Odvrácení Hrozby
hrálo se Denně
od: 05. února 2007 15:03 do: 26. dubna 2007 22:39
Dobrodružství vedl(a) Mathaus
| |
 | Je pustá noc a městem se ozývá několik hlasu, jde to z místního hostince ve kterém se vyskitují vrahové, hrdložezové, barbarské tlupy a další jiné bytosti co chodí po této zemi. Pomalu se blíží k ránu když do přístavu připluje lod.Hned po jejím zakotvění z ní vyjde posel, jede na svém koňi do panství Krále Angaara vládce země Lonelywood. Král si vyslechne prozbu o pomoc o kterou žádá vládce Aurikttos, tomu jenž patří ostrov a zem jménem Burial Isle. Žádá krále Angaara aby mu poskytl několik mužu kteří by pomohli ubránit jeho zem před podlím nepřítelem.Nepřítel jenž patří k Paladinům a Nekromantů od Ilmatherovích bratrů utrpení.Se spolčili proti svobodným zemím které chtějí obsadit a získat si jejich náklonost. Několik poslu což knim bylo posláno, se dosud nevrátili.Proto Král Aurikttos prosí o pomoc a o všechna dostupná vojska které mu jeho dobrý přítel Angaarot muže poskytnout.Za služby které hrdinové vykonají budou bohatě odměněni. Někdo pracuje ve vojenských službách Krále Angaara, někdo je zas naverbován či se dobrovolně přihlásil protože hledá dobrou práci či dobrodružství a někdo jen z čistého srdce a dobroty. Vaše cesta začíná na nádvoří kde Posel krále Angaara svolává dobrovolníky kteří by se přidali k záchaně Burial Isle.Stojíte na nádvoří a nasloucháte slovám posla nebo sedíte v Hostinci u Mrtvého Mnicha. |
| |
 | Byl jsem na dvoře a hrál jsem si s jedním malým dítětem házely jsme si míčkem a přitom mi dítě vyprávělo jakým chce být dobrodruhem a jak zachrání celý svět. Poté příjde posel a vytáhne pergamen s písmeny a začne číst že král potřebuje pomoc. Kouknu se na dítě vzpomenu na své dětství také sem chtěl zachranovat životy a pomáhat bezbranným ted mám možnost. Je čas dítě musím jít pomáhat opatruj se tady uč se a bud dobrým člověkem třeba se jednou potkáme na bitevním poli. Usměji se a odejdu za Angaarotem jeho otec se zná velmi dobře s mým a spolu vyhráli nejednu bitvu. Okamžitě mne přijal. Pane nevím jestli jste již slyšel tu zprávu přišel posel a žádá vás o pomoc nevím jestli chcete pomoc ale potřebuji zkušenosti a tímto vám oznamuji že už déle nebudu bránit váš dvůr ale budu bojovat pod vaším jménem. Promluvím k němu přitom sem poklekl. Samozřejmě Leny zkušenosti jsou důležité a nemusíš říkat že jsem tě vyslal nashledanou at se ti daří chlapče. Ihned pošlu tuto zprávu tvému otci který je zrovna na bitevním poli. Odpoví mi a já odejdu doma spíše ve stáji si seberu koně a zbytek výbavy na něj připevním ještě jednou si vyleštím můj krásný dlouhý meč je uzký a hodně ostrý jsou na něm nějaké nápisi dostal jsem jej od otce prý ho měl nějaký elf který si přál aby ho opatřoval proto jsem jej dostal musím ho bránit abych neurazil duši toho elfa. Po cestě se nic zvláštního nestalo a proto jsem dojel na dvůr živ a zdráv. Poslechl jsem řeč a okamžitě se šel přihlásit jako jeden z prvních myslím že mne vyšlou jako výzvědnou skupinu ale to není jisté mohu být klidně řadový voják. |
| |
 | Zrovna jsem spal, když najednou zaslechnu nějaký hlas něco vyřvávat. naštvaně se jdu podívat, kdo mě vzbudil. Z vokna vidím nějakého muže na koni, asi posel. Jdu se teda obléct a podívat na nádvoří, co se děje. Na nádvoří spatřím dav lidí shluklý kolem posla. Zaslechl jsem, že král Aurikttos potřebuje vojenskou pomoc. Neváhal jsem, protože jsem se už dlouho těšil na další pořádný boj. Vrátím se zpět do chrámu a poberu potřebnou výbavu, moji zbroj, měč a štít. Rozloučim se s pár přáteli, pomodlím se a vyrazím na náměstí oznámit, že mohou počítat se mnou a s mým mečem. |
| |
 | Probudí mne nějaký hlas, co vyvolává venku za okny hostince. To už je ráno? Kruci, to to ubíhá.. Vyhrabu se s tichým klením z postele a posbírám si saky paky - nějakej ten meč, dýku, luk - a přehodím si přes hlavu kápi. Sejdu dolů po schodech, zamluvím si u hospodskýho pivo a se slovy, že se za moment vrátím, vyběhnu z hostince a naberu směr a výšku náměstí. ..práce.. odměna...boj..zaregistruju nejdůležitější slova a na tváři se mi pomalu objevuje úsměv, který ovšem ostatní nevidí. To si dám líbit.. přitočím se k poslovi, upu na něj uhrančivé oči a zeptám se svým neobvykle hlubokým hlasem. A nějaké podrobnosti by nebyly? Kde je sraz, kdo nás povede a tak? A nějaké vybavení na cestu, záloha? Já to beru - půjdu tam, i když tam, jak slyším, půjde nejen o kůži.. |
| |
 | sedím v hospodě dám si 4 porce největší ho kusu masa co maj "Budu se muset naučit žít jako člověk. Nesmim moc vyčouhávat. .......... Obrana země, ... stejně se mi tady moc nelíbí, ......... žebych jel s těma lidma? ... proč ne, pár bojú, pak dezertovat a ubidlit se v horách, .... pak múžu dát osobě vědět a začít si dělat sbírku ,........... je to bude super." přemítám při jídle pochvilvce dojím, jakoby to veměm mizelo otřu si pusu "To byla dobrá svačinka." řeknu a výjdu z hospody a protáhnu se popis postavy: veliká, svaly naní jen hrají, kontrastní bílé vlasy, pár zbraní, nějaké vybavení rozhlédnu se po náměstí kde se múžu přihlásit do té výpravy |
| |
 | Jen tak se v noci procházím městem, jako obvykle. Doufám, že mě nikdo nebude otravovat. Propadám se do vlastních myšlenek, když vtom někdo někde něco křičí. Zaposlouchám se. Zní to zajímavě. Zase odsud na nějaký čas vypadnout. Třeba zemřít. Ale zbavit se toho, co mě tady drží. Vydám se tam. Snad mě nebudou považovat jen za hloupou husičku, která se připletla někam, kam neměla. Už tam pár lidí je, takže mlčím. Jen se postavím tak, aby bylo jasně vidět, že ač netřímám v ruce meč, mohou se mnou počítat. |
| |
 | Pomaly sa prechádzam po námestí... len tak rekreačne. Počúvam spev vtákov a obzerám okolie. Pomalým krokom dojdem k hostinci do ktorého vojdem a mojim krokom sa hned hnem ku baru. Okolitý ľudia mohli vidieť vyššieho štíhleho mužo ktorý posobil bojovým dojmom. Oblečený v čiernom koženom brnení ( na volné chvíle) sa pomalym krokom blížil kk baru. Na chrbte mal prehodený večší meč v pošve a na boku opaska dýku. Sadol som si k baru a položil naň ruky... zasvietili mi na nich postriebrené chrániče zápästia v tom som sa ozval. Jedno chladené pivo poprosím.. Moj zrak sa odkloní od krčmára a sleduje okolitých ľudí... tých čo sa prišli zabaviť, vypiť si.. no všetkých prítomných. V tom som ale zbadal že niektorý začali odchádzať a začul som niečo o nejakej výprave... postavyl som sa a vyšiel som na námestie... skor než mi mohol dať hostinský pivo. Postavým sa medzi ľudí a preložim si ruky na plecia. čakám čo sa bude diať. |
| |
| "Vypadáto že se tady schází skupinka nezávislejch dobrodruhú." pomylsím si a eště se rozhlídnu po někom kdo nevypadá jako obyčejný obyvatel města pak jdu k místu kde se lidé přihlašují do této válečné výpravy chvilku pozoruji dění |
| |
| Posel - Pohlížím do davu a jeden za druhým se hlásí hrdinové a dobrodruhové. To je pěkné jen tak dál přátelé.Přidejte se a pojdtě pomoci královskému dvoru. náhle mě z mluvy vytrhne nějaké žena obrátim se na ní a odpovím ji na otázku. Plat je takoví za den služby 2zl za to že se přidáte do služeb krále dostanete 5zl a za týden je to 14zl...A na vybavení se peníze nepotřebují král přikázal kovářum aby své věci dali přihlášeným hrdinum zadarmo..Tudíž plati to sám Král. |
| |
| Pozeram sa chvilu ako sa ludia hlasia... potom pridem ku poslovy... to ako sa rozpraval s jednou ženou ma netrapilo.... Prihlas tam aj mna.... Dannien.. nezabudaj... Potom odidem trochu opodial a sledujem čo sa bude diat. |
| |
| dojdu k poslovi "Mám už nejaké vybavení, a když král nabízí tak zbraněma či hrudním platem nepohrdnu. Jo a tímhle se hlásím do služeb krále." Nebylo to trochu neurvalé? ... "Bude se něco podepisovat? Nebo tak něco?" optám se slušně |
| |
| Hlásím se dobrovolně do služby... řeknu o trochu pevnějším hlasem, než mám. Možná na to nevypadám, ale jsem schopná... Snad na mě nikdo nekouká... |
| |
 | Bude my ctí slouzit ve vasich sluzbach! Snad jsem zapůsobil. Mam velké zkusenosti z nekromancii budu se hodit.... |
| |
| Posel - Pohlédnu na Danniena s přikývnutím.Když ke mě přijde další co se chce přihlásit jen ukážu na místo kde se dá sehnat vybavení a odpovím tak všem na vše na co se kdy budou asi chtít zeptat. Vybavení seženete támhle...Ukázuji na budovu z kovářem...Všechny co se chcete přihlásit tak přijdte tady ke stolu kde sedí Valrenn ten vás zapíše a tím i dá prvních 5zl za přihlášení..Později až budete všichni přihlášeni tak zítřejšího rána se schromážděte v přístavišti u lodi které se říká Špinavá Děvka. Polku pro dlouhém proslovu a pokračuji. Nemusíte se starat o jídlo a zbytečné věci kterými jsou přikrývky a tak dále.Stačí aby ste tam dorazili dřív nežli lod odpluje z přístavu. Po dokončení sejdu dolu z trybuny dolu a jdu se napít vody z vědra které je kus ode mne.Vrátím se z5 na podium. V tom ke mě přijde další který snad vše slyšel a nechá se zapsat.Když jsem vše vyjasnil tak se odeberu do hradu ke králově společnosti. |
| |
 | Zrazu sa jemne zotmie a začne trochu pofukovať vetrík. Je vám to divné, pretože je len začiatok dňa a keďže na oblohe je iba kde tu nejaký mrak, nevyzerá to ne búrku. Akoby na nadvória prenikalo svetlo iba sťažka. Vetrík pomaly silnie. Niekde na nádvorí začne plakať dieťa. A v tom akoby sa zlý sen skončil, všetko zase tak ako má byť, len dieťa stále plače. Z davu vystúpi vysoká postava v tmavom- skoro čiernom- plášti, pokrytom červenými runami. Do tváre jej nevidno, cez hlavu má prehodenú kapucňu. "Pridám sa!" sú jej jediné slová, pri ktorých vás jemne zmrazí. Každému je jasné, že tu nie je niečo s kostolným poriadkom. |
| |
 | Když jsem zaslechla že se něco děje na nádvoři pomalím krokem jsem se tam vydala a naslouchala každému slovu co se ozívalo z ust Posla.Pomalímy kroky jsem přistoupila ke stolu z Valrennem a přidala svuj podpis k ostatním které tam již byli.Když mi podával zlatáky jen jem kývla hlavou jako že peníze nepotřebuji.Prohlédla jsem si pár dobrodruhu který tam již stáli a pomalu jsem odcházela z pět do kláštera. Na sobě mám červený plášt se zlatým lemováním na sobě černo-zlaté brnění a u pasu jeden a pul ruční meč. Plet mam poměrně opálenou a vlasy smotané do copu.Zeleno modré oči zvýraznují černé řasy spolu z ružovímy rty. Když jsem došla do kláštěra čekal tam již posel který mi zdělil že semnou chce muj otec mluvit.Došla jsem za otcem který seděl na svém truně, kousek od něho seděl posel.Otec zjistil že jsem se naverbovala do výpravy a požaduje aby na mě posel dal pozor.V tom se otevřou dveře a stráže vedou spoutaného muže který vypadá jako zdatný bojovník. Po rozhovoru z otcem jsem se odebrala do kláštera pro poslední modlidbu. |
| |
| jdu ke stolu s Valrenem podepíšu se "Dík" |
| |
| vyrážim z námestí přímo k lodi,jdu obklikou abych si koupil jeste nejaký tabák na cestu a v tu náhle ke me přistoupí hobit menší postavy a říká:Všichni zemřete!Nejsem si jistý jestli je to pravda nebo jestli to udělalo to opium co sem si dal a tak neváhám koupim tabák a vyrážim k lodi... |
| |
| Špinavá děvka... To už jsem někde slyšela... ušklíbnu se a opráším si dlouhé černé šaty s hlubokým výstřihem. Zítra se vás zbavím... Pojedeme totiž do boje... Vydám se za kovářem. Usměju se na něj. Takhle to jde vždycky nejlíp. Jsem tu kvůli té akci... Potřebuji nějaké... Ehm... Vybavení... Šikl by delší meč a tři dýky. řeknu pevně. Doufám, že jej můj vzhled moc neodradí. Zkuste považovat štíhlou bledou dívku za bojovnici. Nervózně si prohrábnu dlouhé rozpuštěné, lehce zvlněné vlasy. Stále mlčí. Probodnu jej zelenýma očima. Být tebou, tak se do toho pustím hned... |
| |
| Tiež pridem ku stolu kde sedí Valren. Podpíšem sa vezmem zlato. Dik.. Potom smerujem ku kovárni... najdem si kováča a porozprávam sa s ním.. Zdravím.. asi keď zase vidíš mňa tušíš že to bude niečo špeciálne... vidíš tu koženku čo mam na sebe... potreboval by som niečo ľahké pevné a tenké čo by som mohom schovať ako brnenie pod ňu... vieš čo mám na mysli nie? Potom sa postavim kusok vedla a čakam kym kovač uroby svoju prácu. |
| |
 | Dobrý,támhle je to město. Pomyslím si když po dlouhé cestě konečně spatřím vytoužený cíl.Zamířím směrem ke člověku který,jak se zdá,řídí celý ten šrumec. No,ne že bych mu to záviděl.Chudáček,musí tady takle vyřvávat a ještě to každýmu zvlášť opakovat,určitě by mu udělalo radost kdyby se tady objevil někdo kdo by se ho neptal.Ale já mu přece radost udělat nechci. Na obličej nasadím nevinný úsměv."Ehm,dobrý den." Řeknu medovým hláskem. "Tady se koná nábor těch dobrých duší které se chystají pomáhat lidem?" Zeptám se. Asi vypadam jako kokot. Pomyslím si.A rozhlédnu se,vidím hromadu lidí kteří míří sem a tam a každý něco schání. Hm,pěknej chaos,jak bych ho asi mohl ještě zvětšit? Zeptám se sám sebe a čekám na odpověd.Při tom čekání si zkontroluji jestli mi někdo neukradl můj milvaný meč. Dobrý,žádnej zloděj tady neni,asi na mě poznaj co dělám všem co my šahaj na majetek. Pomyslím si a představím si rozsekanou,krvavou hromadu která se při bližším zkoumání dá poznat jako zbytky člověka.Opět se usměji a dál čekám na odpověd. |
| |
| U Valrena jsem byl jako první muž v saténově modré kápi pod kterou je kožená zrboj to nikdo nemůže vidět a meč jak již bylo psáno je opravdu skvostný. Zapíši se a dostanu 5 zlatých otočím se a zahlédnu hrůzný pohled v dáli ano na přístavu tam je právě největší chudoba zahlédnu tam nějakého žebráka přijdu k němu a usměji se na něj do kloubouku mu hodím 5 zlatých. Na co mne v boji asi budou. Pak zahlédnu toho posla. Rozeběhnu se za ním. dobrýden jsem Leny sloužil jsem u jednoho dvoru ale to není podstatné potřebval bych mluvit s králem. Je to možné řekněte mu že znal mého otce Lena. |
| |
| když se konečně rozhodnu co si odpováře vezmu tak mu tam nechám řemdih, který se mi zdá nepraktycký vezmu si odněj: boxera, kuš s šipkami, helmici, kroužkové brnění, plátové náholenice,chrániče stehen a chrániče předloktí, dlouhýmeš a šavli(vražedná kombinace), plátové nárameníky, pak si eště vezmu 5 dýk které dám do širokého koženého pásku a zapnu si ho pře hrudník, pro richle použití pak, ale ty meče se mi znelíběj a dám je zpět, vezmu si štít a placát "Jo tobude lepší." pak si všimnu takových divných šipek do kuše, tak je taky vezmu "Dík" řeknu kováři a vyrazím k lodi |
| |
 | Procházím spoutaný v řetězech skrze náměstí, všimám si těch pár dobrodruhů kteří se nechali naverbovat nebo se samy přihlásily do služeb Krále. Jak mě tak vedou tak jsem si všiml ženy v černém. V myšlenkách sem si řekl...To je kus Menší ušklebek na tváři Když mě dotáhli před Krále u kterého byla nejspíš jeho dceda a kus od něj sedí posle který hlásal své nesmysli na nádvoří. Jen jsem pokývl hlavou do stran. Pohlédl jsem na krále a čekal co bude Král se naklonil a spustil. Ranneku ty si tu už po kolikáté? Hm. Dám ti možnost jak si opětovně získat tvou stracenou čest. Budeš li chtít. Pohlédnu na krále se slovy. Má čest je již tak stracená, ale pokud vám nějak posloužím bude mi ctí.Muj Pane. Král se na mě jen pousměje a přikývne na vojáky aby mě zprostili okovu.Když jsem na odchodu tak na mě Král zavolá ještě několik slov. Kdysi si býval dobrým vojevudcem. Stratil jsi svou čest kvuli Mrzkému Vládci kterému jsi sloužil u Vaarunu. Neudělej stejnou chybu i dnes. Jsi dobrý muž, nenech se tím zahanbyt. vyslechl jsem několik slov nadechl se a vyšel ven. |
| |
| Posel - Nežli jsem došel ke králi zaslechl jsem několik otázek.Otočil jsem se na prvniho kterému jsem řekl. Ano pokud jsi tu nebyl tak támhle u Valrenna se zapiš a vyzvedni si peníze. Když jsem došel k Hradu tak tam doběhl jaký si muž a požádal mě o audienci u Krále.Pokývl jsem na něho se slovy. Udělám co budu moci počkej tu. Došel jsem ke Ke králi ke kterému zanedlouho přišla jeho dcera a nějakého muže přivedli v okovech.Muž z Králem prohodil pár slov, po kterých ho král nechal jit. Po dokončení jsem pohlédl na Krále a zdělil mu o Lenym.Když jsem byl u krále hotov vyšel jsem ven a Muži který tam čekal jsem zdělil že ho král očekává. Kovář - Prohlížínm si ženu která sem přišla.Když na mě vyhrkne abych si pospíšil tak se dám do práce.Za pár minut je to vše hotové a s usměvem jí podávám věci které si zde nechala vyrobit. |
| |
| Vešel jsem ke králi uklonil jsem se a pozdravil jsem. Pane? je mi ctí s vámi mluvit ale chci se vás zeptat nemohl bych třeba dostat nějakou skupinu a vydat se napřed aby jsme mohli podat informace a pokud možno uštědřit nepříteli kruté rány ze zálohy? Otáži se krále a kouknu jeho zamyšlenou tvář pohlédnu do jeho očích je v nich hodně zkušenosti on v těch mých může vidět odvahu a odhodlán dobrotu a strašný chtíč. Doufám že můj otec nepadne chci aby žil chtěl bych si s ním ještě jednou zašermovat až pomohu. Vrátím se a zašermuji si s mým otcem bude to pro mne ta největší čest. Řeknu sám pro sebe ani nevím proč ale prostě jsem si vzpomněl na dětství když jsme spolu šermovaly a byli štastní pak ale otec musel do bitvy tam poznal dva přátelé před jedním z nich právě stojím a doufám že si vzpomene na mého otce. |
| |
| Hm,peníze. Oči se mi rozzáří jako dva měsíčky. "Už sem tam." Křiknu za vedoucím tohoto bordelu a vyrazím za tím Valrennem,tam se zapíšu,trvá mi to pěkně dlouho,aby se za mnou vytvořila pěkná fronta lidí.Hm,dýl to už asi neprotáhnu,škoda.Ale ty penízky za to stojej. Přestanu psát a jdu si vyzvednout peníze.Pak jdu dál a stoupnu si někam do koutku a čekám co se bude dít. Dobrý,sem dokonce i zapadnu,nijak nevyplívám z davu.Kdo by si tady všímal vysoké postavy zabalené v černém plášti jíž nad ramenem vykukuje jílec meče. Najednou si všimnu že se támhle něco děje,příjdu blíž a vidím že si u kováře lidi vybírají vybavení. Hm,asi bude zadarmo,a když ne,tak si mě v tom davu stejně nikdo nevšimne. Jdu blíž a vyhledám si tam pěkný štít a kroužkovou zbroj.Náhle spatřím krásný dlouhý luk,ale než se k němu prohrabu,už je pryč. Taká pakárna,až toho zmetka najdu tak ho uškrtim na jeho vlastních fousech. Vezmu si jen štít a zbroj a odejdu zpátky do kouknu,tam si to složím a vyčkávám co se bude dít a u toho přemýšlím,co by se mi ještě hodilo. |
| |
| Díky... Jednou ti to oplatím... řeknu a vydám se k zapisovateli. Když už mám zbraně, nebude problém, aby mě vzali... Snad... Kdyžtak jim to nějak osvětlím... probíhá mi hlavou, když jdu ke stolku, za nímž sedí mně neznámý muž. Snad si mě nebude moc prohíže... Znovu se usměju úzkými krvavými rty. Hlásí se vám další do party... |
| |
| Král Angaar - Prohlížím si mladého muže který přede mnou klečí a žádá o prozbu.Pousměji se a řeknu mu do jeho očí. Jsi stejný jako tvuj Otec, povstan a posad se tu. Tak ty by jsi rád jel napřed co? těmito činny mi připomínáš tvého Otce.Budiž tedy vezmi si tucet mužu a jed snimy prodejní lodi.Tu nebudou tak podezírat. |
| |
| Posadím se vede krále a usměji se jsem velmi potěšen tím že můžu sedět vedle něj. Kouknu na něj. mám ještě jednu prosbu nemohl bych jít do města a vybrat si dvanáct dobrodruhů a pokud kožno tak méně třeba šest já nechci aby jsme byli moc velká skupina dle m,ne je šest ideální počet prosím králi. Řeknu a čekám co mi odpoví stále se mu dívám do očí a přemýšlím co asi řekne. MH: tady někdo neuzavřel tag :-D |
| |
| Král Angaar - posměji se a přikývnu na jeho prozbu. Budiž tedy vezmi si kolik mužu potřebuješ.Bud ale opatrný. Varuji syna svého dobrého přítele a doprovázím ho ze dveří. |
| |
| Sedim popjím pivko a koukám na ty týpky jak se ženou ke kováři pro nejakou tu zbroj ale uz me to prestavá balit zapálim si dýmku a a sleduju ty dobrodruhy jednoho po druhym a premejšlim o tom hobitovi co na me před tym mluvil. Ale nejvíc me zajímá o co vlastne jde a tak du rovnou za králem a ptám se ho: Co se vlastne děje proč to vsechno? |
| |
| Poděkuji a usměji se na krále odejdu. opět se objevím ve městě procházím městem a vidím nějakého spoutaného muže. Usměji se. ten by nám mohl pomoct kdyby jsme potřebovali sílu jeden s mých adeptů Přijdu tam. Pustte jej a ty běž se vybavit půjdeš se mnou budeme výzvědná skupina doufám že se ti to bude víc líbit než být spoutaný v první linii jako trestanec. Řeknu a usměji se. Potom se vydám dále cestou jsem vrazil do nšjaké dívky (asha) omlouvám se pardon je tady moc lidí a jinak jsi dobrodruh? pokud ano potřebuji dobrodruhy o výzvědné skupiny pokud máš zájem? Řeknu a koukám se ji do tváře. Poté zahlédnu Drakila v pěkné zbroji. Hej ty pojd sem prosím tě. Zakřičím na něj. |
| |
| Ježiši,to už na mě bude pořvávat kdejaká lůza? Pomyslím si,vstanu připraven udělat něco nepěkného tomu kdo mě vyrušil,ale pak zahlédnu že to asi nebude žádný obyčejný dobrodruh,postávají kolem něj dva lidé. Hm,že by zakládal nějaký klan?Já jsem vždycky radši člen skupiny než jednotlivec,skupina se dá lépe vysávat. Usměji se a zamířím za osobou. "Copak bys chtěl,mluv rychle neb nevim kdy se tadyten ozbrojenej bordel rozjede,a nerad bych o něco přišel." Řeknu a čekám na odpověď. |
| |
| Jakmile přijde i ten muž. Takže zkráceně jsem dobrodruh a mám svolení od samotného krále vést výzvědnou skupinu můžeme nepřáteli uštědřit i nejakou tu tvrdou ránu. Řeknu a pak kouknu na barbara. Ty se směješ této dívce? nevím co je na tom k smíchu určitě umí to co ty ne a v nečem je určitě lepší třeba je i lepší bojovnice a dkáže tě porazit. Řeknu a usměji se na Ashu. |
| |
| Když vycházím ven všiml jsem si nákého mladíka.Pomyslel jsem si.Chlapče no tak celej život před sebou a do války. Pokývl jsem hlavou do stran a šel jsem se taky už zapsat do tý výpravy.Když jsem tam došel přede mnou tam stála pohledná žena kterou jsem míjel pohledem když mě vedli v okovech. Když pomalu odcházela naklonil jsem se abych se zapsal a se slovy na ní jsem pronesl Tak puvabná dívka a jde do boje? Podepsal jsem se a odstoupil abych uvolnil místo ostatním. Popis Piskově zbarvené vlasy do culíku né moc upravené spíše mastné v hodné pro bojovníka. Na sobě mám jen šedivou vestu z roztrženým rukávem, černé kalhoty a kožené hnědé boty.Ted bez vybavení. Když jsem zapsaný tak na mě pokřikne ten mladík kterého jsem viděl u hradu.Prohlédnu si ho a jen se pousměji, a začnu mluvit. Mladíku ty jsi přiliš mladej na to aby jsi poznal smrt tak proto aby se ti nic nestalo tak stebou pojedu a to proto že se ti bude hodit někdo kdo na tebe dá pozor..Jen nechci aby sis myslel že si o tobě zase já myslím že ty neumíš bojovat.To né, už že jsi tu tak musíš mít dost odvahy. Po chvilce dorazi nějaký hromotluk a mě překvapuje že se přidala i ta dívka.Když spustí ten hromotluk jen se otočím a pak zaslechnu jak z pustil mladík.Pousmál jsem se a dodal. Dojdu si pro vybavení. |
| |
| Děkuji ti že půjdeš se mnou bude mi ctí strávit s tebou cestu stejně tak z ostatnímy. Koukám se za barbarem který odchází vzít si vybavení. Pak se kouknu na dva dobrodruhy kteří mi ještě neodpověděli. doufám že půjdou byli by pro nás přínosem. Chci aby se mnu mohl jít otec ale to není možné. pomyslím si a koukám na ostatní. |
| |
| "Hm,to seš odvážnej.Možná budeme hrdinové,ale hrdinů jsou plný hřbitovy."To bude rubačka jako prase. "No,ale prč tady bejt když si budem jenom válet šunky doma,že?Já jdu s tebou." Ujistím ho a sjedu ho pohledem. No,nevypadá na vypatlanýho válečníka,ani na slabího blbečka,možná to i přežije. Kouknu se i na toho člověka který tam zrovna přišel. Nějakej namachrovanej,doufám že mi kvůli němu někdo neudělá druhou díru do zadku.Už abych tam byl,na chvíli se jim ztratím,něco vyrabuju,zabiju a hned se zase vrátím.Jo,to bude skvělej život. |
| |
| Pohrdavě si toho muže změřím pohledem. Soudí se snad schopnosti podle toho, jak vypadáme? Z mého hlasu přímo srší znechucení a ironie. Obranný systém, který mě naučil tvrdý život. Tak tohle bude ještě hodně zajímavé... Hned první den a už mě odsuzují... Musím se mu vyhnout, jak nejvíc to půjde. Cítím z něj problémy... pomyslím si o něm a zapíšu se. On mezitím pokřikuje po nějakém dalším muži. Nezájem, hochu... |
| |
| Když odcházím tak mi ta žena která stojí poblíž něco řekne.Jen jsem se natočil a z usměvem jsem jí odpovděl. Nesoudím tě podle toho jak vypadáš. Ani neříkám že jsi špatná Bojovnice.Jen jsem tim myslel že je škoda tak krásné ženy pro boj. Ale tvé rozhodnutí ti brát nebudu. Muže být i možné že jsi lepší Bojovnice nežli já. Ukloním se před dívkou a pokračuji dál ke zbrojnici do kovárny. |
| |
| Nad jeho řečmi se ušklíbnu. Chtěla jsem mu něco říct, ale už odešel. Nevadí. Ještě se potkáme... A bude to brzy... Přejedu rukou po ostří dýky. Slušná práce... usměju se. Kovář si raději dal záležet... V očích mi zaplanou ohníčky boje. Už zítra, Ashado... |
| |
| Když jsem došel ke zbrojnici zdravilo mě po cestě nekolik vojáku.Došel jsem skoro už ke dveřím a nežli jsem je otevřel ukázal jse tam někdo koho bych ani nečekal.Otočil jsem se na něho a nežli jsem stačil něco říct tak z něj vypadlo několik slov. Starý přítel - Tady si někdo jako ty zbroj nenajde měl by jsi použít tu svou. Díval jsem se na něho s usměvem a dodal. Má zbroj zmizela již před lety...Usměv na rtech...Cicero drahý přitely kde se tu bereš? Přátelským obětím jsem objal přítele který mi podal mou zbroj kterou jsem si myslel že už je po ni. Starý přítel - Našel jsem ji u Valldermoonu, byla by ji škoda. A tady tvuj meč. Usmívá se na mne.Hodil jsem na sebe zbrou která se skládá z několika plátu společně s kroužkovou zbroji.Na její hrudy jsou Dva koně pod kterýmy jsou zvýrazněni dva elfské znaky. Meč je pokryt runovímy slovy až do pulky jeho čepele.Jílec je pokryt hnědou kuží. Pojd příteli zajdeme na korbel piva zvu tě. Už jen za to že jsem tě dlouho neviděl a také ti dost dlužím. Společně sme dorazili do Hostonce u Mrtvého Mnicha.A obědnali si několik korbelu nikoli dva. |
| |
| kouknu se na dívku usměji se. Takže tebe si škrtám řeknu spíše sám pro sebe a pak se vydám dále hledám další dobrodruhy ale nikoho nemohu najít proto vyhledám mé dva společníky. Nevíte o někom kdo by se k nám přidal potřebuji ještě tři lidi . Řeknu jim a čekám na jejich odpověd. Dále se rozhlížím po okolí zahlédnu nějakého muže(Matrol) Hej ty tam počkej potřebujeme s tebou mluvit. Naznačím oboum mužům aby šli za mnou. |
| |
| Zůstanu zaraženě stát. Co si o sobě sakra myslí? Hele, já slyším dost dobře... Jestli chceš, dokážu ti, co umím. Jen tě varuju, abys pak nelitoval... řeknu rozhodně. Dneska už druhý, co si myslí, že jsem jen nějaká křehotinka co si potřebuje něco dokázat. Nejdřív ten vězeň či kdo to byl a teď on. Pokud nepočítám kováře. Ten za to chudák ale nemůže... |
| |
| He,to je ale bordel. Usměji se. Drakile,kam to ty blbče lezeš?Jenom s pár lidma do znepřátelený země,to je šílenost i na tebe. Pomyslím si a koukám do blba.Pak ale náš vůdce na někoho zakřičí a pak k němu jde,jdu za ním. Hm,začínám se nudit.Je tady tuna lidí,smrad jak v dračí sluji a hluk jako při bitvě.Už abysme jeli. Doženu Lenyho a zeptám se. "Hele,když sme ta výzvědná skupina,tak kdy vyrazíme?Už mě to v tomhle chumlu nebaví,radši bych někde cupoval nepřítele na kousky a prováděl záškodnický akce." Jdu vedle něj a čekám na odpověď. |
| |
| Kapitán Lodě - Když za mnou přišel posel od Krále doslechl jsem se že snámy na mé lodi pojede 6 dobrodruhů.Přispěl jsem na jeho návrh ale pod podmínkou že vyrážíme již před nocí.Takže pokud chce někdo jed musí se do přístaviště dostavit slabě do soumraku. |
| |
| Nakonec se však rozhodnu, že se na toho pitomého pisálka vykašlu. Je mi to v podstatě jedno. Kdyžtak pojedu načerno. A když ne, aspoň mám zbraně. Ušklíbnu se a vydám se na cestu do přístavu. Nemám kde přespat, tak si vyberu nějaké volné molo a složím se tam. Své věci si plánuju vyzvednout tak kolem půlnoci. Ehm... Věci... Náhradní oblečení a pár maličkostí. Do rukávu strčím dýku a sladce usnu. Věřím svému instinktu, že mě probudí včas. |
| |
| Po dopití vyjdu ven a přítel se ode mne odloučí a pokračuje dál svou cestou.Za nějakou malou chvíli ke mne přijde Leny a řekl něco o tom abych šel za nim.Vyrazil jsem pomalu za nim ale odtrhl jsem se když se přidal Drakil. Došel jsem do přístavu se podívat na tu lod o které jsem se doslech od námořníka.Snad to nebude žádná cetka.Když jsem došel konečně do přístavu našel jsem celkem slušnou lod.Když jsem si všiml názvu tak mi došlo že znám kapitána téhle lodi. Došel jsem na palubu a pozdravil Jorana.Pomalu jsem se snim dal do řeči a spomínali sme na cestu z Modrého Bremenu do Luskanu.Odkud jsem se vydal na dlouhou cestu ze které jsem se dostal až sem do Loneywoodu. |
| |
| Probudím se, radostně se zjištěním, že mě nikdo neokrad ani neprobudil. Moc jsem se sice nevyspala, ale nevadí. Opráším si šaty, na jedné straně mokré od vody, protože do ní spadly. Vstanu a vyrazím. Jeden postarší pán mi za určité služby velice ochotně přechovává věci a udržuje mé tajemství. Konečně se tě zbavím, staroušku... řeknu si se smíchem v duchu, když vstupuji do jeho domu. Tiše proklouznu do pokoje a zabalím si. Jako vždycky. Jedny šaty navíc, kalhoty a košili. Pár lahviček se záhadným obsahem. Vytáhnu kus papíru a napíšu mu dopis na rozloučenou. Spletu si vlasy a vyrazím zpět do přístavu. Nechci zmeškat loď. Najdu si ji a utábořím se u jejího mola, ale držím se vzhůru. |
| |
| Všiml jsem si že k molu přišla Asha došel jsem k zábradlí podíval se na ní se slovy. Proč se držíš tak skrátka? Proč nejdeš sem a neodneseš si věci do kajuty? Dívám se na ní a když nic neříká tak se otáčím s dodatkem slov. Omlouvám se pokud jsem tě ze začátku nák urazil. Oddechl jsem si a pokračoval na mustek. |
| |
| Nasledovala jsem několik lidí jeden muž se odělil od ostatních a tak jsem šla za těmi dvěma.Se slovy . Hej ty jsi Leny?Slyšela jsem že svoláváš bandu dobrodruhu na jednu misy?Chci jít stebou.Jsem Paladin Helmův Paladin tak bych se mohla hodit.Vyčkávám co řekne a když po chvilce souhlasí tak se vydám do doku na lod. |
| |
| Dojdu si pro vybavení ke kováři. Vyberu si tam ocelový dlouhý luk, který lidé nenapnou, zaklínačský meč chráněný sbírkou run, protože ten můj mi nějací grázlové nedávno sebrali, a šupinové brnění. To by mohlo stačit, usoudí. Kdyby mi tenkrát barbatonci nečordli můj meč, tak je toho míň.. Posbírá to, co si vybrala, a to, co jí zbylo z minulosti a vydá se na pochod směr loď. Přestěhuje se do nějaké volné kajuty a tam se zabydlí. Cestou míjí nějakého člobrďu a ženu na molu, oba je pozdraví kývnutím hlavy. To bude družina.. Jestli se nerozpadnou hned, tak se pobijou na lodi... A já se budu smát. |
| |
| Zachytím slova toho vězně, proberou mě z rozjímání. On však zase odchází. Neurazil jsi mě, tak moc si nevěř. Ale prostě nemám ráda, když mě někdo podceňuje. A proč nejdu do kajuty? Protože ještě stále váhám, zda to má vůbec cenu, když mi tady nikdo nevěří, že jsem taky k něčemu. řeknu dostatečně nahlas a navíc to ještě trochu podbarvím tak, aby to prostě slyšel. Mezitím kolem projde další žena. Aspoň tu nebudu sama... projede mi hlavou, avšak cítím z ní něco zvláštního, takže myšlenku okamžitě zavrhnu. Ashado, Ashado... Ty sis to zase hezky vymyslela... |
| |
| Já ti věřím..postaví se za Ashu, jakmile vyjdu z podpalubí. Musíš si zvyknout, že jistí nevěří, že žena mnohdy bojuje lépe než muž.. |
| |
| Děkuji... usměju se na ni. Nenávidím chlapy. Jejich zvyky. Jejich chování. Jsou příšerní. Jsou to povýšení sobci. Obyčejní egoisti. přímo ze mě srší hněv. Ani nevím proč. Ublížili ti, proto. Děláš, jako bys to nevěděla. |
| |
| Jak kteří.. opraví ji. Předpokládám, že s námi taky jedeš... Já jsem Regana, ty...?poptá se. |
| |
| Zatím jsem nepotkala exemplář, který by to vylučoval... zasyčím skrze sevřené rty. Pořád z ní cítím ten děs. Mrazí mě z ní. Ano, jedu s vámi. Pokud tedy pánové nebudou mít nic proti. řeknu úsečně. Tvá nenávist už přesahuje meze... Já... Jsem... Asha...Ashada... pokusím se o úsměv. |
| |
| Hezké jméno - Ashada.. pak si všimne, že se Asha nějak divně tváří, zrovna v její přítomnosti. Je ti něco? |
| |
| Regana je taky hezké jméno... usměju se. Sakra sakra sakra... Doufám, že to není to, co si myslím... zaúpím v duchu. Ne, v pořádku... Jen... To bude tím, že už jsem nikde dlouho nebyla... usměju se znovu. Navíc tady nikoho neznám... To nemám ráda... dodám stále se střídmým opatrným úsměvem. |
| |
| Podezřívavě si ji prohlédne. Opravdu?povytáhne obočí. Spíš vypadáš...že máš strach...dodá tajemně. |
| |
| Nervózně sklopí oči, ale pak si uvědomí, že to je možná právě ten problém. Ano, mám strach z lidí.. řeknu a podívám se jí zpříma do očí. Ale neměj obavy, to přejde. |
| |
| Až na to, že nejsem člověk..sundá si kápi a ukáže svoje špičaté uši.. Tak čím tě děsím? Vymlouváš se mi.. |
| |
| Jenomže já taky ne... usměju se naplno a nechám tak nenápadně zalesknout své výrazné špičáky. Nechci dělat problémy, pochop to... |
| |
| Já to chápu....ale stejně mám pocit, že mi neříkáš všechno..pobízí ji. Ty mě vnímáš jinak než ostatní - viděla jsem na tobě úlevu, když sis mne poprvé všimla, ale pak ses zarazila - proč? |
| |
| Cítím z tebe něco ne zrovna příjemného, pro můj druh... řeknu tiše. |
| |
| Nepříjemného pro druh? Co?naléhá. Pousměje se - Ať to můžu napravit.. |
| |
| Neřeš to prosím... Je to prostě tajemství, nechci, aby to někdo věděl. Víš to už ty a to mi bohatě stačí, zaklínačko... Hlas mám zkreslený bolestí. Napravíme to jedině přátelstvím... usměju se a poloha hlasu se mi vrátí do normálu. Přesně tak. Hezky se ovládej. Jste všichni na jedné lodi. Neuvěřitelně přesné... |
| |
| Důvod = předpokládám, že jsi smutná, protože nejsem vypitelná... zasměje se potichu. Ale jinak můžeš být klidná.. Proti tvému druhu nic nemám.. |
| |
| soukromá zpráva od Regana pro |
| |
| Neboj, já se dokážu krotit... usměju se na ni. Já slyším dobře, děvče... Jen aby... zasměju se. Nejsem důvěřivá, ať se jedná o kohokoliv. |
| |
| Ráda slyším, nerada bych dvě prokletí.. ujede jí. Zatváří se zděšeně. Aj..Otočí se a pádí do svojí kajuty, dveře nechá dokořán. ze své torny vytáhne starý lunární kalendář. Tentokrát je na omdlení. Týden... nepřítomně se zvedne a zajde za kapitánem. Jak dlouho bude trvat plavba? |
| |
| Zmateně zůstane stát. Je na ní divného ještě něco. Zřejmě to není jen zaklínačka... probleskne mi, ale rychle na to raději zapomenu a vydám se za kapitánem, zeptat se na nějaké podrobnosti a hlavně se ztrapnit tím, jak se jej zeptám, kde je ještě nějaké volné místo... |
| |
| Můžeš bydlet se mnou...nabídne jí slabým hlasem, když ji vidí také jít za kapitánem. Ovšem jen pokud nebude trvat plavba víc jak týden.. |
| |
| Copak, nějaký problém, Regi? zeptám se trochu podezřívavě a trochu smutně. Ale díky za nabídku... Aspoň vážně nebudu sama.. usměju se. Snad aspoň trochu povzbudivě. |
| |
| Trochu.. přizná. Ale pokud to stihneme brzy, tak nastane mimo dosah.. Vděčně se usměje. Taky budu ráda, když nebudu sama.. |
| |
| Jdu cestou k lodi zastaví mne žena Lenie usměji se. Pokud chceš okamžitě se k nám můžeš přidat Řeknu a usměji se na ni. Na lodi potkám ještě dvě ženy také se jich otáži jestli s námi budou putovat. Že bych jsem už měl skupinu tři ženy a tři muži to je dobrá skupinka bude to dobré pomyslím si a čekám na odpověd. MH: lidi dneska nic nestíhám tak se omlouvám za somrácký příspěvek. |
| |
| No to já ti bohužel nepovím... usměje se. Mimochodem doufám, že ti nevadí, když ti říkám Regi... Je to takové... Roztomilejší... Přátelštější... snažím se o pozitivní tón. Spolu to zvládnem... šibalsky na ni mrknu. Zvláštní, jak rychle měníš své chování... |
| |
| Říkej mi Reg, Regi zní jako Regina... opětuji jí mrknutí.. Nesmí na to přijít...dušuje se v duchu. Nesmí, mohlo by ji to stát život - nesmí mě vidět v luně..zatíná pěsti. |
| |
| Dobrá... Tvé přání je mi rozkazem, milá Reg.. vyšvihnu jí parádní poklonu. Že by přece jen? |
| |
| Vysype pukrle. Milá Asho...Děkuji za tvou nesmírnou laskavost. Přesto o něco žádám: UVOLNI MI CESTU DO KAJUTY KAPITÁNA!! předstírá oddanost sluhy a pak na ni žertem vyjede. |
| |
| Dobrá tedy... Ustoupím a jako zmoklá slepice se odeberu někam na palubu. Chci si užít noci. |
| |
| vezmu si své věci a zbraně vyrazím k lodi do přístavu dorazím lehce před soumrakem Jsem tu pozdě nebo brzo? položím si otázku jelikož přístav je plný lodí dojdu za strážným a optám se ho "Dobrý podvečer, múžu se vás optat, která to loď veze dobrodruhy na nějakou tu bitku?"strážný chvilku kouká ,pak mi ukáže na velkou loď "Dík" pronesu neutrálním tónem a vyrazím k lodi najdu nějakého velitele "Pane, sem tu správně na lodi co veze dobrodruhy na bitku někam za moře?" když se mi dostane kladné odpovědi "Kde se mám usadit?" velitel "Dóle v podpalubý, sou tam síte na spaní, ... máme málo kajut." vyrazím do podpalubý kde si najdu houpací síť někde na kraji pod ní si dám věci a nachvíli ulehnu to by ,ě zajímalo kdy příjdou další. |
| |
 | Loď Ležím v jedné z mnoha sítí v kajutě s malými okny. Všechny věci mám pečlivě pod dozorem a v ruce svírám svou dýku. Z tolika lidí jsem docela nesvá. Alespoň je ta síŤ pohodlnější než ta pelest v tom hostinci. napadne mě. Při představě slamněné smradlavé palandy, na které jsem měla tu čest spát minulou noc, mě otřepe. Koukám na ostatní dobrodruhy a začínám malinko pochybovat, jestli jsem udělala správnou věc. Na lodi jsem se ještě v životě neplavila, když nepočítám lodičku na našem jezeře. A už teď jsem nejdále od domova, kde jsem kdy byla. Lehce stisknu přívěšek, který mi leží na krku. Hořce mi dojde, že je to momentálně jediná vzpomínka na moji minulost. Jsem blázen, tohle nemůže skončit dobře, ale vrátit se zpět by bylo šílenství. Rozpustím si valsy, protože mě dlouhý cop tmavých vlasů tlačí a zachumlám se do svého pláště. Obezřetně sleduju všechny nově příchozí, i ty kteří už spokojeně leží ve svých sítích. Snažím se neusnout, jen odpočívám... |
| |
| Začínající noc Začíná noc, Zářiví měsíc na obloze který se odráží v moři.Lod hnusná děvka je připravena k vyplutí ale na palubě je mnohem více lidi nežli bylo potřeba. 6 dobrodruhu kteří jsou odhodlání jit z Lenym se pomalu scházejí u lodi. Je jich tam poměrně více nežli si Leny přál a proto by se měl postarat o to aby sním šli jenom ti které si sám vybere. Na palubě lodi jsou niní. Asha, Ernest, Narwë, Regana, Rannek, Sin, Lennie a přihlásil se do akce i Drakil. Nini je jen na Lenym koho si sebou vezme.Musí rozhodovat pečlivě a obzvláště rozumně. |
| |
| Už by sme konečně mohli vyplout!Kdy vyplujem? Řekl jsem rázným hlasem Lenymu a tupě na něj zírám a čekám na odpovět |
| |
| Koukám na dobrodruhy kteří jsem přišli usměji se nad tak velkým zájmem. Koukám na všechny jednoho po druhém si prohlížím pak na mne zakřičí nějaký půlelf. Jen se usměji. chlapče takhle se asi nedostaneš kam chceš. Leny měl bys něco říci. Vystoupím tedy na msto které je mírně vyvýšené a kouknu znovu na všechyn. Jsem velmi potěšen že vaše odvaha je tak velká že jste schopni položit život jen pro nějaký nápad mladého šermíře ze dvora. Jak již možná vítě jsem Leny patřil jsem k jednomu dvoru a tam se naučil šermovat ale to nění důležité ze dvora jsem odešel abych pomohl příteli mého otce. Ten mi svolil abych vedl výzvědnou skupinu společně se mnou tam má být 6 lidí to znamená že 5 z vás se mnou bude pokračovat zbytek bude muset odejít. Jsem člověk což je na mne víc než zřejmé jak sem řekl ovládám šerm bych byl rád kdybyste mi řekli něco o sobě at mohu sestavit silnou skupinu. Koukám na všechny a doufám že se aspon někdo uj e slova jako první pak mi to již mělo být dobré. |
| |
| hey vemes mě sebou?sem dobrý nekromancer a matro seženu všude na zemi za dobrou cenu vemeš me?Tted u sebe něco mám tak jestli chceš tak zajdem! Řeknu Lenymu a opět čekám na odpoved |
| |
| Slyšel jsem několik slov od Ashady ale radši na ně ani nereaguji a jdu se posadit na schody mustku. Zanedlouho tam přijde Leny a začne říkat něco málo o sobě. Vyslech jsem si to a když nikdo nic neřiká tak se jen divim. Podrbu se na bradě ale nic ze mne nevypadne. Neni nutné aby někdo věděl něco o mé minulosti. Povídám si sám pro sebe a sedím dál v klidu na schodech a nedávám o sobě vubec nic znát. Jen čekám kdo znich začne mluvit první. A dál si prohlížím jednoho po druhém. Když stále nikdo nic neříká tak vstanu a začku mluvit. Jmenuji se Rannek Decimuss Rectuss. Byl jsem generál vojenské armády před 11 lety. Sloužil jsem mocnému vládci města ve Vassarii, do té doby nežli město padlo. Z hluboka se nadechnu a pokračuji. Bylo to chybou jednoho muže. Víc si myslím nepotřebujete vědět. Myslím že bohatě stačí to že umím zacházet z mečem a vyznám se i dobře v terénu. Pohlédnu na Lenyho a dodám. Je jen na tobě chlapče, jak se rozhodneš. Ukloním se Lenymu, jdu se znovu posadit na místo se zdrceným výrazem ve tváři. |
| |
| Na palubě Z poklidného ležení v síti mě vytrhne rozruch na palubě. POpadnu své věci a vydávám se nahoru. Překvapí mě jak rychle se začíná stmívat. Zhodnotím situaci a zahlédnu muže, jenž hovoří k několika lidem. Hmm, mohl by to být on. V hostinci jej takto popisovali. Přistoupím tedy k němu a poslouchám, co říká. Pak si ještě vyslechnu další dva muže. No, teď nebo nikdy Narwë! Slušně počkám až bývalý generál domluví. Pak se lehce ukloním, tak jak etiketa žádá. Nejsem nervózní. Bývala jsem zvyklá hovořit k davům a cizím lidem. POhlédnu na šermíře a klidným a příjemným hlasem spustím: Ehm, mé jméno je Narwë. Odkud pocházím a kdo jsem je myslím nyní vedlejší. jestli mi dáte příležistost, možná Vám povím více. Důležité je, že Vám mohu být nápomocna. Nezastírám, že se příliš nevyznám v bojové taktice, že nejsem příliš praktická a vůbec, že mé zkušenosti nejsou nijak valné, ale to s čím mohu přispět do vínku, je má lukostřelba. Troufám si tvrdit, že se mi jen tak někdo ve střelbě nevyrovná. Dále perfektně ovládám etiketu a několik cizích jazyků. Uvědomím si, že mluvím jako učebnice. Kruci, s takovou nebude dlouho trvat a prozradíš se sama!!! To je vše co jsem měla na srdci. Nyní máte můj osud ve svých rukou, pane. Věřte, že jestli mě zvolíte, já i mé šípy Vám budou dobrými průvodci. řeknu, lehce se ukloním a hrdě zvednu hlavu. V tom zmatku jsem si nestačila sepnot mé dlouhé vlasy, tak teď musím vypadat docela komicky, neboť si s nimi vítr dělá co chce. |
| |
| Dál stojím osamocena a hledím na moře. Přeji si být svobodná, jako jeho vlnky, běžící po hladině. Vžyť to teď právě jsi, Asho... Nikde nikdo. Zřejmě někde něco pečou... Vítr mi jemně cuchá dlouhé vlasy, proto si je spletu. Začínám se nudit, ale nikdo po mně nemůže chtít, abych někoho hledala. Chci být sama se sebou. Jen já a moje myšlenky. Já a moje bolset. Já a moje vzpomínky. Z očí mi po tváři steče jedna jediná slza. Proč to muselo dopadnout zrovna takhle? pomyslím si, ale pak mi dojde, že tohle je přece to, co jsem dávno chtěla. Však já vám ještě ukážu, chlapci... proběhne mi demonstrativně myslí a ynovu upřu pohled na temnou lesklou hladinu. |
| |
| Členové výpravy už se stáhli na loď která nás má odvézt do znepřátelené země.Koukám se a vidím mnohem víc lidí než tu mělo být. Hm,celá armáda se tady sešla. Pak přijde Leny a říká že si bude vybírat.Přijdu k němu a říkám: "Už sem se lekl že si sebou chceš vzít armádu." Když pár lidí řekne své kvality napadne mě že nesmím zůstat pozadu. "A co takle chodec,vládnoucí mečem,který umí dobře stopovat a dokáže svími schopnostmi přispět ke zdaru tajných misí a sabotáží.Někdo kdo vyšel vítězně už z mnoha menších či větších bitev a bitek?Nehodil by se ti někdo takový?" Řeknu Lenymu a čekám až si vybere ty lidi kteří s ním půjdou. Jdeme do zkázy,tak ať to stojí za to. |
| |
| přistoupim na mustek kde už je několik lidi.Podívám se na Lenyho a taktéž začku mluvit o tom proč bych se hodila na tuto výpravu. Jsem z řádu Paladinů, myslim že bych se hodila do takové bitvy jako felčar či dobrá bojovnice světla. Umím zacházet z mečem i štítem a navím požádala jsem svého otce abych mohla jed tak vás prosím aby ste při volbě byl schovívaví Pane. Podívám se na Lenyho z usměvem, taktéž se ukloním a jdu na místo kde jsem byla předtím.Jak se vracím na puvodní místo tak jsem si všimla nějaké ženy co stojí mimo (Asha) a vypadá to že se dívá na moře.Pomalu jsem kní šla, po pár krocích jsem u ní se slovy. Bud zdráva. Jmenuji se Lennie Proč stojíš tak mimo od všech? Určitě by ses také hodila do výzvědného týmu. Nemyslíš? Vyčkávám odpovědi. |
| |
| Omlouvám se že sem se ani nepředstavil sem Sin vládnu nekromancii,mám svojí fretku jmenuje se Joint ubalí za každých podmínek,umim sesílat mocná a ničivá kozla Řeknu Lenymu a odeberu se do své kajuty ješte ubalit |
| |
| Leny mě docela zklame. Nemůžeme jet všici? To je teda good.. Dobře, představím se tak, že na to nezapomenou.. Já jsem zaklínačka, vážení.. Vládnu mečem a bojovými kouzly, občas břitkým jazykem a ostrými drápy.. Ovšem musíte se trefit.. Jinak - jsem Regina.. |
| |
 | Téměř celý den jsem proseděla v hostinci. Ne že bych neměla co dělat, či že bych potřebovala tolik pít, ale spíše mně zajímaly řeči co se tam vedly. Doneslo se ke mně cosi o nějaké výpravě, že prý se dnes večer mají sejít na nějaké lodi a že je to velice tajné, všechny drby a zvěsti na tohle téma jsem pečlivě probrala a vytřídila takové ty hodně přibarvené, na kterých už zdálky bylo vidět že jsou více vymyšlené než pravdivé. Těsně před soumrakem jsem se zvedla od stolu v rohu, u kterého jsem strávila většinu dne a vydala se k přístavišti, kde údajně měla být jakási schůzka té udjané skupiny. Stálo to aspoň za ověření, kdyby už za nic jiného. Nijak nespěchám, pomalu procházím uličkami a k lodím dojdu za šera. Pečlivě si je prohlédnu, ale ani na jedné nevidím nějakou známku života, krom pár strážných, kteří se občas oběví na okraji paluby. Ani tady dole není ni živáčka kterého by se dalo zeptat jestli něco neví. Vydám se podél lodí a pohledem zkoumám paluby. Konečně na jedné se oběví hlouček lidí. Chvíli váhám před můstkem a pak vyjdu nahoru k nim. Zrovna jeden mluví o sobě, a vyzývá ostatní aby mu taky zdělily aspoň to základní o sobě, aby si podle toho mohl vybrat 5 společníků. Vyslechnu si co mu zdělí pár okolostojících a pak nastane ticho. Děvče jestli teď promluvíš tak se uvrtáš do něčeho o čem nic nevíš, jsi ochotna na to přistoupit? Asi ano viď? Vždyť tobě je jedno do čeho se vrhneš, hlavně jak v tom bude nebezpečí... Sama sobě se pousměju a pak promluvím, mám tichý, pro některé příjemný hlas. "Jsem Adomes ze Severních plání. Většinu života jsem strávila v lesích životem podobným hraničářství, vyučila jsem se ale mágem a mousilnou stránkou je oheň... nastavím dlaň a na krátkou dobu po ni nechám tančit modré plamínky. Snad mi nechybí odvaha, a myslím že jsem i dost "šílená" na to abych se dala do boje i kdyby předem bylo jasné že tam nečeká nic jiného než jistá smrt. Ještě mám jedno malé tajemství, ale o něm teď nemohu mluvit, snad se jej dříve či později dozvíte, ale myslím že to pro vás bude spíš milé překvapení a bude jen k užitku než ke škodě..." Usměji se a odhalím tak výrazněji protáhlé špičáky. Na pravém spánku mám vykreslenou siluetu draka. Křížem přes záda mám upevněný dlouhý meč na jehož jílci je taktéž malý dráček a na čepeli jakoby se oběvovaly plameny (ta teď bohužel není vidět). |
| |
| Také buď zdráva. odpovím Lennie bez otočení od vodní hladiny. Já jsem Ashada. zašeptám své jméno, pálí mě na rtech. Nejsem si jistá, zda by mě někteří zde přijali jako bojovnici... odpovím znechuceně a před očima se mi opět zjeví onen vězeň. Odplivnu si. Ale abych jim to dokázala, zřejmě bych se přece jen měla ukázat Lennymu... dodám a otočím se. Ani jsem si Lennii neprohlédla, okamžitě mířím za Lennym. Mohla bych si s vámi promluvit o samotě, vzácný Lenny? řeknu chvějícím se hlasem a doufám, že na mě neciví moc lidí. |
| |
| Vyslechnu všechnu pak za mnou příjde Asha jen se na ni usměji a beze slova se vydám do kajuty. Ano co potřebuješ? Zeptám se a koukám a ni mile sem se usmál ale je vidět že opravdu přemýšlím kdo půjde a kdo ne. Leny myslíš že jim dokážeš velet všichni tady jsou už asi zkušení ale já? navc vybrat z nich 5 lidí bude težší než em si myslel. myslím a přitom se koukám na Ashu. |
| |
| Já... Chtěla bych se k vám vážně přidat... Jen mám prostě pochybnosti... Dlouho jsem již nikde nebojovala, jsem spíš zvěd, ale umí vzít i za meč, třeba na to nevypadám... Prosím, dejte mi čas... snažím se nějak zkratkovitě sdělit své poselství, ovšem nakonec úplně měním své plány, a to, co jsem původně chtěla říci, zůstává nevyřčeno. Vlastně promiňte, raději odejdu... otočím se na podpatku a mám se zase k odchodu, i když doufám, že mne Leny nepustí. |
| |
| Poslouchám z mých myšlenek mne vytrhne Asha začne mluvit a já ji poslouchám. Zvěd to by se nám hodilo určitě se umí rychle pohybovat a najít to co potřebujem sem tam by nám možná byla schopna něco otevřít tu potřebujem. Ae tím pádem se ti tvá družina zvětšuje Leny Leny chtěl si šest lidí a ted máš z devíti dobrých lidí vybrat jen šest ne půjde nás sedm a hotovo. Kouknu na Ashu ta je ale ke mne otočená zády a odchází chytnu ji za ruku. Chtěla si mi ještě něco říci jen otázka je ti jasné že větší pravděpodobnost je že zemřeme? Zeptám se ji a koukám se do jejich očí. |
| |
| Před jeho pohledem oči rychle sklopím. Ještě by mi z nich vyčetl moje malé tajemství. A to by se nelíbilo ani mě, ani jemu. Ne, už nic. odpovím sebejistě. Ano, já si sem jdu pro smrt. řeknu a vzmaním se mu ze sevření. |
| |
| Lehce ji pustím usměji se. Dobrá beru tě co by to bylo za výzvědnou skupinu bez zvěda. Usměji se a vydám se zpět nahoru. Takže pozor chci všem říci že do výzvědného týmu patřím já Asha, Lennie, Rannek, Drakil, Adomes a ano ještě jeden s námi půjde bude nás sedm ale chci aby ste toho posledního vybrali vy. oddychnu si a koukám na ostatní. Já navrhuji Narwe ale záleží na ostatních pěti jeden bod má tedy Narwe Asho kdo s námi půjde dále? Zeptám se ji a koukám na ostatní. Tak Leny s těmahle lidma půjdeš riskovat svůj krk. |
| |
| Na lodi Stojím jako zařezaná, jak Leny sděluje sestavu družiny zběsile mi bije srdce. Když mě pak navrhne nakonec, cítím jak se mi sevřelo hrdlo. Až teď si uvědomím, jak důležité je toto rozhodnutí. Nejen, že spolu budeme muset vycházet, budeme si muset navzájem důvěřovat, ale zároveň budou naše životy svázány tenkou nitkou osudu. Tak jak jsem zvyklá na pozornost davů, tak si teď připadám jako by mě jejich pohledy probodávaly. Ať už někdo něco řekne nebo z toho zešílím. |
| |
| Na lodi Když vysloví mé jméno zůstanu chvíli udiveně stát. Po pár vteřinách se ale vzpamatuji a s vděčným úsměvem a mírnou úklonou vyslovím své tiché díky "Mnohokráte děkuji za přijetí, bude mi ctí putovat s vámi." Ano a znovu se roztáčí ten kolotoč - kolotoč plný her o život nejen svůj ale i všech ostatních... Až teprve teď se začnu rozhlížet po okolostojících a pozorněji si je prohlížet. Ještě že jsem před chvílí slyšela jejich jména a většinu z nich si zapamatovala, alespoň teď vím o koho jde. Více pozornosti věnuju pak zvláště těm, kteří jsou v družině. Leny zrovna pronesl že by jsme měli vybrat ještě dalšího člena, a že volbu nechá jen čistě na nás, zároveň taktéž vysloví svou volbu. Dále má mluvit Asha, jenže ta prozatím mlčí, snad je ve svém světě, kam nikdo z nás nemůže vstoupit, kde existuje jen ona a její myšlenky. Chvíli ji sleduji, a nakonec promluvím: "Taktéž bych byla pro Narwë" |
| |
| Paluba Sedíci na schodech se jen dívám kolem sebe a na ostatní. Když Asha zajde z Lenym do podpalubí jen jsem se pousmál a opřel se lokty o hořejší schod. Netrvá dlouho a Leny z Ashou jdou nahoru, když už jsou tu tak Leny pronesl kdo sním pujde a kdo by ještě měl. Když jsem zaslech své jméno jen jsem v klidu dál seděl a pozoroval reakce ostatních. Leny pronesl jméno jedné dívky která by měla jít také, Adomes taktéž pronesla to jméno tak jsem nezustával pozadu a také jej vyslovil. At je to tedy Narwë. Ozvalo se ze stiného místa. Kde jsem seděl nepronikalo světlo měsíce a tak jsem byl zahalen tmou. Již se čekalo jen na 3 osoby až řeknou svuj názor. Já jen vyčkával až kapitán Hnusné Děvky vypluje. |
| |
| Nemohu hlasovat pro nikoho, jelikož se tím rozhodne i o mém osudu, pokud půjde narwë, nepůjdu já a naopak. nechám to na vás.. |
| |
 | Celý den jsem se toulal po městě.Jako každý večer jsem zašel do hostince poslouchat o čem se teď nejvíc mluví.samozřejmě nejvíc se mluvilo o záchrané družině.Velice mě to zaujalo a tak jsem se snažil zaslechnout conejvíc.Ale jediné co jsem zaslechl,bylo že ndes mají sraz v docích a že se bude vybírat pouze pár členů.Nic víc nešlo slyšet.zvedl jsem se tedy od stolu a šel se podívat do doků. jak jsem šel dodoků.zaslýchával jsem toho o výpravě mnohem víc,že je životu nbezpečná,ale dobře zaplacená. Řekl jsem si: Nemám pro co žít,když se na výpravu vydám,buď umřu a nebo se vrátím jako hrdina. . Dorazil sem do doků a snažil se najít tu loď,na které by měl být sraz.najdnou sem uviděl nějaké lidi na lodi,jak se o něčem baví. To budou určitě oni.Napřed se přesvědčím,jestli totak je a potom je chvílí budu poslouchat,ať vímdo čeho jdu. . Přiblížil jsem se k lodi a začal poslouchat.Zaslechl sem že hledají dobré bojovníky,kteříse nebojí smrti.To mi stačilo.Zvedl sem se a šel na loď.Po příchodu sem řekl : . Zdravím,slyšel jsem,že hledáte dobré bojovníky.Doufám že by se pro mě,na této výpravě našlo nějaké místo.Rád bych vám poskytl své služby i svůj kyj a život. . Po dořeknutí zůstanu stát a čekám na odpověď. |
| |
| Po chvíli příjde další bojovník jen se pousměji. Je mi líto ale své zkušenosti a bojové schopnosti budeš muset ukázat jinde nerad bych tě urazil ale nemůžeš jít již s námi. Proto prosím odejdi. Nejsem si jist reakce proto jednou rukou sáhnu po jílci. Snad se nebude chtít rvát nebudu s ním ztrácet síli a pokusím se mu to rozumě vysvětlit a když nepůjde ani to ukážisvé kvality a nebo se zesměšním no a co. Pomyslím si a čekám až ostatní vysloví to na co všichni čekají. |
| |
| Zarazím se. Proč s vámi jít nemůžu??? |
| |
| Posel Když se vybýrá těch pár co poplujou na Hnusné Děvce s kapitánem Hagarrem, tak na palubu v kročí Posel jen se rozhlédne a položí svou otázku. Už máš vybráno těch 5 dobrovolníků? Nebo stále váháš? Jen to dořekne a očekává odpověd od Lenyho. Když ji konečně dostane jen kývne hlavou a hlasitým hlasem aby jej všichni slyšeli řekne. Ti co nebyli vybráni pujdou semnou. My poplujeme na bitevní lodi tohle ráno. Pár lodí již vyplulo z několika lidmy z Luskanu a Kuldaharu. Vypluly 4 lodě a ty naše jsou 2 poslední. Tak nesmíme otálet. Dořekne co chtěl a vyčkává až se osatní co nebyli vybráni vydají za ním na palubu Bitevní Loďi. |
| |
| Když přijde posel s novou, víceméně doborou zprávou, tiše se raduji. Takže si nebudu muset hledat zdlouhavě další práci, to je jen a jen dobře, pomyslím si. Tak chvíli počkejte, trochu jsem počítala, že pojedu s nimi...upozorním posla a jdu do své, i když teď už cizí kajuty pro věci. Vrátím se s mečem a lukem na zádech, toulcem přes rameno a dýkou u pasu, přes ramena mi opět vlaje černý plášť, který jsem předtím sundala. Už můžeme jít, usměju se na posla a poodejdu k můstku. Asho...zavolám na ni. Měj se.. Možná se ještě uvidíme.. A otočím se a sestoupím na pevninu, naberu směr Bitevní loď. Možná.. |
| |
| Potom co přišel prorog,tak se mi ulevilo.Teď mám jistotu že pojedu taky a nebudu se muset měřit slovy,nebo kyjem s ostatními o souhlas. Jdu tedy dolů z lodi na bitevní loď a snažímse jít vedle ženy s černým pláštěm a seznámit se s ní,ať na lodi někoho znám. Když ji dohoním,zeptámse jí : jaké je tvé jméno?? a čekám na odpověď |
| |
| Rozesmutněle se podívám za odcházející Reganou. Tak jsem zase zůstala sama... Snad ano... Měj se dobře... A dávej na sebe pozor... křiknu za ní a pak odstoupím od Lenyho. Probiju se skupinkou lidí znovu na místo, odkud jsem sledovala moře. Bůhvíproč mi z očí skápne slza. |
| |
| Chvíli ještě postávám u Lenyho. Nakonec se ale otočím a vydám se k přídi lodě. Opřu se do špice a stočím pohled dolů na hladinu, na tu modrou vlnící se masu vody. Chvíli jen pozoruju odlesky a pak se podívám hloub, pod povrchem občas proplula nějaká menší rybka, nebo tam byly mušle nachytané na trupu lodi, či na na kůlech podpírající molo. Nic nebylo vidět jasně, vše bylo jako za závojem snu. Nepřítomně jsem se začla usmívat, při jedné vzpomínce na předchozí život. Ani jsem si to neuvědomila a hladina se mi najednou stala zrcadlem minulých věcí a já je mohla sledovat jako ve filmu. Připadá mi to jako bych tam tak stála celou věčnost, pak se však přestanu dívat dolů, ale vzhlédnu k obzoru stále s tím zasněným úsměvem. Mírně se odstrčím od dřeva a otočím se čelem zpět k zbytku lodi. Napadne mně že bych si mohla najít svou kajutu. Vydám se proto do útrob lodi, najít si nějakou hezky zapadlou, která by se mi zamlouvala. |
| |
| Odcházím od lodi na jinou loď. To je dobré... Znám jediného člověka, no, člověka zrovna ne, na lodi a musím odejít.. trochu navztekaně sděluji svému svědomí. Pak za mnou přiběhne další z těch, co nebyli vítáni a snaží se se mnou držet krok. To se ti nepodaří, hošku, mám delší nohy..ušklíbnu se ztajeně. Pak se mne zeptá na jméno. Tak to bys chtěl vědět, co? Ale já ti ho nejspíš neřeknu... Jsi příliš obyčejný a netušíš, jakou má jméno moc v rukou někoho cizího. Moc dobře si uvědomuji, proč se chce seznámit. Prostě ti ho neřeknu.. Jsem radši sama nebo ve společnosti někoho, jako jsem já, ale ty jsi jen barbar.. A proč to chceš vědět? Já ti ho nechci říct.. zamručí podrážděně. |
| |
| Tak a teď už tu neznám vůbec nikoho... Krom Ranneka. V mysli mi bleskne tohle jméno. Je jasné, že patří tomu vězni, který se o mě až moc staral. Znuděně se opřu o zábradlí a koukám do moře. Vidím v něm celý svůj život. Zrcadlí mi jej před očima a vlnky jej přihrávají stále blíž a blíž, hrozí, že propadnu nostalgii vzpomínek a to nechci. rozhodně si nechci připomínat nic z minulosti. Vydala jsem se sem za novým životem. Nebo spíš smrtí... |
| |
| Snažím se udržet krok. Protože pojedeme společně na stejné lodi a já nikoho neznám a myslím že ani ty ne,tak by bylo dobré se seznámit,když teď spolu budeme trávit nějaký čas. Doufám že se spřátelíme,vypadá velice mocně a hopdilo by se tam někoho znát. |
| |
| Koukám jak ti co nebyly vybráni opouštějí lod je mi jich trochu líto ale je to tak nemohu vzít všechny pak odešla i Adomes a ostatní se také rozprchávají do útrob lodi. koukám na ně měl bych jim ještě něco říci ano měl. Prosím ještě všechny aby chvíli vydrželi chtěl bych vám něco říci a pak už vám dám pokoj. Zůstanu stát na svém místě až se všichni dostaví zhluboka se nadechnu. Takže doufám, že jste si uvědomili co nás tam čeká náročná pout musíme se dostat do zad nepřítely a získat informace také zavraždit pár důležitých osob a nějka informace dostat zpět ste si jistí že se nám nemusí nic vyvézt a hned prvních pár dní poutě bude pro nás osudým, proto prosím aby ste všichni důvěřovali a nechci aby ste se hádali mohlo by to stát život kohokoli z nás. dále vás chci upozornit že nemám moc zkušeností a proto se budu obracet na vás budu potřebovat rady. A naposled kdo si to rozmyslel má poslední šanci odejít. Prohlédnu si každého člena skupiny. a čekám jestli mi chce někdo něco říci. |
| |
| Při cestě ke kajutám znovu míjím celou skupinku. Leny Zrovna chce ještě něco říci, proto přijdu blíž a pozorně naslouchám jeho slovům. Při jeho posledních slovech mi hlavou bleskne jenda jediná myšlenka Myslím že rady tady budeme potřebovat všichni, všichni se od ostatních budeme něco učit...já tedy rozhodně, nebudeš v tom sám... pousměji se. Nahlas nic neříkám a vyčkávám zdali se někdo ozve, i když to zatím tak nevypadá, ale jeden nikdy neví. A odejít? To nikdy...snad niko zbaběle nezdrhne...to by mu nedělalo zrovna čest....a mluvilo by to i o jeho statečnosti, i když kdo ví, každý má občas slabou chvilku... Pohled stočím přes okraj lodi kde se ještě dá zahlédnout skupinka odcházejících hrdinů, odhodlaných k bitvě. Sleduji je dokud úplně nezmizí z dohledu. |
| |
| Paluba Poslouchám celí proslov, asi tak v pulce jsem se zvedl ze schodů a všiml si Ashady jak stojí opřená o zábradlí na pravoboku a dívá se na moře. Po celém proslovu směřovali mé kroky vedle ní stál jsem asi metr vedle ní a opřel se taktéž o zábradlí spojil jsem si ruce a díval se do dálky, hlasem který nebyl ted tak hrubý spíše milí jsem na Ashu řekl. Tuším jak se ted asi cítíš. Odešla ti kamarádka a tak mě napadlo, co kdybych nák zařídil aby se dostala sem na palubu a já na její loď. Vyplouváme asi tak za hodinu a ta lod je hned vedle v docích. Ale chci se zeptat na tvuj souhlas. Dopodvěděl jsem co jsem chtěl niní vyčkávám odpověd nebo jakou koliv reakci. |
| |
| Velice pomalu se na něj otočím. Tak pomalu, že to až drásá nervy. Snad si nevšimnul těch slz, zrcadlících se v mých očích... Vítr si jemně pohrává s mými neposlušnými vlasy vypadlými z copu. Promiň Ranneku, ale Lenny podle mě ví, co dělá. S Reganou jsem se znala jen chvíli. Nikdo tady není mým přítelem ani nepřítelem. Proto prosím nech Lenyho rozhodnutí tak jak je. Pokud tě k tomu tedy nevede něco jiného. odmlčím se na chvíli a znovu se podívám na moře. Být zase jednou volná jako pták... Nevím, co tě k tomuto jednání vede. Když mi objasníš situaci, možná to spolu nějak vyřešíme. |
| |
| Paluba pravobok Vyslechl jsem si Ashu, po jejim skončení jsem jen chytl zábradlí oběma rukama společně z odpovědí. Jen mě to tak napadlo nic vic. Snad jsem doufal že by ses cítila líp z někym kdo ti trochu rozumí. Otočil jsem se aniž bych čekal na odpověd a šel se projit po lodi. |
| |
| Ach ti praštění chlapi... Naštvaně praštím dlaní do zábradlí. Snad si nemyslíš, že ty bys mi mohl rozumět... A ty jsi myslel? Proč mě vlastně nenecháš být? Můžu ti snad být ukradená ne? Reganu sjem znala chvíli... zamumlám tiše. Tak a teď sis hezky zmizel viď? Typické... Zuřivě se obrátím zpátky na moře. Tam vždycky najdu svůj klid. |
| |
| Paluba Potěší mne, že pro mě hlasovali, ale cítím se trochu provinile, když vidím, jak někteří musí odejít. Jak si jen můžu být jistá, že jsem na správném místě. Zaženu pochyby, teď jsem členem této posádky a musím se dle toho chovat. Děkovně kývnu hlavou. Nevím jestli to ostatní viděli, ale to je mi jedno. Po proslovu Lenyho se trochu uklidním. Sláva, ani on není dokonalý. Jako my všichni. Ještě jednou pohlédnu na skupiny vyvolených. Napadne mě, že oni teď budou mou rodinou. Je to poněkud zvláštní pocit, když uvážím, že to jsou úplně cizí lidé. Už se těším až vyrazíme na širé moře. Vydávám se do kajuty, kde jsem původně odpočívala... Už se těším až si odpočinu... |
| |
| Loď Hnusná Děvka Kapitán této lodi je připraven vyrazit, oddychne si když vidí jak jsou všichni na palubě. Vydá povel námořníkům aby rozvázali lana kterýmy je lod upevněná. Lana jsou rozvázána a lod niní vyplouvá z přístavu. Netrpělivě se čeká na to kdy se už konečně ukážou městu záda. Po hodině plavby je město již několik mil za vámy. Niní se skoušíte všelijak zabavit. Námořnícy hrajou kostky někdo se cpe v kuchyni či někdo odpočívá, někdo se připravuje na boj tím že cvičí se svím kolegou nebo se jen tak prochází po palubě. Bitevní Loď Na tuto palubu mezi tím vstupuje několik zbylích hrdinů. jako je například Gandaril, Hakar, Matrol Kulmirn, Angelion, Ernest, Radsar, Dannien, Regana a Ronal. Když ste vstoupili na palubu všimli ste si mohutné paluby která je dvakrát větší jak Hnusná Děvka. Kajut je tu poměrně víc a je zde i lepčí pohodlí. Plachty jsou skasené a Kapitán Thulpa vás jde přivítat. Kapitán Thulpa - Vítejte na mé lodi Král mě již informoval a já jsem vám ochoten přidělit jakou koli kajutu. Prosím buďte tu jako doma jen je zákaz chození do mé kajuty. Trest za toto porušení je hození přez palubu. Ha ha ha. Po dokončení této věty se Kapitán zasmál a vrátil se do své kajuty. Niní je jen na vás co budete dělat. Začnete hrát kostky, budete trénovat na boj či lenošit nebo se přecpávat v kuchyni hlavního kuchaře. |
| |
| Potom čo som dostal brnenie išiel som domov... obliekol so ho a dal na neho to kožené ktore som mal na sebe... prehodil som si meč cez chrbt aj so štítom a pri topánke som si uviazal pošvu s dýkov.. potom som sa vybral na loď. Prišiel som medzi poslednými ale chvalabohu som tam.... Zdravím.. ospravedlňujem sa za môj neskorý príchod ale inak sa mi nedalo... Potom som sa začal obzerať po palube. |
| |
| Potichu jsem se odvrátila od skupinky a vydala se do podpalubí hledat nějakou tu kajutu. Našla jsem jednu, která mi přišla útulná a hlavně v ní nikdo ještě nebydlel. Přivřela jsem za sebou dveře, zůstaly pootevřené sotva na dva palce. Svoji brašnu jsem hodila na postel a jaksi unaveně jsem dopadla vedle ní. nepřítomně jsem zírala na dřevěnou zem pod sebou, zkoumala její povrch, jakoby se tam dalo něco neobyčejného najít. Nevím jak dlouho jsem tam tak seděla, ale když jsem se znovu probrala ze svého podivného tranzu byli už jsme v pohybu. Vyšla jsem opět na palubu a rozhlédla se kolem. Pomalu, stále jakoby ve snu jsem přešla opět k přídi a svůj pohled upřela kamsi dopředu k věcím budoucím, vlastně teď jen k obzoru kde nebylo vidět nic jiného než moře. Matně si vzpomínám že když jsem naposledy cestovala lodí byla jsem ještě dítě, tehdy mně loď vezla k učitelům a toulavému životu, proto se sama sebe nyní ptám k čemu mně veze teď... a nakonec je mi to jedno, ať to bue co to bude, budu se s tím muset vypořádat jak to půjde nejlíp. Naslouchám zvukům lodi, její posádky a moře kolem, usmívám se a dál stojím na místě jako socha. |
| |
| V kajutě je klid, loď se pravidelně houpá ve svém rytmu. Na chvíli usnu. Probudí mě nějaký hluk. Jakoby se někdo hádal. Po chvíli však opět slyším jen monotónní šumění moře. Je tady strašný vzduch. Dal by se kousat. Musím na chvíli ven! Neotálím a vydávám se na palubu. Jakmile vystoupám po příkrých schodech, vlna čerstvého vzduchu mě málem porazí. Vaau! vzdechnu hlasitěji než bych si přála. Snad to nikdo neslyšel. Vyjdu ven a připadám si jako v pohádce. Nademnou se třpití hvězdy moře se leskne jako polité stříbrem. Je to nádhera. Opřu se o zábradlí na pravoboku a tiše si šeptám báseň, která mi hned bleskla hlavou: Občas, když svět už spí, usednu tiše stranou. Pod širou klenbu hvězd, jež z hloubi nebes planou. Údery půlnoci mi marně na skráň klepou, Když dojat sleduji tu slavnost velkolepu, kterou v tmách pořádá sám kosmos pro Zemi. Prostě nádhera. připadám si jako malá holka. Ani jsem se nerozhlédla kolem, zda tady nikdo není. Jestli tě někdo slyšel bude si myslet, že jsi padlá na hlavu!!! Na přídi vidím obrys postavy, ale myslím, že je dost daleko na to, aby mě slyšela. Uklidním se a opět se ponořím pohledem na obozor nad nímž jsou rozesety miliony hvězd. |
| |
| Bitevní Löď ráno vylezu z podpalubí, sednu si někam na kraj kde je klid vyndám postupně všechny zbraně a nabrousím je a potom vyleštím pak vyndám stroud a nechám ho proschnout na palubě sem ale pořád uněj a pritom kontroluju věci když uschne stroud, tak jdu na příď lodi kde si zapálím kuřivo po pár tazích se zakuckám,... nejsem zviklý po menčí rozcvičce vyrazím na snídani jestli se tomu tak dá říkat |
| |
| Bitevní loď Po tom co kapitán dohovořil,tak si jdu najít nějakou hezkou kajutu.Hned první kterou zahlédnu se mi velice libí.Je v celku prostorná a na zdi je krásný obraz.Nedívám se ani po jiné a tuto si hned beru. Potom jdu nahoru na palubu,když příjde nějaký člověk a něco říká.Vypadá že nikoho nezná.Jdu tedy za ním a snažím se s ním seznámit. Zdravím,jaké je tvé jméno??? A čekám na odpověď. |
| |
| Plavba na Hnusné Děvce - Noc Procházím se po palubě, hvězdy září společně z měsícem na obloze a většina těch co tu před pár hodinamy stáli sou někde zalezlí, nebo zaneprázněný svou praci. V tom mi hlavou probýhají myšlenky z minulých let. Vše co jsem dělal prožil i zkazil. Procházím se sem a tam po palubě když jsem si všiml strážního koše. Vylezl jsem naodu na stožár na kterém byl zavěšený strážní koš. Opřel jsem se o jeho zábradlí a pozoroval tu dalekou cestu před námy co nás čeká. |
| |
| Bitevní loď Kapitán Thulpa - Když ke mne přišel nějaký muž který snámy popluje na lodi jen jsem se ohlédl přez rameno když na mě začal mluvit. Otočil jsem se a díval na něho z podivuhodným výrazem.Byl to mohutný barbar a tak jsem se jen pousmál a zdělil mu své jméno. Mě se říká Thulpa velitel a kapitán téhle Bitevní Loďi a ty jsi kdo? |
| |
| Loď Hnusná Děvka - Noc Je noc, loď se houpe na vlnách a tu a tam je někdo vzuru. Rannek sedí ve strážním koši, Kapitán studuje své mapy a posádka se stará o věci o které má. Tu a tam někdo další se potuluje po loďi. Hodinu pluje loď klidně když v tom se měsíc schová za černé mraky které sebou nesou nejspíš bouři. Bouře loď nezastihla ale zato sebou přinesla neprustupnou mlhu. V tom si Asha všimne Tmavého dlouhého obrysu pod mořskou hladinou. Jak se to táhne podel Pravého boku loďi, tak se z vody vynoří jakýsy ostnatý hřbet. Vypadá to na ploutev a Asha jako jediná stojí na stejné straně lodi a přesně pod ní se ploutev oběvila. Pouze jen na malou chviličku a hned zase zmizela. V tu chvíli jak ploutev mizí zpět pod hladinu sebou Loď prudce škubne. Ranneka to vytrhlo z pozorování místných skal až málem přepadl ze strážního koše. V tom hned vyběhl kapitán se slovy. Co se děje. Loď sebou trhla znovu, tentokrát silněji Ranneka to vymrštilo ze strážního koše přímo do hlubin moře. Loď s sebou znovu škubla. to už jsou všichni na nohou stojící na palubě s udivením výrazem. Rannek se vynořil z vody a ta jeho zády se pomalu vynořovala mohutná hlava Rannek se otočil a spatřil vynořující se tělo přímo před ním. Jak se tělo vynořilo, spusobylo menší vlnu která Ranneka smetla z pět pod hladinu. Tělo měřilo do šířky 10m a do víšky 30m nad hladinou bylo vidět pouhých 20m. V tom se ozval bouřliví řev který všechny upozornil na kouknutí se na levobok. Před vámi se objěvil Mohutný Mořský Had kterého rybáři nazívají Lorgo je to mohutná bestije která má po těle silné šupiny, hřbet jí obléhají mohutné vostny její tlama je mohutná a tésáky ohromné. Hlavi jí pokrývají po stranách mohutné bodce. Nini začíná boj o vaše životy. |
| |
| U zábradlí Než stačím rozdýchat tu ploutev, běží sem kapitán. Nevím, co se děje, nějaká mořská potvora nás zřejmě otravuje... zkusím "podat hlášení". Ranneku, ty idiote! zakřičím na muže zmítajícího se ve vlnách. Kapitáne, máte nějaké rozkazy? Srdce mi prudce bije. Tak to tdy začalo dřív, než jsem čekala. Jsem přímo a doslova rozhozená. Kapitán nijak nereaguje, zatřesu s ním. No tak, kapitáne, jeden člen posádky se topí a otravuje nás nějaká obluda... Dělejte s tím něco! křičím vyděšeně. Najednou mě však uvnitř pojme starý klid nemrtvých. Proč se tak staráš o tu lidkou chásku? zazní mi v uších můj druhý hlas. |
| |
| Kapitán Kapitán je nesvuj a stuhl. Ze zamyšlení ho vytrhne cukání jeho těla kterým trhá Asha. Kapitán se probere a naslouchá. Všimne si mohutného netvora kterému trčí kus těla z vody. Jen dodá. Kapitán - On se o sebe postará..Rychle do zbraně!! Všichni na netvora... Tichýmy slovy řekne sám pro sebe. Mou lod nedostaneš. |
| |
| Konečně se mi podařilo probrat kapitána. Jen aby... Běžím do kajuty pro meč. Najednou si s ním v ruce připadám divně. Bože, to už jsem fakt všechno zapomněla? |
| |
| Bitevní loď Kapitán - Tak už jsou tu všichni nebudu dál čekat vyplouváme at tam dorazíme před soumrakem! Vytáhněte hlavní plachtu a odvažte lana vyplouváme. Kapitán Thulpa vydává své rozkazy co to dá. Posádka nečeká a začne plnit vše oč kapitán žádal. Bitevní plavidlo vyplouvá z mnouha pasažéry na palubě. Asi 5 mil za přístavním městem je zastihla bouře která přinesla Hnusné Děvce mlhu a Vodní Svtůru. Loďí to houpe sem a tam a jedna vlna za druhou vráží do plavidla. Kapitán se stěží drží vého kurzu. |
| |
| Sedím ve své kajutě najednou něco udeří do lodi poměrně slabě jen se pousměji a pomyslím si že sme narazili asi na nějaký kámen pak znovu bylo to už silné zvedl sem se uchopil meč a vydal se podívat v tom sem slyšel řev několika zmatených námořníků. To nám to začíná brzo tak Leny ted se ukáže jak si vybral Pomysloím si a krásný dlouhý meč určitě hodně ostrý vytasím a měsíc se leskne v jeho ostří. Doufám že ted se ukáže co v nás je do zbraně a zničte tu bestii a hlavně musíme zachránit Ranneka!!! Kapitáne záchrané lao kde je jdu pro něj. Zařvu na něj a na nic nečekám chytl jsem nějaké lano jeden konec zavázal a stožár je dostatečně dlouhé takže by to se mnou nemělo ani škubnout. Meč vrátím do pochvy a drhý konec ovážu kolem mého trupu. Vrhnu se do lubin moře objevím se u Ranneka. Příteli chyt se lana musíme ted šplhat! chytnu jej a začnu šplhat. |
| |
| Koukám na snahu Lenyho. Jo tohle jsem už taky chtěla udělat, chlapče... Chvíli uvažuju, jestli nemám dokázat, co ve mně je, ale rozhodnu se, že ještě počkám. Na tohle je vždycky dost času, Ashado... Takže jen stojím, opřená o svůj meč a přemítám o tom, jak se asi má šupinatý přítel tam dole ve vodě. |
| |
| Hladina Když se kousek ode mne ukázal Leny a pomohl mi z pět nahoru poděkoval jsem mu kývnutím hlavy a aniž bych nějak váhal nebo lapal po dechu tak jsem se chopil meče. Pohlédl jsem na Ashu a jen se pousmál. Na Lenyho jsem křikl. Leny podívej se po olejovích turnách. Skusíme je po nom hodit a někdo by je mohl zapálit zápalným šípem. Vytrhl jsem kopí ze stojanu a vrhl jej na netvora to se od něj skoro zlomilo. Z udivem jsem se pousmál a jen si pro sebe řekl. Tak to bude prušvyh. |
| |
| Pohrdavě a ironicky se usměju na ranneka. Hoří snad voda? |
| |
| I přesto že kolem se rozprostřela mlha a již není nic vidět zůstávám stát na přídi. Marnou snahu prokouknout mlhu vzdám poté co loď do něčeho narazí. Tedy aspoň si to tak myslím. Připadlo mi to jakoby jsme zadrhli o dno, i když možnost že by zde bylo tak mělké dno mi přišla celkem směšná. Druhý náraz už byl poněkud prudší, a vzhledem k tomu že jsem se neměla čeho přichytit tak jsem měla co dělat abych se udržela ve vzpřímené poloze, místo toho abych se rozplácla po palubě. Tohle už mi nepřišlo jako zadrhnutí o dno. A poté co se ozval ohlušující řev nějaké bestie už jsem měla jistotu. Kolem se prohnalo několik námořníků a já se k nim přidala. S mírným úsměvem, ale udiveně jsem pár vteřin zírala na hada. Rannek a Leny se očividně byli koupat, protože právě přelézali zábralí a také podle těch šatů... Rannek zrovna navrhl aby se našel nějaký olej, Ashy ho poněkud odbyla. Odpovím za něj "Voda, ne ale olej ano i na vodě... a jen tak mimochodem zápalné šípy nebudou potřeba..." na dlani se mi roztancují plameny, s větší prudkostí než jsem předvedla předtím. "A šípy miřte na oči je to největší slabina jakou mohou tihle tvorové mít..." pronesu sebejistě |
| |
| Ustoupím. Tak dobře, nebudu se vám do toho míchat, tohle jde mimo mě... |
| |
| Podívám se na Ashu a křiknu. Asho poblíž tebe jsou dvě torny dones je prosím. Mezi tím uvazuji už dvě torny z olejem k sobě za jejich uši, tak aby se dali roztočit a vymrštit po netvorovi. |
| |
| Rozkaz, pane... procedím skrze zuby, naštvaně je po něm hodím a kecnu si na mokrou palubu. Ještě služku ti dělat budu... |
| |
| Nad tím jak se Asha chová jen zakroutím nevěřícně hlavou... Tohle by mělo být o vzájemné pomoci...ne že se jeden naštve a vykašle se na všechno. Radši se ale zdržím poznámek a přejdu k Rannekovi a pomůžu mu s uvazováním dalších dvou toren. Podám mu je už i naplněné olejem. "Házet ale asi budeš muset ty..." |
| |
| Idoveně zírám na Ashu a když ke mě přijde Adomes tak na ní kývnu z poděkováním. Když řekla abych házel já tak jsem si torny přehodil přez rameno a vylézal do strážního koše. Když jsem tam dolezl díval jsem se na levou stranu kde stál Leny z dalšímy tornamy z olejem a byli sme připravení házet. Začal jsem si protáčet nad hlavou dvě torny a vrhl jsem je po Mořském netvorovi ty se mu roztříštily o tělo a já jen čekal až Adomes pošle svuj ohniví plaven. Zbylé dvě jsem měl v záloze. |
| |
| Když se první dvě torny s olejem roztříští o Lorgovy šupiny zapřáhnu se a hodím po něm plnou hrst modrých plamenů. Ty se rozprsknou těsně nad místem, kde předtím dopadly torny. Olej i tak okamžitě chytne, ale vzhledem k tomu jak jsou plameny žravé a že je kolem vlhko brzy zaskomírají. "Víc .." křiknu nahoru a hodím po netvorovi další hrst plamenů, tentokráte mířím mnohem výš- na oči, když už nic jiného, ale spoň by mohl uhnout a Rannek s Lenym by mohli mít moment překvapení, při dalším hodu. Plameny zanechávají ošklinou spáleninu. |
| |
| Jsem připraven hodin další dvě zbývajcí torny z olejem. Kdež to netvor bouchne svím ožehnutým tělem do lodi která se zykymácí a mě vypadnou torny z rukou. Dopadli k zábradlí na krajní kus stožáru u kterého stála Asha. Když jsem si toho všiml křikl jsem na Lenyho a po tom i na Ashu. Leny je to na tobě házej! Věnoval jsem svuj pohled Ashe a taktéž jsem ji věnoval pár slov. Asho je to na tobě musíš to dodělat. Doufal jsem že Asha ví o čem zrovna mluvím a udělá co bude muset. Uchopil jsem kopí hned po tom co jsem sjel po laně dolu na palubu. Kopí držím pravou rukou a mířím netvorovi na jeho velké oči. Když jsem kopí na netvora tak se rychle sehnul a čapnul jednoho z námořníku do tlamy. |
| |
| Mírně zavrávorám, když se loď pod nárazem zhoupne. Pro jistotu se mírně rozkročím, kvůli větší stabilitě, příště už bych měla náraz ustát líp. Rannek něco zezhora volá, když si všimnu že torny leží kousek od Ashy, a že ta slova patřila jí dál se o to nestarám. Když se netvor sehl a chytl jednoho z námořníků mírně jsem se přikrčila. znovu jsem se rozpřáhla že po netvorovi hodím hrst tentokráte čistě bílého čehosi, nejspíše nějaké energie. taky mně napadly blesky, ale nakonec jsem si řekla že radši ne, přece nechci usmažit všechny v okolí, vzhledem k té vodě... |
| |
| Podívám se na Ranneka zoufalýma očima. Tak tohle jsem zvorala... Vezmu torny a vší silou je mrštím proti tělu netvora. Drž se, Ashado, vzpomeň si na ty dny, kdy jsi byla ještě hrdou bojovnicí... |
| |
| Vrhnu obě torny naráz trefil jsem přesně to co jsem chtěl a to oči. Zž ted ten olej musí bát nepříjemný jen vrhnu pohledn na Adomes a vytasím meč strhnu nějakého námořníka bokem a tím mu zachráním život protože měl dopadnout jako jeho přítel. Asho rychle házej dělej! Zakřičím hlavou mi běhají myšlenky jestli jsem udělal dobře že sem ji sem vzal protože ted mne dost naštvala. |
| |
| Rannek nezní opravdu nadšeně. Další co mi nevěří... Sakra já nejsem stavěná na boje na lodi chápe to tady někdo? Pomůžu, když budu moct, ale... Ale asi jsem příliš hrdá na to, abych snesla nějaké urážky... Vlastně jsem v podstatě jen křehký človíček... Natáhnu se pro další dvě torny. Vždyť házím! neodpustím si šeptem ironickou a naštvanou poznámku. |
| |
| Zachytím Lenyho pohled a přikývnu. Znovu hodím po tvorovi hrst plamenů. Zasáhnu přímo oko i když to nebylo tak úplně v plánu. Znuvu se ozve jeho řev, tentokrát bolestně a s nenávistí. Plameny se mu rychle rozšiřují po čumáku. |
| |
| Boj a jeho konec Na lodi to létá sem a tam každý něco dělá z něčím pomáhá a každý se snaží zahnat netvora tam odkud přišel. Lorgo se svím ožehnutým tělem vráží do lodi a bere za svou kořist každého kdo se mu připletl do cesty. Jako prvního sežral prvního námořníka. Druhý mu přišel do cesty při vhazování oštěpu do Lorgova těla. 3 až 4 námořníci byli schozeni do vody a smeteni vlnou kterou Lorgo použil. Když ho však zasáhli další 4 torny z olejem a několik magických sil tak se Lorgo rozhořel mnohem více než před tím. Lorgo sebou mával sem a tam když v tom dostal dalšími dvěmy tornamy které se mu trefili přimo do tlamy. Lorgo měl v jedné torně místo oleje střelný prach o kterém nikdo nevěděl že tam je. Jak se to vše smísilo z ohněm tak nastal výbuch. Lorgovy oxplodovala hlava a kus jeho těla se svalil spátky do hlubyn. Všichni na tomto usilovném boji měli svuj podíl. Ale konečný bod za svou odvahu a dobrou mušku si zasloužila Asha svím hodem, kterým se trefila přímo do Lorgovi tlamy a Adomes která díky své magické síle dosti pomohla. |
| |
| Lorgovi explodovala hlava. Překvapeně se přikrčím, tohle bylo docela nečekané. Udiveně sleduju místo, kde mizí hadovo mohutné tělo v hlubinách. Pomalu přejdu blíž k zábradlí a sleduju zvětšující se krvavou skvrnu, jež se líně roztahuje po hladině. Sleduju jak se rozbouřené moře pomalu uklidňuje. Ani se nepřidávám k všeobecnému veselí nad poražením netvora. Nepůsobím zrovna vesele, spíše tak nějak sklesle. Nepozorovaně se snažím proklouznout pryč a přesunout se zpět na příď a nechám ostatní aby se radovali že jsme tohle přežili. Z malé torny, kterou nosím stále u boku a do které by se nevešlo víc než pár svitků, inkoust a brko, vytáhnu stříbrný řetízek, na jeho konci visí drobný přívěšek, z dálky těžko identifikovatelný. |
| |
| Jakmile netvor skončí v moři, seberu se a co nejméně nápadně uteču. Ne doslova, prostě jen opustím palubu. Seběhnu dolů a najdu kajutu, kterou obsadila Regana. Na posteli leží uzlíček mých věcí. Opatrně jej položím na zem a zamknu se. Padnu na postel a koukám do stropu. Proč proboha proč? Z očí mi pomlau stékají slzy. Není snad lepší zemřít? |
| |
| Konec boje když už je konečně po všem tak jsem se porozhlédl po okolních bocích lodi jestli nenajdu zbylé námořníky. Kapitán našel pouze jednoho který se zachytil o kus Lorgova těla. Procházel jsem palubu s tím že zjistím jaké jsou škody. Škody byli minymální, došel jsem k Lenymu u kterého jsem stál bokem. Muj pohled se na něho natočil a začal jsem mluvit. Jak se ti daří? jako vudce si vedeš dobře. Jen mi dělá starosti Asha chvilku jsem měl pocit že je taková nesvá, nevíš co se sní děje. A Drakil se vubec neukázal. Dopověděl jsem co jsem chtěl a vyslechl jsem si Lenyho. Při jeho slovech jsem mu naslouchal, když v tom jsem si všiml Adomes jak stojí na přídí. Asha byla nejspíš ve své kajutě nebo v podpalubí. |
| |
| ¨Po boji Najednou nastala exploze uhnul jsem kusu odporného masa které odletělo z Lorga. Jen se pousměji na Ashu a Adomes. Nakonec nebude tak zbytečná. Koukám po lodi budeme moc plout dále to je dobře a měli bychom si pospíšit. Pak na mně mluví Rannek. No tak tímhle si jistý nejsem Ranneku nejsem vůdce vede mne nějaký instinkt. Povím mu a usměji se Pak kounu směrem kam se koukl Rannek pomalu se vydám za Adomes. Drakil nebyl jediný kdo se neukázal to si s nimi ještě vyřídím a myslím že mi budou mít co Vysvětlovat. Řeknu a je vidět že tohle mne opravdu namýchlo. Adomes bez tebe bychom byly ztraceni děkuji ti. |
| |
| Na přídi Otočím se k Lenymu, přívěšek v mžiku zmizí v mojí dlani. "To nestojí za řeč..." pousměju se i když v tom výrazu není nic veselého. "Ráda jsem pomohla..." Jistě...a vždycky taky pomůžu když to bude v mých silách...k tomu mně taky cvičili... pomyslím si, ale nevyslovím to nahlas. Bylo by to zbytečné říkat...někdy je lepší říct pár slov než hodinu žvanit o ničem... "Alespoň jsme nezkončili dřív než jsme něco začali, musíme se přece prvně dostat na pevninu...navíc utopit se, nebo nechat se něčím sežrat...ani jedo není zrovna hezká smrt, i když stejně dobrá jako každá jiná..." A teď už žvaníš... pokárám sama sebe v duchu, pro jistotu už dál mlčím. |
| |
| Bitevní lod Bouře lod zavedla do neznámích míst svímy silnýmy vlnamy. Lod se ocitá mezi ledovcí které vytvářejí jaké si obrazce. Mezi těmito ledovci se musí podařit proprou všem lodím které se ženou do dalších zemí. Mezi těmito ledovci nokdo nežije kdom Sirén a Harpii. Tyto stvůry lákají svímy poklady ruzné mořeplavce do náruče smrti. Sirény lákají svím spěvem taktéž potulné mořeplavce so náruče smrti. Ti to mořeplavci se podají spěvu a utonou v hlubynách moře. Niní se musí bitevní lodi podařit proplout tímto bludištěm ledovců pokud možno bez uhony. Hnusná Děvka Lod se taktéž vyskitá poblíž ledovcových ker. Bouře si této lodě ani nevšimla a kapitán je tomu vděčný. Bitevní lod je rychlejší a proto se ocitá v prujezdných ledovcích jako první. Na Hnusné Děvce ted zbívá dojed k ledovcovému bludišti a proplout tak jak musí sama Bitevní lod. |
| |
| Bojová loď Po búrke sa len tak prechádzam po palube... potom sa opriem na okraji lode a sledujem more. Pri tom si len zamrmlem. Trochu chladnejšie ako v prístave. Pozrám sa na okolité ľadovce. Tu teraz bude asi sranda. Ironicky si pomyslím a pomalým krokom sa vydám do mojej kajuty. |
| |
| Hnusná děvka Pomalu vychází slunce a vše je pomalu osvětlováno jeho paprsky. Když ste se blížili k ledovcovím krám za kterýmy vás čeká bludiště, které stráží několik stvůr. Kapitán - Chlapy udělej te vše co vám ted řeknu... Kapitán si k sobě zavolal pár námořníků a vydal jim své rozkazy...Budete muset plout bez sluchu. takže uděláte tohle zacpete si něčím uši..A budete dál kormidlovat a měřit hloubku. hned udělejte co říkám je to jasné!? Vydal své rozkazy a přizval jsi k sobě Lenyho, ten za moment přišel a vyslechl si správy od kapitána. Kapután - Leny at jsou všichni tví přátelé v kajutách. Zamkni je pro jejich bezpečí. To je rozkaz chlapče. Jsou tu Sirény a také několik Harpii tak nedělejte hlouposti ! A zustaňte v kajutách to platí i pro tebe mladíku tak jdi ! Kapitán řekl své otočil se a šel rovnou do Podpalubí. |
| |
| Hnusná Děvka Po té co sme z Lenym domluvili jsem se díval jak Leny mluví z Adomes. Muj pohled zaujal pomalí východ slunce který začal osvětlovat cestu kolem ledovců. Otočil jsem se směrem na ledovce. Nadechl jsem se a znovu vylezl do strážního koše. Jak jsem byl nahoře podíval jsem se skrze mračna ledovců které se táhli pár mil do dálky. Některé ledovce byli skoro vyšší jak naše lod, proto se nedalo odhadnout co je za nimy. Blížili sme se k prvnímu ledovci když kapitán dole na palubě svolával poradu námořníků. Vyprávěl jim o Sirénách a Harpiich které to tu osidlují. Slyšel jsem ho jak žádá své muže aby dělali přesně to co jim ted řekne v těch ledovcovích bludištích. Hned na to si k sobě zavolal Lenyho. Mluvil příliš potichu když kněmu Leny došel a já jsem nevěděl očem se tak baví. Mam jen tušení oč asi jde. Zůstaval jsem dál v košíku, když jsem si v dálce všiml pár stroskotaných lodí. Nad jejich vraky jsem viděl poletovat dvě okřídlená stvoření. Řekl jsem si hlasitě sám pro sebe ... Harpie ... Tak tohohle se kapitán bál ... Slezl jsem dolu ze strážního koše a Leny zrovna odcházel od Kapitána který se vracel do podpalubí. Došel jsem k Lenymu s pár otázkamy které jsem mu musel položit. Očem jsi mluvil z kapitánem? Řekl ti že jsou tu harpie? Podíval jsem se na Lenyho vážným výrazem a čekal co mi řekne. |
| |
| Kajuta, Hnusná děvka Proberu se. Tak teď by ses jim všem mohla jít omluvit... Vstanu a neuvědomím si, že na podlaze mám věci. Šlápnu na ně a jedna z lahviček se roztříští. Vyteče zlatavá tekutina. Naberu ji na prsty a přičichnu si. Tiše zakleju. Tak tohle byl můj nejvzácnější přípravek, přátelé... řeknu si v duchu ironicky a odemknu kajutu. Vyběhnu ven. Mám v plánu omluvit se každému, kterého potkám. |
| |
| lod Jakmile mne kapitán vyzve abych to udělal jen kývnu cestou od něj potkám Ranneka. Běž to kajuty prosím všichni tam půjdem ano jsou taty harpie ale i horší věci. Řeknu a jdu za Adomes Můžu tě poprosit aby jsi šla do kajuty byl to rozkaz kapitna máme se tam zavřít děkuji. Jdu dolů protože všichni jsou v kajutách řeknu jim at tam zůstanou cestou do své kajutry do mne vrazí Asha. Asho běž do kajuty řekl to kapitán je to velmi nebezpečné a on ví co dělá. Řeknu ji a jdu s ní ji dovést ke kajutě. PAk výjdu na palubu. Kapitáne potřebujete tady aspon jednoho muže jsem ochoten riskvat pro tu družinu zůstanu s vámi děkuji. |
| |
| Paluba Když mi to Leny přikázal jen jsem se pousmál a zavrtěl hlavou. Když Leny odešel došel jsem ke Kapitánovi a zeptal jsem se ho přímím hlasem. Tak a ted mi řeknete všechno co ste tu tajil a hned ! Kapitáne. Od Kapitána který ze mne měl docela strach jak se zdálo od pohledu mi řekl vše co jsem chtěl slyšet. V tom se vrátil Leny a pověděl něco kapitánovi. Koukl jsem na Lenyho kterému jsem řekl své. Leny ty vedeš tuhle družinu. Proto by jsi měl zustat na živu...Zustanu tu já jsem skušenější proti takovím svtůrám. Doved je bezpečně až do pevnosti. A hlavně Ashu s Adomes...Udělej co ti říkám přiteli. Prosím tě o to. Z těmito slovy jsem zustal stát na svém místě a čekal Lenyho reakci a zdali mě uposlechne. |
| |
| Bitevní lod Lod v plouvá do pásma ledovcovích ker. Lod v plouvá přímo do pustého labyrintu, když náhle námořník na stožáru ze sebe vydá jen řev a zmizí v oblacích. V tom lod narazí na okraj hrotu ledovce, který spusobyl trhlinu na boku lodi. Trhlina byla sice nad vodou ale vlny které se odráželi od ledovcu se vraceli z pět a voda se vlévala do lodi. Lod začala tímto spusobem spomalovat a toho využilo několik harpii. Jak lod spomalovala tak museli muži k veslum a začít nabírat rychlejší tempo pro lod. Harpie se chopila dalšího námořníka a znovu a znovu další námořník za dalším tak přicházeli o své životy. Sírény spustili svuj spěv který lákal mořeplavce kteří se tak utopili. Na palubě je niní z 30 mužu jen zbylích 16 včetně hrdinů. 9. Námořníku společně s kapitánem se postavili hrozbě tváří tvář když na palubě přistálo několik Harpii. Lod je niní v obležení a kdo ví zdali je jí ještě pomoci. Hrdinové na Bitevní Lodi se ted musí snažit ubránit jediné plovoucí plavidlo o kterém ví že je muže zachránit před utopením. |
| |
| Hnusná děvka Fajn, děkuji ti Leny... vjede do mě neočekávaný vztek. Celou dobu jsem byla v kajutě, proč bych tam měla jít znova? Chcete mě uklidit? Když jsem tak nepotřebná? Co hůř - víc než vztek mě ovládá touha po krvi. Jen to ne, Ashado... Jen to ne... Naštvaně hledím na Lenyho a čekám, co mi dále řekne. |
| |
| Bitevní loď když začnou harpie útočit vezmu kuš a pálím po nich 1 sem minul a podruhé sem trefil jednu hrapii do stehna, ae ta pak chytla jednoho námořníka a odletěla sním pryč "A ku**a." zařvu a odběhnu do jedné kajuty s lucernou ny šipky přivážu kousek látky a látku poleju olejem pak zapálím druhou lucernu a sní vyběhnu ven "Tak poďe vy opeřený sv**ě." zařvu a zapálím šipku a zamířim na jedu hrapii trefím jí do křídla ale od šipky calá chytla a ohořelá padá do moře nabuju další šipku "Tak která de na řadu." ale nevšim sem si že zamnou se objevila jedna harpie a chňapla mě za ramena kuš mi málem vypadla při té bolesti kterou mi harpie zpúsovila svými drápy zmohl sem sem se a vší sílou sem zabodl kuš se šipkou do hrapie která mě pustila o odletěla těžce sem dopadl na palubu z ran na obouch ramenách mi sršela krev kuš dopadla na cáry plachet vedle mě sfoukl sem lampu a okulhal se někam k lidem kde by mi pomohli |
| |
| V noci před bojem Stála jsem v poklidu na boku lodi a kochala se nádherou hvězd. Všimla jsem si, že někdo šplhá do koše a jedné postavy stojící opodál. Všude bylo ticho a klid. A pak přišel ten lehký náraz. Chvíli jsem nevěděla co se děje. Byla jsem zrovna na cestě do kajuty pro svůj luk, když jsem uslyšela o mořském hadovi. Byla jsem u vchodu do podpalubí, když lodí zamával prudký náraz. Uklouzla jsem a po mokré palubě klouzala mezi sudy a sítě na kraji. Zachytávala jsem se všeho, co mi přišlo pod ruku. Hlavou se mi honily myšlenky, že to se může stát jen mě, když mě něco udeřilo do hlavy. Pak byla tma.... Ráno po boji Houpání lodi, klid... Probouzím se a mžourám očima. Překvapí mě sluneční světlo. Vždyť byla noc, mořský had, můj luk... Hlava mě bolí jako střep, na čele mám zaschlý pruh krve, krev mi slepila vlasy. Malátně se posadím, točí se mi celý svět. Zorientuju se jen velice pomalu. Na lodi je nějaký rozruch. Vyhrabu se z haraburdí a až teď mi dochází co se vlatně stalo. No to je báječné. První zkouška, první boj a ty ho proležíš v hromadě smetí! Jak statečné! Vrčím si sama pro sebe. Držím se za hlavu. A koukám jestli nepotkám nějakou známou tvář. Vůbec nevím, co se tady děje, všichni nějak zmateně pobíhají... |
| |
| Bojová loď Sedím si v kajute a rozmýšlam. Potom počujem nejký rachot a krik hore na palube. Čo sa tam deje? Vyšiel som von a zbadal tlupu harpií ako pristávali na palube. Pusmial som sa a vytasil môj meč. Predstavenie začína. Potom sa otočím na ostatných a poviem. Rozbehneme sa na ne všetci naraz alebo po jednom? A čakal som na odpoveď. |
| |
| Hnusná děvka Jakmile na mne Asha začne řvát jen se pousměji. Asho já nepotřebuji mrtvé dobrodruhy nikdo z nás neví co nás tam čeká ty kry se mi nelíbí a asi nejsem sám prosím poslechni pokud neposlechneš budu tě tam muset zavřít a to opravdu nechci. Pak se vrátím za kapitánem Rannek mi řekl co si myslí zase ten lehký usměv a pak nastala chvilka ticha zamyslel jsem se. Jak si řekl Ranneku jsi zkušenější rozhodně to nepipírám rpoto kdyby se mi něco stalo budež užitečnější než já určitě tu skupinu dokážeš vést lépe než já takže prosím tě odejdi ty jsi důležitější jsem o tom přesvcědčen. Po tomhle proslovu si vzpomenu na ostatní členy všechny jsem potkal a řekl jim že májí být v kajutě ale Nanwe. Rozhlížím se po lodi konečně jsem ji zahlédl rychle se za ní rozeběhnu něžně ji zvednu a promluvím k ní. Jsi v pořádku? Poj lehnešsi v kajutě je to příkaz pošlu za tebou nějakého námořníka on ti pomůže nebo ještě líp pošlu za tebou Ranneka já musím tady něco vyřídit. Pojd. Řekl a pak se přes lod kouknu na Ranneka. Někdo tě tady potřenbuje Ranneku pojd prosím a pomož ji. Takhle by mohl jít do kajuty a mohl pochopit že nechci aby tady zůstal nesmí se mi nic stát nikomu se nesmí nic stát. |
| |
| Paluba později už Kajuta Vyslechl jsem si Lenyho verzi, když se odvracel a byl na odchodu řekl jsem mu ještě své to už jsme k sobě stáli ale zády. Já tuhle družinu nevedu, jak sis všiml byl jsem vězen. Dávej na sebe pozor. Procházel jsem ještě lod abych se ujistil že tu nikdo neni. V tom na mě Leny zavolal a řekl mi pár slov. Jen sem na něho kývl a šel za nim. Když jsem k němu došel hned sem spustil. Co se děje? Všiml jsem si Narwë přišla mi trochu malátná jako by se jí něco stalo. Pohlédl jsem na Lenyho se slovy. Co se ji stalo? Když jsem se od Lenyho dozvěděl vše tak jsem Uchopil Narwë do náruče...Na Lenyho jsem jen přikývl se slovy. Pomohu ji tedy. Kde má kajutu odnesu jí at si odpočine. Leny mi ukázal její kajutu, odnesl jsem Narwë v náručí až do její kajuty kde jsem ji položil na postel a postaral jsem se o její zraněnní na hlavě. Po chvilce byla schopná rozhovvoru. Pohlédl jsem na ní jak jsem seděl v křesle v rohu a pronesl jsem pár slov. Co dělá tvá hlava? Byla jsi chvilku v bezvědomí. Je to děs být zamčený v kajutě, místo toho abych bojoval na palubě společně z ostatnímy. Zavrtěl jsem hlavou a díval se do země. |
| |
| Paluba hnusná děvka Rannek pochopil vrátím se za kapitánem. Takže mi prosím řekněte co mám dělat já toho moc neumím ale boj mi jde a jsem schopný zastat i nějaké té práce takže čekám rozkazy. jinak nezkoušejte mne poslat dolů nepůjdu jsem tady jako zástupce naší družiny platí? Usměji se a čekám co mi řekne. Leny tak je to nejlepší kdyby jsi ted zemřel tak by to tak nevadilo ale kdyby zemřel Rannek mise by byla asi neuspěšná. Pomyslím si a je to asi pravda. |
| |
| Hnusná děvka - Paluba Kapitán - Dobře dobře zustan tu. A práce by tu byla, pokud umíš zacházet z lukem, kopím nebo z vrhací sítí tak by se hodil jeden do strážního koše. Ty Harpie mají největší slabinu pod křídli pokud se ti povede zasáhnout je do křídla nebo blízko kněmu jsou dost zranitelné. Nejsou schopni letu a tím padnou na palubu nebo do moře. Pak je mí muži v klidu zabijí. A se sítí tu pomuže tady Parcuss je to dobrý vrhač. Když jsem Lenymu vysvětlil jak na to a on byl na cestě do strážního koše tak jsem jej ještě zastavil a dodal. Tohle si dej do uší. Pomuže to aby jsi neslišel Sirény. Hodil jsem Lenymu kus tvarovaného vosku. Došel jsem ke kormidlu a vydal příkaz všem aby si do uší dali vosk. Niní se všichnmi na lodi chopili svích poviností. První dustojník proběhl všechny kajuty se vzkazem aby si všichni do uší dali vosk který byl na jejich pokojich již připraven. Ted když bylo vše hotovo se lod pomalím tempem začala brodit mezi ledovcovímy kramy a jejich bludištěm z ledovích ker. Náhle se ozval pískot několika Harpii. Tím začíná zábava pro pasažéry a dobrodruhy na Hnusné Děvce. Začíná tuhá boj o přežití na této lodi. |
| |
| Hnusná děvka Naštvaně sleduji Lenyho. Abys tady nakonec nebyl mrtvý ty... proběhne mi hlavou znechuceně. Otočím se na podpatku a pomalu se vracím do kajuty. Tohle mi byl vážně čert dlužen... zamumlám a zamknu. Nejraději bych ten klíč někam zahodila. A proč vlastně ne? Vezmu klíč, pevně jej sevřu v dlani a se zavřenýma očima jej odhodím. Jsem natolik líná, že se nemusím obávat toho, že bych ho v malé kajutě začala hledat. Leda po hodně velké krizi... usměju se a vytáíhnu svitek pergamenu. Začnu na něj psát dopis. |
| |
| Bitevní lod Několik námořníku se přidalo k Dannienovi při utoku. Harpii bylo několik a dvě z nich se vrhli na Danniena ten stěží vykríval jejich utoky. První Harpie padla pod jeho ranou. Druhá popadla kus dřeva do svích pařátu a vyběhla na Danniena. Další se vrhla na Ronala a dalších přibívalo. Bitevní lod byla obsazena harpiemy. |
| |
| Dannienovi říkám : Poběžíme na ně všichni a hned. .. Jakmile to dořeknu ,tak vytasím své válečné kladivo a zaútočím na harpii,která mě napadla. Harpii jsem odpálil.Odletěla do moře. Teď běžím za Ernestem,abych ho mohl aspoň trochu ochránit. 5íkám mu : Sleduj záda,já budu krýt předek a když tak mě upozorni,že se blíží od zadu.. Jak jsem to dořekl,tak jenom stojíma čekámaž se ke mně nějaká harpie přiblíží. |
| |
| Loď Hnusná Děvka Není mi zrovna dvakrát po chuti že bych měla někam zbaběle zalézt, i když vím že to bude asi to nejlepší...Trochu s nevolí a krátkým váháním nakonec vlezu do podpalubí a zamířím ke své kajutě. Po cestě si sama pro sebe něco vykládám, nejspíš podle tónu je to něco ve stylu že sem mohla zustat na pevnině, když mam teď zalezt... V půli chodby potkám Lenyho a jen se na něj usměju a pak zapadnu do své kajuty. Rázně za sebou zavřu dveře, ale nezamknu se, klíč nechám zastrčený v zámku z vnitřní strany. Za chvíli přijde námořník a že prý si máme do uší dát ucpávky. jen nad tím mávnu rukou a dál se tím nezabývám. jen v zámku otočím klíčem na jeden západ a praštím sebou do postele. Na ucpávky do uší už ani nepomyslím. Jednou rukou jsem zašátrala po své brašně a nahmátla v ní knihu. Se zájmem jsem se do ní začetla. Nakonec by se to dalo takhle přečkat...aspoň si zase po dlouhé době něco přečtu...vlastně knihu jsem neměla v rukách už hodně dlouho... uvažuju vduchu. Najednou se ozve poněkud nepříjemný zvuk. Jakoby někdo přejížděl nehty po naleštěnné kamenné desce. Po chvíli mi dojde co to je -harpie. Zakroutím hlavou, jakobych se snažila ten zvuk setřást nebo odehnat a dál se snažím soustředit na knihu. |
| |
| V kajutě Hledím na Ranneka s ošetřenou hlavou. Vše ve mě vře. Místo, abych byla k užitku musí tu o mě pečovat jako o malé dítě. Přesně to zčeho jsme utekla, to se ke mě jako bumerangem vrací. Zaženu rozčilení a usměju se na mého nového pečovatele. Díky Ranneku, díky za vše.. takhle sjem si teda začátek dobrodružství nepředstavovala... taky bych raději posílala šípy vstříc těm obludám. řeknu a chytím se za hlavu, pořád nepříjemně bolí. Proč vůbec musíme být tady??? Nikdy jsme žádnou Harpii neviděla a tím, že budu sedět tady dole se to asi nezmění. Zkontroluju jestli mám všechny věci. Mé zbraně leží tak jak jsme je zanechala a vak jakbysmet. Uklidním se. Až teď si uvědomím, že jsem nikdy nebyla sama s cizím mužem v jedné místnosti. Hmm, kdyby tohle ještě před nedávnem někdo zjistil, byl by to neuvěřitelný skandál. vtipně mě napadne a trochu se usměju. |
| |
| Kajuta Jak tak sedím v kajutě jen se dívám kolem když se Narwë pustí do řeči. Jen jsem se na ní pousmál a reagoval na její slova. To nestojí za řeč, i za tu dobu co jsem velel u Vaash tak jsem také byl jeden den mimo. Muže se to stát každému. A ted by sis měla spíše odpočinout nežli posílat někam své šípy. Dopovím a zachitím zvuk Harpiio skřeku. Vstanu a dojdu k malému okenku a vídím kus od nás poletovat několik Harpii které mají namířeno sem. Zdá se že tu bude rušno. Měl bych být nahoře a né tady. Znovu jsem se šel posadit do křesla v rohu. Dveře jsem ani neskoušel otevřít protože byli zamčené samotným Lenym. |
| |
| Kajuta Velel? Hmm no teda... napdne mě. Mám na něj tisíce otázek, ale nebud use chovat jako malá holka. Odpčívat? Ležela jsem v sudech celou noc, myslím, že jsem se naodpočívala až dost! zamumlám si naštvaně pod nosem. Vstanu a jdu se podívat k okýnku. Skřeky linoucí se kolem jsou nechutné. V kombinací s bolestí hlavy mám pocit, že se mi každou chvíli rozletí na kusy! |
| |
| Bojová lod Prikývnem ronalovi a rozbehnem sa na harpie . ˇuskokami a sekaním som zabíjal jednu po druhej večšinou ale sekom po tvári alebo prebodnutím krku. To sa zdalo najvhodnejšie. Potom som sa ale trošku stiahol ku okraju lode. Potreboval som kriť si chrbát. |
| |
| Bitevní loď ovážu celekm hluboké rány kusem látky a věci hodím do rohu kajuty vezmu si štít a palcát vyběhnu na horní palubu a když vidím že Dannien a eště pár lidí sou oblíčeni harpiemi uvidím na zemi v plachtě ležet mou kuši zvednu ji založím šipku a vystřelím po horpii nejblíž u nich tím na sebe strhnu pozornost odhodím kuš a naběhnu ke skupince mavajíc palcátem nad hlavou prohodím směrem k Dannienovi "Tak sem tu, nepotřebujete pomoct?" |
| |
| Kajuta Opravdu víc se už nudit nemůžu. Dopis pro svého starého přítele jsem zmačkám a hodím do kouta. Stejně by mu nedošel... Zavřu lahvičku s inkoustem a odhodím psací potřebu. Jestli nechali zavřít jen mě, tak tady někoho zabiju!!! Začíná vě mně vřít vztek. Vytáhnu jednu karafu z čirého skla. Je v ní záhadná červená tekutina. Usměju se. Seberu brko a místo něj se mi na dlani objeví křišťálová číše. Obsah karafy vyliju do ní. Elegantně zakroužím s obsahem. Vlastně proč by ne... Však oni ještě rádi přijdou... řeknu si spokojeně, sednu si na palandu a přiložím číši k ústům. Smočím v ní rty a okamžitě mi lehce zazáří oči. Ano, je to přímo skvělé... I když čerstvá by byla lepší... |
| |
| Paluba hnusné děvky Usměji si když mi kapitán poví kam mířit vzpomenu si na lekce s lukem a kuší. Ano mistr mi vyprávěl o střelbě a párkrát jsem ji i zkusil prý mám na ni talent takže snad něco svedu. Vystřelím s kuše na jednu z harpijí trefím ji přímo pd křídlo a další střelba mi opravdu jde najednou se otočím. a zachráním další život sice spadl do beden ale náš vrhač tphle jistě přežije avšak na mne se ted vrhají harpije vytasím meč v koši je malý prostor a nedá se uhýbat. Seknu na hlavu z harpijí rána minula ale šipka v druhé ruce ji zasáhla do srdce padla na palubu. Další jsem utal hlavu jenže jedna mne shodila na palubu byl to velký otřes z hlavy mi teče pramínek krve. Tos tomu dal Leny malátně vstanu a seknu na harpyji který mne chtěla svými drápy roztrhat.Krvácí a pomalu umírá jenže mé síli nejsou nekonečné dlouho nevydržím. Ranneku pomoc Opravdu hlasitě jsem zařval nevím jestli to slyšel ale možná Adomes která nemá ucpávky něco slyšela. |
| |
| Kajuta Můj citlivý sluch navíc povzbuzený malým občerstvení zachytí křik Lenyho. Nech ho se v tom vysmažit... Teď je tvá příležitost... Rozhodla jsem se pro druhou variantu. Klíč mi sám vletěl do ruky, ani jsem jej nemusela hledat. Běžím za doznívajícím hlasem velitele. Co se děje, Leny? vykřiknu a skloním se k němu, pozorně sledujíc okolí. |
| |
| Kajuta-hnusná děvka Usměji se když příjde asha není to ta osoba kterou sem čekal ale ted mi je to docela jedno zrovna jsem uhnul drápu hrapyje a usekl jí nohy kolem mě byly asi další 4. Ty se ještě ptáš s čím potřebuji pomoc Zařvu a je vidět že mne to dost naštvalo. Další můj uder míří na hlavu jedné s harpyjí ovšem ona uhla ale ta za ní nic netušila padla na kajutu. |
| |
| Paluba, Leny Usměju se. Promiň, Leny. Dovol mi, abych ti také něco ukázala... řeknu a z kotníku sejmu dýku. Jediným pohledem jsou z nich tři. Mrštím je na nejbližší harpyje, přesně zasáhnu jejich nejcitlivější místa. Nejdříve se jich zbavíme a pak tě vykurýruju. Ovšem se slibem, že mě nepráskneš... řeknu tajemně. Ano, krev dokonale zabírá... Proč tě to jen nenapdlo dřív? Nechtěla jsem být zase ta zrůda... |
| |
| Paluba Díky docela dobré hody jinak jak to že tedka si dokázala tak skvle bjovat a předtím si nám byla spíše na obtíž? zeptám se a usměji se. Koukám jak jsem dopadl je to dobrý přežiju to ale zdaleka není konec zase vstanu a vezmu mou střelnou zbran a opět lezu do koše. |
| |
| Bojová loď Mrknem na ernesta No.. tá by sa hodila.... nech čo najskor zlikvidujeme tú haveď! Potom pokračujem stále v boji... stále tým istým sposobom prípadne s menšími obmenami,. |
| |
| Bitevní lod Několik Harpii stále utočí a jen tak se nedají odradit. Již po 3 náletu semou nesou kusy nedovích ker a tím bombardují posádku na lodi. První hozená kra těsně minula Danniena Druhá dostala jednoho známořníků. Dalších pár ker začali házet spíše do lodi aby ji dostali ke dnu. Několik ker prorazilo palubní desky a kry se dostali do podpalubí. Harpii je přiliš moc a jsou vychytralé. Nejlepší obranou je dobrý utok z luky. Hnusná Děvka Harpie se dostávají čím dál tim víc na palubu a námořníci odrážejí jeden utok za druhým. Leny Asha a spol si vedou dobře Harpii začíná ubívat je jich ale stále pořád dost. Jak Leny vylezl do koše několik Harpii se ho v tom snažilo odradit. Létali na něho z těsným odstupem jejich křídel od jeho těla. Snaží se Lenyho smést dolu ze strážního koše. Přitom Harpie dělají tu samou taktiku jako na Bitevní lodi tak též mají v rukou ledové kry a vrhají je po posádce Hnusné Děvky. Která se snaží odolat jakému koli utoku. Sirény do toho spouštějí svou písen, někdo z námořníku si nedal do uší ucpávky a jde po zvuku písně je moc ukraje když jedna Harpie letící kolem utne hlavu námořníkovi svímy ostrýmy hrany křídel. |
| |
| Kajuta Sedím v kajitě když slyším nárazy do lodi. Pomyslím si...Snad né znovu ten netvor...Zmyšlenkami na netvora vletí do okna kajuty vetší kra ledu. Místo okna tam ted je díra kterou se dá proléz. Podívám se na Narwë které s usměvem řeknu. Tak tohle značí že nás asi potřebujou všechny nahoře...Pujdeme těm Harpiim otrhat peří. Vyhodil jsem kus prastěradla které jsem smotal do uzlu aby se po nom dalo vyléz. Na konec prostěradla jsem připevnil dýku která se zachytila mezi sudy. Jak jsem si byl jist že se po tom dá vyléz začal jsem šplhat z mečem na zádech. Když jsem dolezl nahoru všiml jsem si těla námořníka, nerozpoznal jsem kdo to je protože mu chyběla hlava. Na zemy jsem sebral válící se luk společně z toulcem šípů. Natáhl jsem první a Harpie letící kolem Lenyho se pyruletou řítila k zemi. Když jsem zasáhl její pravé křídlo. Leny se na mě podíval s usměvem a nadále pokračoval v boji. Harpie která měla namířeno ke smrtí se však v puli cesty na zem schopila, řítila se proti mě, neváhal jsem natáhnout luk a vystřelit. Šíp jí prolétl hlavou, Harpie dopadla na palubu div nepoškrábala desky paluby. Rozběhl jsem se na vyvýšené místo od kud jsem pálil jeden šíp za druhým do Harpii. |
| |
| Hnusná Děvka Rozzáří se mi oči, když Rannek vyřkne tu kouzelnou větičku, bolest hlavy je tatam, když si pomyslím, že konečně můžu předvést, co ve mě je! Šplhání po prostěradle si mi příliš nezamlouvá, ale co se dá dělat. Popadnu svůj mistrovský luk a hodím si ho přes záda, stejně jako toulec s prvotřídními šípy. Během chvilky visím na prostěradle a bojuji s vlnami pode mnou, které si pohrávají nejen s lodí, ale i se mnou. S menšími problémy se za chvíli ocitám na palubě. Všude je zmatek a pach smrti. Rozsápaná těla málo obezřetných námořníků mi napoví, že bych se neměla držet na volném prostoru. Přičupnu proto zády k jedné ze stěn, ze dvou stran bezpečně kryta. Koukám, kde by se mí opeření miláčci hodili nejvíce. Napínám tětivu a pálím šípy, dávám si záležet, aby vždy přesně trefily svůj cíl. Mířím těm potvorám na krk. Napnout - zamířit - zadržet dech - povolit, napnout - zamířit - zadržet dech - povolit... neustále se mi honí hlavou tak, jak mě to můj učitel učil... |
| |
| Nahoře z paluby se ozve čísi zařvání, slyším ho poněkud tlumeně a moc mu nevěnuji pozornost. Po nějaké době se ozvou duté rány na palubě, jakoby kameny dopadající na dřevo. To už se zvednu, knihu rozvláčný pohybem hodím zpět do batohu a odemknu dveře. Bez jakékoliv zbraně vyběhnu na palubu. Tak tak se sehnu před jednou z harpyjí, až se divím že jsem nepřišla o hlavu a trošku překvapeně za ní kouknu. Druhá, která se pokouší o útok už takové štěstí že jen proletí kolem nemá. Mrsknu po ní hrast plamenů. Jedno křídlo ji ihned vzplane plameny a ona se zřítí na palubu. Neváhám a jednomu námořníkovi...tedy spíš jen tělu námořníka, vytrhnu dýku z ruky, kterou stále křečovitě svíral, a zabodnu ji harpii do krku. Rozhlížím se, která další bude mít tolik odvahy a zase se přiblíží. V duchu se zařeknu ža ta, která to zkusí bude následovat osud své přítelkyně... Tak pojďte vy mršky... Odněkud zazní hlas sirén, téměř ho nevnímám. Připadne mi jen jako protivné vrzání rozladěných nástrojů než jako "líbezný" zpěv, tak jak je popisován. |
| |
| paluba Lezu na koš všude kolem mně je plno harpyjí luk a šípi jsem hodil do koše abych mohl vytasit meč a aspon trichu se bránit jedné s harpyjí která mi chtěla vzít luk jsem usekl ruku a hned po té hlavu s většími obížemi jsem se dostal na koš a vybudoval si u harpyjí respekt protože jich ke mně už tolik neletí to mi ale dává příležitost postřílet je. Kouknu na Ranneka za ním je jedna s harpijí a chce mu useknout hlavu. Zamířím natáhnu Rannekovy kolem hlavy zasviští šíp koukl na mne jako na zrádce ale jakmile uslyšel dopad těla za ním jen se usmál. Poté namířím na jednu hrfpyji která má v pařátech pořádnou kru sestřellím ji a led spadne do vody. Najednou náraz tma jedna z ker mne trefí a mé bezvládné tělo padá na kajutu zranění na hlavě se opbnovilo a padám do bezvědomí. |
| |
| "Leny!" polekaně vykřiknu, když vidím jak spadl na palubu. Doběhnu k němu a kleknu si vedle něho. Zkontroluju mu zranění a opatrně mu hlavu podložím poskládaným pláštěm. "Neboj...to bude dobrý..." zašeptám nevědomky. Najednou mám strach, nejen o Lenyho ale i o všechny ostatní. Nevšimnu si blížící se harpyje a ta mi zarýje drápy do zad. Zůstanou mi na nich krvavé rýhy. Bolestně a podrážděně zavrčím. Švihem po ní mrsknu hrst plamenů, které ji zasáhnou do zad. "Tohle už nezkoušejte.." cítím jak mi po zádech stékají pramínky krve, ale vím že to nebude nic hrozného, snad jen nějakou dobu budu mít trochu problém s některými pohyby. Zůstávám u Lenyho rozhodnuta ho bránit a vztekle házím po harpyjích plameny. Je vidět že jsem se naštvala a že těm potvorám nic nedaruju. |
| |
| Rychle se podívám na Adomes. Běž bojovat, postarám se o něj, vážně... řeknu rychle a skloním se k Lenymu. Dlužím vám to, všem, tak už běž... prosím ji očima. Jsem nervózní, potřebuju se dostat do ústraní a hlavně doufám, že Adomes doopravdy odejde. Nechci vyzradit své tajemství a síly dlouho nevydrží. |
| |
| "Ne, to v žádném případě...Nebudu riskovat že vás některá smete..." Nesouhlasně zavrtím hlavou. Odpovídám ji aniž bych se na ni podívala, stále sleduju ty potvory, které kolem krouží jako supi... Hlavně neodejdu od Lenyho... bleskne mi hlavou až mně ta myšlenka překvapí. Nespouštím obloho z očí, ale periferně začnu sledovat Ashu. V zádech mi pulzuje nepříjemná bolest, ale téměř ji nevnímám, zřejmě díky adrenalinu v krvi, pořádné peklo se dostaví teprve až po boji... |
| |
| Dobře... V tom případě tě žádám o mlčenlivost... řeknu nezaujatě, vytáhnu dýku a skropím svou krví Lenyho rty. Myslím, že víš, kdo jsem. Neboj, neublíží mu to. Pomůže. Vyléčí. Tak ty mě holka nemáš zrovna v lásce.. Jako ostatní... Pokusím se o úsměv. Myslím, že ti nejde o ty harpyje, Adomes... |
| |
| "Jen aby z něj nebyl tvůj společník...Aby nebyl stejný jako ty..." neřeknu to nijak urážlivě spíš s nádechem strachu v hlase. To jí popřít nemůžeš že něco cítíš a tušíš o tom co je zač... Její druhou poznámku přejdu s mlčením - raději. Stejně nemám moc co ji do toho mluvit, sama nejsem o nic lepší. "No a i kdyby tak by to bylo úplně jedno...trestné to není...a myslím že kdybych tu nebyla kvůli harpyjím tak jsem klidně zůstala dole v kajutě..." |
| |
| Můj společník z něj nebude, to bych musela udělat něco jiného... Věř mi, že na tohle je vždycky času dost... No Adomes? usměju se. Měli bychom ho dostat pryč, aby nepřišel k ještě větší úhoně, než se probere. Nemusíš o něj mít strach, jestli měl nějaké starší zranění, vyhojí mu to i ono... snažím se mluvit bez příkrasného tónu. Aspoň k něčemu jsem dobrá... poznamenám. Ale doufám, že mě neprozradíš, nikoho tady nezabiju... |
| |
| "Neboj..." Prozradit tebe, prozradila bych i sebe... mám ještě chuť doříct, ale zůstanu mlčet. Mrsknu po nejbližší harpyji hrst ohně, to by snad zas na chvili mohlo zaměstnat a obrátím se k Lenymu. Upřeně se na něj podívám a cosi tiše zamumlám. Jeho tělo se vznese lehce do vzduchu. Podívám se na Ashu a jen pokrčím rameny. "Dostaň ho do bezpečí, pujdu za vámi a budu vám hlídat záda.." |
| |
| Boj Muj pohled zaujme Adomes s Ashou jak spolu hooří u těla Lenyho. I tak ale stále bojují Leny bude v pořádku pomyslím si a nepřestávám bojovat. Když si všimnu dámořníka kterého zrovna čapla jedna z Harpii vystřelil jsem po ní několik šípů dva znich se ji zabodli do křídla a hned pustila námořníka do plachet. Další Harpie mě smetla do vody. Vlny mě odehnávali někam dál nežli jsem čekal. |
| |
| Samozřejmě, Adomes... A díky... Zkusím ti věřit.. usměju se. Dostanu Lenyho do nejbližší volné kajuty. Cítím, jak mě opouští síly. Ještě ne... Musíš vydržet... Stěží držím rozlepené oči. No tak, prober se už konečně.... šeptám nad Lenym, ležícím pohodlně na posteli. |
| |
| Paluba hnusné děvky Tma velká černá tma a najednou začnu pomalu otevírat oči matně vidím Ashu a slyším Adomes jak něco říká najednou mé těle nese nějaká neviditelná síla. To je dobrý Leny se o sebe postará Jako bych jim to říkal přitom sem si to sám pomyslel. To je dobrý to nějak zvládnu Řeknu a postavím se na nohy. Pak uslyším žblunknutí kouknu se a zahlédnu Ranneka jak se koupe. Malátně jdu k lanu a a hodím ho Rannekovy do vody. Je od něj nějakých 30 cm. Poté jsem se posadil jsem velmi sláb... |
| |
| Trošku s obavami se podívám na Lenyho. "Prosímtě zůstaň radši sedět...Nebo nejlíp, jdi si odpočinout do kajuty, než ti bude zase líp." řeknu to mírně ustrašeně. Dojdu k zábradlí a nakloním se přes něj. Chvíli sleduju Raneka máchajícího se ve vodě a doufám že se zachytí. Jsem připravená aspoň se pokusit ho vytáhnout. |
| |
| Voda po chvilce paluba Natáhl jsem se pro lano od Lenyho. Vylel jsem po něm nahoru z pět na palubu. Vytáhl jsem meč z pochvy a začal sním sekat po Harpii která se sápala na Lenyho. Jak jsem ji dostal zásahem do týla padla na palubu v kaluži krve dolší Harpie letící kolem mě sekla přez záda. Padl jsem na kolena pohlédl jsem na Adomes jak pomáhá Lenymu a nemohl jsem je nechat nekryté. Vschopil jsem se a popadl nuž u pasu ten jsem vrhl po Harpii kterou jsem trefil do křídla. Tu ještě Adomes dodělala svím ohnivím kouzlem. |
| |
| Děkovně kývnu hlavou na Ranneka. "Zvládneš to? Nebo bys taky měl jit se schovat..." Sejmu další harpyji, která se oběvila Rannekovi za zády. Zranění na zádech už se začíná ozývat. Bolestně syknu, ale dál tomu nevěnuju pozornost. Pomůžu vstát Lenymu a čekám na Rannekovu odpověď. |
| |
| Pokračování boje Věnuji Adomes svuj pohled a odpovím. Zvládnu to, postarej se o zraněné...A taky o sebe,.Ted už běž. Seberu svuj luk který mi vypadl když jsel letěl přez palubu. A vystřelím několik šípu po blížící se Harpii. Ta po třech šípech trefených do křídel a těla se svalí do moře. Tak pokračuji i nadále. |
| |
| Snažím se pomoct, kde můžu, i když je mi jasné, že ve chvíli, kdy už Leny znovu stojí na nohou, jsem opět jen stínem. Stínem, který se hodí jen k něčemu. A navíc mi dochází síly, které jsem věnovala veliteli. Magie mě opustila, takže mi zbývá jen házet kolem sebe co mi přijde pod ruku. |
| |
| Paluba HD Boj všude zuří. Rannek je už vpořádku na palubě, ale Adomes je zraněná. Situace se nevyvíjí vůbec slibně. Kde se ksakru pořád berou? To snad nikdy nezkončí. Nadšení, které jsem měla na počátku střídá obava z všudypřítomné smrti a náhlá únava. Rozeběhenu se ke svým společníkům. Neustále ovšem střílím šípy po opeřených příšerách. Jednu dostanu jedním šípem. Ani nevím, jak se mi to povedlo. Trefila jsem přímo krční tepnu. S Krví tryskající z hrdla se řítí do moře. To už je zbarvené krví a na některých úlovcích už si pochutnává různa mořská havěŤ přilákána pachem krve. Doběhnu ke skupině: Jste všichni vpořádku??? Za chvíli mi dojdou šípy! |
| |
| Přikývnu. "Za chvili jsem zpět..." Pomůžu Lenymu zpět do kajuty. "Odpočiň si, my to zvladnem." usměju se a vyběhnuu zpět na palubu. Po cestě se ale stavím do své kajuty a popadnu pár dýk, které mám v brašně. Tentokráte už z podpalubí vycházím opatrněji než předtím, nechci si zopakovat předchozí šok z toho jak mně málem jedna z harpyjí oskalpovala... Po nejbližší jsem hodila jednu z dýk. Všimla jsem si že Ashe jaksi došel arzenál. Opatrně jsem se k ní přesunula. "Na tumáš..." podám ji dýky a po další harpyji mrsknu opět hrst ohně. Riskuješ.... vyčtu si sama v duchu, ale dál to neřeším, snad mi tak rychle síly nedojdou i když také díky zranění ubývají rychleji než bych si přála. |
| |
| Díky... odpovím Adomes s úsměvem. Převezmu dýky a začnu je vrhat kolem sebe. Naneštěstí mě však něco zasáhne a já vyčerpáním padám k zemi, v bezvědomí. |
| |
| adomes mi pomůže do kajuty na stoel je láhev s červeným lektvarem usměje se na mne a já ji usměv oplatím. Podej mi rpsím ten lektvar je to lečivé potom už budu schopný bojovat. Děkuji. Některé slova jsou skoro nesrozumitelná ale pochopila si že chci ten lektvar vypil jsem jej. A najednou jako by se do mne vlila nová síla kouknu na tvá záda. Tady máš pomůže ti to a ještě nech Rannekovy Řeknu a podám ji tak polovinu té láhve na tu ránu na zádech to bude stačit. Tak jdeme. Vezmu meč opět mám spoustu sil a jsem zase zpátky v boji. Tak co harpyje pořád mne chcete dosat můžete se o to pokusit. Křičím přitom se směju vypadám jako blázen. Nejbližší harpyje spadne na palubu bez hlavy rozeběhnu se dalším a sekám je všude ožně jsem mnohem rychlejší ne předtím. |
| |
| Paluba HD Vaa!vyjeknu, když Adomes vytvoří plamen. Uklidním se a dál se soustředím na nepřátele! Asha upadla. Kleknu k ní: Asho co je ti? Prohlédnu jestli není někde viditelně zraněná. Adomes umíš ji nějak pomoci?? Můžu ji dostat dolů, ale potřebuju, aby mě někdo kryl! |
| |
| HD Kouknu na Narwe. Usměji se a přiběhnu k ní chytnu Ashu do náruče. Klid odnesu ji mám ted dost sil aspon zatím a až se odsud dostanem vše bude v pohodě myslím že jen padla vyčerpáním má toho moc za sebou. Povím a Jdu z Ashou do podpalubí. Těsně kolem mne proletěla harpyje Asha měla u pasu dýku vzal jsem ji a vrhl po hrapyji trefil jsem ji krk spadla na palubu a nevím jestli ještě žiej. Pak se našel kajutu která nebyla vůbec zničena. Položil jsem Ashu na postel a vracel jsem Doběhl jsem k Rannekovy a dal mu dopít ten lektvar. Tady příteli. Podám mu to a stojím u něj než to vypije pak zase odběhnu pojovat s těma potvorama. |
| |
| "Pomoct neumím...jediné co můžu ti ji trochu nechad nadnášet...léčit neumím...bohužel...a neboj, krýt tě klidně budu." Jemně kývnu rukou a Asha se vznese do vzduchu. Kryju odchod Narwë. Když jsou obě v bezpečí oddychnu si. Na chvíli se přestanu soustředit, což je poněkud osudné, jedna z harpyjí na mně zaútočí. Stačím téměř uskočit. Místo drápy mne zasáhne křídlem a skoro se ji podaří mě omráčit. Tvrdě dopadnu na palubu. Nejsem v bezvědomí a pokusím se zvednout, ale očividně se mi to nějak nedaří. vyškrábu se na nohy a mírně zavrávorám, zachytím a se o nejbližší něco, co se mi porzatím nedaří identifikovat, nejspíše nějaká dřevěná bedna. Zatřepu hlavou, jakobych se snažila rozehnat tu mlhu, která se mi oběvila před očima. Harpyje svůj let taky nezvládla zrovna na jedničku a dopadla na palubu. Sezbírala se rychleji než já a nevypadá zrovna přátelsky. |
| |
| Vrátím se z podlpalubí kde jsem kryl Narwe a Ashu Uvidím tam Adomes leží na zemi a pomalu k ní postupuje harpyje zezadu se k ní přiblížím a bodnu ji do zad Adomes zahlédne můj obličej usměji se. A zvednu ji. Je ti dobře potřebuješ něco? Zeptám se a zvednu ji když v tom mne kousek ledu trefí do zad prohnu se a málem spadnu na Adomes ale ustál jsem to. Promin. Otočím se a tam stojí o hodně větší harpyje než ostatní má velké drápy a oči plné zlosti. Myslím že mám problém. Řeknu a seknu ji ani se nehla a očividně ji to skoro ani nebolelo. Pokouším se o piruety a běhám kolem ní sekám jak zběsilí ale ona nic pak jen máchne křídlem a odhodí mne do beden znovu k n přiběhnu a vyskočím zarazím ji dýku do krku začně ji z něj téct krev to mji očividně nštvalo vzlétla ale spadla naneštěstí na mne spadla už mrtvá ale její těžké tělo mi nejspíš zlomilo obě nohy a roce ještě že jsem měl to brnění jinak by byl polámaný i hrudník. |
| |
| Paluba HD Vybíhám na palubu a nestačím se divit. Adomes je zraněná, a Leny se bije s nějakou přerostlou mrchou. PO chvíli ji dostane, lae není na tom zrovna dobře. Vjede do mě vlna vzteku! A mám toho právě dost! TAk pojďte vy potvory!!!! Zhluboka se nadechnu a razím si cestu k Lenymu. Napínám tětivu úplně u líčka, aby každý můj šíp letěl rychlostí, která těm koho zasáhne přinese jistou smrt. Mířím zase na krky, ale jedna z nich se obratně vyhla a jen jsem upoutala její pozornost. Míří přímo na mě. Nasazuju šíp, ale je moc blízko vystřelím a ona se vrhne přímo na mě. Rychlostí s jako letěla mě smetla do hromady rozsápaných těl. vyrazila mi dech, ale po chvíli přišla i o ten svůj. šíp ji proťal hrudní kost a zasáhl srdce. Vyhrabu se z pod ní, tělo mám rozlámané. Ale Zvednu se. Trochu otřesena běžím za Lenym a snažím se jej krýt. Můžeš jít? |
| |
| "N-ne, to je dobrý...jen...jen chviličku..." dostanu ze sebe. Svezu se zase na zem a zůstanu se zavřenýma očima sedět u bedny. Matně vnímám boj kousek ode mně. Najednou nastane ticho. Boj vedle se neozývá. Trochu s námahou otevřu oči. Jsem ospalá, mám pocit že se mi hlava rozskočí na tisíce kousků. I přesto tiše zamumlám pár slov a tělo té přerostlé příšery se vznese a odkryje Lenyho tělo. Bolestně se na něj podívám. S vypětím všech sil k němu dokulhám téměř doplazím a opatrně prohlížím jeho zranění. Snažím se mít při tom co nejjasnější hlavu i když to není snadné. Jeho zlomeniny vypadají ošklivě. Otočím se na Narwë "Prosím, musíš ho dostat do bezpečí... ja už to nezvládnu..." je vidět že to kouzlo na uzvednutí té potvory si vybralo svou daň. Síly mně rychle opouštějí, přesto se silou vůle stále držím při vědomí. |
| |
| Ne - nemůžu tě tady nechat!! To nejde! řekne Adomes. Kruci , co dělat. Oba je odsud endostanu! Už aby byl konec! Budu vás krýt oba, schováme se někde tady, já jsem vpořádku, trochu potlučená, ale zvládnu od nás držet ty potvory dostatečně daleko! řeknu jí a neustále kontroluju, aby se některá nepřiblížila. Teda, alespoň pokud mi nedojdou šípy. |
| |
| Paluba Jak kemě Leny přispěchal s tím napojen ani jsem se neptal co to je ale pokud to je od přitele tak poslechnu. Vypiji ten nápoj a po chvíli cítím jak se mi rány hojí. Něco v té láhvy zbylo. uschoval jsem zbytek léku do koženého měchu který jsem si přidělal k pasu. Když jsem i všiml Lenyho jak zas zmizel ocitl se u nějaké větší Harpie. Snažím se doběhnout k němu a pomoci jak to jen pujde. Vtom se na mě vyřítí jedna z Harpii pyruletou jsem ji sekl přez záda ta se svalila hned přez palubu. Ty už si nezalítáš. Když jsem doběhl k Lenymu byla tam Narwe pomohl jsem ji odstranit to mohutné tělo vzrostlé Harpie aby se Leny mohl hýbat. Co se stalo kámo? Co nohy? Pohlédl jsem na Narwe a řekl ji. Pokus se nás prosím krýt. V tom jsem se zarazil a díval jsem se kolem sebe z udivem nemohl jsem najit jak Adomes tak ani Ashu. Kde je Adomes a Asha...Narwe kde jsou? Z rozhovoru mě vytrhne Harpie která je snad větší nežli ta co ležela na Lenym. Ta spustí jaký si pískot a většina Harpii zamíří kní. Ted máme čas když mi řekneš kde je zbytek družiny dostanu je odtud. Jen mi řekni kde jsou. Nejspíš chtějí podníknout překvapující utok. Prosím Narwe kde jsou.. Netrpělivě se ptám Narwe v tom jsem zavadil o měch do kterého jsem nalil zbytek lektvaru. Nalil jsem ho Lenymu do ust ten ho spolknul a já jsem sním mohl aspon trochu hýbat. Hodil jsem si Lenyho přez rameno. Procházeli sme kolem místa kde byla Adomes. Promin miláčku. Z těmito slovy jsem si jí taky hodil na záda a jak Leny tak i Adomes jsem dovedl do pokoje kde se to zdálo být bezpečné. Položil jsem je vedle sebe na volnou postel a Narwe jsem řekl. Ted si o mě myslí co chceš ale at už se stane cokoli tohle je bezpečné místo zustan tu snimy...Nechod za mnou nahoru já a zbytek posátky se je pokusíme zastavit..At seděje cokoli zustan snimy. Prosím tě o to. |
| |
| Zničehonic se tady objevil Rannek. Kde se tady vzal? Jsem, ale ráda, že ho vidím. Kryju je svými šípy, když je táhne oba dva do bezpečí. Jakmile jsem dole podívám se na něj a vyslechnu, co mi říká. Já nechápu to, mohla bych být ještě nápomocná. řeknu mu, lae při výrazu jeho tváře kývnu. Fajn budu tady, ale vůůbec, vůůbec se mi to nelíbí! Nevšímám si dál Ranneka a zajímám se spíše o lenyho a Ranneka, až teď mi dochází, jak moc jsem unavená... Kdyby nebyli zranění, neposlechla bych. Jak vám můžu pomoci přátelé?zeptám se bezmocně. |
| |
| To jak si mně Rannek přehodil přes rameno nebylo zrovna nejpříjemnější. Tiše jsem sykla a cukla sebou. Něco jsem se pokusila říct, nejspíše nějakou narážku, nebo sarkastickou poznámku, ale nějak na to nedošlo. Bolest hlavy poněkud zesílila. Nebylo mi zrovna nejpříjemnější že jsem takhle dopadla, ale pro tuhle chvíli mi nezbylo nic jiného než se s tím smířit. Má hlava se zaboří do měkého polštáře. Pousměju se a pokusím se alespoň zašeptat "díky". Cítím jak mně pomalu ale jistě opouští vědomí, jak odplouvá na vlnách tišivého spánku. Snažím se ještě chvíli udržet při vědomí - marný boj... |
| |
| Podpalubí, kajuta Lenyho nohy vypadjí zhmožděně,a rozhodně ne zdravě, ale mohou chvíli počkat. Adomes je na tom hůře. ztratila vědomí a velké množství krve. Musím zastavit krvácení. Obrátím ji šetrně na bok a snažíms e nějak zacelit rány na jejich zádech. Šití by bodlo! Ale takový luxus tady není možný. Nepohrdnu proto vším co je po ruce, Rozrhám kus svého oblečení a použiju prostěradlo místo obvazů. Za chvíli je krvácení zastaveno. Rány omyju rumem, kterého je na palubě požehnaně a uvážu kolem ní kusy látek. Snad to pomůže! Popadnu láhev s vodou a trochu ji svlažíém ústa. Teď se chvíli soustředím na Lenyho. Dlaha, první bod ve zdravovědě. Proč jsme jen nedávala větší pozor. Zkontroluju, zda nekrvácí a pak mu jen nohy svážu opatrně k sobě, mezi ně nacpu zbytek prostěradla, aby ho to netlačilo. Pak se s žuchnutím svalím vedle postele a jen unaveně kontroluju své pacienty. |
| |
| Podpalubí Koukám na Narwe něco mne drží při vědomí nevím co to je ale jsem na tom docela dobře rozhodně lépe než Adomes. Když mne Narwe ošetří jen se usměji a vyřknu díky. Narwe máš ještě dost sil? Myslím že budou potřebovat pomoc Můžeme aspon zezadu střílet lukem nemyslíš protože bojovat bych opravdu nezvládl ale tětivu ještě možná napnu. Kouknu na zbytek kapaliny co jsem měl napiji se. Ruce i nohy už nejsou zlomené ale strašně to bolí a všude jsou modřiny. Jdeme Řeknu rozhodně vezmu luk který jsem našel v nějaké bedně byl tam i toulec se šípy. Říkala si že nemáš šípy že tady máš Podám ji 15 šípů s toulce a sobě nechám také 15. Pak kouknu na Adomes spí bude v pohodě usměji se na ni a odcházím ze strašnou bolestí v nohou Dostanu se na palubu kde můžu vidět zuřivý boj natáhnu tětivu luku a vypustím šíp přesně trefil harpyji před Rannekem do krku. |
| |
| Kajua Na okamžik otevřu oči. To, co jsem uviděla, mě vyděsilo. Vyčerpáním je znova zavřu. Proč jsi mu dala ten dar? Protože je to můj velitel a dlužila jsem mu to... Kéž bys zemřela, než takhle hanobila svůj rod. Kdyby to tak šlo... usměju se. Znovu se propadám do temnoty. Je mi jedno, co se děje nebo bude dít, zda se ještě probudím či ne. |
| |
| Paluba poslední boj Vycházím po schodišty vedoucí do podpalubí. Vyšel sem a několik Harpii bylo stále ve vzduchu, Vedoucí Harpii přikazovala zbylím aby začali utok. První vylétla proti mě, tu sem sekl přez záda jak sem se pyruletou protočil kolem ní. Další Harpie šla dolu když dva námořníci začali střílet ze svích luku. Bojoval jsem zrovna z jednou z těch potvor, kdyř na mě vylétla jedna ze zadu. Slyšel sem jen jak dopadla na zem kus za mnou. Ohlédl jsem se a spatřil jsem Lenyho z lukem. Pokývl jsem na něho a rozběhl se blíž k němu, meč jsem zabodl do paluby a popadl luk válejcí se na zemy. V toulci zbylo ještě pár šípů a tak jsem začal pálit do Harpii. Když senějaká moc přibližovala popadl jsem meč a pustil se sní do boje společně z Lenym který mě kryl. |
| |
| Konec Po neuprostném boji s Harpiemy se mohutná Harpie zastaví v letu. Začne vydávat hlasitě nepříjemný zvuk. Ostatní zbylé Harpie reagují a vydávají se tam odkud přišli. Je postaráno o raněné a mrtví jsou hozeni do moře aby se po lodi neroznesly nemoci. Lod pokračuje dál v cestě když si jeden z námořníků všimne někoho ve vodě jak se drží kusu trámu. I hned byl vytažen na lod, dostal suché oblečení a byl zabalen do teplých dek. Po teplém jídle se posádka dozvěděla o katastrofě lodi na které plul. Byla potopena Harpiemy, tak jak měla i Hnusná Děvka. Neznámí muž prozradil nakonec i své jméno které zní Gariol byl to jeden z posádky putující na stejný ostrov jako posádka Hnusné Děvky. |
| |
| Navštěva Vyslechl jsem si přiběh od Gariola a vyšel jsem ven z jidelny. Chvilku jsem se procházel po kajutě která nebyla moc vcleku, vyšel jsem z kajuty a šel se podívat na Adomes. Než jsem vešel zaklepal sem na dveře jestli mohu vejit. Od Adomes jsem čekal její svolení či odmítnutí. |
| |
| Kajuta Konečně se proberu. Chvíli jsem mírně zmatená kde jsem, ale nakonec se rozpomenu co se stalo. Prsty zabloudím k ranám na zádech a zjistím že jsem omotaná provizorním obvazen. Ani jsem ho necítila. Prsty si prohrábnu vlasy. Hlava mně stále ještě trochu bolí, ale není to nic hrozného. Posadím se a nohy svěsím z postele. Zamyšleně koukám do země, když se ozve zaklepání. "Dále" ozvu se trochu přiškrceně. když dovnitř vejde Rannek usměju se. |
| |
| Adomes Vejdu do vnitř a všimnu si jak se Adomes na tváří oběví usměv. Stojím kousek od ní když si sní začnu povídat. Jak se ti daří? Jsou ty rány na zádech zlé? Já jen jestli nechceš něco přinést nebo nějak pomoci. |
| |
| Kajuta "Ne, děkuju..." nějak podivně ty slova zavrčím a na chvíli se zarazím, po chvilce pokračuju už normálním hlasem "...myslím že to bude dobrý, jen to bude nějakou dobu trochu bolet, ale víc než jizvy by z toho neměly být..." usměju se. "A jak jsi na tom ty? A co ostatní?" |
| |
| Kajuta Já to zvládnu, ostatní jsou na tom dobře. Hlavně se ted nesmíš moc namáhat aby se to nák nezhoršilo. Pousměji se na Adomes. Postávám kousek od ní a pokračuji. Odkud vlastně pocházíš? Jen mě napadlo že o tobě nic nevím, mimo toho že jsi skvělá bojovnice. |
| |
| Kajuta "Neboj namáhat se nebudu, stejně zatím ení s čím...a zahojené to bude rychle..." Určitě rychleji než kdyby se to hojilo u někoho jiného.... proběhne mi hlavou. "Já? No..ehm...děkuji..ael tak skvělá si zas nepřipadám...to bych nezkončila takhle..." usměju se a sklopím oči. "No...jsem ze Severních planin, ale to nejspíš nebudeš vědět kde to je...Odkud jsi ty?" |
| |
| Odpověd Pohlédnu na Adomes a hlavou se mi začnou honit myšlenky jak to asi vypadá na Severních pláních. Já jsem z východního města Vash, narodil jsem se tam a taky bránil město při kterém sme selhali...To město později padlo v niveč. Je to ale už dávno protloukal jsem se a za peníze jsem dělal ruzné věci jen abych senák uživil...Stal se ze mě zloděj na královském dvoře, pro to co jsem kdysi byl mi Král nabídl milost když doprovodím tuto družinu bezpečně až ke králi Osricovi. V hlavě se mi honí několik spomínek z věcí které se stali. |
| |
| Paluba HD Jakmile vytáhnou toho muže vyslechnu ho. No a kam ted pokračuješ počkáš až tahle lod pijede zpět nebo jak? Jen že my plujeme na skoro jistou smrt myslím že bys mohl jet s námi pokud chceš ale nevím co na to ostatní momnet volám je. Řeknu a usměji se vydám se po lodi hledat ostatní zaklepu na kajutu kde by měla býti Adomes. adomes potřebuji s tebou livit myslíš že bys mohla na palubu? Možná budeme mít nového člena ale musíte jej odsouhlasit. Řeknu a čekám na reakci. Jsem celý polámaný a ještě tady sháním lidi achjo potřebuji si lehnout. |
| |
| Kajuta "No já se taky toulala...ale v městech jsem se nikde neukazovala...domovem mi prostě byla příroda. Prostě jsem se stranila lidí a do nějaké vesnice zavítala jen z nouze..." kouknu se znovu na něj "A co tvoje rodina? Ta zůstala v tom městě?" Najednou někdo zaklepe na dveře, trochu jsem se lekla. Tázavě se otočím a vyslechnu Lenyho. "Jasně...s radostí" zní to trochu ironicky, nejspíš mi trochu vadí to že nás někdo vyrušil z rozhovoru. "Tak asi budem pokračovat potom..." otočím se znovu na Ranneka. Hbitě seskočím z postele, hbitěji, než by jste řekli že bych zvládla, vzhledem k zádům. Košilí pečlivě zakraju obvazy, aby nebyly viděta vyjdu ven za Lenym na palubu. |
| |
| Odchod Vyslech jsem si Adomis a když se mne ptala na mou rodinu byli sme zrovna vyrušeni. Oddych sem si protože o rodině se mi mluvit moc nechtělo. Jen sem kývl na Adomes se slovy. Tak později. Vyšel jsem pár vteřim po Adomes a šel společně z Lenym a Adomes na palubu. Tam sme si vyslechli verzy Lenyho pro přijetí nového člena. |
| |
 | Na Palubě: Ještě v soku z příhody, která se mi stala. Pamatuji si, jak se na naši loď vrhlo.. ani nevím jak to říct, hejno harpií, které neúprosně útočilo na všechny námořníky, včetně mě. Vím, že jsem zabil asi dvě lukem, který už samozřejmě nemám, ostatní, i když jim způsobili určitě ztráty, nedokázali uniknout přesile, kterou harie měly. Mě se podařilo ukrýt v jednom ze sudů, zraněný, zoufalý. Čekal jsem, že Haripie odletí a já snad ještě někam dopluji. Ale to se nestalo, ty "vrány" se snažili loď potopit, a nakonec se jim to podařilo. Já, i když jsem měl chuť se jim opět postavit, jsem ze strachu a uvědomění si, že by to bylo hloupé gesto, raději zůstal v sudu. Pak už si toho moc nepamatuji, jen vím, že vše, co jsem měl, všichni, kteří mi byli blízcí zemřeli pod pařáty harpií a zanikli spolu s lodí v moři. Proto když jsem se dostal na novou palubu, která před chvíli byla také napadena těmi potvorami, ale dokázala se ubránit, byl jsem šťastný, že už nejsem sám. Moře, který působilo klidně totiž dává člověku mnoho času přemýšlet a ten si nakonec uvědomí, že už není proč žít. Sám jsem se několikrát pokusil utopit, ale pud sebezáchovy mi v tom vždy zabránil. Předtím jsem na to klel, teď chvála bohu... Řekl jsem si v duchu, zabalený v dekách, sedíc na palubě lodi, opíraje se o okraj. Zdejší mořeplavci mě přijali poměrně dobře, jeden z nich, představil se mi jako Leny, se chvíli na něco vyptával, ale je vidět, že nemám moc chuť opět vzpomínat na strašné okamžiky, ve kterých se odehrává smrt mých blízkých. Avšak nabídl mi, jestli bych se nechtěl přidat k nim. Nevím, do čeho jdou, nevím, proč to dělají, přesto však opět mám nějaký smysl, proto se postavím, položím Lenymu ruku na rameno a řeknu s jikrou naděje v očích: Pokud budu moci, rád se k vám přidám.. Ještě jsem ale vyčerpaný, proto se opět posadím. Leny vlastně říkal něco o odsouhlasení... Uvědomím si v zápětí a raději ještě počkám s radováním, jelikož se také může stát, že přijat nebudu. |
| |
| Po volbě členů výzvědné skupiny se zbytek lidí odcoural pryč z lodi a členové se rozprchly po lodi.Jdu do své kajuty,tam shodím plášť a meč,Lehnu si na postel a pomalu usínám. To je život.Lidi se přetahujou o místo ve skupině která skoro jistě zahyne velice bolestivou smrtí.Magoři. Usměji se a oddám se snům. Po nějaké době spánku mě probudí škubnutí lodě. Co s tim ty blbouni dělaj? Zeptám se sám sebe,otočím se na druhý bok a pokračuji ve spánku. Po chvíli mě opět něco vytrhne ze spánku,řev lidí a nějakého velkého tvora,vstávám a mumlám si přitom něco o idiotech co nenechají slušné lidi normálně vyspat,přehodím jen tak přes sebe plášť a vykouknu ze dveří.Koukám přímo na obrovskou hlavu nějakého mořského ještěra která se vzápětí rozprskne do všech směrů,dojde mi co jsem zameškal. Hm,prospal bitvu,to tu ještě nebylo. Usměji se ale když si všimnu jak se Leny a ostatní scházejí a něco si říkají,očividně znaveni bojem,radši se uklidím zpátky do své kajuty.Lehnu si a přemýšlím. Při přemýšlení opět upadnu do hlubokého spánku ze kterého mě opět probudí řev.Vstanu. "Co tam ty kreténi zase dělaj?"Zašeptám si pro sebe. Furt dělaj jenom bordel,jako by to nešlo tišeji. Jdu ke dveřím a už sahám na kliku když v tom si vzpomenu jak to bylo posledně a jen pootevřu dveře a jedním očkem nakouknu.Když nespatřím žádného netvora tak se vrátím do kajuty,vezmu si plášť a meč a vyjdu na palubu.Když spatřím nějaké lidi tak řeknu: "Dobré ráno." a nasadím nevinný úsměv,dojdu k zábradlí,opřu se o něj a dělám že se nechávám ovívat vzduchem ale při tom pozoruji co se děje na palubě.Dělám že nevím co se dělo. |
| |
| Kajuta, Hnusná děvka Slyším nějaké hlasy. Jen otevřu oči, abych zjistila, kdo to je a trochu pohnu hlavou, abych se přesvědčila, že ještě žiju. Potřebuju krev... Chce se mi brečet. Regana je pryč a já jsem tady pomalu za zrádce, za línou a neschopnou lemru. A ke všemu ještě lemru, která není schopná vstát. Nevadí, zůstaň tady a počkej si na to, co se stane... Třeba se ti někdo nabídne jako oběť... Nebuď proboha naivníí... Musím se sama sobě usmát. Bolí to. |
| |
| Noví přítel Vyšel jsem až na palubu společně s Adomes a Lenym. Leny pronesl něco o tom že by se k nám mohl přidat trosečník z jiné lodi. Podíval jsem se na Lenyho se slovy. Můj názor znáš. Prošel jsem kolem Gariola a jen tak s usměvem dodal. Každá ruka se hodí...Že jo Drakile? Pronesl jsem na hlas, v tom jsem stál kousek od Drakila. |
| |
| paluba HD Usměji se na Ranneka a poté na Gariola. Pak se kouknu na Drakila. Myslím že ty mi máš ještě co vysvětlit. Kvůli tebe jsme tady mohli všichni zemřít co jsi dělal? Zeptám se stále mluvím klidně hlas nezvyšuji ale je to nepříjemné aby někdo válečníkovy vyčítal to že nebojoval. Když řekne že zaspal tak mu to teda neuvěřím protože tady byl rachot jako hovado. Pomyslím si a čekám až se ke Garialovy vyjádří všichni. |
| |
| Paluba vyslehcnu lenyho a jeho návrh vzít sebou toho nového...Gariola. chvíli přemýšlím, trochu mi vrtá hlavou to že o něm nic nevíme, mohl tak lhát, není těžké si příběh vymyslet... Ale tak co, i kdyby si zrovna vymýšlel je nás tady dost na to aby jme to včas rozpoznali, snad se nic špatného nestane... Tichým hlasem odpovím "Pro mně za mně...klidně...třeba s ním bude zábava...určitě bude užitečný" Kolem projde Drakil. "A hele kdo se nám to vynořil z útrob lodi...To jsi byl tak hrozně unavený z toho že jsi došel na loď že jsi tak tvrdě spal, že tě nevzbudily ani ty potvory, nebo ses bál?" ušklíbnu se sarkasticky. Nedalo mi to abych ho nepošťouchla. |
| |
| Paluba probudím se plna nových sil. tělo mám sice naprosto rozlámané, ale spánek mě osvěžil. Když zjistím, že mí pacienti někam zmizeli, trochu se vyděsím. Pak si, ale uvědomím, že když tady nejsou, znamená to, že jsou vpořádku. V duchu si oddechnu a vydám se je hledat. protírám si oči a snažím se nějak si uhladit vlasy. Musím vypadat ohromně! Je to snad poprvé, kdy mám za nehty špínu. Samolibě koukám na to, jak hezky jsme si tělo zhuntovala. Modřiny, zaschlá krev, špína, prach. Jo musím vypadat, jako opravdový dobrodruh! usměju se vduchu. Z myšlenek mě vytrhnou známé tváře debatující na palubě. Jedna tvář je nová. Nevím o koho se jedná, ale příjde mi, že po ztrátách, které jsme utrpěli bude každá pomoc dobrá. Přeji krásný den. pronesu zvučně. Podívám se na Adomes a Lenyho. Vypadají dobře a to mě těší. Pak sklouznu pohledem na nově příchozího: Těší mne, jmenuji se Narwë. Nevím, kdo jste, ale pokud jste přítel, ráda Vás poznávám. |
| |
| Kajuta Znovu otevřu oči. Cítím, že to už dlouho nevydržím. Je možné umřít...? Začnu se hystericky smát. Prsty mi zmítá křeč, nemohu jimi pohnout. Proto se raději nepokouším vstát. Všichni jste na mě zapomněli, to je od vás roztomilé... Já se z toho vylížu sama... Nemějte obavy... Se slzami v očích se rozhlédnu po kajutě. Jen kapka krve... Kapička... Prosíííííím!!!! úpí má duše. |
| |
| Paluba Rozhlížím se kolem sebe. Moře je vcelku klidné, všichni jsou zabráni do hovoru s nově příchozím. Něco mi tu nehraje. Někdo chybí. Skupinu nemám tu čest znát příliš dlouho, ale přece jen nás bylo více... Asha! Kde je Asha? řeknu napůl pro sebe. Naposledy jsme ji viděla v boji. Musí být v kajutě. Bleskne mi hlavou. Nečekám a vydávám se do podpalubí. Netuším, kde bych ji mohla najít, tak postupně otevírám kajuty a koukám, jestli ji nenajdu. Po pár neúspěšných pokusech, kdy jsme nalůezla jenpaár zraněných nebo spících námořníků. Ji konečně najdu. Asho! zvolám. Jsi vpořádku? jakmile otázku dopovím, vidím, že je celá bledá. Nevypadá vůbec dobře. Moc ji neznám, ale okamžitě ji chci nějak pomoci. Co mám dělat? |
| |
| Kajuta . Narwë Unaveně otevřu oči. Nazdar Narwë. Tak co, už je po boji? Jsou všichni v pořádku? chrlím na ni otázky hlasem umírajícího. Neskutečně to bolí. Jestli mi chceš pomoct... Najdi mou kajutu a dones mi jednu z průhledncýh karaf, tkeré tam jsou... Pospěš, prosím... znovu zavřu oči. Neděláš dobře, Ashado... Nesmí tě vidět... |
| |
| Kajuta , Asha Vyděšeně koukám na Ashu. Asho počkej, kde máš kajutu? zoufale se ptám. Neusínej, počkej. Pocit vítězství teď opět střídá vlna strachu. Já, já hned ji najdu! Počkej... řeknu jakoby měla snad někam odejít. Vybíhám z kajuty a pouštím se do hledání. Uvažuju, kde bych mohla najít to, co potřebuje. Běhám z kajuty do kajuty nedbám naštvaných keců, kterými mě mnozí častují. Jsem zoufalá. Vracím se k Ashe. nemá to cenu. S takovou tu můžu pobíjhat do večera. Musím ji vzbudit. Znovu v kajutě se nahnu nad ní a zatřesu s ní. Asho! ASho... nemůžu najít tvou kajutu, kde je? Co je v těch karafách! Musí to jít i jinak! křičím na ni nepříčetně... |
| |
| Kajuta . Narwë Probudím se docela nevrlá. Na bledých rtech se mi objeví ďábelský úšklebek. Krev, Narwë, krev... zašeptám a znovu padnu na postel. |
| |
| Kajuta, Asha Udiveně na ni zírám. Krev? Na co krev? Ampulka s krví? Stejně jsem se nedozvěděla, kde ji mám sehnat. Když se dívám na průhledný obličej této dívky mám pocit, že se ztrácí před očima. Popadnu misku ležící na stole a kleknu k posteli. Ani nevím jak tahám svůj nůž z pochvy a se zrychleným dechem se řežu do dlaně. AUUUU! potichu zasípu. Z třepající se levé dlaně se během okamžiku začne řinout životodárná tekutina. Snažím se ji chytat do misky. Kolik jí potřebuje? Když se mi začne točit hlava, stisknu dlaň, baych zabránila krvi valit se ven. V misce je něco málo krve, ale nevím jestli to bude stačit. Asho, Asho! zatřepu s ní znovu a k ústům ji dám krev. Jsem zmatená a ustrašená. Sand ji to pomůže, i když nevím jak... |
| |
| Konec plavby Mezi tím co se na palubě Hnusné Děvky stalo mnoho věcí, i niní se stále něco děje. Posádka přijmá do party nového člena kdežto v podpalubí se zdá se něco děje. Lod proplouvá mezi poslední smyčkou ledovců když se ze strážního koše ozve jedno uklidnující slovo. Námořník - Strážní koš - Země ! Ze strážního koše se ozvalo uklidnující slovo a to všechny vytrhlo z jejich rozhovoru. Kapitán se rozběhl na kraj lodi aby viděl konec cesty, co nebyla bez nástrah. Lod pomalu pluje do přístavu kde se pomalu chystá kotvyt. Když lod zakotví je již několik cestujících připraveno vyrazit. Nikoliv však se neukázal doprovod který lod očekává až zítra. Ted se mužete toulat po městě zajít do hostince u Mzutého Piráta, či se jen tak pobavit v domě rozkoše. Kapitán vám popřál hodně štěstí a mnoho zdaru. Bitevní lod Na lod nadále utočí několik Harpii není jich tolik jako na Hnusné Děvce ale je jich poměrně mnoho. Několik Harpii bylo odrazeno ale několik jich stále utočí. Lod pluje do prusmyku ledovců kde se snad dokáží ubranit. Několik Harpii pobilo několik námořníků i vojáků. Lod se musí bránit vším co má. |
| |
| Kajuta, Hnusná děvka . Narwë Otevřu oči, když mě někdo otravuje s nějakou miskou. Narwë... Snažím se ovládnout své pudy. Je tak blízko mě, stačilo by... Aniž bych chtěla, protahujou se mi špičáky. Rozostřeně vidím bolest a zděšení v očích Narwë. Jsi ještě mladá, holka... Mladá a hloupá... Byla by tě škoda... I když pro mě by to byla satisfakce... Vší silou se ovládnu. Holka, cos to provedla? Co nejjemněji vezmu misku z jejích dlaní a odvrácená smočím rty v její krvi. Cítím, jak se po mém těle znovu rozlévá teplo. Ale ještě nejsem schopna jej přijmout. Miska mi vypadne z ruky a roztříští se o podlahu. Upadnu do transu, kdy něco mumlám v jí zcela nesrozumitelném jazyce. Pak usnu. |
| |
| Hnusná děvka Sedím a čekám na ostatní na vyjádření a vůbec na jejich reakce na našeho spáče. Nemám co dělat proto sem si jen sedl na sud a koukal na moře. Potom jsem uslyšel to uklidnující slovo. Oddechl jsem si jakmile lod dojela do přístavu usmál jsem se na všechny. Nechci být jako nějaký tyran ale zakazuji všem se opít doufám že mně chápete jinak bych byl rád kdybychom se o půlnoci sešli v tom hostinci u piráta. Jinak Gariole vítej mezi námi. Řeknu a sám se vydám do hostince objednám si nějaký pokoj a v něm, si lehnu na postel potřebuji se prospat. Kolem půlnoci se vzbudím dojdu dolů objednám si nějaké jídlo a čekám na ostatní. |
| |
| Vyjdu ven a hned si mě všimne Leny. "Zemřít?Co?Co to?"Dělám debila a tvářím se jako že nevím o co jde. "Nebylo mi dobře tak jsem si vzal jeden lektvar po kterym jsem upadl do tvrdého spánku." No,na to že jsem to vymýšlel ve spěchu je to výborná výmluva,Drakile,jsi dobrej. Pochválím v myšlenkách sám sebe a tvářím se jako andělíček. "Dovim se co se stalo?"Prohodím směrem k Lenymu který se uvelebil na sudu. Pak se seshora ozve námořník že vidí zemi. "Uf,no konečně,začínalo mi být zase šoufl."Po zakotvení jdu na molo a dívám se kam všichni odcházejí. |
| |
| Zakotvená loď, Kajuta KOukám na Ashu jak klidně spí. Dech se jí uklidnil a už vypadá o něco lépe. Pořád se mi točí v hlavě to, co se stalo. Sedím na židli v uctivé vzdálenosti od postele. Měla jsem sto chutí utéct do bezpečí a zamknout za sebou dveře. Ale neudělala jsem to. Nikdy jsem se s upírem nesetkala, něco jsem o tom četla, ale nic víc. Ruku mám ovázanou, poslouchám ruch přístavu a láká mě vidina pevné země. Ale nechci ji tady nechat. Vím, že to co se stalo nás nějak spojilo. Musím si o tom promluvit a taky chci vědět, že bude vpořádku. Tak sedím koukám na ni , čekám až se probudí a uvažuju, že dobrodružství začíná divočeji než jsem si vůbec mohla myslet. |
| |
| Kajuta . Narwë Pomalu se probouzím. Celé tělo mám rozbolavělé, ale pořád si uvědomuji, že to mohlo být mnohem horší. Otevřu oči a vidím Narwë, v dostatečně bezpečné vzdálenosti. Tys neutekla? zeptám se překvapivě silným hlasem a usměju se. Špičáky už mají svou normální velikost. Musím vypadat příšeně. Roztrhané šaty, bledá tvář, rozpraskané rty, ruce od krve, kalné oči, slepené vlasy... Kde jsou ty časy, kdy mě obdivovali... Sama sobě se zasměju nad svým osudem. Posadím se. S radostí zjišťuji, že už proběhla částečná regenerace. Moc dobře však vím, že té prokleté tekutiny bude potřeba víc, dokonce mnohem víc, abych byla zase jako dřív. |
| |
| Kajuta - Asha Když si Asha sedne, bedlivě pozoruju , co dělá. Jakmile na mě promluví trochu se uklidním, lae přibližovat se nechci. Zatím... Ne, neutekla, ale abych řekla pravdu, měla jsem to v plánu.. řeknu tiše a pousměju se. Já promiň, já, nevěděla jsem, že jsi.. že jsi... sklopím hlavu aniž bych to dořekla. Jsme hloupá, vím. Můžu ti nějak pomoct? Jsme ráda, že je ti líp. doufám, že vycítí upřímnost v mém hlase. Zakotvili jsme, jeden námořník vzkázal, že o půlnoci máme být v nějakém zdejším hostinci, vzkazuje prý Leny.. dořeknu a provinile se na ni podívám. |
| |
| Kajuta . Narwë Pobaveně se usměju. Narwë, mě se nemusíš bát... Ano, je pravda, že občas trochu ujedu, ale v podstatě za to nemůžu... Jestli mi chceš pomoct, prosím, nevyzraď mé tajemství... Musela bych podstoupit něco, co už jsem párkrát zažila a není to zrovna příjemné... Na tuhle cestu jsem se vydala za zapomenutím, ne kvůli tomu, abych si připomínala staré prohřešky... Snažím se o vlídný tón. Jsi ještě tak mladá... Hluboko uvnitř slyším volání starodávného hlasu. Snažím se jej umlčet, ale je stále silnější. Za prvním hříchem následují geometrickou řadou další... Porušila jsi přísahu, tak s tím udělej co chceš... A kolik je hodin? Asi by ses tam měla vydat... Já potřebuji ještě něco zařídit... Vstanu a před očima mi zajiskří, velmi rychle se však všechno vyrovná. Prokletí zůstane navždy prokletím, ať je ti prospěšné jakkoliv... |
| |
| Kajuta - Asha Uklidní mě to, co mi řekla. A na oplátku uklidním já ji: To, co se stalo zůstane jen mezi námi. Z mé strany se nikdo nic nedozví. To ti přísahám. Nevím kolik je hodin, ale pevná půda pod noham mi udělá dobře. Měla bych respektovat její soukromí, už tak jsem ho myslím narušila až dost. I když mě netěší, že ji tady nechám, rozhodnu se, že přece jen půjdu. Dobrá¨, pak se tedy potkáme o půlnoci. Doufám, že už budeš vpořádku. Lehce se usměju, vezmu si svou dýku ležící na stole a odcházím s rozloučením z kajuty. Už se nemůžu dočkat až vyjdu na čerstvý vzduch. Stavím se ještě pro svůj luk a pár zlatých . Obleču si svůj plášť a takto připravená se vydávám na palubu... |
| |
| Kajuta . Narwë Usměji se na ni. Snad se uvidíme... řeknu tiše a když za ní zaklapnou dveře, svalím se na zem. Ve tváři se mi objeví bolestný výraz. Říkal jsem ti, že abstinence ti nebude svědčit a jednou dojde k tomu, že se znova napiješ... Dej mi pokoj... Jak chceš... Zrůdo... Ty jsi zrůda... Zaženu rozhovor s nemrtvým přítelem a zvednu se ze země. Potichu a co nejméně nápadně se vydám do své kajuty. Vytáhnu jednu z dvanácti zbylých lahviček a hodím do sebe celý obsah. Karafu nechám spadnout na zem, roztříští se. Pak na sebe hodím ty nejlepší šaty, co mám a vydám se ven. |
| |
| V přístavu Pevná půda pevně stojící na místě působí jako balzám pro mé tělo. čerstvý vzduch mi do žil vlívá nový život. Sleduju lidi procházející kolem. Pracující námořníky, obchodníky a ostatní. Mé kroky pevně směřují do hostince. Koupel, horká koupel, ta mi udělá dobře. Je to jedna z mála věcí, která mi na tom dobrodružném životě chybí. Hostinec není těžké najít snad všichni tam směřují. Jakmile jsem uvnitř neváhám a vydám se rovnou k pultu, kde si zařídím teplou vanu. Než budu v?zvána usedám k pultu a jím objednanou horkou polévku... |
| |
| Venku Je tma. Nikde nevidím nikoho známého, což mi jen dodává síly. Bojuji s vlastním svědomím. Jít či nejít do toho hostince? Nakonec se rohodnu pro první možnost. Dlužím jim to... Zastavím pvního kolemjdoucího a zeptám se na cestu. Pak už poklidně (není přece kam spěchat) ve svých černých střevíčkách a černých šatech s hlubokým výstřihem ozdobeným obsidiánovými zlomky, s dlouhými náušnicemi ze stejného kamene a čelenkou s dlouhým černým tylovým závojem zamířím do hostince. Vím, že to není zrovna nejvhodnější oblečení, do této společnosti, ale kalhoty a košile si musím šetřit do boje. |
| |
| Přistaviště Vyšel jsem z paluby na prkno po kterém jsem přešel na přístavní molo. Rozloučil jsem se s Kapitánem Hnusné Děvky a z věcmy které jsem měl hozené přez rameno jsem pokračoval po molu až do přístavního města. Došel jsem ke stánku kde jsem si koupil dýku, má dýka se mi stratila při boji z Harpiemy a bez dýky ani ránu. O kousek dál byla krčma kde jsem se ubytoval a dal si něco teplého k jídlu. Po jídle jsem se šel projít po městě. Vypadalo klidně a mě se nezdálo že by zrovna oni potřebovali naši pomoct. Pomalu se začalo stmívat a já se vracel do Hostince tak jak bylo domluveno z Lenym. Leny ještě nikde nebyl tak jsem se posadil do kouta a obědnal si pintu. Po jedné pintě přišla druhá a třetí. To už se Leny konečně ukázal, vstal jsem a šel k jeho stolu. Zdálo se že byl překvapen kde jsem se v hostinci vzal. Nejspíš mě neviděl sedět v tom tmavém rohu. Pohlédl jsem na Lenyho a zeptal se. Jak se daří příteli? Nač tahle schuze? Stejně ani nevím jestli se všichni ukážou. Ale tohle město se mi moc nelíbí. Posledí větu jsem řekl spíše šeptem. |
| |
| Město Konečně pevnina. Ne že by se mi moře nelíbilo, to zas říci nemůžu, ale přece jen bylo příjemnější když se mi nic nehoupalo pod nohama. Na lodi jsem ještě rychle seběhla do podpalubí pro své věci apak se svým nákladem zase nahoru a pak pomalým krokem pryč z lodi a dál od mola. Chvíli jsem mířila k hradbám města. Ovládla mně touha na chvíli být zase v lese, nebo někde na travnaté louce, nebo kdekoli jinde v přírodě, i kdyby to měly být pustiny kolem sopek. Nakonec jsem to však vzdala a raději si pečlivě prohlédla opevnění města, jeho slabiny a silné stránky. Nikdy není na škodu znát jaké bezpečí může poskytnout dané město. Vrátím se opět do přístavu. Chvíli nepřítomně koukám na nebe, které pomalu, ale jistě temní. Chci být volná...jako bývali všichni přede mnou... chci být jako oni.. postěžuju si mlčky hvězdám. Oči se mi podivně zalesknou, ale v okolí není nikdo kdo by to snad mohl spatřit. Nakonec se otočím k odchodu, pomalu procházím uličkami. Ten kdo by mně v těch stínech viděl by měl pocit že vidí nějakou duši dávno mrtvé, která nenašla svůj klid. Ve stínech domů se můj obrys a tělo jakoby ztrácí, rozplývá se do okolní temnoty a dokonale se v ní ukrývá, a mizí tak očím jiných tvorů, když však pomalu kroky dojdu do svitu hvězd a měsíce opět je mé tělo vidět zřetelně. Opatrně vejdu do hostince. Je tam na mně moc lidí, moc pátravcýh pohledů, jakobych se bála že někdo z nich pozná kdo jsem - co jsem, a že s ena mně pak všichni vrhnou jako hladoví psi. Přemůžu nutkání obrátit se a utéct a vstoupím. Nerozhlížím se dlouho, když zahlédnu Lenyho a Ranneka. Vděčně se usměju a zamířím k nim. "Příjemný večer" popřeju šeptem,aniž bych si uvědomila, že mluvím přehnaně obezřetně. |
| |
| Porada Když si přisedla Adomes, pousmál jsem se a pozdravil. Vítej, alespon někdo se tu ukázal. Menší usměv, pohled do okna mě upozornil na muže v černém rouchu co nás sleduje. Vypadal docela podezřele a já jsem byl zvědav kdo to je. Dále ho sleduji v odraze ve skle okna. Nedávám na sobě nic znát. |
| |
 | Přistavní město Hospoda Pozoruju jak se mezi sebou baví několik cizinců.Dívám se na jednoho kretý se moc nehýbe ani moc nemluví.Nejspíš to bude jenom poskok.Dívám se na něho z upřenýma očima když mě zaujme to děvče vedle něho.Neváhám a jdu knim.Když knim dojdu pozdravim a přisednu si.Je to poněkud drze ale přece mě musí vyslechnout. Budte zdrávi jsem drzí přiznávám ale vyslechněte mne je to nutné. Popis Na sobě mám černé roucho z dlouhou kápí.Roucho je lemované zlatou stuhou na které jsou vyryté znaky.Hul je koženě lemovaná na rukojeti a na jejím špitci je rudý drahokam.Vlasy mám šedé a vousy upravené jak by mág měl mit. Pohlédl jsem na toho urostlého muže který se na mě divně díval.Jen jsem se usmál a začal mluvit.Jmenuji se Releoric Norm,jsem z města kam jdete...Jsem posel od krále ten který vám řekl že přijede až zítra to sem chtějí dostat paladiny a nekromanty musíte jit semnou a to co nejrychleji je to jediné možné řešení jak neprolévat krev obyvatel. |
| |
| Hostinec S trochou strachu vstupuji dovnitř. Zahlédnu pár známých z lodi, ale nevím, zda o mě mají zájem. Kdyby to šlo, polil by mé tváře nech. Jediným pohybem si stáhnu závoj do tváře. Víno... dopovím na otázku hostinského chladně. |
| |
| Hostinec Usměji se když příjde Rannek. Ani sám nevím proč tato schuze snad jen domluvit se zeptat se jestli chce každý heště pokračovat hlavně vynadat Drakilovy a vážně nevím příteli potřebuji vám také oznámit že brzy rno vyrážíme. Pravím poté příjde Adomes usměji se na ni a pozdravím napiji se vína přede mnou. Za chvíli příjde nějaký muž chová se neslušně ale když nám řekne informace které zná jen se pousměji. Život co život otec mne naučil neveř nikomu a už vůbec ne někomu koho vidíš poprvé v žiotš a on se ti nezdá. Jak ti můžem věřit potřebuji důkaz nemůžu si dovolit vpadnout do pasti jned na začátku jinak samozřejmě s tebu půjdu a osatní taky ale předlož nějaký důkaz. Řeknu a kouknu na Adomes a Ranneka poté zahlédnu i Ashu naznačím ji at si přisedne. Čekám nevím co říci hlavou se honí snad tisíce myšlenek proč ano a proč nejít s tímto mužem. Mám z něj divný pocit myslím si že nám lže, ale co když ne kvůli mé hlouposti zemře spousta lidí Leny Leny nejsi vůdce a ty to víš. To co si myslím by snad asi každý vyčetl na mém obličeji nejsem si jistý naprosto ničím. |
| |
| Hosinec Po vydatné polévce, se odebírám na připravenou koupel. V místnosti stojí velká káď, ze kteréí stoupá pára. Neváhám a během chvilky si užívám horkou vodu. Vím, že nemám moc času, ale vůbec se mi odtud nechce... Rózo, přidej mi více růžového oleje... Ano má paní... Rózo dnes večer si vezmu ty bleděmodré šaty z ergundského hedvábí... ZAjisté paní... dořeknu a hlasitě se rozesměju. Kdo by to byl řekl, že mi zrovna toto bude chybět! Porozhlédnu se po skromné místnůsce. Je to ironie. hořce mě napadne. Za chvíli lezu z teplé vody a oblékám se zpět do svých šatů. Kožený korzet porádně utáhnu, kalhoty očistím trochou vody. Vysuším si vlasy a vetřu do nich trochu skořice, kterou jsem měla ukrytu v jednom z váčků visících mi u pasu. zapletu dlouhý cop, kape mi z něj voda a vytváří na bílé halence mokrou mapu. Stojíc před malým rozbitým zrcadlem, hotnotím, že vypadám docela k světu. Koupel mi prospěla. Vezmu si věci a scházím do zakouřené hospody. Ihned si všimnu svých přátel debatujících u jednoho z nich. Zarazím se při pohledu na Ashu. Září mezi všemi jako diamant. Nejsem jediná, koho upoutala. Lehce se pousměju a směřuji ke stolu. Cítím se před ní tak nějak divně, tak sedám dále od ní. Přeji příjemný večer. řeknu a usedám. |
| |
| Harpyje příšerný... vlezte mi na záda.. zanadávám, když vystoupím po odpočinku konečně na paluu a spatřím tu spoušť. Okamžitě strhnu ze zad luk, nasadím do něj šíp a opírajíc se o stěnu kajuty, abych si kryla záda, střílím na harpyje. Přežijem.. Támhle je nějaký průsmyk, nebudou tam moct manévrovat.. uvažuji, zatímco létají šípy. Kolik jich vůbec je..deset? patnáct? A nás je tak málo - zoufale málo.. |
| |
| Hostinec Zachytím Lenyho náznak, proto se připojím ke stolu. Na rtech se mi objeví náznak zdvořilého úsměvu. Přede mnou se objeví objednané víno. Vytáhnu z váčku minci a bledou rukou s dlouhými štíhlými prsty ji podám hostinskému. Za závojem nikdo pořádně nevidí můj výraz. Přiznávám, že mám strach, jak mě vezmou. Co si o mně myslí Narwë. A Adomes, která zde taky je. A Leny. Ví vůbec, že jsem dala život za jeho? Rannek... Tomu jsem ukradená. Společnost doplňuje ještě mně neznámý muž. Veliteli, prosím omluvte mou troufalost, ale mohli bychom být představeni? řeknu chladným avšak pokorným tónem. Nějak na to víno ztrácím chuť. |
| |
| Hostinec Nevrle kouknu na nově příchozího. Už jen tím jak přišel a jak drzý je, mně namíchl. Posměšně se ušklíbnu. "Tady někoho doma nenaučili slušným způsobům...a poněkud ho minul i nějaký strach o svůj vlastní život, když si pouští jazyk takhle na špacír aniž by věděl kdo jsme..." záměrně nemluvím přímo k cizinci, ale ke svým přátelům. Uvědomuju si že je to provokace a že je to stejně drzé a arogantní jako jeho vpád ke stolu. Očividně mně to ale vůbec netrápí. "Jedna babka povídala..." ještě polohlasně okomentuju jeho proslov, v mém hlase při tom zazní lehké opovržení a jasný nesouhlas. "Jak si můžeš být vůbec jist že to co jsi právě řekl nevykládáš nezprávným lidem, a že třeba nejsme právě jejich nepřátele...pověděl jsi nám toho prozatím hodně na to že si nemůžeš být jist, co když tě teď zabijem...?" lehce se usmívám, ale dál už mlčím, protože začal mluvit Leny. Je očividné že nikoho ze skupiny nehodlám přerušovat když mluví, nikdy bych si to nedovolila. Mezitím sleduju jak přišla nejdřív Narwë a pak si přisedla i Asha. Chvíli si Narwë prohlížím, zřejmě ji není po chuti sedět na jedné straně stolu společně s Ashou. Že by jsi taky už měla tu čest poznat ji blíž? zeptám se sama sebe v duchu. Nedám na sobě nic znát a chvíli si prohlížím i Ashu. Holka s takovou parádou jsi jako maják... mlčky si okomentuju její oblečení a dál už ji nevěnuju pozornost. |
| |
| Pohlednu na mladou dívku která spustila o slušném chování.pokývl jsem a odpověděl ji na jeji otázky i otázky toho mladého muže.To co říkáte je pravda,jsem neslušný ale musíte mi věřit a tohle posílá sám vládce téhle země.Tak by ste mi snad mohli věřit.A taky vím že těm co tomám dát neni moc a vede je jeden mladý muž tím jsi ty že?Podám pergament z královskou pečetí Lenymu-Mladému muži.Nebojte se a věřte mi prosím vás o to.Mužu udělat něco pro to jak bych si mohl získat vaší duvěru?Dívám se kolem sebe z velkou obezřetností. |
| |
| Hostinec Když si přisedl tajemný muž zustal jsem v klidu sedět a naslouchal jeho slovum. Když dopověděl své do řeči se dala Adomes a po ní Leny. Mezi tím si přisedla Asha a Narwe, jen jsem pokývl na pozdrav když v tom začal mluvit znovu tajemný muž. Releoric podal Lenymu svitek s královskou pečetí, já jsem měl furt stejný pocit jako když si muž přisedl. Pohlédl jsem na Lenyho se slovi. Jsem stebou Leny budu za tebou stát, jen by sme to neměli uspěchat. Nahlédni a prostuduj ten svitek, pak se rozhodne co a jak. Pohled jsem věnoval na malou diskuzi Normovi. Jestli se dozvím že je to padělek. Nebo je to past tak budeš mit co dělat semnou. Vstanu od stolu se slovy. Omluvte mě, jdu se nadýchat čerstvého vzduchu a projit se po městě. Brzy se vrátim Vyšel jsem ze dveří ze kterých jsem pokračoval přímo na náměstí kde jsem se posadil u studny a začal jsem pozorovat hvězdy na které jsem se nedíval již dlouhou dobu. |
| |
| Hostinec Opět vyslechnu toho muže vezmu si svitek a otevřu jej (pokud možno chci vidět to co je tam napsaný). Ale před otevřením jsem pečlivě prohlédl pečet znám ji důverně takže doufám že není falešná. Doufám že nás chápeš musíme být opatrní. Jinak když víš kdo tuhle skupinu vede kam teda jdeme za jakým učelem? Zeptám se jej museli mu řece dát nějaké informace a navíc musím si být jist. Jak se jmenuji kdo jsem? oD KUD POCHÁZÍM? |
| |
| Když domluvil urostlí muž a posléze odešel vyslechl jsem mladíka.Nadechl jsem se a spustil jsem.Tak dobře...Jmenuješ se Leny jsi ten který vede tuto výpravu a má přijed ještě jedna lod ale na tu nemužeme čekat...Je na ni možná vice lidi nežli v téhle skupině ale musíte mi věřit...Pocházíte z města Lonelywood. Z města krále Angaara který tě poslal sem pomoci vládci Aurikttosovi a já vás tam mam dovést.Díval jsem se na Lenyho a ten taktéž na mě ale podivným pohledem. |
| |
| Hostinec Usměji se a kouknu na ostatní. Musíme mu věřit naše nedůvěra by mohal stát spoustu životů nevinných lidí a navíc pokud lže bude to zkouška velmi těžká ale bude to zkouška přesně o půlnoci vyrážíme všichni zde mají být pokud nebudou mají smůlu nechám jim zde vzkaz a to takový že přijíd pozdě se nevyplácí. Kouknu na ostatní Ranneka jsem ještě chytl jen proto aby mne slyšel a poté sem jej pustil respektuji to že chce mít soukromí ale tohle by měl slyšet nerad bych se vydával bez něj, ale rozhodně nebudu na něj čekat platí to pro všechny i pro mně. |
| |
| Bitevní loď při dalším útoku harpií se kriju pod štít až doběhnu ke zdi abych si kryl záda rozhlédnu se abych zase načel svoji kuš,která spdal do plachty doběhnu pro ní a zase se vrátím ke stěně natáhnu kuš vložím šipku a hlídám aby se nějaká nepřiblížila k námořníkový a neodnesla ho |
| |
| Hostinec Cítím na sobě pohled AAdomes, což mi není zrovna příjemné. Začínám se cítít skutečně divně, nikdy mi to takhle nepřišlo... Ale to byly jiné doby, děvče... To se upíři uctívali... Nervózně pozvednu skleničku a donesu ji k bledým rtům. Mlčím. Kdybych do debaty jakkoliv znovu zasáhla, vyčítala bych si to. Pokud se mě zeptají, odpovím, tak jak praví Řád. Nic víc, nic míň. |
| |
| Hostinec Ještě chvíli poslouchám Lenyho a ostatní jak se baví, ale nakonec mně to přestane bavit a usoudím že tady se už nic nového stejně nedozvím. Zvednu se od stolu se slovy "Vrátím se včas.." a vyjdu ven. Opět se vydám uličkami, ani nevím kam, prostě bezcílně bloumám po okolí. Je to lepší než tam sedět, takhle aspoň mám šanci si promyslet některé věci v klidu. Nakonec mně kroky dovedou až k náměstí. Vzhlédnu a uvidím sedět Ranneka u studny. Váhavě dojdu na rozhraní světla a stínu, kde mně stále ještě není vidět. Nevím jestli mu nebude vadit vyrušení a proto váhám. |
| |
| Náměstí Sedím u studny když v tom mě něco rozptílí. Vztanu abych se protáhl a náhle jsem ucítil jakousi divnou vuni. Rozhlédl jsem se ale nic jsem neviděl všude byla tma a na málo kterém rohu byla vidět rozsvícená lampa. Nejspíš ještě nezapalovali pochodně. Po ještě jednom protáhnutí zad jsem se procházel dokola kolem studny. A snažil se přijit na pár věcí. |
| |
| Náměstí Stále postávám ve stínu. Nervózně přešlápnu. Měla bych se rozhodnout, přece tady takhle nemůžu stát věčně. Nakonec udělám pár váhavých kroků proti Rannekovi. "Zdravím..." špitnu. Doufám že jsem ho příliš nevyděsila tím jak jsem se vynořila v podstatě odnikud. Z výrazu v jeho tváři se snažím poznat jestli mu tady náhodou nevadím, a jaestli bych neměla raději odejít. |
| |
| Náměstí Adomes Když přišla Adomes s pozdravem cukl jsem sebou krokem z pět a s usměvem pozdravil. Ahoj...Kde jsi byla? Já myslel že zustáváš v hostinci. Ale jestli tu chceš zustat tak klidně ano...Společnost se hodí. Usmál jsem se na Adomes a doufám že zustane, jen bych nerad řekl něco špatného. |
| |
| Náměstí Usměju se. "Jen jsem se tak toulala...Nebylo tam už nic zajímavého k vidění ani k poslechnutí, tak jsem odešla. Nemám ráda velký počet lidí a tam jich bylo až moc..." vysvětlím. Posadím se na okraj studny a mírně se pohupuju. Chvilkami to vypadá že bych mohla přepadnout dozadu, ale ani jednou se to nestane. |
| |
| Hostinec Očima přebíhám po všech přítomných. Rannek s Adomes odešli. Vím, že jste spolu... Začínám mít více než nepříjemný pocit. Omluvíte mě? zeptám se, když dopiju víno. Aniž bych vyčkala na odpověď, vyjdu tiše ven. Zamířím do nejzapadlejších ulic. Je zde atmosféra nasáklá hříchem a hnusem, ale v tomhle prostředí jsem žila natolik dlouho, že už mi to nevadí. Jen smrdět by to tolik nemuselo. |
| |
| Náměstí Dívám se na Adomes jak mi líčí jeji situaci, v tom se začne pohupovat na studni. Bud opatrná aby jsi nepřepadla. Pousměji se. Já jsem musel odejit protože váhám nad tím proč si mě Král Aurigthos vybral abych se připojil do výpravy mohl bych přece vyset ale on to udělal takhle. |
| |
| Náměstí "Neboj..." ohlédnu se za sebe a dál se bezstarostně pohupuju. "Třeba ví že v jádru jsi dobrý člověk..." na chvíli zaváhám. "Tehda jsi mi neřekl co je s tvou rodinou?" zeptám se opatrně. |
| |
| Náměstí Smutným pohledem se podívám na zem. A odhodlám se k odpovědi. Má rodina je již léta na druhé straně...Stalo se to když jsem byl ještě chlapec...Po té události se mne ujal Strýc a pomohl mi z výcvikem. Ale ted jsem jen ubohý zloděj který kdysi byl mocný velitel vojsk. Ale vše je pryč. Před očima se mi začali oběvovat spomínky z vypalování vesnice a vraždění mého lidu. |
| |
| Zapadlá ulice Začne mě přepadat strach, ani nevím proč. Srdce se mi svírá a pomalu se nemůžu nadechnout. Vím však, co musím udělat. Zaklepu na dveře prvního bordelu, který nevypadá jako továrna na syfilis. Vysvětlím svou situaci a svou žádost. Naštěstí jsem kupodivu okamžitě přijata a hned dostanu zákazníka. Snažím se, abych si neposkvrnila a nepomačkala šaty. Tobě chlípníku, nic nedám... Dlaní mu překryji ústa a zaryji mu zuby do krku. Během chvilky mu protrhnu krční tepnu. Chutnáš hrozně, měl jsi na sebe víc dbát... Přes to všechno cítím, že se mi vrací všechny síly. Usměju se. Sbohem... Vstanu od mrtvoly a co nejspěšnějším krokem mizím pryč. Bordelmamá má naštěstí zrovna napilno. Běžím zpátky do "bezpečí" přístavu. |
| |
| Náměstí "To je mi líto..." špitnu a sklopím hlavu. "Moji rodinu potkal podobný osud... vzpomenu si jak je chytili jako nějakou lovnou zvěř, jak je bezcitně zabíjeli a já nemohla nic dělat, jen se dívat...vztekle praštím rukou do kamene. Ale je už to pár století pryč..." na Rannekův překvapený pohled se pousměji. "Nejsem tak mladá jak možná vypadám...my nestárneme tak jako vy..." usmívám se. Někde něco šustne a já seskočím ze studna a přikrčím se jako bych čekala útok. Nakonec se narovnám a jen zakroutím hlavou "Už začínám vidět strašáky i tam kde nejsou..." okomentuju to. |
| |
| Náměstí Podívuhodně se podívám na Adomes a řeknu. Nejsi tak mladá jak vypadáš? Několik století? Přijdu blíž o pár kroků, pohlédnu Adomes do očí ze kterých cítim smutek. To mě ale neodradí a chovám se jako necita. Je mi to vše velmi líto, ale musim se na to zeptat...Co jsi vlastně zač? |
| |
| Hostinec Koukám jak se všichni někam vytrácejí... Taky bych nejraději odešla, ale nevím. Neměla bych svůj obličejík moc ukazovat, mohl by mě někdo poznat. Tak jen vstanu a zajdu si pro červené víno. Jedna sklenka snad nebude naškodu. S úlovkem rudého moku usedám zpět ke stolu, ale jelikož se u něj uvolnilo místo sedám si až do rohu, doi kterého světlo svítilny příliš nedopadá. Usrknu trochu. Co to..je? řeknu potichu zhnuseně. Za toto bych vrchnímu vinaři nechala useknout ruce. Ach jo... Asi jsem přece jen rozmazlená. Odvážně usrknu znovu, poválím víno na jazyku. Je trpké, ale po dalším doušku se na něj dá přivyknout. No dobrá, za tu cenu ujde. zhodnotím nakonec. Pozoruji dění v hostinci a čekám až se ostatní vrátí... |
| |
| Venku Přes náměstí se mihnu jako stín, nikoho neregistruju. Doběhnu až k hostinci, ale nakonec mě přepadne strach. Strach ze mě samotné. Ohlédnu se, zda mě nikdo nepronásleduje, upravím si závoj a čelenku a vydám se k molu, co nejklidnějším krokem. Ashado, proč jsi to udělala? To kdybych věděla... |
| |
| Náměstí Jeho pohled snáším celkem bez problémů. Můj smutek v očích brzy vystřídá znovu známá chladná trpělivost a bezcitnost. Vypadá to skoro jako bych měla strach z hlubších pocitů a proto se držím svých zvyků a občasné výkyvy se snaží ihned vrátit do normálu. "Co jsem zač?" šeptnu "To je zajímavá otázka...Možná to co vidíš...jen obyčejný toulavý elf, co nemá domov a žije jako vyhnanec... nebo něco jiného...démon? stvůra?" usměju se a odhalím tak ostré špičáky, výrazněji protáhlé, ale ne o moc. "A jestli jsem něco jiného než teď vidíš pak se to nejspíš dozvíš při nejbližší příležitosti..." tajemně se usmívám. "Nicméně ať tak či tak nikdytak úplně nevěř svým očím...obrazy totiž mohou klamat..." Na chvíli se zamyslím. "Otázkou ale stále zůstává jestli opravdu chceš vědět co jsem, nebo jestli by jsi mě znal raději stále takovouhle..." |
| |
| Náměstí odpověd Pohlédnu na Adomes a tvářim se poněkud překvapeně. Jen po jejim proslovu dodám. Znal bych tě rád bez jakých koli tajemsví...Pokud by to bylo možné. Pak jsem spatřil Adomes se špičáky. Udiveně se na ni dívám. |
| |
| Náměstí "Pak se tedy dobře dívej a brzo se to dozvíš..." je vidět že ráda provokuju a škádlím, a taky že se vyžívám v tajemstvích. "Prozatím si třeba mysli že jsem..co já vím...třeba vlkodlak..nebo něco takového..." pokrčím lhostejně rameny. "A když už ses tak zeptal...řekni mi něco bližšího o své minuosti..." |
| |
| Náměstí Podívám se na Adomes a odpovím ji tedy. Dobře tedy, nechám si to zatím pro sebe...Jen si nemyslím že jsi vlkodlak..Má minulost? Neni přiliš štastná, jak již viš po tom co jsem říkal...Po tom co mě Strýc vychoval a naučil mě všemu co znám. Po tom co jsem sloužil v Osricovích službách a nechal tak město padnout... Zdrcený výraz se vyjímá vmé tváři. Když padlo stratil jsem smysl mého života...Ve městě jsem měl mnoho přátel a v armádě taktéž...Nikdo již nežije, Je to všechno má vina od té doby se jen toulám a přežívám díky zlodějně...Proto co je ze mne ted mi už nezáleží na mém životě...Nemám pro co žít když. Zarazil jsem se a pokračoval. Asi by sme se měli vrátit, sme tu už dost dlouho a zanedlouho se pujde. Snažim se usmát ale vypadá to divně. Nedávám na sobě ale znát zdrcenou minulost mého života a stráty. |
| |
| Náměstí Se zájmem jej sleduji a poslouchám. V jednom místě najednou však utne své vyprávění, nenutím ho pokračovat i když bych chtěla slyšet víc. "Ano možná už by jsme měli jít..." udělám pár kroků směrem k hostinci. Vypadá to že jsem se nad něčím zamyslela. Ani si neuvědomuju že to Rannekovi musí připadat hrozně divné, když přijdu do stínu a rozplynu se a nejde mně tam ani nahmátnout. Nevypadá to že bych to dělala nějak vědomně, a jestli ano tak už to mám nacvičené tak že se tím ani nemusím moc zabývat. |
| |
| Loď, k jejíž posádce patřím i já zakotvila a celá skupina se vydala do města. Z počátku jsme byli v hostinci, kde jsem si nic neobjednal, jelikož nemám žádé peníze. Je sice pravda, že jsem vyhládlý, žíznivý ani ne, mořské vody jsem se napil až až. Držím se vždy blízko Lenyho, ale po celou dobu zarytě mlčím. Občas prohodím nějakou narážku na nějakého z hostů hostince, ale tím moje konverzace končí. Vlastně nejen konverzace, ale také vnímání okolného světa. Mou hlavou se stále ještě honí tragické myšlenky, které mi zabraňují soustředit se na cokoli jiného. Vždy, když se mi tyto výjevy v mé mysli podaří zahnat, zanedlouho se na jejich místě objeví nové a tak je to stále dokola. Přesto však jsem stále s Lenym a jednou, jakoby z ničeho nic, jako bych se právě probudil, se jej zeptám: Co tady vlastně děláme? Otázku jsem položil klidně, nepříjde mi na ni nic divného. |
| |
| Pohlédnu na Gariola usměji se a nadechnu se na odpověd. Čekáme ale dlouho nebudem neboj za chvíli to začne musíme vyrazit přesně o půlnoci abysme vše stihly budeme muset někde sehnat koně. Máš hlad? Zeptám se protože si uvědomím, že na lodi toho k jídlu moc nebylo. hladový dobrodruh se nám nehodí. Hostinský dejte mu něco k jídlu at si řekne já to zaplatím Zavolám a hostinský ihned přikluše a zeptá se Gariola co chce. Gariole co ovládáš magii? meč? Zeptám se ho nepamatuji se že by něco říkal pokud ano tak má pamět mě zradila. |
| |
| Molo Po téměř nekonečně dlouhé době se cítím zase jednou vyrovnaná. Vždycky jsem toužila být jako moře, mocná, nespoutaná, svobodná, ale vždycky mě něko srazil na kolena a musela jsem se za ním pak plazit. Vybaví se mi vzpomínka na můj nástup do této družiny. Lenyho tvář. Jdeš na jistou smrt, děvče... Já vím... Dobrá... Vezmu tě s sebou... V očích se mi zalesknou slzy. Přijde mi to už hrozně dávno. Vzpomínám také na Reganu, mou jedinou jistotu. Na Ranneka, který se nabídnul, že si s ní vymění místo. Na výraz Adomes, když zjistila, co jsem zač. Jak se ode mě Narwë odtahovala. Je to nechutné prokletí... Ne, drahoušku, je to dar... slyším svou umírající matku. Nechci jej... Na to už je pozdě, miláčku... Podívám se na své šaty. Jako pěst na oko, otče... Našla jsem je jako dar, v němž mě měli přijmout do klanu. Nestalo se tak. Musela jsem utéct. Vítr mi jemně čechrá vlasy a pohrává si s hedvábím i závojem. Proč se to všechno muselo stát? Před očima se mi vybaví obličeje všech, které jsem zabila, ať už v boji nebo kvůli hladu či potřebě dočerpat síly, nebo jen tak pro zábavu. Ne, já nejsem zlá... Nejsem... zašeptám a vztekle mrsknu do vody kamínek, pro který jsem se sehnula. Po tvářích mi tečou slzy. |
| |
| Odchod Po pár hodinách nastává pulnoc a je čas vyrazit. Leny je z jeho společníky připraven k odchodu. Posel od krále vás zavedl do tajné chodby která vedle přaz dolní podlaží hostince. Hostinský vám otevřel poklop, když se všichni byli ve vnitř znovu ho za vámy zavřel. Po nějaké chvili se dostáváte na konec tunelu a ocitáte se u krajní brány zámku kterou střeží mohutný Trol. Má kožené oblečení dlouhé rozcuchané vlasy, je mohutné postavy a jeho zbran tvoří kus stromového kmene který slouží jako palice. Pro vás nepředstavuje žádné nebezpečí i když kolem na stromech jsou klece z několika mtvímy lidmy. Lidé byli do klecí zavřeni kvuli tomu že neuhodli hádanku kterou trol položil pro ziskání klíče. Aby ste mohli projit musíte složit skoušku, bude vám položena otázka na kterou budete muset odpovědět. Každý kdo špatně odpoví bude zaveden do klece a uvězněn. Trol - Ste tu aby se zodpověděli mou hádanku pro vstup do královské pevnosti. Nelze mě jak koli obelstít. Zautočíte li na mě vše co milujete zmizí. Je to přímí rozkaz od Krále... Podivně si vás prohlíží a spustí. Nini vám bude položena hádanka na kterou musíte zodpovědět...pokud možno správně. Hádanka zní.. V jednom království žijí král a jeho dvorní šašek. Šašek nenávidí krále, král nenávidí šaška. Dohodnou se, že se jednoho dne otráví. V celém království existuje jen dvanáct flakónků jedů a tyto jsou zamčeny v komnatě v zámku. Jedy jsou očíslovány čísly od 1 do 12, se vzrůstajícím číslem roste i síla jedu. Funkce na lidský organismus je prostá – vypiješ jed, umřeš. Každý silnější jed neutralizuje všechny slabší, což znamená že jed číslo dvanáct neutralizuje všechny jedy, jedenáctka všechny kromě dvanáctky atd. (Pokud vypiješ jedenáctku a potom dvanáctku, nic se ti nestane. Pokud vypiješ dvanáctku a potom jedenáctku, umřeš. Král jde do komnaty s jedy jako první a vybere si všechny sudé jedy (2,4,6,8,10,12). Pak jde do komnaty šašek a vezme si, co zbylo. Sejdou se v trůnním sále, každý z nich naplní jeden pohár a podá jej tomu druhému, který jej okamžitě vypije. Následně si každý z nich ještě jednou naplní pohár, tentokrát už pro sebe, a vypije ho (v naději, že se tím zachrání). Jak to šašek udělal, že se druhého dne probudil, ale král zemřel? Předpoklady: Každý (šašek i král) chce PŘEDNOSTNĚ přežít. Pokud přežije, pak chce co možná nejjistěji otrávit toho druhého. Každého jedu je jen jedna dávka – nelze ji dělit. Jedy jsou kapaliny bez barvy a zápachu a mají stejnou hustotu jako voda. Uhodne te li tuto hádanku budete žit a mužete projit...Kdo zodpoví špatně bude zavřen do klece a přijde na řadu nová hádanka...Pokud také neuhodnete máte smulu... Trol se po svém projevu zasmál a vyčkával odpověd od Dobrodruhu. |
| |
| Po celou dobu sleduji trola velmi bedlivě. Jeho slovník a s tím i jeho intelekt mě velmi překvapili. Já si myslel, že trolové jsou hloupí. Nakonec nad tím ale mávnu rukou a začnu poslouchat hádanku. Náš velký "přítel" ji dořekl a já začal přemýšlet. Usilovně. Po nějaké době plné mčení jak mého, tak ostatních, promluvím nahlas, spíše jakobych nahlas přemýšlel, přesto má slova vyjdou ven. Jediné, co se mi zdá možné je, že v nejvyšším, čiže dvanáctém jedu byla voda.. Jedině to mě napadlo... Porozhlédnu se po ostatních a pak na trola. Nevím, jestli to vezme jako mou konečnou odpověď, přesto však asi na nic jiného nepříjdu. Nevím, co jiného by to mohlo být. Nevím, co jiného se mohlo stát. Ano, pár variant tu je, ale to by se mé myšlenky dostali spíše k intrikám, podvodům a oddálili se podstatě věci a jedům. Proto opět sklopím hlavu a poškrábu si lehce bradu.... |
| |
| Pobaveně se podívám na Gariola. To mě napadla spousta takových věcí.. |
| |
| Nikdy jsem živého Trola neviděla. Takže mi docela trvá, než si uvědomím, že na něj až moc civím. Měla bych se asi krotit. Jakmile vysloví zapeklitou hádanku, udiví mne ještě více. No to je báječné, teď bych měla použít sylogismu, modální logiky nebo něčeho podobného, co mi tak pečlivě vtloukali do hlavy. Ale řešení mě nenapadá. Když se vysloví Gariol a poté i Asha, obdivuju, že se aleposň nějka projevili. já jen stojím a krčím obočí. V hlavě se mi motají různá řešení, ale vždy mi z něj vyjde naprostý nesmysl. TAk si jen nahlas povzdechnu a pokrčím raeny. Nic mě nenapadá. Smutně se zatvářím a dál zkouším formovat své myšlenky k výsldné správné odpovědi. |
| |
| U trola. Koukám na něj když vysloví tu hádanku jen se zamračím a přemýšlím. Šašek se mohl vloupat do komnaty promíchta čísla. Nebo místo jedu nalít někam vodu také mohl být král slepý a vzal si blbé lahve. Nevím je strašně mnoho řešení ale všechny říkají jedno šašek podváděl. Pomyslím si. a nadechnu se Je možné že by někdo z nich podváděl třeba že by se někdo vloupal do komnaty a promíchla čísla? nebo tak něco a nebo je to bez podvodů co trolle? Zeptám se, protože mi připadá důležité tohle vědět. |
| |
| Trol Podivuhodně a s usměvavou tváří se podívá na gariola a po chvilce i na Lenyho. Vyslechne jejich odpovědi, jejich verze a jak na to reagují. Zakroutí jen hlavou a promluví. Vy a vaše odpověd, je správná ! Gratuluji...Je to Voda...Mužete jid...Na další vaší skupinu budu muset najit něco jiného pokud projedou skrze Harpie...Tady je klíč od brány. Podává klíč Lenymu o kterém ví že vede tuto skupinu. Za dveřma je dlouhá chodba na jejim konci jsou dveře do těch pasuje tento klíč který ste získali. Otočíse k mohutným vratům které otevře jiným klíčem. Podlaha je spíše dřevěná a mezi zdmy se ocitaji ruzné otvory. Do každého otvoru je vsazena lebka těch kteří zodpověděli odpověd na hádanku špatně. Na konci chodby jsou dveře do kterých pasuje klič který ste ziskali od Trola. Dveře jsou pokryty runovímy slovy, runy jsou staré několik tisíci letí. Jen málo kdo by je zodpověděl a přečetl správně. Když dojdete až ke dveřím které otevřete kíčem. Tak jde za nimi poznat menčí tmavá místnost ve které čeká jeden z poslu který vás zavede k vládci této země. |
| |
| Stojím na molu a přemýšlím,Stoupnu si kousek od lodi,opřu se o sloupek a čekám co se bude dít,přemýšlím.Po dlouhé době co v hlavě pro beru všechna témata co mě napadla vidím že družina odchází za doprovodu nějakého muže.Asi posel.Pomyslím si.No,tak měl jsem jít do hospody a vykecávat se Lenymu nebi něco nevědět?Ptím se sám sebe a jdu s družinou,snažím s aby si nevšimli toho že jsem se přidal,neupozorňuji na sebe,posel nás přivede před obrovského Trola který nám položí hádanku,Do hajzlu,hádanky teda fakt neumim.Řeknu si a mozek my začne šrotovat na plné obrátky,zrovna když pomýšlím na zásah božské moci která by byla schopna vyměnit jedy za něco jiného když v tom Leny řekne odpověď HM,pěkně blbá odpověď,jsme v hajzlu.Řeknu si a zpozorním pro případ že by trol zautočil,ale kupodivu to byla správná odpověď.Posel nás dovedl do místnosti kde nebyl nikdo jiný než sám král země.Hm,pěkně si vážíš pomoci dědulo,mi ti chceme pomoct a ty na nás posíláš hnusný troly.pomyslím si a čekám až nás náš velitel,Leny,představí. |
| |
| Čekám co se bude dít po odpovědi Izyho nakonec nás troll pustí dále a my kráčíme nějakou dobu. No už sem čekal že tahle první zkouška ohněm nás bude stát nějaké životy. Pustil jsem jílec meče, protože jsem byl připúraven zautočit. Vložím klíč a jdu dál. Nakonec zahlédnu posla který by nás měl závest za králem nakonec se tak stane, protože jsem byl vychován u dvoru vím že se musím uklonit a počkat aby král promluvil první. |
| |
| Nenápadně následuji ostatní. O mém pohybu svědčí jn tichý cinkot náušnic a šustění látky. Hádanky. To je vtip. Kolik jich ještě bude? Taky vám jednu dám. Je to bílé jako sníh a rudé jako krev, co to je? Ironicky se usměju. Mlčím. Ještě bych vám byla na obtíž... Cítím, jak se ode mě Narwë odtahuje a Adomes z mé přítomnosti také není nadšená. Dobře, taky vás miluji až za hrob... Proč mě musí všichni nenávidět? Já si svůj osud nezvolila... |
| |
| Pomalu jdu za ostatními. Nějak ani nevnímám okolí, a proto když se všichni zastaví před trolem skoro to nezaregistruju, teprve až když skoro vrazím do Ranneka. Omluvně se na něj usměju, ale zůstanu mlčet a raději poslouchám hádanku, kterou nám položí. Chvíli nad ní přemýšlím, bezúspěšně. Moje myšlenky odplouvají úplně jiným směrem strženy proudem předchozích vzpomínek a myšlenek. Připadá mi to jako kolotoč...jako hodně stará pohádka převyprávěná tisíckrát dokola a přesto se k některým z těch věcí pořád vrácím a přemýšlím o nich. V minulosti jsem nebyla zrovna nejsvětější a to je možná to co mne teď tíží. Nakonec Gariol a Leny vyřknou zprávnou odpověď. Usměju se na ně, ale i v mých očích je poznat že nejsem zrovna duchem přítomna. Až když přijdeme ku dveřím s runami zpozorním. Přijdu blíže a se zájmem si je prohlížím. Po chvilce se od nich zase odtáhnu a pokrčím rameny. Vydám se dál za ostatními, musím je kousek doběhnout, protože už mi skoro stačili zmizet z dohledu. Dostaneme se ke králi. Dívám se jak se všichni kolem mně uklonili a já jako jediná zůstala stát. Ani mi to nepřišlo divné. Nevím proč bych se jemu měla klanět. Zvědavě nakloním hlavu na stranu a čekám co bude. Prozatím si prohlížím okolí. |
| |
| Trol Když sme došli až před Trola který položil svou hádanku jakožto že jsou v hádankách dobří. Navzdory námaze a ruzným kombinacim se nám hádanku podařilo rozluštit. Ziskali sme klič se kterým sme prošli dlouhou chodbou až do truního sálu, kde na nás již čekal vládce země. Král Stáli sme před králem kam nás zavedla místnost, Posle který nás vedl se někam stratil ale snad ted neni duležité. Každý se uklonil, a nechali krále aby promluvil jako prvni. Jediný Já a Adomes sme zusatli stát. Já jsem pozoroval děnní kolem sebe a dával pozor aby se něco nestalo. |
| |
| Král - Truní sál Král se dívá na poddané a na hrdiny kteří prošli nástrahamy aby se dostali až sem. Když si všichni před králem poklekli, mimo Adomes a Ranneka. Král se z neklidem podíval na Ranneka jak stojí poblíž ostatních z rukou na jilci. Král se z neklidem dívá kolem a začíná se chovat neduvěřivě vuči hrdinum. Podívá se na Lenyho jak klečí před králem v čele, začne promlouvat k hrdinum ale hlavně na Lenyho. Vítejte ! Ste tu aby ste pomohli mé zemi. Připluli ste aby ste tady několik dnu sloužili a pomohli mému městu které je obklopováno zlem. Vyjedete za města z mojimi vojáky. Posloužíte své zemi.... Náhle se král zasekl a dívá se na Ranneka který vypadá jako by krále nevnímal. Král se postaví před svuj trun a nahlas spustí. Ty se opovažuješ nepokleknout před Králem ! ? To je rouhání ! mužu tě také nechat odvést do žaláře...Stráže. Povolal stráže kteří přistoupili pomalu k Rannekovi. Čekali na Králuv rozkaz či na Rannekovu omluvu. |
| |
| Odvedení Stojim z rukou na jilci poblíž ostatních a naslouchám králi i když to tak nevypadá. Když král na mě hlasitým tonem spustí několik slov. Jen se na něho podívám když ke mě přišli stráže aby mě odvedli. Promluvim ke králi klidným hlasem. Nebudu klečet před nikým kdo nedokáže sám se svou armádou ubránit svojí zem...A nebudu klečet před někým kdo si slávu a vše to kolem jen usmyslí. Nebudu klečet před leníkem. Pustil jsem toulec meče. a odpoutal jsem si pásek z boku. Meč jsem podal Adomes která stála kousek vedle mě. Šeptem jsem ji řekl. Neboj se pokud se něco semele dej na ně pozor. Po slovech která jsem řekl Adomes jsem se podíval na krále kterému jsem řekl. Dělejte co musíte. Já na vaše zákony ohledy neberu. |
| |
| Odvedení Ranneka Král vyslech Ranneka, když se zastavil nad slovem leník. Tak znovu promluvil. Ty jsi syn králu? Pokud je tomu tak tak musíš být Azunai...Ale ti přece vymřeli před tisiciletimy...Nevěřím tomu ! Stráže odvést do žaláře ! A hlídej te ho. Stráže odvedli Ranneka který se nebránil spíše se jen smál svému trestu. Když byl Rannek odveden král věnoval pozornost rozrušeným přátelum Ranneka. Nenechte se tím zaskočit...Prosím budte tu jako doma nechám připravit hostinu na uvítanou a na seznámení bude také čas...Váš přítel je ubohý zloděj. Nebojte se o něho bude o něho postaráno podle zákonů Burial Isle našeho ostrova a města Zorku Jak mile král domluvil nechal pár sluhu aby ukázali hrdinum jejich pokoje. Král se odebral do jiného pokoje kde se dal do řeči z mužem v kápy. |
| |
| Odvedl jsem lHrdiny až do truniho sálu kde se nechali uvést a naslouchali tak slovum krále.Rannek se choval jako hulvát a proto byl odveden pryč.Několik jeho společníku se mi po tom zrálo být trochu nepřijemných ale i na to se nechali odvést do svíh pokoju.Král se vydal do své pracovny.Já jsem se zase mohl vrátit do svého domu ve městě. |
| |
| Bitevní lod Bitevní lod odolávala utokum a navzdory všemu se dostali z prokletých ledovcu. Konečeně se přibližovali k pevnině. Po pár hodinách lod bezpečně zakotvila v přístavu kde se několik zbylích hrdinu dostalo znovu do nálady. Lod pomalu pluje do přístavu kde se pomalu chystá kotvyt. Když lod zakotví je již několik cestujících připraveno vyrazit. Nikoliv však se neukázal doprovod který lod očekává až zítra. Ted se mužete toulat po městě zajít do hostince u Mzutého Piráta, či se jen tak pobavit v domě rozkoše. Kapitán vám popřál hodně štěstí a mnoho zdaru. |
| |
| Přístav poděkuji kapitánovi a vyrazím do hospody dveře od hospody se rozlítnou a vstoupí postavá svalnatá s kroužkovou košilí a dost zbaňemi poruce "Hospodo, doboru večeři a jedno pivo." pronesu rázně k hospodskému, usadím se do kouta a počkám až mi donese jídlo sním ho a pak se vydám do lesa nedaleko města kde skyrji své zbraně a veci, rozhlídnu se jestli nikdo není v okolí "Musím se trochu proáhnout." pronesu pro sebe stojím uprostřed louky, sklidním se , soustředím a pak mé tělo zahaleno v zaři změní se na draka zařvu a přitom se protáhnu pak drak nachvilui znehybní a a je opět zahalen do oslepujcho světla, a tam de stál drak teď stojí opět sentýž muž jen je zase oholen a ostříhán dojdu si pr své věci a vyrazím z5 do města kde si koupím nocleh a přečkám do dalšího dne |
| |
| U krále Kouknu na Ranneka a usměji se vím co si ymslý ale bez něj se prostě nikam nevydám. Králi bud pustíte jednoho z mých přátel nebo nikdo z nás nic neudělá. Omluvte mé chování ale přijeli jsme pomáhat a vy nás zavírate odpustě ten výraz za kravinu. Řeknu a vstanu nechám se odvést do pokoje. Budu si muset s vámi promluvit aby jste mi řekl pár důležitých a navíc Ranneka jsem vzal pro jeho schopnosti vést vojsko budu ho potřebovat u sebe. Řeknu a čekám jak král zareaguje pak se už opravdu odeberu do pokoje abych si mohl konečně lehnout. |
| |
| V přístavu Jaké je krásné být zas na zemi...pomyslím si, když si stoupám na molo. Kam půjdeme? otočím se na ostatní, kterým už po boji veřím více, než předtím. Ukázali se jako dobří bojovníci, mají právo na mou důvěru.. Ale stejně - ještě si tu opravdovou musí zasloužit. celkem uznale kývám hlavou. Do hospody? popadnu svoje věci a sestoupím na cestu, čekám na ostatní. |
| |
| U krále Vezmu meč od Ranneka a jen mlčky přikývnu. Trochu úzkostlivě pozoruji jak jej odvádějí, ale vzhledem k tomu že se ani nijak nebrání a nevypadá to nijak vážně, nedělám si s tím těžkou hlavu - brzy ho zase pustí...a kdyby se jim do toho náhodou nechtělo mileráda je přesvědčím o tom že to bude ta nejlepší věc co kdy udělají. Na krále se dívám poněkud opovržlivě. Je znát že neuznávám jeho autoritu a že by mně nikdo nijak nedonutil s ním mluvit nějak uctivě, nebo se mu klanět. "Co ty o něm můžeš vědět...nevidíš si ani na špičku nosu přes tu svoji namyšlenost..." zašeptám pro sebe. Možná to postřehli ti co stáli okolo mně, ale pochybuji že někdo víc. "Jestli mu ublížíte tak budete mít co dělat se mnou..." dodám ještě polohlasně, s takovou rozhodností že je víc než jasné že si legraci nedělám a že když pujde do tuhého nebudu se zdráhat jim postavit a udělat jim nepříjemnou překážku. Nechám se zavést do pokoje. Všechna ta okázalost kolem na mně působí nepříjemným dojmem. Já-chci-ven! křičí všechno uvnitř mně, ale zatím ne příliš silně, avšak čím déle tu budeme tím to bude jen horší. Nechám si nachystat koupel. Nejsem v ní nijak dlouho, hlavně proto že jsem se chtěla jen opláchnout. Rannekův meč prozatím zůstal ležet na posteli spolu s dalšími věcmi, které jsem tam odložila. Za nedlouho vylezu. V zrcadle si prohlédnu záda. Šrámy, které mi tam zanechala jedna z harpyjí jsou sice ještě vidět, ale už jsou z nich jen lehké škrábance a proto už se znovu nevážu do obvazu. Raději jej vyperu, nechám uschnout a pak jej stočím a uložím ke svým věcem do brašny, nepochybně se ještě bude hodit. Vrátím se k Rannekovu meči. Chvíli se na něj dívám a pak cosi zamumlám. Seslala jsem na něj kouzlo, které zabrání aby jej zde viděl někdo nepravý...vlastně jej mohu vidět jen já a nebo Rannek. Lehnu si na postel a mlčky zírám do stropu. |
| |
| U krále Pozoruji scénu s Rannekem a Adomes. Jak dojemné... Později si uvědomím, že pokleknout mě přinutila nějaká vyšší síla. Možná něco, co mě kdysi někdo naučil. Dál zachovávám mlčenlivost. Nechci vystupovat nijak z řady, chci být naprosto nenápadná. V pokoji si sednu na zem a hledím někam mimo, naprosto prázdným pohledem. Mě nikdo rušit nebude, takže mě za blázna nikdo neoznačí. Nořím se sama do sebe a přemýšlím and tím, co všechno mělo být jinak. |
| |
| V žaláři Stráže mě vedou to temných místností dolu do sklepení. Dívám se pozorně kudy mě vedou abych si zapamatoval cestu. Když mě předvedli až před mříže pousmál jsem se a vešel dovnitř. Posadil jsem se na dřevěnou postel která byla přidělána jednou stranou ke zdi a druhou stranu držel řetěz na každém rohu. Posadil jsem se na ní a v klidu jsem pozoroval dění ve věznici. |
| |
| Král Podívám se na Lenyho jak žadoní abych propustil jednoho z jeho mužu. Pozorně jsem jej vyslechl a nabýdl mu návrh. Propustím ho ale musíš pro mne něco udělat..Přivedte z pět mou dceru..Je v zajetí u paladinu v malé vesnici nedaleko odtud...Je to cesta skrze písčité skály. Je to den cesty tam a den z pět...Zítra vyrazíte a za dva dny vás budu čekat přimo v trůnim sále...Pokud ji nepřivedete nejen že jej nepustím ale nechám jej popravit... Zlomyslný usměv se objevil na královi tváři, a pokračoval v zadání ukolu. Když vás sem Auringthuus poslal netušil že jsem takoví...Ale já jsem stím se musíte niní smířit...Bud přivedete mou dceru z pět a Azunaiuv dědic bude volný nebo poslední z téhož rodu zemře. Niní je jen na vás jak se rozhodnete jednat.. |
| |
| Král Trochu povzdechnu jdu mu pomoct a on mi ještě zadává nějaké ukoly, ale bez Ranneka to prostě nejde. Dobrá přijímám já a doufám že i má skupina půjderme zítra brzo rán vyrážíme tímto vás žádám aby jste tento dopis předal každému z mé skupiny necht se pod něj podepíší ti co půjdou se mnou já si jdu odpočinout at mi sluha ten dopis donese za dvě hodiny. Pustím se do psaní dopisu. Přátelé král uvěznil Ranneka a za jeho propuštění chce vysvobození jeho dcery. Museli bychom se vydat za úsvitu proto nikoho do tohohle vedlejšího úkolu nutit nebudu. Zájemci at se podepíší dole od dopis a za úsvitu příjdou na dvůr budu tam čekat. děkuji Leny |
| |
| Pokoj Někdo zaklepe a pak vstoupí otrava s nějakým dopisem. Usměji se. Tohle je legrace, že ano...? zeptám se s notnou ironií v hlase. Poslíček nechápe a zavrtí hlavou. Mám vám to podepsat vlastní krví? zasměji se znovu. Poslíček vypadá mírně zděšeně. Další psměv už se nekoná. Drahý Leny. Pokud ti nebude má maličkost vadit a ani jiní s ní nebudou mít problémy, můžeš se mnou počítat. Naškrábu rychle, divadelně se ukloním a pošlu posla ven. Přece jen mě vyrušil v přemýšlení. |
| |
| Pokoj Luxusu, který se mi tady nabízí, zkusšeně využívám. prospat se v hedvábí na měkoučkých matracích. Dopřát si teplo u praskajícího krbu... Jak rychle by na to člověk zase přivykl. Sedím u krbu a hledím do plamenů. Hlavou se mi míhají vzpomínky na domov. Zaklepání mě vyleká. Uklidním se a zkušeně vyzvu neznámého dál. Přečtu si zprávu a vyzvu posla, aby počkal za dveřmi. Co mi zbývá... jednou už jsem utekla a znovu od zodpovědnosti utíkat nehodlám. POdepíšu se na pergamne a dodám, že mi bude ctí... POdám dopis poslovi a opět usedám ke krbu.. |
| |
| Supina Bitevní lodi Ste v Hostinci u Mrtvého piráta, kde začíná pronikat sluneční svit do oken když začíná vycházet slunce. Brzo ráno v hostinci u jednoho stolu již sedí jeden muž v kápy a čeká na skupinku aby je mohl dovést ke králi. Skupina Lenyho Dopis oběhl již skoro všechny členy. Král vyčkává na Lenyyho v truním sále až mu přijde oznámit kolik členu sním pujde a kolik zde zustane. Král má však jedno eso stále v rukávu. |
| |
| Pokoj Na dveře pokoje kdosi zaklepe. Pomalu zvednu hlavu a líně pronesu "Dále" Dovnitř vstoupí poslíček s jakýmsi dopisem. Rychle ho proletím očima. Je vidět že s každým dalším slovem, které čtu ve mně narůstá vztek. "A on si o sobě myslí jako co??? Že budeme poskakovat tak jak on si pískne???" vybuchnu a jen zaregistruju jak poslíček vylekaně uskočí. Ještě cosi podrážděně dodám a pak se podepíšu pod ostatní podpisy. Vytáhnu kousek čistého pergamenu a naškrábu na něj pár řádek, určitě ne moc lichotivých, a podám jej poslíčkovi. "Tohle zaneseš králi..." zdělím prostě. Tak tohle si rádoby králi určitě za kloubouk nedáš... pomyslím si lichotivě. Vím že jsem poněkud vzpurná, ale nějak nehodlám se podrobit tomuhle šaškovi... zastávám názor že to není autorita, hodna označení král, nikdy se mu nebudu klanět a nikdy ho neuznám jako někoho kdo by mi mohl rozkazovat. Když poslíček odejde ještě si na chvíli lehnu. Moc dlouho to ale nevydržím a znovu vstanu. Vyjdu z pokoje a chvíli bloumám chodbami. Nakonec zamířím k chodbě do sklepení. Chci se podívat za Rannekem, aby tam nebyl tak sám, navíc se chci taky ujistit že mu nic neudělali. "Zdravím pane" usměji se na něj, když dojdu až k jeho mřížím. |
| |
| Návštěva Sedím na lavici když přišla Adomes. Pohlédnu na ní s usměvem ke kterému dodám. Zdravím. Co přivedlo tvé kroky až jsem? K mé cele. Menší usměv na rtech. |
| |
| Cela Posadím se k mřížím. "Už mi bylo nějak smutno...taky tě tu nemužem nechat pořád úplně samotneho..." mírně se pousměju. "Ten rádoby král nás posílá pro svou dceru, jako protiváhu za to že tě pustí..." postěžuju si tiše. "Nechce se mi nikam jit bez tebe.." dodam ještě slyšitelně. |
| |
| Adomes u cely Po vyslechnití Adomes jsem jen tak prostrčil ruku zkrze mříže a pozvedl tak Adomes tvář aby se mi podívala do očí. Když se tak stalo řekl jsem ji. Ty jsi vzácná bytost. A vím že pokud pujdou stebou, po tvém boku, tak mají naději na uspěch. Měla by jsi jit už jen pro jejich ochranu a bezpečí. Postarej se o Lenyho i v jeho žilích se nachází krev Azunaie. Povzdechl jsem si a dopověděl. Pokud nepřežije sme straceni...Já jsem svuj osud odhodil a své dědictví sním. Ale stebou mají naději..Ale něco mužete udělat pro to aby ste se tam dostali bezpečně...běžte podel pobřeží Karkaross je tam jeskině prý tam žije mocný spojenec, mohl by pomoci. |
| |
| Chodba V pokoji jsem se začala nudit, po tom dopise jsem přece jen už nebyla schopna soustředit se. Tohle nebude jen tak... Rozhodnu se porušit etiketu a všechna pravidla. Musím mluvit s králem... Procházím se po chodbě a narazím na strážného. Zaveď mě ke králi a já tě odměním... řeknu a usměji se. |
| |
| Voják Pohledu na ženu která se schání po králi a odpovím. Z králem mluvit nemužeš má návštěvu ve své pracovně k dispozici bude až ráno. Poukázal jsem jsem rukou aby se žena odebrala z pět do svého pokoje. |
| |
| Cela Nezaregistrovala jsem že se ke mně Rannek natáhl a trochu polekaně sebou cuknu, když mi zvedne hlavu. Ale jinak to nevypadá, že by mi nějak vadil jeho dotek. Tělem mi proběhne zamrazení...musím se pousmát, protože mám pocit že jsem našla dávno ztracené štěstí... "Půjdu...už jsem podepsala Lenymu dopis, kterým nás svolával...Jen se mi prostě nechce tě tu nechávat a jít bez tebe...Přijde mi to nespravedlivé, a navíc mi bude smutno..." trochu se začervenám. "A napsala jsem "králi" pár řádek, které mu nejspíš zalichotí..." uchechtnu se. "Možná že tě brzy navštívím znova, na delší dobu ale..." zasměju se. Přitáhnu si kolena k bradě a opřu se o ně. "Je tu chladno...nechceš něco přinést?" na chvíli se odmlčím "Nebo bych tě mohla odsud dostat..." dokončím, když si prohlédnu mříže. |
| |
| Chodba . Voják Je mi líto, ale já s ním musím mluvit hned. Hrozí totiž, že ráno už bude po smrti a já bych rozhovor s ním opravdu nechtěla prošvihnout, snad mě chápeš... snažím se zachovat vlídný tón, i když mě pěkně štve. No jasně, ve své pracovně. A není to třeba v ložnici? Bude to jen chvilka... naléhám. Jeho gesta jsem si ani nevšimla. Ty mi tak budeš říkat, co mám dělat... Kdybych chtěla, dám si tě k večeři... |
| |
| Cela Pohledl jsem na Adomes když mi navrhla cestu jak uniknout. Adomes to nejde, král by to zanedlouho z jistil a věř že o problémy tu neni radno stát. Pokud se vám to nepovede budu jenom vyset. Pousměji se. Neměj strach...Vše bude v pořádku. A neni třeba mi něco nosit spíš by jsi měla jit z pět do pokoje kde neni tak chladno, nesmíš onemocnět. Podívám se Adomes do očí a naznačuji aby se šla trochu prospat. A také potřebuješ odpočívat, pořádně jsi nespala od doby co sme byli na lodi. |
| |
| Neustupný voják Vyslechnu ženu a po jejich slovech se zamyslím. Po chvilce odpovím. To neni možné...Král hovoří se svím spojencem se kterým povede bitvu proti hrozbě...A ty tu nemáš co pohledávat slečinko ! Raději poslechni a promluvi si sním ráno. |
| |
| Chodba . Voják Začíná ve mně vřít vztek. Ashado, ovládej se... Slyšíš?! No to je fajn, že s někým hovoří... Podívej, každý s někým hovoříme... A na chvíli se mu nic nestane, hodlám jej varovat proti spiknutí, jež se na něj chystá... pokouším se dál. Tak slečinka ano?! Mimochodem jsem svobodná osoba... Můžu se pohybovat kde chci a jak chci... odseknu. Cítím, jka mi cuká ve špičácích. Ne, Asho, ne! Ovládej se sakra! |
| |
| Voják Pozoruji a poslouchám ženu přede mnou. Po jejim dokončení a prostých slov jsem ji odekl. Tak koukni ženská ty se pohybuj kde chceš ale tady nejsi doma tak by ses měla chovat uctivě k těm co tu žijí ! Takže mě poslouchej bud okamžitě zmizíš nebo tě nechám odvést do... V tom mě vyrušil král jak vyprovázel muže v kápy ze své pracovny. Vísosti...Uklonil jsem se. Král Co se to tu sakra děje?! Co tu chceš? Ty jsi Asha že? Co tu hledáš? Mluv. |
| |
| Chodba . Voják Ale notak drahoušku... Zaprvé nejsem jen tak nějaká ženská a za druhé u nás ctíme hosty... Kam bys mě chtěl odvést? Jako Ranneka do věznice? Čeho bys tím dosáhl? pokračuji dál, až po dokončení se otočím na krále. Takže žádný dýchánek? Tentokrát už mě nikdo nedonutí pokleknout ani se klanět. Kde sakra vzal mé jméno? Svou myšlenku vyslovím nahlas. Sice nevím, kde jste přišel na to jak se jmenuji a kdo vám dovolil používat jeho zkratku, ale máte pravdu, jsem to já. Co tady chci? To je velice zajímavá otázka, když uvážíme, že vlastně chcete vy něco po mně... Takže bych prosila, aby se vaši sloužící chovali podle toho, nebo jistá vámi zřejmě velice milovaná osoba přijde k úhoně... řeknu chladně, s malým projevem svého vzteku. Usmála bych se, ale není třeba prozrazovat svou existenci. A úsměv by nebyl zdvořilostní, ale jen pohrdavý. Zatím jsem při smysslech... |
| |
| Král To je vše co jsi chtěla? Jestli nic víc tak tu neotravuj stráže a nezdržuj mě...A tvé jméno nechal jsem si zjistit vše. Znám vás všechny znám i ty co jsou již ve městě ty kteří pluli na jiné lodi...Takže jestli nemáš nic jiného tak tu neotravuj a raději se jdi vyspat na zítra. Pronesu nevrle, po rozhovoru z tajemným mužem v kápy jsem nesvuj. Pokračuji do své komnaty. |
| |
| Chodba . Král, Voják Nikoho neotravuji. A ne, nebylo to vše, ale jaksi vidím, že s vámi není řeč. Jste prostě jen namyšlený hlupák v krajkách a sametu. Možná by neškodilo upustit trochu od té vaší úzkoprsosti, drahá Výsosti... řeknu naštvaně. Achjo, další pitomec v řadě.. Jinak vám oběma přeji příjemnou noc a také to, ať už se se mnou nesetkáte... dodám ještě hlasem plným ironie a otočím se na podpatku. Sakra tak komu to mám říct? |
| |
| Usvit Pomalu vychází slunce, jeho paprsky vstupují i do cely Ranneka a tak i do ostatních místností v zámku. Hrdinové se pomalu probouzejí znovu k rannímu životu a král je očekává v trunim sále u jídelního stolu. |
| |
| Cela Je patrné jak jsem sebou při zmínce o šibenici trhla "Neboj...my to zvládnem..." rozhodně pronesu na jeho odpověď na téma útěk. Viset tě nenechám...to v žádném případě! pomyslím si. "Neboj já to zvládnu... zas taková zima tu není...nechci aby jsi tu byl sám... a spát až tolik nepotřebuju..." ještě o něco víc se schoulím a opřu se bokem o mříže. Ani si to neuvědomím a začnu podřimovat. Z polospánku mně proberou až sluneční paprsky. Zívnu a protáhnu se. Měla bych už jít...Leny chtěl vyrazit určitě brzo... Usměju se na spícího Ranneka a protáhnu mezi mřížemi ruku, chvíli váhám, ale pak se stejně zlehka dotknu jeho tváře. Doufám že se mi tím povedlo dát záminku ke snu, tak jako vždy, a i kdyby ne, nevadí, i tak jsem ráda že jsem se jej dotkla. "Brzy se vrátíme..." zašeptám tiše a zamířím do hlavní síně. |
| |
| Chodba I kdybys mě znal milionkrát, ty namyšlený fouňo, nemáš právo mě oslovat mým jménem. Krajky a koruna tě k tomu neopravňují. A nic tě neopravňuje k věznění svobodných osob ani k nucení vyznávání poct tvému rádoby majestátu... Hlavou mi běží myšlenky, zdrcená a naštvaná se vracím do pokoje. Začínám pochybovat o tom, že jsem udělala správně, když jsem se přihlásila do téhle akce a ještě dobrovolně. Nevím proč, ale vybaví se mi Rannekova slova, ještě když byl spoután, onen osudný první den, či spíše noc. Ironicky se usměji a shodím ze sebe šaty. Pro příště už budu jen příšerou... Blíží se ráno, nemá cenu pokoušet se usnout, v mém případě už vůbec ne. Natáhnu na sebe úzké černé kalhoty a košili stejné barvy. Střevíčky vyměním za vysoké jezdecké boty. Promiň, tati... zašeptám sama pro sebe a šaty určené k přijmutí do gildy nechám hozené na posteli. Z váčku s různými lahvičkami vyberu jednu s perlou určenou pro krále, kdyby mi moc lezl na nervy. Zastrčím ji do kapsy. Zapletu si vlasy do copu, poberu všechny své dýky a vydám se do hlavní síně, s chladným úsměvem na rtech a vražedným výrazem v očích. |
| |
| Dvůr Už 15 minut sedím na koni a čekám na mé přátelé nakonec se tam všichni sejdeme král nás asi čeká jinde ale to mně moc nezajímá. Dobré rán všichni pokd si to ještě někdo rozmyslel může jít, ale já pro Ranneka obětuji život bez něj by totiž naše operace byla o moc těžší a musíme se aspon pokusit o jeho záchranu. Řeknu a koně otočím pryč. Kouknu na ostatní pojedu tam kam mi bylo řečeno. |
| |
| Ráno Je ráno a Adomes tu již neni. Vylezl ¨sem k okením mřížím a sledoval jak pár přátel odjiždí kvuli jednomu rozkazu krále. Snad Adomes řekne Lenymu o té jeskini. Pomyslím si a dívám se jak mizí poslední z přátelu v dálce. V tom na mříže zabouchá jeden voják který mě odvede ke králi. Stojim pře králem této země a pozdravim ho. Zdravím výsosti...Proč jsi mě nechal přivest? Vyčkávám jak bude král reagovat. |
| |
| král Nechal jsem si přivést Ranneka k sobě abych mu řekl pár věcí. Když přišel cítil jsem v jeho slovech zášt. Na jeho pozdrav i když nepřiliš lichotný jsem jsem odpověděl. Nechal jsem tě sem dovést z jednoho prostého duvodu...Jestli se chceš zachránit což si myslím že se o to snaží tví přátelé..Což je marné, tví kamarádičkové se vrátí nejdříve za 4 dny z pět a mají na tvou záchanu jen 2 dny takže mě napadlo že by jsis mohl zachránit život. Vyčkávám Rannekovu reakci. |
| |
| Před králem Sklidným výrazem ve tváři se dívám na krále na jehož slova řeknu pár slov. Takže tys je podvedl? Mě jsi jen použil jako lákadlo aby tam šli místo tvích mužu pro tvou dceru. V tom jsem reagoval i na jeho slova o záchaně. Ty mi chceš nabídnout nákou dohodu ve které si mohu zachránit život proč? |
| |
| Odpovědi Je to prosté...Usměv na tváři...Ty si mužeš zachrínit život během pár hodin stačí porazit pár gladiatoru...Chci se pobavit hramy a ty mi stím pomužeš...Vyhráješ li proti mím 5 šampionum jsi volný. Usměvavě se dívám na Ranneka, netrpělivě čekám odpověd. |
| |
| Dohoda Dobrá přijmám já proti tvím 5 gladiatorum. Když vyhraju budu volný. Když prohraji at semnou buh naloží podle své vule. Ale jako vítěz odtud budu moct odjed za svími přáteli. Dívámn se na krále v jeho mohutném křesle. |
| |
| Uzavřená dohoda Poslouchám Ranneka který dostal mou odpověd. Budiž, vyhraješ jdi si kam chceš...Ted ho odvedte do areny... Rannek se uklonil jak se sluší a odcházel se strážemy. V tom na něj ještě král zavolal. A Ranneku...Snad sis nemyslel že já mam dceru tak rád abych riskoval životy svích mužu. Nepřijemný usměv na králově tváři. Stráže odvedli Ranneka do areny kde se setká se svím prvním z protivníku. Bion Když vejde chapik jen v koženejch hadrach a beze zbraně do prostřed areny nechápavě se na něho dívám. Ukloním se svému králi se slovy. Jdoucí na smrt tě zdraví. Chlapík naproti mě nějak nereaguje tak proti němu vyběhnu jako první. |
| |
| Arena Přišel jsem do areny kde jsem si nevzal ani zbran a šel jsem hned do vnitř kde už stál jeden králuv poskok. Když vykřikl několik slov rozběhl se proti mě. Snažil se zasadit svou smrtelnou ránu do mé hrudi. To se mu nepovedlo pyruletou jsem se protičl kolem něho a vyrazil mu meč z ruky. Ten jsem chytil a bodl ho jím do zad. Ten se svalil na zem již mrtví.. |
| |
| Cesta Pomalu dojdu k Lenymu, ale jeho kůň se v mé přítomnosti začne plašit, proto o kousek ustoupím. "Leny mohla bych s tebou na chvíli mluvit? Je to důležité..." pronesu z bezpečné vzdálenosti. Počkám dokud leny nepřijde ke mně, koně v žádném případě nedonutí aby se ke mně přiblížil blíž než na několik metrů. Cosi mu tiše pošeptám a čekám na jeho reakci. |
| |
| soukromá zpráva od Adomes pro "Byla jsem u Ranneka..." začnu "...řekl mi že máme jít podél pobřeží Karkaross, že prý tam žije nějaký spojenec..." chvíli si jen nerozhodně mnu ruce. "Leny můžu nás do té vesnice dostat za pár hodin...něco se mi tady nezdá a bojím se...král si klidně mohl poslat svoje vojsko pro svou dceru, myslím že jej má na to dost velké a stejně to neudělal...něco tady prostě nehraje..." ještě na pár vteřin se odmlčím "Nemám sice ve zvaku někoho nosit na zádech, trochu se mi to protiví, protože mám pocit že to ze mně dělá otroka, ale jsem ochotna udělat vyjímku... víš...ja totiž nejsem to co vidíš...tohle je jen vedlejší podoba, abych se mohla skrývat a neskončila jako nějaká trofej..." nervózně si mnu ruce a čekám co uděláš. |
| |
| soukromá zpráva od Leny pro Nuže dobrá půjdeme tak jak říkáš, ale musíš mi prozradit co se skrýá pod tou druhou podobou??? Zeptám se a spíše to znělo jako rozkaz jde vidět že se docela oábvám toho co se stane z Adomes. |
| |
| soukromá zpráva od Adomes pro Zatvářím se trochu nerozhodně, skoro to vypadá že bych si to nejradši nechala pro sebe, ale je mi jasne že když už jsem o tom začala tak to budu muset i dokončit. "Mmm... no... " bezděčně zvednu ruku a prohrábnu si vlasy. "...jsem volnomagický tvor... drak... mágem jsem vyučená jen částečně, abych aspoň trochu mohla ovládat ostatní živly, nejem oheň, vlastně málokdy jiné živly potřebuju... Umění s ohněm je přirozené stejně jako schopnost ovládat temnotu... umím toho ještě poměrně málo - i když vám se to možná nezdá ... ještě se hodně učím...s přibývajícími zkušenostmi mi přibývají i schopnosti..." S trochu omluvným úsměvem se podívám na Lenyho. "Ja jsem ti říkala že mám tajemství..." |
| |
| soukromá zpráva od Leny pro Vyslechnu ji při jejích slovech na sobě nedávám nic znát párkrát jsem se zamračil a nadechnu se na odpoověd. Nejsi ale nebezpečná, že ne? A navíc proč jsi mi to neřekla už předtím? Zeptám se a čekám co mi řekne. Řekneš to ale i ostatním jo? |
| |
| soukromá zpráva od Adomes pro Přesně tohle jsem čekala... "Leny chápu že se zlobíš, ale musíš pochopit že se snažím chránit sama sebe...Mám víc než dost nepřátel, kteří by nejradši viděli moji hlavu viset jako trofej nad svým krbem...přece víš jak rychle by se rozneslo, kdyby mně někdo jen koutkem oka zahlédl..." sklopím oči a vzdychnu "...neřeknu jim to, dřív nebo později na to stejně přijdou sami...nejpozději při nejbližší bitvě kdy se moc naštvu a myslím že to nebude dlouho trvat...Neboj, nejsem nebezpečná, myslíš že kdybych chtěla že už jsem vás dávno nezabila?" upřu na něj chladný pohled. "A v podstatě se ti nemám zač omlouvat a ani to neudělám..." "Ale teď tady nejde o mně ale o Ranneka...můžu nás tam do té vesnice dostat za pár hodin, i se zastávkou na tom pobřeží... zpátky už nevím, podle toho jaká zranění utržím...Nicméně i tak by se to urychlilo...jsem ochotna to risknout..." |
| |
| soukromá zpráva od Leny pro Usměji se jsem zase ten hodný Leny jakého mně znáš. KOnej jak chceš. Ale jakmile ohrozíš někoho ze skupiny tvé tajemství bude prozrazeno. Usměji se a koukám na ni. Jsem ochoten přijmout tvou nabíku hodně by nám pomohla. Řeknu a čekám jak zareaguje pak se vrátím k ostatním. |
| |
| soukromá zpráva od Adomes pro Pokrčím rameny. "Pak se to dozvědí už za chvíli...vyjedeme aspoň někam za město, asi by jim nebylo příjemné, kdyby se jim 20metrový drak prodíral mezi těmi domečky a křídly bych je asi trochu smetla..." pousměju se. "Půjdu pěšky, kůň by asi zešílel strachy, kdybych se k němu přiblížila na méně než dva metry..." |
| |
| Skupina Lenyho Leny, Adomes a několik dalších hrdinu se blíží k pobřeží Karkaross všude kolem mělčiny šplouchá moře. Z jeho silou to vypadá na přiliv. Kousek podel pobřeží se ocitá jeskině, všude je teplo, je několik stupnu nad nulou ale jeskině má podel stěn ledové kry. ocitáte se před jeskiní ze které jde jen chlad. Nevydává. Vstoupíte pomalu do jeskině a vyčkáváte co se bude dít. Jak jdete dál a dál je čím dál tim větší zima. Z temnoty se ozívá jaký si hlas. Král Pozoruji Ranneka jak porazil už 3 mé šampiony. Nechal jsem si jej přivést znovu ke mne a promuvím na něho. Co vlastně chceš? To ti tak záleží na svobodě? Z toho co jsem viděl by jsi byl skvělím Gladiatorem. Na chvilku se odmlčím. Po chvilce pokračuji. Tak co chceš? Ženu? muže či dítě? |
| |
| U krále Vyslechnu krále a dám se do řečí. Musím pro vás zabíjet tak zabíjím. Gladiator nemá budoucnost ale to ani já ne. Musím vzít ještě dva životy pak budu hotov a získám si svobodu tak jak jsi řekl. |
| |
| Král a Rannek Pozorně naslouchám Rannekovím slovum ke kterým jen odpovím. jsi volný, mužeš jit...Nebudu se dívat na to jak znovu zemřou moji mužu tvou rukou...Jsi skvělí bojovník. Nakloním se k Rannekovi a pošeptám mu do ucha několik slov. |
| |
| U krále Volný? Pousměji se. Smích mě však přejde jen co mi král prozradil několik věcí. Otočil jsem na něho svuj zrak a se slovy. Auriktosi hrozí ti že budeš dobrým člověkem. Jsem se otočil, sebral své věci a šel rychle pro koně s kterým jsem se vydal na pobřeží Karkaross. |
| |
| Posel skupina dvě Do hostince přichází posel od krále. Ten narazí na skupinku lidí kteží sedí u stolu dojde knim a začne mluvit. Vy ste ti od krále Angaara? Když znich dostal vše co chtěl jen řekl. Pojdte za mnou. Dovedu vás ke králi. Když došli ke králi narazili cestou na Ranneka který se snažil odjed. Na pobřeží Karkaross. Král je poslal tam kam poslal i ostatní a Společně z Rannekem jedou na pobřeží. |
| |
| Na cestě k pobřeží Vyjel jsem společně z Reganou, Ernestem a se zbitkem jejich skupiny. Zdá se že moment překvapení nebude. Vydali sme se až k pobřeží, cesta nebyla přiliš dlouhá. Zanedlouho přijíždíme na pobřeží o kterém jsem vyprávěl Adomes. Vlny vrážejí na pobřeží a na jeho utesy když v tom si jeden z členu všimne koní u jeskině. |
| |
| na cestě k pobřeží "Co vlastně hledéme?" ptám se rennka "Někoho stopujeme?" ptám se dále Snad se sem nevláčíme zbytečně. Nebo jen na nějakej boj. To bysme se museli táhnout zpet. úřestanu se ptát |
| |
| Na pobřeží Podívám se na Ernesta a vyslechnu jeho otázky na které mu odpovím. Jedeme se pro pomoct. A taky za pár přáteli. |
| |
| na pobřeží lehce se pousměju na rannka když mi odpoví Nevipadá tak špatně když chce. |
| |
| Projížďka na koni mi udělala dobře. Vzpoměla jsem si na svého miláčka, který byl zpočátku stejně jankovitý jako kůň, který mi byl přidělen. Mrzelo mě, když jsme musela seskočit dolů a vydat se do nepříliš bezpečně vyhlížející jeskyně. Můj luk a šípy jsou skvěle připraveny, neboť za pobytu u krále sjem měla dostatek času na jejich opravy. Projížďka mi sice hlavu vyčistila, ale ne natolik, abych přestala myslet na Ashadu. Čím déle jsme spolu nemluvily, tím více jsem měla pocit, že se vzdaluju od jediné osoby, se kterou mě cosi spojuje. Vlastně o nikom nic nevím... Je to zvláštní pocti, uvážím-li že za sebe nasazujeme životy... Zatřepu hlavou, abych odehlnlaa filosofické myšlenky honící se mi hlavou a radši se soustředím na cestu. |
| |
| Celou cestu se snažím držet dál od ostatních, hlavně tří členů skupiny. Adomes, Narwë a Lenyho. Což jsou v podstatě skoro všichni. Jsi hloupá, že jsi se nechala zapsat... Nikdy jsi se neměla do ničeho pouštět... Jsem jen stínem ostatních. Stínem připraveným pomoct, když bude potřeba, ale stínem, který nechce být rušen. Holčičko co se to s tebou stalo? Můžete za to vy dva... To není pravda... Ale ano... Udělali jste ze mě zrůdu... Líbilo se ti to... Zpočátku... Vytěsním z mysli vzpomínky a soustředím se na cestu. Mé slzy už nikdo neuvidí... |
| |
 | Probuzení... Aaaaaargh...kdo to k sakru bleskne mi hlavou, když mě z dlouhého, snad až příliš dlouhého spánku vyruší něčí blížící se hlasy. Své ještě ztuhlé tělo přitisknu ke skalní stěně a splynu s ledovým příkrovem, který halí celou hlavní síň jeskyně. Ať je to kdo je to, nemusí hned poznat, kdo zde žije...pomyslím si a dál vyčkávám až se bytosti dostanou na dohled, přeci jen podle hluku jich není zase tolik, aby mě mohli nějak ohrozit. |
| |
| V stup do jeskyně Viděl jsem u skalní mohyli stát koně. Rchlím tempem jsem se rozjel přímo knim a všíml si skalní dutiny která vedla do jeskině. Z brašny jsem vytáhl olej a polil jim klacek na kterém byl omotán kus hadru. S loučem v ruce jsem vlezl do jeskině společně z pár lidmy co se knám přidali. Došel jsem na místo určení kde stáli již ostatní. Pohled na zbyle členy mě potěšil. Došel sem až k Lenymu kterému jsem řekl pár tichých slov. Kamaráde neměli by tu být všichni...Neni to zas tak bezpečný spojenec. Všimnul jsem si Adomes která se na mě divně dívala, bylo to jako by se jí nezdála dobrá má přitomnost. Stěny byli obaleny ledem a všude kolem byl cítit jen naprostý chlad a mráz. |
| |
| Jeskyně Z mého rozhovoru s adomes mně vyrušil až moc dobře známý hlas usměji se na Ranneka a vyslechnu jeho slova. Jako vždy máš pravdu. Proč tady vlsatně jste a jakto, že jsi volný? Zeptám se a čekám co mi odpoví koukám na všechny co tady jsou. Je zde poněkud chladno nezdá se vám? Adomes? Naschvál vyslovím její jméno, protože ona chlad ucítí asi nejvíc když vládbne ohněm. |
| |
| Rozhovor v jeskyni Leny na to jak jsem se sem dostal bude čas venku...Jednou mi přítel vyprávěl o mocné bytosti která tu žije. Proto sme tu bude se nám hodit jeho pomoct. Jen ho musíme poprosit ale jak se asi prosí Ledoví Drak? Dopovím svá slova na Lenyho který začne mluvit na Adomes. Skoro mu skočím do řeči když se nahnu k Adomes které šeptem do ucha povím par slov. Tady se nesmíš proměnit..Je to tu přez příliš malé. A boj by tu byl k ničemu...Věř mi. |
| |
| Slyším slova, v nitru svého mrazivého srdce cítím pocit, který jsem dlouho nezažil. Ano, je tu ještě jiný drak...a snad i víc než jen jeden. Zapomeň na to, nevíš co od nich máš čekat, co to může být za draka, který se spolčí dobrovolně s lidmi. Hlavou se zmítá miliarda myšlenek,... vetřelci postupují dál... Do jedné z hlubokých průrev ve stěně zahřmím: Kdo jste a jak se opovažujete vstoupit do mé jeskyně! ozvěna splnila svůj účel a nikdo neměl nejmenší tušení jak daleko, nebo jakým směrem se mohu nacházet. |
| |
| V jeskyni Ozvěna zlověstně nesoucí výhružnou otázku se line všude kolem. Sama stojím a otáčím se kolem dokola a zvědavě zírám do všech koutů tmavé jeskyně. Co to... Kdo to byl? zašeptám pro sebe. Otřepu se zimou a pohlédnu na Lenyho, který by teď měl zřejmě promluvit. Pak si uvědomím, že vedle něj stojí Rannek. Kruci, nejsme tady snad kvůli němu? Co to má být? nastalou situaci sice vůbec nechápu, ale teď není nejvhodnější chvíle pro její řešení. Pomalu a opatrně sundám luk a připravím si toulec, tak aby bylo snadné dosáhnout pro šíp. Záměrně své opeřené miláčky nechávám tam, kde jsou, ať je vidět, že přicházíme v míru. Ale jistota je jistota.... |
| |
| Konečně dorazíme do nějaké jeskyně a hle - oni jsou tu i ostatní! Tak se přivítáme, já zvláště dobře s Ashou. Aiya, dlouho jsme se neviděly...v mých ledových očích se zableskne trocha tepla, zrovna když mám pocit, že ji musím obejmout. Dlouho..sleduji přivítání s Rannekem. Pak znepokojeně zavětřím. To se mi nelíbí, ne to se mi nelíbí..zašeptám a pustím Ashu, ruku na meči. S tím drakem máš pravdu, ran- uže nedořeknu, jelikož se jeskyní rozlehne řev. ne, nevypadá to dobe...má velkou výhodu prostorné jeskyně. sakruju v duchu. Tasím katanu, kolem které téměř okamžitě začnou vířit malé plaménky. A kdo jsi ty...zahřmím. Draku... |
| |
| Jeskyně Pohlednu na reganu jak vytasila meč. Bleskurychle se na ní otočím se slovy. Schovej ten meč..Draci to nemají rádi, protože bys jim přišla jako drakobijec. Poslední slova říkám s usměvem. |
| |
| Jeskině k Rannkovi "No oto jim ani nejde když je sám, jak je mi známo tak ledoví draci sou vypočítavý a sbírají lidi zamražený do kostky ledu. Sbírají zbraně, většinou artefakty apodobně."pronesu jakou znalost mám o ledových dracích |
| |
| Regano! vykřiknu. Tak přece jen... Ani nevíš, jak mi chyběl někdo, kdo mě chápe... Máš pravdu.. Nestalo se ti nic? zeptám se tiše. Uvědomím si, že o mě tady moc zájem nemají. Než mi však stačí odpovědět, její pohled sklouzne k Rannekovi a Adomes. Ach ano... Ti dva... Hrdličky opět spolu... Kde jen je ta bojovnice a ten vězeň, které jsem poznala před pár dny? Oba se hrozně změnili... Anebo jsem se tak změnila já? Chladným pohledem přejedu všechny přítomné. To je tedy výběr... Na rtech mi nepatrně zahraje úsměv. |
| |
| Jeskyně Ernest na mě pronesl několik slov a já mu hned odpověděl. Ledoví Draci jsou hlavně chytří.. Pohledem mu naznačím že o něm vím. Ty jsi taky drak ale ti draci kteří si zachovají podobu mají neskutečnou přízen a respekt u lidí...Pokud to nejsou Drakobijci. Pronesu vážně a bez jakých koliv dalších slov jdu skoro do prostředka jeskině aby na mě Drak co nejlepe viděl. Draku!? Kde jsi? Ukaž se ať víme jestli jsi skutečný a né jen jakýsi hlas v temnotě...Tak se ukaž a pokud si myslíš že jsem lovec co chce tvou hlavu tak mě hned zabij! Pronesl jsem dosti nahlas. Hlas se odráží o stěny které vytvářejí ozvěnu. Tak kde jsi? Žádáme jen pomoct. |
| |
| Jeskyně Ozvěna Rannekova hlasu mě začíná znervózňovat. Taky to ticho kolem. Ustoupím o krok zpět ke stěně. Podpatkem boty zavadím o kamínek, který vydá nepřímný praskající zvuk. Nažene mi to husí kůži. Ruka mi instinktivně sjede k dýce. Po pár vteřinách si uvědomím svou hloupost. Nic dalšího se neděje. Je ticho... Ashado, jsi vážně pitomá... Vylekat se šutru, na který šlápneš... Kam jsi to klesla? Zabiješ jej snad dýkou? No jen řekni... |
| |
| Jeskyně Příchod skupiny, která plula na druhé lodi mě překvapí. Na pozdrav jen kývnu hlavou. Stejně si je pamatuju jen matně. Od úst mi stoupá sražená pára. Začíná mi být zima, vlastně ani nevím zda se chvěji chladem nebo směsicí napětí a strachu. Možná od každého trochu... Vzpomínám si, co jsem v královské knihovně četla o dracích. Inteligentní tvorové, podobní velkým plazům, s nadpřirozenými schopnostmi. Rozlišujeme několik druhů ohnivý, vodní, ledoví aj. No tak to je mi teď opravdu velmi platné... Vlastně čím dál, tím více zjišťuji, že v praktickém životě jsou mi knihy na nic.. Poté, co jeden ze skupiny nově příchozích pronese, že sbírají lidi v ledových kvádrech, mi přejede mráz po zádech. Děsivá představa... zašeptám pro sebe. Koukám, co dělají ostatní a snažím se udržovat klid. Luk mám stále pevně ve své ruce, jen mě začínají zábst prsty. |
| |
| Jeskyně "Až moc chladno..." odpovím Lenymu. Cítím jak mi mráz proniká pod kůži a ochlazuje mi krev. Je to hrozně nepříjemné a trochu i bolestivé, i když jiní to nejspíš nepociťují. Z vesela sleduji Ranneka, jsem ráda že se zase vrátil, i když je mi prozatím záhadou jak se dostal z toho vězení ale to je teď vedlejší. Chvíli cosi rozmlouvá s Lenym a pak se obrátí a přijde ke mně, nadechnu se, chci ho přivítat, ale on je rychlejší a začne mluvit. Najednou mně zaplaví bolest, mám pocit že se mnou mluví jako s něčím co by nechtěl už nikdy vidět, všechna radost z toho že jej vidím ze mně rázem vyprchá."Nech prosím na mně kam se vlezu a co budu dělat..." podotknu ledově a snažím se nedat najevo jak mně jeho slova zasáhla i když hlas mi mírně zakolísá. Čekala jsem, že se proti mně někdo obrátí, že se na mně bude dívat skrz prsty, ale nečekala jsem že by to mohl být zrovna Rannek, možná proto mně to tolik zasáhlo. "A tohle je myslím tvoje." strčím mu do rukou meč, který mi předtím dal s prozbou abych jej uschovala. Pomalu se uklidňuji. Mráz působí i na mou náladu, zpomaluje vše ve mně včetně emocí. Cítím jak se mi třesou ruce, zatnu je do pěstí, aby to nebylo tolik poznat. Mám tendenci vytvořit kolem sebe plameny abych se alespoň trochu zahřála, ale zatím úspěšně odolávám. Na pár vteřin zavřu oči. Pomalu je znovu otevřu a rozhlédnu se kolem. "Schovejte ty zbraně...!" podotknu s důrazem. Je vidět že to myslím vážně, a spíš jako rozkaz, že to nebylo žádné doporučení. Usměju se nad Rannekovými slovy. "Myslím že takhle tě spíš zabije než že si ho spřátelíš..." stroze okomentuju jeho slova a postavím se vedle něj, aniž bych o něj zavadila pohledem. "Zdravím tě, příteli draku. Jsem Adomes, vládkyně ohně a stínů. Přicházíme za tebou v míru a s prosbou o pomoc. Prosím ukaž se a pohovořme si." promluvím podle zvyku, kterému mne učili doma, mluvím dosti starým dračím jazykem, nejspíš z části zapomenutým. Je mi jasné že ostatní budou mít trochu problém porozumět, ale tím se teď netrápím. |
| |
| Jeskyně Trochu zmateně koukám na všechny ostatní Narwe je na tom jako já celý život čte knihy a ted ji to nějak nepomůže. Asha ta je až moc vystrašená, Adomes se tady asi necítí právě nejlíp a Rannek? Nad ním visí velký otazník. Zbytek mně nějak nezajímá nepatří ke mně tak co. Konečně po dlouhé době promluvím. Myslím, že když nás tady bude hodně a budeme překřikovat jeden druhé tak asi nevyleze. Navrhuji aby zde zůstali 4 lidi Rannek, protoe nás o něm informoval potom Adomes někteří ví proč a ted sama ukázala,že ovládá nějaký prastarý jazyk, který by se mohl hodit, Ernest už jen z toho důvodu že je drak, No a ten čvrtý člověk tu být může a nemusí toho tu chci jen kdyby se něco semlelo at si ti tři sami vyberou koho zde chcou. Navrhnu tento plán. Připadá mi nejmoudřejší. No doufám že to znělo spíše jako rozkaz, protože si opravdu nemyslím že vyleze před tolik lidí. |
| |
| Jeskyně Pohroužena do svých vlastních myšlenek nevnímám okolí. Až na jeden okamžik. Když mluví Adomes. Zpod stínu řas vysvobodím oči a probodnu ji pohledem. Věděla jsem to... Vrátím se do reality. Dokonce se mi podaří rozumět Lenyho slovům, přestože dlouhé proslovy nesnáším a většinou při nich ztratím pomyslnou nit. Lehce na velitele kývnu a nenápadně mi zacuká v levém koutku. Prostě se nedokážu ovládnout. "Já půjdu ven..." řeknu a tiše dodám: "Stejně bych vám tady byla k ničemu..." Zamířím ven z jeskyně, neočekávám, že mě někdo bude volat zpátky. Dokonce si pohrávám s myšlenkou, že bych utekla a už se nevrátila. Proč? To vlastně ani nevím. |
| |
| Jeskyně Stojim kousek od Adomes která začla mluvit divným jazykem. Ruka mi sjíždí k pasu a začínák rukou svíjet jilec meče. Ten po jeho uchopení vytáhnu a z rozmahnutím jej zabodnu před sebe do ledu. Meč kerý letí vzduchem nádherně zpívá, jeho zpěv ustane až když meč prorazí ledovcovou zem a zaryje se do země a mrazu. Pustím meč z rukou a z tichýmy slovy od něj ustupuji. Na meči jde vidět jak se rozzáří záštita která pomalui začne osvětlovat celou jeskini. |
| |
| Není těžké tvořit led, ale nezdá se, že by přicházeli se zlými úmysly. Ale přesto, věřit někomu, kdo jen tak vleze do jeskyně se mi nějak zvlášť nechce. Co teď,...? Řešení je na snadě...po dně jeskyně se žene chlad, který bez povšimnutí obklopuje vetřelcům nohy, za chvíli má každý z nich nohy zmražené až po kotníky...vzduch se pomalu proměňuje v modrý studený příkov a to je ten správný čas vystoupit ze stínu. Vylezu na malinko vyvýšený pahorek, proti světlu ze vchodu je vidět jen můj obrys...jen sem tam odrazí šupina plamen loučí. Chtěli jste hovořit, hovořme tedy... změřím si všechny vetřelce a jsem připraven kdykoli zmrazit celou jeskyni... Proč jste sem vstoupili? Je bláznovství čekat ode mě pomoc, je tomu již dlouho, co jsem byl člověkem a proměnit se zpátky, proč? Proč bych vám měl pomoci? Teď je pozdě na návrat do bezpečí Vašich hradů. pronesu s pohrdavým ušklíbnutím Tak kdo z vás velí téhle sebrance? Ať promluví, nebo vaše slova zůstanou uvězněna v ledu po tisíc let. Potichu zašeptám do vzduchu...Dračice, ty jenž jsi mluvila jazykem předků, pověz mi proč přicházíte, pověz mi proč jste sebrali odvahu vstoupit do chrámu bytostí mocnějších než jsou lidé a tvůj oheň prosím zažehnej, cítím až sem k sobě jeho žár. Jsi silná bytost, nebylo by radno měřit naše síly zde v jeskyni, klenba už něco zažila a drží jen díky ledu, který ji ztvrzuje. |
| |
| Jeskyně Najednou se jeskyní žene chlad všude je zima a mé nohy zamrazí dech draka. Po chvíli vyleze ze stínu a chce mluvit s velitelem. No velím nejspíš já tedy aspon jedné skupině, ale já od tebe nic nechci ani jsem o tobě nevěděl měl by sis promluvit s někým jiným on se určitě ozve. Po dokončení mých slov se můj pohled střetne s tím Rannekovým. Hmm doufám, že jim nebude vadit, že jsem se prohlásilza vůdce ale v podstatě je to tak dal jsem je dohromady. |
| |
| Jeskyně Jak se jeskyní žene ledoví dech draka a Lenyho slova vydají své díváme se jeden na druhého. Kývnu na Lenyho a pomalu pootočím hlavu na draka a spustím svá slova. Mocný Draku přišel jsem tě žádat o pomoct...Dozvěděl jsem se o tvém jménu a tvém doupěti...Jmenuješ se BlueCross kdysi Cloud jména však používáš obě...Přicházím ve jménu Conana ten jenž mi o tobě vyprávěl po mnoho dnu....A proto jsem tu ty jediný mužeš pomoci naší výpravě ty jsi ten který je zocelen v žáru bitev...Nemít zamrazené nohy tak pokleknu a poprosím tě na kolenou o tvou pomoct. Po dlouhém řečnictví vyčkávám jak bude drak reagovat. |
| |
| Conan...to jméno zní jako dýka do mých uší, to jméno mi připomíná kdysi slavné bitvy a cesty za hranice nám známého světa. Seskočím ke skupině...přistoupím k člověku co vyslovil jméno mého dávného přítele. Mocně natáhnu nozdrami vzduch. Máš nějaké informace o Conanovi? Není v nebezpečí, nemůžeme mu nějak pomoct? Cítím jak ledové okovy mého srdce povolily. Pokud Vás vyslal můj přítel, abych vám pomohl, nejspíše proto měl důvod. Pomohu rád, přeci jen věčné skrývání před drakobijci je jako čekání na smrt. Po těchto slovech všichni přítomní ucítí jak se led rozplynul tak rychle jako se objevil. Povězte mi o svém plánu, o tom co nás čeká. Kývnu na Ranneka i na Lennyho, oba nejspíše mají co říct k naší budoucí misi. |
| |
| Jeskyně Konečně se mohu pohnout udělám pár kroků do stran. Draku naše mise byla zachránit přítele ale zrovnated už je asi zbytečná když je Rannek zde. Cíl naší mise je jasný pomoc před nepřítelema zjistit jeho plány. Kouknu na Ranneka jestli potřebuje mně doplnit ted má možnost. Conan?? co mi to je říká.... Ano už vím můj bratr Korwin s ním putoval posílal mi dopis, ale kde je mu ted konec už ani nevěřím že žije a pokud ano tak nejspíš zapoměl. trochu zesmutním při vzpomínce na bratra. Jde to ze mně docela dost vičíst, ale už jsem zase v pořádku. |
| |
| Jeskyně Neznámý drak mně vyzve abych mluvila, přesto zůstanu mlčet. Ani vlastně pořádně nevím co je cílem naší cesty. Mlčky sleduju draka a když promluví Lenny a pak Rannek natočím se k nim natolik kolik mi povolují zmražené nohy. Cítím v nich palčivou bolest, ale vím že až led povolí bude to mnohem mnohem horší a budu vůbec ráda když se udržím na nohou... Do čeho jsem se to zase zapletla... zoufale mi proběhne hlavou. Ranneku a co se to za pár chvil stalo s tebou??? hořká myšlenka, ale ráda bych na tu otázku znala odpověď, vždyť to že teď ví kdo jsem ze mně nedělá někoho jiného... pořád jsem stejná... Konečně led svírající kotníky povolí. Jsem šťastná že už se konečně mohu hýbat; jistě mohla jsem předtím led roztopit, jenže to jsem nechtěla udělat, mohlo by to být pochopeno jako útok; ale přesně jak jsem předpokládala, nastoupila prudší a nepříjemnější bolest. Jakoby se mi tisíce drobných jehliček zabodávalo do nohou. "Omluvte mně.." sotva slyšitelně pípnu a odkulhám z jeskyně. Nejdu daleko, na hranici ledu a rozehřátých skal se skoro doplazím. Vděčně se přitisknu k rozžhavenému kameni a opatrně si prohlédnu své nohy. Nevypadá to na větší úhonu, za chvíli ta bolest přejde...Úlevně si oddychnu a odtáhnu se ještě kousek dál od jeskyně, z které stále vane chlad. |
| |
| Jeskyně - Silný spojenec Drak promluví a Leny odpoví. Vím však že některá slova směřovala i na mou osobu. Akorád vytahuji meč z ledu a vracím jej do pouzdra. Všimnu si pár pohledu jak Draka tak i Lenyho a nakonec i odcházející Adomes. Natočil jsem se na draka z odpovědí kterou nejspíš nečekal. Náš vzájemný přítel se ted nachází v Hyboriajských dolech. Vězní ho tam jakýsi vládce města, ten na Conanovi má celkem tučné zisky. Setkal jsem se tam sním a párkrát mi zachránil život je to velký muž čistého srdce...Ale z pět k našemu plánu. Král Auriktoss nás vyslal zachránit jeho dceru bohužel už nebudeme moci provést moment překvapeného utoku. na chvilku se odmlčím a v hlavě se mi začnou promítat králova slova. Po chvilce zase pokračuji. Je to pár Paladinu a Nekromantu...Pro své opovržence a nevěřící mají dár...Velký kámen duší který obrátí všechny ty kteří se jim budou chtít postavit...Podle krále alespon co mi řekl ten kámen promění každou živou bytost v něco hrozného co poslouchá jen rozkazi od svích pánu. Věci které jsem se dozvěděl od Krále Auriktosse jsem řekl Drakovi a také ostatním aby věděli co nás čeká. |
| |
| V mysli přemítám, zda-li bych neměl jít za Conanem, ale přeci jen, jak ho znám, dostal by se pryč sám, kdyby jenom trochu chtěl. O tom kameni jsem kdysi slyšel, ale je to již velmi dávno,...rozhlédnu se po jeskyni, jako bych se chtěl rozloučit s mým domovem a dám se do běhu. U vstupu do jeskyně roztáhnu plnou plochu křídel a vyletím do oblak. Je tomu již dávno co jsem takhle létal. V zádech cítím pohled Adomes a pošeptám si spíše pro sebe, než pro ni: Proč také neroztáhneš křídla? Nepoutej se k lidem. Ani nevím, jestli to slyšela. Nevadí,...zařvu na ostatní Vydejte se na cestu, ve správný čas se ukážu. |
| |
| Dlouhá cesta Po dohodě z drakem se skupina dobrodruhu prosekává pustou junglí. Jungle je přiliš hustá na to aby mohli jit koně. Jungle je obrostlá mohutnýmy stromy a keři ve kterých se skrývá všelijaká havěd. Po cestě kterou si prosekáváte se dostáváte na odlehlé místo které vypadá dobře k utáboření. Pomalu se blíží západ slunce ale mezi stromy se stejně moc slunečního svitu nedostane. Princ Taghmet vyslal několik Paladinu na pruzkum junglí. |
| |
| Moji noví přátelé se usazují na nějakém palouku, to není místo pro mě, neměl bych chvíli klidu a za posledních pár hodin se toho stalo mnoho, o čem musím přemýšlet. Draci nespí, jen odpočívají se zavřenýma očima. Slyším jejich hlasy a vnímám sílu lesa, skrývá mnohá tajemství a já dávno nejsem ve věku, kdy bych jim porozumněl,...přemýšlím nad Conanem, copak asi je s mým přítelem. Snad se mu vede dobře pomyslím si a nechám se dále unášet myšlenkami z astrálu. |
| |
| Džungle Nenápadně se snažím dostat k Rannekovi. "Můžeš mi zodpovědět dvě otázky?" zeptám se jej a aniž bych čekala na odpověď vysolím je zpříma na něj. "Jak jsi se dostal z vězení a co se vlastně stalo v jeskyni? Došli jste k nějakému výsledku? Já vím, tohle už je třetí..." dodám. Ty ses nějak rozmluvila, Ash... Pro jistotu se dívám někam úplně jinam, aby si nemohl přečíst mou nejistotu. |
| |
| Z toho všeho, co se událo v jeskyni mi jde hlava kolem. Abych skryla svou nejistotu, dělám jakoby nic. Hlavou se mi však honí tisíce otázek. To prosekávání džunglí mi dává docela zabrat. I když svou dýkou toho příliš nezmůžu, přece jen se snažím co to dá. Na mých pěstěných ručkách, se začínají objevovat mozoly. Musím se smát. Chi, mé první mozoly v životě. Po chvíli nadšení opadává, neboť mě dlaně začínají nepříjemně pálet. Ze srupu na dlani se prosakuje krev. Ale nějak se tím nezatěžuju. Pokračuji dál a dávám svému tělu pořádně zabrat, aby ostatní viděli, že ač nemám žádné nadpřirozené schopnosti, přece mám velké odhodlání něco dokázat. |
| |
| V Jungli Prosekávám si cestu když v tom ke mě přistoupí Asha a ptá se na pár otázek na které ji odpovím během chvilky. Asho tak na jednu otázku ti mužu dát odpověd hned...V jeskini sme se domluvili z drakem který nám pomuže, máme stejného přítele tak proto to udělá. Závěr byl asi takoví jako že mezi námy ted poletuje další drak. Pousměji se a uvažuji o první otázce, na kterou také musím odpovědět. No a na tu první otázku jak jsem se dostal z vězení..To bylo asi tak že mě král přinutil abych byl gladiatorem. Přistoupil jsem na to a po zabití 3 z 5 jeho šampionu mě raději prosustil a řekl mi i pár duležitých věcí. Podívám se na Ashu jestli ji mě odpovědi stačili, nežli odešla dál jsem se zaptal na jednu otázku já. Ash a ted by mě zajimala jedna otázka. Nečekám ani na svolení a začnu mluvit dokud je blizko. Jaké máte rozepře z Adomes? Nemohl jsem si nevšimnout divných pohledu a sem tam menších narážek. Dál jdu dopředu a klestím cestu jak sobě tak i těm kteří jdou za mnou. |
| |
| džungle Cestu si prosekávám svým mečem docela dobře. Tu a tam slyším nějaký křik ze křoví domyslím si že to nejspíš byla nějaká zvěř a pkračuji dále. otočím se a kouknu na ostatní. Můj pohled zaujme Narwe. dojdu k ní a usměji se na ni. Už by ti to mohlo stačit ne. nmyslím že s tou dýkou toho stejně moc nezvládneš a šetři ruce budeme potřebovat tvůj luk. Řeknu a ani nečekám na reakci a naznačím ji at jde za mnou. Jakm ile dojdeme na palouček pomohu s postavením provizorního tábora. Čekám až zahlédnu draka na zemi pak k němu přijdu. Víš draku můj bratr mi psal, že putuje s jistým Conanem říkal jsi že s ni ním strávil taky nějaký čas. Neznáš náhodou Korwina? |
| |
| Z mého polospánku mě vytrhne Leny otázkou na Korwina Paměť je jednou ze silných stránek draků Korwin...to jméno znám...udatný bojovník, v mnoha bitvách jsme stáli bok po boku...zachránil mi život a pokud je cesta jak splatit svůj dluh zachránit ten tvůj, rád to udělám, když dostanu příležitost. Teď by se měl raději přidat k ostatním, lesem se žene něco zlého... Pokynu Lenymu, aby se přidal k ostatním a sám několika skoky zmizím v hlubině lesa. Přítomnost lidí, ač bratrů mých přátel mi nění právě nejpříjemnější. Posekám pár stromků a větví kolem a odtáhnu je dál k polozarostlé cestě. S jejich pomocí skryji i své tělo tak důkladně, aby nikdo nepoznal, že se liší od okolní džungle. Je čas počkat na kořist. |
| |
| Džungle Pomalu se dereme hustou džunglí kupředu. Přemýšlím o všem co se v pár minulých dnech událo. Je toho snad až příliš. Nejvíce mi v hlavě vrtají Cloudova slova a Rannekova promněna. Mrzí mně že už to není jako dřív...vlastně si za to asi můžu sama, kdybych mu možná rovnou řekla co jsem doopravdy zač, nemuselo to takhle dopadnout... S nepřítomným pohledem přeseknu jednu z liján a dál se prodírámn hustým porostem. Na pár vteřin vzhlédnu vzhůru, kde tuším že krouží Cloud. Řekl jsi "Proč také neroztáhneš křídla? Nepoutej se k lidem." jenže ja nemůžu vzlétnout... chci... ale strach mi to nedovolí... už tak dlouho se skrývám ... a teď? Když mám možnost být tím kým sem? Zalezu, protože se bojím stejného osudu jako potkal ostatní... Neměla bych...a taky už nebudu... Dojdu k novému přesvědčení. Možná díky Cloudovi a jeho tak prosté narážce. Zastavíme a utáboříme se. Mlčky pomůžu kde je třeba a pak chvíli nerozhodně postávám ve stínu stromů. Nakonec se odhodlám a vykročím k rannekovi. Chci se mu omluvit, že jsem tajila kdo jsem, a nejspíš se potřebuju dovědět co si o mně vlastně teď myslí. Asha je však o pár vteřin rychlejší a začne s ním mluvit. V mžiku změním směr, dřív než si stačí všimnout že jsem k nim mířila. Vlastně ji v duchu poděkuju - o pár vteřin oddálila rozhovor a možná hrůznou chvilku poznání... Sednu si na nedaleký kámen, na dohled z tábora, ale dost daleko aby kolem panoval klid a byly zde jasně slyšet zvuky přírody. Přitáhnu si kolena k bradě a zavřu oči. Setrvám tak několik minut, dokud mne cosi nevyruší. V první chvíli to neumím pořádně identifikovat, ale pak mi to dojde....další lidi, a někteří z nich prostoupeni magií, ne-li všichni. Tiše zavrčím a rychlými pohyby zmizím v lese. |
| |
| džungle A nevíš jestli je živ a zdráv že? Otáži se naposled pak zaregistruji pohyb který mi naznačoval at odejdu uposlechl jsem a sedl si k ohni. Sedím a vlastně reelaxuji nad ničím nepřemýšlím konečně si můžu oddychnout. Necítím žádné nebezpečí... |
| |
| Rozhovor s Rannekem Zarazím se. "Já? S Adomes? To... Musel sis mě s někým splést, já s nikým žádné rozepře nemám..." ohradím se a v mých očích na chvíli probleskne strach. Další už to vědět nemusí, další už ne... Ash, vzpamatuj se proboha! Nervózně přešlápnu a sklopím oči někam na zem. "No nic... Já... Asi půjdu... Někam odklidit svou existenci..." řeknu se smíchem, zároveň však hořce. Rannek mi znovu nasadil brouka do hlavy. |
| |
| Již v Táboře Když je to tak tak tedy budiž. Omlouvám se jestli jsem tě jak koli zdržel. Pousměji se a jdu pomoct z táborem.Po pár hodinách když už je tábor hotoví jen se posadím k ohni a z torny vytáhnu kus hovězího masa. Najdu si jaký si klacek který leží poblíž. Vytáhnu dýku kterou mám u pasu a klacek pár škubnutímy nahoru ořežu až do špičky. Nuž zabodnu vedle sebe do země a na klacek napíchnu hovězí. Po pár minutách už mám večeři hotovou. Z torny vytáhnu ještě pár kusu chleba, hovězího a měch z vodou. Dá si někdo semnou? Pronesu aby to slyšeli i ostatní a naabízím pár kousků chleba a hovězího. |
| |
| Tábor Lenyho starost mě potěší. Odbydu ho jen lehkým úsměvem. jsme ráda, že se utáboříme. Ruce, už mě docela bolí. Sednu si k jednomu z mohutných stromů, V jeho kořenech si udělám pohodlí. Vyndám z mošny pruh plátna a omotám si pořádně ránu na dlani. Leny měl pravdu, dojde-li k boji budu muset být vpořádku. Pečlivě zkontroluji luk i šípy. Pár uvolněných brk dám dopořádku. A pak se jen zachumlám do svého pláště. Drak, který nás doprovází ve mě vzbuzuje respekt. Jako náš starý pes, kolem kterého jsem radšiá chodila velkým obloukem, ač jsem ho milovala. Opřu se o kmen stromu a hledím přes jeho větve na oblohu. Zbožňuju tento výhled. Připadám si zase jak malá holka, která utíkala do lesa, aby tam našla klid. Hluboce vzdychnu a začnu nenápadně pozorovat ostatní. Kéž bych věděla, co se jim asi honí hlavou... |
| |
| Tábor Jsem šťastná, že Rannek se v tom dál nešťourá. Ještěže tak... Co bys mu asi řekla? Nic, utekla bych... Vážně? Ano... Jako už několikrát... Jde to takhle pořád? To se uvidí... Lehce se rozhlédnu kolem. Můj pohled se na chvíli střetne se zkoumavýma očima Narwë. Okamžitě uhnu někam jinam. Vstanu. "Omluvíte mě? Asi jsem cestou něco ztratila..." řeknu a zamířím zpátky do džungle. MH: pardon za ten neuzavřený tag |
| |
| Když Asha uhne pohledem. trochu mě to zamrzí. Chtěla bych ji říct, že se nic nestalo, že ji z ničeho neobviňuju ani se na ni nedívám přes prsty. A propast se stále zvětšuje a zvětšuje a zvětšuje.... smutně si vduchu povzdechnu. Když odejde sklouznu pohledem na Ranneka, který se ohání svým kouskem masa. Nemám hlad, tak ot jen přejdu zvednutými rameny. A dál postupně pozoruju ostatní. |
| |
| Hodiny plynou, už jsem se naučil je nepočítat, jak jde čas dál, postupně se šelest blíží...dvě lidské postavy se objevily přímo přede mnou... Necítíš jako by se ochladilo? To se ti jen zdá, nezapomeň, že tu nejsme kvůli teplu, jen proskoumáme okolí a vrátíme se. Co když se nevrátíme? Co když narazíme na něco nebezpečného? Pak po nás velitel začne pátrat, toho se neboj. Ale přesto, pro prince se mi zvlášť zemřít nechce, zvlášť po tom co udělal svému otci. Už na to prosím tě zapomeň, co bylo bylo a ty si uvědom komu sloužíš. Z dalších úvah je vytrhnou mé ledové drápy. Dvě torza těl se beze stopy ztratily v džungli. Díky bohu je zase po všem. Je na čase varovat ostatní. Cesta není dlouhá, ale je nutno zvážit jak jim to sdělit, lidé jsou někdy unáhlení. Po cestě si všimnu Adomes. Pořád jsi neroztáhla křídla Doběhnu do tábora a sdělím všem co jsem slyšel. |
| |
| Džungle Najednou se proti mně vynoří Cloud. Uskočím, protože se jej trochu leknu. Cítím čerstvou krev - lidskou krev, se stejnou pachutí magie, kterou jsem cítila předtím. "Byli to mágové, nebo paladinové, že ano?" zeptám se, i když se mi možná odpovědi nedostane. Neboj už brzy se tak stane... Rozběhnu se za ním a sleduju ho až do tábora a vyslechnu totéž co ostatní. |
| |
| Džungle Tělem mi roběhne známé, nepříjemné mravenčení. Sakra - už je to tady...nervozně se ohlédnu po obloze a zvednu se. Musím vás opustit.. Budu vás následovat po tři dny, takže se vám neztratím - chci vás varovat: NIkdo, nikdo se nevzalujte za okraj tábořiště. Ani ty, Asho.. a s těmito slovy odejdu. Na hranici tábořiště minu Clouda, který mi sdělí novinky. Alespon budu mít potravu... Taktak stihnu zmizet z dohledu a začnu se měnit. K obloze zazní řev šelmy. Hladové šelmy. Co je platná runa uvědomnění? Má kočičí podoba odbíhá v podobě stínu hlouběji do pralesa a hledá kořist. Lidskou kořist. |
| |
| Džungle Vrátím se o pár set metrů zpět. Tak kde jste mršky? Cestou sem jsem zahlédla vzácnější bylinky, ze kterých se dá vyrobit celkem účinný jed. Rozhlížím se po nich, když zaslechnu řev. Že to není Regana? Že ne? Je to daleko ode mě, ale bojuji s představou, že bych se jí pokusila najít. Asi by to bylo zbytečné... Vykašlu se na bylinky a vracím se zpět do tábora. Pomalu, nic mě nežene. Strach nemám. |
| |
| Kdesi v džungli.. Šelma, až dosud plížící se jako stín, zavětří ve vzduchu. Ne, neplete se, někde je tu maso. Opatrně a tiše, vedena instinktem, rozbíhá se šelma džunglí a následuje pach Ashady, která se pozdě vrací na tábořiště. Zatímco se kočičí vědomí opájí představou čerstvého masa, ta malinkatá část regany zděšeně křičí a pophání Ashu k běhu. Nakonec, jakmile poslední mrak odkryje měsíc, zmizí i tento zbytek a lykantrop chvátá pralesem. Dohání Ashu ve chvíli, kdy jí k ohni zbývají ještě dvě minuty chůze. Připravuje se ke skoku. Zapraská větvička. Šelma skočí... |
| |
| Džungle Tady něco nehraje... Zapraská větev. Téměř okamžitě se otočím. |
| |
| Šelma v džungli Kořist se otočí. Sakramentská větev..zanadávám ve vzduchu a vzápětí dopadám ženě na hruď, srážím ji k zemi a zakusuji se jí do krku. Chlemtám teplou krev. |
| |
| Džungle Tak a máš to, Ash... Tohle jsi nedomyslela... Snažím se pantera odmrštit. Plochou stranou meče se mi to povede. Sesbírám síly a zvednu se do dřepu. Vyplivnu krev, která se mi mezitím usadila v ústech. Nenávidím tu pachuť své krve... "Regano, já vím, že to jsi ty... Někde tam uvnitř..." řeknu chraplavým hlasem. Meč držím proti ní. Vypadá to, že z téhle bitvy asi živá neodejdu. "Nech mě odejít... A nikdo se o tom nedozví..." Mluvíš jen do větru... |
| |
| Džungle Ta žena něco říká ve svém jazyce, nerozumím jí. Vytáhne meč a chystá se bránit. Chystám se k novému skoku. |
| |
| Vyrazím z tábora a po cestě uslyším známe zvuky boje,...tentokrát to ale není moje starost, ať je to kdo je to. Jen doufám, že to nebyl nikdo z družiny,...najdu si příjemně chladnou skalní sluj a v ní se chystám přečkat noc. |
| |
| Něco dupe kolem - leknu se a na chvíli ženu pustím. Rozhlížím se, jestli se něco neobjeví. Pak se kouknu na kořist. Umělecky si ji prohlížím. Blbá větev, netrefila jsem se do tepny..chystám se skočit a napravit to. |
| |
| Přeci jen mi to nedá a vrátím se k boji a jak vidím právě včas,...skočím po šelmě a strhnu ji stranou,...Asha leží na zemi s mečem v ruce, snad bude v pořádku. Oběma tlapama přimáčknu kočku k zemi a dívám se jí do očí. Je tam cosi lidského, něco čemu nemůžu porozumnět. |
| |
| Džungle . Regana Pomalu ustupuji směrem k tábořišti. Hlavou mi běží skvostné scénaře ohledně toho, jak to tam asi dopadne, až se tam vřítí, ale nevnímám je. Regana je momentálně větší problém. Co to meleš za hlouposti... Pozabíjí je... A když zabije tebe, už jim nepomůžeš... "Regano, vážně... Nech mě jít... Napij se kolik chceš... Ale nech mě... Nenuť mě ti něco udělat..." |
| |
| Džungle Najednou se odněkud vyřítí zvláštní stvoření a tak říkajíc mi zachrání krk. Připadáš mi povědomý, ale odkud tě znám? Není to nikdo ze skupiny, aspoň ne nikdo, koho bych znala. "Neubližuj jí, prosím..." řeknu tiše. |
| |
| Miau..vyjeknu, když odněkud přidupe drak a odhodí mě. Přišpendlí mě k zemi. Au..první žebro..auau...kočka vytřeštěně zírá na draka. Žena začne zase něco říkat. Mohla by mluvit aspon srozumitelně..zavrčím a opět počítám praskající žebra a unikající spásný vzduch. |
| |
| Kdo to je? Zahřmí můj hlas,...pod tlapama slyším praskat kosti a tak ji raději pustím,...nečekám, že by někam utekla, přesto mi ale záhy zmizí v lese, už se chci rozběhnout ji sledovat, když mě Asha zarazí. |
| |
| Uff..nějak se zvednu a odpajdám do lesa. Zavrčím zpět :Ještě se uvidíme, lidští červi...zahuláká šelmí svědomí svůj nepřeložitelný vzkaz. |
| |
| Džungle . Cloud "Někdo, koho bys neměl zabíjet. Mimochodem, kdo jsi ty? Neznám tě..." řeknu a rukávem košile si otř krev z krku. Cítím, jak mi po něm stále stéká. No... Tohle bude na dlouho... Reg, ty jsi ale zvíře... |
| |
| Jak si tak rozjímám a sleduju ostatní, zaskočí mě zvláštní pocit. Jizva na ruce začne nepříjemně brnět. Kruci co to má znamenat. Čím déle sedím tím více, mě něco nutí vstát a vydat se za Ashou do lesa. Co to vyvádím, nechce tě vidět... I přes vnitřní nejistotu, popadnu svůj luk a nenápadně se vytratím. Však co, půjdu jen kousek a pak se zase vrátím. Po chvíli cesty zaslechnu podivné zvuky. Nepříjemný pcit stále zesiluje, přidávám do kroku.. Skoro běžím... Odhrnu větev a obraz, který spatřím mi zastaví dech. Drak stojí poblíž Ashy, která je celá od krve... Co to má znamenat? Napnu luk a zamateně se koukám na výjev, který mám před očima... Nech ji být.. řeknu podlamujícím se halsem... respekt, který k onomu majestátnému tvorovi cítím je příliš velký... |
| |
| Pokud se nemýlím...vy dvě jste z družiny, kterou doprovázím. Mé jméno je BlueCross, ale smíte mi říkat i Cloud. Chtěl jsem jen pomoci aby se nikomu nic nestalo, myslím, že toto chování je lidské, chránit se navzájem, nevím proč ale jsme tu šelmu neulovili, mohla by z ní být pro ostatní v táboře výborná večeře. Mě samotnému stačí spánek, ale vy něco jíst musíte. |
| |
| Džungle . Cloud, Narwë "Ráda tě poznávám, i když v kapku nepříjemné situaci... Možná ti to později vysvětlím... Jinak děkuji za pomoc..." pokusím se usmát na Clouda. "Narwë, co ty tady proboha děláš? Regana přece říkala, že nemám vycházet..." Před očima se mi začínají motat hvězdičky. Měla by ses co nejdřív dostat zpátky... nebo někam do bezpečí... Nebo ještě lépe taky ěkoho ulovit... |
| |
| Džungle No, tak teď jsem zmatena ještě více. Šelma, večeře, jídlo... po tom, co jsme viděla mám tak scvrklý žaludek, že nebudu jíst nejmíň týden. Koukám na draka - Clouda : Jsem Narwë. Ráda Vás poznávám. pronesu spíše ze zvyku. Pak se otočím na Ashadu: Já, já nevím.. měla jsem divný pocit.. řeknu, jako bych snad něco provedla. Jak se na ni dívám přijde mi to jako dejavu. Znovu my dvě, znovu je zraněná. Nevypadáš nejlíp... Jak ti mám pomoci. Přesně jako minule. Trochu se zatřepu, když si vzpomenu, co se stalo před pár dny, ale chci ji pomoci. |
| |
| Džungle . Cloud, Narwë Hezké dostaveníčko uprostřed džungle... Výhružně se podívám na Narwë. "Na to ani nemysli, děvče.." Nevím, co jsem víc. Zda kamarádka nebo matka. Klidně bych jí mohla být. "Nevím jak vy, ale já bych se docela vrátila do tábora..." řeknu, neobratně schovám nepoužitý meč a vydám se úzkou cestičkou tam, kde už jsem dávno měla být. Zavrávorám u prvního stromu. Nic mi není, opovažte se ke mně přiblížit... |
| |
| Pajdám džunglí pryč, poslouchám zvuky těch vzadu a kuju pomstu. Pak se nějaká bláznivá větev pode mnou zlomí a zasáhne mne do žeber. Miaiaaaaaaaaaaaauuuuuu...zazní lesem řev rozdrážděné, zraněné šelmy, které právě klacek vrazil zlomené žebro do plic a natrhl je. Jdu dál a plíce se mi pomalu plní krví. Po chvíli šelma klesne na mechový polštář a řev utichne. |
| |
| Džungle Její výhružku beru vážně. a její pohled taky... Fajn, jen půjdu za tebou, kdyby se ti něco stalo.řeknu trochu drze. Pak bych ti ovšem nijak nepomohla, jen bych tě překročila a šla dál! zašeptám ironicky pro sebe. Vůůbec si nepřipadám, jako pitomec.... napadne mě. Jdu pomalu za ní. Příště, budu sedět na zadku. To bude myslím nejlepší. Jsem naštvaná. Připadám si jako tam, odkud jsem utekla. Jako malá holka, neschopna nic udělat sama. |
| |
| Džungle Řev, který můj citlivý sluch zachytí, je jako dýka do srdce. Regano, já nechtěla... Odpusť mi to... Prosím... Nesmíš umřít... |
| |
| Džungle tentokráte zůstanu sedět v táboře. Ani ne tak proto že to řekla Regana, ale spíš proto že bych v lese dělala nejspíše to samé co tady - seděla a bezmyšlenkovitě zkoumala kůru nejbližšího stromu. Za nějakou dobu se z lesa vynoří zakrvácená Asha a za ní Narwë a Cloud. Vyskočím. "Co se vam stalo???" udiveně doběhnu k Ashe. Nevypadá že by ji to nějak vadilo a ani že potřebuje podpírat. Nechám ji projít a raději se otočím k Narwë, momentálně vypadá zdílněji. |
| |
| Džungle . Narwë, Cloud Zastavím se a opřu se o něj. "Narwë, tenhle tón si vyprošuji. Vím, že jsem ti zavázaná za tvou opakovanou pomoc, ale přesto nejsem kus neživé hmoty, do níž si můžete kopnout bez trestu a následků. Já mám také své city." Až moc jich mám... Uvnitř mě sžírá ten pud zakousnout se jí do hrdla a vyléčit si tak svá zranění. Proč jsi se vracela? Proč? Musíš vydržet... |
| |
| U tábora Chtěla bych odpovědět Adomes, ale otočím se na Ashu: No to je báječné.. Nikdy jsem tě nepovažovala za neživou hmotu, nikdy bych si nevyprošovala Tvou vděčnost, nikdy bych nepochybovala o tvých citech. Já, jsem jen zmatená. Zatím jsem prostě neměla čest s někým jako jsi TY. Proto bys ke mě mohla být, alespoň trochu shovívavá... řeknu tiše a citlivě k ní. Smutně skloním pohled na zem. A odpovím Adomes: Skoro nic nevím, asi ji napadla šelma. Tedy alespoň tak usuzuju. řeknu a odeberu se ke vzdálenému stromu, aniž bych se na někoho podívala. Chci být sama. |
| |
| U tábora . Adomes, Cloud, Narwë "Narwë, promiň, ale já už jiná nebudu..." řeknu vyčerpaně. "Každý máme něco a mé tajemství mělo zůstat tajemstvím..." Projdu kolem Adomes. "Nic se nestalo.. Bude to v pohodě..." Pár kroků se ještě držím, pak padnu k zemi. Nepřibližujte se... Doufám, že jsi ještě naživu, Reg... Soustředím se na všechny zbytkové síly a znova vstanu. Dopotácím se k ohni a tam se schoulím do klubíčka. těžklá víčka mě nutí usnout, vím však dobře, že nemůžu. |
| |
| Doprovodím dívky do tábora, Adomes cosi říká, ale mám jiné myšlenky. Dodělej co jsi započal Otočím se a několika skoky zmizím ostatním z dohledu. Vystopovat zraněné zvíře není nic těžkého, najdu ji polomrtvou jak odpočívá. Asha mi říkala, ať tě zachráním, nevím proč, ale je lepší jejím slovům věřit. Popadnu šelmu a vcelku obratným letem ji dostanu do tábora. Je zde někdo schopen ji pomoci? Prosím Vás, zachraňte její život. |
| |
| Tábor Ležím poblíž kořenů stromu a vychutnávám si nerušený spánek ze kterého mě přeci jen něco vytrhne. Byl to hluk jakési bestie někde v dálce jungle. Co to sakra je pořádně jsem se ještě nevyspal od doby co jsem se vydal sem...Měl jsem se radši nechat popravit. Ironicky pronesu své myšlenky jen slabě pro sebe a znovu se opírám o strom u kterého se snažím trochu prospat. I ted mě ze spánku vytrhne jakýsi rachod, v táboře se objeví Cloud, Asha a Narwe. Něco se určitě stalo proto se postavím a sleduji děj. Jako felčar jsem opravdu špatný, proto se raději nemontuji do řemesla ostatním. |
| |
| Svítá. U ohně už neleží kočka, ale Regana. Pootevře ztěžklá víčka, zamžené oči hledí na svět. Asho..Už je pozdě..vysílají němý signál a zavírají se. Z pootevřených úst vytéká krev a nutí ke kašli. Pozdě.. Krví zalité plíce vypovídají funkci, oči se zavírají, kašel přestává. Nebo ne? |
| |
| Tábor Něco mě donutí probrat se. Je to tichý hlas Regany. Zmateně otevřu oči. "Regano?" zašeptám a rozhlídnu se kolem, jako by tam snad někde mohla být. Překvapeně najdu její tělo u ohně. Doplazím se k ní. Není mi ještě zrovna hej. Neříkej, že jsi mrtvá, prosím, nesmíš zemřít... Dotknu se její tváře chladnou rukou. |
| |
| Vím o někom, kdo by ji mohl pomoci. zašeptám když vidím jaký má Asha o Reg strach. Bude to ale dlouhá cesta a budu potřebovat hodně štěstěny, abych ji dokázal dopravit do kláštera. Asha mi pomohla dostat Regany bezvládné tělo na záda a pak už se ozval jen svist mých křídel. Mnichu příteli, nečetněkrát jsi zachránil život můj, zachraň prosím i tento. Přistávám na úpatí hory Jakkai. Přesně jako tenkrát, když jsem pozbyl lidskou podobu. Po tisíciletých schodech kráčím vzhůru v památné úctě k tisícům životů touto stezkou protkaných. Mnich jen kývne, nemusím nic říkat. Otočím se a tryskem se vracím ke skupině. Jestli to přežije nevím, ale pokud má jen malou naději, určitě se jí povede vybojovat svůj život. Už chápu proč Asha bránila její život. |
| |
| Tábor . Cloud "Děkuji..." zašeptám a opřena o strom znovu usínám. Tíha reality je silnější než já. Stále... Reg, dostaň se z toho... Prosím... |
| |
| Ač je mi to jako drakovi nemilé, když vidím, jak všichni stojí jak po opaření musím se do toho vložit. Za svůj život jsem ztratil mnoho přátel, mnoho jsem jich pochoval a vy zde budete truchlit pro někoho, kdo nezemře? Zvednu hlavu k oblakům Vzmužte se lidé, nebo mi snad chcete dokázat, že lidé, vampíři a další tvorové, kteří tu jsou s draky nemají odvahu? Chcete říci, že se po prvním klopýtnutí bojíte pádu? Pak zde tedy zůstaňte, ale já jdu dál, čeká nás ještě dlouhá cesta a odmítám zde zůstat na pospas paladinům. Při posledních slovech zaryji tlapy do měkké půdy. Otočím se a s dusotem odcházím směrem k předsunuté základně princových vojsk. |
| |
| Džungle Sedím dál od ostatních, ale tak abych stále slyšela jejich slova. Nějakou dobu už panuje ticho. Nakonec promluví Cloud a rozhodne se odejít. Pomalu, váhavě za ním otočím hlavu a sleduju jak mizí mezi stromy. "Počkej! Půjdu s tebou..." hbitě jej doženu. Nemůžu přece zůstat pořád jen tak nečinně sedět... na chvíli se na něj zadívám a pak sklopím hlavu, skoro jako bych se mu přiznávala k jakési vině. |
| |
| Odchod z tábora a zajetí Vyběhl jsem o chvíli dřív nežli ostatní vyšel jsem ještě v noci na pruzkum při kterém jsem narazil na menší opevnění před hradem. Opevnění je v celku male ale zase obydleno mnoha paladiny. Tak a ted co? Čekat na ostatní se mi nechce i když malou naději na uspěch jim dátmužu. Začnu si říkat sám pro sebe. Brnění které mám na sobě jsem si svlékl a pověsil jej na strom tak aby jej našli jako stopu moji přátelé. Meč mám na zádech, jenom sním vycházím k táboru a jen pár metru od něho pronesu dosti nahlas tak aby mě slyšelo celé ležení. Budte zdrávi, jsem Rannek z Vassh a přišel jsem požádat o audienci u vašeho pána. V tom si mě všlimlo skoro celé ležení a kolem mne se utvořil kruh. Jeden z Paladinů přede mne předstoupil a pronesl vážným tonem svého hlasu. Kdo jsi že žádáš audienci, nevidím že bys byl zrovna šlechtic. Chopte se ho! Rozkázal svím mužum kteří se na mě vrhli jak včeli na med. Schital jsem pár ran ale nic co bych nemohl přežit. Dotáhli mě až před Prince Taghmetha. |
| |
| Tábor Když nám Regana zdělila o tom, že nikdo nemá nikam chodit nepředpokládal jsem takové následky , proto jsem také jejím slovům nevěnoval velkou pozornost. Po chvíli příjde Asha a Narwe doprovází je Cloud. Jen se zamračím a skryt pod rouškou tmz je poslouchám. Vypadá to, že Asha má všeho plné zuby a Narwe je poněkud zmatená. A co to bylo za řev? V hlavě so kaldu otázky a pokouším se si domyslet co se stalo, ale vůbec mi to nejde. Co to bylo za řev a vůbec co jste dělali? Zeptám se, ale odpověd mi donese drak ve svém náručí. Regana? ale já pomožte ji. Cloude zvládneš to se nebojím. Řeknu, protože drak si získal mou důvěru tím, že s členem naší rodiny už byl. Pak začne mluvit má pravdu zcela určitě. Pravde Cloude mi půjdeme a kdo nebude chtít může se vrátit nebo se dát vlastní cestou nech ho bůh provází. Já jdu také a myslím, že Rannek si boj nenechá ujít. Že ano Ranneku? Hledám Ranneka pohledem, ale nemohu jej najít. Ranneku? Vyslovím jeho jméno a čekám jestli mi odpoví. Viděl někdo Ranneka? |
| |
| Tábor "Odešel..." řeknu tiše a začnu se přehrabovat ve svém malém batůžku. Bez krve to už nevydržíš... Musíš si to vzít... |
| |
| tábor A to nám říkáš až ted Asho? Proč? Kam? No tak asho koukni se na mně když s tebou mluvím aspon trochu slušnosti! Zakřičím to je snad poprvé co křiočím. Vše se mi hroutí a já nevím co mám dělat. Takže kdo pokračuje pojdte sem zbytek štastnou cestu domů |
| |
| Když uslyším Adomes, jak říká, že půjde se mnou, je v tom slyšet vina... Až budeš připravena, roztáhni křídla, do té doby budeš svázaná s lidským tělem. Adomes, cítím z tebe ohromnou sílu, může se stát, že budeš daleko silnější drak. Řekl jsem může,...sakra, ona už je silnější než já, jen o tom neví, její síla by dokázala nás všechny zachránit, stejně rychle jako zničit. Jakmile zjistím, že Rannek kamsi zmizel, přestávají mé kroky býti kroky a stávají se skoky...rychle se ženu směrem k ležení a kousek od něj zahlédnu Rannekovo brnění. Krásně viselo na stromě, ani stopa po boji. Čekám tedy na ostatní, hlavně na Lenyho, který bude velet, jak zaútočíme. |
| |
| ani nečekám na ostatní. Kdo příjde příjde kdo ne zklamal mně. a ženu se za drakem cestouz přemýšlím nad vhodným utokem. doběhnu za drakem naznačím mu aby zastavil zatím bude lepší mkdyž nás hůídky nezahlédnou. Nevím jak je pevnost postavena nevím nic. Takže zatím jsme tady my dva. Kolik máš síly? Myslíš, že by si je zvládl zabavit a já bych prokrouzl dovnitř a udělal jim tam trochu nepořádek. a hlavně dostal s tama Ranneka. Navrhnu tenhle plán ve dvou toho moc nevymyslím. |
| |
| Tábor Zvednu unavené bezbarvé oči.¨ "Promiňte veliteli..." řeknu pokorně. Zeptal ses až teď... Nech toho... Skoro umírám a on po mně chce, abych se na něj koukala, když s ním mluvím... Křičí po mně... Zasloužíš si to... Ano, ale... Mé osobnosti se začínají míchat do sebe, myšlenky proudí mou hlavou edna za druhou, nedávají smysl. Regano, já tě snad zabiji! Kousnu se do bedého rtu a ze znovu sklopených očí mi skápne jedna jediná slza. "Leny, prosím, počkej pět minut a půjdu s vámi..." |
| |
| Rannek u Prince Taghmetha Dovedli Ranneka až k princi Rannek vypadá poněkud zdrceně je pokryt svou vlastní krví skoro po celém oblyčeji. Princ převezme jeho meč a kochá se majestátní krásnou práci kováře. Princ - To je vskutku pěkný meč. Ty jsi Azunai jsi poslední žijící potomek prastarých králů...Ale za to já jsem Zaramoth slyšel jsi to že? Kdysi dávno před mnoha tisíciletímy byli Azunaiové a Zaramoti ve veliké válce tvuj rod porazil muj a ted aby se rovnováha vrátila ke mne porázím já tebe. Chopte se jej a odvedte ho ke kameni duší. Zaramoth pronesl pár slov a nechal Ranneka odtáhnout do velkého sálu kde byl upevněn kámen duší. Kdesi poblíž pevnosti Družina se seskupuje pod vedením Lenyho a mnoha věrných přátel kteří se chystají k překvapivému utoku na pevnost. |
| |
| Podívám se mezi stromy za Ashou,... Počkáme? Hodila by se nám další osoba,... Jejich šípy a meče jsou ostré, nebude to jednoduché, ale pro přítele Conana to udělat musím! |
| |
| Tábor Konečně najdu tu karafu, kterou hledám. Rozhlédnu se po okolí a rychle do sebe nepozorovaně naliji její obsah. Není na čerstvou, ale bohužel... Pod návalem známého pocitu upustím sklo na zem a to se roztříští o kámen. Tak a jsem o prá gramů lehčí... pomyslím si ironicky a zvednu se. Zatáhnu za šňůrku jakéhosi zavazadla, hodím si jej přes rameno, znovu si připnu meč, plášť, na kterém jsem ležela si přehodím přes ramena a ještě stále trochu nejistou chůzí se vydám za Lenym a Cloudem. "Bude mi to ještě chvíli trvat, než vám budu pořádně nápomocná, ale děkuji, že jste počkali..." řeknu tiše se sklopenýma očima. |
| |
| Kdesi v lese, brnění Mírně se na Clouda pousměju. To co řekl mně trochu povzbudilo. Vydáme se lesem. Za námi následuje Leny, Asha, a všichni ostatní, kteří se rozhodli jít. Cloud pomalu, ale jistě zrychluje, můj poklus se pomalu změní ve velké přískoky, , a to vedle mně zatím jen kluše, když se rozběhne plnou rychlostí už mu nestačím. V uších mi zní stále slova o tom že je Rannek pryč. Mám o něj strach, ale vím že se o sebe dokáže postarat. Zatím se cítím ještě klidná. V jednu chvíli se však něco změní. Je to jako bych proběhla jakousi neviditelnou hradbou, plnou strašlivého poznání. Náhlá stísněnost a neklid ve mně vyvolaly dojem že nás někdo pozoruje. Zmateně jsem se rozhlédla, nikdo však v okolí nebyl, necítila jsem ho a ani neviděla. Upjala jsem se vůlí k té podivné změně a snažila se zjistit její příčinu. Po chvíli se mi to povedlo. Vyděšeně jsem zůstala stát. "Oni jej chtějí zabít..." zašeptala jsem dostatečně slyšitelně. Déle jsem neotálela. Pokud ne teď, tak už nikdy. Vyrazila jsem kupředu skoky, o kterých by jste normálně řekli že jsou nemožné. Při třetím, či čtvrtém skoku mé tělo zahalila mlha, mléčně bílá, neprostupitelná... o vteřinu později se z něj vynořila 40 metrů dlouhá a 15 m vysoká dračice. Tempo se ještě zvýšilo a za chvíli jsem dohnala Clouda stojícího u brnění. Do země jsem zaryla dlouhé stříbrné drápy. Na černých šupinách se matně odráželo světlo. Vzduch kolem mně se o poznání oteplil a jakoby zhoustl a ztmavl, jakoby mne neustále zakrýval oblak tmavé mlhy. Od hlavy až ke špičce ocasu se mi ve třech pásech táhnou ostny, za běhu či letu přitisklé k tělu, ale když jsem zastavila naježily se a vytvořily tak dokonalou ochranu hřbetu a krku a na ocase smrtící zbraň. Při pohledu na brnění jsem tiše zavrčela a v jasně tyrkysových očích se zableskla kapka nenávisti. "Musíme mu pomoct..." |
| |
| Konečně jsi se odvážila...drž se ale prosím ode mě dál. Tuto myšlenku vetknu Adomes, aby si uvědomovala, že naše dva elementy se právě nemají moc v lásce. Nedá se dál čekat, Asho, Adomes, Leny jste připraveni? Musíme vyrazit! Leny, jak to uděláme??? Z čekání na strategii jsem netrplivý, jestli to takhle půjde dál, prostě přeskočím hradby a zkusím ho vysekat ven sám. |
| |
| Dobrá hlavně klid Cloude. Takže draci je napadnou ze vzduchu a já s ostatbnímy lidmi tam vtrhnem a uděláme bordel Asha s ostatníma půjdou pro ranneka a já je zaměstnám platí tak jdeme na věc. Řeknu a vytasím meč pomalu v podřepu se blížím k hradbám čekám až si všimnou draků a já tam budu moc vlézt nepozoroivaně. |
| |
| Podívám se na Adomes a Clouda. Tak a už máme dráčky dva... Mrknu na Lenyho a vytáhnu meč. "Dobrá, jdeme na to..." řeknu s možná trochu menším nadšením než on. Cítím, jak se mi pomalu na krku tvoří jizva. Fajn, aspoň nějaká dobrá zpráva... |
| |
| Vylétnu do vzduchu a jen pro sebe si řeknu... Je libo kapku zchladit v tomto parném prostředí? Musím se pro sebe pousmát,...z toho mě ale vytrhne první sprška šípů... Wow,...tak tohle bylo o chlup vedle,... Zhluboka se nadechnu a veškerý chlad co umím vložím do mocného výdechu,...asi to bylo moc,...hradba je přikrytá sněhovými závoji...vidím utíkat vojáky, kterým přimrzly zbraně k zemi. Adomes,...hoď sebou, je jim prý zima, myslím, že by chtěli trochu zahřát. pomyslím si, když přistávám. Dopadnu na všechny čtyři a pod tlapama mi zemře jeden paladin... |
| |
| Vzlétnu těsně za Cloudem. Vystoupám výše než on a pak se střemhlav spustím k zemi. Roztáhnu křídla až těsně nad hradbami. V mžiku srovnám let a hradby zmizí v záplavě ohně. Usměju se. Z jedné strany ničí městou Cloudův chlad a z druhé žár. Ti uvnitř nemají moc kam utéct. Znovu se stočím zpět. Se šípy si moc starostí nedělám, některé se neškodně odrazily od mých šupin, jiné ne jen těsně minuly, žádný po sobě však nezanechal nějaké větší památky. Přistanu za hořícími hradbami. natočím se k nim bokem a vší silo praštím do kamene trny na ocase, ještě dvakrát to zopakuji a kámen podlehne. Suť stále žhne a mezi jednotlivými zbytky kamenů pableskují plameny, nedělám si s tím hlavu a klidně vejdu mezi pobořené zdi. Očividně mne to nepálí, naopak, kameny se pod mými tlapami ještě více zahřívají. Jeden z rudě rozpálených kamenů zvednu. "Co takhle si zahrát kutálenou?" křiknu na Clouda na opačném konci města. Kámen pak ledabyle nechám odkutálet na nejbližší budovu, ze které vybíhaly ozbrojené postavičky. Dům okamžitě vzplanul. Nějaký paladin dostal odvahu a pokusil se mi připlížit k zadní noze a seknout do ni, či seslat nějaké kouzlo - nestihl, ostny na ocase ho přišpendlily do země. |
| |
| Boj venku Několik paladinu podlehá utokum draku na pevnost několik nekromantu ale má své plány. Dostlali se k nejvišším hradbám a dali do chodu balisty. Všechny tři balisty jsou již nabité. Po té začnou pálit z každé znich po dracích. Každá mohutná střela z balisty jde mimo a proto se obracejí na svá kouzla. Zvednou ruce k neby ze kterého se spustí mohutná bouřka, blesky letáji všude vyhýbají se však hradbám a Princovím mužum jako by je někdo ovládal. Stráta Rannekovi duše. Rannek připoután okovi musí nečině přihlížet jak Princ Taghmeth jde rovnou k němu z hulkou se kterou přepraví jeho duši do prastarého kamene duší. Hluk ho nějak nevyvádí z míry a přesto pokračuje. Položí Rannekovi hulku na hrud a začne sát jeho duši z jeho těla. |
| |
| Snažím se rychle a nepzorovaně vyběhnout z úkrytu. Kam mám jít? Veďte mě někdo... Očima hledám Lenyho, ale nezastavuji se. Jílec meče u pasu objímám prsty, ale nevytahuji ho. Věřím, že draci jsou po pro paladiny zajímavější než malá upírka. |
| |
| Vbšhnu doprostřed města vidím že moc paladinů zde již není a zbytek draci v pohodě zvládnou na nic nečekám se vztyčeným mečem utíkám do místnosti před kterou stále nědko stojí i ted nejspíš je hodně hlídána. První strážce srazím zvrchu do hlavy meč se ale zasekl ten druhý je již nebezpečně blízko kopnu ho nohou a konečně vytáhnu meč seknu mu do břicgha a on se v křečech válí na zemi konečně doběhnu ke kameni... |
| |
| Když vidím co páchá Adomes svými plameny, začínám se bát, že by někdo mohl přijít k úrazu a tak do toho neúnosného žáru sešlu vichřici silnou jako blizard. Vše ve městě na chvilku zmrzlo, než se zase rozhořel plamen Adomes. Rychle spěchám za Lenym. Cítím, že Rannekovi docházejí síly. Osude, zachraň jej prosím. |
| |
| Duše na odchodu Stojím malátně připoután okovy a zmého těla se jen vytrácí má duše. Duše posledního Azunaie se vytrácí v niveč. Po pár slabých minutách již je duše v kameni duší a mé tělo se malátně potácí v okovech. Život vyprchal z mého těla a mé bezvládné tělo ovládá jaká si jiná forma života. Oči se mi rozzářili rudě a já nabívám novích sil nikoliv jako spojenec ale jako spoutaná duše která slouží jen Princi Taghmethovi. |
| |
| Před konce boje Vtrhli ste do paláce a kde jaký Paladin a nekromant padl pod vašima rukama. Pomalu se dostáváte do truního sálu ve kterém je Rannek který přišel o svou duši vuči sile kamene. Kolem Prince se utvořila formace snad 40 mužu kteří niní stojí proti vám. Venku je rozpoutané peklo které se pomalu šíří až do paláce. Začínají se rozhořívat hradby a vše kolem. Uniknout z paláce bude pouze o štěstí když to vezmete tajným v chodem. Princ - Tak vy se opovažujete dojid až sem. Nic takového tu nebudu trpět vláda téhle země bude má a ničí jiná! Na levo od truního sálu si všimnete klece ve které je uvězněna princezna kterou ste slíbili dovést z pět k jejímu otci. |
| |
| trůní sál Ty Ty si říkáš vládce? dovol abych se zasmál tvé hlouposti. Stejnak už dlouho žít nebudeš. Řeknu a vytasím znovu meč. Kouknu na Cloude a pouze kývnu hlavou. dovol mi vyzvat tě na opravdový souboj. Pokud zvítězím já pdejdu a vezm,u si co budu chtít. Pokud ty jednoduše si budeš vzít mou duši. Platí? Zeptám se jej a koukám do jeho chladných očí. Co když je na mně moc silný? Kladu si otázku ale dále pevně stojím a čekám na odpověd. |
| |
| Město Zahlédnu Lenyho a ostatní jak mizí v jakési budově, nejspíše paláce, i když mi to až tak nepřijde. Několika skoky se dostanu k vchodu, přikrčím se před ním a nahlédnu dovnitř. Nehrozí že bych se tamtudy chtěla prodírat. Raději před vchod přivalím větší balvan, aby se nikdo nedostal dovnitř, žádné posily. Pomalu projdu podél stěny a občas nahlédnu do některého z oken, abych se přesvědčila kudy ostatní míří. Konečně se zastavili, chvíli se potýkám s dalšími paladiny, kteří se odněkud vyrojili, a pak opět věnuji pozornost stěně za kterou je Rannek a Leny a Asha a prostě všichni. Pečlivě si ji prohlédnu a pak trny udeřím do místa, kde by neměly být žádně vzpěry k dalším patrům. Nechci strhnou budovu, jen se chci dostat do té místnosti. Zeď se sesype. Spokojeně vylezu na suť a vyhružně kouknu dovnitř na poskoky prince. |
| |
| Výzva a zřícení Jak Adomes narazila na budovu neočekávaně jeden z trámu z trhl sochu anděla z kopím nataženým před sebou ten spadl pár metru od Prince který se jen vysmívá hrozbám svích nepřátel. Princ - Tak ty mě chceš vyzvat?! Pozorně si Princ prohlíží Lenyho když se zasrazí při pohledu do Lenyho očí. Z Prince vypadne jenom pár slov. Ty? Azunai? To není možné dit on byl poslední ze žijících předků! Jak je možné že máš Azunaiskou krev?! Pohledl na Ranneka který klečí nehybně u přetržených řetězů Princ na něho vykřikne. Ty jsi to věděl, obětoval ses. Ale na tvou záchanu je už pozdě a na jěho také. Vytasil svuj mohutný meč a náznakem se stráže odtáhli stranou. Tedy přijmám Leny. Rozběhl se proti Lenymu který stačil jen tak tak odrazit Princův utok. |
| |
| výzva azunai co kdo co to je? Pomyslím si ale to už princův meč zkouší udeřit mou hlavu. Naštestí pro mně sem tam stihl strčit meč. Jen se usměji pohlédnu na Ranneka jako by se do mně vlila nová krev. naznačím utok na nohy ovšem meč sem strhl poněkud výše sekl jsem mu do břicha, ale měl tam nějaký plát nebo co meč pouze sjel pokusím se ho zvrchu zasáhnout do ramene. |
| |
| Boj Princ se rozběhl znovu na Lenyho a výpad střídal výpad. Princ zdá se ochabuje a nemuže pořádně popadnout dech. Boj s Azunaiem neni zdá se tak jednoduchý. Stráže jen sledují pruběj boje mají přísný zákaz do čeho koli zasahovat. |
| |
| Celou dobu, kdy jsme měla skupinu přátel před sebou jsme se je snažila dohnat, ale jejich rychlý postup, jak vidím kolem sebe, nepřekvapil jen mě, ale i stráže. Vbíhám za nimi do paláce, ale napadne mě, že v sále jim nebudu moc platná. Uhýbám proto na boční shodiště, které by podle mě mělo vést na balkon v sále. Přece jen tam mé šípy snadněji zasáhnou svůj cíl. A taky moment překvapení by mohl být naši výhodou. Za chvíli se můj předpoklad ukáže jako správný. Stojím teĎ na jednom z ochozů a sleduji, co se děje dole pode mnou. Leny s kýmsi bojuje. Soudě dle drahého oblečení a autority, která z něj číší, to bude jakýsi šlechtic. Asi má tu čest se samotným Princem!!! Uvažuju zda mám nějak zasáhnout, ale rozmyslím si to a čekám na reakce ostatních. Vojáci, zatím nereagují.. není proto potřeba, abych teď učinila rozruch. Pro jistotu však nasadím jeden z šípů a lehce napnu tetivu, abych byla připravená... Dávám pozor, aby někdo nepřekvapil mě... |
| |
| Boj Princ mi nedá čas ani zautočit pouze vykrývám jeho utoky nic jiného mi nezbývá. Ale ta velká utočnost ho oslabuje. No tak Leny zasáhni musíš raz...dva...tři...ted Pomyslím si a bodnu mečem do těla prince tento utok mně stál zásah do stehna je to poměrně dlouhá sečná rána, ale její hloubka není moc velká. Jenže dost mně to zněvýhodnilo v pohybu. Jenže princ taky z tohodle kratkého a rychlého utoky nevyšel bez zranění jeho pravá ruka byla ošklivě poraněna nejspíš některá ze šlach utrpěla zranění to znamená, že ted s mečem bude o hodně nemotornější... |
| |
| Mírné vyčerpání Princ se po střetnutí z Lenyho mečem poněkud zakymácel. Oba mají zranění ale i nadále jsou odhodlání k boji. Princ se vymrští na schody u svého trůnu do rukou vezme magickou hul se kterou dokáže ovládat novou Rannekovu duši. Párkrát mávne magickýmy gesty kolem sebe, jen svit z hole se prožene kolem Ranneka než mu vrazí do hrudí. Rannekovi se rozzáří rudě oči. Vypadá to jako by mu snad hořeli. Princ přikáže Rannekovi aby pobil všechny jeho odpurce. Princ - Ranneku! Duše temnot si našla svuj cíl přikazuji ti znič je! Znič je všechny! Princ jen přihlíží jak se Rannek zvedá a jeho pohled míří na bívalé přátelé. MH: Ranneku máš to tu,. |
| |
| Zbívá kousek dobra - Konec Pomalu se zvedám a na rozkaz prince nějak moc nereaguji spíše se mi v hlavě honí několik myšlenek. Kousek dobra který mi v nitru zbyl bojuje z několika duší Zaramothu. Nemužeš poslouchat prince nesmíš to udělat...Bojuj stim jsi Azunai jsi dobro na tomhle světě...Musíš bojovat. Kousek dobra který ke mě v mysli promlouvá se snaží odradit velké zlo které ve mě niní je. Uděljej co po tobě pán žádá...Jsi v jeho službách, musíš uposlechnot zabij je! Zabij je všechny. Jeden kus dobra se snaží přemoci mohutnou přesilu. Je to jako, jedna živá duše proti stovce nepřátel. Dívám se na své přátelé a neustále mě něco žene kupředu. Pomalím krokem který postupně zrychluje se blížim k Lenymu. V puli cesty se zastavím. Strhnu amulet který mám na krku. Je ovějšen runamy z rodu Azunaiu. Jedním mávnutím ruky jsem jej hodil před Lenyho. Z neprostupné zloby která mne nechce nechat mluvit se dokáže rozeznat jen pár malich vět. Leny...Ty jsi poslední...Poslední Azunai...Je to amulet...Našeho rodu. Padu na kolena ze kterých jsem po chvilce znovu na nohou. Princ se jen dívá a nemuže uvěřit jak dokážu odolávat bolesti, zlobě a smrti. Otočil jsem se na Prince se slovy. Nikdo.. Nikdy nebude...Zotročovat duši Azunaie. Podíval jsem se na sochu padlého Anděla který před s sebou držel několik sáhu dlouhé kopí. Rychlímy kroky jsem se rozběhl proti andělovi. S kokem jsem se vrhl na kopí které mi projelo hrudí. Oči začali pohasínat, navracela se jim puvodní barva. Osvobodil jsem svou duši z kamene. Kdež to tisíce duší padli mím šileným či hrdinským skutkem. Niní je rovnováha nastolena tak jak měla být před tisíciletímy.  Princ jen nečině přihlížel jak jsem se vrhl na kopí a ukončil tak svuj život. |
| |
| Boj-Rannek Koukám na prince došel si pro hůl To nesmíš ale co Pka pohlédnu na Ranneka bojuje s ohromnou silou hodí mi nějaký amulet na nic nečekám dám si jej na krk. sice nevím co je to zač, ale věřte , že Rannek příjde opět k životu. Pošeptám sám pro sebe mého pokleku princ využil bodl mne do boku ale potom jeho život ukončilo kopí. stráže nečekalia vrhli se na všechny kolem. ZA RANNEKA!!!!! Zakřičíma prosekávám si cestu k jeho tělu. schytal jsem několik ran ale jsou jen povrchové, ale moje zranění odprince si už říká o lečbu. Jsem na tom dobře jde to rannek je na tom hůř. Tati doufám, že jsi nelhal s tím, že zkušení knězové dokáži do dne zachránit život. Zachrante princeznu sejdeme se tam počkejte tam tři dny pokud nepříjdu nečekejte. Uchopím Rannekovo tělo a venku seberu koně pospíchám otec mi vyprávěl, že za mořem ve městě Iris se nachází velekněz. Od toho města jsem dva dny cesty chůzí třeba to stihnu. Ženu koně jak můžu město už je na dohled a na svět padá tma. Kun už nemůže je slabý a nechce pokračovat stejně jej ženu. Po chvíli mne shodí rannekovo těžké tělo padne na mé. Zakřičím bolestí. Město je skoro prázdné až na stráž na hradbách. dojdu před kostel je zavřený. Zaklepu na ohromné dveře. Pomoc prosím Pomoc Zakřičím krvácím má duše taky vyprchává, ale nevzdávám to po chvíli mi otevře kněz ano mocný velekněz kvůli kterého jsem se sem hnal. Prosím rannek zachrante jej budu vám vděčný ja azunai musí žít. Ikdyž nevím kdo Azunaiové byly pravil jsem to. Koukám na kněze uplně vyčerpaný pomalu usínám padám do bezvědomí... |
| |
| "Leny!" zaječím na něj, ale je mi to houby platné. Ach ti chlapi... A Všichni byste hrdinskou smrtí zemřít nechtěli? poznamenám si pro sebe, mrknu na Narwë a ostatní a probijem se skrze osláblé poskoky k princezně. "Tak pojď, kotě... Tolik problémů..." Myslím si své, ale odvádím ji ven. Aristokrati... Ty bys taky byla... Ale jiného rodu. To nic nemění... Dej mi pokoj!!! |
| |
| Palác Až po nějaké době, kdy jsem se vbourala dovnitř paláce si všimnu že s Rannekem není něco v pořádku. Doposud nečinně stál a až v momentě, kdy se princ chopil té hole se pohnul. Došlo mi že jej nejspíš odvládá. Vztekle zavrčím a hrábnu po něm tlapou, bohužel je z mého dosahu. Drápy v podlaze vyraju hluboké rýhy a znovu vztekle zavrčím. Plameny dovnitř vdechnout nemůžu, protože by z každého uvnitř zůstala jen pečínka. Nakonec svůj život ukončí sám. Tiše naslouchám slovům Ranneka a když se vrhne proti kopí na vteřinu jakoby se mi zastavil dech. jakoby si jedna moje půlka nechtěla připustit co se právě stalo a ta druhá to s neúprosnou tvrdošíjností prosazovala. "Ne.." špitnu pro sebe. Znovu hbitě tlapou hmátnu dovnitř a smetu několik princových poskoků, kteří se chtěli vrhnout na Lenyho, jež se snažil prodrat k Rannekovi. Něco se mi zaseklo do nohy. Bolestně zařvu aoženu se po tom. Jsem nucena ustoupit, protože jakýsi vzchopivší se mág na mně začal sesílat kouzla. Většina se stejně jako zbraně odrazila od šupin, některé však pronikly i přez ně a způsobily mi docela bolestivá zranění. Než jsem se stačila s tímto problémem vypořádat Lenny s rannekem někam zmizeli. Zoufale pobíhám po okolí ve snaze je najít i když je mi jasné že pokud je nic nezasypalo, viděla bych je tady moc dobře, nejspíše odjeli... Uvažuju jestli se vznést do vzduchu a hledat odtamtud, ale nakonec si to rozmyslím, bude mně ještě potřeba tady. Bolestně se ještě jednou rozhlédnu a s těžkými myšlenkami a srdcem se vadám pomoct ostatním. |
| |
| Přiliš pozdě. Leny žene koně až před brány starověkého kláštera který je proslulí svímy Felčary.  V klášteře ošetřili Lenyho, bohužel pro Ranneka nebyl žádný lék, žádný z ranhojiču mu nedokázal pomoci. Vrchni kněz zašel za Lenym skontrolovat jeho rány a povědět smutnou správu. Kněz vešel do Lenyho pokoje a zdělil mu nepřiliš potěšujcí správu. Kněz - Leny, tvé rány se zhojí zanedlouho...Musím ti však říct že tvůj přitel kterého jsi sem přivedl..Je mrtev, je mi to moc lito...Nedalo se stim nic dělat nevím jak je to možné ale jeho duše nebyla v jeho těle stratil vuli k životu a...A to že to byl Azunai je pravda, ale i v tvé krvy a podle medailonu který nosíš jsi takéé potomek Azunaiu. Byli to mocní lidé před více nežli 10 tisíci lety proběhla válka mezi Azunaii a Zaramothy...Vládce Zaramothu porazil Krále Azunaiu a většinu jeho vojska...Ten muž kterého jsi přivedl byl zdálo se jeden ze žijících potomků Azunaie ale podle toho medailonu a to že jsi přežil zranění sme zjistili že ty jsi poslední žijcí potomek Azunaiského krále. Na chvilku se odmlčím a pokračuji. Podle mě budeš ty se svímy přáteli provázen velkou silou, a vybuduješ znovu království Azunajských předků kterému budeš vládnout jako Král. Niní si odpočin zítra za usvitu bude tvuj přitel pochován do kopky, kde i ty spatříš své dávné předky. Po těchto slovech Mnich odešel z Lenyho pokoje a pokračoval do své cimry. |
| |
| Boj a Rannekova oběť mě překvapí. Neslyším skoro nic, takže je mi záhadou co se vlastně děje. Obraz, který se mi naskytl je hrůzostrašný. Rannek umírá a Leny se z posledních sil snaží o jeho záchranu. Nevím, co si mám myslet. Jsem Ashe vděčná, že mi dá signál a já se můžu plně soustředit na střelbu. Kropím jim cestu svými šípy. Jsem ráda, že o mě věděla a mohla se mnou počítat. Když vidím, jak slečnu bezbepečně drží, snažím se jim udělat cestu zpět. Docela se mi to daří. Vojáci jsou zmatení a neví odkud se na ně žene smrt. Když bezpečně opouštějí sál chvíli počkám a pak sbíhám za nimi dolů s tětivou neustále napjatou. |
| |
| Klášter ale vždyt přece ne to snad ne. Ten amulet je jeho nic nedokazuje snad jen, že jsem byl jeho přítel. Pochybuji o mé krvi to by znamenalo, že můj otec je také azunai a tím si nejsem jist. Jsem prostě obyčejný člověk, ale Ranneka nebyl necht jeho duše najde klid at je kdekoli. sice jsem znal Ranneka jen chvíli, ale musím mu vzdát hold byl to ten nejlepší muž jakého jsem znal. Pane mohl byste mi říci proč? proč válčily? a jak jste poznal, že jsem azunai? Zeptám se a čekám co mi poví jsem velmi unavený a zmatený. |
| |
| Přiběh Leny tento příběh je o snaze získat velkou moc která Zaramothum nestačila, chtěli si podrobit Azunaiské rytíře. Ty kteří svou moc používali pouze k dobru a k nastolení pořádku...Před tísiciletím zkřížili Azunaiští rytíři meče se Zaramothovými legiemi v konečné bitvě dlouhého povstání. V okamžiku, kdy Zaramothův měč střetnul s Azunaiovým štítem se země otřásla. Magické síly se uvolinily v ohromném výboji a zničiliy obě armády. Na místě zůstala jen rozvrásněná zem jako připomínka tohoto souboje, tomu místu se od té doby říká Plán Nářků.  Odmlčení mnicha se projeví dalším kouskem přiběhu. A po tísiciletí se magie šířila do nejzazších koutů světa, přístupná každému kdo ji dokázal ovládnout. Ale příliv magie začal slábnout, když se z Plání Nářku ozvalo volání Zaramothova dědice. Jeho síla rostla každým dnem, ovládala všechny kdo se podvolíli a ničíla ty kteří jí vzdorovali. Dokud se nenašel Azunaiský dědic, ten se mu postavil a zvítězil, kruh se od té doby uzavřel až do této doby. Ty jsi porazil Prince Taghmetha to byl Valdisův dědic...A tvá krev je opravdu Azunaiská a nemusí být zrovna po otci, přenáší se z generace na generaci a dědí se i po matce nebo po příbuzných Kněz se znovu odmlčí, napije se vína a pokračuje. Onu píše se i ve starých svitcích že Azunaiská krev si sama hledá dědice...Niní se nastolil dávný pořádek až do doby než se ukáže další nástupce Zaramotha....A ted by jsi měl odpočívat. |
| |
| Unik z hradu Princ Taghmeth je mrtev společně z jeho přisluhovači. Ted když ste osvobodili princeznu by bylo dobré vrátit se z pět za jejím otcem. Cesta však nebude lechká princovi poskoci uprchli do lesu a je možné že vás mohou napadnout. |
| |
| Rannek je mrtvý, Leny v nedohlednu... Regana taky. A na krku máme princeznu. Skvěle. Nic lepšího se asi nemohlo stát... Do lesů vyrazím bok po boku s Narwë. Věřím ti, děvče. Nezklam mne... A já se ti odvděčím, pokud to bude ještě v mých silách... Podívám se na ni. Chtěla bych být zase tak mladá a nebojácná... Snad i čistá... Mít jiný život... Ale nejde to... Pobídnu svého koně a otočím se na princeznu. "Tak a jedeme domů, slečinko. Otec se vás jistě již nemůže dočkat." řeknu úsečně. |
| |
| Princezna a Asha Podívám se na dívku která mne oslovila, s klidným pohledem na ní začnu hovořit. Jaké množství pokladu vám slíbyl muj otec za muj návrat? A pokud se nepletu bylo vás více nebo né? |
| |
| Princezna Mé oči trochu potemní. Jaká je skutečná cena pokladu? Jen taková, jakou si sami určíme... Co je skutečným pokladem? Jen to, co sami chceme... "Mně nic neslíbil..." odvětím. A ani nemám zájem... "A ano, bylo nás více. Bohužel někteří přišli o život." |
| |
| Klášter Poslouchám každé slovo hltám přece jen jedná se o mně. Jakmile mi mnich poví, že bych si měl odpočinout jen přikývnu. Mám prosbu. Šlo by aby Rannekova duše našla mír? A mohl ybch jeho tělo pochovat na tom místě myslím, že to je to nejmenší co bych pro něj mohl udělat. Nebo mají Azunaiové svou kobku. Určitě by chtěl velmi rád navštívit své předky. Řeknu a lehnu na postel počkám na odpověd a poté usnu. |
| |
| Odpověd Několik Azunaiu je pochováno zde další jsou v jiných místech. Pro Azunaie je jedno kde bude pochován jeho duše si tak či onak najde cestu ke svím předkum. otočím se a vycházím z pokoje ve kterém je Leny. |
| |
| Dopravím Reganu zpět k družině...po cestě ji s mírným smutkem v hlase sdělím co vše se seběhlo... Pak roztáhnu křídla...naposledy ještě vnuknu Adomes myšlenku...Kdyby jsi potřebovala pomoci, stačí pomyslet. Vrátím se. Dosednu na ledovou horu v zemi věčného mrazu. Ztratil jsi dalšího přítele, Cloude, co je to s tebou? Což nedokážeš nikoho uchránit před nebezpečím, to jsi tak neschopný? Vždyť máš sílu, magické schopnosti, vládneš mrazu, nejsi jen tupé bezmyšlenkovité hovado, jako někteří barbaři. Přemýšlíš v boji, proč tedy lidé kolem tak často umírají? Co je to za smysl? Proč se drát stále dál? Naděje na lásku mi zemřela, po boku mi přeci nemůže stát žádná žena. Snad jen ledová dračice, jak rád bych našel lásku, ale kde mám hledat? Nenajdu snad nikdy nikoho, s kým mi bude dobře, kdo usne vedle mě a nebudu se muset bát, že se ráno podívám na kus ledu? Bože, když jsi mě proklel tím jak vypadám, dej mi šanci alespoň nalézt lásku, prosím tě o to. |
| |
| Díky Cloude..a sbohem..smutně mu poděkuji a seskočím k ostatním na tábořiště, zatímco přemýšlím nad novými událostmi. Seběhlo se toho tolik.. Boj, smrt, proč zrovna Rannek? Proč? A teď ještě odejde Cloud.. kroutíc hlavou, zaryji nehty do ztvrdlé země. Kdybych tu byla, tak se to nemuselo stát..vyčítám si. Jsi odporná stvůra, Regano, a víš to.. Napadneš svoji nejlepší přítelkyni, a pak chyíš v boji, kde jsi mohla zachránit život..jsi odporná, jsi netvor, měla bys odejít. choulím se u ohně výčitkami svědomí a na Ashu se ani neodvažuji pohlédnout. Měli by mě zabít, je to moje vina.. Pak se ozve zbytek mého obhájce, který se pomalu rozpadá pod údery výčitek. To není pravda, Regano, jsi pantherodlak, jsi prokletá, to je pravda..ale copak se tomu můžeš postavit? Nemohla jsi za to, že jsi ji napadla a pokousala.. Ale mohla..ozývá se posměšný hlas mého svědomí. Mohla jsi za to.. Měla jsi ji varovat. Máš štěstí, že díky svému původu nemůže být dlakem.. Já vím.. Zvednu se a odvrátím se od ohně. Přetáhnu si kapuci přes hlavu a zamířím z tábora ven, do lesa. Potřebuju být sama.. |
| |
| Klášter Odpočívám ležím už dobrých pár hodin nejspíš sem i usl, ale to mně ted nezajímá. Vyšel jsem z pokoje nikde jinde sem zde nebyl, proto jsem poněkud zmatený, ale to jev celku jedno chodím po klášteře a hledám tělo Ranneka. Jak můžu být azunaiem? To přece není možné k tomuhle jsou předurčení jiní mocnější lidé. Ranneku kdyby jsi zde byl tak mi řekneš proč? Říkám sám sobě a koukám na mrtvolu Ranneka. Dobrá tedy počkám až pohřbí Rannekovo tělo a pak všechny zaramothy zabiji nebude již dobro a zlo ale jen dobro. Řeknu ted a je vidě t, že to myslím vážně. Pokud mne tedy někdo viděl. |
| |
| Vyjíždíme z místa, na kterém se toho tolik událo. Mám z toho všeho zvláštní pocit, směsice smutku, nejistoty... Otočím se na Ashu, která si povídá s princezničkou. Ihned si všimnu, že ač byla dlouho v zajetí urozený původ nezapře. Usměju se na Ashu a pobídnu svého koníka, který nervózně pohupuje hlavou. Snad dojedeme vpořádku... |
| |
| Rannekuv pohřeb Ranneka pochovali kněží společně z mnichy a Lenym do země a do jeho kopky kterou mu nachystaly na počest Azunaie. Společně pohřbyli Ranneka a tím připravili jeho posmrtný život. Leny je na cestě za ostatnímy, kteří se již blíží k hradu Auriktosse aby mu navrátili jeho dceru. |
| |
| ostatní Zahlédnu staré známé koně popoženu k větší rychlosti za chvíli je doženu. Ahoj Řeknu a usměji se na všechny co zde jsou. Rannekovy nebylo pomoci je mi líto. Povím a koukám na všechny ostatní hlavně na Adomes. Proč šel jsem pouze pomoc vlasti a ono se stane tohle to snad ne. Pomyslím si a koukám na všechny kolem. |
| |
| konec Po navrácení královi dcery se vám nesmírně odvděčil. Každému dal truhlu plnou zlata, diplomy ba i dokonce šlechtické tytuli. Někdo z vás pokračuje dál svou cestou někdo se zde zdržel na delší dobu. Někdo spíš pokračoval bezpečnější cestou dál přez moře. Prošli ste krutým bojem stratili přátelé jak na moři tak i na souši. Ti však navždy zustanou ve vašich srdcích. |
Created by Martin Ami Čechura © 2003 - 2004
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR