzdychnu si a odemknu auto. "Znáš to, 'Hlad naučil Dalibora houslit.' Takže ti úplně stačí, jak nabít a že hlaveň má mířít na něj, ne na tebe," znovu jsem se zašklebil. Chci se téhle malé otravy co nejrychleji zbavit, abych nemusel poslouchat ty puritánský kecy, kterým věří děti do druhého stupně základní školy. To, že jsem zmínil Gabriela, s ní docela cuknulo. Pobaveně jsem se usmál, protože ten vztek z ní prostě šel cítit. A já rád štvu různé existence. Ale to, co teprve přijde... Kvákla cosi o tom, že určitě nepracuju zadarmo. "Víš proč ti chcu pomoct ??" opřu se o auto. "Tou odstrčenou existencí mi připomínáš mě samotnýho. Skoro," líně se protáhnu a prsty začnu bubnovat na střechu. Sevřela oči soustředěním a její křídla začala mizet. No, aspoň mi nezasere sedadlo. Konečně doťapkala k autu a zeptala se na jméno, potom dodala rychle to svoje. "Eye. Nebo mi taky můžeš říkat Vševidoucí a nebo Vokoun." Uculím se na ni. "Nasedni si, mrně," řeknu jí, zatímco z kapsy vylovím mobil. Chvíli se hrabu všemi těmi čísly, ale nakonec najdu požadovanou osobu. A začnu volat. "Áhoj, Lorýsku," řeknu tak sladce, jak to jen jde. "Seš doma ?? Jen jsem našel totiž jednu vyhnanou andělici, co by nejspíš potřebovala trošku převychovat na... Zdejší poměry." Pobavení v mém hlase je značné. "Znáš to, má pořád ty ideály, které mají ti andělští nováčci. Takže... Kam ti ji mám odvézt ?? A jestli tam někoho máš, tak ho prostě vykopni, tohle škvrně bude napřed potřebovat máminu sukni, takže na ni nebuď až tak moc drsná, zlato. Nuže, zatím čáo." Zavěsím, než začne pořádně protestovat, a usadím se za volant. Už jen nastartovat a dojet tam, kam si Lori řekla.

Lucifer - 17. srpna 2012 12:43

soukromá zpráva od Lucifer pro Cesta, jako žádná ze sta "Odhaluje moc ??" Těknul sem pohledem na její nožky. Vydal jsem tiché zavrnění a provokativně ji pohladil po koleni a trošku vyjel nahoru. Rychle jsem ruku stáhnul, abych přeřadil, a začal jsem se smát. "Myslím, že je tak akorát," zazubil jsem se a šlápl na plyn. Zase chvíli bylo ticho a tak nějak nenávistně těkala na mě a pak sledovala rozmazané šmouhy, které jsou městem kolem. Potom ticho přerušila znovu ona. Holt, ženský. Začala něco o párty a večírku, večerních záležitostech... Tak večerní záležitosti, jo ?? Musel jsem se sám pro sebe usmát. Když jste pán všech hříchů, vidíte byznys za vším. "Dnešní večerní záležitostí jsi ty, moje milá," nenápadně jsem se na ni podíval koutkem oka. Nasadil jsem neutrální úsměv a radši zase chvíli koukal na silnici před námi. Smykem jsem zatočil na vedlejší ulici a znovu šlápnul na plyn. Autíčko přede jako velká kočka. "No co koukáš, chtělas zavzpomínat na starý časy, ne ??" Odpovím na její překvapení. Achjo, s Lilith aspoň nikdy nebyly takovýhle trable. V duchu si povzdychnu a začnu zpomalovat, abych o něo později zastavil před konstrukcí ze skla a oceli. Odpoutal jsem se, vypadnul z auta a svezl se po kapotě na druhou stranu vozu, abych Ismi otevřel dveře. "Nuže, jak chceš nahoru, kotě ?? Letět, výtah, přemístění..." Pousměju se a pomůžu jí z auta.

Ismira (A) - 17. srpna 2012 14:05

soukromá zpráva od Ismira (A) pro V teple "domova" Přejela jsem ho váhavým pohledem. Ale moje pozornost se pak hned vrátila zas k jeho drzým prstům na mé noze. Zatnula jsem zuby s tichým syknutím a stáhla lehce nohy k sobě. Po zádech mi z toho přejel mráz. Už už jsem se ho chystala plácnout ale nakonec jsem z toho udělala gesto, při kterém jsem si pohladila stehno. "To je... Velmi uklidňující. Hned se cítím líp." Prohodím tiše s mírným pobavením. Měla jsem sto chutí mu to nějak oplatit. Hraje si se mnou jako kočka s myší. Proč bych si nemohla zkusit i já pohrát? Zajímalo by mě jak by reagoval na svou vlastní metodu. Ode mě. A že jsem k tomu měla brzy příležitost. Na tváři se mi vyhoupl mírně uličnický úsměv. "Takže tě budu mít jenom pro sebe? Docela nerada bych se tam o tebe s někým přetahovala víš?" Nadhodím jemný, svůdný úsměv a prsty zlehka přejedu po jeho stehně. No dobrá, to jsem možná trošku přehnala. Ale pobaveně jsem se zachichotala. Měla jsem sice možnost odkoukat pár způsobů od sukub ale i tak... Raději jsem zas po chvilce ruku stáhla a snažila se zakrýt rozpaky smíchané s nejistotou. Jako mírné vysvobození přišla až konečná zastávka u jeho domu. Zvláštního domu. S plnou zvědavostí jsem si prohlédla jak jeho, tak i jeho bydlení. A opatrně jsem vystoupila, abych neudělala někomu výhled na svoje kalhotky. Následně jsem ho obejmula levačkou kolem pasu. A skousla si zamyšleně ukazováček druhé ruky v návalu zamyšlení. "Radši přemístit prosím." Zvedla jsem k němu s úsměvem oči a pak si položila hlavu na jeho bedra.

Lorelei - 17. srpna 2012 17:48

soukromá zpráva od Lorelei pro "A to ti mák věřit, hm?" s ušklíbnutím odtrhnu svůj pohled os zlatavé tekutiny ve své skleničce a s posměchem se na něj zadívám. "černý rytíř bloudící tmou, zcela záhadně samozřejmě, se jen tak zjeví v příhodnou chvíli, kdy je zcela bezbranný a ubohý anděl ohrožován na životě," pozvednu obočí a vyklopím do sebe whisky dřív, než se začne led rozpouštět. "já ti teda nevím, ale zní mi to jako pohádka o Červené karkulce," pobavena svou vlastní vizí se natáhnu pro lahev a znovu si doleju whisky. "Budeš pít?" kývnu hlavou k jeho nedotknuté sklence. "snad by ses teď neupejpal... nebo tě snad přešla chuť?" nervózně si skousnu ret. "tebe tam nepustí, věř mi," svraštím čelo, i když mám sto chutí se smát. "do ráje," zopakuji s pobavením. "možná je to náš problém; ty seš..." přivřu oči a chvíli si ho přes vějíř řas prohlížím. "to co seš a nehledě na to, co dělám já, ostatní a ty, já budu zákonitě vždycky lepší... a ne," zvednu ruku, abych už předem zadržela všechna slova, jež by mi snad chtěl říct. "nevím, jak to s tím vším souvisí, ale souvisí a ano, viděla jsem to a opět ano, hodlám se toho držet," s povzdechem se rozvalím v křesle a polknu další doušek whisky. "Dnes v noci už povedeš někoho jiného a to..." nechám větu nedokončenou, když se rozezní telefon. "kterej sráč zas..." vztekle se zvednu a přejdu do ložnice, kde se na zemi válí mé oblečení a onen zvonící křáp. "Co je?" prsknu aniž bych věděla, kdo netuší, že v tenhle čas mám vždycky na pilno a troufl si mě otravovat, byť mi tak poskytl chvíli na rozmyšlenou, než pošlu Damona do jiného ráje, než očekává. "chm...," opřu se o prádelník a zadívám se na Damona. "odvez jí ke mě domů," řeknu nakonec a zavěsím. "A to asi dost brzy," dořeknu svou větu, jež jsem přerušila a vpluju do obýváku. "mám práci a ty musíš vynášet k nebesům, i když patříš spíš na opačnou stranu," věnuji mu jeden ze své sbírky šklebů. "A buď té laskavosti," otočím se na něj zatímco narychlo poklízím vypité láhve, sklenky a prázdné talíře. "neschovávej se mi tu v temných koutech, Karkulka už je pro dnešek v bezpečí a nová ovečka potřebuje pastýře, nikoli vlka, takže..." pokynu rukou ke dveřím, i když je pravděpodobnější, že se prostě jen přenese zas domů. Zatímco já se o něj budu muset dělit. Otrávená novými fakty se jen pomalu šourám po bytě a snažím se všechno nějak urovnat a schovat, abych tu malou hned nevyděsila. Koneckonců nemusí si od začátku vést tak blbě jako já, i když jí to v budoucnu čeká.

Lucifer - 18. srpna 2012 01:54

soukromá zpráva od Lucifer pro Všude dobře, doma nejlépe "Neboj, přetahovat by ses s nikým nemusela. Případně bych vás zvládl obě," provokativně jsem vypláznul jazyk. To oplacení pohlazení předtím v autě jsem přešel bez nějaké vnější reakce. Uvnitř své mysli jsem se ale sakra divil Ismi, Ismi, Ismi... Takhle hřešit, nevěřícné zavrtění hlavou se nevyplácí, brzo bys mohla být mou další hračkou, ale u nás v Pekle. Pousmál jsem se. Při vystoupení si dávala pozor, aby náhodou neodkryla něco, co nechtěla. Ušklíbnul jsem se a stejně se nenápadně kouknul, jaké má moje rudovlasá andělice dneska spodní prádlo. Samozřejmě jsem nedal nic znát a zamaskoval to, jako bych něco zvedal ze země. Když jsem se narovnal a přitočil se k ní, majetnicky mě jednou rukou vzala kolem pasu a položila si na mě svou hlavu (bedra jsou nad zadkem, odtud bederní rouška). Přetočil jsem si ji čelem ke mně a sklonil se k ní, abych jí věnoval eskymáckou pusu. Nohou jsem lehce ťuknul do dveří, abych je zavřel a pak jsem auto zamknul. Ne, že by to potřebovalo, ale jsou prostě zvyky, které se jen tak neodnaučíte. "Radši přemístit prosím." Zamumlala. "Snad jsi nezpohodlněla, Ismi," uculil jsem se a lehce ji štípl do obou půlek jejího zadečku. A potom jsem nás oba přemístil do nejvyššího patra té prosklené stavby. Po celé ploše se rozkládal byt s přístupem z výtahu a nebo leda oknem. Kolem dokola byla ještě malá balkonová zahrada a vlastně tam bylo obecně pomálu zdí. Koupelna, záchod, ložnice, komora, jídelna, v kuchyni špajz a bar, v malém patře otevřená pracovna a další ložnice, šatna, obývák, herna (kulečník, šipky, ruleta...). V oné zahrádce porůznu roztroušené židle, lehátka, stolky. "Nic moc, co ??" Zazubil jsem se a radši rychle odskákal z jejího dosahu. Boty nám oběma zmizely, pod nohama lehce chladí parkety. A tmavý byt se rozzářil světlem z krbu a několika málo tlumených světel. "Ale myslím, že na milionářskýho synka to není až tak špatný," vypláznul jsem jazyk. Kousek od tebe leží taška s tvými věcmi.

Ismira (A) - 26. srpna 2012 15:34

soukromá zpráva od Ismira (A) pro "Doma" Byla jsem celkem ráda že můžu být konečně někde, kde se nemusím bát o svůj život. Ten jeho dům vypadal nejen bezpečně ale rozhodně i velmi luxusně. Trvalo několik minut, než jsem se rozkoukala. A stejně mi teď nejvíce padla do oka koupelna. Pohled na sprchu a vanu mě naplnil touhou se ponořit do horké vody a odpočívat. Jenom jsem měla strach o svoje soukromí. Po očku jsem si změřila mého "únosce" a zatvářila se trošku podezřívavě. Určitě budu mít na těle zase jeho oči. "Je to tu hezčí než jsem čekala. To je také co říct." Vyklouzla jsem z jeho sevření a sebrala svou tašku. Hodila jsem ji na blízký stůl a začala jsem z ní vytahovat své věci. Svůj meč, dýka s mačetou, šestice vrhacích nožíků... A mimo jiné jsem z tašky vytáhla i svého miláčka. Spokojeně jsem si jej prohlédla. Zatáhla jsem za kohout a jedním trhnutím dlaně vyhodila bubínek ze svého místa. Následně jsem jej prohlédla, a vysypala z něj šest vystřílených nábojů. Abych mohla bubínek zase trhnutím dlaně zasadit na místo. Pak jsem zbraň položila k ostatním a věnovala se vyndavání čistých věcí. Z úhledné hromádky jsem pak sebrala maskáče šedých a bílých barev s černým tílkem. "Když mě teď omluvíš... Půjdu si dát... Malou koupel." Rozverně jsem se na něj uculila a pak rychle zaběhla do koupelny. Své věci jsem odložila na pračku a přejela mlsně pohledem vanu. Už už jsem si chtěla svléknout šaty ale pak jsem se ostýchavě ohlédla, jestli mě NĚKDO přeci jen nepozoruje. Když jsem si byla jistá nechala jsem šaty spadnout k pasu. Abych je mohla poslat ladným zavlněním boků k zemi úplně. Pak je následovalo spodní prádlo a já mohla napustit vanu. Ale... Pak jsem si to radši rozmyslela a zmizela jsem ve sprše.

Lucifer - 26. srpna 2012 20:25

soukromá zpráva od Lucifer pro Doma, v jámě lvové "A můžu se, prosím, zeptat, co jsi čekala ?? Lávová pole, kvílící duše, harém, zdi z lidí namačkaných jako cihly ??" Začala si vybalovat z tašky malý arzenál a já pokračoval. "To všechno mám hezky dole. Tady mám leda tak podlahový vytápění." Uculil jsem se na ni a opatrně vzal její nebešťanský meč do rukou. "Na tebe je trošku težký, mrně," neodpustil jsem si provokaci. "Ty by ses měla ohánět něčím takovým," ze šuplíku jsem vytáhl příborový nůž a dloubnul ji střenkou. Přeládovala svůj revolver a já jen zavrtěl hlavou. "Jak staromódní..." Zamumlal jsem, zatímco veacím nůž zpátky do šuplíku a z poličky nad kuchyňskou linkou tahám sklenku na whisku, abych si nalil svou staletou irskou. Když jsem se zadkem opřel o linku a podíval se na (arch)andělici, držela v rukách maskáče do skal a černé tílko. "Ty snad jdeš do války, číčo ??" Úšklebek jsem snad radši utopil v doušku onoho zlatavého nápoje. Malá koupel... No, snad si nevšimla té vířivky na balkoně. Uculil jsem se nevinně. "Jasně, jasně..." Pokýval jsem hlavou a nechal ji zmizet za dveřmi, které jsem jí ukázal. Kopnul jsem do sebe panáka a sklenku odložil, jen abych vzal dvě šampusovky a vyšel na balkon, kde jsem nádoby nechal na stolku vedle vířivky. S líným protáhnutím jsem došel do ložnice, kde jsem se převlékl do bermud, přehodil si kvádro přes ruce a přešel do koupelny. Bez ostychu, beze strachu. Ismiru schovávaly obláčky páry za sklem sprchy, takže jsem stejně nic nemohl vidět. Hodil jsem oblek do "koše" na špinavé oblečení a při odchodu jsem na tu rudovlasou potvoru zaťukal a nechal ve vzduchu, naproti dveřím sprchy, viset černý ručník a šněrovací dvojdílné plavky stejné barvy. No a s písní na rtu jsem si odešel lehnout do horké vířivky. Otevřel jsem šáňo, nalil si a za tichého bublání pozoruju noční nebe.

Ismira (A) - 26. srpna 2012 21:27

soukromá zpráva od Ismira (A) pro Z vody do vody Měla jsem chuť ho za to pořádně kousnout do... Někam. Furt poslouchat ty jeho všetečné poznámky a otázky... A pak že já jsem zvědavá. Neměla jsem ale sílu na to odpovídat. Alespoň ne ústy. Teď jsem se oddávala neuvěřitelnému pokušení když horká voda uvolňovala celé, mé tělo. Nemohla jsem se toho pocitu nabažit. "Jen počkej ušáčku, já ti ještě ukážu jak se umím ohánět. Pak budeš koukat že nic pro mě není těžké." Poslala jsem mu s tichým smíchem myšlenkou a sáhla jsem po nějakém šamponu. Začala jsem se důkladně umývat. Od potu, špíny, smradu démonské krve... Byl to nádherný pocit být zase čistá a voňavá. Od hlavy až k patě. Pořádně jsem si vydrbala celé tělo. A nakonec už jsem se chystala vylézt. Nebýt toho že na mě kdosi zaklepal. Trošku jsem se lekla. Vykouknout jsem následně dokázala až po chvilce. S tichým, nejistým zamručením jsem sjela pohledem poletující plavky s ručníkem. To jsem možná měla taky čekat. Jak jsem ale mohla odolat tomu pokušení nechat si tělo laskat bublinkami? S takovou společností navíc? Postavila jsem se nad něj, a zakryla mu tak výhled na noční oblohu. S rukama v bok jsem si ho prohlédla a mírně se uculila. "Kolik překvapení to pro mě ještě dneska chystáš? Bojím se že snad sním. A že tohle zmizí až se proberu někde v zaplivaném baru." Prohodila jsem a pozvedla rozverně zlehka jedno obočí. Prsty na jedné noze jsem mu pak schválně začala přejíždět přes rameno a klíční kost. Jen tak zlehka. "Pověz... To si takhle hýčkáš všechny dívky?" Drze, uličnicky se ušklíbnu. Než si k němu nakonec pomalu vlezu. S uvolněným, hlubokým vydechnutím nechám své tělo obejmout bublající vodou. A jen ho mlčky pozoruji.

Lucifer - 26. srpna 2012 22:13

soukromá zpráva od Lucifer pro Z pohádky do pohádky Pokud pro tebe nic není těžké, zkus zvednout ten Kristův kříž, kotě. Zachytil jsem její myšlenku, takže jsem jí poslal odpověď. Možná proto pak nade mnou stanula jako nějaká bohyně pomsty. Jen jsem se uculil a odložil sklenku. Odrazil jsem se ke kraji, odkud mi ta potvora svýma nožkama sahala po ramenou, sednul jsem si pod ni a stáhnul ji tak, aby seděla na okraji a tak trochu na mých ramenou. "Jako... Jestli chceš, můžu tě do nějakého zaplivaného baru hodit," setřepal jsem její nožky z ramen, zaklonil hlavu a chytil její ručky, abych si je položil na ramena. Po chvíli mi mírným dloubnutím naznačila, že si ke mně vleze. Ještě aby ne, voda je teplá jako v nějakých lázních a ty jen o něco chladnější bublinky jsou taky slast. "Um, koho si hýčkám..." Tentokrát jsem se od stěny vířivky odstrčil od ní, abych si vzal pití a zase jsem se koukl na nebe. Pořádně jsem si šumivého vína loknul, potom ještě a nakonec v sobě nechal zmizet i zbytek skleničky. "Inu, víš moc dobře, že ženský na tohle letěj. Objeví se nějakej princ na bílým koni, má luxusní 'hrad', skvělou povahu a tělo... A potom se většinou budí k polednímu, unavené po nočních radovánkách a po princi jakoby se slehla zem." Usmál jsem se a nalil nám oběma. "A většinou si hýčkám ty, se kterými mám aspoň několik příjemných vzpomínek i mimo Nebe, Očistec a nebo hlubiny Pekel." Podal jsem jí její sklenku a lehce si s ní ťuknul. "Tak na tebe, Ohňovlasá," usmál jsem se a tentokrát jsem si jen decentně loknul. Položil jsem se ve vířivce a natáhnul ruku k ní, aby šla do kouta vedle mě. "Pamatuješ na to jaro kdysi v Edenu ?? Jak nás kdysi Máma hnala od té jabloně ??" Ovinul jsem jí jednu ruku kolem ramen a s tichým smíchem si ji přivinul k sobě.

Ismira (A) - 27. srpna 2012 00:20

soukromá zpráva od Ismira (A) pro Vířivka No... Nakonec jsem si snad nemohla přát lepší večer. Všechno bylo skoro až dokonalé. S úsměvem jsem sevřela sklenku do štíhlých prstů a začala pomalinku upíjet. Mezitím jsem se mu dívala do očí. Dokud jsem mohla. Než si mě k sobě přivinul. A já... Se nějak ani nebránila. "Vy zatracení chlapi. Už víte jak na nás co? Na nás oba!" Pronesla jsem s tichým smíchem. A po chvíli odložila sklenku. Začínala jsem být malinko přiopilá. Přeci jen toho snesu jen velmi málo. A za dnešní večer už jsem přeci jen něco víc měla. Raději jsem se uvelebila v jeho náruči a tiše začala příst jako spokojená šelmička. Prostě mi to nedalo. Uvolnila jsem se a jen... No, prostě jsem si užívala toho klidu a pohody. "Takže jak to tedy je? Mám se radovat že jsem tvá trofej nebo něco jak tvá vzpomínka nad krbem?" Tiše se zachichotám a zavřu oči. Špičkou nosu se jemně otírám o jeho krk. A prsty volné ruky mu hladím prsa a břicho. Dělám mu na nich ukazováčkem kroužky. A jen tak schválně objíždím i kolem bradavek. Kde se ve mě jen vzala taková, hravá nálada? A čím, kým, to asi bude že? Po chvíli jsem k němu zas pozvedla pohled, a mírně se usmála. "Ach ano. Na to se zapomenout nedá. Ale ta jabloň tak krásně voněla..." Tiše se rozesměji nad vzpomínkami a uvolněně zas položím hlavu na jeho rameno. Abych mohla vnímat s naprostou spokojeností jeho vůni i teplo.

Lucifer - 27. srpna 2012 11:18

soukromá zpráva od Lucifer pro Hvězdná noc "Po těch tisících letech, ano, už vím, jak na vás všechny," usmál jsem se. Ona už se začala chichotat, tváře měla trochu červené. Inu, přecijen je tady ve vířivce teplo a Ismi je mrňavá a nemá nachlastáno, jako třeba Dai nebo Gabriel. Napůl se na mě překulila. Tedy spíš se přivinula k mému boku a majetnicky přes mě hodila nohu. A za chvíli začala příst jako kočka. S ohledem na její hlavu to nebude lvice, ale spíš tygřice. "Moje trofej jsi už dávno, drahoušku. Nebo si snad nevzpomínáš ?? To už bylo ten týden, co jsem si sbalil svoje saky paky a byl rozhodnuto odejít. Nebo spíš začít ten odboj trochu... Otevřeněji." Její opilecké lísání nabralo nového rozměru. Dýchání na krk, hlazení hrudi a břicha. Každopádně ji nechám, ať si hraje, když jí to působí nakovou radost. Sám ji nehty začnu jezdit zlehka po zádech. Takové to bezmyšlenkovité drbání. "Strašně ses divila, že mám věci sbalené do truhlic," uculil jsem se a píchnul ji do středu zad. "Ale jabloň je asi nejlepší. Tam to mezi náma vlastně asi všechno začalo, že ??" Kouknul jsem rádoby nejistě na andělici, co se ke mně zase přilísnula. "Asi tě usuším a pošlu do postele," dloubnu ji do boku, aby mi tu neusnula.

Ismira (A) - 06. září 2012 15:18

soukromá zpráva od Ismira (A) pro Doslova zářná S tichým vykviknutím jsem mírně v jeho náruči povyskočila, jak mě zákeřně píchnul do zad. Začala jsem se dostávat do pořádně hravé nálady. A mezitím, co jsem přemýšlela jak mu to asi tak oplatit, jsem se na něj nesouhlasně zadívala. Copak jsem nějaká, malá holka aby se tu o mě musel takhle starat? S tichým smíchem jsem se mu posadila do klína a obejmula ho nohama pevně kolem pasu. "Zapomeň kocoure. Nejsem mrně abych chodila spát po večerníčku." Vyplázla jsem na něj drze jazyk a prohlédla si ho od hlavy k patě. Natáhla jsem se po své skleničce a pohodila dlouhými vlasy. Nechala jsem se zas chvíli unášet vírem myšlenek co bylo. "No, tam začalo hodně věcí. A stejně je to všechno tvoje vina! Neměl jsi být tak... Okouzlující?" Tiše jsem se znovu rozesmála a nabrala do tváří ještě trochu víc červené barvy. Najednou jsem měla hlavu plnou samých, hříšných myšlenek. Pokud nepočítám necudné vzpomínky na Adama s Evou je tam toho spousta právě i kvůli němu. Nejraději bych ho za to zakousla jaké mi furt působil tehdy pokušení. "To byla tehdy asi snad po dlouhé době jedna pořádná, dobrá věc co někdo udělal." Prohodím polohlasně a po chvíli se natáhnu na jeho prsa. Položím si na ně hlavu a poslouchám s tichým vrněním jeho srdce. Cítila jsem jak se přestávám víc a víc ovládat ale ne že by mi to vadilo. Nějak jsem neměla sílu to ani řešit. Řešila jsem jen to že jsem tu s ním teď a tady. A byl jenom můj. "Nevěřil bys kolik andělů si chtělo tehdy vzít právě Adama nebo Evu jen pro sebe. Chybělo už tak málo a věřím že by oba dva zažili přímo nebeské zážitky." Zašeptám tiše a s uličnickým úsměvem začnu jemně prsty cestovat po jeho prsou a břiše. Nakonec neodolám ani touze mu na prsa pokládat jeden motýlí polibek za druhým. Čím více jsem vzpomínala na tu zářnou minulost tím jsem se cítila lehčí. Jako kdyby ze mě spadl těžký řetěz. Možná... Bych ho měla raději zvednout. Pozvedla jsem váhavě oči k těm jeho. A nebo možná taky ne. Ve vteřince jsem spojila rty s jeho a proklouzla jazykem do jeho úst. Vtiskla jsem mu dlouhý, hluboký a vášnivý polibek. Jako kdybych to snad ani nebyla já. Jako kdybych měla na těle loutkářovy provázky. Ale ta touha byla tak lákavá...

Lucifer - 06. září 2012 16:47

soukromá zpráva od Lucifer pro Tak francouzsky.. Její stehna mi sevřela boky. Pousmál jsem se a pohladil její bedra těsně nad okrajem plavek. Provokace musí být. Opilé andělice bývají nebezpečnější, než démonky. Hlavě samy sobě. Pousmál jsem se. Inu, skoro nic jiného jsem dělat nemohl. Začala se vztakat, že není malá holka, aby chodila do hajan nějak brzo. "Mrně jsi, mazlíčku." Uculil jsem se a nechal po nehtech rudé pruhy na jejích zádech. Vyplázla jazyk a natáhla se pro skleničku. Mám sto chutí jí alkohol vzít, ale.. Snad bude zábava. Ale až bude zvracet, vlasy, se kterými pohodila, jí držet nebudu. A začala s obviňováním. Píchnul jsem ji do středu hrudi. "Já vám to jen nabídl, přijímat to nikdo nemusel," pobaveně jsem se uculil. "A mám-li být upřímný, rozhodně jsi nebyla jediná andělice, co mi podlehla." Tentokrát jsem vypláznul jazyk já. Do jejích tváří se zase vkradla červená. Vytkla mi, že snad jediná dobrá věc, bylo moje sbalení si věcí. Odfrkl jsem si a píchnul ji ukazováčky do boků. Povzdychl jsem si, když mě zavalila a zase jsem ji začal drbat. Z jejích hlasivek se ozývalo vrnění, jaké vydávají kočky. Zase mi to zvedlo koutky. Jednou rukou jsem ji dál drbal, ale druhou jsem jí vjel do napůl mokrých vlasů a začal ji drbat za ušima. "Hele, pohodlnější by to bylo v tom pelechu, potvůrko," zamumlal jsem. Potom se svěří o svých (a obecně nebeských) záměrech s první oficiální lidskou dvojicí. "Možná proto jsem za těma chudákama byl osobně a varoval je, aby se kurva oblíkli, jinak se uslintáte." Její prstíky mi putují po břichu a hrudi. Ty moje zase opustily její vlasy a zase začaly hladit a škrábat její záda. Sjela po mně trochu níž. Její rty mi začaly putovat po hrudi. Skoro je necítím, ale... Možná mi chybí to občasné kousnutí, které mi věnovala často Lilith. Inu, ta je správně potvorácká a už s pokušení umí chodit. Uculil jsem se. Nerozhodně na mě koukla, jakoby k něčemu hledala odvahu. Zvedl jsem nechápavě obočí. No, pokud si myslíte, že vás po několika tisíciletích nic nepřekvapí, mýlíte se. Tohle jsem vážně nečekal, ikdyž bych měl. Napřed se jen zaraženě nechávám líbat. A potom jsem jí polibky začal oplácet s tím, že jsem stiskl její zadeček a lehce si ji posunul výš. Trochu jsem se odtáhl a podíval se na ni. "Eh, teda... Zrovna tohle jsem od tebe nečekal, Ismi." Z jakéhosi lehu jsem se zvedl do sedu a nechal si ji uvelebit na klíně. A tentokrát jsem se s ní začal líbat já. "Možná by to v pelechu bylo přecijen lepší." Zavrněl jsem.

Ismira (A) - 06. září 2012 18:20

soukromá zpráva od Ismira (A) pro Z místa na místo Jako kdyby sklapla malá, nevinná past. Ale zrovna tahle byla tak... Příjemná. Divila jsem se sama sobě, kde jsem jen k tomuhle mohla najít tolik odvahy. Pravdou ale bylo že mi k tomu přeci jen cosi pomohlo. Celá jsem se zlehka zachvěla. Rozhodně ne tak zimou jako spíše vzrušením. Začínala jsem být vzrušená. Každý jeho dotyk, pohlazení či stisknutí mě začalo rozpalovat. Cítila jsem jeho prsty skoro všude na svém těle. Bylo to jak vzrušující tak i dráždivé. Chtěl jsem víc. Aby se mě dotýkal všude. Hodila jsem veškerou opatrnost za hlavu a nechala se zmámeně vtáhnout do toho víru touhy. Už se to opravdu nedalo vydržet. Objala jsem ho jednou rukou kolem krku a pevněji se k němu přitulila. Se zavřenýma očima jsem si vychutnávala sladký polibek, který se mi rozhodl naplno po chvilce vrátit. Rozhodně jsem se nebránila a přivítala ho ve svých ústech. "To jsem nečekala ani já ale stalo se co se stalo." Přiznala jsem s uličnickým úsměvem krátce po polibku a přejela mu trošičku silněji nehty druhé ruky po zádech. Rty jsem se přesunula na jeho krk který jsem zlehoučka ochutnávala. "A stejně... Jsem ti to asi tak trošičku dlužila no." Pomalu se zvednu z jeho prsou a s lehkým zavrtěním zadečku se lépe uvelebím v jeho klíně. Prsty pak začnu zlehka přejíždět jeho ramena a očima si prohlížet jeho horní část těla. Už nebylo nad čím váhat. Chtěla jsem dokončit to, co jsme začali. Chtěla jsem ho a to moc. Vyvolal v mém nitru smyslnou bouři která se bez tohohle nejspíš stejně neuklidní. Začal s tím tenkrát, a dnes v tom pokračuje. Pomalu, mlsně jsem si olízla plné rty a sklonila se k jeho uchu. "A víš co? Možná máš pravdu. Vyhřátý pelíšek bude možná..." Rty jsem mu pocumlala lalůček. "Lepší." Dořekla jsem provokativním, svůdným hlasem a pak se od něj zas s tichým smíchem odtáhla. Abych v jasném záblesku světla zmizela. A objevila se dva metry od něj. Poslala jsem mu vzdušný polibek, otočila se zády, a svlékla se do naha. Svoji nahotu jsem pak zakryla osuškou. A bez dalšího čekání si šla na kocourka počkat rovnou do jeho pelíšku.

Lucifer - 08. září 2012 02:18

soukromá zpráva od Lucifer pro Doupě s liškou Po puse přestěhovala svoje rty na můj krček, který jsem jí pohodlně nastavil a nechával se něžně ocumlávat. A taky mi nechala na zádech rudé stopy po jejích drápcích. To jsem tiše sykl, ale pak vydal zavrnění, když její nehty přastaly tolik drásat. "Dlužila ??" Zopakoval jsem překvapeně a tiše, zatímco se uvelebovala na mém klíně, který možná už nebyl tak pohodlný, jako před nějakou tou minutou. Dělala to schválně, provokovala, víc a víc kroutila s tím svým kulatým andělským zadkem, který jsem už tolikrát viděl i bez jekékoliv roušky. Lehce se svou hrudí odtáhla a začala hladit moje svaly na rukách a ramenech, zatímco mě očima snad svlékala i z kůže. Prohlížela si mě hladově. Ne jako lvice nějakou zebru. Tenhle hlad byl jiný. Úplně jiný. Pomalu, jako nějaká kočka, si olízla rty a naklonila se znovu ke mně. Skoro jsem se zděsil co jsem to s ní provedl já a démon Alkohol. Ale ona se jen vlastně poddala onomu chtíči, který tak dlouho rostl v jejím srdci, že mám strach, aby mi ji náhodou Bohyně neposlala rovnou dolů. Každopádně žužlání mého lalůčku je jedna z příjemností, které její rozhodnutí doprovázejí. Další je, že přisvědčila, že pelíšek je lepší než leckterá vana. Nepříjemnost číslo jedna je to, že se odtáhla. Potom se zábleskem zmizela a chybějící místo, které zbylo po jejím těle, zalila voda. Odfrkl jsem si a napil se ze své sklenice, zatímco jsem pozoroval, jak se její křivky obnažují do tlumeného nočního šera. Bohužel, byla zády, ale odpověď na otázku, jestli je a nebo není, vyholená, se brzy dozvím. Zabalila se do ručníku a lehce přiopilým krokem se vydala k ložnici. A já ji rozhodně nechci nechat čekat. Takže jsem taktéž vylezl z vody, kouzly a čáry se usušil. Ručník jsem si omotal kolem pasu, aby zakryl aspoň trochu moje vzrušení a vydal se za ní. Dohnal jsem ji, teprve když vstupovala do ložnice. Lusknul jsem prsty a čajové svíčky, které byly rozesety po pokoji, se rozsvítily. Hned za dveřmi jsem ji přitiskl na stěnu a začal se s ní líbat. Stáhnul jsem z ní její ručník a jednu ruku jsem omotal kolem jejích boků, druhou jsem zajel do vlasů na zátylku, aby mi jen tak neutekla. Jako všechny ženy nemá moc ráda, když je nahoře, takže jsem ji chtěl i naštvat, protože jsem po několika krocích (i s ní) vzad padal do postele pod ni.

Ismira (A) - 11. září 2012 15:27

soukromá zpráva od Ismira (A) pro Liška s lišákem Zastihl mě dřív, než jsem čekala. Doufala jsem že stihnu zaujmout patřičnou polohu na posteli ale ne. Místo toho jsem se ocitla v jeho něžné pasti. S rozverným uculením jsem se mu zadívala do očí a snažila se mimovolně najít skulinku k útěku. Nakonec byla jeho náruč ale až moc příjemná. S tichým, nesouhlasným zamručením jsem se chviličku vzpírala jeho rtům. Bylo jen velmi těžké odolat. Takže jsem mu poslušně vyšla vstříc, a pustila se do mazlivých hrátek svým jazykem s jeho. Všechno to pak umocnil ten pocit, kdy se mé tělo nořilo zpátky do nahoty. Celá jsem se nepatrně zachvívala silným vzrušením. Vzdychla jsem mu toužebně do úst a nechala své prsty běhat po jeho zádech, bocích a pozadí, které jsem mu navíc mírně stiskla. Přišel čas odplaty, kdy měl jít i on do nahoty. Stihla jsem jeho ručník ale akorát chytit. Pak už jsem jen vnímala pád na postel. Na jeho tělo. Ten fakt, že jsem nahoře ale potěšující nebyl. Vycenila jsem na něj zoubky. "Za tohle mi zaplatíš, rošťáku." Zašeptala jsem tiše, a prohlédla si ho od hlavy k patě. Nakonec... Bych toho mohla využít. Začala jsem mu jemně hladit břicho, boky a hrudník. Kde jsem mu škádlivě bříšky ukazováčků kroužila po bradavkách. "Hmmm, vzdáš se mi dobrovolně nebo tě mám přinutit?" Zákeřně jsem se ušklíbnula a olízla si smyslně rty. Těmi jsem ho brzy začala hladit a líbat na břiše. Posouvala jsem se jimi zlehka k hrudníku, pak zpátky k podbříšku. Těkala jsem však pohledem na jeho mužství skryté pod ručníkem. Chtěla jsem ho vidět. Cítit... Ochutnat... Ta dráždivá touha byla tak silná... Až jsem skoro bezmyšlenkovitě přesunula jednu ruku do jeho klína a začala mu přes ručník mužství hladit. A zlehka tisknout. Ve tváři jsem přitom byla rudá jako rak. "Ty jeden svůdnej bastarde..." Zavzdychala jsem tiše. Už jsem to nevydržela. Vsunula jsem mu ruku pod ručník a ovinula mu prsty kolem jeho nástroje lásky. Chviličku jsem ho jen hladila a přetahovala mu předkožku přes žalud. Ten jsem mu pak v druhé chvíli začala hladit palcem. Než jsem mu ručník odhrnula druhou rukou stranou a vtiskla mu na žalud roztoužený polibek. Pak ještě jeden, během kterého už jsem mu jej objala jazykem. A začala se s ním vášnivě mazlit. Jen chvíli. Protože pak... Už jsem si vsunula jeho mužství do úst.

Lucifer - 11. září 2012 19:02

soukromá zpráva od Lucifer pro Čičičí Věděl jsem, že se jí to nebude líbit. Vycenila zoubky a slibovala, že se mi za to pomstí. Slibovala, ale místo ran mě začala zahrnovat lehkými doteky na svalech na hrudi. Ne, že bych vypadal jako nějaká korba, spíš jsem šlachovitý. Prstíky sjela několikrát i po bradavkách. Inu, byla mi trochu zima, takže se mi naježilo celé tělo. "Nevzdám se ti, kočičko. Já nikdy nešel bez boje," usmál jsem se a pod hlavu si stáhnul polštář, abych se mohl dívat, jak si smyslně olizuje rty a zkouší ženské zbraně. Pak se z hrudníku přesunula níž, na těch pár vyrýsovaných svalů na břiše. nebyl to úplně pekáč, ikdyž tam byl náznak. Rty mi laskala břicho, ruce hladiky boční strany hrudního koše a boky samotné. Občas se podívala na nadmutý bílý ručník, jako když se nějaké dítě dívá ve škole na hodiny, kdy ta muka skončí. Jedna ruka na bouli sjela a její oči hypnotizovaně hleděly na ruku, která přes ručník hladila to, co ze mě dělá chlapa. Její tváře byly rudé, jako rajčata v půlce srpna. Rukama jsem vyjel na její ramena a začal jí je masírovat. Pomalu, uvolňujícně. Počastovala mě nadávkou, ale já se jen usmíval. Jedna její ručka zmizela pod ručníkem, aby se chopila svého žezla pro tento večer. Hrála si, a já ji nechal. Proč bych jí měl brát radost ?? Jsou holt věci, které si v Nebi jen tak neužijete. A sex je jednou z nich. Tedy, pokud nejste manželé a různých pohlaví. Sňatky se v záhrobí uzavírají, ale jen zřídkakdy. Do Nebe přecijen už tolik duší nechodí, takže populace stárne a mladí se příliš nerodí. A když ano, často končí ještě jako puberťáci u nás dole. Z jakéhosi přemýšlení mě probral blhký dotek jejích rtů na špičce mého mužství. Pohladil jsem ji po vlasech a znovu se začal věnovat masáži. Další mazlivý polibek už byl francouzský a následoval další... Než mou chloubu začala ochutnávat celou naráz. Až teď jsem tiše vzdychl. Herec jsem skvělý, nejlepší. Mohl bych v sobě probudit touhu, ale... Inu, proč by ne, Lilith se dlouho neukázala a já byl sám. Takže si jdeme užívat tuhle noc. Lehce jsem zatnul prsty do jejích ramen a slastně jsem zavřel oči. Dál jsem ji nechal si hrát, ale její ramena jsem masíroval stále. Znovu ten tichý sten. Potom přišlo zatnutí svalů a já se zvětšil o další skoro centimetr. Dobrá, pro teď jsem tvůj. Ale zároveň ty moje. Zaševelil jsem v její hlavě tiše.

Daiglien - D - 23. září 2012 12:55

soukromá zpráva od Daiglien - D pro "Hmmm?" Zahuhlala jsem s plnou pusou, jelikož jsem se před chvíli pořádně zakousla do toustu a ještě ho nestihla pořádně spracovat. Hlad jsem měla velký to se musí uznat. Moje drahá si se mnou opět pohrávala a neměla mně v úmyslu nechat v klidu dojíst jídlo, což se mi na jednu stranu nelíbilo a na druhou jsem si na toto už mohla zvyknout. Známe se přeci jen velkou dobu. Na druhou stranu se musí uznat, že moje drahá je velmi chytrá mrška a taky si leccos domyslí. Jako kdyby viděla do toho mého snu. "Ano, samozřejmě. Jak jinak..." Pronesla jsem s úsměvem na rtech a napila se vyprošťováku, který byl přichystán i pro mně a tak mi měl pomoci. Opravdu myslí na všechno. Nemusela jsem jí číst myšlenky a hned mi došlo, oč jí vlastně v této chvíli jde. Jako kočka jsem zúžila oči a lehce zavrčela. Nemělo to znít nebezpečně, spíše škádlivě. "Kdy já se jednou klidně najím?" Pronesla jsem, položila jsem přitom jídlo a kafe na stůl. Vstala od stolu a přešla k Týně, tak že jsem si na ní sedla obkročmo. Jednou rukou jí zajela pod tričko a tu druhou měla položenou na krku, přitiskla jsem se k ní a svoje čelo opřela o to její, abych jí mohla pořádně políbit. "Víš co na tobě nesnáším?" Pronesla jsem jí vrnivě do rtu, mezitím co moje ruka sjížděla k jejímu klínu. "To že víš, jak na mně." Dodala jsem a hrála si přitom s jejím klínem a zároveň druhá ruka tancovala po jejich předností. Ano... naprosto dokonalé ráno.

Gabriel - A - 23. září 2012 13:12

Rafael, okrajově Angie Den návštěv "Hele v klidu brácho. Jestli mi tu něco hodláš zničit, tak mi to taky koukej zaplatit. Víš jakou mi to dalo práci?" Podrážděně jsem zavrčel. Vůbec jsem nebyl připraven na tuto rodinou sešlost ani na svou expřítelkyni, která se najednou měla k odchodu a byla fuč, aníž bych se s ní nějak mohl rozloučit. Toto mně pekelně naštvalo. Na druhou stranu je možná dobře, že mám u sebe brášku. Kdo ví co by prováděl samotinkej na ulici. Zabloudil by ještě? A nebo by ho něco mohlo odkráglovat. Navíc já chci mít prostě svědomí čisté. Jenže Rafael asi papal vtipnou kaši a to co tu teď vykládá je neskutečně scestné. Zajímalo by mně na jakých drogách ujíždí. Taky bych si je dal. "Dochází." Ohradil jsem se a napil se z flašky. Nikdy jsem nevěřil tomu, že by mně mohla bolet palice z vlastního bráchy a těch jeho žvástů. "Ale uklidni se. Jsi tu teprve chvíli. Takže ti zřejmě nedošlo, to co mně. A nevíš co a jak." Povzdechl jsem si a měl nutkání si vytáhnout z kapsy u kalhot pomačkané cigarety a jednu tu trubičku štěstí a na uklidnění si vložit do úst, zapálit si a v oblaku cigaretového dýmu zapomenout. Ovšem mi v této chvíli nebylo přáno. Netuším, jaká by byla reakce mého bráchy na to, že jsem kuřák. "Jenže ráj niky neexistoval. A existovat nebude." Zavrčel jsem a pro změnu jsem praštil do stolu já. Musím uznat, že ten stůl už asi přežije všechno. Snad i vlastní smrt. "To co nám vtloukávali do hlavy. Krmili tím naši hubu a mazali kolem ní med. Neexistuje. Žádnej ráj. Nic z toho není." Promnul jsem si znaveně obličej a povzdechl si. Fakt se mi nechce někoho přemlouvat o tom, že mám pravdu. "Cink!!!!!!!!!" A v tom nejlepším prostě musí zazvonit zvonek a oznámit mi, že tu mám opět nějakou návštěvu. Jako kdybych toho já zatraceně neměl dost. Ovšem doufám, že ten kdo zvonil nebude stejnej trouba jako Ismira a Rafael, nebude mně přesvědčovat o vlastní pravdě a tak dál. Protože to by už dneska skutečně byl den o tom si dát ten provaz a skončit to. "Omluv mne na chvíli bratře. Sám jsem překvapen, ale jsem žádán." Pronesl jsem s úsměvem na rtech a došel ke dveřím. Otevřel je a chvíli byl neskutečně překvapenej tím, že vidím Angie. Akorát doufám, že mi nepřišla dát jenom facku. Kterou si mimochodem zasloužím. "Ahoj, Ang. Co potřebuješ?" Pronesl jsem s úsměvem na rtech a lehce se naklonil k tomu, abych jí aspoň věnoval pusu na tvář. Přitom jsem jí také pošeptal do ouška "Děkuji moc. Zachránilas mně. Můj bratr totiž mluví z cesty. A já potřebuji pomoct normálního."

Koule PJ - 23. září 2012 13:19

soukromá zpráva od Koule PJ pro Cestou necestou, směrem ke Gabrielovi Dneska se ti zdá všechno poněkud na houby. Nic se ti doposud nedařilo, tak jak si chtěla. A tak nějak ti chyběl někdo, komu by ses svěřila a někdo kdo by ti dal rady, zároveň na tebe nehleděl skrze prsty. Shodou okolností tu byl někdo takovej. Někdo kdo je svým způsobem na obouch stranách zároveň a nějak tuto situaci, která nastala nehrotí. A někdo u koho si sem tam zašla na radu a na skleničko. A kdo jinej než Gabriel, kdysi dávna levá ruka boha. Nyní andílek na volné noze, který si z života nic nedělá a zapíjí ho alkoholem, dopřává si cigárka a sem tam k němu zajdou nějaké bytosti na pokec, občas i na něco víc. A proto si možná v této chvíli neváhala. Sbalila sis těch pár švestek, chytla sis nějakého řidiče a vyrazila za Gabem, do jeho útulného bytečku. Je pravdou, že je to starej chlípník a tak si mu párkrát jednu přátelskou vlepila, občas to ovšem facka nebyla. Jakmile si došla k místu určení, zarazila ses u dveří a okrajově poslouchala rozhovor. Byl zřetelné, že Gabe není doma sám a nad někým se až nehorázně čertí. Možná ti ho bylo líto. Nebo se ti prostě už nechtělo čekat, a tak si zazvonila.... a zřejmě mu udělala neskutečnou radost. Ano, Gabriel se vůbec nezměnil.

Kristine (Artificial Angel) - 23. září 2012 15:29

soukromá zpráva od Kristine (Artificial Angel) pro Mrou "Copak, vadí ti něco ??" Pousmála jsem se a dál ji hladila svou nožkou. Dokud tedy nevstala. To jsem pozorně koukala, co bude dělat. Položila na mě ruce a pak se na mně obkročmo usadila. "Ale ale ale..." Pobaveně jsem se usmála a nechala její ručku volně vnikat pod moje volné dlouhé triko, které bylo nejspíš Vokounovo. Druhou ručkou si mě přivinula blíž, aby mohla takhle ráno pozdravit moje rty těmi svými. Láskyplně mě nenávidí, ale já už si tak nějak zvykla a zároveň se s tím i smířila. Láskyplně mi svou nenávist dala najevo tím, že mi zajela ručkou mezi nožky. Kousnula jsem se do rtu a tiše vzdychla, když se trošku neomaleně otřela o můj poštěváček. "Jemněji." Zasténala jsem tiše. Ale ať v tom není sama, nstrčila jsem jí svůj ukazováček do pusy a chvilku ho nechala ocumlávat. Potom jsem ho vyměnila za svůj jazyk a nasliněným prstíkem jsem obkroužila její zadní vrátka. Ale nezůstala jsem u nich. Po nějaké chvíli, kdy jsem jí na zadeček tlačila, ale nevjížděla do něj, jsem natáhla ručku a přejela jí po okraji její kundičky. V polibku jsem zavrněla a zajela prostředníčkem do ní. Prohnula jsem se v zádech, abych jí nabídla svá prsa a nechala ji si s nimi hrát, když jsem já nemohla. Levačkou jsem totiž držela jednu její půlku zadečku, aby mi z klína náhodou nesjela. Ale prstíkem druhé ruky jsem dál do ní vjížděla a zase vyjížděla. "Dai," ve vzdychu jsem řekla její jméno, "odnes si... Mě." Stisk na jejím zadečku zesílil, jak znovu přejela po poštěváčku. Chtíč mi otřásl tělem a klín vlhnul, jak ho zpracovávaly její prsty.

Daiglien - D - 27. září 2012 21:39

soukromá zpráva od Daiglien - D pro Její slova jsem brala zcela vážně. Slezla jsem opatrně z ní. A poté jí vzala do náruče a odnesla jí do postele, na kterou jsem jí jemně a opatrně uložila. Sama jsem se uvelebila na ní. Má pusa byla v této chvíli zabořená do jejího klína, ruce jsem měla položené na jejich ňadrech, které jsem jemně dráždila. Jazýčkem provokovala klitoris a potom jsem svůj jazýček prodloužila a s ním zajela až hluboko do pochvy. Mělo to stejný účinek, jako kdybych jí tam zajížděla penisem. Ovšem ten jsem naštěstí nepotřebovala. Na škole jsem byla známá svým uměním, že dokážu svůj jazyk ovládat. Každá žena která využívala mých služeb se mnou byla spokojená natolik, že již nepotřebovala k uspokojování robertka. Ach ano... toho jsem krásně zneužívala. Povzdechla jsem si lehce, ale neslyšitelně, jelikož jsem měla svoji pusu zaneprázděnou kundičkou své drahé. "Chci, aby sis to užívala... jako za starých časů." Poslala jsem myšlenku své drahé, které tiše vzdychala s každým pohybem mého jazyku uvnitř jejího těla a čím dál tím více se její ňadra stávali citlivějšími. Cítila jsem to a neskutečně se mi to líbilo. Tyto hrátky si prostě s chlapem neužiju. Stačilo ještě pár pohybů, vsunů jazyka a má drahá byla v neskutečném rauši. Mírně jsem svůj jazyk vytáhla, abych ho mohla následně pořádně vrazit dovnitř, a toto jsem poté neskutečnou dobu opakovala. Ach jsem hrdá na své umění.

Kristine (Artificial Angel) - 28. září 2012 18:09

soukromá zpráva od Kristine (Artificial Angel) pro Mňáuč Svezla se z mého klína a opatrně mě vzala do náruče. Stulila jsem se k ní a začala jí líbat krček a občas koušu do jejího ouška. S tichým vrněním se nechávám nést, dokud mě nepoloží do pelíšku. To trochu nespokojeně kníknu. Je to strašně sladké. Kráska mi lehce roztáhla moje nožky a začala mě lízat. Tiše jsem zaskučela pod prvním dotykem a zavřela oči. Její ruce se začaly sápat po mých prsech a začala mi je dráždit prsty. Hlazení, mačkání, tahání. Její jazýček se prodloužil a... Ikdyž jsem byla vlhká, bolelo to. Příjemně. Moje ženství totiž nebylo roztáhlé, ale po zásahu jejího jazyka... Prohnula jsem se na patách a ramenech a vykřikla. První slabá slastná křeč mi roztřásla tělo. Ručky jsem zaťala do prostěradla. Už na střední jsme vyhledávaly hlavně pozici, kdy každá měla u pusy klín té druhé. Dai mě skoro vždycky dostala jako první, i když mi dávala náskoky. Ale pak mě naučila i několik triků s obyčejným lidským jazýčkem. Vždycky měla velkou spotřebu lízátek, obzvláště na všelijakých párty. Však na to i kdejaké děvče sbalila, ikdyž ulovila i nějakého toho kocoura. Ať už od ní ráno odcházel kdokoliv, byl unavený, ale spokojený. Ale pak jsem přišla já a tyhle věci jsme dělaly společně. Občas jsme ale někoho přizvaly. V mé skoro vymazané hlavě se objevila zmínka o starých časech. Tiše jsem sténala, když svým jazýčkem zevnitř dráždila moje ženství. Prsa byla citlivá a každé otření vztyčené bradavky znamenalo hlasitý výdech navíc. Začala svým jazýčkem vrtět víc, jen aby s ním vyjela, že ve mně zůstala jen jeho špička. A pak přirazila. Cukla jsem sebou a vykřikla. Svět byl úplně vytlačen z mé mysli, se zavřenýma očima jsem jen vnímala, jak na mne doráží Dai svým jazýčkem. Vyvrcholení jsem přestala po druhém počítat a nechala se prostě jen hýčkat, píchat, lízat, hladit, kousat... A pak jsem jen vyčerpaně ležela, neschopná skoro ničeho.

Ismira (A) - 30. září 2012 21:08

soukromá zpráva od Ismira (A) pro "Láska" Zhluboka jsem se nadechla a s tichým zasténáním jsem vyjmula z úst jeho mužství. Celá jsem se zatřásla. Jeho masáž byla tak... Příjemná. Prohnula jsem se v zádech jako kočka. Pak jsem mu zlehka olízla žalud. A ještě jednou, než jsem po něm začala jazýčkem kroužit jako po sladkém lízátku. Pevně jsem ho stiskla prsty u kořene. Prsty druhé ruky jsem mu masírovala něžně varlata. Jen chvilku. Než jsem mu jednou dlaní začala velmi jemně masírovat žalud. Pomalu jsem ho přejížděla. A mazlila se s ním bříšky prstů. "Mmm... Tak už se vzdáš?" Zašeptala jsem tiše a vyměnila jsem prsty na jeho žaludu za své rty. Vášnivě jsem jej políbila než jsem si ho začala zas zasouvat do úst. A ochutnávat jazykem každý kousek jeho vzrušeného mužství. Cítila jsem ve svém klíně obrovský požár. Tak moc jsem ho toužila cítit v sobě. Celého. Zkusila jsem tu touhu ještě chvilku udržet na uzdě tím, že jsem přesunula jednu svou ručku do klína. Mazlila jsem se prsty se svou, vlhkou kočičkou. Následně jsem prostředníčkem a prsteníkem zajížděla do hlubin své mušličky. Musela jsem vyjmout z úst jeho mužství, abych mohla vášnivě sténat a nabodávat se na své prsty. Ale pak už jsem to nevydržela. Naposledy jsem olízla jeho žalud, pak jsem se nad něj posadila a chviličku jen zlehka dosedávala na jeho žalud. Jen ho tak trošičku nechat zajet mezi závojíčky. Mohl tak konečně spatřit můj podbříšek kde jsem měla úhledně opracovaný obdélníček zrzavých chloupků. "Ano... Mmm, ano... Aaaaah!" Naříkala jsem tiše jak jsem pomaličku dosedala víc a víc na jeho kopí lásky. Má beruška ho pomalu sladce polykala. Zastavila jsem se však v půlce jeho mužství. Zvedla jsem se. A pak na něj rychleji, trošku tvrději dosedla.

Daiglien - D - 01. října 2012 13:53

soukromá zpráva od Daiglien - D pro Upřímně jsem byla ráda, že tuto věc jsem nezapomněla. Ono se to snad ani nedá zapomenout. Je to vlastně moje rodilá vlasnost. Jsem to co jsem... I když vlastně přesně netuším co. Nazvala bych to sexuálním démonem, ale ne nejsem succuba. Líbilo se mi, jak sténala. Jak její tělo tálo každičkým pohybem mého jazýčka v ní. Vzrušovalo mně to, že jsem jednu svou ruku odtrhla od laskání prsa a směřovala jí ke svému klínu. Byla to zvláštní poloha ve které jsem se nacházela, ale dala se. Takže když jsem přírážela jazykem, zároveň jsem přirážela i těma dvěma prsty, které jsem měla v sobě. A snažila jsem se nás obě připravit k orgasmu. Bohužel k mému štěstí, či smůla... má drahá už byla několikrát. Když se i mně několika pohyby svými prstíkami podařilo i sebe přivést tam, tak jsem jazykem ze své drahé vyjela a poté se natáhla vedle ní. Donutila jsem jí přitom, aby si lehla na moji hruď a já jí mohla výskat ve vlasech. Přitom jsem vrnila, jako kočka. "Za tyto chvíle bych i zabíjela." Pronesla jsem tiše a lehce se nadzvedla, abych se jí mohla podívat do očí. "Jak dlouho se vlastně mi dvě známe?" Lehce jsem se pousmála. Já to nikdy nepočítala, protože mi to vždycky všechno připadalo jako věčnost, když jsem byla na Zemi. A tady v Očistci, to všechno na druhou stranu, tak strašně utíká. Tu krásu co se teďkom naskytla, přerušilo najednou zvonění mobilu. I přes protesty své krásky jsem se pro ten mobil natáhla a ten kdo volal, mně znatelně překvapil. Kvůli tomu hajzlovi jsem opustila tehdá Týnu, abych jí ochránila a on si kdo ví odkud sežene moje číslo a volá mí. "Zatraceně. Zatraceně." Začala jsem jako smyslu zbavená pochodovat nahá po pokoji, jako nějaká tygřice v kleci a nevěděla co dělat. Tady nejsme na Zemi. Tady zákony, že do toho nebudou lidé zatahování neplatí... i když ona není člověk... ale to je fuk, stejně mi na ní záleží. A on... dalo by se ho nazvat mým pánem, stvořitelem, otcem... on mně dokáže ovládat, dokáže si se mnou dělat co chce. Dokáže naprosto všechno a já mu jen s obtížemi dokážu odolat. Toto je pěkně na hovno situace. A co sakra po mně chce. Nevím, co se to se mnou prostě stalo. Ale jako kdyby mi najednou docházeli všechny moje síly, a já jsem se nahotinká svezla k zemi, do náručí bezvědomí... // MH: Chci akci..... !

Lucifer - 01. října 2012 21:05

soukromá zpráva od Lucifer pro Pelešení "Ne, nevzdám se ti." Ušklíbnul jsem se a dál v sobě krotil chtíč. Schovával jsem si ho na později. A to později mělo přijít za malou chvilku. Moje mužství mizelo za jejími rty, olizovala ho jako nějaký cukrový pendrek, čistila mě jazykem jako kočka svoje kotě. Ale já jí nechtěl podlehnout. Zato ona podléhala už teď. Její ručka sjela k jejímu klínu. Prsty se začala masírovat, zatímco její hlava sjížděla podél mého mužství. Pomalu a zároveň tedy provokativně jsem zatnul svaly a trošku přirazil proti jejím rtům, které mě polykaly. Myslím, že andělé nemají dávící reflex. Kdy že to bylo prvně ?? Ach ano, pod tím stromem, který lidem způsobil takovou pohromu. Ale tohle bylo dřív, mnohem dřív, než byli nějací lidi. Tehdy jsem z ní ztrhnul tuniku, stejně jako ona ze mě. Zprudka jsem ji opřel o strom a začal líbat, vlhká byla už z našich předešlých hrátek a i já stál v pozoru. Zvedla jednu nožku a omotala mi ji kolem zadku. A já toho využil a hned, naráz, bez nějakých zvykacích příprav, do ní vjel. Zatnula mi prsty do zad, stejně jaká já ty svoje do jejího zadečku a začal jsem se pohybovat v bocích, stejně jako ona přirážela proti mně. Zaregistroval jsem změnu a ta mě vytrhla ze vzpomínek. Mlčky jsem se na ni díval, jak se pomalu, kočkovitě, přesouvá výš po mém těle. Přitáhnul jsem si její rty k těm svým a věnoval jí francouzák. Lehce se ode mě odstrčila a začala nasedat na moje vzrušené mužství. Provokativně jsem z ní vždycky trochu povyjel a nebo zajel naopak víc do ní. Vzdychal jsem. Ikdyž to skoro nešlo vydržet, ještě jsem se snažil. Její sténání vyburcovalo moje vzrušení ještě víc. A když se zastavila v půlce dosedání, pochopil jsem. Vyjel jsem z ní tak, že v ní zůstala jen špička můho mužství. A když se zprudka vydala proti mému tělu, i já vyrazil proti tomu jejímu. Vykřikla jsem. Hráz, co držela moje vzrušení, praskla. A já ji začal ojíždět. Nepřemýšlel jsem nad tím, prostě jsem nás oba chtěl dohnat na vrchol slasti co nejrychleji. Když prvotní záplavová vlna utekla s mým prvním výstřikem, nesvalil jsem se bokem, jen jsem prostě vyměnil polohu a tentokrát její tělo prostě nepíchal, ale snažil jsem se, aby to trvalo co nejdéle a bylo to zároveň tou sílící vlnou, která pomalu spláchne mysl.

Ismira (A) - 07. října 2012 13:37

soukromá zpráva od Ismira (A) pro Chtíč Všechno se seběhlo tak rychle. Jak se z nevinných hrátek se brzy stala nezkrotná, divoká touha po uspokojení. Jen stěží jsem vnímala co se děje kolem mě. Vnímala jsem jen ty návaly dokonalé slasti. Nedržela jsem se a přirážela jsem divoce proti němu. Hlasitě jsem sténala a naříkala. Z téhle situace stejně zbývalo jen jediné východisko. Poddat se. Bylo skoro nemožné vzdorovat. Ani jsem na nic takového nemyslela. Nechala jsem se ovládnout divokým chtíčem a pořádnou slastí od jeho přírazů. O to silnější pak byl ten pocit, když jsem se propadala v konečném vyvrcholení do sladké extáze. Na nějakou chvíli jsem pak byla jako omámená. Sotva jsem vnímala jeho horké semeno v mém, rozpáleném klíně. Zhluboka jsem se vydýchávala, a chviličku odpočívala. "To bylo tak... Tak..." Místo odpovědi jsem jen tiše vzdychla a celá se protáhla. Cítila jsem ale že to není všechno. Celým tělem mi probíhalo zvláštní mravenčení. Cítila jsem se... Nenasytná. Toužila jsem po tom znovu. Po něm. Po jeho dokonalém mužství. Objala jsem ho kolem krku. Přitiskla jsem se k němu a začala jej vášnivě líbat na rty. Jazykem jsem navštívila jeho ústa. A začala se mazlit jemně s tím jeho. Ochutnávat ho a celého ho zlehoučka špičkou prozkoumávat. Mezitím jsem volnou rukou sklouzla do jeho klína. Uchopila jsem zlehka jeho mužství a začala ho svými, hebkými prsty hladit. Pomalu, něžně. Přetahovala jsem mu zlehka předkožku a palcem přejížděla jeho žalud. "Ach kocourku..." Zavzdychala jsem mu tiše, vzrušeně do ouška. Objala jsem pevněji prsty jeho chloubu a pomalu jsem ho začala honit. "Já se asi..." Sjela jsem pohledem do jeho klína. Cítila jsem v tom mém zas tu mučivou, spalující touhu. Cítit ho v sobě. Celého. "Asi se vzdávám." Dořekla jsem konečně a vzrušeně polkla. Jen silou vůle jsem se pak dokázala odtáhnout. Položila jsem se na břicho. Pokrčila jsem však nohy a vyšpulila na něj zadeček. Vybízela jsem ho. Chci být zas jen jeho. Nenech mě čekat. Pojď hezky dokončit co jsi začal. Zanaříkala jsem si v duchu.

Lucifer - 09. října 2012 21:10

soukromá zpráva od Lucifer pro (Ne)Zesmilníš Poddala se, odevzdala se hříchu. Všichni nakonec padnou. Ušklíbnul jsem se, jak mi v hlavě zněla vlastní slova, která jsem řekl při odchodu z Nebe. Ale zanikly v křiku mé spolunocležnice pro tento večer. A možná nejen pro tento. Prohnul jsem se v zádech a spolu s jejím vrcholem rychle přiběhl ten můj. Ohnivé vlasy jí spadaly volně na ramena, myslím, že alkohol z ní utekl s prvním záchvěvem. Lehce na mě padla a já konejšivě začal hladit její záda. Oba jsme lapali po dechu, jako atleti někde na olympiádě. Kompliment nedořekla, místo toho, ještě trochu omámena tou extází, vzdychla. Její pokožka mi pod dlaněmi hrubla, jak naskakovala husí kůže. Hřála mě a já hřál ji. Rukama jsem putoval po jejích nahých zádech a neodpustil si i několik pohlazení a stisknutí kulatého zadečku. Ručky ovinula kolem mé šíje a já ji políbil na tu její. Natiskla se na mě a začala rty útočit na ty moje. Inu, jestli chce pokračovat, proč by ne ?? Po nějakých třech polibcích se zase setkaly naše jazyky. Nechal jsem ji, ať si počítá moje přední zuby, ale když už se dostala někam, kam jsem nechtěl, vyhnal jsem ji tím svým jazykem. A zase jsem dal jakýsi řád našim polibkům. Její útlé prsty se ovinuly kolem mého mužství a mně utekl tichý sten. Byl ještě vlhký od směsice našich milostných šťáv, ale to ani jednomu z nás nevadilo. Jí tedy očividně ne. Několik dalších zasténání, když stisk zesílil. A pak se vzdala. Překvapeně jsem se na ni podíval, ale pak jsem si zase přitáhnul její hlavu k té své a políbil ji. Pomalu, dlouze, vášnivě."Předběhla jsi mě, andělice," zašeptal jsem tiše a usmál se. Potom se odtáhla a pololehla poloklekla si vedle. S mírně dravým úsměvem jsem se vyhrabal na čtyři a olíznuj jí jazykem bederní páteř. A pak jsem s jazykem jel pomalu a po úsecích výš. Rukama jsem hladil její boky a pak jsem jimi podepřel vnady mé milenky. Tedy, napřed jsem jejívlasy přehodil na jednu stranu a polibky pak začal mučit její krk a ouško na odhalené straně. Pomalu jsem vjel svým klínem do toho jejího a stiskl zároveň její prsa ve svých rukách. "Ismi, slib, že budeš jen moje." Zašeptal jsem tiše svoje přání, jak jsem začal zase pomalu přirážet.

Ismira (A) - 27. října 2012 20:33

soukromá zpráva od Ismira (A) pro Zesmilníš Zlehka jsem se zavlnila v bocích a zapředla jsem jako kočka. V klíně jsem cítila čím dál naléhavější mravenčení. Cítila jsem, jak je má kočička rozpálená. Stejně jako zbytek těla. Cítila jsem se jako sirka. Jen jednou se dotknout a pak už není cesty zpět. Ale téhle slepé uličky jsem rozhodně nedokázala litovat. Olízla jsem si smyslně rty a poohlédla jsem se po něm. Jeho jazyk na mé páteři mi po zádech rozeslal příjemně mrazivou vlnu. Celá jsem se pomalu prohnula a tiše zavzdychala. Znovu jsem rozvlnila své tělo, když pak po mém těle jezdily i jeho ruce. Jak pomalu postupoval výš a výš... Cítila jsem se jako muška lapená v síti. Bezmocná a jen jeho. Bylo to ale tak strašně vzrušující. Ach kocourku... Takhle mě tu týrat... Skousla jsem si spodní ret a zaklonila mírně hlavu. Pomalu jsem zavřela oči. Ano, to je ono. Hezky dokonči co jsi začal... Jsem celá jen tvá... Zanaříkám v duchu a hlasitěji zasténám, když má prsa vklouznou do jeho dlaní. Donutí mě to se znovu prohnout a víc mu tak své vnady do dlaní natisknout. Tělem mi proběhlo moc příjemné chvění. Ani jsem nevnímala, jak jsem se zas tiše rozvzdychala. Poslušně jsem mu nastavila svoji šíji. "Ano... Ano, slibuji. Budu jen tvá-áááh!" Poslední slůvko se změnilo v táhlé, vášnivé zasténání. Celé, mé tělo se napnulo a já mohla cítit zas jeho dokonalé mužství v sobě. Jak mě jen krásně vyplňoval... Zavrtěla jsem zadečkem, abych ho cítila co nejhlouběji a všude. Musela jsem tiše, slastně zakňourat. Než jsem se začala rytmicky nabodávat na jeho kopí.

Lucifer - 28. října 2012 15:40

soukromá zpráva od Lucifer pro No dobrá, ale jen že to seš ty Prohnula se v zádech, aby svoje vnady natiskla do mých dlaní. A já je samozřejmě uvítal tím, že jsem je pevně stiskl a lehce za ně zatahal. Jak jsem do ní pomalu vjížděl a masíroval její prsa ve svých dlaních, protáhnul se její slib do zasténání. I já jsem tiše zasténal, jak zavrtěla svými boky a pomalu jsem se dostal na její dno. A pak se její svaly v klíně utáhly kolem mého vzrušeného kopí. Položil jsem svou hruď na její záda a znovu jí začal cumlat krček a ouško, jen abych začal přirážet. A ona pořád sténala, já sténal a nechával se ždímat jejím klínem. Rukama jsem pustil přednosti své partnerky a opřel se jimi vedle jejího těla. A přírazy začínaly propadat slasti, která moje tělo hnala dopředu. A rychleji, rychleji, rychleji... A za chvíli se dostavila slastná bouře, samozřejmě doprovázená deštěm. No, raději použiju metaforu o hořícím klíně a tím, že ho hasím svým výstřikem. Ale jak už jsme byl zapálený do toho sexu, nechtělo se mi tak nějak vyhořívat. Takže jsem Znovu přiložil svoje polínko do té andělice pode mnou. Jen... Tentokrát jsem použil šťávy z jejího klína na to, abych jí promazal zadní vrátka a abych se do nich pomaličku začal cpát.